Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCXSHM35L najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
9. volební období
585/0
Návrh poslanců Romana Bělora, Vladimíra Balaše, Ondřeje Benešíka, Evy
Decroix, Jakuba Michálka, Martiny Ochodnické a Hayata Okamury na
vydání zákona, kterým se mění zákon č. 186/2013 Sb., o státním
občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon
o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů
Zástupce předkladatele: Bělor R. a další
Doručeno poslancům: 16. listopadu 2023 v 9:51
N á v r h
ZÁKON
ze dne ……. 2023,
kterým se mění zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně
některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších
předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů
(zákon o státním občanství České republiky), ve znění zákona č. 207/2019 Sb., zákona
č. 279/2019 Sb., zákona č. 270/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb. a zákona č. …./2023 Sb., se
mění takto:
1. V § 31 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Fyzická osoba, která není ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské
republiky, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud alespoň jeden
z jejích praprarodičů
a) pozbyl státní občanství Československé republiky, Československé socialistické republiky,
České socialistické republiky nebo České republiky v době od 25. února 1948 do 28.
března 1990 propuštěním ze státního svazku nebo v souvislosti s nabytím státního
občanství jiného státu, s nímž měla Česká republika uzavřenu smlouvu upravující otázku
zamezení vzniku dvojího státního občanství, a
b) se ke dni 1. ledna 1969 nestal státním občanem Slovenské socialistické republiky anebo po
1. lednu 1969 nenabyl státní občanství Slovenské socialistické republiky nebo Slovenské
republiky.“.
Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 5 až 8.
2. V § 31 odst. 5 písm. c) se za slova „rodné listy rodičů,“ vkládají slova „ prarodičů nebo
praprarodičů,“.
3. V § 31 odst. 5 se písm. d) zrušuje.
Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d).
4. V 31 odst. 5 písm. d) se slova „rodičů nebo prarodičů“ nahrazují slovy „rodičů, prarodičů
nebo praprarodičů“.
1
5. V § 31 odst. 6 se slova „podle odstavce 3“ nahrazují slovy „podle odstavců 3 a 4“ a číslo
4 se nahrazuje číslem 5.
6. V § 31 odst. 8 se slova „podle odstavce 3“ zrušují.
7. V § 32 odst. 2 se slova „v přímé linii potomkem“ nahrazují slovem „dítětem“ a na konci
odstavce se doplňují věty „Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě lze učinit rovněž
samostatné prohlášení.“.
8. V § 32 odst. 3 zní:
„(3) Fyzická osoba, jež je vnukem bývalého občana podle odstavce 1, může státní
občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním občanem ani
státním občanem Slovenské republiky. Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě nelze
učinit samostatné prohlášení.“.
9. V § 32 odst. 4 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a vkládá se nové písmeno
d), které zní:
„d) rodné listy rodičů nebo prarodičů, jejich oddací listy, popřípadě doklady o rozvodu
manželství nebo úmrtní listy, pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění prohlášení.“.
10. V § 32 odst. 5 se za slova „prohlášení podle“ vkládají slova „odstavce 2 nebo“.
11. V § 32 odst. 6 se za slova „státního občanství České republiky“ vkládají slova „podle
odstavce 2“.
12. V § 32 odst. 7 se slova „podle odstavce 3“ zrušují.
13. V § 33 odst. 1 se věta poslední zrušuje.
14. V § 33 se doplňují nové odstavce 3 až 8, které znějí:
„(3) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, jejímž
rodičem je nebo byla fyzická osoba oprávněná k učinění prohlášení podle odstavce 1. Do
prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě lze učinit rovněž samostatné prohlášení.
(4) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, jejímž
prarodičem je nebo byla fyzická osoba oprávněná k učinění prohlášení podle odstavce 1.
Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě nelze učinit samostatné prohlášení.
(5) K prohlášení podle odstavce 3 nebo 4 se kromě dokladů podle odstavce 2
písm. a) a b) připojí
a) doklad prokazující československé státní občanství jednoho z rodičů fyzické osoby podle
odstavce 1 ke dni jejího narození,
b) rodné listy rodičů nebo prarodičů, jejich oddací listy, popřípadě doklady o rozvodu
manželství nebo úmrtní listy, pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění prohlášení.
2
(6) Je-li prohlášení podle odstavce 3 nebo 4 činěno pouze jedním z rodičů dítěte, je
k tomu, aby dítě nabylo státní občanství České republiky, nutné předložit souhlas druhého
rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud
byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této
oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České
republiky, znám nebo zemřel.
(7) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich
rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven nebo není-li jejich
pobyt, pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o nabytí státního
občanství České republiky podle odstavce 3 učinit pro dítě zákonný zástupce nebo
opatrovník, který k prohlášení připojí
a) rodný list dítěte,
b) pravomocné rozhodnutí soudu o jeho ustanovení opatrovníkem.
(8) K nabytí státního občanství České republiky prohlášením dítětem starším 15 let je
třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje,
jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem, u něhož
se prohlášení činí.“.
15. V § 37 odst. 1 se za větu první vkládají věty „K přijetí prohlášení podle § 33 odst. 1 je
příslušný krajský úřad, a to podle posledního trvalého pobytu československého státního
občana, který byl rodičem fyzické osoby narozené v zahraničí v období od 1. října 1949
do
7. května 1969, na území České republiky. U prohlášení podle § 33 odst. 3 a 4 se věta
předchozí užije obdobně.“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti 1. července 2024.
3
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
A. Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu
k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Historie legislativního procesu:
Zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů
(zákon o státním občanství České republiky), byl koncipován jako obecně liberalizační právní
norma úpravy nabývání občanství a současně jako norma propojující celou oblast občanství,
do té doby upravenou ve dvou samostatných zákonech. Zákon č. 186/2013 Sb. v tomto
smyslu prakticky propojil dva hlavní zákony, tj. zákon č. 40/1993 Sb. jako předchozí lex
generalis se zákonem č. 193/1999 Sb., tzv. „druhou rehabilitační normou“1, jako lex
specialis ve vztahu ke krajanům.
Pravidla zavedená zákonem o státním občanství byla veřejností přijata s povděkem. Jeho
hlavním přínosem pro krajany a současně jeho vůbec hlavním rysem bylo zavedení dvojího
občanství. Kromě toho byla z dřívějšího samostatného zákona č. 193/1999 Sb. přejata do
zákona o státním občanství rovněž úprava týkající se možnosti zjednodušeného nabytí
občanství prohlášením v případě bývalých českých nebo československých občanů. Cílem
komplexní úpravy zákona v této kategorii zjednodušeného přístupu k občanství pro krajany
bylo postihnout všechny existující skupiny či podskupiny potenciálních adresátů. Z tohoto
důvodu proto oproti předchozí úpravě vznikly i nové paragrafy, tj. kromě původního,
nicméně rovněž nově rozšířeného obecného § 31 pro zjednodušený přístup k občanství u
osob, které občanství ztratily, se jednalo také o § 32 týkající se bývalých československých
občanů, kteří si po roce 1993 nezvolili české nebo slovenské občanství, a pak především o §
33 týkající se potomků českých a československých občanů, kteří si občanství v zahraničí
zachovali, ale jejich potomci narození mezi 1. 10. 1949 a 7. 5. 1969 české občanství sami ex-
lege nezískali z důvodu platnosti tehdejšího komunistického zákona č. 194/1949 Sb.
V samotném závěru legislativního procesu k návrhu zákona č. 186/2013 Sb. došlo na půdě
Poslanecké sněmovny k několika neočekávaným věcným zásahům do textu původního
návrhu, což přineslo schválení zákona v jeho pozměněné podobě (konkrétně u § 31 a § 33).
V pozdějším období aplikace zákona se ukázalo, že právě tyto poslední změny v zákoně
působí zásadní aplikační problémy jak adresátům na straně krajanů, tak i správním orgánům.
Na tyto možné komplikace poukazoval již během samotného legislativního procesu Senát,
který se ještě v legislativním procesu a pokusil svým pozměňovacím návrhem vrátit znění
např. konkrétně u § 31 do podoby původního návrhu vlády. Zmíněný pozměňovací návrh
Senátu byl nicméně následně v Poslanecké sněmovně přehlasován a § 31 a § 33 byly přijaty
v pozměněné podobě podle návrhů sněmovny. V případě § 31 se přitom jednalo o výsledné
omezení okruhu oprávněných žadatelů vynětím 2. a 3. generace potomků v pokolení přímém,
1 „První rehabilitační normou“ byl označován zákon č. 88/1990 Sb.
4
v případě § 33 se jednalo o zásadní časové omezení účinnosti celého § 33 jen na pouhý jeden
rok od účinnosti zákona, což ve výsledku znamenalo, že od 1. 1. 2015 je celé ustanovení § 33
dodnes sice platné, nicméně neúčinné.
Zhodnocení dopadu těchto změn:
V případech obou ustanovení došlo zmíněnými zásahy do textu k zásadnímu znehodnocení
komplexnosti původního vládního návrhu, a to bez konkrétního odůvodnění k těmto změnám.
Potvrzení o nevhodnosti změn a znehodnocení původního záměru snížení potenciálu obou
ustanovení přinesla následná aplikační praxe i konkrétní zkušenosti Ministerstva zahraničních
věcí s problémy z ní vyplývajícími, se kterými se setkávalo prostřednictvím zastupitelských
úřadů v podobě stížností od bývalých občanů, případně z dalších ohlasů, odvolání, ale
i soudních žalob.
K částečné nápravě situace ve vztahu k § 31 došlo díky senátní iniciativě přijaté formou
novely zákona o státním občanství, zákonem č. 207/2019 Sb., s účinností od 6. 9. 2019. Touto
nápravou se rozumí, že se do textu § 31 zákona vložením odstavce třetího opět vrátil původní
rozsah oprávněných osob na tři generace, tedy v rozsahu původního vládního návrhu z roku
2013. Kromě samotných osob, které pozbyly občanství, tak byla možnost prohlášení
rozšířena rovněž na jejich děti a vnuky.
Tato novelizační úprava byla zprvu přijata veřejností s velkým nadšením s vírou v nalezení
univerzální široké nápravy k problému neodůvodněného dělení členů rodin a generací rodů
českých krajanů na občany a neobčany, resp. k nápravě konkrétních historických křivd, a to
především vůči bývalým občanům, kteří v rozporu s tehdejším právním řádem odešli do
zahraničí a byli potrestáni pozbytím občanství. Během prvních tří let od přijetí nových
pravidel však vyšly najevo další problematické oblasti, s nimiž se zájemci o nabytí či
znovunabytí státního občanství musejí potýkat. V první řadě aplikační praxe ukázala, že řada
potenciálních žadatelů není schopna splnit podmínky doložení momentu a okolností ztráty
občanství svého nebo svých předků. Tito žadatelé se tak nacházejí ve stavu důkazní nouze,
pro který nemůže být jejich žádosti vyhověno. V řadě druhé pak vyvstala potřeba rozšířit
rozsah § 31 i dále za třetí generaci, neboť v mezidobí se některým oprávněným nabyvatelům
občanství narodila další generace dětí, které však již nesplňují podmínku oprávněného
žadatele nejvýše třetí generace v pokolení přímém.
Ke zmiňovaným problémům je třeba dodat, že se jedná o těžkosti, se kterými se setkávají sice
především žadatelé, ale následně pak i správní orgány, které musí neúspěšným žadatelům
vysvětlovat důvody odepření žádosti, případně musí čelit následkům soudních žalob
nespokojených žadatelů. V případě neexistující alternativy k § 31, tj. fakticky platného, ale
neúčinného § 33, není ku prospěchu dobrého jména České republiky v zahraničí ani to, že se
tento případ dotýká konkrétně skupiny žadatelů, ve které se nacházejí mimo jinými i potomci
tzv. Wintonových dětí. O tomto případu, resp. na téma nemožnosti nabytí českého občanství
dle § 33, vyšlo v předních zahraničích denících, např. ve Velké Británii a Austrálii, v nedávné
době několik nelichotivých novinových článků.
5
Společně s těmito úvahami je laickou i odbornou veřejností samozřejmě zpochybňován
i jakýkoliv praktický důvod, proč byl § 33 účinný pouhý jediný rok.
Za stěžejní problematické oblasti současné zákonné úpravy lze proto označit:
V případě § 31:
1) Nemožnost zpětného přenesení znovunabytého občanství úspěšným nabyvatelem na
jeho potomky narozené v mezidobí, které již nelze zařadit do třetího pokolení
oprávněných žadatelů.
2) Obtížná důkazní situace žadatele s ohledem na striktní požadavek prokázání
podmínky a okolností „pozbytí občanství“ u osoby, od které žadatel svůj nárok odvíjí,
pro splnění podmínky „bývalého českého nebo československého občana“.
V případě § 33:
Pozbytí účinnosti § 33, v jehož důsledku „vypadla“ ze zákona celá jedna skupina
původně oprávněných žadatelů o nabytí občanství prohlášením, tj. dětí
československých občanů narozených mezi léty 1948 – 1969, mezi které patří např.
někteří z potomků tzv. Wintonových dětí.
Pro tuto skupinu adresátů neexistuje dnes v zákoně jiná alternativní možnost nabytí občanství
zjednodušeným způsobem, tj. nelze například použít obecněji koncipovaný § 31 zákona
z důvodu, že původní adresáti dle § 33 nemohou opřít svůj nárok v § 31 o osobu „bývalého“
českého nebo československého občana, neboť jejich předek občanství neztratil.
Účinnost ustanovení § 33 byla extrémně krátká na to, aby se velká část původních
oprávněných adresátů vůbec měla možnost o existenci zákonné úpravy vhodné pro jejich
případ dozvědět. Stanovení takto krátké účinnosti zůstalo adresáty nejen nepochopeno, ale
bylo vnímáno jako neupřímný až nepřátelsky míněný politický signál vyslaný vůči celé jedné
skupině českých krajanů, kteří dodnes nesou negativní důsledky komunistické úpravy zákona
z let 1948 - 1969. Současně byla neúčinnost § 33 vnímána jako diskriminace skupiny jeho
adresátů (tj. osob, které občanství nenabyly po svých předcích, kteří občanství nepozbyli) ve
vztahu ke skupině adresátů podle § 31 (tj. osob, které občanství pozbyly).
Otázka zjevné diskriminace celé skupiny osob je konkrétně zmiňována v četných vyjádřeních
stížností krajanů i v konkrétních žalobních důvodech v podávaných soudních žalobách2.
V nich se objevuje snaha žalobců označit tuto nerovnováhu za protiústavní, resp. za
porušující základní práva jednotlivce. V řadě případů důsledky této rozdílné zákonné úpravy
přinesly do českých rodin faktické a z objektivních důvodů těžko obhajitelné dělení jejích
členů na „potomky-občany“, kteří se mimo území Československé republiky narodili
českému rodiči před 1. 10. 1949 nebo po 7. 5. 1969, a na „potomky neobčany“ téhož rodiče,
kteří se narodili v inkriminované době od 1. 10. 1949 do 7. 5. 1969. Tato paradoxní situace
díky současné neúčinnosti § 33 přetrvává. Jedinou možností v nápravě této obecně
2 Např. žaloba podaná k Městskému soudu v Praze proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy jako
druhostupňového správního orgánu, č.j. 18 A 53/2021 – 30.
6
neuspokojivé situace je přitom změna zákonné úpravy, jinými prostředky nelze potřebného
cíle dosáhnout.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů
navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a
žen
Legislativní úpravou bude dosaženo narovnání neuspokojivé situace tím, že dojde k rozšíření
skupiny oprávněných žadatelů z nynějšího omezení maximálně třetí generací na čtvrtou
generaci „potomků v pokolení přímém“. Tato úprava zajistí, že se oprávněnými žadateli
stanou i osoby nacházející se nyní v pozici „pravnuků“ bývalého občana.
Dále dojde k odstranění jednoroční prekluzivní lhůty a rozšíření osobní působnosti úpravy až
na čtvrtou generaci potomků v linii přímé.
Nová úprava tedy umožní nabytí státního občanství České republiky i potomkům občanů
nebo bývalých občanů ve 4. generaci, čímž se odstraní nerovnost přístupu k jednotlivým
druhům prohlášení, resp. k jednotlivým okruhům prohlašovatelů.
Navrhovaná právní úprava bude mít s ohledem na důvody uvedené výše pozitivní dopady ve
vztahu k zákazu diskriminace - diskriminaci vzniklou pozbytím účinnosti § 33 a omezením
využitelnosti § 31 zákona toliko do generace vnuků přímo odstraňuje. Současně bude mít
pozitivní dopad na rodiny, odstraňujíc situace, kdy jedno z dětí stejných rodičů je státním
občanem a druhé z důvodu zákonných překážek nikoliv.
V § 32 se současně navrhuje zakotvit omezení skupiny oprávněných žadatelů na 4. generaci,
a to jak s ohledem na sjednocení všech tří úprav, tak i s ohledem na uplynutí dostatečně
velkého časového úseku a s tím související oslabování skutečné vazby potencionálních
prohlašovatelů k České republice.
Návrh nevyvolává žádné dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Vedle výše popsaných důvodů je současně třeba brát zřetel na potřebu současné koexistence
§ 31 a § 33 jako dvou alternativních možností pro ty adresáty zákona, kteří často teprve
během procesu podání žádosti, při dohledávání okolností ztráty občanství u svých předků
podle § 31 s jistotou zjistí, do jaké kategorie žadatelů svou kvalifikací spadají v návaznosti na
skutečnost, zda jejich předkům české nebo československé občanství zachováno bylo, či
nikoliv. Úpravu je tedy žádoucí zachovat jako celek, jen tak bude problém pojat komplexně a
řešen v jeho celistvosti. Obdobně by měl být nastaven i rozsah osobní působnosti obou
ustanovení, tedy na primárního nositele práva a jeho potomky až do čtvrté generace v přímé
linii.
7
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České
republiky a s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána
Čl. 12 Ústavy předpokládá, že nabývání a pozbývání státního občanství České republiky
stanoví zákon (odstavec 1), a že nikdo nemůže být zbaven státního občanství proti své vůli
(odstavec 2). Návrhy jsou s ohledem na uvedený čl. 12, jakož i na širší ústavněprávní povahu
institutu občanství, v souladu s ústavním pořádkem. Stejně tak je návrh v souladu
s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní
rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty
Návrh nebude mít přímý finanční dopad na veřejné rozpočty. Lze uvažovat pouze o
okrajovém zvýšení místní administrativní zátěže pro správní orgány přijímající a rozhodující
o prohlášení o nabytí státního občanství České republiky a s tím související zvýšené provozní
náklady.
Podle průzkumu provedeného Ministerstvem zahraničních věcí lze dojít k závěru, že rozšíření
skupiny oprávněných osob k prohlášení dle § 31 se nejvíce projeví v případě bývalých
českých a československých občanů na území USA. Důvody vedoucí k tomuto závěru jsou
dva: 1) v případě USA se jedná o největší českou diasporu ve světě; 2) mezi
Československem
a USA existovala v dlouholeté platnosti bilaterální Úmluva o naturalizaci ze dne 16. července
1928 (viz podmínka „bývalého občana“ v § 31). Tato úmluva, která platila od 14. 11. 1929 do
20. 8. 1997, předpokládala ztrátu původního československého občanství při nabytí občanství
USA. Toto období „požadované ztráty občanství“ je však nutno prakticky prodloužit až do
roku 2013, kdy ztrátu českého občanství při nabytí občanství USA naopak vyžadoval dříve
platný český zákon č. 40/1993 Sb. V konkrétním případě USA lze proto shrnout, že všichni
naši bývalí občané, kteří nabyli občanství USA naturalizací v letech 1929 až 2013, tedy
automaticky pozbyli naše státní občanství a dnes splňují kategorii „bývalý občan“ dle § 31
zákona č. 186/2013 Sb. Na druhou stranu, současně s novelizovaným rozšířením kategorie
oprávněných žadatelů v § 31 ve znění po roce 2019 na děti a vnuky těchto osob se hranice
posunula na třikrát i více rozsáhlý okruh osob jako potenciálních adresátů – žadatelů, resp.
zájemců o učinění prohlášení podle § 31. Tato platná úprava z roku 2019 je účinná
k dnešnímu dni již tři a půl roku, tj. dostatečně dlouhou dobu na to, aby se novela § 31
dostala do obecného povědomí oprávněných. Přesto dle dostupných statistik nezaznamenaly
zastupitelské úřady České republiky v USA zásadnější nárůst podávaných žádostí k nabytí
občanství prohlášením. Zastupitelské úřady mají povědomí o tom, že potenciální žadatelé se
v praxi sice o možnosti informují, ale následně jen malé procento žadatelů žádost skutečně
později podá. Hlavním důvodem tohoto nízkého procenta podaných žádostí je pro žadatele
obtížná „dohledatelnost“ potřebných dokladů. Konkrétně řada potomků má i dnes obtíž
dohledat původní naturalizační listy, rodné nebo oddací listy rodičů či prarodičů. Pro
8
ilustraci, podle statistik zpracovaných Velvyslanectvím České republiky ve Washingtonu se
v roce 2022 týkalo nabytí dle § 31 jen cca 160 osob na celém území USA (tj. statistický
součet čtyř zastupitelských úřadů). Z tohoto důvodu se zastupitelské úřady České republiky
v USA neobávají, že by navrhované rozšíření skupiny oprávněných žadatelů v pokolení
přímém přineslo zásadní změnu
v jejich administrativní zátěži.
Podobná situace panuje v potencionálně významných zemích Latinské Ameriky, kde lze
teoreticky rovněž očekávat zvýšený zájem o možnost učinění prohlášení. Odhadované počty
se týkají cca desítky tisíc osob. Shromažďování potřebných dokladů by však v těchto zemích
trvalo případným zájemcům, konkrétně např. v Argentině, ještě delší období, než je tomu
v případě USA, a administrativní zátěž by se tak minimálně rozložila do vícera dalších let.
Tedy ani zde by zásadní nárazová zátěž nevznikla.
V Evropě se podle informací Ministerstva zahraničních věcí jedná o velmi malé počty ve výši
maximálně nižších desítek osob žádajících ročně o nabytí prohlášením podle § 31. Drtivá
většina žadatelů je nicméně schopna, na rozdíl od případu USA nebo zemí Latinské Ameriky,
svůj nárok podložit potřebnou dokumentací.
Podle souhrnných statistik Ministerstva vnitra nabývá občanství dle této rozšířené úpravy
v celosvětovém měřítku v současné době necelý jeden tisíc osob ročně, což představuje
v celkových objemech jen cca 20% z počtu osob, které získávají české občanství klasickou
naturalizací, tj. udělením dle § 11 zákona č. 186/2013 Sb. Rovněž v tomto ohledu
proporcionality se proto nejedná o zásadní navýšení počtů.
Ani obnovení účinnosti § 33 by se zastupitelských úřadů České republiky v USA, tj. země
s největší českou diasporou, významně nedotklo, a to z důvodu relativně malého výskytu
kategorie občanů dle § 33 způsobeného existencí naturalizační úmluvy. Většina
potencionálních oprávněných v USA tak bude případně i dnes vždy žádat o nabytí českého
občanství jako „bývalí občané“, tj. na základě § 31. Většina potenciálních zájemců o nabytí
občanství podle § 33 se tak bude teoreticky rekrutovat pravděpodobně ze zemí Latinské
Ameriky (Argentina a Brazílie), tj. zemí, které nevyžadovaly ztrátu původního občanství při
nabytí občanství nového. Jejich úspěšnost však bude značně snížena nedoložením potřebných
dokladů. Větší zájem i větší úspěšnost lze očekávat v Evropě, a to především v některých
konkrétních zemích, kde české občanství může být komparativní výhodou. Podle nejčastěji
dotazujících se adresátů se bude jednat především o žadatele z Velké Británie.
V kontinentální Evropě se změna významně neprojeví. Jedinou výjimkou může být
Švýcarsko, které v Evropě představuje výjimku z několika konkrétních důvodů. Nejedná se
přímo o švýcarské občany, ale o rezidenty z jiných částí světa, kteří ve Švýcarsku podávají
své žádosti. Ani tam však nelze očekávat zásadní nárůst o počty větší než desítky případů.
Cílem je, aby nedošlo k nárazové koncentraci podávaných žádostí. Proto nestanovení
omezující časové lhůty je základem pro naplnění tohoto cíle. Určitý dopad lze očekávat
rovněž v Austrálii.
I přes široký světový rozsah v aplikaci § 33 lze očekávat, že se v celosvětových součtech
bude jednat při vyřizování žádostí maximálně o počty v jednotkách tisíc osob, podávajících
9
žádosti, z důvodu potřeby dohledávání potřebných dokladů, v objemech rovnoměrně
rozložených do delšího období.
B. Zvláštní část
K čl. I:
K bodům 1 až 6 (§ 31)
Navrhuje se rozšířit stávající omezení použitelnosti úpravy § 31 na děti a vnoučata bývalého
občana a vztáhnout možnost jejího využití i na čtvrtou generaci potomků v linii přímé. Pro
nadbytečnost se pak navrhuje vypustit odstavec 4 písm. d).
K bodům 7 až 12 (§ 32)
Návrhem se dává do souladu rozsah oprávněných žadatelů se zbylými dvěma předmětnými
ustanoveními, tj. § 31 a § 33. Návrh zohledňuje mj. uplynutí dostatečně velkého časového
úseku a s tím související oslabování skutečné vazby potencionálních prohlašovatelů k České
republice.
K bodům 13 a 14 (§ 33)
Navrhuje se odstranit stávající časové omezení použitelnosti úpravy § 33, v jehož důsledku je
tato úprava v současné době neúčinná. Současně se navrhuje rozšířit osobní působnost
daného ustanovení tak, aby kromě dětí občanů, které se narodily v zahraniční v letech 1949 –
1969, mohli občanství prohlášením nabýt i potomci těchto dětí v linii přímé až do čtvrté
generace (potomek ve třetí generaci do svého prohlášení bude moci zahrnout i své nezletilé
děti),
a stanoví se náležitosti takového prohlášení. Osobní „generační“ působnost ustanovení § 31
až § 33 by tak byla shodná.
Nově navrhované odstavce 5 až 8 upravují především procesní otázky (podklady, které je
třeba doložit při učinění prohlášení, jako je souhlas rodiče s prohlášením, které podal druhý z
rodičů za dítě samostatně nebo do kterého jej zahrnul, či souhlas dítěte staršího 15 let s
prohlášením, které za něj podá rodič, resp. do kterého bude rodičem zahrnut, a další
náležitosti).
K bodu 15 (§ 37)
V odstavci 1 je upravena místní příslušnost krajských úřadů pro vyřizování všech prohlášení
podle § 33.
K čl. II:
10
Účinnost
S ohledem na nezbytnost vytvořit určitý prostor pro přizpůsobení nové úpravě ze strany jejích
adresátů se navrhuje stanovit účinnost dnem 1. 7. 2024.
V Praze dne 15. listopadu 2023
Roman Bělor, v. r.
Vladimír Balaš, v. r.
Ondřej Benešík, v. r.
Eva Decroix, v. r.
Jakub Michálek, v. r.
Martina Ochodnická, v. r.
Hayato Okamura, v. r.
11
Platné znění příslušných ustanovení zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České
republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve
znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn
Díl 7
Nabývání státního občanství České republiky prohlášením
§ 31
(1) Prohlášením o nabytí státního občanství České republiky (dále jen „prohlášení“) může
nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, která pozbyla české nebo
československé státní občanství přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejednalo-li se o
pozbytí československého státního občanství podle ústavního dekretu prezidenta republiky o
úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské nebo podle
smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o
Zakarpatské Ukrajině12, nebo nejedná-li se o československého státního občana, který se ke
dni 1. ledna 1969 stal, nebo by se k tomuto dni stal státním občanem Slovenské socialistické
republiky, anebo po 1. lednu 1969 nabyl státní občanství Slovenské socialistické republiky
nebo Slovenské republiky a je dosud jejím občanem.
(2) Prohlášení může dále učinit bývalý československý státní občan, který měl před odchodem
do ciziny trvalý pobyt na území České republiky nebo České socialistické republiky, pokud
není ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky.
(3) Fyzická osoba, jejíž alespoň jeden z rodičů nebo prarodičů je nebo byl bývalým občanem
podle odstavce 1, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud není ke
dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky.
(4) Fyzická osoba, která není ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské
republiky, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud alespoň
jeden z jejích praprarodičů
a) pozbyl státní občanství Československé republiky, Československé socialistické
republiky, České socialistické republiky nebo České republiky v době od 25. února 1948
do 28. března 1990 propuštěním ze státního svazku nebo v souvislosti s nabytím státního
občanství jiného státu, s nímž měla Česká republika uzavřenu smlouvu upravující
otázku zamezení vzniku dvojího státního občanství, a
b) ke dni 1. ledna 1969 se nestal státním občanem Slovenské socialistické republiky
anebo po 1. lednu 1969 nenabyl státní občanství Slovenské socialistické republiky nebo
Slovenské republiky.
(4)(5) Prohlašovatel k prohlášení připojí
a) rodný list,
b) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad
o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8,
c) rodné listy rodičů, prarodičů nebo praprarodičů, jejich oddací listy, popřípadě doklady
o rozvodu manželství nebo úmrtní listy, pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění
prohlášení,
d) rodné listy prarodičů, jejich oddací list, popřípadě doklad o rozvodu manželství, nebo jejich
úmrtní listy, pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění prohlášení,
e)d) doklad prokazující datum a způsob pozbytí českého či československého státního
občanství prohlašovatele nebo doklad prokazující datum a způsob pozbytí českého či
československého státního občanství jednoho z rodičů nebo, prarodičů nebo praprarodičů.
(5)(6) Rodiče, popřípadě jeden z nich, mohou pro dítě učinit samostatné prohlášení podle
odstavceů 3 a 4. K prohlášení se kromě dokladů uvedených v odstavci 4 5 připojí
a) rodný list dítěte,
b) souhlas druhého rodiče s nabytím státního občanství České republiky s jeho úředně
ověřeným podpisem. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské
odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo
pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel.
(6)(7) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich
rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven nebo není-li jejich pobyt,
pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o nabytí státního občanství
České republiky učinit pro dítě zákonný zástupce nebo opatrovník, který k prohlášení připojí
a) rodný list dítěte,
b) pravomocné rozhodnutí soudu o jeho ustanovení opatrovníkem.
(7)(8) K nabytí státního občanství České republiky prohlášením podle odstavce 3 dítětem
starším 15 let je třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se
nevyžaduje, jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem,
u něhož se prohlášení činí.
§ 32
(1) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, která byla k 31.
prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky a nebyla českým
státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky. Nabytí státního občanství České
republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení
státním občanem Slovenské republiky.
(2) Fyzická osoba, jež je v přímé linii potomkem dítětem bývalého občana podle odstavce 1,
může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním
občanem ani státním občanem Slovenské republiky. Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro
dítě lze učinit rovněž samostatné prohlášení.
(3) Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě lze učinit rovněž samostatné prohlášení.
Fyzická osoba, jež je vnukem bývalého občana podle odstavce 1, může státní občanství
České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním občanem ani státním
občanem Slovenské republiky. Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě nelze učinit
samostatné prohlášení.
(4) Prohlašovatel k prohlášení připojí
a) rodný list,
b) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad
o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8,
c) doklad o tom, že není státním občanem Slovenské republiky.,
d) rodné listy rodičů nebo prarodičů, jejich oddací listy, popřípadě doklady o rozvodu
manželství nebo úmrtní listy, pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění prohlášení.
(5) Je-li prohlášení podle odstavce 2 nebo odstavce 3 činěno pouze jedním z rodičů dítěte, je
nutné předložit souhlas druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem s tím, aby dítě
nabylo státní občanství České republiky. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl
rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti
omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám
nebo zemřel.
(6) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich
rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven nebo není-li jejich pobyt,
pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o nabytí státního občanství
České republiky podle odstavce 2 učinit pro dítě zákonný zástupce nebo opatrovník, který
k prohlášení připojí
a) rodný list dítěte,
b) pravomocné rozhodnutí soudu o jeho ustanovení opatrovníkem.
(7) K nabytí státního občanství České republiky prohlášením podle odstavce 3 dítětem
starším 15 let je třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se
nevyžaduje, jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem, u
něhož se prohlášení činí.
§ 33
(1) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, která se narodila
v době od 1. října 1949 do 7. května 1969 mimo území Československé republiky
a jeden z jejích rodičů byl ke dni jejího narození československým státním občanem a k 1.
lednu 1969 se stal nebo by se k tomuto dni stal českým státním občanem. Prohlášení lze podat
nejpozději do jednoho roku od data nabytí účinnosti tohoto zákona.
(2) Prohlašovatel k prohlášení připojí
a) rodný list,
b) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad
o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8,
c) doklad prokazující československé státní občanství jednoho z rodičů ke dni narození
prohlašovatele.
(3) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, jejímž
rodičem je nebo byla fyzická osoba oprávněná k učinění prohlášení podle odstavce 1. Do
prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě lze učinit rovněž samostatné prohlášení.
(4) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, jejímž
prarodičem je nebo byla fyzická osoba oprávněná k učinění prohlášení podle odstavce 1.
Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Pro dítě nelze učinit samostatné prohlášení.
(5) K prohlášení podle odstavce 3 nebo odstavce 4 se kromě dokladů podle odstavce 2
písm. a) a b) připojí
a) doklad prokazující československé státní občanství jednoho z rodičů fyzické osoby
podle odstavce 1 ke dni jejího narození,
b) rodné listy rodičů nebo prarodičů, jejich oddací listy, popřípadě doklady o rozvodu
manželství nebo úmrtní listy, pokud jsou tyto doklady nezbytné pro učinění prohlášení.
(6) Je-li prohlášení podle odstavce 3 nebo odstavce 4 činěno pouze jedním z rodičů
dítěte, je nutné předložit souhlas druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem s
tím, aby dítě nabylo státní občanství České republiky. Souhlas druhého rodiče se
nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské
odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije
mimo území České republiky, znám nebo zemřel.
(7) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich
rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven nebo není-li jejich
pobyt, pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o nabytí státního
občanství České republiky podle odstavce 3 učinit pro dítě zákonný zástupce nebo
opatrovník, který k prohlášení připojí
a) rodný list dítěte,
b) pravomocné rozhodnutí soudu o jeho ustanovení opatrovníkem.
(8) K nabytí státního občanství České republiky prohlášením dítětem starším 15 let je
třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje,
jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem, u něhož
se prohlášení činí.
Společná ustanovení k nabývání státního občanství České republiky prohlášením
§ 37
(1) K přijetí prohlášení je příslušný krajský úřad, a to podle místa trvalého, popřípadě
posledního trvalého pobytu prohlašovatele na území České republiky; pokud prohlašovatel
trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměl, je k přijetí prohlášení místně příslušný
Úřad městské části Praha 1. K přijetí prohlášení podle § 33 odst. 1 je příslušný krajský
úřad, a to podle posledního trvalého pobytu československého státního občana, který byl
rodičem fyzické osoby narozené v zahraničí v období od 1. října 1949 do 7. května 1969,
na území České republiky. U prohlášení podle § 33 odst. 3 a 4 se věta předchozí užije
obdobně. K přijetí prohlášení podle § 36 je příslušné ministerstvo. V cizině lze prohlášení
učinit před zastupitelským úřadem, který je ve lhůtě 30 dnů zašle spolu s předloženými
doklady příslušnému krajskému úřadu nebo ministerstvu.
(2) Krajský úřad nebo ministerstvo ověří, zda jsou splněny podmínky pro nabytí státního
občanství České republiky prohlášením. Nejsou-li podmínky splněny, krajský úřad nebo
ministerstvo rozhodne, že prohlašovatel státní občanství České republiky nenabyl.
(3) K nabytí státního občanství České republiky dochází dnem převzetí listiny o nabytí
státního občanství České republiky, s výjimkou prohlášení podle § 34, kdy se za den nabytí
státního občanství České republiky považuje den vydání prvního dokladu prohlašovatele
prokazujícího státní občanství České republiky; tento den krajský úřad uvede do listiny o
nabytí státního občanství České republiky jako den nabytí státního občanství České republiky.
(4) Ministerstvo o nabytí státního občanství České republiky prohlášením podle § 36
bezodkladně informuje krajský úřad.
(5) Na postup krajského úřadu a ministerstva při ověřování toho, zda jsou splněny podmínky
pro nabytí státního občanství České republiky prohlášením, se obdobně použijí ustanovení
částí druhé a třetí správního řádu.