Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCX4E6T2G najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. OBECNÁ ČÁST
Název
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů.
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, nabyl účinnosti 1. ledna 2017. Zákon komplexně upravuje mírové využívání jaderné energie a ionizujícího záření v České republice a ochranu před jeho možnými negativními účinky. Zahrnuje veškeré součásti životního cyklu jaderných zařízení a činností se zdroji ionizujícího záření (princip „od kolébky do hrobu“), takže reguluje zahájení činností (umístění, výstavba), jejich provádění, ukončování (vyřazování z provozu) a likvidaci následků (zejm. nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem a jeho financování). Z hlediska mezinárodní klasifikace, na níž staví agendy Mezinárodní agentury pro atomovou energii (dále také jako „MAAE“), se zákon věnuje celému rámci „3 S“, tzn. safety (bezpečnost), security (zabezpečení) a safeguards (záruky nešíření jaderných zbraní). V případě využívání ionizujícího záření zákon upravuje veškeré typy expozičních situací a dotýká se nakládání se zdroji ionizujícího záření, jejich testování, oprav, výroby, dovozu či vývozu a využívání k medicínským účelům. Účelem je zajištění ochrany pracovníků, ale i veřejnosti (např. pacientů a jejich blízkých) před ozářením. Je rovněž regulována ochrana před ozářením z přírodních zdrojů, např. z radonu ve stavbách nebo z radionuklidů v pitné vodě. Podstatnou součástí zákonné úpravy jsou také otázky monitorování radiační situace a ochrana před ozářením v důsledku radiačních mimořádných událostí (havárií). Na ochranu před ozářením je kladen důraz také při přepravách radioaktivních a štěpných látek.
V případě jaderných zařízení atomový zákon upravuje požadavky na zajištění jejich bezpečnosti a stanoví požadavky na osoby, které je projektují, umísťují, staví a provozují. Podstatnou součástí právních požadavků jsou také postupy při výrobě a montáži systémů, konstrukcí a komponent, které mohou mít vliv na bezpečnost. Z hlediska výkonu státní moci staví atomový zákon na systému povolení k činnostem a požadavků, které jsou s nimi spojené, registrací u méně závažných činností a ohlášení u některých činností vyžadujících dohled státu. Povolení a na něj kladené požadavky, včetně požadavků na příslušnou dokumentaci, které podává průkazy zajištění bezpečnosti, je základem regulace v této oblasti a tvoří východisko pro většinu další povinností stanovených adresátům zákona. Atomový zákon dále v plném rozsahu upravuje pravomoci příslušných orgánů, přestupky v oblasti a jiné vynucovací nástroje a také předmět a specifika výkonu kontrolní činnosti.
Přestože byl za dobu své účinnosti několikrát novelizován, jednalo se o menší úpravy, které nezasahovaly do většiny obsahu zákona a jeho institutů. Mezi významnější novelizace (byť svým rozsahem velmi omezené) patřila poslední novelizace zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Ta zejména změnila povahu vydávaných závazných stanovisek pro účely stavebního řízení v otázkách týkajících se jaderných agend na prostá vyjádření.
Z pohledu zákazu diskriminace a zachování rovnosti mužů a žen je atomový zákon indiferentní a umožňuje všem stejný přístup k právům a povinnostem. Zvláštní ochrana je poskytována toliko kojícím a těhotným ženám, a to v oblasti ochrany před ionizujícím zářením, neboť spolu s nimi je nutné (nepřímo) chránit také plod či kojené dítě. Proto musí být tato okolnost zohledněna, a to pozitivním a aktivním přístupem k jejich ochraně. Ani z hlediska nepřímé diskriminace nebyly zjištěny jakékoliv nedostatky.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení na zákaz diskriminace a vztah rovnosti mužů a žen
Navržená novelizace vychází především ze zkušeností s aplikací atomového zákona, nabytých v průběhu minulých cca 6 let. Zkušenosti ukazují, že některé regulatorní přístupy zvolené tímto zákonem by mohly být nastaveny efektivněji, v zájmu nižší regulatorní zátěže a účinnějšího výkonu státní správy. V mezidobí také došlo k určitým změnám v právním řádu ČR (např. v souvislosti s digitalizací a kybernetickou bezpečností) a v posunech v mezinárodních doporučeních, kterými je Česká republika politicky vázána. Tyto mezinárodní závazky byly reflektovány především mezinárodními hodnotícími misemi, organizovanými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, jejichž závěry je Česká republika také povinna zohlednit (zejm. International Physical Protection Advisory Service (IPPAS) a Integrated Regulatory Review Service (IRRS)). V neposlední řadě došlo v posledních letech k dynamickému vývoji v plánech České republiky na výstavbu nových jaderných zdrojů a nasazení nových jaderných technologií, zejm. malých a středních modulárních reaktorů (společně dále také „SMR“). Na nástup těchto technologií je nezbytné české atomové právo připravit a umožnit jej, aniž by však byla dotčena potřebná úroveň bezpečnosti.
Hlavní principy navrhované právní úpravy lze tedy shrnout následovně:
a) Příprava na nové jaderné technologie, formou zjednodušení povolovacích procesů, vhodnějšího odstupňování požadavků na jaderná zařízení, připuštění obecných výjimek ze zákona a zobecnění,
b) Adaptace na poznatky z praxe, zejména v oblasti využívání ionizujícího záření např. úpravou některých požadavků na testování zdrojů ionizujícího záření, režimu ochrany pacientů v případě radiologických událostí,
c) Implementace mezinárodních doporučení např. v oblasti výzkumných jaderných zařízení, řízení zastarávání jaderných zařízení, zajišťování zabezpečení, zejména v návaznosti na výsledky mezinárodních hodnotících misí (s ohledem na kybernetickou bezpečnost a tzv. kulturu zabezpečení, projektových požadavků na zajištění nešíření jaderných zbraní, přeprav radioaktivních a štěpných látek,
d) Přesnější zachycení požadavků Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, č. 124/2004 Sb. m. s. (dále jen „Aarhuská úmluva“) na transparentnost a zapojení veřejnosti do procesů v jaderné oblasti,
e) Zohlednění některých nových požadavků jiných právních předpisů České republiky (např. digitalizace),
f) Náprava nedostatků právní úpravy (odhalených praktickou aplikací).
Navrhované řešení nemá dopady z hlediska diskriminace a rovnosti žen a mužů. Zachovává v tomto směru v plném rozsahu neutralitu, která je vlastní novelizované právní úpravě.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Přijetí navržené novely je nezbytné v zájmu naplnění výše uvedených principů, zejména však z důvodu přípravy atomové legislativy na příchod nových jaderných technologií. Pokud bude zachován stávající stav atomového zákona (ale i jeho prováděcích předpisů), nelze vyloučit, že bude proces nasazení nových jaderných technologií zdržen nebo dokonce v důsledku určitých neaktuálních nebo příliš kazuistických požadavků přerušen. Tím by mohlo dojít k ohrožení energetické bezpečnosti České republiky a zabránění dosažení klimatických cílů.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Při přípravě novely byl zkoumán soulad především s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“), a dále s usnesením České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „Listina“).
Předložený návrh zákona respektuje Čl. 2 odst. 4 Ústavy („Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“) a Čl. 79 odst. 3 Ústavy („Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.“). Návrh zákona dále respektuje tyto články Listiny:
· Čl. 2 odst. 3 („Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“),
· Čl. 4 odst. 1 („Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“),
· Čl. 26 odst. 1 a 2 („Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ a „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“).
Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje ostatní práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
Zároveň jsou respektovány obecné principy výhrady zákona a výkonu státní moci pouze na základě zákona a v jeho mezích.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii, Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii ani s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie (např. zásadou právní jistoty, proporcionality a zákazem diskriminace).
Atomový zákon provádí transpozici následujících právních předpisů Euratomu a EU:
· Směrnice ze dne 5. března 1962 o volném přístupu ke kvalifikovaným povoláním v oblasti jaderné energie.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu.
· Směrnice Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole.
· Směrnice Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení.
· Směrnice Rady 2011/70/Euratom ze dne 19. července 2011, kterou se stanoví rámec Společenství pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem.
· Směrnice Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě.
· Směrnice Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom.
· Směrnice Rady 2014/87/Euratom ze dne 8. července 2014, kterou se mění směrnice 2009/71/Euratom, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení.
Atomový zákon dále adaptuje český právní řád požadavkům následujících nařízení:
· Nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22. prosince 1987, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace.
· Nařízení Rady (Euratom) č. 1493/93 ze dne 8. června 1993 o přepravě radioaktivních látek mezi členskými státy.
· Nařízení Komise (Euratom) č. 302/2005 ze dne 8. února 2005 o uplatňování dozoru nad bezpečností v rámci Euratomu.
· Nařízení Rady (ES) č. 733/2008 ze dne 15. července 2008 o podmínkách dovozu zemědělských produktů pocházejících ze třetích zemí po havárii jaderné elektrárny v Černobylu.
· Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití, v platném znění.
· Nařízení Rady (ES) č. 1048/2009 ze dne 23. října 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 733/2008 o podmínkách dovozu zemědělských produktů pocházejících ze třetích zemí po havárii jaderné elektrárny v Černobylu.
Atomový zákon transponuje také předpis 2008/312/Euratom: Rozhodnutí Komise ze dne 5. března 2008, kterým se zavádí standardní dokument pro dozor nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a její kontrolu podle směrnice Rady 2006/117/Euratom (oznámeno pod číslem K (2008) 793) a Rozhodnutí Rady ze dne 14. prosince 1987 o opatřeních Společenství pro včasnou výměnu informací v případě radiační mimořádné situace (87/600/Euratom).
Mimoto atomový zákon reflektuje i doporučení, např. doporučení Komise 2000/473/Euratom ze dne 8. června 2000 o uplatňování článku 36 Smlouvy o založení Euratomu týkající se monitorování úrovní radioaktivity v životním prostředí pro účely hodnocení ozáření obyvatelstva jako celku, která jsou relevantní z hlediska správného zajištění soustavy bezpečností a zabezpečení a potřebná k dosažení minimální harmonizace podmínek v Euratomu.
Navrhovaná novela nezasahuje do již provedené transpozice výše uvedených předpisů či adaptace na ně. V některých případech tuto transpozici oproti stávajícímu stavu upřesňuje, aby lépe odpovídala průběžně získaným zkušenostem s transpozicí v celé EU. Jedná se však vždy o oblasti, u kterých je dlouhodobě konstatována správná implementace, pouze se přistupuje k jejímu zlepšení (např. k tématu sledování tritia v pitné vodě, ochrany posádek kosmických lodí před kosmickým zářením apod.).
6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Atomový zákon adaptuje český právní řád na množství mezinárodněprávních úprav a promítá do něj i řadu předpisů z kategorie „soft law“, ať již pocházejících z dílny mezinárodních vládních organizací (MAAE, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – dále jen „OECD“) nebo odborných institucí (ICRP, WENRA).
MAAE vydává bezpečnostní standardy, které odrážejí mezinárodní odborný konsenzus. Nejsou sice právně závazné pro členské státy MAAE, patří mezi tzv. mezinárodní „soft law“, ale jsou široce respektovány a významně ovlivňují právní kulturu všech členských zemí agentury. Jsou vydávány ve třech úrovních jako Safety Fundamentals, Safety Requirements a Safety Guides. Pro Českou republiky lze tyto standardy považovat za politicky závazné, neboť se zavázala, přistoupením k MAAE, k jejich zohlednění ve svém právním a regulatorním rámci.
Atomovým zákonem jsou zohledněny následující mezinárodní smlouvy:
a. Úmluva o jaderné bezpečnosti, podepsaná ve Vídni dne 17. 6. 1994 (vyhlášena pod č. 67/1998 Sb.),
b. Společná Úmluva o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým jaderným palivem a o bezpečnosti při nakládání s radioaktivními odpady, podepsaná ve Vídni dne 30. 9. 1997,
c. Smlouva o nešíření jaderných zbraní, podepsaná v Moskvě, Washingtonu a Londýně, dne 1. 7. 1968 (vyhlášena pod č. 61/1974 Sb.),
d. Smlouva o zákazu umisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jeho podzemí, podepsaná v Moskvě, Washingtonu a Londýně dne 11. 2. 1971 (vyhlášena pod č. 62/1974 Sb.),
e. Dohoda mezi vládou České republiky a Přípravnou komisí Organizace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek o provádění činností, včetně postcertifikačních činností, vztahujících se k mezinárodním monitorovacím zařízením Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, podepsaná ve Vídni dne 13. 11. 2002 (vyhlášena pod č. 94/2006 Sb.m.s.),
f. Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů, podepsaná ve Vídni dne 26. 9. 1979, (vyhlášena pod č. 114/1996 Sb. a pod č. 27/2007 Sb.m.s.),
g. Úmluva o ochraně pracovníků před ionisujícím zářením (č. 115) Mezinárodní organizace práce (vyhlášena pod č. 465/1990 Sb.).
Navržená novela přísně zachovává dosaženou úroveň transformace mezinárodních požadavků. Mimoto reaguje také na nálezy a rozhodnutí Zasedání smluvních stran (Meeting of the Parties) Aarhuské úmluvy, dle nichž je nutné připustit účast veřejnosti a její zapojení v řízeních prováděných na základě atomového zákona. Tomuto tématu se novelizace věnuje v otázkách účastenství a informování veřejnosti o zahájených řízeních a některých dalších skutečností významných z hlediska zajišťování bezpečnosti. Celkově dochází novelou k posílení transparentnosti a otevřenosti postupů podle atomového zákona, čímž by mělo být požadavkům Aarhuské úmluvy vyhověno (více viz zvláštní část této zprávy).
Navrhovaný zákon je zcela v souladu s mezinárodním právem.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava nemá z hlediska hospodářského a finančního dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Novela předpokládá změny ve stanovení poplatků za ukládání radioaktivního odpadu, ovšem konkrétní částky budou stanoveny navazujícím nařízením vlády. Celkově se předpokládá posílení příjmů tzv. jaderného účtu.
Dále lze předpokládat zvýšení příjmů v oblasti tzv. poplatků na odbornou činnost úřadu, neboť se rozšiřují o nový segment, poplatek za předběžnou informaci (činící 500 000,- Kč). Konkrétní příjem státního rozpočtu však bude záviset na počtu požadavků o tuto informaci, nejedná se tak o stabilní a přesně vyčíslitelný objem prostředků. Nicméně poplatek bude žádoucím příspěvkem k úhradě nákladů SÚJB na výkon odborně značně náročné činnosti.
Navrhovaná úprava má pozitivní dopad na podnikatelské prostředí, neboť v mnoha ohledech snižuje dosavadní administrativní zátěž. Dochází k řadě zjednodušení (opuštění některých dosavadních ohlašovacích povinností, rušení některých typů povolení, digitalizace, resp. využití portálu k podáním atd.). Konkrétní roční úsporu je obtížné aktuálně vyčíslit, bude však pravděpodobně v řádech jednotek milionů Kč.
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí,
Navrhovaná právní úprava nemá sociální dopady včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Dopad navržené novely na životní prostředí je jednoznačně pozitivní, neboť vhodnější implementací Aarhuské úmluvy vzniknout širší možnosti ochrany práva na příznivé životní prostředí. Některé konkrétní novelou zaváděné instituty pak mohou k příznivému životnímu prostředí přímo přispět, např. zavedení systému řízení zastarávání jaderných zařízení.
9. Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady na oblast ochrany soukromí a osobních údajů.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. Navrhovaná právní úprava je v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, který upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů, a rovněž s nařízením (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.
Navrhovaná právní úprava respektuje právní rámec ochrany a zpracování osobních údajů a jeho jednotlivé parametry.
Konkrétně lze konstatovat, že v oblasti zpracování osobních údajů se novela dotýká pouze okruhu údajů vedených ve státních evidencích a z nich čerpaných orgány státní správy za účelem regulace nebo kontroly. Tyto údaje jsou nezbytné ke správné identifikaci subjektu údajů a dosavadní praxe prokázala, že jejich okruh je potřeba rozšířit o datum narození. Vždy se však jedná o zpracování nezbytně nutné, prováděné minimalisticky a s jasně stanoveným účelem a dobou zpracování (a uchování). Novelou je také část evidencí přesouvána z veřejného do neveřejného režimu, čímž je zajištěna vyšší míra ochrany soukromí subjektů údajů.
Částečnou deregulací (zrušením některých typů povolení a ohlašování některých činností) bude v praxi docházet ke snížení rozsahu dotčených subjektů údajů a tím také k nižší míře zpracování osobních údajů.
10. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nezakládá, vzhledem ke svému technickému obsahu, žádná korupční rizika. Navíc, ani za současné právní úpravy nelze konstatovat, že by byla nějaká korupční rizika identifikována.
Přiměřenost
Úprava byla vytvořena ve spolupráci se stakeholdery – nejvýznamnějšími adresáty zákona, odbornými společnostmi a vědecko-výzkumnými institucemi. Zapojeny byly i dotčené resorty a byla provedena i neformální veřejná konzultace. Úprava je tedy výsledkem kompromisního přístupu a odpovídajícím způsobem zohledňuje dotčené společenské zájmy, aniž by byl kterýkoliv zvýhodňován či naopak. Všechna zvolená opatření jsou přiměřená množině vztahů, které mají upravovat.
Jednoznačnost
V průběhu přípravy návrhu byla textace návrhu precizována s cílem dosáhnout maximálně možné jednoznačnosti právní úpravy, a tedy vysoké míry právní jistoty. Ta ostatně, jak uvádí i zvláštní část této zprávy, byla v řadě případů hlavním účelem prováděných úprav.
Standardnost
Novela nepřichází s žádným nestandardním řešením. Většina jejich bodů vychází ze zavedené praxe a mezinárodních zkušeností a doporučení. Je vždy respektováno již starší, existující a aplikací prověřené řešení a úpravy jsou prováděny tak, aby bylo do stávajícího textu zasahováno pouze nezbytně a způsobem vyhovujícím dosavadním přístupům. Návrh je zcela standardní a odpovídá i požadavkům veřejného zájmu.
Motivace ke korupci v regulované oblasti
Úpravou nedochází ke zvětšení objemu povinností ze strany stakeholderů. Naopak, novela přináší v řadě případů zmírnění dosavadní regulace, a připouští nové alternativy dosavadních postupů, ale vždy na bázi nediskriminace a preference veřejného zájmu. Novela nastavuje požadavky tak, aby nebylo možné zjednat adresátovi jakoukoliv výhodu.
Rozhodování
Rozhodování o právech a povinnostech osob nevykazuje nový korupční potenciál. Některé rozhodovací pravomoci jsou navíc opouštěny. Je doplňována možnost výjimky ze zákonného režimu, ovšem podmínky užití této výjimky jsou záměrně stanoveny velmi přísně, aby taková výjimka musela být vždy relevantně a objektivně odůvodněna okolnostmi. Navíc jsou podmínky vedení daného správního řízení standardní a je připuštěna plná veřejná kontrola rozhodování.
Rozhodovací pravomoc
Rozhodovací pravomoci zůstávají stanoveny jako v dosavadní právní úpravě, která nevykazuje žádný korupční potenciál.
Kontrolovatelnost rozhodování
Nově jsou zaváděny nástroje ke zvýšení transparentnosti a možností veřejné kontroly – informování o zahájených řízeních, informování o provedených periodických hodnoceních bezpečnosti a rozšíření možnosti účastenství v řízeních.
Odpovědnost
Odpovědnosti v rámci rozhodování a jiných úředních činností jsou nastaveny standardně a jednoznačně. Zákon (a novela) v tomto nevybočují ze standardních správně-právních norem. Rozhodování je svěřeno oprávněným úředním osobám ve smyslu správního řádu, kontroly inspektorům SÚJB, což odpovídá praxi trvající desítky let a nevykazující korupční potenciál.
Opravné prostředky
Opravné prostředky nejsou novelou dotčeny, budou tedy probíhat ve standardním správně-právním režimu.
Transparentnost
Transparentnost dosavadní právní úpravy je novelou navyšována, jednak vyšší mírou přístupu veřejnosti k informacím o činnostech vykonávaných SÚJB, dále také vyšší mírou digitalizace a otevření řízení o vydání povolení širšímu okruhu účastníků.
Významnost korupčních rizik
Celkově se návrhem nezvyšuje pravděpodobnost, že dojde ke korupčnímu jednání. Korupční rizika lze v případě této novely hodnotit jako extrémně nízká.
Eliminace korupčních rizik
Jelikož nebyla identifikována možná korupční rizika plynoucí z navrhované úpravy, nejsou navrhována opatření k jejich eliminaci.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá vztah k bezpečnosti nebo obraně státu, nemá tedy na ně žádný dopad.
12. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná úprava nemá žádné přímé dopady na rodiny.
13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná úprava nemá žádné územní dopady ani dopady na územní samosprávné celky.
14. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se Zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:
1. budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default),
1. maximální opakovatelnost a znuvupoužitelnost údajů a služeb,
1. budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením,
1. sdílené služby veřejné správy,
1. konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy,
1. mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru,
1. ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR),
1. otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government),
1. technologická neutralita,
1. uživatelská přívětivost.
Zásady č. 1–10 jsou navrhovanou právní úpravou dotčeny v části týkající využívání portálu k podávání některých podání a jiných forem komunikace vůči SÚJB (§ 28 odst. 5). Tento přístup pozitivně rozvíjí zásady digitálně přívětivé legislativy.
15. Výjimka z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace (RIA)
Navrhovaná právní úprava je z převážné míry legislativně technická a transformující do českého práva mezinárodní požadavky, a tedy má výjimku z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace (RIA).
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
ČÁST PRVNÍ
změna zákona č. 263/2016 Sb.
K Čl. I
K bodu 1 (§ 1 odst. 2 písm. a))
Novelizační bod upřesňuje předmět úpravy zákona a v souladu se směrnicí Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě, vylučuje z regulace pouze situace, kdy je minerální voda užívána k pití, vaření, přípravě potravin nebo k použití v domácnosti (čl. 3 odst. 2 písm. a) ve spojení s definicí „vody určené k lidské spotřebě“). Ostatní situace, kdy je využívána, např. v lázeňství, nejsou touto směrnicí regulovány a naopak, protože mohou mít významnější dopady na lidské zdraví a není proto z hlediska veřejného zájmu na ochraně veřejného zdraví žádoucí je z regulace vylučovat, spadají do režimu směrnice Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom.
Praktická zkušenost naopak ukázala, že takové situace musí být podrobeny důkladnému dohledu státu, protože mohou mít masovější charakter a výraznější dopady na zdraví jednotlivců.
K bodu 2 (§ 1 odst. 2 písm. d))
Je doplňováno nové ustanovení reflektující výluku z působnosti dle čl. 3 písm. b) směrnice Rady 2013/59/Euratom. Dosavadní právní úprava vycházela z praktického stavu, kdy obyvatelé České republiky nejsou takovým extrémním formám ozáření vystavováni, tudíž nebyla potřeba výslovné reglementace. S postupem doby však nelze vyloučit, že budou realizovány lety tohoto typu a je třeba stanovit, zda a za jakých podmínek mají být členové posádek chráněni, resp. že ostatní obyvatelé naopak chráněni nemusejí být, jak umožňuje tato výjimka, neboť dopady kosmického záření na ně jsou zanedbatelné.
K bodu 3 (§ 2 odst. 1 písm. g))
Text ustanovení je upřesňován v souladu s praktickými zkušenostmi tak, aby bylo zřejmé, co je považováno za transfer a následně regulováno státem (formou povinného ohlášení SÚJB). V praxi dochází k situacím, kdy je příslušná položka převezena do jiného státu nikoliv za obchodním účelem, s úmyslem převodu vlastnictví či držby, nýbrž pouze proto, aby jiná osoba s takovou položkou provedla nějakou související činnost, např. opravu, úpravu či uskladnění. I v takových případech, přestože vlastník se nemění, dochází k zásadní změně dispozice s položkou a roste možnost jejího využití k nežádoucím účelům. Je tedy nutné zajistit dohled státu nad takovým pohybem položky a dostatečnou informovanost o tom, kdo s položkou nakládá. Proto byla dosavadní definice pojmu transfer příliš úzká a některé významné situace nepokrývala.
Naopak není nezbytné, aby byl regulován pohyb položky v rámci téže osoby či jejích jednotlivých poboček, neboť se jedná stále o téhož, již prověřeného, držitele. Tento prvek nyní definice zdůrazňuje.
K bodu 4 (§ 2 odst. 3 písm. c) bod 3)
Kromě ověřování nezavedených metod, které je upraveno v zákoně č. 373/2016 Sb., o specifických zdravotních službách, a vyhlášce č. 410/2012 Sb., o lékařském ozáření, může lékařské ozáření probíhat i v rámci biomedicínského výzkumu. Takové ozáření dosud nebylo součástí režimu lékařského ozáření, přestože svou povahou pod něj plnohodnotně patří a vyžaduje zajištění adekvátní ochrany pacientů i pracovníků, a předpokládá to i směrnice Rady 2013/59/Euratom.
Definice tedy nově šířeji zahrne i tento typ ozáření a budou na něj plně dopadat regulatorní požadavky. Současně tím bude zpřesněna transpozice požadavků směrnice.
K bodu 5 (§ 2 odst. 3 písm. h) bod 1)
Definice nově upřesňuje dikci v souladu s požadavky praxe v tom směru, že se nahrazuje nedefinovaný termín „radiologické vybavení“ pojmem „radiologické zařízení“, který je definován zdravotnickou legislativou. Současně se upravuje slovosled, aby nevznikaly pochybnosti o vazbách v rámci poměrně komplexního textu.
Změna má přispět k jednoznačnosti a srozumitelnosti.
K bodu 6 (§ 2 odst. 3 písm. k)
V souladu s aktuálním a možným budoucím vývojem je do zákona doplňována transpoziční definice z čl. 4 bodu 95 směrnice Rady 2013/59/Euratom. Přestože až dosud neexistovala praktická potřeba chránit před ionizujícím zářením posádky kosmických lodí, resp. byly by chráněny v obdobném režimu jako posádky vysoko letících letadel, a to i bez výslovné zmínky v zákoně, moderní trendy naznačují, že bude možná potřeba takovou výslovnou úpravu mít, aby byl zákon pro praxi jednoznačný.
Změna je prováděna zejména kvůli úpravě § 93, kde je přidávána ochrana pro případ ozáření kosmických posádek.
K bodu 7 (§ 3 odst. 1 písm. f))
Na základě praktických zkušeností s aplikací stávajícího znění, kdy docházelo k výkladovým nejasnostem, je definice upravena tak, aby bylo jednoznačné, co činnost provádění osobní dozimetrie zahrnuje. Vzhledem k tomu, že jde o činnost, která vyžaduje povolení (viz § 9), je jednoznačné vymezení potřebné.
Kromě dílčích upřesnění a rozdělení do bodů z důvodu větší přehlednosti, je změna v poslední části definice, kde byl termín „posuzování dávek“ nahrazen přesnějším termínem „stanovování dávek“ a dikce byla rozvinuta pro upřesnění (v praxi činil výklad problémy zejména u pracovišť, kde je stanovení celkové dávky složitější, nejedná se o prostý „odečet z jednoho dozimetru“). Stanovování osobní dávky radiačního pracovníka kategorie A musí být dle § 78 ve většině případů prováděno osobním dozimetrem. Ale existují pracoviště, kde tomu tak není (pracoviště na povrchu, kde dochází i k jinému než zevnímu ozáření – např. ozáření z radonu; pro ty je možné stanovit dávku výpočtem), což je nutné definicí rovněž zohlednit.
K bodům 8 až 10 (§ 4 odst. 3 písm. b) až j))
Skupina novelizačních bodů doplňuje do atomového zákona definice, které jsou nezbytné pro jednoznačné stanovení požadavků na projekt jaderného zařízení, zajišťování kvality systémů, konstrukcí a komponent, ze kterých se skládá, a předcházení nehodám a haváriím.
Pojem „zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost“ byl dosud používán v atomovém zákoně bez bližší specifikace a užívala jej ve značném rozsahu také prováděcí vyhláška č. 329/2017 Sb., o požadavcích na projekt jaderného zařízení. Pro praxi tudíž nebylo zřejmé, o jakou skupinu zařízení se jedná, z čehož vyplývala také nejasnost, jaké požadavky na jejich spolehlivost mají být uplatňovány. Nově je definice, resp. kategorizace těchto zařízení v zákoně uváděna.
Dále jsou doplňovány definice vymezující související pojmy a instituty, s nimiž tato oblast právní úpravy pracuje. Zákonu je tak pro praxi dodáváno na jednoznačnosti. Definice jsou převzaty z původní prováděcí právní úpravy vyhláškou č. 329/2017 Sb., o požadavcích na projekt jaderného zařízení bez zásadních věcných změn.
Celá tato úprava dále nachází využití v novelizovaném § 43, který obsahuje definice změn v jaderné oblasti a tím současně vymezuje, které změny (u kterých zařízení) podléhají povolením ze strany SÚJB a které naopak jen různým formám ohlášení. Detaily pak stanoví prováděcí předpis, jmenovitě vyhláška č. 21/2017 Sb., o zajišťování jaderné bezpečnosti jaderného zařízení.
K bodu 11 (§ 5 odst. 4)
Novelizované ustanovení obsahuje základní princip ochrany před ionizujícím zářením a před negativními účinky využívání jaderné energie, a to princip primární odpovědnosti za zajištění bezpečnosti na straně provozovatele nebezpečné činnosti. Ten plyne z požadavků mezinárodních úmluv (např. Úmluva o jaderné bezpečnosti) a doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Důvodem změny právní úpravy je skutečnost, že obdobný princip je vyžadován také v oblasti zabezpečení, tzn. „nuclear security“, ochrany před krádeží, sabotáží a jinými protiprávními a škodlivými aktivitami vůči jaderným materiálům a jaderným zařízením. Také tento princip plyne z požadavků mezinárodních úmluv (tj. Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení) a doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (například Code of Conduct on the Safety and Security of Radioactive Sources či Nuclear Security Recommendations on Physical Protection of Nuclear Material and Nuclear Facilities (INFCIRC/225/Revision 5)), ovšem doposud nebyl v českém právním řádu reflektován. Tuto skutečnost mimo jiné konstatovala mezinárodní kontrolní mise IPPAS v roce 2021. Záměrem je zajištění tohoto základního mezinárodního principu tak, aby primární odpovědnost za zajištění zabezpečení spočívala na provozovateli (držiteli povolení) a ten ji nesměl převést na jinou osobu.
K bodům 12 a 13 (§ 5 odst. 8)
Novelizační body upřesňují princip tzv. odstupňovaného přístupu tak, aby odpovídal doporučením Mezinárodní agentury pro atomovou energii a potřebám praxe. Protože regulatorní požadavky nemohou být stanovovány vždy pouze preskriptivně, je nutné umožnit adresátovi normy, aby sám určil vhodný způsob jejich naplnění v mezích daných právní úpravou. Přesto je nutné určit určitá vodítka, jak by měl postupovat, aby byla bezpečnost adekvátně zajištěna.
Odstupňovaný přístup je v bezpečnostním slovníku Agentury definován jako postup nebo metoda, při níž přísnost kontrolních opatření a podmínek, které mají být uplatněny, odpovídá v proveditelné míře pravděpodobnosti a možným důsledkům ztráty kontroly a úrovni rizika s ní spojeného. Použití odstupňovaného přístupu má zajistit, aby potřebné úrovně analýz, dokumentace a opatření odpovídaly velikosti případných radiologických a neradiologických rizik, povaze a zvláštním charakteristikám zařízení a fázi životního cyklu zařízení.
Radiologické riziko, které dané zařízení představuje, je závislé na různých faktorech, jednak na typu zařízení a jeho charakteristikách, ale také na jaderném materiálu nebo radioaktivním odpadu, které je zdrojem štěpných produktů a ionizujícího záření. Kromě typu jaderného materiálu ovlivňuje velikost rizika také jeho množství, neboť více materiálu představuje větší potenciál štěpných produktů a ionizujícího záření.
Dalším faktorem, který je třeba brát v potaz je charakter činností, které mohou mít různým vliv na riziko s nimi spojené.
Nové znění má napomoci regulaci nových jaderných zařízení (nové jaderné zdroje, SMR), jejichž detailní právní úprava není zatím možná z důvodu neznalosti použité technologie. Odstupňovaný přístup připustí jejich použití, aniž by se snížila úroveň požadované ochrany před riziky, která z nich mohou plynout.
K bodu 14 (§ 5 odst. 9)
Jedná se o mezinárodní požadavek plynoucí z doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii ke vzájemnému souladu a nekompromitování bezpečnosti, zabezpečení a záruk (nešíření jaderných zbraní), tzn. mezinárodně uznávaného konceptu „3 S“ (safety, security, safeguards). Opatření z těchto tří oblastí mohou svými účely směřovat rozporuplně či protichůdně (transparentnost vs. utajení, omezení vstupu vs. potřeba rychlé evakuace množství osoba atd.), ale vždy je nezbytné je sladit tak, aby nedocházelo k negativnímu ovlivňování.
Slovní spojení „v rozumně dosažitelné míře“ je použito v souladu s terminologií používanou na jiných místech atomového zákona a zohledňuje skutečnost, že tyto principy nelze dát vždy reálně do úplného souladu a mohou jít proti sobě. Tento princip musí být reflektován ji v prvotní fázi při navrhování opatření, která mají vliv na jeden z těchto prvků, ale pak I dále v rámci implementace těchto opatření. Doposud atomový zákon upravoval jen povinnosti v rámci těchto jednotlivých prvků. Tímto ustanovením dochází k jejich vzájemné integraci a nutnosti zvažování všech těchto prvků. Princip vzájemné integrace všech tří prvků vychází z mezinárodních doporučení, například Fundamental Safety Principles, IAEA Safety Standards Series No. SF-1, Nuclear Security Recommendations on Physical Protection of Nuclear Material and Nuclear Facilities (INFCIRC/225/Revision 5), Code of Conduct on the Safety and Security of Radioactive Sources... Nutnost explicitně zavést tento princip do české legislativy rovněž zdůraznila i mezinárodní mise IPPAS, která proběhla v České republice v listopadu 2021.
Adresát normy nesmí takovéto rozpory vedoucí k nevhodnému ovlivnění umožnit, resp. nesmí připustit snížení úrovně v důsledku prioritizace jiné oblasti.
K bodu 15 (§ 7 odst. 6)
Toto ustanovení, pocházející ze starší právní úpravy a mezinárodních úmluv (např. Smlouva o nešíření jaderných zbraní) a doporučení, má za cíl předcházet jakémukoliv převádění položek, které by mohlo vést k jejich zneužití k výrobě nebo vývoji jaderných zbraní. Smyslem je zakázat jakýkoliv přesun jaderné položky, který by byl v rozporu s mezinárodními závazky, nejen „transfer“, takže dosavadní znění bylo formulováno příliš úzce.
K bodu 16 (§ 7 odst. 7)
Zákaz přepravovat radioaktivní nebo štěpné látky v České republice poštou je v současné právní úpravě zakotven v bodu 80 přílohy č. 4 k vyhlášce č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky. Navrhuje se přesnější formulace tohoto ustanovení a jeho přesunutí do § 7 atomového zákona. Z hlediska systematiky a přehlednosti právní úpravy je žádoucí, aby byly veškeré zakázané činnosti v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření upraveny na jednom místě.
Navržená změna je žádoucí i z hlediska respektování výhrady zákona.
K bodu 17 (§ 9 odst. 1)
Novelizační bod přináší zásadní změnu v licenčním systému u činností s jaderným zařízením – zjednodušuje souslednost povolení tak, že u jaderných zařízení s jaderným reaktorem bude namísto dvou povolení (k fyzikálnímu spouštění a k energetickému spouštění) jediné – k uvádění do provozu. To se mimoto slučuje s uváděním do provozu jaderného zařízení bez jaderného reaktoru, takže výsledně bude pro tuto životní fázi, bez ohledu na typ jaderné zařízení, pouze jediné povolení – k uvádění do provozu jaderného zařízení.
Ke zjednodušení dochází z řady důvodů, z nichž mezi nejvýznamnější patří potřeba urychlení a zefektivnění licenčních procesů při nasazování nových jaderných zdrojů, včetně SMR. V návaznosti na změnu tohoto ustanovení se adekvátně mění i ustanovení týkající se správních lhůt (§ 19), čímž dochází k potenciálnímu zkrácení celkové doby správních řízení před zahájením samotného provozu. Dalším významným důvodem jsou praktické zkušenosti s aplikací současného systému, které odhalily těžkosti při vypracování dokumentace pro povolovanou činnosti – některé dokumenty nebylo možné zpracovat v plném rozsahu před zahájením příslušných řízení a vyčkávání, až budou předpoklady pro jejich zpracování naplněny, by vedlo ke značnému zdržení procesů. Praxe také ukázala, že k bezpečnému provedení těchto činností není dvou samostatných správních aktů potřeba a u některých zařízení je dokonce fáze energetického spouštění zcela nerelevantní, což však dosavadní znění nezohledňovalo (podkritický soubor). Současně novela opouští v dalších ustanovení institut zkušebního provozu, který ponechává v právní úpravě stavebního práva, kam věcně náleží.
Záměrem novely je přitom zefektivnění a zpružnění procesů, potažmo i snižování administrativní a byrokratické zátěže, aniž by však utrpěla bezpečnost. Takže adekvátní bezpečnostní požadavky, stanovené dále v zákoně (zejm. § 51 a 52 a příloha č. 1 zákona) zůstávají zachovány, pouze textace je přiměřeně upravena, aby nehovořila o rušených povoleních (ale stále zmiňovala příslušné fáze životního cyklu).
Úprava nenaráží na mezinárodní nebo unijní požadavky, neboť ty doposud stanovený licenční režim výslovně nevyžadují.
K bodu 18 (§ 9 odst. 2 písm. f) bod 8)
Legislativně technická změna spočívající ve vypuštění nadále nepotřebného textu. V § 68 nová úprava zcela odebírá povinnost provádění přejímacích zkoušek u otevřených radionuklidových zdrojů. Z toho důvodu již není třeba v § 9 stanovovat výjimku z povolovacího režimu pro provádění přejímací zkoušky na nich, protože nově se tato zkouška na těchto zdrojích vůbec nebude provádět.
K bodům 19 a 20 (§ 9 odst. 2 písm. f) bod 11)
Činnost související s vyhledáváním, identifikací a následným zajištěním nalezených zdrojů ionizujícího záření je specifická činnost vyžadující vysokou odbornost subjektů, které ji vykonávají. Zároveň je obtížně popsatelná s ohledem na širokou škálu situací, kdy bude vykonávána. V současnosti tuto činnost vykonávají subjekty, které jsou držiteli povolení k používání zdrojů ionizujícího záření.
Protože, jak výše uvedeno, se jedná o činnost specifickou a nikoliv rutinní používání zdrojů ionizujícího záření s předem známými vlastnostmi, je nově vyňata jako nový způsob nakládání se zdroji a vyžaduje tak samostatné povolení, což umožní přesněji klasifikovat požadavky kladené na osoby, které takovou činnost vykonávají. Tímto bude adekvátněji zajištěna potřebná úroveň radiační ochrany.
K bodu 21 (§ 9 odst. 2 písm. h) bod 1)
Dochází ke zmírnění regulatorního režimu tím, že u osobní dozimetrie je vyžadováno povolení pouze v případě radiačních pracovníků kategorie A, u kterých je nezbytné sledování dodržování limitů ozáření a jejichž dávky jsou vedeny v Centrálním registru profesního ozáření.
V případě pracovníků kategorie B, tedy méně vystavených riziku, se nejedná o činnost vyžadující povolení a dohled nad dávkami bude prováděn v souladu s Programem monitorování, který je součástí dokumentace pro povolovanou činnost, kterou vykonává zaměstnavatel takových pracovníků (u nichž se nepředpokládá možnost překročení limitu).
K bodům 22 až 24 (§ 9 odst. 2 písm. h) body 2 a 5 až 7)
Novelizace u všech dotčených bodů zdůrazňuje, že příslušné povolení je nutné i v případě, že je taková činnost prováděna pro vlastní potřebu. Přestože se obvykle jedná o činnost, která je poskytována jinému subjektu jako služba (kromě bodů 3 a 4), je nutné tuto potenciálně nebezpečnou aktivitu regulovat za jakýchkoliv okolností. To, zda je povolení třeba (i v případě vykonávání pro vlastní potřebu) bylo opakovaně předmětem diskuzí, proto byl do bodu 1 již dříve dán výslovný dovětek; totéž ale platí i pro body 2, 5 ,6 a 7 a je tedy novelou doplněno i na těchto místech textu.
U bodu 2 mimoto dochází k doplnění textu tak, aby bylo jednoznačné, že povolení je třeba nejen ke stanovování osobních dávek, ale také k jejich měření či k měření na pracovišti, neboť to je nezbytným předpokladem stanovení osobní dávky. Doplnění odstraní možnost nesprávného či neúplného výkladu povinností ze strany povinných osob.
U bodu 6 je dále odstraňováno omezení výlučně na přírodní radionuklidy, neboť regulatorní pozornost musí být dle předpisů EURATOMu zaměřena nejen na přírodní radionuklidy, ale také na obsah tritia, tzn. radionuklidu pocházejícího z lidské činnosti (z výpustí jaderných elektráren). Je přitom nezbytné, v zájmu zajištění kvality této činnosti a dohledu nad ní, aby také subjekty měřící a hodnotící obsah tritia ve vodě měly náležité povolení k dané činnosti od státu, resp. byly takto pod jeho dohledem.
K bodu 25 (§ 10)
Na základě zkušeností s praktickou aplikací je nutné lépe vyspecifikovat, jakých zdrojů se registrace týká, a to zejména v písmenu d). V něm bylo doplněno, že uvedené zdroje lze používat na základě registrace pouze v případě, že jsou používány k uvedenému účelu (tedy lékařskému, nelékařskému ozáření příp. ve veterinárních aplikacích), kdy jde o účel, ke kterému byly vyrobeny nebo jsou k němu užívány na základě dlouhodobé dobře popsané praxe.
Pokud by byly využívány k jiným účelům (např. technickým), je takové použití možné na základě povolení – v takovém případě bude činnost probíhat podle předložené dokumentace, kterou bude možno v procesu vydání povolení posoudit s ohledem na specifický účel používání.
Z legislativně technických důvodů a v zájmu vyšší srozumitelnosti je nahrazován celý text ustanovení.
K bodu 26 (§ 11 písm. a))
V současnosti se rozvíjí aplikace drobných zdrojů v medicíně (tzn. jde o lékařské ozáření). Vzhledem k tomu je třeba nově v této oblasti aplikovat přísnější režim, a to povolení, tak, aby celý léčebný proces (a tím i samotný zdroj) byl pod plnou kontrolou, činnost byla předem naplánována a došlo k minimalizaci možných rizik. Proto je navrhována výjimka z režimu ohlašování, čímž takto vyňaté činnosti automaticky přejdou do režimu povinného povolení dle § 9 odst. 2 písm. f) atomového zákona.
Úprava bude současně lépe odpovídat evropským právním předpisům, kdy je lékařskému ozáření věnována větší pozornost a jsou vyžadovány vyšší stupně státního dohledu (některé vyjmenované zdroje samozřejmě zůstávají v nižším režimu - registraci).
K bodu 27 (§ 11 písm. b))
Novelizace přináší návrh na zrušení povinnosti oznamovat transfery položek dvojího použití v jaderné oblasti v rámci EU. Ohlašování transferů vybraných položek v jaderné oblasti a jaderných materiálů by zůstalo zachováno v nezměněné podobě, především proto, že vybrané položky v jaderné oblasti a jaderné materiály podléhají mnohem širším kontrolním mechanismům a mezinárodním závazkům (státní záruka). V případě kontroly pohybů položek dvojího použití v jaderné oblasti pomocí transferů se jedná se o naprosto zbytečnou administrativní zátěž společností transferujících tyto položky v rámci EU.
Státy EU naplňují veškeré mezinárodní závazky vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, Zárukové dohody a Dodatkového protokolu a volný pohyb položek dvojího použití v jaderné oblasti v takovém případě nemá žádný případný negativní vliv na mezinárodní situaci v oblasti nešíření jaderných zbraní. Ohlašování transferů položek dvojího použití v jaderné oblasti tak nemá žádnou přidanou hodnotu zefektivňující nebo podporující kontrolu pohybu a výskytu jaderných položek a vedoucí případně k zabránění možnému zneužití těchto položek k nedeklarovaným účelům např. výroby zbraní hromadného ničení, případně k zabránění nebo omezení jejich dalšímu re-exportu do nežádoucích zemí.
Dále pak oznamovací 30denní lhůta představuje nesplnitelnou podmínku pro ohlašovatele, kteří např. potřebují nutně provést rychlý transfer položek dvojího použití v jaderné oblasti za účelem jejich servisu.
K bodu 28 (§ 14 odst. 3 a 4)
Novelizace doplňuje alternativní možnost prokázání bezúhonnosti, coby předpokladu výkonu státem regulovaných činností. Nově je připuštěno prokázání formou čestného prohlášení. V oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření je nutné tento aspekt sledovat, neboť se týká potenciálně velmi nebezpečných činností, na druhou stranu praxe SÚJB ukazuje, že až na výjimky hodlají tyto činnosti vykonávat osoby bezúhonné.
Povinné prokazování bezúhonnosti tak představuje do jisté míry zátěž pro obě strany a nadměrné nakládání s osobními údaji. V dané situaci lze považovat za dostačující, pokud žadatel (o povolení, o registraci) svoji bezúhonnost pouze prohlásí a SÚJB využije nahlédnutí do rejstříku trestů pouze tehdy, když vznikne pochybnost.
V době téměř úplné automatizace je navíc možné takové prohlášení učinit velmi jednoduše, na příslušném elektronickém formuláři.
K bodu 29 (§ 15 odst. 1 písm. a))
Odborná způsobilost je nově požadována pouze pro povolení k nakládání s jaderným materiálem. V případě dovozu nebo vývozu jaderné položky nebo průvozu jaderného materiálu a vybrané položky v jaderné oblasti, což jsou další povolované činnosti v oblasti nešíření jaderných zbraní, se jedná o činnosti významně méně odborně náročné, u nichž lze kvalifikační režim kladený na držitele povolení zmírnit.
K bodu 30 (§ 18 odst. 1 písm. a))
Novelizace navrhuje doplnění účelu použití, coby položky uváděné na žádosti o registraci k činnosti. Znalost účelu použití je nezbytná k posouzení odůvodnění činnosti a k posouzení, zda nemá jít o činnost vyžadující povolení (viz odůvodnění k bodu 26). Až dosud musel tuto informaci vyžadovat SÚJB od žadatelů dodatečně, což bylo oboustranně zatěžující.
K bodům 31 až 33 (§ 18 odst. 2)
Novela provádí změny textu zákona v návaznosti na zrušení povinnosti ohlašovat transfer položek dvojího použití v jaderné oblasti v § 11 písm. b) atomového zákona.
K bodu 34 (§ 19 odst. 1)
Bod navrhuje úpravu ustanovení tak, aby bylo konformní s mezinárodními požadavky, zejména Aarhuské úmluvy. V povolovacích řízeních v gesci SÚJB je řešeno značné množství různých aspektů, z nichž jen malá část má vztah k životnímu prostředí. Naopak řada z nich je bezpečnostně natolik problematická a zneužitelná, že není možné taková řízení ponechat v běžném režimu účastenství ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (jde přitom o národní bezpečnost, nikoliv o „bezpečnost“ ve smyslu ochrany životního prostředí nebo lidí). Z těchto důvodů byl tradičně přístup k účastenství v licenčních procesech podle atomového zákona restriktivní, stanovením výlučného účastenství omezeného jen na žadatele.
Nová textace má vést k tomu, aby se řízení, u nichž je to přijatelné, otevřela co nejširší možné účasti. Současně lze obtížně nalézt jednotící kritérium, takže se novela opírá o Aarhuskou úmluvu, jejímž předmětem je ochrana životního prostředí a obecně otázky s možným dopadem na životní prostředí (což vyjadřuje sama úmluva jasně). K připuštění širší účasti tedy dochází v případech, kdy může dojít k vlivům na životní prostředí, avšak současně tak, aby nedocházelo k redundancím a zatěžování výkonu státní správy vícenásobným posuzováním týchž zájmů různými orgány.
Pokud tedy bude paralelně k témuž záměru, vedle řízení podle atomového zákona, vedeno řízení jiné (obvykle stavební navazující na EIA), jsou zájmy ochrany přírody chráněny v něm a SÚJB pro něj uplatňuje vyjádření (viz § 208 a 228), které odráží jím chráněné zájmy a je materiálně obdobou jeho povolení. Veřejnost má touto cestou možnost, účastí v tomto paralelním řízení, se vyjadřovat i k zájmům chráněným atomovým zákonem (což se ostatně historicky děje). V takových případech se aplikuje část nové textace „je-li o činnosti vedeno řízení podle jiného právního předpisu“ – tzn. v takovém případě má být podle nového znění výlučné účastenství zachováno, protože zájmy veřejnosti se uplatní prostřednictvím onoho paralelního řízení (např. stavebního).
Ovšem v případě, kdy EIA nebo jiné řízení, ve kterém by se mohla veřejnost zapojit a uplatnit své zájmy, prováděno není, mohla by být výlučným účastenstvím porušována Aarhuská úmluva – může docházet k rozhodování o změnách záměru s dopady na životní prostředí (nikoli u všech je EIA požadována), aniž by se v řízení vedoucím k tomuto rozhodnutí připustila účast veřejnosti. Proto zákon nově připouští, že v takových případech se výlučné účastenství žadatele nepoužije a uplatní se standardní právní úprava účastenství v řízeních.
Podmínkou je, že současně existují nějaké prokazatelné vlivy na životní prostředí, jak vyplývá z Úmluvy (což bude posuzovat SÚJB paušálně po zahájení řízení nebo na podnět). Pokud SÚJB dospěje k závěru, že vlivy na životní prostředí v daném případě neexistují, pak platí výlučné účastenství i v těchto případech. Např. když dochází k povolení změny na jaderném zařízení s vlivem na fyzickou ochranu – paralelní řízení se nemusí vést (ale pokud jde současně např. o stavební práce, tak se obvykle vede) a žádné dopady na životní prostředí většinou z povahy věci neexistují („pouze“ dopady na národní bezpečnost).
K bodům 35 a 36 (§19 odst. 2 písm. c) a d))
Body provádějí textové změny v návaznosti na změnu § 9 odst. 1, tzn. sloučení povolení pro uvádění jaderného zařízení do provozu do jediného.
K bodům 37, 38 a 40 (§ 21 odst. 1 a 3)
Požadavky na přepravu radioaktivní nebo štěpné látky v atomovém zákoně a jeho prováděcím právním předpise, ve vyhlášce č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky, vycházejí především z principů obsažených v doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (dále jen „MAAE“), konkrétně z předpisů MAAE pro bezpečnou přepravu radioaktivních materiálů. Přeprava radioaktivních nebo štěpných látek probíhá nejen uvnitř státu, ale také mezi 2 nebo více zeměmi, a je proto žádoucí, aby rozhodnutí, která přepravy radioaktivních nebo štěpných látek povolují a stanovují jejich podmínky, měla jednotnou strukturu, byla jednoznačně identifikovatelná a obsahovala veškeré nezbytné informace. Do § 21 odst. 1 písm. e) atomového zákona se tedy, v souladu s aktuálně platným předpisem MAAE pro bezpečnou přepravu radioaktivních materiálů č. SSR-6 (Rev.1) (2018) (dále jen „MAAE SSR-6 rev.1“), vkládá ustanovení, které obsahové náležitosti povolení k přepravě rámcově vymezuje.
Konkrétní obsahové náležitosti jednotlivých druhů přepravy budou v souladu s nově navrženým zmocňovacím ustanovení v § 21 odst. 3 atomového zákona konkretizovány ve vyhlášce č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky. Doporučení uvést právní rámce České republiky do souladu s MAAE SSR-6 rev.1 bylo také jedním z výstupů mise IRRS (Integrovaná služba pro přezkum regulačního rámce) MAAE v roce 2023.
K bodu 39 (§ 21 odst. 2)
Změna zákona na tomto místě reaguje na výše vysvětlené změny § 9 odst. 1, resp. tamní vypuštění pododstavců c) a d), resp. sloučení všech postupů při uvádění do provozu jaderného zařízení pod jediný druh povolení SÚJB.
K bodu 41 (§ 22 odst. 1 písm. a))
Změna ustanovení je vyžadována praktickými potřebami, kdy žadatelé o nové rozhodnutí byli v právní nejistotě, zda a s ohledem nač mají odůvodnit svoji žádost. Uvedená nejasnost vedla k užívání tohoto institutu z ryze formálních důvodů nebo bez relevantního zdůvodnění, což vyžadovalo dodatečné výzvy k odstranění nedostatků žádosti nebo dokonce vedlo k zastavení řízení.
Nový právní stav by měl poskytnout SÚJB dostatečné vodítko v jeho diskreci, zda lze změnu dosavadního právního stavu provést. Současně je ponechán poměrně značný prostor pro to, aby byl institut uplatňován k řešení řady potřeb v různých oblastech působnosti atomového zákona.
K bodu 42 (§ 22 odst. 2)
Doplnění legislativního textu má za cíl vnést jistotu do průběhu řízení o vydání nového rozhodnutí. Přestože se z hlediska předmětu jedná o obdobu řízení o vydání povolení, povahou je možné jej nahlížet jako řízení sui generis, u něhož se uplatní standardní lhůty pro správní řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Reálně pak takové řízení co do náročnosti a objemu odborné a úřední činnosti může v řadě případů odpovídat běžnému řízení o vydání povolení. Pro tato řízení jsou atomovým zákonem stanoveny zvláštní procesní lhůty, které jsou delší, což vyžaduje náročnost těchto procesů.
Pokud by se u řízení o vydání nového rozhodnutí uplatňovaly standardní správní lhůty, tedy výrazně kratší, negativně by se to odráželo na kvalitě řízení a jeho výstupů. Proto je i u tohoto procesu nutno použít, resp. připustit, lhůty výrazně delší, odpovídající lhůtám podle § 19 atomového zákona.
K bodu 43 (§ 22 odst. 4 písm. a))
Novelizace má za cíl vyřešit dlouhodobý problém s „malými“ přeměnami právnických osob – držitelů povolení, které nemají žádné reálné dopady z hlediska mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přesto u nich dochází automaticky k zániku povolení. Zvláště větší obchodní společnosti v praxi provádějí během svého života řadu drobnějších přeměn, které nemohou mít žádné dopady na bezpečnost. Zánik povolení ex lege přitom dává smysl v případě přeměn, které zasahují organizační strukturu, zdroje, procesy a činnosti způsobem, který může mít dopady na bezpečnost.
V současné době těmito přeměnami dochází k automatickému zániku povolení, což je nejen zatěžující, ale může to mít i negativní dopady na bezpečnost. Je tedy nezbytné marginální přeměny z tohoto režimu vyloučit.
K bodu 44 (§ 24 odst. 3)
Navrhovaný bod provádí obdobnou změnu, jako v případě bodu 34 (§ 19 odst. 1), neboť dokumentace pro povolovanou činnost a její schvalování sleduje právní režim vydávání povolení k činnostem (je prováděna i v rámci téhož řízení, až na schvalování změn dokumentace).
K bodu 45 (§ 24 odst. 5)
V případě licenční dokumentace, která není schvalovaná, není vždy nutné provádět její posuzování ze strany SÚJB před jejím uvedením do praxe. V některých případech, nebo v případech méně významných změn, lze připustit posouzení dokumentace v delších či kratších odstupech nebo dokonce v pravidelných intervalech (např. jedou ročně). Přesto tím není jakkoliv ohrožována bezpečnost.
Momentálně takový postup zákon nepřipouští, což je oboustranně zatěžující a v některých případech i prakticky obtížně naplnitelné. Novela tedy směřuje k tomu, aby bylo možné v odůvodněných případech připustit i jiný model. Využívá k tomu faktu, že iniciální verze každého dokumentu je přikládaná k žádosti o povolení a posuzována v řízení o vydání povolení, takže je možné, aby SÚJB posoudil konkrétní okolnosti a závazně a vynutitelně v podmínkách povolení stanovil, jak by měl držitel povolení k takové dokumentaci přistupovat. V zásadě se bude jednat spíše o případy zmírnění zákonem stanoveného režimu, není ale vyloučeno ani užití přísnějšího požadavku.
K bodu 46 (§ 25 odst. 1 písm. d))
Ustanovení je doplňováno tak, aby osoba mající autorizaci zajistila nejen formální status takových pracovníků, tedy oprávnění k vykonávání daných činností (ve smyslu § 31 a násl.), ale současně dohlédla i na to, aby svoje povinnosti relevantně plnili. Jen tak lze zajistit, že povolovaná a registrovaná činnost jsou vykonávány bezpečně. Přestože se jeví, že taková skutečnost plyne z požadavku implicite, v praxi není adresáty chápána jednoznačně.
Uvedené má zajistit navržená vsuvka. S ní je současně spojena příslušná kvalifikace přestupku, takže tato povinnost bude adekvátně vynutitelná. Tento koncept, který klade odpovědnost na držitele povolení či registranta plně odpovídá mezinárodně uznávanému principu nedělitelné odpovědnosti za zajištění bezpečnosti.
K bodu 47 (§ 25 odst. 1 písm. e))
Dosavadní formulace ustanovení byla zvolena příliš úzce, neboť se omezovala pouze na „provoz“. Ten je ovšem pouze jednou z životních fází řady povolovaných či registrovaných činností a u jiných se nevyskytuje vůbec. V zájmu zajištění bezpečnosti je však nezbytné, aby byly technické a organizační podmínky k zajišťování bezpečnosti respektovány u všech povolovaných a registrovaných činností a zákon takovou povinnost výslovně vyžadoval.
Novelou má dojít k nápravě tohoto nedostatku dosavadní právní úpravy, doplněním zmínky o jakýchkoliv jiných relevantních činnostech.
K bodům 48 a 49 (§ 25 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. d))
Formulace až dosud ukládala všem držitelům povolení a registrantům povinnost vést evidenci radioaktivního odpadu. Ustanovení § 111 však tuto povinnost ukládá držitelům povolení k nakládání s radioaktivním odpadem a původcům takového odpadu. U jiných držitelů povolení a registrantů nedává takový požadavek smysl.
Text § 25 odst. 1 písm. h) (a v návaznosti i příslušného zmocnění) je v tomto směru redundantní a zmatečný a měl by být vypuštěn.
K bodu 50 (§ 26 odst. 1 písm. i))
K účinnému zajištění státní správy v působnosti atomového zákona potřebuje SÚJB vést řadu oficiálních evidencí. Mezi ně nově patří i tzv. národní radonová databáze obsahující informace o přírodních zdrojích ionizujícího záření, zejména radonu a jeho dceřiných produktech. Předmětem jsou dotčená obydlí nebo pracoviště a data o jejich sledování a shromažďování a vyhodnocování těchto údajů umožňuje SÚJB posuzovat celkovou situaci a přijímat koncepční rozhodnutí k zajištění radiační ochrany obyvatelstva.
Novelizační bod tedy doplňuje do výčtu vedených seznamů také seznam s těmito údaji.
K bodům 51 a 52 (§ 26 odst. 4 a 5)
V zájmu ochrany osobních údajů je nutné modifikovat „veřejnost“ a „neveřejnost“ seznamů vedených SÚJB. Seznam údajů o lékařském ozáření (písmeno d)) obsahuje informace o lékařských diagnózách a provedených vyšetřeních. Jako takový je žádoucí jej považovat dle odstavce 4 za neveřejný, protože bez dalšího může poskytnutí informací z něj vést k zavádějícím závěrům. Informace lze poskytnout v konkrétních odůvodněných případech, což připouští odstavec 5. Obdobné platí o seznamu osobních radiačních průkazů, z nějž je možné dovodit míru ozáření konkrétních pracovníků.
V seznamu údajů charakterizujících ozáření z přírodního zdroje záření jsou vedeny údaje o dávkách pracovníků, resp. o hodnotách naměřených v soukromých obydlích, které lze považovat za citlivé údaje, neboť mohou mít vliv na hodnotu majetku obyvatel. Rovněž u tohoto seznamu je tedy nezbytné zajistit jeho neveřejnost.
K bodu 53 (§ 26 odst. 6 a § 27 odst. 5)
V praxi se ukazuje, že řada oficiálních úkonů s osobními údaji vyžaduje k přesné identifikaci rovněž datum narození. Bez něj není možné např. ověřit vzdáleným přístupem bezúhonnost z Rejstříku trestů nebo některé osoby adekvátně ztotožnit, nemají-li např. přiděleno rodné číslo (vč. cizinců). Datum narození má mj. vypovídací hodnotu o věku jednotlivce, což má význam rovněž z pohledu účinků ionizujícího záření na něj.
Za tímto účelem je nezbytné evidovat a uchovávat i tento údaj. Z hlediska zpracování osobních údajů a požadavků GDPR jde o nezbytné zpracování za účelem výkonu státní moci a plnění úkolu veřejné správy. Současně jde o zpracování navrhované v nezbytném rozsahu a po přesně stanovenou dobu, kterou vymezuje odstavec 8. Údaje nejsou předávány do zahraničí a nedochází na jejich základě k automatizovanému rozhodování. Při samotném zpracování je plně zajištěna jejich administrativní a fyzická ochrana. Takové zpracování lze považovat za odůvodněné, účelné a splňující požadavky GDPR z hlediska prevence neadekvátního zasahování do práv subjektu údajů.
K bodu 54 (§ 27 odst. 1)
Obdobně jako u bodu 50 i v tomto případě jde o nové typy evidencí (rejstříků), které jsou nezbytné k bezpečnému vykonávání činností souvisejících s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření a jejich státní správě. Jmenovitě se jedná o evidenci osob, majících povinnosti z hlediska radiační ochrany, které však nepatří do skupiny držitelů povolení, registrantů nebo ohlašovatelů. U řady těchto osob zákon vyžaduje, aby prováděli monitorování radiační situace (např. přítomnost radionuklidů v pitné vodě) a následně ohlašovali určité skutečnosti Úřadu a je nezbytné, aby je Úřad dokázal ztotožnit a sledovat, zda svoji povinnost splnili. Podobně u kontrolovaných osob musí SÚJB udržovat adekvátní přehled, kdo byl či má být vystaven kontrole, aby byl schopen provádět odpovídající kontrolní činnosti a související analytické a hodnotící práce.
Také v tomto případě jde z hlediska zpracování osobních údajů a požadavků GDPR o nezbytné zpracování za účelem výkonu státní moci a plnění úkolů veřejné správy. Současně jde o zpracování navrhované v nezbytném rozsahu a po přesně stanovenou dobu, kterou vymezuje odstavec 7. Údaje nejsou předávány do zahraničí a nedochází na jejich základě k automatizovanému rozhodování. Při samotném zpracování je plně zajištěna jejich administrativní a fyzická ochrana. Takové zpracování lze považovat za odůvodněné, účelné a splňující požadavky GDPR z hlediska prevence neadekvátního zasahování do práv subjektu údajů.
K bodu 55 (§ 28 odst. 1 písm. a))
Návrh ustanovení představuje významný krok v transparentnosti procesů podle atomového zákona, když předpokládá zveřejňování informací o zahájených řízeních ve věcech týkajících se využívání jaderné energie. Ta mohou mít významné dopady na životní prostředí a jsou zpravidla objektem zájmu nevládních organizací i veřejnosti.
Zveřejnění informace umožní zájemcům zjistit, zda mohou být dotčena jejich práva, popř. životní prostředí, a uplatnit svá práva, ať již vůči procesům vedeným SÚJB (viz nově navrhovaná úprava účastenství) nebo vůči jiným procesům, které mohou paralelně probíhat. Současně, zvýšením informovanosti, se veřejnosti jednodušeji zpřístupňuje možnost požadovat informace, konzultovat s Úřadem nebo s jinými institucemi, potažmo i možnosti kontaktu se samotným žadatelem o povolení, např. provozovatelem jaderného zařízení.
Navrhovanou změnou bude také lépe naplňován duch Aarhuské úmluvy, jakož i požadavky legislativy EURATOMu na zapojení veřejnosti do jaderných procesů.
K bodu 56 (§ 28 odst. 1 písm. d))
Oprava textu zákona. SÚJB fakticky zveřejňuje informace o ohlašovatelích, nikoliv o ohlášení jako takových.
K bodu 57 (§ 28 odst. 1 písm. f))
Doplnění nového druhu uveřejňované informace reaguje na nálezy související s implementací Aarhuské úmluvy. Ty zdůrazňují potřebu umožnit veřejnosti zapojení do procesů, které mohou mít vliv na životní prostředí. Přestože periodické hodnocení bezpečnosti není takovým procesem, dokonce není vůbec formálním procesem státu a jde toliko o interní hodnocení prováděné držitelem povolení, jehož výsledky jsou SÚJB pouze oznamovány pro informaci, mohou jeho výsledky vést k tomu, že je odhalen nedostatek v činnosti, který následně vyžaduje zahájení a provedení příslušných formálních procesů – např. o povolení změny, uložení opatření k nápravě, schválení změny dokumentace nebo o vydání nového rozhodnutí o udělení povolení. SÚJB, pakliže jsou dány relevantní právní důvody, nemůže takové zjištění ignorovat a musí příslušné řízení v duchu obecných správních principů zahájit.
Zveřejnění informace o provedeném periodickém hodnocení bezpečnosti má umožnit veřejnosti, aby posoudila situaci a v případě, že uvidí potřebu takových navazujících formálních procesů, aby je u SÚJB iniciovala. Také tyto podněty musí SÚJB ve své činnosti zohlednit. Zveřejněná informace může mimoto vést k podrobnějším a adresným žádostem o další informace. Do následujících navazujících procesů, o nichž má podněcovatel právo být informován, se může pokusit zapojit na základě pravidel upravujících účastenství (a novelou atomového zákona rozšiřovaných).
K bodu 58 (§ 28 odst. 5)
Nový odstavec má v duchu posledního vývoje digitalizace veřejné správy umožnit komunikaci mezi SÚJB a veřejností prostřednictvím portálového řešení. Jedná se o speciální právní úpravu vůči zákonu č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, která z jím nabízených cest sdělování informací SÚJB volí portálové řešení.
Tento přístup je vybírán na základě dosavadních zkušeností, kdy klienti SÚJB v některých agendách toto řešení vyžadují.
K bodu 59 (§ 29 odst. 3 písm. j))
Je navrhována reformulace dosavadního znění, která lépe vyhovuje mezinárodním závazkům české republiky, zejména doporučením Mezinárodní agentury pro atomovou energii, tím, že zdůrazňuje potřebu integrace všech požadavků, které mohou přispívat k zajišťování bezpečnosti.
K bodu 60 (§ 30 odst. 7)
Důvodem vyškrtnutí termínu zabezpečení z definice kultury bezpečnosti je zavedení nového samostatně stojícího institutu kultury zabezpečení v novém § 159a. V tomto ustanovení nově bude tento pojem přesně definován a budou zde vymezeny základní povinnosti v rámci dodržování kultury zabezpečení. Vyčlenění kultury zabezpečení a její rozpracování je založeno na doporučeních mezinárodní mise IPPAS, která proběhla v České republice v listopadu 2021. V rámci mezinárodního posouzení české legislativy bylo zjištěno, že dosavadní přístup spočívající v zahrnutí kultury zabezpečení do širšího výkladu kultury bezpečnosti není zcela v souladu s mezinárodní praxí.
Kultura zabezpečení je koncept, který vychází z mezinárodně závazné revidované Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení, která stanoví, že všechny organizace, které se podílejí na implementaci fyzické ochrany, by měly dávat patřičnou přednost kultuře zabezpečení potřebné k její účinné implementaci v rámci celé organizace, jejímu rozvoji a udržování. Kultura zabezpečení musí být dále provázána s kulturou bezpečnosti, ale z toho důvodu, že právní regulace zabezpečení je založena na jiných základech (cílí na regulaci úmyslného jednání člověka vůči jadernému materiálu, jadernému zařízení či radionuklidovému zdroji), než je úprava jaderné bezpečnosti či radiační ochrany a aby se kultuře zabezpečení přidělil dostatečný význam, který je vyžadován mezinárodními dokumenty, vyčleňuje se výslovně z pojmu kultura bezpečnosti a její regulace je upravena v části zákona, která pojednává o zabezpečení.
K bodům 61 až 66 (§ 34 až 40)
Novelou atomového zákona je v § 228a (viz bod 235) zaváděn institut předběžné informace. Děje se tak v návaznosti na aktuální potřeby praxe, zejména v oblasti využívání jaderné energie a zvažovaného uvedení nových jaderných zdrojů. Nové technologie a relativně rychlý postup jejich nasazení přinášejí řadu odborných a technologických nejistot na straně budoucího provozovatel i státu. Řadu faktických kroků je přitom nezbytné učinit s předstihem, nežli je k dispozici komplexní suma informací umožňující v plném rozsahu ze strany státu posoudit, zda je možné a bezpečné dané zařízení umístit, vystavět a provozovat. Jedná se například o zajišťování komponent s dlouhou dobou výroby, jejichž obstarávání je nutné zahájit řadu let před zahájením výstavby in situ, neboť v opačném případě by se celý postup výstavby a uvádění do provozu značně prodlužoval. Za tímto účelem je potřebné před provedením příslušných řízení provést konzultace k vyjasnění, zda informace a podklady pro příslušné řízení, resp. i technologie, zařízení nebo lokalita, které jsou v informacích zachyceny, mohou být dostačující a odborně vyhovující.
V komentovaných bodech se zavádí zpoplatnění žádosti o předběžnou informaci, protože v řadě případů může být v rámci vydávání předběžné informace posuzován podklad značně blízký finální verzi určené pro posouzení v rámci následujícího správního řízení a samotné hodnocení tak může do velké míry předjímat následující hodnocení v rámci řízení o vydání povolení a posléze být v rámci správního řízení i využito, tzn. její zpracování může být odborně, zdrojově a časově velmi náročné. Poplatek má v tomto případě jednoznačně roli úhradovou, neboť podání předběžné informace je činností přesahující rámec běžných správních aktivit a bude zpravidla vyžadovat nalezení potřebných dodatečných odborných kapacit, a to i formou pořízení externí odborné podpory (tj. nákupem odborných služeb).
Povahou je poplatek totožný s poplatky na odbornou činnost Úřadu, které již atomový zákon zná (§ 34 a násl.). Smyslem je zajistit účinný výkon státní správy v oblasti mírového využívání jaderné energie dostatečnými finančními zdroji, což navazuje na závazky plynoucí pro ČR z mezinárodních úmluv (např. Úmluva o jaderné bezpečnosti), ale také z práva EURATOMu. Je proto účelné a systematické zařadit tento typ platby mezi poplatky na odbornou činnost Úřadu.
Při stanovení výše poplatku byly využity údaje o standardních správních a hodnotících činnostech SÚJB při provádění povolovacích procesů, protože ty se předmětem, rozsahem a odbornou náročností poskytnutí předběžné informace podobají. Byly přitom využity konzervativní odhady možné náročnosti takových hodnocení s ohledem na předběžná hodnocení dokumentace pro povolovanou činnost, která již v současné době SÚJB pro budoucí žadatele o povolení provádí. Tato hodnocení jsou multioborová a vyžadují zapojení expertů z řady oblastí, takže se na nich zpravidla podílí průměrně 20 úředních osob. Lze předpokládat, že na zpracování předběžné informace, která nebude mít tak komplexní povahu, se bude muset podílet průměrně 5 odborníků (včetně externí odborné podpory). Tyto osoby zpravidla provádějí hodnocení odborných podkladů současně, neboť je nezbytné průběžně řešit otázky s širšími přesahy a synergiemi. Přes zapojení nemalého počtu osob zabírá hodnocení informací (pro ilustraci – dokumentace pro povolovanou činnost se vztahem k jaderné elektrárně čítá obvykle desítky tisíc normostran) řádově měsíce – správní řízení pro vydání povolení v této oblasti trvají jednotky let. Konzervativní průměrný předpoklad pro zpracování předběžné informace týmem 5 odborníků činí 20 dnů, celkem tedy 100 člověkodnů. Základem pro kalkulaci poplatku pak je průměrná nákladovost odborníka působícího v agendách SÚJB, která je rovněž východiskem pro sestavování závěrečného účtu a návrhu rozpočtu SÚJB. Tato činí pro rok 2022:
Nákladovost na 1 zaměstnance
2022
Výdaje na 1 osoboden v Kč/os.den
12 669,11
Výdaje na 1 osobohodinu v Kč/os.hodinu
1 583,64
Uvedený údaj zahrnuje všechny relevantní složky, které se do hodnocení SÚJB promítají, tj. personální náklady, režijní náklady na provoz budov, administrativu, služby pro podporu dozoru, krizového řízení, mezinárodní spolupráce a majetkového vybavení.
Celkem se tímto způsobem dospívá k průměrným nákladům ve výši cca 1,2 mil. Kč na zpracování předběžné informace. Protože záběr možných oblastí, v nichž může být předběžná informace poskytnuta, zahrnuje celé spektrum agend SÚJB, v zájmu efektivního využívání a zpřístupnění tohoto nástroje potřebným klientům a nezpůsobování nadměrné zátěže v iniciálních fázích jejich ekonomické činnosti lze považovat za vhodné omezit výši poplatku na úrovni méně než poloviny předpokládaných nákladů, což stále může vést k naplnění úhradové funkce poplatku.
Navržené novelizační body implementují nový poplatek do sytému stávajících poplatků na odbornou činnost Úřadu, tzn. bude se u něj postupovat přiměřeně, do značné míry totožně jako u poplatku za žádost.
K bodu 67 a 95 (§ 43 písm. a), § 52 odst. 1 písm. a), § 53 odst. 1 písm. c) a § 178 odst. 1 písm. c))
Je odstraňována definice „zkušebního provozu“. Tento institut je součástí stavebních procesů, resp. Nejaderné bezpečnostní legislativy. Provozovatel stavby, která je jaderným zařízením (nebo jíž je jaderné zařízení součástí) bude zkušební provoz standardně provádět, ovšem bude při tom postupovat v souladu se stavební legislativou. Z hlediska působnosti atomového zákona a zajišťování jaderné bezpečnosti musí být adekvátní zkoušky provedeny, nejedná se však o zkušební provoz v plném rozsahu.
V zájmu konzistence právní úpravy atomového zákona a zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, je tedy tento pojem vypouštěn a na příslušných místech textu zákona nahrazen opisem vyjadřujícím pouze povinnost provádět příslušné zkoušky (§ 52 odst. 1 písm. a), § 53 odst. 1 písm. c)). Ta musí zůstat zachována, aby byla prokázána bezpečnost zařízení při plném provozu, a bude realizována v průběhu jeho uvádění do provozu.
K bodu 68 (§ 43 písm. c))
Úprava stávající definice výzkumného jaderného zařízení vychází z potřeby odstranění kvantitativního parametru výkonu jaderného zařízení, který byl stanoven kauzativně s ohledem na výzkumná jaderná zařízení provozovaná v České republice. Postupem doby se tento ukazatel projevil jako nevhodný a nedostatečný, neboť existují různé kategorie výzkumných jaderných zařízení, u nichž nejsou všechny legální požadavky stejnou měrou aplikovatelné. Rovněž mezinárodní doporučení MAAE uznávají větší míru diverzifikace a odstupňovaného přístupu. Vzhledem k tomu, došlo k zobecnění základní definice.
Zároveň, vzhledem k různorodosti typů výzkumných jaderných zařízení, jejich charakteristik a potřeby přiměřené regulace vzhledem k riziku, které představují, byl aplikován odstupňované přístup a zavedeny tři typy výzkumných jaderných zařízení definovaných prostřednictvím bezpečnostních funkcí. U méně bezpečnostně významných kategorií pak dochází dále v textu zákona k užití výjimek z některých legálních požadavků, které pro ně nejsou z povahy věci aplikovatelné. Např. podkritickým soubor fakticky nedosahuje nenulového výkonu, takže nelze v pravém slova smyslu provádět jeho energetické spouštění. Rovněž některé typy hodnocení bezpečnosti se nedají relevantně provádět, protože tato zařízení jsou inherentně bezpečná a pravděpodobnost havárií je u nich mizivá, resp. jsou havárie prakticky vyloučené.
K bodu 69 (§ 43 písm. d))
Formální oprava. Pojem „hrozba“ je v atomovém zákoně užíván v souvislosti se zabezpečením. Není žádoucí používat pojem v jiných oblastech, neboť pojem je jednoznačně zakotven v oblasti fyzické ochrany pro stanovení základní projektové hrozby.
K bodům 70 až 74 (§ 43 písm. f) a g))
Úprava je provedena v návaznosti na praktickou potřebu. V souladu s odstupňovaným přístupem je v praxi zavedeno několik kategorií změn při využívání jaderné energie, na které jsou aplikovány různé regulatorní přístupy odpovídající riziku, které daná kategorie změn přináší. Aktuální stav zákona tuto situaci zcela nereflektoval a ponechával některé změny mimo právní rámec s možnými dopady do bezpečnosti. Proto je popsána další kategorie změn, která je v praxi regulována.
Identifikaci kategorie jiné změny na systémech, konstrukcích nebo komponentách bylo nutno blíže specifikovat, aby bylo jednoznačné, které změny na systémech, konstrukcích nebo komponentách zde jsou zahrnuty, a odpovídalo to dalšímu upřesnění uvedenému v nižších úrovních regulatorního rámce (návody).
Zároveň došlo k jazykové úpravě definic organizační změny a jiné změny v oblasti zabezpečování z důvodu možné nejednoznačnosti původního textu.
Je také prováděna terminologická úprava, když je výraz „fyzická ochrana“ nahrazován širším pojmem „zabezpečení“. Důvodem je skutečnost, že v posledních letech výrazně posiluje prvek ochrany informací a kybernetické bezpečnosti, který není zahrnut v rámci fyzické ochrany, ale musí být rovněž reflektován, aby byl jaderný materiál a jaderné zařízení chráněny před protiprávními akty (s možnými dopady na veřejnost a bezpečnost státu).
K bodu 75 (§ 46 odst. 2 písm. i))
Kromě vybraných zařízení jsou mezi položky zahrnuté do projektu jaderného zařízení přidávána zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost, která nejsou vybraným zařízením. Tato zařízení mají potenciální dopady na jadernou bezpečnost, takže je nezbytné, aby projekt stanovoval jejich vlastnosti a vzájemné působení. V návaznosti na to rovněž příslušný prováděcí předpis stanoví požadavky na tato zařízení.
K bodům 76, 86, 87, 90 až 94, 96, 97 a 101 (§ 46 odst. 4, nadpis § 51, § 51 odst. 1 úvodní část, § 51 odst. 1 písm. b), § 51 odst. 2 a 3, § 52 odst. 1 úvodní část, § 52 odst. 1 písm. c) body 1 a 2, § 53 odst. 1 písm. c), § 56 odst. 1, § 57 odst. 1, § 163 odst. 1, § 178 odst. 4, § 178 odst. 1 písm. c) a § 185 odst. 1)
Větší množství novelizačních změn je prováděno z formálních důvodů, ve směru úpravy textu v návaznosti na sloučení dvou povolení v § 9 odst. 1 do jediného – povolení k uvádění do provozu jaderného zařízení. Je nutné tuto změnu promítnout na všech příslušných místech zákona, která hovoří o původních druzích povolovaných činností.
K bodům 77, 88, 89, 98, 99 (§ 48 odst. 2 písm. b), § 51 odst. 1 písm. a) bod 1, § 51 odst. 1 písm. a) bod 3, § 54 odst. 2 úvodní část, § 54 odst. 3 písm. e) a g))
Změny prováděná v návaznosti na nově zaváděné kategorie výzkumných jaderných zařízení. U některých typů výzkumných jaderných zařízení je z povahy věci vyloučeno, aby plnila některé požadavky atomové legislativy, protože to není technicky možné. Kladení takových požadavků by bylo ryze formální a zatěžující, proto jsou od nich tato zařízení výslovně osvobozována.
K bodu 78 (§ 48 odst. 3 písm. a))
Změna prováděná v návaznosti na upravenou kategorizaci změn významných z hlediska jaderné bezpečnosti. Dochází ke zmírnění požadavků na hodnocení bezpečnosti, které je nadbytečné provádět u každé změny při využívání jaderné energie, ale je přínosné pouze u změn, které skutečně ovlivňují jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení nebo patří mezi jiné změny při využívání jaderné energie. Není tedy nutné provádět hodnocení bezpečnosti při provedení změny, která není změnou ovlivňující jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení, ani jinou změnou při využívání jaderné energie.
K bodům 79 a 84 (§ 49 odst. 1 písm. o), § 49 odst. 2 písm. d))
Změna prováděná v návaznosti na upravenou kategorizaci změn významných z hlediska jaderné bezpečnosti. Se zavedením nové kategorie „změny s možným vlivem na jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení“ (§ 43) je nezbytné stanovit držiteli povolení soubor požadavků, jak má u těchto změn postupovat. Protože dopad těchto změn na jadernou bezpečnost nelze vyloučit, je nutné, aby byl o nich SÚJB informován a aby byly současně uchovávány informace o nich, které by následně mohl využít systém provozních zkušeností a zpětné vazby. Tímto způsobem bude zajištěn nejen státní dohled nad prováděním změn, ale také dlouhodobé zajišťování úrovně bezpečnosti.
Adekvátně je doplňováno zmocňovací ustanovení, aby bylo možné upravit podrobnosti informování o těchto změnách.
K bodu 80 (§ 49 odst. 1 písm. q))
Odstranění přílišné tvrdosti zákona. Není nezbytné, aby úložiště radioaktivního odpadu mělo vlastní jednotku HZS. Pro potřeby tohoto zařízení postačuje báňská hasičská jednotka, či jiná, rozumně dosažitelná.
K bodům 81 a 85 (§ 49 odst. 1 písm. s), § 49 odst. 2 písm. f))
Řízení (technologického) zastarávání spadá pod aspekty principu neustálého zvyšování úrovně jaderné bezpečnosti jaderných zařízení. Vlivem nedostatečného řízení zastarávání (např. s ohledem na nedostupnost původních dodavatelů systémů, konstrukcí a komponent s vlivem na jadernou bezpečnost a tedy i těchto systémů, konstrukcí a komponent samotných, včetně jejich náhradních dílů na současném trhu) či pozdně přijatých nápravných opatření může dojít ke snížení spolehlivosti či dostupnosti systémů, konstrukcí a komponent s vlivem na jadernou bezpečnost a tím i ohrožení plnění bezpečnostních funkcí.
V souladu s mezinárodními požadavky WENRA, Safety Reference Level for Existing Reactors, Issue I, 2020, konkrétně referenčními úrovněmi I1.1, I1.2 a I1.5, je tak povinnost řídit zastarávání implementována i do novely zákona. Řízení technologického zastarávání je dále doporučeno i MAAE Safety Standards Series No. SSG-48, Ageing Management and Development of a Programme for Long Term Operation of Nuclear Power Plants, 2018.
Kromě zavedení příslušné zákonné povinnosti je doplňováno také zákonné zmocnění, aby mohl prováděcí předpis stanovit detailní požadavky procesu řízení zastarávání.
K bodům 82 a 83 (§ 49 odst. 1 písm. t) až w))
MAAE požaduje zavést procesy a činnosti k řízení konfigurace jaderného zařízení pro zajištění souladu a předcházení vzniku neshod mezi projektovými východisky, projektem jaderného zařízení a aktuálním stavem jaderného zařízení ve svém dokumentu SSR 2/2 (rev. 1) Safety of Nuclear Power Plants: Commissioning and Operation, který obsahuje specifické bezpečnostní požadavky na bezpečnost jaderných zařízení, konkrétně se jedná o požadavek č. 10: Řízení konfigurace zařízení.
Držitel povolení musí vytvořit a zavést systém řízení konfigurace jaderného zařízení, aby zajistil soulad mezi požadavky na projekt, fyzickou konfigurací a dokumentací jaderného zařízení. Řízení konfigurace zařízení je zásadní pro zajištění, aby změny jaderného zařízení a jeho systémů souvisejících s bezpečností byly řádně identifikovány, prověřeny, navrženy, vyhodnoceny, provedeny a zaznamenány.
Nový pododstavec w) pak zavádí obecnou povinnost držitele povolení informovat způsobem umožňujícím dálkový přístup o skutečnostech významných pro jadernou bezpečnost, radiační ochranu, technickou bezpečnost, monitorováním radiační situace, zvládání radiační mimořádné události a zabezpečení, které nastaly při výkonu povolené činnosti. Tato povinnost vyplývá z mezinárodních závazků České republiky, mj. z Aarhuské úmluvy, ale lze ji nalézt také v doporučeních MAAE. Přispěje rovněž k přesnějšímu naplnění řady mezinárodních úmluv v jaderné oblasti, které kladou požadavky na transparentnost, a práva EURATOMu.
K bodu 100 (§ 54 odst. 3 písm. f) bod 4)
Odstranění chyby v textu zákona, má se jednat o „zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost“. Původní termín není zákonem v tomto kontextu užíván.
K bodům 102 až 105, 107, 109 a 110 (§ 58 odst. 1, § 58 odst. 2 úvodní část ustanovení, § 58 odst. 2 písm. b) a c), § 58 odst. 3, § 58 odst. 5 a 6, § 58 odst. 7 a 8)
Novelizační body doplňují do textu zákona v partii týkající se zajišťování kvality vybraných zařízení a s ní související technické bezpečnosti reference k „části vybraného zařízení“. Požadavky na zajištění shody s technickými požadavky (stanovenými prováděcí vyhláškou) a na posouzení této shody se z povahy věci týkají nejen vybraného zařízení jako celku, kompletního a určeného k použití, ale také jeho jednotlivých částí, pokud jejich selhání nebo chybná funkce může ohrozit technickou bezpečnost vybraného zařízení (viz legislativní zkratka „část vybraného zařízení“ v § 57 odst. 1). Pokud by nebyla zajištěna kvalita části vybraného zařízení, nebude zajištěna ani kvalita (a míra bezpečnosti) celého vybraného zařízení.
Uvedený princip již v současnosti atomový zákon aplikoval, ovšem výslovně pouze v § 57. V případě požadavků na posuzování shody dle § 58 část vybraného zařízení výslovně uvedena nebyla, ačkoliv v zájmu zajištění technické bezpečnosti je nezbytné, aby se posuzování shody vztahovalo i na ni, jinak není možné prokázat dostatečnou úroveň kvality části ani zařízení samého. Přestože bylo možné tento přístup dovodit výkladem ad maiori ad minus, adresáti zákona postrádali potřebnou míru právní jistoty. Tento nedostatek zákonného textu je nyní napravován.
K bodu 106 (§ 58 odst. 2 písm. d))
Nově vkládané písmeno d) zavádí významnou změnu do systému posuzování shody vybraného zařízení nebo jeho části s technickými požadavky, neboť připouští, aby toto posuzování prováděl sám uživatel, provozovatel vybraného zařízení. Tím bude v praxi zpravidla provozovatel jaderného zařízení, na němž je vybrané zařízení instalováno. Toto zmírnění režimu vychází z praktických potřeb vyvolaných určitým nedostatkem autorizovaných osob v České republice, který může být způsoben zejména v souvislosti s výstavbou nových jaderných zdrojů nebo SMR. V takovém případě by byl proces nasazení nových jaderných zařízení (a zajištění energetické bezpečnosti a dosažení klimatických cílů) ohrožen.
Provozovatel nebude vázán formálními pravidly pro autorizované osoby, jak je stanovuje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Přesto je nezbytné, aby dokázal zajistit obdobnou kvalitu výstupů posuzování shody, tzn. prokázat, že posuzované zařízení je dostatečně jakostní a ve shodě se stanovenými požadavky. Kvalita vlastního prováděného posuzování shody musí být rovněž srovnatelná s kvalitou, které dosahuje autorizovaná osoba, popř. akreditovaná osoba (alternative). Tento požadavek nového ustanovení je nutnou podmínkou pro aplikaci tohoto postupu.
Konkrétní třídy vybraných zařízení, u nichž bude tento postup připuštěn, stanoví prováděcí právní předpis, obdobně jako postupy posuzování shody, které bude nutno použít.
K bodu 108 (§ 58 odst. 4)
Nový odstavec podává legální vymezení kategorie „výrobce vybraného zařízení nebo části vybraného zařízení“. To je nezbytné zejména pro potřeby vybraných zařízení, u nichž dochází k modifikacím nebo která jsou obstarávána na zakázku. V řadě případů nebylo dosud jednoznačné, kdo je povinován zajistit posouzení shody u takových zařízení (nad nimiž již původní výrobce nemá adekvátní kontrolu) a zda je možné, pakliže původní výrobce např. ukončil svoji činnost, provést posouzení shody či jinak prokázat naplnění technických požadavků. Tímto legálním vymezením se tyto možnosti rozšiřují ve prospěch praktických potřeb.
K bodům 111 až 113 (§ 60)
Upravuje se definice diagnostické referenční úrovně. V roce 2017 vyšlo nové mezinárodní doporučení International Commission on Radiological Protection (ICRP 115), které s ohledem na dynamický vývoj v radiodiagnostice a radiologické fyzice změnilo mezinárodně uznávanou definici diagnostických referenčních úrovní. Nová definice odpovídá posunu, kdy se již nepovažuje za standardní správnou praxi určovat tyto úrovně z hypotetických měření na fantomech, ale pouze z reálných údajů o ozáření pacientů, a zároveň zdůrazňuje užší propojení těchto úrovní s konkrétními indikacemi, které v praxi velmi silně ovlivňují úroveň ozáření pacienta. Tato úprava souvisí s úpravou v § 84.
Nově se doplňuje definice potenciální radiologické události a upravuje definice radiologické události. Smyslem úpravy je přesnější vyjádření významu definovaných institutů. Výraz „potenciální radiologická událost“ je běžně v praxi i v mezinárodních regulačních dokumentech používán a je nezbytný k vystižení celého řetězce předcházení chybnému ozáření.
V případě „radiologické události“ jde o to, že tato nemusí nutně být sama zdrojem chybného ozáření. Chybné ozáření způsobuje „chyba“, která se stala před tím, než k ozáření došlo (nebo se obojí odehrálo zároveň), a která nebyla odhalena. Pokud by „chyba“ byla odhalena před ozářením pacienta, jednalo by se o nově definovanou „potenciální radiologickou událost“ (která není považována za radiologickou událost). Neboli „chyba“ může (ale nemusí) vést k radiologické události. Tato úprava souvisí s úpravou v ustanovení § 84.
K bodům 114 až 122 (§ 68)
§ 68 Stanoví společné povinnosti držitele povolení a registranta v oblasti zajišťování radiační ochrany, mezi které patří povinnost hodnotit vlastnosti zdroje ionizujícího záření prostřednictvím přejímacích zkoušek, zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek provozní stálosti. Na základě praktických zkušeností byly upřesněny výjimky z této povinnosti, a to upřesněním terminologie, kdy byl opuštěn nejednoznačný termín „unikátní zařízení“ a byla ponechána výjimka pro prototypy a zdroje, které nejsou určeny k uvádění na trh a u nichž postačí k ověření jejich vlastností provedení zkoušky provozní stálosti. Naopak pro zdroje používané k lékařskému a nelékařskému ozáření je povinnost ponechána. V takových případech osoba, která zkoušku provádí, upraví své standardní postupy tak, aby byla zkouška proveditelná a plnohodnotná.
U provádění zkoušek dlouhodobé stability a provozní stálosti byla doplněna výjimka umožňující neprovádět tyto zkoušky u zdrojů, které nejsou používány, resp. jsou uloženy v uznaném skladu, příp. se jedná o zdroje, které nebudou u daného držitele povolení používány, ale jsou určeny k vývozu či distribuci. U nich nehrozí použitím zdroje ohrožení ionizujícím zářením, takže se taková povinnost jeví zbytečně zatěžující.
Další navržené změny, týkající se systému hodnocení výsledků provedených zkoušek, odpovídají stávající praxi, jde pouze o přeformulování v zájmu větší srozumitelnosti a také o přenesení některých požadavků z prováděcího předpisu do zákona.
V odstavci 1 písm. m) (dříve písmeno l)) se doplňuje povinnost, aby informace, které mají být dostupné uživateli spotřebního výrobku, byly nejen součástí doprovodné dokumentace, ale aby byly přímo uvedeny i na výrobku, je-li to technicky proveditelné. Tento požadavek vychází z mezinárodních doporučení (IAEA Basic Safety Standards).
K bodům 123 a 124 (§ 69)
V § 69 jsou stanoveny zvláštní povinnosti držitele povolení v oblasti zajišťování radiační ochrany. Novelizací je dotčeno vícero těchto povinností současně, a to z níže uvedených důvodů.
Především byla do tohoto ustanovení přesunuta z § 68 povinnost zpracovat a trvale zpřístupnit zásahové instrukce a vnitřní předpisy, protože se týká pouze držitelů povolení a nikoliv registrantů. Ustanovení bylo dále rozděleno do dvou písmen pro větší přehlednost.
V případě povinnosti na pracovišti, kde se vykonávají radiační činnosti, zpracovat a trvale zpřístupnit zásahové instrukce jsou nově z této povinnosti vyjmuta pracoviště, u nichž je nakládáno pouze s rentgenovým zařízením používaným pro lékařské nebo nelékařské ozáření nebo pro veterinární účely v radiodiagnostice, intervenční radiologii, nukleární medicíně nebo pro zobrazovací účely v radioterapii. Na základě analýzy dlouhodobých zkušeností s výkonem těchto činností lze konstatovat, že riziko vzniku radiační mimořádné události je zanedbatelné (a rovněž jejich případná závažnost je nízká), a proto nevzniká potřeba mít zpracovány zásahové instrukce, ani plnit další požadavky související se zvládáním radiačních mimořádných události (viz další navržené úpravy znění zákona).
Nově je doplněna povinnost držitele povolení při provádění hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření zkouškami ustanovit osoby řídící a vykonávající hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření a zajistit výkon činností spojených s hodnocením vlastností zdroje ionizujícího záření těmito osobami. Stávající právní úprava pracuje s rozlišením osob řídících a vykonávajících hodnocení vlastností ve vyhlášce č. č. 409/2016 Sb., ale nijak neřeší jejich povinnosti a obsah jejich činnosti. V zájmu větší srozumitelnosti celého systému se zavádí povinnost ustanovení těchto osob, s tím, že prováděcí předpis dále stanoví rozsah a způsob vykonávání činností osobou řídící nebo vykonávající.
Na základě zkušeností z praxe je také nově doplněna povinnost informovat uživatele zdroje ionizujícího záření o výsledcích hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření. Současná právní úprava tuto povinnost neobsahuje, což vedlo k situacím, kdy uživatel zdroje nemusel vědět o tom, že zdroj je v nevyhovujícím stavu a není možné jej používat nebo je možné jej používat pouze v omezeném režimu.
K bodům 125 a 126 (§ 72)
V odstavci 3 je nově doplněno omezení počtu pracovišť, na kterých může jedna dohlížející osoba vykonávat soustavný dohled nad radiační ochranou. Přípustné počty pracovišť budou stanoveny prováděcím právním předpisem, a to s rozlišením pro různé druhy pracovišť s ohledem na náročnost a rizikovost činnosti, která se na nich vykonává.
Toto nově zaváděné omezení reaguje na zkušenosti z praxe, které ukazují, že některé osoby se zvláštní odbornou způsobilostí pro vykování soustavného dohledu jako dohlížející osoba hromadně poskytují své služby (formou různých dohod a drobných pracovních úvazků) držitelům povolení tak, aby tito měli formálně jmenovanou dohlížející osobu, jak požaduje zákon. V přijatelné míře je tato praxe přípustná a zejména na menších a méně rizikových pracovištích nepředstavuje výkon činnosti dohlížející osoby takový objem práce, aby nemohla být vykonávána „externě“, resp. formou kratších úvazků a paralelně na více pracovištích. Nicméně v praxi se vyskytují případy, kdy jedna dohlížející osoba vykonává tuto funkci až na stovkách pracovišť. V takových případech lze oprávněně pochybovat o tom, že by činnost byla vykonávána kvalitně a poznatky z kontrolní činnosti SÚJB to potvrzují. Proto je navrženo výše uvedené omezení.
K bodu 127 (§ 75 odst. 1 písm. c))
Oprava nevhodné textace zákona. Původní odkaz na uvolňovací úrovně (stanovené přílohou č. 7 vyhlášky č. 422/2016 Sb.) je nesprávný. Správně se má ustanovení odkazovat k hodnotám plošné aktivity pro povrchovou kontaminaci povrchů pracoviště mimo kontrolované a sledované pásmo (v příloze č. 18 vyhlášky č. 422/2016 Sb.). Jedná se o hodnoty číselně stejné, změna tedy nemá žádný dopad do praxe, jde pouze o opravu legální nesprávnosti.
K bodu 128 (§ 76 odst. 5)
Nově se doplňuje povinnost každého, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště, předcházet neodůvodněnému nahromadění této radioaktivní látky. Tato povinnost vychází z mezinárodních doporučení (zejména IAEA Basic Safety Standards) a jejím smyslem je zajistit, aby, i přestože jsou splněny všechny podmínky stanovené pro uvolnění radioaktivních látek z pracoviště, nemohlo vlivem nahromadění dojít k dosažení takových úrovní aktivit radionuklidů, které by představovaly neodůvodněné riziko, čímž by dostatečná úroveň radiační ochrany jednotlivců z obyvatelstva byla kompromitována.
K bodu 129 (§ 78 odst. 1 písm. f))
V ustanovení § 78 se u povinnosti vybavit radiačního pracovníka kategorie A osobními dozimetry v případě vystavení zevnímu ozáření a zajistit jejich vyhodnocování (odstavec 1 písm. f)) nově doplňuje povinnost vybavit osobním dozimetrem též radiačního pracovníka kategorie A pracujícího v podzemí, kde se provádí hornická činnost nebo činnost prováděná hornickým způsobem a to osobním dozimetrem pro měření ozáření dceřinými produkty přeměny radonu a z příjmu směsi dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa. Tato povinnost odpovídá současné praxi, která ale doposud byla zavedena pouze na základě ustanovení prováděcího předpisu.
Jedná se o specifický druh ozáření, který vyžaduje specifický způsob monitorování. Obecně je přípustné toto ozáření kvantifikovat i výpočtem z hodnot měřených v rámci monitorování pracoviště, ale v případech výše uvedených pracovišť, kde je větší pravděpodobnost dosažení vyšších dávek (s ohledem na jejich charakter a druh prováděné činnosti) je požadováno měření osobním dozimetrem, které umožní přesnější stanovení dávky, a tedy zajištění dodržení stanovených limitů pro radiační pracovníky a vyšší úroveň jejich ochrany.
K bodům 130 až 133 (§ 79)
Základem ustanovení § 79 je jednoznačné vymezení odpovědnosti za zajištění radiační ochrany externích pracovníků. Na základě zkušeností z aplikační praxe se nově doplňuje jako osoba povinná zajistit radiační ochranu externího pracovníka držitel povolení k poskytování služeb v kontrolovaném pásmu pracoviště IV. kategorie využívající externího pracovníka, který sám není držitelem povolení nebo jehož zaměstnavatel není držitelem povolení. Dosavadní výčet odpovědných osob se ukázal jako nedostatečný, resp. uvaloval neúměrnou zátěž na subjekty, zejména malé firmy a živnostníky, kteří jsou najímáni pro dílčí činnosti většími dodavateli, přičemž tito dodavatelé ale nemohli přijmout odpovědnost za zajištění radiační ochrany těchto radiačních pracovníků, přestože k tomu mají dostatečné schopnosti i zdroje a tyto subjekty tak byly nuceny pro splnění podmínek zákona žádat o povolení sami.
Ve zmocňovacích ustanoveních je pak zmocnění pro stanovení vzoru osobního radiačního průkazu nahrazeno zmocnění pro stanovení obsahových náležitostí osobního radiačního průkazu. Tato změna umožní větší flexibilitu pro skutečnou podobu osobního radiačního průkazu, který bude moci mít např. elektronickou formu apod. podle vývoje a dostupnosti nových technologií.
K bodu 134 (§ 80 odst. 4 písm. c))
Úprava textace tak, aby odpovídala terminologii používané v souvisejících předpisech, tj. zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (§ 82).
K bodu 135 (§ 82 odst. 1)
Upřesnění textace zákonného požadavku. V případě výskytu více jaderných zařízení v téže lokalitě (typicky u jaderných elektráren, které se skládají z více bloků – reaktorů) jsou zpravidla výpustě společné a ovlivňují okolí společnými dopady, proto je na místě rovněž meze pro přípustné ovlivnění okolí posuzovat společně. V praxi se jedná o používaný prostředek, který ovšem dosud nebyl legálně vhodně zachycen.
K bodu 136 (§ 82 odst. 2 a § 178 odst. 1)
Oprava vnitřního legislativního odkazu v návaznosti na změny provedené v § 9 odst. 1 zákona.
K bodu 137 (§ 83 odst. 2)
Je navrhováno terminologické upřesnění textu tak, aby odpovídal ustálené praxi a terminologii zdravotnické legislativy.
K bodům 138 a 139 (§ 84)
Ustanovení bylo přepracováno na základě nového doporučení Mezinárodní radiologické komise (ICRP) č. 135 z roku 2017, které mění dosavadní systém optimalizace prostřednictvím diagnostických referenčních úrovní. Nový systém opouští podle tohoto doporučení rozdělení diagnostických referenčních úrovní na národní a místní. Diagnostické referenční úrovně nově nebudou stanoveny prováděcím předpisem, ale po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví (v souvislosti s plánovanou novelou zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách), budou zveřejňovány v Národních radiologických standardech, které ministerstvo vydává ve svém Věstníku. Tento přístup umožní pružnější změny těchto úrovní odpovídající dynamickému vývoji v diagnostických metodách a průběžně zveřejňovaným výstupům z výzkumů, které zjišťují míru ozáření pacientů.
Na místní úrovni mají držitelé povolení nově povinnost stanovovat typické hodnoty. Tyto hodnoty nebudou automaticky porovnávány se zveřejněnými (národními) diagnostickými úrovněmi, ale budou sloužit jako podklad k dlouhodobě trvající optimalizaci. Povinnost optimalizovat dávky z lékařského ozáření s využitím měřitelných veličin a diagnostických referenčních úrovní s novou regulací zůstává, nicméně nové formulace umožňují větší pružnost a přiznávají tomuto procesu přirozenou dlouhodobou povahu, což přesně odpovídá základním myšlenkám zachyceným v doporučení ICRP.
Detailní způsoby hodnocení dávek z lékařského ozáření a nakládání s diagnostickými referenčními úrovněmi budou podle plánovaného nového zmocnění v zákoně o specifických zdravotních službách uvedeny v národních radiologických standardech. Právní regulace daná atomovým zákonem tak nově udává pouze základní rámec tohoto systému a stanoví jasné mantinely.
K bodu 140 (§ 87)
Ustanovení § 87 stanoví povinnosti držitele povolení pro případ radiologické události a rovněž povinnosti související s předcházením těmto událostem. Celé ustanovení je významnou součástí regulace lékařského ozáření, protože radiologické události mohou vést k závažným zdravotním dopadům. Nově navržené znění nemění již zavedenou praxi, pouze pro větší srozumitelnost a v souladu se správnou legislativní praxí stanovuje již v zákoně povinnost zařadit radiologickou událost do příslušné kategorie a tyto kategorie stanoví (což bylo doposud činěno v rámci prováděcího předpisu).
Nově jsou v textu ustanovení zahrnuty také potenciální radiologické události, jejichž řádné prošetření, přestože šlo o událost, jíž bylo zabráněno, a nebyla tedy způsobena žádná újma, je nezbytné, aby se zabránilo jejímu případnému opakování. V takovém případě musí být v systému nastaveny kontrolní mechanismy a musí být informovány všechny zapojené subjekty, stejně jako v případě faktické radiologické události, u nichž byla povinnost informování rozšířena na všechny události, nikoliv jen na závažné události (v prováděcím předpise bude uvedeno v jakých lhůtách a v jakém rozsahu se má o radiologických událostech informovat, a to s ohledem právě na jejich závažnost, což je v souladu s principem odstupňovaného přístupu). Zahrnutí potenciálních radiologických událostí a povinnosti informovat o všech radiologických událostech zpřesňuje transpozici směrnice 2013/59/Euratom.
Kromě toho je v odstavci 1 větě druhé vypuštěn „registrant“, který zde byl nadbytečně uveden (radioterapeutickou činnost není možné provádět na základě registrace, uvedená povinnost provádění analýzy se tedy na registranta nevztahuje).
K bodům 141 a 142 (§ 91)
Ustanovení § 91 má za cíl zajistit efektivní zabezpečení zdrojů, které jsou zachyceny či nalezeny nebo jinak zajištěny. V zájmu jednoznačnosti textu ustanovení odst. 3, kde je řešena odpovědnost za náklady spojené s aktivitami spojenými se zajištěním takového zdroje, je doplněno, že součástí těchto nákladů je jeho dohledání a identifikace v případě, že existuje podezření, že se jedná o opuštěný zdroj. Odpovědnost za tyto náklady, které prokazatelně vzniknou, tedy existuje i v případě, že se po dohledání a identifikaci zjistí, že o opuštěný zdroj nejde (opuštěný zdroj je definován v § 60) a není třeba činnost s takovým zdrojem (vzhledem k jeho aktivitě, a tedy potenciální nebezpečnosti dále specifickým způsobem regulovat). Naopak v případě, že se o opuštěný zdroj jedná, vzniká odpovědnost i za další náklady, které je třeba vynaložit na jeho bezpečné předání, skladování nebo zneškodnění. Oproti předchozímu znění byla z těchto nákladů vyjmuta příprava zdroje na další využití, která je již v dispozici vlastníka a jejíž uvedení ve výčtu bylo matoucí z hlediska finančního vypořádání zapojených stran (další využití zdroje představuje potenciální zisk, který pokrývá právě i samotnou přípravu na toto využití).
Nově je doplněna pravomoc Úřadu rozhodnout o tom, že výše uvedené náklady ponese Česká republika i v případě, že je znám původní vlastník a jsou splněny v ustanovení uvedené podmínky, např. kdy k situaci došlo bez vědomí nebo zavinění původního vlastníka nebo by úhrada nákladů pro něj představovala nepřiměřenou zátěž. Ustanovení cílí především na případy soukromých osob, které se stanou vlastníky z důvodu dědictví, aniž by si byly vědomy toho, že se jedná o zdroje ionizujícího záření, příp. na malé obce, které se stanou vlastníky z titulu ustanovení jiných předpisů a nemají prostředky na likvidaci těchto zdrojů.
K bodům 143 až 146 (§ 92)
Navrhovaná změna upouští od dosavadní koncepce, kdy byly termíny pro oznamování informací při dovozu a vývozu radionuklidového zdroje stanoveny přímo zákonem. Jmenovitě se jedná o předběžnou informaci o chystaném dovozu, informaci o přesném datu nadcházejícího dovozu a obdobné údaje v případě vývozu.
Stávající koncepce se v praxi ukázala jako příliš omezující a nedostatečně pružně reflektovala skutečné případy, kdy bylo nutno oznámení učinit s menším časovým odstupem od zmíněné činnosti. Nová koncepce předpokládá, že konkrétní lhůty budou stanoveny prováděcím právním předpisem, a to více odstupňovaně, aby byly zohledněny potřeby konkrétních praktických situací. Proto je do zákona vkládáno i nové zmocnění.
K bodům 147 a 149 (§ 93 odst. 1 a 3)
Nově se mezi pracoviště regulovaná jako pracoviště s možností zvýšeného ozáření přírodního zdroje záření zařazuje pracoviště, kterým je kosmická loď při letu nebo ve vesmíru. Požadavek na regulaci těchto pracovišť vychází ze směrnice 2013/59/Euratom a byl doposud transponován pouze v obecné rovině, v rámci regulace ochrany leteckých posádek, protože Česká republika nemá vlastní vesmírný program, a tedy ani tato pracoviště.
Nicméně v zájmu přesnější transpozice uvedené směrnice jsou nově uvedeny požadavky na regulaci těchto pracovišť, resp. ozáření pracovníků (posádek kosmických lodí při letu nebo ve vesmíru), které jsou obdobné jako pro pracovníky na ostatních pracovištích tohoto typu s tím, že jsou stanoveny i pravidla pro případ možného předpokládaného překročení limitů pro radiační pracovníky, které musí být předem schváleno Úřadem (použije se postup dle § 65). Důvodem je rovněž jistá pravděpodobnost, že tato pracoviště v jurisdikci České republiky se mohou v budoucnu objevit.
K bodu 148 (§ 93 odst. 2 písm. e) bod 2)
V dotčeném ustanovení se opravuje nevhodné slovní spojení „..osobních dávkách stanovených měřením“ tak, že se poslední dvě slova tohoto spojení vypouští. Původní formulace, byť měla pouze za cíl zdůraznit, že osobní dávka musí být stanovena na základě výsledků měření (nikoliv např. odhadem), navozovala dojem, že jde o stanovení osobní dávky přímým měřením této veličiny. Na těchto pracovištích se přitom osobní dávka stanovuje výpočtem z výsledků měření na pracovišti.
K bodu 150 (§ 95 odst. 1 písm. e))
Stávající text zákona upravuje problematiku uvolňování radioaktivních látek z některých pracovišť s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření. Vzhledem k tomu, že uvolňované materiály s obsahem radioaktivních látek (přírodních radionuklidů) jsou často využívány k výrobě stavebních materiálů, byl ve stávajícím znění ustanovení § 95 požadavek informovat výrobce stavebního materiálu o obsahu těchto přírodních radionuklidů tak, aby bylo následně možno dodržet požadavky na obsah přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu dodávaném na trh podle § 101.
Na základě praktických zkušeností s aplikací ustanovení § 95 a § 101, kdy docházelo k tomu, že ne všechny subjekty využívající uvolňované materiály s obsahem přírodních radionuklidů měly k dispozici informace nezbytné k řádnému plnění požadavků zákona, se text mění tak, že je stanovena povinnost informovat o druhu a obsahu přírodních radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce určené k výrobě stavebního materiálu odběratele této látky a nikoliv pouze přímo výrobce, který může být až několikátým článek v řetězci dodavatelsko-odběratelských vztahů.
K bodům 151 až 154 (§ 100)
Text stávajícího znění transponuje směrnici 2013/51/Euratom a stanovuje povinnost kontrolovat obsah přírodních radionuklidů a objemovou aktivitu radonu v pitné vodě (ve vodě určené k veřejné spotřebě a pro uvádění balené vody na trh). Zároveň zakazuje při překročení nejvyšší přípustné hodnoty objemové aktivity radonu vodu dodávat či uvádět na trh a při překročení referenčních úrovní pro obsah přírodních radionuklidů snížit jej za využití principu optimalizace.
Nově se doplňuje povinnost sledovat obdobným způsobem i úrovně obsahu tritia v pitných vodách. Úrovně tritia jsou sledovány a regulovány v povrchových vodách a není proto předpoklad, že by v pitné vodě mohlo ke zvýšení obsahu tritia dojít. Nicméně v zájmu prevence je nově zaváděn režim kontroly a regulace i přímo u pitné vody, včetně zákazu dodávání na trh. Příslušné nejvyšší přípustné hodnoty a rozsah, četnost a způsob měření budou stanoveny v prováděcím právním předpisu. Tato úprava povede ke zlepšení transpozice směrnice 2013/51/Euratom, která mimo regulace v oblasti přírodních zdrojů záření ve vodách určených k veřejné spotřebě, upravuje rovněž požadavky na obsah sledování tritia v těchto vodách a doposud byla transponována v obecné rovině.
K bodu 155 (§ 105 odst. 2 a § 178 odst. 3)
Legislativně technická změna v návaznosti na změny provedené v § 9 odst. 1 atomového zákona (sloučení všech povolovaných fází uvádění jaderného zařízení do provozu do jediné).
K bodu 156 (§ 108 odst. 4)
Toto ustanovení zákona deklaratorně odkazuje na jiný zákon – zákon o účasti veřejnosti v procesech souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu. Ten je v době přípravy novely atomového zákona schvalován Poslaneckou sněmovnou. Jediným účelem tohoto ustanovení v době přijetí atomového zákona bylo indukovat práce na této speciální právní úpravě. Lze mít tedy za to, že projednáním a schválením tohoto speciálního zákona (které lze s vysokou pravděpodobností očekávat) se toto deklaratorní ustanovení naplnilo a není již nadále potřeba.
Ustanovení mimoto historicky vykazuje určité pojmové inkonzistence s úpravou atomového zákona, z důvodu jeho dodatečného vložení do zákona v rámci legislativního procesu, tudíž nelze předpokládat jeho potenciální další využití při interpretaci a aplikaci zákona.
Z uvedených důvodů je navrhováno zrušení tohoto překonaného ustanovení.
K bodům 157 a 158 (§ 111 odst. 1 a 2)
Novelizace přenáší povinnost vést evidenci radioaktivního odpadu z odstavce 2, kde byla uložena pouze držitelům povolení k nakládání s radioaktivním odpadem, do odstavce 1, který se vztahuje také na původce radioaktivního odpadu. Informace o této komoditě, která je potenciálně nebezpečná, musí být vedena v každé fázi jejího životního cyklu, tedy již u původce, který následně předává odpad držiteli povolení k nakládání. Jen tak je možné udržet komplexní a ověřitelný přehled o nakládání s odpadem.
Dále je tato povinnost doplněna o požadavek uchovávat tuto evidenci po dobu nejméně 10 let, což umožní výkon kontroly nad nakládáním s radioaktivním odpadem, a to i zpětně. Stát tak bude mít možnost ověřovat, jaký byl osud radioaktivního odpadu a v čase srovnávat trendy jeho produkce a nakládání s ním, což má vést k efektivnějšímu usměrňování této činnosti (v duchu principu minimalizace generování radioaktivního odpadu).
K bodům 159 a 160 (§ 113 odst. 2 a 3)
Důvodem návrhů je snížit rozpočtové rezervy, kdy v případě zpoždění akce/projektu dochází k posunu čerpání schválených rozpočtových prostředků do následujícího roku a bez nároků z nespotřebovaných výdajů je potřeba vytvářet na tyto výdaje rozpočtové rezervy.
Dále je vhodné upravit odstavec 3 tak, jak bylo původně financování SÚRAO (v režimu zákona č. 18/1997 Sb., ve znění účinném před 1. 1. 2017) nastaveno, a to mimo „programy“ ve smyslu rozpočtových pravidel, neboť účel prostředků jaderného účtu je jednoznačně definován, tyto prostředky nemohou být využívány jiným subjektem, a o jejich použití je rozhodováno na základě vládou schvalovaného plánu činnosti.
K bodu 161 (§ 113 odst. 3 písm. f) a l))
Terminologická oprava znění zákona a sjednocení s obvykle užívanou dikcí (singulární tvar slovního spojení).
K bodu 162 (§ 113 odst. 3 písm. g))
Odstranění redundantní textace, která je duplicitní se samostatným písmenem o).
K bodům 163 až 165 (§ 119 až 122)
Dle platné Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v České republice je tvorba prostředků jaderného účtu v přiměřených, nejdéle pětiletých intervalech porovnávána s očekávanými budoucími výdaji a v případě významnějších odchylek je upraveno příslušné nařízení vlády, respektive iniciována úprava příslušného paragrafu atomového zákona. Z tohoto důvodu je navrhována změna spočívající ve stanovení nařízením vlády sazby pravidelného poplatku na pětileté období namísto stávající úpravy, kdy je výše poplatku stanovena v atomovém zákoně. Zároveň jsou do § 122 vloženy hlavní aspekty, které je zejm. potřeba zohlednit při stanovování sazby poplatku, a to aktuální odhad nákladů na vybudování a provoz úložišť radioaktivního odpadu; aktuální stav prostředků na jaderném účtu; a očekávanou výrobu energie v jaderných zařízeních podle Státní energetické koncepce. Tato změna umožní více efektivní nastavení sazby poplatku, eliminuje rizika, jako např. zpoždění, spojená s novelizací atomového zákona a zároveň pro původce vytvoří více předvídatelné prostředí.
Vzhledem k perspektivnímu rozvoj nových technologií jako např. malé a střední reaktory a jejich využití ve větší či převažující míře i pro výrobu tepelné energie je v § 119 a 121 zavedena nová kategorie subjektu pro platbu pravidelného poplatku za ukládání radioaktivního odpadu, tak aby byla zajištěna vyváženost a nediskriminace v rámci financování jaderného účtu.
K bodu 166 (§ 126)
Jedná se o legislativní zjednodušení textu bez reálného dopadu na způsob podávání poplatkového přiznání.
K bodu 167 (§ 131 odst. 1 písm. a))
Částka je každým rokem navyšována. Vzhledem k inflaci v předcházejícím období je vhodné navýšit limit sazby poplatku v zákoně, aby bylo možné nařízením vlády adekvátně reagovat i v následujících letech. V roce 2023 je sazba stanovená nařízením vlády č. 35/2017 Sb. 163 294 Kč.
K bodu 168 (§ 136 odst. 1 písm. n) a o))
Do § 136 atomového zákona (Vymezení některých pojmů v oblasti schvalování typu výrobku a přepravy) se doplňují dvě nové definice. Definici povrchově kontaminovaného předmětu do § 136 odst. 1 písm. n) a definice radioaktivní zásilky do § 136 odst. 1 písm. o).
Povrchově kontaminovaný předmět je v současné právní úpravě vymezen v § 2 písm. l) vyhlášky č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky. Přesunutí definice z vyhlášky do zákona je navrhováno z důvodu výhrady zákona a nezbytnosti respektování pravidla, že prováděcí právní předpis nemůže definovat právní pojem obsažený v zákoně. Úprava přeprav povrchově kontaminovaného předmětu vychází z MAAE SSR-6 rev.1, kam byl v roce 2018 doplněn také specifický druh přepravy – přeprava povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III. Navržené ustanovení § 141 odst. 1 písm. n) atomového zákona stanoví podmínky přepravy povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III a navržený bod 4. přílohy č. 1 k atomovému stanoví náležitosti dokumentace pro přepravu povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III.
Definice radioaktivní zásilky je nyní uvedena v § 2 písm. c) vyhlášky č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky. Její přesun do atomového zákona je navrhován z důvodu výhrady zákona a nezbytnosti respektování pravidla, že prováděcí právní předpis nemůže definovat právní pojem obsažený v zákoně.
K bodu 169 (§ 137 odst. 3)
Ustanovení § 137 odst. 3 atomového zákona v praxi dopadá především (nikoliv však pouze) na výrobky - zdroje ionizujícího záření - používané ve výzkumu. Zdroje ionizujícího záření používané při výzkumu však nemusí být a priori nemožné podrobit schválení typu a není také vyloučeno, aby výrobek užívaný k testování nebo předvádění byl následně vyráběn a distribuován v dalších kopiích až sériích a vyžadoval tedy posouzení z hlediska kvality. Proto je navrženo odstranění tohoto omezení.
Do způsobů nakládání s těmito zdroji se navrhuje doplnit také vývoz, v praxi se s vývozy takovýchto výrobků lze setkat, např. u ozářených uranových terčů.
K bodu 170 (§ 137 odst. 4)
Novela z doložky vzájemného uznávání vylučuje obalový soubor pro přepravu štěpné látky, neboť v jeho případě musí podle mezinárodních závazků České republiky (mj. ADR) probíhat schválení typu obalového souboru ve všech zemích, v nichž je soubor k přepravě užíván. Dochází tím k vyšší kontrole států nad kvalitou a bezpečností přepravy.
Dále je mezi státy, u kterých je vzájemné uznávání připuštěno, doplňována řada mimoevropských zemí, u nichž je zajištěna kvalita posouzení srovnatelná s kvalitou v EU, takže opakované posuzování přestavuje zbytečnou zátěž.
K bodu 171 (§ 138 odst. 3 písm. e))
Je navrženo nahradit termín „příkony dávek“ terminologicky správným pojmem „příkon prostorového dávkového ekvivalentu“.
K bodu 172 (§ 138 odst. 3 písm. j))
Navrhuje se nahradit pojem „radionuklid“ terminologicky správným pojmem „uzavřený radionuklidový zdroj“.
K bodům 173 a 174 (§ 138 odst. 3 písm. k) a m))
Jednou z povinných náležitostí rozhodnutí o schválení typu zdroje ionizujícího záření je dle § 139 odst. 1 písm. e) bodu 8 uvedení četnosti a minimálního rozsahu přejímací zkoušky, zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek provozní stálosti zdroje ionizujícího záření. Ustanovení § 138 odst. 3 atomového zákona upravující náležitosti žádosti o schválení typu výrobku však požadavek na dodání nezbytných podkladů (tj. návrhu četnosti a nutného rozsahu přejímací zkoušky, zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek provozní stálosti zdroje ionizujícího záření) pro tento bod neobsahoval. Navrženou úpravou se tento nedostatek napravuje.
K bodům 175 až 177 (§ 139 odst. 1 písm. a) bod 1, bod 12, body 14 až 17, § 139 odst. 1 písm. d) bod 1)
Navrhované změny cílí na uvedení české právní úpravy náležitostí rozhodnutí o schválení typu výrobku do souladu s mezinárodní úpravou obsaženou v doporučení MAAE SSR-6 rev.1. Je žádoucí, aby rozhodnutí o schválení typu výrobku měla jednotnou strukturu, byla jednoznačně identifikovatelná a obsahovala všechny nezbytné informace. Usnadní to nejen vzájemné uznávání výrobků, ale také vícestranné schválení výrobků vyžadované pro určité typy výrobků mezinárodními předpisy v oblasti přeprav.
Nově navržené náležitosti rozhodnutí o schválení typu obalového souboru, radioaktivní látky zvláštní formy a radioaktivní látky s malou rozptýlitelností odpovídají úpravě obsažené v doporučení MAAE SSR-6 rev.1.
K bodu 178 (§ 139 odst. 1 písm. e) bod 7)
Nahrazení pojmu „klasifikace“ terminologicky správným pojmem „kategorie“.
K bodu 179 (§ 139 odst. 2)
Navrženou úpravou dojde k prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o schválení typu výrobku, který je zdrojem ionizujícího záření, na 90 dnů od zahájení řízení. V současné době se na vydání tohoto typu rozhodnutí aplikuje úprava dle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Řízení o schválení typu výrobku je náročné na odborné posouzení dodaných podkladů a obecně stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí se v praxi ukázala jako nedostačující.
Zároveň je navrženo zachovat lhůtu 12 měsíců od zahájení řízení pro rozhodnutí o schválení typu obalového souboru, protože toto posuzování je obzvláště technicky a odborně náročné a praxe dlouhodobě ukazuje, že takto dlouhá lhůta je jedině možná.
K bodu 180 (§ 140 nadpis)
V důsledku doplnění nově navrženého odstavce 5 do § 140 již původní název paragrafu „Ověřování a dokladování shody vlastností výrobku se schváleným typem výrobku“ neplní svou funkci, nevyjadřuje výstižně obsah celého paragrafu. Nově navržený nadpis „Povinnosti při dodávání výrobku podléhajícího schválení typu výrobku na trh“ tento stav napravuje.
K bodu 181 (§ 140 odst. 5)
Nově navržený § 140 odst. 5 stanoví povinnost distributora typově schváleného spotřebního výrobku s přidaným radionuklidem zajistit, aby součástí dokumentace předávané uživateli spotřebního výrobku s přidaným radionuklidem byly informace uvedené v písm. a) až f). Pro držitele povolení dle § 9 odst. 2 písm. g) atomového zákona, tedy pro osoby, které radioaktivní látku do spotřebního výrobku při jeho výrobě nebo přípravě přidávají, a osoby, které spotřební výrobek s přidanou radioaktivní látkou dovážejí nebo vyvážejí, je tato povinnost stanovena v § 68 odst. 1 písm. m) atomového zákona. Distributor spotřebních výrobků však nemusí být držitelem povolení, uvedená povinnost by se na něj však měla také vztahovat, aby bylo zabezpečeno, že se požadované informace k uživateli výrobku skutečně dostanou.
Tyto požadavky pramení mimo jiné z doporučení MAAE a jsou tedy pro Českou republiku závazná.
K bodům 182 a 183 (§ 141 odst. 1 písm. n))
Doplňují se nové povinnosti pro přepravce přepravující povrchově kontaminovaný předmět skupiny SCO-III. Návrh zapracovává do právního řádu České republiky úpravu obsaženou v doporučení MAAE SSR-6 rev.1. Do skupiny přeprav povrchově kontaminovaných předmětů skupiny SCO-III se zařadí přepravy velkých radioaktivních předmětů, které vznikající především v rámci rekonstrukčních prací na jaderných zařízeních nebo v rámci jejich vyřazování z provozu. Půjde například o parní generátory, reaktorové tlakové nádoby, čerpadlové motory apod. Takovéto předměty není možné, z důvodu jejich velké hmotnosti a rozměrů, zabalit a přepravovat způsobem stanoveným právními předpisy pro standardní radioaktivní zásilky. Doposud byly tyto předměty přepravovány v rámci přeprav za zvláštních podmínek. Je však nezbytné reagovat na vzrůstající potřebu těchto přeprav (stále více jaderných zařízení bude vyřazováno z provozu) a legislativně zakotvit požadavky, za kterých mohou být tyto velké radioaktivní předměty přepravovány.
K bodu 184 (§ 141 odst. 3)
Doplňuje se zmocňovacího ustanovení tak, aby bylo umožněno v prováděcím právním předpise, tj. ve vyhlášce č. 379/2016 Sb., stanovit klasifikaci všech přepravovaných radioaktivních a štěpných látek, jak je předpokládáno v hlavě VI, dílu 3 atomového zákona (tj. nejen těch radioaktivních a štěpných látek, jejich přeprava podléhá povolení).
K bodu 185 (§ 144 odst. 2 písm. f))
Navržená úprava doplňuje do § 144 odst. 2 písm. f) povinnost vydávat rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení přepravy z České republiky do jiného členského státu Euratomu formou stanovenou právním předpisem Euratomu, tedy Rozhodnutím Komise č. 2008/312/Euratom. Prováděcí právní předpis – vyhláška č. 379/2016 Sb. již potřebný formulář A-3 obsahuje, nyní se pouze upřesňuje odpovídající ustanovení atomového zákona.
K bodu 186 (§ 149 odst. 2)
Novelizační bod opravuje chybu v zákoně. Účast na monitorování při havarijním cvičení, nácviku a porovnávacím měření je povinná pro všechny osoby, které se podílejí na monitorování radiační situace, což ostatně plyne z jiných ustanovení zákona, takže formulovaná výjimka není relevantní. Podrobnosti a upřesnění postupů při monitorování jsou stanoveny ve vyhlášce č. 360/2016 Sb. a v Národním programu monitorování.
K bodu 187 (§ 149 odst. 4)
Účelem změny je zdůraznění strategické funkce Národního programu monitorování, jakožto základního a strategického dokumentu pro monitorování. Program stanovuje role a úkoly jednotlivých resortů a dalších institucí a vytváří tak rámec, který zajišťuje potřebnou kvalitu a úroveň monitorování (odhalování stavu radiační situace).
Od pravomocí a úkolů v Národním programu monitorování se odvíjejí i rozpočtové prostředky, které mají resorty na tuto činnost čerpat ze státního rozpočtu.
K bodu 188 (§ 149 odst. 6)
Bod provádí doplnění zmocnění pro vydání, resp. úpravu, vyhlášky. Vyhláška bude v souladu s Národním programem monitorování podrobně upravovat role a úkoly orgánů státní správy při provádění monitorování. Z praktických zkušeností se jeví nezbytné zahrnout tuto úpravu do obecně závazného právního předpisu, úprava ve strategickém dokumentu se ukázala jako nedostatečná.
K bodu 189 (§ 152a)
Novelizací je doplňováno nové ustanovení upravující otázky havarijního plánování a zvládání radiační mimořádné události v případech, kdy se ve stejném území nachází vícero relevantních zařízení. Tato úprava je nezbytná nejen v současné době, kdy v areálech jaderných elektráren existuje více jaderných zařízení (reaktorů, resp. provozních bloků), ale zejména do budoucna, v souvislosti s plánovanou výstavbou nových jaderných bloků či SMR.
U nich se v řadě případů předpokládá, že budou umístěny v bezprostřední blízkosti již existujících zdrojů. Nelze přitom vyloučit, že jejich provozovatelem, zodpovědným za zajištění zvládání radiační mimořádné události, bude jiný subjekt. V takovém případě je z bezpečnostního hlediska nezbytné, aby byly jasně stanoveny odpovědnosti za konkrétní činnosti vedoucí ke zvládání havárií, např. za systém varování, evakuace, provádění jódové profylaxe atd. Současně nelze klást odpovědnost pouze na jednoho z dotčených provozovatelů.
Zákon tedy výslovně připouští, aby péči o tuto oblast sdíleli (dle jiných ustanovení zákona by totiž museli zajistit zvládání radiační mimořádné události individuálně a v plném rozsahu). Takový postup je účelnější a odpovídá také mezinárodně užívané praxi. Zároveň tím dojde k vyloučení konfliktních přístupů, které by mohly zvládání radiační mimořádné události narušit.
Zákon také tímto ustanovením výslovně připouští, že se zóny havarijního plánování mohou překrývat či splývat, což rovněž vyhovuje praktickým potřebám. Přitom nevylučuje různé modely vzájemného fungování a stanovování zón, od plného překrytí až po různé formy průniku, v závislosti na příslušných bezpečnostních analýzách. Rovněž podíl spoluúčasti při zvládání radiační mimořádné události, resp. dělbu odpovědnosti záměrně nestanovuje preskriptivní, neboť je nezbytné, aby byly zohledněny výsledky bezpečnostních hodnocení, parametry zařízení a předpokládané dopady možných radiačních mimořádných událostí.
K bodům 190 až 192 (§ 154 odst. 1, § 155 odst. 2, § 156 odst. 1 a § 157 odst. 2)
Dotčené body provádějí následující změny zákona:
· formální úpravu v návaznosti na změnu§ 9 odst. 1, tzn. vypuštění odkazu na typy povolení, které již zákon dále obsahovat nebude,
· stanovení výjimky pro některé povinnosti v oblasti zvládání radiační mimořádné události pro „pracoviště s rentgenovým zařízením používaným pro lékařské nebo nelékařské ozáření nebo pro veterinární účely v radiodiagnostice, intervenční radiologii, nukleární medicíně nebo pro zobrazovací účely v radioterapii“. U těchto pracovišť praktické zkušenosti odhalily, že riziko vzniku radiační mimořádné události je zanedbatelné a povinnosti v této oblasti, které na ně byly dosud kladeny, se jeví jako zbytečné. Navrženou změnou dojde k výraznému snížení regulatorní zátěže těchto pracovišť, aniž by byla snížena jejich bezpečnost nebo míra naplnění mezinárodních požadavků.
K bodu 193 (§ 156 odst. 1 písm. g))
Novelizační bod navrhuje terminologické zpřesnění textu zákona. Z praktického hlediska není potřebné rozlišovat dva druhy programů monitorování, neboť údaje z obou mohou být (a v praxi také jsou) zahrnuty do jediného dokumentu – programu monitorování. Na tomto a jiných místech zákona, zejména v jeho příloze č. 1, tak dochází ke zjednodušení dikce, která bude nadále hovořit o jediném programu monitorování.
Fakticky se tím rovněž snižuje zátěž adresátů, neboť ti byli dosud zákonem nuceni zpracovávat dva dokumenty (byť SÚJB připouštěl jejich sloučení). Mimoto změnou nikterak netrpí transpozice předpisů EURATOMu nebo EU, neboť ty výslovně nevyžadují takto specifikované druhy dokumentů.
K bodu 194 (§ 157 odst. 1 písm. a))
Návrh odstraňuje nedostatek v textaci zákona, který omezuje zahájení odezvy na radiační mimořádnou událost pouze na situace, kdy je překročena nejvyšší monitorovací úroveň. Přestože toto překročení zpravidla bude indikátorem, že událost nastala, k jejímu odhalení v praxi mohou vést i jiné okolnosti či zdroje informací. Ty byly až dosud z ranku zákonné úpravy výslovně vyloučeny, přestože prakticky ignorovány být nemohou a adresáty také nejsou. Navrhovaná změna tedy pouze uvádí zákon do souladu s faktickým stavem věci.
K bodu 195 (§ 159a)
V návaznosti na úpravu § 30 odst. 7, kterou se vyškrtlo zabezpečení z všezahrnujícího pojmu kultury bezpečnosti, se zavádí samostatně stojící institut kultury zabezpečení. Cílem je posílit koncept kultury zabezpečení v atomovém zákoně, který vychází z mezinárodně závazné revidované Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení, která stanoví, že všechny organizace, které se podílejí na implementaci fyzické ochrany, by měly dávat patřičnou přednost kultuře zabezpečení potřebné k její účinné implementaci v rámci celé organizace, jejímu rozvoji a udržování. Kultura zabezpečení musí být dále provázána s kulturou bezpečnosti, ale z toho důvodu, že právní regulace zabezpečení je založena na jiných základech, než je úprava jaderné bezpečnosti či radiační ochrany a aby se kultuře zabezpečení přidělil dostatečný význam, který je vyžadován mezinárodními dokumenty, vyčleňuje se výslovně z pojmu kultura bezpečnosti a její regulace je upravena v této části zákona, která pojednává o zabezpečení.
V rámci tohoto ustanovení se nejprve definuje, co se myslí kulturou zabezpečení. Definice a jednotlivé povinnosti v rámci kultury zabezpečení, které je povinen dodržovat každý, kdo provádí zabezpečení, jsou založeny na doporučeních Mezinárodní agentury pro atomovou energii Nuclear Security Recommendations on Physical Protection of Nuclear Material and Nuclear Facilities (INFCIRC/225/Revision 5), Code of Conduct on the Safety and Security of Radioactive Sources a IAEA Nuclear Security Series No. 7 - Nuclear Security Culture. Kulturou zabezpečení se myslí soubor vlastností, postojů a způsobů jednání osob a institucí zajišťující udržení, podporu a posílení zabezpečení. Nejedná se tedy o statický prvek, ale o proces, který musí být neustále udržován a rozvíjen a jeho cílem je rozvoj a podpora celého konceptu zabezpečení. Cílem dobře nastavené kultury zabezpečení je zajistit, aby definovaným regulatorním opatřením zabezpečení byla věnována náležitá pozornost, která odpovídá jejich významu. Kultura zabezpečení se tedy zaměřuje převážně na lidský faktor při provádění zabezpečení, protože potenciální hrozbou pro jaderné materiály, jaderná zařízení a radionuklidové zdroje, mohou být jak osoby, které na tyto prvky útočí zvnějšku, tak ale i osoby, které fungují v rámci organizace oprávnění k nakládání s nimi – tzv. osoby znalé/insideři.
Povinnost zavést, trvale rozvíjet, udržovat a pravidelně hodnotit kulturu zabezpečení a zajistit její zavedení mezi svými organizačními jednotkami, pracovníky a jinými osobami podílejícími se na zabezpečení mají tedy všechny osoby, které jsou držiteli povolení k provozu jaderných zařízení, nakládání s jaderným materiálem i příslušným držitelem povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření, na který spadá povinnost provést zabezpečení.
Kultura zabezpečení musí odpovídat v případě jaderného materiálu a jaderného zařízení nebezpečí plynoucímu z projektové základní hrozby, což je utajovaný dokument vydávaný Státním úřadem pro jadernou bezpečnost na základě stanovisek relevantních orgánů státní správy, který stanoví potenciální hrozby pro jaderná zařízení a jaderné materiály v České republice, a podle kterého musí držitelé jednotlivých dotčených povolení upravit svůj systém zabezpečení, tudíž jej bude muset reflektovat i zavedený systém kultury zabezpečení těchto držitelů povolení. Projektová základní hrozba se však týká jen jaderných materiálů a jaderných zařízení, a tudíž je dále v odstavci 3 stanoveno, že v případě radionuklidového zdroje musí být kultura zabezpečení vystavěna na skutečně existující známé hrozbě spojené s radionuklidovým zdrojem. Tato skutečnost je tedy založena na odstupňovaném přístupu, kdy kultura zabezpečení musí reflektovat reálné a pro držitele povolení potenciálně známé nebezpečí, které by mohlo hrozit v případě úmyslného zlovolného jednání vůči radionuklidovému zdroji.
Jednotlivé povinnosti v odstavci 4 jsou založeny na mezinárodně uznávaných principech vztahujících se k zabezpečení, které spočívají v tom, že je důležitá role každého jednotlivce v rámci organizace, kde se nakládá s jadernými materiály či radionuklidovými zdroji, protože každý jednotlivý pracovník i jiná externí osoba může ve výsledku znamenat hrozbu z hlediska zabezpečení. Úspěch konceptu kultury zabezpečení v konečném důsledku závisí vždy na jednotlivcích. Proto se stanoví povinnost adekvátně informovat a pravidelně proškolovat všechny pracovníky i jiné osoby, které se podílí na zabezpečení. Klíčovou roli zde pak sehrávají vedoucí pracovníci, kteří ze své podstaty svým přístupem a znalostmi mohou nejefektivněji ovlivnit úroveň kultury zabezpečení v rámci organizace. Okruh osob, které se podílejí na zabezpečení, je cíleně stanoven velmi široce, protože potenciální hrozbou pro jaderný materiál, jaderné zařízení i radionuklidový zdroj může být kterákoliv osoba, která je znalá fungování dané organizace, umístění zdrojů, nastavených mechanismů apod.
Podrobnosti k jednotlivým povinnostem budou dále rozpracovány v novele vyhlášky č. 361/2016 Sb., o zabezpečení jaderného zařízení a jaderného materiálu, a vyhlášky č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje. Tyto podrobnosti budou založeny zejména na dokumentu Nuclear Security Series No. 7 - Nuclear Security Culture.
K bodům 196 a 197 (§ 160 odst. 3 a 4)
Termín „zabezpečení“ v sobě zahrnuje, kromě fyzické ochrany, rovněž zabezpečení počítačových systémů nezbytných k řízení jaderné bezpečnosti, evidenci jaderných materiálů, fyzické ochrany a zvládání radiační mimořádné události proti jejich neoprávněnému použití, dále oblast citlivých činností a utajovaných skutečností. Pojem fyzické ochrany, jak je definován v § 4 odst. 4 písm. a) atomového zákona, je tedy jeho podmnožinou. Projektová základní hrozba by tudíž měla být reflektována u jednotlivých držitelů povolení nejen v rámci jejich zajišťování fyzické ochrany, ale v rámci celého jejich zabezpečení jaderných materiálů a jaderných zařízení. Ostatně projektová základní hrozba v současné době obsahuje kapitolu, která pokrývá oblast zabezpečení počítačových systémů nezbytných k řízení jaderné bezpečnosti, evidenci jaderných materiálů, fyzické ochrany a zvládání radiační mimořádné události, tudíž je nutné povinnost v tomto odstavci vztáhnout na celou oblast zabezpečení.
K bodu 198 (§ 160 odst. 5)
Projektová základní hrozba je utajovaný dokument vydávaný ve formě správního rozhodnutí Státního úřadu pro jadernu bezpečnost, kterým se stanoví osobě zajišťující fyzickou ochranu projektovou základní hrozbu a práva a povinnosti při zajišťování zabezpečení. Projektovou základní hrozbu lze stanovit jen na základě závazného stanoviska vyjmenovaných ministerstev. Tím je zajištěno, že projektová základní hrozba je založena na informacích, kterými disponují všechna dotčená ministerstva. Navrhovaným rozšířením se mezi orgány, která vydávají stanoviska k projektové základní hrozbě, přidává i Národní bezpečností úřad a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Informace od těchto úřadů jsou důležité pro to, aby projektová základní hrozba byla založena na relevantních bezpečnostních informacích, kterými disponuje Národní bezpečností úřad a na informacích týkajících se kybernetické bezpečnosti, kterými disponuje Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Zejména kybernetické hrozby u jaderných zařízení jsou oblastí, která je potenciálně do budoucna největší výzvou pro zabezpečení jaderných zařízení a jaderných materiálů, což dokládá i zvyšující se počet obdobných útoků vůči těmto, ale i jiným bezpečnostně citlivým zařízením v České republice i ve světě.
K bodu 199 (§ 161 odst. 3)
Z praktické aplikace tohoto ustanovení se ukázalo (zejména pak z hlediska držitelů povolení provozujících jaderné elektrárny), že pro případy vstupu na jaderné zařízení a přístupu k jadernému materiálu je nutné nastolit přísnější režim, nežli je běžný režim bezúhonnosti nutný pro získání povolení k činnosti, jak je upraven v § 14 atomového zákona. Ochrana těchto entit před nežádoucími zásahy vyžaduje, aby byli ze styku s nimi vyloučeni také jedinci, u nichž existuje potenciální možnost, že způsobí, byť z nedbalosti, jakékoliv ohrožení.
U osob, které byly odsouzeny pro úmyslný trestný čin, existuje důvodná obava, že jejich morálně-volní vlastnosti a osobnostní charakteristiky mohou a priori přispívat k takovému riziku. Z toho důvodu se stanoví, že samostatně vstupovat do střeženého prostoru jaderného zařízení (definován v § 4 odst. 1 písm. i) a dále rozveden ve vyhlášce č. 361/2016 Sb., o zabezpečení jaderného zařízení a jaderného materiálu, v § 6 či 17) a samostatně přistupovat k jadernému materiálu I. až III. kategorie (kategorizaci jaderného materiálu stanoví příloha k vyhlášce č. 361/2016 Sb.) je oprávněna jen fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí se zajišťováním jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, technické bezpečnosti, monitorování radiační situace, zvládání radiační mimořádné události a zabezpečení jaderného zařízení, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo na níž se hledí, jako by nebyla odsouzena.
Jedná se tedy o kvalifikovaný typ bezúhonnosti, který se liší (je přísnější) od obecně zavedeného institutu bezúhonnosti v § 14 atomového zákona, proto byl tento pojem pro tyto specifické účely opuštěn.
K bodu 200 (§ 162 odst. 2 písm. d))
Na základě praktických problémů s výkladem atomového zákona v oblasti vykonávání tzv. citlivých činností se navrhuje tato úprava, která má za cíl vyjasnit, že dané ustanovení se týká pouze osob, které provádějí řízení odezvy na radiační mimořádnou událost podle vnitřního havarijního plánu jaderného zařízení. Vnitřní havarijní plán totiž musí být vypracován i na jiných zařízeních, než jsou jaderná zařízení, jak je definuje § 3 odst. 2 písm. e) atomového zákona. V jejich případech se však řízení odezvy na radiační mimořádnou událost nepovažuje za citlivou činnost ve smyslu tohoto ustanovení a ustanovení § 80 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Není totiž možné, aby řízení odezvy na radiační mimořádnou událost podle vnitřního havarijního plánu bylo pro všechna pracoviště, např. nemocnice, zařazeno mezi citlivé činnosti. Dle § 80 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb. platí, že: „Citlivou činnost může vykonávat fyzická osoba, která je bezpečnostně způsobilá (držitel platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti) nebo která je držitelem platného osvědčení fyzické osoby.“ Trvání na tom, že by i osoby provádějící řízení odezvy na radiační mimořádnou událost podle vnitřního havarijního plánu mimo jaderná zařízení musely být držitelem tohoto osvědčení je zbytečně svazující a nebylo cílem tohoto ustanovení.
K bodu 201 (§ 163 odst. 2 písm. c))
Na základě analýzy zmocňovacích ustanovení a prováděcích ustanovení ve vyhláškách vydaných Státním úřadem pro jadernou bezpečnost se jeví jako nutné rozšířit zmocnění v tomto ustanovení o zmocnění k rozsahu a způsobu zabezpečení počítačového systému nezbytného k řízení jaderné bezpečnosti, evidence jaderných materiálů, fyzické ochrany a zvládání radiační mimořádné události. S ohledem i na možný budoucí vývoj, kdy oblast zabezpečení počítačových systémů je nejdynamičtěji se vyvíjející oblastí zabezpečení, která musí být regulována, je rozšířeno zmocnění pro zabezpečení počítačových systémů, což umožní Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost efektivně stanovit podrobnosti k jejich zabezpečení na základě vydávaných mezinárodních doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii a technologického vývoje.
K bodům 202 a 203 (§ 166 odst. 6 a 7)
Jedná se o zohlednění požadavku „Safeguards by Design“ do projektu zárukového zařízení tak, aby na implementaci zárukových opatření bylo myšleno již od začátku projektu a nedocházelo k dodatečným nákladům nebo problémům v pozdější fázi projektu. Osoba projektující zárukové zařízení musí začít zohledňovat provádění zárukových opatření tak, aby to neohrozilo, nezbytně neprodloužilo nebo neprodražilo jejich implementaci.
Tato povinnost plyne mj. z doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Praktticky se jedná o technické požadavky na zajištění nezávislého napájení a osvětlení a na stavbu. Podstatné je, aby bylo možné efektivně zajistit soustavné monitorování přítomnosti položek v zárukových zařízeních. Konkrétní požadavky na záruková opatření budou uvedeny v prováděcím právním předpisu.
V návaznosti na koncept „Safeguards by Design“ je do přílohy atomového zákona doplňován rovněž licenční dokument „Zárukový plán“ (povolení k umístění, výstavbě, uvádění do provozu a provozu jaderného zařízení), kterým má žadatel o povolení demonstrovat SÚJB svoji schopnost implementovat adekvátním způsobem záruková opatření.
K bodu 204 (§ 173)
V souladu se změnou provedenou v § 11 písm. b), tzn. zrušením požadavku na ohlášení transferu položek dvojího použití v jaderné oblasti, jsou prováděny víceré změny v § 173. Z důvodu většího množství těchto technických a formálních změn a v zájmu zachování srozumitelnosti je nahrazováno celé znění tohoto paragrafu.
K bodům 205 až 225
Novelizační body uvádějí přestupkovou část atomového zákona do souladu s formálními změnami provedenými v předchozích částech zákona, tzn. reagují na vypuštěná ustanovení nebo změněnou systematiku textu.
Nově je také doplňován odpovídající přestupek z oblasti kultury zabezpečení (dříve pokryto přestupky v oblasti systému řízení) a v § 189 je posouvána horní mez ukládané pokuty za přestupek podle odstavce 5. Přestupky podle odstavce 5 patří svojí závažností spíše k významnějším a týkají se procesů a kvality jejich provádění a výstupů, takže zpravidla zasahují regulované činnosti komplexně a mívají dalekosáhlé dopady. Povinnosti v § 29 a 30 se také týkají těch nejrizikovějších činností, souvisejících s jadernými zařízeními. Proto je nezbytné zvýšit horní mez možné sankce, aby měla patřičný vynucovací účinek.
Dále jsou zaváděny některé přestupky odpovídající nově zaváděným povinnostem. Skutkové podstaty jsou vždy formulovány s ohledem na standardní pravidla formulování zákonných úprav v tomto směru a výše sankcí je stanovena tak, aby byl zajištěn potřebný vynucovací účinek a rovněž s ohledem na skutečnost, že jde ve všech případech o činnosti s vyšší mírou rizika a tím i přestupky s vyšší mírou apriorní závažnosti.
V souladu s poznatky z praxe je zaváděn nový přestupek spočívající v tom, že povinný subjekt nevede evidenci o uskutečněných transferech podle § 173 písm. a) nebo neuchovává evidenci, obchodní dokumenty a záznamy o uskutečněných transferech podle § 173 písm. d) atomového zákona. Tyto informace jsou nezbytné ke sledovatelnosti nakládání s položkami a dosavadní absence přestupku znemožňovala vynucovat dodržování této povinnosti.
K bodu 226 (§ 201 odst. 3)
Novela doplňuje znění zákona na základě praktických zkušeností, kdy nebylo jasné, zda inspektoři SÚJB jsou tzv. externími pracovníky. Externí pracovníci jsou osoby vykonávající radiační činnosti na pracovišti (v kontrolovaném pásmu) provozovatele, který není jejich zaměstnavatelem. Typicky se jedná o pracovníky jejich dodavatelů nebo OSVČ, které poskytují takovému provozovateli služby. Přestože povaha práce inspektorů je jiná, z určitého hlediska i oni vykonávají práci (státní službu) v cizím kontrolovaném pásmu a jsou vystavováni z tohoto důvodu ionizujícímu záření.
Protože režim inspektorů není standardní a jejich práce je současně výkonem státní moci, vznikaly v praxi pochybnosti, kdo má zajistit v příslušném kontrolovaném pásmu jejich radiační ochranu. SÚJB, jakožto jejich zaměstnavatel, tak vždy činil, ale někteří provozovatelé kontrolovaných pásem pociťovali z tohoto hlediska právní nejistotu. Novela tedy staví na jisto, že výkon kontroly není prací vykonávanou externím pracovníkem. Provozovatel kontrolovaného pásma tedy neodpovídá za zajištění radiační ochrany inspektorů, neboť tu zajišťuje SÚJB.
K bodu 227 (§ 204 odst. 1)
V případě ukládání opatření k nápravě rozšiřuje novela dosavadní možnosti užití tohoto institutu také na případy, kdy je identifikováno riziko vzniku nedostatku v činnosti regulované osoby. Až doposud bylo možné tento nástroj použít tehdy, pokud nějaký nedostatek již vznikl. V řadě případů však může být vznikem nedostatku způsobena značná škoda na zdraví nebo životním prostředí a takové škodě bylo možno předejít, pokud by příslušné opatření bylo přijato dříve. Záměrem novely je tedy svěřit tomuto nástroji také preventivní funkci.
V praxi se často stává, že SÚJB odhalí v činnosti regulovaných osob trendy v chování, které jistě povedou ke vzniku nedostatku. Jsou již např. známy příčiny, které v minulosti k určitým nedostatkům vedly, a ty se v chování osoby opět objevují. Bez možnosti zakročit preventivně nezbývá nežli použít pouhé metodické, nezávazné nástroje, jako vyjádření či stanovisko, jež nemusejí být adresátem respektovány. Posunem institutu do preventivní roviny bude mít stát (SÚJB) možnost adekvátně autoritativně zareagovat a závazně uložit adresátovi, aby upravil své chování tak, aby ke vzniku nedostatku, a tím i škody, vůbec nedošlo. Budou přitom respektovány ústavní premisy a principy dobré správy, a zohledněna preventivní povaha dostupných informací o riziku.
Navržená změna vychází mj. z požadavků Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
K bodům 228, 229, 232 a 233 (§ 206, 223 a 226)
Do výčtu orgánů majících gesci v působnosti atomového zákona a dále ve vymezení pravomocí jednotlivých orgánů jsou doplňovány Národní bezpečnostní úřad a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Obojí pro svoji roli při rozhodování o projektové základní hrozbě. Ta souží pro stanovení východisek k zajištění zabezpečení jaderných materiálů a jaderných zařízení před škodlivými aktivitami (krádež, sabotáž atp.). V současné době dochází k výraznému posílení informačních a kybernetických hrozeb, které je nutné v zabezpečení zohlednit. Podklady (stanoviska) od těchto orgánů hrají z tohoto hlediska klíčovou roli.
Naopak není nutné v zákoně výslovně uvádět Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, neboť ta plní svoji roli, obdobně jako jiné podřízené organizace, v rámci resortu Ministerstva zemědělství, které zmiňuje atomový zákon v této souvislosti již na jiném místě.
K bodu 230 (§ 209 písm. a))
Novelou je najisto stanoveno, kdo nese pravomoc ke schválení Národního programu monitorování. Tento dokument upravuje vzájemné působení a koordinaci institucí v oblasti monitorování radiační situace na celorepublikové úrovni. Klíčovou roli však již tradičně hraje SÚJB, který zároveň disponuje nejkomplexnějšími odbornými kapacitami v této věci. Pro posouzení a schválení dokumentu se tedy jeví nejpovolanějším statutár SÚJB. V praxi se již tento postup v současnosti používá, je však nutné odstranit pochybnosti, které se v tomto směru o takto významného koncepčního materiálu objevují.
K bodu 231 (§ 216 odst. 1 písm. b))
Dlouhodobá praxe ukazuje, že dosavadní dělba kompetencí mezi Ministerstvo obrany a SÚJB není jednoznačná. Provedená úprava má do budoucna umožnit jasné vymezení pravomocí dle typu pracovišť a také zohlednit rozsah majoritního poskytování služeb těmito pracovišti a potřebnou míru radiační ochrany a dozoru nad ní. V případě pracovišť poskytujících zdravotní služby také civilnímu obyvatelstvu, jimiž jsou právě příspěvkové organizace, které jsou poskytovateli zdravotní péče (např. vojenské nemocnice), je nutné zajistit rozsah správní a dozorové činnosti v širší míře, než je tomu u pracovišť čistě vojenských. Svěření státní správy nad těmito příspěvkovými organizacemi výlučně SÚJB přispěje ke standardizaci radiační ochrany pacientů a zdravotnických pracovníků a lépe naplní také mezinárodní standardy MAAE a požadavky EURATOMu.
K bodu 234 (§ 228 odst. 1)
Náprava gramatické nesprávnosti.
K bodu 235 (§ 228a)
Nové ustanovení zavádí dva nové instituty, které jsou klíčové pro budoucí nasazování nových jaderných technologií – předběžnou informaci (odstavce 1 až 3) a možnost schválení výjimky z požadavků zákona rozhodnutím SÚJB (odstavec 4).
Institut předběžné informace je zaváděn v návaznosti na aktuální potřeby praxe, zejména v oblasti využívání jaderné energie a zvažovaného uvedení nových jaderných zdrojů. Nové technologie a relativně rychlý postup jejich nasazení přinášejí řadu odborných a technologických nejistot na straně budoucího provozovatel i státu. Řadu faktických kroků je přitom nezbytné učinit s předstihem, nežli je k dispozici komplexní suma informací umožňující v plném rozsahu ze strany státu posoudit, zda je možné a bezpečné dané zařízení umístit, vystavět a provozovat. Jedná se například o zajišťování komponent s dlouhou dobou výroby, jejichž obstarávání je nutné zahájit řadu let před zahájením výstavby in situ, neboť v opačném případě by se celý postup výstavby a uvádění do provozu značně prodlužoval. Za tímto účelem je potřebné před provedením příslušných řízení provést konzultace k vyjasnění, zda informace a podklady pro příslušné řízení, resp. i technologie, zařízení nebo lokalita, které jsou v informacích zachyceny, mohou být dostačující a odborně vyhovující.
Podání předběžné informace vychází z § 139 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ten se uplatní obecně, pokud text atomového zákona nestanoví jinak. Obdobný institut lze nalézt např. v § 174 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon.
Podstatou tohoto institutu je možnost obrátit se na orgán, který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom,
a) zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu a
b) podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, nebo podmiňujícího úkonu popřípadě za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.
V dané otázce lze předběžnou informaci požadovat jen jednou. Předběžnou informaci lze požadovat i po zahájení řízení v dané věci. Doba platnosti předběžné informace může být správním orgánem omezena. Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo došlo-li ke změně okolností rozhodných pro její obsah.
Smyslem institutu tedy není vydat samotné rozhodnutí nebo závazné stanovisko, ale poskytnout vysvětlení či konzultaci. Ta má však povahu oficiálního výstupu a ani orgán, který ji vydal, by se od ní neměl odchýlit, pokud se podmínky nezmění (v duchu obecných principů správních). Předběžná informace poskytuje oběma stranám možnost si oficiální cestou ujasnit, co by mělo být v následujících procesech realizováno. Oproti běžnému vyjádření se jedná o institut formálnější a oficiálnější. Žadatel získá oficiální výstup, se kterým může operovat pro své potřeby i navenek a vycházet z něj v následujícím řízení, správní orgán oficiálně stanoví vstupy a mantinely pro nadcházející řízení a je do značné míry tímto svým výstupem vázán.
Zvláště písmeno b) výše nabízí široké možnosti využití („za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět“) – vysvětlení ohledně náležitostí žádosti o povolení, forma a obsah dokumentace pro povolovanou činnost, konkrétní požadavky na systémy, konstrukce a komponenty, resp. projekt budoucího zařízení nebo jeho částí, akceptovatelné parametry změny podle § 9 odst. 1 písm. h) atomového zákona atd. Předběžná informace se přitom nebude týkat jen jaderné bezpečnosti, ale i všech ostatních oblastí působnosti SÚJB – radiační ochrany, zvládání radiační mimořádné události, nešíření jaderných zbraní, přeprav, nakládání s radioaktivním odpadem atd. Také se netýká pouze konkrétních rozhodnutí (povolení), ale i dalších úkonů, např. posouzení neschvalované licenční dokumentace.
Míra detailu poskytnuté informace bude záviset na způsobu formulace žadatelem položených otázek a dostupnosti informací o dané věci v okamžiku zpracování předběžné informace správním orgánem. Účelem předběžné informace však není nahrazování činnosti žadatele o povolení regulátorem. Odpovědnost za úplné a správné zpracování dokumentace a jiných podkladů pro budoucí řízení vždy ponese žadatel o povolení, SÚJB v tomto směru smí poskytovat pouze metodickou a konzultační pomoc.
Institut předběžné informace nevylučuje dosavadní praxi pracovních konzultací a vyjádření v dalších věcech. Obecně dává institut předběžné informace smysl tam, kde je vyžadováno komplexní odborné posouzení a je nutné a priori znát hledisko státu v otázkách zvláště složitých a rizikových a získat potřebnou právní jistotu. Z praktického pohledu lze předpokládat, že předběžná informace bude vyžívána zejména u nejsložitějších a nejnáročnějších položek, zatímco v jednoduchých věcech bude praktičtější podávat běžnou stručnou informaci či vyjádření.
Institut schválení výjimky ze zákonného požadavku navazuje povahou na jiné specifické výjimky tohoto druhu, které již atomový zákon obsahuje (např. možnost změny kategorie pracoviště nebo zdroje ionizujícího záření). Aktuální globální snahy o nasazení nových jaderných technologií vyžadují velmi pružný přístup ke stanovování legálních požadavků na tyto technologie a jejich používání. Bohužel, vývoj v této oblasti probíhá velmi rychle a v současnosti nejsou známy přesné parametry zařízení, jejichž použití je zvažováno, protože tato zařízení jsou teprve vyvíjena (projektována). Lze předpokládat, že velmi rychle po dokončení jejich vývoje bude přistoupeno k jejich výrobě a umístění a aktuální odhady naznačují, že samotná výstavba a uvedení do provozu by měla zabrat pouhé jednotky let. Přitom se nebude jednat o zařízení kategoricky odlišná, nicméně budou přinášet řadu technologických novinek, s nimiž aktuální legislativa nemůže počítat. Z důvodu rychlého vývoje však není možné stejně rychle upravit legislativní požadavky, až taková potřeba vyvstane a tyto požadavky není ani možné adekvátně připravit předem, protože daná technologie dosud neexistuje. Prakticky se jedná zejména o malé modulární reaktory, tzv. SMR.
Je zřejmé, že úprava legislativy až po dokončení vývoje těchto zařízení by celý proces významně zdržela, což by ohrozilo energetickou bezpečnost České republiky, ale také negativně ovlivnilo plnění klimatických cílů. Atomová legislativa se tak v současnosti ocitá z těchto důvodů ve složité situaci a je nutné nalézt možnost, jak se v případě potřeby odchýlit od starších požadavků, platných pro tradiční technologie, aniž by přitom utrpěla úroveň bezpečnosti, která musí zůstat zajištěna.
Novela proto zavádí možnost výjimky ze zákonných požadavků vztahujících se k zajištění jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, technické bezpečnosti, monitorování radiační situace, zvládání radiační mimořádné události, zabezpečení a nešíření jaderných zbraní. Výjimka se tedy netýká procesních ustanovení, sankčních mechanismů, ani vymezení působnosti a pravomocí, toliko materiálních předpokladů pro výkon regulovaných činností. Výjimka bude schvalována SÚJB, jakožto odborně nejpovolanějším ústředním správním úřadem, a to na žádost, která musí uvádět relevantní důvody a naplnění předpokladů stanovených zákonem.
Novela zároveň stanoví velmi přísné předpoklady pro uplatnění takové výjimky, které vylučují její nadužívání nebo obcházení zákona v případech, kdy to není na místě. Kromě obvyklých legálních mantinelů pro takové výjimky především musí žadatel předložit průkazy zajištění bezpečnosti a respektování správné praxe, za kterou se považují mj. požadavky Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
K bodu 236 (§ 236)
Úprava zmocňovacího ustanovení v návaznosti na změny provedené v rozsahu celého zákona. V zájmu jednodušší novelizace a přehlednosti je nahrazováno celé ustanovení.
K bodu 237 (Příloha č. 1)
V příloze č. 1 atomového zákona, která stanovuje výčet dokumentace pro povolovanou činnost, předkládané spolu se žádostí o povolení a dále aplikovanou a respektovanou v průběhu vykonávání povolované činnosti, dochází k většímu množství především legislativně technických změn, které reagují na změny provedené v předchozích částech zákona. Zejména se jedná o následující:
· doplnění dokumentu „zárukový plán“ v návaznosti na zavedení konceptu „safeguards by design“. Zárukový plán bude popisovat projekt zárukových opatření na zařízení a SÚJB jej bude posuzovat z hlediska toho, zda vyhovuje mezinárodním požadavkům a současně povaze a způsobu užití zařízení,
· zjednodušení dokumentu „program monitorování“, namísto dosud rozlišovaného programu monitorování okolí a výpustí,
· sloučení dokumentace v případě slučovaných povolení k prvnímu fyzikálnímu a prvnímu energetickému spouštění jaderného zařízení,
· stanovení některých logických výjimek u některých dokumentů, které plynou z povahy věci, ale z dřívějšího znění nebyly zřejmé (zejména vyloučení některých dokumentů pro některé typy výzkumných jaderných zařízení, u nichž prakticky nepřipadají v úvahu - experimentálního reaktoru nebo podkritického reaktoru),
· zjednodušení požadovaných dokumentů pro hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření, neboť dosavadně požadované dokumenty byly nadbytečně komplexní,
· doplnění dokumentace z důvodu doplnění specifického druhu přepravy, a to přepravy povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III do § 136 odst. 1 písm. n) a § 141 odst. 1 písmena n) atomového zákona (v souladu s ustanoveními MAAE SSR-6 rev.1).
Uvedené změny se v příloze projevují vícenásobně, pro různé typy činností se společnými rysy nebo různé životního fáze téhož typu zařízení nebo pracoviště. Z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti je nahrazována celá příloha en bloc.
K bodu 238 (Příloha č. 2 písm. a) bod 11.)
Doplňují se specifické požadavky na dokumentaci k žádosti o schválení typu obalového souboru, který je projektován k přepravě po skladování. Navržená úprava vychází z požadavků MAAE SSR-6 rev.1.
K bodu 239 (Příloha č. 2 písm. d) bod 7.)
Do přílohy č. 2 písm. d) bod 7. se doplňuje požadavek předložit Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost v rámci dokumentace k žádosti o schválení typu radioaktivní látky s nízkou rozptýlitelností a radioaktivní látky zvláštní formy rozhodnutí o schválení typu výrobku vydané příslušným orgánem jiného státu, bylo-li takové vydáno. Radioaktivní látka s nízkou rozptýlitelností podléhá vícestrannému schválení podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Na rozhodnutí o schválení typu radioaktivní látky zvláštní formy vydané v některém z členských států Euratomu, v Turecku nebo v některém ze států Evropského sdružení volného obchodu, který je současně smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, by byl aplikován princip vzájemného uznávání. Je nezbytné, aby žadatel dodal Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost nejen podklady dle přílohy č. 2 atomového zákona a dle § 137 odst. 4 atomového zákona, ale také příslušné rozhodnutí o schválení typu výrobku.
K Čl. II
Novela zákona, stejně jako sám atomový zákon, je technickým předpisem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, proto byla jako taková příslušně oznámena.
K Čl. III
K přechodným ustanovením
Přechodná ustanovení reflektují novelou navržené změny atomového zákona a jím zavedených režimů. Jelikož dochází k určitým úpravám ve vztahu k zónám havarijního plánování, je nezbytné vyloučit pochybnosti ohledně dosud stanovených zón havarijního plánování. Přechodné ustanovení tedy výslovně uvádí, že rozhodnutí o nich zůstávají nadále v platnosti a, jelikož jde o právní akty vztahující se k delimitaci území s možnými dlouhodobými dopady (vybavení obyvatelstva, systémy varování, úkryty atd.), na dobu neurčitou. Tento přístup odpovídá běžné mezinárodní praxi.
Další přechodné ustanovení ponechává určitý prostor adresátům zákona (novely), kteří se věnují aktivitám zahrnujícím ionizující záření. V jejich případě dochází novelou k řadě změn (jiné postupy, provádění zkoušek, zavádění nových metodik atd.), které vyžadují určitý čas k relevantnímu provedení. Je tedy ponecháváno období 3 měsíců, které by mělo být k tomuto přechodu dostačující, neboť se nejedná o zcela nové instituty.
V případě nově zaváděného povolení pro vyhledávání opuštěných zdrojů je ponecháváno období 1 roku k získání tohoto povolení. Do této doby je možné vykonávat tuto činnost bez něj (jako dosud), na základě povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření. Doba 1 roku je dostatečně dlouhá na to, aby se vykonavatelé této činnosti přizpůsobili novému právnímu režimu bez neadekvátně zvýšených nákladů. Předpokládá se, že takových subjektů budou jednotky až nižší desítky.
Poslední přechodné ustanovení reaguje na změnu v regulatorním režimu ve vztahu v příspěvkovým organizacím v gesci Ministerstva obrany, které poskytují zdravotní péči. V jejich případě byla starší rozhodnutí či registrace prováděny ministerstvem, je ovšem nezbytné je uvést plně do souladu s novým právním stavem, nyní již, v souladu s novelizací, v režii SÚJB. Proto jsou ex lege tyto akty rušeny a budou nahrazeny odpovídajícími akty SÚJB.
ČÁST DRUHÁ
K účinnosti
K Čl. IV
Obecná účinnost zákona je stanovena na 1. ledna 2025. U vybraných ustanovení, která nelze k tomuto datu fakticky zrealizovat, konkrétně u bodů týkajících se omezení výkonu dohledu dohlížejícími osobami (z důvodu potřeby doplnění jejich počtu), je zavedena odložená účinnost na další rok.
21