Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSCZQEAW05 najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
9. volební období
618/0
Návrh zákona poslanců Radka Vondráčka, Andreje Babiše, Aleny
Schillerové, Karla Havlíčka, Jaroslavy Pokorné Jermanové, Lubomíra
Metnara, Patrika Nachera a Heleny Válkové na vydání ústavního zákona
o referendu o nahrazení peněžní jednotky koruny české peněžní
jednotkou euro, o korespondenčním hlasování ve volbách, o zrušení
práva veta v Evropské unii a o přerozdělování migrantů v Evropské unii
Zástupce předkladatele: Vondráček R. a další
Doručeno poslancům: 18. ledna 2024 v 12:13
Návrh
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne …………… 2024,
o referendu o nahrazení peněžní jednotky koruny české peněžní jednotkou euro, o
korespondenčním hlasování ve volbách, o zrušení práva veta v Evropské unii a o
přerozdělování migrantů v Evropské unii
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:
Čl. 1
Referendum
(1) Spolu s volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2025 se koná referendum. Pakliže
se volby do Poslanecké sněmovny uskuteční již v roce 2024, koná se referendum společně
s volbami do zastupitelstev obcí v roce 2026.
(2) Otázky pro referendum zní:
„1. Souhlasíte s tím, aby v České republice byla peněžní jednotka koruna česká
nahrazena peněžní jednotkou euro?
2. Souhlasíte s tím, aby v České republice bylo zavedeno korespondenční
hlasování ve volbách prezidenta republiky nebo do komor Parlamentu anebo
Evropského parlamentu?
3. Souhlasíte s tím, aby Česká republika souhlasila se zmenšením či zrušením
dosavadního rozsahu jednomyslného rozhodování v Evropské radě a Radě Evropské
unie (práva veta)?
4. Souhlasíte s tím, aby Česká republika přijímala žadatele o mezinárodní
ochranu, azylanty a osoby požívající doplňkové ochrany, kteří nejsou občany Evropské
unie, z jiných členských států Evropské unie?“
(3) Právo hlasovat v referendu má každý občan České republiky, který má právo volit
ve volbách do Poslanecké sněmovny.
(4) Výsledek referenda vyhlásí prezident republiky ve Sbírce zákonů, k vyhlášení není
třeba spolupodpisu předsedy vlády.
Čl. 2
Platnost a závaznost
(1) Každá otázka je v referendu schválena, odpověděla-li na otázku kladně nadpoloviční
většina hlasujících. V takovém případě, je výsledek referenda závazný pro státní orgány.
Pakliže na otázku odpoví nadpoloviční většina hlasujících záporně, je výsledek taktéž závazný
pro státní orgány, které nesmí přijmout rozhodnutí nebo jinak jednat proti výsledku referenda.
Schválení či neschválení jednotlivé otázky nemá vliv na platnost schválení či neschválení
1
zbývajících otázek.
(2) Než bude referendum provedeno, nepřijme žádný státní orgán rozhodnutí
v předmětu referenda.
Čl. 3
Prováděcí zákon
Podrobnosti a další podmínky konání referenda upraví zákon.
Čl. 4
Účinnost
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2024.
2
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
A. Důvod předložení návrhu
Konání referenda o zásadních otázkách ústavní pořádek připouští v čl. 2 odst. 2 Ústavy, když
uvádí, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Podobně čl. 21 odst.
1 Listiny základních práv a svobod stanoví, že občané mají právo podílet se na správě veřejných
věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. K realizaci referenda o otázce obecného
zájmu na celostátní úrovni je tedy zapotřebí ústavního zákona.
A.1 Peněžní jednotka: koruna česká nebo euro
Podle § 13 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance je peněžní jednotkou v ČR koruna
česká (Kč). Existence vlastní měny je znakem svrchovanosti státu. Přijme-li stát cizí měnu,
ztratí samostatnost v měnové politice. Je to vážná věc, která se hodí pro referendum, přičemž
otázka dává možnost odpovědi ANO či NE.
Odpůrci referenda mohou tvrdit, že se Česká republika k euru přihlásila již v referendu o
přistoupení k Evropské unii v roce 2003. To ale nevylučuje nové referendum. Od původního
referenda uběhlo přes 20 let a současní voliči mají právo znovu rozhodnout, nejsou vazaly
rozhodnutí předchozí generace. Jde o zásadní politickou i ústavní otázku, která nemá jen
ekonomický rozměr, ale souvisí i se suverenitou státu. Argumenty pro zachování koruny či
přijetí eura jsou různorodé a je na politických stranách, aby je předestřely voličům v rámci
kampaně před referendem. Na voličích však návrh ústavního zákona ponechává rozhodnutí, jde
o respekt k lidu jako zdroji státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy).
Došlo i k podstatné změně okolností, kdy v roce 2003 euro znamenalo jen měnovou unii. Dnes
v sobě měnová unie obsahuje další závazky, které se někdy označují jako „dluhová unie“. Po
finanční krizi Řecka i problémech jižních členských států, Evropská unie ve snaze zachovat
euro přistoupila k faktickému rozmělnění závazků dlužníků na státy, které se chovaly
odpovědně a extrémně se nezadlužily. Byly zavedeny tzv. eurovaly a změnila se měnová
politika Centrální evropské banky, včetně nákupu dluhopisů vydaných v eurech členskými státy
Evropské unie, což může vyvolat ekonomické problémy všech členů eurozóny při neschopnosti
některých státu tyto dluhopisy splácet. Tomu se Česká republika vyhnula, neboť není členem
eurozóny. Po přijetí eura by tato politika dopadla i na ni.
3
V Německu tento přechod z měnové na dluhovou unii dokonce vyvolal zásah Ústavního soudu,
který zde odmítl respektovat právně nezakotvenou, ale orgány EU propagovanou údajnou
přednost práva Evropské unie před ústavami členských států v rozhodnutí z roku 2020 o
programu Evropské centrální banky na nákup veřejných dluhopisů. Spolkový ústavní soud
v rozhodnutí z roku 2020 konstatoval, že Evropská centrální banka překročila své pravomoci,
když od roku 2015 nakupovala dluhopisy zemí eurozóny. Podle německého Spolkového
ústavního soudu to bylo neslučitelné s německou ústavou, protože spolková vláda i Spolkový
sněm se rozhodnutími Evropské centrální banky (ECB) o nákupu dluhopisů zemí eurozóny
nezabývaly.1 V rámci snahy o záchranu euro v důsledku velkých hospodářských potíží jižních
států Eurozóny se v roce 2015 zahájil program, kdy ECB a Evropský systém centrálních bank
(ESCB) začaly nakupovat dluhopisy členských států Evropské unie a jiných veřejných
emitentů, což vedlo v Německu k obavám, že Německo bude muset platit za dluhy jiných států.
V rozhodnutí Spolkový ústavní soud konstatoval, že Evropská centrální banka je oprávněna
provádět měnovou, nikoli však hospodářskou (rozpočtovou, fiskální) politiku. Přesto však
Evropská centrální banka ve své uvolněné měnové politice pokračuje a rozhodnutí německého
Spolkového ústavního soudu bylo překonáno rozhodnutím Spolkového sněmu, který
s postupem centrální banky vyslovil souhlas. Zavedení eura tedy může vést k zásadnímu
oslabení významu státních orgánů ČR v hospodářské a nejen měnové politice, i proto je vhodné
takové zásadní rozhodnutí přenechat lidu.
I Švédsko se zavázalo při vstupu do EU 1995 vzdát se švédské koruny a přijmout euro. Během
času však ochota Švédů obětovat vlastní měnu vyprchala. Došlo k novému referendu o euru
roku 2003, výsledkem bylo vítězství koruny (56,1 %) nad eurem (43,9 %). Bruselské orgány to
akceptovaly a euro po Švédsku nevymáhaly. Protože ujednání o euru je součástí primárního
práva Evropské unie, tedy práva mezinárodního, kde je pramenem práva i obyčej, švédské
referendum založilo právní obyčej, že původní závazek přijetí eura nemusí členský stát
Evropské unie provést. Švédové nevstoupili do Evropského mechanismu směnných kurzů
(ERM II), který je k přijetí eura nutný. Jiný postup zvolilo Dánsko, které si vyjednalo trvalou
výjimku z eura a ponechalo si dánskou korunu. Proto lze uskutečnit referendum i u nás, aniž by
nás mohl Brusel postihnout. Rozhodně tak nemůže udělat, když nic neudělal vůči Švédsku.
Naše koruna může doplnit korunu švédskou i dánskou v zachování své existence.
1 Rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2015/774 ze dne 4. března 2015 o programu nákupu aktiv veřejného
sektoru na sekundárních trzích (cit. 29. 12. 2021). Dostupné na https://eur-lex.europa.eu/legal-
content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:02015D0010-2016041.
4
A.2 Korespondenční hlasování
O zavedení možnosti hlasovat korespondenčně ve volbách do Parlamentu a při volbě prezidenta
republiky ze zahraničí se v České republice hovoří již dlouhou dobu. Na jednu stranu jde o
změnu, která s sebou může nést některá pozitiva, jako je zvýšení komfortu a dostupnosti
hlasování pro některé občany České republiky a tím i potenciální zvýšení volební účasti.
Vysoká volební účast je přitom klíčová v zemích, které organizují svou moc na principu
zastupitelské demokracie a k nimž patří i Česká republika. Ta se navíc dlouhodobě potýká
s relativně nízkou volební účastí v případě voleb tzv. druhého řádu, k nimž patří například
volby do Senátu.
Korespondenční volba však s sebou nese i značná rizika. Na prvním místě je třeba připomenout,
že Ústava a Listina základních práv a svobod požadují, aby volba byla osobní, svobodná a
probíhala tajně (čl. 18 odst. 1 a 2 a čl. 56 odst. 1 Ústavy čl. 21 odst. 1 a 3 Listiny). Současně je
důležité, aby volební proces požíval maximální míry důvěry, která je klíčovou komponentou
pro fungování jakéhokoliv demokratického právního státu.
Současná podústavní právní úprava zprostředkovává výše uvedené garance především
povinností hlasovat osobně a v soukromí bez možnosti kontrolovat výsledek hlasování
(oddělené zvláštní prostory pro hlasování ve volebních místnostech, tzv. hlasování „za
plentou“). Svoboda volby je pak podpořena možností požádat volební komisi o vydání druhé
sady hlasovacích lístků, což má bránit efektivní kontrole nad hlasováním např. ze strany osob
blízkých. Tyto prvky by však pro korespondenční hlasování neplatily. To sice nemusí
automaticky znamenat rezignaci na požadavky vyplývající pro organizaci a průběh voleb
z ústavního pořádku České republiky, v každém případě jde však v nezanedbatelné míře o
otázku hodnotovou, na níž by měl být pokud možno celospolečenský konsensus. K vyjádření
tohoto konsensu je přitom v řadě ohledů vhodnější institut referenda namísto rozhodování
volenými zástupci v Parlamentu.
A.3 Jednomyslnost rozhodování v Evropské radě a Radě EU
Politický plán na nahrazení současného rozsahu jednomyslného rozhodování kvalifikovanou
většinou (váženým hlasováním) se dotýká charakteristiky České republiky jako státu
svrchovaného dle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Chce-li někdo zrušit právo veta pro oblast bezpečnosti a
5
zahraniční politiky v Evropské unii, dotýká se ustanovení, že Česká republika je svrchovaný
stát, neboť by Česká republika při svém přehlasování byla podřízena cizí vůli.
Hlasování kvalifikovanou většinou oslabuje svrchovanost členských států, jimž jsou vnucena
rozhodnutí bez jejich souhlasu. Podstatou státní svrchovanosti je moc nad válkou, mírem a
zahraniční politikou. Nemá-li ji stát, není suverénem. Například i v NATO se k zapojení do
vojenské akce žádá souhlas každého státu.
Hlasování kvalifikovanou většinou v Evropské unii je dobré pro Německo a Francii, ne pro
malé státy. V současnosti navrhovaná kvalifikovaná většina musí obsahovat alespoň 55%
členských států (nyní 15) s nejméně 65% obyvatel a blokační menšinu musí tvořit aspoň 4 státy.
Státy, které disponují více než 35% obyvatel, mohou hlasování zablokovat. Německo a Francie
mají asi třetinu obyvatel Evropské unie, pokud získají na svou stranu ještě dva státy, zablokují
vše. Bez Německa a Francie se v unii nic neprosadí, ale v případě, že Německo a Francie něco
chtějí, prosadí to, protože získají část menších států. Malé státy své zájmy zajistí jen nutností
jednomyslnosti.
Protože otázka případné změny jednomyslného rozhodování na většinové hlasování se dotýká
svrchovanosti České republiky a tedy jednoho ze základních ústavních principů, je správné
předložit tuto otázku k rozhodnutí lidu v referendu. Jedná se totiž i o zásadní změnu vůči roku
2003, kdy se konalo referendum o vstupu ČR do EU. Lidé hlasovali za situace, kdy se
jednomyslnost hlasování při rozhodování v Evropské radě a v otázkách obranné a zahraniční
politiky, považovala za jednu z pevných zásad Evropské unie.
A.4 Migrace
Stát má prvotní povinnost péče o své občany, včetně toho, že má udržovat prostředí bezpečné
pro život svých občanů. Masová migrace tento cíl státu ohrožuje. Tímto ohrožením je přebírání
žadatelů o azyl z jiných členských států Evropské unie. V současné situaci je nezpochybnitelné,
že se nedaří odmítnuté žadatele o azyl vracet do původních zemí, což v konečném důsledku
vede k přeměně složení obyvatel dotčených států a snížení míry bezpečnosti pro dosavadní
6
občany. I nucené přerozdělování migrantů v rámci EU je zásadní otázkou, proto by se měli
vyjádřit občané v referendu.
A. Zhodnocení platného právního stavu
Přes opakované předchozí pokusy v České republice neexistuje ústavní zákon o obecném
referendu, tedy zákon, který by stanovil pravidla pro přípravu, organizaci a vyhlašování
celostátního referenda o otázkách obecného zájmu. Dosud jediným celostátním referendem,
které se na území České republiky konalo, bylo referendum o přistoupení České republiky
k Evropské unii, které proběhlo ve dnech 13. a 14 června 2003 a bylo vyhlášeno samostatným
ústavním zákonem č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii
a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších
ústavních zákonů. S ohledem na absenci obecného ústavního zákona a výše popsanou výhradu
ústavního zákona zakotvenou v čl. 2 odst. 2 Ústavy je proto zapotřebí pro realizaci celostátního
referenda o otázce korespondenčního hlasování pro vybrané typy voleb přijetí samostatného
ústavního zákona.
B. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění hlavních principů
navrhované právní úpravy
Nezbytnost navrhované právní úpravy vyplývá z výše popisované výhrady ústavního zákona a
absence ústavního zákona o obecném (celostátním) referendu. Co se týká principů navrhované
právní úpravy, na prvním místě je zapotřebí uvést demokratický princip, o nějž se úvaha o
vhodnosti konat celostátní referendum o nastolené otázce opírá. Zjednodušeně řečeno jde o to,
že o určitých záležitostech celostátního významu by s ohledem na jejich mnohovrstevnatost,
silnou hodnotovou komponentu a neshodu ve společnosti, která stran nich panuje, měl
rozhodovat lid v referendu namísto jím volených zástupců.
C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
a s nálezy Ústavního soudu, které se k dané oblasti vztahují
Navrhovaný ústavní zákon není v rozporu s principy ústavního pořádku a právního řádu ČR,
naopak respektuje čl. 2 odst. 2 Ústavy a provádí právo občanů podílet se na správě věcí
veřejných přímo (čl. 21 odst. 1 Listiny).
7
D. Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká
republika vázána, a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství
v Evropské unii
Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.
Korespondenční hlasování právo EU neřeší. Změna způsob rozhodování v orgánech EU a
zrušení či snížení dosavadního rozsahu jednomyslnosti je změnou primárního práva EU,
s kterou musí souhlasit všechny členské státy, a právo EU ponechává na jejich vnitrostátních
úpravách, jak se k takovým změnám postaví, přičemž je možné i zapojení občanů v rámci
referend.
E. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy
Odhad nákladů na provedení referenda lze provést především se zřetelem k jedinému
celostátnímu referendu konanému na území České republiky: referendu o přistoupení České
republiky k Evropské unii. Náklady byly tehdejším předkladatelem odhadovány v důvodové
zprávě s odkazem na odhady vlády na zhruba 500 mil. Kč. Výsledné náklady byly podle
informací z veřejných zdrojů o cca 100 mil. Kč nižší. Ovšem to šlo o samostatné referendum.
Podle návrhu by se referendum konalo společně s určenými celostátními volbami, takže
náklady by byly výrazně nižší i přes inflaci.
F. Předpokládané dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná úprava nebude mít ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů žádné dopady.
Otázek ochrany soukromí a osobních údajů se navrhovaná úprava nijak netýká, a to ani
nepřímo, a negativní dopady jsou tedy v tomto směru vyloučeny.
G. Předpokládané dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava nemá ve vztahu k rovnosti mužů a žen žádné dopady.
H. Předpokládané sociální dopady, dopady na životní prostředí a zhodnocení korupčních
rizik
Navrhovaná úprava nebude mít sociální dopady ani dopady na životní prostředí, a též
nepředstavuje korupční riziko. S ohledem na předmět návrhu je zřejmé, že tento nemůže
vyvolat žádné negativní dopady v oblasti sociální a v oblasti životního prostředí ani jakékoli
korupční riziko.
8
I. Hodnocení dopadů regulace (RIA)
V souladu s částí I bodem 3.8 písm. a) Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA)
se u návrhů ústavních zákonů hodnocení dopadů regulace (RIA) nezpracovává. Dopady
jednotlivých změn jsou vyhodnoceny v rámci této důvodové zprávy.
J. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Přijetí navrhované úpravy nebude mít žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
9
Zvláštní část
K čl. 1
Zakotvuje se spojení referenda přímo z ústavního zákona s volbami do Poslanecké sněmovny
v roce 2025 nebo s komunálními volbami v roce 2026. Tím odpadá nutno úpravy vyhlášení
referenda. Stanoví se konkrétní otázky, na které lze odpovědět ANO, NE. Právo hlasovat
v referendu se váže na aktivní volební právo do Poslanecké sněmovny. Vyhlášení výsledku
provede prezident republiky bez kontrasignace předsedou vlády.
K čl. 2
Referendum je platné pokud na otázku odpoví nadpoloviční většina účastníku ANO nebo NE.
Platnost každé odpovědi se posuzuje samostatně. Referendum je závazné a před jeho konáním
nemohou jiné orgány ve věci rozhodovat.
K čl. 3
K provedení referenda je potřeba prováděcí zákon. Šlo by o obdobný prováděcí zákon č.
114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení ČR k EU, jaký byl přijat k provedení
ústavního zákona o referendu o vstupu do Evropské unie.
K čl. 4
Za respektování pravidel pro nabývání účinnosti zákonů, která plynou ze zákona o Sbírce
zákonů a mezinárodních smluv, a s přihlédnutím k minimální délce legislativního procesu se
navrhuje stanovit účinnost navrhované právní úpravy na 1. července 2024.
10
Navrhující poslanci:
Radek Vondráček – podepsáno elektronicky
Andrej Babiš – podepsáno elektronicky
Alena Schillerová – podepsáno elektronicky
Karel Havlíček – podepsáno elektronicky
Jaroslava Pokorná Jermanová – podepsáno elektronicky
Lubomír Metnar – podepsáno elektronicky
Patrik Nacher – podepsáno elektronicky
Helena Válková – podepsáno elektronicky
11