Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCXSADJWI najdete zde


                V.
Vyhodnocení meziresortního připomínkového řízení k návrhu zákona o volebních kampaních 


Návrhy zákonů byly rozeslány do meziresortního připomínkového řízení dne 21. listopadu 2023 s termínem pro zaslání připomínek do 19. prosince 2023.

Zásadní připomínku uplatnil:
· Olomoucký kraj, Ministerstvo financí (MF), Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH), Ministerstvo spravedlnosti (MSP), Česká národní banka (ČNB), Úřad vlády ČR – Ministr pro evropské záležitosti (ÚVČR - SEZ), Plzeňský kraj, Digitální a informační agentura (DIA), Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), Úřad vlády ČR - Místopředseda vlády pro digitalizaci (ÚVČR - DIG), Úřad vlády ČR - Ministr a předseda Legislativní rady vlády (ÚVČR - KML), Moravskoslezský kraj, Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility (ÚVČR – KOM), Ministerstvo zemědělství (MZE), Sdružení místních samospráv ČR (SMSCR), Úřad vlády ČR – vedoucí Úřadu vlády (ÚVČR – VÚV), Nejvyšší správní soud (NSSOUD)


Doporučující připomínky uplatnil:
· Olomoucký kraj, Ministerstvo financí (MF), Ministerstvo zdravotnictví (MZD), Ministerstvo spravedlnosti (MSP), Česká národní banka (ČNB), Úřad vlády ČR – Ministr pro evropské záležitosti (ÚVČR - SEZ), Digitální a informační agentura (DIA), Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), Úřad vlády ČR - Místopředseda vlády pro digitalizaci (ÚVČR - DIG), Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), Úřad vlády ČR - Ministr a předseda Legislativní rady vlády (ÚVČR - KML), Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility (ÚVČR – KOM), Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), Ministerstvo zemědělství (MZE)


	Ustanovení zákona
	Z/D
	Připomínkové místo
	Uplatněná připomínka
	Návrh vypořádání

	Obecně 
	Z
	NSSOUD
	Předesílám, že většinově ve volebním senátu převládá skepse nad smyslem a účelem obou návrhů a zejména nad způsobem zapojení správních soudů, zejména Nejvyššího správního soudu, do procesu posuzování volebních kampaní. Na straně druhé je nutno připustit, že volební senát Nejvyššího správního soudu, v reakci na nález Ústavního soudu ve věci Nádvorník (nález ze dne 26. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04), vychází z toho, že přezkum voleb, resp. vyslovení neplatnosti voleb, volby kandidáta či hlasování, nelze chápat jako trest za porušení zákonných pravidel regulující volební kampaň (jejich čestnost a poctivost). Uvedené návrhy zákonů tak lze vnímat jako reakci na tato konstatování, které se prolíná poměrně restriktivní judikaturou volebního senátu (restriktivní co do připuštění vlivu porušení pravidel volební kampaně na výrok o neplatnosti voleb či volby kandidáta). Nicméně faktická úroveň volebních kampaní a judikatura Nejvyššího správního soudu z posledních let totiž vskutku ukazují, že se jedná o vážný problém, který je způsobilý negativně ovlivňovat výsledky voleb, ale i formování politické kultury v ČR. Je také pravda, že neexistují efektivní prostředky ochrany férové volební soutěže, které by bylo lze uplatnit v průběhu volební kampaně. Nečestné a nepoctivé vedení volební kampaně se pak může odrazit toliko ex post při přezkumu voleb, avšak to pouze při uplatnění pravidla, že volební kampaň dosáhla takové míry nezákonnosti, že hrubě ovlivnila výsledky voleb.
Lze však mít pochybnost o tom, zda to mají být v první linii soudy, navíc správní, resp. volební soudy, kdo má v nalézacím jednoinstančním řízení (včetně Nejvyššího správního soudu) porušení pravidel postihovat. Správním soudům taková prvoinstanční nalézací agenda v zásadě nepřísluší, neboť jejich úkolem je poskytovat soudní ochranu až proti rozhodnutím správních orgánů.
Máme pochybnosti, že předložený návrh je vhodným a efektivním řešením, a to jak z hlediska nastavení lhůt, nekonání jednání atd.
 Pravomoc soudů nařídit v podstatě komukoliv zdržení se nepoctivého a nečestného vedení kampaně bude představovat poměrně razantní zásah do svobody slova, tedy do ústavně garantovaného základního práva (vedení volební kampaně je jednou z forem výkonu svobody projevu – viz například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. června 2006 č. j. Vol 28/2006-80 či bod 26 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2018 č. j. Vol 16/2018-33, č. 3717/2018 Sb. NSS). Dle předloženého návrhu lze takový návrh podat nejpozději 10 dnů přede dnem voleb a soud musí rozhodnout ve lhůtě 5 dnů, přičemž nemusí nařizovat jednání. Domníváme se, že s ohledem na faktickou podobu kampaní v posledních letech lze očekávat, že volební strany budou využívat tento prostředek relativně často, a to vůči různým projevům kampaní. Hrozí, že soudy budou trvale takovými návrhy zavaleny, a to v situaci, kdy před volbami přezkoumávají registraci, po volbách pak jejich výsledky, vše v krátkých lhůtách. Jedná se tedy o jejich další kompetenci vloženou do těchto procesů, která soudy výrazně zatíží, a to v situaci, kdy nemáme zřízen systém odděleného a specializovaného volebního soudnictví. 
Představa navrhovatele, že nebude nezbytné konat k projednání těchto návrhů jednání, je mylná a iluzorní. Bude to přesně naopak, neboť k prokázání nečestného a nepoctivého vedení kampaně bude nezbytné provádět rozsáhlé dokazování (v intenzitě osobnostních sporů před občanskoprávními soudy, obsáhlé dokazování k pravdivosti sdělení v kampani a s ohledem na podmínku poctivosti a čestnosti kampaně též motivace autorů sdělení použitých v kampani). To vše ve lhůtě 5 dnů. Nemluvě o tom, že nekonání jednání při rozsáhlém dokazování je z hlediska ústavního pořádku (čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) velmi problematické – pokud Ústavní soud akceptoval nekonání jednání ve volebním soudnictví svázaném krátkými lhůtami (§ 89 odst. 5, § 90 odst. 3 a 5 s. ř. s.), činil tak s ohledem na zvláštní účel těchto řízení, a i tak volební senát z opatrnosti při potřebě rozsáhlejšího dokazování[footnoteRef:1] (nad rámec použití úzce pojímané volební dokumentace, s níž zacházíme jako s „volebním spisem“ analogicky jako se správním spisem) koná jednání, aby se vyhnul kolizi s ústavními pravidly.[footnoteRef:2] Obecně platná zásada rozhodování soudů ve volebních věcech bez jednání je na samotné hranici ústavnosti, jelikož zjevně není v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny, a nemůže být rozšiřována na jiné typy nalézacích řízení bez vazby na úzce pojímaný účel volebního soudnictví. [1:  Nález ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96. Tímto nálezem Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části ustanovení § 200l občanského soudního řádu, podle něhož bylo možno ve volebních věcech rozhodovat „bez jednání“.]  [2: Viz např. usnesení NSS sp. zn. Vol 13/2004, kde soud konstatoval, že „ačkoliv ve volebním soudnictví zpravidla není třeba jednání nařizovat, k jeho konání soud přistoupil s ohledem na povahu projednávané věci, neboť tvrzení uvedená v návrhu se opírala o údaje poskytnuté některými obyvatelkami Domova důchodců. Průběh volebního aktu bylo zapotřebí objasnit dokazováním, především svědeckými výpověďmi osob, které se na něm podílely, tzn. některých členů okrskové volební komise, personálu Domova důchodců, zmíněných obyvatelek a dalších osob, které poukázaly na možná porušení volebního zákona.“] 

Možnost podat takový návrh nejpozději 10 dnů přede dnem voleb pak znamená, že soud bude rozhodovat i v den voleb – jeho rozhodnutí pak – oproti záměru předkladatele – bude postrádat jakýkoliv preventivní účinek. Nemluvě ani o tom, že takové řízení by se zcela nepochybně samo stalo nedílnou součástí volební kampaně (lze si představit, že Moravské náměstí v Brně před budovou Nejvyššího správního soudu bude v době horké fáze předvolební kampaně obsazeny televizními štáby, které budou chrlit zpravodajství o tom, co všechno a k návrhu koho Nejvyšší správní soud označil v kampani za nečestné, nepoctivé či nepravdivé). Pokud účastník řízení podá proti rozhodnutí soudu ústavní stížnost (což lze s ohledem na zásadní dopad do ústavně zaručených politických práv účastníků předpokládat), pak se o tom, zda volební kampaň probíhala poctivě a čestně, bude rozhodovat dávno po proběhnuvších volbách.   
S tím souvisí další problém, na který návrh nedává explicitní odpověď, a to, zda budou soudy při přezkumu voleb vázány závěry o nezákonném vedení kampaně, k nimž dospěly v rámci tohoto navrhovaného řízení. Pokud ano (takový závěr se jeví jako logický), znamenalo by to, že závěry Ústavního soudu (který v řízení o ústavní stížnosti není vázán žádnou přísnou lhůtou v řádu dnů), k nimž dospěje často po několika měsících po konání voleb, by mohly a měly ovlivnit i přezkumy voleb před volebními soudy, které jsou ale naopak i v těchto řízeních vázány krátkými lhůtami. 
Ty však neumožní na výsledky řízení před Ústavního soudu vyčkávat.
Konečně nepovažujeme za racionální navrhované rozdělení věcné příslušnosti mezi krajské soudy a Nejvyšší správní soud. S ohledem na výše uvedenou vázanost soudu závěry, k nimž dospěje v řízení o návrhu o nečestném a nepoctivém vedení kampaně, je naopak vhodné, aby věcná příslušnost „kopírovala“ již existující příslušnost soudů při přezkumu voleb. Není proto vhodné, aby krajským soudům byla svěřena věcná příslušnost, pokud jde o volby do Senátu. To však bude znamenat další značné zatížení Nejvyššího správního soudu, nemluvě o tom, že při souběžně konaných volbách nebude vždy možné oddělit určité sdělení pro volby přezkoumávané krajskými soudu a pro volby přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.
Při hledání vhodného procesního prostředku prosazení pravidla čestného a poctivého vedení volební kampaně se lze inspirovat zahraničními úpravami (podrobná rešerše přesahuje účel těchto připomínek), které porušení tohoto pravidla sankcionují například snížením či úplným odepřením finančního příspěvku politickým stranám (stálého příspěvku anebo příspěvku na mandát). Takové rozhodování by mohlo mít výrazně preventivní účinek na chování volebních stran v kampaních, nebylo by vázáno na uplatnění krátkých lhůt (rozhodovat by se o tom mohlo až po volbách 
a příspěvek by se podle rozhodnutí mohl snížit či odepřít i zpětně k datu zahájení takového řízení), takže by se mohla plně uplatnit ústavní zásada veřejnosti takového soudního jednání a ústavních pravidel pro dokazování a nedocházelo by k přímému zapojení rozhodujícího orgánu (správního orgánu či soudu) do horké fáze předvolební kampaně.
Návrh má i pozitivní aspekty. Uvítat lze úpravu definice volební kampaně, hlavně to, že i negativní kampaň je definována pomocí pojmu agitace a ne jen vágně jako sdělení v neprospěch, které se pravidelně dostává do kolize se svobodou slova. 
	Akceptováno jinak.
Vzhledem k zásadním připomínkám relevantních připomínkových míst a současně s ohledem na to, že je žádoucí v rámci nového zákona o volebních kampaních řešit dosavadní deficit postihu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, byla nakonec předkladatelem navržena cesta správního řízení (řízení o přestupku) u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí /§ 4 odst. 2 návrhu zákona ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a)/. ÚDHPSPH bude muset být za tím účelem podstatně personálně i rozpočtově posílen.
Na přestupek bude dopadat obecná promlčecí lhůta a řízení o něm tudíž může spadat až do období po volbách. 
Řízení bude dvouinstanční a proti rozhodnutí o přestupku bude standardní možnost soudního přezkumu.
Návrh nové úpravy byl znovu rozeslán dotčeným připomínkovým místům (NSSOUD, MSP, SMSCR, ÚVČR - KML, ÚVČR - VÚV, MF, ÚDHPSPH). Po opětovném vypořádání přetrvává rozpor pouze s MF, které neakceptuje související rozpočtové dopady. 

 

	Obecně
	Z
	ÚVČR - KML
	Povinné označování velkoplošné reklamy, aby ji bylo možné propojit se smlouvou
Navrhujeme, aby strany pobírající stálý státní příspěvek, případně volební koalice, kterých jsou tyto strany součástí, musely povinně zveřejňovat smlouvy v registru smluv. U velkoplošné reklamy pak požadujeme, aby byla povinně označena viditelným číslem smlouvy, aby bylo možné kontrolovat, že objem reklamy ve veřejném prostoru odpovídá objemu plnění ve smlouvě.
	Neakceptováno.
Připomínkové místo změnilo připomínku na doporučující. 

	Obecně
	Z
	ÚVČR - KML
	Sjednocení pravidel pro Prahu s pravidly pro kraje 
Upozorňujeme na dlouhodobou nelogičnost, kdy jsou pravidla pro vedení volební kampaně v krajských volbách přísnější, než pravidla, která se vztahují na hl. m. Prahu. 
Vzhledem k tomu, že příspěvek za mandát člena pražského zastupitelstva odpovídá příspěvku, který dostávají strany za krajské zastupitele, máme za to, že by se tato pravidla měla sjednotit po vzoru krajských voleb.
Výdajový limit by mohl být například 21 000 000 Kč (součet povolených výdajů pro tři nejmenší kraje, které mají zhruba stejný počet obyvatel jako hl. m. Praha).
	Neakceptováno.
Připomínkové místo změnilo připomínku na doporučující.

	Obecně
	Z
	ÚVČR - KML
	Placená inzerce v obecních a krajských novinách
Z návrhu zákona stejně jako jeho změnového zákona a jejich důvodových zpráv není zcela zřejmé, zdali odstraněním § 16 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu a analogických ustanovení v dalších volebních zákonech, dochází k tomu, že bude možné využít placenou inzerci v komunikačních médiích obcí a krajů.
Zákaz zneužívání obecních / krajských médií k volební kampani je obecně správný, ovšem současné znění volebních zákonů zakazovalo i jednání, která jsou legitimní a navíc připravují obce a kraje o finanční prostředky. Zákon by dle našeho názoru měl umožnit v krajských a obecních periodikách předvolební reklamu, ovšem pouze za předpokladu rovných podmínek pro všechna kandidující uskupení, analogicky jako u bezplatných či placených ploch vyhrazených obcí.
	Vysvětleno.
Placenou inzerci v komunikačních médiích obcí a krajů bude možné využít. Vyplývá to z § 5 odst. 3 (pojem komunikační média byl nahrazen formulací se širším záběrem).
Požadavek na rovnost podmínek by však byl v praxi obtížně realizovatelný. I ÚDH potvrdil, že rovný přístup by bylo obtížné implementovat, vynucovat a kontrolovat.
Navíc není zřejmé, jak by měl být dodržen ve vztahu k volebním stranám v okamžiku, kdy ještě není známo, která z nich bude skutečně kandidovat, resp. zda její kandidátní listina bude zaregistrována. Obdobně není předem znám ani okruh registrovaných třetích osob.
Navíc by dodržení principu rovnosti musela aplikovat místní samospráva. 

	Obecně
	Z
	ÚVČR - KOM
	Předkladatel splnil pouze částečně formální náležitosti týkající se vykazování slučitelnosti s právem EU, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění, a z přílohy k usnesení vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304, o Metodických pokynech pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.
Článek 7 odst. 3 rozhodnutí Rady 2008/801/ES ze dne 25. září 2008 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci jménem Evropského společenství stanoví, že každá smluvní strana rovněž zváží přijetí odpovídajících legislativních a správních opatření, slučitelných s cíli této Úmluvy a odpovídajících základním zásadám jejího vnitrostátního práva, ke zvýšení průhlednosti financování kandidatur pro volby do veřejného úřadu, a tam, kde je to vhodné, i financování politických stran.
Toto ustanovení je implementováno ve zrušovaném § 16f zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, § 56g zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, a § 59f zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu.
Zdá se, že uvedená implementační úprava je přebírána do návrhu zákona o volebních kampaních. Z materiálního hlediska je nezbytné zajistit, aby nedošlo ke snížení dosažené míry implementace (čl. 15 odst. 2 Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii). Proto bude pravděpodobně nezbytné dotčená ustanovení návrhu podtrhnout a označit celexovým číslem v souladu s čl. II odst. 1 Přílohy č. 5 Legislativních pravidel vlády. K návrhu je pak nutno přiložit rozdílovou tabulku (čl. II odst. 2 Přílohy č. 5 Legislativních pravidel vlády) a aktualizovanou tabulku srovnávací v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. e) Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno.


	Obecně
	Z
	MF
	Z předloženého materiálu vyplývá dopad do výdajů státního rozpočtu, konkrétně do rozpočtu Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „ÚDHPSPH“), a to v souvislosti s rozšířením současných informačních systémů. Materiál neobsahuje konkrétní zdroj, ze kterého budou tyto finanční nároky pokryty. Předpokládáme, že výdaje budou kryty v rámci schváleného rozpočtu kapitoly 371 – ÚDHPSPH na příslušný rok (případně budou kryty z nároků z nepotřebovaných výdajů). Tento údaj je potřeba do materiálu doplnit.
	ROZPOR
MV:
Bez finančních prostředků nebude možné úpravy elektronických aplikací realizovat. ÚDH se bude snažit být maximálně hospodárný. Nedokáže však v současné době říci, jak vysoký bude jeho rozpočet v roce, kdy se úpravy budou realizovat.
Stanovisko MF: 
Nesouhlas s vypořádáním. I nadále trváme vzhledem k aktuální rozpočtové situaci a konsolidačním úsilí vlády na tom, aby si kapitola ÚDHPSPH zajistila veškeré případné náklady v rámci schválených limitů svého rozpočtu bez dodatečných nároků na státní rozpočet. Tuto informaci požadujeme doplnit do relevantních částí materiálu.


	Obecně
	Z
	MF
	Vzhledem k aktuální rozpočtové situaci a konsolidačním úsilí vlády je nezbytné, aby si kapitola zajistila veškeré případné náklady v rámci schválených limitů svého rozpočtu bez dodatečných nároků na státní rozpočet. Tuto informaci požadujeme doplnit do relevantních částí materiálu.
	ROZPOR
MV:
Bez finančních prostředků nebude možné úpravy elektronických aplikací realizovat. ÚDH se bude snažit být maximálně hospodárný. Nedokáže však v současné době říci, jak vysoký bude jeho rozpočet v roce, kdy se úpravy budou realizovat.
Stanovisko MF: 
Nesouhlas s vypořádáním. I nadále trváme vzhledem k aktuální rozpočtové situaci a konsolidačním úsilí vlády na tom, aby si kapitola ÚDHPSPH zajistila veškeré případné náklady v rámci schválených limitů svého rozpočtu bez dodatečných nároků na státní rozpočet. Tuto informaci požadujeme doplnit do relevantních částí materiálu.


	Obecně
	Z
	ČNB
	Slovní spojení „peněžité prostředky“ je třeba v souladu s terminologií zákona o platebním styku ve všech výskytech v návrhu nahradit slovním spojením „peněžní prostředky“. 
Odůvodnění: 
Pojem „peněžní prostředky“ je definován v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o platebním styku jako „bankovky, mince, bezhotovostní peněžní prostředky a elektronické peníze“. Tento pojem je standardně v českém právním řádu užíván jako označení pro uvedené formy peněz. Oproti tomu pojem „peněžité prostředky“ je užíván spíše zřídka a jeho užití v návrhu není v důvodové zprávě nijak odůvodněno.
	Akceptováno.


	
Obecně

	Z
	ÚVČR - SEZ
	Oceňujeme, že návrh zákona o volebních kampaních zpřesňuje a sjednocuje pravidla pro vedení a financování kampaně tzv. registrovaných třetích osob, tedy osob účastnících se kampaně bez souhlasu kandidáta, kandidátů, na které se vztahuje zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů a kandidátů, na které se pravidla zákona o sdružování nevztahují. Považujeme to za důležitou nápravu dosavadního nerovného postavení subjektů vstupujících do volební kampaně. Současně ale upozorňujeme, že návrh zákona o volebních kampaních neobsahuje žádná pravidla pro vedení a financování kampaně třetích osob, které vedou kampaň se souhlasem kandidáta (viz § 8). Ačkoli se výdaje na kampaň vynaložené třetí osobou vedoucí kampaň se souhlasem kandidáta započítají do limitu na kampaň kandidáta, nevztahují se na třetí osoby a na jimi vynaložené prostředky omezení týkající se původu a výše daru, není ani omezen okruh osob, které mohou být třetí osobou vedoucí kampaň se souhlasem kandidáta. Návrh zákona tak vytváří široký prostor pro téměř úplné obejití navrhované regulace.
Žádáme proto o zpřesnění regulace ve vztahu ke třetím osobám, které vedou kampaň se souhlasem kandidáta tak, aby byl minimalizován prostor pro obcházení smyslu navrhované regulace.
	Částečně akceptováno a vysvětleno.
Omezení okruhu osob – je řešeno v § 14 návrhu zákona a v zákoně č. 424/4991 Sb. který je novelizován doprovodným změnovým zákonem.
Omezení týkající se původu a výše daru –  v daném případě nevedou kampaň třetí osoby, ale volební strany. Třetí osoby se souhlasem kandidujících subjektů jsou v pozici podporovatelů (sponzorů). Původcem prostředků jsou tedy tyto třetí osoby. Původ zdrojů těchto podporovatelů zákon skutečně neřeší, je to však stejná situace jako u poskytovatelů peněžitých darů – ani zde zákon neřeší, odkud peníze vzali. Je nereálné kontrolovat původ příjmů každého občana, respektive jde o gesci finanční správy. 
U politických stran a hnutí je přijímání darů regulováno zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (§ 18).
Problém je aktuálně u prezidentských kandidátů. Ve vztahu k nim se nastaví limit pro podporovatele (sponzory) na 3 000 000,- Kč jako je u politických stran a hnutí. Pokud by podporovatelem prezidentského kandidáta byla politická strana nebo hnutí, tak by se na ni tento limit nevztahoval (jednak to není vhodné pro stranické prezidentské kandidáty a jednak strany hnutí jsou omezeny zákonem č. 424/1991 Sb.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	Obecně 
	Z
	ÚVČR - DIG
	Zákon se snaží komplexně regulovat kampaň třetích osob, a to v zásadě dvěma způsoby - třetí osoba se buď registruje u Úřadu (§ 11 an.), anebo koná kampaň se souhlasem strany či kandidáta a tato kampaň se poté vykáže jako nepeněžité plnění ve prospěch strany či kandidáta (§ 5 an.).
Tím však zákon vytváří jistou umělou bariéru vstupu do kampaně, respektive že odrazuje od vstupu do kampaně drobné subjekty (tzv. grassroots kampaně). Jelikož některé politické subjekty jsou na těchto podporovatelích více závislé než jiné, může takové ustanovení narušovat politickou soutěž.
Jedná se, mimo osobní výpomoci při kampani, např. o propagaci kandidáta formou plakátu na vlastním domě atd. (Je sporné, zda se jedná o agitaci, za kterou se obvykle poskytuje úplata, ale vzhledem k tomu, že pronájem reklamní plochy na soukromé nemovitosti obvykle zpoplatněn bývá, domníváme se, že ano.)
Registrace takových třetích osob znamená nepřiměřenou zátěž jak pro ně (v řadě případů může být odrazující), tak i pro stranu, která by takto musela udělovat písemné souhlasy tisícům osob, tak v neposlední řadě i pro Úřad.
Řešením by bylo zavést režim “de minimis,” který by určitou formu propagace zanedbatelné finanční hodnoty, např. 5000 Kč, zcela vyloučil z povinnosti registrace třetí osoby. (Tuto hranici lze definovat jak finanční částkou, tak věcně.) Nebezpečí zneužití je málo pravděpodobné, navíc tím ani tato de minimis kampaň není vyloučena z působnosti ostatních ustanovení zákona (a lze např. hovořit o jejím jednotném označení).
Navrhujeme tedy pro registraci třetích osob pravidlo de minimis.
	Akceptováno.
Řada zemí minimální hranici zavedenou má. V návrhu stanoveno na 3 000 Kč.


	Obecně 
	Z
	Moravskoslezský kraj
	Cílem návrhu je podle předkladatele sjednotit pravidla pro vedení volební kampaně upravená v dílčích předpisech upravujících volby. 
Návrh však neobsahuje „pravidla“ pro tzv. anonymní volební oznámení postihovaná v zákoně č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v § 8 písm. b) tohoto zákona. 
S ohledem na předmět úpravy zákona o regulaci reklamy, tj. propagace výrobků a služeb, není již důvodu, aby tento zákon upravoval dílčím způsobem pravidla pro vedení volební kampaně v případech tohoto typu „propagace“ volebních stran. 
Z výše uvedeného navrhujeme doplnění návrhu zákona o úpravu anonymních volebních oznámení a jejich postih Úřadem.
	Neakceptováno – vysvětleno.
Ustanovení zákona o regulaci reklamy o zákazu anonymních volebních oznámení jsou aplikovatelná jen ve volbách do zastupitelstev obcí. V ostatních druzích voleb je zákaz takového jednání nyní pokryt regulací pravidel volební kampaně v jednotlivých volebních zákonech (pravidlo lex posterior a lex specialis) a nadále bude pokryto zákonem o volebních kampaních (§ 5 odst. 1 ve spojení s § 3).
Aktuálně vstoupilo v platnost NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/900 ze dne 13. března 2024 
o transparentnosti a cílení politické reklamy. V rámci implementace předmětného nařízení do českého právního řádu, bude zvažováno i  případné zrušení příslušných ustanovení zákona o regulaci reklamy, která by byla s nařízením v rozporu či duplicitní.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	Obecně
	Z
	MZE
	1. Požadujeme navrhovanou úpravu doplnit tak, aby pokrývala případy, kdy například třetí osoba objedná a zaplatí plnění ve prospěch kandidující strany ještě mimo volební kampaň s tím, že se má plnit v rámci období, na které připadá volební kampaň (ať již půjde o pozitivní či negativní propagaci, agitaci nebo sdělení).
1. Žádáme doplnit úpravu, podle které bude Úřad moci zasáhnout operativními prostředky (např. předběžné opatření) v případě, kdy se do volební kampaně zapojí třetí osoba bez toho, aby se registrovala a respektovala pravidla pro registrovanou třetí osobu (mj. například limity). Tyto prostředky by měly být schopny efektivně zabránit pokračování v takovýchto nežádoucích zásazích do volební kampaně tak, aby byla narušena co nejméně. 
	Neakceptováno – vysvětleno.
Ad 1. – Požadované doplnění by bylo nadbytečné, neboť je již nyní pokryto ustanovením § 8 odst. 1 věta druhá, podle které platí, že výdaje uskutečněné před začátkem volební kampaně a bezúplatná plnění a nepeněžité dary přijaté před začátkem volební kampaně jsou součástí financování volební kampaně do té míry, v níž se ve volební kampani využijí.
Ad 2. -   Nejedná se o nové přestupkové jednání, existuje už v dosavadních volebních zákonech. ÚDH předběžné opatření v těchto případech zatím nikdy neukládal. Požadované doplnění se i s ohledem na dosavadní praxi jeví jako nadbytečné, neboť pokud třetí osoba vede kampaň, aniž by se registrovala, jedná se o přestupek a požadovaného cíle lze dosáhnout v rámci řízení o přestupku. 
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	Obecně
	Z
	ÚVČR - VÚV
	Požadujeme upravit část pátou, resp. čtvrtou zákona a provést nezbytné úpravy doprovodného zákona, konkrétně provést patřičné změny s.ř.s.
Požadujeme umožnit podat žalobu i později než 10 dnů přede dnem voleb (ust. § 18 odst. 2 zákona) z důvodu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, přičemž soud by rozhodl v analogicky přiměřené lhůtě s tím rozdílem, že by tomu, kdo se tohoto jednání dopustil, z podstaty věci, již nemohl uložit povinnost zdržet se takto závadného jednání a s tím související výrok o odstranění následků takového jednání. 
Alternativně, v preferované podobě, požadujeme zakotvení nové skutkové podstaty přestupku dle tohoto zákona, která by spočívala v porušení zásady čestného a poctivého vedení volební kampaně podle ust. § 4 odst. 1 tohoto zákona zvlášť hrubým způsobem, a které by nenaplňovalo podmínky pro rozhodnutí o neplatnosti voleb nebo hlasovaní dle ust. § 90 s.ř.s., při jejímž naplnění by mohl být uložen takový trest, který by dostatečně naplňoval preventivní funkci trestání tak, aby se každý takového jednání zdržel.
	Akceptováno jinak.
Vzhledem k zásadním připomínkám relevantních připomínkových míst a současně s ohledem na to, že je žádoucí v rámci nového zákona o volebních kampaních řešit dosavadní deficit postihu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, byla nakonec předkladatelem navržena cesta správního řízení (řízení o přestupku) u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí /§ 4 odst. 2 návrhu zákona ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a)/. ÚDHPSPH bude muset být za tím účelem podstatně personálně i rozpočtově posílen.
Na přestupek bude dopadat obecná promlčecí lhůta a řízení o něm tudíž může spadat až do období po volbách. 
Řízení bude dvouinstanční a proti rozhodnutí o přestupku bude standardní možnost soudního přezkumu.
Návrh nové úpravy byl znovu rozeslán dotčeným připomínkovým místům (NSSOUD, MSP, SMSCR, ÚVČR - KML, ÚVČR - VÚV, MF, ÚDHPSPH). Po opětovném vypořádání přetrvává rozpor pouze s MF, které neakceptuje související rozpočtové dopady. 


	§ 2 odst. 1
	Z
	Olomoucký kraj
	Z navržené právní úpravy není zřejmé, jak budou posuzovány případné agitační aktivity kandidáta, u něhož bude postup do druhého kola potvrzen až později, tady zda budou zpětně posuzovány jako volební kampaň či nikoli. Domníváme se, že návrh zákona by měl dávat jednoznačnou odpověď, nyní předložený návrh vzbuzuje značné pochybnosti.
Odůvodnění:
V případě konání druhého kola voleb je pro kandidáty, kteří se neúčastní druhého kola, stanoveno, že ukončením volební kampaně je pro tyto kandidáty okamžik ukončení hlasování v prvním kole volby. Důvodová zpráva pak uvádí: „Konec volební kampaně nově splývá již s okamžikem ukončení hlasování. Vázat konec volební kampaně až na oficiální vyhlášení výsledků voleb ve Sbírce zákonů by vedlo k absurdní situaci, kdy kampaň podle zákona trvá, i když už je po volbách.“ 
Upozorňujeme na skutečnost, že v případě dvoukolových voleb však není zřejmé již v okamžiku ukončení hlasování v prvním kole volby, že kandidát se nezúčastní druhého kola. V případě volby prezidenta je podle nyní platné právní úpravy možné, aby se o kandidátech postupujících do druhého kola rozhodlo prakticky až 1 den před hlasováním v druhém kole (v případě vzdání se kandidatury). Vzhledem k odstupu kol volby prezidenta je pak zjevné, že mezi ukončením hlasování v prvním kole a vyjasnění, který kandidát skutečně postoupí do druhého kola, uplyne značná doba. Obdobná situace může vzniknout rovněž u senátních voleb.
	Neakceptováno – vysvětleno.
Pokud kandidát nepostoupil do druhého kola, přestává být kandidátem a z této pozice ani nemůže vést kampaň. Jestliže by se kandidátem znovu stal, volební kampaň by znovu započala běžet a pokud kampaň vedl i v mezidobí, ačkoli nebyl kandidátem, posuzovala by se podle § 8 odst. 1 věty druhé, podle které výdaje uskutečněné před začátkem volební kampaně a bezúplatná plnění a nepeněžité dary přijaté před začátkem volební kampaně jsou součástí financování volební kampaně do té míry, v níž se ve volební kampani využijí.
Připomínkové místo na připomínce netrvá.

	§ 2 odst. 3
	Z
	ÚDHPSPH
	Volební strana vs. kandidující volební strana
Stávající návrh v různých ustanoveních (dle názoru Úřadu ne zcela důvodně) rozlišuje pojmy „volební strana“ a „kandidující volební strana“, přičemž definován je pouze pojem „volební strana“ jako ten, kdo je podle příslušného zákona o volbách oprávněn podat kandidátní listinu. Zjednodušeně řečeno se (mimo nezávislé kandidáty do Senátu, kteří kandidují sami) jedná o politické strany a hnutí (popř. jejich koalice), jejichž činnost nebyla pozastavena. Jedná se tedy o veškeré aktivní politické strany nebo hnutí, tedy i ty, které se voleb nehodlají zúčastnit. Úřad má za to, že by předmětem regulace podle zákona o volebních kampaních měly být pouze ty subjekty, které do volební kampaně vstoupily, a to buď podáním kandidátní listiny nebo přihlášky k registraci, nebo alespoň úkonem, který naplňuje znaky volební kampaně (zpravidla pak obojím způsobem). Úřad tedy navrhuje, aby byla zakotvena definice nikoliv volební strany, ale kandidující volební strany, a to dvěma podmínkami – jednak se musí jednat o subjekt, který je oprávněn podat podle volebních zákonů kandidátní listinu nebo přihlášku k registraci, a dále že takový subjekt vstoupil do volební kampaně ve smyslu § 2 odst. 6. V tomto smyslu by měly být upravena též další ustanovení, která obsahují pojem „volební strana“. Zároveň by součástí definice nemělo být oprávnění pouze k podání kandidátní listiny, jako je tomu ve stávajícím návrhu, ale též k podání přihlášky k registraci, která se podává ve volbách do Senátu. 
Úřad navrhuje změnit ustanovení § 2 odst. 3 takto:
„Kandidující volební stranou je ten, kdo je podle příslušného zákona o volbách oprávněn podat kandidátní listinu nebo přihlášku k registraci a vstoupil do volební kampaně. Ve volbě prezidenta republiky se za kandidující volební stranu pro účely tohoto zákona považuje kandidát na funkci prezidenta republiky.“
Úřad v této souvislosti dále navrhuje, aby pojem „volební strana“ byl nahrazen pojmem „kandidující volební strana“ i v těchto ustanoveních:
· § 2 odst. 2: „Propagací nebo agitací podle odstavce 1 je zejména veřejné oznámení určené na podporu kandidující volební strany nebo jejího kandidáta, nebo zaměřené proti nim, anebo sloužící v jejich prospěch či neprospěch, včetně jakékoliv doprovodné akce.“
· § 2 odst. 6: „Vstupem do volební kampaně se rozumí první úkon kandidující volební strany, jejího kandidáta, osoby účastnící se volební kampaně s písemným souhlasem kandidující volební strany nebo jiné osoby, která se hodlá účastnit volební kampaně bez písemného souhlasu kandidující volební strany, naplňující znaky volební kampaně podle odstavců 1 a 2. Vstup kandidující volební strany do volební kampaně nastává nejpozději dnem registrace kandidátní listiny nebo přihlášky k registraci. Vstup osoby, která se hodlá účastnit volební kampaně bez písemného souhlasu kandidující volební strany, do volební kampaně nastává nejpozději dnem provedení registrace podle § 12 odst. 4.““
· § 5 odst. 1 věta první: „Propagace nebo volební agitace a sdělení týkající se kandidující volební strany nebo jejího kandidáta musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli.“
· § 6 odst. 2: „Propagace nebo volební agitace a sdělení týkající se kandidující volební strany nebo jejího kandidáta musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli.“
· § 9 odst. 1 písm. b): „Výdaje na volební kampaň podle § 8 odst. 1 nesmí přesáhnout pro volby do Senátu částku, která odpovídá součinu 2 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty a počtu volebních obvodů, v nichž byla zaregistrována kandidátní listina příslušné kandidující volební strany, účastní-li se pouze prvního kola voleb, nebo součinu 2 500 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty a počtu volebních obvodů, v nichž byla zaregistrována kandidátní listina příslušné kandidující volební strany, účastní-li se kandidát prvního i druhého kola voleb.“
· § 16 odst. 1 písm. c): „Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 5 odst. 1 nezajistí, aby propagace nebo volební agitace a sdělení týkající se kandidující volební strany nebo jejího kandidáta obsahovaly informaci o zadavateli a zpracovateli“
· § 18 odst. 1: „Podáním návrhu ve věci nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně se může domáhat ochrany u soudu podle soudního řádu správního každá kandidující volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována, má-li za to, že byla porušena zásada čestného a poctivého vedení volební kampaně podle § 4 odst. 1 tohoto zákona zvlášť hrubým způsobem.“

Adekvátně by měly být upraveny tyto pojmy i v důvodové zprávě tam, kde se v ní hovoří o „volební straně“ a nikoliv o „kandidující volební straně“.
	Akceptováno.
S drobnou úpravou textace.


	§ 2 odst. 8
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje změnit toto ustanovení takto:
„Volebním účtem se rozumí účet zřizovaný kandidující volební stranou nebo registrovanou třetí osobou pro financování volební kampaně, umožňující bezplatný a nepřetržitý přístup třetích osob k zobrazování přehledu všech platebních transakcí na tomto účtu uskutečněných od jeho zřízení do uplynutí doby uvedené v § 7 odst. 8 nebo v § 13 odst. 3.“
Odůvodnění:
Stávající návrh vymezuje definici volebního účtu pouze ve vztahu k volebním stranám. Volební účet se stejnými vlastnostmi nicméně využívají i registrované třetí osoby. K volebnímu účtu registrovaných třetích osob stávající návrh pouze uvádí, že musí být veden u banky, spořitelního a úvěrního družstva nebo u zahraniční banky, která má pobočku umístěnu na území České republiky (§ 13 odst. 2), což je obdoba § 7 odst. 2. Úřad nicméně považuje za žádoucí, aby bylo stanoveno, že volební účet registrovaných třetích osob musí umožňovat bezplatný a nepřetržitý přístup třetích osob k zobrazování přehledu všech platebních transakcí na tomto účtu uskutečněných od jeho zřízení do uplynutí doby, kdy lze účet zrušit. Tato doba je uvedena pro kandidující volební strany v § 7 odst. 8, pro registrované třetí osoby je stanovena v § 13 odst. 3, který Úřad navrhuje doplnit do stávajícího návrhu. Stejně tak Úřad navrhuje nahradit pojem „volební strana“ pojmem „kandidující volební strana“ – viz odůvodnění k bodu 9 připomínek.
	Akceptováno.


	§ 2 odst. 9
	Z
	Olomoucký kraj
	Navrhujeme upřesnit text takto: „Místem trvalého pobytu se pro účely tohoto zákona v případě cizince rozumí místo, kde je cizinec přihlášen k pobytu na území České republiky.“
Odůvodnění:
Navrhované upřesnění textu plně odpovídá obsahu důvodové zprávy.
	Akceptováno.


	§ 3
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje změnit toto ustanovení takto:
„Na volební kampaň ve volbách do zastupitelstev obcí se nepoužijí § 4 odst. 2 a 3, § 5 odst. 1, 4, 5 a 6, část třetí a § 16 odst. 1 písm. g).“
Odůvodnění:
Ustanovení § 5 odst. 6 se využije v případě voleb do Poslanecké sněmovny, stejně jako odstavec 4, který je uveden ve stávajícím výčtu ustanovení, na která se vztahuje výluka z využití v rámci voleb do zastupitelstev obcí. Úřad z tohoto pohledu nevidí důvod, proč by neměl být v tomto výčtu uveden i odstavec 6.
	Akceptováno jinak.
Z výčtu budou vypuštěna ustanovení § 5 odst. 4 až 6. Nemá smysl je vylučovat, jestliže se ze své podstaty nemohou na komunální volby použít, protože se týkají výslovně voleb do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu nebo volby prezidenta republiky. 
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 4 odst. 1
	Z
	Plzeňský kraj
	Návrh zákona o volebních kampaních navrhujeme doplnit v § 4 odst. 1 o tento text: „Volební kampaň nesmí podněcovat k nenávisti, nesnášenlivosti nebo k násilí. Volební kampaň nesmí směřovat k potlačování práv a svobod.“ 
Odůvodnění:
Návrh zákona o volebních kampaních v § 4 stanoví základní pravidla volební kampaně, za něž se považuje především skutečnost, že kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a volebních stranách, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Nic dalšího návrh zákona k čestnosti a poctivosti volební kampaně neupravuje. Tento stav se nám zdá být velmi nedostatečný a není patřičnou garancí, že volební kampaň bude probíhat skutečně čestným a poctivým způsobem.
Dle našeho názoru je nezbytné, aby návrh zákona zakazoval ve volební kampani jednání (v současnosti velice častá, zejména v online světě) směřující k podněcování k nenávisti, nesnášenlivosti nebo k násilí či směřující k potlačování práv a svobod. Jedná se o velmi negativní tendence, které jsou v naší současné společnosti poměrně výrazně rozšířené, a to zejména s ohledem na současnou velmi komplikovanou společenskou situací v (nejen) důsledku aktuálních světových událostí. Podle našeho názoru je nezbytné, aby volební kampaň tuto komplikovanou společenskou atmosféru ještě více neeskalovala, a to právě projevy nenávisti či násilí, resp. potlačováním práv a svobod. Jde o to, že ve volební kampani tyto negativní projevy mohou nejen ohrozit regulérnost a férovost volební kampaně (soutěž politických stran a hnutí), ale především také mohou ohrozit základní atributy demokratické společnosti a právního státu. Demokratická společnost se musí těmto projevům účinně bránit, což platí zejména pro postkomunistické státy, mezi něž Česká republika patří.
Ponechání řešení těchto nepřijatelných projevů pouze na oblast trestní či přestupkové represe je zde nedostatečné. Ne všechna tato jednání mohou mít charakter trestného činu, přestože mohou být nežádoucí. A v oblasti přestupkového práva správní orgány vesměs nemají dostatečné nástroje (včetně odborného zázemí) k účinnému postihu těchto společensky škodlivých jednání. Je potřeba, aby příslušná právní úprava byla stanovena i ve speciálním zákoně se speciálním postupem, zde v zákoně o volebních kampaních.
Řešení porušení předmětných zákazů bude v gesci soudů (viz § 18 návrhu zákona), obava o možné zneužití tohoto právního institutu zde tedy není vůbec na místě.
Akceptací této připomínky bude ochráněna rovná a férová volební kampaň a nežádoucími projevy v rámci volební kampaně nebudou podlamovány základní atributy demokratického a právního státu.
	Neakceptováno – vysvětleno.
Navrhované rozšíření je podřaditelné pod požadavek na čestnou a poctivou volební kampaň. Navíc by takové jednání bylo postižitelné v trestněprávní rovině.
Připomínkové místo na připomínce netrvá.


	§ 4 odst. 1 
a
 § 5 odst. 3
	Z
	SMSCR
	Navrhujeme vypustit z návrhu § 4 odst. 1 a § 5 odst. 3 zákona, případně výrazně konkretizovat jejich formulaci. 
Odůvodnění:
Jak požadavek, že „volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a volebních stranách, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje“, tak zákaz „bezúplatně využívat lidské, finanční, materiální a nemateriální zdroje orgánů veřejné moci nebo právnické osoby, která je ovládaná orgánem veřejné moci“ jsou formulovány velmi obecně. Ačkoliv nezpochybňujeme etický základ obou ustanovení, vnímáme potenciál vzniku četných sporů, které ve výsledku povedou především k neproduktivnímu zahlcení orgánů veřejné moci – v prvním případě soudů, v druhém případě obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.
U § 4 odst. 1 je zřejmé, že každý jednotlivec má jiné vnímání kategorií čestnosti a poctivosti. Obtížné je v mnoha případech určit, jaký údaj je nepravdivý, natož zda byl jako nepravdivý zveřejněn vědomě. Předkladatel navíc ve zvláštní části důvodové zprávy věnované příslušnému ustanovení zcela pominul, že ustanovením zavádí omezení svobody projevu ve smyslu § 17 Listiny základních práv a svobod – takové omezení je možné, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
V případě § 5 odst. 3 pak sám předkladatel v důvodové zprávě klade na adresáty zákona v kontextu jejich funkce nepřiměřené požadavky. Je nutné zdůraznit, že výkon veřejné funkce není omezen na určité období v rámci dne nebo týdne. Bylo by absurdní po volených veřejných funkcionářích požadovat, aby při výkonu funkce v době, kdy jsou vyhlášeny volby, na oficiálních událostech neprezentovali své obecné politické názory a nepoužívali logo své volební strany.
Voliči ve všech typech voleb nepochybně zohledňují při hlasování též etickou rovinu, která je pod veřejnou kontrolou nejen ze strany jednotlivých občanů, ale i médií a neziskových organizací. V rámci veřejné diskuze se objevuje i téma dodržování etických pravidel volební kampaně. Odpovědnost za nedodržování těchto etických pravidel by i nadále měla zůstat výhradně politická s výjimkou excesů ohrožujících regulérnost voleb, které vyžadují zásah soudu.
	Akceptováno jinak.
Ad § 4 odst. 1
Vzhledem k zásadním připomínkám relevantních připomínkových míst a současně s ohledem na to, že je žádoucí v rámci nového zákona o volebních kampaních řešit dosavadní deficit postihu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, byla nakonec předkladatelem navržena cesta správního řízení (řízení o přestupku) u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí /§ 4 odst. 2 návrhu zákona ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a)/. ÚDHPSPH bude muset být za tím účelem podstatně personálně i rozpočtově posílen.
Na přestupek bude dopadat obecná promlčecí lhůta a řízení o něm tudíž může spadat až do období po volbách. 
Řízení bude dvouinstanční a proti rozhodnutí o přestupku bude standardní možnost soudního přezkumu.
Návrh nové úpravy byl znovu rozeslán dotčeným připomínkovým místům (NSSOUD, MSP, SMSCR, ÚVČR - KML, ÚVČR - VÚV, MF, ÚDHPSPH). Po opětovném vypořádání přetrvává rozpor pouze s MF, které neakceptuje související rozpočtové dopady. 
Ad § 5 odst. 3
Bude přeformulována příslušná pasáž důvodové zprávy. Změnou formulace v důvodové zprávě však nelze ovlivnit a garantovat výkladový postup ÚDH. 
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 5 odst. 2
	Z
	ÚVČR - KML
	Považujeme za nešťastný jak stávající výklad Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, který považuje využití bezplatných obecních ploch k plakátovacím kampaním ve volbách za nezákonný, tak návrh, který toto využití u nevyhrazených bezplatných ploch v § 5 odst. 2 věta poslední explicitně zakazuje. Nesouhlasíme se stanoviskem, že zdražovat politickým stranám volební kampaně je ve veřejném zájmu.
Jako inspiraci lze uvést například berlínský model volební kampaně, kde dochází k poskytnutí lamp veřejného osvětlení k vyvěšení sololitů politických stran před volbami bezplatně.
V Berlíně funguje následující systém:
· Volební strany nahlásí ulice, ve kterých budou vyvěšovat své volební materiály.
· V určený čas (cca 6 týdnů před volbami) strany vyvěsí své sololity/kartony na veřejné osvětlení.
· Mohou využít jen každou třetí lampu veřejného osvětlení.
· Nesmějí využívat lampy, na kterých jsou upevněny dopravní značky.
· Sololity mají omezenou velikost.
Po volbách musí volební strany cca do 14 dnů berousky z lamp odstranit, jinak se za každý nesundaný sololit vystavují hrozbě udělení pokuty, která finančně pokrývá úklid ze strany technických služeb. 
	Akceptováno částečně.
Navrhuje se řešit tak, že návrh zákona alespoň do určité míry (např.  na plochách v majetku obce, které obvykle slouží k inzerci) bude umožňovat bezúplatné využití obecních ploch ke kampani.  
Je třeba vzít v úvahu, že politické strany nebo hnutí (a podle navrhované úpravy i registrované třetí osoby) nesmí přijmout bezúplatné plnění od obce, s výjimkou právě vyhrazených plakátovacích ploch. Tudíž tato výjimka se musí rozšířit i na plochy v majetku obce, které obvykle slouží k inzerci, s tím, že je lze bezúplatně využít i pro volební kampaň.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 6 odst. 1 
a
 § 16 odst. 1 písm. h)
	Z
	SMSCR
	Navrhujeme ze zákona vypustit zákaz v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování zveřejňovat výsledky předvolebních a volebních průzkumů.
Odůvodnění:
Zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů samo o sobě nijak nenarušuje čestné vedení volební kampaně, ani řádný průběh a regulérnost voleb. Ve veřejné diskuzi se tak prakticky před každými volbami objevují silné hlasy po zrušení zákazu zveřejňování těchto informací.[footnoteRef:3] [3:  Viz. např. článek ředitele Liberálního Institutu Martina Pánka Volební zákon nesmyslně omezuje svobodu slova dostupný online: https://libinst.cz/volebni-zakon-nesmyslne-omezuje-svobodu-slova/ ] 

Především je však předmětný zákaz rozporný s ústavním pořádkem, neboť jde o omezení svobody projevu, které je možné pouze pokud je to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Navrhujeme tedy vypustit ustanovení § 6 odst. 1 a související přestupkové ustanovení § 16 odst. 1 písm. h) bez náhrady.
	Neakceptováno, vysvětleno.
Jedná se o standardní institut.
Ke smyslu tohoto zákazu se vyjádřil i NSS v rozsudku ze dne 2. 12. 2015, č. j. 6 As 167/2015 – 37:  „Účel zákazu zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování (§ 30 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí) spočívá za prvé v obecném snížení vlivu předvolebních průzkumů na rozhodování voličů těsně před volbami, za druhé v zavedení určitého ‚období klidu‘ pro reflexi, kdy již volič není uvedenými průzkumy ovlivňován, a za třetí v ochraně před metodologicky nesprávně uchopenými a potenciálně zkreslujícími průzkumy, kterým by se kandidující subjekty již nemohly v krátkém čase před volbami bránit.“
Moratorium na zveřejňování předvolebních průzkumů není samo o sobě narušením svobody projevu. Kampaň se dá vést i v době moratoria, jen si kandidující subjekty nebo registrované třetí osoby nemohou zaplatit publikaci výsledků předvolebních průzkumů.
Je třeba zmínit, že existují i státy, které mají absolutní embargo na volební kampaň v určité době před volbami (např. na Slovensku je toto embargo 48 hodin před konáním voleb).
Připomínkové místo mění připomínku na doporučující.

	§ 7 odst. 1
	Z
	ÚDHPSPH
	Za stávající text Úřad navrhuje vložit větu třetí, která zní:
„Kandiduje-li koalice ve více volebních obvodech, mohou pro jednotlivé volební obvody podle koaliční dohody zřídit volební účet jednotlivé politické strany a politická hnutí zastoupené v koalici.“
Odůvodnění:
Úřad tímto reaguje na poznatky z praxe, kdy politické strany a hnutí považují za žádoucí, aby bylo umožněno zřídit volební účet (a plnit související povinnosti, tj. vést a předložit volební účetnictví a předložit zprávu o financování volební kampaně) v jednotlivých volebních obvodech různými politickými stranami nebo hnutími zastoupenými v koalici o stejném složení, pokud se na tom politické strany a hnutí zastoupené v koalici dohodnou. Důvodem je zpravidla odlišná podpora jednotlivých politických stran a hnutí zastoupených v koalici v jednotlivých volebních obvodech, v nichž koalice o stejném složení kandiduje, kdy je zájem na tom, aby povinnosti spojené s financováním volební kampaně plnila politická strana nebo hnutí s majoritní podporou. Úřad tento požadavek považuje za legitimní. V takovém případě by koalice měla oznámit podle § 10 odst. 1, které politické strany nebo hnutí zřizují volební účet za příslušný volební obvod nebo volební obvody. Tyto politické strany a hnutí by současně byly povinny vést a předložit volební účetnictví (§ 8 odst. 1) a předložit zprávu o financování volební kampaně za volební obvod nebo volební obvody, za které vedou volební účet (blíže viz připomínky k důvodové zprávě - § 7).
	Akceptováno.
S mírnou úpravou textace.

	§ 8 odst. 3 a 4
	Z
	ÚOOÚ
	V § 8 odst. 3 a 4 se slova „příjmení, data narození a obce, v níž má fyzická osoba, která tyto prostředky poskytla, trvalý pobyt“ nahrazují slovy „a bezvýznamového směrového identifikátoru“.
Odůvodnění:
Moderním identitním prostředkem je BSI.
	ROZPOR
MV:
Bylo by v rozporu s transparentností volební kampaně, což je hlavní účel předmětných ustanovení. Účetnictví totiž následně zveřejňuje Úřad na svých webových stránkách, aby bylo přístupné i veřejnosti (viz § 10 odst. 4). 
Termín BSI není obecně známý, strany ani občané by v takovém případě zřejmě většinou nevěděli, co tam má být uvedeno.
ÚOOÚ:
Smyslem evidence darů není, aby byly o dárci zveřejněny všechny údaje, ale aby byl spolehlivě identifikován. Co se týká § 10 odst. 4, tato právní norma by měla být upravena tak, že se účetnictví zveřejňuje bez BSI.
Platí zásada: „Neznalost zákona neomlouvá.“ Pokud ani digitální ústava není obecně známý předpis, co by jím mohlo být? Pokud bude BSI ze strany předkladatelů bojkotováno, nebude známé nikdy.


	§ 8 odst. 5
	Z
	SMSCR
	Navrhujeme, aby v závěru ustanovení byla slova „podnikající fyzickou osoby“ nahrazeny slovy „podnikající fyzické osoby“.
Odůvodnění:
Patrně vinou chyby v psaní obsahuje předložené znění § 8 odst. 5 gramatickou nepřesnost.
	Akceptováno.

	§ 9
	Z
	ÚVČR - KML
	Změnu limitů u senátních voleb považujeme za velmi problematickou. Za hlavní problém považujeme extrémní nerovnost vůči nezávislým kandidátům. Obáváme se, že časem může vést k extrémnímu rozsahu volebních kampaní v nejexponovanějších obvodech, případně ke stavění několika kandidátů jen “do počtu”, pro větší limit v jednom obvodě. Navrhujeme zachovat limit pro obvod. Pokud je potřeba řešit účtování sdílených služeb do limitu, předkladatel by se měl soustředit na tuto otázku.
	Neakceptováno.
Předkládaný argument byl při přípravě návrhu zákona důkladně zvažován. Nevládní organizace, se kterými byl návrh rovněž konzultován, ani ÚDH v tom však nespatřují problém s tím, že ani v nejexponovanějších senátních obvodech se vyčerpané částky na kampaň zdaleka neblížily limitu. Obava ze sdružování limitů ve prospěch jednoho kandidáta se tedy zdá být spíše lichá.
I za současné situace může docházet k tomu, že kandidující subjekt dělá kampaň pro všechny volební senátní obvody, ale zdůrazňuje některé prvky kampaně, podporující některé kandidující osoby. Typicky se jedná o online kampaň. Už dnes by bylo možné postavit v X obvodech kandidáty „na oko“, tak aby se "společná" kampaň (například Facebook) rozpočítala do víc obvodů. Neděje se to. Už proto, že žádná strana asi nechce mít image subjektu, který uspěl jen v jediném obvodu z X.
Připomínkové místo na připomínce netrvá.

	§ 9
	Z
	SMSCR
	Navrhujeme navýšit limity výdajů na volební kampaň adekvátně k vývoji cenové hladiny.
Odůvodnění:
Limity výdajů na volební kampaně byly do současných volebních zákonů zavedeny novelizačním zákonem č. 322/2016 Sb. s účinností od 1. 1. 2017. Od té doby došlo zejména vinou vysoké inflace v posledních letech k nezanedbatelnému nárůstu cenové hladiny. Předložený návrh je vhodnou příležitostí promítnout nárůst do výše limitů.
	Neakceptováno.
Jde o politickou otázku. Pro předestřené navýšení je prostor v rámci projednávání návrhu zákona v Parlamentu (pozměňovací návrhy).
S ohledem na absenci relevance tohoto ustanovení pro volby do zastupitelstev obcí mění připomínkové místo tuto připomínku na doporučující.


	§ 9 odst. 3
	Z
	ÚOOÚ
	V § 9 odst. 3 a na všech ostatních místech se slova „elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu. Vzor formuláře pro zveřejnění oznámení o podporovatelích kandidující volební strany a jejích kandidátů stanoví Úřad vyhláškou“ nahrazují slovy „elektronického formuláře, jehož vzor stanoví Úřad opatřením obecné povahy.“
Odůvodnění:
Formulář není celá aplikace. Není to ani právní předpis, protože není abstraktní.
	Akceptováno jinak.
Po diskusi s ÚDH bude upuštěno od toho, aby byl vzor el. formuláře stanoven vyhláškou, neboť jeho náležitosti stanoví zákon. 
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 10 a § 11
	Z
	DIA
	Zveřejňování údajů podle § 10 a § 11 by se mělo dít prostřednictvím otevřených dat dle § 4b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Požaduje v tomto duchu paragrafy upravit.
	Akceptováno.

	§ 10 a § 11
	Z
	ÚVČR - DIG
	Požadujeme do zákona doplnit, že veškerá data zveřejňovaná podle tohoto zákona se zveřejňují jako otevřená data ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb.
	Akceptováno.

	§ 10 odst. 1
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje změnit druhou větu tohoto ustanovení takto:
„Koalice sdělí Úřadu své složení a informaci, která politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici zřídilo volební účet podle § 7 odst. 1, povede účetnictví podle § 8 odst. 2, zajistí předložení zprávy o financování volební kampaně, a oznámí Úřadu všechny osoby podle § 9 odst. 3, případně informaci, že takových osob není.“
Odůvodnění:
Úřad považuje za žádoucí, aby koalice kromě skutečností uvedených ve stávajícím návrhu, tj. složení, která politická strana nebo hnutí zastoupené v koalici zřídilo volební účet, povede účetnictví a předloží zprávu o financování volební kampaně, Úřadu oznámila rovněž to, která politická strana nebo hnutí zastoupené v koalici zajistí oznámení osob podle § 9 odst. 3 nejpozději 3 dny přede dnem voleb, případně oznámení informace o tom, že takových osob není, aby bylo zřejmé, vůči které politické straně nebo hnutí zastoupené v koalici lze vést řízení o přestupku v případně nesplnění této povinnosti.
	Akceptováno.
S legislativně technickou úpravou v požadovaném doplnění.

	§ 10 odst. 3
	Z
	ÚVČR - KOM
	Upozorňujeme na fakt, že fyzická osoba poskytující podle § 10 služby nebude vždy nutně mít pobyt na území ČR, ve smyslu § 8 odst. 3 a 4, resp. § 2 odst. 9.
	Akceptováno.
Do § 8 odst. 3 a 4 bude doplněna textace ve smyslu „pokud ho na území ČR má“ (rozum. pobyt).

	§ 11 
	Z
	ÚVČR - KOM
	Jsme toho názoru, že je přinejmenším nezbytné doplnit odůvodnění navrhovaného ustanovení v kontextu práva vnitřního trhu EU, zejm. zákazu diskriminace a volného pohybu kapitálu.
Článek 63 Smlouvy o fungování EU stanoví, že:
„1. V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.
2. V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.“
Jakákoli omezení volných pohybů v EU je nezbytné odůvodnit v kontextu jejich legality i proporcionality.
· Zaprvé, návrhem § 11 odst. 1 písm. m) dochází k vyloučení fyzických osob, občanů EU, kteří nemají v České republice bydliště, z možnosti financování volebních kampaní,
· Zadruhé, minimálně z hlediska proporcionality je nezbytné odůvodnit úpravu, podle které je financování volebních kampaní zapovězeno podle § 11 odst. 1 písm. m) fyzickým osobám, občanům EU, kteří nemají v České republice bydliště, avšak již nikoli právnickým osobám vlastněným těmito osobami (§ 11 písm. j) a k),
· Zatřetí, máme pochybnosti, zda na základě § 11 odst. 1 písm. k) nedojde k vyloučení všech společností, jejichž akcie se veřejně obchodují na regulovaném trhu. To doporučujeme prověřit.
· Začtvrté, je nezbytné zhodnotit slučitelnost § 11 s pravidly dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací, v patném znění, zejm. jeho čl. 21.
	Akceptováno.
 

	§ 11 odst. 1 písm. j)
	Z
	ÚVČR - DIG
	Zde je stanoveno, že registrovanou třetí osobou nesmí být právnická osoba, jejíž skutečný majitel zapsaný v evidenci skutečných majitelů není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie.
V praxi však může nastat situace, kdy právnická osoba skutečného majitele zapsaného v evidenci vůbec nemá, v rozporu se zákonem. Z navrženého znění by paradoxně mohla nastat situace, že tato osoba registrovanou třetí osobou být smí.
V zákoně je tedy třeba ošetřit situaci, kdy právnická osoba v rozporu se zákonem nezapíše do evidence svého skutečného majitele.
	Akceptováno.
Bude to paralelně promítnuto i do novelizace zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích ve změnovém zákoně.


	§ 11 odst. 1
	Z
	DIA
	V negativním výčtu je uvedena osoba dobrovolného svazku obcí. Upozorňujeme, že ve změnovém návrhu zákona o obcích se zavádí nová struktura „společenství obcí“. Mimo to existují další právnické osoby, které sdružují obce, např.:
a) místní akční skupiny – https://www.nsmascr.cz/o-spolku/co-jsou-mas/ - místní společenství složené ze subjektů, které zastupují místní socioekonomické zájmy – veřejné i soukromé subjekty.
b) organizace destinačního managementu – tzv. DMO – https://www.czechtourism.cz/cs-CZ/cbac73d7-42d2-47a6-9bf7-cd144e1fa204/page/certifikace-organizaci-destinacniho-managementu - jeden ze způsobů organizace cestovního ruchu v území ČR.
c) turistické regiony a oblasti – https://www.czregion.cz/turisticke-regiony-ceske-republiky - pro oblast cestovního ruchu.
d) mikroregiony – https://www.mvcr.cz/clanek/mikroregiony-a-mistni-akcni-skupiny.aspx - (též svazek obcí, sdružení obcí) je sdružení několika obcí za účelem dosažení společného cíle. Typickým rysem takového svazku je vznik z vlastní iniciativy, nikoliv příkazem nadřízeného orgánu nebo ze zákona – spolupráce mezi obcemi se uskutečňuje: 
0. na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu
0. na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích
0. zakládáním právnických osob podle obchodního zákoníku dvěma nebo více obcemi
Požadujeme vyjasnit, pro nemůže být registrován dobrovolný svazek obcí, ale např. společenství obcí ano.
	Vysvětleno.
Dobrovolný svazek je i společenství obcí (§ 53c odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích), tudíž výluka z možnosti být registrován jako registrovaná třetí osoba dopadá i na společenství obcí.
Ostatní zmíněné subjekty se vejdou pod § 11 odst. 1 písm. e), tudíž máme za to, že všechny zmíněné případy jsou tím pokryty. 
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 11 odst. 2
	Z
	DIA
	§ 11 odst. 2. Požadujeme v souladu s § 14 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby zajistit, aby nepodnikající fyzické osoby nebyly nuceny využívat digitální/elektronické služby a předkladatel k nim vytvořil asistovanou alternativu.
	Akceptováno.
Jako asistovaná alternativa bude doplněno podání žádosti prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy CzechPOINTu.


	§ 11 odst. 2
	Z
	ÚVČR - DIG
	V tomto ustanovení je uvedeno, že žádost o registraci třetí osoby se podává prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu.
Podle § 14 odst. 1 zákona 12/2020 Sb., “Nepodnikající fyzické osoby nemohou být nuceny využívat digitální služby nebo činit digitální úkony podle tohoto zákona.”
Vzhledem k tomu, že účast na volební kampani není podnikatelskou činností, ze zákona plyne povinnost využívání této služby i jinou než digitální formou. Navrhujeme tedy, aby podání žádosti o registraci bylo umožněno i nedigitální cestou. Z hlediska zákona je přípustné i např. asistované podání prostřednictvím CzechPOINT apod., nicméně právo nebýt digitální musí být respektováno.
	Akceptováno.
Jako asistovaná alternativa je doplněno podání žádosti prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy CzechPOINTu.


	§ 11 odst. 2 věta první
	Z
	ÚOOÚ
	V § 11 odst. 2 se věta první zrušuje.
Odůvodnění:
Není účelná tato přemíra identifikačních údajů oproti správnímu řádu.
	Akceptováno.
Je pravdou, že rozsah identifikačních údajů na žádosti plyne ze správního řádu. Tudíž z hlediska legislativního je možné vypustit a uvést např. jen v důvodové zprávě. 
Údaj o státním občanství si může ÚDH vyhledat v ROBu.


	§ 11 odst. 4
	Z
	DIA
	Požadujeme přehodnotit nezveřejňované údaje o zapsaných osobách. Namísto zveřejnění místa pobytu požadujeme zveřejnit rok narození a zveřejňovat datum provedení registrace. Není také jasné, proč by ochraně měly podléhat údaje o registračním čísle třetí osoby a datu provedení registrace. Nezveřejňované údaje by tedy byly adresa trvalého pobytu, den a měsíc narození.
	Částečně akceptováno a vysvětleno.
Zveřejňovat se budou tyto údaje:
FO - jméno, příjmení, datum narození, obec trvalého pobytu, datum registrace a registrační číslo
PO - název nebo obchodní firma, sídlo,  datum registrace a registrační číslo 

Připomínkové místo s vypořádáním připomínky souhlasí.

	§ 11 odst. 4
	Z
	ÚVČR - DIG
	Toto ustanovení stanovuje okruh zveřejňovaných údajů o třetích osobách. Nezveřejňuje se datum narození, avšak zveřejňuje se adresa trvalého pobytu.
Zveřejnění adresy trvalého pobytu se zdá nepřiměřené z hlediska ochrany osobních údajů a ochrany soukromí. Naopak nezveřejnění data narození brání jednoznačné identifikaci osoby. Navrhujeme zveřejnit jméno, příjmení a rok narození. Naopak adresu pobytu nezveřejňovat.
Dále navrhujeme větu rozdělit do dvou vět nebo přeformulovat, protože uvádět okruh nezveřejněných údajů v rámci odst. 3 a současně okruh zveřejněných údajů nad rámec odst. 3 v jedné složené větě může být matoucí.
	Akceptováno částečně.
Textace bude upravena, aby ustanovení bylo přehledné z hlediska toho, co se zveřejňuje a co nikoli.
Zveřejňovat se bude jméno, příjmení, datum narození a obec pobytu (nikoli celá adresa).
Dle neziskových organizací je tento rozsah údajů potřebný pro identifikaci registrované třetí osoby a tím i transparentnost, která je touto právní úpravou sledována.
Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 14
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje změnit toto ustanovení takto:
(1) Nezávislý kandidát, kandidát na funkci prezidenta republiky a registrovaná třetí osoba nesmí od začátku volební kampaně do předložení účetnictví podle § 10 odst. 4 a registrovaná třetí osoba do předložení přehledu výdajů podle § 13 odst. 8 přijmout dar nebo jiné bezúplatné plnění od toho, od koho je podle zákona upravujícího sdružování v politických stranách a politických hnutích nesmí přijmout politická strana a politické hnutí. Přijetím daru nebo bezúplatného plnění se rozumí jejich využití ve volební kampani.
(2) Pravidla pro naložení s darem nebo jiným bezúplatným plněním získaným politickou stranou a politickým hnutím v rozporu se zákonem upravujícím sdružování v politických stranách a politických hnutích se použijí obdobně, přičemž takový dar nebo bezúplatné plnění musí být vráceny bez zbytečného odkladu poté, co se nezávislý kandidát, kandidát na funkci prezidenta republiky a registrovaná třetí osoba o tom, že přijal dar nebo bezúplatné plnění od osoby podle odstavce 1, prokazatelně dozvěděl nebo z veřejně dostupných zdrojů mohl bez zjevných obtíží dozvědět.
Odůvodnění:
Úřad považuje za žádoucí zpřesnit v zákoně, že předmětný zákaz se vztahuje na dary nebo bezúplatná plnění přijaté v tom smyslu, že byly využity ve volební kampani. Nevyužité prostředky (včetně těch, které byly přijaty od osob uvedených v § 18 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích) by nezávislý kandidát a kandidát na funkci prezidenta republiky byli povinni převést na veřejně prospěšné účely podle § 7 odst. 7 písm. b). U registrované třetí osoby převod peněžních prostředků nevyužitých ve volební kampani upraven není.
Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích stanoví pravidla nejen pro samotné vrácení daru nebo bezúplatného plnění (vrací se dárci nebo poskytovateli, a nelze-li je vrátit, odvede se peněžní částka odpovídající peněžitému daru nebo jinému bezúplatnému plnění nebo obvyklé ceně věcného daru nebo jiného bezúplatného plnění do státního rozpočtu), ale stanoví se i lhůta pro toto vrácení, a to do 1. dubna roku následujícího po roce, ve kterém jej politická strana nebo hnutí získaly. Stanovení této lhůty i pro účely zákona o volebních kampaních se však Úřadu jeví ne zcela vhodné, protože toto datum je v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích spojeno se lhůtou pro předložení výroční finanční zprávy. Volby (a s nimi spojené lhůty) se však konají v různých termínech. Ještě podstatnější je skutečnost, že pro kandidující subjekty nebo registrované třetí osoby může být obtížné zjistit, že se jedná o osobu, od níž nelze přijmout dar nebo bezúplatné plnění. Podle Úřadu je tedy namístě lhůtu pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění odvíjet od okamžiku, kdy se osoba, která přijala dar nebo bezúplatné plnění od osoby uvedené v § 18 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, o této skutečnost dozvěděla, resp. mohla dozvědět. V některých případech lze tuto skutečnost zjistit bez zjevných obtíží z veřejných zdrojů (např. osoby podle § 18 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) či f) lze zjistit např. nahlédnutím do veřejného rejstříku). V těchto případech se Úřadu jeví jako dostačující, aby se lhůta bez zbytečného odkladu pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění počítala od okamžiku, kdy se nezávislý kandidát, kandidát na funkci prezidenta republiky nebo registrovaná třetí osoba mohli bez zjevných obtíží z veřejně dostupných zdrojů dozvědět, že se jedná o zakázaného dárce. V případech, kdy tuto osobu nelze takto jednoduše zjistit (např. nové skupiny zakázaných dárců uvedené v návrhu zákona kterým se mění volební a některé další zákony v souvislosti s přijetím zákona o volebních kampaních), Úřad navrhuje, aby se lhůta pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění odvíjela od okamžiku, kdy se daná osoba o tom, že přijala dar nebo bezúplatné plnění od osoby podle § 18 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích prokazatelně dozvěděla (např. na základě ukončené kontroly ze strany Úřadu).
	Akceptováno částečně.

Ad odstavec 1)
Věta nebude doplněna, ale bude vysvětleno v důvodové zprávě, že zákaz přijetí daru se vztahuje na uvedené osoby jen ve vztahu k volební kampani, nikoli na jejich soukromé aktivity. 

Ad odstavec 2), resp. nově odstavec 3)
Akceptováno.


Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 15
	Z
	ÚDHPSPH
	K vydání prováděcí vyhlášky
Stávající návrh upravuje zákonné zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky v těchto ustanoveních: 
§ 9 odst. 3 věta čtvrtá: Vzor formuláře pro zveřejnění oznámení o podporovatelích kandidující volební strany a jejích kandidátů stanoví Úřad vyhláškou.
§ 10 odst. 2 věta druhá: Vzor formuláře pro zveřejnění zprávy o financování volební kampaně a kódy pro označení jednotlivých typů výdajů na volební kampaň stanoví Úřad vyhláškou.
§ 13 odst. 8 věta druhá: Vzor formuláře pro přehled výdajů registrované třetí osoby na volební kampaň stanoví Úřad vyhláškou.
Zákonné zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky ve stávajícím návrhu podle názoru Úřadu pokrývá pouze stanovení vzorů formulářů, a to pouze ve třech případech využití elektronické aplikace Úřadu. Tato aplikace bude nicméně využívaná i v dalších případech. Konkrétně jde o § 10 odst. 1 (oznámení informací o financování volební kampaně), § 10 odst. 4 (předložení veškerého účetnictví týkajícího se volební kampaně), § 10 odst. 5 (předložení informace nezávislého kandidáta nebo kandidáta na funkci prezidenta republiky o tom, komu, v jakém rozsahu a na jaký veřejně prospěšný účel byly peněžité prostředky na volebním účtu převedeny), § 11 odst. 2 (podání žádosti o registraci registrované třetí osoby), § 13 odst. 1 (oznámení registrované třetí osoby o zřízení volebního účtu a adresy internetové stránky, na které je volební účet přístupný). Prováděcí vyhláška by měla specifikovat nejen podobu vzorů formulářů, ale též přístup do elektronické aplikace či další technické náležitosti, a to ve všech případech, kdy bude aplikace využívána, a nikoliv pouze v případech, kdy bude skrze aplikaci vložen příslušný formulář.
Úřad tedy navrhuje zrušení odkazů na vydání vyhlášky ve výše uvedených ustanoveních (§ 9 odst. 3 věta čtvrtá, § 10 odst. 2 věta druhá, § 13 odst. 8 věta druhá) a zakotvení společného zmocňovacího ustanovení v části šesté zákona.
Návrh:
§ xx
Úřad vydá vyhlášku k provedení § 9 odst. 3, § 10 odst. 1, § 10 odst. 2, § 10 odst. 4, § 10 odst. 5, § 11 odst. 2, § 13 odst. 1 a § 13 odst. 8.
	Vysvětleno.
Za situace, kdy rozsah údajů, které mají být poskytnuty, stanovuje tento zákon, případně správní řád, není zapotřebí vyhlášky, která by jen specifikovala podobu vzorů formulářů, přístup do elektronické aplikace či další technické náležitosti.  Úprava ve vyhlášce by byla zbytečně svazující pro samotný ÚDH.
Jediné, co považujeme za účelné stanovit vyhláškou, jsou kódy pro označení jednotlivých typů výdajů na volební kampaň (viz doplněné zmocnění v § 10 odst. 2).

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 16 odst. 1 písm. k)
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje změnit toto ustanovení takto:
1. Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
k) přijme dar nebo naloží s darem v rozporu s § 14
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava se liší od úpravy přestupku upravujícího obdobnou povinnost v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. V něm je jako přestupek postihováno nikoliv samotné přijetí daru nebo bezúplatného plnění v rozporu se zákonem, nýbrž toliko to, že dar nebo bezúplatné plnění přijaté v rozporu se zákonem nebyly vráceny buď vůbec [§ 19j odst. 2 písm. g) zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích] nebo byly vráceny po uplynutí zákonem stanovené lhůty [§ 19j odst. 2 písm. f) zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích]. Podle Úřadu není relevantní důvod k tomu, aby zákon o volebních kampaních stanovil odpovědnost za přestupek odlišně od zákona o sdružování v politických stranách již na základě samotného přijetí daru nebo bezúplatného plnění od osoby uvedené v § 18 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
V tomto směru by měla být upravena důvodová zpráva.
	Akceptováno.


	§ 17 odst. 3
	Z
	Moravskoslezský kraj
	Z návrhu zákona plyne krajskému úřadu pouze povinnost projednat přestupky spojené se zveřejněním výsledků předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování. Nejedná se však o novou povinnost, jelikož je v současné době zakotvena v jednotlivých volebních zákonech.
Zaregistrovali jsme však možný dopad na rozpočet kraje. 
V návrhu zákona, kterým se mění volební a některé další zákony v souvislosti s přijetím zákona o volebních kampaních, se z ustanovení týkajících se přestupků fyzických osob v:
§ 16g odst. 3 písm. b) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR,
§ 57 odst. 2 písm. b) zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů,
§ 62 odst. 2 písm. b) zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do evropského parlamentu,
§ 62 odst. 3 písm. b) zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky,
odstraňuje věta: „K projednání přestupku podle… je příslušný krajský úřad podle místa bydliště fyzické osoby; pokuta je příjmem rozpočtu kraje, který ji uložil.“. 
Do návrhu zákona o volebních kampaních však text „pokuta je příjmem rozpočtu kraje“ není zapracován.
A dále, z ustanovení týkajících se správních deliktů právnických nebo podnikajících fyzických osob v:
§ 16h odst. 4 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR,
§ 58 odst. 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů,
§ 65 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí,
§ 63 odst. 4 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do evropského parlamentu,
§ 63 odst. 3 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky,
se rovněž odstraňuje věta: „Pokuta je příjmem rozpočtu kraje, který ji uložil“. 
Vzhledem k tomu, že problematika ukládání pokut je předmětem více zákonů – o krajích, o přestupcích, správním řízení máme za to, že z navrhovaných změn není zřejmé, zda bude pokuta příjmem rozpočtu kraje i v případě absence zmiňované části ustanovení v návrhu zákona o volebních kampaních. 
V opačném případě, a na základě výše uvedeného odůvodnění, uplatňujeme zásadní připomínku:
V § 17 odst. 3 návrhu zákona o volebních kampaních, který zní: „K řízení o přestupku je místně příslušný krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má podezřelý z přestupku místo trvalého pobytu, je-li fyzickou osobou, nebo sídlo, je-li právnickou nebo podnikající fyzickou osobou. Nemá-li podezřelý z přestupku, který je fyzickou osobou, místo trvalého pobytu, k řízení o přestupku je příslušný krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má podezřelý z přestupku poslední známé místo pobytu.“, žádáme o doplnění věty: „Pokuty podle odstavce 1 písm. b) jsou příjmem rozpočtu kraje, který ji uložil.“
Poznámka:
Obdobně platí pro obce, které nově podle § 16 odst. 1 písm. f) návrhu zákona o volebních kampaních ukládají pokuty v případech, kdy se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku podle § 5 odst. 2, tj. pokud tyto osoby bezplatně využijí plochu ve vlastnictví obce, kterou starosta obce pro volební kampaň nevyhradil.
	Neakceptováno.
Pokuta je příjmem rozpočtu kraje – vyplývá to z § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Připomínkové místo s vypořádáním souhlasí.

	§ 18
	Z
	MSP
	Cílem návrhu předmětného ustanovení je společně s novým § 89a soudního řádu správního, jehož doplnění do soudního řádu správního je navrhováno v rámci souběžně předkládaného návrhu zákona, kterým se mění volební a některé další zákony v souvislosti s přijetím zákona o volebních kampaních, upravit nový typ řízení ve správním soudnictví, a sice „řízení ve věcech nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně“. Ministerstvo spravedlnosti nesouhlasí s tím, aby bez provedení analýzy dopadů na soudní systém docházelo ke konstituování nových typu řízení v rámci správního soudnictví. Tyto dopady však odůvodnění ani jednoho z předložených návrhů zákonů nespecifikuje. Navrhovaná právní úprava přitom vykazuje řadu specifik, na základě kterých lze usuzovat, že by její zavedení do praxe provázely organizační a aplikační obtíže. Za prvé, návrh 89a odst. 3 soudního řádu správního stanovuje lhůtu 5 pracovních dnů pro rozhodnutí soudu o podaném návrhu. Tuto lhůtu lze považovat za krátkou obecně, tím spíše pak za situace, kdy s ohledem na podstatu nově navrhovaného typu řízená bude správní soud v tomto řízení vystupovat jako osud nalézací. Návrh přitom neobsahuje zvláštní úpravu dokazování, resp. důkazního břemene navrhovatele. Dále upozorňujeme, že s ohledem na § 49 a 51 soudního řádu správního, jejichž aplikaci návrh § 89a soudního řádu správního nevylučuje, by mělo být, nesvolí-li účastníci řízení k opaku, v řízení nařízeno jednání, přičemž ke svolání a provedení jednání by muselo dojít opět ve lhůtě 5 pracovních dní. Konečně, podotýkáme rovněž, že s ohledem na § 31 odst. 1 soudního řádu správního by i v případě řízení u krajského soudu ve věci musel rozhodovat senát, a nikoliv samosoudce. 
Upozorňujeme přitom, že nelze bez dalšího předpokládat, že je zavedení nového typu řízení schopné odfiltrovat podstatnou část návrhů, jež jsou v současné době podávány podle § 90 soudního řádu správního. Návrh § 18 zákona o volebních kampaních totiž předpokládá, že návrh ve věci nečestného nebo nepoctivého vedení volební kampaně bude oprávněna podat pouze volební strana. Úprava soudního přezkumu voleb v jednotlivých volebních zákonech však pracuje se širším okruhem aktivně legitimovaných osob, když v důsledku úprav prováděných návrhem zákona, kterým se mění volební a některé další zákony v souvislosti s přijetím zákona o správě voleb (t. č. senátní tisk č. 176), by měl být aktivně legitimován k podání návrhu na soudní přezkum ve smyslu § 90 soudního řádu správního každý volič. V praxi tak může fakticky docházet ke zdvojení nápadu na správní soudy, kdy před volbami bude návrh podle § 89a podávat volební strana, přičemž po volbách návrh na základě stejných skutkových okolností podá podle § 90 volič. Vztah návrhového oprávnění podle nově navrhovaného § 89a k návrhovému oprávnění podle § 90 soudního řádu správního přitom návrh jednoznačně neřeší. Podotýkáme přitom, že již v současné době v některých letech činí nápad na správní soud ve volebních věcech více než 100 návrhů, což odpovídá ročnímu výkonu jednoho soudce ve správním soudnictví. Tyto dopady však návrh nikterak nezohledňuje. 
Požadujeme proto § 18 z návrhu bez náhrady vypustit.
	Akceptováno jinak.
Vzhledem k zásadním připomínkám relevantních připomínkových míst a současně s ohledem na to, že je žádoucí v rámci nového zákona o volebních kampaních řešit dosavadní deficit postihu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, byla nakonec předkladatelem navržena cesta správního řízení (řízení o přestupku) u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí /§ 4 odst. 2 návrhu zákona ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a)/. ÚDHPSPH bude muset být za tím účelem podstatně personálně i rozpočtově posílen.
Na přestupek bude dopadat obecná promlčecí lhůta a řízení o něm tudíž může spadat až do období po volbách. 
Řízení bude dvouinstanční a proti rozhodnutí o přestupku bude standardní možnost soudního přezkumu.
Návrh nové úpravy byl znovu rozeslán dotčeným připomínkovým místům (NSSOUD, MSP, SMSCR, ÚVČR - KML, ÚVČR - VÚV, MF, ÚDHPSPH). Po opětovném vypořádání přetrvává rozpor pouze s MF, které neakceptuje související rozpočtové dopady. 


	§ 18
	Z
	ÚVČR - KML
	Navrhujeme přeformulovat toto ustanovení způsobem, aby bylo možné se ochrany domáhat už v případě, kdy byly porušeny zásady volební kampaně v rozsahu “nikoliv malém” a nikoliv pouze v případě porušení zvlášť hrubým způsobem.
Zároveň požadujeme explicitní uvedení skutečnosti, že uplatněním návrhu podle tohoto ustanovení není dotčeno právo na ochranu osobnosti fyzické osoby a dobré pověsti právnické osoby. Dotčené osoby mají mít právo na finanční odškodnění i v případech, kdy soud vyhoví návrhu podle odstavce 1.
	Akceptováno jinak.
Vzhledem k zásadním připomínkám relevantních připomínkových míst a současně s ohledem na to, že je žádoucí v rámci nového zákona o volebních kampaních řešit dosavadní deficit postihu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, byla nakonec předkladatelem navržena cesta správního řízení (řízení o přestupku) u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí /§ 4 odst. 2 návrhu zákona ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a)/. ÚDHPSPH bude muset být za tím účelem podstatně personálně i rozpočtově posílen.
Na přestupek bude dopadat obecná promlčecí lhůta a řízení o něm tudíž může spadat až do období po volbách. 
Řízení bude dvouinstanční a proti rozhodnutí o přestupku bude standardní možnost soudního přezkumu.
Návrh nové úpravy byl znovu rozeslán dotčeným připomínkovým místům (NSSOUD, MSP, SMSCR, ÚVČR - KML, ÚVČR - VÚV, MF, ÚDHPSPH). Po opětovném vypořádání přetrvává rozpor pouze s MF, které neakceptuje související rozpočtové dopady. 


	§ 18 odst. 3 písm. b)
	Z
	MSP
	S výhradou naší obecné zásadní připomínky k § 18 upozorňujeme, že nelze bez dalšího souhlasit s tvrzením, že s ohledem na regionální charakter voleb do Senátu má být věcně příslušným soudem k řízení krajský soud. Stanovením věcné příslušnosti krajského soudu při volbách do Senátu by došlo k založení dichotomie, kdy by v řízení o návrhu podle § 89a rozhodoval krajský soud, zatímco v řízení o návrhu podle § 90 soudního řádu správního však Nejvyšší správní soud (viz § 88 odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu České republiky). Tato dichotomie může opětovně vést ke zdvojení nápadu na správní soudy, když bude moci oprávněná osoba podat návrh jednak u krajského soudu podle § 89a, jednak následně po volbách u Nejvyššího správního soudu podle § 90 soudního řádu správního.
	Akceptováno jinak.
Vzhledem k zásadním připomínkám relevantních připomínkových míst a současně s ohledem na to, že je žádoucí v rámci nového zákona o volebních kampaních řešit dosavadní deficit postihu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, byla nakonec předkladatelem navržena cesta správního řízení (řízení o přestupku) u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí /§ 4 odst. 2 návrhu zákona ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a)/. ÚDHPSPH bude muset být za tím účelem podstatně personálně i rozpočtově posílen.
Na přestupek bude dopadat obecná promlčecí lhůta a řízení o něm tudíž může spadat až do období po volbách. 
Řízení bude dvouinstanční a proti rozhodnutí o přestupku bude standardní možnost soudního přezkumu.
Návrh nové úpravy byl znovu rozeslán dotčeným připomínkovým místům (NSSOUD, MSP, SMSCR, ÚVČR - KML, ÚVČR - VÚV, MF, ÚDHPSPH). Po opětovném vypořádání přetrvává rozpor pouze s MF, které neakceptuje související rozpočtové dopady. 


	DZ
	Z
	ÚOOÚ
	Důvodovou zprávu je nezbytné podstatně dopracovat.
Odůvodnění:
Důvodová zpráva neobsahuje vysvětlení tak klíčových institutů jako je čestnost a poctivost či délka volební kampaně 150 dnů. Definováno není ani zvlášť hrubé porušení čestnosti, ani zvlášť hrubé porušení poctivosti, ačkoliv je obojí zákonem reprobováno.
	Akceptováno.
Důvodová zpráva bude doplněna, a to jak ve vztahu ke stanovené délce volební kampaně, tak i ve vztahu k pojmům „čestnost a poctivost“, kde bude čerpáno z dosavadní judikatury volebních soudů. 

	DZ
obecná část, bod 7.1 – finanční dopady
	Z
	ÚDHPSPH
	1. vytvoření elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu
Poslední věta zní: Náklady na rekonstrukci aplikace, případně na vytvoření nové aplikace, jsou odhadovány ve výši 1.900.000 Kč.
1. vytvoření registru třetích osob
Poslední věta zní: Odhadované náklady na vytvoření registru třetích osob jsou zahrnuty v odhadovaných nákladech na vytvoření elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu v předchozím odstavci.
	Akceptováno.


	DZ
obecná část bod 9 – ochrana soukromí a osobních údajů
	Z
	ÚOOÚ
	Část 9 obecné části důvodové zprávy nebo odůvodnění, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“), je nezbytné dopracovat. Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Při zpracování DPIA je žádoucí vyjít z návrhu doporučení legislativního DPIA.[footnoteRef:4] Nemá být přebujelé a jeho právní základem není GDPR, nýbrž LPV. Návrh DPIA obecně přináší málo informací oproti normativnímu textu. DPIA je součástí důvodové zprávy, není to popis, ale primárně vysvětlení. [4:  https://uoou.gov.cz/pravni-ramec/ochrana-osobnich-udaju/dalsi-prameny-prava/jak-posoudit-vliv-na-ochranu-osobnich-udaju-u-predloh-pravnich-predpisu. ] 

Metodika do DPIA nepatří, protože by se jednalo o obecnou informaci, která by v každém DPIA byla stejná. Úvodní partii bodu 9 je proto nezbytné zrušit. Zjednodušit je třeba popis subjektů údajů v písmenu a) a b), neboť se jedná o zbytný detail a DPIA stejně vymezení subjektů údajů nijak neodůvodňuje.
Tvrzení: „Správcem údajů bude Úřad, který bude též zpracovatelem údajů“, je na první pohled nesprávné. Je-li někdo správcem, je vyloučeno, aby v témže zpracování byl zpracovatelem.
Neméně přebujelý je popis účelů. Je irelevantní, že účel je uložený zákonem. Stejně tak součástí vymezení účelu není volba nástroje k jeho naplnění. Na druhé straně zase nekoresponduje vymezení 3 zpracování osobních údajů a pouze 2 účelů, když je to právě účel, který primárně definuje zpracování.
Proč byla zvolena doba uchování 6 let, když by se tato doba měla spíše odvíjet od promlčení přestupku? U zveřejnění údajů absentuje diskuse, jaká byla zvolena kritéria, které osobní údaje budou zveřejněny. Co se týká popření oprávnění na výmaz, je třeba upozornit na to, že článek 17 odst. 3 písm. b) GDPR nehovoří pouze o plnění právní povinnosti, ale rovněž o výkonu veřejné moci, která je zde mnohem přiléhavější.
	Akceptováno.
DPIA bude upravena.

	DZ
obecná část, bod 9.3 – Posouzení rizik práva a svobody subjektů údajů
	Z
	ÚOOÚ
	Co se týká partie 9.3 Posouzení rizik pro práva a svobody subjektů údajů, nelze je redukovat na kyberbezpečnost, tedy porušení zabezpečení osobních údajů. V DPIA chybí analýza identifikačních údajů.
	Akceptováno.
DPIA bude upravena.

	DZ
zvláštní část
§ 2
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje upravit pasáž důvodové zprávy následujícím způsobem:
…
„Dalším právním termínem je kandidující volební strana. Jde o pojem, který je v zákoně o volebních kampaních dále hojně používán. Zde se odkazuje na jednotlivé volební zákony, které stanovují, které subjekty jsou oprávněny v těch kterých volbách podat kandidátní listinu či přihlášku k registraci. Dalším definičním znakem kandidující volební strany je skutečnost, že daný subjekt vstoupil do volební kampaně ve smyslu § 2 odst. 6, tj. učinil (sám, jeho kandidát, nebo osoba účastnící se volební kampaně s písemným souhlasem kandidující volební strany) první úkon naplňující znaky volební kampaně podle § 2 odst. 1 nebo 2, s tím, že nejpozději se za vstup do volební kampaně považuje den registrace kandidátní listiny nebo přihlášky k registraci. Tyto subjekty jsou pak pro účely zákona o volebních kampaních považovány za kandidující volební strany. Jedinou výjimku představuje volba prezidenta republiky. Podle zákona o volbě prezidenta republiky může kandidátní listinu podat skupina nejméně 20 poslanců, nebo skupina nejméně deseti senátorů nebo tzv. oprávněný občan, pokud ke kandidátní listině přiloží petici na podporu kandidatury podepsanou alespoň 50 tisíci voličů. Pro účely zákona o volebních kampaních je však ve volbě prezidenta republiky kandidující volební stranou samotný kandidát na funkci prezidenta. Pojem volební strany vymezuje také návrh zákona o správě voleb (ST 530 ve volebním období 2021 – 2025) tak, že volební stranou je ten, kdo je podle příslušného zákona o volbách oprávněn podat kandidátní listinu. Pro účely zákona o volebních kampaních je nicméně namístě zpřesnit tento pojem tak, aby se regulace vztahovala nikoliv na všechny subjekty, které jsou podle volebních zákonů oprávněny podat kandidátní listinu (tj. např. na všechny politické strany a hnutí, které nemají pozastavenou činnost, včetně těch, které se voleb zúčastnit nechtějí), ale pouze na ty subjekty, které se hodlají účastnit volební kampaně resp. na ty subjekty, jejichž kandidátní listina nebo přihláška k registraci byla zaregistrována.  Ani po nabytí účinnosti zákona o správě voleb se tak na vymezení volební strany pro účely regulace volebních kampaní nic nezmění a stále bude platit ona výjimka ve volbě prezidenta republiky.“
…
Odůvodnění:
viz bod 10 připomínek (k § 2 odst. 8 návrhu zákona)
	Převážně akceptováno a vysvětleno.
Text bude převzat do důvodové zprávy s výjimkou „přihlášky k registraci“, která v důsledku účinnosti zákona o správě voleb (z. č. 88/2024 Sb.) již bude nahrazena jednotným pojmem „kandidátní listina“.


	DZ
zvláštní část
§ 5
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje upravit důvodovou zprávu následujícím způsobem:
Mezi zvláštní pravidla volební kampaně patří povinnost označovat prostředky volební kampaně, které obsahují propagaci, agitaci a sdělení týkající se volební strany nebo jejího kandidáta, zákonem stanovenými údaji o zadavateli a zpracovateli. Toto pravidlo má za cíl předcházet anonymní volební kampani, která může být i snadným nástrojem šíření dezinformací, a naopak přispívat k transparentnosti volební kampaně. Uveden musí být také název nebo zkratka kandidující volební strany, resp. jméno a příjmení nezávislého kandidáta a nebo kandidáta na funkci prezidenta republiky. Registrované třetí osoby označí jimi využité prostředky volební kampaně též názvem, zkratkou nebo jménem a příjmením a registračním číslem registrované třetí osoby přiděleným Úřadem. Informace musí být uvedena tak, aby ji běžný uživatel mohl snadno zjistit, tedy u vizuálních prvků kampaně odpovídající velikostí a barvou fontu a umístěním textu (v praxi jsou často okraje billboardů. plakátu atp. překryty rámem reklamního nosiče a informace je skryta). U zvukových prostředků kampaně musí být sdělena srozumitelně a odpovídající hlasitostí.
Zadavatelem je osoba (fyzická či právnická), která si objednala daný prostředek volební kampaně, tedy obvykle kandidující politická strana (hnutí), koalice, jejich kandidát, nezávislý kandidát, kandidát na funkci prezidenta, podporovatel, registrovaná třetí osoba apod. Volební propagace musí obsahovat jméno a příjmení fyzické nebo název právnické osoby, případně název koalice (ačkoliv nemá právní subjektivitu), která vytvoření propagace zadala. Toto označení by se v zájmu transparentnosti nemělo v průběhu kampaně měnit. U složitých či dlouhých názvů, které by nepřiměřeně zasahovaly do obsahu samotné propagace, se uvede zkratka (v případě koalic lze například použít zkratku přidělenou Českým statistickým Úřadem po registraci listin).
Zpracovatelem je ten, u koho byl prostředek objednán, kdo volební kampaň vytvořil a u koho byla objednávka vyfakturována, tzn. autor podoby daného prostředku kampaně (webové stránky, billboard, plakát, video spot aj.). Uvede se jméno a příjmení fyzické nebo název právnické osoby. Typicky se jedná o reklamní a PR agentury, firmy poskytující poradenství v oblasti volebních kampaní nebo se podílející na jejich realizaci. Naopak zpracovatelem není vlastník nástroje, jakým je daný prostředek šířen (např. majitel plakátové plochy, majitel billboardu, provozovatel rozhlasového vysílání apod.). V případě, že se na podobě propagačního materiálu podílí více samostatných subjektů (samostatný fotograf, grafik, copywriter atp.), uvede se jako zpracovatel ten, jehož podíl na podobě materiálu byl největší.
Za zadavatele je třeba považovat toho, kdo si daný prostředek volební kampaně objednal, typicky tedy kandidát nebo registrovaná třetí osoba. Zpracovatel je pak ten, u koho zadavatel prostředek volební kampaně objednal a kdo kampaň vytvořil a její náklady zadavateli vyfakturoval – typicky PR a reklamní agentura či společnost zajišťující volební poradenství a realizaci kampaně. Zpracovatelem je tedy autor podoby daného prostředku kampaně (billboardu, webu, plakátu, spotu, letáku a podobně). Za zpracovatele se nepovažuje vlastník nástroje, kterým je prostředek kampaně šířen – zpracovatelem tedy není tiskárna, majitel billboardu či ten, kdo billboard vylepil, a podobně. Z prostředku kampaně musí být zřejmé, kdo je jeho zadavatelem a kdo zpracovatelem. Nestačí tedy uvést jen „kandidát“. Je nutné uvést například: „Zadavatel: (kandidát jméno a příjmení), zpracovatel: (společnost XY)“. Informací o zadavateli a zpracovateli musí být označeny všechny prostředky kampaně, tedy nejen velkoplošná zařízení, ale také komunikační média (s výjimkou drobných předmětů, u nichž by možnost implementace tohoto pravidla byla pochybná).
Internetové stránky kandidáta jsou jednou z forem jeho propagace, za kterou se platí, nebo obvykle platí (programování stránek, tvorba grafiky, umístění profesionálně vytvořeného loga, platba za doménu atd.). Stránky zřizované v přímé souvislosti s volební kampaní se tedy automaticky stávají prostředky volební kampaně. Pokud v souvislosti s kampaní dochází též k navýšení běžných výdajů na webovou prezentaci kandidáta, který svoje stránky provozuje dlouhodobě i mimo dobu volební kampaně (nová volební grafika, tvorba nových podstránek souvisejících s kampaní, umísťování volebních materiálů atp.), stává se toto navýšení volebním výdajem. Proto je nutné tyto náklady nejen vykázat jako výdaje na volební kampaň, ale rovněž je třeba webové stránky v průběhu volební kampaně označit podle zákona informací o zadavateli a zpracovateli. Protože je pro webové stránky typické, že jejich prohlížení běžnými uživateli začíná na základním rozcestníku – úvodní stránce (typicky www.jmenokandidata.cz), postačí označení právě tohoto úvodního zobrazení a není už nutné označovat stránky v nižších úrovních.
Textové příspěvky („posty“) na sociálních sítích není třeba doplňovat informací o zadavateli a zpracovateli, audiovizuální prvky (fotografie, videa, případně audionahrávky) informaci o zadavateli a zpracovateli obsahovat mají.
Podstatou sociálních sítí je vedle prezentace toho, komu daný profil patří nebo kdo jej spravuje (v tomto případě volební strana, kandidát nebo registrovaná třetí osoba) také možnost sdílení publikovaného obsahu („postů“) dalšími uživateli. Každý „post“ převzatý jiným uživatelem sítě (tedy viditelný na jeho profilu, time line, zdi a podobně) však obsahuje informaci o tom, odkud byl převzat. Je tedy možné se proklikem dostat na profil daného kandidáta či registrované třetí osoby atp. U textových sdělení tedy není třeba, aby ke každému postu byla připojena informace o zadavateli a zpracovateli – je však nutné její uvedení na hlavní stránce profilu daného subjektu provozujícího kampaň. Poněkud jiná situace je však u obrázků, fotografií, videí a audio nahrávek – ty lze vkládat do jiných internetových stránek či stáhnout a dál šířit jinými způsoby. Proto by všechny grafické a audiovizuální prostředky volební kampaně měly mít v sobě zakomponovánu informaci o zadavateli a zpracovateli.
V případě videí se musejí povinné informace uvést formou titulku nejlépe na začátku nebo na konci videa. V případě audio nahrávek musí být tyto informace sděleny ústně. Jedná-li se o živý přenos (streamování), do kterého není možné vkládat titulky, uvede se informace o zadavateli a zpracovateli na stránce či platformě, na níž je přenos přístupný. Titulek se zpětně doplní až do záznamu, pokud je možné jeho spuštění či stažení mimo stránku či platformu, kde byl živý přenos vysílán a kde je informace uvedena Internetové stránky kandidujícího subjektu jsou jednou z forem jeho propagace, za kterou se platí nebo obvykle platí (programování stránek, tvorba grafiky, umístění profesionálně vytvořeného loga, platba za doménu atd.). Stránky zřizované v přímé souvislosti s volební kampaní (např. nezávislými kandidáty, volebními koalicemi atp.) se tedy automaticky stávají prostředky volební kampaně. Pokud v souvislosti s kampaní dochází též k navýšení běžných výdajů na webovou prezentaci kandidujícího subjektu, který svoje stránky provozuje dlouhodobě i mimo dobu volební kampaně (nová volební grafika, tvorba nových podstránek souvisejících s kampaní, umísťování volebních materiálů atp.), stává se toto navýšení volebním výdajem. Proto je nutné tyto výdaje nejen vykázat, ale také webové stránky v průběhu volební kampaně označit informací o zadavateli a zpracovateli. Protože je pro webové stránky typické, že jejich prohlížení běžnými uživateli začíná na základním rozcestníku – úvodní stránce (typicky www.nazevsubjektu.cz), postačí označení právě tohoto úvodního zobrazení a není už nutné označovat stránky v nižších úrovních.
Internetové vyhledávače (Google, Seznam a podobně) nabízejí možnost zaplatit si za to, že určitou stránku zobrazí ve výsledcích hledání mezi prvními. Obliba těchto textových reklam stoupá a mohou být využity i při volební kampani. Nabízejí však poměrně malý prostor (několik desítek znaků), a tak uvedení informace o zadavateli a zpracovateli může významně limitovat sdělení samotné. Úřad proto považuje za přípustné, aby údaj o zadavateli a zpracovateli v textové reklamě ve vyhledávači uveden nebyl, pokud informaci o tom, kdo tuto textovou reklamu zadal a zpracoval, obsahuje internetová stránka, na kterou inzerovaný odkaz směřuje. Bez ohledu na to, jestli je příslušná stránka propagována prostřednictvím vyhledávače, nebo ne, musí vždy obsahovat informaci o zadavateli a zpracovateli prvků kampaně, pokud nějaké obsahuje.
Textové příspěvky („posty“) na sociálních sítích není třeba doplňovat informaci o zadavateli a zpracovateli, ale audiovizuální prvky (fotografie, videa, případně audionahrávky), které naplňují znaky kampaně (viz toto heslo), informaci o zadavateli a zpracovateli obsahovat mají.
Podstatou sociálních sítí je vedle prezentace toho, komu daný profil patří nebo kdo ho spravuje (např. strana, kandidát, třetí osoba), také možnost sdílení publikovaného obsahu („postů“) dalšími uživateli. Každý „post“ převzatý jiným uživatelem sítě (tedy viditelný na jeho profilu, timeline, „zdi“ a podobně) však obsahuje informaci o tom, odkud byl převzat. Je tedy možné se proklikem dostat na profil dané strany, kandidáta či registrované třetí osoby atp.
Jiná situace je u obrázků, fotografií, videí či audio nahrávek – ty lze vkládat do jiných internetových stránek či stáhnout a dál šířit jinými způsoby. Proto musí mít všechny grafické a audiovizuální prostředky volební kampaně v sobě zakomponovánu informaci o zadavateli a zpracovateli (povinným údajem je také zkratka či název strany, respektive identifikace registrované třetí osoby). Je zřejmé, že i textové příspěvky lze zkopírovat a publikovat mimo prostředí sociálních sítí. V tomto případě by však uvádění zadavatele a zpracovatele bylo poněkud nadbytečné, neboť není v možnostech kandidujících subjektů či kohokoliv jiného ovlivnit, aby takový šiřitel spolu s textem zkopíroval i zákonem požadovanou informaci.
V případě videí se musejí povinné informace uvést formou titulku nejlépe na začátku nebo na konci videa. V případě audio nahrávek musí být tyto informace sděleny ústně. Jedná-li se o živý přenos (streamování), do kterého není možné vkládat titulky, uvede se informace o zadavateli a zpracovateli na stránce či platformě, na níž je přenos přístupný (například v popisu události). Titulek se zpětně doplní až do záznamu, pokud je možné jeho spuštění či stažení mimo stránku či platformu, kde byl živý přenos vysílán a kde je informace uvedena.
V běžném „online“ životě sdílejí kandidující subjekty také fotografie či další materiály pořízené veřejností (typicky fotky kandidáta pořízené ve veřejném prostoru, z debat, volebních mítinků atp.). Informace o zadavateli a zpracovateli by měla být umístěna alespoň do takových sdílených či přejímaných materiálů, které podobou a zpracováním naplňují znaky kampaně včetně úplatnosti (tedy se za ně obvykle platí).
Starosta obce má před každými volbami možnost, tedy nikoli povinnost, vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů. Starosta může vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů kdykoliv ode dne začátku volební kampaně nejpozději však 16 dnů přede dnem voleb. Vyhradit takové plochy není povinností starosty. Pokud však plochy vyhradí, možnost jejich využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidujících subjektů. Zároveň je zapotřebí výslovně stanovit, že pokud se starosta rozhodne plakátovací plochu vyhradit, pak ji obec poskytne bezplatně. V takovém případě se na bezúplatné plnění nevztahují ustanovení tohoto zákona o financování volební kampaně (jinak platí, že i bezúplatné plnění se započítá do výdajů na volební kampaň, a to v částce odpovídající obvyklé ceně za bezúplatné plnění), ani ustanovení zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který stranám a hnutím v § 18 odst. 1 zakazuje přijmout dar nebo bezúplatné plnění od obcí a krajů.
Pokud však jde o plochu ve vlastnictví obce, kterou starosta pro výlep plakátů nevyhradil, je všem zákonem jmenovaným aktérům pro vedení bezplatné volební kampaně zapovězena. To však nebrání jejímu využití za úplatu (musí přitom jít minimálně o „cenu obvyklou“, neboť cena nižší než obvyklá by již představovala bezúplatné plnění, resp. dar). Obce mohou za úplatu umožnit výlep volebních plakátů a jiné volební reklamy na všechny velkoplošná zařízení nosiče, které vlastní či spoluvlastní (plakátovací plochy, budovy obce, sloupy veřejného osvětlení, vozy MHD a podobně). Cena obvyklá však nemusí být automaticky ve všech případech cenou tržní či komerční. Při stanovování ceny obvyklé lze vycházet z předchozí praxe obce týkající se voleb.  Vzhledem k tomu, že volební strany jsou povinny ve svém účetnictví zaznamenat každý náklad volební kampaně, doporučuje se, aby o pronájmu plochy byla uzavřena alespoň jednoduchá dohoda. Tento účel může plnit i příjmový doklad, v němž bude uvedena doba pronájmu, rozsah vyhrazené plochy a cena. Po ukončení doby pronájmu by plakáty měly být odstraněny. Pro poskytování ploch, které nejsou starostou vyhrazeny pro výlep volebních plakátů, nestanovuje zákon podmínku rovného přístupu k plochám obcí. Lze tedy uplatnit pravilo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“.
Obdobný zákaz, jaký se vztahuje na bezplatné využívání ploch ve vlastnictví obce pro volební kampaň (mimo ploch vyhrazených starostou obce pro volební plakáty), platí i pro všechny orgány veřejné moci nebo právnické osoby, které jsou jimi ovládány, a jejich lidské, finanční, materiální a nemateriální zdroje – ani ty nemohou být nikým bezplatně využity pro volební kampaň. Jedná se o zákaz bezúplatného využívání uvedených zdrojů orgánů veřejné moci, nevylučuje se tedy využití za úhradu ve výši ceny obvyklé. Ani při využití zdrojů orgánů veřejné moci však nesmí docházet ke zneužití funkce v tom smyslu, že by se jednalo o exkluzivní přístup k daným zdrojům, vyplývající ze zastávání příslušné funkce, který by byl ostatním volebním stranám upřen.
Je přirozené, že i v době volební kampaně budou samosprávy orgány veřejné moci prostřednictvím svých komunikačních médií (radniční noviny, krajské zpravodaje a podobně) informovat o své činnosti, včetně činnosti svých představitelů související s výkonem jejich funkcí tedy zejména členů zastupitelstev, rad a starostů, primátorů či hejtmanů, a to i v situaci, kdy tito představitelé samospráv současně reprezentují některou volební stranu či jsou sami kandidáty této volební strany. Aby jejich propagací v komunikačním médiu obce, kraje nebo orgánu veřejné moci či jimi ovládaných osob nebyly naplněny znaky volební kampaně, musí se textové i vizuální zpracování příspěvků omezit výhradně na identifikaci příslušného komunálního a krajského představitele a sdělení o jeho činnosti v rámci výkonu příslušné funkce. Texty či audiovizuální příspěvky by se měly věcně vztahovat k aktuálně řešené problematice samosprávy, nikoliv k obecným politickým názorům představitelů samospráv. Vizitky představitelů samospráv, včetně podpisů pod články či audiovizuálními příspěvky, by měly obsahovat výhradně jméno, funkci, případně politickou příslušnost představitele. Umístění loga volební strany u jména komunálního či krajského představitele (nebo i na jiných místech komunikačního média) lze považovat za propagaci kandidující volební strany, čímž by byl naplněn význam pojmu volební kampaň.
Za zdroj orgánu veřejné moci lze v případě obcí pokládat například i místní rozhlas či kabelovou televizi. Proto obecní rozhlasy nebo lokální televize nelze bezúplatně používat například pro oznámení konání volebního mítinku volební strany, setkání s některým kandidátem a podobně. 
Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce (a mezi nimi nejvýrazněji ústavní činitelé) se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, v souvislosti s výkonem své funkce cestují, setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Pokud je činitel současně kandidátem ve volbách, je třeba takový způsob výkonu veřejné funkce sladit s pravidly kampaně, která stanovuje tento zákon.
Je zřejmé, že veřejní činitelé (rozum. ústavní činitelé, tak všichni ostatní veřejní funkcionáři vymezení v zákoně o střetu zájmů), kteří kandidují ve volbách, se při výkonu svých funkcí zčásti ocitají v režimu volební kampaně. Proto může být v některých případech nutné pozměnit charakter veřejného vystupování.  Je také třeba dbát na to, aby se náklady na tu část činnosti veřejných činitelů, která souvisí s kampaní, promítla v evidenci nákladů kampaně. Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandující veřejní činitelé dbát na to, aby v kampani nevystupovali z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměli při tomto vystupování svou funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. Použití takových prostředků ve volební kampani je nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně.
Pokud jde o náklady na realizaci takto definovaných veřejných vystoupení, je třeba, aby byly hrazeny z jiných než veřejných rozpočtů (viz citovaný nález Ústavního soudu). V případě, že náklady nehradí kandidát či volební strana ze svého volebního účtu, je třeba zaevidovat je jako bezúplatné plnění.
Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce, se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, cestují po České republice i do zahraničí, setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Pokud je osoba vykonávající veřejnou funkci současně kandidátem ve volbách, je třeba takový způsob výkonu veřejné funkce uvést do souladu s pravidly kampaně.
Veřejným vystupováním se rozumí veřejná prezentace názorů, postojů či stanovisek dané osoby vykonávající veřejnou funkci nebo jí reprezentovaného politického subjektu.
V některých případech je třeba, aby kandidující držitelé veřejných funkcí pozměnili charakter veřejného vystupování. Pokud osoba vykonávající veřejnou funkci ve veřejném vystoupení sděluje informace a vlastní názory týkající se výkonu její práce (typicky k připravované, projednávané či schválené legislativě) nebo v případech, kdy komentuje rozhodnutí, zákon či jiný postoj, který je v dané chvíli veřejným tématem, jde o součást její práce ve vztahu k občanům. Týká se to i případů, když osoba vykonávající veřejnou funkci provádí rekapitulaci své současné práce. Za volební kampaň je považováno veřejné vystoupení ve chvíli, kdy je jeho součástí například logo kandidujícího subjektu, hesla používaná v kampani, osoba vykonávající veřejnou funkci je označována jako kandidát, ve svém projevu slibuje realizaci řešení problémů, či v mediálním prostoru jsou její komentáře doplněny životopisem.
Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandidující osoby vykonávající veřejnou funkci dbát na to, aby v souvislosti s kampaní nevystupovaly z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměly při tomto vystupování svou (v danou chvíli vykonávanou) funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. (Z mnoha možných příkladů takového vystupování můžeme uvést případné natočení předvolebního videa v budově Senátu či Poslanecké sněmovny, nošení primátorského řetězu na předvolebním setkání nebo třeba oslovení občanů stávajícím starostou/kandidátem z balkonu radnice). Použití takových prostředků ve volební kampani je nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně.
Mezi zvláštní pravidla volební kampaně patří i nárok kandidujících volebních stran ve volbách do Poslanecké sněmovny, volbách do Evropského parlamentu a ve volbě prezidenta republiky na vysílací čas ve veřejnoprávních médiích. Tento bezplatný vysílací čas, který je jim vyhrazen, je limitován vymezeným obdobím před volbami, dělí se rovným dílem mezi všechny zaregistrované volební strany a ty odpovídají za obsah svých pořadů. 
Jak vyplývá již z dřívější z judikatury Nejvyššího správního soudu (předmětné ustanovení o přístupu do veřejnoprávních médií je totiž převzato ze stávajících volebních zákonů), nezakládá toto ustanovení volebním stranám právo na stejný přístup k mediální prezentaci prováděné nad rámec zde stanoveného vysílacího času. Ústavní princip svobodné soutěže politických sil je v publicistické a zpravodajské činnosti veřejnoprávních médií naplněn objektivním a vyváženým přístupem k volebním subjektům. Ten ovšem neznamená mechanickou rovnost v zastoupení ve všech pořadech, ale v odstupňování poskytnutých příležitostí odpovídajících reálnému postavení soutěžících subjektů v politickém a společenském životě.
Odůvodnění:
· zpřesnění vymezení pojmů zadavatel a zpracovatel
· reakce na skutečnost, že zákon o volebních kampaních již neobsahuje pojem „velkoplošná zařízení“
· reakce na skutečnost, že zákon o volebních kampaních nově nevymezuje zákaz využití (umožnění využití) komunikačních médií obcí a krajů k volební kampani, jako tomu je ve stávajících volebních zákonech, nýbrž zákaz bezúplatného využití „lidských, finančních, materiálních a nemateriálních zdrojů orgánů veřejné moci nebo právnické osoby, která je ovládaná orgánem veřejné moci“; vztahuje se tedy na širší okruh subjektů než jen obce a kraje
· zpřesnění vymezení možnosti vystupování představitelů orgánů veřejné moci, kteří jsou kandidáty, v době volební kampaně
· vymezení pojmu „kandidující volební strana“ – blíže viz bod 9
	Akceptováno.

	DZ
zvláštní část
§ 7
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje upravit důvodovou zprávu následujícím způsobem:
Ustanovení upravuje pravidla týkající se volebního účtu jako jednoho z nástrojů transparentního financování volební kampaně. Institut volebního účtu není novinkou – s dílčími rozdíly je v zásadě převzat z dosavadních volebních zákonů.
Volební účet musí být takzvaně transparentní. To znamená, že musí umožňovat vzdálený bezplatný a nepřetržitý přístup třetích osob k zobrazování přehledu platebních transakcí. Aby bylo možné bankovní účet považovat za transparentní, musí platit, že účet v každém okamžiku umožní prohlížet všechny aktuálně bankou zaúčtované transakce. Za transparentní účet se nepovažuje takové technické provedení, které zobrazí transakce pouze zpětně za určitý časový interval. U transakcí na volebním účtu je třeba uvádět účel platby, který jasně vyjadřuje, o jakou transakci se jedná, či za jakým účelem má být realizována (například dar na volební kampaň, převod na volební účet). Účet zřízený bez splnění podmínky transparentnosti nebude Úřadem akceptován jako volební. Nezřízení tohoto účtu je tak přestupkem, za který hrozí sankce.
Povinnost zřídit si volební účet se volebním stranám ukládá nejpozději ke dni vstupu do volební kampaně. Co se rozumí dnem vstupu do volební kampaně je definováno v základních pojmech v úvodních ustanoveních tohoto zákona (viz odůvodnění k tomu). Dosavadní povinnost učinit tak nejpozději do 5 dnů od vyhlášení voleb byla problematická jednak proto, že vždy se vyskytly volební strany, které se rozhodly kandidovat až delší dobu po vyhlášení voleb a nemohly tak lhůtu dodržet, a jednak z důvodu nepředvídatelnosti dne vyhlášení voleb (například volby do Poslanecké sněmovny 2021 byly vyhlášeny 31. 12. 2020, následoval státní svátek a víkend).
Vzhledem k tomu, že koalice nemá právní osobnost a zřízení volebního účtu je soukromoprávním úkonem, činí tak za koalici politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici dle dohody členů koalice. Taková politická strana nebo politické hnutí je oznámeno Úřadu a vede za koalici ve všech volebních obvodech též účetnictví Politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici, které zřídilo volební účet, vede též volební účetnictví a zajistí předložení zprávy o financování volební kampaně. Informace o financování volební kampaně koalice (včetně údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění) tedy musí (na základě koaliční smlouvy a oznámení Úřadu) zveřejňovat jedna politická strana či politické hnutí zastoupené v koalici, přičemž ostatní zastoupené politické strany a politická hnutí by jí měly poskytnout potřebnou součinnost (zejména v podobě poskytnutí údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění, které mají být zveřejněny nejpozději 3 dny přede dnem voleb). 
Platí, že jedna volební strana zřizuje pro dané volby jeden volební účet bez ohledu na to, v kolika obvodech se o zvolení uchází. Strany nebo koalice stran o shodném složení (název se může lišit) zřizují jeden volební účet pro všechny obvody, ve kterých podaly kandidátní listiny. Pokud například volební strana podá kandidátní listinu v pěti obvodech, zřídí pro těchto pět obvodů jeden účet. Jestliže je však tato strana současně členem koalice, která podá kandidátní listinu v dalším obvodu, není zde kandidujícím subjektem tato strana, ale koalice. Ta musí nechat zřídit samostatný volební účet, který ponese označení koalice. Analogicky: pokud koalice s totožným složením podá kandidátní listinu ve více obvodech, zřizují jeden volební účet pro všechny takové obvody.
V případě, že strana figuruje ve více koalicích, jejichž složení se liší, je každá taková koalice samostatným volebním subjektem, který si musí nechat zřídit svůj samostatný volební účet. Stejně tak platí, že každá volební strana zveřejňuje jednu samostatnou zprávu o financování kampaně a předkládá samostatné účetnictví. Platí tedy zásada, že ke každému volebnímu účtu musí být předložena jedna samostatná zpráva o financování kampaně a volební účetnictví.
Při administraci kampaně tedy obecně platí, že jeden kandidující subjekt vede jeden volební účet, i když se volby odehrávají ve více obvodech. Výjimku z tohoto pravidla může představovat situace, kdy by se strany koalice v písemné koaliční smlouvě dohodly, že zodpovědnost za povinnosti spojené s financováním kampaně (vedení volebního účetnictví, oznámení účtu a volebního webu, zveřejnění podporovatelů, vypracování zprávy atp.) za koalici nesou v různých volebních obvodech různé strany koalice. Všechny povinnosti za jeden obvod však jménem koalice musí plnit jen jedna strana koalice. V tomto specifickém případě se připouští možnost, aby koalice, byť o totožném složení, zřídila více volebních účtů. každý takový účet ponese v názvu (vedle označení koalice) i výčet volebních obvodů, kterých se týká, a každý bude spojen se zprávou o financování volební kampaně pro tyto obvody a volebním účetnictvím pro dané obvody. I v tomto případě tedy platí pravidlo, že ke každému volebnímu účtu je odevzdávána samostatná zpráva o financování volební kampaně. Stejně tak budou separátně pro dané obvody plněny i ostatní povinnosti spojené s financováním kampaně. Je však třeba zdůraznit, že součet výdajů, které se promítnou v jednotlivých zprávách o financování volební kampaně (a potažmo ve volebním účetnictví předloženém k těmto zprávám) nesmí překročit zákonný limit výdajů volební kampaně, který se vztahuje ke kandidující koalici jako celku ve všech volebních obvodech, v nichž tato koalice kandiduje. 
Informace o financování volební kampaně koalice (včetně údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění) musí (na základě koaliční smlouvy) zveřejňovat jedna politická strana či politické hnutí zastoupené v koalici. Ostatní zastoupené politické strany a politická hnutí by jí měly poskytnout potřebnou součinnost (zejm. v podobě poskytnutí údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění, které mají být oznámeny nejpozději 3 dny před dnem voleb).
Odstraňuje se povinnost volební strany zajistit přístup k volebnímu účtu na jejích internetových stránkách, a to z důvodu, že tyto údaje musí volební strana nahlásit Úřadu a ten zajišťuje zveřejnění na svých internetových stránkách svodně za všechny volební strany.
Výslovně se umožňuje, aby z volebního účtu bylo možné kromě financování volební kampaně uhradit i bankovní poplatky související s vedením tohoto účtu a také poplatky za registraci kandidátní listiny, které jsou podle příslušných volebních zákonů v některých volbách podmínkou registrace (ve volbách do Poslanecké sněmovny a volbách do Evropského parlamentu činí tento poplatek 19 000 Kč). Z volebního účtu lze hradit také pokutu uloženou za přestupek týkající se porušení pravidel financování volební kampaně, a to i v průběhu volební kampaně (dříve bylo možné tyto prostředky využít na úhradu pokuty až po skončení volební kampaně z prostředků, které zůstaly na volebním účtu).
Je-li volební stranou politická strana nebo politické hnutí, je třeba aby podporovatelé své finanční příspěvky posílali na tzv. zvláštní účet, který jsou strany a hnutí povinny vést dle § 17a odst. 2 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Zmíněný zákon nerozlišuje, zda se jedná o dary míněné jako příspěvek na volební kampaň, nebo o dary na běžnou činnost: všechny dary, tedy i ty, které budou použity na volby, musejí být poukázány na zvláštní, nikoliv volební účet strany či hnutí. Na volební účet si pak strany/hnutí mohou darované prostředky přeposílat ze zvláštního účtu dle potřeby, aby mohly krýt výdaje na kampaň. Finance z darů je možné přeposílat jednou částkou jako hromadný převod ze zvláštního účtu. K tomu je však třeba paralelně vést zvláštní evidenci darů, které byly na kampaň využity, dle zákona o volebních kampaních. Volební účet tedy není určen pro příjem darů – slouží pouze pro účely hrazení nákladů volební kampaně.
Nově se zavádí také pravidlo, které z volebního účtu činí po dobu volební kampaně účet chráněný před exekucí. Důvodem je speciální charakter volebního účtu, jehož prostředky jsou účelově předurčeny pouze pro výdaje související s volební kampaní.
Převod prostředků z volebního účtu nevyužitých na volební kampaň po uplynutí stanovené doby je třeba řešit toliko u koalic a u nezávislých kandidátů ve volbách do Senátu a kandidátů ve volbě prezidenta republiky. U politických stran a politických hnutí není důvod prostředky převádět na jiný účet; pokud není volební účet zrušen, stane se z něj automaticky provozní účet podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který je rovněž transparentní. Také u koalic dochází po uplynutí zákonem stanovené doby k převodu nevyužitých prostředků z volebního účtu na účty vedené podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, avšak ne automaticky, neboť převod je třeba provést na členy koalice v poměru podle jejich dohody; není-li takové dohody, převedou se prostředky rovným dílem na všechny členy koalice.
U nezávislých kandidátů a kandidátů na funkci prezidenta republiky je převod nevyužitých prostředků z volebního účtu nově omezen toliko na převod ve prospěch právnických osob, jejichž cílem je veřejně prospěšná činnost. Důvodem této změny je, že český právní řád nedefinuje veřejně prospěšný účel a v minulosti tak mohlo docházet k tomu, že nezávislý kandidát převedl statisícové částky na fyzické osoby v regionu jeho bydliště a veřejně prospěšný účel tak byl velice pochybný. Porušení tohoto ustanovení je přestupkem se sankcí až do 500 000 Kč, a proto je na místě, aby požadované jednání bylo zpřesněno.
Zákon neukládá kandidujícím volebním stranám povinnost volební účet zrušit, pouze stanovuje podmínky, po jejichž splnění je zrušení účtu možné. Kandidující volební strany si tedy mohou účet ponechat. Není však možné tento účet opakovaně použít v dalších volbách, a to ani ve volbách stejného typu. Zákon o volebních kampaních totiž stanovuje každé kandidující volební straně povinnost si nejpozději ke dni vstupu do volební kampaně účet zřídit, z čehož lze odvodit pravidlo „nové volby = nový účet. Pokud politická strana nebo hnutí volební účet ve lhůtě podle § 7 odst. 8 nezruší, hledí se na něj jako na účet pro ostatní příjmy a výdaje. V takovém případě je politická strana nebo hnutí bez zbytečného odkladu povinna oznámit Úřadu číslo nebo jiný jedinečný identifikátor tohoto účtu ve smyslu § 17a odst. 4 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Původně byl totiž tento účet Úřadu oznámen jako volební. Samotné marné uplynutí zákonem stanovené lhůty lze považovat za zřízení účtu pro ostatní příjmy a výdaje. Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích však stanoví ještě povinnost číslo nebo jiný jedinečný identifikátor takového účtu bez zbytečného odkladu oznámit Úřadu.
Odůvodnění:
· viz bod 12 připomínek (k § 7 odst. 1 návrhu zákona)
· zpřesnění povinností politické strany nebo hnutí v případě, že volební účet v zákonem stanovené lhůtě nezruší
· vymezení pojmu „kandidující volební strana“ – viz bod 9 připomínek
	Akceptováno.

	DZ
zvláštní část
§ 9
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje upravit důvodovou zprávu následujícím způsobem:
Toto ustanovení upravuje výdajové limity kandidujících volebních stran na volební kampaň v jednotlivých druzích voleb. V zásadě jsou převzata pravidla z dosavadních volebních zákonů. Významnější změna se týká voleb do Senátu, v nichž se nadále nebude výdajový limit vztahovat na jednotlivé volební obvody, kde kandidující volební strana kandiduje, ale půjde o součin dosavadní limitní částky na jeden volební obvod a počtu obvodů, v nichž kandidující volební strana kandiduje. K limitu u senátních voleb se tak bude přistupovat stejně jako u krajských voleb. Volebním stranám to ušetří značné množství administrativní zátěže, neboť fakticky je nyní nutné vést odděleně účetní evidenci v jedné kampani až pro 27 volebních obvodů (účetní stran musejí každou jednu fakturu rozdělovat až do 27 oddělených účetnictví) a následně všech až 27 oddělených kampaní uspořádat do jediné zprávy o financování volební kampaně. Obava z přelévání limitů do volebních obvodů, které jsou pro kandidující volební stranu z hlediska zvolení kandidáta klíčové, zřejmě není na místě, neboť za dobu existence výdajových limitů se nestalo, že by některá kandidující volební strana v některém senátním volebním obvodu atakovala dvoumilionový limit. A je-li tento model součinu možno využít v jednom druhu voleb (volby do zastupitelstev krajů), nebylo by racionální ho zakazovat v senátních volbách.
Výslovně se zmiňuje, že do limitu výdajů se započítávají i výdaje třetích osob, které se účastní volební kampaně s písemným souhlasem kandidující volební strany.
Kandidující volební strany musejí výdaje na volby evidovat a informace o kampani zveřejňovat takovým způsobem, aby bylo zřejmé, že výdaje nepřesáhly limit kampaně pro dané volby. 
V případě, že kandiduje kandidující volební strana s tzv. podporou některé politické strany nebo hnutí, jedná se o neformální vyjádření spolupráce dvou či více stran, z nichž pouze jedna registruje svým jménem kandidátní listinu. Na kandidátní listině jsou v případě kandidatury „s podporou“ vedle kandidátů kandidující volební strany umístěni také zástupci podporujících subjektů. Na politické strany nebo hnutí, které pouze deklarují vzájemnou podporu, je třeba nahlížet jako na samostatné subjekty. Politické straně, která vyjadřuje zájem podpořit kandidaturu jiné kandidující volební strany, nelze znemožnit založení vlastního volebního účtu a vedení samostatné kampaně. Každá z takových kandidujících volebních stran pak disponuje vlastním limitem nákladů na kampaň. Jestliže však takováto podporující politická strana nebo hnutí nepodá v zákonem stanoveném termínu vlastní kandidátní listinu a současně umístí své zástupce na kandidátní listinu jiné kandidující volební strany, připočtou se volební výdaje podporující strany k nákladům na kampaň kandidující volební strany, která takovou společnou kandidátní listinu podala. Jinými slovy: při kandidatuře „s podporou“ se sčítají náklady na kampaň všech subjektů, které se podílely na volební kampani a následně umístily své zástupce na společnou kandidátní listinu. Stejný princip platí také u paralelní kampaně vedené koalicí a současně stranami, které ji tvoří. Pokud vedle kampaně zadávané koalicí jako kandidující volební stranou vede kampaň také některá z koaličních stran, je třeba dbát na to, aby součet výdajů těchto kampaní nepřesáhl stanovený limit. Platí to samozřejmě i v případě, že koalice dosud nevznikla (například nebyla podepsána koaliční dohoda) nebo když existence koalice už sice byla veřejně deklarována, ale nedošlo zatím k registraci kandidátních listin. Vždy platí, že samotné volební výdaje zúčastněných stran se přičtou k výdajům učiněných jménem koalice v její zprávě o financování kampaně. 
Dle dosavadní právní úpravy platí, že za případný přestupek v souvislosti s transparentností a financováním kampaně jsou zodpovědné všechny politické strany a politická hnutí zastoupené v koalici. Případný Přestupek bude tedy Úřad řeší se všemi subjekty koalice. Je na dohodě stran a hnutí tvořících koalici, jakým způsobem upraví a vypořádají vztahy mezi sebou a stanoví v rámci koalice zodpovědnost za plnění zákonných povinností. Nová úprava mění pravidla tak, že za případný přestupek v souvislosti s transparentností a financováním volební kampaně budou odpovědné ty strany a hnutí zastoupené v koalici, které byly ke splnění jednotlivých povinností pověřeny podle koaliční dohody na základě oznámení podle § 10 odst. 1.
Prezentace drobných propagačních předmětů na vlastním těle či oděvu (typicky odznáčky, „placky“, potištěné pokrývky hlavy, šály, šátky, trička, případně propisky a podobně) nejsou formami sdělení, za které se obvykle poskytuje úplata. Není tedy třeba ani registrace jako třetí osoby, ani dohody s příslušnou kandidující volební stranou kvůli započtení hodnoty této prezentace do limitu nákladů. Totéž platí o jednotlivé nálepce na vlastním automobilu sympatizanta (či v případě negativní kampaně naopak odpůrce kandidující volební strany či jejího kandidáta), za podmínky, že polep zabere jen drobnou plochu (cca odpovídající obsahu formátu A4). Zcela odlišnou situací je komerční nošení propagačních převleků (kostýmů) na veřejných prostranstvích (obvykle spojené například s rozdáváním letáků) či vícenásobný polep vozidla materiály, které by samy o sobě byly drobné, ale jejich celková plocha by významně přesáhla formát A4. V těchto případech by nepochybně již šlo o kampaň, jejíž hodnotu by bylo nutné do limitu nákladů započítat.
Pokud plnění (typicky v rámci smluvního vztahu se zhotovitelem kampaně) proběhlo v době po začátku volební kampaně, musí se započítat do nákladů kampaně bez ohledu na to, že se předmět toho plnění v kampani nijak nevyužije. Ostatně od začátku kampaně musí být všechny náklady kampaně bez výjimky hrazeny z volebního účtu. Plnění, která proběhla před začátkem kampaně a kandidující volební strana se rozhodla je v kampani nijak nepoužít, není třeba do limitu nákladů počítat.
Pokud jsou k práci na kampani využiti stálí zaměstnanci politické strany nebo hnutí či osoby v obdobném postavení, jejichž pracovní náplň zahrnuje i jinou agendu než propagaci strany (spadají sem typicky i tiskoví mluvčí), je nákladem kampaně i situace, kdy tomuto zaměstnanci budou za práci na kampani nad rámec obvyklé pracovní náplně vypláceny odměny, nebo dojde z důvodu vyššího pracovního nasazení ke zvýšení pracovního úvazku spojeného se zvýšením mzdy. Rozdíl oproti běžné mzdě takového zaměstnance je považován za náklad kampaně. V případě, že zaměstnanec strany se na kampani podílí nad rámec svých běžných pracovních povinností bez nároku na odměnu, nahlíží se na něj jako na dobrovolníka. 
Dobrovolníci se na kampaních kandidujících volebních stran podílejí bez nároku na odměnu, avšak svojí prací mohou kandidující volební straně poskytnout bezúplatné plnění. Zohlednění v nákladech kampaně je tedy odvislé od „ceny obvyklé“ takové práce. Ta závisí na tom, v jakém vztahu je dobrovolník ke kandidující volební straně, které s kampaní pomáhá, a k jejím kandidátům. Členy politické strany nebo politického hnutí, kandidáty v daných volbách a jejich rodinné příslušníky je možno považovat za dobrovolníky, kteří se na kampani podílejí v principu zdarma, cena obvyklá je tedy u těchto dobrovolníků nulová a kandidující volební strana získává bezúplatné plnění s nulovou hodnotou (je třeba jej takto uvést ve zprávě o financování kampaně). Dobrovolnickou prací se rozumí lidská práce související s přípravou a realizací kampaně, nikoliv poskytnutí vlastního movitého či nemovitého majetku pro účely kampaně. V případě, že člen politické strany nebo hnutí, kandidát či jejich rodinní příslušníci poskytnou například svoji nemovitost k umístění volební reklamy, řídí se stejnými pravidly jako ostatní dobrovolníci. Ostatní dobrovolníci jsou považováni za svého druhu brigádníky a byť za svoji práci nedostanou odměnu, kandidující volební strany mají jejich práci evidovat jako bezúplatné plnění s nenulovou hodnotou (vykáže se obvyklá cena dané práce).
Příspěvek na volební náklady (nově po účinnosti zákona o správě voleb bude označován jako poplatek za registraci kandidátní listiny) není výdajem volební kampaně a nezapočítává se do limitu kampaně. Uhrazení tohoto příspěvku je podmínkou registrace kandidující volební strany v některých volbách (volby do Poslanecké sněmovny a volby do Evropského parlamentu), avšak jde fakticky o administrativní poplatek, a nikoliv o náklad, který by souvisel s volební kampaní.
U plnění, které bylo poskytnuto bezplatně nebo za nižší než obvyklou cenu, se započítá cena obvyklá. Pokud získá kandidující volební strana některé plnění ve slevě, která je poskytována obecně všem a jde tedy o běžnou obchodní slevu, není důvod, aby rozdíl do obvyklé ceny byl započítán jako dar; na místě by to bylo pouze tehdy, pokud by se sleva vymykala běžné obchodní slevě.
Kandidující volební strany mají povinnost oznámit Úřadu nejpozději 3 dny přede dnem voleb všechny své sponzory volební kampaně, a to ve stejném rozsahu údajů o těchto osobách, který je následně po volbách vyžadován i pro účely zprávy o financování volební kampaně (tj. včetně výše poskytnuté podpory, obsahu služby či popisu poskytnutého zboží). Jedná se o povinnost převzatou z dosavadních volebních zákonů. Jde-li o ručení za úvěr určený k pokrytí nákladů na kampaň, je třeba ručitele rovněž uvést v přehledu dle tohoto ustanovení. Ruší se tedy povinnost, aby kandidující volební strany zveřejnily údaje o sponzorech do tří dnů přede dnem voleb na svých internetových stránkách, namísto toho je strany uvedou v elektronickém nástroji zřízeném Úřadem. Zajistí se tak jednotná podoba výkazů sponzorů a veřejnost informace získá na jednom místě, nikoliv roztříštěné na webech jednotlivých kandidujících vol stran. Nově se výslovně stanovuje, že kandidující volební strana musí Úřadu nahlásit i informaci, že žádné takové osoby u ní neexistují. K nahlášení Úřadu slouží elektronická aplikace na jeho internetových stránkách. Nahlášené informace následně Úřad bez zbytečného odkladu zveřejní.
Odůvodnění:
· zdůraznění principu, že politická strana nebo hnutí zastoupené v koalici, které se na základě oznámení podle § 10 odst. 1 zavazují plnit příslušné povinnosti vztahující se k financování volební kampaně, jsou samy za nesplnění příslušné povinnosti přestupkově odpovědné
· zdůraznění přínosu zveřejňování údajů o dárcích a podporovatelích na internetových stránkách Úřadu oproti stávající úpravě zakotvující povinnost zveřejňovat tyto údaje na internetových stránkách jednotlivých kandidujících subjektů
· vymezení pojmu „kandidující volební strana“ – blíže viz bod 9 připomínek
	Akceptováno.

	

DZ
zvláštní část
§ 10
	

Z
	

ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje upravit důvodovou zprávu následujícím způsobem:
Ustanovení, které upravuje zveřejňování údajů o financování volební kampaně, tj. zprávy o financování volební kampaně a účetnictví, je v zásadě převzato z dosavadních volebních zákonů a obsahuje pouze dílčí změny, jejichž cílem je zejména odstranění interpretačních nejasností, se kterými se v aplikační praxi potýká Úřad a volební strany.
Veškeré informace, které mají být podle tohoto ustanovení poskytovány Úřadu, se budou poskytovat prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu a Úřad pak takové informace na svých internetových stránkách zveřejní. Týká se to informací o volebním účtu, koalicích, předložení zprávy o financování volební kampaně, účetnictví volební strany z volební kampaně a informace o převedení prostředků z volebního účtu na veřejně prospěšný účel. Tento způsob umožňuje využití elektronizace, snížení administrativní zátěže pro volební strany i Úřad, efektivní práci s daty a poskytnutí otevřených dat veřejnosti. Veškeré informace týkající se financování volební kampaně jednotlivými volebními stranami totiž budou pro veřejnost dostupné na jedné internetové stránce, kterou je web Úřadu. Při existenci právní úpravy, kdy měly být některé informace zveřejňovány na internetových stránkách kandidujících volebních stran, mnohdy docházelo k tomu, že byly obtížně dohledatelné.
Je-li volební stranou koalice, nově se zavádí, že sdělí Úřadu, která politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici podle interní koaliční dohody založilo volební účet a současně povede účetnictví a zajistí předložení zprávy o financování volební kampaně. Půjde stále o tutéž politickou stranu nebo politické hnutí, které je pro tyto úkony dle dohody určeno. Výjimkou je situace, kdy podle koaliční dohody zodpovědnost za povinnosti spojené s financováním volební kampaně za koalici nesou v různých volebních obvodech různé strany koalice (srov. důvodová zpráva k § 7). Koalice rovněž Úřadu sdělí, která z politických stran nebo hnutí zastoupených v koalici odpovídá za oznámení osob podle § 9 odst. 3.
Součástí zprávy o financování volební kampaně je nově i identifikace druhu výdajů, neboť dosavadní znění nezajišťovalo, aby volební strany zveřejňovaly předmět bezúplatných plnění a vědělo se pouze, kdo plnění poskytl a v jaké výši, ale ne co bylo poskytnuto.
Zákon ukládá volebním stranám povinnost zaslat Úřadu veškeré účetnictví týkající se volební kampaně, a to do 90 dní ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb. Je tedy třeba, aby volební strany uplatnily ve svém účetnictví takové postupy a nástroje, aby byly schopny jednoznačně určit veškeré účetní operace související s volbami. K tomuto účelu jsou v účetnictví k dispozici různé nástroje – například vedení samostatných analytických účtů, vedení účetního deníku a podobně.
Vzhledem k tomu, že nezřídka vede volební strana souběžně více volebních kampaní (typicky ve volbách do zastupitelstev obcí nebo krajů konaných souběžně s volbami do Senátu) explicitně se stanoví, že společné výdaje z vícero volebních kampaní je třeba v účetnictví vyčíslit odděleně pro jednotlivé kampaně.
Platí, že každá volební strana předkládá Úřadu jednu samostatnou zprávu o financování kampaně a samostatné účetnictví. Platí tedy zásada, že ke každému volebnímu účtu musí být předložena jedna samostatná zpráva o financování kampaně a volební účetnictví. Kandiduje-li volební strana ve více volbách konaných souběžně, týká se jí povinnost založení volebního účtu, předložení zprávy a účetnictví pro každé volby zvlášť.
V případě, že volební strana pouze zřídila volební účet, ale nevyvíjela žádnou činnost, která by odpovídala volební kampani dle zákona, nepřijala žádný finanční dar ani bezúplatné plnění a nehradila z volebního účtu žádné výdaje, je vhodné, aby Úřadu předala informaci o tom, že žádnou podporu nepřijala a doručila mu zprávu o financování kampaně s nulovými položkami. Předložení zprávy o financování kampaně s nulovými položkami je míněno jako informace pro veřejnost, která na internetových stránkách Úřadu zjistí, že daná volební strana zřídila volební účet (a ve výpisu transakcí na tomto účtu by viděla, že neproběhly žádné finanční transakce), ale neměla by již žádnou informaci o tom, že volební strana nerealizovala kampaň ani prostřednictvím bezúplatných plnění a nepeněžních darů. Pokud však volební strana v době kampaně vyvíjela činnost odpovídající kampani, jak ji zákon definuje, má povinnost přehled podporovatelů (nebo informaci, že žádní nebyli) zveřejnit, vést účetnictví a spolu se zprávou o financování volební kampaně je předat Úřadu i za situace, kdy se nakonec voleb neúčastní, protože nepodala kandidátní listinu nebo podala, ale nebyla zaregistrována.
Odůvodnění:
· reakce na navrhovanou změnu § 7 odst. 1 (viz bod 12 připomínek) a § 10 odst. 1 (viz bod 13 připomínek)
· zdůraznění skutečnosti, že veřejnost by měla mít možnost porovnat údaje dostupné z přehledu platebních transakcí na volebním účtu, byl-li zřízen (a zveřejněn na internetových stránkách Úřadu), s údaji ve zprávě o financování volební kampaně, pokud subjekt pouze zřídil volební účet, ale nevedl kampaň (ani prostřednictvím bezúplatných plnění) ani nepodal kandidátní listinu
· vymezení pojmu „kandidující volební strana“ – viz bod 9 připomínek

	Akceptováno.

	DZ
zvláštní část
§ 14
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje upravit důvodovou zprávu následujícím způsobem:
Pro politické strany a politická hnutí, tudíž i pro jejich koalice, jsou pravidla přijímání darů, včetně toho, od koho dar přijmout nesmějí, upravena v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Výčet subjektů (nikoli však pravidla týkající se výše daru), od kterých je politickým stranám a hnutím zapovězeno přijímat dary, bude nyní nově platit i pro další typy volebních stran, tj. fakticky pro nezávislé kandidáty na senátora a pro kandidáty na funkci prezidenta republiky, ale také pro registrované třetí osoby. Pro nezávislé kandidáty a jejich sdružení v komunálních volbách toto omezení neplatí, neboť pro volby do zastupitelstev obcí je vyjmuta aplikace celé části třetí tohoto zákona, do které toto ustanovení rovněž spadá.
Pokud dojde k získání, resp. přijetí daru od nepovolené osoby, je třeba s ním naložit podle stejných pravidel, jaká jsou upravena v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. To znamená, že dar nebo bezúplatné plnění je třeba vrátit dárci nebo poskytovateli bezúplatného plnění. Není-li vrácení možné, je třeba odvést peněžní částku odpovídající peněžitému daru nebo jinému bezúplatnému plnění nebo obvyklé ceně věcného daru nebo jiného bezúplatného plnění do státního rozpočtu. 
I vrácené dary musí být účetně podchyceny.
Pokud dar není druhou smluvní stranou akceptován, tj. není přijat, není předmětem regulace, protože se nejedná o dar. I v případě, že například peněžní částka od nedovoleného subjektu připutuje kandidující volební straně (registrované třetí osobě) na účet, neznamená to, že byl přijat a nejde tudíž o dar, ledaže už by takové peníze byly kandidující volební stranou (registrovanou třetí osobou) použity. Zákon pro zpřesnění přímo stanoví, že přijetím daru nebo bezúplatného plnění se rozumí jejich využití ve volební kampani.
Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích stanoví pravidla nejen pro samotné vrácení daru nebo bezúplatného plnění (vrací se dárci nebo poskytovateli, a nelze-li je vrátit, odvede se peněžní částka odpovídající peněžitému daru nebo jinému bezúplatnému plnění nebo obvyklé ceně věcného daru nebo jiného bezúplatného plnění do státního rozpočtu), ale stanoví se i lhůta pro toto vrácení, a to do 1. dubna roku následujícího po roce, ve kterém jej politická strana nebo hnutí získaly. Stanovení této lhůty i pro účely zákona o volebních kampaních však není zcela vhodné, protože toto datum je v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích spojeno se lhůtou pro předložení výroční finanční zprávy. Volby (a s nimi spojené lhůty) se však konají v různých termínech. Ještě podstatnější je skutečnost, že pro kandidující subjekty nebo registrované třetí osoby může být obtížné zjistit, že se jedná o osobu, od níž nelze přijmout dar nebo bezúplatné plnění. Navrhovaná úprava tedy odvíjí lhůtu pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění od okamžiku, kdy se osoba, která přijala dar nebo bezúplatné plnění od osoby uvedené v § 18 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, o této skutečnost dozvěděla, resp. mohla dozvědět. V některých případech lze tuto skutečnost zjistit bez zjevných obtíží z veřejných zdrojů, např. nahlédnutím do veřejného rejstříku. Jedná se např. o stát, příspěvkovou organizaci, obci, městskou část, městský obvod, kraj, dobrovolný svazek obcí, státní podnik, právnickou osobu s majetkovou účastí státu nebo státního podniku, osobu, na jejímž řízení a kontrole se podílí stát, právnickou osobu s majetkovou účastí kraje, obce, městské části nebo městského obvodu, či obecně prospěšnou společnost. V těchto případech se jeví jako dostačující, aby se lhůta bez zbytečného odkladu pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění počítala od okamžiku, kdy se nezávislý kandidát, kandidát na funkci prezidenta republiky nebo registrovaná třetí osoba mohli bez zjevných obtíží z veřejně dostupných zdrojů dozvědět, že se jedná o zakázaného dárce. V některých případech skutečnost, že se jedná o zakázaného dárce, nelze takto jednoduše zjistit. Může se jednat např. o svěřenský fond, politický institut, ústav či osoby spadající do nové skupiny zakázaných dárců uvedených v návrhu zákona kterým se mění volební a některé další zákony v souvislosti s přijetím zákona o volebních kampaních. Konkrétně jde o právnickou osobu, která má zapsané nebo skutečné sídlo mimo území České republiky, právnickou osobu, která nesplnila zákonnou povinnost zveřejnit svoji poslední účetní závěrku v rozsahu stanoveném zákonem o účetnictví, právnickou osobu, jejíž skutečný majitel zapsaný v evidenci skutečných majitelů není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie, a právnickou osobu, v níž má přímou nebo nepřímou majetkovou účast fyzická osoba, která není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie, nebo právnická osoba, která má zapsané nebo skutečné sídlo mimo území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie. V těchto případech se stanoví, že se lhůta pro vrácení daru nebo bezúplatného plnění odvíjí od okamžiku, kdy se daná osoba o tom, že přijala dar nebo bezúplatné plnění od osoby podle § 18 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích prokazatelně dozvěděla (např. na základě ukončené kontroly ze strany Úřadu).
Odůvodnění:
· viz bod 14 připomínek (k § 14 návrhu zákona)
	Akceptováno částečně.
Důvodová zpráva upravena v souladu s vypořádáním připomínky ÚDH k § 14.


	DZ
zvláštní část
§ 15
	Z
	ÚDHPSPH
	Úřad navrhuje upravit důvodovou zprávu následujícím způsobem:
Ustanovení vymezuje dohledovou kompetenci Úřadu nad dodržováním pravidel o financováním volební kampaně. Jedná se o zcela totožný Dosavadní výčet kompetencí, jaký který byl doposud zakotven v jednotlivých volebních zákonech, se nově rozšiřuje o povinnosti Úřadu zveřejňovat přehled osob podle § 9 odst. 3, zprávu o financování volební kampaně, informaci o převedení zůstatku na volebních účtech nezávislých kandidátů a kandidátů na funkci prezidenta republiky na veřejně prospěšný účel a přehled výdajů registrovaných třetích osob.
Odůvodnění:
kompetence Úřadu se oproti stávajícím volebním zákonům rozšiřují o skutečnosti uvedené ve výčtu.
	Akceptováno.

	Obecně
	D
	MZE
	Dáváme ke zvážení spojení jednotlivých volebních zákonů a zákona o volebních kampaních do sjednoceného volebního kodexu. Takový kodex by byl přehlednější, celkově stručnější a eliminoval by nedůvodné odchylky při jednotlivých volbách, které v zákonech mnohdy nezáměrně vznikly.
	Vysvětleno.
Politické rozhodnutí o míře kodifikace volebních předpisů bylo učiněno již před přípravou zákona o správě voleb, který už byl schválen Poslaneckou sněmovnou a aktuálně se nachází v Senátu (ST 175).

	Obecně 
	D
	MSP
	Cílem předloženého návrhu zákona je do jednoho právního předpisu sjednotit právní úpravu volebních kampaní ve volbách konaných podle jednotlivých volebních zákonů. Odůvodnění návrhu zákona se přitom dovolává současné tendence ke kodifikaci volební legislativy (viz kap. 3 obecné části důvodové zprávy). V této souvislosti podotýkáme, že není zřejmé, z jakého důvodu nebyla právní úprav volebních kampaní sjednocena v rámci návrhu zákona o správě voleb (t. č. projednáván jako senátní tisk č. 175), jež kodifikuje jiné společné aspekty volební legislativy. Je přitom otázkou, zda bude mít přijetí samostatného zákona o volebních kampaních pozitivní praktický dopad. Doporučujeme proto v uvedeném smyslu rozpracovat odůvodnění návrhu zákona, aby bylo zřejmé, proč nelze navrhovanou regulaci obsáhnout v zákoně o správě voleb, a jaké praktické pozitivní dopady bude mít kodifikace pravidel volební kampaně pro jednotlivé volby v jednom zákoně.
	Neakceptováno a vysvětleno.
Politické rozhodnutí o míře kodifikace volebních předpisů bylo učiněno již před přípravou zákona o správě voleb.
Sloučení obou kodifikačních předpisů se nejevilo jako vhodné jednak kvůli různě pokročilým fázím legislativního procesu u obou návrhů, tak s ohledem na odlišnou věcnou materii, kterou předpisy upravují. 
Přednosti kodifikace pravidel volební kampaně jsou v důvodové zprávě vysvětleny. Další zdůvodnění ve vztahu k zákonu o správě voleb nepokládáme za důvodné.   

	Obecně
	D
	ÚVČR - KML
	Větší volnost pro strany ohledně senátních volebních účtů
Uvítali bychom větší volnost u volebních účtů v senátních volbách. Především u koaličních kandidátů by nám přišla rozumná možnost vést pro ně oddělené účty. Obecně podporujeme větší volnost u politických stran nastavit si strukturu účtů pro kampaň.
	Akceptováno.
Připomínce se vyhovuje v souvislosti s akceptací návrhu ÚDH k § 7 odst. 1. Návrh umožňuje koalicím vést více volebních účtů v případech, kdy účetnictví kampaně vedou v různých obvodech různé strany koalice. 
Pokud ve více obvodech kandiduje stejná koalice, tak za ni buď jedná stejná strana/hnutí a vede jeden volební účet. Pokud se dohodnou, že v některých obvodech jedná jiná strana/hnutí z koalice, pak bude více volebních účtů, ale výdaje se sčítají do jednoho limitu.

	§ 18
	D
	SMSCR
	Požadujeme § 18 z návrhu vypustit a nezavádět nový typ soudního řízení v rámci volebního soudnictví.
Odůvodnění:
Podle důvodové zprávy je cílem zavedení nového typu soudního řízení „umožnit rychlý a efektivní přezkum pravdivosti zveřejňovaných údajů“ v rámci volební kampaně. K tomuto účelu však nemá sloužit správní soudnictví zřízené za účelem ochrany veřejných subjektivních práv. Deklarovaný cíl navíc popírá, že soudy mají poskytovat ochranu pouze před zvlášť hrubým způsobem porušení zásady čestnosti a poctivosti volební kampaně. V souvislosti s tím upozorňujeme, že neúspěch navrhovatele v řízení bude veřejností nesprávně interpretován jako potvrzení čestnosti a poctivosti toho, proti němuž návrh směřoval.
Jak uvádíme již u připomínky č. 1, vedení volební kampaně veřejnou kontrolou nejen ze strany jednotlivých občanů, ale i médií a neziskových organizací. Důsledkem případného neetického vedení volební kampaně může být prakticky přímá politická odpovědnost v podobě neúspěchu daného kandidáta nebo dané volební strany ve volbách.
Excesy ohrožující regulérnost voleb jsou pak řešeny možností podat návrh na neplatnost voleb, neplatnost hlasování nebo neplatnost volby kandidáta.
	Akceptováno jinak.
Vzhledem k zásadním připomínkám relevantních připomínkových míst a současně s ohledem na to, že je žádoucí v rámci nového zákona o volebních kampaních řešit dosavadní deficit postihu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, byla nakonec předkladatelem navržena cesta správního řízení (řízení o přestupku) u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí /§ 4 odst. 2 návrhu zákona ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a)/. ÚDHPSPH bude muset být za tím účelem podstatně personálně i rozpočtově posílen.
Na přestupek bude dopadat obecná promlčecí lhůta a řízení o něm tudíž může spadat až do období po volbách. 
Řízení bude dvouinstanční a proti rozhodnutí o přestupku bude standardní možnost soudního přezkumu.
Návrh nové úpravy byl znovu rozeslán dotčeným připomínkovým místům (NSSOUD, MSP, SMSCR, ÚVČR - KML, ÚVČR - VÚV, MF, ÚDHPSPH). Po opětovném vypořádání přetrvává rozpor pouze s MF, které neakceptuje související rozpočtové dopady. 

	§ 18 odst. 3 písm. b)
	D
	SMSCR
	Pokud předkladatel setrvá na zavedení nového typu soudního řízení, požadujeme, aby v případě voleb do Senátu byl k řízení příslušný Nejvyšší správní soud.
Odůvodnění:
Volby do Senátu nelze považovat za „volby, které mají regionální charakter“, jak uvádí důvodová zpráva. Jedná se o volby do jedné z komor Parlamentu ČR, tedy s významem pro ČR jako celek. Proto je v jejich případě k řízení o neplatnosti voleb, neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta příslušný Nejvyšší správní soud. Stejně by tomu mělo být i v případě nového typu řízení, které se typově zmíněným řízením blíží (krajské soudy jsou příslušné pouze k řízení ve věcech registrace kandidátních listin a kandidátů, které má odlišný charakter).
Konstrukci, kdy bude příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud osoby, vůči níž návrh směřuje, nelze u voleb do Senátu považovat za vhodný též z důvodu, že v nich není kandidatura podmíněna trvalým pobytem ve volebním obvodu (na rozdíl od voleb do zastupitelstev obcí a krajů). Mohlo by tak např. dojít k situaci, kdy ve věci nečestného a nepoctivého vedení kampaně v obvodu Karviná bude rozhodovat Krajský soud v Plzni, což nelze považovat za optimální.
	Akceptováno jinak.
Vzhledem k zásadním připomínkám relevantních připomínkových míst a současně s ohledem na to, že je žádoucí v rámci nového zákona o volebních kampaních řešit dosavadní deficit postihu nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně, byla nakonec předkladatelem navržena cesta správního řízení (řízení o přestupku) u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí /§ 4 odst. 2 návrhu zákona ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a)/. ÚDHPSPH bude muset být za tím účelem podstatně personálně i rozpočtově posílen.
Na přestupek bude dopadat obecná promlčecí lhůta a řízení o něm tudíž může spadat až do období po volbách. 
Řízení bude dvouinstanční a proti rozhodnutí o přestupku bude standardní možnost soudního přezkumu.
Návrh nové úpravy byl znovu rozeslán dotčeným připomínkovým místům (NSSOUD, MSP, SMSCR, ÚVČR - KML, ÚVČR - VÚV, MF, ÚDHPSPH). Po opětovném vypořádání přetrvává rozpor pouze s MF, které neakceptuje související rozpočtové dopady. 

	§ 1
	D
	ÚOOÚ
	V § 1 se slovo „upravuje“ nahrazuje slovem „se vztahuje“.
Odůvodnění:
Pouhá informace není právní norma.
	Neakceptováno.


	§ 1
	D
	ÚOOÚ
	V § 1 se slova „na úseku“ nahrazují slovem „v“.
Odůvodnění:
Lepší jazykový výraz.
	Neakceptováno.


	§ 2
	D
	MMR
	Doporučujeme sjednotit ustanovení terminologicky. V některých odstavcích se užívají slova „rozumí se“, jinde „je“, rovněž jen v některých odstavcích je užíváno slov „pro účely tohoto zákona“ v jiných nikoliv, bylo by tedy vhodné ustanovení terminologicky sjednotit, popřípadě zvážit užití uvozovací věty „Pro účely tohoto zákona se rozumí:“. 
	Akceptováno.
Návrh zákona bude zrevidován a tam, kde to bude možné bude textace sjednocena.

	§ 2 odst. 1
	D
	ÚVČR - KOM
	Doporučujeme zvážit vypuštění slova „kandidující“.
	Neakceptováno – vysvětleno.
V takovém případě by se veškerá regulace vztahovala i na subjekty, které jsou oprávněny podat kandidátní listinu, což není žádoucí.  Přívlastkem „kandidující“ dochází k odlišení, v jakém postavení se volební strana nachází. 

	§ 2 odst. 2
	D
	MZE
	V § 2 odst. 2 upozorňujeme, že pojmy „propagace“ a „volební agitace“ nejsou řádně vysvětleny v textu předpisu ani v důvodové zprávě. Dále upozorňujeme na skutečnost, že napříč textem navrhovaného předpisu se užívá i pojmu „agitace“ bez přívlastku „volební“ (například § 2 odst. 2), jakož i na některých místech se užívá slov „propagace, volební agitace a sdělení“ (například § 5 odst. 1). Ani u pojmu „sdělení“ však není vymezen jeho obsah ve vztahu k pojmům „propagace“ a „volební agitace“.
	Neakceptováno – vysvětleno.
Uznáváme, že jde o neurčité pojmy, které ale obsahují už současné volební zákony. Pokud by se daly blíže specifikovat např. výčtem jednání, bylo by to přímo v normativním textu. V daném případě to možné není.
Vykládá se v judikatuře volebních soudů.

	§ 2 odst. 3
	D
	MZE
	V § 2 odst. 3 doporučujeme nezahrnovat do obsahu pojmu „volební strana“ kandidáta na funkci prezidenta. Máme za to, že požadovaného výsledku lze dosáhnout například tím, že se na jiném místě uvede, že to, co platí o volebních stranách platí rovněž o kandidátovi na funkci prezidenta. Takto by text byl přehlednější.
	Neakceptováno.


	§ 2 odst. 5
	D
	ÚVČR - DIG
	Domníváme se, že termín “zákon o volbách“ není třeba definovat, jelikož definice, že jde o zákon upravující volby, plyne z běžného jazyka.
	Neakceptováno.
Bez odkazu na druhy voleb v § 1 by eventuelně mohly vznikat výkladové nejasnosti ohledně aplikace zákona.

	§ 2 odst. 7
	D
	MZE
	V § 2 odst. 7 doporučujeme uvést, kdo je registrovanou třetí osobou (osoba, která se hodlá účastnit volební kampaně bez písemného souhlasu kandidující volební strany) nebo provázat vymezení pojmu s § 4 odst. 3.
	Akceptováno jinak.
Navrhujeme úpravu takto: Registrovanou třetí osobou se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která   je zapsána v registru třetích osob podle § 12.


	§ 2 odst. 8
	D
	MZD
	Doporučujeme čárku na konci odstavce nahradit tečkou.
Odůvodnění:
Jedná se pravděpodobně o chybu v psaní.
	Akceptováno.


	§ 2 odst. 8
	D
	ÚVČR - DIG
	Definice v odstavci 8 nevhodně spojuje definici s normativním ustanovením. Jinými slovy, jednak říká, že volební účet je účet zřizovaný pro financování volební kampaně, jak ukládá jiné ustanovení tohoto zákona, jednak ale normativně určuje, že tento účet musí umožňovat přístup k přehledu plateb. Přitom další povinný znak tohoto účtu, tedy že musí být zřízený u finanční instituce se sídlem v ČR, je uvedena v § 7 odst. 2. Zde by tedy měl být i požadavek na transparentnost.
Bude-li této připomínce vyhověno, pak navrhujeme zvážit úplné vypuštění odstavce 8, protože volební účet bude kompletně upraven v § 7 a definice v § 2 se tak stává duplicitní.
	Neakceptováno.
Prvotní vymezení volebního účtu v § 2 určuje jeho hlavní vlastnosti. V § 7 jsou pak rozvedeny další podrobnosti.


	§ 2, § 7 a § 13
	D
	MF
	Upozorňujeme na nadměrný počet odstavců, kterých by v souladu s Čl. 39 odst. 2 Legislativních pravidel vlády nemělo být víc jak 6.
	Vzato na vědomí.
V uvedených případech to však pokládáme za účelné.

	§ 2, § 7 a § 13
	D
	MPO
	V návrhu zákona doporučujeme § 2, 7 a 13 uvést do souladu s čl. 39 odst. 2 Legislativních pravidel vlády, který stanoví, že v paragrafu by nemělo být obsaženo více jak 6 odstavců, jinak je třeba v zájmu přehlednosti dát přednost rozdělení právní úpravy téže věci na více paragrafů.
	Vzato na vědomí.
V uvedených případech to však pokládáme za účelné.

	§ 3
	D
	MMR
	Doporučujeme zařadit toto ustanovení s názvem „Pravidla volební kampaně ve volbách do zastupitelstev obcí“ do části druhé Pravidla volební kampaně.

	Neakceptováno.
Z hlediska aplikace zákona pokládáme za vhodnější, aby vymezení toho, co nedopadá na komunální volby, bylo umístěno na začátek části druhé.

	§ 4
	D
	MF
	V odstavci 2 doporučujeme slovo „dle“ nahradit slovem „podle“.
	Akceptováno.

	§ 4 odst. 2 věta druhá
	D
	MZD
	Doporučujeme slovo „sděleného“ nahradit slovem „sdělený“.
Odůvodnění:
Doporučujeme provést výše uvedenou změnu textu, jedná-li se o přídavné jméno vztahující se ke slovům „písemný souhlas“.
	Neakceptováno.
Slovo sděleného se vztahuje k politickému hnutí a je tedy vyskloňováno správně, ve shodě se jménem, které blíže určuje.

	§ 5
	D
	MF
	Podle našeho názoru není v § 5 zákona žádným způsobem reflektována povinnost specifikovaná v důvodové zprávě v bodě 13. (poslední odstavec), dle které se „textové i vizuální zpracování příspěvků musí omezit výhradně na identifikaci příslušného komunálního a krajského představitele a sdělení o jeho činnosti v rámci výkonu příslušné funkce. Texty či audiovizuální příspěvky by se měly věcně vztahovat k aktuálně řešené problematice samosprávy, nikoliv k obecným politickým názorům představitelů samospráv“.
V § 5 je pouze vymezeno nové pravidlo, že jde-li o plochu ve vlastnictví obce, kterou starosta pro výlep plakátů nevyhradil, je zapovězena pro vedení bezplatné volební kampaně. Pravidlo zmíněné v důvodově zprávě tak nemá v zákoně žádnou oporu a jako takové bude podle našeho názoru nevymahatelné.
	Akceptováno.
DZ bude upravena, aby přesněji reflektovala znění § 5.
Pozn.: V § 5 se vypuští poslední věta odstavce 2, neboť je v zásadě zahrnuta v odstavci 3.

	§ 5 odst. 3 
a
§ 11 odst. 1 písm. d) a e)
	D
	MSP
	Upozorňujeme na nepřesnou terminologii ustanovení § 5 odst. 3 spočívající v použití spojení „právnické osoby, která je ovládaná orgánem veřejné moci“. S ohledem na koncepci právnické osoby může být tato ovládána pouze entitou s právní subjektivitou. V daném případě státem nebo územním samosprávným územním celkem, nikoliv však orgánem veřejné moci, který je „pouze“ vykonavatelem veřejné moci.
V této souvislosti rovněž doporučujeme zvážit změnu koncepce ovládání právnické osoby za koncepci rozhodujícího vlivu [viz rovněž návrh § 11 odst. 1 písm. d) a e)]. Z návrhu ani důvodové zprávy není zřejmé, co je ovládáním ve smyslu návrhu zákona přesně myšleno. Pojem ovládání je typický pro obchodní korporace, přičemž jeho úprava je obsažena v § 74 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů, a je založen na vyvratitelných právních domněnkách. Lze však předpokládat, že návrh zákona nemíří pouze na obchodní korporace, ale i na jiné právnické osoby (typicky v tomto kontextu obecně prospěšné společnosti, spolky a nadace). Proto doporučujeme pravidlo navázat na koncept rozhodujícího vlivu, tak jak je konstruován v zákoně č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů. Koncept rozhodujícího vlivu se neváže pouze na obchodní korporace (viz § 4 a 5 zákona o evidenci skutečných majitelů), ale rovněž na jiné právnické osoby a také právní uspořádání (svěřenské fondy) (viz § 5a až 7 zákona o evidenci skutečných majitelů). Máme za to, že tento koncept lépe odpovídá záměru předkladatele.
Doporučujeme návrh v uvedeném smyslu upravit.
	Neakceptováno.
Použité spojení navazuje na dosavadní úpravu volebních kampaní a obsahově je pro účely volební kampaně vymezeno ve stanoviscích ÚDH.

	§ 6 odst. 1
	D
	ÚOOÚ
	V § 6 se odstavec 1 zrušuje.
Odůvodnění:
V době Internetu je takový zákaz absurdní. Nic nebrání zveřejnit výsledky volebního průzkumu třeba na Slovensku.
	Vysvětleno. 
Jenom proto, že může hrozit obcházení zákona, nehodlá předkladatel rezignovat na toto již standardní a zavedené pravidlo, jehož zrušení nebylo při přípravě zákona obecněji poptáváno.

	§ 6 odst. 2
	D
	Olomoucký kraj
	Doporučuje alespoň v rámci důvodové zprávy blíže vymezit, co se rozumí „bezprostředním okolím“. Pojem je vymezen velmi vágně. Obdobná úprava je obsažena již v současné právní úpravě problematiky voleb, ale rovněž v této vágní podobě.
	Akceptováno.
V DZ bude odkázáno na usnesení KS v Ústí nad Labem, č. j. 15 A 91/2010 – 33, který tento neurčitý pojem definoval v právní větě.

	§ 6 odst. 2
	D
	ÚVČR - KML
	Navrhované znění § 6 odst. 2 umožňuje cíleně umisťovat velkoplošnou politickou reklamu před volební místnosti v době trvání voleb. Zatímco souhlasíme se záměrem nepostihovat náhodné umístění této reklamy poblíž volebních místností (což je i stávající judikatura soudů), nepovažujeme za vhodné toto jednání plošně povolit. 
Nešťastný je i návrh zákona v tom, že vztah agitace a propagace dále spíše zamlžuje.
	Vysvětleno.
Máme za to, že zákaz agitace byl již dostatečně projudikován a judikatura tak nastavila mantinely, které jednání ve volební místnosti a jejím bezprostředním okolí je tolerovatelné a které již porušuje zákaz agitace.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, čj. Vol 7/2008 platí, že  „Za zakázanou volební agitaci ve smyslu § 16 odst. 6 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, lze považovat takovou, která je přímo zaměřená na bezprostřední okolí volebních místností, není jednorázová či dokonce pouze nahodilá a je natolik intenzivní, že v konečném důsledku je reálně způsobilá ovlivnit chování i takového voliče, který byl bezprostředně před příchodem do volební místnosti již rozhodnut hlasovat určitým způsobem.“

	§ 7 a § 13
	D
	MF
	V § 7 odst. 2 a § 13 odst. 2 se stanoví, že volební účet „musí být veden 
u banky, spořitelního a úvěrního družstva nebo u zahraniční banky, která má pobočku umístěnu na území České republiky“. Rozumíme tomu, že textace „u zahraniční banky, která má pobočku umístěnu na území České republiky“ vychází z již existující textace ve volebních zákonech (např. § 16a odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů) nicméně vzhledem k tomu, že pobočka zahraniční banky nemá právní osobnost, doporučujeme textaci přeformulovat následovně: „u zahraniční banky, která vykonává na území České republiky svou činnost prostřednictvím své pobočky“. Obdobná textace je použita např. v § 1 odst. 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Pro úplnost pak doplňujeme, že navržená textace zahrnuje jak banky z členských zemí EU vykonávající na území České republiky svou činnost prostřednictvím své pobočky, tak i ty z nečlenských zemí EU.
	Akceptováno.
Ustanovení § 13 odst. 2 je však pro duplicitnost s § 7 odst. 2 vypuštěno.


	§ 7 odst. 1
	D
	ÚOOÚ
	V § 7 odst. 1 se slova „si zřídí“ nahrazují slovem „má“.  
Odůvodnění:
Neustálé zřizování nových účtů je neúčelné a generuje zbytečné náklady.
	Neakceptováno – vysvětleno.
Jediná administrativa, kterou s tím mají kandidující strany, je buď zajít do banky, nebo když jsou klienty a mají internetové bankovnictví požádat takto přes bankovnictví.  Zřízení účtů je obvykle bezplatné.
Nový účet pro novou volební kampaň vede k větší přehlednosti a tím i transparentnosti.

	§ 7 odst. 2 
a
§ 13 odst. 2
	D
	ČNB
	1) Ustanovení je duplicitní, pokud je volební účet definován již v § 7 odst. 2, není třeba definici v plném znění opakovat v § 13 odst. 2.
2) Doporučujeme změnu formulace takto:
„Volební účet musí být veden u banky, spořitelního a úvěrního družstva nebo u zahraniční banky, která podléhá povinnosti poskytnout informace Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stranx).
x) § 38 písm. k) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů“. 
Odůvodnění: 
Provazbou na zákon o bankách je zajištěno, že účet bude veden na území, podléhajícím jurisdikci relevantních českých předpisů. Původní formulace umožňovala vést účet v zahraničí, což zřejmě není cílem zpracovatelů (pokud příslušná banka měla sídlo či pobočku v ČR, mohl být účet veden u její pobočky v jiném státě nebo přímo u samotné zahraniční banky ve státě jejího sídla).

K § 13 odst. 3, předposlední věta:
Doporučujeme změnu formulace takto:
„Na volební účet registrované třetí osoby lze připsat peněžní prostředky pouze jejich převodem z platebního účtu.“
Odůvodnění:
1. Vložení peněžních prostředků znamená dle občanského zákoníku i zákona o platebním styku vložení hotovosti, zde se má naopak jednat o bezhotovostní převod peněžních prostředků, tedy o jejich připsání.
1. Doporučujeme používat pojem zavedený občanským zákoníkem i zákonem o platebním styku „převod peněžních prostředků“ (jedná se o definovaný pojem).
1. Slovo „jiného“ je nadbytečné, převod v rámci jednoho účtu nelze provést.
1. Není důvod omezovat převody z účtů vedených u družstevních záložen či jiných poskytovatelů platebních služeb, kteří jsou oprávněni vést platební účty. To by bylo diskriminací jak majitelů těchto účtů, tak finančních institucí, které jsou oprávněny tyto účty vést.
	K duplicitě v § 7 odst. 2 a § 13 odst. 2:
Akceptováno.

Ke změně formulace:
Akceptováno.
Odkaz na zákon o bankách bude přímo v textu zákona.

K § 13 odst. 3:
Akceptováno.

	§ 7 odst. 4
	D
	ÚOOÚ
	V § 7 odst. 4 se slova: „ani exekuci“ zrušují.
Odůvodnění:
Jak se liší výkon rozhodnutí a exekuce?
	Neakceptováno.
Toto spojení se používá i v jiných právních předpisech. Např. v zákoně o obchodních korporacích, v insolvenčním zákoně, v zákoně o zvláštních řízeních soudních i v občanském zákoníku.

	§ 7 odst. 7
	D
	ÚOOÚ
	V § 7 odst. 7 se slova „při tom je rozhodující dohoda členů koalice o podílu, který má být převeden z volebního účtu koalice na účet politických stran nebo politických hnutí zastoupených v koalici; není-li taková dohoda uzavřena, převedou se peněžité prostředky z volebního účtu rovným dílem“ nahrazují slovy „peněžité prostředky z volebního účtu se převedou se rovným dílem členům koalice na jejich účty; nedohodnou-li se jinak,“.
Odůvodnění:
Vhodnější jazykový výraz.
	Neakceptováno.
V daném případě se podrobnější textace jeví předkladateli jako účelná. 


	§ 7 odst. 7 písm. b)
	D
	ÚOOÚ
	V § 7 odst. 7 se písmeno b) zrušuje. 
Odůvodnění:
Jedná se o protiústavní vyvlastnění bez náhrady, tj. konfiskace majetku, aniž by
šlo o soudem uložený trest. Důvodová zpráva zcela mlčí o smyslu této právní
normy.
	Neakceptováno – vysvětleno.
Smyslem je zřejmý: zabránit tomu, aby se ve volbách objevovali kandidáti, jejichž cílem je nikoli vítězství ve volbách, ale finanční zisk. Bez tohoto ustanovení by se bezpochyby začal objevovat nový typ podnikavců. 
Kandidáti, pokud nehradí kampaň z přijatých darů, mají možnost posílat svoje prostředky na volební účet postupně, vždy k úhradě konkrétních výdajů, aby po skončení kampaně měli nulový zůstatek. V takovém případě by těžko šlo hovořit o konfiskaci majetku. A pokud jim chodí dary, tak by bylo nežádoucí, aby peněžní prostředky určené na volební kampaň využili pro svoje soukromé účely.

	§ 8 odst. 2
	D
	ÚOOÚ
	V § 8 odst. 2 se slova „, které zřídilo volební účet“ nahrazují slovy „rukou společnou a nerozdílnou“.  
Odůvodnění:
Není spravedlivé, aby za koalici odpovídala pouze jedna strana.
	Neakceptováno.
Nedovedeme si představit takové fungování v praxi. Jak by se pak případná sankce vymáhala, komu by byla adresována,... když koalice nemá subjektivitu?
Vedení účetnictví je přímo navázáno na volební účet. Není možné, aby za vedení účetnictví odpovídala strana, která není majitelem volebního účtu.

	§ 8 odst. 5
	D
	ÚOOÚ
	V § 8 se odstavec 5 zrušuje. 
Odůvodnění:
Není účelné umožnit rozepisování daru na dary pod 1 000 Kč.
	Neakceptováno.
Účelem je jednodušší evidence údajů u menších darů, avšak evidence je zachována. Nevidíme proto výrazný motiv pro drobení na dary pod 1 000 Kč. 

	§ 8 odst. 5
	D
	MZD
	Doporučujeme číslo „1000“ nahradit slovem „1 000“ a slovo „fyzickou“ nahradit slovem „fyzické“.
Odůvodnění:
Jedná se pravděpodobně o chyby v psaní.
	Akceptováno.


	§ 9 odst. 2
	D
	MZE
	K § 9 odst. 2 (ale i k jiným ustanovením operujícím s obvyklou cenou) doporučujeme doplnit, jak by měly být oceňovány výkony a služby.
	Neakceptováno.
Stanovení obvyklé ceny je vysvětleno v důvodové zprávě a lze jej vztáhnout i na výkony a služby.

	§ 10
	D
	MF
	V odstavci 1, 2, 4 a 5 doporučujeme slova „bez zbytečného odkladu“ vložit na konec věty.
	Neakceptováno.
Zvolený slovosled se jeví jako vhodnější. Hlavním účelem ustanovení je stanovit, co se má učinit, nikoli kdy. 

	§ 10 
odst. 2, 4 a 5
	D
	MPO
	V § 10 návrhu zákona doporučujeme v odstavci 2 větě první a poslední, v odstavci 4 větě poslední a odstavci 5 větě poslední uvést slova „bez zbytečného odkladu“ na konci věty.
	Neakceptováno.
Zvolený slovosled se jeví jako vhodnější. Hlavním účelem ustanovení je stanovit, co se má učinit, nikoli kdy. Navíc v § 10 odst. 2 větě první je lhůta stanovena jinak (do 90 dnů).

	§ 11
	D
	MZE
	V § 11 doporučujeme vyloučit rovněž osoby, které nemají řádně zveřejněny smlouvy v Registru smluv.
	Neakceptováno.
Není zřejmé, jak by se to ověřovalo.

	§ 11 odst. 1
	D
	MZE
	V 11 odst. 1 doporučujeme výslovně uvést, že tyto subjekty nesmí vykonávat činnosti vyhrazené registrované třetí osobě.
	Neakceptováno.
Máme za to, že uvedené implicitně vyplývá ze zákona a ze skutkové podstaty přestupku, kterého se dopustí ten, kdo se účastní volební kampaně, ačkoli nemůže být registrovanou třetí osobou.


	§ 11 odst. 1 písm. i)
	D
	MZE
	V § 11 odst. 1, písm. i) není zřejmé, proč je povinnost omezena na poslední jednu účetní uzávěrku. Doporučujeme tuto povinnost rozšířit nejméně na 6 přecházejících let, tak aby bylo pokryto celé volební období a jeden další rok před ním.
	Neakceptováno.
Zpřísnění se nejeví jako účelné

	§ 11 odst. 1
	D
	DIA
	§ 11 odst. 1 uvádí výčet osob, které nemohou být registrovány. Negativní výčty takovéhoto rozsahu budou muset být často měněny, dáváme proto na zvážení předkladateli, zda není vhodnější řešení mít pouze pozitivní výčet zapisovaných osob.
	Neakceptováno.
V pozitivním výčtu je riziko, že nepostihne všechny subjekty.
Namítané může být částečně řešeno „zbytkovou kategorií“ pod písmenem l).

	§ 11 odst. 1
	D
	ÚOOÚ
	V § 11 odst. 1 se písmeno l) zrušuje.
Odůvodnění:
Neúčelná právní norma.
	Neakceptováno.
V ustanovení nespatřujeme neúčelnou právní normu. Viz připomínka DIA výše.


	§ 11 odst. 1 písm. j)
	D
	ÚVČR - DIG
	Protože právnická osoba může mít více skutečných majitelů, doporučujeme vyjasnit, zda se dané pravidlo použije i v situaci, kdy byť jen jeden skutečný majitel není občanem ČR či státu EU. Navržený text lze totiž interpretovat též tak, že se použije, pokud jediný skutečný majitel je touto osobou.
Obdobnou připomínku lze uplatnit i k doprovodnému zákonu.
	Vysvětleno.
Ustanovení chápeme tak, že stačí jediný z majitelů, který nemá občanství ČR nebo EU a právnické osobě je v důsledku toho zapovězeno být registrovanou třetí osobou. Může být doplněno do důvodové zprávy.
Opačný přístup (mezi majiteli stačí jeden občan ČR/EU) by mohl vést k účelovému obcházení zákazu. 

	§ 11 odst. 1 písm. j)
	D
	ÚVČR - SEZ
	Dáváme ke zvážení, zda v zájmu právní jistoty z okruhu třetích osob explicitně nevyloučit i takové právnické osoby, které v evidenci skutečných majitelů nemají skutečného majitele uvedeného.
	Akceptováno.
Bude promítnuto i do zákona č. 424/1991 Sb.

	§ 11 odst. 1 písm. j)
	D
	MSP
	Doporučujeme zvážit, zdali by nebylo vhodné zákaz být registrovanou třetí osobou výslovně rozšířit i na subjekty, které nemají v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele. Jelikož má podle stávajícího znění návrhu § 11 odst. 1 písm. j) platit, že registrovanou osobou nemůže být „právnická osoba, jejíž skutečný majitel zapsaný v evidenci skutečných majitelů není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie“, tím spíše by mělo platit, že registrovanou osobou nemůže být ani právnická osoba, jež v rozporu se zákonem o evidenci skutečných majitelů skutečného majitele v evidenci zapsaného nemá.
V případě úpravy návrhu ve smyslu naší připomínky k § 5 odst. 3 by tak zákon zároveň vyloučil registraci třetích osob uvedených v § 7 zákona o evidenci skutečných majitelů. Lze mít přitom za to, že návrh v předložené podobě chtěl tyto osoby vyloučit, neboť ty nesplňují podmínku zápisu skutečného majitele.
	Akceptováno.
Bude promítnuto i do zákona č. 424/1991 Sb.

	§ 11 odst. 1 písm. k)
	D
	ÚVČR - DIG
	Doporučujeme přehodnotit, zda má toto pravidlo platit i tehdy, je-li majetková účast zcela zanedbatelná. Existuje řada právnických osob, kde zahraniční minoritní akcionář nebo společník drží zcela zanedbatelný majetkový podíl. Nemusí jít přitom ani o investora, ale třeba o drobného společníka, člena rodiny, který se odstěhoval do zahraničí, nebo o dědice. Vliv takové osoby na řízení a chod společnosti je zcela zanedbatelný, a podmínka se tak zdá býti nepřiměřeně přísnou.
Obdobnou připomínku lze uplatnit i k doprovodnému zákonu.
	Neakceptováno.
Nastavená přísnost se jeví jako účelná. 
Spatřujeme problém ve stanovení, co je zanedbatelná majetková účast.


	§ 11 odst. 1 písm. k)
	D
	ÚVČR - SEZ
	Byť se plně ztotožňujeme se záměrem předkladatele, dáváme ke zvážení, zda předkladatel s ohledem na přirozené globální obchodní vazby skutečně cílí na vyloučení z třetích osob všechny právnické osoby, v nichž má byť 1% podíl osoba ze země mimo EU, a zda není cílenější vyloučit pouze takové právnické osoby, které jsou zahraničními (non-EU) osobami ovládány či v nichž mohou takové osoby uplatňovat podstatný vliv.
	Neakceptováno.
Nastavená přísnost se jeví jako účelná. 


	§ 11 odst. 2 věta poslední
	D
	ÚOOÚ
	V § 11 odst. 2 se věta poslední zrušuje. 
Odůvodnění:
Jedná se o neúčelnou byrokratickou zátěž.
	Neakceptováno a vysvětleno.
Ponechání věty, ze které plyne, že žádost o registraci třetí osoby se podává pro každé volby, je žádoucí. Není možné uvažovat tak, že registrovaná třetí osoba, která podá žádost o registraci k jedněm volbám, je automaticky registrovanou třetí osobu i v dalších volbách.


	§ 11 odst. 3
	D
	ÚOOÚ
	V § 11 odst. 3 se slovo „odmítne“ nahrazuje slovem „zamítne“.
Odůvodnění:
Odmítá se toliko vadné podání. Nelze-li žádosti vyhovět, zamítne se.
	Akceptováno.

	§ 12
	D
	MZE
	Do § 12 doporučujeme doplnit povinnost u každého subjektu v registru uvádět odkaz na Registr smluv, které registrovaná třetí osoba uzavřela a dále přehled všech přijatých dotací z veřejných prostředků.
	Neakceptováno a vysvětleno.
Dle údajů o registrované třetí osobě si může každý v případě zájmu uvedené zjistit sám; jde o veřejně přístupné informace.

	§ 12 odst. 3
	D
	ÚOOÚ
	V § 12 odst. 3 se slova „provádí zápisy“ nahrazují slovem „zapisuje“.
Odůvodnění:
Vhodnější jazykový výraz.
	Akceptováno jinak.
Dotčené ustanovení bude celé pro nadbytečnost vypuštěno. Vedení a zapisování údajů do registru třetích osob přísluší ÚDH již z hlediska jeho role správce informačního systému veřejné správy (vizte § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 365/2000 Sb.), která je mu stanovena v § 12 odst. 1.

	§ 13
	D
	ÚVČR - KML
	Navrhujeme stanovit minimální finanční limit pro povinnost registrovat se jako třetí osoba do kampaně a osoby s celkovými náklady menšími než 5000 Kč z této povinnosti vyjmout. Institut registrace třetích osob by neměl sloužit k šikaně lidí, kteří si například na vlastní plot vyvěsí vlastní plachtu k volbám.
	Akceptováno částečně. 
Je řešeno v § 4 odst. 4 v návaznosti na obdobnou zásadní připomínka ÚVČR – DIG. Limit je stanoven na 3 000 Kč.

	§ 13 odst. 6
	D
	MZE
	V § 13 odst. 6 doporučujeme slova „si registrovaná třetí osoba musí vést“ nahradit slovy „registrovaná třetí osoba vede“.
	Akceptováno.

	§ 14
	D
	MSP
	Návrh § 14 stanovuje zákaz nezávislým kandidátům, kandidátům na prezidenta republiky a registrovaným třetím osobám přijímat dary nebo jiná bezúplatná plnění obdobným způsobem, jakým je tento zákaz stanoven politickým stranám a politickým hnutím v zákoně o sdružování v politických stranách a politických hnutích. Ve vztahu k návrhu předmětného ustanovení doporučujeme následující: 
Za prvé, doporučujeme zvážit, zda by zákaz neměl být z hlediska osobní působnosti rozšířen rovněž na osoby účastnící se volební kampaně s písemným souhlasem kandidující volební strany. Cílem návrhu zřejmě je rozšířit zákaz dnes výslovně stanovený pro politické strany a politická hnutí na všechny osoby, jež se účastní volební kampaně. Není proto zcela jasné, z jakého důvodu se návrh nevztahuje na osoby účastnící se volební kampaně s písemným souhlasem. 
Za druhé, ačkoliv návrh přiznaně vychází z úpravy obsažené v § 18 zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích, na rozdíl od § 18 odst. 2 nestanovuje limit pro přijetí daru nebo bezúplatného plnění. Důvodová zpráva přitom k tomu pouze uvádí, že na rozdíl od zákazu pro politické strany a politická hnutí má zákaz pro nezávislé kandidáty, kandidáty na prezidenta republiky a registrované třetí osoby platit absolutně. 
Doporučujeme odůvodnění doplnit, aby bylo zřejmé, z jakého důvodu má být právní úprava platná pro nezávislé kandidáty, kandidáty na prezidenta republiky a registrované třetí osoby přísnější.
	Částečně akceptováno a vysvětleno.
Řeší se v návaznosti na podobnou obecnou zásadní připomínka ÚVČR – SEZ.
Třetí osoby se souhlasem kandidujících subjektů jsou v pozici podporovatelů (sponzorů). Původcem prostředků jsou tedy tyto třetí osoby. Původ zdrojů těchto podporovatelů zákon skutečně neřeší, je to však stejná situace jako u poskytovatelů peněžitých darů – ani zde zákon neřeší, odkud peníze vzali. Je nereálné kontrolovat původ příjmů každého občana, respektive jde o gesci finanční správy. 
U politických stran a hnutí je přijímání darů regulováno zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (§ 18).
Problém je aktuálně u prezidentských kandidátů, kde se na základě připomínkového řízení nastavuje limit pro podporovatele (sponzory) na 3 000 000,- Kč jako je u politických stran a hnutí. Pokud by podporovatelem prezidentského kandidáta byla politická strana nebo hnutí, tak se na ni tento limit nevztahuje (jednak to není vhodné pro stranické prezidentské kandidát a jednak strany hnutí jsou omezeny zákonem č. 424/1991 Sb.).

	§ 15
	D
	MF
	V písmenu c) doporučujeme na konci věty nahradit čárku slovem „a“.
	Akceptováno.

	§ 15
	D
	MZE
	V § 15 máme za to, že Úřad by měl vykonávat dohled nejen nad financováním volební kampaně, ale taktéž nad dodržováním ostatních pravidel konání volebních kampaní.
	Neakceptováno.
Přesahovalo by možnosti ÚDH i jeho věcnou působnost. 
Částečně se však dohled jen nad dodržováním pravidel financování prolamuje v § 4 odst. 2 ve spojení s § 16 odst. 1 písm. a).


	§ 15 písm. c)
	D
	ÚOOÚ
	V § 15 písm. c) se slova „provádí registraci“ nahrazuje slovem „registruje“.

Vhodnější jazykový výraz.
	Akceptováno.

	§ 16
	D
	MZE
	V § 16 upozorňujeme, že chybí přestupek za porušení § 6 odst. 2.
	Vysvětleno.
Jde o záměr s tím, že v daném případě nepokládáme za vhodné, aby dané jednání mělo svůj odraz v přestupku.
Jedná se o pravidlo „soft law“.

	§ 16 odst. 1 písm. d)
	D
	MMR
	Doporučujeme slovo „jakožto“ nahradit slovem „jako“.
	Akceptováno.


	§ 17
	D
	MF
	Dáváme ke zvážení jednoznačně uvést rozpočtové určení pokut.
	Neakceptováno – vysvětleno.
Jednoznačné rozpočtové určení plyne ze zákona, např. z § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

	§ 17 odst. 2
	D
	ÚVČR - DIG
	Zde je stanoveno, že proti rozhodnutí Úřadu není přípustný rozklad ani přezkum, zatímco proti rozhodnutí obecního a krajského úřadu je řádný opravný prostředek přípustný.
Jakkoliv chápeme jisté racio, které za tímto stojí (tedy že Úřad nemá nadřízený orgán, zatímco kraj a obec ano), domníváme se, že proces přezkumu rozhodnutí by měl být jednotný, a neměl by se lišit podle toho, kterému správnímu úřadu je rozhodnutí svěřeno. Rozdíly by měly vycházet z věcné podstaty rozhodnutí, nikoliv z institucionálního uspořádání, které je z velké většiny arbitrární.
	Akceptováno.
I ve vztahu k rozhodnutí Úřadu se obecně zavádí dvouinstančnost, a to zejména s ohledem na zavedení přestupku podle § 16 odst. 1 písm. a), který bude projednávat právě Úřad.

	§ 17 odst. 4
	D
	MMR
	Doporučujeme slovo „též“ vypustit pro nadbytečnost.
	Akceptováno.


	DZ
obecná část, bod 1
	D
	MZD
	Doporučujeme za názvy zákonů uvedené v prvním odstavci doplnit dovětek „, ve znění pozdějších předpisů“, jedná-li se o zákon, který byl novelizován více než jednou. V tomto smyslu doporučujeme upravit i jedenáctý odstavec důvodové zprávy k § 2.
Odůvodnění:
Jedná se o přesnější uvádění názvů právních předpisů.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
obecná část, bod 1
	D
	MZD
	Doporučujeme v šestém odstavci uvést celý název zákona č. 322/2016 Sb., tj. zákon č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony.
Odůvodnění:
Je potřeba uvést celý název právního předpisu, jedná-li se o jeho první výskyt v textu.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
obecná část, bod 4
	D
	MZD
	Doporučujeme v pátém odstavci slovo „upravující“ nahradit slovem „upravujícího“.
Odůvodnění:
Jedná se pravděpodobně o chybu v psaní.
	Akceptováno.

	DZ
obecná část, bod 5
	D
	MZD
	Doporučujeme za názvy právních předpisů EU (směrnice Rady 93/109/ES, Směrnice Rady 94/80/ES a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014) doplnit dovětek „, v platném znění“.
Odůvodnění:
Výše uvedené právní předpisy EU byly novelizovány.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
obecná část, bod 7
	D
	MZD
	Doporučujeme v podpodkapitole 7.1, písm. b) uvést celý název zákona č. 365/2000 Sb., tj. zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Odůvodnění:
Je potřeba uvést celý název právního předpisu, jedná-li se o jeho první výskyt v textu.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
obecná část, bod 9
	D
	MZD
	Doporučujeme za název nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 doplnit dovětek „, v platném znění“.
Odůvodnění:
Uvedené nařízení bylo novelizováno.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
obecná část, bod 9.1
	D
	MZD
	Doporučujeme v podpodkapitole 9.1 v tabulce „Základní parametry zpracování“ v části týkající se identifikačních údajů subjektů pod písm. b) slova „identifikačního čísla“ nahradit slovy „identifikační číslo“.
Odůvodnění:
Jedná se pravděpodobně o chybu v psaní.
	Neakceptováno a vysvětleno.
Jedná se o tvar 2. pádu (s uvedením … koho čeho?). 

	DZ
obecná část, bod 9.1
	D
	MF
	Doporučujeme vypustit na všech relevantních místech zmínku 
o právnických osobách, protože údaje o nich nespadají pod úpravu obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).
	Akceptováno.

	DZ
obecná část, bod 9.1 – Registrované třetí osoby
	D
	MF
	Doporučujeme text doplnit. Navržená doba 6 let uchování osobních údajů registrovaných třetích osob se jeví nepřiměřeně dlouhá. Doporučujeme dobu zkrátit, resp. odůvodnit její určení.
	Akceptováno.
Důvodová zpráva bude doplněna – 6 let odpovídá nejdelšímu volebnímu období, které se vztahuje na volby do Senátu, Považujeme za účelné, aby po tuto dobu byly údaje uchovávány.


	DZ
obecná část, bod 9.1 –Správce údajů
	D
	MF
	Doporučujeme upravit text. Jestliže dané zpracování spadá do kompetence Úřadu, nemůže být zpracovatelem ve vlastních agendách.
	Akceptováno.
DPIA bude upravena dle MF.
Stanovisko MF: 
„Zpracovatel“ je definován v obecném nařízení o zpracování osobních údajů (GDPR) jako fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který zpracovává osobní údaje pro správce. Protože GDPR požaduje mezi správcem a zpracovatelem písemnou smlouvu, jde vlastně o smluvního dodavatele. „Správce“ je definován jako fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů (i pro zpracovatele).

Pokud jde o § 5 zákona č. 110/2019 Sb., použitý k odmítnutí připomínky, jde o ustanovení, které formálně reaguje na požadavek obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) na zakotvení právních základů typických pro veřejnou správu, tj. zpracování založeného na zákoně nebo na veřejném zájmu, v právu EU nebo členského státu. Ustanovení citovaného paragrafu má tedy poskytnout subsidiární titul pro zpracování, pokud oprávnění jednoznačně neplyne z platných předpisů, nebo pokud správce zpracovává osobní údaje ve veřejném zájmu. Předpisy vydané po r. 2018 (od účinnosti GDPR) výslovné oprávnění ke zpracování většinou obsahují, ale starší předpisy ne a toto ustanovení zajišťuje správcům právní jistotu, protože hovoří výslovně o oprávnění ke zpracování. Navrhovaný zákon správci přímo ukládá zpracovávat osobní údaje, čímž se rozumí „jakákoliv operace nebo soubor operací, které jsou prováděny s osobními údaji nebo soubory osobních údajů pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení“ podle článku 4 bod 2) GDPR.

Z uvedeného tedy vyplývá, že Úřad jako správce není ve vlastních agendách zpracovatelem ve smyslu GDPR a opírá se při zpracování o článek 6 odstavec 1 písm. c) GDPR.

	DZ
obecná část, bod 9.1 – Kategorie subjektů údajů
	D
	MF
	Doporučujeme vypustit „právnické osoby“, protože jejich údaje nejsou osobními údaji podle GDPR.
Doporučujeme doplnit do výčtu vzhledem k bodu 9.1.b) také věřitele volebních stran.
	Akceptováno.

	DZ
obecná část, bod 9.1 – Příjemci
	D
	MF
	Doporučujeme text přeformulovat; Úřad nemůže být příjemcem osobních údajů pro vlastní agendy.
	Akceptováno.
DPIA bude upravena dle MF.
MF:
Příjemcem osobních údajů se z hlediska článku 4 bod 9) GDPR rozumí subjekty, kterým bude Úřad jako správce osobní údaje zpřístupňovat (např. veřejnost, orgány státní správy, veřejné moci apod.). GDPR nepovažuje správce za příjemce osobních údajů, pokud mu je zpřístupňuje / předává subjekt údajů.

	DZ
obecná část, bod 9.3.1
	D
	MZD
	Doporučujeme v podpodpodkapitole 9.3.1 ve druhém odstavci slovo „tohoto“ nahradit slovem „toho“.
Odůvodnění:
Jedná se pravděpodobně o chybu v psaní.
	Akceptováno.

	DZ
zvláštní část
§ 2
	D
	MZD
	Doporučujeme v posledním odstavci slovo „ciznec“ nahradit slovem „cizinec“.
Odůvodnění:
Jedná se o chybu v psaní.
	Akceptováno.

	DZ
zvláštní část
§ 3
	D
	MZD
	Doporučujeme ve druhém odstavci slovo „zastupitekstev“ nahradit slovem „zastupitelstev“.
Odůvodnění:
Jedná se o chybu v psaní.
	Akceptováno.

	DZ
zvláštní část
§ 3
	D
	MZD
	Doporučujeme za název zákona č. 491/2001 Sb. doplnit dovětek „ve znění pozdějších předpisů,“.
Odůvodnění:
Uvedený zákon byl novelizován.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
zvláštní část
§ 7
	D
	MZD
	Doporučujeme za název zákona č. 424/1991 Sb. doplnit dovětek „, ve znění pozdějších předpisů“.
Odůvodnění:
Uvedený zákon byl novelizován.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
zvláštní část
§ 9
	D
	MZD
	Doporučujeme ve čtvrtém odstavci (na konci) slovo „učiněných“ nahradit slovem „učiněným“.
Odůvodnění:
Jedná se pravděpodobně o chybu v psaní.
	Akceptováno.


	DZ
zvláštní část
§ 11
	D
	MZD
	Doporučujeme uvést celý název zákona č. 40/1995 Sb., tj. zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
Odůvodnění:
Je potřeba uvést celý název právního předpisu, jedná-li se o jeho první výskyt v textu.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
zvláštní část
§ 15
	D
	MZD
	Doporučujeme slova „o financováním“ nahradit slovem „financování“.
Odůvodnění:
Jedná se pravděpodobně o chybu v psaní.
	Akceptováno.


	DZ
zvláštní část
§ 16
	D
	MZD
	Doporučujeme uvést celý název zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, tj. zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.
Odůvodnění:
Je potřeba uvést celý název právního předpisu, jedná-li se o jeho první výskyt v textu.
	Neakceptováno.
Pro účely důvodové zprávy jde o zbytečný formalismus.

	DZ
zvláštní část
§ 18
	D
	MZD
	Doporučujeme v pátém odstavci za slova „čestného a poctivého“ vložit slovo „vedení“.
Odůvodnění:
Jedná se pravděpodobně o chybu v psaní.
	Neakceptováno.
V důsledku vypuštění původního textu v § 18 bylo vypuštěno i příslušné odůvodnění.


1