Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSCXSADJWI najdete zde


                IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
V českém právním řádu zatím existuje pět volebních zákonů - zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, zákon č. 491/2001 Sb., o  volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, zákon č. 62/2003 Sb.,  o  volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů a zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů. 
Ve všech těchto zákonech (s výjimkou komunálních voleb) jsou v zásadě shodná ustanovení týkající se pravidel volební kampaně a jejího financování. Upravena je právní definice volební kampaně, její časové vymezení a základní pravidla volební kampaně (zejména čestnost a poctivost při jejím vedení, vymezení plakátovací plochy, povinnost vyznačovat zadavatele a zpracovatele na prostředcích volební kampaně, zákaz zveřejňování volebních průzkumů, zákaz agitace ve volební místnosti a jejím bezprostředním okolí). 
Dále jsou upravena pravidla týkající se financování volební kampaně (zejména výdajové limity,  povinnost zřizování volebního účtu, vedení účetnictví a zveřejňování zpráv o financování volební kampaně) a institut registrované třetí osoby, která vede volební kampaň bez vědomí volební strany. 
Dohled nad dodržováním pravidel při financování volební kampaně je svěřen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „Úřad“), jehož kompetence jsou volebními zákony vymezeny. Jednou z kompetencí je i projednání převážné většiny přestupků a ukládání sankcí na úseku volebních kampaní. Přestupky na úseku volební kampaně jsou rovněž upraveny ve shora uvedených volebních zákonech. 
V zákoně o volbách do zastupitelstev obcí jsou s ohledem na specifický charakter komunálních voleb (konají se ve více než 6 000 obcích s velkou převahou nezávislých kandidátů) pravidla volební kampaně velmi sporadická. Upravena je jen možnost starosty obce vyhradit plochu pro výlep volebních plakátů, zákaz zveřejňování volebních průzkumů a zákaz agitace ve volební místnosti a jejím bezprostředním okolí.  
K podstatnému rozšíření pravidel volební kampaně a jejího financování došlo až novelou volebních zákonů v roce 2016 (zákon č. 322/2016 Sb.) účinnou od 1. 1. 2017. Od té doby proběhly všechny druhy voleb a nastal čas vyhodnotit aplikaci pravidel v praxi. Významnou měrou k tomu přispívají nejen zkušenosti samotných adresátů norem, tj. zejména politických stran a politických hnutí, ale též zkušenosti Úřadu. Své podněty předložily i některé nevládní neziskové organizace. 
Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen lze současnou
právní úpravu pravidel volební kampaně ve volebních zákonech považovat za neutrální.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Cílem nového zákona o volebních kampaních je:
· kodifikace pravidel volební kampaně v jednom právním předpise platném pro všechny druhy voleb s tím, že specifika komunálních voleb budou řešena výčtem ustanovení, která se na tento druh voleb nepoužijí,
· úprava některých pravidel volební kampaně na základě zkušeností z aplikační praxe, včetně lepšího zacílení, aby byl eliminován prostor pro obcházení pravidel, 
· vyšší míra digitalizace v procesech souvisejících s vykazováním nákladů na volební kampaň a jeho kontrolou,
· předcházení rizik, aby se do financování volebních kampaní vměšovaly subjekty cizích mocí, zejména těch, které pocházejí z nedemokratických režimů.
· 
Návrh zákona o volebních kampaních nepředstavuje koncepčně novou právní úpravu. Jde převážně o kodifikaci pravidel nyní obsažených v jednotlivých volebních zákonech. Na základě zkušeností z aplikační praxe po více než šesti letech od zavedení pravidel týkajících se zejména financování volební kampaně dochází k doplnění, upřesnění či zjednodušení některých ustanovení. Mezi nejdůležitější změny patří:
· časové vymezení počátku volební kampaně dnem vyhlášení voleb, avšak nejdříve 150 dnů před uplynutím volebního období,
· pravidla volební kampaně se do určité míry rozšiřují i na volby do zastupitelstev obcí (i nadále se na ně nebudou vztahovat pravidla financování a neuplatní se institut registrované třetí osoby),
· rozšiřuje se výčet osob, které nemohou být registrovanou třetí osobou; tento výčet koresponduje s výčtem osob, od kterých nemohou volební strany přijímat dary nebo bezúplatná plnění,
· zavádí se předvolební soudní ochrana u správních soudů ve věci nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně. 
Navrhovaná právní úprava neporušuje zákaz diskriminace a nemá dopad na rovné postavení mužů a žen.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované úpravy v jejím celku
Na základě aplikační praxe po více než šesti letech existence pravidel financování volební kampaně se ukazuje, že mnohá ustanovení je třeba doplnit, upřesnit, některá naopak zjednodušit tak, aby nepřinášela zbytečnou administrativní zátěž, aniž by to bylo na úkor míry transparentnosti. Také pokrok v oblasti digitalizace vyžaduje promítnutí těchto trendů do procesů souvisejících s vykazováním nákladů na volební kampaň a jeho kontrolou. 
Potřebná úprava pravidel volební kampaně by tak opětovně spočívala v téměř identické novelizaci všech volebních zákonů. To se neslučuje s novým přístupem k volební legislativě, který směřuje ke kodifikaci pravidel, která jsou společná pro všechny druhy voleb s tím, že v jednotlivých volebních zákonech jsou ponechána pouze specifika daného druhu voleb (viz Parlamentem projednávaný návrh zákona o správě voleb a jeho doprovodný změnový zákon – sněmovní tisky 530 a 531 ve volebním období 2021 – 2025).  

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem
České republiky
Při zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem je třeba vycházet především z čl. 5 Ústavy, který stanoví, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. 
Podle čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) dále platí, že zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. 
Relevantní je v této souvislosti též čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny, který stanoví, že občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců a za rovných podmínek mají občané přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
Revize právní regulace pravidel vedení volební kampaně a jejího financování má, mimo jiné, za cíl právě ochranu svobodné soutěže politických sil a rovné podmínky přístupu k voleným funkcím.
Uvedená materie se dotýká též čl. 17 Listiny upravující svobodu projevu a právo na informace. Navrhovaná úprava takto zakotvenou svobodu projevu a právo na informace nenarušuje.
Testem ústavnosti již prošel i institut registrované třetí osoby. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 92/20 ze dne 11. dubna 2023 posvětil ústavní konformitu registrovaných třetích osob, zůstává tato kategorie aktérů účastnících se volební kampaně zachována i v zákoně o volebních kampaních. 
Lze tedy konstatovat, že návrh zákona je v souladu s Ústavou a Listinou.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie a judikaturou soudních orgánů Evropské unie  
Právo EU se na problematiku volební kampaně prozatím nevztahuje.
Aktuálně je v orgánech EU již v pokročilé fázi legislativního procesu (trialogy) projednáván návrh nařízení o transparentnosti a cílení politické reklamy, který má primárně za cíl nastavit harmonizovaná pravidla transparentnosti a používání technik cílení a amplifikace politické reklamy založených na osobních údajích, a to zejména v online prostředí. Dohled nad dodržováním pravidel by měly mít na starosti odpovědné orgány členských států EU. Tato opatření se nebudou vztahovat pouze na volby do Evropského parlamentu, ale i na všechny další vnitrostátní, regionální a místní volby, a to včetně referend a voleb do vedoucích funkcí politických stran. Podoba návrhu nařízení zatím nasvědčuje tomu, že obsahově bude tento přímo aplikovatelný předpis EU doplňovat právní úpravu volební kampaně stanovenou českými vnitrostátními předpisy a v některých ohledech ji bude duplikovat.
V širším kontextu se však předmětu návrhu zákona dotýkají tyto právní akty EU:
· Smlouva o fungování Evropské unie čl. 18, čl. 20 odst. 2 písm. b), čl. 22 a čl. 56 až 59,
· Listina základních práv Evropské unie (čl. 21 a 39),
· Akt o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí 76/787/ESUO, EHS, Euratom, ve znění Rozhodnutí Rady ze dne 25. června 2002 a ze dne 23. září 2002, a ve znění Rozhodnutí Rady 2018/994 ze dne 13. července 2018,
· Směrnice Rady 93/109/ES ze dne 6. prosince 1993, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky,
· Směrnice Rady 94/80/ES ze dne 19. prosince 1994, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky,
· Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací.
K posledně jmenovanému nařízení se dodává, že dalším návrhem projednávaným v EU je návrh revize nařízení o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací. Klade si za cíl zvýšit finanční životaschopnost evropských politických stran a nadací, posílit transparentnost jejich financování, optimalizovat genderovou vyváženost a snížit nadměrnou administrativní zátěž. Evropská komise tak mj. navrhuje snížit míru spolufinancování evropských politických stran, vytvořit třetí kategorii příjmů („vlastní zdroje“) či umožnit vybírání členských příspěvků i od spřízněných politických stran sídlících v rámci zemí Rady Evropy a respektujících hodnoty EU. Návrh má v neposlední řadě také ambici rozšířit využívání finančních prostředků z rozpočtu EU i na vedení národních kampaní, jestliže se jedná o referenda k otázkám souvisejícím s prováděním Smluv.
Návrh není s právem EU v rozporu.
 
6. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je
Česká republika vázána
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána.
Ve vazbě na předkládanou úpravu jde zejména o Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (vyhlášený pod č. 120/1976 Sb.) a o Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod (vyhlášenou pod č. 209/1992 Sb.).
Podle uvedeného protokolu se vysoké smluvní strany zavazují konat v rozumných intervalech svobodné volby s tajným hlasováním za podmínek, které zajistí svobodné vyjádření názorů lidu při volbě zákonodárného sboru.
Závazek České republiky ohledně dodržení podmínek pro svobodné vyjádření vůle lidu včetně zajištění možnosti kandidujících subjektů prezentovat svoji kandidaturu při volbách je v předkládaném návrhu zákona plně respektován.
V souladu s článkem 13 Úmluvy každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Řízení týkající se pravidel financování volební kampaně vede Úřad podle správního řádu s možností přezkoumání jeho rozhodnutí správním soudem.
Daného okruhu úpravy se dotýká i článek 6 Úmluvy, a to s ohledem na sankční oprávnění Úřadu a volebních orgánů. Jejich rozhodnutí mohou být následně předmětem řízení u správních soudů. Podle citovaného článku má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem. 
Z mezinárodního hlediska jsou také významné dokumenty Benátské komise jako poradního orgánu Rady Evropy. Mezi nimi lze zmínit například Zprávu o zneužívání veřejných zdrojů v kampani CDL-AS(2013)033, ve které Benátská komise zavedla nyní již zavedenou definici zdrojů orgánů veřejné moci.  

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
7.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Ze změn, které jsou obsaženy v předkládaném návrhu zákona, bude klást nároky na státní rozpočet 
a) vytvoření elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu, která bude sloužit pro předkládání a oznamování požadovaných informací od aktérů volební kampaně Úřadu (například pro oznámení o zřízení volebního účtu, o sponzorech kampaně, pro předložení zprávy o financování volební kampaně nebo předložení účetnictví)
Úřad pro některé druhy oznámení nad rámec vzorů uvedených ve vyhláškách již nyní využívá svoji vytvořenou internetovou aplikaci, která je přístupná na adrese https://zpravy.udhpsh.cz přes zabezpečené připojení na základě Úřadem zaslaných přihlašovacích údajů. Avšak vzhledem k tomu, že zákon o volebních kampaních nově výslovně ukládá Úřadu povinnost mít tuto aplikaci zřízenou a povinným subjektům ukládá povinnost ji pro předkládání požadovaných dokumentů a oznámení využívat, lze předpokládat, že tato aplikace bude muset projít „rekonstrukcí“, aby byla uživatelsky co nejpřívětivější, pro Úřad co nejefektivnější, aby byla vyhovující i z hlediska kapacitního a bezpečnostního. Náklady na rekonstrukci aplikace, případně na vytvoření nové aplikace, jsou odhadovány ve výši nižších jednotek milionů Kč.
b) vytvoření registru třetích osob
Úřad již nyní vede registr třetích osob a seznam zveřejňuje na svých internetových stránkách. Zákon o volebních kampaních však nově stanovuje, že tento registr je informačním systémem veřejné správy. Vzhledem k tomu, že s provozováním informačního systému veřejné správy je spjata celá řada povinností a systém musí splňovat zákonem (zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy) stanovené parametry, lze předpokládat, že i s přechodem registru na informační systém veřejné správy budou pro Úřad spojeny nezbytné výdaje, které bude třeba pokrýt ze státního rozpočtu. Náklady jsou odhadovány ve výši nižších jednotek milionů Kč.   

7.2 Dopady na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhované řešení nemá dopad na podnikatelské prostředí České republiky.

8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny,
dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Ta část navrhovaného řešení, která vede k digitalizaci úkonů vůči Úřadu prostřednictvím elektronické aplikace na internetových stránkách Úřadu, umožňuje řešit tyto úkony online bez nutnosti dostavit se na Úřad nebo na poštu a potřebné dokumenty odesílat. Takové řešení je obecně přívětivé k osobám se zdravotním postižením, zejména k těm, které mají nějaký druh pohybového omezení.
Digitální řešení má také pozitivní dopad na životní prostředí, neboť elektronická komunikace nevyžaduje tištění dokumentů na papír.

9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)
Posouzení vlivu navrhované právní úpravy na ochranu osobních údajů je zpracováno v souladu s čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
V souladu s čl. 35 odst. 7 obecného nařízení obsahuje posouzení následující:
a) systematický popis zamýšlených operací zpracování a účely zpracování (9.1),
b) posouzení nezbytnosti a přiměřenosti operací zpracování z hlediska účelů (9.2),
c) posouzení rizik pro práva a svobody subjektů údajů a plánovaná opatření k řešení těchto rizik, včetně záruk, bezpečnostních opatření a mechanismů k zajištění ochrany osobních údajů (9.3).
Základní kritéria posouzení jsou rizika, která ze zpracování plynou subjektům údajů,
a sice rizika pro práva a svobody subjektů údajů. Od míry rizik se pak odvíjí úroveň opatření k zabezpečení osobních údajů proti zneužití a k ochraně soukromí subjektů údajů.
9.1 Systematický popis zamýšlených operací zpracování a účely zpracování
Návrh zákona o volebních kampaních v zásadě nezakládá žádné nové zpracování osobních údajů, než jaké doposud probíhalo na základě regulace volební kampaně ve volebních zákonech. Jedná se o následující tři oblasti:
Zpráva o financování volební kampaně (předkládaná po volbách)
Zákon o volebních kampaních ukládá kandidujícím volebním stranám, aby do 90 dnů ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb předložily zprávu o financování volební kampaně. Tato zpráva musí podle zákona o volebních kampaních obsahovat: 
a) údaje o dárcích, kteří volební straně nebo jejím kandidátům poskytli peněžitý dar nebo nepeněžitý dar anebo bezúplatné plnění, a to v rozsahu s uvedením jména, příjmení, data narození a obce, v níž má fyzická osoba, která tyto prostředky poskytla, trvalý pobyt, nebo, jde-li o právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, s uvedením její obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla osoby, bylo-li přiděleno; pokud dar nebo bezúplatné plnění nepřesáhly hodnotu 1000 Kč, evidují se pouze údaje o jménu a příjmení fyzické osoby nebo údaje o obchodní firmě nebo názvu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby,
b) údaje o osobách, jimž má volební strana uhradit dosud neuhrazené výdaje na volební kampaň,  a to v rozsahu s uvedením jména, příjmení, data narození a obce, v níž má fyzická osoba, které mají být výdaje uhrazeny, trvalý pobyt, nebo, jde-li o právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, s uvedením její obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla osoby, bylo-li přiděleno; pokud výdaj nepřesahuje hodnotu 1000 Kč, evidují se pouze údaje o jménu a příjmení fyzické osoby nebo údaje o obchodní firmě nebo názvu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby.  
Kandidující volební strana předloží zprávu o financování volební kampaně prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu. Úřad má podle zákona o volebních kampaních povinnost zprávu bez zbytečného odkladu zveřejnit na svých internetových stránkách, tj. včetně shora uvedených osobních údajů.
Údaje o sponzorech poskytnuté před volbami
Kandidující volební strana má podle zákona o volebních kampaních dále povinnost nejpozději 3 dny přede dnem voleb oznámit Úřadu všechny osoby, které ve prospěch kandidující volební strany nebo jejího kandidáta uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň, poskytly peněžitý dar, nepeněžitý dar nebo bezúplatné plnění. Údaje poskytuje v rozsahu s uvedením jména, příjmení, data narození a obce, v níž má fyzická osoba, která tyto prostředky poskytla, trvalý pobyt, nebo, jde-li o právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, s uvedením její obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla osoby, bylo-li přiděleno; pokud dar nebo bezúplatné plnění nepřesáhly hodnotu 1000 Kč, evidují se pouze údaje o jménu a příjmení fyzické osoby nebo údaje o obchodní firmě nebo názvu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby.
 Oznámení se podává prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu. Úřad oznámení bez zbytečného odkladu zveřejní na svých internetových stránkách v podobě, v jaké ho kandidující volební strana dodala, tj. včetně shora uvedených osobních údajů.
Registrované třetí osoby
Osoba, která se hodlá účastnit volební kampaně bez písemného souhlasu kandidující volební strany, se před vstupem do volební kampaně musí podle zákona o volebních kampaních registrovat u Úřadu a vystupuje pak jako registrovaná třetí osoba. 
Žádost o registraci třetí osoby adresovaná Úřadu musí podle zákona o volebních kampaních obsahovat jméno, příjmení, státní občanství, adresu trvalého pobytu a datum narození, jde-li o fyzickou osobu, a název nebo obchodní firmu, sídlo, právní formu a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, jde-li o podnikající fyzickou nebo právnickou osobu. 
Žádost se podává prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu, a to pro každé volby zvlášť.
Úřad na základě úplné žádosti třetí osoby bezodkladně přidělí třetí osobě registrační číslo a provede registraci a zároveň zveřejní údaje o registraci na svých internetových stránkách. Zveřejnění údajů o registraci obsahuje údaje z žádosti s výjimkou data narození, a dále registrační číslo třetí osoby a datum provedení registrace.
Registr třetích osob je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Úřad. Registr třetích osob vede Úřad, který do něj provádí zápisy. Do registru třetích osob se zapisují shora uvedené údaje v rozsahu stanoveném pro podání žádosti o registraci třetí osoby a den provedení registrace. 
Údaje o registrované třetí osobě se v registru třetích osob uchovávají 6 let od vyhlášení celkových výsledků posledních voleb, pro které byla registrace osoby provedena. 
Základní parametry zpracování
	Správce údajů

	Správcem údajů bude Úřad, který bude též zpracovatelem údajů pro účely dohledu nad dodržováním pravidel financování kampaně a pro účely zveřejnění některých údajů na internetových stránkách Úřadu.  

	Účel zpracování

	Účelem zpracování je:
a) umožnit Úřadu plnění dohledové pravomoci nad dodržováním pravidel financování volební kampaně, kterou mu ukládá zákon (doposud jednotlivé volební zákony a nadále ve stejném rozsahu zákon o volebních kampaních),
b) transparentnost financování volební kampaně, ke které má přispět zveřejňování údajů o dárcích (sponzorech) volebních stran a o registrovaných třetích osobách.  
Zpracování bude probíhat ve všech druzích voleb s výjimkou voleb do zastupitelstev obcí.

	Právní důvod zpracování

	Právním důvodem zpracování bude výlučně plnění právní povinnosti správce podle čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
Právní povinnost správci (Úřadu) ukládá zákon o volebních kampaních.

	Kategorie subjektů údajů

	Fyzické a právnické osoby, které splňují zákonné podmínky, aby:
a) mohly být dárci (sponzory) volebních stran ve volbách nebo
b) mohly být registrovanou třetí osobou.

	Přibližný počet subjektů údajů

	Jednotky tisíc na jedny volby. 

	Kategorie zpracovávaných údajů

	Identifikační údaje subjektů údajů, tj.:
a) fyzická osoba: jméno, příjmení, datum narození, obec/adresa trvalého pobytu, státní občanství,
b) právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba: obchodní firma nebo název, sídlo a identifikačního čísla osoby, bylo-li přiděleno.

	Zdroj údajů

	Subjekt údajů.

	Doba zpracování

	Zákon o volebních kampaních nestanovuje Úřadu lhůtu, ve které má ukončit dohled nad dodržováním pravidel financování volební kampaně pro dané volby. Zpravidla se tak děje do 1 roku od vyhlášení celkových výsledků voleb. Proti případnému rozhodnutí Úřadu o přestupku a sankci je možno podat návrh na soudní přezkum, v rámci něhož může zpracování údajů pokračovat. 
Údaje o registrované třetí osobě se v registru třetích osob uchovávají 6 let od vyhlášení celkových výsledků posledních voleb, pro které byla registrace osoby provedena. 

	Příjemci

	Úřad.
Druhotným příjemcem je veřejnost skrze informace, které zákon ukládá zveřejnit Úřadu na jeho internetových stránkách.

	Oprávnění subjektů údajů

	Subjekt údajů má právo na přístup k osobním údajům. Ten lze realizovat přímým dotazem na správce systému v režimu čl. 15 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
Subjekt údajů nemá právo na výmaz údajů vedených v souladu s právním základem [čl. 6 odst. 1 písm. c)] ani právo vznést námitku.

	Míra rizik pro práva a svobody subjektů údajů

	Zpřístupnění údajů neoprávněné osobě – pravděpodobnost rizika je nízká. Dopady rizika na jednotlivce jsou nízká (rozsah údajů je běžný; nezahrnuje ani číslo identifikačního dokladu).
Ztráta a nedostupnost údajů – pravděpodobnost rizika je vzhledem k technickým prostředkům využitým při zpracování osobních údajů nízká. Dopady rizika pro práva a svobody subjektu údajů jsou tak rovněž nízké, a to i s ohledem na rozsah a kategorie poskytovaných údajů.
Narušení integrity údajů – pravděpodobnost rizika je vzhledem k technickým prostředkům využitým při zpracování osobních údajů nízká. Dopady rizika pozměnění údajů pro práva a svobody subjektu údajů jsou zanedbatelné a netýkají se zdrojových údajů. 

	Opatření k zabezpečení osobních údajů

	Kybernetická bezpečnost – web Úřadu je chráněn na úrovni odpovídající ústřednímu orgánu státní správy. 
Řízení přístupu
Přístup do elektronické aplikace mají všechny povinné subjekty v rozsahu jimi zadávaných údajů. O přístupech je vedena „stopa“. Úřad má do elektronické aplikace přístup v roli administrátora v rozsahu pro účely plnění své dohledové pravomoci. 

9.2 Posouzení nezbytnosti a přiměřenosti operací zpracování z hlediska účelů
Úřadu budou poskytovány osobní údaje v rozsahu stanoveném zákonem o volebních kampaních, tj. v rozsahu nezbytném pro výkon dohledové činnosti Úřadu při kontrole dodržování pravidel financování volební kampaně. Úřad zpracovává tyto údaje v souvislosti s danými volbami a v rámci projednání přestupku. Údaje mohou být zpracovávány rovněž v rámci případného následného soudního přezkumu rozhodnutí Úřadu.
Zákon o volebních kampaních ukládá Úřadu povinnost, aby některé informace a oznámení od volebních stran, resp. registrovaných třetích osob, včetně osobních údajů, zveřejnil na svých internetových stránkách. Činí tak za účelem naplnění transparentnosti volebních kampaní. Podle dosavadních volebních zákonů tak činily volební strany na svých internetových stránkách, které Úřadu oznamovaly a ten je zveřejňoval. Z hlediska uživatelské přívětivosti a lepšího naplnění transparence je však pro veřejnost vhodnější, aby tyto informace byly soustředěny na jedněch internetových stránkách, tj. stránkách Úřadu. Proto zákon o volebních kampaních tuto zveřejňovací povinnost svěřuje Úřadu v širším rozsahu než doposud, tj. nikoli jen odkazem na jiné webové stránky.

9.3 Posouzení rizik pro práva a svobody subjektů údajů a plánovaná opatření k řešení těchto rizik, včetně záruk, bezpečnostních opatření a mechanismů k zajištění ochrany osobních údajů
Rizika pro práva a svobody subjektů údajů mohou plynout z několika typů porušení zabezpečení osobních údajů:
· porušení důvěrnosti,
· porušení dostupnosti,
· porušení integrity.
9.3.1 Důvěrnost
Riziko zpřístupnění údajů neoprávněným osobám je nízké. Pravděpodobnost, že k takové události dojde, lze považovat za nízkou. Odhad míry rizika vychází z toho, že web Úřadu, přes jehož elektronickou aplikaci budou údaje oznamovány, bude zabezpečen na úrovni odpovídající ústřednímu orgánu státní správy. 
Nízká míra rizika plyne také z tohoto, že převážná většina takto poskytovaných údajů je finálně určena také veřejnosti, neboť Úřad má podle zákona o volebních kampaních povinnost je dále zveřejnit na svých internetových stránkách. 
9.3.2 Dostupnost
Pravděpodobnost, že bude narušena dostupnost údajů, je nízká vzhledem k technickým prostředkům využitým při zpracování osobních údajů. Dopady rizika pro práva a svobody subjektu údajů jsou tak rovněž nízké, a to i s ohledem na rozsah a kategorie poskytovaných údajů. 
9.3.3 Integrita
Při zpracování osobních údajů by se neměly vyskytnout nepřesné údaje, neboť jejich primárním zdrojem je sám subjekt údajů. Riziko dodatečného pozměnění údajů je s ohledem na použité technické prostředky a úroveň ochrany webu odpovídající ústřednímu orgánu státní správy velmi nízké. 

10. Zhodnocení korupčních rizik
Návrh zákona o volebních kampaních není předpisem, který by  nově zaváděl regulaci pravidel a financování volební kampaně. Tato regulace je součástí českého právního řádu již od roku 2016 (účiná od 1. 1. 2017), kdy byla zavedena se snahou o dosažení co možná největší průhlednosti při vynakládání peněžních prostředků, případně jiného plnění ocenitelného v penězích, na volební kampaň. Zavedená úprava se v praxi v zásadě osvědčila, stejně tak jako hlavní instituty, na kterých ja založena:  
· volební účet,
· označování zadavatele a zpracovatele na prostředcích volební kampaně,
· vedení účetnictví o financování volební kampaně,
· zveřejňování zprávy o financování volební kampaně,
· registrované třetí osoby.
Na dodržování těchto pravidel dohlíží nezávislý Úřad, který je pro tento účel vybaven odpovídajícími pravomocemi, včetně projednávání přestupků a ukládání sankcí (pokut).
Návrh zákona o volebních kampaních nepředstavuje koncepčně novou právní úpravu. Je založen na stejných pilířích jako dosavadní úprava obsažená v jednotlivých volebních zákonech. Jeho hlavním cílem je kodifikace pravidel volební kampaně v jednom právním předpise platném pro všechny druhy voleb, úprava některých pravidel volební kampaně na základě zkušeností z aplikační praxe a vyšší míra digitalizace v procesech souvisejících s vykazováním nákladů na volební kampaň a jeho kontrolou. To by mělo umožnit ještě lepší zacílení, aby byl eliminován prostor pro obcházení pravidel a případné korupční jednání.   
Přestože žádná právní úprava nemůže předvídat všechny situace, které mohou v reálném životě nastat, lze ve snaze o maximální transparentnost v podobě výše uvedených nástrojů založených na zveřejňování a podléhajících kontrole nejen Úřadu, ale i veřejnosti samotné, spatřovat prevenci korupčního jednání a minimalizaci případných korupčních rizik.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Jedním z cílů, které návrh zákona o volebních kampaních sleduje, je předcházení rizik, aby se do financování volebních kampaní nevměšovaly subjekty cizích mocí, zejména těch, které pocházejí z nedemokratických režimů.  

12. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhované řešení nepředstavuje žádný dopad na rodiny.

13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Zavádí se nové pravidlo, že jde-li o plochu ve vlastnictví obce, kterou starosta pro výlep plakátů nevyhradil, je zapovězena pro vedení bezplatné volební kampaně. To však nebrání jejímu využití za úplatu (musí přitom jít minimálně o „cenu obvyklou“, neboť cena nižší než obvyklá by již představovala bezúplatné plnění, resp. dar).  
Obdobný zákaz, jaký se vztahuje na bezplatné využívání ploch ve vlastnictví obce pro volební kampaň (mimo ploch vyhrazených starostou obce pro volební plakáty), platí i pro všechny orgány veřejné moci, tj. i orgány územní samosprávy, nebo právnické osoby, které jsou jimi ovládány, a jejich lidské, finanční, materiální a nemateriální zdroje – ani ty nemohou být nikým bezplatně využity pro volební kampaň. 
Je přirozené, že i v době volební kampaně budou územní samosprávy prostřednictvím svých komunikačních médií (radniční noviny, krajské zpravodaje a podobně) informovat o své činnosti, tedy zejména členů zastupitelstev, rad a starostů, primátorů či hejtmanů, a to i v situaci, kdy tito představitelé samospráv současně reprezentují některou volební stranu či jsou sami kandidáty této volební strany. Aby jejich propagací v komunikačním médiu obce, kraje nebo jimi ovládaných osob nebyly naplněny znaky volební kampaně, musí se textové i vizuální zpracování příspěvků omezit výhradně na identifikaci příslušného komunálního a krajského představitele a sdělení o jeho činnosti v rámci výkonu příslušné funkce. Texty či audiovizuální příspěvky by se měly věcně vztahovat k aktuálně řešené problematice samosprávy, nikoliv k obecným politickým názorům představitelů samospráv.

14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy 
Návrh zákona byl zhodnocen i z hlediska souladu se Zásadami digitálně přívětivé legislativy.
Zásada 1: Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Předkládaný návrh zákona představuje v porovnání s dosavadní úpravou významný příklon k této zásadě. Úřad pro některé druhy oznámení nad rámec svých úkolů a vzorů uvedených ve vyhláškách sice již i nyní využíval svoji vytvořenou internetovou aplikaci, která byla přístupná na adrese Úřadu přes zabezpečené připojení na základě Úřadem zaslaných přihlašovacích údajů a volební strany ji mohly na bázi dobrovolnosti využívat. Přesto lze za posun v oblasti digitalizace považovat, že zákon o volebních kampaních nově výslovně ukládá Úřadu povinnost mít tuto aplikaci zřízenou a povinným subjektům ukládá povinnost ji pro předkládání požadovaných dokumentů a oznámení využívat.
Zásada 2: Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip
only once)
Volby jsou jednorázovou událostí. Subjekty údajů v nich sice mohou vystupovat opakovaně, avšak nebylo by v souladu se zásadou přiměřenosti, aby si vytvořená elektronická aplikace „pamatovala“ jednou zadané údaje pro případné další využití.
Zásada 3: Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Elektronická aplikace na internetových stránkách Úřadu jako nástroj pro online elektronické poskytování údajů a informací od volebních stran a registrovaných třetích osob v sobě imanentně zahrnuje naplnění této zásady.
Pro osoby s pohybovým omezením umožňuje splnění zákonné povinnosti z pohodlí domova.
Pro osoby s jiným typem zdravotního postižení (například zrakové nebo sluchové) bude možné aplikaci obsluhovat v souladu s prohlášením o přístupnosti. Použitelnost aplikace i pro zdravotně postižené osoby totiž musí vycházet z obecných právních předpisů, zejména zákona č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů.
Zásada 4: Sdílené služby veřejné správy
Specifika oznámení online poskytovaných Úřadu za účelem výkonu jeho výlučné dohledové pravomoci z povahy věci znamenají, že nebudou sdíleny mimo tuto agendu, ledaže jde o informace, které zákon o volebních kampaních ukládá Úřadu zveřejnit na svých internetových stránkách.
Zásada 5: Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Novým informačním systémem veřejné správy bude registr třetích osob. Ten bude vytvořen tak, aby umožňoval, bude-li to pro výkon této agendy Úřadu potřebné, využívat propojený datový fond, tj. údaje z jiných informačních systémů veřejné správy. 
Zásada 6: Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Propojitelnost nástrojů eGovernmentu na úseku regulace financování volebních kampaní v mezinárodním (evropském) prostoru je irelevantní, neboť financování volební kampaně ve volbách probíhajících podle českých volebních zákonů je upraveno výlučně vnitrostátní legislativou a nepodléhá harmonizaci s právem EU ani třetích zemí.
Zásada 7: Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)
Pravidla ochrany osobních údajů, jsou-li vykládána a aplikována v souladu s duchem GDPR, nepředstavují překážku kvalitnímu poskytování služeb. Zásadu 7 tedy předkladatel vnímá jako „ochranu osobních údajů“ bez dalších podmínek.
K této otázce srov. samostatné posouzení DPIA v části 9. této důvodové zprávy.
Zásada 8: Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Z elektronické aplikace určené k poskytování informací a oznámení Úřadu stanovených zákonem, bude většina informací a údajů veřejně přístupných na internetových stránkách Úřadu, neboť Úřad bude mít podle zákona o volebních kampaních povinnost je tímto způsobem ve stanoveném rozsahu zveřejnit.
Zásada 9: Technologická neutralita
Návrh zákona není postaven tak, že by nedůvodně vyžadoval konkrétní technologické řešení a upřednostňoval je před jinými. 
Zásada 10: Uživatelská přívětivost
Uživatelská přívětivost je jedním z hlavních cílů, který bude sledován při vytvoření a provozování elektronické aplikace na webu Úřadu. 

15. Výjimka z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace (RIA)
Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace nebyla vypracována.
Text paragrafového znění návrhu zákona je výsledkem konzultací Ministerstva vnitra s Úřadem, některými nevládními neziskovými organizacemi a zástupci vládních politických stran a politických hnutí zastoupených v Poslanecké sněmovně. Zástupci těchto subjektů vyslovili při konzultačních schůzkách předkládanému návrhu zákona podporu. Forma i obsah vyplývající z revize pravidel volební kampaně jsou tedy u klíčových subjektů politicky předjednány. Z pohledu předkladatele by proto nebylo účelné toliko formálně popisovat možné další varianty řešení a závěry cíleně směřovat k tomu řešení, nad kterým na základě téměř rok trvajících konzultací panuje u důležitých aktérů shoda. Z tohoto důvodu byl v souladu s čl. 76 odst. 2 Legislativních pravidel vlády požádán ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády o výjimku z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace. Výjimku udělil dne 25. října 2023 (č. j. 46798/2023-UVCR).


ZVLÁŠTNÍ ČÁST 
K § 1
Jedná se o úvodní ustanovení, které vymezuje předmět a rozsah právní úpravy.
Předmětem zákona je úprava pravidel konání volební kampaně, jejího financování a dohledu nad dodržováním pravidel financování volebních kampaní. Dohled je svěřen Úřadu, který tuto dohledovou činnost vykonával i podle dosavadních volebních zákonů.
Jde-li o rozsah, vztahuje se zákon o volebních kampaních na všechny druhy voleb, které v České republice probíhají podle jednotlivých volebních zákonů při obsazování zastupitelských orgánů a úřadu prezidenta republiky. 
 K § 2
Na úvod se vymezují právní termíny, kterých se používá v dalších ustanoveních zákona o volebních kampaních.
Nejdůležitějším pojmem celého zákona je volební kampaň. Odstavec 1 lze označit za právní definici volební kampaně, která je vymezena jednak časově a jednak věcně. Novinkou je časové omezení volební kampaně v tom smyslu, že volební kampaň sice obecně začíná vyhlášením voleb (dnem vyhlášení voleb je podle volebních zákonů den, kdy bylo rozhodnutí o vyhlášení voleb vyhlášeno ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), avšak nejdříve 150 dnů před uplynutím volebního období. Jedná se o jakousi pojistku před příliš časným vyhlašováním voleb, které v minulosti automaticky spouštělo začátek volební kampaně, včetně započítávání výdajů na kampaň do limitu výdajů. 
Konec volební kampaně nově splývá již s okamžikem ukončení hlasování. Vázat konec volební kampaně až na oficiální vyhlášení výsledků voleb ve Sbírce zákonů by vedlo k absurdní situaci, kdy kampaň podle zákona trvá, i když už je po volbách.
U dvoukolových voleb se nově vymezuje konec volební kampaně pro kandidáty, kteří do druhého kola voleb nepostupují. Za absurdní lze totiž označit i situaci, kdy neúspěšní kandidáti z prvního kola zůstávají „v kampani“, ačkoli pro ně už voliči nemohou hlasovat. V případě, že by nepostupující kandidát přenechal k užívání jím pořízené prostředky kampaně (typicky reklamní nosiče, tištěný či elektronický inzertní prostor a podobně) některému z postupujících kandidátů k užívání dle vlastního uvážení postupujícího kandidáta, jednalo by se o poskytnutí daru či bezúplatného plnění postupujícímu kandidátovi ze strany nepostupujícího kandidáta. Postupující kandidát by pak takovýto dar či plnění musel vykázat obdobně jako je tomu u ostatních podporovatelů. Pokud postupující kandidát takováto plnění využije, započítávají se do jeho výdajového limitu.
Volební kampaň je vymezena také obsahově jako jakákoliv propagace kandidující volební strany nebo jejího kandidáta nebo volební agitace ve prospěch či neprospěch kandidující volební strany nebo jejího kandidáta, včetně jakékoliv doprovodné a související akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata.
Aby tedy šlo o volební kampaň, musí tato činnost jednak spadat do doby trvání volební kampaně a jednak být úplatná, resp. taková, že se za ni úplata obvykle poskytuje. 
Jakoukoli akci, která se uskuteční v době volební kampaně a bude sloužit k propagaci či agitaci ve prospěch nebo neprospěch volební strany nebo jejího kandidáta, je nutné chápat jako volební kampaň. Pouze v případě, že v souvislosti s pořádáním akce skutečně žádná propagace neproběhne, nebude akce vnímána jako volební kampaň a nebude podléhat tomuto zákonu. Velmi tedy záleží mimo jiné i na tom, jak je akce propagována a prezentována a jak se akce odehraje. Pokud by například na propagačním letáku koncertu, dětského dne a podobně bylo uvedeno logo volební strany, je to propagace v době předvolební kampaně.
Nejčastější výkladové problémy, zda se jedná či nejedná o volební kampaň, nastávají v souvislosti s aktivitami veřejných funkcionářů, kteří zároveň kandidují ve volbách. Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce (a mezi nimi nejvýrazněji ústavní činitelé) se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, cestují a setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Je zřejmé, že veřejní činitelé, kteří kandidují ve volbách, se při výkonu svých funkcí zčásti ocitají v režimu volební kampaně. Proto může být v některých případech nutné pozměnit charakter veřejného vystupování a způsob výkonu veřejné funkce sladit s pravidly volební kampaně, která stanovuje zákon. Je také třeba dbát na to, aby se náklady na tu část činnosti veřejných činitelů, která souvisí s kampaní, promítla v evidenci nákladů kampaně. Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandující veřejní činitelé dbát na to, aby v kampani nevystupovali z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměli při tomto vystupování svou funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. Použití takových prostředků ve volební kampani je nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně.
Dalším právním termínem je volební strana. Jde o pojem, který je v zákoně o volebních kampaních dále hojně používán. Zde se odkazuje na jednotlivé volební zákony, které stanovují, které subjekty jsou oprávněny v těch kterých volbách podat kandidátní listinu. Tyto subjekty jsou pak pro účely zákona o volebních kampaních považovány za volební strany. Jedinou výjimku představuje volba prezidenta republiky. Podle zákona o volbě prezidenta republiky může kandidátní listinu podat skupina nejméně 20 poslanců, nebo skupina nejméně deseti senátorů nebo tzv. oprávněný občan, pokud ke kandidátní listině přiloží petici na podporu kandidatury podepsanou alespoň 50 tisíci voličů. Pro účely zákona o volebních kampaních je však ve volbě prezidenta republiky volební stranou samotný kandidát na funkci prezidenta. Pojem volební strany vymezuje také návrh zákona o správě voleb (ST 530 ve volebním období 2021 – 2025) tak, že volební stranou je ten, kdo je podle příslušného zákona o volbách oprávněn podat kandidátní listinu. Ani po nabytí účinnosti zákona o správě voleb se tak na vymezení volební strany pro účely regulace volebních kampaní nic nezmění a stále bude platit ona výjimka ve volbě prezidenta republiky. 
Vzhledem k tomu, že některé lhůty v zákoně o volebních kampaních se odvíjejí ode dne voleb, je třeba vymezit, co se rozumí dnem voleb (volby jsou totiž zpravidla dvoudenní a ve volbách, ve kterých se hlasuje i ze zahraničí mohou kvůli časovému posunu zasáhnout i na den, který dokonce předchází dnům hlasování na území České republiky). Dnem voleb se pro účely zákona o volebních kampaních rozumí první den voleb na území České republiky, tj. v zásadě pátek (pokud není v zákoně v konkrétním případě výslovně stanoveno jinak). Toto vymezení dne voleb ostatně koresponduje i se stávajícím vymezení v jednotlivých volebních zákonech a do budoucna též s vymezením dne voleb podle výše zmíněného zákona o správě voleb.  
Na některých místech zákona o volebních kampaních je odkazováno na zákon o volbách. Zákonem o volbách jsou míněny zákony, které upravují volby, na které se zákon o volebních kampaních vztahuje. Jde o:
· zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů,
· zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů,
· zákon č. 491/2001 Sb., o  volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů,
· zákon č. 62/2003 Sb.,  o  volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů,
· zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů.
Do budoucna k nim přibude také shora zmíněný zákon o správě voleb (ST 530 ve volebním období 2021 – 2025).
Den vstupu do volební kampaně je důležitý například pro nejzazší lhůtu, ve které si musí volební strana zřídit volební účet. Je vymezen jako první úkon, který obsahově naplňuje znaky volební kampaně a musí samozřejmě také spadat do doby trvání volební kampaně. Pokud by volební strana žádný takový úkon neučinila, je nastavena fikce, že vstup do volební kampaně pro ni nastává nejpozději dnem registrace kandidátní listiny. Také v případě registrované třetí osoby je nejzazší den vstupu do volební kamapně stanoven fikcí a připadá na den registrace této osoby v registru třetích osob (viz dále ustanovení zákona o volebních kampaních o registru třetích osob).
Tam, kde zákon o volebních kampaních dále používá pojem registrovaná třetí osoba, má na mysli osobu, která je zapsána v registru třetích osob (o něm blíže v odůvodnění k ustanovení, které se registrem třetích osob zabývá).
Volební účet je charakterizovaný subjektem, který ho zřizuje (volební strana), svým účelem, kterým je financování volební kampaně a svým vlastnostmi, kterými je transparentnost, jež musí být zajištěna po celou dobu jeho existence (blíže o volebním účtu v odůvodnění k ustanovení, které se volebním účtem zabývá).
Zákon o volebních kampaních v některých případech vyžaduje o osobách zapojených do volební kampaně údaj o trvalém pobytu. Není však vyloučeno, aby takovými osobami byli i cizinci, kteří trvalý pobyt na území České republiky mít nemusí. Zavádí se proto pojem místa trvalého pobytu, kterým se v případě cizince rozumí místo, kde je ciznec na území České republiky přihlášen k pobytu.
K § 3
Zákon o volebních kampaních se vztahuje i na volby do zastupitelstev obcí, avšak s některými výjimkami. V komunálních volbách je výslovně vyloučena aplikace ustanovení, která upravují:
· zapojení třetích osob do kampaně; znamená to, že v těchto volbách nelze vystupovat ani jako registrovaná třetí osoba,
· označování prostředků propagace a agitace informací o jejich zadavateli a zpracovateli,
· nárok na časově omezenou bezplatnou prezentaci volebních stran a kandidátů v Českém rozhlase a České televizi,
· financování volební kampaně; znamená to, že pro komunální volby není stanovena povinnost zřizovat si transparentní volební účet, není stanoven finanční limit výdajů na volební kampaň, není zavedena povinnost zveřejňování údajů o financování volební kampaně, a tudíž se neuplatní ani dohledová pravomoc Úřadu,
· přestupkovou odpovědnost za využití nebo umožnění využití zdroje orgánu veřejné moci nebo právnické osoby, která je ovládaná orgánem veřejné moci, k volební kampani.
Důvodem pro výluku aplikace zmíněných pravidel na úseku voleb do zastupitekstev obcí je odlišný charakter těchto voleb, které probíhají ve více než 6 000 obcích s absolutní převahou nezávislých kandidátů. V celé řadě obcí bývá často problém vůbec sehnat dostatečný počet kandidátů, kteří by se ucházeli o funkci obecního zastupitele, případně následně i starosty obce. Jde totiž o náročnou činnost časově i svou různorodou náplní, kterou pak ve většině obcí vykonávají jako neuvolnění zastupitelé vedle svých zaměstnání. Zatížit proto kandidaturu v těchto volbách dalšími pravidly by bylo kontraproduktivní. 
Přesto ale dochází i v těchto volbách k podrobnější právní úpravě pravidel volební kampaně, která byla doposud v zákoně č. 491/2001 Sb., o  volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, jen velice sporadická. Na komunální volby se  nově bude vztahovat i definice volební kampaně, požadavek na čestnost a poctivost jejího vedení a zákaz bezplatného využívání zdrojů orgánů veřejné moci (tj. i obecních tiskovin a periodik) k volební kampani, byť v tomto případě bez přestupkové odpovědnosti, tj. pouze jako soft law.
K § 4
Mezi základní pravidla vedení volební kampaně patří, že kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a volebních stranách, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Toto pravidlo se nově výslovně vztahuje i na volby do zastupitelstev obcí (nepatří mezi ustanovení, která se v komunálních volbách nepoužijí), byť judikatura již dříve dovozovala obecnou platnost tohoto pravidla na všechny volby. Jeho porušení není spjato s přestupkovou odpovědností, avšak jako porušení volebního zákona (zákon o volebních kampaních je třeba nepochybně vnímat jako součást vějíře volebních zákonů), které hrubě ovlivnilo výsledek voleb, může být důvodem pro podání povolebního návrhu na neplatnost voleb, neplatnost hlasování nebo neplatnost volby kandidáta. Nově se pak zavádí i předvolební soudní ochrana u správních soudů ve věci nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně (blíže o tomto řízení v odůvodnění k ustanovení o soudní ochraně ve věci nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně).
V rámci základních pravidel volební kampaně jsou upraveny také podmínky zapojení třetích osob do volební kampaně. Třetí osobou je taková osoba, která není volební stranou ani jejím kandidátem. Ta se může účastnit volební kampaně buď
a) na základě písemného souhlasu od volební strany; písemný musí být proto, aby jej bylo možno doložit Úřadu. Tento písemný souhlas může udělit pouze volební strana, nikoli její kandidát. Důvodem tohoto omezení je zájem volební strany na tom, aby měla přehled o všech udělených souhlasech. Je-li volební stranou koalice, je stanoveno, že postačuje souhlas jednoho člena koalice, a sice toho, který byl Úřadu oznámen jako zřizovatel volebního účtu za koalici. Výdaje těchto třetích osob se započítávají do limitu výdajů volební strany.
nebo
b) bez písemného souhlasu volební strany, ale v takovém případě se musí u Úřadu registrovat, aby získala status tzv. registrované třetí osoby, která má pak stanoven samostatný limit výdajů na volební kampaň (k institutu registrované třetí osoby viz odůvodnění k ustanovením pojednávajících o registrovaných třetích osobách).
 K § 5
Mezi zvláštní pravidla volební kampaně patří povinnost označovat prostředky volební kampaně, které obsahují propagaci, agitaci a sdělení týkající se volební strany nebo jejího kandidáta, zákonem stanovenými údaji o zadavateli a zpracovateli. Toto pravidlo má za cíl předcházet anonymní volební kampani, která může být i snadným nástrojem šíření dezinformací, a naopak přispívat k transparentnosti volební kampaně.
Za zadavatele je třeba považovat toho, kdo si daný prostředek volební kampaně objednal, typicky tedy kandidát nebo registrovaná třetí osoba. Zpracovatel je pak ten, u koho zadavatel prostředek volební kampaně objednal a kdo kampaň vytvořil a její náklady zadavateli vyfakturoval – typicky PR a reklamní agentura či společnost zajišťující volební poradenství a realizaci kampaně. Zpracovatelem je tedy autor podoby daného prostředku kampaně (billboardu, webu, plakátu, spotu, letáku a podobně). Za zpracovatele se nepovažuje vlastník nástroje, kterým je prostředek kampaně šířen – zpracovatelem tedy není tiskárna, majitel billboardu či ten, kdo billboard vylepil, a podobně. Z prostředku kampaně musí být zřejmé, kdo je jeho zadavatelem a kdo zpracovatelem. Nestačí tedy uvést jen „kandidát“. Je nutné uvést například: „Zadavatel: (kandidát jméno a příjmení), zpracovatel: (společnost XY)“. Informací o zadavateli a zpracovateli musí být označeny všechny prostředky kampaně, tedy nejen velkoplošná zařízení, ale také komunikační média (s výjimkou drobných předmětů, u nichž by možnost implementace tohoto pravidla byla pochybná).
Internetové stránky kandidáta jsou jednou z forem jeho propagace, za kterou se platí, nebo obvykle platí (programování stránek, tvorba grafiky, umístění profesionálně vytvořeného loga, platba za doménu atd.). Stránky zřizované v přímé souvislosti s volební kampaní se tedy automaticky stávají prostředky volební kampaně. Pokud v souvislosti s kampaní dochází též k navýšení běžných výdajů na webovou prezentaci kandidáta, který svoje stránky provozuje dlouhodobě i mimo dobu volební kampaně (nová volební grafika, tvorba nových podstránek souvisejících s kampaní, umísťování volebních materiálů atp.), stává se toto navýšení volebním výdajem. Proto je nutné tyto náklady nejen vykázat jako výdaje na volební kampaň, ale rovněž je třeba webové stránky v průběhu volební kampaně označit podle zákona informací o zadavateli a zpracovateli. Protože je pro webové stránky typické, že jejich prohlížení běžnými uživateli začíná na základním rozcestníku – úvodní stránce (typicky www.jmenokandidata.cz), postačí označení právě tohoto úvodního zobrazení a není už nutné označovat stránky v nižších úrovních.
Textové příspěvky („posty“) na sociálních sítích není třeba doplňovat informací o zadavateli a zpracovateli, audiovizuální prvky (fotografie, videa, případně audionahrávky) informaci o zadavateli a zpracovateli obsahovat mají.
Podstatou sociálních sítí je vedle prezentace toho, komu daný profil patří nebo kdo jej spravuje (v tomto případě volební strana, kandidát nebo registrovaná třetí osoba) také možnost sdílení publikovaného obsahu („postů“) dalšími uživateli. Každý „post“ převzatý jiným uživatelem sítě (tedy viditelný na jeho profilu, time line, zdi a podobně) však obsahuje informaci o tom, odkud byl převzat. Je tedy možné se proklikem dostat na profil daného kandidáta či registrované třetí osoby atp. U textových sdělení tedy není třeba, aby ke každému postu byla připojena informace o zadavateli a zpracovateli – je však nutné její uvedení na hlavní stránce profilu daného subjektu provozujícího kampaň. Poněkud jiná situace je však u obrázků, fotografií, videí a audio nahrávek – ty lze vkládat do jiných internetových stránek či stáhnout a dál šířit jinými způsoby. Proto by všechny grafické a audiovizuální prostředky volební kampaně měly mít v sobě zakomponovánu informaci o zadavateli a zpracovateli.
V případě videí se musejí povinné informace uvést formou titulku nejlépe na začátku nebo na konci videa. V případě audio nahrávek musí být tyto informace sděleny ústně. Jedná-li se o živý přenos (streamování), do kterého není možné vkládat titulky, uvede se informace o zadavateli a zpracovateli na stránce či platformě, na níž je přenos přístupný. Titulek se zpětně doplní až do záznamu, pokud je možné jeho spuštění či stažení mimo stránku či platformu, kde byl živý přenos vysílán a kde je informace uvedena.
Starosta obce má před každými volbami možnost, tedy nikoli povinnost, vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů. Starosta může vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů kdykoliv ode dne začátku volební kampaně nejpozději však 16 dnů přede dnem voleb. Vyhradit takové plochy není povinností starosty. Pokud však plochy vyhradí, možnost jejich využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidujících subjektů. Zároveň je zapotřebí výslovně stanovit, že pokud se starosta rozhodne plakátovací plochu vyhradit, pak ji obec poskytne bezplatně. V takovém případě se na bezúplatné plnění nevztahují ustanovení tohoto zákona o financování volební kampaně (jinak platí, že i bezúplatné plnění se započítá do výdajů na volební kampaň, a to v částce odpovídající obvyklé ceně za bezúplatné plnění), ani ustanovení zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který stranám a hnutím v § 18 odst. 1 zakazuje přijmout dar nebo bezúplatné plnění od obcí a krajů.
Pokud však jde o plochu ve vlastnictví obce, kterou starosta pro výlep plakátů nevyhradil, je všem zákonem jmenovaným aktérům pro vedení bezplatné volební kampaně zapovězena. To však nebrání jejímu využití za úplatu (musí přitom jít minimálně o „cenu obvyklou“, neboť cena nižší než obvyklá by již představovala bezúplatné plnění, resp. dar).  Obce mohou za úplatu umožnit výlep volebních plakátů a jiné volební reklamy na všechna velkoplošná zařízení, která vlastní či spoluvlastní (plakátovací plochy, budovy obce, sloupy veřejného osvětlení, vozy MHD a podobně). Cena obvyklá však nemusí být automaticky ve všech případech cenou tržní či komerční. Při stanovování ceny obvyklé lze vycházet z předchozí praxe obce týkající se voleb.  Vzhledem k tomu, že volební strany jsou povinny ve svém účetnictví zaznamenat každý náklad volební kampaně, doporučuje se, aby o pronájmu plochy byla uzavřena alespoň jednoduchá dohoda. Tento účel může plnit i příjmový doklad, v němž bude uvedena doba pronájmu, rozsah vyhrazené plochy a cena. Po ukončení doby pronájmu by plakáty měly být odstraněny. Pro poskytování ploch, které nejsou starostou vyhrazeny pro výlep volebních plakátů, nestanovuje zákon podmínku rovného přístupu k plochám obcí. Lze tedy uplatnit pravilo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“.
Obdobný zákaz, jaký se vztahuje na bezplatné využívání ploch ve vlastnictví obce pro volební kampaň (mimo ploch vyhrazených starostou obce pro volební plakáty), platí i pro všechny orgány veřejné moci nebo právnické osoby, které jsou jimi ovládány, a jejich lidské, finanční, materiální a nemateriální zdroje – ani ty nemohou být nikým bezplatně využity pro volební kampaň. 
Je přirozené, že i v době volební kampaně budou samosprávy prostřednictvím svých komunikačních médií (radniční noviny, krajské zpravodaje a podobně) informovat o své činnosti, tedy zejména členů zastupitelstev, rad a starostů, primátorů či hejtmanů, a to i v situaci, kdy tito představitelé samospráv současně reprezentují některou volební stranu či jsou sami kandidáty této volební strany. Aby jejich propagací v komunikačním médiu obce, kraje nebo jimi ovládaných osob nebyly naplněny znaky volební kampaně, musí se textové i vizuální zpracování příspěvků omezit výhradně na identifikaci příslušného komunálního a krajského představitele a sdělení o jeho činnosti v rámci výkonu příslušné funkce. Texty či audiovizuální příspěvky by se měly věcně vztahovat k aktuálně řešené problematice samosprávy, nikoliv k obecným politickým názorům představitelů samospráv. Vizitky představitelů samospráv, včetně podpisů pod články či audiovizuálními příspěvky, by měly obsahovat výhradně jméno, funkci, případně politickou příslušnost představitele. Umístění loga volební strany u jména komunálního či krajského představitele (nebo i na jiných místech komunikačního média) lze považovat za propagaci kandidující volební strany, čímž by byl naplněn význam pojmu volební kampaň.
Za zdroj orgánu veřejné moci lze pokládat například i místní rozhlas. Proto obecní rozhlasy nelze bezúplatně používat například pro oznámení konání volebního mítinku volební strany, setkání s některým kandidátem a podobně. 
Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce (a mezi nimi nejvýrazněji ústavní činitelé) se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, v souvislosti s výkonem své funkce cestují, setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Pokud je činitel současně kandidátem ve volbách, je třeba takový způsob výkonu veřejné funkce sladit s pravidly kampaně, která stanovuje tento zákon.
Je zřejmé, že veřejní činitelé (rozum. ústavní činitelé, tak všichni ostatní veřejní funkcionáři vymezení v zákoně o střetu zájmů), kteří kandidují ve volbách, se při výkonu svých funkcí zčásti ocitají v režimu volební kampaně. Proto může být v některých případech nutné pozměnit charakter veřejného vystupování.  Je také třeba dbát na to, aby se náklady na tu část činnosti veřejných činitelů, která souvisí s kampaní, promítla v evidenci nákladů kampaně. Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandující veřejní činitelé dbát na to, aby v kampani nevystupovali z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměli při tomto vystupování svou funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. Použití takových prostředků ve volební kampani je nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně.
Pokud jde o náklady na realizaci takto definovaných veřejných vystoupení, je třeba, aby byly hrazeny z jiných než veřejných rozpočtů (viz citovaný nález Ústavního soudu). V případě, že náklady nehradí kandidát či volební strana ze svého volebního účtu, je třeba zaevidovat je jako bezúplatné plnění.
Mezi zvláštní pravidla volební kampaně patří i nárok volebních stran ve volbách do Poslanecké sněmovny, volbách do Evropského parlamentu a ve volbě prezidenta republiky na vysílací čas ve veřejnoprávních médiích. Tento bezplatný vysílací čas, který je jim vyhrazen, je limitován vymezeným obdobím před volbami, dělí se rovným dílem mezi všechny zaregistrované volební strany a ty odpovídají za obsah svých pořadů. 
Jak vyplývá již z dřívější z judikatury Nejvyššího správního soudu (předmětné ustanovení o přístupu do veřejnoprávních médií je totiž převzato ze stávajících volebních zákonů), nezakládá toto ustanovení volebním stranám právo na stejný přístup k mediální prezentaci prováděné nad rámec zde stanoveného vysílacího času. Ústavní princip svobodné soutěže politických sil je v publicistické a zpravodajské činnosti veřejnoprávních médií naplněn objektivním a vyváženým přístupem k volebním subjektům. Ten ovšem neznamená mechanickou rovnost v zastoupení ve všech pořadech, ale v odstupňování poskytnutých příležitostí odpovídajících reálnému postavení soutěžících subjektů v politickém a společenském životě.
K § 6
Ustanovení o zákazu zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů je beze změny převzato ze stávajících volebních zákonů. Lze ho chápat jako částečné embargo v době těsně před volbami zaměřené pouze na tento segment volební kampaně, nikoli na volební kampaň jako celek (existují totiž i státy, kde je v určité době před volbami volební kampaň zakázána absolutně). 
Účel zákazu zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování spočívá za prvé v obecném snížení vlivu předvolebních průzkumů na rozhodování voličů těsně před volbami, za druhé v zavedení určitého „období klidu“ pro reflexi, kdy již volič není uvedenými průzkumy ovlivňován, a za třetí v ochraně před metodologicky nesprávně uchopenými a potenciálně zkreslujícími průzkumy, kterým by se kandidující subjekty již nemohly v krátkém čase před volbami bránit.
Zákaz se vztahuje i na případy opětovného zveřejnění předvolebních průzkumů, které již byly jednou publikovány v období předcházejícím třetímu dni přede dnem voleb.
Z dřívější judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že porušením zákazu zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů je i zveřejnění předvolebních průzkumů na veřejném profilu v síti Facebook.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu však nelze toto ustanovení vykládat tak, že mu odporuje vyslovení jakéhokoliv zveřejněného výroku, v němž lze subjektivně vnímat jinotajné poselství o vítězství některé z kandidujících politických stran. Jakkoli je třeba respektovat silný a legitimní veřejný zájem na tom, aby veřejnoprávní média působila v době voleb nestranně a vyváženě, je třeba tento zájem vyvažovat zejména se svobodou projevu. 
Porušení tohoto ustanovení je přestupkem, k jehož projednání je příslušný krajský úřad.
Další omezení volební kampaně lze označit jako omezení prostorové vztahující se k zákazu volební agitace pro volební strany a jejich kandidáty v objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí, a to ve dnech, ve kterých v těchto objektech probíhá hlasování. Jedná se o další ustanovení, které je beze změny převzato z dosavadních volebních zákonů.
Ustanovení nezakazuje volební kampaň jako takovou, ale právě a jen agitaci, kterou lze vnímat jako intenzivnější projev volební kampaně. Tomuto vnímání nasvědčuje i dosavadní judikatura, podle níž za zakázanou volební agitaci lze považovat takovou, která je přímo zaměřená na bezprostřední okolí volebních místností, není jednorázová či dokonce pouze nahodilá a je natolik intenzivní, že v konečném důsledku je reálně způsobilá ovlivnit chování i takového voliče, který byl bezprostředně před příchodem do volební místnosti již rozhodnut hlasovat určitým způsobem.
K § 7
Ustanovení upravuje pravidla týkající se volebního účtu jako jednoho z nástrojů transparentního financování volební kampaně. Institut volebního účtu není novinkou - s dílčími rozdíly je v zásadě převzat z dosavadních volebních zákonů.
Volební účet musí být takzvaně transparentní. To znamená, že musí umožňovat vzdálený bezplatný a nepřetržitý přístup třetích osob k zobrazování přehledu platebních transakcí. Aby bylo možné bankovní účet považovat za transparentní, musí platit, že účet v každém okamžiku umožní prohlížet všechny aktuálně bankou zaúčtované transakce. Za transparentní účet se nepovažuje takové technické provedení, které zobrazí transakce pouze zpětně za určitý časový interval. U transakcí na volebním účtu je třeba uvádět účel platby, který jasně vyjadřuje, o jakou transakci se jedná, či za jakým účelem má být realizována (například dar na volební kampaň, převod na volební účet). Účet zřízený bez splnění podmínky transparentnosti nebude Úřadem akceptován jako volební. Nezřízení tohoto účtu je tak přestupkem, za který hrozí sankce.
Povinnost zřídit si volební účet se volebním stranám ukládá nejpozději ke dni vstupu do volební kampaně. Co se rozumí dnem vstupu do volební kampaně je definováno v základních pojmech v úvodních ustanoveních tohoto zákona (viz odůvodnění k tomu). Dosavadní povinnost učinit tak nejpozději do 5 dnů od vyhlášení voleb byla problematická jednak proto, že vždy se vyskytly volební strany, které se rozhodly kandidovat až delší dobu po vyhlášení voleb a nemohly tak lhůtu dodržet, a jednak z důvodu nepředvídatelnosti dne vyhlášení voleb (například volby do Poslanecké sněmovny 2021 byly vyhlášeny 31. 12. 2020, následoval státní svátek a víkend).
Vzhledem k tomu, že koalice nemá právní osobnost a zřízení volebního účtu je soukromoprávním úkonem, činí tak za koalici politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici dle dohody členů koalice. Taková politická strana nebo politické hnutí je oznámeno Úřadu a vede za koalici ve všech volebních obvodech též účetnictví a zajistí předložení zprávy o financování volební kampaně. Informace o financování volební kampaně koalice (včetně údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění) tedy musí (na základě koaliční smlouvy a oznámení Úřadu) zveřejňovat jedna politická strana či politické hnutí zastoupené v koalici, přičemž ostatní zastoupené politické strany a politická hnutí by jí měly poskytnout potřebnou součinnost (zejména v podobě poskytnutí údajů o dárcích a poskytovatelích bezúplatných plnění, které mají být zveřejněny nejpozději 3 dny přede dnem voleb). 
Platí, že jedna volební strana zřizuje pro dané volby jeden volební účet bez ohledu na to, v kolika obvodech se o zvolení uchází. Strany nebo koalice stran o shodném složení (název se může lišit) zřizují jeden volební účet pro všechny obvody, ve kterých podaly kandidátní listiny. Pokud například volební strana podá kandidátní listinu v pěti obvodech, zřídí pro těchto pět obvodů jeden účet. Jestliže je však tato strana současně členem koalice, která podá kandidátní listinu v dalším obvodu, není zde kandidujícím subjektem tato strana, ale koalice. Ta musí nechat zřídit samostatný volební účet, který ponese označení koalice. Analogicky: pokud koalice s totožným složením podá kandidátní listinu ve více obvodech, zřizují jeden volební účet pro všechny takové obvody.
V případě, že strana figuruje ve více koalicích, jejichž složení se liší, je každá taková koalice samostatným volebním subjektem, který si musí nechat zřídit svůj samostatný volební účet. Stejně tak platí, že každá volební strana zveřejňuje jednu samostatnou zprávu o financování kampaně a předkládá samostatné účetnictví. Platí tedy zásada, že ke každému volebnímu účtu musí být předložena jedna samostatná zpráva o financování kampaně a volební účetnictví.
Odstraňuje se povinnost volební strany zajistit přístup k volebnímu účtu na jejích internetových stránkách, a to z důvodu, že tyto údaje musí volební strana nahlásit Úřadu a ten zajišťuje zveřejnění na svých internetových stránkách svodně za všechny volební strany.
Výslovně se umožňuje, aby z volebního účtu bylo možné kromě financování volební kampaně uhradit i bankovní poplatky související s vedením tohoto účtu a také poplatky za registraci kandidátní listiny, které jsou podle příslušných volebních zákonů v některých volbách podmínkou registrace (ve volbách do Poslanecké sněmovny a volbách do Evropského parlamentu činí tento poplatek 19 000 Kč). Z volebního účtu lze hradit také pokutu uloženou za přestupek týkající se porušení pravidel financování volební kampaně, a to i v průběhu volební kampaně (dříve bylo možné tyto prostředky využít na úhradu pokuty až po skončení volební kampaně z prostředků, které zůstaly na volebním účtu).
Je-li volební stranou politická strana nebo politické hnutí, je třeba aby podporovatelé své finanční příspěvky posílali na tzv. zvláštní účet, který jsou strany a hnutí povinny vést dle § 17a odst. 2 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Zmíněný zákon nerozlišuje, zda se jedná o dary míněné jako příspěvek na volební kampaň, nebo o dary na běžnou činnost: všechny dary, tedy i ty, které budou použity na volby, musejí být poukázány na zvláštní, nikoliv volební účet strany či hnutí. Na volební účet si pak strany/hnutí mohou darované prostředky přeposílat ze zvláštního účtu dle potřeby, aby mohly krýt výdaje na kampaň. Finance z darů je možné přeposílat jednou částkou jako hromadný převod ze zvláštního účtu. K tomu je však třeba paralelně vést zvláštní evidenci darů, které byly na kampaň využity, dle zákona o volebních kampaních. Volební účet tedy není určen pro příjem darů – slouží pouze pro účely hrazení nákladů volební kampaně.
Nově se zavádí také pravidlo, které z volebního účtu činí po dobu volební kampaně účet chráněný před exekucí. Důvodem je speciální charakter volebního účtu, jehož prostředky jsou účelově předurčeny pouze pro výdaje související s volební kampaní.  
Převod prostředků z volebního účtu nevyužitých na volební kampaň po uplynutí stanovené doby je třeba řešit toliko u koalic a u nezávislých kandidátů ve volbách do Senátu a kandidátů ve volbě prezidenta republiky. U politických stran a politických hnutí není důvod prostředky převádět na jiný účet; pokud není volební účet zrušen, stane se z něj automaticky provozní účet podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který je rovněž transparentní. Také u koalic dochází po uplynutí zákonem stanovené doby k převodu nevyužitých prostředků z volebního účtu na účty vedené podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, avšak ne automaticky, neboť převod je třeba provést na členy koalice v poměru podle jejich dohody; není-li takové dohody, převedou se prostředky rovným dílem na všechny členy koalice.
U nezávislých kandidátů a kandidátů na funkci prezidenta republiky je převod nevyužitých prostředků z volebního účtu nově omezen toliko na převod ve prospěch právnických osob, jejichž cílem je veřejně prospěšná činnost. Důvodem této změny je, že český právní řád nedefinuje veřejně prospěšný účel a v minulosti tak mohlo docházet k tomu, že nezávislý kandidát převedl statisícové částky na fyzické osoby v regionu jeho bydliště a veřejně prospěšný účel tak byl velice pochybný. Porušení tohoto ustanovení je přestupkem se sankcí až do 500 000 Kč, a proto je na místě, aby požadované jednání bylo zpřesněno.
Zákon neukládá volebním stranám povinnost volební účet zrušit, pouze stanovuje podmínky, po jejichž splnění je zrušení účtu možné. Volební strany si tedy mohou účet ponechat. Není však možné tento účet opakovaně použít v dalších volbách, a to ani ve volbách stejného typu. Zákon o volebních kampaních totiž stanovuje každé volební straně povinnost si nejpozději ke dni vstupu do volební kampaně účet zřídit, z čehož lze odvodit pravidlo „nové volby = nový účet“. 
K § 8
Ustanovení o obecných pravidlech financování volební kampaně jsou rovněž převzata z dosavadních volebních zákonů s dílčími upřesněními a doplněními plynoucími zejména z aplikační praxe Úřadu za dobu více než šesti let existence pravidel financování volební kampaně.
Výdaje volební strany na financování volební kampaně zahrnují i výdaje jejích kandidátů a třetích osob, které vedou kampaň s jejím písemným souhlasem. Výdaje všech těchto osob se započítávají do limitu výdajů stanoveného pro volební stranu na volební kampaň v daných volbách (viz dále odůvodnění k ustanovení o výši výdajových limitů). Součástí výdajů jsou i bezúplatná plnění přijatá shora uvedenými osobami pro účely volební kampaně. Do těchto výdajů se započítávají výdaje, které byly učiněny po začátku volební kampaně (k začátku volební kampaně viz odůvodnění k základním pojmům v úvodních ustanoveních tohoto zákona). Financování tak zahrnuje i platby uskutečněné v době po skončení volební kampaně, kdy lze ještě 90 dní poté hradit výdaje kampaně. 
Výdaje spojené s volební kampaní bývají často hrazeny ještě před začátkem volební kampaně (nákup zboží, které slouží jako propagační předměty, objednané služby reklamních agentur) – i tyto jsou součástí výdajů na volební kampaň v takovém poměru, ve kterém se následně pro volební kampaň použijí.
Politické strany a hnutí v kampaních často používají majetek (typicky mobiliář, party stany, automobily atp.), který nebyl pořízen pro konkrétní volební kampaň, ale jako dlouhodobý majetek k využití i pro běžnou činnost. Protože se však zakoupený majetek v kampani uplatní, je třeba jej částečně do volebních výdajů započítat. Pro stanovení hodnoty, která bude do nákladů kampaně započítána je možno využít institut daňového nebo účetního odpisu majetku. Strana nebo hnutí si po zařazení dané věci do majetku zvolí typ odpisu (daňový nebo účetní) a délku odpisování. Z ročního odpisu pro rok, ve kterém probíhá kampaň a pořízený majetek se v ní uplatní, započte strana či hnutí do výdajů kampaně část tohoto majetku danou poměrem počtu dnů délky kampaně ku počtu dnů kalendářního roku. Postupuje se tedy podle následujícího vzorce:

Pokud volební strana vede souběžně více volebních kampaní pro různé druhy voleb (typicky volby do zastupitelstev obcí nebo krajů společně s volbami do Senátu) a má společné výdaje, které se uplatní v obou kampaních, nemusí hradit fakturu po částech z více volebních účtů, ale jednou platbou z jednoho (nevolebního) účtu s tím, že v účetnictví se rozdělení výdaje do obou kampaní zaznamená. Z jednoho volebního účtu takový výdaj volební strana uhradit nemůže, protože týká-li se faktura například billboardů, které slouží pro obě kampaně, pak by z volebního účtu na kampaň A byly hrazeny i výdaje na kampaň B a hradit jednu fakturu poměrově několika příkazy z více volebních účtů představuje pro volební strany neúměrnou zátěž. Nadále však samozřejmě platí, že všechny výdaje jsou uvedeny ve zprávě o financování volební kampaně a v účetnictví. To, že v daných případech nebyly výdaje uhrazeny z volebního účtu, transparentnost nezhoršuje. Stejně tak se na volebním účtu neobjevují bezúplatná plnění a nepeněžité dary.
Vzhledem k tomu, že koalice nemají právní osobnost, nemohou být účetní jednotkou. Proto za koalici vede účetnictví jedna politická strana nebo politické hnutí (podle koaliční dohody), která je totožná s tou, která založila volební účet a byla nahlášena Úřadu.
Ustanovení dále obsahuje výčet údajů, které musí volební strana ve zprávě o financování volební kampaně evidovat o osobách, které jí poskytly peněžité prostředky (ty procházejí i volebním účtem) a o osobách, které jí poskytly nepeněžité dary a bezúplatná plnění. U nepeněžitých darů a bezúplatných plnění musí být součástí evidence i popis předmětu poskytnutého zboží či obsah služby bezúplatného plnění.
U drobnějších darů a bezúplatných plnění (do hodnoty nejvýše 1 000 Kč) stanoví zákon nižší požadavky na soubor evidovaných údajů o dárcích. S ohledem na princip transparentnosti by však nebylo vhodné, aby evidenční povinnost u těchto nižších darů byla zcela zrušena. Neevidované výdaje volebních stran by se pak zcela vytratily z „hledáčku“ Úřadu a ztěžovaly by jeho dohledovou činnost nad dodržováním pravidel financování volební kampaně. Limit 1 000 Kč se vztahuje na každý jednotlivý dar či bezúplatné plnění. S tím je spojeno jisté riziko účelového rozdrobení na menší částky, avšak administrativně ani technicky by volební strany patrně neměly možnost uhlídat součty darů a plnění od jednoho dárce.
K § 9
Toto ustanovení upravuje výdajové limity volebních stran na volební kampaň v jednotlivých druzích voleb. V zásadě jsou převzata pravidla z dosavadních volebních zákonů. Významnější změna se týká voleb do Senátu, v nichž se nadále nebude výdajový limit vztahovat na jednotlivé volební obvody, kde volební strana kandiduje, ale půjde o součin dosavadní limitní částky na jeden volební obvod a počtu obvodů, v nichž volební strana kandiduje. K limitu u senátních voleb se tak bude přistupovat stejně jako u krajských voleb. Volebním stranám to ušetří značné množství administrativní zátěže, neboť fakticky je nyní nutné vést odděleně účetní evidenci v jedné kampani až pro 27 volebních obvodů (účetní stran musejí každou jednu fakturu rozdělovat až do 27 oddělených účetnictví) a následně všech až 27 oddělených kampaní uspořádat do jediné zprávy o financování volební kampaně. Obava z přelévání limitů do volebních obvodů, které jsou pro volební stranu z hlediska zvolení kandidáta klíčové, zřejmě není na místě, neboť za dobu existence výdajových limitů se nestalo, že by některá volební strana v některém senátním volebním obvodu atakovala dvoumilionový limit. A je-li tento model součinu možno využít v jednom druhu voleb (volby do zastupitelstev krajů), nebylo by racionální ho zakazovat v senátních volbách.
Výslovně se zmiňuje, že do limitu výdajů se započítávají i výdaje třetích osob, které se účastní volební kampaně s písemným souhlasem volební strany.
Volební strany musejí výdaje na volby evidovat a informace o kampani zveřejňovat takovým způsobem, aby bylo zřejmé, že výdaje nepřesáhly limit kampaně pro dané volby. 
V případě, že kandiduje volební strana s tzv. podporou některé politické strany nebo hnutí, jedná se o neformální vyjádření spolupráce dvou či více stran, z nichž pouze jedna registruje svým jménem kandidátní listinu. Na kandidátní listině jsou v případě kandidatury „s podporou“ vedle kandidátů volební strany umístěni také zástupci podporujících subjektů. Na politické strany nebo hnutí, které pouze deklarují vzájemnou podporu, je třeba nahlížet jako na samostatné subjekty. Politické straně, která vyjadřuje zájem podpořit kandidaturu jiné volební strany, nelze znemožnit založení vlastního volebního účtu a vedení samostatné kampaně. Každá z takových volebních stran pak disponuje vlastním limitem nákladů na kampaň. Jestliže však takováto podporující politická strana nebo hnutí nepodá v zákonem stanoveném termínu vlastní kandidátní listinu a současně umístí své zástupce na kandidátní listinu jiné volební strany, připočtou se volební výdaje podporující strany k nákladům na kampaň volební strany, která takovou společnou kandidátní listinu podala. Jinými slovy: při kandidatuře „s podporou“ se sčítají náklady na kampaň všech subjektů, které se podílely na volební kampani a následně umístily své zástupce na společnou kandidátní listinu. Stejný princip platí také u paralelní kampaně vedené koalicí a současně stranami, které ji tvoří. Pokud vedle kampaně zadávané koalicí jako volební stranou vede kampaň také některá z koaličních stran, je třeba dbát na to, aby součet výdajů těchto kampaní nepřesáhl stanovený limit. Platí to samozřejmě i v případě, že koalice dosud nevznikla (například nebyla podepsána koaliční dohoda) nebo když existence koalice už sice byla veřejně deklarována, ale nedošlo zatím k registraci kandidátních listin. Vždy platí, že samotné volební výdaje zúčastněných stran se přičtou k výdajům učiněných jménem koalice v její zprávě o financování kampaně. 
Za případný přestupek v souvislosti s transparentností a financováním kampaně jsou zodpovědné všechny politické strany a politická hnutí zastoupené v koalici. Případný přestupek bude tedy Úřad řešit se všemi subjekty koalice. Je na dohodě stran a hnutí tvořících koalici, jakým způsobem upraví a vypořádají vztahy mezi sebou a stanoví v rámci koalice zodpovědnost za plnění zákonných povinností.
Prezentace drobných propagačních předmětů na vlastním těle či oděvu (typicky odznáčky, „placky“, potištěné pokrývky hlavy, šály, šátky, trička, případně propisky a podobně) nejsou formami sdělení, za které se obvykle poskytuje úplata. Není tedy třeba ani registrace jako třetí osoby, ani dohody s příslušnou volební stranou kvůli započtení hodnoty této prezentace do limitu nákladů. Totéž platí o jednotlivé nálepce na vlastním automobilu sympatizanta (či v případě negativní kampaně naopak odpůrce volební strany či jejího kandidáta), za podmínky, že polep zabere jen drobnou plochu (cca odpovídající obsahu formátu A4). Zcela odlišnou situací je komerční nošení propagačních převleků (kostýmů) na veřejných prostranstvích (obvykle spojené například s rozdáváním letáků) či vícenásobný polep vozidla materiály, které by samy o sobě byly drobné, ale jejich celková plocha by významně přesáhla formát A4. V těchto případech by nepochybně již šlo o kampaň, jejíž hodnotu by bylo nutné do limitu nákladů započítat.
Pokud plnění (typicky v rámci smluvního vztahu se zhotovitelem kampaně) proběhlo v době po začátku volební kampaně, musí se započítat do nákladů kampaně bez ohledu na to, že se předmět toho plnění v kampani nijak nevyužije. Ostatně od začátku kampaně musí být všechny náklady kampaně bez výjimky hrazeny z volebního účtu. Plnění, která proběhla před začátkem kampaně a volební strana se rozhodla je v kampani nijak nepoužít, není třeba do limitu nákladů počítat.
Pokud jsou k práci na kampani využiti stálí zaměstnanci politické strany nebo hnutí či osoby v obdobném postavení, jejichž pracovní náplň zahrnuje i jinou agendu než propagaci strany (spadají sem typicky i tiskoví mluvčí), je nákladem kampaně i situace, kdy tomuto zaměstnanci budou za práci na kampani nad rámec obvyklé pracovní náplně vypláceny odměny, nebo dojde z důvodu vyššího pracovního nasazení ke zvýšení pracovního úvazku spojeného se zvýšením mzdy. Rozdíl oproti běžné mzdě takového zaměstnance je považován za náklad kampaně. V případě, že zaměstnanec strany se na kampani podílí nad rámec svých běžných pracovních povinností bez nároku na odměnu, nahlíží se na něj jako na dobrovolníka. 
Dobrovolníci se na kampaních volebních stran podílejí bez nároku na odměnu, avšak svojí prací mohou volební straně poskytnout bezúplatné plnění. Zohlednění v nákladech kampaně je tedy odvislé od „ceny obvyklé“ takové práce. Ta závisí na tom, v jakém vztahu je dobrovolník k volební straně, které s kampaní pomáhá, a k jejím kandidátům. Členy politické strany nebo politického hnutí, kandidáty v daných volbách a jejich rodinné příslušníky je možno považovat za dobrovolníky, kteří se na kampani podílejí v principu zdarma, cena obvyklá je tedy u těchto dobrovolníků nulová a volební strana získává bezúplatné plnění s nulovou hodnotou (je třeba jej takto uvést ve zprávě o financování kampaně). Dobrovolnickou prací se rozumí lidská práce související s přípravou a realizací kampaně, nikoliv poskytnutí vlastního movitého či nemovitého majetku pro účely kampaně. V případě, že člen politické strany nebo hnutí, kandidát či jejich rodinní příslušníci poskytnou například svoji nemovitost k umístění volební reklamy, řídí se stejnými pravidly jako ostatní dobrovolníci. Ostatní dobrovolníci jsou považováni za svého druhu brigádníky a byť za svoji práci nedostanou odměnu, volební strany mají jejich práci evidovat jako bezúplatné plnění s nenulovou hodnotou (vykáže se obvyklá cena dané práce).
Příspěvek na volební náklady (nově po účinnosti zákona o správě voleb bude označován jako poplatek za registraci kandidátní listiny) není výdajem volební kampaně a nezapočítává se do limitu kampaně. Uhrazení tohoto příspěvku je podmínkou registrace volební strany v některých volbách (volby do Poslanecké sněmovny a volby do Evropského parlamentu), avšak jde fakticky o administrativní poplatek, a nikoliv o náklad, který by souvisel s volební kampaní.
U plnění, které bylo poskytnuto bezplatně nebo za nižší než obvyklou cenu, se započítá cena obvyklá. Pokud získá volební strana některé plnění ve slevě, která je poskytována obecně všem a jde tedy o běžnou obchodní slevu, není důvod, aby rozdíl do obvyklé ceny byl započítán jako dar; na místě by to bylo pouze tehdy, pokud by se sleva vymykala běžné obchodní slevě.
Volební strany mají povinnost oznámit Úřadu nejpozději 3 dny přede dnem voleb všechny své sponzory volební kampaně, a to ve stejném rozsahu údajů o těchto osobách, který je následně po volbách vyžadován i pro účely zprávy o financování volební kampaně (tj. včetně výše poskytnuté podpory, obsahu služby či popisu poskytnutého zboží). Jedná se o povinnost převzatou z dosavadních volebních zákonů. Jde-li o ručení za úvěr určený k pokrytí nákladů na kampaň, je třeba ručitele rovněž uvést v přehledu dle tohoto ustanovení. Nově se výslovně stanovuje, že volební strana musí Úřadu nahlásit i informaci, že žádné takové osoby u ní neexistují. K nahlášení Úřadu slouží elektronická aplikace na jeho internetových stránkách. Nahlášené informace následně Úřad bez zbytečného odkladu zveřejní.
K § 10
Ustanovení, které upravuje zveřejňování údajů o financování volební kampaně, tj. zprávy o financování volební kampaně a účetnictví, je v zásadě převzato z dosavadních volebních zákonů a obsahuje pouze dílčí změny, jejichž cílem je zejména odstranění interpretačních nejasností, se kterými se v aplikační praxi potýká Úřad a volební strany.
Veškeré informace, které mají být podle tohoto ustanovení poskytovány Úřadu, se budou poskytovat prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu a Úřad pak takové informace na svých internetových stránkách zveřejní. Týká se to informací o volebním účtu, koalicích, předložení zprávy o financování volební kampaně, účetnictví volební strany z volební kampaně a informace o převedení prostředků z volebního účtu na veřejně prospěšný účel. Tento způsob umožňuje využití elektronizace, snížení administrativní zátěže pro volební strany i Úřad, efektivní práci s daty a poskytnutí otevřených dat veřejnosti. Veškeré informace týkající se financování volební kampaně jednotlivými volebními stranami totiž budou pro veřejnost dostupné na jedné internetové stránce, kterou je web Úřadu. Při existenci právní úpravy, kdy měly být některé informace zveřejňovány na internetových stránkách volebních stran, mnohdy docházelo k tomu, že byly obtížně dohledatelné. 
Je-li volební stranou koalice, nově se zavádí, že sdělí Úřadu, která politická strana nebo politické hnutí zastoupené v koalici podle interní koaliční dohody založilo volební účet a současně povede účetnictví a zajistí předložení zprávy o financování volební kampaně. Půjde stále o tutéž politickou stranu nebo politické hnutí, které je pro tyto úkony dle dohody určeno.
Součástí zprávy o financování volební kampaně je nově i identifikace druhu výdajů, neboť dosavadní znění nezajišťovalo, aby volební strany zveřejňovaly předmět bezúplatných plnění a vědělo se pouze, kdo plnění poskytl a v jaké výši, ale ne co bylo poskytnuto.
Zákon ukládá volebním stranám povinnost zaslat Úřadu veškeré účetnictví týkající se volební kampaně, a to do 90 dní ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb. Je tedy třeba, aby volební strany uplatnily ve svém účetnictví takové postupy a nástroje, aby byly schopny jednoznačně určit veškeré účetní operace související s volbami. K tomuto účelu jsou v účetnictví k dispozici různé nástroje – například vedení samostatných analytických účtů, vedení účetního deníku a podobně.
Vzhledem k tomu, že nezřídka vede volební strana souběžně více volebních kampaní (typicky ve volbách do zastupitelstev obcí nebo krajů konaných souběžně s volbami do Senátu) explicitně se stanoví, že společné výdaje z vícero volebních kampaní je třeba v účetnictví vyčíslit odděleně pro jednotlivé kampaně.
Platí, že každá volební strana předkládá Úřadu jednu samostatnou zprávu o financování kampaně a samostatné účetnictví. Platí tedy zásada, že ke každému volebnímu účtu musí být předložena jedna samostatná zpráva o financování kampaně a volební účetnictví. Kandiduje-li volební strana ve více volbách konaných souběžně, týká se jí povinnost založení volebního účtu, předložení zprávy a účetnictví pro každé volby zvlášť. 
V případě, že volební strana pouze zřídila volební účet, ale nevyvíjela žádnou činnost, která by odpovídala volební kampani dle zákona, nepřijala žádný finanční dar ani bezúplatné plnění a nehradila z volebního účtu žádné výdaje, je vhodné, aby Úřadu předala informaci o tom, že žádnou podporu nepřijala a doručila mu zprávu o financování kampaně s nulovými položkami. Pokud však volební strana v době kampaně vyvíjela činnost odpovídající kampani, jak ji zákon definuje, má povinnost přehled podporovatelů (nebo informaci, že žádní nebyli) zveřejnit, vést účetnictví a spolu se zprávou o financování volební kampaně je předat Úřadu i za situace, kdy se nakonec voleb neúčastní, protože nepodala kandidátní listinu nebo podala, ale nebyla zaregistrována.
K § 11
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 92/20 ze dne 11. dubna 2023 posvětil ústavní konformitu registrovaných třetích osob, zůstává tato kategorie aktérů účastnících se volební kampaně zachována i v zákoně o volebních kampaních. 
Pokud se někdo chce účastnit volební kampaně, ale není volební stranou ani jejím kandidátem, ani třetí osobou, která má písemný souhlas k účasti v kampani od volební strany, musí se u Úřadu registrovat a v kampani pak vystupuje jako tzv. registrovaná třetí osoba. Povinnost registrovat se jako třetí osoba má ten, kdo hodlá vést kampaň bez písemného souhlasu volební strany. Kandidát volební strany svým vystupováním v kampani reprezentuje subjekt, který jej na svoji kandidátní listinu umístil. Proto principiálně platí, že se na případnou kandidátem individuálně vedenou kampaň nahlíží, jako by byla vedena se souhlasem volební strany. Z tohoto důvodu by tedy kandidáti stran a hnutí neměli v kampani vystupovat jako registrované třetí osoby.
Zákon o volebních kampaních obsahuje negativní výčet osob, které nemohou být registrovanou třetí osobou. Tento výčet je oproti dosavadnímu doplněn tak, že koresponduje s výčtem osob, od kterých nemohou volební strany přijímat dary nebo bezúplatná plnění.   
V roce 2020 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek Ars 6/2019 - 33, kterým povinnost třetích osob registrovat se omezil na dobu po registraci kandidátních listin, kdy je již nepochybné, jaké subjekty se voleb účastní a kdo jsou jejich kandidáti. Před registrací kandidátních listin, ačkoliv již byly vyhlášeny volby a začala volební kampaň ve smyslu zákona, nemají třetí osoby povinnost předjímat, kdo bude ve volbách kandidovat a registrovat se, jakkoliv může být ve veřejném prostoru zájem o zvolení některého subjektu či fyzické osoby patrný (včetně situací, kdy je například osoba veřejně prezentována jako volební lídr nebo kandidát na prezidenta). Proto je třeba povinnost registrace třetí osoby posuzovat v návaznosti na termín registrace kandidátní listiny subjektu, v jehož prospěch nebo neprospěch daná třetí osoba zasahuje do volební kampaně.
Subjekt, který vstoupí do volební kampaně bez souhlasu volební strany v období od začátku volební kampaně do dne rozhodnutí o registraci kandidátních listin, musí zajistit, aby jeho sdělení či prezentace byla označena v souladu se zákonem č. 40/1995 Sb. (zákon o regulaci reklamy).
Pokud někdo píše příspěvky na sociálních sítích, jde o jeho soukromý nekomerční profil, nepobírá za zveřejňování příspěvků odměnu a nepropaguje své příspěvky pomocí reklamních instrumentů sociálních sítí, nejde o činnost, za kterou se obvykle poskytuje úplata, proto se nejedná o volební kampaň ve smyslu zákona. Registrace takové osoby jako třetí osoby u Úřadu tak není nutná. Obdobně se přistupuje k publikování příspěvků na diskusních fórech.
I v případě, že některá osoba již byla Úřadem registrována jako registrovaná třetí osoba, nepřetrvává tato registrace pro účely dalších voleb a žádost o registraci je třeba u Úřadu podat pro každé volby zvlášť.
I žádost o registraci třetí osoby je možno podat prostřednictvím elektronické aplikace dostupné na internetových stránkách Úřadu. Registrované třetí osobě je přiděleno registrační číslo. Na webu Úřadu má také veřejnost k dispozici přehled registrovaných třetích osob pro dané volby. 
K § 12
Do zákona o volebních kampaních se vkládá zcela nové ustanovení, které upravuje registr třetích osob. Jde však o ryze technické ustanovení, které se nedotýká věcné úpravy regulace volební kampaně a jejího financování. Souvisí s úkolem Úřadu provádět registraci třetích osob. Registr třetích osob je svým charakterem infomačním systémem veřejné správy ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, a je proto nezbytné v zákoně upravit, k čemu slouží, kdo je jeho správcem, kdo jej vede a provádí do něj zápisy, které údaje o třetích osobách se do něj zapisují a jak dlouho se v registru uchovávají. Doba uchování údajů je nastavena na 6 let, čímž je pokryto i celé funkční období senátorů, které je mezi volenými zástupci nejdelší. 
K § 13
Pravidla financování volební kampaně registrovanými třetími osobami jsou s některými drobnými změnami upravena obdobně jako v dosavadních volebních zákonech.
Pro komunikaci registrované třetí osoby s Úřadem, tj. pro oznámení zřízení volebního účtu a předložení evidence s přehledem výdajů, se bude rovněž používat elektronická aplikace dostupná na internetových stránkách Úřadu a Úřad bude bez zbytečného odkladu poskytnuté údaje zveřejňovat na svém webu. Tyto informace tedy nebude nutné dohledávat na webu jednotlivých registrovaných třetích osob, ale budou přehledně soustředěny na jednom místě.  Jestliže výdaje registrované třetí osoby mají pouze povahu nepeněžitých darů a bezúplatného plnění, zákon výslovně stanovuje, že v takovém případě si registrovaná třetí osoba nemusí volební účet zřizovat. Jde jen o zákonné potvrzení již dosavadní praxe. 
Zákon o volebních kampaních nově neobsahuje větu, že registrovaná třetí osoba prokáže Úřadu na jeho výzvu, kdo je vlastníkem bankovního účtu, z něhož byly peněžité prostředky na volební účet převedeny. Důvodem je, že registrovaná třetí osoba nemá možnost toto prokázat. V souvislosti s tím i obecně z důvodu dohledu Úřadu nad kampaněmi, se však v doprovodném změnovém zákoně navrhuje doplnění zákona o bankách tak, aby informace, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, mohla banka na písemné vyžádání poskytnout Úřadu pro účely dohledu podle tohoto zákona.
Nově je stanovena konkrétní lhůta 30 dnů po vyhlášení celkových výsledků voleb Státní volební komisí, po jejímž uplynutí může registrovaná třetí osoba volební účet zrušit. Tato doba je dostatečná na to, aby z volebního účtu mohly být uhrazeny všechny výdaje na volební kampaň, a to i s přihlédnutím ke lhůtě 10 dnů ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb Státní volební, v níž musí registrovaná třetí osoba předložit Úřadu přehled výdajů. Poté, co jsou všechny výdaje uhrazeny, již není třeba, aby registrované třetí osoby volebním účtem dále disponovaly. Registrovaná třetí osoba je však povinna uchovat si výpisy ze svého volebního účtu po dobu 5 let a předložit tyto výpisy na požádání Úřadu.
Výše výdajových limitů pro registrované třetí osoby v jednotlivých druzích voleb zůstává zachována. Ve volbách do Senátu se u registrovaných třetích osob, stejně jako u volebních stran, nově zavádí výdajový limit jako součin limitní částky na jeden volební obvod a počtu obvodů, v nichž registrovaná třetí osoba vede volební kampaň. Dodržení limitu tedy nebude zkoumáno pro každý volební obvod zvlášť, ale pro všechny senátní volební obvody, v nichž registrovaná třetí osoba vedla kampaň, celkem.
Registrovaná třetí osoba si o výdajích na volební kampaň nevede účetnictví, ale eviduje si přehled výdajů ve struktuře členěné podle druhu výdajů. Nově se do zákona o volebních kampaních doplňuje kategorie „výdaje na propagaci na sociálních sítích“ a „výdaje na propagaci na internetu mimo výdaje na sociálních sítích“ – jedná se o natolik časté výdaje, že nadále není vhodné je podřazovat abstraktně pod „jiné výdaje“. 
I v situaci, že registrovaná třetí osoba žádné výdaje nemá, musí tuto skutečnost Úřadu oznámit.
K § 14
Pro politické strany a politická hnutí, tudíž i pro jejich koalice, jsou pravidla přijímání darů, včetně toho, od koho dar přijmout nesmějí, upravena v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Výčet subjektů (nikoli však pravidla týkající se výše daru), od kterých je politickým stranám a hnutím zapovězeno přijímat dary, bude nyní nově platit i pro další typy volebních stran, tj. fakticky pro nezávislé kandidáty na senátora a pro kandidáty na funkci prezidenta republiky, ale také pro registrované třetí osoby. Pro nezávislé kandidáty a jejich sdružení v komunálních volbách toto omezení neplatí, neboť pro volby do zastupitelstev obcí je vyjmuta aplikace celé části třetí tohoto zákona, do které toto ustanovení rovněž spadá.
Pokud dojde k získání, resp. přijetí daru od nepovolené osoby, je třeba s ním naložit podle stejných pravidel, jaká jsou upravena v zákoně o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. I vrácené dary musí být účetně podchyceny.
Pokud dar není druhou smluvní stranou akceptován, tj. není přijat, není předmětem regulace, protože se nejedná o dar. I v případě, že například peněžní částka od nedovoleného subjektu připutuje volební straně (registrované třetí osobě) na účet, neznamená to, že byl přijat a nejde tudíž o dar, ledaže už by takové peníze byly volební sranou (registrovanou třetí osobou) použity.
K § 15
Ustanovení vymezuje dohledovou kompetenci Úřadu nad dodržováním pravidel o financováním volební kampaně. Jedná se o zcela totožný výčet kompetencí, jaký byl doposud zakotven v jednotlivých volebních zákonech.
K § 16
Ustanovení obsahuje všechny přestupky podle zákona o volebních kampaních. V zásadě se jedná o stejný okruh přestupků na úseku volební kampaně, který byl doposud v jednotlivých volebních zákonech, s tím že návětí ustanovení jsou formulována tak, by označovala všechny osoby, které se mohou dopustit přestupků s přihlédnutím ke všem druhům voleb.
Nově se zavádí přestupek volební strany spočívající v tom, že nepoužije k úhradě výdajů na volební kampaň vzniklých od začátku volební kampaně prostředky uložené na volebním účtu. Doposud totiž nebylo možné postihovat situaci, kdy volební strana hradila výdaje na volební kampaň například z provozního účtu.
Další nový přestupek navazuje na zákaz bezplatného využívání plochy ve vlastnictví obce, kterou starosta obce pro kampaň nevyhradil.
V souvislosti s rozšířením zákazu přijímat dary od určitých subjektů na všechny volební strany se dále zavádí přestupek spočívající v tom, že dojde-li k přijetí daru nebo naložení s darem v rozporu se zákonem o volebních kampaních. Sankce je stanovena po vzoru zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích na dvojnásobek hodnoty daru nebo bezúplatného plnění.
U pokut je nově zrušena spodní hranice a stanovena je jen hranice horní. To umožní lépe se vypořádat s ukládáním pokut za přestupky, které jsou méně závažné. Dosavadní spodní hranice byly pro některé přestupky nepřiměřeně přísné, a ne vždy je možno aplikovat mimořádné snížení sazby pokuty podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Naopak do přísnější kategorie sankce s horní hranicí až do výše 300 000 Kč (dříve do 100 000 Kč) se přesouvá přestupek spočívající v tom, že třetí osoba vede kampaň bez předchozí registrace u Úřadu. Může se totiž reálně stát, že osoba, která se u Úřadu nezaregistruje, může vést masivní volební kampaň, aniž by byla povinna plnit další povinnosti navazující na registraci (včetně dodržení výdajového limitu), jejichž nesplnění je přestupkem. Takové osobě by se proto mohlo „vyplatit“ vést takto masivní kampaň bez registrace (a tedy zcela netransparentně), pokud by hrozila pokuta jen do 100 000 Kč.  
K § 17
Společná ustanovení k přestupkům upravují zejména věcnou a místní příslušnost k projednání jednotlivých přestupků. Převážnou většinu přestupků projednává Úřad. Ustanovení o tom, že proti rozhodnutí Úřadu nelze podat rozklad ani jej přezkoumat v přezkumném řízení se přebírá z dosavadních volebních zákonů.
Krajskému úřadu je, stejně jako doposud, svěřeno projednávání pouze jednoho přestupku na úseku volební kampaně, kterým je zveřejní výsledků předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování.
Také obecním úřadům obcí s rozšířenou působností je svěřeno projednání jediného přestupku na úseku volební kampaně. Jde o nově zavedený přestupek spočívající v bezplatném využití plochy ve vlastnictví obce, kterou starosta obce pro volební kampaň nevyhradil. Pokud by měl tento přestupek projednávat obecní úřad, jehož zastupitel se přestupku měl dopustit, je v § 63 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich řešen přechod projednávání přestupku na jiný obecní úřad obce s rozšířenou působností. 
Nově se stanovuje, že do promlčecí doby přestupků, kterých se může dopustit kandidát na funkci prezidenta republiky, se nezapočítává doba, po kterou vykonával funkci prezidenta republiky. Podle čl. 65 odst. 1 Ústavy totiž nemůže být prezident republiky po dobu výkonu funkce stíhán ani pro přestupek. Nově vložené ustanovení má za cíl zabránit tomu, aby se některý kandidát třeba i díky porušení pravidel volební kampaně (například překročení výdajových limitů, nezveřejnění sponzorů, přijetí darů od nedovolených osob a podobně) stal prezidentem republiky a díky přestupkové imunitě za to nemohl být nikdy ani potrestán.
K § 18
Tímto ustanovením se v zákoně o volebních kampaních zavádí zcela nový institut soudní ochrany ve věci nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně. Navazuje na základní pravidlo volební kampaně, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a volebních stranách, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Toto pravidlo doposud obsahovaly i jednotlivé volební zákony (s výjimkou zákona o volbách do zastupitelstev obcí, u něhož byla platnost tohoto pravidla i bez výslovného uvedení v zákoně judikaturou rovněž dovozována), avšak jednalo se o ustanovení, jehož porušení nebylo nijak sankcionováno ani jako přestupek a mohlo být nanejvýš předmětem povolebního soudního přezkumu v rámci návrhů na neplatnost voleb, neplatnost hlasování nebo neplatnost volby kandidáta.
Cílem zavedení předvolebního soudního přezkumu je umožnit rychlý a efektivní přezkum pravdivosti zveřejňovaných údajů. 
Vzhledem k tomu, že právo na čestné a poctivé vedení kampaně lze považovat za subjektivní veřejné právo, svěřuje se jeho ochrana správním soudům. Ve volbách, které mají regionální charakter, včetně voleb do Senátu, které probíhají vždy jen v dotčené třetině senátních volebních obvodů, je k řízení věcně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud osoby, vůči níž návrh směřuje. Ve volbách celostátního charakteru, tj. ve volbě prezidenta republiky, volbách do Poslanecké sněmovny a volbách do Evropského parlamentu, je k řízení příslušný Nejvyšší správní soud.
Aktivně legitimována k podání návrhu je pouze volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována. Toto omezení navrhovatelů by mělo předcházet nadužívání tohoto institutu a přehlcení správních soudů před volbami. 
Ke stejnému účelu by mělo směřovat i to, že ochranu bude soud poskytovat nikoli před každým porušením zásady čestného a poctivého volební kampaně, nýbrž jen porušením zvlášť hrubým způsobem.
K tomu, aby mohla být ochrana tohoto práva efektivně poskytnuta, je nezbytné celý proces zalhůtovat. Aby bylo možné o návrhu ještě před volbami rozhodnout, lze jej podat nejpozději 10 dnů přede dnem voleb. K porušení čestného a poctivého vedení volební kampaně může pochopitelně docházet i těsně před volbami, avšak v takovém případě bude řešitelné až v rámci povolebního soudního přezkumu.
Zavedení tohoto institutu je promítnuto též v novele soudního řádu správního v doprovodném změnovém zákoně, kde je upraveno účastenství, lhůta pro rozhodnutí soudu, která činí 5 pracovních dnů, forma a způsob rozhodnutí. Je-li návrh důvodný, je výsledkem řízení usnesení, kterým soud určí, že jednání porušilo zásadu čestného a poctivého vedení volební kampaně zvlášť hrubým způsobem, a přikáže tomu, kdo se tohoto jednání dopustil, aby se jej zdržel a odstranil jeho následky.
 K § 19
Přechodné ustanovení má za cíl zajistit, aby na začátku volební kampaně bylo jasné, jakými pravidly se bude řídit – zda těmi dosavadními, anebo již podle zákona o volebních kampaních. Pokud se volby budou konat až po účinnosti tohoto zákona (navrhována je k 1. 1. 2025), avšak byly vyhlášeny ještě před tímto datem, řídí se volební kampaň dosavadními předpisy, tj. úpravou v jednotlivých volebních zákonech. 
K § 20
Zrušovacím ustanovením se ke dni účinnosti zákona o volebních kampaních zrušuje prováděcí právní předpis (vyhláška), který obsahoval vzor formuláře pro zveřejnění zprávy o financování volební kampaně. Šlo o vyhlášku vydanou na základě zmocnění obsažených v jednotlivých volebních zákonech upravujících pravidla financování volební kampaně.
K zákonu o volebních kampaních bude zapotřebí vydat nový prováděcí právní předpis v souladu se zmocňovacími ustanoveními zakomponovanými na několika místech zákona o volebních kampaních. 
K § 21
Účinnost zákona o volebních kampaních je navrhována k 1. lednu 2025. První celostátní volby, na které bude aplikován, tak pravděpodobně budou volby do Poslanecké sněmovny 2025, ledaže by byly vyhlášeny s téměř ročním předstihem a podle přechodných ustanovení by se na ně nový zákon ještě nemohl vztahovat. 
2

image1.jpeg