Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCXDDMR7X najdete zde


                1

IV.
Odůvodnění
I. Obecná část

A. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění jejích hlavních principů
Střednědobým cílem ve zvyšování minimální mzdy je dosažení příslušné relace minimální a průměrné mzdy. Předkládaný návrh na úpravu minimální mzdy již zohledňuje připravovanou transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady o přiměřených minimálních mzdách v EU. Tzn. v úrovni zákonem stanovené minimální mzdy dosáhnout cíleného podílu minimální a průměrné mzdy. V širším kontextu má nárůst minimální mzdy podpořit konvergenci výdělkové úrovně zaměstnanců v České republice ke mzdám vypláceným zaměstnancům ve vyspělejších evropských zemích.
Pro úvahy o zvyšování minimální mzdy pro rok 2024 je tedy důležitým hlediskem nově navrhovaný valorizační mechanismus minimální mzdy v připravované novele zákoníku práce. Podle této novely bude zákoníkem práce stanoven samotný mechanismus valorizace minimální mzdy, ale nebude obsahovat žádné konkrétní parametrické nastavení. Parametrické nastavení bude provedeno nařízením vlády s účinností od 1. 1. 2025 a následně každé dva roky (nebo čtyři roky podle zvolené varianty) bude docházet k aktualizaci koeficientů, prostřednictvím kterých bude dosaženo cílené relace minimální a průměrné mzdy. Výše uvedeným změnám proto předchází návrh na zvýšení minimální mzdy nařízením vlády od 1. 1. 2024 podle současného znění zákoníku práce, ale který zohledňuje již zároveň výše popsané připravované změny.
Výchozím bodem návrhu na úpravu minimální mzdy je tedy dosažení příslušné relace minimální a průměrné mzdy jako střednědobého cíle (do roku 2028). MPSV předkládá pro rok 2024 následující 2 varianty zvýšení minimální mzdy, které vychází z cílené relace minimální a průměrné mzdy, zohledňují nově navrhovaný valorizační mechanismus minimální mzdy a vytvářejí podmínky pro její rovnoměrnější nárůst v následujících 5 letech.
Varianta I – dosažení relace minimální a průměrné mzdy 45 % do 5 let
Jedná se o variantu, která předpokládá, že by minimální mzda do 5 let (v roce 2028) dosáhla přibližně 45 % průměrné mzdy a tento nárůst by byl rovnoměrně v daném časovém horizontu rozprostřen, tzn. každý rok by byla minimální mzda zvyšována tak, aby došlo k meziročnímu nárůstu relace minimální a průměrné mzdy o cca 1 p. b.
Minimální mzda by v roce 2024 vzrostla na 18 900 Kč za měsíc, tj. o 1 600 Kč (meziroční nárůst o 9,2 %). Odhadovaná relace k predikované průměrné hrubé mzdě by v roce 2024 činila 41,1 %.
Varianta II – dosažení relace minimální a průměrné mzdy 50 % do 5 let
Jedná se o variantu, která předpokládá, že by minimální mzda do 5 let (v roce 2028) dosáhla přibližně 50 % průměrné mzdy a tento nárůst by byl rovnoměrně v daném časovém horizontu rozprostřen, tzn. každý rok by byla minimální mzda zvyšována tak, aby došlo k meziročnímu nárůstu relace minimální a průměrné mzdy o cca 2 p. b.
Minimální mzda by v roce 2024 vzrostla na 19 400 Kč za měsíc, tj. o 2 100 Kč (meziroční nárůst o 12,1 %). Odhadovaná relace k predikované průměrné hrubé mzdě by v roce 2024 činila 42,1 %.
Čistá minimální mzda (v podmínkách očekávaného zdanění a odvodů z mezd roku 2024) jednotlivce by podle návrhu měla dosáhnout v roce 2024 výše 16 442 Kč (varianta I), resp. 16 810 Kč (varianta II). Hranice příjmové chudoby domácnosti jednotlivce podle posledních publikovaných údajů v roce 2022 činila 15 571 Kč. Vývoj míry ohrožení příjmovou chudobou v ČR v letech 2012 až 2022 je uveden v Závěrečné zprávě RIA.
V návaznosti na výše uvedené se zvyšují rovněž nejnižší úrovně zaručené mzdy, tak aby byl zachován poměr mezi minimální mzdou a zaručenou mzdou stanovený v § 112 odst. 2 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Nejnižší úrovně zaručené mzdy poskytují zvýšenou ochranu zaměstnanců proti poskytování nepřiměřeně nízkých výdělků, jestliže ji nemají zajištěnu prostřednictvím kolektivního vyjednávání. 
S ohledem na připravovaný valorizační mechanismus minimální mzdy a související úpravu institutu zaručených mezd (variantně buďto zrušení této právní úpravy nebo snížení počtu skupin prací na 4 se zaměřením ochranné funkce na nízkopříjmové zaměstnance) a s tím související navrhovaná opatření na podporu kolektivního vyjednávání se navrhuje valorizovat nejnižší úrovně zaručené mzdy (dále také jen „NÚZM“) tak, že:
· Varianta I (při MM 18 900 Kč)
· V 1. skupině prací se NÚZM stanoví ve výši základní sazby minimální mzdy;
· Ve 2. skupině prací se NÚZM za měsíc stanoví ve výši základní sazby minimální mzdy za měsíc zvýšené o částku 500 Kč;
· NÚZM pro 3. a 7. skupinu prací se navrhuje ponechat ve stávající výši;
· V 8. skupině prací se NÚZM stanoví ve výši dvojnásobku základní sazby minimální mzdy. 
· Varianta II (při MM 19 400 Kč)
· V 1. skupině prací se NÚZM stanoví ve výši základní sazby minimální mzdy;
· Ve 2. skupině prací se NÚZM za měsíc stanoví ve výši základní sazby minimální mzdy za měsíc zvýšené o částku 500 Kč;
· Ve 3. skupině prací se NÚZM zvyšuje o 500 Kč oproti stávající výši;
· NÚZM pro 4. a 7. skupinu prací se navrhuje ponechat ve stávající výši;
· V 8. skupině prací se NÚZM stanoví ve výši dvojnásobku základní sazby minimální mzdy. 
Tento návrh reaguje na aktuální ekonomickou situaci se snahou nezvyšovat výdaje veřejných rozpočtů a tlak na růst mezd, přičemž jsou však splněny podmínky § 112 odst. 2 zákoníku práce na diferenciaci nejnižších úrovní zaručené mzdy podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací a nejnižší úrovně zaručené mzdy tak dále budou plnit svou ochrannou funkci. Alimentační funkci pak plní a bude plnit především minimální mzda zvyšující se v souvislosti se zvyšováním jejího poměru k průměrné mzdě v národním hospodářství. 

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena
Návrh nařízení vlády je v souladu se zmocněním uvedeným v § 111 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého výši základní sazby minimální mzdy a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku.
Návrh nařízení vlády je rovněž v souladu se zmocněním uvedeným v § 112 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být podle tohoto ustanovení zákoníku práce nižší než základní sazba minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy. 
Požadavek na přihlédnutí k vývoji mezd a spotřebitelských cen při stanovování nejnižších úrovní zaručené mzdy je obdobný jako při stanovování základní sazby minimální mzdy v § 111 odst. 2 zákoníku práce. Vyhovění tomuto požadavku při stanovování nejnižších úrovní zaručené mzdy je tedy zajištěno především zákonnými mantinely pro výši nejnižší úrovně zaručené mzdy v 1. a v nejvyšší skupině prací. 
Zákoník práce předpokládá existenci vícero nejnižších úrovní zaručené mzdy. Nestanoví však jejich počet ani vzájemnou relaci nejnižších úrovní zaručené mzdy v jednotlivých skupinách s výjimkou první a nejvyšší skupiny prací, přičemž nejnižší úrovně zaručené mzdy mají být stanoveny diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce. Zákoník práce tak nestanoví povinnost stanovovat sazby nejnižších úrovní zaručené mzdy v jednotlivých skupinách prací s lineárním nárůstem.
Nejnižší úrovně zaručené mzdy slouží pro vymezený okruh zaměstnavatelů a zaměstnanců jako nepodkročitelný práh výše mzdy nebo platu pro práci určité složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, nikoli ke stanovení „standardu“ mzdy nebo platu pro jednotlivé vykonávané práce, ale jako ochrana před nepřiměřeně nízkým oceněním práce. Mzdy jsou buďto sjednávány (smlouvou, ať již např. pracovní, smlouvou o mzdě, mzdová práva lze dojednávat i ve smlouvě kolektivní), nebo jednostranně stanovovány či určovány ze strany zaměstnavatele. Ten je při odměňování zaměstnanců povinen postupovat podle pravidel uvedených v § 109 odst. 4 zákoníku práce, tedy poskytovat mzdu podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Zároveň musí dbát dodržení zásady stejné mzdy za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty pro všechny své zaměstnance. Plat je vedle toho určován jednostranně zaměstnavatelem, dle zpravidla kogentních pravidel zákoníku práce nebo jiného právního předpisu nebo prováděcího právního předpisu. 
Při stanovování nejnižších úrovní zaručené mzdy pro jednotlivé skupiny prací podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti je nutné mít na zřeteli, že 8 skupin prací, jejichž obecné charakteristiky jsou uvedeny v příloze k předmětnému nařízení vlády, rozděluje vykonávané práce podle těchto kritérií, nicméně ani toto dělení nelze považovat za „absolutní“. Uvedené skupiny prací rámcově dělí vykonávané práce, přičemž sdružují ty z nich, které vykazují podobné hodnoty složitosti, obtížnosti a namáhavosti. I v rámci jednotlivých skupin prací se však složitost, odpovědnost a namáhavost jednotlivých prací může mírně lišit.   
Nad výše uvedené rovněž platí, že samotná složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávaných prací neroste přímo lineárním způsobem jako nejnižší úrovně zaručené mzdy. Požadavek na rozdělení prací podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vyplývá 
např. i z § 145 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších přepisů, podle nichž vláda nařízením stanoví katalog správních činností s dělením činností podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, přičemž zároveň vláda nařízením stanoví výši platových tarifů pro služební činnosti zařazené do těchto tříd a příslušných platových stupňů. Příloha č. 2 nařízení vlády č. 304/2014 Sb. obsahuje stupnici platových tarifů pro státní zaměstnance, přičemž růst výše platových tarifů je lineární do 12. platové třídy, od které je růst až do 16. platové třídy konvexní, tedy výše platových tarifů u složitějších, odpovědnějších a namáhavějších správních činností roste výrazněji než u předchozích platových tříd. Tento nárůst odpovídá vyšší složitosti, odpovědnosti a namáhavosti služebních činností vykonávaných v těchto platových třídách. 
Růst složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací zařazených do 1. až 8. skupiny prací pro stanovení nejnižších úrovní zaručené mzdy rovněž není lineární. V době konstruování institutu zaručené mzdy se s rovnoměrným lineárním růstem pracovalo v celé právní úpravě odměňování, tedy např. právě i při konstrukci stupnic platových tarifů. Lineární nárůsty však již nejsou v současné době zachovávány ani mezi jednotlivými platovými tarify ve stupnicích platových tarifů v přílohách nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.
Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro jednotlivé skupiny prací nemají představovat „standard“ výše odměny za práci pro jednotlivé druhy prací, ale ochranu před nepřiměřeně nízkým oceněním práce. Předložený návrh tuto ochranu zvyšuje změnou výše minimální mzdy a některých nejnižších úrovní zaručené mzdy. Co se týče zaměstnanců vykonávajících práce zařazené do skupin prací, které se navrhuje nevalorizovat, pro tyto garantuje stávající výši ochrany jako v roce 2023. Návrh není způsobilý vyvolat snižování mezd ani platů zaměstnanců. 
Předkladatel má za to, že návrh je plně konformní se zmocňovacím ustanovením zákoníku práce, jelikož to dává vládě při stanovování nejnižších úrovní zaručené mzdy v rámci zvolených skupin dostatečný prostor pro zvolení konkrétní hodnoty nejnižší úrovně zaručené mzdy, která bude plnit svou funkci ochrany zaměstnance před nepřiměřeně nízkým oceněním práce.
Navrhovaná valorizace minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Zejména s ustanovením čl. 28 Listiny základních práv a svobod, jež upravuje právo na spravedlivou odměnu za práci.

C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem Evropské unie a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
V obecné rovině je třeba uvést článek 151 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), který stanoví, že cílem Unie a členských států je mimo jiné i zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby došlo k jejich harmonizaci při zachování tendence k jejich zlepšování, a zejména pak článek 8 SFEU, podle kterého Unie usiluje ve všech činnostech, ve kterých má pravomoc (tj. mimo jiné i v sociální oblasti) o to, aby se odstraňovaly nerovnosti. Zvýšení úrovně minimální mzdy i zvýšení nejnižších úrovní zaručené mzdy tyto cíle naplňuje.
Podle čl. 153 SFEU Unie podporuje a doplňuje činnost členských států v oblasti pracovních podmínek, ale nezasahuje do stanovování odměny za práci. Není tedy v rozporu s navrženým zvýšením minimální mzdy. 
V případě směrnice Evropského parlamentu a Rady o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii, která upřesňuje proces stanovování a aktualizace minimální mzdy, ještě nedošlo k transpozici do národního práva. Navržené zvýšení minimální mzdy s účinností k 1. 1. 2024 proto přijetím této směrnice ovlivněno není.
Dále je třeba mít na zřeteli také směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Návrh je s uvedenou směrnicí plně v souladu. Návrh není v rozporu ani s judikaturou soudních orgánů EU či obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
Garance určité minimální mzdy je závazek vyplývající z Charty základních sociálních práv pracujících Evropských společenství, která se z hlediska úpravy a obsahu práv shoduje s těmi, která jsou upravena v Evropské sociální chartě. Zároveň zvyšuje poměr minimální mzdy k průměrné mzdě a usiluje o dosažení souladu s požadavky Charty v duchu závěrů kontrolního výboru Rady Evropy.
Navrhovaná právní úprava minimální mzdy je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Navrhovaná změna způsobu stanovování minimální mzdy je v souladu s Úmluvou mezinárodní organizace práce č. 26 o zavedení metod stanovení minimálních mezd a Úmluvou mezinárodní organizace práce č. 99 o metodách stanovení minimálních mezd v zemědělství.
Návrh je v souladu s ostatními mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Právní úpravou zaručené mzdy plní Česká republika povinnost zabezpečit ochranu zaměstnance při poskytování spravedlivé odměny za práci, ale na rozdíl od minimální mzdy pouze v případě, že není dostatečně zajištěna výsledky dialogu mezi sociálními partnery, tedy mzdovými ujednáními v kolektivních smlouvách. Tato povinnost pro Českou republiku vyplývá zejména z úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 26 o zavedení metod stanovení minimálních mezd a Úmluvou mezinárodní organizace práce.

D.	Zhodnocení platného právního stavu a odůvodnění nezbytnosti jeho změny
Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny, kterou je povinen zaměstnavatel poskytnout za práci svému zaměstnanci. Její základní právní úprava je stanovena zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Výši a podmínky poskytování minimální mzdy stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Poslední úprava minimální mzdy se uskutečnila s účinností od 1. ledna 2023. Od tohoto data činí výše základní sazby minimální mzdy 17 300 Kč za měsíc (resp. 103,80 Kč za hodinu pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin), tj. vzrostla o 1 100 Kč za měsíc.
Minimální mzda má ve vztahu k zaměstnancům i zaměstnavatelům dvě základní funkce. Jedná se o funkci sociálně-ochrannou a funkci ekonomicko-kriteriální. Sociálně-ochranná funkce minimální mzdy má zaměstnance chránit před chudobou a umožnit mu žít na úrovni skromné hmotné spotřeby a sociálních kontaktů. Zaměstnavatelům má zajistit základní rovné podmínky mzdové konkurence (zabránit mzdovému podbízení domácích i zahraničních pracovních sil). Ekonomicko-kriteriální funkce minimální mzdy vytváří předpoklady pro příjmovou motivaci občanů k vyhledávání, přijetí a vykonávání pracovní činnosti, tj. prostřednictvím pracovního příjmu zvýhodnit zaměstnance vůči osobám pouze se sociálním příjmem. Pro zaměstnavatele představuje nejnižší úroveň nákladů na mzdy jejich zaměstnanců.
Pracovní příjem zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou by měl dosahovat takové úrovně, aby byl dostatečně motivační a zajistil alespoň základní životní potřeby bez nutné závislosti na příjmech v podobě dodatečných sociálních dávek chránících před hmotnou nouzí.
V evropském kontextu je považován podíl minimální a průměrné mzdy jako referenční hodnoty za dostatečný, když dosahuje alespoň úrovně 50 %. V roce 2022 činil podíl minimální a průměrné mzdy 40,2 %. Podle současné prognózy vývoje průměrné mzdy (MPSV) by však mohlo dojít v roce 2023 k jeho mírnému poklesu o 0,3 p. b. na 39,8 %. Vývoj minimální a průměrné mzdy a jejich vzájemný podíl od roku 2012 je uveden v následujícím grafu:

Podrobný přehled o vývoji minimální a průměrné mzdy a jejich podílu od roku 2000 je uveden v Závěrečné zprávě RIA.
Záměrem pravidelného každoročního zvyšování minimální mzdy je proto rovněž působit na přiblížení mzdové úrovně v České republice ke mzdám, kterými jsou zaměstnanci odměňováni ve vyspělejších evropských zemích. A to i s ohledem na evropské standardy, které jsou zakotveny v Evropské sociální chartě a nově i přijaté směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii.
Zákonem je minimální mzda stanovena ve 21 z 27 států Evropské unie. V ostatních státech (např. skandinávských zemích) je regulace minimálních mezd stanovena závazností kolektivního vyjednávání nebo kombinací kolektivního vyjednávání (pro podnikatelskou sféru) a příslušným právním předpisem (pro nepodnikatelskou sféru). Úrovně minimální mzdy jsou v jednotlivých zemích EU značně rozdílné. K 1. lednu 2023 převyšuje úroveň minimální mzdy podle Eurostatu hranici 1 700 euro v šesti zemích, jedná se o Lucembursko, Německo, Belgii, Nizozemsko, Irsko a Francii. Minimální mzdu mezi 800 až 1 700 euro pobírají zaměstnanci v šesti zemích, tj. v Řecku, na Maltě, v Litvě, Portugalsku, Španělsku a Slovinsku. V ostatních devíti zemích EU – Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku, Lotyšsku, Slovensku, Chorvatsku, České republice, Estonsku a Polsku se její výše pohybuje v rozmezí 399 až 746 euro. V České republice je úroveň minimální mzdy i přes její dynamičtější zvyšování v posledních letech stále velmi nízká. K 1. lednu 2023 podle databáze Eurostatu činila 717 euro, což je přes dílčí zlepšení sedmá nejnižší úroveň ze sledovaných zemí. Aktuální přehled o úrovni minimální mzdy v eurech k 1. lednu 2023 je uveden v následujícím grafu:

Po zohlednění cenových hladin v jednotlivých zemích v podobě standardu kupní síly (PPS) bylo postavení ČR v mezinárodním srovnání stejné, tj. po Bulharsku, Lotyšsku, Slovensku, Estonsku, Řecku a Maďarsku rovněž sedmé nejnižší. Výše minimální mzdy ve standardu kupní síly činí v České republice a Maďarsku 948 PPS, v Řecku 947 PPS, Estonsku 834 PPS, na Slovensku 780 PPS a Lotyšsku 776 PPS. Nejnižší minimální mzdu 717 PPS má Bulharsko. Úroveň minimální mzdy v PPS zobrazuje následující mapka a podrobný přehled o výši minimálních mezd ve vybraných zemích EU v eurech a PPS od roku 2012 je uveden v Závěrečné zprávě RIA.

S úrovní minimální mzdy a jejím mezinárodním porovnáním souvisí dosahovaný poměr minimální k průměrné mzdě. Eurostat publikuje v mezinárodním srovnáni podíl minimální mzdy a průměrné mzdy v průmyslu, stavebnictví a službách. Podle posledních dostupných údajů za rok 2022 patřil tento podíl v České republice k nejnižším a činil 40,0 %. Nižší byl zaznamenán pouze v Bulharsku (39,2 %), Lotyšsku (38,9 %) a Estonsku (38,7 %). Naopak nejvyšší podíl byl vykázán ve Slovinsku (59,4 %), Portugalsku (52,9 %), Lucembursku a Polsku (oba shodně 47,9 %). Podrobný přehled o vývoji podílu minimální a průměrné mzdy je uveden v Závěrečné zprávě RIA.
Vývoj základních makroekonomických ukazatelů v letech 2020, 2021, 2022 a jejich prognóza pro roky 2023 a 2024 jsou uvedeny v následující tabulce:
	Rok
	2020
	2021
	2022
	2023*
	2024*

	HDP v s. c. 
 - meziroční index (v %)
	94,5
	103,6
	102,4
	100,0
	102,5

	Zaměstnaní v NH
   (v tis. osob)
	5 234,9
	5 213,4
	5 170,9
	5 176,1
	5 181,3

	 - meziroční nárůst (v tis. osob)
	+68,2
	-21,5
	-42,5
	+5,2
	+5,2

	 - meziroční index (v %)
	98,7
	99,6
	99,6
	100,1
	100,1

	Podíl nezaměstnaných osob - PNO (v %)
	3,5
	3,8
	3,4
	3,7
	3,6

	 - meziroční růst/pokles PNO
   (v procentních bodech)
	+0,7
	+0,3
	-0,4
	+0,3
	-0,1

	Průměrná roční míra cenové inflace - meziroční index (v %)
	103,2
	103,8
	115,1
	110,8
	103,0


Zdroj: ČSÚ, MPSV; * odhad MPSV
Podrobný přehled o vývoji hlavních makroekonomických veličin (HDP, zaměstnanosti, podílu nezaměstnaných osob, míry inflace a průměrné mzdy) v ČR od roku 2012 je uveden v Závěrečné zprávě RIA.
Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosáhla za celý rok 2022 výše 40 317 Kč, což představovalo meziroční nominální nárůst o 5,3 %, tj. o 2 040 Kč. Naprosto zásadní však pro mzdovou úroveň byl vývoj míry inflace, která svým nárůstem více než dvojnásobně (cca 2,8krát) převýšila nominální zvýšení průměrné mzdy. Spotřebitelské ceny v roce 2022 se v porovnání se stejným obdobím předchozího roku zvýšily v tomto století o rekordních 15,1 %, tzn. že průměrná reálná mzda poklesla o 8,5 %. Jednalo se tak o vůbec nejvyšší pokles průměrné reálné mzdy v historicky srovnatelné časové řadě o vývoji průměrné mzdy od roku 2000 a celkově o třetí případ poklesu (po letech 2012 a 2013).
Pro letošní i příští rok počítá prognóza MPSV s nárůstem průměrné mzdy v národním hospodářství o cca 7,7 %, resp. 6,0 %. Výše průměrné měsíční nominální mzdy (na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství), její meziroční nárůst a prognóza jejího vývoje pro roky 2023 a 2024 je uvedena v následující tabulce:
	Rok
	2020
	2021
	2022
	2023*
	2024*

	Průměrná měs. nominální mzda v NH (v Kč/měsíc)
	36 176
	38 277
	40 317
	43 420
	46 030

	 - index nominál. mzdy (v %)
	104,6
	105,8
	105,3
	107,7
	106,0

	 - index reálné mzdy (v %)
	101,4
	101,9
	91,5
	97,2
	102,9


Zdroj: ČSÚ; * odhad MPSV

Pro srovnání lze uvést, že Ministerstvo financí ve své aktuální Makroekonomické predikci (ze srpna 2023) odhaduje pro rok 2023 vyšší (o 0,4 p. b.) nárůst průměrné mzdy, tj. o 8,1 %, a naopak její nižší zvýšení (o 0,2 p. b.) pro rok 2024, tj. o 5,8 %.
Navržené varianty zvýšení nejnižších úrovní zaručené mzdy reagují na aktuální ekonomickou situaci a snižují případný tlak růstu nejnižších úrovní zaručené mzdy na zvyšování mzdových výdajů zaměstnavatelů. I při zvýšení jen vybraných nejnižších úrovní zaručené mzdy zaručuje aktuální výše nejnižších úrovní zaručené mzdy v jednotlivých skupinách prací dostatečnou diferenciaci nejnižších úrovní zaručené mzdy podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, jak požaduje § 112 odst. 2 zákoníku práce. Zároveň je vyhověno požadavku zmíněného ustanovení zákoníku práce, aby nejnižší úroveň zaručené mzdy činila nejméně tolik jako základní sazba minimální mzdy a aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy.
Sociální partneři dosud nedospěli ke shodě o úrovni zvýšení minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy od 1. ledna 2024. 

E. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
1. Současný stav
Pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí v současné době:
· základní sazba minimální měsíční mzdy 17 300 Kč,
· základní sazba minimální hodinové mzdy 103,80 Kč,
· nejnižší úrovně zaručené mzdy pro jednotlivé skupiny prací

	Skupina prací
	Nejnižší úroveň zaručené mzdy

	
	v Kč za hodinu
	v Kč za měsíc

	1.
	103,80
	17 300

	2.
	106,50
	17 900

	3.
	117,50
	19 700

	4.
	129,80
	21 800

	5.
	143,30
	24 100

	6.
	158,20
	26 600

	7.
	174,70
	29 400

	8.
	207,60
	34 600

2. Dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
2.1 Základní sazba minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy
Varianta I
Při zvýšení základní měsíční sazby minimální mzdy na 18 900 Kč bude činit absolutní rozdíl proti současnému stavu 1 600 Kč; v relativním vyjádření půjde o 9,2 % zvýšení. Základní hodinová sazba minimální mzdy ve výši 112,50 Kč v absolutním vyjádření představuje zvýšení o 8,70 Kč a v relativním vyjádření se jedná o 8,4 % zvýšení. 
Částky nejnižších úrovní zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin by činily:
Tab.: Nejnižší úrovně zaručené mzdy – varianta I
	Skupina prací
	Nejnižší úroveň zaručené mzdy

	
	v Kč za hodinu
	v Kč za měsíc

	1.
	112,50
	18 900

	2.
	115,50
	19 400

	3.
	117,30
	19 700

	4.
	129,80
	21 800

	5.
	143,50
	24 100

	6.
	158,30
	26 600

	7.
	175,00
	29 400

	8.
	225,00
	37 800

Podle dostupných údajů lze předpokládat zvýšení ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů ve mzdové (podnikatelské) sféře o cca 3,93 mld. Kč vč. příslušenství. 
Podle dostupných údajů lze předpokládat zvýšení ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů v platové (nepodnikatelské) sféře o cca 153 mil. Kč. 
Zvýšení minimální mzdy o 1 600 Kč za měsíc by se mělo pozitivně projevit také ve vyšších příjmech systémů sociálního a zdravotního pojištění. Předpokládaný nárůst příjmů sociálního pojištění a ze zdravotního pojištění (od zaměstnavatelů i zaměstnanců) by mohl činit cca 1,3 mld. Kč za rok.

Varianta II
Při zvýšení základní měsíční sazby minimální mzdy na 19 400 Kč bude činit absolutní rozdíl proti současnému stavu 2 100 Kč; v relativním vyjádření půjde o 12,1 % zvýšení. Základní hodinová sazba minimální mzdy ve výši 115,50 Kč v absolutním vyjádření představuje zvýšení o 11,70 Kč a v relativním vyjádření se jedná o 11,3 % zvýšení. 
Částky nejnižších úrovní zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin by činily:
Tab.: Nejnižší úrovně zaručené mzdy – varianta 2
	Skupina prací
	Nejnižší úroveň zaručené mzdy

	
	v Kč za hodinu
	v Kč za měsíc

	1.
	115,50
	19 400

	2.
	118,50
	19 900

	3.
	120,20
	20 200

	4.
	129,80
	21 800

	5.
	143,50
	24 100

	6.
	158,30
	26 600

	7.
	175,00
	29 400

	8.
	231,00
	38 800

Podle dostupných údajů lze předpokládat zvýšení ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů ve mzdové (podnikatelské) sféře o cca 5,8 mld. Kč vč. příslušenství. 
Podle dostupných údajů lze předpokládat zvýšení ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů v platové (nepodnikatelské) sféře o cca 227 mil. Kč. 
Zvýšení minimální mzdy o 2 100 Kč za měsíc by se mělo pozitivně projevit také ve vyšších příjmech systémů sociálního a zdravotního pojištění. Předpokládaný nárůst příjmů ze sociálního a zdravotního pojištění (od zaměstnavatelů i zaměstnanců) by mohl činit cca 1,9 mld. Kč za rok.

2.2 Dopady na podnikatelské prostředí
V souvislosti s úpravou minimální mzdy nebyl v ČR nikdy v minulosti zaznamenán přímý vliv na růst nezaměstnanosti. Bezprostředně po zvýšení minimální mzdy docházelo jen k mírnému nárůstu podílu zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou. Ani v předchozích letech, kdy docházelo k významnějšímu nárůstu minimální mzdy, nebyl zaznamenán negativní vliv na zaměstnanost.
Studiu vlivu zvýšení minimální mzdy na zaměstnanost se věnovalo několik odborných prací, např. Trexima (2013)[footnoteRef:1]), či Úřad vlády (2014)[footnoteRef:2]). Tyto studie konstatují jen velmi malý, nebo žádný vliv růstu minimálních mezd na zaměstnanost. Vliv zvyšování minimální mzdy na míru nezaměstnanosti v ČR v letech 2006–2018 rovněž testovali Chytilová a Frejlich (2020)[footnoteRef:3]. Došli k závěru, že vliv je statisticky nevýznamný. Avšak při zúžení časového intervalu a diferenciaci dle pohlaví zaměstnanců zjistili, že zvyšování minimální mzdy v období 2011–2018 mělo pozitivní vliv na míru nezaměstnanosti žen. Statisticky významný vliv růstu minimální mzdy na nezaměstnanost mužů prokázán nebyl. To je plně konzistentní se zahraničními studiemi, včetně výsledků odborných prací, které shrnují výsledky dosavadního výzkumu vlivu minimálních mezd na trh práce – Schmitt (2013)[footnoteRef:4]), Dube (2019)[footnoteRef:5]. [1: ) Duspivová K., Kantorová P., Matějka M., Spáčil P., Smolka V., Šustová Š., Vltavská K. a kol. Hodnocení vlivu minimální mzdy na sociálně ekonomický vývoj ČR [online]. TREXIMA, spol. s r. o., 2013 [cit. 2016-08-05]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/17709/vliv_minimalni_mzdy.pdf]  [2: ) Vliv minimální mzdy na nezaměstnanost v ČR [online]. Odbor analýz a informací Úřadu vlády České republiky, 2014 [cit. 2016-08-05]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/VLIV-MINIMALNI-MZDY-NA-NEZAMESTNANOST-V-CR.pdf]  [3:  Chytilová, H., & Frejlich, P. (2020). Concept of Minimum Wage Controversy: The Case of the Czech Republic. Politická ekonomie, 68(4), 423–442. https://doi.org/10.18267/j.polek.1285]  [4: ) SCHMITT, John. Why Does the Minimum Wage Have No Discernible Effect on Employment? [online]. CEPR, 2013 [cit. 2016-08-05]. Dostupné z: http://cepr.net/documents/publications/min-wage-2013-02.pdf]  [5: ) Dube, A. (2019), Impacts of minimum wages: review of the international evidence, HM Treasury, London.] 

Rovněž podle poslední publikované národní studie „Dopady zvyšování minimální mzdy v letech 2013 až 2017 na zaměstnanost a mzdy v České republice“ Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA – CERGE EI) z dubna 2019[footnoteRef:6]) neměly nárůsty minimální mzdy v uvedených letech negativní dopad na zaměstnanost a měly pozitivní efekt na růst mezd. [6: ) Dopady zvyšování minimální mzdy v letech 2013 až 2017 na zaměstnanost a mzdy v České republice. Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA – CERGE EI), duben 2019. Dostupné z: https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_04_2019_Dopady_zvysovani_minimalni_mzdy/IDEA_Studie_04_2019_Dopady_zvysovani_minimalni_mzdy.html ] 

Výsledkem provedeného šetření Evropské centrální banky, které zahrnovalo podniky ze střední a východní Evropy, bylo zjištěno, že reakcí na zvýšení minimální mzdy bylo snížení nemzdových nákladů, zvýšení cen a zvýšení produktivity. Podle zjištěných údajů zvýšení minimální mzdy vede k růstu produktivity v sektorech s nízkopříjmovými zaměstnanci – viz Bodnár a kol. (2018)[footnoteRef:7]. [7:  Bodnár K., L. Fadejeva, S. Iordache, L. Malk, D. Paskaleva, J. Pesliakaitė, N. Todorović Jemec, P. Tóth & R. Wyszyński. (2018) : “How do firms adjust to rises in the minimum wage? Survey evidence from Central and Eastern Europe” IZA Journal of Labor Policy, Volume 7.] 

Dle materiálu OECD (2022)[footnoteRef:8] byl dosažen konsenzus mezi akademiky, že na úrovni stanovené ve většině zemí OECD mělo zvýšení minimální mzdy (i výrazné) pozitivní dopady na nízké příjmy, ale žádné nebo jen omezené negativní dopady na zaměstnanost – viz Dube (2019) výše. Navíc rostoucí množství důkazů napříč zeměmi OECD o významné monopsonní síle, tedy moci firem jednostranně stanovovat mzdy, vedoucí k neefektivně nízké úrovni zaměstnanosti a mezd, posílilo argumenty pro zvýšení minimální mzdy tam, kde je příliš nízká, resp. zavedení tam, kde neexistuje, zejména pokud se na pracovníky nevztahuje účinné kolektivní vyjednávání (OECD, 2022)[footnoteRef:9]. [8:  OECD (2022), „Minimum wages in times of rising inflation“, Coping With the Cost of Living Crisis, OECD, Paris]  [9:  OECD (2022), OECD Employment Outlook 2022: Building Back More Inclusive Labour Markets, OECD Publishing, Paris] 

Počet zaměstnanců odměňovaných minimální mzdou se týká jen jejich malého počtu. Podle posledních dostupných údajů za 1. pololetí 2023 z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) vyplývá, že minimální mzdou bylo odměňováno cca 3,5 % zaměstnanců, tj. 128 tisíc.

Varianta I
V případě nárůstu minimální mzdy o 1 600 Kč za měsíc by mzdové náklady na jednoho zaměstnance pracujícího na plný úvazek odměňovaného touto mzdou (včetně odvodů pojistného na sociální a zdravotní pojištění) vzrostly o 2 141 Kč za měsíc. V souvislosti 
s navrhovaným zvýšením minimální mzdy zaměstnancům odměňovaným touto mzdou lze podle dopadového modelu předpokládat zvýšení ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů 
ve mzdové (podnikatelské) sféře o cca 3,93 mld. Kč, včetně vlivu nejnižších úrovní zaručené mzdy vč. příslušenství.

Varianta II
V případě nárůstu minimální mzdy o 2 100 Kč za měsíc by mzdové náklady na jednoho zaměstnance pracujícího na plný úvazek odměňovaného touto mzdou (včetně odvodů pojistného na sociální a zdravotní pojištění) vzrostly o 2 810 Kč za měsíc. V souvislosti s navrhovaným zvýšením minimální mzdy zaměstnancům odměňovaným touto mzdou lze podle dopadového modelu předpokládat zvýšení ročních mzdových nákladů zaměstnavatelů ve mzdové (podnikatelské) sféře o cca 5,68 mld. Kč, včetně vlivu nejnižších úrovní zaručené mzdy vč. příslušenství.


F.	Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Sociální dopady
Tento návrh nařízení vlády vychází ze stanovených střednědobých cílů, které zohledňují a vytváří výchozí bod pro nadcházející legislativní změny plynoucí z přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o přiměřených minimálních mzdách v EU. Jedním z povinných kritérií pro stanovení přiměřené minimální mzdy bude i zohlednění kupní síly zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady.
Minimální mzda, která zajišťuje důstojnou životní úroveň a splňuje tak tuto dimenzi přiměřenosti, přispívá podle dopadové studie pro výše zmíněnou směrnici k udržení domácí poptávky a zachování kupní síly, zvyšuje motivaci k práci, snižuje mzdové nerovnosti, rozdíly v odměňování žen a mužů, redukuje výskyt chudoby pracujících a omezuje pokles příjmu během hospodářských útlumů. 
Pravidelné a dostatečné zvyšování minimální mzdy má pozitivní sociální dopady a s tímto ohledem jsou navrženy obě varianty.

Dopady na životní prostředí
Navrhovaná novela nařízení vlády o minimální mzdě nesouvisí s problematikou ochrany životního prostředí a nemá na něj žádný vliv.

G.	Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
V článku 23 Listiny základních práv Evropské unie je stanoveno právo na rovnost žen a mužů ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci.
Návrh nařízení vlády plně respektuje zásadu rovného zacházení se zaměstnanci, zákaz jejich diskriminace i zásadu rovnosti mezi muži a ženami; případná práva zaměstnanců na doplatky do valorizovaných sazeb se nadále řídí § 111 odst. 3 a § 112 odst. 3 zákoníku práce. Vzhledem ke struktuře odměňovaných minimální mzdou mezi muži a ženami může její zvýšení více pomoci ženám, přispět tak ke snížení rozdílu v oblasti odměňování mezi muži a ženami 
a v nepřímém důsledku mít pozitivní dopad na rovnost žen a mužů.
 
H.	Hodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná úprava nemá vliv na ochranu soukromí a osobních údajů.

I.	Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná úprava nepředstavuje žádná korupční rizika.

J. 	Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná úprava nemá žádný vliv na bezpečnost nebo obranu státu. 

K. 	Zhodnocení dopadů na rodiny
V případě domácností, kde jsou osoby se zákonným minimálním příjmem plynoucím z pracovněprávního vztahu, lze dopady návrhu vyhodnotit totožně jako u sociálních dopadů. Pokračování pravidelného zvyšování minimální mzdy – například oproti období 2008-2012, kdy minimální mzda zvyšována nebyla – lze jednoznačně považovat za stabilizační prvek u rodin, kde jsou osoby s pracovním příjmem na úrovni minimální mzdy.

L. 	Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Minimální a zaručená mzda představuje ochranu všech zaměstnanců v pracovním poměru a v případě minimální mzdy i zaměstnanců činných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr bez ohledu na region. Výše minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy je stejná v celé České republice. 

M. 	Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Předkládaná změna minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy není spojena s rizikem digitálního vyloučení. 


II. Zvláštní část 

K čl. I – bodu 1 a 2
V souladu se zákonným zmocněním a v souladu se střednědobým cílem zvyšovat relaci minimální a průměrné mzdy se navrhuje zvýšení základní měsíční sazby minimální mzdy o 1 600 Kč (var. I) nebo 2 100 Kč (var. II) a základní hodinové sazby o 8,70 Kč (var. I) nebo o 11,70 Kč (var. II). V návaznosti na to se navrhuje valorizovat některé nejnižší úrovně zaručené mzdy.

K čl. II
Účinnost nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády o minimální mzdě, se navrhuje v souladu se zmocněním obsaženým v § 111 odst. 2 a § 112 odst. 2 zákoníku práce stanovit od 1. ledna 2024.       
3

6

14

image3.tmp

image1.emf

image2.tmp