Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCY2C2AHB najdete zde
VII.
Vypořádání připomínek k materiálu s názvem:
„Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 470/2012 Sb., o užívání pozemních komunikací zpoplatněných mýtným, ve znění pozdějších předpisů“
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do mezirezortního připomínkového řízení dopisem ministra Ministerstva dopravy dne 29. listopadu 2023, s termínem dodání stanovisek do 20. prosince 2023. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Rezort
Připomínky
Vypořádání
Ministerstvo financí
Zásadní připomínka:
1.
K Předkládací zprávě:
V prvním odstavci je třeba v zavedené legislativní zkratce „zákon o pozemních“ doplnit chybějící slovo „komunikacích“.
Akceptováno.
Do textu v prvním odstavci předkládací zprávy bylo doplněno do legislativní zkratky slovo „komunikacích“.
Závěr:
Připomínku Ministerstva financí doporučujeme zohlednit.
Kontaktní osobou k vypořádání připomínek je Ing. Robert Vích
(e-mail: robert.vich@mfcr.cz, tel.: +420 257 04 2291).
Ministerstvo pro místní rozvoj
Doporučující připomínka
K novelizačnímu bodu 20
1.
V novelizačním bodě 20 doporučujeme text „odst.“ nahradit textem „písm.“.
Akceptováno.
V novelizačním bodě 20 text „odst.“ byl nahrazen textem „písm.“.
Doporučující připomínka
K novelizačním bodům 27 a 34
2.
V novelizačních bodech 27 a 34 (příloha č. 3) doporučujeme text „CO2“ nahradit textem „CO2“.
Akceptováno.
V uvedených novelizačních bodech a příloze č. 3 byl nahrazen text „CO2“ za text „CO2“.
Nad rámec novely
3.
Nad rámec novely vyhlášky doporučujeme v § 15 odst. 1 písm. c) slova „pro územní rozhodnutí, pro stavební povolení“ nahradit slovy „pro povolení záměru“.
Odůvodnění:
S ohledem na znění nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb., který již s pojmy „územní rozhodnutí“ a „stavební povolení“ nepracuje, doporučujeme upravit znění předmětného ustanovení v souladu s pojmy zavedenými v novém stavebním zákoně. Nový stavební zákon integroval povolovací procesy do jediného řízení, v němž bude stavba posouzena z hlediska umístění i realizace.
Akceptováno.
Jelikož lze použít pro výpočet návratnosti nákladů vynaložených na zpoplatněné pozemní komunikace i náklady na starší dokumentace, vydané na základě územního rozhodnutí nebo stavebního povolení, ale i náklady na nové dokumentace, vydané na základě nových pravidel stavebního zákona, bylo rozhodnuto, že závorka s uvedenými příklady bude vypuštěna z textu návrhu vyhlášky.
Kontaktní osoba pro vypořádání připomínek: Mgr. Lenka Jelínková, odbor legislativně právní,
e-mail: lenka.jelinkova@mmr.cz, tel. 22486 1740
Ministerstvo spravedlnosti
Doporučující připomínka
1. K čl. I bodům 3 [§ 1 písm. i)] a 27 (nadpis § 16a, § 16a odst. 3 a poznámka pod čarou č. 8)
Tato novelizační ustanovení obsahují označení oxidu uhličitého vzorcem CO2, přičemž oxidační číslo ve vzorci v těchto novelizačních ustanovení nemá dolní index. Doporučujeme proto, aby v uvedených novelizačních ustanoveních mělo oxidační číslo ve vzorci oxidu uhličitého dolní index.
Akceptováno.
U všech vzorců oxidu uhličitého je uveden dolní index „CO2“.
Doporučující připomínka
2.
K čl. I bodu 27 (§ 16a odst. 2)
Navrhované znění § 16a stanoví, že se předmětnému vozidlu, které bylo poprvé zaregistrováno ode dne 1. července 2019 včetně, určí příslušná emisní třída CO2. Doporučujeme způsob určení období, ve kterém mělo být předmětné vozidlo poprvé zaregistrováno, reformulovat např. tak, aby slova „bylo poprvé zaregistrováno ode dne 1. července 2019 včetně“ byla nahrazena slovy „bylo poprvé zaregistrováno po dni 30. června 2019“.
Akceptováno.
Text byl reformulován na „bylo poprvé zaregistrováno po dni 30. června 2019“.
Projednáním připomínek je pověřen Mgr. Martin Vraštil, tel. +420 221 997 142, email MVrastil@msp.justice.cz.
Ministerstvo životního prostředí
Zásadní připomínka:
1.
Dle předkládací zprávy k návrhu nařízení č. 240/2014 Sb., které je projednáváno souběžně s tímto návrhem vyhlášky, ukončuje nařízení zvláštní zvýhodnění vozidel v systému elektronického mýtného poháněných zemním plynem nebo biometanem, spadají-li mezi vozidla emisní normy EURO VI. Současně by tato vozidla měla být zvýhodněna dle emisní kategorie CO2, která je předmětem této vyhlášky č. 470/2012 Sb., o užívání pozemních komunikací zpoplatněných mýtným.
Požadujeme upřesnění, jakým způsobem předkládaná vyhláška zvýhodňuje vozidla na biometan a do jaké emisní třídy budou taková vozidla spadat. Pokud se zaměříme na nákladní vozidlo na LNG (kat. N3), do jaké třídy bude takové vozidlo v praxi zařazeno.
Vysvětleno.
Změněný přístup ke zvýhodňování vozidel spočívá v tom, že každé vozidlo je zařazeno do své emisní třídy CO2 primárně dle skutečného množství produkovaných specifických emisí CO2 (g/tkm), když tato hodnota je stanovována výrobcem vozidla pro každý typ vozidla individuálně na základě měření provedených v souladu s přímo použitelnými předpisy EU (prostřednictvím nástroje Vecto). Změněný přístup tak reflektuje skutečné množství emisí CO2 produkovaných jednotlivými vozidly a nepresumuje, že individuální vozidlo má nutně menší vliv na klima jen dle druhu používaného paliva. Ve skutečnosti může nastat i stav, kdy novější vozidlo na konvenční palivo (naftu) má nižší specifické emise CO2 než vozidlo na LNG staršího data výroby. Z rámcové analýzy vybraných 10 vozidel relevantních podskupin používajících jako palivo CNG či LNG poskytnutých Českým plynárenským svazem bylo dovozeno, že tato vozidla roku výroby po 2021 by měla mít povětšinově nárok na emisní třídu CO2 č. 2, jedno vozidlo by bylo zařaditelné i do emisní třídy CO2 č. 3. Celkově je nutné konstatovat, že způsob nastavení zařazování vozidel do emisních tříd CO2 je ze strany EK nastaven futuristicky tak, aby co nejvíce motivoval provozovatele vozidel k co nejrychlejší obnově vozového parku, což je v souladu s cíli balíčku „Fit for 55“.
Doporučující připomínky:
1.
K §15c
Vítáme přístup předkladatele k problematice změny klimatu jako důsledku spalování fosilních paliv. Oceňujeme dále výčet způsobilých nákladů, které mohou být hrazeny z navýšených příjmů zapříčiněných zavedením emisních tříd CO2.
Uvítali bychom však, a to především u §15c bodů d), e) a f), rozvedení definice zmiňovaných aktivit. U bodu d) by mělo být rozvedeno, jak bude stanovena emisní náročnost jednotlivých postupů tak, aby mohlo dojít k jejich vzájemnému porovnání, u bodu e) by mělo být rozveden zda a jakým způsobem daný výdaj přispívá k adaptaci na změnu klimatu, resp. předpokládáme, že se bude jednat o adaptační opatření ve vazbě na dopravní infrastrukturu. V případě bodu f) by mělo být definováno, za jakých podmínek bude újma považována za vyvolanou změnou klimatu a jak bude určena její výše.
Vysvětleno.
Záměrem předkladatele bylo nestanovovat vyšší než nezbytně nutná omezení pro výdaje, které jsou párovatelné k výběru poplatků za produkované množství emisí CO2. V současném nastavení výše složky za CO2 v související novele nařízení vlády ČR nepřekračuje hranice sazeb za CO2 určených v příloze IIIc transponované směrnice, přičemž tyto limity byly ze strany EK dle důvodové zprávy ke směrnici nastaveny tak, že velmi konzervativně kalkulují globální výši nákladů plynoucí z produkce emisí CO2. ČR se nepřiklonila ke stanovení vyšších sazeb za produkci emisí CO2 v související novele nařízení vlády než stanoví příloha č. IIIc směrnice. Zároveň ČR využila ustanovení směrnice, které umožňuje vnitrostátně stanovit typové náklady, které je třeba hradit ze strany veřejného sektoru v souvislosti s produkcí emisí CO2. Tyto náklady reprezentuje právě výčet v navrhovaném § 15c, když výběr mýtného ze složky za CO2 je nutné právě k těmto nákladům párovat a zajistit tak, že výběr části mýtného za složku CO2 nepřesáhne náklady, které veřejný sektor v souvislosti s produkcí emisí CO2 vynakládá. Současná navrhovaná sazba příplatku za emise CO2 je u nejfrekventovaněji používaných vozidel na cca 33 % sazeb určených přílohou č. IIIc směrnice a nelze tak očekávat, že by náklady na mitigační opatření související s produkcí emisí CO2 byly nižší než částka, která je za produkci emisí CO2 od dopravců inkasována. Souhlasíme, že v případě, že by bylo žádoucí k navýšení sazeb za CO2 nad hodnoty uvedené v příloze IIIc směrnice přistoupit, bylo by nutné vést na toto téma obsáhlejší diskusi i s odbornými útvary MŽP mj. ve směru uváděných v připomínkách. Po obsáhlé diskusi s jinými připomínkovými místy byla též doplněna důvodová zpráva ve zvláštní části vztahující se k tomuto ustanovení.
Kontaktní osobou pro vypořádání zásadních připomínek MŽP je Mgr. Dominica Tchaou, odbor politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje (dominica.tchaou@mzp.cz, tel.: 267 122 490) a pro doporučující připomínky Ing. Samuel Ivan, odbor politiky životního prostředí
a udržitelného rozvoje (samuel.ivan@mzp.cz, tel.: 267 122 094).
Úřad vlády České republiky
Odbor kompatibility
Jedním u cílů návrhu vyhlášky je stanovit způsob určení emisní třídy CO2 vozidla v systému elektronického mýtného prostřednictvím navrhovaného § 16a a přílohy č. 3 vyhlášky. Bohužel z materiálu nevyplývá bližší rozbor toho, jak má být dosaženo toho, že navrhovaná ustanovení budou plně slučitelná se směrnicí 2022/362. Předkladatel by měl rozebrat, jakými úvahami se řídil, když tvrdí, že směrnicová ustanovení uvedená v rozdílové tabulce – zejm. čl. 2 odst. 1 bod 28., 30., 31. 32., 34., 36. až 38., čl. 7ga odst. 2, a zřejmě také čl. 7ga odst. 5 směrnice – vedou k úpravě § 16a odst. 2 a 3 a k výslednému znění přílohy č. 3. Úprava ve vyhlášce neobsahuje textaci odpovídající přímo dotčeným ustanovením směrnice. Transpoziční ustanovení tak nelze z naší pozice řádně zhodnotit. Navrhovaná úprava je zřejmě výsledkem i nějakých propočtů provedených předkladatelem, ty však nejsou v materiálu popsány. Materiál by měl tudíž obsahovat obsáhlejší analýzu zajištění slučitelnosti. Je možné, že se předkladatel řídil především podpůrným dokumentem Komise: Thresholds of CO2 emission classes, který zmiňuje ve zvláštní části odůvodnění návrhu. Materiál proto navrhujeme doplnit. Netvrdíme však, že s ohledem na možnou složitost budeme schopni i při podrobnějších podkladech úpravu posoudit, a ve výsledku se tedy spolehneme na tvrzení předkladatele.
Vysvětleno.
Na navrhovaný § 16a (nově § 17a) je třeba nahlížet komplexně jako na celek vedoucí k určení emisní třídy CO2 toho kterého vozidla.
§ 16a (nově § 17a) odst. 1 návrhu vyhlášky provádí čl. 7ga odst. 2 písm. e) ve spojení s čl. 2 bodem 29) směrnice, tedy určuje, že vozidla s nulovými emisemi ve smyslu směrnice budou automaticky zařazena do emisní třídy CO2 č. 5.
§ 16a (nově § 17a) odst. 2 návrhu vyhlášky řeší situace, kdy se nejedná o vozidlo s nulovými emisemi (na něž dopadá právě odst. 1), zároveň je však zařazené do některé z podskupin podle přímo použitelného předpisu (jak plyne z požadavků čl. 7ga odst. 1 pododst. druhého) a bylo registrováno po datu 1. 7. 2019 (ve smyslu nařízení (EU) 2019/1242), pak dojde na základě těchto údajů k určení některé z emisních tříd CO2.
Čl. 7ga odst. 2 pododst. třetí a čtvrtý směrnice přitom dosud prováděny nejsou, neboť se jejich použitelnost váže na změny unijního práva vztahující se k emisním třídám CO2, které doposud nebyly přijaty.
Čl. 7ga odst. 2 směrnice je pak transponován normativním odkazem § 16a (nově § 17a) odst. 2 ve větě první návrhu vyhlášky, kde je řečeno, že se emisní třída CO2 určí právě podle směrnice a věta druhá navrhovaného ustanovení pak stanoví konkrétní podmínky určení emisní třídy CO2. Čl. 7ga odst. 2 směrnice tak je proveden nejen § 16a (nově § 17a) odst. 2, ale i přílohou č. 3 návrhu vyhlášky vymezující konkrétní požadavky vyžadované pro přiřazení té které emisní třídy CO2 danému vozidlu.
Konečně pak § 16a odst. 3 stanovuje tzv. zbytkovou kategorii vozidel, kde pak jeho věta první je transpozicí čl. 7ga odst. 2 písm. a) směrnice, věta druhá pak transpozicí čl. 7j odst. 2a směrnice.
Předkladatel se při sestavování výše uvedeného konceptu určování emisních tříd CO2 tedy řídil jednak příslušnými ustanoveními směrnice, jednak přímo použitelným unijním předpisem (nařízením (EU) 2019/1242), jednak také zmiňovaným podpůrným dokumentem Komise Thresholds of CO2 emission classes, přičemž kombinace všech jmenovaných zdrojů vedla k navrhované transpozici příslušných ustanovení směrnice, aniž by bylo třeba kupříkladu duplikovat vybraná ustanovení jejího definičního aparátu.
OKOM: Vzhledem k složitosti úpravy ve směrnici a nařízení 2016/1242 bereme jako referenční dokument pro zařazení vozidel do emisních tříd pomocný materiál vzešlý z Komise. Neboť dle tvrzení předkladatele tento přístup volí i v jiných členských státech a je jím tak zajišťován harmonizovaný postup.
Jde-li o konkrétní připomínky, v rámci limitovaného porozumění úpravě, jak zmiňujeme výše, upozorňujeme především na obecně nepřípustnou implementaci směrnice pouhým odkazem, jak je učiněno v § 16a odst. 2 návrhu vyhlášky. Směrnicová úprava má být transponována, nikoli na ni pouze odkázáno.
Vysvětleno.
Transpozici odkazem umožňují Metodické pokyny pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii (dále jen Metodické pokyny) ve svém čl. 20a. Připomínkové místo však nebere tuto skutečnost nikterak v úvahu. Metodické pokyny stanovují právě v čl. 20a odst. 1 podmínky, za nichž to naopak perfektně možné je. Jednak se má jednat o transpozici ustanovení směrnice, která se dotýkají omezeného okruhu fyzických nebo právnických osob. V našem případě přitom dopadá předmětná úprava na Ředitelství silnic a dálnic, které je jejím přímým adresátem. Dále by dle Metodických pokynů neměla odkazem transponovaná ustanovení dávat členskému státu jinou možnost, než text směrnice doslovně převzít, zejména jde-li o transpozici ustanovení obsahujících technické parametry. V našem případě nelze mít pochyb, že se o technicky zaměřené ustanovení jedná a že jiný než zvolený způsob transpozice by vedl pouze k doslovnému kopírování textu směrnice bez jakékoliv změny či doplnění. Dále pak odst. 2 čl. 20a Metodických pokynů stanoví, kdy tento přístup naopak možný není. Žádný z tam vymezených případů naopak na předmětnou situaci nedopadá.
OKOM: Uvedený způsob implementace není standardním způsobem, ale mimořádným, což je vyjádřeno také formulací, že není pro členský stát jiná možnost než text doslovně převzít. Takový způsob implementace lze využít pouze výjimečně. Vzhledem ke složitosti výpočtů lze pochybovat o prospěšnosti bližšího rozepisování zařazování vozidel do emisních tříd ve vyhlášce, když i Komise k tomu (raději) vydala pomocný dokument. Budeme-li úpravu chápat tak, že je určena ŘSD, bereme existenci odkazu na vědomí. Při složitosti unijní úpravy lze mít však pochybnosti, o tom, že se naplňuje bezezbytku požadavek Metodických pokynů na dostatečnou jasnost úpravy, na kterou se odkazuje. V revizním stanovisku tuto záležitost zřejmě (popisně) zrekapitulujeme.
Má-li tedy odkaz na směrnici zůstat v textu návrhu, je třeba řešit formální podobu odkazu. V agendě dopravy stále držíme pozici, že takto konkrétní odkazy vč. uvedení článku a celého názvu směrnice nedáváme do vlastního textu předpisu, tam je odkaz vyjádřen obecněji a konkretizován je předpis až v poznámce pod čarou. Není zřejmé, proč by se mělo v případě této vyhlášky z uvedeného přístupu, který je motivován snahou o čistotu normativního textu, ustupovat. Dáváme ke zvážení úpravu. Ovšem používat dovětek ke směrnici „ve znění pozdějších předpisů“ mám za nevhodné. Navrhuji upravit. Dle čl. 20a odst. 1 MP lze použít i dovětek „v platném znění“.
Ospravedlnění zvláštního způsobu implementace by mělo být uvedeno v odůvodnění návrhu.
MD: § 16a (nově § 17a) bude upraven a příslušná část ustanovení bude znít: „…podle předpisu Evropské unie upravujícího výběr poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly10)…“. Současně bude doplněna nová poznámka pod čarou č. 10 následujícího znění: „10) Čl. 7ga odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání pozemních komunikací vozidly, v platném znění.“.
Odůvodnění bylo doplněno ve smyslu připomínky Odboru kompatibility.
Dále, proč je v navrhovaném § 16a odst. 2 uvedeno datum 1. července 2019?
Vysvětleno.
Datum 1. července 2019 vyplývá z transponované směrnice, potažmo z přímo účinného nařízení č. 2019/1242 (EU) pro dané podskupiny vozidel, pro které je již v současné době možné stanovit referenční množství emisí CO2.
OKOM: K podmínce první registrace ode dne 1. července 2019 – neboť jde o poměrně klíčovou úpravu pro zařazení do tříd - navrhujeme ověřit:
· mělo by jít dle nařízení 2019/1242, rozumím-li správně, o první registraci vozidla v Unii i mimo Unii. Lze takto formulaci v § 16a odst. 2 chápat?;
MD: Potvrzujeme výklad, že se ustanovení týká registrace v jakémkoliv státu. Bylo doplněno do důvodové zprávy.
· začátek období je stanoven na prvního července zřejmě kvůli definici vykazovaného období roku ve směrnici (a čl. 3 odst. 3 nařízení 2019/1242). Proč se však hovoří o období od roku 2019? Před nařízením 2019/1242 obdobná úprava neexistovala, která by se dala analogicky použít? Lze s jistotou říci, že za starší vozidla se směrnicí necílí? Pomocný dokument EK také nejde před rok 2019. To lze vzít jako argument na podporu Vašeho závěru.
MD: Nad rámec informací obsažených v pomocném dokumentu EK odkazujeme i na body 16) a 19) preambule nařízení 2019/1242, jakož i na mnohá ustanovení normativního textu tohoto nařízení, kde se pracuje toliko s rokem 2019 jako s rokem nejdřívějším pro určení příslušných hodnot vozidel.
Dále, navrhovaná úprava nezajišťuje překlasifikování každých šest let, jak je vyžadováno v čl. 7ga odst. 2 druhém pododstavci směrnice, neboť tato povinnost není vnitrostátním opatřením řádně provedena. Přehodnocení emisní třídy by bylo nutné explicite stanovit.
Vysvětleno.
K překlasifikování dochází podle č. 7ga odst. 2 směrnice, na nějž je odkazováno v § 16a odst. 2 návrhu vyhlášky. K transpozici odkazem pak viz výše vyjádření ke druhé připomínce Odboru kompatibility.
Nadto je třeba uvést, že fakticky bude k překlasifikování docházet automaticky, neboť se bude jednat o jednu z funkcionalit informačního systému Ředitelství silnic a dálnic.
OKOM: Pokud by překlasifikace vyžadovala součinnost soukromých osob, lze mít pochybnosti, zda je naplněn čl. 20a odst. 2 písm. b) Metodických pokynů.
MD: Potvrzujeme, že překvalifikování bude provádět ŘSD a součinnosti od třetích subjektů nebude třeba. Doplněno do důvodové zprávy.
Jde-li o údaje v tabulce v navrhované příloze č. 3 vyhlášky, upozorňujeme, že některé údaje jsou zaokrouhleny více, než stanoví Thresholds of CO2 emission classes. Je tedy k vyjasnění, zda tak nemůže dojít k zařazením vozidla do jiné emisní třídy v rozporu s dokumentem Komise.
Akceptováno.
Zaokrouhlování bylo provedeno tak, aby byl zajištěn plný soulad s materiálem Thresholds of CO2 emission classes.
Ve vyhlášce postrádáme formulaci úvodního ustanovení v souladu s čl. 48 Legislativní pravidel vlády. Úvodní ustanovení by mělo avizovat, že vyhláška je implementační také ke směrnici 2022/362.
Akceptováno.
Úvodní část vyhlášky bude doplněna o příslušné úvodní ustanovení ve smyslu čl. 48 Legislativních pravidel vlády s referenčním odkazem na směrnici.
Materiál by měl postavit najisto, které části přílohy III a přílohy IIIa směrnice mají být návrhem transponovány. Rozdílovou tabulku je nutno zpřesnit. V tomto smyslu je nutné vyjasnit, zda a jak jsou transponovány části přílohy III směrnice 1999/62/ES měněné směrnicí 2022/362. Rovněž tak které části přílohy IIIa směrnice 1999/62/ES měněné směrnicí 2022/362 jsou a které nejsou v našich podmínkách relevantní.
Vysvětleno.
Směrnice 2022/362 přílohu č. III pouze novelizuje směrnici 1999/62 ve vztahu upřesnění terminologie, kde slovní spojení „ujeté kilometry“ je nahrazeno slovem „vozokilometry“, s tímto pojmem se již pracovalo např. při výpočtu mýtných sazeb od 1.1.2021. Jinak transpozice přílohy č. III byla provedena v předešlých novelách vyhlášky a ve stávajícím návrhu vyhlášky se vyplývající povinnosti z přílohy č. III neměnily. Jedná se tak pouze v § 15, 16 a 17 o upřesnění terminologie vyplývající ze zákona č. 13/19997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Nové znění § 15 odst. 2 zajišťuje, úplnou koherenci definice nákladů na údržbu a opravy zpoplatněných komunikací, které jsou stanoveny ve vyhlášce č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Výčet nákladů, které spadají pod údržbu, je uveden v § 15 písm. a) až d). Tato změna souvisí též s aplikací zákona č. 184/2023, na základě které dochází od 1.1.2024 ke změně právní formy ŘSD ČR na státní podnik, kde musí být zajištěna výše platby právě pro provádění údržby a oprav vozovek mechanismem stanoveným v samostatné vyhlášce k provedení příslušného ustanovení zákona o pozemních komunikacích, kdy právě výše této platby je optimálně využitelná i pro definici nákladů na údržbu a opravu zpoplatněných pozemních komunikací v souladu se Směrnicí. § 15 odst. 5 byl upraven v souladu se zněním článku 2 odst. 3 směrnice 1999/62 ve znění směrnice 362/2022, kde výpočet nákladů na výstavbu pozemních komunikací se bude vztahovat k datu aktualizace výpočtu nákladů, nikoliv ke dni nabití účinnosti této vyhlášky, která nastala již 1. 1. 2013 a jejíž současné znění by již nebylo využitelné pro příští aktualizaci vážené mýtné sazby. Navrhované znění tohoto ustanovení zajišťuje jeho dlouhodobou využitelnost i při opakovaných propočtech vážené mýtné sazby.
OKOM: Navrhujeme čl. 2 odst. 3 směrnice (definice stavebních nákladů) doplnit do rozdílové tabulky a vyznačit v tabulce srovnávací.
MD: Došlo k úpravě materiálu ve smyslu této připomínky.
OKOM: Obecně ještě upozorňujeme, že by měly být upraveny i ST ke směrnici 2006/38/ES, směrnici 2011/76/EU a směrnici 2019/520.
MD: Předmětné směrnice budou podrobeny posouzení a v případě relevance budou srovnávací tabulky k nim upraveny po přijetí vyhlášky.
OKOM: Ze srovnávací tabulky by mělo být u fakultativní úpravy zřejmě, zda jí využíváme. Jako v případě zde zmiňovaných příloh, kdy se velká část přílohy IIIa nepoužije. Obdobně v případě koeficientů ekvivalence dle přílohy III směrnice. Pak lze informaci vyčíst z tabulek a není nutno se opětovně z naší strany na danou problematiku (nikoli úmyslně, vyplývá to ze systematické práce) dotazovat.
Tímto je rámcově zodpovězen i náš dotaz z mailu v rámci vypořádávání připomínek k nařízení č. 240/2014 Sb. cílící na přílohu III směrnice.
Nad rámec slučitelnosti lze mít pochybnosti, zda je datum aktualizace výpočtu nákladů v § 15 odst. 5 vyhlášky datum určité. Není specifikováno, kdy a kým k ní má docházet.
MD: V současném znění vyhlášky se náklady na výstavbu pozemních komunikací vztahovaly na den nabití účinnosti vyhlášky. V tomto ohledu takto stanovené datum nedávalo smysl pro výpočet nákladů, které (by) byly stanoveny o několik let později, z tohoto důvodu došlo ke změně tak, aby ustanovení vyhlášky bylo do budoucna bez nutnosti změny využitelné pro stanovení vážené mýtné sazby poplatku za pozemní komunikace. Nelze proto uvést jednoznačné (jedno) rozhodné datum pro výpočet nákladů do textu vyhlášky, protože by toto datum v budoucnu nebylo vztaženo k aktuálnímu datu výpočtů. V tomto ohledu z našeho vysvětlení není podstatné uvedení konkrétního data do vyhlášky a kdo rozhodné datum zvolil, nýbrž to, že datum, ke kterému bude prováděn přepočet vážené mýtné sazby bude muset být uvedeno v oficiálních zprávách o výpočtech nákladů a zprávách pro Komisi, když tyto zprávy je v souladu s článkem 11 Směrnice nebytné předkládat každých 5 let, přičemž první zpráva má být předložena do 25.3.2025. Předpokládá se, že rozhodné datum bude specifikováno zpracovatelem aktualizace výpočtů po konzultaci s Provozovatelem systému elektronického mýta a s Ministerstvem dopravy. S ohledem na výše uvedené datum předložení zprávy tak lze předpokládat, že rozhodným datem pro další aktualizaci sazeb bude datum 1.7.2024, od kterého se odvinou propočty pro zprávu.
Ve vztahu k příloze IIIa směrnice je relevantní pouze její část I. Zbývající části této přílohy jsou irelevantní, neboť se vztahují na situace, kdy chce členský stát použít vyšší poplatky za externí náklady, než jsou referenční hodnoty dle příloh IIIb nebo IIIc směrnice, Česká republika však právě takových hodnot využívá a vyšší poplatky nestanovuje.
K části I. přílohy IIIa směrnice pak uvádíme, že v České republice neexistují takové pozemní komunikace, které by podléhaly mýtu, ale nebyl by na nich vybírán poplatek za externí náklady. Transpoziční k tomuto ustanovení jsou tak příloha č. 1 a příloha č. 2 návrhu vyhlášky.
OKOM: Navrhujeme zpřesnit v rozdílové tabulce a tabulce srovnávací.
MD: V rozdílové tabulce je již učiněn odkaz na přílohu IIIa směrnice a stejně tak ve srovnávací tabulce je uvedeno příslušné ID číslo.
Nadto k navrhovanému § 15c vyhlášky navrhujeme obhájit, zda náklady vyvolané emisemi CO2 nejsou formulovány příliš široce až vágně. Např. náklady na adaptaci na změnu klimatu v § 15c písm. e) jsou značně neurčitým pojmem.
Vysvětleno.
Směrnice přímo neukládá výčet nákladů vyvolané emisemi CO2, je tak na každém státě EU jaké náklady si určí. Záměrem předkladatele bylo nestanovovat vyšší než nezbytně nutná omezení pro výdaje, které jsou párovatelné k výběru poplatků za produkované množství emisí CO2. V současném nastavení výše složky za CO2 v související novele nařízení vlády ČR nepřekračuje hranice sazeb za CO2 určených v příloze IIIc transponované směrnice, přičemž tyto limity byly ze strany EK dle důvodové zprávy ke směrnici nastaveny tak, že velmi konzervativně kalkulují globální výši nákladů plynoucí z produkce emisí CO2. ČR se nepřiklonila ke stanovení vyšších sazeb za produkci emisí CO2 v související novele nařízení vlády než stanoví příloha č. IIIc směrnice. Zároveň ČR využila ustanovení směrnice, které umožňuje vnitrostátně stanovit typové náklady, které je třeba hradit ze strany veřejného sektoru v souvislosti s produkcí emisí CO2. Tyto náklady reprezentuje právě výčet v navrhovaném § 15c, když výběr mýtného ze složky za CO2 je nutné právě k těmto nákladům párovat a zajistit tak, že výběr části mýtného za složku CO2 nepřesáhne náklady, které veřejný sektor v souvislosti s produkcí emisí CO2 vynakládá. Současná navrhovaná sazba příplatku za emise CO2 je u nejfrekventovaněji používaných vozidel na cca 33 % sazeb určených přílohou č. IIIc směrnice a nelze tak očekávat, že by náklady na mitigační opatření související s produkcí emisí CO2 byly nižší než částka, která je za produkci emisí CO2 od dopravců inkasována. Souhlasíme, že v případě, že by bylo žádoucí k navýšení sazeb za CO2 nad hodnoty uvedené v příloze IIIc směrnice přistoupit, bylo by nutné vést na toto téma obsáhlejší diskusi i s odbornými útvary MŽP.
OKOM: Pro náklady vyvolané emisemi CO2 dle navrhovaného § 15c vyhlášky je důležitá definice nákladů v důsledku emisí CO2 z provozu v čl. 2 odst. 12 směrnice. Tudíž dle našeho názoru nelze pod náklady zařadit bez limitů téměř cokoli. Navrhujeme ještě zvážit, zda např. náklady na výstavbu infrastrukturu pro alternativní paliva (výstavba dobíjecích stanic dle písm. c) § 15c) nahrazují škody způsobené uvolňováním CO2 během provozu vozidla.
MD: Náklady vyvolané emisemi CO2 je v tomto smyslu nutné chápat jako širší skupinu nákladů, za škody, které jsou způsobné uvolňováním CO2 během provozu vozidla, tj. náklady za škody, které musí být v souvislosti s produkcí CO2 kompenzovány takovým způsobem, aby stát byl schopen dosahovat globálních cílů při snižování dopadů klimatické změny, které jsou právě oněmi škodami na životním prostředí, kvůli kterým je náklad za CO2 stanoven, a které nelze kompenzovat jinak, než přijímáním opatření, která ve svém důsledku povedou k přijetí kompenzačních nebo adaptačních opatření, která výhledově povedou ke snižování množství produkovaných emisí CO2 ze silniční dopravy a tím i ke snížení škod jimi vyvolávaných. Např. „nařízení AFIR“ stanovuje členským státům povinnost budovat v extrémním rozsahu dobíjecí infrastrukturu, mj. i pro nákladní vozidla, s ohromnými finančními náklady, kdy cílem přijetí „nařízení AFIR“ je právě podpora rozvoje mj. nákladní elektromobility, která se bez dobíjecích stanic rozvíjet nebude. Další rozvoj bateriové či případně i vodíkové nákladní dopravy přitom povede v důsledku ke snížení škod ve smyslu množství produkovaných emisí CO2. Jelikož dopad emisí CO2 způsobuje obtížně zvratitelné a dlouhodobé změny klimatu, je nutné vynakládat značné množství finančních prostředků nejen na přímé snižování škod, ale i na adaptační opatření, která zmírňují dopady těchto škod na společnost (adaptační opatření pro přizpůsobení se změnám klimatu) tak, jak jsou definována mj. v Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (vládní dokument vypracovaný MŽP). MD je proto přesvědčeno o přiléhavosti argumentace při původním návrhu vypořádání připomínek. V ohledu uvedené připomínky došlo též k doplnění důvodové zprávy.
Hospodářská komora ČR
Obecné připomínky
1.
V obecné rovině lze konstatovat, že zohledňovat emise CO2 v sazbách mýtného není povinnost daná legislativou EU, nýbrž pouze možnost tento parametr uplatnit. To vyplývá přímo ze znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/362, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, 1999/37/ES a (EU) 2019/520, pokud jde o výběr poplatků pro vozidla za užívání určitých pozemních komunikací (dále jen „Směrnice 2022/362“), článku 7c a je nekorektní, pokud se při předkládání legislativy argumentuje jinak.
2.
Emise CO2 nejsou klasickým znečištěním ovzduší, jsou součástí přirozeného koloběhu života a jsou dokonce plynem nezbytným k životu rostlin a bez jeho existence by nebyl možný život na zemi.
3.
Emise CO2 nejsou z fyzikálně chemického hlediska nic jiného, než spotřeba paliva. Mezi emisemi CO2 a spotřebou paliva je exaktní vztah, definovaný například i v evropské automobilové legislativě. Budeme-li tedy dělit vozidla podle emisí CO2, dělíme je fakticky podle jejich spotřeby paliva. Tento fyzikálně chemický vztah ovšem způsobuje, že zaváděním mýtného poplatku závislého na produkci CO2 a tím fakticky na jeho spotřebě provádí předkladatel dvojí zdanění provozovatelů vozidel. Poprvé totiž zaplatí daň přímo jako součást ceny paliva, úměrně jeho spotřebě a podruhé jako poplatek za emise CO2, což ale opět úměrně reprezentuje spotřebu paliva.
4.
Hospodářská komora ČR (dále jen „HK ČR“) předkládaný materiál považuje pro jeho koncepci za diskriminační vůči provozovatelům určitých skupin vozidel. Zdaleka ne všechna vozidla totiž mají emise CO2 resp. jejich ekvivalent spotřeby paliva uveden, jednoduše proto, že není nařízením Komise (EU) 2017/2400, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009, pokud jde o stanovení emisí CO2 a spotřeby paliva u těžkých nákladních vozidel, a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES a nařízení Komise (EU) č. 582/2011 (dále jen „Nařízení 2017/2400“) požadován a přeřazovat je kvůli absenci tohoto parametru mezi vozidla neekologická a v důsledku toho provozovatele trestat vysokými sazbami lze považovat za diskriminační krok. Vedle toho je v systému poměrně vysoké množství vozidel, u nichž hodnota CO2 potažmo spotřeby paliva uvedena je, avšak vůbec neodpovídá realitě. Podstatnou část těchto vozidel tvoří ta, která vznikla individuální výrobou ve druhém a vyšším stupni nebo přestavbou (výměnou nástavby) a to proto, že Nařízení 2017/2400 uvádění těchto hodnot pro další stupně výroby nepožaduje. To v praxi povede k tomu, že vozidla budou s plným vědomím státní správy platit poplatky neodpovídající jejich reálné produkci CO2, což v sobě ponese diskriminační prvky či minimálně prvky vytváření nerovné soutěže.
5.
Předkládaný materiál zcela ignoruje skupinu vozidel s povolenou hmotností přes 3500 kg, ale s referenční hmotností do 2840 kg. Tato skupina má emise včetně CO2 resp. spotřeby paliva udávané podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (dále jen „Nařízení 715/2007“), což však předkladatel nereflektuje a tato vozidla automaticky zařazuje mezi vozidla neekologická s těmi nejvyššími poplatky. V tom lze spatřovat jednoznačně diskriminační přístup, neboť tato vozidla plní ty nejpřísnější standardy, dosahují i nízké spotřeby paliva potažmo emisí CO2 a tyto hodnoty jsou k dispozici, jen v jiné podobě, než předkladatel požaduje.
Ad 1.: Neakceptováno.
Členské státy mají povinnost emise CO2 v mýtných sazbách zohlednit. Mohou se rozhodnout zajistit prostřednictvím mýtného zajištění návratnosti pouze určité části nákladů vyvolaných emisemi CO2, což ČR ostatně i učinila, když sazby za CO2 v paralelně prováděné novelizaci nařízení vlády stanovila velmi konzervativně v průměrné výši 33% sazeb určených přílohou č. IIIc transponované směrnice. Nebylo by přitom slučitelné s právem EU, pokud by se ČR rozhodla pro stanovení návratnosti nákladů ve výši 0 % (tj. případně nezavedla sazby za CO2).
Stanovisko HK ČR: Vypořádání HK ČR akceptuje, nicméně upozorňuje, že znění směrnice používá formulace "mohou zavést", "pokud se rozhodnou" apod., takže tato údajná povinnost, jak ji nazývá předkladatel materiálu, z jejího znění rozhodně jednoznačně nevyplývá.
MD: Text směrnice je nutné vnímat jako celek. Uváděné citace jsou vytržené z kontextu, když jsou používány při odkazech na postupy rozlišení dle čl. 7c (4. složka) jako alternativního k použití rozlišení dle článku 7ga (rozlišení dle CO2 v sazbě za poplatek za pozemní komunikace). Rozlišení sazeb dle CO2 ze směrnice rozhodně vyplývá jako mandatorní.
Ad 2: Souhlasíme s touto faktografickou poznámkou.
Ad 3: Vysvětleno
Samozřejmě nelze popřít, že existuje matematický vztah mezi spotřebou paliva a množstvím produkovaných emisí CO2. Tento vztah je však silně ovlivněn účinností jednotlivých spalovacích motorů (při zohledňování délky přepravní trasy a množství přepraveného nákladu) a nelze ho brát za symetrický u všech vozidel. Spotřební daň uvalená na fosilní paliva v plné míře nezohledňuje množství emisí produkovaných jednotlivými motory a její účel je zcela odlišný ve srovnání se zaváděnou složkou mýtného za CO2.
Stanovisko HK ČR:
S tímto vysvětlením HK ČR úplně souhlasit nemůže. Vztah mezi produkcí CO2 a spotřebou paliva je poměrně exaktní a není ovlivněn účinností spalovacího motoru. Je částečně závislý na čistotě spalin (čím více škodlivin, tím méně CO2), tedy na emisní úrovni, ale v období posledních cca 20 let, kdy se z hlediska obsahu škodlivin ve spalinách pohybujeme v blízkosti technické nuly, odráží (se zanedbatelnou chybou) fakticky právě spotřebu paliva. Emise CO2 spalovacího motoru jsou nicméně závislé na použitém palivu, nejvyšší produkci má benzín, o něco nižší nafta, ještě nižší zemní plyn a prakticky zanedbatelné pak vodík. Tomu odpovídá i zatížení spotřební daní paliv, nejvyšší daň je uvalena na benzín, nižší na naftu a nejnižší zemní plyn.
Připomínka HK ČR, že se fakticky jedná o dvojí zdanění, tak bohužel trvá.
MD: Připomínku nelze nijak akceptovat ani zohlednit. Navržené znění vyhlášky navazuje a musí navazovat na změny zákona o pozemních komunikacích, která vedla k tomu, že dle § 22 odst. 1 tohoto zákona se mýtné ukládá rovněž za účelem dosažení návratnosti nákladů vyvolaných při provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích emisemi CO2 a dle § 22 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jsou sazby mýtného rovněž mandatorně rozlišeny podle emisní třídy CO2 vozidla, jde-li o část mýtného ukládanou za výše uvedeným účelem. Je přitom vhodné zdůraznit, že tento postup odpovídá unijnímu právu. Podle čl. 7ga odst. 1 až 3 směrnice 1999/62/ES členské státy Evropské unie rozlišují poplatky za pozemní komunikace podle emisní třídy CO2 vozidel. Na tento postup mohou rezignovat toliko v případě, že bude stanoven poplatek za externí náklady na emise CO2 vozidel podle čl. 7c odst. 1 a přílohy IIIc uvedené směrnice, což je přesně postup, jenž Česká republika zvolila. Rezignovat zcela na rozlišování mýtných sazeb dle emisní třídy vozidel CO2 nebylo možné.
Ad 4: Vysvětleno
Ministerstvo dopravy předkládanou novelou vyhlášky pouze reaguje na svou povinnost transponovat předmětnou směrnici 2022/362 (EU). Samozřejmě je daná připomínka částečně relevantní ve vztahu k přestavbám vozidel, kdy pro vozidla po provedené přestavbě nemusí být výrobcem vozidla určené specifické množství emisí CO2 relevantní. Množství realizovaných individuálních přestaveb je však v tomto ohledu spíše minoritní záležitostí, která nemá potenciál deformovat trh. Řešením by v daném případě potenciálně bylo u vozidel se zaznamenanou přestavbou neakceptovat původním výrobcem stanovené hodnoty specifického množství emisí CO2 a takovému vozidlu tak automaticky určit emisní třídu CO2 č. 1. Tato funkcionalita však není součástí zadání změny v rámci SEM a musela by proto být implementována dodatečně po provedení komplexnějšího rozboru přínosů a dopadů.
Stanovisko HK ČR: Nejedná se pouze o individuální přestavby vozidel v provozu, ale i o dokončení vozidla ve vyšším stupni výroby. HK ČR se domnívá se, že počet těchto vozidel není zcela zanedbatelný. HK ČR rozumí, že by bylo nutné v rámci transpozičního procesu směrnice vypracovat komplexní řešení, což s sebou nese určitou náročnost, ovšem na tomto řešení bylo možné již téměř 2 roky pracovat (poslední věcná novela směrnice pochází z 24. 2. 2022).
MD: Předkladatel se plně soustředil na doručení úplné transpozice a věc koordinoval se sousedními státy (zejména AT a DE). Pro určení vhodnější emisní třídy CO2 vozidla je potřebné splnit právem EU 3 jasně definované požadavky: datum první registrace 1.7.2019 a později, zařazení vozidla do podskupiny definované nařízením 2019/1242 (EU) a znalost specifického množství emisí CO2 (g/tkm). Pokud by se do budoucna ukázalo jako souladné s právem EU individuálně určovat specifické emise CO2 v případě zmiňovaných přestaveb či dokončení vozidel ve vyšším stupni výroby pomocí technických zkušeben, MD se akceptaci tohoto způsobu pro určení emisní třídy CO2 vozidla nebude bránit.
Ad 5: Neakceptováno
Předkladatel se plně řídil požadavky transponované směrnice 2022/362 (EU) a nemohl překročit její rámec. Nelze připustit, aby jednotlivá vozidla měla v jednotlivých státech EU určenu jinou emisní třídu, přičemž implementace tohoto požadavku HK by přesně k tomuto nepřípustnému stavu mohla vést.
Stanovisko HK ČR: Předkladateli materiálu HK ČR rozumí, ale v tomto případě se pak jedná o evidentní chybu v systému koncepce mýta, kterou bylo již téměř 2 roky možné řešit s EU. Když už nic jiného, tak bylo možné v rámci transpozice využít všechny nástroje, které směrnice obsahuje, např. čl. 7, odst. 9, písm. a) a b) pro snížení dopadu této systémové chyby. Není jisté, nakolik předkladatel materiálu projevuje snahu tuto situaci nějak řešit a tak je HK ČR bohužel nucena na této připomínce trvat.
MD: Samotná implementace v základním rozsahu byla resp. je (s ohledem na nutné změny v samotném SEM) pro ČR značně časově náročná. Při úvahách o novelizaci zákona nebylo cílem měnit koncepční nastavení mýtného systému co se týká kategorií zpoplatňovaných vozidel (odkazované znění čl. 7 a, odst. 9 písm. a) a b)). Na uvedeném způsobu implementace již není možné v krátkodobém časovém horizontu nic měnit, není-li pro vozidlo určena z úrovně EU podskupina, není možné mu přiznat lepší emisní třídy CO2 vozidla, sazby za CO2 pro vozidla s nízkou hmotností a menším počtem náprav jsou přílohou č. IIIc směrnice sníženy tak, aby reflektovaly celkovou produkci CO2, byť u nich není (prozatím) diferenciace do emisních tříd CO2 možná (s výjimkou zcela bezemisních vozidel – emisní třída CO2 č. 5).
Zásadní připomínka
1.
Připomínka k bodu 7. ust. § 5
HK ČR požaduje v bodu 7. předkládaného materiálu, kterým se vkládají do § 5 nové odst. 3 a 4, upravit text nově vkládaného odst. 4 takto:
„(4) Emisní třída CO2 vozidla v systému elektronického mýtného se určí a zapíše v evidenci údajů o mýtném
a) na základě údajů z registru silničních vozidel,
b) na základě údajů obsažených v osvědčení o registraci vozidla nebo obdobném dokladu vydaném jiným než členským státem Evropské unie,
c) na základě údajů obsažených v prohlášení o shodě vozidla s typem vozidla nebo souboru informací pro zákazníky podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího stanovení emisí CO2 a spotřebu paliva u těžkých nákladních vozidel, byl-li některý z těchto dokladů provozovatelem vozidla předložen a obsahuje-li údaje potřebné pro určení emisní třídy CO2 vozidla, nebo
d) postupem podle § 16a odst. 3 věty druhé.,
e) na základě protokolu technické zkušebny.“
Odůvodnění:
S ohledem na nerealistické nebo chybějící údaje o produkci CO2 ve standardních podkladech považuje HK ČR za nezbytné (pro eliminaci diskriminace provozovatele právě z těchto důvodů) zajistit možnost nápravy pro konkrétní vozidlo. Objektivita technických zkušeben je zajištěna, jsou pověřovány přímo Ministerstvem dopravy ČR a pro jejich činnost jsou stanovena přísná pravidla.
Neakceptováno.
Určení specifického množství emisí CO2 (g/tkm) není možné prostřednictvím měření provedeného na základě protokolu technické zkušebny, neboť takto prováděné měření nemůže z principu zohlednit přístup, kterým je specifické množství emisí pro jednotlivá vozidla stanovováno v souladu s nařízením 2019/1242 (EU), když specifické množství emisí v sobě zahrnuje obsáhlý soubor referenčních jízd prováděných jednotlivými vozidly v různých podmínkách, s různou mírou naložení nákladu atp. a tento soubor referenčních jízd je poté vyhodnocován nástrojem Vecto pro celý soubor odjetých referenčních jízd tak, aby zohledňoval průměrné množství emisí produkovaných danou podskupinou vozidel.
Jediným systémovým řešením je postupně dojít stavu, kdy specifické množství emisí bude z úrovně EU určeno pro další skupiny potažmo podskupiny vozidel tak, aby celý systém byl spravedlivější.
Stanovisko HK ČR: HK ČR s vypořádáním bohužel nemůže souhlasit. Technické zkušebny tato měření provádějí pro účely typového schvalování, koneckonců pro tyto účely byly také zřízeny. Není ani pravda, že se s vozidlem provádí obsáhlý soubor referenčních jízd. S konkrétním vozidlem se provádějí pouze 2 jízdy pro určení odporu vzduchu, které se potom s podklady od výrobců jednotlivých komponent vozidla zpracují zmíněným simulačním programem VECTO.
Stanovení produkce CO2 coby povinnost vyplývající z nařízení 2019/1242 pro všechna vozidla by bylo bezpochyby pro účely implementace v systému mýta optimální, ale v nejbližších letech s tím počítat nemůžeme a bude existovat nemalá skupina vozidel, u kterých tyto hodnoty stanovovány nebudou. Pokud potom stát stanovuje nějaké kritérium pro výši jakéhokoli poplatku, měl by umožnit doložení tohoto kritéria co nejširším způsobem.
Připomínka HK ČR tedy trvá i nadále.
MD: MDČR se nebrání diskusi na téma možného alternativního určení specifického množství emisí prostřednictvím technické zkušebny. Předkladatel se plně soustředil na doručení úplné transpozice a věc koordinoval se sousedními státy (zejména AT a DE). Pro určení vhodnější emisní třídy CO2 vozidla je potřebné splnit právem EU 3 jasně definované požadavky: datum první registrace 1.7.2019 a později, zařazení vozidla do podskupiny definované nařízením 2019/1242 (EU) a znalost specifického množství emisí CO2 (g/tkm). Pokud by se do budoucna ukázalo jako souladné s právem EU individuálně určovat specifické emise CO2 v případě zmiňovaných přestaveb či dokončení vozidel ve vyšším stupni výroby pomocí technických zkušeben, MD se akceptaci tohoto způsobu pro určení emisní třídy CO2 vozidla nebude bránit.
Zásadní připomínka
2.
Připomínka k bodu 24. ust. § 15c
HK ČR požaduje v bodu 24. předkládaného materiálu, kterým se vkládá nový § 15c, upravit text nově vkládaného § 15c takto:
„Náklady vyvolané emisemi CO2 při provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích, jejichž návratnost má být uložením mýtného dosažena, tvoří náklady na
a) dosažení úspor energií v oblasti dopravy a dopravní infrastruktury,
b) podporu obnovitelných zdrojů energie v oblasti dopravy a dopravní infrastruktury,
c) výstavbu dobíjecích a plnících stanic a jiných staveb a zařízení, které slouží k prodeji nebo výdeji alternativních paliv k pohonu dopravních prostředků,
d) změnu postupů při výstavbě a správě dopravní infrastruktury vedoucí ke snížení emisí CO2,
e) adaptaci na změny klimatu a
f) náhradu újmy vyvolané změnami klimatu.“
Odůvodnění:
Struktura nákladů by měla být analogická k ostatním aspektům, tj. klasickému znečištění a působení hluku. V těchto oblastech žádné adaptace ani újmy neuvažujeme, byť si je lze představit rozhodně konkrétněji, než v případě emisí CO2 (tj. pouze jinak nazvané spotřeby paliva). Navrhované body e) a f) tak připravují prostor pro vyvádění vybraných finančních prostředků mimo obor dopravy, což je nepřípustné a i v rozporu se Směrnicí 2022/362/ES, která nic takového nepožaduje.
Neakceptováno
Viz vypořádání připomínky MŽP resp. OKOM, resp. doplněná důvodová zpráva k tomuto bodu ve zvláštní části. Záměrem předkladatele bylo nestanovovat vyšší než nezbytně nutná omezení pro výdaje, které jsou párovatelné k výběru poplatků za produkované množství emisí CO2. V současném nastavení výše složky za CO2 v související novele nařízení vlády ČR nepřekračuje hranice sazeb za CO2 určených v příloze IIIc transponované směrnice, přičemž tyto limity byly ze strany EK dle důvodové zprávy ke směrnici nastaveny tak, že velmi konzervativně kalkulují globální výši nákladů plynoucí z produkce emisí CO2. ČR se nepřiklonila ke stanovení vyšších sazeb za produkci emisí CO2 v související novele nařízení vlády než stanoví příloha č. IIIc směrnice. Zároveň ČR využila ustanovení směrnice, které umožňuje vnitrostátně stanovit typové náklady, které je třeba hradit ze strany veřejného sektoru v souvislosti s produkcí emisí CO2. Tyto náklady reprezentuje právě výčet v navrhovaném § 15c, když výběr mýtného ze složky za CO2 je nutné právě k těmto nákladům párovat a zajistit tak, že výběr části mýtného za složku CO2 nepřesáhne náklady, které veřejný sektor v souvislosti s produkcí emisí CO2 vynakládá. Současná navrhovaná sazba příplatku za emise CO2 je u nejfrekventovaněji používaných vozidel na cca 33 % sazeb určených přílohou č. IIIc směrnice a nelze tak očekávat, že by náklady na mitigační opatření související s produkcí emisí CO2 byly nižší než částka, která je za produkci emisí CO2 od dopravců inkasována. Souhlasíme, že v případě, že by bylo žádoucí k navýšení sazeb za CO2 nad hodnoty uvedené v příloze IIIc směrnice přistoupit, bylo by nutné vést na toto téma obsáhlejší diskusi i s odbornými útvary MŽP.
Stanovisko HK ČR: HK ČR s tímto vysvětlením zcela zásadně nemůže souhlasit, protože předkladatel materiálu se vyjadřuje k něčemu úplně jinému, než bylo předmětem připomínky.
MD: Veškeré příjmy z mýtného, tj. včetně složky za CO2, jsou příjmem SFDI, fakticky tak v souladu s účelem SFDI musí být i využity na činnosti, které je SFDI oprávněn financovat. Ustanovení §15c však umožňuje párovat k výnosu ze složky CO2 i jiné výdaje veřejného sektoru, než jsou nezbytně výdaje v rámci resortu dopravy a to s cílem nestanovovat vyšší než nezbytně nutná omezení pro výdaje, které budou k výběru částky za CO2 potenciálně párovatelné a to s ohledem na erormní náklady, které je stát nucen v souvislosti s kompenzací škod vyvolaných produkcí CO2 vynakládat tak, aby ČR svým žádaným dílem přispívala k celosvětové ambici na snižování dopadů klimatické změny.
Zásadní připomínka
3.
Připomínka k bodu 34. Příloze č. 3
HK ČR požaduje v bodu 34. předkládaného materiálu – Příloze č. 3 doplnit další tabulku týkající zařazení vozidel do emisní třídy pro vozidla spadající z hlediska emisí škodlivin pod Nařízení 715/2007 takto:
„
Emisní třída:
Kombinované emise CO2 [g.km-1]
Emisní třída:
Kombinované emise CO2 [g.km-1]
Vozidla kategorie M
Vozidla kategorie N
1
>130
>212
2
130
212
3
95
147
4
50
50
5
0
0
Odůvodnění:
Definicí limitů emisí CO2 (je však možno ekvivalentně použít i spotřebu paliva) se odstraní diskriminace těchto vozidel, kterou navrhovaná právní úprava do systému přináší (viz obecné a výše uvedené zásadní konkrétní připomínky).
Neakceptováno
Předkladatel se plně řídil požadavky transponované směrnice 2022/362 (EU) a nemohl překročit její rámec. Nelze připustit, aby jednotlivá vozidla měla v jednotlivých státech EU určenu jinou emisní třídu, přičemž implementace tohoto požadavku HK by přesně k tomuto nepřípustnému stavu mohla vést. Pro určení emisní třídy CO2 vozidel je rozhodné specifické množství emisí počítané v souladu s nařízením č. 2019/1242 (EU), kdy výstupem je hodnota uváděná v g/tkm, která tedy ze svého principu musí reflektovat množství přepraveného nákladu na jednotku ujeté vzdálenosti a k tomu adekvátní hodnotu produkovaného množství emisí CO2.
Jediným systémovým řešením je postupně dojít stavu, kdy specifické množství emisí bude z úrovně EU určeno pro další skupiny potažmo podskupiny vozidel tak, aby celý systém byl spravedlivější.
Stanovisko HK ČR: Vysvětlení, kterému HK ČR v zásadě rozumí, neřeší a ani nemůže řešit věcnou podstatu připomínky. Je tedy nezbytné, aby s ohledem na evidentní chybu v systému určování mýtných poplatků, kdy ze strany HK ČR popsaná vozidla nikdy nebudou mít hodnoty uváděné v jednotkách g/tkm, ale pouze v g/km, je nezbytné jednat o této skutečnosti s EU a do té doby v maximální míře využít jiných nástrojů, které směrnice dnes umožňuje, viz též reakce HK ČR k 5. obecné připomínce.
MD: MD v této připomínce odkazuje na své vyjádření výše, ambice změnit systémový přístup EK bude však velmi obtížně realizovatelná.
Zásadní připomínka
1.
Připomínka k důvodové zprávě, Obecná část, kapitola 1., odstavec druhý
HK ČR požaduje v Obecné části, kapitole 1. na str. 1 upravit text druhého odstavce takto:
„Přijetí návrhu vyhlášky je nezbytné z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/362 ze dne 24. února 2022, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, 1999/37/ES a (EU) 2019/520, pokud jde o výběr poplatků pro vozidla za užívání určitých pozemních komunikací (dále jen „Směrnice“). Jedná se o provedení zákonného zmocnění...“
Odůvodnění:
Návrh vyhlášky je primárně reakcí na zmocnění v novele zákona č. 13/1997Sb. o pozemních komunikacích, přičemž navrhovatel se rozhodl prostřednictvím vyhlášky zavést mýtné sazby podle produkce emisí CO2, potažmo spotřeby paliva. Tento krok směrnice pouze umožňuje, rozhodně ale nenařizuje.
Neakceptováno
Možnosti implementace dané směrnice do vnitrostátního právního řádu byly různé, s tímto předkladatel nepolemizuje. Zároveň však jiné způsoby transpozice by mohly mít pro většinu uživatelů ještě dramatičtější finanční dopady než zvolený přístup zavedení čtvrté složky mýtného, když diferenciace mýtných sazeb dle emisních tříd CO2 vozidel je z hlediska směrnice mandatorní.
Stanovisko HK ČR: HK ČR akceptuje vysvětlení, ačkoli ze znění směrnice díky možná nevhodně použitým formulacím povinnost zavedení úplně jednoznačně nevyplývá
Zásadní připomínka
2.
Připomínka k důvodové zprávě, Obecná část, kapitola 7.
HK ČR požaduje v Obecné části, kapitole 7. na str. 3 upravit text takto:
„Návrh vyhlášky upravuje výhradně technické aspekty výkonového zpoplatnění. Nepředstavuje tedy právní úpravu, která by přímo či nepřímo zakládala jakoukoli diskriminaci. Do právní úpravy se však promítají v plné míře nedostatky vyplývající z administrativně technických požadavků na vozidla, daných legislativní základnou EU, což pravděpodobně způsobí, že nemalá část provozovatelů vozidel bude platit vyšší poplatky, než by z technického hlediska odpovídalo provedení vozidla.“
Odůvodnění:
V materiálu není zohledněn fakt, že u vozidel mohou být (a v praxi i jsou) uvedeny nesmyslné údaje CO2 a spotřeby paliva, které neodpovídají technické realitě. Nejedná se vůbec o ojedinělé případy. Vedle toho návrh nezohledňuje skupinu vozidel, která je schvalována podle Nařízení 715/2007 a která mají emise CO2 a spotřebu paliva uvedenu v jiné podobě. Tato vozidla jsou automaticky a nesmyslně zařazena mezi neekologická, s nejvyššími poplatky.
Akceptováno částečně.
Ministerstvo dopravy předkládanou novelou vyhlášky pouze reaguje na svou povinnost transponovat předmětnou směrnici 2022/362 (EU). Samozřejmě je daná připomínka částečně relevantní ve vztahu k přestavbám vozidel, kdy pro vozidla po provedené přestavbě nemusí být výrobcem vozidla určené specifické množství emisí CO2 relevantní. Množství realizovaných individuálních přestaveb je však v tomto ohledu spíše minoritní záležitostí, která nemá potenciál deformovat trh. Řešením by v daném případě potenciálně bylo u vozidel se zaznamenanou přestavbou neakceptovat původním výrobcem stanovené hodnoty specifického množství emisí CO2 a takovému vozidlu tak automaticky určit emisní třídu CO2 č. 1. Tato funkcionalita však není součástí zadání změny v rámci SEM a musela by proto být implementována dodatečně po provedení komplexnějšího rozboru přínosů a dopadů.
Obecná část byla doplněna následovně: Návrh vyhlášky upravuje výhradně technické aspekty výkonového zpoplatnění. Nepředstavuje tedy právní úpravu, která by sama o sobě přímo či nepřímo zakládala jakoukoli diskriminaci. Do právní úpravy se však promítají v plné míře nedostatky vyplývající z administrativně technických požadavků na vozidla, daných legislativní základnou EU a možností přestaveb vozidel, které mohou fakticky ovlivňovat specifické množství emisí stanovených původním výrobcem vozidla.
Stanovisko HK ČR: HK ČR souhlasí, toto znění je objektivnější než původní.
Jihomoravský kraj
Zásadní připomínka:
V rámci zhodnocení finančního dopadu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na hospodářské subjekty se uvádí, že návrh vyhlášky má pozitivní dopad na příjmy rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, který je podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích příjemcem peněžních prostředků získaných ze zpoplatnění, jakkoliv samotná výše mýtných sazeb není přímo upravována tímto prováděcím předpisem, ale je upravena v nařízení vlády, které je v souvislosti s přijetím novely zákona o pozemních komunikacích připravováno paralelně.
Je třeba namítnout, byť tedy výše mýtných sazeb bude upravena v paralelně připravovaném nařízení vlády, že se v případě navýšení sazeb toto navýšení negativně promítne do rozpočtu krajů, které mýtné dopravcům provozujícím veřejnou linkovou dopravu v závazku veřejných služeb hradí, což je případ Jihomoravského kraje, přičemž krajům nejsou prostředky na takovéto navýšení výdajů nijak kompenzovány. Z tohoto důvodu s navýšením mýtných sazeb pro autobusy nemůžeme souhlasit.
Neakceptováno.
Samotné stanovení výše sazeb není předmětem projednávaného materiálu. Rozhodnutí o navýšení mýtných sazeb bylo připravováno se zohledněním potřeby minimalizace dopadů na veřejnou linkovou dopravu, když sazba za CO2 v případě autobusů kategorie M2 a M3 byla stanovena velmi konzervativně, když by měla vést k celkovému navýšení mýtné sazby v této kategorii vozidel pouze o 5 %.
Zásadní připomínka:
Jsme nuceni uvést připomínku k nové, tzv. čtvrté složce mýtného – Určení emisní třídy CO2 vozidla v systému elektronického mýtného. Z uvedeného textu k připomínkování vyplývá, že tato složka se bude určovat pro každé vozidlo zvlášť, což znamená, že pro každé vozidlo bude jiná celková cena mýtného. Tato skutečnost pro Krajský úřad Jihomoravského kraje generuje enormní zvýšení administrativy. V současné době proplácí Jihomoravský kraj dopravcům, provozujícím veřejnou linkovou dopravu autobusy na základě uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě, mýtné na stanovených úsecích, kde jsou spoje linkové osobní dopravy provozovány. Dopravci předkládají za každý uplynulý měsíc vyúčtování s podrobným výpisem spojů jednotlivých linek jedoucích placenými mýtnými úseky. Toto je zkontrolováno a v případě správnosti je následně daná částka za mýtné Jihomoravským krajem proplacena. Již v současné době je administrativa k mýtu poměrně složitá, protože zahrnuje varianty poplatků za denní nebo noční dobu, silnici I. třídy nebo dálnici, dále podle hmotnosti vozidla a také několik emisních tříd daných vozidel. Pokud by došlo k navrhované variantě určení emisních tříd CO2 pro každé vozidlo zvlášť, dojde k jejímu značnému znepřehlednění a téměř k její neuchopitelnosti a možnosti ji zpracovat. Zároveň dojde k nepředstavitelnému zvýšení administrativní zátěže nejen pro Jihomoravský kraj při kontrole vyúčtování, ale také pro jednotlivé dopravce provozující veřejnou linkovou dopravu, s nimiž má Jihomoravský kraj uzavřeny smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, při jeho vypracovávání. Z tohoto důvodu s uvedeným předloženým návrhem nesouhlasíme a žádáme jeho zjednodušení, aby nedošlo pro Jihomoravský kraj, jakožto objednatele veřejné linkové dopravy, ke zbytečnému a neefektivnímu nárůstu administrativy.
Neakceptováno.
Autobusy, tj. vozidla kategorie M2 a M3 mohou v rámci mýtného systému dosáhnout, v souladu s transponovanou směrnicí, pouze emisní třídy CO2 č. 1 či emisní třídy CO2 č. 5, když však emisní třída CO2 č. 5 by byla přiřazena pouze v případě bezemisních vozidel, tj. vozidel bez spalovacího motoru s pohonem na elektrickou energii nebo vodík. Navýšení administrativy tak nelze v daném případě očekávat.
Závěr:
Jihomoravský kraj má k uvedenému návrhu vyhlášky v připomínkovém řízení dvě výše uvedené zásadní připomínky.
Kontaktní osobou k vypořádání zásadních připomínek je Ing. Rostislav Snovický, vedoucí odboru dopravy, e-mail: snovicky.rostislav@kr-jihomoravsky.cz, tel.: 541 651 351.
Ostatní resorty
Bez připomínek
V Praze
Vypracovali:
Ing. Martin Janeček, Ing. Jan Rehn, Mgr. Vendula Kourková
Stránka 6 z 29