Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSD65EF6FP najdete zde
IV.
Důvodová zpráva
Obecná část
A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „Zákon“), obsahuje komplexní úpravu zadávání veřejných zakázek v ČR a provádí transpozici evropských směrnic, blíže viz písmeno e).
Zákon je účinný od 1. 10. 2016 a doposud byl čtrnáctkrát novelizován, nejrozsáhlejší byla novelizace provedená zákonem č. 166/2023 Sb. s účinností od 16. července 2023.
Kontrolu a dozor nad zadáváním veřejných zakázek v ČR vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“ či „Úřad“). Postavení a funkce ÚOHS jsou obecně vymezeny v zákoně č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, a dále v zákoně č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Na jejich základě je ÚOHS ústředním orgánem státní správy, který vykonává více pověřených agend: ochranu hospodářské soutěže, regulaci veřejné podpory, významné tržní síly a výkon dozoru nad zadáváním veřejných zakázek.
V čele ÚOHS stojí předseda se třemi místopředsedy, přičemž předseda je na návrh vlády jmenován prezidentem republiky na dobu 6 let. Místopředsedy jmenuje předseda. Způsob řízení ÚOHS je tak založen na monokratickém principu. V čele ÚOHS stojí jeden představitel, který nejen manažersky řídí celou instituci, ale též rozhoduje o všech podaných rozkladech proti prvoinstančním rozhodnutím tohoto úřadu.
Ve vztahu k zadávání veřejných zakázek je činnost ÚOHS vymezena v Zákoně, podle kterého ÚOHS vykonává dozor nad zadáváním veřejných zakázek. V rámci této pravomoci ÚOHS mimo jiné projednává přestupky zadavatelů, ukládá pokuty, nápravná opatření a předběžná opatření.
Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je správním řízením. Proti prvostupňovému rozhodnutí mohou účastníci řízení podat rozklad, o kterém rozhodne předseda ÚOHS na návrh rozkladové komise. Rozhodnutí ÚOHS jsou dále přezkoumatelná ve správním soudnictví.
Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je zahajováno na písemný návrh stěžovatele nebo z moci úřední (ex offo). ÚOHS zahajuje řízení z moci úřední zpravidla na základě podnětu, nebo pokud sám vlastní činností zjistí možné porušení povinností ze strany zadavatele. Celkově tak může být veřejná zakázka přezkoumávána až čtyřmi instancemi (s námitkami v pěti krocích).
Dodavatelé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že zadavatel postupoval v rozporu se Zákonem, musí v řádu několika dnů učinit rozhodnutí, zda hodlají postup zadavatele rozporovat podáním návrhu k ÚOHS. Pro podání návrhu je nutné složit kauci. V případě neúspěchu před ÚOHS tato kauce propadá státnímu rozpočtu. Dodavatel tak činí rozhodnutí s vědomím, že může přijít o kauci a že může trvat měsíce až roky, než bude finálně rozhodnuto v jeho věci. To může negativně ovlivňovat i ochotu dodavatelů podávat nabídky do veřejných zakázek.
K platnému právnímu stavu blíže viz kapitola 1.2.1 a 1.3 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.
Navrhovaná úprava nemá dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Změny v přezkumu zadávání veřejných zakázek sledují 5 hlavních pilířů, které si kladou za cíl zefektivnit a zrychlit přezkumná řízení zahajovaná na návrh. Těchto 5 pilířů odpovídá v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace vybraným variantám změn (A.1.3, C.1, A.2.1, A.3 a kompromisní variantě mezi 0 a B.1).
Ke zvažovaným variantám viz kapitola 2 a 3 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace. Ke stanovení pořadí variant a výběru nejvhodnějšího řešení viz kapitola 4 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.
1. Jednoinstančnost v systému komisí (varianta A.1.3)
Dochází ke zrušení druhého stupně (rozklad). Proti rozhodnutí ÚOHS bude možné podat přímo žalobu ke správnímu soudu. Podání žaloby nebude blokovat uzavření smlouvy, pokud soud nevydá předběžné opatření.
Varianta je doplněna o dodatečná opatření podporující akceptovatelnost prvoinstančních rozhodnutí pro navrhovatele, popřípadě pro zadavatele. Tím se výrazně sníží pravděpodobnost, že se řešení případu posune ze správní na soudní úroveň a bude trvat v porovnání se současným stavem déle. Konkrétně je doplněno ústní projednání v příslušné komisi, jejíž názor by měl být navrhovatel anebo zadavatel díky vysoké odbornosti členů komise ochoten přijmout.
2. Kolektivní rozhodování (varianta C.1)
Rozhodovat v řízení o přezkumu úkonů zadavatele zahájeného na návrh podle Zákona bude komise složená z předsedy komise a nejméně dvou dalších členů, kteří budou státními zaměstnanci zařazenými v Úřadu. Komise bude jmenována místopředsedou pro veřejné zakázky.
Hlavní důvody zavedení rozhodování v kolektivním orgánu:
· zrychlení přezkumu a zajištění jeho předvídatelnosti;
· transparentnost a snížení koncentrace pravomocí v rukou předsedy;
· kontinuita současného know-how ÚOHS;
· větší nezávislost, nestrannost a odbornost.
·
3. Oslabení zásady materiální pravdy – úprava pravidel dokazování v řízení o návrhu podle Zákona (varianta A.2.1)
ÚOHS dnes uplatňuje „vyšetřovací“ zásadu a zjišťuje „materiální pravdu“. Prověřuje tak a zajišťuje v široké míře argumenty a podklady pro rozhodnutí i nad rámec tvrzení navrhovatele. Uvedený postup je časově náročný a zásadním způsobem vytěžuje personální kapacity ÚOHS.
Nově bude ÚOHS vycházet z důkazů, které byly účastníky sporu navrženy. Pokud však navržené důkazy nebudou postačovat ke zjištění stavu věci nebo o nich budou existovat důvodné pochybnosti, bude moci ÚOHS provést i důkazy jiné. Dojde tak k oslabení zásady materiální pravdy upravené v § 3 správního řádu.
V souladu se zásadou vyšetřovací podle správního řádu se bude i nadále postupovat v řízeních ex offo.
4. Úpravy v řízeních o žalobách proti rozhodnutím Rady pro veřejné zakázky (varianta A.3)
Ke kompenzaci rizika zvýšení nápadu na soudy a k dalšímu zrychlení procesu přezkumu zadávání veřejných zakázek se přijímají následující (kompenzační) úpravy:
· Možnost podání žaloby proti rozhodnutím Úřadu se omezuje lhůtou do 2 týdnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno žalobci. Ve lhůtě 1 měsíce od oznámení rozhodnutí bude možné žalobu doplnit.
· Navýšení soudního poplatku z 3 000 na 50 000 Kč.
· Současně s návrhem na vydání předběžného opatření bude muset účastník řízení složit soudu kauci ve stejné výši jako v případě podání návrhu na ÚOHS.
· Bude-li v řízení o žalobě nařízeno předběžné opatření, bude mít soud lhůtu na rozhodnutí o žalobě 60 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o nařízení předběžného opatření s tím, že lhůtu bude možné prodloužit až o 30 dnů, půjde-li o zvlášť složitou věc.
5. Úprava blokace v řízeních ex offo (kompromisní varianta mezi variantou 0 a B.1)
ÚOHS bude moci vstoupit do probíhajícího zadávacího řízení z moci úřední. Konstruuje se fikce, že zahájením řízení je nařízeno předběžné opatření spočívající v zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Úřad je však bude oprávněn na žádost zadavatele zrušit. Podmínkou by mělo být zvážení, zda zájem zadavatele na plnění veřejné zakázky převažuje nad veřejným zájmem na zabránění zadání veřejné zakázky.
ÚOHS by měl při rozhodování o předběžném opatření vzít v úvahu pravděpodobné důsledky předběžného opatření pro veřejný zájem i všechny další zájmy, které jím mohou být poškozeny.
Navrhovaná úprava nemá dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Hlavní problémy přezkumu zadávání veřejných zakázek, na které návrh zákona reaguje:
1. Délka přezkumu
Hlavními problémy, které jsou shledávány v rámci dozoru nad dodržováním Zákona, je, že vydání finálního rozhodnutí dozorového orgánu zásadně brzdí dvojinstanční systém, který v případě rozhodování jediného úřadu není nutný. Při existenci více instancí je dále větší pravděpodobnost, že se neshodnou na jednom právním názoru, což může vést k nejednotné rozhodovací praxi a nižší míře právní jistoty a předvídatelnosti (časové i finanční) pro zadavatele i dodavatele. Podle evropských předpisů (např. čl. 1 směrnice 89/665/EHS) mají přitom členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů.
Výše popsaný systém brzdí využití potenciálu inovativního a strategického zadávání. Přitom proces zadávání veřejných zakázek včetně přezkumného řízení by měl trh motivovat k inovativním řešením za využití celospolečenského potenciálu. Součástí tohoto úsilí ze strany zadavatelů musí být přirozeně i motivace k tomu, aby se o veřejné zakázky mohly ucházet co možná nejširší řady relevantních dodavatelů a tito dodavatelé měli důvěru v to, že zadavatelé upřímně usilují o co nejlepší řešení svých potřeb a že zadání zakázky bude efektivní a férové, tedy i řádně připravené a transparentní.
2. Koncentrace pravomocí
Klíčové pravomoci ÚOHS jsou koncentrovány v rukou jediného člověka – předsedy, který rozhoduje o individuálních kauzách ve druhém stupni správního řízení a má i značný vliv na první stupeň.
Více informací k hlavním problémům přezkumu zadávání veřejných zakázek viz kapitola 1.2.2 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.
D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Zavedení jednoinstančnosti správního řízení o přezkumu veřejných zakázek před ÚOHS je ústavně konformní a není v rozporu se zásadami správního řízení a mezinárodními smlouvami.
Návrh se nedotýká práva na svobodné podnikání v prostředí nenarušené hospodářské soutěže ve smyslu čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). I přesto, že Zákon upravuje přístup hospodářských subjektů k jednotlivým zakázkám, nelze považovat určitá omezení plynoucí ze zákona ve smyslu výběru hospodářského subjektu za natolik závažná, že by narušovala hospodářskou soutěž.
Návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky i ve vztahu k čl. 11 Listiny, který zaručuje právo vlastnit majetek. Směrnice uvedené v bodu e) částečně omezují smluvní volnost při uzavírání smluv, a to nejen pro stát, či subjekty veřejné moci, ale i pro soukromoprávní subjekty, pokud splňují některou z definic zadavatele (např. podnikatelé v oblasti energetiky či dopravy, příjemci dotací). Novela zákona se tohoto ústavního práva nijak nedotýká.
Je nutné také zdůraznit, že regulace zadávání veřejných zakázek směřuje k jednotnému trhu, nedochází zde tedy ke konfliktu se svobodou podnikání, naopak regulace zaručuje hospodářským subjektům přístup k zakázkám v jiných státech Evropské unie. Kdy uvedené vyplývá také z preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, která uvádí, že „zadávání veřejných zakázek orgány nebo jménem orgánů členských států musí být v souladu se zásadami zakotvenými ve Smlouvě o fungování Evropské unie, zejména zásadami volného pohybu zboží, svobody usazování a volného pohybu služeb, jakož i se zásadami z nich vyplývajícími, jako je rovné zacházení, zákaz diskriminace, vzájemné uznávání, proporcionalita a transparentnost. Pro veřejné zakázky, které převyšují určitou hodnotu, by však měla být vypracována ustanovení koordinující vnitrostátní postupy při zadávání veřejných zakázek, aby se zajistilo uplatňování uvedených zásad v praxi a otevření zadávání veřejných zakázek hospodářské soutěži.“
Předmětná úprava tedy nemá omezující vliv na práva fyzických a právnických osob, naopak jim zaručuje rovný přístup k zakázkám v celé EU.
Návrh je v souladu s čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny a nepředstavuje zásah do práva na soudní ochranu. Navrhované navýšení soudního poplatku za podání žaloby v návrhových věcech ze současných 3 000 Kč na 50 000 Kč lze s ohledem na povahu sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek považovat za přiměřené. Ekonomický význam sporů dosahuje řádů milionů (často i stovek milionů) Kč, v takovém případě nelze stanovení soudního poplatku ve výši 50 000 Kč považovat za překážku v přístupu k soudní ochraně. Také při podání návrhu k přezkoumání úkonu zadavatele v řízení před ÚOHS, které je nutným předstupněm soudního přezkumu, je skládaná kauce zpravidla ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele, vždy však v minimální výši 50 000 Kč. Minimální výše kauce 50 000 Kč vychází z dosavadní právní úpravy, jejíž ústavnost nebyla v tomto směru v minulosti zpochybněna.
E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Návrh zákona je slučitelný s právními akty Evropské unie, zejména se směrnicí Rady ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (89/665/EHS).
Návrh zákona rovněž splňuje požadavky vyplývající z judikatury Soudního dvora EU (viz např. rozsudek Soudního dvora EU ve věci Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras, C-927/19, EU:C:2021:700, body 127 a 128; nebo rozsudek ve věci EPIC Financial Consulting, C-274/21, EU:C:2022:565, body 88 a 89). Předmětná práva a povinnosti ve vztahu k přístupu k informacím jsou řešeny v § 218 Zákona pro zadavatele a v § 271 odst. 2 Zákona pro ÚOHS. Do těchto ustanovení není návrhem zákona zasahováno. Návrh zákona, jakož i jeho stávající znění, upravují v § 255 odst. 1 a 2 ZZVZ výši kauce v situacích, kdy není možné vycházet z nabídkové ceny nebo uveřejněné předpokládané hodnoty. Kauce v takovýchto případech činí 100 000 Kč, resp. 200 000 Kč v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. U soudního poplatku je navrhována výše 50 000 Kč. Faktická nemožnost provést detailní výpočet pro určení výše kauce nebo soudního poplatku nevyvolává v ČR překážku možnosti přezkumu rozhodnutí zadavatele.
Obecné principy, s nimiž vedle dvou vybraných citovaných rozsudků pracuje jako se základními východisky prakticky každý rozsudek Soudního dvora EU týkající se přezkumné směrnice 89/665/EHS, tj. nutnost vyvažovat cíl účinného a rychlého přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů s cílem zajištění práva na účinnou právní ochranu a rovněž nutnost dodržovat zásadu procesní autonomie a v jejím rámci zejména zásadu efektivity, se uplatní průřezově ve všech elementech přezkumného řízení.
Nová pravidla přezkumného řízení nebudou neúměrně ztěžovat výkon práva na účinnou právní ochranu ve smyslu čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a umožní navrhovatelům efektivně se domoci svých práv potenciálně dotčených rozhodnutím zadavatele.
Návrh je dále slučitelný s níže uvedenými evropskými směrnicemi a nařízením:
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES.
· Směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/55/EU ze dne 16. dubna 2014 o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek.
· Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, v platném znění.
Rámcově se návrhu dotýká i směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1 ze dne 11. prosince 2018 o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu.
Návrh je rovněž slučitelný s Evropskou úmluvou o lidských právech a příslušnou judikaturou Soudního dvora Evropské unie v této oblasti.
Provedené změny v řízeních ex offo, tedy skutečnost, že ÚOHS bude v probíhajících zadávacích řízeních moci na návrh zadavatele zrušit předběžné opatření, nepředstavují riziko rozporu s právem EU. Článek 1 odst. 3 směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 vyžaduje pouze aby členské státy zajistily dostupnost přezkumného řízení alespoň každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité zakázky a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla nebo hrozí škoda. Tento požadavek je, a to již stávající úpravou, zajištěn možností podat návrh na přezkum postupu zadavatele. Umožnění přezkumu postupu zadavatele také v řízeních ex offo je tak čistě možností (nikoli povinností) členského státu.
F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona je slučitelný s mezinárodními smlouvami (především mezinárodní dohodou o přístupu k veřejným zakázkám tzv. GPA „Government Procurement Agreement“), kterými je Česká republika vázána.
G) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Změna systému přezkumu přinese pouze jednorázové náklady v omezené výši, jelikož budou využity zejména stávající kapacity ÚOHS. Navrhovaná opatření jsou nastavena tak, aby byla rozpočtově neutrální (nové náklady jsou kompenzovány úsporami ve stávajícím systému).
S ohledem na skutečnost, že budou ve velké míře využity kapacity stávajících zaměstnanců Úřadu, nepředstavují tyto náklady žádný významný zásah do státního rozpočtu.
Pro případy, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, např. při návrhu proti zadávacím podmínkám, se zavádí povinnost složit kauci ve výši 1 % z uveřejněné předpokládané hodnoty. Zavádí se také povinnost skládání kauce spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě.
Více informací k předpokládaným hospodářským a finančním dopadům na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty viz kapitola 4.1 a 4.2 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.
H) Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Návrh zákona nemá negativní sociální dopady ani nemá žádné dopady na specifické skupiny obyvatel, na osoby sociálně slabé ani na osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny a ochranu práv dětí.
Oblast veřejných zakázek a strategický přístup k řešení aktuálních výzev představuje zcela zásadní hybnou a formující sílu, která je způsobilá zásadně motivovat trh skrz požadavky na kvalitu a inovace, včetně požadavků týkajících se udržitelnosti a sociálních či environmentálních kritérií.
I) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, které musí obsahovat vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení
Navrhovaná novela nemá dopady vztahující se k ochraně soukromí a osobních údajů.
J) Zhodnocení korupčních rizik
Přijetí navrhovaných změn povede ke snížení korupčních rizik. Cílem změn je vedle posílení efektivity systému právě snížení korupčních rizik, neboť k posílení efektivity systému může dojít pouze v případě, že korupční rizika zvoleného řešení zůstanou minimálně na stejné úrovni, či poklesnou. Lze však předpokládat, že implementací navržených variant bude stanoveného cíle dosaženo.
V závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace se navrhuje především dlouhodobě doporučované odstranění nadměrné koncentrace pravomocí předsedy ÚOHS i zjednodušení rozhodovacích procesů, aby se omezil prostor pro nekalé praktiky v rámci veřejných investic.
Více informací ke korupčním rizikům viz kapitola 4.3 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.
K) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhované změny se nedotýkají části desáté Zákona: Postup pro zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Změny týkající se ochrany proti nesprávnému postupu zadavatele ovšem budou aplikovány i na ochranu proti postupu zadavatele při zadávání zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti. S ohledem na skutečnost, že cílem změn je mimo jiné také zrychlení rozhodování, budou mít navržené změny pozitivní vliv i v případě zadávání obranných a bezpečnostních zakázek.
L) Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
S ohledem na skutečnost, že adresáty Zákona jsou dodavatelé a zadavatelé, nebudou mít navrhované změny vliv na rodiny.
M) Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Územní samosprávné celky jsou veřejnými zadavateli. Ve výroční zprávě ÚOHS za rok 2023 jsou obce, města a kraje uvedeny mezi zadavateli, jejichž veřejné zakázky jsou přezkoumávány nejčastěji. Předměty těchto veřejných zakázek bývají zejména z oblasti stavebnictví, informačních technologií a zdravotnictví.
V roce 2023 ÚOHS pokutoval dosud nejvyšší počet zadavatelů z řad měst a obcí za nesplnění povinností v oblasti uveřejňování. Jedná se zejména o přestupky podle § 269 Zákona, jejichž úprava není tímto návrhem zákona výrazně měněna.
Více informací k územním dopadům včetně dopadů na územní samosprávné celky viz bod 3.4 Shrnutí závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.
N) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
V zadávacích řízeních je zavedena povinnost komunikovat elektronicky od roku 2018. Již podle stávající právní úpravy probíhá komunikace účastníků správního řízení s ÚOHS v digitální podobě. Nebylo zaznamenáno, že by tato míra digitalizace vedla k digitálnímu vyloučení.
Zvláštní část
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o zadávání veřejných zakázek
K bodu 1 – k § 246 odst. 1 písm. d)
Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. ledna 2024, CROSS Zlín, a.s. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, C-303/22, ECLI:EU:C:2024:60, musí být uzavření smlouvy na veřejnou zakázku zakázáno nejméně do okamžiku, kdy orgán prvního stupně ve smyslu čl. 2 odst. 3 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014, rozhodne o návrhu na přezkum rozhodnutí o zadání této zakázky.
Pro účely Zákona to znamená, že blokační lhůta musí v prvním stupni trvat po celou dobu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele správním orgánem.
Z tohoto důvodu se v písmenu d) modifikuje dosavadní právní úprava, podle které blokační lhůta běžela ex lege pouze po dobu 60 dnů ode dne zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. V praxi docházelo k tomu, že Úřad před uplynutím této lhůty nařídil zadavateli předběžné opatření podle § 61 správního řádu, které spočívalo právě v zákazu uzavřít smlouvu, a to až do doby pravomocného skončení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Nařízení předběžného opatření však nebylo dáno ze zákona. Tento stav je novelou narovnán a blokační lhůta tak plyne až do doby nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu.
Aby však byla blokační lhůta spuštěna, musí být návrh podán včas a spolu s ním musí být řádně složena kauce (tj. uhrazena na účet Úřadu v požadované výši). Součástí návrhu musí být podle § 251 odst. 1 rovněž doklad o složení kauce. Cílem právní úpravy je čelit situacím, kdy by zákaz uzavření smlouvy s dodavatelem nastával v případě podání jakéhokoli návrhu, tedy například návrhu čistě účelového, aniž by byla řádně složena kauce. S tím souvisí úprava v § 257 písm. a), podle které může Úřad vyzvat k doplnění dokladu o složení kauce a tím k odstranění nedostatku návrhu. Navržená úprava dopadá i na návrh proti postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, pokud byl podán řádně.
K bodu 2 – k § 246 odst. 2
Původní znění odstavce 2 bylo změněno tak, že se zavádí právní fikce, že zahájením řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední (u probíhajících veřejných zakázek) je nařízeno předběžné opatření, kterým se zakazuje uzavření smlouvy s dodavatelem, a to na dobu 60 dnů.
Toto předběžné opatření může být na návrh zadavatele zrušeno. Možnost míří na situace, v nichž veřejný zájem zadavatele na plnění veřejné zakázky převažuje nad zájmem na zabránění zadání veřejné zakázky (obdobně jako § 272b, jež stanovuje pravidla pro vydání předběžného opatření soudem).
K bodu 3 – k § 246 odst. 3
Nový odstavec 3 představuje systematickou změnu. Definici pojmu „smlouva“ obsahovalo již dosavadní znění Zákona v § 248 odst. 3, avšak tato definice byla z důvodu logické souslednosti textu zákona přesunuta právě do komentovaného ustanovení.
K bodům 4 až 6 – ke změně nadpisu Hlavy II a Dílu 1 a zrušení nadpisu § 248
V návaznosti na třetí pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek a významné změny v návrhovém řízení, v rámci jehož úpravy dochází k potlačení dozorové funkce Úřadu, je terminologicky nově rozlišován pojem „dozor“, který se používá jako obecný pojem, a pojem „řízení o přezkoumání úkonů zadavatele“, jehož podskupinou jsou „řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh“. Proto se mění název Hlavy II a Dílu 1 a ruší se nadpis § 248.
K bodu 7 – k § 248 odst. 3
Dosavadní § 248 odst. 3 se zrušuje, resp. přesouvá do § 246 odst. 2.
V odstavci 3 je nově doplněna úprava, která v návaznosti na výraznější odlišení úpravy řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaných na návrh a z úřední povinnosti samostatně vymezuje pravomoc Úřadu v řízeních zahajovaných na návrh.
Druhá věta odstavce pak pomocí odkazu na odstavec 2 omezuje možnost podat návrh (jako doposud) jen vůči podlimitním a nadlimitním veřejných zakázkám, resp. vylučuje možnost podat návrh proti postupům zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1, a to s výjimkou případů, kdy zadavatel zahájil zadávací řízení podle Zákona, aniž by k tomu byl povinen (§ 4 odst. 4), nebo kdy se jiná osoba podřídila dobrovolně režimu Zákona (§ 4 odst. 5).
V řízení zahájeném na návrh rozhoduje Úřad prostřednictvím komisí, jejichž pravomoc a složení jsou definovány v novém § 2a zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
K bodům 8 a 9 – k zavedení Oddílu 1 do Dílu 2 Hlavy II Části třinácté
Dochází k vyčlenění právní úpravy řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh a zahajovaném z moci úřední do nových samostatných oddílů. Je třeba proto rovněž zavést označení samostatného oddílu, který obsahuje úpravu zahájení řízení. V této souvislosti se ruší také nadpis § 249.
K bodu 10 – k zavedení Oddílu 2 do Dílu 2 Hlavy II Části třinácté
Jelikož dochází ke změně právní úpravy a postupů v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh, které se v některých aspektech liší od řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném z moci úřední, dochází k vyčlenění právní úpravy řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh do nového samostatného Oddílu 2 Dílu 2. Jedná se o speciální úpravu ve vztahu k obecné úpravě správního řízení ve správním řádu.
K bodům 11 a 12 – k § 250
Dochází ke zrušení skupinového nadpisu a zároveň k doplnění nadpisu ustanovení „Předmět řízení“.
K bodům 13 a 14 – k § 251 odst. 1
V souvislosti se zvýšením odpovědnosti navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení se nově výslovně zakotvuje, že je navrhovatel povinen již v návrhu uvést úkon nebo opomenutí zadavatele, které nejsou v souladu se Zákonem a v jejichž důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na právech. Současně se stanovuje, že vedle dokladu o doručení námitek zadavateli je navrhovatel povinen k návrhu přiložit text námitek a rozhodnutí zadavatele o nich, pokud bylo navrhovateli doručeno. Uvedené by mělo přispět ke zvýšení efektivity a rychlosti rozhodování o návrhu, neboť pro základní úvahy o meritu věci nebude nezbytné čekat až na doručení kompletní dokumentace o zadávacím řízení ze strany zadavatele, když povinnost předložit námitky a rozhodnutí o nich je uložena již navrhovateli.
Dále se provádí dvě legislativně technické úpravy. První se z odkazu na § 255 (Kauce) vypouští odkaz na odstavce 1 a 2, který není nutný (postačí odkaz na ustanovení jako celek). Druhou se v poslední větě vypouští slova „na veřejnou zakázku“. Úprava souvisí s definováním pojmu „smlouva“ v novém § 246 odst. 2.
K bodům 15 a 16 – k § 251 odst. 2 a 3
Dochází ke změnám, které jsou pouze terminologického charakteru a souvisí se změnami v § 248 navrhované právní úpravy (tj. sjednocení na pojem „navrhovatel“).
K bodu 17 – k § 251 odst. 4
Úřad k případným změnám či doplněním návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nepřihlíží. Jedná se o projev koncentrace řízení. Výjimka se nově stanovuje pouze pro skutečnosti, návrhy důkazů a jiné návrhy, které navrhovatel nemohl uplatnit dříve, nebo jimiž má být zpochybněna věrohodnost tvrzení a důkazů navržených jiným účastníkem řízení. Takové skutečnosti, důkazy a návrhy mohou být uvedeny nejpozději při ústním jednání podle § 252b nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného právního názoru podle § 252b odst. 2, pokud se ústní jednání nekoná.
K bodu 18 – k § 251 odst. 5
Ve vztahu k účastníku řízení odlišnému od navrhovatele (jedná se tedy o vybraného dodavatele, pokud je účastníkem) se nově zakotvuje, že tento účastník řízení může navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení. Délka 10 dní se stanovuje za účelem zrychlení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Ke skutečnostem, důkazům a jiným návrhům uplatněným opožděně (tj. později než ve lhůtě podle odstavce 5) Úřad nepřihlíží s výjimkou těch, které účastník řízení nemohl uplatnit dříve, nebo jimiž má být zpochybněna věrohodnost tvrzení a důkazů uplatněných jiným účastníkem řízení, ledaže byly tyto uvedeny už v návrhu, a které budou uvedeny nejpozději při ústním jednání nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného právního názoru podle § 252b odst. 3, pokud se ústní jednání nekoná. Jedná se o obdobu úpravy uvedené v odstavci 4 týkající se navrhovatele, o projev koncentrace řízení ve vztahu k jiným účastníkům řízení. Navrhovaná úprava tak reaguje na další pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek (třetí pilíř), podle kterého Úřad vychází v řízeních zahajovaných na návrh z důkazů nebo návrhů na jejich provedení, které byly navrženy účastníky řízení. Vyšetřovací zásada je tak v případě řízení o návrzích podle Zákona značně potlačena a odpovědnost za zjištění rozhodných skutečností je z velké části přenesena na účastníky správního řízení. Uvedené východisko reflektuje dosavadní ustálené závěry judikatury správních soudů, která potvrzuje charakterem specifický typ návrhových správních řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a zdůrazňuje odpovědnost jednotlivých účastníků správního řízení za výsledek správního řízení (srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 62/2021 ze dne 22. 9. 2022).
O podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů, nových skutečností a jiných návrhů podle věty první musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení.
K bodu 19 – k § 251 odst. 6
Pro vyloučení pochybností se stanovuje, že Úřad je povinen odeslat účastníkům řízení jako součást oznámení o zahájení řízení (které Úřad odesílá podle § 47 správního řádu) stejnopis návrhu, a to v obecné lhůtě (bez zbytečného odkladu). Zadavatel nebo vybraný dodavatel tak budou mít možnost v této lhůtě identifikovat, zda byl návrh na přezkoumání úkonu zadavatele skutečně podán správnímu orgánu. Zadavatel obdrží stejnopis návrhu podruhé (musí mu být doručen navrhovatelem již ve lhůtě pro zahájení řízení), nicméně takto si bude moci ověřit, že například návrh, který mu navrhovatel zaslal, je shodný s návrhem zaslaným Úřadu. Pro jiného účastníka řízení než zadavatele, tedy vybraného dodavatele, bude okamžik doručení oznámení o zahájení řízení momentem, kdy mu začne běžet lhůta pro navrhování důkazů podle § 251 odst. 5.
K bodu 20 – k § 252a a § 252b
K § 252a
V souvislosti se třetím pilířem reformy a z něj vyplývajícím posílením projednací zásady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh se vkládá nový paragraf s názvem „Dokazování“. Ustanovení je inspirováno § 141 odst. 4 správního řádu a rovněž § 120 občanského soudního řádu. Cílem novely však není zavedení sporného řízení v plném rozsahu, proto se neodkazuje na § 141 správního řádu, ale pouze na posílení některých jeho prvků v řízení, které již dnes podle judikatury vykazuje určité znaky sporného řízení, zejména odpovědnosti stran za navržené důkazy (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu uvedený k odstavci 4).
K odst. 1: Odstavec 1 navazuje na § 251, v němž se účastníkům řízení stanovuje povinnost označit a předložit důkazy, resp. navrhnout provedení důkazů k prokázání svých tvrzení. Úřad tedy bude v řízení vycházet primárně z důkazů, které byly účastníky navrženy. O tom, které důkazy provede, však rozhoduje Úřad.
Navrhovaná úprava oslabuje vyšetřovací zásadu a současně posiluje zásadu projednací, resp. odpovědnost účastníků za výsledek řízení.
Důkazní břemeno se tak v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh dělí mezi účastníky řízení, a jsou to tedy právě oni, kdo má procesní odpovědnost za prokázání rozhodných skutečností, které jsou tímto břemenem zatíženy. Pokud nemá navrhovatel určité důkazní prostředky k dispozici, má možnost důkazy i označit, např. odkazem na dokumentaci o zadávacím řízení (typicky nabídka vybraného dodavatele), potažmo odkazem na jiné podklady, které by zadavatel mohl mít k dispozici (např. podrobnější záznamy z předběžných tržních konzultací), anebo přímo navrhnout provedení určitých důkazů Úřadem. V případě, kdy navrhovatel tyto důkazy označí, ale nepředloží je (z důvodu, že je nemá k dispozici), může si je Úřad podle obecné právní úpravy vyžádat (viz např. § 53 odst. 1 správního řádu).
Při rozhodování o tom, které z navrhovaných důkazů Úřad provede, by mělo být přihlédnuto zejména k tomu, jaká skutková tvrzení účastníků jsou rozporná a jaké důkazní prostředky účastníci řízení navrhují k jejich prokázání. V případě, kdy Úřad návrhu na provedení důkazu nevyhoví, měl by použití tohoto postupu ve svém rozhodnutí odůvodnit.
Pro úplnost dodáváme, že cílem nové právní úpravy není, aby navrhovatel musel předložit veškeré důkazy sám, ale nadále na ně může odkázat, resp. navrhnout jejich provedení. Typicky se může jednat o důkaz, který obsahuje nabídka jiného účastníka zadávacího řízení, resp. je obsahem dokumentu o průběhu zadávacího řízení, který není účastníkům řízení dostupný. Stejně tak lze navrhnout zjištění jiných skutečností, které navrhovatel nemá ze své pozice možnost zjistit (může tak docházet i například k určitému zjišťování skutečností na relevantním trhu Úřadem, podstatné však je, že se tak musí stát na návrh účastníka řízení). Obdobně to platí i pro zadavatele, resp. vybraného dodavatele, je-li účastníkem řízení.
Cílem ustanovení rovněž není měnit dosavadní rozhodovací praxi Úřadu a judikaturu správních soudů. Pokud tedy z judikatury vyplývá, že například splnění podmínek pro použití určité výjimky nebo jednacího řízení bez uveřejnění musí prokazovat zadavatel, nic se na tomto závěru novou úpravou nemění.
K odst. 2: Stanovuje se, že Úřad je oprávněn opatřit si a provést i jiné důkazy než ty navržené účastníky řízení, avšak pouze za splnění určitých předpokladů. Jedná se o výjimku z pravidla, že Úřad má vycházet z důkazů navržených účastníky řízení. Tato výjimka se uplatní pouze v případě, kdy důkazy navržené účastníky nepostačují k dostatečnému zjištění skutkového stavu věci. Provedení důkazů nenavržených účastníky řízení je tak pouhým oprávněním Úřadu, nikoliv jeho povinností (jedná se o fakultativní postup), a proto je pouze na jeho správním uvážení, zda jiné, účastníky řízení nenavržené důkazy, provede.
Tyto důkazy však musí být potřebné ke zjištění skutkového stavu. Existence příslušného důkazu tak musí vyplývat z dosavadního průběhu správního řízení, resp. dokazování má být vztaženo výlučně ke skutečnostem tvrzeným účastníky správního řízení, případně ke skutečnostem, které během řízení jinak vyšly najevo. Úřad tak není oprávněn sám vyhledávat důkazy, ani zjišťovat rozhodné skutečnosti nad rámec skutečností, které vyplývají ze spisu. Takový postup by mohl být považován za rozporný se zásadou rovnosti účastníků řízení. V případech, kdy účastníci řízení neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází Úřad při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Opět tedy platí, že Úřad žádné další důkazy sám nevyhledává ani ze své iniciativy neprovádí. Jedná se o korektiv ve vztahu k pravidlu podle věty první. Úřad tak nebude povinen provádět jiné než účastníky řízení označené důkazy. V případě, kdy účastník bude nečinným a neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné následky spojené s tím, že sporná skutečnost nebude prokázána tak, jak ji tvrdil.
Pokud tedy účastník bude zcela nebo z velké části nečinný (typicky návrh nebude obsahovat tvrzení a návrhy důkazů prokazující namítané porušení zákona), nemůže se spoléhat na to, že Úřad tyto aktivity provede za něj. Od této situace je pak třeba odlišovat případ, kdy účastníci důkazy navrhli, avšak ani po jejich provedení není možné dostatečně zjistit skutkový stav. Pak může Úřad zvážit postup podle věty první.
K odst. 3: Úřad může vzít za svá skutková zjištění skutečnosti vyplývající ze shodných tvrzení účastníků. Shodná tvrzení účastníků se mohou týkat pouze skutkového stavu, a nikoliv právního posouzení věci. V případě, kdy bude v řízení účastníky shodně tvrzena určitá skutečnost, nemá Úřad povinnost tato shodná tvrzení prokazovat, tj. provádět k dané skutečnosti dokazování, a má možnost tato skutková tvrzení akceptovat. Úřad se tak může při posouzení návrhu zaměřit toliko na skutkové otázky, které mezi účastníky zůstávají sporné.
Shodnými tvrzeními účastníků řízení se rozumí jak jejich souhlasné prohlášení, tak i taková tvrzení účastníka řízení, jež se materiálně shodují s tvrzením ostatních účastníků řízení.
Navrhovaná úprava tak v souladu s možností podle § 3 správního řádu oslabuje zásadu materiální pravdy. Tohoto institutu by však Úřad neměl využívat v případech, kdy budou účastníky řízení shodně tvrzeny skutečnosti, ohledně kterých existují důvodné pochybnosti. Ve vztahu k těmto tvrzením by tak měl Úřad provést dokazování, a to zejména za účelem ochrany veřejného zájmu podle § 2 odst. 4 správního řádu.
K odst. 4: Pro návrhové řízení se vylučuje použití § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. V důsledku této úpravy dochází k oslabení vyšetřovací pravomoci Úřadu. Tato úprava navazuje na to, že Úřad vychází primárně z důkazů navržených účastníky řízení. Oproti běžnému správnímu řízení je tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní v co nejvyšší míře přeneseno na účastníky řízení, kteří tak nesou odpovědnost za výsledek řízení. Úkolem Úřadu není nahrazovat důkazní pasivitu účastníka řízení vlastní činností a zjišťovat tak další rozhodné skutečnosti nad rámec samotného návrhu. Uvedená úprava navazuje na závěry judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 62/2021 ze dne 22. 9. 2022) ohledně specifického charakteru řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, v jehož rámci se oslabuje prvek vyšetřovací zásady (běžný hlavně pro správní řízení z moci úřední), a naopak se významně prohlubuje prvek kontradiktornosti tohoto řízení. Tímto však není dotčena povinnost Úřadu podle § 2 odst. 4 správního řádu postupovat (tj. rozhodovat) tak, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Tato základní zásada není (a ani nemůže být) ani v tomto případě vyloučena. Úřad má zároveň možnost ve zvlášť obtížných případech požádat vybrané osoby o podání znaleckého posudku či odborného stanoviska podle § 261 odst. 3.
K § 252b
K odst. 1: Stanovuje se pravidlo, že Úřad nařídí v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh podle Zákona ústní jednání. Doposud bylo možné ústní jednání nařídit v případech, kdy to bylo nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků řízení. Ke konání ústního jednání v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele docházelo zřídka. Naopak nyní bude ústní jednání konáno vždy, až na výjimečné případy, kdy by jeho konání bylo zjevně neúčelné.
Ústní jednání dává možnost vyjasnit rychle a efektivně problematické aspekty konkrétního případu, a to na rozdíl od situace, kdy by komunikace mezi Úřadem a účastníky řízení o přezkoumání úkonů zadavatele probíhala pouze v písemné podobě, jak je tomu ve vztahu k Úřadu v rámci dosud platné a účinné právní úpravy. Navrhovaná právní úprava tedy umožňuje zrychlit a zefektivnit řízení před Úřadem tak, aby bylo v krátké době možno vydat rozhodnutí ve věci.
Navrhovaná právní úprava má inspiraci v německé právní úpravě, která je postavena na správním přezkumu, jehož iniciaci podmiňuje uplatněním námitek u zadavatele. Přezkum úkonů zadavatele probíhá před tribunály kvazisoudního charakteru, jež mají na rozhodnutí ve věci stanovenu lhůtu v délce 5 týdnů, a které taktéž obligatorně nařizují ústní jednání. Případné následné rozhodování soudů je ukončeno v rámci 3 až 6 měsíců. Tímto postupem je tedy zachována rychlost rozhodování, a to při efektivním zjištění skutkového a právního stavu při využití ústního jednání.
Úřad nařídí ústní jednání tak, aby bylo zahájeno do 20 pracovních dnů od podání návrhu. Stanovení lhůty v délce 20 pracovních dnů má za cíl vytvořit dostatečnou časovou rezervu mezi nařízením ústního jednání a zahájením řízení. Uplatní se zde obecná úprava podle § 49 odst. 1 správního řádu, podle níž správní orgán uvědomí o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním předstihem, nehrozí-li nebezpečí z prodlení.
S ohledem na skutečnost, že ve zvláště složitých případech (zejména pokud je třeba prostudovat obsáhlý spisový materiál či se řízení týká složitých, například technických otázek) nemusí být reálné, aby Úřad došel ve stanovené lhůtě k předběžnému právnímu názoru, umožňuje se, aby Úřad v takovém případě o této skutečnosti uvědomil účastníky řízení; musí přitom tento postup odůvodnit. Aby nedocházelo k odkládání ústního jednání na neurčito, je Úřad povinen rovnou stanovit lhůtu, o níž se nařízení ústního jednání odkládá: Lhůta musí být co do své délky odůvodněná, a tedy přiměřená okolnostem řízení a v rozsahu nezbytně nutném pro naplnění účelu, pro který se sdělení předběžného právního názoru odkládá (nikoliv delší). Pokud by ani v této dodatečné lhůtě Úřad nebyl schopen předběžný právní názor formulovat, mohl by postup analogicky opakovat. Je však třeba zdůraznit, že nedodržení pravidla o konání ústního jednání do 20 pracovních dnů by mělo být výjimečné.
Navrhovaná právní úprava si klade stanovením lhůt pro nařízení ústního jednání za cíl urychlit rozhodování Úřadu ve věcech návrhů na přezkoumání úkonů zadavatele. Ze stejného důvodu není Úřad povinen nařídit ústní jednání v případě, že by bylo zjevně neúčelné (může jít jednak o jednoduché případy, v nichž je závěr Úřadu jednoznačný kvůli jednoznačnému porušení zákona, například nedodržení minimální lhůty pro podání nabídek, anebo naopak velmi složité případy, v nichž se ústní projednání například kvůli množství technických detailů nejeví racionálním).
K odst. 2: Při ústním jednání sdělí Úřad účastníkům řízení svůj předběžný právní názor, přičemž dá stranám možnost se k tomuto předběžnému právnímu názoru vyjádřit. Přitom nejsou dotčena ustanovení § 251 odst. 4 a 5 navrhované právní úpravy (obecná ustanovení týkající se dokazování a změn a doplnění návrhu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele), která představují určitou koncentraci v řízení. Tato koncentrace řízení není v případě sdělování předběžného právního názoru nijak prolomena, resp. uvedená ustanovení přesně definují, v jakých případech je možno uvádět nové skutečnosti a návrhy důkazu (jde o skutečnosti, návrhy důkazů a jiné návrhy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost tvrzení a důkazů účastníků řízení a které budou uvedeny nejpozději při ústním jednání nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného právního názoru, pokud se ústní jednání nekoná).
Z principu právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování orgánů veřejné moci vyplývá, že Úřad je sděleným právním názorem vázán. Pokud vyjádření účastníků řízení budou mít vliv na již sdělený předběžný právní názor, musí Úřad nařídit další jednání postupem podle odstavce 1, v němž případně sdělí účastníkům nový předběžný právní názor, případně jej účastníkům řízení sdělí písemně.
Navrhovaná právní úprava tak dává účastníkům řízení možnost reagovat na předběžné právní posouzení Úřadu a stanoví jim možnost chránit svá práva a oprávněné zájmy. Tato možnost je zachována i v případě, kdy Úřad upustil podle odstavce 1 od konání ústního jednání. V takovém případě sdělí Úřad účastníkům svůj předběžný právní názor písemně, a to do 20 pracovních dnů od podání návrhu (přičemž i zde platí možnost podle odstavce 1 tuto lhůtu ve zcela výjimečných případech prodloužit). Tím je i v případě, kdy Úřad upustí od konání ústního jednání, zachováno právo účastníků vyjádřit se k předběžnému právnímu názoru. Nové důkazy, skutečnosti či jiné návrhy mohou účastníci řízení podle § 251 odst. 4 a 5 uvést nejpozději při ústním jednání nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného právního názoru, pokud se ústní jednání nekoná.
Navrhovaná úprava si klade za cíl umožnit efektivní pochopení podstaty sporu, skutkového a právního stavu věci, a to při zachování práv a oprávněných zájmů účastníků řízení a dotčených osob, kteří mají možnost se k předběžnému právnímu názoru Úřadu vyjádřit a vznést své připomínky.
V návaznosti na sdělení předběžného právního názoru má navrhovatel možnost si zvážit svou šanci na úspěch ve věci samé a případně podle § 255 odst. 4 vzít svůj návrh do 5 pracovních dnů od sdělení předběžného právního názoru zpět a získat tak zpět 65 % složené kauce.
Pokud by účastník řízení nebyl schopen například z důvodu složitosti na sdělený právní názor dostatečně reagovat, vždy má možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 261 odst. 5.
K odst. 3: V případech, kdy je nařízeno ústní jednání, pořídí Úřad z průběhu tohoto ústního jednání z důvodu transparentnosti a přezkoumatelnosti průběhu jednání zvukový záznam. Zvukový záznam je součástí spisu. Z důvodů vysokých nároků na technické zabezpečení a zejména na dlouhodobé ukládání obrazových záznamů, se nestanoví povinnost pořizovat rovněž obrazový záznam, je to však možné i bez výslovného stanovení. Povinnost vyhotovit protokol z jednání podle § 18 odst. 1 správního řádu není pořízením zvukového záznamu dotčena.
V současnosti je v legislativním procesu návrh, kterým se upravuje možnost vést správní řízení pomocí videokonferenčního zařízení (sněmovní tisk č. 845). Po jeho přijetí bude tato možnost k dispozici také pro řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
K odst. 4: V případě, že se účastník řízení ústního jednání nezúčastní, stanoví se z důvodu právní jistoty, že jednání může proběhnout bez jeho přítomnosti. V takovém případě má nepřítomný účastník řízení možnost získat přístup k protokolu, resp. zvukovému záznamu nahlédnutím do spisu. V případě, že se ústního jednání nezúčastní žádný účastník řízení, Úřad jednání ukončí. V takovém případě Úřad následně sděluje účastníkům řízení předběžný právní názor písemně podle odstavce 2.
Účastník řízení má právo se ústního jednání zúčastnit, jsou zároveň upraveny podmínky, kdy lze konat ústní jednání bez přítomnosti obviněného tak, aby takovým postupem nemohla být dotčena jeho procesní práva. Pokud se účastník řízení, který byl řádně předvolán, nemůže k ústnímu jednání dostavit, musí se náležitě omluvit nebo k tomu musí být dostatečný důvod. Omluva přichází v úvahu jen ze závažných důvodů a musí být včasná. Pokud se účastník řízení na ústní jednání ani nedostaví, ani neomluví, může ústní jednání proběhnout i bez jeho přítomnosti. Bez přítomnosti účastníka řízení je možné konat ústní jednání také v případě, že byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti.
K bodu 21 – k § 254 odst. 1
Jedná se jen o jazykovou úpravu, o upřesnění formulace.
K bodům 22 a 23 – k § 255 odst. 1
Nově se stanovuje, že v případě, kdy nelze určit celkovou nabídkovou cenu, vychází se pro určení výše kauce z předpokládané hodnoty veřejné zakázky, rámcové dohody, nebo dynamického nákupního systému, která je uvedena ve Věstníku veřejných zakázek či na profilu zadavatele. Výše kauce má poté činit 1 % z této předpokládané hodnoty, nejméně však 50 000 Kč a nejvýše 10 000 000 Kč. Stanovené limity odpovídají limitům pro stanovení kauce v případech, kdy byla nabídka podána, a je tak možné určit celkovou nabídkovou cenu. Kauce při podání návrhu by tak měla být srovnatelná (vycházíme-li z toho, že nabídkové ceny jsou obdobné jako předpokládaná hodnota) bez ohledu na to, v které fázi zadávacího řízení dodavatel návrh podává, zda před, nebo po podání nabídek. Teprve v případě, kdy předpokládaná hodnota veřejné zakázky nebyla uveřejněna, stanovuje se výše kauce pevnou částkou, a to ve výši 100 000 Kč.
Navrhovatel typicky nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu v případě návrhu proti zadávacím podmínkám, když nabídku nepodal.
Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ani předpokládanou hodnotu rámcové dohody není zadavatel povinen uveřejnit (blíže viz rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0031/2023/VZ, odstavec 60 odůvodnění). Zadavatelé tak však často činí dobrovolně. V roce 2023 byly ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněny předpokládané hodnoty v 85 % oznámení o zahájení zadávacího řízení.
Předpokládaná hodnota veřejné zakázky může být na profilu zadavatele uvedena v rámci základních informací nebo v souborech se zadávací dokumentací nebo s vysvětlením zadávací dokumentace.
Tato úprava dopadá na předpokládané hodnoty dynamických nákupních systémů, pokud návrh směřuje proti zaváděnému nebo zavedenému dynamickému nákupnímu systému. Předpokládaná hodnota dynamického nákupního systému se uveřejňuje podle § 139 odst. 4. Pokud však bude návrh směřovat proti zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému na základě výzvy podle § 141, v tzv. minitenderu, bude skládána kauce podle předpokládané hodnoty zadávané veřejné zakázky. Obdobně se skládá kauce v případě rámcových dohod a veřejných zakázek zadávaných na základě rámcových dohod.
Zakotvuje se rovněž pravidlo, podle něhož se kauce v případě, že návrh směřuje pouze proti části veřejné zakázky, počítá z nabídkové ceny, resp. předpokládané hodnoty této části.
K bodům 24 a 25 – k § 255 odst. 3
Úprava v odstavci 3 reaguje na zavedení jednoinstančního řízení v návrhových věcech (vypuštění slov „pravomocným rozhodnutím“). Zároveň úprava písmene b) souvisí s úpravou v odstavci 4.
K bodu 26 – k § 255 odst. 4
V návaznosti na zavedení institutu sdělení předběžného právního názoru se nově lhůta pro zpětvzetí návrhu, pokud má mít toto zpětvzetí za následek vrácení významné části kauce (65 %) zpět navrhovateli, váže právě na sdělení předběžného právního názoru. Navrhovatel může vzít svůj návrh zpět i po uplynutí této lhůty, avšak takové zpětvzetí návrhu již nebude mít za následek vrácení části kauce zpět navrhovateli. Ustanovení má motivovat navrhovatele k akceptaci předběžného právního názoru Úřadu v případech, kdy lze očekávat zamítnutí návrhu, ještě před vydáním meritorního rozhodnutí.
K bodu 27 – k § 256
Jazykové zpřesnění, které reflektuje, že se Část třináctá, Hlava II, Díl 2, Oddíl 2 vztahuje pouze na řízení o návrhu.
K bodům 28 až 33 – k § 257
Úprava v písmenu d) reflektuje změnu v obligatorních náležitostech návrhu, kdy se vedle dokladu o doručení námitek zadavateli předkládají také podané námitky a rozhodnutí o námitkách, bylo-li navrhovateli doručeno (viz § 251 odst. 1).
Původní písmeno m) bylo vypuštěno, protože § 257 se nově vztahuje jen na řízení zahajovaná na návrh, a nově je upraveno v § 259a.
Úprava v písmenu f) [původně písmeno g)] reflektuje skutečnost, že zrušení zadávacího řízení podle § 51 odst. 2 automaticky neznamená jeho ukončení. S ohledem na dosavadní nejednoznačnost tohoto ustanovení a praktické komplikace (hlavně v situaci, kdy dojde ke zrušení samotného rozhodnutí o zrušení zadavatelem) je nyní explicitně stanoveno, že Úřad je oprávněn zastavit zahájené správní řízení až v případě, kdy je zadávací řízení podle § 51 odst. 2 ukončeno, resp. když je zrušení zadávacího řízení konečné. Správní řízení bude možné podle nového § 261 odst. 5 v návaznosti na zrušení zadávacího řízení přerušit, a to doby ukončení zadávacího řízení.
Pokud Úřad zjistí, že je dán některý z důvodů pro zastavení řízení, rozhodne o zastavení řízení i bez návrhu.
K bodu 34 – k § 257a
K § 257a
Navrhované ustanovení vyplývá z prvního pilíře reformy přezkumu veřejných zakázek, který zavádí jednoinstanční rozhodování v řízeních zahajovaných na návrh. Rozhodnutí Úřadu v řízení zahajovaném na návrh je možné napadnout správní žalobou.
Cílem navrhované právní úpravy je zrychlení a zefektivnění přezkumu úkonů zadavatele.
Možnost zavedení jednoinstančního správního řízení vyplývá jak z rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle které „absence dvojinstančnosti správního řízení protiústavnost bez dalšího nezakládá (…), když z Listiny, Ústavy České republiky ani z mezinárodních smluv o lidských právech a svobodách nelze dovodit právo na odvolání ve správním řízení“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007 sp. zn. IV. ÚS 493/06), tak i z odborné literatury, podle které „jsou přípustné případy správního řízení a rozhodování správních orgánů, kdy k uplatnění zásady dvojinstančnosti nemusí dojít vůbec (absolutní vyloučení zásady dvojinstančnosti)“ (srov. POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 438, marg. č. 1).
I v tomto případě je tak zásada dvojinstančnosti do určité míry prolomena (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2010, č. j. 5 Afs 89/2009 -120), neboť proti takovému v podstatě novému správnímu rozhodnutí se nelze před správními orgány již dále bránit. Soudy se opakovaně zabývaly zajištěním ochrany práv účastníků řízení v případech, kdy o věci nově rozhoduje odvolací orgán, a potvrdily, že ochrana práv účastníků řízení je dostatečně zajištěna i v těchto případech, jelikož účastníci řízení se mohou proti takovému rozhodnutí bránit podáním žaloby u správního soudu.
Zavedení jednoinstančnosti správního řízení o návrhu o přezkumu veřejných zakázek před Úřadem je tedy ústavně konformní a je v souladu se zásadami správního řízení a mezinárodními smlouvami.
Aby nedocházelo k obcházení vyloučení rozkladu pomocí jiných institutů, dochází rovněž k vyloučení možnosti obnovy řízení a přezkumného řízení, a to s výjimkou postupu podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy případu, kdy se žalobce ve správním soudnictví domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu a lze jej uspokojit změnou nebo zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení.
K bodu 35 – k zavedení Oddílu 3 do Dílu 2 Hlavy II Části třinácté
V návaznosti na třetí pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek a významné změny v návrhovém řízení, v jehož úpravě dochází k potlačení dozorové funkce Úřadu, se mění i struktura Dílu 2, který obsahuje úpravu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Tento díl bude nově rozdělen do čtyř oddílů, přičemž Oddíl 1 upravuje obecné ustanovení ke správnímu řízení, Oddíl 2 úpravu návrhového řízení, Oddíl 3 úpravu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaného z moci úřední a konečně Oddíl 4 společná a zvláštní ustanovení pro správní řízení. Ve všech případech jde o speciální úpravu ve vztahu k obecné úpravě správního řízení ve správním řádu.
K bodu 36 – k § 259 a 259a
K § 259
Jde o speciální ustanovení vůči § 27 správního řádu. V řízeních zahájených z moci úřední je účastníkem správního řízení zadavatel, eventuálně sdružení zadavatelů, resp. centrální zadavatel a další participující zadavatelé. V případě, že je předmětem řízení přezkoumání výběru dodavatele nebo výběru návrhu v soutěži o návrh, je účastníkem řízení též vybraný dodavatel nebo vybraný účastník soutěže o návrh.
K § 259a
K odst. 1: Zakotvují se konkrétní případy, kdy Úřad řízení zahájené z moci úřední zastaví. Úprava odpovídá § 257 písm. f), g), i), j) a m) dosavadní právní úpravy. Jedná se o speciální právní úpravu k § 152 odst. 6 správního řádu. V rámci písmene b) se doplňuje, že tento důvod zastavení nastává až v situaci, kdy bude zadávací řízení i formálně ukončeno v důsledku zrušení. Podobně je tomu také v návrhovém řízení podle § 257 písm. f). Shodně jako v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele bude moci Úřad řízení podle § 261 odst. 4 přerušit až do ukončení zadávacího řízení.
V souladu se zásadou legality se v případě zastavení správního řízení v důsledku uzavření smlouvy předpokládá, že Úřad by měl neprodleně zahájit navazující přestupkové řízení pro příslušná porušení.
K odst. 2: Vymezuje se rozhodování předsedy Úřadu v řízení o rozkladu. Ustanovení má inspiraci v § 225 odst. 1 stavebního zákona a jeho cílem je zamezit tzv. instančnímu ping-pongu. Předseda Úřadu tak není oprávněn vrátit Úřadu věc k novému rozhodnutí. Pokud tedy předseda Úřadu dospěje k závěru, že rozhodnutí Úřadu je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. Z důvodu právní jistoty se výslovně zakotvuje, že § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu se nepoužije. Z důvodu této speciální úpravy v Zákoně se nepoužije ani § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.
Předseda Úřadu může o rozkladu rovněž rozhodnout tak, že:
· rozklad podle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítne, nebo
· napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví podle § 90 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 152 odst. 5 správního řádu.
Naopak z povahy věci (§ 152 odst. 5 správního řádu) není možné, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
K bodu 37 – k zavedení Oddílu 4 do Dílu 2 Hlavy II Části třinácté
V návaznosti na třetí pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek a významné změny v návrhovém řízení, v jehož úpravě dochází k potlačení dozorové funkce Úřadu, se mění i struktura Dílu 2. Tento díl bude nově rozdělen do 4 oddílů. Ustanovení oddílu 4 se uplatní před zahájením řízení (zejména v případě podnětů k zahájení řízení z moci úřední) a dále v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaných jak z moci úřední, tak na návrh.
K bodu 38 – k § 260
Legislativně technická změna provedená v návaznosti změnu systematiky hlavy II tak, aby bylo zřejmé, že se zvláštní ustanovení o vedení spisu uplatní jak v řízeních zahajovaných z moci úřední, resp. před jejich zahájením, tak i v případě řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaného na návrh.
K bodu 39 – k § 261 odst. 1
Ustanovení se upravuje a nově se navrhuje, že výlučně prostřednictvím datové schránky nebo veřejné datové sítě se činí podání účastníků vůči Úřadu ve všech případech, nejen v případě řízení zahajovaných ex offo či v řízení o rozkladu. Dosavadní rozlišování není důvodné. V případě doručování prostřednictvím veřejné datové sítě pak platí, že podepisování se řídí § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (tedy podepisování uznávaným elektronickým podpisem, jímž se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis).
K bodu 40 – k § 261 odst. 2
Doplňuje se odkaz na § 248 odst. 1, aby bylo zřejmé, že se ustanovení týká pouze dozoru nad zadáváním veřejných zakázek, resp. řízení zahajovaných z moci úřední. Dále se pojem „odborné stanovisko“ nahrazuje pojmem „odborné vyjádření“ v souladu s terminologií zavedenou zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech.
K bodu 41 – k § 261 odst. 3 a 4
K odst. 3: Nový odstavec 3 se vztahuje pouze na řízení zahajovaná na návrh a souvisí s třetím pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek, v jehož důsledku se oslabuje vyšetřovací pravomoc Úřadu.
Nová úprava je doplněna v souladu s § 3 správního řádu, podle kterého postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, nevyplývá-li ze zákona něco jiného.
Upravuje se oprávnění Úřadu vyžádat si odborné vyjádření nebo ustanovit znalce, znalecký ústav či znaleckou kancelář. K výše uvedenému je však Úřad oprávněn výlučně ve zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení (srov. § 127 odst. 3 občanského soudního řádu). K podání odborných vyjádření je oprávněn toliko státní orgán, vědecký ústav, vysoká škola či instituce nebo odborník se specializací na danou činnost. Jedná se o zvláštní úpravu k § 56 větě první správního řádu, ve zbytku se § 56 správního řádu aplikuje. Výčet institucí, u kterých může Úřad požádat o odborné vyjádření, je taxativní. Na základě tohoto ustanovení nebude Úřad oprávněn provádět průzkumy trhu. Úřad bude moci v případě, že si vyžádá odborné vyjádření nebo ustanoví znalce (znaleckého ústavu či kanceláře), přerušit řízení.
K odst. 4: Nový odstavec 4 navazuje na úpravu v § 257 písm. f) (pro řízení zahajovaná na návrh) a v § 259a odst. 2 písm. b) (pro řízení zahajovaná ex offo), podle nichž Úřad nově zastaví řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v případě zrušení zadávacího řízení zadavatelem až poté, co je řízení podle § 51 odst. 2 ukončeno. Důvodem je skutečnost, že samotné zrušení řízení může být napadeno námitkami a případně předmětem přezkumu Úřadem. K ukončení řízení tak může dojít až s odstupem mnoha měsíců. V této době může Úřad přerušit řízení.
K bodu 42 – k § 261 odst. 5
V dosavadním § 261 odst. 3 se upravuje lhůta pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí na 5 pracovních dní.
K bodu 43 – ke změně nadpisu § 263
Legislativně technická změna přijatá v návaznosti na definici smlouvy v § 246 odst. 2. Podle této definice se smlouvou rozumí i rámcová dohoda, a bylo by tak v rozporu se zavedenou terminologií pojem „rámcová dohoda“ výslovně uvádět.
K bodu 44 – k § 263 odst. 1
V dosavadním § 263 odst. 1 se doplňuje nová první věta, která souvisí s třetím pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek, v jehož důsledku se posiluje procesní odpovědnost stran, projednací zásada a oslabuje vyšetřovací pravomoc Úřadu, která má nově vycházet primárně z důkazů předložených účastníky řízení.
Skutečnost, že je Úřad vázán návrhem v rozsahu přezkoumávaných skutečností a úkonů zadavatele, však neznamená, že je vázán navrhovaným petitem (uvedené vyplývá i z vazby na ostatní odstavce tohoto ustanovení, v nichž je uveden výčet možných nápravných opatření v jednotlivých situacích), ale je vázán návrhem v rozsahu přezkoumávaných skutečností (předmět přezkumu), tj. Úřad není oprávněn přezkoumávat skutečnosti, které navrhovatel nenamítá. Vázanost Úřadu petitem by mohla vést k ukládání nápravných opatření, jež by byla nepřiměřená, resp. jež by nepřiměřeně zasahovala do práv dotčené osoby.
K bodu 45 – k § 263 odst. 3
Dochází k odstranění nadbytečného textu „nápravné opatření spočívající v“, které vyplývá již z nadpisu ustanovení, a nahrazuje se uvedením konkrétního nápravného opatření, tj. Úřad zruší, resp. zakáže.
K bodu 46 – k § 263 odst. 6
Dochází pouze k nové formulaci tohoto ustanovení z důvodu zvýšení jeho přehlednosti, nové znění textu tohoto ustanovení věcně odpovídá stávající právní úpravě.
K bodu 47 – k § 263 odst. 7
Nově se upravuje, že postup podle odstavce 7 se uplatní pouze pro návrhová řízení, tj. nikoliv v řízeních zahájených z moci úřední.
K bodu 48 – k § 263 odst. 8
Ustanovení bylo pro nadbytečnost vypuštěno. V řízení zahájeném na návrh běží blokační lhůta pro uzavření smlouvy ex lege (viz § 246 odst. 1). V řízení vedeném z moci úřední je stanovena fikce uložení předběžného opatření v délce 60 dnů (viz § 246 odst. 2); Úřad může vydat případně předběžné opatření i pro dobu přesahující 60 dní.
K bodům 49 až 51 – k § 264
Provádí se legislativně technická úprava, která reflektuje pojem smlouvy zavedený v § 246 odst. 2, jímž se rozumí smlouva na veřejnou zakázku i rámcová dohoda
K bodu 52 – k § 270a
Vložení nového § 270a reflektuje skutečnost, že se Část třináctá, Hlava II, Díl 2 se nově týká výlučně rozhodování o přezkoumání úkonů zadavatele. Navrhovaná právní úprava počítá s důslednou diferenciací jednotlivých druhů správních řízení. Ustanovení § 270a proto nově vymezuje ustanovení z dílu 2 Hlavy II, Části třinácté, jež se použijí na přestupková řízení podle Zákona obdobně.
K bodu 53 – ke změně nadpisu Dílu 4 Hlavy II Části třinácté
Legislativně technická změna v návaznosti na změnu systematiky Hlavy II. Tento díl obsahuje ustanovení, která se použijí jak v řízení zahajovaných ex offo, tak na návrh.
K bod 54 – k § 272
Úřad je i nadále povinen uveřejňovat pravomocná rozhodnutí přijatá podle Zákona na svých webových stránkách. Tato rozhodnutí je Úřad povinen nově uveřejňovat ve strojově čitelné podobě. Uvedená změna má pomoci zabezpečit snadné vyhledávání v textech rozhodnutí jakožto i možnost snadno citovat jejich jednotlivé pasáže.
K bodu 55 – k nadpisu § 272b
V návaznosti na čtvrtý pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek se do § 272b doplňuje nová speciální úprava týkající se nejen předběžného opatření v řízení o žalobě, ale i nová speciální úprava týkající se vlastního řízení o žalobě. To je nutno promítnout i do nadpisu tohoto ustanovení.
K bodu 56 – k § 272b odst. 1
Dosavadní § 272b odst. 1 se zrušuje, resp. přesouvá do odstavce 4 tohoto ustanovení. Spolu s přesunem tohoto ustanovení dochází rovněž k rozšíření jeho úpravy (blíže viz odůvodnění k § 272b odst. 4).
V zájmu zrychlení celkového procesu přezkumu úkonů zadavatele byla v odstavci 1 tohoto ustanovení stanovena zvláštní lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, tedy nikoli proti rozhodnutí Úřadu v řízení o přestupku podle Zákona, a to v délce 2 týdnů od oznámení rozhodnutí žalobci doručením jeho písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Jedná se o promítnutí čtvrtého pilíře reformy přezkumu veřejných zakázek do novely zákona.
Zkrácená lhůta pro podání žaloby se týká jak žalob proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh, tak žalob proti druhostupňovému rozhodnutí Úřadu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného z moci úřední. Jedná se o zvláštní úpravu oproti § 72 soudního řádu správního, podle kterého lhůta pro podání žaloby činí 2 měsíce od oznámení rozhodnutí.
Díky této právní úpravě tak bude výrazně zkrácena lhůta pro podání žaloby a bude již v rámci 2 týdnů postaveno najisto, zda bylo dotčené rozhodnutí Úřadu napadeno. V návaznosti na tuto úpravu tak dojde k posílení jistoty účastníků řízení.
K bodu 57 – k § 272b odst. 2 až 4
K odst. 2: S ohledem na skutečnost, že lhůta pro podání žaloby podle odstavce 1 je výrazně zkrácena, poskytuje se žalobci delší lhůta (1 měsíc od oznámení rozhodnutí), v níž může žalobu rozšířit na dosud nenapadené výroky nebo o další žalobní body. Tímto způsobem je zajištěno, že je v krátké době 2 týdnů zřejmé, zda bylo rozhodnutí napadeno, ale zároveň poskytnut dostatečný prostor k dopracování žaloby, která nebude v rozporu s garancí práva na soudní ochranu.
K odst. 3: V souladu se čtvrtým pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek se stanovuje zvláštní lhůta pro rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí Úřadu podle odstavce 1, a to v délce 60 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o nařízení předběžného opatření. Tato lhůta se týká výlučně těch řízení o žalobě, v rámci kterých bylo nařízeno předběžné opatření. V ostatních případech se tato lhůta neuplatní.
Stanovení výše uvedené lhůty má omezit celkovou délku blokace probíhajících zadávacích řízení, kdy v důsledku předběžného opatření nelze uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.
K odst. 4: Do odstavce 4 byla vložena zvláštní pravidla pro podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Nový odstavec 4 obsahově vychází z dosavadního odstavce 1 tohoto ustanovení, dochází však k rozšíření jeho úpravy ve smyslu stanovení nových zvláštních pravidel.
S ohledem na blokační charakter předběžného opatření, v důsledku něhož je zadavatel zásadně omezen v dalším pokračování zadávacího řízení, Zákon stanovuje povinnost složit spolu s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření kauci ve výši podle § 255. Tato úprava má zamezit účelovým či dokonce šikanózním návrhům blokujícím další postup v zadávacím řízení.
Výše uvedené změny jsou poté reflektovány v poslední větě odstavce 4, podle které soud odmítne návrh na nařízení předběžného opatření v případě, kdy nebyla složena kauce nejpozději v den doručení návrhu na nařízení předběžného opatření. Tento přísný důsledek se netýká nesplnění ostatních zvláštních povinností stanovených předmětným ustanovením.
K bodu 58 – k § 272b odst. 5
Ustanovení se doplňuje o větu první, kterou se doplňuje dosavadní nedostatek právní úpravy vracení kauce. Doposud bylo vrácení kauce vázáno na meritorní rozhodnutí o žalobě bez ohledu na to, zda bylo předběžné opatření nařízeno, či nikoliv. Pokud však soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, probíhá projednání žaloby ve standardním režimu bez stanovených lhůt pro rozhodnutí. V takovém případě však není příliš ospravedlnitelné, aby žalobce „ručil“ kaucí za výsledek žaloby (nachází se ve stejné situaci, jako kdyby o nařízení předběžného opatření nežádal, a tudíž by kauci vůbec neskládal). Pro tento případ se tedy doplňuje pravidlo, podle kterého soud kauci v případě zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření vrátí žalobci, a to do 1 měsíce od nabytí právní moci usnesení o zamítnutí. Naopak, pokud je předběžné opatření nařízeno, postupuje se podle dosavadních pravidel ve větě druhé a třetí (po úpravě) a vrácení kauce je pak podmíněno úspěchem žalobce ve věci.
K bodu 59 – k § 272b odst. 6
Provádí se terminologická úprava – použití správného terminologického spojení „nařízení předběžného opatření“.
K bodu 60 – k § 272b odst. 7
Speciální ustanovení o možnosti podat kasační stížnost proti usnesení o předběžném opatření (dosavadní odstavec 4) se zrušuje. Uplatní se tak obecná úprava soudního řádu správního, tedy kasační stížnost proti usnesení o předběžném opatření nebude přípustná. Předmětné speciální ustanovení bylo v minulosti do zákona vloženo jako výjimka z obecné právní úpravy za účelem zkrácení doby případné blokace možnosti uzavřít smlouvu. V návaznosti na nyní prováděné změny (včetně např. nové úpravy v § 272b odst. 3) již není tato výjimka potřebná.
Za účelem urychlení řízení se stanovuje zvláštní lhůta pro vydání rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření. O tomto návrhu je soud povinen rozhodnout bez zbytečného odkladu.
K bodu 61 – k § 272c
Doplňuje se povinnost soudu informovat o podání žaloby rovněž zadavatele, pokud není sám žalobcem. Tím je zajištěno, aby byl i zadavatel v krátké lhůtě informován o tom, zda rozhodnutí bylo napadeno žalobou, či nikoliv.
K čl. II – k přechodným ustanovením
K bodu 1
S ohledem na skutečnost, že novelou se upravuje rovněž § 246, který se týká zákazu uzavření smlouvy před zahájením řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh, je třeba stanovit hmotněprávní přechodná ustanovení pro zadávací řízení. Podle nich se nová úprava uplatní až pro veřejné zakázky zahájené po nabytí účinnosti novely.
Zároveň se doplňuje ve stejném bodě procesněprávní přechodné ustanovení. Tedy, pokud byla správní řízení zahájena před nabytím účinnosti této novely, řídí se tato správní řízení pravidly stanovenými v Zákoně přede dnem nabytí účinnosti novely.
K bodu 2
Jelikož zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému není zadávacím řízením, je třeba stanovit obdobné hmotněprávní ustanovení jako v bodě 1 i pro tyto zakázky.
K bodu 3
Zákon i jeho dosavadní novely zachovávají princip, že hmotněprávní režim veřejných zakázek zadávaných na základě rámcové dohody se řídí právní úpravou platnou v době uzavření rámcové dohody. Úprava § 246 provedená novelou se tedy na veřejné zakázky zadávané na základě dříve uzavřených rámcových dohod nebude vztahovat.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o soudních poplatcích
K čl. III – Sazebník poplatků – položka 18
V bodě 2 se vkládá nové písmeno d), podle něhož se stanovuje speciální výše soudního poplatku ve výši 50 000 Kč za podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu vydanému v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh, a to ve výši 50 000 Kč.
Touto speciální úpravou výše soudního poplatku má být dosaženo větší rovnováhy s výší kauce za podání návrhu k přezkoumání úkonů zadavatele. Dosavadní právní úprava stanovila, že s podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele byl navrhovatel povinen zaplatit vysokou kauci a naproti tomu za podání žaloby proti rozhodnutí předsedy Úřadu navrhovatel hradil soudní poplatek ve výši pouze 3 000 Kč.
Zvýšení soudního poplatku má, obdobně jako institut kauce u podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, za cíl čelit podávání čistě účelových, případně šikanózních návrhů.
Soudní poplatek ve výši 50 000 Kč za žalobu je přiměřený typové povaze sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek, ať již jde o jejich ekonomický význam pro dodavatele či zadavatele, či o jejich právní a skutkovou složitost.
Soudní poplatek za podání žaloby v řízeních zahajovaných z moci úřední zůstává ve stávající výši 3 000 Kč.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu
K čl. IV – k § 8
Ustanovení § 8 zákona obsahuje kompletní výčet oprávnění prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. V návaznosti na úpravu v zákoně o působnosti Úřadu, podle níž prezident Nejvyššího kontrolního úřadu navrhuje jednoho člena komise pro výběr předsedy Úřadu, bylo nutno doplnit uvedené oprávnění i v tomto ustanovení.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
K čl. V
K bodu 1 – k § 1 odst. 3
Formální změna, která reaguje na novou úpravu výběrového řízení předsedy Úřadu stanovenou v novém § 1b zákona.
K bodu 2 – k § 1a odst. 2
Vkládá se nový odstavec 2, na základě kterého je jeden z místopředsedů Úřadu určen pro oblast veřejných zakázek a stanoví se, že tento místopředseda je jmenován předsedou Úřadu na základě výběrového řízení, jehož podrobnosti jsou stanoveny v § 1c návrhu. Uvedený krok souvisí se zvýšením úlohy tohoto místopředsedy při jmenování komisí podle § 2a návrhu, a tudíž zvýšením jeho úlohy při přezkumu veřejných zakázek na návrh. Z tohoto důvodu je navrhován transparentní způsob jeho výběru.
Působnost místopředsedy pro veřejné zakázky je určena odkazem na působnost Úřadu vymezenou v § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona, tedy pro oblast výkonu dozoru při zadávání veřejných zakázek a pro oblast přezkumu úkonů zadavatele na návrh. Z povahy věci vyplývá, že místopředsedovi pro veřejné zakázky nejsou podřízeny organizační útvary Úřadu, do jejichž působnosti patří otázky druhostupňového rozhodování. Podle § 152 odst. 2 správního řádu o rozkladu rozhoduje předseda Úřadu.
K bodu 3 – k § 1b a 1c
K § 1b
Vzhledem k důležité roli předsedy Úřadu a jeho vlivu na trh v České republice existuje veřejný zájem na transparentním výběru osoby, která tuto pozici bude zastávat. Účelem nové úpravy je tak nastavit transparentní pravidla pro výběrová řízení na pozici předsedy Úřadu. Návrh upravuje minimální standard průběhu výběrového řízení od výzvy k přihlášení uchazečů do výběrového řízení, přes složení hodnotící komise až po zveřejnění protokolu o hodnocení jednotlivých uchazečů a o průběhu výběrového řízení.
Vzhledem k tomu, že Úřad jako ústřední orgán státní správy nemá žádný nadřízený orgán, výběr jeho předsedy připadá logicky vládě (na tomto novela nic nemění). Vláda za účelem posouzení podaných přihlášek a hodnocení uchazečů ustaví hodnotící komisi. Hodnotící komise bude mít 7 členů. Aby se zamezilo nerozhodnému stavu při hlasování, je vhodné, aby měla lichý počet členů. Většinu členů hodnotící komise, konkrétně 5 členů, jmenuje vláda podle svého uvážení, 2 členy pak vláda jmenuje na návrh prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a na návrh prezidenta republiky. Nejvyšší kontrolní úřad byl vybrán s ohledem na jeho hlavní ústavní úlohu, kterou je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky ze strany veřejných institucí. Prezident republiky pak z důvodu zdůraznění mimořádné důležitosti výběru předsedy Úřadu.
Další pravidla výběrového řízení (např. konkrétní hodnotící kritéria, způsob úpravy veřejného slyšení aj.) by měla stanovit vláda. Výběrové řízení bude vyhlášeno formou usnesení vlády, které v podrobnosti upraví organizační pravidla výběrového řízení.
Návrh upravuje v odstavci 7 povinné veřejné slyšení uchazečů ve výběrovém řízení. Zapojení veřejnosti posiluje transparentnost výběru předsedy Úřadu. Veřejné slyšení by mělo sledovat hlavní cíl výběrového řízení – tedy výběr kandidáta s odpovídající odbornou praxí a osobnostní integritou. Otázky tak musí směřovat na tyto vlastnosti kandidáta.
Hodnotící komise je povinna vyhotovit protokol o hodnocení a pořadí uchazečů a záznam o průběhu výběrového řízení (může mít podobu audiovizuálního záznamu), které budou následně uveřejněny na internetových stránkách vlády.
K § 1c
Výběrové řízení na místopředsedu pro veřejné zakázky je koncipováno obdobným způsobem jako výběrové řízení na předsedu Úřadu, se zohledněním skutečnosti, že se jedná o osobu, která nestojí v čele Úřadu. Proto se odkazuje na obdobné použití ustanovení § 1b odst. 1 ve vztahu k vyhlášení výběrového řízení, odstavce 4 ohledně ustanovení hodnotící komise vládou (v tomto případě bez zapojení jiných institucí) a odstavce 8 ohledně protokolu o průběhu výběrového řízení a hodnocení uchazečů a jeho uveřejnění.
Výběrového řízení se může zúčastnit pouze osoba, které splňuje požadavky stanovené v § 1a odst. 5, tedy je státním občanem České republiky, je plně svéprávná, je bezúhonná, má ukončené vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním programu, má nejméně 7 let právní praxe nebo praxe v oblasti ekonomie a dosáhla věku 35 let. Uchazeče, kteří dané podmínky nesplňují, hodnotící komise vyloučí z výběrového řízení.
K bodu 4 – k § 2 odst. 1 písm. c)
Navrhovaná změna reaguje na procesní změny v rámci rozhodování Úřadu, zejména na důslednou diferenciaci správních řízení na řízení, v rámci nichž Úřad vykonává dozorovou činnost, jimiž jsou přestupková řízení (Část třináctá, Hlava II, Díl 3 Zákona) a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájená z moci úřední (Část třináctá, Hlava II, Díl 2 Oddíl 3 Zákona) na straně jedné, a na správní řízení, v rámci nichž Úřad dozorovou činnost nevykonává, tj. řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájená na návrh (Část třináctá, Hlava II, Díl 2, Oddíl 2 Zákona) na straně druhé. V případě návrhových řízení se již nejedná o dozor při zadávání veřejných zakázek ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b), a proto bylo nutné do tohoto ustanovení doplnit návrhová řízení jako samostatné písmeno v rámci kompetencí Úřadu. Proto byla do § 2 výslovně zakotvena pravomoc Úřadu rozhodovat o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh.
K bodu 5 – k § 2a
Pro vedení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaných na návrh se nově v souvislosti s druhým pilířem reformy konstituuje kolektivní orgán – nejméně tříčlenná komise složená z předsedy a minimálně dvou dalších členů. Komise se budou skládat z interních členů – zaměstnanců Úřadu ve služebním poměru. Komisi jmenuje místopředseda Úřadu pro veřejné zakázky. Je ponecháno na uvážení Úřadu, které osoby jmenuje jako interní členy komise. V úvahu připadají zejména seniorní úředníci, například ředitelé odborů a vedoucí oddělení Sekce veřejných zakázek. Rovněž je na uvážení Úřadu, zda tyto komise budou koncipovány jako stálé, či nikoliv. Úřad si může rovněž stanovit odlišný počet členů, resp. odlišné složení komisí podle významu veřejné zakázky (tedy například pro veřejné zakázky od určité hodnoty stanovit vyšší než minimální počet členů komise či požadavek na zastoupení seniornějších úředníků). Jelikož interní členové budou zaměstnanci Úřadu, budou odměňováni v rámci svého zaměstnání. Činnost v rámci komise může být nicméně zohledněna při stanovení osobního příplatku. Do budoucna lze rovněž uvažovat o tom, že by se mohlo jednat o tzv. klíčová služební místa podle nařízení vlády č. 304/2014 Sb. (uvedené by však zřejmě vyžadovalo novelizaci tohoto nařízení vlády a není předmětem stávající novely).
Z hlediska vedení řízení a rozhodování se na činnost komise uplatní § 134 správního řádu o kolektivním orgánu. Podle § 134 odst. 5 správního řádu se jednání kolektivního orgánu řídí jednacím řádem. V § 2a odst. 4 se však specificky odkazuje na vnitřní předpis Úřadu, jelikož tento předpis (statut) by měl určit nejen vlastní jednání komisí, ale rovněž jejich složení, zastupitelnost, způsob přidělování jednotlivých případů či způsob kooperace členů komise s ostatními zaměstnanci úřadu (podpůrným aparátem). Tento vnitřní předpis schvaluje předseda Úřadu na návrh místopředsedy pro veřejné zakázky a z důvodu transparentnosti bude muset být uveřejněn na internetových stránkách Úřadu.
Z obecných principů správního řádu vyplývá, že osoby, které nejsou v postavení oprávněné úřední osoby, nesmí do rozhodování zasahovat. Členové komise jsou tedy při rozhodování nezávislí a nesmí jim být ze strany představených, resp. nadřízených udělovány příkazy k výkonu služby nebo pokyny zaměstnavatele týkající se obsahu rozhodnutí. Tím však není vyloučeno sjednocování rozhodovací praxe, na níž musí dbát správní orgán i bez takových příkazů či pokynů, neboť jde o základní zásadu správního řízení vyplývající z § 2 odst. 4 správního řádu.
K čl. VI – k přechodným ustanovením
K bodu 1:
V návaznosti na přechodná ustanovení ve vztahu k řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v Zákoně, resp. v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících, je třeba stanovit, že nová úprava rozhodování komisí vymezená v § 2a se uplatní až v řízeních zahájených po nabytí účinnosti novely.
K bodům 2 a 3:
S ohledem na úpravu nové funkce místopředsedy pro veřejné zakázky v rámci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a novou úpravu rozhodování prostřednictvím komisí, je nutné zachovat kontinuitu v chodu tohoto úřadu a jeho rozhodování, aby se nová úprava nedotkla negativním způsobem účastníků řízení a návazně na to aby nepozdržela celý proces rozhodování v počátcích aplikace nové právní úpravy. Z toho důvodu bylo jako nejvhodnější řešení určeno, že novou funkci místopředsedy pro veřejné zakázky bude vykonávat ten z dosavadních místopředsedů, který je pověřen řízením Sekce veřejných zakázek, neboť má k dané problematice nejblíže. Po skončení jeho funkčního období bude nový místopředseda pro veřejné zakázky určen postupem, který je nově stanoven zákonem, tedy na návrh vlády na základě výběrového řízení.
Stávající předseda a místopředsedové dokončí svá funkční období podle dosavadní úpravy, nebude jim tedy funkční období zkráceno, nemůže tedy dojít k pochybnostem o účelovosti nové úpravy.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o veřejných službách v přepravě cestujících
K čl. VII
K bodům 1 a 2 – k § 25 odst. 2
V návaznosti na obdobnou úpravu v § 248 Zákona se upravuje odstavec 2 tak, aby bylo zřejmé, že dozor vykonává Úřad v řízeních zahajovaných z moci úřední.
Vkládá se odkaz na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70.
K bodu 3 – k § 25 odst. 3
Do § 25 se doplňuje odstavec 3 (obdobný § 248 odst. 3 Zákona), kterým se stanoví působnost Úřadu v řízeních o přezkoumání úkonů objednatele zahajovaných na návrh. Úřad v nich posuzuje soulad nejen s tímto zákonem, ale rovněž s citovaným nařízením EU č. 1370/2007. V řízeních na návrh bude rozhodovat komise složená podle § 2a zákona o působnosti Úřadu.
K bodu 4 – k § 26
Jedná se o legislativně technickou úpravu. Nově je legislativní zkratka „navrhovatel“ zavedena již v § 25 odst. 3.
K bodu 5 – k § 27
V odstavci 1 se upravuje odkaz na Zákon tak, aby se i v řízení o přezkoumání úkonů objednatele použila nově zaváděná ustanovení o dokazování (§ 252a) a o ústním jednání a sdělení předběžného názoru (§ 252b). Odstavec 1 byl dále upraven tak, aby obsahoval pouze pozitivní výčet ustanovení, která se použijí.
K bodu 6 – k § 27a
Účelem navrhované úpravy je zajistit obdobné použití zvláštních ustanovení o řízení o žalobách proti rozhodnutí ÚOHS stanovených v zákoně o zadávání veřejných zakázek (§ 272a až 272c), a to pro účely řízení o žalobách proti rozhodnutím ÚOHS vydaným podle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů.
Jedná se o zvláštní ustanovení o spisu v soudním řízení (§ 272a), zvláštní ustanovení o předběžném opatření (§ 272b) a zvláštní ustanovení o informování ÚOHS o podané žalobě (§ 272c). Cílem této změny je zejména zkrátit lhůtu pro podání žaloby nejen ve vztahu k rozhodnutím ÚOHS podle Zákona, ale také ve vztahu k rozhodnutím vydaným podle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících.
K bodu 7 – k § 34
Upravuje se odkaz na Zákon tak, aby i v řízení o přestupku objednatele se obdobně použilo nově zaváděné ustanovení § 270a, resp. ustanovení pro řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, na která je v něm odkazováno. Jedná se o úpravu o jednání předcházejícím zahájení řízení z moci úřední (§ 258), o vedení spisu (§ 260), o ochraně informací (§ 260a), o zasílání podání (§ 261 odst. 1), o nemožnosti podat rozklad proti některým usnesením (§ 262) a o zpřístupňování dokumentace (§ 262a). Zároveň byl odstraněn odkaz na § 270 odst. 10 a 11, jelikož tato ustanovení ve zmíněném paragrafu obsažena nejsou.
K čl. VIII – k přechodnému ustanovení
Doplňuje se procesněprávní přechodné ustanovení. Pokud byla správní řízení zahájena před nabytím účinnosti této novely, řídí se tato řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pravidly stanovenými v Zákoně přede dnem nabytí účinnosti novely.
ČÁST ŠESTÁ
Účinnost
K čl. IX
Účinnost je stanovena na 1. července 2026.
20