Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA K NÁVRHU ZÁKONA O ODOLNOSTI SUBJEKTŮ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ

A. Obecná část
Ministerstvo vnitra vykonává na základě kompetenčního zákona a zákona o krizovém řízení, státní správu v oblasti krizového řízení a ochrany kritické infrastruktury. Z tohoto důvodu je i gestorem transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES (dále jen „směrnice CER“), která je provedena předloženým návrhem nového zákona o kritické infrastruktuře. Směrnice CER zcela nahrazuje směrnici Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (dále jen „směrnice EKI“), která byla v roce 2010 transponována do zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „krizový zákon“).  
S ohledem na rozsah úprav požadovaných směrnicí CER, bylo přistoupeno k vyjmutí problematiky kritické infrastruktury z krizového zákona a vytvoření nového samostatného zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, ve kterém jsou zapracovány jak požadavky směrnice CER, tak i zkušenosti z dosavadní aplikační praxe krizového zákona v oblasti ochrany kritické infrastruktury. 
Stávající systém krizového řízení vznikl s účinností k 1. 1. 2001, a to zejména v návaznosti na rozsáhlé povodně v roce 1997. Od té doby prošel mnoha zkouškami své funkčnosti. Zejména specifické krizové situace spojené s pandemií onemocnění COVID-19 v letech 2020 až 2022 a s uprchlickou vlnou v roce 2022 související s invazí Ruské federace na Ukrajinu jej prověřily i z mnoha dalších úhlů, což vedlo k identifikování slabých stránek a nedostatků současného systému krizového řízení.
Ačkoli se ukazuje, že jde ve svém základu o funkční systém, je podle předkladatele nezbytné jej modernizovat a přizpůsobit současným hrozbám i vývoji právního prostředí. Cílem je pak zejména nastavit flexibilní a optimální procesy ve všech částech tohoto systému (prevence, připravenost, odezva a obnova) tak, aby odpovídal aktuálním potřebám a zohledňoval také možné limity zásahu státu do základních lidských práv a svobod.    
V rámci programového prohlášení vlády byl proto uložen úkol provést revizi tzv. krizové legislativy. Zároveň byl tento úkol zařazen do Plánu legislativních prací vlády na rok 2023, schváleného usnesením vlády č. 1075 ze dne 21. prosince 2022.
Kromě reflektování poznatků a zkušeností z předchozích krizových situací je pak novela krizového zákona nezbytná z důvodu transpozice směrnice CER. Konkrétně se jedná o potřebu odstranění ustanovení týkajících se oblasti kritické infrastruktury, která byla do krizového zákona doplněna v souvislosti s transpozicí směrnice EKI v roce 2010.
Vzhledem k rozsahu nezbytných úprav týkajících se oblasti kritické infrastruktury a potřebou novelizovat a precizovat některá ustanovení krizového zákona, přistoupilo Ministerstvo vnitra k vytvoření samostatného zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury.
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
V současné době je problematika ochrany kritické infrastruktury zakotvena v krizovém zákoně, do kterého byla transponována směrnice EKI. Národní úprava ochrany kritické infrastruktury v roce 2010 byla obsáhlejší než požadavky vyplývající ze směrnice EKI a upravovala postavení prvků a subjektů kritické infrastruktury ve více odvětvích než požadovala směrnice EKI. Zatímco směrnice EKI identifikovala dvě odvětví kritické infrastruktury, konkrétně odvětví energetiky a dopravy, národní úprava identifikovala celkem devět odvětví kritické infrastruktury. Kromě energetiky a dopravy byla rovněž identifkována odvětví vodního hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotnictví, komunikačních a informačních systémů, finančního trhu a měny, nouzových služeb a veřejné správy. Nedochází tak k výrazným změnám v rozsahu regulovaných odvětví, avšak i přes tuto skutečnost dojde k dalšímu rozšíření regulovaných odvětví nebo pododvětví, a naopak některá současná odvětví, či jejich části, budou z nové regulace vyjmuta.
V dosavadním systému kritické infrastruktury existovala přímá vazba na oblast kybernetické bezpečnosti, která je předmětem zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kybernetické bezpečnosti“). Konkrétně se jedná o přímou provázanost kritické informační infrastruktury podle zákona o kybernetické bezpečnosti s kritickou infrastrukturou podle krizového zákona, kdy kritická informační infrastruktura je prvek nebo systém prvků kritické infrastruktury v odvětví komunikační a informační systémy podle nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvků kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů.
Provázanost zákona o kybernetické bezpečnosti a krizového zákona se poté promítla do specifického postavení kritické informační infrastruktury v systému kritické infrastruktury, kdy způsob a proces určování této infrastruktury vycházel z krizového zákona, nicméně povinnosti provozovatele kritické informační infrastruktury vycházely i ze zákona o kybernetické bezpečnosti. Tato provázanost systému kritické infrastruktury se systémem kybernetické bezpečnosti je zachována a dále rozvinuta i v novém přístupu podle návrhu zákona o kritické infrastruktuře a podle návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti. Tato provázanost koneckonců vyplývá i ze směrnice CER a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) 2016/1148 (dále jen „směrnice NIS2“).
Aplikační praxe od roku 2010 spolu s řešením nedávných krizových situací však poukázala na některé nedostatky stávajícího systému, na které rovněž návrh zákona o kritické infrastruktuře reaguje.
Nedostatky systému se týkají především problematiky určování prvků kritické infrastruktury. Proces určování v současném systému probíhá po dvou liniích, a to v souvislosti s tím, zdali je subjektem kritické infrastruktury organizační složka státu, či nikoliv. V případě organizačních složek státu určovala prvky kritické infrastruktury vláda, a to schválením seznamu prvků kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu (dále jen „seznam prvků kritické infrastruktury“), který byl předkládán ze strany Ministerstva vnitra, přičemž podklady za jednotlivá odvětví a pododvětví poskytovala jednotlivá věcně příslušná ministerstva, jiné ústřední správní úřady nebo Česká národní banka.
V případě prvků kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem není organizační složka státu, pak byl doposud celý proces decentralizován, kdy prvky kritické infrastruktury určovala samotná věcně příslušná ministerstva, jiné ústřední správní úřady nebo Česká národní banka opatřením obecné povahy a následně o tomto určení bez zbytečného odkladu informovala Ministerstvo vnitra.
Oba dva z těchto způsobů určování s sebou nesly určitá negativa vyplývající z časových a procesních náležitostí. V případě určování prvků kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu, se jednalo o velice zdlouhavý proces, neboť každá aktualizace seznamu prvků kritické infrastruktury musela být v rámci standardního procesu před projednáním a schválením vládou projednána ve Výboru pro civilní nouzové plánování a následně v Bezpečnostní radě státu. Celý proces od identifikace potenciálního prvku až po jeho určení tak trval v řádu několika měsíců, což v mnoha případech vedlo k neaktuálnosti údajů uvedených v seznamu prvků kritické infrastruktury.
V případě určování prvků kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem není organizační složka státu, pak decentralizovaný proces určování často vedl k prodlení předávání informací o aktuálně určených prvcích kritické infrastruktury Ministerstvu vnitra. Zároveň určování prvků kritické infrastruktury formou opatření obecné povahy s sebou neslo procesní komplikace spojené s nutností vyvěšovat opatření obecné povahy na úřední desku, čímž byla narušena a ohrožena citlivost informací o určované kritické infrastruktuře.
Dalším nedostatkem souvisejícím s decentralizací současného systému kritické infrastruktury je výrazná disproporcionalita odvětvových kritérií v rámci jednotlivých odvětví. Nejmarkantněji je tento nedostatek patrný v odvětví zdravotnictví a v odvětví potravinářství a zemědělství, kde od roku 2010 nedošlo vlivem nevhodně nastavených kritérií k určení žádného prvku kritické infrastruktury.
Stávající systém kritické infrastruktury je také příliš zaměřený na významnost jednotlivých prvků kritické infrastruktury, čímž jsou upozaďovány méně významné prvky, které však spolu mohou vytvářet významné systémy tvořené z více prvků.
Dalším nedostatkem je pak absence jakýchkoliv sankcí týkajících se porušení povinností subjektu kritické infrastruktury stanovených krizovým zákonem, což výrazně snižuje možnost jejich vynucení.
Požadavky stanovené směrnicí CER jsou ve svém důsledku takové povahy, že návrh zákona musí s ohledem na změnu dosavadního přístupu k oblasti kritické infrastruktury upravit nejen některé dílčí oblasti tak, aby bylo možné sladit požadavky směrnice CER s dosavadním způsobem ochrany kritické infrastruktury, ale především musí dojít k podstatným změnám v oblasti stanovení a identifikace základních služeb a podle toho i určování subjektů kritické infrastruktury, stanovení nových povinností těchto subjektů a dalších procesů a náležitostí, které přinesly požadavky na další dílčí úpravy zákonů. Výše uvedené skutečnosti vedly k závěru, že je nezbytné vyjmout problematiku kritické infrastruktury z krizového zákona a vytvořit nový samostatný zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury. V návaznosti na návrh zákona bude také nutné zcela nahradit prováděcí právní předpisy ke krizovému zákonu, které se týkaly problematiky kritické infrastruktury, novými prováděcími právními předpisy k zákonu o odolnosti subjektů kritické infrastruktury.
Krizový zákon vytváří právní rámec pro působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, a při jejich řešení. I když se tento zákon jako celek se osvědčil a umožnil na právním základě řešení krizových situací rozdílného charakteru, je nutná jeho podstatná novelizace. Stávající systém praxe opatření ukládaných v rámci krizových stavů se ukazuje v některých ohledech jako zastaralý a neschopný reflektovat nutnost reagovat na moderní či zcela nepředvídatelné události a hrozby. Předkladatel jako gestor problematiky krizového řízení a vnitřní bezpečnosti obecně musí na nové poznatky adekvátně reagovat a identifikované nedostatky v oblasti legislativní i praktické odstranit a upravit systém krizových stavů do podoby, která bude zohledňovat jak nutnost rychlé odpovídající reakce státu na konkrétní hrozbu či událost, tak na opatření následující po bezprostředním dopadu dané krizové situace a věnovat se problematice zmírňování dopadů a postupného rozvolňování krizových opatření. Dosavadní právní úprava nouzového stavu je orientována spíše na působení přírodních sil typu povodní, vichřic apod. V současné době však musí Česká republika počítat i s jinými druhy ohrožení (např. právě epidemie, respektive pandemie, migrační vlna atd.). Z tohoto důvodu je vhodné provést revizi opatření ukládaných v rámci krizových stavů tak, aby mohla být tato úprava využitelná při řadě rozdílných situací. Opomenout nelze ani nedostatky v oblasti správního trestání (absence konkrétních skutkových podstat, porušení povinností uložených krizovými opatřeními u právnických a podnikajících fyzických osob).
Současná právní úprava fungování IZS v rámci stávajícího znění zákona o IZS nesplňuje aktuální požadavky na fungování IZS jako celku včetně ostatních složek IZS. Kromě uvedeného nevyhovuje z hlediska aplikační praxe v oblasti zavedeného názvosloví, kompetencí a činností některých ministerstev (např. Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo dopravy), navíc některá ustanovení řešící náhrady způsobených škod jsou již z hlediska aplikační praxe překonána nebo nepřehledně resp. nedostatečně upravena a nevhodně členěna.
Současný stav se nedotýká problematiky rovnosti mužů a žen. 
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Návrh zákona vychází tam, kde je to možné, z principů současného znění zákona o krizovém řízení, při zohlednění zkušeností z dosavadní aplikační praxe. Nové požadavky, vyplývající především ze směrnice CER, vedou k tomu, že návrh nového zákona musí zohlednit především:
· změnu přístupu od určování fyzických prvků kritické infrastruktury k určování subjektů kritické infrastruktury poskytujících základní služby,
· požadavky na zpracování dokumentace na národní úrovni (posouzení rizik, strategie),
· další požadavky na subjekty kritické infrastruktury,
· zpracování posouzení rizik, 
· zavedení opatření k zajištění jejich odolnosti a jejich promítnutí do plánu odolnosti,
· požadavky na hlášení incidentů,
· intenzivnější sdílení informací mezi státní správou a soukromým sektorem,
· systém ověřování spolehlivosti kritických pracovníků subjektů kritické infrastruktury, 
· provázání povinností se sankcemi,
· zohlednění problematiky dodavatelských řetězců,
· provázání s návrhem nového zákona o kybernetické bezpečnosti a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o digitální provozní odolnosti finančního sektoru a o změně nařízení (ES) č. 1060/2009, (EU) č. 648/2012, (EU) č. 600/2014, (EU) č. 909/2014 a (EU) 2016/1011 (dále jen „nařízení DORA“),
· vznik nového informačního nástroje v podobě Portálu kritické infrastruktury.
Podle nového pojetí odolnosti kritické infrastruktury, jež vychází ze směrnice CER, není hlavní důraz kladen na prvek kritické infrastruktury ve smyslu budovy, zařízení, infrastruktury, ale na celkové zajištění poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury. Proto se upouští od určování jednotlivých (prvků) kritických infrastruktur, ale důraz je kladen na zajištění poskytování základní služby jako takové. Stěžejní je tedy stanovení základních služeb, které vycházejí z aktu v přenesené pravomoci Evropské komise v souladu s článkem 5 směrnice CER a kritérií významnosti, která definují významnost této základní služby a jejího poskytovatele. Konkrétní základní služby a kritéria významnosti budou stanovena prováděcím právním předpisem.
Účelem navrhované právní úpravy určování subjektů kritické infrastruktury je především zajištění částečného souladu s procesem registrace povinných osob podle návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti, který transponuje související směrnici NIS2. Ačkoliv je posledním krokem procesu určování subjektů kritické infrastruktury samotné určení subjektu kritické infrastruktury Ministerstvem vnitra zapsáním na seznam subjektů kritické infrastruktury, celý proces se neobejde bez zapojení všech gesčních úřadů, které na základě svých odborných a odvětvových znalostí posuzují relevantnost informací nezbytných k určení subjektu kritické infrastruktury, a zejména předchozím procesu sebehodnocení poskytovatele základní služby. Tato informační povinnost „sebeoznámení“ vyplývá pro poskytovatele základních služeb přímo z návrhu zákona.
Novela krizového zákona upravuje systém krizového řízení v několika oblastech. Hlavním cílem navrhovaných změn je zpřehlednění systému krizového řízení, rozšíření nástrojů, kterými lze reagovat na riziko či vznik krizové situace a také posílení právní jistoty adresátů povinností plynoucích z krizových opatření. Se zpřehledněním systému krizového řízení souvisí také přesun některých kompetencí z Hasičského záchranného sboru, jako výkonné složky, na územní orgány krizového řízení. V oblasti přechodu některých kompetencí na krajské úřady či obce s rozšířenou působností (ORP) se vychází z toho, že je dána faktická odpovědnost hejtmanů, potažmo starostů za připravenost území územně samosprávního celku na krizové situace, kterou mají delegovanou v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti. Je tedy logické, že by měli mít tito představitelé samospráv možnost ovlivnit, jakým způsobem budou krizové situace na „jejich“ území řešeny, a to již od počátku – tedy od fáze plánování až po samotné řízení řešení krizových situací. Navrhované změny jsou vedeny úmyslem efektivního sjednocení a systémového provázání kompetencí orgánů odpovědných za plánování opatření a jejich přijímání při řešení krizových situací. Současná právní úprava, kdy je hejtman odpovědný za zajištění připravenosti kraje na krizové situace a za jejich faktické řešení, ale nemá v rukou ani základní nástroje, jakými jsou tvorba krizového plánu a kontrola připravenosti, je nelogická a nesystémová. Další upravovanou oblastí je systém krizové plánovací dokumentace, kde byla na jedné straně provedena revize v současné době zpracovávané dokumentace, a na straně druhé došlo k rozšíření dokumentace na centrální a územní úrovni (nově by měl být zpracováván krizový plán České republiky a karty obcí). Součástí návrhu je také zákonné zakotvení hierarchické struktury a závaznosti této dokumentace. 
Novela krizového zákona se rovněž zaměřila na úpravu a doplnění kompetencí orgánů krizového řízení, a to zejména na ústřední úrovni, kde byla doplněna nová ustanovení týkající se specifických orgánů krizového řízení a jejich funkce v rámci systému krizového řízení. Rovněž byla doplněna ústřední úroveň Policie České republiky. Na krajské úrovni poté došlo k doplnění úkolů a povinností zdravotnických záchranných služeb. V návaznosti na zkušenosti spojenými s řešením pandemie COVID-19 dochází k revizi ustanovení týkajících se správního trestání a náhrad škod. Poslední zásadní oblastí novely krizového zákona je pak legislativní zajištění digitalizace systému krizového řízení skrze Informační systém krizového řízení.
V případě revize a doplnění krizových opatření bylo potřeba zejména revidovat jejich aktuálnost a aplikovatelnost v kontextu řešených krizových situací z posledních let. Spolu s tím však došlo i k rozšíření možných krizových opatření, které je vláda oprávněna vyhlásit během nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu. Jedná se například o opatření, která souvisí se sběrem a evidencí osobních údajů. K rozšíření nových krizových opatření se také váže nutnost lépe určit meze či rozsah možných omezení ze strany vlády. Tyto návrhy reflektují zkušenosti týkající se zpracování osobních údajů při řešení krizových situací souvisejících zejm. s pandemií COVID-19 a částečně i s řešením uprchlické vlny vyvolané ruskou agresí na Ukrajině.  Poznatky získané v nedávné minulosti lze shrnout tak, že krizový zákon v platném znění obsahuje jen velmi dílčí úpravu zpracování osobních údajů, která poměrně kazuisticky reaguje na předchozí krize - srov. např. evidenci přechodných změn pobytu osob podle § 39a ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a), § 15 odst. 3 písm. c), d).  Je sice pravdou, že v některých případech případě lze zejména v krátkém časovém horizontu do jisté míry vystačit se statistickými nebo anonymními informacemi (počet evakuovaných osob, požadavky na množství stravy a dalších životních potřeb apod.); jak je patrné z evidence přechodných změn pobytu, daleko více odpovídá potřebám fyzické ochrany zdraví a majetku před krizovými situacemi, jež zasahují všechny osoby na určitém území v zásadě stejně (např. evakuace z místa povodně, zajištění krátkodobého přístřeší, provádění záchranných prací apod.), než potřebám řešení zpravidla déle trvajících krizových situací, které vytvářejí nutnost rozlišovat mezi různými osobami nebo jejich skupinami a které nevylučují částečně normální způsob života v určitých ohledech. V prvním případě. Naopak ve druhém případě je v podstatě nezbytné umožnit příslušným orgánům veřejné moci velmi operativní zpracování osobních údajů. Parametry takového zpracování přitom zákonodárce zpravidla nebude schopen adekvátně předvídat. Bez znalosti konkrétní povahy krize nelze ani předvídat, jaké orgány veřejné moci a jaké evidence budou součástí zpracování.
S ohledem na tato rozšíření kompetencí v oblasti zásahu do základních práv a svobod návrh nově zakotvuje několik pojistek zajišťujících přiměřenost a účelnost těchto zásahů z hlediska ochrany práv adresátů těchto povinností. Nově tak má vláda povinnost v odůvodnění rozhodnutí o krizovém opatření stanovit konkrétní míru rizika spojeného s vymezenými činnostmi, oblastmi či jinými charakteristikami a posoudit přiměřenost zásahu do práv, svobod a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob. Bude tomu tak u všech krizových opatření, kterými je zasahováno do práv a povinností osob. Aby byla zachována rychlá reakce vlády na řešení krizové situace, nebude nutno toto odůvodnění zpracovávat v případě bezprostředně hrozícího nebezpečí z prodlení. Další pojistku představuje právní zakotvení koncentrovaného soudního přezkumu určených krizových opatření Nejvyšším správním soudem. Přezkum zákonnosti se má s ohledem na širokou definici krizového opatření týkat pouze těch krizových opatření, kterými je zasahováno do práv a povinností osob. Návrh na zrušení krizového opatření nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech krizovým opatřením, vydaným vládou, zkrácen, stanovená skupina poslanců nebo senátorů a veřejný ochránce práv. Lhůta pro podání návrhu činí 1 měsíc od účinnosti napadaného krizového opatření.
Návrh novely dále umožňuje vládě do 30 dnů od konce krizového stavu ukládat či nařizovat některá opatření, která jsou nezbytná k zajištění efektivní a administrativně nezatěžující obnově území postiženého krizovou situací. Obdobnými opatřeními vláda disponuje i při vyhlášeném krizovém stavu, nicméně ze zkušeností z uplynulých krizových situací, zejména tornáda na jižní Moravě v roce 2021, vyplynula potřeba navázat na některá opatření, ačkoliv intenzita řešené události již nenaplňovala podmínky pro vyhlášení krizového stavu.
V oblasti dokumentace pak došlo na úrovni úpravy krizového zákona k rozšíření krizové plánovací dokumentace na ústřední a obecní úrovni. Na ústřední úrovni je nově navrženo zpracovávání Posouzení rizik České republiky a krizového plánu České republiky, jakožto ústřední plánovací dokumentace, která v současné době absentuje. Na obecní úrovni je pak nově stanovena povinnost zpracovávat kartu obce, kterou bude zpracovávat obecní úřad a je primárně určena pro starostu dané obce. Jedná o stručný dokument – kartu, která bude pomůckou pro starostu a bude mu přinášet základní údaje potřebné pro řešení mimořádných událostí či krizových situací na území obce (např. základní přehled rizik na území, důležité kontakty a potřebné postupy apod.). V rámci vnitřní krizové plánovací dokumentace nově vzniká krajskému úřadu a obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností povinnost zpracovávat plán krizové připravenosti, který bude sloužit k zajištění vlastního fungování a plnění potřebných úkolů příslušných úřadů za mimořádných událostí a krizových situací. V případě revize současné plánovací dokumentace dojde k nahrazení plánu krizové připravenosti zpracovávaného podle § 29 kartou subjektu. Jedná se o dokumentaci, která nahradí původně zpracovávaný plán krizové připravenosti. Karta subjektu bude však stručnějším dokumentem, ve kterém bude stanoveno, jaký úkol z krizového plánu subjekt plní a jakým způsobem jej bude zajišťovat.
Novela zákona o integrovaném záchranném systému je nezbytná, neboť se jejím prostřednictvím žádoucím způsobem vyřeší aktuální nedostatečnost a nejednoznačnost v oblasti legislativní, kompetenční i fyzické připravenosti na zdolávání mimořádných událostí vyžadujících nasazení ostatních složek integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) schopných poskytovat specifické činnosti v určitém rozsahu a po určitou dobu (např. Vodní záchranná služba aj.) na základě dohody o plánované pomoci na vyžádání. Navrhovaná úprava tak přímo podporuje možnost plnění úkolů základních složek IZS, které v rámci některých mimořádných událostí, v odůvodněných případech, vyžadují nasazení ostatních složek IZS na místě mimořádné události, a to k zabránění nebo snížení negativních následků těchto událostí na životech, zdraví či majetku nebo na životním prostředí. Definice IZS, potažmo jeho základních a ostatních složek, vychází ze stávajícího znění zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně § 4 tohoto zákona.
Za hlavní princip navrhované právní úpravy zákona o IZS lze považovat možnost nastavení systému financování vybraných ostatních složek IZS, k čemuž bylo mimo jiné navrženo taxativní uvedení obecní policie a poskytovatelů akutní lůžkové péče, kteří mají zřízený urgentní příjem a uzavřenou dohodu o plánované pomoci na vyžádání do výčtu ostatních složek IZS (§ 4 odst. 2 zákona), a dále doplnění možnosti zahrnutí poskytovatelů akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem, avšak nemají uzavřenou dohodu o plánované pomoci na vyžádání, mezi ostatní složky IZS v rámci krizových stavů. Na to navazuje zcela nové ustanovení podrobně řešící principy a postupy související s tímto financováním. Možnost finanční podpory pro uvedený účel je návrhem zákona přisouzena právnickým osobám (ostatním složkám IZS zařazených do ústředního poplachového plánu IZS na základě dohod o plánované pomoci na vyžádání), které s Ministerstvem vnitra uzavřou dohodu o poskytnutí dotace. 
Návrh novely zákona o IZS dále uvádí do souladu některé poznatky aplikační praxe a znění příslušných ustanovení aktuálního znění zákona o IZS, kdy doplňuje výčet kompetencí Ministerstva vnitra, zavádí nové názvy stálých orgánů pro koordinaci složek IZS, vypouští některá nadbytečná ustanovení k úkolům Ministerstva dopravy a vhodně strukturovaně rozděluje právní úpravu k náhradám za omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcné a osobní pomoci (stávající § 29) a k náhradě škody (stávající § 30) k naplnění poznatků aplikační praxe v této oblasti. 
Současné znění zákona o IZS nereflektuje požadavky aktuálního fungování IZS a naráží na limity financování ostatních složek IZS, které jsou v některých případech nezbytné k účasti na řešení mimořádných událostí, s čímž jsou z jejich strany spojeny finanční náklady, stejně jako v případě, že se na tuto činnost připravují.
Návrh zákona nemá žádné dopady ve vztahu k rovnosti příležitostí a postavení mužů a žen, protože neupravuje žádné oblasti vztahů odlišně pro muže a ženy.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Hlavním důvodem pro zpracování návrhu zákona je nutnost zapracovat do právního řádu České republiky požadavky směrnice CER, přičemž v souladu s právem EU musí být směrnice CER zapracována do českého právního řádu ve stanovené transpoziční lhůtě, která činí 21 měsíců od nabytí platnosti této směrnice (tj. do 17. října 2024).
V případě, kdy by transpozice byla realizována pouze částečně, nebyla realizována vůbec, případně by k ní došlo po 17. říjnu 2024, hrozilo by České republice zahájení řízení o porušení práva Evropské unie ze strany Evropské komise (tzv. infringement procedure). 
Návrh zákona také reflektuje zkušenosti z aplikační praxe krizového zákona, konkrétně z jeho novely z roku 2011, kterou byla implementována předchozí směrnice EKI. Aplikační praxe pak především vychází ze zkušeností s řešením pandemie onemocnění COVID-19 a také s řešením dopadů energetické krize vzniklé vlivem ruské útočné války vedené proti Ukrajině.
S ohledem na zhoršení bezpečnostního prostřední je nezbytné, aby stát vytvořil podmínky pro zvyšování a zajišťování odolnosti základních služeb, které jsou nezbytné pro chod státu včetně zajištění podmínek pro obyvatele České republiky.
Bezpečnost a odolnost organizačních složek státu a dalších orgánů a osob, jež poskytují služby stěžejní pro fungování státu, jsou předpoklady pro zajištění bezpečnosti České republiky. Podle Bezpečnostní strategie České republiky existuje řada hrozeb, kterým Česká republika čelí, a to včetně kybernetických útoků, ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury či přerušení dodávek strategických surovin nebo energií.
V návaznosti na zkušenosti z aplikační praxe je třeba také novelizovat krizový zákon a zákon o IZS za účelem provázání zajišťování odolnosti subjektů kritické infrastruktury a systému krizového řízení. Lze přitom konstatovat, že s ohledem na prokazatelně negativní průběh klimatických změn se dá v budoucích letech predikovat další zvyšování nároků na zapojení základních i ostatních složek IZS při zdolávání mimořádných událostí při ochraně životů a zdraví osob, majetkových hodnot a životního prostředí a další zvyšování nároků na efektivitu řešení krizových situací.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a dalšími předpisy tvořící ústavní pořádek České republiky.
Návrh zákona reflektuje požadavky na zásadu zákonnosti a enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), jakožto i respektuje závazky České republiky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva ve smyslu čl. 1 odst. 2 Ústavy. 
Vzhledem k tomu, že byl při tvorbě návrhu zákona zvolen minimalistický přístup k ukládání povinností osobám soukromého práva, nezasahuje návrh zákona nad míru nezbytně nutnou do práva na ochranu soukromí, práva na ochranu osobních údajů, práva na soukromý život, práva na svobodu projevu ani do dalších práv souhrnně označovaných jako práva na informační sebeurčení člověka – ochrana těchto práv je naopak primárním účelem navrhované právní úpravy. 
Na druhou stranu, návrh zákona musí z důvodu splnění svého očekávaného cíle přiměřeně zasáhnout do práva vlastnického a částečně též i z něj odvozovaného práva na podnikání. Povinnosti, které navrhovaná právní úprava stanoví vybraným subjektům (tj. orgánům a osobám), totiž v různé míře omezují tyto subjekty v neomezeném užívání věcí, k nimž vykonávají vlastnická nebo obdobná práva. 
Výše uvedený zásah do práva vlastnického a práva na podnikání spočívá především v tom, že návrh zákona stanoví okruh adresátů – tzv. poskytovatelů základní služby a subjektů kritické infrastruktury – a těmto jsou následně uloženy povinnosti, jejichž splnění je nezbytné pro zajištění a zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Tato omezení se návrh zákona snaží kompenzovat tím, že v určitých odůvodněných případech (při řešení mimořádné události nebo krizové situace) umožňuje subjektům kritické infrastruktury získat zdroje pro zajištění kontinuity poskytování základní služby například formou přednostního zásobování. Zároveň lze konstatovat, že zvýšení odolnosti subjektu kritické infrastruktury, k němuž ukládané povinnosti směřují, je nejen ve veřejném zájmu, ale i v partikulárním zájmu daného subjektu kritické infrastruktury, neboť nerušené poskytování základní služby mu zpravidla přináší zisk. Omezení se tedy jeví jako přiměřené.
Určení samotných subjektů kritické infrastruktury vychází jak z požadavků směrnice CER, tak také z praktických zkušeností s významností a dopadem jednotlivých sektorů a služeb na fungování státu. S ohledem na tyto zdroje je i určení subjektů kritické infrastruktury orientováno na minimalistický přístup, jehož podstatou je podřadit pod regulaci návrhu zákona to, co je pro naplnění cíle regulace nezbytně potřebné, současně však nepřekračovat a neregulovat orgány a osoby plošně.
Omezení práva na užívání majetku, resp. jeho účel, chrání obecné zájmy, kterými jsou bezpečnost státu a obyvatelstva či jiné významné ekonomické a společenské zájmy. Zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury je součástí krizového řízení a v této souvislosti ochrana demokratických základů ČR a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu. Návrh zákona lze považovat za jeden z prostředků plnění této povinnosti státu. I v tomto ohledu se proto omezení jeví jako proporcionální.
Návrh zákona dále také částečně omezuje právo na informace, které je zaručené podle čl. 17 Listiny. Na základě tohoto článku mají státní orgány povinnost přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Zároveň však tento článek stanoví, že právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná mimo jiné pro bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost a ochranu veřejného zdraví. Návrh zákona tedy ve smyslu Listiny omezuje právo na informace z důvodu bezpečnosti, kdy poskytování některých informací o subjektech kritické infrastruktury, včetně informací o jejich konkrétní kritické infrastruktuře, by mohlo být významným rizikem pro bezpečnost uvedených subjektů kritické infrastruktury a jejich prostřednictvím i pro bezpečnost státu (případně dalších členských států Evropské unie). Takové omezení proto není v nesouladu s demokratickým zřízením ani nepřiměřeně neomezuje adresáty práva na informace.  
Navrhovaná právní úprava, vyjma výše uvedeného, nijak neomezuje práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu.
V případě novely krizového zákona omezení práva na užívání majetku, za které by snad povinná bezpečnostní opatření uložená tímto návrhem zákona a jeho budoucími prováděcími právními předpisy mohla být považována, resp. jejich účel, chrání obecné zájmy, kterými jsou bezpečnost státu a obyvatelstva či významné ekonomické a společenské zájmy. Podle čl. 1 uvedeného ústavního zákona je zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot základní povinností státu. Návrh zákona lze považovat za jeden z prostředků plnění této povinnosti státu.
Návrh novely zákona dále také částečně omezuje právo na informace, které je zaručené podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Na základě tohoto článku mají státní orgány a orgány územní samosprávy povinnost přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Zároveň však tento článek stanoví, že právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná mimo jiné pro bezpečnost státu. Jelikož otázka bezpečnosti státu spadá významným způsobem do působnosti krizového zákona, mohlo by neomezené zveřejňování souvisejících informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím vést k ohrožení bezpečnosti státu, a proto je návrhem novely krizového zákona přistoupeno k doplnění ustanovení obsahujícího výjimku z práva na informace.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrhu zákona se dotýká především obsah směrnice CER. Návrh zákona do českého právního řádu transponuje ustanovení této směrnice a je s nimi v souladu. Směrnice CER musí být do právního řádu členských států transponována nejpozději do 17. října 2024.
V souladu s přijetím směrnice CER se ruší původní směrnice EKI.
Návrh zákona je dále v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/452 ze dne 19. března 2019, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Unie, podle kterého členské státy mohou mít zavedeny, měnit nebo zavádět mechanismy k prověřování přímých zahraničních investic na svém území z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku, tyto investice mohou členské státy dokonce i zakázat (čl. 2 odst. 3 a 4 a čl. 3 uvedeného nařízení). Uvedené nařízení dále v čl. 4 odst. 1 explicitně uvádí, že členské státy mohou v souvislosti s bezpečností a veřejným pořádkem zohlednit potenciální dopady investice na kritickou infrastrukturu, kritické technologie, dodávky kritických vstupů (např. energie nebo suroviny), přístup k citlivým informacím včetně osobních údajů a schopnost takové informace kontrolovat nebo také na svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků. Podle čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení je rovněž vhodné zohledňovat, zdali je daný zahraniční investor přímo či nepřímo kontrolovaný vládou třetí země, zdali již daný investor byl zapojen do činností ovlivňujících bezpečnost nebo veřejný pořádek v některém členském státě či existuje-li vážné riziko, že je daný zahraniční investor zapojen do protiprávní nebo trestné činnosti. Stejně tak směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace, umožňuje v čl. 1 odst. 3 písm. c) členským státům přijímat opatření za účelem zajištění veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, jakož i za účelem obrany. Tyto právní předpisy tedy umožňují přijímání restriktivních opatření z důvodu bezpečnosti státu.
Návrh zákona je také v souladu s příslušnými ustanoveními o volném pohybu osob, služeb a kapitálu podle Smlouvy o fungování Evropské unie – konkrétně s jejím čl. 49 o svobodě usazování, ve kterém je zahrnut přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností, v návaznosti na čl. 63 a čl. 65 odst. 1 písm. b) o pohybu kapitálu umožňující členským státům, mimo jiné, učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností. Neméně důležitý je i soulad se Smlouvou o Evropské unii, který je dán skutečností, že EU podle této smlouvy respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména podle čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.
Navrhovaná právní úprava je v souladu také s Listinou základních práv EU (dále jen „Listina EU“). Svoboda podnikání je Listinou EU garantována, avšak musí být vykonávána podle čl. 16 Listiny EU v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi. 
Navrhovaný zákon taktéž nezakládá nerovnost (čl. 20 Listiny EU) ani diskriminaci mezi adresáty (čl. 21 Listiny EU), jelikož nastavuje obecná kritéria vztahující se na všechny adresáty a počítá i s právem na soudní ochranu (čl. 47 Listiny EU). Vzhledem k tomu, že hlavním účelem návrhu zákona je posílení celkové národní bezpečnosti státu a zvýšení ochrany demokratického zřízení, návrh zákona přispěje k zajištění práva na svobodu a osobní bezpečnost (čl. 6 Listiny EU). Zvýšením bezpečnostních standardů dojde v konečném důsledku, také k efektivnější ochraně osobních údajů (čl. 8 Listiny EU).
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že návrh zákona je ve svém celku plně slučitelný s právními předpisy EU, respektuje judikaturu soudních orgánů EU a je v souladu s obecnými právními zásadami práva EU.
Předložený návrh novely krizového zákona se nedotýká práva Evropské unie a je s ním v souladu, neboť čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Evropská unie mimo jiné respektuje základní funkce jednotlivých států ve vztahu k zajištění územní celistvosti, udržení veřejného pořádku a ochraně národní bezpečnosti. Otázka udržení veřejného pořádku a zajištění vnitřní bezpečnosti tak zůstává v kompetenci jednotlivých členských států a v souladu s čl. 276 Smlouvy o fungování Evropské unie nemůže o této odpovědnosti rozhodovat ani Soudní dvůr Evropské unie. Návrh zákona je také v souladu s příslušnými ustanoveními o volném pohybu osob, služeb a kapitálu.
Novelou krizového zákona zároveň dochází k odstranění všech ustanovení, kterým byla v roce 2010 transponována směrnice EKI, kterou ruší směrnice CER s účinností od 18. října 2024. Nově tak bude část týkající se oblasti kritické infrastruktury řešena v samostatném zákoně o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, který tvoří první část návrhu tohoto zákona.
Navrhovaná právní úprava týkající se novely krizového zákona je v souladu také s Listinou EU. Nově jsou v rámci novely krizového zákona definována krizová opatření, která mohou vést k omezení práva na ochranu soukromí a práva na ochranu osobních údajů. Článek 52 Listiny EU však stanovuje princip, kdy každé omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou EU musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod.  Článek 52 dále uvádí, že při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Návrh novely krizového zákona rovněž není v rozporu ani s obsahem obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách 
Na mezinárodní úrovni zatím žádná komplexní právní úprava odolnosti kritické infrastruktury neexistuje. Jak je zřejmé z předchozí kapitoly obecné části důvodové zprávy, navrhovaná právní úprava je plně v souladu s předpisy EU, judikaturou Soudního dvora EU a obecnými právními zásadami práva EU. 
K dispozici je celá řada mezinárodních právních předpisů a koncepčních dokumentů upravujících buď partikulární aspekty bezpečnosti obecně, nebo oblasti s ní úzce související. 
Z hlediska ochrany lidských práv a základních svobod cílí dopady navrhované úpravy zejména na ochranu práva na informační sebeurčení a nedistributivních práv České republiky, konkrétně práva státu na zajištění vnitřní bezpečnosti, na ochranu základních funkcionalit státu a na ochranu před škodlivými následky výjimečných stavů. Směrnice CER, a tudíž i návrh zákona, za tímto účelem dodržuje zásady přiznávané především Listinou EU, zejména právo na respektování soukromého života a komunikace, ochranu osobních údajů, svobodu podnikání, právo na vlastnictví a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. Obdobně je návrh zákona slučitelný i s požadavky Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích protokolů (dále jen „Úmluva“).
Na základě výše uvedených skutečností lze konstatovat, že návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. 
Oblast odolnosti kritické infrastruktury spadá z části (tam, kde nezasahuje do oblastí mimo rozsah primárního práva EU, např. národní bezpečnosti) do oblasti zajištění řádného fungování vnitřního trhu, a tudíž není plně v gesci jednotlivých členských států, ale v oblasti sdílené pravomoci s EU. 
Rovněž zavedení mechanismu prověřování bezpečnosti dodavatelského řetězce je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republiky vázána, stejně jako s obecnými pravidly a zásadami mezinárodního práva, jak je s ohledem na specifika uvedeného mechanismu podrobně rozvedeno v následujících podkapitolách.
6.1. Lidskoprávní závazky 
Právo na spravedlivý proces je zajištěno možností soudního přezkumu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Ochrana vlastnictví podle Úmluvy chrání již nabytý majetek, existující nárok nebo legitimní očekávání nabytí majetku. Nevztahuje se na v budoucnu učiněné investice a dodávky. Předkládaný návrh zákona omezuje možnost provozovatelů strategicky významné infrastruktury svobodně nakládat se svým majetkem, ale k takovému omezení dochází při uplatnění principu proporcionality vůči ochraně veřejného zájmu ve vztahu k zajištění požadované úrovně odolnosti a poskytování základních služeb. Předkládaný návrh je tudíž v souladu s právem na ochranu vlastnictví podle Úmluvy. 
Navrhovaná právní úprava je také v souladu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“), který zakotvuje v článku 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem. S předkládaným návrhem souvisí právo na spravedlivý proces podle článků 14 a 15 Paktu, jehož obsah lze pro účely předkládaného návrhu považovat za shodný s obsahem čl. 6 Úmluvy. S odkazem na výše uvedené tedy předkládaný návrh není s Paktem v rozporu.
6.2. Obchodní a investiční závazky 
Předkládaný návrh zákona je v souladu rovněž s výjimkami smluv inkorporovaných do Dohody o zřízení Světové obchodní organizace. Jejich společným cílem je zamezení vytváření bariér mezinárodního obchodu a vzájemná doložka nejvyšších výhod, tzn. povinnost zacházet s investory a dodavateli smluvních stran ne méně příznivě než se subjekty třetích států. Předkládaný návrh zákona má potenciál omezit zacházení s dodavateli některých smluvních stran na úroveň méně příznivou ve srovnání se zacházením s dodavateli ze třetích států, ale dochází tak v rámci níže uvedených povolených výjimek. 
Všeobecná dohoda o clech a obchodu 1947 (GATT 1947) připouští v čl. XX opatření omezující mezinárodní obchod za předpokladu jejich nutnosti a) k ochraně života a zdraví lidí, nebo d) zachování zákonů a jiných předpisů, které nejsou neslučitelné s jejími ustanoveními. Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS) v čl. XIV upravuje výjimky obdobně jako GATT 1947, přičemž opatření k zabezpečení shody s právními předpisy doplňuje demonstrativní výčet explicitně zmiňující bezpečnostní předpisy (čl. XIV písm. c) bod (iii)).
Omezení mezinárodního obchodu předkládaným návrhem zákona je plně v souladu s výjimkami GATT 1947 i GATS, a proto neodporuje závazkům České republiky přijatým v rámci Světové obchodní organizace. 
Navrhovaná právní úprava je dále v souladu s bilaterálními dohodami o podpoře a ochraně investic. Dohody o ochraně investic zavazují Českou republiku k tomu, aby poskytovala ochranu investorům pocházejícím z jiných smluvních států a jejich investicím v České republice. Jednou z podmínek zakotvených ve valné většině bilaterálních dohod o podpoře a ochraně investic, která určuje, zda je zahraniční investice chráněnou investicí, je soulad hospodářských aktivit investora s vnitrostátními předpisy druhé smluvní strany. Předkládaný návrh vytváří právní rámec především pro budoucí investice, kladení nových nároků na dodavatele tudíž není v rozporu s uvedeným.
Ochrana stávajících investic podle bilaterálních dohod o podpoře a ochraně investic taktéž není narušena, neboť návrh respektuje životní cyklus produktů, proto nevytváří nadbytečné náklady spojené s již uskutečněnou investicí. Dostatečná lhůta navíc umožňuje investorům se na nové právní podmínky adaptovat, jak změnou dodavatelů, tak snížením vlastní rizikovosti investorů, jejíž kritéria jsou součástí předkládaného návrhu zákona. Jedná se tudíž o minimální možný zásah k dosažení účelu předkládaného návrhu zákona. V neposlední řadě obsahuje většina bilaterálních dohod o podpoře a ochraně investic s doložku se základními bezpečnostními zájmy smluvních stran. Doložka opravňuje strany přijmout taková opatření, která považují za nezbytná pro ochranu svých základních bezpečnostních zájmů.
Ochrana nejvýznamnější kritické infrastruktury nezbytné pro fungování státu se řadí pod základní bezpečnostní zájem státu, tudíž lze případná omezení vyplývající z aplikace předkládaného návrhu podřadit pod rozsah uvedené výjimky. 

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

7.1. Dopady na státní rozpočet
Dopady na státní rozpočet mohou být dány jak požadavky na plnění povinností plynoucích z návrhu zákona od subjektů veřejné správy na ústřední úrovni, tak požadavky na zajištění kapacit nutných k zajištění plnění koordinační role Ministerstva vnitra. Orgány veřejné správy na ústřední úrovni jsou již v současném systému kritické infrastruktury podle krizového zákona zodpovědné za ochranu svých prvků kritické infrastruktury. Vzhledem k rozšíření povinností a stanovení výčtu minimálních opatření k zajištění odolnosti však lze očekávat nárůst požadavků na poskytnutí prostředků k plnění zákonem stanovených kompetencí. 
Nevýhodou otázky analýzy finančních dopadů na subjekty kritické infrastruktury je skutečnost, že distribuce nákladů na zajištění své odolnosti není plošná a existuje informační asymetrie ve směru od subjektů samotných k věcně příslušnému orgánu (tj. jen regulovaná organizace samotná by měla být schopná identifikovat své vlastní náklady na zavedení a udržování přiměřených opatření k zajištění své odolnosti). 
Naprostá většina nově předpokládaných subjektů kritické infrastruktury vzejde v souladu s obsahem transponované směrnice ze soukromého sektoru. V souhrnu je možné očekávat až dvojnásobný nárůst povinných osob proti současnému stavu, což bude muset být reflektováno i v zajištění fungování gestora této problematiky stejně tak jako gestorů za jednotlivá odvětví, případně pododvětví. S tím se rovněž pojí i náklady související s nutností zavést nový informační systém k zabezpečení plnění úkolů podle tohoto zákona (Portál kritické infrastruktury), stejně tak jako zabezpečit organizační a personální kapacity na jeho provoz.
Dopady na státní rozpočet bude mít také zabezpečení mechanismu ověřování spolehlivosti, zejména pak ověření spolehlivost kritických pracovníků, kteří budou vykonávat citlivou činnost podle zákona o ochraně utajovaných informací.
Další dopady na státní rozpočet bude mít oprávnění subjektů kritické infrastruktury plánovat věcné zdroje v oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy. 
Návrh novely krizového zákona nepředpokládá významný nárůst zpracovávané agendy jednotlivých orgánů krizového řízení a tím také nárůst finančních nákladů na její řešení. Navrhované úpravy a změny krizové plánovací dokumentace nepředstavují výrazný nárůst administrativní zátěže a naopak v některých případech povedou k jejímu snížení z důvodu zjednodušení a zestručnění příslušné plánovací dokumentace. Konkrétně se jedná o nahrazení plánu krizové připravenosti zpracovávaného právnickými a podnikajícími fyzickými osobami, které zajišťují plnění opatření vyplývajících z krizového plánu, mnohem stručnější kartou subjektu.  
V případě novely zákona o IZS nelze hospodářský ani finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet předem precizně kvantifikovat. V oblasti udílení dotací vybraným ostatním složkám IZS lze v případě schválení navrženého znění s jistotou očekávat finanční nároky na rozpočet Ministerstva vnitra a zároveň možnost posílení rozpočtu právnických osob, které by splnily podmínku pro obdržení dotace dle navrženého postupu a za stanovených podmínek. Konkrétní výši uvedených finančních podpor lze jen přibližně řádově odhadovat na jednotky až desítky milionů ročně. Konečná reálná částka bude silně ovlivněna četností potřeby nasazení sil a prostředků vybraných ostatních složek IZS u mimořádných událostí v rozhodném období pro udělení dotace. Ostatní navrhované úpravy lze označit za toliko formální, nemající potenciál k citelným finančním dopadům na státní rozpočet, veřejné rozpočty ani podnikatelské prostředí České republiky. 
7.2. Dopady na rozpočty územních samosprávných celků
Dopady na rozpočty územních samosprávných celků se nepředpokládají. 
7.3. Dopady na podnikatelské prostředí
Z důvodu rozsahu transponované směrnice CER může dojít k dvojnásobnému nárůstu počtu subjektů kritické infrastruktury, což přinese značné ekonomické a finanční dopady na podnikatelské prostředí v ČR. Naprostá většina z nově určených subjektů kritické infrastruktury bude ze soukromého sektoru. 
V případě ekonomických a finančních dopadů lze stejným způsobem odkázat na informace uvedené výše u dopadů na státní rozpočet a veřejné rozpočty. Nevýhodou otázky analýzy finančních dopadů na subjekty kritické infrastruktury je skutečnost, že distribuce nákladů na zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury není plošná a existuje zde naprostá informační asymetrie ve směru od subjektů samotných k věcně příslušnému orgánu (tj. jen regulovaná organizace samotná by měla být schopná identifikovat její vlastní náklady na zavedení a udržování přiměřených opatření k zajištění své odolnosti). 
Výši finančních dopadů není však možné předem stanovit a veškeré požadavky na jejich vyčíslení by vedly k vytvoření odhadů s nízkou vypovídající hodnotou.
Administrativní zátěž navrhovaného řešení by měla být pro podnikatelské subjekty minimální, jelikož všechny nově zaváděné procesy navazují na již existující administrativní povinnosti těchto subjektů. Administrativní zátěž způsobená výhradně navrhovaným řešením by měla být za těchto předpokladů zanedbatelná, spočívající především v nově zavedené povinnosti hlásit věcně příslušnému orgánu informace nezbytné k posouzení naplnění kritérií pro identifikaci základní služby, které je nezbytné k určení subjektu kritické infrastruktury. Pro minimalizaci těchto administrativních dopadů je proto v navrhovaném řešení předpokládáno vytvoření Portálu kritické infrastruktury, prostřednictvím kterého bude drtivá většina těchto povinností plněna.
7.4. Dopady na spotřebitele
Návrh zákona nepředpokládá žádné přímé dopady na spotřebitele. Povinnost podnikatelských a nepodnikatelských subjektů zavádět bezpečnostní opatření, a tím co nejvíce předcházet výskytu incidentů, může mít nejen pozitivní dopad na jeho fungování, ale přeneseně také na spotřebitele a odběratele jejich služeb, protože poskytování těchto služeb bude méně náchylné na narušení způsobené incidentem, a zároveň může dojít ke zvýšení důvěryhodnosti a celkové odolnosti daného subjektu, což by mělo motivovat spotřebitele k využívání jeho služeb.
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Návrh zákona je z pohledu sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí, neutrální. V souvislosti s návrhem zákona se nepředpokládá dopad do těchto oblastí. 
Dopady na životní prostředí budou spíše pozitivní, neboť zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury by mělo mít za důsledek snížení pravděpodobnosti vzniku incidentů s negativními následky pro životní prostředí (např. provozní havárie).
V případě novely zákona o IZS se sociální dopady se u navrhované právní úpravy nepředpokládají. Zejména není důvod očekávat jakékoli dopady na specifické skupiny obyvatel. Z hlediska dopadů na životní prostředí lze očekávat pozitivní efekt, a to z důvodu očekávané zvýšení akceschopnosti vybraných ostatních složek IZS v souvislosti s finančním krytím nákladů na jejich připravenost a služby poskytované na vyžádání v rámci zařazení do ústředního poplachového plánu IZS, s předpokladem jejich využití v rámci zdolávání mimořádných událostí ohrožujících životní prostředí (např. rozsáhlé přírodní požáry, úniky nebezpečných látek apod.).
9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
 
9.1. Základní parametry navrhovaného zpracování osobních údajů
Návrh zákona přináší nové zpracování osobních údajů, neboť se jedná o novou právní úpravu reagující na směrnici CER, která zásadním způsobem změnila požadavky kladené na členské státy v oblasti kritické infrastruktury. Níže jsou popsány základní parametry navrhovaného zpracování osobních údajů v režimu návrhu zákona:
a) Subjekty údajů
Návrh zákona dopadá primárně na poskytovatele základních služeb a subjekty kritické infrastruktury, kterými jsou zpravidla právnické či podnikající fyzické osoby. O nepodnikající fyzické osoby půjde ve zcela ojedinělých případech. 
Dalšími subjekty údajů jsou významní dodavatelé subjektů kritické infrastruktury, kritičtí pracovníci, manažer kritické infrastruktury, pracovníci podílející se na poskytování základní služby a osoby, které jsou pověřeny přímým nebo vzdáleným přístupem do prostor subjektu kritické infrastruktury, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů. Uvedenými osobami mohou být rovněž právnické či podnikající fyzické osoby (zejména v případě významných dodavatelů), přičemž z povahy věci zde bude i významné zastoupení nepodnikajících fyzických osob (kritičtí pracovníci, manažer kritické infrastruktury, další pracovníci a osoby působící u subjektu kritické infrastruktury).
b) Druh a kategorie údajů
Návrh zákona nepředpokládá žádné zpracovávání zvláštní kategorie osobních údajů. Bude tedy docházet ke zpracování standardních kategorií osobních údajů, a to v rozsahu zcela nezbytném pro účely plnění zákonem uložených úkolů. 
Zpracovávanými údaji budou zejména údaje identifikující poskytovatele základní služby, subjekty kritické infrastruktury, významné dodavatele, kritické pracovníky, manažera kritické infrastruktury, pracovníky podílející se na poskytování základní služby a osoby, které jsou pověřeny přímým nebo vzdáleným přístupem do prostor subjektu kritické infrastruktury, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů. 
V případě fyzických osob půjde o jméno a příjmení, datum narození a adresu bydliště, případně údaje o vzdělání nebo délce a zaměření odborné praxe, a kontakt na pracoviště. V určitých odůvodněných případech bude pracováno rovněž s údaji o trestní bezúhonnosti fyzických osob, případně též s číslem dokladu totožnosti, nicméně v tomto případě bude sdělení příslušných osobních údajů na zvážení subjektu údajů (jejich neposkytnutí bude mít případné následky toliko v soukromoprávní rovině v mezích uvážení subjektu kritické infrastruktury, a to ve formě např. neuzavření pracovní smlouvy s danou osobou nebo jejího převedení na jinou práci). V případě podnikajících fyzických osob bude zpracováván název osoby, sídlo a IČO.
Nad rámec posouzení lze pro úplnost dodat, že podle návrhu zákona budou zpracovávány též identifikační údaje právnických osob, nicméně tyto údaje nejsou považovány za údaje osobní.
c) Doba zpracování osobních údajů
Ke zpracování osobních údajů bude docházet po celou dobu, kdy konkrétní poskytovatel základní služby nebo subjekt kritické infrastruktury spadá do působnosti navrhovaného zákona. Přestane-li poskytovatel základní služby nebo subjekt kritické infrastruktury spadat do působnosti předloženého zákona, jsou údaje o něm, jeho významných dodavatelích, kritických pracovnících, manažeru kritické infrastruktury, pracovnících podílejících se na poskytování základní služby a osobách, které jsou pověřeny přímým nebo vzdáleným přístupem do prostor subjektu kritické infrastruktury, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů, dále v souvislosti s plněním povinností podle navrhovaného zákona zpracovávány toliko po dobu nezbytnou z důvodu zajištění kontinuity evidovaných údajů pro potřeby následné kontroly či přestupkového řízení. Tato doba by zpravidla neměla přesahovat nižší jednotky let. 
d) Právní základ zpracování osobních údajů
Právním základem zpracování popsaných údajů je primárně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Ke zpracování bude docházet zejména na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) a e) obecného nařízení o ochraně osobních údajů, tj. je-li zpracování osobních údajů nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje nebo je-li nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci.
V návrhu zákona je právní základ zpracování osobních údajů reflektován v kompetencích příslušných státních orgánů (ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka). Návrh zákona dále obsahuje výslovné zmocnění pro státní orgány ke zpracování osobních údajů, jsou-li nezbytné pro výkon jejich působnosti podle uvedeného zákona a v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů příslušných správců údajů (§ 29).
e) Účely zpracování
Konkrétní účely zpracování osobních údajů na základě návrhu zákona jsou popsány v následující tabulce spolu s druhy či kategoriemi zpracovávaných údajů:
	 účel zpracování
	subjekt údajů
	druh (rozsah) údajů

	identifikace a evidence kritických pracovníků
	kritický pracovník
	jméno, příjmení, datum narození, adresa bydliště, funkce na pracovišti

	určení manažera kritické infrastruktury
	manažer kritické infrastruktury
	jméno, příjmení, datum narození, adresa bydliště, vzdělání nebo délka a zaměření odborné praxe, kontaktní údaj (pracovní)

	identifikace a evidence významného dodavatele
	významný dodavatel (je-li fyzickou osobou)
	FO - jméno, příjmení, datum narození, adresa bydliště
PFO – název, sídlo, IČO


	ověřování spolehlivosti
	pracovník (případně uchazeč o zaměstnání), jiná osoba pověřená přímým nebo vzdáleným přístupem do prostor subjektu kritické infrastruktury, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů
	jméno, příjmení, datum narození, adresa bydliště, číslo dokladu totožnosti, údaje o trestní bezúhonnosti

	určení subjektu kritické infrastruktury
	poskytovatel základní služby splňující kritéria pro určení subjektem kritické infrastruktury 
	FO - jméno, příjmení, datum narození, adresa bydliště
PFO – název, sídlo, IČO

K dalšímu zpracování osobních údajů může dojít v souvislosti s kontrolou, nicméně v tomto případě se uplatní obecný postup podle kontrolního řádu. V případě, že je kontrolovanou osobou fyzická osoba nebo podnikající fyzická osoba, vyplývá zákonnost zpracování z čl. 6 odst. 1 písm. e) obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
Návrh novely krizového zákona nepředpokládá oproti současnému stavu významné zvýšení možnosti zásahu veřejné správy do ochrany soukromí či ochrany osobních údajů. Účelem nově navržených ustanovení je umožnit, aby postupy podle krizového zákona mohly v odpovídající míře využívat zpracování osobních údajů nebo zasahovat do soukromí osob v případech, kdy to sektorová právní úprava nepředpokládá.  Případné zásahy v této oblasti budou možné pouze v nezbytném rozsahu a jen je-li to nezbytné pro řešení krizové situace.
9.2. Posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti
Veškeré zpracování popsané výše je obecně prováděno za účelem plnění zákonných kompetencí ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a České národní banky, tak jak jsou vymezeny v návrhu zákona (věcná příslušnost uvedených orgánů je stanovena přílohou zákona v návaznosti na odvětví nebo pododvětví, ve kterých dochází k poskytování základních služeb), případně za účelem plnění zákonem stanovených povinností a sledování veřejných zájmů i samotnými subjekty kritické infrastruktury (například v rámci ověřování spolehlivosti). 
Je vhodné uvést, že v případě zpracování údajů o kritických pracovnících, manažeru kritické infrastruktury, pracovnících podílející se na poskytování základní služby a osobách, které jsou pověřeny přímým nebo vzdáleným přístupem do prostor subjektu kritické infrastruktury, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů, se jedná o naplnění požadavků směrnice CER, přičemž zpracování je prováděno na základě zákonného podkladu a z důvodu zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.
Odolnost subjektu kritické infrastruktury je veřejným zájmem, neboť v případě, kdy by došlo k narušení činnosti subjektu kritické infrastruktury, dojde s největší pravděpodobností k omezení nebo přerušení poskytování základní služby – tedy takové služby, která je nezbytná pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí. 
Bez zpracovávání dotčených osobních údajů by nebylo možné vyhovět požadavkům směrnice CER, a tím pádem ani efektivně zajišťovat a zvyšovat odolnost subjektů kritické infrastruktury. Předkladatel v oblastech dotýkajících se osobních údajů volil minimální transpozici, tedy při transpozici směrnice CER v uvedených oblastech nevytvářel v rámci národní právní úpravy prostor pro nadbytečné zpracovávání osobních údajů.
9.3. Posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska přiměřenosti
Je nutné podotknout, že přiměřenost navrhovaného řešení zpracování je nutné posuzovat vzhledem k cílům, pro které má docházet ke zpracování osobních údajů. Jak již bylo předestřeno výše, zpracování je prováděno na základě zákonného podkladu a z důvodu zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury. Odolnost subjektu kritické infrastruktury je veřejným zájmem, jak již bylo uvedeno shora.  Narušení jeho činnosti má potenciál omezit nebo dokonce přerušit poskytování základní služby. Taková situace pak může mít za důsledek velmi závažné dopady pro celou Českou republiky a případně i jiné členské státy Evropské unie. Míra zásahu do „osobní sféry“ subjektu údajů je přitom v porovnání s významností chráněného zájmu a s ohledem na zamýšlený rozsah získávaných osobních údajů spíše marginální.
Je navrhováno zpracovávat standardní osobní údaje, nikoliv zvláštní kategorie osobních údajů. Z hlediska rozsahu a druhu osobních údajů, které mají být zpracovávány, lze konstatovat, že převážná většina těchto údajů představuje zcela běžně zpracovávané osobní údaje. 
Zpracování prováděná v souvislosti s návrhem zákona tak předkladatel považuje z uvedených důvodů, s ohledem na vymezené účely, za přiměřené. 
9.4. Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob
Jako možné riziko pro práva a svobody fyzických osob bylo identifikována možnost neoprávněného přístupu k osobním údajům, na základě kterého by následně mohlo dojít ke zneužití osobních údajů za jiným účelem, než pro který mají být na základě návrhu zákona zpracovávány.
Významnějším uzlem, kdy by mohlo vznikat vyšší riziko neoprávněného přístupu k osobním údajům, je Portál kritické infrastruktury (součást Informačního systému krizového řízení), který je však odpovídajícím způsobem zabezpečen, a to včetně řízení a zaznamenávání přístupů ze strany osob, majících přístup ke konkrétním údajům v něm vedeným. Návrh zákona předpokládá, že předávání údajů mezi státními orgány navzájem a mezi státními orgány a poskytovatelem základní služby/subjektem kritické infrastruktury bude zpravidla probíhat prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury. Jedinou výjimkou je situace, kdy by nebylo možné Portál kritické infrastruktury využít z objektivních příčin (např. výpadek) – v takovém případě se předpokládá využití systému datových schránek (§ 20 odst. 5).  
Vyloučit nelze ani riziko zneužití přístupu k osobním údajům v souvislosti s ověřováním spolehlivosti (§ 17), kdy v některých případech může subjekt kritické infrastruktury zpracovávat osobní údaje o trestní bezúhonnosti pracovníků podílejících se na poskytování základní služby a osob, které jsou pověřeny přímým nebo vzdáleným přístupem do jeho prostor, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů, a vyžadovat od těchto pracovníků prokázání totožnosti, přičemž uvedené oprávnění může realizovat i ve vztahu k uchazeči o zaměstnání. Uvedené oprávnění subjekt kritické infrastruktury realizuje mimo Portál kritické infrastruktury. Na druhou stranu lze podotknout, že tento požadavek (tedy doložení bezúhonnosti nebo prokázání totožnosti) uplatňuje subjekt kritické infrastruktury vůči pracovníkovi nebo jiné osobě napřímo, kdy případné odmítnutí požadavku ze strany uvedeného pracovníka nebo jiné osoby může mít za následek uplatnění režimových opatření – např. neumožnění uvedenému pracovníkovi nebo jiné osobě provedení určitých činností nebo zamezení jejich přístupu do uvedených prostor. Zpracování osobních údajů je v tomto případě tedy činěno se souhlasem subjektu údajů (resp. jeho aktivní součinností), neboť on sám tyto údaje poskytuje, aniž by jejich neposkytnutí bylo zákonem postihováno v jiné než soukromoprávní rovině (například neuzavřením pracovní smlouvy).
9.5. Stanovení možných opatření ke snížení rizik pro práva a svobody fyzických osob
Obecně z hlediska zachování integrity a důvěrnosti zpracovávaných údajů je třeba zmínit, že Informační systém krizového řízení, jehož bude Portál kritické infrastruktury součástí, bude kritickou informační infrastrukturou, a tedy zabezpečen v souladu se zákonem o kybernetické bezpečnosti a vyhláškou o kybernetické bezpečnosti. 
Řada osob přicházejících do styku s osobními údaji v souvislosti s plněním úkolů ministerstev, jiných ústředních správních úřadů nebo České národní banky je vázána zákonnou povinností mlčenlivosti o skutečnostech, které se v souvislosti se svým zaměstnáním dozví – ať už z titulu služebně-právních či jiných vztahů, nebo podle ustanovení právních předpisů upravujících správní řízení (při ukládání nápravného opatření), kontrolu nebo jiné zvláštní postupy.
V oblasti krizového řízení se zavádí pojistky týkající se eliminace rizika neodůvodněného zásahu státu do práv a svobod fyzických osob, a to jednak povinností v odůvodnění rozhodnutí o krizovém opatření hodnotit potřebnost zásahu do práv a svobod a dále zakotvením koncentrovaného soudního přezkumu krizových opatření.
10. Zhodnocení korupčních rizik
V souladu Metodikou hodnocení korupčních rizik (CIA) nebyla identifikována žádná významná korupční rizika. 
V rámci návrhu zákona nedochází k nedůvodnému rozšiřování kompetencí orgánů státní správy. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka se dělí o kompetence spočívající v posouzení naplnění kritérií pro určení prvkem kritické infrastruktury, jakožto i plnění dalších úkolů souvisejících se zvyšováním odolnosti subjektů kritické infrastruktury v jejich věcné příslušnosti. Ministerstvo vnitra nadto jako státní orgán, v jehož kompetenci je problematika krizového řízení a tedy i kritické infrastruktury nadto plní některé další úkoly, zejména ve vztahu fungování systému kritické infrastruktury jako celku a plnění povinností vůči Evropské unii. Takovou kompetenci nelze považovat za extensivní, neboť její stanovení je nezbytné pro efektivní zajištění dané agendy a v obecné rovině ji předpokládá i směrnice CER, která vyžaduje v rámci členských států zřízení jednotného kontaktního místa odpovědného za koordinaci záležitostí souvisejících s odolností kritických subjektů a přeshraniční spoluprací. 
Co se týče jednoznačnosti, nebylo shledáno, že by právní úprava byla problematická z pohledu právní jistoty. Úprava obsahuje a jasné vymezení práv a povinností všech dotčených orgánů a osob, jakožto i stanoví jasné procesní postupy, včetně jednoznačných lhůt.
Instituty navrhované právní úpravy jsou standardními instituty, které v obdobném rozsahu upravují i jiné právní předpisy. Případné odchylky jsou dány specifiky vyplývajícími z požadavků směrnice CER (např. v oblasti ověřování spolehlivosti). 
Proces určování subjektů kritické infrastruktury, v jehož důsledku jsou následně adresovány povinnosti, je založen na doložení skutečného stavu (tj. naplnění objektivních kritérií), který je zcela transparentní. Samotný proces určování spočívá v posouzení toho, zda poskytovatel základní služby kritéria naplnil či nikoliv, a jeho následném zařazení na seznam. 
Korupční rizika nelze předpokládat ani v souvislosti s kontrolou nebo projednáváním přestupků, neboť tyto procesy budou prováděny na základě jiné právní úpravy (kontrolní řád a zákon o odpovědnosti za přestupky), která zajišťuje transparentní provedení uvedených procesů. 
Kromě ukládání opatření k bezpečnosti dodavatelského řetězce, ukládání nápravných opatření a projednávání přestupků nepředpokládá návrh zákona jinou oblast, ve které by orgány veřejné moci rozhodovaly. Ukládání nápravných opatření bude spjato s výsledkem kontroly a nelze proto předpokládat svévoli orgánu, který nápravné opatření uloží. Jako standardní správní rozhodnutí bude muset rozhodnutí o nápravném opatření splňovat náležitosti na takové rozhodnutí kladené, tj. včetně dostatečného odůvodnění, a bude proti němu možné uplatnit opravné a dozorčí prostředky, jakožto i iniciovat soudní přezkum. Obdobně tomu je v případě opatření k bezpečnosti dodavatelského řetězce, které bude představovat zcela mimořádné opatření v případě závažné hrozby pro bezpečnost České republiky.
V případě novely zákona o IZS je navrhovaná právní úprava bez negativního dopadu na otázku korupce. Systém poskytování finanční podpory vybraným ostatním složkám IZS, který návrh zákona přináší je založen na obvyklém zavedeném mechanismu posuzování žádostí právnických osob o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu a upraven novým speciálně vytvořeným ustanovením § 31a zákona o IZS, které problematiku upravuje jako speciální právní úprava.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh zákona má pozitivní dopady na bezpečnost a obranu státu, zejména přispěje k dalšímu posílení zabezpečení klíčových základních služeb v ČR a posílení jejich odolnosti před incidenty, které by mohly ohrozit poskytování základních služeb a bezpečnost ČR jako celku, čímž dojde ke snížení míry rizika vzniku takovýchto incidentů.
Návrh novely krizového zákona zvyšuje mechanismy, které vedou k zajištění bezpečnosti české republiky, a to jednak rozšířením krizových opatření, která může vláda vyhlásit během nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu, ale také skrze zavedení nástrojů a opatření, které může vláda použít při řešení následků krizové situace. V tomto ohledu se jedná o opatření, která je vláda oprávněna použít po dobu 30 dnů od ukončení krizového stavu. Toto ustanovení přímo vychází ze zkušeností s řešením krizových situací s dlouhou fází obnovy, kdy již intenzita události nedosahuje parametrů krizové situace. Konkrétně se jedná o zkušenosti z řešení krizové situace v souvislosti s tornádem na jižní Moravě v roce 2021. Návrh novely krizového zákona dále posiluje připravenost státu na řešení krizových situací, a to jednak zavedením nového typu plánovací dokumentace na celostátní úrovni, kterým je krizový plán České republiky, ale dále také na úrovni obcí, a to zavedením nového typu plánovací dokumentace, kde se jedná o kartu obce. Návrh novely krizového zákona také zakotvuje využívání Informačního systému krizového řízení orgány krizového řízení, který přispěje k lepší koordinaci a efektivnějšímu řešení krizové situace z ústřední úrovně. Předložený návrh má významně pozitivní dopad na bezpečnost a obranu státu.
V případě novely zákona o IZS bude mít navrhovaná právní úprava pozitivní dopad na bezpečnost státu z důvodu zlepšení podmínek pro zvládání mimořádných událostí a snížení jejich negativních dopadů na zdraví a životy osob, hmotné škody i životní prostředí. 
12. Zhodnocení dopadů na rodiny
Návrh zákona je z pohledu dopadů na rodiny neutrální. Nepředpokládají se žádné dopady v této oblasti, neboť návrh zákona žádným způsobem do těchto oblastí nezasahuje.

13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Negativní dopady na územní samosprávné celky se nepředpokládají. Oblast zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury je řešena na národní úrovni, stejně jako odvětví veřejné správy, které s regionální úrovní nepočítá, resp. směrnice CER je zaměřena pouze na orgány na úrovni centrální. 
Návrh zákona může naopak mít pozitivní územní dopady, neboť zajištění poskytování základní služby může být podstatné pro zabezpečení základních potřeb a bezpečnosti v regionu. 
Návrh novely krizového zákona přináší významné územní dopady v oblasti nového určení odpovědnosti za zpracování krizového plánu kraje a plánu obce s rozšířenou působností a dále také v odpovědnosti za organizaci součinnosti mezi správními úřady s působností na území kraje, obcemi s rozšířenou působností a obcemi v kraji. Nyní je tato odpovědnost v gesci HZS kraje, návrh zakotvuje přechod na krajský úřad, resp. úřad ORP. Krizový plán kraje je základním nástrojem k zajištění připravenosti území kraje na krizové situace. Proto se navrhuje, aby s ohledem na odpovědnost hejtmana za připravenost kraje, převzaly krajské úřady (tj. orgány v přímé podřízenosti hejtmana) zpracování krizových plánů od HZS krajů, které by měly nadále vykonávat pouze odbornou součinnost. Pro efektivní řízení připravenosti i řešení krizových situací pak musí mít krajský úřad možnost organizovat i součinnost s ostatními správními úřady na území kraje a s obcemi.
Podle návrhu novely krizového zákona bude nově na úrovni obcí zpracovávaná nová krizová plánovací dokumentace. Konkrétně se jedná o kartu obce, která bude obsahovat zejména kontakty na vybrané zástupce obce, složek IZS a služeb, přehled dostupných prostředků a postupů, využitelných při řešení krizových situací a přehled hrozeb na území obce. Z pohledu rozsahu a požadovaných náležitostí se tak bude jednat o minimální administrativní zátěž pro jednotlivé obce. Zároveň se v tomto ohledu předpokládá metodická pomoc a podpora od dalších orgánů krizového řízení na územní úrovni, a to zejména od krajského úřadu, obecního úřadu obce s rozšířenou působností a také od hasičského záchranného sboru kraje. Zároveň nově přibyla povinnost pro krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností zpracovávat plán krizové připravenosti. I v tomto ohledu se nejedná o významný administrativní zásah, neboť v současné době již velká část těchto subjektů obdobnou dokumentaci již zpracovává. Ostatní plánovací dokumentace na územní úrovni navrhovanou novelou krizového zákona upravována není. Nové kompetence, úkoly či povinnosti orgánů krizového řízení na regionální či územní úrovni přispívají k lepší připravenosti a efektivnějšímu řešení krizových situací.
V rámci úpravy ustanovení k přestupkům byla upravena odpovědnost za projednávání přestupků.  Věcná příslušnost k projednání přestupků je pojata jako příslušnost zbytková – tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností projednává pouze ty přestupky, u nichž krizový zákon nestanovuje věcnou příslušnost jiného orgánu (hasičskému záchrannému sboru kraje, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a České národní bance).
V návaznosti na zkušenosti z řešení pandemie COVID-19 a s tím související přijetí speciálního právního předpisu (zákon č. 243/2020 Sb., o pravomoci Policie České republiky a obecní policie postihovat porušení krizových opatření a mimořádných opatření nařízených v souvislosti s prokázáním výskytu COVID-19 na území České republiky) krizový zákon umožňuje, aby přestupky spočívající v porušení krizových opatřeních (vyjma přestupků v oblasti působnosti České národní banky) mohla projednat příkazem na místě orgán Policie České republiky nebo strážník obecní policie. 
14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava byla vyhodnocena jako souladná se zásadami digitálně přívětivé legislativy. Bližší zhodnocení viz níže.  
14.1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default) je zajištěno prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury, prostřednictvím něhož bude docházet k toku informací a dat k poskytovatelům základních služeb/subjektů kritické infrastruktury od orgánů veřejné moci a naopak, jakožto i sdílení informací a dat mezi orgány veřejné moci navzájem. Portál kritické infrastruktury bude primárním komunikačním kanálem pro celou oblast kritické infrastruktury, přičemž v rámci něhož bude na základě požadavku směrnice CER k dispozici rovněž platforma pro sdílení informací mezi subjekty kritické infrastruktury. 
14.2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb je rovněž zajištěna prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury, v rámci kterého budou údaje uchovávány po dobu, po kterou bude poskytovatel základní služby nebo subjekt kritické infrastruktury spadat pod působnost návrhu zákona. Příslušné údaje proto bude moci využít znovu a opakovaně.
14.3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility) navrhovaná právní úprava splňuje, neboť neztěžuje přístup určité skupiny osob k službám, ale naopak se snaží o to, aby byl přístup co nejsnazší pro co nejširší skupinu osob.
14.4. Sdílené služby veřejné správy jsou respektovány, kdy Portál kritické infrastruktury je využitelný pro všechny dotčené orgány veřejné moci a další subjekty.
14.5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy je zajištěno prostřednictvím Informačního systému krizového řízení, jehož součástí je Portál kritické infrastruktury. Tento informační systém v sobě koncentruje všechny agendy potřebné pro komplexní a efektivní krizové řízení. Zároveň je do budoucna předpokládáno propojení Portálu kritické infrastruktury s Portálem NÚKIB podle zákona o kybernetické bezpečnosti, resp. vzájemné sdílení dat za účelem snížení administrativní zátěže subjektů kritické infrastruktury nebo povinných subjektů dle zákona o kybernetické bezpečnosti.
14.6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru se navrhované právní úpravy primárně netýká, resp. plnění určitých povinností zejména subjektů evropské kritické infrastruktury ve vztahu k Evropské komisi bude realizováno prostřednictvím Ministerstva vnitra, jakožto orgánu státní správy odpovědného za oblast kritické infrastruktury. 
14.7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR) je řešena vhodným zabezpečením osobních údajů prostřednictvím technických a organizačních opatření (kybernetické zabezpečení, logy, uživatelská oprávnění, apod.) Portálu kritické infrastruktury, resp. Informačního systému krizového řízení, jehož je Portál kritické infrastruktury součástí.
14.8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government) je s ohledem na předmět regulace minimalizována toliko na rozsah, jež nemůže způsobit ohrožení poskytování základní služby. 
14.9. Technologická neutralita je v navrhované právní úpravě splněna. Portál kritické infrastruktury, resp. Informační systém krizového řízení, jehož je Portál kritické infrastruktury součástí, je vybudován na obecných zásadách umožňující jeho použití prostřednictvím standardních technologických prostředků. 
14.10. Uživatelská přívětivost je v navrhované právní úpravě splněna, neboť Portál kritické infrastruktury konsolidací většiny agend v rámci jednoho systému významně snižuje administrativní náročnost pro adresáty povinností. Zároveň je Portál kritické infrastruktury navržen tak, aby usnadnil jeho používání ze strany uživatelů jak na straně poskytovatelů základní služby/subjektů kritické infrastruktury, tak na straně orgánů veřejné správy.
Návrh novely krizového zákona je v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy. Novela krizového zákona nově zavádí do systému krizového řízení Informační systém krizového řízení (dále jen „ISKŘ“), což je informační systém veřejné správy, jehož účelem bude podpora orgánů krizového řízení při zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení. ISKŘ je systém, jehož správu bude zajišťovat Ministerstvo vnitra-generální ředitelství HZS ČR. V kontextu zásad digitálně přívětivé legislativy pak ISKŘ zejména naplňuje zásadu týkající maximální opakovatelnosti a znovu použitelnosti údajů a služeb (princip only once), neboť ISKŘ bude pro plnění své funkce využívat údaje ze základních registrů, agendových informačních systémů a ostatních informačních systémů veřejné správy, s tímto souvisí i soulad se zásadou sdílené veřejné správy. 

B. Zvláštní část
K ČÁSTI PRVNÍ – ZÁKON O ODOLNOSTI SUBJEKTŮ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY
K § 1 – Předmět úpravy
Věcná působnost návrhu zákona je obecně vymezena pro oblast zvyšování a zajišťování odolnosti subjektů kritické infrastruktury ve specifických odvětvích v souvislosti s poskytováním základních služeb. Ty jsou nezbytné pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí.
Návrh zákona současně blíže stanovuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob a působnost a pravomoc státních orgánů moci v této oblasti, kterými jsou vláda, Ministerstvo vnitra, další věcně příslušná ministerstva a jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka.
Návrh zákona je transpozičním předpisem směrnice CER.
Návrh zákona o kritické infrastruktuře rovněž zachovává zakotvení problematiky zvyšování a zajišťování odolnosti subjektů kritické infrastruktury v systému krizového řízení, což kontinuálně navazuje na současný systém krizového řízení a ochrany kritické infrastruktury podle krizového zákona. Zároveň je v souladu s navrhovanou novelou krizovou zákona.
Navrhovaná úprava odst. 1 reaguje na transpozici směrnice CER do samostatného zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Směrnice CER upravuje současný systém kritické infrastruktury, který byl dosud legislativně ukotven v rámci krizového zákona. Směrnice CER zároveň přímo nahrazuje současnou směrnici EKI, která se ruší s účinností od 18. října 2024. Z původního znění krizového zákona tak jsou odstraněny všechny části, které souvisí se systémem kritické infrastruktury nebo s i transpozicí směrnice EKI. S tím souvisí i vyškrtnutí odst. 2.
K § 2 – Vymezení pojmů
Návrh zákona přináší řadu nových pojmů, a to ať už z důvodu jejich převzetí ze směrnice CER, nebo z toho důvodu, že návrh zákona svým obsahem navazuje na přístup a pojmosloví obsažené v dosavadním znění krizového zákona, avšak tento přístup prohlubuje. Z důvodu zajištění návaznosti na stávající systém kritické infrastruktury bylo přistoupeno k zachování co nejvíce dosud užívaných pojmů, ačkoliv jejich význam byl materiálně změněn v souvislosti s přijetím směrnice CER.
V rámci § 2 jsou definovány následující pojmy – základní služba, poskytovatel základní služby, subjekt kritické infrastruktury, subjekt evropské kritické infrastruktury, odolnost subjektu kritické infrastruktury, incident, kritická infrastruktura, pracovník, kritický pracovník, ověřování spolehlivosti a významný dodavatel.
Základní služba je pojem převzatý ze směrnice CER, který dosud nebyl v národní legislativě ve vazbě na kritickou infrastrukturu definován. Představuje službu, bez které by bylo ohroženo zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí. Jedná se tak o stěžejní pojem, neboť poskytovatelům základní služby bude automaticky z navrhovaného zákona vyplývat povinnost poskytnout informace nezbytné k jeho zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury, čímž dojde k jejich faktickému určení za subjekt kritické infrastruktury. Přehled jednotlivých základních služeb bude obsahem prováděcího právního předpisu, konkrétně nařízení vlády. Jejich podstata bude vycházet z aktu v přenesené pravomoci Evropské komise v souladu s článkem 5 směrnice CER, kdy s obsahem prováděcího právního předpisu budou základní služby uvedené ve zmíněném aktu v přenesené pravomoci Evropské komise, jakožto i další základní služby definované toliko na národní úrovni (akt v přenesené působnosti Evropské komise podle čl. 5 směrnice CER je koncipován jako demonstrativní výčet základních služeb a jeho rozšíření na národní úrovni je proto možné). 
Poskytovatel základní služby je nový pojem, který se současném pojetí systému kritické infrastruktury nevyskytuje. Jedná se o subjekt, který poskytuje základní službu definovanou v nařízení vlády a zároveň splňuje kritéria významnosti. K naplnění podstaty poskytovatele základní služby nestačí pouze poskytovat základní službu uvedenou v nařízení vlády, ale musí být zároveň splněna kritéria významnosti, která stanoví úroveň, hodnotu či jiný údaj, od kterého bude subjekt považován za poskytovatele základní služby. Poskytovatelem základní služby se subjekt stane nabytím účinnosti tohoto zákona. Zároveň jím zůstává i v situacích, kdy byl určen za subjekt kritické infrastruktury, a je tedy zároveň i subjektem kritické infrastruktury, nebo mu bylo sděleno, že subjektem kritické infrastruktury není. Naplnění definice poskytovatele základní služby je proto základním předpokladem pro pozdější určení za subjekt kritické infrastruktury, neboť tím se může stát pouze poskytovatel základní služby. 
Subjekt kritické infrastruktury je pojem, který již byl definovaný v krizovém zákoně, nicméně svým významem se v novém pojetí systému kritické infrastruktury dostává do popředí a mění se tak do jisté míry jeho význam. Jedná se o poskytovatele základní služby, který byl po splnění své povinnosti poskytnout informace nezbytné k určení za subjekt kritické infrastruktury doporučen věcně příslušným ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní bankou a následně určen Ministerstvem vnitra zařazením na seznam subjektů kritické infrastruktury. Pojem subjekt kritické infrastruktury pak významově odpovídá pojmu „kritický subjekt“, který je uvedený v článku 2 směrnice CER.
Subjekt evropské kritické infrastruktury je také pojem, který již byl definovaný v současném pojetí systému kritické infrastruktury podle krizového zákona. V souvislosti se směrnicí CER však byl tento pojem redefinován. Jedná se o takový subjekt, který poskytuje základní službu do šesti a více členských států Evropské unie (tedy, aniž by měl v těchto státech kritickou infrastrukturu) nebo v šesti a více členských státech Evropské unie (tedy s využitím kritické infrastruktury dislokované v daném členském státě). Významově odpovídá pojmu „kritický subjekt zvláštního evropského významu“, který je uvedený v článku 17 směrnice CER.
Odolnost subjektu kritické infrastruktury je zcela nový pojem, který přímo vychází ze směrnice CER, přičemž obsahově odpovídá pojmu „odolnost“. Jedná se o stěžejní změnu v přístupu k ochraně kritické infrastruktury. Kromě fyzické ochrany jednotlivých prvků kritické infrastruktury rozšiřuje přístup k zajištění bezpečnosti subjektu kritické infrastruktury a potažmo i k zajištění poskytování základních služeb. K tomu rovněž využívá principy k zajištění kontinuity činnosti. Odolnost tak lze chápat jako významný faktor mající přímý vliv na zajištění poskytování základních služeb, respektive spolehlivost jejich poskytování, subjektem kritické infrastruktury. V případě odolnosti se přitom jedná o stav, který má přímý vliv na snižování zranitelnosti subjektu kritické infrastruktury a jeho schopnost účinně a efektivně reagovat na incidenty, absorbovat jejich následky, obnovit svou činnost a adaptovat se na tyto či obdobné incidenty. 
Schopnost subjektu kritické infrastruktury:
· předcházet incidentu znamená, že subjekt kritické infrastruktury přijal taková preventivní opatření, která zabránila vzniku incidentu;
· chránit se před incidentem znamená, že subjekt kritické infrastruktury přijímá dostatečná opatření, které nezabrání vzniku incidentu, ale zabrání dopadu incidentu na poskytování základní služby;
· reagovat na incident znamená, že subjekt kritické infrastruktury má dobře nastaveny procesy rychlé reakce na možný nebo vzniklý incident a tím zabrání narušení nebo výpadku poskytování základní služby;
· odolávat incidentu znamená, že subjekt kritické infrastruktury je sice vystaven působení dopadu incidentu, avšak po nějakou dobu je vůči těmto dopadům resistentní;
· zmírňovat incident znamená, že subjekt kritické infrastruktury bude zasažen dopadem incidentu, avšak má nastaven proces eliminace dopadů incidentů na únosnou mez, kterým vzniklý dopad redukuje;
· absorbovat incident znamená, že odolnost subjektu kritické infrastruktury je na tak vysoké úrovni, že incident nebude mít na poskytování základní služby vliv;
· přizpůsobovat se incidentu znamená, že v rámci zajištění kontinuity činnosti je subjekt kritické infrastruktury schopen překlenout dopady incidentu tak, že upraví své vnitřní procesy jiným způsobem zajišťujícím poskytování základní služby;
· zotavit se z incidentu znamená, že subjekt kritické infrastruktury byl incidentem zasažen, došlo k omezení nebo výpadku základní služby, avšak je stále schopen obnovit svoji činnosti a i nadále poskytovat základní službu, byť s určitou časovou prodlevou.
Incident je novým pojmem, který přímo vychází z článku 2 směrnice CER. Jedná se o událost, která může významně narušit nebo která narušuje poskytování základní služby. Pojem je do návrhu zákona zaveden také z důvodu nastavení nového mechanismu pro oznamování incidentů (událostí narušujících poskytování základní služby). Mezní hodnoty a způsob identifikace incidentu a jeho významnosti bude uveden v prováděcím právním předpise. Každý vzniklý incident související s poskytováním základní služby bude mít subjekt kritické infrastruktury povinnost hlásit Ministerstvu vnitra, a to za účelem pochopení jeho povahy, příčiny a možných důsledků, včetně jakýkoliv dostupných informací nezbytných ke stanovení jeho případného přeshraničního dopadu.
VARIANTA I. k pojmu kritická infrastruktura
Kritická infrastruktura je pojem, který již byl dříve definován v krizovém zákoně. Vzhledem ke změně filosofie v pojetí systému kritické infrastruktury, související s přijetím směrnice CER, však dochází k odklonu od ochrany jednotlivých fyzických prvků kritické infrastruktury k zajištění poskytování základní služby jako takové. Nový pojem kritická infrastruktura tak klade větší důraz na celkovou infrastrukturu subjektu kritické infrastruktury, která je nezbytná pro poskytování základní služby, resp. její narušení by mělo závažný dopad na její poskytování. Kritickou infrastrukturu tak lze chápat jako jednotlivý prvek, nebo i jako celý systém takovýchto prvků. Konkrétně je za kritickou infrastrukturu považováno aktivum, síť nebo systém, či jejich části nebo celky, nezbytné pro poskytování základní služby. Aktivum lze pak v tomto kontextu chápat jako prostředek nebo majetek o určité hodnotě vlastněný právnickou, podnikající fyzickou nebo fyzickou osobou či orgánem, který má potenciál do budoucna generovat ekonomický zisk. Aktiva jsou dělena do čtyř kategorií, kterými jsou 1) finanční aktiva (zejména finanční hotovost, bankovní účty, akcie, dluhopisy a další investiční nástroje, které mají monetární hodnotu), 2) fyzická aktiva (věci hmotné povahy, jako jsou nemovitosti, dopravní prostředky, vybavení, zařízení nebo prostředky), 3) nehmotná aktiva (zejména duševní vlastnictví, patenty, obchodní značky, ochranné známky či dobré jméno společnosti) a 4) přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství, strategické suroviny a další). Na rozdíl od současného pojetí systému kritické infrastruktury, ve kterém jsou prvky kritické infrastruktury identifikovány věcně příslušným ministerstvem nebo ústředním správním úřadem, budou identifikaci kritické infrastruktury a jejích jednotlivých komponent provádět samotné subjekty kritické infrastruktury.
VARIANTA II. k pojmu kritická infrastruktura
Kritická infrastruktura je pojem, který již byl dříve definován v krizovém zákoně. Vzhledem ke změně filosofie v pojetí systému kritické infrastruktury, související s přijetím směrnice CER, však dochází k odklonu od ochrany jednotlivých fyzických prvků kritické infrastruktury k zajištění poskytování základní služby jako takové. Nový pojem kritická infrastruktura tak klade větší důraz na celkovou infrastrukturu subjektu kritické infrastruktury, která je nezbytná pro poskytování základní služby, resp. její narušení by mělo závažný dopad na její poskytování. Kritickou infrastrukturu tak lze chápat jako jednotlivý prvek, nebo i jako celý systém takovýchto prvků. Konkrétně je za kritickou infrastrukturu považován hmotný a nehmotný majetek, síť nebo systém, či jejich části nebo celky, nezbytné pro poskytování základní služby. Pojem majetek je přitom v tomto kontextu potřeba chápat šířeji, než v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Ve smyslu tohoto zákona se nejedná pouze o fyzický majetek, ale také o finanční prostředky (včetně finanční hotovosti, bankovních účtů, akcií, dluhopisů a dalších investičních nástrojů, které mají monetární hodnotu), nehmotný majetek (zejména duševní vlastnictví, patenty, obchodní značky, ochranné známky či dobré jméno společnosti) či přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství, strategické suroviny a další). Na rozdíl od současného pojetí systému kritické infrastruktury, ve kterém jsou prvky kritické infrastruktury identifikovány věcně příslušným ministerstvem nebo ústředním správním úřadem, budou identifikaci kritické infrastruktury a jejích jednotlivých komponent provádět samotné subjekty kritické infrastruktury.
Pracovník je zcela nový pojem označující osobu, která je v jakémkoli pracovněprávním, služebně právním nebo jiném obdobném poměru vůči subjektu kritické infrastruktury nebo vůči jeho významnému dodavateli. Nejedná se tedy pouze o zaměstnance subjektu kritické infrastruktury, ale i další osoby splňující některý z uvedených poměrů vůči subjektu kritické infrastruktury. V rámci jiného obdobného poměru mohou být například poskytovány autorské práce či díla. Důvodem zavedení pojmu pracovník je především snaha o společné pojmenování množiny osob v některém z uvedených poměrů vůči subjektu kritické infrastruktury, k čemuž se váže také nově zavedené oprávnění subjektu kritické infrastruktury spočívající v ověřování spolehlivosti pracovníků. 
Kritický pracovník je rovněž nový pojem, kterým reflektuje významnost určitých pracovníků. Za kritického pracovníka je považován takový pracovník, který je nezbytný pro zajištění poskytování základní služby, a který je zároveň jako kritický pracovník identifikován subjektem kritické infrastruktury. Subjekt kritické infrastruktury je přitom povinen identifikovat všechny své kritické pracovníky a vést a průběžně aktualizovat jejich evidenci. Účel zavedení tohoto pojmu lze spatřovat především v identifikaci pracovníků, bez kterých by nemohlo být zajištěno poskytování základní služby, přičemž subjekt kritické infrastruktury bude povinen zpracovávat jejich osobní údaje. V souvislosti s tím lze pak na základě výsledků posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury přijmout opatření k řízení bezpečnosti pracovníků, což přispívá k celkového posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury.  
Ověřování spolehlivosti je zcela novým pojmem, který byl do návrhu zákona zaveden z důvodu naplnění článku 14 směrnice CER a má za úkol zvýšit bezpečnost pracovníků, uchazečů o zaměstnání a významných dodavatelů subjektu kritické infrastruktury. Ověřování spolehlivosti bude na jedné straně probíhat formou prokázáním totožnosti a trestní bezúhonnosti u pracovníků či uchazečů o zaměstnání podílejících se na poskytování základní služby a také osob, které jsou pověřeny přímým nebo vzdáleným přístupem do jeho prostor, k jeho informacím, nebo do jeho kontrolních systémů. Toto ověření totožnosti a trestněprávní bezúhonnosti bude provedeno doložením výpisu z rejstříku trestů ze strany pracovníka subjektu kritické infrastruktury. Na druhé straně bude probíhat ověřování spolehlivosti v souvislosti s výkonem citlivé činnosti podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, přičemž tento druhý pilíř se bude vztahovat na manažery kritické infrastruktury a kritické pracovníky v odvětvích nebo pododvětvích energetiky, letecké dopravy nebo pitné vody. Konkrétně funkce kritických pracovníků v uvedených odvětvích a pododvětvích, u kterých bude subjekt kritické infrastruktury oprávněn požadovat ověření spolehlivosti, stanoví vyhláška Ministerstva vnitra.
Významný dodavatel je nový pojem označující takového dodavatele, který jako dodavatel se subjektem kritické infrastruktury vstupuje do právního vztahu a bez něhož by nebylo možné zajistit poskytování základní služby. Zároveň je nutné, aby byl jako významný dodavatel subjektem kritické infrastruktury identifikován. Celkové znění této definice tak vylučuje případy, ve kterých by byl za významného dodavatele považována jakákoliv jiná osoba v právním vztahu vůči subjektu kritické infrastruktury, například jeho zaměstnanec. Důvodem k zavedení tohoto pojmu je především samotné identifikování významných dodavatelů ze strany subjektů kritické infrastruktury, což může být jím samotným reflektováno mimo jiné při posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury. Na základě informování věcně příslušných ministerstev a ústředních správních úřadů a Ministerstva vnitra o významných dodavatelích jednotlivých subjektů kritické infrastruktury pak bude možné identifikovat dodavatele pokrývající celá odvětví či pododvětví, případně jejich značnou část.
K § 3
Tento paragraf odkazuje na přílohu návrhu zákona, která definuje věcnou příslušnost ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a České národní banky v jednotlivých odvětvích nebo pododvětvích. Věcná příslušnost představuje gesci uvedených orgánů nad odvětvími nebo pododvětvími k plnění úkolů podle tohoto návrhu zákona. Věcná příslušnost je primárně stanovena pro odvětví. V případě, že je odvětví děleno na pododvětví, je věcná příslušnost stanovena pro každé pododvětví. Věcná příslušnost za odvětví se v takovém případě nestanovuje. Věcná příslušnost pro odvětví má přitom rovnocenné postavení jako věcná příslušnost pro pododvětví, čemuž odpovídá užívání slova „nebo“ v souvislosti s věcnou příslušností pro odvětví a pododvětví v tomto návrhu zákonu.
K § 4 – Vláda
Na rozdíl od současného pojetí systému kritické infrastruktury již vláda nebude rozhodovat o určování kritické infrastruktury, jejímž provozovatelem je organizační složka státu. V nově navrhovaném systému kritické infrastruktury je jí však ponechána zastřešující role v otázce posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury, což konkrétně souvisí s její pravomocí schvalovat Strategii pro posílení odolnosti subjektů kritické infrastruktury (dále jen „Strategie“).
Povinnost zpracovat Strategii ukládá článek 4 směrnice CER, přičemž cílem strategie je stanovit, na základě relevantních stávajících vnitrostátních a odvětvových strategií, plánů nebo obdobných dokumentů, strategické cíle a opatření s cílem dosáhnout vysoké úrovně odolnosti subjektů kritické infrastruktury.
K § 5 – Ministerstva a jiné ústřední správní úřady
Ministerstva a jiné ústřední správní úřady zůstávají i nadále nedílnou součástí systému kritické infrastruktury, přičemž se rozšiřuje rozsah jejich činností v tomto systému. Dále pak zastávají stěžejní roli v procesu určování subjektů kritické infrastruktury a následných činností souvisejících s metodickým vedením a kontrolní činností v rámci své věcné působnosti.
Věcná působnost jednotlivých ministerstev a jiných ústředních správních úřadů je v souladu s kompetenčním zákonem a konkrétně je pro jednotlivá odvětví a pododvětví uvedena v příloze návrhu tohoto zákona. 
K odstavci 1
Konkrétně poskytují součinnost Ministerstvu vnitra při zpracování Strategie a souhrnné zprávy o incidentech, při cvičeních k ověření odolnosti subjektů kritické infrastruktury a při mezinárodní výměně informací. V případě součinnosti týkající se cvičení k ověření odolnosti subjektů kritické infrastruktury se poté v případě cvičení nařízených samotným ministerstvem, nebo jiným ústředním správním úřadem jedná o poskytnutí relevantních informací a výstupů z proběhlého cvičení. V případě cvičení, které koordinuje Ministerstvo vnitra, se poté jedná o součinnost s jeho přípravou, realizací a vyhodnocením v rámci jejich věcné působnosti. V oblasti spolupráce s Ministerstvem vnitra mají ministerstva a jiné ústřední správní úřady také povinnost poskytovat Ministerstvu vnitra informace, které se týkají plnění všech opatření k zajištění odolnosti subjektů kritické infrastruktury, které spadají do věcné příslušnosti daného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu.
Ministerstva a jiné ústřední správní úřady se dále se podílejí na určování subjektů kritické infrastruktury, a to oprávněním v rámci své působnosti vyžadovat od poskytovatele základní služby informace, které jsou nezbytné k  doporučení jeho možného určení za subjekt kritické infrastruktury. Ustanovení písm. b) přitom zajistí, že budou do vyžadování informací ze strany poskytovatele základní služby zahrnuty všechny případy, tj. situace, ve které poskytovatel základní služby poskytl správné informace; situace, ve které poskytovatel základní služby poskytl nesprávné informace; a situace, ve které poskytovatel základní služby neposkytl informace.   
Ministerstva a ústřední správní úřady budou mít také povinnost metodicky vést poskytovatele základních služeb a subjekty kritické infrastruktury ve své věcné příslušnosti, což v sobě zahrnuje i otázku realizace školení pracovníků subjektů kritické infrastruktury, kteří jsou nezbytní pro zajištění plnění povinností vyplývajících z tohoto zákona (manažer kritické infrastruktury) a pro zajištění poskytování základní služby. Metodickým vedením je zamýšlena mimo jiné také poradní činnost, a to například v případě, kdy subjekt bude přemýšlet o určité akvizici, v jejíž souvislosti by se stal poskytovatelem základní služby a případně také subjektem kritické infrastruktury, a bude se chtít dotázat na specifika s tímto spojená. 
Dále budou oprávněna vykonávat kontrolu plnění povinností subjektu kritické infrastruktury podle tohoto zákona, a to včetně oprávnění nařídit či provést audit u subjektu kritické infrastruktury. Kontrolu subjektů kritické infrastruktury poté ministerstva a jiné ústřední správní úřady provádějí u těch subjektů kritické infrastruktury, u nichž posuzovali oprávněnost jejich zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury, a které tak spadají do jejich věcné působnosti. Možnost nařízení či provedení auditu požaduje v článku 21 směrnice CER, přičemž v kontextu tohoto návrhu zákona se jedná o nástroj, který výlučně navazuje na provedenou kontrolu subjektu kritické infrastruktury a jedná se tak o jedno z možných nápravných opatřeních, které lze subjektu kritické infrastruktury uložit v případě zjištěných nedostatků či pochybení.
V návaznosti na nově zamýšlený Portál kritické infrastruktury bude ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům uložena povinnost jej využívat pro plnění výše uvedených úkolů, zejména v rámci metodické pomoci poskytovatelům základní služby při poskytování informací podle § 13 odst. 1 písm. a) a souvisejícím procesu určování subjektu kritické infrastruktury.
V rámci své věcné příslušnosti budou ministerstva a jiné ústřední správní úřady oprávněny nařídit cvičení k ověření odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Cvičení pak může být realizováno samotným subjektem kritické infrastruktury, nebo může být organizováno ze strany věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu. Forma cvičení není v návrhu zákona specifikována a může se tak jednat o klasické ověřovací cvičení, případně může být nařízeno či organizováno i cvičení formou zátěžového testu. Forma možných cvičení, resp. zátěžových testů bude obsahem metodického pokynu a způsob realizace cvičení ze strany subjektu kritické infrastruktury bude součástí metodického vedení ze strany věcně příslušných ministerstev a jiných ústředních správních úřadů. Odpovědnost za zajištění poskytování základní služby a své odolnosti je dána subjektu kritické infrastruktury. 
Role státu v této oblasti je spíše kontrolní a metodická a jeho zásah se předpokládá až v případě, že subjekt není schopen zajistit poskytování základní služby zejména z externích příčin, např. z důvodu mimořádné události nebo krizové situace. V tomto případě lze využít postupy podle krizového zákona nebo jiných právních předpisů. Jako příklad lze uvést možnost vyhlášení krizového opatření, které umožní za krizového stavu přednostní zásobování subjektů kritické infrastruktury v nezbytném rozsahu. Návrh zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury dále zavádí nástroje pro podporu subjektů kritické infrastruktury ze strany státu, opět spjaté s přípravou na mimořádné události nebo krizové situace (viz § 13 odst. 3). Role věcně příslušných ministerstev, jiných ústředních správních úřadů nebo České národní banky je pak taková, že analyzují požadavky jednotlivých subjektů a po jejich vyhodnocení se spojí s příslušnými orgány, které jsou schopny vstup do uzavřených lokalit nebo přednostní spojení umožnit. V případě oprávnění žádat o vstup do uzavřených zón předá gestor tento požadavek Ministerstvu vnitra – generálnímu ředitelství HZS ČR, které tento požadavek předá na příslušný krizový štáb nebo veliteli zásahu. V případě požadavku na přednostní připojení gestor posuzuje žádost subjektu kritické infrastruktury a dále postupuje podle standardních procedur, tedy potvrdí subjektu, že jeho žádost je relevantní a může ji dále postoupit příslušnému operátorovi, který předloží Ministerstvu vnitra tuto žádost ke konečnému schválení.  

V případě potřeby jsou ministerstva a jiné ústřední správní úřady oprávněny předávat subjektům kritické infrastruktury relevantní informace o jejich možném ohrožení, a to v rozsahu a způsobem podle svého uvážení, s ohledem na danou situaci.
Ustanovení písmena m) dále ukládá resortům pravomoc vydávat ve své věcné příslušnosti bezpečností standardy. Tedy soubor norem, které by měly být základem pro zajištění bezpečnosti příslušného odvětví. Může se jednat o ISO normy, či normy, které vydá samotný resort. Umožňuje se tak nastavit jiné normy v oblastech natolik rozličných, jako je potravinářství, či energetika.
V případě, že věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka obdrží informace od subjektu kritické infrastruktury o věcných prostředcích, které není schopen zajistit (§ 13 odst. 1 písm. r)), provede vyhodnocení těchto nezajištěných věcných prostředků za odvětví nebo pododvětví, kterého je gestorem. Na základě tohoto vyhodnocení může rozhodnout, zdali tyto věcné prostředky pro odvětví nebo pododvětví zajistí prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy. 

K odstavci 2
Vzhledem k tomu, že se hlášení incidentů podle tohoto zákona nevztahuje na subjekty kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktura, budou věcně příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady bez zbytečného odkladu informovat Ministerstvo vnitra o incidentech hlášených podle zákona upravujícího kybernetickou bezpečnost. Náležitosti hlášení incidentů budou odpovídat parametrům uvedených v zákoně upravujícího kybernetickou bezpečnost.
K § 6 – Ministerstvo vnitra
K odstavci 1
Ministerstvo vnitra bude nadále zastávat ústřední a koordinační roli v oblasti kritické infrastruktury. Pro účely plnění této role zřídí a bude provozovat Portál kritické infrastruktury, který bude stěžejním nástrojem pro komunikaci a sdílení informací mezi poskytovateli základní služby, subjekty kritické infrastruktury, věcně příslušnými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a Českou národní bankou Ministerstvem vnitra, v oblasti kritické infrastruktury.  
V oblasti určování subjektů kritické infrastruktury bude mít Ministerstvo vnitra ve srovnání se současným systémem kritické infrastruktury výhradní postavení, neboť bude jediným orgánem s kompetencí určovat subjekty kritické infrastruktury, a to ať už se jedná o organizační složky státu či nikoliv. Současně bude vést seznam všech subjektů kritické infrastruktury, které určí zařazením na tento seznam. Seznam subjektů kritické infrastruktury kromě informací o jednotlivých subjektech kritické infrastruktury obsahuje i informace týkající se odvětví a pododvětví, ve kterých daný subjekt kritické infrastruktury poskytuje základní službu. Dále přehled všech poskytovaných základních služeb a také informace o členských státech, do kterých nebo ve kterých subjekt kritické infrastruktury poskytuje základní službu. Ministerstvo vnitra dále plní úkoly v oblasti určování subjektů evropské kritické infrastruktury, kde bude mít povinnost vyrozumět tyto subjekty o jejich určení ze strany Evropské komise.
Nově bude Ministerstvo vnitra zpracovávat Strategii, jejíž struktura bude vycházet z požadavků stanovených směrnicí CER, nicméně její náležitosti budou podrobněji popsány v nařízení vlády. Součinnost při zpracování Strategie budou poskytovat věcně příslušná ministerstva a jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka.
V rámci metodického vedení a zajišťování spolupráce mezi všemi zainteresovanými subjekty zřídí jednotou platformu pro sdílení informací, a to skrze Portál kritické infrastruktury. Dále bude předávat subjektům kritické infrastruktury informace o možném ohrožení, které by mohlo zapříčinit narušení poskytování základní služby z jejich strany, a bude jim poskytovat části posouzení rizik České republiky, zpracovávaného podle novely krizového zákona, a to za účelem zpracování vlastních posouzení rizik, což je povinnost vyplývající ze směrnice CER. Rovněž bude organizovat v součinnosti s ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a Českou národní bankou školení a cvičení subjektů kritické infrastruktury.
Ministerstvo vnitra bude i nadále pokračovat v plnění funkce jednotného kontaktního místa za Českou republiku pro zajištění komunikace, spolupráce a výměny informací s Evropskou komisí a ostatními členskými státy Evropské unie.  V souvislosti s tím bude plnit úkoly v oblasti zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury vyplývající ze směrnice CER. Povinnosti vyplývající z členství v Evropské unii budou zahrnovat předkládání informací o seznamu základních služeb, včetně jejich kritérií a počtu subjektů kritické infrastruktury podle odvětví, pododvětví a každé základní služby, o Strategii a posouzení rizik České republiky, a to každé čtyři roky. Dále každé dva roky bude Ministerstvo vnitra povinno předložit souhrnnou zprávu o incidentech, a také nezbytné informace o subjektu kritické infrastruktury, který stejné nebo podobné základní služby v šesti nebo více členských státech evropské unie. Uvedené informace bude Ministerstvo vnitra zasílat Evropské komisi. Tyto informace budou relevantní pouze pro odvětví uvedená ve směrnici CER a nebudou se vztahovat na odvětví přidaná v rámci národní implementace nad rámec směrnice CER. 
S plněním úkolů vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii souvisí i povinnosti v problematice realizace poradních misí Evropské komise. Jedná se o zcela nový nástroj, který je zaměřen na subjekty evropské kritické infrastruktury. Poradní mise může být zorganizována na základě odůvodněné žádosti Evropské komise nebo jednoho nebo více členských států, jimž nebo v nichž je poskytována základní služba, a to se souhlasem členského státu, který určil konkrétní subjekt evropské kritické infrastruktury jakožto kritický subjekt. Cílem poradní mise je posouzení opatření zavedených tímto subjektem, přičemž poradní mise by se měla řídit právními předpisy daného členského státu. Například se jedná o přesné podmínky, které je třeba splnit za účelem získání přístupu do relevantních prostor subjektu evropské kritické infrastruktury nebo k jeho dokumentaci zpracovávané v souladu s návrhem tohoto zákona.
S ohledem na skutečnosti vyplývající z informační povinnosti vůči Ministerstvu vnitra, bude Ministerstvo vnitra vést seznam subjektů kritické infrastruktury, evidenci hlášených incidentů a přehled o provedených kontrolách a cvičeních.
Směrnice CER dále stanovuje orgánu zodpovědnému za směrnici NIS 2 několik specifických úkolů a povinností, které je potřeba zohlednit i v návrhu zákona o kritické infrastruktuře. Konkrétně se jedná o zajištění procesu zahrnutí subjektů kritické infrastruktury do působnosti směrnice NIS 2, resp. návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti, konkrétně jejich zahrnutí mezi osoby poskytující regulovanou službu. Tento aspekt je v návrhu zákona dále zapracován ve formě povinnosti Ministerstva vnitra informovat Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost bez zbytečného odkladu o určení subjektu kritické infrastruktury.
K odstavci 2
Stejně jako v současném systému kritické infrastruktury podle krizového zákona bude úkoly Ministerstva vnitra plnit generální ředitelství hasičského záchranného sboru České republiky. Jedná se o ustálenou legislativní techniku, která je využita např. v krizovém zákoně.
K § 7 – Česká národní banka
Česká národní banka bude v systému kritické infrastruktury podle návrhu zákona vystupovat v zúžené roli oproti ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům. Její vymezení v samostatném paragrafu je jednak dáno jejím odlišným právním postavením, neboť se podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, jedná o právnickou osobu veřejného práva, a také z důvodu vyčlení subjektů kritické infrastruktury v odvětví bankovnictví a infrastruktura finančních trhů z regulace podle článku 8 směrnice CER. Česká národní banka přitom bude výhradním gestorem v těchto dvou odvětvích. Gesce České národní banky v rámci těchto odvětví vychází ze současného systému kritické infrastruktury podle krizového zákona, ale také z hlavní gesce za nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2554 ze dne 14. prosince 2022 o digitální provozní odolnosti finančního sektoru a o změně nařízení (ES) č. 1060/2009, (EU) č. 600/2014, (EU) č. 909/2014 a (EU) 2016/1011 (dále jen „nařízení DORA“), jehož působnost je promítnuta do odvětví bankovnictví a infrastruktury finančních trhů, které jsou uvedeny ve směrnici CER.
Vzhledem k tomu, že se hlášení incidentů podle tohoto zákona nevztahuje na subjekty kritické infrastruktury v odvětvích bankovnictví a infrastruktura finančních trhů, bude Česká národní banka bez zbytečného odkladu informovat Ministerstvo vnitra o incidentech hlášených podle nařízení DORA. Náležitosti hlášení incidentů budou odpovídat parametrům uvedených v tomto nařízení.
K § 8 – Povinnosti poskytovatele základní služby
K odstavci 1
Poskytovateli základní služby vznikne tímto ustanovením povinnost poskytnout věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance a Ministerstvu vnitra veškeré nezbytné informace, ze kterých budou věcně příslušné orgány vycházet při určování subjektu kritické infrastruktury. Konkrétně se bude jednat o informace obsahující údaje o poskytované základní službě a naplnění kritérií významnosti, kritické infrastruktuře na území nebo mimo území České republiky, která je nezbytná k zajištěné poskytování této základní služby a dále informace o základní službě poskytované mimo území České republiky. Základní služby a kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády. Vzhledem k relativní jednoduchosti definic jednotlivých základních služeb a kritérií významnosti a nenáročnosti procesu sebehodnocení by měly být navrhované lhůty pro poskytnutí informací plně dostačující i pro subjekty s komplikovanější organizační strukturou. 
K odstavci 2
Proces poskytnutí informací nezbytných k určení subjektu kritické infrastruktury bude realizován prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury, který bude pro potřeby tohoto zákona zřízen jako samostatný modul Informačního systému krizového řízení, jenž bude zřízen v souvislosti s novelou krizového zákona. Podrobnosti ke způsobu přihlášení do Portálu kritické infrastruktury a k rozsahu informací poskytovaných poskytovateli základních služeb stanoví vyhláška Ministerstva vnitra.
K odstavci 3
Poskytovatel základní služby musí uvedené informace poskytnout ve lhůtě nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy došlo k zahájení poskytování základní služby. V případě, že by poskytovatel základní služby nesplnil tuto povinnost v rámci zákonné lhůty, bude věcně příslušné ministerstvo a jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka oprávněna uložit sankci za neplnění povinností podle tohoto ustanovení. Stejně tak bude poskytovateli základní služby hrozit postih v případě, kdy při plnění povinnosti podle tohoto ustanovení úmyslně uvede nepravdivé informace, na základě kterých by mohlo dojít k nesprávnému posouzení poskytnutých informací za účelem určení subjektu kritické infrastruktury.
K odstavci 4
Jak již bylo zmíněno v odstavci 1, jednotlivé základní služby a kritéria významnosti budou stanovena nařízením vlády, přičemž se bude jednat o specifické technické, provozní a další hodnoty definované pro každou základní službu zvlášť s ohledem na odvětví nebo pododvětví. 
Ve srovnání se současným systémem kritické infrastruktury je tak první krok v procesu určení subjektu kritické infrastruktury na poskytovateli základní služby, kterým se daná osoba stane prostým naplněním objektivních kritérií od doby účinnosti tohoto návrhu zákona. Výhody tohoto přístupu lze spatřovat v urychlení, usnadnění a sjednocení procesu identifikace poskytovatelů základní služby a ve snadném přístupu k informacím potřebným pro následné určení subjektu kritické infrastruktury.
K § 9 – Kritérium významnosti
Kritéria významnosti představují klíčové hodnoty pro identifikaci poskytovatele základní služby a jeho určení či neurčení za subjekt kritické infrastruktury. Budou mít stejně jako v případě dosavadních odvětvových kritérií podobu specifických technických, provozních a dalších hodnot definovaných pro každou základní službu zvlášť s ohledem na odvětví nebo pododvětví. Jednotlivé parametry mohou být pro stanovení kritéria významnosti použity samostatně, nebo může být použita jejich kombinace.
Příloha návrhu zákona definuje seznam odvětví a pododvětví, v rámci kterých mají být nařízením vlády stanoveny základní služby a kritéria významnosti. Obsah tohoto nařízení vlády bude z velké části vycházet z požadavků směrnice CER a zejména pak z aktu v přenesené pravomoci ke stanovení demonstrativního výčtu základních služeb v jednotlivých odvětvích a pododvětvích, který přijala Evropská komise v souladu s článkem 5 směrnice CER. 
Způsob stanovení základních služeb a kritérií významnosti nařízením vlády byl zvolen jednak z důvodu zásahu do věcné působnosti více ministerstev a jiných ústředních správních úřadů nebo České národní banky, a pak také z důvodu budoucího operativnějšího procesu novelizace, resp. přidání nových základních služeb, pokud tyto budou identifikovány na základě posouzení rizik České republiky, při změně v bezpečnostním prostředí nebo rozšíření či zúžení aktérů působících na trhu. 
V rámci písmena e) bylo oproti směrnici CER upuštěno od části znění ustanovení „ostrovní či“, a to z důvodu chybějící relevance pro Českou republiku. 
Základní služby vychází z aktu v přenesené pravomoci Evropské komise a mohou být rozšířeny v rámci národní regulace. Ministerstvo vnitra bude jednotlivé základní služby společně s kritérii významnosti konzultovat s věcně příslušnými ministerstvy, jinými ústředními správními úřady nebo Českou národní bankou v rámci procesu přípravy nařízení vlády nebo jeho případné novelizace. 
K § 10 – Určení subjektu kritické infrastruktury
K odstavci 1
Určení subjektu kritické infrastruktury, které je následným krokem celkového procesu určování subjektů kritické infrastruktury se v novém pojetí bude od současného přístupu odlišovat. S novým přístupem dojde ke sjednocení a zjednodušení procesu určování, kdy již nebude hrát roli to, zda je potenciální subjekt kritické infrastruktury organizační složkou či nikoliv. 
Tomuto kroku však bude předcházet posouzení poskytované základní služby a naplnění kritérií významnosti věcně příslušným ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní bankou, a to na základě informací poskytnutých poskytovatelem základní služby. Věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka posoudí informace o poskytovateli základní služby a následně doporučí Ministerstvu vnitra určit daného poskytovatele základní služby za subjekt kritické infrastruktury. Obsahem doporučení přitom může být i faktické nedoporučení na určení daného poskytovatele základní služby subjektem kritické infrastruktury.
K odstavci 2
Ministerstvo vnitra po obdržení doporučení a zpravidla na jeho základě, určí daného poskytovatele základní služby za subjekt kritické infrastruktury, a to zařazením na seznam subjektů kritické infrastruktury. Samotné určení tak má pouze deklaratorní charakter, kdy Ministerstvo vnitra na základě podkladu od věcně příslušného úřadu potvrdí naplnění kritérií pro identifikaci základní služby.
Na rozdíl od současného pojetí, ve kterém prvky kritické infrastruktury určuje vláda České republiky usnesením vlády (pokud je subjekt organizační složkou státu), nebo věcně příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka opatřením obecné povahy (pokud subjekt není organizační složkou státu), budou subjekty kritické infrastruktury určovány Ministerstvem vnitra, a to zařazením na seznam subjektů kritické infrastruktury. 
Nové pojetí by mělo zamezit situacím, kdy docházelo k výrazné časové prodlevě při informování Ministerstva vnitra o určení prvku kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem nebyla organizační složka státu. Ministerstvo vnitra je oblasti kritické infrastruktury odpovědným gestorem za celou problematiku a vzhledem k odpovědnosti, která z tohoto Ministerstvu vnitra vyplývá, je nezbytné, aby disponovalo vhodnými nástroji. Zároveň pro plnění úkolů souvisejících s členstvím v Evropské unii potřebuje mít přístup k aktuálnímu celkovému přehledu o všech subjektech kritické infrastruktury.
K odstavci 3
Ministerstvo vnitra do jednoho měsíce od tohoto určení informuje dotčený subjekt kritické infrastruktury, věcně příslušný orgán, který navrhl určení tohoto subjektu kritické infrastruktury, a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost o tom, že došlo k zařazení tohoto subjektu kritické infrastruktury na seznam subjektů kritické infrastruktury, a o vyplývajících povinnostech a souvisejících lhůtách vyplývajících z tohoto určení.
K odstavci 4
Lhůty k plnění povinností subjektu kritické infrastruktury podle tohoto zákona začínají běžet od okamžiku doručení informace o zařazení subjektu na seznam subjektů kritické infrastruktury, není-li stanoveno jinak. To se týká zejména specifických lhůt, které vyplývají ze směrnice CER. Zde se jedná o lhůtu devíti měsíců pro zpracování posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a dále pro plnění opatření pro zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury (článek 13 směrnice CER) – konkrétně se jedná o zpracování plánu odolnosti, přijímání opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury, určení manažera kritické infrastruktury a povinnosti hlásit incidenty. Od tohoto okamžiku je také subjekt kritické infrastruktury odpovědný za případné přestupky, kterých se neplněním svých povinností dopustí.
Za účelem zachování právní jistoty je zároveň stanoveno, že subjekty kritické infrastruktury jsou povinni plnit povinnosti dané návrhem zákona po celou dobu svého zařazení na seznamu subjektů kritické infrastruktury, a to až do okamžiku doručení vyrozumění o vyřazení ze seznamu subjektů kritické infrastruktury.
K odstavci 5
Ustanovení tohoto odstavce zaručuje přístup k informacím o určených subjektech kritické infrastruktury pro Ministerstvo průmyslu a obchodu za účelem prověřování zahraničních investic podle zákona č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic a o změně souvisejících zákonů (zákon o prověřování zahraničních investic), a to v nezbytné míře.
K § 11 a 12 – Změny v poskytování základní služby
K § 11 odstavci 1
Informační povinnost subjektu kritické infrastruktury nekončí s jeho zařazením na seznam subjektů kritické infrastruktury, ale trvá po celou dobu jeho určení. Důvodem pro to je zejména potřeba reagovat na organizační, technické či výrobní změny u jednotlivých subjektů kritické infrastruktury, které mohou vést rozšíření počtu základních služeb, které daný subjekt kritické infrastruktury poskytuje. Návrh zákona tuto fakt zohledňuje povinností subjektu kritické infrastruktury hlásit změnu v již poskytované základní službě, včetně ukončení jejího poskytování, nebo hlásit poskytování nové základní služby. 
Pro zjednodušení procesu hlášení změn pak návrh zákona odkazuje na užití obdobného způsobu jako v případě procesu poskytování informací nezbytných k identifikaci subjektu kritické infrastruktury poskytovatelem základní služby.
K § 11 odstavci 2
Obdobným způsobem jako v případě určování subjektu kritické infrastruktury také bude probíhat i následný proces posuzování nahlášených změn, přičemž v případě rozšíření celkového výčtu poskytovaných základních služeb provede Ministerstvo vnitra po posouzení ze strany věcně příslušného orgánu doplnění těchto změn do seznamu subjektů kritické infrastruktury. Konkrétně se může jednat jak o úpravu již zapsaných údajů, tak i doplnění nově poskytované základní služby. Po doplnění těchto informací následně Ministerstvo vnitra informuje dotčený subjekt kritické infrastruktury, věcně příslušný orgán a dále Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.
K § 11 odstavci 3
Lhůty k plnění povinností subjektu kritické infrastruktury vůči nově zapsané základní službě pak začínají běžet od okamžiku doručení informace o zapsání nově poskytované základní služby na seznam subjektů kritické infrastruktury, není-li stanoveno jinak. Povinnosti vůči nově zapsané základní službě jsou pak subjekty kritické infrastruktury povinny plnit po celou dobu jejího zapsání na seznamu subjektů kritické infrastruktury, a to až do okamžiku doručení vyrozumění o jejím vymazání ze seznamu subjektů kritické infrastruktury. Lhůty související s nově zapsanou základní službou pak nemají žádný vliv na lhůty, týkající se dříve zapsaných základních služeb, nebo lhůty související s jeho prvotním určením za subjekt kritické infrastruktury.
K § 12 odstavci 1
Ustanovení tohoto odstavce stanovuje postup při vymazání již neposkytované základní služby, respektive postup při vyřazení subjektu kritické infrastruktury ze seznamu subjektů kritické infrastruktury v případě, kdy již subjekt kritické infrastruktury neposkytuje žádnou základní službu a pominuly tak podmínky pro jeho zařazení na seznamu subjektů kritické infrastruktury.
Proces vymazání služby se týká situace, kdy zapsaná základní služba, kterou subjekt kritické infrastruktury poskytuje, přestane splňovat kritéria pro identifikaci základní služby, nebo přestala být poskytována úplně. V takovém případě Ministerstvo vnitra tuto zapsanou službu vymaže ze seznamu subjektů kritické infrastruktury a o tomto úkonu vyrozumí daný subjekt kritické infrastruktury, věcně příslušný orgán a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Vymazání již neposkytované základní služby však samo o sobě neznamená vyřazení daného subjektu kritické infrastruktury ze seznamu subjektů kritické infrastruktury.
K § 12 odstavci 2
Vyřazení subjektu kritické infrastruktury se pak týká situace, kdy subjekt kritické infrastruktury přestane splňovat kritéria poskytovatele základní služby pro všechny poskytované základní služby, které má zapsány v seznamu subjektů kritické infrastruktury. V takovém případě pomíjí podmínky vést subjekt kritické infrastruktury v seznamu subjektů kritické infrastruktury a Ministerstvo vnitra jej tak ze seznamu vyřadí. Praktickým důsledkem bude nutnost nového určení subjektu kritické infrastruktury v případě, že tento orgán nebo osoba začne opět poskytovat službu naplňující kritéria pro identifikace základní služby. 
Obdobně jako v případě zařazení subjektu kritické infrastruktury nebo doplnění nově poskytované základní služby na seznam subjektů kritické infrastruktury, musí být tento subjekt o výmazu nebo o vyřazení vždy písemně vyrozuměn. Písemné vyrozumění o výmazu nebo vyřazení ze seznamu subjektů kritické infrastruktury musí být subjektu kritické infrastruktury prokazatelně doručeno, neboť až od tohoto okamžiku přestává být subjekt kritické infrastruktury ve vztahu k vymazané základní službě povinen plnit zákonné povinnosti nebo zcela přestává být subjektem kritické infrastruktury v případě svého vyřazení.
K § 13 – Práva a povinnosti subjektu kritické infrastruktury
K odstavci 1
Pojem subjekt kritické infrastruktury navazuje na současnou právní úpravu, ale jeho význam v systému kritické infrastruktury oproti současnému pojetí vzroste, a to s ohledem na změnu přístupu k systému kritické infrastruktury vyplývající ze směrnice CER. Ta nově chápe jako rozhodující faktor pro určování subjektu kritické infrastruktury poskytování základní služby. Určování prvků kritické infrastruktury bude v novém pojetí zachováno, ale stane se pouze jednou z povinností subjektu kritické infrastruktury.   
Návrh zákona rozšíří a upraví povinnosti subjektu kritické infrastruktury. V rámci zpracovávané dokumentace bude nově subjekt kritické infrastruktury povinen vypracovat posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury, přičemž toto posouzení rizik bude vycházet z Posouzení rizik České republiky zpracovávaného podle novely krizového zákona, která bude zohledňovat požadavky směrnice CER na posouzení rizik členského státu. Dále bude subjekt kritické infrastruktury zpracovávat plán odolnosti subjektu kritické infrastruktury, který nahradí dosavadní plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury. Obsahem plánu odolnosti subjektu kritické infrastruktury budou mimo jiné technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury. Technická a organizační opatření přitom nejsou považována za podmnožinu bezpečnostních opatření, neboť mohou obsahovat opatření nevztahující se primárně ke zvýšení bezpečnosti, ale např. ke kontinuitě podnikání nebo dalších opatření ryze organizačního charakteru, která s bezpečností nesouvisejí (např. řízení lidských zdrojů). Náležitosti a obsah posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a plánu odolnosti subjektu kritické infrastruktury budou specifikovány ve vyhlášce Ministerstva vnitra.
Další povinností subjektu kritické infrastruktury bude určení manažera kritické infrastruktury (viz § 16), a to do 10 měsíců od doručení informace o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury. V případě, že dojde k určení subjektů kritické infrastruktury, které jsou podrobeny jednotnému řízení v rámci koncernu, lze určit pouze jednoho manažera kritické infrastruktury zastupujícího všechny subjekty kritické infrastruktury v rámci takového koncernu. K této možnosti bylo přistoupeno za účelem zjednodušení komunikace se subjekty kritické infrastruktury v rámci koncernu. Část ustanovení písmena h) pojednávající o ukončení vykonávání funkce manažera kritické infrastruktury je potřeba vykládat tak, že manažer kritické infrastruktury např. ukončil pracovní poměr nebo je dlouhodobě neschopen práce. Nejedná se tedy např. o kontinuální čerpání dovolené v řádu dnů či týdnů.
Subjekt kritické infrastruktury bude povinen informovat Ministerstvo vnitra o skutečnosti, ve nebo do kterých členských států Evropské unie poskytuje základní, nebo jí obdobou službu nebo služby. Dále bude povinen Ministerstvu vnitra hlásit vzniklé incidenty a informovat jej o skutečnosti, že je součástí koncernu a že je v rámci něj řízenou nebo řídící organizací. Současně bude subjekt kritické infrastruktury informovat Ministerstvo vnitra o osobách, které jsou poskytovateli základní služby. V případě nastalé organizační, výrobní nebo jiné změny, u které je zřejmé, že může mít vliv na určení subjektu kritické infrastruktury, bude subjekt kritické infrastruktury povinen bez zbytečného odkladu a nejpozději do 30 dnů takovou změnu oznámit Ministerstvu vnitra a věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance. Je potřeba zdůraznit, že ustanovení „oznámit Ministerstvu vnitra a věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance“ neznačí povinnost subjektu kritické infrastruktury oznamovat uvedenou skutečnost dvakrát, ale pouze jednou. Dotčené orgány si ji následně předají. To platí pro všechny části návrhu zákona, ve kterých se takové či obdobné ustanovení vyskytuje.
Návrh zákona uloží subjektu kritické infrastruktury povinnost umožnit Ministerstvu vnitra a věcně příslušnému ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance vykonání kontroly plánu odolnosti a způsobu zajišťování své odolnosti, včetně umožnění vstupů a vjezdů na pozemky a do prostorů, které subjekt kritické infrastruktury používá k poskytování svých základních služeb. Mimo to bude povinen identifikovat vlastní kritickou infrastrukturu nezbytnou pro poskytování základní služby a současně její přehled poskytnout Ministerstvu vnitra. Dále pak identifikovat kritické pracovníky a významné dodavatele, informovat Ministerstvo vnitra o tomto jejich postavení a přijmout opatření k zajištění bezpečnosti dodavatelského řetězce. 
Povinností subjektu kritické infrastruktury je zajišťovat základní službu a zvyšovat svojí odolnost. V této souvislosti je mimo jiné zapotřebí plánovat a pořizovat odpovídající věcné prostředky pro řešení incidentů. Součástí plánovacího procesu je i analýza dostupnosti věcných prostředků. Pakliže z této analýzy vyplyne, že za určitých okolností není subjekt kritické infrastruktury schopen tyto prostředky zajistit, např. z důvodu krizové situace, je možné o této skutečnosti informovat příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, nebo Českou národní banku. 
K odstavci 2
Součástí návrhu zákona jsou také nová oprávnění pro subjekt kritické infrastruktury. K těm patří oprávnění požádat o ověření spolehlivosti pracovníků včetně uchazečů o zaměstnání v odvětvích, která vzejdou z Posouzení rizik České republiky. Dále bude subjekt kritické infrastruktury oprávněn využívat platformu pro výměnu informací zřízenou Ministerstvem vnitra. V tomto případě se může jednat o platformu v rámci Portálu kritické infrastruktury (např. společný „chatu“ subjektů kritické infrastruktury) či pracovní skupinu. K oprávněním subjektu kritické infrastruktury bude patřit také evidence osobních údajů zaměstnanců, které jsou nezbytné pro plnění úkolů podle tohoto návrhu zákona.
K odstavci 3
Ze zkušeností získaných během pandemie COVID-19 návrh zákona rovněž stanovuje oprávnění během mimořádné události nebo za krizového stavu požádat o přístup do míst, kam byl omezen nebo zakázán vstup, a to za účelem zajištění poskytování základní služby. Jedná se především o vstup z důvodu zajištění nezbytných oprav a servisních úkonů na kritické infrastruktuře, jež se nachází v místě zásahu. Z charakteru úkonu zcela jasně vyplývá, že se toto oprávnění vztahuje na fyzické osoby, de facto se tedy jedná o pracovníky subjektu kritické infrastruktury a pracovníky významného dodavatele.
V souvislosti s přípravou na krizové situace bude subjekt kritické infrastruktury oprávněn požádat o zajištění přednostního volání v sítích mobilních operátorů pro kritické pracovníky. 
K odstavci 4
V případě, že bude subjekt kritické infrastruktury určen také za subjekt evropské kritické infrastruktury, bude povinen poskytnout Evropské komisi prostřednictvím Ministerstva vnitra posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a seznam opatření přijatých k posilování své odolnosti. Dále bude povinen umožnit poradní misi Evropské komise přístup k nezbytným informacím souvisejícím s poskytování jejich základních služeb a svým prvkům kritické infrastruktury a poskytnout jí nezbytnou součinnost. V případě zjištěných nedostatků v rámci poradní mise bude subjekt evropské kritické infrastruktury povinen přijmout nápravná opatření a doporučení s tím související, a o jejich přijetí informovat Evropskou komisi prostřednictvím Ministerstva vnitra.
K odstavci 5
Subjekt kritické infrastruktury, který bude určen v odvětví bezpečnosti, nebude povinen informovat Ministerstvo vnitra, v nebo do kterých členských států Evropské unie poskytuje základní, nebo jí obdobnou, službu nebo služby a také nebude povinen plnit úkoly v souvislosti se subjektem evropské kritické infrastruktury. Odvětví bezpečnosti bude totiž do nového systému kritické infrastruktury zakomponováno nad rámec povinností směrnice CER a pouze pro národní potřeby.
K odstavci 6
V případě posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury budou zohledněna veškerá příslušná přírodní rizika a rizika způsobená člověkem, která by mohla zapříčinit incident, včetně rizik meziodvětvové nebo přeshraniční povahy, havárií, přírodních katastrof, mimořádných událostí, hybridních hrozeb či jiných antagonistických hrozeb. Posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury zohlední i míru závislosti jiných odvětví stanovených v příloze na základní službě poskytované subjektem kritické infrastruktury a míru závislosti subjektu kritické infrastruktury na základních službách poskytovaných subjekty v těchto jiných odvětvích, a to v příslušných případech včetně odvětví v sousedních členských státech a případně třetích zemích. Základem pro posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury by pak mělo být posouzení rizik České republiky, které bude zpracovávané podle návrhu novely krizového zákona. Zároveň, pokud subjekty kritické infrastruktury provedly jiná posouzení rizik nebo vypracovaly dokumenty podle povinností stanovených v jiných právních předpisech, které jsou relevantní pro posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury, mohou tato posouzení a dokumenty použít ke splnění požadavku na zpracování posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury. 
V plánu odolnosti subjektu kritické infrastruktury budou rozpracována a popsána technická, bezpečnostní a organizační opatření, která jsou vhodná a přiměřená rizikům, jimž subjekt kritické infrastruktury čelí, a to za účelem předcházení incidentům, zajištění odolnosti a řízení kontinuity činnosti. Konkrétně bude v rámci plánu odolnosti řešeno předcházení vzniku incidentů, zajištění přiměřené fyzické ochrany kritické infrastruktury, dále opatření zaměřená na odezvu a odolávání důsledkům incidentu a jejich zmírňování. Součástí budou také opatření související se zotavením subjektu kritické infrastruktury z následků incidentu a to včetně opatření pro zajištění kontinuity činnosti. Součástí opatření k řízení rizik bude plánování věcných zdrojů a dalších nástrojů, ke kterému je subjekt oprávněn podle § 13 odst. 3 zákona.
Obsahem plánu odolnosti dále budou opatření týkající se řízení bezpečnosti zaměstnanců a to i ve vazbě na mechanismus ověřování spolehlivosti. Spolu s personálními opatřeními budou také řešena opatření k zajištění odborné přípravy zaměstnanců a zvyšování povědomí o přijatých opatřeních a možných rizicích. Stejně jako u posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury, i v případě plánu odolnosti může subjekt kritické infrastruktury ke splnění požadavku na zpracování plánu odolnosti použít obdobnou dokumentaci zpracovávanou podle povinností stanovených v jiných právních předpisech, která je relevantní pro plán odolnosti. Struktura a obsah plánu odolnosti nad rámec stanovený směrnicí CER bude vycházet i z plánu kontinuity podnikání podle ISO 22301.
K § 14 – Zvláštní ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce
Navrhované opatření je zcela mimořádný nástroj, který ve výjimečných, závažných 
a odůvodněných případech dává pravomoc Ministerstvu vnitra ve správním řízení stanovit podmínky pro dodávky a poskytování služeb, omezit nebo zakázat dodavateli činnost spočívající v dodávání zboží a služeb subjektu kritické infrastruktury, jestliže o tomto subjektu Ministerstvo vnitra bude mít relevantní informace o tom, že takový dodavatel představuje riziko pro bezpečnost České republiky. 
Jak zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic, zákon č. 69/2006 Sb., 
o provádění mezinárodních sankcí, zákon č. 1/2023 Sb., sankční zákon, tak nově připravovaný zákon o kybernetické bezpečnosti upravují vždy pouze určitou část řízení rizik v dodavatelském řetězci subjektů kritické infrastruktury. Navrhovaný nástroj shora uvedené předpisy 
a opatření upravená v nich vhodně doplňuje, zároveň však nezvyšuje administrativní zátěž. Jedná se o zcela mimořádné opatření, které bude moci být použito pouze v případech, kdy by další činností dodavatele nebo subdodavatele docházelo k významnému ohrožení bezpečnosti ČR.   
Navrhované opatření reaguje na informace, které má předkladatel k dispozici od ostatních orgánů státní správy, policie a zpravodajských služeb, a které pokrývají celou řadu hrozeb, 
a to od napojení dodavatelských subjektů na zpravodajské služby cizí moci, přes tuzemský 
i mezinárodní organizovaný zločin, po hrozby z oblasti terorismu. V současné době nemá stát účinný nástroj, jak řešit výše uvedená rizika, přestože o nich ví. 
Z hlediska systematiky je tento nástroj zařazen právě v rámci návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně dalších zákonů. Věcně tento nástroj do citovaného návrhu jednoznačně zapadá, a přestože má být návrh zákona primárně promítnutím Směrnice 2022/2557 (dále jen „směrnice“), není s touto směrnicí nijak v rozporu. Samotná směrnice 
na několika místech uvádí, že se jedná o stanovení minimálních pravidel a harmonizace. Konečně čl. 3 směrnice stanoví, že nebrání členským státům v přijetí nebo ponechání v platnosti ustanovení vnitrostátního práva s cílem dosáhnout vyšší úrovně odolnosti kritických subjektů. Skutečnost, že navrhované opatření jde nad rámec citované směrnice je fakt. 
Stejně tak směrnicí (čl. 1 odst. 5) není dotčena odpovědnost členských států za ochranu národní bezpečnosti a obranu, ani jejich pravomoc chránit jiné základní funkce státu, včetně zajištění územní celistvosti státu a zachování veřejného pořádku. Právě tyto zájmy bude do budoucna chránit navrhované opatření. 
Zvláštní ustanovení k bezpečnosti dodavatelského řetězce je cíleno na dodavatele, jejichž personál může mít v rámci subjektu kritické infrastruktury přístup takřka do všech míst, typicky půjde o zaměstnance personální agentury, úklidové a bezpečnostní služby apod. 
Je na místě zdůraznit, že navrhované opatření je nástroj krajní, zcela mimořádný a jeho využití bude nejspíš zcela ojedinělé, přesto je v právním řádu za účelem ochrany základů demokratického právního státu pro takový nástroj místo. Velmi podobné nástroje je možné najít již v zákoně upravujícím nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky nebo v zákoně upravujícím sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Historicky nebylo podle prvně citovaného zákona zapotřebí přikročit k takovému opatření. Politická strana byla v České republice rozpuštěna jednou. Jsou to v obou případech nástroje výjimečné, ale velmi důležité jako pojistky demokracie. 
Přestože se navrhované opatření může závažným způsobem dotknout svobody podnikání, zákonné omezení z důvodu ochrany národní bezpečnosti dosavadní judikatura 
i mezinárodněprávní závazky připouští. Nadto půjde o zásah, který se dotkne jednoho konkrétního podnikatelského subjektu, a to po testu proporcionality mezi dopadem zásahu na dodavatelský řetězec na straně jedné a riziko pro národní bezpečnost a veřejný pořádek na straně druhé. Tento test proporcionality bude muset příslušný správní orgán (Ministerstvo vnitra) provést vždy v rámci rozhodování v každém jednotlivém případě tak, aby naplnil požadavky na obsah správního rozhodnutí za dodržení základních zásad správního řízení 
a ústavněprávních limitů. Řádný opravný prostředek v podobě rozkladu a soudní přezkum v rámci správního soudnictví je samozřejmostí. 
Promítnutím zásady subsidiarity je odlišení jednotlivých druhů opatření, o kterých může Ministerstvo vnitra rozhodnout. Ne vždy bude nutné dodávky nebo poskytování služeb úplně zakázat, proto je v rámci minimalizace dopadů zásahu ministerstva navrženo, aby mohlo ministerstvo rozhodnout o stanovení podmínek, za jakých se budou dodávky a služby realizovat, stejně jako může ministerstvo rozhodnout o dalších omezeních. Úplný zákaz dodávek, jak naznačuje řazení jednotlivých opatření je ultima ratio, tedy až to poslední z možných, kdy nepůjde vyřešit bezpečnostní riziko plynoucí od dodavatele subjektu kritické infrastruktury jinak. 
Závěrem je na místě uvést, že krom významných bezpečnostních zájmů České republiky chrání navrhované opatření i samotný subjekt kritické infrastruktury, zejména jeho obchodní tajemství. 
K § 15 – Opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury
Návrh zákona je transpozičním předpisem směrnice CER, která stanovuje povinnost přijímat opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury, a to konkrétně v článku 13 směrnice. V tomto ohledu je tak nezbytné, aby opatření přijímaná subjekty kritické infrastruktury k zajištění své odolnosti splňovala v minimálním rozsahu požadavky uvedené v této směrnici. Subjekt kritické infrastruktury je odpovědný za zajištění své odolnosti, musí tedy činit veškeré dostupné kroky k tomu, aby svoji odolnost zajistil. To může provádět mimo jiné opatřeními k zajištění odolnosti. Opatření uvedená v § 15 pak subjekt kritické infrastruktury přijímá kontinuálně po celou dobu poskytování základní služby, což v tomto kontextu znamená splnění předpokladu provedení posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a následného zahrnutí nezbytných opatření do plánu odolnosti. V případě nastalých okolností, které budou vyžadovat přijetí specifických opatření, však není vázán výše uvedeným předpokladem.
V souladu se směrnicí se požadavky na zajištění odolnosti vztahují kromě technických a bezpečnostních opatření také na související organizační opatření, související s řízením bezpečnosti zaměstnanců a s organizačními postupy v rámci subjektu kritické infrastruktury.
Cílem opatření je zajistit řádné poskytování základní služby ze strany subjektu kritické infrastruktury. Samotná opatření se poté netýkají pouze reaktivních opatření sloužících k bezprostřednímu zvládnutí nastalého incidentu, ale zaměřují se i na opatření preventivního charakteru, která jsou určena k předcházení vzniku incidentů a s tím související opatření k řízení bezpečnosti zaměstnanců, a to jednak ve smyslu pravidelného školení a výcviku klíčových či kritických pracovníků subjektu kritické infrastruktury, tak i v kontextu minimalizace možných rizik spojených s vnitřní sabotáží subjektu, např. formou stanovování kategorií pracovníků, kteří vykonávají kritické funkce, stanovení přístupových práv, ale i v oblasti ověřování spolehlivosti kritických pracovníků. Dalšími souvisejícími opatřeními jsou pak také opatření zaměřená na řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce, a to zejména skrze identifikaci všech významných dodavatelů, bez nichž by subjekt kritické infrastruktury, bez nichž by subjekt nebyl schopen poskytovat základní službu a dále pak jejich řízení, které by však mělo probíhat primárně na základě smluvně ošetřeného vztahu.
Podstatnými opatřeními, které se budou vztahovat na subjekty kritické infrastruktury, jsou poté opatření pro zajištění kontinuity činnosti, přičemž v tomto hledisku návrh zákona vyžaduje přijímání opatření v souladu s technickými normami ČSN EN ISO 22301  (012306) Bezpečnost a odolnost - Systémy managementu kontinuity podnikání – Požadavky a ČSN EN ISO 22313  (012316) Bezpečnost a odolnost - Systémy managementu kontinuity podnikání - Pokyny pro používání ISO 22301. Navázání požadavku řešit problematiku kontinuity činnosti v souladu s uvedenými technickými normami pak přímo vyplývá i z požadavků směrnice CER, konkrétně článku 16, který se týká možného použití evropských a mezinárodních standardů, norem a technických specifikací.
Součástí opatření k řízení rizik a odezvy na incidenty a opatření k řízení kontinuity činnosti, je mimo jiné i analýza a zajištění zdrojů pro řešení incidentů. V případě, že nastane taková situace, že subjekt kritické infrastruktury není schopen zajistit si věcné prostředky pro řešení incidentu z vlastních zdrojů, typickým příkladem je krizová situace, která naruší dodavatelský řetězec s dopadem na dostupnost těchto zdrojů na trhu, je v návrhu zákona zakotven systém plánování věcných prostředků v rámci systému hospodářských opatření pro krizové stavy (§ 5 odst. 1 písm. n). Opatření k řízení rizik a odezvy na incidenty pak dále obsahuje činnosti odpovídající teorii řízení rizika, a to v souladu s ISO 28000 Specifikace pro systémy managementu bezpečnosti dodavatelských řetězců, ISO 31000 Management rizik – směrnice a ISO 31010 Management rizik – techniky posuzování rizik.
Detaily týkající se opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury pak bude stanoven prováděcím právním předpisem.
K § 16 – Manažer kritické infrastruktury
K odstavci 1
Pojem „manažer kritické infrastruktury“ nově nahradí stávající pojem v oblasti ochrany kritické infrastruktury „styčný bezpečnostní zaměstnanec“. K navrhované změně pojmu má dojít za účelem vhodnějšího pojmenování osoby, která bude plnit úkoly v oblasti zajišťování odolnosti kritické infrastruktury plynoucí z návrhu zákona. Pojem „styčný bezpečnostní zaměstnanec“ totiž podle aplikační praxe neodpovídá definované náplni práce takové osoby a jejímu významu v oblasti kritické infrastruktury.
K odstavci 2
Zároveň dojde ke změně v požadavcích odborné způsobilosti k výkonu funkce manažera kritické infrastruktury. V dosavadním systému může být styčným bezpečnostním zaměstnancem určena pouze osoba, která dosáhla vysokoškolského vzdělání absolvováním studia v akreditovaném studijním programu poskytujícího ucelené poznatky o zajišťování bezpečnosti České republiky, o ochraně obyvatelstva nebo o krizovém řízení nebo má alespoň v jedné z těchto oblastí tříletou praxi. Nově bude muset dosáhnout vysokoškolského vzdělání ve stejných akreditovaných studijních programech jako dosud nebo bude mít alespoň pětiletou praxi v oblasti bezpečnosti. Jako dostatečná se pro kritérium praxe jeví praxe v oblasti bezpečnosti obecně, nebude tak nutné mít praxi ve specifických oblastech jako jsou zajišťování bezpečnosti České republiky, ochrana obyvatelstva nebo krizové řízení. Zároveň se ale zvýší povinná doba praxe ze tří na pět let, a to právě z důvodu zobecnění oblasti zaměření.  Pětiletá praxe je současně ekvivalentní s délkou požadovaného vysokoškolského vzdělání, které v těchto studijních programech trvá zpravidla pět let. 
	Vysoká škola
	Název studijního programu

	Akademie HUSPOL, s.r.o.
	Bezpečnost společnosti

	CEVRO institut o.p.s.  
	Bezpečnostní management

	CEVRO institut o.p.s.  
	Bezpečnostní studia

	České vysoké učení technické v Praze
	Civilní nouzové plánování

	Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
	Ochrana obyvatelstva se zaměřením na CBRNE

	Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
	Civilní nouzové plánování

	Masarykova univerzita v Brně
	Bezpečnostní a strategická studia

	Policejní akademie České republiky v Praze
	Bezpečnostně právní studia

	Policejní akademie České republiky v Praze
	Bezpečnostní aspekty ve veřejné správě

	Univerzita Karlova – FTVS Praha
	Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání

	Univerzita obrany v Brně
	Bezpečnost a obrana 

	Univerzita obrany v Brně
	Joint Interdisciplinary Master‘s Study Programme for Common Security and Defence Policy

	Univerzita Palackého v Olomouci
	Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ a ochrana obyvatelstva

	Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
	Bezpečnostní management

	Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
	Ochrana obyvatelstva

	Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
	Rizikové inženýrství

	Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
	Environmentální bezpečnost

	Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
	Technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu

	Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
	Bezpečnostní plánování

	Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
	Inženýrství fyzické bezpečnosti

	Vysoká škola finanční a správní, a. s.
	Bezpečnostně právní studia

	Vysoká škola podnikání a práva a.s.
	Bezpečnostní a kriminologická studia

	Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovního institutu – AMBIS, a.s.
	Bezpečnostní management

K odstavci 3
V dosavadním systému plnil úkoly styčného bezpečnostního zaměstnance do doby jeho určení subjekt kritické infrastruktury. V novém pojetí bude úkoly manažera kritické infrastruktury do doby jeho určení plnit buď vrcholový řídící pracovník (pojem vychází například z nařízení GDPR) nebo subjektem kritické infrastruktury určený pracovník. V rámci dotčeného subjektu tak bude nepřetržitě určena osoba, která bude poskytovat součinnost Ministerstvu vnitra a příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu. 
V případě, že manažer kritické infrastruktury nemůže dlouhodobě plnit svoji funkci, například z důvodu dlouhodobě nemoci, ukončení své činnosti nebo jiných dlouhodobých překážkách na straně pracovníka, určí subjekt kritické infrastruktury jiného pracovníka, a to i na dobu přechodnou.
K odstavci 4
Podřízenost manažera kritické infrastruktury vrcholovým řídícím pracovníkům vychází z požadavků aplikační praxe.  Manažer kritické infrastruktury by měl mít rozsáhlý přehled o fungování organizace, z tohoto důvodu je vhodné jeho přímé napojení na řídící pracovníky.
K odstavci 5
U organizace podrobené jednotnému řízení, zejména u subjektů kritické infrastruktury, které jsou koncernem nebo mají jiné obdobné zřízení, je možné určit pouze jednoho manažera kritické infrastruktury, který bude poskytovat součinnost příslušnému orgánu jménem celé společnosti. 
K § 17 – Ověřování spolehlivosti
K odstavci 1
Ověřování spolehlivosti kritických pracovníků je jednou z pravomocí subjektu kritické infrastruktury, kterou s sebou přinesla směrnice CER. Důvodem ke vzniku této pravomoci je zajištění bezpečného poskytování základní služby a efektivního řízení bezpečnosti pracovníků a dodavatelského řetězce dotčeného subjektu kritické infrastruktury. Subjekty kritické infrastruktury tak budou moci do stěžejních pracovních pozic ustanovovat prověřené a bezpečnostně způsobilé pracovníky či uchazeče o pracovní pozici. 
K odstavci 2
Směrnice CER stanovila mantinely týkající se okruhu osob, u kterých může subjekt kritické infrastruktury požádat o ověření jejich spolehlivosti, a zároveň minimálního rozsahu tohoto ověřování. Konkrétně se jedná o povinnost ověřit totožnost a trestní bezúhonnost prověřované osoby. 
Návrh zákona přímo vychází z tohoto základního vymezení daného směrnicí CER, ale celý systém dále rozvíjí.  Celý mechanismus bude tvořen ze dvou paralelních způsobu ověřování spolehlivosti. První z nich přímo vychází ze směrnice CER. V jeho rozsahu tak bude ověřována pouze totožnost ověřované osoby a její trestní bezúhonnost. Tento systém je v České republice již zaveden a běžně probíhá systémem výpisu z rejstříku trestů zejména na pracovištích CzechPoint. Na tomto pracovišti současně dojde jak k ověření totožnosti, tak předání výpisu o trestní bezúhonnosti, a to i pro cizí státní příslušníky, jak to požaduje směrnice CER.
K odstavci 3
Druhým stupněm ověřování spolehlivosti, zde již nad rámec směrnice CER, je ověřování bezpečnostní způsobilosti u specificky vymezeného okruhu osob. Tento systém bude provázán s institutem výkonu citlivé činnosti podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečností způsobilosti. Tato nová povinnost vychází z dosavadních zkušeností týkajících se výměny informací se subjekty kritické infrastruktury, která je komplikována chybějícími oprávněními v případě sdílení utajovaných informací např. ze strany zpravodajských služeb. Tento problém se ještě více projevil v souvislosti s nutností posilování ochrany kritické infrastruktury po začátku ruské agrese na Ukrajině v roce 2022 a hybridního působení určitých státních aktérů na území ČR, ale i EU.
Pracovník vykonávající citlivou činnost bude muset být držitelem platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby. Mezi citlivou činnost pak bude vždy spadat výkon funkce manažera kritické infrastruktury podle § 16 a dále funkce nezbytné pro zajištění poskytování základní služby, které vykonávají kritičtí pracovníci v odvětvích nebo pododvětvích energetiky, letecké dopravy, nebo pitné vody. Tyto funkce stanoví gestor odvětví nebo pododvětví ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a Národním bezpečnostním úřadem. Byla prioritizována taková odvětví nebo pododvětví, která mají vysoký plošný dopad na obyvatelstvo v případě úmyslného narušení základní služby ze strany pracovníka. 
V rámci analýzy náročnosti na prověřování bezpečnostní způsobilosti ze strany Národního bezpečnostního úřadu se předpokládá cca 300 – 500 osob vykonávajících funkci manažera kritické infrastruktury s tím, že část těchto pracovníků je i v současné době držitelem oprávnění na stupeň utajení DŮVĚRNÉ nebo TAJNÉ. V rámci funkcí nezbytných k zajištění základních služeb se náročnost prověřování odhaduje na řádově tisíce osob s tím, že by tento počet neměl přesáhnout desítky tisíc osob. 
K odstavci 4
Vyhláška ministerstva vnitra stanoví úzký okruh osob, respektive funkcí, kterou tyto osoby vykonávají podle konkrétních odvětví nebo pododvětví. V rámci funkcí se bude jednat zpravidla o pracovníky technických dispečinků, osob s přístupem do životně důležitých prostor k zajištění poskytování základní služby nebo výkon funkce statutárního orgánu. 
K § 18 a 19 – Hlášení incidentu
K  § 18 odstavci 1
Ze směrnice CER vychází povinnost zavést mechanismus pro oznamování incidentů, který by příslušným orgánům umožnil na incidenty reagovat rychle a odpovídajícím způsobem a mít komplexní přehled o dopadu, povaze, příčinách a možných důsledcích incidentů, které subjekty kritické infrastruktury řeší. V rámci používání zavedeného informačního nástroje pro plnění úkolů podle návrhu zákona se předpokládá zasílat hlášení o incidentech prostřednictvím Portálu krizového řízení. V případě, že bude tento Portál z jakéhokoli důvodu nefunkční, budou subjekty kritické infrastruktury hlásit incidenty z důvodu nebezpečí z prodlení na Národní operační a informační středisko, tedy operační a informační středisko generálního ředitelství HZS ČR.
K  § 18 odstavci 2
Hlášení incidentu podle návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury nenahrazuje hlášení incidentů podle zákona o kybernetické bezpečnosti nebo nařízení DORA. Pokud se subjekt kritické infrastruktury nachází v nebezpečí, měl by kontaktovat příslušné linky tísňového volání, hlášení incidentů totiž nenahrazuje potřebu povolat na místo události složky integrovaného záchranného systému.
K  § 18 odstavci 3
Aby měl subjekt kritické infrastruktury dostatečný čas přijmout opatření k zajišťování své odolnosti, směrnice CER zavádí lhůtu, od které začíná pro subjekt kritické infrastruktury platit povinnost incidenty podle tohoto návrhu zákona hlásit. Tato lhůta je 10 měsíců od určení poskytovatele základní služby subjektem kritické infrastruktury. 
K  § 18 odstavci 4
Subjekty kritické infrastruktury by měly bez zbytečného odkladu oznamovat Ministerstvu vnitra, které dále vyrozumí věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, incidenty, které významně narušují nebo mohou významně narušit poskytování základních služeb. Věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad pak může poskytnout subjektu kritické infrastruktury součinnost při řešení incidentu, případně přijmout další návazná opatření v jeho pravomoci.
K  § 18 odstavci 5
Ministerstvo vnitra z pozice jednotného kontaktního místa bez zbytečného odkladu informuje jednotná kontaktní místa ostatních států EU, pokud by na ně mohl mít incident dopad. V případě, že incident vznikl u subjektu evropské kritické infrastruktury, bude Ministerstvo vnitra současně informovat Evropskou komisi. 
K  § 18 odstavci 6
Pokud bude nutná součinnost ze strany obyvatelstva, případně by měl incident na obyvatelstvo přímý dopad, informuje o této skutečnosti Ministerstvo vnitra v součinnosti s věcně příslušným orgánem a subjektem kritické infrastruktury, veřejnost. K tomuto informování využije běžně používané kanály, jako jsou hromadné informační prostředky, které tuto informaci v nezměněné podobě odvysílají či zveřejní. Informace obsažené ve sdělení či zprávě nesmí být citlivého nebo utajovaného charakteru, nesmí ohrozit bezpečnost subjektu kritické infrastruktury či mu znemožnit řešení incidentu. Takto zveřejněné informace by měly sloužit veřejnosti k tomu, aby se mohla připravit na výpadek či dočasnou nedostupnost základní služby ze strany subjektu kritické infrastruktury. 
K  § 19 odstavci 1
Subjekt kritické infrastruktury by měl bez zbytečného odkladu oznamovat Ministerstvu vnitra incidenty, které významně narušují nebo mohou významně narušit poskytování základních služeb. Pokud je toho schopen, zašle komplexní informace o incidentu v hlášení. Obsah hlášení plně vychází ze směrnice CER. 
K  § 19 odstavci 2
V případě, že subjekty kritické infrastruktury nejsou z důvodu řešení incidentu schopny plně nahlásit incident, předloží nejpozději do 24 hodin od vzniku incidentu prvotní oznámení. Prvotní oznámení by mělo obsahovat pouze informace, které jsou zcela nezbytné k vyrozumění příslušného orgánu o incidentu, a které subjektu kritické infrastruktury umožňují v případě potřeby požádat o pomoc. Toto oznámení by mělo uvádět předpokládanou příčinu incidentu, je-li to v daném případě možné. Prvotní oznámení musí být učiněno tak, aby nebránilo subjektu kritické infrastruktury takovýto incident řešit. 
Je-li to relevantní, měla by po prvotním oznámení následovat závěrečná zpráva, a to nejpozději do 30 dnů od předložení prvotního hlášení. V situacích dlouhodobého incidentu trvajícího déle než měsíc se předpokládá předložení průběžné zprávy o pokroku a závěrečnou zprávu lze předložit do 30 dnů po skončení incidentu. Závěrečná zpráva by měla doplnit prvotní oznámení a poskytnout úplnější přehled o incidentu.
K  § 19 odstavci 3
V případě, že incident trvá po dobu delší, než 30 dnů, zašle subjekt KI tzv. zprávu o pokroku, která bude obsahovat další doplňující informace ve vztahu k prvotnímu hlášení.
K  § 19 odstavci 4
V případě vzniku incidentu subjekt vynakládá veškeré úsilí k řešení tohoto incidentu a není nutné okamžitě po vzniku incidentu zasílat hlášení o jeho vzniku. Tento úkon tedy nesmí bránit subjektu incident řešit. Toto hlášení zasílá subjekt bez zbytečného odkladu, avšak včasnost zaslání může zefektivnit řešení incidentu samotného.
K  § 19 odstavci 5
Podrobnosti k parametrům incidentu, stejně tak jako k dokumentaci stanoví vyhláška Ministerstva vnitra.
K § 20 – Portál kritické infrastruktury
K odstavci 1
Portál kritické infrastruktury bude jedním z modulů Informačního systému krizového řízení zřizovaného v souladu s novelou krizového zákona (§ 26 a § 26a krizového zákona). Úkony podle návrhu tohoto zákona jsou v souladu s procesy digitalizace prováděny primárně prostřednictvím Portálu kritické infrastruktury.
K odstavci 2
Za účelem zajištění vzájemné spolupráce mezi orgány zajišťující aplikace směrnic CER a NIS2 je nastaven proces vzájemného sdílení informací, který by měl snížit administrativní zátěž subjektů, které podléhají regulaci jak ze strany návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, tak návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti. Úzkou spolupráci národního regulátora, tedy v případě ČR Ministerstva vnitra a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, předpokládají obě směrnice.
K odstavci 3
Vzhledem k tomu, že je Portál kritické infrastruktury modulem Informačního systému krizového řízení, bude využívat jeho nástroje, zabezpečení i infrastrukturu, v tomto případě zejména tzv. „konektor“ a přístup do základních registrů a agendových informačních systémů pro účely plnění úkolů podle tohoto zákona.
K odstavci 4
Příslušné orgány státní správy jsou pak povinny a oprávněny skrze tento portál sdílet veškeré informace týkající se oblasti kritické infrastruktury.
K odstavci 5
Pouze pokud není možné používat Portál kritické infrastruktury, např. z důvodu dlouhodobého výpadku či nefunkčnosti, jsou v návrhu zákona nastaveny alternativní postupy pro sdílení informací prostřednictvím datových schránek (s výjimkou hlášení incidentů, kdy má být incident v případě nedostupnosti Portálu kritické infrastruktury hlášen Národnímu operačnímu a informačnímu středisku). 
K odstavci 6
Pouze v případě, že dojde k úplnému výpadku digitálních služeb, může být využit poskytovatel poštovních služeb a potřebné informace či dokumenty doručit v listinné podobě. Jedná se ovšem o zcela výjimečný postup. 
K odstavci 7
Portál kritické infrastruktury musí být zabezpečen před neoprávněným přístupem do systému. Za tímto účelem bude do Portálu možno přistupovat pouze díky unikátním přihlašovacím údajům. Uživatelé rovněž nebudou mít přístup do celého Portálu, ale pouze do částí, které jim umožní jejich uživatelská práva. Historie činnosti v Portálu bude zaznamenávaná a dohledatelná. 
K odstavci 8
Přístup do Portálu kritické infrastruktury a jeho následné používání se provádí prostřednictvím webového rozhraní. Portál kritické infrastruktury je neveřejný a přihlašuje se do něj prostřednictvím přidělených přihlašovacích údajů a ověření identity. Portál je modulem tzv. Informačního systému krizového řízení a využívá tak jeho infrastruktury a procesy zabezpečení.
Portál bude získávat a zpracovávat informace o poskytovatelích základních služeb potřebné k jejich určení subjektem kritické infrastruktury. Data budou zadávána prostřednictvím formulářů s filtry. Prostřednictvím Portálu budou subjekty určovány a vedena s nimi elektronická komunikace. Portál bude sloužit i k dalšímu plnění povinností subjektů KI a budou v něm vedeny informace, data, údaje nebo evidencí:
· poskytování součinnosti ze strany věcně příslušných ministerstev, jiných ústředních správních úřadů nebo České národní banky
· informace týkající se plnění opatření ze strany subjektů KI
· proces určování poskytovatele základní služby subjektem kritické infrastruktury a změny s tím související
· informace o cvičeních, kontrolách a incidentech
Portál bude rovněž schopen vzájemné dobrovolné komunikace mezi subjekty navzájem a mezi subjekty a věcně příslušnými orgány.
Systém bude sloužit k zabezpečení získávání informací potřebných k určení subjektů kritické infrastruktury pomocí filtru, do kterého budou poskytovatele základní služby zadávat jednotlivé parametry. Dále Portál kritické infrastruktury bude zabezpečovat proces určování subjektů kritické infrastruktury (i včetně porovnávání zadaných údajů s kritérii pro identifikaci základní služby, které budou uvedeny v nařízení vlády), dále sběr údajů od dotčených orgánů nebo osob, vzájemnou komunikaci mezi nimi a věcně příslušnými orgány, hlášení incidentů a předávání informací či notifikací o možném ohrožení. V souladu s požadavky směrnice CER bude Portál kritické infrastruktury také sloužit jako informační platforma pro školení manažerů kritické infrastruktury či kritických pracovníků a dále také jako nástroj pro tvorbu výstupů a pro evidenci relevantních údajů včetně seznamu subjektů kritické infrastruktury.
K odstavci 9
Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou další podrobnosti k zadávání údajů do Portálu kritické infrastruktury a technické a organizační náležitosti Portálu.
K § 21 – Cvičení subjektu kritické infrastruktury
K odstavci 1
Požadavek na podporu subjektů kritické infrastruktury formou metodické podpory a organizování cvičení vychází z článku 10 směrnice CER. Česká republika organizací či nařízením cvičení podporuje subjekty kritické republiky v posilování jejich odolnosti. Cvičením se tak prokazuje nejenom připravenost na řešení incidentů, ale i úroveň odolnosti subjektu kritické infrastruktury, přijatých opatření a odborná připravenost pracovníků.
K odstavci 2
Cvičení může subjekt kritické infrastruktury provádět sám, v rámci zajišťování vlastní připravenosti a zvyšování odolnosti. 
Za účelem zvyšování odolnosti může věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad organizovat cvičení v rámci své gesce na základě identifikované potřeby procvičit nastavené postupy jak z pozice gestora, tak ze strany subjektu kritické infrastruktury. Za tímto účelem je oprávněno cvičení subjektu kritické infrastruktury nařídit. Cvičení subjektů kritické infrastruktury se řídí obdobnými principy jako cvičení orgánů krizového řízení.
Mimořádně lze subjektu kritické infrastruktury nařídit cvičení mimo plán cvičení, zpravidla se bude jednat o situace, kdy dojde ke zhoršení bezpečnostní situace v odvětví nebo pododvětví, která vynutí nutnost zjištění stavu připravenosti ze stran všech aktérů.
K odstavci 3
Aby byla zajištěna dostatečná příprava jak ze strany subjektu kritické infrastruktury, tak ze strany věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu, a efektivnost prováděných cvičení, zpracovává se plán cvičení. Nařízená cvičení by neměla být pro subjekty kritické infrastruktury zatěžující, ale jejich plánování by mělo být efektivní, a to na základě analýzy potřeb daného odvětví nebo pododvětví. Současně je možno spojit plán cvičení v oblasti zvyšování odolnosti kritické infrastruktury s plánem cvičeními orgánů krizového řízení.
Plán cvičení, do kterého bude zařazen subjekt kritické infrastruktury, by měl být s tímto subjektem dopředu projednán, aby byla zajištěna jeho maximální angažovanost na cvičení a zhodnoceny jeho časové možnosti.
Je žádoucí, aby plán cvičení byl zpracováván v úzké koordinaci se všemi gestory a Ministerstvem vnitra tak, aby nebyly subjekty kritické infrastruktury zbytečně zatěžovány a plánování cvičení bylo efektivní. Zvláštního zřetele se musí brát v případech, kdy je subjekt kritické infrastruktury regulován v rámci více odvětví. V tomto případě je koordinace mezi Ministerstvem vnitra a věcně příslušnými ministerstvy nebo jinými ústředními správními úřady nezbytná.
K odstavci 4
Za účelem efektivního plánování dalších cvičení a získávání poznatků ze cvičení, které přispějí k lepšímu zvyšování či zajišťování odolnosti subjektů kritické infrastruktury je zpracováváno vyhodnocení cvičení a zjištěné zásadní poznatky ze cvičení jak pozitivního, tak negativního charakteru jsou zasílány Ministerstvu vnitra a věcně příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu. Současně ten, kdo plánuje cvičení, o tomto cvičení informuje svého gestora a Ministerstvo vnitra.
K odstavci 5
Náklady spojené se cvičeními hradí každý ze cvičících z vlastních rozpočtů. 
K § 22 – Kontrola 
K odstavci 1
Kontrolní činnost je integrální součástí výkonu státní správy a ověřování plnění povinností podle tohoto zákona. Kontrolní činnost se řídí zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). V souladu s principy kontrolní řádu je nutná koordinace jednotlivých kontrol prováděných různými orgány. Tato ustanovené jsou tak zcela v souladu se základními principy fungování veřejné správy, kdy státní správa má spolupracovat a minimálně zatěžovat soukromý subjekt. V praxi je plánováno vytvoření přehledu plánovaných kontrol tak, aby věcně příslušní gestoři mohli absolvovat kontrolu společně.
K odstavci 2
Vzhledem k tomu, že lze odůvodněně předpokládat, že všechny subjekty kritické infrastruktury budou podléhat také regulaci podle nového zákona o kybernetické bezpečnosti v režimu vyšších povinností, je potřebné předávat i informace o kontrolách Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost za účelem efektivní koordinace kontrol prováděných podle návrhu zákona o kritické infrastruktuře a nového zákona o kybernetické bezpečnosti u stejných subjektů (resp. regulovaných osob). 
K odstavci 3
Další specifikem je poté problematika kontrol, kdy je Ministerstvo vnitra oprávněno požádat NÚKIB o provedení kontroly u subjektu kritické infrastruktury týkající se plnění povinností, které vyplývají návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti.
K odstavci 4
Na základě zjištění poradní mise u subjektu evropské kritické infrastruktury je nutné, aby věcně příslušný orgán provedl ověření, že subjekt kritické infrastruktury přijal opatření k nápravě. V tomto případě se postupuje obdobně jako u odstavce 1.
K § 23 – Nápravná opatření
Zjistí-li věcně příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad při kontrole nedostatky nebo vyplývají-li tyto nedostatky z obsahu protokolu o kontrole, může věcně příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad uložit rozhodnutím, které může být i prvním úkonem v řízení, subjektu kritické infrastruktury, aby je ve stanovené lhůtě odstranil, popřípadě určit jakým způsobem. Věcně příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad spolu s nápravným opatřením uloží povinnost oznámit provedení nápravného opatření a jeho výsledek ve stanovené lhůtě. Takto uložené nápravné opatření může například směřovat vůči nutnosti přijímat či zkvalitnit opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury, zpracovat či zpřesnit plán odolnosti, určit manažera kritické infrastruktury, lépe identifikovat kritickou infrastrukturu nebo kritické pracovníky, apod. 
Tam, kde je to možné, by mělo docházet k metodickému vedení se strany věcně příslušného orgánu. Jedním z druhů nápravných opatření je oprávnění nařizovat a provádět audity v oblasti kritické infrastruktury, což vyžaduje v obecné rovině směrnice CER, a to konkrétně v článku 21.
Audit je specifickým nástrojem spadajícím do nápravných opatření, která je kontrolující osoba oprávněna nařídit v případě zjištěných nedostatků pro provedené kontrole. Audit tak může nařídit věcně příslušný úřad, případně jej může provést sám vlastními silami. Provedení auditu jako nápravného opatření hradí subjekt kritické infrastruktury, s výjimkou situací, kdy je audit prováděn samotným věcně příslušným orgánem.
K § 24 – Přestupky
Navrhované ustanovení zakotvuje skutkové podstaty přestupků, kterých se na úseku souvisejícím s kritickou infrastrukturou může dopustit fyzická, podnikající fyzická nebo právnická osoba. Z hlediska systematiky jsou skutkové podstaty přestupků rozčleněny na přestupky, kterých se může dopustit poskytovatel základní služby (odstavec 1), subjekt kritické infrastruktury (odstavec 2) nebo jakákoliv osoba (odstavec 3). 
Z formálního hlediska jsou jednotlivé skutkové podstaty koncipovány za použití odkazu na ustanovení obsahující povinnost, jejíž porušení je sankcionováno. Samotná skutková podstata proto v souladu s kapitolou 3.1.2 Zásad tvorby právní úpravy přestupků obsahuje pouze hlavní znaky protiprávního jednání, přičemž je doplněna odkazem na příslušné ustanovení zákona, v němž je povinnost uložena, což je indikováno slovy „v rozporu s § …“. 
Jak bylo zmíněno, přestupku se může dopustit i fyzická osoba, přičemž s výjimkou přestupku podle odstavce 3 není vyžadováno zavinění ve formě úmyslu. Formu zavinění lze však podle obecných pravidel zohlednit při ukládání správního trestu podle § 37 písm. a) ve spojení s § 38 písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky. Je však vhodné poznamenat, že množina fyzických (nepodnikajících) osob bude ve většině případů tvořit jen zanedbatelnou množinu potenciálních pachatelů přestupku.
U podnikajících fyzických osob a právnických osob je odpovědnost za přestupek objektivní, kdy oproti obecné právní úpravě nejsou rozšiřovány liberační důvody.
K odstavci 1
Ustanovení obsahuje přestupky poskytovatele základní služby jakožto zvláštního subjektu přestupku ve smyslu § 12 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. 
Navrhuje se, aby prostřednictvím norem správního práva trestního bylo postihováno porušení povinností poskytovatele základní služby, jejichž plnění je nezbytným předpokladem pro následný proces určování subjektů kritické infrastruktury. Jedná se o povinnosti související s předáváním informací orgánům státní správy.
Z tohoto pohledu je esenciální, aby poskytovatel základní služby plnil informační povinnost podle § 8 odst. 1 návrhu, související s
·  jím poskytovanou základní službou (včetně její kvalitativní stránky – tj. informování o naplnění kritérií významnosti), 
· kritickou infrastrukturou (bez ohledu na její umístění v nebo mimo území České republiky) a 
· základní službou, kterou poskytuje mimo území České republiky.
Druhá skutková podstata přímo souvisí s výše zmíněnou informační povinností, kdy je ve smyslu § 8 odst. 3 vyžadováno, aby poskytované informace byly správné a úplné. V případě podnikajících fyzických osob a právnických osob je s ohledem na pojetí jejich správně-trestní odpovědnosti požadavek na správnost a úplnost poskytovaných informací objektivní. V případě fyzické osoby není vyžadováno zavinění ve formě úmyslu - tedy uvedená skutková podstata může být naplněna i ve formě nedbalosti – tj. poskytovatel základní služby se může přestupku dopustit jak úmyslným uvedením lživé informace, tak jejím nedbalostním opomenutím. Formu zavinění lze, jak již bylo uvedeno výše, zohlednit při ukládání správního trestu.    
K odstavci 2
Ustanovení obsahuje přestupky subjektu kritické infrastruktury jakožto zvláštního subjektu přestupku ve smyslu § 12 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. 
Postihováno je porušení informačních povinností, které zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury subjektům kritické infrastruktury ukládá. Jedná se o informační povinnost ve vztahu:
· ke změně v poskytování základní služby, k nově poskytované základní službě nebo k ukončení poskytování základní služby, 
· k poskytované základní službě, kritické infrastruktuře na území nebo mimo území České republiky, kritickým pracovníkům a významným dodavatelům,
· ke skutečnosti, v nebo do kterých členských států Evropské unie poskytuje základní službu nebo služby,
· k oznámení o určení manažera kritické infrastruktury,
· k údajům o významném dodavateli,
· k hlášení incidentu,
· k provedení nápravného opatření nebo jeho výsledku
· k informování o přijetí nápravného opatření poradní mise Evropské komise, jde-li o subjekt evropské kritické infrastruktury.
Dále dochází k postihu porušení povinností na úseku zpracování nebo aktualizace posouzení rizik, resp. neposkytnutí podkladů pro zpracování posouzení rizik České republiky. Zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury rovněž v případě subjektů evropské kritické infrastruktury postihuje neposkytnutí posouzení rizik nebo seznamu opatření přijatých k zajišťování odolnosti.
Mezi další postihovaná porušení povinností patří:
· neurčení manažera kritické infrastruktury, 
· nevyužívání Portálu kritické infrastruktury v případech, ve kterých ze zákona musí uvedený portál subjekt kritické infrastruktury použít (není-li jeho použití vyloučeno z objektivní příčiny jeho nefunkčnosti, přičemž v takovém případě se uplatní náhradní způsob komunikace podle § 20 odst. 5 zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury),
· neumožnění provedení kontroly,
· nepřijetí nápravných opatření,
· neumožnění poradní mise Evropské komise nebo nepřijetí nápravného opatření poradní mise Evropské komise, jde-li o subjekt evropské kritické infrastruktury.
K odstavci 3
Navržená skutková podstata primárně směřuje na osobu, která zneužije Portál kritické infrastruktury k jiným účelům, než k plnění zákonem stanovené povinnosti. Zejména se bude jednat o případy zlomyslného zahlcování informačního systému. Je proto vyžadováno, aby fyzická osoba z hlediska zavinění jednala úmyslně.
K § 25 a § 26 – Společná ustanovení k přestupkům
Navrhované ustanovení stanovuje věcnou příslušnost k projednání přestupků podle předkládaného zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Obecná právní úprava správního trestání vychází z předpokladu, že není-li zákonem stanovena příslušnost k projednávání přestupků, je správním orgánem příslušným k přestupkovému řízení obecní úřad obce s rozšířenou působností (viz § 60 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Této možnosti předkládaný návrh nevyužívá s ohledem na povahu jednotlivých skutkových podstat, danou specifickou povahou dotčené agendy. Naopak obsahuje určení věcně příslušných orgánů, které budou přestupky projednávat – konkrétně půjde o Ministerstvo vnitra, další věcně příslušná ministerstva nebo jiné správní úřady či Českou národní banku. 
K § 25 odstavci 1
Uvedené ustanovení obsahuje pravidlo, podle kterého přestupek projednává věcně příslušný orgán ve smyslu přílohy (tj. gestor odvětví nebo pododvětví), pokud se porušení povinnosti týká základní služby v předmětném odvětví. Toto řešení vychází z filosofie, že gestor odvětví nebo pododvětví je z hlediska své odbornosti nejvíce způsobilý k projednání přestupků, neboť i tyto ve vztahu k základní službě zpravidla mají vysoce odbornou povahu. V případě, kdy není možné gesční příslušnost na základě tohoto ustanovení určit, obsahuje zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury postupy k řešení v odstavci 3 písm. a) a odstavci 4. 
K § 25 odstavci 2
Podle § 24 odst. 2 písm. k) a l) se subjekt kritické infrastruktury může dopustit přestupku tím, že neumožní provedení kontroly nebo nepřijme nápravné opatření. Podle § 24 odst. 2 písm. o) se subjekt kritické infrastruktury může dopustit přestupku tím, že neoznámí provedení nápravného opatření nebo jeho výsledek ve stanovené lhůtě. Postupy při provádění kontroly a ukládání nápravného opatření jsou upraveny v § 22 a 23 předkládaného zákona. Je žádoucí, aby uvedené přestupky projednával ten orgán, který provedl kontrolu nebo uložil nápravné opatření, jelikož dokáže nejlépe posoudit skutkové okolnosti přestupku.
K § 25 odstavci 3
Toto ustanovení stanovuje věcnou příslušnost Ministerstva vnitra s ohledem na jeho specifický status na úseku problematiky kritické infrastruktury. 
Konkrétně bude Ministerstvo vnitra projednávat přestupky související s porušením povinností, které subjekt kritické infrastruktury plní k Ministerstvu vnitra (povinnosti související s informováním o tom, v nebo do kterých členských států Evropské unie poskytuje základní službu a s hlášením incidentů), a v případě subjektu evropské kritické infrastruktury ve vztahu k Evropské komisi nebo její poradní misi.
Ministerstvo vnitra bude dále projednávat přestupky subjektu kritické infrastruktury poskytujícího základní služby ve více odvětvích nebo pododvětvích s odlišným věcně příslušným orgánem (podle přílohy), kdy porušenou povinnost nebude možné podle odstavce 1 vztáhnout k základní službě v jediném odvětví (typově půjde o přestupky spočívající např. v nezpracování patřičných dokumentací, neurčení manažera kritické infrastruktury, apod.). Jak bylo naznačeno výše, věcná příslušnost Ministerstvo vnitra k projednávání těchto přestupků vyplývá z jeho postavení jako ústředního orgánu státní správy, který je za oblast kritické infrastruktury odpovědný.
Jako správce Portálu kritické infrastruktury bude dále Ministerstvo vnitra projednávat přestupky související s úmyslným zneužitím uvedeného portálu. 
K § 25 odstavci 4
Ustanovení obsahuje zbytkovou věcnou příslušnost Ministerstva vnitra pro případy, kdy nebude možné určit věcnou příslušnost podle pravidel obsažených v předcházejících odstavcích. Mělo by se jednat o výjimečné případy, které však nelze a priori zcela vyloučit.
K § 26 obecně
Ustanovení obsahuje rozpětí pokut, které lze za přestupky podle zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury uložit. 
S přihlédnutím k typové závažnosti je horní sazba pokuty u některých přestupků kromě explicitně stanovené částky koncipována též alternativně zohledněním ročního obratu vykázaného subjektem kritické infrastruktury (podle toho, která z částek je vyšší), jakožto i přísnějším trestáním recidivy. 
Možnost uložit pokutu do výše zlomku z čistého obratu subjektu kritické infrastruktury lépe reaguje na skutečnost, že subjekty kritické infrastruktury jsou představovány značně nehomogenní množinou osob. Tato skutečnost je determinována mimo jiné i podstatnými odlišnostmi mezi jednotlivými odvětvími, které se následně odráží v počtu a povaze subjektů kritické infrastruktury v nich působících. V případě, kdy v některých případech nebude možné přesvědčivě doložit výši celosvětového čistého obratu, bude aplikována horní sazba stanovená konkrétní částkou.
Obecně bylo při stanovení rozpětí pokut, resp. jejich horní sazby, bráno v úvahu, aby tyto plnily z hlediska generální prevence odstrašující funkci. Následně v případě, kdy se pachatel přestupku dopustí, je podstatné, aby pokuta byla efektivním nástrojem k jeho nápravě (tedy aby pachatel protiprávního jednání zanechal, neopakoval jej a do budoucna plnil stanovené povinnosti). Soudní praxe dovodila, že aby pokuta za přestupek naplnila svůj účel z hlediska individuální i generální prevence, musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele. Nikoliv však zásahem vzhledem ke svému účelu nepřiměřeným, resp. likvidačním. Tento parametr lze s ohledem na široké rozpětí sazeb zohlednit v každém individuálním případě.
Pro potřeby efektivnějšího trestání recidivy je v případě některých přestupků stanoveno navýšení horní sazby pokuty, zpravidla na dvojnásobek. Pro potřeby zpřísněného trestání recidivy je zároveň v ustanoveních obsaženo, v jakém případě bude příslušné ustanovení aplikováno – a to prostřednictvím stanovení doby od nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným v minulosti, do spáchání přestupku, za který je postihován. Podle typové závažnosti přestupků je tato doba odstupňována od 6 měsíců do 24 měsíců. 
K § 27 – Správní řád
Správní řád se použije pouze pro řízení ke zvláštnímu ustanovení o bezpečnosti dodavatelského řetězce a v případě uložení nápravných opatření na základě kontroly subjektu kritické infrastruktury.
K § 28 – Režim rovnocennosti
Pokud subjekt kritické infrastruktury přijal technická, bezpečnostní a organizační opatření a vypracoval dokumenty podle jiných právních předpisů, které jsou relevantní pro opatření na posílení odolnosti podle tohoto návrhu zákona, měl by mít možnost tato opatření a dokumenty použít ke splnění požadavků týkajících se opatření k zajištění odolnosti podle tohoto zákona s cílem zabránit zbytečnému zdvojování činností. 
To, zdali je dokumentace či opatření rovnocenné, posuzuje věcně příslušný orgán v součinnosti s Ministerstvem vnitra v rámci kontrolní či metodické činnosti. Režim rovnocennosti má za cíl odstranit zbytečnou administrativní zátěž subjektů kritické infrastruktury.
Současně vzhledem k tomu, že mají členské státy podporovat v souladu se článkem 16 směrnice CER subjekty kritické infrastruktury ve využívání evropských a mezinárodních standardů, norem a technických specifikací týkajících se opatření v oblasti bezpečnosti a odolnosti, je žádoucí, aby dokumentace, či opatření přijímané podle těchto standardů, norem a technických specifikací byly uznány rovnocenné, pokud svým obsahem naplňují obsah tohoto zákona.
K § 29 – Vztah k odvětvovým právním předpisům Evropské unie
Pokud přímo použitelný právní předpis Evropské unie stanoví subjektům kritické infrastruktury povinnosti v oblasti zajišťování odolnosti subjektů kritické infrastruktury a tyto povinnosti mají alespoň srovnatelný účinek jako povinnosti, které jsou subjektům kritické infrastruktury stanoveny podle tohoto zákona, ustanovení tohoto zákona upravující povinnosti zavést a provádět opatření k posilování odolnosti a hlásit incidenty se vůči těmto orgánům a osobám neuplatní, a to včetně ustanovení o dozoru nad dodržováním uvedených povinností.  
Za ustanovení se srovnatelným účinkem jako povinnosti obsažené v navrhovaném zákoně podle odstavce 1 se dále považují taková ustanovení přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, o nichž to přímo použitelný právní předpis Evropské unie sám stanoví. 
Toto ustanovení má za cíl minimalizovat duplikování požadavků kladených na subjekty kritické infrastruktury ze strany navrhovaného zákona a právních předpisů Evropské unie. Pokud tedy subjekt kritické infrastruktury aplikuje opatření podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, které je co do míry účinku srovnatelné s opatřením podle navrhovaného zákona, považuje se povinnost provést opatření podle navrhovaného zákona za splněnou.
K § 30
K odstavci 1
Povinnosti stanovené tímto zákonem subjektu kritické infrastruktury se nevztahují na subjekty kritické infrastruktury určené v odvětvích bankovnictví nebo infrastruktury finančních trhů. Toto ustanovení je transpozicí článku 8 směrnice CER. 
Pokud ustanovení odvětvových právních aktů Unie vyžadují, aby subjekty kritické infrastruktury přijaly opatření k posílení své odolnosti ve výše zmíněných odvětvích, a pokud jsou tyto požadavky uznány Českou národní bankou za přinejmenším rovnocenné odpovídajícím povinnostem vyplývajícím ze směrnice CER, neměla by se příslušná ustanovení této směrnice, resp. tohoto návrhu zákona uplatnit, aby se zabránilo zdvojování a zbytečné zátěži subjektů kritické infrastruktury ve výše uvedených odvětvích. V takovém případě by se měla použít příslušná ustanovení nařízení DORA. 
Nicméně práva subjektu kritické infrastruktury byla zachována i pro subjekty kritické infrastruktury v odvětvích bankovnictví nebo infrastruktury finančních trhů. Za tímto účelem je nezbytné, aby subjekt kritické infrastruktury identifikoval kritickou infrastrukturu, kritické zaměstnance a významné dodavatele, jelikož vůči těmto oprávnění směřují. Z tohoto důvodu byla těmto subjektům ponechána povinnost v rozsahu § 13 odst. 1 písm. a), d), k) a p). A současně byla ponechána povinnost hlášení změn v poskytování základní služby v rozsahu § 11 a § 12.
K odstavci 2
Povinnosti stanovené tímto zákonem subjektu kritické infrastruktury se nevztahují na subjekty kritické infrastruktury určené v odvětví digitální infrastruktura. Toto ustanovení je transpozicí článku 8 směrnice CER.
Pokud ustanovení zákona upravujícího kybernetickou bezpečnost vyplývající ze směrnice NIS2 vyžadují, aby subjekty kritické infrastruktury přijaly opatření k posílení své odolnosti ve výše zmíněném odvětví, a pokud jsou tyto požadavky uznány věcně příslušným orgánem za přinejmenším rovnocenné odpovídajícím povinnostem vyplývajícím ze směrnice CER, neměla by se příslušná ustanovení této směrnice, resp. tohoto návrhu zákona uplatnit, aby se zabránilo zdvojování a zbytečné zátěži subjektů kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktura. V takovém případě by se měla použít příslušná ustanovení zákona upravujícího kybernetickou bezpečnost. 
Nicméně práva subjektu kritické infrastruktury byla zachována i pro subjekty kritické infrastruktury v odvětví digitální infrastruktura. Za tímto účelem je nezbytné, aby subjekt kritické infrastruktury identifikoval kritickou infrastrukturu, kritické zaměstnance, významné dodavatele a informoval o svých věcných prostředcích, jelikož vůči těmto oprávnění směřují. Z tohoto důvodu byla těmto subjektům ponechána povinnost v rozsahu § 13 odst. 1 písm. a), d), k), p) a r). A současně byla ponechána povinnost hlášení změn v poskytování základní služby v rozsahu § 11 a § 12.
Výjimka z tohoto zákona se týká pouze subjektů kritické infrastruktury, resp. je platná od jejich určení subjekty kritické infrastruktury. Povinnosti pro poskytovatelé základní služby směřující k jejich určení subjektem kritické infrastruktury zůstávají v platnosti.
K § 31 – Zmocňovací ustanovení
Návrh zákona předpokládá vydání několika prováděcích právních předpisů. Konkrétně se bude jednat o dvě nařízení vlády k provedení § 4, § 8 odst. 4 a § 9 odst. 1 a tří vyhlášek Ministerstva vnitra k provedení § 13 odst. 6, § 15 odst. 2, § 17 odst. 4, § 19 odst. 5 a § 20 odst. 9. V této souvislosti bude zrušeno nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, v němž byla doposud upravena problematika určování prvků kritické infrastruktury. 
Rozsah zmocnění je uveden v odkazovaných ustanoveních, přičemž § 34 upravuje toliko orgán, který prováděcí právní předpis vydá. 
Současně s návrhem zákona jsou předkládány teze zmíněných prováděcích právních předpisů.
K § 32 – Přechodná ustanovení
Jsou stanovena přechodná ustanovení z důvodu současně účinné regulace v podobě ochrany kritické infrastruktury zakotvené v krizovém zákoně a současně z důvodu nutnosti akceptace určitých termínů vycházející ze směrnice CER.
Klíčové datum pro subjekty kritické infrastruktury je 17. července 2026. Do této doby by měli všichni, kteří se domnívají, že jsou poskytovateli základní služby provést proces sebehodnocení a splnit svou informační povinnost vůči gestorovi a Ministerstvu vnitra, aby mohli být určeni subjekty kritické infrastruktury, jelikož každý poskytovatel základní služby bude mít povinnost informovat věcně příslušnému ministerstvo, ústřednímu správnímu úřadu nebo Českou národní bance poprvé podle § 8 odst. 1 do 90 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona.
Ministerstvo vnitra dále předloží Evropské komisi první souhrnnou zprávu o hlášených incidentech do 17. července 2028 a informuje Evropskou komisi o určení jednotného kontaktního místa s uvedením jeho kontaktních údajů, úkolů a povinností do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

K příloze návrhu zákona 

Nově budou v příloze návrhu zákona definováni gestoři (věcně příslušné orgány) za jednotlivá odvětví nebo pododvětví, což povede k transparentnosti při stanovování odpovědnosti za naplňování úkolů podle tohoto zákona. Vzhledem k nastavenému procesu sebehodnocení poskytovatelů základní služby tím bude současně zaručena přehlednost a snazší orientace v nové regulaci. Poskytovatelé základní služby, subjekty kritické infrastruktury, ale i věcně příslušné orgány mezi sebou budou mít stanoveny jasné kompetence a oblast své působnosti.
S ohledem na různou věcnou příslušnost Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, Českého telekomunikačního úřadu a Digitální a informační agentury v odvětví digitální infrastruktura muselo být toto odvětví rozděleno do tří pododvětví.
Směrnice CER se podle článku 1 odstavce 6 nevztahuje na subjekty veřejné správy, které vykonávají své činnosti v oblasti národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, obrany nebo prosazování práva, včetně vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů. Současně se ovšem členské státy mohou podle článku 1 odstavce 7 rozhodnout, že se článek 11 a kapitoly III, IV a VI směrnice zcela nebo zčásti nepoužijí na konkrétní kritické subjekty, které vykonávají činnosti v oblasti národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, obrany nebo prosazování práva, včetně vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, nebo které poskytují služby výhradně subjektům veřejné správy uvedeným v článku 1 odstavci 6. V souladu s tímto ustanovením bude nad rámec směrnice CER do regulace tohoto návrhu zákona zahrnuto odvětví bezpečnosti. V rámci tohoto odvětví byla vytvořena 4 pododvětví – Nouzové služby, Vnitřní pořádek, Monitorování radiační situace a Hydrometeorologická výstražná služba, které zahrnují zejména ty prvky kritické infrastruktury, které jsou v dosud platném znění NV č. 432/2010 Sb. určovány v odvětví „Nouzové služby“. Další odvětví nebo pododvětví pro jinak vyloučené subjekty podle článku 1 odstavce 6 nebo 7 nebyla věcně příslušnými ministerstvy nebo jinými ústředními správními úřady v rámci národní regulace navržena.
Na základě návrhu meziresortní pracovní skupiny, která byla zřízena pro účely přípravy věcného záměru zákona bylo na základě zkušeností z pandemie COVID-19 přidáno další odvětví v rámci národní regulace, a to odvětví „Odpadové hospodářství“ ve věcné příslušnosti Ministerstva životního prostředí. Výpadek služeb v oblasti odpadového hospodářství se ukázal jako zásadní problém pro fungování velkých aglomerací a navrhovatelé pokládají za důležité, aby stát tuto službu identifikoval jako základní službu, jelikož její neplnění má vliv na kvalitu života a zdraví obyvatelstva, fungování soukromé i státní sféry a udržení hygienických standardů. 

K ČÁSTI DRUHÉ: ZMĚNA ZÁKONA O PŮSOBNOSTI SPRÁVY STÁTNÍCH HMOTNÝCH REZERV
Jedná se legislativně-technickou změnu související se změnou terminologie na úseku kritické infrastruktury.
K ČÁSTI TŘETÍ: ZMĚNA ZÁKONA O ZEMĚMĚŘICTVÍ
Jedná se legislativně-technickou změnu související se změnou terminologie na úseku kritické infrastruktury.
K ČÁSTI ČTVRTÉ: ZMĚNA ZÁKONA O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM
Jedná se legislativně-technickou změnu související se změnou terminologie na úseku kritické infrastruktury.
K ČÁSTI PÁTÉ: ZMĚNA ZÁKONA O INTEGROVANÉM ZÁCHRANNÉM SYSTÉMU

K § 4 odst. 2 a 3
Navrhované nové znění § 4 odst. 2 taxativně uvádí do výčtu ostatních složek IZS obecní policii a poskytovatele akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem, kdy se u těchto subjektů předpokládá uzavření dohody o plánované pomoci na vyžádání podle § 21. Úprava reflektuje požadavek grémia ředitelů městských policií a Ministerstva zdravotnictví. V případě obecní policie se jedná o potvrzení stavu, kdy již za stávajícího znění předmětného ustanovení byla obecní policie ostatní složkou IZS, pokud měla uzavřenu dohodu o plánované pomoci na vyžádání podle § 21, v případě jejího neuzavření se však za ostatní složku IZS obecní policie nepovažuje ani podle nového znění. 
V případě poskytovatelů akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem, se nově navrženým ustanovením § 4 odst. 2 tyto taxativně řadí mezi ostatní složky IZS, pokud mají uzavřenou dohodu o plánované pomoci na vyžádání podle § 21 bez ohledu na to, zda je či není vyhlášen krizový stav. V případě, že uzavřenou dohodu o plánované pomoci na vyžádání podle § 21 uzavřenou nemají, nově navržené znění § 4 odst. 3 připouští tyto považovat za ostatní složky IZS po dobu vyhlášení krizového stavu. Nová úprava tak v souvislosti s nastavením systému financování vybraných složek IZS počítá s možností financování některých činností poskytovatelům akutní lůžkové péče, bez ohledu na to, zda mají nebo nemají uzavřenu dohodu o plánované pomoci na vyžádání, s rozlišením poskytování služeb při vyhlášením krizovém stavu nebo mimo něj. 
K § 5 odst. 1
Navrhované ustanovení § 5 řeší nevyhovující stav názvosloví stálých orgánů pro koordinaci složek IZS v rámci aktuálního znění § 5. Nahrazuje slovní spojení „operační střediska hasičského záchranného sboru kraje“ slovním spojením „Krajské operační a informační středisko“ a nahrazení slovního spojení „operační a informační středisko generálního ředitelství hasičského záchranného sboru“ slovním spojením „Národní operační a informační středisko“, a to v souladu s organizační změnou hasičského záchranného sboru ČR. 
K § 7 odst. 2
Navrhované znění ustanovení § 7 doplňuje výčet kompetencí Ministerstva vnitra o nové písm. k) pro kompetence v rámci úlohy kontaktního místa Mechanismu civilní ochrany EU a mezinárodních operací. MV – GŘ HZS ČR tyto činnosti skutečně vykonává a jedná se tudíž o popis reálného stavu. Dále navrhované znění ustanovení § 7 doplňuje výčet kompetencí Ministerstva vnitra o nové písm. l) pro kompetenci k poskytování dotace složkám IZS, což je faktickou přípravou na zakotvení ustanovení k finančnímu zabezpečení IZS v rámci navrhovaného znění § 31. 
K § 9
Původní znění aktuálně platného ustanovení § 9 zákona o IZS upravuje úkoly Ministerstva dopravy a spojů (dnes “Ministerstvo dopravy“) v oblasti informačních systémů přepravy nebezpečných látek (Dopravní informační systém). Tato problematika je upravena speciálními zákony a Ministerstvo dopravy navrhuje toto ustanovení zcela vypustit. 
K § 20 odst. 1
Navrhovaná změna stávajícího znění toliko reflektuje navrhovanou znění ustanovení § 5 odst. 1, kdy nahrazuje slovní spojení „operačního a informačního střediska generálního ředitelství hasičského záchranného sboru“ slovním spojením „národního operačního a informačního střediska“.
K § 29
Aktuálně platné znění § 29 řešící komplexně náhradu za omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcné a osobní pomoci je navrženo k rozdělení do dvou samostatných ustanovení, a sice nový § 29 pro úpravu problematiky náhrad za omezení vlastnického práva nebo poskytnutí pomoci a nový § 29a pro úpravu postupů při uplatnění nároku na peněžní náhradu. Záměrem je reflektovat aplikační praxi při uplatňování náhrad. Proto je daná problematika návrhem logicky rozdělena do samostatných paragrafů a doplněna o podrobnější úpravu některých skutečností a procesů. 
K § 30
Aktuálně platné znění § 30 řešící komplexně náhradu škody způsobenou právnickým a fyzickým osobám vzniklou v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona je navrženo k rozdělení do dvou samostatných ustanovení, a sice nový § 30 pro úpravu problematiky náhrady újmy a nový § 31 pro úpravu postupů při uplatnění nároku na náhradu újmy. Záměrem je reflektovat aplikační praxi při uplatňování náhrad. Proto je daná problematika návrhem logicky rozdělena do samostatných paragrafů a doplněna o podrobnější úpravu některých skutečností a procesů.
K § 31 odst. 1
Navrhovaná změna stávajícího znění ustanovení § 31 odst. 1 zákona nově uvádí mezi oblasti financování v rámci IZS z rozpočtu Ministerstva vnitra a kraje v rámci jejich rozpočtu také finanční zabezpečení ostatních složek IZS zařazených do ústředního poplachového plánu. Jedná se o změnu, která zakotvuje zmocnění Ministerstva vnitra pro poskytování dotací, dle nově navrženého ustanovení § 31a.  
K § 31a
Navrhované znění nového ustanovení § 31a „Finanční zabezpečení vybraných složek integrovaného záchranného systému“ navazuje na navrhovanou úpravu znění § 7 odst. 2, a také na navrhovanou úpravu znění § 31 odst. 1. Navrhované znění § 31a zakotvuje možnost žádosti ze strany právnických osob žádat Ministerstvo vnitra o poskytnutí dotace na zajištění finančního zabezpečení ostatních složek IZS zařazených do ústředního poplachového plánu IZS na základě dohod o plánované pomoci na vyžádání, pokud tyto uzavřou s Ministerstvem vnitra dohody o poskytnutí dotace. Návrh vychází z potřeby zajistit financování ostatních složek IZS, které poskytují specifické činnosti v určitém rozsahu nebo po určité období. 
K ČÁSTI ŠESTÉ: ZMĚNA KRIZOVÉHO ZÁKONA
K § 1 
Navrhovaná úprava odst. 1 reaguje na transpozici směrnice CER do samostatného zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Směrnice CER upravuje současný systém kritické infrastruktury, který byl dosud legislativně ukotven v rámci krizového zákona. Směrnice CER zároveň přímo nahrazuje současnou směrnici EKI, která se ruší s účinností od 18. října 2024. Z původního znění krizového zákona tak jsou odstraněny všechny části, které souvisí se systémem kritické infrastruktury nebo s i transpozicí směrnice EKI. S tím souvisí i vyškrtnutí odst. 2.
K § 2 
V tomto ustanovení jsou vymezeny základní pojmy, které jsou v krizovém zákoně používány. 
V písm. a) a b) došlo k úpravě znění definic krizového řízení a krizové situace, a to ve vazbě na transpozici směrnice CER do národní legislativy a s tím související změnu systému kritické infrastruktury. Nový systém kritické infrastruktury je zaměřen především na subjekty kritické infrastruktury a jejich poskytování základní služby místo samotných prvků kritické infrastruktury a jejich ochranu. Úprava definic rovněž reflektuje přesun od ochrany kritické infrastruktury směrem k posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Odolnost je v tomto kontextu chápána jako širší soubor technických, bezpečnostních a organizačních opatření s cílem předcházet vzniku incidentů, odolávat jim a zotavit se z nich, a to včetně zajištění kontinuity činnosti. Navrhovaná úprava zároveň nevyjímá problematiku kritické infrastruktury z oblasti krizového řízení a ponechává tak jeho chápání ve stejném smyslu, jak je tomu v současné době.
Nově je mezi pojmy zahrnuto i pracoviště krizového řízení, které definuje, že toto pracoviště je organizační celek organizace, jehož zřízení je povinné pro orgány krizového řízení.
Z důvodu transpozice směrnice CER a s tím souvisejícího návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury rovněž dochází k vyškrtnutí veškerých pojmů, které byly do krizového zákona zahrnuty v souvislosti s transpozicí směrnice EKI v roce 2010. Konkrétně se jedná o vyškrtnutí definic kritické infrastruktury, evropské kritické infrastruktury, prvku kritické infrastruktury, ochrany kritické infrastruktury, subjektu kritické infrastruktury, průřezových kritérií a odvětvových kritérií (§ 2 písm. g) až m)).
Nově navrhované písm. g) definuje pojem „pracoviště krizového řízení“, které je chápáno jako organizační součást příslušného orgánu krizového řízení podle Hlavy II krizového zákona. Účelem pracoviště krizového řízení je pak především zajištění plnění úkolů příslušného orgánu krizového řízení dle krizového zákona při přípravě na krizové situace a jejich řešení. Doplnění této definice reaguje na potřebu vymezení tohoto útvaru, který má být v rámci plnění povinností některých orgánů krizového řízení zřízen. Současné znění krizového zákona s tímto pojmem již dlouhodobě pracovalo, ale bez jakéhokoliv bližšího vymezení jeho účelu a činnosti. Návrh novely krizového zákona tak tento stav napravuje.
V otázce pojmů pak návrh novely krizového zákona jednak sjednocuje z důvodu větší srozumitelnosti dále používané pojmy a instituty („zajišťování připravenosti na krizové situace a jejich řešení“) a také reaguje na potřebu rozšíření pojmů v oblasti samosprávy, kde tímto dochází k narovnání a vyjasnění postavení jednotlivých aktérů v působnosti zákona. Zde se především jedná o zohlednění a reflektování specifického postavení Hlavního města Prahy a jeho městských částí. Úprava tak jednoznačně přiřazuje orgány Hlavního města Prahy a jednotlivých městských částí k příslušným ustanovením týkajícím se souvisejících orgánů krizového řízení (nová písm. h) až m) v § 2). 
K § 2a
Navrhované znění má obecně nastavit hierarchii krizové plánovací dokumentace a její závaznost pro orgány krizového řízení a další orgány veřejné moci. Poslední odstavec má za cíl stanovit jednoznačně ty části dokumentace, které jsou neveřejné a nezpřístupňují se ani dle zákona č. 106/1999 Sb. 
K § 3
Návrh úpravy v odst. 3 odstraňuje ve vazbě na doplnění definice hejtmana v § 2 písm. h) část týkající se doplnění primátora hl. m. Prahy.
Zároveň dochází v § 3 odst. 6 k úpravě týkající se vydávání rozhodnutí o stavu nebezpečí a jeho vyhlašování na úřední desce a o upřesnění zveřejnění rozhodnutí o stavu nebezpečí na úředních deskách obecních úřadů na území, kde je stav nebezpečí vyhlášen a ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů. Tato úprava spočívá ve sladění postupů se zákonem č. 35/2021 Sb., o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů. Změna spočívá v tom, že rozhodnutí se vyhlašuje na příslušných úředních deskách a ve sbírce se zveřejňuje v souladu s § 8 odst. 2 tohoto zákona.
K § 4 
§ 4 odst. 1
Návrh novely krizového zákona upravuje a zpřesňuje vymezení role vlády v systému krizového řízení, kdy vláda je podle návrhu zákona orgánem, který odpovídá za zajišťování připravenosti na řešení České republiky na krizové situace a při jejich řešení. Toto znění odpovídá vrcholnému a ústřednímu postavení vlády v rámci celého systému krizového řízení, které souvisí s úkoly a pravomocemi, kterými vláda disponuje. Především se pak jedná o její pravomoc ukládat úkoly ostatním orgánům krizového řízení, řídit je a kontrolovat jejich činnost. Úprava je také navrhována za účelem sjednocení úvodních odstavců u kompetencí jednotlivých orgánů krizového řízení.
V návaznosti na nový samostatný zákon o odolnosti kritické infrastruktury je rovněž navrženo vyškrtnutí úkolů a pravomocí vlády, které se týkají oblasti kritické infrastruktury. Konkrétně se jedná o vyškrtnutí ustanovení písm. d) a e), kterým vláda stanovuje průřezová a odvětvová kritéria a také ustanovení, podle kterého vláda určovala prvky kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu.
Úprava dále doplňuje nové písmeno d), kterým dochází k zakotvení nové kompetence vlády nařizovat cvičení orgánů krizového řízení. Tímto ustanovením není narušena působnost jednotlivých ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, neboť realizace cvičení na ústřední úrovni bude probíhat obdobným způsobem jako v současné době. Nové ustanovení pouze vládě dává tuto kompetenci, která jí vyplývá z jejího ústředního postavení v celém systému krizového řízení. Samotná cvičení pak budou plánována na nařizována skrze Plán cvičení orgánů krizového řízení, který již vláda standardně schvaluje i v současné době. Krizový zákon se rovněž dosud pouze odkazoval na možnost provedení cvičení podle zákona o integrovaném záchranném systému. Nyní jsou nově stanoveny kompetence k nařizování cvičení orgánů krizového řízení, při kterém nemusí být procvičováno i provádění záchranných a likvidačních prací.
§ 4 odst. 3
Nově vznikající odst. 3 stanoví další kompetence vlády na úseku připravenosti České republiky na řešení krizových situací. Úprava souvisí s vytvořením nové krizové plánovací dokumentace na ústřední úrovni (krizový plán České republiky), která bude zastřešujícím dokumentem zahrnující celé území České republiky. Úprava v tomto případě rovněž reaguje na dlouhodobé požadavky na zpracovávání tohoto typu plánovací dokumentace ze strany mezinárodních institucí, zejména z úrovně Evropské unie. Tento požadavek se například objevuje v hodnoceních pravidelných hlášení dle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie. Krizový plán České republiky bude zpracován Ministerstvem vnitra ve spolupráci s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady do čtyř let od nabytí účinnosti tohoto zákona. Následné pravidelné aktualizace budou probíhat v rámci čtyřletých cyklů, přičemž v případě potřeby bude možné aktualizaci provádět i mimo tyto pravidelné aktualizace. Konkrétní způsob aktualizace a lhůty pro její provedení budou uvedeny v prováděcím právním předpise.
Úprava dále legislativně zakotvuje schválení posouzení rizik České republiky, které je základem pro tvorbu plánovací dokumentace, zejména národního krizového plánu. Nahrazuje a aktualizuje dříve zpracovanou Analýzu hrozeb ČR, (schválena usnesením vlády ze dne 27. dubna 2016 č. 369) a je v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie. Náležitosti a způsob zpracování posouzení rizik České republiky stanoví prováděcí právní předpis. Posouzení rizik bude schvalováno na dobu čtyř let, což odpovídá maximální lhůtě pro aktualizaci krizového plánu České republiky, pokud nebude potřeba aktualizace dříve. Uvedené posouzení rizik České republiky bude rovněž splňovat náležitosti a požadavky na národní posouzení rizik podle směrnice CER. Posouzení rizik České republiky bude zpracováno do jednoho roku od účinnosti krizového zákona, přičemž další pravidelné termíny aktualizace tohoto posouzení budou stanoveny spolu s obsahem v prováděcím právním předpise.
Vláda bude rovněž dle odst. 3 schvalovat koncepci vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení, přičemž tato úprava narovnává faktický stav, kdy vláda již v současné době tento typ dokumentu schvaluje (viz např. usnesení vlády ze dne 10. července 2017 č. 508 o Koncepci vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení). Zároveň se jedná o zásadní koncepční dokument pro rozvoj vzdělávání v této oblasti.
K § 5
Změna ustanovení písmene b) souvisí se změnou ustanovení § 35 a § 36 upravujících náhrady.
Účelem nově navržených ustanovení v odst. 1 je umožnit, aby postupy podle krizového zákona mohly v odpovídající míře využívat zpracování osobních údajů v případech, kdy to sektorová právní úprava nepředpokládá. Ze zkušenosti plyne, že některé činnosti lze obtížně podřadit pod zpracování osobních údajů – například zjišťování tělesné teploty při vstupu do objektu nebo prostoru je zpracováním osobních údajů jen v případě, že dochází k zaznamenání tělesné teploty ve spojení s dalšími údaji umožňujícími identifikaci osoby. Pokud tomu tak není, jde spíše o zásah do soukromí, resp. osobní integrity člověka. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 5 písm. a) se zabývá integritou, ale nikoli soukromím člověka v širším smyslu podle čl. 7 odst. 1 Listiny, je vhodné aspekt soukromí vyjádřit jednoznačným způsobem odkazujícím na čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny. Omezení práva na ochranu osobních údajů se pak váže zejm. k čl. 10 odst. 3 Listiny.
V případě omezení vstupu cizinců a osob bez státní příslušnosti na území České republiky pak toto nově navrhované omezení rovněž vychází ze zkušeností s řešením pandemie COVID-19, kdy vznikla potřeba omezit, resp. stanovit podmínky vstupu pro osoby, které nemají české státní občanství.
V případě omezení práva na vzdělání a na přípravu k povolání, na výkon činnosti školy nebo školského zařízení podle školského zákona nebo na výkon činnosti vysoké školy, jejího účelového zařízení nebo poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělání na území České republiky také toto navrhované omezení vychází ze zkušeností při řešení pandemie COVID-19. Zejména se jedná o uzákonění možnosti provádět výuku alternativním, např. vzdáleným, způsobem.
U všech nově doplňovaných omezení je třeba vnímat jejich omezení dané nezbytně nutnou dobou a nezbytně nutným rozsahem. Nejedná se tak o absolutní omezení uvedených práv.
K § 6
§ 6 odst. 1
Změna v odst. 1 písm. a) souvisí s aktuálním zněním občanského zákoníku, který dle § 494 výslovně vylučuje zvíře z pojmu věc. Úprava je i v souladu s ustanoveními zákona o integrovaném záchranném systému.
Návrh novely krizového zákona dále doplňuje nová krizová opatření vlády, která navazují a vychází oprávnění zakotvených v § 5, případně rozšiřují již existující krizová opatření, která jsou vázána na omezení definovaná v § 5 již v současném znění krizového zákona. Konkrétně se jedná o rozšíření krizového opatření uvedeného v písm. b) týkajícího se zákazu vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území o možnost nařídit setrvání na vymezeném území a zákaz jeho opuštění. Toto rozšíření vychází přímo ze zkušeností z řešení pandemie onemocnění COVID-19, kdy aplikace současného znění opatření v písm. b), byla pro potřeby vyhlašování plošných karanténních krizových opatření nedostatečná.
Účelem ustanovení odst. 1 písm. f) je výslovné zakotvení oprávnění vlády přijímat krizová opatření zasahující do práva na soukromí a práva na ochranu osobních údajů. Cílem tohoto kroku je zajistit, že bude operativním a flexibilním způsobem doplněna či nahrazena chybějící zákonná úprava v případech, kdy by zpracování osobních údajů podle dosavadních předpisů nevedlo k adekvátnímu řešení krizové situace. Požadavky na řešení krizových situací mohou být velmi různé. Mohou spočívat v tom, že je třeba získat a zpracovávat údaje, které veřejná moc dosud neshromažďovala. Krizová situace může vyžadovat, aby se na zpracování osobních údajů podílely další nebo jiné orgány veřejné moci, nebo aby byly shromážděné osobní údaje zpracovány jiným způsobem nebo za jiným účelem. V úvahu připadá i vznik nových specializovaných evidencí, které umožní koordinovanou činnost různých orgánů veřejné moci při řešení krizové situace. Zároveň se nelze omezit pouze na „zpracování osobních údajů“, neboť to nepokrývá situace, kdy se zjištěná skutečnost bezprostředně použije (např. k zamezení vstupu), ale není spojena s údaji umožňujícími identifikaci osoby (v evidenci).
V případě opatření týkajícího se nařízení pravidel upravujících provoz dalších zařízení péče o předškolní děti se jedná o úpravu, jejímž cílem je doplnění možnosti stanovení specifických pravidel dětským skupinám, které nejsou školami a musí tedy být uvedeny v samostatném ustanovení týkajícím se ostatních zařízení péče o předškolní děti.
Nově je také zohledňován negativní poznatek o absenci zmocnění k omezení distribuce zboží, které je kontaminováno a ještě nebylo předáno do volného prodeje. 
§ 6 odst. 2
V odst. 2 je s ohledem na změnu bezpečnostního prostředí nezbytné rozšířit opatření k ochraně státních hranic a k pobytu cizinců nebo osob bez státní příslušnosti tak, aby nebyla vázána pouze na oblast nebezpečných chemických látek a přípravků, jaderných zařízení a zdrojů ionizujícího záření.
Na základě zkušeností z minulých dlouhodobých krizových situací je nezbytné stanovit pravomoc určit speciální režimy pro chod správních orgánů v krizové situaci a pro správní řízení.
Navrhovaná úprava odst. 2 dále reaguje na implementaci směrnice CER do samostatného zákona o odolnosti kritické infrastruktury, a s tím související úpravu terminologie. Konkrétně je tak přednostní zásobování prvku kritické infrastruktury změněno na přednostní zásobování subjektu kritické infrastruktury.
Kromě úpravy terminologie je do písm. f) doplněn nový bod týkající se přednostního zásobování právnických a podnikajících fyzických osob, které plní nebo se podílí na plnění stanovených krizových opatření. Tento okruh subjektů byl rovněž doplněn na základě zkušenosti z řešení pandemie onemocnění COVID-19, konkrétně v návaznosti na řešení prioritizace distribuce ochranných prostředků.
§ 6 odst. 5
Do § 6 byl doplněn nový odst. 5, který v souladu s úpravou § 5 odst. 1 písm. g) se stanoví najisto, že krizové opatření může omezit práva subjektu údajů, pokud je to nezbytné. Zároveň se za účelem právní jistoty výslovně umožňuje, aby krizové opatření plnilo další úlohy, které předpisy na ochranu osobních údajů svěřují právním předpisům. Jde zejména o stanovení záruk ohledně ochrany osobních údajů, ale také o určení případného zpracovatele (srov. § 44 zákona 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů). Zmocnění je záměrně formulováno relativně obecně, aby se v praxi usnadnilo rychlé a operativní řešení situací, ve kterých by mohlo dojít k průniku mezi zajišťováním bezpečnostních, případně obranných, zájmů ČR podle hlavy IV zákona 110/2019 Sb., a mezi předpokládanými nebo probíhajícími dílčími aktivitami k usnadnění řešení krizové situace na úrovni EU. 
§ 6 odst. 7
Zároveň byl do návrhu novely krizového zákona doplněn nový odst. 7, který dále rozvíjí ustanovení čl. 5 odst. 3 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, dle kterého může při nebezpečí z prodlení vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Nové ustanovení tak specifikuje konkrétní roli a postavení předsedy vlády v kontextu orgánů krizového řízení při aplikaci čl. 5 odst. 3. Zároveň nové ustanovení specifikuje konkrétní podobu krizových opatření, která jsou předsedou vlády vyhlašována.
K § 8 odst. 2 a 3
Uvedenými ustanoveními má být zejména posílena právní jistota a ochrana práv a svobod adresátů povinností a omezení plynoucích z krizových opatření, a to jednak prostřednictvím důrazu na odůvodnění rozhodnutí o krizovém opatření a také tím, že před vydáním krizového opatření má vláda zhodnotit všechny aspekty ukládaných povinností a omezení z hlediska účelnosti a přiměřenosti. Samotná absence takového odůvodnění nepovede sice k automatické neplatnosti krizového opatření, ale může být hodnocena jako důvod ke zrušení krizového opatření v rámci nově zakotveného soudního přezkumu.
S ohledem na to, že krizový zákon definuje krizové opatření jako organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob, omezuje se postup podle tohoto ustanovení pouze na ta krizová opatření, kterými je zasahováno do práv a povinností osob.
S ohledem na nutnost zachovat akceschopnost vlády v případech, kdy přijetí krizového opatření k řešení krizové situace nesnese odkladu, je v ustanovení stanovena výjimka právě pro situace, kdy bezprostředně hrozí nebezpečí z prodlení (např. nutnost rychlé evakuace z místa zasaženého či bezprostředně ohroženého krizovou situací).
K § 8a
Ustanovení upravuje postup po ukončení krizové situace při řešení následků vzniklých krizovou situací. Navrhované oprávnění vládě dává ve lhůtě 30 dnů po ukončení krizové situace ukládat úkoly, nařídit bezodkladná opatření, nařízení nasazení vojáků v činné službě, a možnosti stanovit lhůty vůči správním orgánům. Jedná se o nástroj k zamezení ad hoc nařízením, které byly nesystémové a vytvářené na základě aktuální potřeby, a ne v souladu s krizovým zákonem. Toto ustanovení by těmto opatřením a nařízením mělo předejít a vytvořit dostatečný prostor na nápravu a zakončení nutné činnosti po ukončení krizového stavu. 
Ustanovení vychází ze zkušeností s řešením tornáda na Jižní Moravě v roce 2021, kdy byla potřeba urychlit odstraňování staveb a demolicí z pohledu procesních úkonů a dále zlegalizovat přítomnost složek a subjektů pro odstraňování následků tornáda související spíše s obnovou území.
K Dílu 2
Do názvu byla v návaznosti na doplnění nového ustanovení § 12e doplněna Policie České republiky.
K § 9
§ 9 odst. 1
V návětí odst. 1) byla provedena formulační úprava současného znění. Návětí i nadále konstatuje, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady zajišťují připravenost na krizové situace a jejich řešení ve své působnosti.
Dále ustanovení rozšiřuje podmínky připravenosti na krizové situace a jejich řešení zavedením nových povinností souvisejících se zpracováním posouzení rizik České republiky, zpracování typového plánu, kontrolní činnosti a plnění úkolů podle Krizového plánu České republiky.
§ 9 odst. 3
Současný odst. 3 je v návrhu novely krizového zákona vyškrtnut z důvodu transpozice směrnice CER. Stejně tak je vyškrtnut i odst. 5, který se týká zmocňovacích ustanovení pro vydání vyhlášky Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy Českého Báňského úřadu. Důvodem vyškrtnutí odst. 5 je přesunutí zmocňovacích ustanovení do § 40 návrhu zákona.
K § 10 
§ 10 odst. 1
Ustanovení upravuje činnosti Ministerstva vnitra při koordinaci výkonu státní správy. Nově zavádí, že organizuje vzdělávání v oblasti krizového řízení. Jde o narovnání původní právní úpravy se současným stavem, kdy k této činnosti již dlouhodobě dochází. Dále bude Ministerstvo vnitro určovat formu, obsah a rozsah odborné přípravy starostů, hejtmanů a ministrů či vedoucích jiných ústředních správních úřadů a zpracovávat souhrnné vyhodnocení z této odborné přípravy. Požadavek na toto odborné vzdělávání vychází z praxe při řešení krizových situací, neboť tyto osoby potřebují jasné znalosti svých kompetencí za účelem rychlého a efektivního řešení mimořádných událostí a krizových situací.
Původní písm. e) až i) jsou odstraněna v návaznosti na úpravu oblasti kritické infrastruktury samostatným zákonem. 
Nově zavádí povinnosti ke zpracování tzv. krizové dokumentace, která obsahuje posouzení rizik ČR a Krizový plán ČR, k čemuž využívá podkladů zpracovaných gesčními ministerstvy nebo jinými ústředními správními úřady.
Písm. i) zavádí povinnost zpracování koncepce vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení. V současnosti je tato koncepce již zpracovávána, avšak tato povinnosti nebyla dosud nikde legislativně zakotvena.
K § 11
Úprava znění § 11 se týká rozšíření pravomocí, které reflektuje zkušenosti Ministerstva zdravotnictví získané při řešení krizových situací, a to migrační vlny velkého rozsahu a epidemie onemocnění COVID-19
Zachování původního znění písm. b) není vhodné, neboť v krajním případě může dojít k situaci, že některé kraje požádají o koordinaci ze strany Ministerstva zdravotnictví a jiné nikoliv. Poskytování zdravotních služeb je obecně činnost, jež není limitována územím jednotlivých krajů a má transregionální přesah.
Návrhem se dále rozšiřuje okruh potenciálně povinných subjektů na prakticky všechny poskytovatele zdravotních služeb, nicméně i tento posun má své opodstatnění zejména pro personální podporu poskytovatelů akutní péče za krizového stavu, provádění očkování či jiných preventivních opatření apod.
Pod bod 1 lze zahrnout veškeré myslitelné povinnosti aktivního konání, které lze poskytovatelům zdravotních služeb uložit (např. reprofilizovat lůžka, provádět očkování).
Pod bod 2 lze zahrnout plošná omezení poskytování některých služeb (např. pracovně lékařské prohlídky). 
K § 12a
§ 12a písm. a)
Navrhované doplnění § 12a odst. 1 krizového zákona vytváří potřebné právní podmínky pro nezbytnou rychlou, efektivní a vzniklé situaci odpovídající reakci v zájmu zajištění a ekonomicky efektivního zabezpečení pokrytí energetických potřeb státu, a to také v rámci krátkodobých opatření zaměřených na řešení a nivelizaci zásadních rizik pro bezpečnost, ochranu hospodářských zájmů České republiky, ale také pro ochranu životů, majetkových hodnot a životního prostředí. Navrhovaná úprava navíc umožní řešit situace neschopnosti provozovatele distribuční soustavy zajistit bezpečný a spolehlivý provoz, tedy situace dopadající na všechny obyvatele státu, a to právě s využitím vytvoření překlenovacích součinnostních vazeb.
Původní odst. 2 se zrušuje. Navrhovaná úprava reaguje na implementaci směrnice CER do samostatného zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury.
K § 12b
Navrhované ustanovení nově doplňuje oprávnění Ministerstva zemědělství v době krizového stavu v oblasti zabezpečení výživy obyvatelstva, výroby potravin, v oblasti vodního hospodářství, v oblasti veterinární a rostlinolékařské. Konkrétně se jedná o oprávnění koordinovat potravinářskou výrobu a zásobování pitnou vodou ve spolupráci s kraji a ústředními správními úřady. Tato koordinace probíhá na celostátní úrovni a nezasahuje tak do kompetencí hejtmana na krajské úrovni. Zmíněná opatření jsou za krizového stavu v gesci Ministerstva zemědělství, které je oprávněno tyto činnosti vykonávat, s ohledem na zajištění bezpečnosti a ochrany obyvatelstva v krizových situacích zabezpečením produkce kvalitních základních potravin, zásobováním pitnou vodou. V případě nouzového zásobování pitnou vodou za krizových situací Ministerstvo zemědělství koordinuje na území ČR ve spolupráci s kraji tuto činnost s využitím příslušných krizových opatření; dále zajišťuje koordinaci opatření a postupů při využívání prostředků v rámci pohotovostních zásob a hmotných rezerv v segmentu pitné vody a potravin a zajištění provozu strategických odvětví v gesci MZe v krizových situacích.
Dále je Ministerstvo zemědělství oprávněno koordinovat opatření k řešení likvidace hromadných nákaz zvířat a opatření k řešení epifytie.
K § 12c
Návrh ustanovení k Českému telekomunikačnímu úřadu mu stanoví oprávnění přijímat opatření k zachování bezpečnosti, odolnosti a integrity veřejné telekomunikační sítě nebo důvěrnosti a interoperability veřejně dostupné služby elektronických komunikací, s cílem neprodleného obnovení poskytování základních služeb v digitálním prostředí.
K § 12d
Nově navrhované ustanovení týkající se Správy státních hmotných rezerv přidává Správě státních hmotných rezerv oprávněné během krizového stavu uvolňovat státní hmotné rezervy včetně nouzových zásob ropy a ropných produktů, dále zajišťovat koordinaci poskytování věcných zdrojů v systému hospodářských opatření pro krizové stavy a zajišťovat nákup státních hmotných rezerv a centrální nákup majetku nezbytného pro překonání krizové situace pro ministerstva a jiné ústřední správní úřady.
K § 12e
§ 12e odst. 1 
Ustanovení odstraňuje nedostatek předchozí právní úpravy, podle které byla Policie České republiky orgánem krizového řízení s působností na území kraje. Policie České republiky jako celek nemá jen omezenou územní působnost a bylo třeba tento stav napravit. Úkoly a krizová opatření na krajské úrovni jsou zajišťovány cestou krajského ředitele, který je členem bezpečnostní rady kraje a krizového štábu hejtmana. K plnění úkolů si krajský ředitel může vyžádat pomoc od útvarů s celostátní působností, jejichž činnosti za stavu nebezpečí při zařazení Policie České republiky do orgánů s územní působností nebyly nijak vymezeny a stály mimo systém, stejně jako Policejní prezidium České republiky.
Při nouzovém stavu nebo vyšších krizových stavech plní Policie České republiky úkoly zadávané vládou nebo Ministerstvem vnitra centrálně podle rozhodnutí policejního prezidenta a jeho krizového štábu. Jasný způsob jednotného řízení buď cestou krizových štábů, nebo cestou operačních středisek odpovídá celostátní působnosti Policie České republiky a není omezen územním (krajským) rozsahem. Také rozsah a způsob plnění úkolů zadaných policií by byl podle situace pravděpodobně ve všech krajích obdobný nebo stejný.
Ustanovení uvádí nejzákladnější úkoly, které zajišťují útvary Policie České republiky uvedené v § 6 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii české republiky v souvislosti se zajištěním připravenosti Policie České republiky k řešení krizových situací. 
§ 12e odst. 2
Ustanovení zakotvuje možnost, aby útvary Policie České republiky uvedené v odstavci 1 zřídily krizové štáby, které koordinují činnost útvaru Policie České republiky v průběhu řešení krizové situace. V odstavci 2 je stanovena povinnost Policie České republiky zřídit pracoviště krizového řízení, které plní koordinační úlohu v policii při zajišťování připravenosti na řešení krizových situací, rovněž je metodickým pracovištěm pro tuto oblast.
K § 13 
Úpravou tohoto ustanovení dochází k úpravě postavení a kompetencí České národní banky v systému krizového řízení, a to jednak ve smyslu úprav úkolů a kompetencí ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, a také ve vazbě na její specifické postavení vůči České republice a Evropské centrální bance. Česká národní banka se nově podílí na zpracování posouzení rizik České republiky a na zpracování typových plánů, které mohou ze zpracovaného posouzení rizik České republiky plynout, a které spadají do věcné působnosti České národní banky. Dále se podílí na plnění úkolů vyplývajících z krizového plánu České republiky a provádí kontroly na úseku krizového řízení.
Ustanovení uvedená v odst. 4 se ruší, neboť navrhovaná úprava reaguje na implementaci směrnice CER do samostatného zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, který problematiku kritické infrastruktury vyjímá z krizového zákona.
K § 14
§ 14 odst. 2 písm. d)
Přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení zpracovává hasičský záchranný sbor kraje ve spolupráci s dotčenými subjekty na území kraje a následně jej projednává bezpečnostní rada kraje. Tento dokument je zásadní pro další zpracování jak havarijního plánu kraje, tak i krizového plánu kraje, protože na základě posouzení rizik stanovuje, vůči kterým rizikům je třeba v příslušných plánech připravovat opatření a postupy. S ohledem na výše uvedené je tak logické, aby tento dokument po projednání v bezpečnostní radě schvaloval hejtman, obdobně jako je tomu u krizového plánu kraje.
§ 14 odst. 2 písm. f)
Nařizování cvičení orgánů krizového řízení nebylo dosud v rámci krizového zákona řešeno a postupovalo se obdobně podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. Pro zajištění souladu faktické stavu s právním prostředím je nově kompetence nařizovat cvičení orgánů krizového řízení na území kraje svěřena hejtmanovi kraje.
§ 14 odst. 2 písm. g)
Hejtman kraje zajišťuje připravenost kraje na řešení krizových situací a řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků. Pro území kraje nebo jeho část může vyhlásit stav nebezpečí jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury. Tato jejich nezastupitelná role v systému krizového řízení vyžaduje, aby měli pro výkon svých funkcí nezbytné znalosti o svých kompetencích a úkolech a také potřebné dovednosti, které umožní lépe se orientovat v dané problematice a zefektivní tak řešení dané krizové situace. V současné době zajišťuje edukační a odbornou podporu pro výkon výše uvedených činností příslušné pracoviště krajského úřadu tj. oddělení krizového řízení. Právní úpravou se navrhuje nově povinnost hejtmana se také zúčastnit odborné přípravy v oblasti krizového řízení organizované Ministerstvem vnitra. Touto odbornou přípravou budou doplněny jednotně pro všechny hejtmany krajů potřebné znalosti a dovednosti pro výkon činnosti v oblasti krizového řízení a ochrany obyvatelstva s vazbou na ústřední úroveň řízení.
§ 14 odst. 3 písm. a)
Úprava spočívající v odstranění pojmu zdravotních služeb souvisí s nově navrženým písm. f), které je navrženo ve vazbě na úpravu §11.
§ 14 odst. 3 písm. d)
Doplnění nové kompetence hejtmana ke koordinaci poskytování humanitární pomoci prostřednictvím krizového štábu kraje, která odpovídá koordinační roli hejtmana v rámci krizového řízení a navazuje na zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů – zde je upraveno v § 9 odst. 5 písm. g), že organizaci a koordinaci humanitární pomoci pro zabezpečení záchranných a likvidačních prací provádí hasičský záchranný sbor kraje. 
Za krizového stavu přechází koordinace vybraných opatření na hejtmana (viz ustanovení § 14 odst. 3), obdobně je tomu i u poskytování humanitární pomoci, k jejíž koordinaci hejtman využívá svůj krizový štáb (a to ať prostřednictvím např. panelu neziskových organizací nebo jiných pracovních skupin krizového štábu kraje).
§ 14 odst. 3 písm. e)
Na základě zkušeností z řešení krizových situací souvisejících s onemocněním COVID-19 či migrační krizí je žádoucí výslovné uvedení kompetence hejtmana k ukládání úkolů orgánům obcí s rozšířenou působností a orgánům obcí za účelem řešení krizové situace na území kraje. Tyto orgány jsou povinny úkoly hejtmana plnit.
§ 14 odst. 3 písm. f)
Úprava souvisí s úpravou písmene a) a vyplývá z nového znění § 11 písmena b). 
§ 14 odst. 4 písm. c) a d)
Výčet krizových opatření, které je oprávněn nařídit hejtman, je dostačující pro řešení dosud identifikovaných krizových situací. Uvedené změny se týkají zpřesnění formulace v souladu se zněním zvláštních zákonů.
§ 14 odst. 4 písm. e)
O zabezpečení náhradního způsobu rozhodování o dávkách sociální péče a jejich výplatě nerozhoduje hejtman, ale Ministerstvo práce a sociálních věcí, proto je toto opatření odstraněno (obdobně jako je tomu na ústřední úrovni v § 6).
§ 14 odst. 5 
Jedná se o technickou úpravu – ustanovení odst. 5 je třeba vázat pouze na odst. 4 písm. a) a b), u jiných opatření a úkolů hejtmana uvedených v odstavcích 3 a 4 nedává smysl.
§ 14 odst. 6 
Dochází k formulační úpravě, která stanovuje povinnost správních úřadů provést uložené úkoly a osobám splnit stanovená krizová opatření. 
Odstraňuje se poslední věta odstavce za účelem přehlednosti a nastavení jednotného postupu při vyhlašování krizových opatření. V případě vyhlášení nouzového stavu je vhodné, aby se krizová opatření vyhlašovala pouze na ústřední úrovni, na úrovni kraje by následně měla být pouze prováděna v místních podmínkách.  
K § 14a
§ 14a odst. 1 písm. a) a b)
Krizový plán kraje je základním nástrojem k zajištění připravenosti území kraje na krizové situace. Z důvodu primární odpovědnosti hejtmana za připravenost kraje na řešení krizových situací je nově odpovědnost za zpracování krizového plánu kraje svěřena orgánu, který je z hlediska organizačního uspořádání v přímém podřízení hejtmana. HZS kraje by měly nadále vykonávat pouze odbornou součinnost.
S přechodem kompetencí na orgány územní samosprávy souvisí také potřeba jednotného metodického vedení a pomoci.
§ 14a odst. 1 písm. c)
Toto ustanovení nestanovuje nový úkol pro krajské úřady, ale reflektuje současný stav, kdy krajské úřady plní řadu úkolů ukládaných orgány krizového řízení na ústřední úrovni a zároveň zajišťují připravenost krajského úřadu na krizové situace a jejich řešení.
§ 14a odst. 1 písm. d)
Nově budou krajské úřady zpracovávat plán krizové připravenosti, což je dokument, jehož cílem je zajistit připravenost úřadu na jeho fungování v případě mimořádných událostí či krizových situací, včetně plnění úkolů, které úřadu mohou vyplývat z krizového plánu ČR či krizového plánu kraje. V současnosti mají krajské úřady obdobnou dokumentaci již zpracovanou, tímto ustanovením však dojde k zajištění minimální míry zajištění připravenosti a také jednotnosti. Obsahové náležitosti, členění a způsob zpracování bude uveden v prováděcím právním předpisu.
§ 14a odst. 1 písm. e)
V souladu s nově stanovenou povinností starostů účastnit se odborné přípravy v oblasti krizového řízení organizované hasičským záchranným sborem kraje, je krajskému úřadu za účelem zajištění připravenosti kraje na řešení krizových situací a jejich řešení stanovena povinnost podílet se na odborné přípravě starostů v oblasti krizového řízení. Podíl spočívá zejména v možnostech krajského úřadu v oblasti materiálního, technického, finančního a lektorského zabezpečení včetně možnosti poskytnutí školících prostor pro školení starostů, které organizačně zajišťují hasičské záchranné sbory krajů.
V současnosti již odborná příprava (školení) starostů organizovaná hasičský záchranný sbor kraje ve spolupráci s krajským úřadem a dalšími dotčenými subjekty jednou za volební období probíhá. Nejedná se tedy o novou činnost, ale o právní zakotvení současného stavu.
§ 14a odst. 1 písm. f)
Ustanovením se právně zakotvuje současný stav, kdy krajské úřady již vytváří podmínky pro fungování bezpečnostní rady kraje. Ustanovení zakotvuje také možnost, aby krajský úřad vytvářel i podmínky pro fungování krizového štábu kraje. Tuto kompetenci má nyní hasičský záchranný sbor kraje, který by měl vždy vytvářet podmínky pro fungování krizového štábu kraje, minimálně na úrovni „záložního pracoviště“. Ustanovení reaguje na rozdílné prostorové možnosti a zvyklosti v jednotlivých krajích, kdy někde zasedají krizové štáby v prostorách hasičského záchranného sboru kraje a jinde na krajském úřadě.
§ 14a odst. 1 písm. g)
V souladu s nově nastavenou povinností zpracovávat plány krizové připravenosti krajských úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, je krajským úřadům svěřena kompetence k metodickému vedení a poskytování pomoci obecním úřadům obcí s rozšířenou působností v této věci, a to mimo jiné za účelem jednotnosti přístupu na území kraje.
§ 14a odst. 1 písm. h)
Nové ustanovení souvisí s nově navrženým ustanovením § 14 odst. 2 písm. f), kterým hejtman kraje může nařizovat cvičení orgánů krizového řízení na území kraje. Cvičení jsou standardně projednávána bezpečnostní radou kraje, nicméně je třeba stanovit odpovědný subjekt, který v rámci orgánů kraje odpovídá za organizační přípravu a provedení cvičení. Tím však není dotčena možnost přípravy a organizace cvičení jiným orgánem v souladu s jinými právními předpisy (např. zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů).
§ 14a odst. 1 písm. i)
Obdobně jako je tomu u zpracování krizového plánu kraje, dochází i v oblasti organizace součinnost mezi správními úřady s působností na území kraje, obcemi s rozšířenou působností a obcemi v kraji k přechodu odpovědnosti na krajský úřad. Jedná se o krok, kterým má být posílena a zefektivněna primární odpovědnost hejtmana za připravenost kraje na řešení krizových situací.

§ 14a odst. 2
Jedná se o převzetí již platné právní úpravy. 
§ 14a odst. 3
Jedná se o oprávnění nutné pro efektivní získávání informací a podkladů pro zpracování krizového plánu kraje.
K § 15
§ 15 odst. 1 písm. a)
Jedná se o převzetí již platné právní úpravy. 
§ 15 odst. 1 písm. b)
V návaznosti na přechod kompetencí při zpracování krizových plánů kraje a ORP je nutno zachovat součinnostní roli výkonné složky krizového řízení, které nadále zůstává zásadní pravomoc ve vedení přehledu možných zdrojů rizik a provádění analýz ohrožení, které mají tvořit důležitý základ pro zpracování příslušných krizových plánů. Stejně tak je zajištění součinnosti důležité pro následnou kontrolní činnost. 
§ 15 odst. 1 písm. c)
Vzdělávání starostů a primátorů statutárních měst zaměřené na přípravu na mimořádné události a krizové situace a jejich řešení se uskutečňuje v souladu s „Koncepcí vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení“, která byla schválena usnesením vlády ČR č. 508 ze dne 10. července 2017. V současnosti je odborná příprava (školení) starostů organizovaná hasičský záchranný sbor kraje ve spolupráci s krajským úřadem a dalšími dotčenými subjekty jednou za volební období. Nejedná se tedy o novou činnost, ale o právní zakotvení současného stavu. 
Současně se nově hasičskému záchrannému sboru kraje stanovuje povinnost organizovat dle potřeb i odbornou přípravu dalších orgánů krizového řízení a právnických a podnikajících fyzických osob, které plní opatření z krizového plánu kraje.
§ 15 odst. 2
Úpravy tohoto odstavce jsou formálního a zpřesňujícího charakteru. Nově je s ohledem na současnou bezpečnostní situaci a zkušenosti z řešení mimořádných událostí a krizových situací doplněno písm. g) umožňující vyžadovat, shromažďovat a evidovat údaje o výrobních záchytných kapacitách ve vlastnictví právnických a podnikajících fyzických osob, a to pouze za účelem zajišťování připravenosti na krizové situace nebo jejich řešení.
§ 15a
Úprava ustanovení souvisí s nově zakotvenou odbornou přípravou v oblasti krizového řízení a s formální úpravou § 15 odst. 1 písm. a).
K § 16
Úprava § 16 souvisí s úpravou postavení Policie České republiky jako orgánu krizového řízení, který má postavení jak na ústřední, tak i na regionální úrovni. Ustanovení § 16 se váže pouze na krajská ředitelství Policie České republiky, která plní úkoly Policie České republiky související s přípravou Policie České republiky na krizové situace a jejich řešení na úrovni kraje. 
Ustanovení uvádí nejzákladnější úkoly, které zajišťuje krajské ředitelství Policie České republiky v souvislosti se zajištěním připravenosti Policie České republiky k řešení krizových situací na území kraje. Za tímto účelem je dáno krajskému ředitelství Policie České republiky oprávnění zpracovávat a využívat údaje od hasičského záchranného sboru kraje.
V ustanovení je také zakotvena povinnosti krajského ředitelství Policie České republiky zřídit si pracoviště krizového řízení, které koordinuje činnosti v souvislosti se  zajištěním připravenosti Policie České republiky k řešení krizových situací na území kraje.
K § 17
§ 17 odst. 1
Jedná se o vložení zcela nového ustanovení, řešícího úkoly a postavení zdravotnické záchranné služby při přípravě na řešení krizových situací a při vlastním řešení krizových situací na území kraje. 
§ 17 odst. 2
Ustanovení odstavce 2 umožňující poskytovateli zdravotnické záchranné služby vyžadovat informace, které shromažďuje hasičský záchranný sbor kraje za účelem přípravy na řešení krizových situací a při vlastním řešení krizových situací na území kraje – analogie s předchozím ustanovením.
K § 18
§ 18 odst. 2 písm. d)
Jedná se o formální úpravu odkazu na § 15 odst. 2, v návaznosti na odstranění odstavce, jež nebylo nereflektováno v předchozí novele krizového zákona.
§ 18 odst. 2 písm. e)
Vzdělávání starostů obcí, starostů obcí s rozšířenou působností a primátorů statutárních měst zaměřené na přípravu na mimořádné události a krizové situace a jejich řešení se uskutečňuje v souladu s „Koncepcí vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení“, která byla schválena usnesením vlády ČR č. 508 ze dne 10. července 2017. Odborná příprava těchto osob probíhá zpravidla jedenkrát za volební období formou jednodenního školení. Školení se uskutečňuje vždy v následujícím roce po komunálních volbách. K organizaci školení zpracovává MV-GŘ HZS ČR instrukce, podle kterých hasičské záchranné sbory krajů ve spolupráci s krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností, dalšími složkami integrovaného záchranného systému a dotčenými správními úřady na úrovni kraje, provedou školení starostů a primátorů ve své územní působnosti. Z provedeného školení zpracovává MV-GŘ HZS ČR souhrnné vyhodnocení na základě podkladů od hasičské záchranné sbory krajů. Ve vyhodnoceních je uvedeno, že celková účast starostů a primátorů na jednodenním školení v roce 2015 byla 54 % a v roce 2019, 56 %. Tedy z celkového počtu 6397 obcí, městských částí a obvodů se v roce 2019 zúčastnilo pouze 3600 starostů a primátorů. Míru účasti starostů a primátorů na školení vždy ovlivňuje několik podstatných faktorů při přípravě a realizaci školení, které byly identifikovány ve vyhodnocení.  Stanovením nové povinnosti účastnit se školení, by se měla účast starostů zvýšit. Jejich role v krizovém řízení je totiž nezastupitelná, a je tedy nezbytné, aby disponovali všichni volení funkcionáři potřebnými znalostmi a dovednostmi pro řešení krizových situací.
§ 18 odst. 3 písm. b)
Ustanovení jasně deklaruje, že starosta obce s rozšířenou působností je vázán rozsahem stanovených krizových opatření, jejichž provedení v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností zajišťuje. Úprava dovětku je formálního rázu.
§ 18 odst. 3 písm. c)
Ustanovení reflektuje současný stav, kdy v krizovém plánu kraje mohou být starostovi uloženy úkoly pro řešení krizové situace. Ustanovení je zároveň v souladu s obdobným ustanovením § 14 odst. 2 písm. h), které stanovuje povinnost hejtmana plnit úkoly z krizového plánu ČR.
§ 18 odst. 4
Původní ustanovení odstavce 4 je zrušeno, protože specifika hlavního města Prahy jsou již řešena v § 2.
Nové ustanovení výslovně deklaruje, že starosta obce s rozšířenou působností plní jak úkoly stanovené v § 18 pro celý správní obvod obce s rozšířenou působností, tak i úkoly stanovené v § 21 pro danou obec.
K § 19
§ 19 odst. 1 písm. a) a b)
Stanoví se nová kompetence ke zpracování krizového plánu ORP a v souvislosti se zpracováním krizového plánu kraje povinnost součinnosti vůči krajskému úřadu.
§ 19 odst. 1 písm. c)
Ustanovení doplňuje povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností plnit jak úkoly vyplývající z krizového plánu ORP, tak i krizového plánu kraje. Ustanovení není v rozporu se současným stavem a je v souladu s nastavenou filozofií, kdy krizový plán vyšší úrovně může ukládat úkoly orgánům krizového řízení na nižší úrovni.
§ 19 odst. 1 písm. d)
Nové písm. d) stanovuje kompetence obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností k vytváření podmínek pro činnost bezpečnostní rady obce s rozšířenou působností, která dosud v krizovém zákoně chyběla. Nejedná se o novum, obecní úřad obce s rozšířenou působností již zajišťuje fungování příslušné bezpečnostní rady, pouze tato kompetence nebyla zakotvena v zákoně. Toto ustanovení je analogické k ustanovení § 14a odst. 1 písm. f), kdy krajský úřad vytváří podmínky pro činnost bezpečnostní rady kraje.
§ 19 odst. 1 písm. e)
Zákon nově zavádí povinnost zpracovat plán krizové připravenosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, což je dokument, jehož cílem je zajistit připravenost úřadu na jeho fungování v případě mimořádných událostí či krizových situací, včetně plnění úkolů, které úřadu mohou vyplývat z krizového plánu ČR či krizového plánu kraje. Dokument schvaluje tajemník obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Tímto ustanovením dojde k zajištění minimální míry zabezpečení připravenosti a také jednotnosti zpracování takovéto dokumentace. Obsahové náležitosti, členění a způsob zpracování bude uveden v prováděcím právním předpisu. Metodickou pomoc při zpracování plánu krizové připravenosti bude poskytovat krajský úřad.
§ 19 odst. 1 písm. f)
Obecní úřad obce s rozšířenou působností poskytuje metodickou pomoc obcím ve svém správním obvodu. Nové ustanovení písmene g) výslovně stanovuje poskytování součinnosti obecnímu úřadu při zpracování karty obce. Tímto dojde jak k jednotnosti zpracovávání karet obcí, tak i k intenzivnější spolupráci v oblasti krizového řízení mezi obcí s rozšířenou působností a obcemi v jejím správním obvodu
§ 19 odst. 1 písm. g)
V souladu s nově stanovenou povinností starostů účastnit se odborné přípravy v oblasti krizového řízení organizované hasičský záchranný sbor kraje, je obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zajištění připravenosti na řešení krizových situací a jejich řešení stanovena povinnost podílet se na odborné přípravě starostů v oblasti krizového řízení. Podíl spočívá zejména v možnostech obecního úřadu obce s rozšířenou působností v oblasti materiálního, technického, finančního a lektorského zabezpečení včetně možnosti poskytnutí školících prostor pro školení starostů, které organizačně zajišťují hasičské záchranné sbory krajů.
V současnosti již odborná příprava (školení) starostů organizovaná hasičským záchranným sborem kraje ve spolupráci s krajským úřadem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a dalšími dotčenými subjekty jednou za volební období probíhá. Nejedná se tedy o novou činnost, ale o právní zakotvení současného stavu.
§ 19 odst. 3
Ustanovení odstavce 3 je zrušeno, protože specifika hlavního města Prahy jsou již řešena v § 2.
K § 21
§ 21 odst. 2
Úprava znění úvodní části odstavce 2 je formulačně technická a souvisí s úpravou písm. a) a c).
§ 21 odst. 2 písm. b)
Původní ustanovení písm. b) bylo za účelem přehlednosti a logiky uspořádání přesunuto do odst. 3 písm. a).
Nové ustanovení zavádí novou kompetenci starosty obce spočívající ve schválení karty obce, kterou zpracovává obecní úřad. Karta obce je primárně určena pro starostu dané obce. Jedná o velice stručný dokument – kartu, která bude pomůckou pro starostu a bude mu přinášet základní údaje potřebné pro řešení mimořádných událostí či krizových situací na území obce (např. základní přehled rizik na území, důležité kontakty a potřebné postupy apod.). Zá účelem jednotnosti zpracování této dokumentace bude vytvořen jednotný vzor.
§ 21 odst. 2 písm. d)
Původní ustanovení je zrušeno v návaznosti na úpravu § 26.
Vzdělávání starostů obcí, starostů obcí s rozšířenou působností a primátorů statutárních měst zaměřené na přípravu na mimořádné události a krizové situace a jejich řešení se uskutečňuje v souladu s „Koncepcí vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení“, která byla schválena usnesením vlády ČR č. 508 ze dne 10. července 2017. Odborná příprava těchto osob probíhá zpravidla jedenkrát za volební období formou jednodenního školení. Školení se uskutečňuje vždy v následujícím roce po komunálních volbách. K organizaci školení zpracovává MV-GŘ HZS ČR instrukce, podle kterých hasičské záchranné sbory krajů ve spolupráci s krajskými úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností, dalšími složkami integrovaného záchranného systému a dotčenými správními úřady na úrovni kraje, provedou školení starostů a primátorů ve své územní působnosti. Z provedeného školení zpracovává MV-GŘ HZS ČR souhrnné vyhodnocení na základě podkladů od hasičské záchranné sbory krajů. Ve vyhodnoceních je uvedeno, že celková účast starostů a primátorů na jednodenním školení v roce 2015 byla 54 % a v roce 2019, 56 %. Tedy z celkového počtu 6397 obcí, městských částí a obvodů se v roce 2019 zúčastnilo pouze 3600 starostů a primátorů. Míru účasti starostů a primátorů na školení vždy ovlivňuje několik podstatných faktorů při přípravě a realizaci školení, které byly identifikovány ve vyhodnocení.  Stanovením nové povinnosti účastnit se školení, by se měla účast starostů zvýšit. Jejich role v krizovém řízení je totiž nezastupitelná, a je tedy nezbytné, aby disponovali všichni volení funkcionáři potřebnými znalostmi a dovednostmi pro řešení krizových situací.
§ 21 odst. 3
Jedná se o formální úpravu znění odstavce 3.
§ 21 odst. 3 písm. a)
Nejedná se o novou kompetenci, ale o přesun ustanovení z odst. 2.
§ 21 odst. 3 písm. b)
Jedná se o formulační úpravu. Text je upraven v souladu se zněním zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, kde je uvedeno, že „starosta zajišťuje varování“. 
§ 21 odst. 4
Ustanovením se pro nadbytečnost zrušuje. Zastoupení lze řešit v rámci stávajících právních předpisů o obecním zřízení. 
K § 21a
§ 21a odst. 1
Jedná se o formulační úpravu a narovnání znění odstavce s jednotlivými písmeny, v nichž nejsou stanovený úkoly pouze pro zajištění připravenosti, ale i pro řešení krizových situací.
§ 21a odst. 1 písm. c)
Ustanovení zavádí novou kompetenci obecního úřadu ke zpracování nového dokumentu, karty obce. Jedná se o velice stručný dokument – kartu, která bude pomůckou pro starostu a bude mu přinášet základní údaje potřebné pro řešení mimořádných událostí či krizových situací na území obce (např. základní přehled rizik na území, důležité kontakty a potřebné postupy apod.). Obsahové náležitosti, členění a způsob zpracování bude uveden v prováděcím právním předpisu a za účelem jednotnosti zpracování této dokumentace bude vytvořen jednotný vzor.
§ 21a odst. 1 písm. d)
Původní ustanovení se zrušuje, protože došlo ke zrušení § 39 e, na který se odkazovalo.
§ 21a odst. 1 písm. f)
Jedná se o formální a zpřesňující úpravu textu bez dopadu do kompetencí či rozsahu úkolu.
K § 22
Dochází k formální úpravě a precizaci textu, kde není nutné specifikovat, že se jedná o krizový stav a starosta jedná v podmínkách obce. Nově vložený odstavec 2 ukládá povinnost starostovi informovat hejtmana a starostu obce s rozšířenou působností o vydání nařízení obce, kterým zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce, neboť se jedná o informace, které hejtman či starosta obce s rozšířenou působností potřebují pro efektivní koordinaci řešení krizové situace. Ustanovení odstavce 3 se zrušuje jako nadbytečné a nesystémové. Starosta v podstatě „překlápí“ krizová opatření nařízená hejtmanem či vládou do podmínek obce, nemá oprávnění nařizovat vlastní krizová opatření.
K § 24a
§ 24a odst. 2
Požadavek na doplnění demonstrativního výčtu činností a kompetencí Ústředního krizového štábu vycházel ze zkušeností z řešení nedávných krizových situací, neboť činnost tohoto orgánu jinak definoval pouze Statut schvalovaný vládou.
K § 26 
Ustanovení § 26 je nahrazeno novým zněním, které odpovídá záměru vybudovat jednotný informační systém krizového řízení (ISKŘ), jehož účelem je zejména podpora orgánů krizového řízení při řešení krizových situací. Orgány krizového řízení mají povinnost ISKŘ využívat. Podmínkou je sdílení dat mezi těmito systémy, neboť záměrem ISKŘ není nahradit jiné informační systémy, které se např. využívají na krajích při zpracování plánovací dokumentace a předávání informací.
Nedávno řešené krizové situace (zejména pandemie COVID-19 a migrační vlna) poukázaly na to, že pro efektivní řízení a koordinaci činností nezbytných pro řešení krizové situace je třeba získávat velké množství dat, tato data dále zpracovávat a analyzovat, případně je dále evidovat. 
Z důvodů technických omezení není možné a ani žádoucí potřebné údaje začít sdílet až v době krizové situace. Sdílení velkého množství dat je časově náročné a řešení krizových situací vyžaduje okamžitý zdroj dat, která je možné využívat, analyzovat, a z kterých je třeba vycházet při strategických rozhodnutích, která nesnesou odkladu (není možné čekat hodiny či dny, než si infomační systémy předají potřebné informace). Je třeba tedy již v době přípravy na krizové situace nastavit vhodné toky informací z nejvýznamnějších informačních systémů a nastavit technická opatření pro sdílení předem známých dat. Za tímto účelem se zřizuje jako zvláštní evidence tzv. krizová záloha.  
Správce ISKŘ bude při potřebě získání či sdílení údajů se základními registry, s agendovými informačními systémy, s informačními systémy státní správy a s informačními systémy soukromoprávních postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech. S ohledem na různý charakter krizových situací a nemožnost přesně předvídat jejich povahu a rozsah, nelze předem striktně stanovit, které údaje a v jakém rozsahu budou pro řešení dané krizové situace nezbytné. Oprávnění orgánů krizového řízení je však limitováno požadavkem nezbytnosti a nebo vázáno na rozhodnutí ministra vnitra.
ISKŘ je budován jako jednotná platforma pro řešení krizových situací na území České republiky. Jeho jednotlivé části umožňují orgánům krizového řízení zejména sbírat a analyzovat aktuální údaje o řešení krizové situace a informovat veřejnost. ISKŘ tvoří v současném návrhu tyto základní komponenty:
1. Národní portál krizového řízení – je vstupní branou do ISKŘ, přičemž je sám rozdělen na volně přístupnou část a část vyžadující přihlášení. Volně přístupná část je určena pro informování obyvatelstva o probíhajících krizových situacích, o zaváděných opatřeních a omezeních. Zároveň budou na národním portálu umístěny rady obyvatelstvu pro ochranu člověka za mimořádných událostí a zásadní veřejné dokumenty z oblasti ochrany obyvatelstva, krizového řízení a bezpečnosti. V chráněné části národního portálu získají oprávnění uživatelé podrobné informace o probíhajících krizových situacích, včetně neveřejných statistických údajů (dashboardy), a přistupují jeho prostřednictvím do dalších komponent a modulů ISKŘ. V národním portálu bude uveřejněn i Krizový plán České republiky se svými přílohami.
2. Konektor a datová základna – slouží primárně k propojení ISKŘ na základní registry (ISZR), vybrané agendové informační systémy (AIS) a informační systémy státní správy (ISSS) či dalších subjektů. Poskytuje unifikované zabezpečené rozhraní a datový prostor pro ukládání dohodnutých údajů ze základních registrů a informačních systémů, tzv. datovou základnu. Konektor zajišťuje nepřetržitou aktualizaci dat v datové základně. Data jsou pro uživatele ISKŘ zpřístupněna pouze v případě řešení konkrétní krizové situace (viz Správa krizové situace), v běžném stavu je propojení mezi datovou základnou konektoru a DB ISKŘ přerušeno. Konektor zajistí přístup k údajům základních registrů a dalších informačních systémů i v případě výpadku ISZR či příslušných AIS. Předávání dat mezi ISKŘ a ISZR/AIS bude realizováno vždy pomocí referenčního rozhraní veřejné správy. Práce s osobními údaji je logována v souladu s požadavky příslušných úřadů.
3. Správa identit a přístupů – zajišťuje evidenci uživatelů a správu jejich přístupů k jednotlivým komponentám, modulům a jednotlivým údajům. Využívá všech standardních nástrojů k zajištění bezpečné komunikace s ISKŘ, např. JIP-KAAS, NIA ID, více faktorové ověřování atd. Komponenta umožňuje dynamicky udělovat přístupy k jednotlivým údajům nebo k větším celkům dat.
4. Správa krizové situace – umožňuje nastavit ISKŘ pro řešení konkrétní krizové situace. Obsahuje nástroje pro definici zasaženého území, využívaných komponent a modulů a definici odpovědných uživatelů – administrátorů. Schválením připraveného nastavení cestou HZS ČR, MV či MO (podle typu krizové situace) dojde k uvolnění jasně specifikovaných dat oprávněným uživatelům. Komponenta slouží i k ukončení krizové situace, tímto úkonem dojde k anonymizaci všech osobních údajů osob dotčených krizovou situací. Zároveň se pro všechny uživatele uzavírá přístup k datům v datové základně konektoru.
5. Humanitární pomoc (HUMPO) – komponenta obsahuje moduly, které jsou určeny k řešení konkrétních úkolů. Vytvořením dále uvedených modulů bude nově zajištěna centrální koordinace řešení krizové situace. Mezi základní moduly budou patřit:
a. Komunikace krizových štábů – poskytne jednotnou platformu pro výměnu informací mezi krizovými štáby ORP, krajů, ÚSÚ a ÚKŠ. Nahradí dnes používaný systém vyplňování a zasílání formulářů cestou e-mailových schránek jednotlivých úřadů. Kromě zefektivnění komunikace dojde k výraznému zvýšení bezpečnosti při výměně citlivých údajů.
b. Evidence osob při krizových situacích s velkým počtem zraněných – zajistí rychlou výměnu informací mezi místem zásahu, zdravotnickou záchrannou službou, nemocnicemi, PČR a informační linkou IZS. Bude poskytovat základní přehled o místě hospitalizace zraněných, případně o nutnosti informovat rodinné příslušníky. Je základním nástrojem pro předávání informací příbuzným zasažených osob.
c. Přechodné pobyty – určený k plnění povinnosti dané orgánům krizového řízení krizovým opatřením „hlášení přechodné změny pobytu osob“. 
d. Evakuace – umožňuje vést kompletní evidenci evakuovaných osob i evakuačních středisek, včetně sledování kapacit, potřeb apod.
e. Humanitární a dobrovolná pomoc – poskytne nástroj pro evidenci požadavků na poskytnutí materiální či dobrovolné humanitární pomoci pro konkrétní občany, obce či organizace. Bude obsahovat evidenci poskytnuté pomoci i evidenci místa a času nasazení dobrovolníků. Nedílnou součástí modulu bude i dynamický formulář pro sběr údajů o potřebách na území zasaženém krizovou situací a propojení na data spolupracujících NNO.
f. Psychosociální pomoc – slouží k evidenci poskytnuté psychosociální pomoci na místě probíhající krizové situace. Modul je určen pro koordinaci činnosti psychologů a jeho data nejsou přístupná ostatním uživatelům ISKŘ.


K § 26a 
Nové znění § 26a specifikuje, jaké údaje mohou orgány krizového řízení pro svou činnost využívat, resp., které údaje mezi sebou orgány sdílejí, a to zejména prostřednictvím ISKŘ.
K § 26b 
Nejedná se o nové ustanovení, ale pouze o přesun ustanovení z § 26a z důvodů logické návaznosti ustanovení.
K § 27
Institut zvláštních skutečností se v celém rozsahu zrušuje. V rámci přípravy na krizové situace a jejich řešení mohou orgány krizového řízení nakládat s citlivými údaji, které nejsou určeny pro veřejnost. Jedná se o údaje, které sice nepodléhají režimu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nicméně jejich publikování a sdílení není, zejména s ohledem na zhoršující se bezpečnostní situaci, žádoucí. 
K § 28
§ 28 odst. 4
Zmocňovací ustanovení jsou za účelem přehlednosti a v souladu s legislativními pravidly vlády stanovena v samostatném § 40.
K § 29
§ 29 odst. 1 a 2 
Zkušenosti z aplikační praxe ukázaly, že plán krizové připravenosti, který zpracovávají osoby plnící opatření z krizového plánu, je příliš obsáhlý dokument a jeho struktura není pro praktické využití vhodná. Z tohoto důvodu budou osoby plnící opatření z krizového plánu zpracovávat pouze kartu subjektu, což je stručnější dokumentace, ve které bude stanoveno, jaký úkol z krizového plánu subjekt plní, jakým způsobem jej bude zajišťovat, popř. zdali má nějaké požadavky na orgány krizového řízení, bez nichž není možné opatření plnit. Obsahové náležitosti, členění a způsob zpracování bude uveden v prováděcím právním předpisu. Zohledňuje se také změna v kompetenci zpracování krizového plánu kraje a krizového plánu ORP. 
§ 29 odst. 3
Jedná se o úpravu znění ve vazbě na nový zákon o kritické infrastruktuře. 
§ 29 odst. 7
Původní odstavec 7 se ruší ve vazbě na nový zákon o kritické infrastruktuře.
Nový odstavec 7 nahrazuje původní odstavec 8. Ustanovení jsou doplněna na základě aplikační praxe, kdy současný krizový zákon nespecifikovat povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob spočívajících v povinnosti poskytnutí součinnosti orgánu krizového řízení, uposlechnutí výzvy orgánů krizového řízení v době krizové stavu či povinnosti strpět omezení vyplývajících z krizových opatření nebo naopak zdržení se činností zakázaných krizovým opatřením. Zejména při řešení krizové situace související s pandemií COVID-19 chybělo stanovení těchto povinností, a tak nebylo možné efektivně vymáhat dodržování krizových opatření vydaných za účelem řešení krizové situace. S novými povinnostmi souvisí i nově stanovené skutkové podstaty přestupků vztahující se k těmto povinnostem.
K § 29a až § 29c
Ustanovení se zrušují ve vazbě na nový zákon o kritické infrastruktuře.
K § 30
Jedná se o legislativně-technickou úpravu. Z gramatického, ale i právního pohledu vykazuje dosavadní znění nedostatky spočívající v uvádění množného čísla bez zjevného právního nebo jiného důvodu. Proto dochází v souladu s legislativními požadavky k úpravě uvedeného ustanovení, a to i s ohledem na provázání dotčeného ustanovení se správním trestáním, kde by užití plurálu mohlo způsobit interpretační i aplikační problémy. Dále je odstraněn dovětek „při krizových stavech“, který je z pohledu pojetí krizových opatření nadbytečný. 
K § 31
§ 31 odst. 2
Jedná se o formální úpravu odkazu na § 15 odst. 2, v návaznosti na odstranění odstavce, jež nebylo nereflektováno v předchozí novele krizového zákona.
§ 31 odst. 3 písm. b)
Dochází k zpřesnění povinnosti fyzické osoby, kdy tato je povinna nejen hlásit přechodnou změnu pobytu, ale i jeho ukončení, popř. změnu. Toto zpřesnění je nezbytné v návaznosti na zkušenosti při vedení evidencí pobytů při řešení migrační vlny, kdy na základě vedených evidencí (resp. počtů osob) se přijímala další opatření či regulace. Je tedy nezbytné, aby osoby, které ukončí přechodný pobyt v daném místě, nebo se přesunou na jiné místo, o tomto informovali příslušné orgány krizového řízení. Bez těchto informací nemohou orgány krizového řízení efektivně rozhodovat o dalších souvisejících opatřeních.
§ 31 odst. 3 písm. f)
Jedná se o úpravu zjevné chyby, kdy je třeba, stanovit povinnost fyzickým osobám zdržet se činností zakázaných krizovým opatřením (jakýmkoliv, nejen tím, uvedeným v § 6 odst. 3).
§ 31 odst. 5)
V souladu se zkušenostmi z aplikační praxe je rozšiřováno ustanovení k ukládání pracovní povinnosti hejtmanem, a to nejen v době nouzového stavu, ale i za jiných krizových stavů.
K § 32
§ 32 odst. 2 a 3 
S ohledem na zkušenosti z řešení krizových situací, je nezbytné provést úpravu výjimek z pracovní povinnosti pro pracovníky subjektů kritické infrastruktury. V praxi se ukázala absolutní výjimka z pracovní povinnosti pro zaměstnance subjektu kritické infrastruktury jako nežádoucí. V době krizového stavu může být naopak žádoucí, aby vybraným pracovníkům subjektu kritické infrastruktury mohla být nařízena pracovní povinnost, a to zejména za účelem zajištění poskytování základní služby.
K § 34 
Návrhem dochází k precizaci skutkových podstat přestupků fyzických osob. Pro zajištění maximální míry právní jistoty jsou všechny skutkové podstaty provázány odkazem na ustanovení obsahující právní povinnost, jejíž porušení je trestáno. 
Zůstává zachován dosavadní princip vyžadující zavinění v jakékoliv formě – tedy fyzická osoba se může dopustit stanovených přestupků úmyslně i z nedbalosti. S ohledem na aplikaci obecných principů trestání přestupků lze tuto skutečnost (formu zavinění) dostatečně promítnout při ukládání správních trestů, což umožňuje mimo jiné i poměrně široké rozpětí mezi spodní a horní hranicí pokut uvedených v návrhu § 34c.
S ohledem na systematiku předloženého návrhu se pak ustanovení ohledně výše trestu přesouvá do společných ustanovení k přestupkům, konkrétně do ustanovení § 34c. 
§ 34 odst. 1
Přestupky uvedené v tomto odstavci lze spáchat pouze v době krizového stavu. Na tuto skutečnost následně reaguje i návrh § 34c odst. 1 písm. a), který uvedené přestupky postihuje přísněji, a to z důvodu vyšší společenské škodlivosti daného jednání. Věcně dochází k minimální změně, neboť porušení uvedených povinností bylo trestáno již podle dosavadní právní úpravy. 
§ 34 odst. 2
Návrh zakládá možnost sankcionovat případy jednání, kdy fyzická osoba v rozporu s právem bezplatně neposkytne nebo neaktualizuje požadované podklady uvedené v § 15 odst. 2 a další související údaje Přestupek podle tohoto odstavce lze spáchat i mimo krizový stav. Jeho společenská škodlivost je s ohledem na charakter povinnosti nižší, což se mj. odráží na výši pokuty uvedené v návrhu § 34c.
K § 34a
Jako v případě přestupků fyzických osob dochází z důvodu přehlednosti i u skutkových podstat přestupků právnických osob k jejich precizaci odkazem na ustanovení obsahující právní povinnost, jejíž porušení je trestáno. Rozdílem oproti odpovědnosti fyzických osob je pak skutečnost, že v případě odpovědnosti právnické osoby se nezkoumá, zda jednání bylo zaviněné či nikoli. Jedná se proto o odpovědnost objektivní, tj. pro vznik odpovědnosti právnické osoby ani není podstatná bližší identifikace konkrétní fyzické osoby, která v dané věci jednala.
Ani zde pak nedochází k věcné změně návrhu, ale jedná se toliko o zpřesnění současné právní úpravy jak z hlediska její systematičnosti, tak i přehlednosti. V prvním odstavci jsou uvedeny přestupky, jež lze spáchat pouze za krizového stavu. Druhý odstavec obsahuje přestupky, které lze spáchat i mimo krizový stav. 
Obdobně jako v případě návrhu § 34 se ustanovení dotýkající se výše trestu přesouvá do návrhu § 34c.  
K § 34b 
Krizový zákon, na rozdíl od zákona o integrovaném záchranném systému, který obsahuje věcně podobnou právní úpravu, dosud neumožňoval správně trestní postih porušení povinnosti provozovatele televizního nebo rozhlasového vysílání podle § 30 krizového zákona uveřejnit informaci o vyhlášení krizového stavu nebo nařízeném krizovém opatření, požádá-li o uveřejnění této informace orgán krizového řízení.
Aby byla zajištěna vynutitelnost této povinnosti, navrhuje se nově zakotvit skutkovou podstatu přestupku provozovatele televizního nebo rozhlasového vysílání. Jedná se o skutkovou podstatu s tzv. speciálním subjektem – tedy přestupku by se mohl dopustit pouze provozovatel televizního nebo rozhlasového vysílání. 
Jak již bylo naznačeno shora, obdobná skutková podstata přestupku je zakotvena v případě postupu podle zákona o integrovaném záchranném systému. Lze konstatovat, že s ohledem na závažnost situace v případě vyhlášení krizového opatření v souvislosti s krizovým stavem, tj. za situace, kdy dochází ve značném rozsahu k ohrožení vnitřního pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví, majetkových hodnot nebo životního prostředí, nelze dále zachovávat stav, kdy není k dispozici právní instrument umožňující adekvátní reakci na neplnění dané povinnosti. Proto, i v porovnání s ohrožením plynoucím z mimořádné události nižší intenzity podle zákona o integrovaném záchranném systému, je založena možnost správně trestního postihu a tím zajištění vynutitelnosti předmětné právní úpravy. 
Na rozdíl od pojetí uvedeného v zákoně o integrovaném záchranném systému nedochází k rozšíření povinnosti i na provozovatele jiných hromadných sdělovacích prostředků. V případě vydavatelů periodik obsahuje obdobnou povinnost již § 6 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů, jež ukládá vydavateli uveřejnit v periodickém tisku důležité a neodkladné oznámení státního orgánu a orgánu územní samosprávy, zejména je povinen uveřejnit rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu nebo o válečném stavu.
K § 34c 
Obecně lze konstatovat, že vynutitelnost právní normy je jedním z jejích základních znaků, tj. pokud právní norma stanovuje povinnosti, měla by také stanovit sankce za jejich nedodržení.
Rozpětí pokut zůstalo oproti dosavadnímu stavu nedotčeno. Jako další správní trest bude nově v případě některých přestupků, u nichž je to dáno povahou porušené povinnosti, možné uložit spolu s pokutou též zákaz činnosti až na 1 rok.
§ 34c odst. 1
U dosavadních skutkových podstat přestupků nedochází k navýšení výše trestu. Krizová opatření porušená ze strany fyzické osoby jsou sankcionována pokutou do 50 000 Kč, nejedná-li se o přestupky v oblasti působnosti České národní banky (u nich je rovněž ponechána dosavadní výše pokuty do 3 000 000 Kč). Přestupek spočívající v neposkytnutí nebo neaktualizování požadovaných podkladů nebo souvisejících údajů je v případě fyzické osoby trestá pokutou do výše 20 000 Kč. Oproti přestupkům fyzických osob uvedených v § 34 odst. 1 je zde nižší společenská škodlivost. 
V případě přestupků podnikajících fyzických osob nebo právnických osob je rovněž ponechána dosavadní výše pokuty do 3 000 000 Kč. 
Z důvodu systematického členění zákona tak dochází toliko k přesunu výše trestu z ustanovení § 34 a 34a do nového § 34c.
Nová skutková podstata přestupku provozovatele televizního nebo rozhlasového vysílání obsažená v § 34b je trestána rovněž pokutou do výše 3 000 000 Kč. Tato hranice se jeví jako přiměřená, neboť společenská škodlivost se zásadně neodlišuje od obdobných kategorií přestupků. V zákoně o integrovaném záchranném systému je výše pokuty obdobného přestupku stanovena do 2 000 000 Kč. S ohledem na vztah opatření podle zákona o integrovaném záchranném systému a krizového zákona se jeví jako vhodné stanovit v případě krizového zákona přísnější sankci, neboť v případě nedodržení takovéto povinnosti reálně dochází k riziku vzniku závažnějšího následku.
§ 34c odst. 2
U vybraných přestupků právnických nebo podnikajících fyzických osob spočívajících v porušení krizových opatření se navrhuje stanovit možnost uložit zákaz činnosti až na 1 rok. Návrh reaguje na zkušenosti z koronavirové krize, kdy v některých případech po uložení pokuty za přestupek pachatel pokračoval nadále v nerespektování krizových opatření. V odůvodněných případech se proto jeví jako žádoucí, aby měl orgán rozhodující o přestupku možnost pachateli přestupku zakázat činnost. Konkrétně je rozsah přestupků, za které lze uvedený trest uložit, limitován na přestupky přímo související s nestrpěním omezení vyplývajícího z krizového opatření nebo nezdržení se činnosti zakázané krizovým opatřením. Předkladatel uvedeným ustanovením rovněž sleduje účinnější generální prevenci, kdy hrozba trestu zákazu činnosti vedle pokuty má potenciál odradit potenciální pachatele od páchání přestupků spočívajících v ignorování krizových opatření.
K § 34d
Návrh ustanovení § 34d je ustanovení kompetenčním, které zakládá působnost jednotlivým orgánům veřejné moci k projednání společensky škodlivých protiprávních činů, které jsou v krizovém zákoně za přestupek výslovně označeny a které vykazují znaky přestupku stanovené podle krizového zákona. 
§ 34d odst. 1
Jedná se o obecné stanovení věcné příslušnosti v souladu s § 60 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na znění odstavce 2 je v rámci krizového zákona věcná příslušnost k projednání přestupku pojata jako příslušnost zbytková – tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností projednává pouze ty přestupky, u nichž krizový zákon nestanovuje věcnou příslušnost jiného orgánu.
§ 34d odst. 2
Toto ustanovení stanovuje věcnou příslušnost České národní banky, hasičského záchranného sboru kraje a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání k projednání přestupků dotýkajících se jejich působnosti.
V případě České národní banky se jedná o přestupky fyzických, podnikajících fyzických a právnických osob na úseku platebních prostředků, cenných papírů apod. Oproti dosavadní úpravě se tedy nejedná o změnu s věcným dopadem.
Dále se navrhuje, aby přestupky spočívající v porušení povinností při zpracování karty subjektu, kterou zpracovává subjekt sám, tedy její nezpracování či nepředložení, projednával hasičský záchranný sbor kraje. 
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání projednává přestupky související s povinností provozovatelů hromadných sdělovacích prostředků zveřejnit informaci o vyhlášení krizového stavu nebo nařízeném krizovém opatření. Přestupku se v dané oblasti povinný subjekt dopustí, pokud takovouto informaci nezveřejní či při jejím zveřejnění upraví její obsah nebo smysl. Kompetence Rady pro rozhlasové a televizní vysílání svěřená jí krizovým zákonem pak navazuje na její oprávnění podle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ukládat správní tresty podle cit. zákona, které mj. souvisí s vysílaným obsahem. Právě s ohledem na obecnou působnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se navrhuje svěření působnosti ohledně projednání přestupku provozovatele televizního nebo rozhlasového vysílání podle krizového zákona tomuto orgánu. 
§ 34d odst. 3
Navrhuje se, aby přestupky spočívající v porušení krizových opatřeních (vyjma přestupků v oblasti působnosti České národní banky) mohla projednat příkazem na místě Policie České republiky nebo obecní policie. 
Uvedené ustanovení reflektuje zkušenosti zejména z koronavirové krize, kdy možnost projednat některé přestupky příkazem na místě byla identifikována jako vhodná, nicméně s ohledem na tehdejší právní prostředí bylo za tímto účelem nutné přijmout speciální právní předpis (zákon č. 243/2020 Sb., o pravomoci Policie České republiky a obecní policie postihovat porušení krizových opatření a mimořádných opatření nařízených v souvislosti s prokázáním výskytu COVID-19 na území České republiky).
§ 34d odst. 4
Uvedené ustanovení reaguje na vhodnost zohlednění případné recidivy při ukládání správního trestu. Podle § 40 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je opakované spáchání přestupku přitěžující okolností, přičemž podle § 37 odst. 1 písm. c) stejného zákona se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Aby se mohl orgán projednávající přestupek dozvědět o předchozím deliktu trestané osoby, je nezbytné, aby informace o něm byla dostupná v evidenci přestupků. 
Podle navrhovaného ustanovení by se do evidence přestupků zapisovala pravomocná rozhodnutí o přestupcích fyzických osob spáchaných za doby krizového stavu, neboť v těchto případech to společenská škodlivost v dostatečné míře odůvodňuje.  
K § 35 – 36a
§ 35 odst. 1
Ustanovení vychází z čl. 11. odst. 4 Listiny a čl. 9 odst. 1 a 2 písm. d) Listiny, přičemž představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k zákonu č. 89/2012 Sb. 
Náhrada ve smyslu § 35 krizového zákona se poskytuje za kvalifikované nucené omezení vlastnického práva, poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci v době krizového stavu nebo po jeho skončení při aplikaci postupu podle §8a krizového zákona, a to v penězích. 
Ze samotného vyhlášení krizového stavu nárok na peněžní náhradu nevzniká. V případě vyhlášení, resp. provedení krizových opatření, spočívajících svou povahou v omezení vlastnického práva pak nárok ve smyslu § 35 krizového zákona nevzniká ani, jedná-li se toliko o omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny, tedy případů, kdy omezení vyplývající z krizového opatření se nevymyká rámci povinností stanovených pro všechny subjekty vlastnického práva za dodržení principu rovnosti (viz Sdělení ústavního soudu č. 136/2009 Sb.).  
Oproti původní právní úpravě se nadále obecně neposkytuje náhrada za omezení tzv. užívacího práva, kdy tímto nesystémově docházelo k saturaci osob věc toliko užívajících, v důsledku čehož nemohla být přímo naplněna povinnost odškodnit vlastníka. Finanční saturace osob, jejichž právní poměr k věci je od vlastnického práva toliko odvozen, se ponechává na obecné aplikaci úpravy zákona č. 89/2012 Sb. resp. zejména smluvních vztazích založených mezi dotčenými osobami. 
Ve smyslu novelizovaného znění § 35 krizového zákona se dále neposkytuje peněžní náhrada za vykonání dobrovolné pomoci s ohledem na kolizi se zásadou rovného zacházení a zákazem diskriminace, i samotného rozporu se smyslem dobrovolnosti takové pomoci. Případné ocenění dobrovolné pomoci je ponecháno na postupu orgánů státu podle jiné právní úpravy.
Institut náhrady podle § 35 krizového zákona se neužije v případě cvičení orgánů krizového řízení, kdy, nevyplývá-li nárok na náhradu z případného smluvního vztahu uzavřeného pro účely cvičení s fyzickou nebo právnickou osobou, aplikuje se obecná právní úprava.
Nárok na peněžní náhradu vzniká konkrétním (dnem) omezením práva nebo vykonáním uložené povinnosti, v návaznosti na provedení odpovídajícího krizového opatření (např. § 31 odst. 5 krizového zákona).
Pro rozlišení, zda se jedná o nárok za omezení vlastnického práva nebo za poskytnutí věcného prostředku, není rozhodující povaha věci (nebo zvířete), ani zda o omezení vlastnického práva bylo rozhodnuto jmenovitě (viz § 29 odst. 5 a § 31 odst. 8 krizového zákona), ale aktivní užití věci (nebo zvířete) orgány nebo osobami podílejícími se na řešení krizové situace. Toto rozlišení je podstatné pro vypořádání nároku na peněžní náhradu, kdy u poskytnutí věcného prostředku se blíže nezkoumá naplnění znaků kvalifikovaného omezení vlastnického práva resp. nezbytnost za takové omezení poskytnout vlastníkovi náhradu (k tomu např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS st. 27/09, bod 17, nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03, bod 93). 
Poskytnutím věcného prostředku formou služby se pak rozumí omezení ve výkonu práv k věci (nebo zvířeti) spojené s výkonem práce nebo jinou obdobnou aktivitou z podstatné části, přičemž v tomto konkrétním případě není rozhodné, zda osoba službu poskytující je vlastníkem věci, nebo k ní má právní vztah jiný. Vlastníkovi věci (zvířete), svědčí právo na náhradu pouze v případě, kdy právo osoby službu poskytující k věci neexistuje (např. pokud v průběhu poskytování služby zaniklo). Poskytování věcného prostředku formou služby tak tvoří výjimku z obecného principu, že se peněžní náhrada se vyplácí vlastníkovi věci. 
Výše náhrady za omezení práva nebo uložení povinnosti stanovovaná podle odstavců 2 až 4 je maximální, což však nevylučuje uzavření dohody státu s fyzickou nebo právnickou osobu o poskytnutí náhrady ve výši nižší než stanovené (princip vzdání se práva).
§ 35 odst. 2
Výše peněžní náhrady za kvalifikované omezení vlastnického práva (odvozeně od obecné úpravy v občanského zákoníku) odpovídá rozsahu dotčení vlastnického práva s tím, že se však výslovně stanoví, že při stanovení peněžní náhrady se vždy zohledňuje i rozsah omezení vlastnického práva, který by nastal v důsledku krizové situace i bez provádění krizového opatření.
§ 35 odst. 3
Peněžní náhrada za poskytnutí věcného prostředku náleží výši odpovídající výdajům, které by bylo nutné vynaložit na smluvní sjednání poskytnutí věci (nájemného, případně dalších nákladů obvykle vynakládaných při užívání věci) v daném místě, čase a za obdobných podmínek (tedy i při zohlednění případného výkyvu ceny v důsledku existence a vývoje krizové situace, pročež peněžní náhrada za užívání věci nebo poskytování služby zejména u déletrvajícího krizového stavu může obecně dosahovat v jeho průběhu různé výše).  Spočívá-li poskytnutí věcného prostředku ve službě, odpovídá peněžní náhrada výši obvyklé úplaty za obdobnou službu.
Nárok na peněžní náhradu za poskytnutí věcného prostředku, který není službou, náleží vlastníkovi věci (zvířete). Oproti tomu nárok na peněžní náhradu za poskytnutí věcného prostředku ve formě služby může náležet v určitých případech i osobě od vlastníka odlišné. Pro rozlišení, zda se jedná o formu služby či nikoliv je rozhodující, která složka ze své podstaty převažuje, tzn. zda k řešení krizové situace spíše přispívá výkon určité práce či jiné činnosti, či je tato toliko marginální (např. pokud bude poskytnutým věcným prostředkem činžovní dům, za účelem zajištění náhradního ubytování osob, jedná se o poskytnutí věcného prostředku, který není službou, kdy převažuje užívání domu jako věci, ačkoliv i u tohoto jsou poskytovány určité služby spočívající např. v dodávce energií, či úklidu. Oproti tomu, pokud věcným prostředkem budou stavební stroje (i pokud stavební firma není jejich vlastníkem), za účelem zřízení provizorní hráze, což se neobejde bez zprostředkování výkonu zaměstnance stavební firmy oprávněného takový stroj řídit, bude se jednat o věcný prostředek poskytovaný formou služby.
§ 35 odst. 4
Peněžní náhrada za výkon pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci se stanoví ve výši odpovídající obvyklé mzdě dosahované v soukromém sektoru. Spočívá-li výkon pracovní povinnosti nebo výpomoci v činnosti, která se obvykle neprovádí v pracovněprávním poměru (např. svobodná povolání), stanoví se peněžní náhrada ve výši odpovídající obvyklé úplatě za vykonání (poskytnutí) práci obdobné služby. 
Výkon pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci se považuje za jiný úkon v obecném zájmu, za který zaměstnavatel neposkytuje ve smyslu zákoníku práce náhradu mzdy nebo platu. 
Peněžní náhrada nesaturuje obvyklý příjem (podnikající) osoby a nestanoví se tak ve výší jí obvykle dosahovaných příjmů/zisku, přičemž případný rozdíl ve výši náhrady a obvykle dosahovaných příjmů/zisku je vyloučen z nároku na náhradu škody ve smyslu § 36 krizového zákona.
§ 35 odst. 5
Peněžní náhradu poskytuje stát prostřednictvím krajského úřadu kraje, v jehož územním obvodu sídlí konkrétní orgán krizové řízení, který o omezení práva nebo uložení povinnosti rozhodl, aby bylo nárok na peněžní náhradu možné vypořádat zpravidla v místě, kde k omezení práva nebo uložení povinnosti došlo. Krajský úřad o nároku nerozhoduje pořadem práva veřejného, ale jedná se o předběžné projednání věci pořadem práva soukromého obdobně, jako je tomu u zákona č. 82/1998 Sb.
Pro případy, kdy není objektivně možné krajský úřad příslušný k projednání věci určit nebo o individualizovaném omezení práva či uložení povinnosti rozhodne přímo vláda (nebo její předseda ve smyslu novelizovaného § 6 odst. 8 krizového zákona), se stanoví příslušnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových k projednání nároku s ohledem na výkon jeho působnosti i možnou povahu (hybridních, zdravotních atd.) hrozeb, které nelze bez dalšího podřadit pod kompetence Ministerstva vnitra.
Pro případy uplatnění nároku přímo osobou oprávněnou, avšak u jiného, k projednání věcně nepříslušného krajského úřadu nebo k projednání věcně nepříslušného Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se stanoví zachování účinků uplatnění nároku a povinnost součinnosti dotčených úřadů v postavení organizačních složek státu. Účinky uplatnění nároku podáním žádosti u orgánu veřejné správy nenastávají, neboť se nejedná o výkon veřejné správy, ale vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, přičemž orgán veřejné moci není povinen zjišťovat úřad příslušný k projednání nároku a věc mu postupovat.  
§ 35 odst. 6
Peněžní náhrada za omezení vlastnického práva se vyplácí na základě odůvodněného uplatnění nároku vlastníkem. V případě spoluvlastnictví nebo společného jmění postačí k vyplacení peněžní náhrady v plné výši uplatnění nároku jedním ze spoluvlastníků nebo manželů. Podmínkou uplatnění nároku na peněžní náhradu u soudu je její předchozí uplatnění u úřadu příslušného k projednání věci. K projednání nároku a případnému vyplacení peněžní náhrady se stanoví doba 6 měsíců na projednání věci a případné vyplacení peněžní náhrady (doba splatnosti), přičemž uplynutím této doby se dostává stát do prodlení.
§ 35 odst. 7
Peněžní náhradu za omezení spočívající v poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci vyplácí příslušný úřad i bez uplatnění odpovídajícího nároku, a to primárně na základě jednotlivých vydaných rozhodnutí o poskytnutí věcného prostředku nebo uložení povinnosti a příslušné dokumentace (např. § 29 odst. 5 a § 31 odst. 5, 6 a 8 krizového zákona). V souvislosti s tímto se současně stanoví, že uplatnění nároku na peněžní náhradu není podmínkou přístupu k soudu. I v případě uplatnění nároku přímo fyzickou nebo právnickou osobou se tento vyřizuje ve stanovené době, která končí uplynutím druhého měsíce následujícího po měsíci, v kterém k poskytnutí věcného prostředku nebo vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci došlo. Uvedená doba zohledňuje jak vytížení kapacit státu primárně na řešení krizové situace, tak minimální výši finančních rezerv, které by měly fyzické osoby mít k dispozici. 
Účelem ustanovení však není stanovení povinnosti státu aktivně vyhledávat veškeré myslitelné oprávněné osoby zejména v případech, kdy dochází z objektivních důvodů k nestandardním způsobům uložení povinnosti, ale toliko vypořádat nároky těch oprávněných osob, kterým z pořízené dokumentace nárok bez pochybnosti svědčí. 
§ 35 odst. 8
Nárok na peněžní náhradu vzniká za každý den, kdy je vlastnické právo omezeno resp., kdy je poskytnut věcný prostředek, a dále za každý den, kdy je vykonávána uložená pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc. S ohledem na objektivní nemožnost státu vypořádat veškeré nároky na peněžní náhradu, zejména za stavu, kdy oprávněná osoba neposkytuje náležitou součinnost nebo nárok uplatňuje s nepřiměřeným časovým odstupem od ukončení krizové stavu, se stanoví, v souladu se zásadou právo svědčí bdělým, lhůta s účinky promlčení, které nastávají 3 roky ode dne ukončení krizového stavu, v rámci jehož trvání nárok na peněžní náhradu vznikl. Tato lhůta se prodlužuje o dobu stanovenou na projednání věci příslušným úřadem, po kterou se nelze s nárokem obrátit na soud, to však jen v případě, pokud tato doba nebo její část připadá až na období po ukončení krizového stavu, čímž jsou zachovány rovné podmínky pro všechny dotčené osoby. S ohledem na skutečnost, kdy krizový zákon je založen na kontinuitě řešení krizové situaci (viz § 3 odst. 5 krizového zákona) a podle její závažnosti a vývoje je přistupováno k vyhlašování jednotlivých stupňů krizových stavů, se krizovým stavem, v němž k vzniku nároku na peněžní náhradu došlo, pro účely stanovení okamžiku promlčení rozumí poslední krizový stav, vyhlášený ze shodných důvodů, který bez přerušení navazuje na krizové stavy předešlé nehledě na vlastní stupeň krizového stavu.  
§ 35 odst. 9
Stanoví se zvláštní regresní nárok státu na úhradu výdajů, která stát vyplatil jako peněžní náhradu, který vzniká ze zákona okamžikem vyplacení peněžní náhrady. Nárok se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě. 
K uhrazení regresního nároku je povinna fyzická nebo právnická osoba, která svým protiprávním jednáním zavinila událost, jež vedla ke vzniku krizového situace a povinnosti státu vyplatit peněžní náhradu, a rovněž fyzická nebo právnická osoba, která je podle jiného právního předpisu (např. § 2925 nebo § 2938 zákona č. 89/2012 Sb.) jinak objektivně odpovědná k náhradě škody v souvislosti s nastáním události, svou povahou odpovídající mimořádné událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, významnému narušení poskytování základní služby podle zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury nebo jinému nebezpečí.
Regresní nárok státu uplatňuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. 
§ 35 odst. 10
V souladu s principy jeho působnosti se určuje za organizační složku státu pověřenou jednáním za stát před soudem Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
§ 35 odst. 11
Pro účely řádného vypořádání nároku na peněžní náhradu se stanoví povinnost orgánů veřejné moci poskytovat úřadu příslušnému k projednání věci, případně soudu, náležitou součinnost a to v rozsahu všech informací, údajů či podkladů jím spravovaných, vedených či evidovaných a to i podle jiných právních předpisů.
K § 36
§ 36 odst. 1
Ustanovení upravuje nároky fyzických a právnických osob na náhradu újmy, která je úpravou zvláštní ve vztahu k zákonu č. 89/2012 Sb. a k zákonu č. 82/1998 Sb. 
Ve vztahu k nároku na peněžní náhradu za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcného prostředku a vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci podle § 35 krizového zákona lze doplnit, že újma vzniklá v důsledku omezení práva nebo uložení povinnosti se hradí pouze v rozsahu a při naplnění podmínek ustanovení § 36 krizového zákona.
Návrh vychází obecně z původního znění krizového zákona a je založen, co se týče majetkové újmy (obdobně k úpravě pandemického zákona), na hrazení toliko skutečné škody. Podoba návrhu je formována rozsahem jak typové škály událostí způsobujících krizovou situace, tak potenciálem výskytu dlouhodobých, závažných krizových situací, což ovšem nevylučuje možnost orgánů státu přijmout nezávisle na krizovém zákoně systém jednorázové finanční podpory zaměřený na specifika konkrétní krizové situace (ostatně určité řešení obsahuje již současné znění § 37 krizového zákona). Rozsah náhrady majetkové újmy zohledňuje i zavedenou praxi a skutečnost, že plošné odškodňování, které by nemuselo být vždy účelné, by ve výsledku vedlo k finančnímu zatěžování všech daňových poplatníků. V rámci nemajetkové újmy se nahrazuje toliko újma na životě a újma na zdraví, na případnou jinou nemajetkovou újmu způsobenou v návaznosti na plnění povinností států vedoucích k odvrácení rizik a důsledků vyplývajících z krizové situace nárok není (§ 2956 zákona č. 89/2012 Sb. se neuplatňuje). 
Nárok na náhradu ve smyslu ustanovení (písm. a) náleží v případě újmy na životě, újmy na zdraví a skutečné škody (viz § 36 odst. 2 krizového zákona), vzniklé v příčinné souvislosti s aktivním na místě prováděným konkrétním krizovým opatřením směřujících vůči konkrétní fyzické nebo právnické osobě, a to nehledě na skutečnost, zda se jedná o činnost prováděnou složkami státu nebo osobami práva soukromého, pokud je jim tato činnost státem uložena. Nárok svědčí i v případě cvičení pořádaného podle krizového zákona nebo při postupu podle § 8a krizového zákona.
Nárok na náhradu ve smyslu ustanovení (písm. b) náleží v případě újmy na životě, újmy na zdraví a skutečné škody vzniklé v souvislosti s užíváním poskytnuté věcného prostředku (věci, zvířete nebo služby), výkonem pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci. Je přitom nerozhodné, zda byla újma způsobena při nesprávném výkonu veřejné moci nebo vznikla i přes zákonný postup orgánů a osob provádějících krizová opatření. 
Nárok na náhradu ve smyslu písm. c) náleží, pokud je krizové opatření shledáno příslušným orgánem resp. soudem jako nezákonné. 
Ustanovení je založeno na principu objektivní odpovědnosti státu a nevyžaduje se tak k vzniku nároku na náhradu protiprávní jednání. 
Náhrada se poskytuje v penězích. Spočívá-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, hradí takovou škodu stát vždy poškozenému (věta druhá § 2952 zákona č. 89/2012 Sb. o možnosti uhrazení dluhu přímo věřiteli poškozeného se neaplikuje). 
§ 36 odst. 2
Náhrada újmy podle krizového zákona vůbec nepřísluší osobě, která zavinila krizovou situaci svým protiprávním jednáním, přičemž zavinění se posuzuje vzhledem ke vzniku krizové situace, resp. nastání skutečnosti způsobilé k vyhlášení krizové stavu. Je tak nerozhodné, zda tato konkrétní osoba zavinila i vznik škody, neboť ta může být způsobena i takovou osobou nezaviněným provedením krizového opatření. 
Princip objektivní odpovědnosti státu za náhradu újmy je determinován tím, že náhrada se poskytuje pouze v rozsahu, v jakém poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možné objektivně předejít nebo zabránit. 
Současně se skutečná škoda nehradí v rozsahu, v jakém stát prokáže, že se poškozená osoba svým jednáním podílela na jejím vzniku nebo zvětšení. Je přitom nerozhodné, zda se jednalo o jednání v souladu s právem nebo jednání protiprávní
Toto pravidlo se uplatní zejména pro případy újmy podle § 36 odstavce 1 písm. b) krizového zákona, které obecně připouští vznik újmy i výhradně v důsledku činnosti poškozeného, tzn. aniž by vznikla v příčinné souvislosti s prováděným krizovým opatřením.
§ 36 odst. 3
Ustanovení, odkazem na právní předpisy o odškodňování pracovních úrazů (zákon č. 262/2006 Sb.), uvádí konkrétní rozsah náhrady (§ 2959 občanského zákoníku se neaplikuje). Ustanovení se neaplikuje, pokud nárok na újmu na zdraví nebo životě osobě svědčí již z vlastního pracovněprávního vztahu, případně jej upravují právní předpisy o veřejnoprávních poměrech (zejména vojáci a příslušníci bezpečnostních sborů) nebo vyplývá z jiného obdobného vztahu.
§ 36 odst. 4
Stanoví se lhůta s prekluzivními účinky k uplatnění nároku na náhradu skutečné škody a to v délce 1 roku (subjektivní) resp. 3 let (objektivní). Nárok je třeba v této lhůtě uplatnit u příslušného úřadu, který je projedná a případně uzná a vyplatí. Spočívá-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, považuje se za den jejího vzniku den splatnosti dluhu.
§ 36 odst. 5
Náhradu újmy poskytuje stát prostřednictvím krajského úřadu kraje, v jehož územním obvodu došlo ke škodné události, aby bylo nárok na peněžní náhradu možné vypořádat zpravidla v místě. V případě následné újmy se však nárok uplatňuje u toho krajského úřadu, v jehož územním obvodu vznikla újma, bez níž by nemohla vzniknout ani újma následná (typicky pokud došlo ke škodě na osobních věcech osoby při lékařském zákroku, prováděném v návaznosti na pracovní úraz osoby vykonávající pracovní povinnost). Krajský úřad o nároku nerozhoduje pořadem práva veřejného, ale jedná se o předběžné projednání věci pořadem práva soukromého. Pro případy, kdy není objektivně možné krajský úřad příslušný k projednání nároku určit, bude tento projednán tím krajským úřadem, v jehož územním obvodu má osoba bydliště nebo sídlo. Nemá-li osoba bydliště nebo sídlo na území státu, projedná nárok Ministerstvo vnitra.
Pro případy uplatnění nároku přímo osobou oprávněnou avšak u jiného, k projednání věcně nepříslušného krajského úřadu nebo k projednání věcně nepříslušného Ministerstva vnitra se stanoví zachování účinků uplatnění nároku a povinnost součinnosti dotčených úřadů v postavení organizačních složek státu. Účinky uplatnění nároku podáním žádosti u orgánu veřejné správy nenastávají, neboť se nejedná o výkon veřejné správy, ale vypořádání soukromoprávního nároku vůči státu, přičemž orgán veřejné moci není povinen zjišťovat úřad příslušný k projednání nároku a věc mu postupovat.  
§ 36 odst. 6
Určuje se doba v délce 6 měsíců na projednání nároku a případné uznání a vyplacení náhrady (doba splatnosti). Uplynutím této doby začíná běžet obecná promlčecí lhůta.
§ 36 odst. 7
Uplatnění nároku na náhradu újmy u příslušného krajského úřadu nebo Ministerstva vnitra v prekluzivní lhůtě stanovené v odstavci 4 je podmínkou pro jeho případné uplatnění u soudu, a to pokud nárok nebyl v době 6 měsíců od jeho uplatnění plně uspokojen. Jelikož projednání nároku je toliko předběžným posouzením oprávněnosti nároku ze strany státu, které není výkonem státní správy, jsou k projednání žaloby příslušné soudy v civilním soudním řízení při postupu podle části třetí občanského soudního řádu.
§ 36 odst. 8
Pro účely řádného vypořádání nároku na peněžní náhradu se stanoví povinnost orgánů veřejné moci poskytovat úřadu příslušnému k projednání věci, případně soudu, náležitou součinnost a to v rozsahu všech informací, údajů či podkladů jím spravovaných, vedených či evidovaných a to i podle jiných právních předpisů.
§ 36 odst. 9
Stanoví se zvláštní regresní nárok státu na úhradu výdajů, která stát poskytl jako náhradu újmy, který vzniká ze zákona okamžikem vyplacení náhrady. Nárok se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě.
K uhrazení regresního nároku je povinna fyzická nebo právnická osoba, která svým protiprávním jednáním zavinila událost, jež vedla ke vzniku krizového situace a povinnosti státu vyplatit peněžní náhradu, a rovněž fyzická nebo právnická osoba, která je podle jiného právního předpisu (např. § 2925 nebo § 2938 zákona č. 89/2012 Sb.) jinak objektivně odpovědná k náhradě škody v souvislosti s nastáním události, svou povahou odpovídající mimořádné událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, významnému narušení poskytování základní služby podle zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury nebo jinému nebezpečí.
Regresní nárok státu uplatňuje za stát Ministerstvo vnitra.
K § 38
§ 38 odst. 1
Změna ustanovení v souladu s nově vzniklým § 8a, který upravuje postup po ukončení krizové situace při řešení následků vzniklých krizovou situací.
§ 38 odst. 2
Úprava v návaznosti na změnu § 35 až 36a. 
Projednání nároku na peněžní náhradu a nároku na náhradu je vede pořadem práva soukromého, kdy se jedná o předběžné posouzení nároku obdobně k zákonu č. 82/1998 Sb. Správní řád se na projednání nároku neaplikuje.   
K § 39
§ 39 odst. 1
Úprava ustanovení jednak precizuje text v tom duchu, že cílem ustanovení není stanovit působnost zákona, ale nastavit vztah odborné komise a příslušného krizového štábu. Dále v návaznosti na zkušenosti na všech úrovních řízení dochází k vhodnější úpravě vztahu nákazové komise a příslušného krizového štábu, v případech, kdy je z důvodu řešení veterinárních nákaz vyhlášen krizových stav. V těchto případech se příslušná nákazová komise stává součástí (pracovní skupinou) příslušného krizového štábu, a to za účelem nepřetržité spolupráce během řešení krizové situace. 
§ 39 odst. 2
Nové ustanovení upravuje vztah epidemiologických komisí a krizových štábů, které dosud v krizovém zákoně chybělo, a to analogicky k odstavci 1. 
V návaznosti na zkušenosti na všech úrovních řízení dochází k nastavení vztahu nákazové komise a příslušného krizového štábu, v případech, kdy je z epidemiologických důvodů vyhlášen krizových stav. V těchto případech se příslušná epidemiologická komise stává součástí (pracovní skupinou) příslušného krizového štábu, a to za účelem nepřetržité spolupráce během řešení krizové situace. 
§ 39 odst. 3
Úprava ustanovení jednak precizuje text v tom duchu, že cílem ustanovení není stanovit působnost zákona, ale nastavit vztah odborné komise a příslušného krizového štábu.
Dále v návaznosti na zkušenosti a za účelem jednotného nastavení vazeb na všech úrovních řízení dochází k vhodnější úpravě vztahu povodňové komise a příslušného krizového štábu, v případech, kdy je z důvodu řešení povodní vyhlášen krizových stav. V těchto případech se pověřený zástupce povodňové komise stává součástí příslušného krizového štábu jako jeho člen, a to zejména za účelem předávání informací mezi těmito orgány. Tímto není dotčena možnost společného zasedání povodňové komise a krizového štábu, pokud je to vhodné za účelem efektivnosti a kontinuity rozhodovacích procesů. Pravomoci povodňových komisí podle vodního zákona nejsou tímto dotčeny.
§ 39 odst. 4
Úprava ustanovení jednak precizuje text v tom duchu, že cílem ustanovení není stanovit působnost zákona, ale nastavit vztah odborné komise a příslušného krizového štábu.
Dále v návaznosti na zkušenosti a za účelem jednotného nastavení vazeb na všech úrovních řízení dochází k vhodnější úpravě vztahu komise pro sucho a příslušného krizového štábu, v případech, kdy je v době nedostatku vody vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu vyhlášen krizových stav. V těchto případech se pověřený zástupce příslušné komise pro sucho stává součástí příslušného krizového štábu jako jeho člen, a to zejména za účelem předávání informací mezi těmito orgány. Tímto není dotčena možnost společného zasedání komise pro sucho a krizového štábu, pokud je to vhodné za účelem efektivnosti a kontinuity rozhodovacích procesů. Pravomoci komisí pro sucho podle vodního zákona nejsou tímto dotčeny.
K § 39a
§ 39a odst. 2
Jelikož vypořádání nároku na peněžní náhradu není výkonem přenesené působnosti státu, přiznává se pro tyto účely krajskému úřadu právní postavení obdobné organizační složce státu ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., kdy krajský úřad v tomto případě naplňuje právní osobnost a svéprávnost státu, přičemž za stát právně jedná (jako vedoucí organizační složky státu) ředitel krajského úřadu. Zastupování ředitele krajského úřadu, jak stanoví § 68 odst. 1 věta třetí zákona č. 129/2000 Sb., se neaplikuje, kdy jiný zaměstnanec je oprávněn za stát/krajský úřad jednat toliko na základě postupu ředitele krajského úřadu podle § 7 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. Na jednání ředitele krajského úřadu nebo jiného zaměstnance krajského úřadu se uplatňuje princip odpovědnosti za škodu a za dodržování povinnosti při hospodaření s majetkem státu.
§ 39 odst. 3
V návaznosti na odpovědnost konkrétních osob jednajících za stát při projednávání nároku na peněžní náhradu a náhradu újmy se stanoví organizační složka státu oprávněná uplatňovat případný regresní nárok za těmito osobami. Současně se stanoví povinnost orgánů veřejné moci poskytnout v takovém případě pro uplatnění regresního nároku nezbytnou součinnost. Nárok na regresní úhradu se promlčí za jeden rok od vzniku škody, kterým je den nezákonného vyplacení peněžní náhrady nebo náhrady újmy.
K § 39c
Ustanovení je zrušeno, neboť se jedná o proklamaci, která nemá právní význam a vychází z obecných principů a jiných právních předpisů.
K § 39e
Ustanovení o vedení evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob za stavu nebezpečí se zrušuje. S ohledem na zkušenosti z řešení mimořádných událostí a krizových situací a náročnosti vedení evidencí souvisejících s evakuací či přechodnými změnami pobytu, se jeví vedení těchto evidencí při stavu nebezpečí jako neefektivní. S ohledem na rozsah události, při které by se vyhlašovalo krizové opatření spočívající v povinnosti hlásit přechodnou změnu pobytu osob, lze důvodně předpokládat, že by se jednalo o takovou událost, která by přesahovala území kraje, a bylo by třeba ji řešit z ústřední úrovně prostřednictvím vyhlášení nouzového stavu. Z těchto důvodů je v krizovém zákoně ponecháno vedení evidence o přechodných změnách pobytu pouze za nouzového stavu uvedené v § 39d.
K § 39f
Ustanovení je zrušeno, neboť se jedná o proklamaci, která nemá právní význam a vychází z obecných principů a jiných právních předpisů.


K § 39g
Ustanovení upřesňuje postavení krajského úřadu v situaci, kdy nároky plynoucí z § 35 a 36 jsou vyřizovány výhradně v rámci aplikace práva soukromého, v kterém však již nemůže docházet k výkonu přenesené působnosti a krajský úřad tak nutně musí mít postavení obdobné organizační složce státu (jedná přímo za stát jako osobu práva soukromého). Dále je zde zohledněn způsob saturace finančních prostředků, které objektivně budou vypláceny z účtu kraje (jako soukromoprávní osoby), a to nárokem na úhradu z kapitoly státního rozpočtu.
K § 39h
Toto nové ustanovení umožní zpravodajským službám a příslušným bezpečnostním sborům uplatnit tzv. zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti, a to na základě odlišných postupů, opatření a způsobu vykazování údajů v rámci krizového řízení. Uvedené zvláštní postupy a způsoby vykazování údajů v praxi spočívají zejména v zahrnutí chráněných údajů mezi jiné údaje tak, aby tyto nebyly jednoznačně rozlišitelné. Účelem této úpravy je zajistit odpovídající ochranu bezpečnostních aktiv zpravodajských služeb a příslušných bezpečnostních sborů v postupujícím procesu elektronizace veřejné správy a umožnit díky tomu těmto státním orgánům efektivně plnit povinnosti, které jim krizový zákon ukládá. Oprávnění k využití zvláštních postupů ve vybraných agendách je v českém právním řádu již zakotveno například v § 20 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 13a zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 167e zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 259/2017 Sb., § 27b zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 145/2017 Sb., či § 127a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). 
K § 40
Úprava ustanovení souvisí s přesunem všech zmocňovacích ustanovení do § 40, a to za účelem přehlednosti a v souladu s legislativními pravidly.
Rozšíření zmocňovacích ustanovení souvisí se zakotvením či úpravou nové plánovací dokumentace, a tak prováděcí právní předpis nově stanoví i obsahové náležitosti, členění a způsob zpracování posouzení rizik ČR, krizového plánu ČR, plánu krizové připravenosti krajského úřadu a úřadu obce s rozšířenou působností, karty obce a karty subjektu.
S ohledem na novou problematiku dětských skupiny je doplněno zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ke způsobu vykonávání péče o děti v dětských skupinách, pokud tuto péči nemohou za krizové situace vykonávat osoby, kterou jsou jinak povinny a oprávněny o dítě pečovat.
Zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky Českým báňským úřadem je rozšiřováno i o podzemní objekty, ve smyslu ustanovení § 37 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, které mohou být rovněž využity při řešení krizových situací.

K ČÁSTI SEDMÉ: ZMĚNA ZÁKONA O HOSPODÁŘSKÝCH OPATŘENÍCH PRO KRIZOVÉ STAVY
Jedná se legislativně-technickou změnu související se změnou terminologie na úseku kritické infrastruktury.

K ČÁSTI OSMÉ: ZMĚNA VODNÍHO ZÁKONA
K § 77 a 87h
V návaznosti na novelu krizového zákona je nezbytné novelizovat ve stejném duchu zákon č. 254/2001 Sb. Cílem novely krizového zákona je nastavit vztah odborné komise a příslušného krizového štábu. V návaznosti na zkušenosti a za účelem jednotného nastavení vazeb na všech úrovních řízení dochází k vhodnější úpravě vztahu povodňové komise / komise pro sucho a příslušného krizového štábu, v případech, kdy je z důvodu řešení povodní vyhlášen krizových stav / kdy je v době nedostatku vody vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu vyhlášen krizový stav. V těchto případech se pověřený zástupce povodňové komise / příslušné komise pro sucho stává součástí příslušného krizového štábu jako jeho člen, a to zejména za účelem předávání informací mezi těmito orgány. Tímto není dotčena možnost společného zasedání povodňové komise / komise pro sucho a krizového štábu, pokud je to vhodné za účelem efektivnosti a kontinuity rozhodovacích procesů. Pravomoci povodňových komisí / komisí pro sucho podle vodního zákona nejsou tímto dotčeny.

K § 87b
Jedná se legislativně-technickou změnu související se změnou terminologie na úseku kritické infrastruktury.

K ČÁSTI DEVÁTÉ: ZMĚNA ZÁKONA O STŘELNÝCH ZBRANÍCH A STŘELIVU
Jedná se legislativně-technickou změnu související se změnou terminologie na úseku kritické infrastruktury.

K ČÁSTI DESÁTÉ: ZMĚNA SOUDNÍHO ŘÁDU SPRÁVNÍHO
Zavádí se koncentrovaný přezkum určených krizových opatření, a to postupem ve správním soudnictví. V souladu s čl. 87 odst. 3 písm. a) Ústavy ČR je rozhodování svěřeno Nejvyššímu správnímu soudu. 


K ČÁSTI JEDENÁCTÉ AŽ TŘINÁCTÉ
Jedná se legislativně-technické změny související se změnou terminologie na úseku kritické infrastruktury.

K ČÁSTI ČTRNÁCTÉ: ÚČINNOST
V případě, že by transpozice byla realizována pouze částečně, nebo nebyla realizována vůbec, případně by k ní došlo po 17. říjnu 2024, hrozilo by České republice zahájení řízení o porušení práva Evropské unie ze strany Evropské komise (tzv. infringement procedure). Současně lze za realizaci transpozice považovat stav, kdy je předpis v rámci legislativního procesu projednáván v Poslanecké sněmovně, z tohoto důvodu je účinnost návrhu zákona navrhována od 1. 1. 2025.


79

image1.png