Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCWHBH33R najdete zde
X.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNKOVÉHO ŘÍZENÍ
ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Meziresortní připomínkové řízení proběhlo od 11. října do 8. listopadu 2023. Materiál byl zaslán celkem na 85 připomínkových míst. Stanovisko zaslalo celkem 63 připomínkových míst. Připomínky nezaslalo celkem 22 připomínkových míst. Stanovisko bez připomínek zaslalo 33 připomínkových míst. Připomínky vzneslo celkem 30 připomínkových míst, z toho 24 připomínkových míst vzneslo zásadní připomínky a 6 připomínkových míst pouze doporučující připomínky. Doporučujícím připomínkám tam, kde to bylo možné, bylo vyhověno.
Ustanovení
Připomínkové místo
Zásadní připomínka
Vypořádání
K návrhu
1.
K návrhu obecně
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS podporuje zavedení automatického valorizačního mechanismu minimální mzdy v zákoníku práce při současném zachování nejnižších úrovní zaručených mezd s garancí nezhoršení podmínek oproti stavu v předchozích letech s cílem dosažení 50 % podílu minimální mzdy k průměrné mzdě v národním hospodářství.
Současně si však ČMKOS dovoluje zdůraznit, že je třeba neprodleně rozhodnout o minimální mzdě a nejnižších úrovních zaručených mezd na rok 2024, které se řídí stávající úpravou a jejichž výše dosud nebyla se sociálními partnery dostatečně konzultována.
NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO. - ROZPOR
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy) a co se týče institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
MPSV již předložilo návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kterým se navrhuje zvýšit minimální mzdu a některé nejnižší úrovně zaručené mzdy od 1. ledna 2024.
Vyjádření ČMKOS:
ČMKOS trvá na své připomínce.
2.
K návrhu obecně
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS požaduje zopakovat při přípravě této novely zákoníku práce postup uplatněný při přípravě zákona č. 281/2023 Sb., tzv. transpoziční novely zákoníku práce, a uzavřít tripartitní dohodu o zachování textu novely v dalších fázích legislativního procesu v podobě, v jaké vyjde po jednání sociálních partnerů s vládou.
VYSVĚTLENO.
Předkladatel bude v rámci legislativního procesu usilovat o maximální zachování znění textu novely v dalších fázích legislativního procesu, avšak s ohledem na skutečnost, že v rámci jednání Plenární schůze RHSD ČR dne 4. 12. 2023 nedošlo ke shodě sociálních partnerů a vládní delegace na volbě variant nelze předpokládat uzavření písemné dohody.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
3.
K návrhu obecně
Český úřad zeměměřičský a katastrální
K variantám I a II
Požaduji přijetí varianty II, tedy zrušení zaručené mzdy. Tato varianta se jeví jako vhodnější vzhledem ke změnám v mechanismu stanovování minimální mzdy, kdy se dá předpokládat, že v dalších letech se minimální mzda bude zvyšovat razantněji než doposud. Zachování zaručené mzdy by mělo za následek to, že by bylo nutné v mnohem větší míře aplikovat ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce a doplácet zaměstnancům doplatek do zaručené mzdy, neboť řada tarifů v platových tabulkách je stanovena pod výší zaručené mzdy. Tento problém se navíc prohlubuje v letech, kdy se platové tabulky nemění, ale minimální mzda a tedy i zaručená mzda přitom roste.
VYSVĚTLENO.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy) a co se týče institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
4.
Obecně k návrhu
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
Vyhrazujeme se proti formátu, v jakém byl návrh novely předložen; návrh variantních řešení v rámci připomínkového řízení je používán u věcných záměrů, nejsme si jisti, zda je použití variant u návrhu novely zákona v souladu s legislativními pravidly vlády (čl. 10 odst. 7 legislativních pravidel), tedy zda se s použitím variant dá materiál považovat za návrh novely zákona – konkrétní paragrafové znění. Bez ohledu na posouzení této otázky bychom uvítali předjednání obsahu novely na úrovni RHSD a zahájení připomínkového řízení se zde (byť i částečně) dohodnutou variantou.
K novelizačnímu bodu č. 5 – nemůžeme souhlasit s konceptem navázání minimální mzdy na domnělou výši průměrné mzdy v příštím období, jejíž výši by navíc měla schvalovat RHSD. Dle našeho názoru tím nedojde k posunu v problému, že výše minimální mzdy je každoročně otázkou vyjednávání mezi sociálními partnery. Novela by měla zakotvit skutečný, plnohodnotný „automat“. Navrhujeme, aby byla výše minimální mzdy navázána na průměrnou hrubou mzdu v národním hospodářství bez dalšího, otázkou k diskuzi je, k částce jaké průměrné mzdy by se mělo vztahovat (za poslední ukončený rok, za hodnotu v polovině stávajícího roku atp.) a jaká by měla být hodnota koeficientu.
Z výše uvedených důvodů žádáme o stažení materiálu z připomínkového řízení a o jeho dopracování
NEAKCEPTOVÁNO.
Využití variantních řešení je při zpracování návrhů právních předpisů běžným postupem upraveným v čl. 42 Legislativních pravidel vlády. Je jedním ze způsobů, jak zjistit názor připomínkových míst na možná odlišná řešení problému. Návrh zákona byl projednán Plenární schůzí RHSD ČR dne 4. 12. 2023.
K valorizačnímu mechanismu minimální mzdy:
Návrh vázat výši minimální mzdy na predikci průměrné hrubé mzdy vzešel z požadavků KZPS, HK, SP ČR a ČMKOS v rámci jednání odborného týmu týkajícího se předkládané novely zákoníku práce. V RIA je však uvedena i varianta, kdy by byla výše minimální mzdy vázána na údaj ČSÚ o průměrné hrubé mzdě v národním hospodářství, což odpovídá návrhu UZS ČR.
K požadavku zavedení plnohodnotného automatu MPSV uvádí, že plnohodnotný automat není umožněn směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii. Dle této směrnice musí i u automatických mechanismů dojít k aktualizaci mechanismu nejpozději každé 4 roky (čl. 5). Toto období je tedy horním limitem jakéhokoliv automatického mechanismu. Rovněž povinné zahrnutí sociálních partnerů do procesu stanovení a aktualizace minimální mzdy je požadavkem výše uvedené směrnice (čl. 7).
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
5.
K návrhu obecně
Hospodářská komora ČR
Hospodářská komora ČR (dále jen „HK ČR“) navrhuje přijmout předložený materiál dle návrhu varianty II, tj. aby pro posouzení přiměřenosti minimální mzdy byla jako referenční hodnota používáno 45 % průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství.
Stejně tak HK ČR podporuje variantu II předloženého materiálu obsahující návrh na zrušení institutu zaručené mzdy.
Odůvodnění:
Byla-li by zaručená mzda zachována, tak by zároveň byla zachována velká administrativní zátěž zaměstnavatelů spojená se zařazováním zaměstnanců do skupin prací pro účely nejnižších úrovní zaručené mzdy a současně by nedošlo k podpoře kolektivního vyjednávání o mzdách v ČR, tak jak to předpokládá zrušení zaručené mzdy ve variantě II. návrhu zákona (viz také důvodová zpráva).
Je třeba zdůraznit, že zaručená mzda byla původně přijata pouze na omezenou dobu, než dojde k nastartování kolektivního vyjednávání. K rozvoji kolektivního vyjednávání už jistě došlo a samostatná právní úprava zaručené mzdy se tak již přežila.
Dále, pokud by byla zaručená mzda dokonce upravena ve smyslu varianty I. návrhu zákona, došlo by k ještě většímu administrativnímu zatížení zaměstnavatelů, neboť by bylo nutné nově zařadit zaměstnance do nových skupin a zároveň by při vytvoření pouze 4 skupin nejnižších úrovní zaručené mzdy došlo k dramatickému a nedůvodnému nárůstu mezd velké části zaměstnanců, kteří by z důvodu zrušení dosavadní skupiny byli přeřazeni do skupiny s vyšším mzdovým ohodnocením, což by mělo v konečném důsledku velmi negativní finanční dopad na zaměstnavatele a pracovní trh ČR.
Pozitivním dopadem zrušení právní úpravy zaručené mzdy v privátním sektoru bude konec deformace struktury a diferenciace mezd podle nařízené regulace a vzroste vliv zásluhovosti podle výkonu a kvality práce na výši mzdy a její diferenciaci. Nelze připustit, aby pod tlakem nařízení vlády o zaručených mzdách byly firmy donuceny vyplácet zaměstnancům nárůst mezd bez zásluhovosti jednotlivců a bez relace s produktivitou práce firem. Zrušením institutu zaručených mezd se sníží tlak na požadavky na zahraniční pracovníky, změní a zvýší se kompetence a kvalifikační struktura tuzemských zaměstnanců, zvýší se produktivita práce ve firmách, posílí se role odborů a kolektivního vyjednávání.
Pro účely veřejných zakázek, kterých se účastní firmy soukromé podnikatelské sféry, je možné pro stanovení oprávněných minimálních mzdových nákladů dojednat jiná kritéria, než jsou zaručené mzdy, a proto by veřejné zakázky, především v dopravě, neměly být překážkou podpory zrušení zaručené mzdy. Pokud veřejný sektor z jakýchkoli důvodů potřebuje platové tabulky a institut zaručené mzdy, navrhujeme tento institut zachovat pro účely veřejného sektoru (zaměstnavatelů podle § 109 odst. 3 zákoníku práce).
HK ČR zároveň považuje za důležité zmínit, že konsensus týkající se varianty II je výsledkem kompromisu. Značná část členské základny HK ČR s navrženými parametry valorizačního mechanismu nesouzní. Mezi hlavní výhrady patří fakt, že mechanismus vychází z predikce, nikoli ze skutečně zjištěných dat. Další výhradou je použití průměrné mzdy místo mediánového příjmu, který lépe odráží skutečnou příjmovou hladinu a na rozdíl od průměru není ovlivněn oběma extrémy (v tomto případě extrémně nízké a extrémně vysoké mzdy). Nekolísá tolik v souvislosti s hospodářským cyklem a lépe vypovídá o úrovni mezd v zemi. Medián (za celý rok a za pololetí) je výsledkem standardního statistického šetření, harmonizovaného s ostatními výdělkovými šetřeními ČSU.
AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy).
Návrh vázat výši minimální mzdy na predikci průměrné hrubé mzdy vzešel z požadavků v rámci jednání odborného týmu týkajícího se předkládané novely zákoníku práce. V RIA je však uvedena i varianta, kdy by byla výše minimální mzdy vázána na údaj ČSÚ o průměrné hrubé mzdě v národním hospodářství, což odpovídá požadavkům některých členů HK ČR.
Využití mediánu mezd však není vhodné z následujících důvodů:
• Medián mezd je jen výsledkem statisticko-matematického modelu a v případě existence přesnějších agregovaných údajů z podnikového výkaznictví by neměl být využíván pro legislativní účely.
• Mediánová mzda vypočtená na základě výběrového šetření pokrývajícího méně než 60 % zaměstnanců (s velmi nízkým zastoupením malých podniků), s vysokou výběrovou chybou a nezahrnutím kratších úvazků by neměla být použita pro legislativní účely.
• V případě mediánu lze argumentovat, že má vyšší vypovídající hodnotu, protože průměr je zkreslen vysokými příjmy. Ale vazba na průměr má z tohoto důvodu lepší schopnost zpomalovat růst příjmové nerovnosti.
• Vzhledem k tomu, že vláda po konzultaci se sociálními partnery a při zohlednění všech povinných kritérií stanoví přiměřenou úroveň minimální mzdy, tak není v principu podstatné, zda je přiměřená minimální mzda následně vyjádřena ve vztahu k průměrné hrubé mzdě nebo zda je vyjádřena k mediánu mzdy. V obou případech by měla mít stejnou korunovou výši. V takovém případě je lepší využít kvalitnější z těchto dvou mzdových indikátorů
K zaručené mzdě:
Po vyhodnocení připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení a s přihlédnutím k jednání sociálních partnerů v rámci pracovního týmu RHSD rozhodla koaliční rada (K5) o předložení návrhu novely zákoníku práce ve variantě I - zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4. Pro toto rozhodnutí jsou i další důvody:
Přes rozvoj kolektivního vyjednávání je ochrana zaměstnanců prostřednictvím kolektivního vyjednávání stále ještě nedostatečná, respektive neúplná.
Předkladatel přihlédl i k fiskálním dopadům institutu zaručené mzdy v případě šedé ekonomiky. Poskytují-li zaměstnavatelé zaměstnancům oficiálně pouze minimální mzdu, lze na ně působit, aby mzda byla poskytována nejméně ve výši příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, z níž jsou pak vypočítávány i daně a odvody.
Připomínkové místo bere způsob vypořádání na vědomí.
6.
Karlovarský kraj
Zásadní připomínka:
Z navrhovaných variant úprav zákoníku práce preferujeme variantu I:
Zachování institutu zaručené mzdy a v souvislosti s touto úpravou velmi doporučujeme provést i úpravu platových tabulek pro odměňování zaměstnanců ve veřejném sektoru tak, aby v tabulce v příloze č. 1 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů odpovídal 1. stupeň, ve třídě první v pořadí odpovídající příslušné skupině prací dle § 112 odst. 2 zákoníku práce, nejnižší úrovni zaručené mzdy (nastavení platových tarifů tak, aby dosahovaly v 1. stupni alespoň výše nejnižší úrovně zaručené mzdy).
Schválením varianty II – zrušení institutu zaručené mzdy by vedlo k degradaci diferenciace složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce, kdy se dá logicky předpokládat, že výraznější navýšení minimální mzdy povede v soukromém sektoru k výraznému navýšení nákladů na mzdy a zaměstnavatelé zrušení zaručené mzdy v mnoha případech využijí ke zmírnění dopadů na toto navýšení nákladů. Mzda zaměstnanci, který vykonává pouze pomocné nebo neodborné práce bude vyplácena na úkor zaměstnance, který vykonává složitější, odpovědnější a namáhavější práce. Ve veřejném sektoru by za stávajících podmínek v odměňování došlo ke snížení platu u zaměstnanců, kterým dosud zaměstnavatel doplácel do úrovně nejnižší zaručené mzdy
V této souvislosti znovu důrazně apelujeme na revizi systému odměňování ve veřejném sektoru, který je zastaralý a zcela nevyhovuje současným trendům a podmínkám na trhu práce a v odměňování.
AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ.
Institutu zaručené mzdy zůstane zachován po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4 – varianta I.
Nelze akceptovat - vysvětleno požadavek na sjednocení výše platových tarifů a jednotlivých nejnižších úrovní zaručené mzdy, který je nad rámec navrhované úpravy, týká se úpravy v prováděcím nařízení vlády a zároveň je nad rámec kompetencí předkladatele. Požadované navýšení platových tarifů není vzhledem ke stanovené výdajové části státního rozpočtu pro rok 2024 reálné.
Jedná se však o problematiku o jejímž řešení je průběžně jednáno rámci Politicko-odborné pracovní skupiny pro odměňování i s Ministerstvem financí
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
K novelizačním bodům
7.
§ 24 odst. 3
Hospodářská komora ČR
Navrhujeme v nově navrženém odstavci 3 v ust. § 24 vypustit slova „zaměstnancům a“ a nahradit slova „největší počet“ slovy „nadpoloviční většinu“. Zároveň vzhledem k připomínce č. 2 navrhujeme v bodě c) číslovku „4“ nahradit číslovkou „5“.
Konečné znění odst. 3 takto:
„(3) Jestliže se odborové organizace neshodnou do 30 dnů od zahájení vzájemných jednání na postupu podle odstavce 2, jsou povinny tuto skutečnost zaměstnancům a zaměstnavateli bez odkladu oznámit. Zaměstnavatel je oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají nadpoloviční většinu největší počet členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele, pokud:
a) zaměstnavatel zaměstnancům po uplynutí lhůty podle odstavce 3 písemně oznámil, se kterou odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi hodlá uzavřít kolektivní smlouvu,
b) uplynula lhůta 30 dnů od oznámení zaměstnavatele podle písmene a) a
c) zaměstnanci zaměstnavatele v pracovním poměru neprojeví nesouhlas s postupem uvedeným v oznámení zaměstnavatele způsobem podle odstavce 45.
Odůvodnění:
Jde o v praxi problematické ustanovení, odborové organizace nemusí mít k dispozici nástroj, kterým by mohly oznamovat skutečnosti všem zaměstnancům. Zaměstnanci se navíc o této události dozvědí od zaměstnavatele, který jim bude oznamovat záměr uzavření kolektivní smlouvy s odborovou organizací dle odst. 3 písm. a).
Původní návrh „největší počet členů“ je výkladově nejasný, a to zejména v případě působnosti vícero odborových organizací u zaměstnavatele (např. v řádu desítek). Zakotvení reprezentace nadpoloviční většiny členské základny z řad zaměstnanců v pracovním poměru namísto „největšího počtu členů“ je nejen výkladově jednoznačné, ale také je provázáno s nesouhlasem nadpoloviční většiny všech zaměstnanců uvedeným v předloženém materiálu v odst. 4.
Protože navrhujeme za odst. 3 vložit nový odst. 4, je nezbytně nutné v písm. c) provést změnu odkazu.
AKCEPTOVÁNO ČÁSTEČNĚ.
Odstranění slov „zaměstnancům a“ lze vyhovět.
Úpravě v části "nadpoloviční většina" vyhovět nelze.
Při hledání možnosti řešení bylo přihlédnuto k tomu, aby byl vytvořen takový mechanismus, který plně respektuje Nález ÚS č. 116/2008, ale zároveň napomáhá k naplnění cílů relevantních ustanovení transponované směrnice.
Rozhodnutí zaměstnavatele jednat s odborovou organizací s největším počtem členů o uzavření kolektivní smlouvy může být zvráceno nadpoloviční většinou všech zaměstnanců působících u zaměstnavatele. Odborovou organizaci s největším počtem členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele, sice označuje zaměstnavatel, ale pokud se proti tomuto určení vysloví nadpoloviční většina všech zaměstnanců, a tato skupina určí k jednání jinou odborovou organizaci, je zaměstnavatel povinen s touto odborovou organizací jednat. Stejně tak jako jí může být určena odborová organizace s největším počtem členů, může jí být taky určena odborová organizace s nejmenším počtem členů.
Záměrem MPSV není, aby odborová organizace s nadpoloviční většinou členů byla vybrána, ale aby byla vybrána odborová organizace nebo více odborových organizací, která má (které mají) největší počet členů (zaměstnanců v pracovním poměru u zaměstnavatele). Absolutní většina tedy není nutná.
Připomínkové místo beze návrh vypořádání na vědomí.
8.
§ 24 odst. 4
Hospodářská komora ČR
Navrhujeme za nově navrhovaný odst. 3 v ust. § 24 vložit nový odst. 4 a v předloženém materiálu navrhovaný odstavec 4 přečíslovat, takto:
(4) Odborová organizace je povinna zaměstnavateli na jeho žádost nejpozději do 3 dnů ode dne přijetí této žádosti sdělit a prokázat, kolik jejích členů je v pracovním poměru u zaměstnavatele.
Odůvodnění:
Bez zavedení této povinnosti pro odborové organizace nemá zaměstnavatel možnost s jistotou zjistit, která odborová organizace nebo které odborové organizace mají největší počet členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru a nemá tedy žádnou možnost ověřit, zda je v souladu s odstavcem 3 tohoto ustanovení oprávněn s touto odborovou organizací nebo odborovými organizacemi uzavřít kolektivní smlouvu. V praxi dokonce nastávají situace, kdy je spor i mezi jednotlivými odborovými organizacemi, které působí u téhož zaměstnavatele, o to, která z nich má kolik členů v pracovním poměru, a vzájemně se obviňují z toho, že poskytují zaměstnavateli informace nepravdivé. Při zavedení nové povinnosti zaměstnavatele rozhodnout, se kterými odborovými organizacemi uzavře kolektivní smlouvu, musí mít zaměstnavatel zcela spolehlivá data, na která se může spolehnout, bez rizika následných mnohaletých soudních sporů, o to, zda byly skutečně vybrány odborové organizace s nejvyšším počtem členů. Bez zavedení této povinnosti by tak nově zavedená možnost podle odstavce 3 tohoto ustanovení nebyla v praxi možná, když zaměstnavatel má dokonce výslovně zakázáno zjišťovat informace o členství v odborových organizacích (§ 316 odst. 4 písm. e) zákoníku práce). Alternativou povinnosti odborových organizací prokázat zaměstnavateli počet svých členů, kteří jsou u něj v pracovním poměru by mohlo být i zrušení uvedeného zákazu zjišťovat informace o členství v odborové organizaci, anebo zavedení fikce, že se v záležitostech § 24 zákoníku práce je zaměstnavatel oprávněn vycházet i jen z informací o počtu členů, které mu písemně sdělí jednotlivé odborové organizace. Obě varianty se však jeví jako méně vhodné.
NEAKCEPTOVÁNO.
Členství v odborové organizaci je osobním údajem zvláštní kategorie podle čl. 9 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (tzv. GDPR), a proto nelze akceptovat ustanovení o prokázání členství konkrétního zaměstnance v odborové organizaci. Takové ustanovení, by bylo v rozporu s tím, že zaměstnavatel nesmí zjišťovat participaci zaměstnance v odborové organizaci. Je nutno respektovat čl. 1 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 98, podle které pracovníci mají být chráněni proti všem projevům diskriminace směřujícím k ohrožení odborové svobody v jejich zaměstnání.
Vyjádření HKČR:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
9.
§ 24 odst. 4 až 5
Hospodářská komora ČR
Navrhujeme v případě přijetí připomínky č. 2 (vložení nového odst. 4) přečíslovat v materiálu navrhovaný odst. 4 na 5, vypustit v předloženém materiálu navržený odstavec 5 a provést níže uvedené úpravy v odst. 6 a 7 takto:
„(45) Kolektivní smlouva podle odstavce 3 nemůže být uzavřena, pokud nadpoloviční většina všech zaměstnanců zaměstnavatele v pracovním poměru ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení zaměstnavatele podle odstavce 3 písm. a) písemně prohlásí, že nesouhlasí s tímto postupem uzavírání kolektivní smlouvy, a toto prohlášení doručí zaměstnavateli.
(5) V případě, že nadpoloviční většina všech zaměstnanců zaměstnavatele ve svém prohlášení podle odstavce 5 označí odborovou organizaci nebo více odborových organizací, s nimiž by měla být uzavřena kolektivní smlouva, je zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s touto odborovou organizací nebo těmito více odborovými organizacemi.
(6) Ostatní odborové organizace, které nemají největší nadpoloviční počet členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru nebo nebyly označeny nadpoloviční většinou všech zaměstnanců zaměstnavatele podle odstavce 5, mají právo na informaci o zahájení jednání o uzavření kolektivní smlouvy podle odstavce 3 nebo 5 a právo na projednání předloženého a závěrečného návrhu se zaměstnavatelem informaci o předloženém návrhu zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen projednat předložený návrh s ostatními odborovými organizacemi informovat o předloženém návrhu ostatní odborové organizace bez zbytečného odkladu, nejpozději však ve lhůtě 7 30 dnů od zahájení tohoto jednání. Závěrečný návrh musí být projednán před uzavřením kolektivní smlouvy.
(7) Není-li kolektivní smlouva uzavřena postupem podle odstavce 3 nebo 5 do 6 12 měsíců ode dne, kdy k oznámení zaměstnancům došlo, právo zaměstnavatele uzavřít kolektivní smlouvu podle odstavce 3 nebo 5 zaniká.“.
Odůvodnění:
Navrhujeme odstranit celý odstavec 5, neboť je jednak neprovázaný s ostatními ustanoveními § 24 a zároveň je v praxi problematicky uplatnitelný. Ve vztahu k prohlášení zaměstnanců je řada nejasností. Mělo by jít o jednotné prohlášení – například jedinou listinu s podpisy zaměstnanců? Každý ze zaměstnanců by mohl označovat libovolnou organizaci – musí existovat shoda nadpoloviční většiny? Mohou nastávat absurdní situace, kdy by zaměstnanci bylo navrženo jednání s odborovou organizací, která dosud blokovala standardní proces kolektivního vyjednávání.
Navrhujeme úpravy textu v ust. § 24 odst. 6, neboť podstatou projednání je dle § 278 odst. 3 ZP výměna stanovisek a vysvětlení s cílem nalezení shody. V tomto případě se ale projednání návrhu s ostatními odborovými organizacemi nerealizuje, protože o samotném návrhu se bude jednat s odborovou organizací s největším počtem členů, ostatní odborové organizace o něm budou jen informovány. Projednání, resp. nalezení shody dle § 278 odst. 3 v tomto případě odporuje logice uzavření kolektivní smlouvy s ostatními odborovými organizacemi, se kterými zaměstnavatel bude skutečně hledat shodu v rámci kolektivního vyjednávání nad finálním textem kolektivní smlouvy. Není důvod, proč by měl zaměstnavatel projednávat s ostatními odborovými organizacemi návrh, který např. nebude návrhem zaměstnavatele, ale bude návrhem odborů, které mezi sebou shodu nalezly. Proč by měl zaměstnavatel v takovém případě projednávat návrh druhé strany kolektivní smlouvy (nebude jeho vlastní) a poskytovat k němu stanoviska a vysvětlení, která ani nemusí znát.
Zároveň navrhujeme sjednotit lhůty v § 24 na 30 dní. Lhůta 7 dnů je pro projednání předloženého návrhu s ostatními odborovými organizacemi příliš krátká. Kolektivní smlouvy jsou často komplexními právními dokumenty, které mohou mít značný dopad na pracovní podmínky a pracovní prostředí zaměstnanců. Pro dosažení kvalitní úpravy je potřeba dostatek času na analýzu všech aspektů návrhu a zohlednění různých hledisek a potřeb zaměstnanců. Vhodnější je tedy prodloužení této lhůty na 30 dnů tak, aby bylo možné před projednáním návrh opravdu detailně nastudovat a připravit podklady k projednání.
Navrhovaná povinnost projednat „závěrečný“ návrh je v praxi nereálná, je málokdy jasné, jaký návrh je právě ten závěrečný, na jakém najdou obě smluvní strany v průběhu jednání shodu. I z toho důvodu se navrhuje celou záležitost týkající projednání, resp. informování tzv. „závěrečného návrhu“ zcela odstranit, případně variantně nahradit také informováním, protože projednání ve smyslu jeho definice dle zákoníku práce nelze v tomto případě realizovat.
Navrhujeme v ust. § 24 odst. 7 prodloužit lhůtu na 12 měsíců, neboť lhůta 6 měsíců je pro uzavření kolektivní smlouvy popsaným postupem příliš krátká. Vyjednávání kolektivní smlouvy trvá v praxi častokrát víc než 6 měsíců. S delší lhůtou mají obě strany více času na analýzu návrhů a případných připomínek. Delší lhůta může rovněž přispět k odhalení nedostatků v návrhu smlouvy, což může předejít problémům v budoucnu. Rovněž bude poskytnut větší prostor pro dialog stran tak, aby byly zohledněny různé aspekty a potřeby a došlo k nalezení kompromisů a řešení, která jsou akceptovatelná pro obě strany. Výsledkem bude stabilnější a trvalejší kolektivní smlouva. Narychlo uzavřené kolektivní smlouvy by se mohly v brzké době ukázat jako problematické a nepraktické a celý proces kolektivního vyjednávání by bylo nutné začít nanovo. Tato změna by přispěla k vyšší kvalitě a stabilitě kolektivních smluv, což je v zájmu zaměstnanců i zaměstnavatelů.
Návrh na zrušení odkazů na odst. 5 vychází z našeho návrhu na vypuštění odst. 5.
NEAKCEPTOVÁNO.
Při hledání možnosti řešení bylo přihlédnuto k tomu, aby byl vytvořen takový mechanismus, který plně respektuje nález ÚS č. 116/2008, ale zároveň napomáhá k naplnění cílů relevantních ustanovení transponované směrnice.
Navržená právní úprava sleduje účel, kterým je podpora kolektivního vyjednávání, tedy zavádí mechanismus k odblokování situace, kdy je kolektivní vyjednávání znemožněno jednou nebo více odborovými organizacemi, které působí u zaměstnavatele. Navrhovaným ustanovením dle názoru předkladatele bude sledovaný účel naplněn, neboť vyřeší situaci při neshodě odborových organizací "na jedné straně stolu" tak, aby kolektivní smlouva u zaměstnavatele mohla být uzavřena. Navržená právní úprava je potřebná k podpoře kolektivního vyjednávání, neboť není žádoucí, aby menšinová odborová organizace mohla blokovat snahu většiny kolektivně vyjednávat. Návrh nezachází s odborovými organizacemi nerovně, neboť je nastaven tak, že v případě, kdy nedojde ke shodě mezi odborovými organizacemi „na jedné straně stolu‟, je povinen zaměstnavatel začít kolektivně vyjednávat s odborovou organizací nebo odborovými organizacemi, kteří mají největší počet členů v pracovní poměru u zaměstnavatele, pokud nadpoloviční většina všech zaměstnanců zaměstnavatele nevyjádří nesouhlas s tímto postupem nebo neurčí jinou odborovou organizaci, které dá mandát vyjednávat na základě principu obliby. I minoritní odborové organizace tedy mohou v první fázi po neshodě na jedné straně stolu spojit své síly, jednat vůči zaměstnavateli ve shodě a společně vytvořit subjekt s největším počtem členů v pracovním poměru u zaměstnavatele (v součtu), tj. s větším počtem členů než kterým disponuje majoritní odborová organizace působící u zaměstnavatele. V rámci druhé fáze může nastat ještě další korektiv. Odborové organizace totiž reprezentují zaměstnance a měly by prosazovat zájmy většiny zaměstnanců. Tento zájem by měl být chráněn především. Mechanismus je tedy v rámci návrhu nastaven tak, aby ve druhé fázi řešení nejednoty odborových organizací mohla být jakákoli odborová organizace u zaměstnavatele zaměstnanci určena jako reprezentativní na základě vůle zaměstnanců. Žádná odborová organizace tak není diskriminována, neboť reprezentativnost stanovená na základě počtu členů odborové organizace v pracovním poměru může být přehlasována na základě projevené vůle zaměstnanců nebo zaměstnanci svým projevem vůle mohou mandát reprezentativní odborové organizace zrušit. Jakákoliv odborová organizace působící u zaměstnavatele (i malá) tedy může spojit síly s jinými a stát se majoritní na základě součtu členů v pracovním poměru u zaměstnavatele, nebo může zaměstnance přesvědčit a zorganizovat svou podporu. Ostatní odborové organizace v daném případě jsou v kolektivním vyjednávání omezeny v co nejmenší míře a zaměstnavatel má povinnost s nimi návrh kolektivní smlouvy projednat. Na jedné straně stolu tedy může být jedna nebo více odborových organizací rozličné velikosti a omezena v kolektivním vyjednávání může být jakákoliv odborová organizace jen v co nejmenší míře. Uvedené řešení dle našeho názoru splňuje i princip proporcionality, kdy je právo na rovné zacházení popřeno v co nejmenší míře v kontextu toho, co je nezbytně nutné k prosazení dalšího základního práva v podobě práva kolektivně vyjednávat, které je za stávající právní úpravy možno velice lehce popřít tím, že malá skupina osob, která může vytvořit odborovou organizaci pouze za účelem blokovat kolektivní vyjednávání, zabrání realizaci práva na kolektivní vyjednávání ostatním, byť majoritním odborovým organizacím zastupujícím zájmy většiny zaměstnanců. To odporuje smyslu působení odborových organizací, kterým má být hájení zájmů zaměstnanců, a to zejména prostřednictvím realizace práva kolektivně vyjednávat.
Vyjádření HKČR:
Připomínkové místo beze návrh vypořádání na vědomí.
NEAKCEPTOVÁNO.
Je nezbytně nutné, aby s odborovými organizacemi, se kterými nebude kolektivní smlouva přímo uzavřena, byla KS alespoň projednána, a tak nebyly z procesu kolektivního vyjednávání zcela vyloučeny.
Vyjádření HKČR:
Připomínkové místo beze návrh vypořádání na vědomí.
NEAKCEPTOVÁNO.
Nově navrhované ustanovení odstavce 5 zakotvuje zásadu reprezentativnosti. Zaměstnanci mají možnost projevit vůli – nesouhlas a určit odborovou organizaci, se kterou chtějí, aby zaměstnavatel vedl kolektivní vyjednávání.
Stejně jako proces oznamování není ani proces samotného hlasování zákonem blíže upraven, aby byla zachována svoboda volby prostředku a způsobu hlasování zaměstnavateli.
Zákon předpokládá pouze časové období, ve kterém je třeba hlasování realizovat. Je tak ponecháno na vůli zaměstnanců, aby zvolili cestu, která je pro ně nejpříznivější. Hlasování by mělo proběhnout tak, aby jeho výsledky mohly být přezkoumatelné (evidence-based).
Zaměstnavatel má povinnost zaměstnancům oznamovat i jiné skutečnosti, tedy i v podniku, kde působí stovky zaměstnanců existují zavedené prostředky informování, ty se však mohou lišit od těch v malých podnicích, proto je volba vhodného prostředku ponechána na každém zaměstnavateli.
Vyjádření HKČR:
Připomínkové místo beze návrh vypořádání na vědomí.
NEAKCEPTOVÁNO. VYSVĚTLENO.
Tyto úpravy zavádí princip majority, který je v rozporu s Nálezem ÚS č. 116/2008. Ustanovení § 24 odst. 5 zakotvuje vedle principu majority i princip reprezentativnosti a volby odborové organizace samotnými zaměstnanci.
Půl roku je dostatečná doba k uzavření kolektivní smlouvy (majoritní) odborovou organizací (-emi).
Vyjádření HKČR:
Připomínkové místo beze návrh vypořádání na vědomí.
10.
K § 24 odst. 3 a 5
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
1. V navrhovaném odstavci 3 doporučujeme jednoznačně vyjádřit, že zaměstnavatel je oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu buď s odborovou organizací, která zastupuje největší počet zaměstnanců, a bude-li jednat ve shodě více odborových organizací, které v součtu budou zastupovat větší počet zaměstnanců, pak může uzavřít kolektivní smlouvu jen s těmito odborovými organizacemi.
2. V navrhovaném odstavci 5 považujeme za nezbytné přeformulovat možnost zaměstnavatele uzavřít kolektivní smlouvu s takto zaměstnanci určenou odborovou organizací na zákaz uzavřít kolektivní smlouvu s jinou odborovou organizací, aniž by byla uzavřena i s takto určenou odborovou organizací.
1. NEAKCEPTOVÁNO. VYSVĚTLENO.
Zaměstnavatel je oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací, která má největší počet členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele, nebo s více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů v součtu, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele, pokud jsou splněny kumulativně podmínky § 24 odst. 3 písm. a) až c) ZP. Rozhodující je tedy vždy počet členů odborové organizace nebo odborových organizací, které jednají ve shodě, nikoliv skutečnost, jaký počet zaměstnanců odborová organizace zastupuje, který by se velice obtížně určoval, neboť to ze zákona jednak v kontextu kolektivního vyjednávání nevyplývá, jednak by bylo v rozporu s nálezem Ústavního soudu považovat za takovou organizaci po vzoru § 286 odst. 6 zákoníku práce odborovou organizaci s největším počtem členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele, tedy majoritní odborovou organizaci.
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
2. ČÁSTEČNĚ AKCEPTOVÁNO. VYSVĚTLENO.
V § 24 odst. 4 a ve zvláštní části DZ bylo blíže konkretizováno, že v případě, že zaměstnanci vyjádří nesouhlas s uplatněním principu majority a případně s tím spojí i tzv. konstitutivní veto, pak zaměstnavatel není oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi určenými postupem podle odstavce 3
Základní principy dle § 24 ZP jsou:
1. zaměstnavatel může uzavřít kolektivní smlouvu se všemi odborovými organizacemi, nemůže jen s jednou, nemůže s minoritou ani s majoritou.
2. uplatní-li zaměstnavatel nově zavedený postup s tím, že zaměstnanci nevyjádří svou vůli, může zaměstnavatel uzavřít KS s OO nebo více OO, které určil jako majoritní, samozřejmě že vždy může uzavřít KS se všemi, ale nemůže s minoritními bez účasti majoritní(ch)
3. uplatní-li zaměstnavatel nově zavedený postup s tím, že zaměstnanci vyjádří svou vůli,
a) vyjádří nesouhlas – vracíme se na začátek, může KS uzavřít se všemi (tj. nesmí žádnou OO vynechat)
b) označí jinou (jiné OO) jako nejreprezentativnější- může zaměstnavatel uzavřít KS s OO nebo více OO, které určili zaměstnanci. Zde opět není dotčena možnost uzavřít KS se všemi, to zakázáno není nikdy.
Zaměstnavatel nemůže vynechat majoritní OO (nebo více OO) určenou některým z výše uvedených způsobů, přičemž přednost má vyjádření vůle zaměstnanců. Nemá oprávnění uzavřít KS s minoritou.
Vždy jde o oprávnění zaměstnavatele, s kým může uzavřít KS.
Zaměstnavateli tedy vzniká (na půl roku) oprávnění uzavřít KS s majoritou. Pokud to nevyužije, má možnost uzavřít (po půl roce nebo kdykoli dřív) KS se všemi. Nebo po půl roce může postup určení majority zopakovat.
Oprávnění zaměstnavatele kdykoli uzavřít KS se všemi OO působícími u zaměstnavatele není dotčeno.
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
11.
§ 24 odst. 3 až 7
ÚVCR KOM
Touto navrhovanou úpravou má být transponováno ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice 2022/2041. Tento článek zakotvuje také povinnost vypracovat akční plán na podporu vyjednávání, který stanoví jasný harmonogram a konkrétní opatření na postupné zvyšování míry pokrytí kolektivními smlouvami. Tento akční plán má pak být pravidelně přezkoumáván (alespoň každých pět let), aktualizován a zveřejněn. Novela § 24 rozhodně cílí na zvyšování míry pokrytí kolektivními smlouvami, nicméně přijetí akčního plánu a konkrétní povinnosti přezkoumávání, aktualizace a zveřejňování akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání zde nenalézáme. Nutno objasnit, jak bude dosaženo plné transpozice tohoto článku.
NEAKCEPTOVÁNO.
Akční plán na podporu KV bude vypracován MPSV ve lhůtě stanovené Evropskou komisí, tj. do 31. prosince 2025, která není totožná se lhůtou pro transpozici směrnice, která je s ohledem na její článek 17 stanovena do 15.11.2024. V akčním plánu budou popsány konkrétní kroky, které povedou k naplnění účelu směrnice.
Přijetí akčního plánu a konkrétní povinnosti přezkoumávání, aktualizace a zveřejňování akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání není třeba legislativně upravovat. Není to ani běžná praxe, aby byla povinnost přijmout akční plán promítnuta do zákona. Závazek České republiky přijmout akční plán plyne přímo ze směrnice a není nutné ani vhodné tento závazek transponovat do právních předpisů ČR.
Vyjádření ÚVČR-KOM:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
12.
K § 24 odst. 3 až 7 ZP
Asociace samostatných odborů
Ve vztahu k problematice plurality odborových organizací, vyjádřené v předmětném § 24 zákoníku práce, Asociace samostatných odborů sdílí stanovisko, ke kterému dospěl Ústavní soud ve svém nálezu z r. 2008, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116, s odkazem na čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V uvedeném nálezu Ústavního soudu bylo zpochybněno, že by zaměstnavatel měl mít právo uzavřít kolektivní smlouvu jen s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů. Čímž může dojít k situaci, že početně menší odborové organizace budou prakticky z kolektivního vyjednávání vyloučeny.
V nálezu Ústavního soudu je uvedeno:
„… Z principu svobody odborového sdružování plyne i rovnost odborových organizací tak, že žádná odborová organizace působící u zaměstnavatele nesmí být zvýhodňována před ostatními, a to ani vzhledem k tomu, jaké zaměstnance sdružuje, ani se zřetelem k počtu svých členů. To je ostatně zdůrazněno i v § 286 zákoníku práce, z něhož plyne, že zaměstnavatel musí tam uvedené povinnosti plnit vůči všem odborovým organizacím u něj působícím, pokud nedojde k jiné dohodě.
… Listina základních práv a svobod ve svém čl. 27 odst. 2 hovoří jednoznačně; jakékoli zvýhodňování některé z odborových organizací v podniku nebo v odvětví na úkor jiných je nepřípustné…. Řešení potenciální konfliktní situace, předvídané v § 24 odst. 2 větě druhé zákoníku práce (princip majority, reprezentativnost), nelze tedy z ústavněprávního hlediska akceptovat. Nezbývá než znovu připomenout, že ze základního ústavního principu rovnosti zejména vyplývá, že rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být svévolné a především se nesmí s různými subjekty, nacházejícími se ve stejné nebo srovnatelné situaci zacházet rozdílným způsobem, aniž by pro to existovaly objektivní a rozumné důvody.“
Vzhledem k tomu, že se jedná o nejvýznamnější právo odborových organizací a s odkazem na porušení jak jejich ústavního práva, tak i znění § 286 zákoníku práce, s návrhem na doplnění § 24 o ustanovení, že …“v případě nedosažení shody odborových organizací je oprávněn zaměstnavatel uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo odborovými organizacemi, které mají největší počet členů u zaměstnavatele“ Asociace samostatných odborů nesouhlasí.
Návrh na zapojení zaměstnanců do rozhodování, s kterou odborovou organizací bude zaměstnavatel uzavírat kolektivní smlouvu, vyjádřený v doplněných odstavcích 3 až 7 v uvedeném § 24 ZP, je podle názoru Asociace samostatných odborů organizačně složitý a obtížně realizovatelný. Nejen, že zatíží zaměstnavatele, ale už vůbec nedává záruku objektivnosti výsledků hlasování. Pochybnosti vyvolává jednak to, zda zájem zaměstnanců o takové rozhodování bude dostatečný, a také do jaké míry jsou všichni zaměstnanci obeznámeni s činností obou (všech) odborových organizací a s kvalitou návrhů kolektivní smlouvy každé z nich, aby mohli objektivně rozhodnout.
Na závěr je ještě možné dodat, že z ustanovení článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii, transpozice které je předmětným návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, realizována, vyplývá požadavek, aby členské státy podporovaly budování a posilování kapacity sociálních partnerů zapojit se do kolektivního vyjednávání o stanovování mezd. Takže se nabízí úvaha, zda znemožnění zapojení do kolektivního vyjednávání početně menších odborových organizací, nebude v rozporu s výše uvedeným ustanovením této směrnice.
Z těchto všech výše uvedených důvodů Asociace samostatných odborů nesouhlasí s navrženou změnou § 24 zákoníku práce.
NEAKCEPTOVÁNO. - ROZPOR
Předkladatel si je vědom nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 116/2008 Sb. Při hledání možnosti řešení bylo přihlédnuto k tomu, aby byl vytvořen takový mechanismus, který plně respektuje tento nález, ale zároveň napomáhá k naplnění cílů relevantních ustanovení transponované směrnice. Navržená právní úprava sleduje účel, kterým je podpora kolektivního vyjednávání, tedy zavádí mechanismus k odblokování situace, kdy je kolektivní vyjednávání znemožněno jednou nebo více odborovými organizacemi, které působí u zaměstnavatele. Navrhovaným ustanovením dle názoru předkladatele bude sledovaný účel naplněn, neboť vyřeší situaci při neshodě odborových organizací "na jedné straně stolu" tak, aby kolektivní smlouva u zaměstnavatele mohla být uzavřena. Navržená právní úprava je potřebná k podpoře kolektivního vyjednávání, neboť není žádoucí, aby menšinová odborová organizace mohla blokovat snahu většiny kolektivně vyjednávat. Návrh nezachází s odborovými organizacemi nerovně, neboť je nastaven tak, že v případě, kdy nedojde ke shodě mezi odborovými organizacemi „na jedné straně stolu‟, je povinen zaměstnavatel začít kolektivně vyjednávat s odborovou organizací nebo odborovými organizacemi, kteří mají největší počet členů v pracovní poměru u zaměstnavatele, pokud nadpoloviční většina všech zaměstnanců zaměstnavatele nevyjádří nesouhlas s tímto postupem nebo neurčí jinou odborovou organizaci, které dá mandát vyjednávat na základě principu obliby. I minoritní odborové organizace tedy mohou v první fázi po neshodě na jedné straně stolu spojit své síly, jednat vůči zaměstnavateli ve shodě a společně vytvořit subjekt s největším počtem členů v pracovním poměru u zaměstnavatele (v součtu), tj. s větším počtem členů než kterým disponuje majoritní odborová organizace působící u zaměstnavatele. V rámci druhé fáze může nastat ještě další korektiv. Odborové organizace totiž reprezentují zaměstnance a měly by prosazovat zájmy většiny zaměstnanců. Tento zájem by měl být chráněn především. Mechanismus je tedy v rámci návrhu nastaven tak, aby ve druhé fázi řešení nejednoty odborových organizací mohla být jakákoli odborová organizace u zaměstnavatele zaměstnanci určena jako reprezentativní na základě vůle zaměstnanců. Žádná odborová organizace tak není diskriminována, neboť reprezentativnost stanovená na základě počtu členů odborové organizace v pracovním poměru může být přehlasována na základě projevené vůle zaměstnanců nebo zaměstnanci svým projevem vůle mohou mandát reprezentativní odborové organizace zrušit. Jakákoliv odborová organizace působící u zaměstnavatele (i malá) tedy může spojit síly s jinými a stát se majoritní na základě součtu členů v pracovním poměru u zaměstnavatele, nebo může zaměstnance přesvědčit a zorganizovat svou podporu. Ostatní odborové organizace v daném případě jsou v kolektivním vyjednávání omezeny v co nejmenší míře a zaměstnavatel má povinnost s nimi návrh kolektivní smlouvy projednat. Na jedné straně stolu tedy může být jedna nebo více odborových organizací rozličné velikosti a omezena v kolektivním vyjednávání může být jakákoliv odborová organizace jen v co nejmenší míře. Uvedené řešení dle našeho názoru splňuje i princip proporcionality, kdy je právo na rovné zacházení popřeno v co nejmenší míře v kontextu toho, co je nezbytně nutné k prosazení dalšího základního práva v podobě práva kolektivně vyjednávat, které je za stávající právní úpravy možno velice lehce popřít tím, že malá skupina osob, která může vytvořit odborovou organizaci pouze za účelem blokovat kolektivní vyjednávání, zabrání realizaci práva na kolektivní vyjednávání ostatním, byť majoritním odborovým organizacím zastupujícím zájmy většiny zaměstnanců. To odporuje smyslu působení odborových, kterým má být hájení zájmů zaměstnanců, a to zejména prostřednictvím realizace práva kolektivně vyjednávat.
O posílení povědomí o činnosti odborové organizace musí dbát sama odborová organizace působící u zaměstnavatele. V jejím zájmu bude vést informační kampaň o své činnosti, podnikat kroky k přilákání zájmu zaměstnanců.
Proces samotného hlasování zaměstnanců není zákonem blíže upraven, aby byla zachována svoboda volby prostředku a způsobu hlasování. Zákon předpokládá pouze časové období, ve kterém je třeba hlasování realizovat. Je tak ponecháno na vůli zaměstnanců, aby zvolili cestu, která je pro ně nejpříznivější. Hlasování by mělo proběhnout tak, aby jeho výsledky mohly být přezkoumatelné (evidence-based).
Navrhovanou právní úpravou nedochází ke znemožnění zapojení odborových organizací do kolektivního vyjednávání. Naopak tento mechanismus vede k tomu, aby mohlo být kolektivní vyjednávání vůbec realizováno a nebylo zcela zablokováno Jakákoli, byť sebemenší odborová organizace může být určena většinou zaměstnanců za tu, se kterou bude mít zaměstnavatel povinnost vést kolektivní vyjednávání. Ostatní odborové organizace, které určeny nebyly, mají právo na informaci o zahájení jednání o uzavření kolektivní smlouvy a právo na projednání předloženého a závěrečného návrhu se zaměstnavatelem. Tedy ani tyto odborové organizace tak nebudou z kolektivního vyjednávání zcela vyloučeny.
Uvedený návrh dozajista není v rozporu s článkem 4 předmětné směrnice. Ba naopak ho naplňuje tím, že má potenciál vyřešit patovou situaci, kterou aktuálně účinný zákon řešit neumí. kdy kolektivní vyjednávání ani nemůže být zahájeno, neboť tomu brání často zcela minoritní odborová organizace. V předmětném článku se totiž stanoví, že se má usnadnit výkon práva na kolektivní vyjednávání o stanovování mezd mimo jiné tím, že se přijmou opatření na ochranu výkonu práva na kolektivní vyjednávání o stanovování mezd a také posílí kapacity sociálních partnerů zapojit se do kolektivního vyjednávání o stanovování mezd. Předmětný návrh směřuje k dosažení obojího a patová situace se v případě neshody na jedné straně stolu, kterou stávající zákon neumí řešit, se odblokuje.
Vyjádření ASO:
ASO na připomínce trvá. ROZPOR.
13.
§ 24 ZP
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS nesouhlasí se zařazením bodu do návrhu novely vzhledem k tomu, že se nepodařilo nalézt shody v postoji všech členských odborových svazů ČMKOS k navrhované variantě řešení.
ČMKOS v této věci připomíná, že v rámci sněmovního tisku 903 v roce 2017 bylo připraveno znění, které by mohlo být základem budoucího řešení problému plurality odborových organizací u jednoho zaměstnavatele.
ČMKOS navrhuje upravit § 24 odst. 1 takto:
„(1) Odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu také za zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni. Na náklady sociálního dialogu vedeného na podnikové nebo vyšší úrovni mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů, stát přispívá na základě dohody sociálních partnerů.“
NEAKCEPTOVÁNO. VYSVĚTLENO.
Je třeba zavést mechanismus na odblokování kolektivního vyjednávání. Jak sám ČMKOS uvádí, ČR je proto povinna v rámci implementace směrnice přijímat aktivní opatření směřující k tomu, aby bylo uzavíráno více kolektivních smluv a aby kolektivní smlouvy byly závazné pro větší počet zaměstnanců.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí
VYSVĚTLENO.
Hradit ze státního rozpočtu náklady na činnost, ke které jsou sociální partneři primárně určeni a kterou by měly být schopny pokrýt z vlastních zdrojů navíc na základě dohody sociálních partnerů, tedy bez jakékoliv ingerence státu do takové dohody, nelze akceptovat, jednalo by se de facto o zavedení přímého financování kolektivního vyjednávání ze státního rozpočtu. Jednalo by se přitom o neomezený a nepredikovatelný výdaj státního rozpočtu. Posílení kapacit sociálních partnerů je zakotveno navrhovanou úpravou § 320a a bude dále diskutováno při přípravě akčního plánu kolektivního vyjednávání, kdy bude možné předmětnou otázku opětovně otevřít
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí
14.
§ 24 ZP
Ministerstvo vnitra
Důvodová zpráva uvádí, že navrhované odstavce 3 až 7 respektují stanovisko Ústavního soudu vyjádřené v nálezu publikovaném ve Sbírce zákonů pod č.116/2008 Sb., a proto zavádějí systém vhodných brzd a protivah, založený na „principu majority modifikovaném reprezentativností a možností hlasování zaměstnanců“. Je však otázkou, zda jsou tyto brzdy a protiváhy dostatečné, a tedy předkládaný návrh ústavně konformní. Za situace, kdy jedna odborová organizace u zaměstnavatele sdruží více jak 50 % všech zaměstnanců, nelze očekávat, že by zaměstnanci (členové této největší odborové organizace) protestovali proti tomu, aby zaměstnavatel uzavřel kolektivní smlouvu výhradně s „jejich“ odborovou organizací. Smysl působení ostatních odborových organizací u zaměstnavatele tak bude popřen. Povinnost projednat navrhované znění kolektivní smlouvy s ostatními odborovými organizacemi podle odstavce 6 návrhu jejich práva dle našeho názoru dostatečně nezajišťuje.
Ačkoliv souhlasíme se záměrem předkladatele „neumožnit malé skupině osob kolektivní vyjednávání účelově blokovat“, mělo by být podle našeho názoru tvrzení o ústavní konformitě mechanismu zakotveného v navrhovaných odstavcích 3 až 7 podrobeno důkladné analýze a dostatečně podloženo, nejlépe s použitím příkladů právních úprav jiných států Evropské unie, jinak není možné zavedení této úpravy akceptovat.
Dále upozorňujeme, že průběh kolektivního vyjednávání neupravuje primárně zákoník práce, nýbrž zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů. Na zákon o kolektivním vyjednávání jsou proto navázány pasáže o kolektivních dohodách obsažené v § 199 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a § 143 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. Pokud tedy předkladatel hodlá měnit právní úpravu kolektivního vyjednávání, měl by tak činit změnou zákona o kolektivním vyjednávání. Pouze tak se nová úprava automaticky promítne i do postupu při uzavírání kolektivních dohod ve služebně právních vztazích. Případně existuje možnost v součinnosti s Ministerstvem vnitra postupovat i cestou doplnění odkazu v obou zmíněných služebně právních předpisech.
NEAKCEPTOVÁNO. VYSVĚTLENO.
Předkladatel si je vědom nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 116/2008 Sb. Při hledání možnosti řešení bylo přihlédnuto k tomu, aby byl vytvořen takový mechanismus, který plně respektuje tento nález, ale zároveň napomáhá k naplnění cílů relevantních ustanovení transponované směrnice. Navržená právní úprava sleduje účel, kterým je podpora kolektivního vyjednávání, tedy zavádí mechanismus k odblokování situace, kdy je kolektivní vyjednávání znemožněno jednou nebo více odborovými organizacemi, které působí u zaměstnavatele. Navrhovaným ustanovením dle názoru předkladatele bude sledovaný účel naplněn, neboť vyřeší situaci při neshodě odborových organizací "na jedné straně stolu" tak, aby kolektivní smlouva u zaměstnavatele mohla být uzavřena. Navržená právní úprava je potřebná k podpoře kolektivního vyjednávání, neboť není žádoucí, aby menšinová odborová organizace mohla blokovat snahu většiny kolektivně vyjednávat. Návrh nezachází s odborovými organizacemi nerovně, neboť je nastaven tak, že v případě, kdy nedojde ke shodě mezi odborovými organizacemi „na jedné straně stolu‟, je povinen zaměstnavatel začít kolektivně vyjednávat s odborovou organizací nebo odborovými organizacemi, kteří mají největší počet členů v pracovní poměru u zaměstnavatele, pokud nadpoloviční většina všech zaměstnanců zaměstnavatele nevyjádří nesouhlas s tímto postupem nebo neurčí jinou odborovou organizaci, které dá mandát vyjednávat na základě principu obliby. I minoritní odborové organizace tedy mohou v první fázi po neshodě na jedné straně stolu spojit své síly, jednat vůči zaměstnavateli ve shodě a společně vytvořit subjekt s největším počtem členů v pracovním poměru u zaměstnavatele (v součtu), tj. s větším počtem členů než kterým disponuje majoritní odborová organizace působící u zaměstnavatele. V rámci druhé fáze může nastat ještě další korektiv. Odborové organizace totiž reprezentují zaměstnance a měly by prosazovat zájmy většiny zaměstnanců. Tento zájem by měl být chráněn především. Mechanismus je tedy v rámci návrhu nastaven tak, aby ve druhé fázi řešení nejednoty odborových organizací mohla být jakákoli odborová organizace u zaměstnavatele zaměstnanci určena jako reprezentativní na základě vůle zaměstnanců. Žádná odborová organizace tak není diskriminována, neboť reprezentativnost stanovená na základě počtu členů odborové organizace v pracovním poměru může být přehlasována na základě projevené vůle zaměstnanců nebo zaměstnanci svým projevem vůle mohou mandát reprezentativní odborové organizace zrušit. Jakákoliv odborová organizace působící u zaměstnavatele (i malá) tedy může spojit síly s jinými a stát se majoritní na základě součtu členů v pracovním poměru u zaměstnavatele, nebo může zaměstnance přesvědčit a zorganizovat svou podporu. Ostatní odborové organizace v daném případě jsou v kolektivním vyjednávání omezeny v co nejmenší míře a zaměstnavatel má povinnost s nimi návrh kolektivní smlouvy projednat. Na jedné straně stolu tedy může být jedna nebo více odborových organizací rozličné velikosti a omezena v kolektivním vyjednávání může být jakákoliv odborová organizace jen v co nejmenší míře. Uvedené řešení dle našeho názoru splňuje i princip proporcionality, kdy je právo na rovné zacházení popřeno v co nejmenší míře v kontextu toho, co je nezbytně nutné k prosazení dalšího základního práva v podobě práva kolektivně vyjednávat, které je za stávající právní úpravy možno velice lehce popřít tím, že malá skupina osob, která může vytvořit odborovou organizaci pouze za účelem blokovat kolektivní vyjednávání, zabrání realizaci práva na kolektivní vyjednávání ostatním, byť majoritním odborovým organizacím zastupujícím zájmy většiny zaměstnanců. To odporuje smyslu působení odborových, kterým má být hájení zájmů zaměstnanců, a to zejména prostřednictvím realizace práva kolektivně vyjednávat.
Vyjádření MV:
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
15.
§ 111 ZP
Ministerstvo vnitra
Nesouhlasíme s tvrzením uvedeným v důvodové zprávě, že úprava mechanismu stanovení minimální mzdy nepředstavuje finanční dopad na územní samosprávné celky. Navrhovaná úprava není provázaná s nařízením vlády č. 341/2014 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a s vysokou pravděpodobností se projeví nestejným tempem růstu minimální mzdy a platových tarifů. Bude tak stále docházet k situaci, kdy územní samosprávné celky (a další veřejné instituce) budou nuceny poskytovat doplatek do minimálních zaručených úrovní, a to na úkor motivačních složek platu. Tento stav Ministerstvo vnitra dlouhodobě kritizuje jako nesystémový. Požadujeme proto navázání institutu minimální mzdy s předmětným nařízením vlády tak, aby nejnižší třída v prvním stupni byla rovna minimální mzdě.
VYSVĚTLENO
Předložený návrh novely zákona stanovuje pouze proces pro stanovení minimální mzdy, ale nijak nestanovuje úroveň minimální mzdy. Výše minimální mzdy bude nadále vycházet z následných nařízení vlády, která mají svá vlastní vyhodnocení dopadů. Změna zákona proto nemá finanční dopad na územní samosprávné celky a zhodnocení těchto dopadů bude součástí Důvodové zprávy a RIA k příslušnému nařízení vlády v roce 2024.
Požadavek na sjednocení výše platových tarifů a jednotlivých nejnižších úrovní zaručené mzdy, který je nad rámec navrhované úpravy, týká se úpravy v prováděcím nařízení vlády a zároveň je nad rámec kompetencí předkladatele. Požadované navýšení platových tarifů není vzhledem ke stanovené výdajové části státního rozpočtu pro rok 2024 reálné.
Jedná se však o problematiku o jejímž řešení je průběžně jednáno v rámci Politicko-odborné pracovní skupiny pro odměňování i s Ministerstvem financí
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
16.
§ 111 ZP
Svaz průmyslu a dopravy ČR
§111
Znění odst. 3 (variantní řešení) akceptujeme navrhovanou VARIANTU II. ve znění:
„Měsíční minimální mzda je součinem predikce průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství na následující kalendářní rok a koeficientu stanoveného tak, aby výsledná výše minimální mzdy byla přiměřená zejména ve vztahu ke kupní síle minimální mzdy s ohledem na životní náklady, obecné úrovni mezd a jejich rozdělení, tempo růstu mezd, dlouhodobému vývoji a míře produktivity (dále jen „koeficient“). K posouzení přiměřenosti minimální mzdy se použije rovněž orientační referenční hodnota 45% průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. Takto vypočtená výše měsíční minimální mzdy se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.“
K ostatním ustanovením §111 nemáme další připomínky.
AKCEPTOVÁNO
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy).
17.
§ 111 ZP
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
Konstrukce výpočtu minimální mzdy byla projednávána na jednáních MPSV se zástupci zaměstnavatelů a odborů, a kromě nastavení referenční úrovně, která by dle našeho názoru, neměla přesahovat 45 % (tedy dle nyní navržené varianty II.) bylo hlavním bodem sváru právě použití prognózy připravované MF ČR.
Minimální mzdu je třeba i nadále chápat především jako technickou hranici, pod kterou nelze jít, než jako nástroj sociální politiky státu. Hlavním problémem minimální mzdy zůstává, že se aplikuje primárně v těch odvětvích a oborech, kde je možné platbou „na ruku“ optimalizovat vysoké zdanění práce. Tedy zejména v restauracích a ubytovacích zařízeních, službách, úklidu a dalších. Cílem by proto měla být minimalizace takové praxe institucemi, které jsou za to placeny. Nikoliv na vrub firem jako daňových poplatníků.
Koncept navázání minimální mzdy na domnělou výši průměrné mzdy v příštím období, jejíž výši by navíc měla schvalovat RHSD, má rovněž své nedostatky. Dle našeho názoru by tím nedošlo k posunu v problému každoročního vyjednávání výše minimální mzdy. Novela by měla zakotvit skutečný, plnohodnotný "automat".
Vycházet z prognózy na další rok znamená připustit možnost násobení dvojí chyby. A to proto, že při tvorbě odhadu na další rok není známa ani hodnota průměrné mzdy ve výchozím roce, takže její prognóza pro další rok vychází vlastně z prognózy pro stávající rok. Za mnohem transparentnější považujeme vycházet ze známé průměrné mzdy roku předcházejícího a konstrukcí výpočtu založeném na cílovém poměru (navrhujeme 45 %) a počtu let k jeho dosažení (7 let) se jednoduše dopracovat ke srozumitelnému a předem známému koeficientu navyšování.
Minimální mzda v ČR se v posledních letech většinou zvyšovala rychleji, než odpovídalo všeobecnému růstu mezd v ekonomice. Proto se její poměr k průměrné mzdě dostal z necelých 35 % (2015) až na současnou úroveň zhruba 40 %, respektive na 47 % mediánu. Nelze proto hovořit vůbec o znevýhodnění zaměstnanců s touto mzdou v čase.
Snahu odborů vytěžit z jednání maximum chápeme, ale stále si myslíme, že jejich přirozenou rolí by spíše měla být snaha dosáhnout optimálního nárůstu mezd v rámci kolektivního vyjednávání v jednotlivých firmách či odvětvích, a nikoliv radikálním požadavkem na zásah směrem od vlády. Institut minimální mzdy není prostředkem k umělému navyšování mezd v ekonomice, ale jde o hranici nejnižší přípustné mzdy, tedy ochrany zaměstnanců.
Firmy, a zejména malé a střední podniky, byly obzvláště negativně zasaženy inflací a nejistotou, které způsobil prudký nárůst nákladů na energie a suroviny. Přitom právě tyto podniky bývají označovány za “páteř ekonomiky EU” a politika Unie na ně zaměřená má zajistit, aby podmínky pro zakládání firem a podnikání byly vstřícné.
Reálná situace se však nejlepší. Již po několikátý rok se tak MSP musí vyrovnávat s následky situace, kterou nezpůsobily. Průběžné statistiky nových zakázek v průmyslu i průzkumy poptávky ve službách doma i v blízkém Německu dávají tušit, že nadcházející výsledky české ekonomiky budou horší, než se původně očekávalo. Ne náhodou dochází i k revizím oficiálních makroekonomických prognóz institucí jako je třeba MF nebo ČNB.
Ani institut minimální mzdy se nepohybuje ve vzduchoprázdnu a proklamacích, ale ve faktické ekonomické situaci. Jak je všeobecně známo, počet zaměstnanců, na které se minimální mzda vztahuje, je marginální, a z tohoto pohledu by byla diskuse o její výši víceméně zbytečná, pokud by na ni nebyla navázána ustanovení o zaručené mzdě.
Na druhou stranu jsme si rovněž vědomi nelehkého úkolu při vystavění zákonných kritérií pro určování minimální mzdy a tak s ohledem na dosavadní jednání a ve snaze o vstřícný přístup při zavedení zákonného valorizačního mechanismus preferujeme variantu II (s “referenční hodnotou” 45 %).
Pro rok 2024 KZPS ČR souhlasí na základě růstu HDP s navýšením minimální mzdy o 3 % = cca 500,- Kč.
Další možnou variantou je navýšení minimální mzdy o větší částku, ale pouze za podmínky zrušení institutu zaručené mzdy.
NEAKCEPTOVÁNO - ROZPOR
Návrh vázat výši minimální mzdy na predikci průměrné hrubé mzdy vzešel z požadavků v rámci jednání odborného týmu týkajícího se předkládané novely zákoníku práce. V RIA je však uvedena i varianta, kdy by byla výše minimální mzdy vázána na údaj ČSÚ o průměrné hrubé mzdě v národním hospodářství, což odpovídá požadavku KZPS.
Připomínkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání připomínky
NEAKCEPTOVÁNO (k návrhu vytvoření plnohodnotného automatického mechanismu)
Návrh novely zákoníku práce je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii. Dle této směrnice musí členské státy aktualizovat mechanismus alespoň každé 4 roky. Jak je vysvětleno v Odůvodnění návrhu, tak z toho důvodu není možné aplikovat plnohodnotný časově neomezený mechanismus. Variantně je však v RIA navrženo i využití nejdelšího možného období, tzn. stanovení koeficientů na období 4 let.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
VYSVĚTLENO (k návrhu na zvýšení minimální mzdy o 3 %)
Předložený návrh novely zákona stanovuje pouze proces pro stanovení minimální mzdy, ale nijak nestanovuje úroveň minimální mzdy. Výše minimální mzdy bude nadále vycházet z následných nařízení vlády.
Navýšení minimální mzdy pro rok 2024 již bylo provedeno nařízením vlády č. 396/2023 Sb.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí
AKCEPTOVÁNO (k volbě referenční hodnoty minimální mzdy ve vztahu k průměrné mzdě)
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy).
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
18.
§ 111 ZP
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS požaduje k posuzování přiměřenosti minimální mzdy použití orientační referenční hodnoty 50 % průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství (varianta 1).
Odůvodnění:
Evropské instituce v drtivé většině pracují právě s hodnotou 50 % průměrné hrubé mzdy či 60 % mediánové hrubě mzdy v národním hospodářství, aby bylo možné zaměstnancům odměňovaným minimální mzdou zajistit důstojné životní a pracovní podmínky.
NEAKCEPTOVÁNO - ROZPOR
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy).
Vyjádření ČMKOS:
ČMKOS na připomínce trvá. ROZPOR.
19.
§ 111 ZP odst. 6
Hospodářská komora ČR
Navrhujeme vypustit poslední větu v ust. § 111 odst. 6 písm. b) takto:
„b) do 30. září Ministerstvo práce a sociálních věcí měsíční a hodinovou minimální mzdu Pokud minimální mzda vypočtená postupem podle odst. 3 a 4 nedosáhne naposledy vyhlášené výše, vyhlásí se minimální mzda ve výši naposledy vyhlášené.“.
Odůvodnění:
Navrhujeme, aby v navrhovaném bodu nebylo uvedeno, „Pokud minimální mzda vypočtená postupem podle odst. 3 a 4 nedosáhne naposledy vyhlášené výše, vyhlásí se minimální mzda ve výši naposledy vyhlášené.“ Mzdy by měly tzv. dýchat s ekonomikou, přičemž předem nelze dopředu odhadnout dopad případných mimořádných situací na naši ekonomiku. Pro případ, že hodnoty dat, resp. indikátory, na které je navázána minimální mzda (mediánová, resp. průměrná mzda) poklesnou, by proto neměl být předem vyloučen i pokles minimální mzdy. Jedná se nutný solidární prvek v rámci firem i v rámci celé ekonomiky. Navíc nelze dopředu odhadnout dopad případných mimořádných situací na naši ekonomiku, dle názoru HK ČR by koeficient výpočtu minimální mzdy a způsob jeho stanovení měl dostatečně respektovat všechny vlivy.
NEAKCEPTOVÁNO
Vypuštění této části není možné. Jedná se o povinnost plynoucí ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii. Dle čl. 5 nesmí uplatňování valorizačního mechanismu vést ke snížení zákonné minimální mzdy. Na dotazy ze strany členských státu EU bylo poskytnuto vyjádření expertů Komise, že se tato podmínka týká všech typů valorizačních mechanismů (tzn. nejen automatických mechanismů).
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
20.
§ 111 ZP
Ministerstvo financí
Ministerstvo financí shledává jako optimální výši orientační referenční hodnoty minimální mzdy od 1. 7. 2024 ve výši 40 % průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. Z navrhovaných variant pak souhlasíme s variantou 2 (minimální mzda ve výši 45 % průměrné hrubé mzdy), zásadně pak nesouhlasíme s variantou 1 (minimální mzda ve výši 50 % průměrné hrubé mzdy).
K výše uvedenému nadto uvádíme, že podle údajů OECD činil v roce 2022 průměrný poměr minimální mzdy a průměrné mzdy ve státech EU 43 %, hodnoty v blízkosti 50 % nebo vyšší jsou v rámci celé OECD ojedinělé. Při poměru minimální mzdy k průměrné mzdě ve výši 50 % by minimální mzda odpovídala cca 57 % mediánu mezd. Konvergence minimální mzdy k těmto úrovním by již podle studie OECD (Egert, Botev (2022), Minimum wages at a turning point?, ECO/CPE/WP1(2022)13) mohla být doprovázena výraznějšími negativními dopady na zaměstnanost, především u starších pracovníků a žen
AKCEPTOVÁNO
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy).
21.
§ 111 ZP
Svaz měst a obcí ČR
Za odstavec 7 se vkládá odstavec 8, který zní:
(8) Vláda stanoví nařízením stupnici platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro zaměstnance ve veřejných službách a správě v nejnižší platové třídě v nejnižším platovém stupni na úrovni alespoň měsíční minimální mzdy.
Odůvodnění:
Dle transponované směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii jsou-li minimální mzdy nastaveny na přiměřené úrovni, jak je stanoveno ve vnitrostátním právu nebo v kolektivních smlouvách, chrání příjem pracovníků, zejména těch znevýhodněných, a pomáhají zajistit důstojnou životní úroveň. Minimální mzdy, které zajišťují důstojnou životní úroveň a dosahují tak meze důstojnosti, mohou přispívat ke snižování chudoby na vnitrostátní úrovni a k udržení domácí poptávky a zachování kupní síly, zvyšovat motivaci k práci, zmenšovat mzdové nerovnosti, rozdíly v odměňování žen a mužů a výskyt chudoby pracujících a omezovat pokles příjmu během hospodářského útlumu.
Dle závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace mají být dopady POZITIVNÍ v sociální i rodinné oblasti a nepřímo pozitivní také v oblasti dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů.
Navrhované znění zákona má krom jiného vzhledem ke struktuře mužů a žen odměňovaných minimální mzdou přispět ke snížení rozdílu v oblasti odměňování mezi muži a ženami. V situaci, kdy platy ve veřejných službách a správě dle aktuálně účinného Nařízení vlády 341/2017 Sb. nedosahují v mnoha třídách / stupních ani úrovně minimální mzdy, nelze o zamýšleném pozitivním efektu transpozice v této oblasti vůbec hovořit.
VYSVĚTLENO
Požadavek na sjednocení výše platových tarifů a jednotlivých nejnižších úrovní zaručené mzdy, je nad rámec navrhované úpravy. Vzhledem k dopadům na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty o něm nemůže předkladatel v rámci předkládané novely rozhodnout. Požadované navýšení platových tarifů navíc není s ohledem na výdajovou část státního rozpočtu pro rok 2024 reálné.
Jedná se však o problematiku o jejímž řešení je průběžně jednáno rámci Politicko-odborné pracovní skupiny pro odměňování i s Ministerstvem financí
Pro zvýšení míry ochrany zaměstnanců ve veřejných službách a správě však souhlasíme s úpravou § 123 tak, že nejnižší zákonem stanovené výše platových tarifů pro jednotlivé platové třídy budou odpovídat současné výši platových tarifů stanovených pro jednotlivé platové třídy v 1. platovém stupni ve stupnici uvedené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, tedy v tzv. základní stupnici platových tarifů.
Vyjádření SMO ČR:
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
22.
§ 111 ZP
Ministerstvo průmyslu a obchodu
K § 111 odstavec 3 zákona č. 262 Sb., zákoníku práce:
Návrh podporujeme, požadujeme z pohledu podnikatelského prostředí jednoznačně variantu II., stanovení referenční hodnoty na úrovni 45% průměrné hrubé mzdy, s tím, že považujeme tento % podíl jako nepřekročitelný a ve shodě se zástupci podnikatelských komor a svazů.
Odůvodnění:
Zvyšování minimální mzdy je třeba činit mimo jiné s ohledem na reálný výkon národní ekonomiky za současné geopolitické situace, a to i s ohledem na vývoj inflace, důležitá je také otázka růstu produktivity práce, apod.
Se zvyšováním minimální mzdy mají problém zejména malí podnikatelé a podnikatelé působící na venkově.
Minimální mzda je pro celkové mzdové spektrum určitým odrazovým můstkem - dochází k tzv. mzdovému vzlínání.
AKCEPTOVÁNO.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy).
VYSVĚTLENO (k poslední části připomínky k orientační referenční hodnotě)
Upozorňujeme na definici a vysvětlení orientační referenční hodnoty, která je v Odůvodnění a RIA. Tato hodnota není cílem a její účel je pouze referenční, takže ji nelze definovat jako nepřekročitelnou hranici a považovat ji za horní limit (nebo naopak dolní limit) není správné.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
23.
§ 111
ÚVCR - VÚV
K variantám ust. § 111
Požadujeme zvolit variantu II, eventuálně snížit orientační referenční hodnotu na 40 %, ohledem na to, že v hospodářství ČR se tato hodnota pohybovala od 31,9 % (2012) do 40,4 % (2020).
ČÁSTEČNĚ AKCEPTOVÁNO.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto se návrh předloží v podobě co do zvolené orientační referenční hodnoty ve variantě II (použití orientační referenční hodnoty 45 % průměrné hrubé mzdy).
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
24.
§ 112
ÚVCR – SEZ
K ustanovení § 112 návrhu zákona žádáme zvolení VARIANTY I, která
zachovává ustanovení o zaručené mzdě.
AKCEPTOVÁNO.
25.
§ 112
ÚVCR – VÚV
Požadujeme vypustit ust. § 112 Zaručená mzda bez náhrady. S ohledem na to, že zaručená mzda je pozůstatkem doby přechodu k tržní ekonomice bez prokazatelného efektu při ochraně zaměstnanců v současnosti. Zrušení institutu ZM by snížilo administrativu a přispělo ke zjednodušení kolektivního vyjednávání. Už 30 let jsou snadno k dispozici stále přesnější údaje mzdové statistiky podle klasifikace zaměstnání ISCO. Na druhé straně se dosud nevžilo vágní vodítko v Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. s rigidním obrazem pracovních pozic, bez podchycení ve statistice.
Tato úprava oslabuje účel kolektivního vyjednávání, které je s to podchytit specifity jednotlivých druhů a oblastí práce a odměny za ni v jednotlivých odvětvích a u jednotlivých zaměstnavatelů.
NEAKCEPTOVÁNO.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto pokud jde o podobu institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
Pro toto rozhodnutí jsou i další důvody:
Přes rozvoj kolektivního vyjednávání je ochrana zaměstnanců prostřednictvím kolektivního vyjednávání stále ještě nedostatečná, respektive neúplná.
V platové sféře jsou jednotlivé nejnižší úrovně zaručené mzdy nástrojem platové diferenciace v případech, kdy jednotlivé úrovně zaručené mzdy překračují platové tarify.
Předkladatel přihlédl i k fiskálním dopadům institutu zaručené mzdy v případě šedé ekonomiky. Poskytují-li zaměstnavatelé zaměstnancům oficiálně pouze minimální mzdu, lze na ně působit, aby mzda byla poskytována nejméně ve výši příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, z níž jsou pak vypočítávány i daně a odvody.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
26.
§ 112
Ministerstvo vnitra
Pro obě navrhované varianty požadujeme vyčíslení finančních dopadů na územní samosprávné celky. Vycházíme ze současné situace, kdy 1/3 všech platových tarifů (cca 13 000 zaměstnanců) je pod úrovní zaručené mzdy a 1/5 dokonce pod úrovní minimální mzdy (2 000 zaměstnanců) a musí jim být poskytován doplatek k platu do zaručených úrovní. Úpravou současných 8 skupin na 4 (varianta I) a snížením maximální výše zaručené mzdy dojde k ovlivnění objemu financí vyplácených za účelem doplatku do úrovně zaručené mzdy.
VYSVĚTLENO.
Předložený návrh novely zákona stanovuje pouze proces pro stanovení minimální mzdy, ale nijak nestanovuje úroveň minimální mzdy. Výše minimální mzdy bude nadále vycházet z následných nařízení vlády, která mají svá vlastní vyhodnocení dopadů. Změna zákona proto nemá finanční dopad na územní samosprávné celky a zhodnocení těchto dopadů bude součástí Důvodové zprávy a RIA k příslušnému nařízení vlády v roce 2024.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
27.
§ 112
Ministerstvo vnitra
Předkladatel uvádí řadu problematických aspektů zrušení zaručené mzdy (snížení ochrany zaměstnanců před nepřiměřeně nízkým oceněním jejich práce, riziko rozšíření tzv. šedé ekonomiky a s ním spojené snížení odvodů do státního rozpočtu, riziko zneužívání nepřiměřeně nízké odměny za práci pro získávání tržních výhod apod.). Zároveň ponechává jako jedinou ochranu institut minimální mzdy a předpokládá, že dostatečné finanční ohodnocení bude zajišťováno prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Upozorňujeme však, že u řady menších zaměstnavatelů nepůsobí odborové organizace a zaměstnanci tak nebude poskytována dostatečná ochrana jeho zájmů. S ohledem na výše uvedené proto preferujeme zachování institutu zaručené mzdy, tedy úpravu obsaženou ve variantě I.
AKCEPTOVÁNO.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto pokud jde o podobu institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
Vyjádření MV:
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
28.
§ 112
Ministerstvo financí
Ministerstvo financí požaduje zrušení ustanovení § 112 Zaručená mzda v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo financí je toho názoru, že přednostně mají být mzdy pracovníků určeny v rámci kolektivního vyjednávání, které umožňuje zachytit specifické podmínky v daných odvětvích a firmách, existence zaručené mzdy jej oslabuje. Samostatnou otázkou je i míra povědomí o institutu zaručené mzdy, např. u cizinců, a skutečné ochrany nízkopříjmových zaměstnanců. V případě razantního navýšení minimální a zaručené mzdy vidíme riziko také v možném obcházení zaručené mzdy prostřednictvím přechodu na švarcsystém.
NEAKCEPTOVÁNO. - ROZPOR
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto pokud jde o podobu institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
Pro toto rozhodnutí jsou i další důvody:
Přes rozvoj kolektivního vyjednávání je ochrana zaměstnanců prostřednictvím kolektivního vyjednávání stále ještě nedostatečná, respektive neúplná.
V platové sféře jsou jednotlivé nejnižší úrovně zaručené mzdy nástrojem platové diferenciace v případech, kdy jednotlivé úrovně zaručené mzdy překračují platové tarify.
Předkladatel přihlédl i k fiskálním dopadům institutu zaručené mzdy v případě šedé ekonomiky. Poskytují-li zaměstnavatelé zaměstnancům oficiálně pouze minimální mzdu, lze na ně působit, aby mzda byla poskytována nejméně ve výši příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, z níž jsou pak vypočítávány i daně a odvody.
Vyjádření MF:
Stanovisko MF: ROZPOR – MF trvá na připomínce.
29.
§ 112 ZP
Svaz průmyslu a dopravy ČR
Podporujeme zrušení institutu zaručených mezd a zrušení §112.
NEAKCEPTOVÁNO. - ROZPOR
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto pokud jde o podobu institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
Pro toto rozhodnutí jsou i další důvody:
Přes rozvoj kolektivního vyjednávání je ochrana zaměstnanců prostřednictvím kolektivního vyjednávání stále ještě nedostatečná, respektive neúplná.
V platové sféře jsou jednotlivé nejnižší úrovně zaručené mzdy nástrojem platové diferenciace v případech, kdy jednotlivé úrovně zaručené mzdy překračují platové tarify.
Předkladatel přihlédl i k fiskálním dopadům institutu zaručené mzdy v případě šedé ekonomiky. Poskytují-li zaměstnavatelé zaměstnancům oficiálně pouze minimální mzdu, lze na ně působit, aby mzda byla poskytována nejméně ve výši příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, z níž jsou pak vypočítávány i daně a odvody.
Vyjádření SPČR:
Trváme jako Svaz průmyslu a dopravy na připomínce, a to na zrušení institutu zaručených mezd a zrušení § 112 ZP.
Evidujte tedy v daném MPŘ ze strany SP ČR rozpor.
30.
§ 112 ZP
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
Co se týče návrhu na úpravu zaručené mzdy – i zjednodušení a zpřehlednění lze uvítat, přesto jsme navrhovali úplné zrušení tohoto institutu. Alternativou by bylo zakotvení dočasnosti zjednodušené úpravy přímo v přechodných ustanoveních zákona.
Institut zaručených mezd rozhodně nepřispívá ani k posílení kolektivního vyjednávání, což je jedním z proklamovaných cílů.
NEAKCEPTOVÁNO. - ROZPOR
Ve vztahu ke kolektivnímu vyjednávání má ochrana výše mezd zaměstnanců prostřednictvím jednotlivých nejnižších úrovní zaručené mzdy subsidiární charakter. Zákonná úprava preferuje kolektivní vyjednávání, a tím dává prostor jeho dalšímu rozvoji. Institut zaručené mzdy (nejnižších úrovní) však nadále plní svou funkci v případech, kdy ke kolektivnímu jednání nedochází, popř. kolektivní smlouvy neobsahují ujednání o mzdách.
Předkladatel přihlédl i k fiskálním dopadům institutu zaručené mzdy v případě šedé ekonomiky. Poskytují-li zaměstnavatelé zaměstnancům oficiálně pouze minimální mzdu, lze na ně působit, aby mzda byla poskytována nejméně ve výši příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, z níž jsou pak vypočítávány i daně a odvody.
Pokud jde zakotvení dočasnosti institutu zaručené mzdy, je velmi obtížné určit jak časový horizont, tak i podmínky pro jeho uplatnění, respektive budoucí zrušení. To nevylučuje možnost institut zaručené mzdy v budoucnu zrušit, bude-li na tomto postupu shoda sociálních partnerů a dojde- li ke změně podmínek, které aktuálně odůvodňují jeho zachování.
Vyjádření KZPS:
KZPS na připomínce trvá. ROZPOR.
31.
§ 112 ZP
Hospodářská komora ČR
Navrhujeme do ust. § 112 namísto zrušeného institutu zaručených mezd vložit tento text:
„Pokud právní předpis nebo platná smlouva obsahuje odkaz na zaručenou mzdu, bude sazba zaručené mzdy ve smlouvě nahrazena mzdou minimální se stejným koeficientem, používaným pro mzdu zaručenou před jejím zrušením.“
Alternativně
„Pokud právní předpis nebo platná smlouva obsahuje odkaz na zaručenou mzdu, bude sazba zaručené mzdy ve smlouvě nahrazena nově sazbou mzdy minimální, vynásobenou koeficientem, používaným pro mzdy zaručené před jejich zrušením.
Odůvodnění:
Doporučujeme a podporujeme zrušení institutu zaručené mzdy s tím, že do textu zákona bude doplněno výše uvedené ustanovení. Zaručená mzda je využívaná i ve smlouvách pro účely indexace mzdových nákladů. Typickým příkladem jsou některé smlouvy o zajištění dopravní obslužnosti autobusovou dopravou. Když bude zaručená mzda zrušena, nebudou mít smluvní strany žádnou hodnotu, od které by se indexace v dalším období odvíjela. U dopravní obslužnosti jsou smlouvy dlouhodobé, často desetileté. Uvedená ustanovení zajistí, že smlouvy budou i nadále platit, nebude nutné je vypovídat a soutěžit znova, přičemž zůstane zachována i jistota řidičů na výši mzdy. Podobně je na zaručenou mzdu vázána i odměna řidičů za čekání mezi spoji v §9a nařízení vlády 589/2006 Sb. Snížením mzdy řidičů by jednoznačně došlo k ohrožení dopravní obslužnosti, která se už dnes potýká s jejich nedostatkem. Řešením není ponechání institutu zaručené mzdy.
VYSVĚTLENO.
Připomínka směřuje k nahrazení aktuálního znění § 112 zákoníku práce.
Vzhledem k tomu, že předpokladem pro zohlednění připomínky je zrušení zaručené mzdy, nelze připomínku akceptovat.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto pokud jde o podobu institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
32.
§ 112 ZP
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS požaduje udržení institutu nejnižší úrovně zaručené mzdy alespoň ve 4 skupinách (varianta 1) s tím, že nedojde ke zhoršení situace zaměstnanců v žádné ze skupin oproti současnému stavu.
Odůvodnění:
Zdůvodnění pro zrušení zaručených mezd (nedostatečná povědomost, nízký počet zaměstnanců odměňovaných na úrovni zaručených mezd) je zcela nelogické. Pokud je o něčem malá povědomost, je úkolem vlády a veřejných institucí informovat lépe. Pokud je počet zaměstnanců odměňovaných na úrovni zaručených mezd nízký, nepředstavuje to důvod je, navíc tímto slouží jako nástroj proti nepřiměřeně nízkým mzdám a tím nežádoucí konkurenci zaměstnavatelů skrze mzdový dumping.
Tvrzení, že nejnižší úrovně zaručených mezd brání dalšímu rozvoji kolektivního vyjednávání a širšímu pokrytí kolektivními smlouvami, je nesmysl. Zrušení zaručených mezd nedonutí zaměstnavatele, kteří dosud vyjednávat na sektorové úrovni odmítali, zasednout k jednacímu stolu a obratem sjednat kolektivní smlouvy vyššího stupně obsahující tarifní stupnice. Navíc některá sdružení zaměstnavatelů nemají pravomoc vyjednávat na sektorové úrovni nebo to účelově tvrdí, jelikož vyjednávat vůbec nechtějí.
Tvrzení, že zaručené mzdy omezují smluvní volnost v kolektivním vyjednávání se nezakládá na pravdě. Zaručené mzdy se vztahují, a i nadále mají vztahovat na ty zaměstnavatele, kteří nemají mzdy sjednané v KS.
Z RIA, str. 51 a 52: Zrušení institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy povede ke snížení ochrany zaměstnanců před nepřiměřeně nízkou odměnou za práci. Záruka vyšší úrovně výdělku, než je minimální mzda, zaměstnancům, kteří vykonávají složitější, odpovědnější a namáhavější práce, zároveň motivuje tyto zaměstnance k výkonu náročnější práce, popř. k výkonu závislé práce vůbec, namísto jejich závislosti na příjmu ze sociálních dávek. V případě zachování ochrany pouze v úrovni minimální mzdy může zaměstnance odrazovat od zájmu konat náročnější práce, neboť jim bude chybět (zákonná) záruka vyššího výdělku.
Zachování pouze jedné úrovně ochrany před nepřiměřeným výdělkem ve formě minimální mzdy může zvyšovat riziko rozšíření tzv. šedé ekonomiky, kdy bude zaměstnancům oficiálně poskytována minimální mzda, popř. neadekvátně nízká část mzdy, a zbytek mzdy bude vyplácen tzv. „na ruku“. Tento stav by mohl vést k propadu odvodů na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Nejnižší úrovně zaručených mezd zároveň chrání poctivé zaměstnavatele před zaměstnavateli, kteří by vyplácením části mezd „na černo“ mohli získávat tržní výhody v podobě snížení svých povinných odvodů z mezd zaměstnanců.
AKCEPTOVÁNO.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto pokud jde o podobu institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
Požadované zachování již nastavených podmínek odměňování zaměstnanců ve vztahu k zaručené mzdě, resp. jejich nezhoršení, bude zajištěno prostřednictvím přechodných ustanovení.
Předkladatel souhlasí s názorem, že uplatňování nejnižších úrovní zaručené mzdy nebrání rozvoji kolektivního vyjednávání. Ve vztahu ke kolektivnímu vyjednávání má ochrana výše mezd zaměstnanců prostřednictvím jednotlivých nejnižších úrovní zaručené mzdy subsidiární charakter. Zákonná úprava preferuje kolektivní vyjednávání, a tím dává prostor jeho dalšímu rozvoji. Institut zaručené mzdy (nejnižších úrovní) však nadále plní svou funkci v případech, kdy ke kolektivnímu jednání nedochází, popř. kolektivní smlouvy neobsahují ujednání o mzdách.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
33.
§ 112 ZP
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS upozorňuje na výpočet tzv. odměny za čekání obsažené v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., který s výší zaručené mzdy pracuje.
AKCEPTOVÁNO.
Prováděcí právní předpis bude uveden do souladu s navrhovanou úpravou.
34.
§ 112 ZP
Kancelář veřejného ochránce práv
Návrh zákona je předkládán ve dvou variantách – varianta I předpokládá změnu právní úpravy zaručené mzdy (§ 112 zákoníku práce), variantou II je navrhováno zrušení institutu zaručené mzdy. S variantou II nesouhlasím, preferuji variantu I, tedy zachování institutu zaručené mzdy. Změny, které přináší varianta I, vítám.
Zrušení institutu zaručené mzdy by podle mého názoru vedlo ke snížení mezd a platů části zaměstnanců. Předkladatel argumentuje tím, že by se zrušením zaručené mzdy otevřel prostor pro kolektivní vyjednávání. Tento argument nepovažuji za přiléhavý. Kromě toho v současnosti i podle varianty I se zaručená mzda se bude nadále uplatňovat pouze na zaměstnance, jejichž mzda není určena kolektivní smlouvou (čili kolektivní smlouvou je možné minimální výši zaručené mzdy derogovat). Prostor pro kolektivní vyjednávání tedy ani při zachování zaručené mzdy nebude do budoucna omezen. Předkladatel dále argumentuje, že zrušení zaručené mzdy bude znamenat snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů. To je jistě pravda, ale snižování administrativní zátěže by nemělo jít na úkor přiměřeného mzdového či platového ohodnocení zaměstnanců, které je důležitější hodnotou.
Výrazný negativní dopad by zrušení zaručené mzdy mělo na zaměstnance v platové sféře. Dle stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů v nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, je plat mnohých zaměstnanců pod nejnižší úrovní zaručené mzdy (leckdy také pod úrovní minimální mzdy). V současnosti těmto zaměstnancům zaměstnavatel musí vyplácet doplatek k platu (§ 112 odst. 3 zákoníku práce). Podle navrhované varianty II předkládaného zákona by tuto povinnost neměl, resp. měl tuto povinnost jen u těch zaměstnanců, jejichž tarifní plat by byl nižší než minimální mzda. Pro řadu zaměstnanců v platové sféře by tedy zrušení zaručené mzdy znamenalo snížení platu a začasté její srovnání se zaměstnanci v nižších platových třídách, kteří vykonávají méně kvalifikované a méně odpovědné práce. Neodcházelo by pak ke spravedlivému odměňování podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (§ 109 odst. 4 zákoníku práce). Tento důsledek důvodová zpráva k návrhu zákonu přitom vůbec nezmiňuje, ač je významný.
AKCEPTOVÁNO.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení se koaliční rada (K5) dne 28. 11. 2023 ztotožnila s výsledky mezirezortního připomínkového řízení s výhradou, že nedojde k jiné dohodě v rámci jednání na Plenární schůzi RHSD ČR dne 4. 12. 2023 (k takové dohodě sociálních partnerů na jednání tripartity nedošlo) a proto pokud jde o podobu institutu zaručené mzdy, návrh bude předložen ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
35.
§ 117 odst. 2 ZP
Hospodářská komora ČR
Navrhujeme následující znění § 117 odst. 2 zákoníku práce:
„(2) Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí činí nejméně 10 % minimální mzdy. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku.“
Odůvodnění:
Úprava příplatků by měla být sjednocena tak, že také v případě příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí bude (jako u příplatků za noční práci a práci v sobotu a v neděli) umožněno, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli na jiné minimální výši a případně způsobu určení příplatku. Takové sjednocení přinese stranám pracovního vztahu smluvní volnost a větší přehlednost úpravy příplatků.
NEAKCEPTOVÁNO.
Změna textace § 117 nesměřuje k věcné změně konstrukce příplatku za ztížené pracovní prostředí ale toliko k přizpůsobení textace tohoto ustanovení nové textaci § 111. Cílem návrhu tedy není úprava konstrukce příplatku za ztížené pracovní prostředí.
Příplatek za ztížené pracovní prostředí je koncipován jako minimální kompenzace ztíženého pracovního prostředí a je konstruován odlišně od příplatku za noční práci a práci o víkendu, neboť není odvozen od průměrného výdělku, ale od výše minimální mzdy a historicky je koncipován jako relativně kogentní.
Připomínku lze vyhodnotit jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, a proto by daný podnět měl být uplatněn a dále diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
36.
§ 117 a § 128 ZP
Ministerstvo vnitra
V mzdové sféře se v § 117 navrhuje stanovit výši minimálního příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí na nejméně 10 % minimální mzdy, zatímco v platové sféře se v § 128 navrhuje konkrétní rozpětí měsíčního příplatku 5 až 15 % minimální mzdy. Požadujeme sjednocení dolní minimální hranice pro mzdovou a platovou sféru, aby nedocházelo k nerovnostem v odměňování.
VYSVĚTLENO.
Odměňování mzdou a platem představuje dva principiálně odlišné systémy. Rozdílná úprava se netýká pouze jednoho institutu – příplatku za ztížené prostředí.
Nelze souhlasit ani s argumentací nerovnosti v odměňování. Podmínky pro posouzení rovného odměňování vymezuje § 110 zákoníku práce s tím, že se komparace provádí u zaměstnanců jednoho zaměstnavatele (popř. u zaměstnanců odměňovaných ze stejného zdroje).
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
37.
§ 123 odst. 6 písm. f)
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
V souvislosti s úpravou minimální mzdy požadujeme upravit i stupnici minimální výše platových tarifů obsaženou v zákoně, a to tak, aby žádný z těchto tarifů nebyl stanoven v nižší výši, než je současná výše minimální, resp. zaručené mzdy. Tato ustanovení spolu logicky souvisejí.
V současně podobě, kdy minimální platový tarif je při plném pracovním úvazku garantován v nejnižší, tj. 1. platové třídě ve výši 6 500 Kč, tedy hluboko pod minimální mzdou, nemůže obstát ani v kontextu čl. 28 Listiny základních práv a svobod, tedy že zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci. Zcela neodpovídající jsou ale i ostatní zde stanovené částky, které se od roku 2006 nikdy neměnily, tedy i minimální platový tarif v nejnižší 16. platové třídě, který podle zákona činí 22 200 Kč.
AKCEPTOVÁNO JINAK
Pokud jde o argumentaci, že nejnižší platový tarif 1. platové třídě činí 6500 Kč a stanovené částky se od roku 2006 nikdy neměnily, je třeba upřesnit, že se jedná o částky stanovené v § 123 odst. 6 písm. f) zákoníku práce, tedy ve zmocňovacím ustanovení, které nezakládá práva jednotlivých zaměstnanců, představuje pouze jednu z podmínek zákonného zmocnění, které je závazné pro vládu při rozhodování o výši platových tarifů stanovených v prováděcím nařízení. Platové tarify byly od roku 2007 průběžně valorizovány.
Pro zvýšení míry ochrany zaměstnanců ve veřejných službách a správě však souhlasíme s úpravou tohoto ustanovení tak, že nejnižší zákonem stanovené výše platových tarifů pro jednotlivé platové třídy budou odpovídat současné výši platových tarifů stanovených pro jednotlivé platové třídy v 1. platovém stupni ve stupnici uvedené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, tedy v tzv. základní stupnici platových tarifů.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
38.
§ 217 odst. 1 ZP
Hospodářská komora ČR
Navrhujeme v textu ust. § 217 odst. 1 nahradit slovo „písemně“ slovem „prokazatelně“ takto:
„(1) Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak. Při určení čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen přihlížet vedle provozních důvodů též k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně prokazatelně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.“.
Odůvodnění:
S ohledem na současné trendy digitalizace agend je žádoucí neomezovat možnosti pouze na písemnou formu. Ve firmách jsou používány různé elektronické systémy s různými způsoby sdělování informací. A protože předpokládáme, že cílem je, by zaměstnanec byl prokazatelně informován o tom, že mu zaměstnavatel určil čerpání dovolené, navrhujeme nahradit slovo „písemně“ právě slovem „prokazatelně“ bez dalšího omezování způsobu tohoto oznámení.
NEAKCEPTOVÁNO.
Změna § 217 směřuje pouze k odstranění institutu písemného rozvrhu dovolené, což je požadavek vyplývající z Antibyrokratického balíčku I.
Cílem návrhu je zavedení valorizačního mechanismu minimální mzdy, úprava institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy, zavedení některých opatření na podporu kolektivního vyjednávání a splnění požadavků vyplývajících z Antibyrokratického balíčku I.
Nevidíme věcný důvod pro akceptaci připomínky, neboť podmínku písemnosti oznámení doby čerpání dovolené lze splnit i při digitální formě komunikace, jinými slovy požadavek písemnosti nespočívá pouze v komunikaci „na papíře“ Nic tedy nebrání zaměstnavatelům v tom, aby oznámení doby čerpání dovolené činili vůči zaměstnancům digitální formou.
Akceptace připomínky by naopak znamenala snížení právní jistoty účastníků pracovněprávních vztahů, neboť by bylo možné oznámení doby čerpání dovolené činit i ústně a bylo by otázkou dokazování, zda k takovému určení došlo či nikoliv.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
39.
§ 217 odst. 1 ZP
Hospodářská komora ČR
Navrhujeme zkrácení doby pro oznámení dovolené takto:
„(1) Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak. Při určení čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen přihlížet vedle provozních důvodů též k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 7 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.“
Odůvodnění:
Navrhujeme zkrácení doby pro oznámení čerpání dovolené ze strany zaměstnavatele. Doba 14 dnů je neúměrně dlouhá a v praxi působí zaměstnavatelům administrativní problémy při určování doby čerpání dovolené zaměstnanci.
NEAKCEPTOVÁNO.
Změna § 217 směřuje pouze k odstranění institutu písemného rozvrhu dovolené, což je požadavek vyplývající z Antibyrokratického balíčku I. Zkrácení doby pro oznámení čerpání dovolené ze strany zaměstnavatele směřuje nad rámec tohoto cíle.
Cílem návrhu je zavedení valorizačního mechanismu minimální mzdy, úprava institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy, zavedení některých opatření na podporu kolektivního vyjednávání a splnění požadavků vyplývajících z Antibyrokratického balíčku I.
Připomínku lze vyhodnotit jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, a proto by daný podnět měl být uplatněn a dále diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce.
Připomínkové místo bere návrh vypořádání na vědomí.
40.
§ 217 ZP
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS požaduje stažení bodu návrhu a zachování původního znění § 217.
Odůvodnění:
Záměr nebyl se zástupci zaměstnanců nijak konzultován.
Každoroční rozvrhování plánované doby dovolené představuje klíčovou příležitost pro odborové organizace podílet se na rozhodování o čerpání dovolené na pracovišti, a jeho zrušení tudíž představuje podstatné oslabení sociálního dialogu.
NEAKCEPTOVÁNO. - ROZPOR
Změna § 217 směřuje k odstranění institutu písemného rozvrhu dovolené, což je závazek vyplývající z Antibyrokratického balíčku I, který byl vládou ČR schválen a předkladatel je tímto závazkem vázán. Vypuštěním úpravy by došlo k porušení závazku vlády ČR vyplývající z Antibyrokratického balíčku I.
Písemný rozvrh dovolené byl vyhodnocen jako nadbytečná právní regulace zatěžující zaměstnavatele mající jen velmi omezený přínos pro zaměstnance, kdy v řadě případů zaměstnavatel na začátku kalendářního roku čistě formálně s ohledem na svoji zákonnou povinnost sestaví písemný rozvrh dovolených, nicméně následně se postupuje při určování dovolené odlišně, typicky na základě žádostí zaměstnanců. Rozvrh čerpání dovolených je tedy spíše orientačním plánem čerpání dovolené, který sám o sobě nepředstavuje určení doby čerpání dovolené. Zejména proto, že výše práva na dovolenou nemusí být vždy na začátku kalendářního roku dobře určitelná (jedná se o předpokládaný počet hodin dovolené), zaměstnanec může mít následně zájem čerpat dovolenou v jiném termínu nebo zaměstnavatel s ohledem na provozní situaci nemůže určit dovolenou v předpokládaném termínu.
Vyjádření ČMKOS:
ČMKOS trvá na své připomínce
41.
§ 320a ZP
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS navrhuje upravit § 320a takto:
„Stát na základě dohody v Radě hospodářské a sociální dohody hradí příspěvek odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů na
a) podporu vzájemných jednání na celostátní, odvětvové, krajské nebo podnikové úrovni, která se týkají důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových a sociálních podmínek,
b) opatření v oblasti prevence rizik vzniku poškození zdraví zaměstnanců následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.“
NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO.
Podporou kolektivního vyjednávání na podnikové úrovni by došlo k rozšíření počtu možných žadatelů o příspěvek v podobě odborových organizací jednotlivých podniků. V důsledku toho by s největší pravděpodobností došlo k zásadnímu zvýšení administrativy při správě a administraci příspěvku (oprávnění k podání návrhů aktivit k podpoře příspěvkem by bylo při rozšíření spektra podpory o podnikové vyjednávání násobně více) a zároveň rozmělnění výše podpory jednotlivých organizací. MPSV jako současný administrátor podpory příspěvku § 320a ZP neshledává takový postup účelným ani hospodárným. Zároveň je MPSV přesvědčeno, že podporu kolektivního vyjednávání na podnikové úrovni by měly zajistit svazy odborových organizací a svazy zaměstnavatelů, které jsou oprávněny čerpat příspěvek § 320a ZP, a některé z aktivit podpořené příspěvkem cílit na podporu podnikového vyjednávání, např. zvyšováním kompetencí zástupců zaměstnanců i zaměstnavatelů, zpracováváním analýz a studií apod.
Připomínka může být diskutována jako podnět pro jednání sociálních partnerů při přípravě akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání (předvídaného v článku 4 odst. 2 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2022/2041ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii).
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí
42.
§ 320a ZP
Ministerstvo financí
Ustanovení § 320a představuje značně kusou právní úpravu, kterou je nutné změnit více, než je navrhováno. Zejména slovo "Stát" je nutné nahradit označením konkrétního orgánu, který příspěvek poskytuje (podle našeho názoru jde o Ministerstvo práce a sociálních věcí), dále je třeba také upravit, že dohoda musí být písemná a co tvoří její obsah. Dále je třeba upravit, co se stane v případě, pokud nedojde k uzavření dohody. Zároveň je třeba do předmětného ustanovení zakotvit, že je nutné respektovat možnosti státního rozpočtu.
Navrhujeme tak toto znění § 320a zákoníku práce:
"§ 320a
(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě písemné dohody uzavřené v Radě hospodářské a sociální dohody hradí příspěvek odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů na
a) podporu vzájemných jednání na celostátní, odvětvové nebo krajské úrovni, která se týkají důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových a sociálních podmínek,
b) opatření v oblasti prevence rizik vzniku poškození zdraví zaměstnanců následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
(2) Dohoda podle odstavce 1 obsahuje výši příspěvku jednotlivým odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů na účely uvedené v odstavci 1 a pravidla pro nakládání s příspěvkem. Při stanovování příspěvku podle věty první jsou závazné možnosti státního rozpočtu.
(3) Není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1, Ministerstvo práce a sociálních věc příspěvek nevyplatí.
(4) V případě nedodržení pravidel pro nakládání s příspěvkem uloží Ministerstvo práce a sociálních věcí vratku příspěvku, nebo jeho části. Při postupu podle věty první se postupuje podle daňového řádu. Na postup podle věty první a druhé se nepoužijí ustanovení rozpočtových pravidel o porušení rozpočtové kázně.".
Alternativně by v odstavci 4 mohlo být zakotveno, že v případě porušení pravidel pro nakládání s příspěvkem by se postupovalo podle předpisů soukromého práva. Tedy případný spor by řešil soud.
NEAKCEPTOVÁNO, VYSVĚTLENO.
Příspěvek odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů na podporu vzájemných jednání na celostátní, odvětvové nebo krajské úrovni, která se týkají důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových a sociálních podmínek je příspěvkem státního rozpočtu, tedy příspěvkem, na jehož výši na každý jednotlivý předmětný rok se vláda usnáší. Přestože příspěvek od jeho počátku spravuje MPSV, a to zřejmě s ohledem na jeho obsah, který má v současné době tematicky nejblíže agendě MPSV, není do budoucna vyloučené, aby byla administrace příspěvku převedena na jiný ústřední orgán státní správy či nějakou jinou osobu sui generis. Příspěvek však vždy zůstane příspěvkem ze státního rozpočtu, tedy je to stále stát, který musí být zastoupený konkrétní právnickou či fyzickou osobou, jež příspěvek poskytuje.
Konkretizace správy příspěvku v podobě uplatněných připomínek Ministerstva financí a stanovení konkrétního „správce“, „administrátora“ příspěvku, jímž by mělo být MPSV, požadavku na písemnou formu uzavírané dohody o příspěvku a další podrobnosti úpravy uvedené v zásadní připomínce MF jsou nadbytečné a nehodné zákonné úpravy, natož pak zákonné úpravy kodexového typu, jakým je zákoník práce. Důsledkem příliš podrobné konkretizace právních předpisů je nezbytnost jejich časté novelizace, což není vhodné zejména u zákonů kodexového typu, jejichž účelem je zejména stabilizovat právní úpravu.
Jak bylo výše naznačeno, administrací příspěvku do budoucna mohou být pověřeny jiné orgány státní správy, ale vždy se stále bude jednat o příspěvek ze státního rozpočtu.
Veškeré požadavky na úpravu § 320a ZP jsou pravidelně upravovány v dohodě RHSD, které se každoročně za účelem podpory daných organizací uzavírá, a to na půdě RHSD po předchozím projednáním vládou tzv. konceptu vládního návrhu dohody RHSD, tedy po meziresortním připomínkovém řízení. Již skutečnost projednání návrhu dohody RHSD vládou implikuje písemnou formu dohody. Stanovení písemné formy dohody se z hlediska obsahu ZP jeví být zcela marginální a nadbytečné.
Navržený odst. 3 § 320a je zcela zbytným, neboť požadovaná skutečnost, tedy nevyplacení příspěvku v případě, kdy nedojde k uzavření dohody, vyplývá již z uvozující věty aktuálního znění § 320a ZP.
Připomínka navržená v odst. 4 § 320a byla shledána vhodnou a účelnou, avšak nikoli v předmětném předpisu, tedy ZP, nýbrž v rozpočtových pravidlech.
Celý proces administrace poskytování příspěvku je od počátku upraven v Metodickém postupu RHSD ČR, který schválila vláda i RHSD ČR. Dále je proces podrobně upraven v interním Příkazu ministra MPSV.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
43.
§ 7 odst. 4 písm. a) a b) ZoKV
Ministerstvo zdravotnictví
Doporučujeme vypustit slova „podle jiného právního předpisu“. a nahradit je slovy „podle sdělení Českého statistického úřadu uveřejněného ve Sbírce zákonů“.
Odůvodnění
Sdělení ministerstev a jiných ústředních správních úřadů vyhlašovaná ve Sbírce zákonů nejsou právními předpisy, jedná se o další právní akty viz § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/1999 Sb., Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů.
Nenormativní odkaz v textu zákona bude správný a v případě vydání nového sdělení nebude pro uživatele zavádějící.
AKCEPTOVÁNO
Text byl upraven.
Vyjádření MZ:
S návrhem vypořádání připomínky MZ souhlasíme.
44.
K části 10.
Účinnost
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS požaduje dovysvětlení.
Odůvodnění:
Reálné dopady v oblasti minimální mzdy lze očekávat od 1. 1. 2025. Doporučujeme, aby stejná účinnost byla požadována i v oblasti nejnižší úrovně zaručených mezd.
VYSVĚTLENO.
Je řešeno v přechodných ustanoveních takto: „Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2024 se pro postup podle § 111 odst. 2 a 112 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., uplatní minimální mzda a nejnižší úrovně zaručené mzdy ve výši a za podmínek stanovených zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve zněních účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí
45.
K části 10.
Účinnost
Ministerstvo spravedlnosti
Čl. XII (Účinnost): Toto ustanovení žádáme upravit následovně: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2024, s výjimkou ustanovení § 215 odst. 4 písm. e), které nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2024.“. Navržené doplnění dělené účinnosti odůvodňujeme zejména tím, že na základě zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, byla dle ustanovení § 4d uvedeného zákona se souhlasem Ministerstva zdravotnictví ČR zřízena Ministerstvem spravedlnosti ČR ke dni 1. 1. 2024 státní příspěvková organizace určená k poskytování a zabezpečení zdravotních služeb osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu zabezpečovací detence a osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské služby České republiky. Zdravotničtí zaměstnanci státní příspěvkové organizace budou převedeni dle § 338 a násl. zákoníku práce z řad zdravotnických zaměstnanců Vězeňské služby České republiky (nemocnic a zdravotních středisek Praha-Pankrác a Brno), a to ke dni 1. 4. 2024. Tímto okamžikem přejde do nové příspěvkové organizace přibližně 160 osob. Zaměstnanci státní příspěvkové organizace tak budou nepochybně zaměstnanci pracujícími ve ztíženém pracovním prostředí. Přiznáním dodatkové dovolené zaměstnancům nově zřízené příspěvkové organizace tak nedojde k faktickému rozšíření počtu osob s nárokem na dodatkovou dovolenou. Přijetím navrhované novely bude zamezeno případnému rozdílu (diskriminaci) v pracovních podmínkách zdravotnických zaměstnanců pracujících ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky a zdravotnických zaměstnanců státní příspěvkové organizace poskytující a zabezpečující zdravotnické služby vězněným osobám. Zdravotničtí pracovníci státní příspěvkové organizace, kteří by vykonávali totožné pracovní činnosti jako zdravotničtí pracovníci ve Vězeňské službě České republiky, by byli nedůvodně diskriminováni tím, že by jim nemohla být přiznána dodatková dovolená. S ohledem na dataci převodu zdravotnických zaměstnanců Vězeňské služby České republiky do nově zřízené státní příspěvkové organizace, a to ke dni 1. 4. 2024, je nezbytné, aby ustanovení § 215 odst. 4 písm. e) zákoníku práce bylo účinné nejpozději k tomuto datu. V opačném případě by tito zdravotničtí zaměstnanci státní příspěvkové organizace byli ohledně nároku na dodatkovou dovolenou prokazatelně diskriminováni. Současně je navrhované dřívější datum účinnosti třeba stanovit z důvodu, aby u zaměstnanců přecházejících do státní příspěvkové organizace nedošlo ke dni přechodu k podstatnému zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
AKCEPTOVÁNO JINAK.
Účinnost dotčených ustanovení k 1. 4. 2024 je bohužel s ohledem na výhled doby trvání legislativního procesu zcela nereálná. Za účelem dosažení kompromisního řešení a minimalizaci případných negativních dopadů navrhujeme, že ve vztahu k dodatkové dovolené bude účinnost nastavena prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení ve Sbírce zákonů, což by v případě rychle postupujících legislativních prací bylo způsobilé negativní dopady minimalizovat.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
K Závěrečné zprávě RIA
46.
Závěrečná zpráva RIA - dopady na veřejné rozpočty
Český báňský úřad
ČBÚ požaduje v uvedených částech materiálu doplnit podrobnější zhodnocení dopadu navýšení minimální mzdy v důsledku navrženého valorizačního mechanismu na státní rozpočet, zejména s ohledem na nevyhnutelné zvýšení provozních a platových/mzdových nákladů.
ČBÚ si je plně vědom, že návrh upravuje proces stanovení minimální mzdy a nikoli přesné parametry, na jejichž základě by bylo možno budoucí minimální mzdu přesně určit, nicméně návrh pracuje s referenčními hodnotami poměru minimální a průměrné hrubé mzdy, které stanovuje na 50 % (varianta I), resp. 45 % (varianta II). S ohledem na skutečnost, že aktuální poměr mezi minimální a průměrnou mzdou se pohybuje okolo 40 %, je patrné, že v důsledku zavedení valorizačního mechanismu dojde ke zvýšení minimální mzdy. ČBÚ je toho názoru, že by materiál měl obsahovat přesnější a podrobnější propočet dopadů na státní a veřejné rozpočty, a to variantně pro modelové případy, kde by se koeficienty rovnaly navrženým referenčním hodnotám. Propočet by měl mimo zvýšení přímých mzdových nákladů zohlednit rovněž zvýšení provozních nákladů, jelikož smlouvy o externím zajištění některých služeb zpravidla obsahují doložku o navýšení smluvního plnění v návaznosti na zvýšení minimální mzdy.
Pokud nebudou rozpočtovým kapitolám v návaznosti na navyšování minimální mzdy navýšeny potřebné prostředky na platy/mzdy a na provoz, budou úřady muset hledat úspory v již tak napjatých rozpočtech, což je v dlouhodobém horizontu neudržitelné. Konkrétně v kapitole 348- ČBÚ by navyšování mělo vliv na mzdy/platy uklízečů a provozní náklady plynoucí ze smluv se strážní službou a úklidovými agenturami (v případě některých obvodních báňských úřadů), kde po každém navýšení minimální mzdy je navyšováno smluvní plnění.
NEAKCEPTOVÁNO.
Novela zákoníku práce nezvyšuje minimální mzdu, jak si je ČBÚ dle své připomínky vědom, ale pouze vymezuje základní pravidla pro budoucí nařízení vlády. Zhodnocení finančních dopadů bude součástí Důvodové zprávy a RIA k nařízení vlády v roce 2024 a úroveň minimální mzdy bude dle navržené novely vyhlášena až s účinností od 1. ledna 2025. Rozpočtové prostředky na rok 2024 nejsou touto novelou proto nijak, ani nepřímo, ovlivněny. Zároveň je ze strany ČBÚ argumentováno, že k předvídatelnému zvýšení minimální mzdy musí dojít, protože novela zákoníku práce stanovuje orientační referenční hodnotu variantně ve výši 45 % průměrné hrubé mzdy (varianta I), resp. 50 % průměrné hrubé mzdy (varianta II). Jak je vysvětleno v Důvodové zprávě a RIA, orientační referenční hodnota není cílem, její účel je pouze referenční (pro srovnání), a MPSV bude při vyhlašování výše minimální mzdy sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pouze vázáno podmínkou, že minimální mzda nesmí poklesnout. Vzhledem k tomu, že v současné době ani nebyla stanovena výše minimální mzdy od 1. ledna 2024 (pozn. návrh novely nařízení vlády kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb. je zatím v legislativním procesu a v něm obsažené střednědobé cíle jsou pouze návrhem MPSV), tak není možné stanovit ani hypotetický spodní interval možné výše minimální mzdy od 1. ledna 2025. Potenciální rozsah minimální mzdy v roce 2025 se přibližně pohybuje od 36 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (při nezvýšení minimální mzdy pro rok 2024 a nezvýšení minimální mzdy v roce 2025) do 50 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (pokud bude varianta I považována za cíl a strop, což ani jedno není). Klíčovou proměnnou, tzn. predikci průměrné hrubé mzdy pro rok 2025, navíc vyhlásí Ministerstvo financí dle návrhu až v červenci nebo srpnu 2024. Hypotetické propočty v takto širokém intervalu a s neznámou klíčovou proměnnou jednoznačně nelze použít pro plánování rozpočtu na rok 2025, proto není možné vyhovět této zásadní připomínce.
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
47.
Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Ministerstvo financí
Ve shrnutí RIA je uvedeno, že změna nemá pro zaměstnavatele žádné finanční dopady. V důvodové zprávě (obecná část, část G.) je naopak uveden odhad Ministerstva práce a sociálních věcí, že zvýšení relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě o jeden procentní bod znamená například pro rok 2024 nárůst příjmů sociálního pojištění o 630 mil. Kč a zdravotního pojištění o 270 mil. Kč. Zvýšení celkových nákladů na zaměstnance v platové sféře by činilo 95 mil. Kč. Podle našeho názoru jde tedy o rozpor mezi RIA a důvodovou zprávou. V obou dokumentech je třeba mít obsaženo stejné tvrzení, a proto je třeba oba materiály sjednotit.
VYSVĚTLENO.
MPSV upozorňuje, že totožný text a konstatování je i součástí RIA (str. 24). Příklady dopadů nejsou v rozporu s žádným textem v rámci Odůvodnění, RIA a shrnutí RIA.
Modelové dopady je nezbytné interpretovat v kontextu návrhu, který jasně stanovuje, že novela zákoníku práce ve všech svých návrzích pouze upravuje proces a nijak neupravuje samotnou výši minimální mzdy. Parametrické nastavení samotného mechanismu určí vláda svým nařízením po konzultaci s RHSD s jediným limitem, kdy nemůže dojít k poklesu výše minimální mzdy. Zároveň bude poprvé stanovena minimální mzda podle nových pravidel až od 1. ledna 2025. V části, na kterou je v připomínce upozorňováno (která je součástí DZ i RIA), jsou formulovány obecné příklady, které mají jasnou interpretaci:
„Ačkoliv tento návrh neobsahuje změny v parametrickém nastavení výše minimální mzdy, protože ve všech variantách týkajících se minimální mzdy pouze upravuje proces jejího stanovení, tak lze na základě dopadového modelu MPSV odhadnout, že zvýšení relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě o jeden procentní bod by například v roce 2024 znamenalo nárůst …“.
Jedná se tedy jen o příklad pro představu, jaké náklady lze řádově očekávat při zvýšení relace o jeden procentní bod. Vzhledem k tomu, že se v této části textu píše o roce 2024, tak nemůže vzhledem k termínu účinnosti dojít k interpretaci, že se jedná o dopady přijetí novely zákoníku práce. Tato informace je tedy univerzální a nevztahuje se k žádné z variant, dokonce ji nelze přímo spojit ani s valorizačním mechanismem. Varianty týkající se valorizačního mechanismu nemají vztah k samotné výši minimální mzdy, protože každá z navržených variant může vést k určení jakékoliv výše minimální mzdy limitované pouze univerzálně stanovenou nemožností poklesu minimální mzdy.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
48.
Ministerstvo kultury
Tvrzení uvedené ve Shrnutí závěrečné zprávy RIA (bod 3.1) a v Závěrečné zprávě RIA samotné (bod 2.1, písm. g)) jsou ve vzájemném rozporu. Ve Shrnutí závěrečné zprávy RIA, bod 3.1 je uvedeno, že návrh ve vztahu k novému valorizačnímu mechanismu minimální mzdy nemá žádné finanční dopady na státní ani ostatní veřejné rozpočty. Naproti tomu v Závěrečné zprávě RIA jsou podrobně vyčísleny nárůsty dopadů pro nepodnikatelskou sféru. Důvodem nárůstu nákladů je vysoce pravděpodobné (hraničící s jistotou) zvýšení relace minimální mzdy k průměrné mzdě z 40,2 % na minimálně předpokládaných cca 45 %.
Požadujeme proto opravit tvrzení ve Shrnutí závěrečné zprávy RIA ve smyslu vzniku dopadů na státní a ostatní veřejné rozpočty.
NEAKCEPTOVÁNO.
Bod 3.1 shrnutí RIA a kapitola 2.1 RIA nejsou v rozporu. Text shrnutí je následující:
„Návrh ve vztahu k novému valorizačnímu mechanismu minimální mzdy nemá žádné finanční dopady na státní ani ostatní veřejné rozpočty, protože stanovuje samotný mechanismus úpravy minimální mzdy, ale neobsahuje konkrétní parametrické nastavení. Navrhovaná změna se týká postupu vlády při stanovení minimální mzdy.“
Kapitola 2.1 obsahuje ve části, která je předmětem připomínky, následující znění:
„Ačkoliv tento návrh neobsahuje změny v parametrickém nastavení výše minimální mzdy, protože ve všech variantách týkajících se minimální mzdy pouze upravuje proces jejího stanovení, tak lze na základě dopadového modelu MPSV odhadnout, že zvýšení relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě o jeden procentní bod by například v roce 2024 znamenalo nárůst …“.
Dále v této kapitole jsou tabulky s příklady dopadů, u kterých je následující text: „V následující tabulce jsou uvedeny příklady nárůstu nákladů v roce 2024. Analýza dopadů bude relevantní až pro následná nařízení vlády zakládající se na této navržené novele zákona č. 262/2006 Sb.“
Kapitola 2.1 je v tomto ohledu jasně formulovaná. Nejedná se o předpokládané náklady, ale o informativní příklady pro lepší pochopení, v jakém řádu případné budoucí dopady mohou být.
Zhodnocení finančních dopadů bude součástí Důvodové zprávy a RIA k nařízení vlády v roce 2024 a úroveň minimální mzdy bude dle navržené novely vyhlášena až s účinností od 1. ledna 2025. Rozpočtové prostředky na rok 2024 nejsou touto novelou proto nijak, ani nepřímo, ovlivněny. Zároveň je v připomínce argumentováno, že k předvídatelnému zvýšení minimální mzdy musí dojít, protože novela zákoníku práce stanovuje orientační referenční hodnotu variantně ve výši 45 % průměrné hrubé mzdy (varianta I), resp. 50 % průměrné hrubé mzdy (varianta II). Jak je vysvětleno v Důvodové zprávě a RIA, orientační referenční hodnota není cílem, její účel je pouze referenční (pro srovnání), a MPSV bude při vyhlašování výše minimální mzdy sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pouze vázáno podmínkou, že minimální mzda nesmí poklesnout. Vzhledem k tomu, že v současné době ani nebyla stanovena výše minimální mzdy od 1. ledna 2024 (pozn. návrh novely nařízení vlády kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb. je zatím v legislativním procesu a v něm obsažené střednědobé cíle jsou pouze návrhem MPSV), tak není možné stanovit ani hypotetický spodní interval možné výše minimální mzdy od 1. ledna 2025. Současný potenciální rozsah minimální mzdy v roce 2025 se přibližně pohybuje od 36 % průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (při nezvýšení minimální mzdy pro rok 2024 a nezvýšení minimální mzdy v roce 2025) do 50 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (pokud bude varianta I považována za cíl a strop, což ani jedno není). Klíčovou proměnnou, tzn. predikci průměrné hrubé mzdy pro rok 2025, navíc vyhlásí Ministerstvo financí dle návrhu až v červenci nebo srpnu 2024.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
49.
Sdružení místních samospráv ČR
Požadujeme doplnit ve Shrnutí závěrečné zprávě RIA dopady na veřejné rozpočty.
Odůvodnění:
V tuto chvíli materiál předpokládá ve Shrnutí závěrečné zprávě RIA, že novela nezpůsobí dopady do veřejných rozpočtů, což je samozřejmě mylná informace, neboť navýšení minimální mzdy povede k zvýšeným nákladům, se kterými se bude muset veřejná správa, ale i samospráva vypořádat a dále lze také v budoucnu očekávat vyšší nárůst minimální mzdy.
VYSVĚTLENO.
Předložený návrh novely zákona stanovuje pouze proces pro stanovení minimální mzdy, ale nijak nestanovuje úroveň minimální mzdy. Výše minimální mzdy bude nadále vycházet z následných nařízení vlády, která mají svá vlastní vyhodnocení dopadů. Změna zákona proto fakticky nemá finanční dopad na státní ani ostatní veřejné rozpočty a zhodnocení těchto dopadů bude součástí Důvodové zprávy a RIA k příslušnému návrhu nařízení vlády až v roce 2024.
Ani orientační propočet dopadů nad rámec tohoto návrhu není možný. Vzhledem k tomu, že v současné době nadále nebyla stanovena výše minimální mzdy od 1. ledna 2024 (pozn. návrh novely nařízení vlády kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb. je zatím v legislativním procesu a v něm obsažené střednědobé cíle jsou pouze návrhem MPSV), tak není možné stanovit ani hypotetický spodní interval možné výše minimální mzdy od 1. ledna 2025. Potenciální rozsah minimální mzdy v roce 2025 se přibližně pohybuje od 36 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (při nezvýšení minimální mzdy pro rok 2024 dle současného valorizačního postupu a nezvýšení minimální mzdy v roce 2025 podle navrženého valorizačního postupu) do 50 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (pokud bude varianta I mechanismu považována za cíl a strop, což ani jedno není). Klíčovou proměnnou, tzn. predikci průměrné hrubé mzdy pro rok 2025, navíc vyhlásí Ministerstvo financí dle návrhu až v červenci nebo srpnu 2024. Hypotetické propočty v takto širokém intervalu, a s neznámou klíčovou proměnnou, jednoznačně nelze použít.
Pro upřesnění lze ještě doplit, že orientační referenční hodnota není cílem a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách nestanovuje povinnost jejího dosažení – viz definici v Odůvodnění a RIA. Úroveň orientační referenční hodnoty proto nemusí, a pravděpodobně nebude, odpovídat úrovni minimální mzdy v roce 2025. Rozhodnutí o stanovení koeficientů, podle kterých MPSV následně vypočítá výši minimální mzdy, bude na vládě ČR. Jestliže vláda ČR stanoví svým nařízením koeficient v takové výši, že by vypočtená minimální mzda byla nižší než v dané době platná výše minimální mzdy nebo v případě, že by predikce průměrné hrubé mzdy odhadovala pokles průměrné hrubé mzdy, nedošlo by k dostatečnému zvýšení koeficientu a vypočtená minimální mzda by byla nižší než v dané době platná výše minimální mzdy, tak bude dle návrhu vyhlášena minimální mzda v naposledy vyhlášené výši.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
50.
RIA
Svaz měst a obcí ČR
Pozitivně hodnotíme zavedení valorizačního mechanismus minimální mzdy, které přispěje k větší míře předvídatelnosti ve vývoji minimální mzdy. Nesouhlasíme s tvrzením uvedeným v RIA, že: "Návrh ve vztahu k novému valorizačnímu mechanismu minimální mzdy nemá žádné finanční dopady na státní ani ostatní veřejné rozpočty, protože stanovuje samotný mechanismus úpravy minimální mzdy, ale neobsahuje konkrétní parametrické nastavení. Navrhovaná změna se týká postupu vlády při stanovení minimální mzdy." Zavedení valorizačního mechanismu faktické dopady do veřejných rozpočtů mít bude, neboť byl-li dle RIA podíl minimální mzdy vůči průměrné mzdě cca 40,2 %, pak zvýšení relace minimální mzdy k průměrné mzděze 40,2 % na minimálně předpokládaných cca 45 % bude zcela jistě dopady na veřejné rozpočty. Požadujeme tvrzení v RIA upravit.
VYSVĚTLENO.
Předložený návrh novely zákona stanovuje pouze proces pro stanovení minimální mzdy, ale nijak nestanovuje úroveň minimální mzdy. Výše minimální mzdy bude nadále vycházet z následných nařízení vlády, která mají svá vlastní vyhodnocení dopadů. Změna zákona proto fakticky nemá finanční dopad na státní ani ostatní veřejné rozpočty a zhodnocení těchto dopadů bude součástí Důvodové zprávy a RIA k příslušnému návrhu nařízení vlády až v roce 2024.
Ani orientační propočet dopadů nad rámec tohoto návrhu není možný. Vzhledem k tomu, že v současné době nadále nebyla stanovena výše minimální mzdy od 1. ledna 2024 (pozn. návrh novely nařízení vlády kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb. je zatím v legislativním procesu a v něm obsažené střednědobé cíle jsou pouze návrhem MPSV), tak není možné stanovit ani hypotetický spodní interval možné výše minimální mzdy od 1. ledna 2025. Potenciální rozsah minimální mzdy v roce 2025 se přibližně pohybuje od 36 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (při nezvýšení minimální mzdy pro rok 2024 dle současného valorizačního postupu a nezvýšení minimální mzdy v roce 2025 podle navrženého valorizačního postupu) do 50 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (pokud bude variantu I mechanismu považována za cíl a strop, což ani jedno není). Klíčovou proměnnou, tzn. predikci průměrné hrubé mzdy pro rok 2025, navíc vyhlásí Ministerstvo financí dle návrhu až v červenci nebo srpnu 2024. Hypotetické propočty v takto širokém intervalu, a s neznámou klíčovou proměnnou, jednoznačně nelze použít.
Pro upřesnění lze ještě doplnit, že orientační referenční hodnota není cílem a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách nestanovuje povinnost jejího dosažení – viz definici v Odůvodnění a RIA. Úroveň orientační referenční hodnoty proto nemusí, a pravděpodobně nebude, odpovídat úrovni minimální mzdy v roce 2025. Rozhodnutí o stanovení koeficientů, podle kterých MPSV následně vypočítá výši minimální mzdy, bude na vládě ČR. Jestliže vláda ČR stanoví svým nařízením koeficient v takové výši, že by vypočtená minimální mzda byla nižší než v dané době platná výše minimální mzdy nebo v případě, že predikce průměrné hrubé mzdy odhadovala pokles průměrné hrubé mzdy, nedošlo by k dostatečnému zvýšení koeficientu a vypočtená minimální mzda by byla nižší než v dané době platná výše minimální mzdy, tak bude vyhlášena minimální mzda v naposledy vyhlášené výši.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
51.
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K vyhodnocení nákladů a přínosů variant a stanovení jejich pořadí
U všech tabulek, které znázorňují míru naplnění hodnotících kritérií, žádáme vyjasnit, kolik maximálně a minimálně plusů/mínusů mohla každá z variant získat.
Tato připomínka je zásadní.
V části k valorizačnímu mechanismu by mělo být vysvětleno, k jaké z variant se vztahují identifikované dopady (s. 24–27). Zdá se, že se jedná o dopady celkového doporučovaného řešení, což jde proti posloupnosti procesu RIA ve chvíli, kdy jsou varianty mezi sebou porovnávány až v dalším kroku. Zároveň mezi rozpracované žádáme doplnit dopady na rovnost žen a mužů, které ve shrnutí ZZ RIA figurují.
Tato připomínka je zásadní.
V části k zaručené mzdě žádáme u tabulky 3 stanovit a okomentovat pořadí variant, které vyplývá z provedeného hodnocení. Nutnost učinit politicko-ideologické rozhodnutí je zcela legitimní, nicméně účelem RIA je poskytnout pro takové rozhodnutí expertní evidenci a doporučení.
Tato připomínka je zásadní.
K přezkumu účinnosti regulace
Kritéria a termín přezkumu by měly být stanoveny pro všechna témata pokrytá v RIA, tj. nevyjímaje kolektivní vyjednávání, kolektivní smlouvy, rozšíření státního příspěvku pro sociální partnery, nejnižší úroveň zaručené mzdy, rozvrh čerpání dovolené a dodatkovou dovolenou.
Tato připomínka je zásadní.
AKCEPTOVÁNO.
Poznámka vysvětlující hodnotící škálu od tří minusů (varianta zcela nevyhovující stanoveným cílům) do tří plusů (varianta maximálně naplňující stanovené cíle) bude doplněna v RIA k příslušným tabulkám.
ČÁSTEČNĚ AKCEPTOVÁNO.
Modelové dopady je nezbytné interpretovat v kontextu návrhu, který jasně stanovuje, že novela zákoníku práce ve všech svých návrzích pouze upravuje proces a nijak neupravuje samotnou výši minimální mzdy. Parametrické nastavení samotného mechanismu určí vláda svým nařízením po konzultaci s RHSD s jediným limitem, kdy nemůže dojít k poklesu výše minimální mzdy. Zároveň bude poprvé stanovena minimální mzda podle nových pravidel až od 1. ledna 2025. V části, na kterou je pravděpodobně v připomínce upozorňováno, jsou formulovány obecné příklady s jasnou interpretací: „Ačkoliv tento návrh neobsahuje změny v parametrickém nastavení výše minimální mzdy, protože ve všech variantách týkajících se minimální mzdy pouze upravuje proces jejího stanovení, tak lze na základě dopadového modelu MPSV odhadnout, že zvýšení relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě o jeden procentní bod znamená například pro rok 2024 nárůst…“. Jedná se tedy jen o příklad pro představu, jaké náklady lze řádově očekávat při zvýšení relace o jeden procentní bod. Vzhledem k tomu, že se v této části textu píše o roce 2024, tak nemůže vzhledem k termínu účinnosti dojít k interpretaci, že se jedná o dopady přijetí novely zákoníku práce. Informativní příklad pro rok 2025 není možné do RIA zařadit, protože ještě není stanovena minimální mzda pro rok 2024, takže není známa výchozí proměnná, vůči které by mohlo od ledna 2025 dojít ke změně. Tato informace je tedy univerzální a nevztahuje se k žádné z variant, dokonce ji nelze přímo spojit ani s valorizačním mechanismem. Varianty týkající se valorizačního mechanismu minimální mzdy nemají vztah k samotné výši minimální mzdy, protože každá z těchto variant může vést k určení jakékoliv výše minimální mzdy limitované pouze univerzálně stanovenou nemožností poklesu minimální mzdy. Příklad dopadů je tedy informativní, univerzální, nevztahuje se (ani nepřímo) k žádné z variant a je proto v textu zařazen správně před vyhodnocení variant.
Dopady na rovnost žen a mužů byly doplněny.
Kritéria a termín přezkumu byly doplněny i pro další okruhy materiálu.
Vyjádření:
Připomínkové místo s návrhem vypořádání připomínky souhlasí
K Důvodové zprávě
52.
Odůvodnění – dopady na veřejné rozpočty
Český báňský úřad
ČBÚ požaduje v uvedených částech materiálu doplnit podrobnější zhodnocení dopadu navýšení minimální mzdy v důsledku navrženého valorizačního mechanismu na státní rozpočet, zejména s ohledem na nevyhnutelné zvýšení provozních a platových/mzdových nákladů.
ČBÚ si je plně vědom, že návrh upravuje proces stanovení minimální mzdy a nikoli přesné parametry, na jejichž základě by bylo možno budoucí minimální mzdu přesně určit, nicméně návrh pracuje s referenčními hodnotami poměru minimální a průměrné hrubé mzdy, které stanovuje na 50 % (varianta I), resp. 45 % (varianta II). S ohledem na skutečnost, že aktuální poměr mezi minimální a průměrnou mzdou se pohybuje okolo 40 %, je patrné, že v důsledku zavedení valorizačního mechanismu dojde ke zvýšení minimální mzdy. ČBÚ je toho názoru, že by materiál měl obsahovat přesnější a podrobnější propočet dopadů na státní a veřejné rozpočty, a to variantně pro modelové případy, kde by se koeficienty rovnaly navrženým referenčním hodnotám. Propočet by měl mimo zvýšení přímých mzdových nákladů zohlednit rovněž zvýšení provozních nákladů, jelikož smlouvy o externím zajištění některých služeb zpravidla obsahují doložku o navýšení smluvního plnění v návaznosti na zvýšení minimální mzdy.
Pokud nebudou rozpočtovým kapitolám v návaznosti na navyšování minimální mzdy navýšeny potřebné prostředky na platy/mzdy a na provoz, budou úřady muset hledat úspory v již tak napjatých rozpočtech, což je v dlouhodobém horizontu neudržitelné. Konkrétně v kapitole 348- ČBÚ by navyšování mělo vliv na mzdy/platy uklízečů a provozní náklady plynoucí ze smluv se strážní službou a úklidovými agenturami (v případě některých obvodních báňských úřadů), kde po každém navýšení minimální mzdy je navyšováno smluvní plnění.
NEAKCEPTOVÁNO.
Předložený návrh novely zákona stanovuje pouze proces pro stanovení minimální mzdy, ale nijak nestanovuje úroveň minimální mzdy. Výše minimální mzdy bude nadále vycházet z následných nařízení vlády, která mají svá vlastní vyhodnocení dopadů. Změna zákona proto fakticky nemá finanční dopad na státní ani ostatní veřejné rozpočty a zhodnocení těchto dopadů bude součástí Důvodové zprávy a RIA k příslušnému návrhu nařízení vlády až v roce 2024.
Ani orientační propočet dopadů nad rámec tohoto návrhu není možný. Vzhledem k tomu, že v současné době nadále nebyla stanovena výše minimální mzdy od 1. ledna 2024 (pozn. návrh novely nařízení vlády kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb. je zatím v legislativním procesu a v něm obsažené střednědobé cíle jsou pouze návrhem MPSV), tak není možné stanovit ani hypotetický spodní interval možné výše minimální mzdy od 1. ledna 2025. Potenciální rozsah minimální mzdy v roce 2025 se přibližně pohybuje od 36 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (při nezvýšení minimální mzdy pro rok 2024 dle současného valorizačního postupu a nezvýšení minimální mzdy v roce 2025 podle navrženého valorizačního postupu) do 50 % predikce průměrné hrubé mzdy pro rok 2025 (pokud bude varianta I mechanismu považována za cíl a strop, což ani jedno není). Klíčovou proměnnou, tzn. predikci průměrné hrubé mzdy pro rok 2025, navíc vyhlásí Ministerstvo financí dle návrhu až v červenci nebo srpnu 2024. Hypotetické propočty v takto širokém intervalu, a s neznámou klíčovou proměnnou, jednoznačně nelze použít.
Pro upřesnění lze ještě doplnit, že orientační referenční hodnota není cílem a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách nestanovuje povinnost jejího dosažení – viz definici v Odůvodnění a RIA. Úroveň orientační referenční hodnoty proto nemusí, a pravděpodobně nebude, odpovídat úrovni minimální mzdy v roce 2025. Rozhodnutí o stanovení koeficientů, podle kterých MPSV následně vypočítá výši minimální mzdy, bude na vládě ČR. Jestliže vláda ČR stanoví svým nařízením koeficient v takové výši, že by vypočtená minimální mzda byla nižší než v dané době platná výše minimální mzdy nebo v případě, že predikce průměrné hrubé mzdy odhadovala pokles průměrné hrubé mzdy, nedošlo by k dostatečnému zvýšení koeficientu a vypočtená minimální mzda by byla nižší než v dané době platná výše minimální mzdy, tak bude vyhlášena minimální mzda v naposledy vyhlášené výši.
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
53.
Sdružení místních samospráv
Požadujeme dopracovat v případě návrhu zrušení zaručené mzdy dopady na jednotlivé skupiny a zaměstnance, jejichž ohodnocení se řídí platovými tarify podle platových tříd a stupňů.
Odůvodnění:
S ohledem na předložený materiál nelze z pohledu samospráv jednoznačně rozhodnout, zda by měla být zaručená mzda zrušena či nikoliv. Z podkladů nejsou jasné dopady na jednotlivé skupiny v případě varianty I., tedy zachování a snížení počtu skupin.
Dále také z pohledu platových tarifů chybí propočty dopadů. Bylo by vhodné doložit, zda při zachování zaručené mzdy bude třeba, aby zaměstnavatel doplácel rozdíl mezi zaručenou mzdou a tarifem a případně v jakých objemech u jakých platových tříd a stupňů.
Bez těchto informací se nelze vyjádřit ke zrušení či zachování zaručené mzdy, byť předkladatel deklaruje snížení administrativy.
VYSVĚTLENO
Po vyhodnocení připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení a s přihlédnutím k jednání sociálních partnerů v rámci pracovního týmu RHSD rozhodla koaliční rada (K5) o předložení návrhu novely zákoníku práce ve variantě I, tj. zachování institutu zaručené mzdy po redukci nejnižších úrovní zaručené mzdy na 4.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
K usnesení vlády
54.
Ministerstvo financí
Do návrhu usnesení vlády požadujeme zařadit nový bod, kterým bude členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy uloženo zabezpečit navrhované zvýšení minimální mzdy v rámci stávajícího objemu prostředků na platy příslušné kapitoly státního rozpočtu (tedy obdobně jako bod II/2 UV č. 1095/2022, UV č. 954/2021, UV č. 1189/2020, UV č. 897/2019, UV č. 764/2018, resp. UV č. 570/2017).
NEAKCEPTOVÁNO.
Návrh neobsahuje návrh na zvýšení minimální mzdy, ale toliko zavádí valorizační mechanismus jejího případného zvyšování. Požadovanou materii lze v případě nutnosti zavést do usnesení vlády, která budou provázet nařízení vlády stanovující koeficient pro výpočet minimální mzdy, což odpovídá účelu citovaných usnesení.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
55.
Ministerstvo kultury
Návrhem vyvolané náklady příspěvkových organizací nejsou návrhem zákona ani návrhem usnesením vlády nijak řešeny, přestože Závěrečná zpráva RIA uvádí, že návrh bude mít dopad na státní rozpočet a současně jsou v obecné části důvodové zprávy (bod G) uvedeny negativní dopady do rozpočtů nepodnikatelských subjektů.
Navržené změny zákoníku práce zatíží příspěvkové organizace v kapitole 334 – Ministerstvo kultury dodatečnými náklady ve výši 10 473 tis. Kč v roce 2024. V dalších letech budou dodatečné roční náklady díky zvolenému mechanismu automatické korelace s průměrnou mzdou ještě vyšší. V důsledku krácení mzdových limitů a z důvodu jejich nepřekročitelnosti budou příspěvkové organizace nuceny vyrovnat dopady zvýšení minimální a garantované mzdy propouštěním stávajících zaměstnanců. V roce 2024 bude nutné propustit pouze z tohoto důvodu 10 přepočtených zaměstnanců. Bez odpovídajícího navýšení limitů se propouštění bude každoročně opakovat. Z celkových dodatečných nákladů připadá 4 433 tis. Kč na platy, 3 330 tis. Kč na ostatní osobní náklady a 2 710 tis. Kč na pojistné. Celkový počet příjemců doplatků do minimální a nejnižších úrovní zaručené mzdy činil v příspěvkových organizacích zřizovaných Ministerstvem kultury v letošním roce 210 osob, tj. 3,19 % všech zaměstnanců.
V důsledku neprofinancovaného dopadu navýšení minimální a zaručené mzdy do rozpočtů příspěvkových organizací v předchozích letech je prohlubován kumulativní deficit v odměňování zaměstnanců. Za roky 2018 - 2023 představuje kumulativní deficit v podmínkách kapitoly MK objem 33 397 tis. Kč (mzdové limity). Tento deficit (dodatečná nákladová zátěž) nebyla ze státního rozpočtu příspěvkovým organizacím kompenzována.
Permanentním navyšováním minimální mzdy bez odpovídajícího finančního krytí bude docházet k nežádoucí nivelizaci platové úrovně. V konečném důsledku mohou příspěvkové organizace reagovat buď propouštěním nebo snížením motivačních složek platů zejména u vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, což je v podmínkách současného trhu práce nemožné. Jedinou možnou reakcí tedy zůstává propouštění.
V resortu kultury je specifická situace v odměňování zaměstnanců, která vylučuje pro vyrovnání bilance rozpočtu jiné řešení než propouštění, a to z důvodu že
a) motivační složky platu představují již pouze 19 % z celkového objemu platů,
b) zde působí vysoký počet zaměstnanců s minimální a nejnižší úrovní zaručené mzdy – v příspěvkových organizacích resortu je ročně sjednáno více než 250 těchto pracovněprávních vztahů (při přepočteném počtu zaměstnanců 6 555).
Proto požadujeme do návrhu usnesení vlády k předmětnému materiálu doplnit další bod v tomto znění:
„IV. ukládá ministrovi financí
zajistit navýšení finančních prostředků a limitů mzdových nákladů ve výši odpovídající dopadům novely nařízení vlády na jednotlivé kapitoly.“ (Za kapitolu 334 – Ministerstvo kultury činí dodatečné výdaje 10 473 tis. Kč.).
Alternativní návrh č. 1: do návrhu usnesení vlády k předmětnému materiálu doplnit další bod v tomto znění:
„IV. ukládá ministrovi financí
zajistit zrušení nebo rozvolnění závazných limitů mzdových nákladů, které vyplývají z usnesení vlády ke státnímu rozpočtu.“.
Alternativní návrh č. 2: do návrhu usnesení vlády k předmětnému materiálu doplnit další bod v tomto znění:
„IV. ukládá ministrovi financí
udělit jednotlivým kapitolám státního rozpočtu povolení překročit limity mzdových nákladů ve schváleném rozpočtu o exaktně vyčíslené dopady zvýšení minimální a zaručené mzdy“.
VYSVĚTLENO.
Modelové dopady je nezbytné interpretovat v kontextu návrhu, který jasně stanovuje, že novela zákoníku práce ve všech svých návrzích pouze upravuje proces a nijak neurčuje samotnou výši minimální mzdy. Parametrické nastavení samotného mechanismu stanoví vláda svým nařízením po konzultaci s RHSD s jediným limitem, kdy nemůže dojít k poklesu výše minimální mzdy. Zároveň bude poprvé stanovena minimální mzda podle nových pravidel až od 1. ledna 2025. V části, na kterou je v připomínce upozorňováno, je proto pouze formulován obecný informativní příklad – blíže viz výše ve vypořádání.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
Nad rámec návrhu zákona
56.
Zákoník práce
Ministerstvo financí
K § 74 odst. 2 zákoníku práce
Požadujeme, číslo „3“ nahradit číslem „1“.
Máme za to, že lhůta 3 dny neumožňuje flexibilně reagovat na potřeby zaměstnavatele a neodpovídá tak požadavkům praxe, proto požadujeme, aby byla zkrácena na 1 den.
Právě DPP a DPČ jsou a především i mají být využívány nikoli k trvalé a pravidelné práci pro zaměstnavatele, ale právě například při náhlé a dočasné nepřítomnosti zaměstnanců v pracovním poměru. Není tedy v praxi možné ani účelné, aby těmto zaměstnancům mimo pracovní poměr musela být pracovní doba rozvrhována již 3 dny před nástupem na směnu. V případě neochoty zaměstnance přistoupit na jinou dohodu o rozvrhování směn podle ust. §72 odst. 2 zákoníku práce by tato neflexibilita zbytečně omezovala konkurenceschopnost. Zároveň transponovaná směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách nevyžaduje, aby byla směna rozvrhována již 3 dny předem, což dokládá i stav implementace v jiných členských státech, kde platí obdobná povinnost rozvrhovat směnu pouze 1 den předem.
NEAKCEPTOVÁNO
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Na lhůtě pro seznámení s písemným rozvrhem pracovní doby kratší než 3 dny předem se lze dohodnout se zaměstnancem. Stanovení kratší, jednodenní lhůty zákonem nelze hodnotit jako neakceptovatelný, neboť je v rozporu s požadavky směrnice TPWC na zajištění práva na minimální předvídatelnost vykonávané práce pro zaměstnance, což návrh obsažený v připomínce nezajišťuje, neboť stanoví extrémně krátkou dobu, kdy se zaměstnanec předem dozví o vykonávané práci kterou lze teoreticky ještě smluvně zkrátit. Současná 3denní lhůta je požadována za velmi krátkou a hraniční s eurokonformitou, což namítal i OKOM v rámci projednávání novely zákoníku práce, kterou se tato lhůta zavedla do zákoníku práce.
Stanovisko MF:
Souhlas s návrhem vypořádání.
57.
Zákoník práce
Ministerstvo vnitra
Požadujeme zapracovat do návrhu zákona obecné ukotvení institutu klíčového místa pro platovou sféru. Institut figuruje v nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, kde dává možnost služebnímu úřadu určit některá místa za klíčová, a tím pro ně stanovit až dvojnásobný platový tarif. V případě zaměstnanců územních samosprávných celků taková možnost v právním řádu chybí. Tento požadavek byl ze strany Ministerstva vnitra formulován na řadě společných jednání s resortem Ministerstva práce a sociálních věcí, které zároveň nepodpořilo zanesení této možnosti do novely zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
NEAKCEPTOVÁNO
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Zavedení obdoby klíčového služebního místa pro platovou sféru je předmětem jednání politicko-odborné pracovní skupiny pro odměňování ve veřejné správě a státní službě, avšak dosud nebylo na zapracování tohoto opatření dosaženo politické shody, jež by umožnila předložení příslušné změny do legislativního procesu.
Připomínku lze opětovně diskutovat jako podnět do dalších připravovaných novel zákoníku práce v případě, že bude na politické úrovni dosaženo shody s jejím rozpracováním.
Vyjádření MV:
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
58.
Zákoník práce
Ministerstvo obrany
Dosavadní úprava je nejednoznačná ve vztahu k možnosti zabezpečit lepší podmínky k výkonu práce nebo ke sladění rodinného a pracovního života zaměstnanců organizačních složek státu. Z toho důvodu navrhujeme doplnit do zákoníku práce výslovnou možnost využívat majetek státu k těmto účelům zaměstnanci státu. Jedná se o možnost zaměstnavatele, kterým je stát, poskytnout další motivaci k udržení klíčových zaměstnanců.
V současné době např. není řešena problematika bezúplatného parkování soukromých vozidel zaměstnanců v uzavřeném areálu, kde je zaměstnavatelem organizační složka státu nebo státní organizace v působnosti zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Organizační složka státu je při nakládání s majetkem státu v mnoha případech svázána rigidními pravidly, které neumožňují účelné a hospodárné využívání tohoto majetku ve prospěch zaměstnanců.
Obsahově obdobnou připomínku uplatnilo Ministerstvo obrany k návrhu na změnu zákona o státní službě, která však nebyla po projednání se zástupci Ministerstva vnitra a Ministerstva financí akceptována s tím, že tato problematika by měla být řešena v zákoníku práce.
Konkrétní návrh legislativního řešení problému proto navrhujeme najít v součinnosti s Ministerstvem financí, s nímž by měla být problematika dále řešena.
NEAKCEPTOVÁNO
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Zákoník práce je základním předpisem pracovního práva, který obecně upravuje pracovněprávní vztahy (viz § 1 zákoníku práce). Specifika pro určité kategorie zaměstnanců v pracovní poměru (úředníky ÚSC, pedagogické pracovníky, akademické pracovníky), případně v jiném pracovněprávním vztahu (služební poměr státních zaměstnanců) plynou ze zvláštních právních předpisů, které jsou vůči obecné právní úpravě obsažené v zákoníku práce lex specialis. Navrhované ustanovení přitom s ohledem na svoji specifičnost nepatří do zákoníku práce, nýbrž do některého z těchto zvláštních právních předpisů.
Vyjádření MO:
Ministerstvo obrany souhlasí s vypořádáním připomínek k novele zákoníku práce.
59.
Zákoník práce
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K § 19 odst. 1
Ne zcela logicky odůvodněné jsou odchylky týkající se neplatnosti právního jednání. Například § 19 odst. 1 stanoví jediný důvod absolutní neplatnosti, avšak není zřejmé, zda se subsidiárně použijí i jiné důvody absolutní neplatnosti podle § 588 občanského zákoníku.
VYSVĚTLENO.
Občanský zákoník je obecným soukromoprávním předpisem se subsidiární působností vůči zákoníku práce. Neplatnost právních jednání tedy upravuje obecně pro celé soukromé právo občanský zákoník. V § 19 zákoníku práce jsou zařazena jen ustanovení, jež jsou specifická pro pracovněprávní vztahy a která představují odchylky od obecné úpravy v občanském zákoníku.
Vyjádření k návrhu vypořádání:
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.
60.
Zákoník práce
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K § 34b
V praxi je ustanovení různě obcházeno, zejména v případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Za situace, kdy byla opuštěna konstrukce hlavních a vedlejších pracovních poměrů, i u jednoho zaměstnavatele je možno konat práci na základě více pracovněprávních vztahů a jedinou limitací je právě jen různé druhové vymezení prací, neobstojí ani obava z možného obcházení povinných dob odpočinku (navíc podle Soudního dvora EU je pro účely odpočinku vše posuzováno jako celek). Doporučujeme ustanovení odstranit nebo alespoň vyloučit pro dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Předmětně ujednání cílí na to, aby nebyly obcházeny zákonné limity, pokud je o rozsah přesčasové práce, nepřetržité denní odpočinky, nepřetržité odpočinky v týdnu, maximální délku týdenní pracovní doby apod. Podle názoru předkladatele je přitom s ohledem na znění stávající právní úpravy obsažené v zákoníku práce nadále na místě pracovněprávní vztahy v tomto směru posuzovat izolovaně (čemuž z veliké části odpovídá i zaběhlá praxe). Zavedení výluky z § 34b odst. 2 ZP pro právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr tedy rozhodně za stávající úpravy není možné.
Problematika bude opětovně řešena a projednávána v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce ve vztahu k eventuálnímu umožnění souběhu pracovněprávních vztahů se shodným sjednaným druhem práce ve vztahu k zaměstnancům čerpajícím rodičovskou dovolenou.
Vyjádření k návrhu vypořádání:
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.
61.
Zákoník práce
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K § 96 odst. 1
V praxi zejména při využívání elektronických nástrojů vedení docházky (vstupní terminály) činí problémy rozlišení vedení evidence docházky, resp. přítomnosti na pracovišti, a evidence pracovních směn a souvisejících dob. Inspektoráty práce přitom oba typy evidence striktně rozlišují a zjištěné nedostatky sankcionují. Za účelem odstranění administrativní zátěže proto navrhujeme požadavek zjednodušit, resp. zohlednit moderní elektronické způsoby evidence přítomnosti zaměstnanců na pracovišti a oba typy evidence přiblížit tak, aby nebylo třeba je do značné míry duplikovat.
VYSVĚTLENO.
Zákoník práce ani jiný právní předpis nestanoví zaměstnavateli povinnost vést evidenci docházky a ani ji nijak blíže neupravuje. Zákon vyžaduje pouze vedení evidence odpracované doby zaměstnance.
Pokud jde o pojem „docházka“ tak ta se používá v praxi pro sledování přítomnosti zaměstnance na pracovišti zaměstnavatele (např. pomocí vstupní čipové karty), nemá nic společného s evidenci pracovní doby a také ji nemůže nahradit, jelikož není podstatné, zda je zaměstnanec jen fyzicky přítomen na pracovišti (v budově zaměstnavatele), ale zda skutečně vykonává práci. Navíc zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny (§ 81 odst. 3 zákoníku práce), a to není stejný časový okamžik, jako když projde vstupním terminálem u vchodu budovy (zde směna zaměstnance nekončí).
Vyjádření k návrhu vypořádání:
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.
62.
Zákoník práce
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K § 199 odst. 3
V případě poskytnutí pracovního volna za účelem vyslání národního experta je explicitně uvedeno, že doba vyslání nesmí přesáhnout 4 roky. V praxi však je v některých případech umožněno prodloužení vyslání až na 6 let, což vede k různým formám obcházení zákonné úpravy. Doporučujeme ustanovení upravit tak, aby prodloužení až na 6 let umožňovalo.
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Cílem návrhu je zavedení valorizačního mechanismu minimální mzdy, úprava institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy, zavedení některých opatření na podporu kolektivního vyjednávání a splnění požadavků vyplývajících z Antibyrokratického balíčku I.
Připomínku lze vyhodnotit jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, a proto by daný podnět měl být uplatněn a dále diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce.
Vyjádření k návrhu vypořádání:
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
63.
Zákoník práce
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K § 303 a 304
Doporučujeme stávající ustanovení přepracovat tak, aby obsahovalo povinnost zaměstnance nevykonávat nic, co by bylo ve střetu se zájmy zaměstnavatele. O členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost by měl být zaměstnavatel toliko informován.
Ve vztahu k zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, zejména pak dohody o provedení práce, je aplikace obou ustanovení velmi problematická. Speciálně v případě dohody o provedení práce jde většinou o krátkodobý či dokonce jednorázový úkol a obě ustanovení uzavření takové dohody často velmi limitují či přímo znemožňují, neboť omezují další (zásadnější) výdělečné aktivity potenciálních zaměstnanců. Doporučujeme stanovit aplikaci pouze na zaměstnance v pracovním poměru, případně z ní vyloučit alespoň zaměstnance s dohodou o provedení práce.
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
S úpravou předmětných ustanovení je počítáno v rámci již připracované novely zákoníku práce, která má za cíl zvýšení flexibility pracovněprávních vztahů. Konkrétní podoba úpravy bude známa až poté, co dojde k projednání problematiky se zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců. Není přitom předpoklad, že by mělo dojít k jiné finální podobě ustanovení, než že bude nutné povolení zaměstnavatele ke shodné výdělečné činnosti zaměstnance jako je předmět činnosti v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, resp. že bude odstraněn zákaz pro činnost zaměstnanců (uvedených v § 303 odst. 1 zákoníku práce) v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost.
V rámci tzv. flexibilní novely zákoníku práce bude rozpracován návrh právní úpravy, jež by umožnil zaměstnancům veřejné sféry být členy výkonných a kontrolních orgánů právnických osob vykonávajících podnikatelskou činnost na základě souhlasu zaměstnavatele.
Vyjádření k návrhu vypořádání:
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.
64.
Zákoník práce
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K § 320
Podle § 320 mj. platí, že návrhy zákonů a návrhy ostatních právních předpisů týkajících se důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních podmínek, se projednávají s příslušnými odborovými organizacemi a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů. Ustanovení je třeba precizovat, aby bylo jasné, o jaké organizace, resp. jejich svazy se jedná. Objektivně není možné, aby ustanovení zahrnovalo každou jednotlivou odborovou organizaci, ale pouze jejich reprezentativní zástupce, resp. svazy. Současně jsme přesvědčeni, že naznačená změna není způsobilá vyvolat rozpor s mezinárodněprávními závazky České republiky.
NEAKCEPTOVÁNO.
Toto ustanovení je zcela správně obecně formulované. Podrobnosti jsou stanoveny v Legislativních pravidlech vlády - Článek 5 odst. 1 písm. g)
Odborové organizace stejně jako organizace zaměstnavatelů jsou připomínkovým místem v MPŘ, pokud se předkládaný materiál dotýká zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních podmínek (§ 320 odst. 1 zákoníku práce) .
Sociální partneři se vyjadřují k novým právním předpisům, které mohou mít dopady na zaměstnance a uplatňují zásadní připomínky.
Těmito organizacemi se rozumí odborové centrály (ČMKOS, ASO) a vrcholné zaměstnavatelské struktury (Svaz průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a další).
Jmenný výčet svazů odborových organizací nebo svazů zaměstnavatelů není vhodné dávat přímo do zákona. V případě změny názvu svazu zaměstnavatelů nebo svazu odborových organizací by tak došlo k nutnosti změnit i dané ustanovení zákoníku práce. Tento postup tak považujeme za legislativně nehospodárný a mohl by vést ke znevýhodnění nově vzniklých odborových organizací.
Vyjádření k návrhu vypořádání:
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
65.
Zákoník práce
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
K § 334 až 337
Navrhujeme vypustit ustanovení o doručování podle zákoníku práce. Tato ustanovení jsou často rigidní a nelogická. Podle našeho názoru si lze vystačit s obecnou úpravou podle občanského zákoníku jako v případě jakéhokoliv jiného doručování v soukromoprávních vztazích.
NEAKCEPTOVÁNO
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Tato zvláštní úprava se vztahuje jen na velice úzký okruh písemností vypočtených v § 334 zákoníku práce, přičemž zákonem č. 281/2023 Sb. byla tato úprava značně rozvolněna, aby byla posílena možnost digitalizace pracovněprávních vztahů.
V této zvláštní právní úpravě se jednak promítá zásada zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (která logicky v úpravě obsažené v občanském zákoníku absentuje), jednak jsou zde nastavena jasná pravidla pro doručování těch nejzásadnějších písemností. Úplné vypuštění této „tradiční“ úpravy tak nelze podpořit, nicméně v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce bude diskutován a rozpracován návrh právní úpravy, jež by měla za cíl odstranit překážky flexibility v doručování pracovněprávních písemností zejména ve vztahu k doručování mzdového a platového výměru.
Vyjádření k návrhu vypořádání:
Připomínkové místo změnilo charakter připomínky ze zásadní na doporučující a netrvá na jejím vypořádání.
66.
Zákoník práce
ÚVCR KOM
Kolektivní vyjednávání ve služebním poměru (zejména k § 24 a § 27, části první):
Žádáme předkladatele, aby doložil, jakým způsobem budou navrhovaná nová pravidla při kolektivním vyjednávání aplikována u služebních poměrů, které umožňují kolektivní vyjednávání. Ustanovení § 143 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě dle našeho zjištění odkazuje pouze na použití § 25 ze zákoníku práce. Ustanovení § 199 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je sice obecnějším aplikačním ustanovením, nicméně v pozn. pod čarou odkazuje pouze na zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Považujeme proto za žádoucí doplnit tuto informaci do důvodové zprávy, event. doplnit jasnou provazbu na § 24 a § 27 zákoníku práce přímo do služebních předpisů.
AKCEPTOVÁNO
Do návrhu byly zapracovány část devátá (změna zákona o státní službě) a část desátá (změna zákona o služební poměru příslušníků bezpečnostních sborů) obsahující samostatné právní úpravy totožné s právní úpravou obsaženou v § 24 ZP. Ve vztahu k § 27 se pak, části devátá a desátá problematice vztahu mezi jednotlivými KDVS nevěnuje, neboť v rámci služby nemůže situace souběhu více KDVS vzniknout.
Vyjádření ÚVČR-KOM:
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.
67.
NV č. 341/2017 Sb. a NV č. 304/2014 Sb.
ÚVCR KOM
Vzhledem k dosažení smysluplné transpozice směrnice 2022/2041 a jejich cílů považujeme nadále za neudržitelné, aby stupnice některých platových tarifů stanovených podle platových tříd a platových stupňů státních zaměstnanců (nařízení vlády č. 341/2017 Sb. a nařízení vlády č. 304/2014 Sb.) nedosahovaly pro futuro výše minimální a zaručené mzdy (jak je tomu v platových třídách 5. až 11. pro první nebo i více platových stupňů). Další složky platu zaměstnanců jako osobní příplatek, odměna aj. mají být motivační složkou odměňování a nemají plnit funkci doplatku na úroveň minimální zaručené mzdy. Institut doplatku do výše minimální nebo zaručené mzdy by v zákoně měl fungovat pouze jako pojistka (zejména pro mzdy, které nejsou sjednány na základě kolektivního vyjednávání). Doplatek tedy nemá sloužit jako trvalý prostředek k dosažení minimální výše zaručené mzdy u platových tarifů. Uvedené nivelizuje odměňování v dotčených platových třídách a platových stupních a narušuje princip odměňování dle složitosti a náročnosti vykonávaných činností, který je základem pro systém klasifikace prací a odměňování, které má odrážet náročnost jednotlivých pracovních pozic (práci stejné hodnoty).
NEAKCEPTOVÁNO
Požadavek na sjednocení výše platových tarifů a jednotlivých nejnižších úrovní zaručené mzdy, je nad rámec navrhované úpravy a týká se prováděcího nařízení vlády.
Vzhledem k dopadům na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty o něm nemůže předkladatel v rámci předkládané novely rozhodnout. Požadované navýšení platových tarifů navíc není s ohledem na výdajovou část státního rozpočtu pro rok 2024 reálné.
Jedná se však o problematiku o jejímž řešení je průběžně jednáno rámci Politicko-odborné pracovní skupiny pro odměňování i s Ministerstvem financí.
Vyjádření ÚVČR-KOM:
Vypořádání připomínky č. 82) (obecně k výši platových tarifů) – bereme na vědomí, nicméně na problém znovu upozorníme vládu - nastavení platových tarifů, které neodpovídá ve svém základu nastavení minimální/zaručené mzdy, považujeme i ve vztahu k cílům směrnice 2022/2041 za problém, který bude třeba pro futuro vyřešit.
68.
Zákoník práce
Moravskoslezský kraj
K § 335a Doručování zaměstnavatelem do datové schránky zaměstnance
Poslední novelizací zákoníku práce bylo s účinnou od 1. 10. 2023 obecně zjednodušeno elektronické doručování pracovněprávních dokumentů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
V § 335a byly provedeny tyto zásadní změny:
· nově není nutný souhlas zaměstnance pro doručování do jeho DS zaměstnavatelem, pokud si svou „DS neznepřístupnil pro dodávání dokumentů z DS fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby podle § 18a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) – tzv. soukromoprávní korespondence
· platí fikce doručení 10 dnů – není třeba potvrzení přijetí ze strany zaměstnance.
·
A právě tato nová novelizovaná úprava vnesla do tohoto způsobu doručování problém a v podstatě vyřadila datové schránky jako bezpečnou možnost pro elektronické doručování zaměstnanci, a to zejména pro zaměstnavatele, kteří jsou obecně v pozici „orgánu veřejné moci“ (dále jen „OVM“).
Pokud si zaměstnanec znepřístupní svou DS pro „soukromoprávní korespondenci“, pak se tato informace objeví jen v Seznamu fyzických osob, které mají DS. Pokud však zaměstnanec ve své DS odmítne rovněž zveřejňování v Seznamu DS, pak neexistuje možnost zjistit, zda si zaměstnanec (osoba) neznepřístupnil svou DS pro soukromoprávní korespondenci anebo tak neučinil. Odesílatel-zaměstnavatel to zjistí až v okamžiku odesílání do zaměstnancovy DS, ale pouze v případě, že není OVM.
Pokud tedy doručuje svému zaměstnanci zaměstnavatel, který je zároveň OVM, prostřednictvím DS a doručuje v roli zaměstnavatele – tedy soukromoprávně (tzn. všechny kraje, obce, ústřední správní úřady atd…), pak takovému zaměstnavateli (OVM) se neobjeví žádné upozornění nebo se nezablokuje odeslání takové zprávy jeho zaměstnanci, který si znepřístupnil ve své DS možnost soukromoprávní korespondence. Toto nastane proto, že takový zaměstnavatel je zároveň také OVM a má jen jednu datovou schránku, kterou doručuje veškerou korespondenci, tedy od správních rozhodnutí až po soukromoprávní korespondenci. Datové schránky neumí rozlišit, zda se jedná o korespondenci soukromoprávní nebo veřejnoprávní, a tudíž její odeslání nezablokuje, ani jinak tohoto zaměstnavatele neupozorní, byť na druhé straně je adresát – zaměstnanec, který má soukromoprávní korespondenci prostřednictvím DS znepřístupněnu.
Doručování pracovněprávní korespondence zaměstnanci do jeho datové schránky v situaci, kdy nově není třeba zaměstnancův předchozí souhlas, jako tomu bylo v zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2023, je tedy vysoce rizikové pro zaměstnavatele, který je zároveň OVM, neboť se v podstatě téměř vždy vystavuje nebezpečí neplatnosti právního jednání, které bylo doručeno prostřednictvím takovéto datové schránky zaměstnance, což tento způsob doručování v podstatě v praxi diskvalifikuje.
Zaměstnavatel, který je zároveň OVM, se ani nemůže dovolávat argumentu, že neměl možnost zjistit, že zaměstnanec má svou DS zablokovánu pro soukromoprávní korespondenci, neboť v případě nejistoty se zákon, resp. soud vždy přiklání na stranu slabší strany, kterou je zde zaměstnanec.
NAVRHUJEME:
Možným řešením, jak tuto patovou situaci vyřešit, je vrátit do právní úpravy § 335a zákoníku práce nutnost PŘEDCHOZÍHO PÍSEMNÉHO SOUHLASU ZAMĚSTNANCE s doručováním do jeho DS tak, jak je tomu u § 335 zákoníku práce. Další možností je apelovat na provozovatele datových schránek, aby provedl takovou technickou úpravu, aby i zaměstnavatel OVM měl možnost při odesílání soukromoprávní korespondence zjistit, zda je či není DS adresáta neznepřístupněna pro soukromoprávní korespondenci podle § 18a zákona o elektronických úkonech.
NEAKCEPTOVÁNO
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Předkladatel nicméně vstoupí do jednání s provozovatelem DS a bude prosazovat provedení takové technickou úpravy, aby i zaměstnavatel OVM měl možnost při odesílání soukromoprávní korespondence zjistit, zda je či není DS adresáta neznepřístupněna pro soukromoprávní korespondenci podle § 18a zákona o elektronických úkonech.
Připomínka bude rovněž předmětem jednání se sociálními partnery o obsahu tzv. flexibilní novely zákoníku práce, kterou předkladatel v současnosti připravuje.
V dané souvislosti nicméně upozorňujeme, že seznam držitelů datových schránek zveřejněný na adrese https://www.mojedatovaschranka.cz/sds/ obsahuje ve vztahu ke každé datové schránce informaci, zda je datová schránka zablokována pro soukromoprávní doručování.
Vyjádření MSK k vypořádání:
Děkujeme alespoň za informaci, že bude vstoupeno do jednání s provozovatelem DS a naše připomínka bude rovněž předložena v rámci další novely ZPR. Tento problém je potřeba skutečně řešit. MSK již dále na připomínce netrvá.
69.
Zákoník práce
Moravskoslezský kraj
K § 131 Osobní příplatek
Platné znění:
„(1) Zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
(2) Zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.“
Navrhujeme níže uvedené alternativní změny v možnosti výše osobního příplatku:
Návrh I:
(1) Zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
(2) Zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
Návrh II:
(1) Zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
(2) Zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
Odůvodnění:
S ohledem na déletrvající pokles reálných platů ve veřejné správě navrhujeme zejména pro získání a udržení potřebných odborníků ve stavu zaměstnanců úřadů umožnit zaměstnavatelům finančně více motivovat potřebné zaměstnance, a to pro bezproblémový výkon jednotlivých agend úřadů.
NEAKCEPTOVÁNO
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Aktuální úprava je odůvodněná. Výjimečná výše osobního příplatku by měla být poskytována v případech mimořádných pracovních výsledků, a to zaměstnancům konajícím práce nejvyšší složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Stanovením závazných podmínek pro poskytování osobního příplatku podle § 131 odst. 2 zákoníku práce se zároveň eliminuje uplatňování subjektivních hledisek. Stávající podmínky pro poskytování osobního příplatku až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen, odpovídají i úpravě stanovené pro státní zaměstnance ve služebním poměru.
Vyjádření MSK k vypořádání:
MSK s vypořádáním souhlasí a dále již na připomínce netrvá.
70.
NV č. 341/2017 Sb. a NV č. 304/2014 Sb.
Sdružení místních samospráv ČR
Požadujeme s ohledem na úpravu minimální mzdy také upravit i výše platových tarifů tak, aby platové tarify v některých případech nebyly nižší, než minimální mzda.
Odůvodnění:
Problém výše platových tarifů je třeba vyřešit nyní, s touto novelou. Nepovažujeme za správné, aby platové ohodnocení bylo automaticky dorovnáváno např. osobním ohodnocením, které tak ztrácí svůj význam.
NEAKCEPTOVÁNO.
Požadavek na sjednocení výše platových tarifů a jednotlivých nejnižších úrovní zaručené mzdy, je nad rámec navrhované úpravy a týká se prováděcího nařízení vlády.
Vzhledem k dopadům na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty o něm nemůže předkladatel v rámci předkládané novely rozhodnout. Požadované navýšení platových tarifů navíc není s ohledem na výdajovou část státního rozpočtu pro rok 2024 reálné.
Jedná se však o problematiku o jejímž řešení je průběžně jednáno rámci Politicko-odborné pracovní skupiny pro odměňování i s Ministerstvem financí.
Vyjádření SMS k návrhu vypořádání:
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.
71.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS zastává názor, že pro budování kapacit za účelem vedení efektivního sociálního dialogu je nutné vytvářet vhodné podmínky pro činnost zástupců zaměstnanců prostřednictvím jejich uvolnění, např. obdobným způsobem, jež je již dnes uplatňován v rámci slovenské právní úpravy.
· Zakotvení zákonem garantovaného rozsahu uvolnění funkcionáře orgánu odborové organizace, která u zaměstnavatele působí, a to v souvislosti s počtem zastupovaných zaměstnanců (tj. zaměstnanců zaměstnavatele). Zaměstnavatel poskytuje členovi odborového orgánu na činnost odborové organizace pracovní volno s náhradou mzdy na dobu dohodnutou mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Pokud taková dohoda není, pak platí, že zaměstnavatele poskytne členům odborového orgánu působící odborové organizace na jejich činnost pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu měsíčně v rozsahu určeném jako součin průměrného počtu zaměstnanců pracujících u zaměstnavatele v průběhu předchozího kalendářního roku a časové dotace 15 minut (tj. fakticky na každého zaměstnance má pak odborový funkcionář měsíčně 15 minut času – automaticky ze zákona). Pokud by se jednalo o nového zaměstnavatele, který neměl v předchozím roce žádné zaměstnance, vychází se z počtu zaměstnanců k poslednímu dni kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu zaměstnanci poskytuje.
· Uvolnění pro činnost zástupců zaměstnanců, která bezprostředně souvisí s plněním pracovních úkolů zaměstnavatele, přičemž celá doba se započítává do pracovní doby a zaměstnanci náleží odměna za odvedenou práci, např. při účasti na kolektivním vyjednávání, při uplatnění práva na informace, při projednávání a spolurozhodování, při plnění úkolů na úseku BOZP apod.
· Poskytování volna zástupcům zaměstnanců na účast na jejich vzdělávání, které je zajištěno orgánem příslušného odborového orgánu, pracovní volno, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody. Pracovní volno se poskytuje na nezbytně nutnou dobu a za předpokladu, že činnost nelze vykonat mimo pracovní dobu. Zaměstnanci se pracovní volno poskytuje s náhradou mzdy.
Řešením by mohlo být např. doplnění nového odst. 3 do § 203 ve znění:
„Zaměstnavatel poskytne vždy nejméně jednomu členovi orgánu odborové organizace na jeho činnost pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku v rozsahu dohodnutém mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Pokud k dohodě nedojde, zaměstnavatel poskytne členovi orgánu odborové organizace na jeho činnost pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku v rozsahu měsíčně v rozsahu určeném jako součin průměrného počtu zaměstnanců pracujících u zaměstnavatele v předcházejícím kalendářním roce a časového úseku 15 minut. Pokud zaměstnavatel v předcházejícím kalendářním roce nezaměstnával zaměstnance, vychází se z počtu zaměstnanců k poslednímu dni kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém se pracovní volno poskytuje. Pokud u zaměstnavatele působí více odborových organizací, písemně oznámí zaměstnavateli rozdělení pracovního volna podle věty druhé a třetí. Pokud se odborové organizace na rozdělení pracovního volna podle věty čtvrté nedohodnou, rozhodne o rozdělení pracovního volna na návrh kterékoli z odborových organizací rozhodce. Zaměstnavatel má právo kontroly, zda je pracovní volno poskytnuté členovi orgánu odborové organizace využíváno k výkonu odborové činnosti. V kolektivní smlouvě je možné dohodnout podmínky výkonu práva této kontroly.“
NEAKCEPTOVÁNO. VYSVĚTLENO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
V dané záležitosti je diskutabilní, zda je připomínka v souladu s úmluvami MOP v otázce zachování nezávislosti odborových organizací a přiměřenosti opatření, kdy by měl zaměstnavatel ex lege financovat činnost odborových organizací.
Vzhledem k charakteru návrhu, jež by znamenal finanční dopad na zaměstnavatele a jež by znamenal změnu koncepce postavení odborových organizací by bylo nutné napřed dosáhnout shody sociálních partnerů na tomto požadavku jako celku.
Nad rámec uvedeného se v tomto případě jeví jako nepřiměřeně komplikované zahrnutí rozhodce do sporu mimo ZoKV – to je úplná novinka, kde by rozhodce rozhodoval čistě o individuálních pracovních právech zaměstnanců, nikoliv kolektivních sporech dle ZoKV. Určení rozhodce je v kolektivním pracovním právu alternativním opatřením ke stávce a jeví je jako velmi extenzivní pro relativně marginální otázku jako je rozdělení pracovního volna
Bylo by tak třeba prověřit, zda by bylo v dané souvislosti nutné změnit i další právní předpisy. Taková věc by si vyžádala hlubší právní analýzu a koncepční řešení postavení rozhodce (zda a případně jak by byl rozhodce za takovou činnost odměňován apod.).
Pracovní volno, o to spíše, jde-li o pracovní volno „placené“, by mělo být vždy vázáno k určité činnosti a mělo by tak příslušet jen v nezbytně nutném rozsahu k výkonu dané činnosti (toto obecně dle § 200 platí pro veškeré překážky z důvodu obecného zájmu). Právní úprava by tedy neměla být formulována tak, že má odborový funkcionář určitý „pevný“ rozsah placeného volna (bez dalšího).
Připomínka byla připomínkovým místem uplatněna jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, jež byl diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce a byl zařazen mezi podněty určené k prodiskutování.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
72.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Přidělování práce zaměstnancům pracujícím na základě dohod
ČMKOS poukazuje na nedostatečnou implementaci směrnice o transparentních a předvídatelných podmínkách. Podle našeho přesvědčení implementace provedená zákonem č. 281/2023 Sb. (tzv. transpoziční novela zákoníku práce) došlo pouze k formálnímu provedení směrnice, aniž by reálně došlo ke zvýšení transparentnosti a předvídatelnosti práce, jakož i faktickému zlepšení v současně době silně prekérního postavení zaměstnanců pracujících na základě dohod.
Takového výsledku lze dosáhnout alespoň minimální garancí přidělení práce ze strany zaměstnavatele, navázaná na uplatnění překážky v práci na straně zaměstnavatele. ČMKOS upozorňuje, že mezi cíle směrnice TPWC patří i omezování tzv. smluv s nulovým rozsahem (zero hours contract). Tento cíl ovšem zůstal v našich podmínkách zcela přehlédnut.
Vzhledem k tzv. doplňkovému charakteru prací obvykle vykonávaných na základě dohody o provedení práce považujeme za přípustné, aby u tohoto pracovněprávního vztahu zůstal zachován dosavadní stav, kdy lze rozsah práce sjednat prostřednictvím rozpětí. Nepovažujeme ovšem za přípustné zachování tohoto stavu v případě vztahů založených dohodou o pracovní činnosti. Vzhledem k přípustnému rozsahu práce tyto pracovněprávní vztahy ne zřídkakdy suplují výkon práce v pracovním poměru se sjednanou kratší pracovní dobou. I na základě zkušeností v období poznamenaném pandemií onemocnění COVID-19 je nepřípustné, aby se zaměstnanci pracující ve standardním rozsahu 20 hodin týdně nacházeli v takto extrémně zranitelném postavení, kdy se může zaměstnavatel ze dne na den rozhodnout, že jim již žádnou práci přidělovat nebude, aniž by byl povinen jim poskytnout jakoukoli kompenzaci.
ČMKOS proto požaduje provedení takové úpravy závazku založeného dohodou o pracovní činnosti, aby platilo, že může být sjednán rozsah pracovní doby v rozpětí, ale zaměstnavatel musí zaměstnanci garantovat přidělení práce alespoň v rozsahu 25 % horní hranice rozpětí. Například:
· 3 až 12 hodin týdně,
· 5 až 20 hodin týdně.
Zaměstnavatel musí mít povinnost přidělit práci v garantovaném rozsahu, jinak se v tomto rozsahu uplatní překážka na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce. Pro splnění povinnosti přidělit práci v garantovaném rozsahu se uplatní vyrovnávací období v délce až 26 týdnů (52 týdnů na základě ujednání v kolektivní smlouvě). Tj. nemělo by se jednat o překážku v práci na straně zaměstnavatele, pokud v jednotlivém týdnu práce v garantovaném rozsahu přidělena není, jestliže bude v odpovídajícím rozsahu přidělena v rámci vyrovnávacího období.
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v EU (směrnice TPWC) nezakazuje jev zvaný jako tzv. „zero hour contract“, tedy pracovněprávní vztah, kdy zaměstnavatel přiděluje zaměstnanci proměnlivé množství hodin dle aktuální potřeby, přičemž není garantováno žádné minimální množství hodin, které mu je povinen přidělit. Touto směrnicí je zejm. řešena otázka zajištění větší předvídatelnosti těchto vztahů, pokud jde o to, kdy bude zaměstnancem práce konána. Za tímto účelem byl přijat nový § 74 odst. 2 zákoníku práce, který se vztahuje jak na zaměstnance pracující na základě DPP, tak DPČ. Zaměstnavatel se tak nemůže rozhodnout ze dne na den, že nebude zaměstnanci přidělovat práci. Limituje jej § 74 odst. 2 zákoníku práce (v případě, že by zaměstnavatel zaměstnanci nepřidělil práci v již rozvržené směně, ačkoliv by byl zaměstnanec připraven, ochoten a schopen práci konat, půjde o překážku v práci na straně zaměstnavatele).
I v případě DPČ je nadále s ohledem na požadavky praxe nutné zachovat možnost flexibilního ujednání těchto vztahů, kdy zaměstnavatel nemusí zaměstnanci přidělit ani určité minimální množství hodin.
Připomínka byla připomínkovým místem uplatněna jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, jež byl diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce a byl zařazen mezi podněty určené k prodiskutování.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
73.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Rozvrhování pracovní doby bez ohledu na svátky
ČMKOS opakovaně naráží na výkladový problém ve vztahu k rozvrhování nerovnoměrně rozvržené pracovní doby spočívající v několikerém výkladu toho, zda zaměstnavatel má či nemá rozvrhovat pracovní dobu již s ohledem na to, na které dny případnou svátky. Svátek při rozhodování směn přitom nemá hrát žádnou roli, do týdenní pracovní doby se započítává a zaměstnanec podle rozvrhu směn v den svátku buď pracuje, nebo má volno proto, že mu směna odpadá.
Častým nešvarem je bohužel přístup řady zaměstnavatelů, kteří pouze zaměstnancům zařazeným v rovnoměrném rozvržení pracovní doby rozvrhují pracovní dobu bez ohledu na svátky, zatímco zaměstnancům zařazeným v nerovnoměrném rozvržení se na dny svátků směny záměrně nerozvrhují. Tím zaměstnavatel dosáhne úspory mzdových či platových prostředků, ovšem na úkor zaměstnanců zařazeným v nerovnoměrném rozvržení. V rámci prevence mnohaletých výkladových problémů a zajištění rovného zacházení mezi skupinami zaměstnanců zařazených ve všech typech rozvržení pracovní doby ČMKOS požaduje, aby byla v zákoně výslovně stanovena povinnost zaměstnavatele rozvrhovat pracovní dobu bez ohledu na svátky.
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Jedná se o problematiku, na kterou připomínkové místo opakovaně upozorňuje a požaduje, aby ji MPSV řešilo. Na tento požadavek nelze legislativně nalézt zcela spravedlivé řešení, jak je požadováno. Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby nelze dopředu nastavit jednotný vzorec, který musí zaměstnavatelé dodržet tak, aby na den svátku byla rozvržena směna, která zaměstnancem vykonána nebude a bude zahrnuta do odpracované doby ve smyslu § 348 odst. 1 zákoníku práce.
Vyvstávají otázky, na kolik dnů svátků bude zaměstnavatel povinen pracovní dobu rozvrhnout, když v každém kalendářním roce je to jiné i u rovnoměrného rozvržení pracovní doby.
Legislativní „spravedlivé“ řešení se bude hledat velice obtížně z důvodu zmíněného proměnlivého počtu svátků připadajících na směny zaměstnance v klasickém rovnoměrném rozvržení pracovní doby ve dnech pondělí - pátek. Svátky se počítají ve dnech za kalendářní rok, pracovní doba se počítá za týden, kalendářní rok není žádná významná veličina pro pracovní dobu (s výjimkou ročního limitu přesčasové práce, ale to je jen omezení pro zaměstnavatele a celkový limit pracovní doby nemá vliv).
Připomínka byla připomínkovým místem uplatněna jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, jež byl diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce a byl zařazen mezi podněty určené k prodiskutování.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
74.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Rozšíření ochrany odborového funkcionáře na zrušení pracovního poměru ve zkušební době (§ 61 odst. 2)
V minulosti došlo k situaci, kdy nový zaměstnavatel pokračoval po určité době v činnosti předchozího zaměstnavatele, přijal do pracovního poměru všechny dříve propuštěné zaměstnance a uzavřel s nimi pracovní poměr na dobu neurčitou se zkušební dobou. Ve zkušební době následně zrušil pracovní poměr s dlouholetým předsedou odborové organizace. Tento postup považujeme za rozporný se zákonem.
Nelze vyloučit, že k obdobným případům může v praxi dojít, zkušební doba je zpravidla 3 nebo až 6 měsíců a za tuto dobu se i zcela nový zaměstnanec může stát členem orgánu odborové organizace.
Zrušit pracovní poměr ve zkušební době lze velmi jednoduše i bez uvedení důvodu, ale v případě odborového funkcionáře by měla platit stejná ochrana ve formě povinnosti získat k tomu předchozí souhlas odborové organizace. Tato úprava by byla v souladu s čl. 1 Úmluvy MOP č. 135 o ochraně zástupců pracovníků.
VYSVĚTLENO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Změny právní úpravy by neměly být přijímány v reakci na ojedinělý exces. Popsaná situace přechodu a opakovaného sjednání zkušební doby s odborovým funkcionářem, s kterým byl následně pracovní poměr ve zkušební době zrušen, je přitom velmi specifická. Pokud by přitom reálným důvodem, proč byl zrušen pracovní ve zkušební době bylo členství v odborové organizaci, šlo by o diskriminaci ve smyslu § 16 ZP a takovéto jednání by bylo stiženo vadou neplatnosti (stejně jako např. v případě, kdy by bylo důvodem zrušení těhotenství zaměstnankyně – viz např. 21 Cdo 2410/2020). Pokud důvod spočíval v něčem jiném (např. ve špatných pracovních výsledcích), je v pořádku (a mělo by tak tomu být i nadále), že měl zaměstnavatel možnost pracovní poměr ve zkušební době relativně jednoduše a rychle rozvázat.
Připomínka může být diskutována jako podnět pro jednání sociálních partnerů při přípravě akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání (předvídaného v článku 4 odst. 2 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2022/2041ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii).
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí
75.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Seznamování zaměstnanců s rozvrhem pracovní doby (§ 84)
ČMKOS požaduje provedení úprav v § 84 zákoníku práce tak, aby výsledná podoba odpovídala následujícím parametrům:
a) Zůstane zachováno základní pravidlo ve znění: „Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena.“
b) Zaměstnavatel si může se zaměstnancem pro účely uplatnění v rámci celého trvajícího pracovního poměru kratší dobu pro seznámení s rozvrhem nebo jeho změnou, ovšem pouze za stanovených podmínek:
· písemná forma
· pro ujednání jsou dány vážné provozních důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce (typicky půjde o obory jako je doprava či zemědělství, kde je potřeba výkonu práce mnohdy vázány na objektivní skutečnosti, které sám zaměstnavatel nemůže ovlivnit, a nemůže o nich vědět 2 týdny předem),
· doba nesmí být kratší než 3 dny předem.
c) Omezení v písm. b) se neuplatní v případě individuální (ad hoc uzavřené) dohody mezi zaměstnavatelem a jednotlivým zaměstnancem. Takovouto dohodu lze sjednat i ústně a není nutno zachovat 3 dny předem (zachování současného stavu).
d) Nově je třeba výslovně upravit, že zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh pracovní doby bez ohledu na to, na jaké dny připadají v období, na něž je pracovní doba rozvržena, svátky, a to i když v jejich důsledku práce odpadá.
Odůvodnění:
Současná možnost sjednat si jakoukoli „jinou dobu“ pro seznámení zaměstnance s rozvrhem nebo změnou rozvrhu pracovní doby neodpovídá požadavku transparentní a předvídatelné práce. Tato úprava způsobuje to, že někteří zaměstnavatelé vkládají do formulářových pracovních smluv ujednání toho typu, že bude zaměstnanec seznamován s rozvrhem nebo jeho změnou 1 den dopředu. Formálně je tento postup v souladu se zákonem, materiálně vzato ale neodpovídá cíli a smyslu směrnice o transparentních a předvídatelných podmínkách, která takto podle přesvědčení ČMKOS nebyla do českého právního řádu dostatečně implementována. Seznamování zaměstnance s rozvrhem 1 den předem v podstatě znamená permanentní pracovní pohotovost.
ČMKOS má za to, že je třeba odlišovat následující případy:
a) Mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byla uzavřena dohoda, která následně ovlivní možnost seznamovat zaměstnance s rozvrhem pracovní doby v rámci celého trvání pracovního poměru, tj. na základě takovéto dohody (obsažené typicky v pracovní smlouvě) může zaměstnavatel fakticky jednostranně rozhodovat o rozvrhu nebo jeho změně ve lhůtě kratší než 2 týdny předem.
b) Zaměstnavatel a zaměstnanec řeší individuální dohodou aktuálně nastalou situaci, kdy je třeba zasáhnout do dříve zpracovaného rozvrhu pracovní doby, ať už na základě žádosti zaměstnavatele nebo zaměstnance.
Navrhovaná nová a přísnější úprava má dopadat pouze na situaci uvedenou v písm. a). Nemá bránit tomu, aby se zaměstnavatel a zaměstnanec v konkrétním případě mohli individuálně a bez dalších podmínek dohodnout například na změně dříve zpracovaného rozvrhu pracovní doby.
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Připomínka byla připomínkovým místem uplatněna jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, jež byl diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce a byl zařazen mezi podněty určené k prodiskutování.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
76.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Doba strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, návaznost pracovní cesty na dobu odpočinku
Současná úprava obsažená v § 210 zákoníku práce podle názoru ČMKOS není souladná s právem EU, konkrétně pak se směrnicí EU o některých aspektech pracovní doby a s jejím závazným výkladem, představovaným v tomto aspektu zejména rozsudkem SDEU ve věci C 266/14, Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras (CC.OO.) proti Tyco Integrated Security SL, Tyco Integrated Fire & Security Corporation Servicios SA.
ČMKOS je přesvědčena, že není souladné s požadavky vyplývajícími ze směrnice o některých aspektech pracovní doby, aby doba, kterou zaměstnanec tráví v dispozici zaměstnavateli plněním pokynů zaměstnavatele (podle zaměstnavatelem stanovených podmínek konání pracovní cesty zaměstnanec například řídí automobil při návratu z pracovní cesty) byla považována za dobu odpočinku.
V prvé řadě je nutno stanovit, že doba strávená v dopravním prostředku na pracovní cestě nemůže být považována za dobu odpočinku. Konkrétně například takto:
„§ 90b
Po návratu zaměstnance z pracovní cesty se pro účely nepřetržitého denního odpočinku považuje za dobu ukončení výkonu práce až ukončení pracovní cesty. Spadá-li nepřetržitý denní odpočinek do další plánované směny, jde o překážku v práci podle § 208.“
Pracovní cesta jako institut spočívající ve změně pracovního poměru je založena na vzájemné dohodě zaměstnance se zaměstnavatelem. Zaměstnanci běžně dávají zaměstnavateli souhlas s vysíláním na pracovní cestu, často i obecně předem na dobu neurčitou. Zaměstnavatelé přitom při stanovení podmínek pracovní cesty, tedy zejména jejího začátku a konce, často nehledí na bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnance, zejména nezajišťují dostatečný odpočinek zaměstnanců. Předmětné ustanovení obsahovala předchozí právní úprava (zákoník práce z roku 1965 a jeho prováděcí nařízení vlády č. 108/1994 Sb.). Účinný zákoník práce ji nepřevzal, protože se mělo za to, že bude tato záležitost řešena v kolektivním vyjednávání. V praktické aplikaci se skutečnost, že zákon příslušnou právní úpravu neobsahuje, využívá k tomu, že po zaměstnancích je požadován výkon práce, aniž by mu v těchto případech byla zajištěna potřebná doba denního odpočinku.
„§ 92a
Při pracovní cestě není doba přepravy z místa nástupu pracovní cesty a zpět, do místa ubytování a zpět, nebo mezi jednotlivými místy ubytování, dobou nepřetržitého denního odpočinku (§ 90), ani nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92).“
Cílem úpravy je zajistit, aby se do doby odpočinku nemohla zahrnovat doba, kterou zaměstnanci na pracovní cestě tráví jinak než plněním pracovních úkolů při přepravě do cíle pracovní cesty, zpět, nebo mezi jednotlivými místy ubytování. V průběhu delší pracovní cesty může docházet i k tomu, že zaměstnanci přejíždí mezi několika místy ubytování. I na to musí zákon pamatovat. Zákoník práce jako základní obecná norma, by měla zajistit zaměstnancům zcela základní právo, kterým řádný odpočinek v režimu pracovní cesty nepochybně je.
Dále je nutno uvažovat o formě kompenzace za dobu strávenou na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, i když se jedná o dobu mimo rámec rozvržené směny.
Lze uvažovat o variantě, kdy se nebude jednat o pracovní dobu (tak jako v současné době) a zaměstnanci tedy nebude příslušet mzda, ale bude se jednat o obdobu pracovní pohotovosti, tj. doby, která není součástí pracovní doby, ale zaměstnanci přísluší odměna, která kompenzuje to, že zůstává v určité dispozici zaměstnavatel a nemůže tuto dobu trávit podle svého rozhodnutí.
VYSVĚTLENO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Návrh je nedořešen z hlediska zásad, logiky a systematiky, na kterých je právní úprava pracovní doby a doby odpočinku postavena. Nelze tutéž dobu ze zákona považovat za dobu odpočinku, a zároveň za dobu překážky v práci, která se do pracovní doby započítává. Obě kategorie času se vzájemně vylučují – buď je doba odpočinku (§ 78 odst. 1 písm. b) nebo doba překážky v práci, která se považuje za výkon práce, tj. za pracovní dobu dle § 348 odst. .1 písm. a) zákoníku práce). Nemůže to být zároveň obojí. Argumentace právní úpravou v nařízení vlády č. 108/1994 Sb., je lichá a v dnešní době nepoužitelná, jelikož tehdy účinná právní úprava pracovní doby a doby odpočinku neobsahovala legální definice pracovní doby a doby odpočinku, které vyplývají ze směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby.
Návrh vykazuje značné nedostatky a vyvolává spíše interpretační potíže. Chybí zcela vazba na rozvrh pracovní doby zaměstnance (§ 81 a § 84) a na ustanovení § 210 zákoníku práce. S takovýmto návrhem nelze souhlasit.
O případné finanční kompenzaci za dobu strávenou na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů lze vést další diskusi, avšak navržené řešení je nutné odmítnout. Situace, kdy je zaměstnanec na cestě z pracovní cesty přímo vylučuje, aby byl zároveň připraven k výkonu práce.
Připomínka byla připomínkovým místem uplatněna jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, jež byl diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce a byl zařazen mezi podněty určené k prodiskutování.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
77.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Zákaz vazby odměňování na výskyt pracovních úrazů (§ 103 odst. 1 písm. k))
Navrhujeme na konec textu v § 103 odst. 1 písm. k) nahradit čárku středníkem a doplnit: „zakazuje se používat způsob odměňování, který je jakkoli vázán na výskyt a četnost pracovních úrazů.“
Odůvodnění:
ČMKOS má opakované zkušenosti se situací, kdy zaměstnavatelé nejen odmítají uznávat zjevné pracovní úrazy a poskytovat odškodnění, ale případy ani nekonzultují se svou zákonnou pojišťovnou. Důvodem je zřejmě i skutečnost, že odměňování je běžně nastaveno tak, že v případě bezúrazového průběhu mají manažeři či všichni zaměstnanci právo na finanční bonusy, které jsou kráceny či odebrány v případě výskytu pracovního úrazu. Na pracovištích je pak zřejmá neochota ze strany osob odpovědných za BOZP ke kvalifikaci úrazů jako pracovních, a to i v případech, které jsou jinak zcela jasné. Odbory jsou pak opakovaně nuceny k vyvíjení tlaku na zaměstnavatele, aby předal dokumentaci o úrazu pojišťovně, která typicky odškodní úraz zcela bez problémů, a to i navzdory výslovnému zamítavému stanovisku zaměstnavatele.
Zákon musí výslovně stanovit, že odměňování nelze vázat na výskyt pracovních úrazů, neboť tak dochází k negativní motivace zaměstnanců a jejich nadřízených je nenahlašovat. Nepřímo tak dochází k podkopávání bezpečnosti zaměstnanců a odškodňování pracovních úrazů je dále komplikováno. Navíc existence pracovních úrazů nezávisí na vůli zaměstnanců takto odměňovaných, ale v řadě případů na náhodě (např. mdloby, klopýtnutí, prasknutí v koleni při zvedání se z dřepu). Mzda i veškeré její složky mají být poskytovány za výkon práce, nikoli za skutečnosti, které zaměstnanci svým pracovním výkonem ovlivnit nemohou.
VYSVĚTLENO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Podle názoru předkladatele upravuje aktuální dikce § 103 odst. 1 písm. k) povinnost zaměstnavatele nepoužívat takového způsobu odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí újmy na zdraví a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, dostatečně komplexně a jednoznačně.
Toto ustanovení je navíc třeba vnímat v kontextu s dalšími ustanoveními směřujícími k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnance při práci, a to nejen v páté části zákoníku práce, ale např. také v § 300.
Další zpřesnění by při variabilitě pracovněprávních vztahů a druhů práce mohlo vést k nežádoucí kazuistice.
Formulace požadovaného doplnění § 103 odst. 1 písm. k) navíc není dostatečně jasná.
Připomínka byla připomínkovým místem uplatněna jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, jež byl diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce a byl zařazen mezi podněty určené k prodiskutování.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
78.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Nerovné zacházení při pásmovém odměňování (§ 123 odst. 6 písm. e))
V ustanovení § 123 odst. 6 písm. e) v části věty před středníkem i za středníkem se slova „pro zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb“ zrušují.
Odůvodnění:
Praxi zaměstnavatelů, kteří přistupují ke zvláštnímu určení platového tarifu téměř výlučně z ekonomických důvodů, neboť pásmové odměňování jim umožňuje v současném znění snížit platový tarif zaměstnance pod jeho zákonnou úroveň a dosáhnout tak nižšího objemu vyplácených platových prostředků, dnes brání platná právní úprava pouze ve zdravotnictví. Ke snížením platu zaměstnanců touto formou dochází však i v jiných odvětvích, zejména v oblasti kultury. Proto se navrhuje ochranu obsaženou v § 123 odst. 6 písmeno e) zákoníku práce, spočívající ve stanovení povinnosti s ohledem na zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace „určit výši platového tarifu určeného zvláštním způsobem nejméně ve výši odpovídající platovému tarifu, který zaměstnanci jinak přísluší podle platové třídy a platového stupně, do kterých je zařazen podle odstavců 1 až 5“, stanovit obecně pro všechny případy, kdy se „zvláštní způsob zařazení do platové třídy a určení platového tarifu pro zaměstnance“ používá. Navrhovaná úprava zabrání zhoršení postavení zaměstnanců, kteří nejsou spravedlivě odměňováni za vykonanou práci. Na zaměstnance je v rozporu s ustanovením § 346b odst. 2 zákoníku práce přenášeno zaměstnavatelské riziko ovlivněné zejména nedostatkem finančních prostředků na straně zaměstnavatele. Je proto třeba této nežádoucí praxi zaměstnavatelů zamezit tím, že nebudou moci zvláštním určením platového tarifu platový tarif zaměstnanci snížit. Navrhuje se, aby platový tarif mohl být určen zvláštním způsobem jen ve výši odpovídající platovému tarifu, který by jinak náležel zaměstnanci podle zákonných principů ustanovení § 123 odst. 1 až 5 zákoníku práce, tedy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací a podle doby dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby, nebo ve výši zvýšené. Také ve školách je nutno zamezit negativní praxi, že ředitelé určují výši platového tarifu nižší, než by náležela podle obecných pravidel. Touto změnou se rozšiřuje okruh zaměstnanců, jejichž výše platového tarifu určeného zvláštním způsobem musí být určena nejméně ve výši odpovídající platovému tarifu, který zaměstnanci jinak přísluší podle platové třídy a platového stupně, do kterých je zařazen. Nadále se tedy již nevztahuje pouze na zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb, ale na všechny zaměstnance uvedené v § 123 odst. 6 písm. e) zákoníku práce.
VYSVĚTLENO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Uplatnění zvláštního způsobu určení platového tarifu nemá za cíl zajistit zvýšení dispoziční pravomoci zaměstnavatelů s prostředky určenými na platy, ale má zohlednit skutečnost, že existují povolání nebo práce, při jejichž odměňování není určení platového stupně na základě započitatelné praxe praktické.
Podmínkou pro uplatnění zvláštního způsobu určení platového tarifu je, že se okruh zaměstnanců, jichž se zvláštní způsob určení platového tarifu týká, a pravidla pro určení platového tarifu sjednají v kolektivní smlouvě nebo je zaměstnavatel stanoví ve vnitřním předpisu. To znamená, že se se pravidla stanovená pro určení platového stupně podle započitatelné praxe nahradí jinými transparentními pravidly, která zajistí právní jistotu zaměstnance, pokud jde o podmínky odměňování jeho práce.
Je-li tento platový institut cíleně využíván k vyplácení nižších platových tarifů, není využíván v souladu s platnou úpravou v prováděcím nařízení vlády. To však není důvodem k takové změně zákona, která by ze zvláštního způsobu určení platového tarifu činila pouze nástroj k jednosměrnému navýšení platového tarifu zaměstnanců a neodpovídala by původnímu účelu, kterým bylo umožnit zaměstnavateli nahradit kritérium praxe jiným vhodnějším kritériem pro určení platového tarifu.
Připomínka byla připomínkovým místem uplatněna jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, jež byl diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce a byl zařazen mezi podněty určené k prodiskutování.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
79.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Odstranění rozdílného odměňování u odměn z dohody v platové sféře (§ 138)
Navrhujeme upravit znění § 138 věty druhé takto: „Pro poskytování odměny z dohody se u zaměstnavatelů odměňujících mzdou § 115 až 118 použijí obdobně, přičemž odměna z dohody se pro tyto účely posuzuje jako mzda. Pro poskytování odměny z dohody se u zaměstnavatelů odměňujících platem (§ 109 odst. 3) § 124 až 125, § 128 a § 135 použijí obdobně, přičemž odměna z dohody se pro tyto účely posuzuje jako plat.“
Odůvodnění:
V souvislosti s tzv. transpoziční novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 281/2023 Sb. a účinnou od 1. 10. 2023 došlo k přiblížení právní úpravy vykonávané v pracovním poměru a na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Tato skutečnost se projevila i v odměňování, kdy zaměstnancům vykonávajícím práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr přísluší právo na příplatky nebo náhradní volno, popř. náhrada odměny z dohody, za práci ve svátek, příplatek za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci o sobotách a nedělích.
Bohužel, nová právní úprava vzbuzuje v aplikační praxi četné výkladové problémy a může zakládat oprávněné obavy z porušování § 110 zákoníku práce, a tedy principu, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Konkrétně se jedná o skutečnost, že stávající dikce § 138 věta druhá stanoví sporné pravidlo, že „Pro poskytování odměny z dohody se § 115 až 118 použijí obdobně, přičemž odměna z dohody se pro tyto účely posuzuje jako mzda.“
Lze považovat za rozporné s § 110 zákoníku práce, aby zaměstnanci, kteří pracující na DPP či DPČ u zaměstnavatele tzv. platové sféry (§ 109 odst. 3 zákoníku práce), např. u poskytovatele zdravotnické záchranné služby, ve fakultní nemocnici apod., měli výši zákonných příplatků jinou (nižší) ve srovnání se spoluzaměstnanci vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty v pracovním poměru, a to jen proto, že práci vykonávají na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Stejně tak není důvod, aby zaměstnanci, kteří pracující na DPP či DPČ u zaměstnavatele tzv. platové sféry (§ 109 odst. 3 zákoníku práce), měli výši zákonných příplatků stanovenu ve výši, která se vztahuje na mzdovou (komerční) sféru, když ve skutečnosti pracují u zaměstnavatele odměňujícího platem.
Zatímco například příplatek za noční práci činí v tzv. platové sféře 20 % průměrného výdělku (§ 125 zákoníku práce), ve sféře mzdové (komerční) činí 10 % průměrného výdělku; současně je možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku (§ 116 zákoníku práce). Zátěž v podobě práce v noční době, a stejně tak práce v sobotu a neděli, ve svátek i ve ztíženém pracovním prostředí je přitom pro všechny zaměstnance stejná, bez ohledu na to, zda vykonávají práci v pracovním poměru nebo na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr.
Lze mít za to, že ustanovení § 110 zákoníku práce představuje klíčový výchozí postulát pro oblast odměňování v pracovněprávních vztazích, od něhož nelze odhlédnout, a to ani z hlediska odměňování zaměstnanců činných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v porovnání se zaměstnanci vykonávajícímu u téhož zaměstnavatele stejnou práci nebo práci stejné hodnoty v pracovním poměru. Z tohoto důvodu navrhujeme, aby právní úprava byla upravena tím způsobem, že zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr budou za účelem dodržení obecných principů rovnosti v odměňování poskytovány příplatky v té výši, která koresponduje s tím, v jaké sféře (zda mzdové či platové) je práce vykonávána
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
S ohledem na skutečnost, že právní úprava odměny z dohody je bližší mzdě než platu, a to především širší smluvní volností, odkazuje právní úprava příplatků, nově povinně poskytovaných jako složky odměny z dohody, na právní úpravu mzdy. Zaměstnavatel a zaměstnanec si mohou výši příplatku sjednat, přičemž musí respektovat jejich minimální výši. Při tomto sjednání musí zároveň postupovat v kontextu s dalšími ustanoveními zákoníku práce, kterými se řídí odměňování zaměstnanců a základními zásadami pracovněprávních vztahů. I v tomto případě je třeba uplatnit § 110 zákoníku práce, podle kterého zaměstnancům u zaměstnavatele přísluší za stejnou práci nejen stejná mzda a plat, ale výslovně je uvedena i odměna z dohody.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
80.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
Prokazování působnosti odborové organizace (§ 286 odst. 3 a 4)
V zájmu posílení sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání ČMKOS požaduje, aby bylo v zákoníku práce výslovně upraveno, že splnění podmínky působnosti odborové organizace u zaměstnavatele (3 zaměstnanci v pracovním poměru) lze prokázat prostřednictvím notářského osvědčení, jestliže zaměstnavatel toto prokázání vyžaduje.
K prokazování působení odborové organizace by obecně mělo docházet jen v případě, kdy to zaměstnavatel výslovně vyžaduje. ČMKOS nesouhlasí s přístupem, podle kterého musí být prokázání působení imanentní součástí oznámení odborové organizace o působení u zaměstnavatele. Jednak totiž tento požadavek nevyplývá z právní úpravy a je dovozován pouze judikatorně a jednak zbytečně komplikuje zahájení působení odborové organizace u zaměstnavatele tam, kde je zaměstnavatel s působením odborové organizace srozuměn a prokázání nepožaduje.
Vzhledem k principu presumpce poctivosti jednání (§ 7 občanského zákoníku) považuje ČMKOS obecně za nevhodné, že judikatura fakticky presumuje nepoctivost odborové organizace při oznámení působení u zaměstnavatele a dovodila, že samotné oznámení není dostatečné a tvrzenou skutečnost je nutné i prokázat. K prokazování pak musí docházet i v případech, kdy dochází například k pouhé přeměně odborové organizace (sloučení s jinou organizací, změna názvu apod.), zaměstnavatel je srozuměn s tím, že u něj odborová organizace dlouhodobě působí a prokázání jejího působení sám nevyžaduje.
Pouze pro případ, že zaměstnavatel z nějakého důvodu nedůvěřuje prohlášení odborové organizace o tom, že splňuje podmínky působení, má zákon předepisovat povinnost odborové organizace tuto tvrzenou skutečnost i prokázat.
Současně musí být v zákoně výslovně uvedeno, že zaměstnavatel je povinen poskytnout součinnost při prokázání působení odborové prostřednictvím vydání notářského osvědčení a je tak povinen nést náklady s vydáním notářského osvědčení spojené
VYSVĚTLENO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Povinnost prokázání působení odborové organizace dle aktuální judikatury je v souladu s úmyslem zákonodárce a považujeme za nutné v souladu s touto judikaturou postupovat. Nejvyšší soud České republiky v ve svém rozhodnutí 21 Cdo 863/2021 dospěl k závěru, že oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zák. práce je pracovněprávním jednáním ve smyslu ustanovení § 545 o. z., na které dopadají důvody neplatnosti. Obsahovými náležitostmi tohoto oznámení jsou jednak sdělení (údaje o tom), že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat (včetně údajů o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn jednat se zaměstnavatelem) a že alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, jednak doložení sdělovaných údajů. Oznámení, které tyto náležitosti nesplňuje, odporuje zákonu a je – vzhledem k tomu, že to vyžaduje smysl a účel zákona – neplatným právním jednáním (§ 580 odst. 1 o. z.). Na základě takového právního jednání oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele nevznikají.
Způsob prokázání působení odborové organizace, si může odborová organizace zvolit sama. Zákon prokázání prostřednictvím notářského osvědčení nezakazuje, tedy navrhovaná právní úprava by mohla být chápána jako kazuistická a nadbytečná. Připomínkovým místem není odůvodněno, proč by náklady s prokázáním působení odborové organizace měl nést zaměstnavatel.
Připomínka byla připomínkovým místem uplatněna jako podnět ke zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích, jež byl diskutován v rámci přípravy tzv. flexibilní novely zákoníku práce a byl zařazen mezi podněty určené k prodiskutování.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí.
81.
Zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS navrhuje upravit § 321 takto:
„(1) Odborové organizace dbají o dodržování tohoto zákona, zákona o zaměstnanosti, právních předpisů o bezpečnosti
a ochraně zdraví při práci a ostatních pracovněprávních předpisů.
(2) Na náklady vzniklé činností odborových organizací podle odst. 1 stát přispívá na základě dohody s odborovou organizací.“
VYSVĚTLENO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Připomínka může být diskutována jako podnět pro jednání sociálních partnerů při přípravě akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání (předvídaného v článku 4 odst. 2 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2022/2041ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii).
Upozorňujeme však na nedostatečnou rozpracovanost navrhovaného procesu státního příspěvku. Předkladateli není zcela jasné, zda se jedná o další zdroj finanční podpory odborovým organizacím vedle státního příspěvku, který je poskytován odborovým organizacím na základě § 320a ZP. Tento mechanismus je přitom hodnocen jako plně vyhovující.
V ustanovení není také definováno o jaké (jak početné či hierarchicky situované) odborové organizace by se jednalo. Pokud by tento příspěvek měl být adresován až k podnikovým odborovým organizacím, mohlo by dojít k zásadnímu zvýšení administrativní zátěže při správě a administraci příspěvku (oprávnění k podání návrhů aktivit k podpoře příspěvkem by bylo při rozšíření spektra podpory o podnikové vyjednávání násobně více) a zároveň rozmělnění výše podpory jednotlivých organizací.
MPSV jako současný administrátor podpory příspěvku § 320a ZP neshledává takový postup účelným ani hospodárným. Zároveň je MPSV přesvědčeno, že podporu kolektivního vyjednávání na podnikové úrovni by měly zajistit svazy odborových organizací a svazy zaměstnavatelů, které jsou oprávněny čerpat příspěvek § 320a ZP, a některé z aktivit podpořené příspěvkem cílit na podporu podnikového vyjednávání, např. zvyšováním kompetencí zástupců zaměstnanců i zaměstnavatelů, zpracováváním analýz a studií apod.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí
82.
Sociální dialog
Českomoravská konfederace odborových svazů
ČMKOS jednoznačně podporuje posílení sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání reagující na požadavky evropské směrnice o přiměřených minimálních mzdách skrze změny v zákoníku práce a zákoně o kolektivních vyjednávání.
Současně však ČMKOS doporučuje návrh novely doplnit o další změny se skutečným potenciálem k dalšímu zprůchodnění, zpřehlednění a obecné kultivaci sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání v České republice na základní i vyšší úrovni, a to především v oblastech:
a) zlepšení podmínek pro výkon činnosti odborových funkcionářů,
b) podpory rozšiřování kolektivního vyjednávání na vyšší úrovni,
c) přístupu zástupců zaměstnavatelů neúčastnících se kolektivního vyjednávání na vyšší úrovni k podpoře z veřejných rozpočtů a veřejným zakázkám,
d) širší možnosti spolurozhodování odborů.
Máme za to, že při uplatnění pouze původních návrhů předkladatele hrozí, že jeden z deklarovaných účelů novely a též cíle obsažené v evropské směrnici o přiměřených minimálních mzdách zůstanou nenaplněny.
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na zásadu legislativní hospodárnosti nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Navrhovaná opatření budou projednána se sociálními partnery, a bude-li pro ně vyslovena shoda, mohou být zahrnuta do Akčního plánu jako budoucí právní úprava. Akční plán na podporu KV bude vypracován MPSV ve lhůtě stanovené Evropskou komisí, tj. do 31. prosince 2025, která není totožná se lhůtou pro transpozici směrnice, která je s ohledem na její článek 17 stanovena do 15.11.2024. V akčním plánu budou popsány konkrétní kroky, které povedou k naplnění účelu směrnice.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí
83.
Českomoravská konfederace odborových svazů
Rozšíření kolektivního vyjednávání v rámci kolektivních smluv vyššího stupně
Z pohledu ČMKOS je nezbytné uzavírat kolektivní smlouvy vyššího stupně v širším rozsahu, než je tomu doposud. Z praxe vyplývá, že v řadě odvětví (automotive, hutnictví železa, vysoké školství atd.) není možné kolektivní smlouvy vyššího stupně uzavírat z důvodu, že na straně zaměstnavatelů neexistuje zástupce oprávnění kolektivně vyjednávat. I z tohoto důvodu navrhujeme, aby stát převzal určitou odpovědnost za motivování zaměstnavatelů k uzavírání těchto kolektivních smluv, např. odepřením přístupu k podpoře z veřejných rozpočtů či veřejným zakázkám těm, kteří se vyjednávání na vyšším stupni neúčastní.
NEAKCEPTOVÁNO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Nutno podotknout, že k posílení pokrytí kolektivními smlouvami vyššího stupně v odvětví vede i návrh úpravy § 7a zákona o kolektivním vyjednávání, který odstraňuje některé výjimky z působnosti KSVS rozšířené v odvětví.
Navrhované opatření bude projednáno se sociálními partnery, a bude-li pro něj vyslovena shoda, může být zahrnuto do Akčního plánu jako budoucí právní úprava. Akční plán na podporu KV bude vypracován MPSV ve lhůtě stanovené Evropskou komisí, tj. do 31. prosince 2025, která není totožná se lhůtou pro transpozici směrnice, která je s ohledem na její článek 17 stanovena do 15.11.2024. V akčním plánu budou popsány konkrétní kroky, které povedou k naplnění účelu směrnice. Role sociálních partnerů na přípravě akčního plánu bude nezastupitelná, proto lze očekávat i z jejich strany návrh četných opatření na podporu kolektivního vyjednávání. Akční plán by však měl být výsledkem dohody sociálních partnerů, proto v něm budou zapracována pouze opatření, na kterých se shodnou obě strany sociálního dialogu.
Upozorňujeme však na skutečnost, že kolektivní vyjednávání je v českém právním prostředí dobrovolný proces, do kterého nemůže být ani jedna smluvní strana nucena. Záleží tedy na rozhodnutí sociálních partnerů, zda budou chtít kolektivní vyjednávání efektivně zahájit a vést. Zejména do činnosti odborových organizací nemůže stát jakkoli zasahovat. Jednalo by se tak o porušení § 27 odst. 3 LZPS, který stanoví, že: „Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých“.
Cesta pozitivní motivace je jistě lepší než cesta sankce za nesoučinnost při kolektivním vyjednávání. O konkrétní podobě opatření je však třeba nadále diskutovat. Do této diskuze je třeba zapojit i další partnery (jako MMR – gestora oblasti veřejných zakázek). Lze si však představit i možnost, že se do výběrového řízení mohou přihlásit pouze zaměstnavatelé, kteří mají uzavřenou kolektivní smlouvu.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí
84.
Zákon o kolektivním vyjednávání
Českomoravská konfederace odborových svazů
Sankce za nesplnění povinností při kolektivním vyjednávání
ČMKOS požaduje stanovení (doplnění) sankce pro případ, kdy některá ze stran vyjednávání nesplní některou z povinností podle § 8 odst. 2 a 3.
Odůvodnění:
ČMKOS opakovaně upozorňuje na skutečnost, že úprava povinnosti odpovědět na návrh směřující k uzavření kolektivní smlouvy a povinnosti vzájemně spolu jednat a poskytovat si další požadovanou součinnost, má imperfektní charakter. V podstatě zde chybí reálná vynutitelnost uvedených povinností v případě, kdy některá ze stran odmítá svou povinnost splnit (neodpoví na návrh kolektivní smlouvy, nejedná o kolektivní smlouvě, neposkytuje nezbytnou součinnost).
Jednou z povinností vyplývajících pro členské státy ze směrnice o přiměřených minimálních mzdách je povinnost směřovat k vyššímu pokrytí kolektivními smlouvami. ČR je proto povinna v rámci implementace směrnice přijímat aktivní opatření směřující k tomu, aby bylo uzavíráno více kolektivních smluv a aby kolektivní smlouvy byly závazné pro větší počet zaměstnanců.
Jedním z takových opatření by podle názoru ČMKOS měla být faktická vynutitelnost povinnosti reagovat na návrh směřující k uzavření kolektivní smlouvy, jakož i povinností účastnit se kolektivního vyjednávání a poskytovat nezbytnou součinnost. Zkušenosti ukazují, že samotná úprava těchto povinností v zákoně o kolektivním vyjednávání není dostatečná. Konkrétně odborové organizace se velmi často setkávají s případy, kdy zaměstnavatel na návrh směřující k uzavření kolektivní smlouvy reaguje se značným prodlením, případně nereaguje vůbec.
ČMKOS doplňuje, že v případě doplnění nepříznivých následků porušení uvedených povinností je připravena vést dialog i o délky lhůty pro odpověď na návrh kolektivní smlouvy. ČMKOS připouští, že stávající 7denní lhůta (7 pracovních dnů) pro odpověď je velmi přísná a v některých případech ne zcela realistická. Lze proto uvažovat o rozumném prodloužení této lhůty tak, aby jedna i druhá strana dostala dostatečný prostor k tomu, aby se seznámila s obsahem obdrženého návrhu a zvážila jeho důsledky.
ČMKOS konkrétně navrhuje dva možné směry úpravy nepřiznivých následků porušení některé z povinností podle § 8 odst. 2 a 3 zákona o kolektivním vyjednávání, a to:
a) Konstrukci nového přestupku spojeného s možností uložení pokuty v zákoně o inspekci práce.
b) Úpravu definice kolektivního právního sporu tak, aby v případě porušení povinností podle § 8 odst. 2 a 3 zákona o kolektivním vyjednávání vznikla domněnka existence kolektivního sporu o uzavření kolektivní smlouvy.
Uplatnění uvedených nástrojů se vzájemně nevylučuje a ČMKOS za optimální variantu považuje přijetí obou společně.
K písm. a):
Z ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce lze dovodit, že orgány inspekce práce mohou a mají kontrolovat dodržování povinností vyplývajících ze zákona o kolektivním vyjednávání. Vzhledem k absenci úpravy přestupku ale fakticky nemůže kontrola ze strany orgánů inspekce práce v současné době přispět k napravení stavu, kdy jedna ze stran nereaguje ne návrh kolektivní smlouvy nebo odmítá jednat.
K písm. b):
ČMKOS navrhuje doplnit, aby situace, kdy některá ze stran neplní svou povinnost podle § 8 odst. 2 a 3 zákona o kolektivním vyjednávání, byla spojena se vznikem domněnky existence kolektivního právního sporu o uzavření kolektivní smlouvy. Taková konstrukce směřovala k možnosti uplatnění nástrojů řešení kolektivního sporu, počínaje řízením před zprostředkovatelem.
V daném případě by se neměla uplatit lhůta podle § 11 odst. 2 věty třetí zákona o kolektivním vyjednávání, aby nemuselo docházet ke zbytečnému prodlužování body, kdy kolektivní vyjednávání fakticky neprobíhá, protože jedna ze stran jednat odmítá.
VYSVĚTLENO.
S ohledem na koncepci novelizovaného právního předpisu, zásadu legislativní hospodárnosti a zákazu legislativních přílepků nebudou do návrhu zákona zapracovány připomínky uplatněné nad rámec návrhu zákona.
Tento návrh lze projednat se sociálními partnery a pokud pro něj bude panovat shoda, lze jej zapracovat do Akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání. Akční plán na podporu KV bude vypracován MPSV ve lhůtě stanovené Evropskou komisí, tj. do 31. prosince 2025, která není totožná se lhůtou pro transpozici směrnice, která je s ohledem na její článek 17 stanovena do 15.11.2024. V akčním plánu budou popsány konkrétní kroky, které povedou k naplnění účelu směrnice. Role sociálních partnerů na přípravě akčního plánu bude nezastupitelná, proto lze očekávat i z jejich strany návrh četných opatření na podporu kolektivního vyjednávání. Akční plán by však měl být výsledkem dohody sociálních partnerů, proto v něm budou zapracována pouze opatření, na kterých se shodnou obě strany sociálního dialogu.
Upozorňujeme však na skutečnost, že kolektivní vyjednávání je v českém právním prostředí dobrovolný proces, do kterého nemůže být ani jedna strana nucena. Záleží tedy na rozhodnutí sociálních partnerů, zda budou chtít kolektivní vyjednávání efektivně zahájit a vést. Zejména do činnosti odborových organizací nemůže stát jakkoli zasahovat. Jednalo by se tak o porušení § 27 odst. 3 LZPS, který stanoví, že: „Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých“.
Vyjádření ČMKOS:
Připomínkové místo bere návrh vypořádání připomínky na vědomí
Pořadí
Připomínkové místo
Kontakt
tel. 1
tel. 2
mail
1.
Asociace samostatných odborů
Ing. Naděžda Pikierská, CSc.
737 274 044
pikierska.nadezda@ospzv-aso.cz
2.
Český báňský úřad
Mgr. Jakub Suchomel
221 775 343
jakub.suchomel@cbusbs.cz
Mgr. Martina Kostková
221 775 325
martina.kostkova@cbusbs.cz
3.
Český úřad zeměměřičský a katastrální
Mgr. Lenka Vrzalová
284 041 287
734 393 754
lenka.vrzalova@cuzk.cz
4.
ČMKOS
Jan Čermák
733 619 156
pravni@cmkos.cz
5.
Hospodářská komora ČR
Kateřina Kozáková
266 721 405
602 236 984
kozakova@komora.cz
6.
Kancelář veřejného ochránce práv
JUDr. Iva Palkovská, Ph.D
542 542 247
palkovska@ochrance.cz
7.
Karlovarský kraj
Lenka Chvátalová
354 222 245
736 650 362
lenka.chvatalova@kr-karlovarsky.cz
8.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
Dr. Jan Zikeš
222 324 985
775 15 77 50
zikes@kzps.cz
Mgr. Luděk Mazuch
224 109 256
mazuch@kzps.cz
9.
Ministerstvo financí
JUDr. Kamila Ševčíková
257 042 534
Kamila.Sevcikova@mfcr.cz
Ing. Libor Santner
257 042 155
Libor.Santner@mfcr.cz
JUDr. Zdeněk Lankaš
257 042 262
Zdenek.Lankas@mfcr.cz
Mgr. Jan Křivanec
296 851 875
703 176 055
Jan.Krivanevc@fs.mfcr.cz
10.
Ministerstvo kultury
Mgr. Lucie Šimková
257 085 336
lucie.simkova@mkcr.cz
11.
Ministerstvo obrany
Lucie Vojtíšková
vojtiskoval@army.cz
12.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ing. Vlastimil Vlček
224 853 326
vlcekvl@mpo.cz
Mgr. Martin Horyna
224 852 092
horyna@mpo.vcz
13.
Ministerstvo spravedlnosti
Mgr. Zdeňka Přenosilová
221 997 355
737 244 290
zprenosilova@msp.justice.cz
JUDr. Jeroným Tejc
jtejc.@grvs.justice.cz
14.
Ministerstvo vnitra
Mgr. Lucie Jakubčíková
974 817 346
725 812 401
lucie.jakubcikova@mvcr.cz
15.
Ministerstvo zdravotnictví
Mgr. Eva Vozábová
224 972 765
eva.vozabova@mzcr.cz
16.
Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
Mgr. Melichar Zdeněk
224 002 380
melichar.zdenek@vlada.cz
MUDr., Mgr. Wagner Filip
224 002 387
wagner.filip@vlada.cz
Mgr. Kristýna Hondlíková
603 144 355
hondlikova.kristyna@vlada.cz
17.
Moravskoslezský kraj
Mgr. Silvie Janečková
595 622 255
silvie.janeckova@msk.cz
18.
Sdružení místních samospráv ČR
Mgr. Jindra Tužilová
777 83 93 73
tuzilova@smscr.cz
Ing. Adéla Palíšková
paliskova@smscr.cz
Mgr. Dominik Hrubý
hruby@smscr.cz
19.
Svaz měst a obcí ČR
Mgr. Claudia Šrámek (Varhol)
721 367 537
sramek@smocr.cz
20.
Svaz průmyslu a dopravy ČR
Mgr. Dagmar Kužvartová
225 279 306
601 390 491
dkuzvartova@spcr.cz
Mgr. Ing. Blanka Šefránková
bsefrankova@spcr.cz
21.
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
Mgr. Jakub Machytka
727 956 059
jakub.machytka@uzs.cz
Bc. Vít Jásek
724 508 701
vit.jasek@uzs.cz
22.
ÚVCR – SEZ
Jiří Blažek
224 002 184
734 354 583
blazek.jiri@vlada.cz
23.
ÚVCR - VÚV
Mgr. Michael Glogr
224 002 405
glogr.michael@vlada.cz
24.
ÚVČR-KOM
Mgr. Michaela Hrušková
296 153 253
hruskova.michaela@vlada.cz
2