Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCYYDLPOA najdete zde
II
PAGE
2
II.
PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA
Cílem návrhu zákona je rozšíření imunity vůči zabavení kulturní památky, která by se měla vztahovat nejen na předměty ve vlastnictví cizích států, ale obecně na účel, za kterým je věc vykazující znaky kulturní památky na území České republiky zapůjčována, pokud je takové zapůjčení v zájmu České republiky, a to bez ohledu na to, kdo zápůjčku realizuje.
Předkladatelé navrhují podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, aby Poslanecká sněmovna s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení.
O vyjádření k návrhu zákona byla požádána ministerstva kultury, vnitra, financí, zahraničních věcí, spravedlnosti, práce a sociálních věcí a zdravotnictví.
Ministerstvo kultury ve svém vyjádření zaujalo k návrhu zákona souhlasné stanovisko.
Ministerstvo návrh zákona vítá, protože vytváří lepší předpoklady pro mezinárodní výměnu výstav nebo jednotlivých kulturních statků na výstavy, a tím usnadňuje veřejné sdílení evropských a světových kulturních hodnot a zpřístupňuje zahraniční kulturní dědictví české veřejnosti. Za podstatný je totiž podle ministerstva třeba považovat účel, za kterým jsou kulturní památky na území České republiky zapůjčovány, nikoli to, kdo je jejich vlastníkem. Ministerstvo je v souladu s návrhem zákona připraveno osvědčovat zájem České republiky na zapůjčení těchto předmětů.
Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření zaujalo k návrhu zákona neutrální stanovisko s tím, že za rozhodující pro formulaci stanoviska vlády považuje stanovisko Ministerstva kultury, které je věcným gestorem problematiky.
Návrh zákona oproti dosavadnímu právnímu stavu podle názoru ministerstva přinejmenším opticky zpřísňuje podmínky imunity vůči věcem vykazujícím znaky kulturní památky, které jsou ve vlastnictví cizího státu. Podle dosavadní právní úpravy je podmínkou pro nastoupení imunity prohlášení cizího státu. Podle navrhované úpravy má být podmínkou pro zapůjčení věci (a tedy pro nastoupení imunity) nikoliv prohlášení cizího státu, ale osvědčení Ministerstva kultury. Ministerstvo v této souvislosti doporučuje zvážit, zda by se navrhovaná úprava neměla týkat pouze věcí vykazujících znaky kulturní památky, které nejsou ve vlastnictví cizího státu, u kterých by mohl platit dosavadní režim.
Dále ministerstvo dává ke zvážení, zda by osvědčení Ministerstva kultury nemělo směřovat primárně k osvědčení skutečnosti, že je věc zapůjčována za účelem vystavování, restaurování nebo vědeckého zkoumání. Ministerstvu není totiž jasné, co se rozumí „zapůjčením v zájmu České republiky“. Tedy, zda mohou nastat situace, kdy by byla věc zapůjčována za účelem vystavování, restaurování nebo vědeckého zkoumání, ale toto zapůjčení by nebylo v zájmu České republiky. Zapůjčení v zájmu České republiky považuje ministerstvo za neurčitý právní pojem, který může ztěžovat aplikaci navrhované právní úpravy, a tedy vyvolávat obavy u subjektů, které budou uvažovat o zapůjčení věcí vykazujících znaky kulturní památky na území České republiky.
V souvislosti s návrhem zákona dává ministerstvo rovněž na zvážení, zda by neměla být vyjasněna i otázka odborného posuzování, zda zapůjčená věc skutečně vykazuje znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1 zákona o státní památkové péči, neboť Ministerstvo kultury má osvědčovat pouze zájem České republiky na zapůjčení. Ministerstvo se domnívá, že je výhradně na posouzení zapůjčitele, zda se jedná o kulturní památku, což by s ohledem na odlišné kulturní prostředí mohlo činit v některých případech potíže.
Ministerstvo financí ve svém vyjádření zaujalo k návrhu zákona souhlasné stanovisko.
Ministerstvo s návrhem zákona souhlasí, neboť dochází k posílení právní jistoty zahraničních kulturních institucí při realizaci dočasných zápůjček věcí, které vykazují znaky kulturní památky, na území České republiky a navrhovaná úprava nepředstavuje zvýšený dopad na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty.
Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření zaujalo k návrhu zákona neutrální stanovisko s tím, že za rozhodující pro formulaci stanoviska vlády považuje stanovisko Ministerstva kultury.
Ministerstvo upozorňuje, že by navrhovanými změnami nemuselo být dosaženo hlavního principu návrhu zákona, kterým je podle důvodové zprávy rozšíření procesní imunity, která by se nově neměla vztahovat pouze na předměty ve vlastnictví cizích států, ale obecně na účel, za kterým je předmětná věc vykazující znaky kulturní památky na území České republiky zapůjčována.
Ministerstvo k výše uvedenému uvádí, že si lze jistě představit, že ve vztahu k věcem vykazujícím znaky kulturní památky, které by na území České republiky byly zapůjčeny za stanovenými účely, k rozšíření procesní imunity dojít může. Nicméně si však také lze podle ministerstva představit, že na druhé straně může dojít k zúžení procesní imunity, a to ve vztahu k věcem, které by do České republiky zapůjčil stát, který by sice prohlásil, že je vlastníkem této věci, ovšem který předmětné věci nezapůjčil za jedním ze stanovených účelů. Toto by mohlo vést k situaci, kdy by věcem vykazujícím znaky kulturní památky zapůjčených cizím státem, který prohlásil, že jsou tyto věci v jeho vlastnictví, procesní imunita přiznána nebyla, protože by nebyly zapůjčeny za jedním z vymezených účelů, a tato věc by byla zapůjčena např. za účelem úschovy z důvodu ochrany před poškozením. Z tohoto důvodu považuje ministerstvo za vhodnější, aby ty části novelizovaného § 20 odst. 3 zákona o státní památkové péči, které jsou nově předkladateli navrhovány, byly do stávajícího znění předmětného ustanovení pouze doplněny za účelem vytvoření alternativního výčtu podmínek vzniku procesní imunity, tedy aby slova „nebo která byla na území České republiky zapůjčena za účelem vystavování, restaurování nebo vědeckého zkoumání“ byla doplněna za slova „která byla na území České republiky zapůjčena cizím státem, jenž prohlásil, že tato věc je v jeho vlastnictví“, nikoli, aby je nahrazovala.
Zároveň se ministerstvu z pohledu systematiky navrhovaného znění § 20 odst. 3 zákona o státní památkové péči jeví jako vhodnější, aby slova „je-li takové zapůjčení v zájmu České republiky“, která vyjadřují další podmínku vzniku procesní imunity, byla situována za slovy „nebo vědeckého zkoumání“, nikoli až před středníkem.
V této souvislosti se ministerstvo domnívá, že návrh zákona ve své důvodové zprávě nedostatečně posuzuje soulad navrhované úpravy s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/880 ze dne 17. dubna 2019 o vstupu a dovozu kulturních statků. V důvodové zprávě je k souladu navrhované úpravy s uvedeným předpisem Evropské unie pouze řečeno, že návrh zákona je v souladu s právem Evropské unie. S ohledem na uvedené považuje ministerstvo za vhodné, aby důvodová zpráva posoudila dopad navrhované úpravy na soulad s uvedeným předpisem Evropské unie hlouběji, než tak nyní činí, a to především pro možný dopad v podobě výše uvedeného zúžení procesní imunity, který důvodové zpráva vůbec nebere v úvahu.
Dále ve vztahu k formulaci procesní imunity ministerstvo uvádí, že návrh znění § 20 odst. 3 zákona o státní památkové péči stanoví, že věc vykazující znaky kulturní památky, které byly na území České republiky zapůjčeny za stanoveným účelem, nepodléhají provedení jakéhokoliv výkonu rozhodnutí ani exekuci. Vzhledem k neurčitosti této formulace proto ministerstvo doporučuje, aby v návrhu nového znění § 20 odst. 3 byla slova „provedení jakéhokoliv“ vypuštěna bez náhrady.
K formulaci další podmínky vzniku procesní imunity věcí vykazujících znaky kulturní památky, kterou je skutečnost, že zapůjčení takové věci je v zájmu České republiky, ministerstvo uvádí, že není časově určeno, kdy může Ministerstvo kultury vydat osvědčení o tom, že zapůjčení takové věci je v zájmu České republiky. Není tedy jisté, v jaké fázi řízení o výkonu rozhodnutí, exekuce nebo o předběžném opatření bude moci Ministerstvo kultury vydat předmětné osvědčení. Z tohoto důvodu by ministerstvo považovalo za vhodnější stanovení okamžiku, do kterého může Ministerstvo kultury vydat osvědčení o tom, že zapůjčení věci vykazující znaky kulturní památky na území České republiky je v zájmu České republiky, přičemž za nejvhodnější období pro vydání předmětného osvědčení ministerstvo považuje období předcházející okamžiku samotného zapůjčení na území České republiky.
Ministerstvo zahraničních věcí ve svém vyjádření zaujalo k návrhu zákona souhlasné stanovisko, s tím, že upozorňuje na níže uvedené.
Ministerstvo nejprve konstatuje, že mezinárodněprávní režim jurisdikčních imunit států a jejich majetku poskytuje ochranu před jakýmikoliv donucovacími opatřeními souvisejícími se soudním řízením před soudy jiného státu určitým druhům státního majetku, včetně majetku, který je součástí kulturního dědictví státu nebo archivů a není určen k prodeji, a majetku, který je součástí výstavy předmětů vědeckého, kulturního nebo historického významu a není určen k prodeji. Z této úpravy vychází stávající znění § 20 odst. 3 zákona o státní památkové péči.
Dále ministerstvo poukazuje na to, že návrh zákona váže imunitu věci vykazující znaky kulturní památky na skutečnost, že zapůjčení věci bude v zájmu České republiky, což má osvědčit Ministerstvo kultury. Naproti tomu platný text § 20 odst. 3 zákona o státní památkové péči imunitu výslovně žádným jednostranným rozhodnutím (osvědčením) českých úřadů nepodmiňuje – nedotknutelnost majetku cizího státu splňujícího dané podmínky je dána sama o sobě, což odpovídá závazkům plynoucím z mezinárodního práva. Navržený text by tedy podle ministerstva na jedné straně rozšířil ochranu na cizí kulturní památky ve vlastnictví nestátních subjektů dočasně zapůjčované do České republiky, na druhé straně by však vztáhl nově zaváděnou podmínku vydání osvědčení Ministerstva kultury i na dočasně zapůjčovaný kulturní majetek cizího státu, čímž může v porovnání se stávajícím stavem vyvolat určité zvýšené administrativní nároky. Ministerstvo má však za to, že tyto nároky budou do značné míry kompenzovány zvýšením právní jistoty jak na straně zapůjčitelů, tak na straně České republiky.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ve svém vyjádření zaujalo s ohledem na svoji působnost k návrhu zákona neutrální stanovisko a doporučuje vládě přiklonit se ke stanovisku gesčně příslušného Ministerstva kultury.
Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření zaujalo k návrhu zákona v rozsahu své působnosti souhlasné stanovisko.
Podle ministerstva zpřesnění dosavadní úpravy přispěje k právní jistotě adresátů právní normy právě tím, že předměty, které splňují definici kulturní památky a které byly zapůjčeny na území České republiky k zákonem předvídaným účelům, nebude možné podrobit výkonu rozhodnutí, exekuci nebo předběžnému opatření nebo uložit s takovou věcí nenakládat nebo přijmout jakékoli rozhodnutí nebo opatření, které by bránilo vrácení takové věci. S ohledem na to, že se jedná o předměty, které jsou kulturní památkou a zároveň byly na území České republiky zapůjčeny, jeví se podle ministerstva jako vhodné, aby tyto předměty nemohly být zatíženy výše uvedenými způsoby, čímž si Česká republika zajistí vyšší míru kredibility ve vztahu k ochotě zapůjčovat na území České republiky předměty vykazující znaky kulturní památky, ať už se jedná o zápůjčku ze zahraničí nebo jinou.
S přihlédnutím k obdrženým vyjádřením, zejména pak k souhlasnému stanovisku Ministerstva kultury jako věcného gestora předmětné právní úpravy, se vládě navrhuje zaujmout k předloženému návrhu zákona souhlasné stanovisko s tím, že se zároveň předkladatelům doporučí vyjasnit případný konflikt návrhu zákona s úpravou nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/880 ze dne 17. dubna 2019 o vstupu a dovozu kulturních statků.