Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                VIII.
Vypořádání připomínek k návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně souvisejících zákonů 
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra vnitra dne 9. 2. 2024, s termínem dodání stanovisek do 8. 3. 2024. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Připomínky k části první- návrh zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury
	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	
	
	
	
	

	1.1
	Asociace krajů ČR
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.

	1.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
· Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	1.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.
Připomínkové místo souhlasí/ s návrhem vypořádání.


	1.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.
Připomínkové místo souhlasí/ s návrhem vypořádání.

	1.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	1.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	1.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.
Připomínkové místo souhlasí/ s návrhem vypořádání.

	1.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	1.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	1.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	1.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	Vysvětleno
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy

Připomínkové místo souhlasí/ s návrhem vypořádání.

	2.1.
	BIS
	§ 10
	1) K části první (zákon o kritické infrastruktuře), § 10:  
Žádáme o zákonné zakotvení přístupu BIS (respektive zpravodajských služeb obecně) k aktuální podobě neveřejného  seznamu subjektů kritické infrastruktury.
Odůvodnění: BIS by měla disponovat aktuálním seznamem subjektů kritické infrastruktury (KI), který je veden podle 10 odst. 2 a 3 návrhu, a to s ohledem na svou působnost a úkoly. Nejde jen o ochranu prvků KI jakožto možných cílů protiprávních aktivit (terorismus, špionáž), ale i o úkoly v rámci mechanismu prověřování zahraničních investic či budoucí prověřování bezpečnosti dodavatelských řetězců v rámci zajišťování kybernetické bezpečnosti. Tyto procesy jsou nastaveny nejen na reakci BIS na žádost k prověření, ale i na případnou samostatnou reakci. Znalost aktuální informace o tom, zda žadatel/prověřený subjekt je subjektem KI, je důležitou podmínkou pro řádný výkon úkolů BIS v těchto oblastech. 
	Akceptováno jinak
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení.“.

 Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	2.2.
	
	§ 20
	2) K části první (zákon o kritické infrastruktuře), § 20 odst. 4:  
Navrhujeme v § 20 odst. 4 za slova „ústřední správní úřady“ vložit slova „, zpravodajské služby“. 
Odůvodnění: Vycházíme z předpokladu, že zpravodajské služby budou i podle nové právní úpravy považovány za subjekty KI spadající do odvětví „Veřejná správa“ s oprávněným zájmem na využití údajů vedených v Portálu KI. 
	Akceptováno jinak
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	2.3.
	
	§ 30
	3) K části první (zákon o kritické infrastruktuře), § 30:
Navrhujeme do § 30 doplnit nový odstavec 3 ve znění: 
„(3) Povinnosti stanovené tímto zákonem subjektu kritické infrastruktury se nevztahují na zpravodajské služby s výjimkou  povinností ustanoveních v §10 odst. 2, § 13 odst. 1 písm. d), e), g) h), i), j), l), n) a p), § 13 odst. 2, 3 a 6, § 15, § 16, § 20, § 28, § 29 a 
§ 31.“. 
Odůvodnění: Omezení šíře zákonných povinností dopadající na zpravodajské služby respektuje jejich specifické postavení v systému orgánů státní správy a povahu jejich činnosti.   
	Akceptováno jinak
Zpravodajské služby nebudou subjekty KI, neboť jsou vyjmuty z působnosti směrnice CER, z tohoto důvodu není nutné uplatňovat výjimku z povinností. V důvodové zprávě bude explicitně uvedeno, že zpravodajské služby nebudou zařazeny do regulace.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	3.1.
	ČNB

	Obecně k návrhu
	Česká národní banka obecně upozorňuje, že návrh je třeba posoudit též z pohledu problematiky povinnosti jeho konzultace s Evropskou centrální bankou.

Odůvodnění:
Podle čl. 127 odst. 4 Smlouvy o fungování EU platí, že:
„Evropská centrální banka je konzultována:
— ke všem návrhům aktů Unie v oblasti její působnosti,
— vnitrostátními orgány ke všem návrhům právních předpisů z oblasti její působnosti, avšak
v mezích a za podmínek stanovených Radou postupem podle čl. 129 odst. 4.“
Česká národní banka má s konzultační procedurou s Evropskou centrální bankou praktickou zkušenost a proto po dohodě s předkladatelem návrhu na pracovní úrovni odeslala po obdržení materiálu v rámci meziresortního připomínkového řízení do útvaru právní služby Evropské centrální banky neformální žádost o stanovisko, zda bude nutno zahájit oficiální konzultační proces návrhu s Evropskou centrální bankou či nikoliv. Ke dni ukončení meziresortního připomínkového řízení Česká národní banka vyjádření Evropské centrální banky neobdržela. O stanovisku Evropské centrální banky k věci bude Česká národní banka informovat předkladatele neprodleně, jakmile jí bude sděleno.
	Vysvětleno
Na základě neformální konzultace, která proběhla s ECB prostřednictvím ČNB je tato podmínka splněna a ECB tuto proceduru nepožaduje. Toto potvrzení zaslal pan Marek Svoboda z ECB dne 22. 3. 2024 e-mailem ČNB a předkladateli. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.1.
	ČTÚ
	§ 2 písm. f)
	V rámci vymezení pojmu „incident“ je v § 2 písm. f) Návrhu použito spojení „významně narušit“. Z Návrhu však není zřejmé, co se takovým „významným narušením“ pro účely tohoto zákona rozumí.   
Ve vztahu k plnění povinností podnikatelů zajišťujících veřejné komunikační sítě elektronických komunikací lze v dané souvislosti uvést § 98 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, který hovoří o závažném narušení bezpečnosti sítě a služby, přičemž ve třetí větě tohoto ustanovení je uvedeno, že kritéria určení závažného narušení bezpečnosti sítě a služby a ztrátu integrity sítě a rozsah a formu předávání informací stanoví Úřad (ČTÚ) prováděcím právním předpisem, kterým je vyhláška č. 380/2022 Sb., o kritériích určení závažného narušení bezpečnosti sítě a služby a ztrátě integrity sítě a rozsahu a formě předávání informací o narušení. Tato vyhláška obsahuje i metriku pro posuzování závažného narušení bezpečnosti veřejné komunikační sítě.
ČTÚ nijak nezpochybňuje záměr předkladatele Návrhu použít pojem „významné narušení“, avšak je potřeba, aby nedocházelo například k záměně tohoto pojmu s výše uvedeným pojmem „závažné narušení“, který se může lišit svými parametry, včetně dílčího rozpadu do různých typů kategorií hlášení.
ČTÚ tak navrhuje, aby v Návrhu bylo blíže specifikováno, co se rozumí pro účely tohoto zákona „významným narušením“ (základní služby).  
ČTÚ se dále domnívá, že pro splnění povinnosti hlášení incidentů, je rovněž nezbytné stanovit kategorizaci incidentů, včetně stanovení metriky úzce související s jejich určením, a to buďto zákonem, tj. Návrhem nebo případně jeho prováděcím právním předpisem (viz výše uvedené k vyhlášce č. 380/2022 Sb.).
	Akceptováno jinak 
Parametry incidentu, tedy obsah významného narušení  bude stanovovat prováděcí právní předpis viz § 19 odst. 5 návrhu zákona. Prováděcí právní předpis k hlášení incidentů bude obsahovat metriku a popis incidentů obdobný systémem, jako je tomu u zmiňovaného prováděcího předpisu ČTÚ (vyhláška č. 380/2022).

Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:


"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	4.2.
	
	2 písm. g)
	Z odůvodnění Návrhu není patrné, z jakého důvodu je stěžejní pojem „kritická infrastruktura“, který je vymezen v čl. 2 odst. 4 směrnice CER, navrhován variantně, přičemž z navrhovaných variant vyplývá, že se tyto liší v tom, že je slovo „aktivum“ použité ve variantě I nahrazováno ve variantě II slovem „hmotný a nehmotný majetek“. Příslušné zdůvodnění variantního návrhu ČTÚ v odůvodnění Návrhu nenalezl. 
Za situace, kdy má být, jak je uvedeno v odůvodnění Návrhu, chápán pojem „aktivum“ nebo „hmotný a nehmotný majetek“ jinak, než je obecně právními předpisy vymezen (viz například v odůvodnění varianty II uvedené užší chápání pojmu „majetek“ v občanském zákoníku), má ČTÚ za to, že by bylo přímo v zákoně vhodné jednoznačně vymezit, co se pro účely tohoto zákona rozumí pod pojmem „aktivum“ (při zvolení varianty I) nebo pod pojmem „majetek“ (při zvolení varianty II). 
ČTÚ tak navrhuje upravit definici pojmu kritická infrastruktura ve smyslu výše uvedeného.
	Vysvětleno
Variantni řešení bylo zvoleno z toho důvodu, že v rámci jednání pracovní skupiny nebylo možné najít shodu nad použitím slova aktivum, z tohoto důvodu byly předloženy varianty řešení, aby se připomínková místa přiklonila k jedné nebo druhé variantě, případně navrhla vlastní definici. Na základě MPŘ byla zvolena varianta I., tedy použití slova "aktivum" s tím, že definice bude mírně upravena:

"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	4.3.
	
	§ 10
	Z § 10 Návrhu ani jeho odůvodnění není zřejmé, o jaké řízení, na jehož základě dojde Ministerstvem vnitra k určení subjektu kritické infrastruktury zařazením na seznam subjektů kritické infrastruktury se má jednat, jaké budou možnosti obrany takového subjektu, tj. zejména opravné prostředky proti takovému určení v případě, že nebude se správností takové určení souhlasit.
ČTÚ navrhuje doplnit Návrh nebo alespoň odůvodnění Návrhu ve smyslu této připomínky.
	Akceptováno 
Vysvětlení bylo doplněno do důvodové zprávy.
Proces určování je postaven na procesu sebehodnocení a splnění informační povinnosti. Zařazení na seznam subjektů KI, tedy akt určení, je tak deklaratorního charakteru, a tedy potvrzení skutečnosti, která nastala splněním kritérií významnosti základní služby.  Ačkoli se může zdát, že se jedná o neformální postup, je nutné proces určování vnímat v kontextu aktu v přenesené pravomoci, který stanoví základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a nařízení vlády, které bude stanovovat kritéria významnosti jednotlivých základních služeb. Vzhledem k tomu, že základní služby a kritéria významnosti budou jasně definována v právním řádu, je rovněž zachována právní jistota pro poskytovatele základní služby, pokud jde o jejich zařazení pod regulaci tohoto zákona a oznamovací povinnosti. 
Nový proces vyplývá i z aplikační praxe. Využívání správního řádu, opatření obecné povahy, rozhodnutí či usnesení vlády se neosvědčil, a to jak z důvodu značné časové prodlevy, tak z důvodu nutnosti zachování neveřejnosti seznamu subjektů KI. Určování prvků kritické infrastruktury formou opatření obecné povahy s sebou neslo procesní komplikace spojené s nutností vyvěšovat opatření obecné povahy na úřední desku, čímž byla narušena a ohrožena citlivost informací o určované kritické infrastruktuře. Seznam subjektů kritické infrastruktury bude neveřejný. Z tohoto důvodu vydávání správních rozhodnutí nebo opatření obecné povahy považuje předkladatel zákona za nevhodné.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.4.
	
	§ 10 odst. 1
	ČTÚ není zřejmé, proč se podle § 10 odst. 1 Návrhu mají informace, resp. doporučení na určení poskytovatele subjektem kritické infrastruktury (viz „Věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka….zašle Ministerstvu vnitra doporučení na určení tohoto poskytovatele základní služby subjektem kritické infrastruktury..“), předávat uvedenými orgány individuálně Ministerstvu vnitra, které následně určí subjekt kritické infrastruktury, za situace, kdy má být zřízen podle § 20 Portál kritické infrastruktury, tj. Ministerstvo vnitra by mělo mít všechny relevantní informace dostupné „na jednom místě“ prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury.Takovým nastavením předávání informací, by podle názoru ČTÚ docházelo k neúměrné administrativní zátěži. 
ČTÚ tedy doporučuje využívat Portál kritické infrastruktury i pro předávání informací podle § 10 odst. 1 Návrhu, na jehož základě dojde k určení subjektu kritické infrastruktury tak, aby byla minimalizována administrativní a další zátěž. 
	Vysvětleno
Nejedná se o rozpor s používáním Portálu KI a oprávněním jednotlivých gestorů. Aby mohl gestor a MV úkony činit, musí jim býti tato pravomoc stanovena zákonem.  Portál KI je pak nástrojem, pro výkon jednotlivých ustanovení. 
Portál KI tak bude sloužit mimo jiné také pro celý proces určování subjektu kritické infrastruktury podle § 10 odst. 1, včetně zaslání doporučení na určení poskytovatele základní služby subjektem kritické infrastruktury ze strany gestora. Podporu tomuto uvádí též § 20 odst. 1, který zmiňuje, že „Portál kritické infrastruktury… slouží k výkonu pravomocí ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a České národní banky, …“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.5.
	
	§ 13 odst. 1 písm. k)
	ČTÚ není z Návrhu zřejmé, co je myšleno „typem významné dodávky“ ve smyslu § 13 odst. 1 písm. k) bod 4 Návrhu. Za nejasné ČTÚ považuje především to, zda se má jednat o klasifikaci různých typů významných dodávek. Pokud ano, tj. předkladatel Návrhu po regulovaných subjektech kritické infrastruktury vyžaduje provést diverzifikaci dodávek podle jejich významu, považuje ČTÚ za nezbytné takovou klasifikaci uvést v zákoně (Návrhu) anebo na ni poukázat odkazem na jiný zákonný, případně podzákonný právní předpis.
ČTÚ tak navrhuje blíže specifikovat pojem „typ významné dodávky“ tak, aby bylo jednoznačné, jakým způsobem mají subjekty kritické infrastruktury plnit svoji zákonnou povinnost.
	Akceptováno jinak
Vysvětleno v doplněné důvodové zprávě.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	4.6.
	
	§ 13 odst. 3 písm. a)
	I kvůli chybějícímu odůvodnění § 13 odst. 3 písm. a) Návrhu není zřejmý jeho smyslu, když je uvedeno, že: 
„Za účelem zajištění své odolnosti a poskytování základní služby je subjekt kritické infrastruktury v nezbytném rozsahu dále oprávněn 
a) při přípravě na krizové situace požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací pro kritické pracovníky,“. 
Je potřeba v této souvislosti uvést, že ministerstva, ústřední správní úřady nebo Česká národní banka neposkytují přednostní připojení k veřejné komunikační síti ani přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací. 
Ustanovení § 99 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích stanoví, že: „Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen při nebezpečí vzniku krizové situace na žádost Ministerstva vnitra a za krizového stavu poskytovat přednostně připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací účastníkům krizové komunikace podle krizového zákona“.
Je tedy otázkou, zda se nemělo v § 13 odst. 3 písm. a) Návrhu jednat o povinnost podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť nebo poskytujícího veřejně dostupnou službu elektronických komunikací jako v případě § 99 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích.
ČTÚ navrhuje upravit § 13 odst. 3 písm. a) Návrhu ve smyslu této připomínky a doplnit příslušné odůvodnění k němu.
	Vysvětleno
Přednostní připojení se nezřizuje přímo tímto ustanovením. Jedná se o součást procesu pro zajištění přednostního připojení, tedy v souladu se zákonem o elektronických komunikacích a s § 5 odst. 1 písm. h) tohoto zákona. Vysvětleno v doplněné důvodové zprávě tak, že postup podle § 99 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích není navrhovanou úpravou dotčen, resp. tento postup je předpokladem pro možnost účastníka krizové komunikace podat žádost o zřízení přednostního připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací podle § 99 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích.
Změna legislativního textu předmětného ustanovení § 13 není nutná, protože subjekt kritické infrastruktury skutečně bude moci požádat o „poskytnutí přednostního připojení“, což je legitimní požadavek takového subjektu. Tento požadavek následně posoudí gestor daného odvětví či pododvětví. „Posouzení požadavku“ je tak logickým krokem, který po „požadavku o poskytnutí přednostního připojení“ následuje, a není proto potřeba jej vkládat do požadavku subjektu kritické infrastruktury, protože ten žádá o „poskytnutí přednostního připojení“, nikoliv o „posouzení požadavku na poskytnutí přednostního připojení“. To, že gestor „požadavek“ uplatněný subjektem kritické infrastruktury následně „posuzuje“, uvádí také § 5 odst. 1 písm. h).

K doplnění důvodové zprávy: 
Souhlasíme se změnou slova „volání“ na „spojení“, nicméně nesouhlasíme se změnou „kritických pracovníků“ na „pracovníky zajišťující chod kritické infrastruktury státu“. „Kritický pracovník“ je pojem definovaný v zákoně, a tedy užití tohoto pojmu jasně vymezuje určitou množinu osob, zatímco „pracovník zajišťující chod kritické infrastruktury státu“ nikoliv. Ustanovení § 13 odst. 3 písm. a) cílí na „kritické pracovníky“ záměrně.  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.7.
	
	K § 14
	Ustanovení § 14 Návrhu upravuje nad rámec směrnice CER zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce. 
Z odůvodnění § 14 Návrhu mj. vyplývá, že cit.: „Jak zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, zákon č. 1/2023 Sb., sankční zákon, tak nově připravovaný zákon o kybernetické bezpečnosti upravují vždy pouze určitou část řízení rizik v dodavatelském řetězci subjektů kritické infrastruktury. Navrhovaný nástroj shora uvedené předpisy a opatření upravená v nich vhodně doplňuje, zároveň však nezvyšuje administrativní zátěž. Jedná se o zcela mimořádné opatření, které bude moci být použito pouze v případech, kdy by další činností dodavatele nebo subdodavatele docházelo k významnému ohrožení bezpečnosti ČR“.    
Takové vymezení vztahů jednotlivých právních předpisů upravujících, resp. v nichž je navrhováno do budoucna upravit, problematiku bezpečnosti dodavatelského řetězce, není z pohledu ČTÚ dostatečné. 
Zejména se jedná o nejednoznačný vztah Návrhu k připravenému novému zákonu o kybernetické bezpečnosti (v současné době po vypořádání připomínek tento návrh předložen vládě), který shodně jako Návrh nad rámec transponované směrnice (v daném případě tzv. směrnice NIS2) upravuje problematiku bezpečnosti dodavatelského řetězce. 
Z § 14 Návrhu ani jeho odůvodnění nevyplývá, zda se například vůči podnikateli v elektronických komunikacích (např.  mobilní operátor, který zajišťuje veřejnou komunikační síť), který bude poskytovatelem strategicky významné služby ve smyslu návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti a současně subjektem kritické infrastruktury podle Návrhu, uplatní právní úprava bezpečnosti dodavatelského řetězce podle Návrhu z důvodu speciálního právního předpisu ve vztahu ke kritické infrastruktuře, a nebo, zda se uplatní zákon o kybernetické bezpečnosti a až v případě, že se z nějakého důvodu neuplatní regulace navržená v § 29 a násl. návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti jako obecný právní předpis se uplatní Návrh. 
Není tedy zřejmé, jakým způsobem má navrhovaný § 14 Návrhu „vhodně doplňovat“ , jak je uvedeno v odůvodnění Návrhu, jiné právní úpravy vztahující se k bezpečnosti dodavatelského řetězce.
Z navržené vskutku stručné právní úpravy obsažené v § 14 Návrhu nevyplývá dostatečná úroveň předvídatelnosti její aplikace. Její aplikace (opatření na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra) však může mít zcela zásadní dopady (zejména ekonomické) primárně na regulovaný subjekt (subjekt kritické infrastruktury), a sekundárně rovněž negativní vliv na konzumenty služeb včetně spotřebitelů, když se uložené opatření může promítnout do cen nabízených služeb atd. 
Za takové situace není podle názoru ČTÚ dán subjektům kritické infrastruktury dostatek právní jistoty a předvídatelnosti, jaká regulace vztahující se k bezpečnosti dodavatelského řetězce, na ně může dopadnout.
ČTÚ tedy navrhuje v Návrhu jednoznačně vymezit vztah § 14 Návrhu k dalším právním předpisům upravujícím bezpečnost dodavatelského řetězce. V opačném případě by mohl být § 14 Návrhu vnímán minimálně částečně za duplicitní právní úpravu, což je nežádoucí. 
Pokud nedojde k jednoznačnému vymezení vztahu § 14 Návrhu a dalších právních úprav řešících problematiku dodavatelského řetězce a současně nedojde k doplnění procesu předcházejícímu uložení opatření rozhodnutím Ministerstva vnitra (viz zásadní připomínka ČTÚ č. 8) tak, aby byl zejména zajištěn požadavek přiměřenosti takového opatření, ČTÚ navrhuje úpravu bezpečnosti dodavatelského řetězce z Návrhu bez náhrady vypustit.
	Akceptováno jinak

Do § 14 bude přidáno ustanovení:
(X) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) lze vydat v případě, že nebyly vůči dodavateli nebo poskytovateli plnění subjektu kritické infrastruktury uplatněny podmínky, omezení nebo zákazy podle jiných právních předpisůX). 

V důvodové zprávě bude uvedeno: „Jak zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, zákon č. 1/2023 Sb., sankční zákon, tak nově připravovaný zákon o kybernetické bezpečnosti upravují vždy pouze určitou část řízení rizik v dodavatelském řetězci subjektů kritické infrastruktury. Navrhovaný nástroj shora uvedené předpisy a opatření upravená v nich vhodně doplňuje, zároveň však nezvyšuje administrativní zátěž. Jedná se o zcela mimořádné opatření, které bude moci být použito pouze v případech, kdy by další činností dodavatele nebo subdodavatele docházelo k významnému ohrožení bezpečnosti ČR.

V důvodové zprávě bude uvedeno:

„K jednotlivým zákonům obsahujícím dílčí opatření k bezpečnosti dodavatelského řetězce: 
· návrh zákona o kybernetické bezpečnosti (toho času v legislativním procesu) obsahuje mechanismus prověřování dodavatelského řetězce, který však cílí pouze na poskytovatele strategicky významných služeb (cca 150 subjektů) při tzv. bezpečnostně významné dodávce, kterou se rozumí plnění směřující do kritické části systému spočívající v poskytnutí, vývoji, výrobě, sestavení, správě, provozu či servisu technických prostředků nebo vybavení s výpočetní kapacitou, programového prostředku nebo vybavení, nebo informační či komunikační služby. 
· zákon č. 1/2023 Sb., sankční zákon stanoví s ohledem na zájem České republiky na zachování a obnově mezinárodního míru a bezpečnosti, boji proti terorismu, dodržování mezinárodního práva, ochraně lidských práv a svobod a podpoře demokracie a právního státu postup předkládání návrhů na zařazení subjektů, vůči nimž by se měla uplatňovat omezující opatření, na sankční seznam podle příslušného předpisu Evropské unie, postup pro zápis subjektů na vnitrostátní sankční seznam a pravidla přijímání vnitrostátních omezujících opatření vůči některým subjektům za jednání postižitelné podle příslušného předpisu Evropské unie.
· zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic upravuje pravidla prověřování některých zahraničních investic z důvodu ochrany bezpečnosti České republiky a vnitřního či veřejného pořádku a některé povinnosti zahraničních investorů.
· zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie některé povinnosti při uskutečňování mezinárodních sankcí za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, boje proti terorismu, dodržování mezinárodního práva, ochraně lidských práv a svobod a podpoře demokracie a právního státu. Dále zákon upravuje některé povinnosti při uskutečňování mezinárodních sankcí za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, boje proti terorismu, dodržování mezinárodního práva, ochraně lidských práv a svobod a podpoře demokracie a právního státu, k jejichž dodržování je Česká republika zavázána na základě členství v Organizaci spojených národů nebo v Evropské unii anebo které zavedla podle sankčního zákona.
Podmínkou pro aplikaci postupu podle § 14 bude jednak významné bezpečnostní riziko pro Českou republiku, respektive pro subjekt kritické infrastruktury plynoucí od dodavatele a zároveň nebude možné uplatnit vůči tomuto dodavateli postupy podle shora uvedených právních předpisů.“  
 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.8.
	
	K § 14 odst. 2
	Z § 14 Návrhu nevyplývá žádný speciální procesní postup předcházející vydání rozhodnutí, naopak se zřejmým úmyslem směřujícím k urychlení rozhodnutí ve věci je v odstavci 4 uvedeno, že vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může být prvním úkonem v řízení. 
S ohledem na závažnost dopadů rozhodnutím Ministerstva vnitra ukládaného opatření by měla být obdobně jako v případě § 31 odst. 2 návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti stanovena povinnost projednat návrh rozhodnutí s příslušnými orgány, jejichž působnosti se navrhované opatření obecné povahy dotýká, a to i s ohledem na otázku stanovení přiměřené lhůty k ukončení dodávek nebo k ukončení poskytování služeb ve smyslu § 14 odst. 2 Návrhu. 
K tomu lze uvést, že obecně ČTÚ považuje za přiměřené pro ukončení dodávek (resp. odstranění rizikové technologie) z kritické části veřejné komunikační sítě lhůtu alespoň 5 let. V prostředí veřejných komunikačních sítí je ukončení dodávek komponent od rizikových dodavatelů (subdodavatelů) souvisejících s poskytováním služby spojeno zpravidla s několikaletou lhůtou jejich systémového funkčního zařazení v architektuře a topologii veřejné sítě elektronických komunikací.
Takovou výměnu tedy nelze obvykle řešit ad hoc, ale je zpravidla nutná výměna celých technologických celků všude tam, kde je tato technologie instalována a podílí se na poskytování základní služby. Obvykle bývá v praxi u operátorů (podnikatelů zajišťujících veřejné komunikační sítě) situace ještě složitější, protože v některých případech bude nutné přistoupit z důvodu technologické nekompatibility k výměně všech komponent v dané řídící vrstvě, která se podílí na poskytování základní služby, a to bez ohledu ve které fázi životního cyklu se nachází, tedy i těch nejnovějších. Tento krok nelze hodnotit jinak než jako ekonomicky mimořádně náročný, a proto je zcela zásadní zajistit mitigaci dopadů jejich rozložením v čase.
ČTÚ tak navrhuje upravit § 14 odst. 2 Návrhu ve smyslu této připomínky tak, že bude doplněna povinnost návrh rozhodnutí Ministerstva vnitra o stanovení podmínek, omezení, nebo zákazu dodávek nebo poskytování služeb dodavatele subjektům kritické infrastruktury projednat s příslušnými orgány, jejichž působnosti se navrhované rozhodnutí dotýká.
	Akceptováno

	4.9.
	
	K § 16 odst. 4
	Z § 16 odst. 4 Návrhu není zřejmé, koho lze rozumět pod pojmem „vrcholový řídící pracovník“. Současně není zřejmé, proč je tento pojem používán v množném čísle, když z čl. 40 odst. 5 Legislativních pravidel vlády vyplývá, že se v textu právního předpisu používá zpravidla jednotného čísla.
ČTÚ tak navrhuje minimálně v důvodové zprávě k Návrhu vysvětlit chápání pojmu „vrcholový řídící pracovník“ a pokud není pro to zvláštní důvod, uvést v § 16 odst. 4 Návrhu namísto množného čísla tohoto pojmu číslo jednotné.
	Akceptováno jinak
Vrcholový řídící pracovník je pojem, který používá např. nařízení k GDPR, v právním řádu je tedy znám. Užití statutárního orgánu je problematické z hlediska jeho kolektivní povahy. Za účelem naplnění tohoto ustanovení je zapotřebí mít jednu kontaktní osobu, nikoli kolektivní orgán. 
Pojem proto považujeme za vysvětlený, akceptováno, že dojde k úpravě na jednotné číslo.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.10. 
	
	K § 16 odst. 5
	ČTÚ navrhuje dát do souladu požadavky na roli manažera kritické infrastruktury s požadavky jiných bezpečnostních manažerů, např. manažera kybernetické bezpečnosti. ČTÚ tak navrhuje do § 16 odst. 5 Návrhu doplnit větu, která zní: 
„Výkon role manažera kritické infrastruktury je neslučitelný s výkonem další provozní nebo řídící role.“.
	Akceptováno jinak

Role manažera KI a manažera KB budou slučitelné za předpokladu splnění podmínek pro výkon samotné funkce manažera KI. Zároveň nechceme jít cestou dalších omezení ve smyslu toho, jakou funkci může manažer KI vykonávat v rámci konkrétní organizace. Za tímto účelem bude bez náhrady odstraněn původně v rámci připomínek navrhovaný § 16 odst. 6. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.11.
	
	K § 25
	ČTÚ navrhuje do § 25 Návrhu (Společná ustanovení) doplnit odstavec 5, který zní:
„(5) Český telekomunikační úřad vybírá a vymáhá pokuty za přestupky, k jejichž projednání je podle odstavce 1 příslušný.“. 

Nebo (alternativně) ČTÚ navrhuje toto znění:

„(5) Pokuty uložené Českým telekomunikačním úřadem vybírá a vymáhá Český telekomunikační úřad.“.

Odůvodnění:  ČTÚ vybírá a vymáhá pokuty uložené podle jiných zákonů, konkrétně podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 480/2005 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů, , a dále rovněž podle zákona č. 206/2005 Sb., o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti, ve znění pozdějších změn.  
ČTÚ vybírá a vymáhá vedle uložených pokut i další platby, správní poplatky, poplatky za využívání rádiových kmitočtů a čísel, jakož i třeba jím uložené donucovací pokuty, a má za tím účelem nastavené procesy, vytvořené IT systémy a personální zabezpečení.
ČTÚ tak navrhuje, aby obdobně jako v jiných právních předpisech, kde je dána pravomoc ČTÚ k projednání přestupku, byla dána rovněž Návrhem pravomoc ČTÚ vybírat a vymáhat pokuty uložené ČTÚ. ČTÚ touto připomínkou předkládá variantní text návrhu doplnění § 25 Návrhu. 
	Akceptováno.
Do § 25 Návrhu (Společná ustanovení) bude doplněn odstavec 5, který zní:
„(5) Český telekomunikační úřad vybírá a vymáhá pokuty za přestupky, k jejichž projednání je podle odstavce 1 příslušný.“. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	4.12. 
	
	K příloze
	ČTÚ navrhuje v příloze k Návrhu nahradit slova „Sítě a služby veřejných komunikací“ slovy „Veřejné komunikační sítě a veřejně dostupné služby elektronických komunikací“.
Odvodnění: ČTÚ navrhuje jednoznačně vymezit pododvětví, kde je navrhován gestor ČTÚ tak, aby odpovídalo zákonné terminologii (zákonu o elektronických komunikacích).
	Akceptováno


	5.1.
	Hospodářská komora ČR
	Obecně k § 12, § 13, § 15 § 16, § 17 § 18, § 19, § 20 a § X1 a § X2
	Celý soubor povinností určených subjektům kritické infrastruktury (dále jen „KI“) je časově, personálně i finančně nákladný. Z toho důvodu by měly být, již ve fázi připomínkování zákona o odolnosti subjektů KI a o změně dalších zákonů (zákon o kritické infrastruktuře (dále jen „ZKI“)), diskutovány finanční kompenzace pro subjekty KI, které by jim pokryly jejich plnění. V materiálu postrádáme, jakým způsobem bude stát poskytovat subjektům KI podporu, zejména tu finanční, se kterou Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES (dále také jako „směrnice CER“), ve svém Článku 10 výslovně počítá za předpokladu nezbytnosti k dosažení účelů veřejného zájmu. Máme na mysli finanční podporu obecně k plnění stanovených zákonných povinností, nikoliv až v okamžiku, omezení vlastnického práva nebo poskytnutí pomoci, případně náhradu újmy, která v rámci materiálu upravena je (změna zákona o integrovaném záchranném systému), případně v rámci krizového zákona. Pokud tato podpora má být stanovena dle návrhu § 31a (finanční zabezpečení vybraných složek integrovaného záchranného systému) mělo by být podle našeho názoru na tento předpis v návrhu znění ZKI minimálně odkazováno.
	Bereme na vědomí
Předkladatel si je vědom zvýšených finančních nároků, avšak s ohledem na připomínky MF ohledně požadavku zohledňovat tyto náklady v rámci schváleného rozpočtu a výhledu na další roky, není možné žádné finanční prostředky přislíbit.  MV se bude snažit prosadit potřebu alokace finančních prostředků na zajišťování krizového řízení, oblast odolnosti kritické infrastruktury a bezpečnosti obecně, ale bude to záviset na jednáních s MF resp. vlády ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.2.
	
	Obecná připomínka k provázanosti s novým zákonem o kybernetické bezpečnosti

	Směrnice CER uvádí: „Tato směrnice se nevztahuje na záležitosti upravené směrnicí (EU) 2022/2555, aniž je dotčen článek 8 této směrnice. S ohledem na vztah mezi fyzickou bezpečností a kybernetickou bezpečností kritických subjektů zajistí členské státy, aby tato směrnice a směrnice (EU) 2022/2555 byly prováděny koordinovaně.“
I přes znění navrženého § 30 a jeho bodů se povinnosti subjektů KI budou překrývat s plněním povinností podle návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti (dále jen „nZKB“). Jedná se například o hlášení incidentů atp. Je tedy nezbytné právní úpravy do co nejvyšší míry dát do souladu, aby tak subjekty byly schopny identifikovat povinnosti, které na ně spadají podle platné právní úpravy. Současně by mělo být zjevné, že práva v plné šíři z tohoto zákona nabývají všechny subjekty, které budou identifikovány jako subjekty KI a budou tak poskytovat alespoň jednu základní službu.
Předložený návrh ZKI používá odlišnou terminologii než nZKB, přitom je velmi pravděpodobné, že “subjekty kritické infrastruktury” budou významně provázané se “základními subjekty” ze směrnice NIS 2, tedy se subjekty, které jsou označené nZKB jako “poskytovatelé regulovaných služeb v režimu vyšších povinností”. Současně předpokládáme, že i základní služba se bude překrývat s pojmy jako je „regulovaná služba“ a „strategicky významná služba“. Obdobné platí u významného dodavatele. Doporučujeme terminologii maximálním způsobem sjednotit.
Současně upozorňujeme, že stejně jako při tvorbě nZKB spatřujeme nedostatečnou analýzu současného stavu, ze kterého by vycházela opatření návrhu ZKI v návaznosti na nynější praxi a provádění stávající legislativy.
	Vysvětleno
Zákon o KI a ZKB jsou zcela různé zákony a používají pojmy ze svých směrnic. Konkrétní připomínky k pojmům jsou rozvedeny v dalších připomínkách (zejména kritický dodavatel a § 14).

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.3.
	
	Obecná připomínka k přehledu jednotlivých odvětví a pododvětví základních služeb

	Do odvětví Zdraví se navrhuje nově zahrnout celou řadu základních služeb, které dnes mezi odvětvovými kritérii pro určení prvku KI zařazeny nejsou (například výzkum a vývoj léčivých přípravků nebo distribuce léčivých přípravků). Celý životní cyklus léčivých přípravků je přitom pokryt zákonem o léčivech, který zejména ve znění poslední schválené novely velmi detailně řeší zajištění dostupnosti léčivých přípravků v krizových situacích a v této souvislosti ukládá jednotlivým článkům řetězce celou řadu nových povinností. Navrhované zahrnutí těchto oblastí pod nový obecný ZKI se jeví jako nadbytečné, neboť problematika je již řešena jinými cílenými opatřeními, která směřují ke stejnému účelu. Plošné zahrnutí článků lékového řetězce mezi poskytovatele základních služeb by jim přineslo další nové povinnosti, jež by pro tyto subjekty znamenaly již neúměrnou administrativní zátěž. Enormní tlak na kapacity firem by pak v některých případech mohl vyústit až v jejich odchod z českého trhu, a následnou nedostupnost některých léčivých přípravků pro české pacienty.
Důrazně proto doporučujeme vyvarovat se plošného zařazení subjektů působících v uvedených oblastech mezi poskytovatele základních služeb; kritéria významnosti by měla být nastavena tak, aby zasáhla výhradně ty subjekty, u nichž je jejich účast v systému KI relevantní a nezbytná.
	Bereme na vědomí
Kritéria budou doplněna do prováděcích právních předpisů. Jednotlivé zájmové subjekty budou do zpracování kritérií zahrnuty, a to buď přes svého gestora, anebo v rámci projednávání návrhů prováděcích právních předpisů. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.4. 
	
	Obecná připomínka ke kritériím významnosti

	Zásadním nedostatkem předloženého návrhu zákona jsou chybějící kritéria významnosti, anebo alespoň podmínky (metodika) pro jejich určení. Směrnice CER požaduje, aby členské státy zohlednily všechna přírodní a člověkem vytvořená rizika, provedli jejich posouzení (čl. 5) a při určování kritických subjektů zohlednili výsledky svého posouzení rizik a jejich významnost (čl. 6 odst. 2), přičemž zváží okolnosti významnosti (dopady) stanovené čl. 7 směrnice.
	Bereme na vědomí
Kritéria budou doplněna do prováděcích právních předpisů. Jednotlivé zájmové subjekty budou do zpracování kritérií zahrnuty, a to buď přes svého gestora, anebo v rámci projednávání návrhů prováděcích právních předpisů. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.5.
	
	Obecná připomínka k tabulce vymezující gesce pro zákon ke kritické infrastruktuře
	Přestože je zajištění obrany primárně záležitostí branné legislativy a rezortu ministerstva obrany ( dále jen „MO“), existují obranné zájmy významně přesahující i do kritické infrastruktury. MO by proto mělo mít možnost navrhnout ministerstvu vnitra (dále jen „MV“) zařazení příslušné entity/infrastruktury či služby do kritické infrastruktury.
	Neakceptováno
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání pracovní skupiny, kterých byla HK účastna. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu HK. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.6.
	
	Obecná připomínka k stanovení  subjektů KI
	Zásadně se vymezujeme proti začlenění problematiky bezpečnosti dodavatelského řetězce do návrhu ZKI. Konkrétní argumentace je uvedena u příslušného ustanovení.
Navrhovaný proces určení za subjekt kritické infrastruktury nepřiměřeně zasahuje do práv těchto subjektů, protože proti zařazení na seznam je vyloučena účinná právní ochrana. Dle návrhu se určitá osoba stane subjektem KI tak, že bude zařazena na seznam. K zařazení na seznam se však nemá daná osoba právo (předem) vyjádřit a s ohledem na nejasnou povahu tohoto úkonu není zřejmé, zda a jakým způsobem se může proti zařazení na seznam bránit.
Důvodová zpráva neuvádí, z jakého důvodu je nezbytné zavádět specifický režim, když nic nebrání tomu, aby bylo o určení osoby za subjekt KI rozhodnuto individuálním rozhodnutím dle správního řádu. Určení subjektu KI prostým zařazením na seznam důvodová zpráva odůvodňuje pouze prodlevami na straně státních orgánů, ke kterým docházelo dle dosavadního způsobu určování prvku KI. Pochybení a prodlevy státních orgánů však nelze klást k tíži soukromých subjektů a tímto fakticky znemožnit uplatňování práv potenciálních subjektů KI ve správním řízení.
Přestože zařazení na seznam zřejmě není správním rozhodnutím z formálního hlediska, dotčené osobě zakládá nové právní povinnosti. Z materiálního hlediska se proto jedná o správní rozhodnutí. Tuto skutečnost je nezbytné v návrhu reflektovat a za účelem právní jistoty vyjasnit, že příslušný orgán určuje subjekty KI úkonem, který je svou povahou rozhodnutím ve smyslu správního řádu. S ohledem na závažnost zásahu do práv osoby, která bude určena za subjekt veřejné infrastruktury, je též nezbytné, aby proti tomuto rozhodnutí byly přípustné opravné prostředky dle správního řádu.
Variantou může být i možnost vyjádření subjektu navrhovaného na zařazení na seznam KI. 
	Akceptováno částečně.
Problematika bezpečnosti dodavatelského řetězce považuje předkladatel za velice důležitou a tak zůstane tento institut v návrhu zákona o KI zachován, a to v upravené podobě dle připomínek takto:
§ 14 
Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce
	(1) Pokud z vlastní činnosti Ministerstva vnitra nebo z informace orgánu veřejné moci vyplývá, že dodavatel plnění subjektu kritické infrastruktury představuje významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra 
a) vydá varování, nebo 
b) rozhodne o stanovení podmínek, omezení, případně zákazu činnosti ve prospěch subjektu kritické infrastruktury.
	(2) Ministerstvo vnitra projedná svůj postup před vydáním varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem. Umožňují-li to okolnosti, přizve Ministerstvo vnitra k projednání podle věty první i dotčený subjekt kritické infrastruktury.
	(3) Za účelem zabránění nebo zmírnění hospodářských dopadů může Ministerstvo vnitra po projednání postupu podle odstavce 2 odložit vykonatelnost rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) na přiměřenou dobu.  
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) lze vydat v případě, že nebyly vůči dodavateli plnění subjektu kritické infrastruktury uplatněny podmínky, omezení nebo zákazy podle jiných právních předpisů[footnoteRef:1]. [1:  Například Zákon o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti) nebo Zákon o prověřování zahraničních investic a o změně souvisejících zákonů (zákon o prověřování zahraničních investic).] 

(5) V rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) Ministerstvo vnitra určí přiměřenou lhůtu k nápravě. Marným uplynutím této lhůty závazek zcela nebo zčásti zaniká.
	(6) O varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, subjekty kritické infrastruktury a v důvodných případech také příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
	(7) Vydání rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) může být prvním úkonem v řízení. Rozklad proti rozhodnutí podle věty první nemá odkladný účinek. 
	(8) Stát neodpovídá za případnou újmu, která vznikla dodavateli varováním nebo rozhodnutím podle odstavce 1. K ujednáním o smluvní pokutě se nepřihlíží.
	(9) Za dodavatele plnění se pro účely tohoto ustanovení považuje i subdodavatel.“ 

Ostatní část připomínky zohledněna  u konkrétních ustanovení.

Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.

	5.7.
	
	Obecná připomínka k souvislosti s energetickým zákonem
	Entity – poskytující infrastrukturu, produkty či služby – které jsou zařazeny do KI, by měly být z principu zařazeny do systému přednostního zajištění energiemi v krizových stavech v energetice. Návrh zákona by toto měl řešit a měl by tedy být v souvislosti s návrhem zákona novelizován i energetický zákon, respektive příslušné vládní nařízení.
	Akceptováno jinak
Návrh bude řešen u § 13.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.8.
	
	Obecná připomínka k souvislosti se zákonem na ochranu utajovaných skutečností
	Ve vztahu k citlivým činnostem nesouhlasíme s významným rozšířením okruhu osob, na které by dopadla povinnost prověření dle zákona č. 412/2015 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o nepřiměřenou zátěž bez konkrétního pozitivního dopadu na odolnost KI.
	Akceptováno
Byla provedena úprava u § 17 odst. 3, ve kterém bylo písm. b) odstraněno.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.9. 
	
	K návrhu prováděcích předpisů
	Považujeme za zásadní, aby návrhy prováděcích právních předpisů byly k dispozici ve stejnou dobu v rámci legislativního procesu jako návrh zákona, a to nikoliv ve formě tezí, ale v paragrafovém znění. Vzhledem k celkové změně koncepce vnímání KI, kdy dnes jsou chráněny jednotlivé prvky KI, avšak nově bude kladen důraz na zajištění poskytování základní služby jako takové a identifikaci KI budou provádět samotné subjekty, je nutné jasně stanovit, jaké parametry budou přímo v zákoně a jaké v prováděcích předpisech. Nelze ponechat adresáty právní normy v nejistotě, co do rozsahu a dopadu právní úpravy.
V návrhu zákona je poměrně velké množství odkazů na „jiné právní předpisy“. Právní úprava dopadne na mnoho nových subjektů, proto je žádoucí, aby bylo přímo ze zákona jasné, s jakými dalšími předpisy je provázán. Proto navrhujeme plošně odkazy na jiné právní předpisy doprovodit poznámkami pod čarou, v nichž budou uvedeny konkrétní právní předpisy. 
Požadujeme předložení znění prováděcích právních předpisů a podrobné vyhodnocení dopadů regulace u těchto ustanovení § 4, § 8 odst. 4, § 9, § 13 odst. 6, § 15 odst. 2, § 17 odst. 4, § 19 odst. 5, § 20 odst. 9, § 31.
§ 31 zmocňuje vládu a ministerstvo vnitra k vydání podzákonných právních předpisů, které zpřesňují a v některých případech přímo určují rozsah regulace. Jedná se např. o seznam základních služeb v jednotlivých odvětvích nebo pododvětvích, kritéria významnosti, obsah opatření k zajištění odolnosti subjektu KI, seznam funkcí nezbytných pro zajištění poskytování základní služby, jejichž výkon je citlivou činností pro vybraná odvětví nebo pododvětví nebo i parametry incidentu, který podlého hlášení. Přílohou materiálu v eklep jsou i teze některých těchto podzákonných předpisů, které se alespoň částečně snaží přiblížit jejich budoucí obsah. Bohužel se domníváme, že forma tezí je v této fázi schvalování zákona naprosto nedostačující a bez znalosti podrobného znění podzákonných předpisů nejsou subjekty schopny vyhodnotit dopad a rozsah regulace na ně samotné. Současně ani stát a popř. ministerstvo nemůže být schopno důsledně vyhodnotit dopady této regulace a vypracovat tak např. i závěrečnou zprávu RIA.
Považujeme tedy za naprosto zásadní, aby předpisy, které stanovují rozsah samotné regulace byly předloženy společně se zákonem tak, aby byl jasně určený a stanovený rozsah budoucí regulace a její dopad na jednotlivá odvětví a sektory a současně i na stát a jeho rozpočet.
	Vyjádření MV:
Neakceptováno – vysvětleno
Předkladatel rozumí postoji připomínkového místa, nicméně podle čl. 10 Legislativních pravidel vlády postačuje k předložení materiálu vládě, resp. LRV, aby součástí materiálu byly teze prováděcích právních předpisů. 
Teze prováděcích předpisů byly v rámci vypořádání MPŘ co nejvíce upřesněny, nicméně konkrétní obsah budoucích prováděcích předpisů je v řadě případů determinován požadavky věcně příslušných orgánů. Jednání na pracovní úrovni stále probíhají a v souladu s Legislativními pravidly vlády budou po zpracování konkrétních paragrafových znění návrhů prováděcích právních předpisů tyto předloženy do standardního MPŘ. 


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.10. 
	
	K sankcím
	U sankcí za přestupky nesouhlasíme s nastavením sankcí dle výše obratu, neboť to není požadavek směrnice CER. U velkých podniků může být nepoměr mezi sankcí určenou maximální částkou a sankcí podle výše obratu obrovský. Navíc zákon předpokládá automatickou aplikaci sankce vyšší, což může vést k diametrálním rozdílům ve výši sankce za stejné přestupky pro různé subjekty. Takový přístup je v rozporu se zásadami správního trestání, neboť neumožňuje zohlednit další okolnosti, především závažnost přestupku.
	Neakceptováno. 
Zůstává rozpor viz odůvodnění u konkrétního znění zákona, a to i přes odůvodnění předkladatele zákona a návrh kompromisního řešení ve formě "národního" obratu a snížení procentuální částky. Dále lze konstatovat, že sazba pokuty stanovená prostřednictvím výše % z obratu není unikátem. Kromě návrhu ZKI a ZKB se objevuje například přímo v GDPR (viz čl. 83 odst. 4 až 6 GDPR), přičemž i zde je podle nařízení zohledněno (obdobně jako v CER), aby potrestání bylo "v každém jednotlivém případě účinné, přiměřené a odrazující". Podle GDPR lze uložit pokutu do výše až 4% celkového ročního celosvětového obratu.
Ve vnitrostátních předpisech je podobná konstrukce obsažena např. v § 105b autorského zákona (do 1%), § 24 odst. 20 zákona o ochraně spotřebitele (do 4%), § 162 a násl. zákona o podnikání na kapitálovém trhu (do 15% - viz např. § 177), § 599 a násl. zákona o investičních společnostech a investičních fondech (do 10%) atd. 
Je třeba zdůraznit, že podle zásad správního trestání a principů dovozených z judikatury musí být ukládaná taková sankce, aby naplnila cíl generální i individuální prevence, vždy citelným zásahem do majetkové sféry pachatele, nikoliv však zásahem likvidačním (viz např. rozsudek NSS č.j. 1 As 9/2008-133). Konkrétní výše pokuty (uvedená ve výrokové části rozhodnutí) proto vždy musí zohlednit reálné majetkové poměry postihované osoby. Cílem zákona je toliko stanovit horní hranici sazby pokuty - tj. maximální možnou výši sankce, jakou bude moci správní orgán v nejzávažnějších případech oprávněn uložit - v praxi však zpravidla správní orgány neukládají pokuty na samotné horní hranici sazby (zejména pokud není zároveň zjištěno větší množství přitěžujících okolností). 
Možnost uložit pokutu do výše % z čistého obratu subjektu kritické infrastruktury lépe reaguje na skutečnost, že subjekty kritické infrastruktury jsou představovány značně nehomogenní množinou osob. Tato skutečnost je determinována mimo jiné i podstatnými odlišnostmi mezi jednotlivými odvětvími, které se následně odráží v počtu a povaze subjektů kritické infrastruktury v nich působících. V případě, kdy v některých případech nebude možné přesvědčivě doložit výši celosvětového čistého obratu, bude aplikována horní sazba stanovená konkrétní částkou. Obecně bylo při stanovení rozpětí pokut, resp. jejich horní sazby, bráno v úvahu, aby tyto plnily z hlediska generální prevence odstrašující funkci. Následně v případě, kdy se pachatel přestupku dopustí, je podstatné, aby pokuta byla efektivním nástrojem k jeho nápravě (tedy aby pachatel protiprávního jednání zanechal, neopakoval jej a do budoucna plnil stanovené povinnosti).
Směrnice CER požaduje, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující. S ohledem na nehomogenní množinu subjektů se právě možnost stanovení horní hranice sazby pokuty procentem z obratu jeví jako řešení nejlépe odpovídající požadavkům směrnice. Ve spojení s obecnými právními principy, jakožto i závěry judikatury, je garantováno, aby sankce nebyla likvidační, ale zároveň splnila svůj účel (preventivní i represivní). Jedná se toliko o výpočet relevantní pro určení horní hranice sazby, nikoliv o vyčíslení konkrétní sankce. Ta je vždy ukládána podle okolností individuálního případu.
Závěrem lze zmínit, jak již uvedl předkladatel v prvotním návrhu vypořádání, že obdobné řešení je v rámci unijního i vnitrostátního práva využíváno v řadě jiných oblastí, kdy je maximální výše sankce podle návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury oproti sankcím stanovených stejným způsobem v jiných právních předpisech velmi umírněná.

Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.

	5.11. 
	
	K bezpečnosti informací o poskytovatelích základní služby
	Návrh zákona nezajišťuje dostatečnou bezpečnost informací o poskytovatelích základní služby ani o subjektech kritické infrastruktury. Není stanoveno, zda a jakým způsobem bude příslušný informační systém chráněn před hackerskými útoky. Dále není stanoveno, zda a jakým způsobem bude prověřena důvěryhodnost osob, které budou oprávněny mít k informacím přístup.
Dle návrhu je poskytovatel základní služby a subjekt KI povinen poskytovat detailní informace nejen o své činnosti, ale též o činnosti třetích osob – svých dodavatelů. Tyto informace budou pro dané osoby velmi citlivé a často budou předmětem obchodního tajemství.
Je proto třeba zajistit odpovídající bezpečnost těchto informací, aby zůstalo zachováno jejich utajení. Na řádné zabezpečení systému je třeba klást zvýšený důraz s ohledem na citlivost poskytnutých informací a skutečnost, že informace o dodavatelích budou poskytovány bez jejich vědomí.
Informace je navrhováno poskytovat prostřednictvím Portálu KI. Přestože návrh stanoví, že poskytnuté informace budou zabezpečeny před neoprávněným přístupem, z důvodové zprávy vyplývá, že se bude jednat pouze o základní zabezpečení systému před neoprávněným přístupem oprávněných osob.
Návrh však opomíjí, že systém je třeba zabezpečit též před neoprávněným přístupem třetích osob, zejména před hackerskými útoky. V tomto ohledu jsou důvodovou zprávou zmíněná opatření jako omezení přístupu přihlašovacími údaji, omezená uživatelská práva a zaznamenávání přístupů, zcela nedostatečná. Navrhovaná opatření cílí pouze na osoby, které budou mít k systému určitý přístup, což ale nezabrání přístupu třetích, neoprávněných osob. Návrh je proto třeba doplnit z hlediska zabezpečení dat před neoprávněným přístupem třetích osob, zejména hackerů.
I přes sebelepší zabezpečení systému před neoprávněným přístupem může být bezpečnost informací narušena též neoprávněným prozrazením těchto informací oprávněnou osobou, která bude mít k informacím přístup. Z důvodové zprávy i ze zprávy RIA je zřejmé, že tato skutečnost nebyla vůbec posuzována. Návrh je proto nezbytné doplnit též z hlediska zajištění mlčenlivosti o poskytnutých informací. 
V této souvislosti se nabízí zejména stanovit požadavky na osoby, které budou mít k informacím přístup, např. povinnost těchto osob mít bezpečnostní prověrku, anebo stanovit, že poskytnuté informace se považují za informace utajované dle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
	Vysvětleno
HK požaduje aby IS byly dostatečně zabezpečeny a soukromé subjekty neměly obavu z bezpečnosti předávaných informací. Tato skutečnost bude explicitně zmíněna v důvodové zprávě. Portál KI je komponentou ISKŘ, který bude muset splňovat režim vyšších povinností podle ZKB.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.12.
	
	K důvodové zprávě a zprávě RIA
	Obecně lze říci, že zpráva RIA (ani důvodová zpráva) není zpracována kvalitně a neobsahuje dostatečné odůvodnění připravovaných kroků ani řádné zhodnocení nákladů připravované legislativy; reálné dopady ZKI jsou přitom bagatelizovány. Navrhujeme jejich přepracování a doplnění. 
	Akceptováno
Důvodová zpráva a RIA byly doplněny dle požadavků připomínkových míst.


	5.13. 
	
	k § 2 písm. a)
	Požadujeme úpravu znění § 2 písm. a) a vymezení základní služby a kritéria významnosti:
a) základní službou služba, která je nezbytná pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí, poskytovaná v odvětvích nebo pododvětvích podle přílohy tohoto zákona“.
Odůvodnění:
Nesouhlasíme se zahrnutím oblasti „bezpečnosti“ do rozsahu základní služby. Tato oblast by měla být řešena zvlášť mimo rozsah základní služby, nakolik má zpravidla specifické požadavky na zajištění bezpečnosti a prověřování osob, které jsou výrazně vyšší než u ostatních provozovatelů základních služeb. Oblast bezpečnosti rovněž není zahrnuta do odvětvové kategorizace dle směrnice CER.
Domníváme se, že se zde nachází určitý vnitřní rozpor mezi definicí základní služby – § 2 písm. a) a § 8 odst. 4 – kdy se mají odvětví a pododvětví uvádět v příloze zákona a základní služby v prováděcím právním předpise. Domníváme se, že s ohledem na skutečnost, že odvětví i pododvětví jsou uvedené velice obecně, bude pro celou aplikaci zákona kruciální precizní definice základní služby, jelikož poskytovatelem základní služby je dle návrhu zákona ten, kdo poskytuje alespoň jednu základní službu a splňuje kritérium významnosti. 
Základní službu nelze z obecného odvětví a pododvětví dostatečně určit. Základní kritérium pro to, zda se bude celá právní úprava na daný subjekt (myšleno právnickou osobu) vztahovat je odvislé od skutečnosti uvedené v prováděcím právním předpisu (co je základní službou a jaké jsou kritéria významnosti). Tento postup nepovažujeme za správný, a je v rozporu se základními principy ústavnosti. Povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona. Stejně tak adresáti těchto povinností. Povinnosti musí být dostatečně konkrétní, aby nebylo sporu, kdo je adresátem povinnosti a jaký je přesný obsah těchto povinností.
Ačkoliv návrh zákona popisuje rámec povinností dotčených subjektů, adresáti těchto povinnosti nejsou zákonem stanoveni. Považujeme za nepřípustné, aby adresáti povinnosti byly specifikováni až na úrovni podzákonných předpisů, které jsou mimo kontrolu zákonodárců.
Požadujeme, aby byly základní služby uvedeny přímo v zákoně – v jeho příloze. Jedině tak mohou být povinnosti stanovené pro dané subjekty legální. 
Stejně tak navrhovaný § 9 uvádí, že kritérium významnosti stanoví prováděcí právní předpis a zohlední při tom parametry uvedené v jednotlivých písmenech § 9. Nicméně ani návrh prováděcího předpisu neurčuje konkrétní kritéria významnosti. V době, kdy se mají předložit připomínky k návrhu zákona, není vůbec jasné, jakých subjektů se budou povinnosti týkat, jelikož kritérium významnosti je jednou ze dvou podmínek, které má osoba splnit, aby byla poskytovatelem základní služby.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Definice základní služby odpovídá směrnici CER. Je rozdíl mezi tím, že základní služba má dopad na bezpečnost a určením subjektů v odvětví bezpečnosti. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.14. 
	
	k § 2 písm. c)
	Požadujeme dát do souladu definici v § 2 písm. c) s dalšími ustanoveními zákona, zejména § 8 odst. 1, písm. b), § 13 odst. 1. písm. a) a b), § 24 odst. 2, písm. b),  z které vyplývá její poskytování na území ČR.
Odůvodnění:
V dalších ustanoveních návrhu zákona jsou většinově povinnosti na poskytovatele ukládány i pro poskytování základní služby mimo území ČR. Není tedy zřejmé, jak má například poskytovatel služby elektronických komunikací zajistit povinnosti pro službu roamingu, která bude nejspíše základní službou, nebo bude zahrnovat jiné základní služby, když samotný poskytovatel není schopen plnit povinnosti týkající se aktiv poskytovatele roamingu pro česká účastnická čísla.
	Vysvětleno
Zákon je platný pro území České republiky, a tedy na území ČR se subjekty řídí tímto právním předpisem. V případě, že bude subjekt určen Evropskou komisí jako EKI, budou se na něj vztahovat práva a povinnosti subjektu evropské kritické infrastruktury.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.15.
	
	k § 2 písm. e)
	Požadujeme upravit znění § 2 písm. h) následovně:
„e) odolností subjektu kritické infrastruktury základní/regulované služby schopnost subjektu kritické infrastruktury předcházet krizovým incidentům, chránit se před těmito incidenty, reagovat na ně, odolávat jim, zmírňovat a absorbovat je, přizpůsobovat se jim a zotavit se z nich,“.
Odůvodnění:
Upozorňujeme, že směrnice CER pracuje s odolností základní služby, proto by i zákon, který je její transpozicí měl být soustředěn na odolnost samotné služby.

	Neakceptováno - Vysvětleno

Nejedná se o odolnost základní služby, ale odolnost subjektu kritické infrastruktury za účelem zachování poskytování základní služby. Pojem incident a základní služba vycházejí ze směrnice CER a jsou podle ní i takto implementovány do zákona.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.16.
	
	k § 2 písm. f)
	Požadujeme v zákonu definovat pojem „významné narušení“ a upravit znění § 2 písm. f) takto:
„f) incidentem událost, která může významně narušit nebo která narušuje poskytování základní služby, jejíž parametry stanoví prováděcí právní předpis.“.
Odůvodnění:
Upozorňujeme, že pojem „významné narušení“ není v návrhu zákona blíže definován a požadujeme upřesnění definice, aby byl zřejmý věcný rozsah. Má-li dojít k vydefinování prováděcím právním předpisem, jak lze vyrozumět z důvodové zprávy, pak je nezbytné, takový prováděcí předpis předložit již v paragrafovém znění, a nikoli jen v tezích. V důsledku toho není jasný ani rozsah povinnosti podle předchozího bodu e).
Samotná definice je podle našeho názoru vágní, a pokud v ní nebude uveden alespoň odkaz na prováděcí právní předpis, který „incident“ definuje blíže, nebude pro subjekty KI příliš patrné, které situace již budou povinny hlásit a které nikoliv. Bez jasných kritérií pak nebudou subjekty schopny plnit své povinnosti bezodkladného ohlášení. Z § 19 odst. 5 návrhu zákona lze podle našeho názoru dovodit, že tato kritéria v prováděcím právním předpisu být uvedena mají, proto žádáme pouze doplnění odkazu na něj i do definice tohoto pojmu. Předpokládáme, že avizovaný prováděcí právní předpis nabude účinnosti nejpozději v den nabytí účinnosti tohoto zákona.
	Neakceptováno
Jedná se o nadbytečné doplnění ustanovení. Návrh zákona deklaruje, že parametry incidentu budou stanoveny prováděcím právním předpisem viz § 19 odst. 5.  Prováděcí právní předpis k hlášení incidentů bude obsahovat metriku a popis incidentů.
V § 2 jsou definovány pojmy, další práva a povinnosti vyplývají z dalších ustanovení zákona. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.17.
	
	k § 2 písm. g)
	Požadujeme použít VARIANTU 1.
Odůvodnění:
Domníváme se, že vhodnější je varianta I., protože pojem „aktivum“ používá jak směrnice CER, tak ISO normy a další oborové standardy. S ohledem na definici subjektu KI v bodě c) je rovněž důležité upozornit, že mezi aktiva je nutné řadit také o pracovníky na území ČR.
	Akceptováno jinak
Na základě vývoje MPŘ bude aplikována varianta I. v upraveném znění.

"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.18.
	
	k § 2 písm. h)
	Požadujeme upravit znění § 2 písm. h) následovně:
"h) pracovníkem fyzická osoba, která je v jakémkoli pracovním, služebním nebo jiném obdobném poměru vůči subjektu kritické infrastruktury nebo vůči jeho významnému dodavateli,“.
Odůvodnění:
Nesouhlasíme s tím, aby se definice "pracovníka" vztahovala i na fyzické osoby, které jsou v pracovním, služebním nebo jiném obdobném poměru vůči významnému dodavateli. Tím by se neúměrně rozšířila působnost zákona, a to zejména v případech subjektů KI, které budou mít více významných dodavatelů s velkým počtem zaměstnanců. Takový subjekt KI s ohledem na neznalost organizační struktury významných dodavatelů nebude schopen naplnit povinnosti stanovené v § 13 návrhu zákona.
	Neakceptováno 
Návrh je zcela v souladu s čl. 14 směrnice CER a § 17 návrhu zákona, který jasně specifikuje podmínky, za kterých ověřování spolehlivosti spočívá. Jedná se o ty pracovníky, kteří se podílejí na výkonu základní služby, anebo ty, kteří vstupují do prostor u subjektu KI. Na základě tohoto musí subjekt KI znát, kdo se podílí na zajíšťování základní služby i u významného dodavatele (smluvní vztah), nebo vstupuje do prostor (nastavená režimová opatření a opět smluvní vztah). 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.19.
	
	k § 2 písm. j)
	Požadujeme definovat v zákoně „nebo jiné pověřené osoby“.
Odůvodnění:
Zákon obsahuje širokou definici pracovníka, která by měla pokrýt všechny myslitelné osoby oprávněné k ověřování spolehlivosti. Pokud by „jiná pověřená osoba“ nesplňovala definici pracovníka, je nutné v zákoně definovat explicitně, o jaké osoby jde nebo odkázat na jiný konkrétní právní předpis, který pověřenou osobu definuje.
	Vysvětleno
Vztahuje se k § 17 odst. 2 písm. a). Jedná se o osobu, která není pracovníkem. Příkladem může být osoba, které je umožněn vstup do prostoru subjektu KI, ale subjekt má pro tento prostor nastavena režimová opatření a vstup bude podmíněn ověřením spolehlivosti podle § 17 odst. 2 písm. a) tedy prokázáním bezúhonosti a identity.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.20.
	
	k § 2 písm. k)
	Požadujeme upravit znění § 2 písm. k) následovně:
„k) kritickým dodavatelem každý, kdo jako dodavatel se subjektem kritické infrastruktury vstupuje do právního vztahu a bez něhož by nebylo možné zajistit poskytování základní služby, a je jako kritický dodavatel subjektem kritické infrastruktury identifikován; dodavatelem se rozumí též subdodavatel, pokud jsou u něj splněny podmínky významnosti“.
Odůvodnění:
Již při přípravě zákona jsme upozorňovali, že nedává smysl označovat infrastrukturu a pracovníky označením „kritický“ a dodavatele jako „významný“. Domníváme se, že by bylo vhodné terminologii sjednotit a rovněž významné dodavatele ve smyslu tohoto zákona označovat jako „kritické dodavatele“. Kritický dodavatel má být subjektem KI "označen", ale § 13, odst. 1, písm. k) používá u pracovníků obrat „identifikován“, což by bylo vhodné v celém zákoně sjednotit
Požadujeme doplnění, že se výše uvedená definice má vztahovat i na subdodavatele, a také uvedení, zda pouze na subdodavatele, kteří jsou v přímém smluvním vztahu s dodavatelem, anebo i ty, kteří by případně měli v rámci dodavatelského řetězce smluvní vztah se subdodavatelem, ale už ne s dodavatelem. Výše uvedená definice podle našeho názoru navozuje dojem, že dodavatelem má být pouze osoba, která bude v právním vztahu se subjektem KI, což podle našeho názoru vylučuje subdodavatele, kteří mají právní vztah s dodavatelem, ale už ne se KI. Dle § 14 odst. 6 návrhu zákona minimálně se subdodavateli právní úprava počítá.
	Akceptováno částečně
Pojem významný dodavatel bude nahrazen pojmem "kritický dodavatel". Dále bude používáno slovní spojení "identifikován".

Neakceptována část textu za středníkem, tedy rozšíření dodavatelského řetězce i na subdodavatele. Zajištění dodávek ze subdodavatelského řetězce je otázkou smluvních vztahů mezi dodavatelem a subdodavatelem. V případě akceptace připomínky bychom se teoreticky mohli dostat do situace „nekonečného řetězení“, neboť téměř každý subdodavatel může mít ještě svého “kritického” dodavatele či subdodavatele.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.21.
	
	 § 2 písm. l)
	Požadujeme do § 2 doplnit za písm. k) nové písm. l) následovně:
„l) věcně příslušným ministerstvem a jiným ústředním správním úřadem se ve smyslu tohoto zákona rozumí vždy gestor příslušného odvětví a pododvětví kritické infrastruktury uvedený v příloze tohoto zákona.“.
Odůvodnění:
Zákon opakovaně na mnoha místech mluví o věcně příslušných ministerstvech, Ústřední správní úřad (dále jen „ÚSÚ“) a ČNB. Bylo by vhodné na jednom místě (ideálně v pojmech) jasně vymezit, že v takovém případě se má na mysli vždy gestor příslušného odvětví a pododvětví KI, aby byl striktně limitován přístup ostatních úřadů v portálu KI, a to pouze k těm informacím, na které má gestor v souvislosti se svou gescí podle přílohy zákona nárok. Navrhujeme proto doplnit toto zpřesňující ustanovení.
	Neakceptováno. 

Věcnou příslušnost jasně stanoví § 3 a příloha zákona.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.22.
	
	k § 5 odst. 1 písm. h)
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést konkrétní právní předpis.
Odůvodnění:
V poznámce pod čarou požadujeme uvést konkrétní právní předpis nebo příklady předpokládaných právních předpisů.
	Akceptováno


	5.23.
	
	k § 5 odst. 1 písm. i)
	Požadujeme upravit znění § 5 odst. 1, písm. i) následovně:
„i) navrhují Ministerstvu vnitra cvičení k ověření odolnosti subjektu kritické infrastruktury a spolupracují na cvičeních, kterých se účastní subjekty kritické infrastruktury v jejich působnosti,“.
Odůvodnění:
V souladu s našimi připomínkami, které jsme uplatňovali již během přípravy zákona, znovu namítáme, že plánování, příprava, nařizování a organizace cvičení, by měly být centralizovány a ve výhradní gesci MV. Jednotlivé věcně příslušné resorty by měly cvičení pouze navrhovat a jejich role by měla zůstat v poradní a koordinační rovině, aby cvičení pro zajištěním odolnosti KI měly jednu systematiku a byly pro povinné subjekty předvídatelné. MV by po konzultaci s resorty a subjekty KI připravilo plán cvičení a následně by cvičení vyhlašovalo a koordinovalo.
Účast každého subjektu na cvičení by měla být dobrovolná. Subjekt KI nemusí mít v době cvičení kapacitu se účastnit povinně cvičení. Současně by mělo být možno se takového cvičení neúčastnit v případě, že může být narušeno poskytování, nebo bezpečnost základní služby, nebo dalších služeb subjektu KI.
Podobně by měl mít subjekt KI možnost nařídit účast na svém cvičením věcně příslušným ministerstvům, ministerstvu vnitra, jiných ústředním správním úřadům a České národní bance, a takoví by měli na své náklady například zajistit pohonné hmoty, ochranné pomůcky atd.
	Neakceptováno.
MV má oprávnění nařídit a koordinovat cvičení, pokud se subjekt KI nachází v působnosti více gestorů. Toto oprávnění považujeme za dostatečně sjednocující. V případě, že subjekt KI poskytuje základní službu pouze v jednom odvětví, je tedy velmi úzce zaměřen, gestor má největší znalost odvětví a z tohoto důvodu je garantována jednotnost v daném odvětví. Dále nelze akceptovat účast subjektů KI na cvičení na dobrovolné bázi, neboť se jedná o důležitou součást posilování jejich odolnosti.  Aby nedocházelo k přetěžování subjektů KI, byla v zákoně stanovena limita účasti na cvičení maximálně 1x 3 roky. Současně bude MV poskytovat metodickou pomoc jednotlivým gestorům při připravě nebo provádění cvičení. Tato skutečnost je popsána v důvodové zprávě.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.24.
	
	k § 5 odst. 1 písm. m)
	Požadujeme v § 5 odst. 1 vypustit písm. m) a následující písm. přejmenovat. Variantně je možné řešit úpravou znění § 5 odst. 1, písm. m) následovně: 
„m) vydávají konzultují s Ministerstvem vnitra bezpečnostní standardy,“.
Odůvodnění:
V každém případě je třeba udržet vysokou kvalitu a jednotu metodik napříč odvětvími. Z toho důvodu navrhujeme, že bude-li stát bezpečnostní standardy vydávat, měl by tak činit výhradně prostřednictvím MV a jednotlivé resorty by se měly k metodice pouze vyjadřovat. Směrnice CER ve vztahu ke standardům stanoví, že členské státy by měly podporovat užívání evropských a mezinárodních standardů a norem v oblasti bezpečnosti a odolnosti, která jsou použitelná pro kritické subjekty. Podle navrženého znění zákona, podle kterého si každý resort vydá standard podle vlastního uvážení nelze zajistit jejich vzájemnou kompatibilitu a stejnou úroveň bezpečnosti a zároveň je zcela v rozporu se smyslem směrnice CER. V opačném případě by přijetí zvláštních českých bezpečnostních norem vedlo k neúměrné zátěži českých subjektů KI. Primární snahou státu by mělo proto být maximální využití mezinárodně uznávané dobré praxe (zejm. ISO). Domníváme se, že by mělo MV při přípravě prováděcích vyhlášek zvážit převzetí nebo přímé odkazy na příslušné ISO normy a zajistit zpřístupnění těchto standardů v českém jazyce pro všechny regulované subjekty. Teprve nenajde-li se cesta jak využít mezinárodní standardy, měl by stát uvažovat o tvorbě a publikaci vlastních standardů (které budou z mezinárodních maximálně čerpat). V rámci finančních dopadů by měl stát rozhodně zhodnotit, kolik by stálo zpřístupnění vybraných standardů určeným subjektům KI v porovnání s náklady (mzdovými, administrativními, technickými), které státu vzniknou, bude-li tvořit standardy vlastními silami.
	Akceptováno jinak
V § 5 odst. 1 je písm. m) zrušeno a nově se  § 6 odst. 1 upravuje tak, že v § 6 na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o) vydává v součinnosti s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury“.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.25.
	
	k § 5 odst. 1 písm. n)
	Požadujeme upravit znění § 5 odst. 1, písm. n) následovně:
„n) vyhodnocují potřebu na zabezpečení věcných prostředků prostřednictvím…“.
Odůvodnění:
Legislativně technická – jazyková korekce.

	Akceptováno

	5.26.
	
	k § 5 odst. 1 písm. o)
	Požadujeme do § 5 odst. 1 za písm. n) doplnit nové písm. o) následovně:
„o) během mimořádné události nebo za krizového stavu rozhodují o žádosti subjektu kritické infrastruktury podle § 13 odst. 3 písm. c) o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované subjektem kritické infrastruktury v jejich působnosti podle § 13 odst. 1 písm. s), pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby.“.
Odůvodnění:
Z krizí předchozích let máme poznatky o velké vzájemné provázanosti a závislosti jednotlivých odvětví KI mezi sebou navzájem. Domníváme se, že vedle nových možností zásobování skrze správu státních hmotných rezerv (dále jen „SSHR“) (kterou přináší tento návrh zákona), je třeba myslet i na situace, kdy budou subjekty KI závislé na sobě navzájem a pro nedostatek určité komodity bude třeba zajistit přednostní zásobování KI (zejména energiemi, pitnou vodou či datovou konektivitou).
	Akceptováno jinak
Souvisi s akceptací připomínky MPO č. 12.16  - bude vázáno pouze na krizové situace, oprávnění požádat zůstane. Ustanovení nebude explicitně v textu obsahovat rozšíření na dodavatele. V důvodové zprávě bude proces podrobněji rozepsán. 

Nové písmeno v § 13 odst. 3 bude znít:
"c) za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované jiným subjektem kritické infrastruktury, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby."

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.27.
	
	k § 6 odst. 1 písm. b)
	Navrhujeme upravit znění § 6 odst.1, písm. b) následovně: 
„b) zpracovává po konzultaci se subjekty kritické infrastruktury strategii pro posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury, aktualizuje ji nejméně jednou za 4 roky a předkládá ji vládě ke schválení,“.
Odůvodnění:
Vypracování takové strategie je bez součinnosti subjektů KI neúčelné a je nezbytné, aby tyto subjekty na jejím vypracování spolupracovali tak, aby bylo dosaženo vytvoření vysoké kvality zpracování a provedení. Současně je taková součinnost nezbytná z důvodu informování subjektů KI předem o obsahu strategie.
	Neakceptováno.
Požadované ustanovení směrnice CER nepředpokládá. Strategie nebude schválena výlučně na základě konzultace se subjekty KI. Návrh zákona předpokládá součinnost gestorů (§ 5). Není standardem, aby slovní spojení v této formě se v právním předpisu v této oblasti takto objevovalo. Konzultace samozřejmě mohou probíhat, jedná se o běžnou aplikační praxi. Současně by vznikla nelogická časová souslednost, neboť strategie bude zpracována před určením subjektů KI.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.28.
	
	k § 6 odst. 1 písm. e)
	Požadujeme úpravu znění § 6 odst. 1 písm. e) a následné vypuštění písmena g) v témže §.
"e) zřizuje a provozuje Portál kritické infrastruktury, který bude využit i pro sdílení informací mezi subjekty kritické infrastruktury“.
Odůvodnění:
V důvodové zprávě k § 6 se uvádí: "V rámci metodického vedení a zajišťování spolupráce mezi všemi zainteresovanými subjekty zřídí jednotou platformu pro sdílení informací, a to skrze Portál kritické infrastruktury." Onou platformou pro sdílení informací je tedy "Portál kritické infrastruktury“.
Komunikace subjektu KI se složkami státu by měla probíhat výhradně přes Portál KI pro plnění povinností ukládaných tímto zákonem.
Existence Portálu KI (současně i existence Portálu NÚKIB) dokládá snahu státu o digitalizaci, kterou podporujeme. V této souvislosti by bylo vhodné, aby komunikace subjektů probíhala výhradně a jednotně přes zřízený portál Ministerstvem vnitra. Distribuce informací by nadále byla prováděna právě v rámci tohoto Portálu a subjekty by tak nebyly zatíženy zvýšenou administrativní zátěží ve smyslu hlášení/informování na všechny dotčené subjekty.
Současně upozorňujeme, že v zákoně se každá jedna povinnost, která je v případě neplnění zatížena sankcí, vykonává vůči rozdílnému počtu subjektů na straně státu. Tato nekonzistence přispívá ke zvýšení administrativní zátěže na obou stranách a možnosti vzniku neúmyslného neplnění povinností v návaznosti na opomenutí informování některého z výčtu subjektů. Považujeme tedy za nezbytně, aby došlo ke stanovení povinností vůči všem dotčeným orgánům skrze Portál KI a na straně státu již k distribuci na relevantní gesční a další ústřední správní orgány.  
	Vysvětleno
Komunikace subjektu KI se předpokládá přes Portál KI. Zřízovatelem bude MV a jednotliví gestoři budou mít přístup ke svým odvětvím nebo pododvětvím. Pakliže je v zákoně napsáno, že SKI informuje MV a věcně příslušného gestora, je potřeba toto vnímat v kontextu zmocnění zákona. Neznamená to, že SKI bude informovat každého zvlášť, ale cestou Portálu KI, ke kterému budou mít zmocněné orgány státní správy přístup. Pouze v případě, že by byl Portál KI nefunkční, je v zákoně pamatováno na záložní variantu, ve které by se využily datové schránky.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.29.
	
	k § 6 odst. 1 písm. n)
	Požadujeme vypustit text v § 6 odst. 1 písm. n) a nahradit jej novým textem, takto:
 n) rozhoduje o zákazu podle § 14 vydává po konzultaci s ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a subjekty kritické infrastruktury bezpečnostní standardy,“.
Odůvodnění:
Navrhujeme vypustit návrh textu v písm. m) v návaznosti na připomínku k § 14. V souladu s připomínkou k §5 odst. 1, písm. m) navrhujeme doplnit toto ustanovení týkající se vydávání bezpečnostních standardů Ministerstvem vnitra.
	Akceptováno jinak
V § 5 odst. 1 je písm. m) zrušeno a nově se  § 6 odst. 1 upravuje tak, že v § 6 na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o) vydává v součinnosti s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury“.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.30.
	
	k § 6 odst. 1 písm. o)
	Požadujeme doplnit do § 6 odst. 1 písm. o) následovně:
„o) zabezpečit informace povinně předávané poskytovateli základních služeb a subjekty kritické infrastruktury“.
Odůvodnění:
I ve spojitosti s předchozí připomínkou není stanoveno, jakým způsobem bude nakládáno s informacemi a jakým způsobem budou takové informace zabezpečeny na straně státu. Považujeme toto za naprosto nezbytné, jelikož ohrožení bezpečnosti takových informací může přímo ohrozit i samotný subjekt KI, případně základní službu, a tak být v rozporu se smyslem tohoto zákona.
	Neakceptováno - Vysvětleno

Portál KI bude spadat pod režim ZKB ( v současné době by se dalo hovořit o kritické informační infrastruktuře), tedy bude muset splňovat požadavky na zajištění kybernetické bezpečnosti podle tohoto zákona.
Současně je třeba konstatovat, že úředníci nebo příslušníci bezpečnostních sborů se při výkonu státní správy řídí pravidly a zákony ČR, mimo jiné i povinností mlčenlivosti.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.31.
	
	k § 7 písm. f)
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést konkrétní právní předpis.
Odůvodnění:
V poznámce pod čarou požadujeme uvést konkrétní právní předpis nebo příklady předpokládaných právních předpisů.
	Akceptováno

	5.32. 
	
	K § 8 obecně
	Požadujeme upřesnit, zda se povinnost poskytovat informace vztahuje jen na osoby, které již ke dni účinnosti této právní úpravy v postavení subjektu KI jsou, a/nebo na osoby, které splňují definici poskytovatele základní služby, a o jejichž určení bude teprve rozhodováno. 
Odůvodnění:
Na jednu stranu u subjektů, které již v postavení subjektu KI jsou, nemusí být poskytování informací účelné, a mohlo by být dostačující jen jejich určení podle § 10. Na druhou stranu zase u těch subjektů, které v postavení subjektů KI až do jejich výslovného určení nebudou, nemusí být jednoznačně zřejmé, zda vůbec jsou v postavení poskytovatele základní služby. Případně podle našeho názoru není též patrné, zda pro subjekty KI, které již ke dni účinnosti navrhované právní úpravy v tomto postavení jsou, platí i § 8 nebo jen § 13 odst. 1 písm. a) návrhu zákona, který se informační povinnosti týká také. Dle našeho názoru by zde mělo být jasně stanoveno a výslovně uvedeno, že bude docházet ke (znovu) určení i subjektů, které již nyní v postavení subjektů KI jsou.
	Vysvětleno
Mezi aktuálně určenými subjekty kritické infrastruktury podle krizového zákona a subjekty, které dosud podle krizového zákona nebyly určeny za subjekty kritické infrastruktury, ale podle nového návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury budou určeny, není žádný rozdíl a obě skupiny budou mít stejnou „startovací pozici“. Tzn., že nebude podstatné, zdali je konkrétní subjekt subjektem kritické infrastruktury již nyní, veškeré náležitosti podle tohoto návrhu zákon bude muset splnit stejným způsobem, jako by subjektem kritické infrastruktury nyní nebyl.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.33.
	
	k § 8 odst. 1
	Požadujeme upravit znění § 8 odst. 1 tak, aby bylo jednoznačně uvedeno, na základě čeho mají být poskytovateli základní služby informace poskytovány:
„(1) Poskytovatel základní služby je povinen věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance a Ministerstvu vnitra příslušnému gestorovi odvětví a pododvětví podle přílohy č. 1 tohoto zákona za účelem jeho určení za subjekt kritické infrastruktury poskytnout informace o……“.
Odůvodnění:
Dle navrhovaného ustanovení je poskytovatel základní služby povinen věcně příslušnému ministerstvu, případně jinému subjektu, poskytovat vymezené informace, přičemž dle našeho názoru z textu není patrné, zda je má poskytnout z vlastní iniciativy nebo na výzvu/žádost příslušného ministerstva. Návrh dále podle našeho názoru postrádá úpravu situace, kdy není postaveno na jisto, zda je určitý subjekt poskytovatelem základní služby, a zda se tedy na něj informační povinnost vůbec vztahuje. Povinnost předkládat informace by měla být právě a pouze gestorovi daného odvětví a pododvětví, které určuje příloha č. 1 tohoto zákona.
V souvislosti s výše zmíněnou připomínkou k § 6 odst. 1, písm. e) a jednotném informování a komunikačním kanálu se všemi subjekty by i tyto informace měly být poskytovány prostřednictvím Portálu KI.
	Akceptováno jinak
Z textu v odstavci 1 „Poskytovatel základní služby je povinen věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance a Ministerstvu vnitra…“ jasně vyplývá, že informace budou poskytnuty gestorovi za dané odvětví nebo pododvětví a Ministerstvu vnitra z funkce gestora za celou oblast kritické infrastruktury.
Povinnost poskytnout informace plyne z nabytí účinnosti zákona a je předpokládána z vlastní iniciativy poskytovatele základní služby. Pokud tak neučiní, příslušný gestor jej k tomuto kroku vyzve.
Veškeré informace budou poskytovány prostřednictvím Portálu KI.
Do důvodové zprávy bude na str. 41 k § 8 odst. 1 za větu první doplněna následující věta:
„Poskytovatel základní služby tak učiní z vlastní iniciativy.“

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.34.
	
	k § 8 odst. 1 písm. b)
	Požadujeme upravit znění § 8 odst. 1 písm. b) následovně: 
„b) jeho potenciální kritické infrastruktuře, týkající se základní služby na území nebo mimo území České republiky, v případě Evropské kritické infrastruktury, a“.
Odůvodnění:
V době před určením poskytovatele základní služby nelze reálně dodat informace o vlastní KI, protože prozatím k jejímu určení nedošlo. Subjekt je tedy schopen poskytnout informace pouze o potenciální KI, která bude v budoucnu určena jako KI.
Současně úprava navazuje již na výše uvedenou připomínku, kdy KI i základní služba mimo ČR by měla být pouze ta, která je podle zákona určena jako Evropská KI.
	Akceptováno jinak
Kritická infrastruktura je vázána na poskytování základní služby. Pro proces určení poskytovatele základní služby je nutné splnit podmínku, že kritická infrastruktura se nachází na území ČR, případně již nyní lze poskytnout informaci o tom, že mám subjekt infrastrukturu i mimo území ČR pro další případné určení SEKI. Detailní identifikace kompletní kritické infrastruktury v návaznosti na aplikaci opatření k zajištění odolnosti provádí až SKI. 
Není nutné poskytovat kompletní přehled, ale alespoň jedna část kritické infrastruktury se musí nacházet na území ČR, jinak by nemohlo dojít k jeho určení subjektem kritické infrastruktury. V rámci portálu bude možné potvrdit, že se na území ČR nachází např. nachází elektrárna, teplárna, vodárna, serverovna, nemocnice, atp., případně existuje podobné zařízení v zahraničí. Po určení SKI proběhne konrétní identifikace kritické infrastruktury a doplnění informací. 
Tento postup je nově detailněji popsán v důvodové zprávě.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.35.
	
	k § 8 odst. 2
	Požadujeme upravit znění § 8 odst. 2 následovně:
„(2) Informace uvedené v odstavci 1 poskytovatel základní služby poskytne prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury nejpozději do jednoho měsíce tří měsíců od dne, kdy došlo k zahájení poskytování základní služby.“.
Odůvodnění:
V praxi u velkých holdingů není v rámci jednoho měsíce reálné získat všechny informace. Navíc z textu návrhu zákona není zřejmé, od jakého okamžiku se počítá den zahájení poskytování základní služby. Například u zahájení provozu fotovoltaické elektrárny tento okamžik může nastat v různých fázích – datum získání licence k provozování, datum reálného spuštění elektrárny, případně jiné datum. Jistota ohledně začátku běhu lhůty je důležitá i proto, že nedodržení lhůty je sankcionováno jako přestupek. Žádáme o upřesnění začátku běhu lhůty buď přímo v zákoně nebo dát výkladové vodítko v důvodové zprávě. Doba jednoho měsíce je velmi krátká, tři měsíce jsou přiměřená lhůta, která by současně neměla způsobit žádná rizika z prodlení.
	Akceptováno

	5.36.
	
	K § 9
	Požadujeme vymezení pojmu kritéria významnosti.
Odůvodnění:
Domníváme se, že s ohledem na skutečnost, že odvětví i pododvětví jsou uvedené velice obecně, bude pro celou aplikaci zákona kruciální precizní definice základní služby, jelikož poskytovatelem základní služby je dle návrhu zákona ten, kdo poskytuje alespoň jednu základní službu a splňuje kritérium významnosti. Základní službu nelze z obecného odvětví a pododvětví dostatečně určit. Základní kritérium pro to, zda se bude celá právní úprava na daný subjekt (myšleno právnickou osobu) vztahovat je odvislé od skutečnosti uvedené v prováděcím právním předpisu (co je základní službou a jaké jsou kritéria významnosti). Tento postup nepovažujeme za správný, a je v rozporu se základními principy ústavnosti. Povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona. Stejně tak adresáti těchto povinností. Povinnosti musí být dostatečně konkrétní, aby nebylo sporu, kdo je adresátem povinnosti a jaký je přesný obsah těchto povinností. Ačkoliv návrh zákona popisuje rámec povinností dotčených subjektů, adresáti těchto povinnosti nejsou zákonem stanoveni. Považujeme za nepřípustné, aby adresáti povinnosti byly specifikováni až na úrovni podzákonných předpisů, které jsou mimo kontrolu zákonodárců. Požadujeme, aby byly základní služby uvedeny přímo v zákoně – v jeho příloze. Jedině tak mohou být povinnosti stanovené pro dané subjekty legální.
	Akceptováno částečně
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou následně představena připomínkovým místům. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do pojmů přidáno "kritérium významnosti".

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Dále pak byla doplněna spojka "nebo" na konci řádku písm. f).

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.37.
	
	k § 10 odst. 2 až 5
	Požadujeme doplnit a vyjasnit text § 10 odst. 2 písm. b) buď přímo v zákoně nebo doplněním důvodové zprávy k tomuto ustanovení, Variantě navrhujeme upravit odst. 2 až 4 takto:
„(2) Ministerstvo vnitra určí rozhodnutím subjekt kritické infrastruktury, pokud naplní odvětvová kritéria a kritéria významnosti stanovená prováděcím předpisem. Proti rozhodnutí ministerstva není rozklad přípustný. Určený subjekt kritické infrastruktury ministerstvo zařadí zařazením na seznam subjektů kritické infrastruktury.“ 
„(3) Tento seznam Seznam subjektů kritické infrastruktury je neveřejný a obsahuje
a) identifikační údaje subjektu kritické infrastruktury,
b) odvětví a pododvětví, ve kterém subjekt kritické infrastruktury poskytuje základní službu,
c) poskytované základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a
d) členské státy Evropské unie, ve kterých subjekt kritické infrastruktury poskytuje základní službu.“
„(4) Ministerstvo vnitra informuje subjekt kritické infrastruktury, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Český úřad zeměměřičský a katastrální a věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku o zařazení subjektu na seznam subjektů kritické infrastruktury podle odstavce 2 do 1 měsíce ode dne tohoto jeho určení.“
„(5) Subjekt kritické infrastruktury je povinen plnit povinnosti plynoucí mu ze zákona vůči zapsaným základním službám ve lhůtě stanovené ministerstvem v rozhodnutí o určení subjektem kritické infrastruktury od okamžiku doručení informace o jeho zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury, není-li zákonem stanoveno dále jinak, a to až do okamžiku doručení vyrozumění o jeho vyřazení ze seznamu subjektů kritické infrastruktury podle § 12.“.
Ostatní odstavce se přečíslují.
Odůvodnění:
V případě, že Ministerstvo vnitra zařadí subjekt na seznam KI v návaznosti na vyhodnocení poskytování jedné základní služby toto neznamená, že všechny další služby tohoto subjektu budou považovány taktéž za základní služby ve smyslu tohoto zákona.
Navržený koncept určení subjektu KI nepovažujeme za ústavně konformní. Ministerstvo dle navržené úpravy používá správní úvahy i rozhodování o právech a povinnostech povinných subjektů, nicméně navrhovaná úprava zastírá, že se jedná právě o rozhodovací činnost správního orgánu a vydá je za pouhý administrativní úkon, o kterém je povinný subjekt informován. Máme za to, že k určení subjektu KI musí dojít zásadně na základě správního rozhodnutí, byť by vůči tomuto rozhodnutí nebyl přípustný rozklad. S určením subjektu je spojeno uložení rozsáhlých povinností, které musí být podloženo rozhodnutím orgánu veřejné moci, musí být odůvodněno a musí být přezkoumatelné (v tomto případě pouze ve správním soudnictví). Obdobnou úpravu v současnosti obsahuje § 22a zákona č. 181/2014 Sb., zákon o kybernetické bezpečnosti.  
Cílem zakotvení předmětné povinnosti pro Ministerstvo vnitra je vyřešení problematiky uveřejňování, resp. neuveřejňování informací ve veřejné části digitální technické mapy kraje subjekty KI a zajištění možnosti ověření ze strany ČÚZK, že předmětný subjekt je skutečně subjektem KI. Je tedy nezbytné doplnit mezi informované subjekty jmenovitě také Český úřad zeměměřičský a katastrální, vzhledem k jeho gesci. 
Rovněž jsme přesvědčení, že k plnění povinností subjektu KI stanovených zákonem (např. § 13, § 14, § 15, §17 by ministerstvo mělo stanovit přiměřenou lhůtu zohledňující velikost určeného subjektu a proveditelnost požadovaných opatření, u kterých nejsou konkrétní lhůty stanoveny zákonem.
Plnění povinností podle tohoto zákona není možné okamžitě. Navrhujeme stanovení lhůty v souladu s lhůtami plnění podle nZKB, a to v délce 1 roku od vyrozumění o zařazení na seznam.
V souvislosti se změnou tohoto ustanovení je vyžadována rovněž odpovídající úprava § 12 návrhu zákona.  
	Neakceptováno
Proces určování je postaven na procesu sebehodnocení a splnění informační povinnosti. Zařazení na seznam subjektů KI, tedy akt určení, je tak deklaratorního charakteru, a tedy potvrzení skutečnosti, která nastala splněním kritérií významnosti základní služby.  Ačkoli se může zdát, že se jedná o neformální postup, je nutné proces určování vnímat v kontextu aktu v přenesené pravomoci, který stanoví základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a nařízení vlády, které bude stanovovat kritéria významnosti jednotlivých základních služeb.  Určování prvků kritické infrastruktury formou opatření obecné povahy s sebou neslo procesní komplikace spojené s nutností vyvěšovat opatření obecné povahy na úřední desku, čímž byla narušena a ohrožena citlivost informací o určované kritické infrastruktuře. Seznam subjektů kritické infrastruktury bude neveřejný. Z tohoto důvodu vydávání správních rozhodnutí nebo opatření obecné povahy považuje předkladatel zákona za nevhodné.

Současně ani nelze akceptovat posunutí lhůt, jelikož ty vyplývají ze směrnice CER. 

V otázce ČÚZK považuje věcný gestor za nedůvodné, aby byl do procesu zařazen, neboť informace do digitální technické mapy poskytuje subjekt KI, nikoli MV. Garantem dat je v této souvislosti subjekt KI, ČÚZK je pouze provozovatelem digitální technické mapy. Současně je zapotřebí zmínit, že ne všechna odvětví jsou na digitální technickou mapu navázána, a tedy ne všechny subjekty KI mají nárok do digitální technické mapy vkládat informace. Do návrhu zákona nicméně bude doplněno, že ČÚZK se na jeho žádost obdrží identifikační údaje subjektu KI (§ 6 odst. 1 písm. p).

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.38.
	
	k § 11 odst. 3
	Požadujeme upravit znění § 11 odst. 3 následovně:
„(3) Subjekt kritické infrastruktury je povinen plnit povinnosti plynoucí mu ze zákona vůči nově zapsané základní službě nejpozději 1 rok od okamžiku doručení informace o zapsání této základní služby na seznam subjektů kritické infrastruktury, …“.
Odůvodnění:
Plnění povinností podle tohoto zákona není možné okamžitě. Navrhujeme  stanovení lhůty v souladu s lhůtami plnění podle nZKB, a to v délce 1 roku od vyrozumění o zařazení na seznam.
	Neakceptováno - vysvětleno
Lhůty jsou stanoveny směrnicí CER (čl. 6 odst. 3). Současně bude upraveno přechodné ustanovení, které posune legisvakanci tohoto konkrétního ustanovení na březen 2026.  Zákon současně počítá se záložním řešením, pokud by Portál KI nebyl k dispozici.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.39.
	
	k § 13 odst. 1 písm. a), c), f), k)
	Požadujeme sjednocení povinností vůči výhradně gesčně příslušnému ministerstvu nebo správnímu orgánu podle přílohy č. 1 tohoto zákona.
Odůvodnění:
Taková komunikace musí probíhat výhradně přes Portál KI. Povinnosti subjektu KI mají být zadávány a plněny pouze vůči gestorům daného odvětví a pododvětví podle přílohy č. 1 tohoto zákona. I v případě, že by poskytovatel byl zároveň určen jako subjekt na seznamu ve více odvětvích a pododvětvích, plnění povinností by mělo být vymáháno a plněno výhradně skrze Portál KI.
	Neakceptováno

Zákon stanovuje práva a povinnosti jednotlivých gestorů a současně MV, které má v tomto případě koordinační úlohu, případně plní informační povinnost vůči EU. Vzhledem k tomu, že je MV správce Portálu, potřebuje mít k těmto informacím přístup, aby mohlo Portál spravovat a vykonávat svoji působnost podle tohoto zákona. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.40.
	
	k § 13 odst. 1 písm. e)
	Navrhujeme upravit znění § 13 odst. 1, písm. e) následovně: 
„e) do 9 12 měsíců od doručení informace o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury zpracovat posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a následně provádět jeho aktualizaci minimálně každé čtyři roky,“.
Odůvodnění:
V případě posouzení se může jednat o poměrně rozsáhlé a komplikované dokumenty a praxe běžně pracuje s ročními plány. Roční lhůta vychází ze stávající legislativní úpravy v oblasti kybernetické bezpečnosti, subjekty s touto lhůtou běžně pracují – nastavují se roční cykly, roční cíle a financování. Navrhujeme proto lhůty v § 13 nastavit na 12 měsíců. Navíc původní lhůty nejsou sjednocené, ale jedná se o stejné věci, není důvod pro několik různých lhůt, proto zároveň navrhujeme jejich sjednocení, čímž mimo jiné dojde ke sjednocení lhůt s nZKB.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Lhůtu 9 měsíců stanovuje směrnice CER (čl. 12 odst. 1).

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.41.
	
	k § 13 odst. 1 písm. f)
	Požadujeme specifikovat, jaké podklady mohou být od subjektů KI požadovány.
Odůvodnění:
Vágnost slovního spojení „podklady pro zpracování posouzení rizik“ umožňuje velice širokou míru předávaných informací, jejichž zpracování může být příliš zatěžující pro subjekt KI. Současně k takovým informacím ani nemusí mít samotný subjekt přístup, nebo takovými nedisponuje. I přesto je neplnění této povinnosti pod sankcí. 
Je tedy nezbytné specifikovat, o jaké informace se v tomto případě jedná a současně i to, jak s nimi bude po předání zacházeno a jak budou zabezpečeny, viz připomínka výše.
	Akceptováno
Příklady podkladů doplněny do důvodové zprávy. Jedná se o standardní proces zpracovávání posouzení rizik. Po subjektu určitě nebudou žádány informace, kterými nedisponuje, to není ani možné.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.42.
	
	k § 13 odst. 1 písm. g)
	Navrhujeme upravit znění § 13 odst. 1 písm. g) následovně: 
„g) do 1012 měsíců od doručení informace o zařazení do seznamu subjektů kritické infrastruktury zpracovat plán odolnosti, ve kterém jsou stanovena technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury, a následně provádět jeho aktualizaci minimálně každé čtyři roky,“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka k § 13 odst. 1 písm. e).
	Neakceptováno - Vysvětleno

Lhůta je stanovena směrnicí CER (čl. 6 odst. 3) . ČR by ji mohla pouze zkrátit, nikoli prodloužit

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.43.
	
	k § 13 odst. 1 písm. h)
	Navrhujeme upravit znění § 13 odst. 1, písm. h) následovně: 
„h) určit manažera kritické infrastruktury do 1012 měsíců od doručení informace o určení subjektem kritické infrastruktury, a dále bez zbytečného odkladu vždy, když dosavadní manažer kritické infrastruktury přestane vykonávat svoji funkci,“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka k § 13 odst. 1, písm. e).
	Neakceptováno - Vysvětleno

Lhůta je stanovena směrnicí CER (čl. 6 odst. 3).

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.44.
	
	k § 13 odst. 1 písm. k)
	Požadujeme změnu identifikace významných dodavatelů tak, aby úprava nezasahovala do práv na ochranu obchodního tajemství a práv na ochranu informací v obchodním styku subjektů KI.
Odůvodnění:
Tyto povinnosti výrazně zasahují do práv na ochranu obchodního tajemství a práv na ochranu informací v obchodním styku subjektů KI. Plnění těchto povinností výrazně zasahuje i do práv na ochranu obchodního tajemství a práv na ochranu informací v obchodním styku dodavatelů subjektů KI.
	Akceptováno jinak
Proces identifikace bude doplněn do důvodové zprávy. Současně lze deklarovat ochranu sdílených dat.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.45.
	
	k § 13 odst. 1 písm. k) bod 4.
	Požadujeme specifikovat „typ významné dodávky“.
Odůvodnění:
Zákon neurčuje, co je myšleno typem významné dodávky. Pokud se má jednat o klasifikaci významných dodávek, pak je nezbytné takovou klasifikaci uvést v zákoně, nebo odkazem na jiný zákonný případně podzákonný předpis.
	Akceptováno jinak

Bude doplněna důvodová zpráva.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.46.
	
	k § 13 odst. 1 písm. o)
	Požadujeme upravit znění § 13 odst. 1) písm. o) následovně:
„o) účastnit se nebo provést cvičení k ověření odolnosti subjektů kritické infrastruktury, pokud svou účastí na cvičení neohrozí dostupnost nebo poskytování základní služby,“.
Odůvodnění:
Subjekt kritické infrastruktury by měl mít možnost účast na cvičení odmítnout, pokud by to ohrozilo poskytování základní služby.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Hlavní premisou zákona je zajištění poskytování základní služby a zajištění odolnosti subjektu KI. Jedná se o nadbytečné ustanovení. Je zapotřebí akcentovat, že platí obecné zásady právní, v tomto případě zásada přiměřenosti. V aplikační praxi se běžně nestává, že by cílem cvičení bylo znemožnění subjektu vykonávat jeho činnost, naopak cvičení mají sloužit k ověření správnosti nastavených postupů a zvyšování připravenosti. Současně je v zákoně určitá "pojistka", kdy gestor nebo MV zpracovává plán cvičení, a to zejména z toho důvodu, aby byla tato činnost plánováná a nestávalo se, budou subjekty nadměrně zatěžovány. Skutečnost se uvede do důvodové zprávy.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.47.
	
	k § 13 odst. 1 písm. p) a § 13 odst. 2 písm. b)
	Požadujeme upravit znění § 13 odst. 1 písm. p) a v návaznosti na tuto změnu vypustit písm. b) v § 13 odst. 2:
"p) využívat Portál kritické infrastruktury pro plnění povinností a pro výměnu informací podle tohoto zákona".
Odůvodnění:
Tato připomínka navazuje na naši připomínku k § 6 odst. 1 písm. e) a g). Portál kritické infrastruktury bude dle důvodové zprávy sloužit jak pro plnění povinností subjektů KI, tak i sdílení informací a nelze dotčeným subjektům na jedné straně ukládat za povinnost ho využívat pro plnění povinností podle tohoto zákona a současně pak mu dávat právo ho využívat pro výměnu informací, protože většinou půjde o stejné informace.
	Neakceptováno - vysvětleno
Povinností se rozumí i výměna informací. Portál KI má svoje zvláštní ustanovení, ve kterých je specifikováno, za jakým účelem je užíván.
Platformu nelze vnímat pouze jako součást Portálu KI, ale i další možnosti sdílení informací mezi subjekty, jako např. činnost ad hoc pracovních skupin, organizování konferencí, a jiné.  Toto specifikuje i důvodová zpráva, lze tuto specifikaci v důvodové zprávě ještě více upřesnit. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.48.
	
	k § 13 odst. 1 písm. q)
	Požadujeme upravit znění § 13 odst. 1 písm. q) následovně: 
„q) umožnit věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu provedení kontroly plnění povinností stanovených tímto zákonem a právními předpisy vydanými k jeho provedení, včetně umožnění vstupů a vjezdů na pozemky a do prostorů, které subjekt kritické infrastruktury používá k poskytování svých základních služeb včetně poskytnutí nezbytné součinnosti a přijímat nápravná opatření uvedená v § 23,“.
Odůvodnění:
Široce nastavená pravomoc vstupu a vjezdu na pozemky a do prostor využívaných subjektem KI k poskytování základní služby není opodstatněná a účelná k plnění povinností věcně příslušného ministerstva a jiného správního orgánu, a to ani v době konání kontroly. Subjekt však zajistí podle svých možností maximální součinnost těmto orgánům právě v době konání kontroly.
	Neakceptováno  - Vysvětleno
Ustanovení je aplikováno ve smyslu článku 21 odst. 1 písm. a) směrnice CER. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.49.
	
	k § 13 odst. 1 písm. t)
	Požadujeme do § 13 odst. 1 doplnit za písm. r) nové písm. t) následovně:
„t) zajistit během mimořádné události nebo za krizového stavu přednostní přístup k základní službě jinému subjektu kritické infrastruktury, rozhodne-li o tom věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka podle § 5, dost. 1, písm. o).“.
Odůvodnění:
V souladu s připomínkou k §5 odst. 1, písm. o) navrhujeme doplnit toto ustanovení týkající se povinnosti zajistit za krizového stavu přednostní přístup k základní službě pro ostatní subjekty KI, rozhodne-li o tom věcně příslušný gestor.
	Akceptováno jinak
Bude přidáno písm. c) do § 13 odst. 3 s omezením na krizové stavy.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.50.
	
	k § 13 odst. 3 písm. a)
	Navrhujeme upravit § 13 odst. 3 písm. a) tak, aby nedošlo ke konfliktu s nZKB následovně: 
„a) při přípravě na krizové situace vyhlášení krizového stavu požadovat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací pro kritické pracovníky,“.
Odůvodnění:
Je zde nutné vyjasnit samotný proces s GŘ HZS, aby byl eliminován konflikt s nZKB.
	Vysvětleno
Oprávnění je důležitá zejména v souvislosti s přípravnou fází,  z tohoto důvodu se nemůže omezit pouze na probíhající krizový stav.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.51.
	
	k § 13 odst. 3 písm. c)
	Požadujeme do § 13 odst. 3 doplnit za písm. b) nové písm. c) následovně:
„c) během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované jiným subjektem kritické infrastruktury, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby; subjekt kritické infrastruktury je oprávněn požádat o tento přednostní přístup i pro svého kritického dodavatele, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby,“.
Odůvodnění:
V návaznosti na zkušenosti z pandemie Covid-19 a dalších krizí jsme se již při přípravě zákona snažili postihnout některá práva subjektů KI, která považujeme za zásadní při řešení mimořádných událostí a zejména v krizových stavech. Tyto návrhy nebyly zpracovatelem v předloženém návrhu akceptovány, nicméně i přesto je považujeme za zásadní, a proto si je dovolujeme navrhnout znovu.
V první řadě navrhujeme právo subjektů KI požádat o přednostní přístup k základním službám poskytovaných jinými subjekty KI, často v jiných odvětvích a pododvětvích. Tento požadavek reaguje na velkou provázanost a vzájemnou závislost subjektů KI na sobě navzájem a je v tomto směru v souladu s filosofií prosazovanou ve směrnici CER. Zdůrazňujeme, že se jedná pouze o možnost požádat, zda se této žádosti vyhoví bude v pravomoci gesčního resortu.
	Akceptováno jinak 
Bude se vztahovat pouze na krizové situace a do textu nebude zahrnut dodavatel. Postup bude vysvětlen v důvodové zprávě. Gestor bude všechny žádosti posuzovat a o jejich aplikaci následně rozhodovat ve spolupráci s příslušnými orgány, v tomto případě nejčastěji s ÚKŠ. 
Oprávnění podle § 13 odst. 3 písm. c) bude znít:
"c) za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované jiným subjektem kritické infrastruktury, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby."

Neakceptovaná část za středníkem bude popsána v důvodové zprávě (subjekt kritické infrastruktury je oprávněn požádat o tento přednostní přístup i pro svého kritického dodavatele, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby).

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.52.
	
	k § 13 odst. 3 nové písm. d)
	Požadujeme do § 13 odst. 3 doplnit písmeno d) následovně:
„d) během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o dočasnou mimořádnou pomoc subjektu kritické infrastruktury v podobě přednostního zajištění dodávek energií, pohonných hmot, komodit a surovin, přednostního zásobování zdravotním materiálem a ochrannými pomůckami, přednostního očkování a přístup ke zdravotním službám pro kritické pracovníky,".
Odůvodnění:
Dále navrhujeme právo (nikoli nárok) subjektu KI požádat mimořádnou o hmotnou pomoc ze strany státu a přednostní přístup k některým komoditám, na které nemuselo být myšleno s předstihem v případě plánování SSHR. V určitých situacích může být žádoucí (zkušenosti z pandemie), aby existoval zákonný nástroj a mandát, rozhodne-li se vláda zajistit subjektům KI přednostní přístup k dodávkám některých komodit.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Částečně duplicitní s novým § 13 odst. 3 písm. c). 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.53.
	
	k § 13 odst. 3 nové písm. e)
	Požadujeme do § 13 odst. 3 doplnit písmeno e) následovně:
„e) během mimořádné události nebo za krizového stavu ukládat pracovníkům zvláštní povinnosti v rozsahu stanoveném v krizovém opatření vydaném podle zvláštního zákona.“.
Odůvodnění:
Třetí navrhované právo rovněž souvisí se zkušenostmi z pandemie a souvisí s možností subjektů KI ukládat za krizových stavů pracovníkům zvláštní povinnosti, avšak striktně v mantinelech stanovených státem ve vyhlášeném krizovém opatření (a přísně pouze v těchto mantinelech).
Všechna opatření jsou koncipována tak, aby je nemohly subjekty KI zneužívat, ale aby existovala cesta, jak o ně požádat a v případě, že bude tomuto požadavku vyhověno, aby mohla být čerpána. 
	Neakceptováno - Vysvětleno
Mělo by být řešeno v rámci pracovně-právních či jiných smluvních vztahů. Institut pracovní povinnosti je jedno z krizových opatření, které vyhlašuje hejtman nebo vláda, tuto schopnost nemohou mít subjekty KI. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.54.
	
	k § 14
	Požadujeme vypustit ustanovení § 14 bez náhrady a v zákoně vypustit související odkazy na tento paragraf.
Odůvodnění:
Důvody k vypuštění jsou následující:
1.	Ustanovení nevede k řešení rizika, pro něž má být dle tvrzení předkladatele zákona zavedeno
Navržená úprava primárně směřuje k riziku, které představují fyzické osoby, které se v rámci plnění dodávky či služby fyzicky vyskytují v prostředí subjektu kritické infrastruktury (resp. v místě, kde se nachází důležitá či jinak citlivá část kritické infrastruktury). Zabezpečení této oblasti (tj. ochrany aktiv před nežádoucím přístupem třetí osoby) je však již v současnosti zcela standardním a běžným postupem v rámci bezpečnostních a režimových opatření, a to nejen u subjektů kritické infrastruktury. Předmětná problematika je rovněž řešena několika dalšími nástroji, především opatřením uvedeným v § 13, odst. 1, písm. d) identifikovat kritické pracovníky, písm. k) identifikovat významné dodavatele, písm. l) přijímat opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury uvedené v § 15, konkrétní povinnosti plynoucí z § 15, odst. 1, písm. b) opatření fyzické bezpečnosti, písm. e) opatření k řízení bezpečnosti pracovníků a písm. f) opatření k řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce, v neposlední řadě pak celý § 17, který v souladu se zněním směrnice CER stanoví podrobná pravidla (práva a povinnosti subjektu kritické infrastruktury) týkající se ověřování spolehlivosti pracovníků subjektu kritické infrastruktury a jeho významných dodavatelů.
Má-li zákonodárce dojem, že opatření k mitigaci tohoto rizika nejsou ze strany dotčených subjektů zaváděna a řešena v dostatečné míře, dává mu zákon mnoho různých prostředků, jak tento problém řešit – zejména prostřednictvím prováděcí vyhlášky k § 15, v níž může výslovně stanovit technická a organizační opatření, která dotčené subjekty musí v této oblasti zavést, dodržovat a řádně plnit. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že opatření spočívající v zákazu dodavatele reálně žádným způsobem neřeší situaci, kdy některý subjekt dostatečně neprovádí technická a organizační opatření k zajištění bezpečnosti, a nenahrazuje plnění těchto opatření (je-li problém spatřován v přítomnosti fyzických osob v prostředí kritické infrastruktury, pak úplně stejné riziko – možná dokonce i větší –  může představovat například zaměstnanec subjektu kritické infrastruktury samotného) –> zákaz dodavatele tak vůbec neřeší předkladatelem tvrzený zákonný zájem.
2.	Rozsah ustanovení je nepřiměřeně a neodůvodněně rozsáhlý
Dle navrženého znění se ustanovení § 14 ZKI může týkat:
	všech subjektů;
	všech služeb;
	všech dodavatelů, a to bez ohledu na to, zda se jejich dodávky týkají regulované služby.
Takový rozsah a dopad ustanovení je zcela neodůvodněný a narušující právní jistotu subjektů. Je pochybné, zda lze postup navržený v § 14 ZKI považovat za proporcionální vzhledem k zákonem sledovanému zájmu.
3.	Ustanovení je zcela excesivní a jeho znění nemá oporu ve směrnici CER
Směrnice CER (Critical Entities Resilience) vychází z toho, že členské státy by měly při určování míry závislosti jiných odvětví a pododvětví na základní službě poskytované kritickým subjektem v co největším možném rozsahu zvážit dopady na dodavatelský řetězec, přičemž dodavatelské řetězce jsou řešeny zejména v rámci opatření kritických subjektů k zajištění odolnosti (tj. v rámci aspektu, který je v rámci ZKI transponován do § 15 ZKI). Důvodová zpráva přiznává, že předložený návrh je nad rámec směrnice CER, aniž by k tomu však byly uvedeny jakékoli důvody.  
4.	Ustanovení je duplicitní a usiluje o regulaci problematiky, která je řešena v rámci již existující legislativy
Předložený návrh nereflektuje dostatečně skutečnost, že tato problematika je již nyní ve vícero rovinách upravována jinými zákonnými předpisy:
	zákon o prověřování zahraničních investic – obsahuje prověřování zahraničních dodavatelů z hlediska toho, zda jejich investice může představovat ohrožení bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku.
	zákon o provádění mezinárodních sankcí – upravuje zavádění omezení nebo zákazů na základě nařízení vlády (k provádění sankcí vyplývajících z rozhodnutí Rady bezpečnosti, společného postoje nebo rozhodnutí na základě SEU (smlouva o Evropské unii) a SZBP (společná bezpečnostní a obranná politika)) či rozhodnutí vlády (o zařazení na vnitrostátní sankční seznam).
	zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti – upravuje výkon citlivých činností, jejímž zneužitím by mohlo dojít k ohrožení zájmu České republiky (v platném znění výhradně z hlediska fyzických osob).
5.	Ustanovení je duplicitní také vůči nově připravovanému zákonu o kybernetické bezpečnosti
Předložený návrh je současně duplicitní vůči aktuálně připravovanému novému zákonu o kybernetické bezpečnosti, který je aktuálně v legislativním procesu.
	nZKB má v úmyslu zavést mechanismus prověřování bezpečnosti dodavatelského řetězce, jenž má sloužit k obdobnému účelu, jako institut navržený v § 14 ZKI (viz např.  § 29 odst. 1 nZKB a důvodová zpráva k nZKB) 
6.	Nepřijatelná koncentrace rozhodovací pravomoci v rukách jediného úřadu a riziko libovůle
Navrhovaná úprava ZKI se liší nejen formou, ale je dokonce ještě striktnější než předpokládaný mechanismus v nZKB, neboť MV zde má vydávat rozhodnutí bez jakékoliv konzultace či stanovisek dalších úřadů (včetně sektorových regulátorů); prostor pro libovůli jediného úřadu je zde zcela bezbřehý.  Je třeba zdůraznit, že zákazem či omezením plnění dodavatele dochází k významnému zásahu do svobody podnikání mnoha subjektů na trhu a případný zákaz či omezení představuje nejen zásadní zásah do ústavně zaručených práv a svobod subjektů, ale může mít i významné ekonomické a geopolitické dopady – oblast hospodaření ani zahraniční politiky však nespadá do kompetencí MV.
7.	V rámci důvodové zprávy ani zprávy RIA není zavedení institutu dle § 14 ZKI řádně odůvodněno 
Naopak se v důvodové zprávě objevuje několik zavádějících až nepravdivých tvrzení:
	že navrhovaná úprava doplňuje zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, zákon č. 1/2023 Sb., sankční zákon, a nZKB – reálně však duplikuje a nepřiměřeně zpřísňuje jak ustanovení mechanismu v rámci nZKB i dalších zmíněných zákonů (viz výše).
	ze strany MV je dokonce uvedeno, že: „Předkládaný návrh vytváří právní rámec především pro budoucí investice.“, nové investice, pokud jde o zahraniční investory, však již výslovně řeší zmíněný ZPZI, a navíc možná svévole a absence právní jistoty budou mít na potenciální investory přesně opačný vliv – snižuje se transparentnost a předvídatelnost českého právního prostředí pro zahraniční investory.
	zvláštní ustanovení k bezpečnosti dodavatelského řetězce má být údajně cíleno na dodavatele, jejichž personál může mít v rámci subjektu kritické infrastruktury přístup takřka do všech míst (typicky zaměstnance personální agentury, úklidové a bezpečnostní služby apod.) – toto z textu zákonného ustanovení přímo nevyplývá.
	zcela nepravdivé je tvrzení, že zásah v důsledku uvedeného ustanovení, se dotkne jednoho konkrétního podnikatelského subjektu – dojde-li k omezení či zákazu dodávek nebo poskytování služeb daného dodavatele subjektům kritické infrastruktury, dotkne se toto obrovského množství subjektů kritické infrastruktury a jejich významných dodavatelů (RIA zpráva očekává, že množství subjektů kritické infrastruktury se s přijetím ZKI zdvojnásobí).
	tvrdí-li MV, že: „navrhované opatření je nástroj krajní, zcela mimořádný a jeho využití bude nejspíš zcela ojedinělé“, jaký je potom důvod pro jeho tvrzené zavedení, když právní řád upravuje dostatečné množství zákonných opatření ošetřujících stejnou problematiku.
V rámci závěrečné zprávy RIA vůbec nejsou vyčísleny dopady připravované legislativy – přitom počet povinných osob dle ZKI se má oproti stávajícímu stavu zdvojnásobit 
	Stát jednostranně vstupuje do obchodněprávních vztahů a současně se zbavuje odpovědnosti za škody, které tím způsobí
Nelze připustit odmítnutí odpovědnosti státu za újmu, která vznikla dodavateli nebo poskytovateli služby rozhodnutím dle § 14 ZKI.
8.	Nevypořádaný rozpor mezi předkladatelem a zpracovatelem zákona, nestandardní souběh meziresortního a vnitroresortního připomínkového řízení 
Zpracovatelem návrhu zákona je Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen „HZS“) (součást MV), které je gestorem zákona o krizovém řízení a které připravilo i komplexní transpozici směrnice CER. Celý proces přípravy transpozice byl po celou dobu oceňován subjekty kritické infrastruktury i jejich profesními komorami a asociacemi pro svou transparentnost.
Zástupci HZS přistoupili k přípravě velmi odpovědně a celkově lze přípravu tohoto zákona označit za modelový příklad, jak by měla vypadat spolupráce na legislativní přípravě mezi státem a v budoucnu regulovanými subjekty.
Jedinou výjimku představuje § 14 ZKI, který byl do návrhu zákona včleněn:
	na poslední chvíli;
	bez řádného vysvětlení;
	bez jasného mandátu;
	bez znalosti skutečných dopadů;
	bez brzd proti úřední svévoli a zneužití moci;
	bez výpočtu skutečných nákladů.
9.	Geopolitické rozhodování v rukách jednoho úřadu
Uvedené ustanovení de facto nově přisuzuje MV zásadní roli v zahraniční politice tím, že dává MV možnost rozhodovat o připuštění či nepřipuštění zahraničních dodavatelů do české kritické infrastruktury. MV tak tedy může na základě vlastního uvážení a bez konzultace s dalšími příslušnými resorty (MZV, MO, MPO) rozhodovat o tom, které země jsou bezpečnostně (a tedy i politicky) spolehlivé a které ne. Ve skutečnosti tak získává daleko větší moc a přímý vliv na zahraniční strukturu dodavatelů do kritické infrastruktury než například ministerstvo zahraničních věcí.
	Neakceptováno  
1. Navrhovaný nástroj k posílení bezpečnosti dodavatelského řetězce reaguje na zhoršující se bezpečnostní situaci ve světě a je navržen tak, aby měl stát účinný nástroj, kterým bude reagovat na závažné ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky. Zpravidla půjde o reakci na sdělení relevantních informací od ostatních orgánů státní správy. 
2. Navržené ustanovení se může týkat těch služeb a subjektů, které jsou mimo pravomoc NBÚ nebo budou mimo pravomoc NÚKIBu podle navrhovaného zákona o kybernetické bezpečnosti. 
3. Směrnice CER určuje minimální požadavky na posílení odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Směrnice CER umožňuje národním státům v zájmu zajištění vlastní bezpečnosti přijmout přísnější právní úpravu. 
4. Citované zákony ve svém celku neřeší všechna rizika, nepokrývají je. Navržené ustanovení citované předpisy vhodně doplňuje, aby měl stát nástroj kterým bude reagovat na závažné hrozby plynoucí od dodavatelů subjektům kritické infrastruktury. 
5. Návrh není duplicitní k návrhu NÚKIBu, návrh NÚKIBu cílí na jiné dodavatele, a to na dodavatele z oblasti IT.
6. Navržený nástroj je moderní institut správního práva k posílení odolnosti kritické infrastruktury, který nezvyšuje administrativní zátěž na straně podnikatelů a nezvyšuje náklady na straně státu. Zásah do dodavatelského řetězce ze strany státu přichází v úvahu na základě relevantních informací o významném riziku pro bezpečnost České republiky. Navržený mechanismus respektuje mantinely demokratického právního státu. Ministerstvo vnitra bude muset při případném rozhodování vážit dopady na subjekt kritické infrastruktury a poskytování základní služby a respektovat tak princip přiměřenosti. Do navrženého mechanismu je promítnut i princip zdrženlivosti, když zásah do dodavatelského řetězce může mít od nejmírnějšího podobu omezení dodávek, stanovení podmínek dodávek až po nejpřísnější úplný zákaz dodávek zboží a služeb. Zákaz dodávek zboží a služeb je až to poslední možné, pokud nepostačí nástroj mírnější. V rámci rozhodnutí o zásahu do dodavatelského řetězce bude muset být zdůvodněno, proč Ministerstvo vnitra přistoupilo, ke kterému opatření. Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že část správního spisu může být utajena, tak jak to připouští správní řád a soudní řád správní, pokud bude rozhodováno na základě utajovaných informací. Samozřejmostí je přezkum rozhodnutí ve správním soudnictví. 
7. Vzato na vědomí. 
8. Vzato na vědomí.
9. Uvedená připomínka je irelevantní, navrhované opatření bude reagovat na relevantní informace o vážné bezpečnostní hrozbě pro Českou republiku. Navržené ustanovení je potřeba vnímat v kontextu celého návrhu zákona, který předpokládá prohloubení spolupráce mezi všemi orgány státní správy působící v oblasti bezpečnosti. 

Výsledné znění ustanovení:
§ 14 
Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce
	(1) Pokud z vlastní činnosti Ministerstva vnitra nebo z informace orgánu veřejné moci vyplývá, že dodavatel plnění subjektu kritické infrastruktury představuje významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra 
a) vydá varování, nebo 
b) rozhodne o stanovení podmínek, omezení, případně zákazu činnosti ve prospěch subjektu kritické infrastruktury.
	(2) Ministerstvo vnitra projedná svůj postup před vydáním varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem. Umožňují-li to okolnosti, přizve Ministerstvo vnitra k projednání podle věty první i dotčený subjekt kritické infrastruktury.
	(3) Za účelem zabránění nebo zmírnění hospodářských dopadů může Ministerstvo vnitra po projednání postupu podle odstavce 2 odložit vykonatelnost rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) na přiměřenou dobu.  
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) lze vydat v případě, že nebyly vůči dodavateli plnění subjektu kritické infrastruktury uplatněny podmínky, omezení nebo zákazy podle jiných právních předpisů .
(5) V rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) Ministerstvo vnitra určí přiměřenou lhůtu k nápravě. Marným uplynutím této lhůty závazek zcela nebo zčásti zaniká.
	(6) O varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, subjekty kritické infrastruktury a v důvodných případech také příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
	(7) Vydání rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) může být prvním úkonem v řízení. Rozklad proti rozhodnutí podle věty první nemá odkladný účinek. 
	(8) Stát neodpovídá za případnou újmu, která vznikla dodavateli varováním nebo rozhodnutím podle odstavce 1. K ujednáním o smluvní pokutě se nepřihlíží.
	(9) Za dodavatele plnění se pro účely tohoto ustanovení považuje i subdodavatel.“
 Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.


	5.55.
	
	k § 15 odst. 1) písm. k)
	Požadujeme do zákona doplnit jakým způsobem budou ze strany státu subjekty kritické infrastruktury podpořeny při zajištění kontinuity činnosti a řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce. Zároveň požadujeme do zákona doplnit garanci subjektům kritické infrastruktury přednostní dodávky základních surovin pro výrobu potravin, obalových materiálů, energií a pohonných hmot.
Odůvodnění:
Je třeba přímo do zákona doplnit, jakým způsobem budou ze strany státu subjekty KI podpořeny při zajištění kontinuity činnosti, ať už formou přímé podpory zajištění dodávek surovin, státních garancí za účelem zajištění těchto dodávek, případně přímých příspěvků na zajištění dodávek surovin. Je třeba přímo do zákona uvést jakým způsobem budou ze strany státu subjekty kritické infrastruktury podpořeny při řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce. Schází ochrana subdodavatelů subjektů kritické infrastruktury (nejen základních surovin pro výrobu potravin, ale i obalových materiálů, energií, pohonných hmot). Je třeba přímo v rámci zákona garantovat subjektům kritické infrastruktury přednostní dodávky základních surovin pro výrobu potravin, obalových materiálů, energií a pohonných hmot pro plnění všech povinností uvedených v § 15.
	Vysvětleno
Odpovědnost za přijímání opatření k zajištění odolnosti nese subjekt kritické infrastruktury. Stát za tímto účelem bude vykonávat činnosti, které jsou v zákoně popsány a současně stát nastavuje rámec, práva a povinnosti tímto návrhem zákona.
Návrh zákona o KI i krizový zákon umožňují přednostní zásobování subjektů KI.  

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.56.
	
	k § 15 odst. 2
	Požadujeme zpracovat a připojit k návrhu návrhy prováděcích právních předpisů.
Odůvodnění:
Považujeme za cela zásadní a znovu zdůrazňujeme, že návrhy prováděcích právních předpisů musí být k dispozici ve stejnou dobu v rámci legislativního procesu jako návrh zákona (a to nikoliv ve formě tezí), nejpozději však před odesláním návrhu zákona na LRV. V souladu s obsahem směrnice CER a v souladu s diskuzemi vedenými během přípravy zákona znovu doporučujeme, aby se při přípravě prováděcích předpisů vycházelo z mezinárodních a evropských oborových norem, zejména ISO (např. ISO 22301, 22314, 27001, 27002, 31000, 31004, aj.).
	Bereme na vědomí
V důvodové zprávě jsou zmiňované normy vyjmenovány.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.57.
	
	k § 16 odst. 2
	Požadujeme znění § 16 odst. 2 v navržené podobě vypustit, případně významně přepracovat:
„(2) Manažerem kritické infrastruktury může být určena pouze osoba splňující požadavky odborné způsobilosti. Odborně způsobilou osobou se rozumí ten, kdo dosáhl vysokoškolského vzdělání a má alespoň 3 roky praxe v oblasti krizového řízení, řízení bezpečnosti, řízení rizik nebo řízení kontinuity činností, nebo dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou a má alespoň pětiletou praxi v oblasti krizového řízení, řízení bezpečnosti, řízení rizik nebo řízení kontinuity činností.“.
Odůvodnění:
Navržené požadavky na odbornou způsobilost jsou ve zjevném nesouladu k rozsahu činností vykonávaných manažerem KI.
Navrhujeme upřesnění požadavků na vzdělání, resp. praxi manažera KI. Pokud bude povinné vzdělání omezeno pouze na oblast bezpečnosti, hrozí nedostatek kvalifikovaných osob s ohledem na rozšíření počtu subjektů, na které nová právní úprava dopadne. Dále v sobě původní návrh obsahuje riziko, že po absolvování pěti leté praxe v oblasti bezpečnosti bude na pozici manažera KI kvalifikovaná osoba, která ve skutečnosti bude pro výkon funkce zcela nezpůsobilá, například pracovník ostrahy. Naopak považujeme za zbytečné specifikovat typ vysokoškolského vzdělání, zvlášť pokud má manažer zmíněnou praxi. Zároveň doporučujeme rozlišit délku praxe podle úrovně řádně dokončeného vzdělání.
Podle aktuálních kritérií nemá v současnosti zaměstnaného takového manažera žádná z oslovených potravinářských společností sídlících na území ČR (osloveno v rámci společných obchodních jednání bylo 23 potravinářských společností zaměstnávajících více než 300 zaměstnanců, tedy potencionální subjekty KI). Pokud bude vyžadována výše zmíněna specializace a praxe Manažera KI, je potřeba přímo do zákona uvést jakým způsobem budou ze strany státu subjekty KI finančně podpořeny při zaměstnávání člověka s podobnou kvalifikací (především náhrady mzdy…), i přesto se ale v některých regionech nepodaří takového člověka nalézt.
	Akceptováno jinak 
Vzhledem k uplatnění obdobné připomínky i ze strany dalších připomínkových míst je ze strany předkladatele navrhováno upravené znění týkající se odborné způsobilosti. Navrhovaná úprava cílí na přiblížení úrovně odbornosti manažera KI s úrovní odbornosti, která je vyžadováno po manažerovi kybernetické bezpečnosti podle návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti. Odstavec 2 bude znít následovně:

“ (2) Manažerem kritické infrastruktury může být určena pouze osoba splňující požadavky odborné způsobilosti. Odborně způsobilou osobou se rozumí ten, kdo prokáže praxi v oblasti zajišťování bezpečnosti státu, ochrany obyvatelstva, krizového řízení, podnikové bezpečnosti nebo řízení kontinuity činností po dobu nejméně tří let, nebo po dobu jednoho roku v případě, že dosáhl vysokoškolského vzdělání.”  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.58.
	
	k § 16 odst. 3
	Požadujeme upravit znění § 16 odst. 3 následovně: 
„(3) Do doby určení manažera kritické infrastruktury plní jeho úkoly statutární orgán subjektu kritické infrastruktury nebo subjektem kritické infrastruktury určený pracovník.“.
Odůvodnění:
Pojem „vrcholový řídící pracovník“ není srozumitelný, resp. není definován. V praxi se bude jednat o statutární orgán. Proto navrhujeme v tomto duchu zákon upravit. Případně lze uvažovat o rozšíření i na odpovědnou osobu ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.
	Akceptováno jinak
Pojem „vrcholový řídící pracovník“ v zákoně zůstane zachován, ale bude objasněn v důvodové zprávě, včetně příkladů takovéto funkce.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.59.
	
	k § 16 odst. 4
	Navrhujeme upravit znění § 16 odst. 4 následovně: 
„(4) Manažer kritické infrastruktury je přímo podřízen statutárnímu orgánu subjektu kritické infrastruktury.“.
Odůvodnění:
Dle navrhovaného ustanovení má být manažer KI přímo podřízen vrcholovým řídícím pracovníkům subjektu KI. Dle důvodové zprávy je tomu tak proto, aby měl rozsáhlý přehled o fungování organizace, ale podle našeho názoru se jen jeho samotným umístěním v rámci organizační struktury přímo pod vrcholný orgán společnosti, tohoto nedocílí, resp. nemusí docílit u všech typů organizací, zejména těch ze soukromého sektoru. Z tohoto důvodu navrhujeme jeho funkci nevymezovat organizačně, ale raději specifikovat, o kterých informacích či záležitostech musí mít přehled.
Podle našeho názoru by samotné organizační zařazení pod vrcholový orgán nemuselo vést automaticky k tomu, že díky svému zařazení bude mít manažer KI povědomí o dění v rámci celého subjektu. Zejména v obchodních korporacích bývá podle našeho názoru obvyklejší, že přímo pod vrcholným orgánem, tj. představenstvem či jednateli, bývá jen jejich administrativní podpora. Dle našeho názoru by zařazení přímo pod vrcholný orgán dávalo smysl spíše za předpokladu, kdyby důvodem pro toto organizační zařazení bylo zajištění nezávislosti na práci jiných útvarů. Z našeho pohledu by tedy bylo vhodnější, pokud by organizační umístění manažera mohlo být ponecháno na uvážení daných subjektů KI, a jeho funkce byla spíše vymezena činnostmi či informacemi, které se k němu musí ohledně fungování společnosti dostávat, případně uvedením povinnosti vedoucích jiných útvarů v rámci společnosti s manažerem KI spolupracovat, a o skutečnostech podstatných pro jeho výkon funkce jej informovat.
	Neakceptováno 

Vrcholový řídící pracovník je pojem, který používá např. nařízení k GDPR, v právním řádu je tedy znám. Užití statutárního orgánu je problematické z hlediska jeho kolektivní povahy. Za účelem naplnění tohoto ustanovení je zapotřebí mít jednu kontaktní osobu, nikoli kolektivní orgán. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.60.
	
	k § 16 odst. 6
	Požadujeme do § 16 doplnění nového odstavce 6 následovně:
„(6) Manažerem kritické infrastruktury nesmí být určena osoba, která je současně odpovědná, funkčně zařazená nebo organizačně zařazená v útvaru odpovědném, za výkon interního auditu. Subjekt kritické infrastruktury je povinen zajistit nezávislost, funkční a organizační oddělení interního auditu subjektu kritické infrastruktury od funkce manažera kritické infrastruktury a dalších pracovníků zajišťujících plnění povinností plynoucích z tohoto zákona.“.
Odůvodnění:
Domníváme se, že je žádoucí zamezit konfliktu zájmů mezi rolí manažera KI a auditem, který plní kontrolní funkci a u kterého má být zajištěna nezávislost.
	Neakceptováno

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.61.
	
	k § 17 odst. 1
	Požadujeme úpravu znění § 17 odst. 1 následovně:
„(1) Za účelem zajištění bezpečného poskytování základní služby, řízení bezpečnosti pracovníků a řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce je subjekt kritické infrastruktury povinen zajistit ověření spolehlivosti pracovníků, včetně uchazečů o zaměstnání, a stanovit adekvátní režimová opatření pro kritickou infrastrukturu.“.
Odůvodnění:
V případě výkonu citlivé činnosti ve smyslu zákona o utajovaných informacích a bezpečností způsobilosti nelze subjektu KI stanovovat "oprávnění" a požadovat bezpečností způsobilost pracovníka ve smyslu písm. b) tohoto ustanovení, ale subjekt kritické infrastruktury má „povinnost“ toto vyžadovat.
	Akceptováno jinak

Ustanovení upraveno dle připomínky NBÚ:
„(1) Za účelem zajištění bezpečného poskytování základní služby, řízení bezpečnosti pracovníků a řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce je subjekt kritické infrastruktury oprávněn ověřovat spolehlivosti pracovníků, včetně osob ucházejících se o zaměstnání, a stanovit adekvátní režimová opatření pro kritickou infrastrukturu.“

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.62.
	
	k § 17 odst. 2, písm. a)
	Požadujeme úpravu znění § 17 odst. 2 a písm. a) následovně:
„(2) Za účelem ověřování spolehlivosti podle odstavce 1 je subjekt kritické infrastruktury povinen
a) vyžadovat od pracovníků podílejících se na poskytování základní služby a osob, které jsou pověřeny přímým nebo vzdáleným přístupem do jeho prostor, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů, potvrzení trestně právní bezúhonnosti výpisem z rejstříku trestů nebo jiné obdobné evidence u cizích státních příslušníků, nebo poskytnutí dalších údajů nezbytných pro posouzení spolehlivosti pro danou pracovní pozici, včetně osobních údajů zvláštních kategorií nebo“.
Odůvodnění:
Další původní připomínka z přípravy zákona – jedná se o právo (nikoli o povinnost) subjektu KI požadovat údaje, které jsou relevantní pro posouzení spolehlivosti pracovníka. Toto ustanovení má zamezit námitkám, například zda subjekt kritické infrastruktury má či nemá oprávnění požadovat po uchazeči nebo zaměstnanci příslušné informace.
	Neakceptováno
Požadavek na dodatečné doplnění oprávnění týkající se poskytnutí dalších údajů nebo osobních údajů zvláštních kategorií je příliš obecné a v rámci písm. a) je nad rámec směrnice CER. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.63.
	
	§ 17 odst. 2 písm. b)
	Požadujeme úpravu znění § 17 odst. 2 písm. b) následovně:
„b) při výkonu citlivé činnosti vyžadovat prokázání bezpečnostní způsobilosti předložením platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti pracovníka podle zvláštního zákona“.
Odůvodnění:
Uvedení do souladu se zákonem č. 412/2005, o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.
	Akceptováno jinak

Ustanovení upraveno dle připomínky NBÚ:

„b) povinen požadovat prokázání splnění podmínek pro výkon citlivé činnosti7) od manažera kritické infrastruktury.“

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.64.
	
	§ 17 odst. 3 a 4
	Požadujeme upravit znění § 17 odst. 3 a 4 následovně:
„(3) Citlivou činností se rozumí
a) výkon funkce manažera kritické infrastruktury,
b) výkon funkcí nezbytných pro zajištění poskytování základní služby, které vykonávají kritičtí pracovníci v odvětvích nebo pododvětvích energetiky, letecké dopravy nebo pitné vody.
(4) Funkce nezbytné pro zajištění poskytování základní služby, jejichž výkon je citlivou činností pro vybraná odvětví nebo pododvětví stanoví prováděcí právní předpis.“.
Odůvodnění:
Další původní připomínka z přípravy zákona – jedná se o právo (nikoli o povinnost) subjektu KI požadovat údaje, které jsou relevantní pro posouzení spolehlivosti pracovníka. Toto ustanovení má zamezit námitkám, například zda subjekt KI má či nemá oprávnění požadovat po uchazeči nebo zaměstnanci příslušné informace.
Aktuální znění návrhu zákona bez relevantní specifikace funkcí ve smyslu odst. 4 tohoto ustanovení představuje celorepublikově stovky až tisíce osob, které by nově musely disponovat bezpečnostní způsobilostí. S ohledem na tuto značnou administrativní zátěž bez adekvátního přínosu pro bezpečnost subjektů kritické infrastruktury navrhujeme odstranit § 17 odst. 3 písm. b) tohoto návrhu zákona a odst. 4 tohoto návrhu zákona, tj. tedy zanechat povinnost bezpečnostní způsobilosti jen pro manažery kritické infrastruktury, a to napříč všemi odvětvími a pododvětvími.
	Akceptováno jinak
Text bude upraven takto:
„(3) Za citlivou činnost ve smyslu zákona o ochraně utajovaných informací7) se považuje pouze výkon funkce manažera kritické infrastruktury.“

Odst. 4 bude odstraněn.


Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.65.
	
	k § 18 odst. 1
	Navrhujeme upravit znění § 18 odst. 1 a požadujeme nastavení klasifikace incidentů: 
„(1) Subjekt kritické infrastruktury hlásí incidenty podle tohoto zákona Ministerstvu vnitra prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury. Nelze-li využít Portál kritické infrastruktury zašle subjekt kritické infrastruktury hlášení operačnímu a informačnímu středisku generálního ředitelství hasičského záchranného sboru.“.
Odůvodnění:
I v souvislosti s připomínkou k § 2 písm. f) požadujeme, aby zákon jasně nastavil klasifikaci incidentů a pouze jejich nejkritičtější skupinu, která má reálně dopad na okamžitou a dlouho trvající nedostupnost základní služby jako tu, která podléhá povinnosti hlášení incidentů podle toho zákona.
	Neakceptováno - vysvětleno
Parametry incidentů budou stanoveny prováděcím právním předpisem. Kompetence ministerstva vnitra musí být zachována, jinak by nemohlo s incidenty pracovat.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.66.
	
	k § 18 odst. 2
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést konkrétní právní předpis.
Odůvodnění:
V poznámce pod čarou požadujeme uvést konkrétní právní předpis nebo příklady předpokládaných právních předpisů.
	Akceptováno

	5.67.
	
	k § 19 odst. 1
	Požadujeme upravit znění § 19 odst. 1 následovně:
„(1) Subjekt kritické infrastruktury provede hlášení incidentu bezodkladně po jeho zjištění, ve kterém uvede
a) předpokládaný počet a podíl uživatelů zasažených narušením poskytované základní služby,
b) předpokládanou dobu trvání narušení,
c) předpokládané území zasažené narušením a
d) předpokládanou povahu, příčinu a možné důsledky incidentu, včetně informací nezbytných ke stanovení případného přeshraničního dopadu incidentu jsou-li mu tyto skutečnosti v okamžiku hlášení incidentu známé.“.
Odůvodnění:
Zde znovu a opakovaně upozorňujeme na skutečnost, že v době prvotní detekce a hlášení incidentu nejsou ani subjektu KI často známy informace o povaze, skutečném rozsahu a dopadu incidentu. Současně je neplnění této povinnosti postiženo sankcí ve výši podle § 26, kdy by neplnění této povinnosti mohlo být chápáno i to, že subjekt dodá informace v maximální možné a jemu dostupné šíři, ale ta nebude z pohledu orgánu přebírající informace o incidentu z Portálu KI dostačující. Proto může subjekt KI v dobré víře hlásit pouze předpokládané dopady incidentu a nemůže je hlásit za předpokladu, že mu v době hlášení incidentu dosud nejsou známé.
	Neakceptováno
Rozdíl mezi odstavcem 1 a odstavcem 2 rozepsán v důvodové zprávě.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.68.
	
	k § 19 odst. 2, písm. a)
	Požadujeme upravit znění § 19 odst. 2, písm. a) následovně:
„a) nejpozději v průběhu příštího pracovního dne, maximálně však do 1 pracovního dne od vzniku incidentu zašle prvotní hlášení, které obsahuje informace nezbytné k řešení incidentu v rozsahu přiměřeném odstavci 1 a“.
Odůvodnění:
Jak jsme namítali i u nZKB, není účelné požadovat po subjektu hlášení do 24 h, a to i s ohledem na případné státní svátky, víkendy a dovolené pracovníků zodpovědných za hlášení incidentů. Logické je nastavení hlášení v průběhu příštího pracovního dne. Chápeme ale potřebu obdržení informace v co nejkratší době, proto tedy maximálně do konce takového příštího pracovního dne.
	Neakceptováno.
Lhůta je jasně stanovena směrnicí CER.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.69.
	
	k § 20
	Je nezbytné upřesnit rozsah sdíleni informací mezi subjekty státu.
Odůvodnění:
Sdílení informací jak od povinných subjektů, tak následně mezi institucemi státu může obsahovat informace klasifikované a takové, jejich únik může znamenat bezpečnostní riziko jak pro poskytovatele základních služeb, tak pro instituce státu. Je třeba současně upřesnit, jaké informace užívají ministerstva, ústřední správní orgány apod.
Považujeme za nezbytné, aby bylo v zákoně uvedeno, jak bude zajištěna bezpečnost a další zpracování těchto dat a informací na straně státu.
	Vysvětleno
Rozsah předávaných informací stanoví zákon. Klasifikované informace nebudou předávány Portálem KI, jelikož Portál KI neumožňuje předávání utajovaných informací. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.70.
	
	k § 20 odst. 1
	Požadujeme upravit znění § 20 odst. 1 následovně:
"(1) Portál kritické infrastruktury je součástí Informačního systému krizového řízení podle zákona upravujícího krizové řízení) a slouží k výkonu pravomocí ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a České národní banky, plnění povinností poskytovatelů základní služby a subjektů kritické infrastruktury a vedení nezbytných informací, dat, údajů a evidencí včetně výměny informací podle tohoto zákona.".
Odůvodnění:
Tato připomínka navazuje na naši připomínku k § 6 odst. 1 písm. e) a g). Portál kritické infrastruktury bude dle důvodové zprávy sloužit jak pro plnění povinností subjektů KI, tak i sdílení informací a tento jeho účel absentuje ve výčtu toho, k čemu bude sloužit.
	Neakceptováno
Jedná se o nadbytečné doplnění textu.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.71.
	
	k § 20 odst. 2, písm. a)
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést odkaz na nový zákon o kybernetické bezpečnosti.
Odůvodnění:
V poznámce pod čarou požadujeme uvést konkrétní právní předpis (nZKB).
	Akceptováno jinak
Uvedené ustanovení je z návrhu odstraněno.

Připominkové místo bere na vědomí.

	5.72.
	
	k § 20 odst. 8
	Požadujeme upravit znění § 20 odst. 8 následovně:
„(8) Vložení informací, dat, údajů nebo evidencí podle § 5 odst. 1 písm. e), § 5 odst. 2, § 6 písm. e), § 8, § 11, § 12, 13 odst. 1, písm. a), b), c), d), i), k), m), r), § 18 a § 21 do Portálu kritické infrastruktury je vždy považováno za splnění informační nebo ohlašovací povinnosti ve smyslu tohoto zákona.“.
Odůvodnění:
Ačkoli zákon v §20, dost. 1 jasně stanoví, že Portál KI slouží mj. k plnění povinností poskytovatelů základní služby a subjektů KI a k vedení nezbytných informací, dat, údajů a evidencí podle tohoto zákona, je užitečné, že tento § jasně stanoví, že ke splnění konkrétních povinností má (a může) dojít prostřednictvím Portálu. Považujeme nicméně za důležité, aby sem byly výslovně přidány některé povinnosti vyplývající z §13.
	Akceptováno

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.73.
	
	k § 20 odst. 10
	Požadujeme do § 20 doplnění nového 10. odstavce následovně:
„(10) Věcně příslušná ministerstva, ústřední správní úřady a Česká národní banka mají přístup k údajům v Portálu kritické infrastruktury pouze v rozsahu jejich gesce stanovené v příloze tohoto zákona, jsou povinni tyto údaje chránit a nejsou oprávněni sdílet je s dalšími subjekty bez souhlasu příslušného subjektu kritické infrastruktury.“.
Odůvodnění:
Navrhujeme doplnit nový odstavec 10, který jasně stanoví, že příslušné resorty (gestoři) mají mít vyhrazen přístup pouze k těm informacím v portálu, které se týkají jejich gesce, mají povinnost takové informace chránit a nejsou zmocnění tyto informace dál sdílet bez souhlasu subjektu KI.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Gesce je jasně stanovena zákonem. Ministerstva tedy nebudou mít přístup k údajům, ke kterým nemají zákonné zmocnění. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.74.
	
	k § 21
	Požadujeme zajistit ochranu předávaných informací.
Odůvodnění:
V případě, že se cvičení může zúčastnit více subjektů najednou, je nutné zajistit ochranu předávaných informací. Citlivé informace a informace o výsledcích cvičení musí být předány pouze ministerstvu vnitra, a ne ostatním zúčastněným subjektům.
	Bereme na vědomí

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.75.
	
	k § 21 odst. 2
	Požadujeme upravit znění § 21 odst. 2 následovně:
„(2) Cvičení subjektu kritické infrastruktury provádí subjekt kritické infrastruktury sám nebo na základě nařízení věcně příslušným ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Ministerstvem vnitra. Cvičení je nařizováno na základě plánu cvičení a musí být subjektu kritické infrastruktury ohlášeno s předstihem alespoň 6 měsíců před jeho konáním. V mimořádných případech lze cvičení nařídit i mimo plán cvičení.“.
Odůvodnění:
Viz komentář u návrhu ustanovení § 5 odst. 1 písm. i) tohoto návrhu zákona. – cílem je, aby vše určovalo Ministerstvo vnitra, příslušné ministerstvo či jiný ústřední správní úřad by měl mít pouze poradní/koordinační roli.
Podle znění zákona je účast na cvičení, ať už podle vypracovaného plánu cvičení, tak v případě mimořádného cvičení, povinná. Subjekt by však měl být, a to i v případě mimořádného cvičení, s dostatečným předstihem informován. V rámci interních procesů se plánování cvičení provádí minimálně s ročním předstihem, aby tak nedošlo k případnému narušení kontinuity poskytování jeho služeb a v krajním případě i k ohrožení bezpečnosti poskytování základní služby. Subjekt by v případě, kdy by k takovému ohrožení mohlo v důsledku jeho účasti na cvičení dojít, mít možnost ze cvičení odstoupit, případně se takového cvičení neúčastnit vůbec.
Považujeme za vhodné, aby byla připravovaná cvičení ohlášena subjektu KI alespoň 6 měsíců dopředu.
	Akceptováno částečně
Akceptování informování s dostatečným předstihem, a to ve lhůtě 3 měsíců.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.76.
	
	k § 21 odst. 3
	Požadujeme upravit znění § 21 odst. 3 následovně:
„(3) Ministerstvo vnitra spolupracuje při přípravě plánu cvičení s věcně příslušnými ministerstvy, jinými ústředními správními úřady, s Českou národní bankou a s dotčenými subjekty kritické infrastruktury. Plán cvičení se zpracovává na kalendářní rok. Subjekt kritické infrastruktury může být do tohoto plánu cvičení zařazen nejvýše jednou za tři roky.“.
Odůvodnění:
V souladu s připomínkou k §5 odst. 1, písm. i) navrhujeme doplnit toto ustanovení týkající se přípravy plánu cvičení.
	Neakceptováno
MV má oprávnění nařídit a koordinovat cvičení, pokud se subjekt KI nachází v působnosti více gestorů. Toto oprávnění považujeme za dostatečně sjednocující. V případě, že subjekt KI poskytuje základní službu pouze v jednom odvětví, je tedy velmi úzce zaměřen, gestor má největší znalost odvětví a z tohoto důvodu je garantována jednotnost v daném odvětví. Dále nelze akceptovat účast subjektů KI na cvičení na dobrovolné bázi, neboť se jedná o důležitou součást posilování jejich odolnosti.  Aby nedocházelo k přetěžování subjektů KI, byla v zákoně stanovena limita účasti na cvičení maximálně 1x 3 roky. Současně bude MV poskytovat metodickou pomoc jednotlivým gestorům při připravě nebo provádění cvičení. Tato skutečnost je popsána v důvodové zprávě.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.77.
	
	k § 21 odst. 5
	Požadujeme upravit znění § 21 odst. 5 následovně:
„(5) Náklady nad rámec běžných účelně vynaložených nákladů subjektů kritické infrastruktury spojených se cvičením podle tohoto zákona nese Ministerstvo vnitra.“.
Odůvodnění:
I s ohledem na recitál 25 preambule směrnice CER navrhujeme rozložení nákladů mezi subjekty KI a Ministerstvo vnitra, kdy subjekty KI by měly nést jen tu část nákladů spojených se cvičením, která je očekávatelná a kterou by v rámci svých příprav musely stejně vynaložit. Všechny další náklady jdoucí nad tento rámec by mělo nést Ministerstvo vnitra jako subjekt nařizující předmětné cvičení ve smyslu návrhu tohoto zákona Nezpochybňujeme vlastní povinnost účasti na cvičení, ale domníváme se, že by měl být nastaven určitý finanční strop, který formulujeme jako „účelně vynaložené náklady“. 
	Neakceptováno. 
Předladatel návrhu trvá na tom, že náklady ponese každý účastník cvičení sám. Text bude upraven takto:
Náklady spojené se cvičeními podle tohoto zákona nese ten, komu náklady vznikly.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.78.
	
	k § 21 odst. 7
	Požadujeme do § 21 doplnění nového 7. odstavce následovně:
„(7) Subjekt kritické infrastruktury je oprávněn účast na cvičení odmítnout, pokud svou účastí ohrozí dostupnost nebo poskytování základní služby. Subjekt kritické infrastruktury je povinen vyrozumět o tomto rozhodnutí bezodkladně Ministerstvo vnitra a sdělit mu důvody tohoto rozhodnutí.“.
Odůvodnění:
V souladu s připomínkou k §13 odst. 1, písm. o) navrhujeme doplnit toto ustanovení týkající se práva odmítnout účast na cvičení, za předpokladu, že by tím byla ohrožena dostupnost nebo poskytování základní služby.

	Neakceptováno - Vysvětleno
Do důvodové zprávy bude v této souvislosti uvedena zásada přiměřenosti v tom smyslu, že subjekt nesmí být nadměrně cvičeními zatěžován a současně jeho provedení nesmí ohrozit poskytování základní služby.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.79.
	
	k § 22 odst. 3
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést odkaz na nový zákon o kybernetické bezpečnosti.
Odůvodnění:
V poznámce pod čarou požadujeme uvést konkrétní právní předpis (nZKB).
	Akceptováno jinak
Odstavec 3 bude znít: "Ministerstvo vnitra je na základě informace podle odstavce 2 oprávněno požádat Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost o vykonání kontroly subjektu kritické infrastruktury v oblasti kybernetické bezpečnosti podle zákona upravujícího kybernetickou bezpečnost. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost může žádost o vykonání kontroly podle věty první odmítnout, je-li žádost s ohledem na jeho kapacity zjevně nepřiměřená.“ - dodatek viz připomínka NÚKIB č. 15.26 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.80.
	
	k § 22 a § 23
	Požadujeme vysvětlit vztah mezi kontrolou a auditem.
Odůvodnění:
§ 22 dává věcně příslušným ministerstvům a jiným ústředním správním orgánům pravomoc provádět kontroly plnění povinností podle tohoto zákona subjekty KI. Současně v rámci kontroly mohou ukládat nápravná opatření. Jedním z nich je i uložení provedení auditu. V chápání definice kontroly podle § 22 odst. 1 je však předmět uloženého auditu plnění povinností shodný právě s předmětem kontroly. Samotný audit, by jako nápravné opatření byl tedy nadbytečný a měl by být prováděn výhradně ze strany kontrolujícího subjektu. Provedení auditu, jako nápravného opatření uloženého na základě kontroly, tedy chápeme jako nadbytečné.
V tomto smyslu hovoří i směrnice CER, která uděluje pravomoci provádět audit, ne však takový audit nařizovat k provedení subjektu, a to ještě třetí auditorskou stranou.  
V případě, že by audit byl subjektu uložen však není důvodné, aby náklady, ať už administrativní, tak finanční, nesl právě auditovaný subjekt. Ze znění zákona a důvodové zprávy vyplývá, že subjekt musí na své náklady zajistit externí audit auditorskou společností a výsledky auditu doručit orgánu kontroly. Tuto administrativní a finanční zátěž považujeme za nadbytečnou a nadměrnou, a to i ve smyslu znění směrnice CER, která stanovuje, že členské státy by neměly vyžadovat taková opatření, která jdou nad rámec nezbytnosti a přiměřenosti k zajištění plnění povinnosti podle směrnice. Proto se domníváme, že by institut auditu měl být ze zákona jako nápravné opatření vyňat a sloučen s institutem kontroly a prováděn výhradně orgánem kontroly, jak je zmíněno výše, a tak by subjekt kontroly/auditu byl osvobozen od nadměrných nákladů. V případě zachování nynějšího schématu kontroly a nápravného opatření v podobě auditu je však nutné minimálně zavést úhradu nákladů subjektu auditu spojených s takovým nápravným opatřením, a to ze strany státu.
	Vysvětleno
Auditem se rozumí nápravné opatření, které může být aplikované jako nejkrajnější opatření v rámci kontrolních zjištění, tedy za předpokladu, že zjištění z kontroly jsou tak závažná, tedy že subjekt KI neplní své povinnosti, že je zapotřebí provést komplexní audit a zjistit příčiny. Současně bude upraveno ve smyslu, že audit provádí gestor ve spolupráci s MV a nebude zahrnut audit třetí stranou.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.81.
	
	k § 23 odst. 2
	Požadujeme upravit znění § 23 odst. 2 a definovat pojem audit přímo v zákoně:
„(2) V případě pochybnosti o plnění nápravných opatření na základě provedené kontroly podle § 22 nebo v případě důvodné pochybnosti o zajišťování odolnosti subjektů kritické infrastruktury může věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad provést audit. nebo nařídit jeho provedení subjektu kritické infrastruktury, včetně určení lhůty a rozsahu jeho provedení.“.
Odůvodnění:
Je nezbytné definovat odděleně pro tento zákon pojem auditu ve smyslu nápravného opatření tak, aby byla zajištěna např. odpovědnost za škodu a povinnost mlčenlivosti. Bez stanovení povinnosti mlčenlivosti může představovat takový audit bezpečnostní hrozbu, a tak být přímo v rozporu se smyslem samotného zákona.
Nařízení auditu subjektu kontroly jako nápravné opatření, se skutečností, že náklady jsou navíc přeneseny na kontrolovaný subjekt, je extrémní zatížení takového subjektu. Pokud je vyžadován audit, pak by ho mělo provádět výhradně věcně příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad. Směrnice CER v ustanovení 40 uvádí, že členské státy by měly zajistit, aby jejich příslušné orgány měly ve vztahu ke kritickým subjektům určité zvláštní pravomoci pro rádné uplatňování a prosazování směrnice. Mezi tyto pravomoci by měla patřit mimo jiné pravomoc provádět audity. Směrnice nikde nehovoří o právu nařizovat subjektům KI nechávat provádět audit třetí stranou a na náklady subjektu KI. Směrnice současně stanoví, že by členské státy neměly vyžadovat opatření, která jdou nad rámec toho, co je nezbytné a přiměřené k zajištění toho, aby dotčený kritický subjekt dodržoval pravidla uvedená ve směrnici, přičemž vezmou v úvahu zejména závažnost porušení a ekonomické možnosti dotčeného kritického subjektu. Audit objednávaný subjektem KI na základě nařízení státu nebude mít žádný zvláštní pozitivní efekt, přihrává nový pouze business auditorským firmám. Navíc jaká bude asi objektivitu a nezávislost takového auditu, když jej objednává a hradí sám subjekt. Možnost auditovat ze strany státu je dostatečná.
Jak jsme podotkli již několikrát výše, ani zde není dostatečně řešena ochrana předávaných informací a způsob s jejich nakládáním ze strany ministerstva, případně jiného ústředního správního orgánu. Bez nastavení ochrany těchto informací může být i toto chápáno jako bezpečnostní hrozba.
	Akceptováno jinak
Kontrola probíhá podle kontrolní řádu (zákon č. 255/2012 Sb.). Procesní postup je tedy stanoven v tomto prováděcím právním předpise a není nutné ho stanovovat v zákoně o KI. Z tohoto důvodu bylo v odstavci 1 smazáno slovo "rozhodnutím" neboť nápravná opatření se budou uvádět do protokolu o kontrole. 
V otázce auditu bylo ustanovení změněno ve smyslu toho, že se jedná o nápravné opatření, které je ovšem krajním řešením. Audit bude provádět gestor ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Upouští se od auditu prováděného třetí stranou.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.82.
	
	k § 24 odst. 3
	Požadujeme upravit znění následovně:
"(3) Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně použije Portál kritické infrastruktury k jinému účelu, než k plnění povinností stanovených tímto zákonem je uvedeno v § 20 odst. 1.".
Odůvodnění:
Tato připomínka navazuje na naši připomínku k § 20 odst. 1, v níž navrhujeme úpravu znění zmíněného odstavce. Portál KI bude dle důvodové zprávy sloužit nejenom pro plnění povinností subjektů KI, ale i sdílení informací. 
	Neakceptováno - Vysvětleno

Tato skutková podstata cílí na úmyslné přehlcování portálu falešnými podáními a nevztahuje se na ustanovení podle § 20 odst. 1.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.83.
	
	k § 26 odst. 1 písm. b)
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 1 písm. b) následovně:
„b) 75 000 Kč 3 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 24 odst. 2 písm. f), j) nebo o),“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka § 26 odst. 1, písm. c).
	Neakceptováno. 
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI.  
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.

	5.84.
	
	k § 26 odst. 1 písm. c)
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 1 písm. c) následovně:
„c) 100 000 Kč 10 000 000 Kč nebo do výše 0,5 % čistého celosvětového ročního obratu dosaženého právnickou osobou za bezprostředně předcházející účetní období, podle toho, která z daných částek je vyšší, jde-li o přestupek podle § 24 odst. 1 písm. b) nebo § 24 odst. 2 písm. g),“.
Odůvodnění:
V souladu s čl. 22 směrnice CER mají členské státy stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních opatření a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Podle směrnice mají být stanovené sankce účinné, přiměřené a odrazující. Na druhou stranu je třeba podle našeho názoru vzít v potaz i to, že se dané subjekty musí především soustřeďovat na výkon té základní služby samotné, pro kterou byly založeny či zřízeny, proto by podle našeho názoru bylo kontraproduktivní, pokud by pro ně mohly případně uložené peněžité tresty znamenat až tak citelný zásah do jejich rozpočtů.  
Sankce navržené v ZKI jsou však zcela nepřiměřené závažnosti uvedených přestupků, ukládají subjektům KI drakonické pokuty za pochybení i marginálního charakteru a neodpovídají skutečné výši případného ohrožení chráněného zájmu. Navrhujeme proto z ustanovení § 26 zcela vyjmout variabilní možnost výběru výše pokuty dle toho, která z daných částek je vyšší, a to z následujících důvodů:
- tato variabilita není předpokládána ve směrnici CER, 
- zároveň předmětná variabilita výše pokuty (zejména tedy její procentuální vyjádření) nesplňuje požadavek na účelnost a přiměřenost.
Zejména u podniků s vyšším obratem může představovat sankce např. 0.5 % čistého celosvětového ročního obratu diametrálně odlišnou částku oproti 10 mil. Kč (viz § 26 odst. 1 písm. c) tohoto návrhu zákona), avšak bez adekvátního opodstatnění. Jsme přesvědčeni, že sankční funkci za nesplnění daných povinností zajistí i výrazně nižší pokuty, a že i tyto přimějí dané subjekty své povinnosti řádně plnit.
	Neakceptováno. Rozpor
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI.  
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.


	5.85.
	
	k § 26 odst. 1 písm. d)
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 1 písm. d) následovně:
„d) 125 000 Kč 15 000 000 Kč nebo do výše 1 % čistého celosvětového ročního obratu dosaženého právnickou osobou za bezprostředně předcházející účetní období, podle toho, která z daných částek je vyšší, jde-li o přestupek podle § 24 odst. 2 písm. d), e), i), m) nebo n), nebo“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka k § 26 odst. 1, písm. c).

	Neakceptováno. Rozpor
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI.  
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.


	5.86.
	
	k § 26 odst. 1 písm. e)
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 1 písm. e) následovně:
„e) 500 000 Kč 25 000 000 Kč nebo do výše 1,5 % čistého celosvětového ročního obratu dosaženého právnickou osobou za bezprostředně předcházející účetní období, podle toho, která z daných částek je vyšší, jde-li o přestupek podle § 24 odst. 1, písm. a), § 24 odst. 2 písm. a) až c), h), k), nebo l).“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka k § 26 odst. 1, písm. c).
	Neakceptováno. Rozpor
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI.  
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.

	5.87.
	
	k § 26 odst. 2
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 2 následovně:
„(2) Je-li přestupek podle § 24 odst. 3 spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, uloží se pokuta do výše dvojnásobku pokuty dříve uložené. 100 000 Kč. nebo do výše 0,1 % čistého celosvětového ročního obratu dosaženého právnickou osobou za bezprostředně předcházející účetní období, podle toho, která z daných částek je vyšší. Přestupek je spáchán opakovaně, jestliže od nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 6 měsíců.“.
Odůvodnění:
Podle našeho názoru bez uvedení výrazu „rozhodnutí“ v citovaném textu nebude dávat navržený text dobrý smysl.
I v tomto případě máme za to, že navržené výše pokut jsou nepřiměřeně vysoké, a tudíž i v rozporu s požadavky směrnice.
Viz. připomínka k § 26 odst. 1, písm. c).
	Neakceptováno. Rozpor
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI.  
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.


	5.88.
	
	k § 26 odst. 3
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 3 následovně:
„(3) Je-li přestupek podle § 24 odst. 2 písm. f), j) nebo o) spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, uloží se pokuta do výše dvojnásobku pokuty dříve uložené. 6 000 000 Kč. nebo do výše 0,5 % čistého celosvětového ročního obratu dosaženého právnickou osobou za bezprostředně předcházející účetní období, podle toho, která z daných částek je vyšší. Přestupek je spáchán opakovaně, jestliže ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 12 měsíců.“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka k § 26 odst. 2.
Viz. připomínka k § 26 odst. 1, písm. c).
	Neakceptováno. Rozpor
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI. 
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.

	5.89.
	
	k § 26 odst. 4
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 4 následovně:
„(4) Je-li přestupek podle § § 24 odst. 1 písm. b) nebo § 24 odst. 2 písm. g) spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, uloží se pokuta do výše dvojnásobku pokuty dříve uložené. 20 000 000 Kč. nebo do výše 1 % čistého celosvětového ročního obratu dosaženého právnickou osobou za bezprostředně předcházející účetní období, podle toho, která z daných částek je vyšší. Přestupek je spáchán opakovaně, jestliže ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 24 měsíců.“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka k § 26 odst. 2.
Viz. připomínka k § 26 odst. 1, písm. c).
	Neakceptováno. Rozpor
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI.  
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.

	5.90.
	
	k § 26 odst. 5
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 5 následovně:
„(5) Je-li přestupek podle § § 24 odst. 2 písm. d), e), i), m) nebo n) spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, uloží se pokuta do výše dvojnásobku pokuty dříve uložené. 30 000 000 Kč. nebo do výše 2 % čistého celosvětového ročního obratu dosaženého právnickou osobou za bezprostředně předcházející účetní období, podle toho, která z daných částek je vyšší. Přestupek je spáchán opakovaně, jestliže ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 24 měsíců.“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka k § 26 odst. 2.
Viz. připomínka k § 26 odst. 1, písm. c).
	Neakceptováno. Rozpor
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI. 
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.

	5.91.
	
	k § 26 odst. 6
	Požadujeme úpravu znění § 26 odst. 6 následovně:
„(6) Je-li přestupek podle § 24 odst. 1, písm. a), § 24 odst. 2 písm. a) až c), h), k) nebo l) spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, uloží se pokuta do výše dvojnásobku pokuty dříve uložené. 50 000 000 Kč. nebo do výše 3 % čistého celosvětového ročního obratu dosaženého právnickou osobou za bezprostředně předcházející účetní období, podle toho, která z daných částek je vyšší. Přestupek je spáchán opakovaně, jestliže od nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 24 měsíců.“.
Odůvodnění:
Viz. připomínka k § 26 odst. 2.
Viz. připomínka k § 26 odst. 1, písm. c).
	Neakceptováno. 
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI. 
Připominkové místo nesouhlasí s návrhem vypořádání. Bude vykázán ROZPOR.

	5.92.
	
	k hlavě VII Vztah k jiným zákonům  
	Požadujeme do návrhu zařadit nové ustanovení § 27a v následujícím znění:
㤠27a
Zákon o svobodném přístupu k informacím
(1) Informace, jejichž zpřístupnění by mohlo ohrozit zajišťování odolnosti subjektu kritické infrastruktury při poskytování základních služeb, a informace, které jsou vedené v Portálu kritické infrastruktury, se podle zákona upravujícího svobodný přístup k informacím neposkytují.
(2) Informacemi podle odstavce 1 se rozumí zejména seznam subjektů kritické infrastruktury, seznam kritických pracovníků, seznam kritických dodavatelů, plán odolnosti subjektů kritické infrastruktury, posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a posouzení rizik České republiky v části meziodvětvových dopadů, výsledky kontrol, výsledky auditů a podrobnosti o nahlášených incidentech.“.
Odůvodnění:
Přestože návrh zákona o KI předpokládá i změnu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, navrhujeme výjimku z informační povinnost ve vztahu ke KI zahrnout přímo do ZKI. I v návaznosti na předchozí připomínky k zákonu o odolnosti KI upozorňujeme, že i krizové orgány mohou a budou nakládat s klasifikovanými informacemi a citlivými údaji, které ze své podstaty nejsou adresovány široké veřejnosti a takové by současně měli být vyčleněny z možnosti o takové informace žádat a nahlížet do nich. Navrhujeme tedy vrátit do návrhu zákona původní § 28, který byl v posledním známém návrhu GŘ HZS, ale z verze pro meziresortní připomínkování byl z nějakého důvodu odstraněn. Současně navrhujeme výslovně stanovit jako neveřejné informace z auditů, konalo a hlášení incidentů. Nedomníváme se, že odůvodnění zrušení tohoto § je dostatečné a současně přínosné. Naopak v jeho zrušení spatřujeme, jak již bylo zmíněno, bezpečnostní hrozbu.
	Akceptováno jinak
Na základě jednání s gestorem zákona č. 106 bude provedena přímá novela zákona o svobodném přístupu k informacím, a to následujícím způsobem.

v § 11 zákona č. 106/1999 Sb. bude v odstavci 6 přidáno nové písm. b), které zní:
"b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury."
Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.93.
	
	k § 32 odst. 4
	Požadujeme upravit znění § 32 odst. 4 následovně:
„(4) Poskytovatel základní služby poskytne věcně příslušnému ministerstvu, ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance poprvé informace uvedené v § 8 odst. 1 do 90 180 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona.“.
Odůvodnění:
Navrhovaná lhůta je z našeho pohledu příliš krátká, proto požadujeme stanovení lhůty dvojnásobné, aby měly dotčené subjekty zajištěn dostatečný prostor ke splnění stanovené povinnosti, též s ohledem na množství dalších povinností, které navrhovaná právní úprava pro povinné subjekty znamená, a dále s ohledem na sankce a jejich výši.  
	Akceptováno jinak
Vypořádáno podle připomínky MPO č. 12.22.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.94.
	
	k příloze
	Požadujeme vypuštění odpadového hospodářství ze subjektů kritické infrastruktury.
Odůvodnění:
Odvětví zvažovalo vhodnost připojení segmentu odpadového hospodářství do množiny subjektů kritické infrastruktury. V návrhu zákona se odvětví odpadového hospodářství objevilo v tabulce navrhované přílohy zákona o odolnosti subjektů KI. 
Se znalostí navrhovaného rozsahu a nových administrativních povinností týkajících se zapojení odvětví do množiny kritické infrastruktury bylo zhodnoceno, že dodatečné náklady a rozsah administrativních povinností jsou neúměrně vysoké a znamenalo by to nutnost zdražení služeb odpadového hospodářství jak pro firmy, obce, tak pro občany. 
Historicky nebylo odvětví odpadového hospodářství součástí kritické infrastruktury státu. Po posouzení nákladů a přínosů tohoto možného rozšíření jsme přesvědčeni, že dosavadní nastavení, kdy odvětví odpadového hospodářství není součástí kritické infrastruktury, je vhodnější a efektivnější, a proto jako profesní svaz vyjadřujeme pozici k podpoře zachování současného stavu, kdy odvětví odpadového hospodářství není součástí kritické infrastruktury státu.  
	Akceptováno


	5.95.
	
	k příloze
	
	Akceptováno jinak
Předkladatel navrhuje v odvětví veřejná správa vytvoření nového kritéria základní služby „e) výkon činnosti státního podniku zajišťujícího poštovní infrastrukturu jako službu veřejné správy“, kde by byla zakotvena Česká pošta s.p. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.96.
	
	K návrhu tezí prováděcích právních předpisů
	Požadujeme, aby určení základních služeb bylo uvedeno přímo v zákoně.
Odůvodnění:
Nadto si dovolujeme připomínkovat i samotné základní služby uvedené v prováděcím právním předpisu. 
Z návrhu není zřejmé odůvodnění, proč jsou jednotlivé činnosti označeny jako základní služby. Považujeme za nutné odůvodnit, proč některé činnosti byly označeny za tak zásadní, aby se poskytovatelům těchto služeb ukládaly uvedené povinnosti. 
Nesouhlasíme s tím, aby výzkum a vývoj léků byl základní službou. Není jasné, proč by tomu tak mělo být. Výzkum a vývoj ve zdravotnictví je prováděn stovkami subjektů a nijak nesouvisí se zajišťováním strategicky důležitých činností pro fungování státu např. ve stavu nouze či za jiných významných okolností.
Dále není zřejmé, co se rozumí „výroba základních farmaceutických výrobků a základních farmaceutických přípravků“. Legislativa nezná pojmy farmaceutické výrobky ani farmaceutické přípravky. Podnikající osoba tedy nemůže vědět, zda poskytuje tuto základní službu, když není jasné, co se tímto pojmem myslí. Není nikde definováno, co se rozumím pojmem „základní“. Není známá žádná definice „základních“ ať už farmaceutických výrobků nebo přípravků. Považujeme tedy tuto část za neaplikovatelnou, protože její obsah není znám.
Byť předkladatel pravděpodobně má zájem pod základní službu zavést „výrobu léčivých přípravků“, nesouhlasíme s takto široce pojatou základní službou. Regulatorně pod pojmem výroba léčivých přípravků je zařazeno například i kompletování hotových lékových forem (např. blistrů) do sekundárního obalu (krabičky), přebalování léčiv z cizojazyčného balení do českého či naopak z českého do cizojazyčného apod. Výrobu léčivých přípravků tak se zahrnutím všech fází (včetně těch finálních, jež sotva mají signifikantní hodnotu z hlediska zajištění kriticky důležitých funkcí státu) tak provádí stovky subjektů. Kritérium významnosti v případě výroby tak musí být definováno kombinací faktorů, které zajistí oprávněnost a relevantnost zakotvení řady nových povinností těm subjektům, které skutečně jsou podstatné pro fungování základních činností státu.
Stejně tak základní služba „distribuce léčivých přípravků“ je neodůvodněně široce pojatá. Téměř každá farmaceutická firma, která dodává léčivé přípravky ze zahraničí, je distributorem léčivých přípravků, a to v rozsahu distribuce „svých“ léčivých přípravků. Spolu s nezávislými distributory vykonávající na své podnikatelské riziko nákup a prodej léčivých přípravků jde o několik stovek subjektů jen v České republice. Přičemž naprostá většina těchto subjektů má z pohledu trhu ČR jako celku jen mizivý tržní podíl.
Bez ohledu na výše uvedené, upozorňujeme, že zamýšlený cíl navrhované právní úpravy, tedy ochrana zájmu státu, resp. občanů ČR zajištěním dostupnosti léčivých přípravků, byla již naplněna jinou právní úpravou, a to novelizací zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, s účinností od 1. ledna 2024. Touto novelou byla zavedena řada nových povinností vůči farmaceutickým firmám (tzv. držitel rozhodnutí o registraci) a distributorům léčiv, která má za cíl právě zajistit dostupnost léčiv pro pacienty v ČR, a to i po přerušení dodávek. S ohledem na to, že stejný cíl právní úpravy tímto již byl naplněn, požadujeme, aby z návrhu zákona o KI byly zcela odstraněny pasáže směřující k zakotvení povinností vůči osobám, které zajišťují výrobu i distribuci léčivých přípravků.
	Neakceptováno - Vysvětleno

Regulace vyplývá ze směrnice CER a Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb.  Odvětví a základní služby stanovené těmito předpisy jsou pro ČR závazné. ČR může pouze rozšířit jednotlivá odvětví nebo pododvětví či seznam základních služeb, nikoli je zúžit. 

Povinnosti jsou ukládány pouze na základě zákona. Nařízení vlády ke kritériím významnosti bude stanovovat hodnotu kritérií, nikoli povinnosti. Prováděcí právní předpisy, v tomto případě nařízení vlády, podléhá jasně nastaveným pravidlům schvalování těchto předpisů a rozhodně nelze souhlasit s tvrzením, že je tento postup protiústavní. Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů respektují čl. 49 Legislativních pravidel vlády, neboť konkretizují oblasti, které mají být upraveny, a rozsah úpravy. Předkladatel v rámci prováděcí právní úpravy bude respektovat zásadu secundum et intra legem, neboť stanovení primárních povinností nebude předmětem prováděcí právní úpravy. Stanovení základních služeb v prováděcím právním předpisu činí celý systém více pružnějším a v případě potřeby budou moci být základní služby modifikovány podle aplikační praxe. Pokud by byly základní služby definovány přímo v zákoně, mohl by se stát systém méně pružný až rigidní, což neodpovídá požadavkům na zajišťování odolnosti.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.97.
	
	k bodu 7.3 důvodové zprávy
	Požadujeme dopracování důvodové zprávy.
Odůvodnění:
I když důvodová zpráva uvádí, že k rozšíření subjektů dojde z většiny ze soukromého sektoru, není nijak vyhodnocen dopad navrhované úpravy na podnikatelské subjekty v ČR.
Je zcela zřejmé, že plnění povinností uvedených v návrhu bude předcházet interní zhodnocení současných postupů, nastavení nových procesů, zajištění manažera kritické infrastruktury atd. Jsme přesvědčeni, že tyto povinnosti, které stát hodlá uvalit na dané subjekty, by měly být i nějakým způsobem kompenzovány. Ustanovení § 13 odst. 2 a 3 nepovažujeme za žádnou formu kompenzace nebo jiného benefitu pro povinné osoby. 
Je potřeba vzít v úvahu, že dotčená legislativa se dotkne z povahy věci jen subjektů operujících na území ČR (např. tuzemští výrobci), přičemž své zboží a služby nabízejí na trhu, na kterém se střetávají taktéž s produkty a službami zahraničních dodavatelů, kteří podléhat právní úpravě kritické infrastruktury nebudou. S ohledem na to, že subjekt kritické infrastruktury bude povinen zavést a udržovat postupy, pracovní místa a specifické vybavení tak, aby splnil požadavky zákona, je jisté, že to bude administrativně i finančně náročné. Naplnění požadavků navrhované legislativy tak představuje zásadní konkurenční nevýhodu, u které zákon nepočítá s adekvátní kompenzací, která by narovnala situaci na trhu. Kompenzace mohou mít jak přímou finanční, tak i nepřímou daňovou povahu.
	Akceptováno jinak
Důvodová zpráva doplněna.
Tento zákon je transpozičním zákonem směrnice CER, tedy dochází k harmonizaci pravidel na úrovni vnitřního trhu EU. Regulace tak nemá vliv pouze na tuzemské výrobce, ale naopak na všechny subjekty působící na vnitřním trhu EU. Nelze tak souhlasit s tím, že by byla narušena konkurenceschopnost některých subjektů na trhu. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	5.98.
	
	K účinnosti zákona
	Požadujeme odložení účinnosti zákona minimálně o dva roky.
Odůvodnění:
Účinnost zákona by měla být minimálně o dva roky odložena, a to s ohledem na nemožnost subjektů kritické infrastruktury v takto krátké době reagovat na celý soubor jim určených povinností.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Lhůta je dána směrnicí CER. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	6.
	Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády
	K RIA
	K 1.4 Identifikace dotčených subjektů
Požadujeme doplnit dopady na jednotlivé dotčené subjekty (včetně informace, zda byly subjekty konzultovány), kdo ponese náklady navrhované regulace a další relevantní skutečnosti. Rovněž požadujeme rozdělit subjekty na dotčené pozitivně a negativně (např. z hlediska povinností, které právní úprava zavádí). Návrh bude mít dopady na velký počet subjektů napříč veřejnou správou i soukromým sektorem a je proto nezbytné je roztřídit (specifikovat subjekty, které mohou návrhem získat prospěch a které mohou být poškozeny). Dále je třeba rozlišit dopady na přímé a nepřímé, ekonomické a bezpečnostní. Je klíčové, aby identifikace vycházela z popisu problému. Mělo by být zřejmé, koho má právní úprava chránit, u koho dojde ke snížení či zvýšení nákladů a z jakých zdrojů budou dotčené subjekty náklady pokrývat.
K 1.6 Zhodnocení rizika
Požadujeme rozšířit zhodnocení rizika. Předkladatel uvádí zejména rizika právní související s implementací a novelizací zákona o IZS. Měla by být také uvedena rizika věcná (pouze částečně na ně předkladatel poukazuje v rámci popisu problému).
K 3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Požadujeme doplnit kvantitativní vyjádření dopadů, zejména dopadů 
na státní rozpočet. Předkladatel poukazuje na dopady, aniž by uvedl konkrétní hodnoty nákladů. Přitom již při zpracování rámcové pozice k návrhu směrnice (19. 1. 2021) poukazoval na rozsáhlé finanční dopady a zvýšenou administrativní zátěž. Zároveň by měly být zahrnuty dopady vyplývající ze změn dalších zákonů.
K 5. Implementace doporučené varianty a vynucování
Požadujeme uvést způsob zajištění připravenosti všech dotčených subjektů na implementaci, popsat činnosti, které budou provádět, a to včetně vyčíslení nákladů na implementaci a upřesnění způsobu jejich pokrytí. Předkladatel se zaměřil pouze na dohled, vymáhání a sankce. Vzhledem k velkému počtu dotčených subjektů nutno provázat kapitoly týkající se identifikace dotčených subjektů a implementace.
K 6. Přezkum účinnosti regulace
Požadujeme upřesnit subjekty zodpovědné za přezkum. Je nezbytné stanovit způsob, jakým budou uvedené subjekty průběžně realizovat přezkum a jakým způsobem a z jakých zdrojů budou sbírat potřebné údaje. K tomu je nutné stanovit kritéria, aby bylo možné porovnat výchozí hodnoty a identifikován výskyt případných neočekávaných dopadů. Požadujeme specifikovat mechanismus monitorování, stanovit identifikátory a způsob a frekvence shromažďování dat a s tím související náklady (včetně upřesnění, zda neexistuje možnost získávat data z již existujících systémů).
Upozorňujeme, že usnesením vlády č. 435 ze dne 14. 6. 2023 byla s účinností od 1. 1. 2025 ukotvena procesní pravidla přezkumu účinnosti.
	Akceptováno.

	7. 1.
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
	Obecně k návrhu
	Předložený návrh zákona musíme jako celek odmítnout, neboť obsahuje celou řadu problematických aspektů, kterým by bylo možné předejít v případě, že by byl předem se všemi stakeholdery dostatečně podrobně diskutován. Požadujeme jeho stažení a přepracování.
V rámci návrhu zákona je uvedena celá řada odkazů na prováděcí právní předpisy, jejichž obsah bude mít zásadní vliv na aplikaci uvedeného právního předpisu a absence přináší velkou nejistotu pro adresáty předmětného zákona. Teze prováděcích předpisů předložené spolu s návrhem zákona neobsahují dostatečně detailní informace tak, abychom se mohli bez problémů k danému předpisu vyjádřit.
Považujeme za zcela neakceptovatelné, aby schvalování takto zásadního předpisu probíhalo pod časovým tlakem. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES byla přijata již 14. prosince 2022. Nicméně do meziresortního připomínkového řízení byl návrh zákona, který z ní vyplývá předložen až po 14 měsících a ve zcela nedostatečné podobě!!! Během těchto 14 měsíců nebyl nikdo ze stávajících subjektů kritické infrastruktury ve vodárenství přizván ke konzultaci, což považujeme za nepochopitelné a nepřijatelné. 
Odmítáme tedy podlehnout časovému tlaku vyplývajícího z nutnosti přijetí tohoto předpisu z důvodu implementace předmětné evropské směrnice., což s ohledem na implementační lhůtu (a navrhovanou účinnost zákona) souvisí s nutností již nyní předkládat také prováděcí právní předpisy v co největším detailu či (v ideálním případě) uvádět co nejvíce informací a podmínek přímo do návrhu zákona.
Zároveň je třeba konstatovat, že návrh zákona, tak jak je předložen, je v rozporu s ústavními principy, neboť prováděcí předpis je vázán pouze k takové podrobnější úpravě, jež se pohybuje „na základě a v mezích zákona“ (viz. Pl. ÚS 3/95). Povinnosti podle čl. 4 Listiny základních práv a svobod lze ukládat toliko na základě zákona a v jeho mezích. Zákon tudíž musí stanovit meze, v nichž poté prováděcí právní předpis uvede konkrétní podmínky k provedení zákona. Návrh zákona o kritické infrastruktuře však tyto meze nestanoví, když zcela přenechává prováděcím předpisům stanovení obsahu strategie pro posílení odolnosti subjektů kritické infrastruktury, aniž by alespoň rámcově uvedl, co je obsahem této strategie, jaká práva a povinnosti z ní budou subjektům vyplývat či jaká je její závaznost. Návrh zákona také přenechává na prováděcí právní předpisy stanovení okruhu subjektů, na které se bude vztahovat, tj. povinnosti vzniknou subjektům teprve na základě prováděcích právních předpisů, neboť ty mají vymezit základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a kritéria významnosti, přičemž u subjektů, kteří budou tato kritéria splňovat pouze v části svých činností není jasné, zda bude dopadat na tyto subjekty jako celky nebo zda bude možné odlišit jednotlivé činnosti podle toho, zda tento bude splňovat kritérium. V okamžiku přijetí zákona tak nebude možné určit, kdo je subjektem, na nějž se zákon vztahuje, přesto mu však začnou plynout lhůty pro plnění povinností ze zákona vzniklých a na ně navazující sankce. Stejně tak parametrizace incidentů, které bude subjekt povinen hlásit je přenesena na výkonnou moc.
Všechna výše uvedená zmocnění jsou velmi neurčitá a zákonodárce tím ponechává na vůli výkonné moci stanovení povinností osob, které může stanovit pouze zákon. Tím se ponechává prováděcímu právnímu předpisu vymezení základní pojmové náležitosti, která má konstitutivní charakter. Návrh zákona je tak v souladu s nálezem Pl. ÚS 45/2000 i Pl. ÚS 3/95 neplatný pro neurčitost. Případné právní předpisy vydané na jeho základě by taktéž byly neplatné.
Návrh zákona (zákonů) přináší zcela nový přístup ke krizovému řízení, nicméně dle našeho názoru nebude plnit takovou funkci, která je od něj očekávána. S ohledem na oblast, kterou má řešit to však může mít dalekosáhlé negativní následky.
	Akceptováno částečně
Konfederace požaduje doplnění prováděcích právních předpisů. Předkladatel návrhu zákona průběžně s MPŘ pracuje na návrhu prováděcích právních předpisů s jednotlivými gestory. Prováděcí právní předpisy by měly být publikovány v září roku 2024.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.2. 
	
	K vymezení základní služby a kritéria významnosti
	požadujeme upravit dle odůvodnění.
Odůvodnění: Domníváme se, že se zde nachází určitý vnitřní rozpor mezi definicí základní služby – § 2 písm. a) a § 8 odst. 4 – kdy se mají odvětví a pododvětví uvádět v příloze zákona a základní služby v prováděcím právním předpise. Domníváme se, že s ohledem na skutečnost, že odvětví i pododvětví jsou uvedené velice obecně, bude pro celou aplikaci zákona kruciální precizní definice základní služby, jelikož poskytovatelem základní služby je dle návrhu zákona ten, kdo poskytuje alespoň jednu základní službu a splňuje kritérium významnosti. 
Základní službu nelze z obecného odvětví a pododvětví dostatečně určit. Základní kritérium pro to, zda se bude celá právní úprava na daný subjekt (myšleno právnickou osobu) vztahovat, je odvislé od skutečnosti uvedené v prováděcím právním předpisu (co je základní službou a jaká jsou kritéria významnosti). Tento postup nepovažujeme za správný a je v rozporu se základními principy ústavnosti. Povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona. Stejně tak adresáti těchto povinností. Povinnosti musí být dostatečně konkrétní, aby nebylo sporu, kdo je adresátem povinnosti a jaký je přesný obsah těchto povinností.
Ačkoliv návrh zákona popisuje rámec povinností dotčených subjektů, adresáti těchto povinnosti nejsou zákonem stanoveni. Považujeme za nepřípustné, aby adresáti povinnosti byly specifikováni až na úrovni podzákonných předpisů, které jsou mimo kontrolu zákonodárců.
Požadujeme, aby byly základní služby uvedeny přímo v zákoně – v jeho příloze. Jedině tak mohou povinnosti stanovené pro dané subjekty legální. 
Stejně tak navrhovaný § 9 uvádí, že kritérium významnosti stanoví prováděcí právní předpis a zohlední při tom parametry uvedené v jednotlivých písmenech § 9. Nicméně ani návrh prováděcího předpisu neurčuje konkrétní kritéria významnosti. V době, kdy se mají předložit připomínky k návrhu zákona, není vůbec jasné, jakých subjektů se budou povinnosti týkat, jelikož kritérium významnosti je jednou ze dvou podmínek, které má osoba splnit, aby byla poskytovatelem základní služby.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Regulace vyplývá ze směrnice CER a Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb.  Odvětví a základní služby stanovené těmito předpisy jsou pro ČR závazné. ČR může pouze rozšířit jednotlivá odvětví nebo pododvětví či seznam základních služeb, nikoli je zúžit. 
Povinnosti jsou ukládány pouze na základě zákona. Nařízení vlády ke kritériím významnosti bude stanovovat hodnotu kritérií, nikoli povinnosti. Prováděcí právní předpisy, v tomto případě nařízení vlády, podléhá jasně nastaveným pravidlům schvalování těchto předpisů a rozhodně nelze souhlasit s tvrzením, že je tento postup protiústavní. Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů respektují čl. 49 Legislativních pravidel vlády, neboť konkretizují oblasti, které mají být upraveny, a rozsah úpravy. Předkladatel v rámci prováděcí právní úpravy bude respektovat zásadu secundum et intra legem, neboť stanovení primárních povinností nebude předmětem prováděcí právní úpravy.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.3.
	
	K oblasti základních služeb
	Jak je uvedeno výše, požadujeme, aby určení základních služeb bylo uvedeno přímo v zákoně.
Nadto si dovolujeme připomínkovat i samotné základní služby uvedené v prováděcím právním předpisu. 
Z návrhu není zřejmé odůvodnění, proč jsou jednotlivé činnosti označeny jako základní služby. Považujeme za nutné odůvodnit, proč některé činnosti byly označeny za tak zásadní, aby se poskytovatelům těchto služeb ukládaly uvedené povinnosti. Kritéria významnosti by měla být nastavena tak, aby zasáhla výhradně ty subjekty, u nichž je jejich účast v systému kritické infrastruktury relevantní a nezbytná.
Nesouhlasíme s tím, aby výzkum a vývoj léků byl základní službou. Není jasné, proč by tomu tak mělo být. Výzkum a vývoj ve zdravotnictví je prováděn stovkami subjektů a nijak nesouvisí se zajišťováním strategicky důležitých činností pro fungování státu např. ve stavu nouze či za jiných významných okolností.
Dále není zřejmé, co se rozumí „výroba základních farmaceutických výrobků a základních farmaceutických přípravků“. Legislativa nezná pojmy farmaceutické výrobky ani farmaceutické přípravky. Podnikající osoba tedy nemůže vědět, zda poskytuje tuto základní služby, když není jasné, co se tímto pojmem myslí. Není nikde definováno, co se rozumím pojmem „základní“. Není známá žádná definice „základních“ ať už farmaceutických výrobků nebo přípravků. Považujeme tedy tuto část za neaplikovatelnou, protože její obsah není znám.
Byť předkladatel pravděpodobně má zájem pod základní službu zavést „výrobu léčivých přípravků“, nesouhlasíme s takto široce pojatou základní službou. Regulatorně pod pojmem výroba léčivých přípravků je zařazeno například i kompletování hotových lékových forem (např. blistrů) do sekundárního obalu (krabičky), přebalování léčiv z cizojazyčného balení do českého či naopak z českého do cizojazyčného apod. Výrobu léčivých přípravků tak se zahrnutím všech fází (včetně těch finálních, jež sotva mají signifikantní hodnotu z hlediska zajištění kriticky důležitých funkcí státu) tak provádí stovky subjektů. Kritérium významnosti v případě výroby tak musí být definováno kombinací faktorů, které zajistí oprávněnost a relevantnost zakotvení řady nových povinností těm subjektům, které skutečně jsou podstatné pro fungování základních činností státu.
Stejně tak základní služba „distribuce léčivých přípravků“ je neodůvodněně široce pojatá. Téměř každá farmaceutická firma, která dodává léčivé přípravky ze zahraničí, je distributorem léčivých přípravků, a to v rozsahu distribuce „svých“ léčivých přípravků. Spolu s nezávislými distributory vykonávající na své podnikatelské riziko nákup a prodej léčivých přípravků jde o několik stovek subjektů jen v České republice. Přičemž naprostá většina těchto subjektů má z pohledu trhu ČR jako celku jen mizivý tržní podíl.
Bez ohledu na výše uvedené, upozorňujeme, že zamýšlený cíl navrhované právní úpravy, tedy ochrana zájmu státu, resp. občanů ČR zajištěním dostupnosti léčivých přípravků, byla již naplněna jinou právní úpravou, a to novelizací zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, s účinností od 1. ledna 2024. Touto novelou byla zavedena řada nových povinností vůči farmaceutickým firmám (tzv. držitel rozhodnutí o registraci) a distributorům léčiv, která má za cíl právě zajistit dostupnost léčiv pro pacienty v ČR, a to i po přerušení dodávek. Navrhované zahrnutí těchto oblastí pod nový obecný zákon o kritické infrastruktuře se jeví jako nadbytečné, neboť problematika je již řešena jinými cílenými opatřeními, která směřují ke stejnému účelu. Plošné zahrnutí článků lékového řetězce mezi poskytovatele základních služeb by jim přineslo další nové povinnosti, jež by pro tyto subjekty znamenaly již neúměrnou administrativní zátěž. Enormní tlak na kapacity firem by pak v některých případech mohl vyústit až v jejich odchod z českého trhu, a následnou nedostupnost některých léčivých přípravků pro české pacienty.
S ohledem na to, že stejný cíl právní úpravy tímto již byl naplněn, požadujeme, aby z návrhu zákona o kritické infrastruktuře byly zcela odstraněny pasáže směřující k zakotvení povinností vůči osobám, které zajišťují výrobu i distribuci léčivých přípravků.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Regulace vyplývá ze směrnice CER a Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb.  Odvětví a základní služby stanovené těmito předpisy jsou pro ČR závazné. ČR může pouze rozšířit jednotlivá odvětví nebo pododvětví či seznam základních služeb, nikoli je zúžit. 
Povinnosti jsou ukládány pouze na základě zákona. Nařízení vlády ke kritériím významnosti bude stanovovat hodnotu kritérií, nikoli povinnosti. Prováděcí právní předpisy, v tomto případě nařízení vlády, podléhá jasně nastaveným pravidlům schvalování těchto předpisů a rozhodně nelze souhlasit s tvrzením, že je tento postup protiústavní. Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů respektují čl. 49 Legislativních pravidel vlády, neboť konkretizují oblasti, které mají být upraveny, a rozsah úpravy. Předkladatel v rámci prováděcí právní úpravy bude respektovat zásadu secundum et intra legem, neboť stanovení primárních povinností nebude předmětem prováděcí právní úpravy.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	7.4.
	
	K § 2 písm. g)
	Doporučujeme variantu II.
Odůvodnění: Uvedená varianta definice pojmu „kritická infrastruktura“ přesněji a pochopitelněji vymezuje daný pojem.  
	Neakceptováno 
Na základě jednání v MPŘ bude aplikována varianta I. v upraveném znění. Obsah pojem aktivum je v současné době rozpracováno v důvodové zprávě, tato bude revidována, aby bylo zcela jasné, co se slovem aktivum pro potřeby tohoto zákona rozumí.

"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.5.
	
	K § 8
	Zákonem navrženou lhůtu 1 měsíce pro poskytnutí údajů uvedených v § 8 odst. 1 považujeme za zcela nedostatečnou. Tím spíš, že se adresáti této normy mohou dozvědět o tom, zda pod normu spadají, až z prováděcích právních předpisů. Navíc pro poskytnutí daných informací, které zákon vyžaduje, bude muset proběhnout rozsáhlá vnitřní analýza dané osoby, a proto je nezbytné lhůtu prodloužit.
	Akceptováno
V rámci přechodných ustanovení bude posunuta účinnost ustanovení § 8 odst. 2 a lhůta prodloužena na 3 měsíce.


	7.6.
	
	K § 8 odst. 2
	Vzhledem ke skutečnosti, že Portál krizové infrastruktury je uveden ve stávající platné právní úpravě (krizový zákon) a stále není funkční, obáváme se nemožnosti splnit požadavky vymezené v zákoně ze strany poskytovatele základní služby.
	Vysvětleno
Portál KI ve stávajícím krizovém zákoně uveden není. Přechodné ustanovení k § 8 odst. 2 bude upraveno a lhůta posunuta na březen roku 2026. Návrh zákona má ovšem nastaveny procesy pro případ výpadku Portálu. Tedy v případě, že by nebyl Portál funkční, nebo měl výpadek, je možno používat alternativní způsoby plnění povinností. 

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.7.
	
	K § 9
	Dle uvedeného ustanovení budou obecná kritéria významnosti zpřesněna a rozpracována až v prováděcím právním předpisu. Vzhledem ke skutečnosti, že se bude jednat o významnou a určující skutečnost, zda subjekt je poskytovatelem základní služby, nebo významným dodavatelem poskytovatele základní služby, nebo jen dodavatelem poskytovatele základní služby, je nezbytné tyto okolnosti definovat již nyní v rámci návrhu prováděcího právního předpisu, nebo lépe uvést přímo do zákona.
	Neakceptováno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou následně představena připomínkovým místům. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do pojmů přidáno "kritérium významnosti".

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Dále pak byla doplněna spojka "nebo" na konci řádku písm. f)

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.8. 
	
	K § 10
	Považuje za vhodné, aby skutečnost, zda se má jednat o subjekt kritické infrastruktury určovalo věcně příslušné ministerstvo, příp. jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka. Pouze věcně příslušný správní orgán je schopen v rámci své expertízy vyhodnotit, zda je daná osoba důležitá pro poskytování základní služby a měl by být tedy vyhodnocen jako subjekt kritické infrastruktury.
Domníváme se, že by to měl být právě věcně příslušný orgán, který by měl být za takové určení odpovědný. Příslušný správní orgán by o daném určení informoval ministerstvo vnitra, které by seznamy vedlo.
	Neakceptováno - vysvětleno
Věcně příslušný rezort bude součástí procesu určování a hlavně procesu přípravy prováděcího právního předpisu, ve kterém bude společně s MV nastavovat kritéria významnosti. Proces určování je proces deklaratorního charakteru, kdy MV pouze potvrzuje skutečnost, která nastane při účinnosti NV.

Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.9.
	
	K § 13 odst. 1 písm. n)
	Ačkoliv návrh zákona počítá s problematikou ochrany utajovaných informací nejen samotným požadavkem v uvedeném ustanovení, ale také změnami v souvisejících právních předpisech (zákon č. 240/2000 Sb., zákon č. 412/2005 Sb. a zákon č. 106/1999 Sb.), neobsahuje všechny potřebné souvislosti, neboť se vztahuje pouze na subjekty kritické infrastruktury, ale nikoliv na jejich dodavatele.
	Vysvětleno
Připomínka má souvislost s částí šestou (zákonem o krizovém řízení), nikoliv s částí první. Navrhovaná změna § 27 o zvláštních skutečnostech není akceptována a tento institut v zákoně o krizovém řízení v upravené formě zůstává (bez odstavce 8). 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“


Připominkové místo místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.10.
	
	K § 21 odst. 5
	Ačkoliv je cvičení subjektu kritické infrastruktury možno plánovat s četností 1x za 3 roky, nepovažujeme za optimální, aby náklady spojené se cvičením nesl subjekt kritické infrastruktury. Dle našeho názoru by toto mělo jít k tíži státu.
	Neakceptováno.

Předladatel návrhu trvá na tom, že náklady ponese každý účastník cvičení sám. Návrh z naší strany neakceptujeme i v souvislosti s připomínkami Ministerstva financí. Text bude upraven takto:
Náklady spojené se cvičeními podle tohoto zákona nese ten, komu náklady vznikly.

	7.11.
	
	K příloze
	Česká asociace odpadového hospodářství dříve a po zkušenostech z posledních krizových období zvažovala vhodnost připojení segmentu odpadového hospodářství do množiny subjektů kritické infrastruktury. 
V návrhu zákona se odvětví odpadového hospodářství objevilo v tabulce navrhované přílohy zákona o odolnosti subjektů KI. 
Se znalostí navrhovaného rozsahu a nových administrativních povinností týkajících se zapojení odvětví do množiny kritické infrastruktury bylo zhodnoceno, že dodatečné náklady a rozsah administrativních povinností jsou neúměrně vysoké a znamenalo by to nutnost zdražení služeb odpadového hospodářství jak pro podnikatele, obce, tak pro občany. 
Historicky nebylo odvětví odpadového hospodářství součástí kritické infrastruktury státu. Po posouzení nákladů a přínosů tohoto možného rozšíření jsme přesvědčeni, že dosavadní nastavení, kdy odvětví odpadového hospodářství není součástí kritické infrastruktury, je vhodnější a efektivnější, a proto jako profesní svaz vyjadřujeme pozici k podpoře zachování současného stavu, kdy odvětví odpadového hospodářství není součástí kritické infrastruktury státu.
	Akceptováno.

	7.12. 
	
	K dopadu na podnikatelské subjekty
	I když důvodová zpráva uvádí, že k rozšíření subjektů dojde z většiny ze soukromého sektoru, není nijak vyhodnocen dopad navrhované úpravy na podnikatelské subjekty v ČR. Domníváme se, že by se měla důvodová zpráva dopracovat. 
Je zcela zřejmé, že plnění povinností uvedených v návrhu bude předcházet interní zhodnocení současných postupů, nastavení nových procesů, zajištění manažera kritické infrastruktury atd. Jsme přesvědčeni, že tyto povinnosti, které stát hodlá uvalit na dané subjekty, by měly být i nějakým způsobem kompenzovány. Ustanovení § 13 odst. 2 a 3 nepovažujeme za žádnou formu kompenzace nebo jiného benefitu pro povinné osoby. 
Je potřeba vzít v úvahu, že dotčená legislativa se dotkne z povahy věci jen subjektů operujících na území ČR (např. tuzemští výrobci), přičemž své zboží a služby nabízejí na trhu, na kterém se střetávají taktéž s produkty a službami zahraničních dodavatelů, kteří podléhat právní úpravě kritické infrastruktury nebudou. S ohledem na to, že subjekt kritické infrastruktury bude povinen zavést a udržovat postupy, pracovní místa a specifické vybavení tak, aby splnil požadavky zákona, je jisté, že to bude administrativně i finančně náročné. Naplnění požadavků navrhované legislativy tak představuje zásadní konkurenční nevýhodu, u které zákon nepočítá s adekvátní kompenzací, která by narovnala situaci na trhu. Kompenzace mohou mít jak přímou finanční, tak i nepřímou daňovou povahu.
	Akceptováno

	8.1. 
	Ministerstvo dopravy
	Obecně k návrhu
	Požadujeme úpravu návrhu zákona v tom smyslu, aby základní službou mohly být služby poskytované nejen na celostátní úrovni, ale i na krajské úrovni. Zároveň požadujeme vyjasnit, kdo bude nad subjekty poskytujícími „necelostátní“ základní služby vykonávat kontrolu.
Definice základní služby a systém určování subjektů kritické infrastruktury zcela opomíjí potřeby krajů, např. v odvětví dopravy z hlediska zachování základních služeb při zajištění dopravní obslužnosti dotčeného regionu. S ohledem na navrženou definici základní služby je v odvětví dopravy možnost určovat subjekty kritické infrastruktury jen na celostátní úrovni, což nedává možnost určit za subjekt kritické infrastruktury například subjekt provozující pražské metro nebo další regionální dopravní systémy, které zajišťují dopravní obslužnost na regionální či místní úrovni.
	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
Vzhledem k tomu, že se jedná o transpoziční zákon směrnice CER, která má za úkol harmonizovat minimální pravidla mezi jednotlivými členskými státy EU, není ani cílem směrnice CER, ani předkladatele, vytvářet krajskou kritickou infrastrukturu. Cílem tohoto zákona je určit ty subjekty kritické infrastruktury, které jsou významné pro vnitřní trh EU a stát. "
V případě, že by se vytvořil systém určování subjektů kritické infrastruktury na krajské úrovni, znamenalo by to další zátěž pro subjekty pod regulací zákona, neboť jím se má provádět zejména směrnice CER, která vyžaduje určit subjekty KI důležité pro členské státy EU a harmonizuje tak jednotlivé úrovně odolnosti SKI na celoevropské úrovni. Tedy by mohlo dojít k situaci, že bude určen subjekt KI podle směrnice CER, ale ten samý subjekt určí kraj ze své působnosti. Z návrhu připomínky není jasné, jaká opatření nad rámec aplikace směrnice CER by krajské subjekty KI přijímaly. Z tohoto důvodu se jeví návrh jako zatěžující a transpozice byl byla zcela nad rámec směrnice CER. Současně je zapotřebí vnímat, že další úroveň subjektů KI by znamenala další mnohonásobný nárůst počtu těchto subjektů, což není žádoucí, jelikož se má jednat opravdu o ty nejvýznamnější.
Pro potřeby identifikace subjektů důležitých pro území kraje lze využít nástroje současného krizového zákona, tedy identifikovat ty subjekty, které plní opatření z krizového plánu (viz § 29 KZ).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	8.2.
	
	K § 2 písm. e)
	V definici odolnosti subjektu kritické infrastruktury požadujeme nahradit slova „zotavit se“ slovy „obnovit dodávku základní služby“.
Výše zmíněné je navrhováno za účelem uvedení do souladu s terminologií normy ISO 22301 - Systémy managementu kontinuity podnikání (BCMS).
	Neakceptováno - Vysvětleno
Definice v návrhu zákona vychází ze směrnice CER. Slovo "zotavit se" je nejlépe vystihující český ekvivalent slovního spojení "recover from an incident".

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	8.3. 
	
	K § 17
	Požadujeme umožnit v rámci ověření spolehlivosti podle zákona o kritické infrastruktuře využít již provedené ověření spolehlivosti podle zákona o civilním letectví.
Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, požaduje dle § 85e a následujících u osob, u nichž to vyžaduje přímo použitelný předpis Evropské unie upravující ochranu civilního letectví před protiprávními činy, aby byly spolehlivé. Ověření spolehlivosti fyzické osoby provádí na její žádost Úřad pro civilní letectví, a to podle kritérií stanovených zákonem o civilním letectví.
Požadujeme, aby ověření spolehlivosti provedené Úřadem pro civilní letectví bylo využitelné v rámci ověřování spolehlivosti podle zákona o kritické infrastruktuře, tedy aby držitel ověření spolehlivosti podle zákona o civilním letectví již znovu nemusel prokazovat totožnost a předkládat potvrzení trestně právní bezúhonnosti výpisem z rejstříku trestů nebo jiné obdobné evidence u cizích státních příslušníků, jak je stanoveno v § 17 odst. 2 písm. a) návrhu zákona.
	Neakceptováno
Vzhledem k tomu, že byla citlivá činnost omezena pouze na manažera KI, není nutné provádět výjimky v zákoně. Do důvodové zprávy se uvádí, že paklíže někdo vlastní osvědčení podle zákona 412/2005 Sb. minimálně na stupeň utajení Důvěrné, má se za to, že splňuje požadavky.
 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	9.1. 
	Ministerstvo financí
	Obecně k návrhu
	Z předloženého materiálu je zřejmé, že přináší dopady na státní rozpočet. Čl. IV odst. 7 Jednacího řádu vlády vyžaduje uvedení finančních nároků (dopadů) na státní rozpočet v předkládací zprávě v tříletém výhledu, včetně konkrétního zdroje jejich pokrytí. Tyto informace požadujeme doplnit taktéž do části 7.1 Důvodové zprávy a do Shrnutí závěrečné zprávy RIA. Vzhledem k současné rozpočtové situaci a snaze vlády o konsolidaci veřejných financí požadujeme do příslušných částí materiálu ještě uvést, že tyto (finanční dopady) budou vykryty v rámci schválených personálních a výdajových limitů dotčených kapitol.
	ROZPOR 
Důvodová zpráva a RIA doplněna. S ohledem na zajištění financování bude vypořádání závislé na dohodě s MF přímo na jednání vlády. Současně je potřeba brát na vědomí, že se jedná o transpoziční předpis a ČR jej musí naplnit, a to nejen věcně, ale i fakticky (zajištěním funkčnosti systému).

	9.2. 
	
	Obecně k návrhu
	Předkladatel uvádí, že smyslem překládaného materiálu je novelizace předpisů krizového řízení v oblasti legislativní i praktické a upravení systému krizových stavů do podoby, která bude zohledňovat jak nutnost rychlé odpovídající reakce státu na konkrétní hrozbu či událost, tak opatření následující po bezprostředním dopadu dané krizové situace. Nejvhodnější a preferovanou variantou je varianta III., tedy úplná implementace směrnice CER (viz část RIA). Vzhledem k rozšíření povinností a stanovení výčtu minimálních opatření k zajištění odolnosti však lze očekávat nárůst požadavků na poskytnutí prostředků k plnění zákonem stanovených kompetencí. Byly identifikovány vícečetné dopady na státní rozpočet: Náklady související s výkonem státní správy Ministerstva vnitra a věcně příslušných ministerstev, jiných ústředních správních úřadů nebo České národní banky při plnění úkolů plynoucích jim z návrhu zákona a náklady dalších subjektů v případě, že budou určeny subjektem kritické infrastruktury. Dále se bude jednat o náklady na zavedení nového informačního systému k zabezpečení plnění úkolů podle tohoto zákona (Portál kritické infrastruktury), jakožto zabezpečení organizační a personální kapacity na jeho provoz. Další nároky na státní rozpočet budou představovat opatření související s řešením incidentů u subjektů kritické infrastruktury. Dále dopad bude mít také zabezpečení mechanismu ověřování spolehlivosti, zejména pak ověření spolehlivost kritických pracovníků, kteří budou vykonávat citlivou činnost podle zákona o ochraně utajovaných informací. V oblasti IZS lze očekávat výdaje spojené s finančním zabezpečením ostatních složek IZS zařazených do ústředního poplachového plánu v souladu s nově zakotveným ustanovením § 31 návrhu zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně souvisejících zákonů. K úhradě těchto výdajů návrh předurčuje Ministerstvo vnitra. Zároveň se však uvádí, že návrh novely krizového zákona nepředpokládá významný nárůst agendy jednotlivých orgánů krizového řízení 
a tím také nárůst finančních nákladů na její řešení. Navrhované úpravy a změny krizové plánovací dokumentace nepředstavují výrazný nárůst administrativní zátěže a naopak v některých případech povedou k jejímu snížení z důvodu zjednodušení. Z hlediska působnosti odboru 21 konstatujeme, že v předloženém materiálu zcela chybí vyčíslení dopadů na státní rozpočet. Požadujeme, aby byly do všech relevantních částí materiálu doplněny konkrétní informace o dopadech na veřejné rozpočty (jednorázové výdaje i pravidelné roční výdaje), včetně zdroje jejich krytí. Požadujeme, aby v souvislosti s nově přijatými opatřeními byly veškeré výdaje a zvýšená potřeba v personální a platové oblasti pokryty v rámci schválených rozpočtových limitů a stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy dotčených rozpočtových kapitol. Výše uvedené by mělo být ve všech relevantních částech materiálu rovněž výslovně uvedeno.
	Akceptováno.

	9.3.
	
	Obecně k návrhu
	Materiál explicitně neuvádí přesnou specifikaci dopadů do personální a platové oblasti, nicméně za odd. 2103 sdělujeme stanovisko, že zásadně nesouhlasíme s jakýmkoliv dopadem nad rámec stanovených limitů v oblasti objemu prostředků na platy a počtu míst v dotčených rozpočtových kapitolách. Do relevantních částí materiálu (Důvodová zpráva, Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace RIA) požadujeme doplnit výslovnou deklaraci, že veškeré dopady v oblasti počtu míst a objemu prostředků na platy spojené s přijetím navrženého zákona budou plně a výhradně zabezpečeny v rámci stanoveného limitu počtu míst a objemu prostředků na platy příslušné rozpočtové kapitoly, tj. bez nároku na jejich jakékoliv navýšení.
	ROZPOR 
Jedná se o novou regulaci, plynoucí z předpisů EU, která s sebou přinese nutnost vynaložení finančních prostředků, a to nejenom ze strany státu, ale i samotných subjektů KI.

	9.4.
	
	Obecně k návrhu
	A co se ještě týká uvedených dopadů na státní rozpočet, materiál ani neuvádí, zda budou tyto náklady pokryty z již narozpočtovaných zdrojů podle schválených limitů na roky 2025 a 2026 či nikoliv. S druhým případem nesouhlasíme, neboť je v rozporu s konsolidací veřejných financí.
	ROZPOR 
Důvodová zpráva a RIA doplněna. S ohledem na zajištění financování bude vypořádání závislé na dohodě s MF přímo na jednání vlády. Současně je potřeba brát na vědomí, že se jedná o transpoziční předpis a ČR jej musí naplnit, a to nejen věcně, ale i fakticky (zajištěním funkčnosti systému).

	9.5.
	
	Obecně k návrhu
	V boxu 3.1 závěrečné zprávy RIA a v části 7.1 důvodové zprávy zcela postrádáme jakoukoliv kvantifikaci popsaných dopadů na státní rozpočet, alespoň řádově. Není možné uvést, že „nevýhodou otázky analýzy finančních dopadů na subjekty kritické infrastruktury je skutečnost, že distribuce nákladů na zajištění své odolnosti není plošná a existuje informační asymetrie ve směru od subjektů samotných k věcně příslušnému orgánu (tj. jen regulovaná organizace samotná by měla být schopná identifikovat své vlastní náklady na zavedení a udržování přiměřených opatření k zajištění své odolnosti).“ Pro tuto analýzu je potom nezbytné oslovit alespoň vzorek oněch subjektů kritické infrastruktury a pak na základě různých metod provést kvalifikovaný celkový odhad (lepší jeho nízká vypovídací hodnota než vůbec žádná). Stejně tak si myslíme, že odhadnout náklady na zřízení Portálu kritické infrastruktury a jeho provoz nemůže být zcela nemožné, zejména pokud již jiné portály existují (např. Portál občana nebo Portál veřejné správy). Totéž se týká nákladů na úpravu Informačního systému krizového řízení. Takto by mohly být dosahované náklady teoreticky neomezeně vysoké, přičemž teoreticky neomezeně velký deficit státního rozpočtu by bylo možné pokrýt jen stěží. Každý legislativní návrh je nutné zhodnotit mimo jiné i z hlediska kvantifikace dopadů na veřejné rozpočty (prostý verbální popis nedostačuje), a to nejen kvůli formálnímu splnění požadavků legislativních pravidel vlády; dvojnásobně to pak platí v situaci, kdy součástí předloženého materiálu je rovněž nastavení systému financování, zde konkrétně financování vybraných ostatních složek integrovaného záchranného systému v podobě poskytování dotací od Ministerstva vnitra. Mimochodem podobnou připomínku jsme vznesli v červnu 2023 k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, kde byla v RIA na stejném místě použita zcela shodná argumentace.
	Akceptováno.

	9.6.
	
	K § 7
	Předpokládáme, že dotace předpokládané v navrhovaném § 7 odst. 2 písm. l) jsou dotacemi podle navrhovaného § 31a.
	Vysvětleno.
Ustanovení odpovídá novému ustanovení § 31a zákona, které je souladné s ustanovením § 17 rozpočtových pravidel, přičemž se však nevylučuje postup podle obecné úpravy § 14 a 15 rozpočtových pravidel, či dalších právních předpisů.  

	9.7.
	
	K § 23 odst. 2 až 4
	Žádáme o vysvětlení, v čem spočívá provedení auditu podle ust. § 23 návrhu zákona, neboť není zřejmé jakou formu a jaký rozsah takový audit může, resp. bude, mít (audit účetní závěrky, kybernetický audit, audit vnitřního kontrolního systému atd.). Důvodová zpráva je v tomto smyslu nedostatečná. Na základě tohoto je vhodné vhodněji specifikovat, nejlépe v čem takový audit spočívá a jaký je jeho rozsah. Dále by bylo vhodné stanovit náhradu nákladů za audit v případě subjektu kritické infrastruktury pouze v případě, potvrdí-li audit zjištění nedostatků podle odstavce 1, např. obdobně jako je tomu v případě z. 277/2009 Sb. v § 80a.
	Vysvětleno
Kontrola probíhá podle kontrolní řádu (zákon č. 255/2012 Sb.). Procesní postup je tedy stanoven v tomto prováděcím právním předpise a není nutné ho stanovovat v zákoně o KI. Z tohoto důvodu bylo v odstavci 1 smazáno slovo "rozhodnutím" neboť nápravná opatření se budou uvádět do protokolu o kontrole. 
V otázce auditu bylo ustanovení změněno ve smyslu toho, že se jedná o nápravné opatření, které je ovšem krajním řešením. Audit bude provádět gestor ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Upouští se od auditu prováděného třetí stranou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	10.1.
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	K § 2 písm. g)
	Doporučujeme zvolit variantu II, která podle našeho názoru lépe vystihuje pojem kritické infrastruktury.
	Neakceptováno 
Na základě jednání v MPŘ bude aplikována varianta I. v upraveném znění. Obsah pojem aktivum je v současné době rozpracováno v důvodové zprávě, tato bude revidována, aby bylo zcela jasné, co se slovem aktivum pro potřeby tohoto zákona rozumí.

"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	10.2.
	
	K § 14

	Požadujeme vyhodnotit vztah rozhodnutí o stanovení podmínek, omezení nebo zákazu dodávek nebo poskytování služeb dodavatele subjektům kritické infrastruktury podle tohoto ustanovení s předpisy o veřejných zakázkách a případně návrh zákona upravit. Dodavatelé jsou vybíráni podle zákona o zadávání veřejných zakázek, a to zpravidla v zadávacím řízení a mnohdy na základě nejnižší cenové nabídky. Není zřejmé, jaké budou dopady označení dodavatele za významného pro ohrožení bezpečnosti České republiky ve správním rozhodnutí na smlouvu na veřejnou zakázku. Například v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti se zavádí důvod pro výpověď závazku ze smlouvy v důsledku omezení rizik spojených s dodavatelem (§ 34). Další důvody pro výpověď nebo odstoupení od smlouvy jsou stanoveny v § 223 zákona o zadávání veřejných zakázek. Žádný se však nezdá být přiléhavým na předmětné správní rozhodnutí.
Požadujeme vyjasnit, jaký bude následující postup při výběru dodavatele. Není zřejmé, nakolik se bude moci navazujícího zadávacího řízení zúčastnit dodavatel, se kterým bylo poskytování služeb ukončeno. Například problematika mezinárodních sankcí si vyžádala zavedení důvodů pro vyloučení ze zadávacího řízení s dopady i na poddodavatele (§ 48a zákona o zadávání veřejných zakázek).
K odpovědnosti za újmu upozorňujeme na úpravu směrnice Rady č. 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce a směrnice Rady č. 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací.
Problematikou nevymáhání smluvní pokuty se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 8 Afs 157/2021-35, ve kterém dospěl k závěru, že se může jednat o podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku. Požadujeme tudíž řádně vyhodnotit souladnost navrhované úpravy s § 222 zákona o zadávání veřejných zakázek, která je také transpoziční úpravou (např. čl. 72 směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES).
	Akceptováno 

Doplněna důvodová zpráva.


	10.3. 
	
	K § 21 odst. 5
	Na základě tohoto ustanovení nese subjekt kritické infrastruktury náklady spojené se stanovenými cvičeními. Požadujeme zajistit, aby náklady byly hrazeny ze státního rozpočtu.
	Neakceptováno. Vysvětleno.
Předladatel návrhu trvá na tom, že náklady ponese každý účastník cvičení sám. Návrh z naší strany neakceptujeme i v souvislosti s připomínkami Ministerstva financí. Text bude upraven takto:
Náklady spojené se cvičeními podle tohoto zákona nese ten, komu náklady vznikly.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.1. 
	Ministerstvo obrany
	Obecně k návrhu
	V předloženém materiálu není obsaženo Ministerstvo obrany jako subjekt s povinností shromažďovat, uchovávat a zpracovávat data o subjektech kritické infrastruktury, ačkoliv úkolem Armády ČR je subjekty kritické infrastruktury chránit. Je nezbytně nutné vést seznam subjektů kritické infrastruktury za účelem provádění činností zajišťování obrany státu, evidovat vznik subjektů a mít umožněno technické napojení na evidenci vedenou cestou Ministerstvem vnitra a data dále obohacovat o relevantní atributy Armády ČR.
Považujeme za potřebné v rámci změn dalších zákonů doplnit novelu zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů a v ní definovat tzv. Informační systém zajišťování obrany státu (IS ZOS), jako informační systém veřejné správy (ISVS) neveřejné povahy, který výše zmíněná data bude shromažďovat a evidovat a dále jimi nakládat. Pro zabezpečení dat souvisejících je nutné dále zavést a definovat tzv. datovou základnu základních a jiných registrů jako součást IS ZOS. Datová základna umožní shromažďování dat a jejich uchování, tzv. „zrcadlení“ dat základních a jiných registrů. Konkrétní změnu zákona s navrženým textem zašleme dodatečně. 
	Akceptováno. 
Na společném jednání bylo dohodnuto, že MO navrhne text úpravy zákona č. 222/1999 Sb., do kterého bude tato problematika zakomponována. 
MV doplnilo zmocnění k přístupu do dat z ISKŘ do § 26b krizového zákona.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.2.
	
	K § 5
	Požadujeme doplnit nový odst. 3, a to následovně:

„(3) Zpravodajské služby České republiky a Policie České republiky předají příslušnému subjektu kritické infrastruktury v případě zjištění, že může být ohroženo poskytování základní služby nebo odolnost subjektu kritické infrastruktury, informaci o tomto ohrožení. To neplatí, jestliže by předání informace ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou nebo Policií České republiky.“.
Odůvodnění:
Jedná se o doplnění povinnosti zpravodajských služeb nebo Policie napřímo informovat subjekt kritické infrastruktury o zjištěních o jejich možném ohrožení. Půjde tak na základě § 5 odst. 4 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, resp. § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, o jejich nový úkol stanovený tímto zákonem, který přispěje ke zvýšení odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Obdobně jako v § 8 zákona o zpravodajských službách i zde zůstává tzv. výhrada zpravodajského zájmu, kdy je možné informaci neposkytnout, je-li sledovaný zájem důležitější.
	Neakceptováno.
 K textu není shoda s ostatními zpravodajskými službami ani policií. Předkladatel navrhuje řešit tuto problematiku až po vyjasnění vzájemných stanovisek k této otázce, a to v rámci činnosti připravované mezirezortní pracovní skupiny k dalším úprávam krizového řízení.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.3.
	
	§ 6 odst. 1 písm. c)
	Požadujeme lhůtu pro aktualizaci seznamu subjektů kritické infrastruktury zkrátit na 2 roky.
Odůvodnění:
V dotčeném ustanovení se navrhuje aktualizovat seznam subjektů kritické infrastruktury nejméně jednou za 4 roky, což považujeme za odchylku od dosud zavedené praxe, kdy se seznam prvků kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu, aktualizuje každý rok. V současném bezpečnostním prostředí je lhůta 4 let příliš dlouhá a z toho důvodu ji doporučujeme zkrátit, a to alespoň na dvouleté období.
	Neakceptováno
Lhůta je stanovena směrnicí CER - není tedy možné ji měnit. Bude ale doplněna důvodová zpráva v tom duchu, že systém se aktualizuje online a nejméně jednou za 4 roky provede MV revizi.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.4. 
	
	K § 14
	Požadujeme doplnit nový odst. 7, a to následovně:
„(7) Je-li subjekt kritické infrastruktury zadavatelem podle zákona o zadávání veřejných zakázek, je rozhodnutí podle odstavce 1 důvodem pro vyloučení účastníka zadávacího řízení.“.
Odůvodnění:
Vzhledem k ustanovení § 48 zákona o zadávání veřejných zakázek je nezbytné rozhodnutí podle navrhovaného § 14 stanovit výslovně jako speciální důvod pro vyloučení účastníka zadávacího řízení, který tak jako lex specialis doplní důvody stanovené v § 48.
	Neakceptováno. 
Dle vyjádření MMR jako gestora problematiky veřejných zakázek je toto ustanovení v rozporu s právem EU. Důvody pro vyloučení ze zadávacího řízení jsou uvedeny například v čl. 57 směrnice 2014/24/EU. Žádný z přípustných důvodů vyloučení není vázán na správní rozhodnutí. Důvody pro vyloučení jsou transponovány v § 48 zákona o zadávání veřejných zakázek s tím, že pokud by provedení zadávacího řízení ohrozilo ochranu základních bezpečnostních zájmů České republiky a současně nelze učinit takové opatření, které by provedení zadávacího řízení umožňovalo, není zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Za významného ohrožení bezpečnosti České republiky tedy zadávací řízení k výběru dodavatele nejsou prováděna. Zavádění navrhovaného důvodu pro vyloučení se proto jeví být nadbytečným.
Dále je upravena také důvodová zpráva.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.5.
	
	K § 16
	Požadujeme doplnit povinnost hlásit neprodleně změny v osobě nebo údajích manažera kritické infrastruktury cestou Portálu kritické infrastruktury a zároveň určit jeho zástupce i pro případ jeho krátkodobé nepřítomnosti.
Odůvodnění:
Důvodem je zachování kontinuity výkonu funkce manažera kritické infrastruktury.
	Akceptováno jinak
Zákon stanoví případy nepřítomnosti manažera KI. Do důvodové zprávy bude doplněno, že manažer KI "není přímo závislý na poskytování základní služby" 


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.6.
	
	K § 20 odst.1 a odst. 4
	
Odst. 1 Požadujeme do normativního textu doplnit, že data na Portálu kritické infrastruktury jsou neveřejná.
Odst. 4 Požadujeme doplnit do výčtu uživatelů informací z Portálu kritické infrastruktury také zpravodajské služby.
Odůvodnění:
Důvodem je kompletní výčet uživatelů Portálu Kritické infrastruktury.
	K odst. 1 
Akceptováno jinak. Na základě dohody z vypořádacích jednání má být uvedeno v důvodové zprávě. Což je splněno.

K odst. 4. 
Akceptováno j
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení.“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.7. 
	
	K § 30
	Požadujeme doplnit do dotčeného ustanovení odst. 3, a to následovně:
„(3) Povinnosti stanovené tímto zákonem subjektu kritické infrastruktury se nevztahují na subjekty kritické infrastruktury v odvětví veřejná správa související s Ministerstvem obrany, s výjimkou povinností uvedených v § 13 odst. 1 písm. d), g), h), i), j), l), n), p) v § 13 odst. 2 a odst. 3), § 15, § 16, § 20, § 27, § 28 a § 29.“
Odůvodnění:
Důvodem je vymezení postavení Ministerstva obrany v rámci působnosti předloženého materiálu.
	Akceptováno jinak
Za účelem vyhovění připomínky MO, jsme se rozhodli zvolit v rámci vypořádání jiný, ze systémového hlediska, vhodnější způsob vypořádání. Místo udělování výjimek z některých ustanovení návrhu zákona o KI pro Ministerstvo obrany jako subjekt kritické infrastruktury, dojde k upřesnění znění základní služby v odvětví Veřejná správa, které bude uvedeno v nařízení vlády o základních službách a kritériích významnosti. Znění, které vychází z nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb, bude upraveno následujícím způsobem:

„Služby poskytované subjekty veřejné správy ve smyslu čl. 2 bodu 10 směrnice (EU) 2022/2557 ústředních vlád, jak jsou definovány členskými státy v souladu s vnitrostátním právem, s výjimkou služeb vykonávaných za účelem zajišťování obrany státu:
1. výkon činnosti ministerstva, nebo
1. výkon činnosti ústředního správního úřadu, nebo
1. výkon činnosti jiného správního úřadu s celostátní působností neuvedeného v písmenu a) a b), který na ústřední úrovni vykonává státní správu na úseku finanční správy, celní správy, zastupování státu ve věcech majetkových, státního tisku cenin, státní sociální podpory, sociální pomoci, zaměstnanosti, nebo sociálního zabezpečení, nebo
1. výkon činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, nebo
1. výkon činnosti státního podniku zajišťujícího poštovní infrastrukturu jako službu veřejné správy.“.

Touto úpravou definice základní služby v odvětví Veřejná správa dojde k vyjasnění toho, že MO sice v regulaci zůstane, ale pouze v souvislosti s „civilními“ činnostmi, které přímo nesouvisí s obranou státu. Smyslem je to, aby např. při identifikování své kritické infrastruktury MO neuvádělo infrastrukturu využívanou Generálním štábem AČR nebo VZ. Tzn., že by se na takové objekty nevztahoval ani plán odolnosti, který má cílit pouze na identifikovanou kritickou infrastrukturu, a ne na veškerou infrastrukturu subjektu kritické infrastruktury. Po určení subjektem kritické infrastruktury by MO tedy mělo identifikovat pouze takovou svou infrastrukturu, která je nezbytná pro poskytování uvedené základní služby, a to mimo činnosti přímo související s obranou státu. Na základě tohoto pak nebude nutné přidávat navrhovaný odst. 3 do § 30.


	12.1.
	MPO
	Obecně ke struktuře rozsahu návrhu
	S ohledem na navrženou strukturu návrhu zákona, považujeme za účelné návrh zákona rozdělit na zákon hlavní a na zákon změnový.
Odůvodnění: 
Navržené rozložení návrhu zákona je dle našeho názoru nutné rozdělit na dva zákony, a to s poukazem na dlouhodobý požadavek komisí LRV, neboť změnová část návrhu zákon je pro hlavní část zákona „přítěží“ a v legislativní praxi není tak doporučována, zejména pokud je změnová část většího rozsahu. Viz např. v poslední době návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o integračním sociálním podniku projednaná LRV dne 4.1.2024 pod č.j. OVA 1039/23. Pokud by neměla být připomínka akceptována, navrhujeme úpravu návrhu zákona (viz připomínka 2)
	Vysvětleno
S ohledem na velice úzkou provázanost všech nových a novelizovaných předpisů trváme na předložení zákona v jednom celku. Legislativně technické úpravy budou provedeny. 

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.2.
	
	K názvu návrhu
	V názvu zákona doporučujeme slova „dalších“ nahradit slovem „souvisejících“.
Odůvodnění: 
Navrhovaná úprava odpovídá požadavkům na zpracování nadpisu zákona podle čl. 31 odst. 1 písm. e) Legislativních pravidel vlády, a tedy také převažující legislativní praxi.
	Akceptováno


	12.3.
	
	K členění návrhu
	Návrh zákona je co do jeho členění nutné upravit tak, aby odpovídalo čl. 28 odst. 6 Legislativních pravidel vlády.
Odůvodnění: 
Právní předpis, který upravuje i jiné věci než novelu právního předpisu, je třeba zpracovat podle citovaného čl. 28 odst. 6 Legislativních pravidel vlády tak, že další části obsahující novelu právního předpisu se pod nadpisy uvedenou paragrafy, jejichž číselné označení navazuje na předcházející paragraf.
	Akceptováno


	12.4.
	
	K § 4
	V části první považujeme za nutné v § 4 dosavadní text označit jako odstavec 1 a doplnit odstavec 2, který zní:

„(2) Základní kritéria pro určování subjektů kritické infrastruktury a velikost minimálních ukazatelů zohledňovaných při stanovení kritérií významnosti podle § 9 stanoví vláda nařízením.“.

V souvislosti s touto úpravou je dále navržena změna v navrhovaném znění § 9.
Odůvodnění: V zájmu zajištění jednotného a objektivního postupu při určování subjektů kritické infrastruktury je navrhováno, aby vláda stanovila základní kritéria pro určování kritické infrastruktury. Jedná se o náhradu aktuálních průřezových kritérií pro určování prvku kritické infrastruktury, kdy tato úprava je nezbytná z důvodu koordinace mezi jednotlivými odvětvími za účelem zajištění proporcionality. Návrh zákona nepočítá s kategorizací subjektů kritické infrastruktury podle jejich významu (důležitosti), je proto nutné nastavit minimální hodnoty aspektů, které jsou zohledňovány v kritériích významnosti napříč jednotlivými odvětvími. Cílem úpravy je dále také zabezpečit plnění skutečností vyplývajících z práv pro subjekty kritické infrastruktury jak podle části první návrhu zákona, tak podle části šesté návrhu zákon (změna krizového zákona).  
	Neakceptováno - Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci pracovní skupiny, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. Vzhledem k tomu, že prováděcím právním předpisem je nařízení vlády, je požadavek na to, aby o kritériích rozhodla vláda, splněn. Současně MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do pojmů přidáno "kritérium významnosti" 

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.5.
	
	K § 5 a § 6
	V § 5 odst. 1 se písmeno m) zrušuje a současně se jeho text doplňuje do struktury § 6 odst. 1 tak, že v § 6 na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:

„o) vydává bezpečnostní standardy.“.

Odůvodnění: Je nutné brát v potaz jednotlivá odvětví a pododvětví kritické infrastruktury, kdy úroveň zabezpečení se může lišit, ale stejné aspekty a požadavky na zabezpečení by měly být zohledněny u všech subjektů kritické infrastruktury. V této oblasti vnímáme nutnost koordinace a stanovení minimálního standardu zabezpečení kritické infrastruktury ze strany gestora kritické infrastruktury. Až následně mohou být standardy rozpracovávány konkrétně do jednotlivých odvětví a pododvětví. Zároveň je nutné specifikovat, o jaké standardy se jedná – zda jde o doporučující, nebo závazné či jaké oblasti zabezpečení se týkají – organizační, fyzické, personální, finanční apod. Standardy by měly mít jednotnou, předvídatelnou formu zavazující konkrétní adresáty. Současně by bylo vhodné jednoznačně určit, že vydaný standard bude zpřístupněn na internetových stránkách tak, aby byl jeho obsah obecně dostupný a mohl si tedy činit ambice na svou závaznost vůči stanovenému okruhu adresátů.
	Akceptováno jinak

V § 5 odst. 1 je písm. m) zrušeno a nově se  § 6 odst. 1 upravuje tak, že v § 6 na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o) vydává v součinnosti s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury“.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.6.
	
	K 6 odst. 1
	1. § 6 odst. 1 považujeme za nutné písmeno n) uvést v tomto znění:

„n) vydává varování podle § 14,“
Odůvodnění: Stávající úprava návrhu zákona by pravděpodobně vedla k opaku, než je záměr. Narušení dodavatelského řetězce tímto způsobem by mohlo vést k narušení poskytované služby, nikoliv k ochraně subjektu kritické infrastruktury. Navíc dle stávajícího znění by se subjekt kritické infrastruktury o vydaném zákazu či omezení poskytování služby a odůvodnění ani nedozvěděl ze strany státní správy. Zároveň dotčený dodavatel či poskytovatel služby vzhledem k neveřejným informacím o kritické infrastruktuře nemůže vědět, že poskytuje služby subjektu kritické infrastruktury, a proto v případě jednoho omezení či zákazu není ošetřeno, aby dodavatel či poskytovatel služby nezačal dodávat své služby jinému subjektu kritické infrastruktury. Zároveň pokud na území České republiky působí dodavatel, který představuje významné ohrožení ČR, není důvodné omezovat jeho služby pouze pro kritickou infrastrukturu a mělo by se postupovat systémově k zakázání/omezení jeho celkové činnosti podle jiných právních předpisů. Přistupování k zákazu či omezení činnosti dodavatelů by jinak mělo být řešeno komplexně. Původní ustanovení navíc nejsou spolehlivě vymezena a návrh postrádá koordinaci s navrhovaným mechanismem prověřování bezpečnosti dodavatelského řetězce podle návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti. Navrhujeme proto, aby Ministerstvo vnitra vydávalo varování a informovalo subjekty kritické infrastruktury o dodavatelích, kteří představují ohrožení nejenom pro jejich provoz, ale také zároveň pro ČR. V tomto ohledu je nutné brát na vědomí povinnost subjektů kritické infrastruktury dle § 13 odst. 1 písm. l) přijímat opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury podle § 15, která se dle odst. 1 písm. f) týkají i bezpečnosti dodavatelského řetězce. Varování Ministerstva vnitra by proto mělo být pro subjekty kritické infrastruktury dostatečné v rámci zajišťování bezpečnosti dodavatelských řetězců.
	Akceptováno

	12.6a
	
	K § 6
	V § 6 odst. 1 v souvislosti s nově navrženým písm. p) je nutné v bodě 2 za slova „kritické infrastruktury“ doplnit slova „a typ kritické infrastrukturyx“, včetně poznámky pod čarou odkazující na přílohu č. 1 vyhlášky č. 393/2020 Sb., o digitální technické mapě kraje.

Odůvodnění: V rámci verifikace oprávněnosti provozovatele technické infrastruktury, respektive subjektu kritické infrastruktury uvádět svou infrastrukturu v neveřejné části Digitálně technické mapy České republiky, a to v souladu s rozdělením technické infrastruktury v rámci přílohy č. 1 vyhlášky č. 393/2020 Sb., o digitální technické mapě kraje, je pro Český úřad zeměměřický a katastrální nezbytné znát i typ kritické infrastruktury.

Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
Předkladatel navrhuje alternativní úpravu navrhované změny, kdy § 6 odst. 1 písm. p) bod 2 bude upraven následujícím způsobem:
“2. Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu za účelem vedení neveřejné části digitální technické mapy identifikační údaje o subjektu kritické infrastruktury a o jeho kritické infrastruktuře.”

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.7.
	
	K § 9
	V § 9 je nutné v souvislosti s úpravou navrženou v bodě 1 vložit nové písmeno a), které zní:

„a) základní kritéria,“.

Dosavadní písmena a) až g) se označují jako písmena b) až h).
Odůvodnění: K této připomínce platí odůvodnění uvedené k bodu 1.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci MRPS ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. Vzhledem k tomu, že prováděcím právním předpisem je nařízení vlády, je požadavek na to, aby o kritériích rozhodla vláda, splněn. Současně MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do pojmů přidáno ""kritérium významnosti"" 

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.8. 
	
	K § 5 a § 10
	V souvislosti s úpravou navrženou v § 10 upozorňujeme na nedostatečně koncipovaný proces určování subjektů kritické infrastruktury, který nelze označit ani za intuitivní, natož jednoznačný a předvídatelný.
Odůvodnění: V navrhovaném znění § 5 je stanoveno, že Ministerstvu vnitra doporučení na určení subjektu kritické infrastruktury zasílají ostatní ministerstva (resp. mu ono samo) a jiné ústřední správní úřady. Zcela však chybí stanovení postupu, zda podnět k určení subjektu kritické infrastruktury iniciuje tento (budoucí) subjekt sám anebo ho „vybere“ příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad a na základě jakých kritérií. Pokud by to byl samotný subjekt, je třeba předvídatelně stanovit kritéria, která pro své určení musí splňovat, a způsob jejich prokázání. Za daných okolností pak není zcela jasné, do jaké míry se subjekt – pokud by nebyl vybírán na základě svého vlastního návrhu – může bránit proti svému určení. Upřesnit by také bylo vhodné komunikaci mezi subjektem kritické infrastruktury, jeho navrhovatelem a Ministerstvem vnitra pro případy aktualizace seznamu subjektů kritické infrastruktury, a to včetně způsobu a doby oznamování zrušení zařazení subjektu do tohoto seznamu. Stanovení požadovaného postupu je nezbytné také vzhledem k vyloučení správního řádu z aplikace na předmětná ustanovení vážící se k určování subjektů kritické infrastruktury (viz navrhované znění § 27), což je možné jedině v případě, kdy je současně s vyloučením správního řádu provedena zvláštní úprava procesních ustanovení pro daný účel. Proces určování subjektu kritické infrastruktury je tedy nutné normativně popsat a nastavit jeho jednoznačná kritéria.
	Vysvětleno
Proces určování je postaven na procesu sebehodnocení a splnění informační povinnosti. Zařazení na seznam subjektů KI, tedy akt určení, je tak deklaratorního charakteru, a tedy potvrzení skutečnosti, která nastala splněním kritérií významnosti základní služby.  Ačkoli se může zdát, že se jedná o neformální postup, je nutné proces určování vnímat v kontextu aktu v přenesené pravomoci, který stanoví základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a nařízení vlády, které bude stanovovat kritéria významnosti jednotlivých základních služeb. Vzhledem k tomu, že základní služby a kritéria významnosti budou jasně definována v právním řádu, je rovněž zachována právní jistota pro poskytovatele základní služby, pokud jde o jejich zařazení pod regulaci tohoto zákona a oznamovací povinnosti. 
Nový proces vyplývá i z aplikační praxe. Využívání správního řádu, opatření obecné povahy, rozhodnutí či usnesení vlády se neosvědčil, a to jak z důvodu značné časové prodlevy, tak z důvodu nutnosti zachování neveřejnosti seznamu subjektů KI. Určování prvků kritické infrastruktury formou opatření obecné povahy s sebou neslo procesní komplikace spojené s nutností vyvěšovat opatření obecné povahy na úřední desku, čímž byla narušena a ohrožena citlivost informací o určované kritické infrastruktuře. Seznam subjektů kritické infrastruktury bude neveřejný. Z tohoto důvodu vydávání správních rozhodnutí nebo opatření obecné povahy považuje předkladatel zákona za nevhodné.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.9.
	
	K § 10 odst. 2
	V § 10 úvodní část odstavce 2 zní:
„(2) Ministerstvo vnitra určí subjekt kritické infrastruktury zařazením poskytovatele základní služby do seznamu subjektů kritické infrastruktury; subjekt kritické infrastruktury může být určen výlučně na základě doporučení podle odstavce 1. Seznam subjektů kritické infrastruktury je neveřejný a obsahuje …“
Odůvodnění: Jedná se o zpřesnění procesu určování subjektu kritické infrastruktury, kdy zařazení poskytovatele základní služby na seznam kritické infrastruktury podléhá doporučení ministerstva či jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky. Základní informace o poskytovateli základní služby totiž bude mít dle § 8 odst. (1) i Ministerstvo vnitra, které se může na základě těchto informací domnívat o účelnosti zařazení poskytovatele na seznam kritické infrastruktury, nicméně v této fázi je klíčové zhodnocení informací věcně příslušnými ministerstvy, jinými ústředními správními úřady nebo Českou národní bankou. K určení dle navržené úpravy proto dojde pouze na základě doporučení dle § 10 odst. 1. Jde o procesní zpřesnění z důvodu jednotného a jasného výkladu textu.
	Akceptováno jinak
Ustanovení § 10 odst. 2 bude znít:

"(2) Ministerstvo vnitra určí na základě doporučení podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu subjekt kritické infrastruktury zařazením poskytovatele základní služby na seznam subjektů kritické infrastruktury. Tento seznam je neveřejný a obsahuje…"

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.10.
	
	K § 10 odst. 3
	V § 10 odst. 3 se za slova „Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost“ vkládají slova „, Český úřad zeměměřičský a katastrální“. Případně necháváme ke zvážení vytvoření samostatného odst. 6 pro účely předávání informací v rozsahu odst. 2 písm. a) o příslušných subjektech kritické infrastruktury provozujících technickou infrastrukturu.
Odůvodnění: 
Navrhované doplnění souvisí s problematikou charakteru informací o kritické infrastruktuře. Konkrétně se jedná o digitální technické mapy dle zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 393/2020 Sb., o digitální technické mapě kraje, ve znění pozdějších předpisů, kdy informace o subjektech kritické infrastruktury umožňuje Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu povolit zvláštní režim vedení informací o technické kritické infrastruktuře ve veřejné části digitální technické mapy. Účelem tohoto ustanovení je provázat návrh zákona s jinými existujícími právními předpisy a zajistit ochranu údajů o přesné poloze technické kritické infrastruktury subjektů kritické infrastruktury.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Je nedůvodné, aby byl do procesu určování ČÚZK zařazen, neboť informace do digitální technické mapy poskytuje subjekt KI, nikoli MV. Garantem dat je v této souvislosti subjekt KI, ČÚZK je pouze provozovatelem digitální technické mapy. Současně je zapotřebí zmínit, že ne všechna odvětví jsou na digitální technickou mapu navázána, a tedy ne všechny subjekty KI mají nárok do digitální technické mapy vkládat informace. Do návrhu zákona nicméně bude doplněno, že ČÚZK se na jeho žádost obdrží identifikační údaje subjektu KI (§ 6 odst. 1 písm. p).

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.11.
	
	K § 10 odst. 5
	V § 10 odst. 5 se slova „písm. a) a d)“ zrušují a slova „prověřování zahraničních investic podle“ se nahrazují slovem „provádění“. Odstavec 5 tedy nově včetně poznámky pod čarou č. 6 zní:
„(5) Ministerstvo vnitra předá informace o určených subjektech kritické infrastruktury v rozsahu podle odstavce 2 Ministerstvu průmyslu a obchodu do jednoho měsíce od jejich určení za účelem provádění zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic6).
6) Zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic a o změně souvisejících zákonů (zákon o prověřování investic).“.
Odůvodnění: Tuto úpravu navrhujeme proto, že informace podle písm. b) a c) jsou pro Ministerstvo průmyslu a obchodu důležité z hlediska analýzy zranitelnosti cílové osoby podle zákona o prověřování zahraničních investic a také pro vyhodnocení závažnosti následků (například ve formě narušení dodávek apod.). Slovo „provádění“ je pak podle nás vhodnější než „prověřování“, protože činnosti podle zákona o prověřování zahraničních investic spočívají nejen v samotném prověřování, ale také ve vyhodnocování rizik ještě před samotným zahájením prověření, nebo pro potřeby kontroly dodržování povinností podle zákona (například podání povinné žádosti).
	Akceptováno jinak
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje a krajský úřad v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení.“.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.12.
	
	K § 11 odst. 2
	Do § 11 odst. 2 je nutné za slova „Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost“ vložit slova „, Ministerstvo průmyslu a obchodu“.
Odůvodnění: 
Informace o změně v poskytování základní služby je zásadní i pro Ministerstvo průmyslu a obchodu vzhledem k tomu, že podle zákona č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, můžeme vést řízení z moci úřední s poskytovatelem základní služby, u kterého došlo k takové změně. To by znamenalo například zánik předmětu řízení a nutnost jej zastavit (v případě ukončení poskytování služby). Případné rozšíření poskytovaných základních služeb by zase bylo relevantní pro vyhodnocení bezpečnostních rizik zahraniční investice a také pro stanovení okruhu konzultovaných orgánů podle zákona o prověřování zahraničních investic. Proto je znalost informace o změně v poskytování základní služby pro Ministerstvo průmyslu a obchodu zásadn
	Vypořádáno v souladu s připomínkou 12.11

	12.13.
	
	K § 12 odst. 2
	V § 12 odst. 2 je nutné za slova „Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost“ vložit slova „, Ministerstvo průmyslu a obchodu“.
Odůvodnění: 
Informování Ministerstva průmyslu a obchodu o vyřazení subjektu kritické infrastruktury je nezbytné z důvodu výkonu státní správy v souvislosti se zákonem o prověřování zahraničních investic. Podle § 10 odst. 5 je Ministerstvo průmyslu a obchodu informováno o určených subjektech, nicméně stejně důležitá informace je z pohledu zmíněného zákona i o jejich vyřazení.
	Vypořádáno v souladu s připomínkou 12.11


	12.14.
	
	K § 13 odst. 1 písm. k)
	V § 13 odst. 1 písm. k) se za slova „Ministerstvu vnitra“ vkládají slova „, Ministerstvu průmyslu a obchodu“.
Odůvodnění: Navrhujeme mezi informované subjekty zařadit Ministerstvo průmyslu a obchodu, které může dle § 8 zákona o prověřování zahraničních investic z moci úřední zahájit řízení o prověření zahraniční investice v případě, kdy zahraniční investice je způsobilá ohrozit bezpečnost České republiky nebo vnitřní i veřejný pořádek. Narušení významného dodavatele subjektu kritické infrastruktury by mohlo vést k ohrožení poskytování základní služby, proto je nezbytné, aby Ministerstvo průmyslu a obchodu o těchto dodavatelích vedlo přehled.
	Vypořádáno v souladu s připomínkou 12.11

	12.15.
	
	K § 13 odst. 1 písm. m)
	§ 13 odst. 1 písm. m) se slova „Ministerstvu vnitra“ nahrazují slovy „věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu“.
V souvislosti s touto úpravou je dále požadována úprava v § 18 odst. 1, 4 a 5 a v § 25 odst. 3 písm. b).
Odůvodnění: Navrhnutá úprava mění tok informací v případě hlášení incidentu, kdy informace od subjektu kritické infrastruktury se bez zbytečného prodlení musí primárně dostat k věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu, které nebo který disponuje legislativními, popřípadě nelegislativními nástroji k řešení situace. I podle návrhu zákona je to právě věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, které nebo který poskytuje subjektu kritické infrastruktury nezbytnou součinnost, a to například i podle § 13 odst. 3 písm. b), které během mimořádné události nebo krizové situace opravňuje subjekt kritické infrastruktury požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o přístup do oblastí, kam byl vstup zakázán v souvislosti s touto událostí nebo stavem. Je proto klíčové zajistit předání informací ze strany subjektu kritické infrastruktury tímto procesem, a to i s ohledem na § 19, kdy například informace o pokroku apod. jsou zásadní primárně pro věcně příslušný ústřední správní úřad. V této souvislosti je zároveň nutné podotknout, že narušení poskytování základní služby u jednoho subjektu nemusí mít žádný dopad na obyvatelstvo a v případě takové situace je hlášení incidentu pro Ministerstvo vnitra zcela irelevantní. Navržená úprava zároveň počítá s předáváním informací Ministerstvu vnitra jako jednotnému kontaktnímu místu ČR v případě možného narušení poskytování základních služeb s přeshraničním dopadem. Poslední úprava se týká společných ustanovení k přestupkům, v rámci kterých se vyjímá působnost Ministerstva vnitra z projednávání přestupku při nenahlášení incidentu z důvodu změny procesu hlášení incidentů.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Oproti jiným ustanovením zákona je v rámci hlášení incidentu nastaven odlišný mechanismus směřující v prvním kroku pouze na Ministerstvo vnitra zcela cíleně, a to právě z důvodu nebezpečí z prodlení, ke kterému by mohlo dojít. Hlášení incidentu představuje určitou časovou tíseň, ve které se subjekt nachází a důvodu zjednodušení procesu hlášení incidentů je zde subjekt směřován pouze na jedno jediné místo, které disponuje službou 24/7, a to je Ministerstvo vnitra. 
Ministerstvo vnitra je současně jednotným kontaktním místem pro EK, které se incidenty rovněž hlásí. Současně má MV povinnost bezodkladně o incidentu informovat příslušného gestora.
Z důvodu odstraňování administrativní zátěže SKI a jasně deklarovaného postupu při hlášení incidentů bylo MV zvoleno i z toho důvodu, že subjekt v případě poskytování více základních služeb nemusí v prvním kroku řešit, kterému gestorovi incident nahlásí.
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.16.
	
	K § 13 odst. 3
	V § 13 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písm. c), které zní:
„c) během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované jiným subjektem kritické infrastruktury nebo požádat o zabezpečení věcnými prostředky na základě informace podle odstavce 1 písmeno r), pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby; subjekt kritické infrastruktury je oprávněn požádat o tento přednostní přístup nebo o zabezpečení věcnými prostředky i pro svého významného dodavatele, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby.“.
Odůvodnění: Navrhujeme doplnění možnosti požádat o přednostní přístup k základním službám, které jsou poskytované jinými subjekty kritické infrastruktury a o právo požádat o hmotnou pomoc a přednostní přístup k nezbytným věcným prostředkům v době mimořádné události nebo krizového stavu za účelem zajištění poskytované základní služby subjektem kritické infrastruktury.
	Akceptováno částečně
Oprávnění podle § 13 odst. 3 písm. c) bude znít:

"c) za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované jiným subjektem kritické infrastruktury, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby."

Vyžadování věcných prostředků je upraveno v části druhé.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.17.
	
	K § 14
	Nahrazuje se celkové znění § 14 Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce následovně:
„(1) Představuje-li dodavatel nebo poskytovatel služby subjektu kritické infrastruktury významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra vydá varování před poskytováním služeb takového dodavatele nebo poskytovatele služby.
(2) O varování podle odst. 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost a subjekty kritické infrastruktury.
(3) Za dodavatele nebo poskytovatele služby se pro účely tohoto ustanovení považuje i subdodavatel.“
Odůvodnění: K tomuto bodu platí stejné odůvodnění jako k § 6 odst. 1.
	Akcepotváno jinak 
Text bude znít takto:
§ 14 
Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce
	(1) Pokud z vlastní činnosti Ministerstva vnitra nebo z informace orgánu veřejné moci vyplývá, že dodavatel plnění subjektu kritické infrastruktury představuje významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra 
a) vydá varování, nebo 
b) rozhodne o stanovení podmínek, omezení, případně zákazu činnosti ve prospěch subjektu kritické infrastruktury.
	(2) Ministerstvo vnitra projedná svůj postup před vydáním varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem. Umožňují-li to okolnosti, přizve Ministerstvo vnitra k projednání podle věty první i dotčený subjekt kritické infrastruktury.
	(3) Za účelem zabránění nebo zmírnění hospodářských dopadů může Ministerstvo vnitra po projednání postupu podle odstavce 2 odložit vykonatelnost rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) na přiměřenou dobu.  
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) lze vydat v případě, že nebyly vůči dodavateli plnění subjektu kritické infrastruktury uplatněny podmínky, omezení nebo zákazy podle jiných právních předpisů .
(5) V rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) Ministerstvo vnitra určí přiměřenou lhůtu k nápravě. Marným uplynutím této lhůty závazek zcela nebo zčásti zaniká.
	(6) O varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, subjekty kritické infrastruktury a v důvodných případech také příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
	(7) Vydání rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) může být prvním úkonem v řízení. Rozklad proti rozhodnutí podle věty první nemá odkladný účinek. 
	(8) Stát neodpovídá za případnou újmu, která vznikla dodavateli varováním nebo rozhodnutím podle odstavce 1. K ujednáním o smluvní pokutě se nepřihlíží.
	(9) Za dodavatele plnění se pro účely tohoto ustanovení považuje i subdodavatel. 
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.18.
	
	K § 18 odst. 1
	V § 18 odst. 1 se slova „Ministerstvu vnitra“ nahrazují slovy „věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu“ a slova „operačnímu a informačnímu středisku generálního ředitelství hasičského záchranného sboru8)“ se nahrazují slovy „jiným způsobem“.
Poznámka pod čarou č. 8 se zrušuje.
Odůvodnění: K této připomínce platí odůvodnění uvedené k bodu 12.15.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Oproti jiným ustanovením zákona je v rámci hlášení incidentu nastaven odlišný mechanismus směřující v prvním kroku pouze na Ministerstvo vnitra zcela cíleně, a to právě z důvodu nebezpečí z prodlení, ke kterému by mohlo dojít. Hlášení incidentu představuje určitou časovou tíseň, ve které se subjekt nachází a důvodu zjednodušení procesu hlášení incidentů je zde subjekt směřován pouze na jedno jediné místo, které disponuje službou 24/7, a to je Ministerstvo vnitra. 
Ministerstvo vnitra je současně jednotným kontaktním místem pro EK, které se incidenty rovněž hlásí. Současně má MV povinnost bezodkladně o incidentu informovat příslušného gestora.
Z důvodu odstraňování administrativní zátěže SKI a jasně deklarovaného postupu při hlášení incidentů bylo MV zvoleno i z toho důvodu, že subjekt v případě poskytování více základních služeb nemusí v prvním kroku řešit, kterému gestorovi incident nahlásí.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.19.
	
	K § 18 odst. 4
	V § 18 se odstavec 4 zrušuje.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 4 a 5.
Odůvodnění: K této připomínce platí odůvodnění uvedené k bodu 12.15.
	Neakceptováno
Odůvodnění viz připomínka č. 12. 15

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.20.
	
	K § 18 dst. 4
	V § 18 odst. 5 se slova „Ministerstvo vnitra“ nahrazují slovy „Věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad předá informace Ministerstvu vnitra, které“.
Odůvodnění: K této připomínce platí odůvodnění uvedené k bodu 12.15
	Neakceptováno
Odůvodnění viz připomínka č. 12. 15 

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.20a.
	
	K § 24 odst. 3
	V § 24 odst. 3 se písm. p) zrušuje.
V souvislosti s touto úpravou je dále požadována úprava znění § 24 odst. 4 písm. e) a odst. 9.

Odůvodnění: Na základě § 14 odst. 1 dojde ke stanovení podmínek, omezení, případně zákazu činnosti dodavatele nebo poskytovatele plnění subjektu kritické infrastruktury, nikoliv činnosti subjektu kritické infrastruktury samotného. Z tohoto důvodu je postih pro subjekt kritické infrastruktury irelevantní, jelikož nezodpovídá za počínání dodavatele nebo poskytovatele služeb.
	Akceptováno 

	12.21.
	
	K § 25 odst. 3
	V § 25 odst. 3 písm. b) se text „ i),“ zrušuje.
Odůvodnění: K této připomínce platí odůvodnění uvedené k bodu 12.15
	Neakceptováno
Odůvodnění viz připomínka č. 12. 15 

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.22.
	
	K § 32 odst. 4 
	V § 32 odst. 4 se slova „do 90 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona“ nahrazují slovy „nejdříve 1. března 2026“.
Odůvodnění: Účelem této připomínky je zajistit dostatečný čas pro přípravu informačního systému pro plnění povinností dle návrhu zákona s cílem zabezpečit jednotné předávání informací.
	Akceptováno.

	12.23.
	
	K příloze
	V příloze k části první návrhu zákona se do odvětví digitální infrastruktury vkládá pododvětví „poštovní infrastruktura“ v gesci Ministerstva vnitra.
Odůvodnění: Poštovní infrastruktura se podílí na zachování důležitých společenských funkcí a hospodářských činností, kdy kritickou část tvoří digitální služby poskytované prostřednictvím digitální poštovní infrastruktury, přičemž konkrétně se jedná například o zajišťování provozu datových schránek, poskytování certifikační autority nebo služby Czechpoint. Narušení těchto a dalších digitálních služeb by mělo významné sociální, ekonomické a případně i bezpečnostní dopady, proto je navrhováno rozšíření odvětví a pododvětví na rámec směrnice CER. Vzhledem k tomu, že se služby týkají procesů v rámci e-Governmentu, je navrhována příslušná gesce Ministerstva vnitra.
	Akceptováno jinak
Předkladatel navrhuje v odvětví veřejná správa vytvoření nového kritéria základní služby „e) výkon činnosti státního podniku zajišťujícího poštovní infrastrukturu jako službu veřejné správy“, kde by byla zakotvena Česká pošta s.p.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.24.
	
	K příloze
	V příloze k části první návrhu zákona zákonu se odstraňuje odvětví „státní hmotné rezervy“.
Odůvodnění: Navrhovaná úprava odstraňuje státní hmotné rezervy ze systému kritické infrastruktury, jelikož se tato oblast nepodílí na poskytování základních služeb obyvatelstvu. Státní hmotné rezervy jsou vytvářeny za účelem zajištění obranyschopnosti a obrany státu, odstraňování následků krizových situací nebo zajištění věcných prostředků pro podporu obyvatelstva a činnosti havarijních služeb. Z uvedeného vyplývá, že se jedná o podpůrnou záložní službu, a nikoliv o základní službu, jelikož narušení tohoto odvětví, resp. základní služby by nemělo v běžné době dopad na obyvatelstvo. Dalším důvodem je již částečné zařazení subjektů v působnosti Správy státních hmotných rezerv v odvětví energetiky, resp. pododvětví ropy v systému kritické infrastruktury, které se týká skladování ropy, správy zásob ropy včetně nouzových zásob a specifických zásob ropy nebo skladování a přepravy pohonných hmot. Zařazení dalších subjektů v působnosti Správy státních hmotných rezerv se jeví i vzhledem k výrazné segmentaci těchto subjektů jako neúčelně a disproporcionálně rozšiřující seznam subjektů kritické infrastruktury. To navíc umocňuje i absence určení základní služby v odvětví státních hmotných rezerv v rámci návrhu tezí prováděcích právních předpisů k věcnému záměru zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Na základě uvedených důvodů nespatřujeme jako důvodné rozšiřovat seznam odvětví kritické infrastruktury.
	Akceptováno jinak
SSHR bude ustanovena jako pododvětví bezpečnosti, základní služba se bude týkat ochraňování a rezervace SHR. Gestorem bude SSHR. 
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.25.
	
	K důvodové zprávě
	K str. 14, kap. 6.2 - Důvodová zpráva pracuje ve vztahu ke GATT výslovně s výjimkami podle GATT 1947. Ten ale už neplatí, byl díky vzniku WTO nahrazen GATT 1994, který přejal text GATT 1947 spolu s některými doplněními. Důvodová zpráva se tedy odvolává na neplatnou mezinárodní smlouvu, což je potřeba opravit tak, aby text na str. 14 pracoval s GATT 1994. Navrhujeme posílit argumentaci výjimkami GATT a GATS, zde i na str. 43. Zásadní by přitom měla být argumentace bezpečnostní výjimkou podle XXI GATT a XIVbis GATS, do nichž by zapadalo zdůvodnění v prvním odstavci na s. 43 důvodové zprávy o mimořádnosti používání daného opatření. U argumentace bezpečnostními předpisy ve vztahu k čl. XX a XIV GATT je na místě spíše opatrnost, protože pod jejich dikci lépe spadají spíše bezpečnostní předpisy z oblasti požární ochrany, ochrany na zdraví apod., tedy ne primárně věci související s bezpečností státu.
	Akceptováno 


	12.26.
	
	K důvodové zprávě
	K str. 38, k § 10 odst. 5 - Větu „Ustanovení tohoto odstavce zaručuje přístup k informacím o určených subjektech kritické infrastruktury pro Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem prověřování zahraniční investic podle zákona č. 34/2021 Sb., (..).“ navrhujeme nahradit větou „Ustanovení tohoto odstavce zaručuje přístup k informacím o určených subjektech kritické infrastruktury pro Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem provádění zákona č. 34/2021 Sb., (..).“
Odůvodnění: Důvodem je skutečnost, že Ministerstvu průmyslu a obchodu z předmětného zákona vyplývají i některé další povinnosti nad rámec samotného prověřování (viz související připomínka k návrhu zákona, k § 10 odst. 5.
	Akceptováno 


	12.27.
	
	K definování základních služeb
	Z tabulky uvádějící přehled jednotlivých odvětví a pododvětví základních služeb požadujeme odstranit základní službu „Distribuce vodíku“.

Odůvodnění: Základní služba distribuce vodíku byla zvažována nad rámec směrnice CER, nicméně po široké odborné diskusi je požadováno její odstranění, a to z důvodu aktuální irelevance pro podmínky ČR.

	Akceptováno

	13.1.
	MPSV
	Obecně k návrhu
	Požadujeme omezení návrhu na záležitosti čistě související s transpozicí směrnice                          a vrácení dalších změn nesouvisejících přímo s touto transpozicí k odbornému projednání.
Odůvodnění:
Hlavním důvodem pro předložení návrhu je podle předkladatele transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES.
Návrh obsahuje i celou řadu dalších, s transpozicí přímo nesouvisejících změn, které jsou podle předkladatele nutné zejména z důvodu potřeb praxe zjištěných při řešení koronavirové krize a uprchlické krize související s válkou na Ukrajině. Řada těchto věcných změn má zásadní dopad do dlouhodobě zaběhnuté praxe, osvědčené řadou krizových situací. Máme však za to, že tyto změny nejsou řádně předjednány na odborné úrovni a nejsou tak způsobilé pro předložení do legislativního procesu.
	Akceptováno částečně. 
Návrh od počátku řeší širší spektrum okruhů než jen ty, které souvisí se směrnicí CER. Část návrhu, která novelizuje zákon o krizovém řízení a která nebyla projednána pracovní skupinou bude z textu odstraněna a řešena dále mimo tuto novelizaci. Jde zejména o otázku přechodu agend od HZS kraje. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	13.2.
	
	K § 10
	Do procesu určení subjektu kritické infrastruktury je nadbytečně zapojen mezistupeň v podobě příslušného ministerstva. Tento složitý postup zvyšuje administrativní náročnost. Proces by měl být ve výhradní gesci Ministerstva vnitra, které si vyžádá stanovisko od dotčeného úřadu.
Z návrhu zákona ani z jeho přílohy není zřejmé, pod koho bude „věcně“ spadat Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci kritické infrastruktury (např. v případě státní sociální podpory), zda pod část Veřejná správa, v níž je gestorem Ministerstvo vnitra, nebo pod část Digitální infrastruktura, v níž jsou uvedeni gestoři tři.
	Neakceptováno - vysvětleno
Věcně příslušný rezort bude součástí procesu určování a hlavně procesu přípravy prováděcího právního předpisu, ve kterém bude společně s MV nastavovat kritéria významnosti. Proces určování je proces deklaratorního charakteru, kdy MV pouze potvrzuje skutečnost, která nastane při účinnosti NV. MV má v rámci působnosti tohoto zákona zejména koordinační roli a dále funkci jednotného kontaktního místa.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	13.3.
	
	K § 17 odst. 1
	Požadujeme v § 17 odst. 1 slova „uchazečů o zaměstnání“ nahradit slovy „osob ucházejících se o zaměstnání“.
Odůvodnění:
Pojem „uchazeč o zaměstnání“, používaný v zákoně č. 435/2004 Sb.,                                   o zaměstnanosti, nemusí vyhovovat potřebám navrhovaného zákona o kritické infrastruktuře, neboť v kontextu navrhovaného ustanovení se má pravděpodobně jednat o osobu, která se uchází o práci v subjektu kritické infrastruktury, což nemusí být terminologicky výhradně uchazeč o zaměstnání ve smyslu zákona                                        o zaměstnanosti.
	Akceptováno


	13.4.
	
	K § 23
	a) Předpokládáme, že výkon kontroly se bude řídit procesními pravidly podle kontrolního řádu; doporučujeme terminologii sjednotit s § 19 tohoto zákona.
b) Podle návrhu zákona má být výsledkem kontroly možnost uložení nápravných opatření (srovnání s § 82a odst.1 zákona o sociálních službách). Nelze však souhlasit s tím, aby nápravná opatření byla ukládána formou rozhodnutí ve správním řízení. Tato nelogická konstrukce přináší další administrativní zátěž a popírá zaběhlou praxi.
c) V materiálu není uvedeno, podle jakých procesních pravidel má být audit realizován. Pokud se předpokládá použití právní úpravy podle zákona o finanční kontrole, konstatujeme, že audit nelze realizovat mimo danou organizaci, jedná se tak o interní službu v rámci příslušné organizace. Realizovat audit mimo organizaci k ověření plnění nápravných opatření je v rozporu s uvedeným zákonem a popřením dobré praxe z oblasti auditu a kontroly. V případě, že se předpokládá použití právní úpravy podle zákona o auditorech, je nutné na tuto normu výslovně odkázat a popsat proces, jak má být iniciován a proveden.
d) Konstrukce neodpovídá znění čl. 21 odst. 1 písm. směrnice (EU) 2022/2557, kde je uvedeno provádění nebo nařízení auditů. S ohledem na předchozí připomínku jsme toho názoru, že relevantní je varianta „nařízení auditu“. Zákon by měl v této souvislosti specifikovat, jakou formou se tak stane, zda půjde o rozhodnutí ve správním řízení. Zákon by měl rovněž odkázat na právní normu nebo konkrétně uvést, co je považováno za dostatečnou kvalifikaci auditora.
	Akceptováno jinak
Kontrola probíhá podle kontrolní řádu (zákon č. 255/2012 Sb.). Procesní postup je tedy stanoven v tomto prováděcím právním předpise a není nutné ho stanovovat v zákoně o KI. Z tohoto důvodu bylo v odstavci 1 smazáno slovo „rozhodnutím“ neboť nápravná opatření se budou uvádět do protokolu o kontrole. 
V otázce auditu bylo ustanovení změněno ve smyslu toho, že se jedná o nápravné opatření, které je ovšem krajním řešením. Audit bude provádět gestor ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Upouští se od auditu prováděného třetí stranou.
V návaznosti na připomínku c) a d) předkladatel navrhuje úpravu ustanovení § 23 následujícím způsobem.
Odstavec 2 a 3 nově zní:
“ (2) V případě důvodné pochybnosti o plnění nápravných opatření na základě provedené kontroly podle § 22 nebo o zajišťování odolnosti subjektů kritické infrastruktury může věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad požádat Ministerstvo vnitra o provedení auditu subjektu kritické infrastruktury.
(3) Audit podle odstavce 2 je kontrolou vykonanou Ministerstvem vnitra v součinnosti s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem podle kontrolního řádu. Při výkonu auditu Ministerstvo vnitra zjišťuje, jak subjekty kritické infrastruktury plní povinnosti stanovené tímto zákonem a právními předpisy vydanými k jeho provedení a nápravná opatření uložená podle odstavce 1 a ukládá opatření k nápravě.”

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	13.5.
	
	K § 29 odst. 4
	Požadujeme z § 29 odst. 4 věty první a druhé vypustit slova „v místě“ a na konci věty druhé doplnit tečku.
Odůvodnění:
S ohledem na aktuální judikaturu není podle našeho názoru možné uplatňovat parametr místa pro stanovení peněžní náhrady (viz rozsudek NS z 20. července 2020 ve věci sp. zn. C21 Cdo 3955/2018-228).
	Neakceptováno. Vysvětleno na jednání.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	14.1.
	MSp
	Obecně ke členění návrhu zákona
	Upozorňujeme, že podle čl. 28 odst. 6 Legislativních pravidel vlády návrhy právních předpisů, jež upravují i jiné věci než novelu jiného právního předpisu, nejsou členěny na části a články, ale na části a paragrafy, kdy se v jednotlivých částech obsahujících novelu jiného právního předpisu pod nadpisem příslušná části uvádí paragraf (tj. fakticky dochází k nahrazení článku paragrafem). 
	Akceptováno. 


	14.2.
	
	K § 14
	Návrh § 14 stanovuje zvláštní úpravu pro účely zajištění bezpečnosti dodavatelského řetězce. V prvé řadě upozorňujeme, že z návrhu není zcela zřejmé, jakým způsobem má dojít ke změně či ukončení závazku z hlediska soukromého práva. Podle odstavce 1 rozhoduje Ministerstvo vnitra o „stanovení podmínek, omezení, nebo zákazu“ plnění. Podle odstavce 2 při zákazu plnění „určí [...] přiměřenou lhůtu k ukončení dodávek nebo k ukončení poskytování služeb“, tj. k ukončení smluvního vztahu. Zatímco první odstavec tak naznačuje, že změny působí již samotné rozhodnutí Ministerstva vnitra, z druhého odstavce naopak vyplývá, že se předpokládá právní jednání subjektu kritické infrastruktury. Domníváme se, že by pravidlo mělo fungovat tak, že nejprve Ministerstvo vnitra rozhodne, v jaké míře je třeba závazek změnit, tj. nejen ukončit, a poskytne smluvním stranám přiměřený časový prostor, aby tak učinily. Je totiž možné, že bude potřeba upravit ještě další parametry smluvního vztahu. Poté, co lhůta k nápravě marně uplyne, by rozhodnutí Ministerstva vnitra mělo v požadovaném rozsahu působit zánik závazku pro nemožnost plnění (§ 2006 a násl. občanského zákoníku). 
Požadujeme proto návrh v uvedeném smyslu upravit. Ustanovení by přitom mohlo být formulováno například následovně: 
„(2) V rozhodnutí podle odstavce 1 Ministerstvo vnitra určí přiměřenou lhůtu k nápravě. Marným uplynutím této lhůty závazek zcela nebo zčásti zaniká.“. 
V návaznosti na tuto úpravu je zároveň možné do odstavce 2 doplnit upozornění na následek v podobě zániku závazku. Lze například doplnit větu: „Na tento následek Ministerstvo vnitra upozorní v rozhodnutí podle odstavce 1.“.
Dále ve vztahu k návrhu § 14 podotýkáme že ačkoliv toto ustanovení opakovaně používá pojmy „dodavatel“ a „poskytovatel služby“, ani jeden z těchto pojmů není pro účely zákona vymezen. Obsah obou pojmů lze tedy dovozovat z jejich obvyklého použití v jiných právních předpisech. V této souvislosti však není zcela jasné, z jakého důvodu návrh rozlišuje mezi „dodavatelem“ a „poskytovatelem služby“, když je pojem „dodavatel“ zpravidla používán i pro poskytovatele služeb, a nikoliv pouze pro dodavatele hmotného zboží. Uvedená terminologie je nadto matoucí i s ohledem na skutečnost, že návrh § 2 písm. k) vymezuje „významného dodavatele“, aniž by však měl ekvivalent vymezující „významného poskytovatele služeb“. Lze proto usuzovat, že by pod pojem „významný dodavatel“ měli být subsumováni i poskytovatelé služeb. Doporučujeme proto zvážit nezbytnost zaváděného terminologického rozlišování, případně toto vysvětlit v důvodové zprávě. 
	Akceptováno. 


	14.3.
	
	K § 17 odst. 2 písm. a)
	Podle návrhu § 17 odst. 2 písm. a) je subjekt kritické infrastruktury za účelem ověřování spolehlivosti oprávněn vyžadovat „potvrzení trestně právní bezúhonnosti výpisem z rejstříku trestů nebo jiné obdobné evidence u cizích státních příslušníků“.  Ve vztahu k navržené textaci upozorňujeme na následující:
Z terminologického hlediska lze navrženou textaci považovat za nepřesnou, a tedy matoucí, ze dvou důvodů. Za prvé, označení „trestně právní bezúhonnost“ český právní řád nepoužívá, když pracuje bez dalšího s pojmem „bezúhonnost“, případně „trestní bezúhonnost“. Za druhé, bezúhonnost není výpisem z rejstříku trestů „potvrzována“, ale „prokazována“ či „dokládána“. 
Z návrhu ani jeho odůvodnění není zcela zřejmé, v jakém rozsahu bude bezúhonnost prokazována, resp. posuzována. Lze toliko usuzovat, že cílem předkladatele je podmínkou bezúhonnosti stanovit, že je subjekt kritické infrastruktury ve vztahu ke svým pracovníkům a uchazečům o zaměstnaní oprávněn stanovit podmínku absence nezahlazeného odsouzení pro trestný čin. Považujeme za žádoucí toto vyjasnit.
Konečně, z navržené textace plyne, že cizí státní příslušník prokazuje („potvrzuje“) bezúhonnost pouze výpisem z „jiné obdobné evidence“. Tuto konstrukci však nelze považovat za správnou, jelikož výpis z rejstříku trestů by měl být vyžadován i u cizích státních příslušníků, kteří výpisem z rejstříku trestů dokládají, že nebyli pro trestný čin odsouzení v České republice. Zároveň by mělo být upraveno i to, výpisy z evidencí kterých jiných států se bezúhonnost prokazuje, přičemž by mělo být přinejmenším stanoveno, že by se mělo jednat o stát, jehož je dotyčný státním příslušníkem, pokud by se neměla prokazovat i ze států, kde dotyčný v posledních letech po stanovenou dobu pobýval. Požadujeme proto dopracovat návrh příslušného ustanovení ve smyslu předestřené argumentace.
	Akceptováno.

 


	15.1.
	MZDr
	K důvodové zprávě a RIA
	Považujeme za naprosto zásadní, aby důvodová zpráva a RIA obsahovaly podrobné vyhodnocení dopadů, které přijetí navrhovaných právních předpisů či jejich novelizací bude mít na státní rozpočet a požadavky na vytvoření nových systematizovaných míst na ministerstvech a ústředních správních úřadů (dále jen „ÚSÚ“) tak, aby bylo možné plnit nově uložené povinnosti. Již při prvém prostudování je zřejmé, že dopady na státní rozpočet budou významné, ať již z hlediska poskytovaných dotací (zákon o IZS) nebo z hlediska plnění povinností ve vztahu ke kritické infrastruktuře (dále jen „KI“), kde se předpokládá pořízení věcných prostředků pro všechny nově určené subjekty KI do státních hmotných rezerv, či finanční prostředky na mzdy státních zaměstnanců anebo investiční i neinvestiční prostředky na zajištění odolnosti určených subjektů KI. Kromě vysokých dopadů na státní rozpočet je nezbytně nutné tedy uvést i dopady na systemizaci služebních míst, které schvaluje vláda a uvést alespoň odhad počtu navýšených služebních míst za všechna ministerstva a ÚSÚ. V této souvislosti je také nezbytné, aby byla důvodová zpráva doplněna o podrobnější odůvodnění nově navrhovaných ustanovení (ať již ustanovená nad rámec Směrnice CER či nová ustanovení v novelizovaných zákonech), neboť řada odůvodnění buď chybí úplně, nebo je jejich znění naprosto nedostatečné (podrobnosti viz konkrétní připomínky).
Jako možné řešení navrhujeme uvést do důvodové zprávy skutečnost, že přijetí zákona bude vyžadovat navýšení rozpočtů jednotlivých ministerstev a ÚSÚ (tedy vč. SSHR) a současně s tím uvést, že zvýšené náklady budou čerpány v průběhu např. 5-10 let, a to s ohledem na možnosti státního rozpočtu a vývoj bezpečnostní situace. Tím by se splnil požadavek MF i ostatních resortů, protože by nebyly definovány konkrétní požadavky na SR pro rok 2025 a pokud ano, potom by nebyly tak vysoké, resp. MF by je mohlo korigovat v rámci vyjednávání o rozpočtu.

Na základě výše uvedeného se pak informace o potřebě navýšit pouze rozpočet SSHR o 20 % jeví jako zcela nepřijatelné, protože argumenty, které jsou uvedeny u SSHR, platí i pro všechna ostatní ministerstva a ÚSÚ. Z uvedeného důvodu tedy požadujeme, aby požadavek na navýšení rozpočtu SSHR byl z textu důvodové zprávy vyškrtnut, protože nejdříve budou muset všechny subjekty KI splnit zákonné povinnosti, provést analýzu, vyhodnocení a zpracování dokumentace, a teprve poté budou moci žádat o pořízení věcných zdrojů, což v letech 2025 ani 2026 s největší pravděpodobností z časových důvodů nestihnou. Navíc resorty, jako subjekty KI, by pravděpodobně finanční prostředky na zajištění odolnosti potřebovaly dříve než SSHR pro pořízení věcných prostředků pro ostatní subjekty KI.

Výše uvedené platí také k poslední verzi zaslané RIA, ve které je v části 3.1 na str. 3 uvedeno, že výdaje spojené s opatřeními na zvyšování odolnosti budou pokryty v rámci schválených dotčených rozpočtových kapitol a činnost orgánů státní zprávy bude pokryta ze současných personálních kapacit.

	Akceptováno 
Důvodová zpráva a RIA doplněna dle požadavku. S ohledem na zajištění financování bude vypořádání závislé na dohodě s MF přímo na jednání vlády. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.2.
	
	K návrhům tezí prováděcích předpisů
	Předložený návrh tezí prováděcích právních předpisů považujeme za naprosto nedostatečný, což brání adekvátnímu zpracování připomínek či jakýchkoli návrhů na úpravy v oblasti věcné působnosti jednotlivých ministerstev a ÚSÚ.
	Bereme na vědomí
Prováděcí právní předpisy budou dopracovány, a to v úzké spolupráci s jednotlivými gestory.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.3.
	
	K formulacím návrhu
	V důvodové zprávě, RIA i tezích byla upravena terminologie tak, aby nebyl užíván výraz „zvyšování odolnosti“, ale namísto něj byl užíván pojem „zajištění odolnosti“ ve vztahu k subjektům kritické infrastruktury. V případech, kdy není vhodné použít termín „zajištění“ je doporučeno použít pojem „posílení“. Užití pojmu „zvyšování odolnosti“ je výrazně nad rámec cílů stanovených ve Směrnici CER, ve které je používán právě pouze pojem „zajištění odolnosti“ (viz např. čl. 13). Užití pojmu „zvyšování odolnosti“ není předkladatelem řádně odůvodněno, přičemž z hlediska krizového řízení je zásadní zajistit kontinuitu poskytování základní služby formou zajištění odolnosti subjektu KI než vyžadovat permanentní zvyšování, neboť pokud je dána subjektu povinnost odolnost zajistit, pak je mu současně dána i povinnost zabezpečit takovou odolnost, aby byly základní služby zajištěny nepřetržitě. Odolnost subjektu KI, která je dána definicí jako schopnost subjektu kritické infrastruktury předcházet incidentům, chránit se před těmito incidenty, reagovat na ně, odolávat jim, zmírňovat a absorbovat je, přizpůsobovat se jim a zotavit se z nich, nelze zvyšovat donekonečna. Vždy se bude jednat o soubor technických a organizačních opatření, která budou mít své limity a další zvyšování by už nebylo z hlediska cost-benefit přínosem. Požadavkem na zvyšování odolnosti nelze soukromé subjekty (určené subjekty KI) ani státní správu zavazovat k plnění povinnosti, kdy by její naplnění bylo natolik ekonomicky i organizačně náročné, že by mohlo vyvolat bankrot nebo nekonkurenceschopnost a v konečném důsledku neschopnost zajistit základní službu. Je-li nutné zdůraznit skutečnost, že je potřeba „posílit“ odolnost, je vhodné použít termín, který je využíván ve Směrnici CER. Tento pojem ovšem není synonymem pro „zvyšování odolnosti“, neboť se jim rozumí zejména její zajištění a stanovení norem pro zabezpečení jednotného přístupu k jejímu zajištění.
	Vysvětleno
V zákoně je v souvislosti se subjekty používán pojem "zajišťování odolnosti" a v souvislosti s výkonem státní správy používán pojem "zvyšování odolnosti". Uvedené rozdělení souvisí se skutečností, že zákon o odolnosti kritických subjektů cílí na to, aby subjekty kritické infrastruktury přijímaly opatření k zajištění své odolnosti v minimální zákonem stanovené úrovni, naproti tomu u činnosti státní správy (z pozice regulátora, nikoliv subjektu KI) zákon počítá s kontinuálním procesem zvyšování odolnosti systému kritické infrastruktury, a to skrze pravidelné aplikování zákonem vymezených nástrojů v oblasti analýzy (posouzení rizik ČR) a koncepčního rozvoje celého systému (Strategie pro posílení odolnosti subjektů kritické infrastruktury).
Ve výše uvedeném duchu doplněna důvodová zpráva.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání. 

	15.4.
	
	K § 2
	V § 2 požadujeme doplnit definice následujících pojmů: riziko, posouzení rizik, kritérium významnosti. Jedná se o uvedení návrhu zákona do souladu se Směrnicí CER, která definuje pojmy „riziko“ a posouzení rizik“ (viz čl. 2 odst. 6 a 7). MZ je dále toho názoru, že s ohledem na skutečnost, že se jedná o základní pojmy, důležité pro určení subjektu KI, resp. úkony předcházející určení subjektu KI, je nezbytné tyto definice doplnit, aby byla zákonem stanovena jednotnost v pojmech a postupech nezbytných pro určování KI. V opačném případě by bylo ze strany věcně příslušných ministerstev nutné odkazovat žadatele na danou směrnici, což se jeví jako zvyšování byrokratické zátěže povinných subjektů. Pojem „kritérium významnosti“ je požadováno doplnit z důvodu jeho absence, a tedy nejednoznačnosti jeho významu, kdy je sice v § 9 uvedeno, co jej má tvořit, ovšem zcela chybí jeho definice. Není tak zřejmé, zda je „kritériem významnosti“ zamýšlen výsledek hodnocení podle jednotlivých parametrů uvedených v § 9, či naopak každý z těchto parametrů má být vnímán jako „kritériu významnosti.“ Tato skutečnost má zásadní vliv také na pochopení definice „poskytovatele základní služby“ uvedené v § 2 písm. b).
	Akceptováno částečně.
V § 2 bude definován pojem "kritérium významnosti", pojmy "riziko" a "posouzení rizik" budou popsány v důvodové zprávě. 

„ l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	15.5.
	
	K § 2písm. b)
	V § 2 písm. b) požadujeme upravit definici poskytovatele základní služby tak, aby bylo zřejmé, zda jím je ten, kdo splní alespoň jedno z kritérií významnosti či všechny či jejich část. S ohledem na znění tohoto ustanovení, ustanovení § 9, které upravuje „kritérium významnosti“ a text uvedený v důvodové zprávě na str. 26 k § 2 a na str. 36 k § 9 není zřejmé, zda se termín „kritérium významnosti“ pojí s výslednou hodnotou vzniklou po vyhodnocení stanovených specifických technických, provozních a dalších hodnot, anebo samotné tyto hodnoty jsou nazývány jako kritéria významnosti. V případě, že je zamýšleno nazývat tato budoucí kritéria jako kritéria významnosti, je nezbytné upřesnit také znění § 2, neboť každý provozovatel základní služby musí pomocí kritérií významnosti posoudit, zda bude žádat o zařazení do seznamu subjektů KI či nikoliv, a proto musí být podmínky uvedené v zákoně jednoznačné.
	Vysvětleno
Prováděcí právní předpis bude definovat jasně specifikovaná kritéria významnosti, podle kterých bude poskytovatel základní služby schopen provést sebehodnocení. V § 9 bude u písmene f) na konci věty doplněno slovo "nebo", současně bude přidán nový pojem "kritérium významnosti" a proces určování bude upřesněn v důvodové zprávě.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.6.
	
	K § 2písm. g)
	V § 2 písm. g) Varianta I. I Varianta II. požadujeme, aby byla použita definice kritické infrastruktury uvedená ve Směrnici CER, tedy: „aktivum, zařízení, vybavení, síť nebo systém či část aktiva, zařízení, vybavení, sítě nebo systému, nezbytné pro poskytování základní služby“. V navržené podobě se u obou variant jedná o neúplnou definici, resp. o neúplný výčet, který není v souladu s čl. 2 Směrnice CER.
Dále, před slovy „VARIANTA I“ doporučujeme odstranit označení písmene g), a toto naopak uvést namísto označení písmene a) u textu, který je označen právě jako VARIANTA I.
	Akceptováno jinak
Bude aplikována varianta I. v upraveném znění.

"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.7.
	
	K § 5 odst. 1 písm. i)
	V § 5 odst. 1 písm. i) požadujeme text upravit následovně: „nařizují a provádějí cvičení k ověření odolnosti subjektů kritické infrastruktury, za tímto účelem zpracovávají plán cvičení“. MZ podporuje uložení povinnosti subjektu KI provádět cvičení, zejména z důvodu zajištění připravenosti subjektu na řešení incidentů, ovšem MZ důrazně upozorňuje na skutečnost, že pro provedení cvičení subjektu KI není nezbytné, aby ministerstva či ÚSÚ se těchto cvičení účastnily a zpracovávaly pro subjekt KI plán cvičení, neboť neznají konkrétní podmínky daného subjektu KI, které jsou pro zpracování plánu cvičení a následné provedení cvičení naprosto zásadní. V případě, že toto ustanovení zůstane v nezměněné podobě, bude muset dojít k významnému navýšení počtu zaměstnanců ministerstev a ÚSÚ, jejichž činností bude zejm. nařizování, příprava cvičení vč. celé dokumentace (plán provedení, záměr, vyhodnocení atd.) a organizace doprovodných jednání. Toto bude mít významný dopad na státní rozpočet. Text uvedený v § 5 odst. 1 písm. i) není navíc v souladu s důvodovou zprávou (str. 32), ve které je popsána jen možnost a nikoli povinnost organizace cvičení ze strany ministerstva či ÚSÚ. Je tedy nutno uvést text uvedený v návrhu zákona a v důvodové zprávě do souladu. Dále § 21 tohoto zákona ukládá povinnost provádět cvičení přímo subjektu KI a nikoli také věcně příslušnému ministerstvu/ÚSÚ/ČNB, a je tedy nezbytné, aby text v těchto dvou ustanoveních byl uveden do souladu. 
	Neakceptováno - Vysvětleno
Do důvodové zprávy doplněno, že se jedná o kompetenci rezortu, která nezakládá povinnost cvičení provést.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	15.8.
	
	K § 5 odst. 1 písm. m)
	V § 5 odst. 1 písm. m) požadujeme text upravit následovně: „vydávají doporučení pro minimální bezpečnostní standardy pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury“. Původně navrhované znění textu není vhodné s ohledem na skutečnost, že požadavky na bezpečnostní standardy mohou být, resp. budou u různých typů subjektů u stejného odvětví a pododvětví významně odlišné, přičemž základní minimální standardy lze sjednotit v obecné rovině. Navržená úprava reflektuje skutečnost, že subjekt KI je schopen si bezpečnostní standardy zajistit a zvýšit podle vlastní potřeby a nejnovějších trendů a nebude nutno ke každé jejich úpravě vydávat nové standardy nebo provádět jejich aktualizaci. Současně navržená úprava neodpovídá odůvodnění uvedeném v důvodové zprávě, kde se píše o udělení pravomoci a nikoli povinnosti ministerstva nebo ÚSÚ vydávat bezpečnostní standardy. Je tedy nutno uvést text uvedený v návrhu zákona a v důvodové zprávě do souladu. Obdobně je tato problematika řešena i směrnicí CER, kde je uváděn odkaz na normy, tedy nikoliv požadavek na vytváření nových bezpečnostních standardů pro každé odvětví a pododvětví (viz čl. 2 bod 8). Viz také zásadní připomínka v RIA.
	Akceptováno jinak
V § 5 odst. 1 je písm. m) zrušeno a nově se  § 6 odst. 1 upravuje tak, že v § 6 na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o) vydává v součinnosti s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.9.
	
	K § 5 odst. 1 písm. n)
	V § 5 odst. 1 písm. n) požadujeme vložit na začátek textu následující slova: „při tvorbě podkladů pro hodnocení rizik současně“. Současně požadujeme upravit i související ustanovení v § 13 odst. 1 písm. r). V obou případech navíc požadujeme následující zpřesnění „nezbytné věcné prostředky“. U § 13 odst. 1 písm. r) navíc požadujeme doplnit, že i subjekty KI budou postupovat v souladu s pravidly uvedenými v zákoně č. 241/2000 Sb.
Celý text § 5 odst. 1 písm. n) bude znít: „n) při tvorbě podkladů pro hodnocení rizik současně vyhodnocují potřebu na zabezpečení nezbytných věcných prostředků prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy k zajištění poskytování základní služby za krizového stavu v odvětví nebo pododvětví; k tomu využívají informace poskytnuté subjektem kritické infastruktury podle § 13 odst. 1 písm. r).“.
Celý text § 13 odst. 1 písm. r) bude znít: „r) informovat věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad o potřebě zabezpečení nezbytnými věcnými prostředky k zajištění poskytování základní služby za krizového stavu, které nejsou schopné zajistit jiným způsobem a požádat o jejich zajištění v souladu s postupy stanovenými v zákoně o hospodářských opatření pro krizové stavy.“.Určené subjekty KI mají povinnost zajistit odolnost KI, resp. zajistit kontinuitu v poskytování základní služby, a tedy si zajistit věcné prostředky v takové míře, aby byla tato kontinuita zachována. Je ale zřejmé, že za krizového stavu i přes veškeré úsilí subjektu KI může být tato kontinuita narušena a pouze v takovém případě by měl stát pomoci se zajištěním nezbytných věcných prostředků. V čl. 13 Směrnice CER, se uvádí, že „Členské státy zajistí, aby kritické subjekty na základě relevantních informací poskytnutých členskými státy v posouzení rizik členského státu a na základě výsledků posouzení rizik kritického subjektu, přijaly vhodná a přiměřená technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění své odolnosti, včetně opatření nezbytných za účelem:…“. Dále, jak uvádí RIA v části 3.1 na str. 3, bude mít toto oprávnění významné dopady na státní rozpočet, neboť se předpokládá významný nárůst počtu subjektů KI. Současně je zcela nesystémové stanovit nepřímou výjimku všem subjektům KI ze zákona o hospodářských opatření pro krizové stavy, kdy s ohledem na navrhované znění ustanovení § 13 odst. 1 písm. r) tohoto zákona by subjekty KI dostaly oprávnění své požadavky uplatňovat přímo u věcně příslušného ministerstva nebo ÚSÚ, což je v rozporu s plánovacím procesem hospodářských opatření pro krizové stavy daných zákonem č. 241/2000 Sb., podle kterého jsou požadavky u věcně příslušných ministerstev a ÚSÚ uplatňovány kraji na základě provedeného vyhodnocení potřeb na území kraje. Navíc by kraj neměl žádné informace o subjektech KI a jejich potřebách, ačkoliv má na základě krizového zákona povinnost zajistit jejich přednostní zásobování za krizového stavu. Využití hospodářských opatření pro krizové stavy v navrhované podobě se proto jeví jako naprosto nestandardní řešení a jeho využití není řádně v důvodové zprávě odůvodněno, a to zejm. s ohledem na vysoké dopady na státní rozpočet a personální zajištění ministerstev a ÚSÚ.
Navrhujeme kompromisní řešení a upravit text ustanovení v poslední zaslané verzi písm. m) následovně:
„vyhodnocují potřebu na zabezpečení nezbytných věcných prostředků prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy k zajištění poskytování základní služby za krizového stavu v odvětví nebo pododvětví; k tomu využívají informace poskytnuté subjektem kritické infastruktury podle § 13 odst. 1 písm. r)“
Odůvodnění: Upřesněním toho, že stát nemůže zajistit vše, ale jen nezbytné věcné prostředky a jen za krizového stavu dojde k jasnému výkladu a sjednocení s upravenými ustanoveními zákonů 97/1993 Sb. a 241/2000 Sb.
Ke znění § 13 odst. 1 písm. r) sdělujeme, že nadále není zřejmý postup pro situace, kdy se věcně příslušné ministerstvo podle systému HOPKS (§ 10 zákona č. 241/2000 Sb., který odkazuje na okruh působnosti daného úřadu), nebude ztotožňovat s věcným gestorem za dané odvětví/pododvětví podle zákona o KI.
Současně řada budoucích subjektů KI je již do v systému HOPKS zapojena (např. zdravotnická zařízení, přičemž zřizovatelem řady z nich je navíc kraj) a v systému HOPKS jsou požadavky uplatňovány prostřednictvím kraje. (viz také připomínka 15.30 bod N a P)

	Akceptováno částečně
Předkladatel doplnil vypořádání připomínek MZ uplatněných k úpravě zákonů 97/1993 Sb., a 241/2000 Sb., Akceptujeme též zahrnutí slova „nezbytných“ do ustanovení § 5 odst. písm. m). Zahrnutí slov „za krizového stavu“ považujeme za nadbytečné, protože samotný systém hospodářských stavů pro krizové stavy již tuto situaci sám o sobě předpokládá.   
Připomínka týkající se § 13 odst. 1 písm. r) byla konzultována se SSHR. Na základě této konzultace uvádíme následující doplnění do důvodové zprávy: 
Ministerstvům a jiným správním úřadům se ukládá povinnost vyhodnocovat, prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy, potřebu na zabezpečení věcných prostředků k poskytování základní služby. Subjekty kritické infrastruktury budou povinny podle návrhu nového zákona o kritické infrastruktuře dle ustanovení § 13, odst. 1, písm. r) informovat věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad o potřebě zabezpečení věcnými prostředky k zajištění poskytování základní služby, které nejsou schopné zajistit jiným způsobem. 
Povinností subjektu kritické infrastruktury je zajišťovat základní službu a přijímat opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury. V této souvislosti je mimo jiné zapotřebí plánovat a pořizovat odpovídající věcné prostředky pro řešení incidentů. Součástí plánovacího procesu je i posouzení rizik a předpokládaná analýza dostupnosti věcných prostředků. Jestliže z této analýzy vyplyne, že za určitých okolností není subjekt kritické infrastruktury schopen tyto prostředky zajistit, je povinen o této skutečnosti informovat příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, nebo Českou národní banku. V nezbytných případech tak mohou ministerstva a jiné ústřední správní úřady využít ustanovení § 6, odst. 1, písm. c) zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy zajistit potřebné věcné prostředky požadavkem na tvorbu státních hmotných rezerv u Správy státních hmotných rezerv. V případě, že věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka obdrží informace od subjektu kritické infrastruktury o věcných prostředcích, které není schopen zajistit dle § 13 odst. 1 písm. r), provede vyhodnocení těchto nezajištěných věcných prostředků za odvětví nebo pododvětví, kterého je gestorem. Na základě tohoto vyhodnocení může rozhodnout, zdali tyto věcné prostředky pro odvětví nebo pododvětví zajistí prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy. 
Tedy řešený okruh působnosti ústředního správního úřadu z hlediska subjektů kritické infrastruktury a jejich informovanosti o potřebě zabezpečení věcnými prostředky primárně vychází z výše uvedené přílohy návrhu zákona o kritické infrastruktuře. Uvedený mechanismus „přímé linky“ řešení nezajištěných věcných prostředků subjektů kritické infrastruktury u centrální úrovně, tak zároveň (sekundárně) koresponduje s návrhem dílčích úprav zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.“
Doplnit lze dále, že půjde zejména o toto ustanovení 
§ 6 odst. 2 písmeno c) 
Ústřední správní úřad v okruhu své působnosti zajišťuje nezbytnou dodávku, 
a) kterou krajský úřad nemůže zajistit v rámci svého správního obvodu, 
b) jejíž význam přesahuje správní obvod kraje, nebo 
„c) jedná-li se o podporu činnosti ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů, havarijních služeb nebo zdravotnické záchranné služby zřízených v okruhu jeho působnosti, a podporu subjektů kritické infrastruktury, které doporučil Ministerstvu vnitra podle zákona o kritické infrastruktuře.“ 
A tedy systém hospodářských opatření pro krizové stavy lze pro podporu subjektů kritické infrastruktury využít, obdobně jako v přímé vazbě ústřední správní úřad a ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory apod. s tím rozdílem, že okruh působnosti a způsob informovanosti ústřední úrovně primárně vychází z návrhu zákona o kritické infrastruktuře. 
Příklad zdravotnických zařízení, u kterých je zřizovatelem příslušný kraj, ale zároveň se toto zdravotnické zařízení identifikuje jako subjekt kritické infrastruktury, může řešit své nezajištěné věcné prostředky přímou linkou na příslušného gestora – věcně příslušný ústřední správní úřad podle návrhu zákona o kritické infrastruktuře.
Závěr:
1. Zdravotnická zařízení, která kraj identifikuje ve svém krizovém plánu pro plnění krizových opatření, tak kraj uplatňuje jejich nezajištěné nezbytné dodávky u věcně příslušného ústředního správního úřadu podle zákona o hospodářských opatření pro krizové stavy.
2. Zdravotnická zařízení, která budou identifikována jako subjekt kritické infrastruktury, řeší své nezajištěné věcné prostředky (nikoli tedy nezajištěné nezbytné dodávky) přímo u věcně příslušného ústředního správního úřadu podle návrhu zákona o kritické infrastruktuře. Věcně příslušný ústřední správní úřad tak může, až z jeho úrovně, k podpoře subjektů kritické infrastruktury využít systém hospodářských opaření pro krizové stavy, tedy včetně požadavků na tvorbu státních hmotných rezerv.
3. Odolnost subjektů kritické infrastruktury je v tomto ohledu vyšším zájmem státu, a tedy by měl o jejich případných potřebách a nezajištěných věcných zdrojích přímo rozhodovat stát prostřednictvím svých ústředních správních úřadů. Dále infastruktura subjektů kritické infrastruktury často přesahuje území jednoho kraje (např. energetická kritická infrastruktura).
4. Subjekty kritické infrastruktury nezpracovávají a nebudou zpracovávat plán nezbytných dodávek (obdobně ve smyslu hospodářských opatření pro krizové stavy v návaznosti na § 6 odst. 2 písmeno c) jako ozbrojené síly či ozbrojené bezpečnostní sbory atd.), předpokladem je tedy jejich vstup do systému hospodářských opatření pro krizové stavy až prostřednictvím věcně příslušného ústředního správního úřadu, který jejich potřeby může promítnout do svého krizového plánu a jeho plánu nezbytných dodávek, a to v rámci vyhodnocování potřeb na zabezpečení věcných prostředků prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy k zajištění poskytování základní služby v odvětví nebo pododvětví, kdy k tomu využije právě informace poskytnuté subjektem kritické infastruktury podle § 13 odst. 1 písm. r) návrhu zákona o kritické infrastruktuře.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.10.
	
	K § 5 odst. 2
	K § 5 odst. 2 a § 18 odst. 1, 2 a 4 – návrh zákona ukládá povinnost hlásit incidenty MV ČR, čímž však nezaniká povinnost hlášení incidentů vyplývající z jiných právních předpisů. Typický incident v oblasti bezpečnosti informací může být: případem porušení ochrany osobních údajů, který bude hlášen na ÚOOÚ, kybernetickým bezpečnostním incidentem hlášeným na NUKIB nebo incidentem hlášeným na MV ČR. S ohledem na to by se jevilo jako praktické, aby veškeré incidenty bylo možné hlásit prostřednictvím jediného systému tak, aby se nedublovala administrativní činnost. Vzhledem k předpokladu, že hlášení (minimálně vůči NUKIB a MV ČR) bude realizováno prostřednictvím portálů, by bylo efektivnější systémy a případně i specifické právní povinnosti propojit. Požadujeme proto vyjasnit, proč bylo přistoupeno k navrhovanému řešení.  
	Neakceptováno - Vysvětleno
Povinnost hlásit incidenty vyplývají ze směrnice CER. Bude se jednat o incidenty narušující základní službu, tedy vztáhnuté k tomuto zákonu. Parametry incidentu budou specifikovány prováděcím právním předpisem. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	15.11.
	
	K § 6 odst. 1
	V § 6 odst. 1 požadujeme doplnit samostatné písmeno, které bude obsahovat povinnost MV poskytovat krajům informace o subjektech KI na jejich území. V souladu s navrhovanou úpravou zákona č. 240/2000 Sb. § 14 odst. 4 písm. d) je hejtman za stavu nebezpečí oprávněn nařídit přednostní zásobování v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury. Na základě výše uvedeného je nezbytné provázat tyto dva předpisy a umožnit tak hejtmanovi získávat informace o určených subjektech KI na území kraje.
	Akceptováno jinak
V § 6 bude doplněno nové písmeno p), na které bude navázáno zpracování krizového plánu kraje.

„p) poskytuje na vyžádání
1.  zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje,“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.12.
	
	K § 9 písm. d)
	V § 9 písm. d) požadujeme odstranění textu bez náhrady či alespoň jeho úpravu tak, aby bylo zřejmé, že povinnost zohlednit tržní podíl poskytovatele základní služby není aplikovatelná pro všechny poskytovatele základní služby. S ohledem na skutečnost, že v rámci stanovených odvětví i pododvětví jsou také subjekty, u kterých tržní podíl není aplikovatelný (např. poskytovatelé zdravotní péče, referenční laboratoře atd.), je nezbytné toto v textu zohlednit a neukládat povinnost, kterou nebude možno splnit. Tato připomínka je současně uplatňována z důvodu absence paragrafového znění prováděcího právního předpisu ke stanovení kritérií významnosti, kdy není možnost si ověřit, jak budou kritéria uplatňována a zda budou muset platit všechna současně nebo pouze jedno či kombinace několika kritérií.
	Akceptováni jinak

Kritérium vyplývá ze směrnice CER. Kritéria nejsou kumulativní, z tohoto důvodu bude doplněna spojka "nebo" na konci řádku písm. f).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.13.
	
	K § 10 odst. 1
	U § 10 odst. 1 požadujeme doplnit informaci o postupu ministerstva či ÚSÚ v případě, že po posouzení informací o poskytovateli základní služby nedospěje k závěru, že jej doporučuje MV k určení subjektu KI. Tento postup v navrženém návrhu zákona zcela chybí, přičemž důvodová zpráva tuto variantou popisuje (viz str. 27 první odstavec).
	Vysvětleno
Proces určování je postaven na procesu sebehodnocení a splnění informační povinnosti. Zařazení na seznam subjektů KI, tedy akt určení, je tak deklaratorního charakteru, a tedy potvrzení skutečnosti, která nastala splněním kritérií významnosti základní služby.  Pakliže poskytovatel nenaplní kritéria, nemůže být určen subjektem a tedy není ani poskytovatelem základní služby.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.14.
	
	K § 10 odst. 4
	K § 10 odst. 4 požadujeme, aby byl text uveden v této větě dán do souladu s textem uvedeným na str. 18 důvodové zprávy (část c)) poslední odstavec, ve kterém je uvedeno, „…dále v souvislosti s plněním povinností podle navrhovaného zákona zpracovávány toliko po dobu nezbytnou z důvodu zajištění kontinuity evidovaných údajů pro potřeby následné kontroly či přestupkového řízení. Tato doba by zpravidla neměla přesahovat nižší jednotky let“. V § 10 odst. 4 je subjektu dána povinnost „plnit povinnosti plynoucí mu ze zákona vůči zapsaným základním službám od okamžiku doručení informace o jeho zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury, není-li stanoveno dále jinak, až do okamžiku doručení vyrozumění o jeho vyřazení ze seznamu subjektů kritické infrastruktury podle § 12“. Bude-li ovšem požadováno, aby subjekt KI uchovával informace pro případ kontroly či přestupkového řízení po dobu nižších jednotek let, je nezbytné toto provázat také v tomto ustanovení zákona a této části důvodové zprávy.
	Vysvětleno
Důvodová zpráva se v této části vztahuje k ochraně osobních údajů, zde stát deklaruje, jakým způsobem bude nakládáno s osobními údaji v jeho evidencích. Nejedná se tedy o povinnost subjektu, ale o informaci, jakým způsobem a za jakým účelem bude s osobními údaji nakládáno ze strany státu.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.15.
	
	K § 13 odst. 1 písm. b)
	V § 13 odst. 1 písm. b) požadujeme upravit znění textu následovně: „bez zbytečného odkladu informovat Ministerstvo vnitra a věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku, ve kterých členských státech Evropské unie poskytuje základní službu nebo služby,“. Z hlediska věcné působnosti je mnohem důležitější než informovat MV za účelem úpravy seznamu subjektů KI, informovat věcně příslušné ministerstvo/ÚSÚ/ČNB, protože může dojít k upřednostnění zajištění základní služby v jiném státě EU na úkor ČR, čímž může dojít k významnému ohrožení základních funkcí státu, a to i v několika odvětvích či pododvětvích.
	Neakceptováno - Vysvětleno

Je nutné informovat MV, které plní informační povinnost vůči EK jako jednotné kontaktní místo.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.16.
	
	K § 13 odst. 1 písm. m)
	V § 13 odst. 1 písm. m) požadujeme upravit text následovně: „hlásit Ministerstvu vnitra a věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance incidenty uvedené v § 18 a § 19“. Z hlediska věcné působnosti je žádoucí, aby o incidentech bylo informováno také věcně příslušné ministerstvo/ÚSÚ/ČNB, a to zejm. s ohledem na povinnosti dané § 5 tohoto zákona a přijímání opatření v případě ohrožení základních funkcí státu.
	Neakceptováno  - Vysvětleno
Oproti jiným ustanovením zákona je v rámci hlášení incidentu nastaven odlišný mechanismus směřující v prvním kroku pouze na Ministerstvo vnitra zcela cíleně, a to právě z důvodu nebezpečí z prodlení, ke kterému by mohlo dojít. Hlášení incidentu představuje určitou časovou tíseň, ve které se subjekt nachází a důvodu zjednodušení procesu hlášení incidentů je zde subjekt směřován pouze na jedno jediné místo, které disponuje službou 24/7, a to je Ministerstvo vnitra. 
Ministerstvo vnitra je současně jednotným kontaktním místem pro EK, které se incidenty rovněž hlásí. Současně má MV povinnost bezodkladně o incidentu informovat příslušného gestora.
Z důvodu odstraňování administrativní zátěže SKI a jasně deklarovaného postupu při hlášení incidentů bylo MV zvoleno i z toho důvodu, že subjekt v případě poskytování více základních služeb nemusí v prvním kroku řešit, kterému gestorovi incident nahlásí.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.17.
	
	K § 13 odst. 3 písm. a)
	V § 13 odst. 3 písm. a) požadujeme upravit tento text tak, aby byl v souladu se zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení v § 99 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., vyplývá, že podnikatele zajišťující veřejnou komunikační síť může při nebezpečí vzniku krizové situace požádat pouze MV a nikoli jiná ministerstva/ÚSÚ/ČNB.
	Vysvětleno
Přednostní připojení se nezřizuje přímo tímto ustanovením. Jedná se o součást procesu pro zajištění přednostního připojení, tedy v souladu se zákonem o elektronických komunikacích a s § 5 odst. 1 písm. h) tohoto zákona. Důvodová zpráva bude doplněna a bude v ní popsán detailní proces.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.18.
	
	K § 13 odst. 3 písm. b)
	U § 13 odst. 3 písm. b) požadujeme celý text vypustit bez náhrady či upravit tak, aby byl v souladu se zákonem č. 240/2000 Sb., který bude potřeba současně o tuto výjimku doplnit. Současně je nezbytné vhodně upravit rovněž příslušné části důvodové zprávy. Zákaz vstupu na území vyhlašuje vláda a za stavu nebezpečí hejtman (viz § 6 odst. 1 a § 14 odst. 4 zákona č. 240/2000 Sb.). Věcně příslušné ministerstvo/ÚSÚ/ČNB tak nemá oprávnění toto krizové opatření změnit. Jako možné řešení se jeví v rámci krizového zákona upřesnit krizové opatření a uvést, kdo a koho žádá o vstup na území a kým a komu bude udělena výjimka.  Podle důvodové zprávy bude o povolení rozhodovat KŠ kraje, který však nemá rozhodovací pravomoc, a navíc se jedná o zcela zbytečně zdlouhavý proces. Není důvod žádat věcně příslušné ministerstvo nebo ÚSÚ, které by následně mělo žádat o výjimku u hejtmana, přičemž pokud nebude uvedena výjimka v krizovém opatření, nebude možno ani o ni požádat, resp. ji udělit. S ohledem na návrhovou právní úpravu požadujeme vyjasnit vztah mezi návrhem zákona o kritické infrastruktuře a zákonem č. 240/2000 Sb.
Popis postupu, který je popsán v poslední verzi důvodové zprávy, je zmatečný a komplikovaný, což výrazně ztěžuje následnou aplikační praxi tohoto ustanovení. ÚSÚ prakticky nebudou mít informace z daného místa a nebudou mít možnost vyžádat si takové informace, aby si situaci ověřily a dokázaly rozhodnout o požadavku tak, aby byla zajištěna základní služba a současně s tím nebyly ohroženy životy osob, kterým se povolení uděluje. Navíc se může situace následkem vývoje rychle změnit a ÚSÚ pak bude zodpovědný za škody na majetku a zdraví, protože udělil souhlas. Velmi zásadní je i skutečnost, že tento postup je administrativně zdlouhavý a zbytečně byrokratický, což v době řešení dané události bude v neprospěch věci.
Jako vhodné řešení se MZ jeví ponechat toto na rozhodnutí velitele zásahu nebo velitele pořádkových sil, které budou oblast střežit, stejně jako je tomu v současné době, kdy o vstupu do místa události rozhoduje velitel zásahu, popř. velitel pořádkových sil, který byl pověřen zajištěním oblasti. Toto řešení by bylo velmi pružné, neboť by se dotyční mohli na místě prokázat tím, že jsou zaměstnanci subjektu KI, který je tam vyslal, tj. budou mít rozhodnutí MV o určení KI, a rozhodnutím svého zaměstnavatele o vyslání na pracovní cestu. Následně by již jen velitel zásahu/pořádkových sil, vyhodnotil místo jejich činnosti jako bezpečné nebo ne a vůbec by k tomu rozhodnutí ÚSÚ a projednání na KŠ nepotřeboval. Situace by byla řešena efektivně, rychle a pružně.

	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Neakceptováno
Umožnit veliteli zásahu rozhodovat na místě o „modifikaci“ zákazu stanoveného krizovým opatřením by narušovalo principy krizového řízení, kdy navíc ani z praktického pohledu velitel zásahu nebude mít v daný okamžik možnost provést dostatečné prověření nezbytnosti zajištění přístupu do vymezených prostor pro nedostatek relevantních jemu aktuálně dostupných dat. Těmito daty disponuje primárně gestor. Je proto zcela zásadní, aby se na umožnění přístupu podílel gestor, který potřebnými informacemi disponuje a odpovídá za dané odvětví.
Upraven text vysvětlení v důvodové zprávě takto:
K odstavci 3
V souvislosti s přípravou na krizové situace bude subjekt kritické infrastruktury oprávněn požádat o zajištění přednostního volání v sítích mobilních operátorů pro kritické pracovníky, a to jejich zahrnutím mezi účastníky krizové komunikace. Přednostní připojení se však tímto ustanovením přímo nezřizuje. Jedná se o součást procesu pro zajištění přednostního připojení, a to v souladu se zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Subjekt kritické infrastruktury identifikuje požadavek na zajištění přednostního připojení svého kritického pracovníka a tento požadavek přednese svému gestorovi pro odvětví nebo pododvětví. Gestor následně v souladu s § 5 odst. 1 písm. h) tohoto zákona bude postupovat standardním způsobem, kdy nejprve posoudí rozsah a oprávněnost uplatňovaného požadavku. Po tomto posouzení následně informuje Ministerstvo vnitra – generální ředitelství HZS ČR a následně informuje příslušný subjekt, který bude moci tímto okamžikem podat žádost o zřízení přednostního připojení na svého mobilního operátora. Mobilní operátor poté při procesu zřízení přednostního připojení již bude postupovat podle zákona o elektronických komunikacích.  
Návrh zákona rovněž stanovuje oprávnění požádat během mimořádné události nebo za krizového stavu o přístup do míst, kam byl omezen nebo zakázán vstup, a to za účelem zajištění poskytování základní služby. Jedná se především o vstup z důvodu zajištění nezbytných oprav a servisních úkonů na kritické infrastruktuře, jež se nachází v místě omezení či zákazu vstupu, anebo, pokud je obsluha nutná pro poskytování základní služby. Z charakteru úkonu zcela jasně vyplývá, že se toto oprávnění vztahuje na fyzické osoby, de facto se tedy jedná o pracovníky subjektu kritické infrastruktury a pracovníky kritického dodavatele.
V aplikační praxi se předpokládá, že příslušný orgán krizového řízení již na základě této právní úpravy zohlední při přípravě krizového opatření možnost zakotvení výjimek pro subjekty kritické infrastruktury a jejich kritické dodavatele tak, že přímo v krizovém opatření se udělí oprávnění gestorovi k individualizovanému posouzení podmínek ve vztahu k vymezeným osobám v ad hoc případech (resp. k vydání povolení na základě kterého bude umožněn vstup do daného prostoru). MV bude na orgány krizového řízení působit především metodicky, aby tyto možnosti byly při vydávání krizových opatření zohledněny. 
V případě vyhlášení krizového stavu bude gestor cestou HZS kraje (stav nebezpečí) nebo Ministerstva vnitra- GŘ HZS (nouzový stav, stav ohrožení státu) kontaktovat příslušný krizový štáb, který v případě ad hoc případů (při neexistenci výjimky již v samotném krizovém opatření) posoudí a předá podnět příslušnému orgánu krizového řízení s rozhodovací pravomocí (hejtman, vláda).  
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.19.
	
	K § 14 odst. 1
	V § 14 odst. 1 požadujeme udělit oprávnění namísto MV vládě ČR, která by rozhodovala o tak důležitém opatření, které může mít významné dopady na zajištění základních funkcí státu. Ostatní úkony již lze ponechat v působnosti MV. Podle krizového zákona odpovídá za zajištění připravenosti na řešení krizových situací vláda, proto by měla mít oprávnění rozhodovat i o případném stanovení podmínek, omezení, nebo zákazu dodávek nebo poskytování služeb dodavatele subjektům kritické infrastruktury.
	Neakceptováno. Vysvětleno.  
Ministerstvo vnitra je podle § 12 odst. 1 písm. a) a k) zákona č. 2/1969 Sb., kompetenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti, včetně krizového řízení, civilního nouzového plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém. 
Vnitřní bezpečnost státu znamená zachování a zajištění vnitřních funkcí státu, ochranu jeho demokratických základů, ochranu vnitřního pořádku, bezpečnosti a zákonnosti, ochranu životů a zdraví, majetkových hodnot a životního prostředí před hrozbami majícími původ na území státu. 
Navržené opatření podle § 14 zákona o kritické infrastruktuře je opatřením směřujícím k posílení vnitřní bezpečnosti státu a jako takové spadá podle výše uvedeného do věcné působnosti ministerstva vnitra. Na základě připomínek ostatních připomínkových míst bylo navrhované ustanovení upraveno tak, aby byly minimalizovány dopady na subjekt kritické infrastruktury, a to předběžným projednáním postupu Ministerstva vnitra s věcně příslušným orgánem státní správy podle odvětví, kterého se má rozhodnutí dotknout. Zároveň bude-li to možné s ohledem na povahu podkladů pro rozhodnutí, bude na místě k tomuto projednání přizvat i samotný dotčený subjekt kritické infrastruktury. Již v rámci tohoto neformálního projednání mohou zúčastněné subjekty dojít k řešení, aniž by nutně muselo být zahájeno samotné řízení. 
Ustanovení navrhovaného § 14 počítá se standardním procesem správního řízení podle správního řádu, se všemi jeho základními zásadami, právy účastníků a opravnými prostředky. Případný soudní přezkum ve správním soudnictví je samozřejmost. Standardní proces správního řízení poskytuje účastníkům řízení a dotčeným subjektům dostatečné prostředky ochrany jejich oprávněných zájmů.  
Naproti tomu případná pravomoc vlády k rozhodnutí o dodavatelích by zakládala jakési nesystémové řízení sui generis, jehož proces by musel být pro toto konkrétní řízení upraven zvláštním zákonem tak, aby byla zajištěna dvojinstančnost řízení a ochrana práv účastníků řízení. 
Navrhované ustanovení cílí na dodavatele subjektů kritické infrastruktury, kteří sice nemusí mít podíl na poskytování základní služby, ale mohou svojí činností poskytování základní služby ohrozit. Jak již bylo uvedeno, půjde například o dodavatele jako jsou úklidové a bezpečnostní služby, personální agentury, dopravce apod. Vzhledem k povaze dodavatelů považujeme za nepřiměřené, aby o případných podmínkách nebo omezení dodávek rozhodovala vláda. 
Z výše popsaných důvodů považujeme pravomoc Ministerstva vnitra jako přiměřenou a s ohledem na kompetenční zákon a povahu vztahů do kterých má být zasahováno i jako přiléhavou. Závěrem připomínáme navrhovanou spolupráci subjektů ochrany kritické infrastruktury, která se prolíná napříč celým návrhem zákona a zahrnuje všechna odvětví. 
Výše uvedené je doplněno do důvodové zprávy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.20.
	
	K § 15 odst.2
	Požadovaná opatření budou v mnoha oblastech shodná s opatřeními požadovanými zákonem o kybernetické bezpečnosti (ZoKB). S ohledem na to se jeví jako praktické, aby bylo možné vedení povinných dokumentů k uvedeným opatřením v rámci jedné dokumentace jak pro oblast ZoKB, tak pro oblast krizového řízení. V opačném případě lze uvažovat o nadbytečné administrativní zátěži pracovníků, když by se vedení takové dokumentace muselo provádět duplicitně. Požadujeme proto vyjasnit, proč bylo přistoupeno k navrhovanému řešení.  
	Vysvětleno
Opatření vycházejí ze směrnice CER, a nikoliv ze směrnice NIS 2 a jsou specifikována na oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Pokud subjekt kritické infrastruktury bude všechna požadována opatření plnit, může v souladu s § 28 sloučit plánovací dokumentaci podle různých předpisů do jednoho dokumentu.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.21.
	
	K § 16 odst. 2
	V § 16 odst. 2 požadujeme upravit text následovně: „…nebo má alespoň pětiletou tříletou praxi v oblasti bezpečnosti“. Současně Požadujeme upravit text v § 16 odst. 3 tak, aby bylo zřejmé, zda se povinnost praxe nebo vzdělání vztahuje také na vrcholového řídícího pracovníka subjektu kritické infrastruktury nebo subjektem kritické infrastruktury určeného pracovníka, který do doby určení manažera kritické infrastruktury plní jeho úkoly. Dále je požadováno upravit text adekvátně také v příslušné části důvodové zprávy. MZ rozumí nutnosti zavedení podmínek pro výkon manažera kritické infrastruktury, ovšem s ohledem na aktuální personální situaci, kdy je napříč jednotlivými odvětvími a pododvětvími nedostatek zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a krizového řízení, se jeví povinnost splnit pětiletou praxi jako prakticky nerealizovatelná, čímž v konečném důsledku může dojít k ohrožení základních funkcí státu. Z dalšího ustanovení není zřejmé, zda se podmínka praxe nebo vzdělání aplikuje také v souvislosti s § 16 odst. 3, a proto je nezbytné toto ustanovení upřesnit. Současně argument užitý v důvodové zprávě, že „Pětiletá praxe je současně ekvivalentní s délkou požadovaného vysokoškolského vzdělání, které v těchto studijních programech trvá zpravidla pět let“ není relevantní, neboť pětileté studium není zaměřeno pouze na danou problematiku, ale na podstatně širší okruh znalostí, které nemají přímou souvislost s výkonem činností manažera kritické infrastruktury, zatímco tříletá praxe fakticky pokryje větší počet hodin než je počet hodin požadovaného studia v daném oboru, kdy studenti těchto oborů nevykonávají v oblasti KI žádnou praxi.
Nadto, není zcela zřejmé, co je míněno slovy „alespoň pětiletou praxi v oblasti bezpečnosti“. Jde o bezpečnostní požadavek v oblasti krizového řízení nebo lze za ni považovat i informační bezpečnost? Dále požadujeme vyjasnit a případně uvést, zdali manažer kybernetické bezpečnosti může vykonávat roli manažera kritické infrastruktury.
	Akceptováno jinak 
Vzhledem k uplatnění obdobné připomínky i ze strany dalších připomínkových míst je ze strany předkladatele navrhováno upravené znění týkající se odborné způsobilosti. Navrhovaná úprava cílí na přiblížení úrovně odbornosti manažera KI s úrovní odbornosti, která je vyžadováno po manažerovi kybernetické bezpečnosti podle návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti. Odstavec 2 bude znít následovně:

“ (2) Manažerem kritické infrastruktury může být určena pouze osoba splňující požadavky odborné způsobilosti. Odborně způsobilou osobou se rozumí ten, kdo prokáže praxi v oblasti zajišťování bezpečnosti státu, ochrany obyvatelstva, krizového řízení, podnikové bezpečnosti nebo řízení kontinuity činností po dobu nejméně tří let, nebo po dobu jednoho roku v případě, že dosáhl vysokoškolského vzdělání.” 
V důvodové zprávě bude dále vysvětleno, že praxe nebo vzdělání se nevztahuje na vrcholového řídícího pracovníka subjektu kritické infrastruktury nebo subjektem kritické infrastruktury určeného pracovníka, který do doby určení manažera kritické infrastruktury plní jeho úkoly.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.22.
	
	K § 16 odst. 3
	V § 16 odst. 3 požadujeme upravit text tak, aby bylo zřejmé, zda se povinnost praxe nebo vzdělání vztahuje také na vrcholového řídícího pracovníka subjektu kritické infrastruktury nebo subjektem kritické infrastruktury určeného pracovníka, který do doby určení manažera kritické infrastruktury plní jeho úkoly. Současně je požadováno upravit text adekvátně také v příslušné části důvodové zprávy. Z ustanovení zřejmé, zda se podmínka praxe nebo vzdělání aplikuje také v souvislosti s aplikací § 16 odst. 3, a proto je nezbytné toto ustanovení upřesnit.
	Vysvětleno
Požadavky se vztahují pouze na manažera KI.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	15.23.
	
	K § 17
	Doporučujeme v § 17 doplnit nový odstavec, kterým bude osobám uvedeným v § 17 odst. 2 písm. a) stanovena povinnost tyto informace poskytnout a k tomu dále stanovit adekvátní skutkovou podstatu přestupku a sankci.
	Neakceptováno
Pokud manažer KI nesplní podmínky pro cilitvou činnosti, nemůže být manažerem, tudíž je zde přestupek a sankce nadbytečná.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.24.
	
	K § 18
	V § 18 požadujeme vložení nového odstavce, kterým bude stanovena povinnost Ministerstvu vnitra informovat kraj, na jehož území k incidentu došlo. Současně požadujeme tuto skutečnost upravit v důvodové zprávě. Vzhledem k tomu, že se jedná o incident, který může ohrozit základní funkce státu, pak by měl být kraj, jakožto samosprávný celek, rovněž informován.
	Akceptováno
Bude doplněn nový odstavec 7. Současně je v důvodové zprávě a v návrhu zákona uvedeno, že tímto ustanovením není dotčena informační nebo ohlašovací povinnost podle jiných právních předpisů, tedy v případě, že by se jednalo v konečném důsledku o mimořádnou událost nebo krizovou situaci, je v ČR nastaven systém vyrozumění o mimořádných událostech (zákon 239/2000) nebo krizových situacích (zákon 240/2000).
Navrhované znění: 
"(7) Ministerstvo vnitra v odůvodněných případech vyrozumí o narušení poskytování základní služby hejtmana kraje, ve kterém k narušení poskytování základní služby došlo."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.25
	
	K § 21 odst. 3
	V § 21 odst. 3 požadujeme upravit text následovně: „Plán cvičení podle § 5 odst. 1 písm. i) nebo § 6 odst. 1 písm. h) se zpracovává na kalendářní rok…“. Je nezbytné upřesnit o jaký plán cvičení se jedná. Současně MZ doporučuje zvážit uvedení termínu pro zpracování plánu cvičení v příslušných paragrafech a nikoli zde.
	Neakceptováno
Nadbytečné, jedná se o plán cvičení podle tohoto zákona, tedy obě varianty (rezortní, MV).
 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.26.
	
	K § 22 odst. 3
	V § 22 odst. 3 požadujeme vložit následující větu: „Ministerstvo vnitra bude o plánování kontroly v oblasti kybernetické bezpečnosti informovat věcně příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad pro jednotlivá odvětví a pododvětví.“. Jedná se o upřesnění textu, neboť je nezbytné, aby o prováděných kontrolách bylo informováno také věcně příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad za dané odvětví nebo pododvětví, neboť ze zákona je odpovědné za metodické řízení a přípravu na incidenty.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Kontrola podle odstavce 3 je navázána na kontrolu podle odstavce 2, tedy je provedena na základě kontrolních zjištění gestora. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.27.
	
	K § 25 odst. 1
	V § 25 odst. 1 požadujeme provést úpravu textu tak, aby byl v souladu s přílohou tohoto zákona. V příloze tohoto zákona nejsou uvedeny základní služby, ale odvětví a pododvětví. Základní služba je definována jako služba ohrožující základní funkce státu. Není tak např. zřejmé, jaké základní služby jsou v gesci MZ.
	Vysvětleno
Základní služby jsou definovány pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví. Gesce je tedy jasně stanovena přílohou.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.28.
	
	K příloze
	V příloze zákona požadujeme upravit název odvětví „Zdraví“ na „Zdravotnictví“. Přestože název odvětví „zdraví“ je uveden ve Směrnici CER, neodpovídá zdravotnickému systému ČR. S ohledem na skutečnost, že se jedná o směrnici a nikoli nařízení je tato úprava legislativně možná.
	Akceptováno


	15.29.
	
	K twzím prováděcích předpisů
	
1. Pro odvětví Zdraví a základní služby „poskytování služeb péče o zdraví“ navrhujeme následující kritéria významnosti v oblasti zdravotnictví:
· Poskytování zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení, v němž je zřízeno pracoviště urgentního příjmu,
· Poskytování zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení, kterému byl udělen status centra vysoce specializované zdravotní péče podle § 112 zákona o zdravotních službách,
· Poskytování zdravotnické záchranné služby, včetně všech výjezdových stanovišť a zdravotnického operačního střediska. 
2. V případě použité terminologie „poskytování služeb péče o zdraví“ žádáme reformulaci na „poskytování zdravotních služeb“ tak, aby byl dodržen soulad s terminologii zákona o zdravotních službách. Pokud by terminologie byla použita nejednotně, mohlo by docházet k nesprávným výkladům v aplikační praxi, což lze považovat za nežádoucí stav. 
3. Do odvětví Zdraví se navrhuje nově zahrnout celou řadu základních služeb, které dnes mezi odvětvovými kritérii pro určení prvku kritické infrastruktury zařazeny nejsou (například výzkum a vývoj léčivých přípravků nebo distribuce léčivých přípravků). Celý životní cyklus léčivých přípravků je přitom pokryt zákonem o léčivech, který zejména ve znění poslední schválené novely publikované jako zákon č. 456/2023 Sb. velmi detailně řeší zajištění dostupnosti léčivých přípravků v krizových situacích a v této souvislosti ukládá jednotlivým článkům řetězce celou řadu nových povinností. Navrhované zahrnutí těchto oblastí pod nový obecný zákon o kritické infrastruktuře se jeví jako nadbytečné, neboť problematika je již řešena jinými cílenými opatřeními, která směřují ke stejnému účelu. Plošné zahrnutí článků lékového řetězce mezi poskytovatele základních služeb by jim přineslo další nové povinnosti, jež by pro tyto subjekty znamenaly již neúměrnou administrativní zátěž. 
Důrazně proto doporučujeme vyvarovat se plošného zařazení subjektů působících v uvedených oblastech mezi poskytovatele základních služeb; kritéria významnosti by měla být nastavena tak, aby zasáhla výhradně ty subjekty, u nichž je jejich účast v systému kritické infrastruktury relevantní a nezbytná.
Nad rámec výše uvedeného dále doplňujeme, že aktuálně je v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 461 projednávána novela zákona o léčivech a zákona o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, která pro případ krizových situací resp. připravenosti na krize řeší kriticky důležitá léčiva a zdravotnické prostředky, neboť se jedná o implementační novelu nařízení EU 2022/123. Kriticky důležité léčivé přípravky a zdravotnické prostředky jsou tedy řešeny na úrovni EU. 
4. V Odvětví Zdraví k základní službě „výzkum a vývoj léčivých přípravků“ uvádíme, že tato problematika nespadá do gesce MZ a nadto nám není zřejmé, proč by taková základní služba měla být zahrnuta v kritické infrastruktuře, neboť v případě krize je potřeba zaměřit se primárně na nezbytné součásti každého sektoru, za což výzkum a vývoj nelze považovat. 
5. V odvětví Zdraví k základní službě „výroba základních farmaceutických výrobků a základních farmaceutických přípravků“ žádáme předkladatele o vyjasnění, neboť není zřejmé, co přesně je tím míněno. V případě této základní služby se nicméně s ohledem na to, jak ji chápeme, podle MZ jedná o:
· Výrobu základních farmaceutických výrobků 
· Výrobu základních farmaceutických přípravků
· Výrobu transfuzních přípravků a krevních derivátů 
Kritériem významnosti je velikost zařízení transfuzní služby/krevní banky, nejbližší vzdálenost k nemocnici, největší a nejkomplexnější ZTS v kraji.
6. V odvětví Zdraví k základní službě „výroba zdravotnických prostředků považovaných za kriticky důležité v průběhu mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví“ se jedná o výrobu základních zdravotnických prostředků. Jedná se o tyto subjekty a kritéria významnosti:
· Výrobci zdravotnických prostředků, které jsou důležité k zajištění životních funkcí, určené k podávání léčivých přípravků, nutné k provádění chirurgických zákroků a ošetřování ran a úrazů, prostředků bránících přenosu infekčních onemocnění 
· Výrobci a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, které jsou určené k diagnostice infekčních onemocnění a určení aktuálního zdravotního stavu pacienta, krevních skupin
· Všichni výrobci zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro spadajících do kategorií kriticky důležitých zdravotnických prostředků uvedených v seznamu přijatém Řídící skupinou pro nedostatek zdravotnických prostředků ve smyslu čl. 22 nařízení (EU) 2022/123
· Zdravotnická zařízení vyrábějící zdravotnické prostředky nebo diagnostické zdravotnické prostředky in vitro v souladu s ustanovením čl. 5 odst. 5 MDR / IVDR.
7. V odvětí Zdraví k základní službě „distribuce léčivých přípravků“ se navrhují tato kritéria významnosti: 
· distribuce léčivých přípravků (subjekty, které jsou držiteli povolení k distribuci)
· kojenecká a pokračující výživa a speciální výživy pro pacienty. 
8. Do odvětví Zdraví navrhujeme doplnit kategorii subjektů nad rámec Směrnice CER a to: „Subjekty, které plní úkoly v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví“ a dále navrhujeme pro kategorii subjektů tato kritéria významnosti:
· Subjekt, který vykonává svoji činnost minimálně na krajské úrovni
· Subjekt, který plní úkoly v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví minimálně na krajské úrovni pro 250 000 obyvatel
· Subjekt, který má nezastupitelnou roli v plnění úkolů, které jsou uloženy právním řádem České republiky v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví minimálně na krajské úrovni
Subjekty, které působí v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, jsou klíčovým prvkem pro udržení zdraví občanů a prevenci šíření nemocí. Jejich správná funkce a dostupnost jsou nezbytné pro poskytování kvalitní zdravotní péče a zvládání krizových situací, jako jsou epidemie nebo pandemie. Subjekty, které působí minimálně na krajské úrovni, jsou schopny pokrýt rozsáhlá území a zabezpečit širokou populaci. Tím se stávají klíčovým prvkem pro celoregionální až národní ochranu veřejného zdraví. Stanovení minimálního počtu obyvatel (např. 250 000) pro krajskou úroveň zajišťuje, že tyto subjekty jsou schopny efektivně reagovat na výzvy veřejného zdraví v rozsahu odpovídajícím velikosti populace. To podporuje kapacitu a schopnost rychlé a účinné reakce na potenciální krizové situace. Subjekty působící v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví mají nezastupitelnou roli v koordinaci, sledování a řízení krizových situací.
9. Do odvětví Zdraví navrhujeme navíc zařadit základní službu „zdravotní pojištění“. Dle našeho názoru by zdravotní pojišťovny a jejich informační systémy měly být součástí kritické infrastruktury, vzhledem k tomu, že jejich prostřednictvím je financováno poskytování zdravotních služeb. 
	Bereme na vědomí
Bude řešeno v rámci vyjednávání kritérií a návrhu nařízení vlády.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	15.30.
	
	K důvodové zprávě
	A) Požadujeme více rozpracovat a doplnit text na str. 3 odst. 2 poslední věta: „Opomenout nelze ani nedostatky v oblasti správního trestání (absence konkrétních skutkových podstat, porušení povinností uložených krizovými opatřeními u právnických a podnikajících fyzických osob).“ o informace o navržené změně přístupu ke krizovým plánům, vč. jejich nadřazenosti a podřízeností, informace o vyjmutí KI z krizového zákona, zrušení možnosti využívat zvláštní skutečnosti apod. Provedené změny krizového zákona velmi významně mění možnosti orgánů krizového řízení chránit citlivé informace, a proto MZ považuje za nedostačující pouhé uvedení stručného odůvodnění v jednotlivých ustanovení zákona, kde zpracovatel uvede, že něco je neveřejná informace. Informace označené jako neveřejné lze podle zákona č. 106/1999 Sb. sdělovat, a proto je toto ustanovení zcela nedostačující a nevede tak k ochraně citlivých informací, což je požadavek směrnice CER
B) Na str. 7 odst. 2 k informacím o změnách krizové plánovací dokumentace požadujeme doplnit informaci o změně zpracovatele krizového plánu kraje z hasičského záchranného sboru kraje na krajský úřad. Absence informace v této části důvodové zprávy. Důvodovou zprávou se později řídí soudy, a proto by zde tato změna měla být vysvětlena.
C) V případě, že dojde ke zrušení institutu zvláštních skutečností (navzdory zásadní připomínce MZ uplatněné výše) na str. 7 odst. 2 k informacím o změnách krizové plánovací dokumentace požadujeme doplnit podrobné odůvodnění tohoto kroku, a to zejména s ohledem na nakládání s citlivými informacemi v oblasti krizového řízení.
D) Na str. 9 k prvnímu odstavci požadujeme doplnění vysvětlení, z jakého důvodu je návrh transpozice předkládán až v únoru 2024, tedy až 1,5 roku poté, kdy byla schválena Směrnice CER. S ohledem na povinnost zapracování Směrnice CER do českého právního řádu ve stanovené transpoziční lhůtě, tedy do 17. 10. 2024, zůstává velmi krátká doba na řádné projednání návrhu a úprav předložených zákonů, které mají velmi významné dopady na veřejnou správu i soukromý sektor, vč nezbytné shody s opozicí. Je tedy nezbytné tuto skutečnost reflektovat také v důvodové zprávě (viz také připomínka k RIA). 
E) Na str. 9 odst. 4 požadujeme upravit text v první větě následovně: „Bezpečnost a odolnost organizačních složek státu a dalších orgánů, a osob a dalších důležitých subjektů, jež poskytují služby…“. Výčet navržený zpracovatelem není dostačující, neboť do uvedených kategorií nespadají soukromé firmy a podniky nebo např. poskytovatelé zdravotních služeb. Je nezbytné tedy tuto skutečnost napravit.
F) Na str. 14 a násl. Kapitola 7.1 Dopady na státní rozpočet první odstavec požadujeme upravit text následovně: „Dopady na státní rozpočet mohou být budou dány jak požadavky na plnění povinností plynoucích z návrhu zákona od subjektů veřejné správy na ústřední úrovni ve formě významného zvýšení personálních kapacit i finančních prostředků určených na posílení odolnosti a zajištění úkolů stanových tímto zákonem, tak požadavky na zajištění kapacit nutných k zajištění plnění koordinační role Ministerstva vnitra. Orgány veřejné správy na ústřední úrovni jsou již v současném systému kritické infrastruktury podle krizového zákona zodpovědné za ochranu svých prvků kritické infrastruktury, nemají však zpracovánu příslušnou dokumentaci. Vzhledem k rozšíření povinností a stanovení výčtu minimálních opatření k zajištění odolnosti však lze očekávat nárůst požadavků na poskytnutí finančních prostředků (investiční i neinvestiční) k plnění zákonem stanovených kompetencí.“. MZ důrazně požaduje provedení této úpravy s ohledem na skutečnost, že z důvodu nově vzniklých povinností, vznikne potřeba významného navýšení služebních míst na ministerstvech a ÚSÚ.
G) Dále je nezbytné upřesnění textu tak, aby bylo zřejmé, že se bude jednat o požadavky na finanční prostředky, které mohou být jak investičního, tak i neinvestičního charakteru, a to nejen pro ministerstva a ÚSÚ, ale také pro jimi řízené organizace.
H) Na str. 15 Kapitola 7.1 Dopady na státní rozpočet třetí odstavec požadujeme doplnit text „což bude muset být reflektováno i v zajištění fungování gestora této problematiky stejně tak jako gestorů za jednotlivá odvětví, případně pododvětví.“ o informaci, že se jedná o ministerstva, ÚSÚ a ČNB. Z původního textu není zřejmé, kterých institucí se provedená změna bude týkat, a nelze si tak představit významný rozměr, jaký provedená úprava bude mít na státní rozpočet.
I) Na str. 19 část e) Účely zpracování poslední odstavec, požadujeme upravit větu „Návrh novely krizového zákona nepředpokládá oproti současnému stavu významné zvýšení možnosti zásahu veřejné správy do ochrany soukromí či ochrany osobních údajů“ tak, aby reflektovala skutečnost, že umožněním přístupu do registrů, včetně zdravotnických, dojde k významnému zvýšení možnosti zásahu veřejné správy do ochrany soukromí či ochrany osobních údajů. Text uvedený předkladatelem není v souladu s provedenými úpravami krizového zákona, díky kterým dojde k významnému zvýšení možnosti zásahu veřejné správy do ochrany soukromí či ochrany osobních údajů.
J) Na str. 19 kapitola 9.2 Posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a 9.3 Posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska přiměřenosti požadujeme doplnění odstavce, který bude obsahovat informace k posouzení nakládání s osobními údaji novelou krizového zákona.
K) Na str. 21 kap. 9.5. Stanovení možných opatření ke snížení rizik pro práva a svobody fyzických osob požadujeme do posledního odstavce doplnit informace k přístupům do všech registrů. Umožnění přístupu do registrů bude mít významný dopad na ochranu osobních údajů, a proto je žádoucí, aby byly v této části důvodové zprávy uvedena opatření ke snížení rizik pro práva a svobody fyzických osob.
L) Na str. 30 text k § 3 a § 5 požadujeme upravit text tak, aby byla jasně stanovena gesce, neboť aktuálně si text odporuje. Není pravdou, že gesce k jednotlivým odvětvím a pododvětvím, resp. kategoriím jednotlivých subjektů, je v souladu s kompetenčním zákonem, viz např. subjekty vyrábějící zdravotnické prostředky a přípravky či subjekty provádějící činnosti v oblasti výzkumu a vývoje léčivých přípravků, které jsou začleněny do odvětví Zdraví, přičemž v souladu s § 13 je ústředním orgánem státní správy pro zdravotnickou výrobu MPO v souladu s § 7 je ústředním orgánem státní správy pro vědní politiku, výzkum a vývoj MŠMT.
M) Na str. 31 k § 5 odst. 1 písm. b) druhý odstavec požadujeme úpravu textu tak, aby byl v souladu se zněním tohoto ustanovení. Z textu ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) jednoznačně nevyplývá uvedená povinnost ministerstev a ÚSÚ „zajistit, že budou do vyžadování informací ze strany poskytovatele základní služby zahrnuty všechny případy, tj. situace, ve které poskytovatel základní služby poskytl správné informace; situace, ve které poskytovatel základní služby poskytl nesprávné informace; a situace, ve které poskytovatel základní služby neposkytl informace“. S ohledem na skutečnost, že neexistuje žádný centrální seznam subjektů, je nemožné provádět kontrolu, zda existují subjekty, které měly údaje poskytnout, ale neposkytly.
N) Na str. 32 k § 5 odst. 1 písm. r) požadujeme o úpravu textu tak, aby nebyl v rozporu se zákonem č. 241/2000 Sb., který není v tomto duchu novelizován. Navržené znění nebylo upraveno v navrhované úpravě zákona č. 241/2000 Sb. Současně není možné, aby věcně příslušné ministerstvo (např. MZ) posuzovalo požadavky výrobců léčiv či zdravotnických prostředků na zajištění dodávek plynu či elektřiny.
O) Na str. 38 k § 10 odst. 4 a k ustanovení jako celku přímo v zákoně poslední věta požadujeme, aby byl text uveden v této větě dán do souladu s textem uvedeným na str. 18 důvodové zprávy (část c)) poslední odstavec, ve kterém je uvedeno, „…dále v souvislosti s plněním povinností podle navrhovaného zákona zpracovávány toliko po dobu nezbytnou z důvodu zajištění kontinuity evidovaných údajů pro potřeby následné kontroly či přestupkového řízení. Tato doba by zpravidla neměla přesahovat nižší jednotky let“.  V ustanovení § 10 odst. 4 je subjektu dána povinnost „plnit povinnosti plynoucí mu ze zákona vůči zapsaným základním službám od okamžiku doručení informace o jeho zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury, není-li stanoveno dále jinak, až do okamžiku doručení vyrozumění o jeho vyřazení ze seznamu subjektů kritické infrastruktury podle § 12“. Bude-li ovšem požadováno, aby subjekt KI uchovával informace pro případ kontroly či přestupkového řízení po dobu nižších jednotek let, je nezbytné toto provázat také v tomto ustanovení zákona a této části důvodové zprávy.
P) Na str. 41 k § 13 odst. 4 požadujeme doplnit uvedený text k poslednímu odstavci tak, aby reflektoval znění daného ustanovení. Text uvedený v důvodové zprávě uvádí pouhé informování ministerstva/ÚSÚ/ČNB a nikoli proces vyžadování věcných zdrojů, a to navíc jiným způsobem, než je uvedeno v zákoně č. 241/2000 Sb. Z uvedeného důvodu je nezbytné tuto část důvodové zprávy rozšířit a doplnit o podrobné informace aplikace tohoto ustanovení.
Q) Na str. 42 k § 13 odst. 6 poslední věta prvního odstavce požadujeme doplnit uvedený text k poslednímu odstavci tak, aby reflektoval znění daného ustanovení. Text uvedený v důvodové zprávě „Zároveň, pokud subjekty kritické infrastruktury provedly jiná posouzení rizik nebo vypracovaly dokumenty podle povinností stanovených v jiných právních předpisech, které jsou relevantní pro posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury, mohou tato posouzení a dokumenty použít ke splnění požadavku na zpracování posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury.“ není v souladu se zněním ustanovení § 13 odst. 6: „Náležitosti a způsob zpracování plánu odolnosti a posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury stanoví prováděcí právní předpis.“. Textem uvedeným v důvodové zprávě je stanovena výjimka, která ovšem není v zákoně uvedena.
R) Na str. 45 k § 15 předposlední odstavec požadujeme úpravu textu: „V případě, že nastane taková situace, že subjekt kritické infrastruktury není schopen zajistit si věcné prostředky pro řešení incidentu z vlastních zdrojů, typickým příkladem je krizová situace, která naruší dodavatelský řetězec s dopadem na dostupnost těchto zdrojů na trhu, je v návrhu zákona zakotven systém plánování věcných prostředků v rámci systému hospodářských opatření pro krizové stavy…“  tak, aby reflektoval realitu dopadů narušení dodavatelského řetězce. Stát je podle tohoto odůvodnění zavázán k tomu, aby např. při narušení dodavatelského řetězce Čínou, kdy dojde k významným dopadům na dostupnost věcných zdrojů na trhu k tomu, tyto věcné prostředky zajistil, což je v praxi nerealizovatelné.
S) Na str. 52 k § 21 odst. 3 požadujeme, aby text uvedený v posledních dvou odstavcích byl dán do souladu se zněním tohoto ustanovení v zákoně, neboť povinnosti a informace uvedené v důvodové zprávě ustanovení zákona neukládá. § 21 odst. 3 zákona vč. připomínky MZ zní: „Plán cvičení podle § 5 odst. 1 písm. i) nebo § 6 odst. 1 písm. h) se zpracovává na kalendářní rok. Subjekt kritické infrastruktury může být do tohoto plánu cvičení zařazen nejvýše jednou za tři roky.“. Uvedený text tedy neukládá povinnost projednání plánu cvičení se zařazeným subjektem KI, ani že má být zpracován v úzké koordinaci se všemi gestory a MV atd. Tuto skutečnost je třeba dát do souladu.
T) Na str. 62 (zákon č. 239/2000 Sb.) k § 29 až 30a požadujeme doplnit podrobné odůvodnění nově vložených odstavců. Ačkoliv se jedná o 4 zcela nové paragrafy s několika odstavci, které jsou předkladatelem považovány za natolik důležité, aby byla provedena novelizace zákona, nejsou jednotlivé odstavce řádně odůvodněny. Bez řádného odůvodnění může dojít k významně odlišnému výkladu při aplikační praxi tohoto zákona.
U) Na str. 67 k § 6 odst. 1 v poslední větě druhého odstavce požadujeme přeformulovat text „plošná karanténní krizová opatření“ tak, aby byl terminologicky správně. Takto popsané krizové opatření podle § 6 krizového zákona neexistuje. Karanténu nařizuje orgán ochrany veřejného zdraví podle zákona č. 258/2000 Sb., ovšem toto nařízení není krizovým opatřením.
V) Na str. 15 Kapitola 7.1 Dopady na státní rozpočet třetí odstavec (a další text ohledně odhadu povinných osob) doporučujeme zvážit uváděný odhad „dvojnásobného růstu“ povinných osob proti současnému stavu. S ohledem na rozšíření odvětví je MZ toho názoru, že půjde o podstatně vyšší nárůst. Viz také důvodová zpráva na str. 48, kdy je odhadováno, že bude potřeba prověření řádově tisíce osob, s tím, že by tento počet neměl přesáhnout desítky tisíc osob. Je-li nynější počet určených prvků KI v řádech stovek, předpoklad prověření tisíců až desetitisíců osob by znamenal v podstatě až tisíce povinných osob.
W) Na str. 33 k § 5 odst. 2 doporučujeme upravit formulaci textu tak, aby odpovídala danému návrhu ustanovení § 5 odst. 2. Text „Vzhledem k tomu, že se hlášení incidentů podle tohoto zákona nevztahuje na subjekty kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktura, budou věcně příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady bez zbytečného odkladu informovat Ministerstvo vnitra o incidentech hlášených podle zákona upravujícího kybernetickou bezpečnost…“ není pravdivý, neboť v souladu § 5 odst. 2 zákona naopak  Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost bez zbytečného odkladu poskytuje Ministerstvu vnitra informace o incidentech, které obdrží na základě zákona o kybernetické bezpečnosti od subjektu kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktura.
	
	A): 
Vysvětleno
Otázka ochrany informací před jejich zveřejňováním je v návrhu zákona řešena úpravou zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kde je pro informace související se zajištěním odolnosti subjektu KI a s připraveností na řešení krizových situací a jejich řešení.
B):
Neakceptováno
Zpracovatelem krizového plánu kraje zůstane příslušný hasičský záchranný sbor kraje.
C): 
Vysvětleno
Ustanovení § 27 je v návaznosti na MPŘ v návrhu zákona zachováno, kromě toho byla do návrhu zákona doplněna úprava zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kde je pro informace související se zajištěním odolnosti subjektu KI a s připraveností na řešení krizových situací a jejich řešení.
D):
Vysvětleno
Obecně lze konstatovat, že transpoziční lhůta je velice krátká. Předkladatel zákona učinil maximum pro předložení zákona v co nejkratším možném termínu, avšak bylo nutno zohlednit také programové prohlášení vlády v oblasti krizového řízení, kdy se součástí stala komplexnější novelizace všech krizových předpisů. Rozsah návrhu je tak poměrně enormní.
Opomenout nelze ani to, že od února r. 2022 byla pracoviště krizového řízení na územní i centrální úrovni plně vytížena zvládáním krizové situace související s agresí Ruska na Ukrajině.
E):
Neakceptováno
Nesouhlasíme s navrhovaným doplněním, neboť v současném znění je uvedeno slovo „osob“, což v sobě zahrnuje jak právnické, tak fyzické osoby, a v této souvislosti také soukromé firmy a podniky.
F):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
G):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
H):
Neakceptováno
Text „…, což bude muset být reflektováno i v zajištění fungování gestora této problematiky stejně tak jako gestorů za jednotlivá odvětví, případně pododvětví.“ se jeví jako dostatečně srozumitelný. „Gestorem této problematiky“ je myšleno Ministerstvo vnitra, které je gestorem za oblast ochrany kritické infrastruktury a nově odolnosti subjektů kritické infrastruktury. „Gestory za jednotlivá odvětví, případně pododvětví“ jsou myšleny ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka, podle tabulky v příloze návrhu zákona.
I):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
J):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
K):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
L):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
M):
Neakceptováno
Nespatřujeme rozpor mezi § 5 odst. 1 písm. b) návrhu zákona a textem důvodové zprávy k tomuto ustanovení. Text důvodové zprávy vychází z předpokladu, že gestor má přehled o tom, jaké subjekty v jeho odvětví či pododvětví by mohly potenciálně naplňovat kritéria významnosti nebo si je schopen takové informace zajistit. 
N):
(zřejmě aktuálně písm. m))
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
O):
Vysvětleno
Nejedná se o povinnost subjektu KI. Jedná se o informaci, po jak dlouhou dobu budou uložena data v Portálu pro potřeby úkonů orgánů státní správy.
P):
Vysvětleno
Předpokládáme, že připomínka měla směřovat k § 13 odst. 1. Text důvodové zprávy k tomuto ustanovení na str. 50 je v souladu s ustanovením § 13 odst. písm. r) návrhu zákona. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. n) návrhu zákona uvádí, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady „vyhodnocují potřebu na zabezpečení věcných prostředků prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy k zajištění poskytování základní služby v odvětví nebo pododvětví; k tomu využívají informace poskytnuté subjektem kritické infastruktury podle § 13 odst. 1 písm. r)“. Ustanovení tedy přímo zmiňuje, že zabezpečení věcných prostředků bude prováděno prostřednictvím systému HOPKS, a tudíž v souladu se zákonem č. 241/2000 Sb.
Q):
Vysvětleno
Jedná se o aplikaci režimu rovnocennosti (ekvivalence). V návrhu zákona není rozpor. Ustanovení říkají, že subjekt bude zpracovávat plán odolnosti a za tímto účelem bude vydán prováděcí právní předpis, který stanoví jeho obsah. Současně je ale v rámci režimu ekvivalence přípustné, že pokud subjekt přijímá obsahově stejná opatření nebo zpracovává obsahově stejný plán, lze toto považovat za splnění povinností podle tohoto zákona. Tomu odpovídá znění § 28 návrhu zákona.

R):
Vysvětleno
Viz předchozí připomínky.
S):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven
T):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
U):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.
V):
Vysvětleno
Text důvodové zprávy již byl upraven. O potřebě prověřovat tisíce až desetitisíce osob se uvažovalo při původním záměru vztáhnout citlivou činnost na osoby v různých funkcích nezbytných k zajištění základních služeb. Nově se citlivá činnost bude vztahovat pouze na manažera KI, tj. odhadem 300-500 osob.
W):
Akceptováno
Text důvodové zprávy byl na základě připomínky upraven.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.31.
	
	K RIA

	V části 2 v prvním odstavci požadujeme doplnit vysvětlení, z jakého důvodu je návrh transpozice předkládán až v únoru 2024, tedy až 1,5 roku poté, kdy byla schválena Směrnice CER. S ohledem na povinnost zapracování Směrnice CER do českého právního řádu ve stanovené transpoziční lhůtě, tedy do 17. 10. 2024, zůstává velmi krátká doba na řádné projednání návrhu a úprav předložených zákonů, které mají velmi významné dopady na veřejnou správu i soukromý sektor. Je tedy nezbytné tuto skutečnost reflektovat také v RIA.
	Akceptováno jinak
Do RIA budou doplněny transpoziční lhůty a konstatování, že se jedná o velice krátkou lhůtu.  Předkladatel zákona učinil maximum pro předložení zákona v co nejkratším možném termínu. S resorty a dalšími zainteresovanými subjekty byla vytvořena meziresortní pracovní skupina, kde byl proces zpracování návrhu zákona projednáván a připravován. Do přípravy návrhu zasáhla také nutnost řešit krizovou situaci v souvislosti s migrační vlnou z Ukrajiny.  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.1.
	MZe
	Obecně k návrhu
	Za hlavní nedostatek návrhu zákona považujeme absenci nebo nedostatečné zpracování souvisejících dokumentů. Navrhovaný zákon je tak významného charakteru, že nelze věcné posouzení provést bez toho, aniž by byly dodány odpovídající a zákonem uváděné dokumenty. Dle našeho názoru je představa předkladatele o přechodu na nový způsob krizového řízení v České republice způsobem, jakým byl předložen, chybná a způsobí přechodnou nefunkčnost systému krizového řízení. S přihlédnutím k rozkolísané bezpečnostní situaci v Evropě, predikovanému nastávajícímu období sucha v Evropě a možnosti návratu pandemie virového onemocnění může navržený postup dokonce ohrozit fungování státu.
Předně je třeba konstatovat, že v České republice je v současné době zaveden propracovaný a účinný systém krizového řízení, který má oporu ve správně nastaveném legislativním prostředí. Návrh zákona vnímáme v kontextu stávající právní úpravy jako nesystémový a z tohoto důvodu problematický. Předložený návrh zákona obsahuje celou řadu obecných či vágně formulovaných ustanovení, a to především v popisu základních služeb jednotlivých odvětví a kritérií pro výběr subjektů kritické infrastruktury. Není tak možné vyhodnotit dopady návrhu zákona na dotčené subjekty. Současně nelze ani určit přesný okruh subjektů, na které bude tento zákon dopadat. Tuto skutečnost vnímáme jako zcela nepřijatelnou, neboť bez vymezení okruhu adresátů právní úpravy nelze kvalifikovaně vyhodnotit dopady této právní úpravy, a to jak dopady ekonomické, tak dopady plynoucí z nárůstu administrativní zátěže. 
Materiály, jejichž znění v rámci předloženého návrhu postrádáme a bez jejichž posouzení není možné návrh zákona dostatečně analyzovat, jsou:
· Posouzení rizik ČR;
· nařízení vlády o základních službách a kritériích významnosti;
· nařízení vlády o obsahu Strategie pro posílení odolnosti subjektu kritické infrastruktury (KI);
· vyhláška o náležitostech a zpracování plánu odolnosti, posouzení rizik, obsahu a rozsahu opatření k zajištění odolnosti a podrobnostech ověřování spolehlivosti;
· vyhláška o ověřování spolehlivosti – okruh klíčových funkcí vykonávajících citlivou činnost pro vybraná odvětví nebo pododvětví;
· vyhláška k podrobnostem hlášení incidentů;
· vyhláška o Portálu kritické infrastruktury.
1.	Nařízení vlády o základních službách a kritériích
Kritéria významnosti vyplývají ze směrnice CER a jsou prozatím pouze převzata z této směrnice. Je vhodné parametry a) až g) rozepsat pro lepší pochopení a představu. V tabulce zásadně nesouhlasíme s přiřazením pododvětví služby dodavatelského řetězce a distribuce k Ministerstvu zemědělství. K navrženým bodům obsahu a oblastí je nezbytné vést odbornou diskuzi.
2.	Nařízení vlády o obsahu Strategie pro posílení odolnosti subjektu KI
Navržený obsah Strategie je velice obecný, nelze souhlasit s tím, že dosud předložená část dokumentu má sloužit jako rozpracované teze. Tento dokument bude nosný, a proto již měl být předložen současně s návrhem zákona. Vzhledem k tomu, že poskytovatel základní služby a jeho služby budou zásadní pro fungování systému, požadujeme vysvětlení k písm. h) a o jakých zavedených opatřeních se zde mluví s ohledem na malé a střední podniky, jejichž činnost by neměla mít dopad na fungování celého systému.
3.	Vyhláška o náležitostech zpracování plánu odolnosti, posouzení rizik, obsahu a rozsahu opatření k zajištění odolnosti a podrobnostech ověřování spolehlivosti
Opět lze konstatovat, že tato část dokumentu je pouze obecné konstatování, že bude obsahovat podrobnosti ke zpracování plánu odolnosti a posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury s termíny, kdy vše musí zpracováno a předloženo. HZS v první řadě musí zpracovat dokument Posouzení rizik ČR, nelze určovat subjektům termíny a úkoly, když nejsou připraveny základní prováděcí dokumenty z přiloženého materiálu. 

Opatření k zajištění odolnosti uvedená pod písmeny a) až f) – pojmy jsou převzaty ze směrnice NIS2, požadujeme vyjadřovat se pojmy z oblasti krizového řízení a jasně je definovat.
Struktura a obsah plánu odolnosti nad rámec stanovený směrnicí CER má vycházet i z plánu kontinuity podnikání podle ISO 22301. Pokud je úprava nad rámec požadavků CER, požadujeme přímo zpracovat, nikoli pouze odkazovat na normu ISO.
Doklady o bezpečnostní způsobilosti vždy přináleží NBÚ. Neexistuje důvod, proč by MV mělo na uvedeném participovat, není to jeho kompetence – zásadně s návrhem nesouhlasíme.
4.	Vyhláška k podrobnostem hlášení incidentů
Opět jsou používány pojmy ze směrnice NIS2, chybí detailní rozpracování.
5.	Vyhláška o Portálu kritické infrastruktury
Základní systém pro přenos informací – chybí jakákoliv informace o jeho přípravě, v jakém stavu je jeho realizace, co bude obsahovat. V zákoně jsou navrženy sankce pro nevyužívání tohoto portálu, ale nejsou naznačeny žádné výhody, které portál přinese pro subjekty kritické infrastruktury.
Dále požadujeme odstranit či vyjasnit část pátého odstavce na str. 3: „nedostatky v odvětví zdravotnictví a v odvětví potravinářství a zemědělství, kde od roku 2010 nedošlo vlivem nevhodně nastavených kritérií k určení žádného prvku kritické infrastruktury“.
	Akceptováno částečně
Důvodová zpráva upravena a teze prováděcích právních předpisů jsou již více rozpracovány. 
Do důvodové zprávy bylo doplněno, že je ze strany vlády nutné  posilovat personální a finanční zajištění odolnosti KI, resp. zajišťování bezpečnosti jako celku a dopady na veřejné i územní rozpočty. 
Současně neakceptujeme požadavek na odstranění části textu „nedostatky v odvětví zdravotnictví a v odvětví potravinářství a zemědělství, kde od roku 2010 nedošlo vlivem nevhodně nastavených kritérií k určení žádného prvku kritické infrastruktury“. Tato část reflektuje skutečný stav v odvětví potravinářství a zemědělství, který lze označit za nedostatek související s decentralizací současného systému kritické infrastruktury.


Připominkové souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.2.
	
	Obecně ke lhůtám v návrhu
	Zákon obsahuje povinnosti, které musí subjekty kritické infrastruktury po vstupu v platnost tohoto zákona zpracovat nebo připravit, a to v přesně daných termínech, které však nejsou splnitelné, a to jednak z důvodů časových, ale zároveň i s ohledem na výše uvedenou absenci souvisejících předpisů a dokumentů. 
Návrh pracuje se stanovením lhůt. Tyto se ovšem zdají z praktického hlediska nerealizovatelné, např. požadavek zpracovat podle návrhu zákona o kritické infrastruktuře do 9 měsíců od doručení informace o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury, resp. zpracovat studii bezpečnosti. Stejně tak do 10 měsíců od doručení informace o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury zpracovat plán odolnosti, ve kterém jsou stanovena technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury, který samozřejmě předpokládá i jeho plnění.
Požadujeme zhodnotit nastavení lhůt vůči připravenosti potřebných dokumentů a řádně je v návrhu odůvodnit.
	Neakceptováno
Lhůty jsou nastaveny směrnicí CER. MZE bere tuto skutečnost na vědomí a akceptuje vypořádání.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.3. 
	
	Obecně k důvodové zprávě
	Návrh se týká zejména nového zákona o kritické infrastruktuře, ale zároveň i významné novely krizového zákona. Vnímáme věcnou souvislost obou zákonů, ale zároveň v rámci důvodové zprávy dochází ke směšování informací k oběma zákonům, což považujeme za nevhodné. Na druhou stranu postrádáme v důvodové zprávě (a pravděpodobně i v návrhu samotném) informace o tom, jakým způsobem bude ochrana kritické infrastruktury začleněna do krizového řízení. Požadujeme revizi důvodové zprávy s ohledem na výše uvedené.
Zároveň požadujeme do důvodové zprávy doplnit informace o provázání návrhu zákona o kritické infrastruktuře s nově navrhovaným zákonem o kybernetické bezpečnosti, především v oblasti povinností subjektů tak, aby nedocházelo k duplicitě či nadbytečnosti činností a úkonů. V této souvislosti upozorňujeme na skutečnost, že např. v případě krizového zákona není v § 6 zajištěno provázání se zákonem o kybernetické bezpečnosti.
Důvodová zpráva neobsahuje širší definici toho, co by mělo být obsahem metodické pomoci poskytovateli základní služby a subjektu kritické infrastruktury, což navazuje na povinnost ústředních správních úřadů informovat Ministerstvo vnitra o poskytování informací k plnění opatření k zajištění odolnosti subjektů kritické infrastruktury a jako další i informace o možném ohrožení.
Pokud se týká konstatování v důvodové zprávě, že nedostatkem současného systému kritické infrastruktury byla nevhodně nastavena kritéria v oblasti potravinářství a zemědělství, nelze s tímto souhlasit. K uvedenému sdělujeme, že nastavený systém fungoval a nevyvstala potřeba úpravy. Každý rezort, který definoval kritéria, byl za definování odpovědný. Je třeba hodnotit nastavení celého systému, ne se pouze soustředit na vyjmenované oblasti. Pokud se týká konstatování ohledně absence sankcí, rezortům chyběly naopak úlevy pro jmenované subjekty.
1)	Konkrétně k jednotlivým bodům důvodové zprávy:
Str. 9 až 11 důvodové zprávy:
Zásah do vlastnických práv subjektů kritické infrastruktury – zde jde vždy o omezení, ale zákon nikde nemluví o finanční kompenzaci, pouze o přednostním zásobování (které bude možné pouze v případě, že je bude možné zajistit), tzn. lze očekávat zvýšení konečných cen výrobků a služeb.
Poskytovatelé základní služby a subjekty kritické infrastruktury jsou subjekty, kterým jsou následně uloženy povinnosti, jejichž splnění je nezbytné pro zajištění a zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Tato omezení se návrh zákona snaží kompenzovat tím, že v určitých odůvodněných případech (při řešení mimořádné události nebo krizové situace) umožňuje subjektům kritické infrastruktury získat zdroje, přičemž se neuvádí, o jaké zdroje pro zajištění kontinuity poskytování základní služby se jedná (například pouze formou přednostního zásobování). Dle předkladatele „Zároveň lze konstatovat, že zvýšení odolnosti subjektu kritické infrastruktury, k němuž ukládané povinnosti směřují, je nejen ve veřejném zájmu, ale i v partikulárním zájmu daného subjektu kritické infrastruktury, neboť nerušené poskytování základní služby mu zpravidla přináší zisk.“ Nelze souhlasit, že povinnosti kladené na subjekty kritické infrastruktury v rámci zákona budou subjektům přinášet zisk, bylo by vhodné konkrétně v důvodové zprávě uvádět příklady, vzhledem k tomu, že přednostní zásobování je velice obecný pojem a další výhody ze zákona nevyplývají.
Vztah k základním právům:
Návrh novely zákona dále také částečně omezuje právo na informace, které je zaručené podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Na základě tohoto článku mají státní orgány a orgány územní samosprávy povinnost přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Zároveň však tento článek stanoví, že právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná mimo jiné pro bezpečnost státu. Jelikož otázka bezpečnosti státu spadá významným způsobem do působnosti krizového zákona, mohlo by neomezené zveřejňování souvisejících informací podle zákona č. 106/1999 Sb. vést k ohrožení bezpečnosti státu, a proto je návrhem novely krizového zákona přistoupeno k doplnění ustanovení obsahujícího výjimku z práva na informace, což je v úpravě zákona č. 106/1999 Sb. nedostatečné a pouze kosmetické.
Dále důvodová zpráva konstatuje: „Předkládaný návrh zákona omezuje možnost provozovatelů strategicky významné infrastruktury svobodně nakládat se svým majetkem, ale k takovému omezení dochází při uplatnění principu proporcionality vůči ochraně veřejného zájmu ve vztahu k zajištění požadované úrovně odolnosti a poskytování základních služeb“. Tato část je zřejmě obsahem § 14 zákona o kritické infrastruktuře, se kterým nelze souhlasit. Předkládaný návrh vytváří právní rámec především pro budoucí investice, kladení nových nároků na dodavatele. Proč předkladatel vložil i tuto problematiku do tohoto zákona, to z důvodové zprávy nevyplývá. Investice jako takové jsou předmětem úpravy jiných předpisů a není účelné, aby tuto úpravu roztříštěně obsahoval i tento zákon.
K dopadům na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty:
Rozumíme skutečnosti, že přesnou výši dopadů na státní rozpočet a veřejné rozpočty nelze stanovit, nicméně důvodová zpráva neuvádí ani rámcovou výši, což považujeme za zcela nevhodné. Předpokládáme, že návrh byl zpracováván při uvážení jeho finančních dopadů, proto požadujeme, aby alespoň rámcová výše byla do důvodové zprávy doplněna, resp. aby byla doplněna analýza dopadů, a to nejen na státní rozpočet, ale i na podnikatele a spotřebitele. V důvodové zprávě (ani v RIA) není specifikován zdroj a výše těchto nákladů ani případného navýšení personálních kapacit.
K dopadům na subjekty kritické infrastruktury:
Celý soubor povinností určených subjektům kritické infrastruktury je časově, personálně i finančně nákladný, z toho důvodu by měly být, již ve fázi připomínkování zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně dalších zákonů (zákon o kritické infrastruktuře) diskutovány finanční kompenzace pro subjekty kritické infrastruktury, které by jim pokryly jejich plnění.
Podpora systémového řešení:
Rádi bychom touto formou rovněž podpořili návrat k systémovosti krizového řízení změnou kompetencí na úrovni kraje a obcí s rozšířenou působností.
	ROZPOR 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena. Důvodová zpráva i RIA byly významně doplněny.


	16.4. 
	
	Obecně k užitým pojmům
	Návrh pracuje s pojmy převzatými ze směrnice NIS 2, která se ale týká kybernetické bezpečnosti. Tyto pojmy nejsou vysvětleny ani v důvodové zprávě (např. incident). Existují pojmy, které jsou v oblasti krizového řízení dlouhodobě zavedeny a využívány, a požadujeme sdělit důvod, proč s nimi návrh nepracuje.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Pojmy vycházejí ze směrnice CER, nikoli ze směrnice NIS2, a to konkrétně z článku 2 směrnice CER. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.5.
	
	K § 2
	K § 2 písm. a), b) a písm. k):
Je nezbytné si uvědomit, že významným dodavatelem může být i státní podnik; soukromá firma jako poskytovatel základní služby by měla prověřovat státní podnik, což je nepřijatelné (např. VaK a dodavatelé surové vody Povodí pro výrobu pitné vody). Požadujeme zohlednit výše uvedené.
K § 2 písm. b), c): 
Důvodová zpráva nejasně definuje rozdíl mezi poskytovatelem základní služby a subjektem kritické infrastruktury. Kromě toho, že by poskytoval podle své důležitosti byl jmenován do seznamu a stal se subjektem kritické infrastruktury, lze konstatovat, že poskytovatel rovná se subjekt kritické infrastruktury. Požadujeme vyjasnit rozdíl mezi oběma pojmy.
K § 2 písm. h):
Není zřejmé, proč je nezbytné stanovit zákonem, jakým způsobem a jakou formou si mají subjekty kritické infrastruktury vybírat a prověřovat své zaměstnance. V současné době toto vše si zajišťují i bez výslovné právní úpravy, v zájmu subjektu a zajištění spolehlivosti výroby. Vysvětlení pojmu „pracovník“ v důvodové zprávě v určité části postrádá logiku, zároveň upozorňujeme na skutečnost, že není zřejmé, jaká autorská díla a autorské práce jsou základní službou nezbytně důležitou pro existenci státu. 
Ověřování spolehlivosti podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací, je nadbytečné a bude zatěžovat celý proces v oblasti kritické infrastruktury, nehledě na to, že tyto požadavky jdou nad rámec směrnice CER.
K § 2 písm. g):
Doporučujeme navrženou variantu II. Požadujeme po předkladateli v důvodové zprávě doplnit definici pojmu „aktivum“. 
	K a), b) a k)
Neakceptováno - Vysvětleno
Výjimky pro právnické osoby zřizované státem nejsou přípustné, jelikož by se jednalo o diskriminační ustanovení. 
K b) a c)
Vysvětleno
Poskytovatelem je každy, kdo poskytuje základní službu. Potvrzení této skutečnosti nastává, jakmile dojde k jeho určení subjektem kritické infrastruktury, tedy zařazením na seznam subjektů kritické infrastruktury. Od této chvíle se hovoří o subjektu kritické infrastruktury. Pokud k jeho zařazení nedojde, nejednalo se o poskytovatele základní služby.
K g)
Na základě jednání v MPŘ bude aplikována varianta I. v upraveném znění. Obsah pojem aktivum je v současné době rozpracováno v důvodové zprávě, tato bude revidována, aby bylo zcela jasné, co se slovem aktivum pro potřeby tohoto zákona rozumí.
"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"
K h)
Vysvětleno
Návrh je zcela v souladu s čl. 14 směrnice CER a § 17 návrhu zákona, který jasně specifikuje podmínky, za kterých ověřování spolehlivosti spočívá. Jedná se o ty pracovníky, kteří se podílejí na výkonu základní služby, anebo ty, kteří vstupují do prostor u subjektu KI. Na základě tohoto musí subjekt KI znát, kdo se podílí na zajíšťování základní služby i u významného dodavatele (smluvní vztah), nebo vstupuje do prostor (nastavená režimová opatření a opět smluvní vztah). 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.6.
	
	K § 5
	K § 5 odst. 1 písm. d):
Požadujeme specifikovat, co má být metodickou pomocí pro poskytovatele základní služby.
K § 5 písm. g):
Požadujeme stanovit, na základě čeho obdrží ústřední správní úřad informace o možném ohrožení, které budou dále předávány subjektu kritické infrastruktury.
K § 5 odst. 1 písm. m): 
Zásadně nesouhlasíme s vydáváním bezpečnostních standardů. Zákon ani důvodová zpráva neobsahuje popis či vysvětlení této činnosti. Jedná se o soubor norem, které by měly být základem pro zajištění bezpečnosti příslušného odvětví. Může se jednat o ISO normy či normy, které vydá samotný resort. Umožňuje se tak nastavit jiné normy v oblastech natolik rozličných, jako je potravinářství či energetika. Je nezbytné, aby předkladatel doplnil informaci o tom, o jaké normy by se jednalo, ale také, aby vypracoval metodický pokyn společný pro všechny bezpečnostní standardy.
	K d)
Akceptováno jinak
Specifikování metodické pomoci gestorů bude doplněno do důvodové zprávy.
K g)
Vysvětleno
Jedná se o činnost útvarů krizového řízení na jednotlivých ministerstvech a jiných ÚSÚ, která již nyní probíhá v souvislosti s plněním úkolů podle krizového zákona.  Gestor odvětví nebo pododvětví má znalost rizik vznikajících v daném odvětví nebo pododvětví. Současně bude zpracováno Posouzení rizik ČR, a to obdobným procesním způsobem, jako u Analýzy hrozeb ČR, tedy při zapojení orgánu státní správy a místní samosrpávy, odborníků a dalších relevantních aktérů za koordinační role MV-GŘ HZS ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

K m)
Akceptováno jinak
V § 5 odst. 1 je písm. m) zrušeno a nově se  § 6 odst. 1 upravuje tak, že v § 6 na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o) vydává v součinnosti s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury“.

Bude dále doplněno do důvodové zprávy: 
Ministerstvo vnitra ve spolupráci s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem vydává minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury. Spolupráce s příslušnými úřady umožňuje vydávat specifická doporučení pro jednotlivá odvětví a pododvětví, což zajistí, že bezpečnostní opatření budou přizpůsobena specifickým potřebám a hrozbám každého sektoru. 
Vydávání bezpečnostních doporučení nad rámec dalších zákonem uvedených možností je vhodné z několika důvodů. Především umožňuje flexibilní a rychlou reakci na nové a neočekávané hrozby, které se mohou objevit mezi pravidelnými aktualizacemi legislativy. Doporučení mohou být snadněji a rychleji aktualizována než zákonné předpisy, což zajišťuje, že subjekty kritické infrastruktury budou vždy vybaveny aktuálními a relevantními informacemi pro svou ochranu.
Doporučení navíc poskytují subjektům kritické infrastruktury konkrétní a praktické pokyny, které mohou být snadno implementovány, aniž by musely procházet složitým legislativním procesem. To zvyšuje jejich schopnost reagovat na bezpečnostní hrozby v reálném čase.
Dále umožňují ministerstvům a úřadům sdílet osvědčené postupy a zkušenosti, které byly získány z praxe nebo z mezinárodní spolupráce, a které nemusí být formálně zakotveny v zákonech. Tím se podporuje kontinuální zlepšování bezpečnostních opatření a přizpůsobování se dynamicky se měnícímu prostředí hrozeb.
Byť mají bezpečnostní doporučení formu nezávazného metodického vyjádření (stanoviska), z výše uvedeného vyplývá, že v konečném důsledku mohou výrazně podporovat proaktivní přístup k bezpečnosti, kdy jsou potenciální hrozby a metody k jejich eliminaci identifikovány, sdíleny a řešeny ještě předtím, než mohou způsobit vážné škody. Tím se posiluje celková odolnost kritické infrastruktury.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.7.
	
	K § 6
	K § 6 odst. 1 písm. c):
V oblasti určování subjektů kritické infrastruktury bude mít Ministerstvo vnitra ve srovnání se současným systémem kritické infrastruktury výhradní postavení, neboť bude jediným orgánem s kompetencí určovat subjekty kritické infrastruktury, a to ať už se jedná o organizační složky státu či nikoliv. V současném návrhu i důvodové zprávě chybí spolupráce s věcně příslušnými rezorty podle kompetenčního zákona.
K § 6 odst. 1 písm. e):
Nebyly projednány žádné informace o podobě Portálu kritické infrastruktury a ani do mezirezortního připomínkového řízení nebyly vloženy žádné podrobnější popisy tohoto portálu. Z tohoto důvodu není možné návrh posoudit, a zvláště pak souhlasit se všemi nastavenými povinnostmi souvisejícími se zřízením portálu.
K § 6 odst. 1 písm. n):
Zásadně nesouhlasíme – souvisí s námi rozporovaným § 14, který je nad rámec směrnice CER do zákona zahrnut.
	K c)
Vysvětleno
Spolupráce s věcně příslušnými rezorty je popsána v rámci celého zákona. § 3 jasně vymezuje gesci jednotlivých rezortů, které jsou pak stanoveny přílohou zákona. Proces určování je postaven na procesu sebehodnocení a splnění informační povinnosti. Zařazení na seznam subjektů KI, tedy akt určení, je tak deklaratorního charakteru, a tedy potvrzení skutečnosti, která nastala splněním kritérií významnosti základní služby.  Ačkoli se může zdát, že se jedná o neformální postup, je nutné proces určování vnímat v kontextu aktu v přenesené pravomoci, který stanoví základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a nařízení vlády, které bude stanovovat kritéria významnosti jednotlivých základních služeb. Vzhledem k tomu, že základní služby a kritéria významnosti budou jasně definována v právním řádu, je rovněž zachována právní jistota pro poskytovatele základní služby, pokud jde o jejich zařazení pod regulaci tohoto zákona a oznamovací povinnosti.  Ministerstvo vnitra tak pouze deklaruje skutečnosti, které nastaly na základě zákona a jeho prováděcích právních předpisů. Věcně příslušný resort dává MV doporučení, zdali poskytovatel splňuje nebo nespňuje zákonem dané požadavky a může být tedy určen SKI.
K e)
Vysvětleno
K Portálu KI bude vydán metodický návod na používání Portálu KI.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

K n)
Akceptováno jinak
V § 5 odst. 1 je písm. m) zrušeno a nově se  § 6 odst. 1 upravuje tak, že v § 6 na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o) vydává v součinnosti s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury“.
Bude dále doplněno do důvodové zprávy: 
Ministerstvo vnitra ve spolupráci s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem vydává minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury. Spolupráce s příslušnými úřady umožňuje vydávat specifická doporučení pro jednotlivá odvětví a pododvětví, což zajistí, že bezpečnostní opatření budou přizpůsobena specifickým potřebám a hrozbám každého sektoru. 
Vydávání bezpečnostních doporučení nad rámec dalších zákonem uvedených možností je vhodné z několika důvodů. Především umožňuje flexibilní a rychlou reakci na nové a neočekávané hrozby, které se mohou objevit mezi pravidelnými aktualizacemi legislativy. Doporučení mohou být snadněji a rychleji aktualizována než zákonné předpisy, což zajišťuje, že subjekty kritické infrastruktury budou vždy vybaveny aktuálními a relevantními informacemi pro svou ochranu.
Doporučení navíc poskytují subjektům kritické infrastruktury konkrétní a praktické pokyny, které mohou být snadno implementovány, aniž by musely procházet složitým legislativním procesem. To zvyšuje jejich schopnost reagovat na bezpečnostní hrozby v reálném čase.
Dále umožňují ministerstvům, úřadům i subjektům KI sdílet osvědčené postupy a zkušenosti, které byly získány z praxe nebo z mezinárodní spolupráce, a které nemusí být formálně zakotveny v zákonech. Tím se podporuje kontinuální zlepšování bezpečnostních opatření a přizpůsobování se dynamicky se měnícímu prostředí hrozeb.
Byť mají bezpečnostní doporučení formu nezávazného metodického vyjádření (stanoviska), z výše uvedeného vyplývá, že v konečném důsledku mohou výrazně podporovat proaktivní přístup k bezpečnosti, kdy jsou potenciální hrozby a metody k jejich eliminaci identifikovány, sdíleny a řešeny ještě předtím, než mohou způsobit vážné škody. Tím se posiluje celková odolnost kritické infrastruktury.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.8.
	
	K § 8
	Obecně:
Z nastavení celého systému poskytovatelů základní služby, resp. subjektů kritické infrastruktury, vyplývá celá řada povinností pro dané subjekty, postrádáme však jakoukoli motivační složku. Požadujeme tedy doplnění důvodové zprávy o informace o tom, jaké výhody navrhovaná právní úprava přinese poskytovatelům základní služby, resp. subjektům kritické infrastruktury.
K § 8 odst. 2: 
Není možné posoudit vhodnost lhůty s ohledem na dosud nepřipravené a chybějící dokumenty – lhůta jednoho měsíce se zdá být v tomto ohledu lhůtou velmi krátkou.
	Vysvětleno
Povinnosti vyplývají ze úrovně unijního práva, tedy směrnice CER, kterou musí ČR implementovat do svého právního řádu. Zákon obsahuje oprávnění subjektů KI (např. § 13 odst. 3), a celou řadu nástrojů gestorů, kterým mohou subjektům KI pomoci při zajišťování jejich odolnosti (např. poskytování metodické pomoci, sdílení informací o možném ohrožení, pomoc při řešení incidentů). 
K odst. 2
Vysvětleno
Přechodné ustanovení k § 8 odst. 2 bude upraveno a lhůta posunuta na březen roku 2026. Současně se lhůta 1 měsíc mění na lhůtu 3 měsíců.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.9.
	
	K § 9
	Ustanovení nebylo v rámci pracovních jednání předloženo k diskuzi, celý obsah je přímo přepsán ze směrnice CER, požadujeme lépe a z hlediska krizového řízení popsat. U stanovení kritéria významnosti by se nemělo hledět na technické a provozní hodnoty, ale na důležitost a popis zajišťované služby, se kterou souvisí náležitá technologie a zajištění provozu.
Zásadně nesouhlasíme s přiřazením oblasti logistiky, distribuce a skladování MZe, nejedná se o kompetence tohoto rezortu.
Návrh ukládá subjektům kritické infrastruktury řadu povinností, přičemž z předložených materiálů není zřejmé, jaká jsou konkrétní kritéria významnosti pro posouzení subjektů kritické infrastruktury z hlediska poskytování základní služby. Tato kritéria jsou v návrhu zákona uvedena jako zcela obecné kategorie. V této souvislosti doplňujeme, že v současné době je v České republice evidováno více než 8000 vlastníků vodovodů nebo kanalizací pro veřejnou potřebu a přes 3000 provozovatelů vodovodů nebo kanalizací pro veřejnou potřebu.
	ROZPOR
Jedná se o spor ohledně gesce v souvislosti s distribucí potravin. MZE nesouhlasí s přiřazením gesce. Současně nenavrhuje, kdo by měl gestorem být. MPO s přirazením gesce nesouhlasí. Tento rozpor musí rozhodnout jednání ministrů, případně vláda.

	16.10.
	
	K § 10
	K § 10 odst. 1:
Odůvodnění v důvodové zprávě je věcně nesprávné, i odpovědné rezorty nemohou ve všech aspektech posoudit, zda jsou poskytovatelem základní služby předkládány všechny relevantní informace, které jsou vyžadovány i nad rámec směrnice CER.
Ve věcech povinnosti ústředních správních úřadů metodicky vést poskytovatele základní služby požadujeme zpracovat metodický pokyn ze strany Ministerstva vnitra; předpokládáme, že gestor bude mít představu o způsobu zajištění této činnosti.
K § 10 odst. 4:
Požadujeme doplnění důvodové zprávy o zdůvodnění nastavených lhůt. 
K § 10 odst. 5: 
Ustanovení nebylo předjednáno. Nesouhlasíme, aby určené subjekty byly s ohledem na citlivé informace bez spolupráce s odpovědnými ústředními správními úřady prověřovány za účelem zjištění zahraničních investic. Tato problematika nepatří do tohoto zákona, ale do zákona o prověřování zahraničních investic. 
	K  odst. 1:
Vysvětleno
V důvodové zprávě bude metodická pomoc více rozvedena.
K odst. 4
Akceptováno 
Skutečnosti vyplývající ze směrnice CER budou doplněny, zejména pak v souvislosti s uvedenými lhůtami.  
K odst. 5
Neakceptováno - Vysvětleno
Bylo projednáno s MPO, jako gestorem za oblast prověřování zahraničních investic. Jedná se o ustanovení, které slouží k naplňování zákona č. 34/2021 Sb.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.11.
	
	K § 12
	K § 12 odst. 1:
Požadujeme vysvětlit, z jakého důvodu bude ponechán subjekt v seznamu kritické infrastruktury, když nebude poskytovat žádnou základní službu.
K § 12 odst. 2:
Pokud subjekt přestane splňovat kritéria poskytovatele základní služby, bude vyřazen, což je shodné s případem, kdy nebude poskytovat žádnou základní službu, protože tu službu poskytuje v souladu s definovanými kritérii. Požadujeme vysvětlit.
	K odst. 1
Vysvětleno
Připomínku řeší odstavec 2 tohoto ustanovení.
K odst. 2
Vysvětleno
Odstavec 1 hovoří o případu, kdy subjekt KI poskytuje více základních služeb a jedna z nich zanikne. Odstavec 2 hovoří o případu, kdy subjekt KI již nadále neposkytuje žádnou službu, nebo poskytoval jednu a ta zanikla.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.12.
	
	K § 13
	K § 13 odst. 1 písm. c):
Ustanovení obsahuje neodůvodněný požadavek předkladatele, který tuto problematiku nezajišťuje, požadujeme úpravu nebo vypuštění.
V důvodové zprávě je uvedeno: „Obsahem plánu odolnosti subjektu kritické infrastruktury budou mimo jiné technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury. Technická a organizační opatření přitom nejsou považována za podmnožinu bezpečnostních opatření, neboť mohou obsahovat opatření nevztahující se primárně ke zvýšení bezpečnosti, ale např. ke kontinuitě podnikání nebo dalších opatření ryze organizačního charakteru, která s bezpečností nesouvisejí (např. řízení lidských zdrojů). Náležitosti a obsah posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a plánu odolnosti subjektu kritické infrastruktury budou specifikovány ve vyhlášce Ministerstva vnitra“. Toto tvrzení není zcela pravdivé, protože technická opatření mohou souviset se zvýšením bezpečnosti (přístupy vybraných pracovníků do určitých oblastí) a stejný přístup se může dotýkat organizačních věcí (definice, kdo a jak bude důležitý v rámci celého technologického nebo výrobního procesu a zajištění bezpečnosti celé základní služby).
Dále důvodová zpráva uvádí, že „Pakliže z této analýzy vyplyne, že za určitých okolností není subjekt kritické infrastruktury schopen tyto prostředky zajistit, např. z důvodu krizové situace, je možné o této skutečnosti informovat příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, nebo Českou národní banku.“ V rámci krizové situace, mimořádné události nebo incidentu se může stát, že plánované prostředky nebo zajištění opravy nastalé havárie nebudou v krizové situaci možné. Tato situace může nastat nahodile – výrobní proces běží, nastane havárie, nebo je nutná neplánovaná oprava a chybí kvalifikovaní pracovníci ze specializované firmy, která je musí vyslat, ale může být problém je včas získat a zajistit jim přístup do země. Není možné plánovat řešení v rámci věcných prostředků. Je problém plánovat i potřebu spotřebního materiálů nezbytného k zajištění výroby (chemické sloučeniny apod.). Pokud se týká věcných prostředků vytvořených jako pohotovostní zásoba a třeba i jako spotřební materiál, lze si je vypůjčit, ale vrátit nebo spotřebované nahradit SSHR do 60 dnů od poskytnutí.
K § 13 odst. 1 písm. k):
Tyto povinnosti výrazně zasahují do práv na ochranu obchodního tajemství a práv na ochranu informací v obchodním styku subjektů kritické infrastruktury. Plnění těchto povinností výrazně zasahuje i do práv na ochranu obchodního tajemství a práv na ochranu informací v obchodním styku dodavatelů subjektů kritické infrastruktury. Požadujeme úpravu ustanovení.
K § 13 odst. 1 písm. n):
Požadujeme doplnit, jaké podmínky je nutné zajistit.
	K c)
Neakceptováno - vysvětleno
Dotčené ustanovení má návaznost na manažera KI, kdy v případě, že je subjekt osobou podrobenou jednotnému řízení podle zákona upravujícího obchodní korporace, může funkci manažera kritické infrastruktury vykonávat manažer kritické infrastruktury řídící osoby podle zákona upravujícího obchodní korporace, je-li řídící osoba zároveň subjektem kritické infrastruktury. Odůvodnění tohoto ustanovení je uvedeno na straně 39 důvodové zprávy.

K k)
Vysvětleno
K n)
Vysvětleno
Podmínky upravuje zákona č. 412/2005 Sb.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.13.
	
	K § 14
	Jedná se o nadbytečné ustanovení, dochází k nesystémovému zařazení nové kompetence Ministerstva vnitra. V případě potřeby pokrytí této konkrétní a předkladatelem prezentované jako zcela výjimečné situace by bylo možné případně rozšířit působnost NBÚ tak, aby pokrývala kromě bezpečnostní způsobilosti fyzických osob i osoby právnické. V rámci navržené úpravy navíc nejsou stanoveny mantinely, je tedy potenciálně zneužitelná. 
V důvodové zprávě se předkladatel zaštiťuje několika zákony (zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, zákon č. 1/2023 Sb., sankční zákon) k tomu, proč by mohl dovolit zakázat subjektu kritické infrastruktury jeho dodavatele (který bude prověřován podle stejného zákona). 
Není zřejmé, zda bude mít zmíněné údaje k dispozici pouze předkladatel. V současné době jsou požadované informace známy i z jiných zdrojů. Důvodová zpráva uvádí, že „Navrhované opatření reaguje na informace, které má předkladatel k dispozici od ostatních orgánů státní správy, policie a zpravodajských služeb, a které pokrývají celou řadu hrozeb, a to od napojení dodavatelských subjektů na zpravodajské služby cizí moci, přes tuzemský i mezinárodní organizovaný zločin, po hrozby z oblasti terorismu. V současné době nemá stát účinný nástroj, jak řešit výše uvedená rizika, přestože o nich ví.“ Toto tvrzení není zcela pravdivé, protože tyto situace jsou řešeny (viz Huawei).
Zásadně nelze souhlasit ani se závěrem předkladatele uvedeným v důvodové zprávě – „Závěrem je na místě uvést, že krom významných bezpečnostních zájmů České republiky chrání navrhované opatření i samotný subjekt kritické infrastruktury, zejména jeho obchodní tajemství“.
V důvodové zprávě chybí zhodnocení vztahu k předpisům o veřejných zakázkách. Dodavatelé jsou vybíráni podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a to zpravidla v zadávacím řízení. Není zřejmé, jaké budou dopady označení dodavatele za významného pro ohrožení bezpečnosti České republiky ve správním rozhodnutí na smlouvu na veřejnou zakázku. Chybí rovněž popis postup při výběru dodavatele. Ze současné úpravy není známo, jakým způsobem se bude moci navazujícího zadávacího řízení zúčastnit dodavatel, se kterým bylo poskytování služeb ukončeno.
S ohledem na výše uvedené požadujeme § 14 vypustit.
	ROZPOR 
Navrhovaná úprava nemůže být zneužitelná, jak tvrdí připomínkové místo, když jde o rozhodnutí ve správním řízení se všemi souvislostmi, zásadami, opravnými prostředky a soudním přezkumem, jak obecné správní právo předpokládá. Připomínka směřuje hlavně k důvodové zprávě k navrhovanému ustanovení. Důvodová zpráva bude upravena co do vztahu k zákonu upravujícího zadávání veřejných zakázek, aby byl vztah této a navrhované právní úpravy jasný, tak jak požaduje také Ministerstvo pro místní rozvoj. 

	16.14.
	
	K § 15
	Je třeba doplnit podrobné informace k § 15 odst. 1 písm. a) až f).
Níže uvedená tvrzení je nezbytné, aby předkladatel zpracoval do metodického pokynu:
Podstatnými opatřeními, která se budou vztahovat na subjekty kritické infrastruktury, jsou opatření pro zajištění kontinuity činnosti, přičemž v tomto hledisku návrh zákona vyžaduje přijímání opatření v souladu s technickými normami ČSN EN ISO 22301 (012306) Bezpečnost a odolnost – Systémy managementu kontinuity podnikání – Požadavky a ČSN EN ISO 22313 (012316) Bezpečnost a odolnost – Systémy managementu kontinuity podnikání – Pokyny pro používání ISO 22301. Navázání požadavku řešit problematiku kontinuity činnosti v souladu s uvedenými technickými normami pak přímo vyplývá i z požadavků směrnice CER, konkrétně čl. 16, který se týká možného použití evropských a mezinárodních standardů, norem a technických specifikací.
Součástí opatření k řízení rizik a odezvy na incidenty a opatření k řízení kontinuity činnosti je mimo jiné i analýza a zajištění zdrojů pro řešení incidentů. V případě, že nastane taková situace, že subjekt kritické infrastruktury není schopen zajistit si věcné prostředky pro řešení incidentu z vlastních zdrojů (typickým příkladem je krizová situace, která naruší dodavatelský řetězec s dopadem na dostupnost těchto zdrojů na trhu), je v návrhu zákona zakotven systém plánování věcných prostředků v rámci systému hospodářských opatření pro krizové stavy [§ 5 odst. 1 písm. n)]. Opatření k řízení rizik a odezvy na incidenty pak dále obsahuje činnosti odpovídající teorii řízení rizika, a to v souladu s ISO 28000 Specifikace pro systémy managementu bezpečnosti dodavatelských řetězců, ISO 31000 Management rizik – směrnice a ISO 31010 Management rizik – techniky posuzování rizik.
	Akceptováno
Prováděcí právní předpisy budou doplněny.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.15.
	
	K § 16
	Toto ustanovení požadujeme zcela přepracovat. Jedná se o nesystémové řešení. Specializace manažera kritické infrastruktury by měla být upravena tak, aby postačilo vysokoškolské vzdělání např. v oboru Ekonomie a managementu, jelikož v zákoně uvedené požadavky, tj. absolvováním studia v akreditovaném magisterském studijním programu poskytujícího ucelené poznatky o zajišťování bezpečnosti státu, o ochraně obyvatelstva nebo o krizovém řízení, nebo má alespoň pětiletou praxi v oblasti bezpečnosti, nemá v současnosti zaměstnaného např. žádná potravinářská společnost sídlící na území České republiky (osloveno v rámci společných obchodních jednání 23 potravinářských společností zaměstnávajících více než 300 zaměstnanců, tedy potenciální subjekty kritické infrastruktury). 
Pokud bude vyžadována výše zmíněna specializace a praxe manažera kritické infrastruktury, je třeba přímo do zákona uvést, jakým způsobem budou ze strany státu subjekty kritické infrastruktury finančně podpořeny při zaměstnávání člověka s podobnou kvalifikací (především náhrady mzdy); i přesto se ale v některých regionech nepodaří takového člověka nalézt. Podle § 13 odst. 1 písm. h) je subjekt kritické infrastruktury povinen určit manažera kritické infrastruktury do 10 měsíců od doručení informace o určení subjektem kritické infrastruktury. S ohledem na výše naznačené nelze považovat splnění této lhůty za reálné.
Požadujeme zároveň doplnit do důvodové zprávy odhad počtu pracovních a služebních úvazků, jejichž prostřednictvím by se měl zajišťovat zvýšený rozsah uložených povinností u ústředních orgánů státní správy.
	Neakceptováno  - Vysvětleno
Není možné v právní normě předjímat, jakou organizační strukturu si subjekty kritické infrastruktury k naplňování zákona zvolí. Ministerstva a jiné ÚSÚ již v současné době vykonávají agendu související s aplikací krizového zákona a NV k prkvům kritické infrastruktury. V dnešní době již obdobný institut, a to styčného bezpečnostního zaměstnance, existuje a aplixační praxe nezaznamenala problémy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.16.
	
	K § 17
	Požadujeme vyjasnit, zda mechanismus ověřování bude tvořen dvěma paralelními způsoby ověřování spolehlivosti, jak z návrhu daného ustanovení vyplývá. 
	Vysvětleno 
Z návrhu  vyplývají dvě úrovně ověřování spolehlivosti.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.17.
	
	K § 18 odst. 4
	Požadujeme doplnit do daného ustanovení povinnost předat hlášení o incidentu rovněž na příslušný kraj, kde se subjekt kritické infrastruktury nachází, popřípadě doplnit do důvodové zprávy vyjasnění, jakým způsobem bude zajištěna informovanost krajů o incidentech.
	Akceptováno
Bude doplněn nový odstavec 7. Současně je v důvodové zprávě a v návrhu zákona uvedeno, že tímto ustanovením není dotčena informační nebo ohlašovací povinnost podle jiných právních předpisů, tedy v případě, že by se jednalo v konečném důsledku o mimořádnou událost nebo krizovou situaci, je v ČR nastaven systém vyrozumění o mimořádných událostech (zákon 239/2000) nebo krizových situacích (zákon 240/2000).

Navrhované znění: 
"(7) Ministerstvo vnitra v odůvodněných případech vyrozumí o narušení poskytování základní služby hejtmana kraje, ve kterém k narušení poskytování základní služby došlo."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.18
	
	K § 21 odst. 5
	Náklady na cvičení jdou na vrub subjektům kritické infrastruktury, požadujeme doplnit důvodovou zprávu s ohledem na to, že pokud nebudou pro tyto subjekty vytvořeny vhodné finanční podmínky, bude mít navrhovaná úprava vliv na cenu služeb, a tedy v důsledku na spotřebitele. 
Forma možných cvičení, resp. zátěžových testů bude obsahem metodického pokynu a způsob realizace cvičení ze strany subjektu kritické infrastruktury bude součástí metodického vedení ze strany věcně příslušných ministerstev a jiných ústředních správních úřadů. Odpovědnost za zajištění poskytování základní služby a své odolnosti je dána subjektu kritické infrastruktury. 
Požadujeme s ohledem na výše uvedené doplnit zákon o ustanovení o náhradě účelně vynaložených nákladů, např. „Stát nahradí subjektům kritické infrastruktury, kteří poskytují základní službu, účelně vynaložené náklady na splnění povinností subjektu kritické infrastruktury podle tohoto zákona, které nejsou ekonomicky oprávněnými náklady podle zvláštního právního předpisu. Maximální výši vynaložených nákladů a pravidla jejich úhrady stanoví prováděcí právní předpis.“ V prováděcím právním předpisu by pak měly být stanoveny podrobnosti, např. v případě pitné a odpadní vody mechanismus, kdy nejvyšší přípustné náklady by byly stanoveny sazbou na 1m3 dodané pitné vody nebo odvedené odpadní vody. Stát by hradil náklady ročně podle stavu množství dodané pitné vody, resp. odvedené odpadní vody vždy k poslednímu dni kalendářního roku, a to v lednu následujícího roku za rok předchozí. Subjekt kritické infrastruktury by musel konkrétně vyčíslit vynaložené náklady a na vyžádání ministerstva je prokázat.
	Akceptováno částečně
Text bude upraven takto:
Náklady spojené se cvičeními podle tohoto zákona nese ten, komu náklady vznikly.

Důvodová zpráva bude upravena.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.19.
	
	K příloze
	Zásadně nesouhlasíme s přiřazením oblasti distribuce potravin – MZe podle žádného zákona za tuto oblast neodpovídá.
	ROZPOR
MZE na této připomínce zásadně trvá a nesouhlasí s odpovědností za tuto základní službu. 
MPO  nesouhlasí s přiřezením gesce. 
Jako gestor se nevidí ani MZE ani MPO. Nutno rozhodnutí na úrovni ministrů či vlády.

	17.1. 
	MŽP
	K příloze
	V příloze zákona jsou vymezena pododvětví bezpečnosti spadající pod působnost navrhovaného zákona nad rámec směrnice CER. Jedním z pododvětví vymezených v příloze návrhu zákona je též hydrometeorologická výstražná služba. V důvodové zprávě k této části návrhu je uvedeno, že toto vymezení vychází z nařízení vlády 
č. 432/2010 Sb. V tomto nařízení je však toto pododvětví definováno jinak. V návrhu zákona užitý název vyvolává nejasnosti ohledně toho, zda do tohoto pododvětví skutečně spadá vše, co je nyní upraveno v příloze nařízení vlády č. 432/2010 Sb., bodě VIII, část C. Důvodová zpráva k tomuto také neobsahuje žádné interpretační vodítko. Jde např. o skutečnost, že striktně dle názvu „hydrometeorologická výstražná služba“ nejsou v tomto pojmu obsaženy činnosti spojené s oblastí imisního monitoringu. Tato změna označení oproti nařízení vlády není v materiálu komentována a není tedy jasná, z jakého důvodu k ní došlo. V tomto ohledu žádáme vysvětlení a úpravu materiálu, která tyto nejasnosti odstraní.
V současné době je v Poslanecké sněmovně projednáván návrh zákona o veřejné hydrometeorologické službě (sněmovní tisk č. 637). Ten také reguluje oblast v návrhu označenou jako „hydrometeorologická výstražná služba“. Považujeme za žádoucí, aby byla terminologie v návrhu sladěna s terminologií užívanou výše uvedeným projednávaným návrhem zákona. Je také vhodné vazbu explicitně uvést např. v důvodové zprávě ve vztahu k výše uvedenému pododvětví. V tomto ohledu žádáme o úpravu materiálu.
	Neakceptováno. Vysvětleno.
Terminologie byla konzultována přímo s ČHMÚ v rámci meziresortní pracovní skupiny. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	17.2. 
	
	K prováděcím předpisům
	V návaznosti na Směrnici o odolnosti kritických subjektů, úvodní ustanovení, odst. 4 poukazující na „zvýšené fyzické riziko, pokud jde o přírodní katastrofy a změny klimatu“ a na „dlouhodobé změny průměrných klimatických podmínek, které mohou snížit kapacitu, účinnost a životnost určitých typů infrastruktury, pokud nebudou zavedena opatření pro přizpůsobení se změně klimatu“ a dále čl. 13 odst. 1 písm. a), který ukládá členským státům zajistit, aby kritické subjekty přijaly „vhodná a přiměřená (…) opatření k zajištění své odolnosti, včetně opatření nezbytných za účelem předcházení vzniku incidentů, přičemž řádné zváží opatření ke snižování rizika katastrof a přizpůsobení se změně klimatu“, upozorňujeme na nezbytnost zohlednit rizika plynoucí ze změny klimatu v připravovaných prováděcích právních předpisech a nařízení vlády, jmenovitě:
-	prováděcí právní předpis specifikující náležitosti strategie pro posílení odolnosti kritických subjektů (čl. 4 Směrnice, resp. § 4 návrhu zákona)
-	nařízení vlády specifikující náležitosti posouzení rizik členského státu (čl. 5 Směrnice, resp. § 40 návrhu zákona)
-	prováděcí právní předpis specifikující náležitosti posouzení rizik kritického subjektu (čl. 12 Směrnice, resp. § 13 návrhu zákona)
-	prováděcí právní předpis specifikující obsah opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury (čl. 13 Směrnice, resp. § 15 návrhu zákona).
V této souvislosti požadujeme, aby do konzultací okolo přípravy výše uvedených právních předpisů a nařízení vlády bylo přizváno také Ministerstvo životního prostředí, pod které věcně spadá problematika prověřování infrastruktury z hlediska klimatického dopadu (climate-proofing). Již nyní je MŽP zapojeno do projektu vývoje veřejné přístupné aplikace pro prověřování infrastruktury z hlediska klimatického dopadu, která bude založena na nejnovějších projekcích vývoje klimatu a bude sloužit zejména projektantům infrastrukturních projektů. Z hlediska agendy přizpůsobení se změně klimatu, jejímž hlavním gestorem na národní úrovni je MŽP, si rovněž dovolujeme upozornit že prováděcí právní předpis, kterým se stanoví obsah opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury by měl zohledňovat problematiku maladaptace, tj. nezamýšlených dopadů adaptačních opatření, která oproti původnímu záměru vedou ke zvýšení rizik plynoucích ze změny klimatu.
	Akceptováno.

	18.1.
	MZV
	K § 8 až 10
	a) Podle § 8 návrhu zákona o kritické infrastruktuře má poskytovatel základní služby povinnost nahlásit věcně příslušnému úřadu (ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance a Ministerstvu vnitra) informace o poskytované základní službě. Na základě tohoto sdělení věcně příslušný úřad podle ustanovení § 10 návrhu zákona o kritické infrastruktuře doporučí Ministerstvu vnitra, aby jej určilo subjektem kritické infrastruktury. Z tohoto postupu však plynou nejasnosti týkající se jak jeho praktické realizace, tak i praktických potřeb státu a územních samosprávných celků při určování subjektů kritické infrastruktury. V rámci navrhovaného znění § 13 zákona o kritické infrastruktuře dochází k zakotvení práv a povinností subjektu kritické infrastruktury, přičemž povinnosti zcela zjevně převažují nad právy těchto subjektů a jejich vymahatelnost je posílena striktními sankcemi. V návrhu není zakotven systém kompenzací za rozsáhlé povinnosti, které musí subjekty kritické infrastruktury splňovat, a chybí tak významnější prvek motivace právnických a podnikajících fyzických osob být subjektem kritické infrastruktury. V této souvislosti lze předpokládat, že v praxi některé právnické a podnikající fyzické osoby budou mít snahu upravovat výrobní programy tak, aby byly pod limitem stanovených parametrů, a tudíž by nemohly být označeny za subjekty kritické infrastruktury a vyhnuly by se tak zákonem stanoveným povinnostem a souvisejícím sankcím, a obecně nebudou mít zájem podnikat v takových oborech, které náleží mezi základní služby. Z pohledu zachování základních funkcí státu v určitých odvětvích kritické infrastruktury se toto může jevit jako nežádoucí. Určování subjektů kritické infrastruktury by tedy dle názoru MZV mělo reflektovat potřebu zachování základních funkcí státu a zároveň dotčeným subjektům nabízet takové podmínky podnikání v daném odvětví, které budou pro podnikatele motivující. Je tedy nezbytné v tomto smyslu legislativní návrh upravit.
b) Systém určování subjektů kritické infrastruktury je nastaven pouze pro ministerstva, ústřední správní úřady a Českou národní banku, zcela jsou však opominuty potřeby krajů, které by z hlediska zachování základních životních potřeb obyvatelstva měly mít zásadní roli při navrhování subjektů kritické infrastruktury. Tento problém se významně projevil při pandemii COVID-19, kdy jednotlivé kraje měly určit kritické pracovníky prvků kritické infrastruktury k přednostnímu očkování, ale jelikož systém těchto pracovníků nebyl rozpracován, vyskytly se diametrální rozdíly v počtech osob požadovaných k přednostnímu očkování podle jednotlivých krajů, které byly v řádu vyšších stovek žádostí bez ohledu na velikost těchto krajů. Dle názoru MZV je třeba nastavit systém určování subjektů kritické infrastruktury i na úrovni krajů, které by tak mohly na základě nastavených kritérií významnosti navrhovat subjekty kritické infrastruktury na krajské úrovni. Je tedy proto nezbytné v tomto smyslu legislativní návrh upravit.
	Neakceptováno
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
Vzhledem k tomu, že se jedná o transpoziční zákon směrnice CER, která má za úkol harmonizovat minimální pravidla mezi jednotlivými členskými státy EU, není ani cílem směrnice CER, ani předkladatele, vytvářet krajskou kritickou infrastrukturu. Cílem tohoto zákona je určit ty subjekty kritické infrastruktury, které jsou významné pro vnitřní trh EU a stát. "
V případě, že by se vytvořil systém určování subjektů kritické infrastruktury na krajské úrovni, znamenalo by to další zátěž pro subjekty pod regulací zákona, neboť jím se má provádět zejména směrnice CER, která vyžaduje určit subjekty KI důležité pro členské státy EU a harmonizuje tak jednotlivé úrovně odolnosti SKI na celoevropské úrovni. Tedy by mohlo dojít k situaci, že bude určen subjekt KI podle směrnice CER, ale ten samý subjekt určí kraj ze své působnosti. Z návrhu připomínky není jasné, jaká opatření nad rámec aplikace směrnice CER by krajské subjekty KI přijímaly. Z tohoto důvodu se jeví návrh jako zatěžující a transpozice byl byla zcela nad rámec směrnice CER. Současně je zapotřebí vnímat, že další úroveň subjektů KI by znamenala další mnohonásobný nárůst počtu těchto subjektů, což není žádoucí, jelikož se má jednat opravdu o ty nejvýznamnější.
Pro potřeby identifikace subjektů důležitých pro území kraje lze využít nástroje současného krizového zákona, tedy identifikovat ty subjekty, které plní opatření z krizového plánu (viz § 29 KZ).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	18.2.
	
	K § 18
	V ustanovení § 18 odst. 4 zákona o kritické infrastruktuře je uvedeno, že Ministerstvo vnitra předá bezodkladně hlášení o incidentu věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu, který co nejdříve po obdržení této informace poskytne subjektu kritické infrastruktury nezbytnou součinnost. Nikde však není stanoveno, že prvotní hlášení o incidentu by vedle příslušných ústředních správních úřadů mělo směřovat také příslušnému kraji, kde se subjekt kritické infrastruktury (příp. poskytovatel základní služby) nachází. Krizovým zákonem je přitom dána faktická odpovědnost hejtmanů za připravenost území územně samosprávného celku na krizové situace, kterou mají delegovanou v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti. Obecná část důvodové zprávy uvádí, že „ Je tedy logické, že by měli mít představitelé samosprávných celků možnost ovlivnit, jakým způsobem budou krizové situace na jejich území řešeny (…)“. V návrhu nastavené určování prvků kritické infrastruktury ani hlášení incidentů této proklamaci z důvodové zprávy však neodpovídá.
Je tedy nezbytné, aby hlášení o incidentu Ministerstvo vnitra bezodkladně předávalo i hejtmanovi příslušného kraje.
	Akceptováno
Bude doplněn nový odstavec 7. Současně je v důvodové zprávě a v návrhu zákona uvedeno, že tímto ustanovením není dotčena informační nebo ohlašovací povinnost podle jiných právních předpisů, tedy v případě, že by se jednalo v konečném důsledku o mimořádnou událost nebo krizovou situaci, je v ČR nastaven systém vyrozumění o mimořádných událostech (zákon 239/2000) nebo krizových situacích (zákon 240/2000).
Navrhované znění: 
"(7) Ministerstvo vnitra v odůvodněných případech vyrozumí o narušení poskytování základní služby hejtmana kraje, ve kterém k narušení poskytování základní služby došlo."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.1. 
	NBÚ
	K § 13 odst. 1 
	Požadujeme do § 13 odst. 1 návrhu zákona doplnit nové písmeno s), které bude znít:
„s) pravidelně ověřovat u pracovníka vykonávajícího citlivou činnost podle § 17 odst. 3, zda je oprávněn k výkonu této činnosti.“.
Odůvodnění:
Vzhledem k tomu, že návrh zákona stanoví citlivou činnost ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“), požadujeme doplnit povinnost subjektu kritické infrastruktury, aby docházelo k pravidelným kontrolám oprávněnosti k výkonu citlivé činnosti. Ustanovení § 17 odst. 2 písm. b) návrhu zákona upravuje požadavky za účelem ověřování spolehlivosti, ale z tohoto ustanovení nevyplývá povinnost konstantně ověřovat splnění podmínek výkonu citlivé činnosti podle zákona č. 412/2005 Sb. Požadované doplnění zvýší právní jistotu, neboť se zřetelně odliší povinnost kontroly splnění podmínek pro výkon citlivé činnosti od požadavků vyplývajících z ověřování spolehlivosti podle § 17 odst. 2 písm. b) návrhu zákona. Z uvedeného důvodu požadujeme explicitní stanovení povinnosti v rámci § 13 odst. 1 návrhu zákona
	Akceptováno jinak.

Text bude znít takto:
 „s) požádat u manažera kritické infrastruktury o ověření spolehlivosti, zda splňuje podmínky pro výkon citlivé činnosti podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací..“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.2.
	
	K § 13 odst. 2 písm. a)
	Požadujeme upravit znění předmětného ustanovení návrhu zákona následujícím způsobem.
V § 13 odst. 2 písmeno a) zní:
„a) ověřovat spolehlivost podle § 17 v souladu s posouzením rizik České republiky,“.
Odůvodnění:
Požadujeme výše uvedenou úpravu předmětného ustanovení tak, aby korespondovalo s nově navrženým zněním uvedeným v zásadní připomínce k ustanovení § 17 odst. 1 návrhu zákona. Stávající formulace vyvolává dojem, že ověření neprovádí přímo subjekt kritické infrastruktury, ale má jej vyžádat od třetího subjektu. Ověřování spolehlivosti provádí přímo subjekt kritické infrastruktury, a to tím způsobem, že je oprávněn vyžadovat příslušné dokumenty podle § 17 odst. 2 písm. a) a b) návrhu zákona.
	Akceptováno


	19.3.
	
	K § 17 obecně
	Požadujeme v rámci návrhu zákona a důvodové zprávy jasně stanovit následky, pokud ověření spolehlivosti nebude provedeno, resp. pokud ověřovaní pracovníci a uchazeči o zaměstnání nedodají požadované dokumenty a veřejné listiny podle § 17 odst. 2 písm. a) a b) návrhu zákona. Úprava v rámci ustanovení § 13 odst. 1 písm. l) návrhu zákona se nám jeví jako nedostačující, neboť je v požadovaném ohledu nekonkrétní a ve svém důsledku odkazuje na prováděcí právní předpis. Požadujeme tedy stanovit, že dokud nebude provedeno ověření spolehlivosti, nebude možné ze strany příslušných osob vykonávat činnosti uvedené v předmětném ustanovení návrhu zákona.
	Neakceptováno
Citlivá činnost bude povinnost pro manažera KI, tudíž oprávnění v tomto případě se mění na povinnost, avšak domníváme se, že sankce podléhají zákonu 412/2005 Sb. Manažer sankcionován nebude, protože pokud nedoloží oprávnění k výkonu citlivé činnosti, nemůže se manažerem vůbec stát.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.4. 
	
	K nadpisu § 17
	Požadujeme upravit znění nadpisu ustanovení § 17 návrhu zákona následujícím způsobem.
Nadpis § 17 zní:
„Ověřování spolehlivosti a citlivá činnost“
Odůvodnění:
Požadujeme explicitní uvedení citlivé činnosti též do nadpisu, neboť to je obvyklé v rámci jiných právních předpisů, které stanoví citlivou činnost ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb.
	Akceptováno


	19.5. 
	
	K § 17
	K § 17 odst. 1 
Požadujeme upravit znění předmětného ustanovení návrhu zákona následujícím způsobem.
V § 17 odst. 1 zní:
„(1) Za účelem zajištění bezpečného poskytování základní služby, řízení bezpečnosti pracovníků a řízení dodavatelského řetězce je subjekt kritické infrastruktury oprávněn ověřovat spolehlivost pracovníků, včetně uchazečů o zaměstnání, a stanovit adekvátní režimová opatření pro kritickou infrastrukturu.“.
Odůvodnění:
Stávající formulace vyvolává dojem, že ověření neprovádí přímo subjekt kritické infrastruktury, ale má jej vyžádat od třetího subjektu. Ověřování spolehlivosti provádí přímo subjekt kritické infrastruktury, a to tím způsobem, že je oprávněn vyžadovat příslušné dokumenty podle § 17 odst. 2 písm. a) a b) návrhu zákona. Požadujeme proto výše uvedenou terminologickou nápravu i v § 13 odst. 2 písm. a) návrhu zákona.
K § 17 odst. 2 návrhu zákona
Požadujeme slovo „oprávněn“ uvedené v úvodní části ustanovení § 17 odst. 2 návrhu zákona nahradit slovem „povinen“.
Odůvodnění:
Pokud bude pracovník vykonávat citlivou činnost podle návrhu zákona, je nezbytné, aby splňoval podmínky pro výkon citlivé činnosti podle zákona č. 412/2005 Sb. Je proto zásadní, aby i z návrhu zákona vyplývala povinnost ověřit, že jsou uvedené podmínky splněny. To samé by mělo platit též pro případ uvedený v písmenu a). Nelze proto akceptovat stávající znění, které sice stanovuje oprávnění vyžadovat příslušné dokumenty a veřejné listiny, avšak z něj jasně nevyplývá povinnost kontroly splnění zákonných podmínek, která je z pohledu zákona č. 412/2005 Sb. zásadní.
K § 17 odst. 2 písm. b) návrhu zákona
Požadujeme upravit znění předmětného ustanovení návrhu zákona následujícím způsobem.
V § 17 odst. 2 písmeno b) zní:
„b) požadovat prokázání splnění podmínek pro výkon citlivé činnosti7) od pracovníka, který citlivou činnost vykonává.“.
Odůvodnění:
Podle předmětného ustanovení návrhu zákona je za účelem ověřování spolehlivosti subjekt kritické infrastruktury oprávněn při výkonu citlivé činnosti požadovat bezpečnostní způsobilost pracovníka podle zákona upravujícího přístup k utajovaným informacím. Zákon č. 412/2005 Sb. však neváže výkon citlivé činnosti pouze na bezpečnostní způsobilost. Ve svém § 80 odst. 2 zákon č. 412/2005 Sb. stanoví, že citlivou činnost může vykonávat fyzická osoba, která je bezpečnostně způsobilá nebo která je držitelem platného osvědčení fyzické osoby, přičemž bezpečnostně způsobilá je osoba, která je držitelem platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby (dále jen „doklad“).
Návrh zákona tak omezuje možnost výkonu citlivé činnosti tím, že ji spojuje pouze s bezpečnostní způsobilostí. To by ve svém důsledku znamenalo, že pro výkon citlivé činnosti podle návrhu zákona nepostačí osvědčení fyzické osoby, ale bude nutné požádat o vydání dokladu. Ostatně i důvodová zpráva zmiňuje, že některé osoby, které budou vykonávat funkci manažera kritické infrastruktury a budou tak vykonávat citlivou činnost podle návrhu zákona, jsou v současné době již držiteli osvědčení fyzické osoby. Požadujeme proto jasně stanovit, že lze využít všechny možnosti, které poskytuje zákon č. 412/2005 Sb. pro výkon citlivé činnosti.
Nově navrženým zněním dochází současně k precizaci identifikace pracovníka, resp. se stanoví, že lze požadovat příslušné veřejné listiny právě od pracovníka, který vykonává citlivou činnost. Aktuálně návrh zákona stanoví, že lze požadovat při výkonu citlivé činnosti bezpečnostní způsobilost pracovníka, přičemž při striktním čtení nemusí být zcela patrné, kdo vlastně vykonává citlivou činnost.
K § 17 odst. 3 návrhu zákona
Požadujeme upravit úvodní část ustanovení § 17 odst. 3 návrhu zákona následujícím způsobem:
„(3) Za citlivou činnost ve smyslu zákona o ochraně utajovaných informací7) se považuje“.
Odůvodnění:
Požadujeme uvedenou úpravu úvodní části předmětného ustanovení návrhu zákona s ohledem na dosavadní legislativní úpravu v jiných zákonech upravujících citlivou činnost ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb. Konkrétně požadujeme uvést úvodní část ustanovení § 17 odst. 3 návrhu zákona do souladu např. s § 8 zákona č. 38/1994 Sb., § 2a zákona č. 312/2006 Sb., § 220 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb. nebo § 162 odst. 2 zákona č. 263/2016 Sb. Jde v zásadě o výslovné promítnutí odkazu na zákon č. 412/2005 Sb., které se pojí s vyšší právní jistotou. S ohledem na návrhem zákona zavedenou poznámku pod čarou č. 7, doporučujeme i její použití v řešeném ustanovení.
K § 17 odst. 3 písm. b) a odst. 4 návrhu zákona
Vzhledem k tomu, že návrh zákona ve své podstatě stanoví funkce nezbytné pro zajištění poskytování základní služby, jejichž výkon je citlivou činností, velmi nekonkrétně, důrazně upozorňujeme na nutnost zajistit personální a s tím spojenou finanční stránku pro zabezpečení chodu NBÚ tak, aby byl schopen prověřit osoby, které budou žádat o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilost podle zákona č. 412/2005 Sb. Podrobněji odkazujeme na zásadní připomínky uplatněné níže k důvodové zprávě k návrhu zákona.
	K odst. 1
Akceptováno jinak
Z odstavce 3 bylo vyjmuto písm. b). Citlivá činnost se bude týkat pouze manažera KI.
K odst. 2
Akceptováno jinak
Písmena budou rozdělena. U písm. a) zůstává oprávněn, u citlivé činnosti se přidává slovo povinen. Text se mění podle návrhu NBÚ.
K odst. 2 písm. b)
Akceptováno
K odst. 3
Akceptováno jinak
Odstavec 3 bude znít:
"(3) Za citlivou činnost ve smyslu zákona o ochraně utajovaných informací7) se považuje výkon funkce manažera kritické infrastruktury."
K § 17 odst. 3 písm. b) 
Akceptováno jinak
Citlivá činnost se bude nově vztahovat na manažera KI. Z tohoto důvodu se značně sníží nákladovost opatření.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.6. 
	
	K § 32 odst. 6
	Požadujeme doplnění přechodného ustanovení ve vztahu k požadavkům na výkon citlivé činnosti ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., kterou návrh zákona nově stanovuje.
V § 32 se doplňuje odstavec 6, který zní:
(6) Fyzická osoba, která ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává citlivou činnost uvedenou v § 17 odst. 3 a nesplňuje podmínky pro výkon citlivé činnosti, je povinna nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona prokázat splnění podmínek pro výkon citlivé činnosti7). Do doby splnění povinnosti podle věty první se pro účely tohoto zákona tato fyzická osoba považuje za fyzickou osobu splňující podmínky pro výkon citlivé činnosti za předpokladu, že v této době ani v době posledních 5 let přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo v řízení k této osobě vydáno rozhodnutí o nevydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby. Ustanovení věty druhé se nepoužije, jestliže fyzická osoba vykonávala citlivou činnost podle dosavadní právní úpravy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, aniž by splňovala podmínky pro výkon citlivé činnosti, nebo jestliže bylo v řízení k této osobě v době posledních 5 let přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vydáno rozhodnutí o zrušení platnosti dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby nebo rozhodnutí o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby. 
Odůvodnění:
Podle důvodové zprávy se předpokládá, že citlivou činnost podle návrhu zákona bude vykonávat z pozice manažera kritické infrastruktury 300 až 500 osob a řádově tisíce až desetitisíce osob z pozice funkcí nezbytných k zajištění základních služeb. Vzhledem k nutnosti zabránit faktické paralýze činnosti NBÚ s dopadem na další řízení, která NBÚ vede, ke které by mohlo dojít v souvislosti s nabytím účinnosti návrhu zákona v případě jednorázového nárůstu počtu žádostí o provedení bezpečnostního řízení, požadujeme doplnění výše uvedeného přechodného ustanovení. Pro úplnost upozorňujeme, že obsah a odůvodnění této zásadní připomínky je koncipován pro situaci, kdy bude pro NBÚ zajištěna dostatečná personální a tomu odpovídající finanční stránka v rámci státního rozpočtu, přičemž konkrétnější požadavky jsou stanoveny níže v rámci zásadních připomínek k důvodové zprávě k § 17 odst. 3 návrhu zákona.
	Akceptováno
Přechodné ustanovení bude znít:
"(6) ) Fyzická osoba, která ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává citlivou činnost uvedenou v § 17 odst. 3 a nesplňuje podmínky pro výkon citlivé činnosti, je povinna nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona prokázat splnění podmínek pro výkon citlivé činnosti7). Do doby splnění povinnosti podle věty první se pro účely tohoto zákona tato fyzická osoba považuje za fyzickou osobu splňující podmínky pro výkon citlivé činnosti za předpokladu, že v této době ani v době posledních 5 let přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo v řízení k této osobě vydáno rozhodnutí o nevydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby. Ustanovení věty druhé se nepoužije, jestliže fyzická osoba vykonávala citlivou činnost podle dosavadní právní úpravy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, aniž by splňovala podmínky pro výkon citlivé činnosti, nebo jestliže bylo v řízení k této osobě v době posledních 5 let přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vydáno rozhodnutí o zrušení platnosti dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby nebo rozhodnutí o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.7.
	
	K důvodové zprávě
	1. Dopady na státní rozpočet
Požadujeme explicitně stanovit, že státní rozpočet musí v souvislosti s přijetím návrhu zákona počítat s personálním zabezpečením NBÚ a zpravodajských služeb, kterým rovněž naroste agenda v souvislosti s vyřizováním žádostí ze strany NBÚ o příslušné informace a požadavky na šetření. Stejně tak naroste personální vytížení Policie ČR v rámci úkonů bezpečnostního řízení, a to zejména stran evidenčních dotazů. Vzhledem k předpokládanému počtu osob, které budou muset být prověřeny ze strany NBÚ, aby mohly vykonávat citlivou činnost stanovenou návrhem zákona, se realizované úkony v rámci bezpečnostního řízení navýší až o stovky procent. Je proto nezbytné počítat s navýšením státního rozpočtu spočívající v dostatečném personálním zabezpečení NBÚ.
Stejná připomínka se vztahuje též k Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace k návrhu zákona (bod 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty).
2. K důvodové zprávě k bodu 7.3 Dopady na podnikatelské prostředí
Požadujeme zohlednit dopady na podnikatelské prostředí související s enormním nárůstem bezpečnostních řízení v rámci NBÚ, a to v souvislosti s výkonem citlivých činností podle návrhu zákona. V souvislosti s uvedeným dojde k nárůstu finanční zátěže, neboť soukromoprávní subjekty jsou povinnými subjekty v rámci bezpečnostního řízení, přičemž jsou oslovované v rámci evidenčního šetření nebo přímo na základě dožádání. Uvedené se týká bank, provozovatelů hazardních her, nebankovních finančních institucí a mnohých dalších. Tyto subjekty mají vůči NBÚ povinnost bezplatné součinnosti, kterou realizují vlastními prostředky a na vlastní náklady. Dojde tak k dramatickému navýšení jak finanční, tak i administrativní zátěže v podnikatelském prostředí. Vzhledem k předpokládanému počtu osob, které budou muset být prověřeny ze strany NBÚ, aby mohly vykonávat citlivou činnost stanovenou návrhem zákona, se realizované úkony v rámci bezpečnostního řízení navýší až o stovky procent. Navýšena tak bude, jak finanční, tak i administrativní zátěž pro podnikatele.
Stejná připomínka se vztahuje též k Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace k návrhu zákona (bod 3.3 Dopady na podnikatelské prostředí).
3. K důvodové zprávě k § 13 odst. 2 návrhu zákona
Požadujeme přeformulovat znění důvodové zprávy k ustanovení § 13 odst. 2 návrhu zákona v souladu se zásadní připomínkou k tomuto ustanovení návrhu zákona. Konkrétně by druhá věta měla znít např. „K těm patří oprávnění ověřit spolehlivost pracovníků včetně uchazečů o zaměstnání v odvětvích nebo pododvětvích, která vzejdou z Posouzení rizik České republiky.“.
4. K důvodové zprávě k § 13 odst. 6 návrhu zákona
Nepovažujeme za koncepční, aby v plánu odolnosti byla stanovena personální opatření ve vztahu k ověřování spolehlivosti. Závazné požadavky na personální zabezpečení by měly být vždy zakotveny přímo v právním předpise, aby byly vymahatelné. Bezpečnostní dokumentace tohoto typu nemůže stanovit požadavky dostatečně závazně.
5. K důvodové zprávě k § 17 odst. 3 návrhu zákona
a) V rámci důvodové zprávy požadujeme vysvětlení, z jakého důvodu bylo přistoupeno k zavedení institutu citlivé činnosti do návrhu zákona. Přestože směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES stanoví minimální požadavky na ověřování spolehlivosti, současně uvádí, že ověřování spolehlivosti musí být přiměřené a přísně omezeno na to, co je nezbytné. Zdůvodnění uvedené v důvodové zprávě, které odkazuje na dosavadní zkušenosti týkající se výměny informací se subjekty kritické infrastruktury, která je komplikována chybějícími oprávněními v případě sdílení utajovaných informací např. ze strany zpravodajských služeb, je zcela irelevantní. Přístup k utajovaným informacím stupně utajení Vyhrazené nelze řešit tím způsobem, že budou osoby držiteli dokladu o bezpečnostní způsobilosti podle zákona č. 412/2005 Sb., ale měl by být využit institut oznámení podle § 6 zákona č. 412/2005 Sb., přičemž pokud by se jednalo o přístup k utajované informaci stupně utajení Důvěrné a vyšší, byl by požadavek zcela neopodstatněný.
b) Požadujeme přeformulovat znění věty „Tyto funkce stanoví gestor odvětví nebo pododvětví ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a Národním bezpečnostním úřadem.“. Podle § 17 odst. 4 návrhu zákona má funkce nezbytné pro zajištění poskytování základní služby, jejichž výkon je citlivou činností pro vybraná odvětví nebo pododvětví, stanovit prováděcí právní předpis, kterým má konkrétně být Vyhláška o náležitostech a zpracování plánu odolnosti, posouzení rizik, obsahu a rozsahu opatření k zajištění odolnosti a podrobnostech ověřování spolehlivosti. Nelze proto v důvodové zprávě uvádět, že funkce stanoví gestor odvětví nebo pododvětví, zvláště pokud půjde o soukromoprávní subjekt. Uvedené požadujeme upravit též v Návrhu tezí prováděcích právních předpisů k věcnému záměru zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury.
c) Požadujeme do důvodové zprávy výslovně zanést, že pro zajištění prověření osob, které budou vykonávat citlivou činnost manažera kritické infrastruktury, bude nezbytné navýšit kapacity NBÚ nejméně o 3 systemizovaná tabulková místa (13. platová třída) a s tím související navýšení odpovídajících finančních prostředků kapitoly 308 státního rozpočtu. Požadavek na navýšení systemizovaných tabulkových míst v uvedeném rozsahu je stanoven na nejnižší možné úrovni pro zajištění výše uvedených činností.
d) Důvodová zpráva uvádí, že kritických pracovníků, kteří budou vykonávat funkce nezbytné pro zajištění poskytování základní služby v odvětvích nebo pododvětvích energetiky, letecké dopravy nebo pitné vody, budou řádově tisíce, přičemž by jejich počet neměl přesáhnout desítky tisíc osob. Požadujeme proto do důvodové zprávy výslovně uvést, že pro zajištění prověření kritických pracovníků, kteří budou vykonávat citlivou činnost podle § 17 odst. 3 písm. b) návrhu zákona, bude nezbytné navýšit kapacity NBÚ, a to s ohledem na finální počet prověřovaných osob následovně: 
Následující počty jsou předběžné a v tuto chvíli odráží minimální předpokládané požadavky na personální a potažmo též finanční zabezpečení chodu NBÚ.
Varianta A, pokud bude nezbytné prověřit řádově tisíce osob:
Minimálně jeden nový odbor, který by zahrnoval tyto pozice:
1x ředitel odboru, 3x vedoucí oddělení, 12x referent státní správy, 2x referent státní správy (postup podle § 110 zákona č. 412/2005 Sb.), 2x referent státní správy (právník), 5x referent státní správy (pro zajištění podpůrných činností). Z těchto 25 systemizovaných tabulkových míst by měly být 4 zařazeny ve 14. platové třídě, 16 ve 13. platové třídě a 5 v 10. platové třídě.
Podle návrhu předpokládaného touto variantou by měly být současné kapacitní možnosti objektu NBÚ dostačující pro navýšení počtu pracovníků.
Varianta B, pokud bude nezbytné prověřit řádově desetitisíce osob:
Minimálně tři nové odbory, které by zahrnovaly tyto pozice:
3x ředitel odboru, 9x vedoucí oddělení, 36x referent státní správy + 8x referent státní správy (postup podle § 110 zákona č. 412/2005 Sb.), 6x referent státní správy (právník),10x referent státní správy (pro zajištění podpůrných činností). Z těchto 72 systemizovaných tabulkových míst by mělo být 12 zařazeno ve 14. platové třídě, 50 ve 13. platové třídě a 10 v 10. platové třídě.
Podle návrhu předpokládaného touto variantou nejsou současné kapacitní možnosti objektu NBÚ dostačující pro navýšení počtu pracovníků. Bude tedy nezbytné rozšířit prostory NBÚ, případně vybudovat nové pracoviště, což si vyžádá další nárůst finančních prostředků, který nelze v tuto chvíli erudovaně odhadnout a vyčíslit. V souvislosti s tím by došlo k dalšímu nárůstu počtu nových tabulkových míst, neboť by si to vyžádala potřeba obhospodařování nových prostor.
S výše předběžně navrženým minimálním počtem nových systemizovaných tabulkových míst musí být současně předvídáno navýšení odpovídajících finančních prostředků v rámci kapitoly 308 státního rozpočtu. Požadavek na navýšení systemizovaných tabulkových míst v uvedeném rozsahu je stanoven na nejnižší možné úrovni pro zajištění činnosti NBÚ v souvislosti se zavedením citlivé činnosti návrhem zákona. I v případě uvedeného navýšení systemizovaných tabulkových míst NBÚ nebude možné provést bezpečnostní řízení u takto velkého množství žadatelů jednorázově, proto požadujeme doplnit též přechodné ustanovení, které tuto velkou zátěž alespoň částečně rozmělňuje (viz zásadní připomínka výše).
e) V souvislosti se zásadní připomínkou k § 17 odst. 2 písm. b) návrhu zákona požadujeme upravit odpovídajícím způsobem též důvodovou zprávu k § 17 odst. 3 návrhu zákona. Konkrétně je nezbytné rozepsat, že pro výkon citlivé činnosti lze být držitelem dokladu nebo osvědčení fyzické osoby. Uvedené požadujeme upravit též v Návrhu tezí prováděcích právních předpisů k věcnému záměru zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, konkrétně k vyhlášce o náležitostech a zpracování plánu odolnosti, posouzení rizik, obsahu a rozsahu k zajištění odolnosti a podrobnostech ověřování spolehlivosti.
	Akceptováno 
Důvodová zpráva a RIA doplněna. K důvodové zprávě k § 17 odst. 3 návrhu zákona písm. c) požadujeme do důvodové zprávy výslovně zanést, že pro zajištění prověření osob, které budou vykonávat citlivou činnost manažera kritické infrastruktury, bude nezbytné navýšit kapacity NBÚ nejméně o 3 systemizovaná tabulková místa (13. platová třída) a s tím související navýšení odpovídajících finančních prostředků kapitoly 308 státního rozpočtu. Požadavek na navýšení systemizovaných tabulkových míst v uvedeném rozsahu je stanoven na nejnižší možné úrovni pro zajištění výše uvedených činností. 
k § 13 odst. 3 doporučujeme přeformulovat tímto způsobem:
„Pracovník vykonávající citlivou činnost bude muset být držitelem platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby. Citlivou činností je v rámci tohoto zákona výkon funkce manažera kritické infrastruktury. V případě, že manažer kritické infrastruktury vlastní osvědčení fyzické osoby na stupeň utajení Důvěrné nebo Tajné, má se za to, že splňuje náležitosti pro výkon citlivé činnosti. Manažer kritické infrastruktury musí splňovat podmínky pro výkon citlivé činnosti podle § 80 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb., respektive musí být držitelem dokladu o bezpečnostní způsobilosti nebo držitelem osvědčení fyzické osoby.“
Citlivou činnost může vykonávat fyzická osoba, která je držitelem dokladu o bezpečnostní způsobilosti nebo osvědčení fyzické osoby, přičemž v nově navrženém znění DZ se hovoří pouze o osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Důvěrné a Tajné. Doporučujeme proto zvolit obecnější formulaci tak, aby bylo zřejmé, že podmínky výkonu citlivé činnosti nejsou omezeny na vydání osvědčení pro konkrétní stupeň utajení.

 Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.8.
	
	K RIA
	Viz zásadní připomínky k důvodové zprávě k bodu 7.1 Dopady na státní rozpočet a k bodu 7.3 Dopady na podnikatelské prostředí.
	Akceptováno částečně.
Důvodová zpráva a RIA doplněna. S ohledem na zajištění financování bude vypořádání závislé na dohodě s MF přímo na jednání vlády. Současně je potřeba brát na vědomí, že se jedná o transpoziční předpis a ČR jej musí naplnit, a to nejen věcně, ale i fakticky (zajištěním funkčnosti systému).
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.9.
	
	K prováděcím předpisům
	Viz zásadní připomínky k důvodové zprávě k § 13 odst. 6 návrhu zákona a k důvodové zprávě k § 17 odst. 3 návrhu zákona - písm. b) a e).
	Akceptováno částečně.
Důvodová zpráva a RIA doplněna. S ohledem na zajištění financování bude vypořádání závislé na dohodě s MF přímo na jednání vlády. Současně je potřeba brát na vědomí, že se jedná o transpoziční předpis a ČR jej musí naplnit, a to nejen věcně, ale i fakticky (zajištěním funkčnosti systému).
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.1.
	NÚKIB
	Obecně k návrhu
	Domníváme se, že je z hlediska současné legislativní praxe žádoucí, aby novely souvisejících právních předpisů byly součástí samostatného doprovodného změnového zákona.
	Neakceptováno. Vysvětleno
S ohledem na velice úzkou provázanost všech nových a novelizovaných předpisů trváme na předložení zákona v jednom celku. Legislativně technické úpravy budou provedeny. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.2.
	
	K § 1 odst. 1
	Žádáme o doplnění písm. e), které zní:
„e) odvětví a pododvětví kritické infrastruktury“.
Důvodem je skutečnost, že se jedná o podstatné ukazatele, podle kterých se bude rozhodovat, zda daný subjekt do kritické infrastruktury spadá, či nikoliv.
	Akceptováno jinak
Bude doplněno písme. e) které zní: 
e) odvětví a pododvětví, ve kterých jsou poskytovány základní služby,
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.3.
	
	K § 2
	Žádáme o doplnění definice pojmů „kritérium významnosti“ a „portál kritické infrastruktury“:
„m) kritériem významnosti ukazatele stanovené prováděcím právním předpisem, podle kterých se posuzuje význam poskytovatele základní služby ve vztahu k určení subjektu kritické infrastruktury, 
n) portálem kritické infrastruktury neveřejný informační systém, který slouží k zajištění připravenosti subjektů kritické infrastruktury na krizové situace a který je součástí informačního systému krizového řízení podle zákona o krizovém řízení.“
	Akceptováno jinak
Bude doplněn pojem "kritérium významnosti". Další pojmy nikoli.

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20. 4. 
	
	K § 2 písm. e)
	Bylo by na místě na konec definice pojmu „odolnost subjektu kritické infrastruktury“ doplnit, že ona schopnost se vztahuje ke schopnosti poskytovat základní služby. Podle důvodové zprávy je toto podstatná změna oproti současnému pojetí kritické infrastruktury, tedy že se nově neřeší subjekty/objekty, ale jimi poskytované základní služby.
Navrhované znění:
„e) odolností subjektu kritické infrastruktury schopnost subjektu kritické infrastruktury předcházet incidentům, chránit se před těmito incidenty, reagovat na ně, odolávat jim, zmírňovat a absorbovat je, přizpůsobovat se jim a zotavit se z nich ve vztahu ke schopnosti poskytovat základní služby,“.
	Neakceptováno
Vztah k poskytování základní služby je deklarován v definici incidentu "incidentem událost, která může významně narušit nebo která narušuje poskytování základní služby", pakliže se tedy odolnost subjektu KI vztahuje na schopnost subjektu činit vše v definici odolnosti ve vztahu k incidentu, je dovětek nadbytečný.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.5.
	
	K § 2 písm. f)
	Navrhujeme prohodit pořadí těchto definic pro větší přehlednost – incident je vysvětlen až v písm. f), ale používán je již v definici v písm. e).
	Akceptováno

	20.6.
	
	K § 2 písm. g)

	Kritická infrastruktura se jeví jako synonymum pro aktivum. Tedy varianta I. je v teoretické rovině nesprávná, protože jednotlivé vyjmenované položky jsou subsumovatelné do pojmu aktivum. To ostatně předkladatel již částečně dělá, když z definice kritické infrastruktury ve směrnici CER (čl. 2 odst. 4) „zařízení“ a „vybavení“ do pojmu aktivum zahrnuje.
Doporučujeme rovněž tento pojem vydefinovat tak, aby nevzbuzoval pochybnosti o tom, zda je tím myšleno vše, co je potřeba pro poskytování služby, či pouze ty druhy aktiv, které jsou vyjmenovány v té které variantě.
Rovněž pokud nebude zvolena definice obecného charakteru, měly by jednotlivé pojmy (síť či systém) být také nějakým způsobem definované. Obecná definice by pak byla, že aktivum je vše nezbytné pro poskytování základní služby. Ta by mohla být doplněna demonstrativním výčtem.
	Akceptováno jinak
Bude aplikována varianta I. v upraveném znění.

"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.7.
	
	K § 2 písm. k)
	Pojem „významný dodavatel“ je definován ve vyhlášce č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti), která provádí zákon o kybernetické bezpečnosti. Nově definici pojmu „významný dodavatel“ zavádí návrh nového zákona o kybernetické bezpečnosti, který vyhlášku o kybernetické bezpečnosti zrušuje. Upozorňujeme tedy na možné interpretační komplikace.
	Akceptováno jinak
Pojem významný dodavatel bude nahrazen pojmem "kritický dodavatel".

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.8.
	
	K § 5 odst. 1 písm. c)
	Jsme toho názoru, že by bylo vhodné vymezit, jaký je charakter doporučení gestorů, neboť to z textu není patrné. Jedná se o závazné stanovisko či pouze o stanovisko? Jelikož je až na výjimky pro celý návrh zákona správní řád vyloučen, tím spíše se domníváme, že je nutné indikovat závaznost posouzení poskytnutého doporučení.
Souhlasíme s tím, že vzhledem k tomu, že Generální ředitelství hasičského záchranného sboru disponuje přesahovými informacemi a mělo by mít tím pádem závěrečné slovo, jen je třeba toto jasněji vydefinovat. Pro případ, že by bylo upuštěno od obecné výjimky ze správního řádu, jde v zásadě o to, zda má úkon povahu stanoviska (se kterým lze odůvodněně ze strany Generálního ředitelství hasičského záchranného sboru nesouhlasit) či závazné stanovisko, které představuje nevyhnutelně akceptovaný názor daných úřadů. Oba tyto instituty jsou instituty části čtvrté správního řádu.
	Bereme na vědomí, vysvětleno.
Nejedná se ani o stanovisko, ani závazné stanovisko. Správní řád je pro potřeby zákona vyloučen (až na jasně stanovené výjimky). Vzhledem k tomu, že proces určování bude probíhat cestou Portálu KI, předpokládá se, že se bude jednat o technické řešení - potvrzení kroku v rámci procesu určování.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.9.
	
	K § 5 písm. d)
	Metodická pomoc je v důvodové zprávě vyložena jako školení manažerů kritické infrastruktury pro potřeby výkonu této funkce. NÚKIB dlouhodobě nedisponuje kapacitami do té míry, aby mohl poskytovat školení subjektům. Metodickou pomoc poskytujeme ve velmi široké míře, nemůžeme se však zavázat k poskytování školení na pozici manažer kritické infrastruktury, navíc v situaci, kdy povinné osoby, pro něž bude NÚKIB gestorem, nejsou vázány většinou povinností ze zákona o kritické infrastruktuře, což platí i pro jejich povinnost jmenovat manažera kritické infrastruktury. Žádáme o vyjasnění znění důvodové zprávy.
	Akceptováno jinak
Specifikování metodické pomoci gestorů doplněno do důvodové zprávy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.10.
	
	K § 5 písm. g)
	Takto obecně formulovaná povinnost vede podle našeho názoru k možnému vzniku nároku ze strany povinných osob na informace. Na předávání těchto informací má NÚKIB sám své kanály a alternativní nástroje. Pokud má tento institut sloužit jako nenároková informační dobrovolná aktivita gestorů, která nemá dopad na subjekty – nemusí se jím řídit, domníváme se, že je v zásadě součástí metodické podpory či podpory obecně, její zakotvení v této nejasné podobě v zákoně nepovažujeme za vhodné.
	Akceptováno jinak

Uvedené ustanovení bude upraveno:
g) poskytují subjektu kritické infrastruktury v nezbytném rozsahu informace o možném ohrožení.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.11.
	
	K § 5 písm. h)
	Není zřejmé, co znamená „posuzují požadavek“. Jakou má toto posouzení formu, závaznost, jak vypadá proces? 
V případě, že nás jako gestora někdo požádá o oprávnění přejíždět mezi okresy, když je to zakázané, jak k tomu prakticky dojde? Dostane osvědčení (opět naráží na vyloučený správní řád) či rozhodnutí, které bude známé policii? Opět (tím spíše, že je navrhováno široké vyloučení správního řádu) je nutné takový proces jasněji vydefinovat, aby byl funkční. Chybí i indikace, kdy je možné takovou žádost zamítnout, jakou bude mít posouzení požadavku formu a další.
Bez vyloučení správního řádu by se patrně mohlo jednat o osvědčení podle části čtvrté správního řádu či jiný nepojmenovaný postup podle této části správního řádu. Je tak otázka, zda je pro tuto činnost vyloučení správního řádu vhodné a výhodné. Je rovněž otázka, zda by tuto pravomoc nemělo mít spíše Generální ředitelství hasičského záchranného sboru, které má největší přehled o potřebách všech subjektů.
	Vysvětleno
Správní řád je v tomto případě vyloučen. Ustanovení jasně deklaruje, že za účelem vyřešení požadavku spolupracuje gestor s příslušnými orgány. Postup je jasně popsán v důvodové zprávě:
"Role věcně příslušných ministerstev, jiných ústředních správních úřadů nebo České národní banky je pak taková, že analyzují požadavky jednotlivých subjektů a po jejich vyhodnocení se spojí s příslušnými orgány, které jsou schopny vstup do uzavřených lokalit nebo přednostní spojení umožnit. V případě oprávnění žádat o vstup do uzavřených zón předá gestor tento požadavek Ministerstvu vnitra – generálnímu ředitelství HZS ČR, které tento požadavek předá na příslušný krizový štáb nebo veliteli zásahu."
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.12.
	
	K § 5 písm. n)
	Opět vzhledem k vyloučení správního řádu chybí procesní postup pro situaci, kdy bude chtít správní úřad tuto žádost zamítnout. Žádáme o vysvětlení, kdy je k tomu oprávněn a jaká jsou pro to pravidla.
	Vysvětleno
Postupuje se podle pravidel nastavených v systému hospodářských opatření pro krizové stavy v rámci zpracovávání plánu nezbytných dodávek.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.13.
	
	K § 5 odst. 2
	Pojem „incident“ zákon o kybernetické bezpečnosti nezná. Jelikož se jedná o povinnost pro NÚKIB v mezích jeho působnosti, je odstavec terminologicky uvést do souladu se zákonem o kybernetické bezpečnosti a pojem „incident“ změnit na „kybernetický bezpečnostní incident“. Ohlašovatel kybernetického bezpečnostního incidentu navíc nemusí být totožný se subjektem, u kterého se incident stal. Současně ne každý nahlášený incident bude relevantní pro Ministerstvo vnitra, a to s ohledem na odlišný charakter kybernetických bezpečnostních incidentů dle zákona o kybernetické bezpečnosti. Jako vhodné řešení se nabízí využít pojmu kybernetický bezpečnostní incident „s významným dopadem na kybernetický prostor státu“, tedy termínu, se kterým pracuje i návrh zákona o kybernetické bezpečnosti. Navrhujeme tedy ustanovení přeformulovat následovně:
„Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost bez zbytečného odkladu poskytuje Ministerstvu vnitra informace o kybernetických bezpečnostních incidentech s významným dopadem na kybernetický prostor státu, které obdrží na základě hlášení podle zákona o kybernetické bezpečnosti a ke kterým došlo u subjektu kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktura“.
Upozorňujeme na nesoulad důvodové zprávy a návrhu zákona. Zákon říká, že informace poskytuje jen NÚKIB, důvodová zpráva zmiňuje všechny gestory.
	Akceptováno
„Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost bez zbytečného odkladu poskytuje Ministerstvu vnitra informace o kybernetickém bezpečnostním incidentu s významným dopadem na kybernetický prostor státu, které obdrží na základě hlášení podle zákona upravujícího kybernetickou bezpečnostXX a ke kterému došlo u subjektu kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktura“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.14.
	
	K § 6 odst. 1 písm. c)
	Nedomníváme se, že aktualizovat seznam vedený prostřednictvím elektronického nástroje je třeba pouze jednou za čtyři roky.
Mělo to směřovat k institutu přezkumu? Pokud ne, pak se to jeví jako zbytečné zaostávání za aktuálností a je tím umožněno gestorům se tři roky nezabývat novými případy naplnění kritérií. Seznam nebude veřejný, proč tedy je lhůta takto dlouhá? Věříme, že je navázaná na hlášení Komisi, ale i tak bychom byli pro kratší lhůtu i pokud by se mělo jednat o lhůtu k přezkumu naplnění kritérií.
Obecně se provádí průběžná aktualizace dokumentace trvale při změnách a souhrnná aktualizace dokumentu jednou za čtyři roky. Je tedy na zvážení úprava textu tak, aby průběžná aktualizace, která je v tomto případě myšlena, že se provádí přímo v příslušném informačním systému, byla jednoznačně definována, a souhrnná aktualizace by byla provedena jednou za čtyři roky s analogovým výstupem z informačního systému.
	Neakceptováno
Lhůta je stanovena směrnicí CER - není tedy možné ji měnit. Bude ale doplněna důvodová zpráva v tom duchu, že systém se aktualizuje online a nejméně jednou za 4 roky provede MV revizi.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.15.
	
	K § 6 odst. 1 písm. g)
	Je zmiňována platforma součástí Portálu kritické infrastruktury? Pokud se jedná o veřejnou a neveřejnou část, dávalo by podle naše názoru smysl, ale byl se jednalo o jeden portál a byl řízen přístupy.
	Vysvětleno
Jedná se o jeden portál a jsou řízeny přístupy. Platforma je pouze jedním z nástrojů, které může SKI v rámci Portálu využít. Bude se jednat o vytvořený prostor pro dobrovolné sdílení informací. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.16.
	
	K § 6 odst. 1 písm. h)
	V § 5 odst. 1 písm. i) je uvedeno, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady nařizují a provádějí cvičení k ověření odolnosti subjektů kritické infrastruktury, za tímto účelem zpracovávají plán cvičení.
V kontextu navrhované úpravy obsažené v § 6 odst. 1 písm. h) není zřejmé, jakým způsobem bude v případě subjektů kritické infrastruktury v působnosti více ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů Ministerstvo vnitra zpracovávat plán cvičení, a zda zahrnutím subjektu kritické infrastruktury do plánu cvičení vypracovaného Ministerstvem vnitra zaniká/odpadá povinnost zahrnout cvičení zaměřené pouze na jedno jeho odvětví/pododvětí do plánu vypracovávaného zodpovědným ministerstvem či jiným správní úřadem podle § 5 odst. 1 písm. i).
Chybí nastavená spolupráce s ostatními ministerstvy a dotčenými ústředními správními úřady jak při přípravě plánu Ministerstva vnitra, tak následně při přípravě obsahu cvičení, aby komplexně a efektivně prověřilo odolnost subjektu kritické infrastruktury.
	Vysvětleno
Plánování cvičení je běžnou praxí orgánů krizového řízení a aplikační praxe v rámci zákona o KI se nebude odlišovat. MV bude koordinovat cvičení v případě, že subjekt KI bude určen ve více odvětvích nebo pododvětvích. MV bude plán cvičení a přípravu cvičení s těmito gestory konzultovat. V případě zahrnutí subjektu KI do plánu cvičení Ministerstva vnitra se toto považuje za splnění povinnosti provést cvičení jednou za tři roky. Tato skutečnost bude zahrnuta do důvodové zprávy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.17.
	
	K § 6 odst. 1 písm. k) bod 4
	Ve stávající podobě („v nebo do šesti nebo více“) je ustanovení z jazykového hlediska nevyhovující. Rovněž doporučujeme v souladu s čl. 43 Legislativních pravidel vlády psát číslovku „šest“ číslicí. Navrhujeme přeformulovat následujícím způsobem:
„4. informace o subjektu kritické infrastruktury, který poskytuje stejnou nebo podobnou základní službu v 6 či více členských státech nebo do 6 či více členských států Evropské unie za účelem jeho určení za subjekt evropské kritické infrastruktury,“.

	Akceptováno jinak
Bude použito slovní spojení "v nebo do 6 a více".
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.18.
	
	K § 8 odst. 1 písm. a)
	Žádáme o jasnou specifikace pro zařazení poskytovatele základní služby do kritické infrastruktury. Navrhujeme výslovně stanovit, že:
„a) poskytované základní službě a naplnění alespoň jednoho kritéria významnosti,“.
	Akceptováno 

	20.19.
	
	K § 10
	Z aktuální zkušenosti NÚKIB z pracovní komise pro správní právo LRV plyne, že rozhodnutí podle tohoto ustanovení má povahu konstitutivního rozhodnutí, které zakládá práva a povinnosti. Plné vyloučení správního řádu bez dalšího je tak v rozporu s pravidly pro normotvorbu. Doporučením této komise je například uzpůsobit úkony ze správního řádu tak, aby umožňovaly pružnější postup, ale je spíše nepravděpodobné, že by správní řád mohl být vyloučen jako celek.
	Vysvětleno
Proces určování je postaven na procesu sebehodnocení a splnění informační povinnosti. Zařazení na seznam subjektů KI, tedy akt určení, je tak deklaratorního charakteru, a tedy potvrzení skutečnosti, která nastala splněním kritérií významnosti základní služby.  Ačkoli se může zdát, že se jedná o neformální postup, je nutné proces určování vnímat v kontextu aktu v přenesené pravomoci, který stanoví základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a nařízení vlády, které bude stanovovat kritéria významnosti jednotlivých základních služeb. Vzhledem k tomu, že základní služby a kritéria významnosti budou jasně definována v právním řádu, je rovněž zachována právní jistota pro poskytovatele základní služby, pokud jde o jejich zařazení pod regulaci tohoto zákona a oznamovací povinnosti. 
Nový proces vyplývá i z aplikační praxe. Využívání správního řádu, opatření obecné povahy, rozhodnutí či usnesení vlády se neosvědčil, a to jak z důvodu značné časové prodlevy, tak z důvodu nutnosti zachování neveřejnosti seznamu subjektů KI. Určování prvků kritické infrastruktury formou opatření obecné povahy s sebou neslo procesní komplikace spojené s nutností vyvěšovat opatření obecné povahy na úřední desku, čímž byla narušena a ohrožena citlivost informací o určované kritické infrastruktuře. Seznam subjektů kritické infrastruktury bude neveřejný. Z tohoto důvodu vydávání správních rozhodnutí nebo opatření obecné povahy považuje předkladatel zákona za nevhodné.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.20.
	
	K § 10
	Vzhledem k tomu, že sankce je určena pro případ, kdy subjekt nepošle indikativní naplnění kritérií a odůvodnění, je možné, že dojde k zahlcení gestorů se sebeurčeními, kdy subjekt a jeho služba neplní kritéria, aby jí byly stanovovány povinnosti podle zákona, ale je to pro subjekt jistější postup, než toto posouzení neposlat a čelit možnosti pokuty.
	Vysvětleno
Vzhledem ke skutečnosti, že účinnost § 8 odst. 1 byla odložena, a to tak, že poskytovatelé základní služby budou mít možnost provést prvotní informování až do 1. března 2026, se této skutečnosti neobáváme. Společně se zákonem nabyde účinnosti také nařízení vlády o základní službách a kritériích významnosti, ve kterém budou jasně definována kritéria významnosti sloužící k sebehodnocení poskytovatelů základní služby. Záměrem je, aby definovaná kritéria významnosti umožnila poskytovateli základní služby objektivně posoudit, zdali spadá do regulace či nikoliv. Zároveň je v době od účinnosti zákona a nařízení vlády do účinnosti § 8 odst. 1 očekáváno určité metodické vedení poskytovatelů základních služeb ze strany gestorů. Z uvedených důvodů neočekáváme zahlcení gestorů sebeurčeními.    

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.21.
	
	K § 17 odst. 3 písm. b)

	Žádáme doplnit, že citlivou činností se rozumí rovněž výkon funkcí nezbytných pro zajištění poskytování základní služby, které vykonávají kritičtí pracovníci v odvětví digitální infrastruktury. Jedná se rovněž o jedno z nejstrategičtějších odvětví a nakládání s informacemi v informačních systémech bezesporu je citlivou činností, a proto je třeba, aby pracovníci, kteří tuto činnost vykonávají byli bezpečnostně způsobilí podle zákona upravujícího přístup k utajovaným informacím.
	Akceptováno jinak
Ustanovení bylo ze zákona odstraněno.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.22.
	
	K § 20 odst. 2
	Má ustanovení nějaký konkrétní význam, kromě deklarace spolupráce? Sdílení informací samozřejmě předpokládáme, ale návrh nového zákona o kybernetické bezpečnosti žádné obdobné ustanovení neobsahuje, protože by šlo jen o popis jedné z funkcionalit. Tento odstavec může být matoucí, protože to vypadá, že nahlášení incidentu do jednoho systému se rovná nahlášení do druhého, což není pravda. 
Žádáme o vypuštění ustanovení, protože fakticky nemá dopad.
	Akceptováno
§ 20 odst. 2 bude bez náhrady odstraněn. Smysl textu z něj bude uveden v důvodové zprávě.

	20.23.
	
	K § 21 odst. 2
	Z ustanovení vyplývá, že Česká národní banka nemá možnost nařizovat cvičení. Rádi bychom se dotázali, z jakého důvodu?
	Vysvětleno
Možnost nařizovat cvičení nebyla České národní bance uložena z důvodu částečného vyjmutí subjektů kritické infrastruktury v odvětvích bankovnictví a infrastruktura finančních trhů z regulace zákona, neboť tato odvětví budou primárně regulována nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2554 ze dne 14. prosince 2022 o digitální provozní odolnosti finančního sektoru a o změně nařízení (ES) č. 1060/2009, (EU) č. 600/2014, (EU) č. 909/2014 a (EU) 2016/1011 (nařízení DORA), a současně také z důvodu zajištění nezávislosti, která České národní bance vyplývá z ustanovení § 9 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.24.
	
	K § 21 odst. 3
	Není zřejmé, na základě čeho byla určena jako dostatečná lhůta tří let. Žádáme o vysvětlení a případně adekvátní úpravu důvodové zprávy.
Dále doporučujeme kromě ročního/krátkodobého plánování zvážit zavedení i střednědobého plánování.
	Vysvětleno
Lhůta tří let byla stanovena za účelem toho, aby subjekty kritické infrastruktury nebyly vystaveny nadměrné administrativní zátěži spojené s častější frekvencí cvičení, a zároveň aby byla prověřována jejich odolnost vůči aktuálním hrozbám.
Zpracovávání plánu cvičení na následující kalendářní rok je běžnou praxí, ze které dosud nevyplynuly vážnější nedostatky. Střednědobé plánování cvičení nepovažujeme za vhodné vzhledem ke složité predikci disponibilních personálních a jiných kapacit v daném období. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	20.25.
	
	K § 22 odst. 2
	K čemu bude Ministerstvu vnitra sloužit informace o tom, že NÚKIB vykonal kontrolu u subjektu kritické infrastruktury? 
S ohledem na jiný rozsah kontroly prováděné NÚKIB a jinými věcně příslušnými ústředními orgány státní správy se domníváme, že by bylo vhodné minimálně v rámci důvodové zprávy vyjasnit, jaké informace budou ze stany NÚKIB o vykonaných kontrolách vyžadovány.
Samotná kontrolní zjištění se vztahují k jinému rozsahu kontrolovaných bezpečnostních opatření – kybernetická bezpečnost vs. primárně fyzická bezpečnost, a představují citlivé informace o subjektech, které by se bez příslušného need to know neměly sdílet.
Navrhujeme proto upravit odst. 2 takto:

(2) Věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad informuje bez zbytečného odkladu Ministerstvo vnitra a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost o vykonání kontroly u subjektu kritické infrastruktury, a poskytuje informace o kontrolních zjištěních a nařízených opatřeních o výsledcích kontrol prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury.


	Akceptováno

	20.26.
	
	K § 22 odst. 3
	Vzhledem k tomu, že NÚKIB nemůže všem garantům přislíbit, že se taková kontrola vždy uskuteční, a to vzhledem k jeho provozním kapacitám, samotné vhodnosti kontroly (kontrola byla vykonána před krátkým časovým úsekem a například nedoběhly lhůty pro nápravná opatření a nelze počítat s velkým posunem v rámci nápravy nedostatků) či plánu kontrol obsahujícímu přednostní zájmové subjekty. Navrhujeme proto do odst. 3 doplnit následující druhou větu:
„Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost může žádost o vykonání kontroly podle věty první odmítnout, je-li žádost s ohledem na jeho kapacity zjevně nepřiměřená.“.
	Akceptováno


	20.27.
	
	K § 23 odst. 2 a 4
	Z odst. 2 vyplývá, že lze nařídit provedení auditu přímo subjektu kritické infrastruktury. Zároveň v odst. 4 je pak uvedeno, že náklady takového auditu nese samotný subjekt.
Audit třetí stranou je, pokud jej platí samotný subjekt, poněkud problematický institut. Není jasné, kdo a na základě jakých parametrů bude konkrétního auditora vybírat, jakým způsobem bude určena cena a co nastane, nebude-li žádný auditor zrovna dostupný. Pokud má takový auditor za úkol suplovat nedostatečné kapacity ministerstva či jiných ústředních správních úřadů, proč má nést finanční náklady takového auditu subjekt? Otázkou je také to, zda tímto nedochází k přenesení působnosti na tyto soukromé subjekty a tudíž, zda by neměl být takový auditor nějakým způsobem autorizovaný státem, pokud výsledek tohoto auditu má sloužit jako podklad např. pro přestupkové řízení.
	Akceptováno jinak
Kontrola probíhá podle kontrolní řádu (zákon č. 255/2012 Sb.). Procesní postup je tedy stanoven v tomto prováděcím právním předpise a není nutné ho stanovovat v zákoně o KI. Z tohoto důvodu bylo v odstavci 1 smazáno slovo "rozhodnutím" neboť nápravná opatření se budou uvádět do protokolu o kontrole. 
V otázce auditu bylo ustanovení změněno ve smyslu toho, že se jedná o nápravné opatření, které je ovšem krajním řešením. Audit bude provádět gestor ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Upouští se od auditu prováděného třetí stranou.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.28.
	
	K § 24 odst. 2 písm. f)
	V kombinaci s § 16 odst. 3 ustanovení vyznívá tak, že 10 měsíců na nalezení manažera kritické infrastruktury má subjekt jen poprvé od určení s možností zástupu za něj prostřednictvím určeného pracovníka. Pokud by měl dostat pokutu vždy, pokud se mu nebude dařit manažera kritické infrastruktury nalézt i později, jedná se o problematické ustanovení. Momentálně to takto zní. Tudíž žádáme, aby byl přeformulován § 16 odst. 3 tak, aby bylo patrné, že vždy má tuto lhůtu 10 měsíců.
	Neakceptováno
MV považuje za žádoucí, aby v případě změn na pozici manažera KI nedocházelo k delším prodlevám nebo pasivitě subjektu KI v jeho obsazení (určení). Z tohoto důvodu nesouhlasíme se stanovením 10měsíční opakované lhůty, ani lhůty kratší. Co se týká možného postihu za neurčení bez zbytečného odkladu, nutno brát v potaz, že přestupkové jednání musí naplňovat nejenom formální stránku, ale také tu materiální. Proto by postih přicházel v úvahu primárně za situace, kdy by subjekt KI tuto funkci neobsadil, ačkoli by mu v tom objektivně nebránila žádná podstatná skutečnost. V tomto smyslu nutno také nahlížet na lhůtu „bez zbytečného odkladu“, která bude vždy vycházet z konkrétních okolností daného subjektu či situace „na trhu práce“.
V duchu této odpovědi bude pro vyjasnění doplněna důvodová zpráva.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.29.
	
	K § 27
	Takto široké vyloučení správního řádu je patrně v rámci legislativní praxe neprůchozí, vycházíme z našich zkušeností z pracovní komise pro správní právo LRV. Je-li vyloučen správní řád, správní orgán nemůže činit úkony, pokud nejsou příslušné procesně poměrně detailně popsány (příkladem může být samostatný proces upravený daňovým řádem). Jinak by totiž vznikala nejen nejistota na straně subjektu, ale ani správní orgán by v zásadě nevěděl, jakou povahu má úkon mít.
Podle našich zkušeností je validnější možností vylučovat jednotlivá ustanovení správního řádu (např. rozklad či další) či je přetvářet tak, aby fungovala pro daný institut. Mělo by se jednat rovněž o odůvodněný postup, tedy činit tak pouze v případech, kdy by postup podle správního řádu byl problematický. Zde je vhodné upozornit na ustanovení části čtvrté správního řádu, které počítá i s v něm nepojmenovanými úkony správního orgánu, a které se tak dají využít pro postupy správního úřadu tam, kde se nejedná o rozhodnutí, OOP či veřejnoprávní smlouvu.
	Bereme na vědomí. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	20.30.
	
	K § 30
	Vzhledem k významnosti tohoto ustanovení dáváme na zvážení jeho zařazení do hlavy III. Subjekt kritické infrastruktury z uvedených odvětí se až úplně na závěr celého zákona dozví, že pro něj většina povinností neplatí. Systematičtěji se jeví tuto informaci zařadit k ustanovením, kde jsou jednotlivé povinnosti zakotveny.
Dále požadujeme doplnit alespoň důvodovou zprávu tak, aby bylo patrnější, že subjekty kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktury mají tímto ustanovením vyloučeny povinnosti, ale mají zachována oprávnění například podle § 13 odst. 2 a další.
	Akceptováno částečně.
MV věří, že proklamovaná nejasnost se vyřeší aplikační praxí, a to především jednoduchými a srozumitelnými informacemi o tom, co se na koho vztahuje a které by se měly objevovat např. na webových stránkách gestorů, případně jako upozornění v portálech. 
Zároveň bude do důvodové zprávy doplněna informace o tom, že identifikována aktiva podle ZKB bude v případě relevance možné vést v jedné evidenci spolu s kritickou infrastrukturou. Tento možný překryv nebude ale možné garantovat ve všech případech, neboť např. pracovníky nebude možné považovat za kritickou infrastrukturu podle ZKI.
 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.1.
	SMO ČR
	Obecně k návrhu
	V souvislosti s úpravou samotného návrhu zákona o kritické infrastruktuře pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
K předloženému materiálu bohužel nebyly přiloženy prováděcí předpisy, jejichž obsah bude pro potřeby praxe naprosto zásadní. Prováděcí předpisy by měly stanovit předepsaný obsah a formu karet obcí, krizových plánů (dále také „KP“) a další dokumentace, včetně složení bezpečnostních rad a krizových štábů, proto je jejich znalost nezbytným předpokladem pro kompetentní vyjádření k předloženému materiálu, a to i s ohledem na nároky na kapacity pracovníků KŘ na obecních úřadech ORP.
Pro obce bude zásadní, zda se bude jednat o elektronický systém – šablonu, do, do které se budou vkládat data či zda bude existovat nějaký vzor? V návaznosti na nový zákon o kritické infrastruktuře také není zřejmé, jak se změní podoba a obsah KP. 
Prosíme tedy o předložení návrhů prováděcích předpisů, v nichž bude stanoveno, jaký má mít krizová dokumentace, zpracovávaná ze strany obcí, obsah a formu a současně také vymezeno složení bezpečnostních rad a krizových štábů obcí.
	Vysvětleno na jednání.
Důvodová zpráva a RIA doplněny.
Prováděcí předpisy jsou nyní zpracovávány, předpokládá se zapojení také územních samospráv a vydání v září 2024.  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.1. 
	SMS ČR
	Obecně k návrhu
	Považujeme legislativní návrh v jeho současné formě za nepřijatelný a v zásadě neprojednatelný. Požadujeme proto jeho důkladnou revizi na základě argumentů přestavených v připomínkách.
Odůvodnění:
Považujeme legislativní návrh v jeho současné formě za nepřijatelný kvůli nedostatku klíčových parametrů, jež mají být definovány v následných prováděcích normách, což znesnadňuje jeho řádné projednání. Vyžadujeme proto jeho důkladnou revizi s ohledem na naše podněty. Kriticky důležité je zajištění propojení mezi odolností kritické infrastruktury a systémy krizového řízení, což si vyžaduje širší diskusi mezi odborníky a zainteresovanými stranami, aniž bychom v této fázi navrhovali specifické alternativní formulace zákonných ustanovení. Revize by se měla týkat i důvodové zprávy a hodnocení dopadů, zejména vzhledem k dopadům na práva a povinnosti subjektů kritické infrastruktury (KI) a dopady na veřejné finance. Současná důvodová zpráva nebere v úvahu financování subjektů KI z veřejných rozpočtů a s tím spojený nárůst nákladů. Navrhujeme tedy podrobnější rozpracování důvodové zprávy v této oblasti.
Nápad na zřízení částečně nezávislého, nově administrativně řízeného systému kritické infrastruktury, který by nebyl efektivně propojen s existujícími mechanismy krizového řízení a bezpečnostního aparátu, považujeme za neefektivní a krátkozraký přístup, jenž by významně oddálil vývoj moderní a bezpečné správy klíčové infrastruktury a služeb. Tento postup, který navíc postrádá podklady pro prováděcí nařízení, je považován za byrokratický a může vést k dalšímu zdržení vytvoření robustního systému. 
	Neakceptováno. Vysvětleno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.2.
	
	K § 1, odst. 2
	Požadujeme, aby ministerstvo zohlednilo existující základ pro krizové řízení uvedený v zákoně č. 240/2000 Sb. namísto budování paralelního systému bez zřetelného propojení. Požadujeme rovněž, aby resort zahrnul do navrženého sytému všechny složky bezpečnostního řízení, a to včetně Policie ČR a Armády ČR. Rovněž chceme, aby resort odpovídajícím způsobem doplnil jasné parametry koordinace krizového řízení mezi ústředními správními úřady a územními samosprávnými celky, které budou odpovídat stávajícímu systému krizového řízení.
Odůvodnění:
Podle zmíněného ustanovení by integrace zvyšování odolnosti krizové infrastruktury do systému krizového managementu měla být prioritou. Avšak návaznost mezi zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen ZKŘ) a navrhovaným zákonem o posílení odolnosti subjektů KI není dostatečně propracovaná. Není jasné, jak má být zabezpečení KI integrováno do existujícího systému krizového řízení, jaké úkoly a zodpovědnost budou mít příslušné krizové řídicí orgány, jak se budou povinnosti z ZKŘ a z nového zákona o KI vzájemně doplňovat, jestli se obě sady povinností vztahují na stejný subjekt atd.
Navrhované řešení vyčleňuje problematiku KI nejen z rámce krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního kontextu, ignoruje úlohu bezpečnostních složek, subjektů trestního řízení a nezahrnuje ani spojení s krizovými situacemi vojenského charakteru.
Je potřeba navržený zákon důkladně přepracovat a propojit s ZKŘ tak, aby byly splněny následující požadavky, které umožní považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
- Musí být zajištěna jasná souvislost mezi dokumentací podle ZKŘ a dokumentací podle nového zákona o KI, jelikož subjekty KI pravděpodobně budou spadat pod povinné subjekty ZKŘ. Je nezbytné vytvořit pravidla pro sestavování jednotné dokumentace, která rozšíří existující požadavky, avšak nebude tvořena od základu, ale bude vycházet z krizových plánů a požadavků ZKŘ.
- Úkoly a pravomoci krizových řídicích orgánů musí být jasně definovány, a to ne izolovaně, ale ve spojení s krizovým plánováním a rozdělením odpovědnosti mezi centrální a místní orgány. Je nesprávné nezahrnout informace o KI do krizových plánů regionů a spoléhat pouze na centrálně řízené subjekty KI pro zajištění základních služeb. V krizových situacích nesou hlavní zodpovědnost za připravenost a řešení místní samosprávy. Ústřední státní správa by měla fungování kritické infrastruktury koordinovat ve spolupráci s regiony a obcemi, respektujíc a využívajíc existující systém podle ZKŘ, místo vytváření paralelního systému pro KI.
- Na subjekty KI nesmí být kladena nadměrná administrativní zátěž. Informace by měly být sdíleny mezi všemi orgány krizového řízení, a od subjektů KI by se měly vyžadovat pouze dodatečné informace a dokumentace, které nejsou již kryty krizovými plány.
- Musí být zřetelné, jak budou informace a opatření podle ZKŘ a nového zákona o KI navazovat, od umístění prvků KI v regionech po zajištění základních služeb v krizových situacích. Hejtmani, starostové ORP a další místní úředníci musí mít přehled o prvcích KI v jejich oblasti a plánovat pro jejich potřeby v krizových situacích.
- Legislativní návrh musí zohlednit, že mnoho základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát nebo regiony prostřednictvím veřejnoprávních subjektů. Těmto subjektům by mělo být věnováno zvláštní postavení v legislativě, a zřizovatelé by měli nést jasnou odpovědnost. Tvrdit, že návrh je rozpočtově neutrální, je nesprávné, jelikož je třeba vzít v úvahu dopady na rozpočet související s nutnými opatřeními, která musí přijmout organizace zřízené státem a samosprávami.
- Role orgánů trestního řízení a Policie ČR v souvislosti se zajištěním vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku musí být jasně definována, včetně plánování policie ve vztahu k existenci prvků KI v konkrétních oblastech.
	Akceptováno částečně
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení je předmětem krizového zákona, nikoli zákona o KI.
Otázka týkající se dvojího zpracovávání plánovací dokumentace je řešena ustanovením § 28 zákona o kritické infrastruktuře, které jasně stanovuje, že zpracovává-li subjekt kritické infrastruktury plánovací, organizační nebo technickou dokumentaci, která splňuje obsahové náležitosti v souladu s tímto zákonem, považují se dotčené části této dokumentace za posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury zpracovávané podle § 13 odst. 1 písm. e) nebo za plán odolnosti zpracovávaný podle § 13 odst. 1 písm. g), popřípadě lze požadavky stanovené na obsah plánu odolnosti či posouzení rizik podle prováděcího právního předpisu do takové dokumentace zapracovat.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.3.
	
	K § 2
	Požadujeme, aby resort významně konkretizoval teze prováděcích předpisů tak, aby především jasně vymezovaly subjekty, na které se budou povinnosti podle navrženého zákona vztahovat. 
Odůvodnění:
Ohledně písmena a) vyjadřujeme zásadní nesouhlas s tím, jak jsou v této fázi legislativního procesu definovány základní služby, a to pouze prostřednictvím velmi obecných formulací v tezích prováděcích předpisů. Takovéto nekonkrétní formulace znemožňují určit, na koho se zákon vztahuje a koho nezahrnuje, především kvůli absenci jasných kritérií významnosti. Jasné definování rozsahu působnosti regulace by mělo být základním předpokladem. Absence jasnějšího určení kritérií pro identifikaci subjektů KI brání v adekvátním posouzení dopadů na rozpočty na všech úrovních a na práva či povinnosti podniků. To může vést k situaci, kdy některé subjekty nebudou schopny rozpoznat, zda se jich nová úprava týká či ne, a tudíž nebudou moci předložit relevantní připomínky. Z tohoto důvodu naléhavě žádáme o rozšíření jak důvodové zprávy, tak zejména obsahu prováděcích právních předpisů.
V písmenu b) je nezbytné specifikovat poskytovatele základních služeb s ohledem na rozličné formy vlastnictví a řízení. Příkladem mohou být situace, kdy několik poskytovatelů základních služeb podléhá kontrole jediného subjektu, který sám žádné služby neposkytuje a kde jednotliví poskytovatelé možná nevyhovují kritériu významnosti samostatně, avšak ve svém celku ano. Problémy u dominantního subjektu by tak mohly negativně ovlivnit poskytování základních služeb všemi řízenými entitami, které společně splňují kritéria významnosti. Také je důležité vzít v úvahu právnické osoby zřízené státem, krajem, nebo státními organizačními složkami pro poskytování základních služeb, které pravděpodobně splňují kritéria významnosti a na jejich zřizovatele by měly být kladeny povinnosti zajistit jejich odolnost a nepřetržité poskytování služeb.
	ROZPOR
Předkladatel rozumí postoji připomínkového místa, nicméně podle čl. 10 Legislativních pravidel vlády postačuje k předložení materiálu vládě, resp. LRV, aby součástí materiálu byly teze prováděcích právních předpisů. 
Teze prováděcích předpisů byly v rámci vypořádání MPŘ dále co nejvíce upřesněny, nicméně konkrétní obsah budoucích prováděcích předpisů je v řadě případů determinován požadavky věcně příslušných orgánů. Jednání na pracovní úrovni stále probíhají a v souladu s Legislativními pravidly vlády budou po zpracování konkrétních paragrafových znění návrhů prováděcích právních předpisů tyto předloženy do standardního MPŘ.

	22.4.
	
	K § 3
	Požadujeme, aby resort v návrhu zákona reflektoval úlohu obranného sektoru v řešení krizových situací. Rovněž navrhujeme, aby resort zahrnul do úvah o odolnosti kritické infrastruktury krajské a obecní úřady, neboť právě ony vykonávají významné úlohy ve státní správě a měly by být alespoň informačně a v plánovací sféře propojeny s centrální úrovní.
Odůvodnění:
Vyjadřujeme výhrady k aktuálnímu vymezení sektorů a jejich přidělení k příslušným regulačním orgánům. Zvláště v sektoru bezpečnosti pozorujeme nedostatečné propojení s obranným sektorem viz výše. Ve sféře digitální infrastruktury pak dochází k ignorování pravomocí Ministerstva vnitra podle § 12 odst. 5 a 6 zákona č. 2/1969 Sb., kompetenční zákon.
Také nesouhlasíme s přístupem navrhovaného zákona, který se spoléhá výhradně na centrální správní úřady v oblasti odolnosti kritické infrastruktury, přehlížejíc významní úlohu krajských a obecních úřadů, jež vykonávají významnou část státní správy skrze přenesenou působnost. Tato místní správní úroveň, která je pro běžnou veřejnou správu klíčová, by měla být spojena minimálně na informační a plánovací úrovni s ústřední správní úrovní.
	Akceptováno částečně
S MO byla zapojení obranného sektoru diskutována, avšak MO se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER nepřiklonilo. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20, který upravuje Portál KI, uvedeno nové ustanovení, na základě kterého bude hejtmanovi kraje, resp. krajskému úřadu umožněn přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.5.
	
	K § 5
	Požadujeme, aby resort zpřesnil předpoklady na získávání informací od poskytovatelů základních služeb a aby objasnil způsob informování poskytovatelů KI o rizicích. Rovněž navrhujeme, aby resort vysvětlil, jakým způsobem budou ústřední správní úřady zajišťovat odolnost subjektů, které zřizují. 
Odůvodnění:
V písmenu b) se vychází z předpokladu, že ministerstva a centrální správní orgány (dále jen „ministerstva“), budou mít již předem informace o tom, kdo poskytuje základní služby, a to i bez toho, aby tato data získávali přes portál KI. Tyto instituce budou zároveň od poskytovatelů vyžadovat určité údaje, které však mají být souběžně poskytovatelé povinni zveřejňovat skrze zmíněný portál KI.
Podle písmene g) je na ministerstvech, aby informovaly subjekty KI o potenciálních rizicích. Takováto výměna informací by však měla být standardní praxí pro všechny subjekty jako součást prevence. Pokud resort naznačuje specifický kanál pro přenos citlivých dat, měl by tento mechanismus specifikovat. Není jasné, z jakých zdrojů budou ministerstva čerpat informace, ani zda je jejich role jako prostředníka mezi původcem informací a subjektem KI skutečně efektivní.
Nenajdeme zde žádnou zmínku o povinnosti ministerstev zajistit odolnost subjektů KI, které zřizují, nebo právnických osob, u kterých ministerstva vykonávají zakladatelské či zřizovatelské funkce (jako je například NAKIT s. p., SŽ s.o., případně Česká pošta, s. p.). Tato ministerstva by měla mít na starosti řízení a dohled nad těmito subjekty a zodpovídat za jejich schopnost odolávat rizikům.
Je důležité, aby byl plán cvičení koordinován s existujícím plánem cvičení podle Zákona o krizovém řízení, jelikož v České republice je již nyní množství plánů cvičení příliš vysoké, a není žádoucí vytvářet další podobné dokumenty.
Aktivity ministerstev v rámci zvyšování odolnosti KI by měly být integrovány s jejich úlohami v oblasti krizového managementu, jak naznačuje § 9 odst. 4 zákona o krizovém řízení, protože posílení odolnosti KI je považováno za součást těchto úsilí.
Nelze souhlasit s tím, jak je nastaveno financování fungování KI, kdy v zákoně není jasně stanoven mandát k hrazení výdajů. Z pohledu chodu subjektů KI, jež jsou právnické osoby nelze předpokládat, že výdaje, jež z činnosti dané novelou zákona budou řešeny třetí stranou, tedy zřizovatelem, pokud tak nebude v zákoně stanoveno. 
Zároveň je třeba, aby tyto předpokládané výdaje byly v RIA promítnuty do nákladů zřizovatelů, a tedy i do státního rozpočtu.
	ROZPOR 
Působnost věcně příslušného ministerstva a jiného ústředního správního úřadu v otázce informování o možných rizicích vůči subjektům kritické infrastruktury v jimi regulovaných odvětvích souvisí s výkonem činnost těchto resortů v oblasti bezpečnosti a krizového řízení, kdy ministerstva a jiné ústřední správní úřady mají dle krizového zákona povinnost podílet se v rámci své působnosti na zpracování posouzení rizik ČR. Co se týče způsobu informování o těchto rizicích, předpokládá se způsob informování, jaký byl již aplikován v současném systému kritické infrastruktury, tedy s využitím standardních komunikačních kanálů, metodické pomoci i s využitím nově zřizované informační platformy (viz § 6 písm. g).
Dle písm. b) jsou gestoři zmocněni k tomu vyžádat si další informace od poskytovatele základní služby. Pokud by toto zmocnění v zákoně nebylo, musel by se gestor spoléhat pouze na informace, které mu poskytovatel sdělí a nemohl by v tomto činit žádné další úkony.
Za zajišťování odolnosti zodpovídá subjekt KI - tedy právnická osoba. V otázce zodpovědnosti za zajišťování služby bude záležet, jak je nastavená majetnická struktura organizace. Na uvedeném případu SŽ lze uvést, že subjektem bude SŽ. Tedy SŽ zodpovídá za zajištění základní služby, v rámci tvorby svého rozpočtu pak může žádat svého zřizovatele o součinnost.


	22.6.
	
	K § 9
	Navrhujeme, aby rezort doplnil detailní návrhy prováděcích předpisů tak, že bude jasné, jaké subjekty budou povinně spadat pod nové regulace – podobně, jako tak učinil Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost při projednávání zákona o kybernetické bezpečnosti. 
Odůvodnění:
Vzhledem k absenci návrhu prováděcího předpisu je v tuto chvíli nemožné přesně určit, jaké subjekty budou spadat pod novou regulaci, což znemožňuje hodnocení kritérií významnosti. Transparentní představení kritérií určujících rozsah zainteresovaných subjektů by mělo být nezbytnou součástí legislativního procesu již od jeho začátku. Bez těchto informací se diskuse o zákoně a mezirezortní konzultace stávají formálním aktem bez skutečného obsahu. V případě zavádění směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost již v rané fázi projednávání nového zákona o kybernetické bezpečnosti přistoupil k předložení detailních návrhů prováděcích předpisů, což umožnilo podrobnější a konstruktivnější diskusi. Pokud má být regulace odolnosti subjektů KI srovnatelná s kybernetickou bezpečností, je politováníhodné, že nebyl zvolen stejně otevřený přístup k diskusi a projednávání.
Dále je důležité zdůraznit, že významnost nemůže být hodnocena pouze na ústřední úrovni. Kompletní selhání poskytování základní služby na regionální úrovni má potenciál vyvolat krizovou situaci. Hodnocení významnosti by rovněž mělo zahrnovat také kumulativní posouzení pro subjekty pod společným obchodním vedením nebo řízením.

	ROZPOR
Bereme na vědomí
Vizte bod 22.3.


	22.7. 
	
	K § 10
	Navrhujeme revizi návrhu zákona o odolnosti kritické infrastruktury tak, aby bylo zahrnuto určování subjektů KI na krajské úrovni. To by mělo zahrnovat možnost, aby krajské úřady navrhovaly subjekty KI a byly informovány o umístění subjektů a prvků na svém území.
Odůvodnění:
Výhrady máme vůči systému identifikace subjektů kritické infrastruktury, jenž je omezený pouze na ministerstva a ústřední správní orgány. Je nezbytné zdůraznit, že krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností hrají klíčovou roli v zajištění připravenosti a reakce na krizové situace, avšak podle stávajícího návrhu zákona o odolnosti kritické infrastruktury nejsou těmto entitám poskytnuty žádné pravomoci ani nejsou informovány o existenci subjektů KI či elementů na jejich území. Navíc, podle navrhovaného textu § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ by hejtman mohl nařizovat prioritní dodávky pro prvky KI, o kterých by však zároveň neměl žádné informace.
Tento postoj je motivován zkušenostmi z pandemie Covid-19, kdy bylo na krajské úrovni nutné určovat kritické pracovníky pro prioritní vakcinaci, ale absence sjednoceného systému pro hodnocení kritičnosti vedla k výrazným rozdílům v počtu prioritně očkovaných osob mezi kraji. Implementace systému pro definování prvků KI na krajské úrovni by mohla tento problém efektivně řešit.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.8.
	
	K § 18
	Navrhujeme zefektivnit proces hlášení incidentů tak, aby Portál KI automaticky upozorňoval všechny relevantní subjekty, aniž by nadřízené subjekty musely informace přeposílat.
Odůvodnění:
Je důležité maximalizovat efektivitu a jednoduchost procesu hlášení incidentů. V případě využití Portálu KI by mělo být možné automaticky upozornit příslušného sektorového manažera spolu s relevantními ústředními správními úřady, úřadem kraje a městským či obecním úřadem obce s rozšířenou působností, aniž by bylo nutné, aby těmto subjektům Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru přeposílalo jakékoli informace.
Dále by systém hlášení incidentů měl umožňovat vyhodnocení potenciálních rizik a jejich využití při varování dalších subjektů KI a široké veřejnosti. Při hodnocení rizik nesouvisejících s „havarijními“ situacemi je nezbytná spolupráce s orgány činnými v trestním řízení a, kde je to vhodné, i se zpravodajskými službami.
	Akceptováno
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu, je požadavek připomínkového místa splněn. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu KI.
Do důvodové zprávy doplněna informace, že odůvodněnými případy se rozumí takové případy narušení poskytování základní služby, které mohou vést ke vzniku mimořádné události třetího a zvláštního stupně nebo ke vzniku krizové situace, a to na území příslušného kraje. V případě zákonného stanovení procesu hlášení incidentů a jejich následného zasílán na další příslušné orgány, byla dotčená textace zvolena z důvodu nutnosti zajistit i případné zasílání hlášení incidentů mimo Portál kritické infrastruktury v případě jeho výpadku či narušení. Výše uvedené je nezbytné zejména v kontextu požadavku směrnice CER, kterým je stanovena lhůta podat alespoň prvotní hlášení do 24 hodin od jeho vzniku. V normálním případě, kdy bude Portál kritické infrastruktury v provozu, bude probíhat hlášení incidentů i následné sdílení informací skrze tento portál, a to v souladu s ustanovením § 20 odst. 2 písm. b).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	22.9.
	
	K § 21
	Navrhujeme koordinaci cvičení subjektů krizové infrastruktury s cvičeními v oblasti krizového řízení a sdělování výsledků těchto cvičení subjektům v příslušných regionech. Rovněž navrhujeme, aby v případě konání takového cvičení došlo k informování místních orgánů samospráv.
Odůvodnění:
Koordinace cvičení subjektů krizové infrastruktury s cvičeními v oblasti krizového řízení je nezbytná. V minimálním rozsahu by měly být orgány zodpovědné krizové řízení alespoň informovány o výsledcích těchto cvičení subjektů KI ve svém regionu, zejména pokud jsou tyto subjekty zapojeny do jejich plánů pro krizové situace.
Místní samosprávné orgány by měly být rovněž včas upozorněny na plánovaná cvičení na jejich území, aby se předešlo nedorozuměním nebo možné panice mezi obyvatelstvem způsobené neočekávanými cvičeními. Toto opatření také zamezí duplicity v požadavcích na účast těch samých subjektů na cvičeních organizovaných krizovým managementem.
	Vysvětleno
Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost je doplněna do důvodové zprávy.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.10.
	
	K § 21 odst. 2, písm. d)

	Požadujeme upřesnění četnosti dané odborné přípravy v oblasti krizového řízení, tedy zda je míněno, že se starosta obce musí zúčastnit každý rok, nebo v jiné frekvenci, či pouze jednou po svém zvolení. Zároveň navrhujeme, aby se starostové museli účastnit takových příprav opakovaně pouze tehdy, když dojde k zásadní změně v krizovém řízení, jinak by bylo povinné se účastnit pouze přípravy bezprostředně následující po okamžiku zvolení.
Odůvodnění:
Nepopíráme, že je nutné, aby starostové obcí byli řádně proškoleni v oblasti krizového řízení. Vágnost připomínkovaného ustanovení však nedává jakýkoli rámec, co se týče četnosti těchto odborných příprav, tedy by bylo možné ad absurdum dané přípravy vypisovat každý měsíc a starosta by byl povinen ze zákona se jich účastnit. Navrhujeme proto, aby tato školení byla pro starosty povinná pouze bezprostředně po jejich zvolení a poté pouze tehdy, dojde-li k zásadním změnám v oblasti krizového řízení. Není totiž v zájmu obcí a nijak nezlepší připravenou v oblasti krizového řízení, pokud starostové budou muset opakovaně věnovat čas přípravám, kde jim budou sdělovány stále totožné informace.
	Akceptováno jinak
Týkáv se zákona o krizovém řízení. Důvodová zpráva doplněna.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.11. 
	
	K důvodové zprávě
	K oddílu „K § 16 – Manažer kritické infrastruktury“, „K odstavci 2“
Navrhujeme vypustit tabulku studijních programů v této části důvodové zprávy a nahradit ji taxativním výčtem kritérií pro uznatelné studijní obory.
Odůvodnění:
Tabulkový výčet vysokých škol a studijních programů je dle našeho názoru do budoucna omezující pro nově vzniklé studijní obory se stejným zaměřením na jiných, či stejných, vysokých školách a univerzitách, kdy takové by nebyly podle zákona způsobilé připravit studenty na pozici manažera kritické infrastruktury. Navrhujeme tedy, aby byla tabulka nahrazena taxativním výčtem předpokladů pro uznatelný studijní obor, aby zákon nevylučoval z těchto pozic absolventy jiných univerzit a oborů, byť by tyto měly srovnatelné zaměření a podmínky.
	Akceptováno jinak
Tabulka studijních programů vypuštěna. Uvádí se, že manažer KI bude muset dosáhnout vysokoškolského vzdělání a prokázat praxi v oblasti zajišťování bezpečnosti státu, ochrany obyvatelstva, krizového řízení, podnikové bezpečnosti nebo řízení kontinuity činností po dobu alespoň jednoho roku nebo bude mít alespoň tříletou praxi v těchto oblastech.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	23.
	SSHR 
	K prováděcím předpisům
	Návrh tezí prováděcích právních předpisů k věcnému záměru zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury Tabulka uvádějící přehled jednotlivých odvětví a pododvětví základních služeb v odvětví „Státní hmotné rezervy“ doplnit tuto základní službu: „Ochraňování a rezervace státních hmotných rezerv“
Odůvodnění:
Základní služba v odvětví „Státní hmotné rezervy“ není návrhem tezí prováděcích předpisů upravena. Toto doplnění uvádí v soulad výše uvedené odvětví s ostatními v návrhu materiálu uvedenými odvětvími kritické infrastruktury a jejich základními službami.
Kritéria významnosti u této základní služby budou doplněna až v rámci tvorby vlastního prováděcího předpisu.
	Akceptováno jinak 
Viz vypořádání připomínky MPO č. 12.24. Současně bude řešeno v rámci přípravy prováděcích právních předpisů.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	24. 
	SÚJB
	K příloze
	Navrhujeme z odvětví Bezpečnosti vyškrtnout pododvětví Monitorování radiační situace.
Odůvodnění: V současnosti je podle přílohy vyhlášky č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, monitorování radiační situace zařazeno dle odvětvových kritérií pro určení prvku kritické infrastruktury pod Nouzové služby. Tento stav pokládá SÚJB za vyhovující a dle našeho názoru není důvod jej měnit. Nadále by mělo být monitorování radiační situace zařazeno pod odvětví Bezpečnost, pododvětví Nouzové služby, jak je zavádí i příloha navrhovaného zákona o kritické infrastruktuře. Gestorem pro celé toto pododvětví by zůstalo Ministerstvo vnitra. SÚJB je samozřejmě připraven poskytnout Ministerstvu vnitra veškerou potřebnou součinnost pro posouzení toho, kdo by jako poskytovatel základní služby měl být určen subjektem kritické infrastruktury v pododvětví Nouzové služby. 
Kdyby bylo zachováno pododvětví Monitorování radiační situace, jak stanoví příloha k návrhu zákona o kritické infrastruktuře, mohlo by se stát, že by SÚJB jako věcně příslušný ústřední správní úřad Ministerstvu vnitra doporučil k určení subjektem kritické infrastruktury sám sebe, což by nebylo vhodné vzhledem k tomu, že by SÚJB pak kontroloval sám sebe včetně například ukládání trestů za přestupky podle zákona o kritické infrastruktuře. Tento rozpor návrh zákona neřeší. Tomuto možnému problému se lze vyhnout zachováním současného zcela vyhovujícího stavu.
	Akceptováno


	25.1. 
	ÚOOÚ
	Obecně k návrhu
	Jak ukázala pandemie, stávající systém krisových stavů, je nevyhovující. Protože však vyžaduje hlubší reformu, mělo by jí předcházet stadium návrhu věcného záměru zákona. Pak by byla lépe zajištěna provázanost návrh zákona s návrhem zákona o kybernetické bezpečnosti, např. v povinnostech dodavatelů SKI. Když by regulace mimořádných stavů byla nově nastavena, tak by odpadla nutno užití analogie, např. „použije ustanovení § 26a zákona upravujícího krizové řízení obdobně“. ÚOOÚ podotýká, že v návrhu zcela absentuje regulace epidemického stavu, kde jsou vady regulace největší.
	Akceptováno jinak.
Předkladatel vychází z vlastních poznatků, poznatků orgánů krizového řízení a projednávání záměru na novelizaci v rámci mezirezortní pracovní skupiny. Identifikována byla potřeba rozšíření opatření vlády regulovat některé dosud neřešené oblasti, zavést pojistky posílující právní jistotu adresátů těchto povinností apod. Pro tyto změny není nutné, aby předcházel věcný zámer zákona. 
S ohledem na to, že v rámci vypořádání připomínek se ukázala další témata k řešení, která přesahují rámec této novelizace krizové legislativy, bude založena mezirezortní pracovní skupina pod vedením vechního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti, která se těmto tématům bude věnovat pro další novelizaci. Systém krizových stavů může být jedním z témat této pracovní skupiny, a to zejména z důvodu větší provázanosti současných hrozeb z pohledu vnější (obrana) a vnitřní (vnitro) bezpečnosti. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	25.2.
	
	K názvu zákona
	V nadpisu se slovo „subjektů“ zrušuje..
Odůvodnění:
Sousloví „subjekty kritické infrastruktury“ je podivný anglicismus, který do nadpisu nepatří. Cílem není zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury, nýbrž zvýšení (tedy výsledek, nikoliv pouhé úsilí o něj) odolnosti kritické infrastruktury.
	Neakceptováno. 
Pojem subjekt kritické infrastruktury český právní řád zná v současné úpravě ochrany kritické infrastruktury, která je součástí zákona o krizovém řízení. Tato úprava se implementací směrnice CER ruší a nahrazuje se předloženým zákonem. V důsledku návaznosti se zachovává pojem "subjekt kritické infrastruktury". Smyslem směrnice CER je zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury, za účelem zachování poskytování základní služby. Autor připomínky popisuje současný systém, od kterého se směrnice CER odklání a směrnici ECI zcela ruší.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	25.3.
	
	Ke struktuře zákona
	Je nezbytné změnit strukturu návrhu. 
I kdyby návrh byl smíšeným zákonem, tak není možné kmenový předpis členit na články. Změnová část se v takovém případě dělí standardně na paragrafy.
Nicméně, mnohem vhodnějším a moderním řešení je matérii rozdělit na kmenový a doprovodný zákon.
	Akceptováno částečně. 
S ohledem na velice úzkou provázanost všech nových a novelizovaných předpisů trváme na předložení zákona v jednom celku. Legislativně technické úpravy budou provedeny.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	25.4.
	
	K § 2
	Ustanovení § 2 je třeba znovu zvážit.
Odůvodnění:
Předně, zákonů o mimořádných stavech je řada (např. zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy). Z toho pohledu není přijatelné, aby pojmosloví bylo redukováno výlučně na odolnost, nýbrž musí být jednotné pro celé krisové řízení.
Dále je třeba respektovat, že pojem pracovník byl zrušen zákonem č. 74/1994 Sb. Od té doby se má používat pojem zaměstnanec.
	Neakceptováno. 
Autor připomínky neakcentuje, že zákon implementuji směrnici CER a nejedná se o zákon o krizovém řízení. 
Pojem pracovník je použit zcela účelně, jelikož pojem zaměstnanec nepokrývá osoby v jiném, než pracovním poměru, tedy například příslušníky bezpečnostních sborů. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	25.5.
	
	K Hlavě II
	Hlava II se přesouvá před přestupky. 
Odůvodnění:
Je dobrým zvykem legislativní techniky klást procesní ustanovení (včetně pravomoci) až za hmotná ustanovení.
	Neakceptováno. 
Systematika navrhovaného právního předpisu odpovídá uspořádání subjektů, na něž se právní předpis vztahuje. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	25.6.
	
	K § 5 odst. 1
	V § 5 odst. 1 se za písmeno d) vkládá písmeno da), které zní:
 „da) poskytují subjektu kritické infrastruktury mimořádnou hmotnou pomoc,“.
Odůvodnění:
Je třeba stanovit tuto pravomoc, která může být někdy nezbytná.
	Neakceptováno.
V rámci mezirezortní pracovní skupiny byl obdobný návrh konzultován, avšak bylo rozhodnuto tuto finanční pomoc do zákona nezahrnout, jelikož není reálné stanovovat tuto povinnost finančních kompenzací do zákona. Obdobné stanovisko zastává i MF.
Současně není specifikováno, co navrhovatel pod mimořádnou hmotnou pomocí rozumí. Bez této specifikace a vysvětlení není možné akceptovat.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	25.7.
	
	K § 7
	Za § 7 se vkládá § 7a, který zní: 
„Informace o kritické infrastruktuře jsou utajované“.
Odůvodnění:
V zákoně by měla být obecná právní norma, že kritická infrastruktura je státní tajemství.
	Akceptováno jinak.
Podstatné informace týkající se kritické infrastruktury jsou již nyní vedeny v režimu utajovaných informací v souladu s nařízením vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací. Na tomto se s novou právní úpravou nic nezmění. Další zásadní informace týkající se kritické infrastruktury budou chráněny před zveřejněním výslovným zakotvením poměrně široké výjimky v zákoně o svobodném přístupu v novém § 11 odst. 6 písm. b). 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání. 

	25.8.
	
	K § 20
	V § 20 se za odstavec 4 vkládá odstavec 4a, který zní: 
„“(4a) Portál kritické infrastruktury je základním komunikačním kanálem krisového řízení se subjektem kritické infrastruktury.“
Odůvodnění:
Je třeba jako východisko stanovit, že veškerá komunikace mezi státem a SKI (celou administrativu) se vede pouze elektronicky a v rámci Portálu.
	Neakceptováno
Nadbytečné, toto je již deklarováno v odstavci 1. Současně nelze říci, že veškerá komunikace probíhá pouze elektronicky, jelikož v zákoně jsou nastaveny i principy fungování v případě výpadku Portálu KI.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	25.9.
	
	K § 20
	V § 20 je odstavec 9 nezbytné přepracovat. 
Odůvodnění:
Nestačí pouhý prováděcí předpis. Místo toho je třeba stanovit přímo zákonem, že Portál, naplněný informacemi o kritické infrastruktuře, je náležitě chráněn, je zřejmě prvkem kritické infrastruktury podle ZoKB a je v něm uplatněn přístup nutné znalosti (každý subjekt má přístup jen k datům, které nezbytně potřebuje).
	Neakceptováno
Zákon o odolnosti kritické infrastruktury nemůže určovat povinné osoby podle zákona o kybernetické bezpečnosti, byť je jasné, že MV bude povinnou osobou v režimu vyšších povinností a Portál bude informačním systémem, který pod regulaci nového ZKB bude spadat.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	26. 1.
	ÚZSI
	K § 20
	Do § 20 odst. 4 navrhujeme doplnit také zpravodajské služby, a to takto:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury užívají věcně příslušná ministerstva, ústřední správní úřady, zpravodajské služby nebo Česká národní banka v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle tohoto zákona.“. 
Odůvodnění:
Návrh zákona o kritické infrastruktuře by měl být z hlediska postavení zpravodajských služeb koncipován obdobně jako zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, který vychází z potřeby maximální ochrany strategické infrastruktury státu v oblasti informačních a komunikačních technologií, nicméně zavádí pro zpravodajské služby některé výjimky. 
Zpravodajské služby mají ve struktuře bezpečnostních složek státu specifické postavení a pro zajištění plnění uložených úkolů není možné reálně plnit veškeré požadavky, které jsou kladeny na subjekty kritické infrastruktury, aniž by došlo k ohrožení plnění těchto úkolů.  
	Akceptováno jinak
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení.“.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	26.2.
	
	K § 30
	Do § 30 navrhujeme doplnit nový odstavec 3 v následujícím znění:
„(3) Povinnosti stanovené tímto zákonem subjektu kritické infrastruktury se nevztahují na zpravodajské služby, s výjimkou ustanovení § 10 odst. 2, § 13 odst. 1 písm. d), e), g), h), i), j), l), n) a p), § 13 odst. 2, 3 a 6, § 15, § 16, § 20, § 28, § 29 a § 31.".
Odůvodnění:
Návrh zákona o kritické infrastruktuře by měl být z hlediska postavení zpravodajských služeb koncipován obdobně jako zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, který vychází z potřeby maximální ochrany strategické infrastruktury státu v oblasti informačních a komunikačních technologií, nicméně zavádí pro zpravodajské služby některé výjimky. 
Zpravodajské služby mají ve struktuře bezpečnostních složek státu specifické postavení a pro zajištění plnění uložených úkolů není možné reálně plnit veškeré požadavky, které jsou kladeny na subjekty kritické infrastruktury, aniž by došlo k ohrožení plnění těchto úkolů.  
	Akceptováno jinak

Zpravodajské služby nebudou subjekty KI, neboť jsou vyjmuty z působnosti směrnice CER, z tohoto důvodu není nutné uplatňovat výjimku z povinností. V důvodové zprávě bude explicitně uvedeno, že zpravodajské služby nebudou zařazeny do regulace.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	27. 
	Vedoucí Úřadu vlády
	K § 14
	Navrhované opatření dává pravomoc Ministerstvu vnitra stanovit podmínky pro dodávky a poskytování služeb, omezit nebo zakázat dodavateli činnost spočívající v dodání zboží a služeb subjektu kritické infrastruktury, jestliže o tomto subjektu bude mít Ministerstvo vnitra relevantní informace o tom, že takový dodavatel představuje riziko pro bezpečnost ČR. Podle Důvodové zprávy bude vedený návrh doplňovat opatření upravená zákonem č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, zákonem č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, zákonem č. 1/2023 Sb., sankční zákon, a nově připravovaným zákonem o kybernetické bezpečnosti. Uvedené právní předpisy však také vymezují základní mechanismus posuzování příslušných rizik včetně výčtu do něj zapojených subjektů. Přestože považujeme navrhované opatření za potřebný nástroj, je nezbytné, aby obsahoval také popis mechanismu, na jehož základě Ministerstvo vnitra vydá navrhovaná rozhodnutí, včetně subjektů do něj zapojených (lze odůvodněně předpokládat, že Ministerstvo vnitra nebude vycházet pouze z informací zjištěných vlastní činností, ale i z informací, kterými disponují jiné orgány). Protože navrhované ustanovení § 14 připouští možnost závažným způsobem omezit svobodu podnikání, byť z důvodu ochrany bezpečnosti ČR před významným ohrožením, je nezbytné, aby tento nástroj státu byl transparentní.
	Akceptováno.
Text ustanovení nově zní:
§ 14 
Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce
	(1) Pokud z vlastní činnosti Ministerstva vnitra nebo z informace orgánu veřejné moci vyplývá, že dodavatel plnění subjektu kritické infrastruktury představuje významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra 
a) vydá varování, nebo 
b) rozhodne o stanovení podmínek, omezení, případně zákazu činnosti ve prospěch subjektu kritické infrastruktury.
	(2) Ministerstvo vnitra projedná svůj postup před vydáním varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem. Umožňují-li to okolnosti, přizve Ministerstvo vnitra k projednání podle věty první i dotčený subjekt kritické infrastruktury.
	(3) Za účelem zabránění nebo zmírnění hospodářských dopadů může Ministerstvo vnitra po projednání postupu podle odstavce 2 odložit vykonatelnost rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) na přiměřenou dobu.  
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) lze vydat v případě, že nebyly vůči dodavateli plnění subjektu kritické infrastruktury uplatněny podmínky, omezení nebo zákazy podle jiných právních předpisů .
(5) V rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) Ministerstvo vnitra určí přiměřenou lhůtu k nápravě. Marným uplynutím této lhůty závazek zcela nebo zčásti zaniká.
	(6) O varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, subjekty kritické infrastruktury a v důvodných případech také příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
	(7) Vydání rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) může být prvním úkonem v řízení. Rozklad proti rozhodnutí podle věty první nemá odkladný účinek. 
	(8) Stát neodpovídá za případnou újmu, která vznikla dodavateli varováním nebo rozhodnutím podle odstavce 1. K ujednáním o smluvní pokutě se nepřihlíží.
	(9) Za dodavatele plnění se pro účely tohoto ustanovení považuje i subdodavatel.“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	28.1. 
	Sdružení NIX.CZ
	K§ 14
	I když chápeme smysl navrhovaného ustanovení, je naprosto zřejmé, že toto ustanovení je k návrhu zákona přidáno nesystematicky a nad požadavky implementované směrnice. Rozklad proti rozhodnutí o zákazu dodávek nebo
poskytování služeb nemá podle návrhu § 14 odst. 4 návrhu zákona odkladný
charakter a toto rozhodnutí může být současně prvním úkonem v řízení – to však s ohledem na charakter základních služeb a kritické infrastruktury považujeme za velmi nebezpečné. Právě dotčený subjekt kritické infrastruktury má nejvíce informací o možném dopadu zákazu nebo omezení dodávek nebo poskytování služeb dodavatele, který podle Ministerstva vnitra představuje významné ohrožení bezpečnosti České republiky.
§ 14 však v návrhu zákona neumožňuje subjektu kritické infrastruktury, v případě, že rozhodnutí o zákazu nebo omezení dodávek, bude prvním úkonem v řízení, jakkoliv reagovat na rozhodnutí Ministerstva vnitra. Takto může Ministerstvo vnitra například stanovit naprosto nepřiměřenou lhůtu k ukončení dodávek nebo poskytování služeb, což může mít negativní vliv na provozování kritické infrastruktury v České republice.
Uvedené ustanovení navrhujeme odstranit bez náhrady.
	ROZPOR  
Navrhovaný nástroj k posílení bezpečnosti dodavatelského řetězce reaguje na zhoršující se bezpečnostní situaci ve světě a je navržen tak, aby měl stát účinný nástroj, kterým bude reagovat na závažné ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky. Zpravidla půjde o reakci na sdělení relevantních informací od ostatních orgánů státní správy.
Ustanovení upraveno podle připomínek ostatních připomínkových míst takto:
§ 14 
Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce
	(1) Pokud z vlastní činnosti Ministerstva vnitra nebo z informace orgánu veřejné moci vyplývá, že dodavatel plnění subjektu kritické infrastruktury představuje významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra 
a) vydá varování, nebo 
b) rozhodne o stanovení podmínek, omezení, případně zákazu činnosti ve prospěch subjektu kritické infrastruktury.
	(2) Ministerstvo vnitra projedná svůj postup před vydáním varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem. Umožňují-li to okolnosti, přizve Ministerstvo vnitra k projednání podle věty první i dotčený subjekt kritické infrastruktury.
	(3) Za účelem zabránění nebo zmírnění hospodářských dopadů může Ministerstvo vnitra po projednání postupu podle odstavce 2 odložit vykonatelnost rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) na přiměřenou dobu.  
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) lze vydat v případě, že nebyly vůči dodavateli plnění subjektu kritické infrastruktury uplatněny podmínky, omezení nebo zákazy podle jiných právních předpisů .
(5) V rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) Ministerstvo vnitra určí přiměřenou lhůtu k nápravě. Marným uplynutím této lhůty závazek zcela nebo zčásti zaniká.
	(6) O varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, subjekty kritické infrastruktury a v důvodných případech také příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
	(7) Vydání rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) může být prvním úkonem v řízení. Rozklad proti rozhodnutí podle věty první nemá odkladný účinek. 
	(8) Stát neodpovídá za případnou újmu, která vznikla dodavateli varováním nebo rozhodnutím podle odstavce 1. K ujednáním o smluvní pokutě se nepřihlíží.
	(9) Za dodavatele plnění se pro účely tohoto ustanovení považuje i subdodavatel.“.

	28.2.  
	
	K § 16
	Ustanovení § 16 upravuje institut manažera kritické infrastruktury a stanovuje
kvalifikační nároky na tuto osobu. S ohledem na přehřátý trh práce a stále zvyšující se regulační požadavky na obsazování povinných zákonných rolí navrhujeme snížení praxe v oblasti bezpečnosti, kterou by měl manažer kritické infrastruktury mít a to na 3 roky.
	Akceptováno

	28.3.
	
	K § 30
	Ustanovení § 30 odst. 2 stanovuje výjimky v plnění povinností podle návrhu zákona pro subjekty kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktury. Pokud tedy toto ustanovení vyjmenovává explicitně povinnosti, které musí plnit subjekty kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktury konkrétně jako povinnosti uvedené v § 11, 12, § 13 odst. 1 písm. a), d), k), p) a r), tedy nevztahuje se na ně povinnost uvedená v § 14 (zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce), nedává žádný smysl, aby se na ně vztahovala povinnost uvedená v § 13 odst. 1 písm. k) (identifikace významných dodavatelů, vedení a aktualizování jejich evidence a informační povinnost vůči Ministerstvu vnitra).
Také nedává smysl hlásit změnu v poskytování služby podle § 11, ačkoliv se na subjekty kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktury nevztahuje
povinnost hlásit poskytování služby podle § 8 návrhu zákona.
Z tohoto důvodu navrhujeme, aby v rámci přepracování koncepce vztahu nového zákona o kritické infrastruktuře a nového zákona o kybernetické bezpečnosti, byl vyjasněn vztah mezi těmito normami a povinnostmi z nich plynoucích pro subjekty poskytující digitální služby. Z toho důvodu navrhujeme, následující úpravu § 30 odst. 2.
Úprava:
(2) Povinnosti stanovené tímto zákonem subjektu kritické infrastruktury se nevztahují na subjekty kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktury,
s výjimkou povinností uvedených v § 11, § 12 a § 13 odst. 1 písm. a), d), k), p) a r).
	Neakceptováno
Identifikace významných dodavatelů není klíčová jenom pro § 14, ale jsou na něj navázány další úkony, jako např. oprávnění podle § 13 odst. 3, z tohoto důvodu je identifikace významných dodavatelů zachována. 
Současně § 8 je povinností poskytovatele základní služby, tudíž tato povinnost je zachována. Vyjmuty jsou pouze ustanovení pro subjekt KI.


	29.1. 
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR

	Obecně (vymezení základní služby a kritéria významnosti)

	Domníváme se, že se zde nachází určitý vnitřní rozpor mezi definicí základní služby – § 2 písm. a) a § 8 odst. 4 – kdy se mají odvětví a pododvětví uvádět v příloze zákona a základní služby v prováděcím právním předpise. Domníváme se, že s ohledem na skutečnost, že odvětví i pododvětví jsou uvedené velice obecně, bude pro celou aplikaci zákona kruciální precizní definice základní služby, jelikož poskytovatelem základní služby je dle návrhu zákona ten, kdo poskytuje alespoň jednu základní službu a splňuje kritérium významnosti. 
Základní službu nelze z obecného odvětví a pododvětví dostatečně určit. Základní kritérium pro to, zda se bude celá právní úprava na daný subjekt (myšleno právnickou osobu) vztahovat, je odvislé od skutečnosti uvedené v prováděcím právním předpisu (co je základní službou a jaká jsou kritéria významnosti). Tento postup nepovažujeme za správný a je v rozporu se základními principy ústavnosti. Povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona. Stejně tak adresáti těchto povinností. Povinnosti musí být dostatečně konkrétní, aby nebylo sporu, kdo je adresátem povinnosti a jaký je přesný obsah těchto povinností.
Ačkoliv návrh zákona popisuje rámec povinností dotčených subjektů, adresáti těchto povinnosti nejsou zákonem stanoveni. Považujeme za nepřípustné, aby adresáti povinnosti byly specifikováni až na úrovni podzákonných předpisů, které jsou mimo kontrolu zákonodárců.
Požadujeme, aby byly základní služby uvedeny přímo v zákoně – v jeho příloze. Jedině tak mohou povinnosti stanovené pro dané subjekty legální. 
Stejně tak navrhovaný § 9 uvádí, že kritérium významnosti stanoví prováděcí právní předpis a zohlední při tom parametry uvedené v jednotlivých písmenech § 9. Nicméně ani návrh prováděcího předpisu neurčuje konkrétní kritéria významnosti. V době, kdy se mají předložit připomínky k návrhu zákona, není vůbec jasné, jakých subjektů se budou povinnosti týkat, jelikož kritérium významnosti je jednou ze dvou podmínek, které má osoba splnit, aby byla poskytovatelem základní služby.
	Neakceptováno 
Regulace vyplývá ze směrnice CER a Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb.  Odvětví a základní služby stanovené těmito předpisy jsou pro ČR závazné. ČR může pouze rozšířit jednotlivá odvětví nebo pododvětví či seznam základních služeb, nikoli je zúžit. 

Povinnosti jsou ukládány pouze na základě zákona. Nařízení vlády ke kritériím významnosti bude stanovovat hodnotu kritérií, nikoli povinnosti. Prováděcí právní předpisy, v tomto případě nařízení vlády, podléhá jasně nastaveným pravidlům schvalování těchto předpisů a rozhodně nelze souhlasit s tvrzením, že je tento postup protiústavní. Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů respektují čl. 49 Legislativních pravidel vlády, neboť konkretizují oblasti, které mají být upraveny, a rozsah úpravy. Předkladatel v rámci prováděcí právní úpravy bude respektovat zásadu secundum et intra legem, neboť stanovení primárních povinností nebude předmětem prováděcí právní úpravy.  Stanovení základních služeb v prováděcím právním předpisu činí celý systém více pružnějším a v případě potřeby budou moci být základní služby modifikovány podle aplikační praxe. Pokud by byly základní služby definovány přímo v zákoně, mohl by se stát systém méně pružný až rigidní, což neodpovídá požadavkům na zajišťování odolnosti.


	29.2.
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR

	Obecně (určení subjektu KI)

	Považuje za vhodné, aby skutečnost, zda se má jednat o subjekt kritické infrastruktury určovalo věcně příslušné ministerstvo, příp. jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka. Pouze věcně příslušný správní orgán je schopen v rámci své expertízy vyhodnotit, zda je daná osoba důležitá pro poskytování základní služby a měl by být tedy vyhodnocen jako subjekt kritické infrastruktury.
Domníváme se, že by to měl být právě věcně příslušný orgán, který by měl být za takové určení odpovědný. Příslušný správní orgán by o daném určení informoval ministerstvo vnitra, které by seznamy vedlo.

	Neakceptováno
Koordinační role MV-GŘ HZS ČR se v zásadě nemění oproti stávajícímu systému zakotvenému v krizovém zákoně. Současně je jasně deklarováno, že MV spolupracuje s dalšími dotčenými orgány, jedná se o běžnou aplikační praxi. MV rovněž plní funkci jednotného kontaktního místa vůči EK a je správcem Portálu KI. V rámci výsledků MPŘ byla zachována i jednotnost MV v rámci určování.


	29.3.
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR

	Obecně (oblast základních služeb)

	Návrh prováděcího právního předpisu uvádí základní služby. V oblasti zdraví se má dle návrhu jednat o:
poskytování služeb zdravotní péče 
analýzy prováděné referenční laboratoří Evropské unie 
výzkum a vývoj léčivých přípravků 
výroba základních farmaceutických výrobků a základních farmaceutických přípravků 
výroba zdravotnických prostředků považovaných za kriticky důležité v průběhu mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví
distribuce léčivých přípravků

Jak je uvedeno výše, požadujeme, aby určení základních služeb bylo uvedeno přímo v zákoně.
Nadto si dovolujeme připomínkovat i samotné základní služby uvedené v prováděcím právním předpisu. 
Z návrhu není zřejmé odůvodnění, proč jsou jednotlivé činnosti označeny jako základní služby. Považujeme za nutné odůvodnit, proč některé činnosti byly označeny za tak zásadní, aby se poskytovatelům těchto služeb ukládaly uvedené povinnosti. Kritéria významnosti by měla být nastavena tak, aby zasáhla výhradně ty subjekty, u nichž je jejich účast v systému kritické infrastruktury relevantní a nezbytná.
Nesouhlasíme s tím, aby výzkum a vývoj léků byl základní službou. Není jasné, proč by tomu tak mělo být. Výzkum a vývoj ve zdravotnictví je prováděn stovkami subjektů a nijak nesouvisí se zajišťováním strategicky důležitých činností pro fungování státu např. ve stavu nouze či za jiných významných okolností.
Dále není zřejmé, co se rozumí „výroba základních farmaceutických výrobků a základních farmaceutických přípravků“. Legislativa nezná pojmy farmaceutické výrobky ani farmaceutické přípravky. Podnikající osoba tedy nemůže vědět, zda poskytuje tuto základní služby, když není jasné, co se tímto pojmem myslí. Není nikde definováno, co se rozumím pojmem „základní“. Není známá žádná definice „základních“ ať už farmaceutických výrobků nebo přípravků. Považujeme tedy tuto část za neaplikovatelnou, protože její obsah není znám.
Byť předkladatel pravděpodobně má zájem pod základní službu zavést „výrobu léčivých přípravků“, nesouhlasíme s takto široce pojatou základní službou. Regulatorně pod pojmem výroba léčivých přípravků je zařazeno například i kompletování hotových lékových forem (např. blistrů) do sekundárního obalu (krabičky), přebalování léčiv z cizojazyčného balení do českého či naopak z českého do cizojazyčného apod. Výrobu léčivých přípravků tak se zahrnutím všech fází (včetně těch finálních, jež sotva mají signifikantní hodnotu z hlediska zajištění kriticky důležitých funkcí státu) tak provádí stovky subjektů. Kritérium významnosti v případě výroby tak musí být definováno kombinací faktorů, které zajistí oprávněnost a relevantnost zakotvení řady nových povinností těm subjektům, které skutečně jsou podstatné pro fungování základních činností státu.
Stejně tak základní služba „distribuce léčivých přípravků“ je neodůvodněně široce pojatá. Téměř každá farmaceutická firma, která dodává léčivé přípravky ze zahraničí, je distributorem léčivých přípravků, a to v rozsahu distribuce „svých“ léčivých přípravků. Spolu s nezávislými distributory vykonávající na své podnikatelské riziko nákup a prodej léčivých přípravků jde o několik stovek subjektů jen v České republice. Přičemž naprostá většina těchto subjektů má z pohledu trhu ČR jako celku jen mizivý tržní podíl.
Bez ohledu na výše uvedené, upozorňujeme, že zamýšlený cíl navrhované právní úpravy, tedy ochrana zájmu státu, resp. občanů ČR zajištěním dostupnosti léčivých přípravků, byla již naplněna jinou právní úpravou, a to novelizací zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, s účinností od 1. ledna 2024. Touto novelou byla zavedena řada nových povinností vůči farmaceutickým firmám (tzv. držitel rozhodnutí o registraci) a distributorům léčiv, která má za cíl právě zajistit dostupnost léčiv pro pacienty v ČR, a to i po přerušení dodávek. Navrhované zahrnutí těchto oblastí pod nový obecný zákon o kritické infrastruktuře se jeví jako nadbytečné, neboť problematika je již řešena jinými cílenými opatřeními, která směřují ke stejnému účelu. Plošné zahrnutí článků lékového řetězce mezi poskytovatele základních služeb by jim přineslo další nové povinnosti, jež by pro tyto subjekty znamenaly již neúměrnou administrativní zátěž. Enormní tlak na kapacity firem by pak v některých případech mohl vyústit až v jejich odchod z českého trhu, a následnou nedostupnost některých léčivých přípravků pro české pacienty.
S ohledem na to, že stejný cíl právní úpravy tímto již byl naplněn, požadujeme, aby z návrhu zákona o kritické infrastruktuře byly zcela odstraněny pasáže směřující k zakotvení povinností vůči osobám, které zajišťují výrobu i distribuci léčivých přípravků.
	Neakceptováno 
Regulace vyplývá ze směrnice CER a Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb.  Odvětví a základní služby stanovené těmito předpisy jsou pro ČR závazné. ČR může pouze rozšířit jednotlivá odvětví nebo pododvětví či seznam základních služeb, nikoli je zúžit. 
Směrnice CER ve své příloze odkazuje na odvětvové právní předpisy a mezinárodní klasifikaci NACE, v případě odvětví zdraví se jedná o čl. 1 bodu 2 směrnice EP a Rady (EU) 2022/2371, čl. 1 bodu 2 a článek 79 směrnice EP a Rady (EU) 2001/83/ES, sekce C oddílu 21 NACE Rev. 2 (jasně stanoví základní farmaceutické výrobky a přípravky), článek 22 nařízeni EP a Rady (EU) 2022/123. 
Zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury není zaměřen na všechny výrobce léčivých přípravků, směrnice CER v recitálu č. 8 výslovně uvádí, že "K dosažení vysoké míry odolnosti by členské státy měly určit kritické subjekty, které budou podléhat zvláštním požadavkům a dohledu a jimž bude poskytována vzláštní podpora a vedení ve vztahu ke všem příslušným rizikům." Kritéria významnosti budou určující pro výběr těch subjektů, které mají těmto zvláštním požadavkům podléhat, v případě ČR se jedná o subjekty kritické infrastruktury. I v současné době jsou stanovena odvětvová a průřezová kritéria u prvků kritické infrastruktury. Zákon o odolnosti kritické infrastruktury se odklání od fyzického prvku k poskytování základní služby, ale filozofie výběru "kritičnosti" zůstává podobný.

	29.4.
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR

	Obecně (povinnosti poskytovatele základní služby)

	Zákonem navrženou lhůtu 1 měsíce pro poskytnutí údajů uvedených v § 8 odst. 1 považujeme za zcela nedostatečnou. Tím spíš, že se adresáti této normy mohou dozvědět o tom, zda pod normu spadají, až z prováděcích právních předpisů. Navíc pro poskytnutí daných informací, které zákon vyžaduje, bude muset proběhnout rozsáhlá vnitřní analýza dané osoby, a proto je nezbytné lhůtu prodloužit.

	Akceptováno jinak
V rámci § 8 byla lhůta rozšířena na 3 měsíce a současně bylo upraveno přechodné ustanovení.


	29.5.
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR

	Obecně (dopad na podnikatelské subjekty)
	I když důvodová zpráva uvádí, že k rozšíření subjektů dojde z většiny ze soukromého sektoru, není nijak vyhodnocen dopad navrhované úpravy na podnikatelské subjekty v ČR. Domníváme se, že by se měla důvodová zpráva dopracovat. 
Je zcela zřejmé, že plnění povinností uvedených v návrhu bude předcházet interní zhodnocení současných postupů, nastavení nových procesů, zajištění manažera kritické infrastruktury atd. Jsme přesvědčeni, že tyto povinnosti, které stát hodlá uvalit na dané subjekty, by měly být i nějakým způsobem kompenzovány. Ustanovení § 13 odst. 2 a 3 nepovažujeme za žádnou formu kompenzace nebo jiného benefitu pro povinné osoby. 
Je potřeba vzít v úvahu, že dotčená legislativa se dotkne z povahy věci jen subjektů operujících na území ČR (např. tuzemští výrobci), přičemž své zboží a služby nabízejí na trhu, na kterém se střetávají taktéž s produkty a službami zahraničních dodavatelů, kteří podléhat právní úpravě kritické infrastruktury nebudou. S ohledem na to, že subjekt kritické infrastruktury bude povinen zavést a udržovat postupy, pracovní místa a specifické vybavení tak, aby splnil požadavky zákona, je jisté, že to bude administrativně i finančně náročné. Naplnění požadavků navrhované legislativy tak představuje zásadní konkurenční nevýhodu, u které zákon nepočítá s adekvátní kompenzací, která by narovnala situaci na trhu. Kompenzace mohou mít jak přímou finanční, tak i nepřímou daňovou povahu.
	Akceptováno
Důvodová zpráva a RIA dopracovány.


	29.6.
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR

	K příloze

	Česká asociace odpadového hospodářství dříve a po zkušenostech z posledních krizových období zvažovala vhodnost připojení segmentu odpadového hospodářství do množiny subjektů kritické infrastruktury. 
V návrhu zákona se odvětví odpadového hospodářství objevilo v tabulce navrhované přílohy zákona o odolnosti subjektů KI. 
Se znalostí navrhovaného rozsahu a nových administrativních povinností týkajících se zapojení odvětví do množiny kritické infrastruktury bylo zhodnoceno, že dodatečné náklady a rozsah administrativních povinností jsou neúměrně vysoké a znamenalo by to nutnost zdražení služeb odpadového hospodářství jak pro podnikatele, obce, tak pro občany. 
Historicky nebylo odvětví odpadového hospodářství součástí kritické infrastruktury státu. Po posouzení nákladů a přínosů tohoto možného rozšíření jsme přesvědčeni, že dosavadní nastavení, kdy odvětví odpadového hospodářství není součástí kritické infrastruktury, je vhodnější a efektivnější, a proto jako profesní svaz vyjadřujeme pozici k podpoře zachování současného stavu, kdy odvětví odpadového hospodářství není součástí kritické infrastruktury státu. 
	Akceptováno

	30.1. 
	Zmocněnkyně vlády pro LP
	§ 13
	Cílem návrhu zákona je především stanovit minimální jednotný standard úrovně odolnosti u subjektů kritické infrastruktury, čímž dojde k jisté garanci poskytování základních služeb, které stát, potažmo EU, vyhodnotil jako klíčové pro zachování základních funkcí státu. Za žádoucí považuji, aby byl do ustanovení týkajícího se práv a povinností subjektu kritické infrastruktury či jiného vhodného ustanovení doplněna povinnost těchto subjektů reflektovat potřeby zvláště ohrožených skupin a tyto postupy mít předem stanované v krizových plánech. 

Požaduji proto rozšíření povinností subjektů o tuto povinnost, která představuje klíčový nástroj pro mitigaci krizové situaci i post-krizovou obnovu. 

	Neakceptováno. 
Byť předkladatel chápe význam tohoto institutu nutno brát v potaz, že podstatou zvyšování odolnosti kritické infrastruktury je proces, který je zaměřen na zajištění fungování subjektů kritické infrastruktury tak, aby nedocházelo k jejich selhání při všech možných rizicích a hrozbách. Tomuto účelu odpovídají povinnosti stanovené v § 13 zákona o KI. 
Předkladatel navrhuje věnovat se této problematice v rámci činnosti připravované mezirezortní pracovní skupiny k dalším úprávam krizového řízení, do níž bude zmocněnkyně vlády pro lidská práva přizvána.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	30.2. 
	
	K RIA 
	Závěrečná zpráva RIA v částech týkajících se sociálních dopadů, dopadů na rodiny a dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů uvádí, že zákon nemá žádné dopady na tyto skupiny a ochráněné hodnoty. Stejné závěry jsou uvedeny v důvodové zprávě k materiálu.
Dle čl. 9 odst. 2 písm. a) a b) legislativních pravidel vlády (LRV) obsahuje předkládací zpráva materiálu vždy „zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k rovnosti mužů a žen v rozsahu podle čl. 4 odst. 1 písm. f)“, resp. „odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen v rozsahu podle čl. 4 odst. 1 písm. f)“. 
Vzhledem k povaze materiálu je patrné, že materiál má dopad na fyzické osoby a tím i potenciální dopad na rovnost žen a mužů. V souladu s legislativními pravidly vlády a za využití Metodiky hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů pro materiály předkládané vládě ČR je proto nezbytné provést zhodnocení dopadů ve vztahu k rovnosti žen a mužů. Pro toto zhodnocení nepostačuje deklarace a neutrálním dopadu, nicméně je třeba provést hlubší analýzu v souladu se zněním LRV.
Požaduji proto do závěrečné zprávy RIA doplnit zhodnocení dopadů v bodech 3.5., 3.6. a 3.9, které bude naplňovat požadavky LRV a zároveň uvést toto zhodnocení také do důvodové zprávy k návrhu zákona.

	Akceptováno jinak
Bude provedena revize a doplnění RIA, včetně dopadů na rovnost mužů a žen, nicméně předkladatel zákona nepředpokládá, že by s ohledem na problematiku odolnosti subjektů kritické infrastruktury mohlo docházet k diskriminačnímu jednání. Obdobně toto bude provedeno u krizového zákona.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.1.
	Svaz průmyslu a dopravy
	Obecně k návrhu

	Zásadně se vymezujeme proti začlenění problematiky bezpečnosti dodavatelského řetězce do návrhu zákona o kritické infrastruktuře. Konkrétní argumentace je uvedena u příslušného ustanovení.
Nedošlo k dostatečnému zpřesnění návrhu – transparentní proces zjištění podkladů pro varování/rozhodnutí, stanovení lhůt, proces a kritéria pro jejich stanovení, soudní přezkum, náhrada škody a odpovědnost státu. V takto vágní podobě souhlasit nelze. Nově definovaný institut varování podle tohoto § je nutné definovat a zpřesnit – není jasné, co pro podnikatele bude takové varování znamenat.

	ROZPOR 
Problematika bezpečnosti dodavatelského řetězce v návrhu zákona o KI zachován v upravené podobě takto:
§ 14
Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce
	(1) Pokud z vlastní činnosti Ministerstva vnitra nebo z informace orgánu veřejné moci vyplývá, že dodavatel plnění subjektu kritické infrastruktury představuje významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra 
a) vydá varování, nebo 
b) rozhodne o stanovení podmínek, omezení, případně zákazu činnosti ve prospěch subjektu kritické infrastruktury.
	(2) Ministerstvo vnitra projedná svůj postup před vydáním varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem. Umožňují-li to okolnosti, přizve Ministerstvo vnitra k projednání podle věty první i dotčený subjekt kritické infrastruktury.
	(3) Za účelem zabránění nebo zmírnění hospodářských dopadů může Ministerstvo vnitra po projednání postupu podle odstavce 2 odložit vykonatelnost rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) na přiměřenou dobu.  
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) lze vydat v případě, že nebyly vůči dodavateli plnění subjektu kritické infrastruktury uplatněny podmínky, omezení nebo zákazy podle jiných právních předpisů .
(5) V rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) Ministerstvo vnitra určí přiměřenou lhůtu k nápravě. Marným uplynutím této lhůty závazek zcela nebo zčásti zaniká.
	(6) O varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, subjekty kritické infrastruktury a v důvodných případech také příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
	(7) Vydání rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) může být prvním úkonem v řízení. Rozklad proti rozhodnutí podle věty první nemá odkladný účinek. 
	(8) Stát neodpovídá za případnou újmu, která vznikla dodavateli varováním nebo rozhodnutím podle odstavce 1. K ujednáním o smluvní pokutě se nepřihlíží.
	(9) Za dodavatele plnění se pro účely tohoto ustanovení považuje i subdodavatel.“.

	31.2.
	
	Obecně k návrhu

	Považujeme za zásadní, aby návrhy prováděcích právních předpisů byly k dispozici ve stejnou dobu v rámci legislativního procesu jako návrh zákona, a to nikoliv ve formě tezí, ale v paragrafovém znění. Vzhledem k celkové změně koncepce vnímání kritické infrastruktury, kdy dnes jsou chráněny jednotlivé prvky KI, avšak nově bude kladen důraz na zajištění poskytování základní služby jako takové a identifikaci KI budou provádět samotné subjekty, je nutné jasně stanovit, jaké parametry budou přímo v zákoně a jaké v prováděcích předpisech. Nelze ponechat adresáty právní normy v nejistotě, co do rozsahu a dopadu právní úpravy.

	Akceptováno částečně
Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů respektují čl. 49 Legislativních pravidel vlády, neboť konkretizují oblasti, které mají být upraveny, a rozsah úpravy. Předkladatel v rámci prováděcí právní úpravy bude respektovat zásadu secundum et intra legem, neboť stanovení primárních povinností nebude předmětem prováděcí právní úpravy.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.3.
	
	Obecně k návrhu

	Bylo by velmi vhodné poskytnout návrhy prováděcích předpisů též s ohledem na navrženou účinnost předloženého návrhu, za účelem umožnění zahájení přípravy subjektů KI na plnění povinností z něj plynoucích. Upozorňujeme zejména na rizika nedodržení zákonných lhůt pro zpracování dokumentů tam, kde to zákon o KI ukládá, resp. dokonce objektivní nemožnost dodržení takových lhůt. Problém s „harmonogramem“ je o to palčivější v případě, že se bude jednat o subjekt evropské KI. Ustanovení § 13 odst. 4 uvádí, že subjekt evropské KI je povinen předložit posouzení rizik a seznam opatření k zajištění odolnosti na vyžádání Evropské komisi a to počínaje dnem, kde obdrží vyrozumění dle § 10 odst. 3, tzn. ve výše uvedeném příkladu 30. 4. 2025 – kdy toho času nemusí být ještě vydaný hlavní dokument Posouzení rizik ČR dle krizového zákona.

	Vysvětleno
V souvislosti s posunutí účinnosti § 8 odst. 2 budou mít poskytovatelé základních služeb dostatečně dlouhou dobu na seznámení se zákonem.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.4.
	
	Obecně k návrhu

	Teze prováděcích předpisů doprovázející návrh zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury obsahují parametry, na základě kterých by měla být kritéria významnosti určena s odkazem na meze směrnice CER, nicméně směrnice CER nestanoví konkrétní metodiku pro posuzování kritérii významnosti. Parametry uvedené v tezích k prováděcímu předpisu (Nařízení vlády o základních službách a kritériích významnosti) jsou navíc shodné se zněním § 9 návrhu zákona) a ve skutečnosti neplní funkci tezí prováděcího předpisu, které by měly poskytnout bližší představení navrhované úpravy. Zásadním nedostatkem předloženého návrhu zákona jsou proto chybějící kritéria významnosti, anebo alespoň podmínky (metodika) pro jejich určení, které by už bylo možno považovat za teze prováděcího předpisu ve smyslu čl. 10 odst. 5 Legislativních pravidel vlády. 

	Vysvětleno
Posuzování kritérií významnosti je v kompetenci členského státu, jelikož unijní předpis nemůže stanovovat tato kritéria plošně vzhledem ke specifikům a velikosti jednotlivých členských států. Nelze souhlasit s tvrzením, že jednotlivé parametry kritérií významnosti odpovídají § 9, neboť ten stanoví rámec, ze kterých bude vycházet prováděcí právní předpis. Tedy ke každé základní službě bude přiřazeno konkrétní kritérium významnosti, které bude obsahovat konkrétní hodnotu nebo znak (např. objem výroby, konkrétní podíl na trhu, atd.). Současně tato kritéria nejsou charakteru průřezových kritérií, tedy nemusí být splněna všechny současně, ale bude záležet na tom, jak bude vypadat kritérium významnosti u každé základní služby.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.5.
	
	Obecně k návrhu

	V návrhu zákona je poměrně velké množství odkazů na „jiné právní předpisy“. Právní úprava dopadne na mnoho nových subjektů, proto je žádoucí, aby bylo přímo ze zákona jasné, s jakými dalšími předpisy je provázán. Proto navrhujeme plošně odkazy na jiné právní předpisy doprovodit poznámkami pod čarou, v nichž budou uvedeny konkrétní právní předpisy. 
	Akceptováno jinak
Dojde ke sjednocení používané terminologie, kdy by se v zákoně již nemělo objevit sousloví "podle jiného právního předpisu", ale např. "podle zákona upravujícího kybernetickou bezpečnost". Současně budou doplněny poznámky pod čarou.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.6.
	
	Obecně k návrhu

	Ve vztahu k citlivým činnostem nesouhlasíme s významným rozšířením okruhu osob, na které by dopadla povinnost prověření dle zákona č. 412/2015 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o nepřiměřenou zátěž bez konkrétního pozitivního dopadu na odolnost KI.
	Neakceptováno
V rámci připomínkového řízení došlo k úpravě ustanovení řešícího výkon citlivé činnosti takovým způsobem, že nově se za takový výkon považuje pouze výkon funkce manažera kritické infrastruktury. Na jiný okruh osob se výkon citlivé činnosti v rámci subjektu kritické infrastruktury nevztahuje.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	31.7.
	
	Obecně k návrhu

	U sankcí za přestupky nesouhlasíme s nastavením sankcí dle výše obratu, neboť to není požadavek směrnice CER. U velkých podniků může být nepoměr mezi sankcí určenou maximální částkou a sankcí podle výše obratu obrovský. Navíc zákon předpokládá automatickou aplikaci sankce vyšší, což může vést k diametrálním rozdílům ve výši sankce za stejné přestupky pro různé subjekty. Takový přístup je v rozporu se zásadami správního trestání, neboť neumožňuje zohlednit další okolnosti, především závažnost přestupku.
	ROZPOR
Zůstává rozpor viz odůvodnění u konkrétního znění zákona, a to i přes odůvodnění předkladatele zákona a návrh kompromisního řešení ve formě "národního" obratu a snížení procentuální částky. Dále lze konstatovat, že sazba pokuty stanovená prostřednictvím výše % z obratu není unikátem. Kromě návrhu ZKI a ZKB se objevuje například přímo v GDPR (viz čl. 83 odst. 4 až 6 GDPR), přičemž i zde je podle nařízení zohledněno (obdobně jako v CER), aby potrestání bylo "v každém jednotlivém případě účinné, přiměřené a odrazující". Podle GDPR lze uložit pokutu do výše až 4% celkového ročního celosvětového obratu.
Ve vnitrostátních předpisech je podobná konstrukce obsažena např. v § 105b autorského zákona (do 1%), § 24 odst. 20 zákona o ochraně spotřebitele (do 4%), § 162 a násl. zákona o podnikání na kapitálovém trhu (do 15% - viz např. § 177), § 599 a násl. zákona o investičních společnostech a investičních fondech (do 10%) atd. 
Je třeba zdůraznit, že podle zásad správního trestání a principů dovozených z judikatury musí být ukládaná taková sankce, aby naplnila cíl generální i individuální prevence, vždy citelným zásahem do majetkové sféry pachatele, nikoliv však zásahem likvidačním (viz např. rozsudek NSS č.j. 1 As 9/2008-133). Konkrétní výše pokuty (uvedená ve výrokové části rozhodnutí) proto vždy musí zohlednit reálné majetkové poměry postihované osoby. Cílem zákona je toliko stanovit horní hranici sazby pokuty - tj. maximální možnou výši sankce, jakou bude moci správní orgán v nejzávažnějších případech oprávněn uložit - v praxi však zpravidla správní orgány neukládají pokuty na samotné horní hranici sazby (zejména pokud není zároveň zjištěno větší množství přitěžujících okolností). 
Možnost uložit pokutu do výše % z čistého obratu subjektu kritické infrastruktury lépe reaguje na skutečnost, že subjekty kritické infrastruktury jsou představovány značně nehomogenní množinou osob. Tato skutečnost je determinována mimo jiné i podstatnými odlišnostmi mezi jednotlivými odvětvími, které se následně odráží v počtu a povaze subjektů kritické infrastruktury v nich působících. V případě, kdy v některých případech nebude možné přesvědčivě doložit výši celosvětového čistého obratu, bude aplikována horní sazba stanovená konkrétní částkou. Obecně bylo při stanovení rozpětí pokut, resp. jejich horní sazby, bráno v úvahu, aby tyto plnily z hlediska generální prevence odstrašující funkci. Následně v případě, kdy se pachatel přestupku dopustí, je podstatné, aby pokuta byla efektivním nástrojem k jeho nápravě (tedy aby pachatel protiprávního jednání zanechal, neopakoval jej a do budoucna plnil stanovené povinnosti).
Směrnice CER požaduje, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující. S ohledem na nehomogenní množinu subjektů se právě možnost stanovení horní hranice sazby pokuty procentem z obratu jeví jako řešení nejlépe odpovídající požadavkům směrnice. Ve spojení s obecnými právními principy, jakožto i závěry judikatury, je garantováno, aby sankce nebyla likvidační, ale zároveň splnila svůj účel (preventivní i represivní). Jedná se toliko o výpočet relevantní pro určení horní hranice sazby, nikoliv o vyčíslení konkrétní sankce. Ta je vždy ukládána podle okolností individuálního případu.

	31.8.
	
	Obecně k návrhu

	Požadujeme vysvětlit v důvodové zprávě a lépe popsat roli GŘ HZS ve spojení s jinými správními orgány, u kterých lze očekávat, že budou GŘ HZS při plnění úkolů podle zákona o KI podporovat. Role generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru  („GŘ HZS“) v kontextu návrhu nového zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury je velmi významná. Tomuto postavení ve většině případů rozumíme v kontextu krizového zákona, avšak v případě odolnosti subjektů kritické infrastruktury je nominace GŘ HZS pro plnění některých úkolů podle zákona o KI diskutabilní. Kompetence GŘ HZS totiž v žádném případě nepostihují a ani nemohou postihovat celou škálu řešené problematiky subjektů kritické infrastruktury – např. posouzení rizik v oblasti terorismu, extremismu a kybernetických hrozeb. 
	Vysvětleno
Role MV-GŘ HZS ČR je popsána v § 6 a následujících ve vztahu k Ministerstvu vnitra (pokud není povinnost vyjmuta). Je zapotřebí konstatovat, že role MV-GŘ HZS ČR se v zásadě nemění oproti stávajícímu systému zakotvenému v krizovém zákoně. Současně je jasně deklarováno, že MV spolupracuje s dalšími dotčenými orgány, jedná se o běžnou aplikační praxi. V oblasti posouzení rizik je samozřejmé, že do jejího zpracování jsou zapojení všichni relevantní aktéři stejně, jako tomu bylo při zpracování Analýzy hrozeb (2015).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.9.
	
	Obecně k návrhu

	I přes znění navrženého § 30 a jeho bodů se povinnosti subjektů KI budou překrývat s plněním povinností podle návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti (nZKB). Jedná se například o hlášení incidentů atp. Je tedy nezbytné právní úpravy do co nejvyšší míry sladit, aby tak subjekty byly schopny identifikovat povinnosti, které na ně spadají podle platné právní úpravy. Současně by mělo být zjevné, že práva v plné šíři z tohoto zákona nabývají všechny subjekty, které budou identifikovány jako subjekty KI a budou tak poskytovat alespoň jednu základní službu.
	Vysvětleno
Tento zákon transponuje směrnici CER a je nutné dodržovat ustanovení podle tohoto zákona. Hlášení incidentů vyplývá z různých právních předpisů, avšak každý sleduje jiný chráněný zájem a obsah je odlišný. V rámci návrhu zákona je v co největší míře akcentována provazba s NÚKIB. Práva a povinnosti se vztahují na všechny subjekty kritické infrastruktury, pokud jim v zákoně nenáleží výjimka, toto konstatování vyplývá z obecné teorie právní. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.10.
	
	Obecně k návrhu

	Zákon používá odlišnou terminologii než nZKB, přitom je velmi pravděpodobné, že “subjekty kritické infrastruktury” budou významně provázané se “základními subjekty” ze směrnice NIS 2, tedy se subjekty, které jsou označené nZKB jako “poskytovatelé regulovaných služeb v režimu vyšších povinností”. Současně předpokládáme, že i základní služba se bude překrývat s pojmy jako je „regulovaná služba“ a „strategicky významná služba“. Obdobné platí u významného dodavatele. Doporučujeme terminologii maximálním způsobem sjednotit.
	Vysvětleno
Terminologie vychází ze směrnice CER, je nutné akcentovat, že ZKI a ZKB jsou dva odlišné zákony.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.11.
	
	§ 2 a)
	Požadujeme úpravu znění § 2 písm. a) a vymezení základní služby a kritéria významnosti:
a) základní službou služba, která je nezbytná pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí, poskytovaná v odvětvích nebo pododvětvích podle přílohy tohoto zákona“.

Nesouhlasíme se zahrnutím oblasti „bezpečnosti“ do rozsahu základní služby. Tato oblast by měla být řešena zvlášť mimo rozsah základní služby, nakolik má zpravidla specifické požadavky na zajištění bezpečnosti a prověřování osob, které jsou výrazně vyšší než u ostatních provozovatelů základních služeb. Oblast bezpečnosti rovněž není zahrnuta do odvětvové kategorizace dle směrnice CER.

	Neakceptováno - Vysvětleno
Definice základní služby odpovídá směrnici CER. Je rozdíl mezi tím, že základní služba má dopad na bezpečnost a určením subjektů v odvětví bezpečnosti. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.12.
	
	§ 2 c)
	V dalších ustanoveních návrhu zákona jsou většinově povinnosti na poskytovatele ukládány i pro poskytování základní služby mimo území ČR. Není tedy zřejmé, jak má například poskytovatel služby elektronických komunikací zajistit povinnosti pro službu roamingu, která bude nejspíše základní službou, nebo bude zahrnovat jiné základní služby, když samotný poskytovatel není schopen plnit povinnosti týkající se aktiv poskytovatele roamingu pro česká účastnická čísla.

	Vysvětleno
Zákon je platný pro území České republiky, a tedy na území ČR se subjekty řídí tímto právním předpisem. V případě, že bude subjekt určen Evropskou komisí jako EKI, budou se na něj vztahovat práva a povinnosti subjektu evropské kritické infrastruktury.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.13.
	
	§ 2 e)
	Požadujeme upravit znění § 2 písm. h) následovně:
„e) odolností subjektu kritické infrastruktury základní/regulované služby schopnost subjektu kritické infrastruktury předcházet krizovým incidentům, chránit se před těmito incidenty, reagovat na ně, odolávat jim, zmírňovat a absorbovat je, přizpůsobovat se jim a zotavit se z nich,“.

Upozorňujeme, že směrnice CER pracuje s odolností základní služby, proto by i zákon, který je její transpozicí měl být soustředěn na odolnost samotné služby.

	Neakceptováno - Vysvětleno

Nejedná se o odolnost základní služby, ale odolnost subjektu kritické infrastruktury za účelem zachování poskytování základní služby. Pojem incident a základní služba vycházejí ze směrnice CER a jsou podle ní i takto implementovány do zákona.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.14.
	
	§ 2 f)
	Pojem „významné narušení“ není v návrhu zákona blíže definován. Požadujeme upřesnění definice, aby byl zřejmý věcný rozsah, o jaký typ incidentu, případně narušení se jedná. Má-li dojít k vydefinování prováděcím právním předpisem, jak lze vyrozumět z důvodové zprávy, pak je nezbytné, takový prováděcí předpis předložit již v paragrafovém znění, a nikoli jen v tezích. Nemělo by docházet k nadměrnému zatížení povinných subjektů a k hlášení všech vzniklých incidentů. Účelné je i stanovení metriky určení incidentů.
	Neakceptováno
Jedná se o nadbytečné doplnění ustanovení. Návrh zákona deklaruje, že parametry incidentu budou stanoveny prováděcím právním předpisem viz § 19 odst. 5.  Prováděcí právní předpis k hlášení incidentů bude obsahovat metriku a popis incidentů.
V § 2 jsou definovány pojmy, další práva a povinnosti vyplývají z dalších ustanovení zákona. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.15.
	
	§ 2 g)
	Preferujeme VARIANTU 1.
I s ohledem na požadavek provázanosti a sjednocení terminologie používané nZKB jednoznačně preferujeme navrhovanou variantu I. Pojem aktivum je využíván současně i v normách ISO a především pak ve směrnici CER. 

	Akceptováno jinak
Bude aplikována varianta I. v upraveném znění.

"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.16.
	
	§ 2 h)
	Požadujeme upravit znění § 2 písm. h) následovně:
"h) pracovníkem fyzická osoba, která je v jakémkoli pracovním, služebním nebo jiném obdobném poměru vůči subjektu kritické infrastruktury nebo vůči jeho významnému dodavateli,“.
Nesouhlasíme s tím, aby se tato definice "pracovníka" vztahovala i na fyzické osoby, které jsou v pracovním, služebním nebo jiném obdobném poměru vůči významnému dodavateli. Tím by se neúměrně rozšířila působnost zákona, a to zejména v případech subjektů KI, které budou mít více významných dodavatelů s velkým počtem zaměstnanců. Takový subjekt KI s ohledem na neznalost organizační struktury významných dodavatelů nebude schopen naplnit povinnosti stanovené v § 13 návrhu zákona. Zároveň ale žádáme, aby role významných dodavatelů byla řešena v krizovém zákoně, včetně jejich pracovníků.

	Neakceptováno.
Návrh předkladatele není v rozporu s čl. 14 odst. 1 písm. a) a b). Ty se navíc vztahují k jiné věci, a to k ověřování spolehlivosti, tzn., že ověřování spolehlivosti má probíhat u osob podle zmiňovaných písmen a) a b), což naplňuje § 17 odst. 2 písm. a) a b).
Nově navrhované znění § 2 písm. h) působí dojmem, že se jedná o jakýsi „hybrid“ mezi „pracovníkem“ a „kritickým pracovníkem“. Zároveň je potřeba zachovat aktuální znění definice „pracovníka“, neboť se s ní následně pracuje v definici „kritického pracovníka“ (§ 2 písm. i)) a „ověřování spolehlivosti“ (§ 2 písm. j)). V případě akceptování navrhované úpravy by byl složitě identifikovatelný rozdíl mezi „pracovníkem“ a „kritickým pracovníkem“, čímž by v tomto smyslu došlo k nabourání zamýšleného systému. Současně by vyvstala otázka, co jsou to „citlivé úkoly“, které v tuto chvíli nejsou nikde definovány. 

Závěrem uvádíme, že při identifikování „kritických pracovníků“ kritického dodavatele předpokládáme součinnost ze strany dotčeného kritického dodavatele.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	31.17.
	
	§2 j)
	Navrhujeme zrušit text „nebo jiné pověřené osoby“.
Zákon obsahuje širokou definici pracovníka, která by měla pokrýt všechny myslitelné osoby oprávněné k ověřování spolehlivosti. Pokud by „jiná pověřená osoba“ nesplňovala definici pracovníka, je nutné v zákoně definovat explicitně, o jaké osoby jde nebo odkázat na jiný konkrétní právní předpis, který pověřenou osobu definuje. 

	Vysvětleno
Vztahuje se k § 17 odst. 2 písm. a). Jedná se o osobu, která není pracovníkem. Příkladem může být osoba, které je umožněn vstup do prostoru subjektu KI, ale subjekt má pro tento prostor nastavena režimová opatření a vstup bude podmíněn ověřením spolehlivosti podle § 17 odst. 2 písm. a) tedy prokázáním bezúhonosti a identity.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.18.
	
	§ 2 k)
	Nad rámec návrhu požadujeme zavedení pojmu tzv. významného odběratele
Pro zajištění poskytování základní služby je nezbytné nejenom zajištění dodávek, nýbrž ve specifických případech též zajištění odbytu subjektu KI (odběru výstupů ze strany vybraných odběratelů). Některé subjekty KI mohou mít pro své výstupy omezené kapacity skladů (o to spíše, jedná-li se o sklady, které musí být speciálně vybaveny). Může se přitom jednat například o nezbytné vedlejší produkty, jejichž výroba není základní službou, nýbrž poskytování služby nutně a nedílně doprovází. 
Uvažujme v tomto kontextu mimořádnou situaci, v níž odběratelé takových „doprovodných“ výstupů (vedlejších produktů) nebudou kvůli omezením moci vykonávat svoji činnost a odebírat tyto výstupy – hovoříme např. o omezení provozu obdobnému jako v době pandemie onemocnění COVID-19. V takovém případě se kapacitně omezené sklady subjektu KI naplní a tento nebude moci dále poskytovat základní službu, jelikož nebude mít kde uskladnit produkované „doprovodné“ výstupy. 
V takových případech není nezbytné zajistit pro poskytování základní služby pouze dodávky, nýbrž také odbyt. S ohledem na zakotvení institutu nezbytného dodavatele tak požadujeme, aby došlo obdobně též k zakotvení institutu významného odběratele ve smyslu výše uvedeného.
	ROZPOR 
Role významného (kritického) odběratele by podle původně uvedeného odůvodnění byla oproti roli kritického dodavatele značně odlišná a nevýhodná. Zatímco kritickému dodavateli neplynou ze své role žádné povinnosti, významný (kritický) odběratel by měl povinnost „ve specifických případech“ odebírat určité produkty, což by mohlo mít za určitých podmínek značné negativní dopady na činnost takového odběratele. Zároveň by nebylo možné ho do takovéto role ustanovit bez jeho souhlasu.
Spatřujeme podstatný rozdíl mezi kritickým dodavatelem a kritickým odběratelem. Zatímco dodavatel je pro SKI zcela klíčový a při jeho výpadku by v důsledku nebylo možné zajistit kontinuální poskytování základní služby, odběratel by byl pro zajištění poskytování základní služby klíčový pouze za specifických nepřiznivých okolností. Navíc by si podle logiky tohoto návrhu své kritické odběratele mohl stanovit jakýkoliv SKI, protože každý podnikatelský subjekt potřebuje mít odběratele, jinak bude jeho podnikání nefunkční. Počet takovýchto kritických odběratelů by tak mohl být enormní. Subjektům kritické infrastruktury samozřejmě nic nebrání v tom, identifikovat si takovéto „kritické“ odběratele z vlastní vůle a případně je uvést do svého plánu odolnosti. 

	31.19.
	
	§5 odst. 1 písm. h)
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést konkrétní právní předpis.
V poznámce pod čarou požadujeme uvést konkrétní právní předpis nebo příklady předpokládaných právních předpisů.
	Akceptováno


	31.20.
	
	§5 odst. 1 písm. i)
	Nařizování a provádění cvičení mohou buď odvětvová ministerstva a jiné ústřední správní úřady nebo Ministerstvo vnitra s tím, že odvětvová ministerstva navrhují jejich obsah. Před určením toho, jak to bude, požadujeme společně diskutovat a vyjasnit role jak odvětvových ministerstev, tak i Ministerstva vnitra a stejně tak i jednotlivých subjektů KI a teprve na základě jejich výsledku to promítnout do příslušných ustanovení zákona.
Pokud jde o subjekty KI, tak je třeba vyjasnit, zda jejich účast na cvičení bude povinná nebo dobrovolná, protože nemusí mít v době cvičení kapacitu se účastnit povinně cvičení. Současně by mělo být možno se takového cvičení neúčastnit v případě, že může být narušeno poskytování, nebo bezpečnost základní služby, nebo dalších služeb subjektu KI.
Podobně by měl mít subjekt KI možnost nařídit účast na svém cvičení věcně příslušným ministerstvům, ministerstvu vnitra, jiných ústředním správním úřadům a České národní bance, a takoví by měli na své náklady například zajistit pohonné hmoty, ochranné pomůcky atd.

	Vysvětleno
MV má oprávnění nařídit a koordinovat cvičení, pokud se subjekt KI nachází v působnosti více gestorů. Toto oprávnění považujeme za dostatečně sjednocující. V případě, že subjekt KI poskytuje základní službu pouze v jednom odvětví, je tedy velmi úzce zaměřen, gestor má největší znalost odvětví a z tohoto důvodu je garantována jednotnost v daném odvětví. Dále nelze akceptovat účast subjektů KI na cvičení na dobrovolné bázi, neboť se jedná o důležitou součást posilování jejich odolnosti.  Aby nedocházelo k přetěžování subjektů KI, byla v zákoně stanovena limita účasti na cvičení maximálně 1x 3 roky. Současně bude MV poskytovat metodickou pomoc jednotlivým gestorům při připravě nebo provádění cvičení. Tato skutečnost bude popsána v důvodové zprávě. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.21.
	
	§5 odst. 1 písm. m)
	Navrhujeme písmeno m) zrušit.
Bezpečnostní standardy by měly být stanovovány a vydávány centralizovaně, a to Ministerstvem vnitra, jinak nelze zajistit jejich vzájemnou kompatibilitu a stejnou úroveň bezpečnosti. Zároveň by bezpečnostní standardy měly vycházet ze stávajících ISO norem. V opačném případě by přijetí zvláštních českých bezpečnostních norem vedlo k neúměrné zátěži českých subjektů KI. Blíže viz komentář u § 15. Zdá se nám, že tento institut je poněkud nešťastně vypůjčen ze zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, kde má své opodstatnění. Návrh zákona o kritické infrastruktuře však s bezpečnostními standardy dále nepracuje, nespecifikuje, o jaké standardy se jedná, ani jak mají být dále používány. Použití této konstrukce umožní, aby každý resort stanovil své vlastní standardy, dle svého uvážení a skutečné potřeby. Navíc se jedná o činnost kvasilegislativní, kdy budou povinným subjektům ukládány povinnosti všeobecně závazným opatřením s dopady odpovídajícími prováděcímu předpisu.

Trváme na odstranění písmene m) vedle již uvedených důvodů rovněž proto, že podle článku 2 bodu 8 směrnice CER je definice standardu následující: „standardem“ standard nebo norma ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012. V žádném případě nemůže takovýto standard vydávat žádné ministerstvo, protože bod 1 zmíněného nařízení zní:                                    „normou“ technická specifikace přijatá uznávaným normalizačním orgánem k opakovanému nebo trvalému použití, jejíž dodržování není povinné a která patří do jedné z těchto kategorií:
a)„mezinárodní normou“ se rozumí norma přijatá mezinárodním normalizačním orgánem;
b) „evropskou normou“ se rozumí norma přijatá jednou z evropských normalizačních organizací;
c) „harmonizovanou normou“ se rozumí evropská norma přijatá na základě žádosti Komise za účelem uplatňování harmonizačních právních předpisů Unie; 
d)„národní normou“ se rozumí norma přijatá národním normalizačním orgánem;"

vypořádání akceptujeme, pokud „minimální bezpečnostní doporučení“ budou jen dobrovolné a za podmínky doplnění důvodové zprávy, že návrh tohoto doporučení bude věcně příslušné ministerstvo před jeho vydáním projednávat s dotčenými subjekty.
	Akceptováno jinak
V § 5 odst. 1 je písm. m) zrušeno a nově se  § 6 odst. 1 upravuje tak, že v § 6 na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o) vydává v součinnosti s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury“.

Bude dále doplněno do důvodové zprávy,včetně znaku dobrovolnosti: 
Ministerstvo vnitra ve spolupráci s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem vydává minimální bezpečnostní doporučení pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury. Spolupráce s příslušnými úřady umožňuje vydávat specifická doporučení pro jednotlivá odvětví a pododvětví, což zajistí, že bezpečnostní opatření budou přizpůsobena specifickým potřebám a hrozbám každého sektoru. 
Vydávání bezpečnostních doporučení nad rámec dalších zákonem uvedených možností je vhodné z několika důvodů. Především umožňuje flexibilní a rychlou reakci na nové a neočekávané hrozby, které se mohou objevit mezi pravidelnými aktualizacemi legislativy. Doporučení mohou být snadněji a rychleji aktualizována než zákonné předpisy, což zajišťuje, že subjekty kritické infrastruktury budou vždy vybaveny aktuálními a relevantními informacemi pro svou ochranu.
Doporučení navíc poskytují subjektům kritické infrastruktury konkrétní a praktické pokyny, které mohou být snadno implementovány, aniž by musely procházet složitým legislativním procesem. To zvyšuje jejich schopnost reagovat na bezpečnostní hrozby v reálném čase.
Dále umožňují ministerstvům, úřadům i subjektům KI sdílet osvědčené postupy a zkušenosti, které byly získány z praxe nebo z mezinárodní spolupráce, a které nemusí být formálně zakotveny v zákonech. Tím se podporuje kontinuální zlepšování bezpečnostních opatření a přizpůsobování se dynamicky se měnícímu prostředí hrozeb.
Byť mají bezpečnostní doporučení formu nezávazného metodického vyjádření (stanoviska), z výše uvedeného vyplývá, že v konečném důsledku mohou výrazně podporovat proaktivní přístup k bezpečnosti, kdy jsou potenciální hrozby a metody k jejich eliminaci identifikovány, sdíleny a řešeny ještě předtím, než mohou způsobit vážné škody. Tím se posiluje celková odolnost kritické infrastruktury.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	31.22.
	
	§5 odst. 1 písm. o)
	Navrhujeme doplnit nové písm. o), které zní: 
„o) během mimořádné události nebo za krizového stavu rozhodují o žádosti subjektu kritické infrastruktury podle § 13, odst. 3, písm. c) o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované subjektem kritické infrastruktury v jejich působnosti podle § 13, odst. 1, písm. s), pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby a nedojde tak k zatížení subjektu a ohrožení poskytování jeho základní služby..“
Z krizí předchozích let víme o velké vzájemné provázanosti a závislosti kritické infrastruktury. Domníváme se, že vedle zásobování skrze SSHR (například PHM) je třeba myslet i na situace, kdy budou subjekty KI závislé na sobě navzájem a pro nedostatek určité komodity bude třeba zajistit přednostní zásobování KI (zejména energie, pitná voda a datová konektivita).
	Akceptováno jinak
Souvisi s akceptací připomínky MPO č. 12.16  - bude vázáno pouze na krizové situace, oprávnění požádat zůstane. Ustanovení nebude explicitně v textu obsahovat rozšíření na dodavatele. V důvodové zprávě bude proces podrobněji rozepsán. 
Nové písmeno v § 13 odst. 3 bude znít:
"c) za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované jiným subjektem kritické infrastruktury, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby."
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	31.23
	
	§6 odst. 1 písm. b)
	Navrhujeme doplnit následovně:
„zpracovává strategii pro posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury, konzultuje ji se subjekty kritické infrastruktury, aktualizuje ji nejméně jednou za 4 roky, a předkládá ji vládě ke schválení,“
Vypracování takové strategie je bez součinnosti subjektů KI neúčelné a je nezbytné, aby tyto subjekty na jejím vypracování spolupracovali tak, aby bylo dosaženo vytvoření vysoké kvality zpracování a provedení. Současně je taková součinnost nezbytná z důvodu informování subjektů KI předem o obsahu strategie.
	Neakceptováno.
Požadované ustanovení směrnice CER nepředpokládá. Strategie nebude schválena výlučně na základě konzultace se subjekty KI. Návrh zákona předpokládá součinnost gestorů (§ 5). Není standardem, aby slovní spojení v této formě se v právním předpisu v této oblasti takto objevovalo. Konzultace samozřejmě mohou probíhat, jedná se o běžnou aplikační praxi. Současně by vznikla nelogická časová souslednost, neboť strategie bude zpracována před určením subjektů KI.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.24.
	
	§6 odst. 1 písm. e), g)
	Ustanovení písmene e) požadujeme doplnit o část textu z písmene g) dle níže uvedeného návrhu a písmeno g) na základě toho vypustit.
"e) zřizuje a provozuje Portál kritické infrastruktury, který bude využit i pro sdílení informací mezi subjekty kritické infrastruktury"
V důvodové zprávě k § 6 se uvádí: "V rámci metodického vedení a zajišťování spolupráce mezi všemi zainteresovanými subjekty zřídí jednotou platformu pro sdílení informací, a to skrze Portál kritické infrastruktury." Onou platformou pro sdílení informací je tedy "Portál kritické infrastruktury.
Komunikace subjektu KI se složkami státu by měla probíhat výhradně přes Portál kritické infrastruktury pro plnění povinností ukládaných tímto zákonem.

	Vysvětleno
Komunikace subjektu KI se předpokládá přes Portál KI. Zřízovatelem bude MV a jednotliví gestoři budou mít přístup ke svým odvětvím nebo pododvětvím. Pakliže je v zákoně napsáno, že SKI informuje MV a věcně příslušného gestora, je potřeba toto vnímat v kontextu zmocnění zákona. Neznamená to, že SKI bude informovat každého zvlášť, ale cestou Portálu KI, ke kterému budou mít zmocněné orgány státní správy přístup. Pouze v případě, že by byl Portál KI nefunkční, je v zákoně pamatováno na záložní variantu, ve které by se využily datové schránky.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.25.
	
	§6 odst. 1 písm. o)
	Požadujeme doplnit do § 6 odst. 1 písm. o) následovně:
„o) zabezpečit informace povinně předávané poskytovateli základních služeb a subjekty kritické infrastruktury“.
I ve spojitosti s předchozí připomínkou není stanoveno, jakým způsobem bude nakládáno s informacemi a jakým způsobem budou takové informace zabezpečeny na straně státu. Považujeme toto za naprosto nezbytné, jelikož ohrožení bezpečnosti takových informací může přímo ohrozit i samotný subjekt KI, případně základní službu, a tak být v rozporu se smyslem tohoto zákona.
Požadujeme, aby předkladatel komunikoval s MŽP ve věci doplnění novely souvisejícího předpisu – zákona č. 123/1998 Sb. tak, že v tomto zákoně bude zakotvena obdobná výluka z povinnosti poskytovat informace, jako bude v zákoně č. 106/1999 Sb. Jedině tak lze dle našeho názoru skutečně zajistit, že informace poskytované subjekty KI budou odpovídajícím způsobem zabezpečeny.
	ROZPOR
Portál KI bude spadat pod režim ZKB ( v současné době by se dalo hovořit o kritické informační infrastruktuře), tedy bude muset splňovat požadavky na zajištění kybernetické bezpečnosti podle tohoto zákona. 
Současně je třeba konstatovat, že úředníci nebo příslušníci bezpečnostních sborů se při výkonu státní správy řídí pravidly a zákony ČR, mimo jiné i povinností mlčenlivosti. Ochranu informací tak považujeme za dostatečnou.
Předkladatel nemá žádné poznatky, že by omezení podle zákona č. 106 byly „obcházeny“ přes speciální úpravu zákona č. 123/1998.
V současnosti proto nespatřujeme potřebu jít nad rámec aktuálních možností odmítnutí poskytnutí informací v samotném zákoně č. 123/1998 Sb.

	31.26.
	
	§6 odst. 2
	Požadujeme upravit ustanovení § 6 odst. 2 a doplnit za ně nový odstavec 3, a to následujícím způsobem:
„(2) Úkoly Ministerstva vnitra uvedené v odstavci 1 plní generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, s výjimkou úkolu úkolů podle odstavce 1 písm. b) a n).
(3) Úkol Ministerstva vnitra uvedený v odstavci 1 písm. b) plní Výbor pro zpracování strategie pro posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury, který je složený ze zástupců Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru, Policie České republiky, [popř. další orgány, subjekty] a subjektů kritické infrastruktury.“

Jako alternativu na základě vypořádacího jednání navrhujeme – nový § XX :
㤠XX
Návrh a aktualizace strategie pro posílení odolnosti subjektů kritické infrastruktury
(1) Ministerstvo vnitra zveřejní návrh strategie pro posílení odolnosti subjektů kritické infrastruktury na Portálu kritické infrastruktury a návrh její aktualizace a stanoví lhůtu pro podání písemných připomínek subjektů kritické infrastruktury, která nesmí být kratší než 30 dnů ode dne zveřejnění. Subjekty kritické infrastruktury podávají připomínky prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury. 
(2) Ministerstvo vnitra v návrhu a při aktualizaci strategie pro posílení odolnosti subjektů kritické infrastruktury zohlední připomínky subjektů kritické infrastruktury.

Protože se dopady strategie pro posilování subjektů kritické infrastruktury budou bezprostředně dotýkat těchto subjektů a mohou mít významný negativní dopad na jejich hospodářskou činnost, který může být nepřiměřený míře zvýšení jejich odolnosti, musí být na úrovni zákona zajištěno jejich právo na možnost vyjádřit se k návrhu strategie a zohlednění jejich připomínek.
Obdobu tohoto principu lze nalézt např. v zákoně č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) v § 17e, podle něhož je Energetický regulační úřad povinen konzultovat metodiku cenové regulace a řadu dalších jím vydávaných dokumentů s dotčenými subjekty. 
Oproti původní připomínce jsme navrhli kompromisní znění a výrazný ústupek. Nejedná se z našeho pohledu o „novou obsáhlou úpravu“, nýbrž o výrazně méně formální postup, než do zákona navržený výbor. Požadujeme, aby se subjekty KI mohly se svými připomínkami zapojit do přípravy koncepčních dokumentů. Navrhujeme de facto konzultační zapojení prostřednictvím připomínek, se kterými se zpracovatelé pouze musí zabývat (nikoli je akceptovat). Tyto koncepční dokumenty směřují přímo vůči subjektům KI. Zapojení subjektů KI může pouze přispět k jejich vyšší kvalitě. Připomínkování skrze gestory odvětví je naprosto zbytečnou komplikací a byrokratickou zátěží.
	ROZPOR
Nově navrhované řešení je mnohem obsáhlejší než původně navrhované, které se týkalo vzniku a činnosti Výboru pro zpracování strategie pro posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Pro nově navrhovaný proces, příp. vznik výše uvedeného výboru nespatřujeme potřebu, neboť zpracování Posouzení rizik ČR i příslušné strategie bude probíhat v souladu se standardním procesem přípravy takovýchto analytických a strategických materiálů, kdy se předpokládá jejich projednávání s dotčenými aktéry a příslušnými orgány či výbory (VCNP, BRS) předtím, než jsou předloženy vládě ke schválení. Své připomínky či náměty ke Strategii či jiným záležitostem souvisejícím se zákonem o odolnosti subjektů kritické infrastruktury či jeho prováděcími právními předpisy mohou subjekty kritické infrastruktury postupovat gestorům odvětví či pododvětví, ve kterých poskytují základní službu.
Ke sdílení informací a předávání relevantních podnětů týkajících se fungování a rozvoje systému kritické infrastruktury pak bude sloužit platforma pro sdílení informací mezi subjekty kritické infrastruktury, kterou dle § 6 odst. 1 písm. g) zřídí Ministerstvo vnitra. Pro zpřesnění bude tato skutečnost doplněna do důvodové zprávy.
Subjekty kritické infrastruktury budou mít možnost sdílet své podněty s gestory daného odvětví nebo pododvětví, kteří se jimi mohou inspirovat při případném zapojení do přípravy posouzení rizik nebo strategie odolnosti, což považujeme za standardní přístup. V situaci, kdy to gestor vyhodnotí za žádoucí, bude moci kontaktovat konkrétní subjekt/y kritické infrastruktury za účelem bližší spolupráce.

	31.27.
	
	§ 7 písm. f)
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést konkrétní právní předpis.
V poznámce pod čarou požadujeme uvést konkrétní právní předpis nebo příklady předpokládaných právních předpisů.


	Akceptováno


	31.28.
	
	§ 8 odst. 1
	Požadujeme upravit znění § 8 odst. 1 tak, aby bylo jednoznačně uvedeno, na základě čeho mají být poskytovateli základní služby informace poskytovány:
„(1) Poskytovatel základní služby je povinen věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance a Ministerstvu vnitra příslušnému gestorovi odvětví a pododvětví podle přílohy č. 1 tohoto zákona za účelem jeho určení za subjekt kritické infrastruktury poskytnout informace o……“.
Povinnost předkládat informace by měla být právě a pouze gestorovi daného odvětví a pododvětví, které určuje příloha č. 1 tohoto zákona.
V souvislosti s výše zmíněnou připomínkou o jednotném informování a komunikačním kanálu se všemi subjekty by i tyto informace měly být poskytovány prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury.
	Neakceptováno 
Návrh neodpovídá systematice zákona. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.29.
	
	§ 8 odst. 1 písm. b)
	Požadujeme upravit znění § 8 odst. 1 písm. b) následovně: 
„b) jeho potenciální kritické infrastruktuře, týkající se základní služby na území nebo mimo území České republiky, v případě Evropské kritické infrastruktury, a“.
V době před určením poskytovatele základní služby nelze reálně dodat informace o své kritické infrastruktuře, protože prozatím k jejímu určení nedošlo. Subjekt je tedy schopen poskytnout informace pouze o potenciálně v budoucnu určení kritické infrastruktuře.
Současně úprava navazuje již na výše uvedenou připomínku, kdy kritická infrastruktura, a tedy i základní služba mimo ČR by měla být pouze ta, která je podle zákona určena jako Evropská kritická infrastruktura.

	Akceptováno jinak
Kritická infrastruktura je vázána na poskytování základní služby. Pro proces určení poskytovatele základní služby je nutné splnit podmínku, že kritická infrastruktura se nachází na území ČR, případně již nyní lze poskytnout informaci o tom, že mám subjekt infrastrukturu i mimo území ČR pro další případné určení SEKI. Detailní identifikace kompletní kritické infrastruktury v návaznosti na aplikaci opatření k zajištění odolnosti provádí až SKI. 
Není nutné poskytovat kompletní přehled, ale alespoň jedna část kritické infrastruktury se musí nacházet na území ČR, jinak by nemohlo dojít k jeho určení subjektem kritické infrastruktury. V rámci portálu bude možné potvrdit, že se na území ČR nachází např. nachází elektrárna, teplárna, vodárna, serverovna, nemocnice, atp., případně existuje podobné zařízení v zahraničí. Po určení SKI proběhne konrétní identifikace kritické infrastruktury a doplnění informací. 
Tento postup bude detailněji popsán v důvodové zprávě.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.30.
	
	§ 8 odst. 2 
	Navrhujeme slovo „jednoho“ nahradit slovem „tří“. 
V praxi u velkých holdingů není v rámci jednoho měsíce reálné získat všechny informace. Navíc z textu návrhu zákona není zřejmé, od jakého okamžiku se počítá den zahájení poskytování základní služby. Například u zahájení provozu fotovoltaické elektrárny tento okamžik může nastat v různých fázích – datum získání licence k provozování, datum reálného spuštění elektrárny, případně jiné datum. Jistota ohledně začátku běhu lhůty je důležitá i proto, že nedodržení lhůty je sankcionováno jako přestupek. Žádáme o upřesnění začátku běhu lhůty buď přímo v zákoně, nebo dát výkladové vodítko v důvodové zprávě.
	Akceptováno


	31.31.
	
	§ 9 písm. g)
	Požadujeme upřesnit, co se rozumí „jedinečností“ poskytovatele základní služby podle § 9 písm. g).
Ustanovení § 9 odst. g) jde nad rámec směrnice CER a proto považujeme za naprosto nezbytné, aby bylo odůvodněno, proč předkladatel k tomuto dalšímu kritériu přistoupil a jak by mělo být aplikováno. Oproti ostatním kritériím významnosti uvedeným v § 9 je text písm. g) velmi nekonkrétní a neuchopitelný, jelikož slovo „jedinečnost“ může být interpretováno mnoha způsoby. Má-li na základě tohoto kritéria dojít k určení subjektu KI, považujeme za naprosto nezbytné, aby byla doplněna větší specifikace, a to optimálně přímo v textu zákona o KI.
	Akceptováno jinak
Kritérium jedinečnosti podle písm. g) bude vysvětleno v důvodové zprávě. § 9 vychází ze směrnice CER a slouží pro stanovování konkrétní hodnoty kritéria významnosti v rámci nařízení vlády. Jedná se o parametry, z nichž se bude vycházet při určování konkrétních hodnot kritérií významnosti v rámci nařízení vlády.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.32.
	
	§ 10 odst. 2 až 4)
	Požadujeme doplnit a vyjasnit text § 10 odst. 2 písm. b) buď přímo v zákoně nebo doplněním důvodové zprávy k tomuto ustanovení, Variantě navrhujeme upravit odst. 2 až 4 takto:

„(2) Ministerstvo vnitra určí rozhodnutím subjekt kritické infrastruktury, pokud naplní odvětvová kritéria a kritéria významnosti stanovená prováděcím předpisem. Proti rozhodnutí ministerstva není rozklad přípustný. Určený subjekt kritické infrastruktury ministerstvo zařadí zařazením na seznam subjektů kritické infrastruktury.“ 

„(3) Tento seznam Seznam subjektů kritické infrastruktury je neveřejný a obsahuje
a) identifikační údaje subjektu kritické infrastruktury,
b) odvětví a pododvětví, ve kterém subjekt kritické infrastruktury poskytuje základní službu,
c) poskytované základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a
d) členské státy Evropské unie, ve kterých subjekt kritické infrastruktury poskytuje základní službu.“

„(4) Ministerstvo vnitra informuje subjekt kritické infrastruktury, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Český úřad zeměměřičský a katastrální a věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku o zařazení subjektu na seznam subjektů kritické infrastruktury podle odstavce 2 do 1 měsíce ode dne tohoto jeho určení.“

„(5) Subjekt kritické infrastruktury je povinen plnit povinnosti plynoucí mu ze zákona vůči zapsaným základním službám ve lhůtě stanovené ministerstvem v rozhodnutí o určení subjektem kritické infrastruktury od okamžiku doručení informace o jeho zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury, není-li zákonem stanoveno dále jinak, a to až do okamžiku doručení vyrozumění o jeho vyřazení ze seznamu subjektů kritické infrastruktury podle § 12.“.

Ostatní odstavce se přečíslují.
Navržený koncept určení subjektu kritické infrastruktury nepovažujeme za ústavně konformní. Ministerstvo dle navržené úpravy používá správní úvahy i rozhodování o právech a povinnostech povinných subjektů, nicméně navrhovaná úprava zastírá, že se jedná právě o rozhodovací činnost správního orgánu a vydá je za pouhý administrativní úkon, o kterém je povinný subjekt informován. Máme za to, že k určení subjektu kritické infrastruktury musí dojít zásadně na základě správního rozhodnutí, byť by vůči tomuto rozhodnutí nebyl přípustný rozklad. S určením subjektu je spojeno uložení rozsáhlých povinností, které musí být podloženo rozhodnutím orgánu veřejné moci, musí být odůvodněno a musí být přezkoumatelné (v tomto případě pouze ve správním soudnictví). Obdobnou úpravu v současnosti obsahuje § 22a zákona č. 181/2014 Sb., zákon o kybernetické bezpečnosti.   
Rovněž jsme přesvědčení, že k plnění povinností subjektu kritické infrastruktury stanovených zákonem (např. § 13, § 14, § 15, §17 by ministerstvo mělo stanovit přiměřenou lhůtu zohledňující velikost určeného subjektu a proveditelnost požadovaných opatření, u kterých nejsou konkrétní lhůty stanoveny zákonem.
V souvislosti se změnou tohoto odstavce je vyžadována rovněž odpovídající úprava § 12 návrhu zákona.  
Cílem zakotvení předmětné povinnosti pro Ministerstvo vnitra směrem k ČÚZK je vyřešení problematiky uveřejňování, resp. neuveřejňování informací ve veřejné části digitální technické mapy kraje subjekty kritické infrastruktury a zajištění možnosti ověření ze strany ČÚZK, že předmětný subjekt je skutečně subjektem kritické infrastruktury. 
	ROZPOR 
Proces určování je postaven na procesu sebehodnocení a splnění informační povinnosti. Zařazení na seznam subjektů KI, tedy akt určení, je tak deklaratorního charakteru, a tedy potvrzení skutečnosti, která nastala splněním kritérií významnosti základní služby.  Ačkoli se může zdát, že se jedná o neformální postup, je nutné proces určování vnímat v kontextu aktu v přenesené pravomoci, který stanoví základní služby v jednotlivých odvětvích a pododvětvích a nařízení vlády, které bude stanovovat kritéria významnosti jednotlivých základních služeb.  Určování prvků kritické infrastruktury formou opatření obecné povahy s sebou neslo procesní komplikace spojené s nutností vyvěšovat opatření obecné povahy na úřední desku, čímž byla narušena a ohrožena citlivost informací o určované kritické infrastruktuře. Seznam subjektů kritické infrastruktury bude neveřejný. Z tohoto důvodu vydávání správních rozhodnutí nebo opatření obecné povahy považuje předkladatel zákona za nevhodné.
Ustanovení § 10 odst. 2 bude znít:
"(2) Ministerstvo vnitra určí na základě doporučení podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu subjekt kritické infrastruktury zařazením poskytovatele základní služby na seznam subjektů kritické infrastruktury. Tento seznam je neveřejný a obsahuje"
Věříme, že se toto téma s předložením znění nařízení vlády o základních službách a kritériích významnosti, které bude definovat exaktní kritéria významnosti jednotlivých základních služeb, jejichž podoba nebude otevírat prostor pro jakékoliv správní uvážení. vyjasní.


	31.33.
	
	§ 11 odst. 3
	Požadujeme upravit znění § 11 odst. 3 následovně:
„(3) Subjekt kritické infrastruktury je povinen plnit povinnosti plynoucí mu ze zákona vůči nově zapsané základní službě nejpozději 1 rok od okamžiku doručení informace o zapsání této základní služby na seznam subjektů kritické infrastruktury, …“.
Plnění povinností podle tohoto zákona není možné okamžitě. Navrhujeme tedy stanovení lhůty v souladu s lhůtami plnění podle nZKB, a to v délce 1 roku od vyrozumění o zařazení na seznam.
	Neakceptováno - vysvětleno
Lhůty jsou stanoveny směrnicí CER (čl. 6 odst. 3). Současně bude upraveno přechodné ustanovení, které posune legis vakanci tohoto konkrétního ustanovení na březen 2026.  Zákon současně počítá se záložním řešením, pokud by Portál KI nebyl k dispozici.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.34.
	
	§ 13 odst. 1 písm. a)
	Požadujeme sjednocení povinností vůči výhradně gesčně příslušnému ministerstvu nebo správnímu orgánu podle přílohy č. 1 tohoto zákona. Taková komunikace musí probíhat výhradně přes Portál kritické infrastruktury.
Povinnosti subjektu kritické infrastruktury mají být zadávány a plněny pouze vůči gestorům daného odvětví a pododvětví podle přílohy č. 1 tohoto zákona. I v případě, že by poskytovatel byl zároveň určen jako subjekt na seznamu ve více odvětvích a pododvětvích, plnění povinností by mělo být vymáháno a plněno výhradně skrze Portál Kritické infrastruktury.
	Neakceptováno
Zákon stanovuje práva a povinnosti jednotlivých gestorů a současně MV, které má v tomto případě koordinační úlohu, případně plní informační povinnost vůči EU. Vzhledem k tomu, že je MV správce Portálu, potřebuje mít k těmto informacím přístup, aby mohlo Portál spravovat a vykonávat svoji působnost podle tohoto zákona.
Do důvodové zprávy bude vysvětlen princip a procesní náležitosti u písmen f) a k).
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.35.
	
	§ 13 odst. 1 písm. e)
	Navrhujeme v písm. e) změnit na číslici „9“
Praxe běžně pracuje s ročními plány. Roční lhůta vychází ze stávající legislativní úpravy v oblasti kybernetické bezpečnosti, subjekty s touto lhůtou běžně pracují – nastavují se roční cykly, roční cíle a financování. Navrhujeme proto lhůty v § 13 nastavit na 12 měsíců. Navíc původní lhůty nejsou sjednocené, ale jedná se o stejné věci, není důvod pro několik různých lhůt, proto zároveň navrhujeme jejich sjednocení.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Lhůtu 9 měsíců stanovuje směrnice CER (čl. 12 odst. 1)

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.36.
	
	§ 13 odst. 1 písm. f)
	Požadujeme specifikovat, o jaké podklady se konkrétně jedná.
Vágnost slovního spojení „podklady pro zpracování posouzení rizik“ umožňuje velice širokou míru předávaných informací, jejichž zpracování může být příliš zatěžující pro subjekt KI. Současně k takovým informacím ani nemusí mít samotný subjekt přístup, nebo takovými nedisponuje. I přesto je neplnění této povinnosti pod sankcí. 
Je tedy nezbytné specifikovat, o jaké informace se v tomto případě jedná a současně i to, jak s nimi bude po předání zacházeno a jak budou zabezpečeny, viz připomínka výše.
	Akceptováno
Příklady podkladů budou doplněny do důvodové zprávy. Jednání se o standardní proces zpracovávání posouzení rizik. Po subjektu určitě nebudou žádány informace, kterými nedisponuje, to není ani možné.


	31.37.
	
	§ 13 odst. 1 písm. g)
	Navrhujeme v g) změnit na číslici „10“
Praxe běžně pracuje s ročními plány. Roční lhůta vychází ze stávající legislativní úpravy v oblasti kybernetické bezpečnosti, subjekty s touto lhůtou běžně pracují – nastavují se roční cykly, roční cíle a financování. Navrhujeme proto lhůty v § 13 nastavit na 12 měsíců. Navíc původní lhůty nejsou sjednocené, ale jedná se o stejné věci, není důvod pro několik různých lhůt, proto zároveň navrhujeme jejich sjednocení.

	Neakceptováno - Vysvětleno
Lhůta je stanovena směrnicí CER (čl. 6 odst. 3) . ČR by ji mohla pouze zkrátit, nikoli prodloužit

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.38.
	
	§ 13 odst. 1 písm. h)
	Navrhujeme v písm. h) změnit na číslici „12“.
Praxe běžně pracuje s ročními plány. Roční lhůta vychází ze stávající legislativní úpravy v oblasti kybernetické bezpečnosti, subjekty s touto lhůtou běžně pracují – nastavují se roční cykly, roční cíle a financování. Navrhujeme proto lhůty v § 13 nastavit na 12 měsíců. Navíc původní lhůty nejsou sjednocené, ale jedná se o stejné věci, není důvod pro několik různých lhůt, proto zároveň navrhujeme jejich sjednocení.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Lhůta je stanovena směrnicí CER (čl. 6 odst. 3) . ČR by ji mohla pouze zkrátit, nikoli prodloužit

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.39.
	
	§ 13 odst. 1 písm. k)
	Požadujeme specifikovat „typ významné dodávky“.
Zákon dále neurčuje, co je myšleno typem významné dodávky. Pokud se má jednat o klasifikaci významných dodávek, pak je nezbytné takovou klasifikaci uvést v zákoně, nebo odkazem na jiný zákonný případně podzákonný předpis.
	Akceptováno jinak

Bude doplněna důvodová zpráva.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.40.
	
	§ 13 odst. 1 písm. p)
	Požadujeme písmeno p) upravit na následující znění a na základě toho v odst. 2 písmeno b) vypustit.
"p) využívat Portál kritické infrastruktury pro plnění povinností a pro výměnu informací podle tohoto zákona".
Tato připomínka navazuje na naši připomínku k § 6 odst. 1 písm. e) a g). Portál kritické infrastruktury bude dle důvodové zprávy sloužit jak pro plnění povinností subjektů KI, tak i sdílení informací a nelze dotčeným subjektům na jedné straně ukládat za povinnost ho využívat pro plnění povinností podle tohoto zákona a současně pak mu dávat právo ho využívat pro výměnu informací, protože většinou půjde o stejné informace.

	Neakceptováno - vysvětleno
Povinností se rozumí i výměna informací. Portál KI má svoje zvláštní ustanovení, ve kterých je specifikováno, za jakým účelem je užíván.
Platformu nelze vnímat pouze jako součást Portálu KI, ale i další možnosti sdílení informací mezi subjekty, jako např. činnost ad hoc pracovních skupin, organizování konferencí, a jiné.  Toto specifikuje i důvodová zpráva, lze tuto specifikaci v důvodové zprávě ještě více upřesnit. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.41.
	
	§ 13 odst. 1 písm. q)
	Požadujeme upravit znění § 13 odst. 1 písm. q) následovně: 
„q) umožnit věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu provedení kontroly plnění povinností stanovených tímto zákonem a právními předpisy vydanými k jeho provedení, včetně umožnění vstupů a vjezdů na pozemky a do prostorů, které subjekt kritické infrastruktury používá k poskytování svých základních služeb včetně poskytnutí nezbytné součinnosti a přijímat nápravná opatření uvedená v § 23,“.
Široce nastavená pravomoc vstupu a vjezdu na pozemky a do prostor využívaných subjektem KI k poskytování základní služby není opodstatněná a účelná k plnění povinností věcně příslušného ministerstva a jiného správního orgánu, a to ani v době konání kontroly. Subjekt však zajistí podle svých možností maximální součinnost těmto orgánům právě v době konání kontroly.
	Neakceptováno  - Vysvětleno
Ustanovení je aplikováno ve smyslu článku 21 odst. 1 písm. a) směrnice CER. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.42.
	
	§ 13 odst. 3 písm. a)
	Je zde nutné vyjasnit samotný proces s GŘ HZS, aby byl eliminován konflikt s nZKB. Případně navrhujeme variantní znění pro vyloučení kolize s nZKB následovně:
„a) při přípravě na krizové situace vyhlášení krizového stavu požadovat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního připojení k veřejné komunikační síti a přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací pro kritické pracovníky,“.

	Vysvětleno
Oprávnění je důležitá zejména v souvislosti s přípravnou fází,  z tohoto důvodu se nemůže omezit pouze na probíhající krizový stav.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.43.
	
	§ 13 odst. 3 písm. c)
	Požadujeme do § 13 odst. 3 doplnit za písm. b) nové písm. c) následovně:
„c) během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované jiným subjektem kritické infrastruktury, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby; subjekt kritické infrastruktury je oprávněn požádat o tento přednostní přístup i pro svého kritického dodavatele, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby,“.
	V návaznosti na zkušenosti z pandemie Covid-19 a dalších krizí navrhujeme nadefinovat některá práva subjektů KI, která jsou zásadní při řešení mimořádných událostí nebo v krizových stavech.
Jedná se v první řadě o možnost subjektů KI požádat o přednostní přístup k základním službám poskytovaných jinými subjekty KI, často v jiných odvětvích a pododvětvích. Tento požadavek reaguje na velkou provázanost a vzájemnou závislost subjektů KI na sobě navzájem a je v tomto směru v souladu s filozofií prosazovanou ve směrnici CER.
Současně akcentujeme právo (nikoli nárok) požádat o hmotnou pomoc a přednostní přístup k některým komoditám, na které nemuselo být myšleno s předstihem v případě plánování SSHR, ale v určitých situacích může být žádoucí, aby existoval zákonný mandát, rozhodne-li se vláda zajistit subjektům KI přednostní přístup k těmto dodávkám.
A konečně se jedná o právo ukládat pracovníkům během mimořádných událostí a krizových stavů mimořádné povinnosti v rozsahu stanoveném příslušným krizovým opatřením (a přísně pouze v těchto mantinelech).
Všechna opatření jsou koncipována tak, aby je nemohly subjekty KI zneužívat, ale aby existovala cesta, jak o ně požádat a v případě, že bude tomuto požadavku vyhověno, aby mohla být čerpána. 

	
	

	
	

	Akceptováno jinak 
Bude se vztahovat pouze na krizové situace a do textu nebude zahrnut dodavatel. Postup bude vysvětlen v důvodové zprávě. Gestor bude všechny žádosti posuzovat a o jejich aplikaci následně rozhodovat ve spolupráci s příslušnými orgány, v tomto případě nejčastěji s ÚKŠ. 

Oprávnění podle § 13 odst. 3 písm. c) bude znít:
"c) za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o poskytnutí přednostního přístupu k základní službě poskytované jiným subjektem kritické infrastruktury, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby."

Neakceptovaná část za středníkem bude popsána v důvodové zprávě (subjekt kritické infrastruktury je oprávněn požádat o tento přednostní přístup i pro svého kritického dodavatele, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.44.
	
	§ 13 odst. 3 písm. d)
	Požadujeme do § 13 odst. 3 doplnit písmeno d) následovně:
„d) během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o dočasnou mimořádnou pomoc subjektu kritické infrastruktury v podobě přednostního zajištění dodávek energií, pohonných hmot, komodit a surovin, přednostního zásobování zdravotním materiálem a ochrannými pomůckami, přednostního očkování a přístup ke zdravotním službám pro kritické pracovníky,".
	Neakceptováno - Vysvětleno
Částečně duplicitní s novým § 13 odst. 3 písm. c). 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.45.
	
	§ 13 odst. 3 písm. e)
	Požadujeme do § 13 odst. 3 doplnit písmeno e) následovně:
„e) během mimořádné události nebo za krizového stavu ukládat pracovníkům zvláštní povinnosti v rozsahu stanoveném v krizovém opatření vydaném podle zvláštního zákona.“.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Mělo by být řešeno v rámci pracovně-právních či jiných smluvních vztahů. Institut pracovní povinnosti je jedno z krizových opatření, které vyhlašuje hejtman nebo vláda, tuto schopnost nemohou mít subjekty KI.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	
	
	§ 14
	Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce, tedy celé ustanovení § 14 navrhujeme z předmětného návrhu zákona zcela odstranit. Požadavky na bezpečnost dodavatelského řetězce nereflektují transpoziční požadavky vyplývající ze směrnice CER, resp. směrnice CER se bezpečností dodavatelského řetězce vůbec nezabývá. Máme zásadní výhrady vůči samotné koncepci mechanismu:
1. Problematika bezpečnosti dodavatelského řetězce je nově začleněna do návrhu jak tohoto zákona, tak do návrhu nového kybernetického zákona – vzniká tak duplicita bez vymezení vzájemného postavení MV a NÚKIB, resp. bez vyřešení otázky, který z dotčených zákonů je v této problematice lex generalis, a který lex specialis.
2. Absentuje vymezení postavení a kompetencí dalších dotčených institucí – např. NBÚ z pohledu zákona o utajovaných informacích a bezpečnostní způsobilosti a MPO z pohledu zákona o prověřování zahraničních investic.
3. Zcela chybí mechanismus prověřování bezpečnosti dodavatelského řetězce, což zakládá nepředvídatelnost a právní nejistotu ohledně postupu MV. Zároveň lze tuto nekompletnost § 14 označit za protiústavní ve smyslu čl. 2 odst. 3 úst. zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
4. Nelze souhlasit s takovou státní ingerencí do soukromoprávních dodavatelských vztahů bez jasně stanovených mezí. Může potenciálně jít o zásah do svobody podnikání a je proto nezbytné zajistit, že jeho nastavení v zákoně bude takové, aby byla konkrétními opatřeními, podmínkami a kritérii zajištěna přiměřenost takového zásahu. Obecná formulace tohoto ustanovení připouští velmi širokou interpretaci, a tedy poskytuje i velmi široké možnosti zásahů do dodavatelských vztahů – jakékoliv mantinely pro aplikaci tohoto ustanovení chybí.
5. S ohledem na závažnost zásahu podle tohoto ustanovení nelze akceptovat obecnou formulaci „přiměřená lhůta“, ve kterou MV určí k ukončení smluvního vztahu mezi subjektem KI a rizikovým dodavatelem. Je třeba uvážit, že takový dodavatel může poskytovat klíčové dodávky pro subjekt KI a jeho náhrada bude velmi obtížná a bude vyžadovat delší čas. 
6. Zároveň by měl být jasně nastaven proces možnosti obrany proti takovému rozhodnutí MV, které, stejně jako jakýkoliv jiný správní orgán, nemusí být ve svém rozhodnutí neomylné. S ohledem na intenzitu zásahu, ke kterému aplikací uvedeného ustanovení může dojít, je nepřijatelná absence speciální úpravy pro obranu proti takovému rozhodnutí. Taková obrana by měla být velmi rychlá (v zákonem stanovených závazných lhůtách), s obdobně svižnými možnostmi řešení určitého přechodného období (speciální předběžné opatření?), se zajištěním přístupu subjektu KI ke všem relevantním informacím apod. Zároveň by alespoň v případě úspěchu v řízení o opravném prostředku mělo dojít k náhradě způsobené újmy ze strany státu.
7. Ustanovení nevede k řešení rizika, pro něž má být dle tvrzení předkladatele zákona zavedeno:
- dle § 14 odst. 1 ZKI: „Představuje-li dodavatel nebo poskytovatel služby subjektu kritické infrastruktury významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra rozhodne o stanovení podmínek, omezení, nebo zákazu dodávek nebo poskytování služeb tohoto dodavatele subjektům kritické infrastruktury.“
- současně důvodová zpráva k § 14 ZKI uvádí: „Zvláštní ustanovení k bezpečnosti dodavatelského řetězce je cíleno na dodavatele, jejichž personál může mít v rámci subjektu kritické infrastruktury přístup takřka do všech míst, typicky půjde o zaměstnance personální agentury, úklidové a bezpečnostní služby apod.“
- z uvedeného vyplývá, že navržená úprava primárně směřuje k riziku, které představují fyzické osoby, které se v rámci plnění dodávky či služby fyzicky vyskytují v prostředí subjektu kritické infrastruktury (resp. v místě, kde se nachází důležitá či jinak citlivá část kritické infrastruktury)
1. zabezpečení této oblasti (tj. ochrany aktiv před nežádoucím přístupem třetí osoby) je však již v současnosti zcela standardním a běžným postupem v rámci bezpečnostních opatření, a to nejen u subjektů kritické infrastruktury
2. má-li zákonodárce dojem, že opatření k mitigaci tohoto rizika nejsou ze strany dotčených subjektů zaváděna a řešena v dostatečné míře, má mnoho různých prostředků, jak tento problém řešit – např. v zákoně výslovně stanovit technická a organizační opatření, která dotčené subjekty musí v této oblasti zavést, dodržovat a řádně plnit, popř. stanovit okruh činností, pro jejichž výkon musí daná fyzická osoba splňovat podmínku bezpečnostní způsobilosti
3. v této souvislosti je nutno zdůraznit, že opatření spočívající v zákazu dodavatele reálně žádným způsobem neřeší situaci, kdy některý subjekt dostatečně neprovádí technická a organizační opatření k zajištění bezpečnosti, a nenahrazuje plnění těchto opatření (je-li problém spatřován v přítomnosti fyzických osob v prostředí kritické infrastruktury, pak úplně stejné riziko – možná dokonce i větší –  může představovat například zaměstnanec subjektu kritické infrastruktury samotného) –> zákaz dodavatele tak vůbec neřeší předkladatelem tvrzený zákonný zájem
8. Rozsah (scope) ustanovení je nepřiměřeně a neodůvodněně rozsáhlý:
1. dle navrženého znění se ustanovení § 14 ZKI může týkat:
1. všech subjektů
2. všech služeb
3. všech dodavatelů, a to bez ohledu na to, zda se jejich dodávky týkají regulované služby 
2. takový rozsah a dopad ustanovení je zcela neodůvodněný a narušující právní jistotu subjektů
3. je pochybné, zda lze postup navržený v § 14 ZKI považovat za proporcionální vzhledem k zákonem sledovanému zájmu
9. Ustanovení je zcela excesivní a jeho znění nemá oporu ve směrnici CER:
1. směrnice CER vychází z toho, že členské by měly při určování míry závislosti jiných odvětví a pododvětví na základní službě poskytované kritickým subjektem v co největším možném rozsahu zvážit dopady na dodavatelský řetězec, přičemž dodavatelské řetězce jsou řešeny zejména v rámci opatření kritických subjektů k zajištění odolnosti (tj. v rámci aspektu, který je v rámci ZKI transponován do § 15 ZKI)
2. v textu důvodové zprávy je uvedeno: „Skutečnost, že navrhované opatření jde nad rámec citované směrnice je fakt.“ – samotné zavedení ustanovení však není nikde řádně odůvodněno
10. Ustanovení duplikuje problematiku, která je řešena jak v rámci již existující legislativy, tak v rámci nového zákona o kybernetické bezpečnosti:
1. Ministerstvo vnitra (MV) tvrdí, že stát v současné době nemá účinný nástroj, jak řešit rizika a hrozby vyplývající např. z napojení dodavatelských subjektů na zpravodajské služby cizí moci, tuzemský a mezinárodní organizovaný zločin či hrozby z oblasti terorismu, o nichž má MV k dispozici informace – nereflektuje přitom dostatečně skutečnost, že tato problematika je již nyní ve vícero rovinách upravována jinými zákonnými předpisy:
1. zákon o prověřování zahraničních investic (ZPZI) – obsahuje prověřování zahraničních dodavatelů z hlediska toho, zda jejich investice může představovat ohrožení bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku
1. o tom, zda lze detekovat ohrožení bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku rozhoduje vláda; samotné rozhodnutí dle ZPZI vydává MPO
2. zákon o provádění mezinárodních sankcí – upravuje zavádění omezení nebo zákazů na základě nařízení vlády (k provádění sankcí vyplývajících z rozhodnutí Rady bezpečnosti, společného postoje nebo rozhodnutí na základě SEU a SZBP) či rozhodnutí vlády (o zařazení na vnitrostátní sankční seznam)
3. nový zákon o kybernetické bezpečnosti (nZKB; aktuálně v legislativním procesu), který má v úmyslu zavést mechanismus prověřování bezpečnosti dodavatelského řetězce (mechanismus), jenž má sloužit k obdobnému účelu, jako institut navržený v § 14 ZKI
1. dle § 29 odst. 1 návrhu nZKB: „Úřad za účelem prověřování rizik spojených s dodavatelem shromažďuje a vyhodnocuje informace a data spojené s orgánem či osobou, které se týkají možné hrozby pro bezpečnost České republiky, vnitřní či veřejný pořádek.“
2. důvodová zpráva k nZKB uvádí: „Mechanismus prověřování dodavatelského řetězce, který je obsažen v návrhu zákona, má sloužit k monitoringu dodavatelů působících či plánujících působit v České republice, k prověřování těchto dodavatelů a k případnému omezení těch dodavatelů, u kterých bude v důsledku vyhodnocení kritérií rizikovosti dodavatele zjištěno možné významné ohrožení bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku. Žádná z těchto aktivit v tuto chvíli není v České republice na úrovni zákona regulována a systematicky prováděna.“
3. MV je přitom jedním z ústředních orgánů veřejné správy, které v rámci mechanismu poskytují informace NÚKIB týkající se rizikovosti dodavatele, a je také orgánem, s nímž NÚKIB vždy konzultuje vydání opatření obecné povahy z omezení či zákazu plnění dodavatele – informace, kterými MV disponuje, mohou být tedy využity v rámci tohoto procesu
2. je neodůvodněné a nehospodárné, aby zcela totožnou činnost (prověřování bezpečnosti dodavatele) provádělo paralelně vícero úřadů, a to jak z hlediska finančního, tak administrativního, ale též z hlediska nepřehlednosti právní úpravy pro povinné subjekty, kdy není pro subjekty ve výsledku jasné, který orgán, v jaké oblasti a za jakým účelem reguluje jejich činnost a posuzuje jejich dodavatele
11. Nepřijatelná koncentrace rozhodovací pravomoci v rukách jediného úřadu a riziko libovůle
1. navrhovaná úprava dle ZKI je dokonce ještě striktnější, než předpokládaný mechanismus, neboť MV zde má vydávat rozhodnutí bez jakékoliv konzultace či stanovisek dalších úřadů (včetně sektorových regulátorů); prostor pro libovůli jediného úřadu je tak zde obrovský
2. je třeba zdůraznit, že zákazem či omezením plnění dodavatele dochází k významnému zásahu do svobody podnikání mnoha subjektů na trhu a případný zákaz či omezení představuje nejen zásadní zásah do ústavně zaručených práv a svobod subjektů, ale může mít i významné ekonomické a geopolitické dopady – oblast hospodaření ani zahraniční politiky však nespadá do kompetencí MV
3. jak je uvedeno výše, prověřování rizikovosti dodavatele a možný zákaz či omezení jeho plnění obsahuje (či má dle předpokladu obsahovat) řada zákonných předpisů:
1. zákon o prověřování zahraničních investic – usnesení o tom, zda zahraniční investice může představovat ohrožení bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku přísluší vládě (MPO je tímto usnesením vázáno)
2. zákon o provádění mezinárodních sankcí – omezení nebo zákazy jsou uplatňovány na základě nařízení vlády (k provádění sankcí vyplývajících z rozhodnutí Rady bezpečnosti, společného postoje nebo rozhodnutí na základě SEU a SZBP) nebo rozhodnutí vlády (o zařazení na vnitrostátní sankční seznam)
3. nZKB – zde si NÚKIB nárokuje širokou a autonomní rozhodovací pravomoc, je zde však zakotvena alespoň určitá forma konzultace a nutnost získat stanovisko příslušných ministerstev (MPO, MV, MZV) pro závažnější případy
4. z tohoto pohledu je až alarmující, že si MV v rámci návrhu ZKI snaží zcela neodůvodněně vymínit možnost jednostranného rozhodování o zákazu či omezení plnění dodavatele, do nějž nemá možnost zasáhnout jakýkoli jiný orgán
5. má-li docházet k omezení či zákazu plnění dodavatele, je nutné, aby se na tomto procesu podílela vláda (obdobně je tomu v zákoně o prověřování zahraničních investic), jakož i příslušný sektorový regulátor či další příslušný ústřední správní úřad
12. V rámci důvodové zprávy ani zprávy RIA není zavedení institutu dle § 14 ZKI řádně odůvodněno:
1. v důvodové zprávě se objevuje několik zavádějících až nepravdivých tvrzení:
1. MV tvrdí, že navrhovaná úprava doplňuje zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, zákon č. 1/2023 Sb., sankční zákon, a nZKB – reálně však duplikuje a nepřiměřeně zpřísňuje jak ustanovení mechanismu v rámci nZKB i dalších zmíněných zákonů (viz výše)
2. ze strany MV je dokonce uvedeno, že: „Předkládaný návrh vytváří právní rámec především pro budoucí investice.“ – nové investice, pokud jde o zahraniční investory, však již výslovně řeší ZPZI 
3. zvláštní ustanovení k bezpečnosti dodavatelského řetězce má být údajně cíleno na dodavatele, jejichž personál může mít v rámci subjektu kritické infrastruktury přístup takřka do všech míst (typicky zaměstnance personální agentury, úklidové a bezpečnostní služby apod.) – toto z textu zákonného ustanovení přímo nevyplývá
4. zcela nepravdivé je tvrzení, že zásah v důsledku uvedeného ustanovení, se dotkne jednoho konkrétního podnikatelského subjektu – dojde-li k omezení či zákazu dodávek nebo poskytování služeb daného dodavatele subjektům kritické infrastruktury, dotkne se toto obrovského množství subjektů (RIA zpráva očekává, že množství subjektů kritické infrastruktury se s přijetím ZKI zdvojnásobí)
5. tvrdí-li MV, že: „navrhované opatření je nástroj krajní, zcela mimořádný a jeho využití bude nejspíš zcela ojedinělé“, jaký je potom důvod pro jeho tvrzené zavedení, když právní řád upravuje dostatečné množství zákonných opatření ošetřujících stejnou problematiku
2. v rámci závěrečné zprávy RIA vůbec nejsou vyčísleny dopady připravované legislativy – přitom počet povinných osob dle ZKI se má oproti stávajícímu stavu zdvojnásobit
1. opět je uváděno, že: „Výši finančních dopadů není však možné předem stanovit a veškeré požadavky na jejich vyčíslení by vedly k vytvoření odhadů s nízkou vypovídající hodnotou“
3. obecně lze říci, že zpráva RIA (ani důvodová zpráva) není zpracována kvalitně a neobsahuje dostatečné odůvodnění připravovaných kroků ani řádné zhodnocení nákladů připravované legislativy; reálné dopady ZKI jsou přitom bagatelizovány
13. nelze připustit odmítnutí odpovědnosti státu za újmu, která vznikla dodavateli nebo poskytovateli služby rozhodnutím dle § 14 ZKI
14. v obecné rovině lze uvést, že ZKI není dobře a dostatečně provázán s nZKB (přitom směrnice NIS2 a směrnice CER byly připravovány paralelně a jsou na sebe značně navázány) – naopak ZKI zavádí povinnosti, které se s nZKB překrývají
	ROZPOR 
1. Navrhovaný nástroj k posílení bezpečnosti dodavatelského řetězce reaguje na zhoršující se bezpečnostní situaci ve světě a je navržen tak, aby měl stát účinný nástroj, kterým bude reagovat na závažné ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky. Zpravidla půjde o reakci na sdělení relevantních informací od ostatních orgánů státní správy. 
2. Navržené ustanovení se může týkat těch služeb a subjektů, které jsou mimo pravomoc NBÚ nebo budou mimo pravomoc NÚKIBu podle navrhovaného zákona o kybernetické bezpečnosti. 
3. Směrnice CER určuje minimální požadavky na posílení odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Směrnice CER umožňuje národním státům v zájmu zajištění vlastní bezpečnosti přijmout přísnější právní úpravu. 
4. Citované zákony ve svém celku neřeší všechna rizika, nepokrývají je. Navržené ustanovení citované předpisy vhodně doplňuje, aby měl stát nástroj kterým bude reagovat na závažné hrozby plynoucí od dodavatelů subjektům kritické infrastruktury. 
5. Návrh není duplicitní k návrhu NÚKIBu, návrh NÚKIBu cílí na jiné dodavatele, a to na dodavatele z oblasti IT.
6. Navržený nástroj je moderní institut správního práva k posílení odolnosti kritické infrastruktury, který nezvyšuje administrativní zátěž na straně podnikatelů a nezvyšuje náklady na straně státu. Zásah do dodavatelského řetězce ze strany státu přichází v úvahu na základě relevantních informací o významném riziku pro bezpečnost České republiky. Navržený mechanismus respektuje mantinely demokratického právního státu. Ministerstvo vnitra bude muset při případném rozhodování vážit dopady na subjekt kritické infrastruktury a poskytování základní služby a respektovat tak princip přiměřenosti. Do navrženého mechanismu je promítnut i princip zdrženlivosti, když zásah do dodavatelského řetězce může mít od nejmírnějšího podobu omezení dodávek, stanovení podmínek dodávek až po nejpřísnější úplný zákaz dodávek zboží a služeb. Zákaz dodávek zboží a služeb je až to poslední možné, pokud nepostačí nástroj mírnější. V rámci rozhodnutí o zásahu do dodavatelského řetězce bude muset být zdůvodněno, proč Ministerstvo vnitra přistoupilo, ke kterému opatření. Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že část správního spisu může být utajena, tak jak to připouští správní řád a soudní řád správní, pokud bude rozhodováno na základě utajovaných informací. Samozřejmostí je přezkum rozhodnutí ve správním soudnictví. 
7. Vzato na vědomí. 
8. Vzato na vědomí.
9. Uvedená připomínka je irelevantní, navrhované opatření bude reagovat na relevantní informace o vážné bezpečnostní hrozbě pro Českou republiku. Navržené ustanovení je potřeba vnímat v kontextu celého návrhu zákona, který předpokládá prohloubení spolupráce mezi všemi orgány státní správy působící v oblasti bezpečnosti. 

Výsledné znění ustanovení:
§ 14
Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce
	(1) Pokud z vlastní činnosti Ministerstva vnitra nebo z informace orgánu veřejné moci vyplývá, že dodavatel plnění subjektu kritické infrastruktury představuje významné ohrožení bezpečnosti České republiky, Ministerstvo vnitra 
a) vydá varování, nebo 
b) rozhodne o stanovení podmínek, omezení, případně zákazu činnosti ve prospěch subjektu kritické infrastruktury.
	(2) Ministerstvo vnitra projedná svůj postup před vydáním varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem. Umožňují-li to okolnosti, přizve Ministerstvo vnitra k projednání podle věty první i dotčený subjekt kritické infrastruktury.
	(3) Za účelem zabránění nebo zmírnění hospodářských dopadů může Ministerstvo vnitra po projednání postupu podle odstavce 2 odložit vykonatelnost rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) na přiměřenou dobu.  
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) lze vydat v případě, že nebyly vůči dodavateli plnění subjektu kritické infrastruktury uplatněny podmínky, omezení nebo zákazy podle jiných právních předpisů .
(5) V rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) Ministerstvo vnitra určí přiměřenou lhůtu k nápravě. Marným uplynutím této lhůty závazek zcela nebo zčásti zaniká.
	(6) O varování nebo rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, subjekty kritické infrastruktury a v důvodných případech také příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
	(7) Vydání rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) může být prvním úkonem v řízení. Rozklad proti rozhodnutí podle věty první nemá odkladný účinek. 
	(8) Stát neodpovídá za případnou újmu, která vznikla dodavateli varováním nebo rozhodnutím podle odstavce 1. K ujednáním o smluvní pokutě se nepřihlíží.
	(9) Za dodavatele plnění se pro účely tohoto ustanovení považuje i subdodavatel.

	31.46.
	
	§ 15 odst. 1 písm. a)-f)
	Navrhujeme v odst. 1 upravit výčet takto:
a) preventivních opatření k předcházení vzniku incidentů, opatření k řízení rizik,
b) opatření fyzické bezpečnosti, opatření k zajištění kontinuity činností,
c) opatření k řízení rizik a odezvy na incidenty,
d) opatření pro zajištění kontinuity činnosti, opatření fyzické bezpečnosti,
e) opatření k řízení bezpečnosti pracovníků,
f) opatření k řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce.
Navrhujeme text upravit tak, aby důsledně vycházel z oborových norem ISO (zejména ISO 22301, ISO 27001, ISO 31000)
Právě s ohledem na význam dopadu opatření k zajištění odolnosti subjektu KI na praxi považujeme za zásadní, aby návrhy prováděcích právních předpisů byly k dispozici ve stejnou dobu v rámci legislativního procesu jako návrh zákona, a to nikoliv pouze ve formě tezí.

	Akceptováno jinak
Návrh akceptován, písm. c) bude upraveno tak, aby řešilo pouze odezvu. Do důvodové zprávy bude popsáno, že písm. a) zahrnuje i preventivní opatření. Současně se předpokládá aplikace zmiňovaných ISO norem, je takto uvedeno jak ve směrnici CER, tak i v důvodové zprávě k návrhu zákona. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.47.
	
	§ 16
	Považujeme za nezbytné, aby v průběhu vypořádání bylo dořešeno pojetí institutu manažera kritické infrastruktury. Požadujeme dále prověřit možnost, aby vedle zavedení manažera KI byl též zachován institut styčného bezpečnostního zaměstnance v současné podobě – tj. v zákoně zakotvit oba instituty a umožnit subjektům KI ponechat si styčného bezpečnostního zaměstnance namísto manažera KI.

	Neakceptováno
Instititu styčného bezpečnostního zaměstnance je téměř totožný s manažerem KI, pouze došlo ke změně názvu, jelikož z aplikační praxe vyplývalo, že díky označení "styčný bezpečnostní zaměstnanec" bývá tato funkce podceňována, z tohoto důvodu je nyní nazván "manažerem KI", dochází tak i k filozofickému sjednocení se ZKB. Současně pojem "styčný bezpečnostní zaměstnanec" s novelou krizového zákona zanikne a transformuje se do manažera KI.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.48.
	
	§ 16 odst. 2 
	Požadujeme úpravu znění: 
(2) Manažerem kritické infrastruktury může být určena pouze osoba splňující požadavky odborné způsobilosti. Odborně způsobilou osobou se rozumí ten, kdo dosáhl vysokoškolského vzdělání a má alespoň 3 roky praxe v oblasti krizového řízení, řízení bezpečnosti, řízení rizik nebo řízení kontinuity činností, nebo dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou a má alespoň pětiletou praxi v oblasti krizového řízení, řízení bezpečnosti, řízení rizik nebo řízení kontinuity činností.
Navržená praxe byla nedostatečná zejména z hlediska možných zkušeností, které nemusí být jen z bezpečnosti, ale i z dalších příbuzných oborů (krizové řízení, BCM, apod.). 
Naopak považujeme za zbytečné specifikovat typ vysokoškolského vzdělání. 
Rovněž doporučujeme rozlišit délku praxe podle úrovně řádně dokončeného vzdělání.

	Akceptováno jinak 
Vzhledem k uplatnění obdobné připomínky i ze strany dalších připomínkových míst je ze strany předkladatele navrhováno upravené znění týkající se odborné způsobilosti. Navrhovaná úprava cílí na přiblížení úrovně odbornosti manažera KI s úrovní odbornosti, která je vyžadováno po manažerovi kybernetické bezpečnosti podle návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti. Odstavec 2 bude znít následovně:

“(2) Manažerem kritické infrastruktury může být určena pouze osoba splňující požadavky odborné způsobilosti. Odborně způsobilou osobou se rozumí ten, kdo prokáže praxi v oblasti zajišťování bezpečnosti státu, ochrany obyvatelstva, krizového řízení, podnikové bezpečnosti nebo řízení kontinuity činností po dobu nejméně tří let, nebo po dobu jednoho roku v případě, že dosáhl vysokoškolského vzdělání.”  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.49.
	
	§ 16 odst. 3 
	Navrhujeme pojem „vrcholový řídící pracovník“ změnit na „statutární orgán“.
Pojem „vrcholový řídící pracovník“ není srozumitelný, resp. není definován. V praxi se bude jednat o statutární orgán. Proto navrhujeme v tomto duchu zákon upravit. Případně lze uvažovat o rozšíření i na odpovědnou osobu ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.
	Neakceptováno
Vrcholový řídící pracovník je pojem, který používá např. nařízení k GDPR, v právním řádu je tedy znám. Užití statutárního orgánu je problematické z hlediska jeho kolektivní povahy. Za účelem naplnění tohoto ustanovení je zapotřebí mít jednu kontaktní osobu, nikoli kolektivní orgán. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.50.
	
	§ 16 odst. 4 
	Navrhujeme pojem „vrcholový řídící pracovník“ změnit na „statutární orgán“.
Pojem „vrcholový řídící pracovník“ není srozumitelný, resp. není definován. V praxi se bude jednat o statutární orgán. Proto navrhujeme v tomto duchu zákon upravit. Případně lze uvažovat o rozšíření i na odpovědnou osobu ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.

	Neakceptováno - Vysvětleno
Vrcholový řídící pracovník je pojem, který používá např. nařízení k GDPR, v právním řádu je tedy znám. Užití statutárního orgánu je problematické z hlediska jeho kolektivní povahy. Za účelem naplnění tohoto ustanovení je zapotřebí mít jednu kontaktní osobu, nikoli kolektivní orgán. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.51.
	
	§ 17
	Požadujeme, aby bylo jednoznačně stanoveno, že subjekt kritické infrastruktury může – ale nemusí – využít možnost ověření spolehlivosti podle § 17. Z hlediska aplikace tohoto ustanovení požadujeme do důvodové zprávy doplnit, že je na subjektech KI do jaké míry a pro jaké zaměstnance tohoto oprávnění využijí.
	Akceptováno jinak
V § 17 je již nyní v této souvislosti uvedeno, že „je subjekt kritické infrastruktury oprávněn“, tudíž se jedná o možnost, a ne o povinnost.
Požadovaná informace byla doplněna do důvodové zprávy:
„Vzhledem k tomu, že se jedná o oprávnění pro subjekty kritické infrastruktury, je na jejich rozhodnutí, zdali a případně na jaké pracovníky a uchazeče o zaměstnání budou toto ustanovení aplikovat.“


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	31.52.
	
	§ 17 odst. 1
	Požadujeme, aby v textu zákona, důvodové zprávy i tezí prováděcího předpisu bylo jednoznačně stanoveno, že subjekt kritické infrastruktury může – ale nemusí – využít možnost ověření spolehlivosti podle § 17. Například by toto mohlo být učiněno nahrazením slov „je oprávněn“ slovy „může, považuje-li to za potřebné“ následovně:
„(1) Za účelem zajištění bezpečného poskytování základní služby, řízení bezpečnosti pracovníků a řízení dodavatelského řetězce je subjekt kritické infrastruktury oprávněn může, požaduje-li to za potřebné, požadovat ověření spolehlivosti pracovníků, včetně uchazečů o zaměstnání, a stanovit adekvátní režimová opatření pro kritickou infrastrukturu.

	Neakceptováno

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.53.
	
	§ 17 odst. 2 
	Požadujeme, aby v textu zákona, důvodové zprávy i tezí prováděcího předpisu bylo jednoznačně stanoveno, že subjekt kritické infrastruktury může – ale nemusí – využít možnost ověření spolehlivosti podle § 17. Například by toto mohlo být učiněno nahrazením slov „je oprávněn“ slovy „může, považuje-li to za potřebné“ následovně:

(2) Za účelem ověřování spolehlivosti podle odstavce 1 je subjekt kritické infrastruktury oprávněn může, považuje-li to za potřebné

	Akceptováno jinak
Písmena budou rozdělena. U písm. a) zůstává oprávněn, u citlivé činnosti se přidává slovo povinen. Text se mění podle návrhu NBÚ.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.54.
	
	§ 17 odst. 2 písm. a) 
	Požadujeme, aby v textu zákona, důvodové zprávy i tezí prováděcího předpisu bylo jednoznačně stanoveno, že subjekt kritické infrastruktury může – ale nemusí – využít možnost ověření spolehlivosti podle § 17. Například by toto mohlo být učiněno nahrazením slov „je oprávněn“ slovy „může, považuje-li to za potřebné“ následovně:

a) vyžadovat od pracovníků podílejících se na poskytování základní služby a osob, které jsou pověřeny přímým nebo vzdáleným přístupem do jeho prostor, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů, prokázání totožnosti, potvrzení trestně právní bezúhonnosti výpisem z rejstříku trestů nebo jiné obdobné evidence u cizích státních příslušníků, nebo poskytnutí dalších údajů nezbytných pro posouzení spolehlivosti pro danou pracovní pozici, včetně osobních údajů zvláštních kategorií nebo“
	Neakceptováno
Požadavek na dodatečné doplnění oprávnění týkající se poskytnutí dalších údajů nebo osobních údajů zvláštních kategorií je příliš obecné a v rámci písm. a) je nad rámec směrnice CER. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.55.
	
	§ 17 odst. 3 
	Navrhujeme text odstavce 3 upravit, jak následuje, a odst. 4 zrušit: 
„(3) Citlivou činností se rozumí
a) výkon funkce manažera kritické infrastruktury,
b) výkon funkcí nezbytných pro zajištění poskytování základní služby, které vykonávají kritičtí pracovníci v odvětvích nebo pododvětvích energetiky, letecké dopravy nebo pitné vody.

(4) Funkce nezbytné pro zajištění poskytování základní služby, jejichž výkon je citlivou činností pro vybraná odvětví nebo pododvětví stanoví prováděcí právní předpis.“.
A dále:

§ 13 odst. 1 písm. s): 
s) ověřovat požádat u pracovníka vykonávajícího citlivou činnost podle § 17 odst. 3 manažera kritické infrastruktury o ověření spolehlivosti, zda splňuje podmínky pro výkon citlivé činnosti podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací.
§ 13 odst. 2 písm. a) – vypustit bez náhrady
§ 17 odst. 2 písm. b):
b) povinen požadovat prokázání splnění podmínek pro výkon citlivé činnosti7)  od pracovníka, který citlivou činnost vykonává manažera kritické infrastruktury
§ 17 odst. 3:
(3) VýkonVýkonem citlivé činnosti podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací je podle tohoto zákona pouze výkon funkce manažera kritické infrastruktury je citlivou činností podle zákona upravujícího ochranu utajovaných informací.
	Akceptováno částečně
Akceptováno vyjma § 13 odst. 2 písm. a), a to z důvodu potřeby zanechat toto ustanovení kvůli identifikace těch pracovníků, u kterých bude požadováno ověření spolehlivosti. Jedná se o významné ustanovení, které může napomoci zabránit např. incidentu spojeným s tzv. insiderem.


	31.56.
	
	§ 18 odst. 1 
	Požadujeme nastavení klasifikace incidentů.
I v souvislosti s připomínkou k § 2 f) požadujeme, aby zákon jasně nastavil klasifikaci incidentů a pouze jejich nejkritičtější skupinu, která má reálně dopad na okamžitou a dlouho trvající nedostupnost základní služby jako tu, která podléhá povinnosti hlášení incidentů podle toho zákona.
	Vysvětleno
Parametry incidentů budou stanoveny prováděcím právním předpisem.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.57.
	
	§ 18 odst. 2
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést konkrétní právní předpis.
V poznámce pod čarou požadujeme uvést konkrétní právní předpis nebo příklady předpokládaných právních předpisů.
	Akceptováno


	31.58.
	
	§ 19 odst. 1
	Doplnění:
(1) Subjekt kritické infrastruktury provede hlášení incidentu bezodkladně po jeho zjištění, ve kterém uvede, pokud takovými informacemi disponuje
V případě, že subjekt v okamžiku hlášení incidentu nedisponuje komplexní informací podle bodů a) až d), nemůže po něm být vyžadováno její předání v hlášení. Současně je neplnění této povinnosti postiženo sankcí ve výši podle § 26, kdy by neplnění této povinnosti mohlo být chápáno i to, že subjekt dodá informace v maximální možné a jemu dostupné šíři, ale ta nebude z pohledu orgánu přebírající informace o incidentu z Portálu KI dostačující.
	Neakceptováno
Rozdíl mezi odstavcem 1 a odstavcem 2 se více popíše v důvodové zprávě.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.59.
	
	§ 19 odst. 2 písm. a)
	Požadujeme přeformulovat „nejpozději do 24 hodin“ na „nejpozději v průběhu příštího pracovního dne, maximálně však do 1 pracovního dne“
Jak jsme namítali i u nZKB, není účelné požadovat po subjektu hlášení do 24, a to i s ohledem na případné státní svátky, víkendy a dovolené pracovníků zodpovědných za hlášení incidentů. Logické je nastavení hlášení v průběhu příštího pracovního dne. Chápeme ale potřebu obdržení informace v co nejkratší době, proto tedy maximálně do konce takového příštího pracovního dne.
	Neakceptováno.
Lhůta je jasně stanovena směrnicí CER.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.60.
	
	§ 20
	Je nezbytné upřesnit rozsah sdíleni informací mezi subjekty státu.
Sdílení informací jak od povinných subjektů, tak následně mezi institucemi státu může obsahovat informace klasifikované a takové, jejich únik může znamenat bezpečnostní riziko jak pro poskytovatele základních služeb, tak pro instituce státu. Je třeba současně upřesnit, jaké informace užívají ministerstva, ústřední správní orgány apod.
Považujeme za nezbytné, aby bylo v zákoně uvedeno, jak bude zajištěna bezpečnost a další zpracování těchto dat a informací na straně státu.
	Vysvětleno
Rozsah předávaných informací stanoví zákon. Klasifikované informace nebudou předávány Portálem KI, jelikož Portál KI neumožňuje předávání utajovaných informací. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.61.
	
	§ 20 odst. 1
	Požadujeme upravit znění § 20 odst. 1 následovně:
"(1) Portál kritické infrastruktury je součástí Informačního systému krizového řízení podle zákona upravujícího krizové řízení) a slouží k výkonu pravomocí ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a České národní banky, plnění povinností poskytovatelů základní služby a subjektů kritické infrastruktury a vedení nezbytných informací, dat, údajů a evidencí včetně výměny informací podle tohoto zákona.".
Tato připomínka navazuje na naši připomínku k § 6 odst. 1 písm. e) a g). Portál kritické infrastruktury bude dle důvodové zprávy sloužit jak pro plnění povinností subjektů KI, tak i sdílení informací a tento jeho účel absentuje ve výčtu toho, k čemu bude sloužit.
	Neakceptováno
Jedná se o nadbytečné doplnění textu.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.62.
	
	§ 20 odst. 2 písm. a)
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést odkaz na nový zákon o kybernetické bezpečnosti.

	Akceptováno jinak
Ustanovení bude odstraněno.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.63.
	
	§ 21
	Zajistit informování subjektu o cvičení s dostatečným předstihem.
V případě, že se cvičení může zúčastnit více subjektů najednou, je nutné zajistit ochranu předávaných informací. Citlivé informace a informace o výsledcích cvičení musí být předány pouze ministerstvu vnitra a ne ostatním zúčastněným subjektům.
Podle znění zákona je účast na cvičení, ať už podle vypracovaného plánu cvičení, tak v případě mimořádného cvičení, povinná. Subjekt by však měl být, a to i v případě mimořádného cvičení, s dostatečným předstihem informován. V rámci interních procesů se plánování cvičení provádí minimálně s ročním předstihem, aby tak nedošlo k případnému narušení kontinuity poskytování jeho služeb a v krajním případě i k ohrožení bezpečnosti poskytování základní služby. Subjekt by v případě, kdy by k takovému ohrožení mohlo v důsledku jeho účasti na cvičení dojít, mít možnost ze cvičení odstoupit, případně se takového cvičení neúčastnit vůbec.

	Bereme na vědomí


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.64.
	
	§ 21 odst. 2
	Navrhujeme vypustit text „věcně příslušným ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo“. A současně vložit na konci odstavce 1: "Mimořádným případem se rozumí zejména [popsat]."
Viz komentář u návrhu ustanovení § 5 odst. 1 písm. i) tohoto návrhu zákona. – cílem je, aby vše určovalo Ministerstvo vnitra, příslušné ministerstvo či jiný ústřední správní úřad by měl mít pouze poradní/koordinační roli. 
Považujeme za nezbytné specifikovat, co se rozumí mimořádnými příklady – aby byly dány meze správnímu uvážení při nařizování cvičení. 
	Akceptováno
V ustanovení § 21 odst. 2 bude odstraněna poslední věta, která zní “Je-li to potřebné k ověření zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury, lze mimořádně nařídit cvičení mimo plán cvičení.”. Institut „mimořádného cvičení mimo plán cvičení“ bude celkově zrušen. Místo něj bude uvedena „mimořádná kontrola mimo plán kontrol“.

	31.65.
	
	§ 21 odst. 3
	Požadujeme úpravu následujícím způsobem:
(3) Plán cvičení se zpracovává na kalendářní rok. Subjekt kritické infrastruktury může být do tohoto plánu cvičení zařazen nejvýše jednou za tři roky, a to pokud v těchto třech letech neprovedl nebo nebude provádět cvičení sám. 
	Neakceptováno

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.66.
	
	§ 21 odst. 5
	Navrhujeme text upravit následovně:
 „Náklady spojené se cvičeními podle tohoto zákona nese subjekt kritické infrastruktury stát.“
Nároky na odolnost kritické infrastruktury uvaluje na subjekty KI stát prostřednictvím zákona a rozhodnutími správních orgánů. Jsme proto přesvědčeni, že by stát také měl nést náklady na zajišťování plnění těchto nároků. 
Směrnice CER sice předpokládá konání potřebných cvičení pro zvyšování okolnosti, ale neukládá, že by k tomu mělo docházet na náklady subjektů kritické infrastruktury. Směrnice CER naopak ve svém čl. 9 odst. 1 předpokládá ze strany členských států podporu pro subjekty kritické infrastruktury s ohledem na organizaci cvičení.
Přinejmenším by měl stát nést alespoň spoluúčast na nákladech spojených s prováděním cvičení.
Jako kompromis navrhujeme rozložení nákladů mezi subjekty KI a státní správu: „Náklady nad rámec běžných účelně vynaložených nákladů subjektů kritické infrastruktury spojených se cvičením podle tohoto zákona nese Ministerstvo vnitra.“ (21/5)

	ROZPOR
Text bude upraven takto:
Náklady spojené se cvičeními podle tohoto zákona nese ten, komu náklady vznikly.
Cílem návrhu zákona rozhodně není zatěžovat jednotlivé subjekty kritické infrastruktury nadměrným počtem cvičení, nehrozí tedy ani nadměrná finanční zátěž.

	31.67.
	
	§ 22
	Požadujeme vysvětlit vztah mezi kontrolou a auditem.
§ 22 dává věcně příslušným ministerstvům a jiným ústředním správním orgánům pravomoc provádět kontroly plnění povinností podle tohoto zákona subjekty kritické infrastruktury. Současně v rámci kontroly mohou ukládat nápravná opatření. Jedním z nich je i uložení provedení auditu. V chápání definice kontroly podle § 22 odst. 1 je však předmět uloženého auditu plnění povinností shodný právě s předmětem kontroly. Samotný audit, by jako nápravné opatření byl tedy nadbytečný a měl by být prováděn výhradně ze strany kontrolujícího subjektu. Provedení auditu, jako nápravného opatření uloženého na základě kontroly, tedy chápeme jako nadbytečné.
V tomto smyslu hovoří i směrnice CER, která uděluje pravomoci provádět audit, ne však takový audit nařizovat k provedení subjektu, a to ještě třetí auditorskou stranou.  
V případě, že by audit byl subjektu uložen, však není důvodné, aby náklady, ať už administrativní, tak finanční, nesl právě auditovaný subjekt. Ze znění zákona a důvodové zprávy vyplývá, že subjekt musí na své náklady zajistit externí audit auditorskou společností a výsledky auditu doručit orgánu kontroly. Tuto administrativní a finanční zátěž považujeme za nadbytečnou a nadměrnou, a to i ve smyslu znění směrnice CER, která stanovuje, že členské státy by neměly vyžadovat taková opatření, která jdou nad rámec nezbytnosti a přiměřenosti k zajištění plnění povinnosti podle směrnice. Proto se domníváme, že by institut auditu měl být ze zákona jako nápravné opatření vyňat a sloučen s institutem kontroly a prováděn výhradně orgánem kontroly, jak je zmíněno výše, a tak by subjekt kontroly/auditu byl osvobozen od nadměrných nákladů. V případě zachování nynějšího schématu kontroly a nápravného opatření v podobě auditu je však nutné minimálně zavést úhradu nákladů subjektu auditu spojených s takovým nápravným opatřením, a to ze strany státu.
	Vysvětleno
Auditem se rozumí nápravné opatření, které může být aplikované jako nejkrajnější opatření v rámci kontrolních zjištění, tedy za předpokladu, že zjištění z kontroly jsou tak závažná, tedy že subjekt KI neplní své povinnosti, že je zapotřebí provést komplexní audit a zjistit příčiny. Současně bude upraveno ve smyslu, že audit provádí gestor ve spolupráci s MV a nebude zahrnut audit třetí stranou.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.68.
	
	§ 22 odst. 3
	Požadujeme v poznámce pod čarou uvést odkaz na nový zákon o kybernetické bezpečnosti.
	Akceptováno jinak
Odstavec 3 bude znít: "Ministerstvo vnitra je na základě informace podle odstavce 2 oprávněno požádat Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost o vykonání kontroly subjektu kritické infrastruktury v oblasti kybernetické bezpečnosti podle zákona upravujícího kybernetickou bezpečnost. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost může žádost o vykonání kontroly podle věty první odmítnout, je-li žádost s ohledem na jeho kapacity zjevně nepřiměřená.“ - dodatek viz připomínka NÚKIB č. 15.26 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.69.
	
	§ 23 odst. 2
	Požadujeme vyjasnit a odpovídajícím způsobem upravit pojmy „pochybnost“ a „důvodná pochybnost“ a stanovit jednoznačné podmínky (popř. jednoznačný mechanismus) pro provedení či nařízení Navrhujeme definovat pojem audit přímo v zákoně.
Zejména považujeme za matoucí už samotnou skutečnost, že ustanovení pracuje jak s pojmem „pochybnost“, tak s pojmem „důvodná pochybnost“. Má se jednat o nějaké dvě „úrovně“ pochybností, přičemž „pouhá pochybnost“ nemusí být důvodná? Jistě nelze uvažovat o provedení nebo nařízení auditu na základě neodůvodněné pochybnosti. 
Nařízený audit musí provést subjekt KI a též musí nést jeho náklady. S ohledem na tuto skutečnost požadujeme, aby provedení či nařízení auditu vycházelo z podmínek, jejichž naplnění je jednoznačně vykazatelné, např. vyplývá z (ne)plnění konkrétních podmínek a parametrů.
Je nezbytné definovat odděleně pro tento zákon pojem auditu ve smyslu nápravného opatření tak, aby byla zajištěna např. odpovědnost za škodu a povinnost mlčenlivosti. Bez stanovení povinnosti mlčenlivosti může představovat takový audit bezpečnostní hrozbu, a tak být přímo v rozporu se smyslem samotného zákona.
Upozorňujeme dále, že znění zákona nejednoznačně vymezuje, kdy bude audit proveden ministerstvem a kdy bude subjektu kontroly nařízen. 
Jak jsme podotkli již několikrát výše, ani zde není dostatečně řešena ochrana předávaných informací a způsob s jejich nakládáním ze strany ministerstva, případně jiného ústředního správního orgánu. Bez nastavení ochrany těchto informací může být i toto chápáno jako bezpečnostní hrozba.
	Akceptováno
Bude používáno slovní spojení "důvodná pochybnost".

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.70.
	
	§ 24 odst. 3
	Požadujeme upravit znění následovně:
"(3) Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně použije Portál kritické infrastruktury k jinému účelu, než k plnění povinností stanovených tímto zákonem je uvedeno v § 20 odst. 1.".
Tato připomínka navazuje na naši připomínku k § 20 odst. 1, v níž navrhujeme úpravu znění zmíněného odstavce. Portál kritické infrastruktury bude dle důvodové zprávy sloužit nejenom pro plnění povinností subjektů KI, ale i sdílení informací.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Tato skutková podstata cílí na úmyslné přehlcování portálu falešnými podáními a nevztahuje se na ustanovení podle § 20 odst. 1.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.71.
	
	§ 26 odst. 1
	Považujeme za zásadní z ustanovení § 26 zcela vyjmout možnost uložení pokuty dle obratu, a to z následujících důvodů:
1. tato variabilita (pokuta dle obratu) není předpokládaná ve směrnici CER, 
2. výše pokuty, konkrétně její procentuální vyjádření, nesplňuje požadavek na účelnost a přiměřenost ve smyslu čl. 22 směrnice CER.  Má-li se vycházet při výpočtu z čistého celosvětového ročního obratu, pak u holdingů i jen 0.5 % z takového obratu představuje diametrálně odlišnou výši sankce (bavíme se o vyšších desítkách milionů) oproti 10 mil. Kč (viz § 26 odst. 1 písm. c) tohoto návrhu zákona). Neméně se zdá, že přestupky zřejmě nebude ani projednávat jeden orgán, tudíž i z tohoto důvodu klademe apel na určitou právní jistotu a neumožňovat volbu mezi výší sankce do určité částky “nebo” výší sankce do výše obratu.
3. Sankce navržené v ZKI jsou však zcela neodůvodněné a nepřiměřené, ukládající drakonické pokuty za pochybení i marginálního charakteru a neodpovídající skutečné výši případného ohrožení chráněného statku.

	ROZPOR
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI.  

	31.72.
	
	§ 26 odst. 2-6
	Považujeme za zásadní z ustanovení § 26 zcela vyjmout možnost uložení pokuty dle obratu, a to z následujících důvodů:
1. tato variabilita (pokuta dle obratu) není předpokládaná ve směrnici CER, 
2. výše pokuty, konkrétně její procentuální vyjádření, nesplňuje požadavek na účelnost a přiměřenost ve smyslu čl. 22 směrnice CER.  Má-li se vycházet při výpočtu z čistého celosvětového ročního obratu, pak u holdingů i jen 0.5 % z takového obratu představuje diametrálně odlišnou výši sankce (bavíme se o vyšších desítkách milionů) oproti 10 mil. Kč (viz § 26 odst. 1 písm. c) tohoto návrhu zákona). Neméně se zdá, že přestupky zřejmě nebude ani projednávat jeden orgán, tudíž i z tohoto důvodu klademe apel na určitou právní jistotu a neumožňovat volbu mezi výší sankce do určité částky “nebo” výší sankce do výše obratu.
3. Sankce navržené v ZKI jsou však zcela neodůvodněné a nepřiměřené, ukládající drakonické pokuty za pochybení i marginálního charakteru a neodpovídající skutečné výši případného ohrožení chráněného statku.

	ROZPOR 
Je stanovena horní hranice, nikoli dolní hranice sankce. Každá sankce bude posuzována podle obecných právních zásady, tedy zásady přiměřenosti. Současně sankce nesmí být likvidační. Předkladatel zákona trvá na fixních částkách. V rámci obratu lze změnit na národní obrat a snížit procentuální částku. Svazy netrvají na připomínce k výši fixních částek, ale rozpor panuje ve výši sankce z obratu, který požadují zcela vypustit. V tomto nelze souhlasit, jelikož sankce z obratu se jeví jako spravedlivější při rozdílech mezi velkými korporacemi a menšími subjekty KI.

	31.73.
	
	§ 27a
	Navrhujeme vložit nové ustanovení § 27a, které zní:
„Zákon o svobodném přístupu k informacím  
(1) Informace, jejichž zpřístupnění by mohlo ohrozit zajišťování odolnosti subjektu kritické infrastruktury při poskytování základních služeb, a informace, které jsou vedené v Portálu kritické infrastruktury, se podle zákona upravujícího svobodný přístup k informacím neposkytují.  
(2) Informacemi podle odstavce 1 se rozumí zejména seznam subjektů kritické infrastruktury, seznam kritických pracovníků, seznam kritických dodavatelů, plán odolnosti subjektů kritické infrastruktury, posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a posouzení rizik České republiky v části meziodvětvových dopadů.“
	ROZPOR
Na základě jednání s gestorem zákona č. 106 bude provedena přímá novela zákona o svobodném přístupu k informacím, a to následujícím způsobem.
v § 11 zákona č. 106/1999 Sb. bude v odstavci 6 přidáno nové písm. b), které zní:
"b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury."
V současnosti nespatřujeme potřebu jít nad rámec aktuálních možností odmítnutí poskytnutí informací v samotném zákoně č. 123/1998 Sb.

	31.74.
	
	K příloze
	Navrhujeme vyškrtnout z tabulky odvětví odpadové hospodářství.
Se znalostí navrhovaného rozsahu a nových administrativních povinností týkajících se zapojení odvětví do množiny kritické infrastruktury bylo zhodnoceno, že dodatečné náklady a rozsah administrativních povinností jsou neúměrně vysoké a znamenalo by to nutnost zdražení služeb odpadového hospodářství jak pro firmy, obce, tak pro občany. 
Historicky nebylo odvětví odpadového hospodářství součástí kritické infrastruktury státu. Po posouzení nákladů a přínosů tohoto možného rozšíření jsme přesvědčeni, že dosavadní nastavení, kdy odvětví odpadového hospodářství není součástí kritické infrastruktury, je vhodnější a efektivnější.
	Akceptováno

	31.75.
	
	K návrhu prováděcích předpisů
	Nařízení vlády o základních službách a kritériích významnosti
V tabulce uvádějící přehled jednotlivých odvětví a pododvětví základních služeb požadujeme rozdělení základní služby „skladování a přeprava pohonných hmot“ na dvě samostatné základní služby: „skladování pohonných hmot“ a „přeprava pohonných hmot“. 
Odůvodnění: Analogie k vymezení obdobných základních služeb (skladování, přeprava) s jiných pododvětvích – ropa, plyn, vodík.

	Bereme na vědomí
Bude řešeno v rámci vyjednávání kritérií a návrhu nařízení vlády.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	31.76.
	
	K návrhu prováděcích předpisů
	Nařízení vlády o základních službách a kritériích významnosti
V tabulce v odvětví zdraví požadujeme vysvětlit či odstranit některé základní služby.
Z návrhu není zřejmé odůvodnění, proč jsou jednotlivé činnosti označeny jako základní služby. Považujeme za nutné odůvodnit, proč některé činnosti byly označeny za tak zásadní, aby se poskytovatelům těchto služeb ukládaly uvedené povinnosti. 

	Neakceptováno - Vysvětleno
Regulace vyplývá ze směrnice CER a Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb.  Odvětví a základní služby stanovené těmito předpisy jsou pro ČR závazné. ČR může pouze rozšířit jednotlivá odvětví nebo pododvětví či seznam základních služeb, nikoli je zúžit.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	31.77.
	
	K návrhu prováděcích předpisů
	Nařízení vlády o základních službách a kritériích významnosti
V tabulce v odvětví zdraví požadujeme vysvětlit či odstranit některé základní služby.
Z návrhu není zřejmé odůvodnění, proč jsou jednotlivé činnosti označeny jako základní služby. Považujeme za nutné odůvodnit, proč některé činnosti byly označeny za tak zásadní, aby se poskytovatelům těchto služeb ukládaly uvedené povinnosti. 
Nesouhlasíme s tím, aby výzkum a vývoj léků byl základní službou. Není jasné, proč by tomu tak mělo být. Výzkum a vývoj ve zdravotnictví je prováděn stovkami subjektů a nijak nesouvisí se zajišťováním strategicky důležitých činností pro fungování státu např. ve stavu nouze či za jiných významných okolností.
Dále není zřejmé, co se rozumí „výroba základních farmaceutických výrobků a základních farmaceutických přípravků“. Legislativa nezná pojmy farmaceutické výrobky ani farmaceutické přípravky. Podnikající osoba tedy nemůže vědět, zda poskytuje tuto základní služby, když není jasné, co se tímto pojmem myslí. Není nikde definováno, co se rozumím pojmem „základní“. Není známá žádná definice „základních“ ať už farmaceutických výrobků nebo přípravků. Považujeme tedy tuto část za neaplikovatelnou, protože její obsah není znám.

Byť předkladatel pravděpodobně má zájem pod základní službu zavést „výrobu léčivých přípravků“, nesouhlasíme s takto široce pojatou základní službou. Regulatorně pod pojmem výroba léčivých přípravků je zařazeno například i kompletování hotových lékových forem (např. blistrů) do sekundárního obalu (krabičky), přebalování léčiv z cizojazyčného balení do českého či naopak z českého do cizojazyčného apod. Výrobu léčivých přípravků tak se zahrnutím všech fází tak provádí stovky subjektů. Kritérium významnosti v případě výroby tak musí být definováno kombinací faktorů, které zajistí oprávněnost a relevantnost zakotvení řady nových povinností těm subjektům, které skutečně jsou podstatné pro fungování základních činností státu.

Stejně tak základní služba „distribuce léčivých přípravků“ je neodůvodněně široce pojatá. Téměř každá farmaceutická firma, která dodává léčivé přípravky ze zahraničí, je distributorem léčivých přípravků, a to v rozsahu distribuce „svých“ léčivých přípravků. Spolu s nezávislými distributory vykonávající na své podnikatelské riziko nákup a prodej léčivých přípravků jde o několik stovek subjektů jen v České republice. Přičemž naprostá většina těchto subjektů má z pohledu trhu ČR jako celku jen mizivý tržní podíl.

Bez ohledu na výše uvedené, upozorňujeme, že zamýšlený cíl navrhované právní úpravy, tedy ochrana zájmu státu, resp. občanů ČR zajištěním dostupnosti léčivých přípravků, byla již naplněna jinou právní úpravou, a to novelizací zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, s účinností od 1. ledna 2024. Touto novelou byla zavedena řada nových povinností vůči farmaceutickým firmám (tzv. držitel rozhodnutí o registraci) a distributorům léčiv, která má za cíl právě zajistit dostupnost léčiv pro pacienty v ČR, a to i po přerušení dodávek. S ohledem na to, že stejný cíl právní úpravy tímto již byl naplněn, požadujeme, aby z návrhu zákona o kritické infrastruktuře byly odstraněny pasáže směřující k zakotvení povinností vůči osobám, které zajišťují výrobu i distribuci léčivých přípravků.
	Neakceptováno - Vysvětleno
Regulace vyplývá ze směrnice CER a Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb.  Odvětví a základní služby stanovené těmito předpisy jsou pro ČR závazné. ČR může pouze rozšířit jednotlivá odvětví nebo pododvětví či seznam základních služeb, nikoli je zúžit.
 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	31.78.
	
	K důvodové zprávě
	S ohledem na vymezení evropské kritické infrastruktury v návrhu zákona o KI i v samotné směrnici CER je zřejmé, že může dojít k velkému množství nejrůznějších situací s přeshraničním prvkem, kdy bude nezbytné posoudit, zda se předmětná ustanovení zákona o KI i směrnice CER mají či nemají aplikovat. V tuto chvíli je úprava velmi obecná a její aplikace na konkrétní situace je obtížně představitelná. Požadujeme proto, aby byla důvodová zpráva k ustanovením vztahujícím se k evropské KI doplněna o popis regulace této oblasti dle směrnice CER a o bližší přiblížení aplikace regulace zejména na běžné situace, které v této oblasti nastanou – typicky např. koncern s mateřskou společností v jednom členském státě a dceřinými společnosti v několika jiných členských státech, přičemž dceřiné společnosti samy o sobě poskytují základní službu pouze či zejména v členských státech, v nichž mají sídlo.
	Vysvětleno
Zákon je platný na území ČR. Tedy práva a povinnosti platí pro subjekty nacházející se na území ČR. Jelikož se jedná o transpoziční předpis, předpokládá se obdobná právní úprava v dalších státech EU. Pokud se bude jednat o EKI, zde bude činnost dozorovat Evropská komise a je možné spolupracovat s dalšími členskými státy za účelem slučování postupů. Nicméně zákonný rámec je neměnný a platí pro všechny SKI, které se na území ČR nacházejí. Současně předkladatel návrhu zákona přislíbil problematiku nadnárodních subjektů konzultovat na jednání CERG.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.1.
	Krajský úřad MSK

	Obecně k návrhu
	2. Jako zásadní problém je chybějící provázanost zákona o KI s krizovým zákonem. Kritická infrastruktura je základním pilířem pro zvládnutí krizové situace a opačně incident u subjektu kritické infrastruktury (dále jen „KI“) dokáže vyvolat krizovou situaci. Je tedy nezbytné, aby zákon o KI a krizový zákon byly úzce propojeny a aby orgány krizového řízení minimálně na úrovni celostátní a krajské byly informovány o subjektech KI, o způsobech jejich zabezpečení a připravenosti na řešení incidentů, mimořádných událostí a krizových situací. Orgány krizového řízení by měly být informovány také o incidentech vzniklých u subjektů KI. V případě řešení rozsáhlých mimořádných událostí a krizových situací je zájmem krajů a krajských úřadů ochrana subjektů KI. V krizovém zákoně je i stanoveno, že subjekty KI budou přednostně zásobovány v případě vyhlášeného krizového stavu, přednostní zásobování bude prvotně zabezpečovat kraj. Úzká spolupráce kraje a subjektů KI při zabezpečení ochrany subjektů KI a připravenosti na řešení krizových situací je více než žádoucí.
5. Připomínkové řízení v případě zákona o KI je velice složité z důvodu neznalosti základních služeb, jejichž definování je pro tento zákon základní, definování dalších podmínek, na jejichž základě se bude rozhodovat, které subjekty budou zařazeny mezi subjekty KI, ani nejsou známy základní požadavky v rámci zabezpečení odolnosti subjektu KI a plánovací dokumentace. Předložený zákon pouze nastiňuje základní teze zvyšování odolnosti subjektů KI.

	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
V rámci poskytování informací buď pro krizový plán nebo vyrozumění hejtmana byly upraveny § 6 a § 18. Systémový způsob informování je nastaven v rámci celého zákona. Automatizace procesů bude zajištěna Portálem KI.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.2.
	
	§ 5 odst. 1 písm. g)
	Za text „předávají subjektu kritické infrastruktury informace o možném ohrožení“ navrhujeme doplnit text „včetně části posouzení rizik České republiky podle krizového zákona. Části posouzení rizik České republiky poskytne ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu Ministerstvo vnitra. Informace o možném ohrožení a části posouzení rizik České republiky využije subjekt kritické infrastruktury pro zpracování posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury“.
Důvodem poskytnutí podkladů pro zpracování posouzení rizik subjektu KI jedním ministerstvem nebo ústředním správním úřadem je jednotná forma, a i rozsah poskytnutých informací a také provázání s § 13 zákona o KI, kdy subjekt informace potřebné pro zpracování posouzení rizik ČR poskytuje věcně příslušnému ministerstvu nebo ústřednímu správnímu úřadu, nikoliv Ministerstvu vnitra. Zasílání podkladů ze dvou zdrojů může být pro subjekt KI komplikací při zpracovávání a aktualizaci posouzení rizik subjektu KI, zejména z důvodu časové prodlevy.

	Vysvětleno
Posouzení rizik řešeno v krizovém zákoně, bude obsahovat i část KI. Provazba i s § 13 odst. 1 písm. f). Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.3. 
	
	§ 10 odst. 3 
	Za text „Ministerstvo vnitra informuje subjekt kritické infrastruktury, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost a věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad“ navrhujeme doplnit text „příslušný krajský úřad, který potřebné informace poskytne obecním úřadům obcí s rozšířenou působností“.
Krajský úřad jako jeden z orgánů kraje a zároveň orgánů krizového řízení na úrovni kraje a zpracovatel krizového plánu kraje potřebuje mít informace a přehled o všech subjektech KI působících ve správním území kraje. V krizovém plánu kraje bude veden nejen přehled subjektů KI, ale také v rámci dalších částí plánu budou plánovaná opatření pro ochranu těchto subjektů před možnými dopady krizové situace, také možné využití subjektu KI pro řešení krizových situací v rozsahu, který neohrozí poskytování základní služby zabezpečované daným subjektem KI. Krajský úřad bude poskytovat potřebné informace o subjektu KI také dotčeným obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, které tyto informace zapracují do krizových plánů obcí s rozšířenou působností.

	Akceptováno jinak
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání 

	32.4.
	
	§ 11 odst. 2 
	Za text „V případě, že subjekt kritické infrastruktury poskytuje novou základní službu, nebo došlo ke změně u již poskytované základní služby, Ministerstvo vnitra na základě doporučení věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky doplní do seznamu subjektů kritické infrastruktury informace o nově poskytované základní službě nebo o změně již poskytované základní služby. O této skutečnosti následně Ministerstvo vnitra do jednoho měsíce od doplnění nových poskytnutých informací informuje subjekt kritické infrastruktury, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost a věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku“ navrhujeme doplnit text „a příslušný krajský úřad, který potřebné informace poskytne obecním úřadům obcí s rozšířenou působností“.
Krajský úřad jako jeden z orgánů kraje a zároveň orgánů krizového řízení na úrovni kraje a dle aktualizace krizového zákona bude také zpracovatel krizového plánu kraje a potřebuje mít informace a přehled o všech subjektech KI působících ve správním území kraje. Krajský úřad potřebuje znát i rozsah základních služeb poskytovaných jednotlivými subjekty KI a mít informace o změně poskytování základních služeb. Tyto informace využije pro plánování opatření k ochraně subjektu KI, a také pro přípravu a řešení krizových situací. Obdobně budou s poskytnutými informacemi o subjektech KI nakládat také obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

	Akceptováno jinak
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.5.
	
	§ 12 odst. 1 
	Za text „V případě, že subjekt kritické infrastruktury nadále neposkytuje některou ze základních služeb zapsaných na seznamu subjektů kritické infrastruktury, Ministerstvo vnitra tuto základní službu vymaže ze seznamu subjektů kritické infrastruktury a o této skutečnosti bez zbytečného odkladu vyrozumí subjekt kritické infrastruktury, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost a věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku“ navrhujeme doplnit text „a příslušný krajský úřad, který potřebné informace poskytne obecním úřadům obcí s rozšířenou působností“.
Krajský úřad jako jeden z orgánů kraje a zároveň orgánů krizového řízení na úrovni kraje a zpracovatel krizového plánu kraje potřebuje mít informace a přehled o všech subjektech KI působících ve správním území kraje. Krajský úřad potřebuje znát i rozsah základních služeb poskytovaných jednotlivými subjekty KI a mít informace o změně poskytování základních služeb. Tyto informace využije pro plánování opatření k ochraně subjektu KI, a také pro přípravu a řešení krizových situací. Obdobně budou s poskytnutými informacemi o subjektech KI nakládat také obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

	Akceptováno jinak 
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.6.
	
	§ 12 odst. 2
	Za text „V případě, že subjekt kritické infrastruktury nadále neposkytuje některou ze základních služeb zapsaných na seznamu subjektů kritické infrastruktury, Ministerstvo vnitra tuto základní službu vymaže ze seznamu subjektů kritické infrastruktury a o této skutečnosti bez zbytečného odkladu vyrozumí subjekt kritické infrastruktury, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost a věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku“ navrhujeme doplnit text „a příslušný krajský úřad, který potřebné informace poskytne obecním úřadům obcí s rozšířenou působností“.
Krajský úřad jako jeden z orgánů kraje a zároveň orgánů krizového řízení na úrovni kraje a zpracovatel krizového plánu kraje potřebuje mít informace a přehled o všech subjektech KI působících ve správním území kraje. Krajský úřad potřebuje znát i rozsah základních služeb poskytovaných jednotlivými subjekty KI a mít informace o změně poskytování základních služeb. Tyto informace využije pro plánování opatření k ochraně subjektu KI, a také pro přípravu a řešení krizových situací. Obdobně budou s poskytnutými informacemi o subjektech KI nakládat také obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
	Akceptováno jinak 
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.7.
	
	§ 13 odst. 1 písm. f)
	Za text „poskytnout bez zbytečného odkladu na žádost věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu podklady pro zpracování posouzení rizik České republiky podle krizového zákona4“ navrhujeme doplnit text „a na žádost hasičského záchranného sboru kraje poskytnout podklady pro zpracování posouzení rizik na území kraje podle krizového zákona a pro zpracování posouzení rizik na území obce s rozšířenou působností podle krizového zákona“.
Subjekty KI poskytují natolik významné základní služby, kdy jejich výpadek, může vyvolat až krizovou situaci. Z důvodu připravenosti kraje a obce s rozšířenou působností na možná rizika je nezbytné, aby subjekty KI poskytly informace potřebné nejenom pro zpracování posouzení rizik České republiky, ale také informace potřebné pro posouzení rizik v kraji, případně krajích, a obcích s rozšířenou působností, ve kterých se nachází KI daného subjektu KI.

	Akceptováno jinak 
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání 

	32.8.
	
	§ 13 odst. 1 písm. k)
	Za text „identifikovat významné dodavatele, vést a průběžně aktualizovat jejich evidenci, a sdělit Ministerstvu vnitra a věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance“ navrhujeme doplnit text „a příslušnému krajskému úřadu, který potřebné informace poskytne obecním úřadům obcí s rozšířenou působností“.
Krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností informace o dodavatelích potřebují z důvodu plánování opatření na omezení dopadů výpadku dodávky zboží nebo služeb významných dodavatelů, případně opatření k ochraně významných dodavatelů. Informace jsou také potřebné pro přípravu na řešení krizových situací, neboť významný dodavatel by mohl být zařazen krajským úřadem nebo obcí s rozšířenou působností jako subjekt poskytující zboží nebo služby potřebné pro řešení krizové situace a v době krizové situace by mohlo dojít k situaci, kdy by významný dodavatel nebyl schopen plnit závazky vůči subjektu KI nebo vůči kraji či obci s rozšířenou působností. Tato skutečnost by řešení krizové situace mohla značně zkomplikovat.

	Akceptováno jinak 
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.9.
	
	§ 13 odst. 3 písm. b)
	Za text „během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o přístup do oblastí, kam byl vstup zakázán v souvislosti s touto událostí nebo stavem, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby“ navrhujeme doplnit text „v případě krizových opatření nařízených hejtmanem kraje požádat hejtmana kraje“.
Stav nebezpečí a krizová opatření související se stavem nebezpečí může vyhlásit jen hejtman kraje. V případě vyhlášeného nouzového stavu je hejtman kraje oprávněn nařídit také krizová opatření dle § 14 odst. 4 krizového zákona za podmínek uvedených v § 14 odst. 6 krizového zákona. V případě, kdy je jako krizové opatření nařízen zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezeném místě nebo území, by měl výjimky z tohoto krizového opatření stanovit orgán krizového řízení, který krizové opatření nařídil. 
Hejtman kraje v případě vyhlášení stavu nebezpečí musí být tím, kdo uděluje výjimku z jím nařízených krizových opatření, navíc je nejlépe schopen posoudit situaci a potřebu udělení výjimky pro konkrétní prvek kritické infrastruktury. Tuto výjimku by měl mít hejtman kraje pravomoc udělit i bez souhlasu gesčního ministerstva nebo ústředního správního úřadu, a to zejména z důvodu rychlého a efektivního řešení krizové situace. Gesční ministerstvo nebo ústřední správní úřad by mohlo mít právo v odůvodněných případech výjimku zrušit.

	Neakceptováno.Vysvětleno.
Oprávnění v § 13 odst. 3 jsou vázány na součinnost s věcným gestorem. Tímto nijak nejsou dotčena ustanovení krizového zákona ani pravomoci příslušných orgánů v krizovém stavu (hejtman, vláda). 
Vysvětlení postupu při výjimce ze zákazu vstupu na území je dále doplněno v důvodové zprávě.

	32.10.
	
	§ 14 odst. 3 
	Za text „O rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost“ navrhujeme doplnit text „a příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jejichž správním území zabezpečuje subjekt KI poskytování základních služeb, by měly mít informace o stanovení podmínek, omezení nebo zákazu dodávek nebo poskytování služeb dodavatele nebo poskytovatele služeb subjektu KI. Krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností využije tuto informaci pro stanovení rizik vyplývajících z tohoto omezení nebo zákazu dodávek nebo poskytování služeb dodavatelem nebo poskytovatelem služeb subjektu KI a stanoví opatření ke snížení dopadů možného omezení poskytování základní služby, případně základních služeb subjektem KI.
	Akceptováno jinak
Text bude znít „O rozhodnutí podle odstavce 1 vyrozumí Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Českou národní banku, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, subjekty kritické infrastruktury a v důvodných případech také příslušný krajský úřad, který poskytne potřebné informace obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.“
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.11. 
	
	§ 17 odst. 3 písm. b)
	Za text „výkon funkcí nezbytných pro zajištění poskytování základní služby, které vykonávají kritičtí pracovníci v odvětvích nebo pododvětvích energetiky, letecké dopravy nebo pitné vody“ navrhujeme doplnit text „nebo výroby, zpracování a distribuce potravin, zdraví, nouzové služby nebo vnitřní pořádek“.
Odvětví výroby, zpracování a distribuce potravin, zdraví a bezpečnosti jsou stejně důležité jako odvětví energetiky nebo pitné vody. Potraviny a pitná voda jsou základní komodity, které je lidem potřeba zabezpečit za jakékoliv situace. Pro zvládání mimořádných událostí a krizových situací jsou podmínkou fungující nouzové služby, které se budou na řešení mimořádné události nebo krizové situace podílet, dále také zabezpečení vnitřního pořádku a oblasti zdraví. Nefunkčnost podoblasti nouzových služeb, vnitřního pořádku a oblasti zdraví způsobí krizovou situaci významného rozsahu, které bude velice komplikované až nemožné řešit. A především v odvětví bezpečnosti a zdraví je nakládáno s citlivými informacemi, které je potřeba chránit a zabezpečit jejich ochranu proti možnému zneužití. Nemocnice v posledních letech čelí zvýšenému počtu útoků hackerů, což prokazuje důležitost ochrany informací v oblasti zdraví.

	Neakceptováno
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
Vzhledem k tomu, že se jedná o transpoziční zákon směrnice CER, která má za úkol harmonizovat minimální pravidla mezi jednotlivými členskými státy EU, není ani cílem směrnice CER, ani předkladatele, vytvářet krajskou kritickou infrastrukturu. Cílem tohoto zákona je určit ty subjekty kritické infrastruktury, které jsou významné pro vnitřní trh EU a stát. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.12
	
	§ 18 odst. 4
	Za text „Ministerstvo vnitra předá bez zbytečného odkladu hlášení o incidentu věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu“ navrhujeme doplnit text „a příslušnému krajskému úřadu“.  
Krajský úřad by měl být o incidentu u subjektu KI nacházejícím se v jeho správním území vědět z důvodu přípravy na případné dopady incidentu na poskytování základní služby subjektu KI a také z důvodu možného opakování vzniku daného incidentu a možnosti přijetí potřebných opatření k zabránění vzniku dopadů při opětovném vzniku tohoto incidentu.
	Akceptováno jinak
Do § 18 bude doplněno ustanovení týkající se vyrozumění hejtmana a primátora hl. m. Prahy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.13
	
	§ 20 odst. 1 
	Za text „Portál kritické infrastruktury je součástí Informačního systému krizového řízení podle zákona upravujícího krizové řízení) a slouží k výkonu pravomocí ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a České národní banky“ navrhujeme doplnit text „poskytování informací krajským úřadům a případně dalším orgánům krizového řízení“.
Krajský úřad jako jeden z orgánů kraje a orgánů krizového řízení na úrovni kraje a také další orgány krizového řízení, především v době vyhlášeného krizového stavu, potřebují mít přístup do platformy, kde jsou sdíleny informace o subjektech KI k zajištění bezpečnosti obyvatel na území kraje, přípravy vzniku krizových situací souvisejících s poskytováním základní služeb subjekty KI a přípravě opatření majících za účel ochranu subjektů KI v případě krizových situací. V případě vyhlášeného krizového stavu je rychlé sdílení informací souvisejících s KI podstatné pro řešení krizových situací a omezení dopadů krizových situací na životy a zdraví osob a zvířat, majetek, finanční prostředky a životní prostředí.

	Akceptováno jinak 
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.14.
	
	§ 20 odst. 4 
	Za text „Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury užívají věcně příslušná ministerstva, ústřední správní úřady nebo Česká národní banka“ navrhujeme doplnit text „krajské úřady a případně další orgány krizového řízení“ a dále za slova „v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle tohoto zákona“ doplnit text „a podle krizového zákona“.
Krajský úřad jako jeden z orgánů kraje a orgánů krizového řízení na úrovni kraje a také další orgány krizového řízení, především v době vyhlášeného krizového stavu, potřebují mít přístup do platformy, kde jsou sdíleny informace o subjektech KI k zajištění bezpečnosti obyvatel na území kraje, přípravy vzniku krizových situací souvisejících s poskytováním základní služeb subjekty KI a přípravě opatření majících za účel ochranu subjektů KI v případě krizových situací. V případě vyhlášeného krizového stavu je rychlé sdílení informací souvisejících s KI podstatné pro řešení krizových situací a omezení dopadů krizových situací na životy a zdraví osob a zvířat, majetek, finanční prostředky a životní prostředí. Informace krajským úřadem i jinými orgány krizového řízení musí být využity pouze v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti stanovenými dle zákona o KI a krizového zákona z důvodu připravenosti na řešení krizových situací.

	Akceptováno jinak 
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.15.
	
	§ 21 odst. 2
	Za text „Cvičení je nařizováno na základě plánu cvičení“ navrhujeme doplnit text „věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo Ministerstva vnitra“. 
Je nutno specifikovat, kdo má povinnost vést plán cvičení, podle kterého je nařizováno cvičení subjektu KI.
	Vysvětleno
Návrh zákona definuje, kdo je zpracovatelem plánu cvičení.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	32.16.
	
	§ 31 odst. 5 
	Text „Subjekt kritické infrastruktury podle krizového zákona4) plní povinnosti mu z něj vyplývající do 10 měsíců od jeho určení subjektem kritické infrastruktury podle tohoto zákona. V případě, že nebude subjektem kritické infrastruktury podle tohoto zákona určen, plní povinnosti podle krizového zákona4) do 17. července 2026“ navrhujeme nahradit textem: „Stávající subjekt kritické infrastruktury, který byl určen na základě průřezových a odvětvových kritérií platných do vydání tohoto zákona, plní povinnosti mu vyplývající do 10 měsíců od jeho určení subjektem kritické infrastruktury podle tohoto zákona. V případě, že nebude subjektem kritické infrastruktury podle tohoto zákona určen, plní stávající povinnosti do 17. července 2026.“
Zákonem o KI bude krizový zákon změněn a nebude jím již řešena oblast KI, nebude tedy možné vyžadovat po subjektech KI plnění povinností podle krizového zákona k ochraně KI, neboť žádné povinnosti subjektům KI v krizovém zákoně již nebudou stanoveny.
	Neakceptováno
Jedná se o odlišný systém, než je současná ochrana kritické infrastruktury, který vyžaduje odlišné informace, z tohoto důvodu bude nutné provést sebehodnocení a registraci u všech entit.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	33.1.
	Zlínský kraj
	§ 1
	Žádáme o doplnění povinnosti zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnickými osobami, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽDC)  
Odůvodnění: V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost. Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR „přeplánováno“, není třeba vytvářet další obdobný dokument.

	ROZPOR
Ministerstva a jiné ústřední správní úřady budou subjekty kritické infrastruktury v odvětví Veřejná správa.


	33.2.
	
	§ 1 odst. 1
	Není vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) a ze zákona o odolnosti subjektů KI. Předložený návrh nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy. Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny následující podmínky, za nichž lze považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení: 
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 


	33.3.
	
	§ 2 písm. a)
	Nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definicí v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Požadujeme doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů o kritérium významnosti. Jinak se nedá dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli.

	Neakceptováno.Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
 


	33.4.
	
	§ 2 písm. b)
	Je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. 
Definice by rovněž měla zohlednit existenci právnických osob založených státem či organizačních složek státu a právnických osob založených kraji k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům/zakladatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb.

	Neakceptováno
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.


	33.5.
	
	§ 3 a příloha
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. 
V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 kompetenčního zákona z. č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Velká část státní správy je vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno
Regulace vyplývá ze směrnice CER a Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb.  Odvětví a základní služby stanovené těmito předpisy jsou pro ČR závazné. ČR může pouze rozšířit jednotlivá odvětví nebo pododvětví či seznam základních služeb, nikoli je zúžit. 
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
Vzhledem k tomu, že se jedná o transpoziční zákon směrnice CER, která má za úkol harmonizovat minimální pravidla mezi jednotlivými členskými státy EU, není ani cílem směrnice CER, ani předkladatele, vytvářet krajskou kritickou infrastrukturu. Cílem tohoto zákona je určit ty subjekty kritické infrastruktury, které jsou významné pro vnitřní trh EU a stát.


	33.6.
	
	§ 9
	Žádáme doplnit návrh prováděcího předpisu k posouzení kritéria významnosti. 
Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon. „Kritérium významnosti“ nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."


	33.7.
	
	§ 10
	Žádáme do návrhu zákona doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů, a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území.
Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají kraje neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace. Vycházíme ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit pracovní pozice prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo. 

	Neakceptováno
Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení.

	33.8.
	
	§ 21
	Žádáme, aby bylo cvičení subjektů KI koordinováno s cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů. Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 
	Neakceptováno
V rámci aplikační praxe jsou cvičení vždy plánována ve spolupráci s relevantními aktéry. Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy


	34.1.
	Krajský úřad JmK
	§ 2 písm. g)
	Jihomoravský kraj preferuje VARIANTU II, lépe definovaný předmětný termín.

	Neakceptováno
Na základě MPŘ byla zvolena varianta I., tedy použití slova "aktivum" s tím, že definice bude mírně upravena:

"g) kritickou infrastrukturou aktivum, jakož i část aktiva nebo soubor aktiv, nezbytné pro poskytování základní služby,"

	34.2.
	
	§ 6 odst. 1 písm. b)
	Navrhujeme aktualizovat strategii v části kontaktů každý rok z důvodu nezbytnosti zachování skutečného aktuálního spojení. 
	Neakceptováno
Strategie je strategickým dokumentem na úrovni vlády, neobsahuje plán spojení. Lhůta pro aktualizaci strategie je dána směrnicí CER.

	
	
	§ 6 odst. 1 písm. c)
	Navrhujeme aktualizovat seznam subjektů v části kontaktů každý rok z důvodu nezbytnosti zachování skutečného aktuálního spojení. 
	Neakceptováno
Strategie je strategickým dokumentem na úrovni vlády, neobsahuje plán spojení. Lhůta pro aktualizaci strategie je dána směrnicí CER.


	34.3.
	
	§ 10
	2.1. Navrženo doplnění § 10 zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně dalších zákonů (zákon o kritické infrastruktuře) na základě současných zkušeností a toho, že dle navržené novely zákona č. 240/2000 má dle § 14a krajský úřad zpracovávat krizový plán kraje. Dále hejtman kraje dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d nařizuje přednostní zásobování v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury a je oprávněn nařídit podle §14 odst. 4 písm. g) zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezeném území.  Z hlediska přípravy a řešení samotných krizových situací je znalost subjektů kritické infrastruktury na území kraje nezbytná. Je tedy navrhováno doplnění § 10 odst. 3 a doplnění krajský úřad dle územní působnosti.

	Akceptováno jinak
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

	34.4.
	
	§ 10 odst. 3
	Ministerstvo vnitra informuje subjekt kritické infrastruktury, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost a věcně příslušné ministerstvo, krajský úřad dle územní působnosti, jiný ústřední správní úřad nebo Českou národní banku o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury podle odstavce 2 do 1 měsíce ode dne tohoto určení.
	Akceptováno jinak
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.


	34.5.
	
	§ 12 odst. 1
	Upozorňujeme, že případně bude vymazán ze seznamu subjekt kritické infrastruktury, nikoliv základní služba, tak jak uvádí navrhované znění § 12 odst. 1, vhodné přeformulovat.
	Neakceptováno
Bude vymazána základní služba subjektu KI. V případě, že poskytoval pouze jednu základní službu (odst. 1) není již právní důvod k tomu, aby byl tento subjekt nadále subjektem kritické infrastruktury, jelikož tento institut zakládá ta skutečnost, že poskytuje základní službu.

	34.6.
	
	§ 13 odst. 1 písm. a)
	Upozorňujeme na vhodné doplnění poskytovat informace i o významných odběratelích, v souvislosti s možností nařízení omezení velkých odběrů (vody, elektřiny apod.)

	Bereme na vědomí


	34.7.
	
	§ 13 odst. 1 písm. i)
	Upozorňujeme, že je vhodné doplnit určení manažera kritické infrastruktury, včetně kontaktu, z důvodu zajištění dostupnosti.

	Vysvětleno
Jedná se o technickou záležitost, která bude promítnuta do faktického řešení v Portálu KI.

	34.8.
	
	§ 13 odst. 3 písm. b)
	Navržena úprava § 13 odst. 3 písm. b) zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně dalších zákonů (zákon o kritické infrastruktuře), kdy v návrhu zákona je uvedeno „b) během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o přístup do oblastí, kam byl vstup zakázán v souvislosti s touto událostí nebo stavem, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby; subjekt kritické infrastruktury je oprávněn požádat o tento přístup i pro svého významného dodavatele, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby.“
Navrhujeme znění „b) během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat tohoto, kdo krizový stav vyhlásil u věcně příslušného ministerstva, jiného ústředního správního úřadu nebo České národní banky o přístup do oblastí, kam byl vstup zakázán v souvislosti s touto událostí nebo stavem, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby; subjekt kritické infrastruktury je oprávněn požádat o tento přístup i pro svého významného dodavatele, pokud je to nezbytné pro zajištění poskytování základní služby.“
Tato úpravy je navrhována z toho důvodu, že subjekty v navrhované úpravě uvedené tedy příslušná ministerstva, jiné ústřední správní úřady nebo Česká národní banka nevyhlašují stavy nebezpečí a nerozhodují o přijatých krizových opatřeních, a tedy není v jejich pravomocech tento přístup umožnit bez znalosti důvodů omezení vstupu. Tedy žádat subjekt, který nezná důvody pro vyhlášení takového omezení je nesystémové a bude prodlužovat dobu zabezpečení fungování subjektu kritické infrastruktury. 
	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Návrh zákona stanovuje oprávnění během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat o přístup do míst, kam byl omezen nebo zakázán vstup, a to za účelem zajištění poskytování základní služby. Vstup může být zakázán např. z rozhodnutí velitele zásahu, nebo vyhlášen jako krizové opatření. Povolení vstupu je možné vyžadovat např. z důvodu zajištění nezbytných oprav a servisních úkonů na kritické infrastruktuře, jež se nachází v místě zásahu, anebo je obsluha nutná pro poskytování základní služby. Princip bude takový, že subjekt KI může podle § 13 odst. 3 písm. b) o vstup požádat příslušného gestora, který podle § 5 odst. 1 písm. h) bude spolupracovat s příšlušnými orgány podle rozsahu a druhu situace. V případě řešení mimořádné události na lokální úrovni např. HZS kraje, v případě strategické úrovně řízení na centrální úrovni MV-GŘ HZS ČR. V případě, že se bude jednat o krizovou situaci, bude kontaktovat příslušný krizový štáb. V případě KS v jednom kraji, krizový štáb kraje, v případě nouzového stavu ÚKŠ. Ten, kdo vstup umožní, stanoví rovněž podmínky vstupu (např. nutnost použít osobní ochranné prostředky), případně vstup neumožní z důvodu, že by se jednalo o život ohrožující stav (např. únik NCHL, na který nemá subjekt KI vybavení).
Současně z charakteru úkonu zcela jasně vyplývá, že se toto oprávnění vztahuje na fyzické osoby, de facto se tedy jedná o pracovníky subjektu kritické infrastruktury a pracovníky významného dodavatele.
V důvodové zprávě je doplněn a popsán proces schvalování požadavku o vstup do uzavřených oblastí dle původního výše uvedeného návrhu vypořádání připomínky s tím, že o tomto požadavku rozhoduje příslušný ÚSÚ po předchozím projednání požadavku v rámci příslušného krizového štábu.


	34.9.
	
	§ 18 odst. 5
	Upozorňujeme, že tato informace o významném dopadu na subjekty kritické infrastruktury a poskytování základní služby je nutná pro každý stát a není vhodné čekat na významný dopad na zasažení minimálně 6 členských států, tak jak uvádí předmětné znění ustanovení.
	Neakceptováno
Jedná se o podmínku ze směrnice CER

	34.10.
	
	§ 19 odst. 1 písm. d)
	Upozorňujeme na vhodné doplnění, včetně návrhu řešení a doby trvání.
K příloze k zákonu č. …/2024 Sb., o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně souvisejících zákonů (zákon o kritické infrastruktuře)
Věcná příslušnost ministerstev, ústředních správních úřadů a České národní banky pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví.
Upozorňujeme na rozdílnou kompetenci o staveb vodních děl, od 1.7.2024 v souvislosti s novým stavebním zákonem již ústředním správním orgánem bude MMR, nikoliv MZE, které bude řešit problematiku pitné a odpadní vody dle této přílohy.
	Bereme na vědomí

MZE nevyjádřilo rozpor nad gescí v této oblasti.


	34.11.
	
	K prováděcím předpisům
	Do tezí nařízení vlády doplnit, jestli se počítá (a následně určí v nařízení), že provozování silnic bude základní službou a vlastníci nebo provozovatelé silnic poskytovateli základní služby a subjekty kritické infrastruktury. 
Akt v přenesené působnosti Evropské komise podle čl. 5 směrnice CER je koncipován jako demonstrativní výčet základních služeb a jeho rozšíření na národní úrovni je proto možné. Součástí předloženého materiálu jsou i teze nařízení vlády, ale z hlediska vlastnictví silnic II. a III. tř. kraj nemůže usuzovat, jak dalece bude adresátem předpisu.
Nařízení komise v přenesené pravomoci (eu) 2023/2450 říká, že základní službou v odvětví dopravy, pododvětví silniční dopravy je 
i) kontrola řízení provozu, včetně aspektů souvisejících s plánováním, řízením a správou silniční sítě, s výjimkou řízení provozu nebo provozování inteligentních dopravních systémů, pokud nejsou podstatnou součástí obecné činnosti veřejných subjektů (silniční orgány);
ii) služby inteligentních dopravních systémů (provozovatelé inteligentních dopravních systémů);
Tzn. že provozování silnic by mohlo ale i nemuselo být základní službou a JMK poskytovatelem základní služby a návazně i subjektem kritické infrastruktury

	Vysvětleno
V rámci aktu v přenesené pravomoci jsou pro pododvětví silniční dopravy stanoveny následující základní služby:

a) kontrola řízení provozu, včetně aspektů souvisejících s plánováním, řízení a správou silniční sítě, s výjimkou řízení provozu nebo provozování inteligentních dopravních systémů, pokud nejsou podstatnou součástí obecné činnosti veřejných subjektů;

b) služby inteligentních dopravních systémů.

	35.1.
	Olomoucký kraj
	§ 13 odst. 1 písm. e), g) a h)
	Subjekt, který bude zařazen na seznam subjektů KI (dále jen „seznam“),  
je povinen, mimo jiné, zpracovat posouzení rizik do 9 měsíců od doručení informace o zařazení na seznam a zpracovat plán odolnosti do 10 měsíců od doručení informace o zařazení na seznam. Zákon sice výslovně neuvádí, že tuto dokumentaci by měl zpracovávat manažer KI, ale v praxi lze toto očekávat a dle našeho názoru je to i z důvodů požadavků na odbornost manažera KI žádoucí (tomu ostatně odpovídá i obsah důvodové zprávy, kde je osoba manažera KI charakterizována jako osoba, „která bude plnit úkoly v oblasti zajišťování odolnosti kritické infrastruktury plynoucí z návrhu zákona“). Povinností subjektu KI je také určit manažera KI, a to do 10 měsíců od doručení informace o zařazení na seznam. Pokud subjekt KI určí manažera KI až v 10. měsíci (z důvodu např. nemožnosti sehnat na trhu práce osobu s požadovanou odborností apod.), pak dokumentaci bude nutně zpracovávat z časových důvodů jiná osoba (dle §16 odst. 3 vrcholný řídící pracovník subjektu), na kterou ovšem zákon neklade žádné požadavky na odbornost. 

	ROZPOR
Návrh zákona stanoví minimální kompetence manažera KI, avšak nemůže předpokládat, jaký přístup každý subjekt KI v rámci zpracovávání dokumentace zvolí. Současně nelze předpokládat, že dokumentaci bude zpracovávat pouze manažer KI.


	35.2.
	
	§ 16
	Právnická osoba má z hlediska legislativy ČR v oblasti bezpečnostních požadavků i jiné povinnosti (v oblasti BOZP, požární ochrany, životního prostředí, v oblasti prevence závažných havárií apod.). Těmito povinnostmi jsou např. zpracování požadované dokumentace, kontroly na jednotlivých pracovištích, školení pracovníků, předávání informací státní správě apod. Osoby, které tuto činnost vykonávají, mají zpravidla úzkou specializaci spojenou s výkonem svých oborových činností a nemusí být zaměstnanci daného subjektu. Při zajišťování bezpečnosti (chápáno komplexně) daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi do značné míry systémovost, která je v základu založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a které vytvářejí víceméně logický a mnohdy na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu není vůbec jasné, jaká bude, v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti, role manažer KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?). V navrhovaném § 16 odst. 1 je činnost manažera KI definována pouze v rozsahu „poskytuje součinnost Ministerstvu vnitra a věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu při plnění úkolů podle tohoto zákona a součinnost Evropské komisi při provádění poradní mise“. Oproti tomu z důvodové zprávy vyplývá, že je předpokládáno širší uplatnění manažera KI, když je zde osoba manažera KI charakterizována jako osoba, „která bude plnit úkoly v oblasti zajišťování odolnosti kritické infrastruktury plynoucí z návrhu zákona“.
Navrhujeme jasně v zákoně definovat, jakou úlohu má vůbec manažer KI zastávat. 
	ROZPOR
Návrh zákona nemůže stanovovat organizační strukturu subjektů kritické infrastruktury. Základní úkol manažera kritické infrastruktury je jasně stanoven v odstavci 1, jedná se o funkci obdobnou stávajícímu styčnému bezpečnostnímu zaměsntnaci, který již nyní existuje a bude zrušen novelou krizového zákona v souvislosti s přijetím tohoto zákona. 


	35.3.
	
	§ 16 odst. 2
	Manažer KI musí mít vysokoškolské vzdělání s absolvováním studijního programu poskytujícího ucelené poznatky o zajišťování bezpečnosti České republiky, o ochraně obyvatelstva nebo o krizovém řízení nebo musí mít pětiletou praxi v oblasti bezpečnosti. V důvodové zprávě je pak uveden seznam vysokých škol a studijních programů, které požadované vzdělání splňují. Uvedené vysoké školy a  studijní programy, jsou od sebe z hlediska získané odbornosti značně odlišné (např. VŠB-TU Ostrava – Technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu a UPOL – Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ a ochrana obyvatelstva, apod.). Vzájemná nesourodost kompetencí absolventů jednotlivých studijních programů může způsobit kvalitativní různorodost v práci manažera KI např. při zpracování požadované dokumentace. Možnost nahradit vzdělání pětiletou praxí v oblasti bezpečnosti (bez jasné specifikace) celý systém, v tomto smyslu, ještě více rozmělňuje. 
Navrhujeme definovat požadavky na kvalifikaci tak, aby byla více souměřitelná a v případě jejich nahrazení praxí i jednoznačněji definovaná.
	Akceptováno jinak 
Vzhledem k uplatnění obdobné připomínky i ze strany dalších připomínkových míst je ze strany předkladatele navrhováno upravené znění týkající se odborné způsobilosti. Navrhovaná úprava cílí na přiblížení úrovně odbornosti manažera KI s úrovní odbornosti, která je vyžadováno po manažerovi kybernetické bezpečnosti podle návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti. Odstavec 2 bude znít následovně:
“ (2) Manažerem kritické infrastruktury může být určena pouze osoba splňující požadavky odborné způsobilosti. Odborně způsobilou osobou se rozumí ten, kdo prokáže praxi v oblasti zajišťování bezpečnosti státu, ochrany obyvatelstva, krizového řízení, podnikové bezpečnosti nebo řízení kontinuity činností po dobu nejméně tří let, nebo po dobu jednoho roku v případě, že dosáhl vysokoškolského vzdělání.”  


	35.4.
	
	§ 22 
	Kontroly budou pro subjekt KI další kontrolou (zátěží) ze strany státu z hlediska bezpečnosti (např. HZS v rámci státního požárního dozoru, ŽP v rámci kontroly dle zákonu o prevenci závažných havárií, SUIP v rámci kontroly dodržování BOZP a další). Požadavek zajištění spolupráce a koordinace při kontrolách dle např. § 25 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), se stává ještě více prakticky nerealizovatelný.
Navrhujeme nastavit systém kontrol tak, aby nedocházelo k duplicitám kontrolních činností.
	ROZPOR
Požadavek na zajištění kontrolní činnosti vychází ze směrnice CER. 


	36. 1. 
	Ministr pro legislativu a předseda LRV
	Obecně k návrhu- RIA
	K 1.4 Identifikace dotčených subjektů
Požadujeme doplnit dopady na jednotlivé dotčené subjekty (včetně informace, zda byly subjekty konzultovány), kdo ponese náklady navrhované regulace a další relevantní skutečnosti. Rovněž požadujeme rozdělit subjekty na dotčené pozitivně a negativně (např. z hlediska povinností, které právní úprava zavádí). Návrh bude mít dopady na velký počet subjektů napříč veřejnou správou i soukromým sektorem a je proto nezbytné je roztřídit (specifikovat subjekty, které mohou návrhem získat prospěch a které mohou být poškozeny). Dále je třeba rozlišit dopady na přímé a nepřímé, ekonomické a bezpečnostní. Je klíčové, aby identifikace vycházela z popisu problému. Mělo by být zřejmé, koho má právní úprava chránit, u koho dojde ke snížení či zvýšení nákladů a z jakých zdrojů budou dotčené subjekty náklady pokrývat.

	Akceptováno

Důvodová zpráva a RIA bude doplněna. S ohledem na zajištění financování bude vypořádání závislé na dohodě s MF. Současně je potřeba brát na vědomí, že se jedná o transpoziční předpis a ČR jej musí naplnit.


	36.2.
	
	Obecně k návrhu- RIA
	K 1.6 Zhodnocení rizika
Požadujeme rozšířit zhodnocení rizika. Předkladatel uvádí zejména rizika právní související s implementací a novelizací zákona o IZS. Měla by být také uvedena rizika věcná (pouze částečně na ně předkladatel poukazuje v rámci popisu problému).
	Akceptováno


	
	
	Obecně k návrhu- RIA
	K 3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Požadujeme doplnit kvantitativní vyjádření dopadů, zejména dopadů 
na státní rozpočet. Předkladatel poukazuje na dopady, aniž by uvedl konkrétní hodnoty nákladů. Přitom již při zpracování rámcové pozice k návrhu směrnice (19. 1. 2021) poukazoval na rozsáhlé finanční dopady a zvýšenou administrativní zátěž. Zároveň by měly být zahrnuty dopady vyplývající ze změn dalších zákonů.
	Akceptováno

Důvodová zpráva a RIA bude doplněna. S ohledem na zajištění financování bude vypořádání závislé na dohodě s MF. Současně je potřeba brát na vědomí, že se jedná o transpoziční předpis a ČR jej musí naplnit.


	36.3.
	
	Obecně k návrhu- RIA
	K 5. Implementace doporučené varianty a vynucování
Požadujeme uvést způsob zajištění připravenosti všech dotčených subjektů na implementaci, popsat činnosti, které budou provádět, a to včetně vyčíslení nákladů na implementaci a upřesnění způsobu jejich pokrytí. Předkladatel se zaměřil pouze na dohled, vymáhání a sankce. Vzhledem k velkému počtu dotčených subjektů nutno provázat kapitoly týkající se identifikace dotčených subjektů a implementace.
	Akceptováno


	36.4.
	
	Obecně k návrhu- RIA
	K 6. Přezkum účinnosti regulace
Požadujeme upřesnit subjekty zodpovědné za přezkum. Je nezbytné stanovit způsob, jakým budou uvedené subjekty průběžně realizovat přezkum a jakým způsobem a z jakých zdrojů budou sbírat potřebné údaje. K tomu je nutné stanovit kritéria, aby bylo možné porovnat výchozí hodnoty a identifikován výskyt případných neočekávaných dopadů. Požadujeme specifikovat mechanismus monitorování, stanovit identifikátory a způsob a frekvence shromažďování dat a s tím související náklady (včetně upřesnění, zda neexistuje možnost získávat data z již existujících systémů).
Upozorňujeme, že usnesením vlády č. 435 ze dne 14. 6. 2023 byla s účinností od 1. 1. 2025 ukotvena procesní pravidla přezkumu účinnosti.
	Akceptováno


	37.1.
	Krajský úřad KHK
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.

	37.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

	37.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.

	37.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.


	37.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


	37.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

	37.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

	37.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.


	37.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

	37.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

	37.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	Vysvětleno
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy


	38.1
	Krajský úřad PaK
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.


	38.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

	38.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.


	38.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.


	38.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


	38.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	38.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

	38.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.


	38.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

	38.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

	38.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	Vysvětleno
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy


	39.1
	Krajský úřad JčK
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.

	39.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

	39.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.

	39.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.


	39.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	39.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

	39.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

	39.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	39.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	39.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	39.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	ROZPOR 
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy


	40.1.
	Krajský úřad LbK
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.


	40.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

	40.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.

	40.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.


	40.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


	40.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	40.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

	40.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.


	40.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

	40.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

	40.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	Vysvětleno
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy

	41.1.
	Krajský úřad KvK
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.


	41.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

	41.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.

	41.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.


	41.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


	41.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

	41.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

	41.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.


	41.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

	41.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

	41.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	Vysvětleno
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy


	42.1
	Krajský úřad StčK
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.


	42.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

	42.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.

	42.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	ROZPOR
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.

	42.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


	42.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

	42.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.

	42.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.


	42.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

	42.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

	42.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	Vysvětleno
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy

	43.1
	Praha
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.


	43.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

	43.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.

	43.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.


	43.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


	43.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	43.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.


	43.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.


	43.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

	43.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

	43.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	Vysvětleno
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy


	44.1.
	Krajský úřad PlK
	Obecná připomínka k celému textu zákona
	Návrh zákona v předložené podobě považujeme i při respektování závazků ČR k implementaci práva Evropských společenství za špatný a v přípravě „nedotažený“ a z důvodu chybějících zásadních parametrů, které mají být předmětem úpravy prováděcích právních předpisů, v podstatě neprojednatelný. Proto požadujeme jeho dopracování ve smyslu uplatněných připomínek. Zejména je nutné provázat oblast odolnosti subjektů kritické infrastruktury s krizovým řízením, potažmo ostatními částmi bezpečnostního systému (zde je naše asociace připravena k plné součinnosti a podpoře v rámci procesu vypořádání připomínek). V návaznosti na úpravu samotného návrhu zákona pak bude potřeba zásadně dopracovat i důvodovou zprávu (potažmo i hodnocení dopadů regulace), zejména co se týče dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti subjektů KI, ale i do veřejných rozpočtů. Důvodová zpráva totiž vůbec nepočítá s tím, že z veřejných rozpočtů jsou také financovány samotné subjekty KI, na něž je uvalena řada povinností, které se nutně budou projevovat zvýšením nákladů těchto subjektů. Předkladatel však zcela rezignoval na jakoukoli představu o počtu subjektů KI financovaných z veřejných rozpočtů, potažmo na předpokládané nově vzniklé náklady těchto subjektů. Požadujeme tedy dopracování důvodové zprávy ve výše uvedeném smyslu.
Budování částečně izolovaného samostatného nového systému kritické infrastruktury společně s jeho administrací bez důsledné provázanosti se stávajícími nástroji krizového řízení a bezpečnostního systému státu lze považovat při naprosté absenci návrhu prováděcích předpisů za neefektivní, naivní a dílem byrokratický krok, který jen oddálí faktickou tvorbu moderní bezpečné správy a ochrany klíčové infrastruktury a služeb.
	Neakceptováno
Návrh zákona o kritické infrastruktuře byl připravován s cílem zajištění všech dnes již existujících návazností na systém krizového řízení, přičemž navrhovaná vazba na krizový zákon tomu adekvátně odpovídá, viz ustanovení v krizovém zákoně v oblasti posouzení rizik, výjimek z pracovní povinnosti a výpomoci pro kritické pracovníky subjektů KI, zajišťování přednostního zásobování subjektů KI.  Koordinace krizového řízení jako celku je předmětem právní úpravy krizového zákona, nikoli zákona o KI. 
Důvodová zpráva nově zohledňuje dopady na veřejné rozpočty i na rozpočty územních samospráv.


	44.2
	
	§ 1 odst. 2
	Dle tohoto ustanovení má být zvyšování odolnosti subjektů KI součástí krizového řízení. 
Na zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen „ZKŘ“) však není v dalším textu návrhu zákona o odolnosti subjektů KI dostatečně systémově navázáno. Není tedy vůbec zřejmé, jakým způsobem má být ochrana KI začleněna do systému krizového řízení, jaké budou úkoly a odpovědnost orgánů krizového řízení, v jakém vzájemném vztahu budou povinnosti ze ZKŘ a ze zákona o odolnosti subjektů KI, pokud se sejdou u jednoho subjektu apod. 
Předložený návrh vytrhává problematiku KI nejen z oblasti krizového řízení, ale i z celého bezpečnostního systému, neboť nezohledňuje roli bezpečnostních ozbrojených sborů, orgánů činných v trestním řízení, ani vazbu na „vojenské“ krizové stavy.
Požadujeme dopracovat a provázat zákon o odolnosti subjektů KI se ZKŘ tak, aby byly splněny tyto podmínky, za nichž lze teprve považovat odolnost subjektů KI za součást krizového řízení:
· Bude jasná návaznost dokumentace dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti subjektů KI – subjekty KI totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou budou povinnými právnickými osobami dle ZKŘ a je tedy potřeba stanovit pravidla pro zpracování jednotné dokumentace, která u subjektů KI bude pouze rozšířena, ale nebude vznikat „na zelené louce“, nýbrž v úzké návaznosti na úkoly vyplývající z krizových plánů a ZKŘ. 
· Budou jasně vymezeny úkoly a kompetence orgánů krizového řízení, nikoli však izolovaně, ale v souvislosti s krizovým plánováním a rozdělením působnosti mezi centrální a územní orgány. Není možné nevtělit informace o prvcích a subjektech KI do krizových plánů krajů a spoléhat se na zajištění základních služeb pouze subjekty KI řízenými z centra. Při krizových stavech jsou to totiž primárně orgány územních samospráv, kdo nesou odpovědnost za připravenost území a také přijímají opatření k řešení krizových situací. Stát z centrální úrovně nemůže zajistit fungování kritické infrastruktury v území bez aktivní spolupráce s kraji a obcemi. Tento systém je vybudován dle ZKŘ a je třeba jej respektovat a využít, nikoli stavět pro odolnost KI paralelní systém řízený pouze z centra a spoléhat se na to, že v případě krizové situace stát využije pravomoci vlády a nařídí krizová opatření, jejichž realizaci uloží opět krajským a obecním orgánům!
· Na subjekty KI nebude neodůvodněně kladena větší administrativní zátěž, než je nezbytné – orgány KŘ mají mezi sebou sdílet maximum informací a po subjektech KI požadovat jen informace a dokumentaci nad rámec toho, co pro ně vyplývá z úkolů uložených krizovými plány.
· Budou jasně stanoveny informační toky a jasná návaznost opatření dle ZKŘ a dle zákona o odolnosti KI, počínaje informacemi o umístění prvků KI na území krajů a informacemi o zajištění základních služeb na území krajů v době krizových stavů. Není možné, aby hejtman odpovídal za připravenost území, ale zároveň neměl informace o tom, jaké prvky či subjekty KI se na území kraje nacházejí, a co je potřeba pro zajištění jejich fungování za krizových stavů naplánovat v krizovém plánu kraje. Výpadek poskytování základní služby na území kraje může vyvolat vznik krizové situace. A naopak – krizová situace může zapříčinit nemožnost poskytování základní služby.
· Návrh se vypořádá s tím, že řadu základních služeb, zejména ve zdravotnictví, poskytuje stát či kraje prostřednictvím jimi zřizovaných právnických osob. Nelze se tvářit, že tyto subjekty jsou ve stejné pozici jako ryze soukromé právnické osoby. Naopak, tyto subjekty jsou řízeny státem či kraji, což je příležitost pro sjednocující praxi při zajišťování odolnosti KI, kterou je třeba v legislativě reflektovat a odpovědnost zřizovatele jednoznačně definovat. Nelze v této souvislosti akceptovat tvrzení předkladatele, že návrh je rozpočtově neutrální. Naopak, je třeba si uvědomit, že legislativní návrhy nemají rozpočtové dopady pouze z hlediska zajištění výkonu působnosti orgánů státní správy a samosprávy, ale také z hlediska nutných opatření, které státem a územními samosprávami zřizované organizace musejí dle těchto návrhů přijímat. 
Bude stanovena role orgánů činných v trestním řízení a Policie ČR ve vazbě na zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku – plánování sil a prostředků policie přece nelze v konkrétním území provádět bez vědomosti o existenci prvků KI.
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.

	44.3.
	
	§ 2
	K písm. a): zásadně nesouhlasíme s vymezením základních služeb a tím také veškerých ostatních navazujících definic v této fázi legislativního procesu pouze formou velmi obecných tezí prováděcích právních předpisů. Nelze dovodit, na které subjekty zákon dopadne a na které již nikoli – zejména tedy chybí kritérium významnosti. Vymezení dopadu regulace by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tím, že předkladatel nepředstavil konkrétnější vizi kritériích, na jejichž základě budou subjekty KI určovány, nemohl kvalifikovaně posoudit dopady právní úpravy na státní a územní rozpočty, ani do práv a povinností podnikatelského sektoru. Je tedy možné, že část připomínkových míst nebude mít jasnou představu o tom, zda na ně navrhovaná úprava dopadá či nikoli, tudíž nebudou moci vznést kvalifikované připomínky. 
Požadujeme tedy doplnit jak důvodovou zprávu, tak zejména teze prováděcích právních předpisů.
K písm. b): je třeba definovat poskytovatele základní služby tak, aby byly zohledněny různé modely vlastnictví a řízení. Např. v případě více poskytovatelů základní služby, kteří budou ovládáni jednou osobou, která ale nebude sama poskytovat žádné služby, nenaplní jednotlivě kritérium významnosti. Přitom zásadní problémy u ovládající osoby mohou mít vliv na poskytování základní služby všemi ovládanými (vlastněnými) subjekty, které ve svém souhrnu kritérium významnosti naplní. Definice by rovněž měla zohlednit existenci státních právnických osob a právnických osob zakládaných kraji či organizačními složkami státu k zajištění základních služeb. Tyto subjekty pravděpodobně naplní i kritéria významnosti a bylo by vhodné uložit jejich zřizovatelům povinnosti k zajištění jejich odolnosti a kontinuity poskytování základních služeb. 

	K písm. a)
Vysvětleno
Vymezení pojmu základní služba stanoví směrnice CER a návrh zákona ji v tomto konkrétním případě plně implementuje. 
Demonstrativní výčet základních služeb stanoví Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2450 ze dne 25. července 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb. Tento demonstrativní výčet základních služeb bude součástí nařízení vlády. K takto definovaným základním službám bude doplněno kritérium významnosti, která bude rozhodující pro sebehodnocení poskytovatele základní služby a jeho následné určení subjektem kritické infrastruktury. 
Důvodová zpráva, stejně jako teze prováděcích právních předpisů jsou doplněny.
K písm.b)
Vysvětleno.
Základní premisou pro určení poskytovatelem základní služby je to, že je základní služba poskytována, nelze určit někoho, kdo základní službu neposkytuje. S otázkou koncernů se návrh zákona částečně vyrovnává v § 16 odst. 5. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že není nutné, aby byla určena dcera i matka. V některých případech to ani není možné, jelikož se matka nachází v zahraničí. Současně v připomínce není navrhnuta změna předloženého návrhu zákona.

	44.4.
	
	§ 3 – resp. příloha zákona
	Nesouhlasíme s pojetím odvětví a jejich rozdělení mezi gestory. V odvětví bezpečnosti zcela chybí návaznost na resort obrany – viz výše. V odvětví digitální infrastruktury není respektována gesce MV dle § 12 odst. 5 a 6 z. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 
Nesouhlasíme rovněž s pojetím návrhu zákona, který si „vystačí“ s veřejnou správou na úseku odolnosti KI pouze na úrovni ústředních správních úřadů. Velká část státní správy je však vykonávána prostřednictvím přenesené působnosti krajských úřadů a obecních úřadů. Tato úroveň je přitom pro praktický výkon veřejné správy zcela zásadní a měla by být tedy provázána minimálně v informační a plánovací rovině s úrovní ústřední. 

	Neakceptováno.
Zákon stanoví rámec pro zajišťování či zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury na celostátní úrovni a jeho smyslem není vytvářet několik úrovní kritické infrastruktury, to není ani obsahem směrnice CER. Základní služby samozřejmě může poskytovat subjekt, který se nachází na území kraje, jelikož neexistuje subjekt, který by se v některém kraji ČR nenacházel. Účelem je ovšem určit takové subjekty KI, které mají celostátní význam nebo výpadek jejich základní služby by měl velmi významný dopad na fungování státu, což nevylučuje dopad na region. 
S MO byla tato možnost diskutována, mimo jiné toto bylo i předmětem jednání MRPS. MO tuto možnost zvážilo a nepřiklonilo se k návrhu zařadit obranu pod regulaci zákona nad rámec směrnice CER. S ohledem na to, že MO je v této oblasti gestorem, předkladatel návrhu tento postoj respektuje.
Kompetenční zákon může být dále rozváděn a doplňován dalšími právní předpisy. V tomto konkrétním případě se stanoví zvláštní gesce pro jednotlivá odvětví nebo pododvětví stanovené zákonem o odolnosti kritické infrastruktury. Jedná se o věcnou působnost pro výkon a v mezích tohoto zákona.


	44.5.
	
	§ 5
	V písm. b) se předpokládá, že ministerstva a ústřední správní úřady (dále zde jen „ministerstva“) budou jaksi apriori vědět, kdo je poskytovatelem základní služby (bez vazby na obdržení této informace skrze portál KI), a budou po nich vyžadovat informace, které ale tyto subjekty mají zároveň samy sdělovat prostřednictvím portálu KI.
Dle písm. g) mají ministerstva předávat subjektům KI informace o možném ohrožení. Toto by ale měla být samozřejmost ve vztahu ke komukoli v rámci obecné prevence. Pokud má předkladatel na mysli nějaký zvláštní komunikační kanál pro kvalifikované informace, měl by být ozřejmen. Není jasné, odkud budou ministerstva informace čerpat a zda předávání skrze ně není spíše kontraproduktivní doplnění mezičlánku mezi původce informace a subjekt KI.
Zcela chybí povinnost zajistit odolnost subjektů KI zřizovaných ministerstvy, resp. právnických osob, kde ministerstva plní zakladatelské či zřizovatelské funkce (např. NAKIT s. p., SŽ s.o.) – ministerstva by měla tyto subjekty řídit a kontrolovat a odpovídat za jejich odolnost.
Plán cvičení je nutno provázat s plánem cvičení dle ZKŘ – již nyní je v ČR přeplánováno, není třeba vytvářet další obdobný dokument!
Činnosti ministerstev v oblasti odolnosti subjektů KI je třeba provázat s jejich činností v oblasti krizového řízení (viz § 9 odst. 4 ZKŘ), neboť zvyšování odolnosti subjektů KI má býti jeho součástí.

	Vysvětleno
Systematika a účel zákona vysvětleny na jednání k vypořádání a v rámci odůvodnění vypořádání jednotlivých připomínek.


	44.6.
	
	§ 9 
	Kritéria významnosti není možné posoudit, poněvadž chybí návrh prováděcího právního předpisu. Je třeba transparentně již v této fázi legislativního procesu předložit kritéria, která de facto stanoví okruh povinných subjektů. Bez toho není možno projednat zákon a meziresortní připomínkové řízení se tak stává pouhou formalitou. Naprosto jinak přistoupil k připomínkovému řízení k implementaci směrnice NIS2 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který již v první fázi projednávání návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti předložil kompletní návrhy paragrafovaných znění prováděcích předpisů. Pokud se předkladatel návrhu zákona o odolnosti subjektů KI netají paralelou s úpravou kybernetické bezpečnosti, je škoda, že nezvolil stejně transparentní způsob projednávání.
Kritérium významnosti nelze posuzovat pouze na centrální úrovni – kompletní výpadek základní služby na krajské úrovni je způsobilý vyvolat krizovou situaci. Zároveň by kritérium významnosti mělo být posuzováno kumulativně pro subjekty v rámci jednoho obchodního vedení/řízení.
	Vysvětleno
Kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Jak již bylo vysvětleno v rámci jednání pracovní skupiny při přípravě novely, ke stanovení konkrétních hodnot povede MV bilaterální a následně skupinová jednání s jednotlivými gestory tak, aby byla zajištěna jednotnost v přístupu. Tato kritéria budou rovněž konzultována se zástupci územní samosprávy. Kritéria významnosti budou stanovena pro každou základní službu zvlášť. MV bude zajišťovat jednotnou linii jednotlivých kritérií významnosti. Současně bude do § 2 zákona o KI doplněna definice pojmu "kritérium významnosti" takto:

"l) kritériem významnosti mezní hodnota nebo specifická funkce zohledňující význam narušení parametru uvedeného v § 9."

	44.7.
	
	§ 10
	Nesouhlasíme se systémem určování subjektů KI, který je nastaven pouze pro ministerstva a ústřední správní úřady. Z hlediska zachování základních životních potřeb pro obyvatelstvo mají neopominutelnou roli při zajišťování připravenosti a řešení krizových situací orgány krajů a obcí s rozšířenou působností, které však nemají dle návrhu zákona o odolnosti subjektů KI žádné pravomoci, ani nebudou nijak informovány o existenci subjektů či prvků KI v jejich území. Přitom dle navrhovaného znění § 14 odst. 4 písm. d) ZKŘ může hejtman nařídit přednostní zásobování prvků KI, o nichž ale nebude mít žádné informace.
AKČR přitom vychází ze zkušeností s pandemií Covid-19, kdy kraje měly určit kritické pracovníky prvků KI k přednostnímu očkování. Neexistence jednotného systému posouzení kritičnosti konkrétního subjektu či pracovníka pak vedla k tomu, že počty osob k přednostnímu očkování se v jednotlivých krajích zásadně lišily. Stanovení prvků KI na úrovni krajů by přitom tento problém vyřešilo.
Žádáme tedy o úpravu návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto smyslu: doplnit určování subjektů a prvků KI na úrovni krajů (a to minimálně ve formě navrhování subjektů KI krajskými úřady a informování krajských úřadů o umístění subjektů a prvků KI na jejich území).
	Akceptováno částečně
Vzhledem k systému kritické infrastruktury vycházejícímu ze směrnice CER, který je zaměřen na subjekty kritické infrastruktury národního až evropského významu, a který je zároveň nově zaměřen na odolnost subjektů kritické infrastruktury jako celku (tedy ne pouze skrze jednotlivé prvky kritické infrastruktury) bylo přistoupeno k vytvoření národního systému kritické infrastruktury. Záměrem přitom bylo vycházet ze současného systému, který funguje na decentralizované bázi ve smyslu výkonu věcné působnosti gesčních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v jednotlivých odvětvích a koordinační a usměrňovací roli Ministerstva vnitra.
Co se týká otázky informovanosti orgánů na územní úrovni o identifikovaných subjektech kritické infrastruktury, byl tento požadavek ze strany předkladatele zohledněn v ustanovení § 6 odst. 1 písm. P) bod 1, kde je uvedena Ministerstvu vnitra povinnost poskytnout na vyžádání zpracovateli krizového plánu kraje za účelem zpracování krizového plánu kraje v nezbytném rozsahu informace o kritické infrastruktuře nacházející se na území kraje. Vnímáme však, že vzhledem k působnosti hejtmana kraje v systému krizového řízení a jeho oprávnění vyhlašovat krizová opatření k přednostnímu zásobování subjektů kritické infrastruktury je nezbytné, aby hejtman disponoval přesnými a aktuálními informacemi o subjektech kritické infrastruktury a jejich kritické infrastruktuře na území kraje. Z tohoto důvodu bude v § 20 uvedeno nové ustanovení, které zajišťuje hejtmanovi kraje, resp. Krajskému úřadu přístup do portálu kritické infrastruktury, a to v rozsahu nezbytném pro plnění jeho povinností podle krizového zákona.
Dojde ke vložení nového odstavce 4 v § 20 ve znění:
„(4) Informace obsažené v Portálu kritické infrastruktury dále užívají
a) zpravodajské služby za účelem výkonu jejich působnosti podle jiných právních předpisůxxx),
b) Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem výkonu jeho působnosti podle zákona upravujícího oblast prověřování zahraničních investic, a
c) hejtman kraje, primátor hlavního města Prahy, krajský úřad a Magistrát hlavního města Prahy, v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti podle zákona upravujícího oblast krizového řízení..“.


	44.8.
	
	§ 13
	V návrhu zcela chybí definování a nastavení „vnitřního“ systému odolnosti KI (myšleno jednotlivého objektu KI), zajišťujícího reálné „zvyšování odolnosti“. Praktickým příkladem vnitřního systému mohou být stávající systémy v jiných oborech „bezpečnosti“ objektu – např. aplikace a dodržování kodexů norem  v oblasti požární bezpečnosti staveb na základě projektové dokumentace, resp. orgány státní správy schváleného PBŘ a na základě dokumentace u činností se zvýšeným resp. vysokým požárním nebezpečím, normové požadavky k ochraně budov jako takové, fyzická ochrana dle zákona o prevenci závažných havárií, požadavky BOZP, ochrana proti kyberútokům apod.). S tím je spojena i nutnost jasně definovat role manažera KI. Při komplexním zajišťování bezpečnosti daného subjektu/objektu existuje tedy v praxi systém opatření, která jsou založena na rozdělení odborností a kompetencí osob vstupujících do tohoto systému, a která by měla vytvářet logický a na sebe navazující celek. Z předloženého návrhu však není vůbec jasné, jaká bude v celém tomto systému zajišťování bezpečnosti role manažera KI (koordinační, řídící, kontrolní nebo jiná?).
Je dále potřeba doplnit povinnosti subjektů ovládajících konkrétní poskytovatele základních služeb či vykonávající vůči nim zřizovatelské nebo zakladatelské funkce.

	Neakceptováno
Připomínka směřuje k nastavení procesů podle směrnice ECI, která byla zrušena, návrh zákona se tedy nezaměřuje na objekty a jejich objektovou bezpečnost, ale  na odolnost subjektu jako celku v souvislosti s kontinuálním poskytováním základní služby. Jedním z opatření tak je aplikace zajišťování kontinuity činností (BCM) v souladu s ISO normami. Vnitřní bezpečnost je tedy daleko širší a je nutné vnímat opatření podle § 15 komplexně. Současně to neznamená, že za výkon opatření bude odpovědný manažer KI. Za poskytování základní služby je odpovědný subjekt KI. Zákon stanovuje pouze právní rámec pro zajišťování odolnosti. Konkrétní provedení opatření, změnu organizační struktury, pracovní náplně jednotlivých pracovníků, atp. jsou čistě v kompetenci subjektu KI. Toto nemůže stát regulovat, může pouze určit pravidla, kterými se má subjekt řídit.


	44.9.
	
	§ 16
	Požadujeme v odst. 5 doplnit funkci manažera KI i u osoby ovládající, která sama není poskytovatelem základní služby – jedině tak lze zajistit, že tato osoba bude mít sama zájem na tom, aby jí ovládané osoby plnily své povinnosti. Pokud ovládající osoba neponese odpovědnost, není vyloučeno, že záměrně restrukturalizuje své podniky tak, aby došlo k jejich vynětí z povinností dle zákona o odolnosti KI. 
Obdobně by měla být dána odpovědnost zřizovatele či zakladatele státního podniku, státní právnické osoby či příspěvkové organizace (ať už státní nebo krajské) a odolnost jimi zřizovaných subjektů KI.
	Vysvětleno
U toho, kdo není poskytovatelem základní služby nelze opatření ze zákona aplikovat.

	44.10.
	
	§ 18
	Hlášení incidentů je nutno co nejvíce zjednodušit a zefektivnit. Pokud má probíhat skrze Portál KI, lze nastavit automatickou notifikaci věcnému gestorovi a dotčeným ústředním správním úřadům, krajskému úřadu a obecnímu úřadu ORP, aniž by MV-GŘ HZS muselo cokoli přeposílat.
Hlášení incidentů by zároveň mělo umožnit posouzení dalšího nebezpečí a jeho zohlednění pro varování ostatních subjektů KI a veřejnosti. Na tomto posouzení se však v případě jiných než „havarijních“ rizik musí nutně podílet orgány činné v trestním řízení, případně zpravodajské služby.
 
	Akceptováno částečně
Automatizace se díky zavedení informačního nástroje předpokládá. Vzhledem k tomu, že veškeré činnosti budou probíhat v Portálu KI, je požadavek připomínkového místa akceptován. Technické řešení ovšem není předmětem zákona, ale zadávací dokumentace Portálu KI. Současně se předpokládá vytvoření metodického návodu pro uživatele Portálu.
Informování veřejnosti je v návrhu zákona zakotveno. Činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb řeší jiné právní předpisy, tento zákon stanovuje pravidla pro hlášení incidentů ze strany subjektu KI.

	44.11.
	
	§ 21
	Cvičení subjektů KI je třeba koordinovat se cvičeními orgánů krizového řízení. Minimálně by orgány krizového řízení měly být seznámeny s výsledky cvičení subjektů KI ve svém územním obvodu v případech, kdy jsou tyto subjekty zároveň zahrnuty do jejich krizových plánů.
Orgány samospráv by rovněž měly být informovány o tom, že se cvičení v jejich územním obvodu uskuteční, aby nedocházelo k nedorozuměním (až panice veřejnosti vyvolané neohlášeným cvičením) a zdvojování požadavků na účast stejných subjektů na cvičení orgánů krizového řízení. 

	ROZPOR 
Požadavek připomínkového místa na seznamování krajů s výsledky cvičení subjektů KI jsou zcela nedůvodná. K tomuto mají kompetenci ministerstva a jiné ÚSÚ. Cvičení samozřejmě mohou být koordinována, jedná se o běžnou praxi. Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy

	45.1.
	OKOM
	Obecně 
	Některá ustanovení (dalších částí) návrhu jsou již v současnosti vykazována jako implementační k různým předpisům EU. Jedná se o následující ustanovení:
· v části čtvrté (změna zákona o svobodném přístupu k informacím) jde o § 11 odst. 1 písm. f), který je vykazován jako implementační k čl. 1 odst. 2 písm. d), e) a i) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru,
· v části páté (změna zákona o integrovaném záchranném systému) jde o § 4 odst. 2, který je vykazován jako implementační k čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních bezpečnostních požadavcích na tunely transevropské silniční sítě; dále pak § 7 odst. 2, který je vykazován jako implementační k čl. 109 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace, 
· v části šesté (změna krizového zákona) jde o § 1 odst. 1, který je vykazován jako implementační k čl. 97 směrnice Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom,
· v části deváté (změna zákona o střelných zbraních a střelivu) jde o § 11a, který je vykazován jako implementační k čl. 6 odst. 1 písm. a), čl. 9 odst. 1 – 6 a čl. 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/555 ze dne 24. března 2021 o kontrole nabývání a držení zbraní, 
· v části desáté (změna soudního řádu správního) jde o § 4 odst. 2, který je vykazován jako implementační k čl. 72 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES,
· v části třinácté (změna zákona o prověřování zahraničních investic) jde o § 7, který je vykazován jako implementační k čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 písm. a), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/452 ze dne 19. března 2019, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Unie.

V obdobných případech, kdy zákon zasahuje do ustanovení zákonů v současnosti vykazovaných jako implementačních k právu EU a jedná se toliko o formální změny související se změnou číslování, terminologie nebo dochází jen k úpravě ustanovení v současnosti vykazovaných jako implementační, a tato úprava je důsledkem jiných čistě vnitrostátních změn, které se materiálně implementace práva Evropské unie nedotknou, postačí postupovat podle čl. 9 odst. 2 písm. e) Legislativních pravidel vlády a přiložit k návrhu jen aktualizované srovnávací tabulky dotčených unijních předpisů.

	Akceptováno

	45.2.
	
	K rozdílové tabulce:
	Rozdílová tabulka vůbec neodpovídá návrhu. Působí matoucím dojmem, kdy v ní, až na několik málo výjimek (§ 1 odst. 1 a pár definic z § 2), nejsou uvedena ustanovení návrhu ani ustanovení směrnice 2022/2577, která mají být návrhem implementována. Naopak jsou v ní uvedena ustano-vení jak staré směrnice 2008/114/ES, která bude zrušena směrnicí 2022/2577, a naproti tomu pak ustanovení krizového zákona v stávajícím znění (ne ve znění návrhu). Je nutné rozdílovou tabulku kompletně přepracovat tak, aby odpovídala předloženému návrhu.
	Akceptováno

	45.3.
	
	
	
	

	45.4.
	
	
	
	


Připomínky k části druhé - Změna zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv

	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1.
	Ministerstvo financí
	K § 4h
	V § 4j věta šestá zákona č. 97/1993 Sb. se vylučuje aplikace mj. § 19 odst. 1 zákona o majetku státu i v situaci, kdy po 60 dnech od poskytnutí pohotovostních zásob nedojde k jejich vrácení a příjemce předloží žádost na uzavření smlouvy/zápisu, aby je mohl nadále užívat. Samotný návrh zákona nicméně ve větě čtvrté a páté nového § 4h pracuje s povinností uzavřít zápis nebo smlouvu. 
S ohledem na uvedené máme za to, že z věty šesté má být ustanovení § 19 odst. 1 vypuštěno.
	Neakceptováno. Vysvětleno.                                                                                                                                                                                                                                            Obsahem § 19 odst.1 zákona č. 97/1993 Sb. je "1) Nakládání s majetkem a jiné právní jednání mezi organizačními složkami navzájem se uskutečňuje zápisem. Postupy při nakládání s majetkem ve vztahu k právnickým a fyzickým osobám stanovené tímto zákonem, jakož i ustanovení § 31 až § 37 odst. 1 a 2, § 37a a 39 až 42 se na uvedené právní jednání nepoužijí. Organizační složky se při vzájemném právním jednání řídí pravidly o náležitostech zápisů, podmínkami úplatného nebo bezúplatného nakládání s majetkem a dalšími pravidly nakládání s majetkem a jiného právního jednání, která v souladu se základními povinnostmi při hospodaření s majetkem stanoví prováděcí právní předpis." Uvedené ustanovení tedy řeší dvě odlišné oblasti vztahů, a to jednak vůči organizačním složkám státu a jednak vůči právnickým a fyzickým osobám. Navržené ustanovení § 4j, tak jak vyplývá z textu návrhu předloženého do MPŘ, upravuje postup v situaci, kdy "Správa může na základě žádosti věcně příslušného ministerstva nebo věcně příslušného jiného ústředního správního úřadu souvislosti s řešením mimořádné události nebo incidentu poskytnout pro potřeby subjektu kritické infrastruktury v jeho gesci v nezbytném rozsahu pohotovostní zásoby formou jejich bezúplatného použití." Z toho tedy vyplývá, že navržené ustanovení řeší mimořádnou situaci, která si zasluhuje i suspendování příslušných ustanovení zákona o majetku státu. Navíc lze poukázat i na § 8 odst. písm. a) zákona o majetku státu, podle kterého majetek státu využívá stát zejména k plnění svých funkcí anebo v souvislosti s plněním těchto funkcí. I z tohoto důvodu je vyloučení aplikace příslušných ustanovení zákona o majetku státu důvodné.

	2. 1.
	MZDr
	Obecně k návrhu
	51.	Zásadně nesouhlasíme se sdělením uvedeným v důvodové zprávě, že se jedná pouze o legislativně-technickou úpravu, a proto požadujeme, aby důvodová zpráva byla doplněna o rozsáhlejší odůvodnění změny tohoto zákona, včetně uvedení skutečnosti, že tato změna bude mít významný dopad na státní rozpočet. S ohledem na skutečnost, že navržená úprava počítá s možností uvolnění státních hmotných rezerv nikoli jen v době mimořádné události a krizové situace, ale také po ukončení krizového stavu, je významně rozšířeno období, po které mohou být státní hmotné rezervy poskytovány. Tato skutečnost vede k vysokým dopadům na státní rozpočet, které je nutno uvést v důvodové zprávě k dopadům na státní rozpočet. Rozsah možností využití státních hmotných rezerv je nepřiměřeně široký, neboť s ohledem na skutečnost, že každý subjekt má zákonnou povinnost zpracovat plán odolnosti a zajistit odolnost tak, aby byla zajištěna kontinuita základní služby, není důvod ponechávat možnost poskytování státních hmotných rezerv subjektu KI i v době řešení incidentu nebo mimořádné události. Na takové situace má být každý subjekt díky analýze rizik předem připraven. Ponechání široké možnosti využití státních hmotných rezerv může reálně snižovat faktické zajištění odolnosti subjektu KI.
	Akceptováno jinak.
Důvodová zpráva bude ponechána v navrženém znění a doplněna o rozpočtové dopady. Navrhovaná změna souvisí s možností poskytnutí věcných prostředků za účelem zachování poskytování základní služby, a to pro případ, kdy subjekt kritické infrastruktury nebude schopen zajistit poskytování základní služby vlastními prostředky. Tato skutečnost musí přitom vyplývat z analýzy dostupnosti věcných prostředků, která bude součástí plánu odolnosti subjektu kritické infrastruktury.
Nesouhlasíme s tvrzením „S ohledem na skutečnost, že navržená úprava počítá s možností uvolnění státních hmotných rezerv nikoli jen v době mimořádné události a krizové situace, ale také po ukončení krizového stavu, je významně rozšířeno období, po které mohou být státní hmotné rezervy poskytovány.“ Možnost použití stáních hmotných rezerv i po ukončení krizového stavu je v § 4b zakotvena již nyní, navrhovaná úprava s tímto nepřichází a ani se ji nedotýká.
Dopady na rozpočet v souvislosti s navýšením pořizování věcných zdrojů byly doplněny do důvodové zprávy Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	2.2. 
	
	K § 4b odst. 1
	Požadujeme upravit vložený text následovně: „k zachování základních služeb poskytovaných podpoře odolnosti subjektů subjekty kritické infrastruktury“. Podle návrhu zákona o KI mají určené subjekty KI povinnost zajistit odolnost KI, a tedy si zajistit věcné prostředky na zajištění odolnosti, a to plně v souladu s čl. 13 Směrnice CER, který uvádí, že „Členské státy zajistí, aby kritické subjekty na základě relevantních informací poskytnutých členskými státy v posouzení rizik členského státu a na základě výsledků posouzení rizik kritického subjektu, přijaly vhodná a přiměřená technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění své odolnosti, včetně opatření nezbytných za účelem:…“. 
S ohledem na skutečnost, že cílem transpozice Směrnice CER je zajistit kontinuitu poskytování základní služby, je nezbytné tomu uzpůsobit i text úpravy daného § 4b. Zajistit podporu odolnosti subjektu KI nemá být povinností státu, ale subjektu KI. Současně upozorňujeme, že navržená úprava počítá s možností uvolnění státních hmotných rezerv nikoli jen v době mimořádné události a krizové situace, ale také po ukončení krizového stavu, jedná se tedy o významné rozšíření období, po které mohou být státní hmotné rezervy poskytovány. Tato skutečnost povede k vysokým dopadům na státní rozpočet, které je nutno podrobněji odůvodnit v důvodové zprávě k dopadům na státní rozpočet.
Současně upozorňujeme na skutečnost, že při zachování navrženého znění „podpory odolnosti subjektů KI“, přičemž se jedná de facto o krizovou připravenost, dochází státem k upřednostnění soukromého sektoru před státním. Ve veřejném zájmu má být zachování základních služeb nikoliv financování povinností stanovených subjektu KI zákonem, a proto požadujeme následující změnu textu, který by měl znít: „k zachování základních služeb poskytovaných subjekty kritické infrastruktury“.
	Akceptováno částečně
Navrhujeme akceptaci připomínky alternativním zněním, kdy bude text § 4b odst. 1 upraven následovně:
„k zachování poskytování základních služeb podpoře odolnosti subjektů subjekty kritické infrastruktury“.
Nesouhlasíme však s tvrzením „Současně upozorňujeme, že navržená úprava počítá s možností uvolnění státních hmotných rezerv nikoli jen v době mimořádné události a krizové situace, ale také po ukončení krizového stavu, jedná se tedy o významné rozšíření období, po které mohou být státní hmotné rezervy poskytovány.“ Možnost použití stáních hmotných rezerv i po ukončení krizového stavu je v § 4b zakotvena již nyní, navrhovaná úprava s tímto nepřichází a ani se ji nedotýká.
Dopady na rozpočet v souvislosti s navýšením pořizování věcných zdrojů byly doplněny do důvodové zprávy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	2.3. 
	
	K § 4j
	Požadujeme upravit text v § 4j následovně: „Správa může je oprávněna na základě žádosti věcně příslušného ministerstva nebo věcně příslušného jiného ústředního správního úřadu v souvislosti s řešením mimořádné události4) nebo významného narušení poskytování základní služby incidentu poskytnout pro potřeby subjektu kritické infrastruktury v jeho gesci věcné působnosti v nezbytném rozsahu pohotovostní zásoby formou jejich bezúplatného použití. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b, 19c a 27 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích se nepoužijí. Poskytnuté pohotovostní zásoby je příjemce povinen vrátit nebo nahradit Správě bezodkladně po zvládnutí významného narušení základní služby i nejdéle však do 60 dnů od jejich poskytnutí. Po této lhůtě je příjemce oprávněn užívat poskytnuté pohotovostní zásoby pouze se souhlasem věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu na základě smlouvy uzavřené se Správou …“. Požadujeme možnost užití pohotovostních zásob v případě mimořádné události a incidentu vypustit a nahradit jej možností užití při „významném narušení poskytování základní služby“, čímž dojde k propojení s navrženou úpravou zákona č. 240/2000 Sb. Subjekt KI je povinen zpracovat plán odolnosti, vyhodnotit rizika a zajistit nepřetržitost základní služby, z uvedeného tedy vyplývá, že na řešení incidentu a mimořádné události bude mít zpracován plán odolnosti a zabezpečí svou činnost tak, aby nedošlo k narušení kontinuity poskytování základní služby. Pohotovostní zásoby jsou primárně určeny k zajištění nezbytných dodávek pro podporu obyvatelstva, činnosti havarijních služeb a hasičských záchranných sborů po vyhlášení krizových stavů, pokud je nelze zajistit jinak, je tedy nezbytné, aby subjekty KI měly pro překlenutí mimořádné události a incidentu smluvní dodavatele na nezbytné věcné prostředky pro jejich zvládání.
Současně zpracovatel návrhu zákona o KI uvádí v důvodové zprávě, že subjektů KI bude více než dvojnásobek, a s majetkem státu se tedy musí nakládat účelně, hospodárně a efektivně. Jde o soukromé subjekty, které již ve svých plánech musí počítat s náhradními zdroji a zásobami, proto by pohotovostní zásoby měly sloužit pouze na řešení krizových situací.
	Akceptováno


	3.1. 
	Svaz průmyslu a dopravy
	4j
	Požadujeme zakotvení takové lhůty, popř. počátku běhu lhůty, aby bylo možné se flexibilně přizpůsobit konkrétní situaci – tj. např. navázat počátek lhůty na napravení stavu, umožnit stanovení lhůty na základě dohody se subjektem KI či umožnit její prodloužení. V každém případě nepovažujeme za vhodné stanovení fixních 60 dnů. 
	ROZPOR 
Předkladatel považuje lhůtu za přiměřenou. Jedná se o standardní lhůtu pro všechny, kteří vstupují do systému HOPKS. Je třeba vnímat, že zákon předpokládá další možnosti i po uplynutí této lhůty, kdy po této lhůtě je příjemce oprávněn užívat poskytnuté pohotovostní zásoby na základě smlouvy uzavřené se SSHR, popřípadě zápisu pořízeného se SSHR. Návrh smlouvy, popřípadě zápisu, zpracuje SSHR na základě žádosti předložené příjemcem.

Připomínky k části čtvrté - Změna zákona o zeměměřictví

	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1.
	Hospodářská komora
	K § 4b
	V rámci novelizace tohoto zákona požadujeme do § 4b doplnit nový odstavec s tímto zněním:
„Údaje o kritické infrastruktuře, k nimž je přístup vyloučen nebo omezen z důvodů zajišťování odolnosti subjektu kritické infrastruktury podle zákona o kritické infrastruktuře se v digitální technické mapě vedou tak, aby byly požadavky na vyloučení nebo omezení respektovány. Bližší podmínky stanoví prováděcí právní předpis.".
Odůvodnění:
Vedle vyloučení nebo omezení zveřejňovaných údajů v databázi, ortofoto mapě České republiky, státního mapového díla atd, pro KI podle § 5 odst. 1 musí to samé platit i o zveřejňování těchto údajů v digitální technické mapě. Proto navrhujeme nový odstavec do § 4b, který určuje základní podmínky pro digitální technickou mapu kraje.
	Neakceptováno.
V otázce ČÚZK považuje věcný gestor za nedůvodné, aby byl do procesu zařazen, neboť informace do digitální technické mapy poskytuje subjekt KI, nikoli MV. Garantem dat je v této souvislosti subjekt KI, ČÚZK je pouze provozovatelem digitální technické mapy. Současně je zapotřebí zmínit, že ne všechna odvětví jsou na digitální technickou mapu navázána, a tedy ne všechny subjekty KI mají nárok do digitální technické mapy vkládat informace. Do návrhu zákona nicméně bude doplněno, že ČÚZK se na jeho žádost obdrží identifikační údaje subjektu KI (§ 6 odst. 1 písm. p).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	3. 
	Svaz průmyslu a dopravy 
	K § 4b
	V rámci novelizace tohoto zákona požadujeme do § 4b doplnit nový odstavec s tímto zněním:
„Údaje o kritické infrastruktuře, k nimž je přístup vyloučen nebo omezen z důvodů zajišťování odolnosti subjektu kritické infrastruktury podle zákona o kritické infrastruktuře se v digitální technické mapě vedou tak, aby byly požadavky na vyloučení nebo omezení respektovány. Bližší podmínky stanoví prováděcí právní předpis.".
Odůvodnění:
Vedle vyloučení nebo omezení zveřejňovaných údajů v databázi, ortofoto mapě České republiky, státního mapového díla atd, pro KI podle § 5 odst. 1 musí to samé platit i o zveřejňování těchto údajů v digitální technické mapě. Proto navrhujeme nový odstavec do § 4b, který určuje základní podmínky pro digitální technickou mapu kraje.
	Neakceptováno.
V otázce ČÚZK považuje věcný gestor za nedůvodné, aby byl do procesu zařazen, neboť informace do digitální technické mapy poskytuje subjekt KI, nikoli MV. Garantem dat je v této souvislosti subjekt KI, ČÚZK je pouze provozovatelem digitální technické mapy. Současně je zapotřebí zmínit, že ne všechna odvětví jsou na digitální technickou mapu navázána, a tedy ne všechny subjekty KI mají nárok do digitální technické mapy vkládat informace. Do návrhu zákona nicméně bude doplněno, že ČÚZK se na jeho žádost obdrží identifikační údaje subjektu KI (§ 6 odst. 1 písm. p).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

Připomínky k části páté - Změna zákona o svobodném přístupu k informacím

	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1.
	DIA
	K § 11 odst. 1 písm. f)
	Předkladatel uvedl nově pro omezení poskytnutí informací ohrožení zvyšování nebo zajišťování odolnosti poskytování základní služby. Zákon však neuvádí, co se myslí základní službou. Pokud se myslí pojem dle § 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 181/2014 Sb. o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), tak je nutné upozornit, že právní úprava kybernetické bezpečnosti bude v dohledné době celá přepracována. Požadujeme vyjasnění, co se pro potřeby zákona č. 106/1999 Sb. myslí základní službou.
	Vysvětleno.
Dochází ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	2. 
	MMR 
	Obecně k návrhu
	Návrh neobsahuje ustanovení dotýkající se omezení přístupu k citlivým informacím, což budou podle našeho názoru všechny informace o subjektech kritické infrastruktury. Nesdílíme názor předkladatele, že k ochraně subjektů kritické infrastruktury postačí navržená úprava zákona č. 106/1999 Sb. Požadujeme návrh v tomto smyslu doplnit.
	Akceptováno.
Dochází ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	3.
	MZe
	Obecně k návrhu
	Zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury neobsahuje žádné ustanovení týkající se omezení přístupu k citlivým informacím, které budou souviset s určenými subjekty kritické infrastruktury, přičemž zmíněný zákon obsahuje téměř ve všech ustanoveních citlivé informace o subjektech. Navrhovaná úprava zákona č. 106/1999 Sb. v § 11 odst. 1 písm. f) je pouze kosmetická a nemá žádný praktický dopad. Požadujeme zásadní přepracování oblasti ochrany informací v novele zákona č. 106/1999 Sb. a v ostatních předkládaných zákonech, zejména pak v návrhu novely krizového zákona (viz níže).
	Akceptováno.
Dochází ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.
	Úřad vlády ČR – Ministr pro evropské záležitosti
	K § 11 odst. 1
	Důvodová zpráva uvádí, že navrhovaná změna § 11 odst. 1 písm. f) zákona  o svobodném přístupu k informacím je změnou legislativně-technickou související se změnou terminologie na úseku kritické infrastruktury. Dosud však předmětné ustanovení omezovalo právo na informace, které ohrožovaly ochranu kritické infrastruktury, zatímco navrženým zněním se omezuje právo na informace, které ohrožují zvyšování nebo zajišťování odolnosti subjektu kritické infrastruktury. Odhlédneme-li od skutečnosti, že terminologie na úseku kritické infrastruktury užívá nikoli pojem „zvyšování“, ale „posilování“, je třeba upozornit, že navrhované znění – byť bezpochyby navazuje na novou terminologii na úseku kritické infrastruktury – může rozšířit okruh informací, které nebude možné poskytovat, a to nad rámec současného stavu, neboť  formulace nové charakteristiky chráněné informace pomocí nových definic (včetně úplně nového pojmu „základní služba“) nutně indikuje poněkud jiný okruh chráněných informací, nebo minimálně pravděpodobnost změny výkladu tohoto okruhu. Domníváme se, že je nutné nejméně reformulovat důvodovou zprávu a podrobněji v ní popsat, k jakému rozdílu oproti současnému okruhu ochrany informací dojde.
	Akceptováno.
Dochází ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.
	Krajský úřad MSK
	K § 11 odst. 1
	Doporučujeme vložit nové písmen p g), které zní“
„g) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje přípravu a provádění záchranných a likvidačních pracíChyba! Záložka není definována.), účinnost opatření ochrany obyvatelstvaChyba! Záložka není definována.), přípravu a řešení mimořádných událostíChyba! Záložka není definována.), nevojenských a vojenských krizových situacíX“.
a současně dosavadní písmeno g) označit jako písmeno h).
Případně lze alternativně vložit navrhovaný text do současného písmene f),
Odůvodnění:
Potřeba omezit poskytování informací z plánovací dokumentace integrovaného záchranného systému, typových činností složek integrovaného záchranného systému, v oblasti havarijního, krizového a obranného plánování, informacích řešených na jednáních bezpečnostních rad a zasedáních krizových štábů. Tyto informace jsou z pohledu bezpečnostního velice citlivé a jejich poskytnutí by mohlo státu způsobit značné škody a ohrozit život a zdraví obyvatelstva. Informace o plánovaných opatřeních by mohly být zneužity k omezení či úplnému zamezení jejich účinnosti. Zneužití informací zabývajících záchrannými a likvidačními pracemi, havarijního, krizového a obranného plánování by vedlo ke ztrátám na zdraví a životech obyvatel, zvířat, poškození majetku a životního prostředí, mohlo by vyvolat bezpečnostní rizika a znesnadnit nebo znemožnit provádění opatření ochrany obyvatelstva. V případě řešení krizových situací by zneužití informací vyplývajících z výše uvedené dokumentace by mohlo způsobit vážné komplikace při řešení krizové situace, provádění záchranných prací a opatření ochrany obyvatelstva.

	Akceptováno jinak.
Dochází ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

Připomínky k části šesté – Změna zákona o integrovaném záchranném systému

	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1.0.
	Asociace krajů ČR
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	Požadujeme vypuštění všech změn zákona o IZS a krizového zákona, které nesouvisí s transpozicí směrnice.
	ROZPOR 
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	1.1.
	
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	1.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	1.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	1.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	1.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událsot toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	1.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou §§ 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	1.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	ROZPOR 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	2.
	DIA
	K § 31a odst. 4
	Ministerstvo vnitra by jako orgán veřejné moci neměl vyžadovat žádné údaje, které jsou k obsahem agendových informačních systémů v souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb. o právu na digitální služby a o změně některých zákonů. Zároveň požadujeme, aby bylo uvedeno, jakým způsobem je žádost možno podat. V tomto předpokládáme umožnění využití všemi možnostmi dle § 4 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb.
	Vysvětleno. 
Údaje jsou vyžadovány po žadateli s ohledem na jejich požadavky plynoucí z praxe na urychlení procesu poskytování dotací, čímž jakkoliv není dotčena povinnsot správního orgánu si v případě neposkytnutí těchto údajů tyto zajistit primárně v rámci veřejné správy. Možnosti podání upravuje  § 37 správního řádu ve spojení s § 14 odst. 3 rozpočtových pravidel, které ve smylsu § 4 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb. představují zvláštní právní úpravu k zákonu o právu na digitální služby. 


	3.1. 
	Ministerstvo financí
	K § 31a
	V navrhovaném § 31a zákona č. 239/2000 Sb. je upraveno poskytování dotací. V této souvislosti je třeba zvážit, zda nevyloučit aplikaci některých ustanovení rozpočtových pravidel, zejména např. ustanovení o výzvě k podávání žádostí 
o dotaci. Rovněž by mělo být zváženo, zda upravit problematiku odnětí dotace, neboť § 15 rozpočtových pravidel je stavěn na rozhodnutí o poskytnutí dotace.
	Akceptováno jinak
Bude upraven odstaven 5 § 31a tak, že povinnou součástí dohody bude způsob vrácení dotace v případě nastání skutečnosti ve smyslu § 15 odst. 1 rozpočových pravidel, přičemž současně se obdobně upraví odstavec 7 § 31a. Předkladatel nepočítá s vyloučením § 14j rozpočtových pravidel, kdy by tím bylo umožněno podávání žádostí i osobami, které nemají být ve smyslu potřeb integorvaného záchranného systému podpofovány formou dotace v daném okamžiku či období. 

	3.2. 
	
	K § 31a odst. 5
	V navrhovaném § 31a odst. 5 písm. e) dáváme ke zvážení formulovat takto: 
"e) termín, do kterého Ministerstvo vnitra peněžní prostředky odešle poskytovateli." 
	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Ustanovení je odrazem soukromoprávní judikatury v otázce splnění dluhu, podle které je pro splnění dluhu uskutečňovaného bankovním převodem rozhodující, zda se finanční částka dostane do sféry věřitele, nikoliv zda byla ze sféry dlužníka odeslána.


	3.3.
	
	K § 29 odst. 5
	V 29 odst. 5 zákona č. 239/2000 Sb. požadujeme doplnit určení příslušné organizační složky státu (Ministerstva vnitra), která bude za stát oprávněna požadovat uhrazení výdajů, které stát vynaložil jako peněžní náhradu, po osobě, která zapříčinila mimořádnou událost. Jde o obdobnou úpravu, která je navrhována v novém znění § 30 odst. 8 zákona č. 239/2000 Sb.
	Akceptováno. 
Ministerstvo vnitra bude určeno jako příslušná organizační složka státu k uplatnění nároku.


	3.4. 
	
	K § 29a odst. 5
	Dle § 29a odst. 5 zákona č. 239/2000 Sb. má KÚ při projednávání nároku 
na náhradu obdobné postavení jako organizační složka státu. Důvodová zpráva 
k dané části zcela postrádá jakékoliv vysvětlení takového postupu. S takovou formulací nelze souhlasit. Co přesně je smyslem daného ustanovení? Pokud se cílí na zajištění, že na KÚ budou dopadat pravidla zákona č. 219/2000 Sb. v situaci, kdy bude jednat za stát, pak se jako vhodnější jeví toto výslovně v zákoně uvést, a to např. výčtem ustanovení zákona o majetku státu, jejichž aplikace při připadala v úvahu. Aplikace celého zákona o majetku státu se nejeví jako vhodná a ostatně ani nezbytná. Vedla by totiž mj. k absurdním situacím, kdy by za KÚ nemohly jednat osoby oprávněné k tomu podle zákona o krajích, ale na takové jednání by platil § 7 zákona o majetku státu. Uvedené neshledáváme jako žádoucí. Požadujeme tedy vysvětlení navrhované úpravy a úpravu daného ustanovení.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje. 


	3.5.
	
	K 30a odst. 3
	Dle § 30a odst. 3 zákona č. 239/2000 Sb. má KÚ při projednávání nároku 
na náhradu obdobné postavení jako organizační složka státu. Důvodová zpráva 
k dané části zcela postrádá jakékoliv vysvětlení takového postupu. S takovou formulací nelze souhlasit. Co přesně je smyslem daného ustanovení? Pokud se cílí na zajištění, že na KÚ budou dopadat pravidla zákona č. 219/2000 Sb. v situaci, kdy bude jednat za stát, pak se jako vhodnější jeví toto výslovně v zákoně uvést, a to např. výčtem ustanovení zákona o majetku státu, jejichž aplikace při připadala v úvahu. Aplikace celého zákona o majetku státu se nejeví jako vhodná a ostatně ani nezbytná. Vedla by totiž mj. k absurdním situacím, kdy by za KÚ nemohly jednat osoby oprávněné k tomu podle zákona o krajích, ale na takové jednání by platil § 7 zákona o majetku státu. Uvedené neshledáváme jako žádoucí. Požadujeme tedy vysvětlení navrhované úpravy a úpravu daného ustanovení.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje. 


	3.6.
	
	K části páté, bod 7 - § 29a a bod 9 - § 30a
	Podle § 67 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) krajský úřad sice vykonává přenesenou působnost stanovenou zákonem, avšak s takto široce pojatou působností nelze souhlasit. Je nutné jednoznačně stanovit, podle kterých konkrétních ustanovení zákona o majetku státu krajský úřad má postupovat.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje. 


	4. 1.
	Ministerstvo obrany
	K § 4 odst. 2
	Požadujeme ponechat původní znění.
Odůvodnění:
Navrhovanou novelizací se mění definiční vymezení ostatních složek IZS. V aktuálně platném znění se ve vztahu k Ministerstvu obrany jedná o "vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil", novela už pracuje s termínem "ozbrojené síly" jako celkem. Novelizované znění ale také zavádí hypotézu dohody ve znění "na základě uzavřené dohody o plánované pomoci 
na vyžádání podle § 21", což má věcně nahradit ustanovení o "vyčleněných silách 
a prostředcích" ze stávajícího znění, ale s tím rozdílem, že vyčlenění je jednostranné, kdežto dohoda musí být dvoustranná. Jako riziko tedy lze vnímat to, že si v rámci Ministerstva obrany vojenské nemocnice sami dohodou zavážeme k plánované pomoci, kterou v jistých specifických situacích nebudeme moci poskytnout. 
	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Z věcného hlediska se jedná o formulační změny, na postupech MO či AČR se nic nemění. Konkrétní síly a prostředky AČR budou vyčleňovány vždy na základě uzavřené dohody s AČR (dle možností AČR). Vysvětleno blíže v důvodové zprávě.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	4.2.
	
	K § 4 odst. 3
	Požadujeme dotčený odstavec upravit, a to následovně:

​„(3) V době krizových stavů se stávají ostatními složkami integrovaného záchranného systému také poskytovatelé akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem a nemají uzavřenou dohodu o plánované pomoci na vyžádání podle paragrafu 21, s výjimkou poskytovatelů akutní lůžkové péče, kterým Ministerstvo obrany udělilo oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách1.
1) § 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách  a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
Na vojenské nemocnice se zřízeným urgentním příjmem se de facto novelizovaný § 4 jako na pomocnou složku vztáhne dvakrát. Prvně jako na součást ozbrojených sil, podruhé jako na "poskytovatele akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem". V případě navrhovaného § 4 odst. není možné s vojenskými nemocnicemi počítat automaticky, tj. bez dohody, jako s ostatní složkou IZS. Podle navrhovaného znění by s nimi krizové orgány měly přirozeně počítat, ale tyto nemocnice k dispozici být nemusí, protože budou plnit jiné úkoly ve prospěch Ministerstva obrany. 
	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Novelizované znění se vztahuje toliko na poskytovatele akutní lůžkové péče, kteří nemají uzavřenu dohodu o plánované pomoci. Jendotlivé ostatní složky IZS pak budou aktivovány ve smyslu zákona o IZS i za krizových stavů s přihlédnutím k jejich vlastní působnosti. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5. 1.
	MPSV
	K § 29 odst. 4
	Požadujeme z § 29 odst. 4 věty první a druhé vypustit slova „v místě“ a na konci věty druhé doplnit tečku.
Odůvodnění:
S ohledem na aktuální judikaturu není podle našeho názoru možné uplatňovat parametr místa pro stanovení peněžní náhrady (viz rozsudek NS z 20. července 2020 ve věci sp. zn. C21 Cdo 3955/2018-228).
	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Výše náhrady nevyplývá ze závazků vzniklých v rámci pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli a tedy se může lišit, přičemž se odvíjí primárně od daných podmínek v době poskytnutí pomoci tak, aby se zásadně nelišila od pomoci poskytované dobrovolně na základě smluvního vztahu.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.2.
	
	K § 30
	a)	 Nesouhlasíme s úpravou § 30 odst. 2, není důvod, proč by neměl být hrazen             také ušlý zisk, pokud bude právnickou nebo fyzickou osobou jeho výše prokázána, například v případě zničení úrody nebo zásob při zásahu.
b) Navrhujeme v § 30 uvést odstavec 3 takto: 
„(3) Újma se hradí v penězích. Náhrada újmy na životě nebo zdraví se poskytuje obdobně podle ustanovení zákoníku práce upravujících náhradu škody                                    a nemajetkové újmy při pracovních úrazech, pokud právo na náhradu této újmy nevzniklo již ze základního pracovněprávního vztahu, pracovního nebo obdobného vztahu nebo služebního poměru.“.
c)	 Požadujeme z § 30 vypustit odstavce 4 a 6, neboť druhy náhrad i okruh osob, kterým náhrada přísluší, stanoví zákoník práce. 
Odůvodnění:
Podle § 393 odst. 2 zákoníku práce právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají fyzické osoby, které na výzvu správních úřadů nebo územního samosprávného celku nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím, osobně napomáhají při zásahu proti mimořádné události nebo při odstraňování jejích následků a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá správní úřad nebo obec, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Může být stanoveno, že odpovídá někdo jiný, ale o pracovní úraz se z hlediska zákoníku práce jedná.
	Ad a) Neakceptováno. 
Ušlý zisk se podle účinného znění zákona o integrovaném záchranném systému nehradí, současně ušlý zisk nelze vyvozovat automaticky z pouhé skutečnosti příkladmo uváděné zničení úrody. Ustanovení je odrazem obecné prevenční povinnosti, založené mimo jiné na prinicpu nenahrazování újmy, přičemž nelze k tíži státu na bázi ušlého zisku odškodňovat osoby, v jejichž prospěch je zásah ať již přímo či enpřímo veden.  
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


Ad b) Akceptováno jinak. 
Nově bude rozsah náhrad na životě a zdraví stanoven odkazem na zákoník práce s tím, že však budou zohledňovány veškeré právní vztahy v úvbahu připadající. Ve vztahu k § 393 zákoníku práce lze kosntatovat, že tento je právním reliktem, přičemž má současně jiný okruh působnosti než zákon o integrovaném záchranném systému, který je ve vztahu k zákoníku práce zákonem zvláštním (nehledě na skutečnost, že se úpravy částečně prolínají). 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


Ad c) Akceptováno.
 Okruh oprávněných osob se stanoví primárně obdobně jako v zákoníku práce.
 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	5.3. 
	
	K § 30 odst. 1 a 6
	Protože podle § 30 odst. 3 náhrada újmy na životě nebo zdraví se poskytuje obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů, pokud nárok na náhradu této újmy nevznikl již z pracovně právního, služebně právního nebo obdobného vztahu, je třeba to v jiných odstavcích téhož ustanovení respektovat. 
Jedná se o situace, kdy k újmě došlo při plnění pokynu. Pokud například fyzická osoba na pokyn velitele zásahu, který je vydán v souladu s právními předpisy, utrpí úraz, který si způsobila sama, například proto, že na tento pokyn dělá činnost, kterou běžně nevykonává, je třeba ji odškodnit. Například velitel zásahu vydá pokyn utíkejte, osoba zakopne, upadne a utrpí úraz. Pokud by šla pomalu, jak je zvyklá, k úrazu by nedošlo. Obdobně pokud při odklízení následků havárie se osoba zraní při odklízení předmětů, měla by být odškodněna, nemůže za to, že není dostatečně šikovná. Nebýt pokynu, žádné předměty o své vůli by neodklízela a k úrazu by nedošlo.
	Akceptováno

	6.1.
	MSp
	K § 29 až 30a
	Shora uvedenými ustanoveními má být v zákoně o integrovaném záchranném systému a krizovém zákoně zakotvena nová právní úprava náhrady za omezení vlastnického práva a náhrady újmy. Obecně k uvedeným návrhům uvádíme, že není zřejmé, z jakého důvodu se navrhovaná úprava náhrady za omezení vlastnického práva nebo poskytnutí pomoci podle zákona o integrovaném záchranném systému formulačně odlišuje od ve své podstatě obdobné právní úpravy v krizovém zákoně. Například první ze zákonů hovoří při určení náhrady o „rozsahu“, kdežto druhý ze zákonů o „míře“. Stejně tak se liší odkazy na „mzdu“, respektive „plat a odměnu“, „stejnou nebo obdobnou službu“ a „obdobnou službu“, „náhradu akcesorické povahy“, respektive „následnou újmu“. Liší se i podmínky uplatnění regresního nároku státu, aniž by pro to byl zřejmý důvod (srov. § 29 odst. 5 zákona o integrovaném záchranném systémů a § 35 odst. 9 krizového zákona), podmínky pro uplatnění nároku (srov. druhé věty § 29a odst. 2 zákona o integrovaném záchranném systému a § 35 odst. 6 krizového zákona), nebo rozsah nahrazované újmy (srov. § 30 odst. 2 zákona o integrovaném záchranném systému a § 36 odst. 2 krizového zákona). Neodůvodněné odchylky jsou na újmu srozumitelnosti právního řádu a vyvolávají výkladové a aplikační problémy. Požadujeme, aby předkladatel návrh upravil tak, aby se právní úprava držela pokud možno stejné terminologie a nevykazovala neodůvodněné odchylky.
Ve vztahu k předmětné regulaci dále obecně navrhujeme následující úpravy:
-	V případě náhrady za omezení vlastnického práva nebo poskytnutí pomoci doporučujeme používat výraz „peněžitá náhrada“ namísto používaného výrazu „peněžní náhrada“, a to v zájmu zachování terminologické jednoty s ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (srov. § 2999 odst. 1 občanského zákoníku).
-	Navrhovaná úprava odvíjí výši poskytované náhrady od obvyklé ceny v daném místě 
a čase. Doporučujeme zvážit, zda by toto upřesnění nemohlo být provedeno v jediném ustanovení, aby nemuselo být opakováno při každé referenci.
-	V zákoně o integrovaném záchranném systému doporučujeme o náhradě újmy na životě nebo zdraví i skutečné škody dále v textu referovat pouze jako o nároku na náhradu újmy (případně doplnit „podle tohoto zákona“ jako je tomu v krizovém zákoně).
-	V případě náhrady za omezení vlastnického práva nebo poskytnutí pomoci podle zákona o integrovaném záchranném systému doporučujeme výslovně stanovit, že uplynutím příslušných lhůt právo na náhradu zaniká, případně se promlčuje jako je tomu podle krizového zákona.
-	V § 30 odst. 1 zákona o integrovaném záchranném systému a v § 36 odst. 1 krizového zákona úvodní části ustanovení doporučujeme slova „je povinen nahradit“ nahradit slovem „nahradí“.
-	V § 30a odst. 1 zákona o integrovaném záchranném systému a v § 36 odst. 5 krizového zákona je zmíněna tzv. akcesorická újma, respektive následná újma. Vzhledem k tomu, 
že se podle navrhovaných ustanovení má nahrazovat pouze skutečná škoda, a nikoliv ušlý zisk, není jasné, jaká následná újma se má tímto ustanovením na mysli. Doporučujeme předkladateli uvedené zvážit a případně alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Akceptováno jinak
Pojmosloví bude sladěno s novelou krizového zákona a občanským zákoníkem, současně dojde k přizpůsobení se úpravě krizové zákona tam, kde rozdílnost nevyplývá z jiné podstaty fungování integrovaného záchranného systému nebo skutečnosti, že na integrovaném záchranném systému se z hlediska soukromoprávního podílejí i subjekty práva soukromého. V tomto smylsu budou upraveny i ustanovení hovořící o regresních nárocích, kdy však nelze připomenout, že se nejdná o typické regresní nároky, ale o originární nároky, kdy obdobné nároky obsahují i další ustanovneí zákona o integrovaném záchranném systému právě z důvodu odlišnosti osob, které se na něm podílejí. Institut promlčení/zániku práva ve smyslu krizového zákona v něm byl výslovně upraven s ohledem na potřebu řešení potenciálně dlouhého trvání krizového stavu a narušení činnosti dotčených orgánů státu, nicméně z zejména důvodu právní jistoty budou tyto instituty včleněny výslovně i do zákona o integrovaném záchranném systému. Následnou újmou není ušlý zisk, kdy se stanoví, že se musí vždy jednat o újmu, která je sama nahraditelná podle dotčeného zákona, který náhradu ušlého zisku vylučuje, přičemž tato bude podrobněji popsána v důvodové zprávě.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	6.2. 
	
	K § 31a odst. 4 písm. f)
	Podle předmětného ustanovení musí žádost o poskytnutí dotace obsahovat, mimo jiné, údaje o skutečném majiteli právnické osoby. Upozorňujeme, že podle § 16 odst. 2 písm. s) zákona o evidenci skutečných majitelů je umožněno získat způsobem umožňujícím dálkový přístup úplný výpis platných údajů a údajů, které byly vymazány bez náhrady nebo s nahrazením novými údaji, z evidence skutečných majitelů rovněž poskytovatelům dotace nebo návratné finanční pomoci. Není proto dán důvod, aby žadatel požadované skutečnosti dokládal sám, pokud si je může poskytovatel dotace zjistit. Požadujeme proto předmětnou část ustanovení z návrhu vypustit.
	Vysvětleno. 
Údaje jsou vyžadovány po žadateli s ohledem na jejich požadavky plynoucí z praxe na urychlení procesu poskytování dotací, čímž jakkoliv není dotčena povinnsot správního orgánu si v případě neposkytnutí těchto údajů tyto zajistit primárně v rámci orgánů veřejné správy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.1. 
	MZdr
	K § 7 odst. 2 písm. k)
	Požadujeme upravit text tak, aby bylo zřejmé, o jaké „kontaktní místo“ se jedná. Z uvedeného textu není zřejmé, zda se jedná o kontaktní místo podle Směrnice CER či jiné kontaktní místo v rámci ČR anebo kontaktní místo pro příjem a poskytování zahraniční humanitární pomoci anebo o kontaktní místo pro komunikaci se zahraničními institucemi. Podle důvodové zprávy se jedná o plnění činností kontaktního místa Mechanismu civilní ochrany EU a mezinárodních operací, což ovšem z paragrafového znění není zřejmé. MZ současně doporučuje v důvodové zprávě rozšířit text k této změně tak, aby bylo doplněno vysvětlení důležitosti tohoto kontaktního místa.
	Vysvětleno.
 Jedná se o kontaktní místo Mechanismu civilní ochrany EU a mezinárodních operací. Ustanovení má povahu kompetečního ustanovení, v kterém se důležitost kompetence z principu nevysvětluje. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.2.
	
	K § 7 odst. 2 písm. l)
	Požadujeme upravit text následovně: „poskytuje dotace ostatním složkám integrovaného záchranného systému podle § 31a tohoto zákona.“. Současně požadujeme doplnit text v důvodové zprávě s upřesněním důvodů pro poskytované dotace. Je nezbytné upřesnit formulace § 7 a provázání s § 31a tohoto zákona, neboť není zřejmé, zda se jedná o dotace pro všechny složky IZS či jen pro ostatní složky IZS. Dále není zřejmé, zda se jedná o investiční či neinvestiční dotace a ani na co jsou určeny, zda na připravenost nebo na proplácení výdajů spojených s řešením mimořádné události. Vzhledem k tomu, že se bude jednat o dotace ze státního rozpočtu, musí být zřejmé, které subjekty si mohou požádat a jaký má být účel těchto dotací.
	Vysvětleno. 
Ustanovení se vztahuje na všechny složky IZS, kdy primárně odpovídá novému ustanovení § 31a zákona, které je souladné s ustanovením § 17 rozpočtových pravidel, přičemž se však nevylučuje postup podle obecné úpravy § 14 a 15 rozpočtových pravidel, či dalších právních předpisů. Účel a okruh oprávněných osob se ve smyslu rozpočtových pravidel standardně stanoví ad hoc, kdy ostatně na poskytnutí dotace není ani právní nárok.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.3.
	
	K § 30 odst. 3
	Požadujeme upravit text následovně: „…že se poškozená osoba svým jednáním, zejména porušením povinnosti stanové právním předpisem, krizovým opatřením nebo přímým pokynem orgánu krizového řízení, podílela na jejím vzniku“. Ustanovení týkající se krizových opatření a pokynů orgánů krizového řízení nesouvisí s řešením mimořádných událostí, které jsou řešeny zákonem o IZS, a jako taková by neměla být uvedena v zákoně o IZS, ale příp. v krizovém zákoně.
	Vysvětleno. 
V rámci zákona o integrovaném záchranném systému je tradičně, koncepčně operováno se situacemi, kdy je zásah IZS veden za situace vyhlášeného krizového stavu. Současně je třeba pamatovat, že integrovaný záchranný systém je v řadě styčných míst úzce se krizovým řízením provázán. Význam ustanovení tak spočívá ve skutečnosti, že nelze např. hradit újmu osoby způsobené v souvislsoti se zásahem integrovaného záchranného systému, kdy zásah byl vyvolán toliko v důsledku porušení krizového opatření takovou osobou.  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.4,
	
	K § 31a odst. 2
	Požadujeme doplnit informaci, že na dotaci není právní nárok. Dotace ze státního rozpočtu jsou řešeny zákonem č. 218/2000 Sb., a proto by nově vložená ustanovení neměla být v rozporu s tímto právním předpisem. Jednou z podmínek uvedených v zákoně č. 218/2000 Sb. je i to, že na dotace není právní nárok, neboť se nejedná o mandatorní výdaje. V každém kalendářním roce jsou proto všechny dotace ze státního rozpočtu poskytovány jen ve výši, jakou umožní státní rozpočet. S ohledem na samotnou podstatu dotace, kdy nemá dotace sloužit ke krytí veškerých nároků a vzniklých nákladů, je potřeba sladit text nového znění příslušných paragrafů s danými právními předpisy.
	Vysvětleno. 
Ustanovení § 31a je zvláštní úpravou ve vztahu k § 14-15 rozpočtových pravidel, kdy nestanoví-li se v zákoně o integrovaném záchranném systému jinak, postupuje se podle rozpočtových pravidel. Není tak nutné výslovně stanovit, že na dotaci není právní nárok, kdy ostatně uvedené vyplývá i z odstavce 6 § 31a. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	7.5.
	
	K § 31 odst. 4 a následující
	Požadujeme vypustit bez náhrady. V případě, že nebude tento bod vypuštěn, požadujeme podrobné doplnění důvodové zprávy o zdůvodnění, za jakým účelem budou dotace poskytovány, zda se bude jednat o dotace investiční, neinvestiční nebo oboje a proč je poskytování dotací upraveno tímto zákonem, přestože je upraveno již v zákoně č. 218/2000 Sb., včetně toho, že zákon č. 218/2000 Sb. stanovuje, že se na dotace vztahuje správní řád. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o dotace na připravenost na řešení mimořádných událostí, tedy nehrozí nebezpečí z prodlení, není důvod vyjmout tyto dotace ze správního řízení, a to i s ohledem na skutečnost, že požadavky na zaslání žádosti a závěrečné zprávy jsou totožné s požadavky na dotace uvedené v zákoně č. 218/2000 Sb.. Postup pro dotace ze státního rozpočtu má být jednotný a pokud je potřeba, má být doplněn pouze příslušný § zákona č. 218/2000 Sb., kterým jsou dotace upraveny. Podrobnosti k poskytnutí dotace má následně stanovit metodika MV jakožto poskytovatele dotace a není potřeba toto stanovit zákonem.
	Vysvětleno. 
Ustanovení § 31a je zvláštní úpravou ve vztahu k § 14-15 rozpočtových pravidel, kdy nestanoví-li se v zákoně o integrovaném záchranném systému jinak, postupuje se podle rozpočtových pravidel. Současně  toto ustanovení navazuje na § 17 rozpočtových pravidel, které otázku úpravy dohod o poskytnutí dotací svěřuje jiným právním předpisům. Účelem ustanovení je pak vyhovění požadavkům specifických ostatních složek IZS na urychlení a zjednodušení procesu poskytování dotací, kdy není důvodné ani účelné o poskytnutí dotace vést správní řízení.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	8. 
	SMO ČR
	Obecně k návrhu
	Považujeme za nezbytné, aby bylo jasně definováno a stanoveno spolufinancování činnosti obecní policie a poskytování náhrad za její činnost, coby ostatní složky IZS ze strany státu. Nelze akceptovat, že by obecní policie například neměla možnost žádat a čerpat dotace, jako je tomu u dalších ostatních složek IZS.
Jako potřebné dále vnímáme, aby v souvislosti s novelou zákona o kritické infrastruktuře, byla věnována dostatečná pozornost také novele zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a v zákoně č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve kterých by byly veškeré podmínky působení této složky, coby ostatní složky IZS, jasně definovány, a to včetně stanovení spolufinancování a podílu státu na činnost a provoz této složky (náhrady v případě nasazení a spolupráce s dalšími složkami, výcvik, vybavení atd.), ale i vymezení územní působnosti v případech, kdy bude obecní policie zasahovat coby ostatní složka IZS, tedy bude se v této činnosti řídit prioritně zákonem č. 239/2000 Sb., (Lex specialis), nikoli zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii.
	Akceptováno jinak. 
Otázka zajištění financování obecní policie je předmětem zákona o obecní policie, nikoliv zákona o integrovaném záchranném systému. Obecní policie jako každá jiná ostatní složka IZS má prostřednictvím svého zřizovatele stejné právní možnosti finančního zajištění ve smyslu zákona o IZS, kdy není právně přípustné tuto na úrovni zákona o IZS jakkoliv zvýhodňovat oproti ostatním složkám IZS (např. dotace jsou již ze svého principu nenárokové). V rámci zásahu podle zákona o integrovaném záchranném systému pak nelze hovořit o územní působnosti obecní složky, kdy IZS je již principálně určen k zásahům na celém území státu.  
Dochází tak úpravě zákona o obecní policii, kde bude nově stanoveno, že podmínkou pro plnění úkolů jako ostatní složky integrovaného záchranného systému podle zákona o integrovaném záchranném systému (mimo jiné) je výcvik a vybavení strážníka k takové činnosti. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	9.0.
	SMS ČR
	Obecně k návrhu
	S ohledem na průběh několika jednání a dvoukolového vypořádání bychom rádi požádali o stažení celého návrhu a předložení nového materiálu, který by čistě transponoval směrnici a neměnil zákon o IZS, ani krizový zákon nad rámec transpozice. K tomuto postoji nás vede obava o budoucnost krizové legislativy, a především jejího výkonu v praxi.
	ROZPOR 
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	9.1.
	
	Obecně k návrhu
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS požadujeme upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. 
Odůvodnění:
Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné a operativní činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků.
S  novým zněním § 10, §11 a §12 zcela nesouhlasíme, neboť dochází k zásadní změně části zákona, ve kterém se nachází nové pasáže, jež mění značně podmínky pro obce a kraje. 
Např. v § 12 odst. 2 písm. b) bylo původně uvedeno že ORP 
b) organizuje součinnost mezi obecním úřadem obce s rozšířenou působností a územními správními úřady s působností v jeho správním obvodu a ostatními obcemi, 
Toto ustanovení bylo zcela vypuštěno, bez náhrady, tedy současný stav se pro obce I. typu, jež již nyní trpí nedostatečnou informovaností v době krize (což se projevilo především za COVID) se zcela zhoršuje. 

Pravděpodobně by výše uvedené ustanovení mělo být nahrazeno novým ustanovením § 10 odst. 3 písm. c) 
 
§ 10 
(3) Pro zabezpečení záchranných a likvidačních prací hasičský záchranný sbor kraje dále

c) zabezpečuje varování a informování

Toto jen předpokládáme, nicméně ani z důvodové zprávy nelze více vyčíst, neboť není řádně pro nové znění § 10, § 11 a § 12 doplněna. Tak jako tak opravdu nepovažujeme povinnost, jež byla dána ORP -  organizuje součinnost mezi obecním úřadem obce s rozšířenou působností a územními správními úřady s působností v jeho správním obvodu a ostatními obcemi za 
zabezpečuje varování a informování 
za dostatečnou náhradu povinnosti. 

Vzhledem k faktu, že nová znění § 10,11 a § 12, byla našemu připomínkovému místu předložena v rámci vypořádání na pouhých 5 pracovních dní a dále také k faktu, že nově přepsané části nejsou dostatečně odůvodněné:
- zůstáváme v rozporu v původní připomínce
- nesouhlasíme s novým zněním § 10, §11 a §12
- upozorňujeme na nedostatečné odůvodnění nových částí v důvodové zprávě a žádáme dopracování a stanovení nového termínu k vypořádání zcela nových částí návrhu. 
	ROZPOR 
Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují.
Důvodová zpráva k § 10 odst. 3 písm. c)  doplněna. 


	9.2. 
	
	K § 10 a 11
	Požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí. 
Odůvodnění:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném znění odst. 5. 
Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č. 1.
	ROZPOR 
Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují.


	9.3.
	
	K § 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	9.4. 
	
	K § 29 a 30a
	Požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
V souvislosti s uvedeným navrhujeme vypustit navržený § 29 odst. 5 a § 30a odst. 3 zákona o IZS.
Odůvodnění:
Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
Ostatně navržené znění § 29 odst. 3 zákona o IZS dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Ohledně navrženého znění § 29 odst. 5 zákona o IZS není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není a priori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).
	Akceptováno. 
Návrh bude v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu za omezení práv bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje, přičemž bude dále návrh obsahovat v § 31 provazbu na státní rozpočet.  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	9.5. 
	
	 § 30 odst. 7
	Navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událsot toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	9.6.
	
	K § 31
	V návaznosti na připomínku § 29 a 30a požadujeme do tohoto ustanovení doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např. ve znění: „Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Z § 31 odst. 3 požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby jakýkoliv územní samosprávný celek byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého. Odstavec třetí § 31 se pak váže k orgánům kraje s ohledem na postavení kraje jako zabezpečovatele Zdravotnické záchranné služby a osobu odpovědnou za plošné pokrytí kraje jednotkami požární ochrany ve smyslu zákona o požární ochraně.
 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	9.7.
	
	§ 31 odst. 1
	Nesouhlasíme s doplněním povinnosti obcí, jež by měly mít finanční zabezpečení integrovaného záchranného systému v návrhu svého rozpočtu. 
Pokud pomineme fakt, že tato změna byla provedena až po termínu odevzdání připomínkek všech připomínkových míst, ovšem bez provazby na tyto připomínky, tedy není známa motivace doplnění finančního krytí výdajů na IZS z obecních rozpočtů, tato změna nebyla promítnuta ani do důvodové zprávy. 
	ROZPOR
V důvodové zprávě upřesněno, že dané ustanovení nezakládá žádnou novou povinnost, aby obce či kraje zakotvili finanční zabezpečení integrovaného záchranného systému v návrhu svého rozpočtu. Ale, že se jedná pouze o ustanovení, které souvisí primárně s poskytováním dotací.

	10.1.
	Krajský úřad 
HKK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.


	10.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

	10.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	10.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	10.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

	10.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou §§ 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	10.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	11.0.
	Krajský úřad 
Jčk
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	Jihočeský kraj, i s ohledem na požadavky a argumenty Ministerstva vnitra, za této situace požaduje v rámci současného legislativního procesu ponechat pouze změny nezbytné k implementaci směrnice CER a všechny ostatní změny v zákoně č. 239/2000 Sb., o IZS a v zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, nyní neprovádět.
	Neakceptováno.
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	11.1.
	
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.


	11.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

	11.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.

Připomínkové místo  nesouhlasí se zněním §10 a) Orgány kraje poskytují součinnost HZS kraje, tzn. že rada kraje, zastupitelstvo kraje budou povinni poskytovat součinnost HZS kraje? Navíc věta ani nedává smysl , protože orgány kraje mají poskytovat součinnost při HZS při plnění stanovených úkolů, vyplývajících zejména z HP, PP IZS, povodňového plánu… Povodňový plán je dokument kraje, proč by měly orgány kraje poskytovat při plnění úkolů z těchto plánů HZS??? 
Dále zásadně nesouhlasíme z vložení věty „Kraj se podílí na financování těchto úkolů“ O jaké úkoly se jedná? O úkoly kraje, HZS, PČR, ZZS, jiného orgánu? 

	11.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	11.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou § 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	11.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	11.8.
	
	§ 31 odst. 1 a 3
	K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Neakceptováno. 
Jedná se o deklaratorní ustanovení vymezující způsob financování IZS. Nejde tak o povinnost kraje či obce, které by zakládaly závazek k jakémukoli povinnému financování.


	12.1.
	Krajský úřad 
KvK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.


	12.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

	12.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	12.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	12.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

	12.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou §§ 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	12.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.

	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	13.1.
	Krajský úřad 
LbK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.


	13.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

	13.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	13.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	13.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

	13.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou §§ 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	13.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	14.0.
	Krajský úřad 
PaK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	Pardubický kraj považuje za nejvhodnější řešení v současné době zcela vypustit úpravy a změny zákona o IZS a zákona o krizovém řízení – kromě nezbytných formálních úprav v návaznosti na implementaci evropské směrnice CER.
	Neakceptováno
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	14.1.
	
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.


	14.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

	14.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	14.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	14.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

	14.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou §§ 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	14.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	15.1.
	Krajský úřad 
StčK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.


	15.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

	15.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	15.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	15.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

	15.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou §§ 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	15.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	16.1.
	Praha
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.


	16.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

	16.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	16.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	16.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

	16.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou §§ 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	16.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	17.0.
	Krajský úřad 
JmK
	Obecně k návrhu
	Požadujeme, aby z legislativního procesu byly zcela vypuštěny změny zákona o IZS a krizového zákona, vyjma nezbytných formálních úprav v návaznosti na implementaci evropské směrnice CER. 

	Neakceptováno. 
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	17.1.
	
	K § 29
	Z důvodu definování záchranných a likvidačních prací ve vymezení pojmů § 2 zákona č. 239/2000 Sb., o IZS a chybějící definice „zásahu“. 
㤠29
Náhrada za omezení vlastnického práva nebo poskytnutí pomoci
	(1) Za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcné nebo osobní pomoci, náleží fyzické nebo právnické osobě peněžní náhrada, která se vyplácí nejpozději do 6 měsíců ode dne ukončení zásahu záchranných prací a likvidačních prací. 

	Akceptováno.
 

	17.2.
	
	§ 29 odst. 1
	Navrženo ponechání původního znění § 29 odst. 1, kde jsou definovány důvody poskytnutí peněžní náhrady. Nové znění neupravuje náhradu za omezení užívacího práva. Navrhujeme tedy doplnit odst. 1 Za omezení vlastnického práva nebo užívacího práva, poskytnutí věcné nebo osobní pomoci, náleží fyzické nebo právnické osobě peněžní náhrada, která se vyplácí nejpozději do 6 měsíců ode dne ukončení zásahu. Případně pokud tuto náhradu pokrývá § 30 náhradu užívacího práva v něm lépe specifikovat. 

	Neakceptováno. 
Oproti původní právní úpravě se nadále obecně neposkytuje náhrada za omezení tzv. užívacího práva, kdy tímto nesystémově docházelo k saturaci osob věc toliko užívajících, v důsledku čehož nemohla být přímo naplněna povinnost odškodnit vlastníka. Finanční saturace osob, jejichž právní poměr k věci je od vlastnického práva toliko odvozen, se ponechává na obecné aplikaci úpravy zákona č. 89/2012 Sb. resp. zejména smluvních vztazích založených mezi dotčenými osobami.


	17.3.
	
	§ 29a odst. 1
	Navrženo doplnění § 29a v návaznosti na doplnění § 29 odst. 1  

	Neakceptováno.
Oproti původní právní úpravě se nadále obecně neposkytuje náhrada za omezení tzv. užívacího práva, kdy tímto nesystémově docházelo k saturaci osob věc toliko užívajících, v důsledku čehož nemohla být přímo naplněna povinnost odškodnit vlastníka. Finanční saturace osob, jejichž právní poměr k věci je od vlastnického práva toliko odvozen, se ponechává na obecné aplikaci úpravy zákona č. 89/2012 Sb. resp. zejména smluvních vztazích založených mezi dotčenými osobami. 


	17.4.
	
	§ 29a odst. 3
	Navrhujeme změnit znění na – po uplatnění žádosti 
(3) Peněžní náhradu za poskytnutí pomoci je příslušný úřad povinen vyplatit i bez uplatnění tomu po uplatnění žádosti odpovídajícího nároku fyzickou nebo právnickou osobou. Uplatnění nároku na peněžní náhradu není podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu.  

	Neakceptováno
V případě poskytnutí pomoci je zájem hradit náhradu i bez vznesení nároku. 

	17.5.
	
	§ 29a odst. 4
	Navrhujeme vypuštění §29 odst. 4
(5) Krajský úřad má při projednávání nároku na náhradu obdobné postavení jako organizační složka státu, přičemž regresní nároky po fyzických osobách ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o majetku státu za stát uplatňuje Ministerstvo vnitra.
Nesouhlasíme s uvedeným zněním. V navrhovaném znění ani důvodové zprávě není řádně odůvodněno přidělení takového postavení krajskému úřadu.

	Akceptováno
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.

	17.6.
	
	§ 30a
	Navržena změna § 30 odst. 7 a odst. 9, z důvodu zachování jednotného používání pojmů, protože návrh zákona ve svém znění převážně pracuje s pojmem mimořádná událost, nikoliv havárie.
(7) Náhrada újmy se neposkytuje osobě, která způsobila havárii mimořádnou událost nebo zavinila její vznik. 
(9) Základní složky integrovaného záchranného systému mohou požadovat uhrazení nákladů, které jim vznikly v souvislosti s prováděním záchranných a likvidačních prací, po osobě, která způsobila havárii mimořádnou událost nebo zavinila její vznik.

	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.


	17.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	18.0.
	Krajský úřad 
PlK
	Obecné k návrhu
	S ohledem tuto situaci a na komplikovaný průběh celého připomínkového řízení považuje Plzeňský kraj za nejvhodnější řešení zcela vypustit změny zákona o IZS a krizového zákona z legislativního procesu, neprodleně ustavit funkční odbornou meziresortní pracovní skupinu se zastoupením krajů a připravit takový návrh úpravy těchto zákonů, aby byly splněny požadavky a potřeby na funkční prostředí pro řešení mimořádných událostí a krizových stavů.
	Akceptováno částečně. 
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.
Pracovní skupina bude ustavena. 

	18.1.
	
	§ 10
	Krajský úřad, resp. i ostatní orgány kraje, mají sice stanovenou působnost v § 10 odst. 1-4, ale dle odst. 5 tohoto paragrafu tyto úkoly plní hasičský záchranný sbor kraje. Takováto nestandardní právní úprava je matoucí a není z ní jasné, jakou působnost, postavení a pravomoc vlastně krajský úřad v oblasti IZS má. Požadujeme tedy upravit znění § 10 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají, tedy aby i všechny úkoly uvedené v odst. 1-4  byly zákonem uloženy přímo hasičskému záchrannému sboru kraje. Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s touto úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	18.2.
	
	§ 11
	Žádáme o zrušení písm. a). I tento návrh směřuje k narovnání legislativního textu s realitou. Jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem evokuje aktivní exekutivní roli při uskutečňování konkrétních činností IZS a je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
	Akceptováno. 
Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.

	18.3.
	
	§ 29a
	V kontextu zásadní role HZS kraje pro IZS žádáme, aby bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Už dnes se žadatelé obrací vždy nejdříve na HZS kraje. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum. Odst. 3 jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci. Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobné postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není a priori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Jedná se o nesrozumitelné ustanovení, které nemá v právním řádu obdobu a které účelově prohlašuje orgán územního samosprávného celku za organizační útvar státu, jehož právní poměry, financování a hospodaření upravují jiné právní předpisy, než které se vztahují na územní samosprávné celky, což přinese jen nekonečný zdroj výkladových problémů. Z DZ vyplývá, že se navíc nejedná o přenesenou působnost, ale působnost soukromoprávní, tedy samostatnou, což je samozřejmě v příkrém rozporu s tím, že jde o odpovědnost státu. Předpokládá se, že celou tuto agendu budou kraje ze svých rozpočtů financovat (o čemž se mimochodem § 31 věnovaný financování IZS vůbec nezmiňuje) a vůbec není zřejmé, jestli a jak jim budou vyplacené náhrady kompenzovány. V současnosti kraje náhrady ze svých rozpočtů poskytují, ale nemají nástroj k jejich kompenzaci ze státního rozpočtu Totéž platí pro navrhovanou úpravu náhrady újmy. Dlouhodobě Plzeňský kraj upozorňuje, že tyto státní majetkoprávní agendy krajským úřadům nepřísluší.
	Akceptováno.
 Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	18.4.
	
	§ 30a
	Požadujeme, aby s ohledem na výše popsanou zásadní roli HZS krajů v oblasti IZS bylo i vyplácení náhrad újmy přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 2.3.
	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	18.5.
	
	§ 31 odst. 1
	Kraj má ve svém rozpočtu vyhradit prostředky na „zpracování dokumentace integrovaného záchranného systému, ochranu obyvatelstva, finanční zabezpečení ostatních složek integrovaného záchranného systému zařazených do ústředního poplachového plánu, společných výdajů při ověřování připravenosti k záchranným a likvidačním pracím a na budování a provozování společně užívaných zařízení pro potřeby integrovaného záchranného systému“. Uvedené činnosti však nejsou povinností kraje, většinu z nich kraje neuskutečňují a jejich případné financování z rozpočtu kraje je čistě v samostatné působnosti kraje. Žádáme o vypuštění této povinnosti.
	Neakceptováno. 
Jedná se o deklaratorní ustanovení vymezující způsob financování IZS. Nejde tak o povinnost kraje či obce, které by zakládaly závazek k jakémukoli povinnému financování.


	18.6.
	
	§ 31 odst. 3
	Žádáme vypustit slova: „nebo orgány kraje“. Není možné požadovat po krajích financování složek IZS a sanování nefunkčnosti státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR. Ustanovení je navíc velmi neurčité, není zřejmé, kdy jde o úkol vlády a kdy kraje.
	Neakceptováno. 
Jedná se o určitou pojistku pro krytí nákladů vzniklých při řešení konkrétní mimořádné události, za situace, kdy by aktuální nedostatek prostředků mohl plnění takového úkolu ohrozit. Z povahy vlády jako ústředního orgánu státní správy vyplývá její prioritní role v tomto zabezpečení.  


	18.7.
	
	§ 35a
	Působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem státní správy v přenesené působnosti. I působnost hejtmana a starosty a také obecního úřadu podle tohoto zákona by měla být výkonem státní správy v přenesené působnosti, stejně jako je tomu u jejich působnosti stanovené krizovým zákonem. Žádáme tedy o úpravu ust. v tomto znění: „Působnosti stanovené krajskému úřadu nebo hejtmanovi nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo starostovi obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu nebo starostovi podle tohoto zákona jsou výkonem státní správy v přenesené působnosti.“

	Akceptováno 

	19.1.
	Krajský úřad 
ZlK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	V rámci systémového uchopení oblasti KŘ a IZS je potřeba upravit zákon o IZS tak, aby reflektoval zásadní roli HZS krajů v IZS. Na rozdíl od krizového řízení se zde jedná o oblast, kde převažují odborné činnosti, ke kterým je HZS zřízen, chybí zde nadresortní zastřešující role krajských úřadů a politicky odpovědných funkcionářů. V této souvislosti je ale nutno jako nesystémovou odmítnout navrhovanou úpravu náhrad újmy za poskytnutí pomoci/věcných prostředků. Požadujeme tedy dopracování návrhu novely zákona o IZS ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Kompetence jsou převáděny na HZS ČR, orgány kraje a orgány obce s rozšířenou působností s HZS kraje spolupracují. V návaznosti na uvedené je upravena i odpovědnost za projednávání náhrad, která oproti účinnému znění nově přísluší hasičským záchranným sborům krajů.


	19.2.
	
	§ 5
	K odst. 3 písm. a) požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit slova „starosty obce s rozšířenou působností“ – jedná se o zohlednění koordinační role starosty dle § 13.
	Akceptováno. 
Ustanovení je doplněno o slovní spojení "starosty obce s rozšířenou působností". 

	19.3.
	
	Část první, Hlava III, Díl 2 
§§ 10 a 11
	K § 10:
V souvislosti se změnami v kompetencích krajských úřadů v oblasti krizového řízení navrhujeme v zákoně o IZS upravit výkon působnosti v oblasti IZS tak, aby byl stanoven přímo HZS krajů, nikoliv formou zvolenou v současném    odst. 5. 
Požadujeme tedy upravit znění §§ 10 a 11 tak, aby vystihovalo roli, kterou fakticky HZS krajů v IZS zastávají. Současně je navržena úprava kompetencí hejtmana, která rovněž směřuje k narovnání legislativního textu s realitou – jde zejména o roli hejtmana v „organizování“ IZS na území kraje. Tento neurčitý právní pojem je v kontextu obdobného pojmu „usměrňuje“ použitého u působnosti HZS kraje zcela nevhodný a přispívá pouze k rozmělňování působnosti a netransparentní odpovědnosti za IZS. Proto požadujeme jednoznačně rozdělit kompetence mezi HZS krajů, které mají v IZS naprosto zásadní vůdčí roli, a hejtmany, kteří mají svou nezastupitelnou roli při zastřešující systémové koordinaci, schvalování havarijního plánu kraje a při koordinaci řízení rozsáhlých mimořádných událostí fakticky hraničících s krizovými situacemi – tedy v případech, kdy hrozí, že budou vyhlašovat stav nebezpečí.
Název Dílu 2 navrhujeme v souvislosti s úpravou změnit na „Orgány s působností na území kraje“.
V souvislosti se změnami v působnosti orgánů krajů by bylo vhodné provést obdobnou úpravu v působnosti orgánů ORP, kde je rovněž většina činností prováděna HZS krajů.
Ucelený návrh znění §10 a §11 je uveden v příloze č.1.
	Akceptováno.
 Nově byly upraveny § 10,11 a § 12, které posilují odbornost činnsotí spojených s IZS formou úprav kompetencí jendotlivých složek a orgánů. Hejtmanovi je svěřena koordinační role.


	19.4.
	
	§ 29a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s předchozí připomínkou bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje. Vyplácení náhrad prostřednictvím krajských úřadů se v kontextu toho, že veškeré ostatní činnosti vykonávají hasičské záchranné sbory krajů, jeví jako nesystémové. Navíc se krajské úřady stejně musí při vyplácení náhrad obracet se žádostmi o stanovisko k přiměřenosti a oprávněnosti nároků na HZS krajů, poněvadž tyto na rozdíl od krajských úřadů disponují informacemi o konkrétních zásazích IZS. Krajské úřady mohou disponovat maximálně informacemi ze zásahů, které koordinuje hejtman dle § 11 písm. c) zákona o IZS – těch je však minimum.
K odst. 3: toto ustanovení jen dokládá, že krajské úřady nebudou moci náhrady poskytovat – nebudou totiž mít na rozdíl od složek IZS bez žádosti konkrétní osoby povědomí o tom, že tato osoba má nárok na náhradu za poskytnutí pomoci.
Dále je potřeba dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad za zásahy IZS nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
K odst. 5: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Celý odst. 5 proto požadujeme vypustit.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků na náhradu újmy bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	19.5.
	
	§ 30
	K odst. 7 – navrhujeme nahradit slovo „havárii“ slovy „mimořádnou událost“.
	Neakceptováno. 
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.

	19.6.
	
	§ 30a
	K odst. 1: požadujeme, aby v souladu s navrhovanou úpravou §§ 10 a 11 (ale i se současným zněním ust. § 10 odst. 5 zákona o IZS) bylo i vyplácení náhrad přeneseno na hasičský záchranný sbor kraje.
Odůvodnění viz obdobně u připomínky č. 1.
K odst. 3: není zřejmé, co má přinést postavení krajského úřadu „obdobného postavení organizační složky státu“ a z jakého důvodu je u úředních osob odkazováno na ust. § 47 odst. 4 zákona o majetku státu. Tento odkaz je bezprecedentní a není zřejmé, proč k němu předkladatel přistupuje, pokud dosud nebylo potřeba odpovědnost úředních osob explicitně stanovit např. v zákoně o požární ochraně, zákoně o myslivosti, zákoně o policii a dalších právních předpisech, které rovněž obsahují ustanovení o náhradách za poskytnutí věcných prostředků či náhradě škody, ke které se stát v těchto předpisech přihlásil. Navíc se dle důvodové zprávy nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není apriori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).  Celý odst. 3 proto požadujeme vypustit.
Dále je obdobně jako u § 29a nutno dopracovat vazbu na financování vyplácení náhrad ze státního rozpočtu.

	Akceptováno. 
Návrh v dotčené části změněn tak, že k projednávání nároků bude za stát určen hasičský záchranný sbor kraje.


	19.7.
	
	§ 31
	Do tohoto ustanovení požadujeme doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených dle § 29a a § 30a ze státního rozpočtu, např.:
„Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
Dále upozorňujeme, že pro případné použití finančních prostředků z rozpočtu kraje není důležité uplatnit požadavky v „návrhu rozpočtu“, ale mít je k dispozici v zastupitelstvem „schváleném rozpočtu“.
K odst. 3: požadujeme vypustit slova „nebo orgány kraje“, protože není možné, aby kraj byl nucen ze svého rozpočtu sanovat případnou nefunkčnost státem zřizovaných základních složek IZS, jako je HZS ČR a Policie ČR.
	Akceptováno jinak. 
K projednávání náhrad je nově určen hasičský záchranný sbor kraje, který nejedná jako veřejnoprávní orgán, ale jako stát ve sféře práva soukromého.


	20.1
	Krajský úřad 
ÚsK
	K § 5 odst. 3 písm. a) zákona o IZS (nad rámec návrhu)
	Požadujeme za slovo „hejtmana“ doplnit čárku a slova „starosty obce s rozšířenou působností“.

Navrhované znění § 5 odst. 3 písm. a) zákona o IZS s vyznačenou změnou:
„povolávat a nasazovat síly a prostředky hasičského záchranného sboru a jednotek požární ochrany, dalších složek integrovaného záchranného systému podle poplachového plánu integrovaného záchranného systému nebo podle požadavků velitele zásahu; při tom dbají, aby uvedené požadavky nebyly v rozporu s rozhodnutím příslušného funkcionáře hasičského záchranného sboru, hejtmana, starosty obce s rozšířenou působností nebo Ministerstva vnitra při jejich koordinaci záchranných a likvidačních prací,“
		Akceptováno

	20.2.
	
	K čl. V. bod 4 návrhu - § 7 odst. 2 zákona o IZS
	Požadujeme změnu § 7 odst. 2 zákona o IZS takto:

„(2) Ministerstvo vnitra při plnění úkolů uvedených v odstavci 1
a) sjednocuje postupy ministerstev, krajských úřadů, obecních úřadů, právnických osob a fyzických osob vykonávajících podnikatelskou činnost podle zvláštních právních předpisů12) (dále jen "podnikající fyzické osoby"),
b) usměrňuje integrovaný záchranný systém,
c) provádí kontrolu a koordinaci poplachových plánů integrovaného záchranného systému krajů a zpracovává ústřední poplachový plán integrovaného záchranného systému, který schvaluje ministr vnitra,
d) řídí výstavbu a provoz informačních a komunikačních sítí a služeb integrovaného záchranného systému,
e) zpracovává koncepci ochrany obyvatelstva,
f) zajišťuje a provozuje jednotný systém varování a vyrozumění a systém veřejné výstrahy podle jiného právního předpisu29), stanoví způsob informování právnických a fyzických osob o charakteru možného ohrožení, připravovaných opatřeních, způsobu a době jejich provedení,
g) organizuje instruktáže a školení v oblasti ochrany obyvatelstva a pro přípravu složek integrovaného záchranného systému zaměřené na jejich vzájemnou součinnost; k tomuto účelu zřizuje vzdělávací zařízení,
h) uplatňuje stanovisko k územnímu rozvojovému plánu a k územnímu opatření o stavební uzávěře z hlediska ochrany obyvatelstva a civilního nouzového plánování při přípravě na mimořádné události, je dotčeným orgánem při posuzování zralosti projektů společného zájmu energetické infrastruktury28) a uplatňuje vyjádření pro stavby projektů společného zájmu energetické infrastruktury z hlediska ochrany obyvatelstva,
i) stanoví, po projednání s Ministerstvem pro místní rozvoj, stavebně technické požadavky na stavby určené k ochraně obyvatelstva při mimořádných událostech, k zabezpečení záchranných prací, ke skladování materiálu civilní ochrany a k ochraně a ukrytí obsluh důležitých provozů (dále jen "stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany"),
j) usměrňuje postup při zřizování zařízení civilní ochrany.,
k) plní roli kontaktního místa a organizuje síly a prostředky a další osoby v rozsahu nezbytném pro zajištění plnění úkolů České republiky v rámci mezinárodní záchranné operace nebo humanitární pomoci, a
l) poskytuje dotace složkám integrovaného záchranného systému a
m) poskytuje náhrady podle § 29 a 30“.

	Neakceptováno
Navrhovaná právní úrava řeší tuto problmatiku prostřednictvím HZS kraje a až následně MV ČR.

	20.3.
	
	K čl. V. bod 6 návrhu - § 29 odst. 1 zákona o IZS
	Požadujeme změnu § 29 odst. 1 zákona o IZS takto:

„(1) Za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcné nebo osobní pomoci, náleží fyzické nebo právnické osobě peněžní náhrada, která se vyplácí nejpozději do 6 měsíců ode dne ukončení zásahu. Náhradu poskytuje Ministerstvo vnitra na základě žádosti podané prostřednictvím krajského úřadu, v jehož územním obvodu byla pomoc poskytnuta nebo bylo vlastnické právo omezeno.“

	Neakceptováno
Zohledňuje se aktuální aplikační praxe při uplatňování náhrad a zároveň i to, že poskytnutí pomoci je specifičtějším postupem a vede k výkonu nějaké činnosti než je tomu u omezení vlastnického práva.

	20.4.
	
	K čl. V bod 7. návrhu – nově navržený § 29a zákona o IZS
	Požadujeme změnu nově navrženého § 29 zákona o IZS takto:
㤠29a
Uplatnění nároku na peněžní náhradu
(1) Za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcné nebo osobní pomoci, náleží fyzické nebo právnické osobě peněžní náhrada, která se vyplácí nejpozději do 6 měsíců ode dne ukončení zásahu. 
(1) Peněžní náhrada za omezení vlastnického práva se vyplácí na základě písemné žádosti vlastníka podané prostřednictvím krajského úřadu, v jehož územním obvodu bylo vlastnické právo omezeno. Uplatnění žádosti u příslušného úřadu je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu. Žádost musí obsahovat tyto údaje:
a) jméno, příjmení, datum narození a trvalý pobyt žadatele, je-li jím fyzická osoba,
b) název, sídlo a identifikační číslo (bylo-li přiděleno) osoby žadatele, je-li jím podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, 
c) označení mimořádné události nebo cvičení, v jejichž souvislosti byly nařízeny záchranné či likvidační práce,
d) vyjádření velitele zásahu k uplatňované náhradě,
e) popis uplatňované náhrady, rozsah a její výši,
f) vylíčení rozhodujících skutečností o tom, že žádost byla podána ve lhůtě vymezené k uplatnění nároku,
g) den vyhotovení žádosti a podpis žadatele,
h) přílohy prokazující vznik nároku.  

(2) Neobsahuje-li žádost předepsané náležitosti nebo nejsou-li k žádosti připojeny všechny příslušné dokumenty prokazující vznik nároku na náhradu, vyzve krajský úřad žadatele, aby doplnil chybějící údaje, doklady nebo podklady nejpozději ve lhůtě do 30 dnů ode dne obdržení výzvy. V této lhůtě může žadatel též upřesnit rozsah a výši uplatňované náhrady, o jejíž poskytnutí požádal. 

(3) Po obdržení úplné žádosti doložené doklady a podklady, rozhodnými pro posouzení nároku na náhradu, předloží krajský úřad tuto žádost spolu s přílohami Ministerstvu vnitra. 

(4) V případě, že žádost žadatele neobsahuje předepsané údaje, nebyly k ní připojeny požadované dokumenty, ani na základě výzvy krajského úřadu nebyly ve stanovené lhůtě předepsané náležitosti žádosti doplněny nebo předepsané či vyžádané doklady a podklady žadatelem doloženy, zašle krajský úřad bez zbytečného odkladu takovou žádost k posouzení Ministerstvu vnitra s informací, že žádost není kompletní. Ministerstvo vnitra tuto žádost posoudí na základě předložených dokladů a informací.  

(5) Ustanovením odst. 3 a 4 není dotčeno oprávnění Ministerstva vnitra vyžádat si od žadatele další dokumenty rozhodné pro posouzení nároku.   

(6) Peněžní náhradu za poskytnutí pomoci je příslušný úřad Ministerstvo vnitra povinen povinno vyplatit i bez uplatnění tomu odpovídajícího nároku fyzickou nebo právnickou osobou. V případě uplatnění nároku na peněžní náhradu za poskytnutí pomoci fyzickou nebo právnickou osobou se pro náležitosti žádosti a další postup použijí přiměřeně ustanovení odst. 1 až 5. Uplatnění nároku na peněžní náhradu není podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu.  
(7) Pokud nárok na peněžní náhradu u příslušného úřadu fyzická nebo právnická osoba uplatní, je tento povinen Ministerstvo vnitra povinno ji vyplatit do 3 měsíců ode dne uplatnění nároku, nejpozději však v době stanovené v § 29 odst. 1 zákona. Byl-li nárok na peněžní náhradu uplatněn u nepříslušného úřadu nebo orgánu veřejné moci, postoupí jej tento bez zbytečného odkladu příslušnému úřadu, přičemž účinky uplatnění takového nároku jsou zachovány.
(5) Krajský úřad má při projednávání nároku na náhradu obdobné postavení jako organizační složka státu, přičemž regresní nároky po fyzických osobách ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o majetku státu za stát uplatňuje Ministerstvo vnitra.
(8) Je-li pro posouzení nároku na peněžní náhradu nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup orgán veřejné moci, poskytne tento orgán veřejné moci příslušnému úřadu nezbytnou součinnost; to platí pro řízení před soudem obdobně.
(9) Domáhat se peněžní náhrady u soudu může fyzická nebo právnická osoba pouze tehdy, pokud nebyl její nárok v době stanovené v § 29 odst. 1 tohoto zákona nebo době určené podle odstavce 4 plně uspokojen. V řízení před soudem jedná za stát Ministerstvo vnitra.“

	Neakceptováno
Zohledňuje se aktuální aplikační praxe při uplatňování náhrad a zároveň i to, že poskytnutí pomoci je specifičtějším postupem a vede k výkonu nějaké činnosti než je tomu u omezení vlastnického práva.

	20.5.
	
	K čl. V. bod 8 návrhu - § 30 zákona o IZS
	Požadujeme změnu § 30 zákona o IZS takto:
„(1) Stát je povinen nahradit újmu způsobenou fyzické nebo právnické osobě složkou integrovaného záchranného systému nebo orgánem koordinujícím záchranné a likvidační práce v příčinné souvislosti se záchrannými nebo likvidačními pracemi nebo cvičením podle tohoto zákona. Náhradu újmy poskytuje Ministerstvo vnitra na základě písemné žádosti podané prostřednictvím krajského úřadu, v jehož územním obvodu došlo k právní skutečnosti, z níž újma vznikla. 
(2) Podle odstavce 1 se hradí pouze újma na životě nebo zdraví fyzické osoby a skutečná škoda na movitých 
a nemovitých věcech.  
(3) Újma na životě nebo zdraví i skutečná škoda na movitých a nemovitých věcech se hradí v penězích. Náhrada újmy na životě nebo zdraví se poskytuje obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů, pokud nárok na náhradu této újmy nevznikl již z pracovně právního, služebně právního nebo obdobného vztahu. Skutečná škoda Škoda na movitých a nemovitých věcech se hradí v rozsahu, v němž fyzická nebo právnická osoba prokáže, že jejímu vzniku nebylo možné objektivně předejít nebo zabránit a neposkytuje se v rozsahu, v jakém stát prokáže, že se poškozená osoba svým jednáním, zejména porušením povinnosti stanové právním předpisem, krizovým opatřením nebo přímým pokynem orgánu krizového řízení, podílela na jejím vzniku.
(4) Osobou oprávněnou k uplatnění nároku na náhradu za újmu na zdraví nebo skutečnou škodu na movitých a nemovitých věcech je pouze osoba, jíž újma nahraditelná podle tohoto zákona vznikla. Osobou oprávněnou k uplatnění nároku na újmu na životě je osoba v poměru rodinném nebo obdobném k zemřelému, která újmu pociťuje jako újmu vlastní.
(5) Nárok na náhradu újmy na životě nebo zdraví i skutečné škody na movitých a nemovitých věcech je oprávněna fyzická nebo právnická osoba uplatnit ve lhůtě 12 měsíců ode dne, kdy se o ní dozvěděla, nejdéle však do 3 let od jejího vzniku, jinak její právo na náhradu zaniká. 
(6) Náhrada újmy na životě nebo zdraví i skutečné škody na movitých a nemovitých věcech se neposkytuje osobě, která si ji způsobila sama; to platí obdobně ve vztahu k osobě oprávněné k uplatnění nároku na újmu na životě.
(7) Náhrada újmy se neposkytuje osobě, která způsobila havárii mimořádnou událost nebo zavinila její vznik. 
(8) Stát je prostřednictvím Ministerstva vnitra oprávněn požadovat uhrazení výdajů, které vynaložil jako náhradu vyplacenou podle tohoto zákona, po osobě, která svým protiprávním jednáním zapříčinila vznik újmy na životě nebo zdraví či škody na movitých a nemovitých věcech hrazené podle tohoto zákona.  		
(9) Základní složky integrovaného záchranného systému mohou požadovat uhrazení nákladů, které jim vznikly v souvislosti s prováděním záchranných a likvidačních prací, po osobě, která způsobila havárii mimořádnou událost nebo zavinila její vznik.
(10) Vznikne-li škoda složkám integrovaného záchranného systému nebo osobám v nich zařazených při poskytování pomoci v zahraničí, hradí tuto škodu Ministerstvo vnitra, pokud ke škodě došlo při mezistátní pomoci schválené Ministerstvem vnitra. V případě poskytování pomoci v příhraničí hradí škodu kraj, z jehož území byla pomoc poskytnuta se O odškodnění se provádí tak, jako kdyby škoda vznikla na území České republiky. Věta první a druhá se nepoužije, pokud je škoda hrazena podle právních předpisů upravujících služební poměry.“
	Neakceptováno
Zohledňuje se aktuální aplikační praxe při uplatňování náhrad a zároveň i to, že poskytnutí pomoci je specifičtějším postupem a vede k výkonu nějaké činnosti než je tomu u omezení vlastnického práva.

	20.6.
	
	K čl. V. bod 9 návrhu – nově navržený § 30a zákona o IZS
	Požadujeme změnu nově navrženého § 30a zákona o IZS takto:

㤠30a
Uplatnění nároku na náhradu újmy
(1) Jednotlivé nároky na náhradu podle § 30 tohoto zákona uplatňuje fyzická nebo právnická osoba u Ministerstva vnitra samostatně na základě písemné žádosti podané prostřednictvím, a to u krajského úřadu kraje, v jehož územním obvodu došlo k právní skutečnosti, z níž újma vzešla. To neplatí pro případy nároku na náhradu akcesorické povahy, který fyzická nebo právnická osoba vždy uplatňuje u toho úřadu, u něhož uplatňuje nebo již dříve uplatnila nárok na náhradu újmy podle tohoto zákona, bez jejíhož vzniku by k následné újmě, která musí být sama nahraditelná podle tohoto zákona, nedošlo. 
(2) Pokud by mohla být postupem podle odstavce 1 nárok žádost na o náhradu uplatněn podána u více krajských úřadů, případně nelze vůbec určit, u kterého krajského úřadu by měla být taková nárok žádost o náhradu uplatněn podána, uplatňuje jej fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky u krajského úřadu, v jehož územním obvodu má bydliště nebo sídlo, a jiná osoba u Ministerstva vnitra. 
(3) Písemná žádost podle odstavce 1 musí obsahovat tyto údaje:
a) jméno, příjmení, datum narození a trvalý pobyt poškozeného, je-li jím fyzická osoba,
b) název, sídlo a identifikační číslo (bylo-li přiděleno) osoby poškozeného, je-li jím podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, 
c) označení mimořádné události nebo cvičení, v jejichž souvislosti byly nařízeny záchranné či likvidační práce,
d) vyjádření velitele zásahu k uplatňované náhradě,
e) popis škody, rozsah škody a její výši,
f) vylíčení rozhodujících skutečností o tom, že žádost byla podána ve lhůtě vymezené k uplatnění nároku,
g) popis příčinné souvislosti mezi záchrannými a likvidačními pracemi a vznikem škody,
h) den vyhotovení žádosti a podpis žadatele,
i) přílohy prokazující vznik škody a její výši.

(3) Krajský úřad určený podle odstavce 1 nebo 2 má při projednávání nároku na náhradu obdobné postavení jako organizační složka státu, přičemž případné regresní nároky po fyzických osobách ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o majetku státu za stát uplatňuje Ministerstvo vnitra.   

(4) Neobsahuje-li žádost předepsané náležitosti nebo nejsou-li k žádosti připojeny dokumenty prokazující vznik škody a její výši, majetková práva, popřípadě jiné vztahy k předmětu náhrady škody, vyzve krajský úřad poškozeného, aby doplnil chybějící údaje, doklady nebo podklady nejpozději ve lhůtě do 30 dnů ode dne obdržení výzvy. V této lhůtě může poškozený též upřesnit rozsah a výši náhrady škody, o jejíž poskytnutí požádal. 

(5) Po obdržení úplné žádosti doložené všemi potřebnými dokumenty rozhodnými pro posouzení nároku na náhradu škody, předloží krajský úřad tuto žádost spolu s přílohami Ministerstvu vnitra. 

(6) V případě, že žádost poškozeného neobsahuje předepsané údaje, nebyly k ní připojeny požadované dokumenty, ani na základě výzvy příslušného orgánu nebyly ve stanovené lhůtě předepsané náležitosti žádosti doplněny nebo předepsané či vyžádané doklady a podklady poškozeným doloženy, zašle krajský úřad bez zbytečného odkladu takovou žádost k posouzení Ministerstvu vnitra s informací, že žádost není kompletní. Ministerstvo vnitra tuto žádost posoudí na základě předložených dokladů a informací.  

(7) Ustanovením odst. 5 a 6 není dotčeno oprávnění Ministerstva vnitra vyžádat si od poškozeného další doklady a podklady rozhodné pro posouzení nároku na náhradu škody. 	
(4) (8) Byl-li nárok na náhradu uplatněn u nepříslušného úřadu nebo orgánu veřejné moci, postoupí jej tento bez zbytečného odkladu příslušnému úřadu, přičemž účinky uplatnění takového nároku jsou v tomto případě zachovány. 
(5) (9) Je-li pro posouzení nároku na náhradu nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup orgán veřejné moci, který není k jeho projednání příslušný, poskytne tento orgán veřejné moci příslušnému úřadu nezbytnou součinnost; to platí pro řízení před soudem obdobně.	
(6) (10) Uplatnění nároku na náhradu postupem podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku 
u soudu. V řízení před soudem jedná za stát Ministerstvo vnitra.  
(7) (11) Příslušný úřad Ministerstvo vnitra vyplácí přiznanou náhradu do 3 měsíců ode dne uplatnění nároku. 	
(8) (12) Domáhat se náhrady újmy podle tohoto zákona u soudu může fyzická nebo právnická osoba pouze tehdy, pokud nebyl její nárok na náhradu ve lhůtě stanovené v odstavci 7 plně uspokojen.“
	Neakceptováno
Zohledňuje se aktuální aplikační praxe při uplatňování náhrad a zároveň i to, že poskytnutí pomoci je specifičtějším postupem a vede k výkonu nějaké činnosti než je tomu u omezení vlastnického práva.

	
	
	Odůvodnění k bodům 2-6
	I.
S ohledem na obdobné zkušenosti s řešením rozsáhlých náhrad se Zlínským krajem uplatňujeme připomínky č. 2.-6. stejného obsahu. 
Z důvodu přehlednosti jsou připomínky ke změně zákona o IZS zpracovány formou vyznačení navrhovaných změn do úplného znění návrhu předkladatele. Odůvodnění připomínek k § 7 - § 30a je zpracováno souhrnně. U návrhu zákona o IZS zároveň navrhujeme doplnit důvodovou zprávu o základní nosné myšlenky a informace, jakým způsobem bude odškodňování v praxi probíhat, když důvodová zpráva ke změně zákona o IZS obsahuje pouze obecnou informaci, že navrhovaná úprava reaguje na problémy v aplikační praxi.

 Podstatou navrhovaných změn je, že krajské úřady mají žádosti o peněžní náhrady dle § 29 a náhradu škody dle § 30 pouze přijímat, administrovat, případně vyzývat k jejich doplnění a kompletní žádosti včetně příloh zasílat Ministerstvu vnitra (jakožto ústřednímu orgánu státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém), které bude žádosti o uplatněných náhradách vyřizovat a tyto následně v případě přiznání nároku samo vyplácet bez jakéhokoliv zavazování rozpočtů vyšších územně samosprávných celků.
Krajský úřad není entitou s právní subjektivitou, je to jeden z orgánů kraje, jenž na výkon státní správy dostává příspěvek jako kompenzaci za výkon agend, které na kraje přenesl stát (přenesená působnost). Příspěvek na výkon státní správy ale náklady krajů nepokrývá dostatečně. Zbytek hradí ze svého rozpočtu kraj. Příspěvek na výkon státní správy slouží pouze k částečnému pokrytí mzdových a provozních nákladů zaměstnanců vykonávajících státní správu dle zákona o IZS, nikoli však ke krytí vzniklých náhrad. V případě náhrad podle zákona o IZS tak dochází k tomu, že kraje jako samosprávné subjekty sanují náklady, za něž odpovídá stát (pokud vznikne nárok na náhradu, tak z důvodu, že velitel zásahu si vyžádal věcnou či osobní pomoc, nebo že složky IZS – hasiči, policie – způsobily škodu), přičemž odpovědnost státu vyplývá přímo ze zákona o IZS. V tom lze pak spatřovat protiústavní zásah do garantovaného práva na samosprávu (čl. 100 Ústavy). 
V současné době neexistuje žádné zákonné pravidlo ani povinnost, v jaké výši si kraje mají vyčlenit finanční částku pro krajský úřad na krizové řízení. Ústřední orgány státu si ustanovení o hrazení náhrad dle §§ 29 a 30 vykládají dlouhodobě tak, že jde o výkon přenesené působnosti, na niž náleží příspěvek na výkon státní správy a pokud tento nestačí, je možné si zažádat o poskytnutí finančních prostředků ze státního rozpočtu z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa. Nejde však o nárokovou složku, její vyplacení kraji se děje formou dotace ze státního rozpočtu a není zákonem stanovena ani maximální lhůta, do kdy je stát povinen krajům finance na vyplacení náhrad poskytnout. Naproti tomu podle § 29 odst. 1 jsou krajské úřady povinny dle stávající právní úpravy vyplácet peněžní náhrady do 6 měsíců od ukončení záchranných nebo likvidačních prací. Zákon tak zakotvuje povinnost pro krajské úřady hradit peněžní náhrady v zákonné lhůtě, aniž je zákonem garantováno, že krajské úřady budou mít potřebné finanční prostředky v této lhůtě k dispozici. To může vést k situaci, že takové prostředky bude muset poskytnout krajskému úřadu kraj, neboť krajský úřad nemůže žadateli, jehož žádosti bude vyhověno, zůstat tyto peníze dlužen (výkon rozhodnutí, exekuce atd.). 
Takovýto postup spočívající v hrazení způsobených škod na vrub rozpočtů krajských samospráv je nutné odmítnout a trvat na tom, že náhrady bude vyplácet přímo stát, na základě pravidla: stát způsobí škodu složkami IZS – stát rozhoduje – stát platí.
Krajské úřady tedy budou zastávat pouze funkci sběrného místa žádostí. 
Takto navrhovaný systém přímého vyřizování žádostí o uplatněných náhradách státem je v plném souladu s odpovědností státu za škody dle zákona o IZS. Z dosavadní praxe krajského úřadu lze uvést, že byť má krajský úřad žádosti o peněžních náhradách za věcnou a osobní pomoc a náhradách o způsobených škodách vyřizovat, nepůsobí v době provádění záchranných a likvidačních prací na místě mimořádné události, tudíž nemá o zásahu, jeho průběhu a způsobených škodách v rámci mimořádných událostí zpravidla žádné informace. Veškeré informace si musí vyžadovat od kompetentních orgánů zasahujících na místě mimořádných událostí. I z tohoto důvodu je nanejvíce žádoucí, aby náhrady dle § 29 a násl. a náhrady škod dle § 30 a násl. projednávaly, vyřizovaly a náhrady přímo vypláceny příslušné orgány státu kompetentní na úseku IZS, kdy tento postup přispěje jistě i k rychlejšímu vyřizování nároků jednotlivých žadatelů. 
Připomínky Zlínského kraje jsou zpracovány v souladu s jeho předloženou zákonodárnou iniciativou z roku 2022 ke změně zákona o IZS, která byla podpořena Asociací krajů ČR. Zákonodárná iniciativa je předložena v Poslanecké sněmovně ČR pod číslem tisku 265/0. 
V § 30 navrhujeme dále výslovně zakotvit, jaké nároky se odškodňují, když cílem není odškodnit veškeré škody, ale pouze újmu na zdraví či životě a škody na movitých a nemovitých věcech. Přiznávaná náhrada by se neměla týkat zároveň ušlého zisku. V tomto směru odkazujeme na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ve věci pod sp. zn. 91 Co 202/2021, který výslovně vydefinoval, co se rozumí věcnou škodou (tj. škodu na věcech movitých a nemovitých), za niž stát poskytuje peněžní náhradu. Z citovaného rozsudku vyplývá, že „věcnou škodu, za kterou stát poskytuje peněžní náhradu, lze tedy chápat jen jako škodu, která vznikla na majetku poškozené osoby v důsledku činnosti složek integrovaného záchranného systému nebo orgánů koordinující záchranné a likvidační práce /§ 30 odst. 2 písm. a) zákona o IZS/, nebo při poskytnutí osobní nebo věcné pomoci /§ 30 odst. 2 písm. b) zákona o IZS/. Účelem zákona o IZS není nahradit veškeré druhy škod, které mohou právnickým a fyzickým osobám vzniknout v důsledku aktivace složek integrovaného záchranného systému. Smyslem a účelem citovaného zákona je nahradit pouze takové škody, které vznikly při činnosti těchto složek na zdraví a na věcech těchto osob.“ Požadujeme, aby okruh sanovaných škod zůstal v původní šíři a nebyl novelou rozšiřován.

II. 
Dále taktéž navrhujeme změnu terminologie v § 30 odst. 7 a 9, kdy je použit termín „havárie“. Dle § 2, který vymezuje pojmy, je havárie jednou z příčin mimořádných událostí. Cit.:
b) mimořádnou událostí škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací,
 Stávající úprava, kdy je použit termín havárie znamená, že se ustanovení nevztahují na případy „působení sil a jevů vyvolaných činností člověka“, což jistě tak není myšleno. 
	K části I.Vizte výše.

K části II.- Neakceptováno
Mimořádná událost není definována jako důsledek deliktního jednání a nelze tedy náhradu obecně vylučovat v těch případech, kdy je mimořádná událost toliko důsledkem jinak povoleného jednání osob.


	21.0.
	Krajský úřad MSK
	Obecně k návrhu
	Změnu zákona o integrovaném záchranném systému a krizového zákona, vyjma změn souvisejících s přijetím zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, žádáme ze současného legislativního procesu vyřadit a předložit návrhy změn těchto zákonů až po vyřešení všech zásadních záležitosti, které mají být řešeny pracovní skupinou.
	Neakceptováno
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	21.1.
	
	K § 4 odst. 2
	Text „Ostatními složkami integrovaného záchranného systému jsou na základě uzavřené dohody o plánované pomoci na vyžádání podle § 21 ozbrojené síly, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, obecní policie32), ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví4), poskytovatelé akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem27), havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím.“ navrhujeme nahradit textem „Ostatními složkami integrovaného záchranného systému jsou ozbrojené síly, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, obecní policie32), ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví4), poskytovatelé akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem27), havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím. Ostatní složky integrovaného záchranného systému poskytují pomoc na základě uzavřené dohody o plánované pomoci na vyžádání podle § 21 tohoto zákona“
Odůvodnění:
Žádoucí je, aby i ostatní složky integrovaného záchranného systému byly jednotné v celé republice. V případě, kdy je ostatní složkou subjekt až na základě uzavření dohody o plánované pomoci na vyžádání, dojde k rozdílům u složek integrovaného záchranného systému už na úrovni obcí, např. některé obecní policie budou ostatní složkou integrovaného záchranného systému, protože budou mít uzavřenu dohodu o plánované pomoci na vyžádání, jiné jí nebudou. V případě úpravy formulace budou ostatní složky integrovaného záchranného systému jasně definované a známé a budou stejné v rámci celé České republiky. 

	Neakceptováno

Ostatní subjekty požadují ponechání stávajícího systému s uzavřením dohody podle § 21.  

	21.2.
	
	K § 29a odst. 3
	Text „Peněžní náhradu za poskytnutí pomoci je příslušný úřad povinen vyplatit i bez uplatnění tomu odpovídajícího nároku fyzickou nebo právnickou osobou. Uplatnění nároku na peněžní náhradu není podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu.“ navrhujeme nahradit textem „Peněžní náhrada za poskytnutí pomoci se vyplácí na základě žádosti fyzické nebo právnické pomoci. Uplatnění žádosti u příslušného úřadu je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu.“
Odůvodnění:
V případě náhrady za omezení vlastnického práva nebo poskytnutí pomoci by měl zákon stanovovat jednotný postup při žádání dané náhrady, není podstatné, zda se jedná o náhradu za poskytnutí pomoci, nebo náhradu za omezení vlastnického práva či náhradu újmy. 

	Neakceptováno
Zohledňuje se aktuální aplikační praxe při uplatňování náhrad a zároveň i to, že poskytnutí pomoci je specifičtějším postupem a vede k výkonu nějaké činnosti než je tomu u omezení vlastnického práva.

	21.3.
	
	K § 30a
	Navrhujeme doplnit odstavec: „Nárok na náhradu újmy se vyplácí na základě žádosti fyzické nebo právnické pomoci. Uplatnění žádosti u příslušného úřadu je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu.“
Odůvodnění:
Potřeba vymezit postup pro uplatnění nároku na náhradu újmy. Z důvodu potřeby doložení patřičných podkladů pro rozhodování o náhradě újmy je potřebná písemná žádost fyzické nebo právnické osoby.

	Neakceptováno
Postup je dostatečně vymezen v § 30a odst. 1.

	21.4.
	
	K § 31 odst. 1
	Za text „Finanční prostředky ke krytí výdajů potřebných pro zpracování dokumentace integrovaného záchranného systému, ochranu obyvatelstva, finanční zabezpečení ostatních složek integrovaného záchranného systému zařazených do ústředního poplachového plánu“ navrhujeme doplnit text „a do poplachového plánu kraje.“

Odůvodnění:
Finanční zabezpečení ostatních složek integrovaného záchranného systému na úrovni kraje uplatňuje kraj v návrhu svého rozpočtu na základě zařazení těchto ostatních složek integrovaného záchranného systému do poplachového plánu kraje.

	Akceptováno


Připomínky k části sedmé – Změna zákona o krizovém řízení
	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1. 
	Asociace krajů ČR
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	Požadujeme vypuštění všech změn zákona o IZS a krizového zákona, které nesouvisí s transpozicí směrnice.
	ROZPOR 
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	1.0.
	
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona a důvodové zprávě
	Předložený návrh lze uvítat v tom smyslu, že doplňuje důležité kompetence orgánům územních samospráv tak, aby hejtmani a starostové ORP, kteří jsou odpovědní za připravenost jimi spravovaného území na krizové situace, měli k dispozici nástroje, jak tuto připravenost zajistit. Zde naše asociace velice kladně oceňuje záměr resortu ministerstva vnitra systém „narovnat“, aby odpovídal základním principům státní správy a samosprávy v naší zemi. 
V souvislosti se zvýšením administrativní zátěže krajských úřadů a obecních úřadů ORP z důvodů nově vykonávaných agend je třeba zajistit personální posílení pracovišť krizového řízení (model personálního zajištění viz příloha 2). Je třeba personálně posílit pracoviště krizového řízení na úrovni krajských úřadů a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, stejně jako i odborný útvar Ministerstva vnitra – Odbor bezpečnostní politiky, neboť jak legislativní, tak i odborná podpora a kontrola celého systému musí být výhradně v rukou ministerstva. 
Je nutné začít brát vážně celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů i na úrovni krajů a ORP, pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V případě, že by personální (resp. finanční) nároky krajských úřadů nebylo možno uspokojit v plné míře, AKČR deklaruje, že prioritu pro kraje má agenda zpracování krizové plánovací dokumentace. Naopak, z hlediska poměru administrativní zátěže k důležitosti činnosti pro zajištění připravenosti území krajů na krizové situace, se zpracování agend přestupků a náhrad jeví jako zbytné. Proto v případě, že nebude možno zajistit požadované personální posílení krajských úřadů a OÚ ORP, a v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení bude zvažováno, které agendy na těchto úřadech ponechat a které nikoli, požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy přestupků a administrace náhrad, nikoli zpracování krizových plánů. Opačným postupem by došlo k paradoxní situaci, kdy dojde k vyššímu administrativnímu zatížení krajských úřadů a OÚ ORP agendami přestupků a náhrad, které však nebude mít absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP a kraje a ORP se tak stanou prakticky „servisními organizacemi“ pro stát. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu přílohy 2 těchto připomínek.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	1.1.
	
	V celém textu zákona
	Nahradit slovo „věci“ pojmem „věcné prostředky“ – např. v § 6 odst. 4 a § 14 odst. 5.
	Akceptováno


	1.2.
	
	§ 3
	Na konci odst. 6 požadujeme vypustit slova „a místního rozhlasu“, neboť krajské úřady místním rozhlasem nedisponují.
	Akceptováno


	1.3.
	
	§ 6
	V odst. 1 písm. b) za slovo „anebo“ doplnit slovo „povinnost“ – jde o zpřesnění textu, aby bylo naprosto jasné, že cílem ustanovení je umožnit vládě nařízení setrvání na vymezeném území (předložená textace se váže k pojmu zákaz v úvodu ustanovení, čímž by mohlo dojít ke zmatečnosti a nejednoznačnosti).
Je nutné navázat na nařízení setrvání na určitém území i náhrady nákladů s tím spojených v případech, kdy osoby, jimž je zakázáno opustit vymezené území, nemají v oblasti bydliště. Pro tyto případy je nutno zajistit náhradní ubytování.  

	Akceptováno

	1.4.
	
	§ 10
	K odst. 1 písm. f): požadujeme nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „za krizových stavů“.
K odst. 1 písm. k): požadujeme nahradit novým zněním „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění: v souvislosti se zavedením ISKŘ je třeba se odklonit od vyžadování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. f) 
Akceptováno

K odst. 1 písm. k) 
Neakceptováno.Vysvětleno
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

	1.5.
	
	§ 14
	K odst. 3 písm. f) požadujeme na začátek doplnit slovo „koordinuje“.
K odst. 4 – slova „a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury” požadujeme nahradit slovy “a v rozsahu nezbytném pro zajištění základní služby také přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury“.
K odst. 6 požadujeme za poslední větu doplnit větu „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Zároveň žádáme, aby alespoň v důvodové zprávě byla upřesněna forma rozhodnutí hejtmana vydávaných dle tohoto ustanovení zákona.
	ROZPOR
K odst. 3 písm. f)
Akceptováno
 
K odst. 4
Akceptováno

K odst. 6
Neakceptováno.
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

K důvodové zprávě. 
Neakceptováno. Vysvětleno.
V souladu se závěry jednání s kraji navrhujeme řešit toto v rámci metodického výkladu.

	1.6.
	
	§ 14a
	K odst. 1 písm. b): toto ustanovení je potřeba vypustit – obsahově se shoduje s písm. g).
K odst. 1 písm. e) požadujeme v důvodové zprávě vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“ – výklad z důvodové zprávy je dle našeho názoru natolik široký, že by ona „součinnost“ krajského úřadu pokryla v podstatě veškerou činnost, která je při vzdělávání starostů vykonávána. Krajské úřady jsou připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, případně poskytnout prostory, nicméně nemají ve svém rozpočtu prostředky na tuto agendu a nemohou tedy být žádány o její materiální a finanční zajištění. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. b)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.

K odst. 1 písm e)
Akceptováno


	1.6a.
	
	§ 14a
	K § 14a: i v případě, že se MV odmítlo zabývat převodem kompetencí, je potřeba dopracovat návaznosti nově vložených textací. Zde se jedná zejména o zdvojení ustanovení o zajištění odborné přípravy hejtmanů, které je již obsaženo v § 10 odst. 1 písm. e). Je nutno stanovit jeden odpovědný subjekt a zároveň, pokud je skutečným cílem úpravy zkvalitnění povědomí vedoucích funkcionářů o krizovém řízení, je třeba do povinných školení zahrnout i vedoucí jednotlivých základních složek IZS alespoň na krajské úrovni. AKČR tedy navrhuje ponechat odbornou přípravu pouze na MV a rozšířit okruh vzdělávaných osob.

	Akceptováno


	1.7.
	
	§ 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
	ROZPOR
K odst. 1 a 3 písm. a)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

K odst. 2 a 3 písm. d)
Akceptováno

	1.8.
	
	§ 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”
	Akceptováno

	1.9.
	
	§ 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno

	1.10.
	
	§ 18
	V odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
	ROZPOR
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat.

	1.11.
	
	§ 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	1.12.
	
	§ 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	1.13.
	
	§ 26
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.
	Vysvětleno
Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

	1.14.
	
	§ 27 
	Doporučujeme ponechat institut zvláštních skutečností.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ. 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	1.15.
	
	§ 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. Jedná se o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování ke zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ. Upozorňujeme, že neakceptací připomínky zůstane v legislativním textu nesmyslný odkaz na § 15 odst. 3.
Požadujeme tedy upravit odst. 2 následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
	ROZPOR
K § 29 odst. 1. Neakceptováno. 
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 

K § 29 odst. 2. Neakceptováno. 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	1.15a.
	
	§ 29 a § 34
	K § 29 a § 34: Po změně v rámci MPŘ nenavazuje ustanovení § 29 odst. 1 (zpracování karty subjektu) na § 33 odst. 3 (kontrolu u právnických osob a podnikajících fyzických osob orgán krizového řízení, který právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložil povinnost vyplývající z krizového plánu) a § 34a odst. 1 (v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje). Ze zákona přitom nikde nevyplývá, že by měla být karta subjektu předložena HZS. Kontrolu u subjektů bude v souladu s § 33 odst. 3 zákona o krizovém řízení vykonávat orgán, který jim uložil povinnost v krizovém plánu, nikoli HZS jako zpracovatel KP, ten nic neukládá, ani krizový plán neschvaluje. AKČR v této souvislosti podotýká, že současné znění ust. § 33, které není novelizací dotčeno, je částí HZS krajů vykládáno v tom smyslu, že povinnosti z krizového plánu jsou ukládány hasičským záchranným sborem. Tento výklad však dle názoru AKČR není správný. Pokud tedy akceptujeme, že předložení karty subjektu není třeba upravovat, protože se jím rozumí pouze předložení karty subjektu v rámci kontroly, je třeba upravit dikci § 34a odst. 1 písm. a) tak, že slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ budou nahrazena slovy „kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu dle § 33 odst. 3“.
	Akceptováno

	1.16.
	
	§ 30
	Doporučujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“, neboť v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou.
	Akceptováno

	1.17.
	
	§ 31
	V odst. 5 a 6 doplnit vždy za slova „pracovní povinnosti“ slova „nebo pracovní výpomoci“.
Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti tak, aby byl stanoven vztah povinného k „zaměstnavateli“, u něhož bude pracovní povinnost vykonávat (tedy obdobně jako v zaměstnaneckém poměru), zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, kdy by měl „zaměstnavatel“ zejména poskytnout údaje z evidence pracovní doby pro účely výpočtu náhrad.
	ROZPOR
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	1.18.
	
	§ 33
	Na konci textu odst. 3 požadujeme původní text za čárkou upravit následovně: 
“v jehož dokumentaci krizového plánování je uvedena povinnost zajistit plnění opatření.”
	ROZPOR 
Řešení této oblasti nakonec není předmětem novely.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	1.19.
	
	§ 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Změna souvisí s přechodem kontrolní pravomoci na nové zpracovatele krizového plánu.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	1.20.
	
	§ 34d 
	V odst. 2 písm. b) požadujeme upravit znění na „b)	§ 34a odst. 2 písm. b) projednává orgán krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst. 3“ – z důvodů uvedených u předchozí připomínky.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	1.21.
	
	§ 35
	V odst. 1 je potřeba doplnění povětšinou nových krizových opatření (např. dle § 11 písm. b) bod 1, § 12a písm. b), § 12b písm. a) a § 12c). U těchto opatření by mohl být problém s podřazením pod poskytnutí věcného prostředku formou služby, protože nemusí kompletně pokrýt uložená omezení (např. omezení standardně poskytovaných zdravotnických služeb a namísto nich zavedení jiných, vyžadovaných MZd, nebude zahrnovat jen samotné úkony, které MZd bude vyžadovat a které by se daly podřadit pod poskytnutí služby; poskytovatel bude muset provoz upravit i organizačně a technicky, což mu úkony nepokryjí). Některá opatření navíc nejsou dostatečně definována - např. u MZe či ČTÚ. Je tedy těžko říct, zda se v praxi budou dát podřadit pod navržený systém náhrad. Ke zvážení tedy je samostatná úprava, zohledňující kombinaci omezení vlastnického práva a poskytování služeb. Pokud mají být krajské úřady těmi, kdo budou administrovat náhrady, je naprosto nezbytné jim poskytnout jednoznačný návod na to, kdo, co a jak bude nahrazovat i v komplikovanějších situacích. 
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
a) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
b) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.


	1.22.
	
	§ 36
	Obdobně jako u předchozí připomínky požadujeme upravit projednávání náhrad újmy tak, aby bylo jasně stanoveno, který orgán je projedná – v odst. 6 navrhovaného znění je použita formulace „stát projedná“, což je neurčitý pojem. Ve vztahu k odst. 5, který stanoví, že se nárok uplatní u krajského úřadu, se jedná o matoucí ustanovení. Je tedy třeba jednoznačně stanovit úkoly krajského úřadu, ale i navazující proceduru vyplacení náhrady státem ze státního rozpočtu.
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil. V případě, že jsou na území kraje zajišťována orgány kraje krizová opatření stanovená vládou, nemůže hejtman nést odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
a) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
b) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..


	1.23.
	
	§ 38
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy (vč. názvů) vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. V tomto směru tedy požadujeme alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Neakceptováno
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	1.24.
	
	§ 39d
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno 

Evidenci údajů za stavu nebezpečí spravuje místně příslušný HZS kraje. Upraveno v § 39e.

	1.25.
	
	§ 39g
	Zásadně nesouhlasíme se stanovením právní fikce krajského úřadu jako organizační složky státu – odůvodnění viz výše obdobná připomínka k § 30a zákona o IZS. Proto požadujeme úvodní větu odst. 1 vypustit, stejně jako celý odst. 2.
V odst. 1 požadujeme doplnit text upřesňující mechanismus výplaty náhrady ze všeobecné pokladní správy, např.:
Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet příslušného orgánu, který předmětnou náhradu vyplatil. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..

	2. 
	ČTÚ
	K bodu 57
	V bodu 57 části šesté Návrhu se bez náhrady zrušuje § 27 krizového zákona, který v současné době upravuje institut zvláštních skutečností. Z odůvodnění vyplývá, že „Institut zvláštních skutečností se v celém rozsahu zrušuje. V rámci přípravy na krizové situace a jejich řešení mohou orgány krizového řízení nakládat s citlivými údaji, které nejsou určeny pro veřejnost. Jedná se o údaje, které sice nepodléhají režimu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nicméně jejich publikování a sdílení není, zejména s ohledem na zhoršující se bezpečnostní situaci, žádoucí“. 
Z Návrhu ani odůvodnění nevyplývá, jak má být s takovými informacemi (zvláštními skutečnostmi), které jsou citlivé, ale nejedná se o utajované informace ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., v případě přijetí Návrhu nově nakládáno, ani není zřejmé, jaká má být těmto informacím poskytována ochrana.
Z § 27 odst. 8 krizového zákona, v platném znění, který se Návrhem rovněž zrušuje, vyplývá, že jestliže právnická nebo fyzická osoba žádá orgán krizového řízení o informaci podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 106/1999 Sb.), přičemž požadovaná informace je označena jako zvláštní skutečnost a žadatel k této informaci nemá oprávněný přístup, povinný subjekt žadateli tuto informaci neposkytne. 
Z toho ČTÚ usuzuje, že na základě navržené změny krizového zákona již ve vztahu k výše uvedeným citlivým informacím nebude dána výjimka ze zákona č. 106/1999 Sb., což ČTÚ považuje za nežádoucí.
ČTÚ tak navrhuje vypuštění bodu 57 části šesté Návrhu, případně provést změnu krizového zákona tak, aby byla zajištěna dostatečná ochrana před zpřístupněním citlivých dokumentů ve vztahu ke kritické infrastruktuře před neoprávněnými osobami. Navrhované nové ustanovení (bod 7 části šesté Návrhu) § 2a odst. 4 krizového zákona, které stanovuje, že pouze některé části dokumentace krizového plánování budou označeny za neveřejné, se v tomto ohledu nejeví dostatečné.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	3.1. 
	ČÚZK
	K § 26 
	Požaduji v nově navrhovaném § 26 odst. 3 písmeno f) zrušit.
Odůvodnění:
Požadavek na to, aby krizová záloha, která je součástí informačního systému krizového řízení (dále také jen „ISKŘ“), obsahovala údaje informačního systému územní identifikace (dále také jen „ISÚI“), je nedůvodný. Informační systém územní identifikace je agentovým informačním systémem, který slouží výlučně pro účely zápisu do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“). Tím, že by do krizové zálohy byly zahrnuty jak údaje RÚIAN, tak údaje ISÚI, by docházelo ke zbytečnému duplikování údajů a zároveň ke zvýšení nároků na ISKŘ i ISÚI. Pokud by měla krizová záloha obsahovat údaje RÚIAN i ISÚI současně, pak není zřejmé, proč nemá obsahovat například také údaje informačního systému evidence obyvatel nebo obchodního rejstříku.
	Akceptováno 

	3.2.
	
	K § 26
	Požaduji text zákona a důvodové zprávy upravit tak, aby byla umožněna aktualizace údajů krizové zálohy prostřednictvím změnových výměnných formátů.
Odvodnění:
Z návrhu zákona a důvodové zprávy k ustanovení § 26 vyplývá, že bude požadováno online napojení vyjmenovaných informačních systémů na datovou základnu. S tímto technickým řešením nelze souhlasit, neboť vybudování takového mechanismu bude velmi náročné jak na finanční, tak i lidské zdroje. Z důvodové zprávy není zřejmé, z jakého důvodu předkladatel navrhuje pouze toto technické řešení a proč nelze využít např. změnové výměnné formáty. Mám za to, že je možné najít i méně náročné technické řešení, které bude pro daný účel dostatečné a které nebude znamenat tak významné náklady nad rámec schválených rozpočtů jednotlivých kapitol. 
V souvislosti s tímto nelze ani souhlasit s důvodovou zprávou v části dopadů na státní rozpočet, kde je uvedeno velmi vágní zhodnocení finančních dopadů, kdy předkladatel sice uvádí, že „lze očekávat nárůst požadavků na poskytnutí prostředků k plnění zákonem stanovených kompetencí“ avšak ty není možné vyčíslit, neboť „regulovaná organizace samotná by měla být schopná identifikovat své vlastní náklady na zavedení a udržování přiměřených opatření k zajištění své odolnosti“. Je zřejmé, že předkladatel neprovedl ani základní analýzu dopadů na státní rozpočet a tudíž předpokládá, že veškeré výdaje a zvýšená potřeba v personální a platové oblasti vzniklé z nové právní úpravy budou hrazeny v rámci již schváleného rozpočtu. Lze pochopit, že náklady na zavedení a udržování přiměřených opatření k zajištění své odolnosti nelze předem vyčíslit, to však neplatí, pokud jde o vybudování informačního systému krizového řízení. Zde je nezbytné provést alespoň rámcové vyčíslení předpokládaných nákladů jak na vybudování a provoz samotného ISKŘ, tak na úpravu těch informačních systémů, jejichž údaje by měly být obsahem krizové zálohy.
V případě, že by mělo být realizováno on-line napojení vyjmenovaných informačních systémů na informační systém krizového řízení, lze na základě dosavadních zkušeností z  provozování stávajících informačních systémů odhadnout pro resort Českého úřadu zeměměřického a katastrálního náklady na zavedení tohoto technického řešení na 30 až 50 milionů a další náklady na provoz tohoto řešení přibližně na 400 tisíc ročně; přesnější vyčíslení by vyžadovalo vypracování podrobné analýzy. V případě, že tyto prostředky nebudou zajištěny ze státního rozpočtu předkladatelem nad rámec stávajících rozpočtů, nebude možné zajistit plnění zákonem stanovených povinností.   
	Akceptováno

	4. 
	DIA
	K § 26
	Vznik Informačního systému krizového řízení je v pořádku, požadujeme ovšem následující změny:
1) zákonné ustanovení, respektive celá agenda dle tohoto zákona by měla mít stanoveno, jaké údaje se v jejím rámci zpracovávají. Uvedeno je pouze čerpání celých registrů, ale pro správné ohlášení agendy v registru práv a povinností je potřeba znát i strukturu údajů, které jsou pro výkon agendy potřeba. Požadujeme tedy do zákona doplnit, jaké údaje, o jakých subjektech se v agendě zpracovávají.
2) K odst. 3. Není zřejmé, zda má záloha obsahovat celý datový obsah daného registru včetně např. provozních údajů dle § 18 odst. 5 zákona č. 111/2009 Sb. o základních registrech. Provozní údaje nepovažujeme za důležité pro zálohu. 
3) K odst. 4. Veškeré propojení mezi informačními systém veřejné správy má být činěno prostřednictvím referenčního rozhraní veřejné správy dle § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, a to i s přihlédnutím k výjimkám dle § 1 odst. 3 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb. Vzhledem k architektonickému vzoru pro komunikaci IS v krizovém stavu https://archi.gov.cz/znalostni_baze:krizova_komunikace_systemu požadujeme, aby součinnost dle odst. 4 probíhala pomocí referenčního rozhraní veřejné správy.
4) K odst. 5. Není jasné, jak bude dané slučování probíhat. Požadujeme pro slučování údajů o fyzických osobách doplnit způsoby a pravidla vytvoření specifického identifikátoru, který bude sloužit pro propojení těchto údajů a pouze pro agendu krizového řízení. Nesouhlasíme s propojením těchto údajů v jedné databázové struktuře. Mimo jiné by oddělení evidencí mělo zajistit možnosti vyrozumění o změnách údajů od jednotlivých registrů.   
5) K odst. 7. Povinnost poskytování údajů do agendy krizového řízení, resp. informačního systému krizového řízení je zajištěna pomocí ohlášení agendy dle § 53 zákona č. 111/2009 Sb. Sdílení údajů je následně v souladu s připomínkou k odst. 4 činěno pomocí referenčního rozhraní veřejné správy. 
	Akceptováno

	5.
	Hospodářská komora
	Obecně k návrhu
	Požadujeme do zákona zahrnout navrhované legislativní řešení, které se opírá o možnost vyhlášení dočasného stavu nouze v oblasti odpadového hospodářství v následujícím znění:
㤠xxx
Stav nouze v odpadovém hospodářství
1)  Stavem nouze v odpadovém hospodářství (dále jen "stav nouze") je stav, který vznikl v důsledku
a) živelních událostí,
b) náhlého kritického nedostatku kapacit zařízení pro nakládání s odpadem v důsledku zásahu vyšší moci nebo
c) významného ohrožení odbytu druhotných surovin a vytříděných odpadů na území celého státu.
2) Stav nouze vyhlašuje vláda na základě analýzy faktického stavu událostí. V rámci stavu nouze může vláda s cílem zajistit bezpečné a efektivní nakládání s odpady po dobu vyhlášeného stavu nouze stanovit nařízením v nezbytném rozsahu 
a) výjimky ze zákazu předání odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů ke spalování v  zařízení na energetické využití odpadu podle § 35 odst. 3 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění,
b) výjimky ze zákazu předání odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů k odstranění podle § 36 odst. 5. zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění a
c) výjimky ze zákazu provozovatele ukládat odpady na skládku podle § 40 a § 41 odst. 3 písm. a) a g) zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění.“.
Odůvodnění:
Prezidenti Hospodářské komory a Svazu průmyslu zaslali dne 1.11.2022 ministru životního prostředí společný dopis (viz příloha 1), kde vyzvali k úpravě legislativního řešení ve vztahu k možnostem nakládání s odpady v krizovém období (COVID, energetická krize, krize odbytu druhotných surovin apod.). K dané věci zaslala dopis rovněž ČAOH s žádostí o stanovisko k možné aplikaci § 3 zákona o odpadech, a to dne 8.11.2022 (viz příloha 2). V rámci následných odborných diskuzí bylo shrnuto, že tato potřeba by měla být systémově vyřešena v rámci novelizace krizového zákona. 
V roce 2022 čelila Evropa a stejně tak Česká republika krizi odbytu druhotných surovin. Krize naštěstí odezněla v době, kdy se stále daly čerpat rezervní fondy OH pro kritické situace. V případě, že by však krize byla jen o několik měsíců delší, situace by byla prakticky neřešitelná s odkazem na platnou legislativu. 
Ukázalo se, že v rámci národní legislativy je nutné přijmout nástroj, kterým by bylo umožněno bezpečně a zákonně nakládat s odpady, pro které není v daném časově definovaném období žádné reálné uplatnění, ale které je zároveň nutné kontinuálně svážet z obcí a měst. 
Kapacity recyklačních provozů se s ohledem na vysoké ceny energií dočasně odstavily. Kapacity energetického využití byly ve většině případů na svém maximu, případně nemohly odpad přijímat z důvodu legislativního omezení (u odpadů z třídiček). Firmy se snažily o uplatnění odpadů, jak jen to bylo možné, aby mohly dále zajistit svoz z obcí a měst. V dané době byla řada komodit druhotných surovin neprodejná, ceny jiných se blížily k nule nebo do záporných hodnot. 
Odpady z obcí a měst je vždy nutné svážet kontinuálně. Prokázalo se, že situaci nebylo možné vyřešit skladováním odpadů (nejsou a nebudou dostatečné skladové kapacity a není to možné ani z hlediska požární ochrany; řešení cestou skladování naráží i na řadu dalších faktorů, například na ztrátu kvality surovin vlivem počasí apod.). 
Cílem opatření je zachování funkčního systému svozu odpadů z obcí a měst. Bylo vypracováno návrhové legislativní řešení. Řešení se opírá o možnost vyhlášení dočasného stavu nouze v oblasti odpadového hospodářství z pozice vlády a následného řešení možností nakládání s odpady dočasnou úpravou zákonných povinností formou nařízení vlády. 
	Neakceptováno 

Zákon o KŘ slouží k obecnému vymezení problematiky krizového řízení v ČR a jeho cílem a cílem předkládané novely není řešit odvětvově specifické typy událostí. Předkládaný návrh nového § ke "stavu nouze v odpadovém hospodářství" zavádí nový typ stavu, který však není krizovým stavem podle tohoto zákona a svým zněním překračuje působnost tohoto zákona. Zavádění odvětvově specifických stavů k řešení specifických typů událostí bělo být řešeno ve věcně příslušných právních předpisech, viz stav nouze v energetice, stav kybernetického nebezpečí, povodňové stavy apod.  

Připominkové místo bere na vědomí.

	6. 
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
	Obecně k návrhu
	Otázka efektivního nastavení nakládání s odpady v případech krizových událostí - Prezidenti Hospodářské komory a Svazu průmyslu zaslali dne 1.11.2022 ministru životního prostředí společný dopis, kde vyzvali k úpravě legislativního řešení ve vztahu k možnostem nakládání s odpady v krizovém období (COVID, energetická krize, krize odbytu druhotných surovin, apod.). K dané věci zaslala dopis rovněž Česká asociace odpadového hospodářství s žádostí o stanovisko k možné aplikaci § 3 zákona o odpadech, a to dne 8.11.2022. V rámci následných odborných diskuzí bylo shrnuto, že tato potřeba by měla být systémově vyřešena v rámci novelizace krizového zákona. 
V roce 2022 čelila Evropa a stejně tak Česká republika krizi odbytu druhotných surovin. Krize naštěstí odezněla v době, kdy se stále daly čerpat rezervní fondy OH pro kritické situace. V případě, že by však krize byla jen o několik měsíců delší, situace by byla prakticky neřešitelná s odkazem na platnou legislativu. 
Ukázalo se, že v rámci národní legislativy je nutné přijmout nástroj, kterým by bylo umožněno bezpečně a zákonně nakládat s odpady, pro které není v daném časově definovaném období žádné reálné uplatnění, ale které je zároveň nutné kontinuálně svážet z obcí a měst. 
Kapacity recyklačních provozů se s ohledem na vysoké ceny energií dočasně odstavily. Kapacity energetického využití byly ve většině případů na svém maximu, případně nemohly odpad přijímat z důvodu legislativního omezení (u odpadů z třídiček). Firmy se snažily o uplatnění odpadů, jak jen to bylo možné, aby mohly dále zajistit svoz z obcí a měst. V dané době byla řada komodit druhotných surovin neprodejná, ceny jiných se blížily k nule nebo do záporných hodnot. 
Odpady z obcí a měst je vždy nutné svážet kontinuálně. Prokázalo se, že situaci nebylo možné vyřešit skladováním odpadů (nejsou a nebudou dostatečné skladové kapacity a není to možné ani z hlediska požární ochrany; řešení cestou skladování naráží i na řadu dalších faktorů, například na ztrátu kvality surovin vlivem počasí, apod.). 
Cílem opatření je zachování funkčního systému svozu odpadů z obcí a měst. Bylo vypracováno návrhové legislativní řešení. Řešení se opírá o možnost vyhlášení dočasného stavu nouze v oblasti odpadového hospodářství z pozice vlády a následného řešení možností nakládání s odpady dočasnou úpravou zákonných povinností formou nařízení vlády. 

§ xxx
Stav nouze v odpadovém hospodářství

1)    Stavem nouze v odpadovém hospodářství (dále jen "stav nouze") je stav, který vznikl v důsledku
a) živelních událostí,
b) náhlého kritického nedostatku kapacit zařízení pro nakládání s odpadem v důsledku zásahu vyšší moci nebo
c) významného ohrožení odbytu druhotných surovin a vytříděných odpadů na území celého státu.
2) Stav nouze vyhlašuje vláda na základě analýzy faktického stavu událostí. V rámci stavu nouze může vláda s cílem zajistit bezpečné a efektivní nakládání s odpady po dobu vyhlášeného stavu nouze stanovit nařízením v nezbytném rozsahu 
a) výjimky ze zákazu předání odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů ke spalování v zařízení na energetické využití odpadu podle § 35 odst. 3 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, v platném znění,
b) výjimky ze zákazu předání odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů k odstranění podle § 36 odst. 5. zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, v platném znění, a
c) výjimky ze zákazu provozovatele ukládat 
odpady na skládku podle § 40 a § 41 odst. 3 písm. a) a g) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, v platném znění.
	Neakceptováno 

Zákon o KŘ slouží k obecnému vymezení problematiky krizového řízení v ČR a jeho cílem a cílem předkládané novely není řešit odvětvově specifické typy událostí. Předkládaný návrh nového § ke "stavu nouze v odpadovém hospodářství" zavádí nový typ stavu, který však není krizovým stavem podle tohoto zákona a svým zněním překračuje působnost tohoto zákona. Zavádění odvětvově specifických stavů k řešení specifických typů událostí bělo být řešeno ve věcně příslušných právních předpisech, viz stav nouze v energetice, stav kybernetického nebezpečí, povodňové stavy apod.  

Připominkové místo bere na vědomí.

	7.1. 
	Ministerstvo financí
	K § 35 odst. 5
	V § 35 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb. se stanoví, že peněžní náhradu poskytuje stát prostřednictvím krajského úřadu, ovšem nelze-li takový určit nebo 
o omezení rozhodla vláda, pak peněžní náhradu poskytuje ÚZSVM. S takovým návrhem zásadně nesouhlasíme. MV je ústředním orgánem státní správy pro krizové řízení. Právě MV bude současně tou složkou, která bude materiál vládě pro přijetí nezbytných opatření připravovat a předkládat. V důvodové zprávě 
k danému ustanovení je zcela nesmyslně uvedeno, že příslušnost ÚZSVM
 k projednání nároku se stanoví "s ohledem na výkon jeho působnosti i možnou povahu (hybridních, zdravotních atd.) hrozeb, které nelze bez dalšího podřadit pod kompetence Ministerstva vnitra". Neurčení MV jako příslušné organizační složky 
v daném v ustanovení je více než pochybné za situace, kdy v souladu s § 12 odst. 1 písm. m) kompetenčního zákona je MV ústředním orgánem státní správy mj. pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém. Současně právě MV v souladu s § 7 zákona č. 240/2000 Sb. plní úkoly v oblasti přípravy na mimořádné události, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva, kdy při této činnosti právě MV sjednocuje postupy ministerstev, krajských úřadů, obecních úřadů, usměrňuje integrovaný záchranný systém, zpracovává koncepci ochrany obyvatelstva. MV stejně tak zabezpečuje za splnění zákonných podmínek ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací, pokud mimořádná událost přesahuje území kraje. Oproti tomu ÚZSVM byl zřízen jako úřad zastupující stát před soudy (až na výjimky v zásadě na základě dohody) a dle úpravy zákona č. 219/2000 Sb. se ÚZSVM věnuje především obhospodařování hmotného nemovitého majetku státu. S ohledem na uvedené nelze příslušnost ÚZSVM k projednání nároku podle krizového zákona vůbec dovodit. Působnost MV je přitom v samotném návrhu zakotvena při náhradě újmy podle § 36 odst. 5. Současně je MV příslušné k jednání za stát i podle nově navrhovaných ustanovení § 29a a 30a zákona č. 239/2000 Sb. Stejně tak je třeba zdůraznit, že ÚZSVM nemá na takovou činnost nejen finanční, ale ani personální kapacity. Zpráva RIA přitom takovou situaci ve vztahu k ÚZSVM vůbec neřeší. 
S ohledem na výše uvedené se zapojením ÚZSVM do procesu projednání náhrad dle krizového zákona (a navazujících procesů - viz § 35 odst. 9 a 10) zásadně nesouhlasíme a požadujeme změnu příslušné složky na Ministerstvo vnitra.
	Akceptováno

	7.2. 
	
	K § 35 odst. 9
	V § 35 odst. 9 zákona č. 240/2000 Sb. zásadně nesouhlasíme v návaznosti 
na zdůvodnění připomínky k § 35 odst. 5 téhož zákona s nově stanovenou působností ÚZSVM a požadujeme uvést jako příslušnou organizační složku jednající za stát Ministerstvo vnitra.
	Akceptováno

	7.3. 
	
	K § 35 odst. 10
	V § 35 odst. 10 zákona č. 240/2000 Sb. zásadně nesouhlasíme v návaznosti na zdůvodnění připomínky k § 35 odst. 5 téhož zákona s nově stanovenou působností ÚSZVM a požadujeme uvést jako příslušnou organizační složku jednající za stát Ministerstvo vnitra, neboť nároky vůči státu uplatněné příp. 
u soudů vychází výhradně z omezení vlastnického práva, poskytnutí věcného prostředku nebo vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci uložené na základě krizového zákona, což v porovnání s úpravou obsaženou v zákoně 
č. 201/2002 Sb. rámcově do působnosti ÚZSVM skutečně nespadá. Současně by stanovením působnosti MV šlo o zajištění souladu dané úpravy s nově navrhovaným § 29a a 30a zákona č. 239/2000 Sb.
	Akceptováno

	7.4.
	
	K § 39g odst. 1
	Dle § 39g odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb. má při projednávání nároku na peněžní náhradu podle § 35 nebo nároku na náhradu újmy podle § 36 KÚ obdobné postavení jako organizační složka státu. V důvodové zprávě se uvádí, že "nároky plynoucí z § 35 a 36 jsou vyřizovány výhradně v rámci aplikace práva soukromého, v kterém však již nemůže docházet k výkonu přenesené působnosti". 
Ze skutečnosti, že má mít KÚ obdobné postavení jako OSS, se pak dovozuje 
i závěr, že "zastupování ředitele krajského úřadu, jak stanoví § 68 odst. 1 věta třetí zákona č. 129/2000 Sb., se neaplikuje, kdy jiný zaměstnanec je oprávněn za stát/krajský úřad jednat toliko na základě postupu ředitele krajského úřadu podle § 7 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.". Máme za to, že použitá konstrukce není vhodná. Co přesně je smyslem daného ustanovení? Pokud se cílí na zajištění, že na KÚ budou dopadat pravidla zákona č. 219/2000 Sb. v situaci, kdy bude jednat za stát, pak se jako vhodnější jeví toto výslovně v zákoně uvést, a to např. výčtem ustanovení zákona o majetku státu, jejichž aplikace při připadala v úvahu. Aplikace celého zákona o majetku státu se nejeví jako vhodná a ostatně ani nezbytná. Vedla by totiž mj. k absurdním situacím, kdy by za KÚ nemohly jednat osoby oprávněné k tomu podle zákona o krajích, ale na takové jednání by platil § 7 zákona o majetku státu. Uvedené neshledáváme jako žádoucí. Požadujeme tedy vysvětlení navrhované úpravy a úpravu daného ustanovení.
	Akceptováno

	7.5. 
	
	K § 39g odst. 2
	V § 39g odst. 2 požadujeme sjednocení oprávněné organizační složky v podobě MV, jak pro regresní náhrady v případě postupu podle § 35, tak postupu podle § 36. Viz odůvodnění připomínky k § 35 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb. Současně se jako problematické jeví, zda skutečnost, že se KÚ přiznává obdobné postavení jako organizační složce státu (s čímž nesouhlasíme, viz připomínka mj. k § 39g odst. a) znamená, že se pracovníci KÚ dostanou do pozice "pracovníků" ve smyslu § 47 zákona o majetku státu, vůči kterým by šlo podle odstavce 4 daného ustanovení uplatňovat regres. Uvedené shledáváme jako sporné.
	Akceptováno

	7.6. 
	
	K § 39h, k § 33 odst. 4 a k § 28 odst. 2 
	K § 39h krizového zákona, zák. č. 240/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „krizový zákon“, Část šestá Návrhu). Navržené předmětné ustanovení § 39h nazváno „Zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti“ stanovuje možnost použití zvláštních postupů při plnění úkolů stanovených krizovým zákonem. Účelem ustanovení je poskytnout ochranu a utajit činnost daných subjektů. Neomezený nebo příliš široký přístup k činnosti a informacím daných subjektů by mohl vést k ohrožení bezpečnosti státu a osob podílejících se na ní. 
V odst. 2 jsou taxativně jmenovány subjekty, na které se ustanovení § 39h vztahuje, přičemž pod písm. a) jsou zakotveni příslušníci daných subjektů a pod písm. b) pak příslušné subjekty (dále jen „Subjekty“). Jedním ze Subjektů jsou zpravodajské služby. Krizový zákon nikde nespecifikuje, co je myšleno zpravodajskými službami. Důvodová zpráva k § 39h odkazuje na zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZS“). Lze tedy, jak je tomu i v jiných právních předpisech České republiky, dovodit, že jsou tím myšleny pouze tři konkrétně uvedené zpravodajské služby v § 3 ZZS. A contrario pak FAÚ mezi takové zpravodajské služby nepatří. FAÚ dle § 29c odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci a výnosům z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“) plní funkci finanční zpravodajské jednotky pro Českou republiku a dle odst. 3 tohoto ustanovení uplatňuje při své činnosti taková organizační, personální a jiná opatření, která zaručují, že s informacemi získanými při jeho činnosti podle AML zákona nepřijde do styku nepovolaná osoba. Ochranu informací a výkonu činnosti FAÚ zajišťuje také ustanovení § 38 AML zákona, kterým je upravena striktní povinnost mlčenlivosti. Kromě taxativně vymezených výjimek z této mlčenlivosti, je oprávněn zprostit mlčenlivosti v odůvodněných případech předseda vlády nebo v jednotlivých případech jím pověřený člen vlády. FAÚ lze označit za kvazi-zpravodajskou jednotku, administrativní povahy. Důvodem k tomuto označení je výlučná koncentrace analytické činnosti při šetření podezřelých obchodů v oblasti praní špinavých peněz, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení, při níž se zachází se zpravodajskými a utajovanými informacemi získanými na národní i mezinárodní úrovni (v rámci mezinárodní spolupráce s partnerskými finančními zpravodajskými jednotkami po celém světě). Výstupy FAÚ slouží 
k činnosti zpravodajských služeb a orgánů činných v trestním řízení. Mimoto je FAÚ svěřena rozsáhlá kontrolní pravomoc nejen zda nedochází k praní peněz, financování terorismu nebo financování proliferace, ale odpovídá a dohlíží také na provádění mezinárodních sankcí v České republice, dle zákona č. 69/2006, 
o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na výše uvedené a postavení FAÚ v českém právním řádu, podléhá činnost FAÚ kontrole stálé komise Poslanecké sněmovny. Takové „privilegované“ postavení mají i ostatní zpravodajské služby dle ZZS nebo jejich příslušných zákonů. Je nasnadě považovat současnou situaci spíše za nedůslednost zákonodárce zacházet s FAÚ na jedné straně jako se zpravodajskou službou a na druhé straně neposkytovat stejnou zákonnou ochranu FAÚ a jeho činnosti, jako jiným zpravodajským službám, s nimiž úzce spolupracuje, a s nimiž dochází k výměně informací. Vzhledem ke specifické činnosti FAÚ a provázanosti jeho činnosti a informací s orgány činnými v trestním řízení, se zpravodajskými službami na národní úrovni a finančními zpravodajskými službami v mezinárodním prostředí je nutné zajistit symetrickou ochranu jeho činnosti, jaká je poskytována ostatním zpravodajským službám. Navrhujeme tedy, aby v § 39h odst. 1 došlo k rozšíření taxativního výčtu Subjektů o Finanční analytický úřad. Dále, aby do § 39h odst. 2 písm. a) byl přidán nový bod „4. Finančního analytického úřadu,“ a s ohledem na systematičnost dosavadní bod 4. byl přejmenován na bod 5. s uvedením Hasičského záchranného sboru České republiky a v § 39h odst. 2 písm. b) mezi taxativně vymezené subjekty zahrnut Finanční analytický úřad. Navrhované znění § 39h krizového zákona pak je následující: 
„§ 39h Zvláštní postupy k utajení 
a zajištění bezpečnosti (1) Pro účely utajení činnosti zpravodajských služeb České republiky, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů 
a Finančního analytického úřadu a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků lze použít zvláštní postupy při plnění úkolů stanovených tímto zákonem. (2) Zvláštní postupy podle odstavce 1 mohou použít a) příslušníci 1. zpravodajské služby České republiky, 2. Policie České republiky, 3. Generální inspekce bezpečnostních sborů, 4. Finančního analytického úřadu, 5. Hasičského záchranného sboru České republiky b) zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Finanční analytický úřad a Hasičský záchranný sbor České republiky, c) orgány krizového řízení. (3) Zvláštní postupy podle odstavce 1 stanoví vláda.“
K § 33 odst. 4 krizového zákona (platné znění). Vzhledem k předcházející argumentaci navrhujeme i související změnu v § 33 odst. 4 krizového zákona – Kontrola. Tak bude dosaženo změny, která bude v souladu se systematickým výkladem postavení FAÚ v rámci krizového zákona. Navrhujeme tedy, aby v § 33 odst. 4 byl Finanční analytický úřad v taxativním výčtu zařazen mezi ostatní zpravodajské služby, NÚKIB a NBÚ. Navrhované znění ustanovení § 33 odst. 4 je následující: 
„(4) V zařízeních zpravodajských služeb, Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, Národního bezpečnostního úřadu 
a Finančního analytického úřadu, kde by kontrolou uvedenou v odstavci 1 mohlo dojít k ohrožení utajovaných informací nebo bezpečnosti státu, může být kontrola vykonána jen se souhlasem jejich ředitele. Kontrolu provádí Ministerstvo vnitra. Nebude-li souhlas udělen, zajistí ředitel, který odmítnul souhlas udělit, výkon kontroly ve své působnosti a podá do 60 dnů ode dne odmítnutí udělení souhlasu zprávu o jejím výsledku Ministerstvu vnitra, nestanoví-li Ministerstvo vnitra lhůtu delší. Není-li zpravodajská služba, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Národní bezpečnostní úřad nebo Finanční analytický úřad schopen zajistit výkon kontroly ve své působnosti, umožní její výkon Ministerstvu vnitra, přitom může stanovit zvláštní podmínky způsobu výkonu takové kontroly.“
Vzhledem k předcházející argumentaci navrhujeme i související změnu v § 28 odst. 2 krizového zákona – zpracování krizového plánu. Tak bude dosaženo změny, která bude v souladu se systematickým výkladem postavení FAÚ v rámci krizového zákona. Navrhujeme tedy, aby v § 28 odst. 2 byl v taxativním výčtu zahrnut také Finanční analytický úřad. Navrhované znění pak je: 
„(2) Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, Kancelář prezidenta republiky, Nejvyšší kontrolní úřad, Úřad pro zahraniční styky a informace, Bezpečnostní informační služba a Finanční analytický úřad zpracovávají svůj krizový plán, který schvaluje v případě Kanceláře Poslanecké sněmovny, Kanceláře Senátu a Kanceláře prezidenta republiky jejich vedoucí, v případě Nejvyššího kontrolního úřadu jeho prezident a v případě Úřadu pro zahraniční styky a informace, Bezpečnostní informační služby a Finančního analytického úřadu jejich ředitelé.“
	Akceptováno

	8.1. 
	Ministerstvo kultury
	K § 30
	Ministerstvo kultury upozorňuje, že zásahy do redakční nezávislosti provozovatelů vysílání ze strany veřejné moci lze považovat v určitých odůvodněných případech 
za přípustné, ale vždy se musí brát zásadní ohled na právo vysílatele vysílat své programy svobodně a nezávisle. Právní úprava tedy musí být dostatečně přesná a určitá. Návrh však 
ve smyslu § 32 odst. 1 písm. k) zákona č. 231/2001 Sb. (zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání) neřeší otázku odpovědnosti za vysílaný obsah. 
Ministerstvo kultury proto navrhuje následující znění § 30:

㤠30
Hromadné informační prostředky

Každý, kdo provozuje hromadné informační prostředky, včetně televizního nebo rozhlasového vysílání, je povinen bez náhrady nákladů na základě žádosti orgánu krizového řízení neprodleně a bez úpravy obsahu a smyslu uveřejnit informace o vyhlášení krizového stavu a nařízeném krizovém opatření; odpovědnost za obsah takto poskytnutých informací má orgán krizového řízení, který informaci poskytl.“
	Neakceptováno. Vysvětleno.
Cílem návrhu je terminologické sjednocení se zákonem o integrovaném záchranném systému (§ 32), aby byl garantován stejný rozsah adresátů i v případě uveřejňování informací o krizových situacích. Návrhem nedochází k přenesení odpovědnosti na provozovatele hromadných informačních prostředků. Povinnost uveřejňovat na žádost orgánu krizového řízení informace o krizových situacích je obsahem krizového zákona již v současném znění ve vztahu k provozovatelům televizního a radiového vysílání.
V důvodové zprávě se výslovně uvede, že formulace „bez úpravy obsahu a smyslu“ fakticky znamená, že odpovědnost za obsah takto poskytnutých informací má orgán krizového řízení, který informaci poskytl.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	8.2. 
	
	K § 34 a násl.
	Ministerstvo kultury dále připomíná, že navržený § 30 krizového zákona nově zahrnuje hromadné informační prostředky, tedy rozšiřuje jejich okruh tak, že zahrnují nejen rozhlasové a televizní vysílání. Ustanovení § 34 a násl. pak definuje přestupky, sankce a stanovuje orgány projednávající přestupky. Důvodová zpráva v části týkající se přestupků provozovatelů hromadných informačních prostředků (§ 34b) ovšem hovoří pouze 
o přestupcích provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání. 
Také nové znění § 34b krizového zákona rovněž pracuje s pojmem provozovatele hromadných informačních prostředků, kam mohou spadat i další subjekty, které však nemusí spadat do gesce Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v oblasti regulace vysílání (např. vydavatelé periodického tisku, provozovatelé internetových médií apod.). S ohledem na tuto skutečnost nelze v § 34d odst. 2 písm. d) zakotvit, že přestupek podle § 34b projednává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. 
Podle Ministerstva kultury by bylo vhodné, aby do textu ustanovení § 34b bylo použito současné znění právní úpravy, které je obsaženo v § 34a odst. 3 krizového zákona („Provozovatel televizního nebo rozhlasového vysílání se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost podle § 30.“). Z ustanovení by tak jednoznačně vyplývalo, že které subjekty mohou být sankciovány, resp. byl by tím napraven rozpor s důvodovou zprávou, která hovoří pouze 
o přestupcích provozovatelů vysílání.
Alternativním řešením je upravit ustanovení § 34d odst. 2 písm. c) krizového zákona následovně: 
㤠34d
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností, není-li dále stanoveno jinak. 

(2) Přestupek podle
a) § 34 odst. 1 písm. g) a § 34a odst. 1 písm. f) projednává Česká národní banka,
b) § 34a odst. 2 písm. b) projednává hasičský záchranný sbor kraje,
c) § 34b projednává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, pokud jde o přestupek provozovatele rozhlasového nebo televizního vysílání.“
	Akceptováno

	9. 
	MMR 
	K bodu 57
	Požadujeme tento bod vypustit, tj. trváme na ponechání institutu zvláštních skutečností (§ 27) v krizovém zákoně. 
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Vypuštění tohoto ustanovení z krizového zákona považujeme za zcela nekoncepční a neodpovídající současnému vývoji bezpečnostní situace ve světě.
Zvláštní skutečnosti by měly bránit zneužití citlivých informací v oblasti krizového řízení, které by v případě jejich vyzrazení nepovolané osobě mohly vést ke znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení, ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí nebo ohrožení podnikatelského zájmu právnických osob nebo podnikajících fyzických osob.
Krizový zákon také obsahuje sankce za nedodržení mlčenlivosti o zvláštních skutečnostech u fyzických osob [§ 34 odst. 2)], neboť toto ustanovení odkazuje na dodržení mlčenlivosti úředníků, kteří by chtěli ze zištných důvodů poskytnout informaci konkurenci.
Zvláštní skutečnosti nejsou utajovanými informacemi ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Z uvedeného důvodu je nelze chránit podle tohoto zákona; jedná se o citlivé informace, které je nezbytné chránit před nepovolanými osobami.
Tyto skutečnosti jsou také přímo ze zákona chráněny proti dotazům kladeným právnickými nebo fyzickými osobami žádajícími orgán krizového řízení o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím; označení požadované informace zvláštní skutečností brání jejímu vydání žadateli bez oprávněného přístupu.
Institut zvláštní skutečnosti je důležitý pro zajištění citlivých informací z krizového řízení před jejich zneužitím nepovolanými osobami a jeho vypuštění z krizového zákona by mohlo mít významné důsledky pro zajišťování bezpečnosti České republiky. 
Trváme na ponechání tohoto institutu v krizovém zákoně a žádáme o upřesnění nezbytných náležitostí k evidenci a manipulaci s tímto institutem a ponechání sankcí za přestupkové jednání při jeho ochraně.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	10.1.
	Ministerstvo obrany
	K § 2a odst. 4
	Požadujeme, aby veškerá dokumentace krizového plánování byla neveřejná a nebylo ji možné vyžádat dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. 
Odůvodnění:
Dokumentace krizového plánování je rozdělena na veřejnou a neveřejnou. Za neveřejnou část jsou označeny pouze údaje o spojení, plánování sil a prostředků ke zvládání krizové situace a opatření k zajištění fyzické a kybernetické bezpečnosti, což je nedostačující.

Nový návrh pokrývá pouze mimořádné situace, ale neumožňuje posoudit a případně vyloučit poskytnutí informací o opatřeních vztahujících se k nejzávažnějšímu ohrožení státu – vnějšímu napadení. 

K § 11 odst. 1 písm. d) – změna zákona o svobodném přístupu k informacím. MV navrhlo v zákoně 106/1999 Sb., nově zrušit písmeno f). Navrhujeme proto zrušené písmeno f) nahradit textem „f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost opatření při přípravě a zajišťování obrany státu před vnějším napadením“. Co je obrana státu je obsahem zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění pozdějších předpisů.

	Akceptováno

Text bude takto:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22)   její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost opatření při přípravě a zajišťování obrany státu před vnějším napadením, nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání 

	10.2. 
	
	K § 8 odst. 2 a 3
	Požadujeme dotčené odstavce vypustit.
Odůvodnění:
Navržené ustanovení dává pravomoc vládě neodůvodňovat v nebezpečí z prodlení krizová opatření, kterými je zasahováno do práv a povinností osob. Takové ustanovení je protiústavní, a proto požadujeme jeho odstranění. Dané ustanovení by mělo být řádně diskutováno a odůvodněno.
	ROZPOR
Text navrhovaného odst. 2 bude více zobecněn, aby odpovídal reálným potřebám praxe krizového řízení a byla zajištěna vyšší míra flexibility pro odůvodnění krizových opatření, a to i v situacích, kdy je zapotřebí opravdu rychle reagovat a vydat nějakou regulaci, přičemž relevantních podkladů či prognóz vývoje krizové situace může být pouze minimum. V důsledku zobecnění ustanovení § 8 odst. 2 bude odstavec 3 z návrhu zcela odstraněn jako nadbytečný.
Text § 8 odst. 2 bude znít takto:
„(2) Je-li krizovými opatřeními uvedenými v § 6 odst. 1 až 3 a v § 7 zasahováno do práv a povinností osob, je vláda povinna v odůvodnění rozhodnutí o krizovém opatření posoudit přiměřenost zásahu do práv, svobod a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob dle rizika spojeného s vymezenými činnostmi, oblastmi či jinými charakteristikami.“
Nový návrh vychází z obecných ústavních zásad přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod, které by tak měly být v odůvodnění brány výslovně v potaz. Zároveň by nebylo nutno přesně určovat konkrétní míru rizika omezovaných činností a aktivit, ale obecněji a flexibilněji posuzovat možné riziko (dané či hrozící) a dle toho určovat potřebnou míru regulace (zásahu do práv a svobod).

	10.3. 
	
	K § 8a písm. c)
	Ministerstvo obrany zásadně nesouhlasí s rozšiřováním dosavadního používání vojáků nad rámec záchranných a likvidačních prací s nespecifikovaným obsahem, a to vzhledem k tomu, že předkladatel nikde nevydefinoval pojem „činnosti zmírňující následky krizové situace“.
Odůvodnění:
Z pohledu resortu Ministerstva obrany je toto ustanovení nadbytečné, neboť při používání armády k záchranným a likvidačním pracím a k likvidaci následků pohrom nebo k odstraňování jiného hrozícího nebezpečí za použití vojenské techniky se používá ustanovení § 15 až 18 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, ve znění pozdějších předpisů.
	Akceptováno

	10.4.
	
	K § 11 písm. b)
	Požadujeme dotčené písmeno upravit, a to následovně:

„b) za účelem zajištění poskytování akutní lůžkové zdravotní péče zdravotních služeb
1.	ukládat povinnosti poskytovatelům zdravotních služeb nebo 
2.	omezit koordinovat poskytování zdravotních služeb.“.

Odůvodnění:
V rámci jednání meziresortní pracovní skupiny bylo odsouhlaseno výše uvedené znění. 
	Neakceptováno.

Ministerstvo zdravotnictví jako gestor uvedené problematiky nesouhlasí s navrhovanou připomínkou. Dojde pouze k úpravě textu návětí písm. b) takto:
„b) za účelem zajištění poskytování akutní lůžkové zdravotní péče
1.	ukládat povinnosti poskytovatelům zdravotních služeb nebo 
2.	omezit poskytování zdravotních služeb

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	10.5. 
	
	K § 12d písm. b)
	Požadujeme definovat pojem „věcný zdroj“.
Odůvodnění:
Pojem „věcný zdroj“ není definován v žádné legislativní normě. Definice tohoto pojmu je uvedena v „Metodice pro vyžadování věcných zdrojů za krizové situace“, zpracované Správou státních hmotných rezerv, která byla schválena Usnesením vlády ze dne 7. prosince 2020, 
č. 1275.
	Akceptováno

Definice  bude uvedena v důvodové zprávě.

	10.6.
	
	K § 29 odst. 1
	Pojem „subjekt“ není samostatně v zákoně definován a může být považován za souhrnný pojem pro „subjekt kritické infrastruktury“ a „subjekt hospodářské mobilizace“, kdy oba tyto pojmy jsou uvedeny v jiných zákonech. Navrhujeme použít jiného pojmu, např. „dílčí karta krizového plánu“.
.
	Neakceptováno

Navrhovaný název nového typu plánovací dokumentace je přímo uveden v ustanovení § 29 odst. 1, přičemž v samotném ustanovení je jasně vyspecifikováno koho se zpracování tohoto typu plánovací dokumentace týká. V tomto ohledu také neidentifikujeme komplikaci ve vazbě na subjekty kritické infrastruktury nebo subjekty hospodářské mobilizace, neboť krizový zákon těmto typům subjektů neukláád žádné další povinnosti. Ty jsou předmětem jejich vlastních specifických právních předpisů. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	11.1.
	MPO
	K § 2a odst. 3
	1. V bodě 7 v navrhovaném znění § 2a odst. 3 požadujeme ve větě první za slova „správního úřadu“ vložit slova „, pokud nejsou věcně příslušným správním úřadem,“.
Odůvodnění: Podle § 9 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb. ministerstva a jiné ústřední správní úřady zajišťují připravenost na řešení krizových situací v jejich působnosti. Pakliže by věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad plánoval řešit krizovou situaci jiným způsobem, než je uvedeno v krizovém plánu České republiky nebo typovém plánu, jedná se o podnět k aktualizaci krizového plánu České republiky nebo typového plánu, nikoliv o důvod k upozadění věcně příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu.
	Akceptováno jinak.

Celé ustanovení bude ze zákona odstraněno.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání. 

	11.2.
	
	K § 26 písm. c) a k bodu 57
	V bodě 54 v souvislosti s navrhovanou úpravou § 26 písm. c) považujeme za velmi nežádoucí zrušení institutu zvláštních skutečností bez náhrady, a to pouze s odůvodněním, že publikování a sdílení citlivých údajů, zejména s ohledem na zhoršující se bezpečnostní situaci, se z právního hlediska jeví jako nedostačující. Obzvláště pakliže tvrzení přímo popírá tehdejší důvod vzniku institutu zvláštních skutečností. Požadujeme začlenit do znění návrhu zákona adekvátní náhradu za institut zvláštních skutečností nebo do zvláštní části důvodové zprávy doplnit podrobnou analýzu toho, jak lze citlivé údaje z krizové dokumentace před z bezpečnostního hlediska nežádoucím zveřejněním ochránit, a současně popsat „metodiku“ takového postupu podloženou nezbytnou právní argumentací.
Odůvodnění: Prohlášení, že v rámci přípravy na krizové situace a jejich řešení mohou orgány krizového řízení nakládat s citlivými údaji, které nejsou určeny pro veřejnost, a v navrhovaném znění § 2a odst. 4 návrhu novely zákona č. 240/2000 Sb. ustanovit jako neveřejné jen omezené části krizové dokumentace, je zcela kontraproduktivním řešením, nežli ochranou krizového plánování.
	Akceptováno jinak
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	11.3.
	
	K § 32 odst. 3
	V bodě 73 v navrhovaném znění § 32 odst. 3 požadujeme na konci textu odstavce 3 doplnit slova „, anebo pokud pracovní povinnost přímo souvisí se zajištěním poskytování základní služby“.
Odůvodnění: V rámci zajištění odolnosti subjektů kritické infrastruktury je zcela jistě žádoucí disponovat možností vyjmout z pracovní povinnosti pracovníky podílející se na zajišťování poskytování základní služby. Praxe ovšem také ukázala, že nedostatečné počty takovýchto pracovníků, je třeba naopak kompenzovat v případech, kdy například velký počet stálých pracovníků zajišťujících poskytování základní služby je v pracovní neschopnosti. V takovémto případě je možnost nařízení pracovní povinnosti osobám schopným základní službu zajišťovat jediným a odzkoušeným nástrojem, jak tuto situaci řešit.
	Akceptováno 


	11.3a.
	
	K § 33
	V § 33 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Kontrolu uvedenou v odstavci 1 vykonává u provozovatelů přepravní soustavy, přenosové soustavy a distribučních soustav plynu, ropy nebo ropných produktů, elektřiny a rozvodu tepelné energie, výrobců elektrické energie a tepla, výrobců primárních energetických zdrojů, jakož i vlastníků a provozovatelů ostatních objektů a zařízení sloužících k zajišťování energetických potřeb státu, kteří nejsou subjekty kritické  infrastruktury, v rozsahu kontroly plnění povinností uložených jim k zabezpečování energetických potřeb podle § 12a odst. 1 písm. b), Státní energetická inspekce.“
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
Odůvodnění: § 12a zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, zavdává MPO pravomoc přijímat opatření a ukládat povinnosti a úkoly všem subjektům podnikajícím v energetickýh odvětvích, tedy jak subjektům kritické infrastruktury, tak i subjektům provozující běžné technické infrastruktury a další objekty a zařízení. Takovéto množství subjektů by již pro jeden úřad bylo velmi náročné až nemožné pojmout v rámci kontrolní činnosti. Za účelem rychlého a v důsledku toho především účelného provedení kontrol plnění krizových opatření v energetice, vyhlašovaných za krizového stavu, a vzhledem k předešlému zapojení Státní energetické inspekce v téže problematice v oblasti přestupků (akceptovaná připomínka č. 11.5), požadujeme za účelem zabezpečení plnění krizových opatření rozdělit také kontrolní pravomoc.
	Akceptováno 


	11.4.
	
	K § 34a odst. 1
	V bodě 74 v navrhovaném znění § 34a požadujeme na konci odstavce 1 tečku nahradit čárkou a doplnit písmena g) až i), která znějí:

„g) neuposlechne nebo zmaří opatření podle § 12a odst. 1 písm. a),
h) nesplní povinnosti, které mu byly jako provozovateli přepravní soustavy, přenosové soustavy a distribučních soustav plynu, ropy nebo ropných produktů, elektřiny a rozvodu tepelné energie, výrobci elektrické energie a tepla, výrobci primárních energetických zdrojů, jakož i vlastníku a provozovateli ostatních objektů a zařízení sloužících k zajišťování energetických potřeb státu uloženy k zabezpečování těchto energetických potřeb podle § 12a odst. 1 písm. b), nebo 
i) nesplní úkoly, které mu byly jako subjektu kritické infrastruktury uvedenému v § 12a odst. 1 písm. b), uloženy podle citovaného ustanovení tohoto zákona.“.
Odůvodnění: Návrh zakládá možnost sankcionovat případy jednání, kdy právnické a podnikající fyzické osoby neuposlechnou opatření nebo nesplní povinnost uloženou Ministerstvem průmyslu a obchodu na základě § 12a návrhu novely zákona č. 240/2000 Sb.

Nově v odstavci 2 tečku nahradit čárkou a doplnit písmena e) až g):
e) neuposlechne nebo zmaří opatření podle § 12a odst. 1 písm. a),
f) nesplní povinnosti, které mu byly jako provozovateli přepravní soustavy, přenosové soustavy a distribučních soustav plynu, ropy nebo ropných produktů, elektřiny a rozvodu tepelné energie, výrobci elektrické energie a tepla, výrobci primárních energetických zdrojů, jakož i vlastníku a provozovateli ostatních objektů a zařízení sloužících k zajišťování energetických potřeb státu uloženy k zabezpečování těchto energetických potřeb podle § 12a odst. 1 písm. b), nebo 
g) nesplní úkoly, které mu byly jako subjektu kritické infrastruktury uloženy podle § 12a odst. 1 písm. b).

	Akceptováno

	11.5.
	
	K § 34d
	V bodě 75 v navrhovaném znění § 34d se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(3) Přestupky podle § 34a odst. 1 písm. e) až i) projednává Státní energetická inspekce.“.
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.
Odůvodnění: Toto ustanovení stanovuje věcnou příslušnost Státní energetické inspekce k projednání přestupků dotýkajících se její působnosti.
	Akceptováno.


	11.6.
	
	K § 34c
	V § 34c se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nový odstavec 4, který zní:
„(4) Pokutu vybírá orgán, který ji uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který ji uložil. Pokuty vymáhá celní úřad.“
Odůvodnění: Jedná se o kompletaci procesu kontrol a přestupků prostřednictvím standardního ustanovení.
	Neakceptováno
Připomínka nepřináší změnu proti právnímu stavu. Z tohoto důvodu ji nepovažujeme za důvodnou.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.1. 
	MPSV
	K § 6 odst. 2 písm. g) bod 1
	Požadujeme v § 6 odst. 2 písm. g) bod 1 doplnit takto:
„1.  škol, školských zařízení, dalších zařízení péče o předškolní děti, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, poskytovatelů zdravotních nebo sociálních služeb.“.
Odůvodnění:
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou pobytovými krizovými ústavními zařízeními péče o děti, v nichž mohou být děti umístěny i na základě rozhodnutí soudu, nejde však ani o školská zařízení (jakými jsou dětské domovy), nelze je však považovat ani za poskytovatele sociálních služeb, neboť tato zařízení nejsou zřizována a provozována jako sociální služba, ale jako zařízení sociálně-právní ochrany dětí zřizovaná a provozovaná osobami, jimž bylo vydáno pověření k poskytování sociálně-právní ochrany dětí (nikoli sociálních služeb) podle zákona                o sociálně-právní ochraně dětí; beze změny textu by je tak nebylo možné pod navrhované ustanovení jednoznačně podřadit.
	Akceptováno

	12.2.
	
	K § 14, 14a, 15
	Požadujeme věcné změny, zejména změny v ustanovení § 14, § 14a a § 15, které souvisejí se změnou převodu kompetencí na hejtmana (koordinační role) a převod kompetencí na krajské úřady (zpracování krizových plánů), z návrhu zákona vypustit.
Odůvodnění:
Návrh zákona předpokládá řadu změn věcného charakteru, které mění zažité postupy v oblasti krizového řízení. Zejména se jedná o změny v § 14 návrhu zákona, kdy jsou přenášeny koordinační kompetence na hejtmana. Dále se jedná o změnu ve zpracování krizových plánů (§ 14a a § 15), kdy je tato kompetence přenesena         i vůči státním organům na územní samosprávu (krajské úřady). Jsou to podstatné změny, které souvisejí s činností a postupy krizových orgánů a všech dotčených osob, nejsou však řádně předjednány ani zdůvodněny. Došlo by jimi k decentralizaci a roztříštěnosti sytému krizového řízení, což je v rámci postupů krizového řízení nevhodné.
Taková zásadní změna by byla v rozporu jak s letitou a zaběhlou praxí, tak                              i s ústavním pořádkem ČR – zejména s čl. 3 ústavního zákona č. 110/1998 Sb.,                    o bezpečnosti ČR, který koordinaci bezpečnosti deleguje výlučně na bezpečnostní sbory, když orgány územní samosprávy se na zajišťování bezpečnosti podílejí. 
Tyto změny by měly dopad i do rozpočtu územních samosprávných celků, když by muselo dojít k navýšení rozpočtu pro krajské úřady. Návrh není rozpočtově neutrální a tyto dopady nejsou řádně popsány. Z návrhu není zřejmá potřebnost změny, která má významný dopad do činností a postupů v rámci krizového řízení, které se přitom doposud nejevily problematickými.
	Akceptováno

	12.3.
	
	K § 14 odst. 4
	Požadujeme v § 14 odst. 4 uvést písmeno d) takto:
„d) přednostní zásobování škol, školských zařízení, dalších zařízení péče                        o předškolní děti, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, poskytovatelů zdravotních nebo sociálních služeb, ozbrojených sil, bezpečnostních sborů nebo složek integrovaného záchranného systému, podílejících se na plnění krizových opatření, a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury,“. 
	Akceptováno

	12.4.
	
	K § 15 odst. 2
	Požadujeme v § 15 odst. 2 uvést písmeno a) takto:
„a) o kapacitách a vybavenosti zdravotnických, sociálních, ubytovacích a stravovacích zařízení, škol, školských zařízení, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dalších zařízení péče o předškolní děti,“.

	Akceptováno

	12.5.
	
	K § 35 odst. 2
	Požadujeme z § 35 odst. 2 věty první a druhé vypustit slova „v místě“.
Odůvodnění:
S ohledem na aktuální judikaturu není podle našeho názoru možné uplatňovat parametr místa pro stanovení peněžní náhrady (viz rozsudek NS z 20. července 2020 ve věci sp. zn. C21 Cdo 3955/2018-228).
	Neakceptováno. Vysvětleno.
Projednáno na vypořádacím jednání s odstoupením od připomínky.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	12.6.
	
	K § 36
	Nesouhlasíme s úpravou § 36 odst. 2, není důvod, proč by neměl být hrazen také ušlý zisk, pokud bude právnickou nebo fyzickou osobou jeho výše prokázána, a to  zejména v případě, že jde o nezákonné krizové opatření a v důsledku něho došlo nejen ke skutečné škodě, ale i k ušlému zisku.
Navrhujeme v § 36 uvést odstavec 3 takto: 
 „(3) Náhrada újmy na životě nebo zdraví se poskytuje obdobně podle ustanovení zákoníku práce upravujících náhradu škody a nemajetkové újmy při pracovních úrazech, pokud právo na náhradu této újmy nevzniklo již ze základního pracovněprávního vztahu, pracovního nebo obdobného vztahu nebo služebního poměru.“.
Odůvodnění:
Podle § 393 odst. 2 zákoníku práce právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají fyzické osoby, které na výzvu správních úřadů nebo územního samosprávného celku nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím, osobně napomáhají při zásahu proti mimořádné události nebo při odstraňování jejích následků a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá správní úřad nebo obec, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
	Akceptováno.

	12.7.
	
	K § 40 odst. 3
	Požadujeme objasnit, jaký má být obsah vyhlášky, k jejímuž vydání je Ministerstvo práce a sociálních věcí zmocněno podle ustanovení obsaženého v § 40 odst. 3.                  Je možné, že v návaznosti na účel této vyhlášky bude nezbytné zmocnění rozšířit i na další subjekty v oblasti péče o děti.
	Akceptováno jinak

Na základě vypořádacích jednání bude ustanovení ze zákona odstraněno jako nadbytečné.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	13.
	MŠMT
	K § 40 odst. 2
	Zmocnění pro MŠMT se již v době covidové pandemie projevilo jako zastaralé a je vhodné upravit tuto oblast lépe. 
Lze například poukázat, že jak samotné zmocnění, tak prováděcí vyhláška počítá s tím, že se zajišťuje péče pouze o děti/žáky/osoby, které jsou již v nějaké škole nebo školském zřízení zapsaní. V době covidové pandemie bylo nicméně potřeba zajistit péči nikoliv o děti/žáky/osoby již zapsané, ale o všechny děti vybraných profesí (i když například dítě zdravotníka ve věku 3 let doposud do mateřské školy nebylo zapsáno).
Zákon také neodpovídá na otázku, zda povinnost zajistit péči dopadá na školy a školská zařízení veřejných zřizovatelů nebo i soukromoprávních subjektů.
Nadto je dané zmocnění i v navrženém znění terminologicky nesprávné.
Podle našeho předpokladu by se měly tyto aspekty řešit v rámci přípravy nové krizové legislativy.
Nepovažujeme za vhodné zasahovat do zmocnění navrženým způsobem. Buď je nutné ponechat zcela dosavadní (byť zastaralé) znění, nebo jej upravit komplexně zcela nově.
	Akceptováno
Ustanovení § 40 odst. 2 bude znít takto:

„(2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou podmínky a způsob vykonávání péče o děti v mateřských školách, žáky plnící ve školách povinnou školní docházku, osoby umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a osoby ve střediscích výchovné péče, pokud tuto péči nemohou za krizové situace vykonávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	14.1.
	MSp
	K 5 písm. b) a § 6 odst. 1 písm. a)
	V rámci shora uvedených ustanovení se navrhuje mezi chráněné statky výslovně doplnit zvíře, a to s odůvodněním, že § 494 občanského zákoníku výslovně vylučuje zvíře z pojmu věc. Předně podotýkáme, že dotčené ustanovení občanského zákoníku (z etických důvodů) odlišuje od věci pouze živé zvíře. Dále upozorňujeme, že přestože je shora citovaný výrok předkladatele v základu pravdivý, podle druhé věty předmětného ustanovení občanského zákoníku se na (živá) zvířata použijí ustanovení o věcech obdobně, a to v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. S ohledem na to se domníváme, že není potřebné ani vhodné, aby v celém právním řádu byla vedle věcí výslovně zmiňována i zvířata. Z uvedených důvodů požadujeme slovo „zvíře“ v uvedených ustanoveních vypustit.
	Akceptováno

	14.2.
	
	K § 5 písm. g) a h), § 6 odst. 1 písm. f) a § 6 odst. 5
	Návrhem shora uvedených novelizačních bodů dochází k doplnění možnosti vlády, zjednodušeně řečeno, nařídit krizové opatření, kterým bude moci být omezeno právo na ochranu soukromí a právo na ochranu osobních údajů.  Chápeme potřebu omezení práva na soukromí a ochranu osobních údajů s ohledem na záměry uvedené předkladatelem. Upozorňujeme však, že ve vztahu k oběma právům je nutné zohlednit právo na respektování soukromého života podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a také Úmluvu o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat a z nich vyplývající požadavky. Platí, že zásah do práv musí být v souladu se zákonem, sledovat legitimní cíl a být nezbytný v demokratické společnosti (klasický test souladu).
Máme za to, že návrh umožňuje zásah do soukromí a zpracování osobních údajů za trvání nouzového stavu, případně stavu ohrožení státu pro účely řešení krizové situace. Není však zřejmé, o co se bude další zpracování osobních údajů opírat, jakmile takový stav skončí, čímž skončí i platnost předmětného krizového opatření.
Vnímáme také, že podle návrhu může docházet k operativnímu zpracování osobních údajů, resp. bude možné konkrétní záruky stanovit až při nařízení povinnosti zpracování osobních údajů kvůli rozmanitosti situací. Nicméně upozorňujeme, že osoba musí mít k dispozici alespoň minimální právní záruky proti zneužití. Především půjde o vymezení účelu opatření, situace, kdy lze opatření uplatnit, okruh osob / dat, na které se opatření vztahuje, jeho délka, způsob provedení, proces schvalování / nařizování opatření, zacházení s údaji (uchovávání, analyzování, způsoby použití), subjekty, které mají přístup k datům, sdílení s třetí stranou, pravidla pro výmaz údajů (mezní doba, postup, zda se dotčená osoba může domáhat), a alespoň ex post facto přezkum nezávislým orgánem (viz např. obecné zásady v S. a Marper proti Spojenému království, č. 30562/04 a 30566/04, rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. prosince 2008, § 66–67; nebo Association for European Integration and Human Rights a Ekimdzhiev proti Bulharsku, č. 62540/00, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. června 2007, § 75–77). Judikatura Evropského soudu pro lidská práva posuzuje existenci záruk v jejich souhrnu, mohou se proto lišit. Rozumíme, že konkrétní záruky se budou odvíjet od specifické situace, přesto by výše uvedený přehled měl být obsažen v důvodové zprávě, aby je měl subjekt nařizují opatření na paměti.
Požadujeme proto vyjasnit výše uvedené aspekty stran ochrany soukromí a osobních údajů, potažmo doplnit důvodovou zprávu ve výše uvedeném smyslu.
	Akceptováno

	14.3. 
	
	K § 5 písm. g) a h
	Podle návrhu předmětných ustanovení má být v daných pododstavcích výslovně uvedeno, že lze krizovým opatřením právo na ochranu soukromí a právo na ochranu osobních údajů omezit pouze tehdy, „je-li to nezbytně nutné pro řešení krizové situace“. Uvedení citované pasáže nepovažujeme za vhodné ze dvou důvodů. Za prvé, požadavek na proporcionalitu přijímaného krizového opatření již nepřímo plyne z návětí § 6 odst. 1 krizového zákona (viz slova „na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu“). Za druhé, požadavek na proporcionalitu, resp. přiměřenost přijímaných krizových opatření je společný všem krizovým opatřením (srov. např. odstavec 18 usnesení Ústavního soudu ze dne 5. května 2020, sp. zn. Pl. ÚS 10/20, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že „[s]tanovení určité povinnosti nebo omezení krizovým opatřením vlády neznamená, že by se vůči základnímu právu nebo svobodě, do něhož je tímto způsobem zasahováno, neuplatnil požadavek podle čl. 4 odst. 4 Listiny, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a že taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena“). Výslovné uvedení tohoto požadavku pouze ve vztahu k některým z legitimních důvodů pro vydání krizového opatření však vzbuzuje nevhodný dojem, že by se měl požadavek na proporcionalitu uplatnit pouze ve vztahu k těmto důvodům, resp. k na jejich základě přijatým krizovým opatřením. Navrhujeme proto slova „je-li to nezbytně nutné pro řešení krizové situace“ z předmětných ustanovení vypustit.
	Akceptováno

	14.4. 
	
	K § 8a
	Předmětným ustanovením má být do krizového zákona doplněna pravomoc vlády nařizovat po dobu 30 dnů ode dne ukončení krizového stavu opatření za účelem řešení následků krizové situace. Chápeme praktickou účelnost navrženého institutu, zároveň však považujeme za nezbytné upozornit na následující aspekty nově navrhovaného institutu: 
Za prvé, není zřejmé, zda by mělo či nemělo být možné opatření podle § 8a nařídit 
i v případě, kdy Poslanecká sněmovna vyhlášení nouzového stavu zruší podle čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky proto, že podle jejího stanoviska vůbec nejsou, resp. nebyly dány důvody pro vyhlášení stavu nouze. 
Za druhé, je přinejmenším sporné, jakým způsobem by navrhovaná opatření podléhala soudnímu přezkumu. Uvedená opatření nelze přísně vzato považovat za krizová opatření ve smyslu čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky a § 5 až 7 krizového zákona, pročež tyto zřejmě budou vyloučeny z přezkumu v nově navrhovaném řízení o zrušení krizového opatření nebo jeho části. 
Požadujeme výše uvedené skutečnosti vyjasnit.
	Akceptováno částečně.
Do návrhu § 8a bude uvedeno toto:
„V případě rozhodnutí Poslanecké sněmovny České republiky o zrušení trvání nouzového stavu  se odstavec 1 nevyužije.“
Přezkum těchto opatření vlády se nepředpokládá, míra rizika zásahu do základních lidských práv je zde minimální.  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	14.5.
	
	K § 34d odst. 4
	Upozorňujeme, že s ohledem na změnu terminologie zákona o Rejstříku trestů zákonem č. 427/2023 Sb. by měla být v textaci předmětného ustanovení slova „evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů“ nahrazena slovy „evidence přestupků vedené Ministerstvem spravedlnosti“. 
Z věcného hlediska dále uvádíme, že není zcela zřejmé, z jakého důvodu mají být do evidence přestupků zapisovány údaje o pravomocných rozhodnutích o přestupku podle návrhu § 34 odst. 1. Návrh nepředpokládá zvýšení horní hranice pokuty v případě opakovaného spáchání přestupku podle § 34 odst. 1, ani s jeho spácháním nespojuje jinou skutečnost (např. nesplnění podmínky spolehlivosti, atd.). V této souvislosti přitom upozorňujeme, že naopak návrh § 24 a násl. zákona o kritické infrastruktuře zápis údaje o pravomocném rozhodnutí o přestupku do evidence přestupků nepředpokládá, ačkoliv návrh § 26 odst. 2 až 6 předpokládá zvýšení horní hranice pokuty v případě opakovaného spáchání přestupku ve stanoveném období.    Požadujeme proto uvedené vyjasnit a v návaznosti na to návrh ustanovení upravit.	
	Akceptováno.
Zápis do Rejstříku bude upraven pouze pro zákon o KI.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	14.6.
	
	K § 14, 14a a § 24a odst. 2 písm. b)
	Novelizační bod 53 do § 24a odst. 2 písm. b) krizového zákona doplňuje kompetenci Ústředního krizového štábu zabezpečovat „posouzení vývoje situace, obsah a přiměřenost opatření přijímaných správními úřady a orgány územních samosprávných celků,“. Uvedené doplnění považujeme za žádoucí, jelikož je třeba obecně vycházet z předpokladu, že by měl mimořádný stav s ohledem na svou mimořádnost trvat jen po nezbytně nutnou dobu, pročež je vhodné stanovit orgán, který systematicky posuzuje vývoj situace, a tudíž i nezbytnost dalšího trvání mimořádného stavu. Z návrhu však není zcela zřejmé, zda by měl Ústřední krizový štáb posuzovat vývoj situace pouze v případě nouzového stavu, nebo zda rovněž v případě stavu nebezpečí, tj. za situace, kdy krizový stav vyhlašuje hejtman kraje. Lze mít přitom za to, že by ani stav nebezpečí neměl s ohledem na související omezení trvat déle, než je kvůli okolnostem nutné už jen kvůli případnému poskytování náhrad za omezení práv osob. Jsme si vědomi toho, že hejtman nebo vláda mohou rozhodnout o jeho zrušení, nicméně k tomu je zapotřebí, aby někdo situaci sledoval. Požadujeme proto v návrhu výslovně stanovit, jaký orgán posuzuje vývoj situace v případě stavu nebezpečí, případně toto alespoň vyjasnit v důvodové zprávě.
	Akceptováno jinak.

Novelizační bod 53 bude vypuštěn.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	14.7.
	
	K § 6 odst. 2 písm. c)
	Stávající znění § 6 odst. 2 písm. c) krizového zákona pamatuje pouze na osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, které jsou omezeny na osobní svobodě ve vazebních věznicích nebo věznicích, nikoli však již na možnost přemístění osob ve výkonu zabezpečovací detence do jiného ústavu pro výkon zabezpečovací detence ve správě Vězeňské služby České republiky, jakož i vyloučení jejich volného pohybu mimo takový ústav. Příkladem, který dokladuje nezbytnost rozšíření stávající úpravy jsou zkušenosti 
z období vyhlášení nouzového stavu v době pandemie COVID-19, kdy k takovým přemístěním nebo omezením muselo objektivně docházet.
Požadujeme proto do novely krizového zákona zařadit novelizační bod, který bude § 6 odst. 2 písm. c) formulovat následujícím způsobem:
„c) nařídit přemístění osob ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence do jiné vazební věznice, věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence nebo vyloučit volný pohyb těchto osob mimo vazební věznici, věznici nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence,“. 
Uvedené ustanovení lze alternativně formulovat následujícím způsobem: 
„c) nařídit přemístění osob ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence do jiné věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence nebo vyloučit volný pohyb těchto osob mimo věznici nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence,“. 

	Akceptováno

	15.1.
	MZDr
	K §2a
	Požadujeme doplnit podrobné odůvodnění k jednotlivým novým nebo pozměněným paragrafům v důvodové zprávě a současně požadujeme nadpis § 2a upravit následovně:
㤠2a
Dokumentace krizového plánování řízení“.  
Je nezbytné reflektovat skutečnost, že v rámci krizového řízení není využívána pouze dokumentace pro krizové plánování, ale také další dokumentace, např. zápisy z krizových štábů, zápisy z bezpečnostních rad (BRS, kraje), stálých pracovních výborů BRS, seznam subjektů KI, protokoly o kontrole subjektů KI, výpisy z krizového plánu, plány opatření na ochranu objektu orgánu krizového řízení, plán nezbytných dodávek, seznamy subjektů podílející se na řešení krizových situací, rozpracované návrhy krizových opatření apod.
Požadujeme na začátek ustanovení vložit nový odstavec 1 (a následující přečíslovat) v tomto znění:
„(1) Dokumentací krizového řízení se rozumí soubor dokumentů zpracovaných orgány krizového řízení pro zajištění připravenosti na řešení krizových situací a řízení jejich řešení, včetně dokumentace krizového plánování, dokumentace související se zajišťováním poskytování základních služeb a odolností subjektů kritické infrastruktury zpracované podle zvláštního právního předpisu.“ (odkaz na zákon o zajištění odolnosti subjektů KI).
Viz odůvodnění ke změně nadpisu § 2a. Uvedená definice vychází z nové definice krizového řízení uvedené v § 2 písm. a) krizového zákona.
Odstavec 2 požadujeme upravit následovně:
„(2) Dokumentací Dokumentace krizového plánování je hierarchicky uspořádaný systém soubor dokumentů sloužící orgánům krizového řízení a subjektům určeným tímto zákonem k zajištění připravenosti na krizové situace a k řízení jejich řešení. Těmito dokumenty jsou je vždy krizový plán České republiky, typové plány, krizové plány ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, krizové plány krajů, krizové plány obcí s rozšířenou působností, plány krizové připravenosti, karty obcí a karty subjektů.“. 
A dále požadujeme upřesnit, které subjekty zpracovávají karty subjektů. Jedná se o zpřesnění definice, včetně změny taxativního výčtu dokumentů na demonstrativní, neboť je takto umožněno všem povinným subjektům v rámci krizové plánovací dokumentace zpracovávat i jiné dokumenty, které jsou z hlediska jejich specifického zaměření nezbytné pro zvládání krizových situací. Současně je nezbytné upřesnit, co zpracovatel zamýšlel pod pojmem „subjekty“, neboť z uvedeného návrhu to není zřejmé a s ohledem na absenci podrobného odůvodnění v důvodové zprávě se lze jen domnívat, že je tím zamýšlen např. subjekt KI ale možná se jedná o subjekt, kterému byl dán výpis z krizového plánu anebo o zcela jiný subjekt.
Odstavec 3 požadujeme upravit následovně:
„(3) Orgány krizového řízení a ostatní orgány veřejné moci jsou povinny plnit úkoly a opatření vyplývající z dokumentace krizového plánování vyššího stupně a řídit se jejich obsahem při zpracování vlastní dokumentace krizového plánování, a to v rozsahu, který jim bude poskytnut ve formě výpisu z dokumentace krizového plánování vyššího stupně.“. 
Vyjmutí pojmu „ostatní orgány veřejné moci“ bez náhrady je požadováno z důvodu absence definice tohoto pojmu v tomto zákoně, kterým jim není ani stanovena povinnost zpracovávat vlastní dokumentaci krizového plánování. Není tedy zřejmé, o jaké orgány veřejné moci se jedná a důvodová zpráva vysvětlení rovněž neposkytuje. Obecně pojem „orgán veřejné moci“ je obecným označením bezsubjektního orgánního vykonavatele veřejné moci, kterému jsou zákonem nebo na základě zákona stanoveny určité kompetence a k jejich výkonu potřebné pravomoci a povinnosti. Je to termín obsahově nejširší, protože zahrnuje vykonavatele všech složek veřejné moci, tj. moci zákonodárné, výkonné i soudní. Není tedy zřejmé, z jakého důvodu zde byly orgány veřejné moci doplněny, ani kdo jím podle předkladatele je a na tuto otázku nedává odpověď ani důvodová zpráva. MZ tedy vychází ze znění krizového zákona, který definuje pouze pojem orgány krizového řízení.
Doplnění konce věty odst. 3 vychází z aktuální praxe a s ohledem na skutečnost, že původní návrh neupravuje způsob, jakým bude dosaženo toho, že zpracovatelé plánů nižšího stupně budou seznámeni s požadavky vyplývajícími z plánů vyššího stupně, aby se jimi mohly řídit.
Odstavec 4 požadujeme upravit následovně:
„(4) K části krizového plánu ministerstva či jiného ústředního správního úřadu a krizového plánu kraje, která je v rozporu s výpisem z krizovým krizového plánem plánu České republiky nebo s typovým plánem, se nepřihlíží. To platí obdobně i pro rozpor krizového plánu ministerstva s krizovým plánem kraje a krizového plánu obce s rozšířenou působností, karty obce a karty subjektu s krizovým plánem kraje nebo s krizovým plánem ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu.“.
Doplnění pojmu „výpis“ vychází z aktuální praxe a s ohledem na skutečnost, že původní návrh neupravuje způsob, jakým bude dosaženo toho, aby bylo vůbec kontrolovatelné, že plány nižšího stupně nejsou v rozporu s plány vyššího stupně. Doplnění konce věty upřesňuje navržený výčet tak, aby byl úplný, neboť také ministerstva a ÚSÚ ve své plánovací dokumentaci určují subjekty nezbytné pro řešení krizové situace, mezi které patří úřady s regionální působností nebo instituce zřizované kraji či obcemi.
Ohledně návrhu původního odstavce 4 (po přečíslování 5) požadujeme vyjasnit, zda předkladatel myslel na situaci, kdy by neveřejná část dokumentace krizového řízení byla předmětem žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. I když již z názvu je zřejmé, že se jedná o neveřejnou část dokumentace, může se stát, že jednotlivec bude žádat o poskytnutí tam uvedených informací, což je však s ohledem na citlivost takových údajů nežádoucí. Z toho důvodu požadujeme vysvětlit, zda souběžně předložená novela informačního zákona bude podle předkladatele postačovat k odmítnutí takové žádosti? Případně jaký postup by měl být v takové situaci podle předkladatele zvolen? V případě, že by předložená novela informačního zákona nestačila jako důvod pro odmítnutí takové žádosti, pak navrhujeme následující úpravu:
Odstavec 5 požadujeme upravit následovně:
(5) Dokumentace krizového plánování řízení má veřejnou a neveřejnou část a vyhotovuje se jak v listinné, tak v elektronické podobě. Neveřejná část dokumentace krizového plánování řízení obsahuje údaje o identifikaci subjektů podílejících se na řešení krizové situace, spojení, plánování sil a prostředků, postupy a opatření určená ke zvládání krizové situace, opatření k zajištění fyzické a kybernetické bezpečnosti, zápisy z jednání krizových štábů, bezpečnostních rad, jejich pracovních výborů a odborných komisí uvedených v § 39 tohoto zákona.  Neveřejné části dokumentace krizového řízení nepodléhají povinnosti poskytovat informace podle zvláštního právního předpisu (doplnit odkaz na zákon č. 106/1999 Sb.).
Provedení úprav textu (dokumentace krizového řízení) a nezbytné rozšíření o potřebné údaje (tedy údaje o identifikaci subjektů a postupy a opatření, zápisy z jednání krizových štábů apod.) vychází z dobré praxe a zkušeností zejména z doby řešení krizové situace epidemie onemocněním covid-19 i řešením velké migrační krize vzniklé v důsledku války na Ukrajině. Poslední věta zajišťuje výjimku ze zákona 106/1999 Sb., neboť je nezbytné chránit citlivé údaje, které mají zásadní vliv na bezpečnost státu a jejich nedostatečná ochrana nebo zveřejnění mohou mít zásadní vliv na akceschopnost předurčených sil i samotnou bezpečnost státu, včetně ohrožení základních funkcí státu. Prosté uvedení, že se jedná o neveřejné dokumenty nezakládá výjimku ze zákona č. 106/1999 Sb., takže by reálně hrozilo, že zpracovatelé dokumentace krizového řízení by byli povinni informace poskytnout.
Souhrnné odůvodnění ke změnám v § 2a: Předložený návrh nově vloženého paragrafu neobsahuje dostatečné upřesnění textu a oprávnění nakládání s citlivými údaji z oblasti bezpečnosti státu. Navíc s ohledem na skutečnost, že důvodová zpráva vložení tohoto paragrafu popisuje jen na 4 řádcích, a nejsou tak konkrétně odůvodněny jednotlivé odstavce nově vloženého paragrafu, je aplikace takto navrženého paragrafu značně nejednoznačná a při zavedení do praxe hrozí zneužití či zveřejnění citlivých informací z oblasti bezpečnosti státu.
	Akceptováno jinak

Ustanovení § 2a bude zrušeno v plném rozsahu.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.2. 
	
	K § 4 odst 1 písm. d)
	Požadujeme text upravit následovně: „nařizuje cvičení orgánů krizového řízení a schvaluje Plán cvičení orgánů krizového řízení.“. Změnou dojde ke zpřesnění textu a uvedení do souladu se záměrem uvedeným v důvodové zprávě a zavedenou praxí.
	Neakceptováno
Navrhovanou úpravu procesu schvalování plánu cvičení orgánů krizového řízení vládou považujeme za nadbytečnou. Přikláníme se k ponechání v současné době používané praxe, kdy plán cvičení orgánů krizového řízení schvaluje Bezpečnostní rada státu.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.3.
	
	K § 4 odst. 3
	Požadujeme doplnění nového písmena, a to: „d) koncepci ochrany obyvatelstva“. S ohledem na skutečnost, že podle písm. c) vláda schvaluje koncepci vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení, je z pohledu MZ žádoucí, aby byl výčet rozšířen rovněž o koncepci ochrany obyvatelstva, jež má za cíl připravenost obyvatelstva na mimořádné události a krizové situace, a která je Ministerstvem vnitra v pravidelných cyklech zpracovávána a předkládána vládě ke schválení.
	Neakceptováno
Koncepce ochrany obyvatelstva je vládou schvalována podle zákona o IZS, a tudíž by se přidáním navrhovaného písmene jednalo o duplicitní ustanovení. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.4. 
	
	K § 5 písm. f)
	Požadujeme upravit text následovně: „nebo provádění krizových opatření nebo ohrožení činnosti subjektu kritické infrastruktury“. MZ je toho názoru, že právo na stávku by mělo být omezeno také u subjektů KI za účelem udržení kontinuity základních funkcí státu. Bez tohoto omezení nedává smysl určování subjektů KI a požadavek na zachování kontinuity základní služby.
	Neakceptováno
Nově navrhovaný systém kritické infrastruktury se zaměřuje na kontinuální zabezpečení poskytování základních služeb, a to bez vazby na vyhlášení některého krizového stavu. Povinnost kontinuálně poskytovat základní službu tak trvá i v době mimo krizové stavy. Navrhované doplnění tak nepostihuje všechny situace. Zároveň subjekty kritické infrastruktury mají za účelem posyktování základní služby přijímat taková opatření, aby nedošlo k narušení jejího poskytování za jakékoliv situace, tedy i z důvodu potenciální stávky zaměstnanců.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.5. 
	
	K § 6 odst. 1 písm. i
	Požadujeme upravit text následovně: „zákaz distribuce, prodeje a nabídky průmyslového zboží, které je z důvodu kontaminace zdravotně či jinak závadné.“. Změnou dojde k uvedení úpravy do souladu s důvodovou zprávou, neboť ponecháním pojmu „průmyslové“ se bez vysvětlení výrazně zužuje okruh zakazovaného zboží
	Akceptováno 


	15.6.
	
	K § 6 odst. 2 písm. b)
	Požadujeme úpravu textu následovně: „přijmout opatření k ochraně státních hranic, omezení vstupu a pobytu cizinců nebo osob bez státní příslušnosti na území…“. Současně upozorňujeme na duplikaci se stávajícím zněním § 7 písm. a), které by s ohledem na navrhované znění § 6 odst. 2 písm. b) a § 5 písm. i) mělo být vypuštěno. Navrhovanou změnou dojde ke zpřesnění textu, neboť přijatá opatření budou k omezení vstupu a pobytů cizinců a nikoli k ochraně jejich vstupu.
	Akceptováno


	15.7. 
	
	K § 6 odst. 2
	Požadujeme doplnit písmena l) a m) v tomto znění:
„l) stanovit odlišné podmínky pro získávání a uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání a odlišné kvalifikační podmínky pro výkon činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče (X),
(X) – odkaz na poznámku pod čarou zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).“. 
Jedná se o právní zakotvení oprávnění vlády, která by nově mohla za nouzového stavu stanovit odlišné podmínky potřebné pro výkon činností souvisejících s poskytováním zdravotních služeb významných z hlediska ochrany veřejného zdraví, jako např. úprava podmínek pro vzdělávání, stanovování výjimek ze vzdělání či z odborné / specializované způsobilosti k výkonu příslušného povolání. Toto oprávnění povede k umožnění vykonávání jednoduchých činností, jako jsou např. hygiena a podávání stravy pacientům, transport nemocných a raněných či transport biologického materiálu, provádění diagnosticko-třídící činnosti v místě zásahu, jak osobám způsobilým k výkonu zdravotnického povolání, tak i v případě potřeby dalším osobám podílejícím se na řešení krizové situace. Příklad: při řešení krizové situace epidemie velkého rozsahu by bylo možné v případě, že bude plošně nařízeno provádění testování, např. na základě výtěru z horních cest dýchacích pro kultivační průkaz virů, provádět testování jak osobou způsobilou k výkonu zdravotnického povolání, tak i v případě potřeby jinými určenými osobami.
„m) rozhodnout o rozšíření oprávněných subjektů, kterým mohou být bezplatně poskytnuty státní hmotné rezervy.“. 
Jedná se o právní zakotvení oprávnění vlády, která by nově mohla za nouzového stavu a stavu ohrožení státu stanovit odlišné podmínky od zákona č. 241/2000 Sb., a to zejména z důvodů zajištění poskytování zdravotních služeb významných z hlediska ochrany veřejného zdraví, jako např. poskytování státních hmotných rezerv všem lůžkovým zdravotnickým zařízení zdravotních a sociálních služeb nebo zaměstnancům v soukromém sektoru, kteří zajišťují dodávky věcných prostředků těmto poskytovatelům. Tento návrh vychází z praktických zkušeností z řešení dlouhodobé krizové situace způsobené onemocněním COVID-19, kdy Ministerstvo zdravotnictví zajišťovalo z rozhodnutí vlády zásobování všech poskytovatelů zdravotních služeb, sociálních služeb apod., ale nemohlo např. zajistit ochranné prostředky výrobcům kritických léčiv.
Doporučujeme ještě písmeno l) doplnit o navrhovanou poznámku pod čarou. V platném znění s vyznačením změn odkaz absentuje.
	Akceptováno


	15.8.
	
	K § 6
	Požadujeme vložit nový novelizační bod s návrhem ustanovení § 6a, kterým bude umožněno při vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu rozšířit poskytování ambulantní péče i mimo zdravotnické zařízení osobám, které z důvodu vyhlášeného krizového stavu mají omezené možnosti získat ambulantní péči a hrozí tak ohrožení jejich života a zdraví nebo se přechodně zdržují v objektech nouzového ubytování a dočasného nouzového přístřeší umístěných na území České republiky. Dotčené ustanovení by řešilo situaci obecně a plošně, když takto normované opatření je v současné době řešeno v Lex Ukrajina (65/2022 Sb.), který má však omezenou účinnost, která končí k 31. 3. 2025. MZ má za to, že tam řešení problematika by však měla být upravena i v obecné právní normě, kterou je právě krizový zákon. Navrhujeme proto následující znění § 6a, které obsahově vychází z § 7aa zákona č. 65/2022 Sb.:
㤠6a
Poskytování ambulantní péče mimo zdravotnické zařízení
(1) Vláda v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vyhlásit stav zdravotního ohrožení, jehož účelem je umožnit poskytování ambulantní péče i mimo zdravotnické zařízení osobám, které z důvodu vyhlášení krizového stavu mají omezenou možnost získat ambulantní péči a hrozí tak ohrožení jejich života a zdraví, nebo se přechodně zdržují v objektech nouzového ubytování nebo dočasného nouzového přístřeší umístěných na území České republiky. 
(2) Poskytování zdravotní péče podle odstavce 1 je možné pouze formou ambulantní péče, a to na základě povolení uděleného krajským úřadem. Ustanovení § 11a odst. 2 až 7 a § 11b zákona o zdravotních službách se použijí přiměřeně s tím, že povolení zaniká nejpozději ke dni skončení stavu zdravotního ohrožení podle odstavce 1. Ustanovení § 11a odst. 8 zákona o zdravotních službách se nepoužije.
(3) Dojde-li k vyhlášení stavu zdravotního ohrožení podle odstavce 1, Ministerstvo zdravotnictví stanoví opatřením obecné povahy obory péče, pro které lze povolení podle odstavce 2 udělit, a podrobnosti paušální platby podle odstavce 4. Při vydávání opatření obecné povahy podle věty první se § 172 správního řádu nepoužije. Opatření obecné povahy podle věty první nabývá účinnosti dnem vyvěšení na úřední desce Ministerstva zdravotnictví a pozbývá účinků ke dni skončení stavu zdravotního ohrožení podle odstavce 1.
(4) Zdravotní pojišťovna uzavře s poskytovatelem zdravotních služeb, který je držitelem povolení podle odstavce 2 a má s touto zdravotní pojišťovnou uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě hrazených zdravotních služeb podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, dodatek k této smlouvě, a to za účelem stanovení rozsahu zdravotních služeb poskytnutých v místech podle odstavce 1. Zdravotní služby, léčivé přípravky, zdravotnické prostředky a potraviny pro zvláštní lékařské účely v místech podle odstavce 1 hradí zdravotní pojišťovny paušální platbou za jeden den poskytování zdravotních služeb. Podrobnosti paušální platby si dohodne zdravotní pojišťovna s poskytovatelem zdravotních služeb v dodatku ke smlouvě podle věty první. Nebudou-li podrobnosti paušální platby dohodnuty v dodatku ke smlouvě podle věty první, použijí se podrobnosti paušálních plateb stanovené Ministerstvem zdravotnictví v opatření obecné povahy podle odstavce 3. Ustanovení § 46 odst. 2 věty první zákona o veřejném zdravotním pojištění o výběrovém řízení se nepoužije.“. 
	Akceptováno jinak.

Bude upraven § 11 takto:
㤠11
Ministerstvo zdravotnictví
(1) Ministerstvo zdravotnictví je v době krizového stavu oprávněno 
a) zajistit nákup a distribuci potřebných léčivých přípravků, a to i neregistrovaných podle zvláštního právního předpisu15); v tomto případě neplatí povinnost oznámení a zveřejnění výjimky podle tohoto zvláštního právního předpisu, 
b) koordinovat na vyžádání kraje činnost poskytovatelů zdravotnické záchranné služby a poskytovatelů akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem anebo statut specializovaného centra, při poskytování neodkladné péče, 
b) za účelem zajištění poskytování akutní zdravotní péče 
1. ukládat povinnosti poskytovatelům zdravotních služeb nebo 
2. omezit poskytování zdravotních služeb, nebo
c) rozhodnout o rozsahu poskytovaných zdravotních služeb poskytovateli akutní lůžkové péče v případě zavádění regulačních opatření podle zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy[footnoteRef:2]39). [2: ] 

c) opatřením obecné povahy stanovit rozsah zdravotních služeb, které lze po dobu trvání krizového stavu poskytovat mimo zdravotnická zařízení, a podrobnosti paušální platby podle odstavce 4.  
(2) Při vydávání opatření obecné povahy podle odstavce 1 písm. c) se § 172 správního řádu nepoužije; toto opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem vyvěšení na úřední desce Ministerstva zdravotnictví a pozbývá účinků ke dni skončení krizového stavu.
(3) Poskytování zdravotní péče podle odstavce 1 je možné pouze na základě povolení uděleného krajským úřadem. Ustanovení § 11a odst. 2 až 7 a § 11b zákona o zdravotních službách se použijí přiměřeně s tím, že povolení zaniká nejpozději ke dni skončení krizového stavu. Ustanovení § 11a odst. 8 zákona o zdravotních službách se nepoužije.
(4) Zdravotní pojišťovna uzavře s poskytovatelem zdravotních služeb, který je držitelem povolení podle odstavce 3 a má s touto zdravotní pojišťovnou uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě hrazených zdravotních služeb podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, dodatek k této smlouvě. Zdravotní služby, léčivé přípravky, zdravotnické prostředky a potraviny pro zvláštní lékařské účely v místech podle odstavce 1 hradí zdravotní pojišťovny paušální platbou za jeden den poskytování zdravotních služeb. Podrobnosti paušální platby si dohodne zdravotní pojišťovna s poskytovatelem zdravotních služeb v dodatku ke smlouvě podle věty první. Nebudou-li podrobnosti paušální platby dohodnuty v dodatku ke smlouvě podle věty první, použijí se podrobnosti paušálních plateb stanovené Ministerstvem zdravotnictví v opatření obecné povahy podle odstavce 1 písm. c). Ustanovení § 46 odst. 2 věty první zákona o veřejném zdravotním pojištění o výběrovém řízení se nepoužije.
______
39) § 22 odst. 1 zákona č. 241/2000 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	15.9.
	
	K § 8a písm. a)
	Požadujeme nahradit pojem „orgány veřejné moci“ jiným pojmem. Současně požadujeme, aby použitý pojem byl řádně popsán v důvodové zprávě. Viz připomínka výše. Není zřejmé, jaké instituce jsou podle zpracovatele „orgánem veřejné moci“. Tuto skutečnost neobsahuje ani důvodová zpráva.
	Akceptováno


	15.10.
	
	K § 9 odst. 1
	Požadujeme v písm. g) a j) rozšířit stávající text na konci o následující znění: „organizační složky státu a příspěvkové organizace“. Takto doplněné ustanovení umožní např. MZ ukládat povinnost také vůči svým zřizovaným organizacím.
	Akceptováno


	15.11.
	
	K novému § 9
	Požadujeme doplnit odstavec 3, který bude znít: 
„(3) Pracoviště krizového řízení zajistí odbornou přípravu ministrů a vedoucích jiných ústředních správních úřadů pro zajištění připravenosti na krizové situace a jejich řešení a poskytne Ministerstvu vnitra podklady pro zpracování souhrnného vyhodnocení z této odborné přípravy.“. 
Obdobně doporučujeme upravit vzdělávání hejtmanů v příslušném ustanovení krizového zákona. Ministerstvo vnitra, jako ústřední správní úřad v oblasti krizového řízení má určovat obsah a rozsah vzdělávání členů vlády a dalších vedoucí ústředních správních úřadů, a tak koordinovat jednotný přístup k rozsahu vzdělávání v oblasti krizového řízení. Je však v kompetenci pracoviště krizového řízení daného úřadu, aby seznámil a proškolil svého nadřízeného v oblasti řešení krizových situací, zejména s ohledem na věcnou působnost daného ústředního správního úřadu. Současně odůvodnění v důvodové zprávě je naprosto nedostatečné s ohledem na skutečnost, že se tímto ustanovením dávají povinnosti voleným představitelům státu/kraje.
	Akceptováno


	15.12. 
	
	K § 10 odst. 1 písm. e)
	Požadujeme vypustit slovo „formu,“. Formu vzdělávání by mělo určit pracoviště krizového řízení daného úřadu, které zpracovává krizový plán a další dokumentaci krizového řízení a dokáže tak nejlépe proškolit svého nadřízeného na základě podkladů dodaných MV a vlastní zpracované dokumentace krizového řízení.
S ohledem na nové znění § 9 odst. 3 je aktuální znění § 10 odst. 1 písm. e) v rozporu. Navrhujeme, aby v § 10 odst. 1 písm. e) byli vypuštěni „ministři a vedoucí ÚSÚ“.

	Akceptováno

	15.13.
	
	K § 11
	Novelizační bod 31 požadujeme formulovat v souladu s čl. 58 odst. 4 Legislativních pravidel vlády takto: „31. V § 11 se na konci písmene a) čárka nahrazuje slovem „nebo“.“. Nové znění písmena b) pak doporučujeme koncipovat v separátním novelizačním bodu. V případě nahrazení čárky spojkou „nebo“ jde o zajištění situace, kdy MZ bude oprávněno učinit kroky podle písmen a) i b) současně, případně zvlášť podle vzniklé situace. Tak, jak je dikce novelizačního bodu 31 navržena, však dojde k situaci, kdy dojde k doplnění spojky „nebo“ až za čárku, což však indikuje vylučovací způsob, který je však z hlediska působnosti MZ nepřijatelný.
	Akceptováno


	15.14.
	
	K § 12d
	Požadujeme upravit text následovně:
„…a) uvolňovat státní hmotné rezervy po předchozím souhlasu vlády včetně nouzových zásob ropy a ropných produktů,“. Změnou dojde k uvedení do souladu s § 5 odst. 1 zákona č. 241/2000 Sb. Současně je toto ustanovení duplicitou se zákonem č. 241/2000 Sb. a zákonem č. 97/1993 Sb. Je tedy nezbytné, aby toto ustanovení bylo obsaženo jen v jednom z těchto zákonů a v ostatních vyjmutu bez náhrady.
S ohledem na výše uvedené požadujeme v obecnosti vyjasnit vztah mezi zákonem č. 241/2000 Sb. a zákonem č. 97/1993 Sb.
Dále požadujeme vypuštění písmene b) bez náhrady. Z navrženého textu ani z důvodové zprávy není zřejmé, co je zamýšleno pojmem koordinace poskytování věcných zdrojů a jaké subjekty by SSHR měla koordinovat, neboť podle § 4 zákona č. 241/2000 Sb. zahrnuje systém hospodářských opatření pro krizové stavy a) systém nouzového hospodářství, b) systém hospodářské mobilizace, c) použití státních hmotných rezerv, d) výstavbu a údržbu infrastruktury a e) regulační opatření. Např. použití pohotovostních zásob nebo regulační opatření jsou však v působnosti jednotlivých ministerstev, která koordinuje vláda (popř. v působnosti kraje). Není tedy přípustné, aby pravomoc vlády přešla za krizového stavu na SSHR.
Dále požadujeme úpravu písm. c) následovně:
„c) zajišťovat nákup státních hmotných rezerv a centrální nákup majetku nezbytného pro překonání krizové situace pro ministerstva a jiné ústřední správní úřady.“. Jedná se o duplicitní ustanovení s § 3 zákona č. 97/1993 Sb., které zní: „Správa zabezpečuje financování hospodářských opatření pro krizové stavy1) a financování, obměnu, záměnu, zápůjčku, uvolnění, nájem, prodej, skladování, ochraňování a kontrolu státních hmotných rezerv a podle požadavků krizových plánů i jejich pořizování.“.
Z uvedeného důvodu je požadováno vyjmutí bez náhrady.
Důvodová zpráva neuvádí informace, proč jsou činnosti, které jsou standardními činnostmi SSHR podle jiných zákonů nově uváděny také v krizovém zákoně.
	Neakceptováno. Vysvětleno.
Navypořádacím jednání vysvětleno mezi SSHR a MZd , že lze poskytnout i  bez rozhodnutí vlády. 


	15.15.
	
	K § 15 odst. 2
	Požadujeme úpravu textu následovně: „(2) Hasičský záchranný sbor kraje je oprávněn při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení prostřednictvím informačního systému krizového řízení shromažďovat, evidovat a orgánům krizového řízení a základním složkám integrovaného záchranného systému zpřístupňovat údaje o,…“. Změnou dojde k uvedení podmínek stanovených v § 15 do souladu s § 16 a 17, kdy Policie ČR a poskytovatelé ZZS nejsou orgány krizového řízení podle krizového zákona, ale jsou nezbytné pro řešení krizových situací.
	Neakceptováno
Nelze souhlasit se zdůvodněním, že se ustanovení § 15 odst. 2 nevztahuje na Policii ČR (§ 16) a Poskytovatele zdravotnické záchranné služby (§ 17). Z pohledu krizového zákona se jedná o orgány krizového řízení, neboť ustanovení § 16 a 17 jsou součástí Hlavy II, která se týká kompetencí a povinností orgánů krizového řízení na ústřední a územní úrovni. Požadované doplnění složek Integrovaného systému je tak z tohoto důvodu nadbytečné a zároveň jde nad rámec působnosti krizového zákona.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	15.16.
	
	K § 15 odst. 3
	Požadujeme doplnění důvodové zprávy o informace k tomuto nově vloženému odstavci.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Připomínkované znění není novým ustanovením, ale jedná se o ustanovení, které se již v současném krizovém zákoně vyskytuje.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.17.
	
	K § 25 písm. a)
	Požadujeme upravit text následovně: „…vyčleňují objem finančních prostředků potřebný k zajištění přípravy na krizové situace i pro jimi zřizované organizace a organizační složky státu, které jsou subjekty kritické infrastruktury podle zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně dalších zákonů …“. Je žádoucí, aby ministerstva a jiné ústřední správní úřady měly zákonně ukotveno, že vyčleňují finanční prostředky i pro své zřizované organizace za účelem zajištění jejich přípravy na krizové situace. Jestliže jsou ministerstva odpovědná za zajištění připravenosti v oblasti své působnosti, je nezbytné jim rovněž umožnit tuto připravenost financovat.
	Neakceptováno
Povinnost vyčleňovat ve svém rozpočtu prostředky na zajištění přípravy na krizové situace je v kontextu § 25 směřována na orgány krizového řízení, doplnění dalších subjektů, které jsou subjekty kritické infrastruktury jde mimo rámec tohoto ustanovení a je v rozporu s pojetím kritické infrastruktury podle návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, neboť tento návrh zákona nestanovuje povinnost subjektům kritické infrastruktury zajišťovat připravenost na krizové situace (tak jako v případě orgánů krizového řízení), ale stanovuje jim širší povinnost zajišťovat kontinuální poskytování základní služby.
Doplnění dalších subjektů, které jsou subjekty kritické infrastruktury jde mimo rámec tohoto ustanovení a je v rozporu s pojetím kritické infrastruktury podle návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Návrh zákona o kritické infrastruktuře nestanovuje povinnost subjektům kritické infrastruktury zajišťovat připravenost pouze na krizové situace, ale stanovuje jim širší povinnost zajišťovat kontinuální poskytování základní služby i mimo krizové situace, a tedy i přijímat opatření, která nutně nesouvisí s připraveností na krizové situace jejich řešením. Z tohoto důvodu je tak požadavek rozšíření subjektů na rámec působnosti ustanovení § 25.
Zároveň s ohledem na stanovisko a připomínky Ministerstva financí týkající se financování změn krizového zákona nelze navrhovanou úpravu akceptovat. Předmětná problematika však bude spolu s dalšími oblastmi řešena v rámci navrhované mezirezortní pracovní skupiny ke komplexnímu řešení problematiky bezpečnosti a krizového řízení, která bude zřízena v pod vedením MV.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.18.
	
	K § 26 odst. 7
	Požadujeme upravit text následovně: „…jehož správce je podřízený vládě, rozhodne o takovém doplnění vláda na návrh ministra vnitra po projednání s věcně příslušným ministerstvem…“. Je žádoucí, aby se na návrhu přeloženém vládě ke schválení podílelo také věcně příslušné ministerstvo, které je správcem takovéhoto informačního systému, neboť díky tomu disponuje nejrelevantnějšími informacemi o daném informačním systému, které jsou pro kvalifikované posouzení vládou naprosto nezbytné.
	Vysvětleno

Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.19.
	
	Novelizační bod 57
	Požadujeme ponechání původního textu, tedy umožnit orgánům krizového řízení a dalším povinným subjektům určovat dokumenty z dokumentace krizového řízení jako zvláštní skutečnosti, s provedením úpravy textu daného § 27 tak, aby zvláštní skutečnosti byly aplikovatelné také pro informace související s kritickou infrastrukturou.
MZ zásadně nesouhlasí se stručným odůvodněním uvedeným v důvodové zprávě k vypuštění institutu zvláštních skutečností z krizového zákona. MZ je toho názoru, že se jedná o zcela nekoncepční změnu neodpovídající současnému vývoji bezpečnosti ve světě. Nakládání s citlivými údaji (manipulace, evidence a jejich ochrana) není popsáno v žádném obecně závazném právním předpise. Zákon č. 412/2005 Sb. obsahuje ve svém § 80 pouze vymezení citlivé činnosti, žádná ustanovení k manipulaci s dokumenty při těchto činnostech vznikajících však neobsahuje. Čili obecně je upravena pouze manipulace s utajovanými informacemi (zákon č. 412/2005 Sb.) a se zvláštními skutečnostmi (§ 27 krizového zákona). 
Zvláštní skutečnosti by podle současné definice měly bránit zneužití citlivých informací v oblasti krizového řízení, které by v případě jejich vyzrazení nepovolané osobě mohly vést k znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení (místa jeho působení, součinnostní vazby, spojení na odpovědné osoby aj.), ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí (zdroje pitné vody, přístupy k vodovodním řadům ve velkoměstech, vedení a přístup k produktovodům, výměníkovým stanicím, sklady nebezpečných látek – jejich umístění a množství a druh takto skladovaných látek apod., které by mohly být důležitou informací pro teroristy nebo jiné záškodníky) nebo ohrožení podnikatelského zájmu právnických osob nebo fyzických osob vykonávajících podnikatelskou činnost (údaje označené těmito osobami jako obchodní tajemství, které však podle § 15, odst. 2 krizového zákona musí na vyžádání hasičského záchranného sboru kraje sdělit a aktualizovat, či jiné údaje, které by v případě zveřejnění mohly ohrozit jeho podnikatelskou činnost - např. prozrazením jeho konkurenci) a v neposlední řadě k ohrožení bezpečnosti státu.
Krizový zákon také obsahuje sankce za nedodržení mlčenlivosti o zvláštních skutečnostech u fyzických osob (§ 34 odst. 2), což právě by mělo být směřováno zejména vůči úředníkům, kteří by ze zištných důvodů sdělili informaci uvedenou jako obchodní tajemství (a v krizové dokumentaci takto označenou jako zvláštní skutečnost) konkurenci; ale i proti osobám, které se při plnění úkolů krizového řízení seznámí se zvláštními skutečnostmi a nezachovají mlčenlivost). Tato ochrana citlivých informací z podnikatelské sféry důležitých pro krizové řízení by vypuštěním zvláštních skutečností z krizového zákona zcela zmizela.
Zvláštní skutečnosti jsou také přímo ze zákona chráněny proti dotazům kladeným právnickými nebo fyzickými osobami žádajícími orgán krizového řízení o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím; pokud je požadovaná informace označena jako zvláštní skutečnost a žadatel k této informaci nemá oprávněný přístup, povinný subjekt žadateli tuto informaci neposkytne (viz § 27 odst. 8 stávajícího znění krizového zákona) – právě tato skutečnost je v praxi velmi ceněna všemi ministerstvy a kraji, které zvláštní skutečnosti při zpracování dokumentace krizového řízení využívají.
Směrnice CER ve své preambuli v odstavci 15 uvádí, že „Aby nebyla ohrožena národní bezpečnost nebo bezpečnost a obchodní zájmy kritických subjektů, měly by být přístup k citlivým informacím, jejich výměna a nakládání s nimi prováděny obezřetně a se zvláštní pozorností věnovanou přenosovým kanálům a skladovacím kapacitám, které využívají“ a právě zvláštní skutečnosti jsou vhodným nástrojem ke splnění této podmínky Směrnice EU – pokud už v ČR takový nástroj pro ochranu citlivých informací v krizovém řízení existuje, bylo by přímo nezodpovědné jej nyní bez náhrady odstranit.
Právě v souvislosti s vyčleněním problematiky ochrany KI, resp. zajištěním odolnosti subjektů KI, z krizového zákona a její úpravou v novém zákoně o odolnosti subjektů kritické infrastruktury by naopak bylo vhodné ochranu citlivých informací spojených s umístěním a provozem subjektů KI, včetně písemností týkajících se této problematiky začlenit pod institut zvláštních skutečností. Čili nikoliv zvláštní skutečnosti obecně zrušit ale naopak rozšířit je i pro oblast KI. Protože citlivá činnost je jedna věc a ochrana citlivých údajů druhá. Tyto dvě kategorie by naopak bylo vhodné řešit ve vzájemné souvislosti. Krizový zákon obsahuje nyní i ustanovení o určování pracovníků oprávněných seznamovat se se zvláštními skutečnostmi a jejich povinnosti zachovávat mlčenlivost ve vztahu ke zvláštním skutečnostem (viz § 27 odst. 5 a 6). V této souvislosti by patrně bylo vhodné posoudit, kteří z pracovníků subjektu KI budou skutečně vykonávat citlivou činnost, a tudíž budou muset disponovat dokladem o bezpečnostní způsobilosti vystaveným Národním bezpečnostním úřadem (NBÚ), a kteří se budou pouze seznamovat se zvláštními skutečnostmi a doklad o bezpečnostní způsobilosti by mít nemuseli. Tím by mohlo dojít i ke snížení počtu osob, které o doklad o bezpečnostní způsobilosti budou muset žádat (v důvodové zprávě je odhadován tento počet na řádově tisíce osob s tím, že by tento počet neměl přesáhnout desítky tisíc osob) a tedy ke snížení enormní zátěže NBÚ který musí tyto osoby prověřovat a doklad o bezpečnostní způsobilosti jim vystavovat.
V případě zvláštních skutečností se tedy jedná o velmi důležitou potřebu pro zajištění citlivých informací z oblasti krizového řízení před jejich zneužitím nepovolanými osobami a vypuštění tohoto institutu z krizového zákona by mohlo mít fatální důsledky pro zajišťování bezpečnosti ČR.
Dále s ohledem na navržené ustanovení § 2a MZ, které pouze navrhuje rozlišení „veřejné a neveřejné části krizové dokumentace“ bez jakéhokoli odkazu na ochranu těchto informací MZ žádá o ponechání zvláštních skutečností  v krizovém zákoně (§ 27), včetně uvedení zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu k upřesnění nezbytných náležitostí tohoto institutu (označování, režim evidence, manipulace a ukládání písemností a jiných materiálů obsahujících zvláštní skutečnosti a postup při určování osob ke styku se zvláštními skutečnostmi – nyní toto zmocnění je v § 27 odst. 9) a dále o ponechání ustanovení popisujícího přestupek fyzické osoby na úseku manipulace se zvláštními skutečnostmi (nyní § 34 odst. 2 a 3).
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.20.
	
	K § 33
	Požadujeme tento paragraf upravit tak, aby reflektoval změny provedené v předloženém návrhu krizového zákona. Konkrétně, aby bylo doplněno ustanovení o kontrole MV-GŘ HZS ČR ze strany MV a obdobně o kontrole PČR ze strany MV. Uvedení do souladu s předchozími ustanoveními
	Neakceptováno
Ustanovení § 33 není předmětem novely krizového zákona. Rovněž je nerealizovatelné stanovení kontroly MV-GŘ HZS ČR ze strany MV, neboť se jedná o jeden subjekt, kdy MV-GŘ HZS ČR je součástí MV, přičemž je to právě MV-GŘ HZS ČR, které je gestorem za oblast krizového řízení. MV-GŘ HZS ČR by tak kontrolovalo samo sebe.
Otázka přechodu agend je však navrhována k samostatnému řešení, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.21.
	
	K § 39 odst. 2
	Požadujeme upravit text následovně: „V případě, kdy jsou nařízena mimořádná epidemiologická opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku podle…“. Změnou dojde k zesouadnění s terminologií uvedenou v zákoně č. 258/2000 Sb. V případě použití terminologicky nesprávné formulace by mohlo odházet k výkladovým problémům.
	Akceptováno


	15.22.
	
	K § 39 odst. 5 a 6
	Požadujeme doplnit do důvodové zprávy odůvodnění této úpravy, které zcela absentuje. S ohledem na znění dikce odstavce 5 dále požadujeme vyjasnit, jak tento souvisí s § 1 odst. 1 krizového zákona, který jasně stanoví, že se zákon nevztahuje na situace spojené s obranou ČR. § 39 odst. 5 naopak hovoří o obraně státu. Obě ustanovení působí kontradiktorně, což v praxi může způsobovat výkladové i aplikační obtíže. Navíc požadujeme doplnit v odst. 6 odkaz na zvláštní právní předpis.
	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Připomínkované znění není novým ustanovením, ale jedná se o ustanovení, které se již v současném krizovém zákoně vyskytuje.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	15.23.
	
	K důvodové zprávě
	Požadujeme odstranění závorky na konci strany 95 u odůvodnění změn v § 11 bodu 2. Pracovně lékařské prohlídky bude nově možné omezit podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. 
Úprava přispěje srozumitelnosti a zejména pak věcné správnosti textu, neboť tak, jak je nyní důvodová zpráva k dotčenému ustanovení koncipována, působí zavádějícím dojmem a nereflektuje na novou právní úpravu, což je nežádoucí.
	Akceptováno

	15.24.
	
	K § 26a odst. 2
	Požadujeme odstranění Informačního systému infekčních nemocí z § 26a odst. 2.
Ministerstvo zdravotnictví vyjadřuje nesouhlas s návrhem na zařazení Informačního systému infekčních nemocí (ISIN) do Informačního systému krizového řízení (ISKR). Hlavním důvodem tohoto odmítnutí je vysoká citlivost dat, která jsou v ISIN uchovávána. ISIN obsahuje detailní informace o jednotlivcích a jejich zdravotním stavu, včetně diagnóz a dalších citlivých údajů, které by mohly být potenciálně zneužity.
Pokud by tato data byla začleněna do ISKR, ztratilo by Ministerstvo zdravotnictví kontrolu nad tím, jakým způsobem jsou data využívána. ISKR je systém, který je určen pro širokou škálu krizových situací a spravují ho různé orgány a instituce. To by mohlo vést k tomu, že citlivá data by byla přístupná širšímu okruhu uživatelů, což zvyšuje riziko neoprávněného přístupu a zneužití.
Dohled nad využíváním těchto citlivých dat je klíčový, protože jejich zneužití by mohlo mít závažné důsledky pro jednotlivce, jejichž údaje jsou v systému zaznamenány. Ministerstvo zdravotnictví se tedy snaží zajistit, aby data zůstala pod jeho správou a byla chráněna před potenciálním rizikem zneužití, které by mohlo nastat v případě, že by došlo k jejich integraci do širšího krizového systému. Tento postoj má za cíl ochranu soukromí a bezpečnosti zdravotních informací občanů.
Navzdory ujištění, že ISKŘ bude čerpat pouze nezbytná data a uživatelé budou mít k těmto datům přístup pouze v nezbytném rozsahu, obáváme se, že by mohlo dojít k jejich zneužití nebo neoprávněnému přístupu. GDPR stanoví, že osobní údaje musí být shromažďovány pouze v nezbytně nutném rozsahu. Integrace ISIN do ISKR by mohla vést k tomu, že citlivá zdravotní data budou přístupná širší skupině osob, což by mohlo být v rozporu s touto zásadou. Další nezbytnou zásadou, je zásada omezení účelu, tj. osobní údaje by měly být shromažďovány pouze pro specifické, explicitní a legitimní účely a neměly by být dále zpracovávány způsobem neslučitelným s těmito účely. Pokud ISKR bude využívat zdravotní data z ISIN pro jiné účely, než pro které byla původně shromážděna, mohlo by to být v rozporu s GDPR.
Pro minimalizaci rizik, by bylo nezbytné důkladně analyzovat bezpečnostní požadavky obou systémů, zavést robustní bezpečnostní opatření proti neoprávněnému využití dat a přístupu k datům, zajistit pravidelný audit a monitoring přístupů a manipulace s daty, a také provedení důkladné analýzy rizik a dopadů (DPIA) před integrací ISIN do ISKR.

Trváme i nadále na naší připomínce, nicméně nabízíme kompromisní řešení, které by spočívalo v tom, že by ISIN nebyl s ohledem na povahu a obsah dat zakotven v právní úpravě ve vztahu k přístupům MV a HZS plošně, nýbrž by přístup k němu byl normován toliko za účelem plnění úkolů HZS, a to v takovém rozsahu, aby byl zajištěn přístup pro každé krajské ředitelství HZS (pro konkrétní dispečink) za účelem ověření situace ohledně infekčních onemocnění v místě realizace zásahu. Tedy, byla by zakotvena možnost využití systému ISIN HZS, ale pouze v omezené míře resp. za jasně stanoveného účelu tak, aby byla co nejvíce naplněna premisa ochrany citlivých osobních údajů zanesených v ISIN. Tj. přístup do ISIN bude omezen na stanovený účel, čímž dojde k zajištění lepší kontroly a prevence před zneužitím a neoprávněným nahlížením na data, avšak zároveň bude mít HZS k dispozici pro potřeby zásahů požadované informace resp. údaje. Podle našich informací neexistuje žádné jiné technické řešení, které by zajistilo nezbytný balanc mezi potřebou ochrany citlivých údajů v ISIN na straně jedné a faktickou potřebou znalostí údajů o infekčních onemocněních HZS na straně druhé.
	ROZPOR
Umožnění dálkového a nepřetržitého přístupu do informačního systému infekčních nemocí (ISIN), je při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení naprosto klíčové. Z tohoto důvodu je naprosto nezbytné, aby v dotčeném ustanovení byl mezi registry a informačními systémy, do kterých má ISKŘ dálkový přístup zahrnut i ISIN. V otázce využívání citlivých dat je však potřeba dále uvést, že ISKŘ bude z ISIN pro potřeby připravenosti na řešení krizových situací a jejich řešení čerpat pouze ta data, která budou naprosto nezbytná pro potřeby řešení konkrétní krizové situace, přičemž uživatelé, kterými budou orgány krizového řízení, budou mít k těmto datům přístup pouze v nezbytném rozsahu pro plnění svých povinností a úkolů v systému krizového řízení. Dále je potřeba zmínit, že ISKŘ bude vzhledem ke svému účelu obsahovat data z ostatních registrů pouze v období jeho aktivace, tedy pouze v době, kdy dojde k vyhlášení krizového stavu a tato data bude čerpat pouze v případě, že budou relevantní pro řešení té dané konkrétní krizové situace.

	16.1..
	MZe
	K § 2a
	Důvodová zpráva říká, že „Navrhované znění má obecně nastavit hierarchii krizové plánovací dokumentace a její závaznost pro orgány krizového řízení a další orgány veřejné moci. Poslední odstavec má za cíl stanovit jednoznačně ty části dokumentace, které jsou neveřejné a nezpřístupňují se ani dle zákona č. 106/1999 Sb.“. Odůvodnění nekoresponduje s tím, jak by měly být neveřejné informace chráněny. V souvislosti se zrušením § 27 dochází ke snížení úrovně ochrany informací. Upozorňujeme, že v odstavci 4 se dokumentace krizového řízení rozděluje na veřejnou a neveřejnou, ale snaha autorů aktualizovaného zákona je ta, zrušit § 27 týkající se citlivých informací. Není zjevné, jakým způsobem bude zajištěna ochrana informaci celkově, tak i ve vztahu k § 2a. V navrhovaném znění dojde k ohrožení ochrany informací vůči žádostem podle zákona č. 106/1999 Sb., a to zejména s ohledem na skutečnost, že označení za neveřejné dokumenty nezakládá výjimku ze zákona č. 106/1999 Sb., tzn. zpracovatelé dokumentace krizového řízení by byli povinni informace poskytnout. S navrhovaným zněním zásadně nesouhlasíme a požadujeme jeho přeformulování tak, aby byla zajištěna ochrana citlivých údajů, které mají zásadní vliv na bezpečnost státu.
	Akceptováno jinak.

Celé ustanovení bude ze zákona odstraněno.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.2.
	
	K § 4 odst. 3
	Ke Krizovému plánu ČR – s ohledem na zkušenosti je zřejmě správné tento plán mít zpracovaný, nicméně nikdy jsme neobdrželi žádnou informaci že, jak uvádí důvodová zpráva: „Tento požadavek se například objevuje v hodnoceních pravidelných hlášení dle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie“. Požadujeme sdělit, zda tato skutečnost vyplývá z hodnocení PROCIV, které nikdy nebylo ústředním správním úřadům sděleno, nebo, jak je uvedeno, z hlášení Evropského parlamentu.
	Vysvětleno na jednání k vypořádání.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.3.
	
	K § 9
	Požadujeme upravit návětí odst. 1 do stavu odpovídajícímu současné právní úpravě. Formulační změnou by došlo k rozšíření povinností ústředních správních úřadů. Oproti současnému znění by přibyla ministerstvům povinnost být připravena na vlastní řešení krizových situací (doposud měla povinnost pouze zajišťovat připravenost na řešení). S tím by souvisela nutnost rezervování dalších finančních prostředků v účelové rezervě Všeobecné pokladní správy státního rozpočtu ČR, která je určena na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků, a úprava § 25. Domníváme se, že toto zřejmě není cílem a požadujeme upravit na původní znění.
Ve státním rozpočtu na rok 2024 je k výše uvedenému účelu vyčleněno 140 mil. Kč, což byla částka uvažovaná pouze pro řešení krizových situací v rámci krajů, které tuto povinnost připravenosti na vlastní řešení krizových situací podle stávajícího znění krizového zákona již mají. Ustanovení § 25 (finanční zabezpečení krizových opatření) popisuje současný platný postup, tzn. vyčleňování finančních prostředků na přípravu a na řešení krizových situací tak, jak je nastavena dosavadní praxe.
	Neakceptováno
Úpravou návětí nedochází k rozšíření povinností ministerstev a jiných ústředních správních úřadů v oblasti přípravy na řešení a řešení krizových situací. Ministerstva a jiné śtřední správní úřady se již v rámci současné právní úpravy podílí v rámci své působnosti jak na otázkách souvisejících s přípravou, tak i na samotném řešení krizových situací. Role ministerstev a jiných ústředních v souvislosti s návrhem úpravy však bude více rozpracována v důvodové zprávě. V rámci odborné přípravy je nutné ministra seznámit se základními principy krizového řízení, jeho místem a rolí v tomto systému, ale také s důrazem na specifika resortu, což nejlépe zajistí pracoviště krizového řízení daného ministerstva, respektive ústředního správního úřadu. V rámci § 10 je pak pouze stanovena působnost Ministerstva vnitra v této oblasti určovat formu, obsah a rozsah odborné přípravy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.4.
	
	K § 14 odst. 2 písm. g)
	Povinnost účastnit se odborné přípravy je již uveden pro hejtmana v § 10, není vhodné znovu přímo zdůrazňovat v tomto ustanovení. Požadujeme doplnit, proč povinnost účastnit se odborné přípravy nemá např. ředitel krajského úřadu.
	Akceptováno jinak
Účast na odborné přípravě je stanová právě až ustanovením § 14 odst. 2 písm. g). V případě § 10 se naopak jedná o povinnost a působnost Ministerstva vnitra určovat formu, obsah a rozsah odborné přípravy, nikoliv však o povinnost hejtmana. Nejedná se tak o duplictiní ustanovení.  Účast na odborné přípravě poté vychází z postavení hejtmana v systému krizového řízení a ze skutečnosti, že je to hejtman, kdo má zodpovědnost za řešení krizové situace na území kraje. Ředitel krajského úřadou naproti tomu takovouto odpovědnost nemá a rovněž nemá povinnost zřizovat vlastní bezpečnostní rady nebo krizový štáb.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.5.
	
	K § 15 odst. 2 písm. e)
	Požadujeme do důvodové zprávy doplnit, na základě čeho by hasičský záchranný sbor kraje měl vyžadovat a evidovat informace o množství zadržené vody ve vodních nádržích.
	Neakceptováno
Nejedná se o předmět novely krizového zákona a uvedené ustanovení je součástí zákona o krizovém řízení od roku 2000. Vysvětleno na jednání.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.6.
	
	K § 26 a 26a
	Souhlasíme s navrhovanou úpravou, nicméně požadujeme doplnit do důvodové zprávy časový rámec, kdy bude ISKŘ spuštěn. Dlouhodobě je projednáváno vytvoření tohoto systému bez jasného financování a termínu realizace. Kromě výše uvedeného požadujeme blíže upřesnit roli správce GŘHZS (§ 26 odst. 2), tzv. krizové zálohy (§ 26 odst. 3) a povinností správců ISVS poskytovat součinnost a aktualizovat údaje krizové zálohy (§ 26 odst. 4). Je tím míněno především zajištění průběžné aktualizace prostřednictvím tzv. konektoru k propojení ISKŘ a ISZR, AIS s datovou základnou DB ISKŘ (tj. uváděná zvláštní evidence, tzv. krizová záloha)?
	Vysvětleno

Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	16.7.
	
	K § 27
	Zásadně nesouhlasíme s vypuštěním tohoto ustanovení, jedná se o nekoncepční řešení. Zvláštní skutečnosti by měly bránit zneužití citlivých informací v oblasti krizového řízení, které by v případě jejich vyzrazení nepovolané osobě mohly vést ke znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení, ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí (zdroje pitné vody, přístupy k vodovodním řadům ve velkoměstech, vedení a přístup k produktovodům, výměníkovým stanicím, sklady nebezpečných látek – jejich umístění a množství a druh takto skladovaných látek apod.) nebo ohrožení podnikatelského zájmu právnických osob nebo fyzických osob vykonávajících podnikatelskou činnost (údaje označené těmito osobami jako obchodní tajemství, které však podle § 15 odst. 2 krizového zákona musí na vyžádání hasičského záchranného sboru kraje sdělit a aktualizovat, či jiné údaje, které by v případě zveřejnění mohly ohrozit jeho podnikatelskou činnost – např. prozrazením jeho konkurenci).
Krizový zákon obsahuje sankce za nedodržení mlčenlivosti o zvláštních skutečnostech u fyzických osob (§ 34 odst. 2), které cílí na úředníky, kteří by ze zištných důvodů sdělili informaci uvedenou jako obchodní tajemství (a v krizové dokumentaci takto označenou jako zvláštní skutečnost) konkurenci; tato ochrana citlivých informací z podnikatelské sféry by vypuštěním zvláštních skutečností z krizového zákona zcela zmizela.
Zvláštní skutečnosti nejsou utajovanými informacemi ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Vyzrazení nebo zneužití utajované informace může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné. To neplatí pro zvláštní skutečnosti; zde se vedle ochrany citlivých informací důležitých pro zajišťování bezpečnosti státu jedná také o ochranu oprávněných zájmů podnikatelských osob, např. zmíněné obchodní tajemství, na které už nelze vztáhnout definici o možné újmě zájmu, nelze je tedy chránit podle tohoto zákona o ochraně utajovaných informací; přitom se jedná o citlivé informace, které je nezbytné chránit před nepovolanými osobami.
Zvláštní skutečnosti jsou také přímo ze zákona chráněny proti dotazům kladeným právnickými nebo fyzickými osobami žádajícími orgán krizového řízení o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb. Pokud je požadovaná informace označena jako zvláštní skutečnost a žadatel k této informaci nemá oprávněný přístup, povinný subjekt žadateli tuto informaci neposkytne. Právě tato možnost je úřady velmi ceněna. Doposud používané označení „pro vnitřní potřebu“ nebo „pro služební potřebu“, používané ve veřejné správě, není proti žádostem podle zákona č. 106/1999 Sb. chráněno, ale v případě vyzrazení takto označených písemností není postižitelné ani jako přestupek. Toto lze postihnout pouze v pracovněprávní rovině.
Vzhledem k tomu, že označení zvláštní skutečnosti je jednoznačně určeno pro informace z oblasti krizového řízení, patří příslušná ustanovení o jejich ochraně pouze do krizového zákona. V souvislosti s vyčleněním problematiky ochrany kritické infrastruktury z krizového zákona by naopak v nově připravovaném zákoně o odolnosti subjektů kritické infrastruktury bylo vhodné ochranu citlivých informací spojených s umístěním a provozem subjektů kritické infrastruktury s odvoláním na krizový zákon rovněž označit za zvláštní skutečnosti.
Směrnice EU 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů ve své preambuli, v důvodu č. 15 uvádí, že „Aby nebyla ohrožena národní bezpečnost nebo bezpečnost a obchodní zájmy kritických subjektů, měly by být přístup k citlivým informacím, jejich výměna a nakládání s nimi prováděny obezřetně a se zvláštní pozorností věnovanou přenosovým kanálům a skladovacím kapacitám, které využívají“, a právě zvláštní skutečnosti jsou vhodným nástrojem ke splnění této podmínky. Vzhledem k tomu, že takový nástroj pro ochranu citlivých informací v krizovém řízení již existuje, bylo by v rozporu se smyslem směrnice jej nyní odstranit.
Požadujeme s ohledem na výše uvedené zachování § 27. V případě, že by toto ustanovení nemohlo být v současné podobě ponecháno, požadujeme odpovídající úpravu zákona č. 106/1999 Sb., tak aby úprava ochrany citlivých informací byla zajištěna na minimálně stejné úrovni, jako je tomu v současném znění krizového zákona.
	ROZPOR 
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení přímo v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

	17.
	MŽP
	K § 27
	MŽP nesouhlasí se zrušením paragrafu o zvláštních skutečnostech (dále jen ZS), který – jak je jasně specifikováno v jeho obsahu – zajišťuje ochranu proti zneužití citlivých informací v oblasti krizového řízení, které by v případě jejich uveřejnění nebo volného přístupu k nim v informačním nechráněném prostoru, mohly vést k znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení, ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí, nebo ohrožení podnikatelského zájmu právnických osob nebo fyzických osob vykonávajících podnikatelskou činnost. Krizový zákon také obsahuje sankce za nedodržení mlčenlivosti o ZS u fyzických osob (§ 34, odst. 2), které jsou mimo jiné směřované vůči úředníkům, kteří by ze zištných důvodů sdělili citlivé informace. Dále ZS nejsou utajovanými informacemi dle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nelze je tedy chránit dle tohoto zákona. 
Jsou také přímo ze zákona chráněny proti dotazům kladeným právnickými nebo fyzickými osobami žádajícími orgán krizového řízení o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jestli je požadovaná informace označena jako ZS a žadatel k této informaci nemá oprávněný přístup, povinný subjekt žadateli tuto informaci neposkytne – v praxi je tato skutečnost nepostradatelná.
Byť byla ze strany MV snaha částečně omezit přístup k takto doposud označovaným informacím (navrhované změny v zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, § 2a, odst. 4, a dále v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, § 11, odst. 1, písm. f), není dle názoru MŽP možné tímto zajistit úplnou ochranu citlivých informací. 
Jako zvláštní skutečnost je označována mj. rovněž např. Databáze zdrojů rizik, která by obsahově nespadala do aktuálního popisu neveřejné části dokumentace krizového plánování, přitom její zpřístupnění veřejnosti by zcela jistě nebylo v zájmu ochrany bezpečnosti ČR. To a potenciálně jiné citlivé zdroje informací nespadá do změn krizového zákona v § 2a, odst. 4 a jejich ochrana není (za stavu zrušení institutu zvláštních skutečností) zajištěna. 
Co se změn v zákoně č. 106/1999 Sb., týká, je poskytnutí informace, která významně nebo přímo ohrožuje zvyšování nebo zajišťování odolnosti subjektu KI…, zahrnuto v § 11, odst. 1, písm. f, tedy povinný subjekt může omezit poskytnutí informace. Dle MŽP by v tomto případě neměla být poskytnuta informace vůbec, tedy uvést výše zmíněné v § 11, odst. 2.
Dále, MŽP vnímá jako problematické, že je veškerá odpovědnost za rozhodnutí (ne)poskytnout informace převedena na povinný subjekt. Povinný subjekt by pro účely kontroly cílového příjemce informace musel vynaložit čas, personální zdroje a prostředky na prověření jak žádosti, tak samotného žadatele, což představuje další zátěž, jíž je povinný subjekt vystaven v souvislosti s povinnostmi vycházejícími z navrhovaného zákona. S ohledem na rozhodovací roli jedince nelze navíc ani předpokládat, že by bylo bezpečné nakládání s informacemi (charakteru zvláštních skutečností) v každé situaci a u každého povinného subjektu vždy zajištěno.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení přímo v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	18. 
	MZV
	K § 27
	Tímto novelizačním bodem je navrhováno zrušení celého § 27 krizového zákona obsahujícího problematiku zvláštních skutečností. V důvodové zprávě je k tomu uvedeno, že „V rámci přípravy na krizové situace a jejich řešení mohou orgány krizového řízení nakládat s citlivými údaji, které nejsou určeny pro veřejnost. Jedná se o údaje, které sice nepodléhají režimu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nicméně jejich publikování a sdílení není, zejména s ohledem na zhoršující se bezpečnostní situaci, žádoucí.“
MZV nesouhlasí s tímto odůvodněním a vypuštění institutu zvláštních skutečností z krizového zákona považuje za nekoncepční a neodpovídající současnému vývoji bezpečnosti ve světě. Vypuštění tohoto institutu z krizového zákona by mohlo mít dle názoru MZV fatální důsledky pro zajišťování bezpečnosti ČR.
Obecně je právně upravena pouze manipulace s utajovanými informacemi (zákon č. 412/2005 Sb.) a se zvláštními skutečnostmi (§ 27 krizového zákona). Zvláštními skutečnostmi jsou dle současné definice v § 27 krizového zákona „údaje z oblasti krizového řízení, které by v případě zneužití mohly vést k znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení, ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí nebo podnikatelského zájmu právnické osoby nebo fyzické osoby vykonávající podnikatelskou nebo jinou obdobnou činnost podle zvláštních právních předpisů.“
Zvláštní skutečnosti by tedy měly bránit zneužití citlivých informací v oblasti krizového řízení, které by v případě jejich vyzrazení nepovolané osobě mohly vést ke znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení, ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí nebo ohrožení podnikatelského zájmu právnických osob nebo fyzických osob vykonávajících podnikatelskou činnost.
Krizový zákon také obsahuje sankce za nedodržení mlčenlivosti o zvláštních skutečnostech u fyzických osob (§ 34 odst. 2), které by v praxi měly být směřovány zejména vůči osobám, které by sdělily informaci uvedenou jako obchodní tajemství (a v krizové dokumentaci takto označenou jako zvláštní skutečnost) konkurenci, ale i proti osobám, které se při plnění úkolů krizového řízení seznámí se zvláštními skutečnostmi a nezachovají mlčenlivost. Tato ochrana citlivých informací z podnikatelské sféry důležitých pro krizové řízení by vypuštěním zvláštních skutečností z krizového zákona zcela zmizela.
Zvláštní skutečnosti nejsou utajovanými informacemi ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, nelze je tedy chránit podle tohoto zákona, přitom se však jedná o citlivé informace, které je nezbytné chránit před nepovolanými osobami.
Zvláštní skutečnosti jsou také přímo ze zákona chráněny proti dotazům kladeným právnickými nebo fyzickými osobami žádajícími orgán krizového řízení o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Případné porušení mlčenlivosti v případě zvláštních skutečností je tak považováno za přestupek.
Ochrana zvláštních skutečností současně představuje nástroj přepokládaný též směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES, která ve své preambuli uvádí, že „Aby nebyla ohrožena národní bezpečnost nebo bezpečnost a obchodní zájmy kritických subjektů, měly by být přístup k citlivým informacím, jejich výměna a nakládání s nimi prováděny obezřetně a se zvláštní pozorností věnovanou přenosovým kanálům a skladovacím kapacitám, které využívají“.
V souvislosti s vyčleněním problematiky ochrany kritické infrastruktury z krizového zákona a její úpravou v novém zákoně o kritické infrastruktuře by naopak bylo vhodné ochranu citlivých informací spojených s umístěním a provozem těchto subjektů, včetně písemností týkajících se této problematiky, začlenit pod institut zvláštních skutečností. Vhodné by tak bylo nikoli zvláštní skutečnosti obecně zrušit, ale naopak rozšířit je i pro oblast kritické infrastruktury. V této souvislosti by patrně bylo vhodné též posoudit, kteří z pracovníků subjektu kritické infrastruktury budou skutečně vykonávat citlivou činnost, a tudíž budou muset disponovat dokladem o bezpečnostní způsobilosti vystaveným Národním bezpečnostním úřadem (NBÚ), a kteří se budou pouze seznamovat se zvláštními skutečnostmi a doklad o bezpečnostní způsobilosti mít nemusí. Tím by mohlo dojít i ke snížení zátěže kladené na NBÚ.
MZV tedy žádá o ponechání institutu zvláštních skutečností v krizovém zákoně (§ 27), včetně uvedení zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu k upřesnění nezbytných náležitostí tohoto institutu a dále o ponechání ustanovení popisujícího přestupek fyzické osoby na úseku manipulace se zvláštními skutečnostmi.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení přímo v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	19.1. 
	NÚKIB
	Obecně
	Nesouhlasíme s navrhovanou úpravou krizového zákona v rozsahu, v němž dochází k přechodu krizového řízení ve značné míře z hasičských záchranných sborů krajů na krajskou či místní samosprávu. Jsme přesvědčení, že je návrh v hrubém rozporu s ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který ve svém čl. 3 stanoví, že koordinaci bezpečnosti provádějí bezpečnostní sbory a orgány územní samosprávy se na jejím zajišťování podílejí. Rovněž se domníváme, že se jedná o návrh, který povede ke snížení odbornosti prováděného krizového řízení, a to i proto, že se územní samosprávy podle jejich vlastních tvrzení dlouhodobě potýkají s problémy personálního nedostatku, který by se takovouto systémovou změnou jen prohloubil.
Rovněž se domníváme, že velikost České republiky a její povaha jako unitárního státu nikterak nenapovídá tomu, že by další dekoncentrace a decentralizace v této oblasti byla účelná a efektivní. V globalizovaném světě je pak další rozdrobenost požadavků a pravidel v případě krize značně nežádoucí. Jak ukázala pandemie COVID-19, již odlišná pravidla na úrovni států způsobovala nejen obtíže občanům, ale snižovala i efektivnost přijatých opatření. Posunout toto tříštění ještě na krajskou úroveň se nám jeví jako nešťastné řešení, které přímo odporuje poznatkům, které pandemie COVID-19 přinesla pro systém krizového řízení.
Tato markantní změna, která navíc nutně vyžaduje změnu na úrovni ústavního zákona, není v důvodové zprávě dostatečně argumentována, či argumentace absentuje.
Výše popsaná změna s sebou nese řadu chybějících propojení a vnitřních nekonzistencí. Ty mohou vést k zhoršení možné aplikace zákona tak podstatného pro fungování státu v době krize, jakým krizový zákon bezesporu je.
	Vzato na vědomí/ Akceptováno.
 Za současné rozpočtové situace není možné akceptovat další nárůst výdajů rozpočtu MV na agendy, které nejsou vykonávány nově, ale došlo by u nich pouze ke změně gestora. MV ČR nadále (ve shodě se svým postojem na jednání ministra vntra s vedením AK) není rozpočtově schopno pokrýt nárůst výdajů krajských úřadů a obecních úřadů ORP, pokud by došlo k přechodu zmíněných agend. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.2.
	
	Nový §
	Žádáme o vložení nového odstavce § 12f:
㤠12f
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
(1) Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost při vyhlášení krizového stavu vyhlašuje opatření k zachování bezpečnosti informací v kybernetického prostoru podle zákona o kybernetické bezpečnosti jako krizová opatření.
(2) Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost předkládá za stavu ohrožení státu či válečného stavu vládě návrhy dalších krizových opatření pro regulaci kybernetického prostoru jako regulační opatření podle zákona o hospodářských opatření pro krizové stavy.“.
Smyslem změny je definovat opatření vydávaná podle zákona o kybernetické bezpečnosti jako krizová opatření, a následně umožnit při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo při válečném stavu výrazně rozšířit možnosti NÚKIB při stanovení návrhů krizových opatření.
	Akceptováno


	19.3.
	
	K § 14 odst. 2 písm. f)
	Toto ustanovení vyznívá tak, že hejtman nařizuje cvičení všem orgánům krizového řízení na území kraje, a to včetně např. ústředních orgánů státní správy. Tím by např. hejtman Jihomoravského kraje v rámci krajského cvičení úkoloval i NÚKIB. S tímto nastavením nelze souhlasit, NÚKIB je součástí cvičení na národní úrovni tak, jak přísluší jeho postavení ústředního úřadu státní správy.
	Vysvětleno
Bude doplněno přesně v důvodové zprávě (není myšleno na ústřední správní orgány, ale na dekoncentráty v rámci příslušného kraje).

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.4.
	
	K § 14 odst. 6
	Z tohoto ustanovení vyplývá, že hejtman může úkolovat správní úřady kdekoliv. Bylo by minimálně vhodné omezit, že tak činí v rámci svého území.
	Neakceptováno
Omezení ukládání úkolů správním úřadům v podmínkách konkrétního kraje dle § 14 odst. 6 je uvedeno v první větě tohoto odstavce.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	19.5.
	
	K § 21 odst. 3 písm. a)
	Požadujeme, aby orgán krizového řízení měl možnost, na základě jiných svých oprávněných zájmů, možnost odmítnout tato krizová opatření plnit.
	Neakceptováno / Vysvětleno
Uvedené ustanovení není předmětem novely krizového zákona. Jednotlivá krizová opatření vydávaná vládou nebo hejtmanem nemohou být ve vzájemné rozporu. Zároveň se v případě uvedeného ustanovení jedná z úrovně starosty obce o zajištění provedení krizových opatření, které jsou vyhlášeny orgánem krizového řízení oprávněným je vyhlašovat, tedy vládou nebo pro území kraje hejtmanem kraje. Nejedná se tak o opatření, která by starosta obce vyhlašoval z vlastní iniciativy, tudíž nemůže dojít k situaci, že by starosta ze své vlastní iniciativy nařídil evakuaci nebo jiné krizové opatření. V kontextu rozsahu krizových opatření obsahuje již současné znění krizového zákona jasné vymezení rozsahu vyhlášených krizových opatření a jejich trvání pouze po dobu nezbytně nutnou k řešení krizové situace, resp. odvrácení možného ohrožení života a zdraví osob, majetku a životního prostředí. Odmítnout plnění krizového opatření vyhlášeného vládou nebo hejtmanem by pak mohlo vést právě ke zvýšení možného ohrožení osob ale i dalšího fungování úřadu, který by takové opatření odmítl splnit (např. odmítnutí evakuace z místa ohrožení krizovou situací), nehledě na to, že by se jednalo o přímé porušení procesů nastavených v systému krizového řízení.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	20. 
	Úřad vlády ČR – Ministr pro evropské záležitosti
	K § 8
	Za velmi pozitivní přínos navrhované novely považujeme novou povinnost odůvodňovat krizová opatření. Současně ale vnímáme za nezbytné nejméně doplnit důvodovou zprávu a příkladmo vymezit krizová opaření, která jsou z povinnosti odůvodňovat vyňata, neboť nezasahují do práv a povinností osob, a řádně zdůvodnit, proč jsou z povinnosti odůvodňovat vyňata. Současně chápeme výjimku z povinnosti odůvodňovat v případě bezprostředně hrozícího nebezpečí z prodlení, ale s ohledem na zavedený soudní přezkum navrhujeme namísto výjimky z povinnosti koncipovat spíše odložení této povinnosti, tzn. stanovit povinnost odůvodnění do přiměřené časové lhůty doplnit.
	Akceptováno jinak.
Jde zejména o definiční vymezení krizového opatření podle § 2 krizového zákona, kdy se krizovým opatřením rozumí organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob. Tedy krizová opatření mohou mít i povahu organizační, například ve vztahu k činnosti jiných orgánů krizového řízení. V době nouzového stavu v souvislovsti s uprchlickou vlnu z Ukrajina byly takto řešeny některé aspekty chodu cizinecké policie a OMAP ve vztahu k poskytování víz o dočasné ochraně.
Text navrhovaného odst. 2 bude více zobecněn, aby odpovídal reálným potřebám praxe krizového řízení a byla zajištěna vyšší míra flexibility pro odůvodnění krizových opatření, a to i v situacích, kdy je zapotřebí opravdu rychle reagovat a vydat nějakou regulaci, přičemž relevantních podkladů či prognóz vývoje krizové situace může být pouze minimum. V důsledku zobecnění ustanovení § 8 odst. 2 bude odstavec 3 z návrhu zcela odstraněn jako nadbytečný.
Text § 8 odst. 2 bude znít takto:
„(2) Je-li krizovými opatřeními uvedenými v § 6 odst. 1 až 3 a v § 7 zasahováno do práv a povinností osob, je vláda povinna v odůvodnění rozhodnutí o krizovém opatření posoudit přiměřenost zásahu do práv, svobod a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob dle rizika spojeného s vymezenými činnostmi, oblastmi či jinými charakteristikami.“
Nový návrh vychází z obecných ústavních zásad přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod, které by tak měly být v odůvodnění brány výslovně v potaz. Zároveň by nebylo nutno přesně určovat konkrétní míru rizika omezovaných činností a aktivit, ale obecněji a flexibilněji posuzovat možné riziko (dané či hrozící) a dle toho určovat potřebnou míru regulace (zásahu do práv a svobod). 
  
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.  

	21.1. 
	SMO ČR
	Obecně k návrhu
	Návrh obsahuje zásadní změny v kompetencích obcí. V dokumentu RIA ani v odůvodnění návrhu přenesení agendy zpracování krizové plánovací dokumentace není vyjádřen dopad na personální zajištění této změny, a tedy ani dopad na financování tohoto navýšení. Důvodová zpráva na jedné straně avizuje přesun kompetencí a agend v krizovém řízení na samosprávné celky a na straně druhé uvádí, že návrh novely nepředpokládá významný nárůst zpracovávané agendy orgánů krizového řízení („KŘ“) a tím také nárůst finančních nákladů na její řešení.
Svaz měst a obcí ČR s návrhem na změnu kompetencí obcí v oblasti krizového řízení nesouhlasí a požaduje zachování současného stavu, který je dle jeho názoru funkční a v praxi vyhovující. Zpracování dokumentace v oblasti krizového řízení navrhuje ponechat v gesci HZS krajů, které jsou k této agendě odborně kompetentní, mají v této oblasti adekvátní a kvalifikované personální kapacity. Jsme přesvědčeni, že uvedený návrh s sebou nese více negativ než pozitiv (tj. předpoklad alokace dalších finančních prostředků ze státního rozpočtu na výkon přenesené působnosti obcí, zajištění dalších specializovaných pracovníků v oblasti krizového řízení v obcích apod.). Rovněž vnímáme, že by uvedený návrh dopadl nejen na ORP, ale současně i na všechny ostatní obce, včetně těch nejmenších.
Svaz měst a obcí ČR rovněž považuje za nevhodnou formu předložení takto zásadních právních předpisů v rámci jednoho meziresortního připomínkového řízení. V souvislosti s tím navrhuje, aby došlo k rozdělení připomínkových řízení na úpravu problematiky kritické infrastruktury, kterou je zapotřebí z důvodu nutnosti transpozice směrnice CER schválit prioritně, a další návrhy změn související s nastavením systému krizového řízení řešit separátně.
Pro případ, že by nedošlo k akceptaci námi uplatněných předchozích připomínek, a byla vůle navrhované změny i přes trvající rozpor prosadit, dovolujeme si uplatnit několik dalších připomínek níže:
Dle „Metodiky pro stanovení nákladů na výkon státní správy v přenesené působnosti“, vydané Ministerstvem vnitra v roce 2020, by měli předkladatelé legislativních návrhů, které mají dopady na územně samosprávné celky (potřeba personálního posílení), v těchto návrzích vždy vyčíslit náklady na výkon státní správy v přenesené působnosti. V případech, kdy jsou na obce ze strany státu převáděny další kompetence v rámci přenesené působnosti, je nutné rovněž analogické navýšení finančních prostředků ze státního rozpočtu na tuto agendu. 
Navrhované změny budou mít zásadní dopady na činnost úseku krizového řízení jednak přímé, tedy zvýšení povinností, zodpovědnosti, nezbytných znalostí  a množství vykonávané práce, ale i nepřímé – bude nezbytné upravit  pracovní náplně pracovníků KŘ, přehodnotit jejich platové zařazení a eventuálně i jejich přesun do vyšší platové třídy, což s sebou ponese zásadní dopad na obecní rozpočty.
Dále upozorňujeme na problém s případným zastupováním pracovníků KŘ (např. v případě nemoci delší než 3 týdny), zejména na menších ORP – v případě zamýšlených změn bude nutné toto zohlednit v rámci navýšení úvazků. 
V návaznosti na uvedené žádáme o doplnění materiálů o finanční dopad navrhovaných změn, které bez adekvátního navýšení finančních prostředků na přenesenou působnost pro obce v souvislosti s nárůstem agendy v oblasti krizového řízení, nelze realizovat.
	Vzato na vědomí/ Akceptováno. 
Za současné rozpočtové situace není možné akceptovat další nárůst výdajů rozpočtu MV na agendy, které nejsou vykonávány nově, ale došlo by u nich pouze ke změně gestora. MV ČR nadále (ve shodě se svým postojem na jednání ministra vntra s vedením AK) není rozpočtově schopno pokrýt nárůst výdajů krajských úřadů a obecních úřadů ORP, pokud by došlo k přechodu zmíněných agend. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.2.
	
	K důvodové zprávě
	Důvodová zpráva zmiňuje vznik Národního portálu krizového řízení, přičemž však chybí jeho bližší vymezení (např. kdo bude mít přístup k portálu, co všechno se bude přes portál řešit apod.). Doporučujeme doplnit bližší informace o zmiňovaném portálu z důvodu posouzení možných dopadů na ORP.

	Akceptováno jinak
Uvedená pasáž týkající se Národního portálu krizového řízení bude z důvodové zprávy odstraněna.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.3. 
	
	K náhradám 
	Návrh postrádá zásadní princip, jehož absence se ukázala hned na začátku pandemie COVID-19, a to zásadu: „Kdo nařizuje, ten platí“. I přes všeobecnou známost však tento princip není jasně uveden v krizovém zákoně a v praxi se ukázalo, že díky tomu nefunguje. Obdobná situace se vyskytuje také v oblasti zajištění potřeb subjektů plnících úkoly z KP. Každý subjekt v KP kraje má sídlo na území nějakého ORP. V okamžiku, kdy má subjekt plnit úkoly z KP kraje by dle mého názoru logicky měl jeho zásobování zajistit KŠ kraje (kraj, krajský úřad) – od PHM až po respirátory a desinfekci (jak se ukázalo při pandemii). V legislativě toto však není jasně definováno a objevil se postup vycházející z názoru, že o subjekt se má postarat ORP, na jehož území sídlí. A to i přes fakt, že jej nemá ve vlastním KP, nemapuje jeho potřeby v rámci plánovacího cyklu apod. 
S tím souvisí také pravomoc hejtmana kraje delegovat úkoly na ORP (§ 14 odst. 3 písm. e) a povinnost ORP úkoly plnit, není zde však definováno právo na finanční kompenzace při plnění těchto úkolů (viz. např. kontrola ubytovatelů v návaznosti na krizový stav „Migrační vlna velkého rozsahu“, kdy kontrolu vykonávaly ORP pro kraje). 
Doporučujeme, aby byl v textu zákona explicitněji definován princip náhrad dle výše uvedeného principu a bylo jasně definováno, jakým způsobem budou vůči ORP probíhat finanční kompenzace za jim uložené a plněné povinnosti.
	Vysvětleno
Návrh novely krizového zákona tento princip obsahuje. V případě, že by ORP nebo obci při realizaci krizových opatření vznikly nezajištěné finanční náklady, je možné následné finanční kompenzace v případě neuhrazení ze strany orgánu, který krizové opatření nařídil, nárokovat soudní cestou.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.4. 
	
	K § 14 odst. 5
	Uvedené ustanovení zní: „(5) Nelze-li zajistit činnosti a věci podle odstavce 4 písm. a) a b) smluvně proto, že subjekt plnění klade zjevně finančně nebo časově nevýhodné podmínky nebo plnění odmítne, a přitom hrozí nebezpečí z prodlení, hejtman splnění činností nebo poskytnutí věcí uloží.“
Navrhujeme nahradit slovo „věci“ spojením slov „věcné prostředky“. 
	Akceptováno


	21.5.
	
	K § 15 odst. 3 písm. b)
	Uvedené ustanovení uvádí, že HZS kraje vytváří podmínky pro činnost krizového štábu ORP, chybí zde však vymezení způsobu a konkrétních činností, kterými bude HZS tyto podmínky vytvářet. 
Prosíme o doplnění dle výše uvedeného.
	Neakceptováno
Jedná se o zákonné vymezení povinnosti pro HZS kraje. Konkrétní podmínky, technické zabezpečení apod. nepatří do zákona. Tato úprava reflektuje skutečnost, kdy na úrovni některých krajů zabezpečuje podmínky k zasedání krizového štábu právě HZS kraje, případně HZS kraje zajišťuje podmínky pro aktivati záložního pracoviště krizového štábu.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.6.
	
	K § 19
	V ustanovení § 19 je nově uvedeno, že obecní úřad obce s rozšířenou působností („OŮ ORP“) za účelem zajištění připravenosti správního obvodu ORP na řešení krizových situací a při jejich řešení zpracovává krizový plán ORP.
Drtivá většina typových i reálných krizových situací má přesah území ORP, a to minimálně na kraj, z nemalé části na celý stát. Plná kompetence ORP při tvorbě KP znamená riziko rozdílů mezi sousedními ORP, dalšími ORP v kraji a v dalších krajích. Současná praxe, kdy KP zastřešuje tvůrce na úrovni kraje, toto riziko významně snižuje.
OÚ ORP jsou dle uvedeného ustanovení určeny nové povinnosti – na rozdíl od krajů ale nemají oprávnění vyžadovat při zpracování krizového plánu součinnost, viz. § 14 odst. 3 „Krajský úřad při zpracování krizového plánu kraje vyžaduje součinnost obcí s rozšířenou působností a obcí, organizačních složek státu, právnických a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout krajskému úřadu součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu kraje.“. 
Je však zřejmé, že KP kraje bude mimo jiné souhrnem krizových plánů ORP, které rozpracují konkrétní opatření pro daná území. Navrhujeme doplnit § 19 o odst. 3 v tomto znění:
„(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
	Neakceptováno.
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR..

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.7.
	
	K § 31 odst. 3 písm. b)
	Dle uvedeného ustanovení dochází k zpřesnění povinnosti fyzické osoby, kdy tato je povinna nejen hlásit přechodnou změnu pobytu, ale i jeho ukončení, popř. změnu. Není zde však uvedeno, jakým způsobem a jak bude evidence přechodných pobytů vedena.
Doporučujeme do uvedeného ustanovení doplnit konkrétní způsob evidence v případě krizového stavu.
	Vysvětleno
Způsob vedení evidence je uveden v § 39d (nejedná se o nový institut). Prakticky bude evidence vedena v jednom z modulů ISKŘ.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.8.
	
	K § 33
	Vzhledem k situaci, kdy byl HZS kraje vyňat z odpovědnosti za zpracování krizových plánů, přesto mu zůstává ústřední role kontrolního orgánu, a to jak ve vztahu k plnění povinností krajských úřadů, tak OÚ ORP, shledáváme tuto kompetenci HZS kraje jako nesystémovou. 
V navrhované novele je zpracovatelem krizového plánu ORP či kraj, z čehož vyplývá, že nesou hlavní odpovědnost za jeho zpracování. Nedává tedy smysl, aby hlavní kontrolní činnost měl i nadále HZS kraje v případě kontroly krizové dokumentace ORP, když pro zpracování poskytuje pouze součinnost. Zákon tuto kontrolu ponechává na HZS kraje, ale příslušnost za projednání přestupků, které i z této kontroly mohou vzejít, by měly mít dle novely ORP. Nedává smysl provádět kontrolní činnosti, ale její výsledky a závěry nechat na řešení někoho jiného.
	Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.9. 
	
	K § 34d odst. 1 a 3
	Svaz měst a obcí ČR s povinností projednávat přestupky dle krizového zákona ze strany OÚ ORP nesouhlasí. Dle zkušeností z období platnosti nouzového stavu (Covid-19), byla velká část přestupků řešených na místě postoupena k dalšímu jednání, což přineslo značný nápor na přestupkovou agendu OÚ ORP, přičemž se předpokládá, že by k obdobné situaci došlo i v případě jiných krizových situací v budoucnu. Pracoviště krizového řízení jsou v ORP často personálně obsazena pouze jedním zaměstnancem, kdy v případě vyhlášení krizového stavu jeho agenda mnohonásobně vzroste a není tak v jeho kapacitních možnostech řešit nad rámec ještě projednávání řady dalších přestupků na úseku tohoto zákona. Nově by měli pracovníci krizového řízení řešit i přestupky mimo krizový stav, které v předchozím znění zákona měly v působnosti HZS kraje, což opět zvyšuje objem práce a odpovědnosti ORP.
Rovněž vyjadřujeme nesouhlas s dalším přenášením výkonu státní správy na obecní policii, která je orgánem obce vykonávajícím podle zákona samosprávnou činnost. Nelogická je skutečnost, že Hasičský záchranný sbor kraje není věcně příslušný k projednávání přestupků v oblasti, kterou mu s ohledem na současnou bezpečnostní situaci a zkušenosti z řešení mimořádných událostí a krizových nově ukládá § 15 odst. písm. g) umožňující vyžadovat, shromažďovat a evidovat údaje o výrobních záchytných kapacitách ve vlastnictví právnických a podnikajících fyzických osob, a to pouze za účelem zajišťování připravenosti na krizové situace nebo jejich řešení.
Hasičský záchranný sbor již nyní může vybrané přestupky projednávat příkazem na místě, bylo by tedy logické a žádoucí, aby jako jeden z orgánů krizového řízení s kompetencemi vůči správním úřadům a obcím v kraji v rámci krizového řízení a jednotnosti postupu řešil i přestupky na úseku krizového řízení příkazem na místě.
Navrhujeme tak uvedené ustanovení upravit následovně: „Přestupky podle § 34 odst. 1 písm. a) až f) a § 34a odst. 1 písm. d) a e) může projednat příkazem na místě orgán Policie České republiky nebo Hasičský záchranný sbor.“
	Neakceptováno
Situaci související s řešením pandemie COVID-19 nelze považovat za reprezentativní příklad, neboť tato krizová situace svým charakterem zcela vybočovala z množiny krizových situací, ke kterým běžně dochází. Ačkoliv lze připustit, že s ohledem na šíři krizových opatření a délku trvání bylo v souvislosti s touto krizí řešeno nadstandardní množství přestupků, dosavadní statistické údaje týkající se běžně nastalých krizových situací jasně ukazují, že dochází spíše k jednotkám až desítkám případů ročně, ve kterých by bylo nutné porušení povinnosti trestat podle krizového zákona. Jelikož většina skutkových podstat  souvisí s krizovými opatřeními, která jsou ve své podstatě na zákonné úrovni upravena velmi obecně, jeví se obecní úřad ORP jako nejvhodnější orgán pro projednání těchto přestupků, mj. i s ohledem na obecnou příslušnost k projednání přestupků stanovenou zákonem č. 250/2016 Sb. Zároveň se s ohledem na výše uvedené jeví jako žádoucí, aby měla obecní policie možnost projednat přestupky příkazem na místě, pakliže jsou k jeho uložení naplněny podmínky. Tento postup má naopak potenciál značně usnadnit celý přestupkový proces. Vypuštěn bude odkaz na odst. 1

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	21.10.
	
	K § 39h
	Uvedené ustanovení uvádí, že zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti stanoví vláda. Navrhujeme upravit, aby se na problematiku krizových plánů, plánů krizové připravenosti a karet obcí a subjektů nevztahoval zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. V rámci přípravy na krizové situace a jejich řešení mohou orgány krizového řízení nakládat s citlivými údaji, které nejsou určeny pro veřejnost.
	Akceptováno jinak
Problematika vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb., je řešena komplexně v rámci nově navrhované úpravy zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Dochází ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.0.
	SMS ČR
	Obecně k návrhu
	S ohledem na průběh několika jednání a dvoukolového vypořádání bychom rádi požádali o stažení celého návrhu a předložení nového materiálu, který by čistě transponoval směrnici a neměnil zákon o IZS, ani krizový zákon nad rámec transpozice. K tomuto postoji nás vede obava o budoucnost krizové legislativy, a především jejího výkonu v praxi.
	ROZPOR 
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	22.1. 
	
	Obecně k návrhu
	Kvitujeme přenesení některých kompetencí v oblasti krizového řízení na orgány samospráv, tedy mimo působnost GŘ HZS a jeho krajských ředitelství, byť si uvědomujeme a zároveň upozorňujeme na zvýšené finanční náklady na personální zajištění příslušných orgánů, pověřených krizovým řízením. Upozorňujeme však, že přenesení agendy pokut a náhrad škod by mohlo znamenat zahlcení současných odborů, pod které tyto agendy spadají.
Odůvodnění:
SMS ČR je organizací, která sdružuje především obce I. typu, přesto si myslíme, že přesun některých kompetencí v oblasti krizového řízení je krok správným směrem, zejména proto, že se těžiště přípravy na krizové situace přesune těmto obcím blíže. Systém tak dle našeho názoru bude nastaven transparentněji a srozumitelněji, pokud bude krizové situace částečně řídit starosta ORP, tedy člověk starostům známý a důvěryhodný.
Uvědomujeme si rovněž zvýšené náklady obecních úřadů ORP na personální zajištění krizové agendy, nicméně věříme, že tento krok bude ze strany starostů ORP přijat jako pozitivní právě kvůli blízkosti řízení krizových situací na lokální úrovni (model personálního zajištění agendy viz. příloha č. 2). 
Zároveň apelujeme, že je nutné klást větší důraz na celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů na úrovni územních samosprávných celků (především krajů a ORP), pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V tomto smyslu upozorňujeme, aby se vlivem přesunu agend pokut a náhrad nevytvořil kontraproduktivní jev, kdy obce, potažmo kraje, budou spíše než krizové řízení, řešit přestupky a náhrady škod. Proto požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy projednávání přestupků a administrace náhrad, které nemají absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu výše uvedeného.
	ROZPOR 
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	22.2.
	
	K § 10
	Navrhujeme v § 10 odst. 1 písm. f) nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „v době krizových stavů“ a navrhované znění odst. 1 písm. k) nahradit zněním: „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění:
V souvislosti se zavedením Informačního systému krizového řízení je nutné se odklonit od principu vyžadování a poskytování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů.
	Připomínka k odst. 1 písm. f) je akceptována.

Připomínka k odst. 1 písm. k) je neakceptována, neboť smyslem ISKŘ není shromažďovat údaje, které jsou HZS krajů oprávněny vyžadovat podle § 15 odst. 2. Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	22.3.
	
	K § 14
	V odst. 6 navrhujeme za poslední větu doplnit větu: „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Odůvodnění:
Jedná se o oprávnění potřebné k zajištění řešení krizového stavu v podmínkách kraje.
	ROZPOR 
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

	22.4.
	
	K § 14a odst. 1 písm. e)

	Z důvodové zprávy k příslušnému ustanovení požadujeme vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“.
Odůvodnění:
Předmětná pasáž důvodové zprávy umožňuje natolik široký výklad, že součinnost krajského úřadu zahrnuje zajištění prakticky veškeré činnosti při vzdělávání starostů, což neodpovídá zákonnému ustanovení, podle nějž se krajský úřad na odborné přípravě „podílí“. Podle informací z krajů jsou krajské úřady připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, nemohou však z podstaty věci být odpovědny za její kompletní materiální a finanční zajištění.
	Akceptováno


	22.5.
	
	K § 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“. Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
Odůvodnění:
Navržené změny souvisí s přechodem zpracování krizových plánu z HZS na krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností a se vznikem informačního systému krizového řízení.
	ROZPOR 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.


	22.6.
	
	K § 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Odůvodnění:
Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v době krizových stavů musí být zachováván i na lokální úrovni, kde je výkonným orgánem krizového řízení starosta obce s rozšířenou působností.
	Akceptováno


	22.7.
	
	K § 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno


	22.8.
	
	K § 18
	Požadujeme v odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Odůvodnění:
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
Podstatou není analýza, ale spolupráce a zapojení ORP – aktivně – aby plán, který bude ORP předložen HZS kraje, měly možnost obce projednat a schválit. Dělení ČR na funkční správní jednotky, které spravují území, tedy na kraje, ORP, POÚ a obce I. typu je prověřeným modelem, který pracuje s územní znalostí, tedy kraj nemá takovou znalost území jako ORP, stejně jako ORP nezná obce I. typu a jejich problémy v takovém detailu, jako obce I. typu samotné. Zároveň zapojení jednotlivých složek podporuje jejich „spoluúčast“, tedy jim není jen „z vrchu“ dáno, ale jsou jeho součástí, tedy lze předpokládat i v případě problému větší zapojení a nedojde k ponechání jeho řešení „na hasičích“. Jak bylo na finálním vypořádání sděleno, tato připomínka vychází z praxe a požadavku území.
	ROZPOR 
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat. 

	22.9.
	
	K § 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Rovněž navrhujeme, aby byla pro poskytnutí informací určena zákonná pořádková lhůta.
Odůvodnění:
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP. Navržené ustanovení učiní z poskytnutí součinnosti při zpracování krizových plánů jasnou povinnost, a umožní tak, aby ORP byly schopny bez průtahů zpracovat krizové plány tak, jak je jejich povinností. Je naším názorem, že pokud jsou ORP povinny vypracovávat krizové plány, měla by jim tato povinnost být ze strany státu co nejvíce usnadněna, bez možnosti prodlení či odmítání ze strany třetích subjektů; k tomuto účelu by měla ostatně sloužit i navržená zákonná lhůta pro poskytnutí požadovaných informací.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	22.16. 
	
	K § 21
	Požadujeme upřesnění četnosti dané odborné přípravy v oblasti krizového řízení, tedy zda je míněno, že se starosta obce musí zúčastnit každý rok, nebo v jiné frekvenci, či pouze jednou po svém zvolení. Zároveň navrhujeme, aby se starostové museli účastnit takových příprav opakovaně pouze tehdy, když dojde k zásadní změně v krizovém řízení, jinak by bylo povinné se účastnit pouze přípravy bezprostředně následující po okamžiku zvolení.

	Akceptováno jinak
Informace o četnosti účasti na odborné přípravě pro starosty bude doplněna do důvodové zprávy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	22.10.
	
	K § 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	22.11.
	
	K § 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. 
Odst. 2 požadujeme upravit následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
Odůvodnění:
U navržené úpravy odstavce 1 se jedná o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování k jejich zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ.
	Neakceptováno
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	22.12.
	
	K § 30
	Navrhujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“.
Odůvodnění:
Navržená úprava § 30 vychází ze zkušeností z krizových situací, kdy v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou. Proto je pro literu zákona lepší, když se počítá s více opatřeními ve stejný čas, i když může hypoteticky být jen jedno, než když bude a priori počítat s jedním a v praxi bude situace odlišná – zákon je určen ke srovnání platné legislativy s faktickým stavem, je tedy žádoucí, aby tento reflektoval.
	Akceptováno

	22.13.
	
	K § 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Odůvodnění:
Navržené změny souvisí s přechodem zpracování krizových plánu z HZS na krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností a se vznikem informačního systému krizového řízení.
	Akceptováno jinak.

V návaznosti na novou systematiku úpravy ustanovení o přestupcích je uvedeno v § 34a odst. 1:
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že 
a) v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu podle § 33 odst. 3, 


	22.14. 
	
	K § 35 a 36
	Požadujeme zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil, a dále dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
Odůvodnění:
Respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí (nebude tedy o žádostech rozhodovat a vyplácet náhrady).
Především je však potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
· vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
· vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
	ROZPOR
Nová úprava přenáší náklady kompenzací na stát (MV ČR).

	22.15.
	
	K § 39g
	Požadujeme zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil, a dále dopracovat způsob financování vyplácených náhrad, resp. vazbu na státní rozpočet tak, aby vyplácení náhrad nešlo k tíži orgánu, který bude vyplácením a administrací pověřen, ale bylo zúčtováno ve státním rozpočtu – např. v kapitole všeobecná pokladní správa.
Odůvodnění:
Není zřejmé, jaký účel má obdobné postavení krajského úřadu jako organizační složky státu. Dle důvodové zprávy se nemá jednat o výkon veřejné správy, ale o vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, což vzbuzuje zásadní pochybnost, že takový nárok vůči státu má vypořádávat orgán, který k tomu není a priori určen (na rozdíl od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových).
Zároveň požadujeme do odst. 1 doplnit mechanismus zajišťující financování náhrad vyplácených ze státního rozpočtu, např. ve znění: „Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a, zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet tohoto orgánu. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.“
	ROZPOR

Nová úprava přenáší náklady kompenzací na stát (MV ČR).

	23.1. 
	SSHR
	Vložení nového ustanovení
	Požadujeme rozšířit působnosti Správy státních hmotných rezerv v oblasti krizového řízení a doplnit § 12d následujícím způsobem:
㤠12d
Správa státních hmotných rezerv
Správa státních hmotných rezerv je v době krizového stavu oprávněna
a) uvolňovat státní hmotné rezervy včetně nouzových zásob ropy a ropných produktů, 
b) zajišťovat koordinaci poskytování věcných zdrojů v systému hospodářských opatření pro krizové stavy,
c) zajišťovat nákup státních hmotných rezerv a centrální nákup majetku státu nezbytného pro překonání krizové situace pro ministerstva a jiné ústřední správní úřady,
d) provozovat informační systém pro podporu hospodářských opatření pro krizové stavy a koordinaci poskytování věcných zdrojů,“

Odůvodnění:
Doplnění oprávnění:
d) provozovat informační systém pro podporu hospodářských opatření pro krizové stavy a koordinaci poskytování věcných zdrojů,
Správa státních hmotných rezerv provozuje od roku 2012 celostátní nástroje informační podpory HOPKS (IS Argis, IS Krizkom). Tyto systémy zabezpečují plánování a zajišťování věcných zdrojů pro potřeby orgánů krizového řízení. Za tímto účelem byla usnesením vlády ze dne 7. prosince 2020 č. 1275 schválena „Metodika pro vyžadování věcných zdrojů za krizové situace, která je pro závazná pro ÚSÚ“ a která tuto informační podporu předpokládá. 
Jedná se tedy o významnou působnost Správy státních hmotných rezerv v oblasti krizového řízení, která by měla být zachycena i v základním právním předpisu pro tuto oblast.
	Akceptováno jinak 
Zahrnutí této agendy do novely krizového zákona považujeme i nadále za problematické. Ze samotného návrhu je patrné, že provozované informační systémy slouží pro podporu hospodářských opatření pro krizové stavy a koordinaci poskytování věcných zdrojů, což jsou oblasti spadající do systému hospodářských opatření pro krizové stavy, které jsou předmětem zákona č. 241/2000 Sb., o Hospodářských opatřeních pro krizové stavy. Pokud tedy byla identifikována potřeba legislativního ukotvení výše uvedeného informačního systému, který již však v systému HOPKS funguje od roku 2012, mělo by být jeho legislativní ukotvení provedeno do zákona o HOPKS. Dále je potřeba zmínit, že uvedené ustanovení § 12d se týká oprávnění SSHR pouze za krizových stavů. V konečném důsledku by tak SSHR byla oprávněna provozovat uvedený informační systém pouze během vyhlášeného krizové stavu.Z důvodu potřeby jasného vymezení postavení dalších systémů použivaných při řešení krizových situací vůči ISKŘ však bude rozšířena důvodová zpráva v části týkající se ustanovení § 26. Zde bude uvedeno, že kromě ISKŘ existují a budou i nadále existovat jiné informační systémy určené k řešení mimořádných událostí a krizových situací.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	23.2.
	
	K § 15
	Žádáme o změnu v systému vyžadování informací od právnických a podnikajících osob. Upozorňujeme, že zákon tím že stanovuje právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám povinnost „na žádost zpracovatele krizového plánu za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady uvedené v § 15 odst. 2 a další související údaje“ rozšiřuje zásadním způsobem současný okruh orgánů KŘ, které budou disponovat oprávněním požadovat výše uvedené údaje. Navrhujeme, aby zákon stanovil orgány krizového řízení, které budou oprávněny vyžadovat informace od podnikatelské sféry a prostřednictvím kterých budou získávat informace potřebné pro zpracování krizových plánů i ostatní orgány krizového řízení tak, aby se počet těchto orgánů krizového řízení podstatně snížil na úroveň, která bude umožňovat sběr a jejich předávání efektivněji a bez zásadního navýšení administrativní zátěže především u podnikatelské sféry. 
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava první věty § 15, odst. 2 zásadně mění stávající praxi vyžadování údajů cestou čtrnácti HZS krajů a nahrazuje ji ustanovením vyjádřeným v ustanovení § 29, odst. 2, které ukládá právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám povinnost „na žádost hasičského záchranného sboru kraje zpracovatele krizového plánu za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady uvedené v § 15 odst. 32 a další související údaje“.
S přihlédnutím ke skutečnosti, že zpracovatelů krizových plánů je několik stovek (všechny ORP, KÚ, ministerstva a jiné ústřední správní úřady, ČNB …) se v navrhovaném systému, kdy oproti dnešnímu stavu jedné žádosti cestou HZS kraje, předpokládá uplatňovat mnohonásobně více žádostí a tím i nárůst administrativní zátěže podnikatelských subjektů. Toto je i v rozporu se současným trendem vlády snižovat administrativní zátěž podnikatelů i všech ostatních subjektů
Tato skutečnost je zvlášť významná zejména při zpracování plánovacích dokumentů v systému hospodářských opatření pro krizové stavy, které jsou součástí krizových plánů, kde je podnikatelské sféry vyžadovaný extrémní objem informací.
	Akceptováno jinak
Připomínku bereme na vědomí a s jejím odůvodněním souhlasíme. V otázce přechodu agend je však navrhovánu tuto otázku řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	23.3.
	
	K § 10, odst. 1, písm. a)
	Požadujeme upravit text uvedeného paragrafu následujícím způsobem:

a) provádí kontrolu zajištění připravenosti ostatních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů na řešení krizových situací a ve spolupráci s příslušným ministerstvem a jiným ústředním správním úřadem provádí kontrolu krizových plánů krajů, 
Odůvodnění:
Při kontrole krizových plánů krajů ze strany Ministerstva vnitra považujeme za nezbytnou spoluúčast nejen ministerstev, ale i jiných ústředních správních úřadů, do působnosti kterých patří zpracování některých částí těchto krizových plánů. Např. součástí krizových plánů krajů jsou i plánovací dokumenty systému hospodářských opatření pro krizové stavy, jejichž zpracování patří do působnosti Správy státních hmotných rezerv.
	Akceptováno


	23.4.
	
	K § 26 odst. 1
	Požadujeme upravit text uvedeného paragrafu následujícím způsobem:
„(1) Informační systémy krizového řízení jsou neveřejné informační systémy veřejné správy podle zvláštního právního předpisu sloužící orgánům krizového řízení k zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení“
Odůvodnění:
Informačních systémů pro podporu krizového řízení a jeho částí (např. systému HOPKS) je provozováno více a různými orgány krizového řízení (např. Správa státních hmotných rezerv provozuje k zajištění své působnosti v systému HOPKS několik informačních systémů - IS Argis a IS Krizkom). Domníváme se, že s existencí těchto informačních systémů by navrhované úprava zákona měla počítat i z důvodu vytvoření bezproblémové vzájemné komunikace těchto informačních systému.
	Akceptováno jinak

V důvodové zprávě bude vysvětleno, že pro řešení krizových situací mohou existovat i jiné informační systémy, jakými jsou například informační systému zabezpečující HOPKS.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	24. 
	SÚJB
	K novelizačnímu bodu 57
	Nesouhlasíme se zrušením § 27 zákona. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Institut zvláštních skutečností by měl být zachován.
Odůvodnění: Sama důvodová zpráva k návrhu zákona vyznívá zcela pro zachování tohoto institutu. Ke zrušení institutu neshledává SÚJB důvod. Zvláštní skutečnosti mají stanovený speciální režim upravený krizovým zákonem a nejedná se o skutečnosti, které by například byly obecně chráněny před jejich poskytováním veřejnosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jejich ochrana je zakotvena až výslovně v krizovém zákoně. Jelikož se v případě informací, které mohou být zvláštními skutečnostmi, nejedná o utajované informace podle zákona č 412/2005 Sb., tak by při vypuštění jejich speciální úpravy v krizovém zákoně měly být podle tohoto zákona na základě žádosti poskytnuty, což na základě jejich charakteru, ale není žádoucí a nějaká míra „neveřejnosti“ těchto skutečností by měla být zachována. Uvědomujeme si určitou rigidnost a administrativní náročnost vedení těchto zvláštních skutečností dle současného znění krizového zákona, ale z důvodové zprávy ani z dalších novelizačních bodů nevyplývá, že by zrušením zvláštních skutečností došlo k nějakému jinému řešení citlivosti těchto informací.  
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení přímo v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	25. 
	ÚOOÚ
	Obecně k návrhu
	V návrhu absentuje stanovení právní formy vyhlášení krisového stavu. Jak se ukázalo během pandemie, takové vyhlášení je pak soudně nepřezkoumatelné, protože přímo z něj nevznikají žádné povinnosti.
Dále není vhodné, aby krisové opatření vydávala vláda/předseda vlády. 
Odůvodnění:
Vláda ani předseda vlády nejsou správními úřady. Správní akty mají vydávat správní úřady, tj. zde ministerstva.
	Vysvětleno.
Forma vyhlášení nouzového stavu byla dovozena ústavním soudem, který formální akt vyhlášení nouzového stavu označil za právní předpis sui generis.
V případě vyhlašování krizových opatření vládou, je nutné poznamenat, že vláda je odpovědná za zajišťování bezpečnosti. Jelikož se v případě vyhlašovaných krizových opatření jedná o právní předpis vlastního druhu, tak zde není podstatné, že vláda není správním orgánem.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	26.1.
	ÚZSVM
	K § 35 odst. 5, 9, 10,11
	Nesouhlasíme, aby v případech, kdy nelze zjistit krajský úřad příslušný k poskytnutí peněžní náhrady, nebo pokud o omezení práva či uložení povinností rozhodla vláda, poskytoval náhradu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“).
Snaha předkladatele o určení konkrétní organizační složky státu v případech, kdy nelze určit příslušný krajský úřad, či v případech, kdy o omezení či uložená povinnosti rozhodla vláda, je pravděpodobně reakcí na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1649/2007, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „Jestliže však krizový zákon nevymezuje organizační složku státu příslušnou za stát vystupovat v řízení o nároku podle tohoto právního předpisu, je třeba jednat s Ministerstvem vnitra v souladu s § 12 odst. 1 písm. m) zákona č. 2/1969 Sb., podle nějž toto ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém.“
Řešením této situace ovšem nemůže být návrh, v rámci kterého bude určena organizační složka státu, která nemá zcela žádnou věcnou kompetenci či zkušenost k řešení náhrad za omezení vlastnického práva nebo uložení povinnosti. Pokud to důvodová zpráva odůvodňuje tím, že „Pro případy, kdy není objektivně možné krajský úřad příslušný k projednání věci určit nebo o individualizovaném omezení práva či uložení povinnosti rozhodne přímo vláda (nebo její předseda ve smyslu novelizovaného § 6 odst. 8 krizového zákona), se stanoví příslušnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových k projednání nároku s ohledem na výkon jeho působnosti i možnou povahu (hybridních, zdravotních atd.) hrozeb, které nelze bez dalšího podřadit pod kompetence Ministerstva vnitra.“, pak ani důvodová zpráva nepodává jediný smysluplný důvod, proč by to měl být právě ÚZSVM. Jestliže je na ÚZSVM nahlíženo jako na „organizační složku státu se zbytkovou kompetencí“, pak toto platí pouze co do vztahu k určení příslušné organizační složky státu hospodařící s majetkem státu v operativní evidenci ve smyslu § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. 
Není proto zřejmé, proč by ÚZSVM měl touto cestou čelit totožným obtížím, které navrhovatel u sebe zároveň vylučuje. Novela pak ani neřeší finanční dopady a ani nevymezuje žádné konkrétní zdroje financování ve prospěch ÚZSVM, když ÚZSVM pochopitelně nemá na tyto případy vyhrazeny žádné finanční zdroje.
ÚZSVM sice představuje státní orgán s celostátní působností, nicméně nepatří mezi ústřední správní úřady, ani není správním orgánem, neboť nevykonává vrchnostenský výkon státní správy. K této zcela nové povinnosti ÚZSVM poskytovat peněžní náhradu pak předkládaný návrh nepřiznává ve prospěch ÚZSVM ani pravomoc (například cestou správního soudnictví, tj. obdobně jako pro Ministerstvo vnitra, či pro obce) podávat návrhy na zrušení opatření obecné povahy, a to aby se předcházelo vzniku „zbytečných“ výdajů.
Navržený postup je pak zcela nekoncepční a nesystémový, když v obdobném případě v rámci totožné novely je v případě zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, stanoveno, že nelze-li příslušný krajský úřad určit, vyplácí peněžní náhradu Ministerstvo vnitra, a současně je toto ministerstvo pověřeno k vymáhání případných regresních nároků.
Jako možné řešení této situace navrhujeme, aby se předkladatel inspiroval postupy při určování „příslušného úřadu“ ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. V rámci § 6 odst. 2 jsou nejprve vymezeny situace, kdy je příslušným úřadem Ministerstvo spravedlnosti, a pro další situace je určeno, že příslušným úřadem je ten úřad, v jehož odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, došlo ke škodě. V tomto smyslu by pak byla i určen příslušný úřad, který je oprávněn požadovat uhrazení výdajů dle navrhovaného § 35 odst. 9 zákona č. 240/2000 Sb.
ÚZSVM připomíná, že je nutné rozlišovat mezi peněžními náhradami a procesním zastupováním ÚZSVM v rámci soudních a jiných řízení. Jedná se o jednu ze základních kompetencí ÚZSVM a této činnosti se ÚZSVM nijak nezříká. Naopak v praxi ÚZSVM zastupuje ústřední orgány státní správy v soudních řízeních ve smyslu zákona č. 240/2000 Sb., a je tak připraven činit i v případě soudních řízeních dle novelizovaného § 35 zákona č. 240/2000 Sb. ÚZSVM v těchto případech jedná za jiné organizační složky státu zpravidla na bázi dohody (§ 6 zákona č. 201/2002 Sb.). Pokud ovšem předkladatel zajistí odhad počtu možných případů, ÚZSVM by se, pochopitelně po zhodnocení takového odhadu a svých kapacit, nebránil tomu, aby jednal za stát výlučně tak, jak stanoví navrhovaný § 35 odst. 10. ÚZSVM ovšem požaduje, aby bylo stanoveno, že se jedná o výlučné jednání ve smyslu § 2 zákona č. 201/2002 Sb. se všemi souvisejícími důsledky. Současně by tento typ jednání by měl být doplněn do § 3 zákona č. 201/2002 Sb.

	Akceptováno 


	26.2.
	
	K § 39g odst. 2
	Nelze souhlasit, aby bylo zákonem stanoveno, že by ÚZSVM měl posuzovat (resp. uplatňovat) nároky vůči fyzickým osobám působícím v krajském úřadě. Navrhovaná novela nepřekládá konkrétní věcné důvody pro takové obligatorní kogentní věcné řešení. Důvody obdobně jako v předchozí připomínce.
Pokud se krajskému úřadu přiznává „obdobné postavení jako organizační složce státu“, požadujeme stanovit, zda tedy ÚZSVM může v těchto případech krajské úřady zastupovat obdobně jako organizační složky státu dle zákona č. 201/2002 Sb.
Nesouhlasíme pak ani s návrhem, že „nárok na náhradu škody na majetku státu se promlčí za jeden rok ode dne, kdy škoda vznikla“. Promlčení nároku na náhradu škody by mělo být sjednoceno na obecnou promlčecí lhůtu případně na 3 roky (viz. § 35 odst. 8). Lhůta v délce jednoho roku může být příliš krátká z důvodu možných průtahů při zjišťování způsobení a výše škody a i například z důvodu dodržení vnitřních předpisů příslušné instituce. Je třeba uvést, že ke zjištění vzniku škody může dojít i s časovým odstupem a k uplatnění náhrady škody tak v hraničních případech nemusí vůbec dojít právě z důvodu uplynutí krátké promlčecí doby. Kratší délka lhůty pak ani není v důvodové zprávě vysvětlena.
	Akceptováno 


	27.1.
	Vedoucí Úřadu vlády ČR
	K § 6 odst. 7
	Nově vložený odst. považujeme za nadbytečný, náležitosti zde stanovené jsou obsaženy v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR. V čl. 5 odst. 3 tohoto ústavního zákona je uvedeno jak oprávnění předsedy vlády k vyhlášení nouzového stavu (může jej vyhlásit v případě nebezpečí z prodlení), tak jeho forma (rozhodnutí předsedy vlády), a je zde také uvedeno, že rozhodnutí předsedy vlády o vyhlášení nouzového stavu „vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší“. V čl. 6 odst. 1 zákona č. 110/1998 Sb. je pak uvedeno, jaké náležitosti má rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu obsahovat (tzn. i rozhodnutí předsedy vlády), včetně uvedení důvodů pro vyhlášení nouzového stavu. Navrhovaný nový odst. 7 tak považujeme za nadbytečné duplikování ustanovení ústavního zákona č. 110/1998 Sb. a žádáme jeho vypuštění.
	Akceptováno


	27.2. 
	
	K § 8 odst. 3
	Nově vložený odst. by opravňoval vládu v případě bezprostředně hrozícího nebezpečí z prodlení nařídit krizová opatření bez odůvodnění podle odst. 2. Pro případ nutnosti řešit krizovou situaci, která nesnese odkladu, je možné využít ustanovení čl. 5 odst. 3 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. – nicméně i v případě nebezpečí z prodlení je předseda vlády povinen při vyhlášení nouzového stavu (součástí rozhodnutí k jeho vyhlášení jsou 
i návrhy krizových opatření) odůvodnit toto rozhodnutí. Navíc krizová opatření nemůže ani v případě nebezpečí z prodlení formulovat sám předseda vlády, ale vychází z krizových opatření navržených příslušným ministerstvem a jiným ústředním správním úřadem (viz § 9 návrhu novely krizového zákona 
a kompetenční zákon č. 2/1969 Sb.). Z návrhu není zřejmé, v jakých případech bezprostředně hrozícího nebezpečí z prodlení by vláda coby kolektivní orgán mohla rozhodovat rychleji než předseda vlády, aby to opravňovalo vládu nařizovat krizová opatření bez odůvodnění podle odst. 2. Považujeme za nezbytné tuto nejasnost odstranit, tak aby nezakládala pochybnosti o možné zneužitelnosti tohoto ustanovení.
	Akceptováno jinak.
Text navrhovaného odst. 2 bude více zobecněn, aby odpovídal reálným potřebám praxe krizového řízení a byla zajištěna vyšší míra flexibility pro odůvodnění krizových opatření, a to i v situacích, kdy je zapotřebí opravdu rychle reagovat a vydat nějakou regulaci, přičemž relevantních podkladů či prognóz vývoje krizové situace může být pouze minimum. V důsledku zobecnění ustanovení § 8 odst. 2 bude odstavec 3 z návrhu zcela odstraněn jako nadbytečný.
Text § 8 odst. 2 bude znít takto:
„(2) Je-li krizovými opatřeními uvedenými v § 6 odst. 1 až 3 a v § 7 zasahováno do práv a povinností osob, je vláda povinna v odůvodnění rozhodnutí o krizovém opatření posoudit přiměřenost zásahu do práv, svobod a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob dle rizika spojeného s vymezenými činnostmi, oblastmi či jinými charakteristikami.“
Nový návrh vychází z obecných ústavních zásad přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod, které by tak měly být v odůvodnění brány výslovně v potaz. Zároveň by nebylo nutno přesně určovat konkrétní míru rizika omezovaných činností a aktivit, ale obecněji a flexibilněji posuzovat možné riziko (dané či hrozící) a dle toho určovat potřebnou míru regulace (zásahu do práv a svobod).  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání   

	27.3.
	
	K § 24a odst. 2
	Podle ustanovení § 24a odst. 1 upravuje složení a činnost Ústředního krizového štábu (dále jen „ÚKŠ“) jeho Statut, který schvaluje vláda. Vzhledem k této skutečnosti není důvod doplňovat do zákona demonstrativní výčet některých činností 
a kompetencí ÚKŠ. K úpravě činnosti pracovních a poradních orgánů vlády není primárně určen zákon, ale právě statuty, jež schvaluje vláda. Odst. 2 § 24a proto požadujeme z návrhu novely krizového zákona vypustit.
	Akceptováno

Novelizační bod 53 bude vypuštěn.

	27.4.
	
	K § 26
	Informační systém krizového řízení má v souladu s ustanovením § 26 odst. 1 sloužit orgánům krizového řízení k zajišťování připravenosti na krizové situace. Vzhledem k tomu, že jedním z orgánů krizového zákona je také vláda coby kolektivní orgán, žádáme o doplnění § 26, jakým způsobem bude zajištěn přístup tohoto orgánu krizového řízení do Informačního systému krizového řízení, tzn. zda přístup vlády coby celku bude zajištěn prostřednictvím přístupů jednotlivých členů vlády na příslušných úřadech.
	Akceptováno

	27.5.
	
	K § 27
	Se zrušením institutu zvláštních skutečností bez jakékoli náhrady nelze souhlasit. V Důvodové zprávě je uvedeno, že „v rámci přípravy na krizové situace a jejich řešení mohou orgány krizového řízení nakládat s citlivými údaji, které nejsou určeny pro veřejnost“. Tyto citlivé údaje nejsou podle Důvodové zprávy údaji podléhajícími úpravě zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ani není problematika nakládání s nimi upravena v žádném obecně platném právním předpisu. Není proto jasné, jak bude zajištěna ochrana informací zásadních pro  přípravu na krizové situace a jejich řešení (např. i ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím). Považujeme za nutné odstranit tuto nejasnost ohledně „nakládání s citlivými údaji, jejichž publikování a sdílení není, zejména s ohledem na zhoršující se bezpečnostní situaci, žádoucí,“ jak uvádí i předkladatel v Důvodové zprávě.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení přímo v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání   

	28.
	Úřad vlády ČR (zmocněnkyně pro lidská práva)
	Obecně k návrhu
	V návrhu zákona nejsou explicitně zahrnuty nestátní neziskové organizace (NNO, případně další aktéři občanské společnosti), jejichž práce zejm. se zvláště zranitelnými skupinami byla během zvládání pandemie Covid-19 a migrační ukrajinské krize klíčová pro bezpečnost a fungování státu. NNO jsou zmíněny pouze v návaznosti na změnu zákona o integrovaném systému (zákon č. 239/2000 Sb.).
Požaduji proto začlenění role organizací občanské společnosti do relevantních ustanovení návrhu zákona.
	Neakceptováno.
Byť předkladatel jednoznačně vnímá potřebnost součinnosti s NNO při řešení krizových situací, nutno brát v potaz, že NNO nejsou a ze své podstaty nemohou být orgány krizového řízení a jako takové zařazeny přímo do zákona o KŘ. 
V rámci této připomínky není ani blíže specifikováno, jak by měla být vymezena zákonná úloha či role NNO v tomto systému. Předkladatel toto nemůže domýšlet za autory připomínky. 
Předkladatel proto navrhuje věnovat se této problematice v rámci činnosti připravované mezirezortní pracovní skupiny k dalším úprávam krizového řízení, do níž bude zmocněnkyně vlády pro lidská práva přizvána.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	29.
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR

	Obecně k návrhu
	Otázka efektivního nastavení nakládání s odpady v případech krizových událostí - Prezidenti Hospodářské komory a Svazu průmyslu zaslali dne 1.11.2022 ministru životního prostředí společný dopis, kde vyzvali k úpravě legislativního řešení ve vztahu k možnostem nakládání s odpady v krizovém období (COVID, energetická krize, krize odbytu druhotných surovin, apod.). K dané věci zaslala dopis rovněž Česká asociace odpadového hospodářství s žádostí o stanovisko k možné aplikaci § 3 zákona o odpadech, a to dne 8.11.2022. V rámci následných odborných diskuzí bylo shrnuto, že tato potřeba by měla být systémově vyřešena v rámci novelizace krizového zákona. 

V roce 2022 čelila Evropa a stejně tak Česká republika krizi odbytu druhotných surovin. Krize naštěstí odezněla v době, kdy se stále daly čerpat rezervní fondy OH pro kritické situace. V případě, že by však krize byla jen o několik měsíců delší, situace by byla prakticky neřešitelná s odkazem na platnou legislativu. 

Ukázalo se, že v rámci národní legislativy je nutné přijmout nástroj, kterým by bylo umožněno bezpečně a zákonně nakládat s odpady, pro které není v daném časově definovaném období žádné reálné uplatnění, ale které je zároveň nutné kontinuálně svážet z obcí a měst. 

Kapacity recyklačních provozů se s ohledem na vysoké ceny energií dočasně odstavily. Kapacity energetického využití byly ve většině případů na svém maximu, případně nemohly odpad přijímat z důvodu legislativního omezení (u odpadů z třídiček). Firmy se snažily o uplatnění odpadů, jak jen to bylo možné, aby mohly dále zajistit svoz z obcí a měst. V dané době byla řada komodit druhotných surovin neprodejná, ceny jiných se blížily k nule nebo do záporných hodnot. 

Odpady z obcí a měst je vždy nutné svážet kontinuálně. Prokázalo se, že situaci nebylo možné vyřešit skladováním odpadů (nejsou a nebudou dostatečné skladové kapacity a není to možné ani z hlediska požární ochrany; řešení cestou skladování naráží i na řadu dalších faktorů, například na ztrátu kvality surovin vlivem počasí, apod.). 

Cílem opatření je zachování funkčního systému svozu odpadů z obcí a měst. Bylo vypracováno návrhové legislativní řešení. Řešení se opírá o možnost vyhlášení dočasného stavu nouze v oblasti odpadového hospodářství z pozice vlády a následného řešení možností nakládání s odpady dočasnou úpravou zákonných povinností formou nařízení vlády. 

§ xxx
Stav nouze v odpadovém hospodářství

1)    Stavem nouze v odpadovém hospodářství (dále jen ""stav nouze"") je stav, který vznikl v důsledku
a) živelních událostí,
b) náhlého kritického nedostatku kapacit zařízení pro nakládání s odpadem v důsledku zásahu vyšší moci nebo
c) významného ohrožení odbytu druhotných surovin a vytříděných odpadů na území celého státu.

2) Stav nouze vyhlašuje vláda na základě analýzy faktického stavu událostí. V rámci stavu nouze může vláda s cílem zajistit bezpečné a efektivní nakládání s odpady po dobu vyhlášeného stavu nouze stanovit nařízením v nezbytném rozsahu 
a) výjimky ze zákazu předání odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů ke spalování v zařízení na energetické využití odpadu podle § 35 odst. 3 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění,
b) výjimky ze zákazu předání odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů k odstranění podle § 36 odst. 5. zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění a
c) výjimky ze zákazu provozovatele ukládat 
odpady na skládku podle § 40 a § 41 odst. 3 písm. a) a g) zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění."
	Neakceptováno 
Zákon o KŘ slouží k obecnému vymezení problematiky krizového řízení v ČR a jeho cílem a cílem předkládané novely není řešit odvětvově specifické typy událostí. Předkládaný návrh nového § ke "stavu nouze v odpadovém hospodářství" zavádí nový typ stavu, který však není krizovým stavem podle tohoto zákona a svým zněním překračuje působnost tohoto zákona. Zavádění odvětvově specifických stavů k řešení specifických typů událostí bělo být řešeno ve věcně příslušných právních předpisech, viz stav nouze v energetice, stav kybernetického nebezpečí, povodňové stavy apod.  


	30.1.
	Svaz průmyslu a dopravy

	Obecně k návrhu
	Obecně považujeme za nezbytné, aby návrh v této části více reflektoval nezastupitelnou roli subjektů KI v oblasti krizového řízení. Zejména by toto mělo být zohledněno v případě subjektů KI, u nichž mohou být následky incidentů fyzicky citelné pro jejich širší okolí – toto lze vymezit například za pomoci zákona o prevenci závažných havárií. Na toto navazujeme níže konkrétními připomínkami, avšak považujeme na nezbytné diskutovat tuto koncepční připomínku jako celek.
	Vzato na vědomí

vypořádání této připomínky souvisí s vypořádáním konkértních připomínek k § 10, 24 a 27.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	30.2.
	
	Obecně k návrhu
	Požadujeme do zákona zahrnout navrhované legislativní řešení, které se opírá o možnost vyhlášení dočasného stavu nouze v oblasti odpadového hospodářství v následujícím znění:
㤠xxx
Stav nouze v odpadovém hospodářství
1)  Stavem nouze v odpadovém hospodářství (dále jen "stav nouze") je stav, který vznikl v důsledku
a) živelních událostí,
b) náhlého kritického nedostatku kapacit zařízení pro nakládání s odpadem v důsledku zásahu vyšší moci nebo
c) významného ohrožení odbytu druhotných surovin a vytříděných odpadů na území celého státu.
2) Stav nouze vyhlašuje vláda na základě analýzy faktického stavu událostí. V rámci stavu nouze může vláda s cílem zajistit bezpečné a efektivní nakládání s odpady po dobu vyhlášeného stavu nouze stanovit nařízením v nezbytném rozsahu 
a) výjimky ze zákazu předání odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů ke spalování v  zařízení na energetické využití odpadu podle § 35 odst. 3 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění,
b) výjimky ze zákazu předání odděleně soustřeďovaných komunálních odpadů k odstranění podle § 36 odst. 5. zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění a
c) výjimky ze zákazu provozovatele ukládat odpady na skládku podle § 40 a § 41 odst. 3 písm. a) a g) zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech v platném znění.“.
	Neakceptováno 
Zákon o KŘ slouží k obecnému vymezení problematiky krizového řízení v ČR a jeho cílem a cílem předkládané novely není řešit odvětvově specifické typy událostí. Předkládaný návrh nového § ke "stavu nouze v odpadovém hospodářství" zavádí nový typ stavu, který však není krizovým stavem podle tohoto zákona a svým zněním překračuje působnost tohoto zákona. Zavádění odvětvově specifických stavů k řešení specifických typů událostí bělo být řešeno ve věcně příslušných právních předpisech, viz stav nouze v energetice, stav kybernetického nebezpečí, povodňové stavy apod.  

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	30.3.
	
	§ 10 odst. 5
	V § 10 se doplňuje odstavec 5, který zní: 
(5) Úkoly Ministerstva vnitra uvedené v odstavci 1 písm. a) až c), g) až i) a l) plní Výbor podle krizového zákona, který je složený ze zástupců Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru, Policie České republiky, [popř. další orgány, subjekty] a subjektů kritické infrastruktury.
	Vypořádání viz vypořádání k připomínce 31.26 k části první.

	30.4.
	
	§ 24 a 24b
	Požadujeme, aby mezi členy bezpečnostních rad obcí a krajů a krizových štábů obcí a krajů byli též zástupci vybraných subjektů KI.

	Neakceptováno / vysvětleno
Konkrétní složení bezpečnostních rad a krizových štábů na územní úrovni není obsahem krizového zákona, ale až prováděcích právních předpisů. V současné době je složení bezpečnostních rad a krizových štábů stanoveno v nařízení vlády č. 462/2000 Sb. Konkrétní složení těchto orgánů je poté potřeba vnímat v kontextu jejich účelu, kdy se jedná o poradní, resp. pracovní, orgány zřizovatele, tedy hejtmana a starosty ORP, přičemž již v současné době nařízení vlády umožňuje zřizovateli na jednání přizvat další osoby. Uvedenou připomínku však lze zohlednit a posoudit v rámci novelizace příslušeného prováděcího právního předpisu. V rámci připravované novelizace uvedeného nařízení vlády, se předpokládá úprava složení bezpečnostních rad a krizových štábů krajů, a to stanovením minimálního výčtu povinných členů, které následně může zřizovatel, tedy hejtman kraje, doplnit o další osoby, které jsou nezbytné pro zajištění připravenosti kraje na krizové situace a jejich řešení. V rámci této úpravy tak bude mít hejtman možnost do své příslušné bezpečnostní rady nebo krizového štábu jmenovat i zástupce subjektů kritické infrastruktury, kteří mají svoji kritickou infrastrukturu na území kraje. Stále je však potřeba vnímat skutečnost, že bezpečnostní rada kraje a krizový štáb kraje jsou poradní a pracovní orgány hejtmana, který má politickou odpovědnost za přípravu na krizové situace a jejich řešení na území kraje, a tudíž by měl mít i zajištěnou určitou míru autonomie ve vztahu ke složení uvedených poradních a pracovních orgánů. Samotné zahrnutí subjektů KI do těchto orgánů pak bude na rozhodnutí a uvážení příslušného hejtmana.
Předkladatel v rámci metodické činnosti může doporučit zapojení subjektů KI do těchto orgánů.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	30.5.
	
	§ 27
	Nesouhlasíme se zrušením § 27

	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení přímo v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	31.0.
	Krajský úřad 
JmK
	Obecně k návrhu
	Požadujeme, aby z legislativního procesu byly zcela vypuštěny změny zákona o IZS a krizového zákona, vyjma nezbytných formálních úprav v návaznosti na implementaci evropské směrnice CER. 

	ROZPOR
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	31.1.
	
	§ 6 odst. 1 písm. a)
	Je navrhováno vložení slova „zvířat“. V ČR je velmi problematické zabezpečení evakuace osob, pokud bude zasaženo velké území mimořádnou událostí. Pro evakuaci zvířat nemají složky IZS patřičné vybavení, natož nejsou volné vhodné prostory kam evakuovanou zvěř umístit a dále zabezpečit péči o ni. Z těchto důvodů navrhujeme novelizaci vypustit. 16. V § 6 odst. 1 písm. a) se za slovo „osob“ vkládá slovo „, zvířat“.

	Akceptováno 


	31.2.
	
	§ 6 odst. 1 písm. b)
	Jedná se zřejmě o překlep a místo „upuštění“ je myšleno „opuštění“.
17. V § 6 odst. 1 se na konci písmene b) se za slova „nebo území“ doplňují slova „anebo setrvání na vymezeném území a zákaz jeho uopuštění“.

	Akceptováno 


	31.3.
	
	§ 8a 
	Navrhujeme vypuštění §8a.
Nesouhlasíme s vložením §8a, protože tahle oblast by měla být upravena zákonem č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou a o změně zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o státní pomoci při obnově území).
	ROZPOR 
Uvedený institut má být nástrojem pro situace, kdy nebudou postupy podle uvedených zákonů efektivní k řešení nastalé situace.

	31.4.
	
	§ 14 odst. 3 písm. d)
	Vzhledem k ostatním ustanovením tohoto odstavce a praktické stránce provedení koordinace považujeme za nadbytečné zdůraznění koordinace humanitární pomoci cestou krizového štábu a navrhujeme proto toto vypustit d) koordinuje prostřednictvím krizového štábu kraje poskytování humanitární pomoci,
	Akceptováno


	31.5.
	
	§ 15 odst. 1 písm. c)
	Podle této úpravy zajišťována a organizována Hasičským záchranným sborem kraje odborná příprava v oblasti krizového řízení starostů, právnických a podnikajících fyzických osob, které plní opatření z krizového plánu kraje. Vzhledem k tomu, že je krizový plán zpracováván krajským úřadem, měl by tuto odbornou přípravu rovněž zabezpečovat a organizovat.
Navrhujeme tuto povinnost převézt mezi povinnosti krajských úřadů odst. 1 písm. j) § 14a zajišťuje a organizuje odbornou přípravu v oblasti krizového řízení starostů, právnických a podnikajících fyzických osob, které plní opatření z krizového plánu kraje;
 a změnit znění písm. c) odst. 1 § 15 poskytuje spolupráci při zajištění zajišťuje a organizuje odborné přípravy v oblasti krizového řízení starostů, právnických a podnikajících fyzických osob, které plní opatření z krizového plánu kraje,  
	ROZPOR 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.
Navruhujeme tuto problematiku projednat až v mezirezortní pracovní skupině ke krizové legislativě pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnost MV ČR.


	31.6.
	
	§ 15 odst. 3 písm. b)
	Navrhujeme doplnit na základě požadavku „na základě požadavku zřizovatele krizového štábu“ nebo „na základě požadavku hejtmana nebo starosty obce s rozšířenou působností“

	ROZPOR
Uvedené ustanovení je alternativou k § 14a odst. 1 písm. e) s tím, že subjekt odpovědný za vytváření podmínek se bude odvíjet od rozhodnutí hejtmana o umístění krizového štábu.
Bude uvedeno v důvodové zprávě.

	31.7.
	
	§ 21 odst. 2 písm. a)
	Vzhledem k proběhlým krizovým situacím, kdy starostové obci neměli pro řešení krizových situací personální podporu a byli například i sami krizovou situací zasažení. Z těchto důvodů navrhujeme dát povinnost starostovi obce zřídit krizový štáb obce, navrhujeme tedy znění a) zřizuje krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán.

V návaznosti na to pak navrhujeme úpravu § 40 odst. 1 písm. b) a to doplnění krizového štábu obce.

	ROZPOR
Vzhledem k velkému množství malých obcí v ČR považujeme stanovení povinnosti zřizovat krizový štáb obce pro malé obce za organizační a personálně obtížně realizovatelné. V rámci vypořádání je tak navrhováno ponechání současné možnosti zřídit krizový štáb obce, přičemž samotné zřízení bude záviset na rozhodnutí příslušného starosty obce.

	31.8.
	
	§ 36
	Není zde jasné, zda je dostatečně pokryta náhrada za omezení užívacího práva, které se nyní v § 35 neuvádí.

	ROZPOR 
Jde o výkladový problém. Navruhujeme tuto problematiku projednat až v mezirezortní pracovní skupině ke krizové legislativě pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnost MV ČR.


	31.9.
	
	§ 38 odst. 1 
	Ve vztahu k předešlým úpravám (zásadní připomínka č. 18 k §8a) navrhujeme změnu:
(1) Na rozhodování a ukládání povinností podle tohoto zákona se v době krizového stavu, s výjimkou § 34 až 34d, a dále v případě postupu podle § 8a tohoto zákona po skončení krizového stavu, nevztahuje správní řád.
	ROZPOR
Takto široké vyloučení správního řádu nelze bez návrhu náhradních procedurálních řešení akceptovat. Vyloučení správního řádu musí být vždy nahrazeno adekvátními procesními instituty (jiným způsobem řízení).

	32.0.
	Krajský úřad MSK
	Obecně k návrhu
	Změnu zákona o integrovaném záchranném systému a krizového zákona, vyjma změn souvisejících s přijetím zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, žádáme ze současného legislativního procesu vyřadit a předložit návrhy změn těchto zákonů až po vyřešení všech zásadních záležitosti, které mají být řešeny pracovní skupinou.
	ROZPOR 
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	32.1.
	
	§ 2a odst. 3
	Navrhujeme tento text vypustit.
Odstavec 1 jasně stanovuje, že dokumentace krizového plánování je hierarchicky uspořádaný systém. Pokud krizový plán ministerstva nebo ústředního správního úřadu a kraje vychází z krizového plánu České republiky, nemůže být s tímto krizovým plánem v rozporu. Ani krizový plán obce s rozšířenou působností nebo karta obce, které mají vycházet z krizového plánu kraje, nemohou být s krizovým plánem kraje v rozporu. Naopak opatření stanovená v „nadřízeném“ krizovém plánu jsou rozpracovány na podmínky ministerstva, ústředního správního úřadu, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce v jejich krizovém plánu.

	Akceptováno


	32.2.
	
	§ 4 odst. 3
	Do odstavce 3 je nezbytné doplnit nové písmeno d) ve znění: „d) strategickou dokumentaci k zajištění realizace preventivních opatření pro zvládání rizik.“
V návaznosti na systém řízení bezpečnostních rizik je nutno identifikovaná rizika s vysokým nebezpečím nejen rozpracovávat v typových plánech či Krizovém plánu ČR, nýbrž i ošetřit preventivními nástroji a řídit tato rizika s cílem jim předcházet či eliminovat jejich možné následky. Zavedení tohoto kroku je v souladu s principy managementu rizik dle ČSN ISO 31 000: Management rizik, a právě na proces posouzení rizika navazuje jeho ošetření. V tomto kontextu je ošetření rizika nejen o plánování preventivních opatření, ale rovněž o podpoře financování pro jejich realizaci.
	Neakceptováno
Proces ošetření rizik bude řešen v rámci jiné dokumentace, která je za tímto účelem zpracovávána, jako je například Koncepce ochrany obyvatelstva.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.3.
	
	§ 6 odst. 1 písm. i)
	V § 6 odst. 1 požadujeme odstranění písm. i). 
V rámci písm. i) je navrhováno přidání nového krizového opatření, které je zaměřeno na regulaci prodeje a distribuce výrobků, u nichž by došlo vinou kontaminace ke zdravotní či jiné závadnosti. Uvedené opatření však považujeme za nadbytečné, neboť problematika bezpečnosti a nezávadnosti výrobků je dostatečně řešena již v rámci stávající legislativy, která funguje i mimo krizové stavy. Konkrétně je problematika obecné bezpečnosti výrobků předmětem zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, který je zároveň předpisem, který implementuje evropskou legislativu v této oblasti do národního právního řádu. Otázka garance nezávadnosti dodávaných výrobků je pak rovněž řešena v rámci občanského zákoníku, konkrétně v rámci ustanovení řešících problematiku škody způsobené vadou výrobku.
	Neakceptováno. 
Potřeba tohoto krizového opatření vyplynula z řešení cvičení Zóna 2023. Zahrnutí tohoto krizového opatření bylo projednáno s věcným gestorem za problematiku a bude zahrnovat veškeré zboží.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.4.
	
	§ 6 odst. 2 písm. f)
	Za text „nařídit vykonávání péče o děti“ navrhujeme doplnit text „a mládež“.

	Akceptováno


	32.5.
	
	§ 6 odst. 2 písm. g), bod 4
	Za text „právnických a podnikajících fyzických osob“ navrhujeme doplnit text „a orgánů veřejné správy“.
V případě krizových situací je žádoucí i přednostní zásobování orgánů státní správy a samosprávy, které se podílejí na řešení krizových situací. Tato potřeba byla patrná při řešení pandemie vyvolané koronavirem SARS-CoV-2, kdy osobními ochrannými prostředky bylo nutno vybavit i např. zaměstnance úřadů, kteří zabezpečovali činnosti nezbytné pro snížení dopadů pandemie, jako např. rozvoz dezinfekce, vydávání osobních ochranných pomůcek lékařům a dalším zdravotníkům, zajištění předávání přístrojů umělé plicní ventilace a HFNO poskytnutých Správou státních hmotných rezerv. Přednostně byli očkováni vybraní zaměstnanci právnických a podnikajících fyzických osob podílejících se na řešení pandemie. Potřeba byla nechat přednostně očkovat i vybrané zaměstnance státní správy a samosprávy, kteří v rámci své pracovní činnosti přicházeli do kontaktu s dalšími osobami.

	Neakceptováno. Vysvětleno. 
Uvedené zmocnění je nadbytečné, vůči orgánům veřejné správy je možné tato opatření provádět i za stávající právní úpravy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.6.
	
	§ 6 odst. 2 písm. k)
	Navrhujeme nahradit text „stanovit činnosti nebo služby správního orgánu“ textem „stanovit činnosti nebo služby orgánu veřejné moci“.
Během některých krizových situací je nezbytné omezit činnosti nebo služby poskytované nejen správním orgánem, ale také orgány samosprávy. V případě vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s řešením pandemie vyvolané koronavirem SARS-CoV-2 nebylo možno zabezpečit provádění všech činností orgány samosprávy a tyto činnosti a služby musely omezeny. Vláda také v rámci krizových opatření činnosti krajských a obecních úřadů omezila.
	Akceptováno jinak. 
Na základě jiných připomínek bude uvedeno „činnosti v oblasti veřejné správy“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.7.
	
	§ 7 písm. b)
	V §7 požadujeme text uvedený v písm. b) nahradit následujícím zněním: b) „zvýšenou kontrolní činnost na úseku zabezpečení skladů výbušnin, staveb určených k výrobě a zpracování výbušnin, skladů munice, zbraní a střeliva, skladovaných jaderných materiálů a zdrojů ionizujícího záření, nebezpečných chemických látek, biologických agens a geneticky modifikovaných organismů.“   
Nově přidané položky doplňují seznam komodit, které představují zvýšené bezpečnostní riziko spojené s jejich skladováním a výrobou. Současné znění zákona opravňuje vládu nařídit provádět zvýšenou kontrolní činnost na úseku zabezpečení skladovaných jaderných materiálů a zdrojů ionizujícího záření, nebezpečných chemických látek, biologických agens a geneticky modifikovaných organismů. Rozšíření seznamu reaguje na zhoršenou bezpečností situaci v Evropě. Požadavek tak precizuje obecněji koncipované ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 14/2021 Sb., o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky.
	Neakceptováno.

Plně postačuje porávní úprava uvedená v
§ 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 14/2021 Sb.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.8.
	
	§ 9 odst. 1 písm. k)
	K ustanovení § 9 odst. 1, je nezbytné doplnit o nové písmeno k) ve znění: “k) plní úkoly podle krizového plánu České republiky.”
Ustanovení rozšiřuje podmínky připravenosti na krizové situace a jejich řešení zavedením nových povinností souvisejících s plněním úkolů podle Krizového plánu České republiky. Jedná se o stejnou filozofii, která je nastavena směrem od kraje níže (tedy, že starosta ORP je povinen plnit úkoly z krizového plánu kraje a starosta obce je povinen plnit úkoly z krizového plánu ORP).  

	Akceptováno


	32.9.
	
	§ 9 odst. 1 písm. l)
	K ustanovení § 9 odst. 1, je nezbytné doplnit o nové písmeno l) ve znění: „l) navrhují vládě preventivní opatření pro zvládání rizik.“
Tato zásadní připomínka souvisí se zásadní připomínkou č. 34 kdy v návaznosti na systém řízení bezpečnostních rizik je nutno identifikovaná rizika s vysokým nebezpečím nejen rozpracovávat v typových plánech či Krizovém plánu ČR, nýbrž i ošetřit preventivními nástroji a řídit tato rizika s cílem jim předcházet či eliminovat jejich možné následky. 

	Neakceptováno
Proces ošetření rizik je řešen v rámci specifické dokumentace, která je za tímto účelem zpracovávána, jako je například Koncepce ochrany obyvatelstva.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.10.
	
	§ 10 odst. 1 písm. b)
	V novém návrhu § 10 odst. 1 písm. b) požadujeme nahradit text “územních samosprávných celků” následujícím zněním “orgánů krizového řízení”.
Návrh zásadním způsobem omezuje působnost Ministerstva vnitra (Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR) v oblasti vzdělávání zaměstnanců orgánů krizového řízení v problematice krizového řízení. Navrhovaná úprava by působnost MV-GŘ HZS ČR omezila pouze na územní úroveň, přičemž by zcela vypustila vzdělávání zaměstnanců orgánů krizového řízení na ústřední úrovni. Jedná se tak o nepřípustné zúžení vzdělávání v oblasti krizového řízení. V souvislosti s výše uvedeným požadujeme úpravu ustanovení v písm. b) do původního stavu.

	Akceptováno


	32.11.
	
	§ 10 odst. 1 písm. i)
	V § 10 odst. 1 písm. i) požadujeme za slova “koncepce v oblasti” vložit následující text “ochrany obyvatelstva a”.
Navrhovaným ustanovením písm. i) by se měla legislativně ukotvit povinnost zpracovávat Koncepci vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Tento nelegislativní koncepční dokument je již v podmínkách ČR dlouhodobě zpracováván. Poslední verze tohoto dokumentu byla vládou schválena usnesením ze dne 10. července 2017 č. 508. Vzhledem k tomu, že se jedná o koncepční dokument, který již dlouhodobě k otázce vzdělávání v této oblasti přistupuje komplexně i v kontextu plnění úkolů ochrany obyvatelstva, požadujeme V § 10 odst. 1 písm. i) požadujeme za slova “koncepce v oblasti” vložit následující text “ochrany obyvatelstva a”.

	Akceptováno


	32.12.
	
	§ 10 odst. 1 písm. m)
	K § 10 odst. 1 je nezbytné doplnit nové písmenko m) ve znění: „m) navrhují vládě preventivní opatření pro zvládání rizik.“
Tato zásadní připomínka souvisí se zásadní připomínkou č. 34 a předchozí, kdy v návaznosti na systém řízení bezpečnostních rizik je nutno identifikovaná rizika s vysokým nebezpečím nejen rozpracovávat v typových plánech či Krizovém plánu ČR, nýbrž i ošetřit preventivními nástroji a řídit tato rizika s cílem jim předcházet či eliminovat jejich možné následky.
	Neakceptováno
Proces ošetření rizik je řešen v rámci specifické dokumentace, která je za tímto účelem zpracovávána, jako je například Koncepce ochrany obyvatelstva.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.13.
	
	§ 12e odst. 1 písm. e)
	Požadujeme doplnit nové písmeno e), které zní: „e) plní úkoly podle krizového plánu České republiky.“
Ustanovení rozšiřuje podmínky připravenosti na krizové situace a jejich řešení zavedením nových povinností souvisejících s plněním úkolů podle Krizového plánu České republiky. Jedná se stejnou filozofii, která je nastavena směrem od kraje níže (tedy, že starosta ORP je povinen plnit úkoly z krizového plánu kraje a starosta obce je povinen plnit úkoly z krizového plánu ORP). 

	Akceptováno


	32.14.
	
	§ 14 odst. 2 písm. g)
	Navrhujeme tento text vypustit.
Krajský úřad má povinnost zřídit pracoviště krizového řízení, zaměstnanci zařazení do tohoto pracoviště musí splňovat podmínky odborné způsobilosti pro vykonávanou oblast. Na zaměstnance tohoto pracoviště jsou stanoveny požadavky na vzdělání v oblasti vykonávaných činností.  Tito zaměstnanci zabezpečují přípravu na řešení krizových situací a obnovy území. Všichni zaměstnanci pracoviště krizového řízení jsou hejtmanovi kraje k dispozici nejen v případě řešení mimořádných událostí a krizových situací, ale i v době přípravy\na jejich řešení. Jednodenní nebo dvoudenní vzdělávání hejtmanů nedokáže nahradit spolupráci hejtmana s pracovištěm krizového řízení, ani připravit hejtmana kraje na řešení krizových situací.
	Akceptováno jinak.
Text bude přeformulován tak, aby formulačně nepracoval s pojmem povinnost. Slova „je povinnen se zúčastnit“ se nahradí slovy „se účastní“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.15.
	
	§ 14 odst. 3 písm. d)
	Navrhujeme vypustit text „prostřednictvím krizového štábu kraje“.
V případě vyhlášeného krizového stavu musí vždy zasedat krizový štáb kraje, který je pracovním orgánem hejtmana kraje. Krizový štáb kraje řešení krizové situace zabezpečuje dle pokynů hejtmana kraje. Tedy i další činnosti uvedené v § 14 odst. 3 zabezpečuje na základě rozhodnutí hejtmana krizový štáb kraje.

	Akceptováno


	32.16.
	
	§ 14 odst. 3 písm. f)
	Před text „poskytování zdravotních služeb na území kraje; přitom postupuje v souladu s opatřeními podle § 11 písm. b), jsou-li vydána“ navrhujeme doplnit slovo „koordinuje“.
Jedná se o upřesnění činnosti vykonávané hejtmanem kraje.

	Akceptováno


	32.17.
	
	§ 14 odst. 4 písm. d)
	Za text „přednostní zásobování škol, školských zařízení, dalších zařízení péče o předškolní děti, poskytovatelů zdravotních nebo sociálních služeb, ozbrojených sil, bezpečnostních sborů nebo složek integrovaného záchranného systému, podílejících se na plnění krizových opatření, a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury“ navrhujeme doplnit text „a orgánů veřejné správy“.
V případě stavu nebezpečí je v nezbytném rozsahu žádoucí i přednostní zásobování orgánů státní správy a samosprávy, které se podílejí na řešení krizových situací. Tato potřeba byla patrná při řešení pandemie vyvolané koronavirem SARS-CoV-2, kdy osobními ochrannými prostředky bylo nutno vybavit i např. zaměstnance úřadů, kteří zabezpečovali činnosti nezbytné pro snížení dopadů pandemie, jako např. rozvoz dezinfekce, vydávání osobních ochranných pomůcek lékařům a dalším zdravotníkům, zajištění předávání přístrojů umělé plicní ventilace a HFNO poskytnutých Správou státních hmotných rezerv. Přednostně byli očkováni vybraní zaměstnanci právnických a podnikajících fyzických osob podílejících se na řešení pandemie. Potřeba byla nechat přednostně očkovat i vybrané zaměstnance státní správy a samosprávy, kteří v rámci své pracovní činnosti přicházeli do kontaktu s dalšími osobami.
	Neakceptováno
Uvedené zmocnění je nadbytečné, vůči orgánům veřejné správy je možné tato opatření provádět i za stávající právní úpravy.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.18.
	
	§ 14 odst. 5
	Za text „Nelze-li zajistit činnosti a věci podle odstavce 4 písm. a) a b)“ navrhujeme doplnit písmena „c) a d)“.
I vykonávání péče o děti a mládež dle § 14 odst. 4 písm. c) a přednostní zásobování podle § 14 odst. 4 písm. d) může být v dnešní době zajištěno i právnickými a podnikajícími fyzickými osobami, tyto mohou při klást při plnění těchto činností zjevně finančně nebo časově nevýhodné podmínky nebo plnění odmítnout. Hejtman kraje by měl mít pravomoci splnění těchto činností uložit.

	Akceptováno


	32.19.
	
	§ 14 odst. 6
	Navrhujeme doplnit text „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Situace na území jednotlivých krajů může být v době vyhlášeného nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu, a ne všechna krizová opatření potřebná pro zvládnutí krizové situace musí být vládou vyhlášena. Také může dojít k souběhu více krizových situací, kdy jedna krizová situace bude mít celostátní rozsah a druhá bude zasahovat území několika obcí, případně území kraje. A ke zvládnutí druhé krizové situace bude potřeba nařídit krizová opatření, která vládou stanovena nebyla. Stav nebezpečí hejtman kraje vyhlašovat nebude, vzhledem k vyhlášenému jinému krizového stavu by to bylo zbytečné a matoucí, vyhlašována budou pouze krizová opatření potřebná ke zvládnutí krizové situace.
Hejtman kraje musí mít možnost reagovat na vývoj krizové situace v kraji a v případě potřeby nařídit i krizová opatření, která vládou nařízena nebyla. V těchto případech je potřeba rychlého rozhodnutí a vyhlášení potřebného krizového opatření, které ovlivní řešení krizové situace.
	ROZPOR 
Navrhovaná změna souvisí s potřebou zajištění jednotného řešení krizové situace, pro kterou došlo k vyhlášení nouzového stavu, nebo stavu ohrožení státu.

	32.20.
	
	§ 14a odst. 1
	Navrhujeme doplnit text „j) využívá a zpracovává informace shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému krizového řízení“.

	Neakceptováno
Není funkcionalita ISKŘ, nutno řešit komplexně systém vyžadování informací.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.21.
	
	§ 14a odst. 1 písm. e)
	Krajský úřad jako jeden z orgánů krizového řízení kraje a jako orgán zabezpečující připravenost kraje na řešení krizových situací by se měl podílet na odborné přípravě nejen starostů obcí, ale také právnických a podnikajících fyzických osob. Pro zabezpečení požadované připravenosti právnických a podnikajících fyzických osob v oblasti připravenosti na řešení krizových situací, a to jak nevojenských, tak i vojenských, je potřeba metodické vedení těchto osob také krajským úřadem.

	Akceptováno


	32.22.
	
	§ 15 odst. 2
	Navrhujeme nahradit text „Hasičský záchranný sbor kraje je oprávněn při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení prostřednictvím informačního systému krizového řízení shromažďovat, evidovat a orgánům krizového řízení zpřístupňovat údaje“ textem „Hasičský záchranný sbor kraje je oprávněn při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení vyžadovat, prostřednictvím informačního systému krizového řízení shromažďovat, evidovat a orgánům krizového řízení zpřístupňovat údaje“
Orgán krizového řízení, který shromažďuje, eviduje a dalším orgánům krizového řízení zpřístupňuje údaje, potřebuje mít pravomoc tyto údaje vyžadovat. Je nekoncepční, nelogické a nesystémové, aby jeden orgán krizového řízení vyžadoval informace pro druhý orgán krizového řízení, který má s danými informacemi dále pracovat a poskytovat je dalším orgánům krizového řízení.

	Neakceptováno

Bude řešeno v souladu s úpravou § 26


	32.23
	
	§ 15 odst. 3 písm. b)
	Za text „vytváří podmínky pro činnost krizového štábu kraje, krizového štábu obce s rozšířenou působností“ navrhujeme doplnit text „, pokud krizový štáb kraje nebo krizový štáb obce s rozšířenou působností zasedají v prostorách hasičského záchranného sboru kraje“.
V případě zasedání krizového štábu kraje nebo obce s rozšířenou působností v jiných prostorách než prostorách hasičského záchranného sboru kraje, bude tento složitě zabezpečovat vytváření podmínek pro činnost krizového štábu.

	Akceptováno jinak 

Bude uvedeno v důvodové zprávě

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.24.
	
	§ 17 odst. 2 
	Požadujeme následující úpravu textu: „Poskytovatel zdravotnické záchranné služby je oprávněn za účelem uvedeným v odstavci 1 vyžadovat od hasičského záchranného sboru kraje údaje shromažďované podle § 15 odst. 2.“
Viz předchozí připomínky. Údaje podle § 15 odst. 2 shromažďuje HZS kraje, které je následně může dále za účelem zajištění připravenosti na krizové situace a jejich řešení předávat dalším vybraným subjektům. Tyto informace však nejsou vyžadovány ani shromažďovány prostřednictvím nějakého informačního systému. Informační systém uvedený v § 26 je určen k jiným účelům a tuto funkcionalitu nebude obsahovat. V důvodové zprávě není o vyžadování a využívání údajů prostřednictvím informačního systému žádná zmínka, nelze tedy odhadnout, co tím autor textu myslel.
	Neakceptováno
 
řešeno v souladu s úpravou § 26


	32.25.
	
	§ 18 odst. 2 písm. e)
	Navrhujeme text vypustit.
Obecní úřad obce s rozšířenou působností má povinnost zřídit pracoviště krizového řízení, zaměstnanci zařazení do tohoto pracoviště musí splňovat podmínky odborné způsobilosti pro vykonávanou oblast. Zaměstnanci tohoto pracoviště jsou povinni se vzdělávat v oblasti vykonávaných činností a řeší přípravu na řešení krizových situací a obnovy území. Všichni zaměstnanci pracoviště krizového řízení jsou starostovi obce s rozšířenou působností k dispozici nejen v případě řešení mimořádných událostí a krizových situací, ale i v době přípravy\na jejich řešení. Jednodenní nebo dvoudenní vzdělávání starostů obcí s rozšířenou působností nedokáže nahradit spolupráci starosty obce s rozšířenou působností s pracovištěm krizového řízení, ani připravit starostu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací.

	Akceptováno jinak.
Text bude přeformulován tak, aby formulačně nepracoval s pojmem povinnost. Slova „je povinnen se zúčastnit“ se nahradí slovy „se účastní“.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.26.
	
	§ 19 odst. 1 
	Navrhujeme doplnit text „h) vede evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob v době vyhlášeného krizového stavu (§ 39d) a předává údaje v ní vedené hasičskému záchrannému sboru kraje“.
Obecní úřady mají § 21a odst. 1 písm. d) stanovenou povinnost vést evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob a předávat údaje v ní vedené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Obecní úřad obce s rozšířenou působností tedy také musí vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob v době vyhlášeného krizového stavu, aby s údaji poskytnutými obecními úřady patřičně nakládal.

	Akceptováno


	32.27.
	
	§ 21 odst. 2 písm. e)
	Doplnit do § 21 odst. 2 písm. e) ve znění: „odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra“.
V návrhu změn krizového zákona byla, dle původního znění krizového zákona, odebrána starostovi obce odpovědnost za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra. Nejen v návaznosti na § 26 návrhu zákona, tj. nově vznikajícího Informačního systému krizového řízení, který je určen orgánům krizového řízení k zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení, je nelogické v krizovém zákoně tuto odpovědnost starostovi obce odebrat, jakožto orgánu krizového řízení určeného dle krizového zákona.
	Neakceptováno. Vysvětleno

Jedná se o formální povinnost bez praktického využití. Využívání ISKŘ je upraveno v §26.

	32.28.
	
	§ 21a odst. 1 písm. d)
	Za text „vede evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob“ navrhujeme doplnit text „v době vyhlášeného krizového stavu“.
Evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob je potřeba vést v době vyhlášeného krizového stavu, aby v případě potřeby případné evakuace byly známy všechny osoby pohybující na daném území nebo byly známy osoby, které již dané území opustily.
	Neakceptováno
Vedení evidence o přechydných pobytech osob je přímo vázána na příslušné krizové opatření, které však bez vyhlášení krizového stavu nelze vydat a stejně tak je takové opatření účinné nejpozději do okamžiku ukončeí krizového stavu. Doplnění navrhované formulace je tudíž nadbytečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.29.
	
	§ 22 odst. 1
	Za text „Je-li k postupu podle § 21 odst. 3 písm. a) nutné vydat nařízení obce17), nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem“ navrhujeme doplnit text „, který se v něm stanoví nebo okamžikem“.
Některá krizová opatření mohou být vyhlášena s odloženou účinností, i obecní úřad může krizová opatření vyvěsit na úřední desku před nabytím účinností krizových opatření, aby obyvatelé obce měli časový prostor pro seznámení se s daným krizovým opatřením.
	Akceptováno


	32.30.
	
	§ 26
	Požadujeme upravit celý § 26 následovně:

„(1) Informační systém krizového řízení je informační systém veřejné správy57, jehož účelem je podpora orgánů krizového řízení při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení.

(2) Správu informačního systému krizového řízení zajišťuje Ministerstvo vnitra, přičemž úkoly s tím spojené vykonává generální ředitelství hasičského záchranného sboru.

(3) Orgány krizového řízení jsou povinny využívat Informační systém krizového řízení podle odst. 1.

(4) Orgány krizového řízení využívají i další informační systémy pro řešení a přípravu na řešení krizových situací, které umožňují sdílení dat s informačním systémem krizového řízení podle odst. 1.

(5) Orgány krizového řízení v době krizového stavu v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu vyžadují, shromažďují a evidují údaje od ministerstev a jiných správních úřadů, územně samosprávných celků, právnických a fyzických osob, to včetně údajů evidovaných v informačních systémech veřejné správy. Subjekty jsou povinny údaje poskytnout bezplatně a bez zbytečného odkladu.“
Navrhovaný text odpovídá záměru GŘ-HZS ČR vybudovat jednotný informační systém krizového řízení (ISKŘ), který je prezentován na pravidelných poradách hasičským záchranným sborům krajů, a jehož účelem je zejména podpora orgánů krizového řízení při řešení krizových situací. Orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat. Tím není dotčena možnost využívat jiné informační systémy sloužící pro přípravu nebo řešení krizových situací. Podmínkou je sdílení dat mezi těmito systémy, neboť záměrem ISKŘ není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
Nedávno řešené krizové situace (zejména pandemie COVID-19 a migrační vlna) poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Proto bylo doplněno ustanovení odstavce 5, které umožňuje orgánům krizového řízení na všech úrovních vyžadovat, shromažďovat a evidovat údaje, a to jak od orgánů veřejné správy, tak i od soukromých subjektů. 
S ohledem na různý charakter krizových situací a nemožnost přesně předvídat jejich povahu a rozsah, nelze předem striktně stanovit, které údaje a v jakém rozsahu budou pro řešení dané krizové situace nezbytné. Oprávnění orgánů krizového řízení je však limitováno pouze dobou krizového stavu (resp. obdobím po skončení krizového stavu, kdy však je třeba pokračovat v nastavených opatřeních, při kterých je třeba tyto údaje využívat) a mohou jej využít jen v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu.

	Akcptováno jinak

Text § 26 zní:

§ 26
Informační systém krizového řízení
(1) Informační systém krizového řízení je informačním systémem veřejné správy, jehož účelem je podpora orgánů krizového řízení při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení. 
(2) Správu informačního systému krizového řízení zajišťuje Ministerstvo vnitra, přičemž úkoly s tím spojené plní generální ředitelství hasičského záchranného sboru.
(3) Informační systém krizového řízení obsahuje údaje informačního systému evidence obyvatel, katastru nemovitostí, základního registru obyvatel, cizineckého informačního systému, základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí, základního registru agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností, informačního systému územní identifikace, nebo informačních systémů infekčních nemocí, které je jeho správce povinen zpřístupnit způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup.
(4) Informační systém krizového řízení dále využívá údaje získané při nařízení povinnosti podle § 6 odstavce 1 písm. f).
(5) Orgány krizového řízení jsou povinny využívat informační systém krizového řízení a při plnění úkolů souvisejících se zajišťováním připravenosti na krizové situace a jejich řešení přistupovat k údajům podle odstavců 3 a 4.
(6) Orgány krizového řízení využívají i další informační systémy pro řešení a přípravu na řešení krizových situací, které umožňují sdílení dat s informačním systémem krizového řízení.	 
(7) Správce informačního systému uvedeného v odstavci 3 zpřístupňuje do informačního systému krizového řízení agendový identifikátor nově založených údajů vedených v jím spravovaném informačním systému prostřednictvím k tomu určených služeb.
(8) Údaje poskytované podle odstavce 3 a 7 se zpřístupňují ve formě, která neumožňuje přímé určení fyzické nebo právnické osoby, které se týkají, pokud tím nebude zmařen účel, pro který se tyto údaje poskytují.
(9) Při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení je možné sdružovat údaje z informačních systémů.


	32.31.
	
	§ 26 odst. 7
	Doplnit § 26 odst. 7 ve znění: „Je-li třeba pro řešení konkrétní krizové situace doplnit do krizové zálohy obsah jiného informačního systému veřejné správy nebo registru, jehož správce je podřízený vládě, rozhodne o takovém doplnění vláda na návrh ministra vnitra. Přitom vláda stanoví rozsah, ve kterém se obsah jiného informačního systému veřejné správy nebo registru doplňuje, případně uloží povinnost aktualizace údajů.“
V § 26 odst. 7 postrádáme otevřenou možnost doplnit kromě informačních systémů také registry, proto navrhujeme úpravu znění odstavce.

	Akcptováno jinak

Text § 26 zní:
§ 26
Informační systém krizového řízení
(1) Informační systém krizového řízení je informačním systémem veřejné správy, jehož účelem je podpora orgánů krizového řízení při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení. 
(2) Správu informačního systému krizového řízení zajišťuje Ministerstvo vnitra, přičemž úkoly s tím spojené plní generální ředitelství hasičského záchranného sboru.
(3) Informační systém krizového řízení obsahuje údaje informačního systému evidence obyvatel, katastru nemovitostí, základního registru obyvatel, cizineckého informačního systému, základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí, základního registru agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností, informačního systému územní identifikace, nebo informačních systémů infekčních nemocí, které je jeho správce povinen zpřístupnit způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup.
(4) Informační systém krizového řízení dále využívá údaje získané při nařízení povinnosti podle § 6 odstavce 1 písm. f).
(5) Orgány krizového řízení jsou povinny využívat informační systém krizového řízení a při plnění úkolů souvisejících se zajišťováním připravenosti na krizové situace a jejich řešení přistupovat k údajům podle odstavců 3 a 4.
(6) Orgány krizového řízení využívají i další informační systémy pro řešení a přípravu na řešení krizových situací, které umožňují sdílení dat s informačním systémem krizového řízení.	 
(7) Správce informačního systému uvedeného v odstavci 3 zpřístupňuje do informačního systému krizového řízení agendový identifikátor nově založených údajů vedených v jím spravovaném informačním systému prostřednictvím k tomu určených služeb.
(8) Údaje poskytované podle odstavce 3 a 7 se zpřístupňují ve formě, která neumožňuje přímé určení fyzické nebo právnické osoby, které se týkají, pokud tím nebude zmařen účel, pro který se tyto údaje poskytují.
(9) Při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení je možné sdružovat údaje z informačních systémů.

	32.32.
	
	§ 29 odst. 4
	Za text „Dojde-li za krizového stavu k ohrožení života, zdraví nebo hrozí-li škody velkého rozsahu na majetku nebo životním prostředí, jsou právnické osoby a podnikající fyzické osoby povinny splnit úkoly, které jdou nad rámec opatření uvedených v krizových plánech, pokud jim tyto úkoly uloží hejtman“ navrhujeme doplnit text „nebo starosta obce s rozšířenou působností nebo starosta obce“.
Starosta obce s rozšířenou působností a starosta obce jsou odpovědni za realizaci krizových opatření v jejich správním území, mají zabezpečit i další činnosti související s řešením krizové situace zejména dle zákona o IZS a zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

	Vysvětleno / Neakceptováno

Téma bude součástí pracovní skupiny a dále se bude řešit. Zůstává stávající znění.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.33.
	
	§ 30
	Za text „Každý, kdo provozuje hromadné informační prostředky, včetně televizního nebo rozhlasového vysílání“ navrhujeme doplnit text „a internetového vysílání“.
Internetové vysílání je formou vysílání, které také oslovuje široké množství osob a nemělo by být opomenuto.

	Neakceptováno
Problematika iternetového vysílání je již v tomto ustanovení obsažena, a to v pojmu "hromadné informační prostředky". V případě uvedení televizního a rozhlasového se nejedná o uzavřený výčet, ale pouze o zdůraznění těchto hromadných sdělovacích přostředků, otázka internetového vysílání však není z regulace zákona vyjmuta.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.34.
	
	§ 34a odst. 2 písm. b)
	Navrhujeme vypustit text „nebo tuto kartu nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje“.
V § 29 odst. 1 není právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě stanovena povinnost předložit kartu subjektu. Pokud povinnost není stanovena, není možné se jejím nedodržením dopustit přestupku.

	Vysvětleno / Neakceptováno
Přestupek je vázán na povinnost zpracovat kartu subjektu v souladu s § 29 odst. 1 přičemž tato plnění této povinnosti je následně kontrolována a vymáhána v rámci kontrolní činnosti v souladu s § 33 odst. 3. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.35.
	
	§ 34c odst. 2
	Navrhujeme nahradit text „Za přestupek podle § 34a odst. 1 písm. e) až g) lze spolu s pokutou uložit zákaz činnosti do 1 roku.“ textem „Za přestupek podle § 34a odst. 1 písm. e) až f) lze spolu s pokutou uložit zákaz činnosti do 1 roku.“
Písmeno g) není v § 34a odst. 1 obsaženo.

	Akceptováno


	32.36.
	
	§ 39 odst. 3
	Navrhujeme nahradit text „V případě, kdy dojde v době povodní k vyhlášení krizového stavu z obdobných důvodů, stává se pověřený zástupce příslušné povodňové komise členem příslušného krizového štábu. Pravomoci povodňových komisí stanovené zvláštním právním předpisem nejsou vyhlášením krizového stavu dotčeny.“ textem „V případě, kdy dojde v době povodní k vyhlášení krizového stavu z obdobných důvodů, stává se povodňová komise kraje součástí krizového štábu kraje, povodňová komise obce s rozšířenou působností součástí krizového štábu obce s rozšířenou působností, jeli zřízen krizový štáb obce, stává se povodňová komise obce jeho součástí. Pravomoci a úkoly povodňových komisí stanovené zvláštním právním předpisem přecházejí na patřičný krizový štáb.“
Stanou-li se povodňové komise součástí patřičného krizového štábu bude zabezpečeno jednotné řešení situace, snižuje se riziko dezinterpretace nebo ztráty informací. Také budou vyřešeny problémy personální, v povodňových komisích a krizových štábech se nacházejí stejné osoby.

	Neakceptováno / Vysvětleno
Navrhovaná změna ustanovení neozhledňuje všechny úrovně krizového řízení, neboť uvedenou úpravou není vyřešen vztah mezi ústředním krizovým štábem a ústřední povodňovou komisí. Přitom navrhovanou úpravu, kterou by došlo k začlenění přísluěné povodňové komise do příslušného krizového štábu, lze v případě ústřední úrovně obtížně zabezpečit. Jedná se zde především o významně rozdílné složení obou těchto orgánů. Návrh rovněž nebere v potaz rozdílný statut krizových štábů a povodňových komisí. Zatímco v případě krizových štábů se jedná o pracovní orgány zřizovatele, v případě povodňových komísí se jedná o kolektivní orgány s odlišným způsobem rozhodování. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.37.
	
	§ 39 odst. 4 
	Navrhujeme nahradit text „V případě, kdy dojde v době stavu nedostatku vody vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu55) k vyhlášení krizového stavu z obdobných důvodů, stává se pověřený zástupce příslušné komise pro sucho členem příslušného krizového štábu. Pravomoci komisí pro sucho stanovené zvláštním právním předpisem55) nejsou vyhlášením krizového stavu dotčeny“ textem „V případě, kdy dojde v době stavu nedostatku vody vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu55) k vyhlášení krizového stavu z obdobných důvodů, stává se krajská komise pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody součástí krizového štábu kraje. Pravomoci a úkoly komisí pro sucho stanovené zvláštním právním předpisem55) přecházejí na krizový štáb kraje.“
Stanou-li se komise pro sucho součástí patřičného krizového štábu bude zabezpečeno jednotné řešení situace, snižuje se riziko dezinterpretace nebo ztráty informací. Také budou vyřešeny problémy personální, v komisích pro sucho a krizových štábech se nacházejí stejné osoby.
	Neakceptováno / Vysvětleno
Navrhovaná změna ustanovení neozhledňuje všechny úrovně krizového řízení, neboť uvedenou úpravou není vyřešen vztah mezi ústředním krizovým štábem a ústřední komisí pro sucho. Přitom navrhovanou úpravu, kterou by došlo k začlenění příslušné komise pro sucho do příslušného krizového štábu, lze v případě ústřední úrovně velmi tobtížně zabezpečit. Jedná se zde především o významně rozdílné složení obou těchto orgánů. Návrh rovněž nebere v potaz rozdílný statut krizových štábů a komisí pro sucho. Zatímco v případě krizových štábů se jedná o pracovní orgány zřizovatele, v případě komísí pro sucho se jedná o kolektivní orgány s odlišným způsobem rozhodování. 
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	32.38.
	
	§ 40 odst. 1 písm. b)
	V § 40 odst. 1 písm. b) požadujeme za text “bezpečnostní rady obce s rozšířenou působnosti,” vložit následující text “ústředního krizového štábu”.
Uvedené ustanovení opravňuje vlády vydat svým nařízením podrobnosti týkající se složení a obsahu činnosti bezpečnostních rad a krizových štábů, které jsou v rámci krizového zákona definovány. Předložený návrh však ve výčtu těchto orgánů neobsahuje ústřední krizový štáb, který je v rámci krizového zákona ustanoven v § 24a.
	Neakceptováno
Ustanovení § 24 stanovuje, že podrobnosti týkající se obsahu činnosti a složení ÚKŠ jsou stanoveny jeho statutem. Z tohotto důvodu je navrhovaná úprava nadbytečná.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	33.1.
	Krajský úřad 
OLK
	§ 1 písm. a) a b)
	Jednou ze zásadních změn návrhu je nová odpovědnost krajských úřadů 
za zpracování krizového plánů kraje a poskytování metodické pomoci obcím 
a ORP při zpracování jejich dokumentace krizového plánování (krizové plány ORP, karty obcí apod.). HZS kraje by měly pouze vykonávat odbornou součinnost.
Argumentace, která je uvedena v důvodové zprávě, že hejtman má primární zodpovědnost za připravenost kraje na řešení krizových situací, a proto by měla být nově svěřena odpovědnost za zpracování krizového plánu orgánu, který je z hlediska organizačního uspořádání v jeho přímé podřízenosti, má jistě své opodstatnění, na druhou stranu, pokud se budeme dívat na problematiku z širšího, komplexního a systémového hlediska, je tato argumentace nedostačující, a to z těchto základních důvodů:
• každá plánovací dokumentace (tedy i krizový plán) vychází primárně z kvalitně provedené a zpracované analýzy rizik, která zůstává nadále v odpovědnosti HZS kraje (vede přehled možných rizik a provádí analýzu ohrožení),
• krizový plán je z podstatné části svým obsahem navázaný na havarijní plán kraje (logické a faktické propojení krizového plánu s havarijním plánem), který nadále zpracovává HZS kraje,
• kompetence/odbornost/vzdělání příslušníků HZS zpracovávajících krizové a havarijní plány kraje je do značné míry garantováno centrálně řízeným systémem vzdělávání, které z hlediska obsahové náplně připravuje a organizuje MV – GŘ HZS ČR (každých 5 let povinnost vykonat zkoušku odborné způsobilosti, povinnost účastnit se školení v rámci pravidelných instrukčně-metodických zaměstnání a porad, řídit se metodickými pomůckami a pokyny apod.),
• HZS ČR zabezpečuje svým systémem řízení a kontroly (od GŘ HZS, přes HZS kraje až po územní odbory HZS kraje) jak formální, tak i obsahovou (ve smyslu rozsahu, principů, metodik apod.) jednotnost zpracování krizové dokumentace,
• v neposlední řadě mají příslušníci HZS kraje na úseku havarijního a krizového plánování možnost získávat důležité informace od svých kolegů z jiných úseků (např. IZS, prevence apod.) a jejich zkušenosti a znalosti v rámci své odbornosti aplikovat i při procesu zpracování/aktualizace plánovací dokumentace.   

Pokud by mělo dojít k přesunu odpovědnosti za zpracování krizového plánu na krajské úřady, je nutné počítat se všemi negativy tohoto kroku a to:
o s decentralizací „základní“ plánovací dokumentace (krizový plán kraje budou zpracovávat krajské úřady, ale analýzu rizik a havarijní plán kraje bude zpracovávat HZS),
o s nutností vytvoření celorepublikového jednotného systému odborného vzdělávání pracovníku oddělení krizového řízení v oblasti zpracování plánovací dokumentace,
o s vytvořením celorepublikového systému řízení v souvislosti s udržením jednotnosti zpracování plánovací dokumentace,   
o s možností narušení nadstandardní spolupráce s HZS kraje v souvislosti s přesunem pracovní náplně (a pravděpodobně i příslušníků) od HZS kraje směrem ke krajskému úřadu.
Navrhujeme odpovědnost za zpracování krizového plánu kraje ponechat HZS kraje.
	Akceptováno
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	33.2.
	
	§ 15 odst. 2
	Další změnou v předloženém návrhu je problematika vyžadování, shromažďování, evidování informací. V § 14a odst. 3 je stanovena povinnost např. právnických a podnikajících fyzických osob „poskytnout krajskému úřadu součinnost a informace pro zpracování krizového plánu“, zároveň je v § 15 odst. 2 uvedeno, že HZS kraje je „oprávněn při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení…shromažďovat, evidovat a orgánům krizového řízení zpřístupňovat údaje o..“  a následuje výčet konkrétních informací. V původním znění zákona mělo HZS kraje právo informace vyžadovat. Je tedy otázkou, zda mohou HZS taxativně vyjmenované informace uvedené v tomto paragrafu nadále vyžadovat, nebo pouze shromažďovat a evidovat. Pokud by HZS vyžadovat informace nemohl, pak je další otázkou, kdo tyto informace vyžadovat bude (taxativně vyjmenované informace uvedené v §15 odst. 2 nemusí být totožné, které bude vyžadovat krajský úřad na základě § 14a odst. 3).
Navrhujeme ponechat HZS kraje oprávnění vyžadovat stanovené informace uvedené v §15 odst. 2, tedy jinými slovy doplnit do výčtu činností HZS uvedených v § 15 i činnost „vyžadování“.
	Akceptováno

	33.3.
	
	§ 35
	Nepovažujeme za vhodné, aby došlo ke zkrácení doby pro výplatu peněžní náhrady za výkon pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci, když doba k výplatě do 6 měsíců od skončení krizového stavu se nově navrhuje upravit na dobu, která končí uplynutím druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém k vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci došlo; po zkušenostech s využíváním tohoto institutu v době Covidu-19 je zřejmé, že k administraci výplaty peněžních náhrad je nezbytná delší doba (byť chápeme, že je snahou, aby fyzické osoby obdržely náhradu co nejdříve). 
Považujeme za nezbytné výslovně normovat, že peněžní náhrada za výkon pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci není příjmem podléhajícím dani z příjmů, ani pojistnému na zdravotní a sociální pojištění ani příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tato otázka byla při masivním použití institutu v době Covid-19 předmětem značných výkladových nejasností, které nebyly dostatečně výkladem odstraněny.
	Vysvětleno

Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR. 


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	34.0. 
	Krajský úřad 
PLK
	Obecné k návrhu
	S ohledem tuto situaci a na komplikovaný průběh celého připomínkového řízení považuje Plzeňský kraj za nejvhodnější řešení zcela vypustit změny zákona o IZS a krizového zákona z legislativního procesu, neprodleně ustavit funkční odbornou meziresortní pracovní skupinu se zastoupením krajů a připravit takový návrh úpravy těchto zákonů, aby byly splněny požadavky a potřeby na funkční prostředí pro řešení mimořádných událostí a krizových stavů.
	Akceptováno částečně. 
Pracovní skupina bude ustavena. Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	34.1.
	
	§ 2a
	Dle předmětného ust. má dokumentace krizového plánování veřejnou a neveřejnou  část. Současný právní řád nemá úpravu veřejných a neveřejných dokumentů správních orgánů, není tedy zřejmý účel tohoto ustanovení. Pokud má být dosaženo toho, že k neveřejné části nebude mít veřejnost přístup, je třeba upravit výjimku ze zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Je možné řešit také režimem zvláštních skutečností, pokud bude ponechán.
	Akceptováno jinak
Ustanovení § 2a bude z navrhovaného znění odstraněno. Zároveň je navrhována nová úprava zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání


	34.2.
	
	§ 3 odst. 6
	Žádáme, aby byla jasně stanovena právní forma tohoto správního aktu. Hovoří se sice o rozhodnutí, ale povahou jde spíše o opatření obecné povahy, možná i právní předpis, když se zveřejňuje ve Sbírce právních předpisů.
	
Neakceptováno 
Bude upraveno v Metodice. 
Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání


	34.3.
	
	§ 9 odst. 2 písm. d)
	Žádáme o doplnění krajů mezi subjekty pro nouzovou komunikaci.
	Akceptováno


	34.4.
	
	§ 10 odst. 1 písm. f)
	Žádáme nahradit slova „nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „krizových stavů“. Zajistit vedení evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob je nutné pro případ všech krizových stavů.
	Akceptováno


	34.5.
	
	§ 10 odst. 1 písm. k)
	Ustanovení žádáme nahradit novým zněním: „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
	ROZPOR 
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

	34.6.
	
	§ 12e odst. 1 písm. c)
	V návaznosti na ust. § 16 písm. c) žádáme doplnit ust. o slova: „a obcí s rozšířenou působností“.
	Akceptováno


	34.7.
	
	§ 14 odst. 2 písm. g)
	Žádáme písm. g) odstranit. Nelze zasahovat do výkonu funkce voleného vrcholného představitele kraje povinností blíže nespecifikované odborné přípravy. Pro řádný výkon své působnosti podle krizového zákona má hejtman k dispozici odborné pracoviště krizového řízení a také bezpečnostní radu a krizový štáb.
	Akceptováno jinak.
Text bude přeformulován tak, aby formulačně nepracoval s pojmem povinnost. Slova „je povinnen se zúčastnit“ se nahradí slovy „se účastní“.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání


	34.8.
	
	§ 14 odst. 3 písm. e)
	Žádáme upřesnění ust. takto: „ukládá úkoly k řešení krizové situace na území kraje orgánům krizového řízení obcí s rozšířenou působností a obcí“. Stejně jako vláda dle ust. § 4 odst. 1 písm. a) ukládá úkoly orgánům krizového řízení, i hejtman může ukládat úkoly pouze orgánům krizového řízení na komunální úrovni (starostům a obecním úřadům) a nikoliv např. radě či zastupitelstvu obce.
	Akceptováno


	34.9.
	
	§ 14 odst. 3 písm. f)
	Žádáme v úvodu ustanovení doplnit slovo „koordinuje“, které zde zjevně chybí.
	Akceptováno


	34.10.
	
	§ 14 odst. 4
	Pro aplikaci ustanovení je nutné stanovit, jakou formou a v jakém procesním režimu mají být povinnosti ukládány, když je dle § 38 vyloučen správní řád.
	Akceptováno
Bude upraveno v metodice

	34.11.
	
	§ 14 odst. 6 
	"Pro efektivní řešení krizových situací v krajích je nezbytné zachování pravomoci hejtmana zakotvené v poslední větě ust. § 14 odst. 6 stávajícího znění krizového zákona, podle kterého je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou. V zájmu přehlednosti a provázanosti úpravy navrhujeme ustanovení upřesnit ve zvláštním odstavci takto:
(7) „Hejtman je v době nouzového stavu a stavu ohrožení státu oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odst. 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou, jejich nařízení je nezbytné pro zvládnutí krizové situace na území kraje a nařizovaná opatření nejsou v rozporu s opatřeními nařízenými vládou.“
	ROZPOR 
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

	34.12.
	
	§ 15 odst. 1 písm. a)
	V zájmu dostatečného informování ORP pro krizové plánování žádáme o doplnění ustanovení o obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

	Akceptováno


	34.13.
	
	§ 15 odst. 1 písm. e)
	Žádáme o zachování povinnosti HZS kraje podle ust. § 15 odst. 1 písm. e) současného znění krizového zákona, podle kterého plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností. 

	Akceptováno


	34.14.
	
	§ 16  písm. d)
	V zájmu funkčnosti krizových plánů ORP žádáme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”

	Akceptováno


	34.15.
	
	§ 18 odst. 2 písm. e)
	Žádáme písm. e) odstranit. Nelze zasahovat do výkonu funkce voleného vrcholného představitele obce povinností blíže nespecifikované odborné přípravy. Pro řádný výkon své působnosti podle krizového zákona má starosta k dispozici odborné pracoviště krizového řízení a také bezpečnostní radu a krizový štáb.
	Akceptováno jinak.
Text bude přeformulován tak, aby formulačně nepracoval s pojmem povinnost. Slova „je povinnen se zúčastnit“ se nahradí slovy „se účastní“.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání


	34.16.
	
	§ 18 odst. 3
	Žádáme doplnění písm. d) v tomto znění: „ukládá úkoly k řešení krizové situace ve správním obvodu obce s rozšířenou působností orgánům krizového řízení obcí“. Starosta ORP by měl mít pro správní obvod ORP obdobnou pravomoc jako hejtman pro území kraje, aby mohl v tomto území efektivně řešit krizovou situaci.
	Akceptováno


	34.17.
	
	§ 19
	Žádáme o doplnění odst. 3 v tomto znění: „Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	ROZPOR 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	34.18.
	
	§ 24 odst. 1
	V zájmu právní jistoty (v literatuře se objevují různé výklady této otázky) žádáme, aby bylo v ust. výslovně uvedeno, že bezpečnostní rada kraje je zvláštním orgánem kraje dle ust. § 65 zákona o krajích a bezpečnostní rada ORP je zvláštním orgánem obce dle ust. § 106 zákona o obcích.

	Akceptováno jinak
Uvedená problematika nespadá do řešení legislativním způsobem, ale jde o problém výkladu či aplikace. Předkladatel připraví k této otázce výkladové stanovisko.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	34.19.
	
	§ 24b odst. 1
	V zájmu právní jistoty (v literatuře se objevují různé výklady této otázky) žádáme, aby bylo v ust. výslovně uvedeno, že krizový štáb kraje je zvláštním orgánem kraje dle ust. § 65 zákona o krajích a krizový štáb ORP je zvláštním orgánem obce dle ust. § 106 zákona o obcích.

	Akceptováno jinak
Uvedená problematika nespadá do řešení legislativním způsobem, ale jde o problém výkladu či aplikace. Předkladatel připraví k této otázce výkladové stanovisko.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	34.20.
	
	§ 25 písm. c)
	Žádáme o doplnění první věty takto: „Ministerstvo financí po projednání s Ministerstvem vnitra navrhuje v rozpočtové kapitole Všeobecná pokladní správa účelovou rezervu finančních prostředků na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků, dále také na náhrady újmy a náhrady za omezení vlastnického práva nebo uložení povinnosti“. Je nepředstavitelné, aby rezervu VPS nebylo možné použít na předcházení krizovým situacím. Finanční prostředky vynaložené na účinné odvrácení krizové situace mohou ušetřit velké ztráty finanční i jiné. Také zdroj a způsob financování náhrad je třeba vyjasnit. Každoročně vydávaná pravidla pro použití rezervy mohou způsob čerpání rezervy účelně regulovat.

	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. Nicméně připomínku je nezbytné projednat s MF. (viz připomínka AKČR a SMS č. 1.12 a 22.10)
formulace "s předcházením". 

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	34.21.
	
	§ 26 odst. 3 písm. h)
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.

	Vysvětleno
Ustanovení § 26 se bude dále upravovat a precizovat

Nevypořádáno


	34.22.
	
	§ 27  
	Žádáme o zachování institutu zvláštních skutečností. I DZ potvrzuje, že orgány krizového řízení pracují s informacemi, které není možné sdílet s veřejností, ovšem neuvádí, jak jinak by mohly ochráněny. Pokud bude institut zrušen, budou muset orgány krizového řízení poskytovat podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, všechny informace, které nepodléhají režimu zákona č. 412/2005 Sb.
	Akceptováno částečně
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání 

	34.23.
	
	§ 31 odst. 3 písm. d)
	Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti. Po zkušenostech s řadou problémů při nařízené pracovní povinnosti v uplynulých nouzových stavech je třeba blíže stanovit v jakém právním vztahu a ke komu fyzické osoby pracovní povinnost vykonávají, jinak není jasné, jaká práva a povinnosti při výkonu této práce mají. Zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, zejména pro účely poskytnutí náhrad.
	Neakceptováno
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	34.24.
	
	§ 33 odst. 2
	Žádáme o úpravu ustanovení takto: „Kontrolu uvedenou v odstavci 1 vykonává u obce obecní úřad obce s rozšířenou působností v součinnosti s hasičským záchranným sborem kraje, u obce s rozšířenou působností krajský úřad v součinnosti s hasičským záchranným sborem kraje, u kraje Ministerstvo vnitra ve spolupráci s příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem a u hasičského záchranného sboru kraje Ministerstvo vnitra.“
Podle ust. § 129 odst. 1 zákona o obcích krajské úřady kontrolují výkon přenesené působnosti svěřené orgánům obcí. Není důvod, aby tomu v oblasti krizového řízení bylo jinak, obzvláště když krajský úřad v této oblasti poskytuje obcím metodickou pomoc. Navíc hejtman dle ust. § 14 odst. 2 mimo jiné kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná orgány obcí.
	ROZPOR 
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	34.25.
	
	§ 34d odst. 1 
	Žádáme, aby přestupky podle tohoto zákona projednával primárně hasičský záchranný sbor kraje. Jedná se o velmi specifické skutkové podstaty, které dokáže posoudit pouze odborný orgán. Po zkušenostech nedávných nouzových stavů se jasně ukázala potřeba jednotného výkladu a postupu. Není možné, aby v každém ORP správní trestání v této citlivé oblasti probíhalo diametrálně odlišně.
	Neakceptováno
Situaci související s řešením pandemie COVID-19 nelze považovat za reprezentativní příklad, neboť tato krizová situace svým charakterem zcela vybočovala z množiny krizových situací, ke kterým běžně dochází. Ačkoliv lze připustit, že s ohledem na šíři krizových opatření a délku trvání bylo v souvislosti s touto krizí řešeno nadstandardní množství přestupků, dosavadní statistické údaje týkající se běžně nastalých krizových situací jasně ukazují, že dochází spíše k jednotkám až desítkám případů ročně, ve kterých by bylo nutné porušení povinnosti trestat podle krizového zákona. Jelikož většina skutkových podstat  souvisí s krizovými opatřeními, která jsou ve své podstatě na zákonné úrovni upravena velmi obecně, jeví se obecní úřad ORP jako nejvhodnější orgán pro projednání těchto přestupků, mj. i s ohledem na obecnou příslušnost k projednání přestupků stanovenou zákonem č. 250/2016 Sb. Zároveň se s ohledem na výše uvedené jeví jako žádoucí, aby měla obecní policie možnost projednat přestupky příkazem na místě, pakliže jsou k jeho uložení naplněny podmínky. Tento postup má naopak potenciál značně usnadnit celý přestupkový proces. Vypuštěn bude odkaz na odst. 1


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	34.26.
	
	§ 35 odst. 1
	Fyzickým a právnickým osobám budou vznikat nemalé náklady i při jiných krizových opatřeních, než která jsou uvedena v § 35, např. při nařízení výkonu péče o děti a mládež nebo při nařízení provádění staveb, stavebních prací, terénních úprav nebo odstraňování staveb anebo porostů. Žádáme o doplnění úpravy náhrad i v těchto případech.
	ROZPOR
Rozšření oblastí náhrad by znamenalo další výrazné dopady na státní rozpočet. Téma překračuje rámec novelizace.Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR. 

	34.27.
	
	§ 38 odst. 1
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. 
	ROZPOR 
Nedochází ke změně textu, který by se týkal vyloučení správního řádu v rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu. 
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Forma vyhlášení nouzového stavu byla dovozena Ústavním soudem, který formální akt vyhlášení nouzového stavu označil za akt vládnutí a, setjně jako samotná krizová opatření, za právní předpis sui generis.
Otázky metodické a výkladové k uvedené problematice navrhujeme řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       MV ČR.

	34.28
	
	§ 39d odst. 1
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno

	34.29.
	
	§ 39g odst. 1
	Jedná se o nesrozumitelné ustanovení, které nemá v právním řádu obdobu a které účelově prohlašuje orgán územního samosprávného celku za organizační útvar státu, jehož právní poměry, financování a hospodaření upravují jiné právní předpisy, než které se vztahují na územní samosprávné celky, což přinese jen nekonečný zdroj výkladových problémů. Z DZ vyplývá, že se navíc nejedná o přenesenou působnost (což ovšem neodpovídá znění § 39a), ale působnost soukromoprávní, tedy samostatnou, což je samozřejmě v příkrém rozporu s tím, že jde o odpovědnost státu. Předpokládá se, že celou tuto agendu budou kraje ze svých rozpočtů financovat (o čemž se mimochodem § 25 věnovaný finančnímu zabezpečení vůbec nezmiňuje) a vůbec není zřejmé, jak jim budou vyplacené náhrady kompenzovány. Dlouhodobě Plzeňský kraj upozorňuje, že tyto státní majetkoprávní agendy krajským úřadům nepřísluší.
	Akceptováno.


	35.1. 
	Krajský úřad 
ÚLK
	K §6 odst. 4 a § 14 odst. 5 KZ (nad rámec návrhu)
	Požadujeme nahrazení termínu „věc“ za termín „věcný prostředek“ za účelem sjednocení terminologie.
	Akceptováno.


	35.2. 
	
	§ 39d odst. 1
	Požadujeme rozšířit vedení evidence údajů i v případě stavu nebezpečí, a to na území kraje, v jehož působnosti je stav nebezpečí vyhlášen v případě, že hlášení hejtmanem nařízeno.

Navrhované znění § 39d odst. 1 KZ s vyznačenou změnou:

„(1) Evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob, jejímž správcem je Ministerstvo vnitra, se vede za nouzového stavu,  nebo stavu ohrožení státu nebo stavu nebezpečí, kdy je vedena pouze v kraji, na jehož území je stav nebezpečí vyhlášen v případě, kdy je hejtmanem nařízeno hlášení přechodné změny pobytu osob.“ 
Hejtman kraje je dle § 14 odst. 4 písm. f) KZ oprávněn nařídit hlášení přechodné změny pobytu osob. Je tedy správné, aby pro území kraje byla v tomto případě vedena příslušná evidence. 

	Akceptováno jinak. 

Evidenci údajů za stavu nebezpečí bude spravovat místně příslušný HZS kraje. Upraveno v novém § 39e.

	36.1.
	Krajský úřad 
ZLK
	§ 29 odst. 2
	Navrhujeme text „V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na žádost zpracovatele krizového plánu za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady uvedené v § 15 odst. 2 a další související údaje“ nahradit textem „V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na žádost hasičského záchranného sboru kraje za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady uvedené v § 15 odst. 2 a na žádost zpracovatele krizového plánu poskytnout a aktualizovat další související údaje“

	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	36.2.
	
	§ 35 odst. 5
	Peněžní náhradu stát poskytuje na základě žádosti podané prostřednictvím krajského úřadu kraje, v jehož územním obvodu sídlí orgán krizového řízení, který o omezení vlastnického práva, poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci rozhodl. Takto podanou žádost spolu s veškerými přílohami krajský úřad následně postoupí k projednání Ministerstvu vnitra. Nelze-li krajský úřad podle věty první určit, nebo pokud o omezení práva či uložení povinnosti rozhodla vláda, případně její předseda, poskytuje peněžní náhradu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Byl-li nárok na peněžní náhradu uplatněn u nepříslušného krajského úřadu nebo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, postoupí jej tento bez zbytečného odkladu úřadu příslušnému, přičemž účinky uplatnění nároku jsou v takovém případě zachovány.
Peněžní náhradu za omezení vlastnického práva stát poskytuje na základě odůvodněného písemného uplatnění nároku fyzickou nebo právnickou osobou, a to do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku. Žádost o peněžní náhradu za omezení vlastnického práva se podává u krajského úřadu kraje, v jehož územním obvodu sídlí orgán krizového řízení, který o omezení vlastnického práva rozhodl. Krajský úřad tuto žádost spolu s veškerými přílohami následně postoupí k projednání Ministerstvu vnitra. Uplatnění nároku na peněžní náhradu podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu, přičemž domáhat se peněžní náhrady u soudu může fyzická nebo právnická osoba pouze, pokud nebyl její nárok v době uvedené ve větě první plně uspokojen.

	Neakceptováno

	36.3.
	
	§ 35 odst. 6
	Peněžní náhradu za omezení vlastnického práva stát poskytuje na základě odůvodněného písemného uplatnění nároku fyzickou nebo právnickou osobou, a to do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku. Žádost o peněžní náhradu za omezení vlastnického práva se podává u krajského úřadu kraje, v jehož územním obvodu sídlí orgán krizového řízení, který o omezení vlastnického práva rozhodl. Krajský úřad tuto žádost spolu s veškerými přílohami následně postoupí k projednání Ministerstvu vnitra. Uplatnění nároku na peněžní náhradu podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu, přičemž domáhat se peněžní náhrady u soudu může fyzická nebo právnická osoba pouze, pokud nebyl její nárok v době uvedené ve větě první plně uspokojen.


	Neakceptováno

	37.0.
	Krajský úřad KHK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona a důvodové zprávě
	Předložený návrh lze uvítat v tom smyslu, že doplňuje důležité kompetence orgánům územních samospráv tak, aby hejtmani a starostové ORP, kteří jsou odpovědní za připravenost jimi spravovaného území na krizové situace, měli k dispozici nástroje, jak tuto připravenost zajistit. Zde naše asociace velice kladně oceňuje záměr resortu ministerstva vnitra systém „narovnat“, aby odpovídal základním principům státní správy a samosprávy v naší zemi. 
V souvislosti se zvýšením administrativní zátěže krajských úřadů a obecních úřadů ORP z důvodů nově vykonávaných agend je třeba zajistit personální posílení pracovišť krizového řízení (model personálního zajištění viz příloha 2). Je třeba personálně posílit pracoviště krizového řízení na úrovni krajských úřadů a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, stejně jako i odborný útvar Ministerstva vnitra – Odbor bezpečnostní politiky, neboť jak legislativní, tak i odborná podpora a kontrola celého systému musí být výhradně v rukou ministerstva. 
Je nutné začít brát vážně celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů i na úrovni krajů a ORP, pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V případě, že by personální (resp. finanční) nároky krajských úřadů nebylo možno uspokojit v plné míře, AKČR deklaruje, že prioritu pro kraje má agenda zpracování krizové plánovací dokumentace. Naopak, z hlediska poměru administrativní zátěže k důležitosti činnosti pro zajištění připravenosti území krajů na krizové situace, se zpracování agend přestupků a náhrad jeví jako zbytné. Proto v případě, že nebude možno zajistit požadované personální posílení krajských úřadů a OÚ ORP, a v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení bude zvažováno, které agendy na těchto úřadech ponechat a které nikoli, požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy přestupků a administrace náhrad, nikoli zpracování krizových plánů. Opačným postupem by došlo k paradoxní situaci, kdy dojde k vyššímu administrativnímu zatížení krajských úřadů a OÚ ORP agendami přestupků a náhrad, které však nebude mít absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP a kraje a ORP se tak stanou prakticky „servisními organizacemi“ pro stát. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu přílohy 2 těchto připomínek.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	37.1.
	
	V celém textu zákona
	Nahradit slovo „věci“ pojmem „věcné prostředky“ – např. v § 6 odst. 4 a § 14 odst. 5.
	Akceptováno


	37.2.
	
	§ 3
	Na konci odst. 6 požadujeme vypustit slova „a místního rozhlasu“, neboť krajské úřady místním rozhlasem nedisponují.
	Akceptováno


	37.3.
	
	§ 6
	V odst. 1 písm. b) za slovo „anebo“ doplnit slovo „povinnost“ – jde o zpřesnění textu, aby bylo naprosto jasné, že cílem ustanovení je umožnit vládě nařízení setrvání na vymezeném území (předložená textace se váže k pojmu zákaz v úvodu ustanovení, čímž by mohlo dojít ke zmatečnosti a nejednoznačnosti).
Je nutné navázat na nařízení setrvání na určitém území i náhrady nákladů s tím spojených v případech, kdy osoby, jimž je zakázáno opustit vymezené území, nemají v oblasti bydliště. Pro tyto případy je nutno zajistit náhradní ubytování.  

	Akceptováno

	37.4.
	
	§ 10
	K odst. 1 písm. f): požadujeme nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „za krizových stavů“.
K odst. 1 písm. k): požadujeme nahradit novým zněním „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění: v souvislosti se zavedením ISKŘ je třeba se odklonit od vyžadování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. f) 
Akceptováno

K odst. 1 písm. k) 
Neakceptováno.Vysvětleno
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

	37.5.
	
	§ 14
	K odst. 3 písm. f) požadujeme na začátek doplnit slovo „koordinuje“.
K odst. 4 – slova „a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury” požadujeme nahradit slovy “a v rozsahu nezbytném pro zajištění základní služby také přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury“.
K odst. 6 požadujeme za poslední větu doplnit větu „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Zároveň žádáme, aby alespoň v důvodové zprávě byla upřesněna forma rozhodnutí hejtmana vydávaných dle tohoto ustanovení zákona.
	ROZPOR
K odst. 3 písm. f)
Akceptováno
 
K odst. 4
Akceptováno

K odst. 6
Neakceptováno.
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

K důvodové zprávě. 
Neakceptováno. Vysvětleno.
V souladu se závěry jednání s kraji navrhujeme řešit toto v rámci metodického výkladu.

	37.6.
	
	§ 14a
	K odst. 1 písm. b): toto ustanovení je potřeba vypustit – obsahově se shoduje s písm. g).
K odst. 1 písm. e) požadujeme v důvodové zprávě vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“ – výklad z důvodové zprávy je dle našeho názoru natolik široký, že by ona „součinnost“ krajského úřadu pokryla v podstatě veškerou činnost, která je při vzdělávání starostů vykonávána. Krajské úřady jsou připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, případně poskytnout prostory, nicméně nemají ve svém rozpočtu prostředky na tuto agendu a nemohou tedy být žádány o její materiální a finanční zajištění. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. b)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.

K odst. 1 písm e)
Akceptováno


	37.6a.
	
	§ 14a
	K § 14a: i v případě, že se MV odmítlo zabývat převodem kompetencí, je potřeba dopracovat návaznosti nově vložených textací. Zde se jedná zejména o zdvojení ustanovení o zajištění odborné přípravy hejtmanů, které je již obsaženo v § 10 odst. 1 písm. e). Je nutno stanovit jeden odpovědný subjekt a zároveň, pokud je skutečným cílem úpravy zkvalitnění povědomí vedoucích funkcionářů o krizovém řízení, je třeba do povinných školení zahrnout i vedoucí jednotlivých základních složek IZS alespoň na krajské úrovni. AKČR tedy navrhuje ponechat odbornou přípravu pouze na MV a rozšířit okruh vzdělávaných osob.

	Akceptováno


	37.7.
	
	§ 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
	ROZPOR
K odst. 1 a 3 písm. a)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

K odst. 2 a 3 písm. d)
Akceptováno

	37.8.
	
	§ 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”
	Akceptováno

	37.9.
	
	§ 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno

	37.10.
	
	§ 18
	V odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
	ROZPOR 
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat.

	37.11.
	
	§ 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	37.12.
	
	§ 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	37.13.
	
	§ 26
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.
	ROZPOR
Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

	37.14.
	
	§ 27 
	Doporučujeme ponechat institut zvláštních skutečností.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ. 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	37.15.
	
	§ 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. Jedná se o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování ke zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ. Upozorňujeme, že neakceptací připomínky zůstane v legislativním textu nesmyslný odkaz na § 15 odst. 3.
Požadujeme tedy upravit odst. 2 následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
	ROZPOR
K § 29 odst. 1. Neakceptováno. 
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 

K § 29 odst. 2. Neakceptováno. 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	37.15a.
	
	§ 29 a § 34
	K § 29 a § 34: Po změně v rámci MPŘ nenavazuje ustanovení § 29 odst. 1 (zpracování karty subjektu) na § 33 odst. 3 (kontrolu u právnických osob a podnikajících fyzických osob orgán krizového řízení, který právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložil povinnost vyplývající z krizového plánu) a § 34a odst. 1 (v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje). Ze zákona přitom nikde nevyplývá, že by měla být karta subjektu předložena HZS. Kontrolu u subjektů bude v souladu s § 33 odst. 3 zákona o krizovém řízení vykonávat orgán, který jim uložil povinnost v krizovém plánu, nikoli HZS jako zpracovatel KP, ten nic neukládá, ani krizový plán neschvaluje. AKČR v této souvislosti podotýká, že současné znění ust. § 33, které není novelizací dotčeno, je částí HZS krajů vykládáno v tom smyslu, že povinnosti z krizového plánu jsou ukládány hasičským záchranným sborem. Tento výklad však dle názoru AKČR není správný. Pokud tedy akceptujeme, že předložení karty subjektu není třeba upravovat, protože se jím rozumí pouze předložení karty subjektu v rámci kontroly, je třeba upravit dikci § 34a odst. 1 písm. a) tak, že slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ budou nahrazena slovy „kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu dle § 33 odst. 3“.
	Akceptováno

	37.16.
	
	§ 30
	Doporučujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“, neboť v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou.
	Akceptováno

	37.17.
	
	§ 31
	V odst. 5 a 6 doplnit vždy za slova „pracovní povinnosti“ slova „nebo pracovní výpomoci“.
Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti tak, aby byl stanoven vztah povinného k „zaměstnavateli“, u něhož bude pracovní povinnost vykonávat (tedy obdobně jako v zaměstnaneckém poměru), zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, kdy by měl „zaměstnavatel“ zejména poskytnout údaje z evidence pracovní doby pro účely výpočtu náhrad.
	ROZPOR
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	37.18.
	
	§ 33
	Na konci textu odst. 3 požadujeme původní text za čárkou upravit následovně: 
“v jehož dokumentaci krizového plánování je uvedena povinnost zajistit plnění opatření.”
	ROZPOR
Řešení této oblasti nakonec není předmětem novely.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	37.19.
	
	§ 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Změna souvisí s přechodem kontrolní pravomoci na nové zpracovatele krizového plánu.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	37.20.
	
	§ 34d 
	V odst. 2 písm. b) požadujeme upravit znění na „b)	§ 34a odst. 2 písm. b) projednává orgán krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst. 3“ – z důvodů uvedených u předchozí připomínky.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	37.21.
	
	§ 35
	V odst. 1 je potřeba doplnění povětšinou nových krizových opatření (např. dle § 11 písm. b) bod 1, § 12a písm. b), § 12b písm. a) a § 12c). U těchto opatření by mohl být problém s podřazením pod poskytnutí věcného prostředku formou služby, protože nemusí kompletně pokrýt uložená omezení (např. omezení standardně poskytovaných zdravotnických služeb a namísto nich zavedení jiných, vyžadovaných MZd, nebude zahrnovat jen samotné úkony, které MZd bude vyžadovat a které by se daly podřadit pod poskytnutí služby; poskytovatel bude muset provoz upravit i organizačně a technicky, což mu úkony nepokryjí). Některá opatření navíc nejsou dostatečně definována - např. u MZe či ČTÚ. Je tedy těžko říct, zda se v praxi budou dát podřadit pod navržený systém náhrad. Ke zvážení tedy je samostatná úprava, zohledňující kombinaci omezení vlastnického práva a poskytování služeb. Pokud mají být krajské úřady těmi, kdo budou administrovat náhrady, je naprosto nezbytné jim poskytnout jednoznačný návod na to, kdo, co a jak bude nahrazovat i v komplikovanějších situacích. 
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
c) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
d) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.


	37.22.
	
	§ 36
	Obdobně jako u předchozí připomínky požadujeme upravit projednávání náhrad újmy tak, aby bylo jasně stanoveno, který orgán je projedná – v odst. 6 navrhovaného znění je použita formulace „stát projedná“, což je neurčitý pojem. Ve vztahu k odst. 5, který stanoví, že se nárok uplatní u krajského úřadu, se jedná o matoucí ustanovení. Je tedy třeba jednoznačně stanovit úkoly krajského úřadu, ale i navazující proceduru vyplacení náhrady státem ze státního rozpočtu.
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil. V případě, že jsou na území kraje zajišťována orgány kraje krizová opatření stanovená vládou, nemůže hejtman nést odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
c) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
d) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..


	37.23.
	
	§ 38
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy (vč. názvů) vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. V tomto směru tedy požadujeme alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Neakceptováno
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	37.24.
	
	§ 39d
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno 

Evidenci údajů za stavu nebezpečí spravuje místně příslušný HZS kraje. Upraveno v § 39e.

	37.25.
	
	§ 39g
	Zásadně nesouhlasíme se stanovením právní fikce krajského úřadu jako organizační složky státu – odůvodnění viz výše obdobná připomínka k § 30a zákona o IZS. Proto požadujeme úvodní větu odst. 1 vypustit, stejně jako celý odst. 2.
V odst. 1 požadujeme doplnit text upřesňující mechanismus výplaty náhrady ze všeobecné pokladní správy, např.:
Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet příslušného orgánu, který předmětnou náhradu vyplatil. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.

	38.0.
	Krajský úřad
JčK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona
	Jihočeský kraj, i s ohledem na požadavky a argumenty Ministerstva vnitra, za této situace požaduje v rámci současného legislativního procesu ponechat pouze změny nezbytné k implementaci směrnice CER a všechny ostatní změny v zákoně č. 239/2000 Sb., o IZS a v zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, nyní neprovádět.
	Neakceptováno
Novelizace obou právních předpisů (zákon o IZS a zejména krizový zákon) reaguje na širší okruhy nedostatků právní úpravy než jen na ty, které se týkají působnosti či agend krajů a obcí či ORP (rozšíření nástrojů k řešení krizové situace, vyšší míra ochrany a právní jistoty při zásazích státu, zvýšení ochrany informací z krizového řízení, správní trestání, působnost ostatních orgánů krizovho řízení atd.). Na novelizaci či úpravě těchto oblastí má předkladatel zcela zásadní zájem a panuje shoda i s ostatními připomínkovými místy.  Vypuštění všech těchto změn tak nelze akceptovat.

	38.1.
	 
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona a důvodové zprávě
	Předložený návrh lze uvítat v tom smyslu, že doplňuje důležité kompetence orgánům územních samospráv tak, aby hejtmani a starostové ORP, kteří jsou odpovědní za připravenost jimi spravovaného území na krizové situace, měli k dispozici nástroje, jak tuto připravenost zajistit. Zde naše asociace velice kladně oceňuje záměr resortu ministerstva vnitra systém „narovnat“, aby odpovídal základním principům státní správy a samosprávy v naší zemi. 
V souvislosti se zvýšením administrativní zátěže krajských úřadů a obecních úřadů ORP z důvodů nově vykonávaných agend je třeba zajistit personální posílení pracovišť krizového řízení (model personálního zajištění viz příloha 2). Je třeba personálně posílit pracoviště krizového řízení na úrovni krajských úřadů a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, stejně jako i odborný útvar Ministerstva vnitra – Odbor bezpečnostní politiky, neboť jak legislativní, tak i odborná podpora a kontrola celého systému musí být výhradně v rukou ministerstva. 
Je nutné začít brát vážně celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů i na úrovni krajů a ORP, pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V případě, že by personální (resp. finanční) nároky krajských úřadů nebylo možno uspokojit v plné míře, AKČR deklaruje, že prioritu pro kraje má agenda zpracování krizové plánovací dokumentace. Naopak, z hlediska poměru administrativní zátěže k důležitosti činnosti pro zajištění připravenosti území krajů na krizové situace, se zpracování agend přestupků a náhrad jeví jako zbytné. Proto v případě, že nebude možno zajistit požadované personální posílení krajských úřadů a OÚ ORP, a v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení bude zvažováno, které agendy na těchto úřadech ponechat a které nikoli, požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy přestupků a administrace náhrad, nikoli zpracování krizových plánů. Opačným postupem by došlo k paradoxní situaci, kdy dojde k vyššímu administrativnímu zatížení krajských úřadů a OÚ ORP agendami přestupků a náhrad, které však nebude mít absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP a kraje a ORP se tak stanou prakticky „servisními organizacemi“ pro stát. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu přílohy 2 těchto připomínek.
	ROZPOR 
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.


	38.2.
	
	V celém textu zákona
	Nahradit slovo „věci“ pojmem „věcné prostředky“ – např. v § 6 odst. 4 a § 14 odst. 5.
	Akceptováno


	38.3.
	
	§ 3
	Na konci odst. 6 požadujeme vypustit slova „a místního rozhlasu“, neboť krajské úřady místním rozhlasem nedisponují.
	Akceptováno


	38.4.
	
	§ 6
	V odst. 1 písm. b) za slovo „anebo“ doplnit slovo „povinnost“ – jde o zpřesnění textu, aby bylo naprosto jasné, že cílem ustanovení je umožnit vládě nařízení setrvání na vymezeném území (předložená textace se váže k pojmu zákaz v úvodu ustanovení, čímž by mohlo dojít ke zmatečnosti a nejednoznačnosti).
Je nutné navázat na nařízení setrvání na určitém území i náhrady nákladů s tím spojených v případech, kdy osoby, jimž je zakázáno opustit vymezené území, nemají v oblasti bydliště. Pro tyto případy je nutno zajistit náhradní ubytování.  

	Akceptováno

	38.5.
	
	§ 10
	K odst. 1 písm. f): požadujeme nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „za krizových stavů“.
K odst. 1 písm. k): požadujeme nahradit novým zněním „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění: v souvislosti se zavedením ISKŘ je třeba se odklonit od vyžadování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. f) 
Akceptováno

K odst. 1 písm. k) 
Neakceptováno.Vysvětleno
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

	38.6.
	
	§ 14
	K odst. 3 písm. f) požadujeme na začátek doplnit slovo „koordinuje“.
K odst. 4 – slova „a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury” požadujeme nahradit slovy “a v rozsahu nezbytném pro zajištění základní služby také přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury“.
K odst. 6 požadujeme za poslední větu doplnit větu „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Zároveň žádáme, aby alespoň v důvodové zprávě byla upřesněna forma rozhodnutí hejtmana vydávaných dle tohoto ustanovení zákona.
	ROZPOR
K odst. 3 písm. f)
Akceptováno
 
K odst. 4
Akceptováno

K odst. 6
Neakceptováno.
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

K důvodové zprávě. 
Neakceptováno. Vysvětleno.
V souladu se závěry jednání s kraji navrhujeme řešit toto v rámci metodického výkladu.

	38.7.
	
	§ 14a
	K odst. 1 písm. b): toto ustanovení je potřeba vypustit – obsahově se shoduje s písm. g).
K odst. 1 písm. e) požadujeme v důvodové zprávě vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“ – výklad z důvodové zprávy je dle našeho názoru natolik široký, že by ona „součinnost“ krajského úřadu pokryla v podstatě veškerou činnost, která je při vzdělávání starostů vykonávána. Krajské úřady jsou připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, případně poskytnout prostory, nicméně nemají ve svém rozpočtu prostředky na tuto agendu a nemohou tedy být žádány o její materiální a finanční zajištění. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. b)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.

K odst. 1 písm e)
Akceptováno


	38.8.
	
	§ 14a
	K § 14a: i v případě, že se MV odmítlo zabývat převodem kompetencí, je potřeba dopracovat návaznosti nově vložených textací. Zde se jedná zejména o zdvojení ustanovení o zajištění odborné přípravy hejtmanů, které je již obsaženo v § 10 odst. 1 písm. e). Je nutno stanovit jeden odpovědný subjekt a zároveň, pokud je skutečným cílem úpravy zkvalitnění povědomí vedoucích funkcionářů o krizovém řízení, je třeba do povinných školení zahrnout i vedoucí jednotlivých základních složek IZS alespoň na krajské úrovni. AKČR tedy navrhuje ponechat odbornou přípravu pouze na MV a rozšířit okruh vzdělávaných osob.
Připomínkové místo neakceptuje v §14 odst. 1 nově vložené písm. i) v průběhu MPŘ 
BR jsou pracovními orgány hejtmana, hejtman má odborný orgán KÚ-pracoviště KŘ. Požadavek z připomínky AKČR, resp. JčK byl školit představitele základních složek IZS jako orgánů krizového řízení, nikoliv členy BRK, kterými jsou hejtman, který je školen MV, dále ředitel KÚ, 1. náměstek hejtmana (školeni v rámci PKP pracovníky KÚ-OKŘ), ředitel SVS při KSV, ředitel KHS, ředitel Povodí. Navíc, když členové BR jsou rovněž členové KŠ kraje /ORP !!! Otázkou je, co by bylo obsahem, resp. na co by členy BR HZS kraje školil – na statuty a jednací řády, které zpracovává pracoviště KŘ KÚ/OÚ ORP??? Poskytování součinnosti je jen zbytečnou duplicitou činností, které by měl zcela logicky vykonávat pouze KÚ/OÚ ORP. 

	Akceptováno

§ 14a písm. i) bude odstraněno a bude řešeno v písm. h) takto:
„h) zajišťuje a organizuje odbornou přípravu členů krizového štábu kraje, krizového štábu obce s rozšířenou působností a poskytuje součinnost hasičskému sboru kraje při realizaci této odborné přípravy.“

	38.9.
	
	§ 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
	ROZPOR
K odst. 1 a 3 písm. a)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

K odst. 1 písm. f), odst 2 a 3 písm. d)
Akceptováno

	38.10.
	
	§ 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”
	Akceptováno

	38.11.
	
	§ 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno

	38.12.
	
	§ 18
	V odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
	ROZPOR 
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat.

	38.13.
	
	§ 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	38.14.
	
	§ 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	38.15.
	
	§ 26
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.
	Vysvětleno
Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

Připomínkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	38.16.
	
	§ 27 
	Doporučujeme ponechat institut zvláštních skutečností.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ. 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	38.17.
	
	§ 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. Jedná se o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování ke zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ. Upozorňujeme, že neakceptací připomínky zůstane v legislativním textu nesmyslný odkaz na § 15 odst. 3.
Požadujeme tedy upravit odst. 2 následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
	ROZPOR
K § 29 odst. 1. Neakceptováno. 
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 

K § 29 odst. 2. Neakceptováno. 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	38.18.
	
	§ 29 a § 34
	K § 29 a § 34: Po změně v rámci MPŘ nenavazuje ustanovení § 29 odst. 1 (zpracování karty subjektu) na § 33 odst. 3 (kontrolu u právnických osob a podnikajících fyzických osob orgán krizového řízení, který právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložil povinnost vyplývající z krizového plánu) a § 34a odst. 1 (v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje). Ze zákona přitom nikde nevyplývá, že by měla být karta subjektu předložena HZS. Kontrolu u subjektů bude v souladu s § 33 odst. 3 zákona o krizovém řízení vykonávat orgán, který jim uložil povinnost v krizovém plánu, nikoli HZS jako zpracovatel KP, ten nic neukládá, ani krizový plán neschvaluje. AKČR v této souvislosti podotýká, že současné znění ust. § 33, které není novelizací dotčeno, je částí HZS krajů vykládáno v tom smyslu, že povinnosti z krizového plánu jsou ukládány hasičským záchranným sborem. Tento výklad však dle názoru AKČR není správný. Pokud tedy akceptujeme, že předložení karty subjektu není třeba upravovat, protože se jím rozumí pouze předložení karty subjektu v rámci kontroly, je třeba upravit dikci § 34a odst. 1 písm. a) tak, že slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ budou nahrazena slovy „kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu dle § 33 odst. 3“.
	Akceptováno

	38.19.
	
	§ 30
	Doporučujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“, neboť v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou.
	Akceptováno

	38.20.
	
	§ 31
	V odst. 5 a 6 doplnit vždy za slova „pracovní povinnosti“ slova „nebo pracovní výpomoci“.
Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti tak, aby byl stanoven vztah povinného k „zaměstnavateli“, u něhož bude pracovní povinnost vykonávat (tedy obdobně jako v zaměstnaneckém poměru), zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, kdy by měl „zaměstnavatel“ zejména poskytnout údaje z evidence pracovní doby pro účely výpočtu náhrad.
	ROZPOR
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.


	38.21.
	
	§ 33
	Na konci textu odst. 3 požadujeme původní text za čárkou upravit následovně: 
“v jehož dokumentaci krizového plánování je uvedena povinnost zajistit plnění opatření.”
	ROZPOR
Řešení této oblasti nakonec není předmětem novely.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	38.22.
	
	§ 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Změna souvisí s přechodem kontrolní pravomoci na nové zpracovatele krizového plánu.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	38.23.
	
	§ 34d 
	V odst. 2 písm. b) požadujeme upravit znění na „b)	§ 34a odst. 2 písm. b) projednává orgán krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst. 3“ – z důvodů uvedených u předchozí připomínky.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	38.24.
	
	§ 35
	V odst. 1 je potřeba doplnění povětšinou nových krizových opatření (např. dle § 11 písm. b) bod 1, § 12a písm. b), § 12b písm. a) a § 12c). U těchto opatření by mohl být problém s podřazením pod poskytnutí věcného prostředku formou služby, protože nemusí kompletně pokrýt uložená omezení (např. omezení standardně poskytovaných zdravotnických služeb a namísto nich zavedení jiných, vyžadovaných MZd, nebude zahrnovat jen samotné úkony, které MZd bude vyžadovat a které by se daly podřadit pod poskytnutí služby; poskytovatel bude muset provoz upravit i organizačně a technicky, což mu úkony nepokryjí). Některá opatření navíc nejsou dostatečně definována - např. u MZe či ČTÚ. Je tedy těžko říct, zda se v praxi budou dát podřadit pod navržený systém náhrad. Ke zvážení tedy je samostatná úprava, zohledňující kombinaci omezení vlastnického práva a poskytování služeb. Pokud mají být krajské úřady těmi, kdo budou administrovat náhrady, je naprosto nezbytné jim poskytnout jednoznačný návod na to, kdo, co a jak bude nahrazovat i v komplikovanějších situacích. 
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
e) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
f) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.


	38.25.
	
	§ 36
	Obdobně jako u předchozí připomínky požadujeme upravit projednávání náhrad újmy tak, aby bylo jasně stanoveno, který orgán je projedná – v odst. 6 navrhovaného znění je použita formulace „stát projedná“, což je neurčitý pojem. Ve vztahu k odst. 5, který stanoví, že se nárok uplatní u krajského úřadu, se jedná o matoucí ustanovení. Je tedy třeba jednoznačně stanovit úkoly krajského úřadu, ale i navazující proceduru vyplacení náhrady státem ze státního rozpočtu.
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil. V případě, že jsou na území kraje zajišťována orgány kraje krizová opatření stanovená vládou, nemůže hejtman nést odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
e) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
f) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..


	38.27
	
	§ 38
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy (vč. názvů) vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. V tomto směru tedy požadujeme alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Neakceptováno
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	38.28.
	
	§ 39d
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno 

	38.29.
	
	§ 39g
	Zásadně nesouhlasíme se stanovením právní fikce krajského úřadu jako organizační složky státu – odůvodnění viz výše obdobná připomínka k § 30a zákona o IZS. Proto požadujeme úvodní větu odst. 1 vypustit, stejně jako celý odst. 2.
V odst. 1 požadujeme doplnit text upřesňující mechanismus výplaty náhrady ze všeobecné pokladní správy, např.:
Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet příslušného orgánu, který předmětnou náhradu vyplatil. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..

	39.0.
	Krajský úřad KvK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona a důvodové zprávě
	Předložený návrh lze uvítat v tom smyslu, že doplňuje důležité kompetence orgánům územních samospráv tak, aby hejtmani a starostové ORP, kteří jsou odpovědní za připravenost jimi spravovaného území na krizové situace, měli k dispozici nástroje, jak tuto připravenost zajistit. Zde naše asociace velice kladně oceňuje záměr resortu ministerstva vnitra systém „narovnat“, aby odpovídal základním principům státní správy a samosprávy v naší zemi. 
V souvislosti se zvýšením administrativní zátěže krajských úřadů a obecních úřadů ORP z důvodů nově vykonávaných agend je třeba zajistit personální posílení pracovišť krizového řízení (model personálního zajištění viz příloha 2). Je třeba personálně posílit pracoviště krizového řízení na úrovni krajských úřadů a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, stejně jako i odborný útvar Ministerstva vnitra – Odbor bezpečnostní politiky, neboť jak legislativní, tak i odborná podpora a kontrola celého systému musí být výhradně v rukou ministerstva. 
Je nutné začít brát vážně celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů i na úrovni krajů a ORP, pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V případě, že by personální (resp. finanční) nároky krajských úřadů nebylo možno uspokojit v plné míře, AKČR deklaruje, že prioritu pro kraje má agenda zpracování krizové plánovací dokumentace. Naopak, z hlediska poměru administrativní zátěže k důležitosti činnosti pro zajištění připravenosti území krajů na krizové situace, se zpracování agend přestupků a náhrad jeví jako zbytné. Proto v případě, že nebude možno zajistit požadované personální posílení krajských úřadů a OÚ ORP, a v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení bude zvažováno, které agendy na těchto úřadech ponechat a které nikoli, požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy přestupků a administrace náhrad, nikoli zpracování krizových plánů. Opačným postupem by došlo k paradoxní situaci, kdy dojde k vyššímu administrativnímu zatížení krajských úřadů a OÚ ORP agendami přestupků a náhrad, které však nebude mít absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP a kraje a ORP se tak stanou prakticky „servisními organizacemi“ pro stát. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu přílohy 2 těchto připomínek.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	39.1.
	
	V celém textu zákona
	Nahradit slovo „věci“ pojmem „věcné prostředky“ – např. v § 6 odst. 4 a § 14 odst. 5.
	Akceptováno


	39.2.
	
	§ 3
	Na konci odst. 6 požadujeme vypustit slova „a místního rozhlasu“, neboť krajské úřady místním rozhlasem nedisponují.
	Akceptováno


	39.3.
	
	§ 6
	V odst. 1 písm. b) za slovo „anebo“ doplnit slovo „povinnost“ – jde o zpřesnění textu, aby bylo naprosto jasné, že cílem ustanovení je umožnit vládě nařízení setrvání na vymezeném území (předložená textace se váže k pojmu zákaz v úvodu ustanovení, čímž by mohlo dojít ke zmatečnosti a nejednoznačnosti).
Je nutné navázat na nařízení setrvání na určitém území i náhrady nákladů s tím spojených v případech, kdy osoby, jimž je zakázáno opustit vymezené území, nemají v oblasti bydliště. Pro tyto případy je nutno zajistit náhradní ubytování.  

	Akceptováno

	39.4.
	
	§ 10
	K odst. 1 písm. f): požadujeme nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „za krizových stavů“.
K odst. 1 písm. k): požadujeme nahradit novým zněním „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění: v souvislosti se zavedením ISKŘ je třeba se odklonit od vyžadování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. f) 
Akceptováno

K odst. 1 písm. k) 
Neakceptováno.Vysvětleno
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

	39.5.
	
	§ 14
	K odst. 3 písm. f) požadujeme na začátek doplnit slovo „koordinuje“.
K odst. 4 – slova „a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury” požadujeme nahradit slovy “a v rozsahu nezbytném pro zajištění základní služby také přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury“.
K odst. 6 požadujeme za poslední větu doplnit větu „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Zároveň žádáme, aby alespoň v důvodové zprávě byla upřesněna forma rozhodnutí hejtmana vydávaných dle tohoto ustanovení zákona.
	ROZPOR
K odst. 3 písm. f)
Akceptováno
 
K odst. 4
Akceptováno

K odst. 6
Neakceptováno.
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

K důvodové zprávě. 
Neakceptováno. Vysvětleno.
V souladu se závěry jednání s kraji navrhujeme řešit toto v rámci metodického výkladu.

	39.6.
	
	§ 14a
	K odst. 1 písm. b): toto ustanovení je potřeba vypustit – obsahově se shoduje s písm. g).
K odst. 1 písm. e) požadujeme v důvodové zprávě vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“ – výklad z důvodové zprávy je dle našeho názoru natolik široký, že by ona „součinnost“ krajského úřadu pokryla v podstatě veškerou činnost, která je při vzdělávání starostů vykonávána. Krajské úřady jsou připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, případně poskytnout prostory, nicméně nemají ve svém rozpočtu prostředky na tuto agendu a nemohou tedy být žádány o její materiální a finanční zajištění. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. b)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.

K odst. 1 písm e)
Akceptováno


	39.6a.
	
	§ 14a
	K § 14a: i v případě, že se MV odmítlo zabývat převodem kompetencí, je potřeba dopracovat návaznosti nově vložených textací. Zde se jedná zejména o zdvojení ustanovení o zajištění odborné přípravy hejtmanů, které je již obsaženo v § 10 odst. 1 písm. e). Je nutno stanovit jeden odpovědný subjekt a zároveň, pokud je skutečným cílem úpravy zkvalitnění povědomí vedoucích funkcionářů o krizovém řízení, je třeba do povinných školení zahrnout i vedoucí jednotlivých základních složek IZS alespoň na krajské úrovni. AKČR tedy navrhuje ponechat odbornou přípravu pouze na MV a rozšířit okruh vzdělávaných osob.

	Akceptováno


	39.7.
	
	§ 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
	ROZPOR
K odst. 1 a 3 písm. a)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

K odst. 2 a 3 písm. d)
Akceptováno

	39.8.
	
	§ 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”
	Akceptováno

	39.9.
	
	§ 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno

	39.10.
	
	§ 18
	V odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
	ROZPOR 
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat.

	39.11.
	
	§ 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	39.12.
	
	§ 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	39.13.
	
	§ 26
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.
	ROZPOR
Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

	39.14.
	
	§ 27 
	Doporučujeme ponechat institut zvláštních skutečností.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ. 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	39.15.
	
	§ 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. Jedná se o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování ke zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ. Upozorňujeme, že neakceptací připomínky zůstane v legislativním textu nesmyslný odkaz na § 15 odst. 3.
Požadujeme tedy upravit odst. 2 následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
	ROZPOR
K § 29 odst. 1. Neakceptováno. 
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 

K § 29 odst. 2. Neakceptováno. 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	39.15a.
	
	§ 29 a § 34
	K § 29 a § 34: Po změně v rámci MPŘ nenavazuje ustanovení § 29 odst. 1 (zpracování karty subjektu) na § 33 odst. 3 (kontrolu u právnických osob a podnikajících fyzických osob orgán krizového řízení, který právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložil povinnost vyplývající z krizového plánu) a § 34a odst. 1 (v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje). Ze zákona přitom nikde nevyplývá, že by měla být karta subjektu předložena HZS. Kontrolu u subjektů bude v souladu s § 33 odst. 3 zákona o krizovém řízení vykonávat orgán, který jim uložil povinnost v krizovém plánu, nikoli HZS jako zpracovatel KP, ten nic neukládá, ani krizový plán neschvaluje. AKČR v této souvislosti podotýká, že současné znění ust. § 33, které není novelizací dotčeno, je částí HZS krajů vykládáno v tom smyslu, že povinnosti z krizového plánu jsou ukládány hasičským záchranným sborem. Tento výklad však dle názoru AKČR není správný. Pokud tedy akceptujeme, že předložení karty subjektu není třeba upravovat, protože se jím rozumí pouze předložení karty subjektu v rámci kontroly, je třeba upravit dikci § 34a odst. 1 písm. a) tak, že slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ budou nahrazena slovy „kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu dle § 33 odst. 3“.
	Akceptováno

	39.16.
	
	§ 30
	Doporučujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“, neboť v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou.
	Akceptováno

	39.17.
	
	§ 31
	V odst. 5 a 6 doplnit vždy za slova „pracovní povinnosti“ slova „nebo pracovní výpomoci“.
Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti tak, aby byl stanoven vztah povinného k „zaměstnavateli“, u něhož bude pracovní povinnost vykonávat (tedy obdobně jako v zaměstnaneckém poměru), zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, kdy by měl „zaměstnavatel“ zejména poskytnout údaje z evidence pracovní doby pro účely výpočtu náhrad.
	ROZPOR
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	39.18.
	
	§ 33
	Na konci textu odst. 3 požadujeme původní text za čárkou upravit následovně: 
“v jehož dokumentaci krizového plánování je uvedena povinnost zajistit plnění opatření.”
	ROZPOR
Řešení této oblasti nakonec není předmětem novely.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	39.19.
	
	§ 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Změna souvisí s přechodem kontrolní pravomoci na nové zpracovatele krizového plánu.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	39.20.
	
	§ 34d 
	V odst. 2 písm. b) požadujeme upravit znění na „b)	§ 34a odst. 2 písm. b) projednává orgán krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst. 3“ – z důvodů uvedených u předchozí připomínky.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	39.21.
	
	§ 35
	V odst. 1 je potřeba doplnění povětšinou nových krizových opatření (např. dle § 11 písm. b) bod 1, § 12a písm. b), § 12b písm. a) a § 12c). U těchto opatření by mohl být problém s podřazením pod poskytnutí věcného prostředku formou služby, protože nemusí kompletně pokrýt uložená omezení (např. omezení standardně poskytovaných zdravotnických služeb a namísto nich zavedení jiných, vyžadovaných MZd, nebude zahrnovat jen samotné úkony, které MZd bude vyžadovat a které by se daly podřadit pod poskytnutí služby; poskytovatel bude muset provoz upravit i organizačně a technicky, což mu úkony nepokryjí). Některá opatření navíc nejsou dostatečně definována - např. u MZe či ČTÚ. Je tedy těžko říct, zda se v praxi budou dát podřadit pod navržený systém náhrad. Ke zvážení tedy je samostatná úprava, zohledňující kombinaci omezení vlastnického práva a poskytování služeb. Pokud mají být krajské úřady těmi, kdo budou administrovat náhrady, je naprosto nezbytné jim poskytnout jednoznačný návod na to, kdo, co a jak bude nahrazovat i v komplikovanějších situacích. 
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
g) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
h) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.

	39.22.
	
	§ 36
	Obdobně jako u předchozí připomínky požadujeme upravit projednávání náhrad újmy tak, aby bylo jasně stanoveno, který orgán je projedná – v odst. 6 navrhovaného znění je použita formulace „stát projedná“, což je neurčitý pojem. Ve vztahu k odst. 5, který stanoví, že se nárok uplatní u krajského úřadu, se jedná o matoucí ustanovení. Je tedy třeba jednoznačně stanovit úkoly krajského úřadu, ale i navazující proceduru vyplacení náhrady státem ze státního rozpočtu.
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil. V případě, že jsou na území kraje zajišťována orgány kraje krizová opatření stanovená vládou, nemůže hejtman nést odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
g) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
h) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..


	39.23.
	
	§ 38
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy (vč. názvů) vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. V tomto směru tedy požadujeme alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Neakceptováno
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	39.24.
	
	§ 39d
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno 
Evidenci údajů za stavu nebezpečí spravuje místně příslušný HZS kraje. Upraveno v § 39e.

	39.25.
	
	§ 39g
	Zásadně nesouhlasíme se stanovením právní fikce krajského úřadu jako organizační složky státu – odůvodnění viz výše obdobná připomínka k § 30a zákona o IZS. Proto požadujeme úvodní větu odst. 1 vypustit, stejně jako celý odst. 2.
V odst. 1 požadujeme doplnit text upřesňující mechanismus výplaty náhrady ze všeobecné pokladní správy, např.:
Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet příslušného orgánu, který předmětnou náhradu vyplatil. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.
	ROZPOR
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..

	40.0.
	Krajský úřad LbK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona a důvodové zprávě
	Předložený návrh lze uvítat v tom smyslu, že doplňuje důležité kompetence orgánům územních samospráv tak, aby hejtmani a starostové ORP, kteří jsou odpovědní za připravenost jimi spravovaného území na krizové situace, měli k dispozici nástroje, jak tuto připravenost zajistit. Zde naše asociace velice kladně oceňuje záměr resortu ministerstva vnitra systém „narovnat“, aby odpovídal základním principům státní správy a samosprávy v naší zemi. 
V souvislosti se zvýšením administrativní zátěže krajských úřadů a obecních úřadů ORP z důvodů nově vykonávaných agend je třeba zajistit personální posílení pracovišť krizového řízení (model personálního zajištění viz příloha 2). Je třeba personálně posílit pracoviště krizového řízení na úrovni krajských úřadů a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, stejně jako i odborný útvar Ministerstva vnitra – Odbor bezpečnostní politiky, neboť jak legislativní, tak i odborná podpora a kontrola celého systému musí být výhradně v rukou ministerstva. 
Je nutné začít brát vážně celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů i na úrovni krajů a ORP, pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V případě, že by personální (resp. finanční) nároky krajských úřadů nebylo možno uspokojit v plné míře, AKČR deklaruje, že prioritu pro kraje má agenda zpracování krizové plánovací dokumentace. Naopak, z hlediska poměru administrativní zátěže k důležitosti činnosti pro zajištění připravenosti území krajů na krizové situace, se zpracování agend přestupků a náhrad jeví jako zbytné. Proto v případě, že nebude možno zajistit požadované personální posílení krajských úřadů a OÚ ORP, a v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení bude zvažováno, které agendy na těchto úřadech ponechat a které nikoli, požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy přestupků a administrace náhrad, nikoli zpracování krizových plánů. Opačným postupem by došlo k paradoxní situaci, kdy dojde k vyššímu administrativnímu zatížení krajských úřadů a OÚ ORP agendami přestupků a náhrad, které však nebude mít absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP a kraje a ORP se tak stanou prakticky „servisními organizacemi“ pro stát. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu přílohy 2 těchto připomínek.
	ROZPOR 
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.


	40.1.
	
	V celém textu zákona
	Nahradit slovo „věci“ pojmem „věcné prostředky“ – např. v § 6 odst. 4 a § 14 odst. 5.
	Akceptováno


	40.2.
	
	§ 3
	Na konci odst. 6 požadujeme vypustit slova „a místního rozhlasu“, neboť krajské úřady místním rozhlasem nedisponují.
	Akceptováno


	40.3.
	
	§ 6
	V odst. 1 písm. b) za slovo „anebo“ doplnit slovo „povinnost“ – jde o zpřesnění textu, aby bylo naprosto jasné, že cílem ustanovení je umožnit vládě nařízení setrvání na vymezeném území (předložená textace se váže k pojmu zákaz v úvodu ustanovení, čímž by mohlo dojít ke zmatečnosti a nejednoznačnosti).
Je nutné navázat na nařízení setrvání na určitém území i náhrady nákladů s tím spojených v případech, kdy osoby, jimž je zakázáno opustit vymezené území, nemají v oblasti bydliště. Pro tyto případy je nutno zajistit náhradní ubytování.  

	Akceptováno

	40.4.
	
	§ 10
	K odst. 1 písm. f): požadujeme nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „za krizových stavů“.
K odst. 1 písm. k): požadujeme nahradit novým zněním „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění: v souvislosti se zavedením ISKŘ je třeba se odklonit od vyžadování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. f) 
Akceptováno

K odst. 1 písm. k) 
Neakceptováno.Vysvětleno
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

	40.5.
	
	§ 14
	K odst. 3 písm. f) požadujeme na začátek doplnit slovo „koordinuje“.
K odst. 4 – slova „a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury” požadujeme nahradit slovy “a v rozsahu nezbytném pro zajištění základní služby také přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury“.
K odst. 6 požadujeme za poslední větu doplnit větu „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Zároveň žádáme, aby alespoň v důvodové zprávě byla upřesněna forma rozhodnutí hejtmana vydávaných dle tohoto ustanovení zákona.
	ROZPOR
K odst. 3 písm. f)
Akceptováno
 
K odst. 4
Akceptováno

K odst. 6
Neakceptováno.
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

K důvodové zprávě. 
Neakceptováno. Vysvětleno.
V souladu se závěry jednání s kraji navrhujeme řešit toto v rámci metodického výkladu.

	40.6.
	
	§ 14a
	K odst. 1 písm. b): toto ustanovení je potřeba vypustit – obsahově se shoduje s písm. g).
K odst. 1 písm. e) požadujeme v důvodové zprávě vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“ – výklad z důvodové zprávy je dle našeho názoru natolik široký, že by ona „součinnost“ krajského úřadu pokryla v podstatě veškerou činnost, která je při vzdělávání starostů vykonávána. Krajské úřady jsou připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, případně poskytnout prostory, nicméně nemají ve svém rozpočtu prostředky na tuto agendu a nemohou tedy být žádány o její materiální a finanční zajištění. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. b)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.

K odst. 1 písm e)
Akceptováno


	40.6a.
	
	§ 14a
	K § 14a: i v případě, že se MV odmítlo zabývat převodem kompetencí, je potřeba dopracovat návaznosti nově vložených textací. Zde se jedná zejména o zdvojení ustanovení o zajištění odborné přípravy hejtmanů, které je již obsaženo v § 10 odst. 1 písm. e). Je nutno stanovit jeden odpovědný subjekt a zároveň, pokud je skutečným cílem úpravy zkvalitnění povědomí vedoucích funkcionářů o krizovém řízení, je třeba do povinných školení zahrnout i vedoucí jednotlivých základních složek IZS alespoň na krajské úrovni. AKČR tedy navrhuje ponechat odbornou přípravu pouze na MV a rozšířit okruh vzdělávaných osob.

	Akceptováno


	40.7.
	
	§ 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
	ROZPOR
K odst. 1 a 3 písm. a)
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

K odst. 2 a 3 písm. d)
Akceptováno

	40.8.
	
	§ 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”
	Akceptováno

	40.9.
	
	§ 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno

	40.10.
	
	§ 18
	V odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
	ROZPOR 
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat.

	40.11.
	
	§ 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	40.12.
	
	§ 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	40.13.
	
	§ 26
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.
	ROZPOR
Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

	40.14.
	
	§ 27 
	Doporučujeme ponechat institut zvláštních skutečností.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ. 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	40.15.
	
	§ 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. Jedná se o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování ke zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ. Upozorňujeme, že neakceptací připomínky zůstane v legislativním textu nesmyslný odkaz na § 15 odst. 3.
Požadujeme tedy upravit odst. 2 následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
	ROZPOR
K § 29 odst. 1. Neakceptováno. 
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 

K § 29 odst. 2. Neakceptováno. 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	40.15a.
	
	§ 29 a § 34
	K § 29 a § 34: Po změně v rámci MPŘ nenavazuje ustanovení § 29 odst. 1 (zpracování karty subjektu) na § 33 odst. 3 (kontrolu u právnických osob a podnikajících fyzických osob orgán krizového řízení, který právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložil povinnost vyplývající z krizového plánu) a § 34a odst. 1 (v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje). Ze zákona přitom nikde nevyplývá, že by měla být karta subjektu předložena HZS. Kontrolu u subjektů bude v souladu s § 33 odst. 3 zákona o krizovém řízení vykonávat orgán, který jim uložil povinnost v krizovém plánu, nikoli HZS jako zpracovatel KP, ten nic neukládá, ani krizový plán neschvaluje. AKČR v této souvislosti podotýká, že současné znění ust. § 33, které není novelizací dotčeno, je částí HZS krajů vykládáno v tom smyslu, že povinnosti z krizového plánu jsou ukládány hasičským záchranným sborem. Tento výklad však dle názoru AKČR není správný. Pokud tedy akceptujeme, že předložení karty subjektu není třeba upravovat, protože se jím rozumí pouze předložení karty subjektu v rámci kontroly, je třeba upravit dikci § 34a odst. 1 písm. a) tak, že slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ budou nahrazena slovy „kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu dle § 33 odst. 3“.
	Akceptováno

	40.16.
	
	§ 30
	Doporučujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“, neboť v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou.
	Akceptováno

	40.17.
	
	§ 31
	V odst. 5 a 6 doplnit vždy za slova „pracovní povinnosti“ slova „nebo pracovní výpomoci“.
Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti tak, aby byl stanoven vztah povinného k „zaměstnavateli“, u něhož bude pracovní povinnost vykonávat (tedy obdobně jako v zaměstnaneckém poměru), zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, kdy by měl „zaměstnavatel“ zejména poskytnout údaje z evidence pracovní doby pro účely výpočtu náhrad.
	ROZPOR
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	40.18.
	
	§ 33
	Na konci textu odst. 3 požadujeme původní text za čárkou upravit následovně: 
“v jehož dokumentaci krizového plánování je uvedena povinnost zajistit plnění opatření.”
	ROZPOR
Řešení této oblasti nakonec není předmětem novely.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	40.19.
	
	§ 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Změna souvisí s přechodem kontrolní pravomoci na nové zpracovatele krizového plánu.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	40.20.
	
	§ 34d 
	V odst. 2 písm. b) požadujeme upravit znění na „b)	§ 34a odst. 2 písm. b) projednává orgán krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst. 3“ – z důvodů uvedených u předchozí připomínky.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	40.21.
	
	§ 35
	V odst. 1 je potřeba doplnění povětšinou nových krizových opatření (např. dle § 11 písm. b) bod 1, § 12a písm. b), § 12b písm. a) a § 12c). U těchto opatření by mohl být problém s podřazením pod poskytnutí věcného prostředku formou služby, protože nemusí kompletně pokrýt uložená omezení (např. omezení standardně poskytovaných zdravotnických služeb a namísto nich zavedení jiných, vyžadovaných MZd, nebude zahrnovat jen samotné úkony, které MZd bude vyžadovat a které by se daly podřadit pod poskytnutí služby; poskytovatel bude muset provoz upravit i organizačně a technicky, což mu úkony nepokryjí). Některá opatření navíc nejsou dostatečně definována - např. u MZe či ČTÚ. Je tedy těžko říct, zda se v praxi budou dát podřadit pod navržený systém náhrad. Ke zvážení tedy je samostatná úprava, zohledňující kombinaci omezení vlastnického práva a poskytování služeb. Pokud mají být krajské úřady těmi, kdo budou administrovat náhrady, je naprosto nezbytné jim poskytnout jednoznačný návod na to, kdo, co a jak bude nahrazovat i v komplikovanějších situacích. 
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
i) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
j) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.


	40.22.
	
	§ 36
	Obdobně jako u předchozí připomínky požadujeme upravit projednávání náhrad újmy tak, aby bylo jasně stanoveno, který orgán je projedná – v odst. 6 navrhovaného znění je použita formulace „stát projedná“, což je neurčitý pojem. Ve vztahu k odst. 5, který stanoví, že se nárok uplatní u krajského úřadu, se jedná o matoucí ustanovení. Je tedy třeba jednoznačně stanovit úkoly krajského úřadu, ale i navazující proceduru vyplacení náhrady státem ze státního rozpočtu.
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil. V případě, že jsou na území kraje zajišťována orgány kraje krizová opatření stanovená vládou, nemůže hejtman nést odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
i) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
j) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..


	40.23.
	
	§ 38
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy (vč. názvů) vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. V tomto směru tedy požadujeme alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Neakceptováno
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	40.24.
	
	§ 39d
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno 

Evidenci údajů za stavu nebezpečí spravuje místně příslušný HZS kraje. Upraveno v § 39e.

	40.25.
	
	§ 39g
	Zásadně nesouhlasíme se stanovením právní fikce krajského úřadu jako organizační složky státu – odůvodnění viz výše obdobná připomínka k § 30a zákona o IZS. Proto požadujeme úvodní větu odst. 1 vypustit, stejně jako celý odst. 2.
V odst. 1 požadujeme doplnit text upřesňující mechanismus výplaty náhrady ze všeobecné pokladní správy, např.:
Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet příslušného orgánu, který předmětnou náhradu vyplatil. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..

	41. 
	Krajský úřad PaK
	Obecná připomínka k celému návrhu
	Pardubický kraj považuje za nejvhodnější řešení v současné době zcela vypustit úpravy a změny zákona o IZS a zákona o krizovém řízení – kromě nezbytných formálních úprav v návaznosti na implementaci evropské směrnice CER. 


	ROZPOR


	41.0.
	
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona a důvodové zprávě
	Předložený návrh lze uvítat v tom smyslu, že doplňuje důležité kompetence orgánům územních samospráv tak, aby hejtmani a starostové ORP, kteří jsou odpovědní za připravenost jimi spravovaného území na krizové situace, měli k dispozici nástroje, jak tuto připravenost zajistit. Zde naše asociace velice kladně oceňuje záměr resortu ministerstva vnitra systém „narovnat“, aby odpovídal základním principům státní správy a samosprávy v naší zemi. 
V souvislosti se zvýšením administrativní zátěže krajských úřadů a obecních úřadů ORP z důvodů nově vykonávaných agend je třeba zajistit personální posílení pracovišť krizového řízení (model personálního zajištění viz příloha 2). Je třeba personálně posílit pracoviště krizového řízení na úrovni krajských úřadů a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, stejně jako i odborný útvar Ministerstva vnitra – Odbor bezpečnostní politiky, neboť jak legislativní, tak i odborná podpora a kontrola celého systému musí být výhradně v rukou ministerstva. 
Je nutné začít brát vážně celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů i na úrovni krajů a ORP, pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V případě, že by personální (resp. finanční) nároky krajských úřadů nebylo možno uspokojit v plné míře, AKČR deklaruje, že prioritu pro kraje má agenda zpracování krizové plánovací dokumentace. Naopak, z hlediska poměru administrativní zátěže k důležitosti činnosti pro zajištění připravenosti území krajů na krizové situace, se zpracování agend přestupků a náhrad jeví jako zbytné. Proto v případě, že nebude možno zajistit požadované personální posílení krajských úřadů a OÚ ORP, a v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení bude zvažováno, které agendy na těchto úřadech ponechat a které nikoli, požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy přestupků a administrace náhrad, nikoli zpracování krizových plánů. Opačným postupem by došlo k paradoxní situaci, kdy dojde k vyššímu administrativnímu zatížení krajských úřadů a OÚ ORP agendami přestupků a náhrad, které však nebude mít absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP a kraje a ORP se tak stanou prakticky „servisními organizacemi“ pro stát. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu přílohy 2 těchto připomínek.
	ROZPOR 
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	41.1.
	
	V celém textu zákona
	Nahradit slovo „věci“ pojmem „věcné prostředky“ – např. v § 6 odst. 4 a § 14 odst. 5.
	Akceptováno


	41.2.
	
	§ 3
	Na konci odst. 6 požadujeme vypustit slova „a místního rozhlasu“, neboť krajské úřady místním rozhlasem nedisponují.
	Akceptováno


	41.3.
	
	§ 6
	V odst. 1 písm. b) za slovo „anebo“ doplnit slovo „povinnost“ – jde o zpřesnění textu, aby bylo naprosto jasné, že cílem ustanovení je umožnit vládě nařízení setrvání na vymezeném území (předložená textace se váže k pojmu zákaz v úvodu ustanovení, čímž by mohlo dojít ke zmatečnosti a nejednoznačnosti).
Je nutné navázat na nařízení setrvání na určitém území i náhrady nákladů s tím spojených v případech, kdy osoby, jimž je zakázáno opustit vymezené území, nemají v oblasti bydliště. Pro tyto případy je nutno zajistit náhradní ubytování.  

	Akceptováno

	41.4.
	
	§ 10
	K odst. 1 písm. f): požadujeme nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „za krizových stavů“.
K odst. 1 písm. k): požadujeme nahradit novým zněním „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění: v souvislosti se zavedením ISKŘ je třeba se odklonit od vyžadování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. f) 
Akceptováno

K odst. 1 písm. k) 
Neakceptováno.Vysvětleno
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

	41.5.
	
	§ 14
	K odst. 3 písm. f) požadujeme na začátek doplnit slovo „koordinuje“.
K odst. 4 – slova „a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury” požadujeme nahradit slovy “a v rozsahu nezbytném pro zajištění základní služby také přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury“.
K odst. 6 požadujeme za poslední větu doplnit větu „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Zároveň žádáme, aby alespoň v důvodové zprávě byla upřesněna forma rozhodnutí hejtmana vydávaných dle tohoto ustanovení zákona.
	ROZPOR
K odst. 3 písm. f)
Akceptováno
 
K odst. 4
Akceptováno

K odst. 6
Neakceptováno.
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

K důvodové zprávě. 
Neakceptováno. Vysvětleno.
V souladu se závěry jednání s kraji navrhujeme řešit toto v rámci metodického výkladu.

	41.6.
	
	§ 14a
	K odst. 1 písm. b): toto ustanovení je potřeba vypustit – obsahově se shoduje s písm. g).
K odst. 1 písm. e) požadujeme v důvodové zprávě vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“ – výklad z důvodové zprávy je dle našeho názoru natolik široký, že by ona „součinnost“ krajského úřadu pokryla v podstatě veškerou činnost, která je při vzdělávání starostů vykonávána. Krajské úřady jsou připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, případně poskytnout prostory, nicméně nemají ve svém rozpočtu prostředky na tuto agendu a nemohou tedy být žádány o její materiální a finanční zajištění. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. b)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.

K odst. 1 písm e)
Akceptováno


	41.6a.
	
	§ 14a
	K § 14a: i v případě, že se MV odmítlo zabývat převodem kompetencí, je potřeba dopracovat návaznosti nově vložených textací. Zde se jedná zejména o zdvojení ustanovení o zajištění odborné přípravy hejtmanů, které je již obsaženo v § 10 odst. 1 písm. e). Je nutno stanovit jeden odpovědný subjekt a zároveň, pokud je skutečným cílem úpravy zkvalitnění povědomí vedoucích funkcionářů o krizovém řízení, je třeba do povinných školení zahrnout i vedoucí jednotlivých základních složek IZS alespoň na krajské úrovni. AKČR tedy navrhuje ponechat odbornou přípravu pouze na MV a rozšířit okruh vzdělávaných osob.

	Akceptováno


	41.7.
	
	§ 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
	ROZPOR
K odst. 1 a 3 písm. a)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

K odst. 2 a 3 písm. d)
Akceptováno

	41.8.
	
	§ 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”
	Akceptováno

	41.9.
	
	§ 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno

	41.10.
	
	§ 18
	V odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
	ROZPOR 
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat.

	41.11.
	
	§ 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	41.12.
	
	§ 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	41.13.
	
	§ 26
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.
	ROZPOR
Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

	41.14.
	
	§ 27 
	Doporučujeme ponechat institut zvláštních skutečností.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ. 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	41.15.
	
	§ 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. Jedná se o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování ke zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ. Upozorňujeme, že neakceptací připomínky zůstane v legislativním textu nesmyslný odkaz na § 15 odst. 3.
Požadujeme tedy upravit odst. 2 následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
	ROZPOR
K § 29 odst. 1. Neakceptováno. 
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 

K § 29 odst. 2. Neakceptováno. 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	41.15a.
	
	§ 29 a § 34
	K § 29 a § 34: Po změně v rámci MPŘ nenavazuje ustanovení § 29 odst. 1 (zpracování karty subjektu) na § 33 odst. 3 (kontrolu u právnických osob a podnikajících fyzických osob orgán krizového řízení, který právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložil povinnost vyplývající z krizového plánu) a § 34a odst. 1 (v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje). Ze zákona přitom nikde nevyplývá, že by měla být karta subjektu předložena HZS. Kontrolu u subjektů bude v souladu s § 33 odst. 3 zákona o krizovém řízení vykonávat orgán, který jim uložil povinnost v krizovém plánu, nikoli HZS jako zpracovatel KP, ten nic neukládá, ani krizový plán neschvaluje. AKČR v této souvislosti podotýká, že současné znění ust. § 33, které není novelizací dotčeno, je částí HZS krajů vykládáno v tom smyslu, že povinnosti z krizového plánu jsou ukládány hasičským záchranným sborem. Tento výklad však dle názoru AKČR není správný. Pokud tedy akceptujeme, že předložení karty subjektu není třeba upravovat, protože se jím rozumí pouze předložení karty subjektu v rámci kontroly, je třeba upravit dikci § 34a odst. 1 písm. a) tak, že slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ budou nahrazena slovy „kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu dle § 33 odst. 3“.
	Akceptováno

	41.16.
	
	§ 30
	Doporučujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“, neboť v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou.
	Akceptováno

	41.17.
	
	§ 31
	V odst. 5 a 6 doplnit vždy za slova „pracovní povinnosti“ slova „nebo pracovní výpomoci“.
Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti tak, aby byl stanoven vztah povinného k „zaměstnavateli“, u něhož bude pracovní povinnost vykonávat (tedy obdobně jako v zaměstnaneckém poměru), zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, kdy by měl „zaměstnavatel“ zejména poskytnout údaje z evidence pracovní doby pro účely výpočtu náhrad.
	ROZPOR
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	41.18.
	
	§ 33
	Na konci textu odst. 3 požadujeme původní text za čárkou upravit následovně: 
“v jehož dokumentaci krizového plánování je uvedena povinnost zajistit plnění opatření.”
	ROZPOR
Řešení této oblasti nakonec není předmětem novely.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	41.19.
	
	§ 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Změna souvisí s přechodem kontrolní pravomoci na nové zpracovatele krizového plánu.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	41.20.
	
	§ 34d 
	V odst. 2 písm. b) požadujeme upravit znění na „b)	§ 34a odst. 2 písm. b) projednává orgán krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst. 3“ – z důvodů uvedených u předchozí připomínky.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	41.21.
	
	§ 35
	V odst. 1 je potřeba doplnění povětšinou nových krizových opatření (např. dle § 11 písm. b) bod 1, § 12a písm. b), § 12b písm. a) a § 12c). U těchto opatření by mohl být problém s podřazením pod poskytnutí věcného prostředku formou služby, protože nemusí kompletně pokrýt uložená omezení (např. omezení standardně poskytovaných zdravotnických služeb a namísto nich zavedení jiných, vyžadovaných MZd, nebude zahrnovat jen samotné úkony, které MZd bude vyžadovat a které by se daly podřadit pod poskytnutí služby; poskytovatel bude muset provoz upravit i organizačně a technicky, což mu úkony nepokryjí). Některá opatření navíc nejsou dostatečně definována - např. u MZe či ČTÚ. Je tedy těžko říct, zda se v praxi budou dát podřadit pod navržený systém náhrad. Ke zvážení tedy je samostatná úprava, zohledňující kombinaci omezení vlastnického práva a poskytování služeb. Pokud mají být krajské úřady těmi, kdo budou administrovat náhrady, je naprosto nezbytné jim poskytnout jednoznačný návod na to, kdo, co a jak bude nahrazovat i v komplikovanějších situacích. 
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
k) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
l) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.


	41.22.
	
	§ 36
	Obdobně jako u předchozí připomínky požadujeme upravit projednávání náhrad újmy tak, aby bylo jasně stanoveno, který orgán je projedná – v odst. 6 navrhovaného znění je použita formulace „stát projedná“, což je neurčitý pojem. Ve vztahu k odst. 5, který stanoví, že se nárok uplatní u krajského úřadu, se jedná o matoucí ustanovení. Je tedy třeba jednoznačně stanovit úkoly krajského úřadu, ale i navazující proceduru vyplacení náhrady státem ze státního rozpočtu.
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil. V případě, že jsou na území kraje zajišťována orgány kraje krizová opatření stanovená vládou, nemůže hejtman nést odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
k) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
l) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..


	41.23.
	
	§ 38
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy (vč. názvů) vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. V tomto směru tedy požadujeme alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Neakceptováno
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	41.24.
	
	§ 39d
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno 

Evidenci údajů za stavu nebezpečí spravuje místně příslušný HZS kraje. Upraveno v § 39e.

	41.25.
	
	§ 39g
	Zásadně nesouhlasíme se stanovením právní fikce krajského úřadu jako organizační složky státu – odůvodnění viz výše obdobná připomínka k § 30a zákona o IZS. Proto požadujeme úvodní větu odst. 1 vypustit, stejně jako celý odst. 2.
V odst. 1 požadujeme doplnit text upřesňující mechanismus výplaty náhrady ze všeobecné pokladní správy, např.:
Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet příslušného orgánu, který předmětnou náhradu vyplatil. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..

	42.0.
	Krajský úřad 
StčK
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona a důvodové zprávě
	Předložený návrh lze uvítat v tom smyslu, že doplňuje důležité kompetence orgánům územních samospráv tak, aby hejtmani a starostové ORP, kteří jsou odpovědní za připravenost jimi spravovaného území na krizové situace, měli k dispozici nástroje, jak tuto připravenost zajistit. Zde naše asociace velice kladně oceňuje záměr resortu ministerstva vnitra systém „narovnat“, aby odpovídal základním principům státní správy a samosprávy v naší zemi. 
V souvislosti se zvýšením administrativní zátěže krajských úřadů a obecních úřadů ORP z důvodů nově vykonávaných agend je třeba zajistit personální posílení pracovišť krizového řízení (model personálního zajištění viz příloha 2). Je třeba personálně posílit pracoviště krizového řízení na úrovni krajských úřadů a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, stejně jako i odborný útvar Ministerstva vnitra – Odbor bezpečnostní politiky, neboť jak legislativní, tak i odborná podpora a kontrola celého systému musí být výhradně v rukou ministerstva. 
Je nutné začít brát vážně celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů i na úrovni krajů a ORP, pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V případě, že by personální (resp. finanční) nároky krajských úřadů nebylo možno uspokojit v plné míře, AKČR deklaruje, že prioritu pro kraje má agenda zpracování krizové plánovací dokumentace. Naopak, z hlediska poměru administrativní zátěže k důležitosti činnosti pro zajištění připravenosti území krajů na krizové situace, se zpracování agend přestupků a náhrad jeví jako zbytné. Proto v případě, že nebude možno zajistit požadované personální posílení krajských úřadů a OÚ ORP, a v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení bude zvažováno, které agendy na těchto úřadech ponechat a které nikoli, požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy přestupků a administrace náhrad, nikoli zpracování krizových plánů. Opačným postupem by došlo k paradoxní situaci, kdy dojde k vyššímu administrativnímu zatížení krajských úřadů a OÚ ORP agendami přestupků a náhrad, které však nebude mít absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP a kraje a ORP se tak stanou prakticky „servisními organizacemi“ pro stát. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu přílohy 2 těchto připomínek.
	Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.1.
	
	V celém textu zákona
	Nahradit slovo „věci“ pojmem „věcné prostředky“ – např. v § 6 odst. 4 a § 14 odst. 5.
	Akceptováno


	42.2.
	
	§ 3
	Na konci odst. 6 požadujeme vypustit slova „a místního rozhlasu“, neboť krajské úřady místním rozhlasem nedisponují.
	Akceptováno


	42.3.
	
	§ 6
	V odst. 1 písm. b) za slovo „anebo“ doplnit slovo „povinnost“ – jde o zpřesnění textu, aby bylo naprosto jasné, že cílem ustanovení je umožnit vládě nařízení setrvání na vymezeném území (předložená textace se váže k pojmu zákaz v úvodu ustanovení, čímž by mohlo dojít ke zmatečnosti a nejednoznačnosti).
Je nutné navázat na nařízení setrvání na určitém území i náhrady nákladů s tím spojených v případech, kdy osoby, jimž je zakázáno opustit vymezené území, nemají v oblasti bydliště. Pro tyto případy je nutno zajistit náhradní ubytování.  

	Akceptováno

	42.4.
	
	§ 10
	K odst. 1 písm. f): požadujeme nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „za krizových stavů“.
K odst. 1 písm. k): požadujeme nahradit novým zněním „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění: v souvislosti se zavedením ISKŘ je třeba se odklonit od vyžadování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů. 
	K odst. 1 písm. f) 
Akceptováno

K odst. 1 písm. k) 
Neakceptováno.Vysvětleno
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.5.
	
	§ 14
	K odst. 3 písm. f) požadujeme na začátek doplnit slovo „koordinuje“.
K odst. 4 – slova „a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury” požadujeme nahradit slovy “a v rozsahu nezbytném pro zajištění základní služby také přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury“.
K odst. 6 požadujeme za poslední větu doplnit větu „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Zároveň žádáme, aby alespoň v důvodové zprávě byla upřesněna forma rozhodnutí hejtmana vydávaných dle tohoto ustanovení zákona.
	K odst. 3 písm. f)
Akceptováno
 
K odst. 4
Akceptováno

K odst. 6
Neakceptováno.
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

K důvodové zprávě. 
Neakceptováno. Vysvětleno.
V souladu se závěry jednání s kraji navrhujeme řešit toto v rámci metodického výkladu.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.6.
	
	§ 14a
	K odst. 1 písm. b): požadujeme doplnit původní znění bodu b): „plní úkoly podle krizového plánu kraje a stanovené hejtmanem kraje spojené se zajištěním připravenosti správního obvodu kraje a připravenosti krajského úřadu na krizové situace a jejich řešení“.
K odst. 1 písm. e) požadujeme v důvodové zprávě vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“ – výklad z důvodové zprávy je dle našeho názoru natolik široký, že by ona „součinnost“ krajského úřadu pokryla v podstatě veškerou činnost, která je při vzdělávání starostů vykonávána. Krajské úřady jsou připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, případně poskytnout prostory, nicméně nemají ve svém rozpočtu prostředky na tuto agendu a nemohou tedy být žádány o její materiální a finanční zajištění. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. b)
Neakceptováno
Nově navržené ustanovení reaguje na oprávnění subjektů stanovovat svými opatřeními povinnosti k připravenosti a řešení krizových situací tak, že výslovně určuje plnění takových úkolů krajskému úřadu. Toto ustanovení nestanovuje nový úkol pro krajské úřady, ale reflektuje současný stav, kdy krajské úřady plní řadu úkolů ukládaných orgány krizového řízení na ústřední úrovni a zároveň zajišťují připravenost krajského úřadu na krizové situace a jejich řešení.


K odst. 1 písm e)
Akceptováno

	42.6a.
	
	§ 14a
	K § 14a: i v případě, že se MV odmítlo zabývat převodem kompetencí, je potřeba dopracovat návaznosti nově vložených textací. Zde se jedná zejména o zdvojení ustanovení o zajištění odborné přípravy hejtmanů, které je již obsaženo v § 10 odst. 1 písm. e). Je nutno stanovit jeden odpovědný subjekt a zároveň, pokud je skutečným cílem úpravy zkvalitnění povědomí vedoucích funkcionářů o krizovém řízení, je třeba do povinných školení zahrnout i vedoucí jednotlivých základních složek IZS alespoň na krajské úrovni. AKČR tedy navrhuje ponechat odbornou přípravu pouze na MV a rozšířit okruh vzdělávaných osob.

	Akceptováno


	42.7.
	
	§ 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
	K odst. 1 a 3 písm. a)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

K odst. 2 a 3 písm. d)
Akceptováno

	42.8.
	
	§ 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”
	Akceptováno

	42.9.
	
	§ 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno

	42.10.
	
	§ 18
	V odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
	Neakceptováno
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.11.
	
	§ 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.12.
	
	§ 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	42.13.
	
	§ 26
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.
	Vysvětleno
Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.14.
	
	§ 27 
	Doporučujeme ponechat institut zvláštních skutečností.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ. 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	42.15.
	
	§ 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. Jedná se o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování ke zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ. Upozorňujeme, že neakceptací připomínky zůstane v legislativním textu nesmyslný odkaz na § 15 odst. 3.
Požadujeme tedy upravit odst. 2 následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
	K § 29 odst. 1. Neakceptováno. 
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

K § 29 odst. 2. Neakceptováno. 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.15a.
	
	§ 29 a § 34
	K § 29 a § 34: Po změně v rámci MPŘ nenavazuje ustanovení § 29 odst. 1 (zpracování karty subjektu) na § 33 odst. 3 (kontrolu u právnických osob a podnikajících fyzických osob orgán krizového řízení, který právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložil povinnost vyplývající z krizového plánu) a § 34a odst. 1 (v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje). Ze zákona přitom nikde nevyplývá, že by měla být karta subjektu předložena HZS. Kontrolu u subjektů bude v souladu s § 33 odst. 3 zákona o krizovém řízení vykonávat orgán, který jim uložil povinnost v krizovém plánu, nikoli HZS jako zpracovatel KP, ten nic neukládá, ani krizový plán neschvaluje. AKČR v této souvislosti podotýká, že současné znění ust. § 33, které není novelizací dotčeno, je částí HZS krajů vykládáno v tom smyslu, že povinnosti z krizového plánu jsou ukládány hasičským záchranným sborem. Tento výklad však dle názoru AKČR není správný. Pokud tedy akceptujeme, že předložení karty subjektu není třeba upravovat, protože se jím rozumí pouze předložení karty subjektu v rámci kontroly, je třeba upravit dikci § 34a odst. 1 písm. a) tak, že slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ budou nahrazena slovy „kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu dle § 33 odst. 3“.
	Akceptováno

	42.16.
	
	§ 30
	Doporučujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“, neboť v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou.
	Akceptováno

	42.17.
	
	§ 31
	V odst. 5 a 6 doplnit vždy za slova „pracovní povinnosti“ slova „nebo pracovní výpomoci“.
Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti tak, aby byl stanoven vztah povinného k „zaměstnavateli“, u něhož bude pracovní povinnost vykonávat (tedy obdobně jako v zaměstnaneckém poměru), zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, kdy by měl „zaměstnavatel“ zejména poskytnout údaje z evidence pracovní doby pro účely výpočtu náhrad.
	Neakceptováno
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.18.
	
	§ 33
	Na konci textu odst. 3 požadujeme původní text za čárkou upravit následovně: 
“v jehož dokumentaci krizového plánování je uvedena povinnost zajistit plnění opatření.”
	Neakceptováno
Řešení této oblasti nakonec není předmětem novely.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.19.
	
	§ 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Změna souvisí s přechodem kontrolní pravomoci na nové zpracovatele krizového plánu.
	Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.20.
	
	§ 34d 
	V odst. 2 písm. b) požadujeme upravit znění na „b)	§ 34a odst. 2 písm. b) projednává orgán krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst. 3“ – z důvodů uvedených u předchozí připomínky.
	Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	42.21.
	
	§ 35
	V odst. 1 je potřeba doplnění povětšinou nových krizových opatření (např. dle § 11 písm. b) bod 1, § 12a písm. b), § 12b písm. a) a § 12c). U těchto opatření by mohl být problém s podřazením pod poskytnutí věcného prostředku formou služby, protože nemusí kompletně pokrýt uložená omezení (např. omezení standardně poskytovaných zdravotnických služeb a namísto nich zavedení jiných, vyžadovaných MZd, nebude zahrnovat jen samotné úkony, které MZd bude vyžadovat a které by se daly podřadit pod poskytnutí služby; poskytovatel bude muset provoz upravit i organizačně a technicky, což mu úkony nepokryjí). Některá opatření navíc nejsou dostatečně definována - např. u MZe či ČTÚ. Je tedy těžko říct, zda se v praxi budou dát podřadit pod navržený systém náhrad. Ke zvážení tedy je samostatná úprava, zohledňující kombinaci omezení vlastnického práva a poskytování služeb. Pokud mají být krajské úřady těmi, kdo budou administrovat náhrady, je naprosto nezbytné jim poskytnout jednoznačný návod na to, kdo, co a jak bude nahrazovat i v komplikovanějších situacích. 
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
m) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
n) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.

	42.22.
	
	§ 36
	Obdobně jako u předchozí připomínky požadujeme upravit projednávání náhrad újmy tak, aby bylo jasně stanoveno, který orgán je projedná – v odst. 6 navrhovaného znění je použita formulace „stát projedná“, což je neurčitý pojem. Ve vztahu k odst. 5, který stanoví, že se nárok uplatní u krajského úřadu, se jedná o matoucí ustanovení. Je tedy třeba jednoznačně stanovit úkoly krajského úřadu, ale i navazující proceduru vyplacení náhrady státem ze státního rozpočtu.
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil. V případě, že jsou na území kraje zajišťována orgány kraje krizová opatření stanovená vládou, nemůže hejtman nést odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
m) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
n) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..

	42.23.
	
	§ 38
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy (vč. názvů) vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. V tomto směru tedy požadujeme alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Neakceptováno
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	42.24.
	
	§ 39d
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno 

Evidenci údajů za stavu nebezpečí spravuje místně příslušný HZS kraje. Upraveno v § 39e.

	42.25.
	
	§ 39g
	Zásadně nesouhlasíme se stanovením právní fikce krajského úřadu jako organizační složky státu – odůvodnění viz výše obdobná připomínka k § 30a zákona o IZS. Proto požadujeme úvodní větu odst. 1 vypustit, stejně jako celý odst. 2.
V odst. 1 požadujeme doplnit text upřesňující mechanismus výplaty náhrady ze všeobecné pokladní správy, např.:
Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet příslušného orgánu, který předmětnou náhradu vyplatil. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..


	43.0.
	Praha
	Obecná připomínka k celému návrhu zákona a důvodové zprávě
	Předložený návrh lze uvítat v tom smyslu, že doplňuje důležité kompetence orgánům územních samospráv tak, aby hejtmani a starostové ORP, kteří jsou odpovědní za připravenost jimi spravovaného území na krizové situace, měli k dispozici nástroje, jak tuto připravenost zajistit. Zde naše asociace velice kladně oceňuje záměr resortu ministerstva vnitra systém „narovnat“, aby odpovídal základním principům státní správy a samosprávy v naší zemi. 
V souvislosti se zvýšením administrativní zátěže krajských úřadů a obecních úřadů ORP z důvodů nově vykonávaných agend je třeba zajistit personální posílení pracovišť krizového řízení (model personálního zajištění viz příloha 2). Je třeba personálně posílit pracoviště krizového řízení na úrovni krajských úřadů a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, stejně jako i odborný útvar Ministerstva vnitra – Odbor bezpečnostní politiky, neboť jak legislativní, tak i odborná podpora a kontrola celého systému musí být výhradně v rukou ministerstva. 
Je nutné začít brát vážně celou problematiku bezpečnosti (vnitřní a vnější) i s ohledem na současnou mezinárodně politickou situaci, vystupování ústavních činitelů a nejvyšších představitelů branných a bezpečnostních složek. Všechna jimi předkládaná témata budou znamenat realizaci úkolů i na úrovni krajů a ORP, pokud mají být účinná a reálně zajištěná. V případě, že by personální (resp. finanční) nároky krajských úřadů nebylo možno uspokojit v plné míře, AKČR deklaruje, že prioritu pro kraje má agenda zpracování krizové plánovací dokumentace. Naopak, z hlediska poměru administrativní zátěže k důležitosti činnosti pro zajištění připravenosti území krajů na krizové situace, se zpracování agend přestupků a náhrad jeví jako zbytné. Proto v případě, že nebude možno zajistit požadované personální posílení krajských úřadů a OÚ ORP, a v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení bude zvažováno, které agendy na těchto úřadech ponechat a které nikoli, požadujeme z krajských úřadů a obecních úřadů ORP odejmout agendy přestupků a administrace náhrad, nikoli zpracování krizových plánů. Opačným postupem by došlo k paradoxní situaci, kdy dojde k vyššímu administrativnímu zatížení krajských úřadů a OÚ ORP agendami přestupků a náhrad, které však nebude mít absolutně žádný přínos pro zajištění připravenosti a řešení krizových situací na území krajů a ORP a kraje a ORP se tak stanou prakticky „servisními organizacemi“ pro stát. Požadujeme zároveň dopracovat důvodovou zprávu a hodnocení dopadů regulace ve smyslu přílohy 2 těchto připomínek.
	ROZPOR 
S ohledem na to, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebyla v této otázce nalezena shoda mezi MV, AK ČR, SMO ČR a SMS ČR a návrh na přechod agend se ukazuje nyní jako nerealizovatelný z důvodu stávajících personálních kapacit a také z finančních důvodů, nebude otázka převodu těchto kompetencí v aktuálním legislativním návrhu Ministerstva vnitra zakotvena.
Dle MV požadavky na změny kompetencí v krizovém řízení vyžadují komplexnější a systémovější přístup.  Je nutno připravit propracovanější návrh podepřený o analýzu systémového řešení tak, aby byla tato změna akceptovatelná a nevyvolávala obavy z nadměrného přetížení orgánů krizového řízení na území krajů či obcí. Přechod kompetencí by tak měl být součástí širší debaty o potřebě posílení systému krizového řízení v oblasti organizační, personální i finanční, včetně zohlednění změn v příspěvcích na přenesenou působnost. Navrhuje se proto přechod agend řešit samostatně, a to včetně personálního a finančního zabezpečení, a to v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	43.1.
	
	V celém textu zákona
	Nahradit slovo „věci“ pojmem „věcné prostředky“ – např. v § 6 odst. 4 a § 14 odst. 5.
	Akceptováno


	43.2.
	
	§ 3
	Na konci odst. 6 požadujeme vypustit slova „a místního rozhlasu“, neboť krajské úřady místním rozhlasem nedisponují.
	Akceptováno


	43.3.
	
	§ 6
	V odst. 1 písm. b) za slovo „anebo“ doplnit slovo „povinnost“ – jde o zpřesnění textu, aby bylo naprosto jasné, že cílem ustanovení je umožnit vládě nařízení setrvání na vymezeném území (předložená textace se váže k pojmu zákaz v úvodu ustanovení, čímž by mohlo dojít ke zmatečnosti a nejednoznačnosti).
Je nutné navázat na nařízení setrvání na určitém území i náhrady nákladů s tím spojených v případech, kdy osoby, jimž je zakázáno opustit vymezené území, nemají v oblasti bydliště. Pro tyto případy je nutno zajistit náhradní ubytování.  

	Akceptováno

	43.4.
	
	§ 10
	K odst. 1 písm. f): požadujeme nahradit slova „v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu“ slovy „za krizových stavů“.
K odst. 1 písm. k): požadujeme nahradit novým zněním „zpřístupňuje ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností a obecním úřadům údaje shromažďované podle § 15 odst. 2 v informačním systému pro krizové řízení“.
Odůvodnění: v souvislosti se zavedením ISKŘ je třeba se odklonit od vyžadování informací a přistoupit k jejich zpřístupňování v tomto systému, prostřednictvím řízených a evidovaných přístupů. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. f) 
Akceptováno

K odst. 1 písm. k) 
Neakceptováno.Vysvětleno
Cílem ustanovení § 26 je legislativně ukotvit vybudování jednotného informační systému krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora všech orgánů krizového řízení (tedy ISKŘ není již od počátku budován jako informační systém HZS ČR), při řešení krizových situací, přičemž všechny orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat.  Záměrem ISKŘ však zároveň není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
ISKŘ je proto budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky, přičemž nedávno řešené krizové situace poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. Jednotlivé části ISKŘ tak umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že ISKŘ bude vždy aktivován až v souvislosti s vyhlášením krizového stavu, přičemž právě s vyhlášením krizového stavu budou rovněž v rozsahu nezbytném pro řešení dané krizové situace zpřístupněny data a údaje z napojených registrů. V mírovém stavu pak ISKŘ tato data nebude mít zpřístupněna s ohledem na potřebu ochrany osobních údajů. Z výše uvedených důvodu pak nelze akceptovat požadavek, aby zpřístupňoval data shromažďovaná podle § 15 odst. 2, neboť tato data nebudou jeho součástí.

	43.5.
	
	§ 14
	K odst. 3 písm. f) požadujeme na začátek doplnit slovo „koordinuje“.
K odst. 4 – slova „a v nezbytném rozsahu také subjektů kritické infrastruktury” požadujeme nahradit slovy “a v rozsahu nezbytném pro zajištění základní služby také přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury“.
K odst. 6 požadujeme za poslední větu doplnit větu „Dále je oprávněn nařídit provedení krizových opatření podle odstavce 4, pokud obdobná opatření nebyla nařízena vládou.“
Zároveň žádáme, aby alespoň v důvodové zprávě byla upřesněna forma rozhodnutí hejtmana vydávaných dle tohoto ustanovení zákona.
	ROZPOR
K odst. 3 písm. f)
Akceptováno
 
K odst. 4
Akceptováno

K odst. 6
Neakceptováno.
Smyslem navrhované úpravy je předcházet situacím, při kterých by v době nouzového stavu při ústřední koordinaci řešení krizové situace docházelo k vydávání odlišných opatření na úrovni jednotlivých krajů v rámci centrálně řešené krizové situace. V případě, že je na úrovni kraje identifikována potřeba vyhlásit nové krizové opatření pro účely řešení krizové situace pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, lze o vyhlášení takového opatření požádat cestou ÚKŠ vládu. Připomínkovým místem uváděný příklad pak přímo nesouvisí s řešením krizové situace, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav, ale jedná se o situaci zcela odlišnou. V tomto případě by pak, pokud uvedená situace měla atribut krizové situace, mohl hejtman vyhlásit stav nebezpečí pro řešení této krizové situace a s tím vyhlásit i potřebná krizová opatření. Vyhlašování krizových opatření pro řešení událostí, pro které nebyl vyhlášen krizový stav je poté v rozporu se zásadou přiměřenosti a přímé nezbytnosti vyhlašovaných krizových opatření.

K důvodové zprávě. 
Neakceptováno. Vysvětleno.
V souladu se závěry jednání s kraji navrhujeme řešit toto v rámci metodického výkladu.

	43.6.
	
	§ 14a
	K odst. 1 písm. b): toto ustanovení je potřeba vypustit – obsahově se shoduje s písm. g).
K odst. 1 písm. e) požadujeme v důvodové zprávě vyškrtnout slova „materiálního“ a „finančního“ – výklad z důvodové zprávy je dle našeho názoru natolik široký, že by ona „součinnost“ krajského úřadu pokryla v podstatě veškerou činnost, která je při vzdělávání starostů vykonávána. Krajské úřady jsou připraveny lektorsky spolupracovat na školení starostů s HZS krajů, případně poskytnout prostory, nicméně nemají ve svém rozpočtu prostředky na tuto agendu a nemohou tedy být žádány o její materiální a finanční zajištění. 
	ROZPOR
K odst. 1 písm. b)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná.

K odst. 1 písm e)
Akceptováno


	43.6a.
	
	§ 14a
	K § 14a: i v případě, že se MV odmítlo zabývat převodem kompetencí, je potřeba dopracovat návaznosti nově vložených textací. Zde se jedná zejména o zdvojení ustanovení o zajištění odborné přípravy hejtmanů, které je již obsaženo v § 10 odst. 1 písm. e). Je nutno stanovit jeden odpovědný subjekt a zároveň, pokud je skutečným cílem úpravy zkvalitnění povědomí vedoucích funkcionářů o krizovém řízení, je třeba do povinných školení zahrnout i vedoucí jednotlivých základních složek IZS alespoň na krajské úrovni. AKČR tedy navrhuje ponechat odbornou přípravu pouze na MV a rozšířit okruh vzdělávaných osob.

	Akceptováno


	43.7.
	
	§ 15
	V odst. 1 písm. a) požadujeme doplnit na konci textu za slova „krajskému úřadu“ slova „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“.
Jedná se o předávání zásadních informací orgánům krizového řízení, které zpracovávají krizové plány pro své územní obvody.
V odst. 2 doplnit za slova „prostřednictvím informačního systému krizového řízení“ slovo „vyžadovat“. Zároveň požadujeme výrazně doplnit příslušnou pasáž důvodové zprávy popisující fungování ISKŘ tak, aby bylo zřejmé, že všechny orgány krizového řízení budou mít přístup ke shromažďovaným údajům ISKŘ tak, aby mohly plnit své zákonné povinnosti.
V odst. 3 písm. a) vypustit slova „s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení,” – souvisí s přechodem zpracování KP na krajské úřady a OÚ ORP.
V odst. 3 doplnit písm. d) ve znění „plní úkoly stanovené Ministerstvem vnitra a úkoly stanovené hejtmanem v rozsahu krizového plánu kraje a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností“ – jedná se o ustanovení obsažené již v současném textu zákona (§ 15 odst. 1 písm. e)) a požadujeme jeho zachování, neboť je nutné stanovit povinnost k plnění úkolů, která není pokryta obecným ustanovením o souladnosti dokumentace krizového plánování.
	ROZPOR
K odst. 1 a 3 písm. a)
Neakceptováno
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

K odst. 2 a 3 písm. d)
Akceptováno

	43.8.
	
	§ 16
	Do písm. d) požadujeme na konci textu doplnit slova „a starostou obce s rozšířenou působností v rozsahu krizového plánu obce s rozšířenou působností.”
	Akceptováno

	43.9.
	
	§ 17
	Požadujeme doplnit součinnost poskytovatele ZZS ve vztahu ke krajskému úřadu a OÚ ORP ve stejném rozsahu, jako je navržena u Policie ČR – tedy v písm. c) a d) § 16 po úpravě v souladu s předchozí připomínkou.
	Akceptováno

	43.10.
	
	§ 18
	V odst. 2 doplnit nové písm. b) ve znění „schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení pro správní obvod obce s rozšířenou působností“ a následující písmena přeznačit.
Přehled možných zdrojů rizik a analýza ohrožení jsou zásadním podkladem pro krizový plán ORP, ale také důležitým informačním zdrojem pro starostu ORP jako politického představitele odpovědného za připravenost územního obvodu ORP na krizové situace.
	ROZPOR 
Analýza pro úroveň obce s rozšířenou působností musí vždy vycházet z krajské analýzy, kdy se ve své podstatě jedná o její zpřesnění pro úroveň obce s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tato analýza je součástí krizového plánu obce s rozšířenou působnosti, není ji třeba oficiálně na úrovni obce s rozšířenou působností schvalovat.

	43.11.
	
	§ 19
	Požadujeme nahradit současný odst. (3) novým zněním:
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností vyžaduje součinnost orgánů obcí, organizačních složek státu, právnických osob a podnikajících fyzických osob a dalších subjektů. Tyto orgány a subjekty jsou povinny poskytnout obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností součinnost a informace potřebné pro zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností.“
Jedná se o zásadní ustanovení, bez nějž by OÚ ORP nemohly dostát své povinnosti zpracování KP ORP.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	43.12.
	
	§ 25
	V písm. c) požadujeme za slova „řešení krizových situací“ doplnit čárku a slova „jejich předcházení“ a za slova „odstraňování jejich následků“ doplnit slova „a úhrady peněžních náhrad poskytnutých za omezení vlastnického práva, uložení povinnosti nebo způsobenou újmu.”
Jedná se o součást úpravy směřující k vyjasnění financování náhrad.
	Neakceptováno
Souvisí obecně s principem projednávání náhrad. Současně znění považujeme za dostatečné. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	43.13.
	
	§ 26
	V odst. 3 požadujeme doplnit nové písmeno h) ve znění „registru vozidel“.
	ROZPOR
Bude řešeno v souvislosti s úpravou § 26, 26a a 26b.

	43.14.
	
	§ 27 
	Doporučujeme ponechat institut zvláštních skutečností.
	Akceptováno částečně.
Institut zvláštních zkušností zůstane zachován, avšak s ohledem na nově zakotvenou úpravu ochrany informací z krizového řízení v zákoně č. 106/1999 Sb. dojde k odstranění § 27 odst. 8 zákona o KŘ. 
Dochází dále ke změně ustanovení § 11  zákona č. 106/1999 Sb. tak, aby byla ochrana informací v oblasti kritické infrastruktury a krizového řízení posílena:
㤠11
Další omezení práva na informace

	(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: 

d) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, nebo připravenosti na krizové situace a jejich řešení.“
…
f) její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury22), nebo 

(6) Povinný subjekt neposkytne informaci 
a) o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky, nebo 

b) o činnosti poskytovatele základní služby nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury, pokud by její poskytnutí:
1. ohrozilo práva těchto nebo jiných osob, 
2. ohrozilo poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury, nebo 
3. ohrozilo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.“

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	43.15.
	
	§ 29
	V odst. 1 požadujeme doplnit za slova „kartu subjektu“ slova „a tuto na výzvu předložit kontrolnímu orgánu dle § 33 odst. 3“. Jedná se o doplnění korespondující se skutkovou podstatou přestupku dle ust. § 34a odst. 2 písm. b) v předloženém znění.
V odst. 2 požadujeme v návaznosti na přenesení kompetence ke zpracování krizového plánu kraje a ORP dopracovat znění tak, aby zpracovatel krizového plánu (a to jak na úrovni ústředního správního úřadu, tak krajského úřadu či OÚ ORP) nemusel vyžadované informace získávat cestou HZS kraje. S ohledem na zřízení ISKŘ je nutno přistoupit ke změně v nakládání s informacemi od vyžadování a poskytování ke zpřístupňování. Zákon by měl umožnit, aby zpracovatel krizového plánu vyzval přímo dotčený subjekt k poskytnutí údajů, které nebyly shromážděny v ISKŘ dle § 15 odst. 2, resp. k poskytnutí dalších údajů nad rámec obsahu ISKŘ. Upozorňujeme, že neakceptací připomínky zůstane v legislativním textu nesmyslný odkaz na § 15 odst. 3.
Požadujeme tedy upravit odst. 2 následovně:
„V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, je tato povinna na jeho žádost bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, obce s rozšířenou působností nebo obce mohou uzavřít s právnickými osobami a s podnikajícími fyzickými osobami smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů.“
	ROZPOR
K § 29 odst. 1. Neakceptováno. 
Navrhované doplnění ustanovení § 29 odst. 1 je nadbytečné, neboť je v kompetenci kontrolního orgánu stanovit, co bude předmětem kontroly při oznámení o kontrole. 


K § 29 odst. 2. Neakceptováno. 
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	43.15a.
	
	§ 29 a § 34
	K § 29 a § 34: Po změně v rámci MPŘ nenavazuje ustanovení § 29 odst. 1 (zpracování karty subjektu) na § 33 odst. 3 (kontrolu u právnických osob a podnikajících fyzických osob orgán krizového řízení, který právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložil povinnost vyplývající z krizového plánu) a § 34a odst. 1 (v rozporu s § 29 odst. 1 se nepodílí na zpracování krizového plánu, nezpracuje kartu subjektu nebo ji nepředloží hasičskému záchrannému sboru kraje). Ze zákona přitom nikde nevyplývá, že by měla být karta subjektu předložena HZS. Kontrolu u subjektů bude v souladu s § 33 odst. 3 zákona o krizovém řízení vykonávat orgán, který jim uložil povinnost v krizovém plánu, nikoli HZS jako zpracovatel KP, ten nic neukládá, ani krizový plán neschvaluje. AKČR v této souvislosti podotýká, že současné znění ust. § 33, které není novelizací dotčeno, je částí HZS krajů vykládáno v tom smyslu, že povinnosti z krizového plánu jsou ukládány hasičským záchranným sborem. Tento výklad však dle názoru AKČR není správný. Pokud tedy akceptujeme, že předložení karty subjektu není třeba upravovat, protože se jím rozumí pouze předložení karty subjektu v rámci kontroly, je třeba upravit dikci § 34a odst. 1 písm. a) tak, že slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ budou nahrazena slovy „kontrolnímu orgánu vykonávajícímu kontrolu dle § 33 odst. 3“.
	Akceptováno

	43.16.
	
	§ 30
	Doporučujeme na konci textu namísto slov „krizovém opatření“ uvést slova „krizových opatřeních“, neboť v praxi se vždy vyhlašuje více opatření najednou.
	Akceptováno

	43.17.
	
	§ 31
	V odst. 5 a 6 doplnit vždy za slova „pracovní povinnosti“ slova „nebo pracovní výpomoci“.
Požadujeme dopracovat ustanovení o pracovní povinnosti tak, aby byl stanoven vztah povinného k „zaměstnavateli“, u něhož bude pracovní povinnost vykonávat (tedy obdobně jako v zaměstnaneckém poměru), zároveň je potřeba stanovit i informovanost orgánu nařizujícího pracovní povinnost/výpomoc o jejím plnění, kdy by měl „zaměstnavatel“ zejména poskytnout údaje z evidence pracovní doby pro účely výpočtu náhrad.
	ROZPOR
Řešení této oblasti není předmětem novely. Navíc pracovní povinnost a pracovní výpomoc jsou odlišné svým charakterem a nelze tyto instituty slučovat.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	43.18.
	
	§ 33
	Na konci textu odst. 3 požadujeme původní text za čárkou upravit následovně: 
“v jehož dokumentaci krizového plánování je uvedena povinnost zajistit plnění opatření.”
	ROZPOR
Řešení této oblasti nakonec není předmětem novely.
Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	43.19.
	
	§ 34a
	V odst. 2 písm. b) požadujeme slova „hasičskému záchrannému sboru kraje“ nahradit slovy „orgánu krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst.3“.
Změna souvisí s přechodem kontrolní pravomoci na nové zpracovatele krizového plánu.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	43.20.
	
	§ 34d 
	V odst. 2 písm. b) požadujeme upravit znění na „b)	§ 34a odst. 2 písm. b) projednává orgán krizového řízení, který vykonává kontrolu dle § 33 odst. 3“ – z důvodů uvedených u předchozí připomínky.
	ROZPOR
S ohledem na to, že v rámci tohoto návrhu nebude docházet ke změně agend z HZS kraje, není v této fázi uvedená změna potřebná. Navrhuje se toto téma řešit  v kontextu dalších změn krizové legislativy. K tomuto bude zřízena mezirezortní pracovní skupina pod gescí vrchního ředitele sekce vnitřní bezpečnosti MV ČR.

	43.21.
	
	§ 35
	V odst. 1 je potřeba doplnění povětšinou nových krizových opatření (např. dle § 11 písm. b) bod 1, § 12a písm. b), § 12b písm. a) a § 12c). U těchto opatření by mohl být problém s podřazením pod poskytnutí věcného prostředku formou služby, protože nemusí kompletně pokrýt uložená omezení (např. omezení standardně poskytovaných zdravotnických služeb a namísto nich zavedení jiných, vyžadovaných MZd, nebude zahrnovat jen samotné úkony, které MZd bude vyžadovat a které by se daly podřadit pod poskytnutí služby; poskytovatel bude muset provoz upravit i organizačně a technicky, což mu úkony nepokryjí). Některá opatření navíc nejsou dostatečně definována - např. u MZe či ČTÚ. Je tedy těžko říct, zda se v praxi budou dát podřadit pod navržený systém náhrad. Ke zvážení tedy je samostatná úprava, zohledňující kombinaci omezení vlastnického práva a poskytování služeb. Pokud mají být krajské úřady těmi, kdo budou administrovat náhrady, je naprosto nezbytné jim poskytnout jednoznačný návod na to, kdo, co a jak bude nahrazovat i v komplikovanějších situacích. 
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
o) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
p) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách.

	43.22.
	
	§ 36
	Obdobně jako u předchozí připomínky požadujeme upravit projednávání náhrad újmy tak, aby bylo jasně stanoveno, který orgán je projedná – v odst. 6 navrhovaného znění je použita formulace „stát projedná“, což je neurčitý pojem. Ve vztahu k odst. 5, který stanoví, že se nárok uplatní u krajského úřadu, se jedná o matoucí ustanovení. Je tedy třeba jednoznačně stanovit úkoly krajského úřadu, ale i navazující proceduru vyplacení náhrady státem ze státního rozpočtu.
Je třeba zachovat princip odpovědnosti orgánů krizového řízení za jimi nařízená krizová opatření a ponechat tedy rozhodování o náhradách na tom orgánu krizového řízení, který opatření či cvičení nařídil. V případě, že jsou na území kraje zajišťována orgány kraje krizová opatření stanovená vládou, nemůže hejtman nést odpovědnost za škodu jimi způsobenou.
V tomto ohledu respektujeme požadavek na zjednodušení administrativy pro poškozené a navrhujeme stanovit roli krajského úřadu pouze jako administrátora žádosti, který vyhodnotí, kterému orgánu přísluší rozhodnutí o náhradách, a tomuto orgánu žádost postoupí.
Dále je potřeba navázat na rozhodnutí o náhradě mechanismus výplaty ze státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa. V zásadě lze uvažovat o dvou variantách:
o) Vyplacení přímo ministerstvem financí na základě rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení,
p) Vyplacení náhrady orgánem, který o přiznání rozhodl, a proplacení těchto výdajů ve stanovené lhůtě ministerstvem financí na účet tohoto orgánu.
Požadujeme tedy přepracovat ustanovení tak, aby byly zachovány výše uvedené principy a role krajských úřadů spočívala pouze v administraci žádostí, nikoli rozhodování a vyplácení náhrad.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..

	43.23.
	
	§ 38
	Správní řád se dle tohoto ustanovení nevztahuje na rozhodování podle tohoto zákona v době krizového stavu, což není příliš šťastná formulace, pokud úmyslem zákonodárce bylo vyloučit z působnosti správního řádu rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu a o krizových opatřeních. Doba krizového stavu totiž začíná až po vydání těchto rozhodnutí, čili správní řád se teoreticky vzhledem k uvedené formulaci na tato rozhodnutí vztahuje.
Dalším aplikačním problémem je, že v důsledku vyjmutí rozhodování v době krizového stavu z působnosti správního řádu, aniž byla zakotvena jiná procesní úprava, se všechna tato rozhodnutí, jako je např. pracovní příkaz, ocitají v procesním vakuu. Resp. dle závěru č. 3 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu se správní řád použije subsidiárně i v případech, kdy zvláštní zákon použití správního řádu vylučuje.
Vzhledem k uvedenému žádáme o upřesnění procesní problematiky krizového řízení, včetně jasného uchopení formy (vč. názvů) vydávaných aktů. S ohledem na princip právní jistoty je nutné ozřejmit formu krizových opatření, zda jde o právní předpis, opatření obecné povahy či jiný typ závazného aktu. K aplikaci krizové legislativy nedochází často, a tudíž nejsou k dispozici judikáty, výkladová stanoviska či praktické poznatky. Pokud ale vyvstane potřeba aplikace krizové legislativy, je nutné jednat rychle a adekvátně situaci, bez jakýchkoliv pochybností na straně veřejných orgánů či veřejnosti o procedurálních náležitostech, účincích i možnostech přezkumu u vydaných krizových opatření. V tomto směru tedy požadujeme alespoň doplnit důvodovou zprávu.
	Neakceptováno
Ad odst. 1 nejedná se o úkon dle správního řádu, ale o abstraktní akt svého druhu. Ad odst. 2 vydání pracovního příkazu není výkonem státní správy - je tedy vyjmutý ze správního práva jako takový. Tyto skutečnosti jsou doloženy i judikaturou.
Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


	43.24.
	
	§ 39d
	Požadujeme doplnit vedení evidence i za stavu nebezpečí – odpovídá to pravomoci hejtmana nařídit hlášení přechodné změny pobytu.
	Akceptováno 

Evidenci údajů za stavu nebezpečí bude spravovat místně příslušný HZS kraje. Upraveno v § 39e.


	43.25.
	
	§ 39g
	Zásadně nesouhlasíme se stanovením právní fikce krajského úřadu jako organizační složky státu – odůvodnění viz výše obdobná připomínka k § 30a zákona o IZS. Proto požadujeme úvodní větu odst. 1 vypustit, stejně jako celý odst. 2.
V odst. 1 požadujeme doplnit text upřesňující mechanismus výplaty náhrady ze všeobecné pokladní správy, např.:
Orgán, který rozhodl o přiznání náhrady dle § 29a nebo § 30a zašle své rozhodnutí na vědomí Ministerstvu financí, které do 15 dní od obdržení rozhodnutí poukáže částku odpovídající přiznané náhradě na účet příslušného orgánu, který předmětnou náhradu vyplatil. Pro financování náhrad dle § 29a a § 30a použije Ministerstvo financí prostředky státního rozpočtu, kapitoly všeobecná pokladní správa.
	ROZPOR 
Dochází na základě akceptace jiných připomínek ke změnám v oblasti rozhodování o náhradách..

Připomínky k části osmé- Změna zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy
	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1.1
	MZdr
	§ 3 odst. 1 písm. d)
	K novelizačnímu bodu 1 (§ 3 odst. 1 písm. d)) požadujeme upravit text následovně: „k zachování základních služeb poskytovaných subjekty pro podporu subjektů kritické infrastruktury určených podle zvláštního právního předpisu (DOPLNIT odkaz na zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury) zákona o kritické infrastruktuře“. Viz připomínky a odůvodnění ke změnám zákona č. 97/1993 Sb. a terminologická úprava odkazu na správný název zákona.
	Akceptováno jinak
Navrhujeme akceptaci připomínky alternativním zněním, kdy bude text novelizačního bodu 1 upraven následovně: „k zachování poskytování základních služeb subjekty pro podporu subjektů kritické infrastruktury určených podle jiného právního předpisu zákona o kritické infrastruktuře“.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	1.2.
	MZdr
	§ 6 odst. 2 písm. c)
	K novelizačnímu bodu 2 (§ 6 odst. 2 písm. c)) požadujeme upravit text následovně: „jedná-li se o podporu činnosti ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů, havarijních služeb nebo zdravotnické záchranné služby zřízených v okruhu jeho působnosti, a k zachování základních služeb poskytovaných subjekty podporu subjektů kritické infrastruktury, které doporučil navrhl jako subjekt kritické infrastruktury Ministerstvu vnitra podle zvláštního právního předpisu (DOPLNIT odkaz na zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury)  zákona o kritické infrastruktuře.“. Viz připomínky a odůvodnění ke změnám zákona č. 97/1993 Sb., uvedení do souladu s ustanoveními zákona o odolnosti subjektů KI a terminologická úprava odkazu na správný název zákona.
	Akceptováno částečně
Navrhujeme akceptaci připomínky alternativním zněním, kdy bude text novelizačního bodu 2 upraven následovně:
„jedná-li se o podporu činnosti ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů, havarijních služeb nebo zdravotnické záchranné služby zřízených v okruhu jeho působnosti, a k zachování poskytování základních služeb subjekty podporu subjektů kritické infrastruktury, které doporučil jako subjekt kritické infrastruktury Ministerstvu vnitra podle jiného právního předpisu zákona o kritické infrastruktuře.“.

Nelze však akceptovat navrhovanou úpravu textu spočívající v nahrazení pojmu „doporučil“ za pojem „navrhl“. V celém zákoně o odolnosti subjektů kritické infrastruktury se pracuje se zněním, že věcně příslušná ministerstva, ÚSÚ a ČNB „doporučují“ MV poskytovatele základní služby k určení subjektem KI.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	1.3.
	MZdr
	§ 10 odst. 1 písm. d)
	K bodu 3 (§ 10 odst. 1 písm. d)) požadujeme upravit text následovně: „k zachování základních služeb poskytovaných subjekty podporu subjektů kritické infrastruktury.“. Viz připomínky a odůvodnění ke změnám zákona č. 97/1993 Sb
	Akceptováno jinak
Navrhujeme akceptaci připomínky alternativním zněním, kdy bude text novelizačního bodu 3 upraven následovně:
„k zachování poskytování základních služeb subjekty podporu subjektů kritické infrastruktury.“.


Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání

	2.1.
	NÚKIB
	Vložení nového bodu
	Žádáme o doplnění novelizačního bodu 4. Prostřednictvím tohoto ustanovení bude možné zabezpečit plnění úkolů NÚKIB v případě vyhlášení stavu ohrožení státu či válečného stavu:
„4. V § 23 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d) na návrh ředitele Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost přijmout opatření, která mohou omezit nebo zakázat provoz v kybernetickém prostoru a stanovit zvláštní podmínky pro provádění jeho ochrany, údržby a obnovy.“.“
	Akceptováno

Bude doplněn projednaný text s NÚKIBem.

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.


Připomínky k části deváté- Změna zákona o vodách
	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1.
	SMO ČR
	K § 77 odst. 9
	Předseda povodňové komise i krizového štábu je jeden, ze zákona se vždy jedná o starostu obce. 
Vhodnější úprava je:
 „Pokud dojde k vyhlášení krizového stavu podle jiného právního předpisu, stává se příslušná povodňová komise součástí příslušného krizového štábu.“ (např. jako odborná pracovní skupina). 
Odpadá nutnost organizovat společná zasedání, řešit zástupce pro předávání informací mezi různými orgány a nejsou tímto dotčeny pravomoci.     
	Neakceptováno / Vysvětleno

Navrhovaná změna ustanovení neozhledňuje všechny úrovně krizového řízení, neboť uvedenou úpravou není vyřešen vztah mezi ústředním krizovým štábem a ústřední povodňovou komisí. Přitom navrhovanou úpravu, kterou by došlo k začlenění přísluěné povodňové komise do příslušného krizového štábu, lze v případě ústřední úrovně obtížně zabezpečit. Jedná se zde především o významně rozdílné složení obou těchto orgánů. Návrh rovněž nebere v potaz rozdílný statut krizových štábů a povodňových komisí. Zatímco v případě krizových štábů se jedná o pracovní orgány zřizovatele, v případě povodňových komísí se jedná o kolektivní orgány s odlišným způsobem rozhodování. 

Připominkové místo souhlasí s návrhem vypořádání.

	2.1.
	Krajský úřad MSK
	K § 77 odst. 9
	Navrhujeme nahradit text „V případě, kdy dojde v době povodní k vyhlášení krizového stavu z obdobných důvodů, stává se pověřený zástupce příslušné povodňové komise členem příslušného krizového štábu. Pravomoci povodňových komisí stanovené zvláštním právním předpisem nejsou vyhlášením krizového stavu dotčeny.“ textem „V případě, kdy dojde v době povodní k vyhlášení krizového stavu z obdobných důvodů, stává se povodňová komise kraje součástí krizového štábu kraje, povodňová komise obce s rozšířenou působností součástí krizového štábu obce s rozšířenou působností, jeli zřízen krizový štáb obce, stává se povodňová komise obce jeho součástí. Pravomoci a úkoly povodňových komisí stanovené zvláštním právním předpisem přecházejí na patřičný krizový štáb.“
Odůvodnění:
Stanou-li se povodňové komise součástí patřičného krizového štábu bude zabezpečeno jednotné řešení situace, snižuje se riziko dezinterpretace nebo ztráty informací. Také budou vyřešeny problémy personální, v povodňových komisích a krizových štábech se nacházejí stejné osoby.

	Neakceptováno / Vysvětleno
Navrhovaná změna ustanovení neozhledňuje všechny úrovně krizového řízení, neboť uvedenou úpravou není vyřešen vztah mezi ústředním krizovým štábem a ústřední povodňovou komisí. Přitom navrhovanou úpravu, kterou by došlo k začlenění přísluěné povodňové komise do příslušného krizového štábu, lze v případě ústřední úrovně obtížně zabezpečit. Jedná se zde především o významně rozdílné složení obou těchto orgánů. Návrh rovněž nebere v potaz rozdílný statut krizových štábů a povodňových komisí. Zatímco v případě krizových štábů se jedná o pracovní orgány zřizovatele, v případě povodňových komísí se jedná o kolektivní orgány s odlišným způsobem rozhodování. 


	2.2.
	
	K §87h
	Navrhujeme nahradit text „V případě, kdy dojde v době stavu nedostatku vody vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu55) k vyhlášení krizového stavu z obdobných důvodů, stává se pověřený zástupce příslušné komise pro sucho členem příslušného krizového štábu. Pravomoci komisí pro sucho stanovené zvláštním právním předpisem55) nejsou vyhlášením krizového stavu dotčeny“ textem „V případě, kdy dojde v době stavu nedostatku vody vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu55) k vyhlášení krizového stavu z obdobných důvodů, stává se krajská komise pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody součástí krizového štábu kraje. Pravomoci a úkoly komisí pro sucho stanovené zvláštním právním předpisem55) přecházejí na krizový štáb kraje.“
Odůvodnění:
Stanou-li se komise pro sucho součástí patřičného krizového štábu bude zabezpečeno jednotné řešení situace, snižuje se riziko dezinterpretace nebo ztráty informací. Také budou vyřešeny problémy personální, v komisích pro sucho a krizových štábech se nacházejí stejné osoby.

	Neakceptováno / Vysvětleno

Vysvětlení podle 2.1. platí obdobně.


Připomínky k části jedenácté - Změna zákona soudní řád správní
	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1.
	Ministerstvo obrany
	K § 101g 
	Požadujeme dotčenou část vypustit.
Odůvodnění: 
Daná změna musí být podrobena odborné debatě a řádně odůvodněna. V důvodové zprávě zcela absentuje hlubší zdůvodnění navrhované změny.
	ROZPOR 
Požadavek na zavedení koncentrovaného přezkumu se opírá jak o závěry plynoucí ze zkušeností s řešením pandemie COVID- 19, tak vychází z postojů odborných (ústavních) autorit. Tento institut navíc není nijak rozporován ani jinými připomínkcými místy, včetně gestorů MSp či Ústavním soudem nebo NSS. Ustanovení a důvodová zpráva byly doplněny a upraveny dle přiomínek MSp a NSS.

	4. 1.
	MSp
	K § 101g
	Předmětným novelizačním bodem má dojít k doplnění nového typu soudního řízení do soudního řádu správního, a to konkrétně řízení o zrušení krizového opatření nebo jeho části. Obecně upozorňujeme, že předložený návrh upravuje předmětné řízení pouze dílčím způsobem, přičemž neúplnost navržené úpravy bude působit aplikační nejasnosti. Není jasné, zda by je bylo možné všechny překlenout výkladem za pomoci analogie. Zároveň podotýkáme, že návrh ani po formální stránce nerespektuje ustálenou strukturu úpravy jednotlivých typů řízení ve správním soudnictví. Konkrétně pak upozorňujeme především na následující aspekty návrhu: 
Za prvé, návrh jednoznačně neurčuje účastníky řízení. Návrh v odstavcích 1 a 2 vymezuje skupiny osob, které mají být oprávněny podat návrh na zrušení krizového opatření, 
tj. navrhovatele ve smyslu § 33 odst. 1 soudního řádu správního. Z návrhu však není patrné, kdo by měl být odpůrcem. S ohledem na § 5 a násl. krizového zákona by odpůrcem s největší pravděpodobností měla být vláda. Tuto skutečnost však návrh výslovně nestanovuje 
(srov. např. § 101a odst. 3 soudního řádu správního, podle kterého je odpůrcem v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části „ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno“).
Za druhé, návrh nestanovuje, jak má soud o návrhu rozhodnout, ani co má při rozhodování posuzovat. Není tak zcela patrné, zda se má zkoumání soudu omezit na posouzení zákonnosti napadeného krizového opatření, nebo zda má posuzovat i jeho věcnou správnost, resp. není dán algoritmus přezkumu krizového opatření (tj. že se posuzuje, zda bylo krizové opatření přijato a vydáno v mezích zákonem stanovené kompetence, zákonem předepsaným způsobem, a zda je v souladu s ústavním pořádkem a zákony – srov. např. analogicky § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Návrh s dílčí výjimkou odstavce 4, jež stanovuje, že se zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání odmítne, zároveň nestanovuje, kdy by mělo být jakým způsobem o návrhu rozhodnuto, tj. kdy by mělo být krizové opatření nebo jeho část zrušena, kdy by měl být návrh zamítnut, atd. 
Za třetí, absentuje pravidlo určující, k jakému okamžiku má soud přezkoumávat napadané krizové opatření, tj. z právního stavu ke kterému okamžiku má vycházet. 
Za čtvrté, v návrhu absentuje zvláštní úprava koncentrace řízení, Za takové situace sice lze vycházet z obecné úpravy náležitostí podání (§ 37 soudního řádu správního a § 42 občanského soudního řádu za použití § 64 soudního řádu správního), nicméně absence zvláštní úpravy by měla za následek, že navrhovatel bude moci svá tvrzení doplňovat až do okamžiku, než soud o návrhu rozhodne, což může být zneužito k neúměrnému prodlužování řízení. Pokládáme proto za žádoucí, aby návrh obsahoval zvláštní úpravu náležitostí návrhu na zahájení řízení, jak je tomu i u jiných druhů řízení (viz např. § 71, § 80 odst. 3, § 84 odst. 3 nebo § 101b odst. 2 soudního řádu správního). 
Za páté, z návrhu není zřejmé, proč byla zvolena atypická lhůta 1 měsíce pro podání návrhu na zrušení krizového opatření. Pro správní soudnictví jde o lhůtu spíše netypickou, přičemž i Ústavní soud ve své judikatuře několikrát apeloval na to, aby docházelo ke sjednocování lhůt a nikoli k jejich dalšímu tříštění. V této souvislosti zároveň dále upozorňujeme, že není zřejmé, zda bude muset Nejvyšší správní soud projednat návrh přednostně i v případě, kdy buď před podáním návrhu, nebo po zahájení řízení, dojde k pozbytí platnosti krizového opatření. 
Za šesté, z návrhu ani jeho odůvodnění není patrné, jakým způsobem by měly být řešeny případy, kdy bude moci osoba podat jak návrh na zrušení krizového opatření podle § 101g odst. 1, tak žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. soudního řádu správního. Konkrétně pak není především zřejmé, zda bude moci osoba iniciovat 
tzv. incidenční přezkum krizového opatření po uplynutí lhůty podle návrhu § 101g odst. 3 (zatímco podle návrhu § 101g odst. 3 lze podat návrh na zrušení krizového opatření do 1 měsíce od nabytí účinnosti krizového opatření, podle § 72 odst. 1 soudního řádu správního je možné podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu vydaného na základě krizového opatření do 2 měsíců od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí). 
Požadujeme proto návrh dopracovat ve smyslu výše uvedených připomínek.
	Akceptováno.

Text ustanovení upraven dle návrhu MSp takto:

㤠4
…
	(2) Ve správním soudnictví dále soudy rozhodují
…
f)	o zrušení a určení nezákonnosti krizového opatření nebo jeho části pro rozpor se zákonem.
…
Díl 10
Řízení o zrušení nebo určení nezákonnosti krizového opatření nebo jeho části

§ 101l
Legitimace k podání návrhu a účastníci řízení

	(1) Návrh na zrušení krizového opatření nebo jeho části je oprávněn podat 
a)	ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech krizovým opatřením, vydaným vládou, zkrácen,
b)	skupina nejméně 41 poslanců nebo
c)	skupina nejméně 17 senátorů.
	(2) Je-li navrhovatel podle odstavce 1 současně oprávněn ve věci, ve které bylo krizové opatření užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení krizového opatření nebo jeho části jen společně s takovým návrhem.
	(3) Jestliže navrhovatel nemůže podat návrh na zrušení krizového opatření nebo jeho části z důvodu, že krizové opatření již pozbylo účinnosti, a nemůže-li se domáhat ochrany svých práv ani jinou žalobou nebo návrhem podle tohoto zákona, je oprávněn podat u soudu návrh na určení nezákonnosti takového krizového opatření nebo jeho části, pokud je to nezbytné pro náhradu škody nebo jinou ochranu jeho práv. 
	(4) Odpůrcem je ten, kdo krizové opatření, jehož zrušení nebo určení jeho nezákonnosti anebo zrušení nebo určení nezákonnosti jehož části je navrhováno.

§ 101m
Lhůta pro podání návrhu
	(1) Návrh na zrušení krizového opatření nebo jeho části lze podat do jednoho měsíce ode dne, kdy návrhem napadené krizové opatření nabylo účinnosti.
	(2) Návrh na určení nezákonnosti krizového opatření nebo jeho části lze podat do jednoho měsíce ode dne, kdy návrhem napadené krizové opatření pozbylo účinnosti.
	(3) Zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze prominout.

§ 101n
Náležitosti návrhu
	(1) Návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat
a)	označení krizového opatření,
b)	návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel krizové opatření nebo jeho část za nezákonné,
c)	označení důkazů, které navrhovatel navrhuje provést k prokázání svých tvrzení.
	(2) Obsahuje-li návrh náležitosti podle odstavce 1, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části krizového opatření nebo jej rozšiřovat o nové návrhové body. Navrhovatel může kdykoli za řízení návrhové body omezit.

§ 101o
Příslušnost soudu
	K řízení je příslušný Nejvyšší správní soud.

§ 101p
Pozbytí účinnosti krizového opatření po podání návrhu na jeho zrušení
	Pozbylo-li krizové opatření účinnosti po podání návrhu na jeho zrušení, sdělí odpůrce tuto skutečnost soudu. Předseda senátu poučí navrhovatele o možnosti návrh změnit na návrh na určení nezákonnosti tohoto krizového opatření nebo jej vzít zpět.

§ 101q
Rozhodnutí o návrhu
	(1) Při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu. Při přezkoumání krizového opatření vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání krizového opatření.
	(2) Soud zruší krizové opatření nebo jeho část nebo určí, že krizové opatření nebo jeho část jsou nezákonné, ke dni právní moci rozsudku, nebo k pozdějšímu dni, který určí v rozsudku, dojde-li k závěru, že
a)	krizové opatření nebo jeho část jsou v rozporu se zákonem,
b)	ten, kdo krizové opatření vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci nebo
c)	krizové opatření nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem.
	(3) Soud návrh zamítne, není-li důvodný.

§ 101r
Účinky rozhodnutí o návrhu
	(1) Ke zrušení krizového opatření nebo jeho části přihlédne soud vždy při přezkumu rozhodnutí a jiných úkonů správních orgánů, při jejichž vydání bylo krizové opatření užito, byť byly vydány před tímto zrušením; při tom je povinen zohlednit práva osob nabytá v dobré víře a ochranu veřejného zájmu.
	(2) Bylo-li na základě krizového opatření, které bylo zrušeno, nebo na základě části krizového opatření, která byla zrušena, rozhodnuto o správním deliktu a toto rozhodnutí nabylo právní moci, ale nebylo dosud vykonáno, je zrušení takového krizového opatření nebo jeho části důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení příslušného procesního předpisu.
	(3) Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením krizového opatření nebo jeho části zůstávají nedotčena.“.

	2.2.
	
	K § 101g odst. 1
	Podle předmětného ustanovení má být oprávněn podat návrh na zrušení krizového oprávnění „ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech krizovým opatřením, vydaným vládou, zkrácen“. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu má krizové opatření zpravidla charakter právního předpisu sui generis (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. dubna 2020, sp. zn. Pl. ÚS 8/20, odstavec 45). Z judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu přitom plyne, že normotvornou činnost nelze považovat za zásah do práv konkrétního jednotlivce (srov. zejm. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. června 2021, č.j. 9 As 264/2020-51, a nález Ústavního soudu ze dne 4. ledna 2022, sp. zn. Pl. ÚS 34/21). S ohledem na výše uvedené judikatorní závěry lze proto považovat přinejmenším za sporné, zda může krizovým opatřením, jež má povahu právního předpisu sui generis, dojít ke zkrácení práv konkrétní fyzické a právnické osoby, a tedy, zda a případně kdo bude moci návrh podle § 101g odst. 1 úspěšně podat. Požadujeme proto uvedené vyjasnit.
	Akceptováno.

Text ustanovení upraven dle návrhu MSp.

	3.
	NSS
	K § 101g
	Dávám ke zvážení upravit nově založenou pravomoc NSS uceleněji, než jak je v současnosti navrhováno v návrhu § 101g s. ř. s. V první řadě chybí v návrhu úprava rozsudku v řízení ve věci návrhu na zrušení krizového opatření a jeho účinků. Každý ze specifických typů řízení podle s. ř. s. takovou úpravu obsahuje, a řízení o zrušení krizového opatření by nemělo být výjimkou. Navrhuji, aby byla úprava rozsudku a jeho účinků v řízení o zrušení krizového opatření koncipována obdobně jako úprava rozsudku a jeho účinků v řízení o zrušení opatření obecné povahy (101d s. ř. s.). Výhodou by byla přiměřená použitelnost již existující judikatury k § 101d s. ř. s.  na nový § 101g s. ř. s.
Navrhovaný § 101g s. ř. s. neumožňuje podrobit přezkumu krizové opatření, pokud v průběhu řízení před správními soudy dojde ke zrušení krizového opatření podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, v rozhodném znění. Je přitom otázkou, jak by měl Nejvyšší správní soud postupovat, pokud je v průběhu řízení o zrušení krizového opatření toto opatření nahrazeno jiným krizovým opatřením, případně došlo k jeho zrušení jiným způsobem než zrušením pro nezákonnost. V těchto případech nedochází k deklaraci nezákonnosti krizového opatření, což je jedním z předpokladů pro případné přiznání náhrady škody způsobené nezákonným úředním postupem. Navrhuji proto zvážit, zda by Nejvyšší správní soud neměl mít pravomoc prohlásit krizového opatření nezákonným i v situaci, kdy v průběhu řízení podle § 101g s. ř. s. pozbude toto krizové opatření platnosti jinak než jeho zrušením pro nezákonnost, obdobně, jako v případě přezkumu mimořádných opatření podle § 13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“).
Krizové opatření vlády je jiným druhem aktu než mimořádná opatření podle pandemického zákona, neboť první z jmenovaných je považováno za jiný právní předpis, zatímco druhé je opatřením obecné povahy. Přesto však, jak se ukázalo při vyhlášeném mimořádném stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, mají krizová opatření vlády potenciál být v krátkém časovém sledu nahrazována jinými krizovými opatřeními. To by bez patřičné právní úpravy umožňující deklaraci nezákonnosti krizového opatření i po jeho zrušení omezilo možnost jejich přezkumu toliko na případy incidentní neaplikace. Je otázkou, zda toto lze z právně politických hledisek považovat za dostačující.
	Akceptováno.

Text ustanovení upraven dle návrhu MSp.


Připomínky k části dvanácté- Změna zákona o branné povinnosti a jejím zajišťování
	Číslo připomínky
	Připomínkové místo / odbor
	Dotčené ustanovení
	Obsah připomínky
	Akceptováno / neakceptováno 

	1.
	NÚKIB
	Vložení nového bodu
	Žádáme, aby byla novela branného zákona doplněna o ustanovení, jehož účelem by bylo personální zajištění subjektů kritické infrastruktury pro poskytování základní služby za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Neméně důležité je i odbourání časově náročné administrativy při zajišťování zproštění výkonu mimořádné služby, které ve svém důsledku nemá jistotu při zajištění kritických pracovníků pro zajištění základní služby subjektu kritické infrastruktury – na zproštění podle § 17 není právní nárok.
Z tohoto důvodu navrhujeme následující novelizační bod:
„2. V § 25 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Kritický pracovník podle zákona o odolnosti kritické infrastruktury se nepovolává k odvodnímu řízení nebo k výkonu mimořádné služby; to neplatí, pokud je zařazen do aktivní zálohy.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.“.
	Neakceptováno.

2

image1.emf