Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCX7LJFVL najdete zde
X.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Podle Jednacího řádu vlády a Legislativních pravidel vlády byl materiál rozeslán do mezirezortního připomínkového řízení dopisem ministra zemědělství ze dne 3. listopadu 2023, čj. MZE-60168/2023-11151, s termínem dodání stanovisek do 4. prosince 2023. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Resort
Připomínky
Vypořádání
Ministerstvo dopravy
Bez připomínek.
Ministerstvo financí
Zásadní připomínky:
K důvodové zprávě a RIA:
1. Předkládaná novela očekává dopad na státní rozpočet kvůli navýšení provozních nákladů o cca 15 mil. Kč ročně. Dále se uvádí, že jednorázový náklad na pořízení SW – ISEM (zhotovení, testování a zavedení systému do provozu) bude cca 22 mil. Kč, jeho pravidelná roční podpora a servis bude činit cca 6 mil. Kč. Uvádí se, že náklady na inventarizaci lesů, zhotovení, provozování a rozvoj ISEM budou financovány ze státního rozpočtu, konkrétně rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství. Dále se očekávají náklady na administrativu spojenou se vznikem nových honiteb a souvisejícími změnami honiteb stávajících (předem nespecifikovatelné výdaje, pravděpodobně v řádech desítek milionů Kč). Požadujeme uvést, že tyto výše zmíněné výdaje týkající se ročního provozu, budování IT systému i další administrativní výdaje budou pokryty v rámci schválených limitů výdajů kapitoly MZe bez požadavku na navýšení.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla důvodová zpráva doplněna tak, že výdaje týkající se zhotovení IT systému (Informační systém evidence myslivosti), jeho ročního provozu či rozvoje, národní inventarizace lesů i další administrativní výdaje (poštovné, odborné posudky na škody zvěří aj.) budou pokryty v rámci schválených limitů výdajů kapitoly MZe bez požadavku na navýšení ze státního rozpočtu.
Náklady na posílení OSSM, tedy v součtu na jeden celý pracovní úvazek na přenesený výkon státní správy myslivosti, na ÚSC budou hrazeny ze stávajících prostředků na přenesenou státní správu.
Rozpor byl odstraněn.
2. Předkládaná novela uvádí, že může mít vliv na veřejné rozpočty, konkrétně rozpočty obcí s rozšířenou působností s ohledem na nezbytné personální posílení orgánů státní správy myslivosti, a to především v důsledku snížení minimální výměry honiteb. Náklady na odpovídající personální zajištění státní správy myslivosti, cca 100 mil. Kč/rok, což odpovídá objemu ukazatele, o který mohou být posíleny finanční prostředky vyčleněné na správu myslivosti na úřadu obce s rozšířenou působností na plný úvazek. Způsob rozdělení rolí přenesené státní správy na jednotlivé úředníky pracující na obecním úřadu obce s rozšířenou působností je však v kompetenci každé obce s rozšířenou působností a ve skutečnosti ke změně celkového počtu pracovních úvazků dojít nemusí. Nepředpokládáme zde tedy dopad na SR, naopak předpokládáme pokrytí těchto nákladů v rámci samostatných rozpočtů ÚSC bez požadavku na navýšení příspěvku na státní správu poskytovanou z kapitoly Všeobecná pokladní správa. V tomto smyslu požadujeme úpravu textu.
Akceptováno.
Důvodová zpráva byla v části týkající se vlivu na veřejné rozpočty, konkrétně rozpočty obcí s rozšířenou působností, upravena požadovaným způsobem - bylo uvedeno, že se nepředpokládá dopad na veřejné rozpočty, pokrytí těchto nákladů se předpokládá v rámci samostatných rozpočtů ÚSC bez požadavku na navýšení příspěvku na státní správu poskytovanou z kapitoly Všeobecná pokladní správa.
Náklady na posílení OSSM, tedy v součtu na jeden celý pracovní úvazek na přenesený výkon státní správy myslivosti, na ÚSC budou hrazeny ze stávajících prostředků na přenesenou státní správu.
Rozpor byl odstraněn.
K závěrečné zprávě RIA:
3. K bodu 3.4. Dopady na ÚSC, str. 2: V tomto bodu je uvedeno, že novela zákona bude mít finanční dopad na rozpočty ÚSC spočívající ve zvýšení nákladů na školení referentů. Naproti tomu v bodu 3.1. na str. 7 je uvedeno, že návrh zákona nepředpokládá finanční dopady na ostatní veřejné rozpočty. Jedná se o zjevný rozpor, který požadujeme vyjasnit.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Náklady na posílení OSSM, tedy v součtu na jeden celý pracovní úvazek na přenesený výkon státní správy myslivosti, na ÚSC budou hrazeny ze stávajících prostředků na přenesenou státní správu. V návaznosti na vypořádání připomínek č. 1 a 2 bylo upraveno také znění závěrečné zprávy, aby odpovídalo změnám provedeným v důvodové zprávě.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
4. K bodu 3.2. Náklady, str. 7: Nejsou vyčísleny náklady na školení referentů, požadujeme doplnit.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Školení úředníků státní správy se předpokládá provádět stejně jako doposud, a to prostřednictvím školení v rámci porad orgánů státní správy myslivosti pořádaných Ministerstvem zemědělství, ať už prezenčně nebo online formou. Současně s ohledem na povinné odborné vzdělání bude kvalifikace jednotlivých úředníků významně sjednocena a běžné školení bude odbornost jen doplňovat.
V návaznosti na vypořádání připomínek č. 1 a 2 bylo upraveno také znění závěrečné zprávy, aby odpovídalo změnám provedeným v důvodové zprávě.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
5. K bodu 3.1. Identifikace nákladů a přínosů, str. 7: ve větě „Návrh zákona předpokládá určité finanční dopady na státní rozpočet, nikoliv na ostatní veřejné rozpočty“ požadujeme odstranit slovo „určité“, které dává prostor spekulování ohledně rozpočtových dopadů. Novela zákona buď dopady má, nebo nemá, žádná třetí varianta není, což platí i pro Důvodovou zprávu. K tomu dále doplňujeme, že soustava veřejných rozpočtů obsahuje státní rozpočet a rozpočty územních samospráv (kraje, obce). V tomto případě se to týká úředníků pracujících na obecním úřadu obce s rozšířenou působností. Navíc v tabulce Strnutí závěrečné zprávy RIA je uvedeno, že novela má dopad na obce a kraje.
Akceptováno.
V návaznosti na vypořádání připomínek č. 1 a 2 bylo upraveno také znění závěrečné zprávy, aby odpovídalo změnám provedeným v důvodové zprávě.
Rozpor byl odstraněn.
Obecně k závěrečné zprávě RIA:
6. Chybí konstatování, že veškeré dopady na státní rozpočet vyplývající z návrhu zákona budou zabezpečeny v rámci schválených výdajových limitů bez dodatečných požadavků na státní rozpočet, požadujeme doplnit.
Akceptováno.
V návaznosti na vypořádání připomínek č. 1 a 2 bylo upraveno také znění závěrečné zprávy, aby odpovídalo změnám provedeným v důvodové zprávě.
Bylo uvedeno, že veškeré dopady na státní rozpočet vyplývající z návrhu zákona budou zabezpečeny v rámci schválených výdajových limitů bez dodatečných požadavků na státní rozpočet. Výdaje týkající se zhotovení IT systému (Informační systém evidence myslivosti), jeho ročního provozu či rozvoje, národní inventarizace lesů i další administrativní výdaje (poštovné, odborné posudky na škody zvěří aj.) budou pokryty v rámci schválených limitů výdajů kapitoly MZe bez požadavku na navýšení ze státního rozpočtu. Náklady na posílení OSSM, tedy v součtu na jeden celý pracovní úvazek na přenesený výkon státní správy myslivosti, na ÚSC budou hrazeny ze stávajících prostředků na přenesenou státní správu.
Rozpor byl odstraněn.
K předkládací zprávě:
7. Podle Jednacího řádu vlády by Předkládací zpráva měla obsahovat zhodnocení z hlediska případných dopadů materiálu na jednotlivé druhy veřejných rozpočtů. Je třeba toto doplnit a k tomu uvést, že veškeré dopady na státní rozpočet vyplývající z návrhu zákona budou zabezpečeny v rámci schválených výdajových limitů bez dodatečných požadavků na státní rozpočet.
Akceptováno.
Předkládací zpráva byla doplněna ve smyslu výše uvedených závěrů, tedy část nákladů bude hradit MZe bez požadavku na navýšení rozpočtu kapitoly MZe, náklady na posílení OSSM, tedy v součtu na jeden celý pracovní úvazek na přenesený výkon státní správy myslivosti, na ÚSC budou hrazeny ze stávajících prostředků na přenesenou státní správu.
Rozpor byl odstraněn.
K důvodové zprávě:
8. K bodu 7, str. 5: větu „Náklady na inventarizaci lesů, zhotovení, provozování a rozvoj ISEM budou financovány ze státního rozpočtu, rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství.“ požadujeme doplnit, že bude zabezpečeno v rámci schválených výdajových limitů bez dodatečných požadavků na státní rozpočet.
Akceptováno.
Důvodová zpráva upravena v souladu s uplatněnou připomínkou, viz vypořádání připomínek č. 1 a 2.
Výdaje týkající se zhotovení IT systému (Informační systém evidence myslivosti), jeho ročního provozu či rozvoje, národní inventarizace lesů i další administrativní výdaje (poštovné, odborné posudky na škody zvěří aj.) budou pokryty v rámci schválených limitů výdajů kapitoly MZe bez požadavku na navýšení ze státního rozpočtu.
Rozpory byl odstraněn.
9. K bodu 7, str. 6: znění: „Předkládaná novela může mít vliv na rozpočet obcí s rozšířenou působností s ohledem na nezbytné personální posílení orgánů státní správy myslivosti, a to především v důsledku snížení minimální výměry honiteb. Tato úprava bude znamenat trvalý nárůst administrativy, jejíž rozsah bude úměrně navýšen o počet nově vzniklých honiteb. Současně se v rámci personálního posílení orgánů státní správy myslivosti počítá s tím, že příslušní referenti budou trávit více času v terénu, přičemž získané poznatky budou uplatňovat v rámci správních řízení, a zároveň ověřovat stanovené údaje vkládané do evidence škod způsobených zvěří. Způsob rozdělení rolí přenesené státní správy na jednotlivé úředníky pracující na obecním úřadu obce s rozšířenou působností je v kompetenci každé obce s rozšířenou působností a ve skutečnosti ke změně celkového počtu pracovních úvazků dojít nemusí.“ Požadujeme do textu jednoznačně doplnit, zdali novela bude nebo nebude mít dopady. Pokud dopady budou, požadujeme doplnit zdroje financování.
Akceptováno.
Důvodová zpráva upravena v souladu s uplatněnou připomínkou, viz vypořádání připomínek č. 1 a 2.
Náklady na posílení OSSM, tedy v součtu na jeden celý pracovní úvazek na přenesený výkon státní správy myslivosti, na ÚSC budou hrazeny ze stávajících prostředků na přenesenou státní správu.
Rozpory byl odstraněn.
K zvláštní části důvodové zprávy:
10. Odůvodnění k § 9 je nedostatečné. Zpřístupnit oboru pouze vlastníkům nemovitostí v oboře a složek IZS je nedostatečné. Stejně jako umožnit přístup veřejnosti pouze na určité období v roce. Požadujeme odůvodnění rozšířit.
Akceptováno.
Zvláštní část důvodové zprávy byla doplněna požadovaným způsobem – bylo uvedeno, že výslovné umožnění vstupu složek IZS do obor zajistí jejich řádné fungování na území obor, zejména v souvislosti s příjezdovými cestami, které musí být pro tyto složky permanentně přístupné. Umožnění vstupu veřejnosti na pozemky jiných vlastníků, než držitele honitby má zajistit jednak ochranu vlastnického práva těchto vlastníků, ale nelze rovněž vyloučit i nezbytnost zpřístupnění provozoven na území obor. Obory tak budou, a to i mimo vyhláškou stanovené období, zpřístupněny v rozsahu nezbytném pro ochranu práv jiných vlastníků, ale i pro řádné fungování bezpečnostních a záchranných složek. Společně s tím budou obory zpřístupněny i v případech, kdy tato povinnost vyplývá z jiného právního předpisu, nebo pokud se k tomu držitel honitby smluvně zaváže. Tato úprava zajistí např. zpřístupnění pozemních komunikací uvnitř obory.
Rozpor byl odstraněn.
11. Odůvodnění k bodům 139 až 142 – k § 62 odst. 2 a násl.: Nejsou vyčísleny předpokládané výdaje státu na poskytování služeb v podobě konzultací, poradenství a zvyšování odborné úrovně vlastníků, nájemců, pachtýřů honebních a nehonebních pozemků, mysliveckých hospodářů a uživatelů honiteb, zabezpečení hodnocení stavu poškození lesa zvěří ve vazbě na stav populací zvěře, zpracování studií a programů pro státní správu myslivosti, vlastníky, uživatele honiteb ke zvyšování diverzity a úživnosti prostředí, poradenské činnosti v souvislosti s výskytem nemocí zvěře a realizací postupů správné praxe v rámci nastavených opatření, poradenské činnosti v oblasti redukce škod zvěří na zemědělských pozemcích a lesních porostech a v oblasti managementu druhů zvěře a dalších živočichů, stanovení početnosti zvěře a jiných živočichů a vypracování managementových plánů honiteb v určených lokalitách, a nakonec i v oblasti zpracování informačních a tiskových zpráv a zajištění osvětové činnosti v oblasti myslivosti. Požadujeme doplnit.
Akceptováno.
Zvláštní část důvodové zprávy byla doplněna požadovaným způsobem – bylo uvedeno, že předmětné výdaje jsou hrazeny z kapitoly Ministerstva zemědělství s tím, že dosavadní náklady na služby uživatelům honiteb formou adresného konkrétního poradenství i formou seminářů a workshopů je v rozsahu 6 mil. Kč plus DPH na 3 roky, národní dotace podle nařízení vlády do oblasti myslivosti se pohybují v hladině kolem 80 mil. Kč ročně (průměrná suma na základě vyplacených podpor z posledních několika let).
Rozpor byl odstraněn.
Připomínky:
K návrhu zákona:
1. K čl. I, bod 72: v navrženém § 36a je 10 odstavců. Dáváme tedy ke zvážení uvedené ustanovení rozdělit na 2 paragrafy.
Akceptováno částečně.
S ohledem na znění Legislativních pravidel vlády, podle kterého se jen doporučuje nejvýše 6 odstavců, není nezbytně nutné rozdělovat ustanovení tvořící jednotný celek do dvou či více paragrafů – z hlediska zajištění jednoznačnosti textu může být zvoleno řešení spočívající ve vyšším počtu odstavců.
Předmětná ustanovení byla nicméně podrobena revizi a tam, kde to bylo možné a účelné, byl počet odstavců zredukován/příslušný paragraf rozdělen.
2. K čl. I, bod 109: v navrhovaných § 47a a 47b je 12 odstavců. Dáváme tedy ke zvážení tato ustanovení rozdělit na více paragrafů.
3. K čl. I, bodu 15 – § 9:
Odstavec 5 je formulován jako výjimka z možnosti rozhodnutí držitele honitby o zpřístupnění obory. Doporučujeme do důvodové zprávy tuto možnost odůvodnit, vzhledem k tomu, že zakládá pro držitele honitby určité povinnosti, kterým bude třeba vyhovět a respektovat je. Dále doporučujeme vypustit z návrhu odkaz na složky integrovaného záchranného systému jako na ty, kterým držitel honitby je povinen umožnit vstup do obory. Tyto složky vykonávají svoji činnost dle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, kde je jasně vymezena jejich pravomoc a kompetence i na základě jakých situací se složky IZS aktivují. Z toho důvodu se domníváme, že v návrhu je tato skutečnost nadbytečná.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Zvláštní část důvodové zprávy byla doplněna požadovaným způsobem.
Výslovné zakotvení povinnosti zpřístupnit oboru složkám IZS, orgánům veřejné moci nebo v případech, kdy tato povinnost vyplývá z právního předpisu nebo z právního jednání, se považuje za srozumitelné pro veřejnost i další zainteresované subjekty.
4. K čl. I, bodu 19 – § 12 odst. 3:
Není nám zřejmé, zda měl předkladatel opravdu na mysli, aby se test skládal přímo v Informačním systému evidence myslivosti. Pokud se test bude skládat jiným způsobem a do Informačního systému se budou zapisovat jen výsledky, doporučujeme přeformulovat.
Vysvětleno.
Test se bude skládat přímo prostřednictvím Informačního systému evidence myslivosti, navrhované znění je dostatečné.
5. K čl. I, bodu 43 – § 28 odst. 4:
Doporučujeme ve stávajícím odstavci 4 vypustit první větu a do nově navrhované věty za slovo „změnu“ doplnit slova „nebo zánik“, za slovo „skutečností“ doplnit slova „podle odstavce 3“ a za slovo „změně“ doplnit slova „nebo zániku“ došlo. Domníváme se, že text tak bude přesnější.
Akceptováno částečně.
Věta druhá byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou.
Větu první nelze vypustit, je třeba zachovat povinnost provést změnu nebo výmaz údajů v rejstříku. Novelizace má za cíl pouze zakotvit výslovnou povinnost hlásit ze strany honebních společenstev změny v zapisovaných údajích, jelikož v současné době se často objevují případy, kdy údaje v rejstříku dlouhodobě neodpovídají skutečnosti.
6. K čl. I, bodu 48 – § 31 odst. 4:
Podle dikce zakládá ustanovení povinnost pro orgán státní správy myslivosti změně povinně vyhovět, jsou-li splněny zákonné podmínky. Není však zřejmé, jak se bude postupovat v případě, kdy bude mít předložený návrh faktické nebo právní vady.
Vysvětleno.
V takovém případě se postupuje podle obecného právního předpisu, kterým v tomto případě je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
Dle konkrétní připomínky by došlo nejprve k výzvě k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 správního řádu a současně by se řízení podle § 64 správního řádu přerušilo. Pokud by žadatel ve lhůtě žádost nedoplnil, řízení by se podle § 66 zastavilo.
Pokud je smyslem připomínky upozornit na případy, kdy by nebyly dány důvody pro provedení změny honitby, je třeba říci, že podklady v řízení o změně honitby shromažďuje orgán státní správy myslivosti. Pokud by nebyly dány důvody pro změnu honitby, orgán státní správy myslivosti by žádost zamítl.
7. K čl. I, bodu 55 – § 32 odst. 5:
Upozorňujeme na neoznačený text na konci odstavce 5, což je podle Legislativních pravidel vlády nevhodné. Doporučujeme předkladateli se s touto skutečností vypořádat a text upravit. Stejná připomínka i k bodu 81 (§ 42 odst. 2 a 3) a bodu 109 (§ 47a odst. 11, § 47b odst. 11 a § 47c odst. 7).
Neakceptováno. Vysvětleno.
Jedná se o tzv. alineu, tedy nový odstavec začínající odsazeně na novém řádku, který není na rozdíl od ostatních částí daného paragrafu číslován.
8. K čl. I, bodu 58 – § 33 odst. 2:
Doporučujeme do důvodové zprávy vysvětlit, proč se nevkládá do ISEM celá smlouva o nájmu honitby, ale pouze údaj o výši nájemného, byť orgán státní správy myslivosti touto smlouvou disponuje.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vkládání celé nájemní smlouvy do Informačního systému evidence myslivosti je neproporcionální a její vložení do tohoto systému není nezbytné ani z pohledu výkonu státní správy myslivosti, ani z pohledu evidence využití honiteb.
9. K čl. I, bodu 61 – § 34:
V § 34 odst. 5 pro držitele honitby, kterou pronajme, se zavádí povinnost vložit kontaktní údaj na svou osobu do ISEM. V této souvislosti odkazujeme na § 33 odst. 1, kdy držitel honitby má povinnost vložit do systému ISEM informaci o výši nájmu. Domníváme se, že by bylo vhodnější, jak jsme již uvedli výše, vložit do systému celou nájemní smlouvu, čímž by byla splněna řada dále v zákoně uvedených povinností.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vkládání celé nájemní smlouvy do Informačního systému evidence myslivosti je neproporcionální a její vložení do tohoto systému není nezbytné ani z pohledu výkonu státní správy myslivosti, ani z pohledu evidence využití honiteb.
10. K čl. I, bodu 73 – § 38:
Doporučujeme do odstavce 1 doplnit, že se jedná o veřejnou část informačního sytému.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vložení informace o tom, že se jedná o veřejnou část, se jeví jako nadbytečné s ohledem na to, že v odstavci 2 je taxativně vymezena neveřejná část Informačního systému evidence myslivosti.
11. K čl. I, bodu 84 – § 44a:
Doporučujeme slovo „pokyny“ nahradit slovem „podmínky“.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou slova „bližší pokyny o“ nahrazena slovem „podmínky“.
12. K čl. I, bodu 107 – § 47 odst. 7:
Máme za to, že orgán státní správy myslivosti nemůže vydat duplikát loveckého lístku v případě, kdy dojde ke změně osobních údajů, pouze v případě, kdy dojde ke zničení, ztrátě nebo odcizení.
Akceptováno. Upraveno jinak.
Nebude se jednat o vydání duplikátu, ale o vydání nového loveckého lístku v zákonem stanovených případech.
13. K čl I, bodu 119 – § 55a odst. 1:
Zde je uveden chybný odkaz, je tak nutné nahradit písmeno „f“ písmenem „g“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
14. K čl. I, bodu 119 – § 55a odst. 3:
S odkazem na důvodovou zprávu dáváme ke zvážení, zda by nebylo vhodné do návrhu doplnit, že orgán státní správy myslivosti provede kontrolu vzniklé škody „a její rozsah“, aby nebylo zavádějící, že posuzuje její výši (myšleno škody).
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
15. K čl. I, bodu 157 – § 64 odst. 6 a 7:
Doporučujeme v obou odstavcích nahradit slova „se uloží pokuta“ slovy „lze uložit pokutu“.
Vysvětleno.
Cílem navržené právní úpravy je, aby byly za uvedené přestupky obligatorně ukládány pokuty. Je to jeden ze základních nástrojů, kterými je působeno na uživatele honitby za účelem omezení vzniku škod způsobených zvěří.
16. V § 55a odst. 1 by měl být odkaz na „písm. f)“ nahrazen odkazem na „písm. g)“. Ustanovení § 55a upravuje evidenci škod, odst. 1 stanoví, že škoda musí být zaevidována podle § 38 odst. 1 písm. f). Ustanovení § 38 upravuje Informační systém evidence myslivosti (ISEM), odst. 1 jeho veřejnou část. V písm. f) tohoto ustanovení je uvedena evidence vydaných a odebraných loveckých lístků, evidence škod způsobených zvěří je uvedena v písm. g).
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byl chybný odkaz na § 38 odst. 1 písm. f) upraven.
17. V § 38b odst. 2 písm. a) a b) doporučujeme pro státní subjekty (včetně ÚZSVM), u kterých se dá předpokládat, že mohou být držitelem případně uživatelem honitby, navýšit počet přístupových oprávnění.
Ustanovení § 38b upravuje přístupová oprávnění do ISEM. Z pohledu ÚZSVM by bylo vhodné navýšit oprávnění k přístupu do ISEM, aby tato oprávnění byla např. na úrovni územních pracovišť, nikoli pouze jedna nebo dvě fyzické osoby za celé ÚZSVM, jak předpokládá navržené znění.
Upraveno jinak.
S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopřed-sedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
V rámci zástupnosti však bude systém nastaven tak, aby bylo možné konkrétní funkce zastoupit jinou osobou. U konkrétních funkcí nicméně nepůjde o více osob se stejnými oprávněními, ale o přenos oprávnění mezi osobami na základě pověření.
K zvláštní části důvodové zprávy:
18. Odůvodnění k Přechodným ustanovením:
Doporučujeme více rozpracovat důvodovou zprávu k jednotlivým bodům přechodných ustanovení.
Akceptováno.
Zvláštní část důvodové zprávy byla doplněna požadovaným způsobem – bylo uvedeno, že za účelem zkompletování evidence vydaných a odebraných loveckých lístků, zejména s ohledem na provázání s Informačním systémem evidence myslivosti a s ohledem na dosavadní nejednotnou papírovou evidenci vydaných loveckých lístků, se stanoví konec platnosti loveckých lístků vydaných před 1. lednem 2027. Držitelé těchto loveckých lístků si budou moci bezplatně požádat až do 31. prosince 2027 o vydání nového loveckého lístku. Kromě výše uvedených skutečností je sledováno i zjednodušení odhalování falzifikátů loveckých lístků. Dále se stanoví, že smlouvy o nájmu honiteb uzavřené podle předchozí právní úpravy se budou řídit ustanoveními tohoto zákona. Za účelem zajištění právní jistoty smluvních stran smlouvy o nájmu honitby se dále stanoví, že způsobilost být nájemcem honitby a podmínky pro její uzavření se u smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona posuzují podle dosavadní právní úpravy. Tím je zajištěno, že nezanikne platnost a účinnost dosavadních smluv o nájmu honitby.
19. K odůvodnění bodu 136 – § 61 odst. 5:
Nejsou vyčísleny předpokládané náklady na vyhotovení kontrolních průkazů pro pověřené zaměstnance orgánu státní správy myslivosti, kteří budou provádět dozor. Doporučujeme doplnit.
Akceptováno.
Zvláštní část důvodové zprávy byla doplněna požadovaným způsobem – bylo uvedeno, že se předpokládá, že kontrolní průkaz bude papírová zalaminovaná kartička obdobná jako průkaz mysliveckého hospodáře nebo myslivecké stráže, náklady na jeho zhotovení tak budou marginální v řádu jednotek Kč.
20. K odůvodnění bodu 20 – § 12 odst. 5:
S ohledem na rozsah pravomocí myslivecké stráže a dobu výkonu pravomocí, tj. 10 let s možností opětovného ustanovení do této funkce, jeví se návrh na posouzení bezúhonnosti fyzické osoby mající zájem o tuto funkci, pouze na základě výpisu z Rejstříku trestů jako nepostačující a v rozporu s úpravou stanovenou v § 12 odst. 3 písm. c a odst. 4 téhož paragrafu. Znění odst. 4 výslovně vylučuje, aby se členem myslivecké stráže stala osoba, která byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin. Pokud bude pro posouzení bezúhonnosti postačující pouze výpis z Rejstříku trestů, mohla by se stát členem myslivecké stráže i osoba, která se v minulosti opakovaně dopouštěla páchání úmyslných trestních činů, ale tresty jí byly ve výpise již zahlazeny. Vyžadování opisu je nezbytným předpokladem a nástrojem proto, aby se členem myslivecké stráže stala osoba, u níž bude předpoklad, že své funkce nebude zneužívat, popř. významným a nepatřičným způsobem zasahovat do práv třetích osob.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Výpis z rejstříku trestů pro plnění funkce myslivecké stráže považuje Ministerstvo zemědělství za adekvátní a dostatečný.
Obecně k materiálu:
21. Doporučujeme zavést legislativní zkratku pro Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) a pro Informační systém evidence myslivosti (dále jen „ISEM“).
Akceptováno částečně.
V souladu s uplatněnou připomínkou zavedena legislativní zkratka pro Ministerstvo zemědělství.
V souladu s čl. 44 odst. 2 Legislativních pravidel vlády se nemůže legislativní zkratka skládat z velkých písmen, navrhovanou zkratku „ISEM“ pro Informační systém evidence myslivosti nelze zavést.
Ministerstvo kultury
Bez připomínek.
Ministerstvo obrany
Bez připomínek.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
K bodu 15 (§ 9 odst. 4)
Jestliže rozhodnutí o zpřístupnění a znepřístupnění obory spadá výhradně do kompetence držitele honitby, má být také jeho výhradní kompetencí uveřejnění návštěvního řádu. Navrhujeme proto slova „nebo uživatel“ z třetí věty odstavce vypustit, nebo je naopak doplnit i do věty první.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla ve větě třetí vypuštěna slova „nebo uživatel“.
K bodu 72 (§ 36a odst. 6)
Navrhujeme v § 36a odst. 6 doplnit vedle osoby hospodařící také osobu, které byla podle odstavce 3 vydána povolenka k lovu na návrh hospodařící osoby.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Ministerstvo pro místní rozvoj
1. Obecně k navržené novele
Vzhledem k navrženému velkému rozsahu novelizace právního předpisu doporučujeme zvážit předložení komplexního nového zákona o myslivosti.
Vysvětleno.
Záměrem není vytvořit zákon nový, ale v souladu s Programovým prohlášením vlády ČR ho novelizovat. I přes velký počet novelizačních bodů není nezbytné předložení zákona nového, neboť novelizační body nemění strukturu a základní principy současného zákona.
2. K části první (§ 7)
Za bod 14 požadujeme vložit nový bod 15, který zní:
„§ 7 odst. 3 nově zní:
K dočasnému držení lišky obecné v zajetí pro účely výcviku psů loveckých plemen je třeba souhlasu orgánu státní správy myslivosti a orgánu na ochranu zvířat proti týrání, které mohou stanovit podmínky pro výkon této činnosti. Je zakázáno chovat lišky obecné v zajetí, mimo případy, kdy není vyžadován souhlas orgánu státní správy myslivosti pro chov zvěře v zajetí. Zákaz se také nevztahuje na chovy lišky v zajetí, pro něž byl do data platnosti zákona souhlas orgánu státní správy myslivosti již vydán.“
V současnosti tento zákon dovoluje držet lišku v zajetí myslivci za účelem výcviku loveckých psů k lovu pod zemí, přičemž slouží jako tréninková pomůcka. Tento způsob chovu v zajetí je velmi nehumánní. Zvíře je obvykle odebráno z přirozeného prostředí, drženo v nevyhovujících podmínkách a opakovaně vystavováno extrémnímu stresu, kdy na něj přes mříže klece útočí pes a zvíře nemá možnost utéct nebo se bránit.
Lišky jsou ve volné přírodě schopny nachodit mnoho kilometrů a v přírodě vyhledávají úkryty a nory. Držení lišek ve velmi malé kleci jim tak neumožňuje naplnit jejich základní potřeby, je proti jejich welfare a způsobuje těmto divokým a přirozeně hodně se pohybujícím zvířatům extrémní stres.
Kromě toho byl k 1. 1. 2019 zakázán chov zvířat pro produkci kožešin, včetně lišek obecných.
Jedním z důvodů byly právě nevhodné podmínky, ve kterých byla zvířata držena a které nemohly naplnit jejich základní potřeby. Velmi podobné podmínky jsou k vidění i při chovu lišek používaných na výcvik loveckých psů a je tedy nelogické, aby byl pro stejný druh zvířete chov za jedním účelem pro nevhodné podmínky zakázán a chov za jiným účelem s podobnými podmínkami chovu zůstal povolen. Je potřeba vzít v potaz také námi podávanou připomínku, která má zamezit samotnému tzv. norování, tedy lovu pod zemí, včetně lovu za pomoci psů vypouštěných pod zem a vyhrabání zvěře za účelem usmrcení. V tomto kontextu nedává držení lišky v zajetí pro účely výcviku loveckých psů již žádný smysl.
Zákaz chovu lišky obecné v zajetí se vztahuje pouze na případy, kdy je podle § 7 odst. 1 vyžadován u chovu zvěře v zajetí souhlas orgánu státní správy myslivosti a nevztahuje se tak např. na chov zvěře v zoologické zahradě zřízené obcí nebo krajem či péči o zraněnou zvěř prováděnou záchrannými stanicemi. Zároveň je v úpravě myšleno i na již odchycené lišky, které v zajetí již žijí a nemohou být z různých důvodů vypuštěny zpět do volné přírody tak, aby mohly svůj život dožít v zajetí.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Vzhledem k tomu, že je liška druhem zvěře [§ 2 písm. b)], nelze jí odebranou z přírody chovat, ať již za jakýmkoliv účelem, bez souhlasu orgánu státní správy myslivosti. Jedná se o standardizovaný systémový postup, který rozlišuje mezi jedincem zvěře původem z přírody a jedincem odchovaným v lidské péči. Navržená změna je proto krajně nesystémová, jelikož by se v případě lišky jednalo o výrazně jiný postup.
Dle § 7 odst. 1 se krajská veterinární správa (KVS) vyjadřuje k podmínkám chovu lišky v zajetí, což standardně probíhá kontrolou chovného zařízení na místě.
Při ponechání norování coby způsobu lovu není možné zakázat chov lišek pro výcvik loveckých psů dle § 7 odst. 3. K držení lišek za tímto účelem vydává orgán na ochranu zvířat proti týrání (KVS) souhlas a může k tomu rovněž stanovit podmínky.
Nelze proto akceptovat část připomínky, dle které dochází k držení či chovu lišky v nevhodných podmínkách vzhledem k tomu, že je postupováno v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, přičemž je v plné kompetenci KVS toto kontrolovat a v případě nevyhovujících podmínek souhlas neudělit.
Rozpor trvá.
3. K části první, bodu 15 (§ 9)
Požadujeme vypuštění navrhovaného bodu 15.
O omezení či zákazu vstupu do obory, a to pouze v přiměřené míře, rozhoduje orgán státní správy myslivosti. Musí přitom zohledňovat a vyvažovat řadu zájmů. Novelou má být rozhodování o znepřístupnění obory ponecháno na libovůli soukromoprávního subjektu, bez možnosti individuálního vážení zájmů. Už stávající úprava přitom není dostatečná k ochraně práva volného průchodu krajinou, a lze předpokládat, že změnou dojde k vytvoření rozsáhlých nepřístupných oblastí soukromých lesů, které budou tvořit bariéru místnímu rozvoji a turistice.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno částečně. Upraveno jinak.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení byly ve věci vstupu do obor provedeny následující úpravy:
1. V § 9 odst. 4 bylo doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras, protože síť pěších značených turistických tras je v České republice unikátní, obdivovaná i zahraničními turisty, již půldruhé stovky let zpřístupňuje historická a zajímavá místa České republiky a turistika podporuje nejen cestovní ruch v regionech, ale také rozvoj venkova.
2. V § 9 odst. 4 bylo dále doplněno, že návštěvní řád bude obsahovat zdůvodnění, proč se držitel obory rozhodl v období mimo její povinné otevření oboru pro veřejnost uzavřít.
3. Znění § 31 odst. 6 bylo doplněno tak, aby nově zahrnovalo nejen zánik obory v důsledku nefunkčnosti oplocení, ale i v situacích, kdy není zajištěno zpřístupnění obory v době stanovené vyhláškou.
4. Zvláštní část důvodové zprávy byla v části týkající se ustanovení § 9 odst. 4 doplněna o předpokládaný rozsah otevření obor v době od května do září po dobu alespoň 100 dnů.
Rozpor trvá.
4. K části první (§ 14)
Doporučujeme vypustit oprávnění usmrcovat toulavé psy.
Problematika toulavých psů je v České republice marginální, naopak excesy spojené s využíváním tohoto oprávnění jsou široce medializovány a poškozují myslivost jako celek.
Neakceptováno.
Za myslivecký rok 2022 bylo usmrceno 209 toulavých psů. Potulující se a pytlačící psi mohou způsobit značné škody na zvěři i jiných vzácných či chráněných živočiších. Současné znění dále obsahuje i mnoho výjimek, dle kterých se tato možnost nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Je na místě také připomenout, že je v honitbách zakázán pohyb psů mimo vliv svého majitele či vedoucího (§ 10 odst. 1). Odmítáme proto vyvinění nezodpovědných chovatelů psů. Připomínka také zcela opomíjí zdivočelé psy bez vlastníka.
Argumentace připomínky je rovněž zavádějící vzhledem k tomu, že navrhuje omezení pravomocí myslivecké stráže, přičemž jednotlivé medializované případy výhradně s touto funkcí spojené nejsou.
5. K části první, bodu 25 (§ 17)
Za text „§ 17“ doporučujeme vložit slovo „se“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
6. K části první, bodu 38 (§ 26)
Formulace novelizačního bodu nekoresponduje s textem uvedeným v platném znění s vyznačením navrhovaných změn. Doporučujeme v platném znění s vyznačením navrhovaných změn uvést přeškrtnutým písmem slovo „dále“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou (v platném znění bylo omylem slovo „dále“ úplně vypuštěno místo přeškrtnuto).
7. K části první, bodu 40 (§ 27)
Požadujeme vypuštění bodu 40.
Tento legislativní návrh by mohl mít za následek situaci, kdy za vzniklé škody nebude fakticky odpovědný žádný subjekt vzhledem k tomu, že honební společenstva často nedisponují dostatečným majetkem pro kompenzaci těchto škod. Tato navrhovaná změna představuje významné odchýlení od původního kompromisu, který byl založen na principu spojení práva myslivosti s odpovědností za z ní plynoucí škody, a odůvodňoval tak oddělení práva myslivosti od práva vlastnického. Takováto změna by mohla významně narušit stávající rovnováhu práv a povinností v rámci myslivecké legislativy. Oslabuje práva vlastníků, což je v rozporu s celkovým zaměřením novely.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vypuštění záruky členů honebního společenstva (HS) za jeho závazky bylo provedeno zejména s ohledem na požadavky vlastníků pozemků. Ve stanovisku Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů (SVOL) je uvedeno, že ve věci odpovědnosti za škody podporují stávající návrh, který je obsažen v novele zákona, podporují snížení odpovědnosti členů HS do té míry, že za škody ručí HS, ale nikoliv jednotliví členové svým celým majetkem. Stávající praxe, která obsahovala tyto široké záruky neprokázala potřebnost takto velkých záruk a pokud za škody bude ručit pouze HS, nikoliv jeho členové svým majetkem, povede to k větší ochotě vstupovat do HS. V případě obcí a větších majetků právě povinnost ručení celým majetkem často brání vstupu do HS.
Honební společenstvo je sdružení vlastníků honebních pozemků, které myslivost dále pronajímá uživateli honitby, nebo je vykonávána ve vlastní režii. Ustanovení o honebním společenstvu se nicméně týkají jeho role v pozici držitele honitby, přičemž ručení bylo zrušeno z toho důvodu, že by například za poskytnutou půjčku honebnímu společenstvu ručili rovněž ti, kteří s ní na valné hromadě nesouhlasili. Navržená úprava proto naopak práva vlastníků honebních pozemků brání. Společné ručení zůstává u uživatele honitby, resp. mysliveckých spolků, ponecháno.
Pokud jde o škody způsobené zvěří, za tyto je odpovědný uživatel honitby, nikoliv držitel honitby (honební společenstvo).
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
8. K části první, bodu 51 (§ 31)
Požadujeme doplnění § 31 odst. 6 písm. e) tak, aby zahrnovalo nejen zánik obory v důsledku nefunkčnosti oplocení, ale i v situacích, kdy není zajištěna průchodnost obory.
Toto rozšíření legislativního textu odráží důležitost průchodnosti obory pro veřejnost a správnou správu mysliveckých oblastí. Má předejít vytváření nepřístupných oblastí soukromých lesů, které vzhledem ke své rozloze mohou v některých případech představovat bariéru místního rozvoje.
MMR v několika případech vymáhá zpřístupnění obory jako jednu z podmínek územního rozhodnutí. Ukazuje se, že tento postup je nadměrně zatěžující a není efektivní pro ochranu práva volného průchodu krajinou, a to ani v případech, kdy oborou vedly populární značené turistické cesty. Doplnění § 31 odst. 6 písm. e) poskytne další právní nástroj vymáhání průchodnosti, a lze předpokládat, že počty sporů výrazně poklesnou, což povede i k úspoře veřejných prostředků.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno částečně.
Znění § 31 odst. 6 bylo upraveno (doplněno) tak, aby nově zahrnovalo nejen zánik obory v důsledku nefunkčnosti oplocení, ale i v situacích, kdy není zajištěno zpřístupnění obory v době stanovené vyhláškou, nicméně ne automaticky (ze zákona), ale na základě rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti (ve správním řízení).
Rozpor trvá.
9. K části první, bodu 60 (§ 33)
Formulace novelizačního bodu nekoresponduje s textem uvedeným v platném znění s vyznačením navrhovaných změn. Doporučujeme v platném znění s vyznačením navrhovaných změn uvést přeškrtnutým písmem číslo „6“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou (v platném znění bylo omylem číslo 6 úplně vypuštěno místo přeškrtnuto).
10. K části první (§ 35)
Požadujeme doplnění povinnosti oznámit konání honu s týdenním předstihem obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, na jejichž území bude hon probíhat, a povinnost obecních úřadů zveřejnit informaci způsobem v místě obvyklým.
Oznámení honů povede k omezení výskytu nezúčastněných osob a tím ke zmírnění konfliktů s veřejností, ke kterým může v průběhu honu docházet.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla zakotvena povinnost mysliveckého hospodáře oznamovat konání společných lovů – v § 35 odst. 5 bylo doplněno písmeno l) ve znění „oznámit společný lov alespoň 7 dnů před jeho konáním orgánu státní správy myslivosti, který informaci o konání společného lovu zveřejní způsobem v místě obvyklým“.
Rozpor byl odstraněn.
11. K části první, bodu 81 (§ 42)
V poslední větě novelizačního bodu doporučujeme opravit písařskou chybu a slovo „odstavce“ nahradit slovem „odstavec“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
12. K části první, bodu 84 (§ 44a)
Požadujeme vypuštění bodu 84 a úpravu souvisejících bodů (22, 23, 78, 79, 90, 92, 99, 102).
Hlavní argumenty proti zahrnutí lovu lukem do zákona spočívají v otázkách týkajících se humanity a etiky lovu. Zásadně se zaváděním této metody lovu nesouhlasí i Státní veterinární správa. Lov lukem je vnímán jako metoda s vyšším rizikem způsobení nesmrtelných zranění zvěře, což je v rozporu s principy etického lovu, které zdůrazňují potřebu rychlého a bezbolestného usmrcení. Z veterinárního a zdravotního hlediska mohou existovat obavy ohledně potenciálního prodloužení utrpení zvířat a s tím spojených welfare aspektů.
Důvodová zpráva uvádí, že využití luku při pytlačení je vzhledem k jeho nápadnosti vyloučeno, zároveň však uvádí, že pokud zůstane zakázáno, bude míra pytláctví vyšší. Tato argumentace je vnitřně rozporná. Jiné benefity v důvodové zprávě uvedeny nejsou.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Lov lukem není ve světě žádnou novinkou a v řadě zemí, včetně zemí evropských, je rovněž povolen. Dlouholeté zkušenosti z těchto zemí nenasvědčují tomu, že by se tento způsob lovu neosvědčil. Naopak existuje řada studií, z jejichž výsledku je patrné, že účinnost lovu palnou zbraní a lukem je ve výsledku srovnatelná, byť mají oba druhy zbraní mají svá specifika. To dokládá řada studií, a to včetně nejnovější finské studie (https://europeanbowhunting.org/2023/01/31/finnish-study-puts-bow-hunting-on-par-with-rifle-hunting-for-white-tailed-deer/). Lov lukem navíc může být vhodnou a bezpečnější alternativou k lovu v zastavěném území, v jehož blízkosti zvěř nezřídka kdy nalézá své útočiště (např. divoká prasata).
Z hlediska utrpení pro zvěř lov lukem nepředstavuje o nic vyšší riziko, než lov palnou zbraní. Vše je otázkou především dobře umístěné rány. Není proto ani tak podstatné čím je zvěř lovena, ale především to, jak zodpovědný či zručný je lovec, který zvěř loví. Při správném umístění zásahu se hrotem šípu vytvoří řezný kanál, který přeruší krevní řečiště, v důsledku čehož dojde k rychlé ztrátě krve (vykrvení), poklesu tlaku a ztrátě vědomí. Jedná se prakticky o stejný princip, jaký se dnes používá při porážce hospodářských zvířat vykrvením.
Co se týče zavedení lovu lukem v ČR, bude k němu samozřejmě nutné absolvovat příslušnou zkoušku splňující mezinárodní standardy, která ověří střelcovu schopnost bezpečně trefit cíl. K tomu, aby mohla dotyčná osoba v honitbě s lukem lovit, navíc bude nutné svolení uživatele honitby, který mu s tímto povolenku k lovu vydá. Jedná se tedy pouze o možnost, nikoliv automatické právo. Šípy určené k lovu budou muset být dále nesmazatelně označeny, aby se mohl jejich vlastník případně identifikovat a dohledat.
Tento způsob lovu mimo jiné podpořilo Hnutí DUHA na semináři „Kam směřuje myslivost v České republice“ uskutečněného dne 8. 12. 2023 v Poslanecké sněmovně.
Rozpor trvá.
13. K části první (§ 45)
Za bod 99 požadujeme vložit nový bod 100, který zní:
„V § 45 se na konci odstavce 1 doplňuje se písmeno t), které zní:
t) lovit zvěř pod zemí, včetně lovu za pomoci psů vypouštěných pod zem a vyhrabání zvěře za účelem usmrcení.“
Lov zvěře tzv. norováním je zastaralý a nehumánní způsob, který již není v dnešní době nezbytný a měl své opodstatnění v době před vynálezem střelných zbraní. Pozitivní vliv norování na regulaci populace lišky obecné je přinejmenším sporný. Norováním je uloveno mnoho čerstvě narozených liščat, která by se všechna dospělosti nedožila, uhynula by na nemoci, nedostatek potravy či by byla ulovena predátory. Ostatně současný vliv norování na regulaci populace lišek ukazují data ČSÚ: v posledních 5 letech se norováním ulovilo pouze 7,8 % z celkového počtu ulovených lišek, v roce 2022 šlo pouze o 5,7 % ze všech ulovených lišek. Celkově doznává počet norovaných lišek za posledních 10 let sestupný trend a od roku 2012 se počet norovaných lišek snížil na méně než polovinu. Z dat také vyplývá, že tento úbytek v norování byl plně nahrazen, ba naopak převýšen lovem jiným způsobem. Norování tak zcela jasně představuje marginální způsob lovu, který je postupně na odlivu a jehož výpadek lze i podle existujících dat efektivně bez problémů nahradit zvýšením odlovu např. v době kaňkování, lovem s pomocí termovize apod.
Navíc lov norováním působí zbytečné utrpení a stres loveným zvířatům a častými zraněními během něj trpí i lovečtí psi. Z důvodu krutosti ke zvířatům, a to nejen k liškám, ale i k psům, se konají především bezkontaktně i zkoušky z norování. Je proto paradox, že zatímco se akceptovala potřeba chránit zvířata před zbytečnou krutostí při zkoušce, v reálných situacích jsou jí zvířata stále vystavována. Zároveň lze norování považovat za zakázaný způsob lovu dle § 45, odst. 1, písm. b (tj. „lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní...“) a je tak už i částí myslivecké veřejnosti vnímáno. Mediálně známé případy popisující trýznivé zacházení s liščaty jsou důkazem, že tento způsob lovu není možné nadále tolerovat. Naopak je nutné v zákonu o myslivosti jednoznačně tuto metodu zakázat.
Argument, že norování je zásadní při ochraně před přenosnými nemocemi lišek, především vztekliny, také neobstojí. Vzteklina se v České republice od roku 2004 nevyskytuje, a to díky vakcinaci, nikoli z důvodu praktikování norování.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Se zákazem norování by pravděpodobně ve velmi krátké době došlo k dalšímu zvýšení početního stavu lišek (88 402 ulovených kusů v mysliveckém roce 2022), které by bylo spojeno nejen s riziky šíření nebezpečných nákaz či parazitů jako jsou vzteklina, prašivina, tasemnička liščí a jiné. Ohroženy by byly rovněž stavy drobné zvěře, a to právě v době krmení a výchovy mláďat. Zákaz norování by měl také dopad na chov a výcvik plemen loveckých psů určených pro lov v podzemí, tzv. norníků, kteří byli na tuto činnost po generace šlechtěni a připravováni. Jedná se například o naše národní plemeno Český teriér.
Ministerstvo zemědělství v rámci novelizace zákona o myslivosti neplánuje omezovat norování rovněž z důvodu potřeby regulace invazních nepůvodních druhů (psík mývalovitý).
Je rovněž otázkou posuzování nehumánnosti tohoto způsobu lovu. Ve většině případů se liška z nory pouze vyžene a na povrchu je usmrcena střelci. V noře liška při norování zůstává pouze v období krmení a výchovy mláďat. I norování lišek s liščaty je však při správném provedení poměrně rychlé a efektivní. V případě zákazu hrozí, že pokud bude samice od mláďat ulovena střelnou zbraní mimo noru, osiřelá mláďata budou dlouhou dobu umírat hlady v noře. Snižování počtu lišek odstřelem, odchytem a norováním, a s tím spojené omezení popsaných rizik, je společenskou objednávkou. Stanovisko neměnit ustanovení týkající se norování je podpořeno dohodou koaličních stran.
Při ponechání norování, coby způsobu lovu, není možné zakázat chov lišek pro výcvik loveckých psů. K chovu lišek za tímto účelem se vyjadřuje orgán na ochranu zvířat proti týrání (krajská veterinární správa), který pro tuto činnost v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, může stanovit k tomuto podmínky.
Rozpor trvá.
14. K části první (§ 45)
Za nový bod 100 požadujeme vložit nový bod 101, který zní:
„V § 45 se na konci odstavce 1 doplňuje se písmeno u), které zní:
u) lovit lišku obecnou v době hájení, která je stanovena jiným právním předpisem.“
Většina zvěře má stanovenou povolenou dobu lovu a zároveň dobu hájení, včetně šelem jako jsou kuny a jezevci, kteří se živí především drobnou zvěří. Naproti tomu liška obecná, také šelma lovící drobnou zvěř, v současnosti žádnou stanovenou dobu hájení nemá. Chybějící doba hájení pro lišky je nekonzistence v přístupu ke srovnatelným druhům zvířat, která je navíc v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o myslivosti. Ten totiž říká: „...Dále je zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů, pokud nejde o činnosti při obhospodařování pozemků nebo o činnosti při návštěvách honiteb jako součástí krajiny.“
Kvůli chybějící době hájení tak může docházet k situacím, kdy je v době odchovu ještě bezmocných mláďat, zabita odstřelem samice a mláďata pak dlouho umírají hlady a žízní. Proto je v zájmu základní etiky i dodržování § 9 odst. 1 zákona o myslivosti nutné zakázat lov lišky v době hájení. Doba hájení bude stanovena jiným právním předpisem. Argument, že lišky odchovávají mladé přes celý rok vidíme jako bezpředmětný, jelikož podstatná je doba, kdy se o sebe mláďata nezvládnou sama postarat (liščata se začínají učit lovit ve 3-4 měsících věku). Období plné závislosti na rodičích tedy vnímáme jako kritické pro dobu hájení a jde u lišky obecné stanovit na období od 1. března do 31. srpna.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Z hlediska předmětného právního předpisu nedává smysl a ani není žádoucí explicitně mezi zakázané způsoby lovu uvádět, že se konkrétní druh nesmí lovit v době hájení, neboť tento postup je ze zákona automatický.
Připomínka rovněž navrhuje nerovný přístup ke zvěři s celoroční dobou lovu, neboť navrhuje dobu hájení pouze u lišky obecné.
O zavedení doby hájení u lišky se neuvažuje.
Ve zbytku viz vypořádání bodu 13.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
15. K části první, bodu 109 (§ 47a odst. 6)
Doporučujeme vypustit v první větě duplicitní slova „se skládá“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
16. K části první, bodu 117 (§ 55)
Doporučujeme vypustit ve znění novelizačního bodu nadbytečné slovo „se“ za číslem „3“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
17. K části první, bodu 120 (§ 57)
Doporučujeme zmírnit navrhované kvalifikační požadavky na pozici tzv. „úředního“ myslivce. Nelze souhlasit ani s požadavkem, aby dotyčná osoba nevykonávala jinou agendu. Navrhujeme je upravit tak, aby reflektovaly možnosti a potřeby jednotlivých obcí s rozšířenou působností
Obáváme se, že zavedení navrhovaných kvalifikačních požadavků bude mít nepřiměřený finanční a organizační dopad na některé obce s rozšířenou působností, kde objem myslivecké agendy nemusí být dostatečný pro ospravedlnění samostatné pozice. Dále upozorňujeme na potenciální omezení výběru kvalifikovaných kandidátů způsobené požadavkem pětileté předchozí úřední praxe, což může vyloučit osoby s lesnickým nebo právnickým vzděláním. Zároveň zdůrazňujeme riziko nárůstu byrokracie v důsledku zavedení nové úřední pozice, který může být v rozporu s reálnými potřebami a kapacitami dané oblasti ve vztahu k myslivecké agendě.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Úprava dosavadního systému přenesené státní správy je nezbytná pro dosažení účinnosti novely, a to i vzhledem k připravovanému snížení minimální výměry honitby a s tím spojenou administrativní zátěž. Dosavadní zákon o myslivosti snížil kompetence státu na naprosté minimum, kdy měl mizivou šanci zasáhnout do plánování lovu, neměl vůbec žádnou kompetenci kontroly toho, zda byl lov proveden. Stát také neměl možnost postihnout sankcí nesplnění plánu lovu a funkčním a kontrolovatelným opatřením plnění lovu vymáhat. Novela zákona většinu těchto vad odstraňuje za předpokladu, že orgány státní správy myslivosti budou na jednotlivých úřadech obsazeny odborně zdatnými úředníky s finančním ohodnocením odpovídajícím pro kvalitní obsazení těchto míst. Toto je zcela minimalizovaný požadavek poté, co se K10 pro oblast zemědělství vyslovila negativně k možnosti reformovat státní správu myslivosti plně funkčním systémem odvozeným z plánovaných dlouhodobých koncepčních dokumentů rozvoje oblasti lesního hospodářství a nezávislým na přenesené státní správě. Pokud má regulaci zvěře stát řídit, musí být takové řízení možné. V opačném případě nelze funkčnost celého systému garantovat.
V návaznosti na jednání s Ministerstvem vnitra byl původní požadavek přeformulován tak, že se požaduje v součtu jeden celý pracovní úvazek. Pro přenesený výkon státní správy myslivosti bude tedy možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku). Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
18. K části první, bodu 143 (§ 63)
Doporučujeme uvést začátek novelizačního bodu takto:
“ V § 63 odst. 1 písm. b) se text „§ 5 odst. 2“ nahrazuje slovy…“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
19. K části první, bodu 145 (§ 63)
Doporučujeme novelizační bod formulovat v souladu s čl. 57 odst. 3 Legislativních pravidle vlády takto:
“ V § 63 odst. 3 písm. b) se za text „písm. b)“ vkládají slova „a c)“.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
20. K části první, bodu 147 (§ 64)
Doporučujeme novelizační bod formulovat takto:
„V § 64 odst. 2 se text „§ 4 odst. 2“ nahrazuje textem „§ 4 odst. 4“.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
21. K části první, bodu 158 (§ 64a)
Doporučujeme novelizační bod formulovat takto:
„V § 64a odst. 1 větě první se text „odst. 4“ nahrazuje textem „odst. 5“.“.
Neakceptováno.
Stávající novelizační bod je formulován
v souladu s čl. 57 odst. 4 písm. o) Legislativních pravidel vlády.
22. K části první, bodu 159 (§ 64a)
Formulace novelizačního bodu nekoresponduje s textem uvedeným v platném znění s vyznačením navrhovaných změn, doporučujeme texty sjednotit, patrně vložením textu „Kč“ za číslo „50 000“ v platném znění s vyznačením navrhovaných změn.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
23. K části první, bodu 162 (§ 66)
Doporučujeme novelizační bod formulovat v souladu s čl. 57 odst. 3 Legislativních pravidel vlády takto:
„V § 66 se slova „§ 4 odst. 1 a 2“ nahrazují textem „§ 4 odst. 5“ a text „4, § 36 odst. 1,“ a slova „40, § 41 odst. 1 a § 44 odst. 2,“ se zrušují.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
24. K části první, bodu 163 (§ 68)
Doporučujeme novelizační bod formulovat v souladu s čl. 57 odst. 3 Legislativních pravidel vlády takto:
„V § 68 se slova „k) a p), § 3 odst. 4“ nahrazují slovy „j) a m), § 3 odst. 5, § 4 odst. 4, § 9 odst. 4“, text „§ 35 odst. 7, § 36 odst. 6, § 42 odst. 2“ se nahrazuje slovy „§ 34 odst. 3, § 35 odst. 8, § 36 odst. 1, 4, 8 a 11, § 38b odst. 7, § 39 odst. 10, § 42 odst. 6“, text „§ 47 odst. 5, § 49 odst. 2“ se nahrazuje textem „§ 44a, § 47 odst. 8, § 47a odst. 12, § 47b odst. 12, § 47c odst. 9, § 49 odst. 8, § 55a odst. 6“ a na konci textu ustanovení se doplňují slova „a 6“.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
25. K části třetí, bodu 2 (§ 14)
Doporučujeme poznámku pod čarou č. 4a uvést ve znění:
„4a) § 39 a 45 zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
26. K části čtvrté, bodu 5
Doporučujeme formulovat novelizační bod následovně:
„V položce 13 se za písmeno d) doplňuje písmeno e), které zní…“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
27. K části páté – účinnost
Doporučujeme pro nadbytečnost vypustit slovo “prvním“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
1. Obecně k návrhu
Předmětná novela zákona nově ruší některé doposud zakázané způsoby lovu, například zákaz používání noktovizorů nebo zákaz lovu v noci. Rozšiřuje se možnost lovu všech věkových kategorií prasat divokých včetně mláďat a veškeré spárkaté zvěře na společném lovu, ruší se zákaz nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů a ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm. A za určitých podmínek se povoluje lov lukem. Doporučujeme předkladateli znovu zvážit a přehodnotit, jestli je opravdu odůvodněný veřejný zájem na rušení zakázaných způsobů lovu a nově povolení lovu lukem. Stávající právní úprava respektuje v rámci možností humánní zacházení se zvířaty. Navrhovaná právní úprava rušení zakázaných způsobů lovu a nově povolení lovu lukem může hraničit s týráním zvířat, pro který neshledáváme racionální důvod.
Neakceptováno.
Uvolnění některých zakázaných způsobů lovu bylo navrženo s ohledem na hlavní cíl novely, kterým je snižování početních stavů spárkaté zvěře a škod, které působí. Bude na uživateli honitby, jaké metody a způsoby k redukci využije.
Lov lukem není ve světě žádnou novinkou a v řadě zemí, včetně zemí evropských, je rovněž povolen. Dlouholeté zkušenosti z těchto zemí nenasvědčují tomu, že by se tento způsob lovu neosvědčil. Naopak existuje řada studií, z jejichž výsledku je patrné, že účinnost lovu palnou zbraní a lukem je ve výsledku srovnatelná, byť mají oba druhy zbraní mají svá specifika. To dokládá řada studií,
a to včetně nejnovější finské studie (https://europeanbowhunting.org/2023/01/31/finnish-study-puts-bow-hunting-on-par-with-rifle-hunting-for-white-tailed-deer/). Lov lukem navíc může být vhodnou a bezpečnější alternativou k lovu v zastavěném území, v jehož blízkosti zvěř nezřídka kdy nalézá své útočiště (např. divoká prasata).
Z hlediska utrpení pro zvěř lov lukem nepředstavuje o nic vyšší riziko, než lov palnou zbraní. Vše je otázkou především dobře umístěné rány. Není proto ani tak podstatné, čím je zvěř lovena, ale především to, jak zodpovědný či zručný je lovec, který zvěř loví. Při správném umístění zásahu se hrotem šípu vytvoří řezný kanál, který přeruší krevní řečiště, v důsledku čehož dojde k rychlé ztrátě krve (vykrvení), poklesu tlaku a ztrátě vědomí. Jedná se prakticky o stejný princip, jaký se dnes používá při porážce hospodářských zvířat vykrvením.
Co se týče zavedení lovu lukem v ČR, bude k němu samozřejmě nutné absolvovat příslušnou zkoušku splňující mezinárodní standardy, která ověří střelcovu schopnost bezpečně trefit cíl. K tomu, aby mohla dotyčná osoba v honitbě s lukem lovit, navíc bude nutné svolení uživatele honitby, který mu s tímto povolenku k lovu vydá. Jedná se tedy pouze o možnost, nikoliv automatické právo. Šípy určené k lovu budou muset být dále nesmazatelně označeny, aby se mohl jejich vlastník případně identifikovat a dohledat.
Tento způsob lovu mimo jiné podpořilo Hnutí DUHA na semináři „Kam směřuje myslivost v České republice“ uskutečněného dne 8. 12. 2023 v Poslanecké sněmovně.
2. K předkládací zprávě
Doporučujeme na první straně ve třetím odstavci v devátém řádku za slovem „že“ písmeno „e“ nahradit slovem „se“. Dále doporučujeme na první straně dole uprostřed vložit číslování stránek jako na ostatních stranách předkládací zprávy; obdobnou úpravu doporučujeme provést i v dokumentu normativní text.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K normativnímu textu:
3. Označení dokumentu normativní text doporučujeme zarovnat vpravo nahoře; dále doporučujeme označení všech ostatních dokumentů v materiálu provést obdobně.
Neakceptováno.
Stávající zarovnání textu je v pořádku.
4. V čl. I bodu 1 v § 2 písm. b) je uveden v definici taxativní výčet živočišných druhů, které jsou zvěří ve smyslu zákona o myslivosti. Upozorňujeme, že toto řešení definice není legislativně zcela vhodné, protože se tak stanovuje, že zvěří je jednotlivý živočišný druh uvedený v taxativním seznamu a tento seznam není nijak členěn. I při vědomí toho, že doposavad je členění § 2 písm. b) provedeno obdobně, doporučujeme v písmeni b) upravit definici zvěře takto: „b) zvěří přírodní bohatství představované volně žijícími jedinci živočišných druhů daňka skvrnitého (Dama dama), jelena evropského (Cervus elaphus), […],“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
5. V čl. I bodu 12 v § 4 odst. 4 se předpokládá, že „Obsahové náležitosti žádosti a postup při uplatňování náhrady stanoví Ministerstvo zemědělství vyhláškou.“. Je otázka, zda navržená legislativní konstrukce je ústavně konformní, když zákon prakticky k žádosti nestanoví nic než to, že všechny podrobnosti stanoví prováděcí vyhláška. Domníváme se, že je nutné do zákona doplnit alespoň minimální požadavky pro náležitosti žádosti a následně podrobnosti/případně vzor stanovit vyhláškou.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Minimální obsahové požadavky na žádost vyplývají z ustanovení § 37 správního řádu, jelikož při rozhodování o poskytnutí náhrady se postupuje dle správního řádu.
6. V čl. I bodu 12 v poznámce pod čarou č. 43 doporučujeme za slovem „Sb.,“ doplnit název zákona „o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon),“.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Plná citace právního předpisu je v souladu s čl. 61 odst. 3 písm. c) Legislativních pravidel vlády v poznámce pod čarou č. 1, dále je pak v souladu s čl. 62 odst. 2 Legislativních pravidel vlády používána zkrácená citace.
7. V čl. I bodu 15 doporučujeme v § 9 odst. 4 zrušit větu druhou bez náhrady, protože stanovené pravidlo chování platí samo o sobě, že když je něco nezpřístupněno, tak tam veřejnost nesmí. Máme za to, že není nutné popisovat, že pokud oboru její držitel veřejnosti nezpřístupní, není obora veřejnosti přístupná.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
8. V čl. I bodu 16 v poznámce pod čarou č. 12 doporučujeme doplnit názvy jednotlivých zákonů; poznámku pod čarou č. 12 doporučujeme uvést takto: „12) Například zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně některých zákonů (zákon o lesích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.“.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Plná citace zákona o lesích a zákona o ochraně přírody a krajiny je v souladu s čl. 61 odst. 3 písm. c) Legislativních pravidel vlády v předchozích poznámkách pod čarou č. 10 a 4, dále je pak v souladu s čl. 62 odst. 2 Legislativních pravidel vlády používána zkrácená citace. Plná citace zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je v poznámce pod čarou č. 12 obsažena.
9. V čl. I bodu 20 se zrušuje v § 12 odst. 5 věta druhá. Domníváme se, že by měla být též zrušena poznámka pod čarou č. 16, protože se patrně dále v zákoně neobjevuje. Doporučujeme proto za slova „věta druhá“ doplnit slova „včetně poznámky pod čarou č. 16“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
10. V čl. I bodu 38 se zrušuje slovo „dále“. Doporučujeme tuto změnu promítnout do platného znění s vyznačením změn.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
11. V čl. I bodu 41 doporučujeme provést úpravu textu z důvodu jasnosti, neboť není z textu „nejdéle 12 měsíců od konce příslušného účetního období“ jasné, co bude honební společenstvo oznamovat ve sbírce listin honebních společenstev. Doporučujeme ustanovení vyjasnit ohledně oznamovací povinnosti honebního společenstva – tj. povinnosti uveřejnit účetní uzávěrku/výkaz příjmů a závazků do 12 měsíců od rozhodného data, za posledních 12 měsíců od rozhodného data nebo pouze na 12 měsíců (což se jeví jako nepravděpodobné).
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo znění odstavce 4 upraveno následovně:
„Honební společenstvo je povinno zveřejnit ve sbírce listin rejstříku honebních společenstev účetní závěrku nebo přehled o majetku a závazcích s přehledem o příjmech a výdajích nejpozději do 12 měsíců od rozhodného dne, ke kterému byla sestavena účetní závěrka, nebo sestaven přehled o majetku a závazcích s přehledem o příjmech a výdajích.“.
12. V čl. I bodu 55 v § 32 odst. 5 písm. d) doporučujeme za slovem „honitby“ zrušit čárku pro nadbytečnost. Dodatek na konci odstavce 5 doporučujeme označit jako odstavec 6 a dosavadní odstavce 5 a 6 doporučujeme označit jako odstavce 7 a 8; obdobnou úpravu doporučujeme provést v celém návrhu zákona (např. v novelizačním bodu 109 v § 47a odst. 11, § 47b odst. 11, § 47c odst. 7 apod.).
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Čárka za slovem „honitby“ vypuštěna pro nadbytečnost.
V případě konce odstavce 5 se jedná se o tzv. alineu, tedy nový odstavec začínající odsazeně na novém řádku, který není na rozdíl od ostatních částí daného paragrafu číslován. Totéž platí i pro další uváděná ustanovení.
13. Normativní text navrhované právní úpravy v čl. I v bodu 71 v § 36, v bodu 72 v § 36a, v bodu 73 v § 38, v bodu 74 v § 38b, v bodu 75 v § 39, v bodu 78 v § 41, v bodu 109 v § 47a až 47c, a dále případně v bodu 112 v § 49 není v souladu s čl. 39 odst. 2 Legislativních pravidel vlády, podle kterého by neměl paragraf z důvodu přehlednosti obsahovat víc než 6 odstavců a měla by být dána přednost rozdělení právní úpravy téže věci na více paragrafů. Navrhované znění výše uvedených paragrafů obsahuje více než 6 odstavců a opakovaně není výjimkou až 12 odstavců. Z důvodu přehlednosti doporučujeme zvážit rozdělení jednotlivých paragrafů, nebo užití jiné legislativní techniky – v čl. I bodu 71 doporučujeme rozdělit § 36 na § 36 a § 36a, dosavadní novelizační body doporučujeme přečíslovat; v dosavadním čl. I bodu 72 (nově bodu 72) doporučujeme rozdělit § 36a na § 36b a § 36c; v čl. I dosavadním bodu 73 (nově bodu 74) doporučujeme rozdělit § 38 na § 38 a § 38a, dosavadní body doporučujeme přečíslovat; v čl. I dosavadním bodu 74 (nově bodu 75) doporučujeme § 38a a 38b označit jako § 38b a 38c, ustanovení § 38c doporučujeme rozdělit na § 38c a 38d; v čl. I dosavadním bodu 75 (nově bodu 76) doporučujeme § 39 rozdělit na § 39 a 39a; v čl. I dosavadním bodu 78 (nově bodu 79) doporučujeme § 41 rozdělit na § 41 a 41a s tím, že nový § 41a doporučujeme přesunout do následujícího novelizačního bodu (dosavadně označen jako bod 79, nově jako bod 80), dosavadní body doporučujeme přečíslovat; v čl. I dosavadním bodu 79 (nově bod 80 doporučujeme § 41a označit jako § 41b; v čl. I dosavadním bodu 109 (nově bodu 110) doporučujeme § 47a rozdělit na § 47a a 47b, dosavadní § 47b označit jako § 47c, nově označený § 47c doporučujeme rozdělit na § 47c a 47d, dosavadní § 47c doporučujeme označit jako § 47e, nově označený § 47e doporučujeme rozdělit na § 47e a 47f; v čl. I dosavadním bodu 112 (nově bodu 113) doporučujeme v § 49 odst. 2 do písmene a) vložit náležitosti stanovené v odstavci 4 a odstavec 4 tak doporučujeme zrušit, ostatní odstavce doporučujeme přečíslovat.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
S ohledem na znění Legislativních pravidel vlády, podle kterého se jen doporučuje nejvýše 6 odstavců, není nezbytně nutné rozdělovat ustanovení tvořící jednotný celek do dvou či více paragrafů – z hlediska zajištění jednoznačnosti textu může být zvoleno řešení spočívající ve vyšším počtu odstavců.
Předmětná ustanovení byla nicméně podrobena revizi a tam, kde to bylo možné a účelné, byl počet odstavců zredukován/příslušný paragraf rozdělen.
14. V čl. I bodu 78 v § 41 odst. 3 doporučujeme slova „uvedených v § 45 odst. 1 písm. f), g), h), l), p) a q)“ nahradit slovy „uvedených v § 45 odst. 1 písm. f) až h), l), p) a q)“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
15. V normativním textu v čl. I bodech 85 až 101 dochází k úpravám v § 45. Doporučujeme zvážit, zda by nebylo vhodnější, a to u právní úpravy jako je „zakázané způsoby lovu“, uvést § 45 v plném znění. Obdobně doporučujeme zvážit úpravu u § 58 (body 121 až 129).
Neakceptováno.
Nejedná se o tak obsáhlou novelizaci, aby byla dotčená ustanovení uvedena v plném znění.
16. V čl. I bodu 100 v § 45 odst. 2 doporučujeme slova „v odstavci 1 písm. f), l)“ nahradit slovy „v odstavci 1 písm. f) a l)“.
Upraveno jinak.
Místo spojky „a“ bude použita spojka „nebo“.
17. V normativním textu v čl. I bodu 100 v § 45 odst. 2 je stanoveno, že umožnění využití některého ze zakázaných způsobů lovu předchází odsouhlasení orgánem státní správy myslivosti formou „povolení tichou procedurou“. Doporučujeme předkladateli toto přehodnotit, a upravit normativně, aby orgán státní správy myslivosti musel o každé žádosti o umožnění použití některého ze zakázaných způsobů lovu rozhodnout.
Neakceptováno.
Cílem navržené úpravy je odstranění administrativy spojené s povolováním výjimek ze zakázaných způsobů lovu a umožnění flexibilního povolování výjimek zejména za účelem usnadnění regulace početních stavů spárkaté zvěře a předcházení vzniku škod způsobených zvěří. Povolování ve správním řízení by bylo spojeno s administrativní zátěží a vznikem nákladů účastníků řízení i orgánu státní správy myslivosti, což je v rozporu s deklarovanými cíli předloženého návrhu zákona.
18. V čl. I bodu 109 v § 47a odst. 1 v první větě doporučujeme slovo „pověřenoui“ nahradit slovem „pověřenou“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
19. V čl. I bodu 109 v § 47a odst. 2 doporučujeme ve větě první a třetí slovo „odebere“ nahradit slovem „odejme“, slovo „odebrat“ doporučujeme nahradit slovem „odejmout“, slovo „odebráno“ doporučujeme nahradit slovem „odejmuto“ a slovo „odebrání“ doporučujeme nahradit slovem „odejmutí“. Obdobné úpravy doporučujeme provést v odstavci 3.
Neakceptováno.
Slovo “odebere” je dostatečně srozumitelné a jasné.
20. V čl. II bodu 2 a 10 doporučujeme zvážit, zda by ustanovení nemělo být limitováno nějakým nejzazším datem platnosti obdobně jako v bodu 3.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Stanovovat nejzazší datum pro platnost minimálních stavů stanovených podle dosavadní právní úpravy není na místě s ohledem na skutečnost, že nelze předpokládat, že by takto stanovené minimální stavy ohrožovaly daný druh zvěře na existenci. Uvedení minimálních stavů do souladu s novou právní úpravou se předpokládá při změnách honitby.
Stávající bod 10 byl jakožto duplicitní vypuštěn.
21. V čl. II bodu 8 doporučujeme slovo „však“ zrušit bez náhrady.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
22. V čl. II bodu 9 doporučujeme prověřit, zda ustanovení má presumovat, že „Osoby vykonávající správní činnosti na úseku myslivosti ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona splňují kvalifikační předpoklady podle tohoto zákona.“, nebo zda by neměla být stanovena fikce obdobně jako v bodech 4 až 7, že se má za to, že osoby vykonávající správní činnosti na úseku myslivosti ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona splňují kvalifikační předpoklady podle tohoto zákona.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo znění přechodného ustanovení upraveno následovně:
„Osoby, které vykonávaly na úseku myslivosti správní činnosti podle zákona č. 449/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2027, se považují za osoby, které splňují kvalifikační předpoklady pro výkon správních činnosti na úseku myslivosti podle zákona č. 449/2001 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2027.“.
23. V čl. IV v bodu 2 v poznámce pod čarou č. 4a) doporučujeme za slovem „Sb.“ doplnit název zákona „o myslivosti“.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Plná citace právního předpisu je v souladu s čl. 61 odst. 3 písm. c) Legislativních pravidel vlády v poznámce pod čarou č. 1e, dále je pak v souladu s čl. 62 odst. 2 Legislativních pravidel vlády používána zkrácená citace.
Ministerstvo spravedlnosti
1. K čl. I bodu 7 (§ 3 odst. 2)
Uvedené ustanovení zavádí pro držitele honitby a v případě pronájmu honitby jejího nájemce legislativní zkratku „uživatel honitby“ a stanoví jim povinnost zajišťovat v honitbě chov zvěře s ohledem na její početní stav. Upozorňujeme, že pojem „uživatel honitby“ je již definován v § 2 písm. k) novelizovaného zákona, a zároveň obsahově koliduje se zavedenou legislativní zkratkou. Proto doporučujeme povinnost zaváděnou navrhovaným ustanovením směřovat pouze na uživatele honitby a návrh celkově revidovat tak, aby byl pojem „uživatel honitby“ dále v návrhu konzistentně používán.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
2. K čl. I bodu 12 (§ 4 odst.3)
Nově by ustanovení § 4 odst. 3 mělo stanovit právo hospodařícího subjektu na poskytnutí náhrady nákladů a ztrát vzniklých v přímé souvislosti s prováděním opatření podle § 4 odst. 1. Je otázkou, zda předkladatel „hospodařícím subjektem“ neodkazuje na osobu zemědělsky nebo lesnicky hospodařící na honební pozemku, který tvoří honitbu. Pro tento subjekt ale návrh zavádí v § 36a legislativní zkratku „hospodařící osoba“. Doporučujeme tedy vyjasnit vztah hospodařícího subjektu a hospodařící osoby, a v případě, že předkladatel považuje tyto subjekty za totožné, pak doporučujeme zavedení legislativní zkratky již v § 4 odst. 3.
Z důvodu, že pojem „ztráta“ je užíván spíše v ekonomickém kontextu a součástí náhrady škody je i ušlý zisk (§ 2952 občanského zákoníku), doporučujeme v navrhovaném znění § 4 odst. 3 slovo „ztrát“ nahradit slovem „škod“.
Akceptováno. Vysvětleno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo slovo „ztráta“ nahrazeno slovem „škod“.
Použité slovní spojení „hospodařící subjekt“ má zahrnovat veškeré osoby, které hospodaří na honebních pozemcích, a jedná se tak o širší skupinu osob, než které návrh zákona považuje za “hospodařící osoby”.
3. K čl. I bodu 12 (§ 4 odstavce 1 a 3)
Ustanovení § 4 odst. 3 také stanoví, že výše, rozsah a podmínky poskytnutí náhrady stanoví příslušný ústřední orgán státní správy v rozhodnutí nebo opatření obecné povahy podle § 4 odst. 1. Podmínky poskytnutí náhrady by měly být stanoveny přímo zákonem, nikoli v rozhodnutí nebo opatření obecné povahy. Proto požadujeme, aby podmínky poskytnutí náhrady byly stanoveny přímo zákonem.
Upozorňujeme pak, že podmínky poskytnutí náhrady již návrh stanovuje, a to v navrhovaném § 4 odst. 4. Požadujeme tedy vyjasnit, jaké další podmínky poskytnutí náhrady mohou existovat, případně tyto podmínky uvést přímo v návrhu zákona.
Tato připomínka je zásadní
Akceptováno částečně. Upraveno jinak.
V souladu s uplatněnou připomínkou a na základě připomínky uplatněné Ministerstvem životního prostředí bylo znění § 4 odst. 3 upraveno takto:
„(3) Uživateli honitby, vlastníku honebních pozemků nebo hospodařícímu subjektu lze poskytnout v případě opatření vydaného podle odstavce 1 finanční částku spojenou s provedením tohoto opatření, případně náhradou nákladů nebo škod vzniklých v jeho důsledku. Výši, rozsah a podmínky poskytnutí finanční částky podle věty první, má-li být poskytnuta, stanoví ministerstvo a na území národních parků Ministerstvo životního prostředí, a to rozhodnutím nebo opatřením podle odstavce 1. Uživateli honitby, vlastníku honebních pozemků nebo hospodařícímu subjektu nelze finanční částku podle věty první poskytnout, bylo-li opatření podle odstavce 1 uloženo v důsledku jím porušené povinností stanovené tímto zákonem.
Současně byla doplněna důvodová zpráva v části týkající se ustanovení § 4 odst. 3 takto:
„V odstavci 3 je zakotvena možnost ústředních orgánů státní správy myslivosti stanovit podmínky pro poskytnutí finanční částky spojené s provedením opatření, náhradou nákladů či škod vzniklých v jeho důsledku. Tyto podmínky mohou lépe zacílit vynaložené finance a zvýšit tím efektivitu vydaného opatření. Pro názornost lze uvést několik příkladů. V případě rozšíření fibropapilomatózy by mohla být uživatelům honiteb postižené oblasti stanovena náhrada za každý ulovený kus srnčí zvěře střelený nad plán lovu, přičemž u jedinců s touto chorobou by pak byla jako motivace stanovena částka vyšší, avšak pod podmínkou doplňující fotografie v rámci evidence ulovených kusů v Informačním systému evidence myslivosti. V případě podpůrných opatřeních v souvislosti s rychlým šířením afrického moru prasat může být stanoven povinný termín konání společných lovů v oblastech sousedících s postiženými oblastmi a opět může být jako motivace použita určitá částka vyplacená za každé ulovené prase divoké v rámci takové události. Rovněž může být v případě extrémního sucha vydáno opatření k budování napajedel pro zvěř, přičemž v rámci naléhavosti pak může být vyplácena v určitém termínu částka vyšší než pouze částka pokrývající náklady, a to pod podmínkou prokazatelného doložení, že v daném termínu napajedlo zřízeno bylo. To jsou jen možná řešení případných situací, nicméně nelze predikovat, jaké situace mohou do budoucna nastat. Tím spíš je však důležité, aby měly ústřední orgány státní správy myslivosti k dispozici dostatečně pružný nástroj, který nejen může stanovit povinnosti (a náhradu nákladů a škod s tím spojených), ale vhodným způsobem a za splnění určitých podmínek i motivaci, která efektivnost daného opatření podpoří.“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
4. K čl. I bodu 15 (§ 9 odst. 4 poslední věta)
Poslední věta navrhovaného znění § 9 odst. 4 stanoví, že vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou. Jsme toho názoru, že oborní chov je účelové zařízení se speciálním režimem chovu zvěře a že by vlastník měl mít právo rozhodnout o případném zpřístupnění či znepřístupnění obory veřejnosti. Jako přílišný zásah do práv vlastníků proto vnímáme znění poslední věty navrhovaného § 9 odst. 4, které umožňuje vyhláškou stanovit, kdy bude obora veřejnosti přístupná. Z těchto důvodu proto z uvedeného ustanovení doporučujeme vypuštění slov „Vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou.“ bez náhrady.
Neakceptováno.
Doba, po kterou bude muset být obora zpřístupněna, je kompromis, který respektuje požadavky veřejnosti. Původní návrh, dle kterého o tomto rozhodoval pouze držitel obory, byl předmětem častých rozporů. Zpřístupnění bude platné pro všechny obory. Výčet možných kritérií bude doplněn do důvodové zprávy. Bude se jednat o průnik požadavků veřejnosti, tzn. vstup během letní sezóny v době od května do září, s respektováním biologických nároků chované zvěře (tzn. s ohledem na dobu rozmnožování chovaného druhu zvěře, kladení mláďat apod.).
5. K čl. I bodu 15 (§ 9 odst. 4)
Uvedené ustanovení stanoví, že držitel honitby, která je oborou, rozhoduje o zpřístupnění a znepřístupnění obory veřejnosti. O zpřístupnění honitby by měl mít možnost rozhodovat i nájemce, pokud je pronajata. Ostatně § 9 odst. 4 třetí věta stanoví, že uveřejněním návštěvního řádu na vstupech do obory zpřístupní držitel nebo uživatel obory (zde máme za to, že předkladatel jimi myslí držitele nebo uživatele honitby, která je oborou). Proto doporučujeme, aby předkladatel do ustanovení doplnil, že uživatel může rozhodovat o zpřístupnění nebo znepřístupnění obory veřejnosti.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Uživatel honitby bude mít stále možnost zažádat o omezení vstupu do honitby podle § 9 odst. 3.
V ustanovení § 9 odst. 4 se vypouští možnost uživatele obory vydávat návštěvní řád.
6. K čl. I bodu 15 (§ 9 odst. 5)
Ustanovení § 9 odst. 5 stanoví povinnost držitele honitby zpřístupnit veřejnosti stavbu nebo pozemek uvnitř honitby, pokud vlastník této stavby nebo pozemku projeví vůli je zpřístupnit. Cílem je patrně stanovit povinnost držitele, respektive uživatele honitby umožnit přístup veřejnosti přes oboru k nemovitosti uvnitř obory. Ustanovení však povinuje ke zpřístupnění stavby nebo pozemku, které však nejsou ve vlastnictví uživatele honitby. Je-li cílem návrhu povinovat uživatele honitby, aby strpěl přístup veřejnosti do honitby (obory) z vůle vlastníka stavby (či pozemku), je třeba ustanovení přeformulovat např. takto: „Na žádost vlastníka stavby nebo pozemku, které se nacházejí v oboře, je uživatel honitby, která je oborou, povinen umožnit přístup veřejnosti přes oboru k této stavbě nebo pozemku.“ Lze pak předpokládat, že ustanovení je vlastně zvláštním pravidlem k navrhovanému odstavci 4, takže by bylo vhodné upravit obdobné užití pravidel o uveřejnění návštěvního řádu.
Zároveň považujeme druhou a třetí větu § 9 odst. 5 za nadbytečné. To, že někomu plyne z jiného zákona nebo z rozhodnutí či smlouvy určitá povinnost, není třeba v návrhu opakovat. Obdobně lze považovat za nadbytečné povinovat držitele, popř. uživatele honitby, která je oborou, ke zpřístupnění obory složkám IZS, když ty mají právo vstupu na pozemek dle zvláštních právních předpisů (viz např. § 28 zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru). Proto tyto věty z navrhovaného znění ustanovení doporučujeme vypustit bez náhrady.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo znění věty první přeformulováno následovně: „Chce-li vlastník stavby nebo pozemku, které se nacházejí uvnitř obory, zpřístupnit jím vlastněnou stavbu nebo pozemek veřejnosti, je držitel honitby, která je oborou, povinen tomuto požadavku vlastníka vyhovět a přes pozemky tvořící oboru umožnit přístup veřejnosti k této stavbě nebo tomuto pozemku.“.
Výslovné zakotvení povinnosti zpřístupnit oboru složkám IZS, orgánům veřejné moci nebo v případech, kdy tato povinnost vyplývá z právního předpisu nebo z právního jednání, se považuje za srozumitelné pro veřejnost i další zainteresované subjekty.
7. K čl. I bodům 20 a 65 (§ 12 odst. 5 a § 35 odst. 2)
Novelizační ustanovení v § 12 odst. 5 a § 35 odst. 2 zákona o myslivosti nově stanoví, že orgán státní správy myslivosti k posouzení bezúhonnosti osoby požádá o výpis z evidence Rejstříku trestů, nikoli o opis z evidence Rejstříku trestu, jako tomu je ve stávající úpravě. S uvedenou změnou souhlasíme. Nicméně upozorňujeme, že byl Parlamentem ČR schválen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tato novela zákona o Rejstříku trestů zrušuje Rejstřík trestů jako organizační složku státu a přichází se změnou terminologie v této oblasti. Podle čl. II bodu 2 této novely zákona o Rejstříku trestů se v případě, že jiné právní předpisy používají pojem evidence Rejstříku trestů, rozumí se tím ode dne nabytí účinnosti této novely rejstřík trestů. Všem členům vlády bylo usnesením vlády ze dne 25. ledna 2023 č. 53 uloženo „zapracovat do jimi připravovaných návrhů právních předpisů terminologické změny související s převedením agendy Rejstříku trestů, včetně správy evidence přestupků, na Ministerstvo spravedlnosti a nahrazení pojmu ‚evidence Rejstříku trestů‘ pojmem ‚rejstřík trestů‘. Z těchto důvodů doporučujeme tyto terminologické změny zapracovat i do předloženého návrhu zákona.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla formulace „evidence Rejstříku trestů“ nahrazena slovy „rejstřík trestů“.
8. K čl. I bodu 34 (§ 22 odst. 2)
Navrhované doplnění § 22 odst. 2 stanoví lhůtu pro svolání valné hromady honebního společenstva, popř. možnost stanovit tuto lhůtu stanovami honebního společenstva. Upozorňujeme předkladatele, že navržená textace nemusí v praxi řešit problém, který je popisován v důvodové zprávě. Zejména není jednoznačné, k čemu všemu se váže dovětek „, nestanoví-li stanovy honebního společenstva jinak.“. V krajním případě by bylo možné tvrdit, že stanovy mohou povinnost svolavatele zaslat pozvánku zcela vyloučit, případně i určit kratší než zákonnou lhůtu. Doporučujeme proto dovětek upravit, např.: „nebo jiným vhodným způsobem, určí-li jej stanovy.“.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla věta první v § 22 odst. 2 upravena takto: „Svolavatel zašle pozvánku na valnou hromadu každému členovi honebního společenstva na adresu uvedenou v seznamu členů, nebo pozvánku na valnou hromadu uveřejní nebo zašle členům honebního společenstva jiným vhodným způsobem stanoveným ve stanovách honebního společenstva, a to nejméně 15 dnů přede dnem konání valné hromady.“.
9. K čl. I bodu 37 (§ 26 odst. 1)
Uvedené ustanovení stanoví, že vlastník honebního pozemku tvořícího honitbu, který podá přihlášku k členství v honebním společenstvu, které je držitelem této honitby, se stává členem honebního společenstva k určenému dni. Do ustanovení doporučujeme doplnit, že vlastník podává písemnou přihlášku.
Dále doporučujeme ustanovení formulovat deskriptivně, nikoli jako podmínku, tedy např. „Vlastník honebního pozemku tvořícího honitbu se stává členem honebního společenstva, které je držitelem této honitby, na základě podání přihlášky honebnímu společenstvu, a to k 1. lednu …“.
Dále upozorňujeme, že mezi zájemci o členství může vznikat nedůvodný rozdíl v době, po kterou čekají na členství. Pokud zájemce podá přihlášku 31. 12., pak se stane členem hned následující den, avšak pokud ji podá 1.1., tak musí čekat celý rok. I z hlediska honebního společenstva jde v důsledku přihlášek podaných s koncem roku o částečně nepředvídatelnou úpravu. Jevilo by se proto proporcionální upravit pevnou dobu, po jejímž uplynutí od podání přihlášky členství vzniká, a proto doporučujeme, aby tato doba byla upravena pevně. Pokud by tak předkladatel neučinil, pak doporučujeme alespoň vyjasnit v důvodové zprávě, proč je okamžik nabytí členství v honebním společenstvu navrhován k 1. lednu následujícího roku po podání přihlášky.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo doplněno, že vlastník podává písemnou přihlášku.
Pokud se týká požadavku na úpravu stávající formulace ustanovení, navržený text považujeme za srozumitelný, jasný a naplňující účel novelizace.
Vznik členství k 1. lednu má návaznost na účetní období honebních společenstev, která obvykle kopírují kalendářní rok a navržená úprava má tak za cíl omezit administrativu spojenou s výplatami náhrady za přičlenění honebního pozemku, nebo podílu na zisku honebního společenstva. Z tohoto důvodu nebyla akceptována připomínka týkající se doby po podání přihlášky, po které vznikne členství.
V návaznosti na výše uvedené vysvětlení byla doplněna důvodová zpráva.
10. K čl. I bodu 41 (§27 odst. 4)
Nově doplňovaný odstavec stanoví okamžik, do kterého je honební společenstvo povinno uveřejnit účetní závěrku nebo přehled o majetku a závazcích s přehledem o příjmech a výdajích. Jeví se nám neopodstatněné, že v případech účetních jednotek, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, by mělo dojít k uveřejnění až 12 měsíců po konci účetního období. Doporučujeme proto ustanovení uvést do souladu s pravidly pro uveřejňování účetní závěrky dle § 21a odst. 2 a 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
Neakceptováno.
Honební společenstva nejsou účetními jednotkami, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Vzhledem k výši nájmů při pronájmu honitby těmito účetními jednotkami ani být nemohou.
11. K čl. I bodu 52 (§ 31 odst. 7)
Navrhované ustanovení stanoví další důvod zániku honitby, kterým je zmenšení výměry souvislých honebních pozemků tvořících honitbu pod minimální výměru vlastní z důvodu úmrtí držitele honitby nebo pozbytí vlastnického práva držitele honitby k honebním pozemkům, při absenci změny držitele honitby. Lze mít za to, že uvedené pravidlo již plyne z § 31 odst. 6 odst. c) novelizovaného zákona. Navržené ustanovení skrze složitou konstrukci pouze opakuje dříve upravené obecné pravidlo ve vztahu ke dvěma skutečnostem, které vedou k poklesu výměry honitby pod minimální mez. Pokud je záměrem předkladatele příkladmo uvést typické důvody, které vedou k poklesu výměry honitby (a v důsledku toho k jejímu zániku), a je-li takový výčet v praxi žádoucí, pak požadujeme vyjasnit nezbytnost navrženého ustanovení, nebo dané ustanovení formulovat jinak.
Nad rámec uvedeného je navržená textace nejednoznačná. Není jasné, zda se slova „v důsledku čehož výměra souvislých honebních pozemků tvořících honitbu ve vlastnictví držitele honitby poklesne pod minimální výměru honitby vlastní“ váží pouze k „pozbyl-li držitel honitby vlastnické právo k honebním pozemkům tvořícím honitbu“ nebo i k/ „zemřel-li držitel honitby“. Proto také požadujeme, aby bylo předmětné ustanovení přeformulováno tak, aby z navrhovaného ustanovení byla návaznost výše uvedených částí vět zřejmá.
Tato připomínka je zásadní
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Ustanovení § 31 odst. 7 neřeší otázku poklesu výměry honitby jako celku, ale poklesu výměry honebních pozemků tvořících honitbu ve vlastnictví držitele honitby v důsledku jeho úmrtí nebo například prodeje. Jedná se tak v případě § 31 odst. 6 písm. c) a § 31 odst. 7 o dva odlišné důvody zániku honitby.
Pokud totiž klesne výměra honebních pozemků ve vlastnictví držitele honitby, výměra honitby zůstává stejná. Výměra honitby se totiž neodvíjí od výměry honebních pozemků ve vlastnictví jejího držitele, ale od jejího vymezení rozhodnutím o uznání honitby. Z těchto důvodů nebyla první část připomínky akceptována.
Druhá část připomínky byla akceptována a znění odstavce 7 bylo upraveno následovně:
„(7) Honitba dále zaniká
a) zemřel-li držitel honitby,
b) zanikl-li držitel honitby bez právního nástupce, nebo
c) pozbyl-li držitel honitby vlastnické právo k honebním pozemkům tvořícím honitbu, v důsledku čehož výměra souvislých honebních pozemků tvořících honitbu ve vlastnictví držitele honitby poklesla pod minimální výměru honitby vlastní,
a současně nenastala změna držitele honitby podle tohoto zákona. V takovém případě honitba zaniká k 31. prosinci roku následujícího po dni, kdy držitel honitby zemřel, zanikl bez právního nástupce nebo pozbyl vlastnické právo k honebním pozemkům.”.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
12. K čl. I bodu 53 (§ 31a odst. 1)
Pokud návrhu dobře rozumíme, podstatou pravidla první věty je konstatovat, že při změně vlastníka (ať už např. prodejem nebo v důsledku dědictví) honebních pozemků přechází honitba na nového vlastníka pouze tehdy, pokud mají následně honební pozemky dostatečnou výměru. Uvedené však plyne již z obecného principu závaznosti správního rozhodnutí ve vztahu k právním nástupcům, jde-li o rozhodnutí in rem [viz § 73 odst. 2 poslední věta zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)], ve spojení s § 31 odst. 6 odst. c) novelizovaného zákona. Navrhujeme proto první větu vypustit.
Ve vztahu k pravidlu druhé věty lze dovozovat, že účelem je vyjasnit situaci, kdy v důsledku pozbytí vlastnictví k honebním pozemkům tvořícím vlastní honitbu existuje více pro honitbu dostatečně velkých honebních pozemků s různými vlastníky, a že jejím cílem je patrně stanovit, že novým držitelem honitby může být pouze jedna osoba. V tomto směru požadujeme doplnit důvodovou zprávu o vysvětlení, proč bylo toto řešení zvoleno a proč by se všichni vlastníci honebních pozemků o dostatečné výměře nemohli stát držiteli honiteb.
Pokud je cílem omezit fragmentaci honiteb, upozorňujeme na to, že i podle stávajícího znění návrhu k ní může dojít. Pokud totiž např. držitel honitby převede vlastnické právo k části svých honebních pozemků (pozemky prodá) na dva nové vlastníky, přičemž stále si ponechá dostatečně velký honební pozemek (přesahující minimální výměru), dispozice navrženého ustanovení se vůbec neuplatní. Pokud budou prodané honební pozemky dostatečně velké, bude sporné, zda s nimi nepřechází i honitba (respektive, zda se štěpí) – např. pokud by šlo o honitbu na pozemcích o výměře 1 000 ha a došlo k prodeji dvou pozemků, každý o výměře 300 ha, přičemž prodejci by zůstalo 400 ha. V takovém případě se vůbec nenaplní dispozice věty první navrženého ustanovení a praktický problém, na který patrně poukazuje důvodová zpráva, řešen není.
Požadujeme doplnit důvodovou zprávu o cíl, který je navrženou úpravou sledován.
V návaznosti na to požadujeme upravit funkční pravidlo.
Tato připomínka je zásadní
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Procesní nástupnictví ve smyslu správního řádu je na místě pouze v případech, kdy držitel honitby nadále nevlastní žádný honební pozemek tvořící honitbu a současně veškeré honební pozemky nabyde jeden vlastník. Z pohledu praxe tak toto pravidlo může řešit pouze velmi malý počet případů, na které navržené ustanovení § 31a cílí.
Účelem navrženého § 31a je zamezit situaci, kdy držitel honitby vlastní v honitbě nějaké honební pozemky, avšak jejich výměra nedosahuje minimální výměry honitby vlastní. V praxi totiž běžně nastávají situace, kdy držitel honitby vlastní v honitbě, která má výměru minimálně vyšších stovek ha honebních pozemků, pouze jednotky nebo desítky ha výměry honebních pozemků.
Současná právní úprava neumožňuje v těchto případech, aniž by došlo ke zrušení honitby, řešení těchto nežádoucích stavů, kdy zcela minoritní vlastník rozhoduje samostatně o způsobu mysliveckého hospodaření v honitbě, popřípadě myslivost sám provozuje.
Reálným příkladem jsou honitby, jejichž držitelem je Státní pozemkový úřad, který v honitbě vlastní maximálně nižší desítky ha honebních pozemků, avšak honitby mají celkovou výměrou v tisících ha honebních pozemků. Konkrétně by v tomto případě navržené ustanovení § 31a umožnilo, aby se novým držitelem honitby stalo nově založené honební společenstvo, nebo vlastník splňující kritéria pro uznání honitby vlastní. Pokud by ani jeden z těchto případů nenastal, honitba by zanikla. Navržené ustanovení § 31a tak sleduje cíl, aby osoba držitele honitby reflektovala aktuální rozložení vlastnických vztahů v honitbě, a to bez zbytečné administrativy a bez ztráty kontinuity mysliveckého hospodaření.
Ve výše uvedeném smyslu bude doplněna důvodová zpráva. V tomto je připomínce vyhověno.
Navržený text odpovídá cíli daného ustanovení a není nezbytné jej upravovat s výjimkou úpravy v souvislosti s vypořádáním připomínky č. 14. V této části je připomínka neakceptována.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
13. K čl. I bodu 53 (§ 31a odst. 2)
Uvedené ustanovení stanoví pravidlo, které fakticky podmiňuje přechod či převod práv a povinnosti ze správního rozhodnutí (podle § 73 odst. 2 poslední věta správního řádu) oznamovací povinností. S tímto navrženým pravidlem nesouhlasíme. Pokud je cílem navržené úpravy zajistit informovanost orgánu státní správy myslivosti o novém držiteli, pak neshledáváme omezování práv nového držitele plynoucí z honitby z důvodu neoznámení změny držitele za adekvátní nástroj vymožení povinnosti, a proto pro případ nesplnění této oznamovací povinnosti navrhujeme stanovit správní sankci. Zároveň upozorňujeme, že v případě nesplnění předmětné oznamovací povinnosti nového držitele honitby má práva a povinnosti stále původní držitel honitby, což i pro něj může být nevhodné.
Z uvedeného ustanovení proto požadujeme druhou větu vypustit bez náhrady. Použití vyvratitelné domněnky v daném kontextu navíc není správné, protože vyvrácení domněnky fakticky není možné.
Tato připomínka je zásadní
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla v § 31a odst. 2 druhá věta vypuštěna bez náhrady a porušení informační povinnosti bylo zakotveno jako skutková podstata přestupku dle § 63 odst. 1 písm. b) a § 64 odst. 1.
Rozpor byl odstraněn.
14. K čl. I bodu 53 (§ 31a odst. 3)
Navrhované ustanovení pro případ úmrtí držitele honitby stanoví, že se bude obdobně postupovat podle návrhu § 31a odstavců 1 a 2. Obdobné užití uvedených ustanovení nepovažujeme za vhodné a praktické, a proto doporučujeme, aby předchozí odstavce byly upraveny či zobecněny tak, aby se vztahovaly i na případy změny držitele honitby v důsledku dědění.
Akceptováno.
Odstavec 3 byl z návrhu vypuštěn a znění odstavce 1 bylo upraveno následovně:
„(1) Pokud držitel honitby pozbyde vlastnické právo k honebním pozemkům tvořícím honitbu vlastní, v důsledku čehož výměra souvislých honebních pozemků tvořících honitbu v jeho vlastnictví poklesne pod minimální výměru honitby vlastní, nebo držitel honitby zemře, stává se držitelem honitby osoba, jíž svědčí vlastnické právo k souvislým honebním pozemkům tvořícím honitbu o výměře dosahující alespoň minimální výměru honitby vlastní. Je-li takových osob více, držitelem honitby se stává osoba, které svědčí vlastnické právo k souvislým honebním pozemkům tvořícím honitbu o největší výměře, popřípadě osoba, na které se písemně dohodly osoby, kterým svědčí vlastnické právo k souvislým honebním pozemkům tvořícím honitbu o výměře dosahující alespoň minimální výměru honitby vlastní.“.
15. K čl. I bodu 55 (§ 32 odst. 5)
První věta navrhovaného ustanovení stanoví povinnost právnických osob hospodařících s majetkem státu nebo majetek státu spravujících zohlednit ve výběrovém řízení na pronájem honitby uvedená kritéria. Nejprve uvádíme, že z formálního hlediska pojem „myslivecký spolek“ není vymezen a v podstatě se jeho znaky formulují až v rámci navrženého ustanovení. Proto by měla úprava znít pouze na vztah ke „spolku“ s popsanými znaky.
Dále uvádíme, že navržená formulace nestanoví, jaká kritéria jsou pro výběr nájemce primární a upozorňujeme, že z praktického hlediska tak zákonem určeným osobám nic nebrání v tom i po novelizaci pronajmout honitbu na základě nejvyšší nabídky. Z tohoto důvodu se lze obávat, že navržené pravidlo nebude funkční tak, jak předkladatel zamýšlel. Dále by mělo být zřejmé, že preferovány jsou subjekty, které se činnosti věnují delší dobu, mají více členů – držitelů loveckého lístku, jsou honitbě blíže atp. V rámci písmene e) by mělo být zřejmé, že má jít o činnost právě daného spolku. Proto požadujeme, aby z formulace navrženého ustanovení bylo jasné, jakým způsobem mají být jaká kritéria hodnocena. Doporučit lze i úpravu obecné formulace, z níž by plynulo, že pronajímatel v rámci výběru zohledňuje podporu a ochranu spolkové myslivosti.
Dále není zřejmé, co je cílem pravidla stanoveného ve větě druhé nebo jaká kritéria se v takové případě uplatní, když kritéria podle věty první jsou vyloučena. Proto požadujeme vyjasnění druhé věty navrženého ustanovení nebo její vypuštění bez náhrady.
Tato připomínka je zásadní
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Ačkoli pojem myslivecký spolek není právně definován, obecný význam tohoto pojmu lze spatřovat jako spolek, jehož hlavní činností je myslivost. Tento obecný význam lze dovodit i z kontextu právního předpisu. Z toho důvodu není nezbytné omezovat text pouze na “spolek” a v této části se připomínce nevyhovuje.
Akceptuje se část připomínky, že v textu ustanovení je nezbytné více akcentovat podporu spolkové myslivosti a upřesnit, v jakém smyslu mají být posuzována jednotlivá kritéria. V návaznosti na to došlo k následující úpravě textu odstavce 5:
„(5) Osoby uvedené v odstavci 4 jsou povinny ve výběrovém řízení na pronájem honitby podporovat spolkovou myslivost tím, že v rámci hodnocení předložených záměrů preferují myslivecké spolky, které
a) se věnují myslivosti nejdelší dobu,
b) mají nejvyšší počet členů, kteří jsou držiteli loveckého lístku,
c) mají sídlo nejblíže honitbě,
d) mají nejvyšší počet členů s bydlištěm v místě honitby, nebo
e) se nejvíce věnují osvětové činnosti ve vztahu k myslivosti.
Osoba uvedená v odstavci 4 nezohlední výše uvedená kritéria ve výběrovém řízení u mysliveckého spolku, který je nájemcem jiné honitby, jejímž držitelem je osoba oprávněná nakládat s majetkem státu.“.
S ohledem na to, že v případě honiteb není žádoucí stanovit pevnou váhu jednotlivých kritérií s ohledem na rozličné potřeby jednotlivých honiteb, váha jednotlivých kritérií se předpokládá stanovit prostřednictvím pokynu zakladatele, tedy Ministerstva zemědělství, státnímu podniku Lesy České republiky, s. p. Lze předpokládat, že v honitbách v blízkosti aglomerací bude akcentována spíše pedagogická a osvětová činnost, zatímco v honitbách s vyšší početností zvěře naopak počet členů s loveckým lístkem a počet členů bydlících v blízkosti honitby.
Ve větě druhé je sledováno to, že zvýhodnění v rámci výběrového řízení se má týkat pouze takového mysliveckého spolku, který dosud nemá pronajatou žádnou „státní“ honitbu. Cílem onoho zvýhodnění je, aby mělo vyšší šanci stát se nájemcem honitby co nejvíce mysliveckých spolků a bylo zamezeno tomu, aby jeden myslivecký spolek využil stanoveného zvýhodnění k tomu, že by se stal nájemcem více “státních honiteb”. Není totiž právním předpisem stanoveno, že by osoba mohla být nájemcem nejvíce 1 honitby. V tomto smyslu bude také doplněna důvodová zpráva.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
16. K čl. I bodu 55 (§ 32 odst. 5)
Ohledně uvedeného ustanovení je také sporné, zda navržené pravidlo vhodně reaguje na stanovisko Veřejného ochránce práv (4350/2020/VOP). Doporučujeme proto vyhodnotit v RIA možné varianty toho, jak přispět k ochraně spolkové myslivosti v honitbách, jejichž držitelem jsou LČR.
Neakceptováno.
Navržené ustanovení dostatečně podporuje spolkovou myslivost v ČR.
17. K čl. I bodu 61 (§ 34 odst. 3)
Navrhované ustanovení obsahuje zmocnění pro vydání vyhlášky, která stanoví rozsah údajů o držitelích a uživatelích honiteb, mysliveckých hospodářích a mysliveckých strážích do evidence honiteb a jejich využití. Z důvodu právní jistoty a předvídatelnosti právní úpravy doporučujeme, aby rozsah evidovaných údajů byl stanoven přímo v zákoně.
Neakceptováno.
Rozsah evidovaných údajů stanovených vyhláškou bude proporcionální ve vztahu k účelu evidence. Předpokládá se minimální rozsah údajů nezbytných k identifikaci osob.
18. K čl. I bodu 71 (§ 36 odst. 1)
Ustanovení upravuje vyslovení souhlasu držitele honitby s plánem mysliveckého hospodaření v honitbě vypracovaným uživatelem honitby. V případě, že držitel honitby vyjádří nesouhlas s plánem mysliveckého hospodaření vloženým do Informačního systému evidence myslivosti, je uživatel honitby oprávněn vložit upraveny plán ve lhůtě 15 dnů ode dne vyjádření nesouhlasu držitelem honitby. Pokud v této patnáctidenní lhůtě neodsouhlasí držitel honitby upravený plán, pak orgán státní správy myslivosti stanoví plán rozhodnutím. Držitel honitby by ale měl mít k dispozici dostatečné penzum času pro vyjádření souhlasu s upraveným plánem, navíc s ohledem na to, že se lhůta pro vyjádření jeho souhlasu krátí pozdějším předložením upraveného plánu ze strany uživatele. Proto doporučujeme, aby předkladatel stanovil pevnou lhůtu, ve které se držitel honitby může vyjádřit k upravenému plánu, a aby tato lhůta počínala vložením upraveného plánu do Informačního systém evidence myslivosti uživatelem honitby.
Akceptováno.
Znění § 36 odst. 1 bylo upraveno následovně:
„(1) Uživatel honitby je povinen v každém mysliveckém roce vypracovat plán mysliveckého hospodaření v honitbě (dále jen „plán“) a vložit jej do Informačního systému evidence myslivosti ve lhůtě stanovené vyhláškou. Pokud se k vloženému plánu držitel honitby nevyjádří v Informačním systému evidence myslivosti do 15 dnů ode dne jeho vložení do Informačního systému evidence myslivosti, platí, že s ním souhlasí. Jestliže se držitel honitby k navrženému plánu v této lhůtě vyjádří, je uživatel honitby oprávněn vložit do Informačního systému evidence myslivosti upravený plán lovu ve lhůtě 15 dnů ode dne vložení vyjádření držitele honitby do Informačního systému evidence myslivosti. Pokud se k upravenému plánu držitel honitby nevyjádří v Informačním systému evidence myslivosti do 15 dnů ode dne jeho vložení do Informačního systému evidence myslivosti, platí, že s ním souhlasí.“.
Pravomoc orgánu státní správy myslivosti původně uvedená v odstavci 1 se v důsledku legislativně technických úprav přesouvá do odstavce 2.
19. K čl. I bodu 72 (§ 36a)
Nové ustanovení zakládá povinnost uživatele honitby umožnit osobě zemědělsky nebo lesnicky hospodařící na honebním pozemku, který tvoří honitbu, lov vybraných druhů zvěře, pokud o to hospodařící osoba požádá. Toto ustanovení považujeme za nesystémové a narušující odpovědnost uživatelů honiteb za problémy spojené s mysliveckým hospodařením. Z těchto důvodů doporučujeme navrhovaný § 36a vypustit bez náhrady, a tím ponechat odpovědnost za hospodaření na pozemku, který tvoří honitbu, na uživateli honitby.
Neakceptováno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
Odpovědnost za myslivecké hospodaření v honitbě zůstává uživateli honitby, osoby s vydanou povolenkou na základě § 36a se na mysliveckém hospodaření (konkrétně lovu) pouze podílejí.
20. K čl. I bodu 120 (§ 57 odst. 8)
Navrhovaná novela § 57 odst. 8 zákona o myslivosti nově zavádí povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů vykonávat správní činnosti na úseku myslivosti prostřednictvím alespoň 1 zaměstnance, který současně nevykonává správní činnosti na jiném úseku. Upozorňujeme, že tímto je v rozporu s rozpočtovou neutralitou navyšován počet úředních míst, který jde proti záměru konsolidace veřejných financí. Jelikož s tímto nesouhlasíme, doporučujeme, aby příslušná agenda byla vykonávána za využití potenciálu stávajících pracovníků, a proto doporučujeme, aby dané ustanovení bylo z návrhu zákona vypuštěno.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Úprava dosavadního systému přenesené státní správy je nezbytná pro dosažení účinnosti novely, a to i vzhledem k připravovanému snížení minimální výměry honitby a s tím spojenou administrativní zátěž. Dosavadní zákon o myslivosti snížil kompetence státu na naprosté minimum, kdy měl mizivou šanci zasáhnout do plánování lovu, neměl vůbec žádnou kompetenci kontroly toho, zda byl lov proveden. Stát také neměl možnost postihnout sankcí nesplnění plánu lovu a funkčním a kontrolovatelným opatřením plnění lovu vymáhat. Novela zákona většinu těchto vad odstraňuje za předpokladu, že orgány státní správy myslivosti budou na jednotlivých úřadech obsazeny odborně zdatnými úředníky s finančním ohodnocením odpovídajícím pro kvalitní obsazení těchto míst. Toto je zcela minimalizovaný požadavek poté, co se K10 pro oblast zemědělství vyslovila negativně k možnosti reformovat státní správu myslivosti plně funkčním systémem odvozeným z plánovaných dlouhodobých koncepčních dokumentů rozvoje oblasti lesního hospodářství a nezávislým na přenesené státní správě. Pokud má regulaci zvěře stát řídit, musí být takové řízení možné. V opačném případě nelze funkčnost celého systému garantovat.
V návaznosti na jednání s Ministerstvem vnitra byl původní požadavek přeformulován tak, že se požaduje v součtu jeden celý pracovní úvazek. Pro přenesený výkon státní správy myslivosti bude tedy možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku). Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
21. K čl. II bodu 8
Uvedené ustanovení stanoví přechodnou úpravu nájmu honiteb. Navržené přechodné ustanovení se ve vztahu ke skutečnosti, že návrh zákona stanovuje změnu úpravy smluv nájmu honiteb pouze v úpravě § 33 odst. 1 (doba nájmu), jeví nadbytečné. I bez přechodného ustanovení pak platí, že smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti novely, které by nově [dle § 33 odst. 1 písm. b)] mohly být uzavřeny na 5 až 10 let, mohou být v této části upraveny (dodatkem po dohodě stran), protože to bude nově zákonem umožněno.
Předkladatele ale upozorňujeme na zřejmou absenci přechodného ustanovení ve vztahu k novým pravidlům výběrového řízení podle § 32 odst. 5 novelizovaného zákona. Proto doporučujeme, aby do přechodných ustanovení bylo např. doplněno, že výběrová řízení zahájená před nabytím účinnosti novely se dokončí podle dosavadních pravidel, popř. pozměnit znění čl. II bodu 1 tak, aby se vztahovalo i na výběrové řízení podle § 32 odst. 5 novelizovaného zákona.
Akceptováno částečně.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla doplněna přechodná ustanovení ve vztahu k výběrovým řízením na pronájem honitby zahájeným před nabytím účinnosti novely.
Ačkoli lze v obecné rovině souhlasit s tím, že přechodné ustanovení ve vztahu ke smlouvě o nájmu honitby se může jevit jako nadbytečné, v nadcházejících krocích legislativního procesu lze očekávat snahy o změnu výčtu osob v zákoně o myslivosti, které mohou být nájemcem honitby. S ohledem na to se za účelem zajištění právní jistoty navrhuje ponechat toto přechodné ustanovení. V tomto se připomínce nevyhovuje.
22. Vymezení předpokládaného finančního dopadu v důvodové zprávě
V důvodové zprávě nejsou dostatečně konkretizovány budoucí výdaje státního, popř. ostatních veřejných rozpočtů. Z těchto důvodů není zřejmé, v jaké výši bude mít na tyto rozpočty dopad zavedení nového informačního systému myslivosti, zvýšení počtu zaměstnanců na obecních a krajských úřadech (ke kterým se vymezujeme v připomínce č. 20), změna systému konání mysliveckých zkoušek či pořízení administrativní techniky pro naplňování povinností vyplývajících ze zaváděného systému evidence myslivosti. V případě zavedení nového informačního systému myslivosti není jednoznačně známo, jaké dopady a v jakém rozsahu bude toto zavedení mít na výdajovou stránku státního rozpočtu, jak zatíží fyzické a právnické osoby zajišťující provozování myslivosti, ani jaký bude mít vliv na podnikatelskou sféru. Významným v této souvislosti je pak nebezpečí nutnosti placení za systém pro provozování informačního systému elektronizace myslivosti osobě, která si tento systém patentuje u Úřadu průmyslového vlastnictví. Z výše uvedených důvodů proto do důvodové zprávy doporučujeme doplnit údaje, které zprůhlední skutečný ekonomický dopad, který budou výše uvedené změny mít na veřejné rozpočty ČR, a zamezí případným dohadům o možných budoucích ekonomických nebezpečích, které navrhovaná úprava s sebou může přinést.
Akceptováno.
Důvodová zpráva bude doplněna tak, že výdaje týkající se zhotovení IT systému, jeho ročního provozu či rozvoje, národní inventarizace lesů i další administrativní výdaje (poštovné, odborné posudky na škody zvěří aj.) budou pokryty v rámci schválených limitů výdajů kapitoly Ministerstva zemědělství bez požadavku na navýšení ze státního rozpočtu. Náklady na posílení OSSM, tedy v součtu na jeden celý pracovní úvazek na přenesený výkon státní správy myslivosti, na ÚSC budou hrazeny ze stávajících prostředků na přenesenou státní správu.
Podle informací Ministerstva zemědělství nebyl SW na sběr a zpracování dat obdobný navrhovanému novelou zákona o myslivosti zapsán jako vynález, a tedy chráněn petentem. Byl učiněn pokus, ale došlo k jeho výmazu.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
1. K čl. I bod 14 [k § 7 odst. 2]: Z jazykových důvodů doporučujeme předkladateli zvážit, zda by nebylo vhodné slovo „jaké“ nahradit slovem „které“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
2. K čl. I bod 34 [k § 22 odst. 2]: Předkladatel v předmětném ustanovení navrhuje označit subjekt jako „svolatel“. Doporučujeme předkladateli spíše zvážit označení „svolavatel“, tedy obdobné, jaké používá např. trestní zákoník, zákon o právu shromažďovacím nebo zákon o obchodních korporacích, který tento pojem používá ve vztahu ke svolání valné hromady stejně jako předkladatel.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
3. K čl. I bod 74 [k § 38b odst. 3 písm. c)]: Upozorňujeme, že na konci předmětného pododstavce je před závěrečnou čárkou nesprávně uvedena tečka. Doporučujeme uvedenou tečku z formálních důvodů odstranit.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Pozn.: S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopředsedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
4. K čl. I bod 81: V závěru předmětného novelizačního bodu doporučujeme z jazykových důvodů slovo „odstavce“ nahradit slovem „odstavec“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
5. K čl. I bod 109 [k § 47a]: Upozorňujeme, že v odstavci 1 předmětného paragrafu je nesprávně uveden text „pověřenoui“, který by měl být vhodně nahrazen dle záměru předkladatele, a dále také upozorňujeme, že v navrhovaném odstavci 6 jsou dvakrát za sebou nesprávně uvedena slova „se skládá“. Doporučujeme materiál změnit ve smyslu uvedeném.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
6. K čl. I bod 147: Vzhledem ke skutečnosti, že nahrazující text neobsahuje „slova“ ve smyslu čl. 57 odst. 3 Legislativních pravidel vlády, doporučujeme slovo „slovy“ nahradit slovem „textem“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
7. K čl. V, úvodní věta: Z formálních důvodů doporučujeme v předmětné úvodní větě před text „314/2022“ vložit text „č.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
8. K čl. VI: Doporučujeme slovo „prvním“ z předmětného článku odstranit, a to z formálních i jazykových důvodů.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Ministerstvo vnitra
Zásadní připomínky:
K čl. I bodu 27 – k § 17 odst. 7:
Nesouhlasíme s tím, aby minimální výměra honitby byla stanovena na 250 ha. Stávajících 500 ha považujeme za zcela minimální výměru z hlediska hospodaření s lovnou zvěří. Existují honitby, které dosahují 2000 až 3000 ha, přesto se v nich se zvěří hospodaří optimálně.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K čl. I bodu 28 – k § 18 odst. 1:
Podle návrhu má mít orgán státní správy myslivosti možnost rozhodnout současně o uznání honitby a změně již uznané honitby. Z dikce ustanovení a rovněž z důvodové zprávy vyplývá, že půjde o jedno správní řízení, ve kterém bude vydáno jedno rozhodnutí (obsahující více výroků). Považujeme tedy za nepřesnou formulaci poslední věty, podle které den vykonatelnosti rozhodnutí o změně již uznané honitby nesmí předcházet dni vykonatelnosti rozhodnutí o uznání honitby. Vzhledem k tomu, že se nejedná o dvě různá rozhodnutí, domníváme se, že je třeba hovořit o vykonatelnosti výroku rozhodnutí. Za vhodnější považujeme stanovit, že den vykonatelnosti výroku rozhodnutí o změně již uznané honitby nesmí předcházet dni vykonatelnosti výroku rozhodnutí o uznání honitby.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 35 – k § 22 odst. 3:
I když jsme si vědomi, že stávající právní úprava může v honebním společenstvu částečně vytvářet nerovné prostředí (člen honebního společenstva vlastnící honební pozemek o velikosti 1,0001 ha, ale i člen honebního společenstva vlastnící honební pozemek o velikosti 1,9910 ha disponují na jednání valné hromady oba shodně 2 hlasy), s navrhovanou úpravou se neztotožňujeme. Při navrhované úpravě, kdy se bude na hlas nově započítávat každý metr čtvereční, bude velmi komplikované dobrat se na valné hromadě správného výsledku hlasování. Vezmeme-li v úvahu průměrnou výši honitby v České republice, tj. 1 250 ha, bude na valné hromadě (za předpokladu účasti všech členů) až 12 500 000 hlasů. Za takové situace bude skrutátor zbytek valné hromady pouze sčítat hlasy po jednom hlasování.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržená právní úprava vychází z návrhů právnických osob sdružujících vlastníky honebních pozemků, kteří jsou zpravidla členy honebních společenstev, a jejím cílem je narovnání počtu hlasů členů tak, aby počet hlasů člena odpovídal výměře honebních pozemků v jeho vlastnictví. Dále je třeba uvést, že v současné době již existují softwarové nástroje, které umožňují honebním společenstvům zcela konkrétně identifikovat výměru honebních pozemků ve vlastnictví členů, a to i s přesností na metry čtvereční.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K čl. I bodu 47 – k § 30 odst. 4:
Nepovažujeme za správné stanovovat výši náhrady paušálně, neboť se domníváme, že při stanování její výše by měla být zohledňována i kvalita honitby a její úživnost. Nesdílíme proto přesvědčení, že náhradu lze stanovovat celorepublikovým průměrem.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Výše náhrady nebude stanovována paušálně celorepublikovým průměrem, zůstane zachována dosavadní právní úprava (nově navrhovaný odstavec 4 byl vypuštěn).
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 74 – k § 38a odst. 5 a § 38b odst. 8:
Návrh vylučuje použití správního řádu na postup při přidělování a zneplatňování přístupových údajů do ISEM (§ 38a) a při přidělování a odebírání přístupového oprávnění do ISEM (§ 38b). Postrádáme vysvětlení této odchylky v důvodové zprávě. Subsidiární použití obecných pravidel postupu správních orgánů obsažených ve správním řádu má svůj význam v situacích, které nejsou zvláštním zákonem upraveny. Ustanovení § 38a a § 38b neobsahují podle našeho názoru dostatečně celistvou úpravu daných správních postupů tak, aby mohla být obecná pravidla správního řádu zcela vyloučena. Z ustanovení například není zřejmé, jakým způsobem bude správní orgán postupovat v případě, kdy žádost podá neoprávněná osoba anebo bude podána žádost s chybnými údaji. Požadujeme tuto otázku vyjasnit.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Upraveno jinak.
S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopřed-sedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 75 – k § 39 odst. 8:
Domníváme se, že má být odkazováno na obdobné použití odstavců 5 až 7, které upravují postup při vydávání opatření obecné povahy (nikoliv odstavců 4 až 6).
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 91 – k § 45 odst. 1 písm. i):
Navrhujeme upravit v rámci tohoto novelizačního bodu i znění poznámky pod čarou č. 24, na niž se v ustanovení odkazuje, následovně:
„24) § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.“.
Ustanovení § 45 odst. 1 písm. j) stávajícího zákona, které se nynějším návrhem označuje jako písmeno i), prostřednictvím poznámky pod čarou č. 24 odkazuje na již 20 let neplatný zákon č. 288/1995 Sb. Navrhujeme tento nedostatek odstranit.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 92 – k § 45 odst. 1 písm. j):
Požadujeme znění § 45 odst. 1 písm. j) dát do souladu s důvodovou zprávou. Zvláštní část důvodové zprávy k novelizačnímu bodu 92 mimo jiné uvádí (v posledním odstavci), že se zavádí možnost lovit na společných lovech brokovnicí s jednotnou střelou prase divoké bez ohledu na věk (v aktuálním znění pouze sele a lončák), nicméně v samotném znění novelizačního bodu 92 tato avizovaná změna chybí.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 119 – k § 55a odst. 1:
Upozorňujeme na chybný odkaz na § 38 odst. 1 písm. f). Evidence škody způsobené zvěří je upravena v § 38 odst. 1 písm. g).
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byl chybný odkaz na § 38 odst. 1 písm. f) upraven.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 120 – k § 57 odst. 8:
1. V daném ustanovení je navrhováno, že by úředník věnující se na obecním úřadu obce s rozšířenou působností a krajském úřadu agendě myslivosti měl být specializován pouze na tuto agendu, a tedy by neměl vykonávat žádnou jinou správní činnost. Přestože rozumíme argumentaci v důvodové zprávě, takové řešení považujeme za značně nestandardní, neboť se odchyluje od stávající praxe, kdy je rozdělení plnění úkolů v přenesené působnosti v rámci organizační struktury obecních a krajských úřadů ponecháno na těchto územních samosprávných celcích. Je totiž otázkou, zda by požadovaná exkluzivita neměla za následek komplikace při obsazování takové pozice. Taktéž upozorňujeme, že navržené znění sice vylučuje, aby zaměstnanec věnující se myslivosti vykonával i jinou správní činnost, ale nezapovídá to, aby mu byly v rámci úřadu svěřeny úkoly, které definici správní činnosti nenaplňují – viz § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. c) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů.
2. Požadujeme vypustit dovětek za středníkem, který je nadbytečný – zákon č. 312/2002 Sb. se na daného úředníka použije sám od sebe na základě vlastních ustanovení, výslovný odkaz je tedy zbytečný a nekoncepční, protože v jiných zákonech se nepoužívá.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Upraveno jinak.
Ministerstvo vnitra ustoupilo od připomínky vyčlenění jednoho pracovního úvazku pro přenesený výkon státní správy myslivosti za předpokladu, že bude možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku) Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
V návaznosti na výše uvedenou dohodu bylo znění § 57 odst. 8 upraveno následovně:
„(8) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajské úřady vykonávají správní činnosti na úseku myslivosti prostřednictvím v součtu alespoň 1 zaměstnance celého pracovního úvazku. Zaměstnanec nebo zaměstnanci vykonávající přenesenou státní správu na tomto pracovním úvazku, který splňuje musí splňovat kvalifikační předpoklady podle tohoto zákona a současně nevykonává správní činnosti na jiném úseku; zaměstnanec musí splňovat také požadavky podle jiného právního předpisu47).
Současně byla odpovídajícím způsobem doplněna důvodová zpráva – bylo uvedeno, že plný úvazek přenesené státní správy myslivosti lze obsadit jedním nebo více zaměstnanci, kteří budou splňovat kvalifikační předpoklady s tím, že úvazky více zaměstnanců ve svém součtu musí naplňovat alespoň jeden celý úvazek na tuto přenesenou správní činnost.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 120 – k § 57 odst. 10:
1. Nesouhlasíme s navrženou konstrukcí, která znamená významné a nedůvodné odchýlení od řešení upraveného v zákoně č. 312/2002 Sb., podle kterého do prokázání zvláštní odborné způsobilosti v řádném termínu (tedy do 18 měsíců od zahájení výkonu dané správní činnosti) může úředník danou správní činnost vykonávat bez omezení. Pokud má předkladatel za to, že je odborný dohled plně kvalifikovaného zaměstnance nezbytný, pak navržené řešení by mělo být omezeno pouze na speciální úpravu kvalifikace v zákoně o myslivosti (tedy požadavek vzdělání či praxe), nikoli prokázání kvalifikace podle zákona č. 312/2002 Sb.
Zároveň si ale dovolujeme v této souvislosti upozornit na úskalí navrhovaného řešení, neboť ve chvíli, kdy by žádný úředník s plnou kvalifikací, který by mohl provádět odborné vedení, nebyl k dispozici, nemohla by agenda vůbec být zajišťována.
2. V § 57 odst. 10 je problematická dikce „zaměstnanec obecního úřadu obce s rozšířenou působností“, neboť správně jde o „zaměstnance obce zařazeného do obecního úřadu obce s rozšířenou působností“.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno jinak.
V ustanovení § 57 se odstavec 10 vypouští.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 143 – k § 63 odst. 1 písm. b):
Návrh zákona rozšiřuje skutkovou podstatu o porušení povinnosti stanovenou v § 36a odst. 4. Upozorňujeme, že § 36a odst. 4 žádnou povinnost fyzické osobě nestanoví. Požadujeme proto odkaz náležitě upravit, anebo z návrhu vypustit.
Dále v souladu se Zásadami tvorby právní úpravy přestupků (schválené usnesením vlády č. 498 ze dne 31. 7. 2018) požadujeme, aby na konci ustanovení písmene b) byla doplněna spojka „nebo“ [na konci ustanovení písmene a) může být naopak odstraněna].
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 144 – k § 63 odst. 1 písm. c):
Vzhledem k tomu, že povinnost, jejíž porušení se trestá, není stanovena přímo v § 4 odst. 1, ale bude obsahem opatření vydaného na jeho základě, požadujeme upravit skutkovou podstatu následujícím způsobem:
„c) poruší povinnost stanovenou v opatření uloženého podle § 4 odst. 1.“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 145 – k § 63 odst. 3 písm. b):
V souladu se Zásadami tvorby právní úpravy přestupků požadujeme před písm. c) uvést spojku „nebo“ (nikoliv „a“).
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 146 – k § 64 odst. 1:
Upozorňujeme, že je třeba upravit odkaz na § 32 odst. 5, nyní se jedná o odstavec 6.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 147 – k § 64 odst. 2:
Novelizačním bodem je upraven odkaz na § 4 odst. 2, který je v rámci novely přečíslován. Nově je tento odstavec ovšem označen jako odstavec 5, nikoliv odstavec 4.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 150 – k § 64 odst. 3 písm. c):
1. Upozorňujeme, že porušení povinnosti stanovené v § 4 odst. 1 je obsaženo již ve skutkové podstatě pod písmenem b). Porušení dané povinnosti je nutné zachovat pouze v jednom odstavci.
2. Dále požadujeme, aby byla skutková podstata upravena po vzoru nové skutkové podstaty v § 63 odst. 1 písm. c) – viz naše připomínka k čl. I bodu 144.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 152 – k § 64 odst. 3 písm. e):
Vzhledem k tomu, že § 36 odst. 2 a 3 nestanoví explicitně povinnost uživateli honitby, ale upravuje, co je podkladem pro vypracování a obsahem plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, navrhujeme upravit skutkovou podstatu následujícím způsobem:
„e) nevypracuje plán mysliveckého hospodaření v honitbě v souladu s § 36 odst. 2 nebo 3.“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 153 – k § 64 odst. 3 písm. g):
Vzhledem k tomu, že povinnost, jejíž porušení je trestáno, není obsažena přímo v § 39, ale v rozhodnutí, které je na základě tohoto ustanovení vydáno, požadujeme upravit skutkovou podstatu následujícím způsobem:
„g) nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou rozhodnutím vydaného podle § 39 odst. 1 nebo rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy vydaným podle § 39 odst. 2, nebo“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 153 – k § 64 odst. 3 písm. h):
Domníváme se, že ve skutkové podstatě je uveden nesprávný odkaz na hmotněprávní ustanovení upravující danou povinnost. Orgán státní správy myslivosti mění plán lovu postupem podle § 37 zákona (nikoliv podle uvedeného § 39). Požadujeme odkaz upravit.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Vysvětleno.
Odkaz na hmotněprávní ustanovení je správný. Úmyslem je zakotvit skutkovou podstatu přestupku spočívající v nesplnění změněného plánu lovu, ale pouze tehdy, jestliže ke změně plánu došlo v důsledku vydání rozhodnutí dle § 39. Nesplnění plánu změněného v důsledku jiných právních skutečností uvedených v § 37 nemá být sankcionováno.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodům 155 a 156 – k § 64 odst. 5 písm. b) a c):
V souladu se Zásadami tvorby právní úpravy přestupků požadujeme ve výčtu ustanovení používat spojku „nebo“ (nikoliv „a“).
V bodu 155 by měla měněná část ustanovení znít: „odstavce 3 písm. b) nebo f) nebo odstavce 4“; v bodu 156 by měla být spojka „až“ nahrazena spojkou „nebo“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 157 – k § 64 odst. 6 a 7:
Navrhovatel zvolil v sankčních ustanoveních dikci „za přestupek se uloží pokuta“ (namísto obvyklého a v § 63 použitého „za přestupek lze uložit pokutu“). Formulace „se uloží pokuta“ znamená, že správní orgán projednávající přestupek je povinen pokutu uložit. Je vyloučeno, aby byl namísto pokuty uložen jiný trest, typicky napomenutí. Jedná se tedy o omezení správního uvážení při určování druhu správního trestu. Pokud byl toto úmysl předkladatele, požadujeme volbu tohoto principu řádně zdůvodnit v důvodové zprávě. V opačném případě požadujeme formulaci změnit na „za přestupek lze uložit pokutu“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
Úmyslem je opravu ukládat za spáchání uvedených přestupků pouze pokuty. Zdůvodnění této volby bylo doplněno do důvodové zprávy následovně:
„Nesplnění minimální výše lovu nebo nesplnění povinnosti vyplývající z rozhodnutí vydaného podle § 39 jsou přestupky, u kterých s ohledem na jejich závažnost není na místě ukládat jiný správní trest než pokutu, která má výrazný odstrašující charakter. Závažnost uvedených přestupků lze spatřovat v tom, že splnění minimální výše lovu je základním předpokladem pro omezení škod způsobených zvěří v lesích a v zemědělství a pro regulaci početních stavů spárkaté zvěře. Obdobně lze argumentovat také v případě porušení povinnosti vyplývající z rozhodnutí vydaného dle § 39.
Jiné správní tresty, například napomenutí, nemají dostatečně odstrašující charakter a umožnění jejich ukládání orgány státní správy myslivosti by mohlo mít za následek nefunkčnost systému mysliveckého plánování a omezování vzniku škod způsobených zvěří.“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I bodu 159 – k § 64a zákona:
Upozorňujeme, že chybí stanovení výše pokuty v případě recidivy přestupku podle § 64 odst. 3 písm. h). Není zřejmé, zda jde o záměr předkladatele. Požadujeme proto v důvodové zprávě vysvětlit, z jakého důvodu není recidiva tohoto přestupku sankcionovaná, anebo ustanovení náležitě doplnit.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byl do § 64a odst. 1 doplněn odkaz na § 64 odst. 3 písm. h).
Rozpor byl odstraněn.
K čl. I nad rámec – k právní úpravě honebních společenstev:
Považujeme za vhodné, aby zákon zakotvil i možnost sankcionovat nebo zrušit honební společenstvo, které nesvolá nejméně dva nebo tři roky po sobě valnou hromadu. Tato možnost v zákoně nedůvodně chybí.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Cílem právní úpravy není zakotvení dalšího důvodu pro zrušení honebního společenstva ani jeho sankcionování při nesvolání valné hromady. Zákon o myslivosti již nyní umožňuje členům svolat valnou hromadu, pokud honební starosta valnou hromadu nesvolá. Tento způsob regulace svolávání valných hromad se jeví jako dostatečný.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K čl. I nad rámec – k § 45 odst. 1 písm. k):
Navrhujeme následující úpravu znění tohoto ustanovení [v platné právní úpravě jde o § 45 odst. 1 písm. l)]:
„k) střílet zvěř samonabíjecí zbraní, jejíž zásobník nebo nábojová schránka a nábojová komora mohou dohromady pojmout více než 3 náboje,“.
Účelem námi navrženého znění je především navození souladu zákona o myslivosti se zákonem o zbraních. Stávající znění uvedeného ustanovení používá termíny, které nejsou žádným obecně závazným právním předpisem definovány. Termín „automatická zbraň“ lze nalézt pouze v normě ČSN 39 5002-1 – Civilní střelné zbraně a střelivo – Všeobecné termíny a definice. Automatické zbraně jsou zde dále rozděleny na zbraně samonabíjecí a samočinné. Dlužno podotknout že norma není závazná. Termín „poloautomatická zbraň“ nezná ani norma.
Dále je v navrhovaném znění záměrně uvedena pouze zbraň samonabíjecí. Užití samočinné zbraně k lovu zakazuje zákon o myslivosti již v § 45 odst. 1 písm. j) [dle návrhu písm. i), které přímo odkazuje na zakázané zbraně podle zákona o zbraních, k nimž zbraně samočinné patří a bezpochyby budou patřit i do budoucna].
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno jinak.
Podle současně platné legislativy EU (stanovištní směrnice a ptačí směrnice) se nezakazuje plošné použití poloautomatických a automatických zbraní. Tyto zbraně by mohly být využity například při lovu prasat (pravděpodobně se využívá v Německu či jiných státech). Terminologie byla převzata ze stanovištní a ptačí směrnice. Jedná se tedy o nesoulad se zákonem o zbraních a střelivu, kde existuje zbraň samonabíjecí a nepoužívá se pojem poloautomatická a automatická.
V návaznosti na výše uvedené bylo znění písmene k) upraveno takto:
„k) střílet zvěř a živočichy vyžadující regulaci zbraní samočinnou a lovit pernatou zvěř, kamzíka, kozu bezoárovou, kunu lesní a tchoře tmavého zbraní samonabíjecí, jejíž zásobník nebo nábojová schránka mohou pojmout více než 2 náboje, nebo zbraní samočinnou,“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
Doporučující připomínky:
K čl. I bodu 12 – k § 4 odst. 4:
Dáváme na zvážení, zda by vyhláška neměla být vydávána ve spolupráci i s Ministerstvem životního prostředí, jestliže má platit pravidlo, že v případě národních parků opatření vydává resort životního prostředí.
Neakceptováno.
Ministerstvo životního prostředí se bude moci k návrhu vyhlášky, na kterou je v připomínce odkazováno, vyjádřit v rámci meziresortního připomínkového řízení. Toto se jeví jako dostatečná možnost Ministerstva životního prostředí ovlivnit konečné znění vyhlášky.
K čl. I bodu 14 – k § 7 odst. 2:
Doporučujeme zvážit, zda by v rámci požadavku na informaci nebylo vhodné doplnit, že uživatel honitby může žádat nejen o informaci o druzích živočichů, které záchranná stanice v jeho honitbě vypustila, ale i o počtu těchto živočichů a časovém údaji o tomto vypuštění.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo uživateli honitby doplněno právo na informaci od záchranné stanice o počtu, místě a času vypuštění příslušných druhů živočichů.
K čl. I bodu 18 – k § 12:
Navrhované ustanovení upravuje pravidla pro ustanovení myslivecké stráže v případech uznávání honitby. Postrádáme mechanismy pro její ustanovení v případech změn honitby. Doporučujeme tuto otázku vyjasnit.
Neakceptováno.
Je dlouhodobou správní praxí, že při změně honitby, pokud se výrazně zvýší její výměra, jsou navrženy další osoby na ustanovení mysliveckou stráží, a to v počtu takovém, který vyplývá z § 12 odst. 1. Při snížení výměry není nezbytné snižovat počet mysliveckých stráží.
K čl. I bodu 48 – k § 31 odst. 4:
Ke změně honitby má docházet k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž vlastník změnu honitby navrhl. V případě, kdy tak učiní například v lednu 2026, dojede ke změně k 31. prosinci 2027, tj. téměř až po dvou letech. Dáváme na zvážení, zda místo pevného data nestanovit spíše lhůtu v počtu měsíců.
Neakceptováno.
Takto stanovená lhůta je nezbytná s ohledem na dopady, které může změna honitby v praxi vyvolat. Jde o otázky spojené s ukončením členstvím v honebním společenstvu, otázky spojené s odstraněním umístěných mysliveckých zařízení. Nejdůležitějším důvodem však je, aby změna honitby nezasáhla do probíhajícího mysliveckého roku (krmelce, posedy atd.), kdy by mohla mít závažný vliv na možnost splnění např. minimální výše lovu.
K čl. I bodu 52 – k § 31 odst. 7:
1. Upozorňujeme, že ustanovení neřeší situaci, kdy držitel honitby bude prohlášen za nezvěstného a následně za mrtvého.
2. Dikci, že k zániku honitby dochází „k 31. prosinci roku následujícího po dni, kdy držitel honitby zemřel…“ nepovažujeme za příhodně formulovanou.
Neakceptováno.
1. Prohlášení osoby za nezvěstnou, jde-li o držitele honitby, je zcela výjimečnou situací a může být řešena prostřednictvím ustanovení opatrovníka této osoby dle občanského zákoníku.
2. Formulace se jeví jako jasná a srozumitelná.
K čl. I bodu 55 – k § 32 odst. 5:
Ustanovení stanoví kritéria, která mají být rozhodující ve výběrovém řízení pro pronájem honitby, kdy se má zohledňovat mj. datum vzniku mysliveckého spolku či pedagogická činnost spolku ve vztahu k myslivosti [srov. navrhovaná písmena a) a e)]. Z návrhu není jasné, zda má platit, že čím starší myslivecký spolek bude, tím větší šanci na pronájem má apod. Dané kritérium nepovažujeme za vhodně zvolené. Stejně tak lze jen obtížně požadovat, aby myslivecké spolky vyvíjely pedagogickou činnost. V jejich případě lze uvažovat pouze o činnosti osvětové. Doporučujeme tato kritéria přehodnotit.
Akceptováno.
Ustanovení § 32 odst. 5 bylo upraveno tak, aby bylo jasné, jakým způsobem mají být jednotlivá kritéria aplikována, zároveň došlo k vypuštění pedagogické činnosti.
„(5) Osoby uvedené v odstavci 4 jsou povinny ve výběrovém řízení na pronájem honitby podporovat spolkovou myslivost tím, že v rámci hodnocení předložených záměrů preferují myslivecké spolky, které
a) se věnují myslivosti nejdelší dobu,
b) mají nejvyšší počet členů, kteří jsou držiteli loveckého lístku,
c) mají sídlo nejblíže honitbě,
d) mají nejvyšší počet členů s bydlištěm v místě honitby, nebo
e) se nejvíce věnují osvětové činnosti ve vztahu k myslivosti.
Osoba uvedená v odstavci 4 nezohlední výše uvedená kritéria ve výběrovém řízení u mysliveckého spolku, který je nájemcem jiné honitby, jejímž držitelem je osoba oprávněná nakládat s majetkem státu.“.
K čl. I bodu 67 – k § 35 odst. 5 písm. g):
Upozorňujeme, že v českém právním řádu se obvykle používá dikce, že osoba je „pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek“, nikoliv „toxických látek“. Doporučujeme ustanovení upravit.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 70 – k § 35 odst. 7:
Doplněnou větu považujeme za vhodné přeformulovat následujícím způsobem: „Orgán státní správy myslivosti odvolá mysliveckého hospodáře na návrh uživatele honitby i v těch případech,…“, aby byla dodržena již zavedená terminologie věty první tohoto ustanovení, podle které se myslivecký hospodář ustanovuje a odvolává.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bude znění odstavce 7 upraveno následovně:
„(7) Mysliveckého hospodáře ustanovuje a odvolává orgán státní správy myslivosti na návrh uživatele honitby. Pro ustanovování a odvolávání platí obdobně ustanovení § 12 odst. 3 a § 13. Orgán státní správy myslivosti zruší ustanovení mysliveckým hospodářem na návrh uživatele honitby i v těch případech, kdy myslivecký hospodář neporušil při výkonu svých povinností tento zákon.“.
K čl. I bodu 72 – k § 36a odst. 3 a 6:
1. Podle § 36a odst. 3 může hospodařící osoba projevit vůli, aby byla povolenka vydána osobě blízké, zaměstnanci nebo vlastníkovi honebního pozemku. Doporučujeme formulaci upravit tak, že hospodařící osoba může o vydání povolenky těmto osobám požádat (nikoliv projevit vůli k vydání povolenky). Následně v odstavci 6 doporučujeme nahradit slova „na její návrh“ slovy „na její žádost“. Domníváme se, že by měla být dodržena formulace zvolená v § 36a odst. 2, podle něhož hospodařící osoba o vydání povolenky k lovu pro svou osobu požádá.
2. Dále doporučujeme vymezit, zda počet žádostí podle odstavce 3 má být nějakým způsobem omezen.
3. Rovněž navrhujeme vysvětlit, jak (kým) bude ověřováno, že takto navržené osoby splňují podmínky pro vydání povolenky.
Akceptováno. Vysvětleno.
1. Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
2. Maximální počet žádostí o vydání povolenky k lovu je omezen počtem povolenek, na které má hospodařící osoba nárok. Není tak nutné výslovně stanovit maximální počet žádostí o vydání povolenky k lovu.
3. Vydání povolenky k lovu je právním jednáním mezi uživatelem honitby a osobou, které má být povolenka vydána. Lze předpokládat, že v případě rozporu mezi uživatelem honitby a hospodařící osobou ohledně splnění podmínek pro vydání povolenky bude na hospodařící osobě, aby prokázala jejich splnění.
K čl. I bodu 72 – k § 36a odst. 4:
Doporučujeme vyjasnit, zda hospodařící osoba ztrácí právo na náhradu škody i v případech, kdy požádá o vydání povolenek k lovu podle odstavce 3.
Vysvětleno.
Hospodařící osoba využije své právo podle § 36a odst. 1 i tím, že požádá o vydání povolenky i pro někoho jiného v souladu s odstavcem 3.
Pro vyjasnění bude v tomto smyslu doplněna důvodová zpráva, aby bylo zřejmé, že hospodařící osoba ztrácí právo na úhradu škod způsobených zvěří i v případě, kdy požádá o vydání povolenky k lovu i pro jinou osobu splňující podmínku pro její vydání, a to z důvodu, že tento postup je uplatněním práva lovu hospodařící osobou.
K čl. I bodu 73 – k § 38 odst. 4:
Ministerstvo zemědělství má jako správce Informačního systému evidence myslivosti přístup ke všem údajům z tohoto informačního systému bez dalšího. Doporučujeme proto první větu navrhovaného ustanovení § 38 odst. 4 vypustit.
Neakceptováno.
Ponechání první věty uvedeného odstavce je v zájmu srozumitelnosti a zřejmosti daného ustanovení.
K čl. I bodu 73 – k § 38 odst. 5, 6 a 7:
Upozorňujeme na změnu koncepce využívání údajů ze základních registrů a informačních systémů veřejné správy, která byla provedena s účinností od 1. února 2022. Výčet údajů, které orgán veřejné moci využívá, tak již není stanoven v jednotlivých zákonech, ale při registraci agendy jejím ohlašovatelem. Ustanovení o využívání údajů orgány veřejné moci je tak v navrhovaném zákoně třeba vypustit.
Neakceptováno.
Ponechání uvedených ustanovení je nezbytné s ohledem na jasnost a předvídatelnost právní úpravy.
K čl. I bodu 73 – k § 38 odst. 5:
Doporučujeme přístup k údajům obsaženým v Informačním systému evidence myslivosti garantovat i obecní policii.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 74 – k § 38a odst. 1:
Slova „s elektronickým čipem“ doporučujeme (v souladu s terminologií zákona o občanských průkazech a jeho prováděcího předpisu) nahradit slovy „s kontaktním elektronickým čipem“.
Upraveno jinak.
S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopřed-sedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
K čl. I bodu 74 – k § 38a odst. 3:
1. Upozorňujeme, že občanský zákoník v § 562 stanovuje, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Žádost o přidělení přístupových údajů do Informačního systému evidence myslivosti prostřednictvím datové schránky tak lze podřadit pod „písemně“.
2. Navrhujeme pro účely odstavce 3 stanovit formulář, jehož podobu by blíže vymezil prováděcí právní předpis. Zamezilo by se tím chybám v požadovaných údajích.
Upraveno jinak.
S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopřed-sedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
K čl. I bodu 109 – k § 47c odst. 6:
Domníváme se, že spojení „marné uplynutí lhůty“ je v textu chybně užito dvakrát. Marné uplynutí by mělo být vázáno pouze na lhůtu pro složení opravné zkoušky. Pro lepší srozumitelnost textu navrhujeme následující úpravu: „…po uplynutí 1 roku ode dne marného uplynutí lhůty pro složení opravné zkoušky“.
Neakceptováno.
Uvedené spojení je v ustanovení uvedeno správně 2x, jelikož není žádoucí, aby údaje o uchazečích byly shromažďovány déle, než je nezbytné. A v případě složení opravné zkoušky není na místě, aby byly údaje o uchazeči evidovány až do okamžiku uplynutí lhůty pro její složení.
K čl. I bodu 100 – k § 45 odst. 2:
Doporučujeme upravit poslední větu. Spojení „rozhodnout i v rozhodnutí“ navrhujeme nahradit například takto: „Výjimku ze zakázaných způsobů lovu uvedených ve větě první lze stanovit i v rozhodnutí o povolení nebo uložení úpravy stavu zvěře.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 116 – k § 55 odst. 2:
Nově se stanoví poškozenému povinnost oznámit uživateli honitby vznik škody alespoň 7 dní před provedením sklizně, kdy se předpokládá, že uživatel honitby se bude moci sklizně účastnit a před jejím provedením bude mít minimálně 7 dní k ověření škody na místě. Zákon nestanoví způsob, jakým má být vznik škody uživateli honitby oznámen. Volba prostředku je ponechána na poškozeném s tím, že v případě sporu bude muset prokázat, že tuto povinnost splnil. Pokud poškozený nesplní tuto povinnost, má mu dle důvodové zprávy zaniknout nárok na náhradu škody způsobené zvěří na polních plodinách. Normativní text však toto tvrzení nijak nepodporuje.
Máme o přínosnosti nového řešení problematiky pochybnost, když sám předkladatel kalkuluje s možností sporů ohledně splnění lhůty. Navrhujeme ustanovení přehodnotit, resp. zvážit doplnění, jež přispěje k tomu, že bude nesporné, zda k zachování lhůty ze strany poškozeného došlo.
Neakceptováno.
Důkazní břemeno oznámení vzniku škody nese poškozený obecně ve vztahu ke škodám způsobeným zvěří. Obdobná právní úprava, která ponechává volnost poškozeného v tom, jakým způsobem vznik škody oznámí. Poškozenému i uživateli honitby tato volnost umožňuje si stanovit způsob oznamování škod zvěří, který vyhovuje oběma stranám. A v případě nedohody na způsobu oznámení vzniku škod zvěří je na poškozeném, aby vznik škody oznámil prokazatelným způsobem.
K čl. I bodu 120 – k § 57 odst. 9:
V odstavci 9 doporučujeme doplnit odkaz na odstavec 8, aby bylo zřejmé, o jaké kvalifikační požadavky se jedná a na koho se vztahují – „Kvalifikační požadavky podle odstavce 8 splňuje fyzická osoba, která má“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Připomínky legislativně technické a formálního charakteru:
Obecně:
Text návrhu by bylo vhodné podrobit revizi z hlediska legislativně-technického, protože obsahuje některé legislativně-technické chyby – například v čl. I bodu 53 by v § 31a odst. 1 neměla být zkratka „popř.“; v čl. I bodu 73 by v § 37 odst. 4 nemělo být odkazováno na „předcházející větu“; v čl. I bodu 78 by v § 41 odst. 8 nemělo být odkazováno na „předchozí větu“. Na všechny jednotlivě dále nepoukazujeme.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Ke struktuře návrhu:
Navrhujeme zaměnit pořadí části druhé a třetí, neboť podle čl. 54 odst. 3 Legislativních pravidel vlády platí, že novely právních předpisů, které nejsou uvedeny v názvu návrhu právního předpisu, se řadí v návrhu v pořadí, v jakém byly novelizované právní předpisy vyhlášeny ve Sbírce zákonů.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I – k úvodní větě:
Ohledně výčtu novel upozorňujeme, že „zákon“ č. 344/2013 Sb. je zákonným opatřením Senátu.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 2 – k § 2 písm. d):
Upozorňujeme, že vzhledem ke změně označení písmen v ustanovení, je nutné upravit odkaz na písmeno e) – po úpravách označeno jako c).
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodům 6 a 124 – k § 2 písm. n) a § 58 odst. 2 písm. i):
Domníváme se, že je chybně užit odkaz na § 36 odst. 1. O posouzení stavu lesa se hovoří v § 36 odst. 2 a 8, nikoliv v odstavci 1.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 21 – k § 12 odst. 8:
Doporučujeme ve slovním spojení „při skládání“ nahradit slovy „pro skládání“, případně „pro organizaci“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 27 – k § 17 odst. 7 písm. b):
Domníváme se, že jde o alternativní výčet, proto navrhujeme spojku „a“ na konci textu písmene b) nahradit spojkou „nebo“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 72 – k § 36a odst. 7:
Navrhujeme větu druhou upravit následovně: „Kus zvěře ulovený hospodařící osobou….“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 72 – k § 36a odst. 9:
Upozorňujeme, že v odstavec odkazuje sám na sebe, doporučujeme odkazy revidovat.
Akceptováno.
Stávající odkaz na odstavec 9 nahrazen odkazem na odstavec 8.
K čl. I bodu 72 – k § 36a odst. 10:
Za slovem „obrany“ navrhujeme doplnit čárku, a to za účelem oddělení věty vedlejší.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 73 – k § 37 odst. 4:
Doporučujeme upřesnit, že ke stanovení procentního podílu má dojít nejpozději „do 31. března“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 81 – k textu novelizačního bodu:
Větu „Dosavadní odstavce 2 se označuje jako odstavec 6.“ navrhujeme nahradit větou „Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 6.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 84 – k § 44a:
1. Navrhujeme dikci ustanovení upravit tak, že vyhláška stanoví „bližší podmínky pro používání luku“, nikoliv „pokyny“.
2. Dále navrhujeme zvážit, zda by nebylo účelnější obsah předpokládané vyhlášky vymezit prostřednictvím písmen.
Akceptováno částečně.
V souladu s uplatněnou připomínkou slova „bližší pokyny o“ nahrazena slovem „podmínky“.
K čl. I bodu 86 – k textu novelizačního bodu:
Slovo „označuji“ navrhujeme uvést ve tvaru „označují“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 92 – k textu novelizačního bodu:
S ohledem na skutečnost, že v rámci tohoto novelizačního bodu je navrhováno celkem 7 změn jednoho ustanovení, dáváme na zvážení, zda neformulovat novelizační větu následovně: „V § 45 odst. 1 písm. j) zní:“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 105 – k textu novelizačního bodu:
V poslední větě novelizačního bodu navrhujeme před slova „4 až 6“ vložit slovo „odstavce“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 109 – k § 47a odst. 2:
Ve větě druhé navrhujeme specifikovat, že jde o Ministerstvo zemědělství.
Upraveno jinak.
V souladu s připomínkami uplatněnými v rámci meziresortního připomínkového řízení byla pro Ministerstvo zemědělství v § 2 písm. n) zavedena legislativní zkratka „ministerstvo“.
K čl. I bodu 109 – k § 47a odst. 6:
Navrhujeme dikci celého ustanovení sjednotit, neboť ostatní odstavce hovoří o „osobě pověřené“, kdežto v odstavci 6 se používá výraz „pořadatel“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 111 – k § 49 odst. 2:
Doporučujeme zpřesnit odkaz na § 38 odst. 1 a rozšířit jej na § 38 odst. 1 písm. e).
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byl chybný odkaz na § 38 odst. 1 písm. f) upraven.
K čl. I bodu 112 – k textu novelizačního bodu:
V souladu s Legislativními pravidly vlády navrhujeme novelizační větu uvést ve znění: „V § 49 se doplňují odstavce 3 až 8, které znějí:“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 112 – k § 49 odst. 4 až 6:
Zatímco některá ustanovení hovoří o „uhynulé zvěři“, v jiných se používá spojení „uhynulá spárkatá zvěř“. Navrhujeme dikci sjednotit a v odstavci 4 písm. f) nejprve zapisovat údaj o zvěři ulovené a následně až o zvěři nalezené.
Akceptováno částečně.
V odstavci 4 je upraven obsah záznamu o ulovené nebo uhynulé zvěře spárkaté, z čehož vyplývá, že pojem „uhynulá zvěř“ v odstavci 4 odkazuje pouze na druhy zvěře spárkaté.
V § 49 je nutné rozlišovat pojmy uhynulá spárkatá zvěř a uhynulá zvěř z důvodu, že pro druhy zvěře spárkaté jsou stanoveny jiné obsahové náležitosti záznamu i lhůty pro zaevidování kusu. Rozlišování obou pojmů je tak v uvedených ustanoveních nezbytné pro řádnou aplikaci ustanovení. V tomto se připomínce nevyhovuje.
Připomínce se vyhovuje v tom smyslu, že ustanovení § 49 odst. 4 písm. f) bude upraveno následovně:
„f) údaj o tom, zda byl kus zvěře uloven nebo nalezen uhynulý.“.
K čl. I bodu 143 – k textu novelizačního bodu:
S odkazem na Legislativní pravidla vlády navrhujeme slovo „slova“ nahradit slovem „text“ a slovo „nahrazují“ zaměnit za slovo „nahrazuje“.
Obdobně navrhujeme revidovat v čl. I i novelizační body 145, 147, 162 a 163.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 161 – k § 64a odst. 4:
Upozorňujeme na nadbytečnou spojku „a“ za slovy „podle § 36a“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. I bodu 163 – k § 68:
Upozorňujeme, že byla provedena chybná úprava odkazu na § 2 písm. k). Nově se jedná o písmeno i), nikoliv písmeno j).
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. III – k úvodní větě:
Do výčtu novel lesního zákona doporučujeme doplnit i zákon č. 149/2023 Sb.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. IV – k úvodní větě:
Navrhujeme pro nadbytečnost odstranit nadbytečnou čárku před slovy „a zákona č. 246/2022 Sb.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K čl. V – k úvodní větě:
Navrhujeme doplnit chybějící novely předmětného zákona, zejména ty z roku 2023.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K důvodové zprávě:
1. V případě komentáře k novelizačním bodům 143 až 145 (§ 63) upozorňujeme na chybný odkaz na odstavec 2 písm. b). Daná sankce je upravena v odstavci 3 písm. b).
2. Ve zvláštní části, konkrétně pak v případě komentáře k bodům 146 a 147 (§ 64 odst. 1 a 2), druhý odstavec hovoří o podnikající právnické osobě, správně se jedná o podnikající fyzickou osobu.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Ministerstvo zahraničních věcí
1. K bodu 109 – nové § 47a až 47c
MZV považuje za nezbytné doplnit k návrhu zákona jako samostatnou přílohu zprávu o posouzení přiměřenosti a do důvodové zprávy (např. do obecné části bod 5) doplnit informaci o směrnici 2018/958 o testu přiměřenosti.
Z materiálů předložených předkladatelem vyplývá, že návrh zákona částečně mění stávající právní úpravu týkající se výkonu povolání mysliveckého hospodáře, které je však vedeno v databázi regulovaných povolání a činností. S ohledem na usnesení vlády ze dne 22. 6. 2020 č. 672 a s ohledem na nařízení vlády č. 306/2020 Sb., kterým byla do českého právního řádu provedena směrnice 2018/958 o testu přiměřenosti před přijetím nové právní úpravy povolání, by mělo být přílohou návrhu právního předpisu do připomínkového řízení podrobné posouzení, zda je nová nebo měněná právní úprava regulovaného povolání odůvodněna cíli veřejného zájmu v rozsahu podle § 4 nařízení vlády č. 306/2020 Sb. a zda je navrhovaná právní úprava přiměřená k dosažení sledovaného cíle v rozsahu podle § 5 uvedeného nařízení vlády. Žádná příloha o provedení testu přiměřenosti k návrhu zákona připojena nebyla.
V této souvislosti MZV upozorňuje na probíhající řízení o porušení povinnosti týkající se správného provedení směrnice o testu přiměřenosti do českého právního řádu a z toho vyplývající aktuální potřebu věnovat této problematice zvýšenou pozornost.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
K návrhu byla v souladu s uplatněnou připomínkou vložena zpráva o posouzení přiměřenosti a doplněna obecná část důvodové zprávy.
Rozpor byl odstraněn.
2. K důvodové zprávě a náležitostem návrhu
MZV doporučuje doplnit příslušná ustanovení primárního práva do důvodové zprávy, např. do bodu 5 obecné části důvodové zprávy.
V závěrečné zprávě RIA na str. 8 se uvádí, že návrhem zákona dojde ke sjednocení úpravy vydávání loveckých lístků a v souvislosti s tím uvedení vnitrostátní právní úpravy do souladu s primárním právem. Nicméně chybí upřesnění, o jakou primární úpravu se jedná.
Akceptováno.
Do důvodové zprávy a do zprávy RIA byl doplněn odkaz na volný pohyb osob zakotvený v Čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a Čl. 21 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Rozpor byl odstraněn.
Ministerstvo zdravotnictví
K předkládací zprávě
Ve třetím odstavci ve větě „Předkládaná novela mění myslivecké plánování tak, že e minimální lov spárkaté zvěře, vyjma prasete divokého, bude odvozovat od výše škod na lesích a bude napevno stanoven a vymáhán státem.“ doporučujeme písmeno „e“ nahradit slovem „se“. Zřejmě se jedná o písařskou chybu.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
K materiálu – k novele zákona o myslivosti
1. S ohledem na rozsah novelizace dáváme ke zvážení vydání právního předpisu nově. Předkladatel sám uznává, že předpis byl již mnohokrát novelizován a ač lze tvrdit, že ve zbytku je norma fakticky funkční, je otazné, nakolik je praktické stále dokola novelizovat tentýž právní předpis, zejména ve vztahu k takto rozsáhlé novele. Počet novelizací zvyšuje pravděpodobnost legislativně-technických chyb, které pak ve svém důsledku mohou přinášet výkladové obtíže.
Vysvětleno.
Záměrem není vytvořit zákon nový, ale v souladu s Programovým prohlášením vlády ČR ho novelizovat. I přes velký počet novelizačních bodů není nezbytné předložení zákona nového, neboť novelizační body nemění strukturu a základní principy současného zákona.
2. V názvu materiálu v eKLEPu doporučujeme na konci vypustit tečku. Název materiálu neobsahuje podmět a přísudek, tedy se tečka jeví býti zbytnou.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
3. K § 3 odst. 5 – ustanovení hovoří o tom, že vyhláška stanoví podklady (…). Dáváme ke zvážení nahradit slovo „podklady“ slovem „podmínky“, neboť fakticky vyhláška stanovuje bližší podmínky pro stanovení minimálního stavu druhu zvěře v honitbě a způsob stanovení minimálního stavu druhu zvěře v honitbě, poměr pohlaví a koeficient očekávané produkce pro jednotlivé druhy zvěře. Slovo „podklady“ se tak může zdá být významově zbytečně omezující.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
4. K § 9 odst. 4 – větu druhou doporučujeme bez náhrady vypustit, neboť působí redundantně ve vztahu k větě předchozí. Pokud ve větě první stanovíme, že držitel honitby sám rozhoduje o tom, zda oboru zpřístupní nebo znepřístupní, pak je jasné, že pokud rozhodne o jejím znepřístupnění, pak je obora nepřístupná. Dle našeho názoru tak není potřeba tuto poměrně jednoduchou logikou dovozenou informaci explicitně psát do normativního textu. Nadto předkladatel používá jednou pojem „znepřístupnit“ a podruhé „nezpřístupnit“, což by mělo býti napříč normou sjednoceno.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
5. K § 9 odst. 4 k větě poslední – doporučujeme bez náhrady vypustit slova „z vůle jejího držitele“. Uvedená slova jsou redundantní. Právním předpisem stanovujeme normu chování, je tedy jasné, že z vůle držitele není možné vstup omezovat. Není proto potřeba tato slova explicitně vpisovat do ustanovení. Nadto uvedení těchto slov může při výkladu normy indikovat, že tedy může existovat nějaká jiná vůle, která je a contrario dovolená, což ve vztahu k smyslu a účelu právní úpravy postrádá smysl.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
6. K § 12 odst. 3 písm. d) – ač v předmětném ustanovení nedochází ke změně, je třeba upozornit, že současný občanský zákoník pojem „způsobilost k právním úkonům“ již opustil a používá toliko pojem „svéprávnost“ resp. způsobilost k právnímu jednání. S ohledem na rozsah novelizace tak považujeme za vhodné, aby byly zohledněny i tyto změny, které přispějí věcné terminologické správnosti normy. Tutéž připomínku uplatňujeme k § 35 odst. 1 písm. a), § 47 odst. 2 písm. b).
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo upraveno znění § 12 odst. 3 písm. d) [„d) je svéprávná“], znění § 35 odst. 1 písm. a) [„a) je svéprávná“] a znění § 47 odst. 2 písm. b) [„b) je svéprávný“].
Rozpor byl odstraněn.
7. K § 35 odst. 5 písm. g) – ustanovení cílí na možnost vykázání osob nezpůsobilých k lovu. Věta za středníkem pak stanovuje, že uvedené osoby jsou povinny místo lovu opustit. Dle našeho názoru by mělo být uvedeno jasně a určitě, že takto nezpůsobilé osoby jsou povinny opustit místo společného lovu bez zbytečného odkladu. Pokud je osoba například intoxikovaná alkoholem, pak je jen stěží žádoucí, aby byla na místě společného lovu po delší dobu přítomna a místo by měla opustit hned, což však navržená dikce ustanovení neříká. Doporučujeme proto větu za středníkem upravit tímto způsobem:
„; uvedené osoby jsou povinny místo společného lovu bez zbytečného odkladu opustit,“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
8. K § 36a odst. 1 – mezi slovy „lovit“ a „na“ doporučujeme vypustit zbytnou mezeru.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
9. K § 38b odst. 3 písm. c) – na konci textu písmene doporučujeme vypustit zbytnou tečku.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Pozn.: S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopředsedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
10. K § 39 odst. 1 resp. 3 – s ohledem ustanovení odstavce 3 doporučujeme toto vypustit a doplnit informaci o tom, co lze rozhodnutím uložit do ustanovení odstavce 1, neboť toho se přímo týká, když na něj odkazuje. Jeví se jako zbytné míti pro tyto účely odstavec zvlášť. V rámci odstavce 1 pak z navržené dikce není vůbec zřejmé, že se má jednat o správní akty rozhodnutí, na které však pak odkazuje již zmiňovaný odstavec 3. Považujeme proto za žádoucí odstavec 1 upravit tak, aby bylo zřejmé, že správní orgán vydává v tomto smyslu rozhodnutí. Odstavec 1 proto doporučujeme upravit takto:
„(1) Vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby počet některého druhu zvěře byl snížen, nebo je-li les v honitbě poškozován zvěří nad stupeň poškození zvěří stanovený vyhláškou, orgán státní správy myslivosti na žádost uživatele honitby povolí, nebo z moci úřední rozhodnutím uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře, a to v rozsahu stanoveném vyhláškou. Nelze-li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, orgán státní správy myslivosti rozhodnutím uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí. V rozhodnutí podle vět předchozích může orgán státní správy myslivosti stanovit podmínky lovu.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
11. K § 44 odst. 2 resp. novelizačnímu bodu č. 83 – větu resp. novelizační bod doporučujeme koncipovat tímto způsobem:
„V § 44 odst. 2 věta první zní: "Loveckým dravcem se rozumí dravec, sokol nebo sova, kteří jsou chovaní k sokolnickému využití.".
Není zřejmé, proč je dikce navržena tak, že u každého živočicha je psán dovětek, že je chován k sokolnickému využití, když lze text spojit do kompaktnější podoby se stejným významem.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
12. K § 47a odst. 1 – slovo „pověřenoui“ doporučujeme nahradit slovem „pověřenou“. Zřejmě se jedná o písařskou chybu.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
13. K § 47a odst. 2 – ve větě druhé doporučujeme za slovo „Ministerstvo“ doplnit slovo „zemědělství“, neboť legislativní zkratka nebyla zavedena.
Upraveno jinak.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení byla legislativní zkratka pro Ministerstvo zemědělství zavedena v § 2.
14. K § 47a odst. 6 – ve větě první doporučujeme bez náhrady vypustit slova „se skládá“, neboť jsou uvedena duplicitně.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
15. K § 47a odst. 7 – z ustanovení není zřejmé, kdy přesně uchazeč může zkoušku opakovat, pakliže neuspěl. Odstavec 7 proto doporučujeme reformulovat následovně:
„(7) Neuspěje-li uchazeč při skládání zkoušky, je možné ji opakovat nejvýše jednou, a to nejdříve po uplynutí 30 dnů ode dne zkoušky, a nejdéle však ve lhůtě 6 měsíců ode dne konání zkoušky, při které uchazeč neuspěl. Neuspěje-li uchazeč ani při skládání opravné zkoušky, nebo marně uplyne lhůta pro složení opravné zkoušky, může být uchazeč ke zkoušce připuštěn pouze po opakovaném absolvování teoretické a odborné přípravy u pověřeného subjektu.“.
Tutéž připomínku uplatňujeme k § 47b odst. 7 a § 47c odst. 4.
Nadto dáváme ke zvážení celkovou revizi textu novely s ohledem na používá dnů jako časové jednotky, neboť není zřejmé, zda se má jednat o dny kalendářní nebo pracovní.
Akceptováno.
Znění § 47a odst. 7, § 47b odst. 7 a § 47c odst. 4 upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
16. K § 47b odst. 8 – ve větě první mezi slovy „zkoušek“ a „pro“ doporučujeme vypustit zbytnou mezeru.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
17. K § 47b odst. 12 písm. d) – mezi slovy „náležitosti“ a „jednotlivých“ doporučujeme vypustit zbytnou mezeru.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
18. K § 47c odst. 4 – ve větě druhé doporučujeme mezi slova „opravné“ a „zkoušce“ vložit mezeru.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
19. K § 49 odst. 4 písm. d) – ve slově „zvěř“ doporučujeme na konci doplnit písmeno „e“, tj. upravit skloňování tak, aby smysl textu logicky navazoval.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
20. V § 49 odst. 6 písm. c) dáváme ke zvážení nahrazení zkratky „popř.“ za slovo „nebo“, které se jeví jako stylisticky vhodnější.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
21. K novelizačnímu bodu 147 – text by měl být nahrazen „textem“ nikoliv „slovy“, doporučujeme proto dikci novelizačního bodu v tomto smyslu upravit.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
22. Novelizační bod č. 162 by v souladu s čl. 57 odst. 3 Legislativních pravidle vlády měl znít:
„V § 66 se slova „§ 4 odst. 1 a 2“ nahrazují slovy textem „§ 4 odst. 5“ a slova text „4, § 36 odst. 1,“ a slova „40, § 41 odst. 1 a § 44 odst. 2,“ se zrušují.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
23. Novelizační bod č. 163 by v souladu s čl. 57 odst. 3 Legislativních pravidel vlády měl znít:
„V § 68 se text slova „k) a p), § 3 odst. 4“ nahrazuje nahrazují textem slovy „j) a m), § 3 odst. 5, § 4 odst. 4, § 9 odst. 4“, text „§ 35 odst. 7, § 36 odst. 6, § 42 odst. 2“ se nahrazuje textem slovy „§ 34 odst. 3, § 35 odst. 8, § 36 odst. 1, 4, 8 a 11, § 38b odst. 7, § 39 odst. 10, § 42 odst. 6“, text „§ 47 odst. 5, § 49 odst. 2“ se nahrazuje textem „§ 44a, § 47 odst. 8, § 47a odst. 12, § 47b odst. 12, § 47c odst. 9, § 49 odst. 8, § 55a odst. 6“ a na konci textu paragrafu se doplňuje text doplňují slova „a 6“.“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
24. Za část pátou (účinnost) doporučujeme doplnit osoby, které budou schválený zákon podepisovat, tj. předsedu vlády a ministra, tak aby byly naplněny požadavky Přílohy č. 1 Legislativních pravidel vlády.
Vysvětleno.
V příloze č. 1 Legislativních pravidel vlády jsou uvedeny formální náležitosti vládního návrhu zákona předkládaného k podpisu předsedovi vlády, tedy návrhu zákona schváleného vládou ve znění upraveném podle závěrů ze schůze vlády. Předkládaný návrh zákona je materiálem, který se teprve bude k projednání vládě zasílat.
K platnému znění s vyznačením navrhovaných změn – k novele zákona o myslivosti
1. Před textem „§ 47a“ doporučujeme vypustit uvozovky dole.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
2. V § 47c odst. 3 ve větě první mezi slovy „zkouška“ a „se“ doporučujeme vypustit nadbytečnou mezeru.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Ministerstvo životního prostředí
Zásadní připomínky:
1. K § 2 písm. b)
Požadujeme vyjmout druhy polák velký (Aythya ferina) a polák chocholačka (Aythya fuligula) z definice zvěře.
V roce 2015 byl druh polák velký zařazen na celosvětový Červený seznam ohrožených druhů IUCN jako zranitelný. Evropská populace poláka velkého se během třiceti let zmenšila o 50 %, česká přibližně o 33 %. Početnost tohoto druhu reaguje na intenzifikaci rybničního hospodaření, v kontextu toho lze předpokládat dlouhodobý negativní populační trend. Obdobné platí v případě druhu polák chocholačka.
Dále upozorňujeme, že by bylo vhodné provést revizi názvů u druhů zvěře (např. pro daňka je v současnosti užíván název „daněk evropský“ nikoli skvrnitý) a případně odstranit záměny u některých druhů, kdy konkrétně u orebic je mezi zvěří uváděna orebice horská, ale fakticky je v ČR vysazována a lovena orebice rudá.
V návaznosti na další ustanovení zákona (např. § 3 odst. 1) doporučujeme výčet zvěře rozčlenit na původní a nepůvodní druhy.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Úprava výčtu druhů zvěře reflektuje dohodu Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí. Polák velký a polák chocholačka nadále zůstávají druhy zvěře. Ministerstvo zemědělství v rámci ochrany těchto druhů počítá s nestanovením doby lovu.
Druhy zvěře nebudou členěny podle původnosti z důvodu aplikačních problémů, kdy by mezi nepůvodní druhy musely být zařazeny i druhy jako daněk, bažant atd.
Názvosloví bude upraveno u orebice horské na orebici rudou z důvodu využívání tohoto druhu v České republice. Orebice horská se dlouhodobě v myslivosti nevyužívá.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
2. K § 3 odst. 4
Vzhledem ke zrušení § 2 písm. c) (druhy, které nelze lovit, tj. zejména druhy zvláště chráněné dle zákona č. 114/1992 Sb.) je v § 3 odst. 4 nezbytné vyškrtnout konec věty druhé, konkrétně: (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
3. K § 4 odst. 1
Ustanovení § 4 odst. 1 požadujeme doplnit takto:
„(1) Ministerstvo zemědělství, na území národních parků Ministerstvo životního prostředí, může v zájmu zachování nebo ochrany některého druhu zvěře, v zájmu regulace živočichů vyžadujících regulaci, v zájmu zachování příznivého zdravotního stavu zvěře, nebo v zájmu zachování příznivého stavu životního prostředí rozhodnout o opatřeních odchylných od ustanovení části druhé, třetí a páté tohoto zákona nebo o stanovení povinnosti lovu druhu zvěře, a to včetně rozsahu a podmínek jeho provedení. Tato opatření může Ministerstvo zemědělství, na území národních parků Ministerstvo životního prostředí, uložit též opatřením obecné povahy.“
V souvislosti s novým přístupem ke stanovování výše lovu i k novému pojetí tvz. nelovné zvěře je vhodné upravit původní pojetí § 4 a rozšířit možnosti jejího využití, v případech, kdy nelze využít ust. § 39.
Upraveno jinak. Vysvětleno.
Po dohodě se Státní veterinární správou byla slova „zachování příznivého zdravotního stavu zvěře“ nahrazena slovy „zachování nebo ochrany příznivých životních podmínek zvěře“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem upravena zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k měněným ustanovením bylo uvedeno, že navržená úprava má za cíl umožnit pružně reagovat nejen v zájmu příznivého stavu zvěře, ale i v zájmu zachování nebo ochrany některého druhu zvěře či v zájmu regulace živočichů vyžadujících regulaci.
Pokud se týká stavu životního prostředí, orgány ochrany přírody mají své vlastní nástroje na „zachování příznivého stavu životního prostředí“ v zákoně o ochraně přírody a krajiny, například ustanovení § 66.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
4. K § 4 odst. 3
Ustanovení by mělo zohlednit situace, kdy je uložení opatření dle odstavce 1 důsledkem neplnění povinností stanovených tímto zákonem vlastníkem, uživatelem či hospodařícím subjektem (např. je nutné jej uložit kvůli dlouhodobé situaci nedodržování minimální výše lovu, nezabránění škodám na lesích apod.) V těchto případech není účelné vlastníku, uživateli či hospodařícímu subjektu poskytnout náhradu nákladů a ztrát vzniklých v přímé souvislosti s prováděním opatření.
V § 4 odst. 3 požadujeme za poslední větu v odstavci doplnit následující dovětek:
“Uživateli honitby, vlastníku honebních pozemků nebo hospodařícímu subjektu nelze poskytnout náhradu nákladů a ztrát podle tohoto odstavce v případech, kdy je opatření podle odstavce 1 ukládáno v návaznosti na nesplnění povinností stanovených tímto zákonem.”
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
5. K § 5 odst. 1 písm. c)
Ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) stanovuje zákaz vypouštění do honiteb zvěře, která byla chována v zajetí, přičemž výjimku ze zákazu je oprávněn povolit orgán ochrany. Ustanovení není navrženo v novele k úpravě, nicméně s ohledem na ostatní změny (zejména vyřazení nelovné zvěře) je nekoncepční ponechávat působnost orgánu ochrany přírody a v praxi by to z důvodu absence stanovení věcné a místní příslušnosti orgánu ochrany přírody v ZOPK bylo i obtížně aplikovatelné. Orgán ochrany přírody zůstává příslušný případně jen v případě, kdy by se jednalo o vypuštění nepůvodního druhu, kde je (samostatně) nezbytné povolení dle § 5 odst. 4 ZOPK.
Navrhujeme tedy úpravu tak, že by výjimka ze zákazu dle § 5 odst. 1 písm. c) byla povolována ze strany OSSM, přičemž podkladem by bylo povolení dle ZOPK v případě, kdy by se jednalo o nepůvodní druh (a v návaznosti na to by tato úprava měla být provázána také s § 66 ZoM).
Akceptováno částečně.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo znění § 5 odst. 1 písm. c) upraveno následovně:
„c) vypouštět do honiteb zvěř, která byla chována v zajetí; výjimku z tohoto zákazu může povolit orgán státní správy myslivosti,“.
Naopak akceptovat nelze část, aby rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti dle § 5 odst. 1 písm. c) bylo podmíněno závazným stanoviskem dle § 66 zákona o myslivosti, jelikož by tím narostla administrativní zátěž v souvislosti s tím, že vypuštění nepůvodního druhu je podmíněno samostatným rozhodnutím orgánu ochrany přírody.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
6. K § 7 odst. 1
Poslední větu navrhovaného znění je nezbytné upravit tak, aby korespondovala s navrhovanými změnami - vynětí zvláště chráněných živočichů z působnosti zákona o myslivosti (zrušený dosavadní § 2 písm. c)).
Současně v § 7 odst. 1 navrhujeme upřesnit vazbu na stávající právní úpravy týkající se zoologických zahrad (a odstranit možnou nerovnost subjektů) a to odkazem na zřízení ZOO v souladu se zákonem č. 162/2003 Sb., kdy jsou v rámci licenčního řízení i následných kontrol zapojeny i orgány v působnosti MZe (konkrétně Krajské veterinární správy SVS) a je zajištěn dohled z hlediska podmínek pro chov zvířat ve všech licencovaných ZOO. Z hlediska zákona o zoologických zahradách se nerozlišuje právní režim podle povahy subjektu, který je zřizovatelem zoologické zahrady, z toho důvodu nepovažujeme za relevantní vazbu výjimku z povinnosti souhlasu k chovu zvěře v zajetí na zoologické zahrady zřízené obcí nebo krajem.
Konkrétně tedy provedení změny v druhé větě § 7 odst. 1 navrhujeme takto:
Souhlasu není třeba, jde-li o chov zvěře v zoologické zahradě zřízené obcí nebo krajem v souladu se zákonem o zoologických zahradách.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
7. K § 9
Požadujeme vypustit nově vložená ustanovení odst. 4 a 5.
Navržená úprava je právně sporná ve vztahu k ustanovením o volném přístupu do krajiny podle ZOPK a lesního zákona (viz dále) a současně je formulována nepřehledně, chybí stanovení důvodů pro případné omezení vstupu ze strany držitele honitby a předpokládaná vazba na prováděcí předpis nezakládá dostatečně jasně režim možného přístupu do honiteb.
Dané ustanovení je v rozporu s ustanovením § 63 zákona č. 114/1992 Sb. I § 19 zákona č 289/1995 Sb., o lesích. Volný přístup do krajiny je jedním ze základních principů tohoto zákona a je nutné jej v současné době zachovat i s přihlédnutím k rostoucímu počtu soukromých obor. Za problematický považujeme vzájemný vztah těchto předpisů i z pohledu legislativního (speciálnost určitého ustanovení).
Právo veřejnosti na volný přístup do krajiny je nezbytné zachovat ve stejném rozsahu jako doposud. Volný přístup do krajiny je jednou ze základních zásad zákona o ochraně přírody a krajiny. Ústavní základ tohoto práva je dán čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zakotvujícím svobodu pohybu. Limity svobody pohybu ve volné přírodě mají pak ústavní základ v čl. 14 odst. 3 Listiny (důvodem omezení může být ochrana přírody) a z hlediska majetkoprávního v čl. 11 Listiny (důvodem omezení je ochrana vlastnických práv).
Ustanovení § 63 zákona č. 114/1992 Sb. právně zakotvuje přístup veřejnosti do krajiny, a právně definuje kompromis mezi zájmem na užívání volné krajiny veřejností a zájmem na zajištění ochrany přírody jakož i zabezpečení majetkových práv vlastníků dotčených pozemků. ZoM stanoví možnost znepřístupnění obory pouze ze strany držitele honitby, což je osoba, které byla honitba uznána rozhodnutím orgánu SSM, ovšem držitel honitby nemusí mít k pozemkům vlastnické ani užívací právo (pouze zde vykonává právo myslivosti). S ohledem na vysoký počet obor v ČR (který dále roste) by navrhovaná úprava znamenala významné omezení práva na volný přístup do krajiny, ale bez odpovídajícího ústavního základu a opory v existující legislativě regulující přístup do krajiny.
Navrhovaná úprava navíc nekoresponduje se zněním § 63 zákona č. 114/1992 Sb. (volný přístup do krajiny) resp. s § 19 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb. (volný vstup do lesa). Dle navrhovaného § 9 odst. 4 ZoM rozhoduje o zpřístupnění obory veřejnosti její držitel. Navrhovaný § 9 odst. 5 ZoM věta druhá stanoví povinnost zpřístupnit oboru, popř. její část, mj. tehdy, vyplývá-li tato povinnost z jiného právního předpisu. Dle zákona
č. 114/1992 Sb. platí volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby (výjimky v § 63 odst. 3 se na pozemky v oborách nevztahují). Při aplikaci ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. by tak bylo možné znepřístupnit pouze oboru na pozemcích ve vlastnictví fyzické osoby. S tímto souvisí nejednoznačný vztah mezi zákonem č. 114/1992 Sb. a navrhovaným zněním zákona o myslivosti; není zřejmé, který předpis je speciální a která právní úprava se tedy má aplikovat (viz § 63 odst. 3 poslední věta zákona č. 114/1992 Sb. a § 9 odst. 5 věta druhá navrhovaného znění ZoM).
Vstup do obory lze zákonně omezit i za pomoci současných nástrojů v zákoně o myslivosti s tím, že veřejnosti jsou zároveň proti takovým opatřením poskytnuty možnosti procesní obrany.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Oborní chovy slouží především k chovu zvěře. Nemožnost držitele honitby, která je oborou, omezit vstup veřejnosti je neproporcionální vzhledem k této možnosti ukotvené v § 20 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a v § 63 odst. 3 zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Dosavadní systém, kdy byl vstup omezen opatřením vydaným státní správou myslivosti, příliš nefungoval, a to z toho důvodu, že tato rozhodnutí byla často napadána a končila i u Ústavního soudu. Hlavním problémem napadených rozhodnutí se ukázalo především to, že objektivně stanovit, co je z hlediska potřeb zvěře pro znepřístupnění obory účelné a co nikoliv, je velmi obtížné a do značné míry závisí na tom, která osoba toto hodnotí. Z toho důvodu bylo přistoupeno k tomu, že o omezení vstupu bude rozhodovat právě držitel honitby, která je oborou. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o přiznání stejných práv, jaký mají např. chovatelé hospodářských zvířat či vlastníci oplocených lesních pozemků (i v těchto případech je znemožněn volný průchod krajinou).
Pokud bychom to ilustrovali na konkrétním případě, pak by bez této úpravy bylo možné vstupovat do obory kde se chová jelení zvěř, ale na pozemky farmového chovu, kde se rovněž chová jelení zvěř, nikoliv. Tuto disproporci umocňuje rovněž fakt, že bezmála polovina obor v ČR má výměru do 50 ha.
Turistické stezky, stejně jako všechny ostatní cesty, by měly být vytyčeny s vědomím a svolením vlastníka pozemku, a to ideálně písemnou formou. Pokud tomu tak při jejich vytyčování bylo, není důvodné předpokládat, že by se s možností oboru uzavřít přístup vlastníka dotčeného pozemku zásadně změnil.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
8. K § 17 odst. 7 písm. b)
V § 17 odst. 7 písm. b) požadujeme doplnit za slova „Ministerstvo obrany“ slova „Ministerstvo životního prostředí“ nebo vztáhnout ustanovení § 17 odst. 7 písm. b) celkově na honitby na území národních parků.
S ohledem na účel a cíle národních parků i z hlediska administrativní důvodů je vhodné na území národních parků zachovat stávající rozlohu honiteb.
Současně upozorňujeme, že i na ostatním území může být nižší rozloha honiteb spojena mj. se ztíženou koordinací chovu a lovu zvěře a v této souvislosti by bylo případně vhodné posílit roli oblastí chovu a ingerenci státní správy tak, jako je tomu v sousedních státech (Bavorsko, Rakousko). Případně dáváme nejen s ohledem mj. na uvedené riziko administrativní náročnosti a riziko těžko udržitelných společenských problémů spojených se zmenšováním honiteb ke zvážení zachování současné výměry obecně.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Snížení minimální výměry honitby neznamená, že by mělo dojít k rozdělování honiteb na území národních parků. Ministerstvo životního prostředí má dostatek nástrojů k tomu, aby byla ponechány stávající honitby v nezměněné rozloze.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
9. K § 18 odst. 1
V § 18 odst. 1 požadujeme doplnit následující text:
“V případě, že se území nově navrhované nebo měněné honitby nachází na území ZCHÚ nebo v jeho ochranném pásmu, orgán státní správy myslivosti o návrhu informuje předem příslušný orgán ochrany přírody”.
Orgán ochrany přírody musí mít možnost dozvědět o nově vznikající/měněné honitbě a podat případně vyjádření v návaznosti na § 65 resp. § 90 odst. 17 zákona č. 114/1992 Sb. V případě návrhu na uznání obory v překryvu se ZCHÚ nebo jeho ochranným pásmem by měl příslušný orgán ochrany přírody postavení dotčeného orgánu (tj. bude vydávat závazné stanovisko, tuto úpravu navrhujeme doplnit do § 66, viz dále).
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vznik honitby jako takový nemá vliv na možnost ochrany zvláště chráněných území, jelikož uživatel honitby je při mysliveckém hospodaření povinen se řídit zákazy a omezeními stanovenými v zájmu ochrany zvláště chráněného území. Uznání honitby či její změna se dotýká vlastnických práv, a nikoliv práv ochrany přírody.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
10. K § 18 odst. 5
V § 18 odst. 5 požadujeme doplnit text:
“K návrhu na uznání obory je nezbytné předložit všechny nezbytné povolující akty podle zákona o ochraně přírody a krajiny”.
Jedná se např. o výjimku dle § 26 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) a b), dále dle § 29 písm. a), e) a g) a dle § 30 zákona č. 114/1992 Sb. a dále souhlas dle bližších ochranných podmínek ZCHÚ, pokud v konkrétním případě regulují myslivost (§ 44 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.)
Pozn. zákaz zavádění intenzivních chovů v NP, CHKO, a NPR se týká i bažantnic.
Odkaz na § 18 odst. 5 zároveň požadujeme doplnit do § 66 - považujeme za nezbytné, aby zde měl orgán ochrany přírody postavení dotčeného orgánu a jako podklad pro řízení orgánu SSM vydával závazné stanovisko (kompetence je dána v § 77 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., v případě AOPK ČR a správ NP ve spojení s § 78 odst. 1 zákona č 114/1992 Sb.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Aby mohla být zřízena honitba, je třeba, aby žadatel disponoval veškerými povolovací akty dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Z toho důvodu je zcela nadbytečné požadovat předložení těchto aktů orgánu státní správy myslivosti, který není nadán k tomu, aby posuzoval, jaké povolovací akty podle zákona o ochraně přírody a krajiny jsou potřeba.
Nově však bude v odstavci 7 upravena vzájemná informovanost orgánů státní správy – orgán státní správy myslivosti bude informovat orgán ochrany přírody o zahájení řízení ve věci uznání obory ve zvláště chráněném území.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
11. K § 36 odst. 3 písm. e)
S ohledem na zavedený pojem „živočich vyžadující regulaci“ a režim stanovený pro ostatní živočichy, kteří jsou zvěří, považujeme za nezbytné upřesnit znění § 36 odst. 3 písm. e) a doplnit jej o aspekt plánování takto:
„e) údaj o druhu a počtu usmrcených živočichů vyžadujících regulaci a ostatních živočichů, kteří nejsou zvěří za předchozí myslivecký rok a plán regulace živočichů vyžadujících regulaci navržený v souladu s podmínkami regulace stanovenými na základě zákona o ochraně přírody a krajiny.“.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Ministerstvo zemědělství plánuje zavést povinný monitoring vybraných druhů živočichů (druhy zvěře, které se škrtají), a to v návaznosti na vedenou statistiku od roku 1966.
Povinnost bude zavedena pro uživatele honitby.
Uživatelé honiteb budou zároveň evidovat informaci o počtu usmrcených živočichů vyžadujících regulaci. Uživatel honitby však nebude plánovat regulaci živočichů vyžadujících regulaci s ohledem na to, že nezná počet jedinců vyskytujících se v rámci honitby, zároveň uživatel honitby nikterak neplánuje chov těchto druhů a v konečném důsledku se uživatel honitby snaží o maximální redukci živočichů vyžadujících regulaci. Provedené usmrcení živočichů vyžadujících regulaci bude evidováno v Informačním systému evidence myslivosti podle § 38 odst.1 písm. f).
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
12. K § 36 odst. 7
Rozšíření oprávnění k lovu požadujeme i pro další nepůvodní druhy muflona a daňka evropského. Navrhujeme, aby § 36 odst. 7 zněl následovně:
“Není-li v honitbě pro konkrétní druh zvěře spárkaté stanoven minimální stav, lze u tohoto druhu zvěře lovit bez omezení ve stanovené době lovu samčí zvěř do 2 let věku a samičí zvěř. Siku japonského, siku Dybowského a prase divoké, není-li pro prase divoké v honitbě stanoven minimální stav, lze lovit ve stanovené době bez omezení. Muflona, daňka skvrnitého (evropského) a prase divoké lze lovit ve stanovené době bez omezení, není-li pro tyto druhy zvěře stanoven v honitbě minimální stav.”
I další nepůvodní druhy způsobují značné škody na ekosystémech.
I v případech, že pro ně na rozdíl o siky bude možné stanovit minimální stavy, je vhodné umožnit využití intenzivních způsobů redukce jejich počtu. Jak vyplývá ze zveřejňovaných statistik početnost zvláště v případě daňka roste dlouhodobě fakticky exponenciálně.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Sika japonský a siky Dybowského nejsou součástí tohoto ustanovení z důvodu nepůvodnosti, ale z důvodu možné hybridizace s jelenem evropským.
Ministerstvo zemědělství neplánuje členění druhů zvěře na původní a nepůvodní. Tato úprava by přinesla rozsáhlé následky, např. i ve vztahu k bažantovi.
Navrhovaný systém plánování (chovu a lovu) zvěře povede u všech druhů spárkaté zvěře ke snížení početních stavů a tím škod, které spárkatá zvěř působí na lesním prostředí a v zemědělství.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
13. K § 36 odst. 9
Poslední větu ustanovení § 36 odst. 9) navrhujeme doplnit takto: „Minimální výše lovu druhů spárkaté zvěře v honitbě se stanoví přepočtem podle výměry honebních pozemků tvořících honitbu na základě postupu stanoveného vyhláškou.“
V rámci navržené úpravy v § 36 se mj. zavádí postup stanovení výše lovu v závislosti na stavu lesních ekosystémů, nicméně zde v odst. 9 by vazba na vyhlášku absentovala postup stanovení minimální výše by tak byl nejasný. Pokud by se minimální výše lovu zvěře v honitbě přepočítávala z vymezené oblasti jen na základě výměry honitby, pak by zřejmě nebylo možné reflektovat stávající nedostatky v honitbách s vysokými stavy zvěře.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bude daná problematika upravena vyhláškou.
Rozpor byl odstraněn.
14. K § 36a odst. 10
V § 36a odst. 10 požadujeme vložit za slova „Ministerstvem obrany“ slova „Ministerstvem životního prostředí“ nebo ustanovení vztáhnout celkově k honitbám na území národních parků (viz důvody uvedené k bodu 8).
Neakceptováno. Vysvětleno.
Právo lovu hospodařících osob se týká pouze honebních pozemků, které obhospodařují. Uživatel honitby je oprávněn písemně regulovat myslivecké hospodaření v honitbě, přičemž držitel povolenky k lovu je povinen se touto regulací řídit.
Z výše uvedených důvodů se tak jeví jako nadbytečné, aby se právo lovu netýkalo též honiteb v působnosti Ministerstva životního prostředí.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
15. K § 36 odst. 11
Požadujeme před schválením novely zákona předložit detailnější teze prováděcího předpisu podle § 36 odst. 11 a současně s ohledem na postavení MŽP, které je rovněž ústředním orgánem státní správy myslivosti zajistit přípravu vyhlášky ve spolupráci resortu MZe a MŽP.
Upozorňujeme také, že z textu návrhu není zřejmý rozdíl mezi písm. e) a h)
e) způsob odvození minimální výše lovu prasete divokého v honitbě,
h) způsob stanovení minimálního lovu prasete divokého v honitbě.
Požadujeme sjednotit či upřesnit toto ustanovení.
Akceptováno částečně.
V souladu s uplatněnou připomínkou dojde k odstranění duplicity v ustanovení týkajícím se zmocnění k vydání vyhlášky stanovující způsob odvození minimální výše lovu prasete divokého.
Neakceptováno v části týkající se detailnější teze prováděcího předpisu ve vztahu k mysliveckému plánování. Ministerstvo zemědělství má za to, že teze uvedené vyhlášky jsou svým detailem dostatečné.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
16. K § 38 odst. 1
S ohledem na skutečnost, že v § 41 a 41a se předpokládá předávání informací o usmrcení živočicha vyžadujícího regulaci do informačního systému evidence myslivosti (a to stejné navrhujeme doplnit níže i do § 42), považujeme za nezbytné doplnit do § 38 odst. 1 také bod „evidence usmrcených živočichů vyžadujících regulaci“ a bod „evidence usmrcených živočichů, kteří nejsou zvěří“.
Upraveno jinak.
V rámci ustanovení § 41 a § 41a bylo upraveno, že pověřené osoby budou evidovat ulovenou zvěř a usmrcené živočichy vyžadující regulaci.
Evidence usmrcených živočichů nebude v novele zákona o myslivosti zakotvena. V případě, že orgán ochrany přírody vydá povolení k usmrcení jedinců živočichů, pak je na orgánu ochrany přírody, aby stanovil podmínky evidence. Evidence ze strany uživatele honitby či pověřené osoby se zdá být nevhodná z důvodu toho, že usmrcení může provádět osoba, která nemá do ISEM přístup, tak jako osoby stanovené podle zákona o myslivosti (uživatelé honiteb). Usmrcování živočichů a stanovení podmínek bude čistě v gesci orgánů ochrany přírody.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
17. K § 38 odst. 5
V § 38 odst. 5 požadujeme za slova Vojenský veterinární ústav, doplnit slova: “Ministerstvo životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a správy národních parků”.
Považujeme za nezbytné, aby jmenované orgány ochrany přírody měly při výkonu své pravomoci přístup do Informačního systému evidence myslivosti jako další orgány stanovené v tomto nově navrhovaném ustanovení ZoM. Jde o důležité podklady pro vedení správních řízení podle příslušných právních předpisů i pro odbornou činnost těchto organizací, zejména pokud jde kupříkladu o kontaktní údaje na držitele honitby, hospodáře apod. To bude navíc potřebné i s ohledem na navrženou úpravu v § 42, kde by měl v některých případech orgán ochrany přírody určovat, jaká osoba oprávněná dle ZoM má provést usmrcení živočicha, který není zvěří apod.
Neakceptováno.
V neveřejné části Informačního systému evidence myslivosti není zahrnut žádný údaj, které by byl pro správy národního parku, Ministerstvo životního prostředí a Agenturu ochrany přírody a krajiny nezbytný pro vykonávání kompetencí.
Správy národního parku a Ministerstvo životního prostředí budou mít přístup do neveřejné části Informačního systému evidence myslivosti na základě § 38 odst. 7.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
18. K § 39 odst. 1 (a odst. 10)
Ustanovení požadujeme doplnit takto:
„(1) Vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby počet některého druhu zvěře byl snížen, nebo je-li les v honitbě poškozován zvěří nad stupeň poškození zvěří stanovený vyhláškou, orgán státní správy myslivosti na žádost uživatele honitby povolí, nebo na návrh orgánu ochrany přírody, nebo z moci úřední uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře, a to v rozsahu stanoveném vyhláškou. Nelze-li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí.“
Má-li orgán státní správy myslivosti ukládat určité opatření z důvodu zájmu ochrany přírody, je vhodné, aby byl ta takový požadavek „upozorněn“ ze strany orgánu ochrany přírody. Způsobem řešení prostřednictvím ZOM bude i nadále zcela na OSSM, příslušný návrh by však měl vzejít ze strany OOP.
Současně se domníváme, že stanovení rozsahu úpravy stavu zvěře vyhláškou je možné (a zřejmě i ze strany MZe předpokládané) pouze ve vztahu k nadměrnému poškození lesa (které budou v rámci ZoM i na dalších místech řešeny), nikoli k dalším důvodům pro úpravu stavu zvěře podle § 39 odst. 1 u nichž se bude rozsah v jednotlivých případech lišit. Tuto část ustanovení tedy navrhujeme odstranit nebo upravit a spolu s tím adekvátně upravit také zmocnění v § 39 odst. 10.
Z hlediska správní formy doporučujeme i při postupu dle § 39 odst. 1 v případech, kdy se má úprava stavu zvěře týkat většího počtu honiteb využít formu opatření obecné povahy.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Podnět na snížení stavů zvěře ze strany vyjmenovaných subjektů postihuje snížení stavů zvěře v tom daném konkrétním roce, kdy bylo o snížení stavů požádáno jako v tohoročním mimořádném požadavku na zvýšený lov.
Orgán ochrany přírody může dát podle věty první z důvodu ochrany přírody. Návrh požadavku na opakování zájmu ochrany přírody se nám jeví jako nadbytečný.
Podnět orgánu ochrany přírody je obsažen ve větě druhé, kdy se bude jednat o podněty, které vedou k dlouhodobému dopadu až po dlouhodobé snížení stavů (před novelou označovaných jako normovaných) a v nejzásadnějším případě až k zrušení chovu zvěře, tedy zrušení minimálních stavů zvěře včetně zrušení chovu daného druhu zvěře.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
19. K § 39 odst. 3
V navrženém § 39 odst. 3 je oprávnění stanovit podmínky lovu vztaženo pouze k odst. 1 – upozorňujeme však, že podmínky lovu může být stejně tak potřebné stanovit i v rámci opatření obecné povahy dle odst. 2 a je tedy na místě toto uvést.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
20. K § 41, § 41a, § 42
Ustanoveních § 41, § 41a a § 42 nejsou dostatečně provázané a navržená úprava by tak nebyla konzistentní s rizikem obtížné aplikovatelnosti - ustanovení § 41 a § 41a nezahrnují úpravu usmrcování živočichů, kteří nejsou zvěří na nehonebních pozemcích a odloučených honebních pozemcích (ustanovení se týkají pouze zvěře a živočichů vyžadujících regulaci), avšak v § 42 se na „pověření lovem“ (ve smyslu § 41 a 42a) pojmově odkazuje. Ustanovení je tedy potřebné upravit, a to buď začleněním usmrcením živočichů, kteří nejsou zvěří do § 41 a 41a, nebo naopak samostatnou, ale úplnou úpravou v § 42.
Kromě toho je z legislativně-technického hlediska možné doporučit sloučit úpravu dob lovu do jednoho ustanovení (nejlépe zřejmě § 40) s ohledem na to, že v § 42 je po navržených změnách doba lovu zvěře upravena pouze v odst. 1 a 6, přičemž celý zbytek ustanovení je věnován usmrcování živočichů, kteří nejsou zvěří a nejde tedy ani o doby lovu, ani jeho podmínky.
Ve vztahu k ustanovením § 41, 41a a 42 považujeme za vhodné doplnit jako možnou správní formu také opatření obecné povahy.
Akceptováno částečně.
Znění ustanovení § 41 a 41a bude doplněno o slovní spojení „živočich vyžadující regulaci“.
Do § 41a bude dále doplněno, komu náleží usmrcený živočich vyžadující regulaci (zvěř je tam ošetřena).
Systém lovu, usmrcování živočichů vyžadujících regulaci a usmrcování jiných živočichů bude následující:
§ 41 Lov zvěře a usmrcování živočichů vyžadujících regulaci na nehonebních pozemcích
Lov (odstřel/odchyt) zvěře a usmrcování živočichů vyžadujících regulaci (dále jen „IAS“) bude provádět osoba pověřená orgánem státní správy myslivosti (OSSM) na žádost vlastníka pozemku, nájemce, pachtýře či z moci úřední.
V případě, že orgán ochrany přírody (OOP) rozhodne o usmrcení jiného živočicha, stanoveného vyhláškou (odkaz na § 42), bude o tom OOP informovat OSSM, že je takové usmrcování/odchyt prováděno.
§ 41a Lov zvěře a usmrcování živočichů vyžadujících regulaci na odloučeném honebním pozemku
Lov zvěře (odstřel/odchyt) a usmrcení IAS bude provádět osoba pověřená OSSM na žádost vlastníka pozemku, nájemce, pachtýře či z moci úřední. OOP bude informován o vydání rozhodnutí.
V případě, že OOP rozhodne o usmrcení jiného živočicha, stanoveného vyhláškou (odkaz na § 42), bude o tom OOP informovat OSSM zasláním rozhodnutí na vědomí, aby byl informován, že tam takové usmrcování/odchyt bude prováděn.
§ 42 Doba lovu a podmínky lovu
Znění novely zákona zaslané do meziresortního připomínkového řízení se obsahově upraví takto:
V § 42 odst. 1 písm. a) se slova „ptáky nebo savce“ nahradí slovy „vyhláškou stanovené druhy živočichů“ s tím, že v uvedené vyhlášce budou stanoveny druhy savců a ptáků. Bude se jednat o druhy živočichů, které doposud byly druhy zvěře, které nelze obhospodařovat lovem (např. vlk, bobr, vydra atd.). Tímto se upouští od obecného vztažení usmrcení/odchytu na druhy např. sysel, ale bude se jednat o druhy, které uživatelé honiteb budou v rámci svých znalostí a zkušeností schopni regulovat/odchytávat.
Celkově to povede k následujícímu:
Pokud OOP rozhodne o usmrcení/odchytu živočicha v určitém území (např. území kraje), bude záležet na druhu živočicha. Pokud to bude živočich stanovený vyhláškou, pak v první fázi budou mít na honebních pozemcích možnost usmrcení/odchytu uživatelé honiteb. Pokud se uživatel honitby vzdá možnosti usmrcování/odchytu, provede toto osoba pověřená OOP. Na nehonebních a odloučených honebních pozemcích toto bude vykonávat vždy osoba pověřená OOP (nikoliv pověřené osoby lovem na nehonebních či odloučených honebních pozemcích). Uživatelé honiteb budou po celou dobu správního řízení účastníky řízení, a to i v případě, že se vzdají možnosti provádět usmrcení/odchyt, a to z toho důvodu, aby věděli, kdo bude v jejich honitbě usmrcení/odchyt provádět.
Vždy, když OOP rozhodne o usmrcení/odchytu živočichů stanovených vyhláškou, bude nezbytné, aby byl zároveň informován OSSM, který by v případě povolení lovu na nehonebních pozemcích či odloučených honebních pozemcích informoval pověřené osoby o tom, že se tam provádí usmrcení či odchyt živočichů stanovených vyhláškou, a to zasláním rozhodnutí na vědomí.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
21. K § 42
Ustanovení § 42 považujeme za nezbytné vázat na případy, kdy je k usmrcení nezbytné použití lovecké zbraně a neomezovat tak ostatní případy, kdy by postup prostřednictvím uživatele honitby, resp. osob oprávněných podle zákona o myslivosti byl nadbytečný (to se týká zejména nehonebních pozemků). Níže proto navrhujeme úpravu odst. 2 - 6.
V odst. 3 níže navržená úprava zachovává možnosti provedení usmrcení odmítnout a postup v případech, kdy uživatel honitby či osoba pověřená lovem na nehonebním pozemku nekoná, nicméně i tak upozorňujeme na potřebu vyjasnění aplikace v případech, kdy je povolení dle zákona o ochraně přírody a krajiny vydáváno formou opatření obecné povahy. Kupříkladu povolení výjimky k usmrcení bobra evropského v oblasti jižních Čech zahrnuje 877 honiteb a je (bylo) vydáváno na delší časové období - v takovýchto případech nelze očekávat, že uživatelé honiteb v celém území projeví aktivně svůj (ne)zájem, ale nelze ani předem konkretizovat lhůty k provedení usmrcení v jednotlivých případech (které se svojí povahou, naléhavostí provedení, mohou lišit.
Nově vkládaná ustanovení § 42 navrhujeme upravit takto:
„(2) Pokud z rozhodnutí či opatření orgánu ochrany přírody vyplyne potřeba za použití lovecké zbraně usmrtit
a) jedince živočišného druhu, který není zvěří, zařazeného mezi ptáky nebo savce, nebo
b) křížence39),
provede na základě tohoto povolení nebo stanoveného opatření usmrcení v honitbě uživatel honitby a na nehonebním nebo odloučeném honebním pozemku osoba pověřená lovem na nehonebním nebo na odloučeném honebním pozemku, a to v rozsahu a za podmínek stanovených orgánem ochrany přírody. Nestanoví-li se orgán ochrany přírody blíže podmínky uplatní se podmínky dle § 45 odst. 1 tohoto zákona obdobně, jako by se jednalo o zvěř.
(3) Jestliže uživatel honitby, osoba pověřená lovem na nehonebním pozemku nebo osoba pověřená lovem na odloučeném pozemku
a) oznámí v řízení vedeném podle zákona o ochraně přírody a krajiny orgánu ochrany přírody, že usmrcení podle odstavce 2 neprovede, nebo
b) neprovede usmrcení podle odstavce 2 v přiměřené lhůtě stanovené orgánem ochrany přírody nebo ve lhůtě přiměřené důvodům pro povolení, pokud bylo povolení dle zákona o ochraně přírody vydáno v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, lesích, vodách a ostatních typech majetku, nebo v zájmu ochrany veřejného zdraví či veřejné bezpečnosti,
je orgán ochrany přírody oprávněn určit, že usmrcení může provést držitel loveckého lístku nebo právnická osoba prostřednictvím držitele loveckého lístku. Uživatel honitby je v takovém případě povinen provedení usmrcení jedince živočicha nebo křížence strpět a poskytnou případnou součinnost.
(4) Osoba, která podle odstavce 2 nebo 3 usmrcení jedince živočicha nebo křížence provedla vloží údaj o druhu a počtu usmrcených jedinců do Informačního systému evidence bezprostředně po provedení usmrcení.
(5) Postup podle odstavců 2 a 3 se nepoužije v případě usmrcení živočicha podle veterinárního zákona nebo podle zákona o rostlinolékařské péči. Pokud je na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu ochrany přírody nezbytné provést odchyt jedince živočicha nebo křížence v honitbě způsobem, při kterém by mohla být odchycena i zvěř, je osoba, která takový odchyt provádí povinna informovat uživatele honitby a postupovat v součinnosti s ním. V případě, že jde o odchyt jedince živočicha v honitbě povolený dle zákona o ochraně přírody v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, lesích, vodách a ostatních typech majetku, nebo v zájmu ochrany veřejného zdraví či veřejné bezpečnosti je uživatel honitby povinen provedení takového odchytu strpět.
(6) Není-li držení usmrceného živočicha upraveno zákonem o ochraně přírody a krajiny nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě a lze-li usmrceného živočicha zužitkovat, náleží osobě, které jej usmrtila. V ostatních případech usmrceného živočicha odstraní v souladu s právními předpisy osoba, která jej usmrtila. Pokud jsou s likvidací usmrceného živočicha spojeny zvýšené náklady, hradí je orgán ochrany přírody, který o jeho usmrcení rozhodl.“
Akceptováno částečně.
Znění novely zákona zaslané do meziresortního připomínkového řízení se obsahově upraví takto:
V § 42 odst. 1 písm. a) se slova „ptáky nebo savce“ nahradí slovy „vyhláškou stanovené druhy živočichů“ s tím, že v uvedené vyhlášce budou stanoveny druhy savců a ptáků. Bude se jednat o druhy živočichů, které doposud byly druhy zvěře, které nelze obhospodařovat lovem (např. vlk, bobr, vydra atd.). Tímto se upouští od obecného vztažení usmrcení/odchytu na druhy např. sysel, ale bude se jednat o druhy, které uživatelé honiteb budou v rámci svých znalostí a zkušeností schopni regulovat/odchytávat.
Celkově to povede k následujícímu:
Pokud OOP rozhodne o usmrcení/odchytu živočicha v určitém území (např. území kraje), bude záležet na druhu živočicha. Pokud to bude živočich stanovený vyhláškou, pak v první fázi budou mít na honebních pozemcích možnost usmrcení/odchytu uživatelé honiteb. Pokud se uživatel honitby vzdá možnosti usmrcování/odchytu, provede toto osoba pověřená OOP. Na nehonebních a odloučených honebních pozemcích toto bude vykonávat vždy osoba pověřená OOP (nikoliv pověřené osoby lovem na nehonebních či odloučených honebních pozemcích). Uživatelé honiteb budou po celou dobu správního řízení účastníky řízení, a to i v případě, že se vzdají možnosti provádět usmrcení/odchyt, a to z toho důvodu, aby věděli, kdo bude v jejich honitbě usmrcení/odchyt provádět.
Vždy, když OOP rozhodne o usmrcení/odchytu živočichů stanovených vyhláškou, bude nezbytné, aby byl zároveň informován OSSM, který by v případě povolení lovu na nehonebních pozemcích či odloučených honebních pozemcích informoval pověřené osoby o tom, že se tam provádí usmrcení či odchyt živočichů stanovených vyhláškou, a to zasláním rozhodnutí na vědomí.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
22. K § 45 odst. 1 písm. d)
Navržené úprava není dostatečně srozumitelná a pokud je navrhováno umožnit lov krkavcovitých s živou návnadou (výrem), byl návrh v rozporu se zákazem používat k lovu živou návnadu dle § 14 odst. 1 písm. n) zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění. Výr velký je zároveň zvláště chráněným druhem dle přílohy č. III vyhlášky č. 395/1992 Sb.
Opatření by vedlo k týrání živé návnady (stres, zranění či usmrcení živého výra, kterému je znemožněn pohyb, útočícími krkavci) a je s ohledem na dostupnost alternativ (vycpaný výr, umělá napodobenina tzv. balabán) zcela nadbytečné. Požadujeme ustanovení upravit a pro zjednodušení navrhujeme formulovat zákaz bez dalšího jako „zákaz lovu na živou návnadu“.
Akceptováno.
Znění § 45 odst. 1 písm. d) upraveno následovně:
„d) lovit zvěř s využitím živých živočichů jako návnad,“.
Rozpor byl odstraněn.
23. K § 45 odst. 1
V § 45 odst. 1 požadujeme doplnit nové písmeno t), které zní:
“lovit zvěř na čekané a instalovat k tomu určená myslivecká zařízení ve vzdálenosti 250 m od příčné osy ekoduktu nebo mostního objektu umožňujícího průchod pod komunikací.”
Ekodukty a vhodné průchody pod mosty umožňující bezpečnou migraci živočichů přes liniové překážky (zejména dálnice, rychlostní komunikace, železniční tratě). Umístění mysliveckých zařízení určených pro lov zvěře a lov zvěře v těsné blízkosti ekoduktů minimalizují jejich funkčnost, neboť se zvěř i další živočichové bojí ekodukt či podmostí využívat a nákladné stavby ekoduktů (v řádech mnoha milionů Kč) či průchodů s využitím mostů tak ztrácejí význam. Navrhovaná změna neznemožní lov, pouze ho omezí do té míry, aby byla zároveň zajištěna funkčnost ekoduktu.
Neakceptováno. Vysvětleno.
V návaznosti na sledování hlavního cíle novely zákona o myslivosti nepovažujeme za vhodné vytvářet další překážky v možnostech lovu.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
24. K § 45 odst. 1 písm. f) a l), q) a odst. 2
V ust. § 45 odst. 1 písm. f) je nezbytné vyškrtnout slova: “a losa evropského”.
Los evropský je zvláště chráněný druh. S ohledem na navrhované vynětí ZCHD z působnosti zákona o myslivosti již jeho uvedení v ZoM postrádá smysl.
Obdobně v § 45 odst. 1 písm. q) požadujeme vyškrtnout poláka velkého a poláka chocholačku v návaznosti na výše uvedený návrh na jejich vyřazení z výčtu lovné zvěře.
Stavy zajíce polního, stejně jako králíka divokého razantně a řádově klesly a v některých honitbách se již vůbec neloví. Není proto důvod stanovat zvláštní „výjimky“ k jejich lovu, ale v případě potřeby (v místě lokálních škod) využít postup podle § 39 (v kombinaci s poslední větou § 45 odst. 2).
Akceptováno částečně.
Na základě uplatněné připomínky byl z ustanovení § 45 odst. 1 písm. f) vypuštěn los evropský, a to v návaznosti na vypuštění druhů zvěře, jež nelze obhospodařovat lovem.
V návaznosti na vypořádání obsažené v bodu 1 se nad navrženým vypuštěním obou druhů poláků z tohoto ustanovení neuvažuje.
Rovněž se neuvažuje o vypuštění králíka divokého a zajíce evropského vzhledem k tomu, že je snaha vytvářet vhodné podmínky pro obnovu lesa.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
25. K § 46
Požadujeme v rámci ustanovení § 46 upřesnit, že vydávání povolenky se týká území honitby. Na nehonebních pozemcích je dostatečným „podkladem“ pro provedení lovu rozhodnutí státní správy dle § 41.
Neakceptováno. Vysvětleno.
V ustanovení je výslovně uvedeno, že povolenku k lovu vydává uživatel honitby. Na nehonebním pozemku uživatel honitby není, a proto se § 46 nemůže vztahovat na odloučené honební pozemky nebo na nehonební pozemky. Osoby oprávněné provádět lov a usmrcování na nehonebních pozemcích nebo na odloučených honebních pozemcích budou jasně a výslovně uvedeny v § 41 a 41a – blíže viz vypořádání připomínky č. 20.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
26. K § 57 odst. 8 a 9
Navrženou úpravu týkající se počtu pracovníků vykonávajících státní správu myslivosti požadujeme podmínit tak, aby nedošlo k narušení výkonu ostatních agend v oblasti ochrany životního prostředí. Počet pracovníků OSSM by současně měl reflektovat reálný objem agendy, který se může v jednotlivých správních obvodech lišit.
Vzhledem k tomu, že stávající personální pokrytí agend v oblasti životního prostředí je omezené a často je vykonáváno více agend (např. myslivost, rybářství, ochrana přírody aj.) jednou úřední osobou, by navržená úprava „pevného“ počtu pracovníků OSSM mohla vést k omezení personálních kapacit pro výkon ostatních agend. Úpravu proto považujeme za přípustnou pouze v případě, že bude toto riziko dostatečně ošetřeno (z hlediska personálních, resp. finančních kapacit apod.).
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Úprava dosavadního systému přenesené státní správy je nezbytná pro dosažení účinnosti novely, a to i vzhledem k připravovanému snížení minimální výměry honitby a s tím spojenou administrativní zátěž. Dosavadní zákon o myslivosti snížil kompetence státu na naprosté minimum, kdy měl mizivou šanci zasáhnout do plánování lovu, neměl vůbec žádnou kompetenci kontroly toho, zda byl lov proveden. Stát také neměl možnost postihnout sankcí nesplnění plánu lovu a funkčním a kontrolovatelným opatřením plnění lovu vymáhat. Novela zákona většinu těchto vad odstraňuje za předpokladu, že orgány státní správy myslivosti budou na jednotlivých úřadech obsazeny odborně zdatnými úředníky s finančním ohodnocením odpovídajícím pro kvalitní obsazení těchto míst. Toto je zcela minimalizovaný požadavek poté, co se K10 pro oblast zemědělství vyslovila negativně k možnosti reformovat státní správu myslivosti plně funkčním systémem odvozeným z plánovaných dlouhodobých koncepčních dokumentů rozvoje oblasti lesního hospodářství a nezávislým na přenesené státní správě. Pokud má regulaci zvěře stát řídit, musí být takové řízení možné. V opačném případě nelze funkčnost celého systému garantovat.
V návaznosti na jednání s Ministerstvem vnitra byl původní požadavek přeformulován tak, že se požaduje v součtu jeden celý pracovní úvazek. Pro přenesený výkon státní správy myslivosti bude tedy možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku). Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
27. K § 66
V § 66 požadujeme zachovat odkaz na § 4 odst. 1, kdy je nezbytné ponechat dotčenost zájmů ochrany přírody minimálně ve vztahu k regulaci živočichů vyžadujících regulaci.
Dále požadujeme doplnit odkaz na § 5 odst. 1 písm. c) a § 18 odst. 5 (viz výše uplatněné připomínky) a dále navrhujeme ponechat odkaz na § 36 odst. 1 - orgán ochrany přírody by měl být dotčeným orgánem v řízení o stanovení plánu mysliveckého hospodaření stejně jako doposud.
Navrhujeme následující znění § 66:
“Orgány státní správy myslivosti vydávají rozhodnutí, jimiž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny podle § 3 odst. 1 a 2, § 4 odst. 1 a 2, § 4 odst. 5, § 5 odst. 1 písm. c) a d), § 5 odst. 2, § 7, § 9 odst. 3 a § 18 odst. 5 4, § 36 odst. 1, § 39, 40, § 41 odst. 1 a § 44 odst. 2, jen po dohodě s orgány ochrany přírody34), pokud zvláštní právní předpisy o ochraně přírody a krajiny nestanoví jinak.
Neakceptováno.
S ohledem na razantní snížení počtu živočišných druhů, které jsou zvěří (včetně zvláště chráněných druhů živočichů), se nově nejeví jako nezbytné vydávání závazných stanovisek podle § 66 k vydání opatření k zachování druhu zvěře podle § 4 odst. 1. Navyšování kompetencí OOP není na místě ani v dalších případech - blíže viz vypořádání připomínky č. 5 a 10 a na to navazující úpravy textu zákona.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Doporučující připomínky:
1. K § 2 písm. d) zákona
Po změně v písmenném označení pododstavců v § 2 doporučujeme opravit odkaz v § 2 písm. d) – po změně na pododstavec označený písm. e) – po změně se jedná o písm. c).
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
2. K § 7 odst. 1 zákona
Nad rámec navrhovaných změn doporučujeme v § 7 odst. 1 větě druhé odstranit slova „zřízené obcí nebo krajem“. Z hlediska zákona o zoologických zahradách, ani z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny se nerozlišuje právní režim podle povahy subjektu, který je zřizovatelem zoologické zahrady, z toho důvodu nepovažujeme za relevantní vazbu výjimku z povinnosti souhlasu k chovu zvěře v zajetí na zoologické zahrady zřízené obcí nebo krajem.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
3. K § 42 odst. 2 a 3 zákona
Dovolujeme si upozornit na chybnou terminologii, pokud jde o příslušného orgánu státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny – jedná se o „orgán ochrany přírody“, nikoliv „orgán ochrany přírody a krajiny“.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
4. K § 2
Dáváme ke zvážení upřesnění obsahu pojmů “lov”, “usmrcení”
a “regulace”. Dále považujeme za vhodné definovat používané pojmy "chov" a "cílevědomý chov".
Neakceptováno.
Běžný význam uvedených pojmů je zcela jasný a není důvod k jejich definování v zákoně.
Úřad vlády – místopředseda vlády pro digitalizaci
1. § 9 odst. 4
Navržené ustanovení umožňuje držiteli honitby, která je oborou, zcela vyloučit veřejnost z přístupu do obory. Jediným limitem je vyhláška, jejíž přiložené teze však pouze parafrázují zákon a neupřesňují, ve kterých obdobích bude obora přístupná, a ve kterých nikoliv.
Takto široké oprávnění omezit vstup veřejnosti je značně nepřiměřené – ani vlastník lesa nemůže svévolně omezit přístup veřejnosti do lesa, zde je toto oprávnění svěřeno dokonce pouhému držiteli honitby. Držitel honitby je osoba, která na daných pozemcích disponuje právem myslivosti, v tomto konkrétním případě však má právě větší než mnozí vlastníci.
Navrhuji toto oprávnění držitele honitby vypustit a ponechat současnou úpravu, kde o omezení vstupu do obory může rozhodnout orgán státní správy myslivosti.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Upraveno jinak.
Předmětné ustanovení nebylo vypuštěno, nicméně v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení bylo v § 9 odst. 4 doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras. Vyhláškou bude stanovená doba, po kterou zůstane obora otevřená, přičemž se předpokládá, že tato doba bude alespoň 100 dní, a to od května do září. Nerespektování zpřístupnění obory v době stanovené vyhláškou může vést k zahájení řízení o zrušení obory. Doba, po kterou bude muset být obora zpřístupněna, je kompromis, který respektuje požadavky veřejnosti
Rozpor trvá.
2. § 31 odst. 4
Ustanovení zakazuje změnu honitby ve vztahu ke konkrétním pozemkům častěji než 1x za 10 let.
K tomuto omezení není důvod a jde proti celkovému záměru zákona, posílit práva vlastníků pozemků. Změna honitby není na svévoli vlastníka pozemků, je zde podmínka souvislosti pozemků a souhlas držitelé honitby, k níž je pozemek přičleňován. Omezení desetiletou lhůtou může v praxi zkomplikovat řešení situace, kdy dojde k závažnému narušení vztahů mezi držitelem honitby a vlastníkem pozemků, nehledě na situaci, kdy dojde ke změně vlastníka pozemků a nový vlastník je vázán jednáním svého předchůdce na velmi dlouhou dobu.
Navrhuji lhůtu 10 let zkrátit na 1 rok.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržená změna by znamenala značný nárůst administrativy a nepřehlednost, který pozemek je součástí honitby a který nikoliv. Již navržená úprava byla ze strany správních orgánů za toto kritizována, nicméně jednalo se o posílení práv vlastníků honebních pozemků při organizaci honitby (dle Programového prohlášení vlády), přičemž desetiletá lhůta zaručuje, že se hranice honitby během nájemní smlouvy k honitbě změní pouze jednou. V připomínce navržená úprava by tudíž znamenala vysoké riziko proměnlivosti hranic, což není žádoucí.
Na základě podaného vysvětlení byla připomínka změněna na doporučující. Rozpor byl odstraněn.
3. § 33 odst. 7
Není zřejmé, jaký je smysl nově vloženého slova “zejména“. Jedná se o důvody zániku smlouvy, které musí být z logiky věci uzavřené. Demonstrativní výčet zde nedává smysl, protože není jak jej rozšiřovat. (Vyjma dohody stran, to ale plyne z obecných právních předpisů.)
Navrhujeme slovo “zejména“ vypustit.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Kromě uvedeného důvodu zániku nájmu honitby spočívajícího v dohodě stran si lze dále představit např. ujednání o libovolném důvodu výpovědi, nebo o výpovědní době. Cílem návrhu je poskytnout smluvním stranám co nejširší prostor pro stanovení důvodů zániku nájmu s ohledem na poměry v honitbě, ale i s ohledem na smluvní strany a jejich potřeby.
Na základě podaného vysvětlení byla připomínka změněna na doporučující. Rozpor byl odstraněn.
4. § 34 odst. 5, § 35 odst. 4 písm. k)
V uvedených ustanoveních je zaveden neurčitý termín, který je definován hned v následující větě.
“Držitel honitby je povinen vložit kontaktní údaj. Kontaktním údajem se rozumí adresa elektronické pošty.”
Doporučujeme přímo uvést, jaký údaj má být vložen, např. “držitel honitby je povinen vložit adresu elektronické pošty.”
Tím spíše, že kontaktní údaj se v různých ustanoveních používá pro různý typ údaje (§ 34 odst. 5 – adresa elektronické pošty, § 35 odst. 4 písm. k – telefonní číslo). Obecně by se týž pojem neměl v zákoně používat v různých významech.
Neakceptováno. Vysvětleno.
§ 34 odst. 5 se týká kontaktních údajů uživatele honitby, § 34 odst. 5 kontaktních údajů držitele honitby a § 35 odst. 5 písm. k) kontaktních údajů mysliveckého hospodáře. Vzhledem k tomu, že se jedná o různé subjekty, je také různý rozsah požadovaných kontaktních údajů – proto je vždy v příslušném ustanovení specifikováno, co se rozumí kontaktním údajem pro tyto účely.
5. § 38 a následující - přístupové údaje do IS evidence myslivosti
Zákon zřizuje nový IS evidence myslivosti. Do tohoto systému se uživatelé budou přihlašovat přístupovými údaji přidělenými příslušným orgánem.
Tento postup není možný.
Dle vládou schválené informační koncepce České republiky i dalších koncepčních a strategických dokumentů eGovernmentu je pro všechny ISVS povinnost používat k přihlášení pouze elektronickou identitu (NIA).
Ta ostatně zahrnuje jak přihlášení přes datovou schránku, tak občanský průkaz s čipem.
Navrhujeme ze zákona vypustit veškerá ustanovení o přidělování přístupových údajů a namísto nich uvést, že přihlášení do IS evidence myslivosti se děje s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci vydaným v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace.
Totéž platí pro navazující ustanovení, např. § 58 odst. 2 písm. q).
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
V souladu s uplatněnou připomínkou a na základě připomínek uplatněných Digitální a informační agenturou dojde k vypuštění všech ustanovení týkajících se konkrétních technických postupů v rámci Informačního systému evidence myslivosti. Vypuštěná ustanovení budou uplatněna ve vyhlášce, a to tak, aby splňovala všechny potřebné náležitosti vyplývající z příslušné legislativy (např. zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů) a dalších dokumentů.
Přihlašování do Informačního systému evidence myslivosti bude možné výhradně s využitím přístupu se zaručenou identitou (NIA, JIP KAAS).
Přístup do Informačního systému evidence myslivosti nicméně budou mít i nadále pouze ty osoby, kterým bude přidělena role na základě oprávnění (tzn. držitel honitby, uživatel honitby, osoba pověřená dle § 41 a § 41a, osoba pověřená pořádáním zkoušek atd.).
Aby nedocházelo k nedorozumění v tom smyslu, že by bylo přidělování přístupových oprávnění významově zaměněno s přidělováním přístupových údajů, bude dosavadní termín „přístupová oprávnění“ nahrazen označením „role a oprávnění“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
6. § 38b - popis informačního systému evidence myslivosti
Zákon v tomto ustanovení podrobně popisuje různé uživatelské role v IS evidence myslivosti, jejich přístupová oprávnění atd.
Navrhujeme takto podrobné údaje do zákona neuvádět. Obecně je špatnou praxí v zákonech do detailů popisovat technické řešení a interní procesy správy informačních systémů veřejné správy. Může totiž nastat situace, že se některá část ukáže v praxi jako problematická, anebo s vývojem techniky bude nalezeno vhodnější řešení - v takovém případě však nebude možné IS upravit, ale bude nutné čekat na novelu zákona. V zákoně by měly být uváděny pouze specifikace, které v zákoně být musí, tedy ustanovení stanovující práva a povinnosti osob.
Do zákona není třeba uvádět ani oprávnění přístupu k osobním údajům v základních registrech, jelikož toto oprávnění je již dnes udělováno rozhodnutím o registraci agendy.
Dochází-li předkladatel návrhu zákona k závěru, že určité specifikace IS je třeba mít právně upravené, doporučujeme k tomuto účelu použít spíše vyhlášku, což je běžně užívané řešení, viz např. Vyhláška č. 373/2016 Sb. o předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému, Vyhláška č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, Vyhláška č. 164/2002 Sb. České národní banky o podmínkách přístupu k informacím v informační databázi České národní banky – Centrální registr úvěrů a další.
Přidělení určité role či oprávnění v IS není založení primárního práva či povinnosti, to vzniká buď jiným rozhodnutím v řízení, nebo faktickým stavem. Přístupové oprávnění do IS evidence myslivosti tak v zákoně být nemusí.
Totéž platí pro ustanovení § 47a odst. 10, § 47b odst. 3, § 49 odst. 5, § 58 odst. 2 písm. t).
Navrhujeme tato ustanovení ze zákona vypustit.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Ustanovení týkající se bližší technické specifikace budou z návrhu novely zákona vypuštěna a použita v příslušné vyhlášce (viz vypořádání výše).
Rozpor byl odstraněn.
7. § 41 odst. 6 a § 41a odst. 3
Uvedená ustanovení jsou dle našeho názoru duplicitní, jelikož práva v nich uvedená jsou imanentně obsažena v právu lovit na nehonebních pozemcích. Jinými slovy, má-li osoba právo na pozemku lovit, má jistě právo na něj vstoupit s loveckou zbraní. Je-li jádrem tohoto ustanovení souhlas vlastníka, pak by ustanovení mělo toliko obsahovat větu, že na pozemky lze vstoupit za účelem lovu se souhlasem vlastníka, ostatní text je nadbytečný a matoucí.
Věta druhá § 41 odst. 6 je pak nadbytečná zcela, protože toto právo je již stanoveno v jiném ustanovení. Navíc v § 41a není, znamená to, že na odloučeném pozemku nelze užívat luk? (Pokud je to záměr, mělo by toto být explicitně vyloučeno.)
Neakceptováno.
Ustanovení se týkají jiných druhů pozemku, proto je nutné je v příslušných paragrafech zachovat.
Aby mohla osoba v honitbě lovit lukem, musí být toto vyznačeno v povolence k lovu. Na nehonebních pozemcích se povolenka k lovu nevydává, a proto je třeba výslovně upravit možnost použití luku k lovu nebo usmrcování na nehonebních pozemcích.
8. § 44 odst. 2 a 3, poznámka pod čarou 6
Ustanovení o sokolnické organizaci je doplněno poznámkou pod čarou 6), která navíc neodkazuje na žádný zákon upravující sokolnické organizace, ale na již neexistující obecný zákon o sdružování občanů. jediná v současnosti aktivní sokolnická organizace je Klub sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty, což je zapsaný spolek.
Jakkoliv se poznámky pod čarou samostatně obvykle nenovelizují, odkaz na již neexistující obecný zákon je v tomto případě matoucí a dáváme na zvážení odstranění tohoto odkazu.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Poznámka pod čarou č. 6, vztahující se k pojmu „organizace“, je zavedena v ustanovení § 6 týkajícím se chovatelských přehlídek, nikoliv v § 44 (tam je pouze použit odkaz na již zavedenou poznámku pod čarou). Vzhledem k tomu, že se do ustanovení § 6 věcně nezasahuje, nepřistupuje se ani k navrhované novelizaci poznámky pod čarou, resp. aktualizaci na novou úpravu spolků v občanském zákoníku.
Nicméně na základě připomínek uplatněných v meziresortním připomínkovém řízení dochází k úpravě stávajícího znění § 44 odst. 2, v jehož rámci již bude v souladu s novým občanským zákoníkem používána aktuální terminologie, tj. označení spolek (bez odkazu na poznámku pod čarou).
9. § 47 odst. 7 věta druhá
Vydání duplikátu loveckého lístku je patrně vydání osvědčení podle části čtvrté správního řádu. V tomto řízení nemá orgán státní správy myslivosti žádné oprávnění ani prostor přezkoumávat, zda oprávnění existuje. K tomu by bylo třeba vést dokazování a patrně vydat rozhodnutí o odnětí oprávnění.
Navrhujeme tuto větu vypustit.
Upraveno jinak.
Nebude se jednat o vydání duplikátu, ale o vydání nového loveckého lístku v zákonem stanovených případech.
10. § 47a odst. 11, § 47b odst. 11, § 47c odst. 7
Zde je uvedeno, že u osob, které absolvovaly určité vzdělání se má za to, že složily zkoušku z myslivosti.
Doporučujeme ověřit, zda má skutečně jít o vyvratitelnou domněnku (“má se za to”) anebo by mělo jít spíše o právní fikci (“platí, že”).
Pokud má jít o domněnku, pak by bylo třeba vyjasnit, jak by se měla vyvracet.
Akceptováno.
Předmětná ustanovení byla upravena v souladu s uplatněnou připomínkou – má se jednat o právní fikci (použita formulace „se považují za osoby, které“).
11. § 62 odst. 3
Zde je uvedeno, že při poskytování podpory se přiměřeně postupuje podle rozpočtových pravidel.
Dáváme na zvážení, zda by nemělo být spíše “obdobně”. Slovo “přiměřeně“ znamená, že se některá ustanovení rozpočtových pravidel použijí a jiná ne, aniž by bylo specifikováno, kde je možné se odchýlit. To je při nakládání s veřejnými prostředky obecně nežádoucí.
Neakceptováno.
Poskytování finanční podpory v oblasti myslivosti má svá specifika, proto je nezbytné umožnit odchýlení od rozpočtových pravidel tam, kde je to potřebné k naplnění cíle podpory a její administrace.
12. Novela zákona 246/1192 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
Navržené doplnění § 14 odst. 1 písm. e) a § 14 odst. 3 říkají totéž – tedy že lovecký luk lze používat při výkonu práva myslivosti.
Navíc, zatímco § 14 odst. 1 písm. e) je doplňován, písmena h), k) a l) nikoliv, což vede k otázce, zda je zde významový rozdíl.
Navrhujeme tedy doplnění § 14 odst. 1 písm. e) vypustit, jelikož je plně pokryto novým odstavcem 3.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla vypuštěna novelizace ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) zákona na ochranu zvířat proti týrání, novelizován bude pouze odstavec 3.
Úřad vlády – ministryně pro vědu, výzkum a inovace a předsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace
Bez připomínek.
Úřad vlády – ministr pro evropské záležitosti
Bez připomínek.
Úřad vlády – ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
Obecně:
V souvislosti s úpravou obsaženou v předloženém návrhu novely zákona o myslivosti, jejímž cílem je mj. reagovat na přemnožení (vysoké stavy) některých druhů zvěře v mysliveckém plánování, tedy lovem, navrhujeme předložený návrh zákona doplnit o úpravu, která by umožnila takto lovem regulovat i vysoké stavy bobra evropského.
Bobr evropský je dosud v § 2 písm. b) a c) zákona o myslivosti uveden mezi druhy zvěře, které nelze lovit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, nebo je nelze lovit, protože jsou zvláště chráněnými živočichy podle zákona o ochraně přírody a krajiny, nebyla-li k jejich lovu povolena výjimka podle tohoto zákona.
Důvodem pro změnu přístupu k lovu bobra evropského by měly podle našeho názoru být zejména rozsáhlé závažné škody, které v posledních letech působí na vodních tocích, ale také na rybnících narušováním jejich hrází nebo přepadů. To může způsobit nejen rychlé nepředvídatelné změny průtoku a profilu vodních toků pod hrázemi rybníků a v krajním případě i hrozbu bleskové místní povodně, ale zároveň jsou tak způsobovány rozsáhlé škody rybníkářům, kteří jsou povinni v rámci péče o vodní dílo škody způsobené bobry neprodleně odstraňovat, a navíc se jako vlastníci vodních děl mohou dostávat do situace, kdy neplní svou povinnost udržovat vodní dílo v řádném stavu nebo podmínky, za kterých byl rybník jako malá vodní nádrž povolena vodoprávním úřadem.
Bobr evropský je sice uveden v § 3 zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, jako jeden z vybraných druhů živočichů, jimiž způsobené škody jsou podle tohoto zákona nahrazovány. Podle § 4 uvedeného zákona nejsou nicméně nahrazovány pouze škody způsobené na samotném rybníku, tedy jeho hrázi, nádrži a případně dalších technických zařízeních, které jsou jeho součástí.
Jak již výše uvedeno, bobr evropský je v platné právní úpravě zákona o myslivosti uveden mezi druhy zvěře, které nelze lovit. Důvodem je zřejmě skutečnost, že jde o zvláště chráněného živočicha podle § 48 zákona o ochraně přírody a krajiny, konkrétně pak podle § 14 a přílohy č. 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb., která toto ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny provádí, jde o druh silně ohrožený. Předložený návrh novely zákona o myslivosti navíc upravuje definici pojmu zvěř v ustanovení § 2 písm. b) tak, že nově už za ni budou považovány jen ty druhy, které budou výslovně v tomto ustanovení uvedeny, přičemž bobr evropský mezi nimi uveden není.
Jako řešení se nabízí změna vymezení pojmu zvěř v zákoně o myslivosti, tak aby mohla zahrnovat i bobra evropského, nebo doplnění úpravy zákona o myslivosti o možnost regulovaného lovu i těch druhů zvěře, které jinak lovit nelze, a to za určitých okolností stanovených přímo v obecně závazném právním předpisu (nikoli tedy pouze na základě případné individuálně udělené výjimky, jak předjímá § 2 písm. c) zákona o myslivosti), anebo či případně současně též změna právní úpravy nahrazování škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy ve smyslu rozšíření náhrady škody způsobené bobrem evropským i na škody na rybnících či jiných vodních dílech jako na stavbách.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a některých ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Řešení případných aplikačních problémů s touto změnou spojených tak již nebude vzhledem k požadovanému odstranění dvojkolejnosti státní správy náležet Ministerstvu zemědělství.
Pro možnost regulovat živočichy, kteří již nebudou zařazeni mezi druhy zvěře (kromě živočichů vyžadujících regulaci – invazních druhů, na které zákon o myslivosti pamatuje), byl přidán § 42, podle kterého je vykonání případné výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, přednostně vykonáváno uživateli honiteb.
Na základě podaného vysvětlení byla připomínka změněna na doporučující. Rozpor byl odstraněn.
1. K § 27 odst. 1
Domníváme se, že vypuštění záruky členů honebního společenstva za jeho závazky může vést k nežádoucímu právnímu vakuu. Požadujeme proto zachovat stávající znění.
Odůvodnění:
Obáváme se, že vypuštění záruky za závazky honebního společenstva bude mít za následek situaci, kdy za vzniklé škody nebude efektivně odpovědný žádný subjekt, jelikož honební společenstva často nedisponují dostatečným majetkem pro kompenzaci způsobených škod. Navrhovaná změna představuje významné odchýlení od původního kompromisu, který byl založen na principu spojení práva myslivosti s odpovědností za z ní plynoucí škody, a odůvodňoval tak oddělení práva myslivosti od práva vlastnického. Takováto změna by mohla významně narušit stávající rovnováhu práv a povinností v rámci myslivecké legislativy. Oslabuje práva vlastníků, což je v rozporu s celkovým zaměřením novely.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vypuštění záruky členů honebního společenstva za jeho závazky bylo provedeno zejména s ohledem na požadavky vlastníků pozemků, které potvrdil předseda Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů, Ing. Jiří Svoboda, následovně:
Ve věci odpovědnosti za škody podporujeme stávající návrh, který je obsažen v novele zákona. Podporujeme snížení odpovědnosti členů honebního společenstva (HS) do té míry, že za škody ručí HS, ale nikoliv jednotliví členové svým celým majetkem. Stávající praxe, která obsahovala tyto široké záruky, neprokázala potřebnost takto velkých záruk a máme zato, že pokud za škody bude ručit pouze HS, nikoliv jeho členové svým majetkem, povede to k větší ochotě vstupovat do HS. V případě obcí a větších majetků právě povinnost ručení celým majetkem často bránila vstupu do HS.
Navrhovaná změna reflektuje oprávněné požadavky vlastníků, kdy tito nemusí souhlasit s hlasováním valné hromady (např. o vzetí úvěru), byť za jeho rozhodnutí nesou hmotnou odpovědnost (rovným dílem). Společné ručení zůstává u uživatele honitby, resp. mysliveckých spolků, ponecháno.
Pokud jde o škody způsobené zvěří, za tyto je odpovědný uživatel honitby, nikoliv držitel honitby (honební společenstvo).
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
2. K § 31 odst. 6
Navrhuje doplnit ustanovení tak, aby nově zahrnovalo nejen zánik obory v důsledku nefunkčnosti oplocení, ale i v situacích, kdy není zajištěna průchodnost obory v souladu s návštěvním řádem.
Odůvodnění:
Toto rozšíření legislativního textu odráží důležitost průchodnosti obory pro veřejnost a správnou správu mysliveckých oblastí. Má předejít vytváření nepřístupných oblastí soukromých lesů. Tímto rozšířením ustanovení se zákon snaží podpořit ekologicky vyvážený přístup k myslivosti, který respektuje potřeby zvěře i zemědělců a lesníků.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo znění novely zákona upraveno tak, že nerespektování zpřístupnění obory v době stanovené vyhláškou může vést k řízení orgánu státní správy myslivosti o zrušení obory.
Rozpor byl odstraněn.
3. V § 45 odst. 1
Navrhujeme rozšíření o zákaz lovu zvěře pod zemí, a to včetně lovu za pomoci psů vypuštěných do podzemních prostor a vyhrabávání zvěře za účelem usmrcení.
Odůvodnění:
Lov zvěře tzv. norováním je zastaralý a nehumánní způsob, který v dnešní době není již nezbytný a měl své opodstatnění v době před vynálezem střelných zbraní. Pozitivní vliv norování na regulaci populace lišky obecné je přinejmenším sporný. Norováním je uloveno mnoho čerstvě narozených liščat, která by se všechna dospělosti nedožila, uhynula by na nemoci, nedostatek potravy či by byla ulovena predátory. Ostatně současný vliv norování na regulaci populace lišek ukazují data ČSÚ: v posledních 5 letech se norováním ulovilo pouze 7,8 % z celkového počtu ulovených lišek, v roce 2022 šlo pouze o 5,7 % ze všech ulovených lišek. Celkově doznává počet norovaných lišek za posledních 10 let sestupný trend a od roku 2012 se počet norovaných lišek snížil na méně než polovinu. Z dat také vyplývá, že tento úbytek v norování byl plně nahrazen, ba naopak převýšen lovem jiným způsobem. Norování tak zcela jasně představuje marginální způsob lovu, který je postupně na ústupu a jehož výpadek lze i podle existujících dat bez problémů nahradit zvýšením odlovu např. v době kaňkování, lovem s pomocí termovize apod.
Navíc lov norováním působí zbytečné utrpení a stres loveným zvířatům a častými zraněními během něj trpí i lovečtí psi. Z důvodu krutosti ke zvířatům, a to nejen k liškám, ale i k psům, se konají především bezkontaktně i zkoušky z norování. Je proto paradox, že zatímco se akceptovala potřeba chránit zvířata před zbytečnou krutostí při zkoušce, v reálných situacích jsou jí zvířata stále vystavována. Zároveň lze norování považovat za zakázaný způsob lovu dle § 45, odst. 1, písm. b (tj. “lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní,..”) a je tak už i částí myslivecké veřejnosti vnímáno. Mediálně známé případy popisující trýznivé zacházení s liščaty jsou důkazem, že tento způsob lovu není možné nadále tolerovat. Naopak je nutné v zákonu o myslivosti jednoznačně tuto metodu zakázat.
Argument, že norování je zásadní při ochraně před přenosnými nemocemi lišek, především vztekliny, také neobstojí. Vzteklina se v České republice od roku 2004 nevyskytuje, a to díky vakcinaci, nikoli z důvodu praktikování norování.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Se zákazem norování by pravděpodobně ve velmi krátké době došlo k dalšímu zvýšení početního stavu lišek (88 402 ulovených kusů v mysliveckém roce 2022), které by bylo spojeno nejen s riziky šíření nebezpečných nákaz či parazitů jako jsou vzteklina, prašivina, tasemnička liščí a jiné. Ohroženy by byly rovněž stavy drobné zvěře, a to právě v době krmení a výchovy mláďat. Zákaz norování by měl také dopad na chov a výcvik plemen loveckých psů určených pro lov v podzemí, tzv. norníků, kteří byli na tuto činnost po generace šlechtěni a připravováni. Jedná se například o naše národní plemeno Český teriér.
Ministerstvo zemědělství v rámci novelizace zákona o myslivosti neplánuje omezovat norování rovněž z důvodu potřeby regulace invazních nepůvodních druhů (psík mývalovitý).
Je rovněž otázkou posuzování nehumánnosti tohoto způsobu lovu. Ve většině případů se liška z nory pouze vyžene a na povrchu je usmrcena střelci. V noře liška při norování zůstává pouze v období krmení a výchovy mláďat. I norování lišek s liščaty je však při správném provedení poměrně rychlé a efektivní. V případě zákazu hrozí, že pokud bude samice od mláďat ulovena střelnou zbraní mimo noru, osiřelá mláďata budou dlouhou dobu umírat hlady v noře. Snižování počtu lišek odstřelem, odchytem a norováním, a s tím spojené omezení popsaných rizik, je společenskou objednávkou.
Stanovisko neměnit ustanovení týkající se norování je podpořeno dohodou koaličních stran.
Při ponechání norování, coby způsobu lovu, není možné zakázat chov lišek pro výcvik loveckých psů. K chovu lišek za tímto účelem se vyjadřuje orgán na ochranu zvířat proti týrání (krajská veterinární správa), který pro tuto činnost v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, může stanovit k tomuto podmínky.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
4. K § 45 odst. 1
Dále navrhujeme rozšíření zákazu o lov lišky obecné v době hájení.
Odůvodnění:
Většina zvěře má stanovenou povolenou dobu lovu a zároveň dobu hájení, včetně šelem jako jsou kuny a jezevci, kteří se živí především drobnou zvěří. Naproti tomu liška obecná, také šelma lovící drobnou zvěř, v současnosti žádnou stanovenou dobu hájení nemá. Chybějící doba hájení pro lišky je nekonzistence v přístupu ke srovnatelným druhům zvířat, která je navíc v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o myslivosti.
Kvůli chybějící době hájení tak může docházet k situacím, kdy je v době odchovu ještě bezmocných mláďat, zabita odstřelem samice a mláďata pak dlouho umírají hlady a žízní. Proto je v zájmu základní etiky i dodržování § 9 odst. 1 zákona o myslivosti nutné zakázat lov lišky v době hájení. Doba hájení bude stanovena jiným právním předpisem. Argument, že lišky odchovávají mladé přes celý rok, vidíme jako bezpředmětný, jelikož podstatná je doba, kdy se o sebe mláďata nezvládnou sama postarat (liščata se začínají učit lovit ve 3-4 měsících věku). Období plné závislosti na rodičích tedy vnímáme jako kritické pro dobu hájení a jde u lišky obecné stanovit na období od 1. března do 31. srpna.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Z hlediska předmětného právního předpisu nedává smysl a ani není žádoucí explicitně mezi zakázané způsoby lovu uvádět, že se konkrétní druh nesmí lovit v době hájení, neboť tento postup je ze zákona automatický.
Připomínka rovněž navrhuje nerovný přístup ke zvěři s celoroční dobou lovu, neboť navrhuje dobu hájení pouze u lišky obecné.
O zavedení doby hájení u lišky se neuvažuje.
Ve zbytku viz vypořádání bodu 3.
Na základě podaného vysvětlení byla připomínka změněna na doporučující. Rozpor byl odstraněn.
5. K § 57 odst. 8 a 9
Nesouhlasíme s navrhovanými kvalifikačními požadavky na pozici tzv. „úředního“ myslivce. Nelze souhlasit ani s požadavkem, aby dotyčná osoba nevykonávala jinou agendu. Navrhujeme upravit příslušné odstavce způsobem reflektujícím možnosti a potřeby jednotlivých obcí s rozšířenou působností.
Odůvodnění:
Obáváme se, že zavedení navrhovaných kvalifikačních požadavků bude mít nepřiměřený finanční a organizační dopad na některé obce s rozšířenou působností (ORP), kde rozsah myslivecké agendy nemusí být dostatečný pro ospravedlnění samostatné pozice. Dále upozorňujeme na potenciální omezení výběru kvalifikovaných kandidátů způsobené požadavkem pětileté předchozí úřední praxe, což může vyloučit osoby s lesnickým nebo právnickým vzděláním. Zároveň zdůrazňujeme riziko nárůstu byrokracie v důsledku zavedení nové úřední pozice, který může být v rozporu s reálnými potřebami a kapacitami dané oblasti ve vztahu k myslivecké agendě.
Upraveno jinak.
V návaznosti na jednání s Ministerstvem vnitra byl původní požadavek přeformulován tak, že se požaduje v součtu jeden celý pracovní úvazek. Pro přenesený výkon státní správy myslivosti bude tedy možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku). Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
Úřad vlády – vedoucí Úřadu vlády
Bez připomínek.
Úřad vlády – odbor kompatibility
Po stránce formální:
Předkladatel splnil pouze částečně formální náležitosti týkající se vykazování slučitelnosti s právem EU, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění, a z přílohy k usnesení vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304, o Metodických pokynech pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.
K důvodové zprávě
V rámci bodu 5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy EU v obecné části důvodové zprávy popisuje předkladatel soulad návrhu zákona se směrnicí 92/43/EHS, resp. soulad § 45 s čl. 15 dotčené směrnice. S uvedeným tvrzením nicméně zcela nesouhlasíme, což rozepisujeme v připomínce níže. Aby bylo možné s uvedeným tvrzením souhlasit, bude nutné soulad § 45 s čl. 15 směrnice 92/43/EHS vyjasnit.
Dále je nutné, aby se předkladatel v této části důvodové zprávy vyjádřil k souladu návrhu s čl. 18 a násl. (zákaz diskriminace) a čl. 45 a násl. (volný pohyb pracovníků a právo na usazování) Smlouvy o fungování Evropské unie. Jak uvádíme v připomínkách níže, návrh se uvedených oblastí upravených primárním právem EU dotýká a je tedy potřeba jejich vztah k návrhu řádně vysvětlit.
Rovněž požadujeme, aby předkladatel doplnil informaci o provedení testu přiměřenosti v souladu se směrnicí 2018/958, resp. s nařízením vlády č. 306/2020 Sb., o předávání údajů nezbytných k plnění informační povinnosti o regulovaných povoláních, neboť návrh zákona částečně mění ustanovení § 35 týkající se výkonu povolání mysliveckého hospodáře.
Taktéž je nutné, aby předkladatel v souvislosti s několika níže uvedenými materiálními připomínkami posoudil, zda a jakým způsobem jsou zohledněny požadavky na uznávání kvalifikací získaných v jiných členských státech dle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace.
V neposlední řadě pak je třeba vyjádřit se i k oblasti veřejné podpory, jak je uvedeno v připomínce k § 62.
Ke srovnávacím tabulkám
Některá ustanovení novelizovaná návrhem jsou již v současnosti vykazována jako implementační vůči předpisům EU ve srovnávacích tabulkách. Je-li návrhem do těchto implementačních ustanovení zasahováno, je povinností předkladatele tyto tabulky aktualizovat a přiložit k návrhu (dle čl. 9 odst. 2 Legislativních pravidel vlády). Změny textu v tomto případě nejsou vždy významné pro účely implementace, ale text ve starších verzích srovnávacích tabulek nebude odpovídat novelizovanému znění. K dotčeným ustanovením předpisů EU postačí ve srovnávací tabulce uvést místo celého textu novelizovaného ustanovení pouze identifikační číslo návrhu.
Srovnávací tabulky ke směrnici 92/43/EHS a 2009/147/ES je nutné doplnit.
Po stránce materiální:
Stav relevantní právní úpravy v právu EU:
Předloženého návrhu se týkají následující předpisy EU:
● směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin,
● směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků.
Návrhu se v širších souvislostech dotýkají i tyto předpisy EU:
● čl. 18 a násl., čl. 45 a násl. SFEU,
● směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací,
● směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/958 ze dne 28. června 2018 o testu přiměřenosti před přijetím nové právní úpravy povolání,
● nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů),
● ustanovení práva EU o poskytování veřejných podpor, viz čl. 107 SFEU a bohatá sekundární legislativa včetně rozhodování Evropské komise k ní.
Připomínky a případné návrhy změn:
K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I
K bodu 73. (§ 38 odst. 2 písm. b))
Ustanovení § 38 odst. 2 písm. b) stanoví, že neveřejnou část Informačního systému evidence myslivosti tvoří mimo jiné též místo trvalého pobytu fyzické osoby. Požadujeme doplnit požadavek na evidenci místa trvalého pobytu, požadavkem na uvedení adresy bydliště. Trvalý pobyt v ČR nemusí mít každá FO (viz připomínku “K stávajícímu § 28 odst. 3 písm. d)”).
K tomu uvádíme, že stávající zákon i navrhovaná novela na více místech užívá kritérium trvalého pobytu, které je problematické zejména v případě zaručení práv vyplývajících z volného pohybu osob, jenž svědčí občanům jiných členských států EU. Toto kritérium by mělo být přehodnoceno. K tomu viz dále – k návrhu novely i stávajícímu znění zákona. Oproti tomu ale § 14 odst. 1 písm. a) stávajícího znění zákona používá i termín přechodný pobyt. Úprava je nejednotná a působí zmatečně.
K bodu 80. a 81. (§ 42)
Předkladatel nahrazuje stávající znění § 42 odst. 1 upravující dobu lovu a podmínky lovu několika novými odstavci, z nichž některé přebírají obsah původního § 42 odst. 1. V rámci této změny však nezohlednil dříve vykázanou implementaci, a je nutné zde upozornit na neúplné provedení požadavků vyplývajících z práva EU. Jestliže předkladatel ruší či mění ustanovení zákona, která byla již dříve vykázána jako implementační, musí být zajištěno, že nebude snížena dosavadní míra implementace (viz čl. 15 odst. 2 Metodických pokynů). Stávající ustanovení § 42 odst. 1 bylo vykázáno jako transpoziční k čl. 12 odst. 1 směrnice 92/43/EHS a čl. 7 odst. 3 směrnice 2009/147/ES.
Jednoduché vypuštění či změna textace ustanovení zákona bez vyjasnění, kde jinde se požadavky směrnic odrazí, není správné (resp. nezajišťuje úplné pokrytí požadavků směrnic). Uvedenými změnami tedy po formální stránce dojde ke snížení dosavadní míry implementace, neboť nebudou vykázána jiná ustanovení, která by návrhem způsobený deficit v implementačních ustanoveních nahradila. Pro zajištění řádné implementace požadujeme vykázat příslušná ustanovení jako implementační, doplnit rozdílovou tabulku a upravit srovnávací tabulky.
K bodu 84. (§ 44a)
Požadujeme vysvětlit, jak bude postupováno vůči občanům jiných členských států, kteří složili zkoušku z lovu lukem v jiném členském státě, resp. získali odbornou kvalifikaci v jiném členském státě. Odůvodnění návrhu tuto problematiku nevysvětluje, resp. nepotvrzuje, že odborné kvalifikace získané v jiných členských státech EU budou uznávány, a že nově navržená úprava nijak uznávání těchto kvalifikací neohrožuje. Navrhované ustanovení § 44a je ustanovením zmocňovacím, uvedené záležitosti ale zřejmě nebude možné ponechat pouze na prováděcím právním předpisu.
Je nutné, aby předkladatel posoudil, zda a jakým způsobem budou zohledněny požadavky na uznávání kvalifikací získaných v jiných členských státech dle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace.
Tato připomínka je zásadní.
K bodu 87. a 88. (§ 45 odst. 1 písm. e) a f))
Předkladatel změnou ustanovení § 45 odst. 1 písm. e) a novým písm. f) upravuje zákaz lovit zvěř s pomocí zdrojů umělého osvětlení, zařízení pro osvětlení terče a hledí pro střelbu v noci s elektronickým zařízením na zvětšení nebo konverzi obrazu. Nově tento zákaz neplatí pro lišku obecnou, kunu skalní, jezevce lesního, zajíce polního, králíka divokého a pro zvěř spárkatou s výjimkou kamzíka horského a losa evropského. Stávající ustanovení § 45 odst. 1 písm. g) je vykázáno jako implementační k čl. 15 směrnice 92/43/EHS a k Příloze IV a) směrnice 2009/147/ES.
V rámci obecné části důvodové zprávy sice předkladatel uvádí, že čl. 15 směrnice 92/43/EHS se týká živočišných druhů, které zákon o myslivosti zařazuje mezi druhy zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, a tedy vyjmutí výše uvedených prostředků ze zakázaných způsobů lovu neohrozí účel směrnice, nicméně s tímto tvrzením nelze zcela souhlasit, neboť druhy zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, jsou stanoveny čl. 12 odst. 1 směrnice 92/43/EHS, který odkazuje pouze na Přílohu IV a), avšak čl. 15 odkazuje též na živočichy uvedené v Příloze V a). V dotčené Příloze V a) je vedle dalších druhů volně žijících živočichů uvedena koza bezoárová a tchoř tmavý, jež nový § 2 písm. b) definuje jako zvěř.
Zde je tedy nutné upozornit, že vypuštěním dotčených prostředků ze zakázaných způsobů lovu vůči výše uvedeným druhům volně žijících živočichů z ustanovení § 45 odst. 1 písm. f) dojde k neúplnému provedení požadavků vyplývajících z práva EU. Jestliže předkladatel ruší či mění ustanovení zákona, která byla již dříve vykázána jako implementační, musí být zajištěno, že nebude snížena dosavadní míra implementace (viz čl. 15 odst. 2 Metodických pokynů).
Požadujeme upravit znění § 45 odst. 1 písm. f), a to vzhledem k možnému snížení dosavadní míry implementace vůči směrnici 92/43/EHS. Ustanovení by také mělo být znovu vykázáno jako implementační a zároveň doplněno výkaznictví k návrhu.
Rovněž je vhodné přesunout dotčenou část odůvodnění z bodu 5. obecné části důvodové zprávy do zvláštní části důvodové zprávy.
Tato připomínka je zásadní.
K bodu 104. a 105. (§ 47 odst. 2 písm. c) a odst. 3))
Nová úprava odstavce 2 stanoví pro vydání loveckého lístku povinnost složení zkoušky z myslivosti nebo předložení veřejné listiny nebo její obdoby opravňující k lovu v cizím státě. V případě předložení veřejné listiny nebo její obdoby opravňující k lovu v cizím státě se však lovecký lístek vydává pouze na dobu určitou (maximálně 5 let). Důvod tohoto dělení loveckých lístků však není z důvodové zprávy jasný a představuje v zásadě pouze arbitrární dělení, tedy ničím nepodloženou přímou diskriminaci.
Dále, nová úprava odstavce 3 umožňuje vydání loveckého lístku na dobu neurčitou pouze občanům ČR a občanům jiného členského státu, kterým byl povolen trvalý pobyt na území ČR. Důvod tohoto omezení vydání loveckých lístků však rovněž není jasný a opět představuje v zásadě pouze arbitrární dělení, tedy ničím nepodloženou přímou diskriminaci. Předkladatel v rámci zvláštní části důvodové zprávy uvádí, že tímto ustanovením bude vydávání loveckých lístků uvedeno do souladu s primárním právem EU, s tímto tvrzením však nesouhlasíme. Dochází sice k mírnému posunu oproti stávající úpravě, nicméně diskriminační kritéria jsou z nové úpravy nadále zřejmá.
Novelizovaná ustanovení nadále odporují zákazu diskriminace podle čl. 18 SFEU. Zároveň lze na § 47 odst. 2 písm. c) a 3 pohlížet jako na úpravu omezující svobodu každého občana EU svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států vyplývající z ustanovení čl. 20 a 21 SFEU. Je nutné zde totiž podotknout, že trvalý pobyt je cizinci udělen nejdříve po 5 letech nepřetržitého pobytu.
Požadujeme upravit navrhovanou právní úpravu tak, aby nerozlišovala mezi loveckými lístky vydávanými pro české občany a pro občany jiných členských států, a aby odpovídala pravidlům vyplývajícím ze zákazu diskriminace podle čl. 18 SFEU a násl.
Tato připomínka je zásadní.
K bodu 109. (§ 47a odst. 11, § 47b odst. 11 a § 47c odst. 7)
S ohledem na nová ustanovení § 47a odst. 11, § 47b odst. 11 a § 47c odst. 7 je nutné doplnit obecnou (bod 5.) i zvláštní část důvodové zprávy. Z předloženého návrhu vyplývá, že se zavádí právní domněnka složení zkoušky z myslivosti, zkoušky pro myslivecké hospodáře a vyšší odborné myslivecké zkoušky u osob, které např. na vysoké škole složily zkoušku z předmětu myslivost či absolvovaly povinný předmět myslivost na střední škole nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem (§ 47a odst. 11).
Požadujeme vysvětlit, jak bude postupováno vůči občanům jiných členských států, kteří získali požadované vzdělání v jiném členském státě, resp. získali odbornou kvalifikaci v jiném členském státě, která je potřebná pro naplnění právní domněnky složení zkoušky z myslivosti. Odůvodnění návrhu tuto problematiku nevysvětluje, resp. nepotvrzuje, že odborné kvalifikace získané v jiných členských státech EU budou uznávány, a že nově navržená úprava nijak uznávání těchto kvalifikací neohrožuje.
Je nutné, aby předkladatel posoudil, zda a jakým způsobem budou zohledněny požadavky na uznávání kvalifikací získaných v jiných členských státech dle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace.
Tato připomínka je zásadní.
K bodu 120. (§ 57 odst. 9)
Zaměstnancem obecního úřadu obce s rozšířenou působností a krajského úřadu může být fyzická osoba, která splňuje tyto kvalifikační požadavky:
“a) vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo bakalářském studijním programu ve studijním oboru lesnického, mysliveckého, zemědělského nebo veterinárního směru, nebo
b) alespoň 5 let praxe s vykonáváním správních činností na úseku myslivosti.”
Požadujeme vysvětlit, jak bude postupováno vůči občanům jiných členských států, kteří získali požadované vzdělání a praxi v jiném členském státě, resp. získali odbornou kvalifikaci v jiném členském státě. Odůvodnění návrhu tuto problematiku nevysvětluje, resp. nepotvrzuje, že odborné kvalifikace získané v jiných členských státech EU budou uznávány, a že nově navržená úprava nijak uznávání těchto kvalifikací neohrožuje. V této souvislosti rovněž uvádíme, že se nedomníváme, že na uvedený případ bude možné použít výhradu uvedenou v čl. 45 odst. 4 SFEU, resp. v čl. 62 SFEU.
Je nutné, aby předkladatel posoudil, zda a jakým způsobem budou zohledněny požadavky na uznávání kvalifikací získaných v jiných členských státech dle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace.
K bodům 137. až 142. (§ 62)
Požadujeme vyjasnit vztah navrhovaných ustanovení k pravidlům EU o udělování veřejných podpor. Důvodová zpráva daný aspekt nerozebírá. Je třeba zejména uvést, v jakém režimu budou případné podpory udělovány (například zda se počítá s notifikacemi Evropské komisi podle čl. 108 odst. 3 SFEU, či zda udělování finančních prostředků proběhne pouze v režimu de minimis podle příslušných nařízení EU, apod.).
Závěr:
Návrh zákona je s právem EU částečně slučitelný.
Je vhodné, aby předkladatel zapracoval připomínky nad rámec předkládaného návrhu zákona.
Nad rámec předložené novely:
Nad rámec předkládaného návrhu zákona uplatňuje odbor kompatibility níže uvedené připomínky, které jsme obdobně uplatňovali již dříve, kdy jsme požadovali, aby byla odstraněna přímo i nepřímo diskriminační kritéria a opatření omezující svobodu volného pohybu a pobytu. Uvedené připomínky vznáší odbor kompatibility dlouhodobě a nadále tedy žádáme o jejich zapracování do návrhu předloženého zákona.
K stávajícímu § 12 odst. 3 písm. b), § 12 odst. 5 a § 35 odst. 1 písm. d), včetně § 35 odst. 2
Dle stávající úpravy může být mysliveckou stráží stanovena fyzická osoba, která má bydliště na území ČR.
Dotčená právní úprava představuje nepřímou diskriminaci, tedy nerovné zacházení s občany jiných členských států EU, EHP nebo Švýcarské konfederace založené na jiném kritériu, než státní příslušnost, které rovněž spadá pod zákaz stanovený čl. 18 SFEU. Podmínku bydliště na území určitého členského státu totiž může v zásadě lépe splnit státní občan tohoto členského státu. Zároveň lze na stávající úpravu pohlížet jako na úpravu omezující svobodu každého občana EU svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států vyplývající z ustanovení čl. 20 a 21 SFEU. Omezující opatření by bylo možno založit na naléhavém důvodu obecného zájmu a na jeho přiměřenosti, avšak takovéto skutečnosti ze znění zákona nevyplývají.
Rovněž je sporné, zda je na uvedený případ omezení možné použít výhradu uvedenou v čl. 45 odst. 4 SFEU, resp. v čl. 62 SFEU.
Dále, § 12 odst. 5, i přes změnu obsaženou v teď předloženém návrhu, neobsahuje standardní formulaci, která bere v potaz i tzv. výpis z Rejstříku trestů s přílohou. Ten v případě osob, které jsou nebo byly občany EU, popř. které mají nebo měly bydliště v EU, umožňuje využít zjednodušeného režimu, kdy žadateli bude vydán výpis z Rejstříku opatřený o informaci o cizozemských odsouzeních.
Obdobné platí též pro mysliveckého hospodáře v ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) s tím, že výhradu výkonu veřejné správy podle čl. 45 odst. 4 SFEU či podle čl. 62 SFEU zde použít nelze. Rovněž výše uvedené k § 12 odst. 5 se vztahuje i na případ uvedený v § 35 odst. 2.
Je vhodné stávající úpravu vypustit, resp. upravit.
K stávajícímu § 28 odst. 3 písm. d)
Dle stávající úpravy se do rejstříku honebních společenstev zapisuje mimo jiné adresa místa trvalého pobytu honebního starosty, honebního místostarosty a dalších členů honebního výboru.
Obdobně jako v předcházející připomínce k § 12 odst. 3 písm. b) a § 35 odst. 1 písm. d) představuje tato právní úprava de facto nepřímou diskriminaci, tedy nerovné zacházení s občany jiných členských států EU, EHP nebo Švýcarské konfederace založené na jiném kritériu, než státní příslušnost, která rovněž spadá pod zákaz stanovený čl. 18 SFEU. Z uvedeného vyplývá, že podmínku uvedení adresy místa trvalého pobytu v rejstříku honebních společenstev totiž může splnit pouze občan ČR nebo případně občan jiného členského státu, kterému byl povolen trvalý pobyt na území ČR, a honebním starostou, honebním místostarostou a dalšími členy honebního výboru se tak mohou stát pouze tyto osoby. Zákon v této části tedy zcela opomíjí jak občany ČR, tak i občany jiných členských států EU, kteří nemají na území ČR trvalý pobyt. Zároveň lze na stávající úpravu pohlížet jako na úpravu omezující svobodu každého občana EU svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států vyplývající z ustanovení čl. 20 a 21 SFEU. Omezující opatření by bylo možno založit na naléhavém důvodu obecného zájmu a na jeho přiměřenosti, avšak takovéto skutečnosti ze znění zákona nevyplývají.
Je vhodné stávající úpravu upravit.
K stávajícímu § 32 odst. 3
Ustanovení § 32 odst. 3 zní:
„Pronajmout lze honitbu jen
a) české fyzické osobě, která má platný český lovecký lístek,
b) mysliveckému spolku6) vzniklému za účelem nájmu honitby, jehož nejméně 3 členové splňují podmínku uvedenou v písmenu a),
c) české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo která má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce splňuje podmínku uvedenou v písmenu a).“.
Dotčené ustanovení obsahuje tato přímá diskriminační omezení: česká povaha (zřejmě myšleno občanství ČR) fyzické osoby, český lovecký lístek, česká povaha právnické osoby. Uvedenou přímou diskriminaci nelze odůvodnit na základě důvodů veřejného zájmu uvedených v SFEU, které jako jediné lze v případě přímé diskriminace aplikovat, a jedná se tak o neodůvodněné omezení unijních svobod volných pohybů.
Je nutné změnit úpravu § 32 odst. 3 tak, aby z ní byla odstraněna přímo diskriminační kritéria.
K stávajícímu § 47 odst. 1
Dle stávající právní úpravy vydává cizincům a českým občanům, kteří nemají trvalý pobyt v ČR, lovecký lístek orgán státní správy myslivosti, v jehož obvodu se zdržují. Není jasné, co se rozumí pojmem „se zdržují“. Výše uvedené osoby mohou být také de facto nuceny setrvávat po jistý čas na území ČR, čímž bude zřejmě neodůvodněně omezena jejich svoboda volného pohybu a pobytu vyplývají z čl. 20 a 21 SFEU.
Je vhodné změnit stávající větu druhou např. takto: „Nemá-li žadatel na území České republiky trvalý pobyt, může požádat o vydání loveckého lístku kterýkoli věcně příslušný orgán státní správy myslivosti.“.
Akceptováno.
Byla provedena aktualizace srovnávacích tabulek a proveden test přiměřenosti (myslivecký hospodář) a tyto dokumenty byly přiloženy jako součást materiálu. Rovněž byla odpovídajícím způsobem upravena důvodová zpráva.
Akceptováno.
Znění § 38 odst. 2 písm. b) upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou následujícím způsobem:
„b) osobní údaje fyzických osob v rozsahu jména, nebo jmen, příjmení, data narození a adresy místa trvalého pobytu nebo adresy bydliště, nejde-li o rejstřík honebních společenstev,“.
Nahrazení trvalého pobytu bydlištěm nepovažujeme za nezbytné, trvalý pobyt v případě rejstříku honebních společenstev a v případě loveckých lístků nemá diskriminační charakter. I osoby bez trvalého pobytu v České republice mohou být držitelem loveckého lístku nebo členy orgánů honebních společenstev.
Vysvětleno.
Navržené změny nikterak nemění dosavadní způsob mysliveckého hospodaření s druhy, které jsou vyjmenovány v Příloze IV směrnice 92/43/EHS (koza bezoárová, kamzík horský). U kozy bezoárové se v České republice nejedná o přirozenou populaci. Zároveň se úprava nedotýká druhů Přílohy II b směrnice 2009/147/ES.
V návaznosti na nově navržené ustanovení § 42 odst. 2, kdy se jedná o úpravu po dohodě s Ministerstvem životního prostředí, které navrhované úpravy jako nesoulad s implementací směrnic nevnímá, máme za to, že nedochází ke změnám snížení dosavadní míry implementace. Nové úpravy jen stanovují, že nově regulaci druhů živočichů povoluje jen orgán ochrany přírody namísto dosavadního dvojitého schvalování orgánem státní správy myslivosti a orgánem ochrany přírody. Po novele bude Ministerstvo životního prostředí v pozici gesčního orgánu pro implementaci směrnic, protože bude vydávat povolení regulace druhů vyjmenovaných v přílohách podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
Akceptováno jinak. Vysvětleno.
Znění § 44a bude doplněno a bude stanoveno, že lov lukem je možný pouze po úspěšném složení zkoušky z lovu lukem. Detaily provádění zkoušek pro lov lukem bude obsahovat prováděcí právní předpis (vyhláška).
Mezinárodně je pro lov lukem uznávána zkouška IBEP (International Bowhunter Education Program). Ne každý stát vyžaduje pro lov lukem splnění této zkoušky (viz např. Slovensko). Je možné, že si státy nastavily své vlastní zkoušky pro lov lukem. V návrhu novely zákona je uvedeno, že vyhláška stanoví, které mezinárodní či zahraniční zkoušky budou platné na území České republiky. Kvalitativně bude zkouška z lovu lukem pro české občany obdobou IBEP. Osoby, které tuto úrovně nesplní nebo nebudou moci doložit absolvování zkoušek minimálně v rozsahu požadavků v České republice, budou povinny složit zkoušku v České republice.
Akceptováno. Vysvětleno.
Ustanovení § 45 odst. 1 a příslušná část důvodové zprávy budou upraveny v souladu s uplatněnou připomínkou.
Navrženou změnou nedochází ke snížení míry implementace. Nově navržená ustanovení reflektují vyjmenované druhy příloh a jejich možnosti lovu (např. tchoř tmavý). Stanoví-li směrnice podmínky, respektive zakázané metody usmrcování vybraných druhů živočichů, toto nově navržená ustanovení reflektují.
Ustanovení budou vykázána jako implementační a bude doplněno výkaznictví k návrhu.
Zároveň bude dotčená část odůvodnění z bodu 5. obecné části důvodové zprávy přesunuta do zvláštní části důvodové zprávy.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Uznání veřejné listiny nebo její obdoby opravňující cizince k lovu v cizím státě je z pohledu loveckých lístků přípustné pouze na dobu určitou. Tyto lístky slouží především pro jednorázové poplatkové lovy, kdy stačí prokázat základní předpoklady k lovu, a není proto nutné prokazovat hlubší odborné znalosti specifické pro naši republiku (tzn. myslivost jako takovou).
Vydání loveckého lístku na dobu neurčitou předpokládá průběžné a plnohodnotné vykonávání práva myslivosti na území České republiky, k čemuž je nutná hlubší znalost myslivosti jako takové, ověřená zkouškou z myslivosti či odpovídajícím odborným vzdělání.
Vzhledem k výše uvedené specifičnosti české myslivosti se proto rovněž lovecké lístky na dobu neurčitou mohou vydávat pouze osobám s trvalým pobytem. Pro občany Evropské unie s přechodným pobytem, který je platný rovněž na dobu určitou, dle názoru ministerstva stačí vydávání loveckých lístků na dobu určitou.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bude doplněna důvodová zpráva v tom smyslu, že odborná kvalifikace získaná v jiném členském státě (vzdělání) bude uznána dle zákona o myslivosti v rozsahu, v jakém lze uznat vzdělání podle jiného právního předpisu.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Uznávání odborné kvalifikace získané v jiném členském státě není možné, a to vzhledem ke specifičnosti české myslivosti. Podstatnou částí odborného mysliveckého vzdělání jsou znalosti tuzemské právní úpravy v oblasti myslivosti, ochrany přírody, lesnictví, zemědělství, dále znalost předpisů v oblasti ochrany zvířat proti týrání, předpisů veterinárních a v neposlední řadě rovněž znalost legislativy zbraňové. I pro cizince je tudíž nezbytné získat odborné myslivecké vzdělání na území České republiky, neboť nikde jinde není možné toto vzdělání získat. Uznání listiny, dle které je cizinec oprávněn k lovu v cizím státě, lze pouze za účelem vydání krátkodobých loveckých lístků (poplatkové lovy).
Vysvětleno.
Nejedná se o dotace ve smyslu dotačních titulů financovaných EU, ale o příspěvky podle nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti, ve znění pozdějších předpisů, financovaných ze státního rozpočtu.
Finanční příspěvky na vybrané myslivecké činnosti (s výjimkou finančního příspěvku na chladicí zařízení pro ulovenou zvěř) nepředstavují veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 Smlouvy o fungování EU, protože v průběhu notifikačního procesu Evropská komise vyslovila názor, že tato podpora nepřispívá ke zvýhodnění ekonomické situace příjemců podpory a doporučila České republice zvážit stažení režimu podpory z notifikačního řízení. Česká republika na základě doporučení podporu stáhla a nadále ji vede jako tzv. non-aid podporu, která nespadá pod režim veřejných podpor. Primárním cílem uvedených příspěvků je zlepšování životního prostředí zvěře, ochrana ohrožených či vzácných druhů zvěře, přičemž dotace je účelově vázána na specifické (neekonomické) činnosti příjemců dotace.
K § 12 odst. 5
Upraveno jinak.
Vzhledem k tomu, že je funkce myslivecké stráže rovněž funkcí na úrovni úřední osoby, bude mezi podmínkami pro výkon této funkce uvedeno české občanství a návrh na úpravu ustanovení ohledně posouzení bezúhonnosti cizinců tím pádem pozbývá smyslu.
K § 35 odst. 1 písm. d), včetně § 35 odst. 2
Akceptováno částečně.
Co se týče vykonávání funkce mysliveckého hospodáře, je tato funkce spjata výlučně s honitbou, která leží na území České republiky, a která vyžaduje prakticky nepřetržitou přítomnost této osoby v operativní blízkosti dané honitby. Podmínka bydliště na území České republiky je proto důvodná a v této části není připomínka akceptována ani shledána jako diskriminační, jelikož ji může pod touto podmínkou vykonávat rovněž občan jiného státu.
Akceptována je nicméně připomínka ohledně prokazování bezúhonnosti, kdy bude v § 35 odst. 2 doplněno, že se pro účely prokázání bezúhonnosti mysliveckého hospodáře v případě občanů EU použije výpis z rejstříku trestů s přílohou.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Podmínka uvedení trvalého pobytu není diskriminační, neboť nezakazuje uvedení trvalého pobytu i mimo ČR.
Upraveno jinak.
Výkon práva myslivosti v ČR je úzce spjat s konkrétní honitbou ležící na jejím území, řídí se právními předpisy platnými na území ČR, a rovněž je myslivost jako taková českým kulturním dědictvím UNESCO, podporující spolkovou činnost. Není proto důvodné, aby byl umožněn výkon práva myslivosti z pozice uživatele honitby občanům jiných států, a to i z důvodu hrozící komercionalizace myslivosti vzhledem k tomu, že myslivost dle tuzemské právní úpravy není předmětem podnikání a není žádoucí toto změnit. I u některých dalších států Unie (vč. států sousedních) je situace obdobná a pronájem honitby není pro cizince možný. Dle českého práva je rovněž myslivost činností ve veřejném zájmu, tudíž není žádoucí ani věcné, aby byla v neregulované míře vykonávána osobami bez vztahu k české krajině.
Akceptováno jinak.
Vydání loveckého lístku již nebude vázáno na trvalý pobyt žadatele.
Úřad vlády – zmocněnec pro lidská práva
Bez připomínek.
Veřejný ochránce práv
1. K bodu 7 k § 3 odst. 2
Nepovažuji za vhodné zavádět zkratku „uživatel honitby“, když už je vymezena v § 2 písm. k) (v současnosti písm. n/).
Navrhuji proto začátek odst. 2 změnit na „Uživatel honitby je povinen zajišťovat…“
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
2. K bodu 15 k § 9 odst. 4
Uznání obory neznamená její znepřístupnění pro veřejnost. O omezení či zákazu vstupu do obory, a to pouze v přiměřené míře, rozhoduje orgán státní správy myslivosti. Musí přitom zohledňovat a vyvažovat řadu zájmů.
Současné nastavení právní úpravy upřednostňuji před tím, co předkladatel navrhuje, protože navrhovaný systém je pro mě z řady důvodů neakceptovatelný a mám k němu výhrady. Vycházím přitom ze závěrů, které jsem uvedl ve zprávě k přístupnosti mysliveckých obor (sp. zn. 3770/2020/VOP, dostupná, viz https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/11548).
Novelou má být rozhodování o znepřístupnění obory ponecháno na libovůli soukromoprávního subjektu. Obora by měla být přístupná v období stanoveném vyhláškou.
Stát svěřuje rozhodování do rukou soukromoprávního subjektu a ve značné míře se vzdává svých pravomocí, ačkoli jinak si je na úseku myslivosti poměrně střeží a novelou ještě posiluje (např. systémem ISEM či institutem minimální výše lovu na základě stupně poškození lesa).
Ohrazuji se proti navrhovanému systému, kdy se upouští od individuálního vyvažování jednotlivých veřejných zájmů i práv a zájmů jednotlivých osob. Za vyvažování zájmů je odpovědný stát, resp. orgány státní správy, nikoli soukromoprávní subjekty držící oboru. Ani to, že by držitelé obor měli vycházet z připravované vyhlášky, na uvedeném závěru nemůže nic změnit. Domnívám se totiž, že vyhláška není vhodným nástrojem pro zohledňování a vyvažování zájmů, neboť se musí vyznačovat určitou obecností, aby dopadala na všechny případy. Naproti tomu je při vydávání opatření obecné povahy podle § 9 odst. 3 zákona o myslivosti možné zohlednit veškeré v úvahu připadající zájmy a i individuální charakter obory (blíže viz zpráva sp. zn. 3770/2020/VOP, dostupná zde: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/11548).
Navrhovanou změnu úpravy vnímám jako určitý ústupek těm uživatelům obor, kteří nechtějí obory zpřístupňovat veřejnosti. Zatímco podle současného zákona by měli uživatelé obory, pokud ji chtějí znepřístupnit, žádat o „povolení“ a zdůvodnit, proč by měl být vstup osob do obory omezený či zakázaný, podle navrhované úpravy tak činit nebudou a mohou nechat obory bez jakéhokoli zdůvodnění nepřístupné s výjimkou období, které by měla určovat připravovaná vyhláška.
Text připravované vyhlášky není doposud znám. Z důvodové zprávy vyplývá, že konkrétní období, kdy má být obora zpřístupněná, má být stanovené zejména s ohledem na rozmnožování chovaného druhu zvěře, její potřeby, lov a dále s ohledem na turistické využití veřejností. Stanovené období zpřístupnění obor veřejnosti má hledat rovnováhu mezi uvedenými zájmy.
Vezmu-li v potaz výše uvedené aspekty, které má vyhláška zohledňovat, a skutečnost, že v jedné oboře může být chováno vícero druhů zvěře, mám obavy, že vyhláška umožní celoroční znepřístupnění obory. Předkladatel neuvádí, že bude zajištěno, aby do každé obory byl v určitém období přístup, neuvádí ani, jaká by měla být minimální doba zpřístupnění. Důvodné obavy mám zejména ve vztahu k chovu prasete divokého. U prasete divokého sice probíhá říje od listopadu do ledna, ale bachyně může být oplodněna i v jinou roční dobu. Podle současné vyhlášky č. 245/2002 Sb. lze prase divoké lovit od 1. ledna do 31. prosince. Např. do obory Prosíčka byl vstup zakázán celoročně z důvodu intenzivního chovu divokých prasat a ochrany života a zdraví veřejnosti při kontaktu se zvěří, bezpečnosti při provádění odstřelu prostřednictvím loveckých zbraní a dále zajištění klidu a vytvoření podmínek pro dobrý zdravotní stav chované zvěře (blíže viz: https://obecmukarov.cz/files/mukarov/attachments/9691/Zakaz-vstupu-do-obory.pdf).
Riziko spatřuji i v tom, že vyhláška nebude vydána, nebo může být zrušena (např. Ústavním soudem) a pak pro držitele obory nebude existovat žádný „limit“ v jeho rozhodování, zda oboru zpřístupní, či nikoliv.
V navrhované úpravě postrádám též nástroje, kterými by mohl orgán státní správy myslivosti efektivně zakročit, pokud nebude připravovaná vyhláška respektována.
S ohledem na všechny výše uvedené důvody a výhrady navrhuji § 9 odst. 4 vypustit.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Upraveno jinak.
Předmětné ustanovení nebylo vypuštěno, nicméně v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení bylo v § 9 odst. 4 doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras. Vyhláškou bude stanovená doba, po kterou zůstane obora otevřená, přičemž se předpokládá, že tato doba bude alespoň 100 dní, a to od května do září. Nerespektování zpřístupnění obory v době stanovené vyhláškou může vést k zahájení řízení o zrušení obory. Doba, po kterou bude muset být obora zpřístupněna, je kompromis, který respektuje požadavky veřejnosti
Rozpor trvá.
3. K bodu 30 k § 18 odst. 5
V praxi se objevují výkladové problémy ohledně toho, zda se nejdříve uznává obora či povoluje ohrazení obory. Protože obora nemůže existovat bez ohrazení, jeví se mi jako efektivnější nejdříve posoudit, jestli je vybudování ohrazení v území možné.
Navrhuji proto do daného ustanovení doplnit, že žadatel k návrhu na uznání obory doloží také podklady, kterými by osvědčil, že je realizace ohrazení obory v území možná. Může se jednat o zákonem požadovaná rozhodnutí, opatření, závazná stanoviska a vyjádření podle zvláštních právních předpisů (např. podle stavebního zákona, zákona o ochraně přírody a krajiny).
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
V případě uznávání obor je všeobecně daný postup, kdy je v prvním kroku uznána obora s tím, že vykonatelnost takového rozhodnutí nastane až v okamžiku dokončení oplocení v souladu s právními předpisy.
Zakotvení závazných stanovisek či jiných podkladů v oblasti stavebního práva v rámci řízení o uznání obory by vedlo k nárůstu administrativy v oblasti, která nečiní aplikační problémy.
Rozpor trvá.
4. K bodu 55 k § 32 odst. 5 ve spojení s § 33 odst. 4
Doposud byla hlavním kritériem výběrového řízení podle důvodové zprávy nabízená výše nájemného. Předkladatel navrhuje zohlednit ve výběrovém řízení také další kritéria týkající se mysliveckých spolků. Cílem navrhované úpravy je posílit jejich šanci na úspěch ve výběrových řízeních o pronájmu honitby a posílení udržování mysliveckých tradic.
Domnívám se, že myslivecké spolky v souvislosti s pronájmem honiteb nejvíce tíží výše nájemného, protože nemusí být schopny konkurovat jiným nabídkám nájemného ve výběrovém řízení. Podle mého názoru zohlednění navrhovaných kritérií samo o sobě nezvýší možnost úspěchu spolků ve výběrových řízeních (oproti současnosti), jestliže zároveň nebudou právnické osoby hospodařící s majetkem státu zákonem omezené v tom, jakou maximální váhu mohou přikládat výši nájemného ve výběrovém řízení, nebo jestliže zákon nestanoví, jakou váhu mají právnické osoby nově navrhovaným kritériím ve výběrovém řízení přikládat. Pokud by např. váha ohledně výše nájemného byla ve výběrovém řízení např. 60 % a u nově navrhovaných kritérií v souhrnu např. 10 %, pak mi nepřijde, že by zohlednění navrhovaných kritérií mohlo výrazněji přispět k úspěchu spolků ve výběrových řízeních.
Navrhuji, aby předkladatel nahlédl na navrhované ustanovení pohledem výše uplatněných výhrad a zakotvil do zákona limity pro postup právnických osob ve výběrovém řízení tak, aby myslivecké spolky měly skutečně šanci uspět a mohly dál udržovat myslivecké tradice. Mohlo by se jednat např. o zakotvení maximální váhy výše nájemného ve výběrovém řízení, nebo systém odvození výše nájmu od hlavních druhů lovné zvěře na 1 ha ročně (data by bylo možné čerpat z ISEMu), aby nájemné za honitbu bylo odpovídající (poměrově nižší) oproti zdrojům, které honitba může poskytovat.
V souvislosti s podporou mysliveckých spolků a v návaznosti na výše uvedené argumenty zároveň navrhuji přeformulovat část § 33 odst. 4 (v současnosti odst. 3) – „…bude s ním jednáno o uzavření smlouvy podle podmínek stanovených pro výběrové řízení jako s prvním“ – tak, aby myslivecké spolky nemusely dorovnávat výši nájemného vzešlou z výběrového řízení.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Pevné stanovení váhy nájmu v nájemních smlouvách by bylo přílišným zásahem do práv pronajímatele, resp. držitele honitby. Jako takové by navíc muselo být i vymahatelné, což by bylo spojeno s nárůstem administrativy a rovněž problematikou prokázání správného vyhodnocení ostatních kritérií, což se jeví jako prakticky nemožné s ohledem na fakt, že takové posuzování bude náležet výhradně právě pronajímateli – držiteli honitby. Účelově by tak mohlo docházet k situacím, kdy budou jednotlivá kritéria hodnocena právě tak, aby vyšla nejlépe u uchazeče s nejvyšší nabídkou. Výsledný efekt by proto bez jasně stanoveného postupu hodnocení všech kritérií státem pravděpodobně nebyl dosažen. S tímto se však na základě výše uvedených skutečností (náročná administrativa, zásah do práv pronajímatele, vysoké riziko odvolacích řízení a soudů) nepočítá.
Rovněž je třeba říci, že pevná váha stanovená zákonem není žádoucí ani z hlediska samotné honitby a možnosti hospodařit v ní. V případě honitby, kde bude třeba regulovat početní stavy zvěře spárkaté by měl být kladen důraz například na počet členů žijících v blízkosti honitby a v případě honiteb s výskytem méně rozšířených druhů zvěře, nebo obor, by měl být kladen důraz spíše na osvětovou činnost a schopnost spolku ji zajistit. Z toho vyplývá, že váhu stanovených kritérií by měl stanovit držitel honitby s ohledem na charakter honitby, její lokaci a na výskyt jednotlivých druhů zvěře. V zákoně takové nuance podchytit v obecné rovině nelze. Při aplikaci novely zákona o myslivosti nicméně lze do budoucnosti uvažovat o modelaci míry vah ve výběrovém řízení z pozice zakladatele státního podniku.
Rozpor trvá.
5. K bodu 71 k § 36 odst. 4 a 5
Uživatel honitby, která není oborou, musí plán lovu vypracovat tak, aby les nebyl v honitbě poškozen nad stupeň poškození stanovený vyhláškou. U obor tedy toto kritérium pro vypracování plánu lovu neplatí. Znamená to, že v oborách je na stav lesa rezignováno? Důvodová zpráva v tomto směru neobsahuje bližší upřesnění.
Navrhuji odst. 5 upravit tak, aby i v případě vytváření plánu lovu pro oboru, s výjimkou kančí obory, uživatel zohledňoval také stupeň poškození lesa.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Oborní chov je založen primárně za účelem chovu zvěře. Nelze proto management zvěře v oboře limitovat stupněm poškození lesa a na jeho základě mu určovat výši lovu. Je navíc logický předpoklad, že se vlastník lesa v oboře (případně hospodařící osoba) této skutečnosti sám přizpůsobí a s ohledem na ni bude zajišťovat odpovídající ochranu porostu vč. ochrany obnovy. Systém kontrolních ploch ÚHUL toto navíc nedokáže objektivně reflektovat, jelikož jsou kontrolní plochy zpravidla nechráněné, což vzhledem k tlaku zvěře na nechráněné porosty uvnitř obory pozbývá smyslu – lesní porost v oboře však může být celkově zdravý (z důvodu zvýšené ochrany), avšak ukazatele budou vykazovat zcela jiný stav.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
6. K bodu 73 k § 37 odst. 2
Setkal jsem se s tím, že plán lovu byl měněn ex post po uplynutí mysliveckého roku. Jsem názoru, že takový postup není v souladu se zákonem.
Navrhuji proto do daného ustanovení vložit spojení „v průběhu mysliveckého roku“ a upravit ho tedy následovně: „Uživatel a držitel honitby se mohou v průběhu mysliveckého roku dohodnout na navýšení plánu lovu.“
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Současná právní úprava možnost změny plánu lovu, který by měl vliv na plnění povinností z něj vyplývajících, dohodou obou stran neumožňuje. Z pohledu orgánu státní správy myslivosti i z pohledu deliktní odpovědnosti je vždy závazný plán lovu předložený ve stanoveném jarním termínu.
Nově se zakotvuje možnost obou stran dohodou navýšit plán lovu. Vzhledem k tomu, že platnost plánu je ohraničena koncem mysliveckého roku, pro který je vypracován, je nade vší pochybnost zřejmé, že nelze dohodou upravovat plán po skončení jeho platnosti.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
7. K bodu 119 k § 55a ve spojení s § 55 odst. 2 a 6
Poškozený a uživatel mají povinnost sepsat zápis o škodě. Jestliže bude zápis obsahovat rozporná tvrzení, musí orgán státní správy myslivosti provést kontrolu, nejedná-li se o případ, kdy tak učinit nemusí. Konkrétní lhůta, do kdy má orgán kontrolu provést, není zákonem dána.
Poškozený má oznámit vznik škody na polních plodinách uživateli honitby nejméně 7 dní před zahájením sklizně. Podle § 55a odst. 1 a 2 platí 14 denní lhůty na zaevidování škody do ISEM.
Podle mého názoru navrhovaná úprava s ohledem na dané lhůty opomíjí situaci, kdy dojde v mezidobí od sepsání rozporného zápisu o škodě a kontrolou ke sklizni a orgán státní správy myslivosti nebude mít možnost kontrolu provést. Takové situaci by se mělo v maximální míře předcházet, aby byl výkon státní správy efektivní.
V § 55a odst. 1 má být zřejmě odkaz na § 38 odst. 1 písm. g), nikoli písm. f).
Navrhuji proto do zákona začlenit nové ustanovení, kterým by se uvedené nežádoucí situaci předešlo. Například stanovit zákaz sklizně před provedením kontroly, jestliže ji má orgán státní správy myslivosti podle zákona vykonat. Dále navrhuji opravit nepřesnost v odkazu.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Odkladem sklizně mohou vzniknout daleko vyšší a z pohledu hospodářství významnější škody než škody způsobené zvěří. Nic nebrání poškozenému i uživateli honitby, aby si v týdnu mezi uplatněním škody a sklizní škodu nezdokumentovali například fotografiemi nebo videem. Tyto podklady by tvořily přílohu zápisu a mohly by fungovat také jako podklad pro orgán státní správy myslivosti při evidenci škod v případě provedení sklizně před kontrolou. Jde jen o edukaci a osvětu vůči subjektům na obou stranách.
Chybný odkaz na ustanovení § 38 odst. 1 písm. f) byl upraven.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
8. K bodu 143 k § 63 odst. 1 písm. b)
Podle mého názoru má být uvedený § 36a odst. 6.
Navrhuji nepřesnost upravit.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
9. K bodu 147 k § 64 odst. 2
Podle mého názoru má být uvedený § 4 odst. 5.
Navrhuji nepřesnost upravit.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
10. K bodu 153 k § 64
Postrádám sankci za nedodržení plánu lovu podle § 37 odst. 3. Navrhovaná ustanovení § 64 odst. 3 písm. d) a h) podle mého názoru nepokrývají obecně situaci nesplnění plánu lovu podle § 37 odst. 3.
Navrhuji proto doplnit sankci za nedodržení plánu lovu podle § 37 odst. 3.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Z pozice státu je primárním cílem splnění minimální výše lovu, která je stanovena na základě zjištěného stupně poškození lesa. Plnění plánu lovu je především věcí dohody mezi držitelem a uživatelem honitby a lze předpokládat, že je jeho plnění ošetřeno v nájemní smlouvě k dané honitbě. Nelze proto mít za důvodné, aby byl uživatel honitby za nesplnění plánu trestán hned dvakrát, respektive třikrát, vzhledem k tomu, že nesplněním plánu by nesplnil ani minimální výši lovu.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Český báňský úřad
Bez připomínek.
Český statistický úřad
Bez připomínek.
Český telekomunikační úřad
Bez připomínek.
Český úřad zeměměřický a katastrální
K bodu 120 (§ 57 odst. 7)
Nově doplňované ustanovení § 57 odst. 7 má založit orgánům státní správy myslivosti oprávnění bezplatně využívat při výkonu své působnosti údaje katastru nemovitostí.
Orgány státní správy myslivosti, tedy územní samosprávné celky a organizační složky státu, jsou však již v současnosti oprávněny získávat údaje katastru nemovitostí dálkovým přístupem bezúplatně na základě ustanovení § 55 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Navrhované ustanovení je tak v případě, že orgány státní správy myslivosti potřebují k výkonu své působnosti využívat pouze údaje katastru poskytované dálkovým přístupem, nadbytečné a požaduji je vypustit.
V případě, že orgány státní správy myslivosti potřebují v rámci výkonu své působnosti využívat i údaje katastru poskytované v jiných formách stanovených vyhláškou č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, je třeba toto ustanovení přeformulovat tak, aby odpovídalo skutečným potřebám orgánů státní správy myslivosti a zároveň nedocházelo k překryvu s ustanovením § 55 katastrálního zákona.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo předmětné ustanovení z návrhu zákona vypuštěno.
Rozpor byl odstraněn.
Digitální a informační agentura
K čl. I, bodu 73 – § 38
Nerozumíme, proč by měly být pro přihlašování do informačního systému evidence myslivosti vydávány proprietární přístupové údaje. Pro elektronickou identifikaci pracovníků ve veřejné správě slouží autentizační informační systém podle ustanovení § 56a zákona o základních registrech, tzv. JIP KAAS, pro ostatní osoby pak slouží Národní identitní autorita (NIA). V důvodové zprávě chybí popis mechanismu fungování přidělených přístupových údajů a ani v ní není vysvětlena nezbytnost jejich užívání. Metoda vytváření vlastních přístupových údajů do informačních systémů veřejné správy jde proti dlouhodobým trendům v elektronizaci veřejné správy, a není v souladu s ustanoveními § 2 zákona o elektronické identifikaci a § 56a odst. 1 zákona o základních registrech. Navrhujeme od této metody přístupu do informačního systému evidence myslivosti upustit.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou a na základě připomínek uplatněných místopředsedou vlády pro digitalizaci dojde k vypuštění všech ustanovení týkajících se konkrétních technických postupů v rámci Informačního systému evidence myslivosti. Vypuštěná ustanovení budou uplatněna ve vyhlášce, a to tak, aby splňovala všechny potřebné náležitosti vyplývající z příslušné legislativy (např. zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů) a dalších dokumentů.
Přihlášení do Informačního systému evidence myslivosti bude možné výhradně s využitím přístupu se zaručenou identitou (NIA, JIP KAAS).
Přístup do Informačního systému evidence myslivosti nicméně budou mít i nadále pouze ty osoby, kterým bude přidělena role na základě oprávnění (tzn. držitel honitby, uživatel honitby, osoba pověřená dle § 41 a § 41a, osoba pověřená pořádáním zkoušek atd.).
Dle vyjádření připomínkového místa se nicméně jednalo o nedorozumění v tom smyslu, že bylo významově zaměněno přidělování přístupových oprávnění s přidělováním přístupových údajů. V konkrétních ustanoveních proto bude dosavadní termín „přístupová oprávnění“ nahrazen označením „role a oprávnění“.
Rozpor odstraněn.
K čl. I, bodu 74 – § 38a
Ustanovení § 38a odst. 1 dává možnost přístupu do informačního systému evidence myslivosti pomocí přístupových údajů datové schránky, občanského průkazu s elektronickým čipem nebo s pomocí přidělených přístupových údajů. Ustanovení opomíjí další možnosti elektronické identifikace, např. Mobilní klíč eGovernmentu, NIA ID nebo dále např. soukromoprávní Bankovní identitu. Navrhujeme ustanovení formulovat obecněji s využitím pojmu „přístup se zaručenou identitou“, který je definován v ustanovení § 2 odst. 1 písm. u) zákona o informačních systémech veřejné správy. Část ustanovení o možnosti přístupu prostřednictvím přidělených přístupových údajů navrhujeme s ohledem na připomínku k bodu 73 vypustit. Navrhujeme následující znění ustanovení § 38a odst. 1:
„Do Informačního systému evidence myslivosti se přistupuje s využitím přístupu se zaručenou identitou“
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou a na základě připomínek uplatněných místopředsedou vlády pro digitalizaci dojde k vypuštění všech ustanovení týkajících se konkrétních technických postupů v rámci Informačního systému evidence myslivosti. Vypuštěná ustanovení budou uplatněna ve vyhlášce, a to tak, aby splňovala všechny potřebné náležitosti vyplývající z příslušné legislativy (např. zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů) a dalších dokumentů.
Přihlášení do Informačního systému evidence myslivosti bude možné výhradně s využitím přístupu se zaručenou identitou (NIA, JIP KAAS).
Přístup do Informačního systému evidence myslivosti nicméně budou mít i nadále pouze ty osoby, kterým bude přidělena role na základě oprávnění (tzn. držitel honitby, uživatel honitby, osoba pověřená dle § 41 a § 41a, osoba pověřená pořádáním zkoušek atd.).
Dle vyjádření připomínkového místa se nicméně jednalo o nedorozumění v tom smyslu, že bylo významově zaměněno přidělování přístupových oprávnění s přidělováním přístupových údajů. V konkrétních ustanoveních proto bude dosavadní termín „přístupová oprávnění“ nahrazen označením „role a oprávnění“.
Rozpor odstraněn.
K § 28 odst. 4:
Požadujeme vypustit povinnost hlásit změny údajů podle odst. 3, které si orgán státní správy myslivosti může a musí zjistit ze základního registru osob dle zákona č. 111/2009 Sb., kde se vedou i honební společenstva.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Rejstřík honebních společenstev je veřejně přístupný, čímž je automaticky splněna povinnost poskytování údajů třetím stranám. Rejstřík honebních společenstev je především seznam konkrétní skupiny právnických osob v roli držitelů honiteb, rozšířený např. o stanovy ve formátu obrázků či PDF.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K § 34 odst. 2:
Požadujeme vysvětlení, proč pro určení honitby není dostatečné vedení tzv. účelových územních prvků v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí dle § 31 odst. 2 zákona č. 111/2009 Sb. o základních registrech a je nutné budovat specifický registr/evidenci. Tato evidence se jeví jako nadbytečná, a tedy v rozporu s hospodárností nakládání s veřejnými prostředky.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Do základních registrů se údaje zásadně nezapisují přímo, ale prostřednictvím agendových informačních systémů. Aby tedy vůbec bylo možno uvažovat o tom, že by honitby byly zapisovány do RÚIAN jako účelové územní prvky (ÚÚP), musí existovat zdroj údajů pro RÚIAN – agendový informační systém, který je evidencí honiteb. Vedení honiteb jako ÚÚP v RÚIAN tak nikdy nemůže nahradit vlastní evidenci ÚÚP jako primárního zdroje informací o honitbách a taková evidence nikdy nemůže nadbytečná proto, že údaje o honitbách by byly případně vedeny i jako ÚÚP v RÚIAN. Zároveň tato evidence bude obsahovat i řadu dalších údajů než pouze územní vymezení honiteb, a nejeví se účelné rozdělovat grafické a popisné údaje o honitbách do dvou rozdílných informačních systémů.
Vedení honiteb jako ÚÚP v RÚIAN možné je, ale nelze tím dosáhnout vyloučení potřeby vybudování vlastní evidence honiteb. Zároveň je v této souvislosti třeba vzít v úvahu, že v základním registru by měly být evidovány pouze takové údaje, u kterých to má smysl s ohledem na šíři jejich využití. U údajů o honitbách se taková široká využitelnost nepředpokládá, a jeví se tak smysluplnější vést tyto údaje pouze v agendovém informačním systému, což ovšem samo o sobě využití těchto údajů pro účely výkonu jiných agend nebrání – zákon o základních registrech předpokládá sdílení údajů veřejného datového fondu nejen ve vztahu k údajům základních registrů, ale i ve vztahu k údajům agentových informačních systémů veřejné správy.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K § 36:
Není určeno, jakým způsobem se uživatel honitby přihlašuje do informačního systému evidence myslivosti. Předpokládáme zde tedy využití obecné právní úpravy v zákoně č. 250/2017 Sb. Požadujeme tento soulad uvést do důvodové zprávy.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Uživatel honitby se bude do Informačního systému evidence přihlašovat výhradně s využitím přístupu se zaručenou identitou (NIA, JIP KAAS) – blíže viz vypořádání předchozí připomínky k § 38. Důvodová zpráva bude upravena v návaznosti na uplatněné připomínky a provedené změny.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K § 38 odst. 3:
Není důvod vydávání specifických přístupových údajů. Oblast identifikace uživatelů plně zajišťuje zákon č. 250/2017 Sb. Správa a vydávání přístupových údajů je zbytečná a nadměrná činnost v rozporu s hospodárností nakládání s veřejnými prostředky. Požadujeme odstranit tento odstavec.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
V souladu s uplatněnou připomínkou a na základě připomínek uplatněných místopředsedou vlády pro digitalizaci dojde k vypuštění všech ustanovení týkajících se konkrétních technických postupů v rámci Informačního systému evidence myslivosti. Vypuštěná ustanovení budou uplatněna ve vyhlášce, a to tak, aby splňovala všechny potřebné náležitosti vyplývající z příslušné legislativy (např. zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů) a dalších dokumentů.
Přihlášení do Informačního systému evidence myslivosti bude možné výhradně s využitím přístupu se zaručenou identitou (NIA, JIP KAAS).
Přístup do Informačního systému evidence myslivosti nicméně budou mít i nadále pouze ty osoby, kterým bude přidělena role na základě oprávnění (tzn. držitel honitby, uživatel honitby, osoba pověřená dle § 41 a § 41a, osoba pověřená pořádáním zkoušek atd.).
Dle vyjádření připomínkového místa se nicméně jednalo o nedorozumění v tom smyslu, že bylo významově zaměněno přidělování přístupových oprávnění s přidělováním přístupových údajů. V konkrétních ustanoveních proto bude dosavadní termín „přístupová oprávnění“ nahrazen označením „role a oprávnění“.
Rozpor odstraněn.
K § 38a:
Požadujeme celý paragraf zrušit jako zbytečnou a nadměrnou administrativu, kterou je možné plně nahradit současným systémem dle zákona č. 250/2017 Sb.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou a na základě připomínek uplatněných místopředsedou vlády pro digitalizaci dojde k vypuštění všech ustanovení týkajících se konkrétních technických postupů v rámci Informačního systému evidence myslivosti. Vypuštěná ustanovení budou uplatněna ve vyhlášce, a to tak, aby splňovala všechny potřebné náležitosti vyplývající z příslušné legislativy (např. zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů) a dalších dokumentů.
Přihlášení do Informačního systému evidence myslivosti bude možné výhradně s využitím přístupu se zaručenou identitou (NIA, JIP KAAS).
Přístup do Informačního systému evidence myslivosti nicméně budou mít i nadále pouze ty osoby, kterým bude přidělena role na základě oprávnění (tzn. držitel honitby, uživatel honitby, osoba pověřená dle § 41 a § 41a, osoba pověřená pořádáním zkoušek atd).
Dle vyjádření připomínkového místa se nicméně jednalo o nedorozumění v tom smyslu, že bylo významově zaměněno přidělování přístupových oprávnění s přidělováním přístupových údajů. V konkrétních ustanoveních proto bude dosavadní termín „přístupová oprávnění“ nahrazen označením „role a oprávnění“.
Rozpor odstraněn.
K § 38b odst. 7:
V souvislosti s předchozími připomínkami požadujeme odstranit stanovení technických náležitostí přidělování a zneplatňování přístupových údajů.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou a na základě připomínek uplatněných místopředsedou vlády pro digitalizaci dojde k vypuštění všech ustanovení týkajících se konkrétních technických postupů v rámci Informačního systému evidence myslivosti. Vypuštěná ustanovení budou uplatněna ve vyhlášce, a to tak, aby splňovala všechny potřebné náležitosti vyplývající z příslušné legislativy (např. zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů) a dalších dokumentů.
Přihlášení do Informačního systému evidence myslivosti bude možné výhradně s využitím přístupu se zaručenou identitou (NIA, JIP KAAS).
Přístup do Informačního systému evidence myslivosti nicméně budou mít i nadále pouze ty osoby, kterým bude přidělena role na základě oprávnění (tzn. držitel honitby, uživatel honitby, osoba pověřená dle § 41 a § 41a, osoba pověřená pořádáním zkoušek atd).
Dle vyjádření připomínkového místa se nicméně jednalo o nedorozumění v tom smyslu, že bylo významově zaměněno přidělování přístupových oprávnění s přidělováním přístupových údajů. V konkrétních ustanoveních proto bude dosavadní termín „přístupová oprávnění“ nahrazen označením „role a oprávnění“.
Rozpor odstraněn.
K § 58 odst. 2 písm. q):
V souvislosti s předchozími připomínkami požadujeme odstranit toto písmeno.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou a na základě připomínek uplatněných místopředsedou vlády pro digitalizaci dojde k vypuštění všech ustanovení týkajících se konkrétních technických postupů v rámci Informačního systému evidence myslivosti. Vypuštěná ustanovení budou uplatněna ve vyhlášce, a to tak, aby splňovala všechny potřebné náležitosti vyplývající z příslušné legislativy (např. zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů) a dalších dokumentů.
Přihlášení do Informačního systému evidence myslivosti bude možné výhradně s využitím přístupu se zaručenou identitou (NIA, JIP KAAS).
Přístup do Informačního systému evidence myslivosti nicméně budou mít i nadále pouze ty osoby, kterým bude přidělena role na základě oprávnění (tzn. držitel honitby, uživatel honitby, osoba pověřená dle § 41 a § 41a, osoba pověřená pořádáním zkoušek atd).
Dle vyjádření připomínkového místa se nicméně jednalo o nedorozumění v tom smyslu, že bylo významově zaměněno přidělování přístupových oprávnění s přidělováním přístupových údajů. V konkrétních ustanoveních proto bude dosavadní termín „přístupová oprávnění“ nahrazen označením „role a oprávnění“.
Rozpor odstraněn.
Energetický regulační úřad
Bez připomínek.
Nejvyšší kontrolní úřad
Bez připomínek.
Správa státních hmotných rezerv
Bez připomínek.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Bez připomínek.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Bez připomínek.
Úřad pro ochranu osobních údajů
Bez připomínek.
Úřad průmyslového vlastnictví
Bez připomínek.
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Bez připomínek.
Jihočeský kraj
1. Navrhujeme změnit (upravit) znění § 36a odst. 2 na znění:
„Za účelem umožnění lovu podle odstavce 1 je uživatel honitby povinen vydat hospodařící osobě povolenku k lovu v rozsahu podle odstavce 1, nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy o umožnění lovu požádal. Hospodařící osoba má nárok na vydání 1 povolenky k lovu za každých ucelených 30 ha výměry souvislých honebních pozemků tvořících honitbu, na kterých hospodaří.“
Odůvodnění:
Jihočeský kraj je toho názoru, že navrhovaný § 36a odst. 2, ve znění „… lovu za každých započatých 30 ha výměry…“ jednoznačně znevýhodňuje členy uživatele honitby a to konkrétně při větším počtu hospodařících osob v honitbě, kteří nedosáhnou na výměru souvislých 30 ha honební plochy, ale třeba na 5, 10, 20 ha, tak jim dle navržené právní úpravy vznikne nárok na uplatnění povolenky k lovu. Krajský úřad se domnívá, že navržené znění zapříčiní (může zapříčinit) neúměrné množství povolenek k lovu v honitbě.
Z uvedeného důvodu Jihočeský kraj navrhuje úpravu uvedeného paragrafu, kdy bez této úpravy může docházet k takovým situacím, že hospodařící osobě bude umožněn lov na velmi malých pozemcích.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Upraveno jinak.
Ze znění ustanovení § 36a odst. 2 bude vypuštěno slovo “započatých”.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
2. Navrhujeme změnit (upravit) znění § 9 odst. 4 na znění:
„Držitel honitby, která je oborou, rozhoduje o zpřístupnění a znepřístupnění obory veřejnosti. Pokud oboru její držitel veřejnosti nezpřístupní, není obora veřejnosti přístupná. Držitel nebo uživatel obory oboru zpřístupní uveřejněním návštěvního řádu na vstupech do obory, ve kterém upraví podmínku vstupu zejména s ohledem na ochranu životního prostředí, zachování vyznačených stezek, pěšin, tras a životní pohodu chované zvěře. Vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou.“
Odůvodnění:
Jihočeský kraj je toho názoru, že navrhovaným zněním § 9 odst. 4 by na mnoha místech krajiny vznikly oplocené a neprůchodné zóny v délce mnoha kilometrů, kdy by turisté, obyvatelé blízkých obcí, houbaři a další návštěvníci lesů ztratili možnost vstupu do volné přírody. Přijetím, ve znění navrhovaného § 9 odst. 4, by došlo k rozvrácení celé sítě pěších značených turistických tras Klubu českých turistů, která je obdivovaná i zahraničními turisty. Jihočeský kraj připomíná, že pěší turistika je nezastupitelným lékem pro duševní a tělesné zdraví člověka. Turistika také podporuje cestovní ruch v regionech a podporuje rozvoj venkova.
Z uvedených důvodů Jihočeský kraj navrhuje doplnění uvedeného paragrafu.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo v § 9 odst. 4 doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras. V tomto smyslu byla také doplněna důvodová zpráva.
Rozpor byl odstraněn.
Jihomoravský kraj
Zásadní připomínky
S předkládanou novelou v navrhované podobě zásadně nesouhlasíme, navíc v mnoha případech odporuje i programovému prohlášení vlády (snižování byrokracie; efektivní a kvalitní legislativa; zohledňování názorů výzkumných institucí; podpora biodiverzity aj.).
1. Požadujeme upravit znění § 2 písm. c) z navrhovaného znění:
„nehonebními pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, ddiále pozemky zastavěné, oplocené sady, zahrady a školky řádně oplocené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti“
Na znění:
„nehonebními pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, řádně oplocené sady, zahrady a školky, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti“
Odůvodnění:
Jestliže z důvodové zprávy vyplývá, že předmětná právní úprava má za cíl upozornit na skutečnost, že není žádoucí, aby volně přístupné sady (tedy i ty řádně neoplocené), které jsou často zvěří vyhledávány jako zdroj potravy a zároveň i jako kryt, byly považovány za nehonební pozemky, je nutné znění tohoto ustanovení sjednotit a mluvnicky změnit dle našeho návrhu. Současná úprava může mylně evokovat, že zákonodárce chtěl záměrně odlišit rozdílný přístup k „pouze nějakým způsobem“ oploceným sadům, přičemž toto oplocení nemusí být řádné, od řádného oplocení zahrad a školek.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Výkladový problém v původním znění zapříčinila čárka mezi „zahrady“ a „zahrady a školky“, neboť u sadů nebylo zřejmé, zda se spojení „řádně oplocené“ pojí pouze k zahradám a školkám nebo se týká i sadů. Nebylo proto jasné, zda se za nehonební pozemky považují jakékoliv sady, nebo jen sady oplocené. Požadovaná úprava tento problém neodstraňuje a pouze přesouvá, naopak vyzdvihuje význam slova „řádně“, byť není užito u spojení „oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře“, což připomínka již nezmiňuje.
Na základě připomínek uplatněných v meziresortním připomínkovém řízení bylo znění § 2 písm. c) upraveno následovně:
„e)c) nehonebními pozemky pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále zastavěného území, pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené oplocené sady, oplocené zahrady, oplocené školky, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti,“.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
2. Požadujeme vypustit § 9 odst. 4 a 5 z navrhovaného znění:
„Držitel honitby, která je oborou, rozhoduje o zpřístupnění a znepřístupnění obory veřejnosti. Pokud oboru její držitel veřejnosti nezpřístupní, není obora veřejnosti přístupná. Držitel nebo uživatel obory oboru zpřístupní uveřejněním návštěvního řádu na vstupech do obory, ve kterém upraví podmínku vstupu zejména s ohledem na ochranu životního prostředí a životní pohodu chované zvěře. Vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou.“
Odůvodnění:
Dané ustanovení považujeme za nadbytečné, jelikož uživatel honitby má možnost omezení nebo zákazu vstupu do honitby obsaženou již v § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
Navrhovaný § 9 odst. 4 a 5 by dával další právní nástroj do rukou držitele honitby, který by mohl nadměrně omezit zájem veřejnosti na svobodném přístupu do obor za účelem rekreace. Při provedení testu proporcionality převažuje zájem veřejnosti na svobodném přístupu do obory nad oprávněním držitele honitby, aby mohl disponovat možností zákazu vstupu do obory, která je honitbou, jelikož § 9 odst. 3 možnosti omezení ze strany uživatele honitby již obsahuje a není nutné dále zvýhodňovat držitele honitby.
V odst. 4 se rovněž zmiňuje vyhláška, která by stanovila minimální období, ve kterém by nesměl být omezen vstup do obory. Daná vyhláška však v rozporu s legislativními pravidly vlády není součástí materiálů k návrhu zákona.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Oborní chovy slouží především k chovu zvěře. Nemožnost držitele honitby, která je oborou, omezit vstup veřejnosti je neproporcionální vzhledem k této možnosti ukotvené v § 20 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a v § 63 odst. 3 zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Dosavadní systém, kdy byl vstup omezen opatřením vydaným státní správou myslivosti, příliš nefungoval, a to z toho důvodu, že tato rozhodnutí byla často napadána a končila i u Ústavního soudu. Hlavním problémem napadených rozhodnutí se ukázalo především to, že objektivně stanovit, co je z hlediska potřeb zvěře pro znepřístupnění obory účelné a co nikoliv, je velmi obtížné a do značné míry závisí na tom, která osoba toto hodnotí. Z toho důvodu bylo přistoupeno k tomu, že o omezení vstupu bude rozhodovat právě držitel honitby, která je oborou. Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o přiznání stejných práv, jaký mají např. chovatelé hospodářských zvířat či vlastníci oplocených lesních pozemků (i v těchto případech je znemožněn volný průchod krajinou).
Podle Legislativních pravidel vlády je třeba předložit teze prováděcích předpisů, které jsou součástí předloženého materiálu (část VII.).
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení byly ve věci vstupu do obor provedeny následující úpravy:
1. V § 9 odst. 4 bylo doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras, protože síť pěších značených turistických tras je v České republice unikátní, obdivovaná i zahraničními turisty, již půldruhé stovky let zpřístupňuje historická a zajímavá místa České republiky a turistika podporuje nejen cestovní ruch v regionech, ale také rozvoj venkova.
2. V § 9 odst. 4 bylo dále doplněno, že návštěvní řád bude obsahovat zdůvodnění, proč se držitel obory rozhodl v období mimo její povinné otevření oboru pro veřejnost uzavřít.
3. Znění § 31 odst. 6 bylo doplněno tak, aby nově zahrnovalo nejen zánik obory v důsledku nefunkčnosti oplocení, ale i v situacích, kdy není zajištěno zpřístupnění obory v době stanovené vyhláškou.
4. Zvláštní část důvodové zprávy byla v části týkající se ustanovení § 9 odst. 4 doplněna o předpokládaný rozsah otevření obor v době od května do září po dobu alespoň 100 dnů.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
3. Požadujeme upravit znění § 17 odst. 7 z navrhovaného znění:
„Minimální výměra honitby se stanoví
a) 50 ha, jde-li o oboru,
b) 500 ha, jde-li o honitbu vlastní nebo společenstevní uznávanou v hranicích již stávající honitby, která byla z více jak 80 % uznána na honebních pozemcích, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává Ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená, a
c) 250 ha, jde-li o ostatní honitby“
Na znění:
a) 50 ha, jde-li o oboru,
b) 500 ha, jde-li o honitbu vlastní nebo společenstevní uznávanou v hranicích již stávající honitby, která byla z více jak 80 % uznána na honebních pozemcích, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává Ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená,
c) b) 500 ha, jde-li o ostatní honitby“
Odůvodnění:
Navrženou změnou se nastavují nerovné podmínky pro posílení práv vlastníků pozemků. Fakticky se poukazuje na to, že minimální výměra honitby 250 ha je nedostatečná pro honitby, kde výkon práv státu vykonává Ministerstvo obrany. Snížením minimální výměry u ostatních honiteb na 250 ha povede v našich současných podmínkách k vytvoření celoročně nevhodných životních podmínek pro zvěř. V průběhu roku se bude zvěř střídavě zdržovat na plochách jiných honiteb a nově se bude muset řešit otázka zodpovědnosti za vzniklé škody na zemědělských či lesních porostech. Uživatelé menších honiteb budou oprávněně argumentovat, že mají omezené možnosti k regulaci zvěře, která se v době lovu zdržuje na pozemcích v sousedních honitbách. Jedná se o černou a jelení zvěř, která se vyznačuje větší migrační schopností. U drobné zvěře dojde snížením minimální výměry honiteb k jejímu úbytku. Uvědomujeme si, že zvěř nezná hranic honiteb, ale bereme také na zřetel skutečnost, že v naší současné krajině převládají velké půdní bloky s velkoplošným způsobem hospodařením. Na těchto půdních blocích se převážně pěstují plodiny, které jsou z mnoha hledisek nevhodné pro péči a lov zvěře. Změna způsobu zemědělského hospodaření sice pozvolna pokračuje, ale v současné době se nemůžeme srovnávat s takovými zeměmi jako je Rakousko nebo Německo, kde jsou zcela odlišné životní podmínky pro zvěř. Pokud se zcela nezmění velkoplošný způsob hospodaření, který v ČR převládá, nebudou uživatelé malých honiteb schopni zajistit nároky zvěře na životní prostor v průběhu celého roku. U drobné zvěře je celoroční intenzivní myslivecká péče důležitým předpokladem pro její udržení v potřebné populační hustotě. Přitom je třeba si uvědomit, že prostorové nároky zvěře jsou závislé na podmínkách životního prostředí. V tomto ohledu je legislativně stanovená minimální výměra honiteb v České republice v současné době dokonce podstatně nižší než v sousedních zemích s podobnými ekologickými podmínkami prostředí (Slovensko, Maďarsko, Polsko). Snížení výměry honiteb pod minimální výměru 500 ha nepřinese tížený efekt na snížení počtů spárkaté zvěře, ale naopak dojde k jejímu navýšení.
Snížením minimální výměry honiteb na 250 ha dojde také ke zvýšení administrativní zátěže. Navržená úprava systému přenesené státní správy v počtu jeden zaměstnanec na plný úvazek je z tohoto důvodu nedostatečná. Předkládané paragrafové znění ve svém důsledku významně zvyšuje budoucí administrativní zátěž a finanční náklady obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů. Kromě mnoha odborných a jiných faktografických nesrovnalostí dojde k nárůstu počtu řízení v souvislosti s výrazným zmenšením výměry honiteb z 500 ha na 250 ha a na to navazujícími průběžnými změnami hranic honiteb. Díky těmto skutečnostem bude státní správa myslivosti nucena řešit dlouhodobá a nákladná řízení, jejichž agendu nemohou zvládnout v novele uvažované pracovní úvazky. Na základě zkušeností Krajského úřadu Jihomoravského kraje je proces uznávání i několika málo jednotlivých honiteb záležitost na několik let a souvisí se značným zatížením již podhodnocených personálních kapacit obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů.
V důvodové zprávě k bodu 27–k § 17 odst. 7 je uvedeno, že při snížení minimální výměry honitby na 250 ha může ze současného počtu 5 787 honiteb vzniknout až 26 512 honiteb. Číslo pravděpodobně nebude takto vysoké, nicméně musí se posuzovat dle maximální varianty. Důvodová zpráva dále uvádí, že změny honiteb se dotknou 2,4 milionu vlastníků pozemků, kdy cena za doporučené psaní je 140 Kč. Z uvedených údajů vyplývá, že ve správních řízení se budou náklady jen za doručovaní pohybovat v miliardách Kč. Nehledě na opakovaná řízení a soudní jednání. Uvedená změna tak enormním způsobem zatíží státní rozpočet včetně administrativní zátěže správních orgánů a následně soudních řízení. Celkově na úrovni Jihomoravského kraje, vnímáme personální kapacity na úseku státní správy myslivosti a lesů jako nedostatečné a odmítáme další neadekvátní zatěžování veřejné správy.
Novela připouští jednou za deset let změnu § 31 odst. 4 návrhu změny zákona a dle § 18 odst. 2 návrhu změny zákona prakticky kdykoliv. Tudíž nedojde k ustálení honiteb prakticky nikdy. To vše bude mít přesně opačný dopad, zvýšení nákladů na státní správu, zvýšení počtu zaměstnanců státní správy, jelikož budou neúnosně administrativně zatíženi (na mnoha obcích s rozšířenou působností vykonává úředník více agend společně – státní správu myslivosti, státní správu lesů, rybářství a týrání zvířat). Změna přinese také vyšší zátěž již tak přetížených soudů. Úprava bude znamenat nárůst administrativy, což je v rozporu se schváleným úsporným balíčkem vlády.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Zároveň bylo v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra doplněno znění § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Rozpor trvá.
4. Požadujeme upravit znění § 31 odst. 7 z navrhovaného znění:
„Honitba dále zaniká, zemřel-li držitel honitby, nebo pozbyl-li držitel honitby vlastnické právo k honebním pozemkům tvořícím honitbu, v důsledku čehož výměra souvislých honebních pozemků tvořících honitbu ve vlastnictví držitele honitby poklesne pod minimální výměru honitby vlastní, a současně nenastala změna držitele honitby podle tohoto zákona. V takovém případě honitba zaniká k 31. prosinci roku následujícího po dni, kdy držitel honitby zemřel, nebo kdy držitel honitby pozbyl vlastnické právo k honebním pozemkům.“
Na znění:
Honitba dále zaniká, zemřel-li držitel honitby či zanikl bez právního nástupce, nebo pozbyl-li držitel honitby vlastnické právo k honebním pozemkům tvořícím honitbu, v důsledku čehož výměra souvislých honebních pozemků tvořících honitbu ve vlastnictví držitele honitby poklesne pod minimální výměru honitby vlastní, a současně nenastala změna držitele honitby podle tohoto zákona. V takovém případě honitba zaniká k 31. prosinci roku následujícího po dni, kdy držitel honitby zemřel, nebo kdy držitel honitby pozbyl vlastnické právo k honebním pozemkům.
Odůvodnění:
Držitel honitby může být jak fyzická, tak právnická osoba. Z toho důvodu je nutné do navrhovaného ustanovení doplnit zánik bez právního nástupce, který se týká právnických osob.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
5. Požadujeme upravit znění § 36a odst. 1 z navrhovaného znění:
„Uživatel honitby je povinen umožnit osobě zemědělsky nebo lesnicky hospodařící na honebním pozemku, který tvoří honitbu, (dále jen „hospodařící osoba“) lov prasete divokého, siky japonského, siky Dybowského a u ostatních druhů zvěře spárkaté mláďat a samic v honitbě, pokud o to hospodařící osoba požádá, a to na období mysliveckého roku, ve kterém hospodařící osoba požádala o umožnění lovu. Hospodařící osoba je v takovém případě oprávněna lovit na honebních pozemcích, na kterých hospodaří, a to bez omezení počtu ulovených kusů. Je-li však v honitbě stanoven pro prase divoké nebo jiný druh zvěře spárkaté minimální stav, je hospodařící osoba oprávněna lovit samčí zvěř do 2 let věku a samičí zvěř, a to až do splnění plánu lovu“
Na znění:
„Uživatel honitby je povinen umožnit osobě zemědělsky nebo lesnicky hospodařící na honebním pozemku, který tvoří honitbu, (dále jen „hospodařící osoba“) lov prasete divokého, siky japonského, siky Dybowského a u ostatních druhů zvěře spárkaté mláďat a samic v honitbě, pokud o to hospodařící osoba požádá, a to na období mysliveckého roku bezprostředně navazujícího na myslivecký rok, ve kterém uživatel honitby nesplnil plán lovu dle § 37 odst. 3. Hospodařící osoba je v takovém případě oprávněna lovit na honebních pozemcích, na kterých hospodaří, a to bez omezení počtu ulovených kusů. Je-li však v honitbě stanoven pro prase divoké nebo jiný druh zvěře spárkaté minimální stav, je hospodařící osoba oprávněna lovit samčí zvěř do 2 let věku a samičí zvěř, a to až do splnění plánu lovu“
Odůvodnění:
Zásadně nesouhlasíme s automatickou povolenkou pro hospodařící osoby či vlastníky honebních pozemků, jestliže uživatel honitby bude řádně plnit plán lovu. Problematika plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, jehož součástí je i plán lovu zvěře, je v novele podrobena zásadním změnám, se kterými souhlasíme, a u kterých je nutné poskytnout uživatelům honiteb, ale i orgánům státní správy myslivosti, prostor pro zavedení do praxe, bez toho, aniž by se destabilizoval celý sektor odpovídající za řádné myslivecké hospodaření. Jestliže hlavní ambicí novely zákona o myslivosti je snížit stavy spárkaté zvěře prostřednictvím nového systému plánování a evidence, je nutné dát tomuto novému systému možnost prokázat své cíle, a to s plnou odpovědností uživatelů honiteb, kteří by měli zaměřit veškeré své úsilí na nově stanovené úkoly a povinnosti vyplývající z této novely, kterých je celá řada a bude nutné se na ně adaptovat. Jestliže bude v honitbě možné nárokovat povolenky k lovu bez zodpovědnosti a povinnosti než zástupců uživatele honitby, bude bezesporu docházet k řadě konfliktních situací, které v rámci podnětů na provedení přestupkových řízení zcela paralyzují výkon státní správy myslivosti a rozvrátí již tak křehké mezilidské vztahy. Předmětné ustanovení je ve svém znění málo rozpracované a v praxi neuchopitelné. Může docházet k různým výkladům, které vnesou do aplikace chaos. Například není vůbec řešena otázka, zda tento nárok má i osoba, která již v dané honitbě na lovu participuje, přičemž nárok dle § 36a postoupí jiné osobě a je jedno zda za úplatu či jinou výhodu. Jak bude probíhat pohyb této osoby se zbraní přes honitbu, nebo případný dosled postřelené zvěře. Obdobně může docházet ke kolizním situacím při povinnosti uživatele honitby plnit mimořádná veterinární opatření ke zvládání nákazy afrického moru prasat (odpovědnost za počet vnadišť, povoleného množství krmiva na vnadišti). Obecně jakékoliv jednostranné vynucování povinností nemůže být dostatečně účinné, přičemž je zcela zřejmé, že uživatelé honiteb se s touto aplikací participace práva na lovu zvěře neztotožní. Z těchto důvodů navrhujeme, aby předmětný postup bylo možné aktivovat až v případě, kdy se uživateli honitby nebude dařit snížit stavy spárkaté zvěře na únosnou míru, tj. až v případě kdy nebude plnit stanovený plán lovu. V rámci České republiky je indikátor poškození lesních porostů velice variabilní. Jihomoravský kraj má jednu z nejnižších hodnot, která se blíží k tolerované hodnotě poškození, a tedy i k tolerované početnosti populací spárkaté zvěře. Při zvážení těchto okolností není systémové přijetí postupů uvedených v § 36a nezbytné. Námi navrhovaná změna reflektuje rozdíly v odpovědném přístupu uživatelů honiteb při plnění svých povinností. Uživatelům honiteb, kterým se daří snižovat stavy spárkaté zvěře, nebo je držet na únosné míře, bude připadat současný návrh na vydávání automatických povolenek nespravedlivý. V konečném důsledku lze v námi navrhované úpravě, tj. v možnosti aktivování postupu dle § 36a až v případě nesplnění plánu lovu, spatřovat silný motivační prvek pro dlouhodobé plnění stanoveného plánu lovu. Domníváme se, že bez toho, aniž by se uživatelé honiteb přijatelně ztotožnili s cíli nové právní úpravy zákona o myslivosti, bude těžké očekávaných změn plně dosáhnout.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
Rozpor trvá.
Připomínky:
1. Požadujeme upravit znění § 12 odst. 1:
„V honitbě musí být ustanovena 1 myslivecká stráž na každých započatých 500 ha výměry honebních pozemků tvořících honitbu, a to až do dosažení výměry honebních pozemků tvořících honitbu 2 000 ha. Nad tuto výměru honebních pozemků tvořících honitbu musí být ustanovena 1 stráž na každých započatých 1000 ha výměry honebních pozemků tvořících honitbu. Návrh na ustanovení myslivecké stráže musí být předložen orgánu státní správy myslivosti ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci o uznání honitby, nebo ve lhůtě 30 dnů ode dne zániku ustanovení myslivecké stráže. Návrh na ustanovení myslivecké stráže je oprávněn předložit držitel honitby s tím, že alespoň 1 myslivecká stráž v honitbě musí být ustanovena na návrh uživatele honitby. Nevyužije-li držitel honitby svého práva předložit návrh na ustanovení myslivecké stráže, nebo jde-li o mysliveckou stráž ustanovovanou na návrh uživatele honitby, je povinností uživatele honitby předložit návrh na ustanovení myslivecké stráže ve lhůtě 60 dnů ode dne nabytí právní moci o uznání honitby, nebo ve lhůtě 60 dnů ode dne zániku ustanovení myslivecké stráže.“
Odůvodnění:
Je třeba zvýšit přehlednost a srozumitelnost daného ustanovení pro běžné uživatele zákona tak, aby bylo na první pohled jasné, kdo a kdy je oprávněn, případně povinen předložit návrh na ustanovení myslivecké stráže.
Neakceptováno.
Navrhovanou úpravu považujeme za jasnou a srozumitelnou.
2. Požadujeme doplnit přechodná ustanovení.
Odůvodnění:
V návrhu zákona chybí přechodná ustanovení, což může být problém například z hlediska právního vakua v případě, že zamýšlený informační systém evidence myslivosti nebude zprovozněn zároveň s účinností novely zákona.
Vysvětleno.
Přechodná ustanovení jsou součástí návrhu zákona předkládaného do meziresortního připomínkového řízení (materiál III.) – jsou obsaženy v ČÁSTI PRVNÍ, Čl. II s názvem „Přechodná ustanovení“. Platné znění právních předpisů s vyznačením navrhovaných změn (materiál VI.) přechodná ustanovení neobsahuje, tyto je třeba vždy hledat přímo v samotném návrhu zákona.
Karlovarský kraj
Připomínka:
§ 2 písm. c) – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme ponechání současného výčtu druhů zvěře, které nelze lovit podle mezinárodních smluv. Orgány státní správy myslivosti, jimž náleží veškeré kompetence v rámci účelu zákona o myslivosti, by neměly ztratit rozhodovací možnosti především z důvodů expanze živočichů, kteří mohou způsobovat výrazné škody na majetku. Navíc vyjmutím zvěře např. koroptve polní, tetřeva nebo tetřívka dojde k vyjmutí finančních příspěvků podle ustanovení § 62 zákona o myslivosti, čímž již nebudou podporována opatření k návratu a zvýšení početnosti těchto druhů zvěře. Navrhujeme doplnění současné zoologické terminologie (názvosloví) a v souladu se směrnicí 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin o zařazení tchoře stepního do druhů, které nelze lovit.
Odstraněním výčtu druhů, které nelze lovit podle mezinárodních smluv, navíc dojde k tomu, že případné kadávery těchto zvířat bude příslušná obce v jejímž obvodě k úhynu (nalezení kadáveru) dojde, povinna likvidovat, což bude znamenat vyšší náklady pro obce. Tyto náklady nejsou součástí zprávy RIA.
Návrh nového znění:
§ 2 písm. c) – Druhy zvěře, které nelze lovit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,3) nebo druhy zvěře, které jsou zvláště chráněnými živočichy podle zvláštních právních předpisů4) a nebyla-li k jejich lovu povolena výjimka podle těchto předpisů:
- savci: bobr evropský (Castor fiber), kočka divoká (Felis silvestris), los evropský (Alces alces), medvěd hnědý (Ursus arctos), rys ostrovid (Lynx lynx), tchoř stepní (Mustela eversmannii), vlk euroasijský (Canis lupus), vydra říční (Lutra lutra),
- ptáci: čírka modrá (Anas querquedula), čírka obecná (Anas crecca), havran polní (Corvus frugilegus), holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Bonasa Tetrastes bonasia), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), káně rousná (Buteo lagopus), kopřivka obecná (Anas strepera), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), koroptev polní (Perdix perdix), krahujec obecný (Accipiter nisus), krkavec velký (Corvus corax), křepelka polní (Coturnix coturnix), lžičák pestrý (Anas clypeata), moták pochop (Circus aeruginosus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), racek chechtavý (Larus Chroicocephalus ridibundus), raroh velký (Falco cherrug), sluka lesní (Scolopax rusticola), sojka obecná (Garrulus glandarius), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Lyrurus tetrix), volavka popelavá (Ardea cinerea), výr velký (Bubo bubo),
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 2 písm. d) – ponechání stávajícího znění a úprava výčtu druhů
Odůvodnění:
Navrhujeme doplnění současné zoologické terminologie a v souladu se směrnicí 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin o vyjmutí tchoře stepního z druhů, které lze lovit. Navrhujeme rovněž vyjmutí vzácné orebice horské a doplnění běžnější a chované orebice rudé.
Návrh nového znění:
§ 2 písm. d) – Druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem:
- savci: daněk skvrnitý (Dama dama), jelen evropský (Cervus elaphus), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), jezevec lesní (Meles meles), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), koza bezoárová (Capra aegagrus), králík divoký (Oryctolagus cuniculus), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), liška obecná (Vulpes vulpes), muflon (Ovis musimon), ondatra pižmová (Ondatra zibethica zibethicus), prase divoké (Sus scrofa), sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii), sika japonský (Cervus nippon nippon), srnec obecný (Capreolus capreolus), tchoř tmavý (Mustela putorius), tchoř stepní (Mustela eversmannii) a zajíc polní (Lepus europaeus),
- ptáci: bažant královský (Syrmaticus reevesii), bažant obecný (Phasianus colchicus), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), holub hřivnáč (Columba palumbus), husa běločelá (Anser albifrons), husa polní (Anser fabalis), husa velká (Anser anser), kachna divoká (Anas platyrhynchos), krocan divoký (Meleagris gallopavo), lyska černá (Fulica atra), orebice horská (Alectoris graeca) orebice rudá (Alectoris rufa), perlička obecná (Numida meleagris), polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), straka obecná (Pica pica), špaček obecný (Sturnus vulgaris), vrána obecná (Corvus corone),
Akceptováno částečně.
Taxonomické názvy budou upraveny v souladu s uplatněnou připomínkou a současně bude orebice horská nahrazena orebicí rudou.
Tchoř stepní nadále zůstane zvěří dle navržené úpravy § 2 písm. b). Pro potřeby hájení tohoto druhu je možné nestanovit dobu lovu vyhláškou.
Zachování stávajícího výčtu zvěře neakceptováno (viz vypořádání výše).
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 2 písm. e) – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Navrhujeme zpřesnění definice nehonebních pozemků. Požadujeme zrušit část ustanovení „pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území“, které je zbytečné a matoucí. Neřeší potřebnou otázku, zda zemědělský nebo lesní pozemek uvnitř hranice zastavěného území je či není nehonební.
Navrhujeme zpřesnění definice oplocení u sadů, zahrad a školek tak, aby bylo nezpochybnitelné, že všechny vyjmenované druhy pozemků musí být oplocené, aby se jednalo o nehonební pozemek.
Navrhujeme úpravu termínu „současně zastavěné území obce“
za „zastavěné území“ v souladu se stavebním zákonem, kdy současně zastavěné území se již nepoužívá.
Návrh nového znění:
§ 2 písm. e) – Nehonebními pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady oplocené sady, oplocené zahrady
a řádně oplocené školky řádně ohrazené oplocené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti,
Akceptováno.
Znění ustanovení bude upraveno následovně:
„e)c) nehonebními pozemky pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále zastavěného území, pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené oplocené sady, oplocené zahrady, oplocené školky, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti,“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 2 písm. g) – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
V aplikační praxi se velmi často setkáváme s neurčitým pojmem úzké pozemkové pruhy, který si orgány státní správy myslivosti vykládají různě. Není také žádoucí, aby se jednalo o více pozemkových pruhů, které zcela popírají podmínku souvislosti honebních pozemků. Je vhodné také definovat šíři úzkého pozemkového pruhu. Definice souvislosti ve vztahu ke směru podélném je např. u vodotečí a cest prakticky neaplikovatelná. Vzhledem k roztříštěné vlastnické držbě pozemků je tak původní záměr tohoto ustanovení překonaný.
Návrh nového znění:
§ 2 písm. g) nově navrhovaný jako § 2 písm. e) - Souvislými honebními pozemky takové honební pozemky, jestliže se lze dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku; úzký pozemkový pruh do šíře 10 m nepřerušuje tuto souvislost, leží-li však ve směru podélném, nezakládají souvislost mezi pozemky jimi spojenými; za takové pruhy se nepovažují dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnými plochami.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Stávající znění, kdy je honitba definovaná jako soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti podle tohoto zákona, považujeme za dostatečné.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 3 odst. 4 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Současné vymezení oblastí chovu zvěře je nedostatečné a nefunkční, založené na dobrovolnosti držitelů honiteb. Doporučujeme možnost vyhlášení oblasti chovu pro vzácné druhy živočichů (upřesnění pojmu, vzhledem k tomu, že tetřev, tetřívek a jeřábek se navrhuje vyjmout ze zvěře) na podnět orgánu ochrany přírody.
Návrh nového znění:
§ 3 odst. 4 – Minimální stavy zvěře se uvádí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb nebo na podnět orgánu ochrany přírody rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, sičí, jelence a prasete divokého, nebo jeho místní populace nebo poddruhu či geografické rasy, případně pro vzácné druhy živočichů zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Pro druhy, které nejsou zvěří, již nově nebude možné vymezit oblast chovu. Tyto druhy budou v kompetenci Ministerstva životního prostředí. Rovněž se neuvažuje nad úpravou oblastí chovu.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 5 odst. 2 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Tato připomínka vychází z dosavadní praxe, kdy rozhodnutí o udělení souhlasu s vypouštěním zvěře uděluje orgán státní správy myslivosti na základě závazného stanoviska vydaného orgánem ochrany přírody (§ 66 zákona o myslivosti ve spojení s § 77a odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny). Podmínka souhlasu orgánu ochrany přírody je tudíž nadbytečná, neboť ten se k zamýšlenému zazvěřování vyjadřuje formou závazného stanoviska. Způsob udělení souhlasu orgánem státní správy lesů není nijak blíže specifikován, navíc v zákonu o lesích chybí zákonné zmocnění k takovému úkonu, včetně příslušného kompetenčního ustanovení.
Návrh nového znění:
§ 5 odst. 2 – Vypouštět zvěř do honitby může jen držitel honitby; jiná osoba jen s jeho souhlasem. Vypouštět zvěř lze jenom se souhlasem orgánů státní správy myslivosti, lesů a ochrany přírody pro danou honitbu, nejedná-li se o vypouštění zvěře po udělení výjimky podle odstavce 1 písm. c) nebo po vydání povolení podle odstavce 1 písm. d) nebo po povolení vydaném při dovozu zvěře nebo ze zavedených intenzivních chovů zvěře.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
Připomínka:
§ 6 odst. 1 – úprava a doplnění tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Nezbytnou součástí odhadu věku zvěře je dolní čelist, bez které nelze objektivně zjistit stáří trofeje. Požadujeme upřesnit, že na stanovení termínu a výběru hodnotitelské komise se nevztahuje správní řád.
Návrh nového znění:
§ 6 odst. 1 – Pro hodnocení kvality chované zvěře a kontroly ulovené zvěře jsou orgány státní správy myslivosti ve svých územních obvodech, popřípadě pro oblast chovu zvěře, oprávněny každoročně rozhodnout o konání chovatelské přehlídky trofejí a za tím účelem ustavit hodnotitelskou komisi. Na stanovení termínu konání chovatelské přehlídky trofejí a ustavení hodnotitelské komise se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Pořádání chovatelské přehlídky může orgán státní správy myslivosti svěřit myslivecké organizaci6. O pořádání chovatelské přehlídky a její organizaci se uživatelé honiteb uvědomí způsobem v místě obvyklým. Trofejí se rozumí rohy, parohy a parůžky rohaté a parohaté zvěře včetně lebky oddělené před prvním krčním obratlem, včetně dolní čelisti, zbraně u prasete divokého včetně dolní čelisti, lebky a kůže některých šelem.
Neakceptováno.
Navrhovaná úprava jde nad rámec novelizace.
Zásadní připomínka:
§ 7 odst. 1 a 2 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
V případě, že navrhovaná novela zákona o myslivosti vyřazuje druhy zvěře, které nelze lovit a přenáší tuto povinnost na Ministerstvo životního prostředí, je zcela zbytné, aby orgán státní správy myslivosti se vyjadřoval k chovu zvláště chráněných živočichů. Péče o zraněné živočichy zvláště nechráněné, pokud jsou zvěří, je dána pouze záchranným stanicím, které primárně musí dodržovat především veterinární zákon a zákon na ochranu zvířat proti týrání. Z úřední praxe je zřejmé, že ke schvalování těchto zařízení nebylo vyžadováno stanovisko orgánu státní správy myslivosti.
Požadujeme ponechání povinnosti informování o vypuštění zvěře směrem k uživateli honitby a orgánu státní správy myslivosti, kdy například vypouštění vrcholových predátorů (např. vlka) může výrazně ovlivnit skladbu zvěře v honitbě.
Cílem navrženého povinného označení zvěře chované v zajetí
je zajištění, aby takto chovaná zvěř v případě samovolného úniku do honitby mohla být bezpečně identifikována a dále, aby bylo zamezeno možné manipulaci s takto chovanými jedinci.
Nově navrhovaný odstavec 2 požadujeme vynechat, kdy dodatečné informování z iniciativy uživatele honitby je neefektivní.
Návrh nového znění:
§ 7 odst. 1 – Chov zvěře v zajetí je možný jen se souhlasem orgánu státní správy myslivosti. K žádosti o udělení souhlasu předkládá žadatel vyjádření krajské veterinární správy nebo Ministerstva obrany v rámci jeho působnosti ve věcech týkajících se veterinární péče a ochrany zvířat proti týrání5),7) k navrhovaným podmínkám držení a chovu. Souhlasu není třeba, jde-li o chov zvěře v zoologické zahradě zřízené obcí nebo krajem nebo jde-li o držení a chov loveckých dravců. Za chov zvěře v zajetí se nepovažuje krotký chov nebo polodivoký chov zvěře prováděný pro účely zazvěřování honiteb, péče o zraněnou zvěř prováděná záchrannými stanicemi8). Záchranné chovy zvláště chráněných živočichů a péče o zraněné živočichy zvláště nechráněné, pokud jsou zvěří, lze však provádět jen v zařízeních schválených také orgánem státní správy myslivosti. Vypouštění jedinců z těchto zařízení do honitby lze provádět jen po projednání s orgánem státní správy myslivosti a s vědomím držitele a uživatele honitby.
Zvěř chovaná v zajetí musí být trvale označena způsobem umožňujícím její identifikaci.
(2) Pokud uživatel honitby požádá o informaci, jaké druhy živočichů v jeho honitbě byly vypuštěny, je záchranná stanice povinna takovou informaci sdělit.
Upraveno jinak.
V § 7 odst. 1 došlo k úpravě věty “Záchranné chovy zvláště chráněných živočichů a péče o zraněné živočichy zvláště nechráněné, pokud jsou zvěří, lze však provádět jen v zařízeních schválených také orgánem státní správy myslivosti.”, která nově zní „Péči o zraněnou zvěř lze provádět jen v zařízeních schválených také orgánem státní správy myslivosti.”.
O ponechání povinnosti informovat uživatele honitby a orgán státní správy myslivosti se neuvažuje. V nově navrhovaném § 7 odst. 2 však bylo doplněno, že je záchranná stanice na požádání uživateli honitby sdělit rovněž místo a počty vypuštěných živočichů.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 7 nový odst. – doplnění nového ustanovení
Odůvodnění:
Souhlas s držením a chovem zvěře v zajetí je rozhodnutím správního orgánu ve smyslu části druhé správního řádu, což by mělo platit i v případech jeho odnětí, což současný zákon o myslivosti neřeší. Zatímco souhlas je vydáván na žádost žadatele, k rozhodnutí o jeho odnětí by mělo dojít z moci úřední.
Návrh nového znění:
§ 7 odst. 3 – Orgán státní správy myslivosti může odejmout souhlas k držení a chovu zvěře v zajetí, dojde-li ke změně podmínek, za kterých byl udělen, nebo nejsou-li podmínky pro držení a chov zvěře vyhovující.
Vysvětleno.
Rozhodnutí o souhlasu může být orgánem státní správy vztaženo na konkrétní podmínky. Pakliže chov v zajetí tyto podmínky přestane splňovat, rozhodnutí automaticky pozbývá platnosti.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 9 – doplnění nového ustanovení
Odůvodnění:
V současné době se vyskytují případy, kdy zemědělsky hospodařící subjekty oplocují velké pastevní areály trvalými oploceními, jenž zabraňují přístupu zvěře na jejich pozemky. V současné době se těmto tendencím neumí orgány státní správy myslivosti bez kompetencí účinně bránit.
Návrh nového znění:
§ 9 odst. 7 – v řízeních podle stavebního zákona, jenž mají být oploceny pozemky o ploše větší než 3 ha mimo zastavěné území, je orgán státní správy dotčeným orgánem. Dotčeným orgánem je taktéž při řízeních o odstranění těchto staveb.
Vysvětleno.
Navrhovaná úprava není v kompetenci zákona o myslivosti.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 11 odst. 1 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Povinnost uživatelů honiteb zakládat remízky, políčka atd. byla do současné doby prakticky nevymahatelná a problematická z důvodů regulací u zemědělsky hospodařících subjektů. Kromě políček pro zvěř, která zakládají především uživatelé honiteb, kteří jsou rovněž zemědělsky hospodařícími subjekty, bylo i čerpání finančních příspěvků na tuto činnost (dle Nařízení vlády č. 30/2014 Sb.) prakticky minimální. Požadujeme tuto povinnost definovat jako oprávnění a v souladu s tím tuto povinnost vyjmout ze sankčních ustanovení § 64.
Návrh nového znění:
§ 11 odst. 1 – V zájmu ochrany zvěře jsou uživatelé polních honiteb oprávněni povinni zakládat remízky a pečovat o ně a o jiné vhodné úkryty pro zvěř a uživatelé lesních honiteb zakládat a pečovat o políčka pro zvěř na pozemcích, na kterých jim to vlastník, popřípadě uživatel honebních pozemků, na jejich žádost písemně povolí; vlastník, popřípadě nájemce lesních pozemků může tuto činnost povolit jen při dodržení) právních předpisů12).
Neakceptováno. Vysvětleno.
Zakládání remízků a políček pro zvěř je neodmyslitelnou součástí myslivosti. Byť je k tomuto vždy nutné povolení vlastníka či nájemce, měla by být tato povinnost zachována, a to i přes relativně horší vymahatelnost. Navržený pojem “oprávněn” by v důsledku znamenal, že by uživatel honitby zakládat remízky a políčka nemusel, ačkoliv by k tomu měl od vlastníka či nájemce pozemku prostor. Povinnost daná zákonem uživatele honitby alespoň určitým způsobem nutí k tomu, aby aktivně vyhledával možnosti, jak tuto povinnost splnit. Plnění této povinnosti může být doloženo písemným dokumentem vyjadřujícím souhlas či nesouhlas vlastníka či nájemce s umístěním remízku či políčka na dotčených pozemcích.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 12 odst. 1 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava v § 12 odst. 1 by nově umožňovala uživateli honitby nenavrhovat žádnou mysliveckou stráž, nebo naopak maximální počet podle výměry honitby. Zamezí se tak formálnímu jmenování osob, které vykonávají činnost myslivecké stráže pouze formálně z důvodu povinného počtu v honitbě. Navíc navrhujeme stanovit maximální počet stráží v honitbě v souvislosti s odpovědností za škodu podle ustanovení § 16 zákona o myslivosti. Úpravou dojde ke snížení administrace i finančních prostředků (koupě odznaků a průkazů myslivecké stráže, administrace zkoušek). V souvislosti s návrhem na zrušení povinného počtu mysliveckých stráží požadujeme také zrušení lhůt pro podání žádosti o jmenování myslivecké stráže a ponechání této možnosti na posouzení uživatele honitby.
V současné době dle dat jednoznačně vyplývá, že systém tzv. dobrovolných (neprofesionálních) stráží je neefektivní. Drtivá většina jmenovaných stráží tuto činnost nikterak nevykonává, za posledních několik let v Karlovarském kraji nebyl mysliveckou stráží uložen žádný příkaz na místě, ani není stráž, která by požádala o vydání tzv. pokutových bloků. V rámci snižování administrativní zátěže (která je definována v prohlášení vlády) se domníváme, že navrhovanou úpravou dobrovolnosti dojde k výraznému snížení nákladů na tuto činnost, včetně časové náročnosti. Navrhovaná úprava umožňuje tam, kde to uživatel honitby považuje za účelné, navrhovanou stráž ustanovit.
Návrh nového znění:
§ 12 odst. 1 – (1) V honitbě musí může být ustanovena 1 myslivecká stráž na každých započatých 500 ha výměry honebních pozemků tvořících honitbu na návrh uživatele honitby.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Tato úprava je výsledkem konsenzuální dohody všech zúčastněných stran pracovní skupiny. Tím, že bude nově oprávněn jmenovat mysliveckou stráž i držitel honitby, se předpokládá větší zájem na kontrole příslušných ustanovení zákona. Rovněž nelze jmenování myslivecké stráže ponechat na úrovni možnosti, jelikož v každé honitbě by měl být určitý počet osob, které na dodržování zákona dohlíží.
Funkčnost myslivecké stráže může rovněž ovlivnit orgán státní správy myslivosti. Pakliže se dozví, že daná osoba řádně neplní tuto funkci, může této osobě ustanovení myslivecké stráže zrušit [podle § 13 odst. 2 zákona v důsledku neplnění povinností podle § 15 odst. 1 písm. c)].
Z textu jednoznačně vyplývá, že konkrétní počet stráží odpovídá výměře honitby a nemůže být ani vyšší nebo nižší než stanovený počet.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Připomínka:
§ 12 odst. 4 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Současná úprava neřeší, kdy došlo ke spáchání přestupku. Navrhujeme doplnění dvouleté lhůty stejně jako u mysliveckého hospodáře.
Návrh nového znění:
§ 12 odst. 4 – Za bezúhonného se podle tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo v posledních 2 letech uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti14) nebo komu byla v posledních 2 letech pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona.
Upraveno jinak.
Navrhovaná lhůta je příliš krátká vzhledem k tomu, že právě myslivecká stráž dohlíží na dodržování zákona o myslivosti. Jako žádoucí se jeví doba 5 let ode dne uznání vinným ze spáchání přestupku. Stanovení lhůty v případě přestupků se obecně jeví jako nezbytné s ohledem na novelizaci § 12 odst. 4, dle kterého se nyní má přihlížet k zahlazení odsouzení za trestný čin. Není na místě, aby osoba uznaná vinnou ze spáchání trestného činu, který je společensky nebezpečnější, po zahlazení odsouzení mohla být ustanovena mysliveckou stráží, ale osoba uznána vinnou z přestupku by za žádných okolností nemohla být ustanovena mysliveckou stráží.
V návaznosti na rekodifikaci správního trestání se vypouští slova „nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona”. Vzhledem k tomu, že tato rekodifikace nabyla účinnosti v roce 2017, bylo by nadbytečné stanovit lhůtu 5 let obdobně jako je tomu u přestupku.
Znění § 12 odst. 4 bylo upraveno následovně:
„(4) Za bezúhonného se podle tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo v posledních 5 letech uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti14) nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona.”
Připomínka:
§ 17 odst. 2 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Tato navrhovaná úprava je pouze zpřesňující vychází z nálezu Ústavního soudu ze dne 13.12.2006 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb. a č. 59/2003 Sb., publikovaný ve sbírce zákonů pod č. 49/2007 Sb., z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. 7 As 16/2013-53 ze dne 21.11.2013 a z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. 9 As 26/2009-85 ze dne 26.06.2009 a z § 44 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh nového znění:
§ 17 odst. 2 – Honitba je tvořena souvislými honebními pozemky. Orgán státní správy myslivosti z důvodů bezpečnostních nebo vojenských nebo zájmu vlastníka prohlásí za nehonební pozemky i jiné pozemky než pozemky uvedené v § 2 písm. c), a to buď z vlastního podnětu nebo na odůvodněnou žádost návrh vlastníka. Orgán státní správy myslivosti, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, vloží stejnopis rozhodnutí o prohlášení pozemku za nehonební do Informačního systému evidence myslivosti ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
Vysvětleno.
Navržená úprava je nadbytečná, jelikož prohlásit pozemek za nehonební lze pouze tehdy, existuje-li důvod uvedený v § 17 odst. 2 zákona o myslivosti. Obecnou náležitostí žádosti podle § 37 správního řádu je vymezení toho, co je navrhováno. V rámci této náležitosti je žadatel povinen, alespoň rámcově, vymezit důvod, pro který má být pozemek prohlášen za nehonební.
Připomínka:
§ 17 odst. 6 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Nutnost bránit vzniku hranice honitby, kterou by tvořilo rozhraní zemědělských a lesních pozemků, považujeme za právně nevymahatelnou. V současném systému tzv. vlastních honiteb (především LČR) a společenstevních honiteb (zemědělsky obhospodařovaných subjektů a drobných vlastníků), prakticky vždy vznikají honitby s těmito hranicemi, pokud se snižuje vzdálenost lovu na čekané z 200 m na 100 m postrádá tato podmínka prakticky smysl. Správní orgány v případě řízení o vzniku honitby, pokud žadatel na takové hranici trval, prakticky nemají šanci takové hranici zabránit. Navíc zvěř nerozlišuje hranice honiteb.
Návrh nového znění:
§ 17 odst. 6 – Při tvorbě honiteb se musí přihlížet k jejich tvaru. Nelze vytvořit ani uznat honitbu, která má tvar úzkého pozemkového pruhu v nejširším místě širokém jen 500 m, i když by dosahovala stanovené minimální výměry. Toto ustanovení se netýká okrajových částí honitby (výběžků). Stejně je nutno bránit vzniku hranice honitby, kterou by tvořilo rozhraní zemědělských a lesních pozemků. Za tím účelem se při tvorbě honiteb provádí vyrovnání hranic honiteb výměnou honebních pozemků nebo jejich přičleněním.
Vysvětleno.
Znění věty, která má být dle připomínky vypuštěna, má pouze deklaratorní charakter a její význam spočívá v tom, aby se žadatelé i orgány státní správy myslivosti, pokud je to možné, vyvarovali hranice pole-les. Její vypuštění tak není nezbytné.
Zásadní připomínka:
§ 17 odst. 7 – ponechání stávajícího znění
Odůvodnění:
Zcela kategoricky nesouhlasíme s navrhovanou úpravou velikosti honiteb. Navrhovaná úprava nemá žádnou vědeckou oporu, kdy naopak z telemetrického sledování zvěře je zřejmé, že domovské okrsky zvěře jsou daleko větší, než navrhovaných 250 ha. Zcela jsou ignorována také stanoviska vědeckých institucí (Česká zemědělská univerzita, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti), která uvádí, že minimální vhodnou výměrou z pohledu zachování biologických potřeb spárkaté zvěře, jakožto přírodního bohatství státu, je právě současná výměra 500 ha, kdy snížení výměr honiteb není nástrojem pro snížení početních stavů zvěře a škod na zemědělských
a lesních pozemcích. Jediná instituce, která snížení výměry podpořila byla pouze Mendelova zemědělská univerzita v Brně.
Programové prohlášení Vlády ČR „Posílíme pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb“ je dle našeho názoru naplněno dalšími navrhovanými změnami (např. vydáváním povolenek zemědělsky a lesnicky hospodařícím subjektům, změnou hlasování u honebních společenstev atd.). Již současný zákon v § 36 a § 39 zaručuje ochranu práv vlastníků. Skutečnost je ovšem taková, že pouze mizivé procento vlastníků využívá svých práv zaručených současným zákonem. Např. z analýzy vydaných povolení podle
§ 36 a 39 vyplývá, že prakticky není ze strany vlastníků tento institut využíván. Je potřeba dodat, že ani zemědělský výbor nepožaduje zmenšení výměry honiteb.
Zcela absurdní se jeví argumentace ohledně ponechání výměry u honiteb na pozemcích v gesci Ministerstva obrany, kdy na jedné straně je změna odůvodňována naplněním programového prohlášení vlády a na straně druhé je zdůvodňována potřebou naplnění potřeb obrany a bezpečnosti. Zde lze uvést, že výkon práva myslivosti nemá žádný negativní dopad na bezpečnost nebo obranu státu, současný návrh se spíše jeví jako snaha vyhovět tzv. politickému zadání a zabránit změnám honiteb v užívání Vojenských lesů a statků, jenž má v gesci Ministerstvo zemědělství. Zřejmě se jedná o snahu zabránit změnám honiteb na hranicích s vojenským prostorem, kde v uplynulých letech došlo ke značným úpravám (např. u VVP Hradiště), čímž by vlastníci honebních pozemků docílili změn po obvodu výcvikového prostoru. Zde je také potřeba upozornit, že v hranicích samotného výcvikového prostoru platí zákaz vstupu, takže případný výkon práva myslivosti jiným subjektem než VLS je prakticky nemožný, a proto uvedená argumentace postrádá smysl.
Předkládané paragrafové znění ve svém důsledku významně zvyšuje budoucí administrativní zátěž a finanční náklady (mzdové, provozní) obcí s rozšířenou působností (dále „ORP“) a krajských úřadů (dále „KÚ“). Maximalistické propočty uvádějí, že úprava by se mohla dotknout až 3500 honiteb (asi 59 % honiteb v ČR), Ministerstvo zemědělství samo uvádí možný vznik až 26 512 honi,teb, na což nejsou ORP ani kraje finančně, ani personálně připravené a dojde k totálnímu zahlcení orgánů státní správy myslivosti, včetně rizika soudních sporů, a především náhrad za nesprávný úřední postup v případech nedodržování správních lhůt. Tato situace povede k hromadným odchodům pracovníků především na ORP, jejichž současné platové ohodnocení neodpovídá současně nastaveným mzdám v jiných obdobných administrativních oborech, navíc s navrhovanou povinností odborného vzdělání. Ze zkušeností v Karlovarském kraji lze říci, že např. rušení honiteb v držení Státního pozemkového úřadu (35 honiteb v rámci kraje) ani do současné doby neskončilo (žádosti podány v dubnu 2022). Půjde o zdlouhavá a nákladná správní řízení. Můžeme předpokládat, že v řadě případů se na mnoha místech po určitou dobu nebude vykonávat právo myslivosti, neboť nebudou uznány nové honitby. Při aktuálních cenách poštovného, jak samo uvádí ministerstvo (140 Kč) se bude jednat o nárůst nákladů v řádech statisíců, až milionů, v rámci jednoho ORP nebo kraje.
S předkládanou úpravou výměr honiteb zásadně nesouhlasíme, navíc v mnoha případech odporuje i programovému prohlášení vlády (snižování byrokracie; efektivní a kvalitní legislativa; zohledňování názorů výzkumných institucí; podpora biodiverzity aj.).
Celkově, minimálně na úrovni Karlovarského kraje, vnímáme personální kapacity na úseku státní správy lesů a státní správy myslivosti jako nedostatečné a odmítáme další neadekvátní zatěžování veřejné správy. Navrhovaný 1 úvazek (bez kumulace ostatních agend) považujeme za zcela nepřiměřený v porovnání s nárůstem agendy a dalších povinností.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Pokud se týká doručování veřejnou vyhláškou, v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra bylo doplněno znění § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 18 odst. 1 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Vzhledem k situaci, kdy nově navrhovaná úprava ustanovení
§ 31 odst. 4 řeší pouze tzv. pozemky na hranicích honitby, který se nově navrhuje začlenit do honitby vedlejší, je vhodné, aby samotné změny honiteb u pozemků, které jsou v současné době v jiné honitbě, měly stejný regulující prvek, tedy maximálně 1x za 10 let. Jelikož již nově nebude muset vlastník pozemku žádat o změnu honitby paralelně s žádostí o uznání honitby nové (jak to bylo doposud podle ustanovení § 31 odst. 4), bude tento institut nadužíván subjekty, které budou nově usilovat o honitby nové, aniž by došlo k informování vlastníků. V nově navržené úpravě není jasné, zda se automatický institut změny honitby týká pouze základní výměry honiteb, nebo zda se jedná i o aplikaci tohoto nového principu i u pozemků podle
§ 18 odst. 4 – tedy pozemků přičleňovaných. Proto navrhujeme zpřesnění tak, aby se jednalo o aplikaci tohoto nového principu na kompletní návrh na uznání honitby.
Jak již bylo uvedeno v úvodu, navrhovanou změnou dojde k odloučení postupu podle ustanovení § 31 odst. 4 a proto navrhujeme doplnit podmínku vzniku honitby u pozemků, které se nacházejí na území současné honitby k 31. prosinci roku následujícího, v němž byla podána žádost o uznání honitby.
Návrh nového znění:
§ 18 odst. 1 – Návrh na uznání honitby podává vlastník honebních pozemků nebo přípravný výbor honebního společenstva (§ 19 odst. 4) orgánu státní správy myslivosti. Splňuje-li návrh podmínky stanovené v § 17 tohoto zákona, musí orgán státní správy myslivosti vydat rozhodnutí o uznání honitby. Je-li součástí návrhu splňujícího podmínky stanovené v § 17 honební pozemek tvořící již uznanou honitbu, orgán státní správy myslivosti v rozhodnutí o uznání honitby rozhodne i o změně honitby, kterou honební pozemek tvoří, a to v rozsahu návrhu na uznání honitby, včetně návrhu na přičlenění podle podstavce 4 a to k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž žadatel předložil žádost o uznání honitby.
Den vykonatelnosti rozhodnutí o změně, již uznané honitby nesmí předcházet dni vykonatelnosti rozhodnutí o uznání honitby. Rozhodnout o změně honitby ve vztahu k pozemku, který již tvoří uznanou honitbu lze nejvýše jednou za 10 let.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Návrh uvedený v připomínce jde proti účelu navržené právní úpravy, kdy vlastník, nebo vlastníci honebních pozemků, kteří splňují podmínky pro uznání honitby, by byli omezeni v možnosti tak učinit.
V § 18 odst. 1 se hovoří o návrhu na uznání honitby s ohledem na terminologii zákona o myslivosti. Součástí návrhu na uznání honitby tak může být v souladu s § 18 odst. 4 i návrh na přičlenění honebních pozemků. Na návrh na uznání honitby je nutné nahlížet jako na celek, a proto se § 18 odst. 1 a násl. vztahují i na přičleňované honební pozemky, jestliže jsou součástí návrhu na uznání honitby.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Připomínka:
§ 18 odst. 2 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Pojem člen není úplně vhodný navrhujeme pojem „osoba uvedená v návrhu“.
Návrh nového znění:
§ 18 odst. 2 – Návrh na uznání vlastní honitby může podat vlastník souvislých honebních pozemků, které splňují podmínky uvedené v § 17. Splnění podmínek uvedených v § 17 nebrání skutečnost, že honební pozemek ve vlastnictví navrhovatele nebo osoby jeho člena uvedené v návrhu na uznání honitby tvoří již uznanou honitbu.
Upraveno jinak.
Nově doplňovaná věta byla upravena tak, aby bylo zřejmé, že splnění podmínek uvedených v § 17 nebrání skutečnost, že honební pozemek uvedený v návrhu na uznání honitby tvoří již uznanou honitbu, jestliže není přerušena souvislost honebních pozemků tvořících již uznanou honitbu. Vzhledem k provedené úpravě již slovní spojení „ve vlastnictví navrhovatele nebo jeho člena“ není součástí návrhu.
Zásadní připomínka:
§ 19 odst. 5 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
V návaznosti na § 19 odst. 4, kdy návrh na registraci honebního společenstva spolu s návrhem na uznání společenstevní honitby podávají alespoň dva vlastníci honebních pozemků, kteří dosáhli věku 18 let (dále jen „přípravný výbor“), je zřejmé, že přílohy k návrhu na registraci honebního společenstva může podat pouze přípravný výbor, nikoliv honební společenstvo, které až do doby jeho zápisu do rejstříku honebních společenstev právně neexistuje. Zákonem č. 59/2003 Sb., ze dne 18. února 2003, kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena povinnost dokládat mapové zákresy v měřítku 1 : 2880, 1 : 2000 nebo měřítku podrobnějším, což v aplikační praxi způsobilo, že navrhovatelé přikládají k návrhu registraci honebního společenstva spolu s návrhem na uznání společenstevní honitby mapy naprosto nesrozumitelné, v různých porostních nebo turistických mapách.
Dále navrhujeme, aby povinnou součástí souhlasu vlastníků honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu byl výčet parcel (čísla parcely, katastrálního území, výměry a druhu pozemku). V aplikační praxi se ukazuje, že vlastníci vstupují do honebního společenstva se všemi pozemky na listu vlastnictví (včetně nehonebních a nesouvislých pozemků) nebo pouze s celkovou výměrou pozemků, bez podrobného výčtu pozemkových parcel.
V § 19 odst. 5 písm. a) požadujeme upravit formulaci, vzhledem k tomu, že honební společenstvo vzniká až dnem registrace orgánem státní správy myslivosti.
Návrh nového znění:
§ 19 odst. 5 – K návrhu na registraci přípravný výbor nebo honební společenstvo připojí ve dvojím vyhotovení
a) seznam vlastníků honebních pozemků, kteří jsou členy dali souhlas s členstvím v honebního společenstva (dále jen „seznam členů“), s uvedením jména, příjmení a bydliště,
b) mapový zákres honitby, ze kterého budou patrné hranice pozemkových parcel,
c) souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu, včetně výčtu parcel (čísla parcely, katastrálního území, výměry a druhu pozemku)
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navrhovaná úprava jde nad rámec novelizace. Ustanovení § 19 odst. 5 v praxi nevytváří aplikační problémy, z tohoto důvodu není nezbytná jeho novelizace. Podávání podkladu v podrobné mapě je nad rámec novely, při vědomí omezených možností OSSM se nepředpokládá digitalizace hranic ze strany ORP pro technicko-personální neproveditelnost. I nadále bude digitalizaci honiteb provádět ÚHÚL podle vydaných rozhodnutí.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Připomínka:
§ 19 odst. 8 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
V rámci aplikační praxe se setkáváme s tím, že honební společenstva od svého vzniku (zapsání do rejstříku honebních společenstev) neaktualizují seznamy členů honebního společenstva. Je zřejmé, že případná jednání valné hromady tak mohou být v rozporu se zákonem o myslivosti. Je vhodné aktualizaci nastavit jako povinnou, včetně případných sankcí za nesplnění této povinnosti podle nově navrženého § 64 odst. 3.
Návrh nového znění:
§ 19 odst. 8 – Honební společenstvo vede seznam členů, v němž se zapisuje počet hlasů jednotlivých členů, název a sídlo člena, jde-li o právnickou osobu, nebo jméno a bydliště fyzické osoby, která je členem. Aktualizaci seznamu členů je honební společenstvo povinno provést nejméně jednou ročně před schvalováním účetní závěrky nebo přehledu o majetku a závazcích a přehledu o příjmech a výdajích. Honební společenstvo je povinno každému svému členu na jeho písemnou žádost a jen za úhradu nákladů vydat kopii opis seznamu všech členů nebo požadované části seznamu, a to nejpozději do 7 dnů od doručení žádosti.
Neakceptováno.
Navrhovaná úprava jde nad rámec novelizace.
Jestliže honební společenstvo neplní svou povinnost vést seznam členů, je na jeho členech, aby prostřednictvím orgánů honebního společenstva (valná hromada) byla sjednána náprava. Novelizace tohoto ustanovení není nezbytná.
Zásadní připomínka:
§ 20 odst. 1 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Podle současně platné právní úpravy má orgán státní správy myslivosti (obecní úřad obce s rozšířenou působností) lhůtu 5 dnů na kontrolu předepsaných náležitostí a úplnosti a přesnosti údajů v návrhu na registraci honebního společenstva spolu s návrhem na uznání společenstevní honitby, což považujeme za lhůtu nereálnou. V praxi je tato lhůta překračována a nahrazována § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Pokud má orgán státní správy myslivosti posoudit, zda návrh je úplný a přesný v návaznosti např. na ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) zákona, především v problematice souvislosti honebních pozemků (např. v době vánočních svátků) je lhůta nesplnitelná.
Návrh nového znění:
§ 20 odst. 1 – Návrh na registraci se podává příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Nemá-li návrh na registraci předepsané náležitosti anebo jsou-li údaje v něm neúplné nebo nepřesné, orgán státní správy myslivosti na to přípravný výbor bezodkladně, nejpozději do 5 dnů 10 pracovních dnů od doručení návrhu, upozorní s tím, že nebudou-li tyto vady ve stanovené lhůtě odstraněny, řízení bude zastaveno.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navrhovaná úprava jde nad rámec novelizace.
Uvedená lhůta je lhůta pořádková a její nedodržení nezakládá ztrátu možnosti vyzvat navrhovatele k odstranění vad. Rovněž je třeba říci, že i pokud by se jednalo o lhůtu prekluzivní, vadnou žádost by bylo třeba zamítnout, jelikož by nebyly splněny podmínky pro registraci honebního společenstva.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 20 odst. 6 – návrh nového ustanovení
Odůvodnění:
Navržené znění umožní stav, kdy byla historicky registrována honební společenstva, kterým následně nebyla uznána honitba.
Návrh nového znění:
§ 20 odst. 6 – Orgán státní správy myslivosti rozhodne o zrušení registrace, pokud byla zamítnuta žádost o uznání honitby.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navrhovaná úprava jde nad rámec novelizace.
Z pohledu existence honebního společenstva, které vzniká jeho registrací, je nežádoucí stanovit možnost rozhodnout o zrušení registrace. V mezidobí mezi registrací a jeho případným zrušením by již mohlo honební společenstvo vstupovat do právních vztahů a nabývat majetek. V případě zrušení registrace by v takovém případě před jeho zánikem nemohla proběhnout likvidace.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 22 odst. 3 – ponechání stávajícího znění
Odůvodnění:
Uvedená změna nemá žádný racionální dopad, naopak může docházet k situacím, kdy vlastníci budou zpochybňovat platnost usnesení valné hromady s odůvodněním špatně spočítaných hlasů. Navrhovaná úprava povede k vysokým administrativním nákladům honebních společenstev, kdy budou nucena před každou valnou hromadou provést kompletní revizi někdy až stovek pozemkových parcel, aby došlo k nezpochybnitelným závěrům, o přesné výměře jednotlivých členů. Současná právní úprava umožňovala v rámci zaokrouhlování na celé hektary těmto problémům předcházet.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržená právní úprava vychází z návrhů právnických osob sdružujících vlastníky honebních pozemků, kteří jsou zpravidla členy honebních společenstev, a jejím cílem je narovnání počtu hlasů členů tak, aby počet hlasů člena odpovídal výměře honebních pozemků v jeho vlastnictví. Dále je třeba uvést, že v současné době již existují softwarové nástroje, které umožňují honebním společenstvům zcela konkrétně identifikovat výměru honebních pozemků ve vlastnictví členů, a to i s přesností na metry čtvereční.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 26 odst. 1 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Navrhovanou úpravu považujeme za nedostatečnou, kdy neřeší vlastníky honebních pozemků, kteří podepsali dohody (souhlas s členstvím) před vznikem honebního společenstva. Takto navrhovaná formulace by mohla být vykládána různými způsoby, a proto navrhujeme jeho doplnění.
Návrh nového znění:
§ 26 odst. 1 - Podá-li vlastník honebního pozemku tvořícího honitbu přihlášku k členství v honebním společenstvu, které je držitelem této honitby, stává se vlastník honebního pozemku členem honebního společenstva k 1. lednu následujícího kalendářního roku po podání přihlášky. Vlastníci pozemků, kteří podepsali přihlášku do vznikajícího honebního společenstva se stávají jeho členy dnem vzniku honebního společenstva.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Ustanovení § 26 odst. 1 zákona o myslivosti řeší pouze případy po vzniku honebního společenstva. Postup před vznikem honebního společenstva, kdy je vyžadován souhlas s členstvím, je upraven v § 19 zákona o myslivosti.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 29 odst. 3 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Navrhujeme doplnění (specifikaci) uvádění honebních pozemků v rozhodnutí o uznání honiteb. Jedná se o zpřesnění informací.
Návrh nového znění:
§ 29 odst. 3 – V rozhodnutí o uznání honitby se uvede její název, její držitel, výměra honebních pozemků v členění podle druhů kultur, popis hranic, vyznačení obvodu honitby, výčet a výměry honebních pozemků honebních pozemků (číslo parcely, katastrální území, výměra a druh pozemku), u přičleněných honebních pozemků včetně uvedení jejich vlastníků a důvodů přičlenění, jakostní třídy honitby pro jednotlivé druhy zvěře navržené držitelem honitby a jejich minimální a normované stavy a minimální stav pro jednotlivé druhy zvěře navržené držitelem honitby.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené znění je dostatečné.
Současně se zrušením normovaných stavů se zrušuje povinnost uvádět jakostní třídu honitby v rozhodnutí o jejím uznání. Jakostní třídy slouží pouze ke stanovení normovaných stavů pro jednotlivé druhy zvěře. Z důvodu zrušení normovaných stavů tak postrádá povinnost uvádět jakostní třídu honitby v rozhodnutí o jejím uznání význam, a proto se tato povinnost ruší.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 31 odst. 4 – ponechání stávajícího znění
Odůvodnění:
Navrženou úpravou dojde opět k nárůstu administrativní zátěže ORP, kdy do současné doby bylo možné provést změnu honitby u konkrétního vlastníka pouze jedenkrát za předpokladu, že došlo ke změně vlastnictví po účinnosti zákona o myslivosti. Nově je tato možnost dána komukoliv bez změny vlastnictví jedenkrát za 10 let. V praxi toto bude znamenat neustálé změny honiteb u vlastníků, kteří budou přecházet z jedné honitby do druhé a prakticky hlavní náplní orgánů státní správy myslivosti bude řešení těchto změn.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra bylo doplněno znění § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 31 odst. 6 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Dosavadní formulaci zrušení honitby považujeme za nefunkční, kdy v rámci metodického pokynu Ministerstva zemědělství u rušení honiteb Státního pozemkového úřadu došlo k situaci, kdy je popřena stávající rozhodovací praxe a nově bylo stanoveno, že nabytí právní moci nového rozhodnutí o uznání honitby se nevztahuje na samotné zrušení honitby na návrh držitele honitby, což zapříčinilo vzrůstající trend honiteb, jenž byly zrušeny a z mnoha administrativních důvodů (zdlouhavé doručování do ciziny, obesílání účastníků řízení – všech vlastníků honebních pozemků, odvolací řízení a soudní spory) se nedaří uznat honitbu novou, nebo pozemky přičlenit. Tímto tak vznikají oblasti, kde není vykonáváno právo myslivosti, nikdo nehradí škody zvěří. Tato situace tak odporuje základnímu účelu zákona o myslivosti, což je chov a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky. Navrhovanou úpravou by tak nemohlo dojít k situaci, kdy nebude území bývalé honitby i několik let myslivecky obhospodařováno a nedojde k zvýšení škod na lesních a polních plodinách.
U zániku honitby podle písm. c) požadujeme, aby zánik honitby byl sladěn s datem účinnosti rozhodnutí o nové honitbě, nebo její změně. V současnosti se stává, že v rámci změn honitby nová honitba vznikne k 31. prosinci roku následujícího od podání žádosti a zbytek honitby nedosahující minimální výměry zanikne až k 31. prosinci roku následujícího, což je stav zcela nežádoucí. Obdobná situace nastane také podle navrhované úpravy § 18, kdy k uznání nové honitby dojde nabytím právní moci rozhodnutí o uznání honitby (nikoliv až k 31. prosinci roku následujícího – dle našeho názoru již nebude možné aplikovat souběžně ustanovení § 31 odst. 4) a k zániku honitby pod stanovenou minimální výměru dojde až k 31. prosinci roku následujícího od vzniku nové honitby.
Návrh nového znění:
§ 31 odst. 6 – Honitba zaniká
a) zrušením nebo sloučením nebo rozdělením honitby na žádost jejich držitelů a nabytím právní moci nových rozhodnutí o uznání honitby nebo přičlenění volných honebních pozemků,
b) zrušením honebního společenstva,
c) poklesne-li výměra honitby pod minimální výměru, zaniká honitba k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž k poklesu došlo bylo o uznání honitby, nebo změnu požádáno,
d) prohlásí-li orgán státní správy myslivosti v honitbě více než 10 % pozemků pod stanovenou minimální výměru za nehonební, zaniká honitba k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž k prohlášení došlo,
e) rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti, není-li oplocení obory funkční a nezjedná-li držitel honitby v přiměřené lhůtě stanovené orgánem státní správy myslivosti nápravu.
Akceptováno jinak.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo v § 31 odst. 6 písm. a) stanoveno, že honitba zaniká zrušením na žádost držitele honitby, uznáním nové honitby v případně sloučení honiteb nebo uznáním nových honiteb v případě rozdělení honitby.
Zároveň bylo v § 31 odst. 6 písm. c) doplněna povinnost držitele honitby ohlásit takovýto pokles orgánu státní správy myslivosti do 30 dnů ode dne, kdy k němu došlo.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 31a – vložení nového odstavce 4
Odůvodnění:
Řešení změny úmrtí držitele vlastní honitby považujeme za důležité, nicméně je nutné připomenout, že držitel honitby je definován v ustanovení § 2 písm. m) jako osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána. Není tedy možné, aby ke změně držitele honitby došlo pouze oznámením osoby, která se cítí být novým držitelem honitby za předpokladu, že vlastní výměru honebních pozemků přesahující minimální výměru honitby vlastní. Přiřknutí práva držitele honitby se děje správním aktem, stejně tak je nutné obdobně postupovat při změně držitele. V opačném případě požadujeme ponechání navrhovaného ustanovení § 31 odst. 7 s tím, že úmrtím držitele honitby vlastní dochází automaticky k zániku honitby.
Návrh nového znění:
§ 31a
(4) Orgán státní správy myslivosti o změně držitele rozhodne tak, že změní rozhodnutí o uznání honitby. Toto rozhodnutí se doručuje veřejnou vyhláškou.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Ustanovení § 31a řeší výslovně procesní nástupnictví osoby uvedené jako držitel v rozhodnutí o uznání honitby v případě jejího úmrtí, nebo v případě, kdy tato osoba pozbyla zčásti nebo zcela vlastnické právo k honebním pozemkům tvořícím honitbu.
V takovém případě není nutné vydávat rozhodnutí o změně držitele honitby, jelikož procesní nástupnictví bude řešeno zákonem o myslivosti výslovně.
Výslovnou úpravu procesního nástupnictví obsahuje také poslední věta ustanovení § 73 odst. 2 správního řádu, který obecně řeší procesní nástupnictví v případě správních rozhodnutí týkajících se věcí.
Výslovné zakotvení procesního nástupnictví držitele honitby napravuje současný nežádoucí stav, kdy existuje na tuto otázku více rozličných právních názorů a zákon nestanoví jednotný postup.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 32 odst. 5 –– vyjmutí navrhovaného ustanovení
Odůvodnění:
Uvedené podmínky může držitel honitby uplatňovat již v rámci ustanovení § 32 odst. 4 z hlediska záměru, myslivecké odbornosti, praxe a důvěryhodnosti, navíc dle navrhovaného ustanovení se uvedená kritéria budou vztahovat pouze na myslivecké spolky, na ostatní právní formy zájemců o pronájem nikoliv, což považujeme za diskriminační. Uvedená kritéria by měl splňovat i dosavadní uživatel honitby, který má navrhovanou výjimkou snazší postavení ve výběrovém řízení.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Ustanovení má záměrně zvýhodnit myslivecké spolky při výběrovém řízení o pronájmu honitby a zároveň je se jedná o reflektování závěrů Veřejného ochránce práv, dle kterého by neměla být honitba pronajímána pouze na základě nejvyšší nabídky.
Na základě připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení došlo k úpravě znění § 32 odst. 5 tak, aby byla více akcentována podpora spolkové myslivosti a bylo upřesněno, v jakém smyslu mají být posuzována jednotlivá kritéria. Znění odstavce 5 bylo upraveno následujícím způsobem:
„(5) Osoby uvedené v odstavci 4 jsou povinny ve výběrovém řízení na pronájem honitby podporovat spolkovou myslivost tím, že v rámci hodnocení předložených záměrů preferují myslivecké spolky, které
a) se věnují myslivosti nejdelší dobu,
b) mají nejvyšší počet členů, kteří jsou držiteli loveckého lístku,
c) mají sídlo nejblíže honitbě,
d) mají nejvyšší počet členů s bydlištěm v místě honitby, nebo
e) se nejvíce věnují osvětové činnosti ve vztahu k myslivosti.
Osoba uvedená v odstavci 4 nezohlední výše uvedená kritéria ve výběrovém řízení u mysliveckého spolku, který je nájemcem jiné honitby, jejímž držitelem je osoba oprávněná nakládat s majetkem státu.“.
Zvýhodnění v rámci výběrového řízení se bude týkat pouze takového mysliveckého spolku, který dosud nemá pronajatou žádnou „státní“ honitbu. Cílem onoho zvýhodnění je, aby mělo vyšší šanci stát se nájemcem honitby co nejvíce mysliveckých spolků a bylo zamezeno tomu, aby jeden myslivecký spolek využil stanoveného zvýhodnění k tomu, že by se stal nájemcem více “státních honiteb”. Není totiž právním předpisem stanoveno, že by osoba mohla být nájemcem nejvíce 1 honitby.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 32 odst. 7 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Upřesnění terminologie.
Návrh nového znění:
§ 32 odst. 7 – Pokud je honitba pronajata mysliveckému sdružení spolku, je toto tento myslivecké myslivecký sdružení spolek povinno povinen upřednostnit přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků této honitby.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vzhledem k tomu, že se do příslušného ustanovení věcně nezasahuje, nepřistupuje se ani k navrhované novelizaci, resp. aktualizaci na novou úpravu spolků v občanském zákoníku. Uvedená terminologie nečiní v současnosti aplikační problém, jelikož je nade vší pochybnost zřejmé, že jde o spolky dle současné terminologie.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 33 odst. 1 – změna navrhovaného ustanovení
Odůvodnění:
V případě pružnosti nebo změny využití honitby lze využít výpovědi nájmu honitby v souladu s nájemní smlouvou, není důvod pro honitby v držení právnické osoby založené Ministerstvem obrany vytvářet odlišný způsob uzavírání nájemních smluv. Např. na území Karlovarského kraje se jedná o honitbu Hradiště, jejímž držitelem i uživatelem je tatáž právnická osoba Vojenské lesy a statky ČR, s.p.
Návrh nového znění:
§ 33 odst. 1 - Nájem honitby lze ujednat pouze na dobu 10 let, nebo
b) 5 až 10 let, jde-li o honitbu, jejímž držitelem je osoba oprávněná nakládat s majetkem státu.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Uzavírat smlouvy o nájmu honitby na 5 let umožní osobám oprávněným nakládat s majetkem státu pružněji reagovat na vývoj situace z pohledu mysliveckého hospodaření a případně měnit užívání samotných honiteb, ať už změnou uživatele honitby v případě pronájmu či možnosti provádění výkonu myslivosti ve vlastní režii.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 33 odst. 7 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Aplikace předmětné první věty ustanovení § 33 odst. 7 zákona
o myslivosti v praxi je nejasná a ve svém důsledku je toto ustanovení nadbytečné, neboť situace, kdy dojde ke změně vlastnictví, lze řešit změnou honiteb či zrušením stávajících honiteb a uznáním nových a úpravou nebo uzavřením nových nájemních smluv. S ohledem na uvedené skutečnosti a právní jistotu všech dotčených subjektů (držitel, uživatel honitby, vlastnící pozemků) je žádoucí uvedenou část ustanovení § 33 odst. 9 zákona o myslivosti zrušit a ponechat jen větu druhou předmětného ustanovení.
Návrh nového znění:
§ 33 odst. 7 (nově odst. 8) Přejde-li vlastnické právo k honebním pozemkům v honitbě, která je pronajata, vstupuje nový vlastník do smlouvy o nájmu honitby na místo vlastníka dosavadního. Dojde-li ke změně pronajaté honitby podle § 31 odst. 4, upraví se stávající nájemní smlouva k datu provedené změny.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené ustanovení § 31a řeší otázku změny držitele honitby a v návaznosti na to se uplatní § 33 odst. 7, který zajišťuje pokračování nájmu při změně držitele honitby. Změna držitele honitby je vždy vázána na změnu vlastnictví honebních pozemků. Výše uvedeným postupem bude rovněž zajištěna právní jistota zainteresovaných osob.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 35 odst. 1 písm. e) – ponechání stávajícího znění
Odůvodnění:
Držením loveckého lístku automaticky nevzniká „určitá zkušenost“, zkušenost vzniká aktivním výkonem myslivosti, což nelze automaticky spojovat s délkou držení loveckého lístku. Osoba, která vlastní lovecký lístek např. 10 let, aniž by vykonávala výkon práva myslivosti, není automaticky zkušenější než lovec, který aktivně výkon práva myslivosti vykonává např. 3 roky. Navíc z praxe víme, že o pozici mysliveckého hospodáře není takový zájem vzhledem k zákonným povinnostem a uvedenou podmínkou se naopak ztíží výkon této funkce pro nadějné mladé myslivce. Z praxe ani dat nevyplývá, že by např. absolventi lesnických škol, nebo absolventi zkoušek z myslivosti byli méně zkušení než letití myslivci, jenž velmi často používají termíny, terminologie a způsoby ještě z dob socialistické myslivosti.
Návrh nového znění:
§ 35 odst. 1 písm. e) – má platný lovecký lístek po dobu minimálně 5 let,
Neakceptováno. Vysvětleno.
Držení loveckého lístku samozřejmě automaticky neznamená, že má daná osoba všechny potřebné znalosti a zkušenosti, nicméně právě díky této podmínce vzniká určitý předpoklad, že tomu tak bude, a že daná osoba během těchto pěti let alespoň do určité míry rozvíjela své znalosti a/nebo získávala zkušenosti.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
Nové znění § 38 odst. 1 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme doplnit i údaje o držiteli honitby, v odst. 2 jsou uvedeny pouze kontaktní údaje.
Návrh nového znění:
§ 38 odst. 1 – Informační systém evidence myslivosti je veřejně přístupným informačním systémem veřejné správy, pokud není dále stanoveno jinak, jehož správcem je Ministerstvo zemědělství. Informační systém evidence myslivosti obsahuje
a) evidenci honiteb a jejich využití včetně kontaktních údajů držitelů a uživatelů honiteb,
Neakceptováno. Vysvětleno.
V Informačním systému evidence myslivosti budou kontaktní údaje na držitele honitby v nezbytném rozsahu, např. pro případ mysliveckého plánování.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
k navrženému § 38a odst. 3 – doplnění tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme zpřesnění žádosti o přístupové údaje do Informačního systému evidence myslivosti, a to nahrazením pojmu ústně osobně. Ústní forma může být např. telefonická, kdy nelze spolehlivě určit, zda se jedná o konkrétní osobu.
Návrh nového znění:
§ 38a odst. 3 – Žádost o přidělení přístupových údajů do Informačního systému evidence myslivosti lze učinit písemně, ústně osobně nebo prostřednictvím datové schránky. Žádost musí obsahovat jméno a příjmení, datum narození, adresu místa pobytu telefonní číslo pro veřejnou mobilní síť a adresu elektronické pošty fyzické osoby, které mají být přístupové údaje přiděleny, nebo název, sídlo, identifikační číslo, telefonní číslo pro veřejnou mobilní síť a adresu elektronické pošty právnické osoby, které mají být přístupové údaje přiděleny. Nedílnou součástí žádosti je také sdělení požadovaného přístupového oprávnění. Ze žádosti musí být dále patrné, že se jedná o žádost o vygenerování přístupových údajů do Informačního systému evidence myslivosti. Obsahuje-li žádost veškeré náležitosti a
je-li podána oprávněným žadatelem, obecní úřad obce s rozšířenou působností žádost zpracuje.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
Role (držitel honitby, uživatel honitby, myslivecký hospodář aj.) jednotlivých osob v ISEM bude zřizovat OSSM v návaznosti na konkrétní úkony jako je například uznání honitby, obdržení nájemní smlouvy a identifikace uživatele honitby, ustanovení mysliveckého hospodáře, vydání rozhodnutí o povolení lovu na nehonebním/odloučeném pozemku atd.
Osoba s přidělenou rolí se do ISEM při přihlašování identifikuje některým z nástrojů elektronické identity jako je např. NIA (elektronická identita od Národní Identifikační Autorita/NIA je možné přidělit cestou přihlašovacího jména a hesla na každém ORP), datová schránka apod. OSSM tedy přidělovat přístupové údaje jako je jméno a heslo nebude.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
Nové znění § 39 odst. 9 – doplnění a úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Navrhujeme doplnění možnosti vyžádání znaleckého posudku znalce v uvedených oborech. Vzhledem k možnému střetu zájmů (může se jednat o odborného lesního hospodáře, který vykonává tuto funkci právě v určité honitbě) doporučujeme vyjádření odborného lesního hospodáře neuplatňovat, navrhujeme zvážení možnosti vyžádat si odborné posouzení dle metodiky od Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů.
Návrh nového znění:
§ 39 odst. 9 – K posouzení toho, zda je les v honitbě poškozován zvěří nad stupeň poškození stanovený vyhláškou podle odstavce 1, si může orgán státní správy myslivosti vyžádat znalecký posudek znalce v oboru lesního hospodářství, lesního inženýrství nebo lesnictví odborné posouzení držitele licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře45), znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu pro obor lesnictví. Odborné posouzení musí být provedeno podle metodiky Ministerstva zemědělství zveřejněné v Informačním systému evidence myslivosti.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vzhledem k tomu, že je znalců oproti odborným lesnickým hospodářům jen malý zlomek, se nad touto změnou neuvažuje. Osobu, která bude stupeň poškození lesa posuzovat, navíc bude vybírat daný orgán státní správy myslivosti, přičemž pokud by k podjatosti nebo střetu zájmů skutečně došlo, může se daný uživatel honitby proti rozhodnutí odvolat a věc bude posuzovat nadřízený orgán. Ten pak může rozhodnutí vrátit s tím, že je potřeba posouzení nového, nebo odvolání zamítnout jako nedůvodné. Uvedená připomínka navíc opomíná možnost, že ke střetu zájmů může dojít rovněž u soudního znalce. V současném právním systému však lze mít za to, že právě právo na odvolání je tím nástrojem, který tyto situace řeší, a rovněž že není v zájmu daného správního orgánu vybírat takové osoby, u kterých by bylo předem jasné, že ve střetu zájmů jsou (případně jsou podjaté).
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
Nové znění § 41 odst. 2 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Nesouhlasíme s otevřením lovu na nehonebních pozemcích, které jsou v hranici současné honitby ostatním osobám mimo uživatele honitby. Navrhované ustanovení by jednoznačně vedlo ke spekulativním prohlašování pozemků za nehonební a následný poplatkový lov na nehonebních pozemcích.
Návrh nového znění:
§ 41 odst. 2 – Lovem nebo usmrcením podle odstavce 1 je pověřován uživatel honitby, v jehož hranicích se nehonební pozemek nachází, odmítne-li uživatel lov neb usmrcení provést nebo nesplní stanovený lov nebo usmrcení, mohou být pověřeny právnické osoby, kterým může být pronajata honitba podle tohoto zákona, nebo držitelé loveckého lístku. Obsahuje-li žádost návrh na pověření konkrétní osoby nebo osob, je orgán státní správy myslivosti tímto návrhem vázán. Na pozemcích určených pro obranu státu mohou být pověřeny pouze právnické osoby založené Ministerstvem obrany.
Neakceptováno. Upraveno jinak.
Spekulativním případům prohlášení honebních pozemků za nehonební by mělo předcházet posouzení důvodnosti předmětné žádosti správním orgánem. V případě, že je nehonební pozemek prohlášen z důvodů zájmu vlastníka (například z vlastního přesvědčení), nelze na daných pozemcích lov podle § 41 odst. 1 povolit.
Spekulativnímu prohlašování pozemků za nehonební za účelem povolení lovu brání to, že podle § 41 odst. 1 není možné pověřit kteroukoli osobu lovem, jestliže je pozemek prohlášen za nehonební z důvodů náboženských nebo z důvodu přesvědčení osoby.
Na základě zásadních připomínek uplatněných Ministerstvem životního prostředí v rámci meziresortního připomínkového řízení bude systém lovu/odchytu zvěře a živočichů vyžadujících regulaci či usmrcování/odchyt jiných živočichů upravený v § 41, 41a a 42 následující:
§ 41 Lov zvěře a usmrcování živočichů vyžadujících regulaci na nehonebních pozemcích
Lov (odstřel/odchyt) zvěře a usmrcování živočichů vyžadujících regulaci (dále jen „IAS“) bude provádět osoba pověřená orgánem státní správy myslivosti (OSSM) na žádost vlastníka pozemku, nájemce, pachtýře či z moci úřední.
V případě, že orgán ochrany přírody (OOP) rozhodne o usmrcení jiného živočicha, stanoveného vyhláškou (odkaz na § 42), bude o tom OOP informovat OSSM, že je takové usmrcování/odchyt prováděno.
§ 41a Lov zvěře a usmrcování živočichů vyžadujících regulaci na odloučeném honebním pozemku
Lov zvěře (odstřel/odchyt) a usmrcení IAS bude provádět osoba pověřená OSSM na žádost vlastníka pozemku, nájemce, pachtýře či z moci úřední. OOP bude informován o vydání rozhodnutí.
V případě, že OOP rozhodne o usmrcení jiného živočicha, stanoveného vyhláškou (odkaz na § 42), bude o tom OOP informovat OSSM zasláním rozhodnutí na vědomí, aby byl informován, že tam takové usmrcování/odchyt bude prováděn.
§ 42 Doba lovu a podmínky lovu
Znění novely zákona zaslané do meziresortního připomínkového řízení se obsahově upraví takto:
V § 42 odst. 1 písm. a) se slova „ptáky nebo savce“ nahradí slovy „vyhláškou stanovené druhy živočichů“ s tím, že v uvedené vyhlášce budou stanoveny druhy savců a ptáků. Bude se jednat o druhy živočichů, které doposud byly druhy zvěře, které nelze obhospodařovat lovem (např. vlk, bobr, vydra atd.). Tímto se upouští od obecného vztažení usmrcení/odchytu na druhy např. sysel, ale bude se jednat o druhy, které uživatelé honiteb budou v rámci svých znalostí a zkušeností schopni regulovat/odchytávat.
Celkově to povede k následujícímu:
Pokud OOP rozhodne o usmrcení/odchytu živočicha v určitém území (např. území kraje), bude záležet na druhu živočicha. Pokud to bude živočich stanovený vyhláškou, pak v první fázi budou mít na honebních pozemcích možnost usmrcení/odchytu uživatelé honiteb. Pokud se uživatel honitby vzdá možnosti usmrcování/odchytu, provede toto osoba pověřená OOP. Na nehonebních a odloučených honebních pozemcích toto bude vykonávat vždy osoba pověřená OOP (nikoliv pověřené osoby lovem na nehonebních či odloučených honebních pozemcích). Uživatelé honiteb budou po celou dobu správního řízení účastníky řízení, a to i v případě, že se vzdají možnosti provádět usmrcení/odchyt, a to z toho důvodu, aby věděli, kdo bude v jejich honitbě usmrcení/odchyt provádět.
Vždy, když OOP rozhodne o usmrcení/odchytu živočichů stanovených vyhláškou, bude nezbytné, aby byl zároveň informován OSSM, který by v případě povolení lovu na nehonebních pozemcích či odloučených honebních pozemcích informoval pověřené osoby o tom, že se tam provádí usmrcení či odchyt živočichů stanovených vyhláškou, a to zasláním rozhodnutí na vědomí.
Rozpor trvá.
Připomínka:
Nové znění § 45 odst. 1 písm. f) – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Podle navrhovaného výčtu zvěře již los evropský není navržen jako zvěř, proto je jeho uvedení nadbytečné.
Návrh nového znění:
§ 45 odst. 1 písm. f) – Lovit zvěř s pomocí zdrojů umělého osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zařízením na zvětšení nebo konverzi obrazu; to neplatí pro lišku obecnou, kunu skalní, jezevce lesního, zajíce polního, králíka divokého a pro zvěř spárkatou s výjimkou kamzíka horského a losa evropského,
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Připomínka:
Nové znění § 49 odst. 4 písm. e) – úprava ustanovení
Odůvodnění:
Odhad věku uloveného kusu je do jisté míry pouze odhadem, který záleží na zkušenostech lovce. Údaj považujeme za nadbytečný. Na odhadu věku se neshodnou ani hodnotitelé trofejí na přehlídkách trofejí.
Návrh nového znění:
§ 49 odst. 4 písm. e) – druh a pohlaví a odhad věku uloveného nebo nalezeného uhynulého kusu zvěře,
Neakceptováno. Vysvětleno.
Byť lze do určité míry souhlasit s připomínkou v tom, že je správný odhad věku do značné míry podmíněn znalostmi a zkušenostmi dané hodnotící osoby, jedná se pouze o informativní údaj, jehož cílem je vytvoření určitého obrazu o věkové struktuře úlovků a případně i populace dané zvěře v honitbě. Nejde tedy o přesné stanovení věku jakož o přehled, zda se u konkrétního druhu zvěře loví především mladí jedinci (přírůstek), nebo jedinci staří (a trofejí více zajímaví).
Tento přehled může vést například k tomu, že v zájmu zlepšení věkové struktury dané zvěře orgán státní správy zakáže lov samců starších dvou let (resp. bude povolen pouze lov holé zvěře) podle § 39 odst. 2.
Zároveň lze mít za to, že osoba vykonávající funkci mysliveckého hospodáře, která bude jednotlivé záznamy fotograficky evidovaných ulovených (či nalezených uhynulých) jedinců zvěře potvrzovat, zvládne alespoň hrubým odhadem věk stanovit a případné chyby budou s množstvím evidovaných jedinců statisticky nevýznamné. Případně úmyslné odhadování věku v rozporu se skutečným stavem může na základě fotografické evidence kontrolovat správní orgán, přičemž opět nejde o stanovení přesného věku, což je z fotografie navíc nemožné, ale zjištění, zda se nežádoucím způsobem neupřednostňuje lov trofejové zvěře na úkor nedostatečného lovu zvěře mladé.
Zásadní připomínka:
§ 55 odst. 1 písm. a) a b) – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme ponechání současné lhůty 20 dnů v návaznosti na nové ustanovení § 55a odst. 3 – prakticky po 60 dnech (+ lhůta nutná k zahájení a realizaci kontroly na místě) nelze objektivně posoudit po cca 70-90 dnech rozsah uplatňovaných škod především na zemědělských plochách a plodinách.
Návrh nového znění:
§ 55 odst. 1 písm. a) a b) -
a) u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 60 dnů ode dne, kdy škoda vznikla,
b) u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 60 dnů od uplynutí uvedeného období.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Lhůta 20 dnů ode dne vzniku škody činila v dosavadní aplikační praxi problémy při uplatňování škod zvěří z důvodu její nedostatečnosti. Pro poškozené je obtížné uplatnit škodu během 20 dnů od jejího vzniku. Z toho důvodu je účelné stanovit lhůtu delší, konkrétně 60 dnů. Zákon takto posiluje postavení poškozeného ve věci náhrady škody způsobené zvěří.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 55a odst. 3 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Zcela zásadně nesouhlasíme, aby orgány státní správy myslivosti byly vtaženy do řešení škod na pozemcích. Kromě velmi vysoké administrativní zátěže (postup podle kontrolního řádu) se bude jednat o zvýšené náklady na logistiku (doprava, dokumentace škod). Navíc není zcela jasné, kdo bude kontrolovaná osoba (poškozený?), v rámci kontroly bude možné podat námitky, čímž se celý proces prodlouží, navíc prodloužením lhůty pro uplatnění škod z 20 na 60 dnů se tak orgán státní správy může k posouzení škod fyzicky dostat po cca 3 měsících, což je z hlediska škod na zemědělských plochách a plodinách již takový časový úsek, že nebude možné rozsah škod spolehlivě zjistit.
Návrh nového znění:
§ 55a odst. 1 - Obsahuje-li zápis o škodě rozporná tvrzení poškozeného a uživatele honitby o vzniklé škodě způsobené zvěří, orgán státní správy myslivosti pověří znalce k vypracování znaleckého posudku, jehož náklady uhradí rovným dílem poškozený a uživatel honitby. Vyčíslenou škodu provede kontrolu vzniklé škody na místě a záznam o vzniklé škodě v Informačním systému evidence myslivosti upraví dle zjištěného skutečného stavu a do záznamu vloží znalecký posudek. protokol o provedené kontrole. Orgán státní správy myslivosti nepověří znalce neprovede kontrolu vzniklé škody na místě, jestliže poškozený vloží do záznamu o vzniklé škodě znalecký posudek obsahující údaj o druhu a rozsahu škody způsobené zvěří.
Upraveno jinak.
Dosavadní znění ustanovení § 55a odst. 3 bylo přeformulováno – orgány státní správy myslivosti budou provádět ověření rozsahu a příčiny vzniklé škody. V návaznosti na to byla odpovídajícím způsobem upravena také důvodová zpráva.
Účelem tohoto ustanovení není stanovit výši škod, ale rozsah, a to z důvodu evidence škod pro účely zjištění přibližného rozsahu vztaženého k určité lokalitě, např. honitbě, vymezenému území podle ÚHUL, kraji, republice. Vzhledem k tomu, že dosud taková evidence neexistovala, není přehled o tom, jaký je rozsah škod způsobených zvěří v dané honitbě či správním území, což z pohledu správního orgánu poměrně limituje možnosti přijmout v zájmu správného mysliveckého hospodaření taková opatření, která by toto reflektovala. Z toho důvodu není rovněž požadována úhrada nákladů správního orgánu, jelikož výsledné informace o rozsahu škod slouží především k jeho potřebě.
Rozpor trvá.
Zásadní připomínka:
§ 57 odst. 8 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme upřesnění počtů zaměstnanců u obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů. Vzhledem k výraznému rozšíření povinností orgánů státní správy myslivosti je 1 pracovník naprosto nedostatečný a není tak zajištěna a garantována zastupitelnost při výkonu této agendy. Navrhovaný počet nereflektuje velikost správního území, kdy jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, jenž mají v gesci 12 honiteb, jiné honiteb 90.
Návrh nového znění:
§ 57 odst. 8
a) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajské úřady vykonávají správní činnosti na úseku myslivosti prostřednictvím alespoň 1 zaměstnance na každých započatých 50 honiteb ve své působnosti, který splňuje kvalifikační požadavky podle tohoto zákona a současně nevykonává správní činnosti na jiném úseku; zaměstnanec musí splňovat také požadavky podle jiného právního předpisu47).
b) Krajské úřady vykonávají správní činnosti na úseku myslivosti prostřednictvím alespoň 1 zaměstnance na každých započatých 10 obcí s rozšířenou působností ve své působnosti, který splňuje kvalifikační požadavky podle tohoto zákona a současně nevykonává správní činnosti na jiném úseku; zaměstnanec musí splňovat také požadavky podle jiného právního předpisu47).
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Úprava dosavadního systému přenesené státní správy je nezbytná pro dosažení účinnosti novely, a to i vzhledem k připravovanému snížení minimální výměry honitby a s tím spojenou administrativní zátěž. Dosavadní zákon o myslivosti snížil kompetence státu na naprosté minimum, kdy měl mizivou šanci zasáhnout do plánování lovu, neměl vůbec žádnou kompetenci kontroly toho, zda byl lov proveden. Stát také neměl možnost postihnout sankcí nesplnění plánu lovu a funkčním a kontrolovatelným opatřením plnění lovu vymáhat. Novela zákona většinu těchto vad odstraňuje za předpokladu, že orgány státní správy myslivosti budou na jednotlivých úřadech obsazeny odborně zdatnými úředníky s finančním ohodnocením odpovídajícím pro kvalitní obsazení těchto míst. Toto je zcela minimalizovaný požadavek poté, co se K10 pro oblast zemědělství vyslovila negativně k možnosti reformovat státní správu myslivosti plně funkčním systémem odvozeným z plánovaných dlouhodobých koncepčních dokumentů rozvoje oblasti lesního hospodářství a nezávislým na přenesené státní správě. Pokud má regulaci zvěře stát řídit, musí být takové řízení možné. V opačném případě nelze funkčnost celého systému garantovat.
V návaznosti na jednání s Ministerstvem vnitra byl původní požadavek přeformulován tak, že se požaduje v součtu jeden celý pracovní úvazek. Pro přenesený výkon státní správy myslivosti bude tedy možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku). Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
Znění § 57 odst. 8 bylo upraveno následovně:
„(8) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajské úřady vykonávají správní činnosti na úseku myslivosti prostřednictvím v součtu alespoň 1 zaměstnance celého pracovního úvazku. Zaměstnanec nebo zaměstnanci vykonávající přenesenou státní správu na tomto pracovním úvazku, který splňuje musí splňovat kvalifikační předpoklady podle tohoto zákona a současně nevykonává správní činnosti na jiném úseku; zaměstnanec musí splňovat také požadavky podle jiného právního předpisu47).
Současně byla odpovídajícím způsobem doplněna důvodová zpráva – bylo uvedeno, že plný úvazek přenesené státní správy myslivosti lze obsadit jedním nebo více zaměstnanci, kteří budou splňovat kvalifikační předpoklady s tím, že úvazky více zaměstnanců ve svém součtu musí naplňovat alespoň jeden celý úvazek na tuto přenesenou správní činnost.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 57 odst. 10 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme úpravu tohoto ustanovení na všechny osoby vykonávající činnost státní správy myslivosti.
Návrh nového znění:
§ 57 odst. 10 - Zaměstnanec obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo kraje vykonávající funkci orgánu státní správy myslivosti splňující kvalifikační požadavky podle tohoto zákona, ale nesplňující požadavky podle jiného právního předpisu47), může vykonávat správní činnosti na úseku myslivosti, pokud je zajištěno, že bude do doby splnění uvedených požadavků vykonávat tuto činnost pod odborným vedením zaměstnance splňujícího kvalifikační požadavky podle tohoto zákona a požadavky podle jiného právního předpisu47), maximálně však po dobu 18 měsíců.
Upraveno jinak.
Ustanovení § 57 odst. 10 bylo vypuštěno bez náhrady z důvodu, že může být pro mnoho obcí nebo krajů obtížné mít alespoň 1 zaměstnance splňujícího kvalifikační předpoklady. Z toho důvodu se jeví jako nepřiměřený požadavek, aby osoba, která sice splňuje kvalifikační předpoklady stanovené zákonem o myslivosti, ale nemá složenou zkoušku zvláštní odborné způsobilosti, mohla vykonávat agendu státní správy myslivosti pouze pod dohledem jiné osoby splňující kvalifikační předpoklady.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
Zásadní připomínka:
Návrh na vložení nového ustanovení § 58a
Odůvodnění:
Požadujeme doplnění nové kompetence pro Ministerstvo životního prostředí.
Návrh nového znění:
§ 58a
Působnost Ministerstva životního prostředí
(1) Ministerstvo životního prostředí rozhoduje ve věcech opatření v zájmu zachování nebo ochrany některého druhu zvěře, v zájmu regulace živočichů vyžadujících regulaci nebo v zájmu zachování příznivého zdravotního stavu zvěře (§ 4 odst. 1).
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržená působnost by zakotvila dvojkolejnost státní správy, což není žádoucí. Chráněné druhy zvěře byly z tohoto důvodu ze zákona o myslivosti vyřazeny a není proto důvodné, aby v jiném bodě tato dvojkolejnost opět vznikla. Management druhů zvěře je čistě v kompetenci Ministerstva zemědělství.
Je třeba dodat, že opatření podle § 4 odst. 1 bude vydávat na území národních parků Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí je podle § 57 odst. 5 zákona o myslivosti orgánem státní správy myslivosti na území národních parků. Rozšíření kompetence vydávat opatření podle § 4 odst. 1 by tak bylo v rozporu s tímto ustanovením a bezdůvodně by rozšiřovalo kompetenci Ministerstva životního prostředí na celé území České republiky.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 59 odst. 1 písm. d) – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme úpravu kompetencí v případech prohlašování pozemků nehonebních zpět na honební, kdy je v současné době tato zbytková kompetence dána obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, ačkoliv prohlášení za nehonební pozemky je v kompetenci krajského úřadu.
Návrh nového znění:
§ 59 odst. 1 písm. d) – Prohlášení dalších pozemků za nehonební (§ 17 odst. 2) a prohlášení pozemků za honební odpadl-li důvod pro jejich prohlášení za honební (§ 17 odst. 3),
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla v § 59 odst. 1 na konci textu dosavadního písmene d) doplněna slova „a prohlášení pozemků za honební (§ 17 odst. 3)“.
Rozpor byl odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 63 odst. 1 písm. a) – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme doplnění sankce za nesplnění povinností myslivecké stráže, tj. vrácení odznaku a průkazu.
Návrh nového znění:
§ 63 odst. 1 písm. a) – Nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 9 odst. 1 nebo 3 anebo v § 10 odst. 2 nebo 3 nebo § 12 odst. 7 nebo § 13 odst. 3 nebo § 34 odst. 4, nebo § 49 odst. 2 nebo nesplní opatření uložené podle § 61 odst. 3, nebo
Neakceptováno. Vysvětleno.
Nevrácení průkazu a odznaku myslivecké stráže není společensky škodlivé jednání, na které má dopadat správní odpovědnost. Navíc pokud by osoba, které zaniklo ustanovení mysliveckou stráží, vykonávala reálně tuto funkci i poté, mohla by být touto osobou naplněna skutková podstata trestného činu podvodu nebo poškození cizích práv.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 64 odst. 1 – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme doplnit sankční ujednání u nových povinností, které stanoví návrh změny zákona o myslivosti.
Návrh nového znění:
§ 64 odst. 1 – Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 5 odst. 2, § 7 odst. 1 až 3, § 9 odst. 1 nebo 2, § 10, § 22 odst. 1, § 27 odst. 4 nebo § 28 odst. 4 nebo v § 32 odst. 3, 4 nebo 5, nebo § 47a odst. 9, nebo § 47b odst. 9, anebo nesplní opatření uložené podle § 61 odst. 3.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Návrh na doplnění § 22 odst. 1 – nesvolání valné hromady v souladu s právními předpisy není společensky škodlivé jednání, které by mělo být postihováno přestupkem. Svolání valné hromady honebního společenstva je vnitřní záležitostí honebního společenstva a v případě nečinnosti honebního starosty zákon o myslivosti obsahuje možnost členů si svolat valnou hromadu z vlastního podnětu.
Návrh na doplnění § 28 odst. 4 – na rejstřík honebních společenstev se uplatní § 121 občanského zákoníku, kdy se honební společenstvo nemůže dovolávat toho, že údaj zapsaný v rejstříku neodpovídá skutečnosti. Aktualizace údajů v rejstříku je tak v bytostném zájmu honebního společenstva, aby mohlo hájit svá práva a aby zamezilo potenciálním problémům spojených s tím, že třetí osoby mohou považovat osoby zapsané v rejstříku za zástupce honebního společenstva. Dále je třeba uvést, že z těchto důvodů není společensky škodlivé, pokud honební společenstvo tuto povinnost nesplní. Nejde tak o porušení povinnosti, které by mělo mít za následek deliktní odpovědnost.
K § 47a odst. 9 a § 47b odst. 9 – pokud pořadatel zkoušek nesplní uvedenou povinnost, může Ministerstvo zemědělství této osobě odebrat pověření, což lze považovat za závažnější následek takového jednání než uložení sankce za přestupek. I u této povinnosti lze mít za to, že její porušení není společensky škodlivým jednáním.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zásadní připomínka:
§ 64 odst. 3 písm. a) – úprava tohoto ustanovení
Odůvodnění:
Požadujeme doplnit sankční ujednání u nových povinností, které stanoví návrh změny zákona o myslivosti.
Návrh nového znění:
§ 64 odst. 3 písm. a) – Nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 11 odst. 1, 2 nebo 4, nebo § 34 odst. 4 nebo § 36 odst. 1 nebo v § 44 odst. 1 nebo 2 nebo v § 49 odst. 2 anebo uvede nepravdivé údaje o honitbě a zvěři v ní,
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Odkaz na ustanovení § 34 odst. 4 byl doplněn do § 64 odst. 3 písm. a).
Odkaz na ustanovení § 49 odst. 2 je již obsažen v § 64 odst. 3 písm. b). Porušení dané povinnosti je nutné zachovat pouze v jednom písmeni daného odstavce.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
Zásadní připomínka
§ 64 – odstranění návětí
Odůvodnění:
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob, kdy tento pojem je matoucí ve vztahu k uživateli honitby, který může být fyzickou osobou. V případě, že nelze tento požadavek akceptovat, navrhujeme přestupky podle současného § 64 odst. 3 nově přesunout jako § 64a
Návrh nového znění:
§ 64 – Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
Neakceptováno. Vysvětleno.
Nadpis ustanovení nemá normativní charakter, není proto nutné jej měnit nebo vyčleňovat odstavec 3 do samostatného paragrafu. Nadto ustanovení § 64a již v zákoně obsaženo je, jedná se o společná ustanovení k přestupkům.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Kraj Vysočina
Připomínka k Čl. I bodu 15:
Navrhujeme v 9 následující znění odstavce 4:
„(4) Držitel honitby, která je oborou, rozhoduje o zpřístupnění a znepřístupnění obory veřejnosti. Pokud oboru její držitel veřejnosti nezpřístupní, není obora veřejnosti přístupná. Držitel nebo uživatel obory oboru zpřístupní uveřejněním návštěvního řádu na vstupech do obory, ve kterém upraví podmínku vstupu zejména s ohledem na ochranu životního prostředí, zachování vyznačených stezek, pěšin a tras a životní pohodu chované zvěře. Vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou.“
Dle vložených odstavců 4 a 5 návrhu zákona se nově stanoví, že bude na rozhodnutí držitele obory, zda a v jakém rozsahu zpřístupní oboru veřejnosti. Navrhujeme z hlediska stávajících vyznačených turistických tras, které již půldruhé stovky let zpřístupňují historická a přírodní zajímavá místa České republiky, vložit povinnost vlastníkům obor zohlednit tyto vyznačené trasy.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo v § 9 odst. 4 doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras. V tomto smyslu byla také doplněna důvodová zpráva.
Rozpor byl odstraněn.
2. Připomínka k Čl. I (nad rámec novely):
Navrhujeme v § 65 označit dosavadní znění jako odstavec 1 a za něj vložit nový odstavec 2, který zní:
„(2) V řízeních o uznání honitby a o změně nebo zániku honitby lze vlastníkům dotčených pozemků doručovat písemnosti včetně rozhodnutí veřejnou vyhláškou.“
V uvedených řízeních jsou vlastníci pozemků tzv. hlavními účastníky řízení podle § 27 odst. 1 a) nebo b) správního řádu. Proto jim nelze doručovat písemnosti veřejnou vyhláškou (§ 144 odst. 6 správního řádu). V uvedených řízeních nezřídka bývají desítky nebo i stovky vlastníků pozemků (fyzických osob), většina z nich dosud nedisponuje datovými schránkami. Náklady na obesílání těchto účastníků se tak enormně navyšují, přičemž účast vlastníků pozemků v těchto řízeních bývá často jen formální.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Akceptováno jinak.
V návaznosti na uplatněnou připomínku a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra bylo doplněno znění § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Rozpor byl odstraněn.
Královehradecký kraj
Zásadní připomínky:
K § 2 písm. b):
- Ponechat původní výčet zvěře, současný zákon o myslivosti obsahuje druhy zvěře, které lze obhospodařovat lovem a které nikoliv. Není jediný relevantní důvod toto rozdělení měnit. Nikdo dnes nedokáže predikovat, u kterého druhu zvěře vznikne potřeba jej regulovat.
- Doplnit výčet zvěře o sojku obecnou. Do roku 1992 byla zvěří, poté byla vypuštěna z výčtu zvěře. Požadujeme o její opětovné zařazení mezi zvěř s možností regulace, protože se jedná o významného predátora drobného ptactva ve volné krajině, srovnatelného se strakou.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Druh sojky obecné není možné lovit na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K § 2 písm. c):
Navržené doplnění: „…dále pozemky zastavěné, sady oplocené sady, zahrady a školky řádně ohrazené oplocené…“ ponechat původní znění „…dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené oplocené…“ pokud by bylo striktně uvedeno oplocení, vedlo by to k rozšíření nároků na úhradu škod zvěří, protože je mnoho sadů, které nejsou oploceny a jejich vlastníci nepočítají s jejich oplocením.
Upraveno jinak.
Znění ustanovení bude upraveno následovně:
„e)c) nehonebními pozemky pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále zastavěného území, pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené oplocené sady, oplocené zahrady, oplocené školky, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti,“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
K § 7 odst. 1:
- Navržené vypuštění poslední věty „Vypouštění jedinců z těchto zařízení do honitby lze provádět jen po projednání s orgánem státní správy myslivosti a s vědomím držitele a uživatele honitby.“ ponechat, do honitby by tak mohli být vypouštění jedinci, kteří jsou v přírodě nežádoucí, aniž by o tom uživatel honitby věděl.
- Poslední věta tohoto odstavce nedává smysl, pokud bude definice zvěře zúžena pouze na lovnou zvěř.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Vypuštění poslední věty bylo reakcí na požadavky některých ochranářských organizací, jakož i Ministerstva životního prostředí, dle kterých se jednalo o nadbytečnou administrativu, v jejímž důsledku nemohl být jedinec vypuštěn dříve, než byly tyto povinnosti splněny. Nelze předpokládat, že by záchranné stanice vypouštěly takové druhy živočichů, které by byly v přírodě nežádoucí. Záchranná stanice nicméně bude stále povinna na žádost uživatele honitby tyto informace sdělit.
V § 7 odst. 1 dojde k úpravě věty “Záchranné chovy zvláště chráněných živočichů a péče o zraněné živočichy zvláště nechráněné, pokud jsou zvěří, lze však provádět jen v zařízeních schválených také orgánem státní správy myslivosti.”, která nově bude (v souvislosti s vypuštěním druhů, jenž nelze obhospodařovat lovem) znít „Péči o zraněnou zvěř lze provádět jen v zařízeních schválených také orgánem státní správy myslivosti.”.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
K § 12 odst. 3 písm. f):
Vypustit část „v Informačním systému evidence myslivosti“. Obce s rozšířenou působností budou muset investovat do informační techniky tak, aby mohl každý vyplnit test v digitální podobě, což nese další finanční náklady. Plně postačuje vyplnit písemný test.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Cílem Informačního systému evidence myslivosti je, mimo jiné, digitalizace a také sjednocení vzdělávání v myslivosti. Nelze mít za důvodné, aby byl test znalostí práv a povinností myslivecké stráže jako jediný vyplňován na papíře. Rovněž nelze mít za důvodné, aby v době, kdy se většina agendy státní správy snaží přejít na digitalizovanou podobu, byla u tohoto testu výjimka. Vzhledem k postupné digitalizaci napříč agendami se předpokládá, že každý úřad bude vybaven vhodnou informační technikou, tudíž nelze spojovat náklady na informační techniku pouze s testem znalostí práv a povinností myslivecké stráže, ani s Informačním systémem evidence myslivosti.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K § 17 odst. 7:
Ponechat původní znění, tedy: „Minimální výměra honitby se stanoví pro oboru 50 ha, pro ostatní honitby 500 ha“. Snížení výměry honitby na 250 ha není pro biologii a etologii spárkaté zvěře dostatečné. Dále pokles výměry honitby povede k rozpadu mnoha současných funkčních honiteb. To bude mít také za následek zatížení orgánů státní správy uznáváním nových honiteb s dopadem na plánované snižování stavů zvěře. Ve většině případů půjde o zdlouhavá a také pro státní správu nákladná správní řízení, která povedou k tomu, že v daných lokalitách nikdo nebude lovit a bude tak docházet k navyšování stavů spárkaté zvěře. Navržené snížení výměry honitby může reálně zhoršit podmínky vykonávání zooveterinární prevence či přijetí mimořádných veterinárních opatření (např. v případech afrického moru prasat).
Neakceptováno. Vysvětleno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K § 22 odst. 3:
Navržené vypuštění „Za každý, i započatý hektar metr čtvereční výměry honebního pozemku“ ponechat původní znění, tedy znění: „Za každý, i započatý hektar výměry honebního pozemku“, pro jednání valné hromady plně postačující, pokud by byl hlas za každý metr, jednalo by se o velké počty hlasů, což by vedlo k nepřehlednosti při hlasování na valné hromadě, protože se hlasuje fyzicky a nelze toto realizovat za pomocí digitálních technologií.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené pravidlo, kdy připadá 1 hlas na valné hromadě na 1 metr čtvereční výměry honebních pozemků ve vlastnictví člena, zajistí objektivitu hlasování na valné hromadě, kdy poměry hlasů jednotlivých členů budou odpovídat poměru výměry pozemků v jejich vlastnictví k celkové výměře pozemků ve vlastnictví všech členů.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K § 30 odst. 4:
Za slova „s výjimkou obor“ doplnit slova „a honiteb ve vlastnictví subjektů hospodařících s majetkem státu“, tyto honitby jsou pronajímány na základě výběrových řízení a jejich cena za hektar neodpovídá skutečnostem v honitbách pronajímaných Honebními společenstvy. Vzhledem k tomu, že dle § 33 odst. 3 se stanoví dohodou smluvních stran při podpisu smlouvy o pronájmu, může dojít k situaci, že by Honební společenstva nemusela mít finanční prostředky na nájemné stanovené Ministerstvem zemědělství.
Akceptováno jinak.
Výše náhrady nebude stanovována paušálně celorepublikovým průměrem, zůstane zachována dosavadní právní úprava (nově navrhovaný odstavec 4 byl vypuštěn).
Rozpor byl odstraněn.
K § 36a
Tento nový paragraf vypustit, Navrhované opatření nabourává systém práv a povinností, kterými se musí podle zákona o myslivosti a souvisejících předpisů řídit uživatel honitby. Uživatel honitby nese veškerou odpovědnost za myslivecké hospodaření v honitbě. Nese veškeré náklady spojené s péčí o zvěř a také objektivní odpovědnost za škody zvěří. Automatická povolenka pro vlastníky honebních pozemků bez odpovědnosti za hospodaření v celé honitbě je hrubým potlačením práv uživatele honitby. Automatickým vystavením povolenky zásadním způsobem zasahujeme do práv uživatele honitby, který si veškeré své povinnosti dané zákonem o myslivosti plní. V podstatě se jedná o vznik honitby v honitbě.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
K § 45 odst. 2:
Vypustit celý odstavec: „Oznámí-li uživatel honitby orgánu státní správy myslivosti úmysl využít některý ze zakázaných způsobů lovu uvedených v odstavci 1 písm. f), l) a jde-li o bažanta obecného v bažantnici a zajíce polního v odstavci 1 písm. q) a současně nesdělí-li orgán státní správy myslivosti uživateli honitby ve lhůtě 30 dnů ode dne obdržení oznámení, že s úmyslem nesouhlasí, je uživatel honitby oprávněn při lovu využít zakázané způsoby lovu uvedené v oznámení. O výjimce ze zakázaných způsobů lovu uvedených ve větě první lze rozhodnout i v rozhodnutí o povolení nebo uložení úpravy stavu zvěře.“ Odstavec je nadbytečný, protože tyto výjimky jsou již povoleny dle § 45 odst. 1 písm. f) a l) nového znění. U § 45 odst. 1 písm. q) není zřejmé o jakou výjimku by se mělo jednat.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Není pravdou, že výjimky ze zakázaných způsobů uvedené v navrženém znění § 45 odst. 2 jsou nadbytečné. Například u zakázaného způsobu lovu podle § 45 odst. 1 písm. q) se výjimka může týkat individuálního lovu zajíce polního a u zakázaného lovu podle § 45 odst. 1 písm. l) se výjimka může týkat samčí zvěře druhů zvěře spárkaté starší 2 let.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Doporučující připomínky:
Upravit druhou větu ustanovení § 41 odst. 2 tak, aby mohla být prakticky realizována /zákaz odstřelu lovné zvěře z osobních důvodů vlastníka honebního pozemku/. Navržená definice je z právního hlediska subjektivně vykladatelná.
Neakceptováno.
Navržené znění je jasné a srozumitelné.
Upravit ustanovení § 57 odst. 4 tak, aby pracovníci státní správy na územních samosprávných celcích museli plnit požadavky stanovené jak zákonem o myslivosti, tak i požadavky na odbornost těchto pracovníků koncentrovanou do složení zkoušky zvláštní odborné působnosti.
Vysvětleno.
Povinnost zaměstnanců složit zkoušku odborné způsobilosti není navrženou právní úpravou dotčena.
Liberecký kraj
Liberecký kraj v souvislosti s dlouhodobým nárůstem stavů zvěře a škod na lesích a zemědělských plodinách vnímá potřebu provedení razantních zásahů do stávající legislativy, byť navrhované změny jsou považovány za kontroverzní a uživateli honiteb jsou vesměs odmítány. Připomínky jsou převážně technického rázu a nesměřují proti základním navrhovaným koncepčním změnám.
§ 2 písm. b) – nesouhlasíme s radikálním zúžením výčtu zvěře – zásadní připomínka:
Vyřazení chráněných živočichů ze zvěře může zcela zásadně změnit vztah uživatelů honiteb k nim. Pokud se jedná např. o koroptve, tetřevy či tetřívky, nikdo na jejich podpoře a přežívání nemá větší zásluhu než právě myslivci. Upozorňujeme na neprovázanost s § 4 odst. 4, kde se o tetřívku dále mluví jako o zvěři.
Neakceptováno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
§ 2 písm. c) – navrhujeme vypustit text „...jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území...“ – připomínka:
Uvedený text je zcela zbytečný a navíc matoucí. Bez něj je definice dostatečně určitá.
Akceptováno.
Znění § 2 písm. c) bude upraveno následovně:
„e)c) nehonebními pozemky pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále zastavěného území, pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené oplocené sady, oplocené zahrady, oplocené školky, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti,“.
§ 2 písm. c) – podmínku oplocení přiřadit i k zahradě – připomínka:
Taková formulace umožní lépe v terénu identifikovat nehonební pozemek.
§ 4 i další – vypustit nesystémové uvádění ministerstev ve věcné části zákona – připomínka:
Věcná příslušnost by měla být řešena v rámci zmocňujících ustanovení a působnost ministerstev v zákoně 2/1969 Sb. Navrhované řešení je nesystémové a právně degradující.
Neakceptováno.
Uvedení ministerstev v § 4 napomáhá jasnosti a srozumitelnosti ustanovení.
§ 7 odst. 2 – doplnit lhůtu – připomínka:
Povinnost, pro kterou není stanovena lhůta je nevymahatelná.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bude v odstavci druhém doplněna lhůta 7 dnů ode dne obdržení žádosti.
§ 9 odst. 4 – text „...období stanoveném vyhláškou...“ nahradit textem „...za podmínek stanovených vyhláškou...“ – připomínka:
Souhlasíme s tím, že veřejné moci má být ponechána částečná možnost zabránit úplnému zákazu vstupu do obor. Pokud by tomu tak nebylo, nic by nebránilo vlastníkům lesů oplocovat své lesy pod záminkou zřízení obory. Předpokládáme však, že veřejná správa by neměla mít možnost určovat jen období, ale i další podmínky (např. pěší/cyklisté).
Neakceptováno.
V období stanoveném vyhláškou je nezbytné zpřístupnit oboru v rozsahu obecného užívání lesa a v rozsahu práva na přístup do krajiny. Není tak nutné vyhláškou stanovit podmínky zpřístupnění.
§ 17 odst. 2, 3 – lhůtu pro zápis prodloužit na 30 dní – připomínka:
Pokud bude ve věci podáno odvolání, je nereálné, aby se navrhovaná lhůta stihla.
Při současných poštovních službách se často doručenka vrátí až po 10 dnech po doručení a dále je třeba kalkulovat čas předání spisu odvolacím orgánem. Totéž platí i pro další ustanovení, např. § 34 odst. 2.
Neakceptováno.
Lhůta je stanovena ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. V případě komplikací s prokázáním doručení (vrácení doručenky) je logické, že orgán státní správy myslivosti rozhodnutí vloží neprodleně do Informačního systému evidence myslivosti poté, co bude mít veškeré doručenky k dispozici. Jelikož teprve tehdy získá informaci o tom, zda a kdy rozhodnutí nabylo právní moci.
§ 17 odst. 7 písm. c) – snížení minimální výměry honitby pouze při současném snížení administrativy – zásadní připomínka:
Snížení minimální výměry honiteb významně iniciuje počet vedených správních řízení s velkým množstvím účastníků. Taková řízení potrvají roky, zcela paralyzují orgán státní správy myslivosti a povedou k obrovským zbytečným výdajům. Je velmi obtížné tato řízení bezchybně dovést k pravomocnému rozhodnutí. Bez současné speciální úpravy pro doručování se snížením výměry honitby nesouhlasíme.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Pokud se týká doručování veřejnou vyhláškou, v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra bylo doplněno znění § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
§ 18 odst. 1, 2 a § 31 odst. 4 – uvolnění možnosti změn honiteb pouze při současném snížení administrativy – zásadní připomínka:
Tato změna iniciuje obrovský počet vedených správních řízení s velkým množstvím účastníků. Taková řízení potrvají roky, zcela paralyzují orgán státní správy myslivosti a povedou k obrovským zbytečným výdajům. Je velmi obtížné tato řízení bezchybně dovést k pravomocnému rozhodnutí. Bez současné speciální úpravy pro doručování s navrhovanými změnami nesouhlasíme.
Akceptováno.
Doručování veřejnou vyhláškou bylo v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra upraveno v § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Rozpor byl odstraněn.
§ 30 odst. 4 – prováděcí předpis šířeji zmocnit k stanovení náhrady – připomínka:
Navrhované znění působí dojmem, že vyhláška stanoví jednotnou výši pro celou ČR. To se nám jeví jako neobjektivní. Atraktivita podmínek se místně značně liší.
Upraveno jinak.
Výše náhrady nebude stanovována paušálně celorepublikovým průměrem, zůstane zachována dosavadní právní úprava (nově navrhovaný odstavec 4 byl vypuštěn).
§ 32 odst. 5 – nesrozumitelné – připomínka:
Není nám zřejmý účel poslední věty tohoto ustanovení. Máme podezření na chybu, dáváme podnět k prověření.
Upraveno jinak. Vysvětleno.
Znění § 32 odst. 5 bylo upraveno tak, aby bylo jasné, jakým způsobem mají být jednotlivá kritéria aplikována, zároveň došlo k vypuštění pedagogické činnosti.
„(5) Osoby uvedené v odstavci 4 jsou povinny ve výběrovém řízení na pronájem honitby podporovat spolkovou myslivost tím, že v rámci hodnocení předložených záměrů preferují myslivecké spolky, které
a) se věnují myslivosti nejdelší dobu,
b) mají nejvyšší počet členů, kteří jsou držiteli loveckého lístku,
c) mají sídlo nejblíže honitbě,
d) mají nejvyšší počet členů s bydlištěm v místě honitby, nebo
e) se nejvíce věnují osvětové činnosti ve vztahu k myslivosti.
Osoba uvedená v odstavci 4 nezohlední výše uvedená kritéria ve výběrovém řízení u mysliveckého spolku, který je nájemcem jiné honitby, jejímž držitelem je osoba oprávněná nakládat s majetkem státu.“.
Účelem poslední věty je zajistit co největšímu počtu mysliveckých spolků zvýhodnění ve výběrových řízeních a zvýšení jejich šancí na pronájem honitby. Poslední věta vylučuje možnost, kdy by se jeden myslivecký spolek i díky zvýhodnění stal uživatelem více honiteb. Myslivecký spolek může být zvýhodněn ve výběrovém řízení jedině tehdy, pokud není nájemcem „jiné státní“ honitby. To znamená, že pokud již je myslivecký spolek nájemcem „státní“ honitby, může být zvýhodněn při výběrovém řízení pouze v této honitbě.
§ 33 odst. 1 – nerovný přístup – připomínka:
Nerozumíme tomu, proč je stát jako držitel honiteb na rozdíl od ostatních privilegován tím, že nemá pevně stanovenu dobu nájmu honitby.
Vysvětleno.
Uzavírat smlouvy o nájmu honitby na 5 let umožní osobám oprávněným nakládat s majetkem státu pružněji reagovat na vývoj situace z pohledu mysliveckého hospodaření a případně měnit užívání samotných honiteb, ať už změnou uživatele honitby v případě pronájmu či možnosti provádění výkonu myslivosti ve vlastní režii.
§ 36, § 37 odst. 3 – doplnit faktor pohlaví do plánu lovu – zásadní připomínka:
Navrhované ustanovení i zmocnění k prováděcímu předpisu dává tušit, že plán nebude určovat podíl pohlaví lovené zvěře. Právě ignorace lovu samic spárkaté zvěře je hlavní příčinou nepřiměřených stavů zvěře.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Ačkoliv lze s připomínkou souhlasit v tom, že i redukce spárkaté zvěře by měla probíhat odborně a v ideálním případě vést k narovnání poměru pohlaví, je nutné si uvědomit, že ne všechny honitby mohou tuto podmínku objektivně splnit. Domovské okrsky jedinců např. jelení zvěře se pohybují v řádech několika tisíc ha. U menších honiteb (a tím spíš v důsledku snížení minimální výměry) je dost pravděpodobné, že jedinců spárkaté zvěře nebude dost natolik, aby byl lov dle rozdělení pohlaví možný, případně přes ně bude zvěř z větší části hlavně přecházet (případně se vyskytovat pouze sezónně), což takový lov rovněž značně limituje.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
§ 36a – komplikovaná formulace, nejasné znění – zásadní připomínka:
Nesouhlasíme s tím, aby vlastníci uvnitř honitby vytvářely „podspolky“, aby dosáhly hranice 30 ha. Z tohoto důvodu by hranice mohla být i snížena. Dále nám přijde nespravedlivá formulace „za každých započatých“. Podle návrhu by tak vlastník 29 ha neměl právo na žádnou, zatímco vlastník 31 ha již na 2 povolenky.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
Ze znění ustanovení § 36a odst. 2 bude vypuštěno slovo “započatých”.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
§ 38b odst. 4 – špatné skloňování – připomínka
Upraveno jinak.
S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopřed-sedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
§ 40 – nutné upřesnění – připomínka:
Z navrhované hierarchie ustanovení není zřejmé, zda odst. 1 je samostatně aplikovatelný či zda pro něj platí podmínky odst. 2. Pokud se jedná o první možnost, měl by být zařazen spíše na konec § a doplněn např textem ...v dalších případech...
Vysvětleno.
Ustanovení § 40 odst. 2 upravuje specifické případy, kdy lze ulovit kus zvěře mimo dobu lovu i bez povolení orgánu státní myslivosti, zatímco v odstavci 1 je stanoveno obecné pravidlo, že ulovit zvěř mimo dobu lovu lze pouze se souhlasem orgánu státní správy myslivosti.
§ 41 odst. 1 – vypustit poslední větu – zásadní připomínka:
Je-li potřeba a veřejný zájem lov na nehonebním pozemku provést, nelze zde brát ohled na smýšlení vlastníka. Dle dosavadních zkušeností je navíc tento důvod často účelový. Tato formulace navíc dává vlastníkům návod.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Spekulativním případům prohlášení honebních pozemků za nehonební by mělo předcházet posouzení důvodnosti předmětné žádosti správním orgánem. V případě, že je nehonební pozemek prohlášen z důvodů zájmu vlastníka (například z vlastního přesvědčení), nelze na daných pozemcích lov podle § 41 odst. 1 povolit.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
§ 41a – zrušit, řešit v § 41 – připomínka:
Dle našeho názoru není třeba rozlišovat mezi lovem na nehonebním a odloučeném pozemku.
Vysvětleno.
Nutnost rozlišovat mezi nehonebními pozemky a odloučenými honebními pozemky je třeba mimo jiné s ohledem na okruh zakázaných způsobů lovu, ze kterých je možné udělit výjimku.
§ 45 odst. 1 písm. q) – vypustit zajíce polního – připomínka:
Toto ustanovení se běžně porušuje, je-li třeba zabránit škodám zajícem v oblastech, kde se nekonají hony. Navíc je zde logický střet s § 45 odst. 1 písm. l).
Neakceptováno.
Uživatel honitby může využít nově navrhovaného § 45 odst. 2 a požádat o výjimku.
§ 47 odst. 5 – odkaz na špatný paragraf – zásadní připomínka:
Lovecký lístek se vydává fyzickým osobám, měl by zde být uveden § 63.
Upraveno jinak.
Odkaz na § 64 je relikt úpravy správního trestání před její rekodifikací v roce 2017. Aby byl zajištěn účel ustanovení, je třeba upravit znění ustanovení v tom smyslu, aby bylo překážkou vydání loveckého lístku zahájené řízení o přestupku dle zákona o myslivosti. Znění § 47 odst. 5 bude upraveno následovně:
„(5) Orgán státní správy myslivosti odebere nejdéle na dobu 5 let lovecký lístek, zjistí-li dodatečně takovou okolnost, pro kterou by vydání loveckého lístku muselo být odepřeno, nebo vznikla-li taková okolnost po jeho vydání. Orgán státní správy myslivosti může vydání loveckého lístku odepřít, bylo-li proti žadateli zahájeno soudní řízení pro trestný čin nebo správní řízení k uložení pokuty podle § 64 řízení o přestupku na úseku myslivosti.“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
§ 59 odst. 1 písm. d) – působnost přenést na ORP – zásadní připomínka
Není koncepční, aby prohlášení za nehonební pozemky a zrušení prohlášení činily 2 rozdílné orgány. Jako vhodnější způsob sjednocení se nám jeví přenesení na ORP, protože se jedná o triviální agendu.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byla v § 59 odst. 1 na konci textu dosavadního písmene d) doplněna slova „a prohlášení pozemků za honební (§ 17 odst. 3)“.
Rozpor byl odstraněn.
§ 61 odst. 5 – vypustit ustanovení speciálního kontrolního průkazu – zásadní připomínka:
Zaměstnanci ORP a krajů mají jednotný průkaz kontrolního orgánu na všechny agendy. Není důvod, aby nebyl použitelný i pro výkon státní správy myslivosti.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Účelem zakotvení zvláštní právní úpravy kontrolních průkazů je naplnění § 4 odst. 3 písm. b) kontrolního řádu, ve kterém se stanoví, že kontrolní průkaz nahrazuje pověření ke kontrole, stanoví-li tak zvláštní předpis. Cílem je umožnit provádění dozorové činnosti bez administrativy spojené s vydáváním písemného pověření.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
§ 67 – zrušit nebo absorbovat do JES – zásadní připomínka:
Toto ustanovení je neprovázané s navazujícími předpisy a působí zásadně rozdílnou místní aplikaci. Je třeba ho aktualizovat nebo zrušit.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Ustanovení § 67 zakotvuje orgány státní správy myslivosti jako dotčené orgány. Ve správním řízení pak dotčené orgány mají kompetence vyplývající z § 136 správního řádu.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Magistrát hl. m. Prahy
K čl. I bodu 3 (§ 2 písm. c):
Požadujeme znění navrhovaného bodu nahradit zněním: „V § 2 písm. c) se slova „mimo toto území“ zrušují, slovo „sady“ se nahrazuje slovy „oplocené sady“ a slovo „ohrazené“ se zrušuje.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
V definici nehonebních pozemků je dlouhodobě obsažena chybná textace, která způsobuje nežádoucí výkladové nejasnosti. Podle stávající definice jsou nehonebními pozemky mimo jiné pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, kdy po demonstrativním výčtu nejtypičtějších typů takových pozemků následuje text „pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území“. Dodatek „mimo toto území“ je zjevnou chybou, protože definice v této části pojednává výhradně o pozemcích uvnitř hranice současně zastavěného území obce. Cílem zákonodárce mohlo být nejspíše stanovit, že lesní a zemědělské pozemky jsou honebními i v případě, že se nacházejí uvnitř hranice současně zastavěného území obce. Proto požadujeme zrušení slov „mimo toto území“ tak, aby stanovená výjimka pro lesní a zemědělské pozemky i po jazykové stránce odpovídala svému logickému smyslu.
Akceptováno jinak.
Znění § 2 písm. c) bude upraveno následovně:
„e)c) nehonebními pozemky pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále zastavěného území, pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené oplocené sady, oplocené zahrady, oplocené školky, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti,“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
K Čl. I bodu 14 (§ 7 odst. 3):
Požadujeme znění odstavce 3 nahradit následujícím zněním: „(3) Je zakázáno chovat lišky obecné v zajetí, mimo případy, kdy není v současnosti vyžadován souhlas orgánu státní správy myslivosti pro chov zvěře v zajetí. Zákaz se také nevztahuje na chovy lišky v zajetí, pro něž byl do data platnosti zákona souhlas orgánu státní správy myslivosti již vydán.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
V současné době umožňuje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), držet lišky obecné v zajetí kvůli výcviku loveckých psů, kteří jsou trénováni k lovu pod zemí. Tato praxe však vyvolává vážné otázky ohledně etiky a humánnosti. Zvířata jsou často odňata ze svého přirozeného prostředí a umístěna do nevhodných podmínek velmi malých klecí, kde jsou opakovaně vystavena obrovskému stresu. Toto omezení brání liškám v naplňování základních potřeb spojených s jejich přirozeným chováním (volně se pohybovat, vyhledávat úkryty), což je v rozporu s životní pohodou zvířat.
Tato praxe také kontrastuje s legislativními změnami, které kvůli nevhodným podmínkám a nedostatečnému uspokojení základních potřeb zvířat zakazují od 1. ledna 2019 chov zvířat pro produkci kožešin, tj. i chov lišky obecné za tímto účelem. Dochází tedy k paradoxní situaci, kdy, ačkoliv byl zakázán chov lišek pro kožešinu, podobné podmínky chovu jsou tolerovány při výcviku loveckých psů.
Zákaz je navržen pouze pro případy, kdy je pro chov lišky v zajetí vyžadován souhlas orgánu státní správy myslivosti a nevztahuje se na lišky, které jsou v současnosti pro tyto účely již drženy.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vzhledem k tomu, že je liška druhem zvěře [§ 2 písm. b)], nelze jí odebranou z přírody chovat, ať již za jakýmkoliv účelem, bez souhlasu orgánu státní správy myslivosti. Jedná se o standardizovaný systémový postup, který rozlišuje mezi jedincem zvěře původem z přírody a jedincem odchovaným v lidské péči. Navržená změna je proto krajně nesystémová, jelikož by se v případě lišky jednalo o výrazně jiný postup.
Dle § 7 odst. 1 se krajská veterinární správa (KVS) vyjadřuje k podmínkám chovu lišky v zajetí, což standardně probíhá kontrolou chovného zařízení na místě.
Při ponechání norování coby způsobu lovu není možné zakázat chov lišek pro výcvik loveckých psů dle § 7 odst. 3. K držení lišek za tímto účelem vydává orgán na ochranu zvířat proti týrání (KVS) souhlas a může k tomu rovněž stanovit podmínky.
Nelze proto akceptovat část připomínky, dle které dochází k držení či chovu lišky v nevhodných podmínkách vzhledem k tomu, že je postupováno v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, přičemž je v plné kompetenci KVS toto kontrolovat a v případě nevyhovujících podmínek souhlas neudělit.
Rozpor trvá.
K čl. I bodu 50 (§ 31 odst. 6 písm. c):
Požadujeme na konci § 31 odst. 6 písm. c) doplnit slova „tuto skutečnost ohlásí držitel honitby příslušnému orgánu státní správy myslivosti do 30 dnů ode dne, kdy byla zjištěna;“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Je nezbytné dořešit systém a povinnosti vznikající při zániku honitby, pokud dojde k poklesu výměry honitby pod minimální výměru, tedy především v zákoně výslovně stanovit povinnost držiteli honitby ohlásit tuto skutečnost příslušnému orgánu státní správy myslivosti. V návaznosti na tuto povinnost je třeba do zákona doplnit sankci za její nesplnění (§ 64 zákona o myslivosti).
Podle důvodové zprávy „předkládaná novela zároveň odstraňuje výkladové problémy při zániku honitby, například z důvodu úmrtí držitele honitby“. Navržené řešení však není dostačující. Konkrétně se jedná o honitby, jejichž výměra je jen málo procent nad minimální výměrou, kterou stanovuje zákon o myslivosti a v budoucnu dojde k jejímu dalšímu poklesu, např. zástavbou (např. příměstské společenstevní honitby).
Do nově zřizovaného systému evidence myslivosti má orgán státní správy myslivosti povinnost vložit údaj o zániku honitby z důvodů uvedených v § 31 odst. 6 zákona o myslivosti ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o tomto zániku dozvěděl (§ 34 odst. 2 zákona o myslivosti). Podle § 31 odst. 6 písm. c) zákona o myslivosti pak z důvodu poklesu výměry honitby pod minimální výměru zaniká honitba k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž k poklesu došlo.
Vzhledem k tomu, že dosavadní právní úprava nezaručuje svolání valné hromady honebního společenstva alespoň jednou ročně, neřeší dosud zákon o myslivosti uspokojivě tento problém. Současně je touto novelou zavedena povinnost schvalování výsledků hospodaření honebního společenstva jeho valnou hromadou. V těchto souvislostech, především vzhledem k povinnosti honebního starosty svolat valnou hromadu alespoň jedenkrát ročně a nutnosti jasné zákonné úpravy, je třeba stanovit držiteli honitby přímo do zákona povinnost ohlásit orgánu státní správy myslivosti skutečnost, že jeho honitba zanikla z důvodu poklesu výměry pod minimální výměru stanovenou zákonem.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
K Čl. I bodu 99 (§ 45 odst. 1):
Požadujeme doplnit písmeno t), které zní:
„t) lovit zvěř pod zemí, včetně lovu za pomoci psů vypouštěných pod zem a vyhrabání zvěře za účelem usmrcení.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Praktika lovu zvěře pomocí tzv. norování v moderní době ztrácí svou relevanci a v éře střelných zbraní a lovu pomocí termovize není nezbytná. V současnosti se norují zejména lišky obecné. Vliv norování lišky obecné na její regulaci není zásadní. Podle dat Českého statistického úřadu tvořil podíl norovaných lišek v roce 2005 téměř 18 % z celkového odlovu lišek, v roce 2018 to bylo již jen necelých 10 % a v loňském roce již jen necelých 6 %. Zároveň se jedná o velice krutou metodu, zejména pro mláďata.
Tato metoda lovu už se ve většině nahradila efektivnějšími alternativami, především již zmíněným odstřelem s využitím termovize, ke kterému dochází v době, kdy lišky loví a jsou tedy potencionálně snadným cílem. Lov termovizí se ukazuje jako velice oblíbený a čím dál více dostupný, navíc je narozdíl od norování důležitým způsobem regulace liščí populace.
Při lovu loveckými psy pod zemí nedochází k utrpení pouze lišek, ale častá jsou také zranění loveckých psů, některá vedou až k jejich úmrtí. Z toho důvodu se upouští od kontaktní formy zkoušek pro tato plemena a paradoxem zůstává, že i přes snahu ochránit lišky a psy před možnými zraněními nebo i smrtí při zkoušce, jsou stále vystavováni této nehumánní praktice při ostrém lovu. V médiích se již v minulosti objevily případy trýzněných liščat a jsou silným důkazem, že tato metoda lovu nepatří k humánní myslivecké praxi a měla by být jednoznačně zakázána.
Liška obecná má v ekosystému důležitou roli při regulaci populace další zvěře. Analýza obsahu trusu a žaludku ukázala, že přibližně dvě třetiny potravy lišek tvoří hlodavci, především hraboši, a téměř čtvrtinu tvoří kopytníci, zejména srny, prasata a jeleni. Lišky tak účinně regulují populaci škodlivých hrabošů. Regulace přirozenými predátory je jedním z nejlepších způsobů nejen ochrany úrody pro zemědělce, ale k navrácení se ke zdravé krajině jako takové. Zároveň představují přirozený mechanismus odstraňování mršin ze silnic.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Se zákazem norování by pravděpodobně ve velmi krátké době došlo k dalšímu zvýšení početního stavu lišek (88 402 ulovených kusů v mysliveckém roce 2022), které by bylo spojeno nejen s riziky šíření nebezpečných nákaz či parazitů jako jsou vzteklina, prašivina, tasemnička liščí a jiné. Ohroženy by byly rovněž stavy drobné zvěře, a to právě v době krmení a výchovy mláďat. Zákaz norování by měl také dopad na chov a výcvik plemen loveckých psů určených pro lov v podzemí, tzv. norníků, kteří byli na tuto činnost po generace šlechtěni a připravováni. Jedná se například o naše národní plemeno Český teriér.
Ministerstvo zemědělství v rámci novelizace zákona o myslivosti neplánuje omezovat norování rovněž z důvodu potřeby regulace invazních nepůvodních druhů (psík mývalovitý).
Je rovněž otázkou posuzování nehumánnosti tohoto způsobu lovu. Ve většině případů se liška z nory pouze vyžene a na povrchu je usmrcena střelci. V noře liška při norování zůstává pouze v období krmení a výchovy mláďat. I norování lišek s liščaty je však při správném provedení poměrně rychlé a efektivní. V případě zákazu hrozí, že pokud bude samice od mláďat ulovena střelnou zbraní mimo noru, osiřelá mláďata budou dlouhou dobu umírat hlady v noře. Snižování počtu lišek odstřelem, odchytem a norováním, a s tím spojené omezení popsaných rizik, je společenskou objednávkou.
Stanovisko neměnit ustanovení týkající se norování je podpořeno dohodou koaličních stran.
Při ponechání norování, coby způsobu lovu, není možné zakázat chov lišek pro výcvik loveckých psů. K chovu lišek za tímto účelem se vyjadřuje orgán na ochranu zvířat proti týrání (krajská veterinární správa), který pro tuto činnost v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, může stanovit k tomuto podmínky.
Rozpor trvá.
K Čl. I bodu 99 (§ 45 odst. 1):
Dále požadujeme doplnit písmeno u), které zní:
„u) lovit lišku obecnou v době hájení, která je stanovena jiným právním předpisem.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Většina zvěře, včetně šelem jako jsou kuny a jezevci, má jasně stanovenou dobu hájení. Naopak liška obecná momentálně nedisponuje přesně stanoveným obdobím hájení, což se dá vyložit jako nedodržování § 9 odst. 1 zákona o myslivosti. Tento paragraf explicitně uvádí: „... je zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů, pokud nejde o činnosti při obhospodařování pozemků nebo o činnosti při návštěvách honiteb jako součástí krajiny.“. Je proto třeba pro lišky obecné dobu hájení stanovit a v této době její lov zakázat.
Navíc absence stanovené doby hájení pro lišky může způsobit situaci, kdy jsou samice zastřeleny v období odchovu bezbranných mláďat, což následně vede k dlouhotrvajícímu trýznění mláďat hlady a žízní před jejich úhynem. Z tohoto důvodu je z hlediska základní etiky nezbytné zakázat lov lišek v tomto období. Konkrétní dobu hájení bude nutné upravit v rámci jiného právního předpisu.
Pro stanovení doby hájení je v tomto ohledu klíčové období, kdy mláďata nemohou soběstačně přežívat a jsou plně závislá na rodičích, než se naučí samostatně lovit a lze jí stanovit na období od 1. března do 31. srpna.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Z hlediska předmětného právního předpisu nedává smysl a ani není žádoucí explicitně mezi zakázané způsoby lovu uvádět, že se konkrétní druh nesmí lovit v době hájení, neboť tento postup je ze zákona automatický.
Připomínka rovněž navrhuje nerovný přístup ke zvěři s celoroční dobou lovu, neboť navrhuje dobu hájení pouze u lišky obecné.
O zavedení doby hájení u lišky se neuvažuje.
Ve zbytku viz vypořádání předchozí připomínky.
Rozpor trvá.
K bodům 22 (§ 14 odst. 1 písm. a), 23 (§ 14 odst. 1 písm. d), 78 (§ 41), 79 (§ 41a), 84 (§ 44a), 90 (§ 45 odst. 1 písm. h), 92 (§ 45 odst. 1 písm. j), 99 (§ 45 odst. 1 písm. s) a 102 (§ 46 odst. 1):
Požadujeme navrhované body vypustit.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Navrhovaná legalizace lovu zvěře lukem je extrémně kontroverzní technika lovu, o níž nepanuje shoda ani v odborných kruzích, ani stran veřejnosti. Lov lukem je doposud zakázaný i v zákoně na ochranu zvířata proti týrání, který explicitně zakazuje odchytávat nebo usmrcovat volně žijící zvěř pomocí luků a samostřílů. Odborníci poukazují, že případné uzákonění lovu lukem, zvýší riziko nelegálního lovu zvěře, zejména pytlačení chráněných druhů volně žijících zvířat. Kontroverzí je i míra utrpení zvířat při lovu lukem. Samotná Státní veterinární správa veřejně upozorňuje, že při tomto způsobu lovu je vysoká pravděpodobnost, že šíp nezasáhne životně důležité orgány, zvíře tak nebude usmrceno, nebude lovcem dohledáno a bude tak po dlouhou dobu docházet k jeho strádání v důsledku zranění. Lov lukem tak může tak v důsledku přinášet mnohem více postřelené trpící zvěře než ulovené.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Lov lukem není ve světě žádnou novinkou a v řadě zemí, včetně zemí evropských, je rovněž povolen. Dlouholeté zkušenosti z těchto zemí nenasvědčují tomu, že by se tento způsob lovu neosvědčil. Naopak existuje řada studií, z jejichž výsledku je patrné, že účinnost lovu planou zbraní a lukem je ve výsledku srovnatelná, byť mají oba druhy zbraní mají svá specifika. To dokládá řada studií,
a to včetně nejnovější finské studie (https://europeanbowhunting.org/2023/01/31/finnish-study-puts-bow-hunting-on-par-with-rifle-hunting-for-white-tailed-deer/). Lov lukem navíc může být vhodnou a bezpečnější alternativou k lovu v zastavěném území, v jehož blízkosti zvěř nezřídka kdy nalézá své útočiště (např. divoká prasata).
Z hlediska utrpení pro zvěř lov lukem nepředstavuje o nic vyšší riziko, než lov palnou zbraní. Vše je otázkou především dobře umístěné rány. Není proto ani tak podstatné, čím je zvěř lovena, ale především to, jak zodpovědný či zručný je lovec, který zvěř loví. Při správném umístění zásahu se hrotem šípu vytvoří řezný kanál, který přeruší krevní řečiště, v důsledku čehož dojde k rychlé ztrátě krve (vykrvení), poklesu tlaku a ztrátě vědomí. Jedná se prakticky o stejný princip, jaký se dne používá při porážce hospodářských zvířat vykrvením.
Co se týče zavedení lovu lukem v ČR, bude k němu samozřejmě nutné absolvovat příslušnou zkoušku splňující mezinárodní standardy, která ověří střelcovu schopnost bezpečně trefit cíl. K tomu, aby mohla dotyčná osoba v honitbě s lukem lovit, navíc bude nutné svolení uživatele honitby, který mu s tímto povolenku k lovu vydá. Jedná se tedy pouze o možnost, nikoliv automatické právo. Šípy určené k lovu budou muset být dále nesmazatelně označeny, aby se mohl jejich vlastník případně identifikovat a dohledat.
Tento způsob lovu mimo jiné podpořilo Hnutí DUHA na semináři „Kam směřuje myslivost v České republice“ uskutečněného dne 8. 12. 2023 v Poslanecké sněmovně.
Rozpor trvá.
Nad rámec návrhu
Požadujeme v § 14 odst. 1 písmeno e) zrušit.
Tato připomínka je zásadní.
Dále požadujeme v § 14 znění odstavce 2 nahradit zněním:
„(2) Myslivecká stráž, která usmrtila zdivočelé hospodářské zvíře nebo označené zvíře z farmového chovu zvěře, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Jde o kontroverzní ustanovení, které myslivecké stráži, potažmo mysliveckým hospodářům do rukou vkládá právo usmrcovat zvířata patřící do kategorie tzv. zájmových zvířat, u nichž se předpokládá, že mají vlastníka/chovatele. Zájmová zvířata, specificky psi a kočky, přitom požívají vysoké ochrany v zákoně na ochranu zvířat proti týrání, veterinárním zákoně i v rámci zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Předmětné ustanovení mysliveckého zákona tak nepřiměřeným způsobem zasahuje do mnohých práv vlastníků/chovatelů zvířat, neboť usmrcení zvířete je fatálním, nenavratitelným aktem, který jim způsobuje mj. nejen majetkovou, ale i nemajetkovou újmu, způsobuje duševní útrapy a citovou újmu. Praxe ukazuje, že prokazování toho, zda pes skutečně zvěř pronásledoval a tím došlo k případnému zákonnému naplnění výše uvedeného ustanovení, je extrémně problematické, a to i v rámci trestních, soudních či správních řízení. V nich se často otázka toho, zda k naplnění podmínek umožňující usmrcení psa dostává do důkazní nouze, neboť ustanovení neukládá myslivecké stráži povinnost zajistit ani prokazatelný důkazní materiál, že k takovému jednání ze strany psa došlo, zda byl pes prokazatelně mimo vliv svého tzv. „vedoucího“, ani nemá povinnost prokázat, že využil veškerých jiných preventivních opatření, aby psa od takového jednání odradil, ani to, zda učinil veškeré možné kroky k nalezení chovatele psa pohybujícího se v honitbě, či doložil zda byl „vedoucí“ psa v blízkosti daného psa, či nikoliv, a neposledně, nemají ani povinnost prokazatelně doložit zda vůbec a případně jakou škodu pes, potažmo kočka svým jednáním v honitbě způsobili.
Předmětné ustanovení je kontroverzní i ve vztahu ke kočkám. Pouhá přítomnost kočky v honitbě nemůže být důvodem k jejímu usmrcení! Tento přístup je v příkrém rozporu s právní ochranou, kterou kočkám poskytují jiné právní úpravy.
Krom jiného, pokud by došlo ke škodám na zvěři je zde vždy možnost, aby byla způsobená škoda vymáhána na majiteli zvířete, který ho měl mimo svůj vliv. K tomu lze mimo jiné v plné míře využít ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to Oddílu 2 „Centrální evidence psů“ § 5e a zejména Oddílu 1 „Povinnosti chovatelů“ § 4 odst. 3 o povinnosti každého chovatele trvale označit psa elektronickým čipem.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Za myslivecký rok 2022 bylo usmrceno 209 toulavých psů a 7 710 toulavých koček. Připomínka mylně vychází z nesprávného předpokladu, že všechna tato zvířata mají svého majitele. V České republice se objevují volně se pohybující psi i kočky, kteří svého majitele nemají, případně o ně nemá zájem. Volně se potulující a pytlačící psi a kočky však mohou působit značné škody na zvěři i jiných vzácných či chráněných živočiších, přičemž v případě, že nemají svého majitele, není po kom tuto škodu vymáhat. U koček je tato situace vzhledem k jejich vysoké úspěšnosti lovu o to markantnější a odborníky z celého světa je kočka domácí považována za podstatné ekologické riziko pro všechny volně žijící živočichy (včetně drobné zvěře), kteří co do velikosti (tzn. až do velikosti kočky) mohou být její kořistí. I se současnou možností regulace volně žijících koček jsou považovány za vážné riziko pro biodiverzitu (s potenciálem zcela vyhubit některé druhy živočichů) a v některých zemích je tento druh označen za invazivní.
Rovněž nelze akceptovat vyvinění nezodpovědných majitelů a jejich systematické porušování právních předpisů. K tomu připomínáme, že je dle zákona o myslivosti zakázán v honitbách pohyb psů mimo vliv svého majitele či vedoucího (§ 10 odst. 1) a rovněž dle zákona na ochranu zvířat proti týrání je každý povinen učinit opatření proti úniku zájmových zvířat (§ 13 odst. 1).
V případě usmrcování toulavých psů pronásledující zvěř mysliveckou stráží obsahuje současně platné ustanovení mnoho výjimek, dle kterých se tato možnost nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební.
Rozpor trvá.
Požadujeme v § 43 odst. 3 zákona o myslivosti větu poslední zrušit.
Tato připomínka je zásadní.
Dále požadujeme za § 43 zákona o myslivosti vložit nový § 43a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 43 zní:
„§ 43a
Nalezená mrtvá zvěř
Zvěř mrtvá, která byla nalezena mimo honitbu jinak než při dohledávce zvěře, náleží uživateli nejbližší honitby, který je povinen postupovat podle veterinárního zákona43). Jde-li o zvěř nalezenou podle věty první na odloučeném honebním pozemku nebo nehonebním pozemku, na kterých je povolen lov, náleží tato zvěř osobám pověřeným lovem na takovém pozemku.
----------
43) Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Stávající § 43 odst. 3 věta poslední upravuje situaci nálezu zvěře na nehonebních pozemcích, kdy takto nalezená zvěř má náležet uživateli nejbližší honitby. Citovaná úprava je poněkud nesystematicky zařazena do ustanovení zákona upravujícího dohledávku zvěře. Toto zařazení vzbuzuje pochybnosti, zda se v § 43 odst. 3 věta poslední zákona o myslivosti vztahuje pouze na činnosti prováděné v rámci dohledávky zvěře nebo jak by mohlo nasvědčovat použité slovní spojení „jinak nalezena“ obecně na všechny případy nálezu mrtvé zvěře, právě s výjimkou zvěře postřelené při lovu a nalezené v rámci její dohledávky. Ve druhém případě by se tak mohlo jednat zpravidla o nálezy učiněné vlastníkem, popřípadě nájemcem pozemku, náhodným chodcem či případy zvěře usmrcené v důsledku srážky s dopravním prostředkem. Z hlediska přehlednosti právní úpravy proto doporučujeme nesystematicky zařazenou větu zrušit a pro úpravu nálezu zvěře mimo území honitby vymezit samostatný nový § 43a zákona o myslivosti.
Ustanovení § 43 odst. 3 zákona o myslivosti navíc hovoří pouze o nálezu na nehonebních pozemcích, nálezy na odloučených honebních pozemcích zákon ani po navržené novelizaci neřeší. I s ohledem na novelizovanou úpravu lovu zvěře na nehonebních a odloučených honebních pozemcích (§ 41 a 41a zákona o myslivosti) pak považujeme za logické, aby zvěř nalezená na takových pozemcích, kde byl lov povolen orgánem státní správy myslivosti, náležela nikoliv uživateli nejbližší honitby, ale osobám pověřeným na těchto pozemcích lovem. Podle navržených § 41 a 41a (body 78 a 79 návrhu) ostatně mají pověření lovci evidovat nalezené uhynulé kusy zvěře. Je tedy namístě, aby stejné osoby zajistily i plnění povinností podle veterinárního zákona, protože jinak nalezená uhynulá či usmrcená zvěř bude zpravidla zvěří nezužitkovatelnou.
Upraveno jinak.
V souladu s uplatněnou připomínkou bude upraveno znění § 43, který bude reflektovat potřebu dohledávky v případě lovu či usmrcování na nehonebních a odloučených honebních pozemků.
V souladu s uplatněnou připomínkou rovněž dojde k úpravě vlastnictví nalezeného uhynulého kusu, a to dle mysliveckého práva tímto způsobem:
1. Uživateli honitby náleží nalezený uhynulý kus v honitbě. Na nehonebních a odloučených honebních pozemcích však nikoliv, a to vzhledem k tomu, že nelze uložit povinnosti uživateli honitby (spojenou s určitými finančními náklady a/nebo vynaložením úsilí), který jinak na daném pozemku nemá žádná práva (lovit či usmrcovat). Tuto změnu podtrhuje skutečnost, že řada takových pozemků je od nejbližší honitby vzdálená (leží v jiném k.ú.).
2. V případě pověřené osoby podle § 41 a § 41a se nejedná o vykonávání práva myslivosti (to je spjato výhradně s honebními pozemky), ale o pověření k lovu či usmrcování (tzn. ke konkrétní činnosti), přičemž rozhodnutí, na základě kterého je tato osoba k lovu či usmrcování pověřena, obsahuje vždy konkrétní výčet druhů (zvěře či živočichů vyžadujících regulaci), na které se vztahuje. Vznikala by tímto tudíž opět nerovnost, jelikož by tato osoba byla zodpovědná za všechny nalezené uhynulé druhy zvěře (případně živočichů vyžadujících regulaci), byť by nebyly předmětem daného rozhodnutí.
Na rozdíl od uplatněné připomínky se úprava ustanovení bude týkat rovněž živočichů vyžadujících regulaci.
Rozpor trvá.
Moravskoslezský kraj
1. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 9 odst. 4
Do znění v předloženém návrhu zákona navrhujeme doplnit znění „zachování vyznačených stezek, pěšin a tras“.
Nově by toto ustanovení znělo:
„(4) Držitel honitby, která je oborou, rozhoduje o zpřístupnění a znepřístupnění obory veřejnosti. Pokud oboru její držitel veřejnosti nezpřístupní, není obora veřejnosti přístupná. Držitel nebo uživatel obory oboru zpřístupní uveřejněním návštěvního řádu na vstupech do obory, ve kterém upraví podmínku vstupu zejména s ohledem na ochranu životního prostředí, zachování vyznačených stezek, pěšin a tras a životní pohodu chované zvěře. Vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou.“
Odůvodnění:
Při zpřístupňování obor je žádoucí zachovat dosavadní turistické stezky, protože síť pěších značených turistických tras je v Česku unikátní a je nezbytné jejich zohlednění i v rámci upravení vstupu do mysliveckých obor.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo v § 9 odst. 4 doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras. V tomto smyslu byla také doplněna důvodová zpráva.
Rozpor byl odstraněn.
2. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 35 odst. 5 písm. g)
Toto ustanovení v předloženém návrhu zákona zní:
„(5) Myslivecký hospodář je při své činnosti povinen
g) vyloučit z účasti na společném lovu střelce, honce i další osoby, které jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných toxických látek, osoby mladší 15 let, osoby, které hrubým způsobem porušily bezpečnostní pravidla, a osoby, které nenosí viditelně prvek z reflexního materiálu s výjimkou sokolníků a všech účastníků společných lovů, kde je prováděn lov s pomocí loveckého dravce; uvedené osoby jsou povinny místo společného lovu opustit,“.
Navrhujeme doplnit výjimku k povinnosti nošení prvků z reflexních materiálů o lovy na kachny a husy na tahu.
Nově by tedy toto ustanovení znělo:
„(5) Myslivecký hospodář je při své činnosti povinen
g) vyloučit z účasti na společném lovu střelce, honce i další osoby, které jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných toxických látek, osoby mladší 15 let, osoby, které hrubým způsobem porušily bezpečnostní pravidla, a osoby, které nenosí viditelně prvek z reflexního materiálu s výjimkou sokolníků a všech účastníků společných lovů, kde je prováděn lov s pomocí loveckého dravce nebo jde-li o lov na kachny a husy na tahu; uvedené osoby jsou povinny místo společného lovu opustit,“.
Odůvodnění:
Reflexní prvky při lovech na kachny či husy na tahu jsou zcela nežádoucí a znemožňovaly by tento lov, tedy reflexní prvky je spíše vhodné použít při lovu s kulovými náboji nebo jednotnou střelou do brokovnice.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navrhovaný text novely je výsledek složitého vyjednávání a je považován za konsensus.
Bezpečnost osob při společných lovech má přednost před efektivitou lovu.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
3. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 36a
Navrhujeme zcela vypustit navrhované ustanovení § 36a „Lov osobami hospodařícími na honebních pozemcích“.
Odůvodnění:
Zásadně nesouhlasíme s navrhovanou úpravou. Velká část polních honiteb je na pozemcích, kde hospodaří právnické osoby (např. zemědělské družstvo v postavení nájemce či pachtýře, a to bez jakéhokoliv vztahu ke zvěři a myslivosti.
Podle navrhované úpravy by tak mohlo dojít ke stavu, kdy nájemce, pachtýř či zemědělské družstvo hospodařící v nájmu na stovkách hektarů uznané honitby, by na každých 30 ha požadoval povolenku k lovu spárkaté zvěře a mohlo by docházek k takovým absurdním případům, že družstvo uzavře fiktivní dohodu s lovcem (např. o provedení práce – na hlídání v noci) a ten bude mít nárok na povolenku. Což by mohlo znamenat desítky nových povolenek v takovéto honitbě. De facto by se tak v honitbách pohybovaly desítky lovců, bez jakéhokoliv vztahu a respektu ke zvěři, bez vzájemné součinnosti těchto osob a s cílem vybíjení spárkaté zvěře, a to i s vysokým rizikem odstřelení samic od mláďat. Samotnou otázkou taktéž zůstává činnost těchto lovců/střelců při postřelení zvěře, která nástřelu utekla. Mimo jiné by tento stav znamenal také dramatické snížení bezpečnosti v daném území (honitbě) jak pro lovce samotné, tak pro veřejnost.
Tento systém by zcela naboural jakékoliv nastavení práv a povinností, které musí uživatel honitby dodržovat, respektive právní jistotu.
K tomuto uvádíme možný příklad, co by umožňoval návrh daného ustanovení: honitba o výměře 1000 ha, kde na 800 ha zemědělsky hospodaří zemědělské družstvo. Zemědělskému družstvu by jako hospodařící osobě vznikl automatický nárok na vydání 26 povolenek pro své zaměstnance (stačí uzavřít DPČ např. na vrátného 2 h denně). Uživatel honitby myslivecký spolek má 20 členů. V honitbě se tedy bude pohybovat 46 lovců, kteří nebudou spolupracovat, kdy 26 lovců zemědělského družstva (tedy bez jakéhokoliv lidského, právního a mysliveckého vztahu) bude lovit bez ohledu na jakékoliv myslivecké zvyky a tradice téměř po celé honitbě, budou využívat myslivecká zařízení, o které se stará na vlastní náklady uživatel honitby (tzn. materiál, práce...) a který za pronájem honitby vlastníkům pozemků platí nemalé peníze v řádu deseti až statisíců korun ročně (někdy i miliony). O bezpečnosti při lovu s kulovými zbraněmi mezi lovci ani vůči návštěvníkům honitby nelze hovořit.
Taktéž postavení uživatelů honiteb, kteří na honitbách hospodaří zodpovědně, zodpovědně stanovují plán lovu a plní ho, by tímto bylo významně poškozeno. To znamená, že tento nájemce honitby by byl trestán za dodržování všech pravidel vyplývajících ze zákona o myslivosti. Je nutné vzít v potaz skutečnost, že za nájem honiteb se vlastníkům honebních pozemků hradí nemalé nájemné, jak bylo uvedeno výše, a nelze tak opomíjet oprávněné zájmy nájemců honiteb, kteří by byli takto „rozvolněným způsobem“ vydávání povolenek k lovu zcela zjevně poškozováni. Pokud bychom měli nějak přirovnat tento stav zásahu do cizích práv, lze uvést například nájem bytu, kdy nájemce hradí řádně nájem, bydlí sám v bytě, a protože by měl někdo zato, že možná nemá zcela uklizeno a že sousedům či majiteli to takto nevoní, tak by se mu cizí osoba nastěhovala do bytu, spala v jeho posteli a jedla jeho jídlo z lednice. O kvalitě případného úklidu touto druhou cizí osobou pak lze pochybovat. O čem však nelze pochybovat, je zcela neoprávněný, nelegální a nemorální zásah do oprávněných práv nájemce bytu. Legalizace takového stavu by se i v tomto případě nutně jevila jako zcela absurdní.
Přijetím předloženého návrhu by mimo jiné tedy došlo k dalšímu rozdělování společnosti a konfliktům v rámci mezilidských vztahů.
Výsledným stavem by však také byl hromadně realizovaný masívní lov zvěře, kdy tzv. lovci zastupující vlastníky, nájemce a pachtýře, by se v honitbě pohybovali bez ohledu na uživatele v denní i noční době. Za vše by přitom fakticky nesl odpovědnost toliko uživatel honitby, který za myslivecké hospodaření zodpovídá a nese náklady spojené nejen s nájmem, ale také s péčí o zvěř a za škody zvěře. Návrhem se taktéž zcela otevírá prostor pro pytláctví, respektive zatajování ulovené zvěře a mrzačení zvěře (viz výše), kdy není v silách uživatele honitby (avšak ani Policie ČR) tyto lovce kontrolovat.
Závěrem uvádíme, že je potřeba si uvědomit, že zákonná úprava již nyní upravuje možnosti, jak se podílet nebo provádět právo myslivosti či se vyjadřovat k výši plánu lovu. Současná legislativa umožňuje vlastníkům pozemků vstoupit do honebního společenství, tak jak upravuje § 26 návrhu i platného zákona o myslivosti.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
4. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
Návrh na vložení nového novelizačního bodu (příp. bodů)
K § 52 odst. 2
Toto ustanovení zní:
(2) Vykonává-li právo myslivosti sdružení,6) ručí jeho členové za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně.
Navrhujeme v odstavci 2 slovo „sdružení“ nahradit slovem „spolek“ a zároveň navrhujeme toto ustanovení doplnit o odpovědnost honebního společenstva, a to takto:
(2) Vykonává-li právo myslivosti sdružení spolek nebo honební společenstvo na vlastní účet,6) ručí jeho členové tohoto spolku či honebního společenstva za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně.
Odůvodnění:
Sdružení byla nahrazeny spolky, v rámci novelizace zákona by tato skutečnost měla být upravena.
Pokud vykonává honební společenstvo myslivost vlastním jménem a na vlastní účet, jeví se jako potřebné nastavit jistou rovnoprávnost v ručení a náhradě škod.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Ustanovení § 52 se nenovelizuje, úprava dosavadní terminologie, resp. aktualizace na novou úpravu spolků v občanském zákoníku není tedy nezbytná. Uvedená terminologie nečiní v současnosti aplikační problém, jelikož je nade vší pochybnost zřejmé, že sdruženími jsou myšleny spolky.
K druhé části připomínky lze uvést, že honební společenstvo je tvořeno vlastníky honebních pozemků tvořících honitbu a tito vlastníci tak mají přímý vliv na myslivecké hospodaření v honitbě. Z toho důvodu není na místě, aby za škody způsobené zvěří ručili členové honebního společenstva společně a nerozdílně.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
5. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKA
K § 57 odst. 8
Toto ustanovení v předloženém návrhu zákona zní:
(8) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajské úřady vykonávají správní činnosti na úseku myslivosti prostřednictvím alespoň 1 zaměstnance, který splňuje kvalifikační požadavky podle tohoto zákona a současně nevykonává správní činnosti na jiném úseku; zaměstnanec musí splňovat také požadavky podle jiného právního předpisu47).
Toto ustanovení je pro obce i kraje zcela nepřijatelné, zejména pak bez finančního pokrytí tohoto požadavku ze strany státu.
Odůvodnění:
Máme aktuální zkušenost, kdy vytvoření institutu jednotného environmentálního stanoviska zákonem č. 148/2023 Sb. má dopady na finanční pokrytí pracovních úvazků na obcích a krajích, ale přestože to bylo přislíbeno, je posílení financování této státní správy obcím a krajům odmítáno, a to jak ze strany Ministerstva životního prostředí, tak ze strany Ministerstva financí. Nyní předložený materiál opět zvedá nároky na výkon přenesené působnosti, ale nepředpokládá adekvátní finanční zajištění výkonu této agendy přerozdělením prostředků státního rozpočtu do rozpočtů obcí a krajů. Pokud nebude součástí předloženého materiálu závazná právní úprava, která toto zajistí, je navržené ustanovení nerealizovatelné. V Moravskoslezském kraji se jedná o náklady na 23 pracovních úvazků, z toho 22 na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností a 1 na krajském úřadě, neboť nikde dosud nejde o pracovní pozici, která by se věnovala pouze jedné správní činnosti myslivosti. Již teď konstatujeme, že v tomto ohledu případné sliby, i kdyby byly učiněny, nestačí, a trváme na právní úpravě, která toto financování bude řešit a bude neoddělitelnou součástí materiálu. Upozornit je třeba také na naše praktické nedávné zjištění, že najít nového úředníka na takovou práci je velmi problematické.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Úprava dosavadního systému přenesené státní správy je nezbytná pro dosažení účinnosti novely, a to i vzhledem k připravovanému snížení minimální výměry honitby a s tím spojenou administrativní zátěž. Dosavadní zákon o myslivosti snížil kompetence státu na naprosté minimum, kdy měl mizivou šanci zasáhnout do plánování lovu, neměl vůbec žádnou kompetenci kontroly toho, zda byl lov proveden. Stát také neměl možnost postihnout sankcí nesplnění plánu lovu a funkčním a kontrolovatelným opatřením plnění lovu vymáhat. Novela zákona většinu těchto vad odstraňuje za předpokladu, že orgány státní správy myslivosti budou na jednotlivých úřadech obsazeny odborně zdatnými úředníky s finančním ohodnocením odpovídajícím pro kvalitní obsazení těchto míst. Toto je zcela minimalizovaný požadavek poté, co se K10 pro oblast zemědělství vyslovila negativně k možnosti reformovat státní správu myslivosti plně funkčním systémem odvozeným z plánovaných dlouhodobých koncepčních dokumentů rozvoje oblasti lesního hospodářství a nezávislým na přenesené státní správě. Pokud má regulaci zvěře stát řídit, musí být takové řízení možné. V opačném případě nelze funkčnost celého systému garantovat.
V návaznosti na jednání s Ministerstvem vnitra byl původní požadavek přeformulován tak, že se požaduje v součtu jeden celý pracovní úvazek. Pro přenesený výkon státní správy myslivosti bude tedy možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku). Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Olomoucký kraj
1. K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bod 1:
Návrh předkládá nové znění ustanovení § 2 písm. b):
„(b) zvěří přírodní bohatství představované volně žijícími jedinci těchto živočišných druhů: daněk skvrnitý (Dama dama), jelen evropský (Cervus elaphus), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), jezevec lesní (Meles meles), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), koza bezoárová (Capra aegagrus), králík divoký (Oryctolagus cuniculus), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), liška obecná (Vulpes vulpes), muflon (Ovis musimon), prase divoké (Sus scrofa), sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii), sika japonský (Cervus nippon nippon), srnec obecný (Capreolus capreolus), tchoř tmavý (Mustela putorius), zajíc polní (Lepus europaeus), bažant královský (Syrmaticus reevesii), bažant obecný (Phasianus colchicus), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), holub hřivnáč (Columba palumbus), husa běločelá (Anser albifrons), husa polní (Anser fabalis), husa velká (Anser anser), kachna divoká (Anas platyrhynchos), krocan divoký (Meleagris gallopavo), lyska černá (Fulica atra), orebice horská (Alectoris graeca), perlička obecná (Numida meleagris), polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), straka obecná (Pica pica), špaček obecný (Sturnus vulgaris), vrána obecná (Corvus corone),“
Navrhujeme zachovat dosavadní výčet zvěře a její druhové rozdělení. Z výčtu živočichů označených jako „zvěř“ vypadly druhy, pro které se vymezují oblasti chovu zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek, koroptev). Jejich zachování považujeme za zásadní pro návrat této zvěře do krajiny. V neposlední řadě je vypouštění výše uvedených ohrožených druhů zvěře finančně podporováno dle nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti, ve znění pozdějších předpisů.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Rozpor trvá.
2. K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bod 9:
Návrh řeší změnu ustanovení § 3 odst. 4:
„(4) Minimální stavy zvěře se uvádí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, sičí, jelence a prasete divokého, nebo jeho místní populace nebo poddruhu či geografické rasy, případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území.“
Zásadně nesouhlasíme s rušením oblastí chovu sičí zvěře. Rozšiřování jelena siky je stejné, jako rozšiřování daňka skvrnitého. Křížení s jelenem evropským je místní problém. Krajský úřad Olomouckého kraje na svém území vymezil oblast chovu siky japonského „Bouzovsko“. Tato oblast chovu se celkově dotýká území tří krajů. Dle chovatelských přehlídek trofejí je zdejší chov siky japonského vysoce kvalitní.
Krom výše uvedeného dodáváme, že pokud bude schválen § 2 písm. b) zákona o myslivosti v navrhovaném znění, je třeba s ohledem na provázanost a smysluplnost textu vypustit z konečné podoby předmětného ustanovení následující dovětek: „případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře.“
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
S ohledem na vypuštění druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bude znění § 3 odst. 4 upraveno následovně:
(3)(4) Normované Minimální stavy zvěře se uvádí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, sičí, jelence a prasete divokého, nebo jeho místní populace nebo poddruhu či geografické rasy, případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území.
O ponechání oblasti chovu pro sičí zvěř se nicméně neuvažuje. Populace siky japonského v České republice postupně narůstá. Za uplynulý myslivecký rok se střelilo skoro 20 tisíc kusů sičí zvěře (byť je v této sumě i sika Dybowského, jeho podíl v součtu je prakticky zanedbatelný) a skoro 33 tisíc kusů jelení zvěře. Z toho vyplývá, že hybridizace siky japonského s jelenem evropským není v žádném případě již problémem lokálním, ale probíhá napříč republikou, což dokládají i četné odborné studie. Díky své populační dynamice navíc hrozí, že do několika let ipočetně převýší původního jelena evropského. Sika japonský má rovněž vyšší tlak na své prostředí. Vzhledem k těmto skutečnostem bylo rozhodnuto, že je žádoucí siku japonského výrazně regulovat.
Rozpor trvá.
3. K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bod 11:
Návrh předkládá zcela nové znění ustanovení § 4 odst. 1:
„(1) Ministerstvo zemědělství, na území národních parků Ministerstvo životního prostředí, může v zájmu zachování nebo ochrany některého druhu zvěře, v zájmu regulace živočichů vyžadujících regulaci nebo v zájmu zachování příznivého zdravotního stavu zvěře rozhodnout o opatřeních odchylných od ustanovení části druhé, třetí a páté tohoto zákona nebo o stanovení povinnosti lovu druhu zvěře, a to včetně rozsahu a podmínek jeho provedení. Tato opatření může Ministerstvo zemědělství, na území národních parků Ministerstvo životního prostředí, uložit též opatřením obecné povahy.“
Navržená úprava koliduje s § 59 odst. 1 písm. b) zákona o myslivosti, a to ve stávajícím i nově navrhovaném znění, dle kterého kraj v přenesené působnosti rozhoduje o omezení obvyklého způsobu hospodaření v některých honitbách. Výše uvedené ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) zákona o myslivosti je proto třeba z nově navrhovaného znění zákona zcela vypustit.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Akceptováno.
Ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) bylo z návrhu zákona vypuštěno bez náhrady.
Rozpor byl odstraněn.
4. K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bod 27:
Návrh předkládá nové znění § 17 odst. 7, v jehož rámci pak pod písm. c) stanoví minimální výměru honitby slovy: „c) 250 ha,
jde-li o ostatní honitby.“
Zásadně nesouhlasíme se snížením minimální výměry honitby na 250 ha. V souvislosti s tímto krokem lze očekávat zvýšený zájem větších vlastníků s žádostmi o uznání honitby. Tato správní řízení jsou v praxi často velice zdlouhavá (doručování, odvolání, soud). Lze tedy očekávat značné vytížení pracovníků státní správy myslivosti vyřizováním nových žádostí. Vlastníci se mohou již nyní podílet na rozhodování o mysliveckém hospodaření na svých pozemcích na základě demokratických principů v rámci honebního společenstva (právo většiny). S ohledem na výše uvedené navrhujeme zachovat stávající právní úpravu.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Pokud se týká doručování veřejnou vyhláškou, v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra bylo doplněno znění § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
5. K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bod 35:
Návrh řeší změnu ustanovení § 22 odst. 3:
„(3) Hlasovací právo na valné hromadě přísluší pouze členům honebního společenstva. Na rozhodování se členové honebního společenstva podílejí podle výměry honebních pozemků, které vlastní a které tvoří společenstevní honitbu. Za každý, i započatý hektar metr čtvereční výměry honebního pozemku, který v honitbě vlastní, přísluší členovi honebního společenstva jeden hlas.“
Navrhujeme zachovat původní znění: „Za každý, i započatý hektar výměry honebního pozemku, který v honitbě vlastní, přísluší členovi honebního společenstva jeden hlas.“ Počítáním hlasů dle metrů čtverečních výměry honebních pozemků budou sčítána velmi vysoká čísla. Při tomto postupu by mohlo docházet k vyššímu riziku chybných výpočtů počtu hlasů a tím i k možnému nežádoucímu ovlivňování hlasování, což by v praxi případně mohlo vést až k neplatnosti usnesení valné hromady.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené pravidlo, kdy připadá 1 hlas na valné hromadě na 1 metr čtvereční výměry honebních pozemků ve vlastnictví člena, zajistí objektivitu hlasování na valné hromadě, kdy poměry hlasů jednotlivých členů budou odpovídat poměru výměry pozemků v jejich vlastnictví k celkové výměře pozemků ve vlastnictví všech členů.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
6. K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bod 78:
Návrh předkládá nové znění § 41, jehož odst. 1 má nově znít následovně:
„Orgán státní správy myslivosti může v odůvodněných případech povolit lov zvěře nebo usmrcení živočichů vyžadujících regulaci na nehonebních pozemcích buď na žádost vlastníka nehonebního pozemku, popřípadě jejich nájemce nebo pachtýře, nebo z moci úřední. Při zrušení platnosti povolení se postupuje obdobně podle věty první. Nelze rozhodnout o povolení lovu na nehonebním pozemku, který byl orgánem státní správy myslivosti prohlášen za nehonební podle tohoto zákona z důvodu smýšlení, přesvědčení nebo náboženského vyznání jeho vlastníka, jestliže vlastníkem uvedené důvody ze své podstaty vylučují výkon práva myslivosti na daném pozemku.“
Doporučujeme nepřipouštět možnost prohlášení honebních pozemků za nehonební z důvodu smýšlení, přesvědčení nebo náboženského vyznání jeho vlastníka. Toto již v minulosti spustilo lavinu žádostí o prohlášení honebních pozemků za nehonební. Vzhledem k stále větší míře negativity v přístupu k myslivosti u běžné populace lze opět očekávat výrazně vyšší počet žádostí o prohlášení honebních pozemků za nehonební.
Neakceptováno.
Možnost prohlášení pozemku za nehonební z náboženských důvodů nebo z důvodů přesvědčení vyplývá z Listiny základních práv a svobod a z Evropské úmluvy o lidských právech. Právo vlastníka na prohlášení pozemků za nehonební z těchto důvodů judikoval i Ústavní soud.
7. K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bod 88:
Návrh předkládá zcela nové ustanovení § 45 odst. 1 písm. f), které zakazuje:
„lovit zvěř s pomocí zdrojů umělého osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zařízením na zvětšení nebo konverzi obrazu; to neplatí pro lišku obecnou, kunu skalní, jezevce lesního, zajíce polního, králíka divokého a pro zvěř spárkatou s výjimkou kamzíka horského a losa evropského,
Doporučujeme z textu navrženého znění odstranit losa evropského, jelikož v návrhu novely zákona o myslivosti již tento není zvěří. Rovněž doporučujeme vypustit z textu zajíce polního a králíka divokého vzhledem k jejich velmi nízkým početním stavům v honitbách.
Akceptováno částečně.
Na základě uplatněné připomínky byl z ustanovení § 45 odst. 1 písm. f) vypuštěn los evropský, a to v návaznosti na vypuštění druhů zvěře, jenž nelze obhospodařovat lovem.
Vzhledem k tomu, že je snaha vytvářet vhodné podmínky pro obnovu lesa, o navrženém vypuštění zajíce polního a králíka divokého se neuvažuje.
8. K ČÁSTI PRVNÍ, Čl. I, bod 93:
Návrh předkládá nové znění ustanovení § 45 odst. 1 písm. l), když zakazuje:
„střílet zvěř kromě prasat divokých, samic a mláďat ostatních druhů spárkaté zvěře, jezevců lesních, zajíců polních, králíků divokých, kun skalních a lišek obecných za noci, tj. hodinu po západu slunce až do hodiny před východem slunce; střílet prase divoké, samice a mláďata ostatních druhů spárkaté zvěře, jezevce lesního, zajíce polního, králíka divokého, kunu skalní a lišku obecnou v noci bez použití vhodné pozorovací a střelecké optiky,
V souvislosti s tím doporučujeme vypustit z textu navrhovaného znění lov zajíce polního a králíka divokého v noci vzhledem k jejich velmi nízkým početním stavům v honitbách. Dále pak, vzhledem k nově navrženému ustanovení § 45 odst. 1 písm. f) zákona o myslivosti, doporučujeme zakázat i lov kamzíka horského v noci.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vzhledem ke snaze vytvářet vhodné podmínky pro obnovu lesa se nad navrženým vypuštěním zajíce polního a králíka divokého neuvažuje.
Lov kamzíka „v noci“, tzn. za použití zdrojů umělého osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zařízením na zvětšení nebo konverzi obrazu, je již v § 45 odst. 1 písm. l) obsažen.
9. Na rámec navrhované novelizace doporučujeme změnu textu ustanovení § 54, konkrétně pak vypuštění odst. 3 ve znění „(3) Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát27).“ Předmětné ustanovení vnímáme pro futuro jako nadbytečné, neboť v kontextu předložené novely zákona o myslivosti má být všechna zvěř lovná.
Neakceptováno.
Ačkoliv došlo k vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, stále je možné, že druh zvěře zařazené mezi lovné nebude mít stanovenou dobu lovu a bude po určitou dobu hájen celoročně.
10. Na rámec navrhované novelizace doporučujeme změnu textu ustanovení § 59 odst. 1, konkrétně pak vypuštění písm. b) ve znění „b) omezení obvyklého způsobu hospodaření v některých honitbách (§ 4 odst. 1),“. Dle § 4 odst. 1 zákona o myslivosti v navrhovaném znění je k omezením příslušné Ministerstvo zemědělství, případně Ministerstvo životního prostředí, a to na území národních parků.
Akceptováno.
Ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) bylo z návrhu zákona vypuštěno bez náhrady.
11. Na rámec navrhované novelizace doporučujeme změnu textu ustanovení § 61 odst. 4, jehož dosavadní znění je následující: „(4) Odborní zaměstnanci orgánů státní správy myslivosti jsou oprávněni nosit při výkonu své funkce služební stejnokroj.“
Doporučujeme zaměnit výraz „oprávněni“ na „povinni“, stejně jako v zákoně č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů. Důvodem je nepřidělování jak povinných, tak i volitelných součástí stejnokroje zaměstnancům státní správy myslivosti. Tímto by se vytvořil alespoň nějaký (i když asi minimální) tlak na tajemníky obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, aby byl zaměstnancům státní správy myslivosti přidělován a pravidelně obměňován služební stejnokroj (jeho povinné i volitelné součásti) v souladu s vyhláškou č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění předpisů pozdějších.
Neakceptováno. Vysvětleno.
V návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení ostatními připomínkovými místy, která požadovala, aby se jeden pracovní úvazek na výkon státní správy myslivosti na územně samosprávných celcích mohl rozdělit na více dílčích úvazků a plný úvazek byl až v součtu více částečných úvazků, by vyhovění požadavku na povinné nošení uniformy vytvořilo nárůst nákladů na veřejné rozpočty, konkrétně rozpočty územních samospráv (kraje, obce). Takové navýšení nebylo do novely zákona o myslivosti zapracováno. Současně při vypořádání připomínky Ministerstva financí ohledně dopadů na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty bylo dojednáno, že nedojde k navýšení prostředků na přenesenou státní správu.
Pardubický kraj
K předloženému návrhu zákona obecně:
Nesouhlasíme s předloženým návrhem zákona jako celkem, z následujících důvodů:
Předkládaná novela je nesystémová, víceméně se jen věnuje novým podmínkám ke zvýšení lovu spárkaté zvěře a kontroly ulovené zvěře, aniž by reflektovala další současné potřeby a problémy v myslivosti. Chybí např. nastavení podmínek k urychlení projednání a vymahatelnosti škod působených zvěři, jak to již dříve umožňoval zákon č. 512/1992 Sb., o myslivosti, ale též řada dalších otázek.
V důvodové zprávě chybí hlubší analýza současného stavu v myslivosti z pohledu kvantitativního a kvalitativního potenciálu lidských zdrojů (uživatelů honiteb), novela zákona účelně nereflektuje negativní vývoj jak v oblasti setrvale klesajícího počtu osob aktivně vykonávajících právo myslivosti, tak i z pohledu stárnutí těchto osob.
Novela neřeší otázku předpokládaných vysoce stoupajících nároků na uživatele honiteb v nastávajícím období, a to jak s ohledem na vyšší časovou náročnost na zajištění výkonu práva myslivosti, tak i na vyšší finanční náročnost na pořízení nových technologii, stejně jako na trvale se zvyšující požadavky ostatních subjektů (lesníci, zemědělci, rybníkáři, ochrana přírody, veterináři atd.) na myslivce. Neřeší finanční dopad na uživatele honiteb s ohledem na předpokládané vysoké nároky a tlak na osoby vykonávající právo myslivosti s ohledem na potřebu zvýšení lovu spárkaté zvěře z důvodu zalesňování kůrovcových kalamitních holin, usmrcování nebo lovu nepůvodních invazivních živočichů, požadavků na zlepšování úživnosti honiteb, opatření v oblasti veterinární s ohledem na nebezpečí šíření afrického moru prasat, zhoršováním zdravotního stavu zvěře a dalších. Neřeší zvýšenou nezbytnou vyšší participaci státu na pokrytí nákladů uživatelů honiteb, spojených se zajišťováním řádného výkonu práva myslivosti, tj. mysliveckého obhospodařování volně žijících druhů zvěře jako přírodního bohatství. Povinnosti stanovené uživatelům honiteb jsou nepoměrně vyšší než jejich práva. Případné sankce pro uživatele honiteb jsou také neúměrně vysoké.
S ohledem na výše uvedené novela neřeší způsob, jak bude stát (např. prostřednictvím osob určených a placených státem tj. „profesionálními myslivci“) řešit případy, kdy uživatelé jednotlivých honiteb nebudou svými lidskými, finančními a materiálními zdroji schopni zabezpečit řádné myslivecké hospodaření v honitbách a zajistit požadovanou redukci početních stavů zvěře nebo nepůvodních invazivních živočichů, případně pokud časem dojde ke kolapsu současného systému mysliveckého hospodaření.
Navrhovaná opatření a cíle k možnému řešení:
a) Krátkodobý úkol státu:
- kladně motivovat uživatele k zvýšenému lovu formou finančního příspěvku
- podpořit uživatele honiteb při nákupu moderní techniky k lovu formou finančního příspěvku
- zajistit objektivní informovanost veřejnosti o postavení a úkolech myslivosti v současné době
b) Dlouhodobý úkol státu:
- kladně působit na vztah veřejnosti k myslivosti
- zajistit zájem nových adeptů o první lovecký lístek a jejich aktivní zapojení do výkonu práva myslivosti a redukce spárkaté zvěře. Za současného trendu hrozí v brzké době akutní nedostatek osob, které mohou tuto náročnou činnost vykonávat.
- pro případy, že selže snaha státu o „omlazení a nárůst“ myslivecké základny, a pro případy současného akutního řešení škod značného rozsahu působených zvěří, založit a finančně i materiálově zabezpečit státem zřízenou skupinu osob, která by zajistila naléhavou redukci zvěře (v budoucnu asi i některých nežádoucích zavlečených živočichů) v lokalitách, kde to nebudou schopni uživatelé honiteb sami zajistit.
Tyto připomínky jsou doporučující.
Vysvětleno.
Záměrem není vytvořit zákon nový, ale v souladu s Programovým prohlášením vlády ČR ho novelizovat. I přes velký počet novelizačních bodů není nezbytné předložení zákona nového, neboť novelizační body nemění strukturu a základní principy současného zákona.
K samotnému návrhu zákona:
1. K novelizačnímu bodu číslo 2:
V § 2 se písmena c) a d) zrušují.
Dosavadní písmena e) až p) se označují jako písmena c) až n).
Odůvodnění:
- Vypuštění předmětných druhů zvěře, dosud uvedených v § 2 písm. c) a písm. d) je zcela nesystémovým zásahem do zákona o myslivosti.
- Uživatelé honiteb by měli de facto dvě „řídící“ ministerstva; Ministerstvo zemědělství pro jedny živočichy nazývané „zvěří a Ministerstvo životního prostředí pro jiné živočichy. Navrhovanou změnou by došlo k dalšímu růstu byrokracie.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
2. K novelizačnímu bodu číslo 7 – k § 2 odst. 2
Nejednotnost terminologie; není jasné, které druhy se myslí ostatními druhy zvěře.
Tato připomínka je doporučující.
Vysvětleno.
Z připomínky lze usuzovat, že se týká ustanovení § 3 odst. 2 zákona o myslivosti. Ostatními druhy zvěře jsou myšleny ty druhy zvěře, pro které není v honitbě stanoven minimální stav.
3. K novelizačnímu bodu číslo 27:
„(7) Minimální výměra honitby se stanoví
a) 50 ha, jde-li o oboru,
b) 500 ha, jde-li o honitbu vlastní nebo společenstevní uznávanou v hranicích již stávající honitby, která byla z více jak 80 % uznána na honebních pozemcích, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává Ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená, a
c) 250 ha, jde-li o ostatní honitby.“.
Odůvodnění:
- Nesouhlasíme s novelou v písm. c) snížením minimální výměry ostatních honiteb na 250 ha.
- Snížení minimální výměry honiteb nebyla výslovně uvedena v Programovém prohlášení vlády ČR.
- Zachování současné minimální výměry 500 ha podporovala řada význačných odborných škol, výzkumných ústavu a zájmových organizací.
- Snížení minimální výměry, bez dalších opatření (např. povinné hospodaření se spárkatou zvěří v rámci rozsáhlejších oblastí) neodpovídá řádnému hospodaření se spárkatou zvěří v podmínkách současného hospodaření v zemědělství a lesnictví.
- Snížení minimální výměry bude znamenat výrazné navýšení administrativy na úrovní obcí s rozšířenou působností a krajů. Půjde o časově náročnou činnost, prováděnou na úkor řádného řízení myslivosti na všech úrovních.
- Snížení minimální výměry bude spojeno s neúměrnými finančními náklady za řádné doručování účastníkům správních řízení ve věcech změn honiteb.
- Vznik nových, menších honiteb, bude zásadním způsobem zasahovat do práv současných držitelů a uživatelů honiteb, stejně jako do uzavřených právních vztahů mezi nimi. Následně může doházet k zahlcení správních i obecných soudů.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Rozpor trvá.
4. K novelizačnímu bodu číslo 35:
V § 22 odst. 3 se slova „, i započatý hektar“ nahrazují slovy „metr čtvereční“.
Odůvodnění:
- Nesouhlasíme s navrhovanou právní úpravou. Navrhovanou změnou by došlo k neúměrnému nárůstu byrokracie při konání valných hromad.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené pravidlo, kdy připadá 1 hlas na valné hromadě na 1 metr čtvereční výměry honebních pozemků ve vlastnictví člena, zajistí objektivitu hlasování na valné hromadě, kdy poměry hlasů jednotlivých členů budou odpovídat poměru výměry pozemků v jejich vlastnictví k celkové výměře pozemků ve vlastnictví všech členů.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
5. K novelizačnímu bodu číslo 48:
V § 31 odstavec 4 zní:
„(4) Podá-li vlastník honebních pozemků návrh na změnu honitby, orgán státní správy myslivosti změnu honitby provede k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž vlastník změnu honitby navrhl. Podmínkou pro změnu honitby je, že
a) držitel honitby, jejíž součástí se mají honební pozemky stát, s tím vysloví souhlas, a
b) honební pozemky s honitbou souvisí, netvoří překážku pohybu zvěře nebo nejsou pro zvěř nebezpečím.
Rozhodnout o změně honitby ve vztahu ke konkrétním honebním pozemkům lze nejvýše jednou za 10 let.“.
Odůvodnění:
- Nesouhlasíme s navrhovanou právní úpravou. Navrhovanou změnou by docházelo k neúměrnému narušení kontinuity mysliveckého hospodaření zejména ve společenstevních honitbách. Potřebu kontinuity výkonu práva myslivosti zdůrazňuje např. Ústavní soud ve svém rozsudku č. II.ÚS 1820/11 ze dne 11. 7. 2013.
- Navrhovaná změna by neúměrně zvýšila nárůst administrativy i finanční náklady na administraci změn honiteb.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržená změna reflektuje požadavky vlastníků honebních pozemků a je součástí naplnění Programového prohlášení vlády, a to v bodě posílení práv vlastníků a hospodářů při organizaci honitby.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
6. K novelizačnímu bodu číslo 72:
„Za § 36 se vkládá nový § 36a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 44 zní:
§ 36a
Lov osobami hospodařícími na honebních pozemcích“
Odůvodnění:
- Nesouhlasíme s navrhovaným zněním § 36a v předkládaném znění. Právo lovu pro osoby hospodařící na honebních pozemcích není spojeno také s úměrným uložením některých povinností ve vztahu k ochraně zvěře péči o zvěř a její životní prostředí. Změna navozuje diskriminaci ve vztahu k uživateli honitby, kterému povinnosti ve vztahu k ochraně a péči o zvěř a její životní prostředí zákon ukládá bez ohledu na to, že právo lovu musí umožnit jiným osobám.
- Navrhovaná změna reálně hrozí navozením stavu, kdy osoby hospodařící na honebních pozemcích budou provádět lov zvěře v rozporu se záměrem uživatele honitby, zhmotněném např. v nájemní smlouvě k honitbě.
- Umožnění lovu osobám hospodařícím na honebních pozemcích není zárukou nezbytné redukce spárkaté zvěře v některých honitbách, jde spíše o formální vyhovění požadavkům určitých subjektů a přenesení břemena škod způsobených zvěří na hospodařící subjekty.
- Nezbytnou redukci spárkaté zvěře ve vybraných honitbách, ve kterých toto není schopen zajistit uživatel honitby vlastními silami, navrhujeme provádět a zajistit „profesionálními myslivci“. Jejich činnost a materiální zajištění by hradil stát, případně za participace uživatelů dotčených honiteb.
- Skupiny „profesionálních myslivců“ navrhujeme zřídit v počtu cca 30 osob pro každý kraj. Tyto vysoce odborně proškolené osoby by prováděli mimo jiné redukci zvěře v honitbách, kde tuto povinnost není schopen zajistit uživatel honitby (zvěř daňčí, jelen sika, muflon, prase divoké) nebo na odloučených honebních pozemcích. Dále by prováděli usmrcování invazivních nepůvodních živočichů a v případě potřeby lov zvěře uvedené v § 2 se písmena c) a d) zákona o myslivosti (kormorán, volavka, bobr, vlk apod.), kdy by odborně realizovali potřeby ochrany přírody. Tyto osoby měli své využití i v případě dalšího rozšíření afrického moru prasat na území ČR nebo v případech šíření případných dalších závažných nemocí zvěře.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
O institutu profesionálních myslivců se neuvažuje. Financování těchto osob by byly značným výdajem ze státního rozpočtu (skoro 400 osob navíc). Jednalo by se rovněž o osoby bez jakéhokoliv vztahu k dané honitbě či vztahu ke škodám zvěří.
Rozpor trvá.
7. K novelizačnímu bodu číslo 84:
§ 44a Používání luku
Vyhláška stanoví bližší pokyny o používání luku při lovu zvěře, způsob provádění zkoušek z lovu lukem, a které myslivecké organizace a školy, na kterých je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem, mohou být pověřeny organizací těchto zkoušek, jakož i to, které mezinárodní nebo zahraniční zkoušky z lovu lukem jsou platné na území České republiky, a způsob evidence dokladů o jejich složení.
Odůvodnění:
- Nesouhlasíme s navrhovanou právní úpravou. Navrhovaná změna bude mít minimální význam při požadovaném plnění plánu lovu zvěře.
- Lze předpokládat zvýšení poranění lovené zvěře.
- Navrhovaný způsob lovu je použitelný jen v určitých honitbách (převážně lesní).
- Navrhovaný způsob lovu posouvá myslivost k oblasti sportu.
Tato připomínka je doporučující.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Lov lukem není ve světě žádnou novinkou a v řadě zemí, včetně zemí evropských, je rovněž povolen. Dlouholeté zkušenosti z těchto zemí nenasvědčují tomu, že by se tento způsob lovu neosvědčil. Naopak existuje řada studií, z jejichž výsledku je patrné, že účinnost lovu planou zbraní a lukem je ve výsledku srovnatelná, byť mají oba druhy zbraní mají svá specifika. To dokládá řada studií,
a to včetně nejnovější finské studie (https://europeanbowhunting.org/2023/01/31/finnish-study-puts-bow-hunting-on-par-with-rifle-hunting-for-white-tailed-deer/). Lov lukem navíc může být vhodnou a bezpečnější alternativou k lovu v zastavěném území, v jehož blízkosti zvěř nezřídka kdy nalézá své útočiště (např. divoká prasata).
Z hlediska utrpení pro zvěř lov lukem nepředstavuje o nic vyšší riziko, než lov palnou zbraní. Vše je otázkou především dobře umístěné rány. Není proto ani tak podstatné, čím je zvěř lovena, ale především to, jak zodpovědný či zručný je lovec, který zvěř loví. Při správném umístění zásahu se hrotem šípu vytvoří řezný kanál, který přeruší krevní řečiště, v důsledku čehož dojde k rychlé ztrátě krve (vykrvení), poklesu tlaku a ztrátě vědomí. Jedná se prakticky o stejný princip, jaký se dne používá při porážce hospodářských zvířat vykrvením.
Co se týče zavedení lovu lukem v ČR, bude k němu samozřejmě nutné absolvovat příslušnou zkoušku splňující mezinárodní standardy, která ověří střelcovu schopnost bezpečně trefit cíl. K tomu, aby mohla dotyčná osoba v honitbě s lukem lovit, navíc bude nutné svolení uživatele honitby, který mu s tímto povolenku k lovu vydá. Jedná se tedy pouze o možnost, nikoliv automatické právo. Šípy určené k lovu budou muset být dále nesmazatelně označeny, aby se mohl jejich vlastník případně identifikovat a dohledat.
Tento způsob lovu mimo jiné podpořilo Hnutí DUHA na semináři „Kam směřuje myslivost v České republice“ uskutečněného dne 8. 12. 2023 v Poslanecké sněmovně.
Plzeňský kraj
Zásadní připomínky:
K části I.
1. Obecně: Návrh zákona v novelizovaných či nově navržených ustanoveních používá pojem „myslivecký spolek“, přičemž neměnící se ustanovení zákona stále používají pojem „myslivecké sdružení“. Za účelem srozumitelnosti a jednotnosti právního předpisu se navrhuje v celém textu zákona používat pojem „myslivecký spolek“ s případným odkazem na občanský zákoník namísto již neúčinného zákona o sdružování občanů (pozn. pod čarou č. 6).
Vysvětleno.
Terminologie, která již neodpovídá současné terminologii, se při novelizacích právních předpisů obecně novelizuje pouze v rámci novelizace těch ustanovení, ve kterých je uvedena. Jestliže se do příslušného ustanovení věcně nezasahuje, nepřistupuje se ani k novelizaci, resp. aktualizaci na novou úpravu spolků v občanském zákoníku.
Uvedená terminologie nečiní v současnosti aplikační problém, jelikož je nade vší pochybnost zřejmé, že jde o spolky dle současné terminologie.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
2. Obecně: Zákon i v nově navržených ustanoveních stále odkazuje na spáchání přestupků dle již neúčinného zákona č. 200/1990 Sb. Navrhujeme tento text v rámci celého zákona vypustit (např. § 12 odst. 4, § 35 odst. 2), resp. text upravit. Je nadbytečné ponechávat v textu odkaz na starou právní úpravu i pro aplikaci ustanovení o tom, že k pokutám uloženým více jak před 2 roky se nepřihlíží, jelikož starý zákon o přestupcích není účinný již od 1. 7. 2017.
Vysvětleno.
Poznámky pod čarou se novelizují společně s daným ustanovením. Tam, kde se poznámka pod čarou týká novelizovaného ustanovení, dochází k novelizaci i poznámky pod čarou.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
3. Ke znění bodu 1: V § 2 písm. a) se navrhuje za slova vlastníků, nájemců, pachtýřů doplnit „čeho“, pravděpodobně honebních pozemků. Z předpisu by mělo být jednoznačně zřejmé, čí činnost má být spjata s myslivostí.
Vysvětleno.
Z logiky předmětného ustanovení i celého zákona o myslivosti je zcela zřejmé, že jde o pachtýře (vlastníky, nájemce) honebních pozemků. Z tohoto důvodu není nutné znění § 2 písm. a) doplňovat.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
4. Ke znění bodu 1: V § 2 písm. b) se navrhuje doplnit kormorán velký (Phalacrocorax carbo). Redukční lov kormorána je v současné době realizován prakticky plošně v celé ČR na základě povolení orgánů ochrany přírody, uživatelé jsou k jeho lovu dokonce motivováni vyplácením příspěvků na snižování početních stavů dle NV č. 30/2014 Sb. Zařazením tohoto druhu mezi zvěř a stanovením doby lovu by došlo k akceptaci reálného stavu a odstranění nadbytečného administrativního postupu dle § 42 odst. 2 až 5. Je rovněž třeba zvážit, zda je účelné nezahrnovat mezi zvěř živočichy, kteří dosud zvěří, avšak neobhospodařovatelnou lovem, byli. Souvisí s tím např. otázka, kdo bude např. odstraňovat tyto nalezené kadávery těchto živočichů. Pravděpodobně s ohledem na úpravu nálezu v občanském zákoníku tato povinnost připadne obcím, které budou odpovědné za provedení likvidace těchto kadáverů v souladu se zákonnými předpisy (což může mít i finanční dopad do rozpočtu obce). Zároveň stojí za zvážení, zda výčet zvěře neupravit vyhláškou, a to pro snazší provedení změny v případě potřeby.
Vysvětleno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
5. K bodu 3: Navrhuje se text „zahrady a školky řádně oplocené“ přeformulovat na „řádně oplocené zahrady a školky“. Dle důvodové zprávy se má řádné oplocení vztahovat i na zahrady. V současné době existuje v aplikační praxi nejednotnost výkladu, zda se ohrazení (nově oplocení) má vztahovat jen na školky či i na zahrady, přičemž i judikatura již dovodila, že se jedná pouze o školky. Pro jednoznačnost se tedy navrhuje znění přeformulovat.
Akceptováno jinak.
Znění ustanovení upraveno následovně:
„e)c) nehonebními pozemky pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále zastavěného území, pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené oplocené sady, oplocené zahrady, oplocené školky, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře1), 2), obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti,“.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
6. K bodu 4: Navrhuje se na závěr ustanovení doplnit text: ani volně žijící zvěř do obory vbíhat. Pokud má obora sloužit k intenzivnímu chovu zvěře, která nemůže z obory vybíhat, nemělo by docházet ani ke vbíhání volně žijící zvěře do obory, k čemuž v současné době pomocí záskoků dochází. Jelikož tato pak nemá možnost z obory uniknout, dochází v podstatě k neoprávněnému chovu volně žijící zvěře v zajetí, rovněž i ke křížení této zvěře atd.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Záskoky k oborním chovům neodmyslitelně patří. Bez možnosti záskoků není zcela jasné, jak by se zvěř měla do obory dostat. Oborní chov není z hlediska zákona o myslivosti považován za chov zvěře v zajetí. S ohledem na zásady správného mysliveckého hospodaření je zodpovědností každého uživatele honitby (včetně obory), aby hybridizaci v nejvyšší možné míře zabránil.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
7. K bodu 7: Do navrhovaného textu § 3 odst. 2 se doporučuje mezi text „podporu ostatních“ a „druhů zvěře“ vložit sousloví geograficky původních. Byť závěr odstavce odkazuje na nutnost souladu s odstavcem 1, pro jednoznačnost navrhujeme, aby v odst. 2 bylo jednoznačně stanoveno, že podpora se poskytnout pouze ostatním geograficky původním druhům zvěře (předcházení problémů např. se sikou).
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navrhovaná úprava rozdělení druhů dle původnosti není cílem novelizace zákona o myslivosti. O určení geograficky původních druhů živočichů se i mezi zoology vedou dlouhé diskuse, proto není vhodné druhy zvěře takto diferencovat. V myslivosti je tato otázka o to komplikovanější, jelikož geograficky nepůvodních druhů je v České republice celá řada, avšak některé jsou zde již od středověku, čímž si své místo v české krajině do jisté míry zcela zasloužily. Jiné geograficky původní druhy naopak v české krajině dlouhá staletí chyběly (zubr, pratur, divocí koně), avšak těžko lze tvrdit, že tyto druhy mají v české krajině jakési přednostní právo na úkor např. bažanta, kamzíka, muflona, či daňka. Ministerstvo zemědělství proto tuto hranici nehodlá stanovovat, neboť není relevantní. Veškerá zvěř je přírodním bohatstvím.
Problematika siky je zohledněna jinými způsoby.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
8. K bodu 9: Z textu § 3 odst. 4 se navrhuje vypustit text: případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. Bude-li výčet zvěře zachován v navrhovaném znění, pak § 2 písm. b) neumožňuje takovou oblast chovu zvěře vytvořit.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
9. K bodu 13: V § 7 odst. 1 se navrhuje text: „Záchranné chovy zvláště chráněných živočichů a péče o zraněné živočichy zvláště nechráněné, pokud jsou zvěří“ nahradit slovy: Péči o zraněnou zvěř. Bude-li výčet zvěře zachován v navrhovaném znění, pak dle § 2 písm. b) nebude zvěří žádný zvláště chráněný živočich.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
10. K bodu 20: Na konec textu § 12 odst. 5 se navrhuje doplnit text: „Ke splnění podmínky bezúhonnosti je také třeba předložení čestného prohlášení, jímž fyzická osoba prokáže, že na úseku myslivosti jí nebyly pravomocně uloženy správní tresty za spáchání přestupku podle tohoto zákona. K uloženým správním trestům za spáchání přestupku podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky.“ Obdobně jako u mysliveckého hospodáře je nezbytné prokazovat bezúhonnost i v rovině správního trestání. Rovněž je žádoucí nepřihlížet k těm správním trestům, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky. Dosavadní úprava znemožňovala mysliveckou stráží ustanovit osobu, která se kdykoliv v minulosti dopustila přestupku, bez ohledu na dobu jeho spáchání. Zmírňuje-li navrhovaná úprava podmínky osobám, které v minulosti spáchaly trestný čin, je žádoucí nastavit přiměřené podmínky i pro správní trestání.
Upraveno jinak.
Znění § 12 odst. 4 bylo upraveno následovně:
„(4) Za bezúhonného se podle tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo v posledních 5 letech uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti14) nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona.”
Nově tak bude moci být mysliveckou stráží ustanovena osoba, která spáchala přestupek na úseku myslivosti po 5 letech ode dne, kdy byla uznána vinnou z tohoto přestupku.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
11. K bodu 27: Navrhuje se ponechat stávající znění § 17 odst. 7. V důsledku navrhované změny lze očekávat enormní a dočasně až paralyzující nárůst administrativní zátěže všech orgánů státní správy myslivosti spojený s vysokými náklady při doručování ve správních řízeních a následně při správě vyššího počtu honiteb. Souhlasit lze rovněž s negativními sociálními dopady, které zmiňuje důvodová zpráva (úbytek aktivních myslivců, vyšší množství sporů mezi sousedními honitbami i uvnitř honiteb). Oproti tomu pozitivní přínos navrhované změny zmiňovaný v důvodové zprávě (zapojení nových osob do výkonu práva myslivosti, posílení práv vlastníků honebních pozemků) je minimálně diskutabilní a v kontextu zmíněných negativ nevyvážený.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Pokud se týká doručování veřejnou vyhláškou, v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra bylo doplněno znění § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
12. K bodu 35: Ustanovení § 22 odst. 3 se navrhuje ponechat ve stávajícím znění. Navrhovaná úprava nadbytečně ztěžuje sčítání hlasů na valné hromadě (sčítání hlasů v řádu statisíců či miliónů). Dosavadní systém se vesměs osvědčil. Nemáme poznatky o tom, že by byl v důsledku stávajícího znění proces rozhodování honebního společenstva výrazně nevyvážený, a že by navrhovaná úprava přinesla takové zpřesnění při hlasování, které by bylo statisticky významné.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené pravidlo, kdy připadá 1 hlas na valné hromadě na 1 metr čtvereční výměry honebních pozemků ve vlastnictví člena, zajistí objektivitu hlasování na valné hromadě, kdy poměry hlasů jednotlivých členů budou odpovídat poměru výměry pozemků v jejich vlastnictví k celkové výměře pozemků ve vlastnictví všech členů.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
13. K bodu 47: Do § 30 odst. 4 se mezi text pronajatých a honitbách navrhuje vložit slovo společenstevních. Z důvodu značné disproporce nájemného mezi honitbami vlastními, zejména pak ve vlastnictví státu, a společenstevními navrhujeme stanovovat výši náhrady jen z průměru nájemného v honitbách společenstevních. Navrhované znění by způsobilo enormní nárůst výše náhrady u společenstevních honiteb, které s takovou výší náhrady doposud nekalkulovaly. V důsledku toho by byly nuceny nájmy přehodnotit, tj. navýšit, což by opět vedlo k dalšímu navyšování průměrné náhrady a dalším kolům úprav výše nájmů (a to prakticky až do stavu, kdy by se nájemné ve společenstevních honitbách přiblížilo tržnímu nájemnému honiteb státních). To by mohlo mít v konečném důsledku i negativní vliv na samotnou existenci honebních společenstev, neboť za takového stavu lze očekávat hromadný exodus stávajících členů honebních společenstev za účelem možnosti čerpání vysokých náhrad. Variantou může být rovněž stanovení výše náhrad zvlášť pro honitby vlastní a honitby společenstevní, neboť při námi navrhované úpravě by naopak vznikala značná disproporce mezi tržním nájemným u státních honiteb a výší náhrad stanovovaných z průměru společenstevních honiteb.
Akceptováno jinak.
Výše náhrady nebude stanovována paušálně celorepublikovým průměrem, zůstane zachována dosavadní právní úprava (nově navrhovaný odstavec 4 byl vypuštěn).
Rozpor byl odstraněn.
14. K bodu 51: Navrhuje se upravit i ustanovení § 31 odst. 6 písm. a) do znění v případě zrušení, sloučení nebo rozdělení honitby na žádost jejích držitelů nabytím právní moci nových rozhodnutí o uznání honitby (či nabytím právní moci nových rozhodnutí o uznání honitby, pokud dojde ke zrušení, sloučení nebo rozdělení původní honitby na žádost jejích držitelů). V současné aplikační praxi dochází k výkladovým nejasnostem ve smyslu, zda honitba zaniká nabytím právní moci nových rozhodnutí o uznání honitby i v případě zrušení původní honitby. Dle názoru Ministerstva zemědělství tomu tak není, nicméně řada správních orgánů zastává a aplikuje názor opačný. Důvodem je kontinuální zajištění výkonu práva myslivosti na honebních pozemcích. Pokud dojde ke zrušení honitby a nabytím právní moci takového rozhodnutí by honitba zanikla, pak se honební pozemky v podstatě stávají bezprizorní a do doby nabytí právní moci rozhodnutí o uznání nové honitby potažmo přičlenění honebních pozemků do honitby jiné, není možné na těchto honebních pozemcích vykonávat právo myslivosti, což není v souladu s účelem zákona (takové řízení může trvat i poměrně dlouhou dobu).
Akceptováno jinak.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo v § 31 odst. 6 písm. a) stanoveno, že honitba zaniká zrušením na žádost držitele honitby, uznáním nové honitby v případně sloučení honiteb nebo uznáním nových honiteb v případě rozdělení honitby.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
15. Bod 72 (navrhovaný § 36a) se navrhuje vypustit. Navrhované opatření nepřiměřeně zasahuje do práv a povinností uživatele honitby, který nese veškerou odpovědnost za řádný výkon práva myslivosti v honitbě. Mělo by zůstat výhradně na vůli uživatele honitby, jakou strategii, a to i personální, zvolí, aby plnil veškeré zákonné povinnosti, včetně plánu lovu. Plní-li uživatel honitby plán lovu reflektující míru poškození ekosystému, pak potřeba lovu dalšími osobami pozbývá smyslu. Nucená intervence dalších osob by naopak mohla mít na hospodaření uživatele honitby negativní vliv, včetně souvisejících sociálních dopadů v případech, kdy je uživatelem honitby myslivecký spolek. Variantou je nastavit toto opatření výhradně pro ty případy, kdy uživatel honitby (opakovaně) neplní některé zákonné povinnosti, zejména pak plán lovu. Až za takového stavu lze považovat lov třetími osobami za žádoucí, navíc by takové opatření působilo jako prevence, neboť uživatel honitby by byl ještě více motivován k plnění plánu lovu.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
O institutu profesionálních myslivců se neuvažuje. Financování těchto osob by byly značným výdajem ze státního rozpočtu (skoro 400 osob navíc). Jednalo by se rovněž o osoby bez jakéhokoliv vztahu k dané honitbě či vztahu ke škodám zvěří.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
16. K bodu 81: V navrhovaném § 42 odst. odst. 5 se poslední věta navrhuje nahradit zněním: „Náklady na likvidaci usmrceného živočicha hradí osoba, na jejíž žádost orgán ochrany přírody o usmrcení rozhodl, nebo orgán ochrany přírody, rozhodl-li o usmrcení z moci úřední.“ Náklady na likvidaci by měl hradit ten subjekt, v jehož zájmu bylo usmrcení provedeno.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Usmrcení živočicha uživatelem honitby, nebo pověřenou osobou bude provedeno podle podmínek stanovených orgánem ochrany přírody (OOP), a to včetně případných nákladů na odstranění těla takového usmrceného živočicha.
Pokud není držení těla usmrceného živočicha stanoveno rozhodnutím OOP a uživatel honitby nechce nést náklady na likvidaci spojené s odstraněním těla usmrceného živočicha, může usmrcování na základě rozhodnutí OOP odmítnout právě z takového důvodu.
Pokud OOP v podmínkách povolení usmrcování živočichů uživateli honitby nestanoví způsob náhrady nákladů na likvidaci usmrcených živočichů, nesmí takovou podmínku stanovit ani jiné osobě, tedy likvidace těl bude i v případě pověřených osob jiných, než je uživatel honitby na vlastní náklady.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
17. K bodu 88: Na konci § 45 odst. 1 písm. f) se navrhuje vypustit text a losa evropského. Dle navrhovaného výčtu zvěře dle § 2 písm. b) již los evropský není zvěří.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
18. K bodu 92: V § 45 odst. 1 písm. j) se navrhuje vypustit text selete a lončáka, což je v souladu s důvodovou zprávou cit. „Toto ustanovení také zavádí možnost lovit na společných lovech brokovnicí s jednotnou střelou prase divoké bez ohledu na věk (v původním znění platilo pouze pro sele a lončáka). Tato změna vycházela především z té skutečnosti, že při společném lovu nelze spolehlivě určit věk zvěře. Z pohledu lovce pak tato skutečnost mohla vést k tomu, že se k výstřelu raději neodvážil. Energie jednotné střely je však dostatečná pro ulovení i dospělého jedince prasete divokého a není důvod jednotnou střelu do brokovnice využívat výlučně jen pro sele a lončáka. Současná situace s rozšiřováním nákazy afrického moru prasat a škod působených rostoucí početností populace prasete divokého jsou navíc dalšími důvody pro toto opatření, a to i vzhledem k tomu, že společný lov je jedním z nejefektivnějších způsobů lovu.“
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
19. K bodu 96: V § 45 odst. 1 písm. p) se navrhovaný doplněný text „nedohodnou-li se uživatelé sousedních honiteb jinak“ navrhuje přesunout na konec tohoto ustanovení. Předkládané znění předpokládá dohodu uživatelů sousedních honiteb pouze pro úpravu lovu na čekané. Navrhujeme přesunout doplňovaný text na konec ustanovení, aby se dohoda mohla vztahovat i na přikrmování zvěře a umisťování mysliveckých zařízení včetně lovu z nich.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Dle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ platí, že lov prováděný jiným způsobem než na čekané lze provádět i ve vzdálenosti menší než 100 m od hranice honitby, a to bez souhlasu uživatele sousední honitby.
Účelem novely zákona o myslivosti je snížení škod způsobených zvěří a regulace početních stavů zvěře spárkaté. Z toho důvodu se nejeví jako žádoucí nad míru uvedenou v § 45 odst. 1 písm. p) omezovat možnost lovu u hranic honiteb.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
20. Nový novelizační bod: V § 45 odst. 1 písm. r) (pův. w) navrhujeme text nahradit zněním: „používat náboje s olověnými broky k lovu na mokřadech,“. Jedná se o zpřesnění dosavadního textu a sjednocení s Nařízením Komise (EU) č. 2021/57 ze dne 25. ledna 2021.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Předmětné nařízení je v kompetenci Ministerstva životního prostředí a je přímo aplikovatelné.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
21. K bodu 114: V § 54 se navrhuje vypustit odst. 3. Jelikož s ohledem na úpravu definice zvěře již nemá existovat zvěř, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižován, je ustanovení nadbytečné.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Ačkoliv došlo k vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, stále je možné, že druh zvěře zařazené mezi lovné, nebude mít stanovenou dobu lovu a bude po určitou dobu hájen celoročně.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
22. K bodu 120: Navrhované odst. 8-10 v § 57 navrhujeme vypustit. Stanovení povinnosti ORP či KÚ disponovat min. 1 úředníkem, který bude vykonávat správní agendu myslivost na celý úvazek, je nekoncepčním řešením, v řadě případů i neefektivním. Výkon státní správy v tomto oboru nelze paušalizovat. Každý správní obvod je jiný, má různý počet honiteb apod. Malé správní obvody by v takovém případě byly znevýhodněny („méně práce“) oproti větším správním obvodům. Zrovna tak je třeba zvážit nutnost splňovat speciální kvalifikační požadavky pro výkon této správní agendy. Byť z věcného hlediska by tato úprava měla pozitivní efekt, je třeba uvést, že v současné době je obecně problematické najít na uvolněnou pozici náhradu, o to těžší by to bylo v případě nutnosti splňovat kvalifikaci (takový požadavek si může vždy dát ÚSC do výběrového řízení sám). Oproti jiným agendám pak vznikají i nedůvodné rozdíly (např. výkon státní správy lesů, ochrany přírody atd.).
Akceptováno částečně. Upraveno jinak.
Úprava dosavadního systému přenesené státní správy je nezbytná pro dosažení účinnosti novely, a to i vzhledem k připravovanému snížení minimální výměry honitby a s tím spojenou administrativní zátěž. Dosavadní zákon o myslivosti snížil kompetence státu na naprosté minimum, kdy měl mizivou šanci zasáhnout do plánování lovu, neměl vůbec žádnou kompetenci kontroly toho, zda byl lov proveden. Stát také neměl možnost postihnout sankcí nesplnění plánu lovu a funkčním a kontrolovatelným opatřením plnění lovu vymáhat. Novela zákona většinu těchto vad odstraňuje za předpokladu, že orgány státní správy myslivosti budou na jednotlivých úřadech obsazeny odborně zdatnými úředníky s minimálně jedním plným pracovním úvazkem na myslivost (druhý pracovní úvazek může částečně sdílet i další agendy jako je agenda ochrany zvířat proti týrání) a finančním ohodnocením odpovídajícím pro kvalitní obsazení těchto míst. Toto je zcela minimalizovaný požadavek poté, co se K10 pro oblast zemědělství vyslovila negativně k možnosti reformovat státní správu myslivosti plně funkčním systémem odvozeným z plánovaných dlouhodobých koncepčních dokumentů rozvoje oblasti lesního hospodářství a nezávislým na přenesené státní správě. Pokud má regulaci zvěře stát řídit, musí být takové řízení možné. V opačném případě nelze funkčnost celého systému garantovat.
Ustanovení § 57 odst. 10 se vypouští bez náhrady z důvodu, že může být pro mnoho obcí nebo krajů obtížné mít alespoň 1 zaměstnance splňujícího kvalifikační předpoklady. Z toho důvodu se jeví jako nepřiměřený požadavek, aby osoba, která sice splňuje kvalifikační předpoklady stanovené zákonem o myslivosti, ale nemá složenou zkoušku zvláštní odborné způsobilosti, mohla vykonávat agendu státní správy myslivosti pouze pod dohledem jiné osoby splňující kvalifikační předpoklady. V této části se připomínce vyhovuje.
V návaznosti na jednání s Ministerstvem vnitra byl původní požadavek obsažený v odstavci 8 přeformulován tak, že se požaduje v součtu jeden celý pracovní úvazek. Pro přenesený výkon státní správy myslivosti bude tedy možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku). Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
23. K bodu 139: Z § 62 odst. 2 ani z kompetenčních ustanovení není zřejmé, kdo bude služby poskytovat. Dle zbytkové působnosti by to v důsledku mělo být ORP, s čímž nelze souhlasit.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínku bylo upřesněno, že rozhodování ve věcech podle § 59 odst. 1 písm. h) se týká poskytování finančních příspěvků podle § 62 odst. 1 a 2. Zároveň bylo upraveno znění § 58 odst. 1 písm. n) – slovo „myslivosti“ bylo nahrazeno slovy „mysliveckého hospodaření podle § 62“.
Rozpor byl odstraněn.
24. K bodu 143: Navrhuje se vypustit doplněný § 36a odst. 4. Kromě toho, že navrhujeme celý § 36a z textu zákona vypustit, z § 36a odst. 4 neplyne žádná povinnost a není zde stanoven žádný zákaz, tudíž není zřejmé, co má být trestáno.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Předmětné ustanovení zakotvuje ztrátu nároku na náhradu škody způsobené zvěří v případě vydání povolenky hospodařící osobě. Jedná se o hmotněprávní ustanovení upravující náhradu škod způsobených zvěří.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
25. Do § 63 se dále navrhuje doplnit skutkové podstaty přestupků pro porušení povinnosti ze strany honebního starosty (např. § 22 odst. 1 a 2) a rovněž mysliveckého hospodáře (§ 35 odst. 5). Aby byl výkon práva myslivosti efektivní, mělo by být umožněno správně trestat veškeré osoby, kterým zákon ukládá nějakou povinnost.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Návrh na doplnění § 22 odst. 1 a 2 – nesvolání valné hromady v souladu s právními předpisy není společensky škodlivé jednání, které by mělo být postihováno přestupkem. Svolání valné hromady honebního společenstva je vnitřní záležitostí honebního společenstva a v případě nečinnosti honebního starosty zákon o myslivosti obsahuje možnost členů si svolat valnou hromadu z vlastního podnětu
Návrh na doplnění § 35 odst. 5 – z pohledu společenské škodlivosti lze uvažovat o deliktní odpovědnosti pouze v případě nesplnění povinnosti uvedené v § 35 odst. 5 písm. k).
V souladu s uplatněnou připomínkou byl odkaz na § 35 odst. 5 písm. k) doplněn do ustanovení § 63 odst. 1 písm. b).
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
26. K bodu 147: Navrhovaný přestupek – porušení § 4 odst. 4 – toto ustanovení řeší náhradu škody, neplyne z něho žádná povinnost ani nestanovuje žádný zákaz, není tedy zřejmé, co má být porušením zákona. Pravděpodobně měl být nahrazen stávající § 4 odst. 2, který je v navrhovaném znění v odst. 5.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou byl odkaz na § 4 odst. 4 nahrazen odkazem na § 4 odst. 5.
Rozpor byl odstraněn.
27. K bodu 150: Je třeba upozornit, že navrhované doplnění porušení § 4 odst. 1 je již obsaženo v § 64 odst. 3 písm. b), proto jej navrhujeme vypustit. Stejně tak v písm. b) je uvedeno porušení § 43 odst. 1, což je obsaženo i v písm. c) – porušení § 41 až 43.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo znění § 64 odst. 3 upraveno tak, aby porušení dané povinnosti bylo obsaženo pouze v jednom písmeni daného odstavce.
Rozpor byl odstraněn.
28. Do § 64 navrhujeme dále doplnit skutkové podstaty přestupku pro neplnění dalších povinností ze strany uživatele a držitele honitby: např. § 28 odst. 3, § 33 odst. 2 a 9, § 34 odst. 4 a 5.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Nejedná se o porušení právních povinností, které by bylo společensky škodlivé. Z toho důvodu není dán důvod k zakotvení nových skutkových podstat přestupku.
Splnění povinnosti podle § 28 odst. 4 je v bytostném zájmu honebního společenstva vzhledem k zásadám, které se k rejstříku honebních společenstev vážou podle § 121 občanského zákoníku.
Obdobně je v zájmu nájemce honitby, aby držitel honitby splnil své povinnosti vyplývající z ustanovení § 33 odst. 2 a 9 a velice obtížně by šlo vyargumentovat společenskou škodlivost.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
29. K čl. II – přechodná ustanovení – Navrhujeme vypustit bod 10, jelikož je shodný se zněním bodu 2.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
Středočeský kraj
Zásadní připomínky:
1. § 2 písm. b)
Zásadně nesouhlasíme s takto vymezeným okruhem druhů, které jsou zvěří z následujících důvodů.
1) Z druhů zvěře vypadl tetřev tetřívek, či koroptev, přičemž uvedené druhy jsou předmětem podpory dle Nařízení vlády.
2) V současné době je hojným druhem využívaným v bažantnicích orebice rudá, přičemž zákon stále pracuje s orebicí horskou.
3) Zvážit vymezení druhů, které jsou zvěří v prováděcím předpisu, který je mnohem pružnější při reagování na vývoj populací a společenské poptávky po regulaci dalších druhů živočichů. Do budoucna mohou nastat problémy s medvědem, vlkem, nebo šakalem.
Neakceptováno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Rozpor trvá.
2. § 9 odst. 4
Požadujeme z důvodu zohlednění stávajících a vyznačených turistických tras, které historicky zpřístupňují zajímavá a poutavá místa v krajině, zapracovat do návrh povinnost zohlednit tyto trasy. Náš požadavek vychází z toho, že nechceme, aby se zásadním způsobem narušila již existující turistická infrastruktura a prostupnost krajiny pro veřejnost.
Navrhujeme následující znění § 9 odst. 4:
Držitel honitby, která je oborou, rozhoduje o zpřístupnění a znepřístupnění obory veřejnosti. Pokud oboru její držitel veřejnosti nezpřístupní, není obora veřejnosti přístupná. Držitel nebo uživatel obory oboru zpřístupní uveřejněním návštěvního řádu na vstupech do obory, ve kterém upraví podmínku vstupu zejména s ohledem na ochranu životního prostředí, zachování vyznačených stezek, pěšin a tras a životní pohodu chované zvěře. Vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bylo v § 9 odst. 4 doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras. V tomto smyslu byla také doplněna důvodová zpráva.
Rozpor byl odstraněn.
3. § 9 odst. 5
Zásadně nesouhlasíme s možností vstupu veřejnosti do obor, která je založena a vymáhána na základě jiných zákonů, jak umožňuje ustanovení dle věty druhé navržené změny. Nesouhlasíme z následujících důvodů.
1) Obory jsou zakládány za účelem intenzivního chovu a lovu zvěře, tudíž je zde volný pohyb osob nežádoucí tak, jako u farmových chovů zvěře.
2) Dle věty druhé je „Povinnost zpřístupnit oboru, popřípadě její část, je dána rovněž tehdy, vyplývá-li tato povinnost z jiného právního předpisu, z rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo z právního jednání, kterým je držitel honitby, která je oborou, vázán.“ Takovým předpisem je zákon o ochraně přírody a krajiny, který zaručuje volný průchod krajinou přes pozemky státu a právnických osob, případně zákon o lesích, který zakládá právo na vstup do lesů na základě 19 odst. 1 zákona o lesích. Jsme toho názoru, že v tomto případě by měl být zákon o myslivosti lex specialis derogat legi generali. Měl by tedy omezit vstup do obor vynucovaný na základě jiných předpisů.
Navrhujeme následující znění § 9 odst. 5:
Projeví-li vlastník stavby nebo pozemku, který se nachází uvnitř obory, vůli zpřístupnit jím vlastněnou stavbu nebo pozemek veřejnosti, je držitel honitby, která je oborou, povinen této vůli vyhovět a uvedenou stavbu nebo pozemek zpřístupnit veřejnosti. Držitel honitby je povinen umožnit vstup do obory složkám integrovaného záchranného systému, orgánům veřejné moci při výkonu své působnosti a dalším osobám, které jsou oprávněny vstoupit na pozemky tvořící oboru podle jiného právního předpisu.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Navržené znění je kompromisem mezi zájmem držitelů obor na jejich uzavření ve prospěch oborního chovu a zájmem veřejnosti na jejich zpřístupnění. Z toho důvodu není na místě navržené znění upravit ve prospěch uzavření obor.
V souladu s připomínkou uplatněnou Ministerstvem spravedlnosti bylo znění věty první přeformulováno následovně: „Chce-li vlastník stavby nebo pozemku, které se nacházejí uvnitř obory, zpřístupnit jím vlastněnou stavbu nebo pozemek veřejnosti, je držitel honitby, která je oborou, povinen tomuto požadavku vlastníka vyhovět a přes pozemky tvořící oboru umožnit přístup veřejnosti k této stavbě nebo tomuto pozemku.“.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
4. § 17 odst. 7
Vyjadřujeme zásadní nesouhlas se snižováním minimální výměry honiteb 500 ha, a to z několika níže uvedených důvodů.
1) Výrazný nárůst nákladů na státní správu a dopad na veřejné rozpočty
• Dle důvodové zprávy (dále „DZ“) při snížení minimální výměry honitby na 250 ha může ze současného počtu 5 784 honiteb vzniknout až 26 512 honiteb. Číslo pravděpodobně nebude takto vysoké, nicméně musí se posuzovat dle maximální varianty. DZ uvádí 2,4 milionu vlastníků a cenu za doporučené psaní 140 Kč. Náklady jen na doručovaní ve správním řízení (odhadem 6 doručení jednomu účastníku řízení) budou cca 2 miliardy Kč dle DZ (2 400 000 vlastníků x 140 Kč za doručení písemnosti x 6 úkonů = 2 016 000 000 Kč). Nehledě na opakovaná řízení a soudní jednání. Uvedená změna tak enormním způsobem zatíží státní rozpočet včetně administrativní zátěže správních orgánů a následně soudních řízení. Dle změn honiteb vyvolaných církevními restitucemi bylo každé uznání honitby minimálně jednou na odvolacím řízení a zhruba třetina řízení u soudu. Nejsou zde vyčísleny náklady na další úkony a pracovníky SSM. Mimo jiné mohou nastat situace, že se povede soudní řízení o uznání honitby (soudní řízení trvají 2–3 roky), přičemž mezitím vzniknou na předmětných pozemcích jiné honitby. Novela připouští jednou za deset let provést změnu dle § 31 odst. 4 a dle § 18 odst. 2 prakticky kdykoliv. Tudíž nedojde k ustálení honiteb prakticky nikdy.
• Nelze předpokládat, že uvažované jedno plnohodnotné pracovní místo na obci s rozšířenou působností (dále „ORP“) pro agendu státní správy myslivosti bude dostačující. Novela zákona předpokládá významné zvýšení počtu honiteb, a tudíž i počet řízení, ve kterých figurují zpravidla desítky až stovky účastníků. Z úřední praxe je nám známo, že i jednotky takových případů dokáží významně paralyzovat funkčnost dotyčného ORP, popř. krajského úřadu. Díky následným odvolacím řízením, která lze důvodně očekávat, bude docházet k další kumulaci řízení na krajských úřadech.
• Rádi bychom podpořili efektivnější fungování veřejné správy bez dalšího navyšování počtu úředníků. Je nutné podotknout, že systém platového ohodnocení a odměňování nečiní práci na ORP a krajských úřadech atraktivní, a proto nelze celorepublikově očekávat dostatek zájemců z řad odborníků na myslivost. Územně samosprávné celky díky podfinancování příspěvků na fungování státní správy nepodporují další rozšiřování agendy a mimo jiné i z těchto důvodů velmi neochotně přijímají nové pracovníky.
2) Nárůst byrokracie a vznik několikaletých řízení
• Na řízení o uznání honiteb zpravidla navazují i několikaleté soudní procesy, které dále eliminují standardní výkon práva myslivosti. Na základě výše uvedených skutečností bude docházet v budoucnu k zásadnímu rozporu s DZ a tezemi předkládané novely. Bude docházet k narušení kontinuity hospodaření se zvěří, což bude mít negativní dopady na realizaci a vykonatelnost minimální výše odlovu spárkaté zvěře.
3) Rozpor s Programovým prohlášením vlády (dále „PPV“)
• Přestože novela deklaruje snahu digitalizovat procesy v plánování odlovu, jeho realizaci a kontrole, celkově příliš nereflektuje zefektivnění administrativních úkonů na straně státní správy. Časově a finančně nejnáročnější a současně nejkomplikovanější řízení jsou vedeny v rámci řízení o uznávání honiteb a jejich změn. Navrhované snížení minimální výměry honiteb na 250 ha povede v dlouhodobém horizontu k významnému nárůstu administrativy a byrokracie, což povede k požadavkům na další funkční místa na úrovni ORP a krajských úřadů. Možnost provádět průběžné změny hranic honiteb bude způsobovat dlouhodobě vysoký počet řízení, díky kterým bude téměř nemožné do budoucna docílit vyváženého stavu.
• V PPV je například konstatováno: „Chceme stát, který je chytrý, efektivní a úsporný.“
I přes předpokládané přínosy ISEM předložená legislativa v ostatních ohledech výrazně navyšuje předpokládaný pracovní objem pro zaměstnance státní správy myslivosti, a to bez garantovaného navýšení pracovních úvazků. Současně považujeme za rozpočtově nezodpovědné podporovat vznik dalších úřednických míst.
• V PPV je deklarováno: „Zajistíme funkční spolupráci státní správy s kvalitními akademickými pracovišti z ČR a zahraničí, což umožní lépe přenášet aktuální poznatky do tvorby zákonů.“
Tři nezávislá vědecko-výzkumná pracoviště v ČR (ČZU v Praze, VÚLHM a MENDELU v Brně) se vyjádřila ve svých stanoviscích k otázce minimální výměry honiteb. ČZU v Praze a VÚLHM se vyjádřily pro zachování minimální výměry 500 ha a MENDELU v Brně pro 250 ha.
Dle výše uvedeného návrh nereflektuje převažující názor vědecko-výzkumných institucí.
• Návrh snížení minimální výměry na 250 ha se opírá o PPV: „Posílíme pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb.“.
S tímto argumentem se nelze ztotožnit, neboť původně deklarovaný návrh představený Ministerstvem zemědělství od zástupce stejné vládní koalice počítal s minimální výměrou 500 ha.
4) Problematické naplňování minimální výše odlovu u malých honiteb
• Stát definuje potřebu plošně eliminovat početnost spárkaté zvěře bez ohledu na vlastnickou strukturu honiteb a bez přihlédnutí k případným individuálním zájmům vlastníků. Z tohoto pohledu je absolutně nekoncepční snižovat minimální výměru honiteb na 250 ha a deklarovat to zájmy vlastníků, a to z několika důvodů.
Předpokládaným zvýšením počtu malých honiteb (z důvodu vlastnické struktury zpravidla primárně polní, nebo naopak lesní) bude docházet ke skutečnosti, že bude problém u spárkaté zvěře, která je díky svým ekologickým nárokům vázána jak na lesní, tak agrární krajinu), docílit i při sebelepší vůli naplnění minimální výše odlovu. Jednotliví uživatelé u takto uznaných malých honiteb se budou dostávat do paradoxní situace, kdy v určitých fázích roku nebudou zvěř v honitbě de facto mít. V rámci EU se v ČR z hlediska zemědělství hospodaří na nejvyšších průměrných výměrách půdních bloků, což ve svém důsledku unifikuje strukturu krajiny a počet pěstovaných plodin. Proto bude docházet k situacím, kdy malé honitby budou v určitých částech roku neatraktivní pro spárkatou zvěř, a tudíž bude problém naplňovat plán lovu, který je dle předkládané novely státním a veřejným zájmem.
5) Nereflektování biologických nároků zvěře
• Ministerstvo absolutně nezohledňuje převažující názor vědecko-výzkumných institucí ohledně velikosti honiteb podporující minimální výměru 500 ha.
• S ohledem na strukturu kulturní krajiny ČR, nelze reálně naše podmínky minimálně od 50. let 20. století argumentačně srovnávat např. s Rakouskem, či Německem, kde je krajina mnohem více diverzifikovaná, a tudíž lze uvažovat z pohledu hospodaření se zvěří i o nižší výměře honiteb. Navíc v mnoha ohledech je zde možné hospodařit s drobnou zvěří. Současně v těchto zemích dochází samovolně ke sdružování honiteb do větších celků. V ČR díky prodělané kolektivizaci venkova a s tím souvisejícími hospodářsko-technickými úpravami krajiny došlo k přechodu na velkoplošné zemědělské hospodaření se všemi negativními dopady na krajinou infrastrukturu. Z tohoto pohledu je podmínkám ČR (geografickým, kulturně-společenským, ekonomickým, zemědělským, lesnickým aj.) nejblíže Slovenská republika, kde minimální výměra dosahuje 1000 ha, popř. až 2000 ha v jeleních oblastech.
6) Úbytek aktivních myslivců
• Dle důvodové zprávy je předpokládán celkový úbytek myslivců, což negativně ovlivní požadavky státu na plnění minimálního odlovu spárkaté zvěře. Rozhodně nelze očekávat, že se v důsledku snížení minimální výměry honiteb objeví další myslivci z řad vlastníků, kteří by výpadek nahradili. Absolutní většina vlastníků s aktivním zájmem o výkon práva myslivosti tuto činnost již vykonává.
7) Minimální vliv velikosti honitby na početnost spárkaté zvěře
• Velikost honitby nemá žádný přímý dopad na početnost spárkaté zvěře. Narůstající početnost spárkaté zvěře je častým průvodním jevem kulturní evropské krajiny, kde je praktikováno intenzivní zemědělské hospodaření s významnou nadprodukcí biomasy, a to bez rozdílu velikosti honiteb, či způsobu loveckého managementu. Primárním důvodem početnosti jakéhokoliv druhu zvěře, nebo živočichů v širším slova smyslu jsou životní podmínky, které poskytuje příslušný ekosystém. V antropogenně ovlivněné krajině hraje zásadní roli způsob zemědělského a lesnického hospodaření, proto by Ministerstvo zemědělství, pokud chce problém s početností spárkaté zvěře řešit dlouhodobě, nemělo vzniklou situaci řešit pouze odlovem (řešení důsledků, nikoliv příčin), ale mělo by se zaměřit i na další podstatné příčiny stavu.
8) Konflikty ve společnosti
• Cílem žádné vlády v demokratickém státním zřízení by nemělo být předkládat legislativu, která předpokládá významné dopady na sociální soužití a vyvolává konfliktní situace v již tak polarizované české společnosti, viz DZ a RIA.
9) Účelové interpretace
• Nelze akceptovat argument z DZ: „Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy.“ Tato věta de facto nemá reálné opodstatnění, neboť komplexní pozemkové úpravy a scelování má absolutně minimální vliv na případnou tvorbu a uznávání honiteb. Současně plně nechápeme odůvodnění vlivu vlastnických změn na velikost honiteb.
10) Nekoncepčnost v navrhované minimální výměře honiteb
• Díky marginálním dopadům nepodporujeme nesystémové řešení vyplývající z § 17 odst. 7 písm. b).
Neakceptováno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Rozpor trvá.
5. § 18 odst. 2
Zásadně nesouhlasíme s předloženým návrhem uvedeným v druhé větě, která zní „Splnění podmínek uvedených v § 17 nebrání skutečnost, že honební pozemek ve vlastnictví navrhovatele nebo jeho člena uvedený v návrhu na uznání honitby tvoří již uznanou honitbu.“ Požadujeme její vypuštění z následujících důvodů.
1) Tato formulace prakticky umožňuje navrhovat neustále nové honitby, neboť vždy vznikne nový navrhovatel honitby v rozsahu již uznané honitby nebo honiteb a nedojde prakticky nikdy k vytvoření trvalejší honitby.
2) Jako dostatečná možnost uvolnit pozemky z již existující honitby se nám jeví v ustanovení § 18 odst. 1.
3) Neustálé změny honiteb neúměrně ekonomicky a administrativně zatíží orgány státní správy myslivosti a správní soudy, což je podrobněji uvedeno výše k připomínkám k § 17 odst. 7.
Navrhujeme následující znění § 18 odst. 2:
Návrh na uznání vlastní honitby může podat vlastník souvislých honebních pozemků, které splňují podmínky uvedené v § 17.
Upraveno jinak.
Nově doplňovaná věta byla upravena tak, aby bylo zřejmé, že splnění podmínek uvedených v § 17 nebrání skutečnost, že honební pozemek uvedený v návrhu na uznání honitby tvoří již uznanou honitbu, jestliže není přerušena souvislost honebních pozemků tvořících již uznanou honitbu.
Navržená změna reflektuje požadavky vlastníků honebních pozemků a je součástí naplnění Programového prohlášení vlády, a to v bodě posílení práv vlastníků a hospodářů při organizaci honitby.
Rovněž dojde ke snížení administrativní náročnosti uznání nové honitby, kdy oproti současnému stavu odpadá povinné předchozí řízení o změně stávající honitby.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
6. § 31 odst. 4
Zásadně nesouhlasíme s prováděním změn honiteb na návrh vlastníka pozemků jednou za deset let. Důvody našeho nesouhlasu jsou následující.
1) Předmětný návrh umožňuje provádět změny sice ke konkrétním pozemkům jednou za deset let, nicméně je zde otevřena možnost provádět změny v jiné části honitby. Neukončí se jedno řízení a zahájí se v jiné části honitby jiné řízení o změně honitby.
2) Jedná se opět o změnu, která neúměrně zatíží orgány státní správy myslivosti a soudy, jelikož se budou projednávat neustálé změny.
3) Neustálé změny honiteb a délka správních a soudních řízení vytvoří v těchto okrajových částech honiteb právní nejistotu v tom, kdo může vykonávat právo myslivosti. Ve svém důsledku to bude mít vliv na početní stavy zvěře (nárůst) a vznik škod, jelikož na sporných místech nebude chtít nikdo lovit.
4) Trváme na původním znění ustanovení § 31 odst. 4, kdy ke změně dochází na základě změny vlastnictví k honebním pozemkům.
Navrhujeme následující znění § 31 odst. 4:
Změnu honitby vyplývající ze změn vlastnictví honebních pozemků, o kterou požádá vlastník honebních pozemků, provede orgán státní správy myslivosti vždy k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž vlastník o úpravu požádal. Podmínkou pro změnu honitby je, že
a) držitel honitby, jejíž součástí se mají honební pozemky stát, s tím vysloví souhlas, a
b) honební pozemky s honitbou souvisí, netvoří překážku pohybu zvěře nebo nejsou pro zvěř nebezpečím.
Neakceptováno.
Navržená změna reflektuje požadavky vlastníků honebních pozemků a je součástí naplnění Programového prohlášení vlády, a to v bodě posílení práv vlastníků a hospodářů při organizaci honitby.
Rozpor trvá.
7. § 33 odst. 1
Zásadně nesouhlasíme s ustanovením § 33 odst. 1 písm. b).
1)Tímto paragrafem se vytváří rozdílné podmínky mezi držiteli honiteb, kterými jsou osoby oprávněné nakládat s majetkem státu (dále „stát“) a ostatními fyzickými a právnickými osobami.
2) Toto ustanovení odporuje Listině, neboť porušuje rovnost před zákonem a zvýhodňuje stát jako držitele honiteb.
3) Zakládá možnost spekulací a neprůhledného pronajímání honiteb. Problém spatřujeme v tom, že není jasné, jak budou transparentně stanoveny podmínky pronájmu. Zejména kterou honitbu bude stát pronajímat, komu ji pronajme, za jakých podmínek a na jak dlouho. To vše může vést potenciálně k vytvoření korupčního prostředí. Požadujeme vypustit ustanovení § 33 odst. 1 písm. b).
Navrhujeme následující znění § 33 odst. 1:
Nájem honitby lze ujednat pouze na dobu určitou, a to na 10 let. Smlouva musí být uzavřena písemně.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Uzavírat smlouvy o nájmu honitby na 5 let umožní osobám oprávněným nakládat s majetkem státu pružněji reagovat na vývoj situace z pohledu mysliveckého hospodaření a případně měnit užívání samotných honiteb, ať už změnou uživatele honitby v případě pronájmu či možnosti provádění výkonu myslivosti ve vlastní režii.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
8. § 35 odst. 7
Požadujeme v ustanovení § 35 odst. 7 větě druhé nahradit slovní spojení „platí obdobně“ za slovní ustanovení „se použije přiměřeně“, a to z následujících důvodů:
Domníváme se, že použití celého ustanovení § 12 odst. 3 pro mysliveckého hospodáře je zcela nadbytečné. Dle výkladu slovního spojení platí „obdobně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu vyjadřuje, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní vztahy v plném rozsahu. Naproti tomu slova „přiměřeně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu lze použít výjimečně; vyjadřuje volnější vztah mezi tímto ustanovením a vymezenými právními vztahy.
a. Na základě toho považujeme za nadbytečné zejména přezkušování hospodáře ze znalostí práv a povinností myslivecké stráže a složení slibu myslivecké stráže. Fyzická a zdravotní způsobilost se jeví jako přiměřená včetně držení loveckého lístku a zbrojního průkazu včetně souhlasu s ustanovením.
b. Dále z ustanovení § 13 odst. 2 vyplývá, že lze hospodáře odvolat pouze z důvodu porušení zákona o myslivosti což je následně v rozporu s navrženým ustanovením „Orgán státní správy myslivosti zruší ustanovení mysliveckým hospodářem na návrh uživatele honitby i v těch případech, kdy myslivecký hospodář neporušil při výkonu svých povinností tento zákon.“ Změnou se odstraní kolizní stav.
Navrhujeme následující znění § 35 odst. 7:
Mysliveckého hospodáře ustanovuje a odvolává orgán státní správy myslivosti na návrh uživatele honitby. Pro ustanovování a odvolávání se použije přiměřeně ustanovení § 12 odst. 3 a § 13. Orgán státní správy myslivosti zruší ustanovení mysliveckým hospodářem na návrh uživatele honitby i v těch případech, kdy myslivecký hospodář neporušil při výkonu svých povinností tento zákon.
Upraveno jinak.
Ustanovení § 35 odst. 7 bude upraveno následovně:
„(7) Mysliveckého hospodáře ustanovuje a odvolává orgán státní správy myslivosti na návrh uživatele honitby. Pro ustanovování a odvolávání platí obdobně ustanovení § 12 odst. 3 a § 13. Orgán státní správy myslivosti zruší ustanovení mysliveckým hospodářem na návrh uživatele honitby i v těch případech, kdy myslivecký hospodář neporušil při výkonu svých povinností tento zákon.“.
S ohledem na provedou úpravu není na místě použití slovního spojení „se použije přiměřeně“, neboť cílem je, aby ustanovení § 13 dopadalo na odvolávání mysliveckého hospodáře zcela. Jediná zcela nezbytná výjimka (porušení právní povinnosti), je výslovně uvedena v § 35 odst. 7.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
9. § 36a
Uplatňujeme zásadní připomínku a požadujeme tento paragraf zrušit z níže uvedených důvodů:
• Dle ustanovení § 32 odst. 6 nelze rozdělit honitbu na části a v nich přenechat někomu provozování myslivosti a vytvořit v podstatě “podhonitbu”. Toto ustanovení tento institut porušuje. Hospodařící osoba si v této “podhonitbě” bude prakticky hospodařit dle svého uvážení, přičemž osobě, která je oprávněným uživatelem honitby, je tato možnost zakázána.
• Dotčené ustanovení absolutně narušuje standardní principy smluvního vztahu. Není přípustné, pokud se držitel honitby (vlastní, popř. společenstevní) rozhodne někomu pronajmout honitbu, aby vznikaly „podhonitby“ v honitbách.
Příklad: Návrh způsobí absolutně právně nevyvážené postavení jednoho nájemce (uživatel honitby) a druhého nájemce (zemědělsky hospodařící subjekt). Uživatel honitby platí nájem za honitbu a nemůže zemědělsky hospodařit na cizích pronajatých pozemcích, nicméně zemědělsky hospodařící subjekt platí pouze nájem za zemědělské hospodaření, ale může druhému nájemci (uživatel honitby) téměř „beztrestně“ a hlavně zadarmo ovlivňovat jeho nájemní vztah, na kterém se finančně nepodílí.
Obsah ustanovení odporuje právnímu principu rovnosti účastníků ve smyslu rovnoprávného postavení, které je jednou z charakteristik právních vztahů v soukromém právu.
• Racionálně se dále nelze ztotožnit s myšlenkou, že uživatel pronajaté honitby na základě řádně uzavřené nájemní smlouvy nese veškerou odpovědnost za myslivecké hospodaření, plně odpovídá za jakékoliv sankční mechanismy, platí nájem, řádně plní státem stanovený minimální plán lovu spárkaté zvěře aj., bude muset vystavit povolenku hospodařící osobě, která téměř bez jakýchkoliv právních důsledků bude využívat právo myslivosti. Osoba nebude mít žádnou odpovědnost za případné sankce z neplnění plánu lovu, neponese žádné náklady, které musí uživatel honitby vynakládat na myslivecké hospodaření atd.
• Bude například docházet k níže uvedeným paradoxním situacím:
Příklad č. 1: Držitel a současně uživatel honitby vlastní, který bude mít přičleněných 90 ha pozemků, za které bude platit vlastníkovi náhradu za přičlenění, bude muset umožnit lov hospodařící osobě v podobě tří povolenek bez náhrady (vlastníkovi, osobě blízké).
Příklad č. 2: Držitel (HS) pronajme prostřednictvím všech vlastníků (členů HS) právnické osobě honitbu 1200 ha, za kterou bude placen nájem. Je to jasný důkaz projevu vlastnické vůle, kdo za úplatu bude vykonávat právo myslivosti. Nicméně hospodařící subjekt, např. zemědělská společnost XY hospodařící na 900 ha, se bude nad rámec vůle vlastníka domáhat vydání povolenek. Nájemce honitby (např. 10 povolenek) bude muset v případě zájmu vydat 30 povolenek (de facto „komukoliv“) opět bez jakýchkoliv finančních dopadů. Výsledek je, že jeden subjekt nese veškeré náklady a většina oprávněných osob k lovu nenese žádné finanční náklady ani právní důsledky vyplývající ze sankcí pro uživatele honitby. Vzniká tak v podstatě „podhonitba“, kde uživatel honitby bude mít reálně pouze velmi malou šanci plnohodnotně ovlivňovat myslivecké hospodaření.
• Ministerstvo navrhovaným paragrafem bude podporovat vznik konfliktních situací a sociální destabilizaci venkovských oblastí.
Neakceptováno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
O institutu profesionálních myslivců se neuvažuje. Financování těchto osob by byly značným výdajem ze státního rozpočtu (skoro 400 osob navíc). Jednalo by se rovněž o osoby bez jakéhokoliv vztahu k dané honitbě či vztahu ke škodám zvěří.
Rozpor trvá.
10. § 36a odst. 10
Zásadně nesouhlasíme s uvedeným ustanovením.
1) Připustí-li zákonodárce lov hospodařícím subjektům dle ustanovení § 36a ost.1, nelze zákonem připouštět výjimky.
2) Jedná se o porušení rovnosti před zákonem, což odporuje Listině. Porušení rovnosti před zákonem spatřujeme v tom, že jsou vlastníci či hospodařící osoby omezováni na svých právech v honitbách jejichž držitelem je právnická osoba založená Ministerstvem obrany (dále „MO“). Pokud se jedná o pozemky, které vlastní nebo na kterých hospodaří odlišná osoba od MO, jedná se o pozemky, které nejsou nezbytné pro obranu státu, a tudíž zde není oprávněný zájem omezovat vlastníky a hospodařící osoby na svých právech a znevýhodňovat je. Jak je uvedeno výše, proto požadujeme zrušení tohoto ustanovení.
Neakceptováno. Vysvětleno.
V honitbách, jejichž držitelem je Ministerstvo obrany, toto nebylo umožněno z důvodu bezpečnosti osob.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
11. § 44a
Zásadně nesouhlasíme s povolením lovu lukem z následujících důvodů.
1) Jedná se o nekoncepční a nesystémový přístup, který je určen jen velmi omezenému okruhu osob.
2) Použití lovu lukem není přínosem pro účinné snižování stavů zvěře, neboť neumožňuje efektivní lov a využívání celé doby lovu.
3) Pomocí luku lze lovit pouze za dobré viditelnosti a na velmi krátkou vzdálenost. Dle některých článků vydaných členy Klubu lovecké lukostřelby je efektivní vzdálenost cca 30 m. Což snižuje již tak omezenou šanci na úspěšný lov.
4) Tím, že není možné luk osadit vhodnou pozorovací technikou pro lov za snížené viditelnosti nebo v noci, není lov lukem použitelný ani na nehonebním pozemku, případně k lovu v blízkosti zástavby.
5) Pokud zákonodárce uvažuje nad tímto způsobem lovu, bylo by vhodnější z koncepčního hlediska povolit i lov kuší. Kuš je účinnější, umožňuje lov pomocí termovize či noktovizoru a je tedy vhodnější při snižování stavů zvěře.
6) Odůvodnění předkladatele v DZ, že je snížena možnost s lukem pytlačit z důvodu nápadnosti lze označit jako přání. Osoba, která bude chtít pytlačit dokáže střelnou zbraň rozložit a složit během pár chvil, je lhostejno zda se jedná o luk nebo kuši. Stejné je to i s palnou zbraní, kterou si pytlák pro tyto účely pořídí či přizpůsobí.
7) Argumentace používaná zájemci o lov lukem je jednoduše aplikovatelná na libovolný způsob lovu např. “slabou” zbraní (malorážka nebo hornet) případně lov pistolí.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Lov lukem není ve světě žádnou novinkou a v řadě zemí, včetně zemí evropských, je rovněž povolen. Dlouholeté zkušenosti z těchto zemí nenasvědčují tomu, že by se tento způsob lovu neosvědčil. Naopak existuje řada studií, z jejichž výsledku je patrné, že účinnost lovu planou zbraní a lukem je ve výsledku srovnatelná, byť mají oba druhy zbraní mají svá specifika. To dokládá řada studií,
a to včetně nejnovější finské studie (https://europeanbowhunting.org/2023/01/31/finnish-study-puts-bow-hunting-on-par-with-rifle-hunting-for-white-tailed-deer/). Lov lukem navíc může být vhodnou a bezpečnější alternativou k lovu v zastavěném území, v jehož blízkosti zvěř nezřídka kdy nalézá své útočiště (např. divoká prasata).
Z hlediska utrpení pro zvěř lov lukem nepředstavuje o nic vyšší riziko, než lov palnou zbraní. Vše je otázkou především dobře umístěné rány. Není proto ani tak podstatné, čím je zvěř lovena, ale především to, jak zodpovědný či zručný je lovec, který zvěř loví. Při správném umístění zásahu se hrotem šípu vytvoří řezný kanál, který přeruší krevní řečiště, v důsledku čehož dojde k rychlé ztrátě krve (vykrvení), poklesu tlaku a ztrátě vědomí. Jedná se prakticky o stejný princip, jaký se dne používá při porážce hospodářských zvířat vykrvením.
Co se týče zavedení lovu lukem v ČR, bude k němu samozřejmě nutné absolvovat příslušnou zkoušku splňující mezinárodní standardy, která ověří střelcovu schopnost bezpečně trefit cíl. K tomu, aby mohla dotyčná osoba v honitbě s lukem lovit, navíc bude nutné svolení uživatele honitby, který mu s tímto povolenku k lovu vydá. Jedná se tedy pouze o možnost, nikoliv automatické právo. Šípy určené k lovu budou muset být dále nesmazatelně označeny, aby se mohl jejich vlastník případně identifikovat a dohledat.
Tento způsob lovu mimo jiné podpořilo Hnutí DUHA na semináři „Kam směřuje myslivost v České republice“ uskutečněného dne 8. 12. 2023 v Poslanecké sněmovně.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Doporučující připomínky:
1. Myslivecké sdružení
Doporučujeme v celém zákoně opravit myslivecké sdružení za myslivecký spolek tak, aby terminologie odpovídala občanskému zákoníku.
Neakceptováno.
Terminologie, která již neodpovídá současné terminologii, se při novelizacích právních předpisů obecně novelizuje pouze v rámci novelizace těch ustanovení, ve kterých je uvedena. Jestliže se do příslušného ustanovení věcně nezasahuje, nepřistupuje se ani k novelizaci, resp. aktualizaci na novou úpravu spolků v občanském zákoníku.
Uvedená terminologie nečiní v současnosti aplikační problém, jelikož je nade vší pochybnost zřejmé, že jde o spolky dle současné terminologie.
Z toho důvodu je slovo “sdružení” nahrazováno slovem “spolek” pouze u novelizovaných ustanovení.
2. § 27 odst. 4
Doporučujeme uvedené ustanovení vypustit, jelikož se jedná o duplicitní povinnost, která vyplývá s jiných předpisů a předkládá se na Finanční úřad.
Neakceptováno.
Výsledek hospodaření předkládaný finančnímu úřadu v rámci daňového řízení je ze své podstaty neveřejný.
Naopak cílem navrhované úpravy je sjednotit právní úpravu v tomto smyslu (uveřejnění výsledku hospodaření) s ostatními právními formami právnických osob jako jsou spolky, SVJ nebo obchodní korporace.
3. § 35 odst. 5 písm. k)
Doporučujeme doplnit kontaktní údaje v ISML o email.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
4. § 36 odst. 7
Věta první není zcela jasná, doporučujeme jednoznačné znění v tom, že je možné bez omezení lovit samičí zvěř a samčí do stáří dvou let. Věta druhá předmětného ustanovení nedává smysl. “Siku japonského, siku Dybowského a prase divoké, není-li pro prase divoké v honitbě stanoven minimální stav, lze lovit ve stanovené době bez omezení.” Jaký je tedy záměr se zvěří sičí. Domníváme se, že je třeba ji lovit bez jakýchkoliv omezení z důvodu “úplné redukce”.
Navrhujeme následující znění § 36 odst. 7:
Není-li v honitbě pro konkrétní druh zvěře spárkaté stanoven minimální stav, lze u tohoto druhu zvěře lovit bez omezení ve stanovené době lovu samičí zvěř a samčí zvěř do 2 let věku. Siku japonského, siku Dybowského a prase divoké, není-li pro ně v honitbě stanoven minimální stav, lze lovit ve stanovené době bez omezení.
Vysvětleno.
Znění ustanovení je srozumitelné a jasné.
Zvěř sičí nebude možné chovat, tudíž druhá věta uvedeného ustanovení umožňuje lov sičí zvěře bez jakéhokoli omezení, co se týká věku či pohlaví. Obdobně lze lovit i prase divoké, pokud není v honitbě chováno. Druhá věta je tak ve vztahu speciality k větě první.
5. § 44 odst. 2
Návrh opět zavádí další nejasnosti v terminologii a definici loveckého dravce. Doporučujeme, aby se zákon v tomto držel vědecké klasifikace a uvedl zcela jasné znění s odkazem na řád. Tedy ptáci z řádu dravců, sokolů a sov.
Navrhujeme následující znění § 44 odst. 2:
Loveckým dravcem se rozumí pták z čeledi dravců, sokolů a sov chovaný k sokolnickému využití. Použití loveckých dravců v sokolnictví povoluje orgán státní správy myslivosti. Držení a chov loveckého dravce jsou možné jen s povolením podle předpisů o ochraně přírody23) a za podmínek v povolení uvedených. Držitel loveckého dravce musí mít složeny sokolnické zkoušky a být členem sokolnické organizace6).
Upraveno jinak.
Znění § 44 odst. 2 věty první bylo upraveno takto:
„Loveckým dravcem se rozumí dravec, sokol nebo sova, kteří jsou chovaní k sokolnickému využití.".
V navrženém znění je chybně uvedena čeleď, ačkoli se připomínka týká uvedení řádu živočichů.
6. § 45 odst. 1 písm. j)
Doporučujeme zapracovat možnost použití loveckého oštěpu při usmrcení poraněné zvěře, z následujících důvodů.
1) Vzhledem k tomu, že k usmrcení zvěře lze z hlediska veterinárních předpisů použít záraz a nejedná se o týrání zvířat pak je tedy možné usmrtit poraněnou zvěř i loveckým oštěpem.
2) Veterinární předpisy současně umožňují usmrcovat zvířata vykrvením. Při správném umístění zásahu se vytvoří řezný kanál, který přeruší krevní řečiště, v důsledku čehož dojde k rychlé ztrátě krve (vykrvení), poklesu tlaku, ztrátě vědomí.
3) Z pohledu bezpečnosti osob případně psů při naháňkách je bezpečnější použití loveckého oštěpu než provedení dostřelné rány.
Navrhujeme následující znění § 45 odst. 1 písm. j):
střílet zvěř srnčí loveckou zbraní s kulovým nábojem s energií ve 100 m nižší než 1000 J a ostatní zvěř spárkatou loveckou zbraní s kulovým nábojem s energií nižší než 1500 J nebo střílet zvěř lukem o nátahové síle nižší než 220 N; to neplatí při dostřelené ráně provedené vhodnou krátkou zbraní případně usmrcení poraněné zvěře provedené vhodnou krátkou zbraní nebo loveckým oštěpem, lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při společném lovu střílet i brokovnicí s jednotnou střelou, a dále při lovu zvěře, kterou lze v odchytovém zařízení střílet i vhodnou krátkou zbraní,
Neakceptováno. Vysvětleno.
V připomínce navrhovanou úprava nelze doplnit do daného ustanovení, které se týká palných zbraní. Použití loveckého oštěpu při zárazu není v přímém rozporu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Dle tohoto zákona je zakázáno usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení [§ 4 odst. 1 písm. p)], tudíž je na posouzení skutkového stavu, jak zraněné zvíře co nejrychleji bez zbytečného utrpení a stresu usmrtit. Ačkoliv je preferován a doporučován způsob spočívající v přerušení míchy za hlavou, není tento způsob vždy vzhledem ke zúčastněným (lidem i zvířatům) bezpečně a ke zraněné zvěři šetrně proveditelný. Některé situace lze navíc vyhodnotit coby krajní nouzi, vylučující případnou protiprávnost, avšak v takovém případě je nutné splnění podmínek subsidiarity a proporcionality a rovněž vyloučení společenské nebezpečnosti takového činu.
7. § 47c odst. 7
Doporučujeme přepracovat uznávání odborného vzdělání jako náhrady za zkoušky pro myslivecké hospodáře a zejména vyšší odborné myslivecké zkoušky. Předložený návrh uznávání vzdělávání neodpovídá současnému modelu školství a školním vzdělávacím programům na SŠ a VŠ.
Neakceptováno.
Navržené znění bylo konzultováno se zástupci zainteresovaných vysokých a středních odborných škol, kteří s touto podobou ustanovení souhlasili.
8. § 63 odst. 1 písm. b)
Doporučujeme přepracovat výčet ustanovení zákona, které jsou sankcionovány. Sankci lze uložit za porušení § 36a odst. 4 zákona o myslivosti, ustanovení zní: “Uplatní-li hospodařící osoba své právo uvedené v odstavci 1, zaniká jí tím nárok na náhradu škody způsobené zvěří na jí obhospodařovaných pozemcích v mysliveckém roce, ve kterém své právo podle odstavce 1 uplatnila.” Dle našeho názoru se nejedná o přečin, za který by mohla být uložena sankce. Navrhovatel měl pravděpodobně na mysli porušení ustanovení § 36a odst. 6 a 7.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Ústecký kraj
1. K bodu 6 – § 2 písm. n)
Navrhujeme text „pověřenou osobou k posouzení stavu lesa podle § 36 odst. 1 organizační složka státu pověřená ministerstvem zemědělství,“ nahradit textem „pověřenou osobou k posouzení stavu lesa podle § 36 odst. 2 organizační složka státu pověřená ministerstvem zemědělství,“.
Odůvodnění: Odkaz na ustanovení § 36 odst. 1 je chybný, jelikož v tomto ustanovení není citována pověřená osoba oproti ustanovení § 36 odst. 2.
Zásadní připomínka.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
2. K bodu 14 – § 7 odst. 2
Navrhujeme text „Pokud uživatel honitby požádá o informaci, jaké druhy živočichů v jeho honitbě byly vypuštěny, je záchranná stanice povinna takovou informaci sdělit.“ nahradit textem „Při vypouštění živočichů do honitby jsou záchranné stanice povinny oznámit uživateli honitby předem tuto skutečnost včetně informace o místě a čase vypouštění, druhu živočicha a jejich počtech.“.
Odůvodnění: Vzhledem k velmi malému počtu záchranných stanic živočichů se jako efektivnější postup jeví stanovení oznamovací povinnosti o vypouštění živočichů do honitby pro tyto stanice.
Zásadní připomínka.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
Vypuštění poslední věty tohoto ustanovení bylo reakcí na požadavky některých ochranářských organizací, jakož i Ministerstva životního prostředí, dle kterých se jednalo o nadbytečnou administrativu, v důsledku které nemohl být jedinec vypuštěn dříve, než byly tyto povinnosti splněny.
Uživateli honitby bylo nicméně doplněno právo na informaci od záchranné stanice o počtu, místě a času vypuštění příslušných druhů živočichů.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
3. K bodu 27 – § 17 odst. 7 písm. b) a c)
Navrhujeme text
„b) 500 ha, jde-li o honitbu vlastní nebo společenstevní uznávanou v hranicích již stávající honitby, která byla z více jak 80 % uznána na honebních pozemcích, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává Ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená, a
c) 250 ha, jde-li o ostatní honitby.“
nahradit textem
„b) 500 ha, jde-li o ostatní honitby.“.
Odůvodnění: Navrhujeme písm. b) změnit navrženým způsobem a písm. c) vypustit. Snížením minimální výměry honiteb na 250 ha rozhodně nedojde k posílení práv vlastníků honebních pozemků. Jsme přesvědčeni, že vlastníci mohou svá práva již plně využívat za stávající legislativy. Bohužel však mnoho vlastníků svá práva doposud prostřednictvím aktivního členství v honebních společenstvech neuplatňuje tak, jak jim zákon umožňuje. Snížením výměry honiteb může dojít k velmi silnému administrativnímu zatížení orgánů státní správy myslivosti všech stupňů, a to především s ohledem na povinnost doručování všem vlastníkům do vlastních rukou, nikoliv prostřednictvím úřední desky. Při mnohdy zcela marných pokusech o uznání nové „menší“ honitby bude docházet jen ke zhoršení často již dost napjatých vztahů mezi vlastníky/pachtýři honebních pozemků a uživateli/držiteli stávajících honiteb. Tímto krokem se rozhodně nezvýší lovecký tlak na zvěř a nesníží se škody způsobené zvěří, ale pouze se zvýší množství vleklých a často naprosto neúčelných správních řízení, které kolidují se zásadou hospodárnosti výkonu veřejné správy. Proto navrhujeme ponechání stávající minimální výměry honitby 500 ha.
Zásadní připomínka.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
4. K bodu 33 – § 22 odst. 1
Navrhujeme ustanovení § 22 odst. 1 ponechat ve stávajícím znění.
Odůvodnění: Svolání valné hromady každý rok jen navýší administrativu pro honební starosty. Angažování vlastníků honebních pozemků v rozhodování o mysliveckém hospodaření v honitbách, uvedené v důvodové zprávě k této novele, bylo možné rovněž i při dosavadní právní úpravě, avšak v praxi k němu přesto nedocházelo.
Zásadní připomínka.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržená úprava sleduje cíl zlepšení vnitřního fungování honebního společenstva a zvýšení zájmu členů o jeho činnost.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
5. K bodu 72 – § 36a odst. 9
Navrhujeme text
„Honebními pozemky, na kterých hospodařící osoba hospodaří, se rozumí pro účely odstavců 1, 2 a 9 v případě zemědělské půdy půdní bloky podle jiného právního předpisu44) obhospodařované hospodařící osobou. V takovém případě se výměrou půdního bloku rozumí výměra honebních pozemků tvořících honitbu, ze kterých je půdní blok složen.“
nahradit textem
„Honebními pozemky, na kterých hospodařící osoba hospodaří, se rozumí pro účely odstavců 1, 2 a 8 v případě zemědělské půdy půdní bloky podle jiného právního předpisu44) obhospodařované hospodařící osobou. V takovém případě se výměrou půdního bloku rozumí výměra honebních pozemků tvořících honitbu, ze kterých je půdní blok složen. Souvislost půdních bloků může být přerušena krajinným prvkem (mez, terasa, travnatá údolnice, skupina dřevin, stromořadí, solitér).“.
Odůvodnění: V textu je chybně uveden výčet odstavců, kde se uvádí „honební pozemky“. Správný výčet je 1, 2 a 8, nikoliv 1, 2 a 9.
Dále není specifikována souvislost půdních bloků. V praxi může hospodařící subjekt na svých např. 35 ha souvislých honebních pozemcích obhospodařovat jen 30 ha půdních bloků, které však spolu vzájemně „napřímo“ nesousedí (nedotýkají se), jelikož jsou mezi nimi přírodní prvky, které nelze (nemůže/nechce) obhospodařovat (např. větrolam, vodoteč). Dále také není jasné, zda „souvislost“ bude či nebude přerušovat např. účelová komunikace atd. Toto je nutné specifikovat, aby nedocházelo k rozporům ve výkladu terminologie „souvislosti“ půdních bloků.
Zásadní připomínka.
Akceptováno částečně. Vysvětleno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bude odkaz na odstavec 9 nahrazen odkazem na odstavec 8.
Souvislost pozemků je nicméně jasně právně definovatelný pojem a není ho třeba dále konkrétně rozvádět. Uvedené krajinné prvky souvislost nepřerušují v kontextu uvedeného ustanovení.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
6. K bodu 75 – § 39 odst. 9
Navrhujeme text
„K posouzení toho, zda je les v honitbě poškozován zvěří nad stupeň poškození stanovený vyhláškou podle odstavce 1, si může orgán státní správy myslivosti vyžádat odborné posouzení držitele licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře45), znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu pro obor lesnictví. Odborné posouzení musí být provedeno podle metodiky Ministerstva zemědělství zveřejněné v Informačním systému evidence myslivosti.“
nahradit textem
„K posouzení toho, zda je les v honitbě poškozován zvěří nad stupeň poškození stanovený vyhláškou podle odstavce 1, si může orgán státní správy myslivosti vyžádat odborné posouzení držitele licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře45), soudního znalce, znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu pro obor lesní hospodářství nebo obor lesnictví. Odborné posouzení musí být provedeno podle metodiky Ministerstva zemědělství zveřejněné v Informačním systému evidence myslivosti.“.
Odůvodnění: Navrhujeme doplnit výčet subjektů o soudní znalce, kteří mohou vypracovat odborné posouzení, a dále požadujeme doplnit odbornou kvalifikaci těchto osob. Znalecké obory jsou definovány zákonem č. 254/2019 Sb., kde je v příloze uveden obor „lesnictví“. K 23. 11. 2023 tímto oborem na Seznamy znalců, tlumočníků a překladatelů – Justice.cz nedisponoval žádný subjekt.
Oproti tomu v předchozí právní úpravě, tedy v zákonu č. 36/1967 Sb., a vyhlášce č. 123/2015 Sb. je specifikován obor „lesní hospodářství“. K 23. 11. 2023 na Seznamy znalců, tlumočníků a překladatelů – Justice.cz tímto oborem disponuje 147 subjektů (142 znalců, 1 znalecká kancelář, 4 znalecké ústavy).
Změnou/novelizací legislativy týkající se znalecké činnost nedošlo k sjednocení oborů znalecké činnosti. Znalci, znalecké kanceláře a ústavy byly jmenováni pro konkrétní obory vycházející v ten okamžik z platné právní úpravy, aniž by v případě novelizace právních předpisů a úprav znaleckých oborů docházelo k úpravě oborů z předcházejících právních předpisů na obory z nově přijatého právního předpisu.
Zásadní připomínka.
Neakceptováno. Vysvětleno.
V případě novelizace právního předpisu je třeba vycházet z platné právní úpravy. Dále je třeba dodat, že znalci, znalecké kanceláře a ústavy oprávněné ke znalecké činnosti dle předchozí právní úpravy mají čas do 31. 12. 2025, aby se nechali zapsat do seznamu dle platné právní úpravy. V opačném případě nebudou moci znaleckou činnost vykonávat.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
7. K bodu 78 – § 41 odst. 1
Navrhujeme text
„Orgán státní správy myslivosti může v odůvodněných případech povolit lov zvěře nebo usmrcení živočichů vyžadujících regulaci na nehonebních pozemcích buď na žádost vlastníka nehonebního pozemku, popřípadě jejich nájemce nebo pachtýře, nebo z moci úřední. Při zrušení platnosti povolení se postupuje obdobně podle věty první. Nelze rozhodnout o povolení lovu na nehonebním pozemku, který byl orgánem státní správy myslivosti prohlášen za nehonební podle tohoto zákona z důvodu smýšlení, přesvědčení nebo náboženského vyznání jeho vlastníka, jestliže vlastníkem uvedené důvody ze své podstaty vylučují výkon práva myslivosti na daném pozemku.“
nahradit textem
„Orgán státní správy myslivosti může v odůvodněných případech povolit lov zvěře nebo usmrcení živočichů vyžadujících regulaci na nehonebních pozemcích buď na žádost vlastníka nehonebního pozemku, popřípadě jejich nájemce nebo pachtýře, nebo z moci úřední. Při zrušení platnosti povolení se postupuje obdobně podle věty první. Nelze rozhodnout o povolení lovu na nehonebním pozemku, který byl orgánem státní správy myslivosti prohlášen za nehonební podle tohoto zákona z důvodu smýšlení, přesvědčení nebo náboženského vyznání jeho vlastníka, jestliže vlastníkem uvedené důvody ze své podstaty vylučují výkon práva myslivosti na daném pozemku.“.
Odůvodnění: Požadujeme změnit text, aby nedocházelo k účelovému podávání žádostí o prohlášení honebních pozemků za nehonební a následně o podávání žádostí o lov na nehonebních pozemcích ze stran vlastníků/nájemců/pachtýřů na nehonebním pozemku, kteří nejdříve žádali o prohlašování honebních pozemků za nehonební.
Zásadní připomínka.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Spekulativním případům prohlášení honebních pozemků za nehonební by mělo předcházet posouzení důvodnosti předmětné žádosti správním orgánem. V případě, že je nehonební pozemek prohlášen z důvodů zájmu vlastníka (například z vlastního přesvědčení), nelze na daných pozemcích lov podle § 41 odst. 1 povolit.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Zlínský kraj
Zásadní připomínky
1. K článku I, bodu 1 a 2 (novela § 2 písm. b/ zákona)
S navrženým novelizovaným zněním tohoto ustanovení zákona o myslivosti nesouhlasíme a požadujeme ponechat v platnosti stávající znění tohoto ustanovení včetně dosud platného znění § 2 písm. c) a d) s jedinou výjimkou: navrhujeme, aby kormorán velký (Phalacrocorax carbo) byl z ustanovení § 2 písm. c) vypuštěn a zařazen mezi druhy, které lze obhospodařovat lovem, tj. aby byl doplněn do výčtu druhů v § 2 písm. b) v dosavadním znění.
Odůvodnění: Stávající právní úprava zahrnuje jasný a přehledný výčet druhů zvěře, které lze obhospodařovat lovem a které nikoliv, jelikož se jedná o zvláště chráněné druhy. Jediným druhem, u kterého je důvodné, aby nebyl ve výčtu obsaženém v § 2 písm. c) stávajícího znění zákona o myslivosti je kormorán velký (Phalacrocorax carbo), který není chráněným druhem.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
2. K článku I, k bodu 7 (novela § 3 odst. 2 a 4 zákona)
V § 3 odst. 2 novelizovaného znění navrhujeme vypustit slovo „lesních“:
„(2) Držitel honitby a v případě jejího pronájmu nájemce honitby (dále jen „uživatel honitby“) je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře tak, aby početní stav druhu zvěře neklesl pod minimální stav, který je určen v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby a zároveň tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování lesních ekosystémů zvěří, přičemž zároveň dbá o zachování a podporu ostatních druhů zvěře v souladu s odstavcem 1.“
V § 3 odst. 4 navrhujeme vypustit konec druhé věty: „případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře“ takto:
„(3)(4) Normované Minimální stavy zvěře se uvádí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, sičí, jelence a prasete divokého, nebo jeho místní populace nebo poddruhu či geografické rasy, případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území.“
Odůvodnění: Součástí honiteb jsou nejen lesní porosty a lesní ekosystémy, ale rovněž zemědělské pozemky, pozemky s vodními plochami atd. Proto považujeme za důležité, aby ochrana byla zachována na všech ekosystémech v rámci honiteb.
V případě novelizovaného ust. § 2 písm. b), c), d) kdy novela vylučuje ze zvěře vzácné druhy živočichů, je chybné upravovat pro tyto druhy oblasti chovu zvěře.
Akceptováno částečně.
Znění § 3 odst. 4 upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Návrh na úpravu ustanovení § 3 odst. 2 nelze akceptovat, a to s ohledem na skutečnost, že jedním z důvodů novelizace zákona o myslivosti je zamezit nadměrnému poškozování lesa zvěří.
Připomínkové místo s vypořádáním uplatněné připomínky souhlasí.
Rozpor byl odstraněn.
3. K článku I, bodu 15 (novela § 9 odst. 4 a 5 zákona)
S navrženým zněním tohoto ustanovení zákona souhlasíme, jedná se o nové zákonem přiznané oprávnění a povinnosti pro držitele obory, nicméně tyto povinnosti nejsou vymahatelné, jelikož v přestupcích není definována skutková podstata porušení tohoto ustanovení s adekvátní sankcí. Navrhujeme proto nově definovat skutkovou podstatu přestupku – porušení uvedeného ustanovení § 9 odst. 4 a 5 v Části osmé zákona o myslivosti.
Akceptováno.
Upraveno v souladu s uplatněnou připomínkou.
Rozpor byl odstraněn.
4. K článku I, bodu 27 (§ 17 odst. 7)
S navrženým snížením minimální výměry honitby na 250 ha nesouhlasíme, požadujeme ponechat minimální výměru honitby 500 ha.
V této době považujeme za nutné zachovat konstantní a předvídatelné podmínky pro výkon práva myslivosti, aby došlo k redukci spárkaté zvěře jednak do doby, než obnovované plochy lesa odrostou do stadia hustých mlazin, které poskytují zvěři ideální podmínky úkrytu a kde již bude reálně nemožné zvěř lovit. Dále také proto, že je dle našeho názoru kontraproduktivní ve vztahu k hlavnímu cíli, tj. redukci přemnožené zvěře, aby novela zákona dala možnost držitelům honiteb (honební společenstva), a v návaznosti na to i uživatelům honiteb, aby se začali věnovat rozdělování pozemků do nových menších honiteb a řešení sporů, které to s sebou přinese. Nová úprava vnese chaos a spory mezi uživatele měněných honiteb, což bude mít za následek snížení aktivity směřované k lovu. Z dosavadní správní praxe máme zkušenost, že téměř každá změna stávajících honiteb, nyní možná z důvodů změny vlastnických vztahů k honebním pozemkům vyvolá vleklé spory mezi držiteli a uživateli honiteb dotčených úpravou hranic a výměry honiteb.
Správní řízení ve věci změny honitby je jedno z nejobtížnějších řízení v rámci státní správy myslivosti. V tomto řízení je velký počet hlavních účastníků dle § 27 odst.1 písm. a) správního řádu (v řádech desítek až stovek), kterým je nutno doručovat písemnosti do vlastních rukou, což znamená zvýšené finanční náklady pro správní orgán, jenž řízení vede (prvostupňový i odvolací).
Dále lze předpokládat, že by při nově navržené úpravě došlo ke zvýšení pracovního vytížení pracovníků st. správy myslivosti I. i II. stupně, přičemž s personálním posílením o 1 pracovníka na výkon přenesené působnosti podle zákona o myslivosti se po přijetí novely počítá pouze na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností. Navíc nově přijatý pracovník na tuto agendu nebude mít praxi a zkušenosti s vedením takto složitých řízení. S ohledem rozmanitost zájmů velkého počtu účastníků řízení ve věci uznávání honiteb nebo jejich změn, lze očekávat odvolání a vleklé soudní spory. V době, kdy probíhají správní řízení a soudní řízení, nikdo z držitelů a uživatelů dotčených honiteb nechce v honitbě hospodařit (zejména lovit) z obavy, že bude protistranou obviněn z nezákonného jednání.
Navrženou novelu zákona týkající se výměry honiteb nelze považovat za efektivní v době, kdy je nutno redukovat stavy spárkaté zvěře a současně snižovat náklady na veřejnou správu.
Neakceptováno. Upraveno jinak.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Pokud se týká výhrady k doručování písemností velkému množství účastníků, bylo v návaznosti na připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení a po předchozím projednání s Ministerstvem vnitra doplněno znění § 18 a § 31 následujícím způsobem:
V § 18 byl doplněn odstavec 8, který zní:
„(8) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
V § 31 byl doplněn odstavec 9, který zní:
„(9) Doručování v řízeních podle tohoto ustanovení se provede veřejnou vyhláškou, jestliže je v řízení 30 a více účastníků.“.
Zároveň byla odpovídajícím způsobem doplněna zvláštní část důvodové zprávy – ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením bylo uvedeno, že doručování písemností v řízeních ve věci uznání, změny a zániku honitby se bude provádět veřejnou vyhláškou, jestliže v řízení bude 30 a více účastníků. Důvodem této úpravy je omezení administrativy spojené s vedením velkého množství řízení s vysokým počtem účastníků, urychlení průběhu takovýchto řízení a dále také procesní důvody, kdy při takovýchto řízeních nelze písemnosti doručit během řízení některým účastníkům pro probíhající majetkové změny, pozemkové úpravy, dědická řízení aj.
Rozpor trvá.
5. K článku I, bodu 35 (§ 22 odst. 3)
Nesouhlasíme s navrženou změnou ve způsobu vážného hlasování, kde má být dosavadní způsob přidělování hlasů (jeden hlas za započatý hektar) nahrazen jedním hlasem za metr čtvereční výměry honebního pozemku. Požadujeme ponechat uvedené ustanovení v platnosti beze změn.
Odůvodnění: Pro jednání valné hromady je nereálné, aby byly hlasy počítány podle výměr honebních pozemků v metrech čtverečních. Počítání hlasů při hlasování by bylo zdlouhavé a složité. Honební společenstva nedisponují technickým vybavením, které by jim tuto činnost mohlo zjednodušit. Na valné hromadě hlasují vlastníci honebních pozemků fyzicky, nikoliv pomocí elektronických zařízení. Navíc osoby, které vlastní jen několik metrů čtverečních pozemku, který je součástí honitby ani o tom, že takový pozemek je do honitby zařazen většinou nevědí, a valných hromad se neúčastní. Ve valné většině honebních společenstev nemají ani evidenci honebních pozemků, a jejich výměr, vedenou v elektronické podobě, a výměry se v závislosti na prováděné pozemkové úpravy a digitalizaci katastru nemovitostí mění právě v řádech několika jednotek i desítek metrů čtverečních. Pokud by byl hlas za každý metr, jednalo by se o velké počty hlasů, což by vedlo k nepřehlednosti při hlasování na valné hromadě, protože se hlasuje fyzicky, a toto nelze realizovat za pomocí digitálních technologií.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené pravidlo, kdy připadá 1 hlas na valné hromadě na 1 metr čtvereční výměry honebních pozemků ve vlastnictví člena, zajistí objektivitu hlasování na valné hromadě, kdy poměry hlasů jednotlivých členů budou odpovídat poměru výměry pozemků v jejich vlastnictví k celkové výměře pozemků ve vlastnictví všech členů.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
6. K článku I, bodu 73 (§ 37 odst. 4)
V navrhovaném znění tohoto ustanovení požadujeme definovat pojem „minimální lov prasete divokého.“.
„(4) V případě prasete divokého je Ministerstvo zemědělství oprávněno pro následující myslivecký rok stanovit nejpozději 31. března procentní podíl z minimálního lovu prasete divokého v honitbě, který je uživatel povinen splnit. Stanovení procenta podle věty předcházející se provádí zveřejněním v Informačním systému evidence myslivosti a je vztažené na všechny honitby ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností.“
Odůvodnění: Černá zvěř stejně jako jiná spárkatá zvěř nebude podle navržené novely zákona o myslivosti předmětem dosavadního každoročního sčítání zvěře v jednotlivých honitbách. Proto není jasné, co je považováno za „minimální lov prasete divokého“, kolik to je kusů černé zvěře v jednotlivé honitbě.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Způsob stanovení minimální výše lovu prasete divokého bude stejně jako způsob stanovení minimální výše lovu ostatní spárkaté zvěře stanoven vyhláškou.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
7. K článku I, bodu 149
Z § 64 odst. 3 písm. b) v navrženém znění navrhujeme vypustit text „§ 4 odst. 1 nebo“.
Odůvodnění: V navrhovaném znění se přesouvá tato skutková podstata do písmene c) – viz čl. I. bod 150: „V § 64 odst. 3 písm. c) se slova „nesplní nebo poruší některou z povinností“ nahrazují slovy „nedodrží povinnost zachovat minimální stavy zvěře“ a za text „odst. 2“ se vkládají slova „, nesplní nebo poruší některou z povinností stanovených v § 4 odst. 1“). Bez námi navrhované úpravy § 64 odst. 3 písm. b) dojde k duplicitě.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou bude znění § 64 odst. 3 upraveno tak, aby porušení dané povinnosti bylo obsaženo pouze v jednom písmeni daného odstavce.
Rozpor byl odstraněn.
8. K článku I, bodu 152
Z § 64 odst. 3 písm. e) žádáme vypustit slova „2 a“ takto:
„e) nesplní některou z povinností stanovenou v § 11 odst. 5 nebo v § 36 odst. 2 a 3,“.
Odůvodnění: Ukládání sankcí za porušení ustanovení § 36 odst. 2 zákona postrádá v navrhovaném znění § 64 odst. 3 písm. e) smysl, protože uvedeným ustanovením nebude nově ukládána žádná povinnost. § 36 odst. 2 ve znění novely obsahuje popis podkladu pro vypracování Plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Původně § 36 odst. 2 komplexně upravoval povinnosti uživatele honitby při vypracování Plánu mysliveckého hospodaření v honitbě.
Akceptováno jinak.
Vzhledem k tomu, že § 36 odst. 2 a 3 nestanoví explicitně povinnost uživateli honitby, ale upravuje, co je podkladem pro vypracování a obsahem plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, bude skutková podstata upravena následujícím způsobem:
„e) nevypracuje plán mysliveckého hospodaření v honitbě v souladu s § 36 odst. 2 nebo 3,“.
Rozpor byl odstraněn.
Asociace krajů
Bez připomínek.
Sdružení místních samospráv ČR
Připomínka č. 1 – obecná
Novela zákona pohlíží na honitbu jako na unifikovaný celek. Z pohledu z praxe je vhodné rozlišovat mezi lesní a polní honitbou.
Odůvodnění:
Honitby v nížinných lokalitách, kde jsou polní plochy bez lesního porostu, často i bez vodních zdrojů jsou značně odlišné od honiteb v geograficky rozmanitějších lokalitách. Případné snížení rozlohy honitby, jak navrhuje novela, by mohlo vést k situaci, kdy některé honitby s malou rozlohu budou zcela zvěře prosté.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Ani rozlišení na honitby polní a lesní nezaručí výskyt zvěře. Jednalo by se o složitou a právně obtížně uchopitelnou úpravu, která by ve skutečnosti měla jen velmi malý dopad. Reflektování přírodních podmínek pro účely chovu v dané honitbě je zohledněno při plánování zvěře v honitbě dle prováděcí vyhlášky.
Na základě podaného vysvětlení byla připomínka změněna na doporučující. Rozpor byl odstraněn.
Připomínka č. 2 – § 2, písm. b)
S ohledem na vysoké početní stavy sojky obecné požadujeme doplnit výčet zvěře o sojku obecnou.
Odůvodnění:
Sojka obecná byla do roku 1992 zvěří, poté byla vypuštěna z výčtu zvěře. S ohledem na vysoké početní stavy sojky obecné požadujeme o její opětovné zařazení mezi zvěř s možností regulace, jelikož se jedná o významného predátora drobného ptactva ve volné krajině, srovnatelného se strakou a její regulace bude mít příznivý vliv na stavy zpěvného a dalšího drobného ptactva.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Výčet druhů zvěře je dle rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství věcí vzájemné dohody s Ministerstvem životního prostředí.
Druh sojky obecné není možné lovit na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků.
Na základě podaného vysvětlení byla připomínka změněna na doporučující. Rozpor byl odstraněn.
Připomínka č. 3 – § 17, odst. 7
Minimální výměra honitby stanovená v§ 17, odst. 7, navrhujeme změnit následovně:
a) 50 ha, jde-li o oboru,
b) 500 ha, jde-li o honitbu vlastní nebo společenstevní uznávanou v hranicích již stávající honitby, která byla z více jak 80 % uznána na honebních pozemcích, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává Ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená, a
c) 250 ha, jde-li o ostatní honitby 500 ha, jde-li o ostatní honitby a 250 ha v případě, že jedná o rozlohu honitby jediného vlastníka.
Odůvodnění:
Snížení hranice minimální rozlohy u ostatních honiteb na 250 ha nevidíme jako nástroj který by vedl ke snížení početních stavů spárkaté zvěře.
Navržené snížení výměry honitby dále může reálně zhoršit podmínky vykonávání zooveterinární prevence či přijetí mimořádných veterinárních opatření (např. v případech afrického moru prasat).
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Rozpor trvá.
Připomínka č. 4 – § 22, odst. 3
Domníváme se, že navržená úprava, která mění jednotky určující počty hlasů jednotlivým členům honebního společenstva z hektarů na metry čtverečné přinese do aplikační praxe nepřehlednost a z toho důvodu požadujeme ponechání stávajícího stavu a následující formulaci:
„Hlasovací právo na valné hromadě přísluší pouze členům honebního společenstva. Na rozhodování se členové honebního společenstva podílejí podle výměry honebních pozemků, které vlastní a které tvoří společenstevní honitbu. Za každý, i započatý hektar výměry honebního pozemku, který v honitbě vlastní, přísluší členovi honebního společenstva jeden hlas.“
Odůvodnění:
Použitím hektarů pro určení počtu platných hlasů je pro jednání valné hromady plně postačující, pokud by byl hlas za každý metr, jednalo by se o velké počty hlasů, což by znepřehlednilo průběh hlasování.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené pravidlo, kdy připadá 1 hlas na valné hromadě na 1 metr čtvereční výměry honebních pozemků ve vlastnictví člena, zajistí objektivitu hlasování na valné hromadě, kdy poměry hlasů jednotlivých členů budou odpovídat poměru výměry pozemků v jejich vlastnictví k celkové výměře pozemků ve vlastnictví všech členů.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Připomínka č. 5 – § 44a
Z pohledu etiky lovu a humánního pohledu na usmrcování zvěře jsme proti používání luku a lovu lukem. Lov lukem je vnímán jako metoda s vyšším rizikem způsobení nesmrtelných zranění zvěře, což je v rozporu s principy etického lovu, které zdůrazňují potřebu rychlého a bezbolestného usmrcení.
V souvislosti s touto připomínkou požadujeme vypuštění možnosti lovu lukem ze všech souvisejících ustanovení, především § 14, § 41, § 45, § 46.
Odůvodnění:
Z pohledu veterinárního a zdravotního zde existuje značné riziko potenciálního prodloužení utrpení zvířat, což je (mimo jiné) také argument Státní veterinární správy a v takovém případě by docházelo k naplnění skutkové podstaty týrání zvířat.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vyvětleno.
Lov lukem není ve světě žádnou novinkou a v řadě zemí, včetně zemí evropských, je rovněž povolen. Dlouholeté zkušenosti z těchto zemí nenasvědčují tomu, že by se tento způsob lovu neosvědčil. Naopak existuje řada studií, z jejichž výsledku je patrné, že účinnost lovu planou zbraní a lukem je ve výsledku srovnatelná, byť mají oba druhy zbraní mají svá specifika. To dokládá řada studií,
a to včetně nejnovější finské studie (https://europeanbowhunting.org/2023/01/31/finnish-study-puts-bow-hunting-on-par-with-rifle-hunting-for-white-tailed-deer/). Lov lukem navíc může být vhodnou a bezpečnější alternativou k lovu v zastavěném území, v jehož blízkosti zvěř nezřídka kdy nalézá své útočiště (např. divoká prasata).
Z hlediska utrpení pro zvěř lov lukem nepředstavuje o nic vyšší riziko, než lov palnou zbraní. Vše je otázkou především dobře umístěné rány. Není proto ani tak podstatné, čím je zvěř lovena, ale především to, jak zodpovědný či zručný je lovec, který zvěř loví. Při správném umístění zásahu se hrotem šípu vytvoří řezný kanál, který přeruší krevní řečiště, v důsledku čehož dojde k rychlé ztrátě krve (vykrvení), poklesu tlaku a ztrátě vědomí. Jedná se prakticky o stejný princip, jaký se dne používá při porážce hospodářských zvířat vykrvením.
Co se týče zavedení lovu lukem v ČR, bude k němu samozřejmě nutné absolvovat příslušnou zkoušku splňující mezinárodní standardy, která ověří střelcovu schopnost bezpečně trefit cíl. K tomu, aby mohla dotyčná osoba v honitbě s lukem lovit, navíc bude nutné svolení uživatele honitby, který mu s tímto povolenku k lovu vydá. Jedná se tedy pouze o možnost, nikoliv automatické právo. Šípy určené k lovu budou muset být dále nesmazatelně označeny, aby se mohl jejich vlastník případně identifikovat a dohledat.
Tento způsob lovu mimo jiné podpořilo Hnutí DUHA na semináři „Kam směřuje myslivost v České republice“ uskutečněného dne 8. 12. 2023 v Poslanecké sněmovně.
Na základě podaného vysvětlení byl rozpor odstraněn.
Svaz měst a obcí ČR
K návrhu obecně:
Novela zákona je předložena bez znění prováděcích právních předpisů – pouze s tezemi. Tento postup obecně v legislativních návrzích vnímáme jako nepříliš vhodný, neboť tak není dána ucelená obsahová verze novelizace dané oblasti.
Navrhujeme, aby návrh byl doplněn o navrhované předběžné paragrafové znění prováděcích právních předpisů.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Paragrafové znění prováděcích vyhlášek není v tuto chvíli připraveno v podobě, která by umožňovala její zveřejnění, a to z toho důvodu, že by s ohledem na další možné změny bylo zavádějící.
Podle Legislativních pravidel vlády je třeba předložit teze prováděcích předpisů, které jsou součástí předloženého materiálu.
Rozpor trvá.
Ke konkrétním návrhům:
1. Část první, čl. I, bod 14 – § 7 odst. 2
Novelizací § 7 dochází k vypuštění věty poslední odst. 1, dle které vypouštění jedinců z uvedených záchranných zařízení do honitby lze provádět jen po projednání s orgánem státní správy myslivosti a s vědomím držitele a uživatele honitby. Na místo tohoto je vložen nový odst. 2, dle kterého pokud uživatel honitby požádá o informaci, jaké druhy živočichů v jeho honitbě byly vypuštěny, je záchranná stanice povinna takovou informaci sdělit. Novelizací dochází k naprostému zjednodušení, ale současně i nepřehlednosti vypouštění jedinců ze záchranných zařízení do honitby.
Nesouhlasíme s nastavením dle novelizace a navrhujeme ponechání původního znění, dle kterého měla záchranná stanice povinnost oznamovat vypuštění živočichů.
Není nám znám a ani v důvodové zprávě není osvětlen důvod této změny, která navíc není koncepční a důvodná.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Vypuštění poslední věty tohoto ustanovení bylo reakcí na požadavky některých ochranářských organizací, jakož i Ministerstva životního prostředí, dle kterých se jednalo o nadbytečnou administrativu, v důsledku které nemohl být jedinec vypuštěn dříve, než byly tyto povinnosti splněny.
Uživateli honitby bylo nicméně doplněno právo na informaci od záchranné stanice o počtu, místě a času vypuštění příslušných druhů živočichů.
Rozpor trvá.
2. Část první, čl. I, bod 15 – § 9 odst. 4
Dle navrhovaného nově vloženého ustanovení držitel honitby, která je oborou, rozhoduje o zpřístupnění a znepřístupnění obory veřejnosti. Pokud oboru její držitel veřejnosti znepřístupní, není obora veřejnosti přístupná. Držitel nebo uživatel obory zpřístupní uveřejněním návštěvního řádu na vstupech do obory, ve kterém upraví podmínku vstupu zejména s ohledem na ochranu životního prostředí a životní pohodu chované zvěře. Vstup do obory současně nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou Ministerstva zemědělství. Na uvedené ustanovení navazuje nově vložený odst. 5, jež je bez dalšího navázán na znění odst. 4.
Dle našeho názoru není vhodné ponechat na rozhodnutí vlastníka obory, zda umožní přístup veřejnosti do obor. Držiteli honitby je přiřčena přílišná pravomoc k výraznému omezení při pohybu osob v lesích. Omezení může být výhodné u menších obor, kde je potřeba nechat zvěři klid, ale u rozsáhlých oborových chovů takováto možnost výrazně omezí pohyb nebo jej dokonce znemožní. Tam, kde přes oboru prochází cesta nebo turistická cesta, lze vymezit pohyb osob pouze na místo cesty a umožnit tak vstup prostřednictvím branky, přechodu pro zvěř či přelezu.
Současně s tím je třeba přihlédnout ke znění nově vloženého odst. 5.
Z výše uvedených navrhujeme, aby novela řešila omezení pouze do určité velikosti obory. Nad rámec tohoto omezení by měla být naopak stanovena povinnost oboru zpřístupnit.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Doba, po kterou bude muset být obora zpřístupněna, je kompromis, který respektuje požadavky veřejnosti. Původní návrh, dle kterého o tomto rozhodoval pouze držitel obory, byl předmětem častých rozporů.
Na základě připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení bylo v § 9 odst. 4 doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras. Vyhláškou bude stanovená doba, po kterou zůstane obora otevřená, přičemž se předpokládá, že tato doba bude alespoň 100 dní, a to od května do září. Nerespektování zpřístupnění obory v době stanovené vyhláškou může vést k zahájení řízení o zrušení obory.
Rozpor trvá.
3. Část první, čl. I, bod 18 – § 12 odst. 1
Obecně k problematice myslivecké stráže je nezbytné dodat, že by bylo vhodné, aby pro výkon své činnosti byla myslivecká stráž vybavena také například stejnokrojem či pokutovými bloky.
Konkrétně prosíme o zohlednění naší připomínky k navrhovanému znění odst. 1 tohoto ustanovení, dle nějž musí být ustanovena 1 myslivecká stráž na každých započatých 500 ha výměry honebních pozemků tvořících honitbu, a to až do dosažení výměry honebních pozemků tvořících honitbu 2000 ha. Nad tuto výměru honebních pozemků tvořících honitbu musí být ustanovena 1 stráž na každých započatých 1000 ha výměru honebních pozemků tvořících honitbu.
Navrhujeme, aby nejnižší výměra byla stanovena na výměru 1000 ha výměry honebních pozemků tvořících honitbu.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Myslivecká stráž má pravomoc ukládat pokuty příkazem na místě a z toho titulu má právo na vydání příkazových bloků. Je to o komunikaci mezi stráží a příslušnými orgány státní správy. Služební stejnokroj by znamenal významný finanční dopad na veřejné rozpočty, aniž by se jednalo o přínos.
K druhé části připomínky je třeba uvést, že výsledná podoba ustanovení § 12 odst. 1 je výsledkem shody mnoha zainteresovaných subjektů napříč obory činnosti, a proto není na místě návrh ve smyslu připomínky upravovat.
Rozpor trvá.
4. Část první, čl. I, bod 23 – § 14 odst. 1 písm. d)
V ustanovení § 14, jež řeší oprávnění myslivecké stráže, se s ohledem na povolení lovu lukem za určitých podmínek rozšiřují pravomoci a povinnosti myslivecké stráže.
Je nutno akcentovat, že myslivecká stráž nemá oprávnění k osobním prohlídkám – viz novelizace odst. 1, písm. d) – myslivecká stráž tak smí zbraň odejmout, avšak nejsou zmíněny osobní prohlídky. Tato připomínka se týká i ostatních střelných zbraní a lovecké výzbroje.
Navrhujeme buď legislativně, nebo v důvodové zprávě ujasnit, jaké jsou v tomto ohledu kompetence myslivecké stráže.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Oprávnění odejmout luk mysliveckou stráží lze logicky vyložit v tom smyslu, že jej jeho držitel předá myslivecké stráži na její výzvu. To vyplývá i z výslovné povinnosti osoby uposlechnout výzvu myslivecké stráže, která je zakotvena v § 14 odst. 1 písm. d) zákona o myslivosti. V důvodové zprávě je výslovně uvedeno, že myslivecká stráž bude moci od osob, které se s lukem budou nacházet v honitbě, požadovat předložení dokladu o složení zkoušky z lovu lukem a zkontrolovat označení šípů, případně luk odejmout. V případě, že luk bude odejmut, je myslivecká stráž povinna vystavit potvrzení o odnětí a luk neprodleně odevzdat orgánu policie. O zakotvení oprávnění myslivecké stráže provádět osobní prohlídku se neuvažuje.
Rozpor trvá.
5. Část první, čl. I, bod 22 a 23 – § 14 odst. 1 písm. a) a d)
Byť je luk určený k loveckým účelům definován v novém ustanovení § 44a (Používání luku), tak z hlediska pojmosloví se jedná o střelnou zbraň.
Navrhujeme doplnit důvodovou zprávu v tom smyslu, že „luk určený k loveckým účelům“ je druhem střelné zbraně, konkrétně mechanická střelná zbraň, tedy jej myslivecká stráž může odejmout za shodných podmínek jako jakoukoli jinou střelnou zbraň.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Co znamená luk určený k loveckým účelům vyplývá již ze samotného jazykového vyjádření, kdy se jedná o luk konstruovaný tak, aby byl primárně využit pro lov. Oprávnění myslivecké stráže odejmout luk je obsaženo výslovně v předloženém návrhu zákona, v důvodové zprávě je pak uvedeno, že myslivecká stráž bude moci od osob, které se s lukem budou nacházet v honitbě, požadovat předložení dokladu o složení zkoušky z lovu lukem a zkontrolovat označení šípů, případně luk odejmout. Není tak nezbytné doplnit požadovaný text do důvodové zprávy.
Rozpor trvá.
6. Část první, čl. I, bod 27 – § 17 odst. 7
Novelizované znění § 17 odst. 7 se vztahuje na snížení minimální výměry honitby, kdy původně byla stanovena minimální výměra honitby pro oboru 50 ha a pro ostatní honitby 500 ha.
Nově je stanovena minimální výměra honitby na 50 ha pro oboru, na 500 ha, jde-li o honitbu vlastní nebo společenstevní uznávanou v hranicích již stávající honitby, která byla z více jak 80 % uznána na honebních pozemcích, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává MO nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená, a 250 ha, jde-li o ostatní honitby.
Kategoricky nesouhlasíme s navrhovaným snížením výměry honiteb na 250 ha dle odst. 7 písm. c) návrhu a požadujeme zachování původní výměry 500 ha.
Toto opatření je s to zatížit státní správu, která se bude několik let zabývat tvorbou nových honiteb a sousedskými spory o pozemky. V celkovém pohledu dle místní situace je taková legislativní úprava schopna extrémně narušit sousedské vztahy. Snížení výměry by rovněž poskytlo prostor pro manipulace se souhlasem vlastníků pozemků.
Státní správu v případě přijetí této novely čekají zdlouhavá a nákladná správní řízení a v řadě případů se na mnoha místech po určitou dobu nebude vykonávat právo myslivosti (což je kontraproduktivní k nutnosti k snižování stavu zvěře a zabránění šíření afrického moru prasat). Dá se předpokládat také dělení současných honiteb za účelem zisku.
Snížení minimální výměry honitby povede k ještě většímu narušení mysliveckého hospodaření s výrazným dopadem na kvalitu populací zvěře. Návrh nereflektuje biologické potřeby spárkaté zvěře a je proti smyslu podstaty zákona, který má řešit chov zvěře, nikoli řešit sousedské spory.
Snížení výměry honitby téměř vždy vedlo ke zvýšení stavu zvěře (každý, kdo má honitbu, bude chtít lovit a mít k tomu v honitbě odpovídající stavy zvěře).
Snížení výměry povede k zániku některých honiteb a současně s tím k úbytku myslivců, kteří v daných územích vykonávají právo myslivosti. S tím souvisí případný rozpad venkovských komunit a udržení spolkové činnosti na obcích.
Doplňujeme, že zvěř je definována jako přírodní bohatství státu a je chráněna Ústavou ČR. Zvěř není majetkem vlastníka pozemku a vlastníci pozemků jsou povinni strpět na svých majetcích výkon práva myslivosti (Nález Ústavního soudu č. 49/2007 Sb.). Vlastníci si dnes sami rozhodují, jak naloží s výkonem práva myslivosti na svých pozemcích. Zda jej provozují ve své režii nebo své pozemky podstoupí někomu jinému k mysliveckému hospodaření (většinou za úplatu). Tato práva si vlastníci prosadili při projednávání zákona o myslivosti.
Na základě zjištění MZe pouze mizivé procento vlastníků dnes využívá svých práv daných současně platnou legislativou. A je navrhováno posílení jejich práv, které povede nabourání celého systému mysliveckého hospodaření a myslivecké komunity.
Dodáváme, že vznikem tzv. mikrohoniteb bude otevřen prostor pro využití k lovu osobami, jež nejsou odborně připraveny k výkonu této činnosti.
Navrhujeme ponechat původní nastavení nebo z hlediska kompromisního řešení lze otevřít diskusi k možnosti tvoření menších honiteb, ale ve 100 % vlastnictví jedné fyzické či právnické osoby s min. výměrou 300 ha, čímž by nedocházelo k rozdrobení honiteb.
Příkladem pro podporu výše uvedené argumentace lze uvést, že v SRN ke snížení stavu spárkaté zvěře vedly velké honitby spolkových lesů jednotlivých zemí, nikoliv „drobení“ honiteb.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
Rozpor trvá.
7. Část první, čl. I, bod 34 – § 22 odst. 2
Dle novelizovaného znění § 22 odst. 2, jež se týká jednání valného hromady, je svolatel povinen zaslat každému členovi pozvánku na valnou hromadu nejpozději 15 dní přede dnem jejího konání na adresu uvedenou v seznamu členů, nestanoví-li stanovy honebního společenstva jinak. Pozvánka musí obsahovat údaj o místě, datu, čase konání valné hromady a její program.
Zasílání pozvánek jednotlivým členům honebního společenstva za předpokladu, že by k němu mělo docházet poštou, je příliš nákladné, může se jednat až o tisíce korun a pro honební společenstva s malým příjmem to může být likvidační. Zcela dostačující je doručení pozvánky přes úřední desku, jako je tomu například u konání zastupitelstva, nebo na stanovenou
e-mailovou adresu.
Navrhujeme provést upřesnění do důvodové zprávy, že je možné považovat za zaslání pozvánky i zveřejnění pozvánky obvyklým způsobem či zaslání e-mailem.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Stanovy honebního společenstva budou moci upravit svolávání valné hromady honebního společenstva. Bude na honebním společenstvu, aby ve stanovách zakotvilo způsob oznamování valné hromady,
který bude pro honební společenstvo personálně i ekonomicky únosný. Způsob uvedený v § 22 odst. 2 se uplatní pouze tehdy, jestliže stanovy honebního společenstva nebudou obsahovat způsob jiný.
Na základě připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení nicméně došlo k formulační úpravě věty druhé a jejímu následujícímu zpřesnění: „Svolavatel zašle pozvánku na valnou hromadu každému členovi honebního společenstva na adresu uvedenou v seznamu členů, nebo pozvánku na valnou hromadu uveřejní nebo zašle členům honebního společenstva jiným vhodným způsobem stanoveným ve stanovách honebního společenstva, a to nejméně 15 dnů přede dnem konání valné hromady.“.
Rozpor trvá.
8. Část první, čl. I, bod 35 – § 22 odst. 3
Hlasovací právo členů honebního společenstva je nově určeno dle metrů čtverečních honitby, avšak oproti původnímu znění není stanoveno, zda i za každý započatý metr čtvereční či za celý metr čtvereční.
Navrhujeme provést upřesnění v paragrafovém znění i v důvodové zprávě.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Navržené pravidlo, kdy připadá 1 hlas na valné hromadě na 1 metr čtvereční výměry honebních pozemků ve vlastnictví člena, zajistí objektivitu hlasování na valné hromadě, kdy poměry hlasů jednotlivých členů budou odpovídat poměru výměry pozemků v jejich vlastnictví k celkové výměře pozemků ve vlastnictví všech členů.
Výměra pozemku v katastru nemovitostí je uváděna v celých metrech čtverečních a úprava obsažená v novele zákona tuto skutečnost reflektuje; není tedy třeba řešit, zda se jedná o započatý metr nebo ne.
Rozpor trvá.
9. Část první, čl. I, bod 41 – § 27 odst. 4
Dle novely je honební společenstvo povinno uveřejnit ve sbírce listin rejstříku honebních společenstev účetní závěrku nebo přehled o majetku a závazcích s přehledem o příjmech a výdajích nejdéle 12 měsíců od konce příslušného účetního období.
Nikde však není stanoveno, na základě jakého důvodu dochází k přidání této povinnosti pro honební společenstva. Srozumitelné by bylo, pokud by tato povinnost byla určena od určité výše obratu, nicméně zatížení honebních společenstev s malými honitbami a s minimalistickým hospodařením je nepřijatelné.
Navrhujeme upravit povinnost dle výše uvedeného buď jejím vypuštěním zcela či vymezení dle určité výše obratu.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Zveřejnění výsledků hospodaření je právním řádem stanoveno i u jiných právnických osob jako jsou spolky nebo společenství vlastníků jednotek. Jde tak o uvedení právní úpravy honebních společenstev do souladu s právní úpravou obdobných forem právnických osob (například spolek, SVJ).
S ohledem na výši příjmů honebních společenstev se jich bude týkat v naprosté většině pouze zveřejnění přehledu o příjmech a výdajích, což je administrativně jednoduchý úkon, který honební společenstvo nezatíží nad běžnou evidenci hospodaření honebních společenstev. Účetní závěrka by se týkala honebních společenstev pouze v případě nájmů ve výši jednotek milionů korun.
Rozpor trvá.
10. Část první, čl. I, bod 47 – § 30 odst. 4
Dle nově vloženého ustanovení § 30 odst. 4 je stanoveno, že Ministerstvo zemědělství stanoví každoročně výši náhrady od držitele honitby uveřejněním v Informačním systému evidence myslivosti, přičemž výše náhrady vychází z průměru nájemného ve všech pronajatých honitbách s výjimkou obor na území ČR vztaženého na 1 ha honebních pozemků.
Klíč pro výpočet náhrady není srozumitelný, neboť odpovídající by bylo zohlednění zazvěření či úživnosti, pokud je skutečně nutné přistoupit k legislativnímu zakotvení.
Navrhujeme vypuštění novelizovaných § 30 odst. 2 až 4 a ponechání stávajícího stavu nebo nahrazení výpočtu náhrady dle shora navrženého klíče.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
V souladu s uplatněnou připomínkou nedochází k novelizaci § 30, zůstává zachována dosavadní právní úprava.
Rozpor byl odstraněn.
11. Část první, čl. I, bod 49 – § 31 odst. 5
Dle návrhu novely je v § 31 odst. 5, jímž je upravena změna a zánik honiteb, vypuštěno sousloví „nebo normovaných“, z čehož vyplývá, že orgán státní správy myslivosti může na návrh držitele honitby, orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa v odůvodněných případech rozhodnout o změně jen minimálních stavů zvěře (nikoliv i nebo normovaných) pro danou honitbu.
Úprava minimálního stavu zvěře může učinit honitbu nezajímavou a může mít za následek ukončení nájemní smlouvy.
Navrhujeme ponechat stávající znění.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Normované stavy zvěře se bez náhrady ruší, jelikož se v praxi ukázaly jako slabé místo mysliveckého plánování. Pod hrozbou sankce často docházelo k situaci, kdy byl za účelem vyhnutí se sankcím za překročení normovaných stavů uživateli honiteb vykazován stav zvěře nižší, než ve skutečnosti byl.
Z toho důvodu bylo od normovaných stavů upuštěno a byl vytvořen systém, který stanoví minimální výši lovu spárkaté zvěře vyjma prasete divokého podle stupně poškození lesa (příp. obnovy). Hlavním limitujícím faktorem je tedy tlak zvěře na jeho prostředí, konkrétně lesní porosty. Tento způsob na rozdíl od normovaných stavů nabízí při mysliveckém hospodaření větší flexibilitu a zároveň lépe odráží její vliv na prostředí.
Rozpor trvá.
12. Část první, čl. I, bod 72 – § 36a odst. 1
Dle navrhovaného znění § 36a odst. 1 je uživatel honitby povinen umožnit osobě zemědělsky nebo lesnicky hospodařící na honebním pozemku, který tvoří honitbu, lov vyjmenované zvěře.
Nesouhlasíme se zužováním výčtu druhů zvěře. Novela zákona o myslivosti má být systémovým nástrojem státu. Zákon obsahuje druhy zvěře, které lze obhospodařovat lovem a které nikoliv. Nikdo dnes nedokáže predikovat, u kterého druhu zvěře vznikne potřeba jej regulovat.
Navrhujeme vypuštění uvedeného ustanovení jako celku.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Připomínka se týká dvou odlišných ustanovení.
K § 36a – na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
K § 2 písm. c) – vyřazení druhů zvěře, jenž nelze obhospodařovat lovem – vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
Rozpor trvá.
13. Část první, čl. I, bod 72 – § 36a odst. 2
Dle navrhovaného § 36a odst. 2 je za účelem umožnění lovu podle odstavce 1 uživatel honitby povinen vydat hospodařící osobě povolenku k lovu v rozsahu podle odstavce 1, nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy o umožnění lovu požádal. Hospodařící osoba má nárok na vydání 1 povolenky k lovu za každých započatých 30 ha výměry souvislých honebních pozemků tvořících honitbu, na kterých hospodaří.
Předně je třeba konstatovat, že uvedené podmínky jsou z hlediska jejich realizace na území ČR těžko představitelné. Je nezbytné se důrazně ohradit proti nárokovosti a tím narušení normálního fungování výkonu práva myslivosti a právní zodpovědnosti uživatelů honiteb.
Dodáváme, že uživatel honitby nese veškerou odpovědnost a veškeré náklady na myslivecké hospodaření v honitbě spojené s péčí o zvěř, její prostředí a také objektivní odpovědnosti za škody způsobené zvěří.
Nastavení uvedených podmínek vnímáme jako hrubé potlačení práv uživatele honitby a bude rovněž docházet k diskriminaci menších vlastníků pozemků.
Kategoricky tedy nesouhlasíme s automatickou povolenkou pro vlastníky honebních pozemků na každých započatých 30 ha a výše. Nesouhlasíme, aby bylo možno výměry různých vlastníků sčítat. V honitbách může být vystaveno více nárokových povolenek bez zodpovědnosti a povinnosti než zástupců honiteb.
Navrhujeme vypuštění navrhovaného ustanovení jako celku.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
Rozpor trvá.
14. Část první, čl. I, bod 74 – § 38b odst. 2 písm. b)
Dle navrhovaného znění § 38b odst. 2 písm. b) přístupová oprávnění do Informačního systému evidence myslivosti uživatel honitby lze přidělit nejvýše jedné fyzické osobě k tomu zmocněné uživatelem honitby a mysliveckému hospodáři.
S ohledem na zastupitelnost navrhujeme zvýšit počet osob, jimž je možné vyjma mysliveckého hospodáře, přidělit přístupová oprávnění, na 3 (slovy: tři).
Tato připomínka je zásadní.
Upraveno jinak.
S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopřed-sedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
V rámci zástupnosti však bude systém nastaven tak, aby bylo možné konkrétní funkce zastoupit jinou osobou. U konkrétních funkcí nicméně nepůjde o více osob se stejnými oprávněními, ale o přenos oprávnění mezi osobami na základě pověření.
Rozpor trvá.
15. Část první, čl. I, bod 74 – § 38b odst. 2 písm. c)
Dle navrhovaného znění § 38b odst. 2 písm. c) přístupové oprávnění myslivecký hospodář lze přidělit pouze fyzické osobě ustanovené do funkce mysliveckého hospodáře a dále nejvýše jedné fyzické osobě k tomu zmocněné mysliveckým hospodářem, která musí být držitelem loveckého lístku nepřetržitě předchozích 5 let.
S ohledem na zastupitelnost navrhujeme zvýšit počet osob, jimž je možné vyjma mysliveckého hospodáře, přidělit přístupová oprávnění, na 2 (slovy: dvě).
Tato připomínka je zásadní.
Upraveno jinak.
S ohledem na připomínku uplatněnou v rámci meziresortního připomínkového řízení místopřed-sedou vlády pro digitalizaci došlo k vypuštění ustanovení § 38a a 38b s tím, že konkrétní technické postupy v rámci Informačního systému evidence myslivosti budou přesunuty do prováděcího právního předpisu. V návaznosti na to došlo k doplnění dosavadního znění § 38 o zmocňovací ustanovení a další nezbytné související náležitosti.
V rámci zástupnosti však bude systém nastaven tak, aby bylo možné konkrétní funkce zastoupit jinou osobou. U konkrétních funkcí nicméně nepůjde o více osob se stejnými oprávněními, ale o přenos oprávnění mezi osobami na základě pověření.
Rozpor trvá.
16. Část první, čl. I, bod 111 – § 49
Dle § 49 odst. 2 věty prvé je uživatel honitby povinen každý kus ulovené nebo nalezené uhynulé zvěře elektronicky zaevidovat v evidenci ulovené nebo nalezené uhynulé zvěře podle § 38 odst. 1.
Navrhujeme vypuštění povinnosti elektronicky zaevidování u nalezené uhynulé zvěře.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno. Vysvětleno.
Evidence zvěře je nutná u každého kusu, který se započítává do plnění minimální výše lovu. Pokud by se uhynulé kusy elektronicky neevidovaly, docházelo by k tomu, že by byly chybějící kusy do splnění minimální výše lovu evidovány jako úhyn za účelem vyhnutí se sankcím.
Rozpor trvá.
17. Část první, čl. I, bod 120 – § 57
Nesouhlasíme s nastavením správy myslivosti dle nového modelu – nad rámec požadované kvalifikace je totiž v návrhu § 57 odst. 7 až 10 stanoveno a následně v DZ doplněno, že „Státní správu myslivosti na úrovni obce s rozšířenou působností a kraje bude vykonávat 1 zaměstnanec na plný úvazek, za podmínky splnění kvalifikačních požadavků. Toto ustanovení, byť svým způsobem ojedinělé, má za cíl zefektivnit a posílit orgán státní správy myslivosti. V současnosti tyto pozice vykonává jeden člověk, a to společně s dalšími agendami, nejčastěji společně s ochranou životního prostředí, ale i dalšími. Myslivost je však natolik specifickým oborem a s tolika přesahy do jiných oborů, že pokládáme za žádoucí, aby se ji věnovali k tomu kvalifikovaní lidé s příslušným vzděláním, a to celým svým úvazkem.“
Jsme přesvědčeni, že se návrh § 57 odst. 8 do novelizovaného znění dostal omylem. Jedná se mj. i o zásah do práva organizačního uspořádání úřadu, ale současně není zvážen nápad jednotlivých případů dle vnitřní diferenciace České republiky a hospodárnost a účelnost takového nastavení. Z plenárního zasedání Komise životního prostředí mj. zaznělo i to, že bude více než svízelné, spíše na hranici možnosti, najít vhodného uchazeče pro tuto agendu, a současně se jedná o nehospodárné a neúčelné nastavení, jak již je uvedeno.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Úprava dosavadního systému přenesené státní správy je nezbytná pro dosažení účinnosti novely, a to i vzhledem k připravovanému snížení minimální výměry honitby a s tím spojenou administrativní zátěž. Dosavadní zákon o myslivosti snížil kompetence státu na naprosté minimum, kdy měl mizivou šanci zasáhnout do plánování lovu, neměl vůbec žádnou kompetenci kontroly toho, zda byl lov proveden. Stát také neměl možnost postihnout sankcí nesplnění plánu lovu a funkčním a kontrolovatelným opatřením plnění lovu vymáhat. Novela zákona většinu těchto vad odstraňuje za předpokladu, že orgány státní správy myslivosti budou na jednotlivých úřadech obsazeny odborně zdatnými úředníky s finančním ohodnocením odpovídajícím pro kvalitní obsazení těchto míst. Toto je zcela minimalizovaný požadavek poté, co se K10 pro oblast zemědělství vyslovila negativně k možnosti reformovat státní správu myslivosti plně funkčním systémem odvozeným z plánovaných dlouhodobých koncepčních dokumentů rozvoje oblasti lesního hospodářství a nezávislým na přenesené státní správě. Pokud má regulaci zvěře stát řídit, musí být takové řízení možné. V opačném případě nelze funkčnost celého systému garantovat.
V návaznosti na jednání s Ministerstvem vnitra byl původní požadavek přeformulován tak, že se požaduje v součtu jeden celý pracovní úvazek. Pro přenesený výkon státní správy myslivosti bude tedy možné tento úvazek rozdělit třeba i na více osob (např 2x ½ úvazku). Výkon přenesené správních činností si každé ORP podle svého personálního obsazení uspořádá tak, že v součtu budou splněny požadavky na jeden celý (v součtu) úvazek na myslivost, a to s naplněním požadavků na odbornost definovanou v zákoně o myslivosti.
Rozpor trvá.
Kancelář prezidenta ČR
Bez připomínek.
Kancelář Poslanecké sněmovny PČR
Bez připomínek.
Kancelář Senátu PČR
Bez připomínek.
Agrární komora ČR
Agrární komora České republiky, jako největší nevládní zemědělská organizace, nepovažuje za nutné novelizovat příslušnou právní normu v navrhovaném znění a rozsahu.
Řešení přemnožené zvěře:
Rozumíme tomu, že v některých oblastech České republiky jsou určité druhy spárkaté zvěře tzv. „přemnožené“ a páchají škody na zemědělských a lesních pozemcích. Nicméně dle našeho názoru k požadované změně nedojde ani dojít nemůže. Ba naopak.
Pokud by se měl snížit počet zvěře, která se vyskytuje v honitbách na území ČR, může k tomuto dospět dvojím způsobem:
1. Zvýšeným odlovem zvěře. Výše odlovu není v žádném případě limitována administrativními zásahy ze strany státu. Podle stávající právní normy nejsou žádnému uživateli honebních pozemků kladeny překážky. Zvěř do dvou let věku se může lovit „neomezeně“. Přesto počty stavu spárkaté zvěře neustále rostou.
2. Ztížením podmínek pro reprodukci zvěře. Máme na mysli jasně a taxativně stanovit podmínky pro vnadění zvěře, zejména pak černé zvěře. V honitbách se intenzivně „vnadí“ a výsledkem je zejména vynikající kondice matek a s tím spojená vysoká natalita.
Vysvětleno.
Početní nárůst spárkaté zvěře se týká prakticky celé České republiky, nikoliv jen konkrétních lokalit. Byť se úroveň poškození může lokálně lišit, dle dat NIL je až na výjimky poškození lesních porostů v rámci České republiky nad tolerovanou úrovní.
Navržený systém v podobě stanovení minimální výše lovu dle zjištěného stupně poškození ve vymezené oblasti je flexibilní a reflektuje lokální rozdíly. K tomu však, aby systém fungoval, je nutná průkaznější evidence ulovených a nalezených uhynulých kusů.
Současná legislativa limitovala uživatele honitby v tom, že stanovovala normované stavy. Pokud nechtěl být uživatel honitby sankcionován, nemohl logicky ulovit více kusů, než dle normovaných stavů mohl v honitbě mít. Na druhou stranu chyběla průkazná evidence úlovků, díky čemuž bylo relativně snadné vykázat jiný počet ulovených kusů (při plnění plánu lovu), než bylo skutečně uloveno.
O zákazu vnadění divokých prasat se neuvažuje, jelikož bez této možnosti by byly významně sníženy možnosti lovu, což by mělo negativní vliv na redukci této zvěře. Vysoká natalita navíc není otázkou jen vnadění, ale i dostupností potravy obecně a věkovou či pohlavní strukturou populace.
Další připomínky:
§ 11 – zakládání remízků.
Povinnost uvedená v odstavci 1 je vágní a nevymahatelná.
Jsme kategoricky proti.
Vysvětleno.
Zakládání remízků a políček pro zvěř je neodmyslitelnou součástí myslivosti. Byť je k tomuto vždy nutné povolení vlastníka či nájemce, měla by být tato povinnost zachována, a to i přes relativně horší vymahatelnost. Povinnost daná zákonem uživatele honitby alespoň určitým způsobem nutí k tomu, aby aktivně vyhledával možnosti, jak tuto povinnost splnit. Plnění této povinnosti může být doloženo písemným dokumentem vyjadřujícím souhlas či nesouhlas vlastníka či nájemce s umístěním remízku či políčka na dotčených pozemcích.
§ 17 – snížení výměry honitby na 250 ha.
Jsme zásadně proti. Zvěř černá, která způsobuje největší škody na zemědělské půdě se pohybuje na ploše daleko větší, než 250 ha a pro zemědělce bude velmi složité – nemožné dohledat viníka. Zejména v případě hranice pole les.
Jsme kategoricky proti.
Neakceptováno.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha bylo uplatněno jako dílčí naplnění Programového prohlášení vlády v bodě posílení práv vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Snížení výměry honiteb respektuje vlastnické změny, které neustále probíhají, a umožní myslivecky reflektovat scelování půdy, které podporují komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích postihováni vznikajícími škodami zvěří.
§ 22 – svolavatel je povinen zaslat každému členovi pozvánku na Valnou hromadu nejpozději 15 dní předem.
Naši členové, či jejich zaměstnanci, ve významné většině vykonávají funkce honebních starostů a plnění odst. 2 je z ekonomického pohledu téměř nemožné.
Jsme kategoricky proti.
Vysvětleno. Upraveno jinak.
Stanovy honebního společenstva budou moci upravit svolávání valné hromady honebního společenstva. Bude na honebním společenstvu, aby ve stanovách zakotvilo způsob oznamování valné hromady,
který bude pro honební společenstvo personálně i ekonomicky únosný. Způsob uvedený v § 22 odst. 2 se uplatní pouze tehdy, jestliže stanovy honebního společenstva nebudou obsahovat způsob jiný.
Na základě připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení nicméně došlo k formulační úpravě věty druhé a jejímu následujícímu zpřesnění: „Svolavatel zašle pozvánku na valnou hromadu každému členovi honebního společenstva na adresu uvedenou v seznamu členů, nebo pozvánku na valnou hromadu uveřejní nebo zašle členům honebního společenstva jiným vhodným způsobem stanoveným ve stanovách honebního společenstva, a to nejméně 15 dnů přede dnem konání valné hromady.“.
§36a – lov osobami hospodařícími na honebních pozemcích.
Ustanovení tohoto paragrafu vyvolá napětí a zmatek. Každý normální hospodář hospodařící na honebních pozemcích mající oprávnění vykonávat právo myslivosti se s uživateli honebních pozemků domlouvá.
Neakceptováno.
Na základě rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody, reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací, budou povolenky pro hospodařící osoby, a to jak k lovu prasete divokého, siky japonského a Dybowského, tak i ostatní spárkaté zvěře, v jejímž případě bude povolen lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí zvěře, ponechány.
Toto ustanovení má za cíl efektivnější prevenci škod způsobených spárkatou zvěří. Zároveň se jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod. Rovněž vzhledem k ubývajícímu počtu aktivních myslivců, kdy část uživatelů honiteb má nebo bude mít problém personálně zajistit splnění minimální výše lovu či plánu lovu, lze vnímat účast těchto osob jako pomoc uživatelům honiteb s požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
Připomínka předpokládá domluvu mezi hospodařící osobou a uživatelem honitby. K tomu však v praxi bohužel ne vždy dochází. Zároveň tam, kde taková ideální domluva probíhá, není důvodné obávat se, že by tato možnost něco zásadně změnila.
Jsme kategoricky proti:
Významná většina ustanovení zákona se odvolává na povinnost ukládat informace do informačního systému evidence myslivosti. Tady chceme upozornit, že nemalá část těch, kteří vykonávají příslušné činnosti podle zákona nemají zkušenosti s těmito technologiemi a v prvních letech po nabytí účinnosti to bude vyvolávat chaos. Stávající právní úprava je dostatečná a do systému to mohou zanášet úředníci na ORP.
Vysvětleno.
Informační systém evidence myslivosti reflektuje společenskou poptávku na digitalizaci státní správy. Při vývoji systému bude kladen důraz na uživatelskou přívětivost tak, aby každému uživateli stačily základní znalosti spojené s užíváním informačních technologií (PC, chytrý telefon). V případě lovců byla ponechána možnost, aby ulovené kusy evidoval přímo myslivecký hospodář. Zadávání dat referenty státní správy by zcela popřelo význam informačního systému a z hlediska administrativy by takový postup nebyl únosný.
Doporučení:
Zemědělci, ale i lesníci, mají enormní snahu se s uživateli honebních pozemků dohadovat na výši škody a jejím případném řešení. Nicméně, existují výjimky, kdy k dohodě nedochází a tady bychom velmi přivítali jednoduchý manuál, který by byl k dispozici uživatelům zemědělských a lesnických pozemků. Tento manuál by sloužil k jednoduchému výpočtu výše škody.
Vysvětleno.
Vzhledem k rozsahu (tj. druhů plodin, dřevin, druhů poškození spolu s prokázáním a stanovením výše ušlého zisku), který zahrnuje všechny případy nároku na náhradu škod způsobených zvěří, není možná unifikace postupu do té podoby, aby se jednalo o “jednoduchý manuál”. Ministerstvo nicméně vydalo již v roce 2012 metodickou příručku (ISBN 978-80-7434-018-5) a v roce 2022 i metodický pokyn (č. j. 47256/2022-MZE-16233).
Závěr:
Stanovisko členů Agrární komory České republiky k předkládané novele Zákona o myslivosti je negativní.
Novela neřeší to, co bychom řešit potřebovali. Zejména snížit počet vyskytujících se kusů černé zvěře. Černá zvěř je daleko nejbrutálnějším predátorem vyskytujícím se na území České republiky. Jeho negativní vliv je umocněn plochou výskytu. Obývá krajinu od českých a moravských nížin až po hranici lesa našich hor. Černá zvěř zlikviduje vše, na co narazí. Kořínky a larvami počínaje a mláďaty jiné spárkaté zvěře konče. O to více je nebezpečná pro naši krajinu v počtech, v kterých se vyskytuje.
Vysvětleno.
Novela tento problém řeší stanovením minimální výše lovu prasete divokého pro každou honitbu. Na rozdíl od ostatních druhů spárkaté zvěře, u které jsou jí působené škody na lesních porostech lépe definovatelné ve vztahu k její početnosti, se u prasete divokého bude vycházet především z vývoje odlovu. Součástí novely je však i evidence škod, která nabídne lepší přehled o tom, kde a v jakém rozsahu škody způsobené zvěří jsou. Tato data nabídnou lepší možnosti nastavit či upravit myslivecké hospodaření tak, aby nedocházelo k nadměrným škodám, a to i u zvěře černé.
K jednotlivým novelizačním bodům:
1. K novelizačnímu bodu 2 [§ 2 písm. c)]
Požadujeme ponechání výčtu zvěře, kterou nelze lovit podle mezinárodních smluv dle § 2 písm. c) v původním znění zákona.
Ostatní písmena v uvedeném ustanovení § 2 se přečíslují.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Současná a stejně tak i budoucí nezpochybnitelná potřeba početní regulace některých přemnožených živočichů ze skupiny zvěře, kterou nelze lovit (např. kormorán velký, volavka popelavá, vydra říční, bobr evropský a další), vyžaduje vzhledem k omezeným možnostem úpravy početních stavů použití loveckých střelných zbraní. Je to právě myslivecký zákon, který stanovuje podmínky a jasná pravidla k využití tohoto jediného účinného způsobu regulace (činnost vykonává pouze oprávněná osoba, odpovídající způsoby lovu, atd). Zachování dosavadního členění volně žijících živočichů (zvěře), které lze lovit na základě výjimky, v nezměněného podobě je tak do budoucna jedinou logickou paralelou ke vzrůstajícím početním stavům některých chráněných živočichů a způsobu regulace loveckou střelnou zbraní za podmínek reflektujících dotčená ustanovení zákona č. 449/2001 Sb.
Vysvětleno.
Vyřazení druhů zvěře, které nelze obhospodařovat lovem, bylo učiněno na návrh Ministerstva životního prostředí a ochranářských neziskových organizací a tato změna byla potvrzena zástupci vládní koalice. Hlavním argumentem Ministerstva životního prostředí u tohoto požadavku bylo odstranění dvojkolejnosti a redukce administrativy. Argumentací pro tuto změnu byla také skutečnost, že se jedná o anachronismus z dob, kdy se ještě některé tyto druhy (tetřev, tetřívek apod.) lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře a tím pádem zahrnutí do mysliveckého hospodaření tak již postrádá smysl a ochrana jedinců těchto druhů má být zajišťována pouze orgány ochrany přírody. Tato změna má rovněž snížit nelegální odlov.
2. K novelizačnímu bodu 72 (§ 36a)
Lov osobami hospodařícími na honebních pozemcích
V odst. 1 požadujeme za text „tvoří honitbu, (dále jen „hospodařící osoba“) lov“ vložit slova „zvěře uvedené v § 2 písm. c), dále pak“.
Novelizované znění s vyznačením změn:
(1) Uživatel honitby je povinen umožnit osobě zemědělsky nebo lesnicky hospodařící na honebním pozemku, který tvoří honitbu, (dále jen „hospodařící osoba“) lov zvěře uvedené v § 2 písm. c), dále pak prasete divokého, siky japonského, siky Dybowského a u ostatních druhů zvěře spárkaté mláďat a samic v honitbě, pokud o to hospodařící osoba požádá, a to na období mysliveckého roku, ve kterém hospodařící osoba požádala o umožnění lovu. Hospodařící osoba je v takovém případě oprávněna lovit na honebních pozemcích, na kterých hospodaří, a to bez omezení počtu ulovených kusů. Je-li však v honitbě stanoven pro prase divoké nebo jiný druh zvěře spárkaté minimální stav, je hospodařící osoba oprávněna lovit samčí zvěř do 2 let věku a samičí zvěř, a to až do splnění plánu lovu.
V odst. 4 požadujeme na konec odstavce vložit větu „Zánik nároku na náhradu škody podle věty první se neuplatní v případě škod způsobených zvěří uvedených v § 54 odst. 3.“
Novelizované znění s vyznačením změn:
(4) Uplatní-li hospodařící osoba své právo uvedené v odstavci 1, zaniká jí tím nárok na náhradu škody způsobené zvěří na jí obhospodařovaných pozemcích v mysliveckém roce, ve kterém své právo podle odstavce 1 uplatnila. Zánik nároku na náhradu škody podle věty první se neuplatní v případě škod způsobených zvěří uvedených v § 54 odst. 3.
V odst. 8 požadujeme na konec odstavce vložit větu: „V případě vodních ploch tvořící nedílnou součást honebních pozemků, není umožnění lovu podle odstavce 1 podmíněno minimální souvislou výměrou 30 ha.“
Novelizované znění s vyznačením změn:
(8) Lov podle odstavce 1 se umožňuje hospodařícím osobám, které hospodaří na souvislých honebních pozemcích tvořících honitbu o minimální výměře 30 ha, nebo hospodařící osobě, na které se písemně dohodnou alespoň dvě hospodařící osoby, které obhospodařují souvislé honební pozemky tvořící honitbu o minimální výměře 30 ha. V případě vodních ploch tvořící nedílnou součást honebních pozemků, není umožnění lovu podle odstavce 1 podmíněno minimální souvislou výměrou 30 ha.
Odst. 9 požadujeme za text „pro účely odstavců 1, 2 a 9“ vložit slova „vodní plocha v případě, že tvoří nedílnou součást honebních pozemků,“
Novelizované znění s vyznačením změn:
(9) Honebními pozemky, na kterých hospodařící osoba hospodaří, se rozumí pro účely odstavců 1, 2 a 9 vodní plocha v případě, že tvoří nedílnou součást pozemků, v případě zemědělské půdy půdní bloky podle jiného právního předpisu44) obhospodařované hospodařící osobou. V takovém případě se výměrou půdního bloku rozumí výměra honebních pozemků tvořících honitbu, ze kterých je půdní blok složen.
Tyto připomínky jsou zásadní.
Odůvodnění:
Z důvodů dlouhodobě přetrvávajících vysokých stavů některých chráněných, volně žijících živočichů (v současné platné právní normě „zvěř, kterou nelze lovit podle mezinárodních úmluv) a s tím spojeným narůstajícím ekonomickým ztrátám úzce navázaných na produkční vodní plochy (škody na vodohospodářských dílech a rybích obsádkách), časté neochotě redukce stavu populace ze strany uživatelů honiteb a extrémní časové náročnosti a obtížnosti lovu, je jednou z mála možností snížení početních stavů výše uvedených živočichů plašení a odstřel, prováděný ze strany hospodařících subjektů. Z popsaných skutečností jasně vyplývá nutnost rozšířit § 36a odstavec 1 i o ostatní druhy živočichů, nikoli pouze na zvěř spárkatou tak, jak je uvedeno v návrhu novely.
Pro posílení právní jistoty a nezpochybnitelného výkladu § 36a odst. 4 požadujeme odstavec doplnit o jasný odkaz na způsob úhrady škod způsobených zvěří kompenzovaných státem dle zákona č. 115/2000 Sb.
Průměrná výměra vodních ploch sloužících k chovu ryb a půdních bloků je diametrálně odlišná. Vodní plochy (rybníky) o různých výměrách jsou v krajině uspořádány do soustav, tvořící jedno ucelené povodí. V naprosté většině případů tak pro ně nelze uvažovat o stanovení minimální souvislé výměry 30 ha jako podmínky pro umožnění lovu hospodařícím osobám, tak jak je uvedeno v odst. 8. Platnost této podmínky by znamenala rozšíření bezzásahových zón (bez možnosti lovu) na celé rybniční soustavy a povolení odlovu pouze na větších vodních plochách nad 30 ha, kde je plašení a odstřel nejproblémovějších druhů také nejméně účinný. Z toho důvodu požadujeme v odst. 8 doplnit umožnění lovu hospodařícím osobám i na vodních plochách bez stanovení souvislé minimální výměry 30 ha.
Nedílnou součástí honebních pozemků jsou i vodní plochy. Z tohoto logického důvodu požadujeme v odst. 9 explicitně doplnit vodní plochy, jako možnou součást honebních pozemků (v případě, že jsou v krajině zastoupeny).
Vysvětleno.
Vzhledem k vyřazení druhů zvěře, kterou nelze obhospodařovat lovem, není navržená úprava odstavců 1, 4, 8 a 9 důvodná.
Asociace samostatných odborů
Bez připomínek.
Českomoravská konfede- race odborových svazů
Bez připomínek.
Družstevní asociace ČR
Bez připomínek.
Hospodářská komora ČR
Zásadní konkrétní připomínky k předloženému materiálu:
1. Připomínka k § 9 odst. 4
Požadujeme text ustanovení upravit následovně:
„(4) Držitel honitby, která je oborou, rozhoduje o zpřístupnění a znepřístupnění obory veřejnosti. Pokud oboru její držitel veřejnosti nezpřístupní, není obora veřejnosti přístupná. Držitel nebo uživatel obory oboru zpřístupní uveřejněním návštěvního řádu na vstupech do obory, ve kterém upraví podmínku vstupu zejména s ohledem na ochranu životního prostředí a životní pohodu chované zvěře. Vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou.“.
Odůvodnění:
Aktuální právní stav je takový, že veřejnost právo na přístup do uzavřených obor nemá, pokud držitel obory tuto oboru veřejnosti sám nezpřístupní. Na tom se shodla odborná veřejnost z řad vlastníků obor, ministerstva životního prostřední, ÚHUL a\odborníků z řad ochrany životního prostředí v rámci kulatého stolu, který pořádal Veřejný ochránce práv (Ombudsman) k projednání této problematiky.
Oporu pro současný stav z hlediska přístupnosti obory veřejností lze pak nalézt zejména v zákoně č. 289/1995 Sb., lesní zákon. Ten ve svém § 32 odst. 8 stanovuje pro vlastníky obor možnost les oplotit: „(8) Je zakázáno oplocovat les z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa (§ 19 odst. 1); to se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor nebo farmových chovů zvěře.“. Plot obory tedy splňuje jak funkci ohrazení (obory) dle zákona o myslivosti, tak funkci oplocení dle zákona o lesích. Dle § 20 odst. 1 písm. h) téhož zákona je v lesích zakázáno vstupovat do míst oplocených. Ponechaný text § 9 odst. 4 tedy popisuje aktuální stav a jeho začlenění do textu zákona tímto způsobem není rozporován.
Jedním z deklarovaných cílů aktuální novely zákona je posílení práv vlastníků honebních pozemků a hospodařících subjektů v organizaci honiteb. Nová úprava je však v této části ve zřejmém rozporu s tímto cílem, když nastavuje režim, který zásadním způsobem zasahuje do vlastnického práva majitelů obor.
Vlastnické právo je chráněné na úrovni ústavního práva, a to listinou základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., kde se v článku 11 se stanoví:
„(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“.
Za vyvlastnění či nucené omezení vlastnického práva lze bezpochyby považovat omezení pokojného užívání obor jejím vlastníkem, respektive omezení dispozičního práva tohoto vlastníka s touto oborou volně nakládat v tom smyslu, zda oboru učiní přístupnou veřejnosti či nikoliv.
K omezení ústavního práva je třeba přistupovat naprosto restriktivně a jen ve výjimečných případech. Ustanovení předmětné poslední věty odstavce 4 („Vstup do obory nesmí být omezen nebo znemožněn z vůle jejího držitele minimálně v období stanoveném vyhláškou.“) představuje naprosto neodůvodněnou a nekontrolovatelnou invazi státu do práva pokojně užívat majetek. Ustanovení je bianco-šekem pomocí kterého by stát mohl „věnovat“ soukromý majetek do veřejného užívání lidu, což zcela jednoznačně naplňuje pojmovou definici znárodnění.
Takový postup je dále v přímém rozporu s programovým prohlášením vlády ČR, ve kterém se uvádí:
PREAMBULE:
Chceme stát, který patří do demokratické Evropy a který ví, že hodnoty svobody a demokracie je třeba aktivně prosazovat a bránit. (Vláda by neměla vytvářet předpisy umožňující zásahy do soukromého vlastnictví a znárodňování.)
ZEMĚDĚLSTVÍ
Posílíme vliv vlastníků na stav držené půdy. Novelou zákona o ochraně zemědělského půdního fondu převedeme zodpovědnost za stav krajiny na ty, kdo v ní hospodaří. Podpoříme soukromé vlastníky, myslivce, včelaře, spolky atd., aby sázeli stromy, zakládali krajinné prvky a pečovali o soulad zemědělství a ochrany přírody. (Podpora soukromých vlastníků v zušlechťování obor jistě nemůže spočívat v poskytnutí těchto obor veškerému lidu.)
Posílíme pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. (Posílení pravomocí vlastníků honiteb (tedy i obor) rozhodně nemůže spočívat v navrhovaném odejmutí oprávnění rozhodovat o zpřístupnění obory.)
LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
Nastavíme systém pozitivní a hospodárné motivace vlastníků pro potřebnou přeměnu lesů – změnu druhové skladby a struktury, přirozenou obnovu, adaptaci na klimatickou změnu a zvyšování biodiverzity. Připravíme formu podpory nestátním vlastníkům lesů s ohledem na způsob hospodaření a následné péče podporující mimoprodukční vlastnosti lesa. (Nastavení systému pozitivní motivace vlastníků pro kultivaci obor a zvyšování biodiverzity rozhodně nemůže spočívat v navrhovaném odejmutí oprávnění rozhodovat o zpřístupnění obory. Takový přístup odnímá vlastníkům potřebnou kontrolu pro provedení opatření.)
LEGISLATIVA
Preambule
Kvalitní legislativa a chytré řízení státu jsou podstatné předpoklady k tomu, aby naše země prosperovala. (Umožnění nekontrolovaného přístupu lidu do obory je překážkou, které se vláda v tomto článku zavázala nečinit.)
Omezení vlastnického práva majitelů obor zároveň není řádně odůvodněno v důvodové zprávě k novele. V důvodové zprávě se pouze uvažuje nad obdobím květen až září, tedy obdobím v délce téměř půl roku, přičemž konkrétní období má být stanoveno také s ohledem na turistické vyžití veřejností. V této souvislosti je však potřeba si uvědomit, že obory tvoří pouze malé % (cca 1 %) rozlohy lesů v ČR. Veřejnost tedy disponuje dostatečnou rozlohou neoborních lesů pro naplnění těchto potřeb.
Navrhovaná úprava je dále v rozporu s legitimním očekáváním držitelů obor. Pokud má držitel oboru pronajatou (a podle zákona o myslivosti si nemůže oboru pronajmout na dobu kratší než 10 let), přijme opatření a učiní investice, aby zvládl vyhovět požadavkům legislativy a nájemní smlouvy, rozhodně nemůže rozumně očekávat, že mu stát uzavřenou oboru v rozporu s ústavou, demokratickými principy a programovým prohlášením vlády zpřístupní lidu a tím zcela zásadně změní podmínky jejího využití.
Kromě nebezpečí způsobení škody na oborním majetku ze strany veřejnosti je třeba si uvědomit, že na rozdíl od běžných (neoborních) lesů, kde je zvěř majetkem státu a každý do těchto lesů vstupuje na vlastní nebezpečí, je zvěř v oboře majetkem držitele obory a ten nese odpovědnost za případnou škodu, kterou zvěř způsobí na majetku či zdraví vstupujících osob.
V oborách se zvěř nepohybuje volně bez ohledu na hranice pozemků, zvěř je v oborách vázána areálem obory a je tedy i v zájmu vlastníka obory vytvořit pro zvěř takové podmínky, v rámci kterých mohou v klidu a bezpečí prosperovat, a vyrovnávat se s vnějšími vlivy s minimální aktivací adaptačních systémů, tzn. zabránit vnějším negativním vlivům. Zajistit vhodné životní prostředí a pohodu zvěře je pouze na uživateli honitby/obory, který má povinnost eliminovat nežádoucí vlivy na chovanou zvěř.
Zpřístupnění obory tak představuje citelný negativní zásah do povinností držitele obory, neboť mu vzniká odpovědnost vůči vstupující veřejnosti, na kterou není z hlediska organizace obory připraven, nepočítal s ní při tvorbě obory ani při zajišťování jejího fungování. Zásah do zavedených poměrů může ve svém důsledku vést k zániku obor tam, kde jejich vlastníci či držitelé nebudou schopni nově vzniklou odpovědnost nést.
Je třeba si uvědomit funkci obor a jejich reálný přínos, který je možný jen při odpovídajícím provozu a činnosti. Obory slouží pro důležité vědecké výzkumy a také jako výukové zařízení. Jsou to významné krajinné prvky a útočiště pro široké spektrum druhů chráněných živočichů a poskytují nejkvalitnější genofond zvěře pro další zazvěřování kvalitní zvěří.
Neakceptováno. Upraveno jinak.
Doba, po kterou bude muset být obora zpřístupněna, je kompromis, který respektuje požadavky veřejnosti. Původní návrh, dle kterého o tomto rozhodoval pouze držitel obory, byl předmětem častých rozporů.
Na základě připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení bylo v § 9 odst. 4 doplněno, že v rámci podmínek vstupu musí být zohledněno také zachování vyznačených stezek, pěšin a tras. Vyhláškou bude stanovená doba, po kterou zůstane obora otevřená, přičemž se předpokládá, že tato doba bude alespoň 100 dní, a to od května do září. Nerespektování zpřístupnění obory v době stanovené vyhláškou může vést k zahájení řízení o zrušení obory.
2. Připomínka k § 9 odst. 5
Požadujeme text ustanovení upravit následovně:
„(5) Projeví-li vlastník stavby nebo pozemku, který se nachází uvnitř obory, vůli zpřístupnit jím vlastněnou stavbu nebo pozemek veřejnosti, je držitel honitby, která je oborou, povinen této vůli vyhovět a uvedenou stavbu nebo pozemek zpřístupnit veřejnosti. Povinnost zpřístupnit oboru, popřípadě její část, je dána rovněž tehdy, vyplývá-li tato povinnost z jiného právního předpisu, z rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo z právního jednání, kterým je držitel honitby, která je oborou, vázán. Držitel honitby je povinen umožnit vstup do obory složkám integrovaného záchranného systému, orgánům veřejné moci při výkonu své působnosti a dalším osobám, které jsou oprávněny vstoupit na pozemky tvořící oboru podle jiného právního předpisu.“.
Odůvodnění
Nová úprava, kterou navrhujeme vypustit, je příkladem nepřípustné ingerence státu do soukromoprávních vztahů. Předmětná věta je opět v rozporu s programovým prohlášením vlády, viz výše.
Současně je v rozporu se zásadami fungování demokratického státu založeného na respektování soukromého vlastnictví.
Je zcela nesmyslné, aby byl např. kvůli několika metrům čtverečním lesního pozemku narušen chod celé obory, protože z podstaty věci byl musela být opět celá obora zpřístupněna (poskytnuta lidu), protože zpravidla není technicky možné či ekonomicky únosné zpřístupnit pouze onen jednotlivý pozemek či stavbu, pokud není na samém okraji obory. Jedná se tedy opět o vytváření nástroje pro faktické znárodnění obory, a to dokonce proti vůli většiny majitelů pozemků, které oboru tvoří. Toto ustanovení je tak rovněž v příkrém rozporu se základními zásadami fungování spoluvlastnictví, na kterých je založena jeho úprava v občanském právu a na kterých jsou založeny soukromoprávní vztahy, na základě kterých obory fungují.
Navrhovaným ustanovením tak stát boří základní principy letitých nájemních a spoluvlastnických vztahů, které jsou pečlivě vyladěny a na základě kterých obory fungují.
V řadě případů by takový zásah vedl k rozvrácení těchto vztahů. Pokud je uzavřená obora pronajatá a majitel pěti metrů čtverečních by mohl kdykoliv žádat její zpřístupnění lidu, zcela jistě tím zasáhne do fungování obory a její uživatel by jistě tuto změnu nesl velmi negativně.
Neakceptováno. Upraveno jinak.
Nejedná se o ingerenci státu do soukromoprávních vztahů, ale o respektování práv všech vlastníků pozemků, které honitbu tvoří. Toto právo neopravňuje osoby k pohybu po celé honitbě – bude záležet na každém držiteli honitby (obory), aby si nastavil pravidla, podle kterých se osoby k danému pozemku mohou dostat (např. zákazem pohybu mimo vyznačenou trasu k němu s příslušnou sankcí), a jakým způsobem je bude vymáhat.
V souladu s připomínkou uplatněnou Ministerstvem spravedlnosti bylo znění věty první přeformulováno následovně: „Chce-li vlastník stavby nebo pozemku, které se nacházejí uvnitř obory, zpřístupnit jím vlastněnou stavbu nebo pozemek veřejnosti, je držitel honitby, která je oborou, povinen tomuto požadavku vlastníka vyhovět a přes pozemky tvořící oboru umožnit přístup veřejnosti k této stavbě nebo tomuto pozemku.“.
Konfederace zaměstnava- telských a podnikatelských svazů ČR
Bez připomínek.
Svaz průmyslu a dopravy ČR
Bez připomínek.
V Praze dne: 29. března 2024
1