Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCWAFVK4T najdete zde


                ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA

Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE (RIA)
k návrhu zákona o digitální ekonomice a o změně některých souvisejících zákonů

Ministerstvo průmyslu a obchodu
2023

	

Obsah
Seznam obrázků	3
Seznam tabulek	3
Shrnutí závěrečné zprávy RIA	4
1	Důvod předložení a cíle	7
1.1	Název	7
1.2	Definice problému	7
1.3	Popis existujícího právního stavu v dané oblasti	9
1.3.1	Právní stav na vnitrostátní úrovni	9
1.3.2	Právní stav na unijní úrovni	15
1.4	Identifikace dotčených subjektů	23
1.4.1	Adresáti povinností	23
1.4.2	Příjemci služeb, uživatelé a spotřebitelé	28
1.4.3	Další dotčené subjekty podle nařízení o digitálních službách	28
1.4.4	Orgány veřejné správy	29
1.4.5	Shrnutí dotčených subjektů	29
1.5	Popis cílového stavu	31
1.5.1	Obecné cíle	31
1.5.2	Konkrétní cíle	31
1.5.3	Operativní cíle	32
1.6	Zhodnocení rizika	33
1.6.1	Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách	34
1.6.2	Stanovení pravidel týkajících se sankcí za porušení nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách	34
1.6.3	Zajištění sjednoceného právního rámce pro služby informační společnosti a datovou ekonomiku	35
2	Návrh variant řešení	36
2.1	Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách	36
2.1.1	Subvarianty rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy	36
2.1.2	Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digi. službách	  37
2.1.3	Zavedení poplatků za dohled	38
2.2	Zajištění sjednoceného právního rámce pro služby inf. společnosti a datovou ekonomiku	39
3	Vyhodnocení nákladů a přínosů	40
3.1	Identifikace nákladů a přínosů	40
3.1.1	Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách	40
3.1.2	Subvarianty rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy	41
3.1.3	Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digi. službách	44
3.1.4	Zavedení poplatků za dohled	48
3.1.5	Možnosti provedení implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách do právního řádu České republiky	48
3.2	Vyhodnocení nákladů a přínosů variant	49
3.2.1	Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách	50
3.2.2	Subvarianty rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy	51
3.2.3	Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digi. službách	52
3.2.4	Zavedení poplatků za dohled	53
3.2.5	Možnosti provedení implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách do právního řádu České republiky	54
4	Stanovení pořadí variant a návrh řešení	55
5	Dopady	55
5.1	Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty	55
5.2	Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost	57
5.3	Dopady na podnikatelské prostředí	58
5.4	Dopady na územní samosprávné celky	60
5.5	Sociální dopady	60
5.5.1	Dopady na ochranu práv dětí	61
5.5.2	Dopady na osoby se zdravotním postižením	61
5.5.3	Dopady na další specifické skupiny obyvatel	61
5.5.4	Dopady na rodiny	62
5.5.5	Dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů	62
5.6	Dopady na spotřebitele	63
5.7	Dopady na životní prostředí	64
5.8	Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a vztahu k rovnosti žen a mužů	64
5.9	Dopady na výkon státní statistické služby	64
5.10	Dopady na korupční rizika	64
5.10.1	Identifikace korupčních rizik	64
5.10.2	Eliminace korupčních rizik	66
5.11	Dopady na bezpečnost nebo obranu státu	66
6	Implementace doporučené varianty a vynucování	66
6.1	Implementace nařízení o digitálních službách	67
6.2	Implementace nařízení o správě dat	68
7	Přezkum účinnosti regulace	70
8	Konzultace a zdroje dat	71
8.1	Zdroje	72
9	Kontakt na zpracovatele RIA	73


Seznam obrázků
Obrázek 1: Rozdělení služeb informační společnosti	26
Obrázek 2: Rozdělení zprostředkovatelských služeb dle působnosti nařízení DSA	27

Seznam tabulek
Tabulka 1: Shrnutí hlavních povinností dle nařízení o vztazích platforem a podnikatelů	13
Tabulka 2: Přehled povinností dle nařízení o digitálních službách	21
Tabulka 3: Shrnutí dotčených subjektů	29
Tabulka 4: Příslušné orgány pro nařízení o správě dat v členských státech EU	42
Tabulka 5: Koordinátor digitálních služeb v členských státech EU	43
Tabulka 6: Další příslušné orgány pro nařízení o digitálních službách v členských státech EU	47

Shrnutí závěrečné zprávy RIA
	1. Základní identifikační údaje

	Název návrhu: Návrh zákona o digitální ekonomice a o změně některých souvisejících zákonů

	Zpracovatel / zástupce předkladatele: 
Ministerstvo průmyslu a obchodu
	Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte
02/2024

	Implementace práva EU: Ano
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat), dále jen „nařízení o správě dat“ nebo „nařízení DGA“ (z angl. Data Governance Act)
- termín stanovený pro implementaci: 09/2023
- návrh nejde nad rámec požadavků stanovených předpisem EU
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách), dále jen „nařízení o digitálních službách“ nebo „nařízení DSA“ (z angl. Digital Services Act)
- termín stanovený pro implementaci: 02/2024
- návrh nejde nad rámec požadavků stanovených předpisem EU

	2. Cíl návrhu zákona 

	Cílem navrhované právní úpravy je přispět k zajištění správného fungování vnitřního trhu v oblasti digitální a datové ekonomiky prostřednictvím zajištění jasného a předvídatelného právního rámce pro vymáhání povinností plynoucích ze souvisejících právních předpisů EU a provést s tím spojenou adaptaci právního řádu ČR na nařízení o správě dat (kromě kapitoly II)[footnoteRef:1] a nařízení o digitálních službách. [1:  Věcnou odpovědnost za kapitolu II nařízení o správě dat má Digitální a informační agentura, srov. věcný záměr zákona o správě dat veřejného sektoru, čj. OVA 307/23. Z toho důvodu se navrhovaný zákon této části nařízení netýká.] 

To zahrnuje:
· určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách,
· stanovení pravidel týkajících se sankcí za porušení nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách a
· zajištění sjednoceného právního rámce pro služby informační společnosti a datovou ekonomiku.

	3. Agregované dopady návrhu zákona

	3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ano

	Negativní. Navrhovaná právní úprava si pro správnou adaptaci evropských norem vyžádá finanční dopady na státní rozpočet, zejména na zajištění personálních a technických kapacit dozorového úřadu, tedy Českého telekomunikačního úřadu a Úřadu pro ochranu osobních údajů, pro účely výkonu správních činností v oblasti provádění nových kontrolních (dozorových) činností. Nároky na státní rozpočet v nezbytné výši se budou odvíjet zejména od zájmu tržních subjektů o výkon činnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb nebo o výkon činnosti poskytovatelů služeb zprostředkování dat a organizací pro datový altruismus. Předkladatel konzervativně odhaduje, že zajištění řádného vymáhání nařízení DGA a nařízení DSA si od Českého telekomunikačního úřadu a Úřadu pro ochranu osobních údajů vyžádá personální a provozní náklady v zaokrouhlené výši 17 mil. Kč ročně.
Pozitivní. Vytvoření sjednoceného právního rámce pro služby informační společnosti a datovou ekonomiku vytváří transparentní regulační prostředí, které může být atraktivní pro nové podnikatele na digitálních trzích.

	3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: Ano

	Pozitivní. Implementace nařízení DGA a DSA přispěje k rozvoji digitálního vnitřního trhu EU a tím i digitální a datové ekonomiky v ČR. Právní rámec pro poskytovatele služeb zprostředkování dat by měl přinést úspory v čase i nákladech díky vyšší důvěře mezi tržními aktéry, nárůst výnosů poskytovatelů zprostředkovatelských služeb a vyšší intenzitu hospodářské soutěže v daném odvětví. Nařízení DSA a jeho správná implementace by měla eliminovat právní roztříštěnost a harmonizace povinností na jednotném trhu by měla vést k nárůstu přeshraničního poskytování digitálních služeb.

	3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: Ano

	Pozitivní. Díky implementaci nařízení DGA i DSA budou stanoveny požadavky pro regulované subjekty jednotně na celém vnitřním trhu, což výrazně sníží náklady na přizpůsobení se regulaci v jednotlivých členských státech. Navrhovaný právní předpis má za cíl zajistit zejména právní jistotu, a to i díky tomu, že nařízení DGA i nařízení DSA zachovávají princip země původu. Tento princip se týká přeshraničního poskytování služeb a znamená, že poskytovatel služeb bude v jiném členském státě dodržovat v zásadních otázkách souvisejících s poskytováním služby právo členského státu, ve kterém je sídlo podniku. 
Negativní. Plněním povinností vyplývajících z nařízení DGA a DSA vzniknou subjektům v působnosti jednorázové náklady (např. na registraci v rámci nařízení DGA) i stabilní roční náklady na dodržování regulatorního rámce. Míra regulatorní zátěže pro dotčené adresáty se bude odvíjet od typu jimi poskytované služby a jejich velikosti. 

	3.4 Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky: Ne

	--

	3.5 Sociální dopady: Ano

	Pozitivní. Navrhovaný právní předpis má pozitivní sociální dopady zejména díky implementaci nařízení DSA. Nařízení zavádí pravidla pro poskytovatele zprostředkovatelských služeb a rozšiřuje práva uživatelů těchto služeb. Nařízení DSA také chrání zranitelné skupiny, jako jsou nezletilé osoby, osoby se zdravotním postižením a spotřebitelé. Implementace nařízení DSA umožní účinný dohled a vymáhání těchto pravidel, což přinese pozitivní dopad na uživatele zprostředkovatelských služeb a zajištění bezpečného a důvěryhodného online prostředí. Celkově tedy navrhovaná právní úprava přinese pozitivní změny a výhody pro dotčené subjekty.

	3.6 Dopady na rodiny: Ne

	--  

	3.7 Dopady na spotřebitele: Ano

	Pozitivní. Díky řádné implementaci a vymáhání nařízení DSA lze očekávat kladný dopad na spotřebitele. Jejich práva vůči poskytovatelům zprostředkovatelských služeb budou posílena. Zároveň budou mít spotřebitelé lepší informace o povaze jim poskytovaných služeb díky novým požadavkům na transparentnost stanoveným v nařízení DSA.

	3.8 Dopady na životní prostředí: Ne

	-- 

	3.9 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: Ne

	--

	3.10 Dopady na výkon státní statistické služby: Ne

	--

	3.11 Korupční rizika: Ne

	--

	3.12 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: Ne

	--


Důvod předložení a cíle
Digitální ekonomika, včetně datové ekonomiky, která je založena na rychlém získávání, zpracování a výměně informací prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, představuje jeden ze základních pilířů ekonomiky moderního státu. Rozvoj podnikatelských aktivit v tomto sektoru má nezanedbatelný vliv na zvyšování konkurenceschopnosti České republiky a budování inovativní a znalostní společnosti a datové ekonomiky.
Vzhledem k tomu, že digitální ekonomika je především ekonomikou globální, přichází v poslední době Evropská komise (dále jen „Komise“) se sérií návrhů legislativních aktů, které mají v rámci EU harmonizovat horizontální pravidla digitální ekonomiky na vnitřním trhu EU a jednotně upravovat práva uživatelů a spotřebitelů. Tyto akty také obecně upravují dozor a vymáhání těchto pravidel na národní úrovni i na úrovni EU. Konkrétní podoba vymáhání a dozoru je nicméně v zásadě v rukou členských států a je tedy nutné provést implementaci těchto předpisů především v podobě určení dozorových orgánů a stanovení sankcí za porušení povinností plynoucích z těchto předpisů.
V České republice v současné době chybí jednotný právní rámec horizontálně upravující digitální a datovou ekonomiku, který by byl základem pro přejímání závazků plynoucích z horizontální digitální legislativy přijímané na úrovni EU. Cílem návrhu zákona je proto takový rámec vytvořit tak, aby bylo zajištěno účinné vymáhání pravidel v oblasti digitální a datové ekonomiky v ČR. 
Název
Návrh zákona o digitální ekonomice a o změně některých souvisejících zákonů
Definice problému
Důvodem pro předložení návrhu zákona je povinnost České republiky adaptovat český právní řád na dvě nařízení, a to 
1. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat)[footnoteRef:2], dále jen „nařízení o správě dat“ nebo „nařízení DGA“ (z angl. Data Governance Act), které nabyde účinnosti dne 24. září 2023, a [2:  Kromě kapitoly II. Věcnou odpovědnost za kapitolu II nařízení o správě dat má Digitální a informační agentura, srov. věcný záměr zákona o správě dat veřejného sektoru, čj. OVA 307/23. Z toho důvodu se navrhovaný zákon této části nařízení netýká.
] 

2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách), dále jen „nařízení o digitálních službách“ nebo „nařízení DSA“ (z angl. Digital Services Act), které nabyde účinnosti dne 17. února 2024.
Nařízení o správě dat má za cíl řešit problém omezeného sdílení dat v EU. Jako překážky sdílení dat v EU byly identifikovány především čtyři faktory: nízká důvěra ve sdílení dat, obtíže při opakovaném použití dat veřejného sektoru, nedostatečný sběr dat pro veřejný zájem a technické obtíže. Nízká důvěra firem ve sdílení dat vychází primárně z obavy, že data mohou být zpřístupněna třetím stranám a že sdílení dat povede se snížení jejich konkurenční výhody. Nízká důvěra se projevuje vysokými transakčními náklady spojenými s nalezením vhodného partnera pro sdílení dat, vyjednáváním smlouvy a vyvíjením interoperabilních řešení pro přenos a transformaci dat. Druhým faktorem je omezená kapacita a kultura veřejného sektoru v oblasti opakovaného využívání dat, a to konkrétně zvýšená obezřetnost ohledně ochrany osobních údajů. Veřejné instituce mají potíže s řízením rizik spojených s opakovaným využíváním dat, zejména osobních údajů, a také s nedostatkem technických a právních kapacit pro sdílení dat. Třetí překážkou sdílení dat v EU je nedostatečné sdílení osobních údajů na základě souhlasu jednotlivců ve velkém rozsahu. Přestože roste ochota lidí sdílet své údaje pro veřejný zájem a výzkum, pilotní projekty jsou velmi malého rozsahu a výzkumníkům, inovátorům a veřejným organizacím chybí prostředky pro shromažďování těchto dat. Technické překážky opakovaného využívání dat zahrnují problémy s interoperabilitou napříč odvětvími a omezenou dostupnost dat odpovídajících určitému účelu. Poskytovatelé dat a služeb v různých odvětvích používají různé architektury a formáty dat, což komplikuje vzájemné sdílení dat.[footnoteRef:3]  [3:  EVROPSKÁ KOMISE. Commission Staff Working Document, Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European data governance (Data Governance Act), Brusel, 25.11.2020. SWD (2020) 295 final, s. 8-16. ] 

Nařízení o digitálních službách reaguje na tři základní problémy vnitřního trhu digitálních služeb v EU. Za prvé se jedná o závažná společenská a ekonomická rizika digitálních služeb, jako je výskyt nezákonných aktivit (prodej nezákonného zboží, šíření nezákonného obsahu, poskytování nezákonných služeb), nedostatečná ochrana základních práv a systémová sociální rizika. Velké online platformy mají systémovou roli při zesilování a formování informačních toků. Fungování jejich služby, které je optimalizováno pro obchodní modely založené na reklamě, má silný vliv na bezpečnost uživatelů, formování veřejné debaty a online obchod. Tyto platformy tak určují pravidla na trhu, aniž by zmírňovaly sociální a ekonomické újmy, které způsobují. Druhým problémem je neefektivní dohled nad digitálními službami způsobený nedostatkem důvěry mezi veřejnými orgány, nedostatkem informací a technických schopností veřejných orgánů a omezenými nástroji pro dohled nad službami usazenými mimo EU. Třetí problém představují právní překážky pro digitální služby, které byly způsobeny tím, že členské státy začaly tyto služby regulovat na národní úrovni, což vedlo k fragmentaci trhu, ve které mají konkurenční výhodu velké firmy, které se dokáží přizpůsobit různým právním režimům, a naopak je tato situace prohibitivní pro menší firmy.[footnoteRef:4]   [4:  EVROPSKÁ KOMISE. Commission Staff Working Document, Impact Assessment Report, Annexes accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Single Market For Digital Services (Digital Services Act) and amending Directive 2000/31/EC. Brusel, 15.12.2020. SWD (2020) 348 final Part 1/2, s. 10-25.] 

Česká republika má povinnost P zajistit na svém území účinné vymáhání těchto dvou nařízení. Nesplnění této povinnosti by vedlo k řízení o porušení unijního práva dle čl. 258 Smlouvy o fungování EU, které může vyústit až v předložení žaloby k Soudnímu dvoru EU.
V souvislosti s tím byla jako problém identifikována také absence jednotného právního rámce pro přejímání závazků plynoucích z evropských právních předpisů horizontálně upravujících oblast digitální ekonomiky v České republice. 
Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Právní stav na vnitrostátní úrovni
Význam dat a služeb informační společnosti v rámci společnosti a ekonomiky neustále roste. Český právní řád na tyto fenomény již v určité míře reaguje. Stávající úprava je ovšem v případě poskytování služeb informační společnosti relativně stručná a v případě úpravy různých aspektů datové ekonomiky spíše dílčí a roztříštěné povahy.
Služby informační společnosti
Co se týče práv a povinností poskytovatelů služeb informační společnosti včetně poskytovatelů zprostředkovatelských služeb[footnoteRef:5], v současnosti je základním českým právním předpisem na tomto úseku zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSIS“). [5:  Tedy služeb prostého přenosu (mere conduit), ukládání do mezipaměti (caching) a hostingu ve smyslu čl. 3 písm. g) nařízení (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách).] 

Tento zákon byl přijat především z důvodu potřeby transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) ke dni vstupu České republiky do Evropské unie. Konkrétně transponoval články 2, 3, 7, 11, 12, 13, 14, 15, 20 a některé části článků 5, 6, 8, 10 a 19 směrnice o elektronickém obchodu. Následné novely ZSIS obsahovaly především dílčí úpravy [např. novelizací provedenou zákonem č. 468/2011 Sb. byly upraveny některé definice a mechanismy vymáhání povinností uložených ZSIS, jinými novelami byla zrušena některá ustanovení zákona z důvodu přijetí nové právní úpravy, a to např. v návaznosti na přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) nebo zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů]. Stávající podoba ZSIS transponuje články 3, 7, 8, 12, 13, 14, 15 a některé části článků 6 a 19 směrnice o elektronickém obchodu. . ZSIS dále transponuje část směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích). 
Zákonem č. 58/2023 Sb., kterým se mění ZSIS, bylo do českého právního řádu implementováno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb, tzv. „Platform to Business Regulation“ (dále jen „nařízení o vztazích platforem a podnikatelů“ nebo „nařízení P2B“). 
Další předpisy dotýkající se služeb informační společnosti zpravidla regulují určitou podmnožinu těchto služeb za účelem úpravy právních poměrů mezi aktéry v určitém odvětví.[footnoteRef:6] Kupříkladu zákon 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), ve znění pozdějších předpisů, upravuje poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, které ve svém § 2 odst. 1 písm. a) vymezuje jako zvláštní kategorii služby informační společnosti. Obdobně pak zákon č. 242/2022 Sb., o službách platforem pro sdílení videonahrávek a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o službách platforem pro sdílení videonahrávek), ve svém § 2 odst. 1 písm. a) vymezuje služby platformy pro sdílení videonahrávek, jejichž poskytování upravuje, jako zvláštní typ služby informační společnosti. V neposlední řadě zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, upravuje některé aspekty poskytování tzv. digitálních služeb, které ve svém § 2 písm. l) rovněž vymezuje jako služby informační společnosti splňující stanovené podmínky.  [6:  Tento typ předpisů bývá někdy označován za „vertikální“ v kontrastu k „horizontálním“ předpisům jako např. ZSIS, které se zabývají problematikou služeb informační společnosti v obecné rovině.] 

Níže následuje popis jednotlivých sekundárních právních předpisů EU implementovaných do ZSIS:
Směrnice o elektronickém obchodu
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) je základním právním rámcem pro online služby v EU. Jejím cílem je odstranit překážky pro přeshraniční poskytování služeb informační společnosti. 
Směrnice v čl. 3 stanovuje tzv. „zásadu (princip) země původu“, podle které podléhají poskytovatelé služeb informační společnosti regulaci v oblastech koordinovaných touto směrnicí pouze ve státě EU, ve kterém mají své registrované sídlo. Tento článek je do českého právního řádu transponován ZSIS. 
Směrnice dále stanovuje požadavky na usazování a informování, kdy zavádí zásadu vyloučení předchozího povolení pro výkon poskytování těchto služeb a stanovuje povinnost poskytovatelům služeb zveřejnit základní informace o svých činnostech v trvalé a snadno přístupné formě. Tato část je v ČR transponována primárně prostřednictvím zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a OZ.
Směrnice také zavádí pravidla pro obchodní sdělení, včetně informačních povinností a podmínek pro nevyžádaná obchodní sdělení a regulovaná povolání, kdy jasně identifikovatelný musí být i nevyžádaný e-mail („spam“). Transpozice v ČR je provedena primárně ZSIS, zákonem č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.
Další upravovanou oblastí je uzavírání smluv elektronickou cestou, kdy směrnice stanovuje pravidla pro nakládání se smlouvami, informační povinnosti a podání objednávky. V každém členském státě je umožněno uzavírání smluv elektronickou cestou, přičemž elektronické smlouvy mají rovnocenný právní status jako smlouvy uzavírané v listinné podobě. Tuto část směrnice transponuje primárně OZ. 
Směrnice o elektronickém obchodu rovněž stanoví pravidla odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb za obsah třetích stran. Poskytovatelé internetových služeb, kteří působí jako poskytovatelé služeb prostého přenosu, ukládání do vyrovnávací paměti („caching“) nebo shromažďování informací („hosting“), nenesou odpovědnost za informace, které přenášejí nebo shromažďují, pokud splní podmínky dle čl. 12, 13 a 14 směrnice. Vlády jednotlivých členských států nemohou těmto poskytovatelům uložit žádnou obecnou povinnost dohledu nad informacemi, které posílají nebo uchovávají, s cílem hledat nezákonnou činnost a předcházet jí (čl. 15). Tato část směrnice je do českého právního řádu transponována ZSIS. Články 12, 13, 14 a 15 směrnice ruší nařízení o digitálních službách s účinností od 17. února 2024. (Více ke směrnici dále v části Nařízení o digitálních službách v kapitole 1.3.2).

Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích
V roce 2002 byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), která harmonizuje předpisy členských států, požadované pro zajištění rovnocenné úrovně ochrany základních práv a svobod, zejména práva na soukromí, se zřetelem na zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací, a pro zajištění volného pohybu těchto údajů a elektronických komunikačních zařízení a služeb v EU. Směrnice stanoví pravidla pro zajištění bezpečnosti při zpracování dat, ohlašování narušení bezpečnosti osobních údajů a důvěrného charakteru sdělení. 
Směrnice dále zakazuje nevyžádaná sdělení, k jejichž zaslání uživatel nedal souhlas. Pokud fyzická nebo právnická osoba získává od svých zákazníků podrobnosti jejich elektronického kontaktu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby a v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „GDPR“), může tato fyzická či právnická osoba využít tyto podrobnosti elektronického kontaktu pro účely přímého marketingu svých vlastních obdobných výrobků nebo služeb pouze za předpokladu, že je zákazníkům jasně a zřetelně poskytnuta možnost zdarma a jednoduchým způsobem vyjádřit svůj nesouhlas s takovým využitím podrobností jejich elektronického kontaktu v době, kdy jsou tyto podrobnosti získávány, a při zasílání každého jednotlivého sdělení, pokud zákazník původně toto využití neodmítl. Tato část směrnice je do českého právního řádu transponována ZSIS a částečně (konkrétně čl. 13 odst. 1) v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.
Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích byla změněna směrnicí 2009/136/ES, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele. Co se týče změn relevantních pro transpozici skrze navrhovanou úpravu, čl. 2 odst. 7 směrnice 2009/136/ES nahrazuje dosavadní čl. 13 směrnice o soukromí a elektronických komunikacích novým zněním. Tato změna rozšířila zákaz zasílání nevyžádaných (obchodních) sdělení bez souhlasu příjemců podle čl. 13 odst. 3 kromě účastníků (osob, které uzavřely smlouvu s poskytovatelem služeb elektronických komunikací) též na uživatele, tj. všechny fyzické osoby využívající veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro soukromé či obchodní účely (čl. 2 písm. a) směrnice o soukromí a elektronických komunikacích). Dále byl do čl. 13 odst. 4 zahrnut výslovný zákaz porušovat čl. 6 směrnice o elektronickém obchodu při šíření obchodních sdělení elektronickou poštou. Nejzásadnější změnou je pak vložení nového odstavce 6, který po členských státech požaduje, aby umožňovaly osobám nepříznivě zasaženým porušováním pravidel šíření nevyžádaných sdělení podle čl. 13 bránit se proti této praktice soudně.
Nařízení o vztazích platforem a podnikatelů
Na unijní úrovni bylo v roce 2019 přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (dále jen „nařízení o vztazích platforem a podnikatelů“ nebo „nařízení P2B“), jehož cílem je zlepšit fungování jednotného digitálního trhu nastolením rovnějších podmínek ve vztazích mezi poskytovateli online zprostředkovatelských služeb a jejich podnikovými uživateli a mezi poskytovateli internetových vyhledávačů a uživateli firemních internetových stránek.
Online zprostředkovatelské služby jsou klíčovým subjektem nových obchodních modelů, obchodu a inovací. Na jedné straně poskytují přístup k novým trhům a obchodním příležitostem, a tím umožňují podnikům využít výhod vnitřního trhu, a zároveň rozšiřují možnosti volby pro spotřebitele a přispívají k nabídce konkurenčních cen online. Na straně druhé ovšem jejich působení představuje také rizika. Vzrůstající zprostředkování transakcí prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb podporovaných silnými nepřímými síťovými účinky založenými na datech vede k vyšší závislosti podnikatelských uživatelů, zejména mikropodniků a malých a středních podniků, na těchto službách k oslovování spotřebitelů. Podobně mohou být internetové vyhledávače klíčové pro podniky, které nabízejí spotřebitelům zboží nebo služby prostřednictvím internetových stránek. Pořadí internetových stránek určované poskytovateli internetových vyhledávačů (tedy i internetových stránek, jejichž prostřednictvím uživatelé firemních internetových stránek nabízejí své zboží a služby spotřebitelům) má v tomto ohledu významný dopad na volbu spotřebitelů. Tyto služby tak mohou být rozhodující pro obchodní úspěch podniků. Vzhledem k této zvyšující se závislosti mají poskytovatelé uvedených služeb často lepší vyjednávací pozici, která jim umožňuje chovat se v praxi jednostranně způsobem, který nemusí být poctivý a který může poškozovat oprávněné zájmy jejich podnikatelských uživatelů a nepřímo i spotřebitelů v Unii. 
Potenciálně nekalé a škodlivé obchodní praktiky některých poskytovatelů těchto služeb a neexistence účinných mechanismů nápravy brzdí plné využití jejich potenciálu a negativně ovlivňuje řádné fungování vnitřního trhu. Proto nařízení stanovuje cílený soubor závazných pravidel, aby bylo zajištěno spravedlivé, předvídatelné, udržitelné a důvěryhodné online podnikatelské prostředí v rámci vnitřního trhu. Zejména by nařízení P2B mělo poskytnout podnikatelským uživatelům transparentnost a možnosti účinné nápravy. To by pak mělo usnadnit přeshraniční podnikání v rámci EU, a zlepšit tak řádné fungování vnitřního trhu.
Nařízení se vztahuje na online zprostředkovatelské služby[footnoteRef:7] a internetové vyhledávače poskytované podnikatelským uživatelům a uživatelům firemních internetových stránek, kteří jsou usazeni v EU a kteří prostřednictvím těchto služeb nebo vyhledávačů nabízejí zboží nebo služby spotřebitelům nacházejícím se v EU (bez ohledu na místo usazení poskytovatelů). [7:  Online zprostředkovatelské služby jsou dle čl. 2 odst. 2 nařízení P2B služby informační společnosti ve smyslu směrnice 2015/1535, které umožňují podnikatelským uživatelům nabízet zboží nebo služby spotřebitelům s cílem usnadnit zahájení přímých transakcí mezi těmito podnikatelskými uživateli a spotřebiteli, bez ohledu na to, kde jsou tyto transakce nakonec uzavřeny, a které jsou poskytovány podnikatelským uživatelům na základě smluvních vztahů. Více viz část 1.4.1.] 

Pro zajištění transparentnosti a předvídatelnosti stanovuje nařízení P2B pravidla pro smluvní podmínky online zprostředkovatelských služeb, jako je například srozumitelnost, snadná dostupnost či stanovení účinků na práva duševního vlastnictví a důvodů pro pozastavení, ukončení nebo omezení poskytování daných služeb. Poskytovatelé online zprostředkovatelský služeb dále musí oznámit na trvalém nosiči (např. e-mail, USB) podnikatelským uživatelům jakékoli navržené změny svých podmínek. Nařízení dále určuje lhůty a práva uživatelů v případě změny podmínek. Nařízení dále stanoví povinnosti poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb v případě omezení, pozastavení nebo ukončení poskytování služeb některému podnikatelskému uživateli, a to z hlediska lhůt pro oznámení a odůvodnění včetně náležitostí tohoto odůvodnění. Dále také nařízení stanovuje povinnost poskytovatele zprostředkovatelských služeb zajistit, aby byla identita podnikatelského uživatele byla jasně viditelná.
Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nabízející zákazníkům doplňkové zboží a služby (např. služba opravy nebo pojištění zboží) jsou podle nařízení povinni stanovit ve svých podmínkách jejich popis, včetně toho, zda a za jakých okolností může podnikatelský uživatel nabízet své vlastní doplňkové zboží a služby. Nařízení řeší také otázku zvláštních smluvních ujednání mezi online zprostředkovatelskými službami a podnikatelskými uživateli s cílem zajistit, aby smluvní vztahy byly v souladu s dobrou vírou a poctivým jednáním, a omezuje například změny podmínek se zpětnou působností. 
Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb dále v souladu s nařízením zahrnou do svých podmínek popis rozsahu, povahy a podmínek jejich přístupu k určitým kategoriím údajů, jež podnikatelští uživatelé nebo spotřebitelé poskytují pro účely používání dotčených služeb, nebo které jsou generovány při poskytování těchto služeb. Pokud poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb omezí možnost podnikatelských uživatelů nabízet stejné zboží a služby za různých podmínek jinými prostředky než prostřednictvím těchto služeb, zahrnou do svých podmínek důvody tohoto omezení a zajistí snadný přístup veřejnosti k nim. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb mají rovněž povinnost zajistit snadno přístupný a bezplatný interní systém pro vyřizování stížností podnikatelských uživatelů. Nařízení stanoví povinnosti týkající se náležitého vyřizování stížností. Nařízení o vztazích platforem a podnikatelů se dále věnuje taktéž otázce řešení sporů. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb ve svých podmínkách určí dva nebo více mediátorů, s nimiž jsou ochotni spolupracovat při pokusu o dosažení dohody s podnikatelskými uživateli. 
Aby se zlepšila předvídatelnost pro podnikatelské uživatele, musí podle nařízení P2B poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb a internetových vyhledávačů ve svých podmínkách uvést popis hlavních parametrů, které určují pořadí zboží a služeb. Tento popis by měl zahrnovat také vysvětlení jakékoli možnosti podnikatelských uživatelů nebo uživatelů firemních internetových stránek aktivně ovlivnit pořadí za úplatu a rovněž účinky této úplaty. Popis má zajistit, aby podnikatelští uživatelé a uživatele firemních internetových stránek přiměřeně porozuměli tomu, jak mechanismus určování pořadí zohledňuje vlastnosti skutečného zboží nebo služeb, které nabízí podnikatelský uživatel, a relevantnost těchto vlastností pro spotřebitele. 
Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb a poskytovatelé internetových vyhledávačů mají dle nařízení zahrnout do svých podmínek také popis jakéhokoli rozdílného zacházení, které uplatňují ve vztahu ke zboží a službám, jež spotřebitelům prostřednictvím těchto služeb nabízí tento poskytovatel sám nebo jiní podnikatelští uživatelé. Rozdílné zacházení se může vztahovat na přístup k datům, pořadí, přímé či nepřímé úplaty za dané služby nebo přístup ke službám, funkcím nebo technickým rozhraním.
Tabulka 1: Shrnutí hlavních povinností dle nařízení o vztazích platforem a podnikatelů
	Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb
	Poskytovatelé internetových vyhledávačů

	· Splnění náležitostí pro podmínky služby a oznamování jejich změn
	· Popis hlavních parametrů určujících pořadí v podmínkách služby

	· Zajištění viditelnosti identity podnikatelského uživatele
	· Popis rozdílného zacházení v podmínkách

	· Náležité oznamování a odůvodňování v případě omezení, pozastavení nebo ukončení poskytování služeb
	

	· Popis hlavních parametrů určujících pořadí v podmínkách služby
	

	· Popis doplňkového zboží a služeb v podmínkách
	

	· Popis rozdílného zacházení v podmínkách
	

	· Popis přístupu k údajům v podmínkách
	

	· Odůvodnění omezení možnosti podnikatelských uživatelů nabízet stejné zboží a služby za různých podmínek jinými prostředky
	

	· Zajištění interního systému vyřizování stížností
	

	· Určení mediátorů
	

Nařízení o vztazích platforem a podnikatelů je použitelné od 12. července 2020. Do českého právního řádu je implementováno zákonem č. 58/2023 Sb., kterým se mění ZSIS. Členským státům se v nařízení P2B stanovuje povinnost zajistit přiměřené a účinné vymáhání předmětného nařízení a určení dozorového orgánu. Nařízení P2B poskytuje členským státům značnou flexibilitu v rámci jeho implementace; článkem 15 tohoto nařízení není stanoven žádný konkrétní postup, jakým má být zajištěno vymáhání plnění nařízení uložených povinností. Dozorovým orgánem ve smyslu nařízení P2B byl určen Český telekomunikační úřad (dále také jen „ČTÚ“), který bude zároveň projednávat a vymáhat přestupky podle ZSIS ve znění zákona č. 58/2023 Sb.
Datová ekonomika
Pokud se jedná o fungování datové ekonomiky, nelze uvést jeden základní právní předpis, který by tuto problematiku obecně upravoval. Právní předpisy dotýkající se alespoň dílem této problematiky lze rozdělit do tří velkých kategorií:    
a) nástroje na ochranu oprávněných zájmů, 
b) nástroje podporující snazší přístup k datům a 
c) nástroje nastavující konkrétní práva a povinnosti v rámci datové ekonomiky.[footnoteRef:8]   [8:  BOUHETAL, A., JAKAB, M. Vznik právního rámce pro jednotný trh s daty [online]. Praha: Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, 2021 [cit. 2023-05-04], s. 12. Dostupné z https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=192614. ] 

V první kategorii lze uvést např. zákon č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů, který v českém právním řádu implementuje unijní pravidla ochrany osobních údajů, zejména GDPR, nebo zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který upravuje např. práva pořizovatele k jím pořízené databázi. Hlavním cílem těchto předpisů není rozvoj nebo podpora fungování datové ekonomiky, ale jiný oprávněný zájem (právo na soukromí, právo vlastnit majetek apod.), jehož ochrana zasahuje rovněž do fungování datové ekonomiky.
Naopak mezi hlavní cíle předpisů podporujících snazší přístup k datům patří rozvoj a podpora fungování datové ekonomiky. V českém právním řádu jde zejména o zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, který mj. upravuje problematiku otevřených dat.
Ve třetí kategorii předpisů nastavujících konkrétní práva a povinnosti v rámci datové ekonomiky nelze hovořit o explicitní snaze liberalizovat přístup k určité kategorii dat; fungování datové ekonomiky tyto předpisy podporují nepřímo, a využitím regulace zvyšující právní jistotu tržních subjektů a zajišťující spravedlivé nastavení práv a povinností těchto subjektů apod. V této souvislosti lze uvést např. § 2389g a násl. OZ a § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, které upravují poskytování digitálního obsahu spotřebiteli, nebo výše zmíněnou úpravu ZSIS v rozsahu, ve které se dotýká fungování datové ekonomiky.
Všechny výše uvedené předpisy upravující některé aspekty fungování datové ekonomiky spojuje, že se zabývají vybranou dílčí problematikou, která je pro fungování datové ekonomiky relevantní, ale neusilují o obecnější uchopení fenoménu datové ekonomiky.
Právní stav na unijní úrovni 
Na evropské úrovni byly během roku 2022 přijaty dva legislativní akty, které mají v rámci Evropské unie harmonizovat pravidla digitální a datové ekonomiky na vnitřním trhu EU a zároveň upravit dozor a vymáhání těchto pravidel na národní úrovni a na úrovni EU. Jedná se konkrétně o: 
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat), dále jen „nařízení o správě dat“ nebo „nařízení DGA“ (z angl. Data Governance Act), a
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách), dále jen „nařízení o digitálních službách“ nebo „nařízení DSA“ (z angl. Digital Services Act).
Nařízení o správě dat
V roce 2022 bylo přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat), které ve svém čl. 38 jako datum použitelnosti stanoví 24. září 2023 a které je prvním ze souboru opatření oznámených v Evropské strategii pro data z roku 2020[footnoteRef:9]. V této strategii popsala Komise vizi společného evropského datového prostoru, jednotného trhu s daty, na němž lze data používat bez ohledu na místo jejich fyzického uložení v EU v souladu s platnými právními předpisy.  [9:  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Evropská strategie pro data“ zde dne 19. února 2020, COM(2020) 66 final.] 

Cílem nařízení správě dat je usnadnit, resp. zvýšit sdílení osobních i neosobních dat v rámci EU. Toho má být dosaženo prostřednictvím: 
· zpřístupnění více údajů veřejného sektoru pro jejich opětovné použití;
· vytvoření rámce pro zprostředkovatele dat;
· vytvoření rámce pro dobrovolné poskytnutí osobních dat pro altruistické účely a 
· zajištění koordinace a interoperability prostřednictvím Evropského sboru pro datové inovace. 
Zpřístupnění více údajů veřejného sektoru pro jejich opětovné použití je upraveno v kapitole II nařízení DGA.[footnoteRef:10] Nařízení DGA zavádí rámec pro opakované použití dat, která jsou chráněna z důvodu obchodního tajemství, statistické důvěrnosti, ochrany práv duševního vlastnictví třetích stran nebo ochrany osobních údajů. V tomto navazuje na již existující unijní úpravu vyplývající v obecné rovině ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru. [10:  Věcnou odpovědnost za kapitolu II nařízení DGA má Digitální a informační agentura, srov. věcný záměr zákona o správě dat veřejného sektoru, čj. OVA 307/23. Z toho důvodu se navrhovaný zákon této části nařízení DGA netýká.] 

Kapitola III nařízení o správě dat upravuje podmínky pro tzv. zprostředkovatele dat. Jedná se o zprostředkování mezi neomezeným počtem držitelů a uživatelů dat, s vyloučením služeb, které mají být používány uzavřenou skupinou uživatelů a držitelů dat. Cílem těchto služeb je vznik obchodního vztahu mezi držiteli dat (včetně subjektů údajů) na straně jedné a potenciálními uživateli na straně druhé.
Jedná se o služby: 
a) zprostředkování mezi držiteli dat a potenciálními uživateli dat (dvoustranné nebo mnohostranné výměny dat, vytváření platforem či databází umožňujících výměnu nebo společné využívání dat, zavedení infrastruktury pro propojení držitelů a uživatelů dat); 
b) zprostředkování mezi subjekty údajů, kteří chtějí zpřístupnit své osobní údaje, a potenciálními uživateli dat, zejména umožnění výkonu práv stanovených v GDPR (jedná se o služby, které se zaměřují výhradně na osobní údaje a usilují o zlepšení individuálního jednání a zvýšení kontroly fyzických osob nad údaji) a
c) datových družstev, tj. služby podporující subjekty údajů, malé a střední podniky nebo jednočlenné podniky při přijímání rozhodnutí před udělením souhlasu se zpracováním údajů a usilující o ovlivnění účelů a podmínek zpracování dat (usilují o posílení postavení těchto subjektů).[footnoteRef:11]  [11:  Více informací o poskytovatelích služeb zprostředkování dat a organizacích pro datový altruismus v části 1.4.1.] 

Za účelem zvýšení důvěry v tyto služby (zejména v souvislosti s použitím dat a dodržováním uložených podmínek) stanovuje nařízení DGA harmonizované požadavky týkající se důvěryhodného poskytování těchto služeb. Zprostředkovatelé dat by měly nabízet nový „evropský“ způsob správy dat, a to tím, že zajistí oddělení poskytování, zprostředkování a použití dat v ekonomice. 
Základním prvkem pro zajištění důvěry je neutralita poskytovatelů. Ti musí jednat pouze jako zprostředkovatelé a nevyužívat vyměňovaná data k jinému účelu. To zároveň vyžaduje strukturální oddělení služby zprostředkování od ostatních poskytovaných služeb (službu tedy poskytuje samostatný právní subjekt). Další povinností je sídlo v Unii, v případě poskytovatelů ze třetích zemí je stanovena povinnost mít v EU právního zástupce. Poskytovatel musí zajistit spravedlivý, transparentní a nediskriminační přístup ke svým službám jak pro držitele, tak pro uživatele dat (včetně cen). Obchodní podmínky včetně cen za poskytování služeb nesmí být závislé na tom, zda a do jaké míry držitel nebo uživatel dat využívá jiné služby daného poskytovatele. Metadata získaná při poskytování služby může poskytovatel využít pouze k rozvoji dané služby. Poskytovatel může nabízet další služby a nástroje pro usnadnění výměny dat (dočasné uložení, konverze, anonymizace, pseudonymizace apod.), ovšem pouze na výslovnou žádost nebo souhlas držitele nebo subjektu dat. Poskytovatel musí zamezit protiprávnímu přístupu k datům, zajistit vysokou úroveň bezpečnosti jejich předávání a uchovávání a informovat držitele dat v případě neoprávněného přenosu, přístupu nebo použití neosobních údajů, které sdílel. Musí přijmout opatření k zajištění interoperability s jinými službami zprostředkování dat (mj. prostřednictvím běžně používaných otevřených standardů v odvětví). 
Nařízení o správě dat pro tyto služby zavádí oznamovací postup. V souladu s principem země původu zasílá poskytovatel oznámení pouze určenému orgánu v tom státě, kde se nachází jeho hlavní provozovna nebo právní zástupce. Oznámením se rozumí pouhé prohlášení o záměru poskytovat tyto služby (a uvedení informací stanovených v nařízení), nevyžaduje se však výslovné rozhodnutí či správní akt příslušného orgánu a poskytovatel může po oznámení zahájit činnost, a to ve všech členských státech. Příslušný orgán může za oznámení účtovat poplatky (přiměřené, objektivní, založené na administrativních nákladech). Pokud poskytovatel služby činnost ukončí, vyrozumí o tom příslušný orgán do 15 dnů a v případě změn v poskytnutých informacích vyrozumí orgán do 14 dnů. Poskytovatel může také příslušný orgán požádat o vydání potvrzení, že splňuje podmínky pro poskytování služeb v článcích 10 a 11 nařízení DGA. Po obdržení takového potvrzení může tento poskytovatel používat označení „poskytovatel služeb zprostředkování dat uznaný v Unii“ a společné logo, které stanoví Komise prostřednictvím prováděcího aktu.
Dalším cílem nařízení DGA upraveným v kapitole IV je využít potenciálu dat, která dobrovolně zpřístupní subjekty nebo držitelé dat pro cíle veřejného zájmu. Tyto cíle mohou být například z oblasti zdravotní péče, boje proti změně klimatu, zlepšení mobility, tvorby oficiálních statistik, lepšího poskytování veřejných služeb nebo podpory vědeckého výzkumu. Nařízení o správě dat má přispět ke vzniku datových souborů zpřístupněných na základě datového altruismu, které jsou dostatečně velké na to, aby umožnily analýzy dat a strojové učení, a to i napříč EU. 
Právní subjekty, které se zabývají podporou rozsáhlého zpřístupňování dat pro obecný zájem na základě datového altruismu a splňují určité podmínky, budou mít možnost registrovat se jako „organizace pro datový altruismus uznané v Unii“ a používat společné logo, které stanoví Komise prostřednictvím prováděcího aktu. Dobrovolné dodržování určitého souboru požadavků těmito subjekty by mělo zajistit důvěru v to, že data zpřístupněná pro altruistické účely slouží obecnému zájmu. Jedním z požadavků je sídlo v EU nebo právní zástupce se sídlem v EU v případě subjektů ze třetích zemí. Stejně jako u datových zprostředkovatelů platí registrace v jednom členském státě v celé Unii, což by mělo usnadnit přeshraniční používání dat a vznik datových souborů zahrnujících několik členských států. Registrované subjekty dále musejí být založené za účelem plnění cílů obecného zájmu, mít neziskový charakter a být právně nezávislé na jakémkoli subjektu, který usiluje o zisk. Činnost v oblasti datového altruismu musejí vykonávat prostřednictvím funkčně nezávislé struktury (odděleně od ostatních činností). Organizace také musejí plnit požadavky týkající se transparentnosti (uchovávat záznamy o zpracování dat a vydávat výroční zprávu o činnosti) a požadavky na ochranu práv a zájmů subjektů a držitelů údajů. Musí také dodržovat soubor pravidel, který navrhne Komise aktem v přenesené pravomoci ve spolupráci s organizacemi pro datový altruismus. 
Organizace pro datový altruismus uznané v Unii mají možnost shromažďovat příslušná data přímo od fyzických nebo právnických osob nebo zpracovávat údaje shromážděné jinými subjekty. V případě altruistického sdílení dat může Komise přijmout prováděcí akty za účelem vypracování evropského formuláře souhlasu s datovým altruismem. Ten by měl přispět k dodatečné transparentnosti a právní jistotě ohledně udělování a odvolávání souhlasu s použitím dat.
Členský stát má povinnost určit jeden nebo více orgánů odpovědných za oznamování poskytovateli služeb zprostředkování dat, za registraci uznaných organizací pro datový altruismus a za sledování a kontrolování dodržovaní podmínek stanovených v nařízení DGA. Členské státy rovněž musí stanovit sankce za porušení nařízení DGA, konkrétně minimálně za porušení: 
· oznamovací povinnosti poskytovatelů služeb zprostředkování dat podle čl. 11;
· podmínek poskytování služeb podle čl. 12;
· podmínek pro registraci uznané organizace pro datový altruismus podle článků 18, 20, 21 a 22; 
a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy o těchto pravidlech a opatřeních informují Komisi a neprodleně ji informují také o veškerých pozdějších změnách.
Příslušné orgány musejí být právně odlišeny a funkčně nezávislé na všech zprostředkovatelích dat nebo organizacích pro datový altruismus. Vedení a odpovědný personál se nemůže jakkoli podílet na poskytování služeb, které hodnotí (to nevylučuje využití těchto služeb pro činnost orgánu nebo osobní účely). Úkoly vykonávají nestranně, transparentně, konzistentně, spolehlivě a včas. Mají k dispozici odpovídající finanční a lidské zdroje, včetně potřebných technických znalostí a zdrojů.
Nařízení o správě dat bude použitelné od 24. září 2023. V současné době není v ČR stanoven právní rámec pro vymáhání tohoto nařízení, kterým by byly splněny výše uvedené povinnosti, které nařízení ukládá členským státům.
Nařízení o digitálních službách
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) vešlo v platnost v listopadu 2022 a účinnosti nabyde 17. února 2024. Jeho cílem je zajistit správné fungování jednotného trhu, zejména v souvislosti s poskytováním přeshraničních digitálních služeb, prostřednictvím následujících specifických cílů: 
· zajistit vhodné podmínky pro rozvoj inovativních přeshraničních služeb;
· udržovat bezpečné online prostředí s odpovědným chováním poskytovatelů digitálních služeb, zejména online zprostředkovatelů;
· chránit základní práva uživatelů[footnoteRef:12]; [12:  V rámci Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace jsou v případě nařízení DSA zaměnitelně používány pojmy uživatel a příjemce služeb. Příjemcem služby se dle čl. 3 písm. b) rozumí jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která využívá zprostředkovatelskou službu, zejména pro vyhledávání či zpřístupňování informací“.] 

· vytvořit strukturu pro náležitý dohled nad online zprostředkovateli a spolupráci mezi relevantními orgány.
Stávající právní rámec upravující poskytování digitálních služeb na vnitřním trhu tvoří především směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu (viz část Směrnice o elektronickém obchodu v kapitole 1.3.1), jejímž cílem je umožnit přístup k digitálním službám bez ohledu na hranice a harmonizovat základní aspekty digitálních služeb (včetně požadavků na informace, pravidel pro online reklamu a režimu odpovědnosti zprostředkovatelských služeb (tzv. prostý přenos, caching a hosting) za obsah třetích stran). Od jejího přijetí se zásadně změnil charakter, rozsah a důležitost digitálních služeb pro ekonomiku a společnost. Došlo ke vzniku a rozvoji nových a inovativních digitálních služeb a obchodních modelů (jako jsou sociální sítě a online tržiště), které nyní většina občanů EU denně používá a které mění způsoby, jakými občané komunikují, spotřebovávají a podnikají. Tyto služby jsou založeny na mnohostranných obchodních modelech a silných síťových efektech. Zároveň jsou také zdrojem nových rizik a výzev, jako jsou nelegální aktivity, systémová sociální rizika nebo nedostatečná ochrana práv uživatelů. 
V reakci na tento vývoj byla směrnice o elektronickém obchodu doplněna několika právními akty pro konkrétní služby či odvětví (např. pravidla pro ochranu osobních údajů, pro autorská práva, audiovizuální služby, nebo spotřebitelské acquis). K jednotné implementaci a aplikaci směrnice přispěl Soudní dvůr EU, který interpretoval její základní principy v kontextu nových digitálních služeb a technologií. V nedávné době přijala Komise několik cílených opatření pro řešení šíření určitých typů nelegálních aktivit. Tato opatření se však nezabývají systémovými riziky, která představuje poskytování a využívání digitálních služeb, ani opětovnou fragmentací vnitřního trhu a nerovnováhou v hospodářské soutěži způsobenou vznikem velmi velkých poskytovatelů digitálních služeb. Proto bylo podle Evropské komise třeba regulační rámec aktualizovat.
Hodnocení směrnice o elektronickém obchodu ukázalo, že umožnila růst a přeshraniční dostupnost digitálních služeb na vnitřním trhu a její základní principy jsou tak stále platné. Zároveň ale jejích cílů (zajistit dobře fungující vnitřní trh s digitálními službami, zajistit účinné odstraňování nelegálního obsahu při respektování základních práv a zajistit adekvátní úroveň transparentnosti pro spotřebitele) nebylo plně dosaženo. Důvodem je zejména dynamický růst digitální ekonomiky a vznik nových typů poskytovatelů. Kvůli růstu rizik spojených s tímto vývojem a neefektivní spolupráci začaly některé členské státy samostatně přijímat legislativu, což vedlo k opětovné fragmentaci trhu a právní nejistotě. Navrhovaným nařízením tak směrnice o elektronickém obchodu není celkově dotčena a návrh vychází z jejích ustanovení, zejména pokud jde o pravidla vnitřního trhu v článku 3. Nařízení ruší články 12 až 15 směrnice a nahrazuje je články 3, 4, 5 a 7 nařízení.
Nově nad rámec směrnice stanovuje nařízení o digitálních službách povinnosti náležité péče poskytovatelům zprostředkovatelských služeb. Zprostředkovatelské služby jsou dle čl. 3 písm. g nařízení o digitálních službách některé z těchto služeb informační společnosti: 
a) služba „prostého přenosu“ spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby v komunikační síti nebo ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti;
b) služba „ukládání do mezipaměti“ spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby v komunikační síti a zahrnující automatické dočasné přechodné ukládání informací, které slouží pouze pro co nejúčinnější následný přenos informací jiným příjemcům na jejich žádost;
c) „hostingová“ služba spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby na jeho žádost;[footnoteRef:13]	 [13:  Podrobněji o zprostředkovatelských službách viz část 1.4.1.] 

Nařízení DSA stanovuje povinnosti pro digitální služby asymetricky dle velikosti a charakteru služby. Mikro a malé podniky[footnoteRef:14] mají z většiny povinností výjimku, naopak velmi velké online platformy a velmi velké internetové vyhledávače (dále jen „VLOP“ a „VLOSE“ z angl. very large online platforms a very large online search engines) s průměrným měsíčním počtem aktivních uživatelů vyšším než 45 milionů (10 % obyvatel EU) mají několik dodatečných povinností. [14:  Mikropodniky a malé podniky jsou definovány v Doporučení 2003/361/ES. Mikropodniky se rozumí podniky, které zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR. Malé podniky vymezeny jako podniky, které zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR.] 

Všichni poskytovatelé budou muset zřídit jednotné kontaktní místo pro přímou elektronickou komunikaci s dozorovými orgány (tzv. koordinátor digitálních služeb, který bude mít na starost vymáhání v daném členském státě) a Komisí, ale také s uživateli. Nařízení o digitálních službách se vztahuje na všechny poskytovatele působící na vnitřním trhu, tedy i na ty ze třetích zemí. Ty budou muset v EU ustanovit svého právního zástupce, který bude spadat pod dozorový orgán toho členského státu, kde bude usazen. Nařízení DSA poskytovatelům zprostředkovatelských služeb ukládá také povinnost informovat ve svých smluvních podmínkách o postupech moderace obsahu a dalších omezeních, včetně rozhodování založeného na algoritmech. Alespoň jednou ročně jsou poskytovatelé povinni zveřejnovat ve svém online rozhraní zprávy o veškerém moderování obsahu, které služba provedla v příslušném období (množství a rozsah informací se liší dle typu služby). 
Poskytovatelé hostingových služeb mají navíc povinnost zavést tzv. mechanismus „Notice and Action“, který umožní uživatelům nahlašovat obsah, který považují za nezákonný. Platformy musí na každé takové nahlášení reagovat a v případě smazání příspěvku poskytnout uživateli, který obsah nahrál, odůvodnění. Hostingové služby mají také povinnost informovat donucovací nebo soudní orgány v případě podezření na trestný čin ohrožující život či bezpečnost osob.
Poskytovatelé online platforem (např. sociální sítě, obchody s aplikacemi, online tržiště, cestovní a ubytovací portály apod.) musí navíc zřídit interní systém pro vyřizování stížností, který umožní uživatelům napadnout rozhodnutí platformy ohledně odstranění jejich obsahu. Uživatel má právo obrátit se na jakýkoliv subjekt mimosoudního řešení sporů certifikovaný koordinátorem digitálních služeb. Platformy také budou muset přednostně reagovat na oznámení podaná tzv. důvěryhodnými oznamovateli.[footnoteRef:15] Online platformy jsou dále povinny zavést určitá opatření proti zneužití služby, to znamená, že musí po předchozím upozornění pozastavit poskytování svých služeb uživatelům, kteří často nahrávají zjevně nezákonný obsah. Další povinnost se týká transparentnosti reklamy, kdy musí platformy uživatelům zobrazovat, zda a proč je na ně daná reklama cílená a kdo za ní zaplatil. Nařízení DSA rovněž zakazuje cílení reklamy na nezletilé osoby založené na profilování a cílení na základě citlivých osobních údajů ve smyslu čl. 9 odst. 1 GDPR. Dále online platformy musí mít jasně, srozumitelně a transparentně nastavené doporučovací systémy.   [15:  Jedná se o subjekty, které prokážou způsobilost a oborné znalosti pro odhalování, určování a oznamování nezákonného obsahu. Tento status uděluje (a případně také odebírá) koordinátor digitálních služeb. Platformy musí o oznámeních podaných důvěryhodnými oznamovateli rozhodnout přednostně a neprodleně.] 

Online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku (dále jen „online tržiště“) budou muset dle nařízení o digitálních službách uplatňovat tzv. princip „know your business customer“. To znamená, že mohou profesionálním obchodníkům umožnit prodávat své zboží či služby na daném online tržišti pouze v případě, že jim poskytnou kontaktní a další informace. Online tržiště budou také muset náhodně kontrolovat, zda jsou výrobky nebo služby v souladu s předpisy, a to dle veřejně dostupných databází. Online tržiště musí své online rozhraní navrhnout tak, aby obchodníci mohli snadno informovat o identifikaci výrobků či služeb, případně poskytnout logo, ochrannou známku nebo informace o označení. Další povinností tržišť je informování spotřebitelů, kteří zakoupili výrobek nebo službu, pokud se dozvědí, že daný výrobek nebo služba je nelegální.
Vzhledem ke svému velkému ekonomickému a sociálnímu vlivu mají VLOP a VLOSE povinnost posuzovat rizika, která jsou s jejich službou spojena, a následně přijmout opatření pro jejich zmírnění. Tato rizika zahrnují šíření nezákonného obsahu, kybernetické násilí nebo hrozby pro nezletilé osoby a další. Tato opatření následně podléhají nezávislým auditům. Nařízení DSA pro tyto poskytovatele zavádí mechanismus reakce na krize v případech hrozby pro veřejné zdraví a bezpečnostní krize. Dalšími povinnostmi pro velké platformy jsou například umožnění využívání doporučovacího systému bez profilování, vedení archivu reklam nebo poskytování přístupu k datům koordinátorovi digitálních služeb, Komisi a výzkumným pracovníkům.
Tabulka 2: Přehled povinností dle nařízení o digitálních službách
	
	Zprostředkova-telské služby
	Hostingové služby
	Online platformy
	Velmi velké online platformy

	Vykazování transparentnosti
	· 
	· 
	· 
	· 

	Požadavky na podmínky poskytování služeb
	· 
	· 
	· 
	· 

	Spolupráce s vnitrostátními orgány na základě příkazů
	· 
	· 
	· 
	· 

	Kontaktní místa a v případě potřeby právní zástupce
	· 
	· 
	· 
	· 

	Princip „notice and action“ a povinnost poskytovat informace uživatelům
	
	· 
	· 
	· 

	Ohlašování trestných činů
	
	· 
	· 
	· 

	Interní systém pro vyřizování stížností a mimosoudní řešení sporů
	
	
	· 
	· 

	Důvěryhodní oznamovatelé
	
	
	· 
	· 

	Opatření a ochrana proti zneužití
	
	
	· 
	· 

	Zvláštní povinnosti pro online tržiště
	
	
	· 
	· 

	Ochrana nezletilých a zákaz cílené reklamy založené na profilování uživatelů podle zvláštní kategorie osobních údajů
	
	
	· 
	· 

	Transparentnost doporučovacích systémů
	
	
	· 
	· 

	Transparentnost online reklamy
	
	
	· 
	· 

	Povinnosti v oblasti posuzování a zmírňování rizik a reakce na krize
	
	
	
	· 

	Externí a nezávislý audit
	
	
	
	· 

	Možnost uživatele zvolit jiné systémy řazení obsahu, než na základě profilování
	
	
	
	· 

	Sdílení dat s úřady a výzkumnými pracovníky
	
	
	
	· 

	Kodexy chování
	
	
	
	· 

	Spolupráce při řešení krizí
	
	
	
	· 

Vymáhání a dozor nad nařízením DSA jsou rozděleny mezi tři subjekty – národního koordinátora digitálních služeb, Evropskou komisi a Evropský sbor pro digitální služby. Koordinátor digitálních služeb je odpovědný za dozor a vymáhání u všech poskytovatelů zprostředkovatelských služeb usazených v daném členském státě s výjimkou dodatečných povinností pro VLOP a VLOSE, v jejichž případě má výlučnou pravomoc na dozor a vymáhání Evropská komise. Jedná se o problémy zvláštní závažnosti nebo rizika, jako jsou otázky týkající se více členských států, závažných opakovaných porušení předpisů nebo neexistence funkčních systémů, jak vyžaduje nařízení. V případě jednotlivého problému, který nepoukazuje na žádné systémové protiprávní jednání, zůstává příslušným orgánem koordinátor. Komise dále může převzít vyšetřování v případech přetrvávajícího porušení nařízení DSA nebo na základě rozhodnutí Evropského sboru pro digitální služby.  Evropský sbor pro digitální služby bude nově zřízená poradní skupina, jehož členové budou zástupci koordinátorů digitálních služeb z každého členského státu. Úkolem sboru bude podpora spolupráce koordinátorů např. při vyšetřování, podpora při posuzování výročních zpráv VLOP a VLOSE, poskytování rad Komisi při vymáhání povinností u VLOP a VLOSE, podpora tvorby pokynů, šablon, kodexů chování, identifikace nově vznikajících problémů s ohledem na nařízení DSA apod.
Nařízení o digitálních službách bude použitelné od 17. února 2024. V současné době není v ČR stanoven právní rámec pro vymáhání tohoto nařízení, kterým by byly splněny výše uvedené povinnosti, které nařízení ukládá členským státům.
Pro úplnost je nutné uvést, že výše zmíněné předpisy, zejména směrnice o elektronickém obchodu, nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách, jsou horizontálními právními předpisy harmonizující pravidla na vnitřním trhu EU obecně pro daný typ služeb. Jak bylo uvedeno v kapitole 1.3.1, i na unijní úrovni existují právní předpisy, které regulují poskytování určité podmnožiny těchto služeb či poskytování těchto služeb v určitém odvětví (a na které většina výše zmíněných vnitrostátních předpisů navazuje). Jedná se zejména o směrnici 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách, směrnici 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu či legislativu v oblasti ochrany spotřebitele[footnoteRef:16] či ochrany osobních údajů[footnoteRef:17]. [16:  Např. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011.]  [17:  Zejména GDPR.] 

Z oblasti evropských horizontálních právních předpisů v oblasti služeb informační společnosti je dále vhodné uvést nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (nařízení o digitálních trzích), tzv. DMA z angl. Digital Markets Act, které doplňuje soutěžní právo a povinnosti adresované velkým online hráčům, kteří poskytují služby digitálních platforem, a které nařízení označuje jako tzv. strážce přístupu (gatekeepers). Jeho cílem je zejména ochrana hospodářské soutěže.
Důležitým horizontálním předpisem v oblasti datové ekonomiky je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2854 ze dne 13. prosince 2023 o harmonizovaných pravidlech pro spravedlivý přístup k datům a jejich využívání a o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice (EU) 2020/1828 (nařízení o datech). Nařízení navazuje na Evropskou strategii pro data a na nařízení DGA a jeho cílem je zajistit spravedlnost v digitálním prostředí, povzbudit konkurenční prostředí na trhu s daty, otevřít příležitosti pro inovace založené na datech a zajistit větší dostupnost dat pro všechny.
Nařízení o datech stanovuje pravidla pro zpřístupňování dat vytvořených používáním produktu (nebo související služby) uživateli tohoto produktu (nebo služby) a zavádí tedy právo uživatelů na data z definovaných produktů. Dále návrh zavádí nástroje pro zpřístupňování dat držiteli dat subjektům veřejného sektoru a orgánům Unie pro případ výjimečné potřeby, nebo pro plnění úkolů ve veřejném zájmu. Taktéž určuje přiměřenost (férovost) podmínek při uzavírání smluv o přístupu k datům mezi firmami. Návrh dále stanovuje požadavky pro poskytovatele služeb zpracování dat pro zajištění ochrany neosobních údajů před neoprávněným přístupem ze třetích zemí. Rovněž se návrh zabývá interoperabilitou dat a vyjasňuje status databází generovaných stroji.
Identifikace dotčených subjektů 
V návaznosti na zvolenou variantu legislativně-technického řešení popsanou v kapitolách 2.2, 3.1.5 a 3.2.5 jsou popsány dotčené subjekty nejen implementovaných nařízeních o správě dat a o digitálních službách, ale také stávající úpravy ZSIS, tedy včetně směrnice o elektronickém obchodu, směrnice o soukromí a elektronických komunikací a nařízení o vztazích platforem a podnikatelů.
Mezi dotčené subjekty návrhu zákona se budou řadit: 
· adresáti povinností 
· příjemci služeb, uživatelé a spotřebitelé
· další dotčené subjekty podle nařízení o digitálních službách 
· orgány veřejné správy, které budou příslušnými orgány pro vymáhání povinností z nařízení
Adresáti povinností
Směrnice o elektronickém obchodu
Cílem směrnice je zajistit volný pohyb služeb informační společnosti mezi členskými státy. Služby informační společnosti jsou definovány v čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/1535 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (kodifikované znění) jako každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb. 
Služby informační společnosti zahrnují širokou škálu hospodářských činností, které probíhají on-line. Mezi tyto služby patří například on-line prodej zboží, ovšem činnosti, jako je dodávka zboží jako taková nebo poskytování služeb off-line, nejsou zahrnuty. Služby informační společnosti se neomezují výhradně na služby umožňující uzavírání smluv on-line, ale vztahují se rovněž, pokud jde o hospodářskou činnost, na služby, které nehradí ti, kdo je přijímají, jako např. služby poskytující informace on-line nebo obchodní sdělení nebo ty služby, které poskytují nástroje umožňující vyhledávání dat, přístup k datům a získávání dat. Služby informační společnosti zahrnují rovněž zprostředkovatelské služby, které spočívají v předávání informací prostřednictvím komunikační sítě, v poskytování přístupu ke komunikační síti nebo v shromažďování informací poskytovaných příjemcem služby. Televizní vysílání ve smyslu směrnice 89/552/EHS ani rozhlasové vysílání nejsou službami informační společnosti, neboť nejsou poskytovány na individuální žádost. Naopak službami informační společnosti jsou služby, které jsou poskytovány z místa na místo, jako je video na vyžádání nebo poskytování obchodního sdělení elektronickou poštou. 


Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích
Část článku 13 směrnice, která je v současné době transponována do ZSIS, se vztahuje na fyzické nebo právnické osoby, které získávají od svých zákazníků podrobnosti jejich elektronického kontaktu pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby a v souladu s GDPR a tyto údaje využívají pro účely přímého marketingu svých vlastních obdobných výrobků nebo služeb.
Nařízení o vztazích platforem a podnikatelů
Nařízení se vztahuje na online zprostředkovatelské služby a internetové vyhledávače poskytované podnikatelským uživatelům a uživatelům firemních internetových stránek, kteří jsou usazeni v EU a kteří prostřednictvím těchto služeb nebo vyhledávačů nabízejí zboží nebo služby spotřebitelům nacházejícím se v EU (bez ohledu na místo usazení poskytovatelů). 
Online zprostředkovatelskými službami se pro účely nařízení rozumí služby, které
· jsou službami informační společnosti ve smyslu ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535;
· umožňují podnikatelským uživatelům nabízet zboží nebo služby spotřebitelům s cílem usnadnit zahájení přímých transakcí mezi těmito podnikatelskými uživateli a spotřebiteli, bez ohledu na to, kde jsou tyto transakce nakonec uzavřeny (fungují tedy jako zprostředkovatelé) a
· jsou poskytována podnikatelským uživatelům na základě smluvních vztahů.
Příkladem online zprostředkovatelských služeb mohou být online tržiště, obchody s aplikacemi, platformy sdílené ekonomiky nebo služby sociálních médií. Nařízení se naopak nevztahuje na online zprostředkovatelské služby mezi subjekty na stejné úrovni bez přítomnosti podnikatelských uživatelů, čistě mezipodnikové online zprostředkovatelské služby, které nejsou nabízeny spotřebitelům, online reklamní nástroje a online reklamní výměny, které se neposkytují s cílem usnadnit zahájení přímých transakcí a které nezahrnují smluvní vztah se spotřebiteli, softwarové služby provádějící optimalizaci pro vyhledávače, služby související se softwarem pro blokování reklam, online platební služby aj.
Internetovými vyhledávači se pro účely nařízení rozumí digitální služby, které uživatelům umožňují vkládat dotazy za účelem vyhledávání v zásadě na všech internetových stránkách nebo na všech internetových stránkách v určitém jazyce na základě dotazu na jakékoli téma v podobě klíčového slova, hlasové žádosti, sousloví nebo jiného zadání a které poskytují výsledky v jakémkoli formátu, v nichž lze nalézt informace související s požadovaným obsahem.
Nařízení o správě dat
Nařízení o správě dat ukládá povinnosti subjektům veřejného sektoru a dalším uživatelům dat (v kapitole II a VII)[footnoteRef:18], poskytovatelům služeb zprostředkování dat (v kapitole III a VII) a uznaným organizacím pro datový altruismus (kapitola IV a VII). [18:  Věcnou odpovědnost za kapitolu II nařízení DGA má Digitální a informační agentura, srov. věcný záměr zákona o správě dat veřejného sektoru, čj. OVA 307/23. Z toho důvodu se navrhovaný zákon této části nařízení DGA netýká.] 

Služby zprostředkování dat (angl. „data intermediation services“) jsou rozvíjejícím se typem služby v datové ekonomice, která propojuje nabídku a poptávku po datech. Fungují jako nástroj pro usnadnění shromažďování a výměnu velkých objemů dat a měly by tak v budoucnu hrát klíčovou úlohu v tomto odvětví. Nařízení o správě dat stanovuje pravidla pro poskytování těchto služeb, která mají zajistit, že datoví zprostředkovatelé budou důvěryhodnými a nezávislými subjekty datové ekonomiky.
Jedná se o služby, které mají za cíl vytvořit obchodní vztah mezi těmi, kdo data mají (tzv. držitelé dat) a těmi, kdo tato data chtějí využívat (tzv. uživatelé dat). Tento obchodní vztah mohou zprostředkovatelé vytvořit právními nebo technickými způsoby. Držitelé i uživatelé dat mohou být jak fyzické osoby, tak firmy. Nařízení o správě dat vymezuje tři typy těchto služeb: 
a) služby zprostředkování mezi držiteli dat a potenciálními uživateli dat – tyto služby zajišťují dvoustranné či mnohostranné výměny dat, vytváří platformy či databáze umožňující výměnu či společné využívání dat nebo zavádí infrastrukturu pro propojení držitelů a uživatelů dat. Jedná se například o tzv. datová tržiště, která propojují nabídku a poptávku, nebo tzv. datové fondy, které umožňují, aby si například několik právnických osob vytvořilo společný soubor dat, do kterého budou společně přispívat a také jej využívat;
b) služby zprostředkování mezi osobami (subjekty údajů), které chtějí zpřístupnit své osobní údaje, a potenciálními uživateli dat – jedná se o služby, které se zaměřují výhradně na osobní údaje a usilují o zvýšení kontroly fyzických osob nad jejich údaji (v souvislosti s právy podle GDPR). Napomáhají fyzickým osobám např. při správě jejich souhlasu se zpracováním osobních údajů, při výkonu práva na přístup k vlastním údajům, práva na opravu nepřesných osobních údajů, práva na výmaz nebo práva „být zapomenut“. Příkladem takové služby může být tzv. peněženka nebo cloud osobních údajů, v nichž jsou osobní údaje o dané osobě, které v současné době uchovávají jiné společnosti, a umožňují zpracování těchto údajů třetím stranám a
c) služby datových družstev – datová družstva jsou založena na kolektivním rozhodování o využití údajů, které členové družstva mají. Usilují zejména o posílení postavení fyzických osob při udělování souhlasu s použitím dat a určování podmínek jejich zpracování. Datová družstva by mohla představovat užitečný prostředek také pro jednočlenné společnosti a malé a střední podniky, jež jsou s ohledem na znalosti o sdílení dat často srovnatelné s fyzickými osobami. 
Službami zprostředkování dat podle nařízení o správě dat naopak nejsou:
· služby, které získávají data od držitelů dat a tato data agregují, obohacují nebo transformují a udělují uživatelům dat licence na používání výsledných dat (aniž by vznikl přímý obchodní vztah mezi držiteli dat a uživateli dat);
· služby, které se zaměřují na zprostředkování obsahu chráněného autorským právem (např. poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online);
· služby používané v uzavřené skupině, stejně jako platformy vyvinuté v souvislosti s předměty internetu věcí;
· služby sdílení dat nabízené subjekty veřejného sektoru s cílem usnadnit buď opakované použití chráněných údajů držených subjekty veřejného sektoru (pokud tyto služby nemají za cíl stanovit obchodní vztahy).
Právní subjekty, které se zabývají podporou rozsáhlého zpřístupňování dat pro obecný zájem na základě datového altruismu a splňují určité podmínky podle nařízení o správě dat, budou mít možnost se registrovat jako „organizace pro datový altruismus uznané v Unii“ a následně budou muset dodržovat povinnosti stanovené nařízením.

Nařízení o digitálních službách
Adresátem povinností plynoucích z nařízení DSA jsou poskytovatelé některých služeb informační společnosti, jak jsou vymezeny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535, tj. služeb poskytovaných zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb. Tyto zprostředkovatelské služby jsou dle čl. 3 písm. g nařízení DSA vymezeny jako: 
a) služba „prostého přenosu“ spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby v komunikační síti nebo ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti;
b) služba „ukládání do mezipaměti“ spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby v komunikační síti a zahrnující automatické dočasné přechodné ukládání informací, které slouží pouze pro co nejúčinnější následný přenos informací jiným příjemcům na jejich žádost;
c) „hostingová“ služba spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby na jeho žádost;

Obrázek 1: Rozdělení služeb informační společnosti


Zprostředkovatelské služby zahrnují širokou škálu ekonomických činností, které probíhají online. Například zprostředkovatelské služby „prostého přenosu“ zahrnují obecné kategorie služeb, jako jsou výměnné uzly internetu, bezdrátové přístupové body, virtuální soukromé sítě, služby a resolvery systému doménových jmen (DNS), registry názvů domén nejvyšší úrovně, registrátoři, certifikační orgány vydávající digitální certifikáty, internetová telefonie a jiné interpersonální komunikační služby, zatímco obecné příklady zprostředkovatelských služeb „ukládání do mezipaměti“ zahrnují pouhé poskytování sítí pro doručování obsahu, reverzní proxy služby nebo proxy služby k úpravě obsahu. Tyto služby mají zásadní význam pro zajištění hladkého a efektivního přenosu informací poskytovaných na internetu. Mezi „hostingové“ služby“ patří kategorie služeb, jako jsou cloud computing, webhosting, placené referenční služby nebo služby umožňující sdílení informací a obsahu online, včetně ukládání a sdílení souborů. 
Zprostředkovatelské služby mohou být poskytovány samostatně, jako součást jiného typu zprostředkovatelské služby, nebo současně s jinými zprostředkovatelskými službami. Skutečnost, zda konkrétní služba představuje službu „prostého přenosu“, službu „ukládání do mezipaměti“ nebo „hostingovou“ službu, závisí pouze na jejích technických funkcích, které se mohou časem vyvíjet, a měla by být posuzována případ od případu.
Podskupinou hostingových služeb jsou online platformy, které na žádost příjemce služby ukládají a veřejně šíří informace. Za veřejné šíření se považuje zpřístupňování informací na žádost příjemce služby, který informace poskytl, potenciálně neomezenému počtu třetích stran. Online platformy, mezi které spadá většina sociálních sítí, jsou vzhledem k jejich významnému rozšíření v posledních letech hlavní oblastí regulace nařízení DSA. Z toho důvodu většina nových povinností cílí právě na ně. Kromě zmíněných sociálních sítí mezi online platformy spadají také obchody s aplikacemi, cestovní a ubytovací portály. Nařízení DSA dále rozlišuje tzv. velmi velké online platformy a velmi velké internetové vyhledávače („VLOP“ a „VLOSE“), které dosahují určitého průměrného počtu aktivních uživatelů.[footnoteRef:19] Zvláštní kategorií online platforem jsou poté online tržiště (online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku). [19:  Nařízení DSA využívá pojem „aktivní příjemce online platformy“, který je definován jako příjemce služby, který online platformu využívá buď tím, že požádá o umístění obsahu na online platformu, nebo tím, že je vystaven obsahu umístěnému na online platformě a šířenému prostřednictvím online rozhraní. V případě online vyhledávačů se jedná příjemce služby, který internetový vyhledávač využívá tím, že v něm vyhledává a je vystaven obsahu indexovanému a prezentovanému na jeho online rozhraní.] 

Obrázek 2: Rozdělení zprostředkovatelských služeb dle působnosti nařízení DSA

Zprostředkovatelské služby
Prostý přenos
Např.: výměnné uzly internetu, bezdrátové přístupové body, virtuální soukromé sítě, služby a resolvery systému doménových jmen (DNS), registry názvů domén nejvyšší úrovně
Hosting
Např.: cloudová infrastruktura, služby webhostingu, včetně:
Ukládání do mezipaměti (caching)
Např.: provozovatelé cachingových serverů, proxy
Online platformy
Např.: online tržiště, obchody s aplikacemi, sociální sítě, včetně:
Velmi velké online platformy
10 % obyvatel EU 

Příjemci služeb, uživatelé a spotřebitelé
Nad rámec adresátů povinností se nařízení DGA a nařízení DSA dotknou následujících subjektů, kterým nejsou uloženy povinnosti, ale spíše posílena jejich práva či rozšířeny jejich možnosti: 
Nařízení o správě dat
Nařízení o správě dat dopadne na fyzické a právnické osoby, jež jsou držiteli dat či subjekty dat na straně jedné či potenciálními uživateli dat na straně druhé. Tyto osoby budou mít nově možnost využít služeb zprostředkování dat. 
· Držitelem dat je podle nařízení DGA právnická osoba, včetně subjektů veřejného sektoru a mezinárodních organizací, nebo fyzická osoba, která není subjektem údajů ve vztahu k daným konkrétním údajům a která má v souladu s příslušnými unijními nebo vnitrostátními právními předpisy právo umožnit přístup k určitým osobním údajům nebo neosobním údajům nebo je sdílet.
· Subjektem údajů je subjekt údajů ve smyslu čl. 4 bodu 1 GDPR.
· Uživatelem dat je fyzická nebo právnická osoba, která má oprávněný přístup k určitým osobním nebo neosobním údajům a je oprávněna, v případě osobních údajů na základě GDPR, použít tyto údaje pro komerční či nekomerční účely.
Nařízení dále umožní využívat služeb uznaných organizací pro datový altruismus těm držitelům dat či subjektům údajů, kteří chtějí svá data dobrovolně zpřístupnit pro cíle obecného zájmu.
Nařízení o digitálních službách
Nařízení DSA posiluje práva příjemců zprostředkovatelských služeb. Příjemcem služby je jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která využívá zprostředkovatelskou službu, zejména pro vyhledávání či zpřístupňování informací. 
V případě platforem, které umožňují spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku, posiluje také práva spotřebitelů. Spotřebitelem je dle nařízení DSA jakákoli fyzická osoba, která jedná za účelem nesouvisejícím s jejím obchodem, živností, řemeslem anebo výkonem jejího povolání.
Další dotčené subjekty podle nařízení o digitálních službách
Nařízení DSA zavádí institut důvěryhodného oznamovatele, jehož oznámení prostřednictvím mechanismu oznamování a přijímání opatření (dle čl. 16 nařízení) budou muset platformy posoudit prioritně. Status se uděluje na základě žádosti podané koordinátorovi digitálních služeb v zemi, kde je důvěryhodný oznamovatel usazen. 
Důvěryhodným oznamovatelem se může stát pouze subjekt, který:
a) je právnickou osobou (může se jednat o veřejnoprávní subjekty (např. Europol), nevládní organizace, poloveřejné subjekty (např. INHOPE) nebo i zcela soukromé subjekty);
b) má zvláštní odborné znalosti a způsobilost pro účely odhalování, určování a oznamování nezákonného obsahu;
c) není závislý na žádném poskytovateli online platforem (oznamovatel nesmí podléhat kontrole jakékoliv online platformy nebo plnit její pokyny a také musí být na všech platformách finančně nezávislý) a
d) musí vykonávat činnost za účelem podávání oznámení důsledně, přesně a objektivně.
Dle nařízení DSA koordinátor digitálních služeb rovněž certifikuje subjekty mimosoudního řešení sporů, na který se budou moci obracet příjemci služby na základě čl. 21 nařízení. 
Subjekt pro mimosoudní řešení sporů musí splňovat všechny níže uvedené podmínky:
a) je nestranný a nezávislý, a to i finančně, na poskytovatelích online platforem i na příjemcích dané služby poskytované poskytovateli online platforem, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení;
b) má potřebné odborné znalosti, pokud jde o problematiku jedné či více oblastí nezákonného obsahu nebo pokud jde o uplatňování a vymáhání smluvních podmínek jednoho či více typů online platforem, jež subjektu umožňují účinně přispět k řešení sporu;
c) jeho členové jsou odměňováni způsobem, který není spojen s výsledkem řízení;
d) umožňuje snadný přístup k mimosoudnímu řešení sporů prostřednictvím elektronických komunikačních technologií a umožňuje zahájit řešení sporu a podat požadované podpůrné dokumenty online;
e) je schopen vyřešit spor rychlým, účinným a nákladově efektivním způsobem a alespoň v jednom z úředních jazyků orgánů Unie;
f) mimosoudní řešení sporu probíhá v souladu s jasným a spravedlivým jednacím řádem, který je snadno a veřejně přístupný a který je v souladu s použitelným právem, včetně požadavků tohoto článku.
Orgány veřejné správy
V případě směrnice o elektronickém obchodu, směrnice o soukromí v elektronických komunikacích a nařízení o vztazích platforem a podnikatelů nepřináší navrhovaný zákon změny, pokud jde o dotčené orgány veřejné správy, neboť ponechává systém dozoru, který je v současné době upraven ZSIS.
Pokud jde o nařízení o správě dat, dotčeným orgánem veřejné správy bude podle navrhovaného zákona Český telekomunikační úřad jako příslušný orgán pro poskytovatele služeb zprostředkování dat (dle čl. 13 odst. 1 nařízení) a příslušný orgán pro uznané organizace pro datový altruismus (dle čl. 23 odst. 1 nařízení). 
Dotčeným orgánem veřejné správy na základě nařízení o digitálních službách je dle návrhu zákona rovněž ČTÚ jako koordinátor digitálních služeb (dle čl. 49 odst. 2 nařízení) a Úřad pro ochranu osobních údajů jako příslušný orgán (dle čl. 49 odst. 1). 
Shrnutí dotčených subjektů
Tabulka 3 shrnuje hlavní dopady na hlavní dotčené subjekty plynoucí z nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách. Pokud jde o směrnici o elektronickém obchodu, směrnici o soukromí a elektronických komunikacích a nařízení o vztazích platforem a podnikatelů, úprava se oproti stávající úpravě v ZSIS zásadně nemění, tudíž nejsou očekávány žádné přímé dopady na dotčené subjekty plynoucí z návrhu zákona.

Tabulka 3: Shrnutí dotčených subjektů
	Nařízení o správě dat

	Dotčené subjekty
	Pozitivní dopady
	Negativní dopady

	Adresáti povinností – poskytovatelé služeb zprostředkování dat
	Sjednocená právní úprava na vnitřním trhu a z toho vyplývající právní jistota a snížení nákladů na podnikání ve více členských státech.
Možnost získat osvědčení o splnění podmínek a užívat jednotné EU logo.
	Nové povinnosti a z toho vyplývající dodatečné náklady.

	Adresáti povinností – organizace pro datový altruismus
	Možnost získat osvědčení o splnění podmínek a užívat jednotné EU logo.
	Nové povinnosti a z toho vyplývající dodatečné náklady.

	Držitelé a uživatelé dat
	Zvýšení důvěry ve sdílení dat a zmírnění technických obtíží díky právnímu rámci pro služby zprostředkování dat.
	-

	Orgány veřejné zprávy
	Zvýšení sběru dat pro veřejný zájem díky právnímu rámci pro organizace pro datový altruismus.
	Zvýšené náklady v důsledku nových povinností.

	Nařízení o digitálních službách

	Dotčené subjekty
	Pozitivní dopady
	Negativní dopady

	Adresáti povinností – poskytovatelé zprostředkovatelských služeb
	Sjednocená právní úprava na vnitřním trhu a z toho vyplývající právní jistota a snížení nákladů na podnikání ve více členských státech.
	Nové povinnosti a z toho vyplývající dodatečné náklady.

	Příjemci zprostředkovatelských služeb, včetně spotřebitelů
	Posílení práv, ochrana před nezákonným obsahem a systémovými sociálními riziky a z toho plynoucí zvýšení bezpečnosti na daných službách, ochrana základních práv.
	-

	Orgány veřejné zprávy
	Efektivnější přeshraniční spolupráce plynoucí ze sjednocených pravidel v EU a stanovenými pravidly pro spolupráci dozorových orgánů.
	Zvýšené náklady v důsledku nových povinností.

Popis cílového stavu 
Cílem navrhované právní úpravy je přispět k zajištění správného fungování vnitřního trhu v oblasti digitální a datové ekonomiky prostřednictvím zajištění právního rámce pro vymáhání povinností plynoucích ze souvisejících právních předpisů EU.
Obecné cíle
Evropská unie usiluje o zajištění správného fungování vnitřního trhu tak, aby představoval prostor bez vnitřních hranic, v němž jsou zajištěny čtyři základní svobody – volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, a přijímá k tomu příslušná opatření.[footnoteRef:20] Jako jeden z prostředků pro odstranění překážek na vnitřním trhu deklarovala v roce 2000 EU cíl zajistit volný pohyb služeb informační společnosti, jako jeden z prostředků pro odstranění překážek na vnitřním trhu.[footnoteRef:21] Druhým v poslední době se rozvíjejícím cílem v této oblasti je vytvoření jednotného trhu s daty, ve kterém se data mohou pohybovat v celé EU a mezi odvětvími.[footnoteRef:22]  [20:  Smlouva o fungování Evropské unie, čl. 26 odst. 1 a 2.]  [21:  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu), čl. 1 odst. 1.]  [22:  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie pro data] 

Za tímto účelem bylo na evropské úrovni přijato několik horizontálních opatření, zejména:
· směrnice o elektronickém obchodu s cílem vytvořit právní rámec pro služby informační společnosti a zajistit volný pohyb těchto služeb; 
· nařízení o správě dat, které si klade za cíl zvýšit důvěru ve sdílení údajů, posílit mechanismy pro zvýšení dostupnosti údajů a překonat technické překážky opětovného použití údajů a
· nařízení o digitálních službách, jehož cíle jsou:
· zajistit nejlepší podmínky pro rozvoj inovativních přeshraničních služeb;
· udržovat bezpečné online prostředí s odpovědným chováním poskytovatelů digitálních služeb, zejména online zprostředkovatelů;
· chránit základní práva uživatelů;
· vytvořit strukturu pro náležitý dohled nad online zprostředkovateli a spolupráci mezi relevantními orgány.
Česká republika jako členský stát EU a součást vnitřního trhu je rovněž vázána k plnění těchto cílů. Navrhovaná právní úprava usiluje o přispění k jejich naplnění, a to prostřednictvím následujících konkrétních cílů.
Konkrétní cíle
Aby bylo možné dosáhnout výše uvedených cílů, je nutné zajistit implementaci přímo použitelných pravidel plynoucích z právních předpisů, které byly přijaty v návaznosti na tyto cíle. Jedná se především o nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách. 
Pro správné fungování přijatých pravidel je nutné zajistit jasný a předvídatelný právní rámec pro vymáhání povinností plynoucích z harmonizačních právních předpisů EU v digitální oblasti v České republice.
Přestože jsou pravidla plynoucí z nařízení přímo použitelná, jejich vymáhání zůstává v rukou členských států. Vytvoření jasného právního rámce včetně jeho institucionálního zakotvení tak připraví základ po budoucí zajišťování plnění závazků vyplývajících z evropských předpisů, a tím i základní podmínky pro rozvoj digitální ekonomiky v České republice. Vzhledem k tomu, že pro konzistentní a funkční aplikaci práva a naplňování legitimních očekávání všech adresátů příslušných norem je zásadní právní jistota všech subjektů na trhu, navrhovaný právní rámec by měl zajistit předvídatelnost práva a posílit právní jistotu všech dotčených subjektů. Sjednocený institucionální rámec přinese možnost úzké specializace státního dozoru, ale také možné synergie ve využívání společného zázemí (technická, administrativní a právní expertíza, která je nezbytná pro účinné vymáhání nového právního rámce[footnoteRef:23]). [23:  OECD. Communication Regulators of the Future. OECD Digital Economy Papers. Paříž: OECD Publishing, 2022, č. 333, s. 35.] 

Operativní cíle
Cílem navrhované právní úpravy je v návaznosti na výše uvedené obecné a konkrétní cíle: 
Cíl 1: určit příslušné orgány, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách
Pro zajištění efektivního vymáhání je třeba určit dozorové orgány, které budou odpovědny za dohled a vymáhání evropských právních předpisů. Určení dozorových orgánů je navíc povinností plynoucí členským státům přímo z nařízení. Nařízení o digitálních službách v čl. 49 ukládá členským státům povinnost určit jeden či více příslušných orgánů, které odpovídají za dohled nad poskytovateli zprostředkovatelských služeb a za vymáhání tohoto nařízení. Jednoho z těchto příslušných orgánů členské státy určí jako svého koordinátora digitálních služeb. Koordinátor digitálních služeb dle čl. 49 odst. 2 tohoto nařízení odpovídá za veškeré záležitosti související s dohledem nad tímto nařízením a s jeho vymáháním v daném členském státě, ledaže dotčený členský stát přidělil určité konkrétní úkoly či sektory jiným příslušným orgánům. 
Dle nařízení DSA musí členské státy zajistit dostatečné technické, finanční a lidské zdroje pro odpovídající dohled nad všemi poskytovateli zprostředkovatelských služeb spadajících do jejich pravomoci. Zároveň mají zajistit, aby měl koordinátor dostatečnou autonomii při hospodaření se svým rozpočtem v rámci celkových rozpočtových limitů. Koordinátoři vykonávají své úkoly a pravomoci zcela nezávisle, nevyžadují ani nepřijímají pokyny od jakéhokoliv jiného orgánu veřejné správy. Členské státy mohou výkonem této funkce pověřit již existující instituci anebo zřídit zcela nový orgán.
Nařízení o správě dat v čl. 13 stanoví, že členské státy určí jeden či více orgánů příslušných pro plnění úkolů souvisejících s postupem pro oznamování týkajícím se služeb zprostředkování dat. V čl. 23 toto nařízení stanoví, že členské státy určí jeden či více příslušných orgánů odpovědných za veřejný vnitrostátní rejstřík uznaných organizací pro datový altruismus. 
Dle nařízení DGA musí být příslušné orgány nezávislé na všech poskytovatelích služeb zprostředkování dat nebo uznaných organizacích pro datový altruismus. Vedení a odpovědný personál se nemůže jakkoli podílet na poskytování služeb, které dozoruje (to nevylučuje využití těchto služeb pro činnost orgánu nebo osobní účely). Příslušné orgány vykonávají své úkoly nestranně, transparentně, konzistentně, spolehlivě a včas. Tyto orgány musí mít rovněž k dispozici odpovídající finanční a lidské zdroje, včetně potřebných technických znalostí a zdrojů. Úlohu příslušného orgánu pro zprostředkovatele dat a organizace pro datový altruismus může vykonávat stejný subjekt. Členské státy mohou buď zřídit jeden nebo více nových orgánů, nebo využít stávající orgány.
Při plnění tohoto cíle je nutné zajistit synergii mezi určenými příslušnými orgány, aby byla maximalizována účinnost regulace a minimalizována administrativní zátěž pro dotčené subjekty. 
Cíl 2: stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách
Vymezení jednotlivých porušení ustanovení nařízení, za která bude možné udělit sankci v podobě přiměřené peněžité pokuty, je nezbytným předpokladem pro zajištění právní jistoty a předvídatelnosti. Stanovení pravidel týkajících se sankcí je rovněž povinností vyplývající z obou nařízení, konkrétně z čl. 34 nařízení o správě dat a čl. 52 nařízení o digitálních službách.
Pravidla ohledně sankcí za porušení nařízení o digitálních službách stanovují členské státy samy, přičemž jsou povinny o nich společně s přijatými opatřeními informovat Komisi. Členské státy mají zajistit, aby maximální výše pokuty, která může být uložena za neplnění povinností představovala 6 % celosvětového ročního obratu dotčeného poskytovatele služby. V případě poskytnutí nesprávných, neúplných nebo zavádějících informací a neumožnění kontroly musí maximální pokuta představovat 1 % celosvětového obratu dotčeného poskytovatele nebo ročního příjmu dotčené osoby. Maximální výše penále musí činit 5 % průměrného celosvětového denního obratu nebo příjmu dotčeného poskytovatele v předchozím účetním období.
Podle nařízení DGA mají členské státy rovněž stanovit sankce za porušení povinností z nařízení, nicméně na rozdíl od nařízení DSA není konkrétní maximální výše stanovena. Konkrétně mají členské státy stanovit sankce za porušení povinností týkajících se předávání neosobních údajů do třetích zemí podle čl. 5 odst. 14 a článku 31, oznamovací povinnosti poskytovatelů služeb zprostředkování dat informovat podle článku 11, podmínek pro poskytování služeb zprostředkování dat podle článku 12 a podmínek pro registraci jako uznané organizace pro datový altruismus podle článků 18, 20, 21 a 22. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
Cíl 3: zajistit sjednocený právní rámec pro služby informační společnosti a datovou ekonomiku
Pro dosažení cíle zajištění předvídatelného právního rámce pro vymáhání harmonizačních právních předpisů EU v oblasti digitální ekonomiky je nezbytná přehlednost a jasnost právní úpravy. Jasná a srozumitelná právní úprava je předpokladem efektivního provádění dozoru a stejně tak signalizuje hospodářským subjektům, jaká opatření a za jakých podmínek lze ukládat a stanovuje jasné vymezení pravomocí příslušných orgánů. Vzhledem k dalším očekávaným evropským právním předpisům, které jsou aktuálně projednávané, je sjednocený právní rámec nezbytný pro efektivní a přehlednou implementaci i těchto budoucích předpisů.
Zhodnocení rizika 
Nesplnění cíle zajistit právní rámec pro vymáhání povinností plynoucích z harmonizačních právních předpisů EU v digitální oblasti v České republice by prakticky znemožnilo účinnost těchto předpisů v České republice. Vzhledem k tomu, že zajištění vymáhání je členským státům uloženo přímo jako povinnost v daných právních předpisech, hrozí České republice v případě nečinnosti zahájení řízení o porušení unijního práva dle čl. 258 SFEU ze strany Evropské komise.
Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách
V případě obou nařízení je určení příslušných orgánů povinností, které nařízení ukládají členským státům (čl. 13 a 23 nařízení o správě dat, čl. 49 nařízení o digitálních službách). V případě nečinnosti tedy hrozí České republice zahájení řízení o porušení Smluv ze strany Evropské komise, neboť by Česká republika nesplnila povinnosti plynoucí z práva EU.
V případě neurčení příslušného orgánu pro služby zprostředkování dat podle čl. 13 nařízení o správě dat by poskytovatelé služeb zprostředkování dat, kteří jsou usazeni v České republice, nemohli těžit z jednotného právního rámce stanoveným nařízením, jelikož oznámení a žádost o certifikaci se podávají k příslušnému dozorovému orgánu v místě usazení poskytovatele, který se určuje dle místa usazení poskytovatele. Těmto subjektům by tak bylo odepřeno používání označení „poskytovatel služeb zprostředkování dat v Unii“ a společného loga, protože by neexistovalo žádné oprávněné udělení těchto označení příslušným orgánem. Téměř totožné následky by měla i absence určení příslušného orgánu pro registraci organizací pro datový altruismus podle čl. 23 nařízení o správě dat, protože by organizacím splňujícím podmínky nařízení byla odepřena možnost registrace jako „organizace pro datový altruismus uznaná v Unii“ a výhody plynoucí z této registrace. 
Česká republika by dále neměla možnost být členem Evropského sboru pro datové inovace, expertní skupiny složené ze zástupců členských států, jelikož zástupci členských států v tomto sboru jsou zástupci příslušných orgánů pro služby zprostředkování dat a zástupci příslušných orgánů pro registraci organizací pro datový altruismus. Česká republika by se tak nemohla podílet na poradenství Komisi ohledně rozvíjení ustálené praxe příslušných orgánů, pokynů pro ochranu dat a kybernetickou bezpečnost, stanovování priorit norem pro sdílení dat, a dalších úkolů sboru. 
Pokud jde o nařízení o digitálních službách, absence dozorového orgánu v České republice by vedla k oslabení práv českých příjemců zprostředkovatelských služeb (uživatelů), které jim nařízení vůči poskytovatelům těchto služeb přiznává, neboť by nebyly řádně vymáhány odpovídající povinnosti těchto poskytovatelů. Příjemci služeb z České republiky by rovněž například nemohli využít možnost podat stížnost na poskytovatele těchto služeb kvůli údajnému porušení tohoto nařízení v místě svého bydliště nebo usazení.
Neurčení příslušných orgánů podle nařízení o digitálních službách by také mělo negativní dopady na další subjekty, jejichž práva a povinnosti jsou upravena v nařízení DSA. Jedná se především o subjekty pro mimosoudní řešení sporů, které mohou být certifikovány pouze koordinátorem digitálních služeb členského státu, kde je tento subjekt usazen. Stejně taky by nemohl být udělen status důvěryhodným oznamovatelům dle čl. 22 nařízení. 
V případě neurčení koordinátora digitálních služeb rovněž Česká republika nebude mít možnost komunikovat a spolupracovat s ostatními členskými státy a s Evropskou komisí, neboť spolupráce probíhá dle nařízení právě prostřednictvím těchto orgánů. Byla by taktéž ohrožena činnost a fungování Evropského sboru pro digitální služby, jehož členy jsou právě koordinátoři digitálních služeb ze všech členských států.
Stanovení pravidel týkajících se sankcí za porušení nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách
Pokud nebudou vymezena jednotlivá porušení ustanovení nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách, za které bude možné udělit sankci v podobě přiměřené peněžité pokuty nebo jiné formy, dojde k omezení kontrolní role příslušných orgánů, případě dokonce k jejímu zpochybnění. Bez jasně definovaných sankcí by dozorový orgán neměl efektivní prostředky, jak omezit porušování povinností plynoucích z nařízení ze strany povinných subjektů. Vymezení jednotlivých porušení a jejich sankcí navíc zajistí dosažení cíle posílení právní jistoty a zaručení předvídatelnosti práva. Povinné subjekty by měly jasnou představu o tom, jaká opatření mohou očekávat v případě porušení nařízení, což by je mohlo odrazovat od vědomého porušování zákonem stanovených povinností. Riziko je vnímáno jako velmi vysoké, jelikož by mělo zásadní dopady jak na povinné subjekty, tak na dozorové orgány.
I v případě stanovení pravidel týkajících se sankcí se jedná o povinnost vyplývající členským státům z nařízení (čl. 34 nařízení o správě dat, čl. 52 nařízení o digitálních službách) a v případě nečinnosti tedy hrozí České republice zahájení řízení o porušení unijního práva ze strany Evropské komise, neboť by Česká republika nesplnila povinnosti plynoucí z práva EU.
Zajištění sjednoceného právního rámce pro služby informační společnosti a datovou ekonomiku 
Vzhledem k rychlému vývoji digitálního prostředí dochází v posledních letech na evropské úrovni k přijímání právních předpisů harmonizující oblast digitální a datové ekonomiky a očekává se přijetí další aktuálně projednávané či Evropskou komisí avizované legislativy. V případě nevytvoření sjednoceného právního rámce pro služby informační společnosti a datovou ekonomiku nebude Česká republika připravena na efektivní přijímaní závazků plynoucích z těchto předpisů, což povede k nepředvídatelnosti a snížené právní jistotě zejména pro adresáty povinností z přímo použitelných předpisů. 
S tím souvisí také riziko stanovení dodatečných nebo přísnějších požadavků či ustanovení, než stanovují nařízení, při přijetí národní adaptační právní úpravy (tzv. goldplating). Goldplating by vedl k vyšší administrativní zátěži pro subjekty působící v České republice, protože by byly nuceny vyhovět nejen evropským pravidlům, ale též dodatečným požadavkům na národní úrovni, čímž by došlo ke zvýšení jejich nákladů. Zároveň by došlo k narušení harmonizace pravidel na vnitřním trhu, což by vytvořilo nerovné konkurenční podmínky. Fragmentace vnitřního trhu je přitom právě jedním z problémů, které se snaží řešit nařízení o digitálních službách. Předkladatel proto přistupuje pouze k adaptaci nezbytně nutné pro zajištění efektivního vymáhání a nestanovuje nové povinnosti nad rámec přímo použitelných předpisů.


Návrh variant řešení 
V návaznosti na výše stanovené operativní cíle a existující právní stav předkladatel při hodnocení dopadů zvážil u jednotlivých témat následující varianty řešení.
Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách
V rámci cíle určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách, jsou zvažovány čtyři varianty, včetně nulové: 
	Téma 
	Varianty

	Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách
	Nulová varianta

	
	1. Zřízení nového ústředního orgánu státní správy

	
	2. Svěření úkolů ústředním orgánům státní správy na základě existujícího vymezení kompetencí

	
	3. Rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy

Nulová varianta znamená zachování stávajícího stavu s tím, že nebudou určeny příslušné orgány odpovědné za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách v ČR. Varianta 1 spočívá ve zřízení nového dalšího ústředního orgánu státní správy, který bude mít v kompetenci oblast digitální a datové ekonomiky v ČR, včetně výše uvedených právních předpisů. Variantou 2 by byly svěřeny kompetence k plnění úkolů z výše uvedených legislativních aktů státním orgánům vykonávajícím působnost, která by umožnila je pověřit plněním příslušných úkolů bez vytvoření obecného materiálního a personálního zázemí (na základě existujícího vymezení kompetencí vyplývajícího především ze zákona č. 2/1969 Sb., kompetenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů). Podle varianty 3 by došlo k rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy společně s cílenou přípravou podmínek pro výkon pravomocí z výše uvedených legislativních aktů EU.
Subvarianty rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy
V případě rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy lze uvažovat o čtyřech možných ústředních orgánech státní správy ve smyslu kompetenčního zákona, které by mohly plnit funkci dozorového orgánu, jelikož mají blízko k věcné problematice digitální ekonomiky na horizontální úrovni a zároveň splňují požadavky na příslušné orgány stanovené čl. 50 nařízení o digitálních službách. Jedná se zejména o požadavek na garanci nezávislosti. Z toho důvodu jsou zvažovány pouze další ústřední orgány státní správy, který nejsou podřízeny žádnému ministerstvu.

	Téma
	Varianty

	Rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy
	1. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)

	
	2. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)

	
	3. Český telekomunikační úřad (ČTÚ)

	
	4. Digitální a informační agentura (DIA)

Variantou 1 je Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“), který je podle § 50 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, ústředním správním úřadem pro oblast ochrany osobních údajů. Variantu 2 představuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která je dalším ústředním orgánem státní správy, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání poskytovaných podle zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), ve znění pozdějších předpisů. Variantou 3 je Český telekomunikační úřad, který byl zřízen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) jako další ústřední orgán státní správy pro výkon státní správy ve věcech stanovených citovaným zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Variantou 4 je Digitální a informační agentura, která byla zřízena zákonem č. 471/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jako další ústřední správní úřad odpovědný za elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy.
Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digitálních službách  
Nařízení o digitálních službách v čl. 49 umožňuje členským státům přidělit určité konkrétní úkoly či sektory jiným příslušným orgánům. Tyto orgány musí dle čl. 49 odst. 4 splňovat stejné požadavky jako koordinátor digitálních služeb. U tohoto tématu jsou zvažovány následující tři varianty, které se nicméně vzájemně nevylučují: 
	Téma 
	Varianty

	Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digitálních službách
	Nulová varianta

	
	Určení Úřadu pro ochranu osobních údajů

	
	Určení orgánů dozoru dle zákona o dozoru nad trhem

	
	Určení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání


Na základě regulovaných subjektů a oblastí digitální ekonomiky, které pokrývá nařízení o digitálních službách (viz kapitola 1.3.2), je kromě nulové varianty v podobě neurčení žádného dodatečného příslušného orgánu, zvažováno určení 1. Úřadu pro ochranu osobních údajů pro ustanovení nařízení, které se týká ochrany osobních údajů (článek 26), 2. Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pro dozor nad plněním povinností, které se vztahují na poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání v digitálním prostředí, a za 3. orgánů dozoru podle zákona č. 87/2023 Sb. o dozoru nad trhem s výrobky a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o dozoru nad trhem s výrobky), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dozoru nad trhem“) pro dozor nad plněním povinností, které se vztahují na online tržiště (články 30-32).
Zavedení poplatků za dohled
V rámci cíle určení příslušných orgánů bylo rovněž zvažováno zavedení poplatků za dohled pro regulované subjekty.
	Téma 
	Varianty

	Zavedení poplatků za dohled
	Nulová varianta

	
	Zavedení poplatků za dohled pro regulované subjekty

Nulová varianta nepředpokládá zavedení poplatků za dohled, alternativní varianta předpokládá vybírání poplatků za dohled od adresátů povinností plynoucích z nařízení. Evropské právní předpisy financování prostřednictvím zavedení poplatku na činnost regulátora zásadně neupravují. Pouze nařízení DSA v bodu odůvodnění 101 uvádí, že členské státy jsou oprávněny vybírat od poskytovatelů usazených na jejich území poplatek za dohled, jenž se týká úkolů v oblasti dohledu a vymáhávání povinností vykonávaných jejich orgány. Poplatek na činnost dozorového orgánu je v českém právním řádu již známým institutem. Např. zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) jej upravuje v § 17d. 


Zajištění sjednoceného právního rámce pro služby informační společnosti a datovou ekonomiku 
Pro dosažení cíle zajištění sjednoceného právního rámce pro služby informační společnosti a datovou ekonomiku jsou zvažovány následující varianty provedení implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách do českého právního řádu:
	Téma 
	Varianty

	Možnosti provedení implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách do právního řádu České republiky
	Nulová varianta

	
	1. Nelegislativní řešení

	
	2. Novelizace ZSIS

	
	3. Novelizace ZSIS a nová právní úprava implementující nařízení 

	
	4. Nová právní úprava služeb informační společnosti a některých aspektů datové ekonomiky


Nulová varianta předpokládá zachování současného právního stavu, kdy by nedošlo k žádným změnám současného právního rámce, který tvoří převážně ZSIS (více viz kapitola 1.3.1). Variantou 1 je nelegislativní řešení adaptace, například využití formy usnesení vlády v některých případech. Variantu 2 představuje adaptace právního řádu ČR na nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách prostřednictvím novely ZSIS jako stávajícího právního rámce pro regulaci služeb informační společnosti. Varianta 3 předpokládá novelizaci ZSIS na základě nařízení o digitálních službách (zejména zrušení článků 3-6, které implementují články 12-15 směrnice o elektronickém obchodu, jež nařízení zrušuje) a provedení implementace nařízení prostřednictvím nového zákona. Varianta 4 představuje zpracování nového zákona, který by zrušil ZSIS a komplexně by upravoval problematiku služeb informační společnosti, včetně současné úpravy v ZSIS a adaptačních ustanovení navazujících na předmětná nařízení.


Vyhodnocení nákladů a přínosů 
Hodnocení nákladů a přínosů vychází ze současného stavu a z možných variant řešení pro jednotlivá témata uvedená v kapitole 2. Následuje vyhodnocení identifikovaných nákladů a přínosů.
Identifikace nákladů a přínosů
Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách
Nulová varianta
Nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách přímo ukládají členským státům povinnost určit příslušné orgány odpovědné za dohled a vymáhání. Absence příslušných orgánů by měla negativní dopady na hospodářské subjekty spadající do působnosti nařízení, tak i na občany ČR jako na uživatele zprostředkovatelských služeb. Rizika této varianty jsou podrobně popsána v kapitole 1.6.1. Z těchto důvodů je nulová varianta neakceptovatelná. 
Varianta 1 - Zřízení nového ústředního orgánu státní správy
Zřízení nového dalšího ústředního orgánu státní správy, který bude mít v kompetenci oblast digitální a datové ekonomiky v ČR, včetně výše uvedených právních předpisů, by v praxi nabízelo systémové řešení, které by dalo základ po budoucí zajišťování plnění závazků vyplývajících z evropských předpisů. Tímto řešením by byla zajištěna stabilita, koncepční a jednotné řízení. Zřízení nového dalšího ústředního orgánu státní správy by však bylo velmi finančně, právně, organizačně a administrativně náročné. Nad rámec nákladů na zajištění odpovídajícího počtu služebních míst potřebných pro zajištění vymáhání nařízení DGA a nařízení DSA a přípravy relativně obsáhlého návrhu zákona zřizující nový ústřední orgán státní správy, by náklady navíc zahrnovaly zajištění back office, budovy, technického vybavení aj. a jednalo by se tak o nejnákladnější variantu. Vzhledem k požadavkům stanoveným v nařízeních (např. na nezávislost) by tento orgán musel být koncipován jako další ústřední orgán státní správy (služební úřad) a nikoliv např. jako organizace podřízená některému z ministerstev, což by znamenalo další organizační a rozpočtové požadavky. Dále by také bylo třeba zajistit nové personální kapacity, které vzhledem k problematice musí být na vysoce expertní úrovni a musí mít potřebné technické know-how. V neposlední řadě by bylo zřízení nového orgánu tzv. „na zelené louce“ z časového hlediska velmi náročné. 
Varianta 2 - Svěření úkolů ústředním orgánům státní správy na základě existujícího vymezení kompetencí
Svěřování kompetencí k plnění úkolů z výše uvedených legislativních aktů různým institucím na základě existujícího vymezení kompetencí vyplývajícího především ze zákona č. 2/1969 Sb., kompetenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, bez dodatečného či pouze částečného zabezpečení finančních, personálních a technických zdrojů by představoval nákladově a legislativně nejméně náročnou variantu, jelikož by došlo k zachování současné praxe. Tato varianta ovšem nepředstavuje systémové řešení, neboť regulace digitální ekonomiky stále představuje relativně novou oblast, která není jako celek přiřaditelná k působnosti žádného z ústředních orgánů státní správy ve smyslu kompetenčního zákona. Systém vymáhání a dozoru by byl proto roztříštěn mezi několik úřadů, což by mj. vytvářelo nejistotu, koordinační problémy a obecně velmi nepřehlednou situaci pro české podniky. V této variantě by dále byla ohrožena sjednocená aplikace práva. Digitální ekonomika je ze své podstaty velmi provázaná a komplexní, a tak by mohlo docházet k situacím, kdy by jeden aspekt měl být řešen více úřady.
Varianta 3 - Rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy
Rozšíření současných pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy společně s cílenou přípravou podmínek pro výkon pravomocí z výše uvedených legislativních aktů EU by přineslo systémové řešení a základ pro plnění závazků vyplývajících z evropských právních předpisů v budoucnu, a tedy i stabilní a koncepční přístup k vymáhání těchto předpisů. Tato varianta by rovněž vyžadovala zabezpečení finančních, personálních a technických zdrojů, nicméně v mnohem menší míře než vytvoření zcela nového úřadu, neboť by nemusely být vynaloženy náklady na zajištění budovy a jejího technického vybavení, back office apod. Toho by bylo dosaženo využitím stávající struktury, procesů a znalostí existujícího úřadu.
Subvarianty rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy
Varianta 1 - Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) je kromě jiného dozorovým, tedy kontrolním, úřadem ochrany osobních údajů s obecnou působností. Z působnosti úřadu je na jedné straně vyňato zpracování osobních údajů některými skupinami správců, na straně druhé jeho role zahrnuje ochranu osobních údajů v oblastech nespadajících do působnosti obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Těžiště činnosti ÚOOÚ spočívá v nápravě chybných procedur při zpracování osobních údajů správci nebo zpracovateli osobních údajů a předcházení jejich užití (metodická činnost). Úřad se primárně zabývá nedostatečnou ochranou osobních údajů, která má systémový přesah, tj. z její nápravy bude profitovat větší množství subjektů údajů. Úřad se tedy zabývá problematikou související s digitální a datovou ekonomikou, nicméně pouze dílčímu aspektu. Rovněž pravomoci ÚOOÚ plynoucí ze ZSIS souvisí s problematikou šíření obchodních sdělení, což lze ve srovnání s horizontálními problematikami upravenými např. v nařízení DSA označit za relativně konkrétně vymezenou oblast. Rozšíření kompetencí ÚOOÚ na digitální problematiku v celé její šíři by tak hraničilo s variantou zřízení nového úřadu, neboť bylo třeba vybudovat všechny potřebné kompetence.
Varianta 2 - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má v kompetenci dozor nad poskytováním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání v digitálním prostředí na základě zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), ve znění pozdějších předpisů. Obdobně je Radě pro RRTV svěřena působnost na úseku služeb platforem pro sdílení videonahrávek zákonem č. 242/2022 Sb., o službách platforem pro sdílení videonahrávek a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o službách platforem pro sdílení videonahrávek). V obou případech se jedná o zvláštní kategorie služeb informační společnosti. I v tomto případě se ovšem jedná o relativně úzce zaměřenou kompetencí státního dozoru v oblastech věcně souvisejících s poskytováním rozhlasového a televizního vysílání. 
Varianta 3 – Český telekomunikační úřad (ČTÚ)
Český telekomunikační úřad má vzhledem ke své působnosti nejblíže k problematice digitální ekonomiky. Toto potvrzuje zpráva OECD, která na vzorku členských států OECD rozšířeném o Brazílii a Singapur ukazuje, že komunikační regulátoři v řadě zemí přebírají odpovědnost za regulaci fenoménů souvisejících s digitální ekonomikou.[footnoteRef:24] Ačkoliv se ČTÚ dosud zabýval převážně agendou regulace elektronických komunikací a poštovních služeb, od roku 2023 byla kompetence ČTÚ rozšířena o dozorovou činnost nad online zprostředkovatelskými službami a internetovými vyhledávači (a to konkrétně na základě novely ZSIS, provedené s účinností od 23. března 2023 zákonem č. 58/2023 Sb.) a hostingovými službami (s účinností od 30. března 2023 na základě zákona č. 67/2023 Sb., o některých opatřeních proti šíření teroristického obsahu online). ČTÚ již tedy získává zkušenosti s vymáháním povinností stanovených právními předpisy regulujícími online prostředí a s dozorem nad digitálním trhem. [24:  OECD. Communication Regulators of the Future. OECD Digital Economy Papers. Paříž: OECD Publishing, 2022, č. 333, s. 17. Přesný dotaz položený státům zastoupeným ve vzorku zněl na kompetence „dozorčích úřadů odpovědných za komunikační / telekomunikační / vysílací služby“.] 

Varianta 4 – Digitální a informační agentura (DIA)
DIA má vzhledem ke své působnosti kompetence v oblasti informačních a technologií, tyto jsou však zaměřeny výhradně na veřejný sektor. Vztah těchto kompetencí k otázkám regulace digitální ekonomiky je tak maximálně nepřímý. Vláda České republiky jako předkladatel návrhu zákona č. 471/2022 Sb. navíc na str. 24 důvodové zprávy k tomuto zákonu explicitně potvrdila, že při zřízení DIA nebylo jejím úmyslem rozšiřovat její kompetence nad tento rámec.
Pro srovnání uvádíme v tabulce 4 a 5 příslušné orgány, které ostatní členské státy EU plánují určit jako orgány odpovědné za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách.[footnoteRef:25] Pokud jde o příslušné orgány dle nařízení DGA, většina z deseti členských států, od kterých má předkladatel informace k dispozici, určuje orgány s kompetencí v oblasti ochrany osobních údajů či v oblasti telekomunikací. [25:  Informace získal předkladatel zejména z jednání Expertní skupiny Evropské komise pro digitální služby a Výboru Evropské komise pro digitální služby na základě vyjádření zástupců členských států v těchto útvarech. Jedná se převážně o návrhy příslušných ústředních orgánů státní správy, konečné určení příslušných orgánů na základě právních předpisů se proto může lišit.] 

Tabulka 4: Příslušné orgány pro nařízení o správě dat v členských státech EU
	Příslušné orgány pro nařízení o správě dat v členských státech EU

	
	Příslušný orgán pro služby zprostředkování dat
	Příslušný orgán pro organizace pro uznané organizace pro datový altruismus

	
	název orgánu
	kompetence
	název orgánu
	kompetence

	Estonsko
	Estonian Data Protection Inspectorate
	ochrana osobních údajů
	Estonian Data Protection Inspectorate
	ochrana osobních údajů

	Finsko
	Finnish Transport and Communications Agency (TRAFICOM)
	telekomunikace, doprava
	Finnish Transport and Communications Agency (TRAFICOM)
	telekomunikace, doprava

	Francie
	Electronic Communications, Postal and Print media distribution Regulatory Authority (ARCEP)
	telekomunikace
	National Commission on Informatics and Liberty
	ochrana osobních údajů

	Litva
	State Data Protection Inspectorate
	ochrana osobních údajů
	State Data Protection Inspectorate
	ochrana osobních údajů

	Lucembursko
	National Commission for Data Protection
	ochrana osobních údajů
	National Commission for Data Protection
	ochrana osobních údajů

	Německo
	Federal Network Agency
	telekomunikace, energetika
	
	

	Nizozemsko
	Netherlands Authority for Consumers and Markets
	ochrana spotřebitele, ochrana hospodářské soutěže
	
	

	Polsko
	Office of Competition and Consumer Protection
	ochrana spotřebitele, ochrana hospodářské soutěže
	Office of Competition and Consumer Protection
	ochrana spotřebitele, ochrana hospodářské soutěže

	Rumunsko
	Authority for the Digitalization of Romania
	digitalizace
	
	

	Švédsko
	Swedish Post and Telecom Authority
	telekomunikace
	Swedish Post and Telecom Authority
	telekomunikace

Pokud jde o koordinátora digitálních služeb podle nařízení DSA, 16 z 25 členských států, od kterých jsou informace k dispozici, plánuje určit orgán s kompetencí v oblasti telekomunikací. Další státy plánují určit orgány věnující se například ochraně spotřebitele, ochraně hospodářské soutěže či médiím.
Tabulka 5: Koordinátor digitálních služeb v členských státech EU
	Koordinátor digitálních služeb v členských státech EU

	
	název orgánu
	kompetence

	Belgie
	Belgian Institute for Postal Services and Telecommunications
	telekomunikace

	Bulharsko
	Communications Regulation Commission
	telekomunikace

	Dánsko
	Danish Competition and Consumer Authority
	ochrana spotřebitele, ochrana hospodářské soutěže

	Estonsko
	Consumer Protection and Technical Regulatory Authority
	ochrana spotřebitele, telekomunikace

	Finsko
	Finnish Transport and Communications Agency (TRAFICOM)
	doprava, telekomunikace

	Francie
	Regulatory Authority for Audiovisual and Digital Communication (ARCOM)
	média, digitální služby

	Chorvatsko
	Croatian Regulatory Authority for Network Industries (HAKOM)
	telekomunikace

	Irsko
	Media Commission
	média, digitální služby

	Itálie
	Communications Regulatory Authority (AGCOM)
	telekomunikace

	Kypr
	-
	-

	Litva
	Communications Regulatory Authority
	telekomunikace

	Lotyšsko
	Consumer Rights Protection Centre
	ochrana spotřebitele

	Lucembursko
	Luxembourg Competition Authority
	ochrana hospodářské soutěže

	Maďarsko
	National Media and Infocommunications Authority (NMHH)
	média, telekomunikace

	Malta
	Malta Communications Authority
	telekomunikace

	Německo
	Federal Network Agency
	telekomunikace, energetika

	Nizozemsko
	Netherlands Authority for Consumers and Markets
	ochrana spotřebitele, ochrana hospodářské soutěže

	Polsko
	Office of Electronic Communications
	telekomunikace

	Portugalsko
	National Communications Authority (ANACOM)
	telekomunikace

	Rakousko
	Austrian Regulatory Authority for Broadcasting and Telecommunications (RTR)
	média, telekomunikace

	Rumunsko
	National Authority for Administration and Regulation in Communications (ANCOM)
	telekomunikace

	Řecko
	Hellenic Telecommunications & Post Commission (EETT)
	telekomunikace

	Slovensko
	Rada pre mediálne služby
	média

	Slovinsko
	Agency for Communication Networks and Services
	telekomunikace

	Španělsko
	Spanish National Markets and Competition Commission (CNMC)
	 ochrana hospodářské soutěže

	Švédsko
	Swedish Post and Telecom Authority
	telekomunikace

	· 
	informace nejsou k dispozici

Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digitálních službách   
Varianta 1 – Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
Se stávajícími pravomocemi ÚOOÚ věcně souvisí ustanovení článku 26 nařízení o digitálních službách, který se týká reklamy na online platformách. Dle tohoto článku má poskytovatel online platformy vůči příjemci informační povinnost (o tom, že jde o reklamu, jaké jsou zainteresované subjekty a o parametrech použitých k zacílení reklamy) a musí příjemci umožnit prohlásit, že jeho obsah je obchodním sdělením. Dále je poskytovateli zakázáno prezentovat příjemcům reklamy na základě profilování opírajícího se o „citlivé údaje“ ve smyslu čl. 9 GDPR. 
Pokud jde o stávající pravomoci ÚOOÚ podle GDPR, zde je online reklama v bodě 58 odůvodnění zmíněna jako složitý a problematický fenomén z hlediska dodržování zásady transparentnosti. Transparentnost je jednou ze zásad zpracování osobních údajů podle čl. 5 GDPR, čl. 12 a násl. GDPR ozřejmují, že ze zásady transparentnosti vyplývají mj. informační povinnosti správců a zpracovatelů osobních údajů vůči subjektům údajů. Správci a zpracovatelé osobních údajů mají informační povinnost mj. s ohledem na to, zda dochází k profilování (čl. 13 a 14 GDPR) a subjekt údajů má za stanovených podmínek právo nebýt předmětem rozhodnutí založených výhradně na automatizovaném zpracování, včetně profilování (čl. 22 GDPR). 
ÚOOÚ dle směrnice o elektronickém obchodu a směrnice o soukromí a elektronických komunikacích dohlíží na šíření některých obchodních sdělení. Toto obnáší mimo jiné informační povinnost (o tom, že jde o obchodní sdělení, zainteresované subjekty a kontakt pro odhlášení z příjmu) podle § 7 odst. 4 ZSIS, možnost příjemce odmítnout souhlas s příjmem obchodních sdělení podle § 7 odst. 3 ZSIS a oprávnění šířit obchodní sdělení navíc vzniká pouze za stanovených podmínek.
Předkladatel má za to, že předmět úpravy podle čl. 26 nařízení DSA tedy věcně souvisí dílem s úpravou podle GDPR, dílem s pravidly šíření obchodních sdělení. Informační povinnost podle čl. 26 odst. 1 nařízení DSA je obdobná infomační povinnosti osob šířících obchodní sdělení, s výjimkou dvou aspektů: 1. mezi povinnými informacemi o zainteresovaných subjektech nezahrnuje jen osobu, jejímž jménem je reklama šířena, ale i osobu, která tuto reklamu financuje, a 2. vyžaduje informace o parametrech využitých k zacílení reklamy. Zde pravidelně půjde o zpracování osobních údajů, jde tak svým způsobem o rozšíření/specifikaci informační povinnosti správce či zpracovatele osobních údajů podle GDPR.
Z hlediska vymáhání nařízení DSA může být relevantní, že zatímco obchodní sdělení jsou běžně šířena skrze e-mail (tedy služba simulující peer-to-peer komunikaci), reklamy podle čl. 26 nařízení DSA se budou objevovat ve veřejném či kvaziveřejném rozhraní online platformy. Tento rozdíl ovšem může spíše usnadňovat přístup k reklamním algoritmům poskytovatele. Obecně lze říci, že navzdory dílčím rozdílům je informační povinnost podle čl. 26 nařízení DSA svou povahou podobná povinnostem, na jejichž dodržování ÚOOÚ již v současnosti dohlíží. 
Možnost příjemce prohlásit, že jde o obchodní sdělení, je svojí logikou opět podobná povinnosti šiřitele obchodního sdělení umožnit odvolání souhlasu se zasíláním obchodních sdělení. Odlišná může být opět spíše mechanika, kterou bude toto právo příjemce podle čl. 26 nařízení DSA realizováno.
Pokud jde o zákaz prezentovat reklamy cílené na základě profilování opírajícího se o citlivé údaje, jedná se o zákaz konkrétního způsobu zpracování osobních údajů určitým okruhem subjektů. Toto pravidlo je nové, ale ÚOOÚ už dohlíží na jiné způsoby zpracování osobních údajů zahrnujících profilování. Jeví se tak jako vhodné, aby i tento další požadavek týkající se profilování byl v praxi vymáhán ÚOOÚ.
Varianta 2 - Orgány dozoru dle zákona o dozoru nad trhem
Stávající kompetence dozorových orgánů podle zákona o dozoru nad trhem věcně souvisí především s články 30-32 nařízení o digitálních službách, které se vztahují na online tržiště, tedy platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku. 
Těmito dozorovými orgány dle § 4 odst. 1 zákona o dozoru nad trhem jsou: Česká obchodní inspekce, Český báňský úřad, Státní energetická inspekce, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Ministerstvo dopravy, Drážní úřad, krajské hygienické stanice, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Česká inspekce životního prostředí, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany (dále jen „dozorové orgány podle zákona o dozoru nad trhem“).
O určení dozorových orgánů podle zákona o dozoru nad trhem jako dalších příslušných orgánů pro nařízení DSA lze uvažovat dvěma způsoby. Za prvé, určit tyto orgány jako příslušné orgány pro dozor a vymáhání povinností vztahující se výlučně na poskytovatele online tržišť, tzn. povinnosti podle v čl. 30-32 nařízení DSA. Za druhé, určit tyto orgány jako příslušné orgány pro dozor nad těmi povinnostmi vztahující se na všechny poskytovatele zprostředkovatelských služeb pod nařízení DSA, které souvisí s ochranou spotřebitele. Vzhledem k tomu, že s výjimkou článků 30-32 nařízení DSA nerozlišuje mezi typy uživatelů (a nestanovuje tedy specifické povinnosti týkající se uživatelů, kteří jsou spotřebiteli), nebyla tato varianta dále analyzována.
Stanovení dozorových orgánů podle zákona o dozoru nad trhem jako příslušných orgánů pro dozor nad povinnostmi vyplývajícími z článků 30-32 nařízení DSA by bylo vhodné z hlediska jejich stávajících kompetencí, jelikož vykonávají dozor nad trhem u výrobků prodávaných online i off-line. Tyto orgány jsou v zákoně o dozoru nad trhem ovšem vymezeny jen pro velmi úzkou oblast harmonizovaných výrobků a zůstávala by tak nepokryta oblast neharmonizovaných výrobků a všech služeb. Jako komplikované bylo rovněž vyhodnoceno určování působnosti jednotlivých dozorových orgánů podle zákona o dozoru nad trhem (určenou dle přílohy I zákonu o dozoru) při kontrole povinností podle článků 30-32, které se ve většině nevztahují ke konkrétnímu nabízenému výrobku či službě, ale k fungování online tržiště jako celku (více informací k daným povinnostem je uvedeno v kapitole 1.3.2). 
V případě zvolení této varianty, tedy určení dozorových orgánů podle zákona o dozoru nad trhem jako dalších příslušných orgánů pro nařízení o digitálních službách, by bylo určeno minimálně 14 dozorových úřadů pro účely kontroly plnění povinností pro poskytovatele online tržišť dle čl. 30-32 nařízení DSA, což předkladatel hodnotí jako nekoncepční řešení odporující stanoveným cílům. Všechny určené příslušné orgány by rovněž musely splňovat stejné požadavky jaké jsou kladeny na koordinátora digitálních služeb (čl. 49 odst. 4), včetně zajištění dostatečných technických, finančních a lidských zdrojů, což by znamenalo výrazné náklady na státní rozpočet.
Varianta 3 – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
Stávající kompetence RRTV v oblasti digitální ekonomiky se dotýkají relativně specifických kategorií služeb informační společnosti: audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání a služeb platforem pro sdílení videonahrávek. Zejména druhý typ uvedených služeb může často představovat zároveň online platformu pro účely nařízení DSA. Jejich definiční znak spočívající v „poskytování pořadů nebo videonahrávek vytvořených uživateli“ (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 242/2022 Sb.) totiž může v praxi často naplnit též požadavek ukládání a veřejného šíření informací na žádost příjemce služby obsažený v definici online platformy podle čl. 3 písm. i) DSA.
Na rozdíl od výše uvedených rozborů kompetencí Úřadu pro ochranu osobních údajů a dozorových orgánů podle zákona o dozoru nad trhem s výrobky nelze blíže určit okruh ustanovení, který by specificky souvisel s výše vymezenou kompetencí RRTV na úseku digitální ekonomiky.[footnoteRef:26] Z uvedeného důvodu by bylo myslitelné pouze vymezení kompetencí RRTV spíše s ohledem na specifický okruh adresátů nežli obecně ve vztahu k určitému okruhu ustanovení. Ani s ohledem na kritérium zvláštního adresáta (ať již z pohledu příjemce či poskytovatele zprostředkovatelské služby) ovšem nelze identifikovat specifické povinnosti přímo související s kompetencemi RRTV na úseku digitální ekonomiky. V nařízení DSA např. o problematice plurality a svobody médií hovoří čl. 34 odst. 1 písm. b) nařízení DSA, činí tak ovšem ve spojení s řízením rizik velmi velkými online platformami. Dozor nad dodržováním tohoto okruhu povinností nebude spadat do rukou orgánů členský států, neboť se jedná o výlučnou pravomoc Komise (čl. 56 odst. 2 nařízení DSA). Dále je požadavek zohlednění svobody a plurality médií obsažen v čl. 14 odst. 4 nařízení DSA, který stanoví obecná kritéria pro smluvní podmínky všech poskytovatelů zprostředkovatelských služeb. Zde se ovšem jedná o jeden z řady faktorů, které musí být zohledněny při aplikaci smluvních podmínek poskytovatele. Vyčlenění tohoto požadavku z okruhu ostatních pro účely dozoru by mohlo vést ke zdvojování dozoru nad poskytovateli zprostředkovatelských služeb v zásadně podobných věcech. [26:  Substantivní úprava blíže propojující problematiku poskytování mediálních služeb a některé aspekty regulace poskytování online platforem v současnosti teprve vzniká, srov. vyjednávání o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu (Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků) a mění směrnice 2010/13/EU, postup 2022/0277(COD).] 

Pro srovnání uvádíme v tabulce 6 další příslušné orgány, které ostatní členské státy EU plánují určit jako orgány odpovědné za vymáhání nařízení o digitálních službách.[footnoteRef:27] Deset z 21 členských států, od nichž jsou informace k dispozici, neplánuje určení dalšího příslušného orgánu či plánuje jeho určení zvážit v až po určitém čase. Osm členských států plánuje jako další příslušný orgán určit orgán s kompetencí v oblasti ochrany osobních údajů. Některé státy určují orgán s kompetencemi v oblasti ochrany spotřebitele (pět států), v oblasti médií (tři státy) či ochrany hospodářské soutěže (dva státy), případně další orgány. [27:  Informace získal předkladatel zejména z jednání Expertní skupiny Evropské komise pro digitální služby a Výboru Evropské komise pro digitální služby na základě vyjádření zástupců členských států v těchto útvarech. Jedná se převážně o návrhy příslušných ústředních orgánů státní správy, konečné určení příslušných orgánů na základě právních předpisů se proto může lišit.] 


Tabulka 6: Další příslušné orgány pro nařízení o digitálních službách v členských státech EU
	Další příslušné orgány pro nařízení o digitálních službách v členských státech EU

	
	název orgánu
	kompetence
	název orgánu
	kompetence

	Belgie
	Belgian Data Protection Authority
	ochrana osobních údajů
	
	

	Bulharsko
	pravděpodobně nebude určovat další příslušné orgány

	Dánsko
	prozatím nebude určovat další příslušné orgány

	Estonsko
	prozatím nebude určovat další příslušné orgány

	Finsko
	Office of the Data Protection Ombudsman pro čl. 26, 27 a 28
	ochrana osobních údajů
	Consumer Ombudsman pro čl. 25 a 26
	ochrana spotřebitele

	Francie
	National Commission on Informatics and Liberty
	ochrana osobních údajů
	 Directorate-General for Competition, Consumer Affairs and Prevention of Fraud (DGCCRF)
	ochrana spotřebitele

	Chorvatsko
	Agency for Electronic Media (AEM)
	média
	Ministry of the Interior pro čl. 9 a 10
	ministerstvo vnitra

	Irsko
	Competition and Consumer Protection Commission
	ochrana spotřebitele, ochrana hospodářské soutěže
	
	

	Itálie
	Italian Data Protection Authority
	ochrana osobních údajů
	Italian Competition Authority
	ochrana hospodářské soutěže

	Kypr
	-

	Litva
	State Data Protection Inspectorate
	ochrana osobních údajů
	State Consumer Rights Protection Authority
	ochrana spotřebitele

	Lotyšsko
	-

	Lucembursko
	prozatím nebude určovat další příslušné orgány

	Maďarsko
	prozatím nebude určovat další příslušné orgány

	Malta
	prozatím nebude určovat další příslušné orgány

	Německo
	Federal Commissioner for Data Protection and Freedom of Information
	ochrana osobních údajů
	Federal Department for the Protection of Children and Young People in the Media
	ochrana dětí a mladistvých

	Nizozemsko
	Dutch Data Protection Authority k čl. 26
	ochrana osobních údajů
	
	

	Polsko
	-

	Portugalsko
	-

	Rakousko
	prozatím nebude určovat další příslušné orgány

	Rumunsko
	pravděpodobně nebude určovat další příslušné orgány

	Řecko
	Hellenic Data Protection Authority
	ochrana osobních údajů
	National Council for Radio and Television
	média

	Slovensko
	prozatím nebude určovat další příslušné orgány

	Slovinsko
	prozatím nebude určovat další příslušné orgány

	Španělsko
	-

	Švédsko
	Swedish Consumer Agency
	ochrana spotřebitele
	Swedish Press and Broadcasting Authority
	média

	-
	informace nejsou k dispozici

Zavedení poplatků za dohled
Nulová varianta
Nezavedení poplatku za dohled povede k absenci možných příjmů do státního rozpočtu plynoucí z těchto poplatků. Zároveň by se ovšem ČR vyhnula výraznému riziku odlivu regulovaných subjektů popsaném níže v alternativní variantě a také administrativním nákladům na zavedení ohlašovací povinnosti.
Zavedení poplatků za dohled
Přínosem zavedení poplatků za dohled by bylo zvýšení příjmů státního rozpočtu plynoucí z těchto poplatků. Jejich zavedení by ovšem bylo administrativně náročné, neboť by se nejprve musela zavést ohlašovací povinnost regulovaných subjektů, aby bylo možné tyto subjekty jednoznačně identifikovat a poplatky následně vybírat. Z informací, které má předkladatel k dispozici (zejména z jednání Expertní skupiny Evropské komise pro digitální služby a Výboru Evropské komise pro digitální služby), vyplývá, že výrazná většina členských států EU o zavedení těchto poplatků neuvažuje.[footnoteRef:28] V případě jejich zavedení v ČR by tak vzniklo riziko odlivu regulovaných subjektů do jiných členských států EU, kde by tyto poplatky zavedeny nebyly. Takový odliv by mohl být motivován snahou o zachování konkurenceschopnosti a udržení nižších provozních nákladů. Důsledkem tohoto odlivu by v České republice mohlo dojít k poklesu počtu regulovaných subjektů a ke snížení jejich ziskovosti. To by poté paradoxně znamenalo menší daňové příjmy pro státní rozpočet, a tedy snížení financí dostupných pro veřejné služby a investice do různých oblastí. [28:  Výjimkou je pouze Irsko, které zatím pouze předběžně avizovalo, že uvažuje o poplatkové povinnosti, avšak zavedení zvažuje nejdříve od roku 2025. Zde je důležité poznamenat, že v Irsku sídlí většina největších poskytovatelů regulovaných nařízením o digitálních službách.] 

Možnosti provedení implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách do právního řádu České republiky
Nulová varianta
Nulová varianta znamená zachování stávajícího stavu s tím, že bude odkazováno na přímou aplikovatelnost nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách, kterými se členský stát EU a všechny dotčené subjekty musí řídit. V tomto případě jsou některá ustanovení těchto předpisů skutečně přímo aplikovatelná bez nutnosti provedení do vnitrostátního právního řádu, zejména co se týče povinností regulovaných subjektů, nicméně nedošlo by k adaptaci ustanovení, které určují příslušné orgány odpovědné za vymáhání nařízení a ke stanovení přestupků a sankcí za porušení povinností. Nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách přímo ukládají členským státům povinnost zřídit příslušné orgány a stanovit pravidla týkající se sankcí, což nelze při zachování současného stavu splnit. Nařízení o digitálních službách také ruší některá ustanovení směrnice o elektronickém obchodu, které jsou v ČR transponovány prostřednictvím ZSIS, a současný právní stav by tak nebyl v souladu s nařízením.

Varianta 1 – Nelegislativní řešení
Stav právních předpisů by v tomto případě zůstal nezměněn, tedy by v podstatě platila nulová varianta. Nedošlo by k určení příslušných orgánů a nebyla by stanovena sankční ustanovení, protože toto může být uloženo pouze zákonem. Stejně tak by nedošlo k nápravě nesouladu ZSIS s nařízením o digitálních službách. Vytvoření sjednoceného právního rámce navíc není možné provést nelegislativním řešením.
Varianta 2 – Novelizace ZSIS
V případě implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách prostřednictvím novelizace ZSIS by došlo ke splnění povinností ČR, včetně určení dozorových orgánů, stanovení sankcí za porušení přímo použitelných předpisů, nezbytné úpravy některých procesů, a adaptace textu ZSIS na předmětná nařízení. Zároveň by byl právní rámec sjednocený, protože by předmětné aspekty digitální a datové ekonomiky byly upraveny jedním zákonem. Při posuzování této varianty se ovšem ukázalo, že by příslušné změny ZSIS byly tak rozsáhlé, že by rozsah novelizovaných částí výrazně převyšoval ustanovení, jež by zůstala nedotčena. To by vedlo k celkové nepřehlednosti a nejasnosti zákona. 
Varianta 3 - Novelizace ZSIS a nová právní úprava implementující nařízení
Tato varianta by rovněž vedla k plnému zajištění implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách na národní úrovni prostřednictvím nového zákona, který by určoval příslušné orgány, stanovoval sankce a upravoval některé procesy. Při této variantě by došlo k zachování ZSIS, který by byl novelizován tak, aby byl v souladu s předmětnými nařízeními. Varianta by tedy nevedla k vytvoření jasného a předvídatelného právního rámce, protože by problematika služeb informační společnosti byla upravena jak v ZSIS, tak v novém zákoně implementujícím nařízení o digitálních službách, které rovněž reguluje služby informační společnosti a navazuje na směrnici o elektronickém obchodu transponovanou ZSIS. 
Varianta 4 - Nová právní úprava služeb informační společnosti a některých aspektů datové ekonomiky
Tato varianta by také plně zajistila implementaci daných nařízení jako varianta 2 a 3. Nový zákon komplexně upravující služby informační společnosti a některé aspekty datové ekonomiky v ČR by byl garancí předvídatelné, koncepční a komplexní právní úpravy, která se stane stabilní součástí právního řádu, bez nutnosti provádění jejích četných změn. Stal by se rovněž základním právním předpisem pro digitální a datovou ekonomiku. 
Vyhodnocení nákladů a přínosů variant 
Pro účely vyhodnocení jednotlivých variant byla použita multikriteriální analýza (MCA Multicriterial Analysis), kdy jsou přínosy a náklady vyjádřeny pouze kvalitativně. Kvantitativní kritéria jsou v tomto případě obtížně použitelná a aplikovatelná pro hodnocení jednotlivých variant, resp. subvariant.
Níže jsou definována jednotlivá kritéria, která jsou srovnávána. Vzhledem k tomu, že je posouzení dopadů provedeno u různorodých témat, je každé z nich posuzováno na základě vybraných kritérií, které jsou pro dané téma relevantní. Všechna kritéria A-F mají stejný význam a jsou bodována bodovou škálou 0 až 5. Číslice 5 vyjadřuje nejvyšší vhodnost varianty s ohledem na účel navrhované právní úpravy. 


Jako kritéria byla vybrána:
A. Systémovost řešení
Kritérium navazuje na cíl zajistit jasný a předvídatelný právní rámec pro vymáhání povinností plynoucích z harmonizačních právních předpisů EU v digitální oblasti v České republice popsaný v kapitole 1.5.2. Hodnota 5 bodů vyjadřuje vysokou míru systémovosti.
B. Náklady státního rozpočtu
Kritérium vyjadřuje, zda realizace navrhovaného řešení představuje zvýšení nákladů na státní rozpočet. Jedná se například o náklady na vytvoření nových pracovních míst či zajištění expertních a technických kapacit v souvislosti s novými kompetencemi příslušného orgánu. Hodnota 5 bodů vyjadřuje nízké požadavky na náklady státního rozpočtu, případně vyšší příjmy do státního rozpočtu.
C. Plnění požadavků ČR stanovené nařízením o správě dat a nařízením o digitálních službách
Kritérium vyjadřuje, do jaké míry budou naplněny požadavky stanovené nařízením o správě dat a nařízením o digitálních službách členskému státu EU, případně zda je varianta v souladu s právem EU. Hodnota 5 bodů vyjadřuje, že budou splněny všechny požadavky.
D. Stávající kompetence
Kritérium vyjadřuje, do jaké míry souvisí stávající kompetence a agenda daných orgánů státní správy s horizontální regulací digitální a datové ekonomiky. Hodnota 5 bodů vyjadřuje vysokou míru odpovídajících kompetencí.
E. Potenciál efektivní přeshraniční spolupráce dozorových orgánů založené na existujících vztazích a komunikačních kanálech
Kritérium vyjadřuje, zda je daná varianta podobná řešení v dalších členských státech EU. Hodnota 5 bodů vyjadřuje vysokou míru podobnosti ve srovnání řešení v jiných členských státech, díky čemuž   se otevírá potenciál efektivní spolupráce na jednotném digitálním trhu. 
F. Jasnost a srozumitelnost právní úpravy
Kritérium posuzuje legislativně-technické řešení z hlediska jeho přehlednosti a srozumitelnosti. Jasná a srozumitelná právní úprava je předpokladem efektivního provádění dozoru a napomáhá právní jistotě pro regulované subjekty. Hodnota 5 vyjadřuje vysokou míru jasnosti a srozumitelnosti.
Nulové varianty představují status quo a pro účely vyhodnocení budou využity zejména jako východisko pro hodnocení ostatních variant. 
Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách 
Vyhodnocení nákladů a přínosů tohoto tématu je provedeno na základě kvalitativního posouzení tří kritérií – systémovost řešení, náklady státního rozpočtu a plnění povinností ČR stanovené nařízením o správě dat a nařízením o digitálních službách.

	Varianta
	Kritérium A
	Kritérium B
	Kritérium C
	Celkem

	Nulová varianta
	0
	5
	0
	5

	1. Zřízení nového ústředního orgánu státní správy
	5
	0
	3
	8

	2. Svěření úkolů ústředním orgánům státní správy na základě existujícího vymezení kompetencí
	1
	2
	5
	8

	3. Rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy
	5
	3
	5
	13

Nulová varianta nenastavuje právní rámec pro oblasti digitální a datové ekonomiky, a tedy neplní stanovený cíl. Došlo by také k porušení povinností plynoucích ČR z práva EU. Nulová varianta je tudíž nepřijatelná. Varianta 1 nabízí systémové řešení, jedná se nicméně o nejnákladnější variantu. Z důvodu významné časové náročnosti této varianty by bylo také ohroženo včasné plnění povinností plynoucích ČR z nařízení. Varianta 2 oproti tomu nenaplňuje cíl sjednoceného a přehledného právního rámce. Co se týká nákladů na státní rozpočet, byly by mírně vyšší než varianta 3, neboť by musely být zajištěny odborné kapacity na více úřadech Z těchto důvodů i tuto variantu vyhodnocuje předkladatel jako nevhodnou. Varianta 3 splňuje cíl systémovosti ve stejné míře jako varianta 1, ovšem s nižšími náklady na státní rozpočet. Proto se v porovnání s předchozími variantami jeví jako efektivní a přijatelný přístup. 
Shrnutí: Předkladatel volí variantu 3 – rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy, neboť se jedná o variantu, která splňuje požadavky dané nařízeními a nabízí systémové řešení s nižšími náklady.
Subvarianty rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy
Vyhodnocení nákladů a přínosů tohoto tématu je provedeno na základě kvalitativního posouzení čtyř kritérií: náklady státního rozpočtu, plnění povinností ČR stanovené nařízením o správě dat a nařízením o digitálních službách, stávající kompetence a potenciál efektivní přeshraniční spolupráce dozorových orgánů:  
	Varianta
	Kritérium B
	Kritérium C
	Kritérium D
	Kritérium E
	Celkem

	1. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
	1
	5
	2
	0
	8

	2. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
	1
	5
	2
	3
	11

	3. Český telekomunikační úřad (ČTÚ)
	3
	5
	4
	5
	17

	4. Digitální a informační agentura (DIA)
	1
	5
	0
	0
	6

Všechny varianty představují další orgány státní správy, které splňují požadavky nezávislého regulátora, a proto všechny plní kritérium plnění povinností ČR z práva EU. Vzhledem k tomu, že se ÚOOÚ a RRTV zabývají poměrně úzce vymezenými oblastmi digitální a datové ekonomiky, hodnotí předkladatel míru jejich odpovídajících kompetencí jako poměrně nízkou. To se odráží také v pravděpodobných vyšších nákladech na státní rozpočet, jelikož rozšíření stávajícího rozsahu kompetencí těchto úřadů na digitální problematiku v celé její šíři by hraničilo s variantou zřízení nového úřadu. Toto platí také pro DIA, která se navíc digitální ekonomice věnuje pouze ve vztahu k veřejné správě, a je tak jako varianta rovněž nevhodná. Z identifikace nákladů a přínosů vyplývá, že ČTÚ má k regulované problematice nejblíže, a potřebné rozšíření jeho kompetencí by tak znamenalo nejnižší náklady pro státní rozpočet. Z tabulky 4 vyplývá, že většina členských států určuje jako koordinátora digitálních služeb orgán regulující oblast telekomunikací. Některé členské státy volí úřady s touto kompetencí také jako příslušné orgány pro nařízení o správě dat (tabulka 3). ČTÚ má proto největší potenciál spolupráce s úřady určenými pro dohled a vymáhání nad dotčenými předpisy v jiných členských státech. Jako nejvhodnější variantu proto předkladatel vyhodnocuje variantu 3. 
Shrnutí: Překladatel zvolil variantu 3 – Český telekomunikační úřad, který stejně jako ostatní splňuje požadavky stanovené nařízeními, má k regulované problematice nejblíže z hlediska stávajících kompetencí a má největší potenciál efektivní přeshraniční spolupráce s dalšími úřady.
Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digitálních službách   
Vzhledem k povaze tohoto tématu bylo přistoupeno ke slovnímu hodnocení namísto multikriteriální analýzy, neboť je detailně hodnocen především jeden faktor, a to stávající kompetence. Zvolení daných příslušných úřadů se navíc vzájemně nevylučuje, neboť jejich počet není omezen. 
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
Předkladatel vyhodnocuje ÚOOÚ jako vhodný další příslušný orgán odpovídající za vymáhání nařízení o digitálních službách, konkrétně pro článek 26. Důvodem jsou zejména stávající kompetence popsané v kapitole 3.1.3, ale také značný potenciál efektivní přeshraniční spolupráce dozorových orgánů, neboť většina z členských států, která plánuje další příslušné orgány pro nařízení DSA určit, zamýšlí určení právě orgánu s kompetencí v oblasti ochrany osobních údajů. Bude tak možné využít existujících vztahů a komunikačních kanálů mezi těmito úřady v rámci Evropského sboru pro ochranu osobních údajů. ÚOOÚ také splňuje všechny podmínky stanovené nařízeními, včetně požadavku na garanci nezávislosti podle čl. 50 nařízení o digitálních službách, jelikož se jedná o další ústřední orgán státní správy, který není podřízen žádnému ministerstvu.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
RRTV rovněž nebyla vyhodnocena jako vhodný další příslušný orgán pro nařízení DSA, neboť nelze blíže určit okruh ustanovení či adresátů povinností, který by specificky souvisel s její kompetencí v oblasti digitální ekonomiky. Vyčlenění určitých dílčích povinností z okruhu ostatních pro účely dozoru RRTV by tak mohlo vést ke zdvojování dozoru nad poskytovateli zprostředkovatelských služeb v zásadně podobných věcech, a tato varianta je tak vyhodnocena jako nesystémová.
Orgány dozoru dle zákona o dozoru nad trhem
Dozorové orgány podle zákona o dozoru nad trhem předkladatel nevyhodnocuje jako vhodný orgán odpovídající za dozor a vymáhání některých povinností nařízení o digitálních službách. Důvodem je zejména nesystémovost a nekoncepčnost řešení daná vysokým počtem orgánů, ale také povahou povinností stanovených články 30-32, které se primárně nevztahují ke konkrétním výrobkům. Velký počet orgánů by také znamenal výrazné náklady pro státní rozpočet na splnění požadavků daných nařízením DSA. Byl by také ohrožen potenciál efektivní přeshraniční spolupráce dozorových orgánů, protože ačkoliv některé členské státy jako příslušný orgán plánují zvolit orgán zabývající se ochranou spotřebitele (viz tabulka 5), jedná se v těchto případech o pouze jeden orgán, který problematiku ochrany spotřebitele řeší komplexně a nikoliv sektorově. 
Shrnutí: Předkladatel navrhuje určit příslušným orgánem pro článek 26 nařízení DSA Úřad pro ochranu osobních údajů, neboť problematika věcně výrazně souvisí s aktuálními kompetencemi úřadu. Předkladatel naopak nenavrhuje určení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ani orgánů dozoru dle zákona o dozoru nad trhem, protože by se v obou případech nejednalo o systémové řešení, zejména z důvodu obtížného vyčlenění konkrétních povinností pro účely dozoru.
Zavedení poplatků za dohled
U tohoto tématu bylo vyhodnocení nákladů a přínosů provedeno na základě kvalitativního posouzení kritéria nákladů státního rozpočtu, soulad s právem EU a podobnost řešení s ostatními členskými státy EU.
	Varianta
	Kritérium B
	Kritérium C
	Kritérium E
	Celkem

	Nulová varianta
	0
	5
	5
	10

	Zavedení poplatků za dohled pro regulované subjekty
	4
	5
	0
	9

Zavedení poplatků bude mít za následek vyšší příjmy do státního rozpočtu než nulová varianta. Tyto příjmy budou nicméně sníženy o náklady na zavedení oznamovací povinnosti a možného odlivu firem z ČR, které hrozí při zavedení poplatku. Obě varianty jsou do stejné míry v souladu s právem EU. Vzhledem k tomu, že dle informací předkladatele žádný jiný členský stát o zavedení poplatku neuvažuje, je vysoké riziko odlivu regulovaných subjektů a s tím spojených rizik popsaných v přechozí kapitole. Z toho důvodu předkladatel vyhodnotil jako vhodnější poplatek nezavádět.
Shrnutí: Předkladatel považuje za nevhodné zavádět poplatek za dohled z důvodu vysokého rizika odlivu regulovaných subjektů. 

Možnosti provedení implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách do právního řádu České republiky
Vyhodnocení nákladů a přínosů tohoto tématu je provedeno na základě kvalitativního posouzení tří kritérií – systémovost řešení, plnění povinností ČR stanovené nařízením o správě dat a nařízením o digitálních službách a jasnost a srozumitelnost právní úpravy.
	Varianta
	Kritérium A
	Kritérium C
	Kritérium F
	Celkem

	Nulová varianta
	0
	0
	-
	0

	1. Nelegislativní řešení
	0
	0
	-
	0

	2. Novelizace ZSIS
	5
	5
	1
	11

	3. Novelizace ZSIS a nová právní úprava implementující nařízení
	2
	5
	3
	10

	4. Nová právní úprava služeb informační společnosti a některých aspektů datové ekonomiky
	5
	5
	5
	15

Nulová a první varianta neadaptují český právní řád na nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách, a tudíž nesplňují vytyčené cíle. Varianty 2-4 nařízení plně implementují a splňují tak povinnosti ČR plynoucí z práva EU. Novelizace ZSIS představuje systémové řešení, jelikož plně odpovídá jeho působnosti, nicméně její legislativně-technické provedení by nebylo jasné a srozumitelné. Oproti tomu adaptace prostřednictvím nového zákona při ponechání stávajícího ZSIS by sice bylo z legislativně-technického pohledu vhodnější, nicméně by nevytvářelo sjednocení právní rámec pro regulaci digitální ekonomiky. Jako nejlepší varianta se proto jeví nový zákon, který by zrušil stávající ZSIS a vytvořil by novou právní úpravu služeb informační společnosti a některých aspektů datové ekonomiky.
Shrnutí: Předkladatel volí variantu 4 – novou právní úpravu služeb informační společnosti a některých aspektů datové ekonomiky, protože se jedná o nesystémovější a nejpřehlednější řešení. 


Stanovení pořadí variant a návrh řešení 
Následující tabulka shrnuje zvolená řešení jednotlivých témat na základě vyhodnocení nákladů a přínosů v kapitole 3.
	Téma
	Navrhovaná varianta řešení

	Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách
	Navrhuje se rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy

	Subvarianty rozšíření pravomocí existujícího ústředního orgánu státní správy
	Navrhuje se určení Českého telekomunikačního úřadu

	Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digitálních službách   
	Navrhuje se určení Úřadu pro ochranu osobních údajů

	Zavedení poplatků za dohled
	Nenavrhuje se zavedení poplatků

	Možnosti provedení implementace nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách do právního řádu České republiky
	Navrhuje se nová právní úprava služeb informační společnosti a některých aspektů datové ekonomiky

Dopady
V této kapitole byly zhodnoceny dopady adaptovaných nařízeních DGA a DSA, neboť zajištění jejich vymáhání v České republice umožní efektivní fungování pravidel v nich stanovených. Co se týká dopadů plynoucích z předpisů, které byly již byly v minulosti implementovány do českého právního řádu ZSIS (směrnice o elektronickém obchodu, směrnice o soukromí a elektronických komunikacích, nařízení P2B), předkládaný návrh zákona přináší především pozitivní dopady tím, že respektuje již existující a úspěšně ověřené postupy. Bude tak zachována a zajištěna stabilita a efektivita těchto postupů. Dodatečné nebo nové náklady subjektům v působnosti posledně zmíněných předpisů nevznikají. 
Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Přijetí navrhované právní úpravy si zřejmě vyžádá finanční dopady na státní rozpočet, zejména na zajištění personálních a technických kapacit dozorového úřadu, tedy ČTÚ a ÚOOÚ, pro účely výkonu správních činností v oblasti provádění nových kontrolních (dozorových) činností.
Nároky na státní rozpočet v nezbytné výši se budou odvíjet zejména od zájmu tržních subjektů o výkon činnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb nebo o výkon činnosti poskytovatelů služeb zprostředkování dat a organizací pro datový altruismus. Přitom je třeba brát v potaz, že dozorová činnost v daných oblastech by neměla být zcela pasivní povahy, reagující jen na podněty veřejnosti. Takový přístup by mohl být zejména z hlediska řádného plnění závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii považován za nevyhovující.
Na základě v současnosti dostupných informací o zájmu o nové instrumenty zavedené nařízením DGA předkladatel návrhu zákona odhaduje, že na vymáhání nařízení DGA bude muset Český telekomunikační úřad zpočátku zajistit personální vybavení úřadu v rozsahu 0-2 služebních míst. Toto v kontextu státní služby znamená potřebu nově zajistit dvě systemizovaná místa pro dva státní zaměstnance na plný úvazek výkonu služby, přičemž alespoň jedno toto systemizované místo musí být určeno pro státního zaměstnance s právním zaměřením; další systemizované místo předpokládá zařazení státního zaměstnance s technickým zaměřením.
Pro účely nařízení DSA lze pro prvotní vyčíslení využít informace uvedené ve studii posouzení dopadů k návrhu nařízení DSA[footnoteRef:29], kdy podle útvarů Evropské komise bude na výkon činnosti dozorového orgánu třeba 0,5-25 pracovníků s plným úvazkem (full-time equivalent, FTE), a také informace z neformální diskuze s Evropskou komisí a dalšími členskými státy. Na základě těchto zdrojů s přihlédnutím k velikosti České republiky a počtu zde usazených subjektů podléhajících regulaci (řádově nižší tisíce[footnoteRef:30]) lze v současné době odhadovat, že by ČR měla pro dozorové orgány jen pro potřeby nařízení DSA vyčlenit 10 až 15 státních zaměstnanců na plný úvazek systemizovaného místa, z toho alespoň dva státní zaměstnance na plný úvazek systemizovaného místa s právním zaměřením a alespoň dva s technickým zaměřením, přičemž nejméně dva státní zaměstnanci by měli mít znalost anglického jazyka na úrovni alespoň C1 z důvodu nutné komunikace s koordinátory digitálních služeb z jiných členských států a s Evropskou komisí.  [29:  EVROPSKÁ KOMISE. Commission Staff Working Document, Impact Assessment Report, Annexes accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Single Market For Digital Services (Digital Services Act) and amending Directive 2000/31/EC. Brusel, 15.12.2020. SWD (2020) 348 final. Part 2/2, s. 54.]  [30:  Počet regulovaných subjektů nelze přesně určit, jelikož pro tyto subjekty neplatí žádná ohlašovací povinnost. Odhad vyplývá z interní analýzy ČTÚ, Monitorovací zprávy ČTÚ 7/2023 a dokumentu „Studie poskytovatelů vybraných služeb informační společnosti v České republice v rámci společnosti 4.0“ vypracované v rámci projektu TAČR BETA] 

Pro zajištění dozoru a vymáhání povinností stanovených nařízeními DGA a DSA ze strany ČTÚ bude třeba zajištění personálních zdrojů v rozsahu 0-12 služebních míst, přičemž polovinu těchto zdrojů (ideálně 6) bude třeba zajistit v roce 2024 a druhou polovinu v roce 2025. Personální zdroje k řešení nových kompetencí musí být vzhledem k dané problematice na vysoké expertní úrovni, a tedy služebním místům, na které budou zařazeni příslušní státní zaměstnanci, musí odpovídat jejich zařazení alespoň do 13. a 14. platové třídy (odborný a vrchní rada). V roce 2024 bude třeba pro 6 služebních míst (2 služební místa ve 13. platové třídě a 4 služební místa ve 14. platové třídě) navýšit objem prostředků na platy o 3 780 000 Kč, navýšit sociální pojištění za zaměstnavatele o 937 440 Kč, navýšit zdravotní pojištění za zaměstnavatele o 510 300 Kč a navýšení přídělu do FKSP o 37 800 Kč, tedy celkem o 5 265 540 Kč. V rámci návrhu změny systemizace od 1. 7. 2024 by celkové náklady na platy činily 2 632 770 Kč. V případě následného navýšení o dalších 6 služebních míst v rámci systemizace od 1. 1. 2025 se celkové náklady na platy v roce 2025 odhadují na 10 531 080 Kč.[footnoteRef:31] [31:  Podle interních výpočtů ČTÚ.] 

Pokud jde o technicko-organizační zajištění ČTÚ, bude třeba rozšíření nájemní smlouvy pro pracoviště v Brně o prostory pro nových 12 zaměstnanců. Náklady jsou odhadovány na 136.000 Kč/měsíc; tedy v roce 2024 na 816 000 Kč (6 x 136 000 Kč) a v roce 2025 na 1 632 000 Kč. Pro vybavení kanceláří nábytkem bude třeba jednorázově zajistit 360 000 Kč. Pořízení nového hardwaru je odhadováno na 320 000 Kč (notebook pro 12 zaměstnanců, Jabra nebo sluchátka, kamery a mikrofony), tedy 160 000 Kč v roce 2024 a 160 000 Kč v roce 2025. Pro vybavení zaměstnanců služebními mobilními telefony bude třeba zajistit 120 000 Kč (jednorázový nákup 12 přístrojů) a dále cca 30 tis. Kč za paušální služby ve 2. pol. 2024 a cca 60.000 Kč ročně za paušální služby v roce 2025. Náklady na pořízení nového softwaru (zajišťování důkazů v online prostoru, skrývání identity, analytické nástroje) jsou odhadovány na 30 000 Kč (zajištění SW FastStone pro 5 služebních míst) a na adaptaci stávajícího softwaru (vytvoření nových modulů v MOSS a APV a úprava stávajících) na 200 000 Kč. Je nutné zabezpečit pokročilé technické prostředky a moderní nástroje tak, aby ČTÚ mohl držet krok s technologickým vývojem, např. efektivně zajišťovat důkazy v online prostoru. Jisté náklady si pak také vyžádá úprava stávajícího informačního systému, ve kterém se povede rejstřík uznaných organizací pro datový altruismus. Tyto náklady se odhadují zhruba na 200 000 Kč v roce 2025. Bude také třeba vytvořit online formuláře pro podávání žádostí, kdy náklady jsou odhadovány na 100 000 Kč. Náklady spojené se zajištěním zahraničních pracovních cest (nutnost účastnit se osobně jednání EDIB, EBDS, koordinačních skupin) jsou odhadovány na cca 250 000 Kč za rok 2024 a 500 000 Kč pro rok 2025. Náklady na vzdělávání v roce 2024 budou činit cca 90 000 Kč (6 x 15 000 Kč); v roce 2025 pak 360 000 Kč (12 x 30 000 Kč). Odhad celkových provozních nákladů v roce 2024 činí 2 156 000 Kč a odhad celkových provozních nákladů v roce 2025 činí 2 912 000 Kč.[footnoteRef:32] [32:  Podle interních výpočtů ČTÚ.] 

K zabezpečení řádného plnění nových úkolů ÚOOÚ bude třeba zajištění personálních zdrojů v rozsahu 0-4 služebních místa, přičemž polovinu těchto zdrojů (ideálně dva) bude třeba zajistit v roce 2024 a druhou polovinu v roce 2025. Z těchto čtyř služebních míst by měla být tři služební místa zařazená ve 13. platové třídě a jedno ve 14. platové třídě (služební místo představeného). K tomu je zapotřebí navýšení objemu prostředků na platy na RP 5013: 2 481 072 Kč včetně příslušenství: Navýšení sociálního pojištění za zaměstnavatele na RP 5031: 615 306 Kč, navýšení zdravotního pojištění za zaměstnavatele na RP 5032: 223 297 Kč, navýšení přídělu do FKSP na RP 5342: 24 811 Kč; tedy celkem: 3 344 486 Kč za rok 2025 pro 4 služební místa. V rámci návrhu změny systemizace od 1. 7. 2024 by náklady na platy činily za rok 2024 činily 836 122 Kč pro 2 služební místa.[footnoteRef:33] [33:  Podle interních výpočtů ÚOOÚ.] 

S ohledem na obsazenost budovy ÚOOÚ je nutno konstatovat, že další umístění 4 nových zaměstnanců není v kapacitních možnostech budovy. Bude tedy nezbytné zajistit nájem kancelářských prostor za tržní cenu, přičemž na Praze 7, kde ÚOOÚ sídlí, se ceny pohybují okolo 299 Kč/měsíc za 1 m2. S přihlédnutím ke všem zákonem stanoveným požadavkům bude třeba najmout alespoň 71 m2, což znamená roční náklad ve výši 254 748 Kč. Dále bude nezbytné pořídit vybavení kanceláří, kde se předpokládá jednorázová investice ve výši 132 000 Kč a předpokládaná nutná obnova hmotného majetku v horizontu 3 let činí 44 000 Kč.[footnoteRef:34] [34:  Podle interních výpočtů ÚOOÚ. ] 

Návrh nebude mít dopad na jiné veřejné rozpočty, např. na rozpočty krajů či obcí.
Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost 
Důsledné a jednotné vymáhání plnění požadavků právních předpisů EU ve všech členských státech EU může mít pozitivní dopad na konkurenceschopnost České republiky.
Co se týká pozitivních hospodářských dopadů, právní rámec pro datový altruismus by mohl České republice v pětiletém horizontu přinést až 120 mil. Kč,[footnoteRef:35] zatímco nový právní rámec pro poskytovatele služeb zprostředkování dat by měl přinést úspory v čase i nákladech díky vyšší důvěře mezi tržními aktéry, nárůst výnosů poskytovatelů zprostředkovatelských služeb o 25-50 % a vyšší intenzitu hospodářské soutěže v daném odvětví.[footnoteRef:36] [35:  Vypočteno z odhadovaného přínosu 300 mil. eur za stejné období (pracovní dokument útvarů Komise Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European data governance (Data Governance Act), SWD(2020) 295 final, s. 42) vynásobených podílem České republiky na HDP Evropské unie v roce 2022 (cca 1.75 %) podle údajů Eurostatu. Přepočteno na Kč podle kurzu 23,605 EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023.]  [36:  Pracovní dokument útvarů Komise Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European data governance (Data Governance Act), SWD(2020) 295 final, s. 38-39.] 

Nařízení DSA a jeho správná implementace by měla eliminovat právní roztříštěnost a harmonizace povinností na jednotném trhu by měla vést k nárůstu přeshraničního poskytování digitálních služeb o 1 až 1,8 %. Odhaduje se, že to odpovídá nárůstu přeshraničně generovaného obratu o 8,6 miliardy EUR a až o 15,5 miliardy EUR.[footnoteRef:37] Makroekonomické dopady jsou odhadovány na 0,6% nárůst HDP EU (81,7 mld. EUR).[footnoteRef:38]  Pro Českou republiku až cca 33,7 mld. Kč.[footnoteRef:39] [37:  Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Single Market for Digital Services, op. cit., s. 51.]  [38:  Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Single Market for Digital Services, op. cit., s. 52.]  [39:  Na základě výpočtu dle podílu České republiky na HDP Evropské unie v roce 2022 (cca 1,75 %) podle údajů Eurostatu. Přepočteno na Kč podle kurzu 23,605 EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023 a zaokrouhleno na celé miliony.] 

Dopady na podnikatelské prostředí
Z výše uvedeného zhodnocení právního stavu vyplývá, že v současné době subjekty spadající do působnosti nařízení DSA (poskytovatelé zprostředkovatelských služeb) a nařízení DGA (poskytovatelé služeb zprostředkování dat, organizace pro datový altruismus) podléhali pouze minimální nebo žádné regulaci. Chyběla jim tak důležitá právní jistota a často museli splňovat další požadavky plynoucí z právních řádů jiných členských států. Tyto rozdílné požadavky mají s ohledem na povahu internetu, který je ze své podstaty přeshraniční a který se obvykle k poskytování těchto služeb používá, nepříznivý dopad na vnitřní trh, který podle čl. 26 SFEU zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb a svoboda usazování. 
Pokud jde o nařízení o správě dat, jeho cílem je zlepšit podmínky pro sdílení dat na vnitřním trhu vytvořením harmonizovaného rámce pro výměnu dat. Nařízení DGA nestanovuje žádné výjimky pro mikropodniky nebo malé podniky tak, jak je tomu v nařízení DSA.
Odhadované jednorázové náklady na registraci poskytovatele služeb zprostředkování dat nebo uznané organizace pro datový altruismus ze strany těchto subjektů podle zhodnocení dopadů předloženého Evropskou komisí[footnoteRef:40] společně s návrhem nařízení DGA představují: [40:  Srov. pracovní dokument útvarů Komise Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European data governance (Data Governance Act), SWD(2020) 295 final, s. 49.] 

· 20 tis. EUR – 50 tis. EUR (v přepočtu cca 500 tis. až 1,2 mil. Kč[footnoteRef:41]) v případě dobrovolné certifikace[footnoteRef:42]  poskytovatelů služeb zprostředkování dat, [41:  Přepočteno podle kurzu 23,605 EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023 a zaokrouhleno na celé statisíce.]  [42:  V nařízení DGA je používán pojem uznání.] 

· 3,5 tis. EUR – 10,5 tis. EUR (v přepočtu cca 80 až 250 tis. Kč[footnoteRef:43]) v případě povinné certifikace uznaných organizací pro datový altruismus. [43:  Přepočteno podle kurzu 23,605 EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023 a zaokrouhleno na celé desetitisíce.] 

Lze dále očekávat, že dodržování regulatorního rámce bude na straně adresátů obnášet určitou míru stabilních ročních nákladů.
Pokud jde o nařízení DSA, jeho cílem je harmonizovat pravidla pro poskytovatele zprostředkovatelských služeb na vnitřním trhu. Nařízení zachovává princip země původu, který pro přeshraniční poskytování služeb znamená, že se bude poskytovatel služeb i v jiném členském státě řídit v zásadních otázkách souvisejících s poskytováním služby právem členského státu, ve kterém je usazen. Míra regulační zátěže dotčených poskytovatelů zprostředkovatelských služeb závisí na typu nabízené služby a na jejich velikosti. Na mikropodniky a malé podniky (Dle doporučení Komise 2003/361 se mikropodnikem rozumí podnik, který zaměstnává méně než 10 osob a jeho roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR. Malým podnikem je podnik, který zaměstnává méně než 50 osob a jeho roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR.) se vztahují výjimky z působnosti některých pravidel zakotvených v nařízení. Naopak na VLOP a VLOSE (online platformy nebo vyhledávače s průměrným měsíčním počtem aktivních příjemců služby v EU vyšším než 45 mil.) se budou vztahovat nejpřísnější pravidla a nejvyšší požadavky náležité péče, odpovídající jejich dopadu. 
Odhadované náklady vznikající pro poskytovatele zprostředkovatelských služeb podle zhodnocení dopadů předloženého Evropskou komisí[footnoteRef:44] společně s návrhem nařízení DSA představují: [44:  Tento dokument obsahuje pouze zjednodušený přehled finančních dopadů na podnikatelské prostředí vyplývající z nařízení DSA. Důvodem pro tuto zjednodušenou prezentaci nákladů je skutečnost, že nařízení DSA je velmi obsáhlé a komplexní. Podrobnější přehled finančních dopadů uvádí pracovní dokument útvarů Komise Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Single Market for Digital Services (Digital Services Act), SWD(2020) 348 final, s. 50-55.] 

· 15 tis. EUR – 1 mil. EUR (v přepočtu cca 400 tis. – 23, 6 mil. Kč[footnoteRef:45]) pro zavedení mechanismů oznamování a přijímání opatření, včetně povinnosti poskytnout odůvodnění dle čl. 17 nařízení DSA. Výše je závislá na objemu přijatých opatření a na typu zprostředkovatelské služby.  [45:  Přepočteno podle kurzu 23,605 EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023 a zaokrouhleno na celé statisíce.] 

· 50 tis. EUR – 550 tis. EUR (v přepočtu cca 1,2 mil. – 13 mil. Kč[footnoteRef:46]) pro některé poskytovatele zprostředkovatelských služeb, které nejsou usazeny v EU a mají významnou uživatelskou základnu v EU. [46:  Přepočteno podle kurzu 23,605 EUR/CZK EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023 a zaokrouhleno na celé statisíce.] 

· Náklady na 0,1-2 plné pracovní úvazky pro plnění informačních povinností dle čl. 15, 24 a 42 dle typu a velikosti zprostředkovatelské služby. 
· Náklady na transparentnost reklamních a doporučujících systémů se budou odvíjet od velikosti online platformy, nicméně tyto náklady budou velké části absorbovány v rámci plnění povinností vyplývajících z GDPR.
· Co se týká povinností pro VLOP a VLOSE, jedná se o velmi variabilní náklady. V pracovním dokumentu Komise se náklady pohybují od 40 tis. až 86 tis. EUR (v přepočtu cca 900 tis. – 2 mil. Kč)[footnoteRef:47] ročně pro posouzení rizik dle čl. 34, 55 tis. až 545 tis. EUR ročně (v přepočtu cca 1,3 – 12,9 mil. Kč[footnoteRef:48]) pro povinnost provést nezávislý audit dle čl. 37 a až 220 tis. EUR (v přepočtu cca 5,2 mil. Kč[footnoteRef:49]) na vybudování systému API pro plnění povinností vyplývajících z čl. 40. Pro činnost útvaru zajišťování souladu dle čl. 41 je odhadována potřeba mezi 1-5 plných pracovních úvazků [47:  Přepočteno podle kurzu 23,605 EUR/CZK EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023 a zaokrouhleno na celé statisíce.]  [48:  Přepočteno podle kurzu 23,605 EUR/CZK EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023 a zaokrouhleno na celé statisíce.]  [49:  Přepočteno podle kurzu 23,605 EUR/CZK EUR/CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 12. května 2023 a zaokrouhleno na celé statisíce.] 

Lze rovněž očekávat, že dodržování regulatorního rámce bude na straně adresátů obnášet určitou míru stabilních ročních nákladů.
Dopady na územní samosprávné celky
Navrhovaný právní předpis nepředpokládá žádné dopady na územní samosprávné celky. Z hlediska dopadů na územní samosprávné celky navrhovaný právní předpis nijak nezasahuje do jejich práv či povinností. Návrh zákona může mít nepřímé pozitivní dopady díky zavedení právního rámce pro uznané organizace datového altruismu podle nařízení DGA, kdy bude sdílená data možno využít např. pro tvorbu fakticky podložených veřejných politik.
Sociální dopady
Navrhovaný právní předpis bude mít pozitivní sociální dopad, především díky implementaci nařízení o digitálních službách. Nařízení DSA má přispět k bezpečnému, předvídatelnému a důvěryhodnému online prostředí (čl. 1 odst. 1 nařízení DSA), což by mělo být učiněno nastavením nových pravidel pro poskytovatele zprostředkovatelských služeb, zejména v rámci odpovědného chování a náležité péče poskytovatelů, a rovněž přiznáním více práv uživatelům těchto služeb. Nařízení DSA taktéž stanovuje několik pravidel na ochranu jednotlivých skupin osob, které se ve velké míře nacházejí ve slabším postavení, konktrétně se jedná o nezletilé osoby, osoby se zdravotním postižením a spotřebitele. Prostřednictvím implementace nařízení DSA bude zajištěn řádný a efektivní dozor a vymáhání nad těmito pravidly, a tudíž navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní dopad na dotčené subjekty, resp. na uživatele zprostředkovatelských služeb. 
Implementace nařízení DGA může přinést nepřímý pozitivní sociální dopad v tom smyslu, že díky zavedení právního rámce pro uznané organizace datového altruismu dojde k větší důvěře ve sdílení dat pro cíle veřejného zájmu (např. v oblasti zdravotní péče, zlepšení mobility, lepší poskytování veřejných služeb), a tím bude možno využít tato data pro tvorbu veřejných politik v rámci jednotlivých oblastí.
Transpozicí směrnice o elektronickém obchodu, zejména nastavením pravidel pro obchodní sdělení dojde k setrvání plnění cílů ze směrnice o elektronickém obchodu, tedy bude ochráněn zájem spotřebitele a poctivost obchodu. Nicméně jak bylo zmíněno výše, v tomto ohledu nová právní úprava přebírá fungující a zavedené mechanismy, tudíž principy ze ZSIS zůstanou zachovány. Žádný nový dopad nebude tedy vyvolán a navrhovaná úprava nezpůsobí žádné nepředvídané důsledky v právním řádu. Díky tomu je ale minimalizován jakýkoli negativní dopad na již existující právní prostředí. Tímto se zajišťuje kontinuita a stabilita, což přispívá k udržení předvídatelného a řádného fungování současných procesů.
Dopady na ochranu práv dětí 
Dozorem a vymáháním povinností plynoucích z nařízení DSA dojde k pozitivnímu dopadu na ochranu práv dětí. Nařízení DSA totiž stanovuje několik nových povinností pro zprostředkovatelské služby, které mají zajistit bezpečné online prostředí především pro nezletilé osoby.
· Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb, které jsou primárně zaměřeny na nezletilé osoby, například svou koncepcí nebo marketingem, nebo které jsou využívány převážně nezletilými osobami, musí zajistit, aby vysvětlení jejich smluvních podmínek bylo pro nezletilé osoby snadno srozumitelné (čl. 14 odst. 3 nařízení DSA).
· Poskytovatelé online platforem musí zavést vhodná a přiměřená opatření, kterými zajistí vysokou míru soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých osob v rámci svých služeb. Těmito opatřeními se mohou rozumět např. online rozhraní navržená s nejvyšší standardní úrovní soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých osob, přijetí norem na ochranu nezletilých osob nebo dodržování kodexů chování na ochranu nezletilých osob (čl. 28 odst. 1).
· Poskytovatelé online platforem nesmí na svém online rozhraní prezentovat reklamu cílenou na základě profilování, pokud mají přiměřenou jistotu, že je příjemcem služby nezletilá osoba (čl. 28 odst. 2 nařízení DSA). 
Dopady na osoby se zdravotním postižením 
Podobně jako v předchozím bodě by dozor a vymáhání nařízení DSA, zejména povinností, které se vztahují k osobám se zdravotním postižením, měl mít nepřímý pozitivní dopad na tyto osoby.  Dle nařízení DSA má Evropská komise a Evropský sbor pro digitální služby (čl. 61 nařízení DSA) vybízet k vypracovávání dobrovolných kodexů chování týkající se přístupnosti (čl. 47 nařízení DSA). Cílem těchto kodexů je zlepšení přístupu k službám online, které díky svému výchozímu konceptu nebo následné úpravě reagují na zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením, a tudíž podpora plného a účinného rovnoprávného zapojení těchto osob. Kodexy chování by zejména mohly zajišťovat, aby byly informace předkládány vnímatelným, funkčním, srozumitelným a spolehlivým způsobem a aby formuláře a opatření podle tohoto nařízení byly k dispozici tak, aby byly snadno dohledatelné a přístupné pro osoby se zdravotním postižením. Do tvorby těchto kodexů se mohou zapojit poskytovatelé online platforem a dalších relevantních poskytovatelů služeb, organizace zastupující příjemce služby a organizace občanské společnosti nebo další příslušné orgány. V případě, že se VLOP nebo VLOSE zaváže k dodržování pravidel stanovených v některém takovém kodexu, stává se pro ně závazným, a tudíž je možno jej vymáhat.
Dopady na další specifické skupiny obyvatel
Nařízení DSA může mít rovněž pozitivní dopad na další uživatele, kteří jsou zvláště ohroženi nenávistnými výroky, sexuálním obtěžováním nebo jiným diskriminačním zacházením. Nařízení DSA stanovuje procesní pravidla pro hostingové služby a zejména pro online platformy a VLOP a VLOSE, které mají zaručit, aby došlo k posílení postavení příjemců služby. 
Další pozitivní dopad na některé specifické skupiny může být zaznamenán díky povinnosti VLOP a VLOSE provádět dle čl. 34 nařízení DSA analýzu systémových rizik, která plynou z fungování jejich služeb. Posouzení musí zahrnovat rizika šíření nezákonného obsahu prostřednictvím jejich služeb, rizika nepříznivého dopadu na výkon základních práv, na občanský diskurz, volební procesy a veřejnou bezpečnost nebo rizika nepříznivých dopadů souvisejících s genderově podmíněným násilím, ochranou veřejného zdraví a nezletilými osobami a se závažnými negativními důsledky pro tělesnou a duševní pohodu osob. Na základě této analýzy musí poskytovatelé následně identifikovaná rizika zmírňovat. Nicméně vymáhání a dozor těchto povinností VLOP a VLOSE spadá pod pravomoc Evropské komise (viz kapitola 1.3.2).
Dozorem a vymáháním těchto povinností, a rovněž spoluprací s Evropskou komisí při vymáhání čl. 34, dojde k zajištění fungování tohoto právního rámce, a tím k pozitivnímu dopadu na specifické skupiny obyvatel. 
Dopady na rodiny
Rodina jako taková, zejména pak s přihlédnutím k uvedeným specifickým rodinným situacím, není adresátem práv a povinností stanovených návrhem zákona nebo jakéhokoliv implementovaného unijního předpisu. Pozitivní dopady regulace lze proto identifikovat v případech, že rodinu ztotožníme s jinými skupinami uvedenými v části 5.5. Návrh zákona může mít rovněž nepřímé pozitivní dopady díky zavedení právního rámce pro uznané organizace datového altruismu podle nařízení DGA, kdy bude sdílená data možno využít jako nástroj pro vytváření statistik, veřejných politik a vědeckých prací orientovaných do jednotlivých oblastí, a díky tomu bude moct příznivě ovlivňovat řešení životních situací rodin a zajišťovat jejich specifické potřeby.
Dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Nařízeními DSA a DGA nejsou dotčeny právní předpisy Unie v oblasti ochrany osobních údajů, včetně GDPR a směrnice o soukromí v elektronických komunikacích, z hlediska ochrany osobních údajů tedy zůstávají zachována současná pravidla. 
Zvláštní kategorie služeb zprostředkování dat dle nařízení DGA zahrnuje poskytovatele služeb, kteří nabízejí své služby subjektům údajů. Tito poskytovatelé služeb zprostředkování dat usilují o zlepšení individuálního jednání, a zejména o zvýšení kontroly fyzických osob nad údaji, které se jich týkají. Napomáhají fyzickým osobám při výkonu jejich práv podle GDPR, zejména při udělování a odvolávání jejich souhlasu se zpracováním údajů, práva na přístup k vlastním údajům, práva na opravu nepřesných osobních údajů, práva na výmaz nebo práva „být zapomenut“, práva na omezení zpracování a práva na přenositelnost údajů, jež subjektům údajů umožňuje přesunout své osobní údaje od jednoho správce údajů k jinému. V této souvislosti je důležité, aby obchodní model těchto poskytovatelů zajišťoval, že neexistují nepřiměřené pobídky, jež by fyzické osoby podporovaly ve využívání takových služeb, které je vybízejí, aby pro účely zpracování zpřístupňovaly více údajů, jež se jich týkají, než by bylo v zájmu těchto osob. Mohlo by se jednat například o vydávání doporučení fyzickým osobám ohledně možného použití jejich údajů a provádění hloubkových kontrol u uživatelů dat, než jim bude dovoleno kontaktovat subjekty údajů, aby se zabránilo podvodným praktikám. V určitých situacích by mohlo být vhodné shromažďovat vlastní údaje v osobním datovém prostoru, aby ke zpracovávání mohlo docházet v tomto prostoru, aniž by byly osobní údaje předány třetím stranám, a to za účelem co nejvyšší ochrany osobních údajů a soukromí. Tyto osobní datové prostory by mohly obsahovat statické osobní údaje, jako jsou jméno, adresa nebo datum narození, jakož i dynamická data, která jednotlivec vytváří například prostřednictvím online služby nebo předmětu připojeného k internetu věcí. Mohly by být rovněž použity k uchovávání ověřených údajů o totožnosti, jako jsou číslo pasu, a rovněž jako doklad o osobních předpokladech, jako jsou řidičský průkaz a diplomy 
Návrh zákona pro tuto oblast určuje orgán dozoru a v souvislosti s tím také oblast přestupků, pro něž jsou výše uvedené povinnosti stanoveny jako skutkové podstaty. Stejné zásady jsou pak zachovávány pro zpracování údajů vedených v rejstříku uznaných organizací pro datový altruismus.
Nařízení DSA dále posiluje ochranu soukromí tím, že v čl. 26 odst. 3 stanoví, že poskytovatelé online platforem nesmějí prezentovat reklamy příjemcům služby na základě profilování, jež se opírá o zvláštní kategorie osobních údajů dle čl. 9 odst. 1 GDPR. Nařízení DSA dále stanoví dodatečné požadavky na ochranu soukromí nezletilých osob (viz část 5.5.1).
Dle čl. 34 nařízení DSA mají poskytovatelé VLOP a VLOSE povinnost posuzovat veškerá systémová rizika plynoucí z koncepce či fungování jejich služby. Toto posouzení musí mj. zahrnovat jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady na výkon základních práv, mj.  práva na ochranu osobních údajů zakotveného v článku 8 Listiny.
Nařízení DSA dále dává v čl. 46 povinnost Evropské komisi poskytovat podněty a pomoc k vypracování dobrovolných kodexů chování týkající se reklamy na internetu, přičemž má usilovat o zajištění toho, aby se kodexy chování zasazovaly o účinný přenos informací, který plně zohledňuje práva a zájmy všech zúčastněných stran, a o konkurenční, transparentní a spravedlivé prostředí reklamy na internetu v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem, zejména v oblasti hospodářské soutěže a ochrany soukromí a osobních údajů.
Dopady na spotřebitele 
Nařízení DSA přinese pozitivní dopad na spotřebitele, jelikož stanovuje soubor pravidel pro online tržiště, která jsou zvláštní kategorií online platforem. V jejich případě jsou stanoveny dodatečné povinnosti související s posílením práv spotřebitele a omezením prodeje nelegálních produktů, včetně padělků. Konkrétně se jedná o následující povinnosti:
· Povinnost týkající se sledovatelnosti obchodníků (tzv. princip know your business customer). Poskytovatelé internetových tržišť musí zajistit, že obchodníci budou moci využívat jejich služby pouze v případě, že poskytnou stanovené identifikační údaje. 
· Poskytovatelé online tržišť musí plnit požadavky vztahující se k struktuře a uspořádání online rozhraní. Poskytovatelé musí své online rozhraní koncipovat tak, aby umožnilo obchodníkům plnit jejich povinnosti týkající se poskytování informací před uzavřením smlouvy, včetně informací o bezpečnosti výrobků. Poskytovatelé tržišť navíc musí vynaložit přiměřené úsilí, aby namátkově zkontrolovali, zda nabízené produkty nebo služby nebyly identifikovány jako nezákonné v jakékoli oficiální a volně přístupné online databázi.
· V případě, že se poskytovatel online tržiště dozví o nezákonném obsahu nabízeném na jeho platformě, informuje příjemce služby, kteří si tento výrobek či službu zakoupili během posledních šesti měsíců. Poskytovatel online tržiště taktéž informuje příjemce o totožnosti obchodníka a o veškerých opravných prostředcích. V případě že nemá kontaktní údaje příjemců služby, musí zveřejnit dané informace na svém online rozhraní. 
Dozorem a vymáháním těchto povinností dojde k zajištění fungování tohoto právního rámce, a tím k pozitivnímu dopadu na spotřebitele. 
Nařízení DSA rovněž posiluje práva příjemců služeb (viz 1.4.2) vůči poskytovatelům zprostředkovatelských služeb. Jedná se například o možnost nahlásit obsah na dané službě, který příjemce považuje za nezákonný, dále právo na obdržení odůvodnění omezení poskytování služby, či přístup k internímu řešení sporů s danou službou nebo k mimosoudnímu řešení sporů. Příjemci služby budou mít také přístup k informacím o smluvních podmínkách či moderaci obsahu na dané službě díky požadavkům na transparentnost (povinnosti zprostředkovatelských služeb nejen ve vztahu k příjemcům jsou podrobněji popsány v kapitole 1.3.2).
Dopady na životní prostředí
Návrh zákona není způsobilý vyvolat jakékoliv přímé dopady do oblasti životního prostředí, nicméně může mít nepřímé pozitivní dopady v tom smyslu, že díky zavedení právního rámce pro uznané organizace datového altruismu dle nařízení DGA dojde k větší důvěře ve sdílení dat pro cíle veřejného zájmu, a tím bude možno využít tato data pro tvorbu veřejných politik v rámci ochrany životního prostředí, boje proti změně klimatu či zlepšení mobility.
Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a vztahu k rovnosti žen a mužů
Navrhovaná právní úprava neupravuje žádným způsobem vztahy, které by se dotýkaly zákazu diskriminace ve smyslu antidiskriminačního zákona (tj. nerovného zacházení či znevýhodnění některé osoby z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru). Lze proto konstatovat, že právní úprava obsažená v návrhu zákona, respektive implementace výše zmíněných evropských právních předpisů nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. Z hlediska rovnosti mužů a žen je návrh neutrální nemá v této oblasti negativní dopady, neboť navrhovaná právní úprava je pro obě pohlaví stejná.
Dopady na výkon státní statistické služby
Navrhovaný právní předpis nemá žádné dopady na výkon státní statistické služby. 
Dopady na korupční rizika
Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést, že významnost korupčních rizik navrhované úpravy byla určena na základě vyhodnocení pravděpodobnosti výskytu korupčního jednání a případné závažnosti jeho důsledků, a to v jejich vzájemném vztahu.
Identifikace korupčních rizik
Předkládaný návrh zákona je svým charakterem především adaptačním právním předpisem a v důsledku jednotlivých navrhovaných změn, jež vycházejí z potřeb adaptace, nevznikají v daném návrhu korupční rizika. Navrhovaná právní úprava byla posuzována v souladu se schválenou vládní metodikou na hodnocení korupčních rizik (CIA – Corrupt Impact Assessment).
1. Přiměřenost
Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působnosti jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě konkrétního ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, anebo zavádí kompetenci novou, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností minimální, a v takovém rozsahu, který je nutný k řádnému dozoru a vymáhání stanovených pravidel.
2. Standardnost
Z hlediska kritéria standardnosti se uvádí, že odchylky od stávajících postupů, které by zvyšovaly korupční potenciál navrhované právní úpravy, nejsou shledány. Instituty navrhované právní úpravy jsou obdobné již existujícím institutům v českém právním řádu. Zcela nové instituty, které by nebyly konzistentní s právní úpravou obdobného předmětu regulace, nejsou zaváděny.
3. Efektivita
Navržený předpis adaptuje český právní řád na přímo použitelné předpisy Evropské unie, přičemž nejde nad rámec vymezení právních vztahů v nich regulovaných.
4. Odpovědnost
Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správního orgánu je vždy konkrétní úřední osoba. Určení úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. závisí na organizačním uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb. Oprávněnou úřední osobu lze při výkonu činností správního orgánu vždy jednoznačně identifikovat zákonem předvídaným postupem (srov. § 15 odst. 4 správního řádu, popř. § 12 odst. 4 daňového řádu). 
5. Opravné prostředky
Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu ministerstva/ústředního orgánu státní správy v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (srov. § 81 a násl. správního řádu). V souladu s § 68 odst. 5 správního řádu má ministerstvo/ústřední orgán státní správy povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat zejména odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého subjektu se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v § 83 odst. 2 správního řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků podle správního a daňového řádu (srov. § 100 a násl. správního řádu). Vedle opravných prostředků správní řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět zejména námitky (srov. § 117 správního řádu), stížnost (srov. § 175 správního řádu) nebo podnět k ochraně před nečinností (srov. § 80 správního řádu).
6. Kontrolní mechanismy
Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že se oblast upravená v tomto návrhu zákona pohybuje v procesním režimu správního řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat zejména odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). 
Soustavy dotčených orgánů současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní úhrady související s náhradou škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
7. Transparentnost
Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Eliminace korupčních rizik
Navržená regulace byla v kapitole 10.1 analyzována z hlediska sedmi kritérií, jde-li o identifikaci korupčních rizik. Byl prověřován potenciál korupčního rizika související nejen výhradně s agendou, která je předmětem navržené regulace (konkrétní klíčové změny), ale také širší rámec uvedené agendy. 
V kontextu navrhované úpravy lze konstatovat, že není dozorovým orgánům svěřována širší diskrece, než je nutné k dozoru a vymáhání stanovených pravidel, čímž jsou minimalizována korupční rizika.
V souvislosti s návrhem zákona nejsou zaváděny nové represivní nástroje zaměřené na eliminaci korupčních rizik. Represivní sankce jsou stanoveny trestním zákoníkem v případě, že jednání konkrétní úřední osoby nebo skupiny úředních osob naplní znaky skutkové podstaty trestného činu – například trestný čin přijetí úplatku.
Za další opatření k eliminaci korupčních rizik lze považovat odpovídající organizační zajištění výkonu příslušné agendy. V souvislosti se správním řízením lze zmínit tzv. pravidlo čtyř nebo šesti očí. Podle něj by mělo být zajištěno, aby určitý postup jedné úřední osoby byl kontrolován nebo dohlížen jednou nebo dvěma jinými úředními osobami. Takový přístup je v České republice běžným standardem, který není potřeba upravovat na úrovni právních předpisů. Existují jistě i další organizační a technická opatření na úrovni veřejné správy, avšak ta nejsou specifická pro tuto agendu.
Dopady na bezpečnost nebo obranu státu
U návrhu zákona se nepředpokládají přímé dopady na bezpečnost nebo obranu státu. Nepředpokládají se žádné dopady na ochranu aktiv zpravodajských služeb ČR a bezpečnostních sborů ČR a na příslušníky bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb.
Implementace doporučené varianty a vynucování 
Předkladatelem návrhu zákona je Ministerstvo průmyslu a obchodu, které je gestorem ZSIS a má v kompetenci oblast služeb informační společnosti. Ministerstvo bude dále spolupracovat s Českým telekomunikačním úřadem a Úřadem pro ochranu osobních údajů na uvedení nové právní úpravy do praxe. Orgány dozoru jsou ústředními orgány státní správy, a tedy součástí výkonné moci, a mohou postupovat pouze a jen na základě a v mezích zákona. Obecným právním procesním předpisem, který je závazný pro všechny správní úřady je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje mj. postup orgánů moci výkonné, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Podle § 2 odst. 1 správního řádu „správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu“. 
Implementace nařízení o digitálních službách
Dozorovými orgány pro nařízení o digitálních službách jsou navrhovány Český telekomunikační úřad (koordinátor digitálních služeb) a Úřad pro ochranu osobních údajů (příslušný orgán pro čl. 26 a 28 odst. 2). Podle čl. 51 nařízení DSA mají koordinátoři digitálních služeb (ČTÚ) a další příslušné orgány (ÚOOÚ) následující pravomoci s ohledem na jednání poskytovatelů zprostředkovatelských služeb spadajících do pravomoci jejich členského státu: 
· požadovat informace týkající se údajného porušení nařízení;
· provádět kontroly nebo požádat soudní orgán o nařízení kontrol;
· požádat kteréhokoli zaměstnance či zástupce těchto poskytovatelů o podání vysvětlení s ohledem na informace týkající se údajného protiprávního jednání;
· nařídit ukončení protiprávního jednání nebo požádat justiční orgán, aby tak učinil;
· uložit nápravná opatření;
· uložit pokuty nebo požádat justiční orgán, aby tak učinil;
· uložit penále nebo požádat justiční orgán, aby tak učinil;
· přijímat předběžná opatření s cílem zabránit riziku závažné újmy.
V případě, že protiprávní jednání přetrvává i poté, co byly využity všechny předchozí pravomoci, má koordinátor pravomoc:
· požadovat od řídícího orgánu poskytovatele přezkoumání a přijetí a předložení akčního plánu obsahující nezbytná opatření k ukončení protiprávního jednání, provedení těchto opatření a zprávu o přijatých opatřeních;
· požádat, v určitých situacích, příslušný justiční orgán, aby nařídil dočasné omezení přístupu příjemců služby nebo omezil přístup k online rozhraní poskytovatele.
V návrhu zákona je navrhováno dále stanovit pravidla pro vzájemnou spolupráci ČTÚ a ÚOOÚ; vnitrostátní úpravu akčního plánu navazující na čl. 51 odst. 3 písm. a) nařízení DSA, která upraví některé podrobnosti souvisejícího postupu na vnitrostátní úrovni; postupy při omezení přístupu ke službě a úpravu možnosti orgánu dozoru protiprávní jednání spočívající v porušování nařízení DSA zakázat a zavést institut nápravných opatření.
Český telekomunikační úřad jako koordinátor digitálních služeb bude mít dle nařízení DSA zejména následující povinnosti nad rámec dohledu nad plněním povinností ze strany zprostředkovatelských služeb: 
· posuzování a případné certifikování subjektů pro mimosoudní řešení sporů (čl. 21);
· udělování a odebírání statusu důvěryhodného oznamovatele (čl. 22);
· udělování statusu prověřeného výzkumného pracovníka (čl. 40);
· vyřizování stížností od příjemců služeb (čl. 53);
· vypracovávání výročních zpráv o své činnosti (čl. 55) a
· účast v Evropském sboru pro digitální služby (čl. 62).
Pokud jde o certifikování subjektů mimosoudního řešení sporů, udělování statusu důvěryhodného oznamovatele a udělování statusu prověřeného výzkumného pracovníka, nad rámec podmínek a povinností koordinátora stanovených v nařízení DSA je v návrhu zákona navrhováno zavést procedurální úpravu podávání žádostí; povinnost oznamovat změny skutečností, které se týkají certifikace subjektů; základní procedurální rámec pro případný zánik oprávnění a procedurální úpravu přeshraničního postoupení žádosti a udělení statusu prověřeného výzkumného pracovníka.
Dle článku 53 mají příjemci služby právo podat stížnost na poskytovatele zprostředkovatelské služby u koordinátora v místě usazení příjemce služby. Koordinátor stížnost posoudí a pokud spadá na základě principu země původu do působnosti jiného koordinátora, předá obdrženou stížnost tomuto koordinátorovi.
Koordinátor je dále povinen vypracovávat výroční zprávy o své činnosti podle čl. 55, které následně předá Komisi a Evropskému sboru pro digitální služby. Tyto zprávy by měly obsahovat informace o činnosti, včetně počtu stížností dle článku 53 a přehledu následných opatření, počet a předmět přeshraničních příkazů a jejich provedení. V případě, že je určeno více orgánů za účelem vymáhání nařízení DSA, bude ČTÚ povinen vypracovat zprávu týkající se činnosti všech těchto orgánů, tedy i ÚOOÚ. Návrh zákona obsahuje procedurální ustanovení ke spolupráci orgánů na přípravě této zprávy. 
V návrhu zákona je navrhováno označit porušení povinností poskytovatele zprostředkovatelské služby (nebo jedné ze zvláštních kategorií poskytovatelů zprostředkovatelských služeb) za přestupek v souladu s požadavkem čl. 52 nařízení DSA. Zároveň se navrhuje zavést skutkové podstaty přestupků odpovídajících porušení zvláštních povinností vyplývajících z postupu podle navrhované úpravy (porušení navržených závazků, nápravného opatření, nepředložení akčního plánu nebo porušení akčního plánu). Navrhuje se stanovit pokutu za spáchání přestupků v souladu s požadavky podle čl. 52 nařízení DSA.
Implementace nařízení o správě dat
Dozorovým orgánem pro poskytovatele služeb zprostředkování dat a uznané organizace pro datový altruismus podle nařízení DGA je navrhován Český telekomunikační úřad. Nad rámec sledování a kontroly dodržování povinností plynoucích z nařízení DGA příslušný orgán dále ve vztahu k poskytovatelům služeb zprostředkování dat:
· přijímá oznámení od poskytovatelů usazených na jeho území; 
· vydává standardizované prohlášení potvrzující, že poskytovatel podal oznámení, které obsahuje všechny požadované informace (do jednoho týdne);
· na žádost poskytovatele potvrdí, že poskytovatel dodržuje články 10 a 11 DGA upravující podmínky pro poskytování služeb;
· každé oznámení elektronicky předá Komisi (Komise bude spravovat veřejný rejstřík poskytovatelů) 
· může účtovat poplatky;
· přijímá vyrozumění o ukončení činnosti, které předá Komisi;
· je oprávněn vyžádat si od poskytovatelů informace nezbytné k ověření souladu s požadavky;
· pokud orgán zjistí, že poskytovatel nesplňuje požadavky, sdělí mu toto zjištění a umožní mu, aby se vyjádřil ve lhůtě maximálně 30 dní; 
· je oprávněn vyžadovat ukončení porušování podmínek a přijetí opatření k zajištění souladu; 
· v této souvislosti může uložit sankce nebo požadovat ukončení nebo odklad poskytování služby
· pokud poskytovatel působí ve více členských státech, orgány spolupracují a poskytují si vzájemně pomoc (např. výměna informací, žádost o přijetí opatření); 
· přijímá stížnosti fyzických a právnických osob na zprostředkovatele dat týkající se jakékoli záležitosti spadající do působnosti DGA a informuje stěžovatele o pokroku při řešení stížnosti a o přijatém rozhodnutí a
· zastupuje členský stát na jednání Evropského sboru pro datové inovace.
V oblasti datového altruismu příslušný orgán: 
· přijímá žádosti o registraci od subjektů usazených na jeho území; 
· do 12 týdnů od podání žádosti provede registraci do rejstříku (pokud subjekt splňuje podmínky); 
· vede a pravidelně aktualizuje veřejný národní rejstřík uznaných organizací pro datový altruismus; 
· každou registraci oznámí Komisi (Komise vede unijní databázi);
· je oprávněn vyžádat si od subjektů uvedených v rejstříku informace nezbytné k ověření souladu s požadavky;
· pokud orgán zjistí, že poskytovatel nesplňuje požadavky, sdělí mu toto zjištění a umožní mu, aby se vyjádřil ve lhůtě maximálně 30 dní;
· je oprávněn vyžadovat ukončení porušování podmínek a přijetí opatření k zajištění souladu; 
· pokud subjekt ani poté požadavky nesplňuje, ztrácí právo označovat se za „organizaci pro datový altruismus usazenou v Unii“ a je vyškrtnut z rejstříku (rozhodnutí musí být zveřejněno)
· plní své úkoly ve spolupráci s orgánem pro ochranu údajů (pokud souvisejí se zpracováním osobních údajů) a s příslušnými odvětvovými orgány;
· pokud poskytovatel působí ve více členských státech, orgány spolupracují a poskytují si vzájemně pomoc (např. výměna informací, žádost o přijetí opatření); 
· přijímá stížnosti fyzických a právnických osob na uznané organizace pro datový altruismus týkající se jakékoli záležitosti spadající do působnosti DGA a informuje stěžovatele o pokroku při řešení stížnosti a o přijatém rozhodnutí a
· zastupuje členský stát na jednání Evropského sboru pro datové inovace.
Návrh zákona typově vymezuje informace vedené v rejstříku uznaných organizací pro datový altruismus a procesní ustanovení týkající se registrace uznaných organizací pro datový altruismus.
V návrhu zákona jsou navrhovány skutkové podstaty přestupků ve vazbě na povinnosti uložené nařízením o správě dat. Shodně se způsobem formulování přestupků spočívajících v porušení DSA se navrhuje jako skutkovou podstatu přestupku vymezit každé porušení povinnosti stanovené nařízením o správě dat ze strany poskytovatele služeb zprostředkování dat.

Přezkum účinnosti regulace 
Účinnost regulace bude přezkoumávána v podstatě každý rok, a to v souvislosti s povinností koordinátora digitálních služeb (Český telekomunikační úřad) zpracovávat a zveřejňovat výroční zprávu o činnosti podle čl. 55 nařízení DSA. Tato zpráva musí obsahovat minimálně: 
· počet stížností obdržených podle čl. 53 a přehled následných opatření,
· počet a předmět příkazů k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu podle čl. 9,
· počet a předmět příkazů k poskytnutí informací podle čl. 10 a
· provedení těchto příkazů.
Vzhledem k tomu, že je návrh zákona úzce spjat s právní úpravou EU, bude aplikace nařízení o digitálních službách a nařízení o správě dat monitorována i Evropskou komisí, která bude sledovat plnění povinností stanovených členským státům EU těmito nařízeními. V případě neplnění stanovených povinností budou uplatňovány EK administrativní procesy aplikované v případech, kdy členský stát neplní své povinnosti. 
Účinnost nařízení o správě dat bude přezkoumána Evropskou komisí do 24. září 2025 podle článku 35 tohoto nařízení. Komise provede hodnocení nařízení a předloží zprávu o hlavních zjištěních plynoucích z tohoto hodnocení. Dopady nařízení o digitálních službách budou podle článku 91 tohoto nařízení přezkoumány Komisí do 17. listopadu 2027 a poté každých pět let. 
Nařízení DSA obsahuje několik nástrojů v souvislosti s transparentností, které umožní sledovat účinnost nařízení v reálném čase. Takovým nástrojem je například „DSA Transparency Database“, která shromažďuje odůvodnění moderace obsahu poskytnuté ze strany online platforem podle čl. 24, čímž je umožněna kontrola nad jejich rozhodováním a moderováním obsahu, ale také šířením nezákonného a škodlivého obsahu obecně. Dále musí poskytovatelé zprostředkovatelských služeb pravidelně vydávat zprávy o veškeré moderaci obsahu na svých službách podle čl. 15, 24 a 42.
Mezi sledované ukazatele z těchto zpráv bude patřit (s ohledem na subjekty usazené či působící v České republice) zejména: 
· počet příkazů obdržených od orgánů členských států, včetně příkazů vydaných podle článků 9 a 10, v rozdělení podle druhu daného nezákonného obsahu, včetně informací o členském státě vydávajícím daný příkaz a o střední době potřebné k informování orgánu vydávajícího daný příkaz nebo jakéhokoliv jiného orgánu uvedeného v příkazu o jeho obdržení a k provedení daného příkazu;
· počet oznámení podaných v souladu s článkem 16 v rozdělení podle druhu daného údajného nezákonného obsahu;
· počet oznámení podaných důvěryhodnými oznamovateli;
· informace o veškerých opatřeních přijatých na základě těchto oznámení s rozlišením, zda bylo opatření přijato na základě právních předpisů, nebo smluvních podmínek poskytovatele, o počtu oznámení zpracovaných výhradně automatizovanými postupy a o střední době potřebné pro přijetí příslušného opatření;
· informace o moderování obsahu z vlastního podnětu poskytovatele, včetně využívání automatizovaných nástrojů, o opatřeních přijatých k poskytnutí odborné přípravy a pomoci osobám pověřeným moderováním obsahu, o počtu a druhu přijatých opatření, která ovlivňují dostupnost, viditelnost a přístupnost informací poskytnutých příjemci služby, a o možnosti příjemců poskytovat informace prostřednictvím služby a o jiných souvisejících omezeních služby; oznamované informace se dělí podle druhu nezákonného obsahu nebo porušení smluvních podmínek poskytovatele služby, podle metody odhalení a podle druhu uplatněných omezení;
· počet stížností obdržených prostřednictvím interních systémů pro vyřizování stížností, včetně informací o základu těchto stížností, o rozhodnutích přijatých s ohledem na tyto stížnosti, o střední době potřebné pro vydání dotyčných rozhodnutí a o počtu případů, kdy byla tato rozhodnutí zrušena;
· informace o veškerém využívání automatizovaných postupů za účelem moderování obsahu, včetně kvalitativního popisu, uvedení přesných účelů, ukazatelů přesnosti a možné míry chybovosti automatizovaných postupů používaných při plnění těchto účelů a o veškerých používaných zárukách;
· počet sporů předložených subjektům pro mimosoudní řešení sporů podle článku 21, včetně informací o výsledcích řešení sporu a střední době potřebné pro provedení postupů řešení sporů, jakož i o podílu sporů, u nichž poskytovatel online platformy provedl rozhodnutí daného subjektu;
· počet pozastavení uložených podle článku 23 s rozlišením pozastavení kvůli poskytování zjevně nezákonného obsahu, podávání zjevně nepodložených oznámení a podávání zjevně nepodložených stížností;
· informace o lidských zdrojích, které poskytovatel velmi velkých online platforem věnuje moderování obsahu v souvislosti se službou nabízenou České republice;
· informace o kvalifikaci a jazykové znalosti osob vykonávajících činnosti uvedené v písmenu a) a o odborné přípravě a podpoře poskytované těmto pracovníkům nebo
· ukazatele přesnosti a související informace uvedené v čl. 15 odst. 1 písm. e) pro český jazyk.

Konzultace a zdroje dat 
Názory zainteresovaných stran byly získávány již před a při vyjednávání návrhů nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách, které probíhalo v období listopad 2020–duben 2022. Pokud jde o nařízení o digitálních službách, v průběhu roku 2020 proběhla série workshopů pořádaných Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR, které byly zaměřeny na představení připravovaného nařízení DSA jeho specifických částí relevantních pro české firmy a ČR, a především na propojení zástupců firem, asociací, akademického sektoru a dalších zainteresovaných subjektů v rámci utváření pozice ČR. Dne 15. ledna 2021 se uskutečnila online konzultace se zainteresovanými subjekty k již vydanému návrhu DSA. 
Dne 25. července 2022 proběhlo na Ministerstvu průmyslu a obchodu představení již schváleného nařízení o digitálních službách zástupcům firem, spotřebitelských asociací, akademického sektoru a médií, kde účastníci sdíleli své názory na dopady nařízení. Implementace nařízení o digitálních službách, a především volba příslušného orgánu, byla rovněž diskutována na četných workshopech, seminářích a diskuzích pořádaných soukromým sektorem. Zainteresované subjekty, zejména zástupci firem, zdůrazňují potřebu dostatečně financovaného dozorového orgánu s odpovídající odborností, aby bylo zajištěno efektivní vymáhání pravidel stanovených nařízením o digitálních službách a nařízením o správě dat, který bude adekvátním regulátorem ve vztahu k velkým technologickým společnostem. 
Ministerstvo průmyslu a obchodu podobu implementace nařízení DSA a DGA rovněž detailně diskutovalo se zvoleným dozorovým orgánem, tedy Českým telekomunikačním úřadem, a se zvoleným dalším příslušným orgánem pro nařízení DSA, tedy Úřadem pro ochranu osobních údajů.
Volba příslušného orgánu k dohledu a vymáháním nařízení DSA a DGA byla předmětem nelegislativního materiálu „Informace o řešení koncepčního institucionálního zakotvení digitální legislativy EU“ (usnesení vlády České republiky ze 16. srpna 2023 č. 590).  Tento materiál byl konzultován v meziresortním připomínkovém řízení i se zástupci firem. Účastníky meziresortního připomínkového řízení byli mimo povinné subjekty následující zástupci ze soukromého sektoru: Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Rovněž byl mezi připomínkovým místem Český telekomunikační úřad, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Úřad pro ochranu osobních údajů. 
Co se týká volby řešení v jiných členských státech, zdrojem byla především jednáních Expertní skupiny Komise k elektronickému obchodu, Expertní skupiny Komise k digitálním službám, Výboru Komise k digitálním službám a workshopech Komise k implementaci nařízení DGA. Dále také probíhaly četné bilaterální diskuze s Evropskou komisí a jinými členskými státy (zejména SK, DE a LU). 
Zdroje
1. BOUHETAL, A., JAKAB, M. Vznik právního rámce pro jednotný trh s daty [online]. Praha: Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, 2021 [cit. 2023-05-04], s. 12. Dostupné z https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=192614.
2. EVROPSKÁ KOMISE. Commission Staff Working Document, Impact Assessment Accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European data governance (Data Governance Act), Brusel, 25.11.2020. SWD (2020) 295 final.
3. EVROPSKÁ KOMISE. Commission Staff Working Document, Impact Assessment Report, Annexes accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Single Market For Digital Services (Digital Services Act) and amending Directive 2000/31/EC. Brusel, 15.12.2020. SWD (2020) 348 final Part 1/2.
4. EVROPSKÁ KOMISE. Commission Staff Working Document, Impact Assessment Report, Annexes accompanying the document Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Single Market For Digital Services (Digital Services Act) and amending Directive 2000/31/EC. Brusel, 15.12.2020. SWD (2020) 348 final Part 2/2.
5. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat)
6. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách)
7. OECD. OECD Glossary of Statistical Terms [online]. Paříž: OECD Publishing, 2008 [cit. 2023-05-04], s. 119. ISBN 9789264055087. Dostupné z: https://doi.org/10.1787/9789264055087-en.
8. OECD. Communication Regulators of the Future. OECD Digital Economy Papers. Paříž: OECD Publishing, 2022
9. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Evropská strategie pro data“ zde dne 19. února 2020, COM(2020) 66 final.
10. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)
11. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích)
12. Smlouva o fungování Evropské unie

Kontakt na zpracovatele RIA
Ministerstvo průmyslu a obchodu
odbor digitální ekonomiky a chytré specializace
oddělení služeb informační společnosti

Služby informační společnosti


Online zprostředkovatelské služby


Prostý přenos


Hosting


Ostatní


Internetové stránky, online hry, internetové encykloepdie


Rámec dle směrnice e-commerce


Typ služby


Výjimka z odpovědnosti 


Ukládání do mezipaměti a internetové vyhledávače


Provozování cachingového serveru


Příklady:


Služby přístupu k internetu


Služby webhostingu, provozování sociálních sítí


48

image1.png

image2.png