Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCWXEC3V3 najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Zhodnocení právní úpravy poskytování podpory na výzkum, vývoj a inovace
Současný systém veřejné podpory na výzkum, vývoj a inovace byl zaveden zákonem č. 130/2002 Sb., který nabyl účinnosti k 1. červenci 2002, a nahradil tak do té doby platný zákon č. 300/1992 Sb.
K zákonu č. 130/2002 Sb. bylo postupně vydáno pět prováděcích předpisů, které upravovaly podrobněji postup pro poskytování účelové a institucionální podpory, vedení informačního systému výzkumu a vývoje a podmínky pro ocenění mimořádných výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací a ocenění propagace či popularizace výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. V současné době má zákon tři prováděcí předpisy:
1. nařízení vlády č. 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací,
2. nařízení vlády č. 71/2013 Sb., o podmínkách pro ocenění výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů,
3. nařízení vlády č. 160/2017 Sb., o sbírce listin seznamu výzkumných organizací a způsobu vykazování příjmů z transferu znalostí.
Zákon č. 130/2002 Sb. byl dosud dvaadvacetkrát novelizován. Jednotlivými novelami byly řešeny pouze dílčí aspekty.
Rozsáhlejší změny v návaznosti také na evropské předpisy byly předmětem příprav návrhu nového zákona, věcného záměru nebo rozsáhlé novely zákona (v roce 2013 sněmovní tisk 1043/0, v roce 2016 věcný záměr s paragrafovaným zněním předloženým vládě v r. 2017, na přelomu roku 2020 a 2021 sněmovní tisk č. 1118/0), u kterých však legislativní proces z důvodu konce funkčního období vlády nebo Poslanecké sněmovny nebyl dokončen – v posledním případě vzhledem k nutnosti řešit přednostně opatření spojená s epidemií SARS-Cov-2 a jejího dopadu na českou ekonomiku.
Dosud nebyly zohledněny ani judikáty Nejvyššího správního soudu.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení regulace v části 1.3.
Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Stávající zákon neomezuje svými podmínkami poskytování účelové podpory jednotlivými poskytovateli a od samého počátku (rok 2002) je genderově neutrální. Nemá žádná pravidla pro určení osoby, která je příjemci zodpovědná za řešení projektu. Její určení je výhradně vnitřní věcí každého příjemce a jeho vnitřních kariérních postupů a pravidel. Rozhodovací procedury poskytovatelů jsou nastaveny tak, že ke genderovému hledisku nepřihlížejí a ohledně osob staví pouze na jejich odborné kvalifikaci a vědecké zkušenosti.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Robustnost a kvalita systému českého výzkumu, vývoje a inovací (dále též VaVaI) rostly po řadu let, ale stále zůstávají pod mezinárodní úrovní. Systém se potýká s absencí dlouhodobé stability a strategické provázanosti jeho částí. Časté změny investic, jejich nedostatečná kontinuita a zastaralá úprava zajišťování mezinárodní spolupráce ve VaVaI brání vytváření dlouhodobých plánů a strategií, které by podpořily udržitelný a konkurenceschopný rozvoj výzkumu, vývoje a inovací. Nedostatečný důraz na to, že nedílnou součástí výzkumných a vývojových aktivit je i aktivní zhodnocování znalostí, resp. výsledků výzkumu, ať již formou jejich komercializace nebo využitím při tvorbě veřejných politik brzdí ekonomický růst a rozvoj společnosti. Stávající právní úprava nezohledňuje ani další skutečnosti, které byly identifkovány jako problematické, např. postavení Technologické a Grantové agentury v systému VaVaI, vyřešení otázky správního řádu a neřeší ani moderní otázky vědy, jako je např. etika, bezpečnostní zájmy státu ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí otevřená věda apod. Nízká spolupráce mezi akademickou sférou, podniky a vládními institucemi je příčinou omezeného přístupu výzkumných pracovníků k prostředkům a know-how v průmyslu a podniky mají omezenou možnost využívat výsledky výzkumu. Efektivitu transferu znalostí a rozvoj inovací snižuje i zdlouhavý a administrativně náročný proces získávání financí. Složitá pravidla, roztříštěnost, nejednotnost a nejasné postupy významně omezují schopnost výzkumných pracovníků se plně soustředit na svou práci a talentovaní výzkumní pracovníci tak často opouští ČR a hledají příležitosti v zahraničí. Jejich odliv pak oslabuje výzkumný potenciál ČR a vytváření inovativního, a konkurenceschopného prostředí.
Opakované problémy, chybějící úprava a nedostatečná, případně nedostatečně pružná procesní úprava v oblasti výzkumu, vývoje a inovací ukázaly, že současný stav je nadále neudržitelný. V souladu s programovým prohlášením vlády, z ohlasů všech dotčených subjektů a z technicko-legislativních důvodů se přistoupilo k přípravě návrhu nového zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Některé části stávajícího zákona bylo potřeba aktualizovat, kdy se také vycházelo z posledně zpracované novely (sněmovní tisk 1118/0), jiné části úpravy jsou zcela nové a jejich zavedení je vyvoláno vnějšími vlivy buď přímo (otázky bezpečnosti), nebo v souvislosti s nimi (regulace přístupu k údajům z výzkumu); třetí skupina změn navázala na národní strategické a koncepční dokumenty.
Na základě uvedených problémů byly identifikovány oblasti, které by měly být řešeny předkládaným zákonem:
1. Chybějící nástroje podpory inovací
2. Chybějící provázanost koncepčních dokumentů pro oblast výzkumu, vývoje a inovací (dále jen „VaVaI“)
3. Nedostatečně přehledné členění výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí
4. Nevyhovující způsob rozdělování prostředků účelové podpory a nedostatečné hodnocení programů účelové podpory
5. Absence přenositelnosti projektů
6. Administrativní náročnost a absence jednotného prostředí pro administraci účelové podpory
7. Centrální zajišťování mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí
8. Absence veřejnoprávního režimu u účelové podpory
9. Neadekvátní (nedořešený) vztah Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky ke státním orgánům vykonávajícím státní správu
10. Absence legislativního ukotvení zásad etiky ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí
11. Absence legislativního ukotvení rozvoje lidského potenciálu a rozvoje kariéry vědeckých pracovníků
12. Nedostatečná legislativní úprava otevřené vědy a přístupu k údajům z výzkumu
13. Nedostatečná legislativní úprava bezpečnostních zájmů státu ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí
14. Nedostatečné legislativní podmínky pro transfer znalostí
15. Nedostatečná propagace a popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí
Předkládaný návrh zákona má pozitivní vztah k zákazu diskriminace mužů a žen. Především upravuje nediskriminačním způsobem rozvoj kariéry výzkumných pracovníků a podporuje harmonizaci osobního a pracovního života. To se týká především mladých žen / matek a mužů / otců. Toto opatření je ale i východiskem pro řešení dalších sociálně obtížných období života, např. péče o rodiče. Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě k hodnocení regulace dopadu, zejména v části 1.3.4.11,1.5.11 a 2.
Podrobnější zdůvodnění
Prioritní témata upravovaná novou právní normou:
Chybějící nástroje podpory inovací
Inovace jsou klíčovým faktorem pro rozvoj společnosti a ekonomiky. Zařadit Českou republiku mezi inovační lídry a stát se dynamickou inovativní společností je prioritou současné vlády a předmětem řady stávajících i připravovaných národních strategických dokumentů. Přestože inovační výkonnost České republiky roste, stále nedrží tempo s inovační výkonností EU.
Přes probíhající změny a vývoj českého hospodářství je náš ekonomický model stále postaven na využívání levné a kvalifikované pracovní síly v klasickém smyslu slova. Oproti vyspělým ekonomikám orientujícím se na znalostně náročné aktivity a aktivity s vysokou přidanou hodnotou tak dosahujeme nižší přidané hodnoty a také nižší produktivity.
Hlavní slabiny českého inovačního systému byly identifikovány v nižší dostupnosti finančních zdrojů i kvalifikovaných pracovních sil pro výzkum a vývoj a další znalostně náročná odvětví, jakož i v nedostatečném využívání nástrojů ochrany práv duševního vlastnictví. V českých firmách jsou slabě zastoupeny vyšší řády technických inovací, respektive se české podniky zaměřují na inovace nižších řádů[footnoteRef:1]. Slabou poptávku firem po inovacích vyšších řádů (respektive nedostatečně intenzivní využití výsledků výzkumu, vývoje a inovací) nepřímo dokládá významně nižší podíl podniků na celkových výdajích na VaV. [1: Zdroj: Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+. CZ.08.1.125/0.0/0.0/15_001/0000166.]
Na zaostávání České republiky v inovační výkonnosti za evropským průměrem poukazuje i Kontrolní závěr NKÚ 17/15 (2017). Přestože výdaje na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí ve veřejném sektoru výrazně rostou, v mezinárodním srovnání je systém podpory stále méně efektivní. Již mnoho let je podpora inovací tzv. „blokovou výjimkou“, tj. za určitých podmínek vyňatá ze zákazu veřejné podpory (aktuálně Nařízením č. 651/2014, konsolidované znění z 1.7.2023).
Také mapování inovačních kapacit INKA realizované Technologickou agenturou České republiky potvrdilo, že řada firem patřících v Česku k inovační špičce ke svým inovačním aktivitám nepotřebuje rozsáhlé VaV aktivity. Soustředí se na realizaci inovací nižších řádů, často formou přejímání cizích inovací technické povahy a jejich úpravou pro speciální trhy nebo jejich optimalizací a efektivnějším využitím za nižších nákladů.
Velký důraz na zlepšení podmínek financování výzkumu, vývoje a inovací klade např. i dokument „Strategie Evropa 2020“[footnoteRef:2] a jedna z jejích stěžejních iniciativ „Unie inovací“[footnoteRef:3] s cílem zajistit, aby realizace inovativních myšlenek vedla k vytváření nových pracovních míst a produkci zboží a služeb zajišťujících trvale udržitelný růst ekonomiky EU. [2: Sdělení Komise: EVROPA 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. KOM(2010) 2020.] [3: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 - Unie inovací. COM(2010) 546 final.]
Evropská komise dále pravidelně upozorňuje Českou republiku na nedostatečnou spolupráci veřejného výzkumného sektoru s průmyslovými podniky, což má dopad na dlouhodobou konkurenceschopnost České republiky.
Aby byla podpořena inovační aktivita podniků, případně jejich spolupráce s veřejným výzkumným sektorem, je zapotřebí především doplnit možnost použít nástroje na podporu inovací a transferu znalostí, možnost zpětného financování, kdy je riziko na straně příjemců, ale projekty jsou flexibilnější, a současně zjednodušit administrativní postupy spojené s poskytováním podpory výzkumu, vývoji, inovacím a transferu znalostí.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.1.
Chybějící provázanost koncepčních dokumentů
Pro efektivní využívání finančních a lidských zdrojů v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí je důležité, aby byly koncepční dokumenty na národní úrovni propojeny s koncepčními dokumenty na nižších úrovních a se systémem hodnocení a financování.
Dlouhodobá koncepce rozvoje výzkumné organizace by měla patřit k základům pro činnost každého příjemce institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace.
Co se týče koncepce výzkumu, vývoje a inovací poskytovatelů, zákon č. 130/2002 Sb. sice ústředním a jiným správním úřadům odpovědným za výzkum a vývoj v oblasti svých působností přípravu koncepcí výzkumu, vývoje a inovací a jejich realizaci ukládá.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.2.
Nedostatečně přehledn členění výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí
Výdaje na výzkum a vývoj (VaV) dosáhly dle ČSÚ v roce 2021[footnoteRef:4] rekordní hodnoty, ve srovnání s rokem 2020 došlo k jejich téměř osmiprocentnímu meziročnímu nárůstu. Celkem se v roce 2021 na území České republiky vynaložilo na VaV 121,6 mld. Kč. [4: Shrnutí základních údajů o výzkumu a vývoji za rok 2021, ČSÚ.]
Zákon č. 130/2002 Sb. v současné době rozlišuje podporu institucionální a účelovou. Z procedurálního hlediska je problém v tom, že současné členění institucionální a účelové podpory neodpovídá jejich pojetí a způsobu užití, a neodpovídá tak potřebě analýz a statistiky
Do účelových výdajů jsou tak řazeny výdaje, které nejsou rozdělovány na základě veřejné soutěže, ale normativně nebo na základě rozhodnutí vlády (projekty velké výzkumné infrastruktury), a naopak do institucionálních výdajů jsou řazeny výdaje na projekty operačních programů, které se řídí vlastními pravidly, dále výdaje na činnost Grantové agentury ČR, Technologické agentury ČR nebo výdaje na činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace, výdaje na ocenění apod. Výdaje na činnost výše uvedených institucí nebo výdaje na ocenění nejsou finanční prostředky určené na podporu výzkumných organizací, což se pod pojmem institucionální podpora nejčastěji rozumí.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.3.
Nevyhovující způsob rozdělování prostředků účelové podpory a nedostatečné hodnocení programů účelové podpory
Stávající zákon č. 130/2002 Sb. obsahuje pouze jednu proceduru výběru a hodnocení návrhů projektů – veřejnou soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích. Chybí pružné a zrychlené způsoby přijímání návrhů projektů a jejich vyhodnocování, vhodné zejména pro inovace. Chybí možnost jednoduchým, časově přijatelným a flexibilním způsobem optimalizovat již schválený program v případě naléhavé potřeby nebo schválit nový program.
Hodnocení průběhu realizace programu se v současnosti soustředí většinou pouze na prosté monitorování, tedy na sledování počtu doručených / schválených návrhů projektů, alokovaných finančních prostředků a dodržení časových lhůt. Hodnocení, do jaké míry jsou dosahovány očekávané cíle programu, ztrácí praktický význam, protože upravit program je obtížné.Na problémy s hodnocením dopadů poukázal také Nejvyšší kontrolní úřad v Kontrolním závěru NKÚ 15/27 z roku 2016.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.4.
Absence přenositelnosti projektů
Další problém současného systému výzkumu, vývoje a inovací představuje absence právní úpravy pro tzv. přenositelnost projektů, tedy změnu příjemce účelové podpory určitého projektu.
Podle dosavadních zkušeností a zájmů vědecké obce je vhodné, aby byla změna příjemce umožněna, neboť mohou nastat okolnosti, kdy nebude možné dosáhnout odpovídajících výsledků a efektivnosti při řešení projektu na pracovišti dosavadního příjemce nebo řešitelský tým přejde na jiné pracoviště. Rovněž je žádoucí podpořit mobilitu výzkumných pracovníků a zvýšit konkurenci mezi příjemci.
Z tohoto důvodu je účelné, aby při splnění stanovených podmínek mohlo dojít k postoupení smlouvy o poskytnutí podpory na nového příjemce.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.5.
Administrativní náročnost a absence jednotného prostředí pro administraci účelové podpory
Dalším problémem je administrativní náročnost celého procesu.
Vysoká míra administrativní zátěže v oblasti výzkumu, vývoje a inovací není pouze důsledkem složitosti programů účelové podpory, ale přispívají k tomu i další faktory. V České republice existuje komplexní a poměrně složitý systém veřejné podpory výzkumných a vývojových aktivit. Stávající praxe dále není zcela v souladu se zákonem o právu na digitální služby, ze kterého mj. vyplývá, že orgán veřejné moci nevyžaduje údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou mu zpřístupněné pro výkon agendy nebo na základě souhlasu uživatele služby.
Problém tak zasahuje i do oblasti shromažďovaných údajů, kdy není dostatečně respektována zásada, že pokud již státní správa nějaké údaje má k dispozici, neměla by je znovu vyžadovat po uchazečích.
Administrativní náročnost procesu veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí je jednou z citlivých bariér pro získání zejména účelové podpory v aplikovaném výzkumu, pro podporu vývoje, pro inovace a transfer znalostí. Její odstranění by mělo vyvolat přátelštější prostředí pro uchazeče o podporu.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.6.
Centrální zajišťování mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji
Podle současného znění zákona č. 130/2002 Sb. odpovídá za mezinárodní spolupráci ČR ve výzkumu a vývoji, včetně jednání s orgány a institucemi Evropské unie a jednotlivých států s působností pro výzkum a vývoj a včetně užití prostředků z evropských fondů pouze Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Tím je téměř znemožněno ostatním poskytovatelům jednat s partnerskými institucemi na své úrovni v zahraničí a zároveň i zajišťovat mezinárodní spolupráci ve svých věcně gesčních oblastech, a to např. bezpečnostní výzkum, obranný výzkum, ale i resortní výzkum (zemědělství, kultura apod.).
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.7.
Absence veřejnoprávního režimu u účelové podpory
Podle dosavadního znění § 9 odstavce 3 zákona č. 130/2002 Sb. se smlouva o poskytnutí podpory řídí ustanoveními občanského zákoníku. Podobně podle dosavadního znění § 17 odstavce 1 zákona platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na veřejnou soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích ustanovení občanského zákoníku. Citovaná ustanovení vedla poskytovatele účelové podpory k praxi spočívající v provádění veřejných soutěží dle pravidel obsažených v občanském zákoníku a k uzavírání soukromoprávních smluv o poskytnutí podpory. Ustanovení správního řádu nebyla na dané procesy aplikována vůbec či jen ve velmi omezené míře. Dosavadní praxe tak do značné míry nekorespondovala s ustálenou rozhodovací praxí správních soudů vztahující se k poskytování podpor z veřejných rozpočtů.
Dle stávající právní úpravy by se tedy veřejná soutěž ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, jakož i smlouva o poskytnutí podpory, měly řídit občanským zákoníkem, a přitom v rámci procesu výběru projektů by měla být vydávána rozhodnutí správního orgánu přezkoumatelná ve správním soudnictví.
Na nejednoznačnost a aplikační problémy související se stávající právní úpravou upozornila i veřejná ochránkyně práv ve svém Závěrečném stanovisku s návrhem opatření k nápravě ve věci poskytování grantů na podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ze dne 9. 12. 2019.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.8.
Neadekvátní vztah Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky ke státním orgánům vykonávajícím státní správu
Z podkladových materiálů pro Závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace vyplynuly rozdíly v postavení a způsobu řízení obou agentur. Na rozdíl od úpravy dané zákonem č. 130/2002 Sb., kterým se zřídila Technologická agentura ČR podle vzoru Grantové agentury ČR, mají podobné agentury v zahraničí samostatně upravený vztah ke státní administrativě, který lépe odpovídá rozdílným úkolům, které takové agentury zajišťují.
Na další nedostatky poukazoval také Nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě z kontrolní akce č. 15/27. Upozorňoval mj. především na riziko personální provazby členů poradních orgánů Technologické agentury ČR s institucemi, které se o dotace ucházely, což mohlo ohrožovat i hodnocení projektů.
Z výše uvedených důvodů je vhodné roli a řízení TA ČR nově legislativně upravit.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.9.
Absence legislativního ukotvení zásad etiky ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí
Od počátku vytváření Evropského výzkumného prostoru vzrůstají nároky nejen na efektivitu, hodnocení a správu výzkumu, ale rovněž i na etiku výzkumu a souvisejících oblastí. Instituce Evropské unie již vydaly dílčí dokumenty ohledně řešení etických aspektů ve výzkumu, je však nezbytné řešit je především na národní úrovni. Na národní úrovni otázku etiky obsahuje především Etický rámec výzkumu, který vláda schválila dne 17. srpna 2005. Etikou
Úroveň etiky ale ovlivňuje skutečnost, že jen málo etických principů a postupů lze převést do formy právních předpisů, přesto by v národní legislativě neměly chybět. Úpravu etických zásad a správné praxe v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí lze nalézt v právních předpisech jiných evropských zemí, jako např. Nizozemska[footnoteRef:5], Švédska[footnoteRef:6], Norska[footnoteRef:7] nebo Slovinska[footnoteRef:8]. [5: Wet op het hoger onderwijs en wetenschappelijk onderzoek, geldend van 01-09-2021.] [6: Act on responsibility for good research practice and the examination of research misconduct SFS (2019:1150). Act on responsibility for good research practice and the examination of research misconduct (2019:504).] [7: Act No. 130/2003 on Innovation Norway. Last modified No. 72/2016.] [8: Zakon 186/21 o znanstvenoraziskovalni in inovacijski dejavnosti.]
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.10.
Absence legislativního ukotvení rozvoje lidského potenciálu a rozvoje kariéry vědeckých pracovníků
Rozvoj lidských zdrojů je jednou z priorit Evropského výzkumného prostoru, neboť přispívá k excelenci v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. V této oblasti však Česká republika stále naráží na překážky z oblasti administrativní, právní nebo personální politiky. Důsledkem je nedostatečná pracovní perspektiva pro mladé výzkumné pracovníky, genderová nerovnováha, nízká pracovní mobilita mezi soukromým a akademickým sektorem a další problémy s tím související. Obecné zásady péče o zaměstnance jsou součástí právních předpisů upravujících pracovní nebo služební poměr. Mimo tento obecný rámec neexistuje žádná právní úprava.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.11.
Nepřesná a nedostatečná legislativní úprava otevřené vědy a přístupu k údajům z výzkumu
Po řadě let hledání a rozvoje se Open Science (otevřená věda) stává normou, standardem vědecké života[footnoteRef:9]. Akademičtí pracovníci po celém světě se s dopady otevírání vědeckého výzkumu a jeho výsledků setkávají v každodenní praxi. V dnešní době se již nejedná pouze o zpřístupnění vědeckých publikací (Open Access[footnoteRef:10]), ale stále více také o sdílení výzkumných dat (FAIR Data[footnoteRef:11]) a dalších komponent vědeckého procesu – od otevřených metodik, recenzního řízení, software/nástrojů až po nové metody hodnocení vědy[footnoteRef:12]. Současně je zřetelné propojení poznatků z veřejně financovaného výzkumu i na společenskou sféru (Citizen Science). Od roku 2012 byl orgány Evropské unie postupně přijat soubor několika souvisejících dokumentů týkajících se zpřístupnění a využití vědeckých informací. Doporučení Komise ze dne 25. dubna 2018 o přístupu k vědeckým informacím a jejich uchovávání popisuje mimo jiné relevantní prvky politiky otevřeného přístupu. Dodatečně je třeba zlepšit podmínky, za nichž lze některé údaje z výzkumu opakovaně používat. Z tohoto důvodu by se měly některé závazky vyplývající z této směrnice rozšířit na údaje z výzkumu, které jsou výsledkem činností vědeckého výzkumu dotovaných veřejným financováním nebo spolufinancovaných veřejnými a soukromými subjekty. V rámci vnitrostátních politik otevřeného přístupu by zpřístupňování údajů z výzkumu financovaného z veřejných prostředků mělo představovat standardní možnost. V této souvislosti by nicméně měly být náležitě zohledněny otázky týkající se soukromí, ochrany osobních údajů, důvěrnosti, národní bezpečnosti, oprávněných obchodních zájmů, jako jsou obchodní tajemství, a práv duševního vlastnictví třetích stran, v souladu se zásadou „co nejotevřenější, uzavřené podle potřeby“. Kromě toho by se tato směrnice neměla vztahovat na údaje z výzkumu, které nejsou přístupné z důvodu národní bezpečnosti, obrany nebo veřejné bezpečnosti. [9: V roce 2021 UNESCO přijalo první globální pozici k Open Science: https://council.science/current/news/unesco-science-commissionadopts-open-science-recommendation/] [10: Otevřený přístup k vědeckým publikacím v elektronické podobě a bez omezení pro jejich využití.] [11: FAIR = Findability, Accessibility, Interoperability, and Reuse.] [12: Např. Towards a Reform of the Research assessment system. Scoping report. European Commision, 2021-11-26. https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/36ebb96c-50c5-11ec-91ac-01aa75ed71a1/language-en.]
Na tyto a další iniciativy navázala svými aktivitami česká vědecká komunita.
S opatřením 1 Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací 2021+ „Zajištění jednotného legislativního prostředí pro fungování systému VaVaI“, které je zaměřeno na potřebné změny v české legislativě týkající se výzkumu, vývoje a inovací a implementací Směrnice 2019/1024 ze dne 20. června 2019 úzce souvisí zákon č. 241/2022 Sb.[footnoteRef:13]. Předkladatel se domnívá, že implementace provedená tímto zákonem jde nad rámec Směrnice 2019/1024 ze dne 20. června 2019, neboť povinnost zpřístupnění údajů z výzkumu vztahuje nejen na základní výzkum, ale i na vývoj, zatímco směrnice 2019/1024 ze dne 20. června 2019 používá pojem „vědecký výzkum“. V české legislativě se tento pojem neužívá, ale nejblíže mu je pojem „základní výzkum“. V obou případech jde o tu část výzkumných činností, jejichž výsledky mají zpravidla velmi daleko k uplatnění na relevantním trhu, a proto mohou být volně šířeny i datové podklady k nim. Pro případy, kdy tak není možné činit, obsahuje směrnice regulaci v podobě zvláštní výjimky, která opravňuje původce údajů z výzkumu tyto údaje nezveřejnit. Tyto regulace by měla přijmout i nová legislativní úprava. [13: Zákon č. 241/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů.]
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.12.
Nedostatečná legislativní úprava bezpečnostních zájmů ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí
Ochrana bezpečnostních zájmů státu je klíčovým faktorem ve výzkumu a vývoji, zejména ve vývoji nových technologií, kybernetické bezpečnosti a jiných oblastech, které mohou mít vliv na bezpečnost a obranyschopnost země. Proto je důležité, aby výzkum a vývoj byly prováděny s ohledem na bezpečnostní rizika a aby byla použita odpovídající bezpečnostní opatření.
Etická dilemata mohou hrát roli v případě spolupráce se zeměmi, které nerespektují základní lidská práva. Důležitá otázka se týká prevence používání výsledků výzkumu za účelem represe nebo porušování lidských práv v těchto zemích. Je vhodné mít v rámci instituce etickou komisi, která by radila o etickém využívání výsledků výzkumu.
Aktéři cizích států používají různé metody k získávání znalostí a technologií, které mohou být použity pro vojenské účely nebo pro cíle, které nejsou v souladu s našimi základními hodnotami. V takových případech akademický partner působí jako prodloužení vlády.
A konečně, osoby ze třetích zemí mohou podnikat aktivity zaměřené na ovlivňování a zasahování do výzkumné činnosti.
Stávající zákon č. 130/2002 Sb. má zvláštní úpravu výzkumné činnosti pouze s ohledem na potřeby tajných služeb. Předkladatel se však s odvoláním na jiné státy (Slovensko[footnoteRef:14], Rakousko[footnoteRef:15], Nizozemsko[footnoteRef:16]) domnívá, že je zapotřebí obecné úpravy, která zvýší institucionální odolnost výzkumných organizací proti nežádoucím vlivům, a tím posílí ochranu bezpečnostních zájmů státu a řízení rizik. [14: Zákon č. 172/2005 Z.z., o organizácii štátnej podpory výskumu a vývoja a o doplnení zákona č. 575/2001 Z.z., o organizácii činnosti vlády a organizácii ústrednej štátnej správy v znení neskorších predpisov.] [15: Bundesrecht konsolidiert: Gesamte Rechtsvorschrift für Forschungs- und Technologieförderungsgesetz, Fassung vom 28.02.2023.] [16: National knowledge security guidelines. January 2022.]
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.13.
Nedostatečné legislativní podmínky pro transfer znalostí
Transfer znalostí je klíčovým prvkem v oblasti výzkumu a vývoje. Jedná se o proces přenosu nových poznatků a technologií z výzkumu do praxe.
Slabé propojení akademické sféry s podnikovou sférou a veřejnou správou a nízké zhodnocování výsledků výzkumu je přetrvávajícím nedostatkem českého výzkumného prostoru.
Z analýzy výsledků výzkumu a vývoje[footnoteRef:17] je patrný přetrvávající vysoký podíl publikačních výstupů, relativně nízký počet aplikovaných výsledků a v zahraničním srovnání nápadné zaostávání v počtu mezinárodních patentových přihlášek. [17: Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2021.]
Předkladateli jsou známa některá legislativní omezení efektivního transferu znalostí.
Překážkou, kterou lze legislativně řešit, je zdlouhavá procedura nakládání s majetkem některých výzkumných organizací, zejména příspěvkových organizací a organizačních složek státu.
Kromě odstranění zmíněných překážek návrh zákona sleduje obecně posílení legislativní jistoty pro provádění transferu znalostí, a to zejména v následujících úpravách:
· Transfer znalostí je jasně stanovenou rolí výzkumné organizace, a to v celé šíři definované evropským Rámcem pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, tedy včetně například zakládání vlastních spin-off firem.
· Nově a v souladu s evropskou legislativou je definována testovací a experimentální infrastruktura, pro niž je tak možné získat podporu dle tohoto zákona.
· Transfer znalostí je nově povinnou součástí koncepce poskytovatele podpory i dlouhodobé koncepce rozvoje výzkumné organizace.
· V nastavení účelové podpory bude větší flexibilita v souladu s potřebami projektů transferu znalostí, například skrze možnost průběžného přijímání a hodnocení návrhů projektů.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.14.
Absence legislativních ukotvení propagace a popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí
Popularizace výzkumu a vývoje je významnou součástí moderní společnosti. Je to proces, který umožňuje šíření nových myšlenek, objevů a technologií mezi širokou veřejnost, tím pomáhá zlepšovat kvalitu života lidí a přináší nové příležitosti pro ekonomický a společenský rozvoj.
Popularizace vědy v sobě zahrnuje proces sdělování informaci, zde ovšem s cílem propagovat problematiku VaV v očích veřejnosti, vzbudit o výzkum, vývoj a invoace zájem a motivovat veřejnost k další aktivní participaci. Zatímco proces medializace je prakticky výhradně jednosměrný, informace putuje od vědců k veřejnosti, do popularizace může být veřejnost také aktivně zapojena.
Úzká souvislost propagace výzkumu, výsledků výzkumu s transferem a šířením znalostí, má vliv na navazování kontaktů mezi výzkumnými pracovišti a podniky a touto cestou i na inovace a konkurenceschopnost.
I když v ČR probíhá řada propagačních a popularizačních akcí, některé na úrovni vlády, jiné organizované výzkumnými institucemi, není tato část činností a s nimi spojených výdajů legislativně téměř nijak ošetřena. Výjimkou je udělování ocenění za úspěchy ve výzkumu, vývoji a inovacích, včetně propagace nebo popularizace, které se řídí vlastním nařízením vlády.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.2.15.
Naplnění strategického rámce zákona, tematických okruhů a dílčích cílů
Navrhovaný zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí je s ohledem na potřebu modernizace právní úpravy nově strukturován do čtyř základních oblastí, jejichž cílem je úprava oblasti systému výzkumu, vývoje, inovací a transferu, oblasti poskytování podpory, oblasti otevřené vědy a oblasti ochrany bezpečnostních zájmů státu. Pro každou oblast jsou definované věcné cíle.
Předložený návrh zákona je v souladu s programovým prohlášením vlády a deklarovanými cíli. K hlavním cílům zákona patří zejména:
1) v oblasti systému výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí
a) zjednodušení administrativy ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí,
b) snížení administrativní zátěže kladené především na uchazeče a příjemce,
c) podpora rozvoje kariéry vědeckých pracovníků a slaďování jejich profesního a rodinného života,
d) posílení dodržování etických zásad a vědecké integrity,
e) ochrana bezpečnostních zájmů státu prostřednictvím institucionální odolnosti výzkumných organizací proti nežádoucím vlivům.
2) v oblasti poskytování podpory
a) usnadnění transferu znalostí a jeho podpory,
b) zajištění větší flexibility při poskytování účelové podpory, včetně programů více poskytovatelů, programů pro řešení aktuálních rizik nebo přenositelnosti projektů,
c) umožnění nových nástrojů podpory inovací,
d) zavedení systematického hodnocení programů účelové podpory včetně hodnocení dopadů, a to v návaznosti na Metodiku 2017+,
e) možnost vyššího zapojení soukromých zdrojů do financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí,
f) přechod poskytování účelové podpory do veřejnoprávního režimu, a to v souladu s platnou judikaturou a v souladu s doporučeními veřejného ochránce práv,
g) zpřehlednění členění výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí,
3) v oblasti otevřené vědy a poskytování informací
a) napojení informačního systému výzkumu, vývoje a inovací na jiné informační systémy veřejné správy,
b) zavedení integrovaného prostředí pro administraci účelové podpory,
c) zajištění otevřeného přístupu k vědeckým informacím a datům v souladu s evropskými směrnicemi,
d) podpora popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
Podrobnější dílčí cíle jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 1.5.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Novela stávajícího zákona vs. nový zákon
Pro dosažení výše uvedených cílů se nabízely dvě možnosti, a to rozsáhlá novela zákona č. 130/2002 Sb., nebo zpracování zcela nového zákona.
Pro nový zákon svědčí zastaralá struktura současného zákona z doby před vstupem do EU a míra navrhovaných změn. Zákon byl 22× novelizován, ale jeho struktura se nezměnila.
Poslední návrh novely zákona většího rozsahu (sněmovní tisk 1118/0) byl na samé hranici toho, co je možné novelou měnit, pokud jde o šíři a rozsah změn. Tehdejší předkladatel byl opakovaně kritizován, že nepředkládá návrh nového zákona, ale jde opět cestou novely.
Druhým důvodem je rozsah změn,. Do návrhu zákona jsou vloženy nové části, některé jsou zcela přepracovány. I když je z textu zřejmé, že část návrhu nového zákona je přejata ze zákona č. 130/2002 Sb., část ze zmíněné novely, nové uspořádání a doplnění svědčí ve prospěch nového zákona.
Novelou by dále nebylo možné naplnit cíle programového prohlášení vlády.
Po zvážení těchto důvodů se předkladatel rozhodl navázat na předcházející práci, využít programové prohlášení vlády, reagovat na změny a výzvy, kterým Česká republika čelí, a připravit návrh nového zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Předložený návrh je plně v souladu s právem EU, a to zejm. s Nařízením Komise (EU) č. 651/2014 v konsolidovaném znění z 1.7.2023, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem Text s významem pro EHP (dále jen „GBER“), a Nařízením Komise (EU) č. 702/2014 ze dne 25. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie prohlašují určité kategorie podpory v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „ABER“).
Předkládaný návrh zákona o podpoře výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí se dotýká následujících předpisů EU:
a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006,
b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006,
c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006,
d) Nařízení Rady (ES) č. 723/2009 ze dne 25. června 2009 o právním rámci Společenství pro konsorcium evropské výzkumné infrastruktury (ERIC),
e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012,
f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES,
g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů),
h) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru (přepracované znění).
Z pramenů práva „soft law“ je ve vztahu k návrhu zákona významné Sdělení Komise – Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2022/C 414/01).
Návrh zákona je plně slučitelný s relevantní právní úpravou Evropské unie.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Mezinárodní smlouvy se na navrhované změny nevztahují.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 3.2.
Návrh zákona má pozitivní dopad na podnikatelské prostředí. Otevírá nové možnosti podpory inovací a transferu znalostí a zejména poskytování účelové podpory činí mnohem flexibilnější, umožňuje spolupráci soukromých osob s poskytovateli při podpoře výzkumu, vývoje a inovací, upravuje podmínky pro tzv. otevřenou vědu.
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Předkládaný návrh zákona se netýká sociálních dopadů, neovlivňuje postavení specifických skupin obyvatelstva, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a netýká se dětí a rodin.
Zákon umožňuje harmonizovat osobní a pracovní život výzkumných pracovníků. Zákon dále podporuje podporu mobility a návratové politiky výzkumných pracovníků a jejich začleňování do výzkumných týmů po přerušení kariéry.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaný materiál nemění nic na standardech ochrany soukromí a osobních údajů a sám o sobě tak nevyvolává žádné dopady na ochranu soukromí či osobních údajů.
Navrhované změny obsažené v předkládaném zákoně nejdou nad rámec stávajícího zákona č. 130/2002 Sb., nedotýkají se ochrany soukromí a ochrany osobních údajů. Příslušné části zákona se nemění.
Zákon obsahuje oprávnění ke shromažďování osobních údajů v rozsahu nezbytném pro administraci výzev k předkládání návrhů projektů.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná úprava splňuje kritéria přiměřenosti, efektivity a jednoznačné odpovědnosti. Návrh úpravy jako celek se shoduje se známou dobrou praxí. Návrh zákona předpokládá možná korupční rizika, nikoli však větší, než jaká lze předpokládat ve stávající právní úpravě výzkumu, vývoje a inovací. Evidence údajů v Informačním systému výzkumu, vývoje a inovací, záznamy o nakládání s nimi a jejich poskytování veřejnosti snižuje korupční rizika (neoprávněné zásahy do údajů) na minimum.
Jedinou změnou, která snad může obavy z korupce zvyšovat, je zavedení nových nástrojů a postupů pro inovace a podporu transferu znalostí. V úvodu je nutné poznamenat, že podpora inovací a transferu znalostí sama není a ani nemůže být důvodem k obavě z nekalého jednání osob účastnících se na obou stranách výzvy k předkládání návrhů projektů. V tomto smyslu se nenachází důvod k podobné obavě v souvislosti s inovacemi a transferem znalostí.
Zavedení průběžné lhůty pro přijímání a hodnocení návrhů projektů inovací a návratné finanční výpomoci jsou procesy a nástroje již známé. Buď se běžně používají, nebo jsou již do právního řádu zavedeny (návratná finanční výpomoc – viz § 14 rozpočtových pravidel).
Stávající obranné mechanismy proti korupčnímu jednání nebo proti porušování pravidel výzev k předkládání návrhů projektů se neliší od dosavadní úpravy veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích. Nad tento rámec je výslovně stanoveno, že odborný poradní orgán projednává návrhy projektů na svém zasedání. Nestanovuje se sice způsob, jak má zasedání vypadat, ale lze dovodit vhodnost a přípustnost jak prezenční formy zasedání, tak formy videokonference. Současně lze dovodit, že využití nějaké aplikace, ve které členové odborného poradního orgánu vyznačí („zakliknou“) své hodnocení, by nemělo být považováno za „projednání“. Právě „projednání“ odborným poradním orgánem s podporou nejméně dvou nezávislých oponentních posudků a výměnou názorů členů a členek odborného poradního orgánu je důležitým protikorupčním opatřením a ochranou proti chybnému hodnocení.
Dále je doplněna podrobnější úprava práv uchazečů na informace o přijímání a hodnocení návrhů projektů, která má zvýšit transparentnost administrace výzev k předkládání návrhů projektů.
Třetím a zcela novým prvkem sloužícím mimo jiné k omezení korupčního rizika, je využívání elektronických aplikací pro správu a administraci výzev k podávání návrhů projektů a jejich hodnocení, které zpravidla evidují všechny změny jak z hlediska věcného, tak z hlediska procesního, včetně záznamu času takové změny. Dávají tedy přehled o tom, kdo, kdy a co vložil, změnil, odstranil.
Otázce omezení korupčního rizika byla věnována pozornost i v případě tzv. přenositelnosti projektu. Navrhovaná právní úprava je z tohoto pohledu koncipována takto:
· přenesení projektu je možné pouze se souhlasem všech zúčastněných, tedy poskytovatele, původního příjemce i nového příjemce,
· nový příjemce musí mít takové kvality jako původní příjemce, tzn. musí sám splňovat podmínky způsobilosti, a pokud součástí hodnocení projektů byly i některé aspekty vztahující se k původnímu příjemci, musí i nový příjemce dosahovat obdobných kvalit, které zajistí, že i on by býval uspěl v hodnocení projektů (tj. záměna příjemců nesmí mít vliv na výsledky soutěže), a konečně
· aby postoupením smlouvy nedošlo ke změně podmínek výzvy k podávání návrhů projektů.
Nově vkládají opatření zamezující podezření ze střetu zájmů v osobě předsedy nebo člena předsednictva Grantové agentury České republiky a ředitele Technologické agentury České republiky, kteří rozhodují o poskytování účelové podpory v oblasti své působnosti a po dobu výkonu své funkce by neměli být spojováni s využitím účelové podpory poskytované jimi řízenou agenturou.
Výkon těchto funkcí je rovněž neslučitelný s výkonem funkce člena statutárního orgánu uchazeče, dalšího účastníka projektu, resp. příjemce účelové podpory poskytované příslušnou agenturou.
Toto omezení není absolutní. Projekty, jejichž řešení bylo zahájeno před jeho nástupem do funkce, by měly být řádně dokončeny. Právě tak je možné, aby se tyto osoby zúčastnily řešení projektu financovaného jiným poskytovatelem.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Hlavní důvody, pro které návrh zákona o podpoře výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí předkládá, má mimo jiné souvislost s bezpečností nebo obranou České republiky. Návrh zákona obsahuje jednak ustanovení o zvláštních postupech ve výzkumu a vývoje pro potřeby obrany a bezpečnosti, jednak ustanovení posilující tzv. institucionální odolnost výzkumných organizací.
Tato ustanovení jsou důležitá především v souběhu s dalšími ustanoveními zákona a vytváření určitou protiváhu při uskutečňování politiky otevřené vědy a zpřístupňování údajů z výzkumu. Opatřeními, která souvisejí s posilováním institucionální odolnosti, by měli být příjemci a další příjemci podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí motivováni k odpovědnému nakládání se znalostmi, a tím i k ochraně oprávněných zájmů svých, třetích osob i oprávněných zájmů České republiky.
Zhodnocení dopadů na rodiny
Předkládaný návrh zákona se netýká rodin a dětí. Nicméně navržená dílčí opatření mají pozitivní dopad na zlepšení podmínek slučitelnosti rodinného a profesního života a zlepšení podmínek pro setrvání nebo zapojení žen ve výzkumném prostředí.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na samosprávné celky
Předkládaný návrh zákona nemá dopady na územní samosprávné celky (viz Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace část 3.4.1).
Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Návrh nového zákona má přinést pokrok v digitalizaci státní správy oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Zákon předpokládá postupné sjednocování administrativy účelové podpory a vytvoření vhodné aplikace, používané většinou poskytovatelů a příjemců účelové podpory.
Podrobnější informace jsou uvedeny v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace v části 3.4.9.
Zvláštní část
K § 1 Předmět úpravy
V úvodním ustanovení nového zákona se stanovuje rozsah právní úpravy. Působnost zákona zahrnuje působnost orgánů veřejné správy, práva a povinnosti osob účastnících se činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, podporovaných zcela nebo z části z veřejných prostředků a podmínky, za jakých je možné veřejné prostředky použít, a způsob, jakým jsou tyto finanční prostředky poskytovány, přípravu návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí a poskytování informací o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí podporovaném z veřejných rozpočtů.
Předmětem úpravy zákona není výhradně finanční podpora výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí ze státního rozpočtu. Zákon upravuje některé vztahy související s problematikou výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, které nesouvisí s problematikou finanční podpory, anebo s ní souvisí pouze vzdáleně. Jedná se například o problematiku etických zásad, zásad vědecké integrity a dobré vědecké praxe, vědecké diplomacie, poskytování údajů z výzkumu či vedení evidence výzkumných organizací a evidence výzkumných organizací pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí. Tomuto rozsahu předmětu úpravy proto odpovídá i název zákona, který je označen nikoli jako „zákon o podpoře výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí“, nýbrž jako „zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí“.
K § 2 Vymezení pojmů
Jsou uvedeny definice základních pojmů, které se používají v předkládaném návrhu zákona. Vzhledem k existenci evropské úpravy některých oblastí výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí dal předkladatel přednost použití pojmů z evropských přímo použitelných předpisů. K národním definicím se přistoupilo pouze v případě, že „evropské“ definice neexistují nebo na ně nelze odkázat.
K § 2 odst. 1 písm. a) a b) základní výzkum a aplikovaný výzkum
Definice byly upraveny do podoby shodné s evropskými definicemi dle nařízení Komise (EU) č. 651/2014, a to i s vědomím toho, že nařízení Komise (EU) č. 651/2014 se týká oblasti veřejné podpory, a je tedy co do rozsahu užší než navrhovaný zákon, který pojednává i o oblastech podpory VaVaI, které nemusí být považovány za veřejnou podporu. Vymezení pojmů je provedeno odkazem na přímo použitelný předpis EU upravujícího blokové výjimky. Tento odkaz a definice tak zůstává validní i v případě, že stávající nařízení Komise (EU) č. 651/214 bude nahrazeno jiným přímo použitelným předpisem EU upravujícím blokové výjimky.
Cílem takto pojatého vymezení pojmů je zajistit, že předmětné pojmy budou interpretovány stejným způsobem, jako je tomu v anti-subvenčním právu EU. Současně však toto pojetí definic nijak nebrání tomu, aby poskytovatelé v případě potřeby poskytovali podporu mimo režim blokové výjimky, tzn. zákon nikterak nepředjímá, jakým způsobem poskytovatel při poskytování podpory zajistí soulad s požadavky vyplývajícími z anti-subvenčního práva EU (zda to bude využitím blokové výjimky, notifikací podpory či režimu podpor apod.).
Článek 2 bod 85 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 definuje průmyslový výzkum jako „plánovitý výzkum nebo kritické šetření zaměřené na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových výrobků, postupů nebo služeb nebo k podstatnému zdokonalení stávajících výrobků, postupů nebo služeb“. Definice užitá v bezprostředně použitelném předpise EU tedy vztahuje pojem průmyslového výzkumu k získání nových poznatků a dovedností pro vývoj jakýchkoli nových výrobků, postupů nebo služeb, aniž by však omezovala tento pojem pouze pro oblast průmyslu. Průmyslový výzkum je chápán v širším slova smyslu a zahrnuje také „netechnický“ výzkum, např. společenský a humanitní výzkum. Součástí je samozřejmě také aplikovaný výzkum pro potřeby veřejné správy. Pro tento výklad svědčí i starší vysvětlení pojmu „průmyslový výzkum“ od tehdejšího místopředsedy vlády a předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace ze dne 11. listopadu 2014 č.j. 15256/2014-MPR: „…pojem průmyslový výzkum je pouze vymezením kategorie podpory pro stanovení intenzity podpory z veřejných prostředků, nicméně jeho definice podle nařízení Komise umožňuje zohlednění nejen toho, co je historicky u nás historicky vnímáno jako průmysl (ve vazbě na výrobek), ale aplikaci slov postup nebo služba lze dovozovat, že zahrnuje i to, co se označuje jako neprůmyslový výzkum.“.
K § 2 odst. 1 písm. c) inovace
Z důvodu zjednodušení se navrhuje nahradit stávající definici inovací upraveným textem z dokumentu OECD (2018), tzv. Oslo Manual. Na rozdíl od pojmů „výzkum“ a „vývoj“ nelze pojem inovace vymezit pouze přímým odkazem na GBER, kde jsou věcně vymezeny jen některé druhy inovací. Definice „An innovation is a new or improved product or process (or combination thereof) that differs significantly from the unit’s previous products or processes and that has been made available to potential users (product) or brought into use by the unit (process).“ je širší a vyhovuje lépe potřebám tohoto zákona. Definice je dále rozšířena o služby, které mohou také být předmětem inovací.
Vzhledem k zaměření navrhovaného zákona byl pojem inovace dán do souvislosti s výzkumnou a vývojovou činností, neboť není účelem zákona upravujícího výzkumnou a vývojovou činnost řešit inovace v dalších oblastech, bez vazby na výzkum a vývoj.
K § 2 odst. 1 písm. d) transfer znalostí
Nově se doplňuje písmeno d) transfer znalostí. Základ definice je uveden v Rámci pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, C (2022) 7388 final, 19. 10. 2022. Definice byla upravena podle Doporučení Rady (EU) 2022/2415 o hlavních zásadách pro zhodnocování znalostí a Doporučení Rady (EU) 2023/498 o kodexu správné praxe pro normalizaci v Evropském výzkumném prostoru tak, že byla vložena slova „vytváření společenských a ekonomických hodnot ze znalostí propojením různých oblastí a odvětví a přeměnou dat, know-how a výsledků výzkumu na udržitelné produkty, služby, řešení a politiky založené na znalostech, které přinášejí společnosti prospěch“.
Zavedením tohoto pojmu a na něj navazující legislativní úpravou završuje předkladatel návrhu zákona snahu o vytvoření návrhu právní normy postihující všechny činnosti celého inovačního řetězce, počínaje základním výzkumem a konče inovacemi a transferem a využitím znalostí. Návrh zákona vychází z anglického textu Rámce „knowledge transfer“, nikoliv z úředního českého překladu Rámce, kde se používá pojem „předávání znalostí“, a to zejména z toho důvodu, že v běžné praxi se již vžil termín „transfer znalostí“, zatímco termín „předávání znalostí“ není obvykle používán.
K § 2 odst. 1 písm. e) orientovaný výzkum
Zavádí se nový pojem orientovaný výzkum. Účelem je vymezit část základního výzkumu zaměřenou na určitý předmět společenského zájmu, který bude kombinací dlouhodobého cíle a multioborového zaměření bude výhledově celospolečensky uplatnitelný a žádoucí, pro jehož dosažení má Česká republika dostatečné materiální a personální podmínky a který bude v dlouhodobém horizontu řešitelný prostřednictvím výzkumu.
K § 2 odst. 1 písm. f) věda
Nově byl definován pojem „věda“. Důvodem doplnění definice dalšího pojmu je skutečnost, že zákon na řadě míst používá slovo „věda“, „vědecký“ a neztotožňuje ho s pojmem „výzkum“.
Pojem „věda“ je chápán v trojím smyslu:
1) Věda jako specifická, vysoce kvalifikovaná lidská činnost směřující k získávání vědeckých poznatků. Tato činnost je zpravidla organizovaná, institucionalizovaná, ale zejména tvořivá.
2) Věda jako soubor vědeckých poznatků, tedy výsledek činnosti, která k získání těchto poznatků vede. Nejde ovšem o nějakou nekontrolovatelnou sumu poznání – tyto poznatky musí být uspořádány, musí tvořit určitý systém, aby věda mohla plnit svou funkci, aby její poznatky byly srozumitelné a mohla sloužit jako zdroj podnětů, kterých lze využít v praxi.
3) Věda jako určitý institucionální systém lidské činnosti. To znamená, že jsou pro zjišťování vědeckých poznatků budovány instituce a organizace se specifickým vybavením i patřičně vzdělanými lidmi.
V uvedeném kontextu lze rozumět pojmu „vědecká diplomacie“, pojmu „vědecké poznatky“ nebo pojmu „vědecká integrita“. Vždy jde o pohled velmi široký, zahrnující jak výzkumnou činnost, tak související aktivity, neboť (jinak řečeno) jde o propojení systému vědění, systému činností a systému institucí. Bez uvedeného upřesnění by mohly vzniknout pochybnosti o tom, kam zasahuje např. „vědecká diplomacie“ nebo čeho se týká „vědecká integrita“.
K § 2 odst. 1 písm. g) výzkumná organizace
Pojem „výzkumná organizace“ je jedním z klíčových pojmů navrhovaného zákona a jedním z klíčových pojmů pravidel pro poskytování podpory výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí podle evropských předpisů upravujících tuto oblast. Z tohoto důvodu a pro zamezení dvojího výkladu se pojem „výzkumná organizace“ přejímá odvoláním na Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 a samostatná národní definice se nepoužívá.
Výzkumnou organizací ve smyslu zákona jsou proto všechny entity, které naplňují znaky vymezené v nařízení o blokových výjimkách, a to bez ohledu na to, zda získávají podporu podle tohoto zákona, anebo zda jsou evidovány v evidenci výzkumných organizací. Některé povinnosti stanovené zákonem (např. etické zásady, zásady vědecké integrity a dobré vědecké praxe) proto dopadají na veškeré výzkumné organizace bez ohledu na to, zda čerpají podporu podle tohoto zákona, či nikoli.
K § 2 odst. 2 písm. a) až e) institucionální, systémová a účelová podpora
Pojem „podpora“ ve smyslu tohoto zákona zahrnuje vždy jen podporu finanční, která je poskytována z výdajů státního rozpočtu. Návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí je schvalován postupem podle § 47 tohoto zákona. Pod pojem podpora podle tohoto zákona tedy nespadají výdajové aktivity, které jsou sice prováděny organizačními složkami státu, avšak nejsou financovány z výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Pokud např. organizační složka státu hodlá realizovat veřejnou zakázku, jejíž součástí je pořízení výzkumných služeb, avšak tato zakázka má být financována z jiných prostředků, než jsou výdaje na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, nebude taková zakázka představovat podporu ve smyslu tohoto zákona.
Zavádí se tři rozpočtové kategorie namísto dosavadních dvou. Zatímco pojem „účelová podpora“ (písm. d) má prakticky nezměněný obsah a představuje projektové financování, obsah pojmu „institucionální podpora“ se významným způsobem zužuje na financování rozvoje institucí a provádění činností, jejichž prostřednictvím výzkumná organizace naplňuje svou dlouhodobou koncepci rozvoje. Účelem institucionální podpory (písm. c) je zajistit dlouhodobé financování výzkumných organizací. Do institucionální podpory nepatří např. náklady na hodnocení, náklady na poskytnutá ocenění, které vznikají na základě mezinárodních závazků České republiky, a další výdaje, které jsou nutné, ale nesouvisejí s praktickým výkonem výzkumné a vývojové činnosti. Tyto výdaje se do institucionální podpory vřadily postupně, jak se objevovaly.
Všechny náklady tohoto typu byly soustředěny do zcela nového typu nazvané „systémová podpora“. Rozdělením do tří rozpočtových kategorií bylo dosaženo větší přehlednosti základní distribuce finančních prostředků. Současně se vnesl pořádek i do statistických přehledů v otázce, co se vykazuje jako institucionální podpora určená na financování institucí a co jako institucionální podpora podle zákona.
Cílem této úpravy je zpřehlednit poskytování podpory výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí a upřesnit vykazování zejména v případě institucionální podpory.
K § 2 odst. 2 písm. f) až i) poskytovatel, uchazeč, příjemce, další účastník projektu
Předmětná ustanovení vymezují osoby účastnící se poskytování a využívání podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí.
Poskytovatelem podle tohoto zákona mohou být pouze organizační složky státu, které mají ve svém rozpočtu vyčleněny prostředky na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, ze kterých mohou poskytovat některou z podpor na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Konkrétní okruh poskytovatelů se tak může rok od roku lišit. Záležet bude především na tom, pro které rozpočtové kapitoly, resp. pro které organizační složky státu, budou v příslušném rozpočtu vyčleněny prostředky na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Je-li zapotřebí upřesnit, o jaký typ podpory se jedná, používá se v zákoně upřesnění jako např. poskytovatel účelové podpory.
Shodně se stávající praxí se pro osobu, která předkládá návrh projektu v určité výzvě, používá označení „uchazeč“. Pojem se zavádí pro odlišení osoby, která návrh projektu předkládá a o poskytnutí podpory se uchází, a osoby, v jejíž prospěch bylo rozhodnuto o poskytnutí podpory.
Na straně beneficientů, kteří využívají podporu pro praktickou realizaci činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, se používají dva pojmy, a to „příjemce“ a „další účastník projektu“. Tento návrh zákona zachovává oba pojmy, aby umožnil uspořádat řešitelský tým podle potřeby řešení. Setrvání pouze u pojmu “příjemce” by mohlo vést k mylné interpretaci, že příjemce může být jen jedna osoba a že (různě strukturovaná) spolupráce je vlastně nežádoucí. Důsledkem by byla izolace a fragmentace výzkumných týmů a omezení spolupráce místo její podpory.
K § 2 odst. 2 písm. j) program
V účelovém financování je základní jednotkou pojem „program“. Návrh zákona jej používá pro všechny poskytovatele poskytující účelovou podporu. Program je charakterizován několika atributy, dávajícími odpovědi na otázky „Kdo“, „Proč nebo za jakým účelem“, „S jakými finančními náklady a jejich zdroji“, „S jakými podmínkami / kritérii“ a „V jakém časovém rozmezí“. Je tedy zřejmé, že poskytovatel má popsat cíl, s jakým chce využít veřejné finanční prostředky. Je také zřejmé, že cíle se budou lišit v případě základního výzkumu, vývoje, inovací, transferu znalostí atd. V posledních letech se používají programy i pro oblast základního výzkumu a nejde tedy o žádný nereálný zásah do struktury této části vědy. Pojem skupina grantových projektů není optimální ani z hlediska řízení, ani z hlediska kontroly a hodnocení kvality, včetně hodnocení dopadů (v tomto případě na stav poznání).
Oproti předcházející právní úpravě zákon zavádí programy jednotně pro celou oblast účelové podpory. To má umožnit průběžné a následné vyhodnocování průběhu a dopadů výdajových aktivit zařazených do programu. Každý program musí mít stanoveny cíle a poskytovatel musí být po skončení realizace programu schopen vyhodnotit míru naplnění stanovených cílů s ohledem na míru čerpání prostředků stanovených pro daný program. Tento přístup je plně souladný s právními předpisy na úseku finanční kontroly ve veřejné správě. Zavedením tohoto principu i pro oblast základního a orientovaného výzkumu není pochopitelně nijak popírán institut výzkumné nejistoty, která patří k základním definičním znakům výzkumné a vývojové činnosti. Splnění cíle projektu nemusí být vždy představováno dosažením výsledku, který je způsobilý být předmětem práv duševního vlastnictví. I objev „slepé uličky“ může představovat splnění cíle výdajové aktivity a následně tak přispět k plnění cílů programu. V tomto ohledu bude vždy záležet na poskytovateli, jakým způsobem vymezí cíle programu, a následně na jednotlivých uchazečích, jak budou formulovat cíle projektů.
K § 2 odst. 2 písm. k) projekt
Na rozdíl od stávající úpravy a zvyklostí přestává návrh zákona odlišovat grantový projekt pro základní výzkum a tzv. programový projekt pro oblast aplikovaného výzkumu, vývoje, inovací či transferu znalostí. Namísto toho používá jeden společný pojem – „projekt“ a v případě potřeby přidává přívlastek pro bližší specifikaci. Projekt je obecný pojem, který se vyznačuje podobně jako program určitými informacemi o tom, co, v jaké době a za jakých finančních nákladů bude zkoumáno či vyvíjeno nebo uskutečněno.
Projekt ve smyslu tohoto zákona je specifickou kategorií finanční operace, jak je tento termín užíván v zákoně o finanční kontrole ve veřejné správě (§ 2 písm. l) zákona o finanční kontrole ve veřejné správě). Projekt, stejně jako jakákoli jiná finanční a majetková operace financovaná z veřejných výdajů, musí mít stanoven svůj cíl. Tento požadavek se uplatní u všech kategorií podpor, tj. včetně podpory základního výzkumu. Stejně jako u programu i v tomto případě platí, že jinak je psán projekt základního výzkumu, jehož cílem je zkoumání a snaha o pochopení určitého jevu a jeho příčiny, jinak vypadá projekt aplikovaného výzkumu či vývoje a zcela jinak např. projekt zaměřený na mobilitu výzkumných pracovníků.
K § 2 odst. 2 písm. l) velká výzkumná infrastruktura
Pojem „velká výzkumná infrastruktura“ se uvádí jako pojem vycházející z pojmu „výzkumná infrastruktura“ definovaného v nařízení Komise (EU) č. 651/2014. Účelem je zdůraznit, že pro Českou republiku jde o skutečně jedinečné zařízení, technologicky i znalostně špičkové, se specifickým způsobem schvalování – jednotlivě a vládou. Právě z důvodu jedinečnosti a širokého využití dalšími zájemci se tento nástroj vymezuje.
Naproti tomu dříve uváděná vysoká finanční náročnost nemusí být vždy pravidlem, protože velká výzkumná infrastruktura může existovat i v oborech, které z podstaty finančně náročné nejsou (např. společenské a humanitní vědy), přesto však jejich význam pro rozvoj oboru a výzkum v určitém oboru je zásadní. Druhým příkladem relativně nízké náročnosti může být situace, kdy velká výzkumná infrastruktura na území České republiky je součástí většího celku a využívá synergických efektů spolupráce s dalšími jednotkami téže velké výzkumné infrastruktury v jiných členských státech EU.
Pojem „velká výzkumná infrastruktura“ je důležitý i z hlediska poskytování veřejných finančních prostředků. Předkládaný návrh zákona považuje podporu velké výzkumné infrastruktury za podporu systémovou, neboť velká výzkumná infrastruktura slouží celému systému, mnohdy je součástí mezinárodních struktur (v tomto případě je spojena i s mezinárodními závazky České republiky) a obvyklé způsoby účelového či institucionálního financování jsou pro tento účel krajně nevhodné.
K § 2 odst. 2 písm. m) testovací a experimentální infrastruktura
Zavádí se nový pojem „testovací a experimentální infrastruktura“. Jedná se o nový institut, který je nově upraven jak v Rámci pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací z r. 2022, tak i v novelizovaném nařízení Komise (EU) č. 651/2014. Podobně jako u výzkumné infrastruktury je pojem vymezen prostřednictvím odkazu na definici obsaženou v nařízení EU o blokových výjimkách. Testovací a experimentální infrastruktura je institutem obdobným výzkumné infrastruktuře, avšak s tím rozdílem, že není zaměřena na výzkum, ale na vývoj a inovace. S ohledem na poslední vývoj anti-subvenčního práva EU v oblasti podpor výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí je proto v zákoně nově navrhováno postupovat při poskytování podpory stejnou cestou jako u velké výzkumné infrastruktury, tedy cestou systémové podpory. I důvody jsou prakticky shodné - infrastruktura pro vývoj, testování a ověřování by měla sloužit celému systému a měla by být dostupná vývojovým a inovačním firmám, které své podnikání zakládají na využívání znalostí z výzkumu a vývoje.
K § 2 odst. 2 písm. n) veřejná zakázka v aplikovaném výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí
Návrh zákona setrvává na oddělení dvou procesů, na kterých je založeno poskytování účelové podpory. Veřejná zakázka je způsobem, kterým mohou poskytovatelé účelové podpory jako orgány státní správy získávat cíleným zadání poznatky, které potřebují pro svoji činnost.
Naproti tomu výzva k předkládání návrhů projektů slouží v určitém programu nebo jeho části k hledání řešení určitého okruhu problémů, nebo k podpoře neohraničeného základního výzkumu apod. Poskytovatel účelové podpory hledá množinu nejlepších návrhů, které mohou k řešení problému přispět vytvořením nových znalostí anebo naplní očekávání poskytovatele. Výsledky nejsou určeny pro poskytovatele. Poskytovatel vytváří prostředí pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí ve prospěch třetích osob, veřejnosti, podnikové sféry. Poskytovatel také není vlastníkem výsledků. Naopak se snaží podpořit příjemce, aby výsledky publikovali, chránili jako výsledek duševní tvůrčí činnosti či je uplatnili na relevantním trhu.
Veřejnou zakázkou naopak získává poskytovatel účelové podpory výsledky pro sebe a náleží mu také právo výsledek pro svoji potřebu užít. Při zadávání veřejné zakázky ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí má poskytovatel vždy konkrétní záměr a hledá právě jednoho řešitele / dodavatele výzkumné činnosti.
Zákon předpokládá využití institutu veřejných zakázek jako nástroje pro uspokojení výzkumných potřeb zadavatelů a pro alokaci prostředků státního rozpočtu určených na účelovou podporu. Zákon však nikterak neupravuje způsob zadávání veřejných zakázek v aplikovaném výzkumu, vývoji a transferu znalostí. Pro zadávání těchto veřejných zakázek se tak v plném rozsahu uplatní zákon o zadávání veřejných zakázek. Veřejné zakázky v aplikovaném výzkumu, vývoji a transferu znalostí tak mohou být zadávány jak prostřednictvím zadávacího řízení anebo též na základě některé z výjimek ze zadávání, budou-li pro použití výjimky splněny v daném případě zákonné předpoklady.
K § 2 odst. 2 písm. o) systémový projekt v oblasti inovací
Systémový projekt v oblasti inovací je zaveden jako zvláštní druh projektu v programu, jehož prostřednictvím poskytuje poskytovatelem určený subjekt (dle definice systémového projektu) služby příjemcům účelové podpory v daném programu. Jde svým způsobem o servis či obsluhu programu, resp. službu poskytovanou vlastním jménem za poskytovatele všem příjemcům účelové podpory daného programu. U systémových projektů v oblasti inovací je proto třeba rozlišovat mezi příjemcem systémového projektu, tím je osoba, která pro poskytovatele systémový projekt realizuje, a příjemci programu. Těmito příjemci jsou finální beneficienti služeb či činností, které jsou poskytovány příjemcem systémového projektu. Zákonem je určeno, kdo může být výkonem takové činnosti pověřen. Je to osoba, kterou poskytovatel ovládá natolik, že ji může touto činností pověřit. Jedním z klíčových prvků je povinnost poskytovatele tuto osobu označit již v návrhu programu a předložit vládě ke schválení.
Nejde o postup při zadávání tzv. „in-house“, což je zakázka (tzn. zadavatel pro sebe pořizuje službu či dodávku) uskutečňovaná soukromoprávní cestou. Naproti tomu systémový projekt je spíše podobný delegaci úkolů ze strany poskytovatele na příjemce systémového projektu. Uskutečňuje se veřejnoprávní cestou.
K § 2 odst. 2 písm. p) sdílené činnosti
Pro činnosti ve prospěch celého systému výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí se zavádí pojem „sdílené činnosti“. Tento pojem náleží do systémové podpory a činnosti jsou určeny k využití všemi uživateli. Sdílené činnosti nejsou spojeny s žádným programem. Typově patří mezi sdílené činnosti dlouhodobé a systematické zpracovávání analytických podkladů pro rozhodování státní správy, příprava podkladů pro koncepční dokumenty a podobně.
Jedním z cílů je soustředit finanční prostředky na analytické a koncepční kapacity do jednoho celku a společně se podílet na zadání, řízení a využití. Mělo by tedy postupně odpadnout samostatné zadávání činností, jejichž výsledky potřebuje více osob zodpovědných za činnosti ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.
K § 2 odst. 2 písm. q) výsledek
Částečně nově se upravuje definice výsledku. Nerozlišuje se mezi výsledkem základního výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, ale používá se jedna definice pro základní, výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Důvodem je, že se stále více ukazuje, jak obtížné je od sebe oddělit tyto kategorie výzkumu. Velmi často jedna kategorie přechází postupně v další a výsledky základního výzkumu mohou velmi často relativně rychle najít cestu ke svému uplatnění v praxi.
Znamená to tedy, že zatímco odlišení základního výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí je důležité z hlediska poskytování veřejné podpory, pro nakládání s výsledkem, pro hodnocení výzkumných organizací nebo pro hodnocení programů jde o dělení spíše omezující. Pokud by se např. pro základní výzkum připustila jako hlavní výsledek publikace / vědecké sdělení, vytváří se podprahová bariéra, že např. patent je v základním výzkumu cosi nepatřičného. Tomu je zapotřebí se vyhnout a dát i legislativní cestou najevo, že výsledek této tvůrčí činnosti je něco hodnotného, užitečného, potřebného, významného pro rozvoj oboru a další bádání nebo pro praktické využití.
K § 2 odst. 2 písm. r) způsobilé náklady
Způsobilé náklady jsou stanoveny zcela obecně. Náklady / výdaje považované za způsobilé by měly vždy odpovídat povaze činnosti. Poskytovatel by měl např. v návrhu programu uvést, jaké náklady bude považovat za způsobilé. Podrobnější vymezení způsobilých nákladů je uvedeno v prováděcím předpisu.
Do výčtu (v prováděcím předpisu) byly k obvyklým typům nákladů či výdajů doplněny také náklady či výdaje na propagaci, což koresponduje s dalšími ustanoveními zákona.
Zákon vymezuje způsobilé náklady obecným způsobem, aby tak umožnil jednotlivým poskytovatelům stanovit podrobnější vymezení s ohledem na typ a kategorii podpory. Stanovení podrobnějšího vymezení způsobilých nákladů ze strany poskytovatele je doporučováno též např. ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.
K § 2 odst. 2 písm. s) uznané náklady
Pojem „uznané náklady“ navazuje na pojem „způsobilé náklady“ a kromě věcné způsobilosti a vhodnosti zahrnuje i přiměřenou výši, tedy objem finančních prostředků požadovaný pro danou činnost.
K § 2 odst. 3 písm. a) mezinárodní spolupráce
V definici pojmu „mezinárodní spolupráce České republiky ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí“ byl použit termín „mezinárodní smlouvy a jiná ujednání“. Důvodem je, že kromě mezinárodních smluv, což je nejčastější případ, se mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích občas uskutečňuje v případech, kdy z důvodů mezinárodně právních není možné či vhodné uzavřít standardní dohodu o vědeckotechnické spolupráci, také na základě dokumentů typu memorand. Pokud by se zákon omezil pouze na smlouvy, některé mezinárodní spolupráce by nebylo možné vůbec uskutečnit.
K § 2 odst. 3 písm. b) vědecká diplomacie
Nově se definuje pojem „vědecká diplomacie“ jako činnost napomáhající mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Jedná se o činnost pomáhající výzkumným organizacím a dalším zájemcům nalézat partnery v zahraničí a odstraňovat diplomatickou cestou možné překážky. Vědecká diplomacie se postupně rozvíjí již několik let, ale zákonné ukotvení tato činnost neměla. Nebylo ani jasné, kdo je zodpovědný za její koordinaci a vyhodnocování její činnosti.
K § 2 odst. 3 písm. c) a d) otevřená věda a údaje z výzkumu
Do zákona se nově zavádí pojem „otevřená věda“ či „otevřený přístup k výzkumným informacím“ jako jeden z prvků evropské vědní politiky.
S předcházejícím pojmem volně souvisí i pojem „údaje z výzkumu“. Do stávajícího zákona byl zaveden z důvodu implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 1024/2019. Aby byla odstraněna interpretační pochybnost, byla použita definice z textu směrnice 1024/2019.
Objem vytvářených údajů z výzkumu exponenciálně roste a má potenciál pro opakované použití mimo vědeckou obec. Aby bylo možné reagovat na rostoucí společenské výzvy účinným a komplexním způsobem, je zásadní a naléhavé, aby bylo možné mít přístup k údajům z různých zdrojů, jakož i napříč jednotlivými odvětvími a obory, a tyto údaje kombinovat a opakovaně používat. Údaje z výzkumu zahrnují statistiky, výsledky pokusů, měření, pozorování vyplývající z práce v terénu, výsledky průzkumů, jakož i zvukové a obrazové záznamy z pohovorů. Obsahují též metadata, specifikace a jiné digitální objekty. Údaje z výzkumu se liší od vědeckých článků, které přinášejí zprávy o zjištěních, jež jsou výsledkem vědeckého výzkumu, a tato zjištění též komentují. Otevřená dostupnost a opakovatelná použitelnost údajů z vědeckého výzkumu financovaných z veřejných prostředků byla po mnoho let součástí konkrétních politických iniciativ. Otevřeným přístupem se rozumí postupy umožňující poskytování bezplatného online přístupu k výsledkům výzkumu koncovému uživateli, a to bez omezení pro použití a opakované použití nad rámec možnosti požadovat uznání autorství. Politiky otevřeného přístupu mají za cíl zejména poskytovat výzkumným pracovníkům i široké veřejnosti přístup k údajům z výzkumu v co nejranější fázi jejich šíření, jakož i usnadnit používání a opakované použití těchto údajů. Otevřený přístup pomáhá zvyšovat kvalitu, omezit potřebu zbytečného zdvojování výzkumu, urychlovat vědecký pokrok a bojovat proti podvodům v oblasti vědy a může celkově podporovat hospodářský růst a inovace. Kromě otevřeného přístupu je vyvíjeno chvályhodné úsilí, aby bylo zajištěno, že plánování správy údajů se stane běžnou vědeckou praxí, a aby bylo podpořeno šíření údajů z výzkumu, jež jsou dohledatelné, přístupné, interoperabilní a opakovaně použitelné (zásady FAIR).
Evropská komise ve zdůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 1024/2019 uvádí, že je vhodné stanovit závazek členských států přijmout k údajům z výzkumu financovaného z veřejných prostředků politiku otevřeného přístupu, jakož i zajistit, aby tuto politiku prováděly všechny organizace provádějící výzkum a organizace financující výzkum. Zpřístupňování údajů z výzkumu financovaného z veřejných prostředků by mělo představovat standardní možnost. Měly by být náležitě zohledněny otázky týkající se soukromí, ochrany osobních údajů, důvěrnosti, národní bezpečnosti, oprávněných obchodních zájmů, jako jsou obchodní tajemství, a práv duševního vlastnictví třetích stran, v souladu se zásadou „co nejotevřenější, uzavřené podle potřeby“. Kromě toho by se tato směrnice neměla vztahovat na údaje z výzkumu, které nejsou přístupné z důvodu národní bezpečnosti, obrany nebo veřejné bezpečnosti. Aby se zabránilo jakékoli administrativní zátěži, měly by se závazky vyplývající z této směrnice vztahovat pouze na ty údaje z výzkumu, které již výzkumní pracovníci, organizace provádějící výzkum či organizace financující výzkum zveřejnili prostřednictvím institucionálního nebo tematického archivu, a neměly by představovat další náklady na vyhledávání datových souborů údajů či vyžadovat dodatečnou správu údajů.
K § 2 odst. 3 písm. e) institucionální odolnost
Zavádí se nový pojem z oblasti ochrany bezpečnostních zájmů České republiky, který popisuje některé povinnosti příjemců a dalších účastníků v oblasti zajištění institucionální odolnosti. Dodržování určitého chování, které tento pojem předpokládá, by mělo zajistit, že se výsledky výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, financované z veřejných rozpočtů nedostanou nedopatřením do rukou neoprávněných osob (z hlediska bezpečnosti, případných budoucích obchodních či vědeckých zájmů příjemce). V praxi se uplatňování tohoto institutu projeví především v oblasti řízení rizik povinných osob, tzn. příjemci a další účastníci budou povinni zohlednit požadavky vyplývající z institucionální odolnosti ve svých katalozích a mapách rizik hodnotit a navrhnout k nim odpovídající opatření za účelem jejich minimalizace.
K § 2 odst. 3 písm. f) výzkumný pracovník v rané fázi kariéry
Pro potřebu úpravy podpory mladých výzkumných pracovníků byl do zákona zaveden nový pojem výzkumný pracovník v rané fázi kariéry. Obsahuje v sobě jednak věkové omezení, které se neodvíjí od data narození, ale od kariérního vývoje daného výzkumného pracovníka. Bylo by nespravedlivé, aby byl postižen ten, kdo ukončí doktorské vzdělání např. v 35 letech věku (např. z důvodu rodičovství) oproti tomu, který stejné vzdělání získá do 30 let svého věku. Přitom pro další kariérní postup je klíčovým okamžikem právě získání příslušného vzdělání.
Důvody takového věkového rozdílu mohou být různé a v definici pojmu jsou přímo uvedeny. Mají umožnit, aby výzkumní pracovníci v rané fázi kariéry neukončovali předčasně svoji výzkumnou dráhu z důvodů, které jsou zcela objektivní a společensky vítané. K nim patří zejména mateřství / rodičovství nebo péče o osobu blízkou.
V této souvislosti se připomíná, že stejné skutečnosti mohou být i důvodem pro prodloužení doby řešení projektu nebo pro využití příslušných způsobilých nákladů. Předkladatel se snaží vytvořit takové legislativní prostředí, které by bylo vůči výzkumným pracovníkům v rané fázi kariéry (ale nejen vůči nim) přátelské a umožnilo jim setrvat u výzkumné kariéry a rozvíjet ji.
K § 2 odst. 3 písm. g) výzkumný pracovník ze třetí země
Z důvodu umožnění přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí do českých výzkumných organizací byl zaveden nový pojem „výzkumný pracovník ze třetí země“. Vymezení pojmu odpovídá tomu, jak je ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au- pair definován termín „výzkumný pracovník“ (viz čl. 3 odst. 2 směrnice).
K § 3 až § 5 Koncepční dokumenty pro oblast výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí
Zavádí se tři úrovně koncepčních dokumentů. Strategické dokumenty Národní politiku výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí a Národní priority orientovaného výzkumu připravuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace jako koncepční a poradní orgán vlády ve spolupráci s partnery. Na ně by měly navazovat koncepční dokumenty poskytovatelů (koncepce výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí poskytovatele), které budou reflektovat oba výše uvedené dokumenty na národní úrovni. Výzkumné organizace by měly zpracovávat svoje koncepce (dlouhodobá koncepce rozvoje výzkumné organizace), které by měly vycházet z jejich poslání, tedy z důvodu, pro který byly zřízeny, a navazovat na koncepční dokumenty poskytovatelů.
Definice Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ukazuje, že jde o dlouhodobý koncepční dokument bez zákonem omezené doby platnosti. Národní politika bude platná do doby, než ji nahradí nová Národní politika výzkumu, vývoje a inovací. Nově bude zákonem stanoveno, že bude obsahovat i indikátory plnění cílů a opatření k naplňování cílů tak, aby bylo možné plnění stanovených cílů hodnotit. Indikátory budou stanoveny buď na období platnosti Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací s cílovými hodnotami, kterých má být dosaženo v době platnosti politiky, nebo jako relativní indikátory sledující změny pro dané časové období, např. 1 rok. Vypouští se „priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací na období 4 až 6 let“ proto, že priority mají platnost pro delší časové období a vztahují se k účelu podpory (jiné jsou priority pro strukturální fondy a jiné pro národní programy atd.).
Návrh zákona, resp. prováděcí předpis, uvádí velmi obecný obsah koncepce výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí poskytovatele a koncepce výzkumné organizace, neboť každý poskytovatel a každá výzkumná organizace má jiné poslání (misi), jiné podmínky a jsou na ni kladeny jiné požadavky. Na druhou stranu otázky, jako jsou např. finance, odborné / výzkumné cíle či dlouhodobé směřování, rozvoj lidských zdrojů, mobilita výzkumných pracovníků nebo využití výsledků jsou otázkami, kterými by se měla zabývat každá výzkumná organizace.
V minulosti Nejvyšší kontrolní úřad poukázal na skutečnost, že pro některé oblasti podpory výzkumu, vývoje a inovací nebyly ze strany poskytovatele stanoveny dostatečně konkrétní cíle a očekávané přínosy. To následně problematizovalo vyhodnocení účelnosti poskytnutých prostředků. Těmto nedostatkům se snaží předcházet zákon právě prostřednictvím hierarchie koncepčních dokumentů. Díky této hierarchii by obecné cíle Národní politiky měly být dekomponovány na konkrétní a měřitelné cíle, které budou uvedeny v koncepcích jednotlivých poskytovatelů. Požadavek na zavedení cílů, které jsou konkrétní, měřitelné prostřednictvím vhodných indikátorů a vztažené k určitému časovému období by pak měl být uveden výslovně v obsahových náležitostech koncepce poskytovatele, které by měly být podrobněji specifikovány v prováděcím předpisu.
Návrh zákona z důvodu omezení administrativy nevyžaduje, aby koncepce výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí poskytovatele nebo výzkumné organizace byly zpracovávány jako samostatné dokumenty. Klade se důraz na existenci požadovaných informací a připouští se, že tyto informace mohou být uvedeny i v jiných koncepčních a strategických dokumentech. Nemělo by být nutné je přepisovat nebo vytvářet kompilace jen proto, aby takový dokument byl.
Hierarchie koncepčních a strategických dokumentů je následující:
Národní politika výzkumu, vývoje a inovací (NP VaVaI) je hlavním zastřešujícím strategickým dokumentem na národní úrovni pro rozvoj všech složek výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí v České republice. NP VaVaI udává hlavní cíle rozvoje systému VaVaI a stanovuje opatření pro jeho efektivní fungování.
Národní priority orientovaného výzkumu (NPOV) doplňují NP VaVaI tím, že stanovují dlouhodobé strategické směry a cíle pro oborové a tematické zaměření aktivit VaVaI. Prioritní směry výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí vycházejí z významných společenských potřeb a jsou stanoveny na základě analýz a konzultačního procesu shora (top-down). NPOV jsou reflektovány v návazných strategických dokumentech a koncepcích a naplňovány prostřednictvím nástrojů a opatření NP VaVaI.
Pro úplnost se doplňuje vztah k RIS3:
Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci ČR (RIS3), která není tímto zákonem upravována, stanovuje, jako ex-ante kondicionalita pro čerpání EU fondů v oblasti podpory výzkumu a inovací, střednědobé cíle a témata VaVaI v oblastech, které mají vysoký potenciál pro vytváření dlouhodobé konkurenční výhody ČR založené na využívání znalostí a na inovacích. Prioritní témata výzkumu, vývoje a inovací vycházejí z identifikovaných tržních příležitostí, staví na silných stránkách a jsou stanoveny „zdola“ (bottom-up) prostřednictvím konzultací v rámci tzv. procesu podnikatelského objevování.
Koncepce výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí poskytovatelů stanovují cíle a vymezují způsoby financování VaVaI v oblastech svojí působnosti v souladu se strategickými směry a cíli NP VaVaI.
Dlouhodobé koncepce rozvoje výzkumných organizací přispívají k naplňování záměrů a cílů výzkumné organizace v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
K § 6 Etické zásady, zásady vědecké integrity a dobré vědecké praxe
Ustanovení § 6 shrnuje nejdůležitější etické zásady, které by měla dodržovat každá výzkumná organizace. Jejich dodržování by mělo zabránit zneužití výsledků výzkumu, vývoje a inovace podporovaných z veřejných prostředků a uvádění třetích osob v omyl. Toto ustanovení nebrání svobodnému bádání, nebrání ani zpřístupňování výsledků a s nimi spojených dat, což je požadavek směrnice o otevřených datech, ale klade důraz na vědomé chování výzkumných organizací.
Nově je stanovena povinnost etického posouzení etickou komisí v případě jakéhokoli projektu na člověku nebo s biologickým materiálem lidského původu, projektu s využitím pokusných zvířat nebo projektu s geneticky modifikovanými organismy. Povinnost příjemce zajistit etické posouzení u projektů, které mají evidentní etickou relevanci, odstraní současné problémy s nekonzistentním a nedostačujícím vyžadováním etického posouzení výzkumných projektů dle stávající legislativy, které navíc neodpovídá mezinárodním etickým standardům[footnoteRef:18], právním předpisům[footnoteRef:19] a stávající publikační praxi v renomovaných vědeckých časopisech. [18: Přehled aktuálních mezinárodních etických standardů pro výzkum na člověku (Veselská et al. 2023)] [19: Zejména Convention on Human Rights and Biomedicine ETS No. 164 a Additional Protocol to the Convention on Human Rights and Biomedicine, concerning Biomedical Research (ČR oba tyto dokumenty ratifikovala a vstoupily v platnost)]
Zákonem se umožňuje výzkumným organizacím zřídit komisi pro etiku výzkumu a vědeckou integritu. Je samozřejmé, že některým výzkumným organizacím se nevyplatí z důvodů organizačních, administrativních či finančních zřizovat vlastní komisi, např. proto, že četnost posouzení je velmi nízká. V takovém případě je možné, aby výzkumná organizace využila jinou komisi pro etiku výzkumu a vědeckou integritu. Ponechává se na výzkumné organizaci, zda zvolí např. komisi pro etiku a vědeckou integritu, zřízenou poskytovatelem (pokud ji zřídí) nebo komisi pro etiku výzkumu a vědeckou integritu jiné výzkumné organizace.
Hlavními změnami je tedy zejména požadavek na etické posouzení všech typů výzkumu za účasti člověka včetně biologických vzorků (dosud se vyžaduje pouze u klinických hodnocení léčiv podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech) nebo výzkumu zahrnujícího genetické modifikace. Dosud se vyžaduje pouze udělení oprávnění dle zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a genetickými produkty, což je však proces, při kterém jsou posuzována biologická rizika, nikoliv však etická rovina věci. Zákon č. 78/2004 Sb. se nevztahuje na lidský organismus, resp. na biologický materiál lidského původu, takže poměrně velká oblast výzkumu zahrnujícího cílené zásahy do genomu zůstává mimo jakoukoliv institucionální etickou kontrolu. Do výčtu je řazena také umělá inteligence jako oblast nová, která však otevírá nové možnosti a s tím i nové etické problémy.
Dodržování etických zásad při provádění činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí by mělo být jednou z podmínek veřejného financování. Porušení etických zásad, zásad vědecké integrity a dobré vědecké praxe je nejen nemorální a nekolegiální, ale rozhodně nepřispívá k vytvoření nových teoretických znalostí, ani nových znalostí aplikovatelných např. v podnicích či službách. Falešné či vědomě nesprávné výsledky mohou vést další výzkumníky do slepé uličky a podniky při aplikaci falešných výsledků k neúčelnému vynakládání prostředků a plýtvání kapacitami, následně k nedůvěře ve schopnost výzkumného prostředí napomáhat rozvoji společnosti.
Z těchto důvodů se dané ustanovení vztahuje na všechny výzkumné organizace, tj. na všechny subjekty, které naplňují znaky organizace pro výzkum a šíření znalostí podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujícího blokové výjimky. Toto ustanovení je proto aplikovatelné na všechny výzkumné organizace bez ohledu na to, zda jsou příjemci podpory či nikoli a též bez ohledu na to, zda jsou zapsány v evidenci výzkumných organizací či nikoli. Zákon však současně nezavádí sankce za porušení těchto ustanovení pro všechny kategorie výzkumných organizací. Pouze ve vztahu k výzkumným organizacím, které jsou příjemci institucionální podpory, je požadováno, aby tyto povinnosti byly v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory zahrnuty mezi podmínky, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace splnit. Za porušení těchto podmínek může poskytovatel stanovit v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory nižší odvod. Vůči ostatním výzkumným organizacím zůstávají dané normy sice závazná, avšak imperfektní.
K § 7 až § 9 Bezpečnostní aspekty související s VaVaI
Ustanovení § 7 necílí na bezpečnostní výzkum, obranný výzkum či výzkum požívající zvláštní ochrany, ale především na preventivní chování příjemců a dalších účastníků při zcela běžné činnosti ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a na posílení vlastní zodpovědnosti. Příjemci a další účastníci by si měli nastavit taková vnitřní pravidla, aby tomuto požadavku dostáli.
Ustanovení § 8 navazuje na předcházející ustanovení a pojednává o bezpečnostní a krizové koncepci příjemce a dalšího účastníka. Bezpečnostní a krizová koncepce by měla příjemcům, kteří využívají ke své činnosti ve VaVaI veřejnou podporu, sloužit pro nastavení vnitřních pravidel ochrany znalostí a jejich využívání.
I pro tyto požadavky platí, že by měly být v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory zahrnuty mezi podmínky, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace splnit. Za porušení těchto podmínek může poskytovatel stanovit v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory nižší odvod.
Jinou částí bezpečnostních aspektů se zabývá § 9. Ten pamatuje na zcela zvláštní případy, kdy je výzkumná a vývojová činnost prováděna ve zvláštním režimu. Ten je v § 9 určen a je také určen způsob zajištění.
K § 10 Spolupráce na národní úrovni
Toto ustanovení pojednává o národní spolupráci ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Zákon se přihlašuje k rozvoji partnerství na bilaterální i multilaterální úrovni, v rovině České republiky i na úrovni institucí, a ukládá poskytovatelům vytvářet pro tato partnerství podmínky. Jde o ustanovení, vytvářející prostor pro využití příležitostí ke spolupráci, vhodné kombinaci nástrojů a vzájemných vazeb k efektivnějšímu užití veřejných prostředků.
K § 11 Mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí
V ustanovení § 11 jsou stanoveny působnosti jednotlivých ústředních správních úřadů, v jejichž působnosti podpora činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí je.
Odstavec 1 určuje, že v oblasti své působnosti mohou zajišťovat mezinárodní spolupráci všichni poskytovatelé. Tím se narovnává od roku 2009 trvající asymetrie, kdy na české straně bylo jediným ministerstvem oprávněným zajišťovat mezinárodní spolupráci Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jiná ministerstva takové oprávnění neměla. Praxe ukázala, že toto uspořádání soustřeďující působnost k mezinárodní spolupráci do jednoho úřadu je silně omezující z důvodů věcných (odborných), kapacitních, ale i z důvodu srozumitelnosti pro partnerská ministerstva v zahraničí. Jedinou výjimku měly obě agentury a Ministerstvo obrany, kde bylo nezbytné najít individuální řešení dohodou mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem obrany. Nešlo však o obecné řešení.
Předložený návrh zákona tento nežádoucí stav napravuje. Zachovává však povinnost dohodnout se či koordinovat s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, kterému se ponechává celková gesce za mezinárodní spolupráci ve výzkumu a vývoji.
Odstavec 2 se týká spolupráce při přípravě podkladů pro jednání o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí s orgány Evropské unie. Česká republika je členskou zemí Evropské unie již od roku 2004. Oblast výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí je důležitou součástí evropské agendy a poskytovatelé, výzkumné organizace a inovující podniky se s evropskou výzkumnou politikou setkávají velmi často. Je proto v zájmu všech účastnit se v případě potřeby přípravy podkladů pro jednání např. Rady pro konkurenceschopnost.
K § 12 Vědecká diplomacie
Ustanovení § 12 pojednává o vědecké diplomacii, která se reálně uskutečňuje, avšak legislativně není dosud upravena. Proto se stanovuje mimo jiné, kdo vědeckou diplomacii koordinuje a kdo ji vyhodnocuje.
K § 13 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
V tomto ustanovení se uvádí výčet působností Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako ústředního správního úřadu, který je zodpovědný za výzkum a vývoj s výjimkou oblastí, které zabezpečuje RVVI. Kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jakožto ústředního orgánu státní správy pro výzkum a vývoj nezahrnuje ty kompetence, které jsou zákonem výslovně svěřeny jiným orgánům (např. Radě pro výzkum, vývoj a inovace). Tato kompetence rovněž nezahrnuje problematiku inovací, pro něž je ústředním orgánem státní správy MPO.
Oproti platné úpravě není ve výčtu působností uvedeno provádění či zajišťování mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji, neboť tímto úkolem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pověřeno již jiným zákonem (viz § 7 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb.). Protože se navrhuje, aby i ostatní ústřední správní úřady, které ze svých rozpočtových kapitol podporují činnosti ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí mohly v oblasti své působnosti zajišťovat mezinárodní spolupráci (což byl stav před reformou výzkumu, vývoje a inovací z roku 2008 / 2009), navrhuje se pověřit Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy koordinací celé mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji a vytvořit prostředí pro jednotné a předvídatelné vystupování na mezinárodním poli.
Na rozdíl od jiných poskytovatelů podpory vykonává MŠMT některé správní činnosti ve specifických oblastech VaVaI. Jde jednak o zápis do evidence výzkumných organizací a evidence výzkumných organizací pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí a dále o povolování výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách podle zákona č. 227/2006 Sb.
K § 14 Ministerstvo průmyslu a obchodu
Potřeba rozvíjet koordinovaně inovační činnost, která má již přímý dopad do podnikové praxe i na služby, vedl k označení Ministerstva průmyslu a obchodu jako ústředního správního úřadu pro inovace, ovšem v rozsahu definice pojmu „inovace“ pro účely tohoto zákona. Důvodem je, že Ministerstvo průmyslu a obchodu je největším podporovatelem inovací v České republice a v jeho působnosti je oblast průmyslu, který vytváří asi 33 % HDP. Stejně jako oblast výzkumu a vývoje je koordinována Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, je zapotřebí koordinovat inovační činnost a vytvářet příslušné strategie a koncepce. Je zapotřebí připomenout, že definice pojmu „inovace“ uvedená v § 2 odst. 1 písm. c) vymezuje pro účely předkládaného návrhu zákona pojem inovace pouze v souvislosti s využíváním výsledků základního výzkumu nebo aplikovaného výzkumu a nezahrnuje další typy inovací mimo tento rámec. Inovace, které nejsou založeny na výsledcích výzkumu či vývoje, by neměly být podporovány podle tohoto zákona, nýbrž podle jiných právních předpisů (např. podle zákona o podpoře malého a středního podnikání, příp. na základě obecných ustanovení obsažených v rozpočtových pravidlech).
Obdobně jako v případě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je Ministerstvo průmyslu a obchodu pověřeno koordinací mezinárodní spolupráce v oblasti inovací, což neznamená, že veškerá mezinárodní spolupráce je automaticky soustředěna pouze do rukou Ministerstva průmyslu a obchodu, neboť inovacemi a jejich podporou se zabývají i jiná ministerstva a Technologická agentura České republiky.
K § 15 Ústřední správní úřady působící v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí v rámci svých působností
V ustanovení odstavce 1 je uveden výčet působností poskytovatelů podpory výzkumu, vývoji, inovacím, transferu znalostí, včetně obou ústředních správních úřadů odpovědných za výzkum a vývoj a za inovace.
Ustanovení popisuje v odstavci 2 působnost správních úřadů, které neposkytují účelovou podporu ze svých rozpočtových kapitol, ale prostřednictvím Technologické agentury České republiky. Vzhledem k zodpovědnosti za činnosti ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí v oblasti jejich působností je nutné, aby zabezpečovaly také přípravu své koncepce a přípravu návrhů programů.
Na rozdíl od současné praxe je důležité, aby správní úřady převzaly také zodpovědnost za hodnocení plnění své koncepce a za hodnocení dopadů programů, které ve své působnosti připravují. Jestliže správní úřady uvedené v odstavci 2 přípravu návrhů programů zabezpečují, měly by také zodpovídat za vyhodnocení jejich dopadů stejně jako správní úřady uvedené v odstavci 1. Toto ustanovení koresponduje s ustanoveními, která se týkají hodnocení činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí obecně a která jsou zaměřena také na hodnocení dopadů těchto činností.
K § 16 Rada pro výzkum, vývoj a inovace
Ponechává se pozice Rady pro výzkum, vývoj a inovace jako poradního orgánu vlády a stanovují se její kompetence. Většina kompetencí se přebírá ze stávající právní úpravy, která má kořeny v zákoně č. 300/1992 Sb. a v původním znění zákona č. 130/2002 Sb. z roku 2002.
Jedna z nejdůležitějších povinností Rady je příprava návrhu výdajů státního rozpočtu na VaVaI pro vládu, příprava národní politiky VaVaI a návrh priorit výzkumu.
K výkonu těchto kompetencí potřebuje Rada dostatek analytických informací. Jednak by měla ve své působnosti i nadále zpracovávat analýzu a hodnocení stavu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí v České republice a jejich srovnání se zahraničím, která je prvním zdrojem informací, jednak by měla získat informace z hodnocení dopadů podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, poskytované jak ve formě institucionální, tak účelové podpory. Proto se také nově upravuje působnost Rady v oblasti hodnocení. Hodnocení výzkumných organizací a ukončených programů účelové podpory podle Metodiky 2017+ se postupně rozšiřuje na hodnocení dopadů programů. Rada by měla mít dostatečné oprávnění pro přípravu metodických dokumentů pro koordinaci hodnocení, pro jeho monitoring a vyhodnocení, vždy dle konkrétních případů, aby výsledky těchto hodnocení byly co možná srovnatelné a standardizované. Rada je také ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pověřena přípravou principů pro hodnocení velkých výzkumných infrastruktur a ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu přípravou principů pro hodnocení testovací a experimentální infrasturktury.
Oprávnění zpracovávat pro vládu stanoviska k materiálům týkajícím se výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí vyplývá z postavení Rady jako poradního orgánu vlády.
Další oblast působnosti Rady je zaměřena na personální otázky spojené s Grantovou agenturou České republiky a Technologické agentury České republiky. Radě se svěřuje i nadále povinnost navrhovat vládě ke jmenování členy předsednictva a předsedy Grantové agentury České republiky, resp. členy správní rady Technologické agentury České republiky, a členů vědecké rady a výzkumné rady.
Působnost Rady v oblasti výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách je dána jiným zákonem.
Rada je nově oprávněna koordinovat sjednocení metodického prostředí a vydávat doporučení ke sjednocení podmínek účelové podpory. Tento úkol Rady vyplývá z požadavků praxe, která požaduje, aby administrativní požadavky poskytovatelů na podávání návrhů projektů byly co nejvíce podobné. To by snížilo administrativní náročnost zejména pro menší uchazeče o účelovou podporu.
Rada je pověřena ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem průmyslu a obchodu koordinovat a pravidelně vyhodnocovat činnost vědecké diplomacie. V kompetenci Rady je i zpracování stanovisek k návrhům dohod a ujednání týkajících se mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích před jejich předložením vládě.
K § 17 Členství v Radě pro výzkum, vývoj a inovace
Počet členů Rady zůstává stejný jako v současnosti. Pouze se odlišuje, že předsedou je člen vlády (jako dosud). Jde tedy o formalizaci uspořádání na „16+1“. Toto zpřesnění má velmi praktický důvod – předseda Rady není vládou jmenován „z řad odborníků“, ale je jím vždy jeden ze členů vlády. Nejčastěji byl předsedou Rady přímo předseda vlády. Radě předsedal i člen vlády, který měl v působnosti oblast výzkumu, vývoje a inovací (místopředseda vlády / ministr pro vědu, výzkum, inovace), nebo některý ze členů vlády, který byl pověřen řízením některého z ministerstev (např. Ministerstva financí). Funkční období předsedy Rady je identické s výkonem funkce člena vlády a neplatí pro něj pravidlo o jmenování nejvýše na dvě funkční období.
Odlišně se navrhuje upravit postavení předsedy Rady pro účely zasedání, neboť člen Rady je jmenován a odvoláván vládou na základě návrhu předsedy Rady, platí u něj pravidlo o jmenování na nejvýše dvě funkční období. V případě předsedy Rady toto pravidlo neplatí, předseda Rady je jmenován přímo, což bylo v zákoně upraveno (předseda a 16 členů). Aby nevznikla pochybnost o tom, jak předseda na zasedání Rady jedná, bylo určeno, že pro účel zasedání má předseda postavení člena Rady, tedy vystupuje a hlasuje.
K § 18 Orgány Rady pro výzkum, vývoj, a inovace
V tomto ustanovení se vyjmenovávají orgány Rady, kterými jsou předseda a předsednictvo, které kromě předsedy tvoří tři místopředsedové.
K § 19 Pracovní komise Rady pro výzkum, vývoj a inovace
Toto ustanovení dává Radě možnost, aby vzhledem ke své působnosti mohla jako jiné poradní orgány vlády zřizovat pracovní komise, složené především z odborníků na danou problematiku. Členy pracovních komisí Rady pro výzkum, vývoj a inovace nemusí být pouze odborníci mimo státní správu. Vložením slova „zejména“ se otevírá možnost využít nejlepší odborníky bez ohledu na to, v jaké sféře působí, tedy aktivní výzkumné a vývojové pracovníky, tak odborníky ze státní správy nebo z oblasti průmyslu či neziskové sféry. Důvodem je, že ustanovení je obecné a platí nejen pro dvě pracovní komise RVVI uvedené v zákoně přímo, ale i pro jakoukoliv jinou pracovní komisi, kterou by Rada pro výzkum, vývoj a inovace zřídila.
Dvě pracovní komise jsou zřizovány přímo tímto zákonem, neboť jejich agenda je trvalá. Pro zvýšení právní jistoty se určuje, že výstupy práce obou pracovních komisí jsou určeny pro Radu. Rada může v případě potřeby zřídit i další komise.
První pracovní komisí je komise pro hodnocení výzkumných organizací a programů. Její působnost se upravuje v souvislosti s tím, jak se mění celá agenda hodnocení. Působnost se tedy neomezuje na hodnocení výzkumných organizací, ale na hodnocení výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí obecně.
Původní název „Bioetická komise“ se tímto návrhem zákona mění na „Etická komise“. Důvod změny názvu je úmysl rozšířit její působnost na otázky etiky v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
V České republice zcela chybí etická komise, která by se na národní úrovni expertně zabývala etikou výzkumu. V řadě evropských zemí přitom národní etické komise běžně existují, jde např. o Dánsko (The Danish Council on Ethics), Estonsko (Estonian National Committee on Bioethics and Human Research), Finsko (The National Advisory Board on Social Welfare and Health Care Ethics), Francie (National Consultative Ethics Committee CCNE), Chorvatsko (Ethics Committee for Science and Higher Education), Lucembursko (Commission Nationale d'Ethique), Německo (Deutscher Ethikrat) nebo Norsko (The Norwegian National Research Ethics Committee).
V odstavci 2 a 3 jsou z důvodu právní jistoty uvedena pravidla členství a odměňování členů komisí. Doplňuje se, že náklady na činnost komisí budou tak jako dosud součástí nákladů na činnost Rady hrazených z rozpočtové kapitoly Úřadu vlády.
K § 20 Grantová agentura České republiky
Ze stávajícího zákona se přebírá zřízení Grantové agentury České republiky jako organizační složky státu se sídlem v Praze. Potvrzuje se také, že Grantová agentura České republiky hospodaří s prostředky státního rozpočtu.
Nově se umožňuje, aby Grantová agentura České republiky hospodařila také s peněžními bezúplatnými plněními. K tomuto rozšíření došlo proto, aby bylo i pro podporu základního výzkumu a orientovaného výzkumu možno využívat soukromé finanční prostředky, neboť donátorství je jednou z možností, jak zvyšovat objem finančních prostředků v (základním) výzkumu. Navíc dárce může na základě darovací smlouvy stanovit účel, pro který má být jeho peněžními bezúplatnými plněními použito (např. výzkum onkologických onemocnění). Podrobnosti k bezúplatným peněžním plněním určeným na podporu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí jsou uvedeny v odůvodnění k § 49 zákona.
Výčet působností se proti stávajícímu stavu změnil jen částečně. Především se umožňuje Grantové agentuře České republiky navrhovat a po schválení financovat programy základního výzkumu a orientovaného výzkumu, určené ke splnění určitého specifického cíle. Je zde také souvislost s možností, uvedenou na jiném místě návrhu zákona, aby se na financování programu mohlo domluvit více poskytovatelů a podat návrh programu společně a koordinovat dle svých působností financování projektů. Současně se ruší skupiny grantových projektů, které nemají na rozdíl od programu pevně stanovený konec.
Zavádí se také povinnost hodnotit programy základního výzkumu a orientovaného výzkumu a jejich dopady. Stávající právní úprava se o hodnocení a zejména hodnocení dopadů programů základního výzkumu nebo orientovaného výzkumu nezmiňuje, přitom na programy základního výzkumu je vydávána většina účelové podpory poskytované Grantovou agenturou České republiky.
K § 21 Orgány Grantové agentury České republiky
Vyjmenovávají se orgány Grantové agentury České republiky. Stanovuje se současně, že není možné, aby jedna osoba byla současně členem několika orgánů Grantové agentury České republiky. Důvodem je možný střet zájmů a rozdělení kompetencí mezi orgány Grantové agentury České republiky.
K § 22 Předseda Grantové agentury České republiky
Určuje se postavení předsedy Grantové agentury České republiky. V souvislosti s podřízením rozhodování ve věcech poskytnutí podpory výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí správnímu řádu, byť s určitými výlukami, uvedenými v jiné části návrhu zákona, se nově stanovuje, že nadřízeným správním orgánem Grantové agentury České republiky je její předseda. Z dosavadní právní úpravy nebylo zřejmé, který orgán má vykonávat působnost nadřízeného správního orgánu v případech, kdy agentura činí úkony v oblasti veřejné správy. Navržená úprava tuto nejasnost odstraňuje.
Byl také upraven vztah předsedy Grantové agentury České republiky k zaměstnancům Grantové agentury České republiky, kteří jsou ve služebním poměru. Tato změna je nezbytná vzhledem k tomu, že Grantová agentura České republiky vykonává některé činnosti, které je možné podle zákona o státní službě vykonávat pouze ve služebním poměru. Předseda Grantové agentury České republiky ve služebním poměru není. Jeho postavení je koncipováno stejně, jako je tomu u obdobných státních institucí (např. Národní sportovní agentura). Samotný předseda je vyloučen z působnosti zákona o státní službě, a to kvůli specifickému způsobu ustanovování této funkce a určité autonomii Grantové agentury České republiky. Současně je ale zavedena fikce, že se považuje za vedoucího služebního úřadu a za služební orgán, a to za tím účelem, aby mohl efektivně řídit zaměstnance agentury.
Rovněž je nezbytné určit, kdo a na čí návrh předsedu Grantové agentury České republiky jmenuje a jaká osoba může funkci předsedy Grantové agentury České republiky zastávat.
Pro posílení vztahu mezi Grantovou agenturou České republiky a Radou pro výzkum, vývoj a inovace, který směřuje ke zvýšení efektivnosti činnosti Grantové agentury České republiky a k rychlejšímu hledání vhodných opatření v případě potřeby, se navrhuje, aby předseda Grantové agentury České republiky měl povinnost dvakrát ročně předložit zprávu Radě. Toto opatření nikterak nenarušuje nezávislost Grantové agentury České republiky při rozhodování o poskytnutí podpory na projekty a nezvyšuje administrativní zátěž. Předkladatel vychází z toho, že Grantová agentura České republiky je prakticky jediným poskytovatelem účelové podpory na základní výzkum a objem těchto výdajů z její rozpočtové kapitoly přesahuje 4,6 mld. Kč (údaj za rok 2022). Je proto správné, aby Rada pro výzkum, vývoj a inovace vedla s Grantovou agenturou České republiky pravidelný dialog o naplňování priorit orientovaného výzkumu a o způsobu hodnocení.
K § 23 Předsednictvo Grantové agentury České republiky
Působnost předsednictva Grantové agentury České republiky byla přizpůsobena jeho postavení jako „výkonného orgánu“ agentury. Z tohoto důvodu bylo předsednictvo Grantové agentury České republiky pověřeno, aby zajišťovalo přípravu návrhů nových programů, ale jejich navrhováním se pověřuje jiným ustanovením Vědecká rada Grantové agentury České republiky jako koncepční orgán.
Zůstává zachována povinnost vyplývající z jiných ustanovení návrhu zákona, totiž předkládat návrhy nových programů Radě a s jejím stanoviskem vládě. Nově je však doplněna povinnost předložit Radě návrh nového programu s vyjádřením Vědecké rady Grantové agentury České republiky. Toto opatření se zavádí proto, že nejen Rada, ale i vláda by při projednávání / schvalování měla znát jako jednu z podpůrných informací vyjádření koncepčního orgánu Grantové agentury České republiky.
V dalších odstavcích se určuje počet členů předsednictva a způsob jejich jmenování a odvolání. Návrh podává vládě Rada, a to již od vzniku Grantové agentury zákonem č. 300/1992 Sb. Zkušenost ukázala, že tento princip je možné zachovat.
Je rovněž důležité zachovat omezení počtu funkčních období, na které může být fyzická osoba zvolena do funkce člena předsednictva Grantové agentury České republiky, na dvě po sobě jdoucí čtyřletá období. Toto uspořádání má vytvořit prostředí pro pluralitu názorů, omezit možnost vyhoření ve funkci, případně vyloučit vytvoření dlouhodobých vazeb, neboť předsednictvo je orgánem, který rozhoduje o rozdělení několika miliard korun a tím ovlivňuje rozvoj základního výzkumu v České republice. Mechanismus se běžně používá ve všech demokratických uskupeních, ve kterých je výkon určité funkce spojen s volbou.
K § 24 Výkon funkce předsedy a členů předsednictva Grantové agentury České republiky
V ustanovení § 24 se upravují podmínky výkonu funkce předsedy a člena předsednictva Grantové agentury České republiky. Základní úprava platových podmínek je shodná s úpravou týkajících se členů Rady. Setrvává se u pracovního poměru, odměňování dle předpisů upravujících platové poměry zaměstnanců v orgánech státní správy.
V odstavci 2 se vymezuje neslučitelnost výkonu těchto funkcí s výkonem jiných funkcí. Předseda Grantové agentury České republiky je veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. Uplatní se na něj proto požadavky na omezení některých činností a neslučitelnost funkcí vyplývajících ze zákona o střetu zájmů. Úprava obsažená v zákonu se proto ve vztahu k předsedovi Grantové agentury České republiky uplatní jako nadstavba nad požadavky obsažené v zákoně o střetu zájmů. Naproti tomu ve vztahu k ostatním členům předsednictva Grantové agentury České republiky se zákon o střetu zájmů neuplatní, a proto jediné požadavky na neslučitelnost funkcí pro ně vyplývají výhradně z tohoto zákona. Jelikož ale vykonávají svou funkci v pracovním poměru, uplatní se i na ně omezení vyplývající z ustanovení § 303 zákoníku práce.
Odstavec 3 stanovuje, že předseda či člen předsednictva Grantové agentury České republiky nesmí být žádným způsobem spojen s řešením projektu, podporovaného Grantovou agenturou České republiky. Aby se zabránilo zpětnému působení, je uvedena časová podmínka „který začal po dni jeho nástupu do funkce“. Stejné pravidlo platí i pro podání návrhu projektu. Tím se omezuje riziko možného nesprávného jednání a rozhodování.
K § 25 Vědecká rada Grantové agentury České republiky
Jestliže předsednictvo Grantové agentury České republiky je výkonným orgánem agentury, pak Vědecká rada Grantové agentury České republiky je jejím orgánem koncepčním.
Výčet kompetencí byl přepracován tak, aby odpovídal koncepční funkci Vědecké rady Grantové agentury České republiky. Především bylo provedeno přerozdělení působnosti při navrhování nových programů základního výzkumu. Zde se výslovně uvádí, že návrh na přípravu nových programů základního výzkumu podává předsednictvu agentury právě Vědecká rada (jako koncepční orgán). Ta dává k návrhu, za jehož přípravu odpovídá předsednictvo agentury, písemné vyjádření. Zdůrazňuje se výslovně, že vyjádření musí být zpracováno písemně, aby jej bylo možno přiložit do materiálu pro vládu.
Druhou novou kompetencí je oblast hodnocení. Původní znění, podle kterého vědecká rada „vyhodnocuje vědeckou úroveň“ bylo nahrazeno přesnou formulací, že Vědecká rada jako koncepční orgán Grantové agentury České republiky vyhodnocuje výsledky a dopady programů základního výzkumu. Tím se rozumí např. pro vědeckou komunitu anebo z hlediska příspěvku k poznání, tj. originality a novosti oproti konkurenci. Určuje se také, komu předkládá svá zjištění.
V dalších odstavcích tohoto ustanovení se určuje počet členů předsednictva a způsob jejich jmenování a odvolání. Stejně jako v jiných případech se návrhová pravomoc svěřuje Radě. Odlišně se upravuje odměňování, neboť na rozdíl od funkce předsedy Grantové agentury České republiky a člena předsednictva agentury jde o výkon veřejné funkce, nikoliv o pracovní poměr. Proto se členům Vědecké rady Grantové agentury České republiky neposkytuje plat, ale jedenkrát ročně odměna.
K § 26 Kontrolní rada Grantové agentury České republiky
Stanovují se základní parametry činnosti Kontrolní rady Grantové agentury České republiky. Jsou určeny dvě kompetence kontrolní rady: kontrola rozdělování finančních prostředků a projednávání stížností a námitek. Zákon také stanoví, že stanoviska Kontrolní rady Grantové agentury České republiky je předsednictvo povinno projednat a přijmout odpovídající opatření k nápravě. Tato stanoviska tedy nejsou pro předsednictvo závazná, neboť jejich závaznost by narušila odpovědnost členů předsednictva za výkon jejich funkce. Při projednání stanovisek se předsednictvo (příp. předseda při rozhodování o námitkách) může od stanoviska kontrolní rady odchýlit, musí však svůj postup náležitě odůvodnit.
Zákon ponechá v platnosti stávající počet členů a způsob jejich jmenování. Na rozdíl od předcházejících případů však pravomoc jmenovat nesvěřuje do rukou vlády, ale Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Do působnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky spadá i případné odměňování členů kontrolní rady. Toto oddělení posiluje nezávislost činnosti Grantové agentury České republiky, kdy vláda jmenuje a odvolává členy výkonného a koncepčního orgánu a je tedy svým způsobem příslušná ve věcech koncepce a činnosti agentury, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky je příslušná ve věcech kontroly.
K § 27 Technologická agentura České republiky
Ze stávajícího zákona se přebírá zřízení Technologické agentury České republiky jako organizační složky státu se sídlem v Praze. Potvrzuje se také, že Technologická agentura České republiky hospodaří s prostředky státního rozpočtu.
Nově se umožňuje, aby Technologická agentura České republiky hospodařila také s peněžními bezúplatnými plněními. K tomuto rozšíření došlo proto, aby bylo i pro podporu aplikovaného výzkumu využívat soukromé finanční prostředky. Dosud to nebylo možné, ačkoliv donátorství je jednou z možností, jak zvyšovat objem finančních prostředků ve výzkumu. Navíc dárce může na základě darovací smlouvy stanovit účel, pro který má být peněžní bezúplatné plnění použito. Podrobnosti k bezúplatným peněžním plněním určeným na podporu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí jsou uvedeny v odůvodnění k § 49 návrhu zákona.
V odstavci 3 se vymezuje činnost Technologické agentury České republiky. Nově se rozlišuje, že Technologická agentura České republiky administruje dvě skupiny programů. V první skupině jsou programy, které navrhuje Technologická agentura České republiky jako kterýkoliv jiný poskytovatel účelové podpory. Druhou skupinu představují programy, které připravují ústřední správní úřady, které nejsou poskytovateli účelové podpory, a Technologická agentura České republiky je administruje.
Navrhuje se, aby ředitel Technologické agentury České republiky měl povinnost Radě pro výzkum, vývoj a inovace dvakrát ročně předložit informace o činnosti Technologické agentury ČR a jejích orgánů za uplynulé období.
Rozsah dalších působností zůstává proti současnému stavu nezměněn a přejímá se ze současné právní úpravy.
K § 28 Orgány Technologické agentury České republiky
Nově se určují orgány Technologické agentury České republiky. Místo předsedy a předsednictva se zavádí funkce ředitele Technologické agentury České republiky a nový orgán – správní rada Technologické agentury České republiky. Další dva orgány, výzkumná rada Technologické agentury České republiky a kontrolní rada Technologické agentury České republiky zůstávají zachovány.
Důvodem navrhované změny je změna postavení Technologické agentury České republiky vzhledem ke státní správě a implementaci programů dalších ústředních správních úřadů. Pro přípravu návrhu byl částečně využit model řízení rakouské agentury podporující aplikovaný výzkum, který zachovává samostatnost a zodpovědnost agentury při rozhodování o poskytnutí účelové podpory, ale její celkové zaměření ponechává pod vyšším dohledem státní správy. Institut správní rady je proto zaveden kvůli efektivnějšímu dohledu ústředních správních úřadů, jejichž programy Technologická agentura České republiky realizuje. Zavedení tohoto orgánu současně umožňuje zachovat autonomii Technologické agentury České republiky při realizaci programů. Jiné nástroje dohledu (kromě zřízení zvláštního samostatného orgánu obsazovaného zástupci ústředních správních úřadů) by totiž nutně vedly k tomu, že dotčené ústřední správní úřady by přezkoumávaly rozhodnutí, která Technologická agentura České republiky činí při realizaci jejich programů (např. vystupovaly by v postavení nadřízených správních orgánů a rozhodovaly o námitkách proti vyřazení návrhu projektu z výzvy k podávání návrhů projektů). Takové uspořádání však předkladatel nepovažoval za vyhovující, neboť by jednak narušilo autonomii rozhodování Technologické agentury České republiky a jednak by vedlo k uplatňování odlišné praxe u různých programů, a to v závislosti na tom, který nadřízený správní orgán by rozhodoval o námitkách.
Shodně s úpravou týkající se Grantové agentury České republiky se stanovuje vzájemná neslučitelnost členství v orgánech Technologické agentury České republiky.
K § 29 Ředitel Technologické agentury České republiky
Upravují se podmínky a způsob jmenování a odvolání ředitele Technologické agentury České republiky. Stanovují se požadavky na osobu, která má být do funkce jmenována. Kromě obvyklé bezúhonnosti se výslovně uvádí také kvalifikační požadavek odpovídající postavení ředitele (zkušenost a praxe v řídicí funkci).
Je důležité zachovat omezení počtu funkčních období, na které může být fyzická osoba jmenována do funkce ředitele Technologické agentury České republiky. Zůstává se u osvědčeného pravidla „dvě po sobě jdoucí čtyřletá období“.
Ustanovení také řeší možný střet zájmů a vylučuje se, aby ředitel Technologické agentury České republiky byl současně řešitelem projektu, podporovaného Technologickou agenturou České republiky. Aby se zabránilo zpětnému působení, stanovuje se výslovně, že toto omezení platí až od nástupu do funkce. Z důvodu možného střetu zájmů se rovněž vylučuje členství ředitele v řídicích orgánech jiných právnických osob, které se zabývají činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Ředitel Technologické agentury České republiky je veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. Uplatní se na něj proto požadavky na omezení některých činností a neslučitelnost funkcí vyplývajících ze zákona o střetu zájmů. Úprava obsažená v zákonu se proto ve vztahu k předsedovi Technologické agentury České republiky uplatní jako nadstavba nad požadavky obsažené v zákoně o střetu zájmů.
K § 30 Působnost ředitele Technologické agentury České republiky
V § 30 se upravuje výkon funkce ředitele Technologické agentury České republiky. Kromě vyjmenovaných povinností, kde je nezbytné upravit vztah k dané povinnosti, vykonává ředitele Technologické agentury České republiky všechny povinnosti statutárního orgánu, pokud nejsou zákonem přeneseny na jiný orgán Technologické agentury České republiky.
K § 31 Správní rada Technologické agentury České republiky
Stanovují se povinnosti správní rady Technologické agentury České republiky, které přísluší dohled na činností Technologické agentury České republiky. Správní rada plní také funkci nadřízeného správního orgánu Technologické agentury České republiky. V tomto ohledu se zapracovává doporučení Veřejné ochránkyně práv, která toto doporučení uplatnila ve svém stanovisku k novele zákona č. 130/2002 Sb. (sněmovní tisk 1118/0). Zákon předpokládá zavedení institutu námitek, jakožto specifického opravného prostředku proti vyřazení návrhu projektu. Bude to právě správní rada, která bude o jednotlivých námitkách rozhodovat, a to po projednání námitek kontrolní radou Technologické agentury České republiky a po obdržení stanoviska kontrolní rady Technologické agentury k jednotlivým námitkám.
K § 32 Členové správní rady Technologické agentury České republiky
Zákon určuje složení správní rady Technologické agentury České republiky. Stanovuje se zastoupení státní správy ve správní radě a způsob jmenování členů správní rady Technologické agentury České republiky. Řeší se i funkční období, přičemž se rozdílně stanovuje délka funkčního období zástupců státní správy a délka funkčního období dalších členů.
Navrhuje se, aby státní správu zastupovali zaměstnanci ve služebním nebo pracovním poměru příslušných ústředních správních úřadů. Délka jejich členství ve správní radě Technologické agentury České republiky by měla souviset se služebním / pracovním poměrem v příslušném ústředním správním úřadu, případně se služebním postavením, nebo s rozhodnutím příslušného ústředního správního úřadu.
Rovněž je zapotřebí vzít v úvahu, že členy správní rady by měli být především zástupci těch ústředních správních úřadů, jejichž programy Technologická agentura České republiky administruje a kteří odpovídají za jejich přípravu a předložení vládě ke schválení a za jejich vyhodnocení, včetně vyhodnocení dopadů. Funkční období těchto členů správní rady je tedy omezeno též dobou trvání programů, které Technologická agentura České republiky pro daný ústřední správní úřad realizuje. Funkční období skončí, jakmile skončí doba trvání posledního takového programu. Dobou trvání programu je časový údaj, který je uveden přímo v programu.
K § 33 Ukončení členství ve správní radě Technologické agentury České republiky
Toto ustanovení řeší ukončení členství ve správní radě Technologické agentury České republiky, a to zejména ve vztahu k ukončení služebního nebo pracovního poměru, změny služebního nebo pracovního zařazení zástupce ústředního správního úřadu, nebo v souvislosti s ukončením poskytování účelové podpory programu některého z ústředních správních úřadů.
Postup podle odstavce 2 se uplatní tehdy, pokud Technologická agentura České republiky přestane pro daný ústřední správní úřad realizovat jakýkoli program, a to je důvodem pro skončení funkce příslušného člena správní rady. Nejde tedy o případy, kdy například Technologická agentura ČR uskutečňuje pro daný správní úřad více programů a u jednoho z těchto programů skončí doba jeho trvání. V tomto případě též Rada pro výzkum, vývoj a inovace nepředkládá vládě návrh na jmenování nového člena správní rady. Jelikož skončila doba trvání všech programů, které Technologická agentura České republiky pro daný ústřední správní úřad uskutečňovala, nebude již nadále tento ústřední správní úřad ve správní radě zastoupen.
K § 34 Střet zájmů člena správní rady Technologické agentury České republiky
Ošetřen je střet zájmů členů správní rady Technologické agentury České republiky. Z tohoto důvodu je vyloučeno nejen členství člena správní rady Technologické agentury České republiky ve statutárních orgánech osob zabývajících se výzkumem, vývojem, inovacemi a transferu znalostí, ale také souběh funkce člena správní rady Technologické agentury České republiky a výzkumné rady téže agentury. Na členy správní rady se z důvodu výkonu jejich funkce nevztahuje zákon o střetu zájmů (tj. nejsou uvedeni ve výčtu osob považovaných za veřejné funkcionáře). Pro členy správní rady, kteří jsou ve služebním či pracovněprávním vztahu k některému z ústředních správních úřadů se však budou uplatňovat požadavky týkající se střetu zájmů a neslučitelnosti funkcí vyplývající ze zákona o státní službě nebo ze zákoníku práce. Budou-li současně tito členové správní rady vedoucími zaměstnanci na 2. až 4. stupni řízení (§ 2 odst. 2 písm. d) zákona o střetu zájmů), budou se pro ně uplatňovat požadavky vyplývající ze zákona o střetu zájmů.
Členům správní rady Technologické agentury České republiky je rovněž zapovězeno podílet se na řešení projektu financovaného Technologickou agenturou České republiky. Aby nevznikla pochybnost, stanovuje se, že rozhodným dnem je den nástupu do funkce člena správní rady Technologické agentury České republiky.
K § 35 Výzkumná rada Technologické agentury České republiky
Výčet kompetencí byl navržen tak, aby odpovídal koncepční funkci Výzkumné rady Technologické agentury České republiky. Především bylo provedeno přerozdělení působnosti v otázce navrhování nových programů. Zde se výslovně uvádí, že návrh na přípravu nových programů podává řediteli Technologické agentury České republiky agentury právě výzkumná rada (jako koncepční orgán). Ta dává k návrhu, za jehož přípravu odpovídá ředitel agentury, písemné vyjádření. Výzkumná rada Technologické agentury se vyjadřuje také k návrhům programů připravených ústředními správními úřady, které nejsou poskytovateli účelové podpory. Vyjádření musí být zpracováno písemně, aby jej bylo možno přiložit do materiálu pro vládu.
Novou kompetencí výzkumné rady je oblast hodnocení. Výzkumná rada jako koncepční orgán Technologické agentury České republiky vyhodnocuje dopady programů.
V dalších odstavcích tohoto ustanovení se určuje počet členů Výzkumné rady Technologické agentury České republiky a způsob jejich jmenování a odvolání. Stejně jako v jiných případech se návrhová pravomoc svěřuje Radě pro výzkum, vývoj a inovace. Odlišně se upravuje odměňování, neboť na rozdíl od funkce ředitele Technologické agentury České republiky a člena správní rady Technologické agentury ČR jde o výkon veřejné funkce, nikoliv o pracovní poměr. Proto se členům Výzkumné rady Technologické agentury České republiky neposkytuje plat, ale jedenkrát ročně odměna.
K § 36 Kontrolní rada Technologické agentury České republiky
Stanovují se základní parametry činnosti Kontrolní rady Technologické agentury České republiky. Jsou určeny dvě kompetence kontrolní rady: kontrola rozdělování finančních prostředků, projednávání stížností na postup Technologické agentury České republiky jako poskytovatele při hodnocení návrhu projektu a námitek proti odmítnutí / nevybrání návrhu projektu. Námitky nemají charakter odvolání či rozkladu podle správního řádu, neboť nesměřují proti rozhodnutí správního orgánu nýbrž proti sdělení, jímž je odmítán návrh na uzavření veřejnoprávní smlouvy. Přesto však mají námitky podobný procesní režim jako běžné opravné prostředky. O námitkách proti oznámení o vyřazení návrhu projektu rozhoduje správní rada jakožto nadřízený správní orgán Technologické agentury České republiky. Současně však platí, že kontrolní rada, jakožto orgán, kterému náleží dohled nad hospodařením Technologické agentury České republiky, projednává tyto námitky a své stanovisko k nim předkládá správní radě. Vztah mezi kontrolní radou a správní radou je tedy při projednávání námitek obdobný vztahu, který existuje mezi rozkladovou komisí a vedoucím ústředního správního úřadu při rozhodování o rozkladu. Správní rada se může od stanoviska kontrolní rady odchýlit, měla by však svůj postup náležitě odůvodnit. Stanoviska kontrolní rady nejsou pro ředitele a správní radu závazná. Ředitel je však povinen přijmout odpovídající opatření k nápravě zjištění uvedených ve stanoviscích vydaných kontrolní radou Technologické agentury České republiky
Zákon ponechává v platnosti stávající počet členů a způsob jejich jmenování. Na rozdíl od předcházejících případů však pravomoc jmenovat nesvěřuje do rukou vlády, ale Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Do působnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky spadá i případné odměňování členů kontrolní rady. Toto oddělení posiluje nezávislost činnosti Technologické agentury České republiky, kdy vláda jmenuje a odvolává členy výkonného a koncepčního orgánu a je tedy svým způsobem příslušná ve věcech koncepce a činnosti agentury, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky je příslušná ve věcech kontroly.
K § 37 a § 38 Evidence výzkumných organizací a zápis do evidence výzkumných organizací
Pro udržení určité právní jistoty a omezení povinnosti prokazovat naplnění znaků výzkumné organizace podle nařízení Komise č. 651/2014 vede Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy evidenci výzkumných organizací, do které na žádost zapisuje údaje o subjektu naplňujícím definiční znaky výzkumné organizace. V případě, že by byla evidence výzkumných organizací ze zákona vypuštěna a splnění definičních podmínek by bylo ponecháno na jednotlivých poskytovatelích, nutně nastane situace, kdy jeden poskytovatel daného uchazeče uzná jako výzkumnou organizaci a druhý ne. Jednotlivé výzkumné organizace by musely v každé výzvě k podávání návrhů projektů a dalších aktivitách dokládat, že splňují definiční podmínky výzkumné organizace podle nařízení Komise č. 651/2014 a každý poskytovatel by musel tyto skutečnosti znovu vyžadovat a ověřovat. To by znamenalo velký nárůst administrativy na všech stranách. Výzkumná organizace zapsaná v evidenci výzkumných organizací může v případě potřeby prokázat naplnění definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí tím, že odkáže na údaje vedené v evidenci výzkumných organizací nebo předloží výpis z evidence výzkumných organizací (§ 9 odst. 1 zákona o právu na digitální služby).
Zákon stanovuje žadateli o zápis povinnost doložit prohlašované údaje stanoveným způsobem. Doložení se omezuje se pouze na skutečnosti, které svědčí o splnění definičních znaků výzkumné organizace. Zákon také opravňuje Ministerstvo školství potřebné údaje shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a v zákonem povoleném rozsahu také zveřejňovat.
K § 39 Změna údajů a listin
Z důležitých povinností je třeba zmínit se o povinnosti zapsaných výzkumných organizací aktualizovat údaje a prakticky neprodleně hlásit změny Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Povinnost je uložena zapsané výzkumné organizaci proto, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemá možnost zjistit, že došlo u určitého subjektu ke změně. Povinnost změnu oznámit zajišťuje správnost zapsaných údajů.
V souvislosti s povinností výzkumné organizace udržovat dokumenty uložené v evidenci výzkumných organizací v aktuálním stavu se zavádí přestupek jako sankční ustanovení za neplnění této povinnosti. Určuje se, že přestupek projednává a pokutu vybírá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako ten, kdo evidenci výzkumných organizací vede.
K § 40 Výmaz z evidence výzkumných organizací
Podrobněji se upravuje výmaz z evidence výzkumných organizací a určují se důvody, pro které tak může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy učinit. Kromě žádosti zapsané výzkumné organizace je dalším důvodem vlastní zjištění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebo podnět kteréhokoliv poskytovatele, který zjistí, že zapsaná výzkumná organizace nesplňuje definiční znaky výzkumné organizace a nenaplňuje podmínky pro zápis. Třetím důvodem je neplnění povinnosti výzkumné organizace hlásit změny zapsaných skutečností.
V odstavci 2 se navazuje na předcházející ustanovení § 39 a stanovuje se, že k výmazu výzkumné organizace z evidence výzkumných organizací dojde také při opakovaném přestupku podle § 39 odst. 2. Při rozhodování o výmazu z tohoto důvodu přitom není rozhodující, zda daná výzkumná organizace v době vedení řízení o výmazu naplňuje definiční znaky organizace pro výzkum a šíření znalostí či nikoli. Rozhodující je pouze to, zda došlo k opakovanému spáchání přestupku podle § 39 odst. 2 zákona. Tato skutečnost je snadno ověřitelná prostřednictvím existence pravomocných rozhodnutí o spáchání daného přestupku.
Účelem tohoto sankčního ustanovení je požadavek na zachování věrohodnosti celé evidence pro jeho využití poskytovateli a dalšími zájemci o tyto informace. Pokud by byly údaje málo věrohodné, zvýšila by se podstatným způsobem administrativní zátěž všech, kteří potřebují prokazovat naplnění požadavků na výzkumnou organizaci.
K § 41 až 46 Přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí
Úprava je zcela a plně přejata z části osmé § 30a až § 30g zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedenými ustanoveními se implementuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair. Důvodem zahrnutí těchto ustanovení do zákona o podpoře výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí je, že jde o ustanovení obecného charakteru a je tedy systémově vhodnější vložit je do tohoto zákona a nikoliv do zákona upravujícího pouze jeden typ výzkumné organizace.
K § 41 Podmínky pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí
Ustanovení § 41 představuje obecný rámec podmínek pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí za účelem výzkumu do výzkumných organizací v České republice.
Zákon stanovuje tři podmínky, které musí splnit každá výzkumná organizace. Tyto požadavky vyplývají z článků 8 a 9 výše uvedené směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801. Čtvrtá podmínka - provádět na území České republiky výzkum – souvisí s tím, že směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/801 definuje pojem „výzkumná organizace“ jiným způsobem, než jak to činí zákon. Definice uvedená v zákoně odkazuje na nařízení o blokových výjimkách. Toto nařízení definuje organizaci pro výzkum a šíření výsledků tak, že se jedná o subjekty, jejichž hlavním cílem je provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit výsledky těchto činností. Může se tedy jednat nejenom o organizace založené za účelem provádění výzkumu, ale také o organizace založené za účelem transferu znalostí. Rozhodující je přitom primární účel takových organizací a nikoli jejich skutečná či převažující činnost. Naproti tomu směrnice (EU) č. 2016/801 definuje výzkumnou organizaci tak, že se jedná o organizaci provádějící výzkum. Proto bylo nutné zahrnout tuto podmínku do podmínek pro přijímání výzkumných pracovníků, aby byl zajištěn plný soulad se směrnicí.
Rovněž ustanovení odstavce 3 zákona koresponduje s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, které uvádí v článku 2 výčet osob, na které se ustanovení nevztahují. Jde o osoby, které např. jsou dlouhodobými rezidenty v některém z členských států Evropské unie, nemají ze zákonem stanoveného důvodu možnost vycestovat z České republiky, požívají ochrany z jiného důvodu nebo o takovou ochranu požádaly, a podobně. Zákon uvádí úplný výčet těchto osob.
K § 42 Žádost o schválení k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí
Zákon stanoví povinnost výzkumné organizace požádat o schválení k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí. Odstavec 1 a 2 uvádějí obecný postup pro podání žádosti. Předkladatel zde uplatnil stejný přístup, jako byl použit v zákoně č. 341/2005 Sb. a jaký je uveden pro prokazování způsobilosti uchazečů o podporu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. To znamená, že je uveden obecný postup, který může použít každý oprávněný žadatel, a v dalších ustanoveních jsou uvedena zjednodušení pro ty žadatele, u kterých splnění podmínek vyplývá z jiných skutečností (zákon, právní akt EU, zakladatelský právní akt České republiky, ...).
Pro veřejné výzkumné instituce, výzkumné organizace zřízené zákonem, výzkumné organizace provádějící výzkum na základě právního aktu Evropské unie je situace jednodušší, neboť postačuje žádost bez dalších příloh, případně s doložením výpisu prokazujícího schválení k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí. Ostatní výzkumné organizace přiloží k žádosti přílohy. Jejich účelem je prokázat, že skutečně provádějí činnosti ve výzkumu na území České republiky.
K § 43 Schválení výzkumné organizace k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí
Zavedení schvalování výzkumných organizací pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí představuje využití možnosti zakotvené v článku 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801. Tím, ke komu se žádost podává a kdo rozhoduje, je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, což vyplývá z jeho postavení ústředního správního úřadu pro výzkum (§ 13 zákona). Je uvedeno, kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádosti vyhoví a žádající výzkumnou organizaci zapíše do evidence, kdy naopak nevyhoví a kdy rozhodne o odnětí schválení.
Doba 5 let odpovídá požadavku směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801. Ta v článku 9 odstavec 2 stanovuje dobu 5 let jako minimální. Stávající právní úprava použila dobu 5 let a není důvod tuto úpravu měnit.
K § 44 Evidence výzkumných organizací schválených k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 v čl. 35požaduje, aby příslušné orgány v každém členském státě zveřejnili seznamy hostitelských subjektů schválených pro účely této směrnice. Aktualizované verze těchto seznamů se zveřejní co nejdříve po jejich případných změnách.
Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vede evidenci výzkumných organizací schválených k přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí jako veřejně přístupnou evidenci. V § 44 jsou uvedeny zapisované skutečnosti.
Podobně jako v případě evidence výzkumných organizací se stanovuje povinnost všem zapsaným organizacím informovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o změnách údajů zapsaných v evidenci výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí. Na tuto povinnost navazuje sankční ustanovení uvedení v § 46.
K § 45 Dohoda o hostování
Upravují se náležitosti dohody o hostování, případně důvody jejího zániku. Mezi podmínky dohody patří mimo jiné vyřešení finančních náležitostí souvisejících s pobytem a s návratem do země původu a otázka zdravotní pojištění.
K § 46 Přestupky
Stanovují se přestupky a výše pokuty. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které je určeno jako orgán pro tuto agendu, je také orgánem, který pokuty vybírá.
K § 47 Návrh výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí ze státního rozpočtu
Toto ustanovení pojednává o základech financování činností ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.
Zákon stanovuje, že výdaje státního rozpočtu jsou úzce spojeny s Národní politikou výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí a s Národními prioritami orientovaného výzkumu. Je tedy zřejmé, že výdaje státního rozpočtu jsou poskytovány s určitým věcným záměrem či cílem, který je v uvedených dokumentech formulován.
Zákon také stanoví, že návrh výdajů obsahuje dvě části – návrh výdajů na kalendářní rok a z důvodu určité jistoty také střednědobý výhled na dobu dalších dvou let. Střednědobý výhled je velmi důležitý, neboť výzkumná činnost, má-i být úspěšná, vyžaduje stabilní a předvídatelné financování. Horizont pouze ročního financování by vedl k nejistotě a nestabilitě, odchodu výzkumných pracovníků do zahraničí, k nemožnosti přilákat do České republiky zahraniční odborníky. Mobilita především špičkových vědců je vysoká a je velmi běžná. Zejména země s vysoce kvalitní vědou a vývojem jsou si této skutečnosti dobře vědomy a kvalitní vědci jsou všude žádáni. Předvídatelné financování je naprostým minimem, které je možné udělat.
V odstavcích 3 až 5 se řeší postup přípravy. Přípravu zahajuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace, které tuto kompetenci zákon ponechává. Také postup přípravy zůstává beze změny ve srovnání se současným stavem.
Termín pro předložení návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí vládě, který zákon Radě pro výzkum, vývoj a inovace dává, souvisí s termíny, které má Ministerstvo financí pro přípravu návrhu státního rozpočtu. Předložení návrhu Rady ke dni 15. květnu zajišťuje, že vláda jej může projednat a Ministerstvo financí může návrh Rady do svého návrhu státního rozpočtu zapracovat.
Jedním z podkladů pro přípravu střednědobého výhledu návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí je také informace o předpokládaných programech. Vzhledem k tomu, že tato informace se týká střednědobého výhledu, není požadováno předložení úplného návrhu programu, ale pouze jeho základních parametrů.
K § 48 Závazné ukazatele rozpočtových kapitol výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí
V seznamu závazných ukazatelů dochází k drobné změně, která odráží rozšíření kategorií podpory ze dvou (institucionální podpora, účelová podpora) na tři (institucionální podpora, účelová podpora a systémová podpora).
Menší počet závazných ukazatelů zvyšuje flexibilitu přípravy návrhu výdajů státního rozpočtu a využití finančních prostředků. Snížení počtu závazných ukazatelů je tedy v souladu se snižováním administrativy, aniž by byla zrušena potřebná regulace a kontrola.
K § 49 Některé formy účasti soukromého kapitálu na financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí
Ustanovení § 49 upravuje v některých ohledech financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí ze soukromých prostředků.
Prvním případem je možnost přijmout bezúplatné majetkové plnění od soukromé osoby. Zákon stanovuje, že bezúplatné majetkové plnění musí být provedeno na základě písemné smlouvy, kde se také určí účel, na který mají být finanční prostředky poskytnuty. Navrhované ustanovení nepředstavuje odchylku od obecných předpisů týkajících se rozpočtového hospodaření organizačních složek státu, neboť možnost darů je předjímána již v rozpočtových pravidlech. Cílem navrženého ustanovení je proto spíše posílení právní jistoty na straně poskytovatelů a dárců v případě jejich zájmu o zapojení soukromého kapitálu do podpory výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
Účelem tohoto ustanovení je rozšířit možnosti financování výzkumné činnosti a nespoléhat pouze na veřejné zdroje. Zákon v souvislosti s bezúplatným majetkovým plněním neřeší situaci, kdy by poskytovatel tohoto plnění požadoval zajištění výzkumu či vývoje v rozporu s etickými zásadami nebo bezpečností apod. Předpokládá se, že ustanovení zákona o etice výzkumné práce a zásadách bezpečnosti jsou dostatečnou zárukou, že žádný poskytovatel bezúplatné majetkové plnění s takovými podmínkami nepřijme.
Druhým případem je režim účinné spolupráce, který se týká především spolupráce mezi výzkumnou organizací a podnikateli. Tato oblast je procesně upravena evropskými předpisy.
K § 50 Obecné podmínky podpory
Odstavec 1 a 2 obsahují základní podmínky poskytnutí podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí.
Omezení použití podpory na způsobilé náklady souvisí s tím, že zejména v projektech je možné využít veřejné prostředky pouze na činnosti, které souvisí s řešením daného projektu. Poskytovatel účelové podpory by měl předem stanovit, jaké náklady bude považovat za způsobilé. Současně se připouští, že poskytovatel může použít také mechanismus de minimis.
V odstavcích 3 až 5 jsou uvedeny další podmínky, platící obecně. Jde především o povinnosti poskytovat informace o prováděném výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Zákon upřesňuje znaky těchto informací – včasnost a pravdivost. Důvod této povinnosti spočívá v účasti veřejných prostředků na financování výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Je právem veřejnosti dozvědět se o užití těchto prostředků.
Protože mohou nastat skutečnosti, které brání poskytování informací o prováděném výzkumu, vývoji či inovacích, je pamatováno na případy, kdy je příjemce i poskytovatel zproštěn povinnosti informace podávat. Toto omezení však není absolutní, vztahuje se pouze na vybraný okruh informací. Ustanovení koresponduje také s povinnostmi poskytovat výzkumná data, kde platí podobná omezení.
Poslední obecnou podmínkou je potvrzení již nyní vyžadované povinnosti vést oddělenou účetní evidenci pro každý projekt. Oddělená evidence poskytuje důkaz o využití finančních prostředků na podporu konkrétního projektu.
K § 51 Lhůta pro poskytnutí podpory
U poskytování institucionální podpory zákon zůstává u současného mechanismu, tedy 60 dnů ode dne vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory. Nicméně podle odstavce 2 může poskytovatel rozhodnout o zálohové platbě, což umožňuje rychlé poskytnutí alespoň části institucionální podpory.
Na rozdíl od současné praxe, kdy jsou lhůty pro poskytování účelové podpory pevně stanoveny, se stanovení lhůty ponechává na dohodě poskytovatele a příjemce. Stanovený termín musí být uveden ve smlouvě o poskytnutí podpory. Zavedení tohoto mechanismu zvýší flexibilitu poskytování účelové podpory. Je to jedna z podmínek např. pro průběžné přijímání návrhů projektů, pro rozložení poskytování podpory dle skutečného využití příjemcem nebo pro zpětnou úhradu nákladů (proplácení uznaných nákladů).
Samostatnou úpravu má proplácení uznaných nákladů, které se provádí zpětně. Jde o nový mechanismus, dosud nepoužívaný pro oblast výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Jeho výhodou je postupné poskytování veřejných finančních prostředků poskytovatelem v závislosti na skutečně vynaložených nákladech a po potvrzení jejich uznatelnosti. Tento způsob poskytování podpory je výhodný zejména pro pozdější fáze inovačního cyklu, pro vývoj, inovace nebo transfer znalostí. Poskytovatel uvolní finanční prostředky až poté, co se ujistí, že řešení projektu probíhá správně po věcné i finanční stránce.
Pro zvýšení flexibility se umožňuje kombinovat poskytnutí části účelové podpory na počátku řešení projektu a později využít formu proplacení uznaných nákladů.
K § 52 Způsob poskytnutí podpory
Ustanovení upravuje způsob poskytnutí podpory u různých typů příjemců. Společným jmenovatelem je snaha, aby se finanční prostředky určené zejména na účelovou podporu dostaly příjemci co nejdříve. Zvláštním případem je poskytování podpory organizačním složkám státu. V oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí jde především o státní vysoké školy. Pro tento případ se ponechává speciální úprava.
V této souvislosti je vhodné pro další snížení administrativní zátěže jak příjemců a dalších účastníků, tak poskytovatelů využít možností daných vyhláškou č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání), kterou je umožněno vypořádat vztahy se státním rozpočtem až na konci řešení projektu.
K § 53 Předpoklady způsobilosti uchazeče
Zákonem se stanovuje, že naplnění požadavků způsobilosti uchazeče je jednou z podmínek poskytnutí podpory. Protože o podporu se nemusí ucházet pouze jeden uchazeč, ale uchazečů může být více, musí podmínky způsobilosti splňovat všichni uchazeči.
Výčet předpokladů způsobilosti uchazeče se většinou vztahuje výhradně k činnostem ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a ke skutečnosti, že uchazeč, resp. příjemce nakládá s veřejnými finančními prostředky. Naplnění těchto požadavků je jedním z předpokladů účelného využití poskytnuté podpory.
Důvodem požadavku na oprávnění k činnosti je skutečnost, že některé zákony vyžadují specifická povolení či oprávnění. K nim patří např. nakládání s geneticky modifikovanými organizmy, práce s laboratorními zvířaty, radioaktivními materiály a podobně.
Poskytovatel může stanovit i další podmínky, pokud jsou pro řešení programu zapotřebí. Na jiném místě zákona se však poskytovateli stanovuje související povinnost určit způsob splnění podmínky, zpravidla prokázání požadované skutečnosti.
Jako výjimka je uvedeno poskytování podpory podle pravidel de minimis. V tomto případě není nutné splnit podmínku, že příjemce není podnikem v obtížích. Lze tak poskytnout podporu např. i příjemcům typu spin-off, které nemusí podmínku „podnik v obtížích“ splnit.
Stanovením předpokladů způsobilosti podle tohoto zákona nejsou nijak dotčeny další omezující podmínky pro poskytování dotací (příp. návratných finančních výpomocí), které vyplývají ze zvláštních právních předpisů (např. požadavek stanovený v zákoně o střetu zájmů, podle kterého je zakázáno poskytnout dotaci veřejnému funkcionáři uvedenému v § 2 odst. 1 písm. c) a právnické osobě, jejímž skutečným majitelem je tento veřejný funkcionář).
K § 54 Prokazování způsobilosti uchazeče a § 55 Ověřování způsobilosti uchazeče
V odstavci 1 je upraveno prokazování způsobilosti uchazeče při podání žádosti o poskytnutí podpory. Z důvodu omezování zbytečné administrativy se dodržuje zásada, že při podání žádosti o poskytnutí podpory postačuje čestné prohlášení k prokázání těch skutečností, jejichž splnění nelze ověřit dálkovým přístupem. Uchazeč může prokázat způsobilost i jiným způsobem, čestné prohlášení je však v tomto okamžiku plně postačující formou. Není tedy nutné předkládat úředně ověřené dokumenty.
Zjednodušené prokazování způsobilosti souvisí s návrhem na vytvoření integrovaného prostředí pro administraci účelové podpory a s možností prokazovat způsobilost ve většině případů touto cestou. Zákon vychází ze základní premisy, podle které po uchazeči není vyžadováno prokazování skutečností, které může poskytovatel ověřit v základním registru nebo agendovém informačním systému a jsou poskytovateli zpřístupněné pro výkon agendy (§ 9 zákona o právu na digitální služby). Ověření řady předpokladů způsobilosti (např. absence likvidace, insolvence či splnění povinností týkající se evidence skutečných majitelů) bude možné v případě účelové podpory provést automatizovaně prostřednictvím nově vybudovaného integrovaného prostředí pro administraci. V případě, kdy prokázání skutečnosti není možné, je nutné, aby zákon stanovil také postup, jak mají zúčastněné osoby jednat v těchto případech.
Organizačním složkám státu, veřejným a státním vysokým školám, veřejným výzkumným institucím a dalším uvedeným subjektům se podstatně zjednodušuje prokazování způsobilosti. Vychází se z předpokladu, že některé skutečnosti vyplývají přímo ze zakládacích / zřizovacích aktů a není tedy zapotřebí je opětovně prokazovat poskytovateli, tedy v obecné rovině svému zakladateli či zřizovateli.
K povinnosti prokazovat způsobilost v případech podle § 53 odst. 2 písm. c) je vhodné upřesnit, že oprávnění, kterého se ustanovení týká, se vztahuje ke zvláštním oprávněním, jako např. oprávnění k práci s radioaktivním materiálem, výbušninami, lidskými embryonálními kmenovými buňkami, laboratorními zvířaty, pokud je k práci takové oprávnění vyžadováno zvláštním právním předpisem. Nejde tedy o prokazování oprávnění k provádění výzkumných, vývojových či inovačních činností obecně.
V posledních odstavcích je upraveno oprávnění poskytovatele stanovit další podmínky způsobilosti, pokud to považuje za nezbytné. V tomto ustanovení se ukládá již dříve zmíněná povinnost stanovit také způsob prokázání. Je tedy zřejmé, že stanovení podmínky bez upřesnění, jak si poskytovatel představuje, že uchazeč prokáže její naplnění, není možné.
Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii je nezbytné upravit také případ, kdy se o podporu bude ucházet právnická osoba z jiného členského státu EU.
V posledním ustanovení § 55 se pak stanovuje, že žádost o podporu bude zamítnuta, neprokáže-li uchazeč svoji způsobilost. To se týká jak “povinných” podmínek uvedených v tomto ustanovení zákona, tak podmínek způsobilost, které je oprávněn poskytovatel stanovit.
K § 56 Povinnost uchazeče a příjemce informovat o změnách způsobilosti
Povinnost informovat o změnách způsobilosti je uložena výhradně příjemci, neboť poskytovatel nemá možnost se o některých změnách jiným způsobem dozvědět. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že ve všech případech, ke kterým se váže informační povinnost, jde o požadavky ovlivňující posuzování způsobilosti, a tedy i rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí podpory. Příjemce není povinen informovat poskytovatele o změně údajů, které podle zákona o právu na digitální služby poskytovatel nevyžaduje. Jedná se o údaje, které může poskytovatel ověřit v základním registru nebo agendovém informačním systému a jsou poskytovateli zpřístupněné pro výkon agendy.
K § 57 Ztráta způsobilosti příjemce
Ztratí-li příjemce způsobilost k přijetí podpory, musí být situace vyřešena některým ze způsobů uvedených v tomto ustanovení: vrácení dotace nebo její části na základě výpovědi smlouvy o poskytnutí podpory, odnětí dotace, přenos projektu na jiného příjemce. Zavedení možnosti vypovědět smlouvu o poskytnutí podpory představuje odchylku od požadavku zakotveného v § 166 odst. 2 správního řádu, podle kterého má být při výpovědi vždy sjednána výpovědní doba.
Zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat přenosu projektu v případě insolvenčního řízení vedeného ohledně majetku příjemce. Zavedení možnosti přenosu projektu má umožnit úspěšné dokončení projektu a dosažení stanovených cílů i v situaci, kdy se původní příjemce dostal do obtíží a nemůže tak sám projekt dokončit. Pokud by zákon možnost přenosu projektu v těchto případech neumožňoval, bylo by nutné každou takovou situaci řešit vrácením podpory. V situaci, kdy je vůči původnímu příjemci vedeno insolvenční řízení je však málo pravděpodobné, že by se podařilo celou částku podpory, která má být vrácena, získat zpět. Z pohledu poskytovatele se proto jeví jako výhodnější umožnit přenos projektu, a dosáhnout tak původně stanovených cílů za účasti nového příjemce.
K § 58 Důsledky porušení ustanovení zákona
Poskytnutá podpora má charakter dotace nebo návratné finanční výpomoci podle rozpočtových pravidel. Na případné porušení podmínek podpory se proto bez dalšího aplikují ustanovení o porušení rozpočtové kázně a možnost ukládat nápravná opatření poskytovatelem dotace podle § 14f rozpočtových pravidel. V tomto ohledu zákon nezavádí žádná specifická pravidla oproti běžnému režimu.
Nad rámec sankcí vyplývajících z rozpočtových pravidel je poskytovatel oprávněn rozhodnout o uložení zákazu ucházet se o podporu. Zákon neupravuje žádné procesní odchylky při vydávání tohoto rozhodnutí, a proto se na řízení o vydání tohoto rozhodnutí aplikuje správní řád. Uložený zákaz má účinky nejen pro poskytovatele, který jej vydal, ale též pro všechny ostatní poskytovatele. Zákaz postihuje obdobná jednání, jaká jsou sankcionována prostřednictvím uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně či odnětím dotace. Tento zákaz tak představuje jakousi další úroveň sankce a jeho použití by mělo být přiměřené charakteru jednání, kterého se uchazeč či příjemce dopustil. Může se jednat například o opakované uvádění nepravdivých údajů v žádostech o podporu (návrzích projektů) či o hrubé a úmyslné porušování podmínek poskytnuté podpory. Zákaz by naopak neměl být ukládán tam, kde ke zjednání nápravy postačí mírnější sankce (např. jednorázové porušení podmínek, které lze napravit prostřednictvím nápravných opatření podle § 14f rozpočtových pravidel).
Zákon v tomto ustanovení uvádí sankce za porušení zákona. Zatímco v odstavci 1 a 2 se řeší dvě konkrétní situace porušení zákona a navazujících sankcí, odstavec 3 shrnuje ostatní možná nedodržení povinností daných tímto zákonem.
Nedodržení povinností stanovených tímto zákonem opravňují poskytovatele, aby vyloučil příjemce z podávání návrhů projektů, veřejné soutěže nebo z institucionální podpory.
V posledním odstavci se navrhuje, aby případným zákazem možnosti ucházet se o podporu nebylo dotčeno poskytování podpor, o kterých bylo rozhodnuté před vydáním zákazu. Důvodem je, že již poskytovanou podporu se daný subjekt „neuchází“. O ní bylo již rozhodnuto dříve.
K § 59 Předmět a poskytovatelé institucionální podpory
V odstavci 1 se zdůrazňuje, že má-li institucionální podpora sloužit k dlouhodobému rozvoji výzkumné organizace stanoveném v její koncepci a má-li výzkumná organizace respektovat doporučení vyplývající z hodnocení výzkumných organizací, měla by mít také vhodné podmínky a zodpovědnost.
Odstavec 3 umožňuje výzkumné organizaci využít institucionální podporu pro založení třetí osoby za účelem transferu znalostí, což je jednou z možností, jak transfer znalostí ve výzkumných organizacích podpořit. Jde o cestu vyzkoušenou a používanou v jiných zemích. I když by bylo možné podřadit obě možnosti pod oprávnění uvedené v odstavci 1, z důvodu jistoty příjemců institucionální podpory jsou obě možnosti uvedeny výslovně.
Odstavec 4 určuje, kdo může institucionální podporu poskytovat. Na prvním místě je uveden zřizovatel nebo zakladatel výzkumné organizace podle pravidla, že ten, kdo zřizuje, financuje, hodnotí a kontroluje. Tyto působnosti nelze od sebe oddělit.
Další osobou oprávněnou poskytovat institucionální podporu je ten, komu tak ukládá zvláštní zákon a kdo nespadá do skupiny zřizovatelů nebo zakladatelů. Do této skupiny náleží především Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které poskytuje institucionální podporu vysokým školám, ačkoliv je nezřizuje, ani nezakládá, Ministerstvo vnitra, které je poskytovatelem institucionální podpory pro Státní ústav radiační ochrany, v.v.i. a pro Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v.v.i., nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu, které poskytuje institucionální podporu soukromým výzkumným organizacím v oblasti průmyslového výzkumu. Patří sem také všechny další případy poskytování institucionální podpory, kde není zřizovatel nebo zakladatel.
V praxi mohou nastat případy, kdy u jednotlivé výzkumné organizace nebude zcela patrné, do působnosti jakého poskytovatele náleží. Může to být dáno především tehdy, pokud výzkumná organizace provádí výzkum ve více oblastech, které mohou spadat do působnosti více poskytovatelů. Hlavním vodítkem pro určení příslušného poskytovatele by tak mělo být posouzení míry shody mezi koncepcí dané výzkumné organizace a koncepcí poskytovatele, tj. posouzení toho, do jaké míry cíle výzkumné organizace odpovídají, či naopak neodpovídají cílům vytyčeným v koncepci poskytovatele. Pokud nebude možné příslušného poskytovatele určit, je třeba takovou situaci řešit podle obecných pravidel pro kompetenční spory. V případě, že by poskytovatel obdržel žádost o poskytnutí podpory, ohledně níž má za to, že k jejímu posouzení není příslušný, měl by danou žádost postoupit tomu poskytovateli, kterého považuje za příslušného (§ 12 správního řádu). Pokud by i poskytovatel, jemuž byla žádost o podporu postoupena, měl za to, že není v dané věci příslušný, vznikl by negativní kompetenční konflikt. S ohledem na charakter poskytovatelů se pravděpodobně bude jednat o kompetenční konflikt mezi ústředními správními úřady, je třeba jej řešit buď dohodou obou dotčených ústředních správních úřadů anebo prostřednictvím kompetenčního sporu (§ 97 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního).
K § 60 Poskytnutí institucionální podpory
Stanovují se podmínky pro poskytnutí institucionální podpory. Kromě obecných podmínek pro poskytnutí podpory se určuje zacílení institucionální podpory, tedy soulad s cíli koncepčních dokumentů a soulad se závěry hodnocení výzkumné organizace. Protože poskytovatel institucionální podpory musí mít možnost promítnout do rozhodnutí o výši institucionální podpory také další skutečnosti, zákon tuto možnost připouští a určuje, že zdůvodnění musí být součástí rozhodnutí o institucionální podpoře.
Tyto podmínky dávají do souvislostí ustanovení zákona o koncepci poskytovatele, o dlouhodobé koncepci rozvoje výzkumné organizace a ustanovení o hodnocení výzkumné organizace, a vytvářejí tak propojený systém hodnocení a financování výzkumných organizací.
K § 61 Rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory
Institucionální podpora se poskytuje na základě rozhodnutí, jehož náležitosti jsou uvedeny prováděcím právním předpisu.
Stanovují se také další povinnosti poskytovatele ohledně skutečností, které má zahrnout do podmínek rozhodnutí. Jedním z požadavků zákona je, aby poskytovatel při stanovování výše institucionální podpory pro jednotlivé výzkumné organizace ve své působnosti nepostupoval náhodně, ale vycházel ze schválených koncepcí, ze závěrů hodnocení a dalších doporučení pro činnost výzkumné organizace. Tato vazba je vyjádřena slovem „systematicky“.
Akademie věd České republiky poskytuje institucionální podporu svým pracovištím, které mají postavení samostatných veřejných výzkumných institucí. Podle § 6 písm. c) zákona o Akademii věd České republiky, platí, že „Sněm schvaluje rozpočet a závěrečný účet Akademie, jakož i rozdělení finančních prostředků mezi pracoviště,…“. V případě podpor poskytovaných Akademií věd České republiky jejím pracovištím jsou tedy částky podpor, které mohou jednotlivá pracoviště obdržet, determinovány rozhodnutím Akademického sněmu Akademie věd České republiky, coby nejvyššího orgánu tohoto poskytovatele. Návrh rozdělení finančních prostředků předkládá zasedání Akademického sněmu Akademie věd České republiky Akademická rada Akademie věd České republiky, a to na základě podrobného periodického mezinárodního hodnocení provedeného podle metodiky připravené podle § 35 odst. 2 písm. c) zákona č. 130/2002 Sb., a v souladu se svými koncepčními dokumenty (viz § 7 odst. 6 zákona č. 130/2002 Sb.). Navzdory tomu, že výše podpory, jakož i osoby (potenciálních) příjemců jsou předem určeny, musí Akademie věd České republiky podle § 14j rozpočtových pravidel jakožto poskytovatel dotace zahájit dotační řízení prostřednictvím vydání výzvy k předkládání žádostí o poskytnutí dotace. Výše podpory přitom nijak nezávisí na informacích uvedených v žádosti, která v tomto případě představuje přemrštěný formalismus.
Z výše uvedených důvodů se jeví jako nadbytečné, aby v prostředí Akademie věd České republiky byla Akademie věd České republiky povinna zahajovat řízení o poskytnutí dotace jí zřizovaným pracovištím prostřednictvím výzvy k předkládání žádostí o dotaci a aby obsah výzvy byl přístupný po dobu nejméně 30 dnů před uplynutím lhůty pro podání žádosti.
Řada pracovišť Akademie věd České republiky je závislá na poskytnutí institucionální podpory od svého zřizovatele hned na počátku roku, aby mohla vyplatit první mzdy. Jestliže je státní rozpočet schvalován zpravidla koncem předchozího kalendářního roku a v přibližně stejnou dobu zasedá Akademický sněm Akademie věd České republiky, přitom je nezbytné dotaci zaslat pracovištím Akademie věd České republiky již v lednu, není možné po schválení rozdělení finančních prostředků sněmem dodržet případné lhůty vyžadované při standardním správním řízení. Některá pracoviště Akademie věd České republiky by v důsledku toho byla nucena překlenout toto období úvěrem.
V odstavci 5 se stanovuje, za jakých podmínek poskytovatel poskytování institucionální podpory ukončí. Toto opatření dosud v zákoně chybělo, což mohlo vzbuzovat dojem, že jednou započaté poskytování institucionální podpory není možné ukončit.
K § 62 Předmět a poskytovatelé systémové podpory
Tímto zákonem byla nově vytvořena systémová podpora, a to vyčleněním některých dotačních titulů z institucionální podpory. V tomto ustanovení se určuje, kdo a za jakých podmínek může poskytovat systémovou podporu.
Na prvním místě (odstavec 1 písm. a) se systémová podpora poskytuje na některé části mezinárodní spolupráce. Jde o úhrady za účast České republiky v mezinárodním programu nebo mezinárodní organizaci. Tyto úhrady bývají označovány také jako (členské) poplatky. Nejde tedy o úhradu nákladů na jednotlivé projekty.
Vzhledem k povaze velkých výzkumných infrastruktur, jejich zvláštnímu významu pro celý systém výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí jsou do systémové podpory zahrnuty také výdaje na velké výzkumné infrastruktury. Vzhledem k působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podle tohoto zákona je tato možnost vyhrazena pouze tomuto ústřednímu správnímu úřadu.
Podobně se přistupuje také k financování infrastruktury pro vývoj, testování a ověření, kde poskytovatelem je Ministerstvo průmyslu a obchodu, opět z důvodu své působnosti.
Oprávnění hradit systémovou podporu sdílených činností byla nově rozšířena také na Úřad vlády v případě Rady pro výzkum, vývoj a inovace a na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Obě instituce stejně jako Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zajišťují řadu koncepčních a analytických činností pro celý systém výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
Ostatní činnosti spadající do skupiny systémové podpory lze charakterizovat jako výdaje na činnosti spojené s poskytováním podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí obou agentur, některých ústředních správních úřadů nebo na podporu činnosti Rady pro výzkum, vývoj inovace.
K § 63 Poskytnutí systémové podpory
Podobně jako v případě institucionální podpory a účelové podpory se i v případě systémové podpory stanovuje zákonem, na jakém základě se poskytne systémová podpora. Podpora na velkou výzkumnou infrastrukturu, na testovací a experimentální infrastrukturu a podpora na sdílené činnosti mají být poskytovány na základě smlouvy o poskytnutí podpory. Pro ostatní typy systémové podpory se uplatní obecné ustanovení § 14 rozpočtových pravidel a tato podpora tak bude poskytována na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace.
K § 64 Předmět a poskytovatelé účelové podpory
Určuje se, co je možné hradit z účelové podpory a kdo tak může činit. V této souvislosti se obecný pojem „projekt“ upřesňuje vzhledem k působnosti jednotlivých poskytovatelů. Proto je poskytování účelové podpory na projekty základního výzkumu a orientovaného výzkumu vyhrazeno Grantové agentuře České republiky, která byla za tím účelem zřízena. Ostatní poskytovatelé mohou podporovat projekty aplikovaného výzkumu, inovací a transferu znalostí. Písmeno b) naznačuje, že neexistuje přesná hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem.
V případě operačních programů platí i nadále, že z účelové podpory je možné hradit pouze spolufinancování projektů, které se týkají výzkumu, vývoje, inovací anebo transferu znalostí. Jiné projekty operačních programů jsou proto vyloučeny. Tyto finanční prostředky představují stejně jako dosud podíl České republiky na financování operačních programů. Nejde tedy o podíly jednotlivých příjemců, které mají být hrazeny z neveřejných prostředků.
U podpory mezinárodní spolupráce je možné z účelové podpory hradit výdaje na jednotlivé projekty za splnění daných podmínek. Toto ustanovení se tedy týká případů společných projektů, které jsou financovány z rozpočtu několika států nebo z rozpočtu EU a poskytovatel z České republiky financuje českého účastníka takového projektu. Použití účelové podpory se tedy netýká např. úhrady členských poplatků za účast v mezinárodní organizaci zaměřené na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Rozšiřuje se také okruh poskytovatelů oprávněných mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji, inovacích s transferu znalostí podporovat cestou účelové podpory. Tato úprava navazuje na úpravu působnosti poskytovatelů v mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.
K § 65 Příprava programu
Z odstavce 1 vyplývá, že návrh programu by měla schvalovat vláda. Aby Rada mohla návrh programu řádně projednat, je stanovena lhůta, ve které by se tak mělo stát. Dosavadní praxe bez lhůty k projednání se neosvědčila.
V případech, kdy je program ústředního správního úřadu uskutečňován Technologickou agenturou České republiky, návrh programu připravuje a vládě předkládá právě tento ústřední správní úřad. Vyjádření Technologické agentury České republiky je nezbytné pro potvrzení, že existuje dostatečná kapacita na uskutečnění programu.
Ačkoliv každý program má své vlastní věcné cíle, měly by všechny programy respektovat společné zásady, jako je vztah k Národní politice výzkumu, k národním prioritám orientovaného výzkumu nebo k Evropskému výzkumnému prostoru. Vychází se z toho, že Česká republika je členským státem EU a že je třeba neustále posilovat vazbu na evropskou výzkumnou komunitu, mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, využívat těchto možností k vyřešení národních výzkumných potřeb tam, kde to je možné, a vytvářet si prostor pro výzkum na čistě národní úrovni v případech, kdy mezinárodní prostředí nenabízí přijatelné možnosti.
V tomto ustanovení se také odráží uvolnění oblasti mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, dosud ve výlučné působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, do působnosti ostatních poskytovatelů. Toto ustanovení dává všem poskytovatelům možnost propojit v jimi podporovaných projektech s mezinárodní komunitou, aniž by museli financovat zvláštní projekty mezinárodní spolupráce.
V odstavci 5 se se odkazuje na zjednodušenou evidenci dotací, která se v případě výdajů na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí zajišťuje prostřednictvím Informačního systému výzkumu, vývoje a inovací.
K § 66 Programy v oblasti řešení aktuálních rizik
Zavádí se nový typ programu, určený pro řešení mimořádných potřeb. Tento typ programu lze navrhovat pouze se souhlasem vlády. Protože jde o mimořádné opatření v účelové podpoře, jsou zákonem navrženy také zrychlené postupy.
Zkušenost s ekonomickou krizí kolem roku 2009 a 2011 a zkušenost s virovou pandemií v roce 2020 naznačila, že stávající postupy při změnách programů mohou být v případě potřeby rychlé reakce omezující.
K § 67 Programy popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí
Nedílnou součástí výzkumného prostředí je posilování povědomí široké veřejnosti o činnostech ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Mimo jiné jde i o obhajitelnost tohoto veřejného výdaje poukazem na prospěch, který má společnost z výsledků výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. To je důvodem pro zavedení možnosti vytvořit program na propagaci výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
K § 68 Změna programu účelové podpory
Programy jsou vždy schvalovány na několik let. Cíle programů a jeho parametry jsou formulovány za aktuálních vnějších podmínek a s určitými předpoklady. Tyto předpoklady a budoucí očekávání se mohou vlivem vnějších okolností měnit a schválený program by tedy mělo být možné změnit přizpůsobit ho novým okolnostem. Vláda může v nařízení stanovit kategorie materiálních změn, u kterých je nezbytné, aby byly schváleny vládou. Ostatní změny, které nebudou natolik významné, je oprávněn učinit operativně sám poskytovatel. Změny programu by však vždy měly být uskutečňovány na základě průběžného hodnocení realizace programu. Dosavadní průběh a dosažené výsledky je zapotřebí zhodnotit a pak teprve navrhnout změnu programu.
Přesáhne-li potřeba změny uvedený rozsah nebo vyplyne-li to z hodnocení dosavadního průběhu, je správné program ukončit a zahájit program nový.
K § 69 Nástroje účelové podpory a způsob poskytování účelové podpory
Návrh zákona umožňuje kromě podpory projektů poskytnutím dotace také využití návratné finanční výpomoci, vhodné především pro vývoj a inovace, tedy ty části inovačního řetězce, které jsou již blízké trhu. Je to jedna z možností, jak podpořit konkurenceschopnost průmyslových podniků v jejich inovačních činnostech. Další možností je systémový projekt, který rozšiřuje způsoby účelové podpory především v oblasti inovací.
Pokud jde o příjemce, tak v případě organizačních složek státu je podpora realizována prostřednictvím zvýšení výdajů rozpočtu. Těmto příjemcům totiž není možné poskytnout dotaci, neboť tyto nástroje podpory jsou vyhrazeny pouze osobám odlišným od státu (viz § 3 písm. a) rozpočtových pravidel). Stejně tak těmto příjemcům není v zásadě dovoleno, aby přijímali úvěry (§ 49 odst. 1 rozpočtových pravidel) a ani přijímání státních záruk nepřichází v úvahu (resp. postrádá jakýkoli ekonomický smysl).
Bez ohledu na to, jakou formu účelové podpory poskytovatel zvolí, může ji poskytnout pouze na základě výsledků výzvy k předkládání návrhů projektů vyhlášené podle tohoto zákona, případně modifikací povolených tímto zákonem, ledaže by šlo o veřejnou zakázku, která se zadává podle zákona o veřejných zakázkách.
Podobně v případě projektů mezinárodní spolupráce je podpora poskytována nikoli po uskutečnění výzvy k podávání návrhů projektů, ale na základě žádosti, kterou předloží poskytovateli uchazeč vybraný v souladu s pravidly příslušného mezinárodního programu výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Jde o zjednodušený postup pro projekty mezinárodní spolupráce, kdy se na řešení a financování daného projektu podílí více států a výběr projektů proběhl na mezinárodní úrovni podle pravidel příslušného mezinárodního programu.
K § 70 Smlouva o poskytnutí podpory
Účelová podpora se podle tohoto zákona poskytuje na základě smlouvy, jejíž obsah je specifikován v tomto ustanovení zákona. Smlouva o poskytnutí podpory je veřejnoprávní smlouvou podle části páté správního řádu. Jedná se o druh dohody o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci předvídané v § 17 rozpočtových pravidel.
V souladu s požadavkem uvedeným v druhé větě § 17 rozpočtových pravidel jsou v odst. 2 stanoveny náležitosti smlouvy o poskytnutí podpory. Oproti dosavadním náležitostem smlouvy o poskytnutí podpory je nově zavedena možnost paušálních nákladů projektu. To souvisí se snahou o snížení administrativní zátěže kladené na příjemce i poskytovatele. Cílem navržené úpravy je, aby v případě účelové podpory mohli poskytovatelé využít institutu paušálních (nepřímých) nákladů. Možnost uplatnění režijních nákladů je předjímána v čl. 25 odst. 3 písm. e) GBER. Chybí však podrobnější vnitrostátní úprava tohoto institutu. Ustanovení § 14 odst. 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) připouští využití tohoto institutu jen v případě programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie a finančních mechanismů, u nichž je dotace poskytována na základě rozhodnutí.
Cílem navržené úpravy tedy je, aby poskytovatelé účelové podpory na výzkum, vývoj a inovace mohli část uznaných nákladů vymezit jako náklady paušální. V případě podpor podléhajících blokové výjimce budou při stanovení paušálních nákladů limitováni vymezením režijních nákladů, jak je uvedeno v GBER. V případě podpor poskytovaných mimo režim blokové výjimky se tyto limity nebudou uplatňovat a bude tak záležet na rozhodnutí a odpovědnosti poskytovatele, které náklady a v jakém rozsahu zahrne do kategorie paušálních nákladů a které náklady naproti tomu budou prokazovány v rámci kategorie nákladů přímých.
Nově se zavádí povinnost, aby smlouva pokrývala jak dobu řešení projektu, tak dobu potřebnou k vyhodnocení výsledků a finančního vypořádání. To znamená, že vyhodnocení i finanční vypořádání se provádí v době, kdy právní vztah mezi poskytovatelem a příjemce stále trvá. Je na poskytovateli, aby si příslušná práva ve smlouvě vyhradil.
K § 71 Změna projektu
Podobně jako program je možné za určitých podmínek měnit i projekt. Podmínky jsou stanoveny tímto ustanovením. Platí, že změna nákladů, změna činností nebo změna doby řešení by spolu měly souviset. Vždy by měly být zdůvodněné. Nemělo by tedy docházet k neodůvodněným změnám, ať na straně poskytovatele, tak na straně příjemce.
Změny musí být učiněny v době platnosti smlouvy. Po uplynutí této doby již není žádná změna možná.
Ustanovení odstavce 3 mohou poskytovatel a příjemce využít nejen k reakci na případné technické či jiné důvody provozního charakteru, ale také na podporu kariéry výzkumných pracovníků, např. z důvodu mateřství, rodičovství, z důvodu péče o osobu blízkou, apod.
K § 72 Přenositelnost projektu
Zvláštní změnou je tzv. přenositelnost projektu. Jde o převod práv a povinností z jednoho příjemce na jiného příjemce. Tento převod je umožněn pouze při splnění podmínek, které by měly bránit sporům mezi účastníky tím, že se vyžaduje jejich souhlas se změnou. Souhlas není vynutitelný ani povinný, zákon uvádí přenositelnost projektu pouze jako možnost. Zákon otevírá možnost přenositelnosti projektu obecně pro všechny formy účelové podpory a ponechává zejména na poskytovateli, zda bude s konkrétním návrhem souhlasit.
Přenositelnost projektu neznamená současně změnu projektu, změnu jeho cílů nebo financování, ani postoupení projektu příjemci s nižší odbornou kvalifikací. V tomto směru je dikce ustanovení velmi srozumitelná.
Aby nedošlo k obcházení výsledků výzvy k podávání návrhů projektů, tj. procesu, jakým byl původní příjemce vybrán, jsou stanoveny podmínky pro nového příjemce. Určuje se, že nový příjemce musí mít takové kvality, které by jej opravňovaly k získání předmětného projektu, pokud by příslušný návrh projektu do výzvy podal. Nelze tedy převést projekt na příjemce nekvalifikovaného, a to ani za souhlasu všech zúčastněných.
Souhlas s uzavřením veřejnoprávní smlouvy mezi příjemci má obdobné náležitosti jako původní smlouva o poskytnutí podpory. Modifikace se týkají osoby příjemce, dalšího účastníka a dále se mohou týkat členů realizačního týmu a částky, která by na dokončení projektu měla být poskytnuta. Právní vztah mezi novým příjemcem a poskytovatelem se tak bude řídit především podmínkami stanovenými v rozhodnutí o udělení souhlasu s uzavřením smlouvy o přenosu projektu.
Proti udělení souhlasu není odvolání přípustné. Naproti tomu v případech, kdy poskytovatel souhlas neudělí, mohou se původní i nový příjemce bránit proti zamítnutí žádosti o udělení souhlasu prostřednictvím podání odvolání.
Dalším důležitým opatřením je vzájemné vypořádání práv k výsledkům, aby po přenosu projektu na nového příjemce nebyl nikdo na pochybách, komu určitý výsledek náleží a kdo a v jaké míře může užívat případné výnosy.
Toto ustanovení řeší pouze převedení projektu v případě, že byly vyhlášeny výsledky výzvy k podávání návrhů projektů. Vzhledem k obecné povinnosti poskytovatele zajistit transparentní průběh výzvy k podávání návrhů projektů je nutné, aby bylo vyloučeno případné spekulativní chování uchazečů. Prvořadým zájmem poskytovatele i příjemce je, aby projekt byl řešen uchazečem vybraným v rámci příslušné výzvy. Proto také nelze připustit, aby se příjemce měnil v průběhu řízení, resp. ještě před uzavřením smlouvy.
Postup lze využít také jako opatření pro případ ztráty způsobilosti příjemce, což umožní projekt dokončit a využít dosud vynaložené veřejné finanční prostředky.
K § 73Vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů
Upouští se od veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí jako univerzální metody výběru návrhů projektů, určených k finanční podpoře. Z důvodu zjednodušení administrativy poskytování dotací a jiných forem podpory a sjednocování postupů a užívaných pojmů se přechází na systém program a výzva k podávání návrhů projektů. Tento postup se užívá jak v EU, kde se užívá pojem „call for proposals“, tedy výzva k podávání návrhů, tak v rozpočtových pravidlech pro poskytování dotací a návratných finančních výpomocí. Tyto pojmy a jejich věcný obsah jsou tedy české odborné veřejnosti již známy a z tohoto důvodu byly převzaty i do tohoto zákona.
Úprava obsažená v odst. 5 souvisí s přechodem na veřejnoprávní režim smluv o poskytnutí podpory. Výzva k podávání návrhů projektů nově představuje specifický proces uzavírání veřejnoprávních smluv o poskytnutí podpory. Podle rozhodovací praxe správních soudů platí, že „…úkony směřující k uzavření veřejnoprávní smlouvy jsou postupem od správního řízení odlišným (správní řízení je upraveno v části druhé a třetí správního řádu, veřejnoprávní smlouvy v části páté). To, že proces uzavírání veřejnoprávních smluv se neodehrává ve správním řízení, ale mimo ně, vyplývá i z širšího rozsahu působnosti části páté (§ 159 odst. 1 a § 160 odst. 3 správního řádu), která zahrnuje nejen výkon působnosti v oblasti veřejné správy, jenž se řídí ustanoveními části druhé a třetí …“ (bod 37 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, čj. 2 Afs 245/2016-43). Na postup uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba primárně aplikovat ustanovení zvláštního zákona, který danou smlouvu upravuje, a dále část první a část pátou správního řádu. Část druhá správního řádu se použije toliko přiměřeně a část třetí správního řádu se nepoužije (bod 38 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, čj. 2 Afs 245/2016-43).
Smlouva o poskytnutí podpory představuje zvláštní druh dohody o poskytnutí dotace dle § 17 rozpočtových pravidel. Rozpočtová pravidla obsahují obecnou úpravu procesu poskytování dotací v § 14 a násl. Někteří poskytovatelé účelové podpory poskytují nejen účelovou podporu podle zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací ale také jiné formy dotačních titulů na základě postupů dle rozpočtových pravidel. Z těchto důvodů je žádoucí, aby jednotlivé procedury byly co možná nejvíce sjednoceny a současně aby byla reflektována specifika podpor v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Ustanovení rozpočtových pravidel upravují řízení, které předchází vydání rozhodnutí. Toto řízení je upraveno jednak ustanoveními rozpočtových pravidel a dále podpůrně částí první až třetí správního řádu. Naproti tomu proces uzavírání veřejnoprávní smlouvy není správním řízením, tj. procesem směřujícím k vydání rozhodnutí. Proto se tento postup řídí částí první a pátou správního řádu. Přesto se však ustanovení části druhé a třetí správního řádu i na tento postup použijí přiměřeně (viz § 170 správního řádu).
V zájmu toho, aby po obsahové stránce procedura předcházející uzavření smluv o poskytnutí podpory byla obdobná proceduře, která předchází vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace, je navrhováno, aby byly převzaty výluky ze správního řádu, které jsou zakotveny v § 14q rozpočtových pravidel. Oproti tomu, co vyplývá z § 170 správního řádu, by se tedy tato ustanovení neměla na proces uzavírání smlouvy o poskytnutí podpory uplatnit ani přiměřeně. Oproti úpravě obsažené v rozpočtových pravidlech však zákon připouští přiměřenou aplikaci ustanovení hlavy osmé části druhé správního řádu, tj. ustanovení o odvolání a odvolacím řízení. Důvodem připuštění této přiměřené aplikace je zakotvení institutu námitek, které mají po obsahové stránce charakter opravného prostředku proti oznámení o vyřazení projektu.
Podle navrhované úpravy by se tedy proces výběru projektů řídil primárně zákonem o výzkumu, vývoji a inovacích a transferu znalostí, dále pak ustanoveními části první a části páté správního řádu s tím, že je vyloučena přiměřená aplikace těch ustanovení části druhé správního řádu, která jsou vyloučena i v případě řízení předcházející vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace podle rozpočtových pravidel (s výjimkou hlavy VIII části druhé správního řádu). Ustanovení občanského zákoníku by na výzvy k podávání návrhů projektů bylo možné aplikovat až na základě odkazu uvedeném v § 170 správního řádu.
V odstavci 3 se upřesňuje, že podaný návrh projektu je žádostí uchazeče o poskytnutí účelové podpory a současně návrhem na uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Úprava souvisí se změnou v odstavci 1, podle které celá procedura výběru projektů je postupem směřujícím k uzavření veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí podpory. Poskytovatel v rámci výzvy buď projekt uchazeče odmítne anebo jej vyrozumí o výběru, a tím jej vyzve k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory, jejíž obsah je předem determinován obsahem výzvy k podávání návrhů projektů a návrhem projektu.
Důvodem pro umožnění zpracovat návrh projektu v anglickém jazyce je snaha umožnit účast zahraničních výzkumných pracovníků, využití zahraničních oponentů, případně přizvat do odborných poradních orgánů poskytovatele zahraniční odborníky. V takovém případě by povinnost vést celé řízení pouze v češtině či slovenštině byla velmi limitující. Možnost jednat v jiném než úředním jazyce je zapotřebí stanovit přímo zákonem.
V odst. 5 se výslovně připouští, aby poskytovatel ve výzvě k podávání návrhů projektů omezil rozsah údajů předkládaných v návrhu projektu. S ohledem na subsidiární aplikaci správního řádu by se při absenci takovéto kompetence poskytovatele uplatnila povinnost poskytovatele přihlédnout v rámci řízení ke všem podkladům pro rozhodnutí, které byly shromážděny v průběhu řízení. S ohledem na skutečnosti, že poskytovatelé jsou povinni v rámci jediné výzvy rozhodnout o celé řadě projektů, měla by existovat možnost omezit rozsah tvrzení a důkazů, které uchazeči předkládají v rámci návrhu projektu s cílem získat co možná nejlepší bodové hodnocení. Omezení rozsahu tak na jednu stranu zajistí zjednodušení vedení řízení pro poskytovatele a na stranu druhou sjednotí podmínky pro všechny příjemce, neb budou předem informováni o předpokládaném přípustném rozsahu podkladových materiálů. Předmětné ustanovení současně brání poskytovatelům v tom, aby odmítali návrhy projektů, které nedodrží maximální rozsah údajů stanovený ve výzvě. Sankcí za nedodržení stanoveného rozsahu údajů je totiž to, že k údajům uvedeným nad povolený rámec nemá být přihlédnuto, nikoli však odmítnutí návrhu projektu.
K § 74 Vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů ve zvláštních případech
Řeší se také vyhlašování výzev k podávání návrhů projektů ve zvláštních případech, kdy zveřejnění není žádoucí např. z bezpečnostních důvodů. Na tuto situaci stávající zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací nepamatuje.
Z povahy věci je však zřejmé, že tento postup nemůže být používán neomezeně. Je proto stanoveno oprávnění pouze pro Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra a podmínka schválení vládou.
K § 75 Oprávnění poskytovatele shromažďovat údaje o návrzích projektů a uchazečích
Aby poskytovatel mohl administrovat výzvu k podávání návrhů projektů, posoudit je, vybrat nejlepší návrhy a splnit povinnosti vůči Informačnímu systému výzkumu, vývoje a inovací, musí mít oprávnění shromažďovat údaje o uchazečích. Platí, že tyto údaje nejsou údaji veřejně přístupnými a poskytovatel s nimi musí nakládat příslušným způsobem. Tato povinnost se týká nejen osobních údajů, ale údajů o návrzích projektů a uchazečích obecně. Při stanovení této povinnosti se vychází z toho, že návrhy projektů se všemi podrobnostmi mohou být použitelné v konkurenčním boji, mohou obsahovat zcela nové přístupy a nápady a z tohoto důvodu mohou být také zneužitelné třetí stranou.
Na druhou stranu se uchazeči uchází o veřejné finanční prostředky a musí si být tedy vědomi, že určitý objem informací o jejich projektech bude zveřejněn. Z důvodu včasné informovanosti uchazečů je zavedeno pravidlo, že poskytovatel rozsah informací, které budou zveřejněny, uvede již ve výzvě k předkládání návrhů projektů.
Toto ustanovení se do zákona vkládá pro zvýšení právní jistoty všech zúčastněných osob. I když by bylo možné odvolat se na působnost poskytovatele a jeho povinnosti a z toho dovodit oprávnění ke shromažďování údajů o návrzích projektů a o uchazečích, považuje předkladatel za potřebné takové ustanovení do zákona vložit a zamezit tím pochybnostem uchazečů a příjemců.
K § 76 Soutěžní lhůta a hodnoticí lhůta
Základní vymezení soutěžní lhůty je uvedeno v odstavci 1. Stanovuje se začátek a konec soutěžní lhůty. Soutěžní lhůta se stanovuje jako minimální (30 dnů), což zajišťuje, že nikdo nemůže zkrátit délku soutěžní lhůty pod mez, která již neumožňuje přípravu návrhu projektu. Soutěžní lhůta je doprovázena povinností poskytovatele učinit předběžné oznámení. Tímto opatřením se zajistí, že všichni potenciální uchazeči se mohou včas připravit na vyhlášení výzvy k předkládání návrhů projektů. Skutečnou délku soutěžní lhůty by měl poskytovatel určit přiměřeně věcnému obsahu výzvy.
Naopak délka hodnoticí lhůty je zákonem stanovena jako maximální. Poskytovatel má i zde značnou volnost při určení skutečné délky hodnoticí lhůty. I zde by mělo platit, že délka hodnoticí lhůty bude přiměřená složitosti procesu hodnocení návrhů projektů a nebude se bez důvodu prodlužovat.
Použití odstavců 1 a 2 znamená, že poskytovatel vyčká na konec soutěžní lhůty, doručené návrhy projektů vyhodnotí způsobem dle tohoto zákona a rozhodne o financování vybraných návrhů projektů. V odstavcích 3 až 5 je popsán postup při přijímání a hodnocení návrhů projektů průběžně. Tento způsob dosud nebyl uplatňován, avšak v případech, kdy není vhodné vyčkávat, až proběhne celý proces hodnocení u všech návrhů projektů, např. v menších projektech inovační povahy (studie proveditelnosti apod.), kde se upřednostňuje rychlost poskytnutí účelové podpory, je vhodnější použít průběžný způsob přijímání a hodnocení návrhů projektů. Rychlosti je podřízena také délka hodnoticí lhůty, která je omezena na ne více než 60 dnů. Z logiky věci vyplývá, že se počítá samostatně pro každý návrh projektu. Z maximální délky hodnoticí lhůty lze také nepřímo dovodit, že tímto způsobem nemohou být hodnoceny velké návrhy projektů s dlouhou dobou řešení a vysokou požadovanou účelovou podporou. Použití průběžného přijímání návrhů projektů není určeno pro standardní situace, ani pro velké projekty typu center excelence / center kompetence nebo pro návrhy projektů s více účastníky. Návrhy projektů také nelze porovnávat mezi sebou, ale kritéria pro hodnocení návrhů projektu je nutno stanovit tak, aby u každého návrhu projektu mohl poskytovatel rozhodnout o jeho (ne)financování.
V odstavci 5 se řeší zvláštní způsob výzvy k podávání návrhů projektů, který je naopak vhodný pro případy, kdy se předpokládá malý počet financovaných projektů, ale velkých co do počtu účastníků projektů, doby řešení či výše účelové podpory. V takovém případě může poskytovatel začít v prvním kole posuzovat jednoduché projektové záměry či teze a teprve vybraným uchazečům umožnit předložit úplný návrh projektu. Tímto způsobem se může snížit administrativní zátěž uchazečů.
K § 77 Posouzení návrhů projektů
Zjednodušuje se způsob přijímání návrhů projektů. Byla zrušena povinnost poskytovatele ustavit komisi pro přijímání návrhů projektů a celá organizace se ponechává na poskytovateli. Záleží tedy zcela na něm, jak proces zorganizuje. Vychází se mimo jiné z toho, že poskytovatelé používají či mohou použít aplikace pro zpracování a přijímání návrhů projektů, které by měly zajistit některé úkony samy. Kromě omezení administrativních chyb uchazečů (nevyplněná pole, chybějící podpisy, vadné součty, ...) je snadné evidovat dobu doručení návrhu projektu poskytovateli a automaticky vytvořit protokol s požadovanými údaji o doručených návrzích projektů ve výzvě (nebo ve výzvách, vyhlásí-li poskytovatel více výzev souběžně). Další parametry nemusí být nutné kontrolovat komisionálně. Proto se jmenování komise pouze pro účel přijímání návrhů projektů nestanovuje jako povinné.
K § 78 Oponentní posudky
Již minulá právní úprava stanovila povinnost zajistit ke každému návrhu dva oponentní posudky. Zpracování oponentního posudku je obecně užívanou metodou hodnocení návrhů projektů a ve vědeckém světě se běžně užívá. V kombinaci s dalšími opatřeními jde o nástroj pro získání co možná objektivního hodnocení.
Zákon upřesňuje, že jde nejméně o dva oponentní posudky. Rozhodnutí o počtu posudků, které budou zpracovány, je na poskytovateli a jeho odborném poradním orgánu. Nejčastěji se zadává zpracování třetího posudku v případě, že dva posudky se liší natolik, že je zapotřebí další odborné posouzení. Jiným případem může být složitost návrhů projektů, kdy poskytovatel zadá zpracování např. tří oponentních posudků, aby zajistil odbornému poradnímu orgánu dostatek informací.
Zákon připouští z důvodů snížení administrativy, že poskytovatel zpracování oponentních posudků nezadá. Tato možnost platí pouze pro dva případy:
a) Prvním případem je situace, kdy hodnocení proběhlo na mezinárodní úrovni a poskytovatel oponentní posudky nebo celé hodnocení použije. Neznamená to tedy, že by bylo možné provést hodnocení zcela bez oponentních posudků.
b) Druhým případem je využití § 58 odst. 3, který se týká programů účelové podpory více poskytovatelů, kde se umožňuje stejný postup jako při hodnocení projektů mezinárodní spolupráce.
K § 79 Hodnocení návrhů projektů
Na rozdíl od přijímání návrhů projektů předpokládá zákon v případě hodnocení návrhů projektů ustavení odborného poradního orgánu. Jeho členové nesmí být ve vztahu k předmětu výzvy podjatí. Účelem je zajistit rovné podmínky pro všechny doručené návrhy projektů.
Povinnost zveřejnit seznam členů odborného poradního orgánu je odložen až na dobu vyhlášení výsledků výzvy, tedy po rozhodnutí poskytovatele o poskytnutí účelové podpory vybraným projektům. Odložené zveřejnění se používá proto, aby členové odborného poradního orgánu mohli jednat v co možná největší anonymitě.
V tomto ustanovení se určuje, jak má postupovat odborný poradní orgán při hodnocení. Zákon uvádí, že odborný poradní orgán provádí hodnocení na svém zasedání. Účelem tohoto upřesnění je vyloučit možnost, že se členové odborného poradního orgánu vyjádří prostřednictvím k tomu určené aplikace, aniž by proběhla diskuse členů odborného poradního orgánu. Zákon přitom neukládá, že zasedání musí proběhnout pouze prezenčně. Je zcela běžné zasedání on-line formou videokonference. Obě tyto formy je zapotřebí považovat za sobě rovné, neboť umožňují konfrontaci názorů členů odborného poradního orgánu.
Dále se odbornému poradnímu orgánu ukládá provést hodnocení „vlastní objektivní a nezaujaté“. Zákon na tomto místě nepřímo říká, že pouhé přijetí či odmítnutí názorů oponentů nepostačuje. Hodnocení návrhů projektů je vždy založeno na výměně odborných názorů členů odborného poradního orgánu. Oponentní posudky a diskuse na zasedání odborného poradního orgánu jsou mechanismy, které významným způsobem ovlivňují transparentnost a důvěryhodnost celého procesu hodnocení.
V odstavci 5 je uvedeno, jak postupovat při případných změnách návrhů projektů podaných ve výzvě k předkládání návrhů projektů. Obecně platí, že změny návrhů projektů jsou vyloučeny s výjimkou nákladů projektu. Za nedovolenou změnu projektu taktéž není považováno, pokud uchazeč návrh projektu opraví či doplní na základě výzvy poskytovatele.
Pokud uchazeč návrh projektu změní po uplynutí lhůty pro podávání návrhů projektů, aniž se jedná o opravu či doplnění, ke kterému byl uchazeč vyzván poskytovatelem, je třeba takový návrh projektu odmítnout. Tato úprava souvisí též s vyloučením přiměřené aplikace § 45 odst. 4 správního řádu (§ 72 odst. 6 zákona). Není přípustné postupovat tak, že by se k nepřípustné změně nepřihlíželo a poskytovatel dále pokračoval v posouzení a hodnocení návrhu projektu ve znění před nepřípustnou změnou. Proces výběru projektu je procesem uzavírání veřejnoprávní smlouvy, a proto musí existovat naprostá shoda mezi projevy vůle obou smluvních stran. Není možné akceptovat návrh projektu ve znění odlišném od oferty předložené uchazečem. Jedinou přípustnou odchylkou je v tomto směru nezahrnutí části nákladů projektu do způsobilých nákladů. Tato situace však představuje výslovnou zákonnou odchylku od obecného požadavku na existenci shody mezi projevy vůle obou smluvních stran veřejnoprávní smlouvy.
V odst. 6 je zakotven právní režim úkonů, jimiž se končí proces posuzování a hodnocení návrhů projektů. Oznámení o odmítnutí návrhu projektu a oznámení o nevybrání návrhu projektu v rámci zveřejněných výsledků výzvy k podávání návrhů projektů nemají charakter rozhodnutí vydaných ve správním řízení, ale úkonů podle části páté správního řádu, kterými se končí proces sjednávání veřejnoprávní smlouvy. Součástí procesu uzavírání veřejnoprávní smlouvy nejsou partikulární správní řízení směřující k vydání jednotlivých rozhodnutí, která poskytovatel v průběhu tohoto procesu činí. Případné úkony poskytovatele týkající se nepřijetí či nevybrání návrhu projektu nejsou rozhodnutím vydávaným ve správním řízení, nýbrž odmítnutím návrhu na uzavření veřejnoprávní smlouvy.
Oznámení o vybrání návrhu projektu v rámci zveřejněných výsledků výzvy k podávání návrhů projektů je výzvou k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Tímto ustanovením se činí zřejmým, že toto oznámení nemá charakter akceptace návrhu projektu, který sám o sobě je návrhem na uzavření smlouvy. Zveřejněním výsledků výzvy k podávání návrhů projektů tedy nedochází k uzavření jednotlivých veřejnoprávních smluv. Toto zveřejnění výsledků má charakter výzvy k uzavření smluv. Je tedy předpokládáno, že na základě této výzvy poskytovatel a uchazeč zajistí samotné uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Její obsah pochopitelně musí odpovídat obsahu výzvy k podávání návrhů projektů a návrhu projektu. Případné změny obsahu smlouvy o poskytnutí podpory v této fázi by představovaly obcházení pravidel pro posuzování a hodnocení návrhů projektů.
K § 80 Námitky
V případě, že s uchazečem není uzavřena smlouva o poskytnutí podpory, končí proces výběru projektů buď oznámením o odmítnutí návrhu projektu (odmítnutí návrhu projektu po jeho posouzení) nebo oznámením o nevybrání návrhu projektu v rámci zveřejněných výsledků výzvy k podávání návrhů projektů (odmítnutí návrhu projektu po jeho hodnocení). Oba tyto úkony mají charakter úkonů podle části páté správního řádu a nejedná se tak o rozhodnutí, proti kterému by byly přípustné opravné prostředky podle správního řádu. V zájmu zjednodušení textu zákona je pro obě tato oznámení zavedena společná legislativní zkratka „oznámení o vyřazení projektu“.
Podle dosavadní právní úpravy mohou uchazeči podávat stížnosti na postup některých poskytovatelů (§ 36 odst. 7 a § 36a odst. 8 zákona č. 130/2002 Sb.). Podle rozhodovací praxe správních soudů platí, že tyto stížnosti na postup při hodnocení návrhu projektu nejsou řádným opravným prostředkem ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s., který by byl žalobce povinen vyčerpat před podáním žaloby proti rozhodnutí o postupu do druhého stupně veřejné soutěže (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, čj. 10 As 216/2015-34). Současně platí, že poskytovatelé v průběhu veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí přijímají správní rozhodnutí, která jsou způsobilá být předmětem soudního přezkumu Podle rozhodovací praxe soudů je takovým rozhodnutím například rozhodnutí o postupu do druhého stupně veřejné soutěže (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, čj. 10 As 216/2015-34). Tyto závěry soudní praxe lze však vztáhnout i na jiná rozhodnutí, v jejichž důsledku uchazeč ztrácí možnost získat podporu, o kterou žádá prostřednictvím podání návrhu projektu.
Podle dosavadní právní úpravy tedy platí, že poskytovatelé činí v průběhu procesu výběru projektů správní rozhodnutí, která jsou samostatně přezkoumatelná soudem. Zákon však proti těmto rozhodnutím nepřipouští opravný prostředek, který by bylo třeba vyčerpat před podáním žaloby proti nezákonnému rozhodnutí správního orgánu. Takovou právní úpravu nelze považovat za vyhovující. Na jednu stranu může taková úprava vést k nadměrné zátěži správních soudů, protože rozhodnutí učiněná uvnitř veřejné správy nejsou samotnou veřejnou správou nijak revidována. Na stranu druhou může taková úprava vést ke krácení práv uchazečů, neboť uchazeči si nemusí být vědomi toho, že lhůta pro podání žaloby proti nezákonnému rozhodnutí počíná plynout již od samého doručení rozhodnutí a nikoli až od vyrozumění poskytovatele o vyřízení stížnosti.
V předmětném ustanovení je navrhováno zavedení námitek jakožto specifického opravného prostředku proti oznámení o vyřazení projektu. Správní řád upravuje toliko opravné prostředky proti rozhodnutí, a nikoli proti úkonům podle části čtvrté nebo páté správního řádu. Z tohoto důvodu se nelze odkázat na úpravu opravných prostředků obsaženou ve správním řádu, nýbrž je nutné zavést svébytný opravný prostředek.
Cílem pro zavedení opravných prostředků proti oznámení o vyřazení je především:
a) přispět ke zkvalitnění procedury posuzování a hodnocení návrhů projektů a zlepšení odůvodňování oznámení o vyřazení návrhu projektu,
b) přispět ke sjednocení praxe při posuzování a hodnocení návrhů projektů v rámci příslušného poskytovatele,
c) posílení práv uchazeče v procesu výběru návrhů projektů,
d) omezení nápadu soudních sporů týkajících se přezkumu oznámení; převažující část případných nezákonností vyskytujících se v oznámení o vyřazení by měla být opravena prostřednictvím projednání opravného prostředku uvnitř veřejné správy.
Námitky je možné podat ve lhůtě 15 dnů od doručení, resp. zpřístupnění, příslušného oznámení o vyřazení projektu. Lhůta 15 dní je standardní lhůtou pro podání opravného prostředku, která je běžně používána i v jiných procesních předpisech (např. § 83 odst. 1 správního řádu, § 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Podobně jako je tomu v jiných procesních předpisech, lhůta počíná plynout od doručení, resp. zpřístupnění, písemného vyhotovení oznámení o vyřazení. V části čtvrté zákona je předjímáno, že jednotlivým uchazečům budou prostřednictvím informačního systému výzkumu, vývoje a inovací zpřístupněno zdůvodnění, že návrh projektu nebude dále hodnocen a bude vyřazen z výzvy k podávání návrhů projektů a taktéž hodnocení návrhu projektu, hodnocení projektu v průběhu řešení a závěrečné hodnocení projektu. Současně by informační systém výzkumu, vývoje a inovací měl být nově informačním systémem umožňujícím prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace. Proto by doručení oznámení o vyřazení mělo být uskutečňováno primárně prostřednictvím tohoto informačního systému. Pokud by doručení prostřednictvím tohoto informačního systému nebylo možné (např. kvůli nepřihlášení uchazeče do systému), bude muset poskytovatel využít jinou formu doručení.
Námitky lze podat pouze z důvodů uvedených v zákoně. Ve všech případech se jedná o takové vady v postupu poskytovatele, které prokazatelně mají anebo mohou mít vliv na závěr poskytovatele o tom, že daný návrh projektu nemá být podpořen. Důvodem pro podání námitek mohou být nejen procesní vady v postupu poskytovatele (např. nesprávné posouzení způsobilosti uchazeče), ale taktéž pochybení poskytovatele při hodnocení návrhu projektu. V tomto ohledu mohou neúspěšní uchazeči namítat především případnou nesrozumitelnost odůvodnění oznámení o vyřazení či jejich nedostatečné odůvodnění. Z odůvodnění oznámení o vyřazení by mělo být jednoznačně patrné, jakými úvahami se poskytovatel řídil při posuzování a hodnocení návrhu projektu a z jakého důvodu byl návrh projektu vyřazen. Cílem této úpravy je proto především přispět ke zvýšení transparentnosti rozhodování poskytovatelů o jednotlivých návrzích projektů.
Pokud by námitky byly podány z jiných důvodů než těch, které jsou uvedeny v zákoně (např. namítané procesní pochybení poskytovatele, které však nemá vliv na to, že návrh projektu nebyl vybrán), měly by být takové námitky odmítnuty jako nedůvodné.
V námitkách musí být uvedeno, kdo je podává, v čem je spatřováno porušení zákona poskytovatelem a čeho se uchazeč domáhá. Návrh uchazeč by měl korespondovat s přípustnými důvody pro podání námitek. Uchazeč by se tedy měl především domáhat zrušení oznámení o vyřazení, a tím docílit toho, aby jeho návrh projektu byl postoupen k dalšímu hodnocení (v případě, že byl návrh projektu odmítnut již v rámci posuzování) anebo aby mu byl přiznán příznivější výsledek v rámci procesu hodnocení, díky kterému by bylo možné návrh projektu vybrat.
Zavedením námitek se neruší institut stížností, ale omezuje se prostor pro jejich uplatnění. Stížnosti jsou obecný institut zakotvený správním řádem: „Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.“. Stížnosti se tedy budou moci uplatnit všude tam, kde nebude možné podat námitky (např. stížnost na průtahy nebo na nevhodné chování úředních osob).
K § 81 Vyřízení námitek
Proces výběru projektů je postupem podle části páté správního řádu. Oznámení o vyřazení mají sama o sobě charakter sdělení podle části čtvrté správního řádu. Pokud by byl připuštěn samostatný soudní přezkum takových úkonů, bylo by nutné jej docílit prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením dle § 82 a násl. s. ř. s. a nikoli prostřednictvím žaloby proti nezákonnému rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, čj. 2 Afs 245/2016-43).
Proces vyřízení námitek je však natolik podobný odvolacímu řízení, že je navrhováno, aby se na projednání a vyřízení námitek přiměřeně vztahovala hlava VIII části druhé správního řádu a aby v závěru námitkového řízení bylo poskytovatelem vydáváno samostatné rozhodnutí podle části druhé správního řádu. Takovéto rozhodnutí pak bude soudně přezkoumatelné pomocí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a nikoli prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením.
Zákon koncipuje námitky jako opravný prostředek proti oznámení o vyřazení projektu, se kterým je spojena povinnost poskytovatele takový opravný prostředek projednat a ve stanovené lhůtě o něm rozhodnout. Tím, že se na projednání a vyřízení námitek mají přiměřeně aplikovat ustanovení hlavy VIII části druhé správního řádu a tím, že v závěru námitkového řízení je vydáváno samostatné rozhodnutí, stává se vyčerpání námitek podmínkou pro soudní přezkum rozhodnutí o námitkách (§ 68 písm. a) soudního řádu správního). Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí by proto měla plynout ode dne doručení rozhodnutí o námitkách a nikoli ode dne doručení oznámení o vyřazení projektu.
Poskytovatel je povinen námitky vyřídit ve lhůtě 30 dní od doručení. Ve zvlášť odůvodněných případech může být lhůta prodloužena na 60 dní. Těmito odůvodněnými případy může být především složitost či rozsah námitkami napadeného oznámení, nutnost vyžádat dodatečný posudek k posouzení oprávněnosti důvodů uvedených v námitkách. Odůvodněnost prodloužení lhůty nemusí nutně souviset pouze s přezkoumávaným návrhem projektu, ale může mít souvislost s projednáváním celé výzvy k podávání návrhů projektu. Důvodem pro prodloužení lhůty tak může být též vysoký počet podaných projektů a s tím související vysoký počet námitek, které je poskytovatel povinen vyřídit.
Pokud poskytovatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě. Primárním nápravným opatřením může být zrušení námitkami napadeného oznámení o vyřazení projektu a vrácení návrhu projektu zpět do procesu posuzování nebo hodnocení. Samo rozhodnutí o námitkách by však nemělo nahrazovat oznámení o výběru projektu, tzn. rozhodnutí o námitkách není rozhodnutím o poskytnutí podpory. I pro návrhy projektu, u kterých byly podány námitky, by se totiž měl uplatnit stejný režim poskytování podpory jako u všech ostatních návrhů projektů. I pro tyto návrhy projektů tedy platí, že podporu poskytuje poskytovatel příjemci na základě smlouvy a že oznámení o vybrání návrhu projektu v rámci zveřejněných výsledků výzvy k podávání návrhů projektů je výzvou k uzavření smlouvy o poskytnutí podpory. Navíc zákon v případě účelové podpory nepředpokládá možnost jejího poskytnutí na základě rozhodnutí, proto ani nestanoví náležitosti takového rozhodnutí.
Případné vyhovění námitkám nemá negativní vliv na posouzení a hodnocení návrhů projektů jiných uchazečů. V ustanovení § 73 odst. 6 zákona je vyloučena aplikace § 163 odst. 4 správního řádu, který odkazuje na úpravu řízení o výběru žádostí a na ustanovení o společném řízení. Ustanovení části třetí týkající se společného řízení (§ 140 správního řádu) a řízení o výběru žádosti (§ 146 správního řádu) se tedy na proces výběru návrhů projektů nepoužijí. V důsledku této výluky nemá revize závěrů ohledně posouzení či hodnocení jednoho návrhu projektu dopad na závěry vztahující se k jinému návrhu projektu. Vyhovění námitkám týkajících se procesu hodnocení by tedy nemělo vést k tomu, že poskytovatel reviduje své dřívější vyjádření ohledně výběru jiného návrhu projektu, který se umístil na lepším pořadí nežli návrh projektu dotčený námitkami.
Vyhovění námitkám a vrácení návrhu projektu do procesu posuzování nebo hodnocení nemusí nutně vést k tomu, že předmětnému návrhu projektu bude poskytnuta podpora. V průběhu procesu výběru návrhů projektů mohou nastat rozmanité situace, které není možné v zákoně detailně předjímat. Nadřízený správní orgán projednávající námitky například může dospět k závěru, že posouzení a následné odmítnutí návrhu projektu nebylo provedeno v souladu se zákonem a je proto nutné tento proces zopakovat. Přesto však poskytovatel při opakovaném posouzení návrhu projektu může dospět ke stejnému závěru, jako u prvotního posouzení. Podobně nedostatky v procesu hodnocení mohou vést k tomu, že proces hodnocení bude opakován. Samotné opakování procesu hodnocení však nemusí nutně znamenat, že návrh projektu obdrží při tomto opakovaném hodnocení dostatečný počet bodů pro to, aby byl v rámci výzvy k podávání návrhů projektu vybrán. Stejně tak nelze vyloučit ani situaci, ve které nadřízený správní orgán konstatuje pochybení poskytovatele při procesu posouzení nebo hodnocení návrhu projektu, přesto však nebude možné předmětný návrh projektu podpořit, neboť poskytovatel již nebude mít na financování dané výzvy dostatek volných finančních prostředků, neboť na celou alokaci výzvy byly uzavřeny smlouvy o poskytnutí podpory s jinými uchazeči. Účelová podpora podle zákona je specifickou kategorií dotací ze státního rozpočtu. I pro účelovou podporu tedy platí, že na dotaci není právní nárok. Poskytovatel je tak oprávněn odmítnout poskytnout podporu nejen v těch případech, kdy návrh projektu nesplňuje stanovené podmínky, ale též tehdy, pokud poskytovatel nemá dostatek volných prostředků na financování projektu.
Námitkám, kterým nebylo vyhověno, je třeba rozhodnutím odmítnout. Důvody pro odmítnutí námitek mohou být jak věcné (tzn. nadřízený správní orgán neshledal odůvodněnost námitek), tak i formální (např. námitky byly podány opožděně).
K § 82 Lhůta pro uzavření smlouvy
Lhůta pro uzavření smlouvy se stanovuje z důvodu co možná rychlého poskytnutí účelové podpory příjemci. Stanovuje se proto jako maximální.
Počátek lhůty pro uzavření smlouvy se určuje vzhledem k okolnostem buď ode dne nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu, je-li tímto datem počátek ledna (zákon je schválen před koncem předcházejícího roku) a jsou-li již výsledky výzvy k předkládání návrhů projektů vyhlášeny, nebo od vyhlášení výsledků výzvy k podávání návrhů projektů, pokud k tomu dojde po nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu.
Zákon také upravuje postup poskytovatele v případě, že tato lhůta není dodržena. Poskytovatel může uzavřít smlouvu s jiným příjemcem a nemusí vyčkávat, až příjemce své opomenutí napraví. Musí však vycházet z výsledků hodnocení návrhů projektů v příslušné výzvě k předkládání projektů. Jiný postup není možné považovat za transparentní.
K § 83 Zrušení výzvy k podávání návrhů projektů
Vyhlášenou výzvu k podávání návrhů projektů je možné zrušit pouze ze zákonem stanovených důvodů. Prvním důvodem je změna okolností nebo důvodů, které byly důvodem pro vyhlášení výzvy k podávání návrhů projektů. Jestliže se např. změní předpoklady, očekávání, priority, možnosti státního rozpočtu, … natolik, že vyhlášená výzvy je s tímto stavem v rozporu, nelze v ní dále pokračovat.
Z odstavce 3 vyplývá, že nedostatek finančních prostředků je legitimním důvodem pro zrušení výzvy k podávání návrhů projektů. To znamená, že s vyhlášením výzvy k podáváním návrhů projektů není nutné čekat až na schválení zákona o státním rozpočtu a výzvu je možné vyhlásit ještě před tímto termínem. Poskytovatel má při vyhlašování výzev informace o tom, zda jsou výdaje na výzvu zahrnuty do návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí a zda bude moci s vysokou mírou pravděpodobnosti vybrané projekty financovat.
Z důvodu správné informovanosti všech zúčastněných uchazečů je nutné, aby poskytovatel oznámil zrušení výzvy stanoveným způsobem.
Stejně jako poskytovatel může svoji účast ve výzvě zrušit také uchazeč, který podal návrh projektu. Uchazeč nemá v tomto směru žádné omezení a může tak učinit kdykoliv.
K § 84 Práva uchazeče na informace o posuzování, přijímání a hodnocení návrhů projektů
Zákonem se upravuje právo uchazeče na informace o návrhu projektu, který uchazeč podal. Zákon stanovuje okruh informací, na jaké má uchazeč právo a které poskytovatel musí poskytnout. Zákon také stanovuje způsob poskytnutí informací. Zákonem se stanovuje, že tyto informace budou zpřístupněny prostřednictvím informačního systému výzkumu, vývoje a inovací.
Upřesnění práva uchazeče na informace v uvedeném rozsahu je jedním z opatření, které zvyšuje transparentnost procesu hodnocení návrhu projektů podaných ve výzvě k podávání návrhů projektů. Posiluje se postavené slabšího účastníka řízení, uchazeče, kterému se následně umožní využít některého opravného prostředku.
K § 85 Hodnocení výzkumných organizací
Tématu hodnocení výzkumných organizací se týká několik ustanovení zákona, které celý proces formují, např. § 5 o dlouhodobé koncepci rozvoje výzkumné organizace, § 52 o poskytování institucionální podpory nebo § 53, kde se v rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory stanovují cíle rozvoje výzkumné organizace. Tím se vytváří jeden vzájemně propojený systém stanovení cílů výzkumné organizace, poskytnutí finančních prostředků na její dlouhodobý rozvoj a zhodnocení jejich plnění.
Hodnocení výzkumných organizací se provádí podle metodiky, kterou připravuje dle svých kompetencí Rada pro výzkum, vývoj a inovace a schvaluje vláda. Za provedení hodnocení je zodpovědný příslušný poskytovatel institucionální podpory.
V odstavci 3 se nově upravuje postup, jak může být do hodnocení výzkumných organizací zahrnuta nová výzkumná organizace, která ještě hodnocením nikdy neprošla. Zákon stanovuje základní podmínky – zápis do evidence výzkumných organizací a nejméně pětileté záznamy o výsledcích v Informačním systému výzkumu, vývoje a inovací. Lhůta pěti let se stanovena proto, že pětiletá historie poskytuje dostatečný soubor informací pro hodnocení.
Stanovuje se také termín, kdy je možné hodnocení provést. Vzhledem ke složitosti hodnocení není možné provést hodnocení jedné výzkumné organizace kdykoliv. Z organizačních a finančních důvodů je nutné provést hodnocení nové výzkumné organizace při nejbližší příležitosti. Tím se současně určuje, že hodnocení nemá být ani poskytovatelem, ani Radou pro výzkum, vývoj a inovace oddalováno.
K § 86 Kontrola institucionální podpory
Z důvodu účelného nakládání s institucionální podporou se stanovuje poskytovateli povinnost provádět finanční kontrolu u příjemců této podpory. Stanovuje se minimální rozsah kontroly, a to dvěma parametry, které musí být splněny současně. Pro účinnost kontroly je důležitý nejen objem kontrolovaných finančních prostředků, ale i různí příjemci.
K § 87 Hodnocení systémové podpory
Vzhledem k zavedení systémové podpory je vhodné zavést také její hodnocení standardními metodami hodnocení. Týká se to zejména hodnocení velkých výzkumných infrastruktur, testovacích a experimentálních infrastruktur nebo projektů sdílených činností. Účel tohoto ustanovení je zvýšení efektivnosti vynakládaných veřejných prostředků.
K § 88 Hodnocení programů a jejich dopadů
Posiluje se hodnocení programů a jejich dopadů, neboť je důležité zjišťovat důsledky účelové podpory a to, zda došlo k naplnění cílů, se kterými byl příslušný program vyhlašován, a to v delším časovém úseku po skončení programu. Znalost důsledků poskytování účelové podpory je důležitá pro vyhodnocování efektivnosti využívání veřejných finančních prostředků a tedy i pro zdůvodnění jejich užití. Získané informace lze využívat pro změny zaměření a parametrů budoucích programů.
Výsledek hodnocení programu by měl být předložen vládě (se stanoviskem Rady), neboť vláda program schvaluje, měla by tedy být seznámena i s jeho závěrečným hodnocením.
K § 89 Hodnocení projektů
V těchto ustanoveních se upravuje kontrola u příjemců podpory, jak finanční, tak věcná. Ponechává se v platnosti objem kontroly v rozsahu 5 %. Měl by však postupovat tak, aby v jednom kalendářním roce nebyl kontrolován pouze jeden příjemce nebo jeden projekt. Je proto stanoven souběh 5 % počtu projektů a současně 5 % objemu poskytované podpory.
U řešených projektů se předpokládá, že průběžná kontrola bude provedena u těch projektů, jejichž doba řešení je delší než dva roky. Není tedy nezbytné provádět průběžnou kontrolu každoročně, nicméně zákon takový postup nezakazuje.
V odstavci 4 se upřesňuje závěrečné hodnocení projektů, které by nemělo být omezeno na prosté sečtení výsledků a jejich porovnání s předpokládaným počtem výsledků (hodnota tohoto parametru je pro posouzení úspěšnosti řešení sporná). Dikce ustanovení umožňuje provést řádné vyhodnocení, a to i v případech, kdy se původní předpoklady nepotvrdily, nebo byl vytvořen menší počet výsledků s vyšší vědeckou / odbornou kvalitou.
K § 90 Zveřejňování informací o prováděném výzkumu
V těchto ustanoveních zákona se upravuje zveřejňování informací o prováděném výzkumu v obecné rovině. Základním principem je, že výzkumná organizace má o své činnosti financované z veřejných prostředků informovat veřejnost. Tímto opatřením se implementují principy otevřené vědy.
Pro standardizaci postupů se výzkumné organizaci určuje povinnost uložit příslušné informace a data do úložiště a uchovat je po další využití. Vzhledem k tomu, že vydavatelé vědeckých periodik uplatňují pro zveřejňování vědeckých sdělení tzv. embargo, je nutné, aby výzkumná organizace vložila do úložiště také datum zpřístupnění, tedy den, kdy embargo uplyne a příslušné sdělení bude v úložišti přístupné. Zpřístupnění údajů z výzkumu se řídí § 92 a § 93.
Omezující podmínkou je naopak zákonem stanovená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti. Nastane-li tato situace, výzkumná organizace příslušné informace nezveřejňuje.
K § 91 Popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí
Nově se legislativně upravuje popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. I když je úprava relativně volná, cílem je zdůraznit nezbytnost propagace výzkumu a inovací a výsledků těchto činností směrem k veřejnosti a také směrem k odborné veřejnosti jako konečným beneficientům činností výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
S tímto ustanovením souvisí možnost připravit program popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí. Ustanovení však nestaví pouze na programu popularizace. Předpokládá se, že poskytovatelé, ale i výzkumné organizace budou postupovat tak, aby zpřístupňovali znalosti veřejnosti.
Účelové prostředky se nebudou poskytovat na základě obecného nařízení o blokových výjimkách GBER. Program popularizace může využít pravidla de minimis, neboť podpora de minimis není de iure veřejnou podporou (nesplňuje všechny čtyři prvky veřejné podpory - je sice poskytovaná ze státních prostředků a zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby, ale vzhledem k její relativně nízké hodnotě stanovené Komisí nehrozí narušením hospodářské soutěže, a tak neovlivňuje obchod mezi členskými státy EU) a nepodléhá oznamovací povinnosti vůči Evropské komisi. Druhou možností je program notifikovat.
K § 92 Přístup k výzkumným datům
Ustanovení souvisí s povinností implementovat Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru a přístupem k otevřené vědě. Tento přístup nezahrnuje pouze přístup k vědeckým publikacím, ale týká se i výzkumných dat. Povinnosti směrnice se vztahují k organizacím provádějícím výzkum a k organizacím financujícím výzkum.
Vymezení pojmu „údaje z výzkumu“ bylo uvedeno a vysvětleno v příslušné části zákona. I z něho vyplývá, že nejde o plný rozsah výzkum – vývoj – inovace – transfer znalostí, ale pouze o výzkum, a to především výzkum základní, resp. „vědecký“ dle uvedené směrnice (cit: „collected or produced in the course of scientific research activities“).
Výzkumné organizace shromažďují, vytváří, reprodukuje a šíří široké spektrum informací z mnoha oblastí, například sociální, politické, hospodářské, právní, zeměpisné, environmentální, meteorologické, seismologické, turistické, podnikatelské, patentové a vzdělávací, které rozsáhlý, rozmanitý a cenný soubor zdrojů, jejž může ve svůj prospěch využívat společnost. Poskytování těchto informací, jež zahrnují dynamická data, v běžném elektronickém formátu umožňuje občanům a právnickým osobám nacházet nové způsoby jejich využívání a vytvářet nové inovativní produkty a služby.
V odstavci 28 úvodní části Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 se vysvětluje, že při poskytování údajů z výzkumu by měly být náležitě zohledněny otázky týkající se soukromí, ochrany osobních údajů, důvěrnosti, národní bezpečnosti, oprávněných obchodních zájmů, jako jsou obchodní tajemství, a práv duševního vlastnictví třetích stran, v souladu se zásadou „co nejotevřenější, uzavřené podle potřeby“. Kromě toho by se tato směrnice neměla vztahovat na údaje z výzkumu, které nejsou přístupné z důvodu národní bezpečnosti, obrany nebo veřejné bezpečnosti. Aby se zabránilo jakékoli administrativní zátěži, měly by se závazky vyplývající z této směrnice vztahovat pouze na ty údaje z výzkumu, které již výzkumní pracovníci, organizace provádějící výzkum či organizace financující výzkum zveřejnili prostřednictvím institucionálního nebo tematického archivu, a neměly by představovat další náklady na vyhledávání datových souborů údajů či vyžadovat dodatečnou správu údajů.
V § 92 se stanovují pravidla, vycházející ze zmíněné směrnice, pro přístup k výzkumným datům, které představují ještě větší bohatství než vědecké publikace. Ustanovení poskytuje návod, jak má výzkumná organizace postupovat při poskytování výzkumných dat a jak má chránit své oprávněné zájmy, případně zájmy třetích osob. Tematicky souvisí toto ustanovení s oblastí institucionální odolnosti a předpokládá uvážené rozhodování o výsledcích a souvisejících datech.
K § 93 Úhrada nákladů
Z článku 6 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 vyplývá, že „Opakované použití dokumentů je bezplatné.“. Pro poskytování údajů z výzkumu je zapotřebí v této souvislosti zdůraznit, že závazky vyplývající ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 by se měly vztahovat pouze na ty údaje z výzkumu, které již výzkumní pracovníci, organizace provádějící výzkum či organizace financující výzkum zveřejnili prostřednictvím institucionálního nebo tematického archivu, a neměly by představovat další náklady na vyhledávání datových souborů údajů či vyžadovat dodatečnou správu údajů.
Platí tedy obecně, že příjemce si nemůže účtovat za běžné poskytnutí údajů z výzkumu žádné náklady, neboť údaje z výzkumu by měly být připravovány tak, aby takové náklady nevznikly.
Ustanovení § 93 reaguje na článek 36 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024, ve kterém se mimo jiné uvádí, že dokumenty by měly být zpřístupněny pro opakované použití bez poplatků. Pokud subjekty veřejného sektoru provádějí mimořádně nákladné změny formátu požadovaných informací, a to buď dobrovolně, nebo jak požaduje vnitrostátní právo, mohou mezní náklady pokrývat náklady související s těmito činnostmi.
Do způsobilých nákladů by případně mohly být podle uvedené směrnice zahrnuty i náklady na anonymizaci osobních údajů. K tomu odstavec 52 úvodního recitalu směrnice: “Anonymizace informací je způsob, jak sladit zájem spočívající v co největší opakované použitelnosti informací veřejného sektoru se závazky plynoucími z práva o ochraně údajů, ovšem tento postup něco stojí. Je vhodné, aby tyto náklady byly zváženy jako jedna z nákladových položek”.
Zákon se tedy drží obou citovaných ustanovení směrnice v rozsahu uvedeném výše. S povinností anonymizace osobních údajů se pravděpodobně setkají výzkumné organizace v oblasti zdravotnictví nebo v oblasti sociálního výzkumu. Podle názoru předkladatele ani „mimořádně nákladná změna formátu“ nedává příliš velký prostor pro zneužití, neboť náklad je nutné vyčíslit a doložit způsob jeho kalkulace a ne každou změnu formátu lze označit jako mimořádně nákladnou.
Zákon upravuje postup povinné osoby vůči žadateli při stanovení nákladů. Při jeho stanovení se vycházelo ze zákona o svobodném přístupu k informacím.
K § 94 Informační systém výzkumu, vývoje a inovací
Zřizuje se informační systém výzkumu, vývoje a inovací jako informační systém veřejné správy. Zákonem je stanoven jeho účel. Je nejen místem pro shromažďování, zpracování, a uchování informací o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, financovaném zcela nebo z části z veřejných prostředků, ale i zdrojem informací pro kontrolu účelnosti vynakládání veřejných finančních prostředků a poskytuje podklady pro další činnosti spojené se správou oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
Informační systém výzkumu, vývoje a inovací je jediným místem, kde jsou soustředěny veškeré údaje o výzkumu, vývoji a inovacích financovaných ze státního rozpočtu, včetně dlouhodobých časových řad.
K § 95 Správce informačního systému výzkumu, vývoje a inovací
Ze stávající úpravy se přebírá ustanovení, že správcem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací je Rada pro výzkum, vývoj a inovace.
V ustanovení se určují základní povinnosti správce, včetně povinnosti provést každoroční kontrolu souladu údajů z důvodu jejich vzájemných vazeb a vnitřní konzistence. Současně je správci dáno oprávnění požadovat nápravu v případě, že zjistí nesoulad nebo chyby v uložených údajích.
K § 96 Obsah informačního systému výzkumu, vývoje a inovací
V tomto ustanovení se stanovuje okruh informací, které jsou v informačním systému výzkumu, vývoje a inovací shromážděny. Jednotlivé okruhy uvedené v odstavci 1 jsou stanoveny tak, aby zajistily oprávnění shromažďovat údaje o všech činnostech a aktivitách výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
Podrobnosti jsou uvedeny v prováděcím předpisu.
K § 97 Předávání údajů do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací
I když se pro účely předávání údajů do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací využívá technických prostředků, které předávání údajů usnadňují a snižují počet chyb, je nutné stanovit alespoň rámcově způsob a lhůty. Protože se navrhuje, aby informační systém výzkumu, vývoje a inovací byl propojen s integrovaným prostředím pro administraci účelové podpory, není nutné pro účelovou podporu stanovovat lhůty žádné. Komunikace mezi oběma částmi bude probíhat automaticky.
Některé úkony uvedené v tomto ustanovení souvisejí s hodnocením výzkumných organizací, neboť informační systém výzkumu, vývoje a inovací je a bude zdrojem informací o výsledcích výzkumných opatření. Především je to možnost, aby výzkumná organizace předala do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací údaje o výsledcích, které nebyly financovány z veřejných prostředků a nejsou tedy evidovány, ale pro hodnocení výzkumné organizace jsou důležité. Další úkon se týká výzkumných organizací, které dosud hodnoceny nebyly a požádaly o své hodnocení. Ty musí do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací předat údaje o svých výsledcích. Určuje se tedy, jak to mají udělat.
K § 98 Poskytování údajů z informačního systému výzkumu, vývoje a inovací
Určuje se způsob a rozsah informací poskytovaných jednotlivým osobám. Základ jsou veřejně přístupné údaje prostřednictvím dálkového přístupu, kdy každý zájemce může získat požadované informace s výjimkou těch, které nejsou přístupné, např. citlivých osobních údajů, údajů podle § 99, a podobně.
V některých případech se upřesňuje rozsah poskytovaných informací pro jednotlivé adresáty. Např. poskytovatelé mají nárok na všechny údaje, které do informačního systému vložili, tedy např. včetně citlivých osobních údajů. Pokud by jeden poskytovatel požadoval informace např. o projektech podporovaných jiným poskytovatelem, bude se na něj vztahovat obecný přístup k informacím podle odstavce 1 písm. a).
K § 99 Údaje o podpoře poskytnuté podle zvláštních postupů
Z důvodu přípravy návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí je zapotřebí, aby informační systém výzkumu, vývoje a inovací obsahoval také údaje o výzkumu prováděném podle § 9 tohoto zákona. Vzhledem jeho povaze a vzhledem k účelu, pro který jsou informace využity, jsou požadované informace omezeny na naprosté minimum (jeden souhrnný údaj), navíc zcela neveřejné.
K § 100 Integrované prostředí pro administraci účelové podpory
Zřizuje se integrované prostředí pro administraci účelové podpory (dále jen „integrované prostředí pro administraci“) jako technický prostředek pro přípravu a správu projektů. Jeho cílem je sjednotit a zjednodušit administraci jak uchazečům, tak příjemcům, dalším účastníkům a poskytovatelům. Bude rovněž umožněno prokazování způsobilosti uchazeče bez toho, že by musel splnění způsobilosti dokládat.
Údaje z integrovaného prostředí pro administraci budou ukládány do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací a jednou vložené údaje budou moci uchazeči, příjemci i poskytovatelé opakovaně využít.
K § 101 Obsah integrovaného prostředí pro administraci
Rozsah činností zajišťovaných prostřednictvím integrovaného prostředí pro administraci je zřejmý z tohoto ustanovení. Jsou uvedeny všechny operace spojené výzvou k podávání návrhů projektů, s přípravou a podáním návrhu projektu, jeho přijetím a zhodnocením, rozhodnutím poskytovatele a vyhlášením výsledků, a dále s průběžným a závěrečným hodnocením projektu.
K § 102 a k § 103
Jde o přechodná ustanovení, která zajišťují právní jistotu všem právním vztahům a řízením započatým před nabytím účinnosti tohoto zákona. Všichni účastníci mají tak zajištěno, že započaté činnosti a vztahy budou dokončeny podle zákona č. 130/2002 Sb.
K § 104 a k § 105
Tato přechodná ustanovení se týkají Grantové agentury České republiky a Technologické agentury České republiky. Obě agentury přecházejí s novým zákonem do režimu státní služby a Technologická agentura České republiky navíc změní způsob řízení.
Uvedená ustanovení řeší postup při těchto změnách, aby nebyla ohrožena činnost obou agentur a narušeno poskytování účelové podpory.
K § 106 Zmocňovací ustanovení
Na tomto místě se uvádí souhrnné zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu. Zpracování prováděcího právního předpisu bylo zvoleno proto, aby vlastní zákon neobsahoval podrobnosti nebo procesy technické povahy.
K § 107 Zrušovací ustanovení
Uvádějí se právní předpisy, které je zapotřebí v souvislosti s přijetím předkládaného zákona zrušit.
K § 108 Změna zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Nově je navrhováno zavést osvobození od daně z příjmů v případě příjmů z převodu podílu v obchodní korporaci, která je malým podnikem ve smyslu přímo použitelného předpisu EU, včetně příjmu z převodu akcií a opcí na akcie v takové obchodní korporaci, a to ve prospěch zaměstnance dané obchodní korporace; osvobození se nevztahuje na příjem z převodu podílu v obchodní korporaci, který přesahuje 10 % na základním kapitálu nebo 10% podíl na hlasovacích právech. Cílem navrhované právní úpravy je podpořit motivaci výzkumníků podílejících se na rozvoji společností typu start-up v raných fázích, kdy je výsledek výzkumu, vývoje či inovací uváděn do praxe.
Podpora poskytovaná podle zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí se zaměřuje primárně na dosažení výsledku příslušné výzkumné, vývojové či inovační aktivity. Po dosažení výsledku je obvykle nezbytné, aby příjemce podpory, coby původce výsledku, sám, příp. ve spojení se soukromým investorem, zajistil další investice, prostřednictvím kterých bude daný výsledek úspěšně implementován v praxi. Může se jednat například o provádění nejrůznějších navazujících testů, získání patentové ochrany, vývoj prototypů, certifikace výrobků, vybudování dodavatelsko-odběratelských vztahů zajišťujících uplatnění výsledku v praxi apod. V těchto raných fázích implementace výsledku výzkumu do praxe bývá nezbytné intenzivní zapojení výzkumných pracovníků, kteří zajistí úspěšné uvedení výsledku výzkumu do praxe.
Navrhované daňové osvobození se usiluje o to, aby majoritní vlastníci společností, které mají vysoký inovativní potenciál, mohli motivovat své klíčové zaměstnance tím, že jim poskytnou majetkovou účast na rychle se rozvíjející společnosti. Dle současné právní úpravy platí, že pokud by majoritní vlastník takové společnosti s vysokým inovativním potenciálem chtěl některému ze svých klíčových zaměstnanců poskytnout minoritní majetkovou účast, musí být příjem z nabytí podílu, příp. opcí, zdaněn. V raných fázích implementace výsledku výzkumu do praxe přitom není jisté, zda implementace výsledku v praxi bude úspěšná. Klíčový zaměstnanec tak není dostatečně motivován, aby platil daň z nabytí podílu ve společnosti, u které jsou budoucí výnosy značně nejisté. Tím, že se klíčoví zaměstnanci majetkově nepodílí na hypotetickém budoucím zvýšení hodnoty společnosti, nejsou ani odpovídajícím způsobem motivováni k tomu, aby se v maximální možné míře zapříčinili o co nejrychlejší uplatnění výsledku výzkumu v praxi.
Osvobození se má vztahovat na příjem v podobě nabytí podílu, účastnického cenného papíru anebo i opce na akcie. Osvobození se týká pouze malých podniků. Tato podmínka zajišťuje, že osvobození bude využíváno jen v případě malých začínajících společností. V podmínkách pro osvobození není výslovně zmíněna existence výsledku výzkumu, se kterým daná společnost musí disponovat. Důvody pro nezahrnutí této podmínky jsou následující:
· Motivace klíčových zaměstnanců může být rozhodující v době, kdy výsledku ještě není přiznána žádná průmyslově-právní ochrana (např. čeká se na dokončení patentového řízení),
· Osvobození by se mělo týkat i těch společností, jejichž výsledky mají sice uplatnění v praxi, avšak nepodléhají žádné formalizované právní úpravě v podobě patentů či zlepšovacích návrhů,
· Obecně formulovanou podmínku existence výsledku výzkumné aktivity by bylo možné v praxi snadno obcházet prostřednictvím vytváření kvazi-výsledků výzkumné činnosti, tj. výsledků, jejichž reálné upotřebení v praxi je zanedbatelné.
K § 109 Změna zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k § 110 Změna zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
Změna souvisí s navrhovanou změnou zákona o dani z příjmu v případě příjmů z převodu podílu v obchodní korporaci, která je malým podnikem ve smyslu přímo použitelného předpisu EU, včetně příjmu z převodu akcií a opcí na akcie v takové obchodní korporaci, a to ve prospěch zaměstnance dané obchodní korporace; osvobození se nevztahuje na příjem z převodu podílu v obchodní korporaci, který přesahuje 10 % na základním kapitálu nebo 10% podíl na hlasovacích právech. Cílem navrhované právní úpravy je podpořit motivaci výzkumníků podílejících se na rozvoji společností typu start-up v raných fázích, kdy je výsledek výzkumu, vývoje či inovací uváděn do praxe.
K § 111 Změna zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích
Novelou zákona o veřejných výzkumných institucích se upravuje postup při poskytování licencí nebo práv k dosaženým výsledkům. Nakládání s majetkem se týká především nemovitého majetku, jako jsou pozemky, budovy, zařízení a podobně. Tato úprava nevyhovuje zcela nakládání s majetkem movitým, který vznikl jako výsledek duševní a tvůrčí činnosti zaměstnanců veřejné výzkumné instituce.
Je v zájmu veřejné výzkumné instituce, jejích zaměstnanců i České republiky, aby výsledky, které je možné využít, byly využity co nejrychleji. Stávající povinnost ředitele veřejné výzkumné instituce vyžádat si předběžný souhlas zřizovatele a dozorčí rady k nakládání s majetkem včetně licencí a práv k výsledkům může být jednou z příčin obtížného jednání s potenciálními investory. Proto se navrhuje, aby se nakládání s výsledky svěřilo do působnosti ředitele veřejné výzkumné instituce.
K § 28 odst. 8 a 9 zákona č. 341/2005 Sb.:
Ustanovení § 28 odst. 8 a 9 zákona č. 341/2005 Sb. upravují některá omezení veřejné výzkumné instituce při nakládání s jejím majetkem. Stávající úprava však obsahuje legislativní nedostatky, které způsobují v praxi značné výkladové problémy, a dále nedostatečně reflektuje aktuální potřeby veřejných výzkumných institucí při jejich činnosti v rámci spolupráce s aplikační sférou, zejména prostřednictvím založených a ovládaných dceřiných společností nebo majetkové účasti v jiných osobách.
Stávající úprava tak:
· zcela nedůvodně rozlišuje mezi založením právnické osoby (sama nebo společně s jinými osobami) a provedením vkladu do jiné osoby, když v případě založení omezuje činnost takové osoby pouze na „využívání výsledků výzkumné činnosti“, zatímco u majetkové účasti na základě provedených vkladů umožňuje širší předmět činnosti společnosti („výzkum a vývoj“);
· poněkud nesystematicky limituje předmět činnosti takové společnosti pouze v případě úplatného nabytí majetkové účasti na ní, aniž by výslovně omezovala předmět činnosti společnosti, v níž veřejná výzkumná instituce nabyla majetkovou účast bezúplatně; z tohoto pohledu není zřejmé, zda původní úmysl zákonodárce směřoval k limitaci předmětu činnosti či nikoli;
· výkladově nejednoznačně upravuje možnost veřejné výzkumné instituce založit akciovou společnost či nabýt akcie společnosti (nejasný odkaz na odstavec 7, který odkazuje na § 19 ZVVI).
Navrhované nové znění ustanovení § 28 odst. 8 a 9 reaguje na obsahové i formální nedostatky stávající právní úpravy, přičemž důsledně zachovává dosavadní nezpochybnitelný princip zákazu právních jednání, která by zakládala neomezené ručení, resp. odpovědnost veřejné výzkumné instituce za závazky třetích osob, a to jak na bázi smluvní (zajištění závazků třetích osob, zřízení zástavního práva k nemovitostem), tak také institucionální (neomezené ručení společníka v obchodní korporaci). Zároveň zachovává základní obecný předpoklad, že veřejná výzkumná instituce nesmí účastí v jiné právnické osobě nebo na společnosti ohrozit svou hlavní činnost.
Navrhované znění umožňuje veřejné výzkumné instituci založit, nebo se majetkovou účastí podílet na činnosti jiné právnické osoby pouze v případě, že jejím předmětem činnosti je výzkum a vývoj a/nebo využívání výsledků výzkumu a vývoje, a to vždy za dodržení podmínek uvedených v předchozím bodě.
Navrhovaná úprava majetkových dispozic veřejné výzkumné instituce tak přináší soulad s úpravou nakládání s majetkem veřejné vysoké školy dle § 19 a 20 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Veřejné vysoké školy a veřejné výzkumné instituce mají v oblasti výzkumu a vývoje obdobné postavení „výzkumných organizací“ podle přímo použitelných předpisů EU v oblasti veřejné podpory, přičemž není zásadního důvodu, aby jejich právní postavení z hlediska jejich působení v rámci spolupráce s aplikační sférou bylo zásadně odlišné. Navrhované nové znění § 28 odst. 8 a 9 tak odstraňuje rozdílné postavení veřejné výzkumné instituce oproti veřejné vysoké škole v oblasti majetkových dispozic.
Analogicky s právní úpravou poskytování peněžitých či nepeněžitých vkladů do jiných osob ze strany veřejné vysoké školy zavádí navrhovaná právní úprava povinnost veřejné výzkumné instituce stanovit pravidla pro taková právní jednání vnitřním předpisem.
K § 112 Změna zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích
Z podobného důvodu jako v případě změny zákona č. 341/2005 Sb. se navrhuje změna zákona č. 219/2000 Sb. Výzkumné organizace, které jsou organizačními složkami státu, mají rovněž velmi obtížné nakládání s majetkem. Znění příslušných ustanovení zákona č. 219/2000 Sb. stejně jako v případě zákona č. 341/2005 Sb. směřuje k nakládání s nemovitým majetkem. Návrh na změnu však směřuje k urychlení nakládání s majetkem movitým, který je výsledkem duševní a tvůrčí činnosti zaměstnanců organizační složky státu. I v tomto případě je vhodné proceduru usnadnit. Proto se navrhuje, aby výzkumná organizace, která je organizační složkou státu, mohla s tímto majetkem disponovat, nebyla povinna takový majetek prohlašovat za nepotřebný a nemusela jej nabízet přednostně jiným organizačním složkám.
Naopak je vhodné celý proces urychlit a usnadnit.
K § 113 Změna zákona č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů
Jde o formální změnu názvu stávající bioetické komise Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
K § 114 Změna zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě
V souvislosti se změnami v Grantové agentuře České republiky a Technologické agentuře České republiky se navrhuje, aby do výčtu osob, na které se nevztahuje zákon o státní službě, byl doplněn také předseda Grantové agentury České republiky a ředitel Technologické agentury České republiky a aby tyto osoby nebyly přijímány do služebního poměru.
K § 115 Změna zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky
Do výčtu dalších ústředních orgánů státní správy, které jsou uvedeny v § 2 zákona č. 2/1969 Sb., se doplňují Grantová agentura České republiky a Technologická agentura České republiky. Důvodem doplnění jsou změny v obou agenturách, které se novým zákonem o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí zavádějí.
K § 116 Změna zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Změna se navrhuje proto, aby se nepřekrýval předkládaný zákon o podpoře výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí, podle kterého se podporují inovace založené na výsledcích výzkumu a vývoje, s nevýzkumnými inovacemi, včetně podpory start-up začínajících podniků, které se navrhuje podporovat podle zákona č. 47/2002 Sb.
Touto změnou se oblasti úpravy obou zákonů nebudou překrývat a současně se vytvoří prostředí pro realizaci systémového projektu, např. prostřednictvím Národní rozvojové banky, a.s., Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest nebo prostřednictvím jiné osoby, která splňuje požadavky zákona o podpoře výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí.
K § 117 Účinnost
Vzhledem k dopadu na strukturu výdajů (nově systémová podpora jako závazný ukazatel) se navrhuje účinnost k 1. lednu.
Účinnost celého zákona se navrhuje od 1. ledna 2026, s výjimkou ustanovení § 109 až § 112, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2025. Tato ustanovení týkající se změn dalších zákonů jsou na ostatních ustanovení zákona nezávislá a mohou nabýt účinnosti v krátké době. Uskutečnění některých změn navrhovaných zákonem je časové náročné. Proto se navrhuje účinnost posunout až na leden 2026.
69