Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCWAFVK4T najdete zde


                ÚŘAD VLÁDY ČR

X.
Vypořádání připomínek k materiálu s názvem:
Návrh zákona o digitální ekonomice a o změně některých souvisejících zákonů
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra průmyslu a obchodu dne 10. října 2023, s termínem dodání stanovisek do 7. listopadu 2023. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:

	Resort
	Připomínky
	Vypořádání

	Ministerstvo dopravy
	Bez připomínek
	

	Ministerstvo financí
	Zásadní: 

K předkládací zprávě – Hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na státní rozpočet a ostatní rozpočty

Uvedené rozpočtové dopady nezahrnují všechny náklady uvedené v důvodové zprávě, např. povinné odvody zaměstnavatele, které za současné úpravy činí 38 %. Dále zde nejsou uvedeny náklady na vybudování rejstříku uznaných organizací pro datový altruismus a zabezpečení pokročilých technických prostředků a moderních nástrojů k udržení kroku s technologickým vývojem, které dle důvodové zprávy nelze přesně vyčíslit. I když chápeme, že nyní nelze specifikovat výši těchto výdajů, neboť dosud nebyla stanovena přesná specifikace výše uvedeného, měl by být v materiálu uveden alespoň řádový odhad výdajů (miliony, desítky milionů atp.). V materiálu rovněž chybí uvedení zdroje krytí vzniklých výdajů. Dále uvádíme, že kapitola ÚOOÚ byla posílena o výdaje na IT pro roky 2024 - 2026 každoročně o cca 27 mil. Kč v roce 2024, o 34,6 mil. Kč pro rok 2025 a o 14,6 mil. Kč pro rok 2026. Požadujeme proto upřesnit dopady na státní rozpočet.

Dále upozorňujeme, že vzhledem k potřebné konsolidaci veřejných financí nesouhlasíme s navyšováním personálních kapacit dozorových úřadů (ČTÚ a ÚOOÚ) a personálních nákladů o cca 7,5 mil. Kč za rok na 12 nových služebních míst. Požadujeme využít vysoký počet neobsazených služebních míst ČTÚ, který podle výkazu ZAM 1-04 za 3. čtvrtletí 2023 činí 47,10 míst (7,9 %), přičemž místa hrazená z EU nejsou uvažována. Opatření je tak v přímém rozporu s vládním programovým prohlášením. V oblasti finančního zajištění je nutné tento požadavek zabezpečit v rámci stanoveného objemu prostředků na platy kapitoly ČTÚ, nebo je též možné využít prostředky ušetřené z důvodu neobsazenosti míst (i přes nutnost vázání těchto prostředků) nebo nemocnosti zaměstnanců. Navíc chybí kvantifikace dopadů na profesní samosprávné komory (v RIA ani nejsou vůbec zmíněny), není však zřejmé, zda se zde počítá s pokrytím z jejich stávajících zdrojů. Obecně platí, že je zapotřebí respektovat ustanovení § 25 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož nemůže-li organizační složka státu zajistit úhradu nutného výdaje, protože na jeho úhradu částka nebyla v dostatečné výši rozpočtována, je povinna zajistit prostředky státního rozpočtu na úhradu tohoto výdaje přednostně přesunem prostředků uvnitř svého rozpočtu. Není tedy možné případným požadavkům nad rámec schválených výdajů na rok 2024 a SDV 2025 - 2026 vyhovět. S ohledem na konsolidační úsilí vlády naopak dochází ke krácení objemu prostředků na platy, provoz, dotace apod. Je tedy nutné tyto výdaje pokrýt v rámci schválených rozpočtů výdajů dotčených kapitol, a to bez požadavku na jejich navýšení. 

Do všech relevantních částí materiálu (předkládací zpráva, důvodová zpráva, RIA) požadujeme uvést, že rozpočtové dopady připravovaného zákona budou zabezpečeny v rámci stávajících schválených finančních limitů dotčených kapitol státního rozpočtu, tj. bez požadavku na jejich navýšení. Rovněž veškeré potřeby v personální a platové oblasti vyplývající z přijetí tohoto materiálu budou zabezpečeny výhradně v rámci stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy dotčených kapitol, tj. bez nároku na jejich jakékoliv navýšení.
	Neakceptováno

Do důvodové zprávy byly doplněny detailní výpočty nákladů ČTÚ – náklady na vybudování rejstříků, náklady na vytvoření online formulářů, dále náklady na technické vybavení a technicko-organizační zajištění. Co se týká využití neobsazených míst je důležité zdůraznit, že pro řádné zabezpečení výkonu činnosti, které je stanovováno návrhem zákonem, je nutné zajistit odborníky na vysoké úrovni a se specifickými znalostmi jako evropské a ICT právo či datová analýza, což nemusí vždy odpovídat platovým třídám neobsazených míst. 

Rovněž bylo upraveno postupné navyšování personálních kapacit během roku 2024 a 2025, aby bylo reflektováno postupné navyšování dané agendy. 

Navýšení kapitoly státního rozpočtu č. 328 – Český telekomunikační úřad (včetně finančních prostředků na lidské zdroje) bylo rovněž formulováno v dokumentu „Informace o řešení koncepčního institucionálního zakotvení digitální legislativy EU“, schváleném usnesením Vlády ČR ze dne 16. srpna 2023 č. 590, jako podmínka pro výkon činností Českým telekomunikačním úřadem.  
Co se týká dopadů na profesní samosprávné komory, vzhledem k tomu, že úprava je neměnná ve srovnání se současně platným zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, nemá navrhovaný zákon žádné dopady na samosprávné komory.
 

	
	Zásadní:

K § 26 odst. 2

Navrhujeme specifikovat pojem „informace důvěrného charakteru“, resp. upřesnit, zda dané ustanovení prolamuje i daňovou mlčenlivost podle daňového řádu, neboť důvodová zpráva, ani samotný návrh zákona neobsahují vysvětlení pojmu „informace důvěrného charakteru“, z čehož tak není zřejmé, zda se jedná o klasifikaci stupňů utajení podle § 4 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, či interní klasifikaci jednotlivých orgánů veřejné moci. Proto navrhujeme doplnit definici „informaci důvěrného charakteru“, a to buď prostřednictvím poznámky pod čarou s odkazem na příslušný zákon, nebo doplněním definice do § 2 zákona, případně doplněním důvodové zprávy. Z pohledu působnosti celní správy je nutné vyjasnit aplikaci dané normy vůči mlčenlivosti zachovávané podle § 52 daňového řádu.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla doplněna v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K části první, § 30

Ustanovení zavádí povinnost mlčenlivosti pro dozorové orgány v oblasti dodržováním nařízení o digitálních službách, nařízení o správě dat nebo nařízení o vztazích platforem a podnikatelů. Jako možnost dále poskytnout informace zavádí pouze zproštění povinnosti mlčenlivosti, tj. ad hoc úkon po správním uvážení, zda je zproštění v zájmu osoby, které se týká, nebo ve veřejném zájmu.

Primárně je nutno uvést, že podle rozdílové tabulky se jedná o právní úpravu nad rámec vykazovaného nařízení, které cílí pouze na profesní tajemství (tj. např. advokátní, notářské, daňových poradců apod.), nikoliv na všechny informace, které jsou v rámci dozoru získány. Takovéto rozšíření nelze bez dalšího považovat za vhodné.

Zároveň považujeme za nezbytné pro některé oblasti zavést prolomení povinnosti mlčenlivosti en bloc z důvodu veřejného zájmu. Konkrétně se jedná o oblast daní, provádění mezinárodních sankcí a oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML oblast“).

V oblasti daní by dané ustanovení negovalo zejména § 57 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, což by mohlo způsobit důkazní nouzi na straně správce daně, což nelze považovat za žádoucí.

V případě provádění mezinárodních sankcí lze konstatovat, že takto nastavená mlčenlivost by ohrozila funkčnost systému provádění mezinárodních sankcí, který na základě § 15 zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů, počítá s tím, že všechny státní orgány, do jejichž působnosti patří výkon kontroly, kontrolují při výkonu své působnosti též plnění povinností v oblasti mezinárodních sankcí. Takto nastavená povinnost mlčenlivosti by sice samotnou kontrolu umožnila, avšak následné správní trestání či provádění opatření v oblasti provádění mezinárodních sankcí provádí Finanční analytický úřad, kterému by tyto orgány informace buď nepředaly, nebo předaly po zproštění mlčenlivosti se zpožděním. Mohlo by tak dojít k porušení jak práva Evropské unie tak potenciálně i mezinárodních smluv.

V případě AML oblasti je nutno uvést, že vybraný segment správního dozoru provádí profesní komory a v rámci kontroly svých členů provádí souběžně i kontrolu AML povinností. Zde je nežádoucí, aby měl dozorčí orgán v některých oblastech zavedenou absolutní povinnost mlčenlivosti a nemohl Finančnímu analytickému úřadu poskytnout údaje, které by mohly souviset s legalizací výnosů z trestné činnosti nebo financováním terorismu (viz § 37 odst. 7 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů) a jednalo by se o právní úpravu v rozporu s právem Evropské unie.

Požaduje se proto na konec § 30 doplnit odstavec 4 např. v následujícím znění:

„(4) Povinnosti mlčenlivosti podle odstavce 1 se nelze dovolávat vůči

a) správci daně,

b) příslušnému orgánu podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu

c) příslušnému orgánu podle zákona o provádění mezinárodních sankcí“.

Finálně není zcela zřejmé, kdo je nadřízeným orgánem příslušné profesní komory.
	Akceptováno
Do § 33 (původní § 30) byl doplněn odst. 4 v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K části první § 54 odst. 6

Požaduje se celkově vysvětlit, jaký má být režim vybírání a vymáhání pokut, jelikož je normativní text v rozporu s důvodovou zprávou.

Nerozumíme smyslu navrhovaného ustanovení § 54 odst. 6, kde je upravena tzv. fikce veřejného rozpočtu. Otázka zní, proč se má na příjmy z pokut uložených profesní samosprávnou komorou pro účely správy jejich placení hledět jako na prostředky veřejného rozpočtu, jestliže tomu tak podle důvodové zprávy ve skutečnosti není (otázkou je rozpočtové určení těchto pokut, zda skutečně plynou do rozpočtu těmto komorám – v návrhu paragrafovaného znění jsme to nenašli a věta "Pokutu vybírá orgán, který je uložil." podle nás nemusí znamenat, že je jeho příjmem). Pak by ale platilo, že příjem z pokut je, pokud zákon nestanoví něco jiného, podle § 6 odst. 1 písm. q) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), příjmem státního rozpočtu – v navrhovaném normativním textu je tak věta druhá nadbytečná.  Domníváme se, že procesní režim pro výběr těchto pokut lze ukotvit i bez této fikce, např. větou typu "Při výběru pokut uložených orgánem příslušným k výkonu dozoru podle § 22 písm. b) se použije daňový řád." 

V případě, kdy bude plnění příjmem státního rozpočtu, bude jeho vymáhání provádět celní úřad, což považujeme s ohledem na efektivitu za úspornější řešení, je pak tedy nezbytné doplnit finanční dopady v této oblasti do důvodové zprávy.
	Akceptováno
Byla navržena nová úprava. Podle návrhu se stanovuje, že pokuty vybírá orgán, který je uložil, přičemž příjem z těchto pokut je rozpočet, ze které je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil. Navrhuje se výslovně stanovit příslušnost celních úřadů k vymáhání pokut podle návrhu zákona, aby bylo postaveno na jisto, že tímto způsobem jsou vymáhány i pokuty uložené profesními samosprávnými komorami. Výjimku z tohoto principu představuje vymáhání pokut Českým telekomunikačním úřadem, který vymáhá jím uložené pokuty ve všech oblastech své činnosti. Proto se navrhuje tento princip zachovat i v tomto návrhu zákona.

	
	Zásadní:

K části druhé – Změna zákona o správních poplatcích

Navržené doplnění sazebníku správních poplatků je systematicky umístěno zcela nevhodně, jelikož podle položky 1 přílohy zákona č. 634/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů postupují správní úřady, které vedou řízení podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní, podle celního zákona, zákona o spotřebních daních nebo zákona o dani z přidané hodnoty, což není případ těchto správních poplatků. Navrhuje se proto buď zavést na vhodné místo novou položku, nebo doplnit poplatky do položky vhodnější.
	Akceptováno

§ 69 (původní § 58) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K Předkládací zprávě, str. 2

V prvním odstavci doporučujeme v textu "na skutečnost, že se nařízení o správě dat je použitelné" vypustil slovo "se". 
	Akceptováno

Předkládací zpráva byla upravena.

	
	Doporučující:

K Důvodové zprávě – obecně 
Doporučujeme provést kontrolu pravopisu. Např. bod 7 poslední odstavec – chybějící čárka „…prostředí, v němž…“; dále bod 8.2 předposlední odstavec „mikropodniky mají (v) stanoveny“; bod 16 2. odstavec – mělo by být uvedeno slovo „stanovují“ namísto „stanovení“; II. Zvláštní část bod K § 6, K odstavci 1 – „...podle které je před zavedením opatření prolamujícího princip země původu NUTNÉ požádat“.
	Akceptováno

Předkladatel provedl jazykovou a stylistickou korekturu důvodové zprávy. 

	
	Doporučující:

Důvodová zpráva, Obecná část, bod 10
Vzhledem k podrobnějšímu rozboru dopadu návrhu zákona na ochranu soukromí a osobních údajů doporučujeme přesunout text části 5.5.5. RIA do bodu 10 důvodové zprávy, která je veřejnosti dostupnější než RIA.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K Závěrečné zprávě (RIA), str. 18
Doporučujeme v posledním odstavci upravit text "orgán toho ČS, kde bude usazen" na "orgán toho členského státu, kde bude usazen".
	Akceptováno

RIA byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K Závěrečné zprávě (RIA), str. 55
V textu „Makroekonomické dopady jsou odhadovány na 0,6% nárůst HDP (81,7 mld. EUR). Pro Českou republiku až cca 33,7 mld. Kč.", předpokládáme, že uvedené údaje v první větě se týkají celé EU. Doporučujeme text doplnit.
	Akceptováno

RIA byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K Závěrečné zprávě (RIA), část 5.5.5, odstavec 4

Doporučujeme upravit v poslední větě odkaz týkající se ochrany soukromí nezletilých osob na část 5.5.1 RIA.
	Akceptováno

RIA byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 15 odst. 2

Doporučujeme slovo „potřebou“ nahradit slovem „potřebnou“.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 20 písm. d)

Doporučujeme v textu neuvádět slovo „zapsaná“, věta tak nedává smysl.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 30 odst. 1

Doporučujeme slovo „skutečnost“ nahradit slovem „skutečnostech“.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 33

Upozorňujeme na nadměrný počet odstavců. Podle čl. 39 Legislativních pravidel vlády by zpravidla v jednom paragrafu nemělo být více jak 6 odstavců. Doporučujeme proto ustanovení vhodně rozdělit na dva samostatné paragrafy a následující paragrafy přečíslovat. 
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K Hlavě VII Odpovědnost za porušování povinnosti, Díl Zvláštní postupy související s porušením povinnosti

Upozorňujeme na neoznačený Díl. Doporučujeme Díl označit číslicí „1“.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 42 odst. 3
Doporučujeme za slovem „neobsahuje“ neuvádět tečku.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 42 odst. 4 písm. b) a c)
Doporučujeme text obou ustanovení uvádět v opačném pořadí podle chronologie odstavců 2 a 3 nikoli podle výše pokuty.
	Neakceptováno

Ustanovení stanovující sankce za přestupky jsou v celém materiálu řazena podle výše sankce. Volit jiný postup u tohoto ustanovení nepovažujeme za systémové.


	
	Doporučující:

K § 44 odst. 1 písm. q)
Doporučujeme na konci věty neuvádět slovo „nebo“.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 46 odst. 2 písm. d)
Doporučujeme slovo „toho“ nahradit slovem „tohoto“.
	Připomínka se stala bezpředmětnou

V souvislosti s jinými připomínkami bylo upraveno znění celého ustanovení.

	
	Doporučující:

K § 46 odst. 2 písm. s)

Doporučujeme za slovem „podle“ neuvádět slovo „s“.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 46 odst. 3
Doporučujeme za slova „odstavce 1“ doplnit slova „a 2“, neboť 
se domníváme, že by v opačném případě nemohly být sankcionovány přestupky podle odstavce 2, což předpokládáme, že není záměr navrhovatele.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 49 odst. 3 písm. a)
Doporučujeme na konec věty vložit čárku.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 50
Podle odstavce 2 lze uložit pokutu pouze u přestupků podle odstavce 1 písm. a) až u), to by znamenalo, že přestupky podle písmen v) a w) mohou být sankcionovány pouze uložením zákazu činnosti do 1 roku (odstavec 3). Doporučujeme ujasnit.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou. Pro přestupky uvedené v § 21 odst. [původní § 50 odst. 1 písm. v) a w)] byly doplněny sankce. 

	
	Doporučující:

K § 51 odst. 1 písm. d)
Doporučujeme na konec věty vložit čárku.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 51 odst. 2 písm. b)
Doporučujeme text „l)“ nahradit textem „k)“, neboť písmeno l) se v odstavci prvním nevyskytuje.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 53 odst. 3
Není zřejmé, na základě jakých úvah, případně komparace dospěl předkladatel k výši pokuty 5 000 000 Kč za porušení mlčenlivosti. Komparativně např. v daňové oblasti je daná pokuta 10x nižší, v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 5x nižší. Lze důvodně pochybovat, že chráněný význam je o tolik významnější nežli zájem na mlčenlivosti v oblastech daní, nebo AML oblasti. Navíc je zřejmé, že daná pokuta bude dopadat pouze na fyzické osoby vykonávající dozor a tedy se jedná o přehnaně vysokou vrchní hranici sankce.
	Akceptováno

Výše pokuty byla snížena na 1 000 000 v návaznosti na uplatněnou připomínku. Tato výše byla zvolena z důvodu vysoké atraktivity regulované oblasti a dle předkladatele odpovídá závažnosti příslušného porušení povinnosti. Rovněž je třeba vzít v úvahu preventivní (odstrašující) povahu takové sankce.

	
	Doporučující:

K § 54 odst. 6
Doporučujeme slovo „je“ nahradit slovem „ji“.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 55
Navrhujeme do důvodové zprávy doplnit, že se subsidiárně použije správní řádu, což dovozujeme z předmětu správního řádu a z názvu Dílu 4 zákona. V praktické rovině uvedené např. znamená, že donucovací pokuty vybírá a jejich exekuci provádí exekuční správní orgán, který je uložil (aplikuje se § 129 odst. 2 správního řádu), neboť § 55 neobsahuje speciální právní normu.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla doplněna.

	
	Doporučující:

K § 57 Zrušovací ustanovení, bod 3
Doporučujeme na konci věty vložit tečku.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K ČÁSTI DRUHÉ
Dále upozorňujeme, že legislativní zkratky zavedené v části první se použijí pouze v kontextu zákona o digitální ekonomice a nelze je tak použít v novele zákona o správních poplatcích. Normativní odkaz na evropské nařízení je v novele zákona o správních poplatcích třeba uvést v plném znění. S ohledem na charakter navržených předmětů správních poplatků a stejný správní úřad, kterým je ČTÚ, doporučujeme tyto předměty zařadit 
do položky 109 sazebníku, ve znění zákona č. 361/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že navrhované předměty správních poplatků jsou stanoveny „za přijetí žádosti“, je třeba stávající písmena položky 109 označit jako body 1 a 2 a navrhované předměty následně zařadit jako bod 3 s uvozovacím textem „Přijetí žádosti o“ a jednotlivé předměty označit písmeny a) až e). Jednodušším řešením je jednotlivé navrhované předměty zařadit jako písmena c) až g) položky 109, ale každý z navrhovaných předmětů je třeba v úvodu rozšířit o slova „Přijetí žádosti“. Doporučujeme konzultovat novelizaci zákona o správních poplatcích s příručkou vydanou pracovníky Úřadu vlády: https://www.vlada.cz/assets/ppov/lrv/dokumenty/Priprava-navrhu-pravnich-predpisu-prakticka-pomucka-pro-legislativce.pdf
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K ČÁSTI TŘETÍ

Doporučujeme před text „480/2008“ vložit mezeru.
Doporučujeme u jednotlivých nadpisů nově vkládaných ustanovení uvádět nadpisy tučně. Tatáž připomínka se týká i nadpisu oddílu třetího „Příkaz 
a povolení“.
	Akceptováno. 

Část třetí návrhu zákona byla upravena v souladu s připomínkou. 

	
	Doporučující:

K ČÁSTI ČTVRTÉ

Doporučujeme nadpis části čtvrté uvádět v prvním pádě, tj. „ÚČINNOST“.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	Ministerstvo kultury
	Zásadní: 

Obecně k návrhu zákona

Dle čl. 2 odst. 4 nařízení o digitálních službách platí „Tímto nařízením nejsou dotčena pravidla stanovená jinými právními akty Unie upravujícími jiné aspekty poskytování prostředkovatelských služeb na vnitřním trhu nebo upřesňujícími a doplňujícími toto nařízení, zejména: a) směrnice 2010/13/EU;“. Dle srovnávací tabulky je toto ustanovení „Nerelevantní pro adaptaci, ustanovení má proklamativní, deklaratorní či jiný obecný soft law charakter a nemá žádné bezprostřední dopady do práv fyzických nebo právnických osob, ani do kompetencí orgánů veřejné moci nebo osob pověřených výkonem veřejné správy.“, takže není nijak reflektováno v textu zákona. 

Ministerstvo kultury má za to, že v případě konfliktu zákona o digitální ekonomice a zákonů, kterými byla transponována směrnice 2010/13/EU, tak není zcela jasné, jakým způsobem se bude postupovat. 

V této souvislosti Ministerstvo kultury připomíná, že například § 13 návrhu zákona předpokládá certifikaci subjektu pro mimosoudní řešení sporů, nicméně dle § 8 zákona o službách platforem pro sdílení videonahrávek (zákon č. 242/2022 Sb.), kterým byla směrnice 2010/13/EU transponována, existuje možnost řešit spornou věc mimosoudně, resp.  jako spotřebitelský spor před Českou obchodní inspekcí podle zákona o ochraně spotřebitele, tj. bez certifikace. Z návrhu, ani z důvodové zprávy tak není zcela jasné, zda by Česká obchodní inspekce musela získat certifikaci pro řešení sporů dle zákona č. 242/2022 Sb. 

Ministerstvo kultury proto – s ohledem na zvýšení právní jistoty – doporučuje vztah návrhu ke stávajícím zákonům důkladně vysvětlit alespoň v důvodové zprávě.

 
	Vysvětleno

Nařízení DSA představuje obecný předpis pro digitální služby, který má horizontální charakter. Jiné sektorové předpisy, kterým je mj. i směrnice 2010/13/EU mohou různé instituty upravovat odlišně. Máme tedy za to, že zvláštní úprava má přednost před normou obecnější, která se uplatní jen tam, kde zvláštní právní předpis věc sám neupravuje. Možnost řešit spor mimosoudně dle § 8 odst. 3 písm. i) zákona o č. 242/2022 Sb. návrhem zákonem není dotčena. Česká obchodní inspekce může řešit spor dle § 8, ale rovněž může být certifikovaným subjektem pro mimosoudní řešení sporů dle čl. 21 DSA, avšak s danými důsledky jako je např. podávání zpráv dle čl. 21 odst. 4. Uživatelé tak budou mohou mít u poskytovatelů platforem pro sdílení videonahrávek možnost využít postupů dle § 8 odst. 3 písm. i), tak možnost využití služeb certifikovaného subjektu pro mimosoudní řešení sporů dle DSA.

	
	Zásadní: 

K příloze k zákonu (Oblasti úpravy právních vztahů, pro které se neuplatní princip země původu)

Ministerstvo kultury požaduje formulační úpravu bodů 1. a 3. v příloze k zákonu, a to následovně:

„1. ochrana autorských práv a práv s právem autorským souvisejících,“.

(…)

„3. ochrana práv pořizovatele databáze,“. 

Ministerstvo kultury upozorňuje, že výše uvedené formulace odpovídají terminologii obsažené v autorském zákoně (zákon č. 121/2000 Sb.), který upravuje dotčenou oblast právních vztahů (srov. § 1 písm. a), b) a c) autorského zákona a dále § 88a odst. 1 autorského zákona v případě práv pořizovatele databáze). Z návrhu, ani z důvodové zprávy ostatně není jasné, co se rozumí dovětkem „nebo jiných předmětů ochrany obsažených v databázi“, popř. z kterého právního předpisu tato formulace vychází.
	Akceptováno

§ 4 byl upraven. Původně navrhované řešení spočívající v úplném vyloučení působnosti některých právních předpisů se ve světlé této a dalších připomínek jeví jako příliš velký zdroj nejistoty. Zároveň, ačkoli toto pojetí transpozice vychází ze starší úpravy podle § 9 zákona č. 480/2004 Sb., ve světle následného vývoje judikatury Soudního dvora Evropské unie (a zejména rozhodnutí ve věci C-509/09 eDate Advertising) se takovéto pojetí nejeví jako vhodné ani z hlediska kompatibility s právem Evropské unie. Navrhuje se proto určit, že se povinnosti vyplývající z českého práva (s výhradou relevantních norem mezinárodního práva soukromého) vztáhnou i na poskytovatele usazené v jiném členském státě Evropské unie, přičemž toto použití vnitrostátního práva bude podmíněno tím, že reciproční povinnost vyplývá i z práva členského státu, ve kterém je tento poskytovatel usazen.

	
	Doporučující:

K Závěrečné zprávě z Hodnocení dopadů regulace (RIA) – k části 1.4.1 (Adresáti povinností – nařízení o správě dat)

Ministerstvo kultury upozorňuje na terminologickou nepřesnost v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA), kde je na str. 24 uveden výčet služeb, které nejsou službami zprostředkování dat podle nařízení o správě dat. Do tohoto výčtu spadají i „služby, které se zaměřují na zprostředkování obsahu chráněného autorským právem (např. poskytovatelé služeb online sdílení obsahu)“. Ministerstvo kultury pouze připomíná, že správně by mělo být uvedeno „např. poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online“ (srov. 
§ 46 a násl. autorského zákona). 
	Akceptováno

RIA byla upravena v souladu s připomínkou.

	Ministerstvo obrany
	Zásadní: 

Nad rámec předloženého návrhu zákona 

Žádáme do hlavy IV. vložit nový paragraf, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou zní:

„§ XY

Součinnost

(1) Poskytovatel služby informační společnosti je povinen zajistit na žádost orgánů oprávněných k tomu zvláštním právním předpisem1) odposlech datového provozu, zpráv a záznam informací, které má ve své moci.

(2) Orgány uvedené v odstavci 1 prokazují své oprávnění předáním žádosti, která obsahuje číslo jednací, pod kterým je rozhodnutí soudu u tohoto orgánu vedeno, a která je podepsána osobou odpovědnou u příslušného orgánu.

(3) Poskytovatel služby informační společnosti je pro účely splnění povinnosti podle odstavce 1 povinen uchovávat nejméně po dobu 6 měsíců provozní a lokalizační údaje, a údaje, které jsou vytvářeny nebo zpracovávány při poskytovávání služby, a na žádost oprávněných orgánů jim je bezodkladně poskytnout.

(4) Poskytovatel služby informační společnosti je povinen na žádost orgánů uvedených v odstavci 1 poskytnout informace z databáze všech svých uživatelů.

(5) Poskytovatel služby informační společnosti a jeho zaměstnanci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech vyžádaných úkonech podle odstavců 1, 3 a 4 a s tím souvisejících skutečnostech.

(6) Technické a provozní podmínky součinnosti může stanovit dohoda mezi oprávněným orgánem a poskytovatelem služby.“

Odůvodnění:

Některé orgány mají v zákonech oprávnění požadovat vydání údajů o uživatelích služeb a jejich komunikaci. V případě orgánů činných v trestních řízení se jedná o trestní řád, u zpravodajských služeb zákony upravující používání zpravodajské techniky, Česká národní banka má takové oprávnění v zákoně o dohledu nad kapitálovým trhem. Vzhledem k tomu, že tyto předpisy používají různou terminologii a není vždy zcela zřejmé, jaký mají vztah k předpisům upravujícím poskytování těchto služeb, je žádoucí, aby i na straně poskytovatelů byla jednoznačně zakotvena povinnost poskytovat těmto orgánům potřebnou součinnost. Navrhujeme proto obdobnou úpravu jako v § 97 zákona o elektronických komunikacích.
1) zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů.
	Neakceptováno

Uvedenou připomínku neakceptujeme zejména s ohledem na to, že jde o požadavek jdoucí nad rámec původního cíle předkládaného materiálu. Primárním záměr návrhu zákona o digitální ekonomice je implementace nařízení 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb, které zavedení takové povinnosti nezahrnuje. Rovněž se domníváme, že navrhovaná úprava, která zakládá povinnosti výraznému počtu podnikatelských subjektů v České republice, by měla být zpracována a předložena po velmi podrobné politické a odborné diskuzi, přičemž by na jeho zpracování měl být vyhrazen dostatečný čas na samotné legislativní uchopení této problematiky, jelikož se jedná o velmi citlivou problematiku. Předkladatel je této diskuzi otevřen a je připraven v budoucnu spolupracovat. Dále bychom považovali za vhodné mít k dispozici porovnání s legislativními úpravami v jiných členských státech EU, kde mají Bezpečnostní informační služba a další orgány, které by získaly navrhované pravomoci, obdobný rozsah působnosti jako v České republice. Takové srovnání by poskytlo užitečný kontext a mohlo by být základem pro diskuzi o vhodnosti a proveditelnosti navrhovaných opatření.
Vyjádření připomínkového místa:

Trvá na podobě své připomínky. Rozpor.


	
	Doporučující:

Doporučujeme doplnit materiál o právní úpravu upravující pravomoc k vydávání příkazů podle čl. 9 a 10 DSA. 

Odůvodnění:

Přestože DSA předpokládá, že příslušné vnitrostátní orgány budou vydávat příkazy k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu (článek 9) nebo příkazy k poskytnutí informací (článek 10), nově navrhovaný zákon takovou pravomoc výslovně žádnému orgánu (např. Policii ČR, zpravodajským službám, ČTÚ, apod.) nesvěřuje. Navrhovaná úprava novelizuje pouze trestní řád, kde je nově zmíněn příkaz s tím, že se jím rozumí zvláštní forma rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, jsou upraveny jeho náležitosti, právní moc, apod. Tomuto ustanovení však neodpovídá právní úprava v žádném jiném právním předpise, který upravuje pravomoc a působnost orgánu, který by teoreticky mohl příkazy vydávat (k možným orgánům viz závorka výše). Domníváme se proto, že v praxi mohou vznikat pochybnosti o tom, kdo takovou pravomoc má a z čeho mu vyplývá. Doporučujeme proto materiál v tomto duchu doplnit, a to případně i novelou jiného odpovídajícího právního předpisu.
	Vysvětleno 
Nařízení DSA samo o sobě nepředstavuje právní základ pro vydání příkazu (srov. odkaz na vnitrostátní právo nebo jiné předpisy EU v článku 9 odst. 1 a 10 odst. 1 či recitál 31 nařízení DSA). V trestním řízení aktuálně spadají do působnosti nařízení DSA příkaz podle § 7b odst. 2 tr. ř., žádost podle § 8 odst. 1 tr. ř. o vydání dat o příjemci služby směřující vůči poskytovateli zprostředkovatelských služeb, příkaz podle § 88a tr. ř. a povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř., týká-li se dat příjemce služby. Proto bylo potřebné již existující úpravu výslovně provázat s nařízením DSA.
V těchto ustanoveních je pak upravena příslušnost k vydání příkazu, povolení nebo žádosti.
Do návrhu byl pak doplněn § 12, který objasňuje způsob vydávání příkazů. 

	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	Doporučující:

K části třetí, změně trestního řádu:
V návrhu chybí vymezení obsahu institutů „příkazu“ a „povolení“. Text návrhu neobsahuje žádný odkaz na nařízení o digitálních službách nebo na jinou příslušnou legislativu EU. V definici „příkazu“ se odkazuje na trestní řád, „povolení“ je vymezeno pouze analogií k úpravě „příkazu“. Takové vymezení obou institutů je tedy neúplné a neurčité, což dle našeho názoru kromě jiného brání v jejich aplikaci.
Doporučujeme doplnit do textu odkazy na nařízení o digitálních službách nebo na další příslušnou legislativu EU, případně podrobněji upravit obsah obou institutů. Dále je nutné provést příslušné úpravy ve vnitrostátním trestním právu tak, aby mohly být oba instituty aplikovány v praxi.
Vztažení navrhované úpravy i na instituty trestním řádem již upravené a označené rovněž jako příkaz a povolení (například o příkaz k domovní prohlídce) považujeme za jdoucí nad rámec adaptace nařízení o digitálních službách.
Navrhujeme, aby byl text upraven tak, aby se vztahoval pouze na příkazy a povolení související s předmětnou oblastí, tedy digitální ekonomikou.
	Akceptováno, vysvětleno. 

Navržená úprava obecných náležitostí příkazu byla v návaznosti na uplatněné připomínky omezena pouze na příkazy podle DSA nařízení a připomínka se tak stala bezpředmětnou.

Nařízení DSA samo o sobě nepředstavuje právní základ pro vydání příkazu (srov. odkaz na vnitrostátní právo nebo jiné předpisy EU v článku 9 odst. 1 a 10 odst. 1 nařízení DSA). V trestním řízení aktuálně spadají do působnosti nařízení DSA příkaz podle § 7b odst. 2 tr. ř., žádost podle § 8 odst. 1 tr. ř. o vydání dat o příjemci služby směřující vůči poskytovateli zprostředkovatelských služeb, příkaz podle § 88a tr. ř. a povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř., týká-li se dat příjemce služby. V těchto ustanoveních je pak upravena příslušnost k vydání příkazu, povolení nebo žádosti.

	Ministerstvo pro místní rozvoj
	Doporučující:

K části první – poznámka pod čarou č. 11

V souladu s Legislativními pravidly vlády (čl. 47 odst. 2) doporučujeme upravit znění poznámky pod čarou č. 11 takto:

„11) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.“.
	Akceptováno jinak
Poznámka pod čarou č. 11 byla vypuštěna. V souladu s připomínkou bylo upraveno vysvětlení v důvodové zprávě v části „K § 5 (Výjimky z uplatnění principu země původu)“.

	
	Doporučující:

K části první – § 27 odst. 2 

Doporučujeme opravit překlep a nahradit slovo „stanovenými“ slovem „stanoveným“. 
	Připomínka se stala bezpředmětnou.

§ 30 (původní § 27) odst. 2 byl přeformulován.

	
	Doporučující:

K části první – poznámka pod čarou č. 16

Doporučujeme z poznámky vypustit text „412/2005 Sb.,“, který je omylem uveden dvakrát.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K části první – hlava VII, díl 1

Doporučujeme doplnit označení prvního dílu této hlavy.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K části druhé – poznámka pod čarou č. 87

Doporučujeme uvést poznámku v tomto znění:

„87) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat).“. 
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	Ministerstvo spravedlnosti
	Doporučující:

K § 1 

Upozorňujeme, že úvodní ustanovení vymezující předmět úpravy nevymezuje věcnou oblast úpravy, takže není zřejmé, v jaké oblasti je zakládána působnost správních orgánů [srov. návrh písmena a)], resp. pro jakou oblast návrh stanovuje práva a povinnosti osob [srov. návrh písmena c)]. Doporučujeme v uvedeném návrh zpřesnit.
	Akceptováno

§ 1 byl upraven v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 3 

Ustanovení § 3 upravuje informace poskytované uživateli služby informační společnosti, přičemž jím má dojít k dosud chybějící transpozici některých ustanovení směrnice o elektronickém obchodu týkající se smluvního práva, do českého právního řádu. Jelikož se jedná o obecnou soukromoprávní úpravu týkající se uzavírání smluv prostřednictvím elektronických prostředků, která systematicky náleží do občanského zákoníku, a jelikož již v současné době občanský zákoník obsahuje příslušnou regulaci ve vztahu ke spotřebitelům, požadujeme, aby byl návrh § 3 po příslušných úpravách přesunut do občanského zákoníku. Požadujeme proto rozšířit návrh o novelizaci občanského zákoníku v uvedeném smyslu. 

Na konkrétní podobě návrhu je Ministerstvo spravedlnosti připraveno spolupracovat.
	Akceptováno

Do návrhu zákona byla doplněna část sedmá – změna občanského zákoníku. 

	
	Doporučující:

K § 6 odst. 1 písm. c) 

Dané ustanovení předvídá existenci opatření spočívajícího v „odstranění neplněním povinností vzniklé újmy“. Uvedená formulace není standardní, přičemž ani není zcela zřejmé, co má být obsahem tohoto opatření. Může jím být povinnost zdržet se porušování povinnosti 
a odstranit závadný stav. Ve vztahu k „újmě“ se však hovoří spíše než o „odstranění“ o „nahrazení“ (či „odčinění“). V kontextu znění písmene a) téhož odstavce se má zřejmě na mysli druhá možnost, tj. nahrazení újmy. Doporučujeme proto ustanovení formulovat následovně: 

„c) náhradě újmy vzniklé porušením povinností.“.
	Částečně akceptováno

6 odst. 1 písm. c) byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Doporučující:

K § 8 odst. 1 písm. a) a b) a odstavci 3 písm. c) a § 42 odst. 2 písm. d) až f)

Oproti současné právní úpravě shora vypočtená ustanovení používají nový pojem „námitka“ proti šíření obchodních sdělení. Dosavadní koncept souhlasu (resp. nesouhlasu) považujeme za srozumitelný a dostačující. Z důvodové zprávy není zřejmé, proč je změna navrhována. Doporučujeme zachovat stávající terminologii, nebo alespoň vysvětlit důvod navrhovaného odklonu od stávající úpravy.
	Vysvětleno
Pojem „námitka“ byl zaveden z toho důvodu, aby úprava odpovídala současné praxi plynoucí z nařízení 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). 

	
	Doporučující:

K § 8 odst. 1 písm. a) a b) a § 42 odst. 2 písm. e) a f)

Ze stávající právní úpravy se přebírá obrat, podle něhož nesouhlas má mít zákazník možnost učinit „na účet“ podnikatele. Není jasné, co má tento požadavek v předmětných ustanoveních vyjadřovat. Spojení „na účet“ se podle občanského práva používá k vyjádření přičitatelnosti určitého jednání určitému subjektu, a to specificky ve vztahu k určitým nákladům. Požadavek směrnice o elektronickém obchodu, aby „námitku“ mohl zákazník vznést „zdarma“, transponují jiné části těchto ustanovení výslovným uvedením podmínky „zdarma“. Doporučujeme tedy předkladateli zvážit, zda je nezbytné tento požadavek v zákoně zachovat, případně vyjasnit jeho význam pro daná ustanovení.
	Akceptováno

§ 8 a § 47 (původní § 42) byly upraveny v souladu s připomínkou. Aby byly splněny požadavky směrnice o elektronickém obchodu, adresátovi by neměly s podáním námitky vzniknout žádné náklady, což bylo původně zajištěno spojením „na účet“. V zájmu přesnosti a srozumitelnosti bylo nakonec ponecháno pouze „zdarma“.

	
	Doporučující:

K § 8 odst. 3 písm. b) a § 42 odst. 2 písm. c)

Předmětná ustanovení by se měla výslovně vztahovat i na komunikaci na účet podnikatele, aby byly pokryty rovněž případy, kdy se jedná o dvě odlišné osoby. Text by tak více odpovídal požadavku směrnice o elektronickém obchodu, aby byl identifikován podnikatel, který „objednává“ obchodní sdělení. Pro lepší srozumitelnost doporučujeme ustanovení formulovat následovně: 

„b) 
neumožňuje jednoznačně a v potřebném rozsahu identifikovat podnikatele, jehož jménem nebo na jehož účet se komunikace uskutečňuje, nebo pokud je skutečná totožnost tohoto podnikatele zastírána, nebo“. 

Dále dáváme ke zvážení, zda je nezbytné uvádět i druhou část ustanovení o zastírání skutečné totožnosti podnikatele. Byť rozumíme snaze transponovat ustanovení obou dotčených směrnic, nejsme si jisti, zda požadavek druhé části věty neplyne již z první části, která požaduje identifikaci podnikatele. Obdobně je formulován i příslušný přestupek v § 42, který také zvlášť nezmiňuje zastírání pravé totožnosti podnikatele.
	Akceptováno jinak 

§ 8 odst. 2 písm. b) byl upraven následovně: 

b) neumožňuje jednoznačně a v potřebném rozsahu identifikovat podnikatele, jehož jménem nebo na jehož účet se komunikace uskutečňuje, nebo
a § 47 (původní § 42) odst. 2 písm. c) následovně: 
c)
neumožňující jednoznačně a v potřebném rozsahu identifikovat podnikatele, jehož jménem nebo na jehož účet se komunikace uskutečnila,

Co se týká zastírání skutečné totožnosti podnikatele tato úprava byla navržena s cílem zajistit, že v případě, aby v případě, kdy obchodní sdělení zasílá např. marketingová agentura ve prospěch jiného podnikatele, tak aby i tento podnikatel byl uveden. Pro adresáta je podstatné, aby věděl, čí nabídku dostává, nikoli, kdo ji zprostředkovává (faktickým odesláním).

	
	Zásadní:

K § 27 odst. 3 

Navržená formulace předmětného ustanovení umožňuje nepředat informaci Českému telekomunikačními úřadu pouze v případě, že by její předání ohrozilo dosažení účelu trestního řízení v dotčené věci a řízení v dané věci stále probíhá. Tato formulace je příliš úzká, neboť nepokrývá případ, kdy je řízení v dané věci sice skončené, ale bylo by ohroženo trestní řízení vedené v související věci (u níž ještě nemuselo dojít k zahájení trestního řízení). Kromě toho trestní řízení neohrozí informace o počtu příkazů, ale spíše o povaze informací, kterých se příkaz týkal (při zachování formulace v návrhu by došlo k tomu, že jakmile by orgán činný v trestním řízení nechtěl předat informace ve vztahu k jednomu z např. 20 vydaných příkazů, neinformoval by ani o těch ostatních). 

Dále navrhujeme alespoň pro přípravné řízení trestní, v němž je vydána naprostá většina příkazů, centralizovat předávání příkazů Českému telekomunikačnímu úřadu, aby mu informace nepředával velký počet orgánů činných v trestním řízení (všechny policejní orgány a okresní, krajská a vrchní státní zastupitelství). 

Z uvedených důvodů proto požadujeme navržené ustanovení upravit následovně: 

„(3) V případě, že příkazy podle čl. 9 nebo 10 nařízení o digitálních službách byly vydány v trestním řízení, Úřadu se předá pouze souhrnná informace o počtu těchto příkazů vydaných v příslušném roce a o povaze informací, jichž se příkazy týkaly. Pokud by předání informace o povaze informací, jichž se příkazy týkaly, ohrozilo dosažení účelu řízení v dotčené věci nebo ve věci související, taková informace se nepředá. Informaci o příkazech vydaných v přípravném řízení státními zástupci předá Úřadu souhrnně za státní zastupitelství Nejvyšší státní zastupitelství a informaci o ostatních příkazech vydaných v přípravném řízení souhrnně za policejní orgány Policie České republiky; policejní orgány a státní zastupitelství jim potřebné informace zašlou nejpozději ke dni 31. ledna kalendářního roku zpětně za předcházející kalendářní rok. Informaci o příkazech vydaných v řízení před soudem předají Úřadu jednotlivé soudy. “.
	Částečně akceptováno

Při převzetí navržené formulace byly zohledněny další připomínky ke znění § 30 (původní § 27). Rovněž byla upravena lhůta pro předání informací NSZ a PČR, aby bylo možné předat souhrnnou informaci ČTÚ společně s ostatními orgány veřejné moci.

	
	Doporučující:

K § 32 

Návrh § 32 stanoví, že se v řízeních podle hlavy VI a VII nepoužijí ustanovení správního řádu „o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu“. Podle důvodové zprávy účelem uvedeného ustanovení je vyloučit aplikaci § 152 odst. 6 správního řádu, aby byla dána pravomoc změnit v řízení o rozkladu prvoinstanční rozhodnutí správního orgánu. Snahou, jak plyne z důvodové zprávy, tedy je, aby v rozkladovém řízení mohlo být rozhodováno stejně jako v řízení o odvolání. Doporučujeme tuto skutečnost vyjádřit pozitivně, a to například následujícím způsobem: „Pro ukončení řízení o rozkladu podaného proti rozhodnutí vydaného v řízení podle hlavy VI nebo VII se použijí ustanovení správního řádu o odvolání“ (srov. obdobnou formulaci § 46c zákona o České národní bance). 
	Neakceptováno
Předkladatel má za to, že znění § 63 odst. 1 (původní § 32) „Ustanovení správního řádu o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu se nepoužije“ lze nalézt v celé řadě právních předpisů (§ 41 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., § 6 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb., § 38 odst. 4 zákona č. 29/2000 Sb., § 96 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. či § 122 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., v pozměněné podobě pak v 40 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., § 25a zákona č. 143/2001 Sb., § 13 odst. 1 zákona č. 452/2001 Sb., § 45 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb.; vždy se jedná o platná znění). Máme za to, že stejné pravidlo by mělo být napříč právním řádem vyjadřováno pokud možno stejnými slovy. 

	
	Zásadní:

K § 33 odst. 5 
Podle předmětného ustanovení nesmí být krycím dokladem při kontrolách prováděných podle návrhu zákona „průkaz poslance nebo senátora, člena vlády, členů bankovní rady České národní banky, člena kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu a soudce Ústavního soudu, služební průkaz soudce a státního zástupce a doklad osoby žijící nebo zemřelé“. Požadujeme uvedený výčet rozšířit o služební průkaz příslušníka bezpečnostního sboru, průkaz zaměstnance bezpečnostního sboru, služební průkaz příslušníka zpravodajské služby nebo Armády České republiky. U uvedených průkazů se jeví jako nevhodné, a z povahy věci nežádoucí, aby byly užity jako krycí doklad, jelikož zneužití těchto průkazů (např. v případě jejich ztráty) může mít fatální následky v oblasti zajištění bezpečnosti a ochrany veřejného pořádku.  
	Akceptováno

§ 37 odst. 2 (původní § 33 odst. 5) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 40 odst. 1 

Návrh ustanovení zakládá diskreční oprávnění Českého telekomunikačního úřadu a Úřadu pro ochranu osobních údajů za splnění zákonem stanovených podmínek namísto zahájení řízení o přestupku porušitele upozornit na porušení povinnosti a stanovit lhůtu k ukončení protiprávního jednání (srov. použití slov „může namísto“). Podle závěrečné části ustanovení však takto může učinit pouze „pokud se z důvodů zřetele hodných nerozhodne jinak“. Uvedení druhé z podmínek, tedy neexistence zřetele hodných důvodů, vzbuzuje dojem, že by měly mít výše uvedené správní orgány povinnost, a nikoliv možnost upozornit porušitele na porušení povinnosti, přičemž existence zřetele hodných důvodů by v takovém případě představovala důvod pro zahájení přestupkového řízení. V případě, kdy má orgán diskreci přistoupit či nepřistoupit k využití institutu upozornění na porušení povinnosti je naopak výslovné uvedení zřetele hodných důvodů nadbytečné, jelikož si správní orgán musí v rámci diskrečního oprávnění posoudit, zda neexistují důvody, které by použití tohoto institutu vylučovaly. Doporučujeme proto vyjasnit, zda má mít správní orgán diskreci či povinnost použít institut upozornění na porušení povinnosti, a v návaznosti na to případně slova 
„, pokud se z důvodů zřetele hodných nerozhodne jinak“ z návrhu vypustit. 
	Akceptováno

§ 45 (původní § 40) odst. 1 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 40 odst. 4
Z doslovného znění úvodní části první věty ustanovení plyne, že by správní orgán měl mít povinnost zahájit řízení o přestupku pouze v případě, že vyhodnotí jako nedostatečné oznámení podle odstavce 3. Ve skutečnosti však zřejmě zpravidla bude docházet k situaci, kdy bude samotné oznámení dostatečné, tj. bude obsahovat všechny údaje podle odstavce 3, avšak jako nedostatečná budou vyhodnocena opatření k odstranění protiprávního stavu, 
o nichž bude oznámení referovat. Doporučujeme proto v předmětném ustanovení za slova „podle odstavce 3“ doplnit slova „nebo v něm uvedená přijatá opatření nebo skutečně provedené úkony“.
	Částečně akceptováno

§ 45 (původní § 40) odst. 4 byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Doporučující:

K § 41 odst. 4 

Předmětné ustanovení obsahuje zvláštní právní úpravu podmíněného upuštění od uložení správního trestu v případě přijetí závazků poskytovatele zprostředkovatelských služeb. Podle důvodové zprávy přitom cílem tohoto ustanovení je umožnit užití institutu podmíněného upuštění od uložení správního trestu i v případech, kdy spácháním přestupku nedojde ke způsobení majetkové újmy, nebo k bezdůvodnému obohacení, tedy v případech, na které nelze aplikovat § 42 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Není však jasné, zda má § 41 odst. 4 představovat speciální právní úpravu ve vztahu k celému § 42 zákona 
o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Konkrétně pak není zcela zřejmé, zda by měl správní orgán rozhodující o podmíněném upuštění od uložení správního trestu v případě, že poskytovatel svým jednáním způsobil majetkovou újmu nebo bezdůvodné obohacení, obligatorně poskytovateli uložit, aby ve lhůtě stanovené správním orgánem nahradil škodu, kterou přestupkem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané přestupkem (srov. § 42 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Doporučujeme uvedenou otázku vyjasnit a v návaznosti na to doplnit příslušnou pasáž zvláštní části důvodové zprávy. 
	Akceptováno

§ 46 (původní § 41) odst. 4 byl upraven v souladu s připomínkou. Důvodová zpráva byla doplněna. 

	
	Doporučující:

K § 42 odst. 2 písm. a)

Dáváme ke zvážení, zda by nebylo vhodnější namísto o „právním důvodu“ hovořit o „zákonném důvodu“. Právní důvod je obecný termín označující důvod, s nímž právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti. Předmětné ustanovení nicméně zřejmě míří na situace, kdy je obchodní sdělení šířeno v rozporu se zákonem, tedy aniž by zde existoval zákonný důvod.
	Akceptováno

§ 47 (původní 42) odst. 2 písm. a) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 44 odst. 1 písm. j) až l)

Shora uvedená ustanovení stanovují skutkové podstaty přestupků spočívajících ve skutečnosti, že poskytovatel zprostředkovatelských služeb v rozporu s nařízením o digitálních službách neurčí nebo nepověří „právního zástupce“, resp. Českému telekomunikačnímu úřadu nesdělí kontaktní údaje „právního zástupce“. Upozorňujeme, že je v českém právním prostředí pojem „právní zástupce“ primárně spojován se zastupováním advokáta ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o advokacii. Z čl. 13 nařízení o digitálních službách přitom není zcela zřejmé, zda mají být za právní zástupce ve smyslu tohoto článku považováni pouze advokáti, nebo zda předpokládá možnost ustanovit právním zástupcem rovněž jinou fyzickou nebo právnickou osobu. Doporučujeme uvedené vyjasnit a v návaznosti na to zpřesnit text předmětných ustanovení. 
	Částečně akceptováno
Předkladatel si je vědom problematické konotace pojmu „právní zástupce“ v českém vnitrostátním právu. Článek 13 DSA vykládáme tak, že „právním zástupcem“ pro účely tohoto ustanovení může, ale nemusí být advokát. Proto by podle názoru předkladatele mělo stačit ponechání obecnějšího výrazu „zástupce“, přičemž normativní odkaz na čl. 13 DSA zajistí výklad tohoto pojmu souladný s unijní úpravou.

	
	Doporučující:

K § 44 odst. 1 písm. r)
Uvedené ustanovení naznačuje, že čl. 15 odst. 1 nařízení o digitálních službách stanovuje lhůtu pro zveřejnění zprávy o veškerém moderování obsahu. Ustanovení čl. 15 odst. 1 nařízení o digitálních službách však konkrétní lhůtu pro zveřejnění zprávy nestanovuje, nýbrž ukládá povinnost uveřejnit zprávu alespoň jednou za rok. Doporučujeme proto slova „ve lhůtě“ z návrhu vypustit.
	Akceptováno jinak
§ 49 odst. 1 písm. n) [původní § 44 odst. 1 písm. r] byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Doporučující:

K § 46 odst. 2 písm. a)

Z doslovného znění návrhu ustanovení plyne, že by měl poskytovatel online platformy příjemcům poskytovat interní systém pro vyřizování stížností. Poskytovatel však interní systém „neposkytuje“, ale spíše „zpřístupňuje“. Doporučujeme proto názvosloví upravit. 
	Akceptováno jinak 
§ 51 (původní § 46) odst. 2 písm. a) byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Doporučující:

K § 46 odst. 2 písm. r), s) a u)

V uvedených ustanoveních doporučujeme slovo „jeho“ nahradit slovem „své“.
	Akceptováno

§ 51 odst. 2 písm. m), n) a p) [původní § 46 odst. 2 písm. r), s) a u)] byly upraveny v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 47 odst. 1

Doporučujeme slovo „obchodník“ nahradit slovem „podnikatel“, jelikož český právní řád v kontextu spotřebitelských smluv používá právě označení „podnikatel“ (viz § 419 občanského zákoníku).
	Akceptováno
Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou. 

	
	Doporučující:

K § 50 odst. 2

Upozorňujeme, že odstavec druhý nestanovuje maximální výši pokuty za přestupky podle odstavce 1 písm. v) a w). Doporučujeme ustanovení v uvedeném smyslu dopracovat. 
	Akceptováno

§ 56 (původní § 50) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 51 odst. 2 písm. b)

Na konci textu ustanovení doporučujeme písmeno „l)“ nahradit písmenem „k)“, jelikož odstavec 1 obsahuje pouze písmena a) až k). 
	Akceptováno

§ 57 (původní § 51) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K nadpisům části druhé a třetí

Upozorňujeme, že by podle čl. 28 odst. 6 písm. b) Legislativních pravidel vlády měly být § 58 a 59 umístěny až pod nadpisy příslušných částí návrhu zákona. Dále doporučujeme v nadpise části třetí, „Novela trestního řádu“, slovo „Novela“ nahradit slovem „Změna“.   
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkami.

	
	Zásadní: 

K části třetí – novele trestního řádu

V návaznosti na praktické zkušenosti, kdy již první velmi velcí poskytovatelé zprostředkovatelských služeb začali aplikovat určitá ustanovení nařízení o digitálních službách a některé otázky je třeba upravit konkrétněji, požadujeme upravit novelu trestního řádu obsaženou v části třetí návrhu zákona tak, že stávající novelizační body budou vypuštěny, a místo nich bude novela trestního řádu znít následovně: 

„V zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č.480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 301/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 56/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 59/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 203/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č…/2023 Sb. (azylová novela), zákona č…./2024 Sb. (správa zajištěného majetku) a zákona č…/2024 Sb. (exekuce vězňů), se za § 8d vkládá nový § 8e, který zní:

„§ 8e

(1) Poskytovatel zprostředkovatelských služeb, který poskytl orgánu činnému v trestním řízení informace podle článku 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/206514) (dále jen „nařízení o digitálních službách), nesdělí informaci podle článku 10 odst. 5 tohoto nařízení v případě, že tento zákon stanoví informační povinnost orgánům činným v trestním řízení. V ostatních případech tak může učinit pouze po předchozím souhlasu orgánu činného v trestním řízení, který trestní řízení vede, a bylo-li již skončeno, orgánu činného v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo řízení pravomocně skončeno; v řízení před soudem předsedy senátu soudu prvého stupně. Souhlas nelze udělit, pokud není osoba příjemce služby známa nebo pokud by poskytnutím informace došlo k ohrožení účelu trestního řízení; konkrétní důvod se poskytovateli zprostředkovatelských služeb nesděluje. Orgán činný v trestním řízení o tom poskytovatele zprostředkovatelských služeb poučí při vyžadování informací podle článku 10 odst. 1 nařízení o digitálních službách.  

(2) Pokud orgán činný v trestním řízení vydal příkaz podle článku 9 nařízení o digitálních službách nebo pokud podle odstavce 1 udělil souhlas k poskytnutí informace podle článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách, uvede zároveň, jaké prostředky nápravy podle tohoto zákona jsou přípustné; tato informace není součástí příkazu. 

____________________ 

14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 
o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení 
o digitálních službách).“.

CELEX: 32022R2065“.

Rozdílovou tabulku je pak třeba upravit tak, že § 8e odst. 1 trestního řádu adaptuje článek 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách a § 8e odst. 2 článek 9 odst. 6 a článek 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách, ve srovnávací tabulce k nařízení je třeba ponechat vyznačení ID jen u článku 9 odst. 6 a 10 odst. 6. Dále je třeba upravit platné znění. 

Zároveň, jak jsem uvedli výše, požadujeme vypustit obecnou úpravu příkazu a povolení, kterou jsme původně navrhovali za účelem zajištění adaptace článku 9 odst. 2 a 10 odst. 2. Uvedenou úpravu jsem původně navrhovali zejména z důvodu zajištění, že obsahem příkazu podle nařízení o digitálních službách bude poučení o prostředku nápravy, které podle trestního řádu součástí příkazů není. Po dalším prodiskutování této otázky nicméně navrhujeme odlišnou úpravu. Důvodem navržené změny je skutečnost, že úprava v nařízení o digitálních službách nezohledňuje dostatečně specifika trestního řízení. Příkaz vydaný v trestním řízení spadající do působnosti nařízení o digitálních službách se totiž dotčené osobě nedoručuje, tato osoba se pouze vyrozumívá o jeho vydání a o možnostech nápravy (pokud není dán důvod pro neinformování osoby nebo pokud není informační povinnost zákonem stanovena vůbec). Poskytovatel služby pak žádný prostředek nápravy podle trestního řádu k dispozici nemá. Navržená úprava by se tak míjela se sledovaným cílem, ostatně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 není informace o prostředcích nápravy součástí samotného příkazu, ale je až součástí informace o vydání příkazu poskytované dotčené osobě podle článku 13, tato úprava přitom bude účinná od srpna roku 2026 a má přednost před úpravou v nařízení o digitálních službách (přičemž úprava by měla být nastavena jednotně ve vztahu k domácím i zahraničním poskytovatelům). Proto je třeba zajistit co největší možnou míru sladění úpravy v nařízení o digitálních službách se stávající úpravou v trestním řádu a s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 a nevytvářet na krátkou dobu v mezidobí odlišnou úpravu. Podle článku 9 a 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách ve spojení s bodem odůvodnění 34 je přitom možné některou z podmínek v nařízení upravit nebo vyloučit, pokud tak stanoví vnitrostátní trestní právo. Navrhuje se proto, aby informace o prostředku nápravy nebyla přímo součástí příkazu, ale až součástí informace pro příjemce služby. 

Jiné obecné náležitosti příkazu podle nařízení o digitálních službách pak příkazy podle trestního řádu splňují, nebo se uplatní přímo úprava z nařízení, obecná úprava je tak nadbytečná, a kromě toho se týká celé řady příkazů vydávaných v trestním řízení (příkaz k zadržení, příkaz k domovní prohlídce atd.), což přesahuje rámec adaptační novely. 

K odůvodnění navržené změny trestního řádu uvádíme následující:

Informační povinnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb podle článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách je třeba v souladu s článkem 10 odst. 6 tohoto nařízení modifikovat tak, aby nedošlo k ohrožení efektivního vyšetřování trestné činnosti. Ostatně i bod 34 odůvodnění nařízení o digitálních službách uvádí, že tímto nařízením by nemělo být dotčeno vnitrostátní trestní právo, a pokud trestní předpisy stanoví podmínky, jež nejsou slučitelné s podmínkami uvedenými v nařízení, podmínky stanovené v nařízení se nemusí použít nebo mohou být upraveny, přičemž se výslovně zmiňuje i uvedená informační povinnost. V článku 2 odst. 4 nařízení o digitálních službách je pak uvedeno, že tímto nařízením nejsou dotčena pravidla stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 ze dne 12. července 2023, o evropském vydávacím příkazu a evropském uchovávacím příkazu pro elektronické důkazy v trestním řízení a pro výkon trestu odnětí svobody po skončení trestního řízení. Uvedené nařízení se na danou oblast ve vztahu k zahraničním poskytovatelům bude sice aplikovat až od srpna roku 2026, nicméně v článku 13 rovněž umožňuje, aby vydávající orgán mohl informování osoby, jejíž údaje jsou požadovány, v souladu s vnitrostátním právem vydávajícího státu odložit nebo omezit či od něj upustit. 

Aby byly odstraněny zbytečné duplicity a administrativní zátěž spojená s dvojím informováním o tomtéž, navrhuje se stanovit, že poskytovatel zprostředkovatelských služeb nemá informační povinnost vůči příjemci služby v případech, kdy je informační povinnost vůči příjemci služby upravena v trestním řádu, včetně výjimek z ní, a informační povinnost plní samy orgány činné v trestním řízení. Konkrétně jde o § 88 a 88a trestního řádu. V těchto případech je smysl požadavku článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách zachován, pouze je informační povinnost plněna jiným subjektem. Stanovené výjimky z plnění informační povinnosti je přitom třeba užít vždy, bez ohledu na to, kdo o příkazu vydaném v trestním řízení informuje, neboť je třeba chránit účinné vyšetřování a stíhání trestné činnosti, což ostatně nařízení o digitálních službách respektuje. 

Ostatně i podle uváděného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 má informační povinnost orgán, který příkaz vydal, tj. orgán činný v trestním řízení, a po nabytí účinnosti této právní úpravy bude mít tato úprava přednost před nařízením o digitálních službách. Navržená právní úprava je tedy v souladu s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543. 

V případech, kdy informační povinnost orgány činné v trestním řízení podle trestního řádu nemají, ale vzniká pouze poskytovateli zprostředkovatelských služeb, se navrhuje jako důvod pro neudělení souhlasu s poskytnutím informace stanovit ohrožení dosažení účelu trestního řízení, přičemž se může jednat jak o trestní řízení v dané věci, tak i trestní řízení v jiné související věci. Kromě toho se shodně s úpravou v § 88 a 88a trestního řádu stanoví, že orgán činný v trestním řízení souhlas neudělí i v případě, že mu není znám příjemce služby. 

Dále se specifikuje, jaký orgán činný v trestním řízení je příslušný k udělení souhlasu k poskytnutí informace. Pokud je původní trestní řízení již pravomocně skončeno, ale důvod neposkytnutí informace má podklad v jiném (dosud neukončeném) trestním řízení, orgán činný v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo původní trestní řízení pravomocně skončeno, nebo předseda senátu soudu 1. stupně, si obstará před udělením/neudělením souhlasu vyjádření orgánu činného v trestním řízení, který vede navazující trestní řízení.  Pokud jde 
o příkaz podle článku 9 nařízení o digitálních službách, zde se žádné omezení informační povinnosti nepředpokládá, neboť o znemožnění přístupu k určitému obsahu (§ 7b odst. 2 tr. ř.) se příjemce služby vždy dozví.

V odstavci 2 se pak upravuje informační povinnost ve vztahu k prostředkům nápravy podle trestního řádu, o kterých je poskytovatel zprostředkovatelských služeb povinen informovat příjemce služby podle článku 9 odst. 5 a článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách. V případě příkazu podle článku 9 nařízení o digitálních službách se tato informace uvede spolu s vydáním příkazu, neboť u tohoto typu příkazu není informační povinnost vůči příjemci služby nijak zákonem omezena, v případě příkazu podle článku 10 odst. 5 nařízení 
o digitálních službách spolu s udělením souhlasu k poskytnutí informace. Úprava v nařízení 
o digitálních službách, která předpokládá, že tato informace bude součástí příkazu, nezohledňuje dostatečně specifika trestního řízení a v tomto směru se navrhuje od ní odchýlit. Příkaz vydaný v trestním řízení spadající do působnosti nařízení o digitálních službách se totiž dotčené osobě nedoručuje, tato osoba se pouze vyrozumívá o jeho vydání a o možnostech nápravy, pokud není dán důvod pro neinformování osoby nebo pokud není informační povinnost zákonem stanovena. Poskytovatel služby pak žádný prostředek nápravy podle trestního řádu k dispozici nemá. Navržená úprava by se tak míjela se sledovaným cílem, ostatně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 není informace 
o prostředcích nápravy součástí samotného příkazu, ale je rovněž až součástí informace o vydání příkazu poskytované dotčené osobě podle článku 13, tato úprava přitom bude účinná od srpna roku 2026 a má přednost před úpravou v nařízení o digitálních službách (přičemž úprava by měla být nastavena jednotně ve vztahu k domácím i zahraničním poskytovatelům). Proto je třeba zajistit co největší možnou míru sladění úpravy v nařízení o digitálních službách se stávající úpravou v trestním řádu a s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 a nevytvářet na krátkou dobu v mezidobí odlišnou úpravu. Podle článku 9 a 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách ve spojení s bodem odůvodnění 34 
je přitom možné některou z podmínek v nařízení upravit nebo vyloučit, pokud tak stanoví vnitrostátní trestní právo. Navrhuje se proto, aby informace o prostředku nápravy nebyla přímo součástí příkazu, ale byla samostatnou informací.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkami a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Doporučující:

Ke srovnávací tabulce CELEX 32000L0031

U článku 9 odst. 2 písm. a) směrnice o elektronickém obchodu je vykázána transpozice v § 560, 561 a 2128 občanského zákoníku. Odkazovaná ustanovení upravují případy, kdy občanský zákoník předepisuje pro právní jednání písemnou formu. Upozorňujeme však, že písemná forma může být zachována i při právním jednání, které nemá listinnou podobu, ale elektronickou. Vyjmenovaná právní jednání tedy lze učinit i elektronicky. Doporučujeme tedy tato ustanovení nevykazovat a uvést, že se jedná o pravidlo fakultativní povahy, jež Česká republika nevyužívá.
	Akceptováno
Srovnávací tabulka byla upravena v souladu s připomínkou.

	Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
	Bez připomínek
	

	Ministerstvo vnitra
	Zásadní:

Obecně k povinným subjektům podle nařízení o digitálních službách:

Součástí přípravy adaptační úpravy byla i diskuse o tom, které subjekty jsou nařízením o digitálních službách dotčeny – zda se jedná o subjekty v režimu zákona o některých službách informační společnosti, subjekty v režimu zákona o elektronických komunikacích, případně o subjekty spadající pod oba právní režimy. Ministerstvo průmyslu a obchodu přislíbilo, že tuto otázku vyřeší, nicméně předložený návrh uspokojivou odpověď nepřináší. Požadujeme tedy jednoznačně vysvětlit, jaké subjekty mají být navrhovanou úpravou dotčeny.
	Vysvětleno

Působnost nařízení o digitálních službách ve vztahu k adresátům povinností je detailně popsána v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (kapitola 1.4.1). Nařízení se vztahuje na zprostředkovatelské služby, které patří mezi služby informační společnosti. Některé zprostředkovatelské služby, zejména typu prostý přenos nebo caching, pak mohou spadat také pod zákon o elektronických komunikacích. Každou službu je nutné posuzovat zvlášť na základě jejího technického či právního fungování.

	
	Zásadní:

Obecně k dozoru (kontrole):

Požadujeme, aby pro kontrolní činnost byl v návrhu zákona a v důvodové zprávě užíván jednotně termín „kontrola“, nikoliv „dozor“ [jedná se o § 4 odst. 3, § 20 písm. h), § 22, § 23, § 24, § 25, § 26, § 27 odst. 2, § 28 odst. 1 a 3, § 30 odst. 1 až 3, § 31, § 32, § 33 odst. 1 a 2, § 33 odst. 4 a 7, § 33 odst. 10 písm. b) a c), § 40 odst. 3, § 44 odst. 1 písm. t), § 53 odst. 1 a 2 písm. b) a § 54 odst. 3, 4 a 6].
	Vysvětleno

Do důvodové zprávy bylo doplněno následující vysvětlení: Navrhovaná úprava pracuje souběžně s pojmy „dozor“ a „kontrola“. Zatímco není zamýšleno předložit svébytnou úpravu, která by zcela nahradila procesní úpravu kontroly podle zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), je zároveň třeba reflektovat, že navrhovanou úpravou implementovaná nařízení DGA a DSA předpokládají, že vnitrostátní orgány odpovědné za jejich vymáhání budou nadány pravomocemi, které jsou z hlediska českého vnitrostátního práva atypické a pokusy o jejich zařazení do vnitrostátní úpravy kontroly se jeví jako problematické. Proto je navrhována koncepce, podle které budou příslušné správní orgány nad dodržováním tohoto zákona vykonávat dozor, pod nějž pojmově spadají jak atypické kompetence předjímané přímo použitelnými předpisy Evropské unie, tak kontrola ve smyslu kontrolního řádu.

Hovoří-li navrhovaná úprava o dozoru, je jím v obecné rovině myšlena „správní činnost, při které [dozorčí orgán] pozoruje chování nepodřízených subjektů a porovnává je s chováním žádoucím, s požadavky právních norem. V návaznosti na hodnocení podle okolností aplikuje zejména nápravné nebo sankční prostředky, jimiž reaguje na zjištěný nesoulad mezi skutečným a žádoucím chováním dozorovaného subjektu.“ V návaznosti na zahrnutí nápravných a sankčních prostředků do uvedeného vymezení lze říci, že jde o pojetí „správního dozoru v širokém slova smyslu“. Spadá pod něj institut kontroly, ale též atypické instrumenty jako např. úprava akčního plánu (§ 38), omezení přístupu ke službě (§ 39 až 41), nápravných opatření (§ 42) nebo odkladu zahájení nebo pozastavení poskytování služeb zprostředkování dat (§ 44) související s implementací nařízení DGA a DSA (resp. též směrnice o soukromí a elektronických komunikacích, pokud jde o nápravná opatření). Tato úprava nemá v řadě bodů přímou obdobu v kontrolním řádu. Některé v ní předvídané instituty spadají z hlediska procesních aspektů správního dozoru spíše do fáze uplatňování nebo iniciace nápravných prostředků než do fáze zjišťování a hodnocení. V neposlední řadě pak některé instituty svým pojetím předvídají činnosti, ke kterým má docházet mimo rámec samotné kontroly. Např. institut povinnosti poskytnout informace a podklady podle § 34 má sloužit mj. k rychlému a méně formálnímu prošetření podnětů ze strany veřejnosti, přičemž při kontrole se naopak předpokládá využití § 8 písm. c) kontrolního řádu. Z výše uvedených důvodů navrhovaná úprava hovoří v obecné rovině o dozoru v souvislosti s obecnými otázkami, jako je svěření kompetencí orgánům dozoru (§ 25 až 28), obecnou povinností mlčenlivosti (§ 33), povinností poskytnout informace (§ 34), vedení řízení ve věcech dozoru (§ 63 odst. 1) apod. 

Navrhovaná úprava ovšem počítá též s tím, že orgány dozoru budou provádět kontroly podle kontrolního řádu. V této souvislosti se navrhuje stanovit v dílčích otázkách zvláštní úpravu v zájmu uzpůsobení obecné úpravy kontroly podle kontrolního řádu prostředí digitální ekonomiky. V takovýchto případech hovoří navrhovaná úprava specificky o „kontrole“. Jde o otázky spolupráce ČTÚ a ÚOOÚ v souvislosti s kontrolní činností podle § 29 odst. 3 a 4, provázáním kontrolní činnosti ČTÚ s působením jiných koordinátorů digitálních služeb podle § 31 odst. 1 a 3, zvláštní úpravou pověření ke kontrole podle § 35 odst. 1 nebo zvláštní úpravou související s jednáním pod změněnou identitou anebo s využitím krycích prostředků podle § 36 odst. 2 až 4, resp. § 36 a 37. V těchto otázkách (respektive při kontrole jako takové) se subsidiárně použije kontrolní řád.

	
	Zásadní:

Obecně k dozoru (kontrole):

Dále požadujeme v důvodové zprávě blíže rozvést, zda se pro účely kontroly užije zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, a to jako obecný procesní předpis pro oblast kontrol, nebo se uplatní jiná, zvláštní (speciální) úprava. V této souvislosti uvádíme, že kontrolní řád představuje obecný procesní předpis upravující „kontrolní postupy“ v oblasti veřejné správy (srov. § 1 kontrolního řádu). Vztah kontrolního řádu a zvláštních právních úprav upravujících kontrolní postupy v oblasti veřejné správy je proto dán obecným vztahem speciality a subsidiarity (ledaže zvláštní zákon výslovně stanoví, že na jím upravené „kontrolní postupy“ se kontrolní řád neužije vůbec nebo stanoví-li výslovně rozsah jeho aplikace). Jestliže zvláštní právní předpis upravuje určité procesní postupy při výkonu kontroly odlišně od kontrolního řádu, uplatní se tato speciální právní úprava přednostně. Jestliže zvláštní právní předpis určité procesní postupy při výkonu kontroly neupravuje (nebo je neupravuje komplexně), lze aplikovat kontrolní řád subsidiárně. Výjimkou subsidiární aplikace určité úpravy obsažené v kontrolním řádu by byla právní úprava obsažená ve zvláštním zákoně, která by svou povahou regulovala příslušný postup kontrolního orgánu komplexně. V takovém případě by subsidiární užití kontrolního řádu ve vztahu k této zvláštní právní úpravě bylo vyloučeno. Je proto nutné vždy zkoumat, zda zvláštní právní předpis obsahuje speciální úpravu vůči kontrolnímu řádu a dále, do jaké míry tato speciální právní úprava vylučuje (zcela nebo zčásti) subsidiární užití kontrolního řádu. 

S ohledem na shora uvedené proto požadujeme (zejména v důvodové zprávě) vymezit vztah zvláštní a obecné právní úpravy pro kontrolní činnost příslušných kontrolních orgánů, resp. blíže uvést, zda a v jakých případech podléhá kontrolní činnost zvláštní právní úpravě, kdy se naopak použije právní úprava kontrolního řádu jakožto obecného procesního předpisu pro oblast kontrol.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla doplněna, viz předchozí připomínka. 

	
	Zásadní:

Obecně k právní úpravě přestupků:

Odpovědnost za přestupky je třeba upravit v souladu se Zásadami tvorby právní úpravy přestupků, které byly schváleny usnesením vlády ze dne 31. 7. 2018 č. 498. Podle těchto zásad se skutkové podstaty přestupků (je-li povinnosti uložena přímo použitelným předpisem Evropské unie) formulují zpravidla bez použití odkazu na konkrétní článek přímo použitelného předpisu Evropské unie, ve kterém je povinnost obsažena. Tato povinnost se ve skutkové podstatě zobecní a doplní se odkaz na přímo použitelný předpis Evropské unie. Pokud tento způsob nepostačuje k jednoznačnému určení povinnosti, lze ve skutkové podstatě uvést odkaz na konkrétní ustanovení předpisu Evropské unie spolu s hlavními znaky protiprávního jednání – tento postup zvolil předkladatel zákona.

Návrh zákona obsahuje skutkové podstaty, které jsou formulovány pomocí více různých odkazů na ustanovení unijních předpisů, jejichž pomocí je popisováno porušení jedné konkrétní povinnosti. Požadujeme tyto skutkové podstaty přeformulovat tak, aby při popisu objektivní stránky přestupku byl využit zpravidla pouze jeden odkaz na konkrétní ustanovení obsahující předmětnou povinnost. Jedná se o přestupky obsažené v navrhovaném § 44 odst. 1 písm. g), § 45 odst. 1 písm. b), § 46 odst. 2 písm. a), b), d), e), k) až n), p), t), § 47 odst. 1 písm. f) a § 50 odst. 1 písm. e). 

Jde o to ponechat ve skutkové podstatě odkaz pouze na to ustanovení, které obsahuje povinnost (jejíž porušení má být trestáno), a zbytek okolností obecně slovně popsat. Níže uvádíme požadovanou úpravu na příkladu § 46 odst. 2 písm. d) a e):

„d) nesdělí stěžovatelům odůvodněná rozhodnutí o podaných stížnostech podle čl. 20 odst. 5 nařízení o digitálních službách,

e) v rozporu s čl. 20 odst. 6 nařízení o digitálních službách nezajistí náležitý postup přijímání rozhodnutí o stížnostech.“.
	Akceptováno

Skutkové podstaty přestupků byly přeformulovány. Pro jejich vysoký počet odkazujeme přímo na návrh zákona. 

	
	Zásadní:

Obecně k právní úpravě přestupků:

Velké množství skutkových podstat je formulováno pomocí nedokonavého vidu slovesa (např. nezasílá osobám potvrzení, neplní informační povinnost). Skutkové podstaty bývají zpravidla popisovány s použitím slovesa ve vidu dokonavém (nezašle osobám potvrzení, nesplní informační povinnost), čímž se zdůrazňuje skutečnost, že ke spáchání přestupku postačí porušit povinnost pouze jednou. V opačném případě se jedná o tzv. hromadný přestupek, u něhož zákon vyžaduje pro vznik odpovědnosti více útoků (porušení povinností) spojených společným záměrem. 

Domníváme se, že ve většině případů postačí k naplnění skutkové podstaty pouze jedno porušení, proto by přestupky měly být přeformulovány, resp. změněn vid v něm použitého slovesa. 

Požadujeme, aby tak předkladatel ve smyslu této připomínky učinil. Jedná se o přestupky obsažené v navrhovaném § 45, 46, 47, 50 a 51.
	Akceptováno

Skutkové podstaty přestupků byly přeformulovány a byl použit vid dokonavý v souladu s uplatněnou připomínkou. Pro jejich vysoký počet odkazujeme přímo na návrh zákona.

	
	Zásadní:

K legislativně technickému sjednocení právní úpravy přestupků: 

Z důvodu sjednocení podoby normativního textu požadujeme podrobit návrh zákona následujícím revizím:

1. Vložit spojku „nebo“ na konec ustanovení § 44 odst. 2 písm. a), § 49 odst. 3 písm. b), § 50 odst. 2 písm. a), § 51 odst. 2 písm. a), § 52 odst. 2 písm. a) a § 53 odst. 3 písm. a). Formulace tak bude odpovídat § 42 odst. 4.

2. V § 49 odst. 3 požadujeme sjednotit formulaci s § 42, 50, 51, 52 a 53 a do návětí přidat slova „pokutu do“, která budou současně z písmen a) až c) vypuštěna. 

3. V § 49 odst. 3, § 50 odst. 2, § 51 odst. 2 požadujeme nahradit slova „jedná-li se“ slovy „jde-li“ (podobně jako v § 42 odst. 4, § 44 odst. 2, § 52 odst. 2 a § 53 odst. 3).
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkami.

	
	Zásadní:

K § 16 odst. 5

Podle návrhu má být vyloučeno použití správního řádu na postupy podle čl. 40 odst. 5 a 6 nařízení o digitálních službách. Důvodová zpráva tento postup vysvětluje existencí „procesní právní úpravy zvláštní (a přednostní)“. Toto odůvodnění považujeme za nedostatečné, navíc představuje spíše argument k tomu, aby ustanovení § 16 odst. 5 bylo z návrhu zákona vypuštěno.

Správní řád představuje obecnou úpravu správního řízení, která nebrání existenci speciální procesní úpravy ve zvláštních zákonech s tím, že tyto speciální úpravy se použijí přednostně. Správní řád se pak aplikuje na postupy, které zvláštní právní úprava výslovně neobsahuje. K vyloučení postupu podle správního řádu by mělo být přistoupeno pouze výjimečně tehdy, pokud zvláštní zákon obsahuje celistvou úpravu procesního postupu a tento postup je z hlediska své povahy vhodnější než postup podle správního řádu.

 Článek 40 odst. 5 a 6 nařízení o digitálních službách upravuje postup koordinátora digitálních služeb (Český telekomunikační úřad) v souvislosti s žádostí poskytovatelů velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů o změně způsobu nebo rozsahu poskytnutí údajů prověřeným výzkumným pracovníkům. Jedná se tedy o žádost poskytovatele (zpravidla právnické osoby) vůči správnímu orgánu. Článek 40 odst. 5 a 6 upravují pouze několik odchylek od úpravy obsažené ve správním řádu – obsah žádosti, lhůta pro rozhodnutí. A naopak postrádá úpravu celého zbytku procesu (např. náležitosti rozhodnutí o žádosti, možnost podání opravného prostředku). Jestliže je úmyslem předkladatele vyloučit použití obecných institutů správního řízení při vyřizování výše uvedené žádosti Úřadem, je třeba tento postup řádně vysvětlit v důvodové zprávě. V opačném případě je třeba § 16 odst. 5 z návrhu odstranit – pak bude platit zvláštní úprava obsažená v nařízení o digitálních službách a správní řád se aplikuje subsidiárně pro instituty v nařízení neupravené.
	Částečně akceptováno

§ 18 odst. 5 a 6 (původní § 16 odst. 5) byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Zásadní:

K nadpisu Hlavy VI

Požadujeme z nadpisu vypustit slova „a správní trestání“. Správním trestáním se rozumí úprava odpovědnosti za přestupky a ukládání trestů za jejich spáchání. Systematicky se v zákonech upravuje v části s názvem „Přestupky“ – v návrhu zákona jde o díl 2 Hlavy VII.
	Akceptováno

Nadpis byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 27 odst. 3:

Navržená formulace umožňuje nepředat informaci Českému telekomunikačními úřadu pouze v případě, že by její předání ohrozilo dosažení účelu trestního řízení v dotčené věci a řízení v dané věci stále probíhá. Tato formulace je příliš úzká, neboť nepokrývá případ, kdy je řízení v dané věci sice skončeno, ale bylo by ohroženo trestní řízení vedené v související věci (u níž ještě nemuselo dojít k zahájení trestního řízení). Kromě toho trestní řízení neohrozí informace o počtu příkazů, ale spíše o povaze informací, kterých se příkaz týkal (při zachování formulace v návrhu by došlo k tomu, že jakmile by orgán činný v trestním řízení nechtěl předat informace ve vztahu k jednomu z např. 20 vydaných příkazů, neinformoval by ani o těch ostatních). 

Dále navrhujeme alespoň pro přípravné řízení trestní, v němž je vydána naprostá většina příkazů, centralizovat předávání informací Českému telekomunikačnímu úřadu, aby mu informace nepředával velký počet orgánů činných v trestním řízení (všechny policejní orgány a okresní, krajská a vrchní státní zastupitelství). Předávání statistických údajů zastřeší Policie České republiky a Nejvyšší státní zastupitelství, kdy konkrétně Nejvyšší státní zastupitelství bude Českému telekomunikačnímu úřadu předávat informaci o příkazech podle § 7b odst. 2 trestního řádu vydaných státními zastupitelstvími a o žádostech podle § 8 odst. 1 trestního řádu směřujícím vůči poskytovatelům zprostředkovatelských služeb vydaných státními zastupitelstvími, a Útvar zvláštních činností, tj. Policie České republiky, bude informovat ve zbylých případech. 

Požadujeme také, aby předávání těchto informací bylo umožněno v souhrnné podobě podle typu dožádání, nikoliv podle adresáta nebo jiných parametrů, které by mohly ohrozit, případně vyzradit informace v rámci trestních řízení. 

Z uvedených důvodů proto požadujeme navržené ustanovení upravit následovně:

 „(3) V případě, že příkazy podle čl. 9 nebo 10 nařízení o digitálních službách byly vydány v trestním řízení, Úřadu se předá pouze souhrnná informace o počtu těchto příkazů vydaných v příslušném roce a o povaze informací, jichž se příkazy týkaly. Pokud by předání informace o povaze informací, jichž se příkazy týkaly, ohrozilo dosažení účelu řízení v dotčené věci nebo ve věci související, taková informace se nepředá. Informaci o příkazech vydaných v přípravném řízení státními zástupci předá Úřadu souhrnně za státní zastupitelství Nejvyšší státní zastupitelství a informaci o ostatních příkazech vydaných v přípravném řízení souhrnně za policejní orgány Policie České republiky; policejní orgány a státní zastupitelství jim potřebné informace zašlou nejpozději ke dni 31. ledna kalendářního roku zpětně za předcházející kalendářní rok. Informaci o příkazech vydaných v řízení před soudem předají Úřadu jednotlivé soudy. “.
	Částečně akceptováno

Při převzetí navržené formulace byly zohledněny další připomínky ke znění § 30 (původní § 27). Rovněž byla upravena lhůta pro předání informací NSZ a PČR, aby bylo možné předat souhrnnou informaci ČTÚ společně s ostatními orgány veřejné moci.

	
	Zásadní:

K § 28 odst. 1:

V souvislosti s navrženým ustanovením je třeba přesně rozlišovat úkony předcházející kontrole (§ 3 kontrolního řádu) a kontrolní úkony rozhodné pro určení kontrolního zajištění v rámci již zahájené kontroly [§ 5 odst. 2 písm. a) až c) kontrolního řádu]. Zatímco úkony předcházející kontrole mají povahu ryze předběžných úkonů, na jejichž základě kontrolující posoudí, zde je účelné zahájit formalizovanou kontrolu, či nikoliv, kontrolní úkony jsou konkrétní formalizované úkony v rámci probíhající kontroly, která byla zahájena některým ze způsobů podle § 5 odst. 2 písm. a) až c) kontrolního řádu. 

S ohledem na shora uvedené požadujeme v důvodové zprávě blíže odůvodnit a vysvětlit, za jakých podmínek (a jak) lze využít úkony koordinátora digitálních služeb v rámci úkonů předcházejících kontrole, resp. kdy jako podklady pro kontrolní zjištění v rámci zahájené kontroly.


	Akceptováno

Do § 31 (původně § 28) byl zahrnut odkaz na úpravu dožádání „vyšetřovacího“ úkonu v rámci společného vyšetřování podle čl. 60 odst. 4 DSA a důvodová zpráva k § 31 odst. 1 byla doplněna o následující text:

V rámci provádění úkonů předcházejících kontrole podle § 3 kontrolního řádu se předpokládá, že ČTÚ bude moci například v souladu s čl. 57 odst. 2 nařízení DSA požádat koordinátora digitálních služeb jiného členského státu EU o poskytnutí jemu dostupných informací o konkrétním poskytovateli zprostředkovatelských služeb, které v souladu s § 3 odst. 1 kontrolního řádu použije pro použije pro posouzení, zda zahájit kontrolu. V rámci kontroly zahájené v souladu s § 5 odst. 2 kontrolního řádu, resp. § 34 odst. 5 navrhované úpravy, může ČTÚ pro získání důležitých podkladů pro učinění kontrolních zjištění potřebovat, aby koordinátoři digitálních služeb v jiných členských státech EU v souladu s postupem podle čl. 60 odst. 4 nařízení DSA mimo území České republiky prováděli úkony předvídané v čl. 51 odst. 1 nařízení DSA (kontroly na místě, žádosti o informace, žádosti o vysvětlení podaná zaměstnanci a zástupci kontrolovaných osob). V této souvislosti se navrhuje postavit na jisto, že výstupy takovýchto úkonů lze použít jako podklady pro kontrolní zjištění, byť nejde a úkony kontrolujícího, natož kontrolního orgánu.

	
	Zásadní:

K § 33 odst. 1:

Ustanovení § 33 odst. 1 návrhu stanoví: „Pověření ke kontrole při provádění dozoru podle této hlavy může mít také formu průkazu, jehož vzor stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou.“.

V návaznosti na citované ustanovení doporučujeme najisto uvést, jaké pověření mají kontrolující. Podle § 4 odst. 3 kontrolního řádu platí, že pověření ke kontrole má formu i) písemného pověření k jednotlivé kontrole, nebo ii) průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. Důvodová zpráva k tomuto uvádí, že: „Kontrolní řád tak rozlišuje dvě formy pověření ke kontrole, a to průkaz a písemné pověření, přičemž základní rozdíl v praxi spočívá především v tom, že průkazy zpravidla slouží jako dlouhodobější pověření k opakovanému výkonu určité kontrolní činnosti a zvláště v případech, kdy je kontrola jedinou či jednou ze stěžejních činností kontrolního orgánu, zatímco písemné pověření je užíváno ad hoc pro jednotlivé kontroly, a to i v případě opakované kontrolní činnosti, jež však není stěžení činností kontrolního orgánu. Průkaz lze využívat pouze tam, kde tak stanoví jiný právní předpis, který by měl současně vymezit vzor či náležitosti takového průkazu (např. zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů). Užívání průkazů, dokládajících oprávnění kontrolujícího k provedení kontroly, není kontrolním řádem omezeno, vyjma výslovného požadavku, že tak stanoví jiný právní předpis. Tímto způsobem jsou jednak vymezeny případy, kdy může mít pověření ke kontrole formu průkazu a kdy písemného pověření (neboť písemné pověření je třeba vystavit ve všech ostatních případech, kdy jiný právní předpis nepřipouští formu průkazu). Současně jsou touto konstrukcí omezeny případy záměny průkazu, coby dokladu kontrolních oprávnění kontrolujícího, jenž je rovnocenný pověření ke kontrole, od „klasického“ služebního průkazu, jenž je pouze dokladem osvědčujícím příslušnost k určitému správnímu orgánu jako celku a není z něj patrno, zda je jeho držitel skutečně oprávněn k provedení konkrétní kontrolní činnosti. To se týká především kontrolních orgánů vykonávajících více činností než jen kontrolu. Ve všech ostatních případech, tj. tam, kde není užíván průkaz, dokládající pověření kontrolujícího k provedení kontroly, může kontrolující provádět kontrolu pouze za předpokladu, že mu pro tyto účely bylo vystaveno písemné pověření. Žádný jiný doklad osvědčující oprávnění kontrolujícího k provedení kontroly totiž kontrolní řád nepřipouští (výčet forem pověření ke kontrole je taxativní), a současně ani nepřipouští výkon kontroly bez takového pověření.“.

Jak bylo uvedeno, pověření ke kontrole má formu průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. Jiným právním předpisem se rozumí jiný zvláštní (speciální) zákon (srov. např. § 114 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodách, § 18 odst. 1 zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě, § 85 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 42 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, § 12a odst. 7 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, § 150 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, § 28 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší apod.). Tento zvláštní zákon by měl nejen stanovit, že průkaz je pověřením ke kontrole, ale též určit vzor nebo náležitosti tohoto průkazu (nejčastěji se tak děje prováděcím právním předpisem) – srov. § 175 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., § 15 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., nebo § 91 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. Dále byl měl jiný právní předpis stanovit pravidla pro používání pověření ke kontrole (srov. § 23 odst. 1 zákona č. 296/2008 Sb.). Pokud to jiný zákon nevyloučí, lze používat jak průkaz, tak i písemné pověření. Jiný právní předpis může také stanovit, že jako průkaz, kterým se prokazuje pověření ke kontrole, může být služební průkaz zaměstnance (srov. § 4 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, § 1 odst. 5 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí). Jiný právní předpis může též stanovit, že s pověřením ke kontrole musí kontrolující předložit i jiný doklad (srov. § 17 zákona č. 320/2015 Sb., o hasičském záchranném sboru).

K tomuto sdělujeme, že pokud to jiný zákon nevyloučí, lze používat jak průkaz, tak i písemné pověření ve smyslu § 4 odst. 3 kontrolního řádu. Užití obou forem pověření ke kontrole výslovně připouští § 4 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (inspektoři se při výkonu kontrolní činnosti prokazují průkazem inspekce, který je současně dokladem o jejich pověření ke kontrole, nebo písemným pověřením k jednotlivé kontrole; průkaz inspekce vydává ústřední ředitel, písemné pověření k jednotlivé kontrole vydává ředitel inspektorátu). 

S ohledem na shora uvedené požadujeme blíže vysvětlit, zda se jako forma pověření použije pouze průkaz, resp. kdy se užije písemné pověření a výslovně tak stanovit v příslušném ustanovení. 
	Akceptováno
Úmyslem předkladatele bylo určit, že pověření ke kontrole může mít jak podobu písemného pověření k jednotlivé kontrole, tak průkazu vydaného podle vzoru stanoveného prováděcím předpisem. Text § 35 odst. 1 (původní § 33) byl upraven do následující podoby:

§ 35
(1) Pověření ke kontrole při provádění dozoru podle této hlavy má formu písemného pověření k jednotlivé kontrole nebo průkazu, jehož vzor stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou.

	
	Zásadní:

K § 33 odst. 2 až § 33 odst. 10

Daná ustanovení upravují problematiku krycích dokladů. V této souvislosti upozorňujeme, že kontrolní řád připouští tzv. namátkové („inkognito“) kontroly ve smyslu § 5 odst. 2 písm. c) kontrolního řádu. Kontrola je zahájena prvním kontrolním úkonem, jímž je první z kontrolních úkonů bezprostředně předcházejících předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo povinné osobě, jež je přítomna na místě kontroly, pokud je provedení takových kontrolních úkonů k výkonu kontroly třeba. Navržená právní úprava, ale ani důvodová zpráva, se blíže nevypořádává s otázkou, v jakém vztahu je ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) kontrolního řádu a § 33 odst. 2 návrhu (např. zda se jedná o vztah speciality). 

Požadujeme proto doplnit důvodovou zprávu o vymezení vztahu těchto dvou ustanovení s uvedením konkrétních a legitimních důvodů, z nichž bude zřejmé, v jakých případech bude aplikován § 33 odst. 2 návrhu. Doporučujeme případně vyjít z odůvodnění obdobné právní úpravy zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, do které byla zákonem č. 264/2017 Sb., zavedena ustanovení § 5b a § 5c upravující krycí prostředek a krycí doklady.
	Akceptováno
Úprava využití krycích prostředků byla zpřesněna a doplněna v návaznosti na tuto připomínku a připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy. Důvodová zpráva byla doplněna o popis situací, ve kterých je nezbytné využití krycích prostředků, jelikož postup podle § 5 odst. 2 písm. c) kontrolního řádu, přičemž jde například o případy kontrol poskytování služeb, které vyžadují předložení dokladu totožnosti, identifikačních údajů specifických pro podnikatele (údaje související se zápisem do veřejného rejstříku) apod.
Pro vyjasnění vztahu mezi § 5 odst. 2 písm. c) kontrolního řádu a navrhované úpravy byl rovněž do návrhu vložen nový § 34 odst. 5 který zní:

„Kontrola při výkonu dozoru podle této hlavy je zahájena též prvním úkonem, při kterém bylo jednáno pod změněnou identitou nebo byl využit krycí prostředek za účelem získání informací nezbytných pro výkon dozoru podle této hlavy. Při postupu podle věty první informuje kontrolující kontrolovanou osobu o zahájení kontroly dodatečně k okamžiku, kdy tímto neohrozí splnění účelu nebo provedení kontroly.“

	
	Zásadní:

K § 37 odst. 2

Ustanovení je z povahy věci nadbytečné. Uložení nápravného opatření nemůže vyloučit možnost správního orgánu vést ve věci řízení o přestupku a za přestupek uložit správní trest. Požadujeme odstavec z návrhu zákona vypustit.
	Akceptováno

Ustanovení bylo odstraněno. 

	
	Zásadní:

K § 41 odst. 5

Podle navrhovaného znění může správní orgán návrh závazků zamítnout v odůvodněném sdělení. Domníváme se, že s důvody zamítnutí návrhu závazků by se měl správní orgán vypořádat především v samotném rozhodnutí o přestupku. Před vydáním rozhodnutí může správní orgán obviněnému sdělit, že s návrhem závazků nesouhlasí, nebo že návrh závazků nesplňuje podmínky, a proto návrhu nevyhoví nebo jej nepřijme. Požadujeme ovšem vypustit slovo „zamítne“, které ve spojení se „sdělením“ působí matoucím dojmem a slučuje formální procesní akt (zamítnutí) s méně formálním (sdělení). 

Požadujeme ustanovení v duchu této připomínky upravit.
	Akceptováno

§ 46 (původní § 41) odst. 5 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:
K § 41 odst. 6

Požadujeme stanovit, jaký je vztah mezi rozhodnutím o podmíněném upuštění od uložení správního trestu a rozhodnutím, kterým se pachateli následně správní trest uloží. Navrhujeme zvolit postup podobný úpravě § 99 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tedy že správní orgán vydá nové rozhodnutí, kterým zruší výrok o podmíněném upuštění od uložení správního trestu a uloží pachateli správní trest. 

Požadujeme ustanovení § 41 v tomto smyslu doplnit.
	Akceptováno

§ 46 (původní § 41) odst. 6 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 41 odst. 7

Skutečnost, že se obviněný dozná k činu, nezbavuje správní orgán povinnosti řídit se zásadou materiální pravdy a spáchání skutku v řízení prokázat. Správní orgán má povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Doznání k činu může být považováno za věrohodné pouze tehdy, je-li jeho věrohodnost prokázána dalšími důkazy. 

Obsah § 41 odst. 7 považujeme z výše uvedených důvodů za irelevantní, a proto jej požadujeme z návrhu vypustit.
	Akceptováno

Ustanovení bylo odstraněno

	
	Zásadní:

K § 44 odst. 1 písm. a) až d)

Požadujeme skutkové podstaty obsažené v § 44 odst. 1 písm. a) až d) sloučit, jelikož se ve všech případech jedná o obdobnou informační povinnost. Navrhujeme následující podobu jednotné skutkové podstaty:

„a) nesplní informační povinnost podle čl. 9 odst. 1 nebo 5 anebo čl. 10 odst. 1 nebo 5 nařízení o digitálních službách,“.
	Akceptováno

§ 49 (původní § 44) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 44 odst. 1 písm. u)

Požadujeme vypustit skutkovou podstatu pod písmenem u), která spočívá v nesplnění závazků upravených v § 41 návrhu zákona. Ustanovení § 41 již obsahuje postup v případě, že osoba navržené závazky nesplní – uloží se správní trest za přestupek [§ 41 odst. 6 písm. a) návrhu zákona]. Pokud by nesplnění závazků představovalo samostatný přestupek, došlo by podle našeho názoru k porušení zásady zákazu dvojího trestání.
	Akceptováno

Ustanovení bylo vypuštěno.

	
	Zásadní:

K § 45 odst. 1 písm. d)

Požadujeme skutkovou podstatu upravit následujícím způsobem:

„d) nevyřizuje obdržená oznámení postupem podle čl. 16 dost. 6 nařízení o digitálních službách,“.
	Částečně akceptováno

§ 50 (původní § 45) odst. 1 písm. d) byl částečně upraven v souladu s připomínkou. Namísto slova „postupem“ podle požadavku MV byl v nové formulaci skutkové podstaty užit výraz „způsobem“, neboť čl. 16 odst. 6 DSA spíše nežli konkrétní postup určuje kvalitativní požadavky na vyřizování obdržených oznámení (objektivita, absence svévole apod.)

	
	Zásadní:

K § 46 odst. 3

Upozorňujeme, že chybí trest (zřejmě výše pokuty) za přestupky podle odstavce 2.
	Akceptováno

§ 51 (původní § 46) odst. 3 byl doplněn v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 49

1. Není zřejmé, z jakého důvodu se přestupků podle odstavce 1 nemůže dopustit také podnikající fyzická osoba. Domníváme se, že by měla být do návětí doplněna.

2. Skutkové podstaty v odstavci 1 písm. b) a odstavci 2 písm. c) jsou přestupky se speciálním subjektem a měly být obsaženy v samostatném odstavci.

3. Popis skutkové podstaty v odstavci 1 písm. b) je možné zjednodušit.

Požadujeme proto § 49 upravit takto:

„§ 49 

Přestupky osob odlišných od poskytovatele zprostředkovatelských služeb

(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že se neprávem vydává za důvěryhodného oznamovatele. 

(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že 

a) se neprávem vydává za certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů, nebo

b) působí jako certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů, aniž by splňovala podmínky podle čl. 21 odst. 4 nařízení o digitálních službách, nebo

c) nesplní povinnost vyplývající z rozhodnutí soudu podle čl. 51 odst. 3 písm. b) pododstavce prvního nařízení o digitálních službách. 

(3) Certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů, důvěryhodný oznamovatel nebo prověřený výzkumný pracovník se dopustí přestupku tím, že nesplní informační povinnost podle § 12.

(4) Certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů se dále dopustí přestupku tím, že účtuje poplatky v rozporu s čl. 21 odst. 5 nařízení o digitálních službách.

(5) Za přestupek lze uložit pokutu do

a)  výše 1 000 000 Kč, jde-li se o přestupek podle odstavce 1 nebo 3

b) výše 5 000 000 Kč, jde-li se o přestupek podle odstavce 2 písm. a) nebo b) anebo odstavce 4, 

c) výše 1 % z čistého obratu pachatele přestupku dosaženého za poslední ukončené účetní období, jedná-li se o přestupek podle odstavce 2 písm. c).“.
	Akceptováno

§ 55 (původní § 49) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 50 odst. 1 písm. a)

Upozorňujeme, že zatímco skutková podstata trestá poskytování služeb zprostředkování v rozporu s čl. 11 odst. 1 nařízení o správě dat, odkazované ustanovení obsahuje povinnost předkládat oznámení příslušnému orgánu. Popis objektivní stránky přestupku tedy nekoresponduje s obsahem ustanovení, na které je odkazováno. 

Požadujeme upravit buď popis objektivní stránky, anebo odkaz na náležité ustanovení nařízení.
	Akceptováno

§ 56 (původní § 50) odst. 1 písm. a) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 50 odst. 1 písm. l) a m)

Požadujeme upravit formulaci a nahradit slova „nemá zavedeny“ (resp. „nemá zajištěnou“) slovesem „nezavede“ (resp. „nezajistí“). Tato formulace odpovídá dikci skutkových podstat pod písmen n) až p).
	Akceptováno

§ 56 odst. 1 písm. l) a m) [původní § 50 odst. 1 písm. l) a m)] byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 50 odst. 1 písm. s)

Požadujeme upravit skutkovou podstatu následujícím způsobem:

„s) nezajistí požadovanou úroveň bezpečnosti informací citlivých z hlediska hospodářské soutěže podle čl. 12 písm. l) nařízení o správě dat,“.
	Akceptováno 

§ 56 odst. 1 písm. s) [původní § 50 odst. 1 písm. s)] byl upraven v souladu s připomínkou. 

	
	Zásadní:

K § 50 odst. 2

Upozorňujeme, že v ustanovení chybí tresty za přestupky podle odstavce 1 písm. v) a w).
	Akceptováno

§ 56 (původní § 50) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 51 odst. 2 písm. b)

Pokuta ve výši 1 000 000 Kč se ukládá rovněž za přestupek podle odstavce 1 písm. l), které ovšem v odstavci 1 není obsaženo.
	Akceptováno

§ 57 (původní § 51) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

K § 54

1. V § 54 odst. 2 upozorňujeme na chybný odkaz na § 46 odst. 1 písm. r) až) u). Vzhledem k tomu, že se odstavec 1 na písmena nedělí, má být patrně odkazováno na § 46 odst. 2 písm. r) až u).

2. Chybí příslušnost k projednání přestupků podle § 42 odst. 2 písm. e), f) a § 42 odst. 3. Pokud se nejedná o záměr předkladatele (k přestupkům by v takovém případě byl příslušný správní orgán podle obecných pravidel obsažených v § 60 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich – tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností), je potřeba ustanovení doplnit.

3. Odstavec 5 odkazuje na přestupky, k jejichž projednání je příslušná profesní samosprávná komora. Domníváme se, že z logiky věci má být odkazováno na § 42 odst. 3 (přestupky osob, které jsou členem profesní samosprávné komory), nikoliv na § 42 odst. 2 písm. b) až d).
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) byl upraven v souladu s připomínkami.

	
	Zásadní:

K části třetí – k novele trestního řádu

V návaznosti na praktické zkušenosti, kdy již první velcí poskytovatelé zprostředkovatelských služeb začali aplikovat určitá ustanovení nařízení o digitálních službách a některé otázky je třeba upravit konkrétněji, požadujeme upravit novelu trestního řádu obsaženou v části třetí návrhu zákona tak, že stávající novelizační body budou vypuštěny.  Požadujeme, aby novelizace trestního řádu zněla následovně: 

„ČÁST TŘETÍ

§ 59

Změna trestního řádu

V zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č.480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 301/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 56/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 59/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona 4 č. 203/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č…/2023 Sb. (azylová novela), zákona č…./2024 Sb. (správa zajištěného majetku) a zákona č…/2024 Sb. (exekuce vězňů), se za § 8d vkládá nový § 8e, který zní:

„§ 8e

(1) Poskytovatel zprostředkovatelských služeb, který poskytl orgánu činnému v trestním řízení informace podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/206514) (dále jen „nařízení o digitálních službách), nesdělí informaci podle čl. 10 odst. 5 tohoto nařízení v případě, že tento zákon stanoví informační povinnost orgánům činným v trestním řízení. V ostatních případech tak může učinit pouze po předchozím souhlasu orgánu činného v trestním řízení, který trestní řízení vede, a bylo-li již skončeno, orgánu činného v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo řízení pravomocně skončeno; v řízení před soudem předsedy senátu soudu prvého stupně. Souhlas nelze udělit, pokud není osoba příjemce služby známa nebo pokud by poskytnutím informace došlo k ohrožení účelu trestního řízení; konkrétní důvod se poskytovateli zprostředkovatelských služeb nesděluje. Orgán činný v trestním řízení o tom poskytovatele zprostředkovatelských služeb poučí při vyžadování informací podle čl. 10 odst. 1 nařízení o digitálních službách. 

(2) Pokud orgán činný v trestním řízení vydal příkaz podle čl. 9 nařízení o digitálních službách nebo pokud podle odstavce 1 udělil souhlas k poskytnutí informace podle čl. 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách, uvede zároveň, jaké prostředky nápravy podle tohoto zákona jsou přípustné; tato informace není součástí příkazu.

 ____________________ 

14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách).“.“. 

Odůvodnění navržené změny trestního řádu do důvodové zprávy:

„Informační povinnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb podle článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách je třeba v souladu s článkem 10 odst. 6 tohoto nařízení modifikovat tak, aby nedošlo k ohrožení efektivního vyšetřování trestné činnosti. Ostatně i bod 34 odůvodnění nařízení o digitálních službách uvádí, že tímto nařízením by nemělo být dotčeno vnitrostátní trestní právo, a pokud trestní předpisy stanoví podmínky, jež nejsou slučitelné s podmínkami uvedenými v nařízení, podmínky stanovené v nařízení se nemusí použít nebo mohou být upraveny, přičemž se výslovně zmiňuje i uvedená informační povinnost. V článku 2 odst. 4 nařízení o digitálních službách je pak uvedeno, že tímto nařízením nejsou dotčena pravidla 6 stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 ze dne 12. července 2023, o evropském vydávacím příkazu a evropském uchovávacím příkazu pro elektronické důkazy v trestním řízení a pro výkon trestu odnětí svobody po skončení trestního řízení. Uvedené nařízení se na danou oblast ve vztahu k zahraničním poskytovatelům bude sice aplikovat až od srpna roku 2026, nicméně v článku 13 rovněž umožňuje, aby vydávající orgán mohl informování osoby, jejíž údaje jsou požadovány, v souladu s vnitrostátním právem vydávajícího státu odložit nebo omezit či od něj upustit. 

Aby byly odstraněny zbytečné duplicity a administrativní zátěž spojená s dvojím informováním o tomtéž, navrhuje se stanovit, že poskytovatel zprostředkovatelských služeb nemá informační povinnost vůči příjemci služby v případech, kdy je informační povinnost vůči příjemci služby upravena v trestním řádu, včetně výjimek z ní, a informační povinnost plní samy orgány činné v trestním řízení. Konkrétně jde o § 88 tr. ř. a § 88a tr. ř. V těchto případech je smysl požadavku článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách zachován, pouze je informační povinnost plněna jiným subjektem. Stanovené výjimky z plnění informační povinnosti je přitom třeba užít vždy, bez ohledu na to, kdo o příkazu vydaném v trestním řízení informuje, neboť je třeba chránit účinné vyšetřování a stíhání trestné činnosti, což ostatně nařízení o digitálních službách respektuje. Ostatně i podle uváděného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 má informační povinnost orgán, který příkaz vydal, tj. orgán činný v trestním řízení, a po nabytí účinnosti této právní úpravy bude mít tato úprava přednost před nařízením o digitálních službách. Navržená právní úprava je tedy v souladu s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543. 

V případech, kdy informační povinnost orgány činné v trestním řízení podle trestního řádu nemají, ale vzniká pouze poskytovateli zprostředkovatelských služeb, se navrhuje jako důvod pro neudělení souhlasu s poskytnutím informace stanovit ohrožení dosažení účelu trestního řízení, přičemž se může jednat jak o trestní řízení v dané věci, tak i trestní řízení v jiné související věci. Kromě toho se shodně s úpravou v § 88 a 88a tr. ř. stanoví, že orgán činný v trestním řízení souhlas neudělí i v případě, že mu není znám příjemce služby. 

Dále se specifikuje, jaký orgán činný v trestním řízení je příslušný k udělení souhlasu k poskytnutí informace. Pokud je původní trestní řízení již pravomocně skončeno, ale důvod neposkytnutí informace má podklad v jiném (dosud neukončeném) trestním řízení, orgán činný v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo původní trestní řízení pravomocně skončeno, nebo předseda senátu soudu 1. stupně, si obstará před udělením/neudělením souhlasu vyjádření orgánu činného v trestním řízení, který vede navazující trestní řízení.

Pokud jde o příkaz podle článku 9 nařízení o digitálních službách, zde se žádné omezení informační povinnosti nepředpokládá, neboť o znemožnění přístupu k určitému obsahu (§ 7b odst. 2 tr. ř.) se příjemce služby vždy dozví. Uvedení konkrétního důvodu ohrožení účelu trestního řízení se poskytovateli zprostředkovatelských služeb nesděluje, neboť právě rozvedení skutkových okolností v odůvodnění nad rámec uvedení porušeného zákonného ustanovení může být samo o sobě dekonspirací či ohrožením účelu konkrétně probíhajícího trestního řízení. Je potřeba vzít v potaz, že možná dekonspirace úkonu je provedena už zasláním požadavku, z nějž si lze zpravidla povahu trestního řízení odvodit.

Konkrétní podoba odůvodnění (poučení), která bude aplikována v příkazech podle nařízení, bude projednána mezi Policií České republiky (Útvarem zvláštních činností) a Ministerstvem spravedlnosti a upravena vnitřně formou doporučení. 

V odstavci 2 se pak upravuje informační povinnost ve vztahu k prostředkům nápravy podle trestního řádu, o kterých je poskytovatel zprostředkovatelských služeb povinen informovat příjemce služby podle článku 9 odst. 5 a článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách. V případě příkazu podle článku 9 nařízení o digitálních službách se tato informace uvede spolu s vydáním příkazu, neboť u tohoto typu příkazu není informační povinnost vůči příjemci služby nijak zákonem omezena, v případě příkazu podle článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách spolu s udělením souhlasu k poskytnutí informace. Úprava v nařízení o digitálních službách, která předpokládá, že tato informace bude součástí příkazu, nezohledňuje dostatečně specifika trestního řízení a v tomto směru se navrhuje od ní odchýlit. Příkaz vydaný v trestním řízení spadající do působnosti nařízení o digitálních službách se totiž dotčené osobě nedoručuje, tato osoba se pouze vyrozumívá o jeho vydání a o možnostech nápravy, pokud není dán důvod pro neinformování osoby nebo pokud není informační povinnost zákonem stanovena. Poskytovatel služby pak žádný prostředek nápravy podle trestního řádu k dispozici nemá. Navržená úprava by se tak míjela se sledovaným cílem, ostatně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 není informace o prostředcích nápravy součástí samotného příkazu, ale je rovněž až součástí informace o vydání příkazu poskytované dotčené osobě podle článku 13, tato úprava přitom bude účinná od srpna roku 2026 a má přednost před úpravou v nařízení o digitálních službách (přičemž úprava by měla být nastavena jednotně ve vztahu k domácím i zahraničním poskytovatelům). Proto je třeba zajistit co největší možnou míru sladění úpravy v nařízení o digitálních službách se stávající úpravou v trestním řádu a s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 a nevytvářet na krátkou dobu v mezidobí odlišnou úpravu. Podle článku 9 a 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách ve spojení s bodem odůvodnění 34 je přitom možné některou z podmínek v nařízení upravit nebo vyloučit, pokud tak stanoví vnitrostátní trestní právo. Navrhuje se proto, aby informace o prostředku nápravy nebyla přímo součástí příkazu, ale byla samostatnou informací.
Rozdílovou tabulku je pak třeba upravit tak, že § 8e odst. 1 trestního řádu adaptuje čl. 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách a § 8e odst. 2 adaptuje čl. 9 odst. 6 a čl. 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách. Ve srovnávací tabulce k nařízení je třeba ponechat vyznačení ID jen u čl. 9 odst. 6 a 10 odst. 6. 

Zároveň, jak jsme uvedli výše, požadujeme vypustit obecnou úpravu příkazu a povolení, která byla obsažena v původním dohodnutém návrhu za účelem zajištění adaptace čl. 9 odst. 2 a čl. 10 odst. 2. Uvedená úprava byla navrhována zejména z důvodu zajištění, že obsahem příkazu podle nařízení o digitálních službách bude poučení o prostředku nápravy, které podle trestního řádu součástí příkazů není. Po dalším prodiskutování této otázky nicméně navrhujeme odlišnou úpravu. Důvodem navržené změny je skutečnost, že úprava v nařízení o digitálních službách nezohledňuje dostatečně specifika trestního řízení. Příkaz vydaný v trestním řízení spadající do působnosti nařízení o digitálních službách se totiž dotčené osobě nedoručuje, tato osoba se pouze vyrozumívá o jeho vydání a o možnostech nápravy (pokud není dán důvod pro neinformování osoby nebo pokud není informační povinnost zákonem stanovena vůbec). Poskytovatel služby pak žádný prostředek nápravy podle trestního řádu k dispozici nemá. Navržená úprava by se tak míjela se sledovaným cílem, ostatně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 není informace o prostředcích nápravy součástí samotného příkazu, ale je až součástí informace o vydání příkazu poskytované dotčené osobě podle čl. 13, tato úprava přitom bude účinná od srpna roku 2026 a má přednost před úpravou v nařízení o digitálních službách (přičemž úprava by měla být nastavena jednotně ve vztahu k domácím i zahraničním poskytovatelům). Proto je třeba zajistit co největší možnou míru sladění úpravy v nařízení o digitálních službách se stávající úpravou v trestním řádu a s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543, a tedy nevytvářet na krátkou dobu v mezidobí odlišnou úpravu. 

Podle čl. 9 a čl. 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách ve spojení s bodem odůvodnění 34 je přitom možné některou z podmínek v nařízení upravit nebo vyloučit, pokud tak stanoví vnitrostátní trestní právo. Navrhuje se proto, aby informace o prostředku nápravy nebyla přímo součástí příkazu, ale až součástí informace pro příjemce služby. Jiné obecné náležitosti příkazu podle nařízení o digitálních službách pak příkazy podle trestního řádu splňují, nebo se uplatní přímo úprava z nařízení, obecná úprava je tak nadbytečná, a kromě toho se týká celé řady příkazů vydávaných v trestním řízení (příkaz k zadržení, příkaz k domovní prohlídce atd.), což přesahuje rámec adaptační novely. 
	Akceptováno 
Část druhá (původní část třetí) byla upravena v souladu s připomínkou. 

	
	Doporučující:

K § 11 odst. 2

Doporučujeme ustanovení přeformulovat, neboť v předkládané podobě nedává věta smysl. Navrhujeme například rozdělit ustanovení do dvou vět. V první se uvede, že splnění podmínek pro udělení certifikace se prokazuje předložením listin. Druhá věta stanoví, že předložení listin lze nahradit předložením písemného čestného prohlášení.
	Akceptováno

§ 13 (původní § 11) odst. 2 byl přeformulován v návaznosti na tuto připomínku a připomínky dalších připomínkových míst.

	
	Doporučující:

K § 14

Doporučujeme zvážit úpravu předběžného opatření, které má spočívat v „pozastavení právních účinků rozhodnutí o udělení statusu důvěryhodného oznamovatele“. Domníváme se, že v návaznosti na obecnou úpravu institutu předběžného opatření upravenou v § 61 správního řádu, by bylo vhodné stanovit, že Úřad předběžným opatřením pozastaví výkon činnosti důvěryhodného oznamovatele. Podle § 61 správního řádu lze účastníkovi nebo jiné osobě předběžným opatřením mj. přikázat, aby se něčeho zdržel. Této dikci podle našeho názoru lépe odpovídá pozastavení výkonu činnosti oproti pozastavení právních účinků rozhodnutí.
	Akceptováno

§ 16 (původní § 14) byl upraven v souladu s připomínkou. 

	
	Doporučující:

K § 21 odst. 2

Domníváme se, že slovo „správním“ na začátku ustanovení je nadbytečné – srov. s § 16 odst. 1. Skutečnost, že se jedná o správní řízení, vyplývá z povahy věci. Doporučujeme slovo „správním“ z návrhu zákona odstranit a držet se dikce § 16 odst. 1 návrhu zákona.
	Akceptováno

Slovo „správním“ bylo odstraněno. 

	
	Doporučující:

K § 30

Bude-li se aplikovat kontrolní řád, upozorňujeme na riziko případného vzniku duplicitní právní úpravy spočívající v povinnosti mlčenlivosti při kontrole [viz § 30 odst. 1 až 3 návrhu], které upravuje rovněž § 20 odst. 1 až 3 kontrolního řádu. Navrhujeme se s touto otázkou vypořádat v důvodové zprávě.
	Akceptováno

Úvodní text ve zvláštní části důvodové zprávy byl doplněn o následující text:

„Působnost navrhované povinnosti je širší než povinnost mlčenlivosti upravená v § 20 kontrolního řádu, jelikož pokrývá i informace, které se povinná osoba dozvěděla jinak než v souvislosti s kontrolou nebo s úkony předcházejícími kontrole. Jelikož ovšem působnost navrhované povinnosti mlčenlivosti v sobě zahrnuje též všechny myslitelné situace spadající do působnosti § 20 kontrolního řádu, představuje zvláštní úpravu povinnosti mlčenlivosti i pro kontroly prováděné v rámci dozoru ve stanovených oblastech.“

	
	Doporučující:

K § 31

Bude-li se aplikovat kontrolní řád, upozorňujeme na riziko případného vzniku duplicitní právní úpravy spočívající ve spolupráci kontrolních orgánů [viz § 31 odst. 1 až 3 návrhu], které upravuje rovněž § 25 odst. 1 až 4 kontrolního řádu. Navrhujeme se s touto otázkou vypořádat v důvodové zprávě.
	Vysvětleno

§ 34 (původní § 31) se netýká spolupráce kontrolních orgánů ale povinnosti součinnosti pro subjekty dle čl. 51 odst. 1 písm. a), poskytovatele obchodní platformy, poskytovatele internetového vyhledávače, poskytovatele služeb zprostředkování dat nebo uznané organizace pro datový altruismus. Tato povinnost je stanovena v DSA i DGA (viz rozdílová tabulka). Vzhledem k podobnosti subjektů v působnosti DGA a DSA, považuje předkladatel za vhodné, aby byla povinnost rozšířena i na subjekty v působnosti P2B. 

	
	Doporučující:

K § 43 odst. 4

Navrhujeme zahrnout do § 43 odst. 4 jako postih i „zablokování“ internetových stránek poskytovatelů obchodních platforem. V některých případech činností poskytovatelů obchodních platforem nedojde k jednání naplňující skutkovou podstatu konkrétního trestného činu, např. podvodu podle § 209 trestního zákoníku a nebude možno uplatnit ustanovení § 138a trestního řádu, na jehož podkladě by bylo možno „zablokovat“ internetové stránky porušující zákon o digitální ekonomice. Trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu je třeba považovat za krajní prostředek (ultima ratio), který má význam z hlediska ochrany základních celospolečenských hodnot tam, kde jsou ostatní prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné.
	Neakceptováno

Blokace internetových stránek, resp. poskytovatele zprostředkovatelské služby je upravena čl. 51 odst. 3 pododstavce prvního písm. a). Z toho důvodu má tedy předkladatel za to, že nelze blokaci stanovit jako sankci. 

	
	Doporučující:

K § 44 odst. 1 písm. t), § 53 odst. 2 písm. b) a § 54 odst. 3, 4 a 6

Bude-li se aplikovat kontrolní řád, upozorňujeme na riziko případného vzniku duplicitní právní úpravy spočívající v úpravě přestupků, sankcí a správního trestání za nesoučinnost (nespolupráci) při kontrole [viz § 44 odst. 1 písm. t), § 53 odst. 2 písm. b) a § 54 odst. 3, 4 a 6 návrhu], které upravuje rovněž § 15 a § 17 kontrolního řádu. Navrhujeme se s touto otázkou vypořádat v důvodové zprávě.
	Akceptováno
Důvodová zpráva k § 49 (dříve § 44) byla doplněna o následující text:

„Skutkové podstaty, které se svojí působností překrývají s přestupky podle kontrolního řádu, představují vůči těmto přestupkům zvláštní úpravu a příslušné přestupky na úseku kontrol dodržování nařízení DSA nahrazují.“

Důvodová zpráva k § 60 (dříve § 53) byla doplněna o následující text:

„Skutková podstata přestupku podle písmene b) se svojí působností překrývá s přestupky podle § 15 odst. 1 kontrolního řádu, představuje přitom vůči těmto přestupkům zvláštní úpravu a příslušné přestupky na úseku kontrol dodržování nařízení DSA nahrazuje.“

Důvodová zpráva k § 61 (dříve § 54) byla doplněna o následující text:
„Toto pravidlo se uplatní i v případě, kdy se jedná o přestupky, které se svojí věcnou skutkovou podstatou překrývají s přestupky podle kontrolního řádu, jelikož k nim tyto přestupky představují zvláštní úpravu. Byť se ovšem na tyto přestupky v otázce příslušnosti k projednání přestupku uplatní navrhovaná úprava na místo § 17 kontrolního řádu, lze říci, že obě pravidla vychází ze stejné myšlenky a vedou v zásadě ke shodným výsledkům.“

	
	Doporučující:

K § 47 odst. 1 písm. j) a k)

Doporučujeme tyto skutkové podstaty sloučit vzhledem k jejich podobnosti. Daná povinnost je uvedena sice ve dvou odstavcích článku 31 nařízení o digitálních službách, ale tyto odstavce spolu souvisí, oba upravují podmínky pro online rozhraní. Navrhujeme tedy toto řešení:


„j) nenavrhne nebo neuspořádá své online rozhraní způsobem podle čl. 31 odst. 1 nebo 2 nařízení o digitálních službách,“.

Následující pododstavce l) až o) bude nutné přejmenovat.
	Akceptováno

§ 52 odst. 1 písm. k) [původní § 47 odst. 1 písm. j) a k)] byl upraven následujícím způsobem tak, aby bylo postaveno na jisto, že jde o přestupek trvající.

k) provozuje online rozhraní, které není navrženo nebo uspořádáno způsobem podle čl. 31 odst. 1 nebo 2 nařízení o digitálních službách,

	
	Doporučující:

K § 51 odst. 1 písm. g) a h)

Domníváme, že by bylo vhodné skutkové podstaty sloučit, vhledem k tomu, že spočívají v porušení typově shodné povinnosti, která je navíc obsažena ve stejném ustanovení nařízení. Navrhujeme toto znění:

„g) neposkytne potřebné nástroje pro udělení souhlasu a jeho snadné odvolání podle čl. 21 odst. 3 nařízení o správě dat,“.
	Akceptováno

§ 57 odst. 1 písm. f) [původní 51 odst. 1 písm. g) a h)] byl upraven v souladu s připomínkou.


	
	Doporučující:

K § 51 odst. 1 písm. k)

Doporučujeme z popisu skutkové podstaty vypustit slova „v něm stanovených případech“, která jsou nadbytečná. Jejich vypuštěním se formulace zjednoduší.
	Akceptováno

§ 57 odst. 1 písm. i) [původní § 51 odst. 1 písm. k)] byl upraven v souladu s připomínkou.


	
	Doporučující:

K důvodové zprávě

Doporučujeme nahradit slova „správní delikt“ slovem „přestupek“ na straně 50 a 52 důvodové zprávy. Důvodová zpráva se na těchto místech zabývá úpravou přestupků. Přestupek je sice druhem správního deliktu, ale z důvodu přesnosti doporučujeme v souvislosti s přestupky používat výhradně tento pojem, aby nedocházelo k záměně např. s disciplinárními nebo kárnými delikty. 
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upraveno v souladu s připomínkou.


	
	Doporučující:

K § 2 písm. h)

Navrhujeme odstranit pro nadbytečnost kulatou závorku za odkazem na čl. 2 bod 2 nařízení.
	Akceptováno 

§ 2 písm. h) byl upraven v souladu s připomínkou.


	
	Doporučující:

K § 3 odst. 2

Doporučujeme upřesnit, že je odkazováno na § 1820 odst. 1 písm. n) občanského zákoníku.

Obdobnou úpravu navrhujeme i ve vztahu k § 3 odst. 3 písm. a).
	Připomínka se stala bezpředmětnou

V souvislosti s jinými připomínkami bylo upraveno znění celého ustanovení.

	
	Doporučující:

K § 3 odst. 4

Za slovo „spotřebitel“ navrhujeme vložit čárku.
	Připomínka se stala bezpředmětnou

V souvislosti s jinými připomínkami bylo upraveno znění celého ustanovení.

	
	Doporučující:

K § 4 odst. 3

Doporučujeme upravit odkaz na příslušné unijní nařízení, kdy správně by mělo být odkazováno na „čl. 8 a 9“, nikoliv na paragrafy.
	Částečně akceptováno

§ 4 odst. 3 byl přeformulován.


	
	Doporučující:

K § 31 odst. 2

Navrhujeme za slova „zprostředkování dat a“ doplnit slovo „uznaná“ obdobně jako v ostatních částech textu.
	Akceptováno 

§ 34 (původní § 31) byl upraven v souladu s připomínkou.


	
	Doporučující:

K § 34 odst. 1, § 35 odst. 1 až 3 a § 44 odst. 1 písm. y)

Navrhujeme sjednotit formu odkazů na čl. 51 odst. 3 nařízení o digitálních službách z důvodu jednoznačnosti výkladu zákona.
	Akceptováno

Odkazy byly sjednoceny.


	
	Doporučující:

K § 44 odst. 1 písm. q)

Doporučujeme odstranit slovo „nebo“ na konci textu ustanovení.
	Akceptováno 

§ 49 (původní § 44) byl upraven v souladu s připomínkou.


	
	Doporučující:

K § 52 odst. 1 písm. b)

Doporučujeme nahradit slovo „poskytnou“ tvarem „poskytne“.
	Akceptováno 

§ 59 (původní § 52) byl upraven v souladu s připomínkou.


	
	Doporučující:

K § 52 odst. 2 písm. b)

Doporučujeme nahradit spojku „až“ mezi písmeny a) a b) spojkou „nebo“.
	Akceptace jinak

Spojka „až“ byla nahrazena spojkou „a“.


	
	Doporučující:

K poznámce pod čarou č. 12

Upozorňujeme, že v případě ústavních zákonů, které byly vícekrát novelizovány, se používá formulace „ve znění pozdějších ústavních zákonů“.
	Akceptováno jinak

Poznámka pod čarou č. 12 byla vypuštěna, v souladu s připomínkou bylo upraveno vysvětlení v důvodové zprávě v části „K § 5 (Výjimky z uplatnění principu země původu)“.


	
	Doporučující:

K označení přílohy

1. Označení přílohy není třeba uvádět tučně; srov. čl. 29 odst. 2 Legislativních pravidel vlády.

2. V bodě 10 navrhujeme odstranit nadbytečné sloveso „se“ před slovy „Česká republika“.
	Připomínka se stala bezpředmětnou

Příloha byla vypuštěna v návaznosti na úpravu § 4 Vnitřní trh. 


	Ministerstvo zahraničních věcí
	Doporučující:

V kontextu předloženého návrhu a s ohledem na data použitelnosti dosud neimplementovaných unijních předpisů, které v případě nařízení o správě dat nastalo 24. září 2023 [nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868] a u nařízení o digitálních službách připadá na 17. února 2024 [nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065], upozorňujeme předkladatele na řadu oznamovacích povinností členského státu vůči Evropské komisi, pro které byl stanoven termín 24. září 2023. Jedná se zejména o určení příslušných orgánů ve smyslu čl. 7 odst. 1, čl. 13 odst. 2 a čl. 23 odst. 2 a sankcí dle čl. 34 nařízení o správě dat.
	Vysvětleno

Předkladatel si je vědom této povinnosti a po schválení tohoto návrhu podnikne potřebné kroky.

	
	Doporučující:

K § 16 odst. 1

Z předmětného ustanovení ani z důvodové zprávy není zřejmý důvod vyloučení poskytovatele velmi velké online platformy, resp. velmi velkého internetového vyhledávače, z účastenství v řízení o žádosti o přístup k údajům těchto subjektů dle čl. 40 odst. 8 nařízení o správě dat, a to zejména ve fázi, kdy na základě žádosti koordinátora digitálních služeb rozhoduje poskytovatel o poskytnutí, resp. neposkytnutí přístupu pro výzkumného pracovníka k údajům nezbytným pro monitorování a posuzování souladu s tímto nařízením. Doporučujeme proto tuto skutečnost blíže vysvětlit např. v důvodové zprávě.
	Vysvětleno

Odůvodnění je uvedeno ve Zvláštní části Důvodové zprávy K § 18 (původní § 16), K odstavci 1 – Navrhuje se jednoznačně upravit, že účastníkem řízení o žádosti podle čl. 40 odst. 8 nařízení DSA je pouze žadatel o status prověřeného výzkumného pracovníka. Účastníkem tudíž není poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, o přístup k jehož datům se jedná. Článek 40 nařízení DSA totiž předpokládá dvoufázový proces, kde v první fázi koordinátor digitálních služeb podle čl. 40 odst. 8 nařízení DSA prověřuje způsobilost osoby žadatele o status prověřeného výzkumného pracovníka a jejího výzkumného záměru. Teprve v druhé fázi pak žádá samotného poskytovatele o umožnění přístupu k datům v souladu s čl. 40 odst. 4 a násl. nařízení DSA. Článek 40 odst. 5 písm. b) nařízení DSA přitom stanoví, že poskytovateli zůstává otevřená možnost hájit své oprávněné zájmy související s bezpečností jeho služby i poskytovaných údajů. Při postupu před ČTÚ tak není zasaženo do jeho práva být slyšen. V každém případě pak zůstává cesta otevřená pro soudní ochranu v souladu s požadavky čl. 47 LZPEU. Zatímco DSA klade požadavky na rychlost postupu podle čl. 40 odst. 4 nařízení DSA, je třeba jej v souladu s LZPEU číst tak, že soudu při případném přezkumu postupu ČTÚ zůstává například otevřena možnost rozhodnout o předběžném opatření podle § 38 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), je-li to s ohledem na okolnosti nezbytné.
§ 18 odst. 1 byl na základě připomínek jiných připomínkových míst rovněž upraven a účastníci byli vymezeni pozitivně. 

	
	Doporučující:

K § 16 odst. 2

Vzhledem k délce ostatních lhůt v rámci nařízení o digitálních službách (např. lhůta patnácti dnů pro podání žádosti o změnu, resp. pro rozhodnutí o ní v témže článku v odst. 5 a 6) se dává k úvaze, zda pro rozhodnutí o žádosti o udělení statusu prověřeného výzkumného pracovníka je skutečně nezbytné stanovit lhůtu 90 dnů.
	Akceptováno jinak 
§ 18 (původní § 16) byl upraven následovně: 

(2)
Pokud nelze rozhodnutí o žádosti podle čl. 40 odst. 8 nařízení o digitálních službách vydat bezodkladně, vydá jej Úřad nejpozději do 90 dnů ode dne zahájení řízení.
Předkladatel má za to, že nelze srovnávat řízení o udělení statusu prověřeného výzkumného pracovníka (dále jen „PVP“) s rozhodováním o žádosti podle čl. 40 odst. 5 DSA (kde lhůta pro „rozhodnutí“ činí 15 dnů). V prvém případě se totiž musí koordinátor digitálních služeb zabývat mj. i otázkou, jaké údaje bude po udělení statusu po poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého vyhledávače (dále jen „poskytovatel“) pro účely výzkumu PVP požadovat, neboť právě zajištění přístupu k těmto údajům je v konečném důsledku smyslem žádosti o udělení statusu PVP [srov. např. čl. 40 odst. 8 písm. e) DSA, podle něhož musí koordinátor mj. posoudit, zda přístup k (požadovaným) údajům je nezbytný pro účely daného výzkumu]. Při rozhodování podle čl. 40 odst. 6 DSA tak koordinátor ve lhůtě 15 dnů v návaznosti na nové informace obdržené od poskytovatele pouze reviduje svoji předchozí úvahu učiněnou již v řízení o udělení statusu PVP. V řízení o udělení statusu PVP ovšem musí dále posoudit veškeré další podmínky pro udělení statusu PVP. Osoby podílející se na rozhodování koordinátora si tak budou muset mj. vytvořit alespoň základní představu o daném výzkumu, a to i z hlediska jeho účelu (výzkum musí směřovat k odhalení, zjištění a pochopení systémových rizik v EU stanovených v souladu s čl. 34 odst. 1 DSA nebo posouzení přiměřenosti, účinnosti a dopadů opatření ke zmírnění rizik podle článku 35 DSA). Bude tak po nich vyžadována vysoce odborná činnost a alespoň základní prostoupení do problematiky, kterou se žadatel dlouhodobě zabývá. Velmi pravděpodobně tak bude nutná další komunikace s žadatelem o status PVP, přičemž žadatel může být příslušníkem jiného státu, a vyvstává tak mj. potřeba zajistit dostatečný časový prostor pro překlady písemností apod. [dostatečný časový prostor k doručování písemností do ciziny by měl poskytnout § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu; k tomu srov. již zmíněnou důvodovou zprávu k § 94 zákona č. 250/2016 Sb.]. Navzdory úpravě v § 17 odst. 3 pak nelze ani vyloučit potřebu komunikace s ÚOOÚ ad hoc apod.
V tomto duchu byla doplněna i důvodová zpráva. 

	
	Doporučující:

K § 24 odst. 1

Z textu navrhovaného ustanovení ani z důvodové zprávy nevyplývá, zda má předkladatel při použití sousloví „jinému orgánu dozoru“ na mysli i jiné orgány dozoru než Český telekomunikační úřad, resp. Úřad pro ochranu osobních údajů. Pokud tomu tak není, dáváme ke zvážení jasnější textaci druhé věty v odstavci 1 předmětného ustanovení, příp. doplnění důvodové zprávy.
	Akceptováno

§ 27 odst. 1 a 2 (původní 24 odst. 1) byl upraven tak, aby byly orgány dozoru jasně a srozumitelně vymezeny. 

	
	Doporučující:

K důvodové zprávě, str. 9

Předkladatel bez dalšího uvádí, že se v případě předloženého návrhu jedná pouze o dílčí adaptaci českého právního řádu na nařízení o správě dat. Není zjevné, zda a jakým způsobem by měla proběhnout úplná adaptace. Doporučujeme tuto skutečnost blíže vysvětlit např. v důvodové zprávě
	Vysvětleno

Věcnou odpovědnost za kapitolu II nařízení DGA má Digitální a informační agentura, srov. věcný záměr zákona o správě dat veřejného sektoru, čj. OVA 307/23. Z toho důvodu se navrhovaný zákon této části nařízení DGA netýká. Tato informace byla uvedena mj. v poznámce pod čarou č. 8 na straně 6 Důvodové zprávy, nicméně pro větší přehlednost jsme informaci uvedli nyní přímo v textu do části 2.1.3 - Nařízení o správě dat.

	
	Doporučující:

K důvodové zprávě, str. 12
V případě odkazu na řízení o porušení unijního práva měl předkladatel zřejmě na mysli čl. 258 SFEU, nikoli odst. 3 čl. 258 SFEU.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Nad rámec předloženého návrhu si dovolujeme dále upozornit na skutečnost, že součástí legislativního balíčku o digitálních službách na unijní úrovni bylo i nařízení o digitálních trzích [nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925]. Přestože jím upravovaná oblast je odlišná od oblastí, na které dopadají nařízení zohledněná při přípravě předmětného návrhu, domníváme se, že z důvodu propojenosti této právní úpravy by bylo vhodné nastavit spolupráci při jejich aplikaci [např. v rámci činnosti poradního (komitologického) výboru k digitálním trhům].
	Neakceptováno
Dovolujeme si upozornit, že gestorem nařízení o digitálních trzích je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Souhlasíme, že spolupráce v této oblasti by byla jistě užitečná, nicméně nepovažujeme za vhodné zakotvovat ji v zákoně.

	Ministerstvo zdravotnictví
	Doporučující:

K písm. c) kapitoly 1 („Název“) Obecné části Důvodové zprávy

Doporučujeme v písm. c) zrušit spojku „a“ za slovem „obchodu“ z důvodu její nadbytečnosti.

Odůvodnění:

Ze stylistického pohledu tam spojka nesedí, asi se jedná o překlep.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	Ministerstvo zemědělství
	Doporučující:

K § 8 odst. 1 písm. b)

Dáváme ke zvážení za slovo „zprávy" vložit slova „nebo odvolat jím poskytnutý souhlas se zasíláním obchodních sdělení". 
	Vysvětleno
V § 8 odst. 1 se neuplatňuje institut souhlasu. Ustanovení § 8 se týká oprávněného zájmu (tedy zasílatel již získal elektronickou adresu pro doručování elektronické pošty svého zákazníka v dřívějším obchodním styku). Souhlas se uplatňuje v § 8 odst. 2. 

Obecně je pak odvolání souhlasu či podání námitky uvedeno v § 8 odst. 3 písm. c), kde je jednoznačně uvedeno, že je zakázáno šířit obchodní sdělení, které tuto možnost (ať už odvolání souhlasu či podání námitky) mít nebude.

	
	Doporučující:

K § 11

Doporučujeme do textu zákona vložit ustanovení, která rozvedou, co si představit pod pojmy „certifikace subjektu pro mimosoudní řešení sporu", „status důvěryhodného oznamovatele" a „status pověřeného výzkumného pracovníka" a k čemu tyto instituty mají sloužit. Novým institutům by se měla věnovat i důvodová zpráva. 
	Vysvětleno

Význam institutů subjektů pro mimosoudní řešení sporů, důvěryhodných oznamovatelů a pověřených výzkumných pracovníků je vysvětlen ve zvláštní části důvodové zprávy, konkrétně v části „K § 11 až 18 obecně“ (původně „K § 10 až 14 obecně“). Definice těchto subjektů stanovuje přímo použitelný předpis.

	
	Doporučující:

K § 22 písm. b)

Doporučujeme slovo „jejich" nahradit slovem „jejích“ a slovo „stanovených“ nahradit slovem „stanovené“. 
	Akceptováno

§ 25 (původní § 22) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 27 odst. 2

Doporučujeme slovo „stanovenými“ nahradit slovem „stanoveným“. 
	Připomínka se stala bezpředmětnou.

§ 30 (původní § 27) byl přeformulován.

	
	Doporučující:

K § 30 odst. 1

Doporučujeme slovo „skutečnost“ nahradit slovem „skutečnostech“. 
	Akceptováno

§ 33 (původní § 30) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 30 odst. 3

Doporučujeme ustanovení upravit tak, aby bylo zřejmé, kdo může zprostit osobu mlčenlivosti v případě, kdy její poměr (služební, pracovní, jiný) skončil, a tedy nemá nadřízenou osobu. 
	Akceptováno

§ 33 (původní § 30) byl doplněn v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 31 odst. 1

Doporučujeme v poslední větě slova „nevyžaduje více informací, než je přiměřené účelu, pro který jsou získávány“ nahradit slovy „si může vyžádat jen informace přiměřené účelu, pro který jsou získávány“. 
	Akceptováno

§ 34 (původní § 31) byl doplněn v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 40 odst. 1

Doporučujeme změnu formulace s ohledem na slova „usoudí“ a „poruší“. Máme za to, že k porušení povinnosti méně závažným způsobem by mělo skutečně dojít, aby se aktivovalo dané ustanovení (nikoli jen takové porušení bude hrozit v budoucnu, a to na základě domněnky Úřadu nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů). Takto to odpovídá i důvodové zprávě. V případě, že by mělo jít i jen o možnost vzniku porušení povinnosti v budoucnu, doporučujeme uvedené více rozvést v důvodové zprávě. 
	Akceptováno částečně

§ 45 (původní § 40) byl přeformulován.

	
	Doporučující:

K § 42 odst. 3

Doporučujeme odstranit tečku na konci návětí. 
	Akceptováno

§ 47 (původní § 42) byl doplněn v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 54 odst. 5

Doporučujeme text „§ 42 odst. 2 písm. b) až d)" nahradit slovy „§ 42 odst. 3" ve spojení s příslušným písmenem. Máme za to, že ustanovení nesprávně odkazuje mimo úpravu profesních komor. 
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) byl doplněn v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K Části třetí, novele trestního řádu. 

Doporučujeme důvodovou zprávu doplnit o informaci, zda obecná úprava dopadá i na ostatní typy příkazů vydávaných v rámci trestního řádu (nikoli trestní příkaz, ale např. příkaz k zadržení, zatčení, příkaz k propuštění obviněného z vazby, příkaz k odnětí věci apod.), a to včetně vyloučení možnosti podat opravný prostředek.
	Akceptováno jinak

Navrhovaná změna trestního řádu byla v návaznosti na obdržené připomínky podstatně přepracována. Nově navrhovaná úprava by neměla vést k připomínkou namítaným nejasnostem.

	Ministerstvo životního prostředí
	Bez připomínek
	

	Úřad vlády ČR – Vedoucí Úřadu vlády 
	Bez připomínek
	

	Úřad vlády ČR – Ministr a předseda Legislativní rady vlády 
	Doporučující:

I přes skutečnost, že návrhem zákona má být implementováno právo EU, upozorňujeme na některá ustanovení Legislativních pravidel vlády, která je třeba při přípravě návrhu zákona zohlednit. Konkrétně se jedná o
- čl. 2 odst. 2 písm. d) LPV, podle kterého má být právní předpis koncipován přehledně a formulován jednoznačně, srozumitelně, jazykově a stylisticky bezvadně. Návrh zákona je na mnoha místech nesrozumitelný, obsahuje řadu vnitřních odkazů, které ale orientaci v právním předpise neusnadňují, některá ustanovení nejsou formulována jednoznačně, připouští různý výklad;
- čl. 40 LPV, podle něhož má být právní předpis terminologicky jednotný a měl by rovněž respektovat terminologii použitou v navazujících a souvisejících právních předpisech různé právní síly. Cizí slova by měla být v normativním textu používána jen výjimečně, a pokud je to možné, měla by být nahrazena českým pojmem.
	Akceptováno částečně 

Návrh zákona byl podroben jazykové a stylistické revizi s cílem zajistit jasnost a srozumitelnost textu. Pokud jde o cizí slova, jsou použita pouze v nezbytném rozsahu a pouze v případech, kdy lépe vyhovují obsahu zákonem upravované oblasti (digitální ekonomika). Předkladatel je přesvědčen, že v některých situacích (např. pojmy jako "online platforma" nebo "textová zpráva") je v zájmu přesnosti a srozumitelnosti vhodnější využít cizích slov.

	
	Doporučující:

K § 1

Ustanovení je formulováno velice obecně, je třeba doplnit, v jaké konkrétní oblasti zákon upravuje působnost orgánů, procesní postupy, práva a povinnosti osob atp. 
	Akceptováno

§ 1 byl upraven v souladu s připomínkou. 

	
	Doporučující:

K § 2 písm. a) 

Pojem „služba informační společnosti“ je již definován v nařízení o digitálních službách, definice uvedená i v zákoně se jeví jako nadbytečná.
	Vysvětleno
Návrh zákona používá pojem „služba informační společnosti“ i v jiném kontextu než v souvislosti s nařízením o digitálních službách, a to především v návaznosti na směrnici o elektronickém obchodu. Z toho důvodu považujeme za nezbytné pojem definovat.

	
	Doporučující:

K § 2 písm. b) 

Co se rozumí „textovou zprávou“? Zpráva písemná? Pokud ano, navrhujeme použít toto slovní spojení, které je v našem právním řádu běžně používané.
	Neakceptováno 

Předkladatel preferuje ponechat pojem „textová“. Tento pojem byl užit i v současně platném zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž máme za to, že pojem „textová“ je vhodnějším vyjádřením písemné zprávy v oblasti elektronické pošty.

	
	Doporučující:

K § 2 písm. c) 

Definovat pojem „elektronické prostředky“ pouze za pomocí demonstrativního výčtu možných elektronických prostředků nepovažujeme minimálně za vhodné. Je třeba doplnit základní vymezení pojmu.
	Akceptováno

§ 2 písm. c) bylo upraveno v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 2 písm. d) a e)

Pokud se má v písmeni d) jednat o každou osobu, tj. o osobu fyzickou, podnikající fyzickou nebo právnickou, je možné slovo „každá“ vypustit. Ze stejného důvodu je možné z písmene e) vypustit slova „fyzické, podnikající fyzické nebo právnické“.
	Akceptováno

§ 2 písm. d) a e) bylo upraveno v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 2 písm. f) 

Není jasné, co se rozumí „jiným profesním sdružením“, které je součástí definice profesní samosprávné komory. Jedná se o jakákoli sdružení založená v podstatě kýmkoli, na rozdíl od profesních komor zřízených zákonem? 
	Vysvětleno
V zájmu zajištění plné kompatibility návrhu se skutečně navrhuje vymezit pojem profesní samosprávné komory tak, aby nemuselo jít o subjekt zřízený zákonem. Jako „profesní samosprávnou komoru“ se navrhuje vymezit jednak profesní komory zřízené zákonem v návaznosti na dosavadní § 8 odst. 3 ZSIS, jednak „profesní sdružení“ v návaznosti na § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 18/2004 Sb., který hovoří jak o profesních komorách, tak o profesních sdruženích. Tato úprava představuje transpozici unijní úpravy „regulovaných povolání“, na niž odkazuje též čl. 2 písm. f) směrnice 2000/31, o elektronickém obchodu. Nadto čl. 5 odst. 1 písm. f) směrnice o elektronickém obchodu, pro účely jehož transpozice je definice profesní samosprávné komory v první řadě zaváděna, nehovoří o kritériu zřízení profesní komory nebo sdružení zákonem nebo obecně předpisem vnitrostátního práva. Proto by omezení definice na profesní komory zřízené zákonem bylo z hlediska kompatibility příliš zužující.

	
	Doporučující:

K § 2 písm. h) 

Definice „obchodní platformy“ spočívá v uvedení pojmu „online zprostředkovatelské služby“ definovaného v nařízení 2019/1150. Vytvoření nového pojmu tímto způsobem považujeme jednak za zbytečné, jednak za matoucí.
	Vysvětleno
Zavedení pojmu online platforma předkladatel navrhuje vzhledem k tomu, že nařízení o digitálních službách se vztahuje na poskytovatele „zprostředkovatelských služeb“. zatímco nařízení o vztazích platforem a podnikatelů na poskytovatele „online zprostředkovatelských služeb“. Máme za to, že použití těchto dvou pojmů v zákoně by mohlo být matoucí a vyvolávat dojem, že se jedná o stejný typ služby, z nichž jedna probíhá online a druhá ne, čemuž tak není. Z toho důvodu předkladatel považuje za žádoucí vzhledem k jasnosti a srozumitelnosti textu návrhu zavést definici obchodní platformy. 

	
	Doporučující:

K § 3 odst. 3

Mezi písmena a) a b) je třeba vložit spojku „a“.
	Připomínka se stala bezpředmětnou

V souvislosti s jinými připomínkami bylo upraveno znění celého ustanovení.

	
	Doporučující:

K § 4 odst. 1

Není jasné, které právní předpisy se na poskytování služby informační společnosti poskytovatelem, který poskytuje tuto službu na území České republiky z místa svého usazení v jiném členském státě Evropské unie, nepoužijí. Upozorňujeme, že je třeba se při přípravě právního předpisu vyvarovat tzv. nepřímých novel.
	Akceptováno jinak
Ustanovení § 4 a násl. návrhu zákona transponuje princip země původu zakotvený v čl. 3 směrnice 2000/31, o elektronickém obchodu. V návaznosti na obdržené připomínky k § 4 a násl. návrhu zákona byla změněna koncepce úpravy z kolizní normy svého druhu na materiální korektiv. Zatímco nový § 4 odst. 1 stanoví, že se na poskytování služeb informační společnosti (resp. též na přístup k této hospodářské činnosti jako takový) použije český právní řád, dodržení požadavků čl. 3 směrnice o elektronickém obchodu je zajištěno určením, že na poskytovatele z jiných členských států EU se vztáhnou z něj vyplývající povinnosti pouze v rozsahu, ve kterém vyplývají též z právního řádu jejich členského státu usazení nebo z práva EU samotného. Takovéto vyjádření principu země původu odstraňuje nejistotu v samotné otázce rozhodného práva a omezuje se v konkrétních případech na hodnocení, zda určitá povinnost má svůj ekvivalent v právním řádu členského státu usazení dotyčného poskytovatele.

	
	Doporučující:

K § 4 odst. 3

Ustanovení se jeví jako nadbytečné, neboť jeho obsah jednoznačně vyplývá z § 22 a 23.
	Vysvětleno
Navrhované ustanovení není nadbytečné, jeho cílem je v případě nařízení (EU) 2019/1150 zabránit výkladu, podle kterého nelze přijímat přiměřená opatření k vymáhání tohoto nařízení proti poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb (tj. obchodní platformy) usazeným v jiných členských státech EU. Odkaz na úpravu obchodních sdělení byl odstraněn v návaznosti na jiné připomínky.

	
	Doporučující:

K § 5 odst. 1

Vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení, které vymezuje věcnou působnost zákona, mělo by být podle našeho názoru formulováno přesněji. Není jasné, ke komu se váže „rozsah nezbytný pro zajištění právem chráněného zájmu“, zda k poskytovateli služby, nebo k orgánu veřejné správy, který je příslušný k zajištění plnění nebo vynucení povinnosti poskytovatele služby informační společnosti vyplývající z právního předpisu podle § 5. 
Rovněž nepovažujeme za vhodné upravovat provázanost § 5 a 6 za pomocí vzájemných odkazů. Ustanovení § 5 s odkazem na § 6 a ustanovení § 6 s odkazem na § 5 nejsou minimálně srozumitelná.
	Akceptováno
§ 5 odst. odst. 1 byl přeformulován v souladu s připomínkou. 

	
	Doporučující:

K § 6 odst. 1 písm. c)

Není jasné, jaký je smysl tohoto ustanovení. Co se rozumí slovním spojením „odstranění neplněním povinností vzniklé újmy“? Má se na mysli „odstranění újmy vzniklé neplněním povinností“? Pokud ano, navrhujeme upravit slovosled.
Dále není zřejmé, zda se odstraněním vzniklé újmy rozumí i náhrada škody? Pokud by tak mělo být, vzniká otázka, kdo by v takové věci měl rozhodovat. Důvodová zpráva odpovědi na tyto otázky neposkytuje.
	Akceptováno
§ 6 odst. 1 písm. c) bylo přeformulováno v souladu s připomínkou. 

	
	Doporučující:

K § 6 odst. 2

Upozorňujeme na nesprávně použitý výraz - místo „poskytovatel informační povinnosti“ má být správně uvedeno „poskytovatel služby informační společnosti“.
	Připomínka se stala bezpředmětnou

§ 6 odst. 2 byl přeformulován.

	
	Doporučující:

K § 6 odst. 3

Ustanovení odkazuje na odstavec 1 v souvislosti s „nezbytností přijmout opatření“. Odstavec 1 ovšem o nezbytném přijetí opatření nehovoří. Obdobně jako výše u § 5 odst. 1 upozorňujeme, že § 6 není za pomocí různých odkazů na předchozí ustanovení formulován přehledně a jednoznačně a je velice obtížné vlastně pochopit, jaká pravidla v něm mají být stanovena. Navrhujeme formulačně upravit.
	Akceptováno
§ 6 odst. 3 byl přeformulován v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 6 odst. 4

Není jasné, o čem má orgán veřejné správy příslušný k zajištění plnění nebo vynucení povinnosti poskytovatele služby informační společnosti Komisi informovat. Má ji informovat o probíhajícím řízení, nebo až o jeho výsledku? 
	Vysvětleno

Orgán veřejné správy příslušný k zajištění plnění nebo vynucení povinnosti poskytovatele služby informační společnosti je povinen informovat Komisi a příslušný členský stát o přijetí opatření podle § 6 odst. 1. S ohledem na formulaci čl. 3 odst. 5 směrnice o elektronickém obchodu by měla být Komise o využití této zvláštní procedury informována co nejdříve. Půjde tedy v řadě případů o informaci o samotném zahájení řízení, pokud ovšem opatření spočívá např. ve faktickém úkonu nebo rozhodnutí přijatém jako první úkon v řízení, bude se moci jednat až o informaci o výsledku příslušného postupu.


	
	Doporučující:

K § 15 odst. 2

Slovo „potřebou“ je třeba nahradit slovem „potřebnou“.
	Akceptováno

§ 17 odst. 2 (původní § 15) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 16 odst. 1

Navrhujeme účastníky řízení vymezit pozitivně, tj. nestanovit, kdo účastníkem není, ale naopak kdo jím je.
	Akceptováno

§ 18 odst. 1 (původní § 16) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 16 odst. 5

Právo EU se aplikuje přednostně, není tudíž třeba výslovně stanovovat, že se na postupy podle čl. 40 odst. 5 a 6 nepoužije správní řád.
	Akceptováno

§ 18 odst. 5 (původní § 16) byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy. 

	
	Doporučující:

K § 18 odst. 1

Ustanovení je nadbytečné, neboť použitelnost části čtvrté správního řádu vyplývá z povahy úkonu, který se má provádět.
	Akceptováno

§ 20 odst. 1 (původní § 18) byl odstraněn. 

	
	Doporučující:

K § 21 odst. 2

Pokud by se mělo jednat o správní řízení, mělo by být rozhodováno o právech a povinnostech (viz obecně § 9 správního řádu). Předmětné nařízení EU ovšem předpokládá „jen“ registraci, nikoliv přiznání nějakého oprávnění, tudíž zmínka o správním řízení a o tom, kdy se rozhodnutí vyhotovuje písemně, podle našeho názoru postrádá smysl a mělo by jít o postup podle části čtvrté správního řádu. Pokud by to zákon stanovil, je možné vydat rozhodnutí o odmítnutí registrace, šlo by pak o speciální úpravu k § 155 odst. 3 správního řádu, jejímž důsledkem by bylo, že by měla daná osoba lepší možnost obrany. V této souvislosti spatřujeme také jistý rozpor mezi důvodovou zprávou, podle které má zápis konstitutivní charakter a jeho důsledkem je vznik statusu uznané organizace pro datový altruismus, a čl. 17 odst. 2 nařízení, podle kterého je registrace podmínkou pro to, aby subjekt mohl ve své písemné a ústní komunikaci používat označení „organizace pro datový altruismus uznaná v Unii“ jakož i společné logo.
	Vysvětleno
Registrací je přiznáváno oprávnění používat ve své písemné a ústní komunikaci označení „organizace pro datový altruismus uznaná v Unii“ a společné logo. Podoba loga je stanovena prováděcím nařízením Komise (EU) 2023/1622 ze dne 9. srpna 2023 o vzoru společných log identifikujících poskytovatele služeb zprostředkování dat a organizace pro datový altruismus uznané v Unii. Předkladatel má za to, že se vznikem statusu je neoddělitelně spjato oprávnění používat označení a logo, a z toho důvodu se v § 23 (původní § 21) odst. 2 jedná o správní řízení. 

	
	Doporučující:

K nadpisu Hlavy VI

S odkazem na obecnou právní úpravu (kontrolní řád) navrhujeme slovo „dozor“ nahradit standardně používaným výrazem „kontrola“.
	Neakceptováno

Nahrazení slova „dozor“ slovem „kontrola“ v nadpisu hlavy VI nepovažujeme za žádoucí. Navrhovaná úprava pracuje souběžně s pojmy „dozor“ a „kontrola“. Zatímco není zamýšleno předložit svébytnou úpravu, která by zcela nahradila procesní úpravu kontroly podle zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), je zároveň třeba reflektovat, že navrhovanou úpravou implementovaná nařízení DGA a DSA předpokládají, že vnitrostátní orgány odpovědné za jejich vymáhání budou nadány pravomocemi, které jsou z hlediska českého vnitrostátního práva atypické a pokusy o jejich zařazení do vnitrostátní úpravy kontroly se jeví jako problematické. Proto je navrhována koncepce, podle které budou příslušné správní orgány nad dodržováním tohoto zákona vykonávat dozor, pod nějž pojmově spadají jak atypické kompetence předjímané přímo použitelnými předpisy Evropské unie, tak kontrola ve smyslu kontrolního řádu.

Hovoří-li navrhovaná úprava o dozoru, je jím v obecné rovině myšlena „správní činnost, při které [dozorčí orgán] pozoruje chování nepodřízených subjektů a porovnává je s chováním žádoucím, s požadavky právních norem. V návaznosti na hodnocení podle okolností aplikuje zejména nápravné nebo sankční prostředky, jimiž reaguje na zjištěný nesoulad mezi skutečným a žádoucím chováním dozorovaného subjektu.“ V návaznosti na zahrnutí nápravných a sankčních prostředků do uvedeného vymezení lze říci, že jde o pojetí „správního dozoru v širokém slova smyslu“. Spadá pod něj institut kontroly, ale též atypické instrumenty jako např. úprava akčního plánu (§ 38), omezení přístupu ke službě (§ 39 až 41), nápravných opatření (§ 42) nebo odkladu zahájení nebo pozastavení poskytování služeb zprostředkování dat (§ 44) související s implementací nařízení DGA a DSA (resp. též směrnice o soukromí a elektronických komunikacích, pokud jde o nápravná opatření). Tato úprava nemá v řadě bodů přímou obdobu v kontrolním řádu. Některé v ní předvídané instituty spadají z hlediska procesních aspektů správního dozoru spíše do fáze uplatňování nebo iniciace nápravných prostředků než do fáze zjišťování a hodnocení. V neposlední řadě pak některé instituty svým pojetím předvídají činnosti, ke kterým má docházet mimo rámec samotné kontroly. Např. institut povinnosti poskytnout informace a podklady podle § 34 má sloužit mj. k rychlému a méně formálnímu prošetření podnětů ze strany veřejnosti, přičemž při kontrole se naopak předpokládá využití § 8 písm. c) kontrolního řádu. Z výše uvedených důvodů navrhovaná úprava hovoří v obecné rovině o dozoru v souvislosti s obecnými otázkami, jako je svěření kompetencí orgánům dozoru (§ 25 až 28), obecnou povinností mlčenlivosti (§ 33), povinností poskytnout informace (§ 34), vedení řízení ve věcech dozoru (§ 63 odst. 1) apod. 

Navrhovaná úprava ovšem počítá též s tím, že orgány dozoru budou provádět kontroly podle kontrolního řádu. V této souvislosti se navrhuje stanovit v dílčích otázkách zvláštní úpravu v zájmu uzpůsobení obecné úpravy kontroly podle kontrolního řádu prostředí digitální ekonomiky. V takovýchto případech hovoří navrhovaná úprava specificky o „kontrole“. Jde o otázky spolupráce ČTÚ a ÚOOÚ v souvislosti s kontrolní činností podle § 29 odst. 3 a 4, provázáním kontrolní činnosti ČTÚ s působením jiných koordinátorů digitálních služeb podle § 31 odst. 1 a 3, zvláštní úpravou pověření ke kontrole podle § 35 odst. 1 nebo zvláštní úpravou související s jednáním pod změněnou identitou anebo s využitím krycích prostředků podle § 36 odst. 2 až 4, resp. § 36 a 37. V těchto otázkách (respektive při kontrole jako takové) se subsidiárně použije kontrolní řád.

	
	Doporučující:

K § 22 písm. b)

Slovo „jejich“ je třeba nahradit slovem „jejích“ a slovo „stanovených“ slovem „stanovené“.
	Akceptováno

§ 25 (původní § 22) byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Doporučující:

K § 26 odst. 1

Podle našeho názoru obecně platí princip vzájemné spolupráce správních orgánů. První věta tohoto ustanovení se proto jeví jako nadbytečná. 
Obdobně platí pro § 26 odst. 5, podle kterého si může ČTÚ vyžádat stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů.
	Neakceptováno
Dle předkladatele český právní řád neupravuje obecnou povinnost správních orgánů poskytovat svá stanoviska ke konkrétním věcem řešeným jinými orgány (takovou povinnost nelze bez dalšího dovozovat ani z § 8 odst. 2 správního řádu, podle něhož „správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy“). Rovněž otázku předávání informací a podkladů, včetně vyloučení odmítnutí jejich předání z důvodu důvěrnosti (§ 29 odst. 1 návrhu), je podle našeho názoru třeba upravit výslovně.

	
	Doporučující:

K § 26 odst. 5

Domníváme se, že uvedené ustanovení by mělo být systematicky zařazeno na jiné místo návrhu zákona. Řízení vedená Úřadem podle tohoto zákona nejsou výkonem dozoru, resp. kontroly, ale jiným procesním postupem.
	Neakceptováno
Považujeme za vhodné ponechat ustanovení na jeho stávajícím místě, neboť úzce souvisí s výkonem dozoru, resp. kontrolních činností podle kontrolního řádu. Jde navíc o obecné pravidlo upravující spolupráci mezi orgány dozoru, které jsou uvedeny v bezprostředně předcházejících ustanoveních návrhu zákona.

	
	Doporučující:

K § 27

Upozorňujeme na terminologickou nejednotnost ustanovení, kdy se v odstavci 1 používá výraz „zaslat“, v odstavci 2 výraz „poskytnout“ a v odstavci 3 výraz „předat“. Pokud má být postup stejný, je třeba použít i stejnou terminologii.
	Akceptováno

§ 30 (původní § 27) byl upraven v souladu s připomínkou tak, že byl jednotně užit termín „poskytnout“. 

	
	Doporučující:

K § 27 odst. 3

Domníváme se, že ačkoli je součástí návrhu zákona i novela trestního řádu, není jasné, v jakých věcech by měly orgány činné v trestním řízení takové příkazy vydávat. 
	Akceptováno

Novela trestního řádu byla zpřesněna.

	
	Doporučující:

K § 28 odst. 3

Pokud se nemají použít ustanovení o protokolu o kontrole, není jasné, co bude výsledkem postupu ČTÚ podle tohoto ustanovení a do jakého dokumentu bude formulovat svá zjištění. Podle důvodové zprávy jde „o vyšetřování vedené orgánem jiného členského státu, který je za jeho průběh rovněž odpovědný“, to ovšem nevylučuje, aby se vyhotovil protokol o kontrole, v takovém případě by pak bylo možné vyloučit námitky, což samozřejmě nezabrání dotčené osobě bránit se prostřednictvím zásahové žaloby podle soudního řádu správního, pokud bude mít za to, že kontrola neproběhla, jak měla.
	Vysvětleno

Protokol o kontrole se nevyhotovuje. Dozorový orgán pouze předá svá zjištění koordinátorovi digitálních služeb jiného členského státu. § 31 odst. 3 (původní § 28) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 29 odst. 2

Domníváme se, že při hlasování podle čl. 62 nařízení o digitálních službách by měl stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů zohlednit „zástupce“ ČTÚ.
	Akceptováno

§ 32 (původní § 29 odst. 2) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 30 odst. 1

Slovo „osoba“ navrhujeme doplnit o přívlastek „fyzická“.
	Akceptováno

§ 33 (původní § 30) byl v celém rozsahu upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 30 odst. 3

Není zřejmé, kdo může osobu zbavit povinnosti mlčenlivosti, resp. kdo je „ten, v jehož zájmu tuto povinnost osoba má“. Podle § 30 odst. 1 povinnost mlčenlivosti vyplývá z výkonu dozoru nebo činností, kterými je v rámci prováděného dozoru poskytována součinnost. Ustanovení je třeba formulovat jednoznačně.
	Akceptováno

§ 33 (původní § 30) byl doplněn v souladu s připomínkou. Rovněž byla doplněna důvodová zpráva.


	
	Doporučující:

K § 31 odst. 1

Slovo „žádost“ navrhujeme nahradit vhodnějším a v uvedeném kontextu standardně používaným výrazem „výzva“.
Podle uvedeného ustanovení by měla předmětná osoba orgánu dozoru poskytnout „podklady, které jsou nezbytné k plnění činností v oblasti dozoru…“. Není jasné, jaké podklady by to měly být, resp. kdo vyhodnotí, že jsou k plnění činností v oblasti dozoru „nezbytné“. Dále podle našeho názoru není v daném kontextu vhodné použít sousloví „plnění činností“. O plnění se hovoří spíše v souvislosti s povinnostmi, v souvislosti s činností se běžně používá slovo „výkon“. Ustanovení je třeba formulovat jednoznačně.
	Akceptováno

§ 34 (původní § 31) byl upraven v souladu s připomínkou. Slovo „žádost“ bylo nahrazenou výrazem „žádost“, slovo „plnění“ výrazem „výkon“. Co se týká nezbytných podkladů, do důvodové zprávy bylo doplněno vysvětlení a příklady.

	
	Doporučující:

K § 31 odst. 2

V souvislosti s odkazem na právní předpisy uvedené v poznámce pod čarou č. 16 upozorňujeme, že pro kontrolující osoby platí povinnost mlčenlivosti (§ 20 kontrolního řádu). Je tedy nadbytečné stanovit, že orgánu dozoru (kontroly) lze poskytnout i informace, které jsou předmětem bankovního tajemství. Jinou otázkou je poskytování utajovaných informací, neboť zde by mělo být především zajištěno, aby byly poskytovány osobám oprávněným se s nimi podle zákona o ochraně utajovaných informací seznamovat.
	Částečně akceptováno

Co se týče problematiky poskytování právem chráněných informací, považujeme za vhodné stanovit obecné pravidlo, že existuje oprávnění dozorového orgánu k takovýmto informacím přistupovat, protože se zároveň stanovují zvláštní pravidla přístupu k některým těmto kategoriím údajů.

Možnost si vynucovat přístup k informacím chráněným např. advokátním tajemstvím by mohla bez zvláštní úpravy představovat porušení práva na soukromý a rodinný život garantovaného čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto byla po vzoru úpravy obsažné v zákoně č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, doplněna úprava zohledňující mlčenlivost advokátu a daňových poradců.

Ohledně ochrany utajovaných informací byl doplněn odstavec 5, podle kterého při poskytování informací podle navrhované úpravy není dotčena problematika přístupu k utajovaným informacím.

	
	Doporučující:

K § 32

Doporučuje zvážit zařazení ustanovení až za Hlavu VII, na kterou rovněž odkazuje.
	Akceptováno 

Dané ustanovení bylo v souladu s připomínkou zařazeno do Hlavy VIII Společná, přechodná a zrušovací ustanovení (§ 63 odst. 1).

	
	Doporučující:

K § 33
Ačkoli navrhovaná úprava skryté identity je inspirována obdobnou úpravou v zákoně č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění zákona č. 264/2017 Sb., je třeba upozornit na nevhodnost přepisování identické úpravy do dalších zákonů. Pokud by právní úprava skryté identity měla být jedním z možných způsobů kontroly obecně, bylo by vhodnější ji upravit přímo v kontrolním řádu. 
	Neakceptováno 
S ohledem na skutečnost, že možnost používat skrytou identitu v rámci dozoru se doposavad vyskytuje v omezeném množství oblastí, považuje předkladatel za žádoucí nezahrnovat tento institut do obecné úpravy kontrolních činností, ale ponechat jej v odůvodněných případech jako zvláštní úpravu v dotčených sektorových předpisech, pokud je to žádoucí pro účely dozoru nad jejich dodržováním. 

	
	Doporučující:

K § 33 odst. 10

Vzhledem k tomu, že obsah výroční zprávy ČTÚ stanoví právě § 110 zákona o elektronických komunikacích, jeví se navrhované ustanovení jako nepřímá novela uvedeného zákona. 
	Akceptováno

Způsob uvedení informací s odkazem na výroční zprávu ČTÚ podle § 110 zákona o elektronických komunikacích byl odstraněn. 

	
	Doporučující:

K § 34 odst. 1

Není jasné, co se myslí „zajištěním negativních důsledků“. Nemá být spíše použito slovní spojení „odstranění negativních důsledků“?
Dále není zřejmý smysl samotného akčního plánu. Podle navrhovaného ustanovení má být na výzvu ČTÚ nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů vypracován „k ukončení protiprávního jednání“. Podle našeho názoru, pokud se někdo dopouští jednání, které je v rozporu s právními předpisy, mělo by být primárním zájmem ukončení takového jednání, nikoli vypracování plánu, v němž bude popsáno, jak k ukončení takového jednání teprve má dojít. 
	Akceptováno
§ 38 (původní § 34) byl upraven v souladu s připomínkou. Pojem „zajištění“ byl nahrazen pojmem „odstranění“. K vysvětlení institutu akčního plánu si předkladatel dovoluje odkázat na následující připomínku. 

	
	Doporučující:

K § 34 odst. 3

V návaznosti na předchozí připomínku upozorňujeme, že pokud k ukončení protiprávního jednání má dojít až po vypracování akčního plánu a jeho schválení úřadem, může být v některých případech výhodnější žádný plán nezpracovat. Skutečně je to cílem navrhované právní úpravy?
	Vysvětleno

Jedním z cílů akčního plánu je aktivní zapojení poskytovatele zprostředkovatelských služeb do procesu nápravy protiprávního stavu. Navrhovaná opatření jsou iniciována samotným poskytovatelem těchto služeb z toho důvodu, aby bylo možné individualizovat opatření přímo pro jeho konkrétní služby a jeho uživatele. Díky akčnímu plánu mají být rovněž minimalizovány další v budoucnu možné negativní dopady. Tento postup zdůrazňuje jeden z hlavních principů DSA, kterým je princip due diligence, projevující se snahou zákonodárce o dosažení nápravy porušení pravidel ze strany online platforem prostřednictvím aktivní spolupráce s poskytovatelem zprostředkovatelských služeb. 

Institut akčního plánu vychází z čl. 51 odst. 3 pododstavce prvního písm. a). Předkladatel tedy má za to, že možnost využít akční plán musí být implementována i do českého právního řádu. Dále upozorňujeme, že dozorový orgán může poskytovatele zprostředkovatelské služby vyzvat k vypracování akčního plánu až poté, co jsou splněny podmínky stanovené v čl. 51 odst. 3 pododstavci prvním, tedy poté, co byly za účelem ukončení protiprávního jednání vyčerpány všechny ostatní možnosti a toto protiprávní jednání pokračuje a způsobuje závažnou újmu, jíž nelze zabránit výkonem jiných pravomocí.

	
	Doporučující:

K § 35 odst. 2

Navrhovaná právní úprava stanovení lhůt pro omezení přístupu příjemců služby, popř. přístupu k online rozhraní poskytovatele zprostředkovatelských služeb se nejeví jako srozumitelná. Podle nařízení o digitálních službách stanoví tuto lhůtu soud, zároveň ale může být podle § 35 odst. 2 prodloužena rozhodnutím správního orgánu nebo opatřením obecné povahy. 
	Akceptováno
Do návrhu byla doplněna úprava omezení přístupu v § 39 až 41 a část osmá – změna zákona o zvláštních řízeních soudních.

	
	Doporučující:

K § 36 odst. 1 

Navrhujeme ustanovení uvést do souladu se správním řádem. Upozorňujeme, jednak že správní řád nepracuje s pojmem „elektronická úřední deska“, jednak že podle jeho § 26 odst. 1 se obsah úřední desky zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup.
	Připomínka se stala bezpředmětnou
V návaznosti na obdržené připomínky předkladatel upustil od možnosti prodloužení účinků omezení přístupu ke službě opatřením obecné povahy.

	
	Doporučující:

K § 37 odst. 2

Toto ustanovení je nadbytečné, neboť je v něm stanoveno pravidlo, které platí obecně. Odstavec 2 je tedy třeba z § 37 vypustit.
	Akceptováno

§ 37 odst. 2 byl odstraněn. 

	
	Doporučující:

K § 40

Není jasné, co se rozumí „porušením povinností méně závažným způsobem“ (§ 40 odst. 1). V této souvislosti upozorňujeme, že přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin (§ 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Pokud by došlo k porušení povinností „méně závažným způsobem“, je tak otázkou, zda se bude jednat o přestupek, tj. zda bude naplněna i podmínka společenské škodlivosti takového jednání. Pokud by naplněna nebyla, nepůjde o přestupek, a právní úprava opravňující správní orgán namísto zahájení řízení o přestupku pouze upozornit dotyčnou osobu na porušení povinnosti je tedy zbytečná.
Zároveň ve vztahu k navrhovanému § 40 odst. 4 odkazujeme na obecnou úpravu obsaženou v zákoně č. 250/2016 Sb., jehož § 78 jasně stanoví, kdy správní orgán zahájí řízení o přestupku. 
Doporučujeme výše uvedené zohlednit a § 40 podle toho ještě upravit.
	Vysvětleno

Institutem upozornění v § 45 (původní § 40) návrhu je naplňována zásada subsidiarity uplatňování odpovědnosti za přestupek, o níž pojednává mj. dokument Zásady tvorby právní úpravy přestupků (dále jen „zásady“), jenž byl schválen usnesením Vlády ČR ze dne 31. července 2018 č. 498. Tímto usnesením bylo mj. členům vlády a vedoucím ostatních ústředních správních úřadů uloženo, aby se zásadami řídili při zpracovávání návrhů nových zákonů obsahujících ustanovení o přestupcích. V  zásadách (bodu 2.3, v.) se výslovně uvádí, že „předkladatel by měl rovněž zvážit možnost podmínit uplatnění odpovědnosti za přestupek například předchozím upozorněním pachatele na porušení povinností a následným marným uplynutím lhůty ke zjednání nápravy“, přičemž „tato úprava bude podle povahy věci připadat v úvahu tam, kde jsou následky porušení povinnosti odstranitelné a kde není typová závažnost protiprávního jednání natolik vysoká, že vyžaduje uplatnění odpovědnosti za přestupek navzdory případné nápravě“ (srov. též odůvodnění čl. I bodu 5 zákona č. 58/2023 Sb. v příslušné pasáži zvláštní části důvodové zprávy k tomuto zákonu, na který § 45 návrhu navazuje). Nemáme za to, že by byl § 45 návrhu v rozporu s čl. 52 DSA, čl. 15 P2B či čl. 34 DGA. Tato nařízení podle našeho názoru nevyžadují, aby za každé jejich porušení byla uložena pokuta (srov. např. slovo „případně“ v čl. 14 odst. 4 DGA; jiné správní tresty či upuštění od potrestání nařízení výslovně nezmiňují). Volba nástrojů zůstává na členských státech. Smyslem příslušných ustanovení DSA, P2B i DGA je zajistit dodržování stanovených pravidel, k čemuž § 45 návrhu nepochybně směřuje. Z uvedených důvodů a mj. též proto, že jde o institut v praxi ČTÚ používaný (na základě § 10b zákona č. 480/2004 Sb.) se předkladatel kloní k názoru, že je vhodné tento institut v návrhu ponechat.

	
	Doporučující:

K § 41 odst. 3

Upozorňujeme, že podání se vůči správním orgánům činí, v souvislosti s nimi se nehovoří o doručování. Navrhujeme upravit.
	Připomínka se stala bezpředmětnou
Vzhledem k akceptaci připomínek jiných připomínkových míst a úpravě okamžiku, ke kterému se váže závaznost s návrhem závazků, je připomínka bezpředmětná. 

	
	Doporučující:

K § 41 odst. 5

Domníváme se, že návrh poskytovatele nelze zamítnout sdělením. Jsme toho názoru, že pokud nejsou splněny podmínky pro upuštění od správního trestu stanovené v odstavci 4, měl by úřad poskytovateli sdělit, že od uložení správního trestu podmíněně upustit nelze, spolu s důvody, které k tomu vedou, a trest následně uložit. Ustanovení je třeba formulačně upravit.
	Částečně akceptováno

§ 46 odst. 5 (původní § 41) byl značně přeformulován i v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy. Důvody zamítnutí závazků správní orgán uvede až v samotném rozhodnutí o přestupku. 

	
	Doporučující:

K § 41 odst. 6

Upozorňujeme, že podle § 41 odst. 4 správní orgán nebude s návrhem poskytovatele vyslovovat souhlas, ale pokud budou splněny stanovené podmínky, upustí na jeho na základě od uložení správního trestu. Zároveň není zřejmé, co přesně bude obsahem rozhodnutí správního orgánu podle § 41 odst. 6; obecná úprava stanovená v zákoně č. 250/2016 Sb. (§ 42 a § 99 odst. 2) není v tomto případě použitelná, neboť míří na jiné případy, než které jsou stanovené v § 41 odst. 6 písm. a) a b).  
Ustanovení je tedy třeba jednak formulačně upravit tak, aby navazovalo na předchozí ustanovení, jednak doplnit s ohledem na obecnou úpravu stanovenou v zákoně č. 250/2016 Sb.  
	Akceptováno 

§ 46 odst. 6 (původní § 41) byl upraven v souladu s připomínkou. Důvodová zpráva byla doplněna. 

	
	Doporučující:

K § 42 odst. 3

Upozorňujeme, že podle právního řádu České republiky jsou členy profesních samosprávných komor, tj. samosprávných zájmových profesních organizací, které sdružují osoby vykonávající určité povolání, pouze fyzické osoby.
Dále je třeba za slovem „neobsahuje“ odstranit tečku a mezi písmena b) a c) doplnit spojku „nebo“. 
	Akceptováno
Návrh zákona nově hovoří o členech profesních samosprávných komor a osobách u nich zapsaných.

Formální připomínka byla taktéž zapracována. 

	
	Zásadní:

K § 43, 50 a dalším ustanovením týkajícím se výše pokut

Výše pokut je v návrhu zákona stanovena různým způsobem. Zatímco v některých ustanoveních je pokuta navázána na určité procento z obratu či příjmu dotčeného subjektu (např. § 44, 45, 46), v jiných je stanovena pevnou částkou (§ 43, § 50). 
Vzhledem k tomu, že § 43 upravuje přestupky také velmi velkých vyhledávačů a velmi velkých online platforem, jejichž roční obraty se pohybují ve stovkách miliard dolarů, navrhujeme, aby i v těchto případech byla pokuta stanovena procentem z obratu. Pokuta do výše 10 milionů Kč se v tomto kontextu jeví jako nedostatečná, příjmy ze škodného jednání ji mohou mnohonásobně převýšit.
Obdobně navrhujeme stanovit maximální výši pokuty procentem z obratu či příjmu i v dalších případech. 
V souvislosti s navrhovanou úpravou sazeb pokut za pomocí konkrétního procenta z čistého obratu pachatele přestupku rovněž upozorňujeme na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 4091/2020 Sb. NSS), podle které délka promlčecí doby u těch přestupků, kde zvláštní zákon nestanoví horní sazbu pokuty ve výši 100 000 Kč, ale pouze způsob výpočtu pokuty (např. procentem z předem nejasné částky), činí jeden rok [§ 30 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich]. Navrhujeme prověřit, zda takto stanovená délka promlčecí doby je v této oblasti dostatečná.
	Akceptováno
Horní hranice pokut u přestupků souvisejících s porušením nařízení P2B byla stanovena na 6 % z čistého obratu pachatele přestupku, tedy stejně, jako jsou stanoveny sankce za porušení nařízení DSA. Stejným způsobem byly stanoveny sankce týkající se poskytovatelů služeb zprostředkování dat. Pro datový altruismus je pak nastavena sankce do výše 1 mil. Kč nebo 1 % z čistého obratu pachatele přestupku, a to s ohledem na veřejně prospěšný charakter činnosti uznaných organizací pro datový altruismus.

	
	Doporučující:

K § 43 odst. 1

Není jasné, kdo může být poskytovatelem obchodní platformy. V souvislosti s vymezením subjektu přestupku je to třeba jednoznačně stanovit.
	Vysvětleno

Poskytovatelem obchodní platformy je podle § 2 písm. h) návrhu zákona poskytovatel online zprostředkovatelské služby podle čl. 2 bodu 2) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150.

	
	Doporučující:

K § 44 odst. 1 písm. u)

Upozorňujeme, že pokud poskytovatel zprostředkovatelských služeb nedodrží své závazky, měl by úřad zrušit podmíněné upuštění od uložení správního trestu a trest uložit. Je však otázkou, zda je třeba v takovém případě jednání stíhat ještě jako přestupek.
	Akceptováno

§ 49 odst. 1 písm. u) byl v souladu s připomínkou odstraněn. 

	
	Doporučující:

K § 44 odst. 1 písm. w) 

Navrhujeme přeformulovat skutkovou podstatu tohoto přestupku. Akční plán je vypracován poskytovatelem zprostředkovatelských služeb, nejsou v něm tedy stanoveny žádné povinnosti ve vlastním slova smyslu. Obsahem skutkové podstaty by mělo být porušení povinností stanovených zákonem.
	Akceptováno

§ 49 odst. 1 písm. r) [původní § 44 odst. 1 písm. w)] byl v souladu s připomínkou upraven. 

	
	Doporučující:

K § 44 odst. 1 písm. z)

Není zřejmé, o porušení jaké povinnosti se v tomto bodě jedná. Rozhodnutím ČTÚ nebo ÚOOÚ má být prodloužena soudem stanovená lhůta pro omezení přístupu příjemců služby, popř. přístupu k online rozhraní poskytovatele zprostředkovatelských služeb. Jaké povinnosti takovým rozhodnutím mají být stanoveny? Nebo se má jednat o porušení povinností uložených soudem? 
	Akceptováno
Skutková podstata přestupku je nově pojata tak, že povinnost omezit přístup k určité zprostředkovatelské službě vyplývá z rozhodnutí soudu podle čl. 51 odst. 3 DSA, přičemž rozhodnutí ČTÚ nebo ÚOOÚ „pouze“ prodlužuje jeho účinky, přičemž samo rozhodnutí soudu musí takovéto prodloužení účinků výslovně povolit. Z uvedených důvodů postačuje skutkovou podstatu příslušného přestupku vymezit jako porušení povinnosti uložené soudem.

	
	Doporučující:

K § 49 odst. 2 písm. a) a b)

Není zřejmé, jaký je rozdíl mezi uvedenými skutkovými podstatami přestupků, tedy mezi tím, že se osoba neprávem vydává za certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů, a tím, že jako certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů působí, aniž by splňovala podmínky podle nařízení o digitálních službách.
	Vysvětleno

Podstata přestupku v § 49 odst. 2 písm. a) a b) spočívá (resp. spočívala) v odlišné osobě pachatele přestupku. Zásadní rozdíl byl v tom, zda došlo k udělení certifikace subjektu pro mimosoudní řešení sporu dle čl. 21 odst. 3 DSA [písm. b)] nebo zda nikoliv [písm. a)]. V písm. b) byl upraven přestupek, kde subjektem byl certifikovaný subjekt, který ale přestal plnit dané podmínky pro udělení certifikace v čl. 21 odst. 3 DSA (např. došlo ke ztrátě nestrannosti nebo nezávislosti. Nicméně dané ustanovení § 55 bylo nyní upraveno tak, aby rozdíl v osobě pachatele přestupku byl jasný a jednoznačný.

	
	Doporučující:

K § 54 odst. 5

Domníváme se, že by ustanovení mělo odkazovat na přestupky podle § 42 odst. 3.
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) byl v odst. 5 upraven podle připomínky.

	
	Doporučující:

K § 59 (novela trestního řádu)

Slovo „Novela“ v nadpisu § 59 navrhujeme nahradit slovem „Změna“.
Z navrhované úpravy trestního řádu nevyplývá, v jakých případech je orgán činný v trestním řízení oprávněn vydat příkaz. Není ani zřejmé, jaké zásahy do základních lidských práv a svobod se mají na mysli. Navrhovaná právní úprava pouze stanoví, co se rozumí příkazem, jaké jsou jeho náležitosti a proces jeho vyhotovení, je ovšem třeba primárně stanovit věcnou působnost pro vydávání těchto příkazů. 
	Akceptováno, vysvětleno
Formální připomínka byla akceptována. 

Navržená úprava obecných náležitostí příkazu byla v návaznosti na uplatněné připomínky omezena pouze na příkazy podle DSA nařízení a připomínka se tak stala bezpředmětnou.

Nařízení DSA samo o sobě nepředstavuje právní základ pro vydání příkazu (srov. odkaz na vnitrostátní právo nebo jiné předpisy EU v článku 9 odst. 1 a 10 odst. 1 či recitál 31 nařízení DSA). V trestním řízení aktuálně spadají do působnosti nařízení DSA příkaz podle § 7b odst. 2 tr. ř., žádost podle § 8 odst. 1 tr. ř. o vydání dat 

o příjemci služby směřující vůči poskytovateli zprostředkovatelských služeb, příkaz podle § 88a tr. ř. a povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř., týká-li se dat příjemce služby. 

V těchto ustanoveních je pak upravena příslušnost k vydání příkazu, povolení nebo žádosti.

	
	Doporučující:

K části čtvrté

Nadpis části opravit na „ÚČINNOST“ a nadpis § 60 vypustit.
	Akceptováno

§ 65 (původní § 60) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K bodu 11 přílohy

Vymezení oblasti právních vztahů, na které se mají použít jiné právní předpisy než navrhovaný zákon, je v bodě 11 příliš neurčité. Navrhujeme upřesnit, popř. alespoň nahradit odkazem na relevantní vnitrostátní transpoziční úpravu.
	Akceptováno

Normativní text byl i v návaznosti na další uplatněné připomínky upraven a přesunut do § 4 odst. 3. Kontext dotčených směrnic byl blíže vysvětlen v důvodové zprávě k příslušnému ustanovení.

	
	Doporučující:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

Doporučujeme upravit strukturu Závěrečné zprávy RIA, aby odpovídala Obecným zásadám pro hodnocení dopadů regulace schváleným usnesením vlády č. 435 ze dne 14. června 2023 (dále jen „Obecné zásady“), tzn. doplnit části „Náklady“, „Přínosy“, „Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení“ (pravděpodobně se jedná o text uvedený v části „4 Návrh řešení“). Pokud danou problematiku pokrývají obsahově kapitoly nazvané „Návrh řešení“ či „Dopady“, předkladatel by měl upravit označení jednotlivých kapitol.
	Akceptováno částečně

K připomínkám ke struktuře RIA obecně uvádíme, že překládaný návrh zákona upravuje pouze vymáhání pravidel, která byla již stanovena přímo použitelnými předpisy (pokud pomineme revizi aktuálního zákona č. 480/2004 Sb., kde v zásadě ponecháváme aktuálně platná pravidla), a není tedy primárně navrhováno stanovit práva a povinnosti fyzickým a právnickým osobám. V některých částech RIA jsme proto v zájmu srozumitelnosti a přehlednosti přistoupili k drobným změnám ve struktuře. "Náklady" a "Přínosy" jsou popsány v kapitole "Identifikace nákladů a přínosů" a považujeme za nadbytečné je znovu opakovat v dalších kapitolách. Změnu názvu kapitoly 4 můžeme akceptovat, nicméně tento stručnější název byl zvolen s ohledem na obsah dané kapitoly, protože stanovení pořadí variant je již obsaženo v kapitole 3.2 "Vyhodnocení nákladů a přínosů variant". Kapitola „Dopady“ byla po vzoru jiných schválených RIA doplněna v návaznosti na doporučení oddělení RIA, že se máme soustředit převážně na dopady plynoucí z nařízení DGA a DSA. 

	
	Zásadní:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

Požadujeme aktualizovat obsah Shrnutí, aby odpovídal platným Obecným zásadám.
	Akceptováno

Shrnutí Závěreční zprávy RIA bylo upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou tak, aby plně odpovídalo části C, resp. příloze č. 3 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace.

	
	Zásadní:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

K 1.2 Definice problému - Ačkoliv se jedná o adaptaci českého právního řádu na předmětná nařízení EU, požadujeme rozvést definici problému, aby naplnila požadavky Obecných zásad. Mělo by být patrné provázání s posouzením dopadů Evropskou komisí. 
V případě nařízení o evropské správě dat spočíval problém v tom (viz SWD(2020)296), že sdílení dat v EU je omezené. Byly zjištěny tři hlavní příčiny stavu (nízká důvěra ve sdílení dat, obtíže při opakovaném použití některých informací veřejného sektoru a shromažďování dat z altruistických důvodů, technické překážky opakovaného použití dat). U nařízení o jednotném trhu digitálních služeb byly analyzovány (viz SWD(2020)349) tři hlavní problémy a jejich příčiny (riziko a újma hrozící občanům na internetu; nekoordinovaný a neúčinný dohled nad online platformami a nejednotně používaný a omezený rámec správní spolupráce zavedený směrnicí o elektronickém obchodu; konkurenční výhoda velkých platforem a digitálních služeb následkem vnitrostátní regulace členskými státy vytvářející nové překážky na vnitřním trhu).
	Akceptováno

Kapitola 1.2 byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou. Bylo doplněno vysvětlení problémů řešených nařízeními DGA a DSA na základě studie posouzení dopadů od Evropské komise.

	
	Zásadní:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

K 1.4 Identifikace dotčených subjektů - Požadujeme doplnit stručné shrnutí dotčených subjektů s jejich hlavními povinnostmi vyplývajícími z příslušné právní úpravy (např. formou přehledné tabulky, včetně údajů o dopadech podle mechanismu působení na přímé a nepřímé, podle charakteru např. na ekonomické, sociální atd.), a to včetně přehledu, kdo ponese náklady regulace, komu přinese dodatečné povinnosti, pravomoci či náklady (rozdělení subjektů na dotčené pozitivně a negativně), koho má regulace chránit či u koho dojde ke snížení či zvýšení nákladů apod. Kapitola 1.4 sice obsahuje rozsáhlý text ke čtyřem kategoriím subjektů, který se však do značné míry týká cílů evropských právních předpisů a předmětných služeb. Identifikace a údaje o subjektech by měly vycházet z popisu problému.
	Akceptováno 

V souladu s uplatněnou připomínkou byla přidána kapitola 1.4.5, která obsahuje tabulku shrnující hlavní dotčené subjekty a hlavní dopady na ně.

	
	Zásadní:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

K 1.6 Zhodnocení rizika - Požadujeme přehodnotit, zda se jedná o riziko nezajištění právního rámce pouze ve věci vymáhání povinností plynoucích z harmonizačních právních předpisů EU. Rovněž by měl být uveden popis rizika spojeného s přijetím navrhované úpravy a konkrétní opatření vedoucí k eliminaci tohoto případného rizika. Obdobně není kvantitativně vyjádřeno, že další varianta by vyžadovala zabezpečení finančních, personálních a technických zdrojů (v menší míře).
	Akceptováno částečně

Pokud jde o zhodnocení rizika, nařízení jsou přímo účinná, a proto je úkolem členských států pouze zajistit vymáhání uložených povinností. Proto se domníváme, že primárním rizikem je právě nezajištění vymáhání a jeho důsledky popsané v kapitole 1.6. Nad rámec neurčení orgánů a nestanovení sankcí jsme identifikovali také riziko nezajištění sjednoceného právního rámce. Do části 1.6.3 jsme doplnili riziko přijetí navrhované právní úpravy (v souvislosti s „goldplatingem“).

	
	Zásadní:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

K 3.1 Identifikace nákladů a přínosů – Požadujeme doplnit text o kvantitativní vyjádření nákladů a přínosů 
u jednotlivých variant. Pouhé tvrzení, že opatření podle dané varianty by bylo finančně, právně, organizačně a administrativně náročné, i z hlediska personálních kapacit, je nedostatečné. Předkladatel by měl svá tvrzení doložit konkrétními údaji a kalkulací (případně alespoň odhadovanými hodnotami). Rovněž argumentaci, že realizace dané varianty by představovala nákladově a legislativně nejméně náročnou variantu, by měl předkladatel prokázat. Kromě toho předkladatel v rámci „identifikace nákladů a přínosů“ spíše popisuje případné kompetence a povinnosti příslušných orgánů bez identifikace souvisejících nákladů a přínosů.
	Akceptováno částečně 

Vzhledem k různorodosti řešených témat v rámci posouzení nákladů a přínosů zvolil předkladatel pro každé téma specifické faktory tak, aby byly pro dané téma relevantní. Pokud jde o téma „Určení dalších příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o digitálních službách“, zde se předkladatel záměrně soustředil zejména na analýzu stávajících kompetencí, neboť ty jsou pro dozor nad specifickými povinnostmi stanovenými nařízením relevantní, protože daný orgán může co nejlépe využít své stávající znalosti a zkušenosti, což je ve výsledku nejefektivnější a nejméně nákladná varianta. Pokud jde o kvantitativní vyjádření nákladů a přínosů u tématu "Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách" a porovnání varianty 1 a 3, více jsme v RIA zdůraznili, že při zřízení nového úřadu by nad rámec nákladů na zajištění nových služebních míst (tedy stejně jako u varianty 3) vznikly náklady ještě na vytvoření úřadu jako takového, tzn. zajištění budovy a jejího vybavení, back office, podpůrná oddělení jako personální, ekonomické, IT apod.

	
	Zásadní:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

K 3.2 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant – Požadujeme přehodnotit pouze kvalitativní vyjádření nákladů a přínosů. Jelikož předkladatel v Předkládací zprávě uvádí, že v souvislosti s přijetím návrhu zákona jsou očekávány dopady na státní rozpočet 
a ostatní veřejné rozpočty v odhadovaném rozsahu 7,5 milionů Kč ročně, lze se domnívat, že předkladatel s potřebnými údaji pro kvantitativní vyjádření nákladů a přínosů variant disponuje. Rovněž v rámci kapitoly 8 Důvodové zprávy (Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dopadu na státní rozpočet) předkladatel identifikuje dopady na státní rozpočet (zajištění personálních a technických kapacit; vybudování rejstříku uznaných organizací pro datový altruismus), jednorázové náklady (u poskytovatelů služeb zprostředkování dat a organizací pro datový altruismus) a roční náklady (u subjektů poskytujících zprostředkovatelské služby). Předkladatel by měl upřesnit výši nákladů dle dopadů identifikovaných v kapitole 5 (Dopady), zejména podkapitole 5.1 (Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty). Vzhledem ke skutečnosti, že nařízení o správě dat (viz ÚV EU, L 152/1 ze dne 3. 6. 2022) je použito ode dne 24. 9. 2023 (čl. 38) a nařízení se použije ode dne 17. 2. 2024, s výjimkou ustanovení uvedených v čl. 93 (viz ÚV EU, L 277/1 ze dne 27. 10. 2022), předkladatel by měl prokázat, že jsou zabezpečeny technické prostředky a relevantní nástroje, aniž by měla přijatá opatření dopad na jiné rozpočty (např. na rozpočty krajů či obcí).  Rovněž by mělo být jednoznačněji doloženo (např. kalkulací, věrohodnými údaji s uvedením zdrojů dat) a přehodnoceno uvedení argumentace (v rámci kapitoly 5) týkající se přínosu právního rámce pro datový altruismus ve formě pozitivních hospodářských dopadů (ve výši 120 mil. Kč v pětiletém horizontu) či nárůstu přeshraničně generovaného obratu a makroekonomických dopadů (cca 33,7 mld. Kč). Uvedené skutečnosti se týkají vyhodnocení nákladů a přínosů, tzn. kapitoly č. 3.2, kde nicméně předkladatel tvrdí, že lze tuto problematiku hodnotit pouze kvalitativně. Obdobně je tomu u pasáže 5.3 Dopady na podnikatelské prostředí, kde předkladatel uvádí odhadované jednorázové náklady na registraci poskytovatele služeb a poukazuje na roční náklady na straně adresátů. Tyto skutečnosti by měly být zohledněny jak v rámci vyhodnocení nákladů a přínosů, tak u identifikace dotčených subjektů.
	Vysvětleno  

Náklady podnikatelských subjektů na plnění povinností nezávisí na zvolených variantách u jednotlivých témat, neboť povinnosti vyplývají z přímo použitelných předpisů, zatímco vyhodnocení nákladů a přínosů variant se týká témat spojených se zajištěním vymáhání v ČR. Ať tedy bude zvolena jakákoli varianta, náklady podnikatelských subjektů na splnění povinností a další dopady vyplývající z nařízení budou stejné, a proto nejsou zahrnuty do kapitoly 3.2. Vzhledem k různorodosti řešených témat v rámci posouzení nákladů a přínosů zvolil předkladatel pro každé téma specifické faktory tak, aby byly pro dané téma relevantní. Pokud jde o kvantitativní vyjádření nákladů a přínosů u tématu "Určení příslušných orgánů, které odpovídají za vymáhání nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách" a porovnání varianty 1 a 3, více jsme v RIA zdůraznili, že při zřízení nového úřadu by nad rámec nákladů na zajištění nových služebních míst (tedy stejně jako u varianty 3) vznikly náklady ještě na vytvoření úřadu jako takového, tzn. zajištění budovy a jejího vybavení, back office, podpůrná oddělení jako personální, ekonomické, IT apod.

	
	Zásadní:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

K 6. Implementace doporučené varianty a vynucování – Požadujeme upravit text, aby byl v souladu s Obecnými zásadami. V rámci této části ZZ RIA musí být jednoznačně uvedeny (kromě orgánu veřejné správy odpovědného za implementaci regulace) činnosti, které budou dotčené subjekty nuceny provádět v důsledku implementace, určen způsob poradenství ze strany státu pro dotčené subjekty, identifikována rizika spojená s implementací (včetně harmonogramu), vyčísleny náklady na implementaci a stanoven způsob zajištění prostředků pro jejich pokrytí. Požadujeme doplnit postupy vynucování, tzn. mechanismy pro zajištění dodržování právní úpravy ze strany regulovaných subjektů a nástroje 
pro odhalování porušení pravidel či sankce za jejich porušení. Předkladatel přitom napříč Závěrečnou zprávou poukazuje na nezbytnost určení orgánů odpovědných za vymáhání povinností plynoucích z harmonizačních právních předpisů EU v digitální oblasti a stanovení přestupků a sankcí za porušení povinností.
Předkladatel by měl prokázat, že orgán odpovědný za implementaci je schopen a připraven dbát a dodržovat pravidla a má k tomu odpovídající možnosti a předpoklady.
	Akceptováno

Kapitola 6 byla v souladu s uplatněnou připomínkou rozšířena o požadované informace.

	
	Zásadní:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

K 7. Přezkum účinnosti regulace – Požadujeme upravit text, aby odpovídal požadavkům Obecných zásad.
Předkladatel uvádí informace o přezkumu Evropskou komisí. Česká republika jakožto členský stát bude předmětem monitoringu. I pro tyto účely nutno upřesnit orgán veřejné správy, který bude zodpovědný 
za průběžné shromažďování údajů a poskytování informací požadovaných ze strany Evropské komise.
Nicméně pro provedení přezkumu účinnosti vnitrostátní právní úpravy si má předkladatel stanovit kritéria přezkumu v rámci ex-ante RIA, aby mohl porovnat výchozí hodnoty a vyhodnotit, zda byly odstraněny problémy, kvůli kterým byla právní úprava přijata. Zda byly splněny cíle, porovnány skutečné dopady úpravy s předpokládanými a identifikován výskyt případných neočekávaných dopadů. Požadujeme specifikovat mechanismus monitorování a vyhodnocování, vymezit identifikátory, na základě kterých bude účinnost vyhodnocena, způsob a frekvence shromažďování dat a s tím související náklady (včetně upřesnění, zda neexistuje možnost získávat potřebná data z již existujících systémů). Dále je nutné stanovit časový horizont či konkrétní termín, kdy bude uskutečněn přezkum (po kolika letech od nabytí účinnosti, případně zda bude prováděn průběžně)
Upozorňujeme na skutečnost, že usnesením vlády č. 435 ze dne 14. června 2023 byla (s účinností od 1. ledna 2025) ukotvena aktualizovaná procesní pravidla přezkumu účinnosti.
	Akceptováno

Kapitola 7 byla v souladu s uplatněnou připomínkou rozšířena o požadované informace.

	
	Doporučující:

K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA)

K 8. Konzultace a zdroje dat – Doporučujeme u zdrojů dat doplnit, v jakém rozsahu předkladatel pracoval a využil hodnocení dopadů Evropské komise k příslušným nařízením (Impact Assessment Report).
	Vysvětleno

Konkrétní část hodnocení dopadů je uvedena vždy v příslušné citaci v poznámce pod čarou.

	Úřad vlády ČR – Odbor kompatibility 
	Doporučující:

Návrh zákona a jeho jednotlivé přílohy nejednotně pracují s vykazováním implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, v konsolidovaném znění. Zatímco v rozdílové tabulce se na příslušných místech objevuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES (např. u § 8 nebo § 54), v návrhu zákona je CELEXovým číslem uvedena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES zde nikde uvedena není. Návrh zákona pak působí dojmem, že pracuje se zněním směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES bez reflexe změn, které přinesla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES.
	Akceptováno

V návrhu zákona a doprovodných dokumentech byla provedena celková revize výkaznictví. 

	
	Doporučující:

Některá ustanovení návrhu zákona (např. § 11, § 28 odst. 3 a další) nejsou vyznačena podtržením a doplněna CELEXovým číslem, ačkoli dle jednotlivých odůvodnění ve zvláštní části DZ i dle jejich samotného obsahu napomáhají řádnému plnění účelu, která sice přímo neimplementují konkrétní požadavky předpisů EU, ale napomáhají k jejich hladké aplikovatelnosti a naplňování jejich účelu. Požadujeme vysvětlit, proč předkladatel tato ustanovení nevykázal. 
	Akceptováno
Návrh zákona byl podroben revizi a CELEXová čísla byla u relevantních ustanovení upravena. 

	
	Doporučující:

Ke srovnávací tabulce ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES

Doporučujeme sjednotit uvádění ID u jednotlivých článků směrnice (zda bude na stejném řádku jako např. v případě čl. 2 písm. a), nebo na vlastním řádku jako např. v případě čl. 2 písm. c)).
	Akceptováno

Srovnávací tabulka byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Doporučující:
Ke srovnávací tabulce ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES

Doporučujeme sjednotit způsob označení čl. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES. Srovnávací tabulka ke směrnici pro lepší přehlednost rozlišuje ve čl. 2 číselně odstavec 1 a 2, ačkoli ve směrnici odstavce číselně označeny nejsou; rozdílová tabulka s tímto nepracuje.
	Akceptováno

Srovnávací tabulka byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Doporučující:

K rozdílové tabulce

Doporučujeme sjednotit uvádění jednotlivých odstavců článků příslušných předpisů EU. U některých paragrafů jsou v pravé části uvedeny odpovídající odstavce článků předpisů EU zvlášť (každý odstavec má svůj řádek), u jiných jsou odstavce všechny ve stejném řádku (např. čl. 55 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 u § 27).

Doporučujeme upravit rozdílovou tabulku a srovnávací tabulky tak, aby bylo v daných případech zřejmé, že ustanovení návrhu zákona je adaptační vůči konkrétní části daného odstavce příslušného článku nařízení, nikoli vůči celému odstavci. 

U § 5 je v rozdílové tabulce vykázán celý čl. 3 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ačkoli se dotýká pouze písm. a) tohoto odstavce; na jiných místech rozdílová tabulka rozlišuje do zvláštních řádků i jednotlivá písmena článků předpisů EU.

U § 21 navrhujeme nevykazovat čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868. Obdobně navrhujeme ve srovnávací tabulce k tomuto nařízení u čl. 18 uvést „Nerelevantní pro adaptaci, ustanovení je přímo použitelné.“.

U § 37 je v rozdílové tabulce vykázán čl. 51 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065, zatímco ve srovnávací tabulce je ID uvedeno pro celý čl. 51 odst. 2 nařízení.

V rozdílové tabulce není u § 7 vyplněn sloupec „Celex č.“ ve druhém řádku k tomuto paragrafu (chybí zde CELEXové číslo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES).

Ustanovení § 55 odst. 2 a 3 návrhu zákona nejsou přímo implementační k nařízení o digitálních službách. Navrhujeme nevykazovat. 

U § 59 jsou ve druhém řádku k tomuto paragrafu chybně označena písmena a body uvedeného čl. 9 (2) a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065. Rozlišení do dvou řádků zde zároveň nedává příliš smysl.

U § 59 zároveň chybí v rozdílové tabulce čl. 10 (2) a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065, který uvádí důvodová zpráva.

	Akceptováno

Rozdílová tabulka byla upravena v souladu s uplatněnými připomínkami.
 

	
	Doporučující:

K návrhu zákona

U § 4 návrhu zákona by dle našeho názoru mělo být CELEXem uvedeno též nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150, neboť § 4 (3) návrhu zákona napomáhá (i dle znění důvodové zprávy) řádnému vymáhání tohoto nařízení.
	Akceptováno

Do § 4 návrhu zákona byl doplněn CELEX nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150.

	
	Doporučující:

U § 8 návrhu zákona by dle našeho názoru mělo být vykázáno též nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), které ve zvláštní části uvádí důvodová zpráva a které se objevuje též v rozdílové tabulce k materiálu. Součástí příloh by zároveň měla být srovnávací tabulka k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, která by reflektovala návrh zákona.
	Akceptováno

Pod § 8 návrhu zákona byl doplněn CELEX nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, srovnávací tabulka byla odpovídajícím způsobem upravena.

	
	Doporučující:

U § 31 chybí CELEXové číslo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868, uvedeného v rozdílové tabulce.
	Akceptováno

Do § 33 (původní § 31) návrhu zákona byl doplněn CELEX nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868.

	
	Doporučující:

U § 57 je podtržen bod první, ale u daného paragrafu nejsou uvedena CELEXová čísla příslušných předpisů EU podle rozdílové tabulky.
	Akceptováno

Doplněna CELEXová čísla podle aktualizované rozdílové tabulky.

	
	Zásadní:
Upozorňujeme, že předkládaná implementační úprava není předkládána včas. Akt o správě dat je přímo použitelný již od 4. září 2023, nařízení o digitálních službách bude přímo použitelné v zásadě od 17. února 2024. Uvedené považujeme za zvláště nevhodné za situace, kdy někteří z poskytovatelů zprostředkovatelských služeb mají již nyní plnit povinnosti vyplývající z nařízení o digitálních službách (viz čl. 92 DSA).
	Vysvětleno
Návrh zákona byl zpracováván v úzké provázanosti na materiál nelegislativní povahy s názvem „Informace o řešení koncepčního institucionálního zakotvení digitální legislativy EU“, při jehož projednávání v meziresortním připomínkovém řízení v průběhu dubna 2023 se prokázalo, že předmět úpravy je velmi sledovanou oblastí zasahující celou řadu oblastí veřejného i soukromého zájmu. Dopady budoucí právní úpravy proto bylo nutné v širším rozsahu konzultovat s relevantními resorty tak, aby navrhovaná normativní úprava poskytovala záruky budoucí efektivní regulace. Množství konzultací a prováděných analýz bohužel znemožnilo připravit návrh zákona v potřebném rozsahu regulace a požadovaném čase. Při legislativních pracích na adaptaci nařízení o správě dat a nařízení o digitálních službách navíc vyšlo najevo, že s ohledem na komplexnost vyžadované vnitrostátní úpravy a možné přesahy do dalších právních předpisů není vhodné, aby byla adaptace na nařízení provedena novelou stávajícího zákona č. 480/2004 Sb. Jako vhodnější řešení se naopak ukázalo přijetí nového právního předpisu, který nahradí stávající zákon č. 480/2004 Sb. a zajistí adaptaci obou uvedených nařízení. Vzhledem k výše uvedenému proto MPO dospělo k závěru, že legislativně správné a účelné je implementovat citovaná nařízení EU společně do nového zákona, který bude provázen zákonem obsahujícím související změnové regulace; toto legislativní řešení je základním předpokladem pro dosažení výše uvedeného cíle – efektivně fungujícího institucionálního rámce s pozitivním dopadem do sektoru digitální ekonomiky. Příprava návrhu nového zákona tedy dále vedla k prodloužení prací.

	
	Zásadní:
Dotčené předpisy EU stanoví také notifikační povinnost ve vztahu k členským státům – viz čl. 49 odst. 3 a čl. 52 odst. 2 DSA. Upozorňujeme, že tuto povinnost bude nutno naplnit fakticky. 
	Akceptováno

Předkladatel si je vědom této povinnosti a po schválení tohoto návrhu podnikne dané kroky.

	
	Zásadní:
Neopominutelnou součástí přijímání implementačních opatření je provedení tzv. negativní implementace, tj. odstranění z vnitrostátního právního řádu ustanovení kolidujících s předpisem EU. O to se předkladatel snaží zrušením zákona č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti – viz § 57 návrhu zákona. Upozorňujeme, že v tomto případě je nutno postupovat obezřetně, aby zrušením zákona nenastal transpoziční deficit. Zákon o některých službách informační společnosti je vydáván za implementační předpis mj. k těmto předpisům EU (uvádíme celexovým číslem): 32003L0033, 32010L0013, 32011L0093, 32016L1148, 32016R0679, 32017L0541, 32018L1972, 32019L0790. Je nutno zajistit, že příslušná ustanovení těchto směrnic a nařízení budou nadále řádně implementována, tj. je nutno zajistit jejich náhradu, resp. jinak vysvětlit jejich provedení/adaptaci právního řádu. Srovnávací tabulky k uvedeným předpisům je nezbytné aktualizovat.
	Akceptováno

Příslušné srovnávací tabulky byly upraveny relevantním způsobem. Náhrada implementačních ustanovení je zajištěna zejména tím, že definice jsou přejaty do návrhu zákona. Co se týká implementačních ustanovení týkajících se odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti, dle čl. 89 odst. 2 DSA „odkazy na články 12 až 15 směrnice 2000/31/ES se považují za odkazy na články 4, 5, 6 a 8 tohoto nařízení“, tudíž jsou přímo aplikovatelná. 

Do návrhu byly rovněž doplněny část třetí – změna zákona o ochraně spotřebitele, část čtvrtá – změna autorského zákona, část šestá – změna zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a část devátá – změna zákona o kybernetické bezpečnosti. 

	
	Zásadní:
Máme pochybnosti o vhodnosti zařazení navrhovaného § 40 zákona do implementační úpravy. Jsme názoru, že umožnění řešení porušení přímo použitelné úpravy prostřednictvím pouhého upozornění na porušení povinnosti narušuje unifikovaný charakter úpravy a navrhujeme její vypuštění. Princip oportunity, který se v tomto ustanovení odráží, považujeme z hlediska plnění legislativních závazků za sporný.
	Vysvětleno
Institutem upozornění v § 45 (původní § 40) návrhu je naplňována zásada subsidiarity uplatňování odpovědnosti za přestupek, o níž pojednává mj. dokument Zásady tvorby právní úpravy přestupků (dále jen „zásady“), jenž byl schválen usnesením Vlády ČR ze dne 31. července 2018 č. 498. Tímto usnesením bylo mj. členům vlády a vedoucím ostatních ústředních správních úřadů uloženo, aby se zásadami řídili při zpracovávání návrhů nových zákonů obsahujících ustanovení o přestupcích. V  zásadách (bodu 2.3, v.) se výslovně uvádí, že „předkladatel by měl rovněž zvážit možnost podmínit uplatnění odpovědnosti za přestupek například předchozím upozorněním pachatele na porušení povinností a následným marným uplynutím lhůty ke zjednání nápravy“, přičemž „tato úprava bude podle povahy věci připadat v úvahu tam, kde jsou následky porušení povinnosti odstranitelné a kde není typová závažnost protiprávního jednání natolik vysoká, že vyžaduje uplatnění odpovědnosti za přestupek navzdory případné nápravě“ (srov. též odůvodnění čl. I bodu 5 zákona č. 58/2023 Sb. v příslušné pasáži zvláštní části důvodové zprávy k tomuto zákonu, na který § 45 návrhu navazuje). Nemáme za to, že by byl § 45 návrhu v rozporu s čl. 52 DSA, čl. 15 P2B či čl. 34 DGA. Tato nařízení podle našeho názoru nevyžadují, aby za každé jejich porušení byla uložena pokuta (srov. např. slovo „případně“ v čl. 14 odst. 4 DGA; jiné správní tresty či upuštění od potrestání nařízení výslovně nezmiňují). Volba nástrojů zůstává na členských státech. Smyslem příslušných ustanovení DSA, P2B i DGA je zajistit dodržování stanovených pravidel, k čemuž § 45 návrhu nepochybně směřuje. Z uvedených důvodů a mj. též proto, že jde o institut v praxi ČTÚ používaný (na základě § 10b zákona č. 480/2004 Sb.) se předkladatel kloní k názoru, že je vhodné tento institut v návrhu ponechat.

	
	Zásadní:
Podle našeho názoru jsou některé přestupky, spočívající v porušení příslušných ustanovení předpisů EU, formulovány zužujícím způsobem. Jedná se o případy, kdy zákon stanoví, že přestupek spočívá v jednání rozporném s příslušným článkem, ale zároveň stanoví, v čem onen rozpor spočívá, aniž by pokryl celý článek. 
Např. § 44 odst. 1 písm. f) stanoví, že „poskytovatel zprostředkovatelských služeb se dopustí přestupku tím, že v rozporu s čl. 11 odst. 2 nařízení o digitálních službách nezveřejní informace nezbytné pro snadnou identifikaci jeho jednotného kontaktního místa a komunikaci s ním“. Tím se však nevyčerpávají veškeré nároky čl. 11 odst. 2 nařízení o digitálních službách, neboť toto dále stanoví, že „tyto informace musí být snadno přístupné a být průběžně aktualizovány“. Obdobná situace na-stává u přestupků odpovídajících čl. 12 odst. 2 nařízení, čl. 14 odst. 1 nařízení a dalších. Znamená to, že přestupkem by bylo pouze porušení části nařízení výslovně uvedené v návrhu zákona?
	Akceptováno

Formulace skutkových podstat přestupků spočívajících v porušení nařízení byly zjednodušeny a zestručněny tak, aby nezavdávaly zužujícímu výkladu. Připomínkované přestupky spočívající v porušení čl. 11 odst. 2, 12 odst. 2 a 14 odst. 1 DSA byly nově formulovány tak, že se přestupku dopustí poskytovatel zprostředkovatelských služeb, který poruší příslušnou informační (nebo uveřejňovací) povinnost.

	
	Zásadní:
Návrh Části třetí, novely trestního řádu, považujeme za velmi nedostatečný. Dle našeho názoru by formy rozhodování v trestním řízení vzhledem k jeho významu měly být formulovány výrazně jednoznačněji. Např. úprava trestního příkazu v § 314e jednoznačně stanoví, za jakých okolností je možné trestní příkaz vydat, oproti tomu návrh § 138a je velmi obecný. Institut povolení se pak pouze zmiňuje § 138e, bez bližších pokynů ohledně jeho aplikace. Bez vazby na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065, kvůli němuž jsou instituty zaváděny, působí nesystematicky a nedopracovaně, což je v trestním procesním předpise nežádoucí.
	Částečně akceptováno
Navržená úprava byla v návaznosti na uplatněné připomínky omezena pouze na specifika týkající se příkazů podle nařízení DSA. Zároveň bylo doplněno obecné ustanovení § 12, které v kontextu českého právního řádu ozřejmuje povahu příkazů podle čl. 9 a 10 DSA jakožto atypických institutů, které samy nejsou právním základem pro uložení povinnosti, ale pouze zakládají dodatečné právní následky příkazům, které splňují v nich stanovené podmínky. Proto byla do § 12 odst. 2 též zahrnuta povinnost vydávajícího orgánu uvést, že se jedná o příkaz podle čl. 9 nebo 10 DSA.
Pokud jde o uvedenou připomínku, je třeba si uvědomit, že na rozdíl od úpravy trestního příkazu se jedná o obecné ustanovení, které stanoví obecné náležitosti všech relevantních příkazů, které pouze doplňuje zvláštní ustanovení o jednotlivých příkazech, např. povolení podle § 158d či příkaz podle 88a tr. ř. V tomto smyslu je třeba dané ustanovení vnímat.

	
	Doporučující:

Pokud ustanovení návrhu zákona odkazuje na konkrétní úpravu obsaženou v předpise EU, doporučujeme uvést konkrétní článek příslušného předpisu EU (jako je tomu např. v § 12), nikoli obecný odkaz, jako je např. text „zaniká způsobem stanoveným v nařízení o digitálních službách“ v § 13.
	Akceptováno

§ 15 (původní § 13) návrhu zákona byl odpovídajícím způsobem doplněn.

	
	Zásadní:
V případě nařízení o digitálních službách by mělo být vyjasněno, zda je provedena dostatečná adaptace vnitrostátních právního řádu na tento přímo použitelný předpis, tj. zda bude moci být nařízení v rámci vnitrostátního práva bez obtíží aplikovatelné ve všech oblastech, které nově podléhají regulaci přímo použitelnou úpravou. Upozorňujeme na tyto okruhy:

Čl. 4 až 8 nařízení 2022/2065 obsahují zvláštní úpravu odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, resp. jejího vyloučení. Máme za to, že uvedená úprava se může dotknout značného množství ustanovení týkající odpovědnosti správní, trestní a v neposlední řadě občanskoprávní. Neměla by být do příslušných předpisů, např. občanského zákoníku, nově doplněna provazba na nařízení? Dosavadní vnitrostátní úprava vycházející z transpozice směrnice o elektronickém obchodu (např. čl. 14) byla provedena do zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), který je návrhem zrušován.
	Vysvětleno

Nařízení 2022/2065 v čl. 89 zrušuje články 12 až 15 směrnice 2000/31/ES s tím, že odkazy na články 12 až 15 směrnice 2000/31/ES se považují za odkazy na články 4, 5, 6 a 8 tohoto nařízení v tomto pořadí. Ustanovení týkající se odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb a zákazu obecné povinnosti monitorování či aktivního zjišťování skutečností jsou tedy nyní přímo použitelná. Z toho důvodu bylo nutné zrušit dosavadní vnitrostátní úpravu transponující tyto články směrnice 2000/31/ES a znovu ji v navrhovaném novém zákoně neupravovat. Co se týká provazby máme za to, že tato připomínka vychází z interpretace dosavadní právní úpravy v zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (dále jen „ZSIS“), která nesprávně zavedla konstrukci, která odpovědnost neomezovala, ale naopak ji zaváděla. Úprava v nařízení (stejně jako ve směrnici) zavádí speciální režim, kdy parciálně deroguje osobní působnost různých odpovědnostních institutů, tedy pouze omezuje možnosti uplatnění civilního, správního i trestního postihu. Z tohoto důvodu je předkladatel toho názoru, že provazba na nařízení DSA v jiných předpisech není žádoucí.

	
	Zásadní:
Čl. 9 a 10 nařízení 2022/2065 upravuje institut příkazů, konkrétně příkazů k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu a příkazů k poskytnutí informací. Předpokládáme, s ohledem na ve srovnávací tabulce uvedená ustanovení občanského soudního a trestního řádu, stejně jako na § 27 návrhu, že příkaz může mít povahu správního či soudního rozhodnutí nebo příkazu vydávaného orgány činnými v trestním řízení podle trestního řádu (nově definovaného v § 138a trestního řádu). 
	Částečně akceptováno
V současné době nepočítáme se zmocněním správních orgánů k vydávání příkazů podle čl. 9 nebo 10 nařízení DSA v tomto materiálu, byť registrujeme zájem o zavedení takovýchto zmocnění do českého práva. V očekávání debat o zavádění nových zmocnění k vydávání příkazů podle čl. 9 a 10 nařízení DSA byla v § 30 (původní § 27) odst. 1 slova „orgán veřejné správy“ nahrazena slovy „orgán veřejné moci“, což je pojem pokrývající soudy a obecně též orgány činné v trestním řízení, přičemž může do budoucna zahrnovat též správní orgány, bude-li jim svěřena příslušná kompetence. Toto je žádoucí např. s ohledem na potřebu implementovat v českém právu čl. 22 odst. 4 nařízení (EU) 2023/988 o obecné bezpečnosti výrobků. Zároveň bylo doplněno obecné ustanovení § 12, které v kontextu českého právního řádu ozřejmuje povahu příkazů podle čl. 9 a 10 DSA jakožto atypických institutů, které samy nejsou právním základem pro uložení povinnosti, ale pouze zakládají dodatečné právní následky příkazům, které splňují v nich stanovené podmínky. Proto byla do § 12 odst. 2 též zahrnuta povinnost vydávajícího orgánu uvést, že se jedná o příkaz podle čl. 9 nebo 10 DSA.
Ve vztahu k trestnímu řízení uvádíme, že nařízení DSA samo o sobě nepředstavuje právní základ, na jehož základě by bylo možné příkaz vydat, příkaz tak musí mít oporu buď v jiném předpisu EU nebo ve vnitrostátním právu. V trestním řízení aktuálně půjde o příkaz podle § 7b odst. 2 tr.ř., žádost podle § 8 odst. 1 tr. ř. o vydání dat o příjemci služby směřující vůči poskytovateli zprostředkovatelských služeb, příkaz podle § 88a tr. ř. a povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř.

	
	Zásadní:
Čl. 9 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 stanoví, že členský stát zajistí, aby příkaz splňoval určité vyjmenované náležitosti. Nejedná se tedy o přímo použitelné ustanovení. Tyto náležitosti jsou podle přiložené srovnávací tabulky (s ohledem na čl. 9 odst. 6 a čl. 10 odst. 6, resp. bod 34 preambule ne zcela přesně) reflektovány občanským soudním řádem a trestním řádem (stávající § 157 a § 169 občanského soudního řádu, navrhovaný § 138b trestního řádu). Není zřejmé, jak je zajištěno, aby příkazy vydávané správními orgány splňovaly náležitosti podle čl. 9 odst. 2 a čl. 10 odst. 2.
	Akceptováno

Se zmocněním k vydávání příkazů podle čl. 9 nebo 10 nařízení DSA pro správní orgány se v kontextu předkládaného materiálu nepočítá. V zájmu právní jistoty bylo do návrhu doplněno obecné ustanovení § 12, které v kontextu českého právního řádu ozřejmuje povahu příkazů podle čl. 9 a 10 DSA jakožto atypických institutů, které samy nejsou právním základem pro uložení povinnosti, ale pouze zakládají dodatečné právní následky příkazům, které splňují v nich stanovené podmínky. Proto byla do § 12 odst. 2 též zahrnuta povinnost vydávajícího orgánu uvést, že se jedná o příkaz podle čl. 9 nebo 10 DSA.
Úprava § 8e tr. ř. byla doplněna tak, aby adaptovala i články 9 odst. 2 a 10 odst. 2 nařízení DSA.

	
	Zásadní:
S tím úzce souvisí další problém – není zřejmé, které všechny orgány budou moci příkazy vydávat, přijímat a vykonávat. Návrhem je stanovena kompetence toliko k výkaznictví podle čl. 9 odst. 3, resp. čl. 10 odst. 3 (§ 27 návrhu). Máme za to, že kompetence by měla být zakotvena v zákoně. Též není zřejmé, jaký je vztah mezi pravomocí vydávat příkazy a dohledovou kompetencí ve smyslu čl. 49 nařízení.
	Vysvětleno

Nařízení DSA samo o sobě nepředstavuje právní základ pro vydání příkazu (srov. odkaz na vnitrostátní právo nebo jiné předpisy EU v článku 9 odst. 1 a 10 odst. 1 či recitál 31 nařízení DSA). V trestním řízení aktuálně spadají do působnosti nařízení DSA příkaz podle § 7b odst. 2 tr. ř., žádost podle § 8 odst. 1 tr. ř. o vydání dat 
o příjemci služby směřující vůči poskytovateli zprostředkovatelských služeb, příkaz podle § 88a tr. ř. a povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř., týká-li se dat příjemce služby.

V těchto ustanoveních je pak upravena příslušnost k vydání příkazu, povolení nebo žádosti.

S ohledem na vztah mezi pravomocí na vztah mezi pravomocí vydávat příkazy a dohledovou kompetencí podle čl. 49 nařízení DSA uvádíme, že mezi nimi nepanuje přímá vazba. Samotný koordinátor digitálních služeb nejenže nemá kompetenci příkazy podle čl. 9 nebo 10 nařízení DSA vydávat, podle tohoto nařízení jsou mu v zásadě „pouze“ předávány. Samotné nařízení DSA naopak neupravuje ani územní působnost, ani přeshraniční vymáhání příkazů, přičemž se obojí bude lišit podle oblasti práva, ve které je zmocnění k zavádění příkazů zaváděno. Považujeme tak za vhodné nerozšiřovat dohledové kompetence ČTÚ na oblast těchto příkazů, ale ponechat úpravu těchto náležitostí zvláštní úpravě obsahující zmocnění k vydání příslušného typu příkazu.

Nad rámec výše uvedeného bylo doplněno obecné ustanovení § 12, které v kontextu českého právního řádu ozřejmuje povahu příkazů podle čl. 9 a 10 DSA jakožto atypických institutů, které samy nejsou právním základem pro uložení povinnosti, ale pouze zakládají dodatečné právní následky příkazům, které splňují v nich stanovené podmínky. Proto byla do § 12 odst. 2 též zahrnuta povinnost vydávajícího orgánu uvést, že se jedná o příkaz podle čl. 9 nebo 10 DSA.

	
	Zásadní:
Není zřejmé, zda bude proti příkazům (alespoň některým) možno uplatňovat opravné prostředky. Navrhovaný § 138d trestního řádu to výslovně vylučuje, v případě správních nebo civilních příkazů se nám situace zdá být nejasná. Máme za to, že i navrhované vyloučení podle § 138d trestního řádu je s ohledem přinejmenším na čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie problematické.
	Připomínka se stala bezpředmětnou
Úprava § 138d byla vypuštěna, připomínka se proto stala bezpředmětnou. Pokud jde o otázku dostupných prostředků nápravy, stávající úprava v trestním řízení zůstává nezměněna.

	
	Zásadní:
Co se týče navrhované novely trestního řádu, domníváme se, že vyloučení čl. 9 odst. 3 v navrhovaném § 27 odst. 3 je přinejmenším problematické a mělo by být odůvodněno. Bod 34 preambule logicky stanoví, že zejm. povinnost koordinátora digitálních služeb z členského státu vydávajícího orgánu předat kopii příkazů všem ostatním koordinátorům digitálních služeb se v souvislosti s trestním řízením nemusí použít nebo by mohla být upravena, pokud tak stanoví platné vnitrostátní trestní právo procesní. Zdá se nám, že plošné vyloučení povinnosti informovat o jednotlivých příkazech koordinátora zakotvené v § 27 odst. 3 by mohlo ohrozit účel koordinace podle nařízení, k jejímuž efektivnímu výkonu je potřebné mít o vydaných příkazech přehled. Totéž platí o § 138c trestního řádu, věta první.
	Vysvětleno. Důvodová zpráva byla doplněna. 

Přímo do trestního řádu bylo doplněno nové ustanovení § 8e odst. 6, které zní: 

„Příkaz vydaný orgánem činným v trestním řízení uvedený 
v článku 9 odst. 1 a 10 odst. 1 nařízení o digitálních službách se koordinátorovi digitálních služeb nepředává.“

Pokud jde o důvody, pro které je vyloučeno informování národního koordinátora ve všech případech, uvádíme následující: 

Nařízení DSA vytváří nový koordinační mechanismus, kdy se předpokládá, že vydané příkazy budou předávány nejen národnímu koordinátorovi, ale i koordinátorům všech dalších členských států. Smyslem je zřejmě zajistit vzájemnou informovanost. Tato úprava nicméně zjevně směřuje primárně do oblasti správního práva, kde se navzájem informují jednotliví regulátoři. Je však třeba uvést, že ve vztahu k trestnímu řízení umožňuje článek 9 odst. 6 a 10 odst. 6 odchylku, což výslovně potvrzuje i preambule, přičemž v bodu 34 se výslovně uvádí, že ve vztahu k trestnímu řízení se nemusí použít povinnost předat příkaz ostatním koordinátorům, takže primární účel – zajištění vzájemné informovanosti – zjevně nemusí platit pro příkazy vydané v trestním řízení. Je také třeba vzít v úvahu, že od roku 2026 bude účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543, které specificky upravuje příkazy týkající se uchování 
a vydání dat elektronického provozu ve vztahu k trestnímu řízení – toto nařízení bude mít v přeshraničních vztazích přednost a žádný obdobný koordinační mechanismus neupravuje, z čehož rovněž plyne, že v oblasti trestního řízení EU neměla záměr takový mechanismus vytvářet. 

Pokud jde o konkrétní důvody, proč je třeba vyloučit předávání příkazů i národnímu koordinátorovi, pak jde-li o předávání příkazů podle čl. 10 odst. 3, 4 DSA, je třeba si uvědomit, že trestní řízení se zpravidla dotýká nejcitlivějších otázek soukromí osob. Je samozřejmě rozdíl, pokud budou účastníkovi trestního řízení (podezřelému/obviněnému/poškozenému atd.) sdělovány informace, které beztak již zná či může znát ze spisu (jedná se zpravidla o osoby, které jsou oprávněny k nahlížení do spisu podle § 65 trestního řádu), a mezi tím, když budou citlivé osobní informace sdělovány nezúčastněným úřadům, a to navíc z poměrně vágních důvodů (není nám známa žádná zásadní pravomoc či působnost, pro jejíž výkon by ČTÚ potřeboval zpracovávat předmětné informace – ČTÚ v této oblasti nemá ani žádné kontrolní pravomoci, neboť příkazy vydané v trestním řízení jsou přezkoumatelné pouze prostředky dle trestního řádu – ostatně nejcitlivější zásahy beztak podléhají kontrole soudu). Lze si tedy klást otázku, jak by takový zásah do soukromí obstál v testu proporcionality.  

Příkladem mohou být sexuálně motivované útoky na děti na internetu – v odůvodnění příkazu mnohdy bude popsáno, jak konkrétní nezletilá (poškozená) z popudu pachatele nafotila své nahé fotografie a tyto následně poskytla pachateli apod. Případně se může jednat o případ znásilnění, kdy pachatel vylákal oběť na nějaké místo prostřednictvím elektronické komunikace. OČTŘ pak budou zajišťovat elektronickou komunikaci či IP adresy k ní. Odůvodnění příkazu však bude obsahovat i popis skutku, pro který se řízení vede, tedy popis sexuálního útoku atd.  

Takovéto informace zcela nepochybně není na místě šířit mimo okruh subjektů trestního řízení. Nutno si uvědomit, že vyžadují-li OČTŘ informace podle čl. 10 odst. 1 DSA, tak se vždy jedná o informace související s předmětem trestního řízení (tudíž i dotčená osoba má vztah k trestnímu řízení). 

Nutno si dále uvědomit, že OČTŘ poskytnou souhlas s informováním dotčeného uživatele (např. obviněného) například i po zahájení trestního stíhání, tedy ještě v průběhu trestního řízení. Je významný rozdíl, pokud bude informován účastník trestního řízení o příkazu ve smyslu čl. 10 odst. 1 DSA, a mezi tím, když by byla taková informace poskytnuta nezúčastněným úřadům, aniž by bylo zřejmé, jak s ní vlastně dál budou pracovat a k čemu ji potřebují. 

Na okraj lze zmínit i otázku ochrany osobních údajů. Byť předání příkazu koordinačním orgánům není samo o sobě zveřejněním informace, na které se vztahují omezení uvedená v § 8a a násl. tr.ř., postup dle čl. 10 odst. 4 DSA představuje poměrně citelné rozšíření dotčeného příkazu mezi subjekty, které nejsou účastníkem trestního řízení. 

Navíc je třeba vzít v úvahu, že dotčenému příjemci služby je informace o příkazu dle čl. 10 odst. 1 DSA poskytnuta, aby mohl případně využít opravné prostředky dle trestního řádu. ČTÚ však nemá žádnou pravomoc přezkoumávat postup OČTŘ, či hodnotit zákonnost příkazu ve smyslu čl. 10 odst. 1 DSA. Účel informování dotčeného příjemce služby (který byl navíc bezprostředně dotčen úkonem OČTŘ) je nesrovnatelný s účelem, pro který má být příkaz poskytnut ČTÚ podle čl. 10 odst. 3 DSA. Jedná se principiálně o zcela odlišné situace a z tohoto důvodu také byla do nařízení DSA podle našeho názoru včleněna ona explicitní možnost se v trestním řízení odchýlit. 

Podle našeho názoru tedy není dán žádný dostatečný důvod, proč by tyto citlivé informace z trestního řízení měly být ČTÚ předány. 

Jde-li o příkazy ve smyslu čl. 9 odst. 1 DSA, ani zde ČTÚ nemá pravomoc jakkoli přezkoumávat takové příkazy – ve vztahu k příkazům vydaným podle § 7b odst. 2 trestního řádu je případný přezkum nastaven pouze v režimu trestního řádu. I na příkazy v režimu čl. 9 odst. 1 DSA se uplatní již shora uvedené, tedy zejména to, že odůvodnění těchto příkazů může obsahovat poměrně citlivé informace, které by neměly být sdělovány subjektům, jichž se úkony trestního řízení přímo netýkají (dotčené osoby jsou ze strany OČTŘ poučeny např. ve smyslu § 8b odst. 1 trestního řádu atd.). Současně jsou příkazy vydávány v průběhu trestního řízení, kde je logické informovat dotčeného příjemce služby (aby mohl využít opravných prostředků), ale není již smysluplné šířit informace o trestním řízení nad rámec subjektů přímo zúčastněných na trestním řízení (byť by se jednalo o státní orgány). Po skončení trestního řízení je již bezpředmětné takový příkaz ČTÚ předávat, neboť příkaz podle § 7b odst. 2 trestního řádu má toliko dočasnou povahu a přímo ze zákona je omezen nejvyšší dobou trvání v délce 90 dnů (a opětovně by hrozilo pouze sdělování citlivých osobních informací subjektům mimo rámec osob, jichž se úkony trestního řádu bezprostředně týkají) – následně tedy zcela postačí obecná informace podle § 30 zákona o digitální ekonomice. 

Je-li cílem čl. 9 odst. 3, 4 a čl. 10 odst. 3, 4 DSA toliko vzájemná informovanost, tak tato bude zajištěna prostřednictvím § 30 návrhu zákona o digitální ekonomice (cestou zprávy o činnosti). Navíc si je nutno uvědomit, že např. čl. 10 odst. 3 DSA hovoří i o tom, že se předá příkaz „…společně s veškerými informacemi o provedení uvedeného příkazu, které obdržel od poskytovatele zprostředkovatelských služeb…“, tj. mohlo by se jednat i o vyžádané obsahy e-mailových schránek podle § 158d odst. 3 trestního řádu apod.

	
	Zásadní:
Není zřejmý účel navrhovaného § 138e ani jeho vztah k unijní úpravě. Jedná se o svolení podle čl. 69 odst. 9 nařízení DSA? O povolení podle čl. 23 odst. 9 nařízení DMA? O povolení ve smyslu trestního řádu?
	Připomínka se stala bezpředmětnou

Úprava § 138e byla vypuštěna, připomínka se proto stala bezpředmětnou. Nicméně k původní úpravě dodáváme, že § 138e směřoval ve vztahu nařízení DSA k povolení sledování podle § 158d odst. 3 tr. ř., což lze v případech získávání dat o uživateli za součinnosti poskytovatele považovat za příkaz uvedený v článku 10 nařízení DSA.

	
	Zásadní:
K čl. 21 DSA
Mimosoudní řešení sporů – Je zřejmé, jakými normami se budou certifikované subjekty ADR během své činnosti řídit? Dotýká se jich úprava v zákoně o mediaci či o rozhodčím řízení? Má-li být jednací řád, podle kterého má mimosoudní řešení sporu probíhat, souladný s použitelným právem, o jaké předpisy se v našich podmínkách jedná? Navrhujeme vysvětlit. 
	Vysvětleno. Důvodová zpráva byla doplněna.

Úprava podle čl. 21 DSA zavádí zvláštní režim, který je odlišný od úpravy mediace nebo rozhodčích řízení. Subjekt, který byl certifikován v souladu s čl. 21 odst. 3 DSA nemusí být ani mediátorem, ani rozhodcem. K tomu dodáváme, že se úprava podle zákona o mediaci na činnost takovýchto subjektů nepoužije ani subsidiárně, neboť jde o postup směřující ke smírnému řešení konfliktu (§ 2 písm. a) zákona o mediaci), přičemž se jiný meritorní způsob řešení konfliktu nenabízí. Ač patrně nic nevylučuje dosažení smírného řešení v průběhu postupu podle čl. 21 DSA, subjekt pro mimosoudní řešení sporů „rozhoduje spory“ (čl. 21 odst. 5 DSA), výstupem řízení před tímto subjektem tedy může být i přisvědčení jedné ze stran sporu, byť právně nezávazné (čl. 21 odst. 5 pododstavec třetí DSA).

Podobně na činnost subjektů pro mimosoudní řešení sporů nespadá pod zákon o rozhodčím řízení, protože rozhodnutí tohoto certifikovaného subjektu není právně závazné a nemůže mít stejné účinky jako rozhodčí nález (§ 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení).

Článek 21 DSA zavádí postup sui generis, který lze do jisté míry připodobnit mechanismu alternativního řešení sporů týkajících se domén spravovaných sdružením CZ.NIC. Tyto spory se řídí relativně samostatným „Řádem pro řešení sporů o domény .cz“, přičemž se tomuto postupu řešení sporů musí podle Pravidel registrace domén v ccTLD .cz musí podvolit každá osoba, která získá práva k určitému jménu domény spravované CZ.NIC.

Úprava podle čl. 21 DSA se od doménových sporů odlišuje tím, že jsou poskytovatelé online platforem povinni přijmout příslušnost certifikovaného subjektu již ze samotné povahy své hospodářské činnosti, na což navazuje požadavek přiznání statusu certifikovaného subjektu orgánem veřejné moci. Jednací řád takovéhoto certifikovaného subjektu ovšem rovněž není možné bez dalšího podřadit pod pravidla jiných známých režimů mimosoudního řešení sporů (mediace, rozhodčí řízení, …). Takovýto jednací řád musí v první řadě splňovat požadavky samotného čl. 21 DSA. Dále se pak jistě uplatní lidskoprávní mantinely, které se promítají i v některých principech známých z procesního práva (volné hodnocení důkazů, zásada materiální pravdy, princip rovnosti zbraní, …). S ohledem na legislativní proces k tomuto ustanovení si lze rovněž všimnout, že zmínka o použitelném právu ve vztahu k jednacímu řádu byla do textu vložena z popudu Rady, přičemž řešení sporu mělo probíhat v souladu s „jednacím řádem a rozhodným právem“ (srov. obecný přístup k návrhu DSA, dokument Rady č. 13203/21). Teprve při propojení změn obsažených v obecném přístupu s příslušným pozměňovacím návrhem Parlamentu (srov. řádek 277 čtyřsloupce k návrhu DSA, dokument Rady č. 5620/22) bylo dosaženo finálního znění. S ohledem na tento poznatek požadavek souladu s použitelným právem vykládáme i jako pravidlo, podle kterého musí jednací řád certifikovaný subjekt zavazovat k rozhodování podle rozhodného práva v dané věci. Bude-li tedy ze smluvních podmínek poskytovatele a relevantních norem mezinárodního práva soukromého vyplývat, že rozhodným právem je právo ČR, bude certifikovaný subjekt rozhodovat též na základě občanského zákoníku a dalších relevantních vnitrostátních předpisů. Obecně ovšem očekáváme relativně široké pole uvážení při tvorbě jednacího řádu certifikovaného subjektu.

	
	Zásadní:
K čl. 37 DSA
Nezávislý audit – Je nutno vyjasnit, kdo bude moci audity provádět, a zda jde o zvláštní úpravu k předpisu upravujícímu auditorskou činnost. Není vhodné provést provazbu se zákonem o auditorech? Čl. 31 v odst. 3 stanoví specifické požadavky na organizace, které mají provádět audit poskytovatelů velmi velkých online platforem a velmi velkým internetových vyhledávačů. Tyto požadavky budou ověřovat samy VLOPs/VLOSEs? Také v čl. 31 odst. 4 jsou stanoveny požadavky na zprávu o auditu. Obdobně je o dohledu pojednáno v čl. 75 odst. 2 DSA.
	Vysvětleno

Provazbu mezi činností auditorů podle čl. 37 DSA a zákonem o auditorech nepovažujeme za vhodnou. Auditorská činnost podle zákona o auditorech spočívá (volně řečeno) v kontrole hospodaření, účetních záznamů a jiných ekonomických informací (§ 2 písm. c) zákona o auditorech). Naopak nezávislý audit podle čl. 37 odst. 1 DSA spočívá v posouzení dodržování povinností poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, resp. závazků přijatých na základě kodexů chování a krizových protokolů. Lze jistě vysledovat určité paralely v požadované odbornosti auditorů podle obou úprav v oblasti řízení rizik (čl. 37 odst. 3 písm. b) DSA a § 8 odst. 3 písm. h) zákona o auditorech), ale audit podle čl. 37 DSA jde nad rámec kontroly ekonomických informací a vyžaduje mj. odpovídající technickou způsobilost ke kontrole algoritmů (srov. též bod 92 odůvodnění DSA) nebo z povahy věci též porozumění úpravě podle DSA jako takové. Obecně očekáváme, že audity podle čl. 37 DSA budou vyžadovat multidisciplinární spolupráci. Zákon č. 90/2009 Sb., o auditorech,  se pro tyto účely tedy nepoužije. 

Pravidla pro provádění auditů podle čl. 37 DSA doplňuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/436 ze dne 20. října 2023, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 stanovením pravidel provádění auditů pro velmi velké online platformy a velmi velké internetové vyhledávače (https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2024/436/oj). To mj. stanoví způsob posuzování dané auditní organizace poskytovatelem VLOP nebo VLOSE, pravidla pro spolupráci auditovaného poskytovatele a auditní organizace, postupy a metodologie provádění auditu, včetně náležitostí zprávy o auditu a výroku auditora.  Splnění požadavků v čl. 37 odstavec 3 budou na základě čl. 4 tohoto nařízení v přenesené pravomoci posuzovat samy VLOPs a VLOSEs. Upozorňujeme, že Komise v čl. 4 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení v přenesené pravomoci předjímá, že podmínku podle čl. 37 odst. 3 písm. b) DSA lze splnit též v rámci skupiny více spolupracujících osob. To podle našeho názoru potvrzuje, že tento audit bude prováděn právě v rámci multidisciplinárních týmů.

	
	Zásadní:
K čl. 51 DSA
Pravomoci koordinátorů – Máme pochybnosti, zda je plně implementován čl. 51. Jde-li o odstavce 1 a 2 navrhujeme dovysvětlit, že ČTÚ je nadáno všemi pravomocemi, které jsou v těchto odstavcích zmíněny. Lze v tomto duchu doplnit srovnávací tabulku o odpovídající úpravu. Za poněkud kuriózní, na naše procesní předpisy nesedící, však považujeme úpravu v čl. 51 odst. 3 písm. b), kdy není bez pochybností, na základě jakých procesních ustanovení bude tato přímo použitelná úprava v našich podmínkách fungovat. Implementace prostřednictvím navrhovaného § 35 odst. 1, který prostě odkazuje na postup dle OSŘ, nepovažujeme za dostatečnou adaptaci na zmíněné ustanovení nařízení. Nutno dovysvětlit, resp. dopracovat.
	Akceptováno

ČTÚ i ÚOOÚ jsou pro účely dozoru svěřovány všechny pravomoci podle čl. 51 nařízení DSA. Zatímco pravomoc provádět kontroly a žádat osoby o podání vysvětlení podle čl. 51 odst. 1 písm. b) a c) nařízení DSA je možné realizovat s pomocí úpravy obsažené v kontrolním řádu, realizace pravomoci požadovat informace od relativně širokého okruhu subjektů podle čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení DSA je upravena zvláštní úpravou obsaženou v návrhu zákona. Obdobně jsou navrhovanou úpravou implementovány pravomoci využívat nápravné prostředky podle čl. 51 odst. 2 nařízení DSA s výjimkou možnosti přijímat předběžná opatření, která v současnosti vyplývá ze správního řádu. Co se týká implementace čl. 51 odst. 3 pododstavce prvního písm. b), do návrhu byla doplněna úprava omezení přístupu v § 39 až 41 a část osmá – změna zákona o zvláštních řízeních soudních. Srovnávací tabulka byla doplněna.

	
	Zásadní:
K čl. 52 odst. 1 až 3 DSA
Sankce – V úpravě přestupků máme pochybnosti, zda je vždy správně stanovena výše po-kuty, tj. v souladu s čl. 52 odst. 3 DSA. Navrhujeme přezkoumat, zda stanovení maximální výše pokuty (1% x 6% ročního celosvětového obratu) je ve všech případech vhodně implementováno. V § 44 odst. 1 u) až z) by mělo být zřejmě limitem 6%, stejně tak v případě § 49 odst. 2 písm. d). Naopak u některých skutkových podstat v § 45 až § 48 lze uvažovat o limitu 1%. K přestupkům dále upozorňujeme na § 46 odst. 2 písm. a), kde máme pochybnosti, zda má být skutková podstata omezena na příjemce, kteří podali oznámení, tj. zda zde není založen rozpor s čl. 20 odst. 1 DSA. Dále, v § 49 odst. 2 písm. b) má být odkazováno na čl. 21 odst. 3 DSA, nikoli na odst. 4. Nadto je nutno vyjasnit, zda nechybí sankční ustanovení k čl. 21 odst. 4 či k čl. 22 odst. 3 DSA. V navrhovaném § 54 odst. 2 spatřujeme ne-správnost v odkazu, neboť má být odkazováno na § 46 odst. 2 písm. r) až u) a y), nikoli na odst. 1.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
Pokud jde o § 49 odst. 1 písm. q) až r) [původní § 44 odst. 1 u) až z)], byla opravena pokuta na 6 %. U § 55 odst. 2 písm. b) [původní § 49 odst. 2 písm. d)] rovněž. U § 50 až 56 (původní § 45 až 48) zůstávají pokuty rovněž na 6 %. Co se týká úpravy výše sankce, předkladatel má za to, že pravidlo je stanoveno v čl. 52 odst. 3 DSA, kdy 1 % lze uložit za „poskytnutí nesprávných, neúplných nebo zavádějících informací nebo za neposkytnutí odpovědi či neopravení nesprávných, neúplných nebo zavádějících informací a za neumožnění kontroly“. Jedná se zejména o přestupky v § 46 odst. 1 písm. o) a p). 
Návrh zákona byl upraven v souladu s dalšími připomínkami.  § 51 odst. 1 písm. a) [původní § 46 odst. 2 písm. a)] byla daná skutková podstata opravena. V § 55 odst. 4 písm. b) [původní § 49 odst. 2 písm. b)] byl upraven odkaz. Rovněž bylo doplněno sankční ustanovení k čl. 21 odst. 4 pododstavci druhému a k čl. 22 odst. 3 DSA (§ 55 odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. c). Odkaz v § 61 odst. 2 byl také upraven. Co se týče čl. 21 odst. 4 pododstavce třetího DSA, máme za to, že není nezbytné vymezovat jeho porušení jako skutkovou podstatu přestupku. Pokud bude ze strany subjektu pro mimosoudní řešení sporů docházet k porušování stanovených lhůt pro rozhodování, považujeme za dostatečně závažný důsledek porušení této povinnosti skutečnost, že mu může koordinátor digitálních služeb odejmout certifikaci na základě čl. 21 odst. 7 ve spojení s čl. 21 odst. 3 písm. e) a čl. 21 odst. 4 pododstavcem třetím DSA.


	
	Zásadní:
K čl. 52 odst. 4 DSA
Penále – Vyplývá z vnitrostátní úpravy institutu donucovacích pokut, zejm. z navrhovaného § 55 zákona, že penále je ukládáno v maximální výši 5% průměrného denního celosvětového obratu nebo příjmu za den a má nabíhat ode dne stanoveného v dotčeném rozhodnutí? Je nutno zajistit, že penále bude ukládáno v souladu s požadavky DSA.
	Akceptováno

Do návrhu byla vložena následující úprava:
§ 62

Exekuce na nepeněžitá plnění

(1) Při provádění exekuce na nepeněžitá plnění vůči osobám uvedeným v čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení o digitálních službách, jde-li o povinnost uloženou na základě nařízení o digitálních službách, lze za každý den prodlení se splněním povinnosti ke dni vydání rozhodnutí o uložení donucovací pokuty uložit donucovací pokutu do výše

a) 5 % z průměrného denního celosvětového obratu osoby, jíž je ukládána pokuta, dosaženého za poslední ukončené účetní období, jde-li o účetní jednotku, nebo

5 % z průměrného denního celosvětového příjmu osoby, jíž je ukládána pokuta, dosaženého za poslední ukončené zdaňovací období, nejde-li o účetní jednotku

	
	Zásadní:
K čl. 53 DSA

V dotčeném ustanovení DSA se stanoví, že během tohoto postupu mají obě strany (příjemce služeb a poskytovatel zprostředkovatelských služeb) právo být vyslechnuty, a to v souladu s vnitrostátním právem. Máme pochybnosti, že toto právo je institutem podnětu dle § 42 správního řádu zajištěno.
	Akceptováno

Do návrhu byla vložena následující úprava:

§ 63
Společná ustanovení
(2) Na postup při vyřízení stížnosti podle čl. 53 nařízení o digitálních službách nebo čl. 27 nařízení o správě dat se použije § 42 správního řádu, nestanoví-li nařízení o digitálních službách nebo nařízení o správě dat jinak.

	
	Zásadní:
K čl. 62 DSA
Struktura sboru – Je stanoveno, kdo se bude za každý u Úřadů činností Sboru účastnit? Tedy kdo bude na zasedání vysílán?
	Vysvětleno

Předkladatel má za to, že otázka účasti konkrétní osoby v rámci ČTÚ nebo ÚOOÚ závisí na organizační struktuře a organizačním řádu daného úřadu a nepovažuje tedy za nutné stanovit, kdo se má jednání Sboru účastnit. Vysvětlení bylo rovněž doplněno do důvodové zprávy.

	
	Zásadní:
K čl. 69 DSA
Pravomoc provádět kontroly - Čl. 69 nařízení 2022/2065 stanoví rozsáhlé kontrolní pravomoci Komise vůči poskytovatelům. Výkon uvedených kontrolní pravomoci může zahrnovat poměrně významné zásahy do lidských práv, např. vstup do obydlí, zajišťování věcí, zákaz vstupu do vymezených prostor atd. Dále platí, že tyto kontrolní pravomoci může Komise provádět s pomocí fyzických a právnických osob, případně orgánů členského státu. Čl. 69 odst. 9 specifikuje, že v případě, že pomoc vnitrostátních orgánů vyžaduje v souladu s vnitrostátním právem svolení vnitro-státního justičního orgánu, vyčká se v postupu kontroly na uvedené rozhodnutí. Čl. 69 odst. 10 dále specifikuje referenční rámec rozhodování soudu.
 - Především není zřejmé, jakým způsobem bude přistupováno k situacím, kdy bude Komise nebo, což je významnější, fyzické a právnické osoby, postupovat způsobem, který vyžaduje svolení soudu. Pro tyto situace nenacházíme v samotném nařízení odpověď. 
- Považujeme za vhodné provazbu na ustanovení upravující postup vnitrostátních orgánů, tj. čl. 69 odst. 8, 9 a 10, ve vnitrostátním právu doplnit. Upozorňujeme, že čl. 69 odst. 8 před-pokládá, že stěžejní bude pomoc donucovacích orgánů, tedy v terminologii českého právní-ho řádu bezpečnostních sborů.
	Částečně akceptováno
V první řadě uvádíme, že podle našeho názoru čl. 69 DSA Komisi nesvěřuje pravomoc vykonávat domovní prohlídky ve smyslu čl. 12 LZPS. Zatímco podle čl. 69 odst. 2 písm. a) DSA mohou pracovníci Komise „vstupovat do všech prostor, na všechny pozemky a do všech dopravních prostředků dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či [osoby podle] čl. 67 odst. 1.“ Toto je třeba srovnat s velmi podobnou formulací čl. 20 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže, vedle které čl. 21 odst. 1 uvedeného nařízení rozšiřuje toto zmocnění Komise též na kontroly v bytech „ředitelů, vedoucích pracovníků a dalších zaměstnanců dotyčných podniků“. Ani body odůvodnění DSA na rozdíl od bodu 26 odůvodnění nařízení (ES) č. 1/2003 o možnosti kontrol v „bytech“ nehovoří. Konečně ani prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/1201, které upřesňuje mj. postup podle čl. 69 DSA, o kontrolách v bytech nehovoří. S ohledem na závažnost zásahu do nedotknutelnosti obydlí souvisejícího s takovouto kontrolou nepovažujeme za pravděpodobné, že by DSA Komisi takovouto pravomoc svěřovalo, aniž by se o ní výslovně zmiňovalo. Z tohoto důvodu tedy podle našeho názoru k úkonům podle čl. 69 odst. 2 DSA ani není třeba předchozího souhlasu soudu po vzoru § 21g odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Ani v jiných situacích předvídaných v čl. 69 odst. 2 DSA si nejsme vědomi potřeby svolení soudu.

V návaznosti na čl. 69 odst. 8 DSA byl ovšem do § 34 (původní § 33) navrhované úpravy vložen nový odstavec 2, který pracovníkům ČTÚ svěřuje pravomoci obdobné těm podle § 21f odst. 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Toto ustanovení svěřuje přímo osobám provádějícím kontrolu (šetření) na místě zjednat si přístup do prostor, které nejsou obydlím podle § 7 kontrolního řádu, resp. k podkladům nacházejícím se v těchto prostorách. Ve spojení s § 30 (přečíslovaným § 28) odst. 3 a 4 je obdobné oprávnění zajištěno i pro poskytnutí součinnosti při šetření Komise podle čl. 69 odst. 8 DSA. Po vzoru § 21f odst. 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže nepočítáme s apriorním zapojením donucovacích orgánů (bezpečnostních sborů). Tím podle našeho názoru není ohrožena kompatibilita navrhované úpravy s čl. 68 odst. 8 DSA, neboť toto ustanovení podmiňuje zapojení donucovacích orgánů vhodností z hlediska vnitrostátního práva.

	
	Zásadní:
K čl. 82 DSA
Vede-li se řízení na úrovni Komise, jak máme procesně podchyceno, má-li se na základě čl. 82 dostat zpět do pravomoci koordinátora digitálních služeb v zemi usazení, tj. v našich podmínkách ČTÚ? Připomínka je obdobná připomínce k čl. 51 odst. 3 DSA a souvisí s navrhovanými § 34 až 36 zákona.
	Akceptováno
Navrhovaná úprava podle § 38 nově zohledňuje skutečnost, že ČTÚ může podle čl. 51 odst. 3 DSA postupovat i na základě žádosti Komise, jak předvídá čl. 82 DSA.

	
	Zásadní:
K čl. 86 DSA
Zastoupení – Kdo bude v našich podmínkách subjektem zastupujícím příjemce služeb dle čl. 86 odst. 1, jejichž stížnosti mají být dle čl. 86 odst. 2 vyřízeny přednostně a bez zbytečného odkladu?
	Vysvětleno

Předkladatel má za to, že kritéria v čl. 86 odst. 1 jsou stanovena dostatečně jasně a přesně, jsou tedy přímo aplikovatelná. V rámci českého právního řádu mohou těmito subjekty [v případě splnění podmínky uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. c)] být např. spolky dle § 214 OZ, jejichž stanovy odpovídají požadavku podle čl. 86 odst. 1 písm. c) DSA. Očekáváme, že tuto funkci budou vykonávat např. spotřebitelské organizace, organizace zabývající se ochranou zranitelných osob v online prostředí apod.

	
	Zásadní:
Ke čl. 90 DSA

Dotčeným ustanovením se upravuje oblast působnosti směrnice 2020/1828, která se týká zástupných žalob. Navrhujeme alespoň ve srovnávací tabulce vykázat, že transpozice směrnice bude i v tomto rozsahu působnosti řádně transponovaná. 
	Akceptováno

Srovnávací tabulka byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Zásadní:
Na okraj upozorňujeme, že doporučení 2003/361/ES zmiňované na několika místech v DSA nebylo dosud publikováno v Úředním věstníku EU v českém jazyce, čímž není naplněn základní předpoklad pro řádnou aplikaci normy adresáty. 
	Vysvětleno

Na doporučení 2003/361/ES odkazuje již samotné (přímo použitelné) DSA. Neodkazovat na toto doporučení by tak podle našeho názoru představovalo problém z hlediska kompatibility navrhované úpravy. Odkazy na doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků jsou navíc již obsaženy v právních předpisech ČR, např. v zákoně o kybernetické bezpečnosti (č. 181/2014 Sb.), insolvenčním zákoně (č. 182/2006 Sb.) nebo zákoně o hospodaření energií (č. 406/2000 Sb.).

	
	Zásadní:
K § 11 odst. 2 návrhu

Obáváme se, že čestná prohlášení nejsou dostačující k prokázání požadavků za účelem získání příslušného statusu dle čl. 21 odst. 3, čl. 22 odst. 2 a čl. 40 odst. 8 DSA. 
	Akceptováno

§ 13 odst. 2 (dříve § 11 odst. 2) byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že čestná prohlášení lze využít pouze v případech, kdy nelze splnění podmínek pro získání statusu/certifikace dle čl. 21 odst. 3, čl. 22 odst. 2 a čl. 40 odst. 8 DSA prokázat jinak (např. při nutnosti prokázání negativní skutečnosti). Žadatel je navíc povinen naplnění této podmínky v řízení prokázat. V tomto smyslu byla taktéž doplněna důvodová zpráva.

	
	Zásadní:
Není zřejmé, jak lze dle navrhovaného § 26 odst. 3 a 4 zákona provádět kontrolu ÚOOÚ, který není pro čl. 40 odst. 8 DSA orgánem dozoru – viz § 24 odst. 2. Navrhujeme vysvětlit.
	Částečně akceptováno

Účelem § 29 (původní § 26) je spolupráce a poskytnutí informací Českému telekomunikačnímu v případech, kdy Úřad na ochranu osobních údajů provádí výkon dozoru v rámci své příslušnosti dle zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů a zároveň správce/zpracovatel osobních údajů (případně jiný povinný subjekt) u kterého je kontrola prováděna je zároveň prověřeným výzkumným pracovníkem dle čl. 40 DSA odst. 8. Relevantní ustanovení byla upravena, aby odkazovala na kontrolu dodržování povinností podle GDPR.

	
	Zásadní:
Předkladatel by se měl v souladu s Legislativními pravidly vlády v materiálu vyjádřit ke vztahu návrhu k výše zmiňovanému řízení o porušení smlouvy č. 2022/2141. Zejména zda je cílem návrhu přijmout legislativní opatření v zásadě stejná, jak jsou v příslušné implementační úpravě ve stávajícím zákoně č. 480/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zda je dle názoru předkladatel nařízení 2019/1150 plně implementováno do právního řádu ČR, není proto nutno přijímat další adaptační úpravu a řízení o porušení smlouvy je nadále bezpředmětné.
	Vysvětleno

Řízení o porušení smlouvy č. 2022/2141 bylo ukončeno dne 16. 11. 2023. Cílem návrhu je přijmout v zásadě stejná opatření, jako ve stávajícím zákoně č. 480/2004 Sb. 

	
	Zásadní:
Jde-li o implementační ustanovení zákona k nařízení P2B, je nutné se ptát, zda je adaptace na nařízení pouze prostřednictvím § 23 a § 43 dostačující. 
- Jde-li o čl. 12 nařízení P2B (Mediace), je nezbytné vyjasnit, jak se má přímo použitelná úprava k vnitrostátním ustanovením upravujících mediaci. 
- Jde-li o čl. 14 nařízení P2B, není zřejmé, kdo je v našich podmínkách organizacemi a sdruženími, která mají oprávněný zájem na zastupování podnikatelských subjektů nebo uživatelů firemních internetových stránek, kterým svědčí právo podat žalobu v jejich zájmu a které mají splňovat kritéria čl. 14 odst. 3 nařízení, resp. veřejnými subjekty s právem podat žalobu, jak je předpokládá čl. 14 odst. 4 nařízení. Není jasné, kdo těmito subjekty je, neboť ani není využito fakultativního ustanovení čl. 14 odst. 5 nařízení umožňující členskému státu tyto subjekty určit (z něhož by vyplývala notifikační povinnost vůči Komisi, která by následně dotčené subjekty zařadila do příslušného seznamu). Jak si předkladatel vykládá ustanovení čl. 14 odst. 7 nařízení, který stanoví povinnost soudům uznat subjekty uvedené v seznamu vedeném Komisi? Jak je tato povinnost zohledněna v našich procesních předpisech? 
	Vysvětleno

Překladatel má za to, že co se týká čl. 12 nařízení P2B, nařízení je přímo účinné a není dané ustanovení není třeba implementovat. Nařízení dává poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb povinnost určit si dva nebo více mediátorů. Tito vybraní mediátoři musí splňovat pouze podmínky stanovené v čl. 12 odst. 2. Předkladatel se domnívá, že vnitrostátní ustanovení upravující mediaci není pro daný článek relevantní, jelikož sám poskytovatel si vybírá mediátora, který dané podmínky splňuje a zároveň tak musí vyhodnotit, zda jsou zmíněné podmínky splněny. 

Ustanovení § 14 odst. 5 zavádí diskreční pravomoc členským státům zavést postupu na určení entit, kterým přiznávají právo podat žalobu u příslušných soudů znějících na ukončení nebo zákaz nesplnění požadavků plynoucích z nařízení P2B. Předkladatel se rozhodl tuto možnost nevyužít. Tato možnost nebyla využita ani v současně platném zákoně č. 480/2004. Dále je nezbytné zmínit, že dle informací předkladatele z jednání expertních skupin Evropské komise k e-commerce toto ustanovení využily pouze tři členské státy. Pokud jde o čl. 14 odst. 7 dle kterého mají soudy seznam vedený Komisí uznávat jako důkaz právní způsobilosti dané entity, máme rovněž za to, že ustanovení je přímo účinné, jelikož je jasné a konkrétní.

	
	Zásadní:
Součástí balíčku aktu o digitálních službách je i nařízení o digitálních trzích - nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925. Z databáze ISAP je patrné, že úprava byla vyhodnocena jako přímo použitelné bez nutnosti přijímání adaptačního opatření. Máme pochybnosti, zda lze takový závěr bez dalšího podpořit. Minimálně je nutné zvážit tato implementační opatření:
- Považujeme za vhodné stanovit, kdo je vnitrostátním příslušným orgánem, který je na řadě míst v nařízení o digitálních trzích uveden. Viz čl. 5 odst. 6, čl. 14 odst. 4 a 5 atd. 
- Je nutné vyjasnit, jak bude realizována pomoc, která má být poskytována Komisi ze strany členského státu – viz čl. 16 odst. 5, čl. 21 odst. 5, čl. 22 odst. 2, čl. 23 odst. 3 a další odstavce, čl. 26 odst. 2, čl. 27 nařízení o digitálních trzích. Jsou na tyto situace nastaveny naše procesní předpisy? 
- Čl. 23 odst. 9 a 10 nařízení o digitálních trzích stanoví pravidla pro situace, kdy je třeba povolení soudu. Není vhodné provést provazbu na ustanovení upravující postup vnitrostátních orgánů? K pravomoci provádět kontroly se vyjadřujeme již výše k čl. 69 nařízení o digitální službách. Připomínky platí přiměřeně i zde.
- Spolupráce mezi Komisi a vnitrostátními orgány je dána v čl. 37 a 38 nařízení o digitálních trzích a čl. 1 odst. 7 téhož předpisu. Nechybí právní základ pro provádění spolupráce? Mělo by být rovněž jasné, jak bude zajištěno naplnění především čl. 38 odst. 7.  Na obdobné pravidlo v nařízení o digitálních službách je reagováno přijetím odpovídajícího implementačního předpisu upravující zastavení řízení (§ 38 návrhu zákona)
- Rovněž máme za to, že ani čl. 39 nařízení o digitálních trzích týkající se soudů nemůže působit pouze sám od sebe.  V této souvislosti uvádíme, že obdobné povinnosti soudů stanoví i čl. 82 odst. 3 nařízení o digitálních službách, který rovněž není proveden.
- Zajištění implementace čl. 51 a čl. 52 nařízení o digitálních trzích, které mění směrnici o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, a směrnici o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, je nutno vykázat alespoň ve srovnávací tabulce. 
	Vysvětleno

Gestorem nařízení o digitálních trzích je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který se dne 8. 12. 2023 vyjádřil následovně.

Adaptace nařízení proběhla přijetím zákona č. 226/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů.

Formou poslaneckého pozměňovacího návrhu došlo k doplnění ustanovení adaptujících toto nařízení, konkrétně 

-
V § 1 odst. 2 se doplnilo, že zákon zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie24), poznámka pod čarou č. 24 „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (nařízení o digitálních trzích). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2560 ze dne 14. prosince 2022 o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh.“.

-
V § 20a odst. 3 se doplnilo písmeno i), které zní „i) vyžadovat po soutěžitelích součinnost nezbytnou pro plnění úkolů vyplývajících pro něj z přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících spravedlivé trhy otevřené hospodářské soutěži v digitálním odvětví25) a zahraniční subvence narušující vnitřní trh26).“.

Poznámka pod čarou č. 25 zní: „25) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (nařízení o digitálních trzích).“.

Poznámka pod čarou č. 26 zní: „26) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2560 ze dne 14. prosince 2022 o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh.“.

-
V § 20a odst. 4 se doplnilo písmeno f), které zní: „f) poskytnout Komisi součinnost podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících spravedlivé trhy otevřené hospodářské soutěži v digitálním odvětví25) a zahraniční subvence narušující vnitřní trh26).“.

S následujícím odůvodněním:

„V souvislosti s přijetím Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (nařízení o digitálních trzích) a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2560 ze dne 14. prosince 2022 o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh je potřeba reagovat úpravou vnitrostátních předpisů. Účelem vnitrostátní legislativy není rozvinout a podrobně provést texty nařízení, nýbrž zajistit jejich aplikovatelnost tam, kde přímá proveditelnost není možná.

Částečnou reakci představuje již nyní v aktuální navrhované novele ZOHS, jejíž součástí je i změna zákona č. 237/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, návrh obsažený v bodě 13. spočívající v doplnění současného § 2 písm. c) o slova: „Úřad je vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž podle přímo použitelných předpisů Evropské unie“ s příslušným odkazem na výše uvedená nařízení. Avšak považuje se za nezbytné tuto úpravu doplnit ještě o standardní odkaz na přímo použitelný předpis Evropské unie přímo v ZOHS v § 1 odst. 2. Dále je nutno v zájmu právní jistoty a zamezení výkladových nejasností rozšířit oprávnění Úřadu uvedená v § 20a odst. 3 a jeho povinnosti uvedené v § 20a odstavci 4 o nová písmena odkazující právě na tato dvě nařízení tak, aby Úřad mohl plnit úkoly pro něj z těchto nařízení vyplývající.“

Jelikož k doplnění těchto ustanovení došlo až pozměňovacími návrhy, nebyla k tomuto zpracována srovnávací tabulka. Na této již pracujeme a bude v brzké době vložena do ISAPu.
K jednotlivým bodům připomínkového místa: 

- Považujeme za vhodné stanovit, kdo je vnitrostátním příslušným orgánem, který je na řadě míst v nařízení o digitálních trzích uveden. Viz čl. 5 odst. 6, čl. 14 odst. 4 a 5 atd. 

Viz § 2c zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:

„Úřad: 

c) vykonává další působnosti stanovené zvláštními zákony; je vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž podle přímo použitelných předpisů Evropské unie.“.

Jedná se o minimalistické legislativní řešení. Úřad tak je považován za vnitrostátní příslušný orgán, který plní úkoly, případně zastupuje Českou republiku v situacích a oblastech uvedených v Nařízení DMA. Jedním ustanovením je tak zahrnuta celá šíře úkolů a povinností Úřadu z Nařízení DMA vyplývajících.

- Je nutné vyjasnit, jak bude realizována pomoc, která má být poskytována Komisi ze strany členského státu – viz čl. 16 odst. 5, čl. 21 odst. 5, čl. 22 odst. 2, čl. 23 odst. 3 a další odstavce, čl. 26 odst. 2, čl. 27 nařízení o digitálních trzích. Jsou na tyto situace nastaveny naše procesní předpisy? 

Viz § 20a odst. 3 písm. i) a odst. 4 písm. f) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže).

Viz § 2c zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:

„Úřad: 

c) vykonává další působnosti stanovené zvláštními zákony; je vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž podle přímo použitelných předpisů Evropské unie.“.

- Čl. 23 odst. 9 a 10 nařízení o digitálních trzích stanoví pravidla pro situace, kdy je třeba povolení soudu. Není vhodné provést provazbu na ustanovení upravující postup vnitrostátních orgánů? K pravomoci provádět kontroly se vyjadřujeme již výše k čl. 69 nařízení o digitální službách. Připomínky platí přiměřeně i zde.

Viz § 135 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

Možnost požádat o součinnost Policii České republiky při provádění úkonu Úřadu, konkrétně v rámci šetření na místě v obchodních prostorách soutěžitele podle § 21f nebo šetření na místě v jiných než obchodních prostorách podle § 21g ZOHS, je upravena v § 135 správního řádu, kde se uvádí následovné: „hrozí-li, že se někdo pokusí ztížit nebo zmařit provedení úkonu správního orgánu, nebo hrozí-li nebezpečí osobám nebo majetku, může správní orgán požádat Policii České republiky o součinnost jejích příslušníků při provádění svého úkonu.“ 

Máme za to, že formulace „úkon správního orgánu“ zahrnuje i situaci uvedenou v Nařízení DMA, kdy „dotčeným členským státem“ je nutno v užším smyslu chápat Úřad jako jeho správní orgán. Ve vnitrostátním předpisu tedy v této věci existuje provázanost s Nařízením DMA, na základě které adresáti práv a povinností budou dostatečně zpraveni o možnostech či pravidlech vyplývajících z nadnárodní evropské přímo použitelné legislativy a není tak třeba nové vnitrostátní legislativní úpravy. Tuto problematiku máme prokonzultovánu i s MSP.

- Spolupráce mezi Komisi a vnitrostátními orgány je dána v čl. 37 a 38 nařízení o digitálních trzích a čl. 1 odst. 7 téhož předpisu. Nechybí právní základ pro provádění spolupráce? Mělo by být rovněž jasné, jak bude zajištěno naplnění především čl. 38 odst. 7.  Na obdobné pravidlo v nařízení o digitálních službách je reagováno přijetím odpovídajícího implementačního předpisu upravující zastavení řízení (§ 38 návrhu zákona)

Viz § 2c zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:

„Úřad: 

c) vykonává další působnosti stanovené zvláštními zákony; je vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž podle přímo použitelných předpisů Evropské unie.“.

- Rovněž máme za to, že ani čl. 39 nařízení o digitálních trzích týkající se soudů nemůže působit pouze sám od sebe.  V této souvislosti uvádíme, že obdobné povinnosti soudů stanoví i čl. 82 odst. 3 nařízení o digitálních službách, který rovněž není proveden.

Jedná se o oprávnění Komise předkládat svá vyjádření soudům a vyžadovat od nich dokumenty. Nevidíme důvod k vnitrostátní úpravě takového práva vyplývajícího z přímo aplikovatelného nařízení.

- Zajištění implementace čl. 51 a čl. 52 nařízení o digitálních trzích, které mění směrnici o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, a směrnici o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, je nutno vykázat alespoň ve srovnávací tabulce.

Srovnávací tabulka byla doplněna a vložena do ISAP. 

	
	Zásadní:
Akt o správě dat je přímo použitelný již od září tohoto roku bez toho, aby k němu byla přijata implementační opatření. To by mělo být bezodkladně napraveno. S ohledem na časový rámec pro uplatňování připomínek k předloženému implementačnímu návrhu uvádíme pouze příkladmo ustanovení aktu o správě dat, jež by zasluhovala přijetí implementačních opatření.

Nařízení v některých ustanoveních odkazuje na vnitrostátní právní předpisy – viz např. definice datového altruismu v čl. 2 odst. 16. Není bez pochybností, zda je vždy zřejmá provazba s příslušnými vnitrostátními předpisy, tj. o jaké předpisy se jedná. 
	Částečně akceptováno
S ohledem na definici datového altruismu v čl. 2 odst. 16 DGA, resp. úpravu obecných požadavků na registraci uznané organizace pro datový altruismus podle čl. 18 DGA uvádíme, že je třeba v nich obsažený odkaz na vnitrostátní právo číst ve světle bodu 48 odůvodnění DGA, podle kterého „toto nařízení vychází z požadavků vnitrostátních právních předpisů týkajících se legálního působení v určitém členském státě jako nezisková organizace.“ Mezi tyto požadavky vnitrostátního práva mohou podle informací předložených při projednávání návrhu DGA v pracovních skupinách Rady mohou spadat též specifické požadavky na cíle obecného zájmu sledované neziskovými organizacemi. Proto výše citovaná ustanovení hovoří o stanovení cílů „v příslušných případech“ (srov. též angl. as provided for in national law, where applicable, nebo fr. objectifs […] prévus dans le droit national, le cas échéant). V Česku takovéto zvláštní požadavky vnitrostátní právo nestanovuje, relevantní tak budou pouze požadavky na účel příslušné právnické osoby. V českém prostředí tak může být uznanou organizací pro datový altruismus např. spolek, jehož účelem je podle jeho stanov plnit příslušné cíle obecného zájmu, jejichž demonstrativní výčet je ostatně obsažen v čl. 2 bodě 16 DGA. 
Ve výše uvedeném smyslu byla doplněna důvodová zpráva. 

	
	Zásadní:
Z kapitoly II aktu o správě dat (Opakované použití určitých kategorií chráněných dat v držení subjektů veřejného sektoru) není jasná návaznost na české právní předpisy, zejména zákon č. 106/1999 Sb.  Jako vhodné k implementaci či vykázání se jeví minimálně tato ustanove-ní: čl. 4 – proces udělování výhradních práv subjektu veřejného sektoru; čl. 5 odst. 1 – kdo jsou subjekty příslušné podle našich předpisů k udělení či zamítnutí přístupu pro opakované použití; čl. 5 odst. 5 – jsou stanoveny zvláštní záruky?; čl. 6 – jsou stanoveny poplatky za povolení opakovaného použití dat, zejm. v souladu s požadavky odst. 4 a odst. 6?; čl. 7 – je nutno stanovit orgány na podporu subjektů veřejného sektoru, které je nutno dle odst. 5 noti-fikovat Komisi; čl. 8 – je nutno zajistit fungování jednotného informačního místa a zajistit jeho spolupráci se subjekty veřejného sektoru; čl. 9 – je nutné stanovit podrobnější úpravu řízení o žádostech o opakované použití. Jsou stanoveny kratší lhůty dle odst. 1? Jak vykazujeme implementaci možnosti přezkumu?
	Vysvětleno

Věcnou odpovědnost za kapitolu II nařízení DGA má Digitální a informační agentura, srov. věcný záměr zákona o správě dat veřejného sektoru, čj. OVA 307/23. Z toho důvodu se navrhovaný zákon této části nařízení DGA netýká. Tato informace byla uvedena mj. v poznámce pod čarou č. 8 na straně 6 Důvodové zprávy, nicméně pro větší přehlednost jsme informaci uvedli nyní přímo v textu do části 2.1.3 - Nařízení o správě dat.

	
	Zásadní:
Ke kapitole III aktu o správě dat (Požadavky vztahující se na služby zprostředkování dat)
Máme stanovenu úpravu poplatků za oznámení dle čl. 11 odst. 11 aktu o správě dat?; čl. 13 odst. 1 – je nutné příslušné orgány odnotifikovat Komisi; čl. 13 odst. 3 – je nezbytné nastavit spolupráci mezi ČTÚ a orgány uvedenými v tomto ustanovení; není nutno dopracovat úpra-vu k čl. 14 odst. 4 písm. c) aktu umožňující požadovat ukončení poskytování služby?; máme stanoven právní základ pro spolupráci a poskytování pomoci dle čl. 14 odst. 7?
	Akceptováno

Úprava poplatků za oznámení dle čl. 11 odst. 11 aktu o správě dat je stanovena v části páté návrhu – § 69 (původní § 58) změna zákona o správních poplatcích. 

Co se týká povinnosti notifikovat dle čl. 13 odst. 1, předkladatel si je této povinnosti vědom a po schválení návrhu zákona podnikne potřebné kroky. 
Co se týká spolupráce na vnitrostátní úrovni, překladatel má za to, že obecná povinnost spolupráce mezi orgány vychází ze správního řádu a další náležitosti spolupráce pak upravuje § 29 návrhu zákona. Ustanovení týkající se spolupráce na unijní úrovni mezi příslušnými orgány pro služby zprostředkování dat je dle našeho názoru přímo aplikovatelné, jelikož obecným způsobem upravují spolupráci mezi členskými státy (Českou republikou) a Evropskou komisí. Rovněž bude spolupráce dozorových orgánů probíhat prostřednictvím Evropského sboru pro inovace. 
K nutnosti dopracovat úpravu k čl. 14 odst. 4 písm. c) aktu o správě dat, uvádíme, je implementován v § 56 odst. 3.

	
	Zásadní:
Ke kapitole IV aktu o správě dat (Datový altruismus)
Upozorňujeme na nutnost provádění notifikace Komisi v souladu s čl. 19 odst. 5 a odst. 6 a čl. 23 odst. 2. 
	Vysvětleno

Předkladatel si je vědom této povinnosti a po schválení tohoto návrhu podnikne dané kroky.

	
	Zásadní:
Ke kapitole IV aktu o správě dat (Datový altruismus)
Dále, neměl by být umožněn výmaz z rejstříku na žádost uznané organizace pro datový altruismus?
	Akceptováno

Do návrhu zákona byl doplněn § 24:

§ 24
Výmaz z rejstříku uznaných organizací pro datový altruismus

Úřad provede výmaz uznané organizace pro datový altruismus z rejstříku uznaných organizací pro datový altruismus způsobem stanoveným v čl. 24 odst. 5 nařízení o správě dat nebo ke dni doručení oznámení uznané organizace pro datový altruismus o ukončení její činnosti Úřadu, není-li v tomto oznámení uveden jako den ukončení činnosti den pozdější. 


	
	Zásadní:
Ke kapitole IV aktu o správě dat (Datový altruismus)
Máme zajištěn právní základ pro spolupráci mezi příslušnými orgány pro registraci organizací pro datový altruismus dle čl. 24 odst. 6? Obdobně je spolupráce předpokládána i čl. 26 odst. 6 aktu o správě dat. 
	Vysvětleno

Ustanovení týkající se spolupráce mezi příslušnými orgány pro registraci organizací pro datový altruismus dle čl. 24 odst. 6 a spolupráce dle čl. 26 nařízení DGA je dle našeho názoru přímo aplikovatelné, jelikož obecným způsobem upravují spolupráci mezi členskými státy (Českou republikou) a Evropskou komisí. Rovněž bude spolupráce dozorových orgánů probíhat prostřednictvím Evropského sboru pro datové inovace. 
Článek 24 odst. 6 a článek 26 upravují přímo spolupráci příslušných orgánů pro služby zprostředkování dat a příslušných orgánů pro registraci organizací pro datový altruismus. Návrh zákona v § 19 (původní § 17) a v § 21 (původní § 19) stanovuje, že těmito příslušnými orgány je Český telekomunikační úřad. Máme tedy za to, že z návrhu zákona a z nařízení jasně vyplývá, že ČTÚ bude provádět tuto spolupráci a výslovné uvedení v zákoně by jen opakovalo znění nařízení. Toto platí i pro nařízení o digitálních službách, kdy návrh zákona určuje ČTÚ jako koordinátora digitálních služeb a nařízení stanovuje, že koordinátoři digitálních služeb mají povinnost vzájemně spolupracovat.

	
	Zásadní:
Ke kapitole V aktu o správě dat
Máme pochybnosti, zda institut stížnosti dle § 42 správního řádu odpovídá úpravě v čl. 27 odst. 2 aktu. Navrhujeme výslovně eliminovat možný nesoulad úprav. 
	Akceptováno
Do návrhu byla vložena následující úprava:

§ 63

Společná ustanovení

(2) Na postup při vyřízení stížnosti podle čl. 53 nařízení o digitálních službách nebo čl. 27 nařízení o správě dat se použije § 42 správního řádu, nestanoví-li nařízení o digitálních službách nebo nařízení o správě dat jinak. 

	
	Zásadní:
Ke kapitole V aktu o správě dat
Dále, k čl. 29 aktu žádáme vyjasnit, zda je jasné, kdo bude za české orgány do Evropského sboru pro datové inovace vysílán.
	Vysvětleno 

Předkladatel má za to, že čl. 29 DGA dostatečně jasně stanovuje jednotlivé zástupce Sboru ("Evropský sbor pro datové inovace ve formě expertní skupiny, složený ze zástupců příslušných orgánů pro služby zprostředkování dat a příslušných orgánů pro registraci organizací pro datový altruismus..."). Návrh zákona pak v § 19 a 21 (původní § 17 a 19) stanovuje příslušný orgán pro služby zprostředkování dat a příslušný orgán pro registraci organizací pro datový altruismus. Co se týká účasti konkrétní osoby, předkladatel se domnívá, že tato otázka závisí na organizační struktuře a organizačním řádu daného úřadu a nepovažuje tedy za nutné stanovit, kdo se má jednání Sboru účastnit.

	
	Zásadní:
Ke kapitole V aktu o správě dat
Nadto k čl. 31 aktu máme pochybnosti, zda je bez dalšího reálné, aby subjekt hodnotil systém třetí země, jak je žádáno čl. 31 odst. 3 písm. a) až c) aktu.
	Vysvětleno

V původním návrhu Komise (dokument COM(2020) 767 final) bylo v čl. 30 odst. 3 stanoveno, že „Adresát rozhodnutí si vyžádá stanovisko dotyčných příslušných subjektů nebo orgánů podle tohoto nařízení za účelem zjištění, zda jsou tyto podmínky splněny.“ Rada nicméně toto ustanovení ve svém mandátu pro trialog (dokument Rady č. 12124/21) vyškrtla a stejně tak nebylo ani předmětem dohody spoluzákonodárců. Nařízení tedy nepředpokládá účast orgánu veřejné moci na tomto procesu, na rozdíl například od nedávno přijatého nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2854 (nařízení o datech), kde je tato možnost součinnosti stanovena. 

	
	Zásadní:
K čl. 34 aktu o správě dat (Sankce)

Předkladatel dodržuje požadavky čl. 34 a stanoví skutkové podstaty přestupků pouze ve vztahu k některým ustanovením aktu o správě dat. Přesto máme pochybnosti, zda není vhodné stanovit další skutkové podstaty, např. za nerespektování ztráty práva používat označení dle čl. 24 odst. 5. Nadto upozorňujeme na nutnost dle čl. 34 odst. 1 poslední věty oznámit sankce či změny sankcí Komisi. 
	Akceptováno

Do § 58 odst. 1 písm. b) návrhu zákona byla doplněna skutková podstata týkající se neoprávněného využívání označení podle čl. 17 odst. 2 DGA (resp. čl. 24 odst. 5). Co se týká povinnosti notifikovat Komisi sankce, předkladatel si je vědom této povinnosti a po schválení tohoto návrhu podnikne potřebné kroky. 

	
	Zásadní:
K čl. 34 aktu o správě dat (Sankce)

Dále, čl. 34 odst. 2 aktu by měl být lépe provázán s vnitrostátními pravidly pro ukládání sankcí (nakolik postačuje § 37 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Odkazy v navrhovaném § 50 odst. 2 a § 51 odst. 2 (výše pokut) neodpovídají odstavcům prvním – v § 50 chybí například písmeno v) a w). 
	Akceptováno

§ 56 (původní § 50) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:
Návrhem zrušovaný zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti) (dále také „ZSIS“) v současnosti transponuje část směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací. Je třeba zajistit, aby dosažená míra transpozice nebyla snížena, pro účely čehož je zejm. čl. 13 směrnice 2002/58 retransponován do § 8 návrhu. Je zřejmé, že elektronickým kontaktem ve smyslu § 8 odst. 1 a násl. se rozumí mj. kontakt telefonní, faxový nebo e-mailový ve smyslu čl. 13 směrnice 2002/58/ES. Doporučujeme v tomto směru přinejmenším doplnit důvodovou zprávu (pochybnost dle našeho názoru může vznikat především u telefonních kontaktů).
	Částečně akceptováno
Zatímco srovnávací tabulky k čl. 13 směrnice 2002/58/ES, resp. čl. 2 odst. 7 směrnice 2009/136/EU, vykazují jako transpozici čl. 13 ePrivacy směrnice pouze relevantní ustanovení ZSIS, de facto je čl. 13 ePrivacy dílem transponován též v § 96 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „ZEK“). Podle § 96 odst. 2 ZEK „[j]e zakázáno využívat účastnické seznamy podle § 95, síť nebo službu elektronických komunikací pro účely přímého marketingu prostřednictvím automatických systémů volání bez lidské účasti (automatická volací zařízení), faksimilních přístrojů nebo elektronické pošty, nedal-li k tomu dotčený účastník nebo uživatel předem souhlas.“ Toto ustanovení odráží požadavek čl. 13 ePrivacy v konsolidovaném znění (srov. též rozdílovou tabulku k zákonu č. 468/2011 Sb., kterým byla příslušná úprava do ZEK vložena).

Naopak § 8 předloženého návrhu nad rámec úpravy podle § 96 odst. 2 ZEK retransponuje též čl. 13 odst. 2 a 4 ePrivacy v konsolidovaném znění. Upozorňujeme přitom, že zatímco čl. 13 odst. 1 ePrivacy hovoří kromě elektronické pošty též o automatických volacích systémech a faxu, čl. 13 odst. 2 a 4 ePrivacy hovoří pouze o elektronické poště. Považujeme tak za vhodné zůstat u současné koncepce, podle které je základní pravidlo podle čl. 13 odst. 1 ePrivacy transponováno v § 96 odst. 2 ZEK, přičemž ZSIS, resp. předložený návrh obsahují zvláštní úpravu transponující čl. 13 odst. 2 a 4, která se týká elektronické pošty. Naopak navrhujeme připomínku vypořádat tím způsobem, že ve srovnávacích tabulkách k příslušným unijním předpisům bude § 96 odst. 2 ZEK vykázán jako transpoziční k čl. 13 odst. 1 ePrivacy.

	
	Zásadní:
Požadujeme vysvětlit, kde je proveden čl. 13 odst. 6 směrnice 2002/58/ES.
	Akceptováno

Do návrhu zákona byl vložen nový § 10, který bude vykázán jako transpoziční k citovanému ustanovení směrnice a zní následovně:

§ 10

Soudní ochrana
Poskytovatel služby informační společnosti, jehož obchodní zájmy jsou poškozovány porušováním povinností podle § 8 nebo 9, je oprávněn podat u soudu návrh na zahájení řízení o zdržení se tohoto protiprávního jednání vůči osobě, která se jej dopouští
Fyzickým a právnickým osobám svědčí ochrana z titulu veřejnoprávního dozoru prováděného ÚOOÚ. Taktéž mají právo domáhat se případné náhrady újmy způsobené porušením zákona.

	
	Zásadní:
Máme za to, že v návrhu chybí provedení čl. 15 odst. 2, který stanoví, že sankce za poruše-ní norem přijatých k provedení směrnice 2002/58 mají být ukládány podle obecného nařízení na ochranu osobních údajů (čl. 94 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679).
	Akceptováno
Sankce byla odpovídajícím způsobem upravena v § 47 odst. 5 písm. c).

Při volbě konkrétní výše sankce podle čl. 83 GDPR byla zvolena vyšší sankce podle čl. 83 odst. 5 GDPR. Nižší horní hranicí sankce podle odstavce 4 GDPR trestá porušení povinností, jejichž důsledné dodržení může být značně obtížné (čl. 8 GDPR), informačních povinností méně závažné povahy (čl. 11), požadavků vztahujících se na postupy a standardy správce a zpracovatele osobních údajů apod.

Naopak přímé zásahy do klíčových práv subjektů údajů (spočívající v neinformování, nerespektování práva uplatněného subjektem údajů apod.) mohou být potrestány vyšší sankcí podle odstavce 5. Mimo jiné je touto vyšší sankcí možné potrestat porušení zásad zpracování osobních údajů upravených v čl. 5 GDPR a podmínek zákonnosti zpracování podle čl. 6 GDPR. Tomu lze podle našeho názoru připodobnit i přestupek spočívající v neoprávněném šíření obchodních sdělení elektronickou poštou, který je spáchán mj. šířením obchodních sdělení bez souhlasu adresáta nebo bez předchozího obchodního styku s ním. Obojí lze připodobnit nerespektování právních základů zpracování osobních údajů podle čl. 6 odst. 1 GDPR. Nedodržení náležitostí obchodního sdělení nebo neumožnění snadného odvolání souhlasu či vznesení námitky pak lze volně přirovnat k informačním povinnostem podle čl. 13 a násl. GDPR, resp. požadavků čl. 7 odst. 3 a 21 GDPR.

	
	Zásadní:
V § 8 odst. 1 písm. c) je nově využití elektronického kontaktu zákazníka v případě absence jeho námitky limitováno dobou 3 let. Takovou úpravu zrušovaný zákon č. 480/2004 Sb. ne-obsahoval a neobsahuje ji ani směrnice 2002/58/ES. Máme za to, že navrhovaná úprava je z hlediska práva EU hájitelná (jejím cílem je ochrana osobních údajů jednotlivců a vychází z principů, na kterých je postaveno obecné nařízení o ochraně osobních údajů - čl. 5 odst. 1 písm. e), avšak měla by být lépe odůvodněna v důvodové zprávě.
	Akceptováno jinak

V návaznosti na další připomínky bylo využití elektronického kontaktu (resp. adresy pro doručování elektronické pošty) upraveno.

Navrhuje se zavést prekluzivní lhůtu statusu zákazníka, z důvodů nutnosti časově limitovat tento status, a to s ohledem na skutečnost, že v určitých situacích nemá zákazník fakticky možnost podat námitku, protože neobdrží žádné obchodní sdělení v přiměřeném časovém rámci. Délka prekluze byla zvolena na 1 rok, vzhledem k tomu, že je to období, po které si většina zákazníků obchodní styk (respektive kontakt s dotyčným podnikatelem) zpravidla stále pamatuje. Jako právní událost, na kterou se prekluze vážně, bylo zvoleno zaslání posledního obchodního sdělení. Cílem tento nové právní úpravy je ochrana osobních údajů jednotlivců, která vychází z principů, na kterých je postaveno GDPR [čl. 5 odst. 1 písm. e) GDPR].
V tomto smyslu byla doplněna důvodová zpráva v části týkající se § 8.

	
	Zásadní:
V rozdílové tabulce je vykazován čl. 13 směrnice 2002/58/ES v některých případech ne-správně. Tento článek byl zcela nahrazen směrnicí 2009/136/ES, je tedy nutné vycházet z tohoto nového znění. Zatímco v rozdílové tabulce u § 8 je toto nové znění správně vyznačeno novelizační směrnicí 2009/136/ES, u § 57 se v rozdílové tabulce objevuje původní zně-ní čl. 13 ve starém znění směrnice. Stejně tak se ID návrhu se objevuje v obou srovnávacích tabulkách k čl. 13 v obou zněních. Máme za to, že by zrušený čl. 13 směrnice 2002/58/ES v původním znění vůbec vykazován být nemá.
	Akceptováno

Výkaznictví bylo odpovídajícím způsobem upraveno.

	
	Zásadní:
Požadujeme upravit znění přílohy k návrhu zákona, upravující „Oblasti úpravy právních vztahů, pro které se neuplatní princip země původu“ tak, aby neobsahoval odkazy na články směrnic (body 10. a 11. přílohy).  V případě transpozice směrnic není možné postupovat tímto způsobem, tedy odkázat v právním předpise na jednotlivé články směrnic, které si má následně adresát právních norem dohledat sám. Směrnice jsou adresovány členským státům, tudíž jednotlivec není povinen se přímo směrnicemi řídit. Navíc ani nemůže vědět, jakých výjimek daný členský stát využil (bod10.) I přílo-ha tedy musí jednoznačně zapracovat dotčené články směrnice tak, aby fungovala samostatně, bez nutnosti dohledávat kontext v dotčených směrnicích.
K tomu dále viz připomínka č. 2 k § 4 (K jednotlivým ustanovením návrhu).
	Akceptováno
Normativní text byl v návaznosti na uplatněnou připomínku upraven a přesunut do § 4 odst. 3. Kontext dotčených směrnic byl blíže vysvětlen v důvodové zprávě k příslušnému ustanovení.

	
	Doporučující:

Jsme toho názoru, že v obecné části důvodové zprávy by měla být uvedena též směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES a její dopad na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (např. na str. 4 důvodové zprávy v části „Směrnice o soukromí a elektronických ko-munikacích“), stejně jako je u směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES popsán dopad nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 na tuto směrnici.
	Akceptováno
Důvodová zpráva byla odpovídajícím způsobem doplněna.

	
	Doporučující:

V kapitole 6 obecné části důvodové zprávy, „Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie“, doporučujeme uvádět názvy předpisů EU v jejich celém znění dle Úředního věstníku EU. V souvislosti s kapitolou 6 dále doporučujeme celkovou jazykovou korekturu kapitoly (doplnění chybějící části odst. 2, úprava chybného množného čísla na konci odst. 3, chybný tvar slova „poskytovatelé“ v odst. 3 atd.).
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena a doplněna v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme zvážit uvedení poznámky p. č. 4 na str. 2 obecné části důvodové zprávy nebo upravit její formulaci. Pozn. p. č. údajně obsahuje odkaz na srovnávací tabulku k návrhu ZSIS, a na odkaze je dostupný materiál nazvaný „Srovnávací tabulka“. Dokument však splňuje náležitosti spíše tabulky rozdílové (neobsahuje celé znění řešené směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES a ustanovení směrnice je uvedeno v pravé části tabulky).
	Akceptováno

Formulace poznámky p. č. byla upravena.

	
	Doporučující:

Obecná část důvodové zprávy na str. 8 chybně uvádí, že „nařízení ruší články 12 až 15 směrnice a nahrazuje je články 3, 4, 5 a 7 nařízení“ (správně se jedná o články 4, 5, 6 a 8 nařízení). Doporučujeme opravit.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Doporučující:

Je-li předkladatelem považováno za nutné uvést v důvodové zprávě výčet implementovaných článků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES do ZSIS (str. 2, třetí odstavec), doporučujeme výčet článků opravit (ZSIS transponuje též čl. 2 či 20 směrnice, které ve výčtu nejsou uvedeny; čl. 8 by měl být spíše v části „a některé části článků“, neboť není směrnicí transponován celý, atd.).
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Doporučující:

Obecná část důvodové zprávy na několika místech (např. str. 2, třetí odstavec) uvádí chyb-ně název směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES. K tomu připomínáme, že datum uvedené v názvu směrnice nemá být ohraničeno čárkami. Zároveň též doporučujeme jednotně užívat zkrácené označení směrnice (v důvodové zprávě se objevuje též např. označení „e-commerce směrnice“, aniž by bylo dříve zavedeno). Doporučujeme opravit.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme upravit znění odůvodnění § 8 odst. 3 zvláštní části důvodové zprávy. Odůvodnění odst. 3 argumentuje pouze čl. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, v závěru však hovoří o „nevyžádaných obchodních sděleních“, upravených čl. 7 odst. 1 směrnice (tento je dle výkaznictví do § 8 odst. 3 též implementován, důvodová zpráva jej ale nerozlišuje). 
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou.

	
	Doporučující:

Zároveň se domníváme, že poslední věta odůvodnění § 8 odst. 3 z návrhu zákona nevyplývá. Podle směrnice, původního znění ZSIS i znění návrhu zákona je třeba, aby byl jasně identifikovatelný subjekt, jehož jménem se komunikace uskutečňuje, což je zde odesílatel, nikoli příjemce. Věta „Nelze tedy zasílat nevyžádaná obchodní sdělení ani na emailové adresy, jež nejsou přiřazeny konkrétní fyzické osobě a představují například obecný kontakt na osobu právnickou“ však hovoří o jasné identifikaci příjemce, na což však podle našeho názoru úprava nedopadá.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou. Předmětná věta byla přesunuta k odůvodnění § 8 odst. 1.

	
	Zásadní:

K § 1 a poznámkám pod čarou

Název směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES v pozn. p. č. 1 neodpovídá názvu publikovanému v Úředním věstníku EU (je třeba citovat i závorku, která je součástí názvu).
Název směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES v pozn. p. č. 1 neodpovídá názvu publikovanému v Úředním věstníku EU (chybí zde závorka, která je součástí názvu). 
Navíc směrnice 2002/58/ES již byla novelizována, a pokud jsou v návrhu zapracovávány i novely této směrnice (směrnice 2009/136/ES přitom bezpochyby je), je třeba je v poznámce pod čarou uvést, jinak by nebyl naplněn tzv. referenční odkaz na směrnici.
	Akceptováno

§ 1 návrhu zákona byl upraven v souladu s připomínkami.

	
	Doporučující:

K § 2 je uvedeno CELEXové číslo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150. § 2 písm. h), do něhož je nařízení prováděno, však není podtržen, a adaptace není vykázána v rozdílové tabulce ani ve srovnávací tabulce k nařízení. Doporučujeme upravit.
	Akceptováno

V § 2 bylo odstraněno CELEXové číslo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150.


	
	Doporučující:

V návaznosti na směrnici o službách informační společnosti (čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31/ES) doporučujeme upravit definici „služby informační společnosti“ v § 2 písm. a) tak, aby lépe odrážela definici ve čl. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535.
Definice služby informační společnosti ve čl. 1 písm. b) směrnice 2015/1535 vedle samotné definice blíže vysvětluje tři pojmy, s nimiž definice pracuje (body i) až iii). Návrh zákona do definice služby informační společnosti promítá vysvětlení pojmů v bodech i) a ii), ale pojem v bodu iii) ponechává bez vysvětlení. Domníváme se, že by bylo vhodnější též pojem v bodu iii) do definice v návrhu zákona promítnout prostřednictvím jeho vysvětlení.
Co se týče převzetí bodu ii), pojem „elektronicky“, zatímco důvodová zpráva přebírá vysvětlení pojmu z bodu ii) téměř beze změny, návrh zákona definici upravuje. Je-li pojem v důvodové zprávě vysvětlen prostřednictvím textu směrnice (definice směrnice je tedy jednoznačná), doporučujeme definici do návrhu zákona promítnout beze změn ve znění textu směrnice.
	Akceptováno

Definice služby informační společnosti byla upravena.

	
	Zásadní:

Jsme toho názoru, že pojem „hlavní provozovna“ v návrhu definice usazení v § 2 písm. g) návrhu zákona neodpovídá plně smyslu pojmu „stálé zařízení“, s nímž pracuje čl. 2 písm. c) směrnice Ev-ropského parlamentu a Rady 2000/31/ES. Hlavní provozovna je pojem užívaný za situace potřeby rozlišení mezi provozovnami (hlavní – vedlejší; tedy primární usazení prostřednictvím sídla či hlavní provozovny, a sekundární usazení prostřednictvím pobočky), a nesvědčí nutně o stálosti výkonu činnosti. Rozumíme vyjádření ve zvláštní části důvodové zprávy s ohledem na bod 19 preambule (str. 29 DZ), podle které je „v případech, kdy je obtížné určit z několika míst usazení místo, ze které-ho je daná služba poskytována, je místem usazení místo, kde má poskytovatel pro danou službu středisko činností“. Má-li být „střediskem činnosti“ ve smyslu preambule ke směrnici hlavní provo-zovna, máme za to, že tento konstrukt může fungovat mezi členskými státy EU co do rozdělení kompetencí. Čl. 3 směrnice ale uvádí i to, že „Každý členský stát dbá, aby služby informační spo-lečnosti poskytované poskytovatelem usazeným na jeho území dodržovaly platné vnitrostátní předpisy z příslušné koordinované oblasti.“. Znamená to podle předkladatele, že tato povinnost se má týkat pouze těch poskytovatelů, které mají v daném státě (ČR) hlavní provozovnu, a to v rámci členských států EU? A jak se bude postupovat, pokud hlavní provozovnu bude mít subjekt ve třetí zemi? Pak by zřejmě z regulace zcela vypadl?
	Akceptováno

Definice usazení byla upravena v souvislosti s úpravou principu země původu.

	
	Doporučující:

Domníváme se, že definice „profesní samosprávné komory“ v § 2 písm. f) návrhu by neměla být vykázána jako transpoziční vůči definici pojmu „regulované povolání“ dle čl. 2 písm. g) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES. V souvislosti s tímto by mělo být opraveno výkaznictví.
	Akceptováno

Výkaznictví bylo upraveno v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Směrnice o elektronickém obchodu zavádí mimo jiné pojem „poskytovatel služby“. Pojem byl v ZSIS definován v části „pro účely tohoto zákona se rozumí“ jako „poskytovatel“. Návrh zákona ale v základních pojmech „poskytovatele“ ani „poskytovatele služby“ neobsahuje. 
Požadujeme vyjasnit. Jsme si vědomi, že v návrhu zákona se „poskytovatel“ ani „poskytovatel služby“ bez kontextu ne-objevují, vždy je za slovem „poskytovatel“ uvedeno, co konkrétně poskytuje. Jednotlivé poskytované věci pak mají definici v implementovaných nařízeních. Například to, kdo je „poskytovatel služby informační společnosti“, je třeba vykládat přes čl. 3 nařízení 2022/2065; „poskytovatelem obchodní platformy“ se pak myslí „online zprostředkovatelská služba“ definovaná nařízením 2019/1150, obdobně pojem „poskytovatel internetového vyhledávače“ je nutné vyložit ve spojení s nařízením 2019/1150; „poskytovatel služeb zprostředkování dat“ má být poskytovatel služby definované v nařízení 2022/868; „poskytovatel zprostředkovatelských služeb“ je pak poskytovatel služeb podle nařízení 2022/2065, a to, kdo je „poskytovatel velmi velké platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače“, je třeba dohledat přes nařízení 2022/2065. Máme za to, že taková úprava je pro adresáty velmi složitá a matoucí, a i vzhledem k tomu, že směrnice 2000/31/ES musí být plně transponovaná, bychom doporučovali zavést definici, která bude odkazovat na jednotlivé aspekty pojmu poskytovatel služby v nařízeních, a která bude mít zastřešující povahu. 
	Částečně akceptováno
Definice poskytovatele nebyla ze ZSIS převzata z legislativně technických důvodů, jelikož navrhovaná úprava ukládá povinnosti řadě poskytovatelů různých služeb, přičemž ne všechny tyto služby musí nutně spadat pod zastřešující pojem služby informační společnosti. S ohledem na skutečnost, že definice ze směrnic není třeba transponovat, není-li tím ohroženo dosažení jimi sledovaných cílů (věc 363/85, Komise proti Itálii, bod 10), přikláníme se k tomu tuto definici výslovně netransponovat. Obáváme se, že zavedení definice, která by namísto jednoho konkrétního okruhu subjektů odkazovalo na rozličné a od sebe odlišné subjekty v závislosti na kontextu použití příslušného pojmu by nemuselo přispět k větší srozumitelnosti navrhované úpravy. Namísto toho bylo přiblížení pojmu „poskytovatel“ s příslušnými odkazy na přímo použitelné předpisy EU přidáno do důvodové zprávy.

	
	Zásadní:

§ 4 návrhu zákona upravuje problematiku původně obsaženou v § 9 ZSIS. Domníváme se, že není vhodné, aby oproti § 9 odst. 1 ZSIS nebyl v návrhu zákona výslovně promítnut čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, který říká, že každý členský stát dbá, aby služby informační společnosti poskytované poskytovatelem usazeným na jeho území dodržovaly platné vnitrostátní předpisy z příslušné koordinované oblasti. Toto znění přebíral s konkretizacemi § 9 odst. 1 ZSIS. Čl. 3 odst. 1 směrnice je sice vůči § 4 sice vykázán, ale na rozdíl od původní úpravy se zde výslovně nepromítá. 
V této souvislosti opakujeme naši připomínku uvedenou již výše k § 2 písm. g) návrhu – navrhovanou úpravu tedy chápeme tak, že se – s výjimkou § 6, potažmo § 5, nemá vztahovat na pobočky subjektů primárně usazených v jiném členském státě (kde budou mít tyto subjekty hlavní provozovnu). V této souvislosti vidíme ale nejasnost zejména v tom, že okruh předpisů podle § 5 je velmi vágní. Pokud například směrnice 2000/31/ES v čl. 2/h)i) mluví o tom, že poskytovatel má plnit „požadavky na chování poskytovatele služby, kvalitu nebo obsah služby včetně požadavků na reklamu a smlouvy nebo na odpovědnost poskytovatele služby“, myslí se tím předpisy spadající do okruhu § 6, potažmo § 5 návrhu zákona? Relevantní tedy budou jenom předpisy státu hlavní provozovny, nebo i předpisy státu hostitelského, kde je služba poskytována? A jak to bude u subjektů s hlavní provozovnou ve třetí zemi? Máme za to, že při použití výše uvedených tří paragrafů může vzniknout stav, který bude s čl. 3 směrnice rozporný.
	Akceptováno

Do normativního textu byla zahrnuta zpět úprava odpovídající § 9 odst. 1 ZSIS. Na vágnost vymezení okruhu předpisů v § 5 reaguje změna pojetí principu země původu podle čl. 3 směrnice o elektronickém obchodu na materiální korektiv, který nepočítá se změnou rozhodného práva v závislosti na místě, ze kterého je poskytována služba informační společnosti. 


	
	Doporučující:

Požadujeme do důvodové zprávy zahrnout i odůvodnění přílohy k zákonu, upravující „oblasti úpravy právních vztahů, pro které se neuplatní princip země původu“. Dle důvodové zprávy a rozdílové tabulky vychází příloha k zákonu z přílohy ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, která byla dosud vykázána jako nerelevantní pro transpozici a dle srovnávací tabulky pokryta § 9 odst. 2 ZSIS („Na poskytovatele služby, který je usazen v jiném členském státě Evropské unie a poskytujícího tuto službu na území České republiky, se nevztahují právní předpisy uvedené v odstavci 1, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak“). ZSIS obdobnou pří-lohu neobsahoval. Součástí odůvodnění návrhu zákona by mělo být též vysvětlení jednotlivých oblastí právních vztahů zařazených do přílohy.
Ve vztahu k příloze k zákonu dále odkazujeme na zásadní připomínku výše, která se týká nepřípustné formulace přílohy odkazující na směrnice, resp. využité výjimky podle směrnice, případně dokonce transpoziční úpravy ke směrnici, které si má adresát sám dohledávat.
	Akceptováno
Důvodová zpráva byla doplněna.

	
	Doporučující:

Poznámky pod čarou č. 7) a 8) je možné vypustit, nařízení jsou plným názvem citována již v poznámce pod čarou č. 2).
	Akceptováno

Poznámky byly v souladu s připomínkou vypuštěny.

	
	Doporučující:

K § 5

Je slovy „Na poskytování služeb informační společnosti podle § 4“ míněn úvod § 4 odst. 1, tedy znění „Na poskytování služby informační společnosti poskytovatelem, který poskytuje tuto službu na území České republiky z místa svého usazení v jiném členském státě Evropské unie“? Nebylo by vhodnější stejně jako v § 4 odst. 1 a § 4 odst. 2 úvodní znění zopakovat a neodkazovat na § 4? A to tím spíše, že § 4 odst. 1 vlastně říká, že se zákon nepoužije?
	Částečně akceptováno
Formulace byla změněna v návaznosti na nové pojetí principu země původu jako materiálního korektivu.

	
	Doporučující:

Doporučujeme zvážit, zda v úvodu § 6 odst. 1 nepoužít namísto znění „Pokud poskytovatel služby informační společnosti, který poskytuje tuto službu na území České republiky, aniž by byl na jejím území usazen“ znění obsažené v úvodu § 4 odst. 1 „Na poskytování služby informační společnosti poskytovatelem, který poskytuje tuto službu na území České republiky z místa svého usazení v jiném členském státě Evropské unie“, neboť navazující text nadále hovoří o situaci usazení v jiném členském státě Evropské unie.
	Částečně akceptováno

§ 6 byl částečně upraven v souladu s připomínkou, protože nelze souběžně vyhovět této připomínce a připomínce ČTÚ k této oblasti. Navrhované ustanovení zároveň vyjadřuje složitější podmínku, kterou považujeme za vhodnější uvést slovem „pokud“.

	
	Zásadní:

Dle našeho názoru § 6 odst. 2 nezahrnuje situaci, že členský stát, kde je poskytovatel služby informační společnosti usazen, opatření přijme, ale tato jsou nedostatečná, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 4 písm. b) první odrážky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES.
	Akceptováno

§ 6 odst. 2 byl doplněn v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Proč je v závěru § 6 odst. 3 stanoveno, že „informování Komise je podmínkou pro využití postupu podle odstavce 2“? Podle čl. 3 odst. 4 písm. b) druhé odrážky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES má být informována Komise a členský stát a není zde mezi nimi rozlišováno. Čl. 3 odst. 5 směrnice pak uvádí, že od podmínek stanovených čl. 3 odst. 4 písm. b) je možné se ve stanovených případech odchýlit (pak by tedy informování Komise nebylo podmínkou pro postup podle odstavce 2).
	Částečně akceptováno

§ 6 odst. 3 byl upraven ve smyslu, že i předchozí notifikace členského státu je podmínkou odchylky od principu země původu. Jelikož je výjimka ze standardní notifikační procedury podle čl. 3 odst. 5 směrnice o elektronickém obchodu upravena v navrhovaném odstavci 4, navrhuje se pouze upravit znění tohoto odstavce, aby byl uvozen kritériem nebezpečí z prodlení.


	
	Doporučující:

Doporučujeme upravit znění § 6 odst. 4 tak, aby uváděl „z důvodu nebezpečí z prodlení nevyužije postupu podle odstavce 3“ (nikoli odstavce 2; důvodová zpráva též hovoří o nevyužití notifikační procedury dle odstavce 3). 
	Částečně akceptováno

Byl napraven chybný odkaz na odst. 2. Formulaci navrženou připomínkovým místem ale nelze převzít bez dalšího, protože toto ustanovení bylo upraveno v důsledku akceptace jeho předchozí a následující připomínky. 

	
	Doporučující:

Podle 3 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES je pak možné se odchýlit od všech podmínek čl. 3 odst. 4 písm. b), zatímco § 6 odst. 4 umožňuje odchylku pouze od druhé odrážky, tedy předběžného oznámení Komisi a členskému státu. ČR tedy bude umožňovat odchylku pouze od „povinnosti Komisi a členskému státu svůj oznámit svůj záměr přijmout tato opatření“ pod-le čl. 3 odst. 4 písm. b) druhé odrážky, ale vždy zde bude povinnost nejprve požádat členský stát o přijetí opatření?
	Akceptováno

§ 6 odst. 4 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Odkaz na směrnici v návětí § 7 je nadbytečný, požadujeme vypustit. Jsme toho názoru, že § 7 návrhu zákona pokrývá pouze čl. 19 odst. 2 a čl. 19 odst. 4 směrnice Ev-ropského parlamentu a Rady 2000/31/ES; oba odstavce § 7 odpovídají uvedeným odstavcům čl. 19 směrnice. Doporučujeme § 7 doplnit tak, aby jednoznačně pokrýval též požadavek čl. 19 odst. 3 směrnice, tedy poskytování pomoci a informací požadovaných jinými členskými státy nebo Komisí.
	Akceptováno

§ 7 byl upraven v souladu s připomínkou. 

	
	Zásadní:

K § 8

Ustanovení transponuje mj. čl. 6 písm. b) směrnice. Podle něj obchodní sdělení mají splňovat určité náležitosti, mj. podmínku, že „fyzická nebo právnická osoba, na jejíž objednávku obchodní sdělení probíhá, musí být jasně rozeznatelná“. ZSIS pak zakazoval obchodní sdělení, které „skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje“. Je otázkou kdo je odesílatel, resp. osoba, na jejíž objednávku obchodní sdělení probíhá. Návrh zákona operuje s osobou podnikatele (viz § 8 odst. 3 písm. b)  - není možné jednoznačně a v potřebném rozsahu identifikovat podnikatele). Návrh zákona pak ale rovněž v § 2 písm. e) obchodní sdělení definuje jako „všechny formy sdělení podporující podnikatele nebo FO/PO vykonávající regulované povolání“, což je obdobné definici obchodního sdělení ve ZSIS. 
Máme za to, že zakazování obchodních sdělení v návaznosti pouze na osobu podnikatele je úzké, neboť nezahrnuje osoby vykonávající regulovaná povolání.
	Akceptováno

Definice obchodního sdělení byla upravena, tudíž byl rozšířen dosah § 8 odst. 3.

	
	Zásadní:

Ačkoli souhlasíme se zachováním povinností původně stanovených v § 8 odst. 3 ZSIS, navržená podoba § 9 podle našeho názoru nepředstavuje transpozici čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES. Smyslem čl. 8 odst. 1 směrnice je zajistit soulad obchodních sdělení s příslušnými pravidly daného povolání, který dle našeho názoru není vyřešen zakotvením odkazů na příslušná pravidla do obchodního sdělení. Navrhujeme v návrhu zákona ponechat úpravu § 8 odst. 1 ZSIS, který zajišťoval soulad jak s pravidly obchodních sdělení stanovených zákonem (§ 8 návrhu zákona), tak soulad s pravidly požadovanými čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES. 
K tomuto doplňujeme, že § 8 odst. 3 ZSIS nebyl dosud vykázán jako transpoziční vůči směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES. I proto se domníváme, že ponechání pouze § 8 odst. 3 ZSIS (§ 9 návrhu zákona) je jako transpozice čl. 8 odst. 1 směrnice nedostatečné.
	Akceptováno
Do návrhu byl vložen nový § 9 odst. 1:

(1) Osoba zapsaná u profesní samosprávné komory nebo její člen mohou za použití elektronických prostředků v rámci činností, které jsou obsahem regulovaného povolání, šířit obchodní sdělení za podmínek stanovených v § 8 a v souladu s příslušnými vnitřními předpisy vydávanými profesními samosprávnými komorami, které upravují zejména pravidla nezávislosti, poctivosti, profesionality, důstojnosti a pověsti povolání nebo stavu, ochrany obchodních nebo jiných profesních tajemství, anebo pravidla poctivého přístupu k zákazníkům a ostatním účastníkům výkonu regulovaného povolání. 


	
	Doporučující:

U § 27 jsme toho názoru, že by bylo na místě přesněji upravit vydávání výroční zprávy dle čl. 55 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065. V první řadě dáváme ke zvážení, zda výslovně neupravit, co v odůvodnění k § 27 (1) říká DZ, tedy že „jelikož toto ustanovení vypočítává některé z náležitostí takovéto výroční zprávy, lze uvedené povinnosti vydat výroční zprávu podle čl. 55 nařízení DSA dostát i vydáním obecné výroční zprávy o činnosti ČTÚ, pokud zároveň splňuje mj. i požadavky podle nařízení DSA.“ § 27 (1) hovoří o zprávě o činnosti podle čl. 55 nařízení o digitálních službách, z čehož není zřejmé, že by neměla být vypracována zvláštní zpráva o činnosti, a že bude nadále existovat jen obecná výroční zpráva ČTÚ.
Dále v případě, že bude ČTÚ vypracovávat pouze obecnou výroční zprávu, bude jí Komisi a sboru předávat celou, nebo jen části týkající se činnosti podle nařízení?
	Neakceptováno

Předkladatel nepovažuje za potřebné uvádět v samotném legislativním textu, že tato zpráva může mít formu samostatného dokumentu, nebo tvořit součást výroční zprávy ČTÚ podle § 110 zákona o elektronických komunikacích. Ustanovení § 30 (původní § 27) odst. 1 návrhu hovoří toliko o zprávě o činnosti podle čl. 55 DSA. Nenařizuje-li tedy čl. 55 DSA vyhotovení samostatného dokumentu, nemůže totéž vyplývat ani z § 30 návrhu. Otázku případného předávání výroční zprávy ČTÚ jako celku nebo pouze příslušné části Evropské komisi pak z našeho pohledu rovněž není nutné a ani vhodné upravovat výslovně zákonem, a to v prvé řadě proto, že požadavek Evropské komise by mohl zákonné úpravě odporovat, případně se v čase vyvíjet.


	
	Doporučující:

Formulace § 37 (1) „poskytovatel zprostředkovatelských služeb porušil nařízení o digitálních službách, a je-li to nezbytné pro zajištění dodržování tohoto nařízení“ podle našeho názoru neodpovídá znění implementovaných článků předpisů EU, resp. stanoví široké podmínky, která by se měly přezkoumávat. Druhá podmínka – „je-li to nezbytné pro zajištění dodržování tohoto nařízení“ – je nadbytečná a matoucí, tím spíše, že ÚOOÚ má kompetenci upravenu jako fakultativní (může, ale nemusí).
	Akceptováno
§ 42 (původní § 37) návrhu zákona byl odpovídajícím způsobem upraven.

	
	Doporučující:

Nerozumíme pojetí přestupku v § 42 odst. 1. Původní znění přestupku ve ZSIS bylo totožné, v návrhu zákona se jen na závěr přidává „obchodní sdělení v rozporu s § 8 odst. 2“. Přestupek se i dle důvodové zprávy zaměřuje na nepodnikající fyzickou osobu, ale § 8 odst. 2 upravuje jednání podnikatele. Důvodová zpráva dále hovoří o „odstavci 2 písm. a)“, čímž zřejmě myslí odstavec § 8, nikoli odstavec § 42; § 8 však odst. 2 písm. a) neobsahuje. Doporučujeme přestupek ponechat ve znění ZSIS, nebo upřesnit odůvodnění § 42 odst. 1 ve zvláštní části důvodové zprávy tak, aby bylo jednoznačné, proč v pojetí přestupku dochází ke změně.
	Akceptováno
Formulace „v rozporu s § 8 odst. 2“ byla z textu ustanovení odstraněna.

	
	Doporučující:

Doporučujeme upřesnit znění přestupku stanoveného § 46 (2) c), který odkazuje na čl. 20 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065. V první řadě doporučujeme nepoužívat v rámci vymezení přestupků formulaci „tohoto nařízení“, ale vždy jednoznačně uvést, o jaké nařízení se jedná. Alespoň v rámci jednoho písmene by mělo být zcela jasné, které nařízení se má na mysli. Dále se zde odkazuje na „lhůty podle čl. 20 odst. 4 nařízení o digitálních službách“. Uvedený odstavec konkrétní lhůty neobsahuje, používá pouze požadavek na „včasné vyřizování“, který je pokryt § 46 (2) b), neboť jde též o „způsob vyřizování stížností stanovený nařízením“.
	Akceptováno

§ 51 (původní § 46) byl upraven v souladu s připomínkami.

	
	Doporučující:

K § 54

Jsme toho názoru, že spolu s § 42 návrhu zákona, upravujícího přestupky související s šířením obchodních sdělení dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, by měl být vůči čl. 20 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES vykázán též § 54. Čl. 20 stanoví též povinnost „přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich výkonu“, kam dle našeho názoru spadá též určení příslušnosti k projednání přestupku a výběru pokuty (takto implementaci pojímal též ZSIS).
	Akceptováno
Výkaznictví bylo odpovídajícím způsobem upraveno.

	
	Zásadní:

K § 54

Dále upozorňujeme, že § 54 neurčuje příslušnost k projednání všech přestupků upravených návrhem zákona, ačkoli z důvodové zprávy vyplývá, že by měly být pokryty všechny přestupky („navrhuje se určit příslušnost orgánu dozoru k projednání přestupků a výběru pokut“, není zde uvedeno, že se příslušnost určuje např. jen pro některé případy). § 54 nezahrnuje přestupky stanovené § 42 odst. 2 písm. e) a f) a § 42 odst. 3.
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) byl v odst. 5 upraven podle připomínky.

	
	Zásadní:

K § 54

Dle našeho názoru si neodpovídá znění § 22 návrhu zákona, které stanoví orgány dozoru nad dodržováním povinností v oblasti obchodních sdělení, a znění § 54 návrhu zákona, které stanoví příslušnost k projednání přestupků, v otázce přestupků souvisejících s obchodním sdělením (především § 54 odst. 5, kdy by profesní samosprávná komora měla řešit přestupky spadající pod dozor ÚOOÚ dle § 22). Důvodová zpráva k tomuto říká, že „k projednání přestupků je příslušný orgán, který je zároveň příslušný k dozoru nad dodržováním korespondující povinnosti“, což však v uvedeném případě neodpovídá.
	Akceptováno 

§ 61 (původní § 54) návrhu zákona byl odpovídajícím způsobem upraven.

	
	Zásadní:

K § 54

Dále žádáme o vyjasnění následujícího, máme za to, že úprava je zmatečná: Profesní samosprávní komora, jejímž je pachatel členem, má projednávat přestupky dle § 42 odst. 2 písm. b) až d). To jsou ale porušení ustanovení § 8, který spadá pod dozor ÚOOÚ podle § 22. Nebo se právní úprava míní tak, že když se přestupku dopustí pachatel, který je v profesní samo-správné komoře, tak bude přestupek projednávat komora, a jinak ÚOOÚ?
Naopak u jednání v rozporu s § 9, tedy „obchodní sdělení členů profesních samosprávných komor“, není pokryto. Jak uvádíme výše, § 42 odst. 3 návrhu odkazující na § 9 nemá v § 54 určenou pří-slušnost.
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) návrhu zákona byl odpovídajícím způsobem upraven.

	
	Doporučující:

Doporučujeme provést korekturu materiálu se zaměřením na interpunkci, napříč materiálem se objevují chybějící i nadbytečné čárky i tečky. Doporučujeme sjednotit skloňování slova „stát“ (státu/státě).
	Akceptováno

Byla provedena jazyková korektura materiálu.

	
	Doporučující:

S cílem zajištění lepší srozumitelnosti materiálu doporučujeme přeformulovat § 6 (1) a), konkrétně část „zajištění řádného právního stavu v plnění povinností…“.
	Akceptováno
Formulace byla upravena.

	
	Doporučující:

Doporučujeme přeformulovat § 8 (1) a) i b) v části „umožnil tak učinit jednoduchým a srozumitelným způsobem, zdarma nebo na účet tohoto podnikatele“ tak, aby bylo jednoznačné, že se zde jedná o dvě podmínky, které musí být splněny, např. způsobem „umožnil tak učinit jednoduchým a srozumitelným způsobem, a to zdarma nebo na účet tohoto podnikatele“.
	Akceptováno

§ 8 (1) a) a b) byl přeformulován a upraven v návaznosti na další připomínky. § 8 (1) a) a b) nyní zní: 

(1) Získal-li podnikatel3) od svého zákazníka v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby jeho adresu pro doručování elektronické pošty, smí ji využít pro šíření obchodních sdělení týkajících se dalšího jím nabízeného obdobného výrobku nebo služby elektronickými prostředky pouze za předpokladu, že 

a) zákazník při poskytnutí adresy pro doručování elektronické pošty proti takovému využití nevznesl námitku, ačkoli mu podnikatel umožnil tak učinit zdarma, jednoduchým a srozumitelným způsobem,

b) zákazník může kdykoliv zdarma, jednoduchým a srozumitelným způsobem, vznést námitku proti využití své adresy pro doručování elektronické pošty, a to i v případě zaslání každé jednotlivé zprávy, a 

Předkladatel má za to, že z ustanovení je dostatečně jednoznačné. Nicméně v důvodové zprávě je vyjasněno, že se jedná o dvě podmínky.

	
	Doporučující:

Doporučujeme § 11 (2) formulovat srozumitelněji, takto konstrukce nedává smysl.
	Akceptováno

§ 13 (původní § 11 odst. 2) byl přeformulován.

	
	Doporučující:

Doporučujeme zvážit úpravu názvu Hlavy VI tak, aby obsahovala i informaci o dozoru nad dodržováním příslušných nařízení. Zároveň doporučujeme v rámci této Hlavy VI provést revizi používání pojmů „dozor“ a „kontrola“ tak, aby byly pojmy používány jednotně a odpovídaly si vzájemně v návrhu zákona a důvodové zprávě.
	Částečně akceptováno

Název Hlavy VI byl upraven. Co se týká používání pojmů „dozor a kontrola“, tak byla provedena revize a vysvětlení používání je upraveno v důvodové zprávě v části týkající se § 25 až 46.

	
	Doporučující:

Domníváme se, že v § 40 (1) je v prvním řádku chybně budoucí čas slovesa „porušit“ („osoba poru-ší“ namísto „osoba porušila“).
	Akceptováno jinak

§ 45 (původní § 40) odst. 1 byl na základě připomínky přeformulován.

	
	Doporučující:

Doporučujeme zvážit reformulaci § 40 (3) věty za středníkem, aby bylo zřejmé, co má osoba v oznámení uvádět – předpokládá se rozlišení „přijatých opatření“ a „provedených úkonů“, tedy že osoba nějaká opatření přijala, ale poté je neprovedla? Jaký je zde rozdíl mezi opatřeními a úkony?
	Akceptováno

§ 45 (původní § 40) odst. 3 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme provést revizi důvodové zprávy, kde se často objevují nadbytečná i chybějící slova, především předložky (např. str. 1 v písmeni c) výčtu; str. 15, konec druhého odstavce; str. 28, první věta druhého odstavce; str. 26, druhá věta „K odstavci 3“ atd.).
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme na str. 12 obecné části důvodové zprávy upravit větu „návrh zákona implementuje do právního řádu dva právní předpisy Evropské unie“, která v této podobě působí zavádějícím do-jmem (návrh zákona má implementovat více předpisů EU).
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme ve zvláštní části důvodové zprávy k § 9 upravit text „jakožto na podnikatele § 7 na-vržené úpravy v souladu“ – domníváme se, že se zde odkazuje na § 7 ZSIS nebo na § 8 návrhu zákona, nikoli na § 7 návrhu zákona (který upravuje kontaktní místo, vazba na něj zde tedy nedává smysl).
	Akceptováno
Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme ve zvláštní části důvodové zprávy k § 13 (2) opravit poslední větu, kde se chybně hovoří o důvěryhodném oznamovateli, ačkoli se paragraf týká subjektu pro mimosoudní řešení sporů.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme ve zvláštní části důvodové zprávy k § 19 a 20 zvážit úpravu odůvodnění těchto paragrafů (některé části odůvodnění § 20 by se spíše hodily do odůvodnění § 19).
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.


	
	Doporučující:

Důvodová zpráva dále na několika místech chybně hovoří o pověřeném vědeckém (nikoli výzkumném) pracovníkovi, doporučujeme opravit.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	Úřad vlády ČR – Ministr pro evropské záležitosti
	Bez připomínek
	

	Úřad vlády ČR – Místopředseda vlády pro digitalizaci
	Doporučující:

K § 2 – definice

Navrhujeme vypuštění definice pod bodem c), a to ze tří důvodů: Jednak není zcela normativní, protože elektronické prostředky definuje slovem “zejména,” tedy demonstrativně. Tedy to může být i něco úplně jiného. Taková legální definice pak postrádá smysl.

Jednak se jedná o pojem, který se vyvíjí, a běžně užívané elektronické komunikační prostředky budou za několik let patrně jiné než dnes. To na jednu stranu lze řešit širokou demonstrativní definicí, ale opět pak vyvstává otázka, jaký je potom smysl takové definice.

Konečně, jedná se o pojem běžně používaný, byť v odborných kruzích, a pojmy, které mají svůj ustálený význam v běžném jazyce, není třeba legislativně definovat.

Stejnou připomínku uplatňujeme i k definici pod písmenem d). Sice se jedná o pojem, který je definován i ve směrnici (byť ta nepoužívá pojem “uživatel,” ale “příjemce služby,”) podle našeho názoru však, pokud určitý pojem má v jazyce ustálený význam, není nutné ho v českém zákoně definovat, byť tak směrnice sama činí.
	Akceptováno částečně, vysvětleno
Co se týká definice elektronických prostředků v § 2 odst. c), tak definice byla důkladně revidována, aby nebyla jen demonstrativním výčtem. Předkladatel má za to, že je nutné ji v textu návrhu ponechat z důvodu potřeby pro § 8 a 9. 

K definici příjemce předkladatel uvádí, že rovněž považuje za nutné ji ponechat, a to z toho důvodu, že se jedná o implementaci čl. 2 písm. d) směrnice o elektronickém obchodě. Dále z důvodu nutnosti odlišení od příjemce služeb dle nařízení DSA. Podrobnější vysvětlení se nachází v důvodové zprávě. 

	
	Doporučující:

K § 8 odst. 3 písm. b)

Doporučujeme jazykovou revizi a možné přeformulování věty. Z navrženého textu plyne, že je zakázáno šíření sdělení, které neumožňuje dostatečně identifikovat podnikatele, jehož totožnost je zastírána, což z pohledu čtenáře nedává smysl. (Je-li totožnost zastírána, identifikace možná býti nemá.) Je úmyslem zakázat samotné zastírání totožnosti? Pak by věta neměla znít “nebo jehož totožnost je zastírána” ale spíše “nebo je jeho totožnost zastírána”.
	Akceptováno

§ 8 odst. 3 písm. b) byl přeformulován tak, aby jeho znění bylo jasné a srozumitelné. 

b) neumožňuje jednoznačně a v potřebném rozsahu identifikovat podnikatele, jehož jménem nebo na jehož účet se komunikace uskutečňuje, nebo 
Co se týká zastírání skutečné totožnosti podnikatele tato úprava byla navržena s cílem zajistit, že v případě, aby v případě, kdy obchodní sdělení zasílá např. marketingová agentura ve prospěch jiného podnikatele, tak aby i tento podnikatel byl uveden. Pro adresáta je podstatné, aby věděl, čí nabídku dostává, nikoli, kdo ji zprostředkovává (faktickým odesláním).

	
	Zásadní:

K § 33 - krycí doklady a identity

Chápeme a respektujeme potřebu užívání krycích identit a dokladů kontrolními orgány. Je však třeba mít na paměti, že ČTÚ není policejním orgánem ani zpravodajskou službou. Použití krycích dokladů by tedy mělo být zcela výjimečné a mělo by být v zákoně podrobněji upraveno.

Zákon opravňuje zaměstnance při výkonu kontrolní činnosti jednat pod změněnou identitou. V zákoně však postrádáme alespoň tato ustanovení:

· Jaká jednání jsou zaměstnanci pod změněnou identitou oprávněni činit (zde pouze vůči kontrolovanému subjektu, nebo i třetím osobám, či dokonce vůči orgánům veřejné moci).

· Jaká je platnost právních jednání pod touto identitou a kdo je z nich zavázán (občanský zákoník sice umožňuje jednat pod pseudonymem, ale v tomto případě se nejedná o pseudonym, nýbrž o neexistující osobu, jejíchž jednání je ale autorizováno zákonem).

· Zda jsou zaměstnanci povinni po skončení kontrolní akce oznámit, že se jednalo o skrytou identitu (což má vliv na plnění případného závazku z takto uzavřené smlouvy).

· Jak bude probíhat kontrola využití krycích prostředků a změněných identit - zatímco v bezpečnostních sborech je toto ošetřeno např. rozkazy policejního prezidenta a jsou tu specializované dozorové orgány (např. GIBS), zde nic takového není. Běžná kontrola ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec není u takto závažné věci dostatečná.

Žádáme o doplnění alespoň výše uvedeného.
	Částečně akceptováno

Byla doplněna podrobnější úprava využití krycích dokladů v § 34 a násl. návrhu zákona.

K jednotlivým zmiňovaným okruhům uvádíme následující:

· Navrhovaná úprava využití krycích prostředků je zvláštní úpravou ke kontrolnímu řádu a je třeba ji číst v souvislosti s ním. Z kontrolního řádu podle našeho názoru vyplývá, že pod změněnou identitou lze vystupovat pouze vůči kontrolované osobě (popřípadě povinné osobě) ve smyslu tohoto předpisu, přičemž tato osoba podléhá dozoru ČTÚ podle navrhované úpravy. Navrhovaná úprava tak neumožňuje vystupovat pod změněnou identitou vůči nezúčastněným třetím osobám nebo orgánům veřejné moci.

· Byla doplněna úprava, která staví na jisto, že se na právní jednání učiněná pod změněnou identitou hledí jako na právní jednání. Zároveň se zakotvuje možnost odstoupit od smluv uzavřených takovýmito právními jednáními. Kontrolující a kontrolovaná osoba by si měli vrátit plnění, která v souvislosti s právním jednáním učiněným pod změněnou identitou učinili.

· Kontrolovaná osoba bude o provedení kontrolního úkonu pod změněnou identitou nebo s využitím krycího prostředku informována v souladu s § 34 odst. 4 navrhované úpravy, přičemž tato skutečnost bude nutně vyplývat též z protokolu o kontrole. V návaznosti na toto může kontrolovaná osoba odstoupit od uzavřené smlouvy podle § 35 odst. 2 navrhované úpravy.

Kontrolu nad využitím krycích prostředků a jednáním pod změněnou identitou zajišťuje jednak přenesení pravomoci rozhodnout o vydání krycího dokladu na osobu stojící v čele jiného ústředního orgánu státní správy – ministra průmyslu a obchodu, jednak povinnost ČTÚ každoročně zveřejňovat informace o využití příslušných postupů při jeho kontrolní činnosti. Případná zneužití svěřených pravomocí ze strany pracovníků ČTÚ by patrně představovala trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku. Nepovažujeme přitom v této souvislosti za nezbytné zavádět kontrolu ze strany specializovaných dozorových orgánů, jako je GIBS v případě PČR. Role GIBS jako samostatného kontrolního orgánu je nezbytná, protože vyšetřuje trestné činy osob, jejichž povoláním je rovněž potírání trestné činnosti. Jelikož tomu tak ovšem není v případě ČTÚ, případné prohřešky jeho pracovníků související s využitím krycích prostředků může prověřovat a vyšetřovat Policie České republiky na základě svých stávajících kompetencí.

	
	Zásadní:
K § 35 a 36 - omezení přístupu

Místopředseda vlády pro digitalizaci dlouhodobě možnost či povinnost blokování přístupu ke službám prostřednictvím internetu kritizuje. Jelikož se však zde jedná již o implementaci přímo použitelného nařízení, nelze než jej respektovat.

I tak je však nutné, aby plnění této povinnosti bylo pro poskytovatele služeb co nejméně zatěžující.

Navrhujeme proto, aby adresy služeb, na které se omezení přístupu vztahuje, byly vždy dostupné v aktuální podobě jako otevřená strojově zpracovatelná data na webové stránce ČTÚ. To umožní, aby operátoři namísto nutnosti sledovat aktuálně vydávaná OOP prostě automatizovaně stáhli a zpracovali aktuální soubor, což může robot dělat každých několik minut, bez nutnosti lidské interakce.

Jelikož povinnost omezení přístupu je již v celé řadě zákonů (v současné době se zvažuje její zavedení či rozšíření v zákoně o hazardních hrách, v zákoně o léčivech...), navrhujeme, aby podobný datový soubor existoval souhrnně pro všechny. Tento zákon je vhodným nosičem, jelikož je průřezový a nahrazuje zákon o službách informační společnosti.
	Vysvětleno
Předkladatel souhlasí s tím, že je žádoucí zavést centralizovaný a strojově čitelný seznam blokovaných internetových stránek. Tuto skutečnost ovšem hodlá provést nikoli tímto návrhem zákona, ale novelou zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, který výslovně upravuje činnost poskytovatelů služby přístupu k internetu, jichž se tato úprava týká. Předkladatel je připraven s připomínkovým místem na návrhu této úpravy spolupracovat.

	
	Zásadní:
K § 43, 50 a dalším ustanovením týkající se výše pokut
V různých ustanoveních zákona je stanovena výše pokut různým způsobem.

Zatímco v některých ustanoveních je pokuta stanovena určitým procentem z obratu či příjmu (§ 44, 45, 46...) v jiných je stanovena pevnou částkou (§ 43, § 50).

Navrhujeme, aby i v těchto ustanoveních byla pokuta stanovena procentem z obratu. Adresátem § 43 jsou například velmi velké vyhledávače a velmi velké online platformy, jejichž roční obraty se pohybují ve stovkách miliard dolarů. Pokuta do výše 10 milionů Kč se v tomto kontextu jeví jako nedostatečná, příjmy ze škodného jednání ji mohou mnohonásobně převýšit (notabene když nelze očekávat, že bude ukládána v plné výši).

Navrhujeme tedy i ve zbylých ustanoveních stanovit maximální výši pokuty procentem z obratu.

Pozn.: Ačkoliv tato ustanovení jsou vykázána jako implementační, zpravidla se jedná o implementaci typu “každý členský stát zajistí přiměřené a účinné vymáhání tohoto nařízení.” Výše a způsob určení pokuty je tedy na členském státu.
	Akceptováno

Horní hranice pokut u přestupků souvisejících s porušením nařízení P2B byla stanovena na 6 % z čistého obratu pachatele přestupku, tedy stejně, jako jsou stanoveny sankce za porušení nařízení DSA. Stejným způsobem byly stanoveny sankce týkající se poskytovatelů služeb zprostředkování dat. Pro datový altruismus je pak nastavena sankce do výše 1 mil. Kč nebo 1 % z čistého obratu pachatele přestupku, a to s ohledem na veřejně prospěšný charakter činnosti uznaných organizací pro datový altruismus.

	Český telekomunikační úřad
	Zásadní:

Navrhujeme v bodu 5.1 návrhu Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace a v bodu 8.1 návrhu důvodové zprávy nahradit text: „Jisté náklady si pak také vyžádá vybudování rejstříku uznaných organizací pro datový altruismus, které však v současné době nelze specifikovat, neboť dosud nebyla stanovena jeho architektura a funkcionality; stejně tak není možné odhadnout náklady na provoz a obnovu tohoto informačního systému.“ textem: „Jisté náklady si pak také vyžádá úprava stávajícího informačního systému, ve kterém se povede rejstřík uznaných organizací pro datový altruismus. Tyto náklady se odhadují zhruba na 200 000 Kč.“.
      
Odůvodnění: Předmětný rejstřík není ve finální podobě Materiálu pojímán jako samostatný informační systém veřejné správy, neboť vytváření samostatného systému by mj. s ohledem na očekávaný nízký počet evidovaných organizací (v řádu jednotek) nebylo ekonomické. Bude tak vytvořen jako součást již existujícího informačního systému.
	Akceptováno

Rozšířený text byl doplněn do kapitoly 5. 1 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace a do části 8. 1 důvodové zprávy.

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 4 odst. 1 Materiálu za slova „právní předpisy“ doplnit slova „České republiky“.

Odůvodnění: Smyslem daného ustanovení je vyloučit použití českých vnitrostátních předpisů, nikoliv veškerých předpisů vztahujících se k dané činnosti, včetně přímo aplikovatelných evropských nařízení.
	Akceptováno

§ 4 odst. 1 byl doplněn v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 4 odst. 3 Materiálu doplnit za slova „(dále jen „nařízení o vztazích platforem a podnikatelů“)“ slova „a uplatňování odpovědnosti v případě jejich porušení podle hlavy VI a VII“.
Odůvodnění: Bez provedení navrhované úpravy by mohlo docházet ke sporům, zda se stanovená výjimka vztahuje pouze k hlavě VI Materiálu, nebo i k jeho hlavě VII.
	Akceptováno jinak

§ 4 odst. 4 byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy. 


	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 6 odst. 1 Materiálu slova „, aniž by byl na jejím území usazen,“ nahradit slovy „z místa svého usazení v jiném členském státě Evropské unie“.

Odůvodnění: Okruh poskytovatelů služeb informační společnosti by měl být v § 4 odst. 1 a v § 6 odst. 1 vymezen stejným způsobem, jelikož tato ustanovení na sebe navazují.
	Akceptováno

§ 6 odst. 1 byl upraven v souladu s připomínkou. 

	
	Zásadní:

Navrhujeme na konec § 10 Materiálu doplnit slova „,nestanoví-li tento zákon jinak“.

Odůvodnění: Např. řízení o prodloužení lhůty pro omezení přístupu příjemců služby podle čl. 51 odst. 3 třetího pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (dále jen „nařízení o digitálních službách“) bude moci vést rovněž Úřad pro ochranu osobních údajů.
	Akceptováno

§ 11 (původní § 10) byl doplněn v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme § 11 odst. 1 Materiálu upravit následujícím způsobem:

(1) Žádost Vzor žádosti o udělení certifikace subjektu pro mimosoudní řešení sporu sporů, statusu důvěryhodného oznamovatele a statusu prověřeného výzkumného pracovníka lze podat také na formuláři, jehož vzor zpřístupní uveřejní Úřad v uživatelsky editovatelném datovém formátu způsobem umožňujícím dálkový přístup.


Odůvodnění: Vytváření elektronických formulářů pro dané účely se všemi vlastnostmi a náležitostmi, které jsou na takové formuláře právním řádem kladeny, nepovažujeme s ohledem na očekávaný nízký počet žadatelů a skutečnost, že vytvoření takových formulářů nepožaduje ani adaptované nařízení, za souladné s principy hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti.

Alternativně lze uvažovat o odložení účinnosti povinnosti ČTÚ vytvořit takové formuláře, neboť ČTÚ zahájil proces zadání veřejné zakázky, jejímž předmětem je mj. právě vytvoření elektronických formulářů. Vytváření dalších formulářů mimo rámec této zakázky by zcela jistě nebylo hospodárné, přičemž její reálné plnění lze očekávat nejdříve koncem roku 2024, spíše však v průběhu prvního pololetí roku 2025 (srov. připomínku č. 8). 
	Akceptováno jinak
§ 13, 14, 20 a 23 byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst. Účinnost byla odložena (§ 74 odst. 3).

 

	
	Zásadní:

Navrhujeme na konci odstavce 1 v § 15 Materiálu nahradit slova „zašle Úřad obdržené podklady k žádosti zpět žadateli spolu s vysvětlením tohoto postupu“ slovy „Úřad pouze sdělí tuto skutečnost žadateli a zašle mu zpět obdržené listinné podklady a hmotné nosiče dat“.

Odůvodnění: Budou-li podklady předloženy výlučně v elektronické podobě prostřednictvím datové zprávy, není jejich vrácení žadateli nutné a v pravém slova smyslu ani možné. Navrhujeme tedy ustanovení přeformulovat tak, aby upravovalo i tuto eventualitu.
	Akceptováno

§ 17 (původní § 15) odst. 1 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme odložit účinnost ustanovení § 18 odst. 2. a § 21 odst. 1 Materiálu k 1. červenci 2025, prostřednictvím doplnění slov „, a ustanovení § 18 odst. 2 a § 21 odst. 1, které nabývají účinnosti dnem 1. července 2025“ do § 60 Materiálu, popřípadě doplněním přechodného ustanovení ve znění: 
„§ …
Formuláře podle § 18 odst. 2 a § 21 odst. 1 zpřístupní Úřad do 1. července 2025.“.

Odůvodnění: ČTÚ zahájil proces zadání veřejné zakázky, jejímž předmětem je mj. právě vytvoření elektronických formulářů. Vytváření dalších formulářů mimo rámec této zakázky by zcela jistě nebylo hospodárné, přičemž její reálné plnění lze očekávat nejdříve koncem roku 2024, spíše však v průběhu prvního pololetí roku 2025. 
	Akceptováno

§ 74 odst. 3 (původní § 60) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 26 odst. 1 Materiálu vypustit slovo „vlastní“.

Odůvodnění: Věta ve znění: „Úřad a Úřad pro ochranu osobních údajů si navzájem vyměňují informace a podklady, které mohou přispět k řádnému výkonu dozoru podle tohoto zákona, a to včetně vlastních informací důvěrného charakteru a souvisejících dokumentů.“ navozuje dojem, že zmíněné orgány mezi sebou nemohou sdílet např. dokumenty obsahující informaci naplňující znaky obchodního tajemství, vyhotovené třetí stranou. Takové omezení je podle našeho názoru nedůvodné (mj. proto, že zaměstnanci obou orgánů jsou vázáni povinností mlčenlivosti).
	Akceptováno

§ 29 (původní § 26) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Pakliže je prostřednictvím § 27 odst. 3 Materiálu navrhováno vyloučení plnění povinnosti podle čl. 9 odst. 3 a 10 odst. 3 nařízení o digitálních službách orgány činnými v trestním řízení za všech okolností, navrhujeme zvážit, zda je takové opatření skutečně odůvodněné (zejména ve vztahu k příkazům podle čl. 9 nařízení), a případně doplnit do Materiálu nebo do trestně procesních předpisů ustanovení, které by takové pravidlo stanovilo dostatečně zřetelným způsobem.

Odůvodnění: Byť je předmětné ustanovení nadepsáno „Spolupráce při přípravě zprávy o činnosti podle nařízení o digitálních službách“, vzhledem k použití slova „pouze“ a navrhovanému odůvodnění ve zvláštní části důvodové zprávy, v níž se mj. uvádí: „Jelikož informace o probíhajících trestních řízeních mohou být citlivé a jejich případné prozrazení může ohrozit dosažení účelu postupů podle zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, navrhuje se stanovit povinnost těchto orgánů poskytovat uvedené informace souhrnně.“, lze dovozovat, že orgánům činným v trestním řízení toto ustanovení zapovídá poskytování jimi vydaných příkazů podle čl. 9 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 nařízení o digitálních službách ČTÚ, tedy, že má jít o stanovení výjimky ve smyslu čl. 9 odst. 6 a čl. 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách.

V tomto směru však postrádáme bližší odůvodnění takové, velice široce pojímané, výjimky, zejména pokud jde o příkazy podle čl. 9 nařízení o digitálních službách. Dále není zřejmé, jak má v těchto situacích postupovat sám poskytovatel dané služby, jemuž čl. 9 odst. 5 a čl. 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách přikazují informovat o příkazu dotčeného příjemce služby.

Rovněž se domníváme, že případné vyloučení použití čl. 9 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 nařízení o digitálních službách ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení by mělo být stanoveno výslovně, nikoliv pouze implicitně.
	Akceptováno, vysvětleno

Do trestního řádu bylo doplněno nové ustanovení § 8e odst. 6, které zní: 

„Příkaz vydaný orgánem činným v trestním řízení uvedený 

v článku 9 odst. 1 a 10 odst. 1 nařízení o digitálních službách se koordinátorovi digitálních služeb nepředává.“
Pokud jde o důvody, pro které je vyloučeno informování národního koordinátora ve všech případech, uvádíme následující: 

Nařízení DSA vytváří nový koordinační mechanismus, kdy se předpokládá, že vydané příkazy budou předávány nejen národnímu koordinátorovi, ale i koordinátorům všech dalších členských států. Smyslem je zřejmě zajistit vzájemnou informovanost. Je však třeba uvést, že ve vztahu k trestnímu řízení umožňuje článek 9 odst. 6 a 10 odst. 6 odchylku, což výslovně potvrzuje i preambule, přičemž v bodu 34 se výslovně uvádí, že ve vztahu k trestnímu řízení se nemusí použít povinnost předat příkaz ostatním koordinátorům. V tomto bodu preambule je také uvedeno, že pokud trestní předpisy stanoví podmínky, jež jsou dodatečné k podmínkám stanoveným v tomto nařízení nebo jsou s nimi neslučitelné, pokud jde o příkazy k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu nebo k poskytnutí informací, podmínky stanovené v tomto nařízení by se nemusely použít nebo by mohly být upraveny. Je také třeba vzít v úvahu, že od roku 2026 bude účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543, které specificky upravuje příkazy týkající se uchování a vydání dat elektronického provozu ve vztahu k trestnímu řízení – toto nařízení bude mít v přeshraničních vztazích přednost a žádný obdobný koordinační mechanismus neupravuje, z čehož rovněž plyne, že v oblasti trestního řízení EU neměla záměr takový mechanismus vytvářet. 

Pokud jde o konkrétní důvody, proč je třeba vyloučit předávání příkazů, pak jde-li o předávání příkazů podle čl. 10 odst. 3, 4 DSA, je třeba si uvědomit, že trestní řízení se zpravidla dotýká nejcitlivějších otázek soukromí osob. Je samozřejmě rozdíl, pokud budou účastníkovi trestního řízení (podezřelému/obviněnému/poškozenému atd.) sdělovány informace, které beztak již zná či může znát ze spisu (jedná se zpravidla o osoby, které jsou oprávněny k nahlížení do spisu podle § 65 trestního řádu), a mezi tím, když budou citlivé osobní informace sdělovány nezúčastněným úřadům, a to navíc z poměrně vágních důvodů (není nám známa žádná zásadní pravomoc či působnost, pro jejíž výkon by ČTÚ potřeboval zpracovávat předmětné informace – ČTÚ v této oblasti nemá ani žádné kontrolní pravomoci, neboť příkazy vydané v trestním řízení jsou přezkoumatelné pouze prostředky dle trestního řádu – ostatně nejcitlivější zásahy beztak podléhají kontrole soudu). Lze si tedy klást otázku, jak by takový zásah do soukromí obstál v testu proporcionality.  

Příkladem mohou být sexuálně motivované útoky na děti na internetu – v odůvodnění příkazu mnohdy bude popsáno, jak konkrétní nezletilá (poškozená) z popudu pachatele nafotila své nahé fotografie a tyto následně poskytla pachateli apod. Případně se může jednat o případ znásilnění, kdy pachatel vylákal oběť na nějaké místo prostřednictvím elektronické komunikace. OČTŘ pak budou zajišťovat elektronickou komunikaci či IP adresy k ní. Odůvodnění příkazu však bude obsahovat i popis skutku, pro který se řízení vede, tedy popis sexuálního útoku atd.  

Takovéto informace zcela nepochybně není na místě šířit mimo okruh subjektů trestního řízení. Nutno si uvědomit, že vyžadují-li OČTŘ informace podle čl. 10 odst. 1 DSA, tak se vždy jedná o informace související s předmětem trestního řízení (tudíž i dotčená osoba má vztah k trestnímu řízení). 

Nutno si dále uvědomit, že OČTŘ poskytnou souhlas s informováním dotčeného uživatele (např. obviněného) například i po zahájení trestního stíhání, tedy ještě v průběhu trestního řízení. Je významný rozdíl, pokud bude informován účastník trestního řízení o příkazu ve smyslu čl. 10 odst. 1 DSA, a mezi tím, když by byla taková informace poskytnuta nezúčastněným úřadům, aniž by bylo zřejmé, jak s ní vlastně dál budou pracovat a k čemu ji potřebují. 

Na okraj lze zmínit i otázku ochrany osobních údajů. Byť předání příkazu koordinačním orgánům není samo o sobě zveřejněním informace, na které se vztahují omezení uvedená v § 8a a násl. tr.ř., postup dle čl. 10 odst. 4 DSA představuje poměrně citelné rozšíření dotčeného příkazu mezi subjekty, které nejsou účastníkem trestního řízení. 

Navíc je třeba vzít v úvahu, že dotčenému příjemci služby je informace o příkazu dle čl. 10 odst. 1 DSA poskytnuta, aby mohl případně využít opravné prostředky dle trestního řádu. ČTÚ však nemá žádnou pravomoc přezkoumávat postup OČTŘ, či hodnotit zákonnost příkazu ve smyslu čl. 10 odst. 1 DSA. Účel informování dotčeného příjemce služby (který byl navíc bezprostředně dotčen úkonem OČTŘ) je nesrovnatelný s účelem, pro který má být příkaz poskytnut ČTÚ podle čl. 10 odst. 3 DSA. Jedná se principiálně o zcela odlišné situace a z tohoto důvodu také byla do nařízení DSA podle našeho názoru včleněna ona explicitní možnost se v trestním řízení odchýlit. 

Podle našeho názoru tedy není dán žádný dostatečný důvod, proč by tyto citlivé informace z trestního řízení měly být ČTÚ předány. 

Jde-li o příkazy ve smyslu čl. 9 odst. 1 DSA, ani zde ČTÚ nemá pravomoc jakkoli přezkoumávat takové příkazy – ve vztahu k příkazům vydaným podle § 7b odst. 2 trestního řádu je případný přezkum nastaven pouze v režimu trestního řádu. I na příkazy v režimu čl. 9 odst. 1 DSA se uplatní již shora uvedené, tedy zejména to, že odůvodnění těchto příkazů může obsahovat poměrně citlivé informace, které by neměly být sdělovány subjektům, jichž se úkony trestního řízení přímo netýkají (dotčené osoby jsou ze strany OČTŘ poučeny např. ve smyslu § 8b odst. 1 trestního řádu atd.). Současně jsou příkazy vydávány v průběhu trestního řízení, kde je logické informovat dotčeného příjemce služby (aby mohl využít opravných prostředků), ale není již smysluplné šířit informace o trestním řízení nad rámec subjektů přímo zúčastněných na trestním řízení (byť by se jednalo o státní orgány). Po skončení trestního řízení je již bezpředmětné takový příkaz ČTÚ předávat, neboť příkaz podle § 7b odst. 2 trestního řádu má toliko dočasnou povahu a přímo ze zákona je omezen nejvyšší dobou trvání v délce 90 dnů (a opětovně by hrozilo pouze sdělování citlivých osobních informací subjektům mimo rámec osob, jichž se úkony trestního řádu bezprostředně týkají) – následně tedy zcela postačí obecná informace podle § 30 zákona o digitální ekonomice. 

Je-li cílem čl. 9 odst. 3, 4 a čl. 10 odst. 3, 4 DSA toliko vzájemná informovanost, tak tato bude zajištěna prostřednictvím § 30 návrhu zákona o digitální ekonomice (cestou zprávy o činnosti). Navíc si je nutno uvědomit, že např. čl. 10 odst. 3 DSA hovoří i o tom, že se předá příkaz „…společně s veškerými informacemi o provedení uvedeného příkazu, které obdržel od poskytovatele zprostředkovatelských služeb…“, tj. mohlo by se jednat i o vyžádané obsahy e-mailových schránek podle § 158d odst. 3 trestního řádu apod. 

Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že na každou trestní věc z oblasti kriminality páchané v kyberprostoru může připadat alespoň 1 příkaz ve smyslu čl. 10 DSA (tedy alespoň jedno dožádání podle § 8 odst. 1 trestního řádu, ale mnohdy i násobně více). Předmětná problematika se tudíž bude týkat cca desetiny registrované kriminality, s čímž bude souviset i velmi vysoký počet relevantních příkazů orgánů činných 

v trestním řízení.

Pokud se v připomínce uvádí, že „dále není zřejmé, jak má v těchto situacích postupovat sám poskytovatel dané služby, jemuž čl. 9 odst. 5 a čl. 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách přikazují informovat o příkazu dotčeného příjemce služby“, tak k tomu uvádíme, že možnost vyloučit informování příjemce služby je upravena v § 8e odst. 1 tr. ř.

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 28 odst. 1 Materiálu nahradit číslo „58“ slovy „57 odst. 2 a 3“.

Odůvodnění: Koordinátoři členských států mohou provádět úkony dozoru pro potřeby koordinátora jiného členského státu podle čl. 57 odst. 2 a 3 nařízení o digitálních službách. Čl. 58 téhož nařízení slouží k jinému účelu.
	Akceptováno

§ 31 (původní § 28) byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst.

	
	Zásadní:

Navrhujeme upravit § 28 odst. 2 Materiálu následujícím způsobem:

(2) Pokud Úřad požádá koordinátora digitálních služeb jiného členského státu Evropské unie nebo státu, který uplatňuje nařízení o digitálních službách, o součinnost při doručení písemnosti dokumentu do zahraničí, považuje se tento dokument za doručený k okamžiku podle sdělení koordinátora digitálních služeb, který byl Úřadem požádán o součinnost při doručování, lze ji doručit rovněž v elektronické podobě způsobem stanoveným právem daného členského státu Evropské unie pro doručování obdobných písemností.

Odůvodnění: Smyslem je zajištění možnosti využití elektronického systému pro doručování písemností, který je obdobou systému datových schránek provozovaného v České republice. Takový systém by mohl doručování do ciziny podstatným způsobem usnadnit, avšak aktuální právní úprava jeho využití nepřipouští.
	Akceptováno

§ 31 (původní § 28) odst. 2 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme upravit § 28 odst. 3 Materiálu následujícím způsobem:

(1) Zaměstnanec Úřadu má při úkonech podle čl. 57 odst. 2 a 3 nařízení o digitálních službách práva a povinnosti kontrolujícího podle kontrolního řádu; nevyhotovuje však protokol a svá zjištění včetně shromážděných podkladů pouze postoupí koordinátorovi digitálních služeb jiného členského státu Evropské unie. 

(3) Je-li to nezbytné k poskytnutí součinnosti podle čl. 58 nařízení o digitálních službách, Úřad je oprávněn provádět kontrolní úkony podle kontrolního řádu; ustanovení kontrolního řádu o pověření ke kontrole, o zpracování protokolu o kontrole a uplatnění námitek se pro účely tohoto ustanovení nepoužijí.


Odůvodnění: Považujeme za prvořadé výslovně zmínit, že práva a povinnosti osoby vykonávající úkony pro účely dozoru koordinátora jiného členského státu se řídí kontrolním řádem i když sama kontrolu („samostatně“) nevykonává. Taková osoba by se přitom měla prokázat pověřením k výkonu těchto úkonů. Nebude-li pak vyhotoven protokol, nelze proti němu podat námitky.
	Akceptováno

§ 31 (původní § 28) odst. 3 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme § 35 odst. 1 Materiálu nahradit speciální úpravou postupu v daném soudním řízení, patrně v zákoně o zvláštních řízeních soudních či v trestním řádu.

Odůvodnění: Samotný legislativní text Materiálu pouze bez bližšího upřesnění stanoví, že řízení před soudem podle čl. 51 odst. 3 nařízení o digitálních službách bude probíhat podle občanského soudního řádu, přičemž v důvodové zprávě se k tomu uvádí, že zmíněné ustanovení nařízení „představuje zvláštní úpravu k institutu předběžného opatření § 74 a násl. zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu …“.

S tím ovšem podle našeho názoru nelze souhlasit. Ačkoliv se v čl. 51 odst. 3 prvním pododstavci písm. b) nařízení o digitálních službách hovoří o „dočasném“ omezení přístupu příjemců k dané službě či online rozhraní poskytovatele, nejedná se o „zatímní úpravu poměrů účastníků“ civilního řízení ani o rozhodnutí, které by bylo vydáváno z obavy, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (srov. § 74 odst. 1 občanského soudního řádu).

Naopak jde o nejzazší možný prostředek, který nařízení připouští k nápravě protiprávního stavu „poté co byly za účelem ukončení protiprávního jednání vyčerpány všechny ostatní pravomoci“ (srov. návětí čl. 51 odst. 3 nařízení o digitálních službách), resp. prostředky. Právní řád přitom zná i další soudní rozhodnutí, jimiž jsou upravovány poměry dotčených osob „dočasně“, aniž by se jednalo o předběžná opatření (srov. kupříkladu § 100 odst. 5 trestního zákoníku upravující dobu trvání uložené zabezpečovací detence, případně některá rozhodnutí vydávaná v řízeních podle zákona o zvláštních řízeních soudních, zejména rozhodnutí o omezení svéprávnosti podle § 59 občanského zákoníku).

ČTÚ zde nadto neuplatňuje soukromoprávní zájmy státu, jakožto právnické osoby, v civilním řízení, nýbrž zastává pozici orgánu veřejné moci hájícího veřejný zájem, přičemž nařízení o digitálních službách ani jiný právní předpis mu neumožňuje požadovat v civilním řízení jakési definitivní, resp. trvalé, omezení přístupu. Po uplynutí stanovené doby a případném vyčerpání dovoleného počtu jejího prodloužení musí opětovně podat stejnou žádost o „dočasné“ omezení přístupu (srov. poslední větu čl. 51 odst. 3 nařízení o digitálních službách). Soud tedy mj. nemůže ČTÚ uložit, aby podal u soudu návrh na zahájení řízení podle § 76 odst. 3 občanského soudního řádu.

Vzhledem k tomu, že obecná úprava civilního procesu není pro daný účel použitelná, považujeme za nutné doplnit příslušnou speciální úpravu.

Právní úprava civilního či trestního procesu, zejména volba soudu příslušného k projednání věci v prvním stupni, vymezení účastníků řízení, formulace případných zvláštních ustanovení o doručování apod., však není v gesci ČTÚ.

Stran odkazu použitého v daném ustanovení Materiálu pak lze poznamenat, že jde o čl. 51 odst. 3 pododstavec první písm. b) nařízení o digitálních službách, nikoliv pododstavec druhý.
	Akceptováno

Do návrhu byla doplněna úprava omezení přístupu v § 39 až 41 a část osmá – změna zákona o zvláštních řízeních soudních.

	
	Zásadní:

Navrhujeme nahradit slova „z čistého obratu pachatele přestupku“ slovy „ročního celosvětového obratu pachatele ve smyslu čl. 3 písm. x) nařízení o digitálních službách“ v § 44 odst. 2 písm. a) a b), § 45 odst. 2, § 46 odst. 3, § 47 odst. 2 a v § 48 odst. 2 Materiálu.

Odůvodnění: Smyslem je zachování obsahu pojmu obrat tak, jak je chápán v příslušných ustanoveních nařízení o digitálních službách.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 46 odst. 3 Materiálu vložit za slova „podle odstavce 1“ slova „a 2“.

Odůvodnění: Pro skutkové podstaty přestupků podle § 46 odst. 2 Materiálu není stanovena horní hranice pokuty.
	Akceptováno

§ 51 (původní § 46) odst. 3 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 51 odst. 2 písm. b) Materiálu nahradit text „l)“ textem „k)“.

Odůvodnění: Odstavec 1 v § 52 Materiálu obsahuje pouze písmena a) až k).
	Připomínka se stala bezpředmětnou
V § 57 (původní § 51) proběhla revize skutkových podstat.  

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 54 odst. 2 Materiálu vypustit slova „písm. a)“.

Odůvodnění: Předpokládáme, že Úřad pro ochranu osobních údajů má projednávat veškeré přestupky podle § 42 odst. 2 Materiálu, nikoliv pouze přestupek podle jeho písmene a).
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) odst. 2 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 54 odst. 3 Materiálu nahradit slova „nad dodržováním povinnosti, která byla spácháním tohoto přestupku porušena“ nahradit slovy „,v souvislosti s nímž byl přestupek spáchán“.

Odůvodnění: Příslušné orgány podle hlavy VI dílu 2 Materiálu nevykonávají dozor nad dodržováním předmětných povinností. Jde o povinnosti, které mají výkon dozoru, jenž daný orgán podle hlavy VI dílu 2 Materiálu provádí, umožnit.
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) odst. 3 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme v § 54 odst. 5 Materiálu slova „2 písm. b) až d)“ nahradit číslem „3“.

Odůvodnění: Předpokládáme, že přestupky podle § 42 odst. 3 Materiálu, k jejichž projednání není stanoven příslušný orgán, má projednávat profesní samosprávná komora, jejímž je pachatel přestupku členem, zatímco přestupky podle § 42 odst. 2 Materiálu má projednávat Úřad pro ochranu osobních údajů.
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) odst. 5 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Navrhujeme § 55 Materiálu upravit následujícím způsobem:

§ 55

Exekuce na nepeněžitá plnění

(2) Při provádění exekuce na nepeněžitá plnění vůči osobám uvedeným v čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení o digitálních službách a jde-li o povinnost plynoucí z uloženou na základě nařízení o digitálních službách, lze uložit donucovací pokutu do výše

b) 5 % z čistého průměrného denního celosvětového obratu osoby, jíž je ukládána pokuta, ve smyslu čl. 3 písm. x) nařízení o digitálních službách dosaženého za poslední ukončené účetní období, jde-li o účetní jednotku, nebo

c) 5 % z průměrného čistého denního celosvětového příjmu osoby, jíž je ukládána pokuta, dosaženého za poslední ukončené zdaňovací období, nejde-li o účetní jednotku.,
za každý den prodlení se splněním povinnosti ke dni vydání rozhodnutí o uložení donucovací pokuty.
(3) Souhrnná horní hranice opakovaně ukládaných donucovacích pokut stanovená správním řádem se v případech podle odstavce 1 neuplatní. Donucovací pokutu lze uložit i opakovaně. Celková výše opakovaně ukládaných donucovacích pokut nesmí přesáhnout 5 % z čistého obratu za poslední ukončené účetní období nebo 5 % čistého příjmu za poslední ukončené zdaňovací období osoby podle čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení o digitálních službách.
(4) Příjem z donucovacích pokut je příjmem státního rozpočtu.


Odůvodnění: Smyslem navrhovaných úprav je zohlednění povahy daného ustanovení, jakožto zvláštního ustanovení k § 129 správního řádu. Není tedy nutné opakovat, že výnos pokut je příjmem státního rozpočtu ani že pokuty lze ukládat opakovaně. Z našeho pohledu je dále vhodné se co nejvíce držet formulací adaptovaného nařízení, přičemž za nutné považujeme vyjádření skutečnosti, že stanovená maximální výše pokuty připadá na každý den prodlení s plněním předmětné povinnosti.
V tomto směru pak není důvodu souhrnnou výši uložených donucovacích pokut omezovat, a to ať už způsobem podle § 129 odst. 1 správního řádu nebo způsobem v Materiálu navrhovaným.
	Akceptováno

§ 62 (původní § 55) byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy. 

	
	Doporučující:

Doporučujeme v § 15 odst. 1 druhé větě Materiálu nahradit slovo „vyhledavače“ slovem „vyhledávače“.

Odůvodnění: Jde o opravu překlepu.
	Akceptováno

§ 17 (původní § 15) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme v § 20 písm. d) Materiálu vypustit slovo „vedená“ nebo slovo „zapsaná“.

Odůvodnění: Současné použití obou slov je nadbytečné.
	Akceptováno

§ 22 (původní § 20) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme v § 33 odst. 10 písm. b) Materiálu slova „inspektorů, kteří využívali“ nahradit slovy „osob, které využívaly“.

Odůvodnění: Nejde o zaměstnance specializovaného (výlučně) dozorového orgánu, jako je např. Česká obchodní inspekce, a proto považujeme za vhodnější pojem „inspektor“ v této souvislosti nepoužívat.
	Akceptováno

Nový § 37 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

Doporučujeme v § 35 odst. 3 druhé větě a v § 39 druhé větě Materiálu nahradit slovo „Odvolání“ slovy „Podání opravného prostředku“.

Odůvodnění: Jde o formulaci používanou v případech, kdy opravným prostředkem proti rozhodnutí není odvolání, nýbrž rozklad (srov. např. úpravu v zákoně o elektronických komunikacích), což platí i v tomto případě, neboť ČTÚ i Úřad pro ochranu osobních údajů jsou ústředními správními úřady ve smyslu § 152 správního řádu.
	Akceptováno

Původní § 35 byl v souvislosti s jinými připomínkami uplatněnými jinými připomínkovými místy přepracován. § 44 (původní § 39) byl upraven v souladu s připomínkou 

	
	Doporučující:

Doporučujeme na straně 37 důvodové zprávy ve větě „Poskytovatelé služeb zprostředkování dat oznámí příslušnému orgánu pro služby zprostředkování dat veškeré změny informací poskytnutých podle odstavce 6 do 14 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.“ vložit slova „v souladu s čl. 11 odst. 12 nařízení DGA“ za slovo „oznámí“ a slova „čl. 11“ za slovo „podle“.

Odůvodnění: Z textu není zcela zřejmé, do kterého článku nařízení je zmíněný odstavec zařazen a že je zde citováno pravidlo z dalšího odstavce téhož článku.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	Digitální a informační agentura
	Zásadní:

K § 11, § 18 a § 21

Tato ustanovení předpokládají podání žádostí na formulářích, jejichž „vzor zpřístupní Úřad v uživatelsky editovatelném datovém formátu způsobem umožňujícím dálkový přístup.“
Rozhodování o podané žádosti je digitální službou ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby. Podání žádosti je digitální úkonem ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona.

Podle § 4 odst. 3 zákona č. 12/2020 Sb. „[o]rgány veřejné moci zveřejňují prostřednictvím Agentury elektronické formuláře, které po prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace zajistí automatizované doplnění údajů nezbytných pro poskytnutí digitální služby vedených v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou orgánu veřejné moci zpřístupněné pro výkon agendy, nebo využívaných orgánem veřejné moci na základě souhlasu uživatele služby. Formát, strukturu a obsah formuláře stanoví orgán veřejné moci zveřejněním. Nezveřejní-li orgán veřejné moci elektronický formulář, má uživatel služby právo učinit digitální úkon podle své volby v jakémkoli výstupním datovém formátu podle zákona upravujícího archivnictví a spisovou službu.“
Formuláře k podání dle Návrhu nemají být pouze zpřístupněny 
„v uživatelsky editovatelném datovém formátu způsobem umožňujícím dálkový přístup“, ale rovněž připraveny a zveřejněny v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 12/2020 Sb. 

Toho lze docílit normativním odkazem na zákon č. 12/2020 Sb. například takto: „Žádost (…) lze podat také na elektronickém formuláři dle zákona o právu na digitální služby, jehož vzor zveřejní Úřad v uživatelsky editovatelném datovém formátu způsobem umožňujícím dálkový přístup.“ Název zákona lze doplnit celým názvem zákon v poznámce pod čarou. 

Zároveň by v tomto směru bylo vhodné doplnit i zvláštní část důvodové zprávy, kde se u příslušných ustanovení uvede například to, že žádosti bude možné podávat na formulářích ve smyslu § 4 odst. 3 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, který bude zveřejněn prostřednictvím Digitální a informační agentury v souladu s tímto ustanovením zákona č. 12/2020 Sb.


	Částečně akceptováno
§ 13, § 20 a § 23 (původní § 11, § 18 a § 21) byly upraveny v souladu s připomínkou. Zároveň v § 74 odst. 3 byla ale odložena účinnost těchto ustanovení tak, aby ČTÚ mělo dostatečný časový rámec pro přípravu a realizaci těchto formulářů. 

	
	Zásadní:

K § 30, § 53

V těchto ustanoveních jsou také stanoveny povinnosti a skutkové podstaty přestupků v souvislosti s výkonem dozoru nad dodržováním nařízení mimo jiné nařízení o správě dat.

DIA v současné době připravuje návrh zákona o správě dat veřejného sektoru, který bude upravovat některá práva a povinnosti podle kapitoly II nařízení o správě dat. Text § 30 odst. 1 a § 53 odst. 1 Návrhu míří na dozor nad dodržováním nařízení o správě dat obecně. DIA může v případě přijetí návrhu zákona o správě dat veřejného sektoru vykonávat některé dozorové pravomoci ve vztahu ke kapitole II nařízení o správě dat. Tuto skutečnost zmiňuje i obecná část důvodové zprávy Návrhu na straně 5 v poznámce pod čarou 8. 

Aby se předešlo kolizi Návrhu a zákona o správě dat veřejného sektoru, je nutné, aby Návrh v uvedených ustanoveních mířil na dozor výhradně ve vztahu k ostatním kapitolám nařízení o správě dat vyjma kapitoly II.
	Akceptováno 
Do § 33 (původní § 30) a do § 60 (původní § 53) bylo doplněno „nařízení o správě dat, nejde-li o opakované použití dat v držení subjektů veřejného sektoru“ tak, aby bylo zřejmé, že se problematika netýká kapitoly II. 
Informace, že věcnou odpovědnost za kapitolu II nařízení DGA má Digitální a informační agentura, byla pro větší přehlednost rovněž přesunuta z poznámky pod čarou č. 8 na straně 6 Důvodové zprávy přímo do textu do části 2.1.3 - Nařízení o správě dat.

	
	Doporučující: 

K § 51

Návrh v § 51 odst. 1 písm. c) hovoří o čl. 20 odst. 1 aktu o správě dat, přičemž tento předpis je ve zbytku návrhu nazýván jako „nařízení o správě dat“.
	Akceptováno
§ 59 (původní § 51) byl upraven v souladu s připomínkou.

	Hospodářská komora
	Doporučující: 

Hospodářská komora ČR (dále jen „HK ČR“) hodnotí navržené změny v oblasti šíření obchodních sdělení jako zcela zásadní, s výrazně negativním dopadem na všechny podnikatele, kteří v současnosti své zákazníky oslovují formou obchodních sdělení, aniž by tento zásadní dopad byl odůvodněn v důvodové zprávě a zhodnocen v RIA. Navržené změny v této oblasti přitom nejsou vyžadovány přímo použitelnými předpisy EU, jako je tomu u některých jiných částí návrhu zákona. Změny podrobně diskutované níže by dle názoru HK ČR v případě svého schválení kromě výrazně negativního dopadu na podnikatele nepřinesly žádné výraznější pozitivní dopady na spotřebitele, resp. obecněji na zákazníky, oproti aktuálně platné a účinné právní úpravě.
	Částečně akceptováno

Připomínky týkající se úpravy obchodních sdělení byly akceptovány, částečně akceptovány, případně vysvětleny. V podrobnostech odkazujeme na vypořádání u každé konkrétní připomínky. 

	
	Zásadní:

Požadujeme text ustanovení § 2 písm. e) upravit následovně:
„e) obchodním sdělením všechny formy sdělení, včetně reklamy a vybízení k návštěvě internetových stránek, určené k přímé nebo nepřímé podpoře zboží, služeb nebo pověsti podnikatele anebo fyzické, podnikající fyzické nebo právnické osoby vykonávající regulované povolání,“

Odůvodnění:
Formulaci považujeme za nadbytečnou.
	Akceptováno

Definice v § 2 písm. e) byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Požadujeme text ustanovení § 3 odst. 3, písm. b) upravit následovně:
„b) údaj o příslušném kontrolním orgánu veřejné správy, podléhá-li výkon jeho činnosti povolení, souhlasu nebo koncesi vydané tímto orgánem.“
Odůvodnění:
Navrhovaný text je nejasný, proto navrhujeme formulační doplnění odpovídající textu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (dále jen „směrnice eCommerce“) čl. 5 odst. 1 písm. e).
	Připomínka se stala bezpředmětnou

V souvislosti s jinými připomínkami bylo upraveno znění celého ustanovení.

	
	Zásadní:

Požadujeme vyjasnit charakter obchodních sdělení.
Odůvodnění:
Směrnice eCommerce řeší ve své příloze pouze povolování obchodních sdělení (ve smyslu svého čl. 7 odst. 1). Příloha by se tedy neměla vztahovat na všechny aspekty obchodních sdělení.
	Částečně akceptováno

§ 4 byl upraven. Příloha směrnice o elektronickém obchodu skutečně hovoří pouze o „povolování nevyžádaných obchodních sdělení“ členskými státy. Možnost povolovat na základě vnitrostátního práva nevyžádaná obchodní sdělení šířená elektronickou poštou podle čl. 7 odst. 1 směrnice o elektronickém obchodu byla ovšem fakticky vyloučena na základě čl. 13 směrnice ePrivacy. Z uvedeného důvodu nepovažujeme za vhodné tuto výjimku uvádět.

	
	Zásadní:

Požadujeme text ustanovení § 8 odst. 1 v úvodní větě upravit následovně: 

„Získal-li podnikatel od svého zákazníka v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby podrobnosti jeho elektronický elektronického kontakt kontaktu pro elektronickou poštu, smí je  jeho využít pro šíření obchodních sdělení týkajících se dalšího jím nabízeného obdobného výrobku nebo služby elektronickými prostředky pouze za předpokladu, že“

Odůvodnění:
V návrhu zákona o digitální ekonomice došlo oproti dosavadní úpravě v zákoně č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti (dále jen ZoNSIS) ke změně použitého pojmu „elektronický kontakt“. Zatímco ZoNSIS používá pojem „elektronický kontakt pro elektronickou poštu“ (§ 7 odst. 3 ZoNSIS: „…pokud fyzická nebo právnická osoba získá od svého zákazníka podrobnosti jeho elektronického kontaktu pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby…“), návrh zákona o digitální ekonomice místo toho používá pouze termín „elektronický kontakt“. Není zřejmé, co bylo důvodem této změny, v důvodové zprávě není tato změna vysvětlena ani zmíněna. Obáváme se, že změna by v praxi mohla znamenat rozšíření stávající regulace, z tohoto důvodu požadujeme setrvat u dosavadního pojmu „elektronický kontakt pro elektronickou poštu“.
	Částečně akceptováno

§ 8 odst. 1 byl upraven v návaznosti na tuto připomínku a připomínky dalších připomínkových míst.

	
	Zásadní:

Požadujeme text ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) upravit ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Uvedené ustanovení nepovažujeme za přesně formulované, bude způsobovat výkladové potíže. Z navrhované textace je nejasné, zda se jedná o lhůtu vázanou na okamžik, kdy dochází k   uzavření smlouvy o prodeji služby/zboží (stávajícímu) zákazníkovi nebo na okamžik prodeje služeb/zboží zákazníkovi, který hodlá konzumovat služby/zboží kontinuálně na základě rámcové (dlouhotrvající) smlouvy (což je výklad většiny podnikatelských subjektů a odpovídá raciu právní úpravy, kdy podnikatel v rámci přímého marketingu může oslovovat své (stávající) zákazníky s obchodními sděleními). Do důvodové zprávy navrhujeme tedy uvést výklad příslušného ustanovení, z něhož bude jasně plynout, že 3-letá lhůta pro zasílání OS je vázána na faktickou poslední konzumaci zboží/služby.
Při opačném výkladu by však mohlo dojít k paradoxní situaci, kdy by zákazník, který po měsíci trvání smluvního vztahu tuto rámcovou (dlouhotrvající) smlouvu o poskytování služeb (typicky služby bankovní, pojišťovnické, telekomunikační) vypoví, mohl být kontaktován za účelem přímého marketingu po dobu následujících třech let (resp. 2 let a 11 měsíců), avšak zákazník, který v dlouhodobém smluvním vztahu o poskytování služeb konzumuje služby více než 3 roky, by nemohl po uplynutí 3 leté lhůty být za účelem přímého marketingu osloven, ačkoliv tuto svoji vůli neprojevil a jeho smluvní vztah i nadále trvá. Pokud bude zákazník dostávat 3 roky od posledního odběru zboží/služeb e-maily, kdy v rámci každého z nich bude moci učinit opt-out, který ale nevyužije, není důvodu mu je nezasílat i nadále. Pokud by mělo být omezeno zasílání, tak spíše při velké proluce od zaslání posledního e-mailu, tak, jak to dovozuje německá judikatura. Významně negativní je také finanční dopad na podnikatele. Od všech podnikatelů zasílajících obchodní sdělení by tato úprava vyžadovala technicky často náročné a finančně nákladné propojení interních systémů evidujících prodej zboží a služeb se systémy pro odesílání obchodních sdělení (newsletterů apod.). Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) však tyto dopady zcela opomíjí a ani v kapitole 5.3 Dopady na podnikatelské prostředí ani na jiném místě je vůbec nezmiňuje.
	Částečně akceptováno

V návaznosti na další připomínky bylo využití elektronického kontaktu (resp. adresy pro doručování elektronické pošty) upraveno.

Navrhuje se zavést prekluzivní lhůtu statusu zákazníka, z důvodů nutnosti časově limitovat tento status, a to s ohledem na skutečnost, že v určitých situacích nemá zákazník fakticky možnost podat námitku, protože neobdrží žádné obchodní sdělení v přiměřeném časovém rámci. Délka prekluze byla zvolena na 1 rok, vzhledem k tomu, že je to období, po které si většina zákazníků obchodní styk (respektive kontakt s dotyčným podnikatelem) zpravidla stále pamatuje. Jako právní událost, na kterou se prekluze vážně, bylo zvoleno zaslání posledního obchodního sdělení. Cílem tento nové právní úpravy je ochrana osobních údajů jednotlivců, která vychází z principů, na kterých je postaveno GDPR [čl. 5 odst. 1 písm. e) GDPR].
V tomto smyslu byla doplněna důvodová zpráva v části týkající se § 8.

	
	Zásadní:

Požadujeme text ustanovení § 8 odst. 3 písm. c) upravit následovně:
„c) je zasláno bez informace o možnosti uživatele přímo a účinně doručit odmítnutí námitku dalšího proti využití svého elektronického kontaktu nebo odvolat jím poskytnutý souhlas se pro zasíláním obchodních sdělení.“
Odůvodnění:
Návrh zákona o digitální ekonomice v § 8 odst. 3 rozšiřuje požadavky na obsahové náležitosti obchodních sdělení, bez jejichž naplnění je šíření obchodních sdělení zakázáno. Zatímco aktuálně platný a účinný ZoNSIS zakazuje šíření obchodních sdělení, která jsou „zaslána bez platné adresy, na kterou by mohl adresát přímo a účinně zaslat informaci o tom, že si nepřeje, aby mu byly obchodní informace odesílatelem nadále zasílány“, navržená úprava zákona o digitální ekonomice zakazuje šíření obchodního sdělení, které „c) je zasláno bez informace o možnosti uživatele přímo a účinně doručit námitku proti využití svého elektronického kontaktu nebo odvolat jím poskytnutý souhlas se zasíláním obchodních sdělení“. Z textu návrhu přitom není zřejmé, zda každé obchodní sdělení bude muset obsahovat informaci „o možnosti uživatele přímo a účinně doručit“:
1. námitku proti využití svého elektronického kontaktu a současně též informaci o možnosti,
2. odvolat jím poskytnutý souhlas se zasíláním obchodních sdělení.
Z hlediska podnikatele nejsou obchodní sdělení zasílána v odlišné textaci pro své stávající zákazníky (u těch připadá do úvahy možnost námitky proti dalšímu zasílání) a pro jiné osoby, které se zasíláním vyslovily souhlas (v takovém případě je relevantní možnost odvolání souhlasu). Také z hlediska adresáta není rozhodné, jak svůj požadavek na ukončení dalšího zasílání obchodních sdělení označí či obsahově formuluje.
Předpokládáme, že záměrem předkladatele bylo i v nové právní úpravě zachovat požadavek, aby obchodní sdělení umožňovalo zaslat jednoduchým způsobem takové odmítnutí, které fakticky povede k zastavení dalšího zasílání obchodních sdělení. Nepředpokládáme, že by záměrem předkladatele bylo rozšiřovat požadavky na obsahové náležitosti obchodních sdělení, když navíc duplicita shora naznačená (informace o možnosti podání námitky paralelně s informací o možnosti odvolání souhlasu) by byla matoucí i pro adresáty obchodních sdělení. Přesto však předkladatel zvolil textaci odlišnou od dosavadní obecné textace, aniž by byly zřejmé důvody této změny. Proto navrhujeme úpravu návrhu opírající se o dosavadní znění ZoNSIS.
	Částečně akceptováno

Navrhované znění § 8 odst. 3 písm. c) reflektuje skutečnost, že zatímco k šíření obchodních sdělení na základě odstavce 2 dochází na základě výslovného souhlasu uživatele, v případě zákazníka podle odstavce 1 tomu tak nemusí být.

Lze jistě souhlasit, že z hlediska zachování práv uživatele je podstatné, aby mohl snadno zamezit budoucímu zasílání obchodních sdělení, ať již formálně půjde o odvolání souhlasu či uplatnění námitky. V tomto ohledu by nemělo být problematické popsat právo uživatele podle § 8 odst. 3 písm. c) souhrnně slovy jako „odmítnout“, „odhlásit se“ apod., je-li z podané informace jasné, v příslušné právo uživatele spočívá.

Důvodová zpráva byla odpovídajícím způsobem upravena.

	
	Zásadní:

Požadujeme přeformulovat ustanovení k § 11 odst. 2 tak, aby byl stanoven požadavek na „prokázání“ dotčených skutečností a tedy odpovídalo znění obsaženému v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (dále jen „DSA“).
Odůvodnění:
Ustanovení hovoří poněkud nesystémově o „předkládání listin“, když DSA vyžaduje „prokázání“ těchto skutečností. S ohledem na význam těchto subjektů pro celý ekosystém DSA by nahrazení prokázání čestným prohlášením nemělo být možné, neboť by umožňovalo snadné obcházení stanovených podmínek.  
	Akceptováno

§ 13 odst. 2 (dříve § 11 odst. 2) byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že čestná prohlášení lze využít pouze v případech, kdy nelze splnění podmínek pro získání statusu/certifikace dle čl. 21 odst. 3, čl. 22 odst. 2 a čl. 40 odst. 8 DSA prokázat jinak (např. při nutnosti prokázání negativní skutečnosti). Žadatel je navíc povinen naplnění této podmínky v řízení prokázat. V tomto smyslu byla taktéž doplněna důvodová zpráva.

	
	Zásadní:

Požadujeme v ustanovení § 16 odst. odstavec 3 vypustit.
Odůvodnění:
DSA ani GDPR takovýto postup nepřipouští. Naopak takové akty by měla přijímat Komise postupem podle čl. 40 odst. 13. Navíc upozorňujeme, že čl. 40 odst. 8 písm. d) DSA se nevztahuje pouze na osobní údaje, ale na všechny důvěrné údaje a pokyny vydané ÚOOÚ by mohly být částečně ultra vires.
	Částečně akceptováno
Do § 18 odst. 4 (dříve § 16 odst. 3) byla doplněna zpřesňující informace, že ÚOOÚ upraví minimální požadavky pro ochranu osobních údajů.

Ve zbytku se domníváme, že DSA a GDPR zvolený přístup umožňují. Předvídané opatření obecné povahy má vést k vyšší právní jistotě v oblasti předvídaných kompetencí ČTÚ, které úzce souvisí s existujícími kompetencemi ÚOOÚ. Článek 40 odst. 13 DSA podle našeho názoru tomuto řešení nebrání, protože sám o sobě členské státy automaticky nezbavuje veškeré diskrece při aplikaci čl. 40 DSA v jím dotčených oblastech. Jistě z něj ovšem vyplývá, že příslušné opatření obecné povahy bude muset příslušné respektovat akty v přenesené pravomoci. Jelikož předmětem opatření obecné povahy má být dodržování (některých) požadavků stanovených v čl. 40 odst. 8 písm. d) DSA, není zároveň dotčen výkon dozoru ÚOOÚ nad dodržováním GDPR. Opatření obecné povahy by v tomto ohledu naopak mělo zajistit, že příslušné kritérium podle DSA bude uplatňováno v souladu s aktuálním výkladem GDPR a na něj navazující praxí ÚOOÚ.

	
	Zásadní:

Navrhujeme upravit procesní podmínky, za jakých mohou poskytovatelé platforem ověřovat naplnění podmínek podle čl. 40 odst. 8 písm. b), c), d) a e) u „necertifikovaných“ výzkumných pracovníků ve smyslu č. 40 odst. 12 DSA a zároveň výslovně do zákona zakotvit povinnosti takových pracovníků údaje skutečně užívat pouze za takovým účelem.
Odůvodnění:
Vyjasnění podmínek, za jakých mohou poskytovatelé platforem moci ověřovat naplnění podmínek u „necertifikovaných“ výzkumných pracovníků, zrychlí a sjednotí postup při povolování přístupu takovým pracovníkům ze strany platforem. Zavedení explicitní povinnosti výzkumných pracovníků údaje užívat jen za účelem “provádění výzkumu, jenž přispívá k odhalení, zjištění a pochopení systémových rizik v Unii podle čl. 34 odst. 1“ DSA považujeme za vhodné, protože DSA takovou povinnost stanoví jen nepřímo v čl. 40 odst. 12, nikoliv však výslovně jako závazek těchto výzkumných pracovníků, přičemž určení těchto výzkumných pracovníků nepodléhá žádnému povolení ze strany koordinátora, jako je tomu u „prověřených výzkumných pracovníků.  
	Neakceptováno

Článek 40 odst. 12 je přímo účinné ustanovení vztahující se na poskytovatele. Považujeme za nevhodné stanovovat vnitrostátně postupy, kterými by se měli poskytovatelé při posuzování řídit. Navíc upozorňujeme, že se jedná o povinnost pouze pro velmi velké online platformy a velmi velké internetové vyhledávače.

	
	Zásadní:

Požadujeme do textu ustanovení § 27 doplnit povinnost národních orgánů informovat koordinátora podle čl. 9 odst. 3 a 10 odst. 3 DSA (pokud české právo stanoví jejich oprávnění tyto čl. využívat).
Odůvodnění:
Povinnost národních orgánů informovat koordinátora dle výše citovaného čl. DSA je v DSA stanovena, tudíž musí být promítnuta i v národní legislativě, aby se předešlo výkladovým problémům, samozřejmě jen v případě, že se čeští zákonodárci rozhodnou předmětné články DSA využívat.
	Neakceptováno
Články 9 odst. 3 a 10 odst. 3 DSA považujeme za přímo účinné, tato povinnost tedy vzniká orgánu vydávajícímu příkaz bez dalšího. Zavádění vnitrostátní úpravy kopírující požadavky nařízení může přitom zastírat přímo použitelnou povahu dotčeného nařízení a tím porušovat právo EU (srov. rozhodnutí ve věci 34/73, Variola).

	
	Zásadní:

Požadujeme v ustanovení § 31 odst. 2 stanovit výjimky pro advokátní a obdobnou povinnost mlčenlivosti.
Odůvodnění:
Nelze např. zcela vyloučit, že advokáti budou poskytovateli zprostředkovatelských služeb či příjemci služby. Viz § 58 zákona č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů.
	Akceptováno
Do § 34 (původní § 31) byl v souladu s připomínkou doplněn odst. 3

	
	Zásadní:

Požadujeme přepracovat text ustanovení § 41 odst. 3 tak, aby byl v souladu s DSA ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Ustanovení je v rozporu s čl. 51 odst. 2 písm. a) DSA, když DSA hovoří o „pravomoci koordinátora učinit závazky právně závaznými“. Podle našeho názoru tato formulace DSA vylučuje automatickou závaznost závazků již jejich podáním.
	Akceptováno

§ 46 (původní § 41) odst. 3 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:

Požadujeme ustanovení v § 44 a následujících týkající se sankcí upravit ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Nepovažujeme za přiměřené, aby zákon de facto paušálně stanovil pokuty do výše 6 % obratu za všechny přestupky, což je podle našeho názoru ve skutečnosti maximální hranice, kterou členské státy nemohou překročit. U řady přestupků by měla být maximální výše pokuty nižší (např. porušení procesních pravidel či pravidel součinnosti). Neadekvátnost pokut je zřejmá při srovnání výše pokut za porušení nařízení 2019/1150 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb, tzv. „Platform to Business Regulation“ podle § 43, kdy za typově stejná provinění hrozí pokuta „pouze“ do 10 mil. Kč.
	Vysvětleno, důvodová zpráva byla doplněna
Stanovení pokuty do výše 6 % obratu vychází z požadavku nařízení DSA, které v čl. 52 odst. 3 stanoví, že "členské státy zajistí, aby maximální výše pokut, …, představovala 6 % ročního obratu“. Nejedná se tedy o maximální hranici, kterou členské státy nemohou překročit, ale jedná se o hranici, kterou členské státy musí ve svých zákonech stanovit jako maximální. Nařízení DSA v tomto odstavci dále stanoví povinnosti, za jejichž porušení má maximální pokuta představovat 1 % obratu. Tyto maximální výše jsou tedy s ohledem na kompatibilitu stanoveny také v adaptačním zákoně. Do důvodové zprávy byly navíc doplněny informace o okolnostech daného případu, které je správní orgán povinen respektovat podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.

	
	Zásadní:

Požadujeme upravit ustanovení § 46 odst. 2, písm. h) ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Ve skutečnosti se jedná o soukromoprávní vztah, jehož porušení by nemělo být pokutováno. S ohledem na to, že subjekty pro mimosoudní řešení sporů mohou účtovat nepřiměřené částky, nebylo by spravedlivé, aby poskytovatel čelil riziku pokuty, pokud by je neuhradil – pak by poskytovatel byl ve skutečnosti nucen hradit i nepřiměřené částky, protože by se nechtěl vystavit riziku pokuty.
	Částečně akceptováno

§ 51 (původní § 46) odst. 2, písm. h) byl upraven v návaznosti na připomínku.

	
	Zásadní:

Požadujeme upravit ustanovení § 46 odst. 2, písm. k) ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Je nepřiměřené sankcionovat tato jednání poskytovatele s ohledem na to, že případné opomenutí pozastavování (pokud je DSA vůbec stanoví jako povinnost, což je sporné), nebude mít následky pro jinou osobu, než poskytovatele samotného (který bude muset vyřizovat oznámení, které by jinak vyřizovat nemusel).
	Akceptováno

Ustanovení bylo vypuštěno.

	
	Zásadní:

Požadujeme upravit ustanovení § 59 trestního řádu ve smyslu níže uvedeného odůvodnění. 
Odůvodnění:
V Části třetí návrhu zákona se novelizuje trestní řád doplněním obecné úpravy pro vydávání příkazů v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (dále jen „Nařízení“).
Navrhovaná úprava je však poměrně kusá, a ne zcela reflektuje požadavky kladené Nařízením, jelikož navrhovaná úprava se týká pouze úpravy trestního řádu, ačkoliv je zřejmé, že příkazy dle čl. 9 Nařízení nebudou mít pouze trestněprávní rovinu, ale rovněž rovinu civilněprávní. Pokud je již navrhována zvláštní úprava příkazů vydávaných v souladu s Nařízením, pak je nutné obdobnou úpravu vložit i do civilněprávních předpisů, aby bylo zajištěno, že instituty trestněprávní, které by měly být ultima ratio, budou takto využívány a nebudou využívány i pro účely soukromoprávní obrany proti sdílení nezákonného obsahu po internetu.
Dále je nutné, aby v případě vydávání příkazu byl stanoven postup, kterým bude zajištěno, aby příkazy směřující k zablokování určité webové stránky s nezákonným obsahem byly adresovány všem poskytovatelům zprostředkovatelských služeb. V Nařízení se sice počítá s tím, že koordinátor digitálních služeb bude s poskytovateli zprostředkovatelských služeb komunikovat prostřednictvím kontaktního místa, které má poskytovatel zprostředkovatelských služeb pro tyto účely zveřejnit, nicméně v těchto případech se jeví jako účelnější, pokud by bylo zvoleno jiné, již dnes fungující řešení. Tímto řešením je vedení jednotného seznamu, kde by byly jednotlivé příkazy, resp. webové stránky, zveřejňovány a poskytovatelé zprostředkovatelských služeb by na základě zveřejnění v daném seznamu ve stanovené lhůtě přístup k daným stránkám zamezili. Navrhujeme tedy vložit do navrhovaných ustanovení obdobnou úpravu takových seznamů jako je již obsažena v zákoně č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách, zákoně č. 378/2007Sb., o léčivech nebo v zákoně č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, přičemž povinnost vedení tohoto seznamu by měla být uložena koordinátorovi digitálních služeb, jakožto orgánu, který bude mít přístup k systému pro sdílení informací, kde budou veškeré příkazy evidovány.
	Částečně akceptováno
Novela trestního řádu byla v návaznosti na obdržené připomínky zásadně přepracována, přičemž nově explicitně odkazuje na čl. 9 a 10 DSA. Po konzultaci s Ministerstvem spravedlnosti byla zvolena varianta, která úpravu podle trestního řádu propojuje s čl. 9 a 10 DSA, přičemž stanovuje dílčí odchylky, z nichž některé jsou předvídány v bodu 34 odůvodnění DSA.

Zároveň uvádíme k možnosti obcházení postupů podle civilního práva procesního, že navrhovaná změna tr. ř. navazuje na již existující instituty upravené v § 7b a 8 tr. ř., přičemž orgány činné v trestním řízení budou muset tak jako doposud zohledňovat zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku, v jejímž světle musí hodnotit i případná šikanózní trestní oznámení. V navrhované úpravě tedy nevidíme zásadní změnu, která by oproti současnému stavu měla vést k vyšší míře pokusů o využití (či zneužití) trestního řízení v soukromoprávních sporech.

V otázce zavedení jednotného seznamu pro zveřejňování příkazů („blokovacího seznamu“) po vzoru v připomínce citovaných předpisů uvádíme, že koncepci příkazů podle nařízení DSA považujeme odlišnou od již existujících „blokovacích seznamů“. Zatímco uvedené seznamy slouží k vyvolání povinnosti zamezit v přístupu k určitým internetovým stránkám značně širokému okruhu poskytovatelů připojení k internetu, příkazy podle čl. 9 a 10 nařízení DSA jsou koncipované jako adresnější opatření. Jedním z následků takovéhoto příkazu je totiž informování v něm uvedeného orgánu o provedení příkazu. To v případě povinnosti adresované více než 2.000 poskytovatelů připojení k internetu považujeme za takřka kontraproduktivní nástroj. Z uvedených důvodu nepočítáme s legislativní úpravou příkazu podle čl. 9 nebo 10 DSA, který by ve svém důsledku vedl k uložení povinnosti všem poskytovatelům připojení k internetu, nebo podobně širokému okruhu adresátů.

	
	Zásadní:

Požadujeme doplnit předložený materiál o novelu autorského zákona, která zruší ustanovení § 51a autorského zákona („overblocking“), které je neslučitelné s textem DSA.
Odůvodnění:
I když změna autorského zákona není předmětem předloženého materiálu (návrh zákona o digitální ekonomice) HK ČR považuje za nutné, aby předložený materiál byl doplněn o návrh novely autorského zákona a bylo navrženo vypuštění § 51a autorského zákona, jelikož se jedná o materii upravenou DSA. Proto nyní, když je DSA transponována do českého právního řádu, je třeba uvést autorský zákon do souladu s právem EU.
	Neakceptováno

§ 51a je implementačním ustanovením směrnice 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES (dále jen „DSMS“), resp. jeho článku 17. DSMS je k DSA lex specialis, jak je uvedeno v čl. 2 a recitál 9 a násl. DSA. DSMS se taktéž týká pouze velmi úzce vymezeného okruhu poskytovatelů služeb informační společnosti – tzv. poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online (srov. definici v čl. 2 odst. 6 a recitálu 61-63) a zavádí speciální odpovědnostní režim odlišný od obecného režimu uvedeného v čl. 4-6 DSA (původně upraveného v čl. 12-14 směrnice e-commerce). V návaznosti na tento režim jsou pak nastaveny další povinnosti, které vyplývají jednak z DSMS a jednak jsou stanoveny českým zákonodárcem v rámci diskrece, která byla členským státům udělena v čl. 17 DSMS. Předkladatel má za to, že § 51a je právě promítnutím této diskrece.

	
	Doporučující:

Doručujeme do ustanovení § 6 odst. 1 doplnit další varianty, kdy sice nedojde k porušení právních předpisů, ale dojde k závažnému a podstatnému ohrožení cílů takového předpisu.
Odůvodnění:
Čl. 3 odst. 4 písm. a) bod ii) směrnice eCommerce hovoří o službě, která poškozuje cíle uvedené v bodu i) nebo která představuje závažné a podstatné ohrožení těchto cílů; varianta ohrožení cílů ale není v návrhu zmíněna
	Akceptováno
Do navržené úpravy byla doplněna i varianta ohrožení právem chráněného zájmu.

	
	Doporučující:

K § 6 odst. 4

Doporučujeme nejprve výslovně stanovit, že dotčené orgány nejsou povinny dodržet postup podle odst. 2, pokud jsou splněny v něm uvedené podmínky.
Odůvodnění:
Doporučenou úpravu považujeme za legislativně vhodnější.
	Akceptováno

§ 6 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:

K § 7
Doporučujeme, aby kontaktním místem byl i ČTÚ.
Odůvodnění:
Úpravu považujeme za vhodnější z důvodu rozdílných pravomocí obou úřadů a postavení ČTÚ jako koordinátora digitálních služeb.
	Neakceptováno 
Jak je zmíněno v důvodové zprávě jedním z principů návrhu zákona je kontinuita a zachování osvědčených postupů, jež byly v potřebné míře účinné a podporovaly dosažení účelu regulace v současném právním rámci, proto nepovažujeme za vhodné měnit kontaktní místo. 

	
	Doporučující:

K § 8 odst. 2
Doporučujeme text ustanovení upravit následovně:
„(2) Nezískal-li podnikatel od svého zákazníka jeho elektronický kontakt v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby, může podnikatel využít elektronický kontakt zákazníka pro šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky pouze ve vztahu k uživatelům, kteří k tomu udělili předchozí prokazatelný souhlas ve smyslu čl. 4 bodu 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679).“

Odůvodnění:
Požadavek na prokazatelnost souhlasu vyplývá již z GDPR a jeho opakování povede k nejasnostem, zda se jedná o speciální „kvalitu“ souhlasu nad rámec GDPR.
	Akceptováno

§ 8 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Doporučující:
K § 10

Doporučujeme zvážit, zda nerozšířit kompetence ČTÚ na dozorování plnění povinností podle čl. 17 směrnice 2019/790/EU.
Odůvodnění:
Rozšířením kompetencí by došlo k sjednocení dozoru nad DSA a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES (dále jen „DSM“) v částech, které jsou v postavení lex specialis a lex genaralis, což by vedlo k více koherentnímu výkladu právních předpisů.
	Neakceptováno

Nařízení DSA představuje obecný předpis pro digitální služby, který má horizontální charakter. Podobně jako v offline prostředí, i v online světě platí odlišná pravidla pro specifické oblasti. Tyto oblasti jsou následně dozorovány odpovídajícími dozorovými orgány s odbornou kompetencí v daném odvětví. Nelze mít za to, že Český telekomunikační úřad (ČTÚ) by měl být určeným dozorovým orgánem pouze na základě toho, že jednotícím prvkem je poskytování služeb informační společnosti. V opačném případě by ČTÚ musel vykonávat dozor v širokém spektru oblastí, které souvisejí se zprostředkovatelskými službami. Takový přístup by však nebyl proveditelný ani žádoucí, neboť různé aspekty digitálního prostředí vyžadují specializovaný dohled od příslušných orgánů. Zajištění, že dozorové orgány mají specifické kompetence v příslušných odvětvích, je nezbytné pro účinnou regulaci a ochranu v digitálním prostoru.

	
	Doporučující:

K § 11
Doporučujeme zavést úpravu, podle níž by byly žádosti o udělení statusu těchto 3 subjektů zveřejňovány a veřejnost by se k nim mohla předem vyjádřit.
Odůvodnění:
Jejich činnost totiž může zásadním způsobem ovlivnit jak poskytovatele zprostředkovatelských služeb, tak příjemce těchto služeb a bylo by vhodné, aby se k jejich určení mohli v případě potřeby vyjádřit. Zejména u subjektů mimosoudního řešení sporů se jedná o quasi soudní orgán s (fakticky) významnou schopností ovlivnit výklad DSA.
	Neakceptováno

Podle nařízení o digitálních službách uděluje status těchto tří subjektů koordinátor digitálních služeb, který musí být ve svém rozhodování nezávislý. Cílem nařízení je právě oddělit tyto procesy od vlivu poskytovatelů, aby byla zajištěno nestranné a nezávislé posouzení. Nařízení dále stanovuje mechanismy, na základě kterých dojde k odebrání statusu těchto subjektů (čl. 21 odst. 7, čl. 22 odst. 6 a 7 a čl. 40 odst. 10), do kterých se mohou zapojit také poskytovatelé zprostředkovatelských služeb. Nad rámec toho není jasné, jak by takové vyjádření veřejnosti mělo v praxi fungovat.

	
	Doporučující:

K § 15 odst. 3
Doporučujeme vyjasnit charakter „počátečního posouzení“, které může být považováno za správní rozhodnutí podle vnitrostátního správního práva
Odůvodnění:
Vyjasněním by došlo k větší právní jistotě ohledně výkladu tohoto institutu a procesního postupu ČTÚ při příjímání tohoto rozhodnutí.
	Vysvětleno 

Máme za to, že počáteční posouzení uvedené v § 17 (původní § 15) odst. 3 nemůže být považováno za správní rozhodnutí podle vnitrostátního správního práva, a to vzhledem k tomu, že § 17 přímo odkazuje na čl. 40 odst. 9, kde je institut počátečního posouzení upraven. 

	
	Doporučující:

K § 16 odst. 1
Doporučujeme vyjasnit okruh účastníků 
Odůvodnění:
Na toto řízení se uplatní § 27 odst. 2 správního řádu, podle něhož si lze představit udělení postavení účastníka např. příjemcům služby, ale nekoncepčně poskytovatelé by byli zákonem zcela vyloučeni.
	Částečně akceptováno

V § 18 odst. 1 (původní § 16) byli účastnící řízení upravení pozitivní výčtem. Co se týká vyloučení poskytovatelů, předkladatel má za to, že cíl a smysl dvoufázového udělování přístupu k údajům vycházející z nařízení DSA takovéto vyloučení předpokládá. V tomto smyslu byla upravena i důvodová zpráva. 

	
	Doporučující:

K § 16 odst. 5
Doporučujeme doplnit ustanovení o úpravu, podle jakých procesních pravidel se bude v řízení postupovat.
Odůvodnění:
Pokud bude zcela vyloučen postup podle správního řádu, nebudou dána žádná pravidla, kromě velmi kusé úpravy v čl. 40 odst. 5 a 6 DSA. Doporučujeme zvážit připuštění alespoň analogického použití některých institutů správního řádu.
	Částečně akceptováno
§ 17 odst. 5 (původní § 16 odst. 5) byl upraven v souladu s připomínkou a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Doporučující:

K § 26
Doporučujeme vyjasnit, zda se toto ustanovení bude vztahovat opravdu na všechny informace, včetně informací podléhajících zvláštní povinnosti mlčenlivosti (srov. § 58 zákona č. 110/2019 Sb.). Proto doporučujeme dopracování textu tak, aby z něj bylo zcela zřejmé, na jaké informace se bude zákon vztahovat a v jakém rozsahu mohou být sdíleny informace podléhající mlčenlivosti získané jedním z dotčených orgánů
Odůvodnění:
Úprava povede k jednoznačnosti výkladu ustanovení.
	Vysvětleno
Důvodová zpráva byla doplněna.

	
	Doporučující:

K § 26 odst. 5
Doporučujeme zavedení povinnosti vždy si vyžádat stanovisko ÚOOÚ.
Odůvodnění:
Domníváme se, že vyžádání stanoviska ÚOOÚ je alespoň v určitých případech povinné (srov. rozsudek SDEU C-252/21).
	Neakceptováno

V rozsudku SDEU ve věci C 252/21, zmiňovaném v připomínce, se skutečně uvádí, že orgán členského státu pro hospodářskou soutěž (a tedy i koordinátor digitálních služeb), který hodlá v rámci své činnosti konstatovat, že došlo k porušení GDPR, musí požádat o stanovisko orgán dozoru nad dodržováním GDPR (v ČR ÚOOÚ), avšak pouze ve vyjmenovaných případech, tedy nikoliv vždy. Pakliže je seznámen s rozhodovací praxí orgánu dozoru nad dodržováním GDPR v daných či obdobných věcech (např. prostřednictvím uveřejněných rozhodnutí ÚOOÚ či rozsudků správních soudů), od které se nesmí odchýlit, není povinen si stanovisko vyžádat. Má tak učinit pouze v případě vlastních pochybností o dosahu rozhodnutí orgánu dozoru nad dodržováním GDPR, neexistuje-li takové rozhodnutí anebo přezkoumává-li orgán dozoru nad dodržováním GDPR obdobnou věc. Neodpoví-li navíc orgán dozoru nad dodržováním GDPR v přiměřené lhůtě, smí orgán pro hospodářskou soutěž, resp. koordinátor digitálních služeb, podle SDEU „pokračovat ve vlastním šetření“. Připomínce tak navrhujeme nevyhovět, neboť znění § 29 (původní § 26) odst. 5 návrhu naplňování požadavků citovaného judikátu SDEU umožnuje.

	
	Doporučující:

K § 27
Doporučujeme vyjasnit otázku použití čl. 9 a čl. 10 DSA ze strany vnitrostátních orgánů alespoň v důvodové zprávě. Zejména by mělo být doplněno, zda stávající kompetence vnitrostátních orgánů v platných právních předpisech ČR požadovat informace od třetích osob jsou považovány za dostatečný základ pro příkaz „který vydaly příslušné vnitrostátní justiční nebo správní orgány na základě platného práva Unie nebo vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie,“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 1.
Odůvodnění:
Úprava povede k jednoznačnosti výkladu.
	Částečně akceptováno
Navrhovaná úprava nepočítá se zaváděním nových oprávnění využít čl. 9 a 10 DSA, pouze v související novele trestního řádu navazuje na již existující příkazy podle § 7b a 8 trestního řádu. S dalšími obdobnými změnami se v souvislosti s předkládaným materiálem nepočítá.

Články 9 a 10 DSA nepředstavují samy o sobě právní základ pro vydávání příkazů. Úpravu podle čl. 9 a 10 DSA tedy vykládáme (též v souladu s předposlední větou bodu 31 odůvodnění DSA) tak, že požadavky stanovené v čl. 9(2) a 10(2) DSA je třeba chápat jako podmínku pro to, aby příkaz vydaný členským státem vyvolal následky předvídané v DSA (z hlediska dotčeného poskytovatele zprostředkovatelských služeb půjde mj. o povinnost informovat v příkazu uvedený orgán o obdržení a provedení příkazu). Naopak „příkazy“ podle vnitrostátního práva, které nenaplňují podmínky podle čl. 9(2) nebo 10(2) DSA mohou vyvolávat následky předvídané příslušným předpisem vnitrostátního práva, ale nebude z nich vyplývat povinnost poskytovatele zprostředkovatelské služby podle čl. 9(1), 9(5), 10(1) nebo 10(5) DSA.

Důvodová zpráva byla odpovídajícím způsobem doplněna.

	
	Doporučující:

K § 29 odst. 1
Doporučujeme upravit ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Účast zástupce ÚOOÚ na jednání sboru není podle DSA nároková.
	Vysvětleno
S podaným výkladem čl. 62 DSA souhlasíme, jde o úmyslné využití možnosti předvídané v čl. 62 odst. 1 větě třetí DSA.

	
	Doporučující:

K § 31 odst. 1
Doporučujeme zvážit, zda výslovně nedoplnit, že nedotčena zůstává zásada nemo tenetur, a zohlednit ji v rámci úpravy řízení.
Odůvodnění:
Aplikace této zásady v rámci obdobných předpisů (např, povinnost hlásit data breach podle GDPR) způsobuje v praxi problémy, proto by bylo vhodné zavést konkrétní procesní záruky týkající se probíhajících řízení, v nichž případně poskytne provozovatel „sebeobviňující informace“, že bude tato zásada dodržena.
	Neakceptováno

Předkladatel má za to, že princip nemo tenetur se ipsum accusare (nikdo není povinen sám sebe obviňovat) je obecnou právní zásadou a nemusí být explicitně uveden v návrhu zákona, jelikož je platný bez dalšího.

	
	Doporučující:

K § 35 a důvodové zprávě
Doporučujeme text ustanovení, případně také důvodovou zprávu upravit ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Podle důvodové zprávy se předpokládá rozhodování soudu v rámci úpravy předběžného opatření, jde ale spíše o meritorní rozhodnutí. Bylo by také vhodné vyjasnit rozsah blokace a okruh účastníků (zejména proto, že blokace služby zasáhne i její příjemce).
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla doplněna dle úpravy § 39 až 41 a dle úprav v části osmé – změna zákona o zvláštních řízeních soudních.

	
	Doporučující:

K § 44 a násl.
Doporučujeme v textu vyjasnit postavení vyhledávačů.
Odůvodnění:
V řadě ustanovení se hovoří pouze o možnosti pokutovat poskytovatele online platforem, ačkoliv minimálně některé závazky se vztahují i na vyhledávače (srov. čl. 24 či čl. 27 ve spojení s čl. 38 DSA).
	Akceptováno

Do návrhu byl v návaznosti na připomínku přidán nový § 53.

	
	Doporučující:

K § 46 odst. 2, písm. u)
Doporučujeme vyjasnit, podle kterého předpisu bude v případě sankcí postupováno, alespoň v důvodové zprávě.
Odůvodnění:
Jedná se o porušení, které je možné sankcionovat také podle GDPR.
	Vysvětleno
Rozumíme možnému překryvu, protože se ale jedná o normu obsaženou v DSA, je třeba její porušení vymezit jako přestupek. Dvojí potrestání za tento přestupek a za současné porušení GDPR je nepřípustné z hlediska zásady ne bis in idem obsažené v čl. 50 Listiny základních práv EU. V praxi bude třeba v konkrétních případech posoudit vztah mezi úpravou podle DSA a GDPR, a podle toho posuzované jednání subsumovat pod správnou skutkovou podstatu přestupku. Tento postup by měl v praxi usnadňovat fakt, že za dozor nad dodržování GDPR i čl. 26 DSA má být v ČR odpovědný ÚOOÚ.

Důvodová zpráva byla odpovídajícím způsobem doplněna.

	Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
	Bez připomínek
	

	Svaz průmyslu a dopravy
	Zásadní:

K § 2 písm. c.) – Základní pojmy

Zajímalo by nás, zda je možné v tomto ustanovení za uvedené elektronické prostředky považovat telefony? Pokud ano, jak bude vykládáno ustanovení § 1825 odst. 2 OZ, a to konkrétně část: „projeví svůj souhlas elektronicky nebo podpisem potvrzení nabídky na listině?“ v souvislosti s navrhovaným zněním § 2 c): „elektronickými prostředky zejména síť elektronických komunikací, elektronická komunikační zařízení, automatické volací a komunikační systémy, telekomunikační koncová zařízení nebo elektronická pošta“. Neprotiřečí si tato ustanovení? Když ustanovení § 1825 přímo zakazuje uzavření smlouvy po telefonu, aniž by došlo k elektronickému potvrzení vůle spotřebitele a návrh zákona o digitální ekonomice za elektronický prostředek označuje i telefon.
	Vysvětleno
Obecně uvádíme, že elektronickými prostředky ve smyslu § 2 písm. c) navrhované úpravy nejsou pro účely definice služby informační společnosti myšleny telefony (kterými zde rozumíme hlasovou komunikační službu ve smyslu § 2 odst. 3 písm. f) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích). Protože se pojem „elektronické prostředky“ v českém právním řádu vžil jako jeden z definičních znaků služby informační společnosti, byl mu tento význam ponechán, ale byl v návaznosti na vypořádání jiných připomínek přiblížen kritériu „služby poskytované elektronicky“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) bodu ii) směrnice (EU) 2015/1535. V tomto ohledu je třeba definici vykládat ve světle přílohy I směrnice (EU) 2015/1535, podle které hlasové telefonní služby nejsou službami poskytovanými elektronickými systémy pro zpracování a ukládání dat. 

Konkrétně pak bez ohledu na výše uvedené nepovažujeme navrhovanou úpravu za protichůdnou k § 1825 odst. 2 OZ. Ustanovení § 1825 odst. 2 OZ hovoří o projev souhlasu „elektronicky nebo podpisem […] na listině“. Nepoužívá tedy pojem „elektronické prostředky“, byť jej OZ zná, a zároveň uvádí „elektronický“ souhlas v souvislosti s podpisem na listině. Teleologický výklad tohoto ustanovení ve spojení s § 1825 odst. 1 OZ přitom skutečně vyžaduje, aby telefonický nebo obdobný hovor nepostačoval jako kritérium vázanosti spotřebitele podle § 1825 odst. 2 věty druhé OZ.

	
	Zásadní:

K § 3 odst. 2 – Informace poskytované uživateli služby informační společnosti
Důvodová zpráva uvádí jako důvody kompatibilitu s ustanoveními občanského zákoníku na ochranu spotřebitele (tato ustanovení občanského zákoníku jsou kogentní), ustanovení předkládaného zákona obsahuje dovětek „není-li stanoveno smluvními stranami jinak“, tj. Charakter normy je zjevně dispozitivní. Vhodné by bylo v důvodové zprávě charakter normy rozvést a blíže vymezit pojem „na uzavírání smluv“, kdy pohledem srovnání se zněním občanského zákoníku je použitý termín nepřesný.
	Připomínka se stala bezpředmětnou

V souvislosti s jinými připomínkami bylo upraveno znění celého ustanovení.

	
	Zásadní:

Ustanovení §8 odst. 1 písm. c) zavádí limitaci možnosti kontaktovat zákazníky přímým marketingem maximálně po dobu 3 let. Z navrhované textace je však nejasné, zda se jedná o lhůtu vázanou na okamžik, kdy dochází k reálnému prodeji služby/zboží (stávajícímu) zákazníkovi nebo na okamžik prodeje služeb/zboží zákazníkovi, který hodlá konzumovat služby/zboží kontinuálně na základě rámcové (dlouhotrvající) smlouvy. Při druhém jmenovaném výkladu by však mohlo dojít k paradoxní situaci, kdy by zákazník, který po měsíci trvání smluvního vztahu tuto rámcovou (dlouhotrvající) smlouvu o poskytování služeb (typicky služby bankovní, pojišťovnické, telekomunikační) vypoví, mohl být kontaktován za účelem přímého marketingu po dobu následujících třech let (resp. 2 let a 11 měsíců), avšak zákazník, který v dlouhodobém smluvním vztahu o poskytování služeb konzumuje služby více než 3 roky, nemohl by po uplynutí 3 leté lhůty být za účelem přímého marketingu osloven, ačkoliv tuto svoji vůli neprojevil a jeho smluvní vztah i nadále trvá. Navrhujeme tedy vložit do důvodové zprávy navrhovaného znění zákona ustanovení, které by postavilo na jisto, že lhůta běží od data, kdy si službu/zboží zákazník reálně objednal/využil, byť na základě rámcové (dlouhodobé) smlouvy. 
Nepovažujeme toto omezení za logické. Pokud bude zákazník dostávat 3 roky od posledního odběru zboží/služeb e-maily, kdy v rámci každého z nich bude moci učinit opt-out, který ale nevyužije, není důvodu mu je nezasílat i nadále. Pokud by mělo být omezeno zasílání, tak spíše při velké proluce od zaslání posledního e-mailu, tak, jak to dovozuje německá judikatura.
	Částečně akceptováno

V návaznosti na další připomínky bylo využití elektronického kontaktu (resp. adresy pro doručování elektronické pošty) upraveno.

Navrhuje se zavést prekluzivní lhůtu statusu zákazníka, z důvodů nutnosti časově limitovat tento status, a to s ohledem na skutečnost, že v určitých situacích nemá zákazník fakticky možnost podat námitku, protože neobdrží žádné obchodní sdělení v přiměřeném časovém rámci. Délka prekluze byla zvolena na 1 rok, vzhledem k tomu, že je to období, po které si většina zákazníků obchodní styk (respektive kontakt s dotyčným podnikatelem) zpravidla stále pamatuje. Jako právní událost, na kterou se prekluze vážně, bylo zvoleno zaslání posledního obchodního sdělení. Cílem tento nové právní úpravy je ochrana osobních údajů jednotlivců, která vychází z principů, na kterých je postaveno GDPR [čl. 5 odst. 1 písm. e) GDPR].
V tomto smyslu byla doplněna důvodová zpráva v části týkající se § 8..

	
	Zásadní:

K § 27

Spolupráce při přípravě zprávy o činnosti podle nařízení o digitálních službách - Prosíme upřesnit, které vnitrostátní orgány jsou zmocněné postupovat dle čl. 9 a čl. 10 DSA. Případně upřesnit, zda bude zmocnění implementováno jinými předpisy.
	Vysvětleno

Nařízení DSA samo o sobě nepředstavuje právní základ pro vydání příkazu (srov. odkaz na vnitrostátní právo nebo jiné předpisy EU v článku 9 odst. 1 a 10 odst. 1 či recitál 31 nařízení DSA). V trestním řízení aktuálně spadají do působnosti nařízení DSA příkaz podle § 7b odst. 2 tr. ř., žádost podle § 8 odst. 1 tr. ř. o vydání dat o příjemci služby směřující vůči poskytovateli zprostředkovatelských služeb, příkaz podle § 88a tr. ř. a povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř., týká-li se dat příjemce služby. 

V těchto ustanoveních je pak upravena příslušnost k vydání příkazu, povolení nebo žádosti.

Zároveň nelze vyloučit, že rozhodnutí soudu v civilním řízení bude svou povahou odpovídat náležitostem příkazu podle čl. 9 nebo 10 nařízení DSA.

V neposlední řadě uvádíme, že mimo předkládaný materiál implementaci zmocnění pro vydávání příkazů podle čl. 9 nařízení DSA očekáváme v souvislosti s implementací čl. 22 odst. 4 nařízení (EU) 2023/988 o obecné bezpečnosti výrobků.

	
	Zásadní:

Nepovažujeme za přiměřené, aby zákon de facto paušálně stanovil pokuty do výše 6 % obratu za všechny přestupky, což je ve skutečnosti maximální hranice, kterou členské státy nemohou překročit. U řady ustanovení by měla být maximální výše pokuty nižší (např. porušení procesních pravidel či pravidel součinnosti). Neadekvátnost pokut je zřejmá při srovnání výše pokut za porušení nařízení P2B podle § 43, kdy za typově stejná provinění hrozí pokuta „pouze“ do 10 mil. Kč. U § 46 odst. 2 písm. h) se jedná ve skutečnosti o soukromoprávní vztah, jehož porušení by nemělo být pokutováno. S ohledem na to, že subjekty pro mimosoudní řešení sporů mohou účtovat nepřiměřené částky, nebylo by spravedlivé, aby poskytovatel čelil riziku pokuty, pokud by je neuhradil – pak by poskytovatel byl ve skutečnosti nucen hradit i nepřiměřené částky, protože by se nechtěl vystavit riziku pokuty.
U § 46 odst. 2 písm. k) se domníváme, že je nepřiměřené sankcionovat tato jednání poskytovatele s ohledem na to, že případné opomenutí pozastavování (pokud je DSA vůbec stanoví jako povinnost, což je sporné), nebude mít následky pro jinou osobu, než poskytovatele samotného (který bude muset vyřizovat oznámení, které by jinak vyřizovat nemusel).
U § 46 odst. 2 písm. u) upozorňujeme, že se jedná o porušení, které je možné sankcionovat i podle GDPR.
	Vysvětleno, důvodová zpráva byla doplněna
Stanovení pokuty do výše 6 % obratu vychází z požadavku nařízení DSA, které v čl. 52 odst. 3 stanoví, že "členské státy zajistí, aby maximální výše pokut, …, představovala 6 % ročního obratu“. Nejedná se tedy o maximální hranici, kterou členské státy nemohou překročit, ale jedná se o hranici, kterou členské státy musí ve svých zákonech stanovit jako maximální. Nařízení DSA v tomto odstavci dále stanoví povinnosti, za jejichž porušení má maximální pokuta představovat 1 % obratu. Tyto maximální výše jsou tedy s ohledem na kompatibilitu stanoveny také v adaptačním zákoně. Do důvodové zprávy byly navíc doplněny informace o okolnostech daného případu, které je správní orgán povinen respektovat podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. 

	
	Zásadní:

V části třetí návrhu zákona se novelizuje trestní řád doplněním obecné úpravy pro vydávání příkazů v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách). Navrhovaná úprava je však poměrně kusá, a ne zcela reflektuje požadavky kladené nařízením, jelikož navrhovaná úprava se týká pouze úpravy trestního řádu, ačkoliv je zřejmé, že příkazy dle čl. 9 nařízení o digitálních službách nebudou mít pouze trestněprávní rovinu, ale rovněž rovinu civilněprávní. Pokud je již tedy navrhována zvláštní úprava příkazů vydávaných v souladu s nařízením o digitálních službách, pak je nutné obdobnou úpravu vložit i do civilněprávních předpisů, aby bylo zajištěno, že instituty trestněprávní, které by měly být ultima ratio, budou takto využívány a nebudou využívány i pro účely soukromoprávní obrany proti sdílení nezákonného obsahu po internetu. Dále je nutné, aby v případě vydávání příkazu byl stanoven postup, kterým bude zajištěno, aby příkazy směřující k zablokování určité webové stránky s nezákonným obsahem byly adresovány všem poskytovatelům zprostředkovatelských služeb. V nařízení o digitálních službách se sice počítá s tím, že koordinátor digitálních služeb bude s poskytovateli zprostředkovatelských služeb komunikovat prostřednictvím kontaktního místa, které má poskytovatel zprostředkovatelských služeb pro tyto účely zveřejnit, nicméně v těchto případech se jeví jako účelnější, pokud by bylo zvoleno jiné, již dnes fungující řešení. Tímto řešením je vedení jednotného seznamu, kde by byly jednotlivé příkazy, resp. webové stránky, zveřejňovány a poskytovatelé zprostředkovatelských služeb by na základě zveřejnění v daném seznamu ve stanovené lhůtě přístup k daným stránkám zamezili. Navrhujeme tedy vložit do navrhovaných ustanovení obdobnou úpravu takových seznamů jako je již obsažena v zákoně č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách, zákoně č. 378/2007Sb., o léčivech nebo v zákoně č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, přičemž povinnost vedení tohoto seznamu by měla být uložena koordinátorovi digitálních služeb, jakožto orgánu, který bude mít přístup k systému pro sdílení informací, kde budou veškeré příkazy evidovány.
	Částečně akceptováno
Úprava příkazů podle trestního řádu byla v návaznosti na obdržené připomínky podstatným způsobem přepracována. 

V rovině civilního soudního procesu uvádíme, že v kontextu takovéhoto soudního řízení je myslitelné vydání rozhodnutí odpovídajícího svými vlastnostmi příkazu podle čl. 9 nebo 10 nařízení DSA, ale (na rozdíl od trestního řízení) úprava českého civilního soudního procesu neobsahuje zvláštní nástroje určené k tomuto konkrétnímu cíli. Proto považujeme za postačující (též ve světle čl. 9 odst. 6 a 10 odst. 6 nařízení DSA) zajistit, aby úprava civilního řízení umožňovala soudům vydat rozhodnutí splňující příslušné náležitosti příkazu, má-li toto rozhodnutí vyvolat následky předvídané v čl. 9 nebo 10 nařízení DSA. Zároveň uvádíme k možnosti obcházení postupů podle civilního práva procesního, že navrhovaná změna tr. ř. navazuje na již existující instituty upravené v § 7b a 8 tr. ř., přičemž orgány činné v trestním řízení budou muset tak jako doposud zohledňovat zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku, v jejímž světle musí hodnotit i případná šikanózní trestní oznámení. V navrhované úpravě tedy nevidíme zásadní změnu, která by oproti současnému stavu měla vést k vyšší míře pokusů o využití (či zneužití) trestního řízení v soukromoprávních sporech.

Příkazy vydávané podle trestního řádu mohou být vydány pouze pro účely trestního řízení, přičemž o jejich vydání rozhodují výlučně orgány činné v trestním řízení ze zákonem stanovených důvodů. Je tedy vyloučené, aby byly prostřednictvím trestního práva řešeny soukromoprávní nároky osob. 

Pokud jde o trestní řízení, příkaz podle § 7b odst. 2 tr. ř. je adresný (srov. formulace „Je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování, lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila přístup jiných osob k takovým datům.“). Aktuální postup je takový, že příkaz je zasílán 
společnosti „CZ.NIC“ (sdružení, které spravuje internetové stránky s českou doménou „.cz“). Zablokované stránky jsou následně zveřejňovány. Příkaz k zablokování určité webové stránky není reálné zasílat všem poskytovatelům služeb (v ČR cca 2.000), vždy je potřeba jej zasílat tam, kde to má efekt. U českých domén je to řešeno prostřednictvím zmíněného sdružení CZ.NIC, u zahraničních webů je to na bázi dobrovolnosti. Pokud poskytovatel služby nespolupracuje, zablokovat všechny cesty k protiprávnímu obsahu nelze.

Pokud jde o navrhovaný mechanismus, je nutno také přihlédnout k tomu, že postupem dle § 7b odst. 2 tr. ř. nemusí být znepřístupňovány pouze „celé“ webové stránky, ale i jakákoli jiná data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací (může se jednat například pouze o jediné závadové pornografické video na pornoserveru, o jediný závadový příspěvek na sociální síti apod.). 

V obecné rovině tak k podnětu vložit do materiálu úpravu „blokovacích seznamů“ uvádíme, že i mimo kontext trestního řízení je koncepce příkazů podle nařízení DSA odlišná od „blokovacích seznamů“ podle právních předpisů citovaných v připomínce. Zatímco uvedené seznamy slouží k vyvolání povinnosti zamezit v přístupu k určitým internetovým stránkám značně širokému okruhu poskytovatelů připojení k internetu, příkazy podle čl. 9 a 10 nařízení DSA jsou koncipované jako adresnější opatření. Jedním z následků takovéhoto příkazu je informování v něm uvedeného orgánu o provedení příkazu. To v případě povinnosti adresované více než 2.000 poskytovatelů připojení k internetu považujeme za takřka kontraproduktivní nástroj.

	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Bez připomínek
	

	Úřad pro ochranu osobních údajů
	Doporučující:

Úřad pro ochranu osobních údajů ve svých připomínkách vychází primárně z vypořádání připomínek z vnitřního připomínkového řízení z 16. října 2023. ÚOOÚ se neztožňuje se závěry předkladatele ohledně článku 40 LPV a § 2 ZEK. Pokud jsou „sítě elektronických komunikací“ v § 2 ZEK vydefinovány výlučně „pro účely tohoto zákona“, je v přímém rozporu s úmyslem zákonodárce, že tuto definici používá „trestní zákoník, stavební zákon, energetický zákon, zákon o správních poplatcích a desítky dalších“, protože žádný z těchto předpisů nelze subsumovat pod slovní spojení „tento zákon“.
	Neakceptováno
Předkladatel má za to, že pojem „sítě elektronických komunikací“ je pojmem s všeobecně uznaným obsahovým významem a napříč právním řádem České republiky takto užívaným.

	
	Zásadní:
V bodu II se text za slovem „ukládá“ označuje jako podbod 1 a doplňuje se podbod 2, který zní: „2. ministrovi financí navýšit celkové výdaje kapitoly 343 s trvalým vlivem na roční provozní výdaje částku ve výši 386 748 Kč a na roční platové výdaje včetně souvisejících výdajů částku ve výši 3 444 486 Kč na 4 systemizovaná služební místa;“
Odůvodnění:

Návrh zákona zavádí 2 zcela nové unijní agendy (DSA a DGA) a obnovuje jednu stávající (šíření obchodních sdělení). K tomu, aby mohl ÚOOÚ řádně plnit dozor nad zpracováním osobních údajů a současně nadále plnit veškeré další úkoly, které mu byly svěřeny, je nezbytné zvýšení počtu služebních míst o čtyři, a to tři služební místa zařazená ve 13. platové třídě a jedno ve 14. platové třídě podle nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců. 
Jedno služební místo představeného ve 14. platové třídě s charakteristikami:  

a) obor služby 60

b) klasifikace platovou třídou – 14 

c) kód správních činností 2.69.14, příklad správní činnosti 1. (Tvorba a naplňování celostátní koncepce ochrany osobních údajů včetně zásad pro výkon dozoru.)

d) vymezení systemizovaného místa – služební

Dvě služební místa ve 13. platové třídě s charakteristikami: 

a) obor služby 60

b) klasifikace platovou třídou – 13

c) kód správních činností 2.69.13, příklad správní činnosti 1. (Zpracovávání celostátních vývojových analýz, strategických záměrů a metodiky pro ucelené oblasti osobních údajů a pro dozor nad nimi včetně vyhodnocování možných ekonomických, právních, organizačně-technických a jiných hledisek.)

d) vymezení systemizovaného místa – služební

Jedno služební místo ve 13. platové třídě s charakteristikami: 

a) obor služby 60

b) klasifikace platovou třídou – 13

c) kód správních činností 2.69.13, příklad správní činnosti 2. (Tvorba standardů pro způsoby a prostředky dodržování povinností při zpracování a ochraně osobních údajů, šíření obchodních sdělení nebo nakládání s identifikátory)

d) vymezení systemizovaného místa – služební

K zabezpečení výše uvedeného je zapotřebí navýšení objemu prostředků na platy na RP 5013:    2 481 072 Kč včetně příslušenství: Navýšení sociálního pojištění za zaměstnavatele na RP 5031: 615 306 Kč , navýšení zdravotního pojištění za zaměstnavatele na RP 5032: 223 297 Kč  , navýšení přídělu do FKSP na RP 5342: 24 811 Kč; tedy celkem: 3 344 486 Kč.

S ohledem na obsazenost budovy ÚOOÚ je nutno konstatovat, že další umístění 4 nových zaměstnanců není v kapacitních možnostech budovy. Bude tedy nezbytné zajistit nájem kancelářských prostor za tržní cenu, přičemž na Praze 7 se ceny pohybují okolo 299 Kč/měsíc za 1 m2. S přihlédnutím ke všem zákonem stanoveným požadavkům bude třeba najmout alespoň 71 m2, což znamená roční náklad ve výši 254 748 Kč. Dále bude nezbytné pořídit vybavení kanceláří, kde se předpokládá jednorázová investice ve výši 132 000 Kč a předpokládaná nutná obnova hmotného majetku v horizontu 3 let činí 44 000 Kč.
	Neakceptováno

Finanční dopady, včetně nutnosti zajištění personálních kapacit, byly formulovány v důvodové zprávě i RIA.

	
	Zásadní:
Část 10 obecné části důvodové zprávy, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů a část 5.5.5 RIA, dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“), je žádoucí spojit.
Odůvodnění:

Byť důvodová zpráva uvádí: „Podrobnější analýza dopadů na ochranu soukromí je uvedena v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace, kapitola 5.5.5 Dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů“, je ve skutečnosti rozsah obdobný, takže jde v zásadě o identický text.
	Akceptováno

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:
V § 4 odst. 2 se slova „v oblastech, které jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.“ nahrazují slov „v oblastech:

a) ochrana práv podle práva autorského a práv s právem autorským souvisejících,

b) ochrana topografie polovodičových výrobků, 

c) ochrana práv pořizovatele databáze nebo jiných předmětů ochrany obsažených v databázi,    

d) ochrana práv vyplývajících z průmyslového vlastnictví,

e) svobodná volba rozhodného práva,  

f) spotřebitelské smlouvy, 

g) šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky,

h) požadavky na závaznou formu právních jednání, kterými se zakládají nebo mění práva k nemovitým věcem, 

i) požadavky na reklamu související s nabídkou cenných papírů kolektivního investování

j) vydávání elektronických peněz institucemi, pro které se Česká republika využila výjimku podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2009/110/ES, nebo

k) transpoziční úprava hlavy I, kapitoly VIII, čl. 179 a čl. 181 odst. 2 směrnice 2009/138/ES do právního řádu České republiky.“ Příloha se zrušuje.
Odůvodnění:

Vhodnější legislativní technika.
	Částečně akceptováno

Navrhovaná formulace je drobně odlišná v důsledku akceptace ostatních připomínek.

	
	Zásadní:
V § 8 odst. 1 písm. c) se slova „uskutečněného prodeje výrobku nebo služby“ nahrazují slovy „zaslání obchodního sdělení“ a slova „3 roky“ se nahrazují slovy „nejvýše rok“.
Odůvodnění:

ÚOOÚ se i nadále domnívá, že je nezbytné časově limitovat status (bývalého) zákazníka. Je třeba si uvědomit, že zákazník v některých případech možnost podat námitku fakticky neměl, protože žádné obchodní sdělení v rozumné době neobdržel.

Po diskusi se sektorem však dospěl ÚOOÚ k názoru, že je žádoucí opravit právní událost, ke které se časový limit váže. Pokud by spouštěcí právní událostí byl obchod, znamenalo by to, že status bývalého zákazníka uplyne po třech letech ze zákona, ačkoliv je subjekt údajů se zasíláním obchodního sdělení spokojen a přeje si ho dostávat i nadále. Podnikatel by musel obtížně přejít ze zasílání obchodních sdělení z titulu oprávněného zájmu na zasílání obchodních sdělení z titulu souhlasu, což vyvolává transakční náklady, ačkoliv pro to není racionální důvod. Proto by spouštěcí právní událostí k preklusi statutu zákazníka mělo být jeho poslední kontaktování.

Co se týká délky prekluse, v diskusi se sektorem byla shoda na tom, že obecná promlčecí lhůta 3 let není nezbytná a může být pro bývalého zákazníka matoucí. Sektoru by měl postačit rok, během něhož si většina lidí ještě pamatuje uskutečnění obchodu.

Podmínky pro využití oprávněného zájmu zůstávají stejné: Výsledem nového obchodu je zánik předchozího odvolání souhlasu se zasláním obchodního sdělení nebo námitky proti zasílání obchodních sdělení. Nicméně již při uzavírání nového obchodu musí mít zákazník možnost tuto námitku uplatnit rovnou. Rovněž tak platí, že možnost jednoduché uplatnění námitky musí být součástí každého jednotlivého obchodního sdělení.

Pro prokázání zaslání obchodního sdělení v případě kontroly ze strany ÚOOÚ bude muset podnikatel uchovat odeslané e-maily, včetně hlavičky. Pokud je uchovat nechce nebo nemůže, lze oprávněný zájem nahradit souhlasem subjektu údajů, který je v nestandardních situacích náležitým právním důvodem pro zasílání obchodních sdělení, např. prodej vysoce nákladné věci (například automobilu), která bude opakovaně nabízena až po dlouhé době, například po 5 letech, ve prospěch třetí osoby, o jiné třídě výrobků nebo služeb apod. V případě standardní péče o zákazníky je však transformace oprávněného zájmu na souhlas zbytečná a podnikateli nic nepřináší.

Pokud podnikatel požádá o souhlas se zpracováním osobních údajů (myšleno pro nabídku svých výrobků a služeb, nikoli pro nabídku např. třetí strany, kde souhlas musí být vždy, protože oprávněný zájem pojmově nepřipadá v úvahu), má se za to, že se svého oprávněného zájmu zřekl. Pokud subjekt údajů souhlas neudělí, považuje se takové odepření souhlasu za implicitní námitku proti oprávněnému zájmu. Není tedy třeba náročně vymyslet vysvětlení vztahu mezi oprávněným zájmem, který je subsidiární, a souhlasem, který je akcesorický, neboť pro běžného zákazníka takové vysvětlení může být nesrozumitelné.

Co se týká dotazníků spokojenosti (z povahy věci jsou rovněž obchodním sdělením), považuje je mnohem více zákazníků za obtěžující než nabídku slev. Proto lze podnikatelům doporučit, aby tlačítko námitky proti zaslání dotazníků spokojenosti bylo odděleno od tlačítka námitky proti zasílání obecných obchodních sdělení.
	Akceptováno

§ 8 odst. 1 písm. c) byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:
V § 8 odst. 2 se slova „od svého zákazníka“ a „zákazníka“ zrušují.
Odůvodnění:

Tato právní norma řeší i ty, kteří zákazníci nejsou.
	Akceptováno

§ 8 odst. 2 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:
V § 37 odst. 1 se slova „nařízení o digitálních službách“ nahrazují slovy „nařízením o vztazích platforem a podnikatelů, nařízením o digitálních službách, nařízením o správě dat nebo tímto zákonem“.
Odůvodnění:

Nápravná opatření musí být obecná. Podle vypořádací tabulky předkladatel tuto připomínku akceptoval, avšak do normativního textu se to nepromítlo.
	Akceptováno jinak
Nápravná opatření jsou specifickým institutem zaváděným nařízením u DSA. Předkladatel má za to, že u dalších předpisů, byť unijních, je vhodnější používat standardní instituty známe z českého vnitrostátního správního práva. Nicméně do § 39 (původní § 37) byla doplněna možnost využít tento institut u problematiky obchodních sdělení, a to z toho důvodu, že GDPR institut nápravných opatření taktéž zavádí v čl. 58. Článek 15 odst. 2 směrnice 2002/58/ES ve spojení s čl. 94 odst. 2 GDPR vyžaduje, aby se při vymáhání transpoziční úpravy ke směrnici 2002/58/ES uplatňovala pravidla GDPR upravující soudní přezkum (právní ochranu), odpovědnost a sankce. Ačkoli je čl. 58 GDPR systematicky zařazen do jiné části tohoto předpisu, je vhodné orgánům provádějícím dozor nad dodržováním směrnice 2002/58/ES zajistit též kompetence obdobné těm, které jim svěřuje GDPR, aby byl zajištěna obdobná míra ochrany soukromí (resp. osobních údajů) též v elektronických komunikacích.

	
	Zásadní:
Do § 42 odst. 2 je nezbytné doplnit sankci k § 8 odst. 1 písm. c).
Odůvodnění:

Je sporné, zda je přestupek podle písmene a) dostatečný.
	Akceptováno

§ 47 (původní § 42) odst. 2 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:
Ustanovení § 54 odst. 2 zní: „Přestupky podle § 42 odst. 1 a odst. 2 a § 46 odst. 2 písm. r) až u) a y) projednává Úřad pro ochranu osobních údajů“. Odkazy opravit rovněž na dalších místech.

Odůvodnění:

Oprava chybných odkazů: § 42 odst. 1 a celý odstavec 2, v § 46 odst. 1 žádná písmena nejsou. To platí pro další odstavcích, např. odstavec 5, kde by měl být místo § 42 odst. 2 písm. b) až d) uveden § 42 odst. 3.
	Akceptováno

§ 61 (původní § 54) odst. 2 byl upraven v souladu s připomínkou.

	
	Zásadní:
V § 56 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Lhůta podle § 8 odst. 1 písm. c) skončí nejdříve rok od účinnosti toho zákona.“
Odůvodnění:

Protože právní norma v § 8 odst. 1 písm. c) ZDE je zcela nová a dosud toto omezení nebylo, je nezbytné podnikatelům poskytnout dodatečnou lhůtu pro naplnění předpokladů § 8 odst. 1 písm. c) ZDE.
	Akceptováno

§ 61 (původní § 56) byl doplněn v souladu s připomínkou.

	Českomoravská konfederace odborových svazů
	Bez připomínek
	

	Bezpečnostní informační služba
	Zásadní:
Výše uvedený návrh zákona navazuje na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách), které řeší problematiku poskytování určitých informací poskytovateli zprostředkovatelských služeb na základě příkazu k poskytnutí informací, který vydaly příslušné vnitrostátní justiční nebo správní orgány na základě práva Unie nebo vnitrostátního práva (čl. 10). Na tento článek pak navazuje ustanovení § 6 zákona o digitální ekonomice, které obsahuje opatření k zajištění řádného právního stavu, a to s odkazem na právní předpisy upravující právní vztahy podle § 5. Ve výčtu právních předpisů v poznámce pod čarou však nejsou uvedeny žádné zákony týkající se zpravodajských služeb. 

Čl. 10 výše uvedeného nařízení se týká příkazů k poskytnutí informací vydávaných justičními a správními orgány, což zpravodajské služby nejsou, ale v souladu s bodem 9 preambule nařízení není vyloučeno použít jiné vnitrostátní právní předpisy vztahující se na poskytovatele zprostředkovatelských služeb, které jsou v souladu s právem Unie, včetně směrnice 2000/31/ES, zejména jejího článku 3, pokud ustanovení vnitrostátního práva sledují jiné legitimní cíle veřejného zájmu, než jsou cíle sledované tímto nařízením. 

Bezpečnostní informační služba zabezpečuje informace o vážných bezpečnostních hrozbách a přispívá tak v rámci své působnosti zásadním způsobem k zajištění národní bezpečnosti České republiky. V rámci vnitrostátního práva však neshledáváme žádný právní předpis, který by ve směru k Bezpečnostní informační službě jako zpravodajské službě ČR upravoval povinnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb při poskytování informací. Součástí předloženého zákona je novela zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), která se však týká pouze vydávání příkazu a povolení v rámci trestního řízení.

V současné době je oprávnění Bezpečnostní informační služby žádat nezbytnou pomoc a informace od orgánů veřejné správy, které tyto orgány uchovávají v souvislosti s plněním úkolů státní správy, obsažené v zák. č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, formulováno nedostatečně; s ohledem na technologický vývoj a rozsah služeb, které nabízejí právnické a fyzické osoby, je nutné zajistit, aby Bezpečnostní informační služba mohla při plnění svých zákonných úkolů vyžadovat informace i od těchto subjektů. 

V návaznosti na výše uvedené požadujeme do výše uvedeného návrhu zákona o digitální ekonomice doplnit ustanovení zakotvující povinnost poskytovatele služby informační společnosti poskytnout zpravodajským službám ČR potřebnou součinnost, resp. povinnost poskytovat informace z databází všech účastníků poskytované služby. Takováto úprava si současně vyžádá i nutnost úpravy zákona č. 153/1994 Sb. a zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů (nutnost zakotvení konkrétního oprávnění zpravodajských služeb, resp. Bezpečnostní informační služby a Vojenského zpravodajství výše uvedené informace od právnické nebo fyzické osoby vyžadovat).
	Neakceptováno

Uvedenou připomínku neakceptujeme zejména s ohledem na to, že jde o požadavek jdoucí nad rámec původního cíle předkládaného materiálu. Primárním záměr návrhu zákona o digitální ekonomice je implementace nařízení 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb, které zavedení takové povinnosti nezahrnuje. Rovněž se domníváme, že navrhovaná úprava, která zakládá povinnosti výraznému počtu podnikatelských subjektů v České republice, by měla být zpracována a předložena po velmi podrobné politické a odborné diskuzi, přičemž by na jeho zpracování měl být vyhrazen dostatečný čas na samotné legislativní uchopení této problematiky, jelikož se jedná o velmi citlivou problematiku. Předkladatel je této diskuzi otevřen a je připraven v budoucnu spolupracovat. Dále bychom považovali za vhodné mít k dispozici porovnání s legislativními úpravami v jiných členských státech EU, kde mají Bezpečnostní informační služba a další orgány, které by získaly navrhované pravomoci, obdobný rozsah působnosti jako v České republice. Takové srovnání by poskytlo užitečný kontext a mohlo by být základem pro diskuzi o vhodnosti a proveditelnosti navrhovaných opatření.

Vyjádření připomínkového místa:

Trvá na podobě své připomínky. Rozpor.


	
	Doporučující:

K § 26 odst. 2
Povinnost zakotvená v tomto ustanovení je obecná pro jiné orgány veřejné správy, než jsou ty, které jsou uvedené v § 26 odst. 1 návrhu zákona. V návaznosti na nadpis § 26 (Spolupráce mezi orgány dozoru) a i na obsah důvodové zprávy k odstavci 2 navrhujeme z důvodu zpřesnění a jednoznačnosti textu ustanovení § 26 odst. 2 věty první vložení slova „dozorovou“ za slovo „vykonávající“.
	Akceptováno jinak

§ 29 (původní § 26) odst. 2 byl přeformulován v souladu s připomínkou.

	Nejvyšší státní zastupitelství
	Zásadní:
K § 27 odst. 3

Navržená formulace umožňuje nepředat informaci Českému telekomunikačnímu úřadu pouze v případě, že by její předání ohrozilo dosažení účelu trestního řízení v dotčené věci a řízení v dané věci stále probíhá. Tato formulace je příliš úzká, neboť nepokrývá případ, kdy je řízení v dané věci sice skončené, ale bylo by ohroženo trestní řízení vedené v související věci (u níž ještě nemuselo dojít k zahájení trestního řízení). Kromě toho trestní řízení neohrozí informace o počtu příkazů, ale spíše o povaze informací, kterých se příkaz týkal (při zachování formulace v návrhu by došlo k tomu, že jakmile by orgán činný v trestním řízení nechtěl předat informace ve vztahu k jednomu z např. 20 vydaných příkazů, neinformoval by ani o těch ostatních). V tomto směru považujeme za zdařilejší původní námi navrhovanou formulaci. 

Dále navrhujeme alespoň pro přípravné řízení trestní, v němž je vydána naprostá většina příkazů, centralizovat předávání příkazů Českému telekomunikačnímu úřadu, aby mu informace nepředával velký počet orgánů činných v trestním řízení (všechny policejní orgány a okresní, krajská a vrchní státní zastupitelství). 

Z uvedených důvodů proto požadujeme navržené ustanovení upravit následovně: 

„(3) V případě, že příkazy podle čl. 9 nebo 10 nařízení o digitálních službách byly vydány v trestním řízení, Úřadu se předá pouze souhrnná informace o počtu těchto příkazů vydaných v příslušném roce a o povaze informací, jichž se příkazy týkaly. Pokud by předání informace o povaze informací, jichž se příkazy týkaly, ohrozilo dosažení účelu řízení v dotčené věci nebo ve věci související, taková informace se nepředá. Informaci o příkazech vydaných v přípravném řízení státními zástupci předá Úřadu souhrnně za státní zastupitelství Nejvyšší státní zastupitelství a informaci o ostatních příkazech vydaných v přípravném řízení souhrnně za policejní orgány Policie České republiky; policejní orgány a státní zastupitelství jim potřebné informace zašlou nejpozději ke dni 31. ledna kalendářního roku zpětně za předcházející kalendářní rok. Informaci o příkazech vydaných v řízení před soudem předají Úřadu jednotlivé soudy.“
	Částečně akceptováno

Při převzetí navržené formulace byly zohledněny další připomínky ke znění § 30 (původní § 27). Rovněž byla upravena lhůta pro předání informací NSZ a PČR, aby bylo možné předat souhrnnou informaci ČTÚ společně s ostatními orgány veřejné moci.

	
	Zásadní:
K části třetí – novela trestního řádu

Návrh na doplnění úpravy § 8e

V návaznosti na praktické zkušenosti, kdy již první velmi velcí poskytovatelé zprostředkovatelských služeb začali aplikovat určitá ustanovení nařízení DSA, a některé otázky je třeba upravit konkrétněji, navrhujeme upravit novelu trestního řádu obsaženou v části třetí návrhu zákona tak, že stávající novelizační body budou vypuštěny a místo nich bude pak úprava v trestním řádu znít takto:

„V zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 301/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 56/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 59/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 203/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č…/2023 Sb. (azylová novela), zákona č…./2024 Sb. (správa zajištěného majetku) a zákona č…/2024 Sb. (exekuce vězňů), se za § 8d vkládá nový § 8e, který zní:

„§ 8e

(1) Poskytovatel zprostředkovatelských služeb, který poskytl orgánu činném v trestním řízení informace podle článku 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 14) (dále jen „nařízení o digitálních službách), nesdělí informaci podle článku 10 odst. 5 tohoto nařízení v případě, že tento zákon stanoví informační povinnost orgánům činným v trestním řízení. V ostatních případech tak může učinit pouze po předchozím souhlasu orgánu činného v trestním řízení, který trestní řízení vede, a bylo-li již skončeno, orgánu činného v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo řízení pravomocně skončeno; v řízení před soudem předsedy senátu soudu prvého stupně. Souhlas nelze udělit, pokud není osoba příjemce služby známa nebo pokud by poskytnutím informace došlo k ohrožení účelu trestního řízení; konkrétní důvod se poskytovateli zprostředkovatelských služeb nesděluje. Orgán činný v trestním řízení o tom poskytovatele zprostředkovatelských služeb poučí při vyžadování informací podle článku 10 odst. 1 nařízení o digitálních službách.  

(2) Pokud orgán činný v trestním řízení vydal příkaz podle článku 9 nařízení o digitálních službách nebo pokud podle odstavce 1 udělil souhlas k poskytnutí informace podle článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách, uvede zároveň, jaké prostředky nápravy podle tohoto zákona jsou přípustné; tato informace není součástí příkazu. 

(3) Příkaz vydaný orgánem činným v trestním řízení podle článku 9 odst. 1 a 10 odst. 1 nařízení o digitálních informacích se Českému telekomunikačnímu úřadu k plnění jeho úkolů podle nařízení o digitálních službách nepředává. 

____________________ 

14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 
o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení 
o digitálních službách).“.“.

CELEX: 32022R2065

Rozdílovou tabulku je pak třeba upravit tak, že § 8e odst. 1 trestního řádu adaptuje článek 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách a § 8e odst. 2 článek 9 odst. 6 a článek 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách, ve srovnávací tabulce k nařízení je třeba ponechat vyznačení ID jen u článku 9 odst. 6 a 10 odst. 6. Dále je třeba upravit platné znění. 

Zároveň, jak jsme uvedli výše, navrhujeme vypustit obecnou úpravu příkazu a povolení, která měla být do návrhu zařazena za účelem zajištění adaptace článku 9 odst. 2 a 10 odst. 2 nařízení o digitálních službách. Uvedenou úpravu jsme původně navrhovali zejména z důvodu zajištění, že obsahem příkazu podle nařízení o digitálních službách bude poučení o prostředku nápravy, které podle trestního řádu součástí příkazů není. Po další diskusi této otázky nicméně navrhujeme odlišnou úpravu. Důvodem navržené změny je skutečnost, že úprava v nařízení o digitálních službách nezohledňuje dostatečně specifika trestního řízení. Příkaz vydaný v trestním řízení spadající do působnosti nařízení o digitálních službách se totiž dotčené osobě nedoručuje, tato osoba se pouze vyrozumívá o jeho vydání a o možnostech nápravy (pokud není dán důvod pro neinformování osoby nebo pokud není informační povinnost zákonem stanovena vůbec). Poskytovatel služby pak žádný prostředek nápravy nařízení o digitálních službách podle trestního řádu k dispozici nemá. Navržená úprava by se tak míjela se sledovaným cílem, ostatně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 není informace o prostředcích nápravy součástí samotného příkazu, ale je až součástí informace o vydání příkazu poskytované dotčené osobě podle článku 13, tato úprava přitom bude účinná od srpna roku 2026 a má přednost před úpravou v nařízení o digitálních službách (přičemž úprava by měla být nastavena jednotně ve vztahu k domácím i zahraničním poskytovatelům). Proto je třeba zajistit co největší možnou míru sladění úpravy v nařízení o digitálních službách se stávající úpravou v trestním řádu a s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 a nevytvářet na krátkou dobu v mezidobí odlišnou úpravu. Podle článku 9 a 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách ve spojení s bodem odůvodnění 34 je přitom možné některou z podmínek v nařízení upravit nebo vyloučit, pokud tak stanoví vnitrostátní trestní právo. Navrhuje se proto, aby informace o prostředku nápravy nebyla přímo součástí příkazu, ale až součástí informace pro příjemce služby. Viz též níže „Odůvodnění navržené změny trestního řádu.“

Jiné obecné náležitosti příkazu podle nařízení o digitálních službách pak příkazy podle trestního řádu splňují, nebo se uplatní přímo úprava z nařízení, obecná úprava je tak nadbytečná, a kromě toho se týká celé řady příkazů vydávaných v trestním řízení (příkaz k zadržení, příkaz k domovní prohlídce atd.), což přesahuje rámec adaptační novely. 

Odůvodnění navržené změny trestního řádu: Informační povinnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb podle článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách je třeba v souladu s článkem 10 odst. 6 tohoto nařízení modifikovat tak, aby nedošlo k ohrožení efektivního vyšetřování trestné činnosti. Ostatně i bod 34 odůvodnění nařízení o digitálních službách uvádí, že tímto nařízením by nemělo být dotčeno vnitrostátní trestní právo, a pokud trestní předpisy stanoví podmínky, jež nejsou slučitelné s podmínkami uvedenými v nařízení, podmínky stanovené v nařízení se nemusí použít nebo mohou být upraveny, přičemž se výslovně zmiňuje i uvedená informační povinnost. V článku 2 odst. 4 nařízení o digitálních službách je pak uvedeno, že tímto nařízením nejsou dotčena pravidla stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 ze dne 12. července 2023, o evropském vydávacím příkazu a evropském uchovávacím příkazu pro elektronické důkazy v trestním řízení a pro výkon trestu odnětí svobody po skončení trestního řízení. Uvedené nařízení se na danou oblast ve vztahu k zahraničním poskytovatelům bude sice aplikovat až od srpna roku 2026, nicméně v článku 13 rovněž umožňuje, aby vydávající orgán mohl informování osoby, jejíž údaje jsou požadovány, v souladu s vnitrostátním právem vydávajícího státu odložit nebo omezit či od něj upustit. 
Aby byly odstraněny zbytečné duplicity a administrativní zátěž spojená s dvojím informováním o tomtéž, navrhuje se stanovit, že poskytovatel zprostředkovatelských služeb nemá informační povinnost vůči příjemci služby v případech, kdy je informační povinnost vůči příjemci služby upravena v trestním řádu, včetně výjimek z ní, a informační povinnost plní samy orgány činné v trestním řízení. Konkrétně jde o § 88 trestního řádu a § 88a trestního řádu. V těchto případech je smysl požadavku článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách zachován, pouze je informační povinnost plněna jiným subjektem. Stanovené výjimky z plnění informační povinnosti je přitom třeba užít vždy, bez ohledu na to, kdo o příkazu vydaném v trestním řízení informuje, neboť je třeba chránit účinné vyšetřování a stíhání trestné činnosti, což ostatně nařízení o digitálních službách respektuje. 

Ostatně i podle uváděného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 má informační povinnost orgán, který příkaz vydal, tj. orgán činný v trestním řízení, a po nabytí účinnosti této právní úpravy bude mít tato úprava přednost před nařízením o digitálních službách. Navržená právní úprava je tedy v souladu s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543. 

V případech, kdy informační povinnost orgány činné v trestním řízení podle trestního řádu nemají, ale vzniká pouze poskytovateli zprostředkovatelských služeb, se navrhuje jako důvod pro neudělení souhlasu s poskytnutím informace stanovit ohrožení dosažení účelu trestního řízení, přičemž se může jednat jak o trestní řízení v dané věci, tak i trestní řízení v jiné související věci. Kromě toho se shodně s úpravou v § 88 a 88a trestního řádu stanoví, že orgán činný v trestním řízení souhlas neudělí i v případě, že mu není znám příjemce služby. 

Dále se specifikuje, jaký orgán činný v trestním řízení je příslušný k udělení souhlasu k poskytnutí informace. Pokud je původní trestní řízení již pravomocně skončeno, ale důvod neposkytnutí informace má podklad v jiném (dosud neukončeném) trestním řízení, orgán činný v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo původní trestní řízení pravomocně skončeno, nebo předseda senátu soudu 1. stupně, si obstará před udělením/neudělením souhlasu vyjádření orgánu činného v trestním řízení, který vede navazující trestní řízení.  Pokud jde o příkaz podle článku 9 nařízení o digitálních službách, zde se žádné omezení informační povinnosti nepředpokládá, neboť o znemožnění přístupu k určitému obsahu (§ 7b odst. 2 trestního řádu) se příjemce služby vždy dozví.

V odstavci 2 se pak upravuje informační povinnost ve vztahu k prostředkům nápravy podle trestního řádu, o kterých je poskytovatel zprostředkovatelských služeb povinen informovat příjemce služby podle článku 9 odst. 5 a článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách. V případě příkazu podle článku 9 nařízení o digitálních službách se tato informace uvede spolu s vydáním příkazu, neboť u tohoto typu příkazu není informační povinnost vůči příjemci služby nijak zákonem omezena, v případě příkazu podle článku 10 odst. 5 nařízení o digitálních službách spolu s udělením souhlasu k poskytnutí informace. Úprava v nařízení o digitálních službách, která předpokládá, že tato informace bude součástí příkazu, nezohledňuje dostatečně specifika trestního řízení a v tomto směru se navrhuje od ní odchýlit. Příkaz vydaný v trestním řízení spadající do působnosti nařízení o digitálních službách se totiž dotčené osobě nedoručuje, tato osoba se pouze vyrozumívá o jeho vydání a o možnostech nápravy, pokud není dán důvod pro neinformování osoby nebo pokud není informační povinnost zákonem stanovena. Poskytovatel služby pak žádný prostředek nápravy podle trestního řádu k dispozici nemá. Navržená úprava by se tak míjela se sledovaným cílem, ostatně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 není informace o prostředcích nápravy součástí samotného příkazu, ale je rovněž až součástí informace o vydání příkazu poskytované dotčené osobě podle článku 13, tato úprava přitom bude účinná od srpna roku 2026 a má přednost před úpravou v nařízení o digitálních službách (přičemž úprava by měla být nastavena jednotně ve vztahu k domácím i zahraničním poskytovatelům). Proto je třeba zajistit co největší možnou míru sladění úpravy v nařízení o digitálních službách se stávající úpravou v trestním řádu a s úpravou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 a nevytvářet na krátkou dobu v mezidobí odlišnou úpravu. Podle článku 9 a 10 odst. 6 nařízení o digitálních službách ve spojení s bodem odůvodnění 34 je přitom možné některou z podmínek v nařízení upravit nebo vyloučit, pokud tak stanoví vnitrostátní trestní právo. Navrhuje se proto, aby informace o prostředku nápravy nebyla přímo součástí příkazu, ale byla samostatnou informací.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkami a v návaznosti na další připomínky uplatněné jinými připomínkovými místy.

	
	Doporučující:

Po formální stránce upozorňujeme, že nadpis části třetí by měl znít „Změna trestního řádu“ a označení paragrafu by mělo být umístěno až pod nadpisem části.
	Akceptováno

Návrh zákona byl upraven v souladu s připomínkou.

	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	Zásadní: 

K § 8 odst. 3

Upozorňujeme na formulační změnu oproti stávajícímu ust. § 7 odst. 4. zákona o některých službách informační společnosti, který je uveden slovy: „Zaslání elektronické pošty za účelem šíření obchodního sdělení je zakázáno, pokud…“

Zatímco v současnosti se pracuje s termínem „elektronické pošty“, nově se má pracovat s pojmem „elektronických prostředků“. Jenže pojem „elektronické prostředky“ dle návrhu § 2 písm. c) zahrnuje prakticky neomezené spektrum nástrojů včetně internetu jako takového (demonstrativní výčet zahrnuje síť elektronických komunikací, elektronická komunikační zařízení, automatické volací a komunikační systémy, telekomunikační koncová zařízení nebo elektronickou poštu). Pravděpodobně není takový posun úmyslem zákonodárce (alespoň důvodová zpráva to neuvádí), úprava evokuje, že by se podmínky tohoto ustanovení měly vztahovat například i na příspěvky na sociálních sítích anebo na televizní reklamu, resp. na celý elektronický veřejný prostor. 

Navrhujeme tedy předmětné ustanovení uvedené slovy „Šíření obchodního sdělení elektronickými prostředky je zakázáno, pokud…“ přeformulovat a zachovat jeho znění ve smyslu aktuálně platné právní úpravy.
	Akceptováno
§ 8 odst. 3 byl upraven v souladu s připomínkou.

	Český statistický úřad
	Bez připomínek
	


V Praze 29. února 2024
Vypracoval: Mgr. Viola Fieberová
Podpis:
Stránka 2 (celkem 2)