Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCWHBH33R najdete zde


                VI.

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony


Ministerstvo práce a sociálních věcí
2023
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE
SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA

	1. Základní identifikační údaje

	Název návrhu: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

	Zpracovatel / zástupce předkladatele:
MPSV
	Předpokládaný termín nabytí účinnosti 
(v případě dělené účinnosti rozveďte):
07.2024
     

	Implementace práva EU:  |_| ANO  |_| NE. Pokud ano, uveďte:
- termín stanovený pro implementaci: 11.2024
- zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU:  |_| ANO  |_| NE

	2. Cíl návrhu zákona 

	Ve vztahu k minimální mzdě a podpoře kolektivního vyjednávání je cílem předkládaného návrhu 1) transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii, 2) naplnit programové prohlášení vlády v podobě zavedení automatické valorizace minimální mzdy a 3) naplnit požadavky zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů a jejich dojednaných prvků valorizačního mechanismu minimální mzdy.
V návaznosti na změny způsobu stanovení minimální mzdy se navrhuje upravit nebo zrušit podobu právní úpravy nejnižších úrovní zaručené mzdy. 
Rovněž se navrhuje zrušit povinnost zaměstnavatele vydávat písemný rozvrh čerpání dovolené.
Dalším důvodem je úprava dodatkové dovolené. Navrhovaná změna se týká konkrétně ustanovení § 215 odst. 4 písm. e) a g) zákoníku práce. 
Podle stávajícího znění písm. e) daného ustanovení zákon přiznává dodatkovou dovolenou pracovníkům jako jsou vychovatelé provádějící výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako jsou zdravotničtí pracovníci pracující ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky poskytující zdravotní služby osobám ve výkonu vazby, ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo ve výkonu zabezpečovací detence. Návrh nově rozšiřuje nárok na dodatkovou dovolenou i pro zdravotnické pracovníky státní příspěvkové organizace zřízené podle zvláštního zákona [§ 4d zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky].
Podle stávajícího znění zákoníku práce mají nárok na dodatkovou dovolenou z důvodu konání zvlášť obtížné práce podle § 215 zákoníku práce rovněž osoby, které „pracují ve Vězeňské službě České republiky v přímém styku s obviněnými ve výkonu vazby nebo odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,“ [§ 215 odst. 4 písm. g)]. 
Uvedené ustanovení zákoníku práce se tak nevztahuje na pracovníky Probační a mediační služby, ačkoliv ti jsou rovněž podle § 7 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů v rámci zákonné působnosti při zajištění výkonu trestů na svobodě (probace) a zprostředkování řešení konfliktu (mediace) v přímém styku s obviněnými a odsouzenými. Povaha a náročnost jejich práce tedy koresponduje se smyslem a účelem institutu dodatkové dovolené, když tato je přiznána zaměstnancům Vězeňské služby České republiky, ale zaměstnancům Probační a mediační služby nikoliv (při zachování podmínky přímého styku s obviněnými a odsouzenými vykonávající trest na svobodě alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby). 
 Cílem navrhované právní úpravy je sjednocení okruhu zaměstnanců s obdobnou pracovní náplní, kterým bude příslušet dodatková dovolená.  

	3. Agregované dopady návrhu zákona

	3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty:  |_| ANO  |_| NE

	Návrh ve vztahu k novému valorizačnímu mechanismu minimální mzdy nemá žádné finanční dopady na státní ani ostatní veřejné rozpočty, protože stanovuje samotný mechanismus úpravy minimální mzdy, ale neobsahuje konkrétní parametrické nastavení. Navrhovaná změna se týká postupu vlády při stanovení minimální mzdy.  

	3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR:  |_| ANO  |_| NE

	Pokud ano, specifikujte. 

	3.3 Dopady na podnikatelské prostředí:  |_| ANO  |_| NE

	Pro zaměstnavatele navrhovaný nový valorizační mechanismus minimální mzdy představuje vyšší míru předvídatelnosti ve vývoji minimální mzdy. Návrhem úpravy je stanoven samotný mechanismus valorizace minimální mzdy, ale neobsahuje žádné konkrétní parametrické nastavení. Navrhovaná změna se týká postupu vlády při stanovení minimální mzdy a nemá pro zaměstnavatele žádné finační dopady.
Návrh podpoří kolektivní vyjednávání a v případě zrušení institutu zaručené mzdy přinese snížení administrativní zátěže podnikatelským subjektům a podporu principu smluvní volnosti při sjednávání mezd zaměstnanců. 

	3.4 Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky:  |_| ANO  |_| NE

	-

	3.5 Sociální dopady:  |_| ANO  |_| NE 

	Pozitivní - Návrh valorizačního mechanismu má přispět k dosažení důstojné životní úrovně zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou, k jejímu pravidelnému zvyšování, což umožňuje pokrýt vyšší podíl životních nákladů na zabezpečení základních životních potřeb z vlastních pracovních příjmů zaměstnanců.
Pozitivní – zvýšení nároku na dodatkovou dovolenou zaměstnance při splnění zákonných podmínek.

	3.6 Dopady na rodiny:  |_| ANO  |_| NE 

	V případě domácností, kde jsou osoby s příjmem plynoucím z pracovněprávního vztahu, lze dopady návrhu vyhodnotit totožně jako u sociálních dopadů.
Nepochybně pozitivní dopad má navrhovaná změna právní úpravy dodatkové dovolené na rodiny nově vymezeného okruhu zaměstnanců.

	3.7 Dopady na spotřebitele:  |_| ANO  |_| NE

	Pokud ano, specifikujte.

	3.8 Dopady na životní prostředí:  |_| ANO  |_| NE

	Pokud ano, specifikujte.

	3.9 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů:  |_| ANO  |_| NE

	Navržený valorizační mechanismus je ve vztahu k rovnosti žen a mužů neutrální.
Nicméně vzhledem ke struktuře mužů a žen odměňovaných minimální mzdou může její pravidelné zvyšování na základě nového valorizačního mechanismu více pomoci ženám, přispět tak ke snížení rozdílu v oblasti odměňování mezi muži a ženami a v nepřímém důsledku mít pozitivní dopad na rovnost žen a mužů.
Stanovení srovnatelných nejnižších úrovní zaručené mzdy pro všechny zaměstnance přispívá k zajištění zásady stejné mzdy za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty a snižuje riziko mzdové diskriminace.

	3.10 Dopady na výkon státní statistické služby:  |_| ANO  |_| NE

	Pokud ano, specifikujte.

	3.11 Korupční rizika:  |_| ANO  |_| NE

	Pokud ano, specifikujte.

	3.12 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu:  |_| ANO  |_| NE

	Pokud ano, specifikujte.


OBSAH MATERIÁLU	

SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA	2
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE	8
1. Důvod předložení a cíle	8
1.1 Název	8
1.2 Definice problému a popis cílového stavu	8
2. Analýza k jednotlivým tematickým okruhům dle požadavků hodnocení dopadů regulace	8
2.1 Valorizační mechanismus	8
a.	Definice problému	9
b.	Popis existujícího právního stavu v dané oblasti	11
c.	Identifikace dotčených subjektů	14
d.	Popis cílového stavu	14
e.	Zhodnocení rizika	16
f.	Návrh variant řešení	16
g.	Vyhodnocení nákladů a přínosů	24
h.	Návrh řešení	32
2.2	Podpora kolektivního vyjednávání - § 24, § 27 a § 320a zákoníku práce a § 7a zákona o kolektivním vyjednávání	33
Pluralita odborových organizací v rámci kolektivního vyjednávání– změna ustanovení § 24 ZP	34
a.	Definice problému	34
b.	Popis cílového stavu	35
c.	Identifikace dotčených subjektů	35
d.	Popis cílového stavu	36
e.	Zhodnocení rizika	36
f.	Návrh variant řešení	36
g.	Vyhodnocení nákladů a přínosů	38
h.	Návrh řešení	39
Rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně – změna § 7a zákona o kolektivním vyjednávání	40
a.	Definice problému	40
b.	Popis existujícího právního stavu	40
c.	Identifikace dotčených subjektů	40
d.	Popis cílového stavu	40
e.	Zhodnocení rizika	41
f.	Návrh variant řešení	41
g.	Vyhodnocení nákladů a přínosů	41
h.	Návrh řešení	43
2.3	Kolize kolektivních smluv (KSVS a KSVS s rozšířenou závazností v odvětví) - změna § 27 ZP	43
a.	Definice problému	43
b.	Popis existujícího právního stavu	43
c.	Identifikace dotčených subjektů	43
d.	Popis cílového stavu	44
e.	Zhodnocení rizika	44
f.	Návrh variant řešení	44
g.	Vyhodnocení nákladů a přínosů	44
h.	Návrh řešení	45
2.4	Rozšíření státního příspěvku pro sociální partnery na jednání na odvětvové úrovni - změna § 320a písm. a) ZP	45
a.	Definice problému	45
b.	Popis existujícího právního stavu	45
c.	Identifikace dotčených subjektů	46
d.	Popis cílového stavu	46
e.	Zhodnocení rizika	46
f.	Návrh variant řešení	46
g.	Vyhodnocení nákladů a přínosů	46
h.	Návrh řešení	47
2.5	Nejnižší úrovně zaručené mzdy	47
a.	Definice problému	47
b.	Popis existujícího právního stavu	47
c.	Identifikace dotčených subjektů	48
d.	Popis cílového stavu	50
e.	Zhodnocení rizika	51
f.	Návrh variant řešení	51
g.	Vyhodnocení nákladů a přínosů	52
h.	Návrh řešení	54
2.6	Vypuštění povinnosti zaměstnavatele vydávat písemný rozvrh čerpání dovolené	55
a.	Definice problému	55
b.	Popis existujícího právního stavu	55
c.	Identifikace dotčených subjektů	55
d.	Popis cílového stavu	56
e.	Zhodnocení rizika	56
f.	Návrh variant řešení	56
g.	Vyhodnocení nákladů a přínosů	57
h.	Návrh řešení	57
2.7	Dodatková dovolená pro zdravotnické pracovníky státní příspěvkové organizace Ministerstva spravedlnosti	57
a.	Definice problému	58
b.	Popis existujícího právního stavu	58
c.	Identifikace dotčených subjektů	58
d.	Popis cílového stavu	59
e.	Zhodnocení rizika	59
f.	Návrh variant řešení	59
g.	Vyhodnocení nákladů a přínosů	60
h.	Návrh řešení	60
3.	Implementace doporučené varianty a vynucování	60
4.	Přezkum účinnosti regulace	60
5. Konzultace a zdroje dat	61
6. Kontakt na zpracovatele RIA	61
Literatura	61
 

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE
	
1. Důvod předložení a cíle 
1.1 Název
Zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
1.2 Definice problému a popis cílového stavu
Článek 17 směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 
o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii požaduje přijmout opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí do 15. listopadu 2024. 
Cíle návrhu jsou následující:
1. Transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v EU.
2. Zavést automatickou valorizaci zákonem stanovené minimální mzdy (obsaženo v Programovém prohlášení vlády).
3. Naplnit požadavky zástupců zaměstnanců, zástupců zaměstnavatelů a jejich dojednaných prvků valorizačního mechanismu minimální mzdy.
Základním smyslem změny dosavadní právní úpravy je nastavit nový valorizační mechanismus minimální mzdy tak, aby byla minimální mzda zvyšována pravidelně a aby výše minimální mzdy a její vývoj byly předvídatelné na základě stanovené a se sociálními partnery projednané cílené relace minimální a průměrné mzdy pro dané období.
Současně se navrhuje přijmout opatření na podporu kolektivního vyjednávání k provedení transpozice směrnice. 
V návaznosti na zavedení valorizačního mechanismu minimální mzdy a opatření na podporu kolektivního vyjednávání je nutné rozhodnout o podobě právní úpravy zaručené mzdy, která je v současné podobě navázaná na minimální mzdu.
V rámci snižování administrativní zátěže zaměstnavatelů se navrhuje zrušit povinnost zaměstnavatele vytvářet písemný rozvrh dovolené. 
2. Analýza k jednotlivým tematickým okruhům dle požadavků hodnocení dopadů regulace
2.1 Valorizační mechanismus
Definice problému
Úroveň minimální mzdy patří dlouhodobě v České republice k nejnižším v rámci zemí Evropské unie. Za tento fakt je ČR opakovaně kritizována mimo jiné také Evropskou komisí. Zákonem je minimální mzda stanovena ve 21 z 27 států Evropské unie. V ostatních státech (např. skandinávských zemích) je regulace minimálních mezd stanovena závazností kolektivního vyjednávání. K 1. lednu 2023 převyšuje úroveň minimální mzdy podle Eurostatu hranici 1 700 euro v šesti zemích, jedná se o Lucembursko, Německo, Belgii, Nizozemsko, Irsko a Francii. Minimální mzdu mezi 800 až 1 700 euro pobírají zaměstnanci v šesti zemích, tj. v Řecku, na Maltě, v Litvě, Portugalsku, Španělsku a Slovinsku. V ostatních devíti zemích EU – Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku, Lotyšsku, Slovensku, Chorvatsku, České republice, Estonsku a Polsku se její výše pohybuje v rozmezí 399 euro až 746 euro. V České republice je úroveň minimální mzdy i přes její dynamičtější zvyšování v posledních letech stále velmi nízká. K 1. lednu 2023 podle databáze Eurostatu činila 717 euro, což je přes dílčí zlepšení sedmá nejnižší úroveň ze sledovaných zemí. Po zohlednění cenových hladin v jednotlivých zemích v podobě standardu kupní síly (PPS) bylo postavení ČR v mezinárodním srovnání stejné, tj. po Bulharsku, Lotyšsku, Slovensku, Estonsku, Řecku a Maďarsku rovněž sedmé nejnižší. Výše minimální mzdy ve standardu kupní síly činí v České republice a Maďarsku 948 PPS, v Řecku 947 PPS, Estonsku 834 PPS, na Slovensku 780 PPS a Lotyšsku 776 PPS. Nejnižší minimální mzdu 717 PPS má Bulharsko. Podrobný přehled o výši minimálních mezd ve vybraných zemích EU v eurech a standardu kupní síly (PPS) od roku 2010 je uveden v následujících dvou tabulkách a grafu:


V závislosti na různých představách o úrovni minimální mzdy a z toho vyplývajících cílech se přístupy uplatňované v minulosti v České republice ke zvyšování minimální mzdy velmi výrazně měnily. To bylo umožněno i právní úpravou danou zákoníkem práce, která nestanovila konkrétní pravidla ani závazný termín pro zvyšování minimální mzdy. Střídala se tak období s nedostatečným nebo nízkým nárůstem minimální mzdy s obdobími jejího vyššího růstu. Vývoj minimální mzdy byl velmi obtížně předvídatelný a byl příčinou opakujících se rozporů mezi sociálními partnery. Navíc docházelo k situacím, kdy minimální mzda vzhledem ke své velmi nízké úrovni přestávala plnit svoje základní funkce. O konkrétní výši minimální mzdy pro následující kalendářní rok bylo mnohdy rozhodováno až koncem kalendářního roku, což bylo předmětem kritiky zejména ze strany některých zaměstnavatelů, kteří upozorňovali na obtížnost plánování mzdových nákladů.
Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Minimální mzda je upravena § 111 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a je definována jako nejnižší přípustná výše odměny, kterou je povinen zaměstnavatel poskytnout za práci svému zaměstnanci. Výši minimální mzdy a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
V závislosti na různých představách o úrovni minimální mzdy a z toho vyplývajících cílech se přístupy uplatňované v minulosti ke zvyšování minimální mzdy velmi výrazně měnily. To umožňuje zmíněná současná právní úprava zákoníku práce, která nestanoví konkrétní pravidla ani závazné časové lhůty pro zvyšování minimální mzdy. Vývoj minimální mzdy je nerovnoměrný a střídají se období s nedostatečným nárůstem minimální mzdy s obdobími jejího vyššího růstu. Popsaný vývoj lze ilustrovat následujícím vývojem – v roce 2020 došlo vlivem intenzivnějšího nárůstu minimální mzdy z předchozích let k překonání (ve srovnatelné časové řadě průměrné mzdy od roku 2000) do té doby nejvyššího zaznamenaného podílu minimální a průměrné mzdy z roku 2006, ve kterém tento podíl činil 39,7 %. Po stagnaci minimální mzdy v letech 2007 až 2012 došlo k poklesu uvedeného podílu o 7,8 p. b. na 31,9 %. S postupným zvyšováním minimální mzdy v letech 2013, 2015 až 2020 tento podíl nepřetržitě narůstal a v roce 2020 dosáhl úrovně 40,4 %. V roce 2021 došlo k jeho mírnému poklesu na 39,7 % a podle posledních dostupných údajů tento podíl dosáhl 40,2 % v roce 2022. Podrobný přehled o vývoji minimální a průměrné mzdy a jejich vzájemného podílu od roku 2000 je uveden v následující tabulce a grafu:


Vývoj úrovně minimální mzdy se projevil i v podílu minimální mzdy a průměrné mzdy v průmyslu, stavebnictví a službách, který sleduje a publikuje (s určitým časovým zpožděním) v mezinárodním srovnání za vybrané země Eurostat. Podle posledních dostupných údajů za rok 2022 patřil tento podíl v ČR k nejnižším a činil 40,0 %. Nižší byl zaznamenán pouze v Bulharsku (39,2 %), Lotyšsku (38,9 %) a Estonsku (38,7 %). Naopak nejvyšší podíl byl zaznamenán ve Slovinsku (59,4 %), Portugalsku (52,9 %), Lucembursku a Polsku (oba shodně 47,9 %) - podrobný přehled viz následující tabulku:

Počet zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou se týká jejich malého počtu. Podle posledních dostupných údajů za rok 2022 z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) vyplývá, že minimální mzdou je odměňováno cca 3,3 % zaměstnanců, tj. 118 tis.
Identifikace dotčených subjektů
· zaměstnanci odměňovaní minimální mzdou
· zaměstnavatelé
· veřejná správa
Popis cílového stavu
Cíle návrhu zavedení valorizačního mechanismu minimální mzdy v zákoníku práce:
1. Transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v EU.
· Pravidelně zvyšovat minimální mzdu a dosáhnout její přiměřené výše a tím přispět k dosažení důstojné životní úrovně zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou, což umožní pokrýt vyšší podíl životních nákladů na zabezpečení základních životních potřeb z vlastních pracovních příjmů zaměstnanců.
2. Zavést automatickou valorizaci zákonem stanovené minimální mzdy (obsaženo v Programovém prohlášení vlády).
· Nastavit tuto valorizaci tak, aby výše minimální mzdy byla dopředu odhadnutelná a vývoj minimální mzdy předvídatelný.
· Výsledkem této valorizace by mělo být dosaženo cílené relace minimální a průměrné mzdy.
3. Naplnit požadavky zástupců zaměstnanců, zástupců zaměstnavatelů a jejich dojednaných prvků valorizačního mechanismu minimální mzdy.
Základním smyslem změny dosavadní právní úpravy je nastavit nový valorizační mechanismus minimální mzdy tak, aby byla minimální mzda zvyšována pravidelně a aby výše minimální mzdy a její vývoj byly předvídatelné na základě stanovené a se sociálními partnery projednané cílené relace minimální a průměrné mzdy pro dané období.
Východiska pro nový valorizační mechanismus minimální mzdy
1. Povinnost transponovat směrnici EP a Rady o přiměřených minimálních mzdách v EU. Přijetím této směrnice došlo ke vzniku nových faktorů, které musí být zohledněny při zavedení nového valorizačního mechanismu minimální mzdy.
· Podle směrnice musí členské státy se zákonnými minimálními mzdami zavést nezbytné postupy ke stanovování a pravidelnou aktualizaci minimálních mezd. Stanovování a aktualizace těchto mezd se řídí kritérii nastavenými tak, aby podpořila jejich přiměřenost s cílem dosáhnout důstojné životní úrovně, omezit chudobu pracujících, podporovat sociální soudržnost a vzestupnou sociální konvergenci a snížit rozdíly v odměňování žen a mužů. Členské státy mají vymezit tato kritéria v souladu se svými vnitrostátními postupy. Vnitrostátní kritéria pro stanovení minimální mzdy musejí zohledňovat:
· kupní sílu zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady,
· obecnou úroveň mezd a jejich rozdělení,
· tempo růstu mezd,
· dlouhodobou vnitrostátní míru produktivity a její vývoj.
· Směrnice umožňuje členským státům použít automatický mechanismus valorizace zákonných minimálních mezd, který je založen na jakémkoliv vhodném kritériu nebo kritériích a který je v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi, pokud jeho uplatňování nevede ke snížení zákonné minimální mzdy.
· Směrnice rozlišuje automatickou indexaci a aktualizaci samotného mechanismu. Zatímco ke zvýšení může docházet každý rok automaticky, tak samotný mechanismus musí být aktualizován minimálně jednou za čtyři roky. Aktualizací může v tomto kontextu být i evaluace samotného rámce. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v praxi nelze stanovit časově neomezený automatický valorizační mechanismus minimální mzdy, protože musí být umožněno, aby mohlo dojít alespoň jednou za čtyři roky k aktualizaci mechanismu. 
· Členské státy musí stanovit a využít tzv. orientační referenční hodnotu, podle které je posuzována přiměřenost minimální mzdy. Referenční hodnoty členských států EU mohou např. odpovídat mezinárodně užívaným úrovním 50 % průměrné hrubé mzdy a 60 % mediánové mzdy nebo se může jednat o národní referenční hodnoty. Nemusí se ani jednat o určitou relaci k průměrné nebo mediánové mzdě, ale je možné využít i vazbu na jiné indikátory – například srovnání s hranicí příjmové chudoby nebo s kupní sílou minimální mzdy. Orientační referenční hodnota není podle Evropské komise cílem a členské státy nemají povinnost ji dosáhnout, ale mají na ni odkazovat pro účely porovnání své stávající úrovně minimální mzdy ve vztahu k hodnocení její přiměřenosti. Směrnicí doporučené úrovně (50 % průměrné hrubé mzdy a 60 % mediánové mzdy) jsou výsledkem analýzy prezentované v dopadové zprávě (Impact assessment), která byla Komisí publikována v roce 2020, a jež byla obecně platná pro EU. Nejednalo se tedy o úrovně doporučené pro jakýkoliv konkrétní členský stát EU. Podle metodických konzultací s experty Evropské komise se rovněž musí jednat o jednu konkrétní hodnotu a nemůže se jednat o interval.
2. Požadavky zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů na valorizační mechanismus pro výpočet minimální mzdy:
· Vycházet z predikce průměrné hrubé nominální mzdy v národním hospodářství na následující kalendářní rok publikované Ministerstvem financí.
· Stanovit příslušný koeficient (koeficienty) na dvouleté období dopředu, aby bylo dosaženo cílené relace minimální a průměrné mzdy.
· Umožnit vládě reagovat na neočekávanou změnu ekonomických podmínek.
· Stanovit konkrétní výši tzv. orientační referenční hodnoty, podle které je posuzována přiměřenost minimální mzdy.
Zhodnocení rizika
Nepřijetím navrhované nové úpravy valorizace minimální mzdy by nedošlo k požadované transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady o přiměřených minimálních mzdách v EU, což by vedlo k tomu, že Komise zahájí řízení o porušení smlouvy. ČR by se tak vystavila riziku sankcí. Výše pokuty a penále se odvíjí od délky doby, po kterou členský stát neplnil povinnost vyplývající pro něj z unijního práva, závažnosti porušení povinnosti a národního koeficientu.  Zároveň by nebyl splněn příslušný bod programového prohlášení vlády a nebyly by naplněny požadavky zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů na nový valorizační mechanismus minimální mzdy.
Návrh variant řešení
Valorizačním mechanismem využitý mzdový indikátor
Varianta 0
Zachování současného stavu, tj. neměnit právní úpravu § 111 zákona č. 262/2006 Sb. Minimální mzda je zvyšována nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen.
Varianta 1
Základní měsíční sazbu minimální mzdy se navrhuje pro příslušný kalendářní rok odvozovat od predikce výše průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství (na přepočtené počty zaměstnanců) na následující kalendářní rok publikované Ministerstvem financí a příslušného koeficientu stanoveným nařízením vlády pro daný kalendářní rok v takové výši, aby minimální mzda dosahovala v běžném roce vytyčené cílené relace minimální a průměrné mzdy. Vláda by mohla stanovit pro každý rok daného období odlišný koeficient. Tzn. v zákoníku práce je stanoven mechanismus výpočtu minimální mzdy, jsou definovány podmínky stanovení koeficientů, frekvence stanovení koeficientů, nutnost zohlednění povinných kritérií přiměřenosti (tj. kupní sílu zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady, obecnou úroveň mezd a jejich rozdělení, tempo růstu mezd, dlouhodobou vnitrostátní míru produktivity a její vývoj) a zároveň obsahuje nezbytnost konzultací v rámci celého procesu se sociálními partnery prostřednictvím Rady hospodářské a sociální dohody ČR. Stanovení samotných koeficientů je pro dané období úkolem vlády prostřednictvím prováděcího předpisu v podobě nařízení vlády. MPSV pro tento účel vypracuje analýzu přiměřené úrovně minimální mzdy a na základě toho navrhne po projednání se sociálními partnery cílenou relaci (např. 45 % průměrné hrubé mzdy). Vláda následně nařízením stanoví příslušné koeficienty, které umožní dosažení stanoveného cíle a tím zajistí přiměřenou úroveň minimální mzdy s přihlédnutím k orientační referenční hodnotě. Do konce daného období budou aplikovány tyto stanovené koeficienty, které automaticky zvýší úroveň minimální mzdy v závislosti na predikci průměrné mzdy. V posledním roce probíhajícího období vláda po vyhodnocení přiměřené úrovně minimální mzdy (zohlednění povinných kritérií) znovu svým nařízením stanoví koeficienty na další období.
Jedná se o variantu, která vychází z výsledku společných jednání sociálních partnerů v rámci speciální pracovní skupiny k problematice návrhu nového valorizačního mechanismu minimální mzdy v průběhu června a července 2023. Na těchto jednáních se zástupci zaměstnanců (Českomoravské konfederace odborových svazů a Asociace samostatných odborů) a zaměstnavatelů (Svazu průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Hospodářské komory) dohodli, že by se úroveň minimální mzdy měla odvíjet od predikce průměrné mzdy publikované Ministerstvem financí.

Navrhovaný postup v praxi:
· Nejpozději do 31. srpna bude vydána sdělením Ministerstva financí predikce průměrné hrubé mzdy pro následující kalendářní rok.
· Po konzultaci se sociálními partnery a zohlednění analýzy vyhodnocující přiměřenost (na základě povinných kritérií) vláda stanoví svým nařízením koeficienty pro všechny kalendářní roky zákonem stanoveného období, kterými se bude násobit predikce průměrné hrubé mzdy pro daný rok.
· MPSV na základě tohoto nařízení vlády vypočte, zaokrouhlí na stokoruny nahoru a vyhlásí do 30. září výši minimální mzdy pro následující rok.
· Před koncem zákonem stanoveného období vláda stejným postupem (nařízením) stanoví koeficienty pro další období.

Varianta 2
Tato varianta stanovuje valorizační mechanismus minimální mzdy a je doplněna o požadavky směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU. Základní měsíční sazbu minimální mzdy se navrhuje pro příslušný kalendářní rok odvozovat od poslední známé výše průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství (na přepočtené počty) zaměstnanců za předchozí kalendářní rok publikované Českým statistickým úřadem a příslušného koeficientu stanoveným vládou v takové výši, aby minimální mzda dosahovala v běžném roce stanoveného cíle v podobě cílené, tj. příslušné relace minimální a průměrné mzdy. Vláda by mohla stanovit pro každý rok daného období odlišný koeficient. Tzn. v zákoníku práce by byl stanoven valorizační mechanismus minimální mzdy bez konkrétní výše koeficientu a dále by v něm byly definovány podmínky stanovení koeficientu, frekvence stanovení koeficientu a nutnost využití povinných kritérií přiměřenosti (tj. kupní sílu zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady, obecnou úroveň mezd a jejich rozdělení, tempo růstu mezd, dlouhodobou vnitrostátní míru produktivity a její vývoj). Stanovení samotného koeficientu by bylo ve stanoveném intervalu úkolem vlády prostřednictvím prováděcího předpisu v podobě nařízení vlády. MPSV by vždy vypracovalo analýzu přiměřené úrovně minimální mzdy a na základě toho navrhne po projednání se sociálními partnery (RHSD ČR) cílenou relaci (např. 45 % průměrné hrubé mzdy). Vláda by poté nařízením stanovila tuto cílenou relaci a příslušné koeficienty, které by měly přibližně umožnit dosažení stanoveného cíle a tím zajistit přiměřenou úroveň minimální mzdy. Po dané období by byly aplikovány tyto stanovené koeficienty, který by automaticky zvyšovaly úroveň minimální mzdy v závislosti na růstu průměrné mzdy. Na další období by vláda po vyhodnocení přiměřené úrovně minimální mzdy (zohlednění povinných kritérií) a konzultaci v rámci RHSD ČR určila nové koeficienty.

Navrhovaný postup v praxi:
· Po konzultaci se sociálními partnery a po zohlednění analýzy vyhodnocující přiměřenost (na základě povinných kritérií) vláda určí cílenou relaci minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě.
· Na základě toho vláda nařízením stanoví koeficienty, které by měly přibližně umožnit dosažení této relace. Například pro dosažení relace 45 % by příslušný koeficient mohl činit 0,495. Stanovenými koeficienty by byla násobena celoroční poslední publikovaná průměrná hrubá mzda roku t-2 (kdy t je rok účinnosti dané minimální mzdy).
· MPSV na základě tohoto nařízení vlády vypočte, zaokrouhlí na stokoruny nahoru a vyhlásí do 30. září výši minimální mzdy pro následující rok.
· Před koncem zákonem stanoveného období vláda stejným postupem (nařízením) stanoví koeficienty pro další období.
Frekvence aktualizace parametrů mechanismu
Varianta 0
Zachování současného stavu, tj. neměnit právní úpravu § 111 zákona č. 262/2006 Sb., kdy je minimální mzda zvyšována nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen.
Současné znění § 111 v tomto ohledu (frekvence aktualizace) nesplňuje požadavky směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU.
Varianta 1
Tato varianta dále specifikuje valorizační mechanismus minimální mzdy a zohledňuje požadavky směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU. Dle článku 5 odstavce 5 této směrnice zajistí členské státy, aby byly zákonné minimální mzdy pravidelně a včas aktualizovány. V případě využití automatického valorizačního mechanismu se jedná o frekvenci aktualizace alespoň každé 4 roky.
Varianta 1 stanovuje frekvenci parametrické aktualizace mechanismu (nařízením vlády) každé 2 roky. 
Jedná se o variantu, která vychází z výsledku společných jednání sociálních partnerů v rámci speciální pracovní skupiny k problematice návrhu nového valorizačního mechanismu minimální mzdy v průběhu června a července 2023. Na těchto jednáních se zástupci zaměstnanců (Českomoravské konfederace odborových svazů a Asociace samostatných odborů) a zaměstnavatelů (Svazu průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Hospodářské komory) dohodli, že by úroveň minimální mzdy měla být stanovována na dvouleté období prostřednictvím příslušných koeficientů.  
Varianta 2
Tato varianta dále specifikuje valorizační mechanismus minimální mzdy a zohledňuje požadavky směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU. Dle článku 5 odstavce 5 této směrnice zajistí členské státy, aby byly zákonné minimální mzdy pravidelně a včas aktualizovány. V případě využití automatického valorizačního mechanismu se jedná o frekvenci aktualizace alespoň každé 4 roky.
Varianta 2 stanovuje frekvenci parametrické aktualizace mechanismu (nařízením vlády) každé 4 roky. 
Využití nejdelší možné frekvence aktualizace parametrického nastavení mechanismu valorizace minimální mzdy je v této variantě navrženo s cílem zvýšit předvídatelnost a stabilitu mechanismu. Zároveň v nejvyšší možné míře naplňuje záměr Programového prohlášení vlády ČR.
Orientační referenční hodnota
Varianta 0
Zachování současného stavu, tj. neměnit právní úpravu § 111 zákona č. 262/2006 Sb., která neobsahuje orientační referenční hodnotu.
Současné znění § 111 v tomto ohledu (orientační referenční hodnota) nesplňuje požadavky směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU.
Varianta 1
Stanovení orientační referenční hodnoty na úrovni 45 % průměrné hrubé mzdy dle návrhu zástupců zaměstnavatelů.
Hodnoty uvedené ve směrnici o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii jsou pouze příkladem a je na členských státech EU, aby si stanovily orientační referenční hodnotu, která je v souladu s jejich vnitrostátní praxí, a jež je v rámci jejich vyhodnocení přiměřenosti minimální mzdy považována za přiměřenou. Na základě konzultací s experty Evropské komise lze konstatovat, že ze strany institucí EU není možné jednoznačně určit přesnou úroveň zvoleného indikátoru tak, aby byl obecně považován za přiměřený. Aby byla členským státem zvolená orientační referenční hodnota považována ze strany Evropské komise za nepřiměřenou, muselo by se jednat o zjevně chybně stanovenou úroveň této referenční hodnoty, např. úroveň 30 % průměrné hrubé mzdy.
Varianta 2
Využití orientační referenční hodnoty běžně používané na mezinárodní úrovni a doporučené směrnicí o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii, tzn. poměru hrubé minimální mzdy k 50 % průměrné hrubé mzdy.
Možnost zásahu vlády do parametrického nastavení již probíhajícího období
Varianta 0
Tato varianta nestanovuje v § 111 zákona č. 262/2006 Sb. žádnou možnost zásahu do již probíhajícího období, tzn. není možné měnit nařízením vlády stanovené koeficienty.
Experti Evropské komise (v rámci Expert group on the transposition of the Directive on adequate minimum wages in the EU) obecně doporučují nezohledňovat krátkodobé ekonomické změny a argumentují, že minimální mzda by měla mít stabilizační a ochrannou funkci i v dobách krátkodobého mimořádného vývoje. Návrh novely zákona je založen na principu, že vláda bude svým nařízením aktualizovat parametrické nastavení mechanismu každé dva/čtyři roky. Na střednědobé a dlouhodobé trendy tak vláda může reagovat i bez možnosti zásahu do parametrického nastavení již probíhajícího období.
Varianta 1
Podle požadavku zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů má v této variantě vláda možnost na základě zmocnění v zákoníku práce mimořádně zasáhnout v průběhu daného období do již stanovených koeficientů (nařízením vlády) a změnit je. 
Ve variantě 1 je zdůvodněním zásahu vlády pouze podstatná změna vnitrostátních ekonomických podmínek, kterou nebylo možné v době tvorby nařízení stanovující koeficienty na následující roky předpokládat.
V této variantě je použita obecná definice podmínky umožňující mimořádnou změnu parametrického nastavení. Vychází se z předpokladu, že výrazná změna vývoje ekonomiky (oproti předpokládanému vývoji) je komplexním fenoménem, který navíc může pokaždé vykazovat odlišné (unikátní) rysy. Stanovení konkrétní úrovně jednoho daného ekonomického indikátoru, jehož dosažení by sloužilo jako spouštěč umožňující zásah vlády, je v takovém případě problematické. 
Mezi příklady podstatné změny vnitrostátních ekonomických podmínek by se mohlo nabízet využití ekonomických ukazatelů, které spadají mezi povinná kritéria stanovená směrnicí o přiměřených minimálních mzdách v EU. Avšak z povinných kritérií je využitelná pouze kupní síla minimálních mezd s ohledem na životní náklady, tzn. v relativním vyjádření (změna vývoje) se jedná o nárůst inflace výrazně nad očekávanou úroveň. Naopak mzdový vývoj je již zachycen v samotném valorizačním mechanismu (vazba mechanismu na průměrnou hrubou mzdu) a v případě neočekávaného vývoje (poklesu) produktivity má být dle článku 5 směrnice zohledňována pouze dlouhodobá dynamika. Vývoj mezd a produktivity by proto neměly být použity ke zdůvodnění mimořádného zásahu do mechanismu.
Jako relevantní zdůvodnění mimořádného zásahu vlády lze kromě životních nákladů považovat rovněž negativní vývoj hrubé přidané hodnoty v odvětvích, které mají výrazný podíl nízkopříjmových zaměstnanců, zejména jestliže u nich byl zaznamenán i nestandardní nárůst nezaměstnanosti (vymykající se sezónnímu trendu).
V kombinaci s kratší navrhovanou frekvencí aktualizace parametrického nastavení mechanismu (tzn. 2 roky) je u této varianty taktéž nutné zdůraznit časový faktor. Vzhledem ke stanoveným termínům pro vyhlášení vypočtené minimální mzdy sdělením by muselo dojít k poklesu relevantních ekonomických indikátorů (zveřejnění této skutečnosti může trvat i čtvrt roku v závislosti na indikátoru) zhruba pouze do první poloviny prvního roku dvouletého období. Později by nebylo pro vládu, resp. MPSV, možné zasáhnout do již probíhajícího mechanismu. To znamená, že by vláda měla možnost zásahu do probíhajícího období (změny koeficientů) pouze v malé části dvouletého období.
Varianta 2
Podle požadavku zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů má v této variantě vláda možnost na základě zmocnění v zákoníku práce mimořádně zasáhnout v průběhu daného období do již stanovených koeficientů (nařízením vlády) a změnit je.
Varianta 2 vychází z předpokladu nutnosti stanovit konkrétní a jasně definovanou podmínku, která by umožnila vládě novým nařízením zasáhnout do již probíhajícího období a stanovit nové koeficienty odpovídající ekonomické situaci. 
Vzhledem k tomu, že pokles ekonomiky se na vývoji mezd projeví až s určitým zpožděním, tak je nezbytné použít indikátor, který může zachytit očekávané oslabení trhu práce. Snížení meziměsíčního indexu spotřebitelských cen není nijak výjimečné (dochází k němu v průměru dvakrát ročně) a pokles meziročního indexu spotřebitelských cen trvá delší dobu. Ekonomické problémy navíc mohou vést jak k deflaci (případně dezinflaci), tak k velmi vysoké inflaci (současný stav).
Krátkodobý meziměsíční nárůst sezónně očištěné nezaměstnanosti je taktéž běžným jevem, který nutně neznamená recesi.
Vývoj mezd a produktivity rovněž není vhodný (viz zdůvodnění ve Variantě 1). 
Využití indexu spotřebitelské důvěry, kterou v rámci konjukturálních průzkumů sleduje ČSÚ, nelze doporučit, protože se jedná pouze o subjektivní průzkumy.
Nejuniverzálnější jeden konkrétní ukazatel je proto, i přes své limity, hrubý domácí produkt (HDP). Dodržování technické definice recese je ovšem problematické vzhledem k tomu, že by muselo dojít ke dvěma mezičtvrtletním poklesům sezónně očištěného reálného čtvrtletního HDP. Jelikož ČSÚ trvá zveřejnění HDP za předchozí čtvrtletí zhruba 3 měsíce, tak by došlo k pozastavení valorizačního mechanismu nejdříve za tři čtvrtě roku od propuknutí krize (dvě čtvrtletí v poklesu a poté další čtvrtrok, než ČSÚ tuto skutečnost zveřejní). Vhodnějším indikátorem je tak sezónně očištěný reálný meziroční čtvrtletní HDP. Tento ukazatel se v případě krátkodobých mezičtvrtletních poklesů nedostává do záporných hodnot a stačí vycházet pouze z jednoho poklesu v řadě.
V kombinaci s kratší navrhovanou frekvencí aktualizace parametrického nastavení mechanismu (tzn. 2 roky) je i u této varianty rovněž nutné zdůraznit časový faktor. Vzhledem ke stanoveným termínům pro vyhlášení vypočtené minimální mzdy sdělením by muselo dojít k poklesu meziročního HDP v první polovině prvního roku dvouletého období. Později by nebylo pro vládu, resp. MPSV, možné zasáhnout do již probíhajícího mechanismu. To znamená, že by vláda měla možnost zásahu do probíhajícího období (změny koeficientů) pouze v malé části dvouletého období. 
Vyhodnocení nákladů a přínosů
Identifikace nákladů a přínosů
Dopad na státní a ostatní veřejné rozpočty
Splnění stanovených cílů, které plynou z navržené novely zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, znamená pravidelné zvyšování ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů v platové (nepodnikatelské) sféře, což se však zároveň pozitivně projeví ve vyšších příjmech systémů sociálního a zdravotního pojištění. 
Ačkoliv tento návrh neobsahuje změny v parametrickém nastavení výše minimální mzdy, protože ve všech variantách týkajících se minimální mzdy pouze upravuje proces jejího stanovení, tak lze na základě dopadového modelu MPSV odhadnout, že zvýšení relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě o jeden procentní bod znamená například pro rok 2024 nárůst příjmů sociálního pojištění o 630 mil. Kč a zdravotního pojištění o 270 mil. Kč. Zvýšení celkových nákladů na zaměstnance v platové sféře by činilo 95 mil. Kč. Růst příjmů a nákladů však není čistě lineární, protože při vyšším růstu minimální mzdy se zároveň zvyšuje počet zaměstnanců ovlivněných jejím zvýšením.
Dopad na podnikatelské prostředí
Pro zaměstnavatele navrhované splnění stanovených cílů znamená vyšší míru předvídatelnosti úrovně minimální mzdy, což byl dlouhodobě jeden z požadavků zástupců zaměstnavatelů. Tvorba automatického mechanismu taktéž vytváří transparentnější proces aktualizace minimální mzdy, kdy bude jasné, jaké parametry budou pro aktualizaci mechanismu vzaty v potaz a zároveň bude možné lépe odhadovat budoucí vývoj minimální mzdy.
V souvislosti s úpravou minimální mzdy nebyl v ČR nikdy v minulosti zaznamenán přímý vliv na růst nezaměstnanosti. Bezprostředně po zvýšení minimální mzdy docházelo jen k mírnému nárůstu podílu zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou. Ani v předchozích letech, kdy docházelo k významnějšímu nárůstu minimální mzdy, nebyl zaznamenán nárůst nezaměstnanosti nebo pokles zaměstnanosti v rozhodujících odvětvích. Příznivý ekonomický vývoj a poptávka po pracovní síle vedla (i přes nárůst minimální mzdy) k růstu zaměstnanosti a poklesu nezaměstnanosti.
Studiem vlivu zvýšení minimální mzdy na zaměstnanost se věnovalo několik odborných prací, např. Eriksson a Pytlíková (2004), Trexima (2013) nebo Úřad vlády (2014). Tyto studie konstatují jen velmi malý nebo žádný vliv růstu minimálních mezd na zaměstnanost. To je plně konzistentní se zahraničními studiemi, včetně výsledků odborných prací, které shrnují výsledky dosavadního výzkumu vlivu minimálních mezd na trh práce – Schmitt (2013), Dube (2019).
Rovněž podle poslední publikované studie „Dopady zvyšování minimální mzdy v letech 2013 až 2017 na zaměstnanost a mzdy v České republice“ Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA – CERGE EI) z dubna 2019 neměly nárůsty minimální mzdy v uvedených letech negativní dopad na zaměstnanost a měly pozitivní efekt na růst mezd.
Šetřením Evropské centrální banky, které zahrnovalo podniky ze střední a východní Evropy, bylo zjištěno, že reakcí na zvýšení minimální mzdy bylo snížení nemzdových nákladů, zvýšení cen a zvýšení produktivity. Podle zjištěných údajů zvýšení minimální mzdy vede k růstu produktivity v sektorech s nízkopříjmovými zaměstnanci – viz Bodnár a kol. (2018).
Dle aktuálního materiálu OECD (OECD, 2022 [1]) byl dosažen konsenzus mezi akademiky, že na úrovni stanovené ve většině zemí OECD mělo zvýšení minimální mzdy (i výrazné) pozitivní dopady na nízké příjmy, ale žádné nebo jen omezené negativní dopady na zaměstnanost – viz Dube (2019) výše. Navíc rostoucí množství důkazů napříč zeměmi OECD o významné monopsonní síle, tedy moci firem jednostranně stanovovat mzdy vedoucí k neefektivně nízké úrovni zaměstnanosti a mezd, posílilo argumenty pro zvýšení minimální mzdy tam, kde je příliš nízká, resp. zavedení tam, kde neexistuje, zejména pokud se na pracovníky nevztahuje účinné kolektivní vyjednávání (OECD, 2022 [2]).
Ačkoliv tento návrh neobsahuje změny v parametrickém nastavení výše minimální mzdy, protože ve všech variantách týkajících se minimální mzdy pouze upravuje proces jejího stanovení, tak lze na základě dopadového modelu MPSV odhadnout, že zvýšení relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě o jeden procentní bod by například v roce 2024 znamenalo nárůst celkových nákladů na zaměstnance ve mzdové sféře o 2,6 mld. Kč. Růst nákladů však není čistě lineární, protože při vyšším růstu minimální mzdy se zároveň zvyšuje počet zaměstnanců ovlivněných jejím zvýšením. 
Sociální dopady
Navrhovaný valorizační mechanismus minimální mzdy s jasně definovanými parametry a časovými lhůtami zabezpečí předvídatelný nárůst minimální mzdy. Podle cílů navrhované úpravy rovněž přispěje k dosažení důstojné životní úrovně zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou, k jejímu pravidelnému zvyšování, což umožňuje pokrýt vyšší podíl životních nákladů na zabezpečení základních životních potřeb z vlastních pracovních příjmů zaměstnanců.
Minimální mzda, která zajišťuje důstojnou životní úroveň a dosahuje tak meze důstojnosti, přispívá podle dopadové studie ke směrnici o přiměřených minimálních mzdách v EU k udržení domácí poptávky a zachování kupní síly, zvyšuje motivaci k práci, zmenšuje mzdové nerovnosti, rozdíly v odměňování žen a mužů, výskyt chudoby pracujících a omezuje pokles příjmu během hospodářského útlumu.
Dopady na rodiny
Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Tento vztah je mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a dle zákona č. 262/2006 Sb. přísluší všem zaměstnancům za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty u zaměstnavatele stejná mzda (plat nebo odměna z dohody). Minimální mzda tedy nezohledňuje rodinný stav zaměstnance a zdůvodnění návrhu proto nelze přímo spojit s cílem zlepšit situaci rodin. Takovýto cíl by nebyl univerzálně použitelný na rodiny v ČR. Velká část domácností, které jsou ohroženy příjmovou chudobou, rovněž nemusí mít žádný příjem plynoucí z pracovněprávního vztahu (např. domácnosti OSVČ, domácnosti nepracujících důchodců).
Při naplnění stanovených cílů tohoto návrhu však bude pozice nízkopříjmových zaměstnanců (a jejich domácností) posílena a jistotu pravidelného zvyšování minimální mzdy – oproti období 2008-2012, kdy minimální mzda zvyšována nebyla – lze jednoznačně považovat za stabilizační prvek.
V případě domácností, kde jsou osoby s příjmem plynoucím z pracovněprávního vztahu, lze dopady návrhu vyhodnotit totožně jako u sociálních dopadů. 
Náklady
Tento návrh v žádné variantě týkající se minimální mzdy neobsahuje změny v jejím parametrickém nastavení, protože vždy pouze upravuje proces stanovení minimální mzdy.
Varianty týkající se určení orientační referenční hodnoty rovněž neznamenají žádné dopady na podnikatelské subjekty ani na veřejné rozpočty, protože tato hodnota je pouze orientační, tzn. není cílem, a jejím účelem je obecné posouzení přiměřenosti (referenční funkce) zákonné minimální mzdy. Vláda nebude mít ve svých nařízeních povinnost stanovení minimální mzdy tak, aby dosahovala úrovně orientační referenční hodnoty.
Přesto existuje obecný koncensus, že relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě, jež v roce 2022 dosáhla v mezinárodním srovnání velmi nízké úrovně 40,2 %, by měla být v příštích letech postupně zvýšena. Shoda však zatím nebyla nalezena na budoucí cílené relaci ani na tempu, s jakým by měla být zvyšována. V následující tabulce jsou uvedeny příklady nárůstu nákladů v roce 2024. Analýza dopadů bude relevantní až pro následná nařízení vlády zakládající se na této navržené novele zákona č. 262/2006 Sb.
	
	
Nárůst měsíčních mzdových nákladů na 1 zaměstnance s minimální mzdou
vč. odvodů na SP a ZP zaměstnavatelů

	
Nárůst ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů ve mzdové (podnikatelské) sféře
vč. odvodů na SP a ZP

	
Nárůst ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů v platové (nepodnikatelské) sféře
vč. odvodů na SP a ZP

	Zvýšení relace 
o 1,0 p. b.
na cca 40,8 %
	2 007 Kč
	2 600 mil. Kč
	90 mil. Kč

	Zvýšení relace 
o 2,0 p. b.
na cca 41,8 %
	2 676 Kč
	3 610 mil. Kč
	130 mil. Kč

	Zvýšení relace 
o 2,5 p. b.
na cca 42,3 %
	2 944 Kč
	4 030 mil. Kč
	150 mil. Kč


Přínosy
Analogicky s náklady se v souvislosti s úpravou mechanismu valorizace minimální mzdy i dopady na příjmy (kvantifikovatelným přínosem může být vyšší výběr sociálního a zdravotního) nijak s přijetím návrhu novely nezmění, protože neobsahuje žádné parametrické změny minimální mzdy. 
V následující tabulce jsou uvedeny příklady nárůstu příjmů v roce 2024. Analýza dopadů bude i v tomto případě relevantní až pro následná nařízení vlády zakládající se na této navržené novele zákona č. 262/2006 Sb.
	
	
Nárůst ročních příjmů z výběru sociálního pojištění
od zaměstnanců i zaměstnavatelů
	
Nárůst ročních příjmů z výběru zdravotního pojištění
od zaměstnanců i zaměstnavatelů  

	Zvýšení relace o 1,0 p. b.
na cca 40,8 %
	630 mil. Kč
	270 mil. Kč

	Zvýšení relace o 2,0 p. b.
na cca 41,8 %
	 870 mil. Kč
	380 mil. Kč

	Zvýšení relace o 2,5 p. b.
na cca 42,3 %
	 980 mil. Kč
	420 mil. Kč


Vyhodnocení nákladů a přínosů variant
Valorizačním mechanismem využitý mzdový indikátor
U nulové varianty není splněn žádný ze stanovených cílů. To je klíčové zejména v případě transpozice směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU. Zde by bylo nezbytné alespoň nahradit současné znění, dle kterého vláda zvyšuje minimální mzdu s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen, a doplnit § 111 o povinnost zohlednit povinná kritéria stanovená směrnicí a stanovit orientační referenční hodnotu.
Varianta 1 navrhuje tvorbu automatického mechanismu založeného na součinu koeficientu a predikce průměrné hrubé mzdy publikované Ministerstvem financí při zohlednění povinných kritérií, orientační referenční hodnoty a konzultacích na RHSD ČR v rámci procesu vyhodnocení přiměřenosti minimální mzdy. 
Jedná se o variantu, která vychází z výsledku společných jednání sociálních partnerů v rámci speciální pracovní skupiny k problematice návrhu nového valorizačního mechanismu minimální mzdy v průběhu června a července 2023. Na těchto jednáních se zástupci zaměstnanců (Českomoravské konfederace odborových svazů a Asociace samostatných odborů) a zaměstnavatelů (Svazu průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Hospodářské komory) dohodli, že by se úroveň minimální mzdy měla odvíjet od predikce průměrné mzdy publikované Ministerstvem financí.
Výhodou je lepší pochopitelnost mechanismu, kdy není rozdíl mezi cílenou relací a koeficientem, a vyšší aktuálnost.
Nevýhodou je naopak samo využití predikce pro legislativní účely, což je nestandardní, a zároveň historicky často zaznamenaná vysoká nepřesnost predikcí. V současné době vychází většina ostatních valorizačních mechanismů zejména z oficiálních údajů ČSÚ.
Varianta 2 navrhuje tvorbu automatického mechanismu založeného na součinu koeficientu a poslední známé výše průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství na přepočtené počty zaměstnanců za předchozí kalendářní rok publikované ČSÚ při zohlednění povinných kritérií, orientační referenční hodnoty a konzultací na RHSD ČR v rámci procesu vyhodnocení přiměřenosti minimální mzdy.
Výhodou je, že tento mechanismus využívá oficiální údaj o průměrné hrubé mzdě garantovaný ČSÚ. Vazbu na oficiální údaj o průměrné hrubé mzdě lze považovat za standardizovanou formu valorizačního mechanismu s vysokou legitimitou.
Nevýhodou je vyšší složitost, kdy koeficient musí být vyšší než cílená relace – např. pokud by vláda chtěla přibližně dosáhnout relace 45 % v roce t, tak by koeficient, kterým by se násobila průměrná hrubá mzda roku t-2, musel činit např. 0,495.
	Cíl
	Varianta 0
	Varianta 1
	Varianta 2

	Transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v EU
	---
	+++
	+++

	Zavést automatickou valorizaci zákonem stanovené minimální mzdy (obsaženo v programovém prohlášení vlády)
	---
	+++
	+++

	Naplnit požadavky zástupců zaměstnanců, zástupců zaměstnavatelů a jejich dojednaných prvků valorizačního mechanismu minimální mzdy
	---
	+++
	-


Frekvence aktualizace parametrů mechanismu
U nulové varianty, tzn. zachování současného stavu, není v § 111 stanovena povinnost jakékoliv aktualizace. To znamená, že vláda nemusí zvyšovat minimální mzdu. Tato varianta nesplňuje žádný z cílů.
Varianta 1 stanovuje frekvenci parametrické aktualizace mechanismu (nařízením vlády) každé 2 roky a vychází z výsledku společných jednání sociálních partnerů v rámci speciální pracovní skupiny k problematice návrhu nového valorizačního mechanismu minimální mzdy v průběhu června a července 2023.
Výhodou této varianty je, že umožňuje rychleji reagovat na neočekávaný vývoj národní ekonomiky i bez možnosti zásahu vlády do parametrického nastavení již probíhajícího období. 
Nevýhodou této varianty je, že dvouletá frekvence značně limituje požadavek na tvorbu automatického mechanismu. Současný stav, kdy se o výši minimální mzdy rozhoduje každý rok, by se změnil pouze na dvouletý cyklus. Vysoká nejistota zaměstnavatelů a zaměstnanců související s procesem stanovení minimální mzdy by byla snížena v této variantě oproti současnému stavu spíše méně.
Varianta 2 stanovuje frekvenci parametrické aktualizace mechanismu (nařízením vlády) každé 4 roky. 
Využití nejdelší možné frekvence aktualizace parametrického nastavení mechanismu valorizace minimální mzdy je v této variantě navrženo s cílem zvýšit předvídatelnost a stabilitu mechanismu. Zároveň v nejvyšší možné míře naplňuje záměr Programového prohlášení vlády ČR.
	Cíl
	Varianta 0
	Varianta 1
	Varianta 2

	Transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v EU
	---
	+++
	+++

	Zavést automatickou valorizaci zákonem stanovené minimální mzdy (obsaženo v programovém prohlášení vlády)
	---
	+
	+++

	Naplnit požadavky zástupců zaměstnanců, zástupců zaměstnavatelů a jejich dojednaných prvků valorizačního mechanismu minimální mzdy
	---
	+++
	-


Orientační referenční hodnota
Nulová varianta znamená zachování současného stavu, tj. neměnit právní úpravu § 111 zákona č. 262/2006 Sb., která neobsahuje orientační referenční hodnotu.
Současné znění § 111 nesplňuje požadavky směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU.
Varianta 1 navrhuje stanovení orientační referenční hodnoty na úrovni 45 % průměrné hrubé mzdy dle návrhu zástupců zaměstnavatelů (KZPS, SP, HK).
Výhodou této varianty je, že úroveň 45 % více odpovídá současné vnitrostátní praxi.
Nevýhodu varianty 1 lze identifikovat v tom, že orientační referenční hodnota by dle autorů směrnice měla mít dlouhodobou a univerzální funkci. To znamená, že i přestože ČR nyní dosahuje nízké relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě a relace 45 % více odpovídá současné vnitrostátní praxi, tak v dlouhodobém pohledu nelze argumentovat, že není možné pro ČR konvergovat k úrovním, které jsou běžné pro jiné členské státy EU.
V případě stanovení orientační referenční hodnoty na úrovni 45 % průměrné hrubé mzdy, pokud by bylo v praxi dlouhodobě dosahováno vyšší relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě (např. 50 %), by vznikl důvod k přehodnocení a stanovení orientační referenční hodnoty tak, aby skutečně reprezentovala úroveň, jež lze považovat za přiměřenou.
Varianta 2 navrhuje využití orientační referenční hodnoty běžně používané na mezinárodní úrovni a doporučené směrnicí o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii, tzn. poměru hrubé minimální mzdy k 50 % průměrné hrubé mzdy.
Výhodou této varianty je, že využití tohoto doporučeného indikátoru a stanovení jeho výše na doporučené úrovni je nejkompatibilnější s legislativou EU. Zdůvodnění je dáno již samotným textem směrnice a její dopadové zprávy (Impact Assessment z roku 2020). Tuto variantu rovněž podporují zástupci zaměstnanců (ČMKOS, ASO).
Identifikovanou nevýhodou je, že tento institut (orientační referenční hodnota) není zatím v české odborné terminologii ustálen a v současné době zjevně vede k nepochopení své funkce, která je pouze referenční. Orientační referenční hodnota není cílem.
	Cíl
	Varianta 0
	Varianta 1
	Varianta 2

	Transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v EU
	---
	+
	+++

	Zavést automatickou valorizaci zákonem stanovené minimální mzdy (obsaženo v programovém prohlášení vlády)
	x
	x
	x

	Naplnit požadavky zástupců zaměstnanců, zástupců zaměstnavatelů a jejich dojednaných prvků valorizačního mechanismu minimální mzdy
	---
	+
	+


Možnost zásahu vlády do parametrického nastavení již probíhajícího období
Nulová varianta nestanovuje v § 111 zákona č. 262/2006 Sb. žádnou možnost zásahu do již probíhajícího období, tzn. není možné měnit nařízením vlády stanovené koeficienty.
Vzhledem k tomu, že od minimální mzdy se dle směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU očekává stabilizační a ochranná funkce, tak v rámci tohoto principu není nutné reagovat na krátkodobé ekonomické výkyvy. Na střednědobé a dlouhodobé trendy může vláda reagovat i bez možnosti zásahu do parametrického nastavení již probíhajícího období.  
Ve variantě 1 je zdůvodněním zásahu vlády obecně definovaná podstatná změna vnitrostátních ekonomických podmínek, kterou nebylo možné v době tvorby nařízení stanovující koeficienty na následující roky předpokládat.
Výhodou této varianty je vyšší univerzálnost, jelikož neočekávaný vývoj ekonomiky (oproti předpokládanému vývoji) je komplexním fenoménem, který navíc může pokaždé vykazovat odlišné (unikátní) rysy. Stanovení konkrétní úrovně jednoho ekonomického indikátoru, jehož dosažení by sloužilo jako spouštěč umožňující zásah vlády, je problematické. Možnost zásahu vlády do parametrického nastavení mechanismu minimální mzdy v probíhajícím období je jedním z požadavků zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců. Zároveň je však zmíněná obecnost nevýhodou, což bylo identifikováno na příslušných jednáních sociálních partnerů. 
V této variantě není jednoznačně stanovené, jaké změny vnitrostátních ekonomických podmínek by umožnily vládě svým nařízením zasáhnout do již probíhajícího období. Možnost změnit již stanovené koeficienty by znamenalo sníženou předvídatelnost a transparenci procesu, což by bylo v rozporu se základními důvody pro tvorbu automatického valorizačního mechanismu. V kombinaci s kratší navrhovanou frekvencí aktualizace parametrického nastavení mechanismu (tzn. 2 roky) je u této varianty rovněž nutné zdůraznit časový faktor, kdy by měla vláda možnost zásahu do probíhajícího období (změny koeficientů) pouze v malé části dvouletého období.
Dle varianty 2 má vláda možnost mimořádně zasáhnout v průběhu daného období do již stanovených koeficientů (nařízením vlády) s tím, že umožňující podmínka by byla jasně stanovená – jednalo by se o pokles sezónně očištěného reálného meziročního HDP.
Výhodou této varianty je její přesná definice. Umožnění zásahu do parametrického nastavení již probíhajícího období je zároveň požadavkem zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců.
Naopak základní nevýhody jsou popsány již u předchozí varianty. HDP nelze přiřadit funkci univerzálního indikátoru, který by měl jasnou vazbu na minimální mzdu a další ekonomické indikátory relevantní pro tento institut. Každý mimořádný (neočekávaný) ekonomický výkyv může mít unikátní parametry, které nelze vyjádřit žádným jedním konkrétním indikátorem. Rovněž i v této variantě platí, že možnost změnit již stanovené koeficienty by znamenalo sníženou předvídatelnost a transparenci procesu, což by bylo v rozporu se základními důvody pro tvorbu automatického valorizačního mechanismu. V kombinaci s kratší navrhovanou frekvencí aktualizace parametrického nastavení mechanismu (tzn. 2 roky) je i u této varianty taktéž nutné zdůraznit časový faktor, kdy by měla vláda možnost zásahu do probíhajícího období (změny koeficientů) pouze v malé části dvouletého období.

	Cíl
	Varianta 0
	Varianta 1
	Varianta 2

	Transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v EU
	++
	+
	+

	Zavést automatickou valorizaci zákonem stanovené minimální mzdy (obsaženo v programovém prohlášení vlády)
	x
	-
	-

	Naplnit požadavky zástupců zaměstnanců, zástupců zaměstnavatelů a jejich dojednaných prvků valorizačního mechanismu minimální mzdy
	-
	++
	+


Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
Valorizačním mechanismem využitý mzdový indikátor
1.	Varianta 1
2.	Varianta 2
3.	Varianta 0
K dalšímu postupu se doporučuje vybrat Variantu 1. 
Frekvence aktualizace parametrů mechanismu
1.	Varianta 1
2.	Varianta 2
3.	Varianta 0
K dalšímu postupu se doporučuje vybrat Variantu 1. 
Orientační referenční hodnota
1.	Varianta 2
2.	Varianta 1
3.	Varianta 0
K dalšímu postupu se doporučuje vybrat Variantu 2.
Možnost zásahu vlády do parametrického nastavení již probíhajícího období
1.	Varianta 1
2.	Varianta 0
3.	Varianta 2
K dalšímu postupu se doporučuje vybrat Variantu 1.
Návrh řešení
Základní body úpravy navrhovaného nového valorizačního mechanismu minimální mzdy jsou následující:
· Minimální mzda bude výsledkem součinu predikce průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství a koeficientů stanovených v příslušném nařízení vládou.
· Koeficienty pro jednotlivé kalendářní roky stanoví vláda svým nařízením na dobu 2 let. V rámci tohoto dvouletého intervalu se bude minimální mzda automaticky každoročně zvyšovat podle aktuální predikce průměrné hrubé mzdy a výše příslušného koeficientu. 
· Vypočtená minimální mzda bude vždy zaokrouhlena na stokoruny nahoru. 
· Minimální mzda nebude moci podle valorizačního mechanismu klesnout, a to ani v případě poklesu průměrné mzdy.
· Konkrétní výši predikce průměrné hrubé mzdy vyhlásí MF každoročně svým sdělením.
· Konkrétní výši minimální mzdy vypočtenou na základě uvedeného postupu vyhlásí MPSV každoročně svým sdělením.
· Povinnost konzultovat koeficienty v rámci RHSD ČR bude stanovena zákonem.
· Orientační referenční hodnota je stanovena na úrovni 50 % průměrné hrubé mzdy.
· Výši koeficientu může vláda změnit před uplynutím období jen pokud dojde k podstatné změně vnitrostátních ekonomických podmínek.
2.2 Podpora kolektivního vyjednávání - § 24, § 27 a § 320a zákoníku práce a § 7a zákona o kolektivním vyjednávání
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii zakotvuje v článku 4 podporu kolektivního vyjednávání, a to konkrétně tak, že členské státy za účasti sociálních partnerů „podporují budování a posilování kapacity sociálních partnerů zapojit se do kolektivního vyjednávání o stanovování mezd, zejména na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni“.  Z článku 10 transponované směrnice plyne pro členské státy povinnost každý druhý rok předkládat Komisi informace o míře a vývoji pokrytí kolektivními smlouvami. Z článku 17 této směrnice dále plyne povinnost pro členské státy přijmout opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí do 15. listopadu 2024. 
Cílem navrhovaných změn zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“) a zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoKV“) je podpořit kolektivní vyjednávání různými legislativními opatřeními, a to zejména  změnou ustanovení  § 24 ZP (které se věnuje problematice tzv. plurality odborových organizací působících u zaměstnavatele v souvislosti  s jednáním o uzavření kolektivní smlouvy), změnou ustanovení § 27 ZP (které řeší konkurenci kolektivní smlouvy vyššího stupně (dále jen „KSVS“) s podnikovými kolektivními smlouvami, a to v důsledku navrhované změny spočívající ve snaze o zrušení stávajícího ustanovení § 7a písm. a), c) a e) ZoKV),  změnou § 320a ZP (státní příspěvek pro kolektivní vyjednávání na odvětvové úrovni) a změnou § 7a písm. c) ZoKV (kde by mělo dojít k omezení výjimek z působnosti KSVS a tedy k rozšíření působnosti kolektivní smlouvy vyššího stupně na více  zaměstnavatelů).
Pluralita odborových organizací v rámci kolektivního vyjednávání– změna ustanovení § 24 ZP
1. Definice problému
Transponovaná směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii klade za cíl členským státům mimo jiné i dosažení vyšší míry pokrytí kolektivními smlouvami a usnadnění výkonu práva na kolektivní vyjednávání o stanovování mezd. Toho lze dosáhnout v souladu s dikcí článku 4 odst. 1 směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii například „podporou budování a posilování kapacity sociálních partnerů zapojit se do kolektivního vyjednávání o stanovování mezd, zejména na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni‟ nebo „podporou konstruktivních, smysluplných a informovaných jednání mezi sociálními partnery o mzdách, a to za rovných podmínek, kdy mají obě strany přístup k relevantním informacím, aby mohly plnit svou funkci s ohledem na kolektivní vyjednávání o stanovování mezd‟ nebo „ve vhodných případech přijetím opatření na ochranu výkonu práva na kolektivní vyjednávání o stanovování mezd‟.   Dále směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii obsahuje povinnost, že  „Každý členský stát, v němž míra pokrytí kolektivními smlouvami nedosahuje hranice 80 %, navíc stanoví rámec, který vytvoří podmínky pro kolektivní vyjednávání, a to buď zákonem po konzultaci se sociálními partnery, nebo dohodou s nimi.‟ V tomto ohledu je potřeba upozornit na skutečnost, že se současná právní úprava kolektivního vyjednávání (§ 24 ZP)  řídí zásadou povinné shody na jedné straně stolu, což může vést k tomu, že kterákoliv, byť sebemenší a sebeméně reprezentativní odborová organizace může kolektivní vyjednávání zablokovat. Chybí tak právní úprava postupu pro odstranění blokace kolektivního vyjednávání kýmkoli, zejména pak malými odborovými organizacemi, která by přispěla naplnění výše uvedených cílů směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii.
Česká republika má dále povinnost dle článku 10 směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii každý druhý rok předkládat Komisi informace o míře a vývoji pokrytí kolektivními smlouvami. Je tedy třeba nastavit systém kolektivního vyjednávání tak, aby nedocházelo k blokacím ze strany odborových organizací a bylo dosaženo co nejvyšší míry pokrytí kolektivními smlouvami.
Popis cílového stavu
Dle současné právní úpravy (§ 24 ZP) odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu také za zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni. Pokud působí u zaměstnavatele více odborových organizací, musí zaměstnavatel jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi. Odborové organizace vystupují a jednají s právními důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, pokud se nedohodnou mezi sebou a zaměstnavatelem jinak. Stávající právní úprava vychází z nálezu Ústavního soudu publikovaném ve Sbírce pod č. 116/2008, jež mj. s odkazem na čl. 27 Listiny základních práv a svobod konstatuje, že „Z principu svobody odborového sdružování plyne i rovnost odborových organizací tak, že žádná odborová organizace působící u zaměstnavatele nesmí být zvýhodňována před ostatními, a to ani vzhledem k tomu, jaké zaměstnance sdružuje, ani se zřetelem k počtu svých členů. Ústavní soud tedy zrušil v ZP dříve zakotvenou možnost využití tzv. principu majority v případě, kdy se více odborových organizací působících u zaměstnavatele nebylo s to dohodnout na společném jednání ve vzájemné shodě vůči zaměstnavateli v rámci procesu kolektivního vyjednávání, a potvrdil tak rovnost všech odborových organizací bez jakýchkoli výjimek. 
V praxi tedy aktuálně dochází k situacím, kdy zaměstnavatel musí o uzavření kolektivní smlouvy jednat se všemi odborovými organizacemi a žádnou z nich neznevýhodňovat, tedy s postupem vystupování a jednání ve vzájemné shodě na straně odborů v rámci procesu uzavírání   výsledné kolektivní smlouvy musí souhlasit všechny odborové organizace působící u zaměstnavatele. Negativním efektem této právní úpravy reflektující zásadu povinné shody na jedné straně stolu je skutečnost, že kterákoliv odborová organizace může kolektivní vyjednávání zablokovat.  Zákoník práce (§ 24 ani žádné jiné ustanovení) tak aktuálně nedává   možnost pro řešení situace, kdy se odborové organizace neshodnou na jednotném postupu. Je tedy žádoucí zavést mechanismy pro odblokování takové patové situace v procesu kolektivního vyjednávání, ke které v praxi mnohdy dochází.
Identifikace dotčených subjektů
· Odborové organizace
· Zaměstnanci
· Zaměstnavatelé
Popis cílového stavu
Účelem transponované směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii je podpora budování a posilování kapacity sociálních partnerů zapojit se do kolektivního vyjednávání o stanovování mezd, zejména na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni. Má-li Česká republika podporovat v daném ohledu kolektivní vyjednávání, je třeba nastavit systém tak, aby nedocházelo k poměrně snadné možnosti zablokování procesu kolektivního vyjednávání, zejména pak malými a nereprezentativními odborovými organizacemi.  Takový systém však musí být jasný, přehledný, předvídatelný, funkční a v neposlední řadě v souladu s judikaturou Ústavního soudu. 
Zhodnocení rizika
Nedojde-li k právní úpravě možnosti řešení blokace kolektivního vyjednávání, vystavuje se Česká republika hrozbě případné sankce, neboť není vyloučený závěr, že ne zcela efektivně naplňuje prostřednictvím vhodných opatření požadavky uvedené v článku 4 směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii.
Návrh variant řešení
Varianta 0 – Zachování současného stavu
Varianta 1 – Upravit znění § 24 zákoníku práce o doplnění procesních pravidel k odblokování kolektivního vyjednávání s použitím principu majority
Navrhuje se, aby byl zaměstnavatel oprávněn v případě, kdy se odborové organizace neshodnou do 30 dnů od zahájení vzájemných jednání na postupu ve vzájemné shodě vůči zaměstnavateli, uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které zastupují nadpoloviční většinu členů u zaměstnavatele, jestliže se odborové organizace neshodnou na postupu podle § 24 odst. 2 ZP do 30 dnů od zahájení vzájemných jednání. Podmínkou je písemné oznámení tohoto postupu zaměstnavatelem zaměstnancům předem společně s označením konkrétní odborové organizace/konkrétních odborových organizací, se kterou/kterými hodlá uzavřít kolektivní smlouvu. 
V případě, že by se postupovalo v jednání s majoritní odborovou organizací, ostatní odborové organizace, které nezastupují nadpoloviční většinu členů u zaměstnavatele, by měly právo na informaci o zahájení jednání o uzavření kolektivní smlouvy vedeného na základě principu majority s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které zastupují nadpoloviční většinu členů u zaměstnavatele, a právo na projednání předloženého a závěrečného návrhu se zaměstnavatelem. Zaměstnavatel by byl povinen projednat předložený návrh s ostatními odborovými organizacemi bez zbytečného odkladu, nejpozději však ve lhůtě 7 dnů od zahájení tohoto jednání. Závěrečný návrh by musel být projednán před uzavřením kolektivní smlouvy. Bez takového projednání by kolektivní smlouva nemohla nabýt platnosti a účinnosti.   
Varianta 2 - Upravit znění § 24 zákoníku práce o doplnění procesních pravidel k odblokování kolektivního vyjednávání s použitím modifikovaného principu majority možností vyjádření vůle zaměstnanců
Nadále bude primárním východiskem kolektivního vyjednávání o uzavření kolektivní smlouvy vyjednávání se všemi odborovými organizacemi působícími u zaměstnavatele (§ 24 odst. 2 ZP).  Pokud nebude dosaženo shody na jedné straně stolu během 30 dnů od zahájení vzájemných jednání odborových organizací, bude zaměstnavatel oprávněn kolektivní vyjednávání vést s nejreprezentativnější odborovou organizací u něj působící (§ 24 odst. 3 ZP) za předpokladu, že budou splněny kumulativně všechny podmínky uvedené v písm. a) až c). Účast dalších odborových organizací na jednání není přitom vyloučena.  Primárním kritériem reprezentativnosti odborové organizace je počet členů odborové organizace, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, tzn. reprezentativnost odborové organizace ve vztahu k zaměstnavateli (§ 24 odst. 3 ZP). Zaměstnavatel v případě, že nepanuje shoda na druhé straně stolu, bude mít po uplynutí lhůty 30 dnů ode dne označení odborové organizace nebo více odborových organizací, které by měly být oprávněny uzavřít kolektivní smlouvu na základě principu reprezentativnosti, možnost zahájit kolektivní vyjednávání s takovou odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele. Zaměstnavatel tedy bude primárně povinen informovat zaměstnance o tom, že uvedený postup hodlá aplikovat a rovněž je informovat o tom, s kým hodlá vést kolektivní vyjednávání. 
Bude však muset vyčkat na možnost zahájit kolektivní vyjednávání za využití daného principu dalších 30 dnů, neboť výše uvedený princip určení reprezentativnosti bude modifikován principem sekundárním, kterým je vyjádření vůle zaměstnanců.  Nadpoloviční většina všech zaměstnanců zaměstnavatele může ve lhůtě 30 dnů od oznámení záměru vést kolektivní vyjednávání s největší odborovou organizací prohlásit, že s takovým postupem nesouhlasí. Formulace a konstituce takového prohlášení bude přitom na zaměstnancích, přičemž případná administrativní podpora ze strany zaměstnavatele nebo odborových organizací bude přípustná. Prohlášení zaměstnanců bude pro zaměstnavatele závazné. Prohlášení může mít i konstitutivní charakter, tedy může označit i nejreprezentativnější odborovou organizaci.  
V případě, že zaměstnanci v rámci prohlášení označí nejreprezentativnější odborovou organizaci, bude zaměstnavatel oprávněn vést kolektivní vyjednávání s touto odborovou organizací bez ohledu na její velikost či početnost, musí se však jednat o odborovou organizaci, která u zaměstnavatele působí. Princip vyjádření vůle zaměstnanců tak může překonat princip majority a každá odborová organizace, bez ohledu na její velikost, bude moci být odborovou organizací z hlediska vůle zaměstnanců tou „nejreprezentativnější“. V případě, že zaměstnanci ve svém prohlášení pouze vysloví nesouhlas s tím, aby bylo vedeno kolektivní vyjednávání s největší odborovou organizací, uplatní se princip povinné shody na jedné straně stolu. 
V případě, že kolektivní vyjednávání nebude  vedeno se všemi odborovými organizacemi působícími u zaměstnavatele, ať už na základě uplatnění principu majority, nebo principu vyjádření vůle zaměstnanců, bude náležet  ostatním odborovým organizacím právo na to, aby byly o průběhu kolektivního vyjednávání informovány a aby s nimi zaměstnavatel projednal úvodní návrh kolektivní smlouvy již v úvodu kolektivního vyjednávání, kdy jejich případné vyjádření může kolektivní vyjednávání ovlivnit a dále aby s nimi zaměstnavatel projednal výsledek kolektivního vyjednávání, tedy závěrečný návrh kolektivní smlouvy, a to ještě před uzavřením kolektivní smlouvy, kdy případné vyjádření může tento výsledek ještě ovlivnit.  
V případě, že pro konkrétní kolektivní vyjednávání dojde k určení nejreprezentativnější odborové organizace, ať už dle principu majority nebo vyjádření vůle zaměstnanců, bude takto určený mandát pro uzavření kolektivní smlouvy časově omezen na dobu 6 měsíců, během kterých by mělo dojít k uzavření kolektivní smlouvy.
Vyhodnocení nákladů a přínosů
Náklady 
Varianta 0
Nulová varianta, která představuje zachování současného stavu, nepřináší přímé náklady, ale riziko nepřímých nákladů v podobě případných sankcí za nesprávné provedení transpozice směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii do českého právního řádu.
Varianta 1
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. Je však třeba upozornit na shora uvedený nález Ústavního soudu, který zrušil možnost využití principu tzv. čisté majority.
Varianta 2
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. 
Přínosy 
Varianta 0
Varianta 0 nepředstavuje žádné přínosy. 
Varianta 1
Znovuzavedení principu majority v jeho čisté podobě podobné té, která figurovala v § 24 ZP před zrušením Ústavním soudem, by jistě vedlo ke zrychlení procesu kolektivního vyjednávání a k vyřešení eventuální blokace kolektivního vyjednávání některými odborovými organizacemi, nicméně proti čistému principu majority se již v minulosti ohradil Ústavní soud (Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008 116/2008 Sb.), kterým byl původní princip majority obsažený v zákoníku práce z roku 2006 zrušen.  Princip majority navíc popírá princip reprezentativnosti. Majoritní odborová organizace v právní úpravě zrušené nálezem Ústavního soudu byla ta, která měla „největší počet členů“, což může být i méně než nadpoloviční většina všech zaměstnanců u zaměstnavatele, kteří jsou členy odborové organizace. V České republice odborové organizace uzavírají kolektivní smlouvu i za zaměstnance odborově neorganizované a odborová organizovanost je často nízká. Lze tedy jen těžko předpokládat, že v případě plurality bude mít některá odborová organizace mezi svými členy nadpoloviční počet zaměstnanců z celkového počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Navíc údaj o členství v odborové organizaci se považuje za citlivý údaj. Hrozí tedy, že by tento model mohl být v praxi nefunkční. 
Navrhovaná varianta se jeví v souladu s požadavky transponované směrnice, neboť by vedla k většímu pokrytí kolektivními smlouvami, avšak zároveň se zdá být v rozporu s nálezem Ústavního soudu. 
Varianta 2
Varianta 2 v co nejširší míře respektuje závěry učiněné Ústavním soudem prostřednictvím zakotvení odpovídajících brzd a protivah bránících nedůvodnému vyloučení menších odborových organizací z kolektivního vyjednávání, a zároveň nastavuje takový model, kterým bude naplněn účel transponované směrnice. Varianta 2 na rozdíl od Varianty 1 dává zaměstnancům (nadpoloviční většině) možnost určit odborovou organizaci jako nejreprezentativnější, se kterou zaměstnanci chtějí, aby zaměstnavatel vedl jednání. 
Návrh řešení
S ohledem na výše uvedené se jako nejvhodnější varianta jeví Varianta 2.
Rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně – změna § 7a zákona o kolektivním vyjednávání
1. Definice problému
Směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii klade za cíl podpořit kolektivní vyjednávání. Česká republika má povinnost dle článku 10 směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii každý druhý rok předkládat Komisi informace o míře a vývoji pokrytí kolektivními smlouvami. Je tedy třeba nastavit systém kolektivního vyjednávání tak aby bylo naplněno co největší pokrytí kolektivními smlouvami, a to zejména na odvětvové a meziodvětvové úrovni. 
1. Popis existujícího právního stavu
Ustanovení § 7a zákona o kolektivním vyjednávání obsahuje seznam zaměstnavatelů s převažující činností v odvětví, na které se ujednání KSVS s rozšířenou závazností v příslušném odvětví neuplatní. Tím, že se na uvedené zaměstnavatele ujednání KSVS neuplatní, získávají tito zaměstnavatelé v rámci daného odvětví konkurenční výhodu, což má mnohdy odrazující efekt pro uzavírání KSVS a snižuje jednotící efekt KSVS, jejichž závaznost byla pro dané odvětví rozšířena.
1. Identifikace dotčených subjektů
· Zaměstnavatelé
· Zaměstnanci
· Odborové organizace
1. Popis cílového stavu
Všechny varianty předpokládají zrušení písmene a) a e) u § 7a ZoKV. Variantní řešení se tak týkají zachování, zrušení či změny § 7a písm. c) ZoKV. 
Výjimka stanovená v § 7a písm. a) ZoKV představuje historickou výjimku, která se navrhuje bez náhrady zrušit, neboť je obtížně obhajitelné, proč by měl mít zaměstnavatel v konkursu konkurenční výhodu. Výjimka zakotvená v § 7a písm. e) ZoKV limituje pozitivní jednotící efekt rozšiřování závaznosti KSVS tím, že z platnosti rozšíření závaznosti KSVS lze uniknout uzavřením jiné KSVS. Byť není nepochybně žádoucí omezovat strany kolektivního vyjednávání v uzavírání vlastních KSVS nad rámec rozšířené KSVS, je vhodné tuto výjimku zrušit a současně upravit v § 27 ZP vztah rozšířené KSVS a KSVS obdobně, jako je tomu u vztahu podnikové KS a KSVS. 
Pokud se jedná o § 7a písm. c) ZoKV, i zde je žádoucí provést změnu. Dle současného může v určitých odvětvích tato výjimka dopadat na poměrně velkou skupinu zaměstnavatelů. Menší zaměstnavatelé tak získávají konkurenční výhodu a je současně významně omezován sjednocující efekt rozšiřování závaznosti KSVS, což platí zvláště v odvětvích vyznačujících se tím, že jsou zde zastoupeni ve velké míře právě malí zaměstnavatelé. Aplikace tak široké výjimky je z hlediska požadavků transponované směrnice nežádoucí. 
1. Zhodnocení rizika
Pokud by nedošlo k úpravě dikce ustanovení § 7a ZoKV, nedošlo by k naplnění smyslu a účelu článku 4 transponované směrnice. Někteří, a to zejména menší zaměstnavatelé, aplikací současného znění § 7a ZoKV získávají konkurenční výhodu a je tak omezován sjednocující efekt rozšiřování závaznosti KSVS. 
1.  Návrh variant řešení
Varianta 0 Zachování současného stavu
Varianta 1 Vypuštění písmene a) a e) u § 7a ZoKV a úprava písmene c) tak, že se výjimka z působnosti KSVS bude uplatňovat na zaměstnavatele s méně než 5 zaměstnanci
Výjimka z působnosti KSVS s rozšířenou působností v odvětví by nadále platila pouze pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají méně než 5 zaměstnanců. 
Varianta 2 Vypuštění písmene a) a e) u § 7a ZoKV a úprava písmene c) tak, že se výjimka z působnosti KSVS bude uplatňovat na zaměstnavatele s méně než 10 zaměstnanci
Navrhuje se uvedenou výjimku omezit pouze na zaměstnavatele, kteří mají méně než 10 zaměstnanců (tzv. mikropodnik).  Definice mikropodniku je uvedena v Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (článek 2 přílohy), kde je stanoveno, že „V kategorii malých a středních podniků je mikropodnik definován jako podnik, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR.‟ Ze článku 2 Doporučení Komise plyne, že při provádění některých svých politik mohou rovněž členské státy brát v úvahu pouze kritérium týkající se počtu zaměstnanců. 
Varianta 3 Vypuštění písmene a), c) a e) u § 7a ZoKV
Touto úpravou by došlo k tomu, že by KSVS s rozšířenou závazností v odvětví byla aplikovatelná na všechny zaměstnavatele bez ohledu na velikost jejich podniku a počet zaměstnanců.  
1. Vyhodnocení nákladů a přínosů
Náklady
Varianta 0
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. Pokud by však současná dikce § 7a ZoKV zůstala beze změny, došlo by tím k narušení či dokonce ohrožení dosažení cílů stanovených transponovanou směrnicí.
Varianta 1
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. 
Varianta 2
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. 
Varianta 3
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. 
Přínosy
Zrušení některých výjimek v § 7a zákona o kolektivním vyjednávání by mělo přímý a nepřímý pozitivní dopad. Jednak by došlo k přímému zvýšení pokrytí zaměstnanců kolektivními smlouvami o zaměstnance zaměstnavatelů, na které se vztahují rušené výjimky a dále by byla zvýšena motivace zaměstnavatelských svazů KSVS uzavírat a rozšiřovat jejich závaznost, neboť by byl posílen sjednocující efekt rozšíření závaznosti KSVS v daném odvětví a méně zaměstnavatelů by rozšířením závaznosti KSVS získalo konkurenční výhodu.
Varianta 0
Tato varianta by nepřinesla žádné zlepšení pro rozšířenou závaznost KSVS v odvětví a ponechala by pro menší zaměstnavatele konkurenční výhodu. Navíc by byl nadále omezován sjednocující efekt rozšiřování závaznosti KSVS. Některá odvětví se navíc vyznačují tím, že jsou zastoupena právě malými zaměstnavateli. Při zachování současného stavu by tak zůstala nadále cca 873 108 zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni v kategorii u zaměstnavatelů do 20 zaměstnanců mimo rozšířenou působnost KSVS v odvětví (zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/uplne-naklady-prace-definitivni-udaje-2021).
 Varianta 1
Tento přístup zvýhodňuje zaměstnavatele, které mají pouze do 5 zaměstnanců.  Reálné dopady není možné u této varianty vyčíslit, neboť takové podniky nejsou z hlediska sběru Českým statistickým úřadem dat sledovány (zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/uplne-naklady-prace-definitivni-udaje-2021). 
Varianta 2
Tento přístup zvýhodňuje mikropodniky. Takový postup je však zcela v souladu s Doporučením Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (článek 2 přílohy), které pojem mikropodniku definuje jako zaměstnavatele do 10 zaměstnanců. Závaznost KSVS v odvětví by se rozšířila na cca 313 443,9 zaměstnanců působících u zaměstnavatelů do 20 zaměstnanců (dle dat uvedených ČSÚ za rok 2022, zdroj https://www.czso.cz/csu/czso/uplne-naklady-prace-definitivni-udaje-2021). 
Varianta 3
Pokud by došlo k úplnému vypuštění § 7a písm. c) ZoKV, došlo by tak k rozšíření aplikace KSVS i na všechny mikropodniky. V takovém případě by podle dat ČSÚ závaznost kolektivních smluv vyššího stupně nově pokryla zaměstnavatele do 10 zaměstnanců, kterých bylo v roce 2022 evidováno 559 665,4  a  zaměstnavatele   do 20 zaměstnanců, kterých bylo v roce 2022  evidováno 313 443,9. Došlo by tak k rozšíření pokrytí kolektivními smlouvami  nově na 873 108 zaměstnanců, kteří jsou v současné době mimo rozšířenou závaznost KSVS v odvětví (zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/uplne-naklady-prace-definitivni-udaje-2021). V roce 2022 bylo evidováno celkem 4 216 110 zaměstnanců, jedná se tedy o téměř 1/5 zaměstnanců, kteří stojí v současné době mimo rozšířenou působnost KSVS v odvětví a na které by tak nově KSVS dopadala. 
Návrh řešení
Doporučuje se Varianta 2, neboť zachovává výjimku z působnosti rozšířené kolektivní smlouvy vyššího stupně v odvětví pro tzv. mikropodniky.  
2.3 Kolize kolektivních smluv (KSVS a KSVS s rozšířenou závazností v odvětví) - změna § 27 ZP
a. Definice problému
V současné době KSVS s rozšířenou závazností v určitém odvětví není podle § 7a zákona o kolektivním vyjednávání pro některé zaměstnavatele závazná. V důsledku předkládané změny dojde k rozšíření závaznosti KSVS i na ty zaměstnavatele, kteří jsou vázání jinou KSVS. Vzhledem k tomu, že může docházet ke kolizi znění ustanovení KSVS a rozšířené KSVS, a nebylo by jasné, jaká práva vyplývající z těchto KSVS se na pracovněprávní vztahy zaměstnanců použijí, je třeba současné ustanovení § 27 ZP doplnit i o aplikační výkladová pravidla vzájemného vztahu KSVS a rozšířené KSVS. 
Je tedy třeba upravit § 27 zákoníku práce, který aktuálně stanovuje pouze výkladová pravidla vzájemného vztahu KS a KSVS. V aktuálním znění § 27 ZP je stanoveno, že k ujednáním podnikové kolektivní smlouvy, která upravují práva z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouvy vyššího stupně, se nepřihlíží. Jelikož v důsledku navrhované změny § 7a ZoKV může v praxi dojít ke kolizi KSVS a rozšířené KSVS sjednané v příslušném odvětví, je žádoucí upravit výkladová pravidla vzájemného vztahu KSVS a rozšířené KSVS tak, že v případě, kdy ujednání v KSVS upraví práva z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než rozšířená KSVS, nebude se k nim přihlížet. V daném ohledu je tedy zvolena koncepce přednosti rozšířené KSVS, obdobně jako je tomu u KSVS v souvislosti s jejím vzájemným vztahem s podnikovou KS.  
b. Popis existujícího právního stavu 
V současné době KSVS s rozšířenou závazností v odvětví není podle § 7a zákona o kolektivním vyjednávání pro určité zaměstnavatele, pro které je závazná jiná KSVS závazná. Navrhovanou změnou dikce § 7a ZoKV dojde k rozšíření působnosti rozšířené KSVS i na zaměstnavatele, kteří jsou vázáni jinou KSVS v rámci daného odvětví.  Ustanovení § 27 ZoKV však aktuálně upravuje pouze vzájemný vztah podnikové kolektivní smlouvy a KSVS. 
c. Identifikace dotčených subjektů
· Zaměstnanci
· Zaměstnavatelé
· Odbory  
d. Popis cílového stavu
Je třeba stanovit výkladová pravidla při kolizi ujednání KSVS a KSVS s rozšířenou závazností v odvětví. 
e. Zhodnocení rizika
Přijetím navrhované změny v § 7a ZoKV může v praxi docházet ke kolizi ujednání KSVS a rozšířené KSVS, což může vést k nejistotě pro zaměstnance s ohledem na jejich práva plynoucí z těchto dvou kolidujících KSVS. 
f. Návrh variant řešení
Varianta 0 Zachování současného stavu
Varianta 1 Změna ustanovení § 27 ZP
Do § 27 ZP se doplňuje nový odstavec 2, který stanovuje postup při kolizi ustanovení KSVS a KSVS s rozšířenou závazností v odvětví tak, že k ujednáním kolektivní smlouvy vyššího stupně, která upravují práva z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouvy vyššího stupně, jejichž závaznost byla rozšířena na další zaměstnavatele v odvětví, se nepřihlíží.  Je tedy stanovena při kolizi ujednání KSVS a KSVS s rozšířenou závazností v odvětví aplikační přednost rozšířené KSVS tak, že je dána přednost ujednáním rozšířené KSVS, která upravují práva dotčených zaměstnanců (kteří spadají pod obě KSVS) ve větším rozsahu než nerozšířená KSVS. 
g. Vyhodnocení nákladů a přínosů
Náklady
Varianta 0
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. Absence pravidla přednosti aplikace rozšířené KSVS v případech, kdy tato obsahuje pro zaměstnance práva ve větším rozsahu než nerozšířená KSVS, povede k možné právní nejistotě u zaměstnavatelů i zaměstnanců.  
Varianta 1
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. 
Přínosy
Varianta 0
Tato varianta nepředstavuje žádné přínosy.
Varianta 1
Tato varianta přispěje k nastavení jasných pravidel při řešení kolize mezi ujednáním v KSVS a KSVS s rozšířenou závazností na další zaměstnavatele v odvětví, což přinese do pracovněprávních vztahů potřebnou právní jistotu.
h. Návrh řešení
Navrhuje se, aby byla přijata Varianta 1. 
2.4 Rozšíření státního příspěvku pro sociální partnery na jednání na odvětvové úrovni - změna § 320a písm. a) ZP 
a. Definice problému
Ustanovení § 320a ZP zprostředkovává odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů státní příspěvek na podporu vzájemných jednání na celostátní nebo krajské úrovni, která se týkají důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových a sociálních podmínek. Příspěvkem podporované aktivity podléhají dohodě sociálních partnerů na úrovni Rady hospodářské a sociální dohody. 
Aktuální znění ustanovení § 320a ZP výslovně neupravuje podporu kolektivního vyjednávání na odvětvové úrovni, ani kolektivní vyjednávání se zaměřením na stanovování mezd, jak je chtěno transponovanou směrnicí (článek 4 odst. 1 písm. a) a b).  Proto je třeba provést změnu k rozšíření možnosti podpory vzájemných jednání sociálních partnerů na odvětvové úrovni a podporovat jednání mimo jiné i kolektivní vyjednávání o stanovování mezd. Na odvětvové úrovni je možné uzavírat kolektivní smlouvy vyššího stupně, jejichž závaznost lze za splnění podmínek § 7 ZoKV rozšířit na další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví prostřednictvím vyhlášení sdělení MPSV ve Sbírce zákonů. 
Dosavadní aktivity (na které sociální partneři dostávali státní příspěvek) byly zaměřeny na podporu sociálního dialogu zejména ve smyslu posilování kapacit odborů a zaměstnavatelských svazů, vzájemné předávání zkušeností ve vedení sociálního dialogu, zpracovávání odborných materiálů a přípravy jednání a vedení sociálního dialogu na celorepublikové úrovni. Současné aktivity se zaměřují na zpracování analýz proběhlých finančních či společenských krizí, zpracování analýz a jiných šetření v souvislosti s tématy, která budou mít vliv na trh práce jako je zelená ekonomika, digitalizace a robotizace trhu práce, klimatická změna, migrační situace nebo analýzy dopadů přijaté pracovní legislativy apod. Sociální dialog je podporován i ve smyslu navazování zahraničních vztahů a vzájemné předávání zkušeností ve vedení sociálního dialogu. Obdobně jsou finanční prostředky státního příspěvku využívány k přípravě a vedení sociálního dialogu na krajské úrovni. 
Ve smyslu transponované směrnice je nezbytné najít mechanismus, který by podpořil aktivity sociálního dialogu na odvětvové úrovni, které by mohly vést k uzavírání kolektivních smluv vyššího stupně na odvětvové úrovni a kolektivnímu vyjednávání o stanovení mezd. 
b. Popis existujícího právního stavu 
V současné době je prostřednictvím § 320a ZP podporováno vedení sociálního dialogu a vzájemných jednání sociálních partnerů na celostátní nebo krajské úrovni.  Sociální dialog není finančně podporován na odvětvové úrovni. 
c. Identifikace dotčených subjektů
· Zaměstnanci
· Zaměstnavatelé
· Odbory 
· Organizace zaměstnavatelů
d. Popis cílového stavu
Navrhovaná úprava povede k rozšíření věcných okruhů aktivit, vůči kterým může směřovat podpora sociálního dialogu (zahrnuje se nově i sociální dialog odvětvový), což umožní finančně podpořit aktivity směřující k uzavírání kolektivních smluv vyššího stupně a rozšiřování jejich závaznosti. Sledovaným cílem bude zvýšení pokrytí zaměstnanců kolektivními smlouvami, což je plně v souladu s článkem 4 odst. 2 transponované směrnice. 
e. Zhodnocení rizika
Nedojde-li k naplnění účelu transponované směrnice, ČR se vystavuje hrozbě nenotifikačního řízení. 
f. Návrh variant řešení
Varianta 0 Zachování současného stavu
Varianta 1 Změna ustanovení § 320a ZP
Navrhuje se rozšířit možnost poskytnutí státního příspěvku sociálním partnerům na podporu vzájemných jednání na odvětvové úrovni.  V důsledku navrhované změny budou mimo jiné podporována vzájemná jednání sociálních partnerů na odvětvové úrovni, jejichž cílem bude dosáhnout uzavření KSVS a jejího následného rozšíření a jednání týkající se stanovování mezd. V důsledku navrhovaných změn bude měněna i struktura příspěvkem podporovaných aktivit a jejich částečné zacílení na podporu kolektivního vyjednávání na odvětvové úrovni včetně vyjednávání o mzdách. 
g. Vyhodnocení nákladů a přínosů
Náklady
Varianta 0
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady, pouze riziko nepřímých nákladů v podobě případných sankcí za nesprávné provedení transpozice směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii do českého právního řádu.
Varianta 1
Tato varianta nepředstavuje žádné přímé náklady. 
Přínosy
Varianta 0
Tato varianta nepředstavuje žádné přínosy
Varianta 1
Tato varianta přispěje k řádné transpozici směrnice o přiměřených minimálních mzdách Českou republikou a tím minimálně k eliminaci případného sankčního řízení za nesprávnou transpozici směrnice. Zejména však přispěje k zaměření tuzemského sociálního dialogu na odvětvovou úroveň s cílem zvýšení pokrytí kolektivními smlouvami. 
h. Návrh řešení
Navrhuje se, aby byla přijata Varianta 1. 
2.5 Nejnižší úrovně zaručené mzdy
1. Definice problému
V souvislosti se zavedením valorizačního mechanismu minimální mzdy a zvýšením relace minimální mzdy vůči průměrné mzdě v národním hospodářství je nutné nastavit parametry úpravy zaručené mzdy. 
Nejnižší úrovně zaručené mzdy (dále také jen „NÚZM“) poskytují zvýšenou ochranu zaměstnancům proti nepřiměřeně nízkým výdělkům, jestliže ji nemají zajištěnu prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Stanovení srovnatelných nejnižších úrovní zaručené mzdy pro všechny zaměstnance zároveň přispívá k zajištění zásady stejné mzdy za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty a snižuje riziko mzdové diskriminace. Důvodem existence nejnižších úrovní zaručené mzdy je tedy snaha zajistit státu možnost realizovat politiku odměňování spravedlivě s přihlédnutím k diferenciaci podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, nikoliv pouze paušálním spodním limitem, jako je tomu v případě minimální mzdy. 
Při zvýšení relace minimální mzdy k průměrné hrubé mzdě v národním hospodářství lze do jisté míry vyšší minimální mzdou nahradit ochranou funkci nejnižších úrovní zaručené mzdy proti nepřiměřeně nízkým výdělkům, především u nízkopříjmových zaměstnanců. 
Spolu se zavedením automatického valorizačního mechanismu minimální mzdy je nutno rozhodnout o zachování nebo zrušení institutu zaručené mzdy a jejích nejnižších úrovní, popřípadě rozhodnout o zachování tohoto institutu a jeho úpravě. 
Zaručená mzda chrání před nepřiměřeně nízkou odměnou za práci zaměstnance odměňované platem a zaměstnance, jejichž mzda není zajištěna prostřednictvím kolektivního vyjednávání, tedy není sjednána v kolektivní smlouvě. Kolektivní vyjednávání o mzdách poskytuje efektivní ochranu před nepřiměřeně nízkým oceněním práce. Je však otázkou, jakým způsobem ovlivňuje kolektivní vyjednávání o mzdách existence nejnižších úrovní zaručené mzdy; zda NÚZM spíše přispívají ke sjednání mezd v kolektivních smlouvách v adekvátní výši (NÚZM slouží jako základ, od kterého se vyjednávání o mzdách pro jednotlivé skupiny prací odvíjí) nebo naopak brání většímu rozšíření pokrytí kolektivními smlouvami, které se pak jeví jako nadbytečné.
Popis existujícího právního stavu 
V současnosti je právní úprava nejnižších úrovní zaručené mzdy obsažena v zákoníku práce, především v § 112, a dále v prováděcím nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády o minimální mzdě“).
Nejnižší úrovně zaručené mzdy představují výdělkové minimum u zaměstnanců odměňovaných platem a zaměstnanců odměňovaných mzdou, která není sjednána v kolektivní smlouvě. Zákoník práce stanovuje, že nejnižší úroveň zaručené mzdy (v nejnižší skupině) nesmí být nižší než minimální mzda, další nejnižší úrovně mají být odstupňované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací tak, aby nejnižší úroveň zaručené mzdy v nejvyšší skupině činila alespoň dvojnásobek minimální mzdy.
Nařízení vlády o minimální mzdě stanovuje osm nejnižších úrovní zaručené mzdy. Výše NÚZM v 1., nejnižší skupině odpovídá výši minimální mzdy (v roce 2023 tedy 17 300 Kč za měsíc, 103,80 Kč za hodinu), v 8., nejvyšší skupině pak dvojnásobku minimální mzdy (v roce 2023 tedy 34 600 za měsíc, 207,60 Kč za hodinu). Do 31. prosince 2022 platilo, že výše nejnižších úrovní zaručené mzdy odpovídala lineárnímu růstu mezi minimální mzdou a jejím dvojnásobkem. S účinností od 1. ledna 2023 rozhodla vláda, že dojde k navýšení pouze u 1. a 8. NÚZM, výše 2. až 7. NÚZM zůstala nezměněna.
Pro účely NÚZM se práce zařazují do osmi skupin, které jsou odstupňované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. V 1. skupině prací jsou obsaženy práce nejméně náročné, v 8. skupině prací pak práce nejnáročnější. Základní charakteristiku skupin prací obsahuje příloha k nařízení vlády o minimální mzdě, která v části II. rovněž uvádí příklady prací v jednotlivých skupinách prací rozdělených podle oborů.
Nařízení vlády o minimální mzdě zároveň stanovuje vztah mezi nejnižšími úrovněmi zaručené mzdy a platovými třídami; každé nejnižší úrovni zaručené mzdy odpovídají vždy dvě platové třídy – 1. a 2. platová třída 1. skupině prací, 3. a 4. platová třída 2. skupině prací atd.
Nedosahuje-li mzda nebo plat, bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli, příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, je zaměstnavatel povinen poskytnout, obdobně jako je tomu i minimální mzdy, doplatek.
Identifikace dotčených subjektů
· zaměstnanci odměňovaní platem a mzdou, která není sjednána v kolektivní smlouvě,
· zaměstnavatelé,
· veřejná správa.
Zaměstnanci odměňovaní platem
V platové sféře lze jednoduše určit konkrétní skupinu prací, do níž jsou zaměstnanci zařazeni, navíc se sleduje i výše doplatku do NÚZM zúčtovaného k výplatě, tj. lze přesně určit, kolik zaměstnanců se pohybuje na příslušné NÚZM a lze i přesně spočítat celkovou výši doplatků. 
V platové sféře bylo v roce 2022 přibližně 7,7 tisíc zaměstnanců, odměňovaných na úrovni zaručené mzdy, což představuje na doplatcích do nejnižší úrovně zaručené mzdy téměř 49 mil. Kč. Největší podíl zaměstnanců s doplatkem do NÚZM byl především v 9. platové třídě, resp. v 5. skupině prací. Konkrétně se jedná o 1 500 zaměstnanců ve veřejných službách a správě a o 800 zaměstnanců ve služebním poměru.
V platové sféře je nízká četnost výskytu doplatků do NÚZM v 1. a 2. skupině prací, což může být ovlivněno využíváním institutu zvláštního způsobu určení platového tarifu v první až páté platové třídě.
Je třeba uvést, že řada platových tarifů, které stanovuje vláda formou stupnic platových tarifů, které jsou uvedeny v přílohách v příslušných prováděcích nařízení vlády (nařízení vlády č. 341/2017 Sb. a nařízení vlády č. 304/2014 Sb.), nedosahuje výše příslušné NÚZM. Pokud by v platové sféře byly s příslušnými NÚZM porovnávány výhradně platové tarify, byl by objem prostředků na doplatky do NÚZM větší. Ke zvýšení platu nad příslušnou úroveň NÚZM dochází až v souvislosti s poskytnutím dalších složek platu zaměstnance (osobní příplatek, odměna nebo jiné složky platu), které by však primárně měly sloužit k ocenění jiných aspektů práce zaměstnance a jejichž význam je následně nivelizován především ve vztahu k platu těch zaměstnancům, jejichž plat je navýšen na příslušnou úroveň NÚZM doplatkem dle § 112 zákoníku práce.
Tabulka 1 Platová sféra podle skupin prací pod NÚZM (počet zaměstnanců v tis., doplatek do nejnižší úrovně zaručené mzdy v tis. Kč)
	Skupina prací
	1.
	2.
	3.
	4.

	Platová třída
	1
	2
	3
	4
	5
	6
	7
	8

	počet zaměstnanců
	0,2
	0,6
	0,7
	0,5
	0,7
	0,3
	0,9
	0,4

	doplatek do NÚZM
	890,9
	1 693,3
	2 512,3
	1 491,5
	3 087,1
	1 253,9
	5 408,5
	2 098,2

	Skupina prací
	5.
	6.
	7.
	8.

	Platová třída
	9
	10
	11
	12
	13
	14
	15
	16

	počet zaměstnanců
	1,3
	0,3
	0,5
	0,2
	0,2
	0,0
	0,0
	0,0

	doplatek do NÚZM
	7 827,5
	1 782,8
	2 862,4
	613,2
	543,0
	6,9
	0,0
	0,0

Zaměstnanci odměňovaní mzdou
Relevantní data pro komplexní posouzení účelnosti institutu NÚZM u zaměstnanců odměňovaných mzdou nejsou k dispozici, neboť odpovídající údaje nejsou za mzdovou sféru součástí žádného sledování. Z aktuální analýzy provedené MPSV vyplývá, že až 90 % zaměstnanců odměňovaných mzdou, bez pokrytí kolektivními smlouvami, je odměňováno nad úrovní příslušné NÚZM, přičemž u téměř 50 % zaměstnanců se mzda pohybuje nad dvojnásobkem minimální mzdy (tedy NÚZM pro 8. skupinu prací). Lze tedy zvažovat, zda je současný rozsah ochrany zaměstnanců odměňovaných mzdou NÚZM účelný, případně zda například neponechat ochranu prostřednictvím NÚZM jen pro zaměstnance s nižšími předpokládanými výdělky, kteří vykonávají méně náročné práce.  
Tabulka 2 Nejnižší úrovně zaručené mzdy a struktura zaměstnanců z pohledu vlivu kolektivního vyjednávání
	kolektivní vyjednávání
	na MM
	na MM 
2. - 8. skupina prací
	není známo
	nad MM 
a pod NÚZM
	na NÚZM
	nad NÚZM
	nad NÚZM (dvojnásobkem MM)
	celkem

	bez kolektivní smlouvy
	40,2
	61,0
	43,8
	18,0
	28,9
	 701,9 
	 865,0 
	1 758,8

	s kolektivní smlouvou
	3,6
	4,3
	11,3
	1,6
	9,3
	 354,0 
	 799,5 
	1 183,6


Zdroj: Analýza MPSV (stav k 31. 12. 2022 v tis. zaměstnanců)

Graf 1 Schéma nejnižší úrovně zaručené mzdy a struktura zaměstnanců 

Zdroj: Analýza MPSV (stav k 31. 12. 2022 v tis.)
Popis cílového stavu
V návaznosti na zavedení valorizačního mechanismu minimální mzdy je třeba vyřešit související institut nejnižších úrovní zaručené mzdy. S ohledem na skutečnost, že současná právní úprava NÚZM není s valorizačním mechanismem zcela kompatibilní, je třeba rozhodnout o její změně, která může spočívat buď v úpravě jejích parametrů (např. počet skupin, kritéria pro zařazení prací do skupin) nebo v jejím zrušení.
Jedním ze současných problémů NÚZM je nízká publicita této formy ochrany před nepřiměřeně nízkým oceněním práce, což vyplývá i z analýzy, podle které existuje skupina zaměstnanců odměňovaných na úrovni minimální mzdy, ale vykonávajících práce zařazené do 2. až 8. skupiny prací (94,6 tis. zaměstnanců odměňovaných mzdou bez pokrytí kolektivní smlouvou dle tabulky č. 2, střední varianty). Na neznalost existence NÚZM jak na straně zaměstnanců, tak zaměstnavatelů, upozorňuje rovněž Státní úřad inspekce práce na základě poznatků z kontrolní činnosti. 
Z analýzy provedené MPSV vyplývá, že až 90 % zaměstnanců odměňovaných mzdou, bez pokrytí kolektivními smlouvami, je odměňováno nad úrovní příslušné NÚZM, přičemž u téměř 50 % zaměstnanců se mzda pohybuje nad dvojnásobkem minimální mzdy (tedy NÚZM pro 8. skupinu prací). Lze tedy zvažovat, zda je nutné poskytovat ochranu formou NÚZM ve stávajícím rozsahu, případně zda například neponechat ochranu prostřednictvím NÚZM jen pro zaměstnance s nižšími předpokládanými výdělky, kteří vykonávají práce v méně náročných profesích.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že se nabízejí dvě varianty úpravy institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy: jeho ponechání za současné změny parametrů nebo jeho úplné zrušení.
Zhodnocení rizika
Zrušení institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy povede ke snížení ochrany zaměstnanců před nepřiměřeně nízkou odměnou za práci. Tato ochrana nicméně bude, resp. by měla být kompenzována jinými formami ochrany, především prostřednictvím kolektivního vyjednávání.
Záruka vyšší úrovně výdělku, než je minimální mzda, zaměstnancům, kteří vykonávají složitější, odpovědnější a namáhavější práce, zároveň motivuje tyto zaměstnance k výkonu náročnější práce, popř. k výkonu závislé práce vůbec, namísto jejich závislosti na příjmu ze sociálních dávek. V případě zachování ochrany pouze v úrovni minimální mzdy může zaměstnance odrazovat od zájmu konat náročnější práce, neboť jim bude chybět (zákonná) záruka vyššího výdělku. 
Zachování pouze jedné úrovně ochrany před nepřiměřeným výdělkem ve formě minimální mzdy může zvyšovat riziko rozšíření tzv. šedé ekonomiky, kdy bude zaměstnancům oficiálně poskytována minimální mzda, popř. neadekvátně nízká část mzdy, a zbytek mzdy bude vyplácen tzv. „na ruku“. Tento stav by mohl vést k propadu odvodů na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. NÚZM zároveň chrání poctivé zaměstnavatele před zaměstnavateli, kteří by vyplácením části mezd „na černo“ mohli získávat tržní výhody v podobě snížení svých povinných odvodů z mezd zaměstnanců.
Stanovení nejnižších výdělkových úrovní pro zaměstnance vykonávající náročnější práce zároveň určuje i přiměřenou úroveň minimálních nákladů na mzdy a do značné míry snižuje riziko zneužívání nepřiměřeně nízké odměny za práci pro získávání tržních výhod.
Návrh variant řešení 
Varianta 0 – Zachování současného stavu.
Zachování současných 8 skupin prací. Jednotlivé nejnižší úrovně zaručené mzdy bude nadále stanovovat vláda nařízením, přičemž bude vázána pouze výší minimální mzdy (pro NÚZM v 1. skupině), resp. dvojnásobkem minimální mzdy (pro NÚZM v 8. skupině), stanovené/vyhlášené na základě valorizačního mechanismu.
Varianta 1 Snížení počtu skupin prací na čtyři skupiny podle kvalifikační náročnosti prací
Změna právní úpravy; institut nejnižších úrovní zaručené mzdy zůstane zachován, ale dojde ke snížení počtu úrovní/skupin prací na 4. Výše jednotlivých nejnižších úrovní zaručené mzdy bude stanovena ze mzdy minimální na základě zákonem stanoveného koeficientu – 1,0 pro 1. skupinu prací, 1,2 pro 2. skupinu prací, 1,4 pro 3. skupinu prací a 1,6 pro 4. skupinu prací.
Práce budou do jednotlivých skupin rozděleny podle kvalifikační náročnosti, tj. podle stupně vzdělání potřebného pro výkon prací v těchto skupinách. Skupiny prací se navrhují vymezit následovně:
1. skupina prací (základy vzdělání, základní vzdělání);
2. skupina prací (střední vzdělání, střední s výučním listem);
3. skupina prací (střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání);
4. skupina prací (vysokoškolské vzdělání).
Zvýšená ochrana se tak bude týkat především zaměstnanců vykonávajících práce s nižší kvalifikační náročností, jejichž postavení na trhu práce je mnohdy zhoršené.
Snížení počtu skupin prací a rozdělení podle kvalifikační náročnosti prací by mělo snížit administrativní náročnost, zvýšit přehlednost systému skupin prací a usnadnit jeho aplikaci.
Varianta 2 Zrušení nejnižších úrovní zaručené mzdy
Zrušení institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy. Zaměstnanci, kteří nebudou mít mzdu sjednánu v kolektivní smlouvě by nadále byli před nepřiměřeně nízkými výdělky chráněni pouze minimální mzdou, která bude stanovena/vyhlášena na základě valorizačního mechanismu.
Vyhodnocení nákladů a přínosů
Přínosy
Varianta 0
· zachování diferenciace v odměňování dle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce, zjednodušení aplikace zásady stejné odměny za stejnou práci a práci stejné hodnoty;
· prvek pro posílení transparentnosti v odměňování, pro zaměstnavatele může představovat vodítko pro hodnocení prací;
· omezení šedé ekonomiky, přínos pro odvody do veřejných rozpočtů;
· východisko pro kolektivní vyjednávání o mzdách.
Varianta 1
· zjednodušení systému NÚZM a jeho aplikace;
· zachování diferenciační funkce a podpora zásady stejné odměny za stejnou práci a práci stejné hodnoty;
· prvek posilující transparentnost v odměňování;
· ochrana především zaměstnanců vykonávající práce s nižší kvalifikační náročností, jejichž pozice na trhu práce může být méně příznivá;
· možné snížení administrativní zátěže při zařazování zaměstnanců do skupin prací a zjednodušení a zvýšení přehlednosti zařazování prací do skupin;
· návaznost NÚZM na minimální mzdu prostřednictvím koeficientů, předvídatelnost výše jednotlivých nejnižších úrovní;
· východisko pro kolektivní vyjednání o mzdách.
Varianta 2
· radikální snížení administrativní zátěže spojené se zařazováním zaměstnanců do skupin pro účely NÚZM;
· významné posílení smluvní volnosti zaměstnavatele a zaměstnance při odměňování mzdou;
· impuls pro posílení kolektivního vyjednávání o mzdách, včetně uzavírání kolektivních smluv vyššího stupně.
Náklady
Varianta 0
· administrativně náročný systém, jehož využití v praxi je diskutabilní;
· omezování smluvní volnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, nadbytečná ochrana zaměstnanců;
· zachování nižší míry tlaku na posílení kolektivního vyjednávání. 
Varianta 1
· zachování určité administrativní zátěže, ačkoliv snížené;
· omezování smluvní volnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, nadbytečná ochrana zaměstnanců;
· navázání na minimální mzdu způsobí automatické zvyšování nákladů;
· zachování nižší míry tlaku na posílení kolektivního vyjednávání. 
Varianta 2
· zásadní snížení ochrany zaměstnanců před nepřiměřeně nízkými výdělky s přihlédnutím k náročnosti vykonávané práce;
· snížení transparentnosti systémů odměňování;
· znepřehlednění mzdové složky trhu práce;
· možné zvyšovaní regionálních rozdílů v odměňování;
· riziko posilování černé či šedé ekonomiky a snížení příjmu daní a pojistného.
Návrh řešení 
Spolu s novelizací právní úpravy minimální mzdy a zavedením automatického valorizačního mechanismu je nezbytné rozhodnout o institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy, který je s minimální mzdou úzce spojen. Je tedy třeba zvolit buďto variantu zachování institutu a provedení jeho úpravy nebo zrušení bez náhrady. 
S ohledem na skutečnost, že obě zvažované varianty mají obtížně kvantifikované přínosy a náklady, je rozhodnutí zachování institutu nejnižších úrovní zaručené mzdy či jeho zrušení především rozhodnutím ideovým. Musí být rozhodnuto, zda bude dána přednost posílení smluvní volnosti zaměstnance a zaměstnavatele, snížení administrativní zátěže a posílení významu kolektivního vyjednávání o mzdách, tedy zrušení nejnižších úrovní zaručené mzdy, nebo zachování zvýšené míry ochrany zaměstnanců před nepřiměřeně nízkou odměnou za práci odstupňované podle (kvalifikační) náročnosti vykonávané práce, tedy které z kritérií dostane větší váhu.
Varianty 1 a 2 se s ohledem na výše uvedené jeví jako rovnocenné, přičemž rozhodnutí o preferované variantě musí být rozhodnutím politickým.  
Varianta 0 byla vyhodnocena jako nejméně vhodná, neboť je obtížně aplikovatelná a nepřehledná pro zaměstnance i zaměstnavatele, představuje administrativní zátěž a nadbytečnou ochranu zaměstnanců. Zároveň nereflektuje nově navrhovanou právní úpravu minimální mzdy a valorizačního mechanismu. 
Tabulka 3 Vyhodnocení variant řešení pro úpravu nejnižších úrovní zaručené mzdy
	Požadavky na nejnižší úrovně zaručené mzdy
	Varianta 0
	Varianta 1
	Varianta 2

	Alimentační funkce
	+
	+
	-

	Diferenciační funkce
	+++
	++
	-

	Podpora kolektivního vyjednávání
	-
	+
	+++

	Přehlednost a využitelnost 
	-
	++
	++

	Administrativní náročnost
	-
	-
	+++

2.6 Vypuštění povinnosti zaměstnavatele vydávat písemný rozvrh čerpání dovolené
1. Definice problému
Podle stávajícího § 217 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen každoročně vydávat písemný rozvrh čerpání dovolené a určovat podle něj dovolenou. V praxi se nicméně naprosto běžně při určování dovolené postupuje odlišně, a to typicky z iniciativy vlastních zaměstnanců, kteří na začátku kalendářního roku nemají mnohdy určitou představu o tom, kdy by měli zájem dovolenou následně čerpat. Sestavení tzv. plánu dovolených je tak mnohdy čistě formální záležitostí a tato povinnost tak pouze zbytečně navyšuje administrativní zátěž zaměstnavatele.
Požadavek na vypuštění této povinnosti zaměstnavatele s ohledem na výše uvedené vyplývá z bodu č. 8 přílohy k usnesení vlády č. 731 ze dne 31. 8. 2022 (tzv. Antibyrokratický balíček I.)
Popis existujícího právního stavu
Zákoník práce ve stávajícím § 217 odst. 1 stanoví, že dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno jinak. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době. 
Rozvrh čerpání dovolených je spíše orientačním plánem čerpání dovolené, tedy sám o sobě nepředstavuje určení doby čerpání dovolené. Zaměstnavatelé na začátku kalendářního roku s ohledem na svoji zákonnou povinnost sestaví písemný rozvrh dovolených, nicméně následně naprosto běžně při určování dovolené postupují odlišně. Je to pochopitelné, neboť na začátku kalendářního roku může zaměstnavatel vycházet pouze z předpokládaného počtu hodin dovolené, na které zaměstnanci až během tohoto roku případně vznikne právo v závislosti na mnoha proměnných - predikce dovolené je tak velice nejistá. V praxi navíc velmi často dochází k podstatným odchylkám při čerpání dovolené na žádost samotných zaměstnanců, kteří mnohdy na začátku kalendářního roku nemají konkrétní představu, kdy mají zájem dovolenou čerpat. Již při sestavování rozvrhu je tak mnohdy zřejmé, že se následně bude při určování dovolené postupovat úplně jinak.
Identifikace dotčených subjektů
· Zaměstnavatelé 
· Zaměstnanci
· Odborové organizace
· Rady zaměstnanců
· Státní úřad inspekce práce
Popis cílového stavu
Cílem je snížit administrativní zátěž zaměstnavatele, a to vypuštěním povinnosti, která z pohledu praxe zpravidla neplní původně zamýšlený účel.
Zhodnocení rizika
Ačkoliv je písemný rozvrh čerpání dovolené spíše orientačním plánem čerpání dovolené, nikoliv samotným určením doby čerpání dovolené, a zaměstnavatel se jím nemusí při následném určení čerpání dovolené zaměstnanci zcela řídit, neznamená to, že by bylo možné se od něj bez důvodu odchýlit, neboť by tím byl zcela popřen jeho smysl. Je tak přípustné, aby se od něj zaměstnavatel odchýlil např. s ohledem na provozní důvody anebo na základě žádosti samotného zaměstnance, který chce dovolenou čerpat v jiném termínu, což je v praxi velice časté, nicméně nemělo by jít o projev svévole zaměstnavatele. Odchýlení by mělo být vždy opřeno o pádný důvod.  Při úplném vypuštění této povinnosti tak existuje riziko, že budou mít někteří zaměstnanci větší problémy při plánování dovolené ve větším předstihu, neboť se při své následné žádosti o čerpání dovolené v daném termínu nebudou moci odkázat na písemný rozvrh dovolených, byť jde o rozvrh orientační a zaměstnavatel jím není bezvýjimečně vázán. Na druhou stranu, nadále platí, že zaměstnavatel by měl při určování dovolené přihlížet vedle provozních důvodů též k oprávněným zájmům zaměstnance, tudíž by měl v zásadě vyhovět žádosti zaměstnance o čerpání dovolené, nebrání-li tomu typicky provozní situace. Pokud přitom zaměstnanec zamýšlí např. s půlročním předstihem zakoupit zájezd, měl by již za stávající právní úpravy tuto situaci řešit žádostí o čerpání dovolené, které zaměstnavatel už takto s předstihem může vyhovět, neboť jinak nemá jistotu, že mu bude dovolená k čerpání skutečně určena (např. onemocní jeho kolega, a zaměstnavatel mu tak dovolenou navzdory plánu dovolených beztak neurčí). 
Návrh variant řešení
Varianta 0 – Zachování současného stavu
V případě volby této varianty zůstane povinnosti zaměstnavatele každoročně vydávat písemný rozvrh čerpání dovolené zachována. 
Varianta 1 – Vypuštění povinnosti zaměstnavatele vydávat písemný rozvrh čerpání dovolené
Dojde-li k vypuštění této povinnosti, bude nutné rovněž přepracovat § 217 odst. 1, neboť na povinnost zaměstnavatele vydat písemný rozvrh čerpání dovolené a určovat podle něj čerpání dovolené je dále navázáno omezení, že se u toho musí přihlížet k provozním důvodům a oprávněným zájmům zaměstnance, k tomu, aby byla dovolená vyčerpána v kalendářním roce, kdy na ni vzniklo právo atd. 
Nově se by se tak v první větě zdůraznilo pravidlo, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel (nikoliv zaměstnanec), ledaže tento zákon dále stanoví jinak, což je zejména situace, kdy si zaměstnanec po 1. 7. určuje k čerpání sám nevyčerpanou dovolenou z předchozích let (nerozhodl-li do této doby o jejím určení zaměstnavatel). Nadále by přitom platilo, že:
· při určení čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen přihlížet vedle provozních důvodů též k oprávněným zájmům zaměstnance; 
· poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak; 
· určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.
Naopak by předmětné ustanovení nově již nestanovilo, že dovolená má být určena k čerpání tak, aby byla vyčerpána v kalendářním roce, ve kterém na ni vzniklo právo, neboť toto již plyne z § 218 odst. 1, který tuto problematiku upravuje komplexně (tedy včetně výjimek z této povinnosti zaměstnavatele). Ponechání této věty, která se dříve vztahovala k sestavování rozvrhu dovolených, by jinak vedlo ke zbytečné duplicitě s § 218 odst. 1. Rovněž by došlo k vypuštění zastaralého a překonaného pravidla, že dovolená má být vyčerpána „zpravidla vcelku“, což při standardní výměře dovolené v délce 4, 5, 8 týdnů již neodpovídá realitě (ochrana zaměstnance je zajištěna v tom, že musí čerpat alespoň dovolenou 2 týdny vcelku). 
Vyhodnocení nákladů a přínosů
Nulová varianta představuje zachování současného stavu. Z pohledu řady zaměstnavatelů plnění této povinnosti představuje zbytečnou administrativní zátěž, s níž jsou i spojeny určité náklady. 
V případě přijetí varianty I nové náklady zaměstnavatelům nevzniknou, naopak lze očekávat snížení jejich nákladů vzhledem k odpadnutí povinnosti každoročně vydávat písemný rozvrh čerpání dovolených. Vypuštění písemného rozvrhu čerpání dovolené zásadním způsobem nenaruší právní úpravu dovolené jako celku, neboť limity pro určení této dovolené zůstávají nedotčeny. Pokud zaměstnavatel oznámí určenou dobu čerpání dovolené svým zaměstnancům ve větším předstihu, než jen 2 týdny předem, nebo pokud určí dovolenou zaměstnanci na jeho žádost bez prodlení, nebude docházet k oslabení práv zaměstnanců oproti současnému stavu. To lze podpořit i současnou praxí mnohých odchylek od předem stanoveného rozvrhu.
Návrh řešení
Zachování stávajícího stavu (varianta 0) nekoresponduje s potřebami současné praxe. Uplatnění varianty I povede ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů, kdy tato varianta vyhovuje požadavku dle bodu č. 8 přílohy k usnesení vlády č. 731 ze dne 31. 8. 2022 (tzv. Antibyrokratický balíček I.). Jako optimální způsob řešení se tak navrhuje uplatnění varianty I. 
2.7 Dodatková dovolená pro zdravotnické pracovníky státní příspěvkové organizace Ministerstva spravedlnosti
1. Definice problému
Institut navrhované dodatkové dovolené v § 215 odst. 4 písm. e) zákoníku práce je nezbytný v souvislosti s převedením některých zdravotnických pracovníků státní příspěvkové organizace podle § 338 a násl. zákoníku práce z řad zdravotnických pracovníků Vězeňské služby České republiky. Předmětnou navrhovanou úpravou tak dojde k zachování stejných podmínek u zdravotnických pracovníků, kteří budou převedeni pod nově zřízenou státní příspěvkovou organizaci vůči pracovníkům, kteří budou i nadále zaměstnáni ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky, přičemž tímto převedením se jejich pracovní náplň nezmění. Zároveň navrhovanou úpravou dojde k zamezení případné diskriminace v pracovních podmínkách zdravotnických pracovníků pracujících ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky a zdravotnických pracovníků ve státní příspěvkové organizaci. 
Stávající institut dodatkové dovolené se nevztahuje na pracovníky Probační a mediační služby, ačkoliv ti jsou rovněž podle § 7 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů v rámci zákonné působnosti při zajištění výkonu trestů na svobodě (probace) a zprostředkování řešení konfliktu (mediace) v přímém styku s obviněnými a odsouzenými. Povaha a náročnost jejich práce tedy koresponduje se smyslem a účelem institutu dodatkové dovolené, když tato je přiznána zaměstnancům Vězeňské služby České republiky, ale zaměstnancům Probační a mediační služby nikoliv (při zachování podmínky přímého styku s obviněnými a odsouzenými vykonávající trest na svobodě alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby). 
Popis existujícího právního stavu
Podle stávajícího znění § 215 odst. 4 písm. e) zákoníku práce zákon přiznává dodatkovou dovolenou pracovníkům jako jsou vychovatelé provádějící výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako jsou zdravotničtí pracovníci pracující ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky poskytující zdravotní služby osobám ve výkonu vazby, ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo ve výkonu zabezpečovací detence. Návrh nově rozšiřuje nárok na dodatkovou dovolenou i pro zdravotnické pracovníky státní příspěvkové organizace zřízené podle zvláštního zákona [§ 4d zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky].
Podle stávajícího znění zákoníku práce mají nárok na dodatkovou dovolenou z důvodu konání zvlášť obtížné práce podle § 215 zákoníku práce rovněž osoby, které „pracují ve Vězeňské službě České republiky v přímém styku s obviněnými ve výkonu vazby nebo odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,“ [§ 215 odst. 4 písm. g)].  
Identifikace dotčených subjektů
· Probační a mediační služba
· Státní příspěvková organizace zřízená podle zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky
· Zaměstnanci Probační a mediační služby 
· Zaměstnanci státní příspěvkové organizace zřizované podle zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky
Popis cílového stavu
Zdravotničtí pracovníci státní příspěvkové organizace budou převedeni podle § 338 a násl. zákoníku práce z řad zdravotnických zaměstnanců Vězeňské služby České republiky (nemocnic a zdravotních středisek Praha-Pankrác a Brno), a to ke dni 1. 3. 2024. Tímto okamžikem přejde do nové příspěvkové organizace přibližně 160 osob, které mají doposud na dodatkovou dovolenou nárok. 

V podmínkách Probační a mediační služby se jedná o 476 zaměstnanců (stav dle systemizace k 1. září 2023).
Zhodnocení rizika
S nepřijetím navrhované úpravy se váže možná diskriminace v pracovních podmínkách zdravotnických pracovníků pracujících ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky a zdravotnických pracovníků ve státní příspěvkové organizaci, kteří budou vykonávat obdobně obtížnou práci. Zcela obdobně by docházelo k rozdílnému zacházení se zaměstnanci Probační a mediační služby, kteří stejně jako zaměstnanci Vězeňské služby České republiky pracují v přímém styku s obviněnými ve výkonu vazby nebo odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody. 
Návrh variant řešení
Varianta 0 – Zachování současného stavu
Ponechání současného stavu. 
Tato varianta je nežádoucí, neboť převedení zdravotnických pracovníků státní příspěvkové organizace podle § 338 a násl. zákoníku práce bude z řad zdravotnických pracovníků Vězeňské služby České republiky. Při zachování stávající právní úpravy by tak došlo k nežádoucí diskriminaci převedených zdravotnických pracovníků do státní příspěvkové organizace vůči zdravotnickým pracovníkům Vězeňské služby České republiky, a to za situace, kdy se jejich pracovní náplň převedením nezmění. Zároveň by došlo i ke zhoršení zákonných pracovních podmínek převedených pracovníků do státní příspěvkové organizace. 
Varianta 1 – přijetí navrhované změny zákoníku práce
Přijetím navrhované změny zákoníku práce dojde k zamezení případné diskriminace v pracovních podmínkách zdravotnických pracovníků pracujících ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky a zdravotnických pracovníků ve státní příspěvkové organizaci. Zároveň nedojde ke zhoršení zákonných pracovních podmínek převedených pracovníků do státní příspěvkové organizace, a to za situace, kdy se jejich pracovní náplň převedením nezmění.
Vyhodnocení nákladů a přínosů
Přiznáním dodatkové dovolené zdravotnickým zaměstnancům nově zřízené státní příspěvkové organizace tak nedojde k faktickému rozšíření počtu osob s nárokem na dodatkovou dovolenou. Z tohoto důvodu je navrhovaná změna rozpočtově neutrální, přičemž se jedná o prostředky ze stejné kapitoly státního rozpočtu – kapitoly Ministerstva spravedlnosti. 
Opatření, aby se dodatková dovolená vztahovala i na pracovníky Probační a mediační služby, bude mít minimální dopad na veřejné rozpočty (zvýšení náhrady platu za čerpání dovolené ve výši průměrného výdělku bude pokryto ze schváleného objemu prostředků na platy) a bude tak rozpočtově neutrální.
Zavedením dodatkové dovolené se zvýší u vybrané skupiny zaměstnanců doba zotavení a odpočinku, která se zúročí při výkonu jejich pracovních povinností a bude i fungovat jako motivační prvek. U nově zřízené státní příspěvkové organizace dojde navrhovanou změnou zákoníku práce k narovnání pracovních podmínek u pracovníků, kteří byli převedení z řad zdravotnických pracovníků Vězeňské služby České republiky.
Návrh řešení
Jako nejvhodnější řešení byla vybrána varianta 1, neboť přináší řešení identifikovaných problémů a zaručuje naplnění sledovaných cílů. 
3. Implementace doporučené varianty a vynucování
Navrhované změny budou provedeny formou novely zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.
Kontrolní činnost v dodržování pracovněprávních předpisů vykonává Státní úřad inspekce práce a jemu podřízené oblastní inspektoráty práce podle místa výkonu pracovní činnosti (na základě zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů).
4. Přezkum účinnosti regulace
Účinnost novely zákona č. 262/2006 Sb. je navrhována od 1. července 2024. Ačkoliv tato novela neobsahuje parametrické změny samotné výše minimální mzdy, tak povinnost přezkumu účinnosti je již obsažena v samotné podstatě návrhu, kdy každé dva roky musí dojít k vyhodnocení a aktualizaci parametrů stanoveného mechanismu.
Konkrétní kritéria vyhodnocení jsou stanovena přímo v § 111 zákona č. 262/2006 Sb. Jedná se o následující prvky:
· kupní síla zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady;
· obecná úroveň mezd a jejich rozdělení;
· tempo růstu mezd;
· dlouhodobá vnitrostátní míra produktivity a její vývoj.

5. Konzultace a zdroje dat
· Rada hospodářské a sociální dohody ČR
· Speciální pracovní skupiny k problematice valorizačního mechanismu minimální mzdy 
· Český statistický úřad
· Informační systém o průměrném výdělku
· Ministerstvo práce a sociálních věcí
· Ministerstvo spravedlnosti
· Eurostat
6. Kontakt na zpracovatele RIA 
Ing. Jan Klusáček, odbor rozpočtu a účetnictví, oddělení koncepcí a analýz příjmů, 
tel.: 950 192 375, e-mail: jan.klusacek@mpsv.cz 
Ing. Jan Kužela, odbor rozpočtu a účetnictví, oddělení koncepcí a analýz příjmů, 
tel.: 950 192 336, e-mail: jan.kuzela@mpsv.cz
Mgr. Stanislav Szpandrzyk, odbor pracovněprávní legislativy, oddělení mzdověprávní,
tel.: 950 192 352, e-mail: stanislav.szpandrzyk@mpsv.cz

Literatura 
· Card, David and Alan Krueger. 1994. "Minimum Wages and Employment: A Case Study of the Fast-Food Industry in New Jersey and Pennsylvania." American Economic Review, vol. 48, no. 4, pp. 772-793.
· Dube, Arindrajit, T. William Lester and Michael Reich. 2013. “Minimum Wage Shocks, Employment Flows and Labor Market Frictions.” Working Paper 149-13. Institute for Research on Labor and Employment. UC Berkeley.
· Duspivová K., Kantorová P., Matějka M., Spáčil P., Smolka V., Šustová Š., Vltavská K. a kol. Hodnocení vlivu minimální mzdy na sociálně ekonomický vývoj ČR [online]. TREXIMA, spol. s r. o., 2013 [cit. 2016-08-05]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/17709/vliv_minimalni_mzdy.pdf 
· Eriksson, T., Pytlikova, M. 2004. Firm-level Consequences of Large Minimum-wage Increases in the Czech and Slovak Republics. Labour, 2004, Vol. 18, No. 1, pp. 75–103.
· SCHMITT, John. Why Does the Minimum Wage Have No Discernible Effect on Employment? [online]. CEPR, 2013 [cit. 2016-08-05]. Dostupné z: http://cepr.net/documents/publications/min-wage-2013-02.pdf 
· Sylvia Allegretto, Arindrajit Dube, Michael Reich and Ben Zipperer. 2013. “Credible Research Designs for Minimum Wage Studies.” IRLE Working Paper No. 148-13.
· Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost v ČR [online]. Odbor analýz a informací Úřadu vlády České republiky, 2014 [cit. 2016-08-05]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/VLIV-MINIMALNI-MZDY-NA-NEZAMESTNANOST-V-CR.pdf 
· Dube, Arindrajit, T. William Lester, and Michael Reich. 2010. Minimum wage effects across state borders: Estimates using contiguous counties. Review of Economics and Statistics 92(4): 945–64.—2016. Minimum wage shocks, employment flows and labor market frictions. Journal of Labor Economics 34(3): 663–704. 
· Dopady zvyšování minimální mzdy v letech 2013 až 2017 na zaměstnanost a mzdy v České republice. Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA – CERGE EI), duben 2019. Dostupné z: https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_04_2019_Dopady_zvysovani_minimalni_mzdy/IDEA_Studie_04_2019_Dopady_zvysovani_minimalni_mzdy.html 
· Bodnár, K., L. Fadejeva, S. Iordache, L. Malk, D. Paskaleva, J. Pesliakaitė, N. Todorović Jemec, P. Tóth & R. Wyszyński. (2018): “How do firms adjust to rises in the minimum wage? Survey evidence from Central and Eastern Europe” IZA Journal of Labor Policy, Volume 7.
· Dube, A. (2019), Impacts of minimum wages: review of the international evidence, HM Treasury, London
· OECD (2022) [1], „Minimum wages in times of rising inflation“, Coping With the Cost of Living Crisis, OECD, Paris,
https://www.oecd.org/employment/Minimum-wages-in-times-of-rising-inflation.pdf
· OECD (2022) [2], OECD Employment Outlook 2022: Building Back More Inclusive Labour Markets, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/1bb305a6-en
· Analýza Ministerstva práce a sociálních věcí, Zaručené mzdy

mzdová sféra 
2 942,4 tis.


3.6 tis.na MM


4,3 tis.na MM
2. - 8. skupina prací


9,3 na NÚZM


bez kolektvní smlouvy 
1 758,6 tis.


40,2 tis.na MM


61,1 tis.na MM
2. - 8. skupina prací


885,0 nad NÚZM (dvounásobkem MM)


s kolektivní smlouvou 
1 183,6 tis.


18 tis. nad MM a pod NÚZM


28,9 tis. na NÚZM


1,6 nad MM a pod NÚZM


799,5 nad NÚZM (dvounásobkem MM)


11,3 tis. není známo


701,9 tis. nad NÚZM

354,0 tis. nad NÚZM

43.8 tis. není známo 


Stránka 1 z 2
image3.emf

image4.emf

image5.emf

image6.emf

image7.png

image8.png

image1.emf

image2.emf