Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCYYDLPOA najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
9. volební období
606/0
Návrh poslanců Marka Bendy, Markéty Pekarové Adamové, Aleše
Dufka, Ondřeje Lochmana, Jakuba Michálka, Josefa Kotta a dalších na
vydání zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní
památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
Zástupce předkladatele: Benda M. a další
Doručeno poslancům: 21. prosince 2023 v 14:03
Návrh
Z Á K O N
ze dne ………………………2024,
kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších
předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
V § 20 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 124/2011 Sb.,
odstavec 3 zní:
„(3) Věc vykazující znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, která byla na území
České republiky zapůjčena za účelem vystavování, restaurování nebo vědeckého zkoumání,
nepodléhá provedení jakéhokoliv výkonu rozhodnutí ani exekuci a předběžným opatřením
nelze uložit s takovou věcí nenakládat, je-li takové zapůjčení v zájmu České republiky; nelze
ani přijmout jakékoli rozhodnutí nebo opatření, které by bránilo vrácení takové věci. Zájem
České republiky na zapůjčení osvědčuje Ministerstvo kultury.“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
Ochranu kulturního dědictví v České republice upravují ve vztahu k zahraničí zejména
tyto právní předpisy:
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, upravuje
zvláštní režim nakládání s kulturními památkami. Novelou památkového zákona provedenou
zákonem č. 124/2011 Sb. (§ 20 odst. 3) bylo upraveno zajištění tzv. imunity vůči zabavení
vyloučením možnosti, aby veřejná moc bezprostředně bránila navrácení věcí vykazujících
znaky kulturní památky, zapůjčených jiným státem na území České republiky za účelem
sdílení kulturních hodnot, zpět na území státu, který je do České republiky zapůjčil. Vyloučily
1
se nejen ty přímé právní nástroje (výkon rozhodnutí, exekuce a předběžné opatření), kterými
může být znemožněno navrácení těchto věcí zpět, ale stanovila se též obecná povinnost
orgánů veřejné moci České republiky nebránit (právně i fakticky) navrácení takové věci do
země původu. Tato úprava umožnila sdílení kulturních hodnot pro občany České republiky.
Obavy, že zapůjčené kulturní statky na území České republiky nebudou státu, který je
zapůjčil, vráceny, vylučovaly Českou republiku ze seznamu bezpečných států nejen pro
přijímání mimořádných výstavních projektů, ale i pro zapůjčování jednotlivých kulturních
statků, které by mohly výrazně obohatit výstavy a programy z tuzemských zdrojů.
Zákon č. 362/2022 Sb., o vstupu a dovozu některých kulturních statků na celní území
Evropské unie a o změně některých souvisejících zákonů, adaptuje český právní řád na
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/880 ze dne 17. dubna 2019 o vstupu a
dovozu kulturních statků, jehož cílem je ochrana celistvosti kulturního dědictví v zemích jeho
původu prostřednictvím komplexního systému pravidel. Za tím účelem zákon stanoví postup
celních úřadů a Ministerstva kultury, dojde-li k nelegálnímu dovozu některých uměleckých
předmětů a jiných cenností ze třetích zemí na území Evropské unie a pravidla pro jejich
bezpečné uchování a přezkoumání odbornou příspěvkovou organizací až po případném
rozhodnutí o jejich zabavení a následné vrácení do země původu. Jedná se o první část
adaptace na uvedené nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/880.
2. Odůvodnění hlavních principů a nezbytnosti navrhované právní úpravy
Ochrana kulturního dědictví není sama o sobě účelem, je pouze základním
předpokladem pro jeho uchování tak, aby kulturní hodnoty mohly být předávány z generace
na generaci a veřejně sdíleny. Významnou formou tohoto veřejného sdílení je prezentace
kulturních statků prostřednictvím výstav, programů a publikací, a to nejen kulturních statků
vlastních, ale i v kontextu s kulturním dědictvím evropským a světovým, jehož je české
kulturní dědictví součástí. Musí být proto vytvořeny předpoklady pro vzájemnou mezinárodní
výměnu výstav a jednotlivých exponátů.
Hlavním principem navrhované právní úpravy je rozšíření tzv. imunity vůči zabavení,
která by se měla vztahovat nejen na předměty ve vlastnictví cizích států, ale obecně na účel,
za kterým je věc vykazující znaky kulturní památky na území České republiky zapůjčována,
pokud je takové zapůjčení v zájmu České republiky, a to bez ohledu na to, kdo zápůjčku
realizuje. To umožní spolupráci při přípravě výstavních projektů s nejvýznamnějšími
světovými kulturními institucemi, které jsou, zejména v anglosaském prostředí, typicky
nadačního typu, a tedy jejich majetek nemohl být podle dosavadní právní úpravy tzv.
imunizován.
Cílem navrhované právní úpravy samozřejmě není zamezení případných sporů o
vlastnictví některých kulturních statků, které ve složitém mezinárodním kontextu dosud
nebyly zcela vyjasněny, ale zamezení toho, aby pro řešení těchto sporných situací bylo
využíváno či zneužíváno zápůjček na výstavy, které jsou významným přínosem pro sdílení
evropských a světových kulturních hodnot.
2
V roce 2024 se mj. připravuje na základě jednání zástupců Senátu ČR a Národního
muzea v Praze výstava unikátních sbírek císařského pokladu z Národního palácového muzea
v Tchaj-peji. Navržená právní úprava by umožnila realizaci tohoto prestižního výstavního
projektu a dalších výstavních akcí do budoucna.
3. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní
rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí
Z navrhované právní úpravy neplynou požadavky na státní rozpočet ani ostatní veřejné
rozpočty.
Na podnikatelské prostředí mohou mít některé mezinárodní výstavní projekty
příznivý, byť nepřímý, motivační dopad.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České
republiky a s mezinárodními smlouvami, slučitelnost s právem Evropské unie
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a
současně naplňuje ustanovení čl. 34 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (právo přístupu
ke kulturnímu bohatství).
Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu
vlastnictví kulturních statků, přijatá dne 14. listopadu 1970 na zasedání Generální konference
UNESCO v Paříži a uveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 15/1980 Sb., zavazuje smluvní státy
k součinnosti, v souladu se svým národním zákonodárstvím, při navracení kulturních statků
zemi původu (čl. 7).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/880 ze dne 17. dubna 2019 o
vstupu a dovozu kulturních statků, jehož cílem je ochrana celistvosti kulturního dědictví
v zemích jeho původu prostřednictvím komplexního systému pravidel.
Návrh zákona je s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami i právem Evropské
unie v souladu.
5. Předpokládané sociální dopady, dopady na rovnost mužů a žen a dopady na životní
prostředí
Ve vztahu k sociálním dopadům a dopadům na životní prostředí je návrh zákona
neutrální.
Navržená právní úprava je ve vztahu k rovnosti mužů a žen neutrální.
6. Předpokládané dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Právní úprava nemá dopady v oblasti ochrany soukromí či osobních údajů.
3
7. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas
již v prvém čtení
Předkladatel navrhuje, aby s návrhem zákona Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas
již v prvém čtení, a to v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním důvodem je nezbytnost časové
rezervy při přípravě výstavy, která vyžaduje dostatečný časový prostor pro její realizaci,
včetně povinností a potřebných záruk pro konání výstavy. Dalším důvodem je i vcelku
jednoduchá novelizace zákona o státní památkové péči, která nevyžaduje standardní
legislativní proces vzhledem k její nenáročnosti.
Zvláštní část
K čl. I
Novelou ustanovení § 20 odst. 3 zákona bude zajištěno, aby příslušná ustanovení
právního řádu, která upravují možnost soudu či jiného orgánu veřejné moci nařídit výkon
rozhodnutí či exekuci nebo rozhodnout o vydání předběžného opatření, se nevztahovala na
věci, zapůjčené dočasně na území České republiky za účelem vystavování, restaurování nebo
vědeckého zkoumání, pokud bude takové zapůjčení v zájmu České republiky. Bude tak i
v těchto případech platit obecná povinnost orgánů veřejné moci České republiky (např. soudů,
celních orgánů) nebránit (právně i fakticky) navrácení takové věci zpět.
Toto ustanovení se týká věcí, které vykazují znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1
památkového zákona, což jsou předměty, které jsou významnými doklady historického
vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti, jsou významné z hlediska historického
nebo uměleckého, nebo mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým
událostem. V kontextu § 20 zákona se rozumí, že výše uvedené hodnoty mají tyto věci ve
vztahu k zemi původu. Česká republika (dle kompetenčního zákona Ministerstvo kultury) po
zhodnocení významu zápůjčky z hlediska kulturních zájmů veřejnosti i státu tyto skutečnosti
osvědčí podle § 154 a násl. správního řádu.
K čl. II
Byť význam a přínos navrhované právní úpravy je trvalý, je návrh předkládán v době,
kdy je v České republice připravována výše zmíněná mezinárodní výstava, přičemž příprava
takové výstavy je proces dlouhodobý a druhá strana pro realizaci takové výstavy s předstihem
požaduje záruky nezabavitelnosti. Proto je navrhováno, aby předkládaná novela zákona o
státní památkové péči nabyla účinnosti patnáctým dnem od jejího vyhlášení ve Sbírce zákonů.
V Praze, dne: 21. 12. 2023
Předkladatelé:
Marek Benda v. r.
Markéta Pekarová Adamová v. r.
4
Aleš Dufek v. r.
Ondřej Lochman v. r.
Jakub Michálek v. r.
Josef Kott v. r.
Pavel Žáček v. r.
Eva Decroix v. r.
Hayato Okamura s. r.
Ivan Jáč v. r.
5
Platné znění § 20 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, s vyznačením
navrhovaných změn
§ 20
Kulturní památky ve vztahu k zahraničí
(1) Kulturní památku lze v zahraničí vystavovat, do zahraničí zapůjčit nebo do
zahraničí vyvézt pro jiné účely jen s předchozím souhlasem ministerstva kultury.
(2) Věc, která vykazuje znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, lze trvale převézt ze
zahraničí do České republiky jen s předchozím souhlasem příslušného orgánu státu, z něhož
má být dovezena, je-li zaručena vzájemnost.
(3) Věc vykazující znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, která byla na území
České republiky zapůjčena cizím státem, jenž prohlásil, že tato věc je v jeho vlastnictví,
nepodléhá provedení jakéhokoliv výkonu rozhodnutí ani exekuci a předběžným opatřením
nelze uložit s takovou věcí nenakládat; nelze ani přijmout jakékoli rozhodnutí nebo opatření,
které by bránilo vrácení takové věci tomuto cizímu státu. Věc vykazující znaky kulturní
památky podle § 2 odst. 1, která byla na území České republiky zapůjčena za účelem
vystavování, restaurování nebo vědeckého zkoumání, nepodléhá provedení jakéhokoliv
výkonu rozhodnutí ani exekuci a předběžným opatřením nelze uložit s takovou věcí
nenakládat, je-li takové zapůjčení v zájmu České republiky; nelze ani přijmout jakékoli
rozhodnutí nebo opatření, které by bránilo vrácení takové věci. Zájem České republiky
na zapůjčení osvědčuje Ministerstvo kultury.
(4) Ustanovením odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny předpisy upravující hospodářské styky
se zahraničím.
(5) Podrobnosti o udílení souhlasu s vývozem kulturních památek do zahraničí stanoví
obecně závazný právní předpis.