Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSD2EJVZNF najdete zde
OZ_RIA_ novela_2016_úplné znení.FINAL
SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA
1. Základní identifikační údaje
Název návrhu: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Zpracovatel / zástupce předkladatele:
MPSV
Předpokládaný termín nabytí účinnosti
(v případě dělené účinnosti rozveďte):
01.25
Implementace práva EU: |_| ANO |_| NE. Pokud ano, uveďte:
- termín stanovený pro implementaci: .
- zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU: |_| ANO |_| NE
2. Cíl návrhu zákona
Od poslední komplexní novelizace zákona uběhlo již 7 let a za toto období aplikace předpisu byly zjištěny konkrétní potřeby praxe, které jsou předmětem navrhované právní úpravy do současné podoby. Cílem návrhu zákona je precizace některých obecných ustanovení za účelem sjednocení postupu aplikační praxe, ulehčení práce odborně způsobilých osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik a odborně způsobilých osob k činnostem koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „koordinátor BOZP“), a snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů. Zpřesnění lze nalézt též v části třetí – další úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele, popřípadě fyzické osoby, která se podílí na zhotovení stavby, a koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a v neposlední řadě u problematiky držitelů akreditace.
3. Agregované dopady návrhu zákona
3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: |_| ANO |_| NE
Návrh zákona má pozitivní dopad na veřejný rozpočet, jelikož poplatek za dobrovolnou vzdělávací činnost TIČR je příjmem veřejného rozpočtu.
3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR: |_| ANO |_| NE
3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: |_| ANO |_| NE
Pozitivní dopady návrhu zákona lze spatřit právě v podnikatelském prostředí, například:
1. opatření spojená s prohlubováním využívání digitalizace povede ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů i odborně způsobilých osob a bude mít pozitivní dopad na náklady za vedení jejich administrativy,
2. posílení pravomocí koordinátorů BOZP zvýší celkovou úroveň bezpečnosti na staveništi a přispěje k lepší ochraně zdraví všech pracovníků a zároveň sníží náklady zaměstnavatelů na případné pracovní úrazy vznikající nedodržením stanovených opatření v Plánu nebo pokud nelze v daný okamžik provést práce na stavbě bezpečným způsobem,
3. odstranění výkladových nejasností v oblasti BOZP na staveništi – dojde k zefektivnění opatření na úseku BOZP,
4. zavedení plánu BOZP pro stav v souvislosti s výkonem záchranných a likvidačních prací spojených s mimořádnými událostmi – ušetří náklady zaměstnavatelům i subjektům likvidující nehodu nebo mimořádnou událost,
5. zavedení efektivního systému kontroly akreditovaných osob – povede k profesionalizaci oblasti, vyšší kvalitě odborníků v oblasti BOZP a vyšší kvalitě poskytovaného vzdělání při získávání kvalifikace.
3.4 Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky: |_| ANO |_| NE
Na územní samosprávný celek navrhovaná právní úprava dopadá shodně jako na prostředí podnikatelské. S ohledem na tuto skutečnost lze stejně jako u podnikatelského prostředí i zde nalézt již zmíněné pozitivní dopady navrhované právní úpravy.
3.5 Sociální dopady: |_| ANO |_| NE
3.6 Dopady na rodiny: |_| ANO |_| NE
3.7 Dopady na spotřebitele: |_| ANO |_| NE
3.8 Dopady na životní prostředí: |_| ANO |_| NE
3.9 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: |_| ANO |_| NE
3.10 Dopady na výkon státní statistické služby: |_| ANO |_| NE
3.11 Korupční rizika: |_| ANO |_| NE
3.12 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: |_| ANO |_| NE
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE
1 DŮVOD PŘEDLOŽENÍ A CÍLE
1.1 NÁZEV
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
1.2 DEFINICE PROBLÉMU
V rámci konzultací byla identifikována potřeba řešit několik otázek. Právní úprava vykazuje několik výkladových problémů a nedostatků. S ohledem na požadavky praxe musí dojít k precizaci některých ustanovení ve vztahu k institutu koordinátora. Je třeba také sjednotit postup zaměstnavatelů ohledně výměny informací o rizicích v případě více zaměstnavatelů na jednom pracovišti, kdy dojde k mírnému rozšíření dobrovolné transpozice směrnice.
Zcela zásadní je úprava problematiky akreditací, kdy praxe, odborníci na vzdělávání i výsledky průběžných kontrol ukazují potřebu přísnější kontroly a regulace problematiky akreditovaných osob za účelem zvýšení kvality jejich činnosti a sekundárně též kvality přípravy odborně způsobilých osob v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dále se novelou snižuje administrativní zátěž a předpokládá se několik úprav směrem k digitalizaci procesů, případně odstranění překážek využití digitalizace.
1.2.1 Popis současného stavu
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (zkratka BOZP) je interdisciplinární nebo též mezivědní obor, který lze definovat také jako legislativou stanovená pravidla nebo opatření, jejichž úkolem je předcházet ohrožení nebo poškození lidského zdraví při pracovním procesu.
BOZP je souhrnem všech opatření ze strany zaměstnavatele, která mají za cíl zamezit vzniku ohrožení či poškození zdraví nebo ztrátám na životech pracovníků. Opatření mohou mít povahu technologickou, technickou, právní, organizační či administrativní. Soubor těchto opatření je obecně nazýván prevence rizik.
Zaměstnavateli při zajišťování úkolů prevence rizik pomáhá osoba odborně způsobilá v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Této osobě se říká bezpečnostní technik, lidově též „bezpečák“, nebo přesněji „OZO“ (odborně způsobilá osoba). Tato osoba je dnes více měně poradním nikoli výkonným orgánem zaměstnavatele. Většina odborně způsobilých osob dnes již pracuje v týmu nebo organizacích, které jsou schopny lépe zajistit komplexní služby v BOZP.
BOZP tvoří celá řada oblastí a problematik. Jedná se zejména o:
· management a řízení rizik (vyhledání a hodnocení rizik, kategorizace práce),
· technické a organizační požadavky na pracovní prostředí, na organizaci práce a na pracovní postupy,
· školení zaměstnanců,
· poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů,
· zakázané práce a pracoviště (obecně zakázané práce a práce a pracoviště zakázané některým skupinám zaměstnanců),
· bezpečnost technických zařízení (vyhrazených, tzn. elektrických, plynových, tlakových a zdvihacích, ale i ostatních),
· hygienu práce,
· pracovně-lékařské služby (kontroly pracovišť, zdravotní prohlídky zaměstnanců atd.),
· ergonomii,
· bezpečnostní značení a signály,
· řešení pracovních úrazů a nemoci z povolání.
Do problematiky zajištění BOZP se též prolíná požární ochrana, krizový management a velmi okrajově i firemní ekologie (ochrana životního prostředí u zaměstnavatele).
BOZP se vztahuje nejen na zaměstnavatele, ale také na všechny fyzické osoby, které legálně přicházejí do kontaktu s pracovními činnostmi zaměstnanců. Výše zmíněným zaměstnavatelem, se v souladu s právními předpisy ČR a vůbec filozofií EU ve vztahu k BOZP, rozumí i všechny podnikající fyzické osoby. Za trvalé zajišťování BOZP v organizaci je zejména odpovědný zaměstnavatel. Dále pak vedoucí zaměstnanci, a to v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Odpovědnost za plnění práv a povinností v oblasti BOZP může mít trestněprávní následky.
Hlavními principy BOZP, dle výše zmíněných zákonů, je zejména provádění tzv. řízení a analýzy rizik, provádění kontrol stavu a fungování opatření BOZP s následným zlepšováním tohoto stavu a odstraňováním zjištěných neshod a závad. Vždy se má za to, že by zaměstnavatelé a zaměstnanci měli rizikům preventivně předcházet, nikoli řešit důsledky.
Povinnou součástí každé organizace mající zaměstnance je také zpracování dokumentace BOZP a pravidelné provádění prověrek BOZP. Dokumentace je soubor dokumentů, které jsou zpracovány vždy přesně pro činnosti a rizika v dané organizaci. Patří mezi ně např. Průřezová směrnice BOZP, Posouzení a zhodnocení rizik, Kategorizace prací, Záznamy o pracovních úrazech, Směrnice pro přidělování OOPP a jiné směrnice a místně provozní bezpečnostní předpisy, které jsou vždy přizpůsobeny organizační struktuře a podmínkám v organizaci.
Dokumentace BOZP je zpracována většinou při zaměstnání už prvního zaměstnance a je nezbytné ji průběžně aktualizovat, a to ať z důvodu interně organizačního nebo z důvodu změny v legislativě.
BOZP je povětšinou zaměstnavateli vnímána spíše jako povinnost a zákonná nutnost nežli oblast, která by organizaci něco „přinášela“ nebo „vydělávala“. Nicméně je potřeba si uvědomit, že lidský život je jen jeden, a tak pokud zaměstnavatel chce, aby pod jeho příkazy pracovaly lidské bytosti, musí jim vytvořit podmínky pro bezpečný výkon práce. Zaměstnavatel nemůže v BOZP primárně hledat krátkodobý zisk v podobě peněz, ale spíše dlouhodobý přínos z pohledu uvědomělého a zodpovědného zaměstnavatele, pro kterého je radost pracovat. Předkládaný návrh má za cíl tento náhled zaměstnavatelů změnit snahou o snížení administrativní zátěže, digitalizaci a zvýšení efektivity výkonu jednotlivých činností.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy, do jehož kompetence z věcného hlediska patří mimo jiné oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, a to také při činnostech nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.
Proto ministerstvo i v této oblasti zkoumá a analyzuje stávající právní úpravu, její aplikační praxi, a tedy ipso facto analyzuje ta ustanovení, která výsledkem vývoje nejnovějších poznatků vědy a techniky jsou hodna změny.
S ohledem na výše uvedené a poptávku sociálních partnerů po precizaci ustanovení došlo k vytvoření pracovní skupiny se zastoupením sociálních partnerů, odborných expertů Rady vlády pro BOZP a zástupců ministerstva a Státního úřadu inspekce práce a ze zástupců akademické sféry. Tato pracovní skupina byla zřízena 1. dubna 2023, výsledkem jejích jednání je předkládaná kompromisní podoba návrhu.
Problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) v českém normativním právním systému zastřešuje zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o BOZP“).
S ohledem na všechny výše uvedené změny návrhem dochází taktéž k úpravám zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), tak, aby byl v souladu s úpravami předpokládanými v zákoně č. 309/2006 Sb.
V souladu s výše uvedeným, se má za to, že jednou ze stěžejních oblastí tvořících BOZP jako celek je problematika bezpečnosti práce spojená s provozem a prací na technických zařízeních. Zatímco zákon o BOZP upravuje oblast technických zařízení v základním pojetí, speciální kategorii zařízení, jimiž jsou vyhrazená technická zařízení, upravuje zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o VTZ“). Zákon o VTZ tato zařízení definuje jako zařízení tlaková, zdvihací, elektrická nebo plynová, které při provozu svým charakterem nebo akumulovanou energií, v důsledku nesprávného použití, výskytem provozních rizik vyvolávajících nebezpečné situace nebo nedodržením podmínek bezpečného provozu představuje závažné riziko ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob. Z citované definice lze mít jednoznačně za to, že tato kategorie zařízení může za určitých, výše popsaných skutečností představovat závažné riziko pro osoby, které přicházejí do styku s těmito zařízeními, a jejich kvalifikace a vzdělávání je tak prioritou a veřejným zájmem.
Jelikož celkový návrh zákona o BOZP klade zásadní důraz na prevenci a dostatečnou kvalifikace dotčených odborníků v oblasti BOZP, v zájmu koncepční provázanosti se navrhuje upravit obdobným způsobem i zákon o VTZ, protože bezpečný a spolehlivý provoz vyhrazených technických zařízení představuje integrální součást komplexního procesu zvaného též zajištění BOZP. Preventivního rozměru je zamýšleno docílit prostřednictvím dobrovolného vzdělávání odborné veřejnosti prováděného Technickou inspekcí České republiky.
Od poslední komplexní novelizace zákona o BOZP uběhlo již 7 let a za toto období aplikace předpisu byly zjištěny konkrétní potřeby praxe, které jsou předmětem navrhované právní úpravy současné podoby.
1.2.2 Popis problému
Předkládá se precizace některých obecných ustanovení za účelem sjednocení postupu aplikační praxe, ulehčení práce odborně způsobilých osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik (dále jen „OZO v prevenci rizik“) a odborně způsobilých osob k činnostem koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „koordinátor BOZP“), a snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů. Změny lze nalézt též v části třetí – další úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele, popřípadě fyzické osoby, která se podílí na zhotovení stavby, a koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi. Z pohledu BOZP se tyto osoby za podmínek stanovených zákonem o BOZP a prováděcím právním předpisem podílejí na zajištění BOZP na staveništi.
Předkládaný materiál reflektuje nedostatky a nepřesnosti současného právního stavu zákona o BOZP ve vztahu k praktické aplikaci právní úpravy.
V současné době je zcela běžné, že zejména velké společnosti nevedou dokumentaci v listinné podobě, ale v podobě elektronické, která je následně přístupná zaměstnancům, případně zhotovitelům, na intranetu. Povinnost opatřovat tyto dokumenty vlastnoručním podpisem znamená pro mnoho zaměstnavatelů zvýšenou administrativní zátěž. Předkládaný materiál předpokládá i možnost elektronického podpisu. Cílem je snižování administrativní zátěže a přiblížení se digitalizaci a elektronizaci procesů.
Pro koordinátora BOZP je dnes jedním z nejzásadnějších nedostatků právní úpravy nepoměr mezi odpovědností a pravomocemi. Koordinátor BOZP, pokud svou činnost provádí v pracovněprávním vztahu, nese odpovědnost obecnou za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu ustanovení § 250 (náhrada škody z nedbalosti maximálně do čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku) a následujících ustanovení zákoníku práce na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti škodě hrozící, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, které byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné uhradit jinak. Výše náhrady škody v tomto případě nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (viz ustanovení § 258 zákoníku práce).
Má-li koordinátor BOZP se zaměstnavatelem uzavřený obchodní vztah, bude vůči zaměstnavateli odpovědný za jemu vzniklou škodu v důsledku výkonu sjednaných služeb podle občanského zákoníku (podstatný je rozsah úkolů sjednaný ve smlouvě se zaměstnavatelem). Hrubé porušení zákonů o bezpečnosti práce koordinátorem BOZP je stíháno též orgány činnými v trestním řízení. Nicméně určení trestněprávní odpovědnosti konkrétních osob je výsadním právem a zároveň povinností orgánů činných v trestním řízení, zejména soudů.
V praxi přichází v úvahu u koordinátora BOZP především postih za trestné činy obecného ohrožení z nedbalosti a usmrcení z nedbalosti, protože u trestného činu těžkého ublížení na zdraví stejně jako u jiných trestných činů, které by zde přicházely v úvahu, se vyžaduje úmysl, který u koordinátorů BOZP zpravidla nebude dán.
Vzhledem k vysoké míře odpovědnosti vyplývající z povinností stanovených pro činnost koordinátora BOZP zákonem o BOZP a prováděcím právním předpisem, je nutno k těmto povinnostem modifikovat i pravomoci, a to na takovou úroveň, aby mohl tyto povinnosti zajišťovat důsledně a včas, bez ohledu na povinnost zhotovitele poskytovat součinnost k plnění jeho úkolů. Úkolem koordinátora BOZP je zajistit bezpečnost na stavbě a této povinnosti se nemůže zprostit, a to ani tehdy, pokud mu ostatní subjekty neposkytují součinnost.
Krajský soud v Českých Budějovicích pak v konkrétním případu doplnil k povinnosti koordinátora BOZP na staveništi: „Nelze tolerovat pasivní postoj subjektu, který neplní své povinnosti v návaznosti na neplnění povinností jinými subjekty, neboť jeho činnost, pokud neplní svůj účel, tím postrádá smysl.“ Soudy vyžadují od koordinátora BOZP, aby byl v oboru své činnosti aktivní a iniciativní a „myslel dopředu“. Jelikož současný stav je v oblasti pravomoci koordinátora BOZP na staveništi v některých ustanoveních vágní, posílení pravomoci bude sloužit jako prostředek zajištění vyšší úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a současně jako nástroj proaktivního obranného mechanismu koordinátora BOZP vůči vzniku trestněprávního odpovědnosti.
Koordinátor BOZP je odborník v oblasti BOZP, který musí v maximálně možné míře zajistit, že náklady na provedení stavby budou umožňovat provedení stavby bezpečně a bez újmy na zdraví všech pracujících. Na druhé straně stojí zhotovitel stavby, jehož výraznou motivací, kromě zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, je dokončit stavbu v předem stanoveném termínu, protože každý den navíc oproti termínu sjednanému ve smlouvě ho stojí nemalé finanční náklady.
Skutečnost, že koordinátorem BOZP nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, které odborně vede realizaci stavby, má tedy své racionální důvody, tj. snaha o zamezení střetu zájmů. Zamezení této možnosti se ukázalo v praxi jako potřebné k tomu, aby bylo dosaženo větší nezávislosti pozice koordinátora BOZP. Jeho činnost nemůže být dotována zhotovitelem, kterého má z hlediska bezpečné a zdraví neohrožující práce kontrolovat. Současná právní úpravu ukládá koordinátorovi BOZP povinnost upozornit zhotovitele na nedostatky v uplatňování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovišti převzatém zhotovitelem, nebo na nedodržení plánu BOZP, a vyžadovat zjednání nápravy.
Nebyla-li zhotovitelem neprodleně přijata přiměřená opatření ke zjednání nápravy, je koordinátor BOZP povinen tyto případy oznámit zadavateli stavby, který je na základě tohoto oznámení povinen přijmout opatření k odstranění nedostatků vytýkaných koordinátorem BOZP.
V praxi může nastat, že z nějakých důvodů nejsou zhotovitelem přijata opatření k odstranění nedostatků vytýkaných koordinátorem BOZP ani na základě apelu ze strany zadavatele stavby. Tuto možnost bere na zřetel předkládaný návrh, který ukládá koordinátorovi BOZP povinnost udělit stavbyvedoucímu a současně jednotlivým zhotovitelům pokyn k přerušení práce až do doby zjednání nápravy, tedy do momentu, kdy fyzické osoby na staveništi nejsou vystaveny bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti, života nebo zdraví.
Nezbytnost přítomnosti této nové pravomoci koordinátora BOZP již nyní reflektuje judikatura např. v části rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. května 2019, č.j. 2 As 77/2017, „Koordinátor právě proto, že jde o profesionála v oboru předvídání rizik a jejich předcházení, je povinen od jiných osob podílejících se na realizaci stavby způsobem, jenž může být relevantní pro bezpečnost práce, aktivně, důsledně a včas vyžadovat součinnost k tomu, aby sám mohl plnit své úkoly. Nelze se zbavit odpovědnosti odkazem na neplnění povinností jinými osobami. Pokud tato součinnost není poskytována, je na to povinen neprodleně a tak, aby pokud možno nemohlo dojít k nežádoucím následkům, upozornit zadavatele stavby a důsledně od něho vyžadovat nápravu. Nedočká-li se jí, je povinen mu oznámit, že nadále již nemůže plnit své úkoly, a případně, vyžaduje-li to povaha věci, učinit i další vhodná opatření k tomu, aby nedošlo k újmám na zdraví či životech osob, jichž se stavební činnost může dotknout. Činnost koordinátora nesmí být formální; koordinátor se nesmí stát jakýmsi fíkovým listem, jenž formálně („papírově“) potvrdí, že je vše v pořádku, ačkoli se o to řádně nestaral.“
Další část navrhované právní úpravy se týká precizaci v oblasti odpovědnosti za BOZP jako takové. Koordinátor BOZP a odborně způsobilá osoba v prevenci rizik jsou vždy (pracovněprávní či obchodní vztah) odpovědní za plnění svých povinností vůči zaměstnavateli, nikoliv za plnění úkolů BOZP ve firmě nebo společnosti.
Zákoník práce, jako jeden ze základních právních předpisů k zajištění BOZP stanovuje odpovědnost za zajištění BOZP u jednotlivého zaměstnavatele, když ustanovení § 101 odst. 2 zákoníku práce uvádí, že péče o BOZP uložena zaměstnavateli podle odstavce 1 (zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce) nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Provázanost s výše uvedeným lze spatřit také v ustanovení § 302, který mezi povinnosti vedoucích zaměstnanců řadí mimo jiné vytváření příznivých pracovních podmínek a zajišťování BOZP.
Za plnění požadavků BOZP na pracovištích zaměstnavatele je tedy vždy odpovědný příslušný vedoucí zaměstnanec. Tento koncept odpovědnosti BOZP je v souladu s dikcí čl. 5 odst. 2 Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví: „pokud zaměstnavatel v podniku nebo závodě využívá v souladu s čl. 7 odst. 3 externích odborníků (služeb nebo osob), nezbavuje jej to odpovědnosti v této oblasti“, a současně v souladu s dikcí čl. 7 odst. 1 Směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS): „Pokud stavebník nebo vedoucí stavby určí jednoho nebo více koordinátorů k plnění úkolů uvedených v článcích 5 a 6, nezbavuje jej to odpovědnosti v tomto ohledu.“.
V souvislosti s výše uvedeným praxe ukázala, že doposud u některých zaměstnavatelů dochází k nepochopení konceptu odpovědnosti za BOZP, a to ve smyslu, že v případech, kdy je ustanoven koordinátor BOZP nebo odborně způsobilá osoba v prevenci rizik, pak jsou zaměstnavatelé zbaveni odpovědnosti za BOZP. Předkládaný materiál upřesňuje i tuto problematiku.
Z pohledu právní jistoty je zásadní precizace problematiky spojené se zajišťováním povinnosti vyplývající z ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce. Jelikož v praxi koordinátor BOZP na staveništi často provádí úkoly vedoucí k zajištění povinnosti zaměstnavatele stanovené v ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce (dnes v rozporu s právní úpravou), předkládaný materiál bere tuto důležitou problematiku v potaz, a činnost koordinátora, konkrétně seznamování zhotovitelů s plánem a jeho aktualizacemi, staví do pozice speciálního ustanovení k ustanovení § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce.
Zjednodušeně řečeno můžeme konstatovat, že pokud bude určen koordinátor BOZP na staveništi, pak jsou zhotovitelé osvobozeni od povinnosti plnit ustanovení § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce, když ta bude plněna prostřednictvím výše zmíněné činnosti koordinátora BOZP na staveništi. V praxi to znamená přínos pro zhotovitele ve formě snížené administrativní zátěže. Pro koordinátora BOZP na staveništi z tohoto nevyplývá žádná další povinnost, pouze se specifikuje jeden z jeho stávajících úkolů jako speciální ustanovení k ustanovení § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce.
Jak již bylo zmíněno, tuto možnost předpokládá i dikce článku 6 písm. d) směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), tj. „Jeden nebo více koordinátorů během provádění stavby určených v souladu s čl. 3 odst. 1 organizuje spolupráci mezi zaměstnavateli, a to včetně těch, kteří se na staveništi střídají, koordinaci jejich činností za účelem ochrany zaměstnanců a preference pracovním úrazům a rizik a jejich vzájemnou informovanost podle čl. 6 odst. 4 směrnice 89/391/EHS, a popřípadě zahrnuje i osoby samostatně výdělečně činné“. Tato možnost předpokládaná směrnicí však nebyla do českého právního řádu doposud transponována.
Tuto problematiku je nutno řešit i z důvodu, že v praxi často dochází k nesprávnému výkladu ustanovení § 101 odst. 3 a 4. Převládá názor, že pokud je na staveništi ustaven koordinátor BOZP, pak zaměstnavatelé (zhotovitelé) nemusí aplikovat ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce, a to z důvodu, že tyto úkoly jsou automaticky zajištěny činností koordinátora BOZP. Zde je nutno si uvědomit, že primárním úkolem koordinátora BOZP podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o BOZP je koordinace opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi, a další úkoly vyplývající ze zákona o BOZP a prováděcího právního předpisu.
Žádné z ustanovení nepojednává o tom, že koordinátor BOZP je povinen zajišťovat vzájemné písemné informování o rizicích a přijatých opatřeních mezi zaměstnavateli (zhotoviteli), jak to uvádí zákoník práce. V kontextu výkladu zmíněného ustanovení zákoníku práce je důležité zdůraznit část z rozsudku Nejvyššího správního soudu (7 As 149/2022-28): Nejvyšší správní soud dodává, že v situaci, kdy na pracovišti pracuje více zaměstnavatelů, jsou povinni mezi sebou uzavřít písemnou dohodu na základě, které je koordinací a prováděním opatření v oblasti BOZP pověřen konkrétní zaměstnanec (§ 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce).
Na základě uvedené citace lze mít za to, že ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce, platí an bloc na všechna pracoviště (včetně stavenišť), a současně pokud vycházíme z premisy, že koordinací a prováděním opatření v oblasti BOZP je pověřen konkrétní zaměstnanec jednoho ze zaměstnavatelů (zhotovitelů), tak lze konstatovat, že jím dnes nemůže být právě koordinátor BOZP, jelikož ustanovení § 14 odst. 2 zákona o BOZP mimo jiné uvádí, že koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby.
Předkládaný návrh upravuje i tuto oblast a zároveň reflektuje část z výše zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, a to vložením nového ustanovení, které pojednává o tom, že koordinátor BOZP na staveništi prostřednictvím seznamování zhotovitelů s plánem a jeho aktualizacemi plní povinnost zhotovitelů, týkající se vzájemného písemného informování o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, a že současně bude provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění koordinováno. V opačném případě, s přihlédnutím k části rozsudku Nejvyššího správního soudu, zajišťuje tyto úkoly zaměstnavatel (zhotovitel), respektive jejich konkrétní zaměstnanec.
Vytváření bezpečného a zdraví neohrožující pracovního prostředí a pracovních podmínek na staveništi lze vnímat jako komplexní úkol všech zainteresovaných subjektů, které se buď přímo nebo nepřímo podílejí na stavbě samotné, nebo na činnostech s ní souvisejících. Mezi tyto subjekty bezpochyby řadíme i držitele akreditace k provádění zkoušky z odborné způsobilosti a periodické zkoušky.
Právě tyto subjekty nastavují zejména při první zkoušce z odborné způsobilosti kvalitativní rámec na budoucí koordinátory BOZP, respektive odborně způsobilé osoby. Podnikajícím fyzickým nebo právnickým osobám, které splňují podmínky pro udělení akreditace, následně vzniká právní nárok na její udělení. To ale neznamená, že držitel akreditace o tuto akreditaci nemůže přijít. Zákon o BOZP stanovuje případy, kdy ministerstvo akreditaci změní, nebo dokonce zruší. Ministerstvo v souladu s ustanovením § 20 odst. 5 zákona o BOZP provádí u držitelů akreditace kontroly, prostřednictvím nichž ověřuje dodržování podmínek, na základě kterých byly akreditace uděleny.
V souvislosti s provedenými kontrolami bylo zjištěno, že současný výčet případů, kdy ministerstvo může zrušit akreditaci, je velmi strohý a neodráží všechny nedostatky držitelů akreditací, které jsou hodny odejmutí akreditace.
Proto předkládaný návrh obsahuje další konkrétní případy, kdy bude ministerstvo moci ukončit činnost těchto subjektů. Základním a jediným motivem úpravy této oblasti ze strany ministerstva je neustále udržování určité úrovně poskytovaných služeb ze strany držitelů akreditaci pro provádění zkoušek z odborné způsobilosti, jelikož tyto subjekty představují jakousi prodlouženou ruku ministerstva.
Odůvodnění úpravy zákona o inspekci práce
Inspekce práce hraje významnou roli při prosazování pravidel BOZP v České republice. Jejím úkolem je dohled nad dodržováním právních předpisů v oblasti pracovního prostředí a pracovních podmínek, s cílem ochránit zdraví a bezpečnost zaměstnanců.
Prvním významným aspektem je preventivní činnost inspekce práce. Tímto způsobem se předchází rizikům úrazů, nemocí z povolání a dalším negativním dopadům na zdraví zaměstnanců. Například poradenstvím se zvyšuje povědomí a odbornost v této problematice a přispívá se ke zlepšení podmínek pro práci.
Druhým významným aspektem je vymáhání právních předpisů ve své působnosti. Tato pravomoc slouží k zajištění dodržování zákonů a k přiměřené sankci vůči zaměstnavatelům, kteří neplní povinnosti v oblasti ochrany zaměstnanců. Tím se posiluje respekt k BOZP předpisům a zvyšuje se zodpovědnost zaměstnavatelů za pracovní podmínky jejich zaměstnanců.
Navrhovaná změna zákona o inspekci práce je založena na potřebě implementovat změny obsažené v zákoně č. 309/2006 Sb. Tato změna je nezbytná s ohledem na neustále se rozvíjející právní rámec a aktuální potřeby v oblasti pracovních vztahů a ochrany zaměstnanců. Tímto způsobem je zaručena konzistence právního rámce a sjednocení postupů inspekce práce se zbytkem právního systému.
Je třeba i v zákoně o inspekci reagovat na nové výzvy a potřeby v oblasti pracovních vztahů. Vzhledem k dynamickému vývoji trhu práce a novým formám zaměstnávání je nezbytné přizpůsobit zákon novým podmínkám a situacím, které se na pracovním trhu vyskytují. Úpravy zákona o inspekci práce mají za cíl vyřešit případné mezery a nedostatky, které by mohly ovlivnit ochranu práv zaměstnanců při zavedení úprav do zákona č. 309/2006 Sb.
Úpravou zákona o inspekci bude též zajištěn účinnější výkon inspekce práce. Inspekce práce plní důležitou roli v rámci ochrany zaměstnanců a monitorování dodržování pracovních předpisů. Novela zákona tak rovněž zahrnuje úpravu textu přestupků tak, aby byl souladný s novými formulacemi upravených povinností v zákoně o BOZP. Úpravy zákona mají za cíl sjednotit postupy a procesy spjaté s inspekcí a zabezpečit, aby byly tyto postupy předvídatelné, transparentní a efektivní. To přispěje k větší ochraně práv zaměstnanců a zvýšení důvěry v systém kontrolních mechanismů.
Celkově lze konstatovat, že úprava zákona o inspekci práce je nezbytná z důvodu změn v právním rámci, aktuálních potřeb v oblasti pracovních vztahů, zlepšení transparentnosti a efektivity systému inspekce. Tato úprava má za cíl posílit ochranu práv zaměstnanců a zajistit soulad s novými výzvami na pracovním trhu.
Odůvodnění úpravy zákona o VTZ
Jednotlivé práce a činnosti na vyhrazených technických zařízeních provádějí konkrétní skupiny fyzických osob s různým stupněm odborné způsobilosti. Revizní technici napříč všemi druhy vyhrazených technických zařízení, fyzické osoby provádějící montáž a opravy plynových zařízení nebo obsluha vyhrazených tlakových zařízení – parních a kapalinových kotlů (dále jen „odborní pracovníci“) sehrávají ve vztahu k zajištění BOZP tak klíčovou roli, že prověřování odborné způsobilosti zmíněných pracovníků je vymezeno normotvůrcem do výlučné působnosti orgánu státní správy. Jde o pověřenou organizaci, kterou je podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o VTZ v současnosti TIČR. Prověřování odborné způsobilosti musí každý z výše zmíněných odborných pracovníků absolvovat opakovaně, a to v periodě 5 let. Mezidobí potenciálně představuje časový interval pro prohlubování znalostí, např. z pohledu změn v právní úpravě, seznamování s novými typy zařízení na trhu nebo z pohledu předávání zkušeností mezi odborně způsobilými pracovníky a pracovníky TIČR. Po tomto typu dobrovolné vzdělávací činnosti existuje poptávka ze strany odborné veřejnosti již několik let
a přetrvává dodnes. V recentním období je tato poptávka a zájem, aby vzdělávání poskytovala též TIČR ještě výraznější, a to zejména ve vztahu k přijetí nové právní úpravy upravující bezpečný provoz vyhrazených technických zařízení, jež nabyla účinnosti dnem 1. července 2022 a nahradila právní úpravu datovanou svým vznikem do sedmdesátých let minulého století.
Pro možnost poskytovat vzdělávací činnosti je nezbytné rozšířit působnost TIČR v mezích působnosti zákona o VTZ, jelikož § 6 zákona o VTZ přesně vymezuje postavení a působnost pověřené organizace při výkonu činnosti v oblasti provozu vyhrazených technických zařízení, v zásadě jde tedy o úpravu ustanovení § 6, 13 a 14.
S ohledem na změnu zákona o VTZ je nezbytné tyto úpravy reflektovat také v prováděcím právním předpise, jenž se týká sazeb poplatků za odbornou činnost pověřené organizace v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Zde je nezbytné poznamenat, že zákon o VTZ stanovuje ve vztahu k výši poplatků za odbornou činnost TIČR horní hranici sazeb poplatků. Stávající sazby poplatků pak upravuje nařízení vlády č. 60/2002 Sb., o sazbách poplatků za odbornou činnost pověřené organizace v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení. Fakticky tedy budou reálné sazby poplatků za školení nižší než navrhovaný zákonný limit. Návrh na úpravu konkrétních sazeb poplatků se předkládá vládě současně s tímto návrhem zákona, a to prozatím v podobě tezí, přičemž návrh novely tohoto nařízení vlády bude vládě předložen v průběhu legislativního procesu tohoto návrhu zákona.
Provádění vzdělávací činnosti by současně pro TIČR představovalo další příjem finančních prostředků. Tyto finanční prostředky by mohly být následně použity na obnovu materiálně technického vybavení TIČR, zejména nových přístrojů nezbytných při práci v terénu, obnovu vozového parku, rozvoj vnitřní infrastruktury organizace a lepší konkurenceschopnost při náboru odborníků v dané oblasti, jelikož TIČR nespadá do platové, ale do mzdové oblasti.
1.3 POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU V DANÉ OBLASTI
1.3.1 Česká legislativa
Navrhovaná úprava je v souladu se zásadami a ostatními ustanoveními:
· Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů,
· Zákon č. 262/2006 Sb. – Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,
· Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů,
· Zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů,
· Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.
1.3.2 Evropská legislativa
Navrhovaná úprava je v souladu se
· Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci,
· Směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).
Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.
1.4 IDENTIFIKACE DOTČENÝCH SUBJEKTŮ
· Dotčené subjekty v oblasti BOZP zahrnují:
· Zaměstnavatelé, kteří jsou povinni zajistit bezpečnost a ochranu zdraví svých zaměstnanců,
· Zaměstnanci, kteří mají odpovědnost dodržovat bezpečnostní předpisy a dbát na svou vlastní ochranu,
· Odborníci na BOZP (odborně způsobilá osoba v prevenci rizik, koordinátor BOZP na staveništi),
· Orgány inspekce práce, kteří provádějí kontrolu dodržování pravidel BOZP.
1.5 POPIS CÍLOVÉHO STAVU
Odůvodnění cílového stavu v rámci novely zákona o BOZP může zahrnovat několik důležitých aspektů, které přináší přínosy zejména pro praxi, zaměstnavatele, zefektivnění procesů a snížení administrativní zátěže. Zde je několik důvodů a výhod:
1. Zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců: Ústředním cílem jakékoliv novely zákona o BOZP je zlepšení bezpečnostních standardů na pracovištích. To znamená, že precizovaná pravidla a předpisy budou klást větší důraz na prevenci pracovních úrazů a nemocí souvisejících s prací. Tím se zvyšuje ochrana zaměstnanců a snižuje riziko nebezpečných situací. Současně dochází k odstranění výkladových problémů, které by aplikaci pravidel znesnadňovaly.
2. Zefektivnění procesů: Novela přináší zjednodušení a optimalizaci procesů spojených s bezpečností práce a výkonem činností v této oblasti v praxi. Stanoví jasnější pravidla a postupy, což usnadňuje dodržování předpisů a snižuje možnosti nepřesností. Zefektivnění procesů znamená sekundárně snížení byrokracie a administrativní zátěže pro zaměstnavatele.
3. Modernizace a aktualizace pravidel: Pravidla BOZP musí být v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky. Novely umožňují aktualizaci pravidel a postupů, což zajistí, že jsou v souladu s aktuálními standardy a technologiemi. To má za následek modernější a účinnější postupy v oblasti bezpečnosti práce a odstranění překážek digitalizace.
4. Lepší konkurenceschopnost a pověst zaměstnavatele: Zaměstnavatelé, kteří aktivně investují do bezpečnosti práce a dodržují nejnovější standardy, mohou získat lepší pověst a přitáhnout kvalifikované zaměstnance. Jednoznačná a efektivní pravidla pro BOZP zvyšují jejich konkurenceschopnost na trhu práce.
Lze konstatovat, že novela zákona o BOZP by měla sloužit k posílení bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, zefektivnění procesů a snížení nákladů, což má pro praxi i zaměstnavatele řadu pozitivních vlivů.
1.6 ZHODNOCENÍ RIZIKA
Staveniště je již mnoho let jedním z nejrizikovějších pracovišť, na kterém se provádí činnosti různého zaměření a tyto realizují zhotovitelé s rozdílnými zkušenostmi a kvalitou práce. Výkon práce a činností na staveništi je často spjat s výskytem závažných pracovních úrazů, tedy s poškozením zdraví, při kterém hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance trvá více než 5 dnů. Výjimkou bohužel nejsou ani smrtelné pracovní úrazy.
Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí státního úřadu inspekce práce za rok 2022 uvádí, že oblast stavebnictví i v roce 2022 opět patřila mezi odvětví s vyšším počtem pracovních úrazů, a to jak těch závažných, tak i smrtelných pracovních úrazů. Uvedené souvisí se skutečností, že na staveništích jsou běžně vykonávány různé pracovní činnosti, které v sobě zahrnují různorodá rizika.
I na základě těchto dat musí být v zájmu ministerstva neustále vyhledávat a analyzovat nedostatky právní úpravy týkající se zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích, a to za účelem zvyšování úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na těchto pracovištích a současně snižování pracovních úrazů na co nejnižší možnou úroveň.
Zajištění dvou výše zmíněných cílů má částečně v rukou normotvůrce, v tomto případě ministerstvo, kdy stanovením konkrétních povinností a práv týkajících se subjektů podílejících se na stavbě, dokáže vytvořit nezbytný předpoklad pro dosažení již zmíněných cílů. Signifikantnější část však mají v rukou samotní adresáti normy, když jejich bezchybné jednání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nedokáže kompletně zajistit ani normotvůrce, a to ani za možnosti udělení sankce, které hrozí při nedodržení povinností stanovených právním předpisem.
Navzdory skutečnosti, že mnoho pracovních úrazů je spojených se selháním lidského faktoru, normotvůrce v rámci svých kompetencí musí vyvinout maximální úsilí v přecházení pracovních úrazů, tj. vytvářením srozumitelného právního prostředí.
Předkládaný návrh odráží také požadavky aplikační praxe a současně zohledňuje vývoj nejnovějších poznatků techniky, zejména v podobě elektronizace a digitalizace procesů, tj. reflektujíc antibyrokratický balíček. Předkládaný materiál mimo jiné transponuje dikci článku 6 písm. d) Směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), po níž praxe již dlouho volá.
2 NÁVRH VARIANT
VARIANTA 0
Nebude provedena revize právních předpisů s ohledem na požadavky praxe a sociálních partnerů.
VARIANTA I
Bude provedena novelizace právních předpisů s ohledem na požadavky praxe a sociálních partnerů.
První oblast úprav se týká terminologie. Jde o zajištění souladu s terminologií stanovenou Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, konkrétně jde o nahrazení pojmu „přípravek“ pojmem „směs“.
Pojem směs je dnes již používán i jinými právními předpisy, například zákonem č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Další precizace pojmosloví a formulací předpisu vychází z analýzy národní judikatury a potřeb praxe.
Další oblastí navrhovaných změn je prohloubení digitalizace, a to ve vztahu k vedení dokumentace odborně způsobilými osobami. Koordinátor BOZP a OZO v prevenci rizik jsou v souvislosti s výkonem svých činností povinny vést chronologické seznamy smluvních vztahů o výkonu svých činností, které opatřují svým jménem a vlastnoručním podpisem, a opatřovat zpracované dokumenty související s výkonem svých činností svým jménem a vlastnoručním podpisem.
Současnost poskytuje i jiné způsoby verifikace dokumentů, než je vlastnoruční podpis, a proto předkládaný návrh paralelně vedle vlastnoručního podpisu nabízí možnost verifikovat dokumenty související s činnosti koordinátora BOZP a osoby odborně způsobilé i uznávaným elektronickým podpisem, což povede k odstranění administrativní zátěže, kdy nebude nutná listinná podoba dokumentů, zvýší to efektivitu a rychlost předávání informací mezi dotčenými subjekty. Opatření povede ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů i odborně způsobilých osob a bude mít pozitivní dopad na náklady za vedení jejich administrativy.
Je nesporné, že oblast stavebnictví je z povahy činností, které jsou realizovány, velmi rizikovou. Například Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí Státního úřadu inspekce práce za rok 2022 uvádí, že k nejvyššímu počtu smrtelných pracovních úrazů a pracovních úrazů vyžadujících hospitalizaci delší než 5 dnů, tzv. závažných pracovních úrazů, stále dochází při pracích ve výškách, kde jsou zdroji úrazů pády z výšky nebo do hloubky, dále pak propadnutí střešními krytinami, nebo sesutí z volných okrajů.
Smrtelné pracovní úrazy při pádech z výšky se již několik let pohybují kolem 60 % všech smrtelných pracovních úrazů ve stavebnictví, v roce 2022 jich bylo 14. Práce ve výškách jsou v zásadě prováděny na staveništi. Proto oblast BOZP na staveništi je považována za klíčovou, a to i zejména s ohledem na předcházení závažným pracovním úrazům, mnohdy smrtelným.
V kontextu zajištění BOZP je jednou ze zásadních osob na staveništi koordinátor BOZP. Podmínky, za kterých musí být určen koordinátor BOZP jsou stanoveny zákonem o BOZP, tj. „budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele, je zadavatel stavby povinen písemně určit jednoho nebo více koordinátorů s přihlédnutím k druhu a velikosti stavby a její náročnosti na koordinaci opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveniště“.
Z uvedeného vyplývá, že kromě dalších povinností stanovených pro činnost koordinátora BOZP zákonem o BOZP a rozvedených prováděcím právním předpisem k zákonu, tedy nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, a nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti (dále jen „NV 591“), je jeho primární povinností koordinace opatření přijatých jednotlivými zhotoviteli na úseku BOZP. Předkládané úpravy zákona o BOZP precizují existující povinnosti tak, aby byla zvýšená právní jistota zaměstnavatelů – zhotovitelů, odborně způsobilých osob, zadavatelů stavby a orgánů inspekce práce.
Výkon činnosti koordinátora BOZP na staveništi je spojen také s jeho eventuálními právními riziky, což v praxi znamená, že právně odpovídá za své vlastní selhání jak v rovině občanskoprávní a správně právní, tak v rovině trestněprávní. Nebude-li řádně plnit své povinnosti, pak jej může smluvní partner, zpravidla zadavatel stavby, postihnout za nekvalitní výkon funkce. Za neplnění povinností na stavbě může u menších porušení právních povinností být koordinátor BOZP postižen orgány inspekce práce za přestupek podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. za) nebo § 30 odst. 1 písm. za) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, „nesplní některou z povinností koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle § 10 odst. 4 nebo § 18 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“, a to až do výše 300 000 Kč. Dojde-li k újmě na zdraví či smrti dělníků na stavbě nebo třetích osob, pak při splnění trestním zákonem stanovených podmínek bude koordinátor BOZP na staveništi postižen za trestný čin, zejména trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti, trestní čin ublížení na zdraví z nedbalosti, trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti nebo trestný čin usmrcení z nedbalosti.
Například u těžkého ublížení na zdraví hrozí odnětí svobody na šest měsíců až osm let nebo zákazem činnosti, a u usmrcení z nedbalosti hrozí trest odnětí svobody na 1 rok až 10 let nebo zákazem činnosti. Byla-li trestným činem způsobena újma jiné fyzické či právnické osobě, bude muset újmu koordinátor BOZP uhradit, a to na základě takzvaného adhezního řízení, které je součástí trestního řízení.
Předmětem adhezního řízení je projednání nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem. O nároku na náhradu škody se rozhoduje jen v případě, že subjektem adhezního řízení je poškozený, který včas a řádně uplatnil nárok na náhradu škody proti obviněnému. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Je-li sjednávána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě.
Odpovědnost koordinátora BOZP je z pohledu výkonu této profese klíčová problematika, neboť při stavebních činnostech ze strany více subjektů současně na témže staveništi dochází často k újmám na zdraví, životech či majetku zaměstnanců, kontraktorů i třetích osob. Současný právní stav neposkytuje koordinátorovi BOZP adekvátní a srozumitelně uchopitelné pravomoci vedoucí k zajištění (potažmo vynucení plnění na druhých) všech úkolů a povinností, které mu vyplývají ze zákona o BOZP a NV 591.
V souvislosti s problematikou činnosti koordinátora BOZP na staveništi odhalila analýza praxe další neméně důležitou skutečnost. Jde o zajišťování povinnosti zaměstnavatele stanovené v ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), právě koordinátorem BOZP. Zde je nutno zdůraznit, že současný právní stav neumožňuje koordinátorovi BOZP vykonávat činnosti vedoucí k naplnění ustanovení § 101 odst. 3 zákoníku práce, když jeho primárním úkolem podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o BOZP je koordinace opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi a další povinnosti stanovené zákonem o BOZP a prováděcím právním předpisem.
Cílem ustanovení § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce je zajistit spolupráci více různých zaměstnavatelů, působících na jednom pracovišti, pro zajištění bezpečnosti práce všech zaměstnanců, kteří na tomto pracovišti vykonávají práci. Typickým příkladem je stavba většího objektu, na níž se podílí často řada různých firem z různých oborů, jsou zde tedy nejen stavbaři, ale i elektrikáři, tesaři, svářeči atd.
Aby nedošlo vlivem činnosti jedné skupiny zaměstnanců k poranění nebo smrti některého z jiné skupiny zaměstnanců, což se velmi často stávalo a stává dodnes, zákoník práce stanovuje všem zaměstnavatelům na jednom pracovišti povinnost vzájemně se písemně informovat o rizicích, která z pracovní činnosti jejich zaměstnanců vznikají, a o opatřeních, která je každý zaměstnavatel povinen přijmout k ochraně před působením těchto rizik.
Na základě podaných informací pak všichni zaměstnavatelé na pracovišti musí uzavřít písemnou dohodu, v níž pověří jednoho ze zaměstnavatelů koordinací všech opatření k zajištění bezpečnosti práce zaměstnanců všech zaměstnavatelů. Jsou zde uvedeny povinnosti každého ze zaměstnavatelů, kteří jsou uvedeni v § 101 odst. 3 zákoníku práce, tj. kteří provádějí svými zaměstnanci pracovní činnosti na jednom pracovišti. Ti jsou povinni spolupracovat při zajišťování BOZP a uzavřít výše zmíněnou písemnou dohodu.
V souvislosti s novelizací zákona o BOZP je předkládáno, že jedna ze stávajících povinností koordinátora BOZP na staveništi bude představovat speciální ustanovení k ustanovení § 101 odst. 3 a 4 písm. a) zákoníku práce, tedy k povinnosti zhotovitelů (zaměstnavatelů) se vzájemně písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště kde plní pracovní úkoly zaměstnanci 2 a více zhotovitelů (zaměstnavatelů).
Konkrétně jde o průběžné seznamování všech zhotovitelů s plánem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „plán“) a jeho aktualizacemi. Obsahově je povinnost ze zákoníku práce zcela zajištěna, když samotný plán má písemnou formu a obsahuje rizika včetně opatření přijatých k jejich odstranění, která souvisí s pracovními a technologickými postupy jednotlivých zhotovitelů. U zhotovitelů dojde ke snížení administrativní zátěže, jelikož bude tato povinnost formálně přenesena na koordinátora BOZP.
Současně lze konstatovat, že pro koordinátora tím nevzniká žádná další povinnost, když zmiňované úkoly spojené s plánem jsou zahrnuty již v současné právní úpravě. Mimo jiné to bude vést k zvýšení úrovně BOZP na staveništi, protože k činnostem souvisejícím s riziky a přijatými opatření na staveništi je nejpovolanější osobou koordinátor BOZP, když primárním úkolem koordinátora BOZP podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o BOZP je koordinace opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi.
Tento koncept předpokládá i dikce čl. 6 odst. d) Směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatné směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) „Jeden nebo více koordinátorů během provádění stavby určených v souladu s čl. 3 odst. 1 organizuje spolupráci mezi zaměstnavateli, a to včetně těch, kteří se na staveništi střídají, koordinace jejich činností za účelem ochrany zaměstnanců a prevence pracovním úrazům a rizik a jejich vzájemnou informovanost podle čl. 6 odst. 4 směrnice 89/391/EHS, a popřípadě zahrnuje i osoby samostatně výdělečně činné“.
Neméně důležitou oblastí ve vztahu k odborné připravenosti OZO v prevenci rizik a koordinátora BOZP je oblast akreditací, která se týká podnikajících fyzických osob a právnických osob, jenž provádí zkoušky z odborné způsobilosti a periodické zkoušky. Koordinátor BOZP a odborně způsobilá osoba provádí činnosti vyplývající z této pozice na základě osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti nebo periodické zkoušce z odborné způsobilosti. Osvědčení o získání odborné způsobilosti je vydáváno na základě úspěšného vykonání zkoušky z odborné způsobilosti, kterou provádějí akreditované osoby – držitelé akreditace podle zákona o BOZP. Akreditaci uděluje ministerstvo.
V kontextu udělení, změny, respektive prodloužení akreditace musí podnikající fyzické nebo právnické osoby splnit konkrétní požadavky stanovené zákonem o BOZP a prováděcím právním předpisem k zákonu, tedy nařízením vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, a nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti. V této souvislosti může ministerstvo kontrolovat dodržování podmínek, na základě kterých byly akreditace uděleny.
Desítkami kontrol provedených u držitelů akreditací bylo zjištěno, že současná právní úprava si vyžaduje úpravu i v této oblasti. Nutno podotknout, že se jedná o první zásadnější revizi tohoto institutu od jeho zavedení do praxe. Primárně jde o narovnání stavu ve vztahu k upřesnění případů, kdy ministerstvo může zrušit akreditaci akreditované osobě, jelikož primárním cílem ministerstva v oblasti akreditací je zajištění co nejvyšší možné úrovně těchto osob, protože důslednost a kvalita přípravy potenciálních koordinátorů BOZP a odborně způsobilých osob v prevenci rizik je klíčovým faktorem pro jejich budoucí působení ve vztahu k provádění úkolů, které jím vyplývají ze zákona o BOZP a souvisejících právních předpisů.
3 VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ
3.1 IDENTIFIKACE NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ
Náklady
· Jednorázové
· Dopad na státní rozpočet – nová právní úprava nemá dopad na státní rozpočet
· Dopad na ostatní subjekty – seznámení se s novou právní úpravou, nové nastavení efektivnějších procesů, případné zavedené digitalizačních prvků (podpisy)
· Opakující se
· Kontrolní činnost MPSV u akreditovaných osob
· Náklady na kontrolu, vymáhání – ukončení činnosti akreditovaných osob
Přínosy
· Všechny dotčené subjekty – vyšší právní jistota, kvalitní a udržitelná BOZP, zvýšení konkurenceschopnosti zaměstnavatelů na trhu práce
· Zaměstnavatelé a odborníci BOZP, zaměstnanci – odstranění překážek digitalizace, zvýšení kvality odborně způsobilých osob v oblasti BOZP, snížení administrativní zátěže
· Poplatek za dobrovolnou vzdělávací činnost TIČR je příjmem veřejného rozpočtu
3.2 NÁKLADY A PŘÍNOSY – vyhodnocení variant
Navrhovaná právní úprava nevyvolá negativní dopad na rozpočet Ministerstva práce
a sociálních věcí, resp. na státní rozpočet. S navrženou právní úpravou nejsou spojeny sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, především osoby sociálně znevýhodněných, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Bez dopadů na životní prostředí.
Dopady lze spatřit v podnikatelském prostředí, zejména:
1. opatření spojená s prohlubováním využívání digitalizace povede ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů i odborně způsobilých osob a bude mít pozitivní dopad na náklady za vedení jejich administrativy,
2. posílení pravomocí koordinátorů BOZP zvýší celkovou úroveň bezpečnosti na staveništi a přispěje k lepší ochraně zdraví všech pracovníků a zároveň sníží náklady zaměstnavatelů na případné pracovní úrazy vznikající nedodržením stanovených opatření v plánu nebo pokud nelze v daný okamžik provést práce na stavbě bezpečným způsobem,
3. odstranění výkladových nejasností v oblasti BOZP na staveništi – dojde k zefektivnění opatření na úseku BOZP,
4. zavedení plánu BOZP pro stav v souvislosti s výkonem záchranných a likvidačních prací spojených s mimořádnými událostmi – ušetří náklady zaměstnavatelům i subjektům likvidujících nehodu nebo mimořádnou událost,
5. zavedení efektivního systému kontroly akreditovaných osob – povede k profesionalizaci oblasti, vyšší kvalitě odborníků v oblasti BOZP a vyšší kvalitě poskytovaného vzdělání při získávání kvalifikace.
4 STANOVENÍ POŘADÍ VARIANT A VÝBĚR NEJVHODNĚJŠÍHO ŘEŠENÍ
Nejvhodnějším řešením je VARIANTA 1, na níž je shoda se sociálními partnery.
5 IMPLEMENTACE DOPORUČENÉ VARIANTY A VYNUCOVÁNÍ
Za implementaci zákona bude odpovědné MPSV a orgány inspekce práce. Systém je ale třeba nastavit i tak, aby ani pro stát nebyl proces zbytečně administrativně zatěžující, protože počet zaměstnanců se stále mění.
6 PŘEZKUM ÚČINNOSTI REGULACE
Měřit účinnost nové regulace bude velmi obtížné především z důvodu existence mnoha dalších faktorů, které odvětví ovlivňují (technologický vývoj, ekonomické a sociální aspekty, další regulace apod.). Vhodným mechanismem přezkumu účinnosti regulace se však ukazuje analýza dostupné judikatury a kontrolní činnosti MPSV i orgánů inspekce práce.
Datum budoucího přezkumu lze doporučit do 4 let od nabytí účinnosti zákona.
7 KONZULTACE
Konzultace byly provedeny s klíčovými dotčenými stranami, tj. se zástupci:
· ČMKOS,
· HK ČR,
· AMSP ČR,
· SUIP,
· SP ČR,
· KZPS,
· Odborníci Rady vlády BOZP.
8 KONTAKT NA ZPRACOVATELE
Ing. Samuel Kričko
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Odd. inspekce a bezpečnosti práce
Telefon: 950 193 723
E-mail: samuel.kricko@mpsv.cz
2