Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSD65EF6FP najdete zde


                IX.
Vypořádání připomínek k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
	Č.
	Připomínkové místo
	Připomínka
	Vypořádání připomínky
	Vyjádření připomínkového místa k vypořádání

	1
	Ministerstvo financí
	Obecné
1. Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí s předloženým materiálem a požaduje jeho přepracování, a to z důvodu jeho nedostačující kvality (viz další připomínky). Navrhovaná právní úprava představuje v případě nedomyšlené realizace výrazné riziko paralýzy přezkumu a obecně i zadávání veřejných zakázek v ČR, minimálně po přechodné období v řádu několika let. 
	
	Jedná se o obecný nesouhlas s návrhem reformy. Ministerstvo nesouhlasí s tvrzením, že materiál je nedostatečné kvality, ani že by způsobil paralýzu přezkumu veřejných zakázek. Jeho cílem je naopak zefektivnění přezkumu.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává.

	2
	Ministerstvo financí
	2. Ministerstvo financí postrádá v návrhu informaci o tom, zda tento materiál vychází a v jakém rozsahu z „Analýzy přezkumu veřejných zakázek“, kterou mělo MMR vypracovat na základě usnesení vlády České republiky ze dne 21. února 2024 č. 117 (bod II/1/a) .
	Vysvětleno
	Předkladatel z časových důvodů přistoupil rovnou ke zpracování RIA návrhu, která uvedenou analýzu nahrazuje.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno, MF požaduje doplnění detailního popisu této skutečnosti do předkládací zprávy se zdůvodněním, proč MMR nesplnilo úkol stanovený v usnesení vlády. MMR je povinno se usnesením vlády řídit. Podle dostupných informací k žádné skutečné spolupráci na zpracování analýzy či RIA s ÚOHS nedošlo. 
Bez domyšlené realizace a spolupráce se zainteresovanými aktéry (především s ÚOHS a resortem Ministerstva spravedlnosti) může předložená reforma dopadnout obdobně jako nezvládnutá digitalizace stavebního řízení.

	3
	Ministerstvo financí
	3. Navrhovaná reforma stojí na koncepci neziskových organizací, která již byla jednou odborně odmítnuta v roce 2020 zřízenou pracovní skupinou při Úřadu vlády. K návrhu i v současné době zaznívají z odborné veřejnosti výrazně odmítavá stanoviska. Kritika směřuje především k absenci jakékoli bazální analýzy potřebnosti a hrozících dopadů reformy. Zástupci Ministerstva financí se o existenci četných výhrad mohli přesvědčit na souvisejících jednáních konaných v roce 2024 na Úřadu vlády. Proces zadávání veřejných zakázek a jeho přezkumu již nyní trpí přehnaným právním formalismem, ve kterém se malí zadavatelé obtížně orientují. Navrhovaná reforma jen dále prohloubí potřebu právního zastoupení, a to i při banálních veřejných zakázkách typu opravy chodníku, což považujeme za kontraproduktivní. MMR by mělo zadávání veřejných zakázek zjednodušovat, nikoliv nově komplikovat prvky, které dále kladou zvýšené nároky na účastníky řízení, včetně malých obcí. Je otázkou, zda malí zadavatelé budou navrhované správní řízení zvládat a zda nedojde ke zvýšení nákladů v důsledku nutnosti využívat služeb právních kanceláří. 
	Vysvětleno
	Předkladateli není známo, že by v roce 2020 došlo k projednání reformy pracovní skupinou při Úřadu vlády, prosíme o případné upřesnění a doplnění podkladů. Naopak podotýkáme, že tehdejší poslanecký návrh novely (sněmovní tisk č. 1109) byl předložen širokou skupinou poslanců napříč politickým spektrem.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MMR by předmětné skutečnosti měly být známy. MMR by se mělo snažit o zjednodušování procesu zadávání veřejných zakázek, včetně dohledové části, což ale navrhovaná reforma nečiní. Argumentovat tím, že již dnes zadavatelé služby advokátních kanceláří využívají, je důkazem existence problému, který má značné dopady do veřejných rozpočtů.

	4
	Ministerstvo financí
	4. Ministerstvo financí koncepčně nesouhlasí se snahou omezovat pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – účelem zřízení tohoto orgánu státní správy by měl být mimo jiné předcházet nejhrubším porušením ZZVZ. Již v současné době – navzdory dřívějším připomínkám MF – Úřad nedisponuje samostatnou pravomocí zakázat plnění smlouvy v případech zadání veřejné zakázky bez provedení zadávacího řízení, či zadání v JŘBU bez splnění zákonných podmínek. Jedním z původních pilířů navrhovaného reformy bylo odebrání další významné pravomoci ÚOHS spočívající v možnosti zahájit správní řízení ex offo u probíhajících zadávajících řízení. Takové opatření představuje významné prokorupční riziko. Jaký je smysl orgánu dohledu, pokud nemůže efektivně zabránit důsledkům porušení zákona, o kterých se dozví? V předloženém návrhu se původní zamýšlené svázání rukou ÚOHS zmírňuje, ale nově se limituje pravomoc ÚOHS uložit zadavateli zákaz uzavřít smlouvu vydáním předběžného opatření. Nastavení neurčitých podmínek pro vydání předběžného opatření jen dále komplikuje právní úpravu zadávání veřejných zakázek a přezkum obecně. U řízení ex offo navíc zakládá dvoukolejnost v případě souběžného řízení ex offo a návrhového řízení.
Ministerstvo financí s touto koncepcí nesouhlasí a opětovně požaduje, aby do ZZVZ bylo doplněno oprávnění ÚOHS zahájit správní řízení k uložení zákazu plnění uzavřené smlouvy i bez návrhu. 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Zákaz plnění smlouvy uložený správním orgánem představuje zásadní zásah do právní jistoty smluvních stran (zejména dodavatele, který nemá příliš možnost dodržení ZZVZ ze strany zadavatele ovlivnit) a zásady pacta sunt servanda. Proto by měl být ukládán jen velmi výjimečně. Z tohoto důvodu by měl být omezen jen na důvody, které požadují přezkumné směrnice EU (tj. vyslovení na návrh dodavatele), tak jak odpovídá dosavadní právní úpravě v ZZVZ. V řízeních zahajovaných ex offo je zadavatel sankcionován uložením pokuty. 
Ve vztahu k otázce vydání předběžného opatření je důvodem skutečnost, že Úřad v takovém případě ingeruje z úřední povinnosti do běžícího zadávacího řízení. Mělo by být proto vždy posouzeno, zda je nezbytné předběžné opatření uložit. Dle dostupných dat (viz RIA) je podíl zahájených řízení ex offo, které se týkají probíhajících zadávacích řízení, minimální (do 2 %). Zároveň nelze vyloučit, že se v těchto výjimečných případech může jednat o plnění, u kterých existuje veřejný zájem na tom, aby zakázka byla plněna. Považujeme proto za vyvážené řešení, aby Úřad v takovýchto případech musel oba zájmy posoudit; možnost zabránění uzavření smlouvy v oprávněných případech tak není vyloučena. Blokování řízení zahájených ex offo nevyžaduje ani přezkumná směrnice EU.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na tom, aby orgán dohledu mohl efektivně a samostatně provádět dozor nad probíhajícími zadávacími řízeními. MF v této souvislosti požaduje vypuštění jakýchkoli podmínek pro vydání předběžného opatření, respektive zavedení zákazu uzavřít smlouvu v případě zahájení správního řízení ex offo. MF dále trvá na tom, aby ÚOHS nově disponoval pravomocí zakázat plnění ze smlouvy i bez návrhu. Účel existence přezkumných směrnic spadá do ochrany hospodářské soutěže. MF ale zavedení dotyčného institutu požadovalo z důvodu ochrany veřejných finančních prostředků. Není důvod, aby orgán dohledu musel u nejhrubších porušení zákona vyčkávat se zahájením správního řízení až na obdržení návrhu. V případě takto flagrantních pochybení si musí být souvisejících rizik vědomý i dodavatel. 

	5
	Ministerstvo financí
	5. Ministerstvo financí upozorňuje, že v oblasti zadávání veřejných zakázek existuje vysoké potenciální riziko střetu zájmů u externích subjektů zastupujících zadavatele či dodavatele před správními soudy. V zájmu transparentnosti požadujeme, aby pokud se na přípravě zákona podílely externí subjekty, byla tato skutečnost v materiálu uvedena. 
	Neakceptováno
	Není nám jasné, jak souvisí možné riziko střetu zájmů u externích subjektů zastupujících zadavatele či dodavatele před správními soudy s formou přípravy zákona. Nicméně uvádíme, že MMR využilo ve fázi přípravy návrhu expertní právní podporu advokátní kanceláře Havel & Partners, což je zřejmé též z Registru smluv. MMR tím vyvažuje skutečnost, že v minulosti mohlo v částech týkajících se přezkumu vždy spoléhat na experty ÚOHS, což však není případ této novely, kterou od počátku příprav pan předseda velmi zásadně odmítal, a to ve všech částech bez výjimky. Z Legislativních pravidel vlády nevyplývá překážka pro zapojení externích expertů, ani bližší související povinnosti. Zpracovatelem a předkladatelem návrhu je MMR
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF i nadále požaduje, aby relevantní skutečnosti o externích dodavatelích byly v materiálu uvedeny. Pokud se na zpracování reformy podílí subjekty mající přímý zájem na zastupování zadavatelů před ÚOHS a soudy ve správním soudnictví, pak riziko střetu zájmu nepochybně existuje (viz původní návrh na snížení kauce). Text vypořádání dále potvrzuje, že nebyl splněný úkol z usnesení vlády ohledně spolupráce s ÚOHS. 

	6
	Ministerstvo financí
	6. Ministerstvo financí požaduje, aby v tabulce 35 v části 7 Konzultace a zdroje dat byla uvedena stanoviska zúčastněných stakeholderů prezentovaná na dotyčném jednání. Jinak je tabulka bez vypovídající hodnoty a žádáme její odstranění. Podle zkušeností MF byla na realizovaných jednáních smysluplnost reformy pravidelně zpochybňována.
	Neakceptováno
	Od prvních jednání po vložení do MPŘ se návrh kontinuálně vyvíjel od obecných idejí po detail paragrafového znění. Návrh byl upravován na základě získaných dat, informací a zpětné vazby z jednání. Ke konkrétním událostem tak nelze přiřadit informaci požadovanou v připomínce, neboť se na nich nejednalo o návrhu, jehož znění bylo na základě procesu hodnocení dopadů připraveno. Na jednáních bylo přítomno často větší množství dotčených stran, doplnění požadovaného by vydalo na samostatný rozsáhlý elaborát. Zároveň různé dotčené strany reprezentovaly rozdílní zástupci, kteří mohli mít někdy navzájem odlišný názor na vybraný problém. V neposlední řadě – pokud by přepsané názory stakeholderů nebyly těmito stakeholdery autorizovány (což by byl velmi administrativně náročný proces vzhledem k jejich počtu), vypovídající hodnota by mohla být po vynaložení značného úsilí stejně zpochybňována. K vyjádření stanovisek a připomínek slouží mezirezortní připomínkové řízení. Připomínky všech připomínkových míst jsou veřejně přístupné. Nepřísluší tak zpracovateli RIA interpretovat názory připomínkujících stran, které byly z velké části účastníky jednání uvedených v tabulce, a ani Obecné zásady toto rozumně nevyžadují. Do kapitoly tak dle požadavků Obecných zásad bude doplněno souhrnné hodnocení průběhu a výsledek konzultací s dotčenými subjekty.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF nadále požaduje doplnění relevantních informací, nebo odstranění tabulky. Z tabulky navíc vyplývá, že samo MMR se reformou začalo zabývat až na konci června 2023. Do té doby se jednalo o iniciativu neziskových organizací nemajících reálné zkušenosti se zadáváním veřejných zakázek ani s dohledem. 

	7
	Ministerstvo financí
	7. Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí s interpretací předkladatele uváděné v důvodové zprávě o údajné shodě na podobě reformy ÚOHS a požaduje tato tvrzení odstranit. Programové prohlášení vlády uvádělo, že má být dosaženo efektivnějšího, potažmo rychlejšího, přezkumu veřejných zakázek. Nebylo však definováno, že tomu tak musí být prostřednictvím jednostupňovosti rozhodování v prostředí ÚOHS, který je ústředním orgánem státní správy. Předkládaným materiálem se přezkum veřejných zakázek navrhuje téměř zcela vyjmout ze standardní struktury správního rozhodování, ačkoli se nadále bude jednat o klasické správní řízení. Dvoustupňovost ve správním řízení je však standardem českého práva, obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně objevit. Je otázkou, z jakého důvodu dochází k takové změně, a to pouze ve vztahu k přezkumu veřejných zakázek, neboť nelze přehlížet, že v ostatních agendách, které pod ÚOHS spadají, zůstává dvoustupňovost řízení. Byť lze chápat snahu předkladatele o zrychlení přezkumu veřejných zakázek, je třeba posoudit, proč nezvolit jinou cestu, a to např. cestu úplné apelace, která se postupně do českého právního řádu více dostává (např. stavební zákon). Předkládaný model a argumenty pro zrychlení přezkumu prostřednictvím jednostupňového rozhodování navíc nezohledňují možné negativní důsledky v podobě snížené důvěry účastníků řízení v ochranu jejich práv před správním orgánem a současně případný větší nápor na soudy. Z žádných materiálů předkladatele nevyplývá, že by právě případné zvýšení případů u soudů zohlednil. V tomto kontextu lze tedy považovat za vhodnější variantu ponechání druhé instance (v rámci správního přezkumu), přičemž s ohledem na tlak rychlosti rozhodování se jeví jako vhodné, např. zavedení již zmiňovaného principu plné apelace. Takové opatření by přineslo požadované zkrácení lhůt přezkumu, a lze předpokládat, že by zůstala zachována jistota v nastolený způsob přezkumu veřejných zakázek. Oproti tomu zavedení principu plné apelace u soudů ve správním soudnictví není v případě veřejných zakázek reálné. Ministerstvo financí s návrhem nesouhlasí a požaduje volbu jiné cesty dle této připomínky.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel nezpochybňuje, že programové prohlášení vlády je, co se týče cílů reformy obecnější. Právě proto byly tyto cíle upřesněny dohodou koaličních stran (K5) v prosinci 2023 a byla doplněna konkrétní opatření v podobě 5 pilířů reformy. 
Co se týká připomínky spočívající v zavedení jednoinstančního rozhodování pouze v oblasti veřejných zakázek a jeho údajného vyjmutí ze standardní struktury správního rozhodování, uvádíme, že se nejedná o první typ správního řízení, ve které by došlo tímto způsobem k urychlení (k počtu již dnes jednoinstančních správních řízení a k požadavku na urychlení dle směrnic EU viz dále). Řízení o návrhu, coby spor mezi dodavatelem a zadavatelem, se z hlediska své povahy (a pochopitelně i legislativního) podstatně odlišuje od řízení před ÚOHS v oblasti hospodářské soutěže i veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže jde zejména o odhalování a postihování zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení. V daném případě jde o řízení zahajovaná ex offo s možností uložení sankce za přestupek a případně též zákazu plnění veřejných zakázek. V takovém případě je zcela legitimní, aby soutěžitelům zůstal zachován opravný prostředek v podobě rozkladu (jde o obdobu zachování druhé instance u řízení ve věcech veřejných zakázek zahajovaných ex offo). Úřad dále povoluje významnější spojení soutěžitelů. Zde jde sice o návrhové řízení, nicméně návrh podávají sami spojující se soutěžitelé a nehrozí ingerence třetích osob. V oblasti veřejné podpory Úřad plní pouze koordinační úlohu. 
V oblasti návrhových řízení u veřejných zakázek je situace jiná. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhého stupně správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou a že přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu o představovat neobvyklost.
Princip plné apelace návrh předpokládá v případě řízení zahajovaných z úřední povinnosti u probíhajících zadávacích řízení. V případě návrhových řízení by se jednalo o značně nevhodný prostředek, zejména s ohledem na překvapivost rozhodnutí pro navrhovatele, pokud by mělo dojít ke změně v jeho neprospěch a měla mu být odňata možnost ušetřit kauci (65 %) zpětvzetím návrhu, které je možné pouze v prvním stupni (oproti řízení ex offo, kde se řízení vede pouze se zadavatelem a kde změna v rozkladu může být fakticky jen ve prospěch zadavatele). Plná apelace je v návrhových řízeních problematická též z pohledu silně kritizované monokracie a mimozákonného nastavení fungování rozkladových komisí. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. MMR nicméně je připraveno s Ministerstvem spravedlnosti diskutovat případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – tato otázka bude ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF s návrhem nesouhlasí a požaduje volbu jiné cesty dle této připomínky. Ve vypořádání zmiňuje navýšení kapacit na straně Krajského soudu v Brně. Schází však jakékoli vyčíslení souvisejícího navýšení finančních výdajů.

	8
	Ministerstvo financí
	8. Ministerstvo financí nesouhlasí s koncepcí, která fakticky spočívá v přenesení agendy jednoho stupně ÚOHS na Krajský soud v Brně. Ve stávajícím nastavení dohledu na zadáváním VZ jsou soudy ve správním soudnictví nejpomalejším prvkem celé soustavy. MMR v materiálu samo konstatuje, že soudní přezkum na Krajském soudě v Brně v roce 2023 trval 544 dní, což je násobně více než rozhodování ÚOHS. V materiálu se přitom nově zavádí zákaz uzavřít smlouvu po dobu, kdy lze podat žalobu ve správním soudnictví proti rozhodnutí Rady. Zákaz uzavřít smlouvu se dále prodlužuje v případě podání návrhu na vydání předběžného opatření. Pokud bude předběžné opatření vydáno, zadavatel nesmí uzavřít smlouvu. V návrhu se stanoví, že soud je povinen rozhodnout ve lhůtě 60 + 30 dnů, ale i tak se podle sdělení MMR jedná o pořádkovou lhůtu. Při vydání předběžného opatření nedojde k žádnému zrychlení přezkumu, neboť rozhodování ÚOHS probíhá v obdobném časovém horizontu. V případě zrušení rozhodnutí Rady nastane opět instanční ping pong. Veškerá opatření (např. změny výpočtu kauce, sdělení předběžného názoru), která MMR navrhuje za účelem omezení nápadu případů ke Krajskému soudu v Brně, lze podle názoru Ministerstva financí realizovat i ve stávající struktuře. Ministerstvo financí podporuje zavedení právě těchto opatření do rozhodování ÚOHS v současné struktuře, čímž se eliminuje riziko dočasného paralyzování dohledu nad zadáváním VZ v ČR. Představa, že instituce aktuálně rozhodující za 544 dní začne zavedením pořádkové lhůty rozhodovat za 90 dnů, není realistická. 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Ohledně možného zvýšení nápadu na správní soudnictví v důsledku zavedení jednoinstančnosti odkazujeme na vypořádání připomínky č. 7. 
Dále uvádíme, že v rámci vypořádání připomínek bylo přistoupeno na základě četných podnětů ke 2 zásadním úpravám, které by měly snižovat motivaci dodavatelů k podávání účelových žalob (resp. pojímání správního soudu jako jakési automatické druhé instance):
• ponechání maximální výše kauce ve stávající výši 10 mil. Kč;
• vypuštění zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby, resp. před rozhodnutím soudu v návrhu na nařízení předběžného opatření.
V každém případě platí již od loňské novely ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb., že návrh na nařízení předběžného opatření je spojen s povinností složit zároveň kauci, a to ve výši kauce skládané před Úřadem. Dle údajů Krajského soudu v Brně bylo takových případů od přijetí loňské novely jen několik málo, přičemž byla skládána kauce v paušální výši 100 000 Kč. Doplňujeme, že vzhledem k úpravě výše kauce v návrhu (procentuální výše i v případě napadení zadávacích podmínek) bude i kauce v řízení před Krajským soudem v Brně již zásadně odpovídat hodnotě veřejné zakázky. V mezidobí zároveň došlo k vydání dvou rozsudků Nejvyššího správního soudu, která blíže specifikovala posuzování veřejného zájmu při nařizování předběžného opatření. Z pohledu těchto skutečností předpokládáme, že případů, v nichž bude Krajský soud v Brně rozhodovat o nařízení předběžného opatření, bude omezený počet.
K vlastnímu stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska.
Na okraj uvádíme, že Nejvyšší správní soud ve svých připomínkách zavedení lhůt pro rozhodování v případech spojených s předběžným opatřením jako takových nezpochybňuje, pouze úpravu podmiňuje dostatečnou kapacitou správního úseku Krajského soudu v Brně (viz připomínka č. 7).
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce.

	9
	Ministerstvo financí
	9. Nelze přehlédnout, že změna v pravomoci předsedy Úřadu se mění pouze v agendě veřejných zakázek, v ostatních agendách (hospodářská soutěž, přístup k dopravní infrastruktuře, veřejná podpora atd.) bude dvouinstanční monokratický systém zachován. Jedná se tak o nekoncepční řešení. Lze předpokládat, že i nadále předseda Úřadu ponese formálně odpovědnost za fungování ÚOHS v oblasti veřejných zakázek. V předložených materiálech postrádáme jednoznačné ukotvení rady (jednotlivých senátů) vůči Úřadu a vztah k předsedovi Úřadu. Ministerstvo financí nesouhlasí s nekoncepční podobou reformy.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Ke změně pravomoci předsedy jen v oblasti veřejných zakázek, viz vypořádání připomínky č. 7.
Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Neakceptováno: MF požaduje doplnění analýzy finančních dopadů. S ohledem na znění čl. 5 odst. 12 Legislativních pravidel vlády MF požaduje, aby MMR, i kvůli zde zmiňovaným zásadním úpravám, zaslalo materiál do meziresortního připomínkového řízení znovu. 
Přepracovaná koncepce fakticky zřizuje úřad v úřadu. Místopředseda bude disponovat většími pravomocemi než jeho představený. V návrhu se nestanoví žádné požadavky na interního člena komisí. Místopředseda tak bude moci svěřit rozhodování o veřejné zakázce prakticky komukoliv, koho na Úřadě zaměstná (včetně vrátných atp.). Návrh tak fakticky rezignuje na původní snahu omezit pravomoc rozhodovat o veřejných zakázkách v rukou jedné osoby. V takto nastaveném institutu komisí se úplně ztrácí odpovědnost místopředsedy i předsedy Úřadu za rozhodování. V praxi zmizí jakýkoliv prvek sjednocování rozhodovací praxe. Členové komisí jsou nezávislí na pokynech místopředsedy i předsedy, a tak si mohou rozhodovat dle své libovůle. Takový systém představuje extrémní riziko korupce. 

	10
	Ministerstvo financí
	10. Z předkládací zprávy vyplývá, že předložený návrh nepočítá se zavedením čistě sporného řízení, pouze se zavedením dílčích prvků sporného řízení v modifikované podobě, kdy dochází k oslabení zásady vyšetřovací a potlačení zásady materiální pravdy, a naopak posílení zásady dispoziční. Již samotná koncepce nově pojaté právní úpravy vedení správního řízení zahájeného na návrh u Úřadu vzbuzuje značné nejasnosti, zda lze vůbec předpokládat, že je možné upravit charakter správního řízení způsobem, kdy má dojít pouze k potlačení zásady materiální pravdy, aniž by to nezpůsobovalo enormní právní nejistotu pro účastníky takto vedeného správního řízení. Ani z legislativního textu, ani doprovodných materiálů není jasné, jak bude pro účastníky správního řízení jako takové řízení vypadat – zejména fáze a způsob dokazování a jakou roli (byť je zjevné, že tato má být potlačena), bude v tomto ohledu zastávat ÚOHS. S ohledem na textaci předloženého návrhu je zjevné, že je vypuštěno ustanovení § 50 správního řádu, avšak současně zůstává ukotvena zásada materiální pravdy dle § 3 správního řádu, přičemž pro řízení u správního orgánu je typické, že tento má povinnost zjišťovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z předloženého materiálu vyplývá, že má být výrazně posilněn prvek sporu a prokazování jednotlivými stranami. Mnohdy účastníci řízení však nejsou sami schopni některé důkazy předložit (zajistit) a jako vhodný se jeví stávající způsob přezkumu veřejných zakázek, kdy se ÚOHS aktivně zapojuje do zjišťování relevantních skutečností. V tom je spatřováno naplnění prvku veřejného zájmu v průběhu vedeného správního řízení. Pokud by řízení mělo být uzpůsobeno tak, že ÚOHS rozhoduje skutečně pouze na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky řízení, hrozí riziko „nejednotnosti“ rozhodovací praxe, neboť výsledek řízení bude o šikovnosti stran, popř. jejich právních zástupců. Zejména pro malé zadavatele může být značně problematické zvládnout řízení bez právního zastoupení. Nicméně je otázkou, zda s ohledem na textaci § 257a písm. a) ZZVZ (a to včetně jeho zdůvodnění v předkládací zprávě) to má být vůbec zadavatel, kdo má cokoliv prokazovat, neboť z předloženého návrhu se podává, že prokazovat má dodavatel (navrhovatel). Takové vychýlení rovnováhy mezi stranami považuje Ministerstvo financí za vysoce nežádoucí. Existují důvodné obavy, jaký tento aspekt bude mít dopad na dodavatele a potažmo jejich ochotu účastnit se veřejného zadávání, čehož důsledkem může být zakonzervování trhů na pár etablovaných dodavatelů. Dalším důsledkem navrhované úpravy může být, že přijetí tohoto přístupu k vedení řízení (spor pouze stran), může vyústit v nežádoucí stav v podobě zhoršené předvídatelnosti rozhodování u Úřadu, neboť jeho výsledky budou úzce souviset se šikovností stran. I z těchto důvodů Ministerstvo financí s předloženou podobou reformy přezkumu veřejných zakázek zásadně nesouhlasí.
	Vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Co se týká § 257a písm. a), v textu ustanovení není výslovně uvedeno, že by bylo důkazní břemeno přeneseno výhradně na navrhovatele. Formulace v důvodové zprávě, z níž bylo zřejmě možné takový názor získat, bude v rámci vypořádání připomínek upravena – v tomto směru děkujeme za upozornění. Předkladatel je však přesvědčen, že ani z formulace § 252a ani předmětného ustanovení nevyplývá, že mělo dojít k přenesení důkazního břemena výlučně na navrhovatele, a to zejména v případech, kdy důkazní povinnost stíhá dle dosavadní judikatury zadavatele, tedy např. ohledně podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Tomu ostatně odpovídá použitá formulace § 257a písm. a): „… nebylo prokázáno…“.
Nadále tak samozřejmě bude platit také rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, zejm. rozhodnutí NSS č. j. 6 As 338/2021-52 ze dne 13. 2. 2023, že zadavatel se musí „zdržet stanovení takových zadávacích podmínek, které by omezily hospodářskou soutěž bezdůvodným zvýhodněním (konkurenční výhoda) nebo znevýhodněním (překážka hospodářské soutěže) určitých dodavatelů, přičemž důvodnost stanovení konkrétní zadávací podmínky se musí opírat o legitimní potřebu zadavatele. Důkazní povinnost ohledně prokázání důvodnosti zadávacích podmínek leží vždy na zadavateli (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 As 295/2020-143, č. 4327/2022 Sb. NSS, bod 39, nebo ze dne 30. 3. 2022, č. j. 8 As 203/2020-168, bod 41). Stanovení dílčích smluvních podmínek budoucího smluvního vztahu ponechává zákon na zadavateli (při dodržení zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, případně dalších výslovných omezení zákona), neboť je to zadavatel, kdo má nejlepší povědomí o tom, jaké plnění (a za splnění jakých podmínek) potřebuje“.
Ohledně nastavení pravidel součinnosti a dokazování si dovolujeme odkázat na právní vyjádření doc. Lavického, bližší představu o konkrétním postupu v přezkumném řízení na návrh by měl poskytnout přehled kroků, který též připojujeme. 
Uvedená úprava omezuje přezkoumávání zadávacího řízení ve věcech, kterých se netýká návrh, a zdůrazňuje procesní aktivitu stran. Nicméně jejím dopadem není změna hmotného práva. Tedy skutečnost, že návrh např. na přezkum zadávacích podmínek bude zamítnut, není možné automaticky interpretovat tak, že určitý postup je v souladu se zákonem. Zároveň však nadále platí (viz § 252a odst. 2), že Úřad je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti.  
Předkladatel se konečně domnívá, že ohledně ochoty dodavatelů účastnit se zadávacího řízení bude mít přijetí návrhu zcela opačné důsledky. Umožní jim totiž získat během podstatně kratší doby „rozsouzení“ sporu, namísto toho, aby byl spor rozhodován dlouhé měsíce až roky v rámci instančního ping-pongu, přičemž po jeho dokončení již nebude nabídka dodavatele odpovídat aktuálním podmínkám, případně odpadne na straně zadavatele potřeba plnění. Navíc projednání v ústním jednání s možností vyjádření se k předběžnému právnímu názoru by mělo naopak přispět k přesvědčivosti rozhodování Úřadu a jeho akceptaci. V neposlední řadě také nový systém zabrání tomu, aby Úřad v řízení, které bylo zahájeno např. kvůli posouzení kvalifikace navrhovatele, nakonec uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, a to kvůli zadávací podmínce, která nikomu nevadila a na níž si nikdo nestěžoval. To, že se jedná o správný směr, svědčí i to, že v posledním roce i sám Úřad svou rozhodovací praxi vyvinul tímto směrem (viz otázka důkazního břemena navrhovatele v rozhodnutí ÚOHS-R0112/2024/VZ ze dne 23.7.2024, bod 57.; otázka chybějící újmy stěžovatele viz ÚOHS-R0042/2024/VZ ze dne 3.5.2024, bod 50.) resp. již dnes při posuzování újmy uplatňuje formální pohled (viz ÚOHS-S0413/2024/VZ ze dne 14.6.2024).
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce. Materiál by neměl být odůvodňován domněnkami MMR. Interpretaci ohledně § 252a odst. 2 lze považovat za zavádějící. Ke komisím viz reakce na vypořádání u připomínky č. 9.

	11
	Ministerstvo financí
	11. Kolektivní rozhodování není typické pro správní řízení v České republice, skutečnost (viz např. informace v RIA), že jsou veřejné zakázky v zahraničí rozhodovány v některých případech v senátech, není plausibilním důvodem, aby tento model byl automaticky přejímán do českého právního prostředí v případě přezkumu veřejných zakázek. Dále je třeba upozornit, že programové prohlášení vlády pracovalo v zásadě se zrychlením přezkumu veřejných zakázek, není zřejmé, jak by senátní rozhodování mělo tuto skutečnost podpořit a z jakého důvodu je tedy vůbec navrhováno. V souvislosti s kolektivním rozhodováním je třeba vnést také námitku související s udržením jednotnosti rozhodovací praxe, čehož bude těžší docílit existencí samostatných nezávislých rozhodovacích těles, přičemž rozhodování pléna se případně mnohdy děje až ex post. Pokud by bylo hojně využíváno ex ante (viz připuštěná možnost dle § 248a ZZVZ) postrádala by koncepce navrhovaného řešení smysl. I z těchto důvodů Ministerstvo financí s předloženou podobou reformy přezkumu veřejných zakázek zásadně nesouhlasí.
	Neakceptováno, vysvětleno
	S ohledem na opuštění koncepce Rady a senátů (viz výše) není připomínka již takto relevantní. Kolektivní rozhodování nesouvisí ani tak s cílem zrychlení přezkumného řízení, ale s jiným cílem reformy, kterým je zajištění kvality rozhodování Úřadu a odstranění koncentrace rozhodovacích pravomocí v rukou jedné osoby. Obecnější cíle uvedené v programovém prohlášení byly upřesněny dohodou koaličních stran (K5) v prosinci 2023 a v téže době byla blíže navržena opatření k jejich zajištění v podobě 5 pilířů reformy.
Co se týká sjednocování rozhodovací praxe, předpokládá navrhovatel významnou úlohu místopředsedy pro veřejné zakázky. Tohoto cíle by měl být schopen dosahovat tím, že navrhne vhodné obsazení komisí z řad pracovníků Úřadu, a dále metodickým a organizačním řízením.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF požaduje doplnění analýzy fungování Úřadu po opuštění koncepce Rady a senátů. Z navrhovaného materiálu lze za to, že zrychlení přezkumného řízení mělo být hlavním důvodem návrhu. Pokud předkladatel zde uznává, že má být zajištěno kvalitní rozhodování, konstatujeme, že oba cíle nemusí být kompatibilní. I s ohledem na zajištění kvalitního rozhodování Úřadu trvá MF na uplatněných připomínkách. Ke komisím viz reakce na vypořádání u připomínky č. 9.

	12
	Ministerstvo financí
	12. Zavedení tříčlenných senátů nijak nepřispěje k deklarovanému cíli v podobě zrychlení řízení – zřizování nových úředních pozic, ale administrativu bude nadále zajišťovat původní úřednický aparát. 
	Vysvětleno
	Viz vypořádání připomínky k Radě, respektive konceptu komisí
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Viz stanovisko k připomínce č.9.

	13
	Ministerstvo financí
	13. Zavedení lhůt pro rozhodování soudů ve správním soudnictví – Ministerstvo financí požaduje vyjádření Ministerstva spravedlnosti, že takové výjimečné opatření akceptuje. Návrh by v případě souhlasu Ministerstva spravedlnosti měl i stanovit právní důsledky porušování stanovené lhůty ze strany soudu. 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Ke stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska.
Na okraj uvádíme, že Nejvyšší správní soud ve svých připomínkách zavedení lhůt pro rozhodování jako takových nezpochybňuje, pouze úpravu podmiňuje dostatečnou kapacitou správního úseku Krajského soudu v Brně. Připomeňme, že zavedení lhůt se týká pouze případů, ve kterých Krajský soud v Brně vydá předběžné opatření poté, co žalobce zároveň s žalobou podá návrh na vydání předběžného opatření, splatí kauci ve výši odpovídající hodnotě zakázky (1 %, až 10 mil. Kč) a zároveň bude prokázán převažující veřejný zájem na zabránění zadání zakázky. Otázka dostatečnosti kapacit bude v rámci vypořádání připomínek řešena s Ministerstvem spravedlnosti.
Uvedená lhůta je však lhůtou pořádkovou a předkladatel nepovažuje za vhodné na tomto charakteru nic měnit. Zároveň není z ničeho zřejmé, že by byla na místě obava, že soud nebude tyto lhůty zásadně respektovat.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF. Neakceptováno. MF trvá na připomínce, požaduje vyčíslení finančních dopadů. Nelze akceptovat stanovisko MMR, kterým nedochází k reflexi průměrných lhůt rozhodování soudů ve správním soudnictví.

	14
	Ministerstvo financí
	14. Ministerstvo financí požaduje detailní vyčíslení nákladů na přijetí reformy. Materiál obsahuje pouze floskule ohledně pokrytí nákladů ušetřením stávajících míst při úspoře agendy a výpočty úspor v rámci rychlejšího zadávání VZ. Tabulka 30 působí dojmem, že předpokládané úspory zaměstnanců byly stanoveny na základě potřeby výsledku (bez bližšího odůvodnění). Při přesunu agendy na soudy navíc vznikne potřeba ÚOHS vyššího zastoupení v těchto sporech a kapacitní navýšení na straně Krajského soudu v Brně. Výpočty celkových ekonomických ztrát nijak nezohledňují skutečnost, že druhý stupeň opravuje rozhodnutí prvního stupně, což ve většině případů povede k rychlejšímu zadání VZ než při jejím opakování. V materiálu nejsou vyčísleny náklady na přechodné období.
	Akceptováno částečně
	S ohledem na změnu koncepce (opuštění Rady) bude materiál (RIA) před předložením vládě v této části podstatně redukován a omezen pouze na pravidlo rozhodování Úřadu v komisi sestavené zejména z pracovníků Úřadu jmenovaných předsedou Úřadu na návrh místopředsedy pro VZ. Co se týká potřeby vyššího právního zastoupení, předkladatel s touto domněnkou nesouhlasí (viz vypořádání připomínky č. 3). Není dále jasné, jak by mohlo zachování dvoustupňového rozhodování přispět k rychlejšímu zadávání. V navrhovaném systému (zejména po odstranění blokace) dojde k nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí a buď k okamžitému pokračování v zadávacím řízení, nebo naopak jeho okamžitému zrušení. V dnešním systému dvouinstančního řízení a nikoliv výjimečného „ping-pongu“ (ca 1/4 všech rozkladů v řízeních o návrhu v roce 2022 byla vrácena) se dostávají účastníci k pravomocnému rozhodnutí nejdříve po dlouhých měsících až letech.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce. MF v MPŘ navrhovalo zrušení instančního ping-pongu. Text vypořádání ohledně tohoto jevu je tedy irelevantní.

	15
	Ministerstvo financí
	15. Ministerstvo financí nesouhlasí s principem, aby každý žalobce při návrhu na vydání PO či přiznání odkladného účinky byl povinen složit kauci. Pokud by zadavatel měl účinně žalovat rozhodnutí ÚOHS s nápravným opatřením v podobě zrušení zadávacího řízení, musel by současně složit kauci. Jinak spadnou do výše zmiňované průměrné lhůty rozhodování soudů ve správním soudnictví (544 dnů v roce 2023 u Krajského soudu v Brně). Menší zadavatelé však nedisponují finančními prostředky na skládání kaucí a i u jiných zadavatelů lze očekávat nižší míru ochoty se při nutnosti složit kauci bránit proti nesprávnému rozhodnutí Rady. Institut výrazně zhoršuje postavení zadavatelů oproti současné situaci. Navrhovaná právní úprava ani není domyšlená – kauce se žalobci vrací, ledaže by byla žaloba zamítnuta. Při zpětvzetí žaloby nebo odstoupení ze zadávacího řízení bude kauce vrácena. Navrhovaná právní úprava tak šikanozní návrhy spíše podporuje. Skutečnost, že v tomto znění již § 272b ZZVZ dnes platí, není relevantní, neboť v současné době není zakotven zákaz uzavřít smlouvu po dobu lhůty pro podání žaloby.
	Akceptováno částečně, vysvětleno
	Blokační lhůta před podáním správní žaloby byla z návrhu odstraněna, rovněž tak bude vypuštěna povinnost skládat kauci s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby (přiznání odkladného účinku nebude v návrhu vůbec řešeno a ponecháno na obecné úpravě).
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF požaduje, aby i v případě podání žaloby zadavatelem byla aktivována povinnost soudu ve správním soudnictví ve stanovené lhůtě. Návrh nekoncepčně zvýhodňuje dodavatele proti zadavatelům. Zadavatelé fakticky ztratí efektivní právní obranu proti rozhodnutí Úřadu. Žádný zadavatel totiž nebude udržovat v běhu zadávací řízení, které Úřad zrušil, pokud Krajský soud v Brně rozhoduje v horizontu let.  

	16
	Ministerstvo financí
	16. Materiál uvádí, že nejsou požadovány dodatečné zdroje na státní rozpočet, naopak se očekávají z rychlejší realizace veřejných zakázek úspory v rámci státního rozpočtu (kalkulace na celorok cca 2 mld. Kč) či alespoň neutrální rozpočtový dopad a i úspora 10 funkčních míst z důvodu zrušení agend, přičemž daná funkční místa by zůstala u ÚOHS na pokrytí jiných agend apod. Materiál však zmiňuje mzdové náklady na členy Rady vyplývající ze zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, a uvádí, že budou ve velké míře využity kapacity stávajících zaměstnanců Úřadu a že tyto náklady nepředstavují žádný významný zásah do státního rozpočtu. Zde požadujeme dané náklady pokrýt z úspory 10 funkčních míst a případně dalšími úsporami uvnitř ÚOHS tak, aby dopady byly celkově rozpočtově neutrální, jakožto i další deklarované jednorázové výdaje související s danou změnou. Výše uvedené Ministerstvo financí požaduje odpovídajícím způsobem doplnit do relevantních částí materiálu. Pokud ÚOHS není ochotný takové úspory akceptovat, pak by je mělo na úsporách realizovat MMR.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (opuštění koncepce Rady) není již uvedené relevantní. Materiál bude v této části redukován a promítnuta bude nově pouze úprava týkající se rozhodování Úřadu v komisích.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF požaduje doplnění analýzy fungování Úřadu po opuštění koncepce Rady a senátů. MF trvá na připomínce, požaduje vyčíslení finančních dopadů. Ke komisím viz reakce na vypořádání u připomínky č. 9.

	17
	Ministerstvo financí
	17. Materiál přináší právní nejistotu i do poskytování dotací z ESIF fondů a s ohledem na případné finanční korekce může mít zprostředkovaně zásadní dopady na veřejné rozpočty. Obdobné případy mohou být rozhodovány ÚOHS rozdílně a kvůli dalšímu odklonu od zásady materiální pravdy dojde k narušení celého systému kontroly dotací. Lze očekávat nežádoucí posílení rozdílného rozhodování mezi orgány v rámci dotačního financování a ÚOHS. Ministerstvo financí požaduje, aby MMR jakožto Národní orgán pro koordinaci vlastními kapacitami zpracovalo analýzu dopadu na systém poskytování dotací a doplnilo ji do materiálu.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Novela nepřináší žádnou změnu do hmotného práva. Skutečnost, že v některých případech nemusí navrhovatel či zadavatel unést důkazní břemeno neznamená, že postup zadavatele je souladný se zákonem. V tomto směru je třeba jen správně pracovat s rozhodnutími Úřadu. I za stávající právní úpravy je řada návrhů zamítána z procesních důvodů a nelze z nich dovozovat žádné závěry ohledně správnosti postupu zadavatele. Z formulace § 257a návrhu vyplývá, že návrh může být zamítnut meritorně buď z důvodu, že nebylo prokázáno tvrzené porušení ZZVZ (pak z tohoto rozhodnutí skutečně nebude možné činit závěr o správnosti postupu zadavatele), anebo proto, že porušení zákona sice prokázáno bylo, ale navrhovatel neprokázal, že mu porušení zákona způsobuje újmu (např. diskriminační požadavky na prokázání kvalifikace, kterou ale navrhovatel splňuje). V druhém případě se však nebude závěr o porušení zákona lišit od dnešního stavu, neboť i v navrhovaném řízení musí Úřad zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a případně za tímto účelem provést i účastníky nenavržené důkazy (§ 252a odst. 2). 
Zejména pro oblast dotací z fondů EU však bude mít zrychlení návrhového řízení podstatný pozitivní dopad. Je to právě obava zadavatelů ze zdržení v důsledku zdlouhavého přezkumu (v případech, kdy z podmínek dotace vyplývá, že je třeba projekt realizovat v určitém kratším termínu), která zadavatelům brání ve využívání pokročilejších postupů v zadávání, a naopak je vede k sice „bezpečnému“, ale ekonomicky většinou zcela nežádoucímu soutěžení dle kritéria nejnižší nabídkové ceny. V řadě případů pak je zadavatel v podstatě rukojmím takové situace. Pokud bude mít zadavatel jistotu, že v případě návrhu bude mít zpravidla do 60 dnů pravomocné rozhodnutí, může to vést k ochotě žádoucí pokročilejší postupy zadávání využívat.
Národní orgán pro koordinaci je o přípravě návrhu pravidelně informován.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce. Interpretaci ohledně § 252a odst. 2 lze považovat za zavádějící. Argumentace rychlosti realizace může být v zásadním rozporu se správností zadávacího postupu a nezohledňující riziko finančních korekcí s dopadem na veřejné rozpočty.

	18
	Ministerstvo financí
	18. Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí s jakoukoliv úpravou zákona č. 236/1995 Sb. z důvodu navýšení počtu činitelů odměňovaných dle Zákona o platu. Ministerstvo financí požaduje, aby tyto náklady byly v souladu s požadavky konsolidace veřejných financí pokryty ze stávajících zdrojů kapitoly 353 resp. z kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj. Dle specifikovaných požadavků na nově zřízenou Radu pro veřejné zakázky, Ministerstvo financí tedy zásadně nesouhlasí s jakýmkoliv dopadem nad rámec stanovených limitů v oblasti objemu prostředků na platy a počtu míst v kapitole. Do relevantních částí materiálu (Důvodová zpráva, Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace RIA) proto Ministerstvo financí požaduje doplnit výslovnou deklaraci, že veškeré dopady v oblasti počtu míst a objemu prostředků na platy spojené s přijetím navrženého zákona budou plně a výhradně zabezpečeny v rámci stanoveného limitu počtu míst a objemu prostředků na platy příslušné rozpočtové kapitoly či kapitoly MMR, tj. bez nároku na jejich jakékoliv navýšení.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změněnou koncepci (vypuštění Rady) nedojde k novelizaci zákona o platu.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Viz stanovisko MF k připomínce č. 16. 

	19
	Ministerstvo financí
	19. Ministerstvo financí nevidí důvod navýšit počet osob odměňovaných podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci. V každé pasáži materiálu jsou rozdílně hodnoceny dopady, je nezbytné v předkládací zprávě (v souladu s čl. IV odst. 7 Jednacího řádu vlády uvádět zhodnocení dopadů na jednotlivé druhy veřejných rozpočtů v tříletém výhledu) tyto dopady alespoň rámcově vyčíslit a uvést zdroj krytí. Veškeré požadavky je nutno zabezpečit v rámci stanovených limitů funkčních míst a výdajů dotčených kapitol, bez nároku na jakékoliv navyšování. Požadujeme relevantní části materiálu doplnit tak, aby odpovídaly požadovanému čl. IV odst. 7 Jednacího řádu vlády.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změněnou koncepci (vypuštění Rady) nedojde k novelizaci zákona o platu.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Viz stanovisko MF k připomínce č. 16. 

	20
	Ministerstvo financí
	20. Ministerstvo financí konstatuje, že materiál obsahuje velmi sporá přechodná ustanovení. S tím souvisí i finanční dopady na provoz ÚOHS (paralelní fungování „starého“ ÚOHS a nového systému po 1. 7. 2025), které nejsou řešeny. Ministerstvo financí požaduje, aby tuto problematiku materiál odpovídajícím způsobem řešil. Podle jaké úpravy bude postupováno v případě zrušení rozhodnutí ÚOHS soudem ve správním soudnictví?
	Akceptováno částečně, vysvětleno
	S ohledem na opuštění koncepce Rady se „starý“ a „nový“ systém nebudou zásadně lišit (navrhované rozhodování komisí v podstatě představuje jen interní organizační úpravu).
Předkladatel děkuje za upozornění na přechodná ustanovení, jež budou doplněna (zejména na základě připomínky Úřadu). Nicméně, co se týká postupu při zrušení rozhodnutí Úřadu soudem, pak dojde podle našeho názoru k „obživnutí“ původního řízení, které bude dokončeno podle dosavadních pravidel.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Viz stanovisko MF k připomínce č. 16

	21
	Ministerstvo financí
	21. Ministerstvo financí konstatuje, že materiál neřeší možnou dvojkolejnost řízení z moci úřední a řízení zahájeného na návrh, resp. ani náklady na právní zastoupení ÚOHS před správními soudy. S tím souvisí i skutečnost, že předkládaný materiál ani nemůže vést k úspoře na úrovni ÚOHS. Materiál je proto nekoncepční, i z tohoto důvodu Ministerstvo financí s předloženou podobou reformy přezkumu veřejných zakázek zásadně nesouhlasí. 
	Vysvětleno
	Předkladateli není zřejmé, co přesně by měl materiál ve vztahu ke dvoukolejnosti řízení řešit. Skutečností je, že tyto dva druhy řízení budou vedle sebe existovat paralelně, jako je tomu již dnes. Pokud dojde např. k situaci, že navrhovatel neprokáže, že mu určité porušení zákona způsobuje újmu (např. výše popsaný případ diskriminační kvalifikace, kterou však navrhovatel splňuje), bude návrhové řízení sice zastaveno, ale Úřadu nic nebrání zahájit v daném případě řízení ex offo.
Pokud připomínka k nákladům na právní zastoupení Úřadu před správními soudy směřuje k tvrzenému zvýšenému nápadu na Krajský soud v Brně, odkazujeme na vypořádání připomínek č. 7 a 8.
Co se týká finančních otázek, příslušné pasáže RIA a důvodové zprávy budou upraveny v návaznosti na opuštění koncepce Rady.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Viz stanovisko MF k připomínce č. 16. MF požaduje odpovídajícím způsobem doplnit RIA a důvodovou zprávu. Pokud budou dva druhy řízení existovat paralelně vedle sebe, pak zřejmě pro řízení z moci úřední bude zachováno rozhodování ve stávající struktuře ÚOHS, ke které přibude nová struktura rozhodování dle předkládaného návrhu. MF s tímto nekoncepčním a nedomyšleným návrhem zásadně nesouhlasí.  Postrádáme rovněž vyjasnění situace, kdy Úřad zahájí řízení ex offo a zároveň obdrží návrh na zahájení řízení. 

	22
	Ministerstvo financí
	22. K čl. I, bod 7 a 8 (§ 248): Zcela nekoncepčně je zaváděn přezkum veřejných zakázek malého rozsahu v případě návrhových případů, což lze dovodit z toho, že předkladatel nově rozděluje dozor a řízení o návrhu, přičemž ve vztahu k řízení o návrhu není pravomoc ÚOHS (Rady) vůči veřejným zakázkám malého rozsahu omezena. Postavení Rady vůči ÚOHS není dostatečně v legislativním textu vyjasněno. Z navrhovaného § 2a odst. 1 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se podává, že se zřizuje Rada pro veřejné zakázky. Podle důvodové zprávy má jít o „specializovaný orgán Úřadu“. Je však otázkou, zda tato skutečnost (že se jedná o součást Úřadu, a nikoli o odlišný správní orgán) dostatečně vyplývá z legislativního textu. Jde o zásadní věc (příslušnost k instančnímu přezkumu, identifikace pro soudní spory atp.), kterou je třeba jednoznačně vyjasnit způsobem, který nebude připouštět žádné pochybnosti.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Text navrhovaného § 248 odst. 3 byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že návrh nelze podat proti veřejným zakázkám malého rozsahu (resp. všem postupům dle § 248 odst. 2).
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	23
	Ministerstvo financí
	23. K čl. I, bod 9 (§ 248a): Nově je zaveden způsob rozhodování na kolektivní, tím dochází k ohrožení předvídatelnosti, resp. jednotnosti rozhodovací praxe, a tedy ke snížení právní jistoty. S ohledem na text zákona i důvodové zprávy je zjevné, že této skutečnosti si je vědom i předkladatel, když v odst. 2 a 3 konstruuje situace, ve kterých má rozhodovat plénum. Tím dochází ke složitým mechanismům v rozhodování a de facto je zaváděn i určitý typ „ping pongu“ mezi senáty a plénem a může docházet ke zdržení. Z hlediska jednotnosti rozhodování je třeba upozornit, že skutečnost, zda určitá otázka bude postoupena plénu, je zcela na libovůli daného senátu, pakliže nejde o obligatorní postup předložení věci plénu. Připomínka se vztahuje také ke lhůtám, které jsou stanovány, zda je nutné určovat lhůtu pro dílčí kroky a úkony. Považujeme to za provozně problematické, přičemž nelze přehlížet, že mezi senáty a plénem budou z povahy věci typicky řešeny ty nejsložitější právní otázky. Jako sporné se potom jeví i doručování v rámci daného správního orgánu, tzn. doručování mezi plénem a senáty. I z těchto důvodů Ministerstvo financí s předloženou podobou reformy přezkumu veřejných zakázek zásadně nesouhlasí.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (opuštění koncepce Rady) bude uvedené ustanovení z návrhu vypuštěno. 
Co se týká sjednocování rozhodovací praxe rozhodování komisí, předpokládá navrhovatel významnou úlohu místopředsedy pro veřejné zakázky. Tohoto cíle může být dosahováno např. vhodným obsazením komisí (např. výběrem členů napříč jednotlivými odbory veřejných zakázek).
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Viz stanovisko MF k připomínce č. 16. MF požaduje doplnění konkrétní analýzy fungování, nikoliv předpoklad MMR ohledně praxe na Úřadě, se kterým MMR mělo návrh zpracovat, přičemž tak neučinilo. Co se dle MMR rozumí „vhodným obsazováním“?

	24
	Ministerstvo financí
	24. K čl. I, bod 9 (§ 248a odst. 2 a 3): Dle předkládaného materiálu by existovala situace, kdy po 1. 7. 2024 nejsou žádné otázky hmotného i procesního práva doposud řešené Radou, a tak prakticky může dojít k zahlcení pléna Rady.  V případě odlišného rozhodnutí senátu Rady ve skutkově nebo právně obdobné věci má příslušný senát Rady zdůvodnit svůj právní názor. Finanční náklady na administrativní aparát nejsou řešeny a Ministerstvo financí je požaduje vyčíslit. Představa, že by právní názor zdůvodňovali členové Rady, nebo dokonce „odborníci“ je zcela iluzorní.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (opuštění koncepce Rady) bude uvedené ustanovení z návrhu vypuštěno. 
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	25
	Ministerstvo financí
	25. K čl. I, bod 16 a 17 (§ 251 odst. 1): Vyloučení § 37 odst. 3 správního řádu považujeme za problematické, důvody pro vyloučení tohoto ustanovení nejsou dostatečně v důvodové zprávě či RIA popsány. Ministerstvo financí požaduje doplnění materiálu v tomto smyslu.
	Akceptováno
	Předmětná věta byla z návrhu vypuštěna. Rovněž bylo v této souvislosti zrušeno původně navrhované vypuštění konce věty v § 257 písm. a).
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	26
	Ministerstvo financí
	26. K čl. I, bod 22 až 24 (§ 251 odst. 5): Podle nové právní úpravy běží zadavateli lhůta pro navrhování důkazů a uvádění skutečností již od doručení návrhu. Z návrhu se však zadavatel o přísné koncentraci nedozví. Menší zadavatelé tak nebudou schopni ve stanovené lhůtě reagovat odpovídajícím způsobem. Ustanovení výrazně navyšuje potřebu advokátních služeb. Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí s faktickým zkrácením lhůty skoro o polovinu a ani s počátkem jejího běhu od doručení návrhu.
	Akceptováno
	Změna počátku běhu lhůty byla odstraněna.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na uplatněné připomínce. MMR zde znovu účelově uvádí, že „cílem návrhu zákona je dosažení co nejrychlejším přezkumu, tak jak ukládají přezkumné směrnice EU“, což neodpovídá přezkumné směrnici EU, která výslovně poukazuje na „opatření nezbytná pro zajištění účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí učiněných zadavateli“. Rychlost sama o sobě není záměrem a nadto může ohrožovat účinný přezkum. MF nesouhlasí se zkracováním práv zadavatelů a zvyšování nutnosti právního zastoupení na straně menších zadavatelů. 
Pozn. Předkladatele: Požadovaná úprava byla provedena.

	27
	Ministerstvo financí
	27. K čl. I, bod 22 až 24 (§ 251 odst. 6): V případě oznámení o zahájení správního řízení se jedná o pořádkovou lhůtu? Jaké jsou právní důsledky pozdějšího odeslání či neodeslání oznámení, když zadavateli běží koncentrace od doručení návrhu? Ministerstvo financí s navrhovaným řešením zásadně nesouhlasí a požaduje v tomto ohledu ponechání stávající úpravy.
	Akceptováno
	Z návrhu byla vypuštěna pevná lhůta a ponechána na obecné právní úpravě (bez zbytečného odkladu).
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Souvisí s předchozí připomínkou – teprve doručením oznámení o zahájení správního řízení včetně náležitého poučení zadavateli by měla být spuštěna koncentrace. 

	28
	Ministerstvo financí
	28. K čl. I, bod 25 (§ 252 odst. 2): Není vysvětleno, proč je vypuštěno dané pravidlo o tom, kdy neběží lhůta pro vydání rozhodnutí. Ke zrychlení rozhodování jeho vypuštěním nedochází. Nelze přehlížet, že ÚOHS bude mít dokumentaci až později. Obecně považujeme za vhodné, aby lhůty ať již pro jednání a vydávání rozhodnutí byly vázány na moment, kdy má dozorový orgán k dispozici relevantní podklady pro rozhodování, resp. dokumentaci o zadávacím řízení.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel vychází z toho, že Úřad bude mít při zahájení řízení k dispozici nově návrh včetně námitek a rozhodnutí o nich (které obsahují základní informace o předmětu sporu a obrany zadavatele proti namítaným skutečnostem); zadávací dokumentace a řada dalších dokumentů z průběhu zadávacího řízení je k dispozici veřejně na profilu zadavatele. Pro prvotní posouzení návrhu tyto dokumenty podle našeho názoru postačují (a např. v případě návrhu proti zadávacím podmínkám dokumentace o zadávacím řízení příliš nových informací nepřinese). Následně bude mít Úřad dalších zhruba 10 pracovních dní, aby se seznámil s případnými informacemi vyplývajícími z dokumentace o zadávacím řízení.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Ustanovení bylo bez vysvětlení odstraněno.

	29
	Ministerstvo financí
	29. K čl. I, bod 27 (§ 252a): Předmětný § 252a ZZVZ představuje zásadní zlom v dosavadní právní úpravě, je zaváděn přesun k „formální“ pravdě (ta je vlastní civilním sporům, kde si kolidují dva soukromé zájmy), přičemž užitím této zásady ve správním řízení vzniká zvláštní „hybridní“ model přezkumu ve správním řízení. V daném případě jde de facto o přepsané znění § 120 občanského soudního řádu pro civilní proces, kterému je projednací zásada vlastní; v oblasti správního práva jsou její důsledky velkou neznámou. Předmětné ustanovení tak je jedním z těch, které přináší nejasnost o způsobu vedení řízení a navrhovaného způsobu rozhodování o veřejných zakázkách. Jedná se o zásadní koncepční změnu motivovanou pouze snahou o zrychlení správního řízení, bez ohledu na jakékoli další důsledky. I z těchto důvodů Ministerstvo financí s předloženou podobou reformy přezkumu veřejných zakázek zásadně nesouhlasí.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel nepopírá inspiraci § 120 OSŘ, zároveň je však třeba uvést, že obdobná ustanovení obsahuje také § 141 správního řádu. Obdobné principy tedy nejsou neznámé ani správnímu řízení. 
Návrh však záměrně nezavádí sporné řízení v plném rozsahu, pouze posiluje některé jeho prvky, které má návrhový přezkum dle konstatování Nejvyššího správního soudu již dnes (viz zejm. rozhodnutí NSS č.j. 6 As 338/2021 – 52 ze dne 13. 2. 2023). V zásadě posiluje pouze projednací zásadu tím, že zvyšuje odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a předmět řízení. Zároveň i z formulace § 252a odst. 2 plyne, že Úřad bude povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem případně provést i účastníky nenavržené důkazy. Oproti stávajícímu stavu tak v podstatě nebude Úřad suplovat aktivitu výrazně pasivního navrhovatele a nebude (v návrhovém řízení) řešit případná jiná porušení zákona, na něž navrhovatel nepoukázal.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Z §252a odst. 2 jednoznačně neplyne, že Úřad bude povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

	30
	Ministerstvo financí
	30. K čl. I, bod 27 (§ 252b): V současné době platí dle § 71 zákona č. 500/2004, správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“), že je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle § 71 odst. 3 SŘ pak do 30 dnů (s možností prodloužení). V předkládaném návrhu dojde v případě řízení zahájených na návrh, které budou postoupeny plénu Rady, k prodloužení doby, kterou má Úřad v současné době pro vydání rozhodnutí. Již samotný termín pro sdělení předběžného právního názoru je v případě, že plénum Rady ve věci rozhodne a předá senátu Rady věc k dalšímu rozhodnutí, delší než lhůta dle SŘ. Současně zcela absentuje termín pro vyhotovení rozhodnutí Rady (pléna i senátu) po sdělení předběžného právního názoru. I z těchto důvodů Ministerstvo financí s předloženou podobou reformy přezkumu veřejných zakázek zásadně nesouhlasí.
	Vysvětleno
	Ustanovení § 252b obecnou úpravu § 71 správního řádu nevylučuje. Uplatní se zde však § 71 odst. 3 písm. a), podle nějž se lhůta 30 dnů prodlužuje o dalších 30 dnů, pokud je mj. třeba nařídit ústní jednání. 
I dnešní době Úřad podle povědomí předkladatele považuje většinu případů za složité s lhůtou pro rozhodnutí do 60 dnů. Jak však vyplývá ze statistik, v této lhůtě je meritorně rozhodnuta jen velmi malá část případů (pouze 4 případy „in meritum“ v roce 2022). Průměrná doba k získání rozhodnutí, včetně těch jednoduchých, činí 5 měsíců, a v případě rozhodování i v druhém stupni (což v roce 2022 nastalo celkem u 45 % všech řízení o návrhu) pak nastává pravomocné skončení věci před Úřadem zpravidla až po 7 až 9 měsících. To by měl předkládaný návrh změnit.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Představa MMR je nerealistická, neboť postrádá termín pro vyhotovení právního názoru. Jaký aparát bude relevantní úkony vyhotovovat?

	31
	Ministerstvo financí
	31. K čl. I, bod 27 (§ 252b): Nastavení fungování (rozhodování) Rady považujeme za vysoce problematické. Není standardem takto detailně stanovovat dílčí lhůty, které lze považovat za poměrně krátké. Zde by mělo být ponecháno na vyhodnocení rozhodovacího aparátu v návaznosti na složitost věci, kdy bude činit konkrétní úkony. Obecně ani není zřejmé, z jakého důvodu předkladatel de facto povinně (až na výjimečné situace) nařizuje ústní jednání. Takový návrh je zcela netypický; odůvodnění větší mírou akceptovatelnosti rozhodnutí považujeme za nedostatečný. Obecně správní řízení jsou charakteristická písemnou povahou, stejně tak veřejné zadávání jako takové. Lze si představit, že ústní jednání může být vhodné a přínosné, ale pouze v některých případech dle povahy sporu. Povinnost ústního jednání za každou cenu nepovažujeme za vhodnou (ani soudy povinně nemají ústní jednání). Ministerstvo financí rozumí účelu institutu sdělení právního názoru. Podle návrhu právní úpravy by však měl zadavatel na sdělený právní názor reagovat – viz § 252b odst. 2 navrhované novely. Jaké jsou důsledky, pokud se při ústním projednání nebude schopný účastník vyjádřit? Lze se vyjádřit dodatečně? Může Rada při ústním projednání pokládat zadavatelům dotazy a následně takto zjištěné skutečnosti zohledňovat v rozhodnutí? Dále považujeme za problematické určování lhůt k jednotlivým krokům a úkonů. Je otázkou, jestli bude vždy přínosem mít sdělený předběžný právní názor, pokud Rada ještě nebude mít dostatečně zjištěn stav věci (tou dobou třeba ještě může probíhat provádění důkazů). Jako logičtější se jeví stanovení pravidla pro vydání rozhodnutí, přičemž proces a průběh vedení řízení (načasování jednotlivých úkonů) ponechat na dozorovém tělesu. Současně upozorňujeme, že není zřejmé, co je vlastně účelem ústního jednání. Zda je to prosté sdělení názoru Rady, či možnost Rady vyjasňovat si některé otázky. Současně z daného ustanovení neplyne žádný průběh ústního jednání zejména to, v které části ústního jednání je předběžný právní názor sdělen. Vyvstává také otázka, zda úprava předpokládá odklon rady od předběžného právního názoru a řešení takové případné situace. Nad rámec výše uvedeného lze doplnit, že návrh novely vůbec neřeší případné omluvy z účasti na ústním jednání. Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí s povinným ústním jednáním a požaduje ponechání současného stavu, kdy je možné ústní jednání nařídit. Povinnost ústního jednání povede k dalším finančním nákladům na právní zastoupení. I z těchto důvodů Ministerstvo financí s předloženou podobou reformy přezkumu veřejných zakázek zásadně nesouhlasí.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, projednal další směr dokazování a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2, pokud by nařízení nebylo účelné. Nelze také opomenout, že i v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případě návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné, jak již bylo uvedeno, možné ústní jednání nenařídit.
Průběh ústního jednání je popsán v § 252b odst. 3 (po úpravě odst. 2), tedy tak, že nejprve bude sdělen předběžný právní názor a následně budou mít účastníci možnost se k němu vyjádřit. V důvodové zprávě zůstal nedopatřením text, který neodpovídá navrhovanému znění (za což se předkladatel omlouvá). Důvodová zpráva bude upravena v duchu textu zákona. Zároveň je však ustanovení o ústním jednání formulováno poměrně obecně, aby jeho ostatní průběh mohl Úřad přizpůsobit konkrétnímu případu, samozřejmě v rámci limitů daných správním řádem. Účastník, který by nedokázal reagoval v rámci ústního jednání, má v každém případě právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (ustanovení § 261 odst. 3 bude v návrhu nakonec ponecháno).
Ve vztahu k otázce souladu předběžného právního názoru s konečným rozhodnutím uvádíme, že by tomu tak mělo být na základě zásady legitimního očekávání. Pokud by došlo k tomu, že Úřad předběžný právní názor změní, předpokládá se v souladu s obecnou zásadou předvídatelnosti nařízení nového ústního jednání nebo jiná forma prezentování změněného předběžného právního názoru (může být prezentován i písemně). Tento postup není třeba výslovně upravovat v textu zákona, nicméně v tomto duchu bude doplněna důvodová zpráva.
S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Relevantní úprava byla zásadně přepracována. I na tyto změna dopadá čl. 5 odst. 12 Legislativních pravidel vlády.

	32
	Ministerstvo financí
	32. K čl. I, bod 31 a 32 (§ 255): Ani z důvodové zprávy není zcela zřejmé, proč došlo k tak citelnému snížení maximální výše kauce. Současně není zřejmé, proč není zachována jednotná maximální výše kauce dle odst. 1 a odst. 2 předmětného ustanovení § 255 návrhu. Reakcí na snížení limitu bude nárůst počtu podaných návrhu na přezkum úkonů zadavatele, což zřejmě bude vyhovovat advokátům a advokátním kancelářím, avšak nikoliv realizaci veřejných zakázek. Reforma byla opakovaně prezentována ve vztahu ke strategickým investicím státu. U veřejných zakázek s vysokou hodnotou např. dostavba úseků metra se kauce snižuje na pětinu, což logicky jen zvyšuje pravděpodobnost napadení VZ v oblastech strategických investic. Ministerstvo financí s tímto řešením zásadně nesouhlasí a pro účely hledání racionálních řešení navrhuje zakotvení povinnosti skládání kauce i při podání rozkladu. 
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši (10 mil. Kč).
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	33
	Ministerstvo financí
	33. K čl. I, bod 31 (§ 255): Ministerstvo financí nesouhlasí, aby byla kauce ze zadávacích podmínek stanovena procentuálně pouze při uveřejnění předpokládané hodnoty. Takový institut povede k tlaku na uveřejňování předpokládaných hodnot VZ a zvyšuje riziko navyšování nabídkových cen minimálně na méně konkurenčních trzích. Ministerstvo financí standardně předpokládanou hodnotu neuveřejňuje. Návrh neřeší okamžik, ke kterému má být předpokládaná hodnota uveřejněna – postačuje uveřejnit na profilu zadavatele dodatečně po obdržení námitek? Alternativně navrhujeme, aby zadavatel mohl sdělit výši předpokládané hodnoty v rozhodnutí o námitkách. Pokud tak neučiní, lze použít institut paušální kauce. Obecně zavedení vyšší kauce při podání námitek proti zadávacím podmínkám podporujeme.
	Vysvětleno
	Z textu zákona neplyne, že by předpokládaná hodnota VZ musela být na profilu zadavatele uveřejněna před podáním námitek, je tedy možné, aby zadavatel předpokládanou hodnotu uveřejnil dodatečně. Varianta uvedení předpokládané hodnoty v námitkách není podle našeho názoru možná, protože by byla v rozporu s principem transparentnosti. 
V případě návrhů proti zadávacím podmínkám je pak dle našeho názoru zcela oprávněné, aby výše kauce reflektovala předpokládanou hodnotu veřejné zakázky (a výpočet výše kauce je s ohledem na její výši 1 % jednoduchý). Paušální výše naopak nedůvodně zvýhodňuje navrhovatele u veřejných zakázek s vysokou předpokládanou hodnotou (např. dodání informačního systému v hodnotě 1 mld. Kč) oproti rovněž nadlimitní veřejné zakázce na dodání např. kancelářských potřeb za 4 mil. Kč. 
Navržená úprava také dává zadavateli vždy možnost zvážit, zda je pro něj důležitější předpokládanou hodnotu nezveřejnit, anebo tak učinit, a tím ztížit podávání např. šikanózních návrhů proti zadávacím podmínkám.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	34
	Ministerstvo financí
	34. K čl. I, bod 31 až 35 (§ 255): Důvodová zpráva nepodává vysvětlení, proč je maximální výše kauce u koncesí a veřejných zakázek rozdílná (doposud byla shodná). Vracení kauce pro zpětvzetí návrhu ze strany navrhovatele zavádí podle našeho názoru absurdní pravidlo. Pokud navrhovatel do 5 pracovních dnů od sdělení předběžného právního názoru vezme návrh zpět, bude mu vráceno 65 % kauce. Pokud to však učiní později, legislativní text stanovuje, že mu bude vráceno 100 % kauce, tudíž chybí motivace, aby navrhovatelé rychle reagovali na sdělený předběžný názor případným zpětvzetím návrhu. Ministerstvo financí s navrhovaným řešením nesouhlasí. 
	Akceptováno 
	Maximální výše kauce bude ponechána ve stejné výši pro veřejné zakázky i koncese. Pro případy, kdy by navrhovatel vzal návrh zpět po uplynutí lhůty podle odst. 4, upravujeme text odst. 3 písm. b) tak, aby bylo zřejmé, že se v takovém případě kauce nevrací.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	35
	Ministerstvo financí
	35. K čl. I, bod 43 (§ 257a písm. a)): Podmínky pro zamítnutí návrhu neodpovídají stávající normě (§ 265 ZZVZ) – Jakým způsobem by měl ÚOHS postupovat, pokud bude prokázáno, že postup zadavatele nebyl v souladu se ZZVZ, ale porušení nemělo vliv na výběr dodavatele? ÚOHS by v takové situaci neměl možnost návrh zamítnout ani přijmout nápravné opatření.
	Vysvětleno
	V řízení na návrh musí být pro uložení nápravného opatření v navrhované koncepci splněny obě podmínky, tedy že došlo k porušení ZZVZ, které navrhovatel namítal, a zároveň v jeho důsledku vznikla či hrozí újma navrhovateli. Pokud bude zjištěno porušení zákona, avšak bez újmy navrhovateli, pak Úřad návrh zamítne (nelze tedy např. návrhem úspěšně napadnout nepřiměřené požadavky na kvalifikaci, pokud zároveň navrhovatel je schopen takovou kvalifikaci splnit). Úřadu však právní úprava nebrání zahájit v takovém případě řízení ex offo.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	36
	Ministerstvo financí
	36. K čl. I, bod 43 (§ 257b): Zdůrazňujeme, že vyloučení dvoustupňovosti je v rozporu s tím, co je standardem českého práva. Dvoustupňovost je obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně objevit. Z hlediska rychlosti nemůže soudní přezkum nahradit. Ministerstvo financí s navrhovaným řešením zásadně nesouhlasí.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Odkazujeme na vypořádání připomínky č. 7. Český právní řád zná již více než 10 správních řízení, která jsou jednoinstanční.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce.

	37
	Ministerstvo financí
	37. K čl. I, bod 46 (§ 259a odst. 3): Z předmětného ustanovení nevyplývá, jak Rada rozhodne v případě, že shledá napadené rozhodnutí zákonným a správným. Rozhodovací praxí by zřejmě pravidlo bylo dovozeno, ale nejeví se to jako efektivní. Ministerstvo financí požaduje, aby problematika byla v materiálu řešena.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
	Odstavec 3 byl po opětovném zvážení upraven tak, že byla zachována pouze první věta, která stanoví princip plné apelace v řízení o rozkladu. Ostatní varianty rozhodnutí předsedy Úřadu v řízení o rozkladu byly ponechány na obecné právní úpravě. Varianty rozhodnutí budou doplněny do důvodové zprávy.
	Dle vyjádření z 26.8. rozpor přetrvává.

	38
	Ministerstvo financí
	38. K čl. I, bod 51 (§ 261 odst. 2): Zcela nestandardně je uveden taxativní výčet institucí a osob, u kterých je možno žádat o odborné stanovisko, což není nikterak zdůvodněno. Takový požadavek považujeme za neefektivní. Rovněž není vyřešeno, jaký bude mít znalecký posudek (jeho zpracování) vliv na lhůtu rozhodování, jelikož vyhotovení znaleckého posudku může trvat poměrně dlouho. Ministerstvo financí s navrhovaným řešením zásadně nesouhlasí.
	Vysvětleno
	Předkladatel nejprve uvádí, že v rámci vypořádání připomínek provedl úpravu ve vztahu k řízením zahajovaným z moci úřední, u nichž ponechává dosavadní úpravu § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň s ohledem na připomínku Ministerstva spravedlnosti na možný nesoulad se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, došlo k částečné přeformulaci ustanovení tak, aby rozlišovalo mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce. Relevantní úprava byla zásadně přepracována. I na tyto změny dopadá čl. 5 odst. 12 Legislativních pravidel vlády.

	39
	Ministerstvo financí
	39. K čl. I, bod 55 až 63 (§ 263): Ministerstvo financí požaduje do ustanovení § 263 doplnit možnost ÚOHS zakázat plnění ze smlouvy i bez návrhu navrhovatele, tj. z moci úřední. Důvodem je skutečnost, že ÚOHS nemůže bez návrhu navrhovatele sankcionovat nejzásadnější pochybení zadavatele (např. nezákonné zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění nebo nezákonné použití obecných výjimek).
	Neakceptováno
	Odkazujeme na vypořádání připomínky č. 4.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Odkazujeme na stanovisko MF k vypořádání připomínky č. 4.

	40
	Ministerstvo financí
	40. K čl. I, bod 74 (§ 270): Ministerstvo financí požaduje ponechání původního znění ustanovení tak, aby znění nedopadalo na všechny přestupky. Další komplikace pro přezkum – ÚOHS by se musel v rozhodnutí vypořádat s průběhem plněním, navíc v situaci, kdy zpravidla existuje smluvní závazek na dokončení veřejné zakázky.
	Akceptováno
	Ustanovení § 270 odst. 1 bylo po zvážení ponecháno v původním znění.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	41
	Ministerstvo financí
	41. K čl. I, bod 79: Ministerstvo financí požaduje odstranění tohoto ustanovení pro zbytečnost a navýšení administrativy. Rada by měla rozhodovat ve věcech případného porušení zákona, nikoliv řešit výběr rozhodnutí, která mají být uveřejněna ve Sbírce rozhodnutí. Požadujeme ponechání současného stavu, kdy všechna rozhodnutí jsou uveřejňována na internetových stránkách ÚOHS. 
	Akceptováno
	Ustanovení § 271a bylo vypuštěno. Nadále bude probíhat uveřejňování všech pravomocných rozhodnutí Úřadu dle § 272. Do tohoto ustanovení se nicméně zakotvuje také vydávání sbírky vybraných rozhodnutí Úřadu.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	42
	Ministerstvo financí
	42. K čl. I, bod 85 (§ 272b): Některé lhůty jsou v zákoně o zadávání veřejných zakázek počítány ve dnech kalendářních, některé ve dnech pracovních, nyní se doplňuje institut týdenní. Za účelem jednotnosti a přehlednosti požadujeme nezavádět lhůty v týdnech. 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Stanovení lhůty v týdnech odpovídá soudnímu řádu správnímu, v němž jsou lhůty stanovovány v týdnech a měsících.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	43
	Ministerstvo financí
	43. K čl. I, bod 85 (§ 272b odst. 1): Ustanovením se výrazným způsobem zkracuje lhůta pro podání správní žaloby, a to ze standartních dvou měsíců na dva týdny, S ohledem na předchozí navrhovanou jednoinstančnost řízení je nutné toto zkrácení považovat za neracionální a nepřiměřené. Již v současné době je odbornou veřejnosti kritizován stav, kdy jiné zákony stanovují odlišnou lhůtu pro podání této žaloby od lhůty stanovené soudní řádem správním. Samotný komentovaný předpis k tomuto uvádí, že: „Byť jde o jev nežádoucí, je trvalou součástí právního řádu, přičemž na něj nelze nahlížet automaticky jako na rozporný s čl. 36 LPS (rozsudek NSS sp. zn. 1 As 37/2004). V určitých případech však taková situace nastat může, a to tam, kde lhůta pro podání žaloby je již nepřiměřeně krátká. V takovém případě se s ohledem na další procesní povinnosti, které se k dané lhůtě vážou (zejména uvedení řádných žalobních bodů), soudní ochrana stává– slovy Ústavního soudu – iluzorní. Konkrétně šlo o sedmidenní lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost o udělení mezinárodní ochrany, stanovenou v § 32 odst. 2 písm. a) AzZ, který zrušil Ústavní soud [nález sp. zn. Pl. ÚS 17/2009 (250/2009 Sb. ÚS)].“ V této souvislosti je nutné poukázat na skutečnost, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat již všechny žalobní body. Rozsah žalobních námitek nelze po uplynutí lhůty pro její podání nadále rozšiřovat. Na což znovu poukazoval Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu: „Žalobce je povinen již v žalobě, nejpozději v běhu žalobní lhůty, vymezit rozsah, v jakém správní rozhodnutí napadá, a alespoň základním způsobem vymezit důvody, v nichž nezákonnost rozhodnutí spatřuje. Žaloba ve správním soudnictví musí žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby obsahovat. Pokud tomu tak není, je podání pouhým oznámením záměru obrátit se na správní soud se žalobou, které ovšem nemá i při extenzivním výkladu pojmu žalobní bod žádné relevantní účinky. Od samého počátku jsou tak kladeny požadavky na kvalitu argumentace žalobce.“  Jelikož předmětem rozhodování Úřadu v této věci jsou řízení skutkově i právně složité, považujeme zkrácení lhůty pro podání žaloby na dva týdny jako protiústavní narušující principy právního státu a práva na spravedlivý proces. Ministerstvo financí s navrhovaným řešením zásadně nesouhlasí.
	Neakceptováno
	Zkrácení lhůty ze 2 měsíců v řádově na 2 týdny (respektive 15 dnů) navrhoval též Úřad ve svém legislativním návrhu předloženém dne 31. 1. 2024. Zkrácení lhůty pro podání správní žaloby je vedeno obecným cílem urychlení návrhových řízení, a to zejména v případě, kdy bude žádáno o nařízení předběžného opatření. Zároveň je možno uvést, že žaloba bude vycházet z rozsahu omezeného návrhem stěžovatele, vyjádřením se zadavatele k návrhu a rozhodnutím Úřadu o návrhu (po sdělení předběžného právního názoru, tedy avizovaného Úřadem předem) s ohledem na již dnes platnou zásadu koncentrace tvrzení a důkazů, přičemž rozsah tvrzení je vymezen již námitkami stěžovatele a rozhodnutím zadavatele o námitkách. Z tohoto pohledu se zkrácení lhůty jeví jako zcela adekvátní. Odpovídá lhůtě pro podání kasační stížnosti, kde však nedochází ke sdělení předběžného názoru soudem.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce. Pro MF není stanovisko Úřadu v této souvislosti relevantní. 

	44
	Ministerstvo financí
	44. K čl. I, bod 85 (§ 272b odst. 1): Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí s přenášením odpovědnosti za vlastní funkčnost reformy přezkumu na moc soudní bez odpovídající analýzy dopadů navrhované řešení. Ministerstvo financí, aby problematika možností a dopadů reformy byla řešena ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti. Ministerstvo financí rovněž požaduje zodpovězení otázky důsledků nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě. S ohledem na případnou možnost náhrady škody Ministerstvo financí s navrhovaným řešením zásadně nesouhlasí. 
	Neakceptováno
	Odkazujeme zejména na vypořádání připomínek č. 7 a 8. Zároveň uvádíme, že související otázky řeší předkladatel s Ministerstvem spravedlnosti.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce. MF nemá k dispozici informaci ohledně výsledků jednání s Ministerstvem spravedlnosti, a proto nelze vypořádání akceptovat.

	45
	Ministerstvo financí
	45. K čl. I, bod 85 (§ 272b odst. 5): Právní norma je při podání žaloby zadavatelem s návrhem na přiznání odkladného účinku nesmyslná. Skutečně má soud přiznat odkladný účinek jen v případě, kdy veřejný zájem na plnění veřejné zakázky nepřevažuje nad zájmem účastníka na zabránění takového plnění?
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, bude vypuštěna povinnost skládat kauci s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby (přiznání odkladného účinku nebude v návrhu vůbec řešeno a ponecháno na obecné úpravě). V této souvislosti je tak již uvedená připomínka bezpředmětná.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	46
	Ministerstvo financí
	46. K čl. V, bod 2 (§ 1b): Navrhovaný způsob výběru předsedy ÚOHS považujeme za nekoncepční. Ministerstvo financí požaduje uvedení důvodu, proč má být předseda ÚOHS navrhován ustanovován do funkce takto výrazně odlišně jako do jiných ústředních orgánů státní správy.
	Neakceptováno
	Předkladatel setrvává na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je žádoucí jak z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti, tak v širším kontextu též s ohledem na čl. 4 směrnice 2019/1/EU o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech.  V rámci připomínkového řízení byly vzneseny připomínky požadující výběrové řízení též na pozici místopředsedy Úřadu pro VZ. To se jeví jako vhodné i s ohledem na posílenou roli místopředsedy po opuštění systému Rady a senátů.
	Dle vyjádření z 26.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce.

	47
	Ministerstvo financí
	47. K čl. V a čl. VI, (§ 2b odst. 2 a): Znamená toto ustanovení, že výběrové řízení na každého člena rady bude probíhat prakticky totožně jako pří výběru předsedy? Pokud ano, pak s tímto postupem nesouhlasíme z důvodu nepřiměřenosti. Stejně Ministerstvo financí nemůže souhlasit s automatickým jmenováním stávajících ředitelů bez dalšího odůvodnění. Které osoby by následně vykonávali jejich aktuální pracovní náplň (viz přechodné období)?
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	48
	Ministerstvo financí
	48. K čl. V, bod 4 (§ 2a): Ministerstvo financí požaduje vyjasnit, jaké postavení má Rada vůči Úřadu, a jestli se jedná případně o samostatný správní orgán. Ministerstvo financí požaduje, aby v materiálu byly popsány podpůrné kapacity senátů a pléna Rady i související finanční dopady na ně a jejich činnost.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě již připomínka není relevantní.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	49
	Ministerstvo financí
	49. K čl. V, bod 4 (§ 2g): Zavedení statusu externího člena považuje Ministerstvo financí za vysoce problematické (a s vysokým korupčním potenciálem), a to nejen s ohledem na obsazování k jednotlivým případům, tak i vůbec možnost či ochotu těchto osob se takto rychle (viz např. k určení lhůt ke sdělení předběžného právního názoru) podílet na rozhodování, když tato osoba bude zaměstnána jinde. Jako problematické Ministerstvo financí považuje případné zapojení advokátů do rozhodování ústředního orgánu státní správy. Vnímáme rozdíl, pokud působí v pozici člena rozkladové komise, tam odpovědnost přebírá ten, kdo vydává rozhodnutí, tzn. v prostředí ÚOHS, předseda ÚOHS. Pokud by případně mělo být nastaveno senátní rozhodování, máme za to, že lepší variantou je senát o třech stálých členech. Ministerstvo financí s navrhovaným řešením zásadně nesouhlasí. Skutečně předkladatel předpokládá, že se např. advokáti budou přímo podílet a budou ovlivňovat rozhodování (viz informace v důvodové zprávě – využití členů ze současných rozkladových komisí)? 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Se zapojením externího odborníka se zkušeností z praxe se počítá i nadále, co by členem komise. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by (tak jako dnes členové rozkladové komise) garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce, požaduje doplnění analýzy finančních dopadů a konkrétního fungování Úřadu.

	50
	Ministerstvo financí
	50. K čl. V, bod 4 (§ 2g): Ministerstvo financí nesouhlasí se zavedením povinné účastí tzv. odborníků v oboru předmětu veřejné zakázky do senátů. Jedná se o iluzorní představu neziskových organizací, které nemají žádnou zkušenost s rozhodováním správního orgánu. V řadě případů nebude povinné zapojení odborníka do rozhodování vůbec dávat smysl, neboť např. u stavební zakázky nebude předmětem sporu stavebnictví, nýbrž procesní otázky postupu zadavatele. Kdo bude odborníkem u častých sporů ohledně poskytování advokátních služeb? Advokát? Jak budou řešeny spory ohledně existence odbornosti na straně externího člena? V případě potřeby odbornosti by měl mít ÚOHS možnost zapojit znalce, ale tu má již dnes. Důvodnost připomínky potvrzuje i MMR, když podle RIA není navrhovaný model v EU obvyklý.
	Neakceptováno, vysvětleno
	V návaznosti na opuštění koncepce Rady bude tato část návrhu redukována. Návrh novely by měl stanovit pouze rozhodování v komisích, které jsou nyní – včetně otázky zapojení externích odborníků – předmětem diskuse s Úřadem.
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. MF trvá na připomínce, požaduje doplnění analýzy finančních dopadů a konkrétního fungování Úřadu.

	51
	Ministerstvo financí
	51. K RIA tabulka č. 39: Ministerstvo financí požaduje, aby byly z tabulky vypuštěny případy, kdy předseda ÚOHS rozhodl jiným způsobem, než navrhovala rozkladová komise, z důvodu objektivní okolnosti např. zrušení přezkoumávaného úkonu.
	Akceptováno jinak
	V textu RIA, kde se vyskytuje odkaz na Tabulku 39 (3x), a pod samotnou Tabulku 39 v Příloze bude doplněno: „aby tabulka poskytovala celkový obraz, obsahuje všechny případy, v nichž se předseda odchýlil od názoru rozkladové komise, tj. i ty, předseda ÚOHS rozhodl jiným způsobem, než navrhovala rozkladová komise, z důvodu objektivní okolnosti, např. zrušení přezkoumávaného úkonu.“
	Dle vyjádření z 27.9. rozpor přetrvává. Stanovisko MF: Neakceptováno. Tabulka by měla postihovat pouze případy, kdy se předseda odchýlil od názoru rozkladové komise na základě svého rozhodnutí. Vysvětlující úvod není dostačující. 

	52
	Ministerstvo financí
	1. V části druhé důvodové zprávy týkající se změny zákona o soudních poplatcích na str. 30 materiálu v odůvodnění doplněného písmene e) položky 18 Sazebníku poplatků doporučujeme vypustit text "a to ve výši 50 000 Kč", neboť částka je uvedena duplicitně.
	Akceptováno jinak
	Duplicitní text bude vypuštěn.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	53
	Ministerstvo financí
	2. V Závěrečné zprávě RIA doporučujeme text v poznámce pod čarou č. 5 na str. 11: „A je tedy legitimní zabývat otázkou, zda právě "standardní model" správního řízení je nejoptimálnější …“ upravit následovně „A je tedy legitimní zabývat se otázkou, zda právě "standardní model" správního řízení je optimální...“.  V tabulce č. 13 a 14 na str. 27 doporučujeme zkontrolovat, zda uvedené hodnoty případů jsou skutečně v mil. Kč.  Dále se v textu několikrát vyskytuje "jsou uvedeny v kapitole 0", doporučujeme doplnit správné číslo kapitoly. Pokud se rozumí "Shrnutí", tak doporučujeme upřesnit bod.
	Akceptováno jinak
	Text bude upraven dle připomínky.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	54
	Ministerstvo financí
	3. V předkládací zprávě v bodě 4, co se týká jednotlivých navrhovaných pilířů reformy, doporučujeme opravit poněkud nesrozumitelný text „nápadu věcí“. Zřejmě se má jednat o počet podaných žalob.
	Neakceptováno
	Předkladatel považuje uvedené spojení za zcela srozumitelné. Pojem „nápad“ se ve spojení s počtem podaných žalob či návrhů běžně používá.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	55
	Ministerstvo financí
	4. Upozorňujeme na shodný obsah přiložené srovnávací a rozdílové tabulky, z čehož plyne, že jedna z nich, a to srovnávací tabulka, není sestavena podle pravidel.
	Akceptováno
	Srovnávací tabulka bude přiložena.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	56
	Ministerstvo financí
	5. K Závěrečné zprávě RIA str. 65, 67 a další: Na několika stranách RIA je v rámci popisu přínosů uvedeno, že konkrétní hodnoty a odhadované dopady jsou uvedeny v kapitole 0. Ovšem nevíme, kde se kapitola 0 v rámci RIA nachází.
	Akceptováno
	Bude upraveno. Jednalo se o nesprávně fungující křížový odkaz.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	57
	Ministerstvo financí
	6. Jestliže se do zákona o střetu zájmů (bod 1 čl. VII části páté materiálu) navrhuje do seznamu veřejných funkcionářů také člen nově navrhované Rady pro veřejné zakázky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, není jasné, proč tomu tak není i v případě samotného předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který nemá být členem této Rady.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady nebude zákon o střetu zájmů vůbec novelizován.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	58
	Ministerstvo financí
	7. K čl. I, bod 22: V bodu 22 je třeba číslo „15“ uvést s uvozovkami.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Uvedené návrhy budou v normativním textu zohledněny, pokud budou po provedených úpravách stále relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	59
	Ministerstvo financí
	8. K čl. I, bod 22 a 23: Doporučujeme body 22 a 23 spojit do jednoho bodu, jelikož se změny týkají stejného ustanovení - § 251 odst. 5. Vzhledem k rozsahu požadovaných změn, doporučujeme uvést nejlépe nové znění odstavce 5.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Uvedené návrhy budou v normativním textu zohledněny, pokud budou po provedených úpravách stále relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	60
	Ministerstvo financí
	9. K čl. I, bod 71: Doporučujeme, aby novelizační bod zněl takto: „V § 267 odst. 5 se za text „§ 257,“ vkládá text „257a,“ a slova „5 a § 265“ se nahrazují číslem „4“.“
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Uvedené návrhy budou v normativním textu zohledněny, pokud budou po provedených úpravách stále relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	61
	Ministerstvo financí
	10. K čl. I, bod 77: Nadbytečnou paragrafovou značku před textem „§ 271“ je třeba odstranit.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Uvedené návrhy budou v normativním textu zohledněny, pokud budou po provedených úpravách stále relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	62
	Ministerstvo financí
	11. K čl. VIII, bod 3: Vzhledem k rozsahu požadovaných změn ustanovení § 27 odst. 1 doporučujeme v novelizačním bodu uvést spíše celé nové znění ustanovení.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Uvedené návrhy budou v normativním textu zohledněny, pokud budou po provedených úpravách stále relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	63
	Ministerstvo financí
	12. Navrhovaná úprava vypouští automatický běh 60 denní lhůty zákazu uzavření smlouvy zadavatelem v případě řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední a nahrazuje ji pouze možností ÚOHS rozhodnout o uložení zákazu uzavřít smlouvu vydáním předběžného opatření. Toto by mohlo způsobit časovou prodlevu, během které by zadavatel mohl smlouvu uzavřít a tím by byla ztracena klíčová pravomoc ÚOHS rozhodovat v situaci, kdy lze ještě pochybení zadavatele napravit (tedy ukládat nápravná opatření). Z předloženého materiálu není zřejmé, zda ÚOHS může současně se zahájením řízení z moci úřední vydat i předběžné opatření s uložením zákazu uzavření smlouvy. Pokud nikoli, navrhujeme ponechání automatické lhůty, alespoň zkrácené např. 15 dnů.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Dle dostupných dat (viz RIA) je podíl zahájených řízení ex offo, které se týkají probíhajících zadávacích řízení, minimální (do 2 %). Zároveň nelze vyloučit, že se v těchto výjimečných případech může jednat o plnění, u kterých existuje veřejný zájem na tom, aby zakázka byla plněna. Považujeme proto za vyvážené řešení, aby Úřad v takovýchto případech musel oba zájmy posoudit; možnost zabránění uzavření smlouvy v oprávněných případech tak není vyloučena. Zároveň by se nemělo ani z hlediska administrativní zátěže ve vztahu k množství případů jednat o zásadní agendu. Blokování řízení zahájených ex offo nevyžadují ani přezkumné směrnice EU. Podle našeho názoru tato úprava nezpochybňuje smysl zahájení řízení z úřední povinnosti, důvody pro jeho zahájení mohou být oprávněně dány, nicméně v situaci, kdy nebyl žádným z účastníků zadávacího řízení podán návrh na zahájení řízení, má smysl, aby účelnost nařízení předběžného opatření byla separátně zkoumána.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	64
	Ministerstvo zahraničních věcí
	1. K vykazování slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie (rozdílová a srovnávací tabulka)
Materiál v předložené formě nesplňuje požadavky na výkaznictví vyplývající z Legislativních pravidel vlády.
MZV doporučuje do rozdílové tabulky uvést plná znění příslušných transponovaných ustanovení směrnic, a nikoli pouze text „obdobná úprava jako ve směrnici 89/665/EHS“. Vzhledem k tomu, že v části VIII. materiálu je místo srovnávací tabulky vložena opět rozdílová tabulka pouze se změněným nadpisem, MZV doporučuje přiložit aktualizované srovnávací tabulky k unijním předpisům, jejichž transpozice je předkládaným návrhem dotčena (u relevantních transpozičních ustanovení dotčených navrhovanou změnou zákona o zadávání veřejných zakázek je třeba uvést alespoň ID předkládaného návrhu).
	Akceptováno
	Vykazování slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie bude upraveno. V rozdílové tabulkce nebude odkazováno na obdobnou úpravu jako ve směrnici 89/665/EHS. Srovnávací tabulky budou doplněny do verze předkládané vládě (prozatím probíhá vypořádání připomínek s mnoha připomínkovými místy a může ještě dojít k modifikacím textu novely).
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	65
	Ministerstvo zahraničních věcí
	2. K hodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie (důvodová zpráva, obecná část, bod E)
MZV považuje za žádoucí adresně se vypořádat v důvodové zprávě s tím, zda nově navrhovaná úprava přezkumného řízení ve svém souhrnu splňuje níže uvedené požadavky vyplývající z judikatury Soudního dvora EU.
V hodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie MZV postrádá komplexnější zhodnocení souladu navrhované úpravy se směrnicí Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (dále jen „přezkumná směrnice“). Důvodová zpráva se ve svých dalších částech vypořádává pouze konkrétně s odkladnou lhůtou ve smyslu čl. 2 odst. 3 a čl. 2a odst. 2 přezkumné směrnice ve vazbě na rozsudek ve věci C-303/22 CROSS Zlín, ale nijak blíže se se nevyjadřuje k tomu, zda navrhovaná úprava přezkumného řízení nevybočuje z rámce stanoveného přezkumnou směrnicí a judikaturou Soudního dvora EU.
Přezkumná směrnice stanoví v zásadě pouze minimální požadavky, které musí přezkumná řízení splňovat, a detailní organizaci přezkumného řízení ponechává na členských státech. Úprava ale musí v každém případě odpovídat cíli přezkumné směrnice, tj. zajistit účinné prostředky nápravy a zaručit tak účinné uplatňování unijních pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek. Procesní podmínky přezkumného řízení tedy musí být nastaveny tak, že na jedné straně nebude ohrožen užitečný účinek přezkumné směrnice a její cíl, tj. účinný a co nejrychlejší přezkum rozhodnutí veřejných zadavatelů, a na druhé straně nebude zasaženo do práv přiznaných jednotlivcům unijním právem, tj. v tomto kontextu do práva na účinnou právní ochranu (viz např. rozsudek Soudního dvora EU ve věci Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras, C-927/19, EU:C:2021:700, body 127 a 128; nebo rozsudek ve věci EPIC Financial Consulting, C-274/21, EU:C:2022:565, body 88 a 89). Z hlediska zásady procesní autonomie, a zejména zásady efektivity, je tedy zásadní, aby nová pravidla přezkumného řízení neúměrně neztěžovala výkon práva na účinnou právní ochranu ve smyslu čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a umožnila navrhovatelům efektivně se domoci svých práv potenciálně dotčených rozhodnutím veřejného zadavatele.
Některé elementy navrhované úpravy přitom sice potenciálně zrychlují přezkumné řízení, ale zároveň vytváří určité překážky pro efektivní obranu subjektů dotčených rozhodnutími veřejných zadavatelů (např. výrazné posílení důkazního břemene na straně navrhovatele a omezená povinnost Rady zjišťovat skutkový stav podle § 252a zákona o zadávání veřejných zakázek, velice krátká lhůta pro podání správní žaloby, vyšší soudní poplatek, složení další kauce pro případ žádosti o odkladný účinek žaloby nebo o vydání předběžného opatření atd.). 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno
	V důvodové zprávě bude podrobněji doplněno, že navrhovaná úprava splňuje požadavky vyplývající z judikatury Soudního dvora EU a je slučitelná zejména se směrnicí 89/665/EHS.
K rozsudku Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras, C-927/19, lze uvést, že se zabýval možností omezit přístup k informacím, které poskytl vybraný dodavatel. Byl učiněn závěr, že účastníci řízení nemají nárok na neomezený a absolutní přístup ke všem informacím týkajícím se dotčeného řízení o zadání zakázky, které byly předloženy orgánu příslušnému k přezkumu. Naopak povinnost poskytnout neúspěšnému uchazeči informace dostatečné k ochraně jeho práva na účinný přezkum musí být poměřena s právem jiných hospodářských subjektů na ochranu jejich důvěrných informací a jejich obchodního tajemství. Předkladatel má za to, že předmětná práva a povinnosti jsou řešeny v § 218 ZZVZ pro zadavatele a v § 271 odst. 2 ZZVZ pro Úřad. Do těchto ustanovení není návrhem zákona zasahováno.
Rozsudek ve věci EPIC Financial Consulting, C-274/21, se týkal zejména výše soudního poplatku za přezkum zadávání veřejných zakázek na základě rámcových dohod, když nejsou podklady pro určení výše poplatku transparentně sdělovány. Návrh zákona, jakož i jeho stávající znění, upravují v § 255 odst. 1 a 2 ZZVZ výši kauce v situacích, kdy není možné vycházet z nabídkové ceny nebo uveřejněné předpokládané hodnoty. Kauce v takovýchto případech činí 100 000 Kč, resp. 200 000 Kč případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. U soudního poplatku je navrhována výše 50 000 Kč (tato výše byla konzultována v rámci přípravy návrhu s předsedou Nejvyššího správního soudu). Faktická nemožnost provést detailní výpočet pro určení výše kauce nebo soudního poplatku nevyvolává v ČR překážku možnosti přezkumu rozhodnutí zadavatele.
Podle předkladatele nebudou nová pravidla přezkumného řízení neúměrně ztěžovat výkon práva na účinnou právní ochranu ve smyslu čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a umožní navrhovatelům efektivně se domoci svých práv potenciálně dotčených rozhodnutím zadavatele.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním.
Co se týče druhé připomínky, není na místě rozebírat konkrétní skutkové okolnosti zmiňovaných rozsudků Soudního dvora EU (C-927/19 Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras a C-274/21 EPIC Financial Consulting), neboť takové kazuistické srovnání se zcela míjí se smyslem připomínky. V připomínce vyzdvihnuté obecné principy, s nimiž vedle dvou vybraných citovaných rozsudků pracuje jako se základními východisky prakticky každý rozsudek Soudního dvora EU týkající se přezkumné směrnice, tj. nutnost vyvažovat cíl účinného a rychlého přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů s cílem zajištění práva na účinnou právní ochranu a rovněž nutnost dodržovat zásadu procesní autonomie a v jejím rámci zejména zásadu efektivity, se uplatní průřezově ve všech elementech přezkumného řízení, a je tudíž třeba se s nimi při jakýchkoli změnách úpravy přezkumného řízení vypořádat.

	66
	Ministerstvo zahraničních věcí
	3. K nově navržené úpravě § 255 odst. 3 až 5 a § 272b odst. 3 a 4 (bod 33, 34 a 86)
MZV považuje za žádoucí přizpůsobit navrženou právní úpravu kaucí níže uvedené unijní judikatuře.
Ve vztahu k otázce kaucí je nutné posoudit nejen, zda je jejich výše přiměřená ve vztahu ke sledovanému cíli, tj. omezit účelové návrhy a zároveň zajistit řádný výkon spravedlnosti a ochranu práv jednotlivců, ale také podle rozsudku Soudního dvora EU ve věci Star Storage, C-439/14, EU:C:2016:688, body 54, 55 a 63 je nezbytné, aby jakákoliv záruka či kauce byla v zásadě navrhovateli vrácena bez ohledu na výsledek přezkumného či soudního řízení.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	V předmětném rozsudku byla řešena rumunská právní úprava, podle které měl navrhovatel povinnost u zadavatele složit záruku řádného chování ode dne doručení návrhu do dne nabytí právní moci rozhodnutí. V případě propadnutí se stávala příjmem zadavatele. Soud v této věci dospěl k závěru, že taková záruka má být vracena bez ohledu na výsledek přezkumu. Lze zde shledat určitou obdobu s úpravou jistoty podle § 41 ZZVZ. Tento rozsudek však není zcela přiléhavý na českou právní úpravu kaucí. Ta má totiž jinou funkci a je skládána u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Je obdobou správního poplatku (skládá se s podáním návrhu) a nákladů řízení (v případě neúspěchu propadá) s jejich regulačními a kompenzačními funkcemi. Například v rozsudku ve věci Orizzone Salute C-61/14 obstála u SDEU italská úprava, která vyžadovala skládání poplatku při podání návrhu a požadavek na vracení dle výsledku řízení nebyl vznesen.V předmětném rozsudku byla řešena rumunská úprava, podle které měl navrhovatel povinnost u zadavatele složit záruku řádného chování ode dne doručení návrhu do dne nabytí právní moci rozhodnutí. V případě propadnutí se stávala příjmem zadavatele. Soud v této věci dospěl k závěru, že takováto záruka má být vracena bez ohledu na výsledek přezkumu. Lze zde shledat určitou obdobu s úpravou jistoty podle § 41 zákona o zadávání veřejných zakázek. Předmětný rozsudek není zcela přiléhavým na českou právní úpravu kaucí. Ta má totiž jinou funkci a je skládána u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Je obdobou správního poplatku (skládá se s podáním návrhu) a nákladů řízení (v případě neúspěchu propadá) s jejich regulačními a kompenzačními funkcemi. Například v rozsudku ve věci Orizzone Salute C-61/14 obstála u SDEU italská úprava, která vyžadovala skládání poplatku při podání návrhu a požadavek na vracení dle výsledku řízení nebyl vznesen.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním.
Co se týče třetí připomínky, bráno do detailů, neodpovídá vnitrostátní právní úprava ani v jednom ze zmiňovaných rozsudků Soudního dvora EU (C-439/14 Star Storage a C-61/14 Orizzonte Salute) přesně úpravě kauce dle ZZVZ, resp. kombinaci kauce ve správním řízení (§ 255), kauce v soudním řízení (§ 272b) a navýšeného soudního poplatku. Z rozsudku Orizzonte Salute, v němž byla posuzována výhradně otázka vyššího soudního poplatku v přezkumu zadávacích řízení oproti přezkumům v jiných věcných oblastech, lze dovozovat závěry nanejvýš pro v předkládaném návrhu zákona obdobně pojatý zvláštní vyšší soudní poplatek, ale nikoli již pro koncept kaucí. I v otázce kaucí a soudního poplatku je nicméně třeba vycházet z již výše zmíněných průřezových principů přezkumného řízení, které byly ostatně rovněž připomenuty v obou rozsudcích. Soudní poplatky a kauce představují procesní podmínky nástrojů (ať už správního nebo soudního přezkumu) určených k ochraně práv přiznaných unijním právem zájemcům a uchazečům poškozeným rozhodnutími veřejných zadavatelů, a jako takové nesmějí ohrožovat užitečný účinek přezkumné směrnice a musí zajišťovat efektivní ochranu jejich práv (např. body 47 až 49 rozsudku Orizzonte Salute nebo body 43 až 45 rozsudku Star Storage). Optikou těchto principů může být kumulace dvou citelných propadných kaucí a zvýšeného soudního poplatku problematická.

	67
	Ministerstvo kultury
	K materiálu jako celku 
V materiálu se na několika místech objevují informace týkající se tvrzeného zrychlení přezkumného procesu. Konkrétní čísla porovnávající stávající stav se stavem zamýšleným však nejsou uvedena. Stejně tak není postaveno najisto, v jakých lhůtách bude muset rozhodovat nově zřizovaná Rada pro veřejné zakázky či její senáty. Pro zadavatele a dodavatele tak nejsou termíny opět čitelné a vnáší to do celého procesu značnou nejistotu. Naopak se formálně stanoví nové blokační lhůty, a to až do doby rozhodnutí soudu, což se jeví jako prodloužení celého procesu zadávání veřejné zakázky.
	Částečně akceptováno.
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě již připomínka není relevantní.. Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	68
	Ministerstvo kultury
	K důvodové zprávě
Dokument si protiřečí při vysvětlení změn týkající se povinnosti navrhovat důkazy v řízení zahajovaném na návrh. V obecné části důvodové zprávy se uvádí, že „Nově bude ÚOHS (Rada pro veřejné zakázky) vycházet z důkazů, které byly účastníky sporu navrženy. ….. Dojde tak k oslabení zásady materiální pravdy upravené v § 3 správního řádu.“, zatímco ve zvláštní části (k ustanovení § 252a) je uvedeno tvrzení, že „(N)avrhovaná úprava tak v souladu s § 3 správního řádu oslabuje zásadu materiální pravdy.“
	Akceptováno.
	Upraveno na: Navrhovaná úprava tak v souladu s možností podle § 3 správního řádu oslabuje zásadu materiální pravdy. 
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	69
	Ministerstvo kultury
	K závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace
V kapitole 2 - Cíl návrhu zákona předkladatel uvádí, že by novela měla vést ke zvyšování efektivity veřejných nákupů. Text následně obsahuje tvrzení, že zadavatelé nebudou preferovat co nejjednodušší způsob zadání nebo že dodavatelé budou motivováni účastnit se zadávacích řízení a nabízet kvalitní, udržitelná a inovativní řešení, aby byl při realizaci plně využit obsažený potenciál. Ve vztahu k navrhovaným změnám v rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nedávají tvrzení žádný smysl. Novela zákona neřeší oblasti, které jsou v tvrzeních uvedeny jako cíle. 
	Vysvětleno
	Tvrzení vychází ze závěrů průzkumu provedeného v rámci projektu SOVZ ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2021, který je též uveden v Národní strategii veřejného zadávání ČR (kapitola 8., str. 25), a z diskuzí s dotčenými subjekty v rámci Platformy OVZ. Ti uváděli, že v současné době z obavy, aby v případě napadení rozhodnutí nenesli ztráty z oddalování realizace zakázky, volí nejjistější cestu, kterou je většinově výběr dodavatele na základě nejnižší ceny. Tato cesta však pro zadavatele nemusí být vždy ta nejoptimálnější. Předpokládáme, že díky navrhovanému předpisu bude výše uvedená obava menší.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	70
	Ministerstvo kultury
	K závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace 
V dokumentu (v kapitole 3. 1 Shrnutí) předkladatel uvádí, že na straně Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se počítá s úsporou 10 pracovních pozic. Lze předpokládat, že úbytek agendy na straně ÚOHS vygeneruje určité personální úspory, ale je nutné si uvědomit, že úbytek agendy na straně jedné bude znamenat nárůst agendy na straně druhé, kterou představují veřejní zadavatelé nebo dodavatelé. Zcela nelogicky však RIA obsahuje informaci ve vztahu k zadavatelům ve smyslu, že dojde k ušetření personálních i finančních zdrojů vynakládaných na přezkumnou fázi, pokud k ní dojde. Z materiálu jako celku nevyplývá, v čem by měla taková úspora spočívat. Jestliže budou některé činnosti, které nyní standardně zajišťuje ÚOHS, přeneseny na účastníky řízení (zejm. veřejné zadavatele), pak je zřejmé, že administrativní nároky na straně veřejných zadavatelů porostou a na straně ÚOHS budou klesat. Dojde tedy k přesměrování agendy z ÚOHS na jednotlivé zadavatele (zajišťování různých „důkazů“ v předstihu, jako příprava k přezkumu z opatrnosti). Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace v předložené podobě s takovými informacemi a podklady nepracuje, dopad změn zákona o zadávání veřejných zakázek bude větší nežli dopad, s nímž zpráva pracuje a z toho důvodu ji považujeme za nekompletní. 
Požadujeme dopracování závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace v uvedeném směru. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno, částečně akceptováno
	RIA předpokládá obecně snížení počtu úkonů a instancí, nikoli přesun agend na jiné dotčené strany. Bližší popis skutečností, ze kterých by měly úspory plynout, je obsažen v 10 odrážkách v úvodu kapitoly 4.1. Z žádného z těchto bodů neplyne, že by měly být přesměrovávány agendy z ÚOHS na jednotlivé zadavatele. Věta „dojde k ušetření personálních i finančních zdrojů vynakládaných na přezkumnou fázi, pokud k ní dojde“ byla pro vyloučení pochybností vypuštěna; klíčovým přínosem legislativního návrhu bude především skutečnost, že pokud zadavatel učiní chybu, rychleji se o ní dozví a bude ji moci opravit a zakázku tak dříve zadat. Změna je cílena na vyšší právní jistotu a předvídatelnost. Nepředpokládá se, že by si měl v porovnání se současným stavem zadavatel navíc jakkoliv „zajišťovat různé „důkazy“ v předstihu jako přípravu k přezkumu z opatrnosti“. Již dnes dle ustálené rozhodovací praxe ÚOHS i soudů (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 69/2012-55 nebo č.j. 6 As 295/2020143 ) platí, že zadavatel musí být schopen obhájit nastavení zadávacích podmínek, a tento požadavek platí shodně i nadále. 
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	71
	Ministerstvo kultury
	K závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace
Na několika místech zprávy je zmíněno, že dojde k úspoře pracovních pozic Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nicméně vždy je konstatováno, že by je bylo možné přesunout jinam. Upozorňujeme, že v takovém případě se nemůže jednat o úsporu. O úsporu by se jednalo v případě, kdy místa zaniknou bez náhrady. 
	Akceptováno
	Text byl doplněn tak, že ve chvíli, kdy dojde k přesunu, o úspory se jednat nebude.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	72
	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	Ministerstvo práce a sociálních věcí se ztotožňuje s hlavním deklarovaným cílem návrhu, kterým je dle předkládací zprávy “zajištění účinného a zejména co nejrychlejšího přezkumu zadávání veřejných zakázek”.
Průtahy zadávacích řízení veřejných zakázek z důvodu přezkumu před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen: “Úřad”) komplikují plánování veřejných investic, zejm. v kontextu plnění zákonných lhůt, časové návaznosti věcně provázaných investic či celkově přílišné délky administrativních procesů, které snižují schopnost vlády plnit cíle programového prohlášení.
Průměrná délka přezkumu prvostupňových návrhových řízení před Úřadem činila podle předložené RIA v roce 2023 64 dnů. V návrhových řízeních u kterých byl podán rozklad činila tato délka průměrně 150 dnů (pozitivní zpráva je, že jde o výrazně nižší číslo, než je průměr za posledních 7 let - Úřad tedy zrychluje). Kromě průměrné délky řízení je důležitější časová předvídatelnost, tzn. nejzazší termín vydání pravomocného rozhodnutí. Zásadní nedostatek ministerstvo spatřuje v tom, že v období 2017 - 2023 více než 50 řízení trvalo déle než rok. 
Zadavatel v kontextu výše uvedeného trpí nejistotou, zda lze v případě podání návrhu na přezkum očekávat blokaci podpisu smlouvy v délce 3 měsíců (nejrychlejší meritorní rozhodnutí), 5 měsíců (průměr návrhových řízení s rozkladem v roce 2023) či déle než rok (nezanedbatelný počet řízení mezi lety 2017 - 2023). V takové nejistotě je z pozice zadavatele plánování veřejných investic velmi obtížné. Stávající stav legislativní úpravy nepříznivě zasahuje rovněž dodavatele, kteří v důsledku časové nepředvídatelnosti mohou mít problémy s finančním plánováním a nutnou rezervací kapacit na neurčitě dlouhou dobu. Nastíněné důsledky odrazují zejména dodavatele, kteří se na účast ve veřejných zadávacích řízeních primárně nezaměřují, čímž dochází k omezení hospodářské soutěže.
Ministerstvo proto podporuje opatření, která sníží průměrnou délku řízení před Úřadem a která omezí či eliminují situace, kdy řízení a s ním související blokace podpisu smlouvy trvají neúměrně dlouho. Ministerstvo zejm. podporuje navrhované zavedení jednoinstančního přezkumného správního řízení a posílení principů koncentrace řízení.
	Akceptováno
	Děkujeme za Vaše podporující vyjádření k návrhu novely zákona o veřejných zakázkách, kterým se upravuje jejich přezkum.
	

	73
	Ministerstvo zdravotnictví
	Ke změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů
1. K § 248 odst. 3 – v odstavci 3 je nově zaváděna legislativní zkratka, kdy se osoba, která je však materiálně stěžovatelem, má označovat jako „navrhovatel“. Dle našeho názoru je však takto zavedená legislativní zkratka zbytná a významově nepřiléhavá. Ač osoba podává návrh, tak stále se jedná materiálně o stížnost, tedy je vhodnější zachovat označení „stěžovatel“, neboť jen tak může právní úprava vyjadřovat jasně a určitě smysl a účel regulace. V případě zavedení navrhované legislativní zkratky působí úprava spíše zmatečně. Doporučujeme proto zachovat označení „stěžovatel“ bez zavedení navrhované legislativní zkratky. 
	Vysvětleno
	Legislativní zkratka je již v platném znění ZZVZ zavedena pro stěžovatele, který podává návrh, v § 249. Jedná se tak o zažitou terminologii, která není novelou zaváděna. Pouze v důsledku nového odst. 3 v § 248 je třeba tuto legislativní zkratku zavést již v tomto ustanovení.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	74
	Ministerstvo zdravotnictví
	2. K § 248a odst. 3 – navržená dikce je nejednoznačná, neb kombinuje singulár a plurál. V případě části věty „je senáty Rady rozhodována rozdílně“ není jasné, jak je taková situace míněna. Je míněno, že současně vícero senáty je konkrétní věc rozhodována rozdílně, tedy je podmínkou to, že máme vícero takových rozhodnutí jako precedentů? Nebo se má vyjádřit, že pakliže byť jediný senát rozhodne v konkrétní věci jinak, pak se věc předá k posouzení plénu? Navrhujeme proto výše citovanou část věty nahradit slovy „byla jiným senátem Rady rozhodnuta rozdílně“. Dle našeho názoru postačuje toliko jediný případ odlišného rozhodnutí pro to, aby bylo nezbytné předat věc k posouzení plénu a nadto by mělo být jasně stanoveno, že tímto senátem již bylo takto rozhodnuto, tedy byl vytvořen jakýsi precedent, který je žádoucí s ohledem na legitimní očekávání adresátů normy. 
	Akceptováno jinak
	Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	75
	Ministerstvo zdravotnictví
	3. K § 248a odst. 5 – ustanovení presumuje předběžný právní názor pléna Rady, který má být ve lhůtě sdělen účastníkům řízení. Je však otazné, nakolik je sdělování kvazi předběžného názoru účastníkům strategické. Ač se jedná o předběžný názor, tak stále se od něj může Rada odchýlit, a to i zcela, tedy se pak takové sdělení jeví jako kontraproduktivní. Doporučujeme proto zvážit, zda tento procesní postup v právní úpravě zachovat.
	Vysvětleno
	Ve vztahu k otázce souladu předběžného právního názoru s konečným rozhodnutím uvádíme, že by tomu tak mělo být na základě zásady legitimního očekávání. Pokud by došlo k tomu, že Úřad (od koncepce Rady bylo ustoupeno) předběžný právní názor změní, předpokládá se v souladu s obecnou zásadou předvídatelnosti nařízení nového ústního jednání nebo jiná forma prezentování změněného předběžného právního názoru (může být prezentován i písemně). Tento postup není třeba výslovně upravovat v textu zákona, nicméně v tomto duchu bude doplněna důvodová zpráva.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	76
	Ministerstvo zdravotnictví
	4. K § 248a odst. 6 – v ustanovení je dána lhůta pro postoupení věci z pléna Rady do senátu. Separátně je pak řešeno (a to v jiném zákoně), dokdy má senát rozhodnout o postoupené otázce. To se jeví jako nepraktické, neboť obé jsou spojené nádoby a lze jen stěží očekávat, že adresát nomy se v úpravě zorientuje. Ustanovení § 248a má podle nadpisu upravovat rozhodování Rady. Rada rozhoduje toliko v plénu nebo v senátu. Tedy procesní otázky rozhodování Rady by měly být řešeny zde a to komplexně, nikoliv roztříštěně napříč více zákony. Právní úprava je pak nekonzistentní a nesrozumitelná. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	77
	Ministerstvo zdravotnictví
	5. K § 252b odst. 3 – není jasné, jak přesně spolu souvisí lhůta ke sdělení předběžného právního názoru podle § 248a odst. 5 a § 252 odst. 3.  Úprava působí zmatečně. Požadujeme vyjasnit. 
	Akceptováno 
	Ustanovení § 248a bylo odstraněno a ustanovení § 252b odst. 3 upraveno s ohledem na upuštění od koncepce Rady - došlo k odstranění úpravy týkající se Rady a její organizační struktury. V případě, že Úřad upustí od ústního jednání, sdělí účastníkům řízení písemně předběžný právní názor do 20 pracovních dnů od podání návrhu.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	78
	Ministerstvo zdravotnictví
	6. K § 252b odst. 5 – ustanovení presumuje, že pokud se účastník nezúčastní ústního jednání ve věci, pak se má za to, že souhlasí a vydáním rozhodnutí atd. Lze však seznat, že ustanovení je diskriminační, neboť nelze a priori předpokládat, že tak učinil úmyslně nebo vědomě. Mělo by být stanoveno, že se účastník řízení může z ústního jednání v předstihu ze spravedlivého důvodu omluvit, nebo mít možnost svoji nepřítomnost ex post zhojit, je-li k tomu spravedlivý důvod.
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno
	Pro případ omluvitelné nepřítomnosti lze využít § 41 správního řádu.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	79
	Ministerstvo zdravotnictví
	7. K § 258a odst. 1 – větu „Úřad bere v úvahu pravděpodobné důsledky předběžného opatření pro zájmy, které jím mohou být poškozeny.“ požadujeme reformulovat, neboť dává smysl až po opakovaném přečtení, což nepovažujeme za žádoucí. Formulačně jednoznačněji by myšlenku snad vyjadřovalo následující: „Úřad při svém rozhodování dále zvažuje pravděpodobný dopad tohoto předběžného opatření na zájem, který jím může být poškozen, a ke zvažovanému dopadu při svém rozhodování přihlíží.“. Je nezbytné stanovit, že Úřad nejen bere v úvahu možný dopad na zájem, který má poškodit, tedy zvažuje kvazi testem proporcionality opodstatněnost předběžného opatření, ale také by mělo být stanoveno, že tento dopad a své úvahy zohledňuje právě v předmětném předběžném opatření. Dále považujeme za vhodnější užití singuláru, už jen pro účely splnění požadavků Legislativních pravidel vlády. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno.
	Předkladatel považuje formulaci za správnou, proto neshledává potřebu ji upravovat, neboť z navrhované formulace vyplývá, že zvažování (braní v úvahu) probíhá právě za účelem rozhodnutí, zda předběžné opatření nařídí.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	80
	Ministerstvo zdravotnictví
	8. K § 263 odst. 1 – ve větě první požadujeme vypustit slovo „navrhovatele“, které je zbytné. Jedná se o návrh. Výše v právní úpravě je pak navíc stanovena (ač podle nás nevhodně) legislativní zkratka, která ním říká, že se jedná o navrhovatele, který podává tento návrh. „Návrh navrhovatele“ je v podstatě pleonasmus a nikterak nepřispívá srozumitelnosti textu, a to ani ze stylistického hlediska. 
	Akceptováno
	Slovo "navrhovatele" bylo vypuštěno.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	81
	Ministerstvo zdravotnictví
	9. K § 272b odst. 6 – slova „není-li tu“ doporučujeme nahradit slovy „nehrozí-li“. Obecně se hovoří o tom, že hrozí nebezpečí z prodlení, což se i v tomto případě zdá být přiléhavější. 
	Akceptováno
	Upraveno.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	82
	Ministerstvo zdravotnictví
	Ke změně zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů
1. K § 1b – odst. 3 – ustanovení normuje podmínky pro výběrové řízení na předsedu Úřadu. Ač je jistě vhodné stanovit základní rámec toho, co je v rámci výběrového řízení posuzováno, je otazné, nakolik je vhodné do zákona explicitně uvádět, že se např. budou posuzovat konkrétní opatření, která kandidát navrhuje k dosažení svých cílů. Potřeby a požadavky na kandidáty se s ohledem na praxi mohou v čase měnit a je nežádoucí kvůli tomu měnit legislativu. Proto se jeví jako vhodnější např. uvést pouze: „(3) Ve výběrovém řízení se posuzují předpoklady pro výkon funkce předsedy Úřadu a záměry uchazeče spojené s výkonem této funkce.“. To zajistí, že lze pod výše uvedené podřadit variabilně i nyní navrhovaná opatření, cíle apod. Nadto celé ustanovení § 1b normuje dosti specifické podmínky, které by svou povahou bylo vhodnější stanovit spíše formou prováděcího právního předpisu. Doporučujeme proto zvážit, zda alespoň odstavec 3 neupravit ve světle výše uvedeného, anebo úpravu § 1b jako celku neprovést vyhláškou. 
	Vysvětleno
	Ustanovení sleduje, aby byl vybrán kandidát s odpovídající odbornou praxí a osobnostní integritou a rovněž s dostatečnou manažerskou zkušeností, z uvedeného důvodu má být posuzována i koncepce kandidáta (plánovaná opatření).
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	83
	Ministerstvo zdravotnictví
	2. K § 2a odst. 4 – v ustanovení je uvedeno, že je členství v Radě nezastupitelné. S tímto se však nelze ztotožnit, neboť oproti tomu např. § 2g odst. 3 a 4 jasně stanovují, že se zastupitelnost připouští, to se ostatně objevuje i dále v textu normy. Požadujeme proto vyjasnit, jak to se zastupitelností v Radě má být v praxi míněno, neboť navržený text je vnitřně rozporný. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	84
	Ministerstvo zdravotnictví
	3. K § 2f odst. 1 – textace aktuálně uvádí, že k přijetí rozhodnutí pléna Rady je třeba nadpoloviční většiny hlasů všech jeho členů. Zároveň je však stanovena usnášeníschopnost rovněž na účast nadpoloviční většiny všech členů. S ohledem na to se nejeví jako praktické, aby byla stanovena absolutní většina pro přijímání rozhodnutí. Navrhujeme proto většinu nezbytnou pro přijetí rozhodnutí modifikovat na většinu přítomných, neboť jen tak bude zajištěna akceschopnost orgánu. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	85
	Ministerstvo zdravotnictví
	4.K § 2g odst. 6 – druhou větu navrhujeme reformulovat následovně: „Senát se usnáší nadpoloviční většinou hlasů všech jeho členů.“. Ač je z věty první patrné, že přítomni musí být všichni členové senátu, aby byl usnášeníschopný, pro účely jasnosti a určitosti právní úpravy doporučujeme větu druhou upřesnit tak, aby bylo skutečně zřejmé, že se jedná o všechny členy senátu a jejich nadpoloviční většinu. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	86
	Ministerstvo spravedlnosti
	1. Obecně k zavedení jednoinstančního rozhodování a jeho dopadu na soudní přezkum 
Předloženým návrhem zákona se za účelem zrychlení a zefektivnění procesu přezkumu úkonů zadavatele v zadávacím řízení zavádí jednoinstanční rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“). V řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh by tak podle návrhu nebylo možné proti rozhodnutí podat rozklad, ani by nebylo možné toto rozhodnutí přezkoumat v přezkumném řízení. Proti rozhodnutí by bylo možné se bránit pouze podáním správní žaloby ke Krajskému soudu v Brně. 
V předloženém materiálu však není nijak řešeno, jaké dopady bude mít zvýšený nápad správních žalob na Krajský soud v Brně. Dochází sice k navýšení správního poplatku z 3 000 Kč na 50 000 Kč, nicméně uvedené navýšení i s ohledem na současné snížení maximální výše kauce (§ 255 odst. 1) není dle našeho názoru natolik dostatečné, aby zabránilo dodavatelům 
v podávání účelových správních žalob s tím důsledkem, že dojde k zahlcení Krajského soudu v Brně. Předkládaný návrh je v tomto bodě neakceptovatelný a v konečném důsledku nepřinese zamýšlené zrychlení procesu přezkumu úkonů zadavatele v zadávacím řízení.
Jednoinstanční rozhodování je v navrhovaném případě nekoncepčně vztaženo pouze 
k veřejným zakázkám, zásadní otázkou je tedy vhodnost navrhovaného řešení. Pokud je navrhovaná změna cílena za účelem zrychlení rozhodování ve veřejných zakázkách, tak jí nelze docílit přesunutím odpovědnosti za přezkum na soudy, které tak budou zahlceny tisícem nových případů, zvýšený nápad na soudy však není v přeloženém materiálu nikde zohledněn.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	V rámci vypořádání připomínek MMR přistoupilo na základě četných podnětů ke 2 zásadním úpravám, které by měly snižovat motivaci dodavatelů k podávání účelových žalob:
- ponechání maximální výše kauce ve stávající výši 10 mil. Kč;
- vypuštění zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby, resp. před rozhodnutím soudu v návrhu na nařízení předběžného opatření.
Co se týká připomínky spočívající v nekoncepčnosti zavedení jednoinstančního rozhodování pouze v oblasti veřejných zakázek, uvádíme, že se daná oblast z hlediska věcného (a pochopitelně i legislativního) podstatně odlišuje od oblasti hospodářské soutěže i veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže jde zejména o odhalování a postihování zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení. V daném případě jde o řízení zahajovaná ex offo s možností uložení sankce za přestupek a případně též zákazu plnění veřejných zakázek. V takovém případě je zcela legitimní, aby soutěžitelům zůstal zachován opravný prostředek v podobě rozkladu (jde o obdobu zachování druhé instance u řízení ve věcech veřejných zakázek zahajovaných ex offo). Úřad dále povoluje významnější spojení soutěžitelů. Zde jde sice o návrhové řízení, nicméně návrh podávají sami spojující se soutěžitelé a nehrozí ingerence třetích osob. V oblasti veřejné podpory Úřad plní pouze koordinační úlohu. 
V oblasti návrhových řízení u veřejných zakázek je situace jiná. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU raritou.
Ohledně možného zahlcení Krajského soudu v Brně novými případy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. V žádném případě tak nepůjde o tisíce nových případů, jak je uváděno v připomínce. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR nicméně nezpochybňuje případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – této diskuzi je předkladatel otevřen. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dne 27.9. doručena předkladateli informace, že MSP na zásadních připomínkách týkajících se jednostupňového řízení a lhůtování soudů. Připomínku k formulaci ke znaleckým posudkům mění na doporučující.

	87
	Ministerstvo spravedlnosti
	2. Obecně k zavedení kolektivního rozhodování v řízení o přezkumu úkonů zadavatele
Navrhovaná právní úprava zavádí kolektivní rozhodování v řízení o přezkumu úkonů zadavatele Radou pro veřejné zakázky (dále jen „Rada“), která vytváří tříčlenné senáty, jež se skládají ze dvou členů Rady coby stálých členů senátu a jednoho externího odborníka v oboru předmětu veřejné zakázky (srov. návrh § 2g odst. 1 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže). Jedním z důvodů pro zavedení Rady je odstranění dosavadní koncentrace rozhodovacích pravomocí v rukou předsedy ÚOHS, přičemž koncentrace pravomocí a zhodnocení korupčních rizik této koncentrace v případě rozkladu jsou blíže popsány v čl. 1.2.2. a čl. 4.3.1. Hodnocení dopadů regulace (RIA) návrhu zákona.
Máme za to, že koncentraci rozhodovacích pravomocí v rukou předsedy ÚOHS je možné vyřešit dílčími změnami zákona o zadávání veřejných zakázek a dalších souvisejících zákonů, a nikoli nutně navrhovanou komplexní změnou přezkumného řízení.
Pokud předkladatel setrvá na principu kolektivního rozhodování, doporučujeme tento princip aplikovat v rámci dvouinstančního řízení, kdy by byl tento princip omezen na rozhodování v druhém stupni, když v prvním stupni může činnost, jež návrh svěřuje senátu Rady, vykonávat ÚOHS prostřednictvím svého zaměstnance.  
Konečně, ze systematického hlediska nepovažujeme za logické, aby předseda ÚOHS zastával při rozhodování v oblasti veřejných zakázek menší roli než místopředseda ÚOHS nebo člen Rady. Profesní požadavky a způsob výběru předsedy a místopředsedů ÚOHS a členů Rady lze pokládat za obdobné. Jsme toho názoru, že omezení funkcí předsedy a místopředsedy ÚOHS v oblasti veřejných zakázek na de facto koordinační činnosti znamená ne zcela opodstatněné využívání úplného potenciálu ÚOHS, a nepovažujeme jej ani za zcela souladné se záměrem sjednocení rozhodovací praxe ÚOHS či záměrem úspory finančních prostředků. Z výše uvedeného důvodu navrhujeme, aby stálým členem senátu Rady byl předseda či místopředseda ÚOHS, případně, aby tito byli členy pléna Rady.   
Z předloženého materiálu navíc není jasné, jaká bude časová úspora v tomto navrženém řešení, zavedení senátu neznamená automaticky zrychlení přezkumu veřejných zakázek a není nikde uvedeno, zda počet senátů je nastaven dostatečně vzhledem k robustní agendě. Obecně se za poslední dobu rychlost rozhodování ÚOHS výrazně zlepšila a máme za to, že navržená změna vnese naopak znovu zpomalení a chaos, neboť se nezdá dostatečně promyšlená 
a připravená.
	Akceptováno jinak
	Od koncepce Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Komise představuje organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek (vůči dotčeným osobám) jménem Úřadu. Podle přezkumných směrnic mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Druhý stupeň správního řízení byl vyhodnocen jako překážka v dosahování cíle spočívajícího v co nejrychlejším přezkumu. 
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	88
	Ministerstvo spravedlnosti
	3. K § 75 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek 
Podle stávajícího znění § 75 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek dodavatel prokazuje splnění podmínek základní způsobilosti, mimo jiné, předložením výpisu z evidence Rejstříku trestů. Upozorňujeme, že dne 1. ledna 2025 nabude účinnosti zákon č. 427/2023 Sb., kterým dochází k novelizaci zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. K tomuto dni dojde k zániku Rejstříku trestů jako samostatné organizační složky státu a převodu jeho agendy na Ministerstvo spravedlnosti. S ohledem na tuto skutečnost požadujeme v § 75 odst. 1 písm. a) slova „evidence Rejstříku trestů“ nahradit slovy „rejstříku trestů“. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak
	Navrhovaná úprava se připravuje cestou pozměňovacího návrhu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a další zákony, mimo jiné i ZZVZ (sněmovní tisk č. 724). K provedení úpravy by tak mělo dojít dříve (jednání gesčního výboru Poslanecké sněmovny proběhne již začátkem září).
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	89
	Ministerstvo spravedlnosti
	4. K čl. I bodu 2 [§ 246 odst. 1 písm. f) zákona o zadávání veřejných zakázek]
Předmětným novelizačním bodem se navrhuje do zákona doplnit pravidlo, podle kterého nesmí zadavatel uzavřít smlouvu s dodavatelem „ve lhůtě 15 dnů od podání návrhu na uložení předběžného opatření soudem nebo na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí Rady ...“. Délka zákonné lhůty vychází z návrhu § 272b odst. 6, podle kterého soud o návrhu na nařízení předběžného opatření nebo o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí Rady rozhodne do 15 dnů od jeho podání. V této souvislosti upozorňujeme, že je lhůta podle návrhu § 272b odst. 6 lhůtou pořádkovou. Soud proto bude moci o návrhu rozhodnout i po uplynutí této lhůty. V praxi tak může dojít k situaci, kdy po uplynutí patnáctidenní lhůty dojde k uzavření smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, následně však soud rozhodne o nařízení předběžného opatření, případně přiznání odkladného účinku. Pokud je cílem předkladatele zajistit, aby do doby rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nebo návrhu na přiznání odkladného účinku nedošlo k uzavření smlouvy, je třeba toto výslovně v návrhu předmětného ustanovení uvést. 
Dále za slovo „stejnopis“ doporučujeme vložit slovo „návrhu“.
	Akceptováno jinak
	Zákaz uzavření smlouvy před uplynutím lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu a následně i v případě podání návrhu na uložení předběžného opatření byl z návrhu vypuštěn.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	90
	Ministerstvo spravedlnosti
	5. K čl. I bodům 7 a 46 a čl. VIII bodu 2 (§ 248 odst. 1 a § 258a odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek a § 25a odst. 1 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících) 
Uvedená ustanovení předpokládají, že Rada bude rozhodovat o rozkladu proti rozhodnutí ÚOHS. Upozorňujeme, že v uvedených případech zřejmě nepůjde o rozklad ve smyslu § 152 správního řádu. Podle § 152 odst. 2 správního řádu o rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Rozklad tak je založen na monokratickém principu. Ve výše uvedených případech lze spíše spatřovat analogii s úpravou obsaženou 
v § 170b zákona o pobytu cizinců, podle které lze proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podat odvolání ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Tato komise přitom ve funkčním smyslu představuje samostatný správní orgán (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. dubna 2017, č.j. 4 Azs 38/2017-28). Lze proto usuzovat, že ani ve výše uvedených případech nepůjde o rozklad, ale o odvolací řízení. Doporučujeme v tomto ohledu vyjasnit charakter Rady a návrh v uvedeném smyslu dopracovat.  
	Akceptováno jinak
	V důsledku opuštění konceptu Rady bude rozklad proti rozhodnutí ÚOHS v řízeních zahajovaných z úřední povinnosti řešen standardně.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	91
	Ministerstvo spravedlnosti
	6. K čl. I bodu 9 (§ 248a odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek) 
Návrh § 248a odst. 3 zakládá oprávnění senátu Rady postoupit plénu Rady věc, závisí-li rozhodnutí v dané věci na „vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla Radou doposud řešena“. Uvedenou konstrukci lze pokládat za nezvyklou, když obvykle platí pravidlo, podle kterého senáty postupují plénu, resp. rozšířenému senátu, věci pouze v případě, kdy dospějí k právnímu názoru odlišnému od právního názoru vysloveného jiným senátem (srov. např. § 17 soudního řádu správního). V důsledku navržené konstrukce by mohlo v krajním případě dojít k situaci, kdy bude výklad jakékoliv nové právní otázky provádět plénum. Doporučujeme proto omezit možnost postoupení věci plénu na případy, kdy senát dospěje k odlišnému právnímu názoru. Dále doporučujeme zvážit, zda by v případě postoupení věci plénu nemělo plénum meritorně rozhodovat o postoupené věci.
	Akceptováno jinak
	V důsledku opuštění konceptu Rady bylo ustanovení z návrhu vypuštěno.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	92
	Ministerstvo spravedlnosti
	7. K čl. I bodům 16 a 27 (§ 251 odst. 1 a § 252a)
V rámci uvedených ustanovení se účastníkům řízení stanovuje povinnost označit a předložit důkazy k prokázání jejich tvrzení. Upozorňujeme, že zadavatel je povinen v souladu s ustanovením § 123 zákona o zadávání veřejných zakázek odeslat všem účastníkům zadávacího řízení bez zbytečného odkladu po ukončení hodnocení nabídek oznámení o výběru dodavatele, které obsahuje informace vymezené v tomto ustanovení. Dodavatelé se tak dozví pouze ty údaje, které zákon vymezuje jako povinný obsah oznámení o výběru dodavatele, a z těchto údajů mohou následně usoudit, že zadavatel v zadávacím řízení nepostupoval v souladu se zákonem, a následně podat návrh na přezkoumání úkonu zadavatelem ÚOHS.
Lze mít proto za to, že pokud má dojít k oslabení zásady vyšetřovací a potlačení zásady materiální pravdy, měl by být revidován i povinný obsah oznámení o výběru dodavatele tak, aby dodavatelé měli možnost větší kontroly nad úkony zadavatele a mohli dostatečně posoudit, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, či nikoliv. 
Požadujeme materiál v uvedeném smyslu dopracovat.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	Přílohou oznámení o výběru dle § 123 ZZVZ je jednak zpráva o hodnocení nabídek (jejíž obsah je definován v § 119 odst. 2), jednak výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele [§ 123 odst. 1 písm. b)]. Oba tyto dokumenty jsou již nyní koncipovány tak, aby navrhovatel byl schopen zpochybnit buď splnění kvalifikace vybraným dodavatelem, anebo výsledek hodnocení. Rovněž po posílení projednací zásady navrhované novelou budou tyto informace dostatečné k tomu, aby navrhovatel buď rovnou předložil důkazy, anebo navrhl jejich provedení. Je rovněž třeba uvést, že nabídky účastníků i protokoly z průběhu zadávacího řízení není možné účastníkům bez dalšího před ukončením zadávacího řízení zpřístupnit, neboť tyto dokumenty často obsahují důvěrné informace či obchodní tajemství; jejich zpřístupněním by také mohla být narušena soutěž (např. v případě zrušení a opětovného vyhlášení řízení či u jiných obdobných veřejných zakázek).
	Dne 27.9. doručena předkladateli informace, že MSP trvá na zásadních připomínkách týkajících se jednostupňového řízení a lhůtování soudů. Připomínku k formulaci ke znaleckým posudkům mění na doporučující.

	93
	Ministerstvo spravedlnosti
	8. K čl. I bodům 20, 23 27 (§ 251 odst. 4 a 5, § 252b odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek)
Ve shora uvedených ustanoveních a v nadpisu § 252b doporučujeme v zájmu zachování terminologické jednoty se zbytkem zákona používat termín „předběžný právní názor“ 
na místo „předběžný názor“.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Terminologie byla sjednocena.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	94
	Ministerstvo spravedlnosti
	9. K čl. I bodu 27 (§ 252a zákona o zadávání veřejných zakázek)
Doporučujeme do návrhu doplnit povinnost Rady poučit účastníky řízení o povinnosti navrhnout důkazy, uvést skutečnosti a učinit jiné návrhy v zákonem stanovené lhůtě 
a o následcích skutečnosti, že účastník provedení důkazů nenavrhne. 
	Vysvětleno
	Uvedená povinnost je vůči účastníkům řízení jiným než navrhovatel uvedena v § 251 odst. 5 ZZVZ (již v platném znění). Máme za to, že vůči navrhovateli není toto poučení vzhledem k nové koncepci návrhového řízení se zdůrazněním projednací zásady a s ohledem na princip koncentrace buď možné (vzhledem k náležitostem návrhu), nebo nutné (s ohledem na skutečnosti, které mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání).
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	95
	Ministerstvo spravedlnosti
	10. K čl. I bodu 31 (§ 255 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek)
V předloženém návrhu novelizace zákona o zadávaní veřejných zakázek dochází k velmi výraznému snížení maximální výše kauce z původních 10 000 000 Kč na 2 000 000 Kč. Máme za to, že navrhované snížení není opodstatněné, přičemž hrozí, že kauce, jakožto institut, který by měl minimalizovat podávání šikanózních a účelových návrhů na přezkoumání úkonů zadavatele, nebude v důsledku snížení plnit svůj účel. V důvodové zprávě k předmětnému novelizovanému § 255 je pouze konstatováno, že maximální kauce ve výši 
2 000 000 Kč se jeví jako dostatečná, chybí však zdůvodnění tohoto konstatování. S navrhovaným snížením proto Ministerstvo spravedlnosti nesouhlasí.
Dále je do § 255 odst. 1 doplňováno pravidlo, že pokud navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 1 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky, rámcové dohody nebo dynamického nákupního systému uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele. Pokud předpokládaná hodnota není uveřejněna, je povinen složit kauci ve výši 100 000 Kč. Domníváme se, že u zakázek, u nichž nemůže navrhovatel stanovit celkovou nabídkovou cenu, by bylo vhodnější určit pevnou částku kauce s ohledem na finanční limit veřejné zakázky, tj.  stanovit pevnou částku kauce samostatně pro podlimitní veřejné zakázky a samostatně pro nadlimitní veřejné zakázky tak, aby kauce plnila svůj účel pro tyto jednotlivé režimy veřejných zakázek a přitom nepředstavovala nepřiměřenou překážku pro dodavatele. Požadujeme návrh v uvedeném smyslu upravit. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno částečně, vysvětleno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši.
Případy, kdy navrhovatel nemůže skutečně stanovit celkovou nabídkou cenu budou po provedené úpravě v praxi spíše výjimečné (největší počet případů tvořily návrhy proti zadávacím podmínkám), a proto nepovažujeme za účelné právní úpravu komplikovat zaváděním rozdílné výše kauce pro nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky, a to rovněž s ohledem na různé výše limitu pro jednotlivé zadavatele a druhy veřejných zakázek. V případě návrhů proti zadávacím podmínkám je pak dle našeho názoru zcela oprávněné, aby výše kauce reflektovala předpokládanou hodnotu veřejné zakázky (a výpočet výše kauce je s ohledem na její výši 1 % jednoduchý). Paušální výše naopak nedůvodně zvýhodňuje navrhovatele u veřejných zakázek s vysokou předpokládanou hodnotou (např. dodání informačního systému v hodnotě 1 mld. Kč) oproti rovněž nadlimitní veřejné zakázce na dodání např. kancelářských potřeb za 4 mil. Kč.  
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	96
	Ministerstvo spravedlnosti
	11. K čl. I bodu 51 (§ 261 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek) 
Podle návrhu nového znění § 261 odst. 2 může Rada nebo ÚOHS požádat „ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení, státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu, instituci nebo odborníka se specializací na danou činnost o podání znaleckého posudku, jeho přezkoumání anebo k podání odborného stanoviska“. Návrh ustanovení zřejmě do značné míry vychází z § 110 odst. 1 trestního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2020. Předmětný návrh tak nereflektuje koncepční a terminologické změny, ke kterým došlo v souvislosti s přijetím zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích 
a znaleckých ústavech, a zároveň nerozlišuje mezi znaleckými posudky a odbornými stanovisky. V podrobnostech upozorňujeme zejména na následující aspekty návrhu: 
Za prvé, z odůvodnění návrhu není zcela zřejmé, z jakého důvodu je navrhována zvláštní právní úprava ve vztahu k § 56 odst. 1 větě první správního řádu. Obecnou úpravu obsaženou v § 56 odst. 1 správního řádu lze přitom obecně považovat za vyhovující. Návrh § 261 odst. 2 naznačuje, že zamýšleným cílem je omezit možnost správního orgánu požádat o podání znaleckého posudku pouze „ve výjimečných, zvlášť obtížných případech“. Není však jasné, jakým způsobem by měl správní orgán postupovat v ostatních případech, ve kterých závisí jeho rozhodnutí na posouzení skutkových otázek, k jejichž posouzení nemá správní orgán odborné znalosti.
Za druhé, návrh po vzoru § 110 odst. 1 trestního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2020, stanovuje, které osoby mohou podat znalecký posudek, resp. odborné vyjádření. V této souvislosti podotýkáme, že znalecké posudky podle zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech primárně zpracovávají znalci (fyzické osoby), znalecké kanceláře a znalecké ústavy. Jiné osoby mohou znalecký posudek zpracovat pouze 
za podmínek podle § 26 téhož zákona. Některé z v návrhu uvedených subjektů přitom mohou znaleckou činnost vykonávat jako znalecké ústavy (vysoká škola nebo její součást, veřejná výzkumná instituce, státní podnik, ústav, organizační složka státu). Znalecké ústavy, stejně jako znalecké kanceláře, jsou orgány veřejné moci ustanovovány především ke zpracování znaleckých posudků ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního posouzení 
(viz § 25 odst. 2 zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech). Zároveň není zřejmé, jaké (fyzické) osoby by měly spadat pod pojem „odborník se specializací na danou činnost“, když lze opět usuzovat, že tímto odborníkem zpravidla bude fyzická osoba zapsaná jako znalec v seznamu znalců. 
Za třetí, návrh nevhodně staví odborná stanoviska na stejnou úroveň jako znalecké posudky, když stanoví, že se rovněž podávají „ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení“. Podle § 127 odst. 1 občanského soudního řádu i § 105 trestního řádu se však odborná stanoviska, resp. odborná vyjádření, používají pro posouzení skutkově jednodušších odborných otázek. S ohledem na vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a další související zákony, kterým se mění terminologie § 217 odst. 1 občanského soudního řádu, zároveň podotýkáme, že by v daném kontextu bylo příhodnější používat termín „odborné vyjádření“, než „odborné stanovisko“. 
Návrh nového znění § 261 odst. 2 je tudíž rozporný se zákonem o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Jelikož lze za dostatečnou považovat obecnou úpravu obsaženou v § 56 odst. 1 správního řádu, požadujeme navrhovanou změnu ze zákona bez náhrady vypustit. Pokud předkladatel setrvá na nezbytnosti zvláštní právní úpravy vůči správnímu řádu, požadujeme návrh přepracovat způsobem, jež bude souladný s úpravou v zákoně o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Dané ustanovení by v takovém případně mohlo znít například následovně: 
„(2) Jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu může Rada nebo Úřad k posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádat od odborníka se specializací na danou činnost odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví znalce. Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního posouzení, může Rada nebo Úřad k podání znaleckého posudku ustanovit znalecký ústav nebo znaleckou kancelář.“¨
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno částečně
	Předkladatel vyhovuje připomínce ve vztahu k řízením zahajovaným z moci úřední, u nichž ponechává dosavadní úpravu § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň děkujeme za upozornění ohledně terminologie i na možný nesoulad se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a za návrh upraveného znění. S ohledem na záměr zachovat omezení použití si proto dovolujeme navrhnout následující kompromisní znění:
„Úřad může požádat ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení, státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu, instituci nebo odborníka se specializací na danou činnost o podání znaleckého posudku, jeho přezkoumání anebo k podání odborného stanoviska vyjádření nebo ustanovit znalce, znalecký ústav nebo znaleckou kancelář.“
	Dne 27.9. doručena předkladateli informace, že MSP trvá na zásadních připomínkách týkajících se jednostupňového řízení a lhůtování soudů. Připomínku k formulaci ke znaleckým posudkům mění na doporučující.

	97
	Ministerstvo spravedlnosti
	12. K čl. I bodům 2 a 86 až 88 [§ 246 odst. 1 písm. f) a § 272b odst. 2, 3, 5 a 6 zákona o zadávání veřejných zakázek]
Upozorňujeme na nejednotnost terminologie vztahující se k předběžným opatřením. Návrh 
§ 246 odst. 1 písm. f) používá pojem „uložení předběžného opatření“. V § 272b odstavec 2 používá opis „nařízení předběžného opatření“, odstavce 3 „vydání předběžného opatření“ 
a v odstavcích 5 a 6 se bez dalšího hovoří o předběžném opatření. Požadujeme terminologii sjednotit. V souladu s připravovaným návrhem novely soudního řádu správního (č.j. MSP-101/2020-LO-SP) navrhujeme používat termín „nařízení předběžného opatření“. V § 246 odst. 1 písm. f) proto navrhujeme slovo „uložení“ nahradit slovem „nařízení“, v § 272b 
odst. 2 větě první a druhé navrhujeme slova „vydání“ nahradit slovy „nařízení“, v § 272b odst. 5 větě první navrhujeme slova „rozhodování o předběžném opatření“ nahradit slovy „rozhodování o nařízení předběžného popatření“ a za slovo „důsledky“ vložit slovo „nařízení“ a v § 272b odst. 6 navrhujeme slova „předběžné opatření“ nahradit slovy „nařízení předběžného opatření“. 
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Terminologie byla sjednocena.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	98
	Ministerstvo spravedlnosti
	13. K čl. I bodu 86 (§ 272b odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek)
Návrh stanovuje pro případy, kdy soud nařídí předběžné opatření nebo přizná žalobě odkladný účinek, lhůtu 60 dnů pro rozhodnutí soudu o žalobě. Tuto lhůtu lze prodloužit pouze jednou, a to pouze ve zvlášť složitých věcech. V prvé řadě konstatujeme, že Ministerstvo spravedlnosti obecně nesouhlasí se stanovováním lhůt pro rozhodování správních soudů nad rámec § 56 odst. 3 soudního řádu správního, resp. nad rámec co do závažnosti obdobných případů, kdy dochází k zásadnímu zásahu do základních práv jedince. 
V případě předloženého návrhu zákona dále nelze považovat stanovení lhůt za vhodné rovněž s ohledem na skutečnost, že lze předpokládat, že v důsledku zavedení jednoinstančního správního řízení může dojít ke zvýšení nápadu na správní soudnictví, a to výlučně na Krajský soud v Brně. Stanovení lhůty, byť pořádkové, za takové situace nelze považovat za vhodné 
a žádoucí, jelikož by vedle nárůstu počtu věcí docházelo rovněž ke zkrácení lhůty pro jejich vyřízení. 
Návrh spojuje stanovení lhůty s nařízením předběžného opatření, resp. přiznáním odkladného účinku žalobě. O stanovení lhůty pro rozhodnutí soudu by tak ve svém důsledku rozhodoval sám soud (soudní senát). Tuto konstrukci lze považovat za zcela nevhodnou, jelikož při posuzování důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření nebo návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě má soud zvažovat zákonné požadavky (v tomto případě podle 
§ 272b odst. 5), a nikoliv skutečnost, zda je schopen dostát lhůtě pro vydání meritorního rozhodnutí. V této souvislosti zároveň upozorňujeme, že by lhůta pro vydání meritorního rozhodnutí byla fakticky kratší, jelikož prvních 15 dnů ze šedesátidenní lhůty by soud podle návrhu § 272b odst. 6 rozhodoval o nařízení předběžného opatření, resp. přiznání odkladného účinku.
S ohledem na výše uvedené tak lze mít za to, že by snaha o urychlení soudního rozhodování mohla citelným způsobem narušit efektivitu a integritu soudní ochrany. Požadujeme proto 
§ 272b odst. 2 z návrhu bez náhrady vypustit. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	Ohledně možné zvýšení nápadu na správní soudnictví v důsledku zavedení jednoinstančnosti odkazujeme na vypořádání připomínky č. 1. Rovněž je třeba podotknout, že po zrušení zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby bude existovat část případů, v nichž dojde před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření k uzavření smlouvy a tento návrh tak bude zamítnut. V každém případě platí již od loňské novely ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb., že návrh na nařízení předběžného opatření je spojen s povinností složit zároveň kauci, a to ve výši kauce skládané před Úřadem. Dle údajů Krajského soudu v Brně bylo takových případů od přijetí loňské novely jen několik málo, přičemž byla skládána kauce v paušální výši 100 000 Kč. Doplňujeme, že vzhledem k úpravě výše kauce v návrhu (procentuální výše i v případě napadení zadávacích podmínek) bude i kauce v řízení před Krajským soudem v Brně již zásadně odpovídat hodnotě veřejné zakázky. V mezidobí zároveň došlo k vydání dvou rozsudků Nejvyššího správního soudu, která blíže specifikovala posuzování veřejného zájmu při nařizování předběžného opatření. Z pohledu těchto skutečností předpokládáme, že případů, v nichž bude Krajský soud v Brně rozhodovat o nařízení předběžného opatření, bude omezený počet.
K vlastnímu stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska.
Na okraj uvádíme, že Nejvyšší správní soud ve svých připomínkách zavedení lhůt pro rozhodování jako takových nezpochybňuje, pouze úpravu podmiňuje dostatečnou kapacitou správního úseku Krajského soudu v Brně (viz připomínka č. 1).
	Dne 27.9. doručena předkladateli informace, že MSP trvá na zásadních připomínkách týkajících se jednostupňového řízení a lhůtování soudů. Připomínku k formulaci ke znaleckým posudkům mění na doporučující.

	99
	Ministerstvo spravedlnosti
	14. K čl. I bodu 86 (§ 272b odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek)
Podle předmětného ustanovení musí žalobce současně s návrhem na nařízení předběžného opatření nebo návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě soudu doručit zadavateli „stejnopis návrhu na vydání předběžného opatření nebo návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby, stejnopis žaloby a doklad o složení kauce“. Upozorňujeme, že z návrhu ani jeho odůvodnění není zřejmý vztah navrženého pravidla k § 74 odst. 1 soudního řádu správního, podle kterého by měl žalobu doručit účastníkům řízení rovněž soud. Není tak jasné, zda nebude žaloba zadavateli doručována duplicitně. Doporučujeme uvedené vyjasnit. 
	Vysvětleno
	Nezpochybňujeme, že žaloba bude v důsledku § 74 odst. 1 soudního řádu správního zadavateli doručena dvakrát. S ohledem na skutečnost, že podání žaloby společně s návrhem na nařízení předběžného opatření je závažný důsledek pro další průběh zadávacího řízení, upřednostňuje návrh tuto informační povinnost ihned v okamžiku podání žaloby. Podotýkáme také, že nesplnění této povinnosti není v daném případě sankcionováno (na rozdíl od podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kde je již v platné právní úpravě nesplnění důvodem pro zastavení řízení).
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	100
	Ministerstvo spravedlnosti
	15. K čl. V bodu 4 (§ 2a odst. 2 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže)
Podle návrhu ustanovení tvoří Radu předseda a „6 nebo 8 členů Rady“. Podle důvodové zprávy je alternativní stanovení počtu členů dáno snahou o flexibilitu právní úpravy, jelikož není jisté, zda bude Rada fungovat ve třech, nebo čtyřech senátech. Doporučujeme zvážit vhodnost této atypické konstrukce, když by zákon mohl například stanovovat pouze minimální počet členů rady, nebo zakotvovat pravidlo sudého počtu členů.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (opuštění koncepce Rady) bude uvedené ustanovení z návrhu vypuštěno. Připomínka tak již není relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	101
	Ministerstvo spravedlnosti
	16. K čl. V bodu 4 [§ 2c odst. 3 písm. a) body 2 a 3 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže]
Podle návrhu § 2c odst. 3 písm. a) vláda odvolá člena Rady jestliže byl pravomocně odsouzen pro 1. trestný čin spáchaný úmyslně, 2. trestný čin, za který mu nebyl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen, nebo 3. trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce člena Rady. Upozorňujeme, že důvody pro odvolání uvedené v bodech 2 a 3 nekorespondují s vymezením bezúhonnosti členy Rady podle § 1 odst. 7 ve spojení s § 2b odst. 1 zákona. Podle § 1 odst. 7 se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem veřejné správy.  
Z návrhu § 2c odst. 3 písm. a) bodu 2 plyne, že pokud bude členu Rady uložen tzv. alternativní trest (pokuta, trest obecně prospěšných prací, atd.) za spáchání nedbalostního trestního činu, bude odvolán z funkce. Pokud mu však bude za tentýž nedbalostní trestní čin uloženo podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, odvolán nebude. Rozlišování mezi tzv. alternativními tresty a podmíněným odsouzením k trestu odnětí svobody nepovažujeme za důvodné. Z § 1 odst. 7 navíc vyplývá, že zákon spojuje ztrátu bezúhonnosti pouze se spácháním nedbalostního trestného činu spáchaného v souvislosti s výkonem veřejné správy. Není proto důvodné, aby byl člen Rady z funkce odvolán i v případě, kdy se dopustí nedbalostního trestného činu, který vůbec s výkonem veřejné správy nesouvisí. Uvedená konstrukce by se nadto nedůvodně odchylovala od konstrukce, která platí pro předsedu a místopředsedy ÚOHS. Požadujeme proto bod 2 z návrhu § 2c odst. 3 písm. a) vypustit. 
Podle návrhu § 2c odst. 3 písm. a) bodu 3 by měl být člen Rady z funkce dále odvolán v případě, že spáchá nedbalostní trestný čin v souvislosti s výkonem funkce člena Rady. Uvedené ustanovení tak je fakticky restriktivnější, než vymezení bezúhonnosti podle § 1 
odst. 7 písm. b), jež ztrátu bezúhonnosti spojuje se spácháním nedbalostního trestného činu v souvislosti s výkonem veřejné správy. Ačkoliv by člen Rady neměl vykonávat jinou funkci ve veřejné správě (§ 1 odst. 4 ve spojení s § 2a odst. 3 zákona), může nastat situace, kdy bude s osobou po jejím jmenování členem Rady zahájeno trestní řízení pro nedbalostní trestný čin, jež spáchala v souvislosti s (dřívějším) výkonem veřejné správy před svým jmenováním do funkce člena Rady. Pokud dojde k jejímu odsouzení za takový trestný čin, nebude možné ji následně z funkce odvolat, jelikož nepůjde o trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce člena Rady. Požadujeme proto v návrhu § 2c odst. 3 písm. a) bodě 3 slova „funkce člena Rady“ nahradit slovy „veřejné správy“.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (opuštění koncepce Rady) bude uvedené ustanovení z návrhu vypuštěno. Připomínka tak již není relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	102
	Ministerstvo spravedlnosti
	17. K čl. VII [§ 2 odst. 2 písm. b) a c) zákona o střetu zájmů]
Navrhujeme odstranit určitou nekonzistenci v ustanoveních § 2 odst. 2 písm. b) a c) zákona 
o střetu zájmů. Mezi institucemi, u nichž členové statutárních, dozorčích nebo kontrolních orgánů, a rovněž tak jejich vedoucí zaměstnanci 2. až 4. stupně řízení, mají postavení veřejných funkcionářů, chybí státní podniky (zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku). Zákon o střetu zájmů na státní podniky dopadá pouze tehdy, pokud je lze kvalifikovat jako právnické osoby zřízené zákonem (tomuto kritériu vyhoví pouze několik státních podniků, např. Povodí Labe zřízené zákonem č. 305/2000 Sb., o povodích). Státní podniky hospodaří s majetkem státu a operují v oblastech klíčových pro stát (doprava, pošta, řízení leteckého provozu apod.). Pokud jsou tedy obecně z výčtu § 2 odst. 2 zákona o střetu zájmů vyňaty, na jejich funkcionáře obecně (s výjimkou těch, které jsou zřízeny zákonem) nedopadá povinnost zápisu v registru oznámení. Tím je bez legitimního důvodu znemožněna kontrola ze strany veřejnosti. Ve vztahu ke smyslu a účelu zákona o střetu zájmů není odůvodnitelné, aby například funkcionáři obecních příspěvkových organizací podléhali zápisu do registru oznámení, zatímco funkcionáři státních podniků, které nakládají s několikanásobně vyšším majetkem, zapisováni nebyli.
Navrhujeme proto v § 2 odst. 2 písm. b) a c) za slova „právnické osoby zřízené zákonem,“ vložit slova „státního podniku,“. 
Tato připomínka je zásadní. 
	Vysvětleno
	Nezpochybňujeme potřebnost uvedené úpravy zákona o střetu zájmů. Nicméně s ohledem na změnu koncepce (opuštění koncepce Rady) nebude návrhem zákon o střetu zájmů vůbec novelizován. Domníváme se proto, že uvedenou úpravu je třeba provést jiným vhodným způsobem.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	103
	Ministerstvo spravedlnosti
	18. K důvodové zprávě k části páté
Ve zvláštní části důvodové zprávy k novele zákona o střetu zájmů (k novelizačním bodům 2 až 11) navrhujeme větu „Současně bylo v rámci § 14a odst. 2 písm. d) zohledněno, které normy zákona se mají nově vztahovat rovněž na členy Rady.“ nahradit větou „Současně byl upraven § 14a odst. 2 písm. d) tak, aby zakotvil tzv. zapisující (podpůrný) orgán, který bude identifikovat naplnění podmínek (§ 2 odst. 3 zákona o střetu zájmů) pro zápis členů Rady do registru oznámení a příslušný zápis provádět (v daném případě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže).“. Původní text podle našeho názoru nevystihuje, že změna je zakotvena z důvodu potřeby upravit tzv. podpůrný (zapisující orgán), který bude členy Rady zapisovat do registru oznámení.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (opuštění koncepce Rady) bude uvedený text z důvodové zprávy vypuštěn. Připomínka tak již není relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	104
	Ministerstvo vnitra
	Zásadní připomínky:
Obecná připomínka ke změně systému rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:
Návrh přináší zásadní institucionální reformu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) založenou na jednoinstančním rozhodováním, kdy v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh nebude možné proti rozhodnutí podat rozklad, ani jej přezkoumat v přezkumném řízení. Současně se navrhuje senátní forma rozhodování ve formě nově zřizovaného orgánu Úřadu, kterým je Rada pro veřejné zakázky (dále jen „Rada“) zpravidla rozhodující v tříčlenných senátech. 
Tato změna současné více než třicet let fungující praxe cílí dle předkladatele zejména na „zajištění účinného a zejména co nejrychlejšího přezkumu zadávání veřejných zakázek”. Ministerstvo vnitra záměr předkladatele podporuje, považuje však za žádoucí u takto zásadní systematické změny vyhodnotit i související potencionální rizika, která konkrétněji popisujeme v přiložených připomínkách, a považujeme za nutné je zohlednit, a to i v rámci hodnocení dopadů právní úpravy. 
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.   
	Akceptováno
	Součástí návrhu zákona je i zhodnocení dopadů regulace. Z analýz vyplynulo, že délka rozhodování v ČR je v porovnání s jinými členskými státy abnormální a příčinou je zejména množství přezkumných instancí.
Z návrhu zákona bylo vypuštěno ustanovení o tom, že pravomocné rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
Došlo k opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
	Dle informace z 13.9.24 MV souhlasí s návrhem vypořádání. Předpokládá ale, že pakliže je nová koncepce komisí projednávána s Úřadem a není součástí přiloženého platného znění zákona s vyznačenými změnami dle připomínek v mezirezortním připomínkovém řízení, tak předkladatel nepočítá s jejím zapracováním do této novely. Pokud by však dohodnutá úprava s Úřadem měla být posléze doplněna do tohoto návrhu, tak požadují zaslání upraveného znění zákona k opětovnému posouzení úpravy správního řízení ještě před jeho předložením vládě. K navrhovanému znění zákona o působnosti ÚOHS byly uplatněny připomínky zvlášť

	105
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodům 2 a 85 – k § 246 odst. 1 písm. e) a k § 272b odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek:
V ustanovení § 246 odst. 1 písm. e) se uvádí, že zadavatel nesmí uzavřít smlouvu do stanovené doby na podání žaloby proti rozhodnutí Rady pro veřejné zakázky podle § 272b odst. 1. Máme za to, že blokace uzavření smlouvy se týká toliko správního řízení, které bylo zahájené na návrh, čemuž svědčí i nový text písm. d): „do nabytí právní moci rozhodnutí Rady pro veřejné zakázky v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh, pokud byl návrh na zahájení řízení podán včas“. V § 272b odst. 1 však obecně platí, že žalobu proti rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele lze podat do 2 týdnů ode dne doručení rozhodnutí žalobci a důvodová zpráva k tomu uvádí, že zkrácená doba pro podání žaloby se týká jak žalob v prvostupňovém rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh, tak žalob proti druhostupňovému rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného z moci úřední. Z toho vyplývá, že se žaloba proti rozhodnutí Rady může podat i v rámci správního řízení zahájeného z moci úřední. Blokační lhůta se jistě týká pouze správního řízení zahájeného na návrh, u řízení z moci úřední není zákonem stanovena, může ji stanovit pouze Úřad, shledá-li k tomu důvody. 
Navrhujeme, aby text § 246 odst. 1 písm. e) zněl: „e) před uplynutím lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Rady, v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh, podle § 272b odst. 1,“. Alternativní variantou je uvést ustanovení ve znění: „e) před uplynutím lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Rady, v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh nebo z moci úřední v případě, že Úřad vydal předběžné opatření zákazu smlouvy, podle § 272b odst. 1,“, kdy bude reflektována možnost, že Úřad v rámci správního řízení vydal předběžné opatření zákazu uzavření smlouvy, tudíž by jen v takovém případě platila blokační lhůta i do případné žaloby.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.   
	Akceptováno
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna. Tím je řešena i připomínka k případné blokaci řízení zahajovaných ex offo.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	106
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 8 – k § 248 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek:
Domníváme se, že Rada je organizační součástí Úřadu, tj. nejde o samostatný správní orgán ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu. Správním orgánem je Úřad jako orgán moci výkonné a tzv. jiný ústřední orgán státní správy, který je věcně příslušný k vedení řízení dle zákona o zadávání veřejných zakázek. V případě Rady, která má přezkoumávat úkony zadavatele v řízeních zahajovaných na návrh a ve stanovených případech rozhodovat o rozkladu, jde o tzv. funkční příslušnost, tedy příslušnost zákonem stanovené součásti správního orgánu. To dle našeho názoru vyplývá i z úpravy zákona o působnosti Úřadu, který v § 2 odst. 1 písm. c) nově stanoví, že Úřad (tj. nikoli Rada) přezkoumává úkony zadavatele na návrh. Z této koncepce by tak měla vycházet i úprava § 248 odst. 3, která by příslušnost k přezkoumání úkonů zadavatele v návrhových řízeních stanovila primárně Úřadu. Následně může být zakotvena příslušnost Rady jakožto příslušnost funkční.
Navrženou formulaci považujeme rovněž za nevhodnou z důvodu nadbytečné duplicity („návrh stěžovatele, který podal návrh“). V souladu s výše uvedeným tak navrhujeme formulovat dané ustanovení např. takto: „(3) Úřad dále přezkoumává úkony zadavatele podle tohoto zákona na návrh stěžovatele (dále jen „navrhovatel“). V řízení podle věty první rozhoduje Rada.“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.   
	Akceptováno
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Formulace ustanovení § 248 odst. 3 byla upravena v souladu s připomínkou a novou koncepcí (rozhoduje komise).
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	107
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 23 – k § 251 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek:
Domníváme se, že i jiní účastníci řízení mohou reagovat na nová tvrzení a důkazy navržené navrhovatelem, neboť v opačném případě by byla nedůvodně narušena zásada rovného postavení účastníků při uplatňování procesních práv (§ 7 odst. 1 správního řádu). Doplní-li tedy navrhovatel v souladu s § 251 odst. 4 nová tvrzení či důkazy např. proto, že je nemohl uplatnit dříve, není důvodu, aby na tato tvrzení a důkazy nemohli ostatní účastníci řízení reagovat rovněž novými tvrzeními a důkazy. Spojení „účastníků řízení, kteří nejsou navrhovatelem“ proto navrhujeme nahradit spojením „navržených jiným účastníkem řízení“ (obdoba odstavce 4).
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.   
	Akceptováno
	Textace ustanovení § 251 odst. 5 upravena tak, aby bylo zřejmé, že lze reagovat rovněž na nová tvrzení a důkazy navržené navrhovatelem.
	MV 27.8.: Nevznášíme připomínku k principu koncentrace řízení, nicméně je třeba dbát na zachování rovnosti účastníků řízení. Odstavce 4 a 5 rozlišují mezi připomínkami, které nemohly být uplatněny dříve, a připomínkami, které zpochybňují věrohodnost tvrzení a důkazů jiných účastníků. V tomto smyslu proto nepovažujeme za přiléhavé vysvětlení, dle něhož lze na nová tvrzení a návrhy navrhovatele reagovat v rámci textace „s výjimkou skutečností, návrhů a důkazů a jiných návrhů, které nemohli uplatnit dříve…“. Nadále tak není zřejmé, proč nelze navrženou formulaci nahradit obecnějším spojením „navržených jiným účastníkem řízení“, neboť i v rámci samotného vypořádání je vysvětleno, že na nová tvrzení a důkazy navrhovatele reagovat lze. Máme za to, že obecnější formulace princip koncentrace nenarušuje, a naopak odpovídá principu rovnosti při uplatňování procesních práv.
MMR 11.9.: Po opětovném zvážení připomínku akceptujeme. Textace § 251 odst. 5 bude upravena tak, aby bylo zřejmé, že lze reagovat rovněž na nová tvrzení a důkazy navržené navrhovatelem.

	108
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 27 – k § 252b odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek:
1. Není zřejmý vztah věty první a druhé, resp. povinnost konat jediné ústní jednání je následně relativizována možností přerušit ústní jednání. Je třeba upozornit, že správní řád jako obecná procesní úprava nezná institut přerušení ústního jednání (ani odročení ústního jednání), nicméně nevylučuje konání více ústních jednání. Ve věci se tak může jednat jedno, dvě či více ústních jednání, dle našeho názoru však nikoli jedno ústní jednání, které je přerušováno a konáno v několika termínech. Povinnost konat jediné ústní jednání není srozumitelná ani věcně, pokud k projednání věci nemusí dojít v jednom dni.   
2. Dále žádáme předkladatele o vyjasnění významu lhůty pro nařízení ústního jednání do 15 dnů od podání návrhu, neboť ústní jednání se obecně nařizuje toliko tak, že jej správní orgán příslušným způsobem svolá, tj. oznámí termín jednání účastníkům řízení. O nařízení ústního jednání správní orgán uvědomí účastníky nejméně s pětidenním předstihem (§ 49 odst. 1 správního řádu). Dle našeho názoru tedy postačí uvést, že se má ústní jednání konat do 20 dnů od podání návrhu, čímž bude zajištěno i jeho svolání s dostatečným předstihem.
3. V souladu s § 49 správního řádu je třeba konat ústní jednání vždy tehdy, je-li to nezbytné k uplatnění práv účastníků řízení. Tato úprava by měla být zapracována do věty třetí jako negativní podmínka možnosti upustit od konání ústního jednání. 
V návaznosti na výše uvedené připomínky může být dané ustanovení upraveno např. takto: „(1) Senát Rady nařídí v řízení podle § 248 odst. 3 ústní jednání tak, aby se konalo do 20 pracovních dnů od podání návrhu. Ve věci se koná zpravidla jediné ústní jednání; je-li nezbytné nařídit více ústních jednání, senát Rady stanoví termín dalšího ústního jednání neprodleně. Senát Rady není povinen ústní jednání nařídit, pokud je jeho konání zjevně neúčelné a není nezbytné k uplatnění práv účastníků řízení, nebo pokud byla věc postoupena k rozhodnutí plénu Rady.“.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	1. Návrh zákona obsahuje speciální úpravu k obecné procesní úpravě. Konstrukce jediného ústního jednání (třeba i přerušovaného) byla zvolena záměrně. Významná je zejména pro sdělování předběžného právního názoru a počítání lhůt pro případné zpětvzetí návrhu a vracení kauce (§ 255 odst. 4).
2. V návrhu zákona bylo ponecháno ustanovení o povinnosti nařídit ústní jednání do 15 dnů za účelem dosažení komplexní úpravy ústních jednání v ZZVZ. Účastníci jednání (primárně strany sporu) by měly mít jistotu, do kdy obdrží informaci o termínu ústního jednání. 
3. Předkladatel má za to, že negativní podmínka o zjevné neúčelnosti je dostatečná a pokrývá i situace, kdy není ústní jednání nezbytné k uplatnění práv účastníků řízení. Tato formulace by měla Úřadu zajistit dostatečnou volnost při rozhodování, zda bude konat ústní jednání nebo zda preferuje písemnou formu pro sdělení předběžného právního názoru, ať už by šlo o neúčelnost z důvodu velké komplikovanosti případu, nebo naopak z toho důvodu, že předmět sporu je jednoduchý a lze písemně lehce vyřídit. Podrobně bude ještě předmětem diskuse s Úřadem.
	1. MV 27.8.: Nebránili bychom se speciální úpravě od obecné úpravy správního řádu, zde jde však o to, že věcně se o odchylku nejedná, neboť se fakticky může konat více ústních jednání, resp. ústní jednání nemusí proběhnout v jednom dni. Navržené jediné ústní jednání a institut jeho přerušování tak nejsou věcně opodstatněné. Domníváme se, že v navazujících ustanoveních (sdělování předběžného právního názoru, počítání lhůt pro zpětvzetí návrhu apod.) lze dle povahy věci obecně hovořit o „ústním jednáním“, popř. o „prvním ústním jednání“, „posledním ústním jednání“ apod.
MMR 11.9.: Po zvážení bylo ustanovení upraveno tak, že se počítá s více ústními jednáními. 
2.  MV 27.8.: Žádáme tedy předkladatele o vyjasnění, jak bude fakticky realizována povinnost nařídit ústní jednání do 15 dnů, tj. jaký konkrétní úkon má Úřad za účelem splnění uvedené povinnosti provést.
MMR 11.9.: Po zvážení byla připomínka akceptována a lhůta 15 dnů vypuštěna.
3. MV 27.8.: Ustanovení § 49 odst. 1 správního řádu výslovně odlišuje případy, kdy se ústní jednání svolá ke splnění účelu řízení, a dále případy, kdy je to nezbytné k uplatnění práv účastníků řízení. Nesdílíme proto názor, dle něhož negativní podmínka o zjevné neúčelnosti pokrývá i případy, kdy není ústní jednání nezbytné k uplatnění práv. Pokud předkladatel věcně souhlasí s potřebou konat ústní jednání nezbytné k uplatnění práv účastníků řízení, žádáme o výslovné doplnění ve smyslu připomínky.
MMR 11.9.: Máme za to, že pokud návrh zákona stanoví ústní jednání jako pravidlo, pak není třeba v rámci výjimky doplňovat předmětnou větu o podmínku uplatnění práv účastníků (mimo jiné i proto, že v rámci aktuální praxe Úřadu jsou řízení vedena písemně, a k nařízení ústního jednání došlo maximálně v jednotkách případů). Zjevná neúčelnost je směřována na dvě situace – jednak jednoduché případy (například zjevné nedodržení minimálních lhůt stanovených zákonem ze strany zadavatele) a jednak naopak velmi složité případy (v nichž například bude třeba se zabývat rozsáhlými podklady, technickými detaily apod.). 

	109
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 27 – k § 252b odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek: 
Správní řízení nemá strany, nýbrž účastníky řízení. Slovo „stranám“ tak navrhujeme nahradit slovy „účastníkům řízení“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
	Ustanovení bylo upraveno. Slovo „stranám“ bylo nahrazeno slovem „účastníkům“.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	110
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 27 – k § 252b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek: 
O průběhu ústního jednání se má pořídit úřední záznam formou audiovizuálního záznamu. Není zřejmé, zda se navrhovanou úpravou vylučuje obecná úprava § 18 odst. 1 správního řádu, neboť o ústním jednání se sepisuje protokol; vedle toho lze pořídit též obrazový nebo zvukový záznam. Má-li být záznam pořizován namísto protokolu, není navrhovaná úprava vhodná, neboť přestože bude průběh ústního jednání zaznamenán a bude k dispozici účastníkům řízení i součástí spisu, pro případ následného přezkumu či v případě nahlížení do spisu bude taková forma obtížně zpracovatelná (vyžaduje seznámení se s celým obsahem záznamu namísto vyhledání relevantních skutečností v protokolu). Domníváme se proto, že navrhovaná úprava by měla být skloubena s úpravou obecnou, tj. měla by být ponechána povinnost sepsat o průběhu ústního jednání protokol, vedle něhož bude obligatorně pořizován obrazový a zvukový záznam. Ten může být následně doručován účastníkům řízení. Pojem „audiovizuální záznam“ rovněž navrhujeme nahradit pojmem „obrazový a zvukový záznam“, a to v souladu s pojmoslovím správního řádu (srov. § 17 odst. 1, § 18 odst. 1 správního řádu). K tomu odkazujeme také na § 252c odst. 4 návrhu zákona.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.   
	Akceptováno
	Ustanovení bylo upraveno. Záznam nemá být pořizován namísto protokolu. Rovněž bylo akceptováno doporučení k nahrazení pojmu „audiovizuální záznam“ pojmem „obrazový a zvukový záznam“.
	MV 27.8.: Souhlasíme s návrhem vypořádání. Z důvodu vyloučení pochybností o tom, že o ústním jednání bude pořizován rovněž protokol, žádáme o výslovné doplnění texu (např. způsobem „O průběhu ústního jednání podřídí Úřad kromě protokolu též obrazový a zvukový záznam.“) nebo alespoň důvodové zprávy.
MMR 11.9.: Uvedené bude doplněno do důvodové zprávy.

	111
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 27 – k § 252b odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek: 
Návrh by měl stanovit podmínky, při nichž lze konat ústní jednání bez účasti účastníka řízení, a to vzhledem k předpokladu pravidelného konání ústního jednání i důsledkům vyplývajícím z § 251 odst. 4 a 5 návrhu zákona nebo z připomínkovaného ustanovení. Návrh tak může např. stanovit, že ústní jednání lze bez účasti účastníka řízení konat jen tehdy, pokud souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo se k ústnímu jednání nedostaví bez náležité omluvy nebo dostatečného důvodu. Žádáme o doplnění.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
	Ustanovení bylo změněno na „Pokud se účastník ústního jednání nezúčastní, může ústní jednání proběhnout bez jeho přítomnosti. Pokud se ústního jednání nezúčastní žádný účastník, Úřad jednání ukončí.“
S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	112
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 27 – k § 252c odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek:
1. Zavádí se obecná pravomoc Rady provést úkon s využitím videokonferenčního zařízení. Přestože lze souhlasit s předpokladem zrychlení a zefektivnění vedení správního řízení, předkladatel by se měl zabývat připraveností provádět úkony navrhovanou distanční formou, a to zejména z pohledu účastníků řízení. Předpokladem pro efektivní vedení ústního jednání s využitím videokonferenčního zařízení je totiž dostatečné technické vybavení a spolehlivé internetové připojení nejen na straně správního orgánu, ale také všech účastníků řízení (a dalších osob zúčastněných na řízení), tj. tento způsob lze připustit pouze za předpokladu, že odpovídá jejich reálným technickým možnostem. To platí tím spíše, pokud lze konat ústní jednání tímto způsobem i bez návrhu (či souhlasu) účastníka řízení. Toto posouzení by mělo být provedeno a následně doplněno do důvodové zprávy.
2. Návrh do značné míry přebírá úpravu § 102a občanského soudního řádu, avšak bez adekvátní náhrady zcela vypouští ustanovení upravující ověření totožnosti osob, které se prováděného úkonu účastní. Ověření totožnosti účastníků a dalších osob zúčastněných na řízení (např. svědek, tlumočník) je však zcela zásadní. K ověření totožnosti přitom nemusí docházet pouze bezprostředně v místě, kde se osoba nachází, ale jedním z možných způsobů je i využití prostředku pro elektronickou identifikaci, který je vydán v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů. Alternativně lze uvažovat např. o přidělení jedinečného autentizačního identifikátoru. Vhodné věcné řešení je na uvážení předkladatele, nicméně bez ověření totožnosti zúčastněných osob nelze dle našeho názoru o konání ústního jednání s využitím videokonferenčního zařízení uvažovat. 
3. Dáváme ke zvážení doplnění dalších procesních podrobností konání ústního jednání s využitím videokonferenčního zařízení, zejména další postup správního orgánu po uplatnění námitek ke kvalitě přenosu obrazu nebo zvuku či způsob rozhodování o návrhu účastníka o konání ústního jednání touto formou (např. usnesení poznamenané do spisu). O ústním jednání by měl být pořizován rovněž protokol (viz také připomínka výše), přičemž by mělo být upřesněno, že osoby zúčastněné vzdáleně protokol nepodepisují. Konečně se domníváme, že právem účastníka řízení by měla být možnost účastnit se ústního jednání osobně u správního orgánu (přestože jiné osoby budou v konkrétním případě účastny pouze distančním způsobem).    
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.   
	Akceptováno, vysvětleno
	1. Domníváme se, že za současného stavu techniky existuje řada běžně dostupných nástrojů (jako je např. Skype for business, MS Teams), které je možno pro uvedené účely využít. Podle našich informací se takové nástroje používají i v rámci soudních řízení. Rovněž snímání jednací místnosti kamerou je dnes poměrně běžné (např. v rámci jednání prostřednictvím MS Teams) a tyto nástroje také umožňují zaznamenání záznamu včetně vytvoření automatického přepisu.
2. Co se týká identifikace účastníků v případě videokonference, máme za to, že tato otázka nemusí být řešena v textu zákona. Souhlasíme nicméně s Vaším doporučením na využití prostředku pro elektronickou identifikaci, který je vydán v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů, anebo na přidělení jedinečného identifikátoru, kterým by se účastník správního řízení po přihlášení Úřadu prokázal.
3. Předkladatel nemá žádné konkrétní řešení pro situace námitek proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. Nemá je ostatně ani § 102a občanského soudního řádu, které bylo inspirací tohoto ustanovení. Nelze skutečně vyloučit, že v některých případech bude nutné řízení přerušit a provést úkony prezenčně. Připomínky týkající se podepisování protokolu a práva na osobní účast v řízení byly akceptovány a návrh v tomto smyslu doplněn.
	MV 27.8.: Souhlasíme s doplněním odstavce 1 a řešení dalších procesních podrobností (např. námitky proti kvalitě přenosu) nadále necháváme na uvážení předkladatele. Trváme nicméně na výslovném doplnění nutnosti ověřit totožnost osob, které se uvedeným způsobem účastní ústního jednání. K tomu odkazujeme též na § 102a odst. 2 občanského soudního řádu, který je inspiračním zdrojem navržené úpravy. Ve smyslu naší připomínky může úprava např. stanovit, že správní orgán provede ověření totožnosti účastníka (popř. jiné osoby) i bez jejich fyzické přítomnosti na základě přiděleného jedinečného autentizačního identifikátoru nebo s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace.
MMR 27.9.: přiklonili jsme se k vložení minimalistické úpravy (inspirované § 102a OSŘ) ve znění: „Úřad ověří totožnost osoby, jíž se úkon týká.“ 

	113
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 37 – k § 257 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek:
Vzhledem k vyloučení aplikace § 37 odst. 3 správního řádu je navrhovaná úprava věcně nepřiměřená, neboť bude-li podání chybět např. některá z obecných náležitostí podání podle správního řádu, nejen že Rada nebude vyzývat k odstranění nedostatků podání, ale bude zahájené řízení rovnou zastavovat, aniž by uvedený nedostatek musel bránit pokračování v řízení. Podle správního řádu přitom platí, že nedostatek podání (žádosti či jiného návrhu) má za následek zastavení řízení pouze za předpokladu, že jde o podstatnou vadu, která brání pokračování v řízení [§ 66 odst. 1 písm. c) správního řádu]. Navrhujeme dané ustanovení v tomto smyslu upravit, tj. uvést „návrh neobsahuje obecné náležitosti podání stanovené správním řádem nebo označení zadavatele nebo v něm není uvedeno, čeho se navrhovatel domáhá, nebo k návrhu není připojen doklad o složení kauce ve výši podle § 255, pokud taková vada brání pokračování v řízení,“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. 
	Akceptováno
	Původně vypouštěný text byl v ustanovení ponechán, odstraněn byl pouze odkaz na konkrétní odstavce (odkazováno je na celé ustanovení § 255).
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	114
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 43 – § 257a písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek: 
Ustanovení může být interpretováno tím způsobem, že přenáší důkazní břemeno výlučně na navrhovatele, tento výklad podporuje i důvodová zpráva. Domníváme se, že toto nebyl úmysl předkladatele, když podmínky dokazování upravuje zejména § 252a. Navrhujeme doplnit důvodovou zprávu tak, aby bylo postaveno najisto, že § 257a písm. a) nemění právní rámec dokazování, ale pouze zavádí právní titul pro zamítnutí návrhu.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
	Ustanovení § 257a písm. a) bylo stylisticky upraveno. Důvodová zpráva bude upravena tak, aby bylo zřejmé, že důkazní břemeno není přeneseno výlučně na navrhovatele – konkrétně v druhém odstavci k bodu 43 (§ 257a) bude odstraněna druhá věta a nahrazena: "Zároveň platí, že upravená textace nemění právní úpravu dokazování a nepřenáší důkazní břemeno na navrhovatele, ale pouze zavádí právní titul pro zamítnutí návrhu."
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	115
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 43 – k § 257b zákona o zadávání veřejných zakázek a k důvodové zprávě: 
K vyloučení přezkumného řízení se důvodová zpráva prakticky nevyjadřuje. Přezkumné řízení je prostředkem dozorčího práva, který umožňuje řešit případnou nezákonnost rozhodnutí na úrovni veřejné správy. Vede se z rozhodnutí správního orgánu a dotčená osoba může dát k tomuto řízení toliko podnět, nejde tedy o řízení nárokové, u nějž by se dalo předpokládat nežádoucí prodlužování správního řízení. Mělo by k němu docházet pouze v případě důvodných pochybností o zákonném postupu, kdy lze řešení na úrovni veřejné správy považovat za rychlejší a efektivnější. I při vyloučení přezkumného řízení je pak třeba uvažovat alespoň o zachování možnosti uspokojit účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví, a to změnou nebo zrušením rozhodnutí ve zvláštním přezkumném řízení podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu. Pokud by Úřad shledal žalobní námitky jako opodstatněné, byla by tak zachována možnost, aby napravil žalovanou nezákonnost sám. Žádáme tudíž o dodatečné zhodnocení navrhované úpravy a o doplnění důvodové zprávy.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.   
	Akceptováno
	Z návrhu zákona bylo vypuštěno ustanovení o tom, že pravomocné rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	116
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 46 – k § 259a odst. 2 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek: 
Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je třeba odlišovat od řízení o přestupku (k tomu srov. též § 248 odst. 1 návrhu zákona). Pokud by v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele byly zjištěny skutečnosti, které odůvodňují vedení přestupkového řízení, je třeba přestupkové řízení zahájit, a to způsobem předvídaným v § 78 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (tj. doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku s popisem skutku a jeho předběžnou právní kvalifikací). Domníváme se proto, že případné zastavení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nemůže být vázáno na uložení správního trestu za přestupek, resp. řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nemůže být tímto způsobem (tj. uložením správního trestu) ukončeno. Spojení „nebo pro uložení sankce podle § 268 a 269“ proto navrhujeme vypustit.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
	Spojení „nebo pro uložení sankce podle § 268 a 269“ bylo vypuštěno.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	117
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 50 – k § 261 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek:  
Domníváme se, že není důvodu rozlišovat mezi písmeny a) a b), neboť i rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu jsou podáním činěným vůči Úřadu, a tedy spadají do obecného vymezení písmene a). Navrhujeme tedy uvést, že „Podání účastníků v řízeních podle tohoto zákona se činí výlučně prostřednictvím datové schránky nebo veřejné datové sítě.“. Dovětek „podepsaná uznávaným elektronickým podpisem“ považujeme za nadbytečný, neboť podpis je povinnou náležitostí každého podání a jeho požadovaná úroveň vyplývá z § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (činí-li se úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem její působnosti, lze použít pouze uznávaný elektronický podpis).
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
	V ustanovení bylo rozlišování mezi různými případy odstraněno; bylo upraveno dle doporučení.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	118
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 51 – k § 261 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek:   
1. Dle důvodové zprávy se stanoví zvláštní úprava k § 56 odst. 1 větě první správního řádu upravující důkaz znaleckým posudkem, kdy se zpřísňují podmínky pro vyžádání si znaleckého posudku a stanoví se výčet subjektů, u nichž lze takový podklad žádat. Takové zpřísnění však není nikterak zdůvodněno, tj. není zřejmé, proč nepostačuje obecná úprava umožňující přizvat si znalce v případech, kdy úřední osoby správního orgánu nemají potřebné odborné znalosti, ani je nelze získat od jiného správního orgánu. V souladu s principem hospodárnosti správního řízení ve smyslu § 6 odst. 2 správního řádu není důvodu předpokládat, že by si Rada nebo Úřad takové podklady obstarávaly v případech, kdy to nebude potřebné. Taxativnost uvedeného výčtu je dle našeho názoru rovněž relativní, neboť obsahuje takové obecné formulace, jako je „instituce nebo odborník se specializací na danou činnost“.
2. Upozorňujeme, že provádění důkazu znaleckým posudkem musí být v souladu se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, podle něhož vykonávají znaleckou činnost zásadně znalci, znalecké kanceláře a znalecké ústavy, tj. osoby zapsané v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti (srov. § 1 odst. 1, § 2 odst. 1 a § 11 odst. 1 tohoto zákona). Osoby nezapsané v seznamu mohou znaleckou činnost vykonávat (a orgán veřejné moci takovou znaleckou činnost vyžadovat) pouze za podmínek § 26 tohoto zákona, tj. např. v případě, kdy pro danou specializaci není znalec zapsán nebo kdy by podání znaleckého posudku znalcem bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi. Nelze tak obecně předpokládat, že by znalecké posudky vydávaly státní orgány, vysoké školy, vědecké ústavy či jiní odborníci a soukromé instituce, aniž by mělo jít o osoby s postavením znalce, znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu. Navržená úprava je patrně inspirována § 127 odst. 3 občanského soudního řádu, který však stojí vedle obecné možnosti ustanovit znalce (srov. § 127 odst. 1 o. s. ř.) a při praktické aplikaci musí rovněž respektovat úpravu zákona č. 254/2019 Sb. 
3. Nejasné je také podávání odborných stanovisek. Tato lze požadovat pouze po správních orgánech nebo orgánech veřejné moci [šlo by o vyjádření, které je podkladem rozhodnutí, přičemž vyjadřující se orgán by měl postavení dotčeného orgánu ve smyslu § 136 odst. 1 písm. b) správního řádu], nikoli však po fyzických osobách a soukromoprávních institucích. Povinnost běžných fyzických a právnických osob podat odborné stanovisko k žádosti správního orgánu je dle našeho názoru velmi sporná (srov. např. § 26 zákona č. 254/2019 Sb., kdy osoby podávající jednorázově znaleckou činnost vždy musí se svým ustanovením souhlasit) a musela by být založena individuálním rozhodnutím. Povinnost správního orgánu naproti tomu vyplývá již z obecných zásad činnosti správních orgánů (§ 8 správního řádu) a její výslovné zakotvení je nadbytečné.
S ohledem na výše uvedené požadujeme dané ustanovení přepracovat, popř. zcela vypustit s tím, že bude aplikována obecná procesní úprava.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
	1. Ustanovení bylo změněno. U řízení zahajovaných z moci úřední se ponechává dosavadní úprava § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3.
2. Ustanovení bylo navázáno na úpravu zákona o znalcích.
3. Slovo „stanoviska“ bylo změněno na „vyjádření“.
	MV 27.8.: Nadále přetrvává pochybnost o možnosti požádat o podání odborného stanoviska (vyjádření) soukromou fyzickou nebo právnickou osobu, resp. o povinnosti takových osob vyjádření poskytnout. Takovou povinnost má pouze správní orgán, resp. orgán veřejné moci. Povinnost by musela být založena individuálním rozhodnutím. V závěru odstavce 3 navrhujeme hovořit toliko o ustanovení znalce (nikoli znalecké kanceláře nebo znaleckého ústavu), neboť máme za to, že ustanovit lze pouze znalce (srov. též § 56 odst. 1 správního řádu). To nevylučuje, aby znalec vystupoval např. jako zaměstnanec, společník nebo člen znalecké kanceláře.
MMR 11.9.: Souhlasíme s tím, že uvedená povinnost dána není, nicméně v praxi se tak děje již nyní, když Úřad žádá o stanovisko například určitá profesní sdružení apod. Celková koncepce směřuje zejména k tomu, že by se vyjádření i znalecké posudky měly vyžadovat jen výjimečně. Samotná neexistence povinnosti podle našeho názoru nebrání tomu, aby o ně Úřad mohl požádat. Upravené znění ustanovení ve vztahu ke znalcům je konzultováno s Ministerstvem spravedlnosti jakožto gestorem zákona č. 254/2019 Sb.; čekáme na jejich vyjádření a případně ho upravíme dle jejich doporučení.

	119
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 52 – k § 261 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek:
Žádáme o vyjasnění důsledků zrušení předmětného ustanovení. Máme za to, že při zrušení zvláštní právní úpravy bude uplatněna obecná úprava daná § 36 odst. 3 správního řádu, která se na správní řízení vedená Úřadem aplikuje subsidiárně. Z důvodové zprávy ovšem vyplývá záměr zrušit právo účastníků návrhových řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí bez dalšího, a to v zájmu urychlení řízení o přezkumu veřejných zakázek. 
Je třeba připomenout, že se jedná o základní procesní právo účastníků řízení, které má svůj ústavněprávní základ (dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý vedle jiného právo na to, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům). Nezbytnost zachování práva na vyjádření je zdůrazněna i vzhledem k některým dalším opatřením, k nimž má v zájmu urychlení řízení docházet (např. vyloučení možnosti podat rozklad). Za adekvátní náhradu nelze považovat ani zmíněné právo na sdělení předběžného právního názoru, neboť předběžný právní názor není totéž, co seznámení se s podklady rozhodnutí (podklady rozhodnutí představují věcný základ rozhodnutí, zatímco předběžný právní názor právní hodnocení; podle obecné úpravy naopak není povinností správního orgánu seznamovat účastníka řízení např. s konceptem rozhodnutí jakožto právními závěry správního orgánu). Z úpravy § 252b odst. 3 návrhu zákona ani nevyplývá, kdy (tj. v jaké fázi ústního jednání, potažmo řízení) je Rada povinna svůj předběžný právní názor sdělit, přičemž v některých případech ani předběžný právní názor sdělovat nemusí (§ 252b odst. 5). Není ani vyloučeno, aby účastníci navrhovali důkazy a uváděli nové skutečnosti i po sdělení předběžného právního názoru (§ 251 odst. 4 a 5). To je v rozporu s právem vyjádřit se ve věci před vydáním rozhodnutí, tj. poté, co jsou shromážděny všechny podklady rozhodnutí. Požadujeme proto právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu zachovat.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.  
	Akceptováno
	Ustanovení bude v zákoně ponecháno. Lhůta pro vyjádření byla modifikována ze 7 dní na 5 pracovních dní, za účelem urychlení řízení a sladění s úpravou zpětvzetí návrhu před vydáním rozhodnutí ve věci samé po sdělení předběžného právního názoru.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	120
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 75 – k § 270a zákona o zadávání veřejných zakázek:
Žádáme o vyjasnění, zda se odkazovaná ustanovení uplatňovala v přestupkovém řízení již podle platné právní úpravy, neboť i stávající díl 2 hlavy II části třinácté se výslovně týká řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, zatímco přestupková úprava je obsažena v dílu 3. Věcně pak máme pochybnost o souladu některých ustanovení s obecnými zásadami přestupkového práva. Přestupkové řízení je ovládáno zásadou legality, kdy je správní orgán povinen zahájit řízení o každém přestupku, o kterém se dozví (srov. § 78 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.). S tím je v rozporu § 258 zákona č. 134/2016 Sb., dle něhož se v některých případech podnět k zahájení řízení z moci úřední nevyřizuje. Dále v přestupkovém řízení platí tzv. zákaz sebeobviňování, dle něhož obviněného není možné donucovat k aktivní součinnosti, která by přispívala k jeho obvinění. V tomto ohledu není zřejmé, jakým způsobem má být v přestupkovém řízení aplikována povinnost zadavatele podle § 258 odst. 1 zákona. Pokud jde o zvláštní ustanovení o vedení spisu a ochraně informací (§ 260 a § 260a), není zřejmé, zda má být spisová dokumentace a vymezené informace chráněny před samotným zadavatelem, který je osobou obviněnou z přestupku a má právo seznámit se se všemi podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Konečně není nikterak odůvodněno, proč by měla být v rámci přestupkového řízení v působnosti Úřadu vyloučena možnost opravného prostředku proti některým procesním rozhodnutím (§ 262). 
Uvedené rozpory je třeba vysvětlit, resp. dané ustanovení upravit.  
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Vysvětleno
	Podle některých ustanovení, která jsou zmíněna v navrhovaném § 270a, se v současné době postupuje i v řízeních o přestupcích. Například před zahájením řízení o přestupku postupuje úřad podle § 258 odst. 1, kdy zadavatele vyzývá k odeslání dokumentace o zadávacím řízení do 10 dnů od doručení výzvy. Veřejné zakázky včetně veřejných zakázek malého rozsahu podléhají zásadě transparentnosti podle § 6. Lze zde shledat výrazné vychýlení oproti jinak zaručeným právům na soukromí či smluvní volnost a vyzdvihnout ústavní právo na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Máme za to, že čistě poskytnutí dokumentace o zadávacím řízení nenarušuje zákaz sebeobviňování. 
Situace vymezené v § 258 odst. 2 cílí na podávání podnětů dodavateli, kteří mohou iniciovat návrhová řízení. Vyřešení sporu mezi zadavatelem a dodavatelem je hlavním cílem ochrany proti nesprávnému postupu zadavatele a je na úrovni EU harmonizovaným právem.
Před samotným zadavatelem nebývá významná část spisové dokumentace a vymezené informace chráněny podle § 260 a § 260a. Z praxe Úřadu je nám známo, že například nezpřístupňují identitu podatele podnětu. 
Vyloučení možnosti opravného prostředku proti některým procesním rozhodnutím (§ 262) bylo zvoleno za účelem zrychlení a zefektivnění rozhodování Úřadu.
	MV 27.8.: Postup před zahájením řízení o přestupku není řízením o přestupku, na něž by měla dopadat úprava § 270a. Souhlasíme s postupem vyžádání si podkladů od zadavatele před zahájením řízení, nicméně v rámci přestupkového řízení není zadavatel povinen poskytovat žádnou aktivní součinnost. Z vysvětlení předkladatele dále nevyplývá, že by se měl § 258 odst. 2 aplikovat i na podnět k zahájení řízení o přestupku, proto odkaz na celý § 258 považujeme za příliš široký. Obdobně odkaz na § 260 a § 260a bez další konkretizace implikuje, že informace nebudou zpřístupněny samotnému zadavateli. Vyloučení možnosti opravného prostředku účelem zrychlení a zefektivnění rozhodování Úřadu není dostatečné, neboť zde jde o případné vyslovení viny a uložení správního trestu za spáchaný přestupek, nikoli o přezkoumávání úkonů zadavatele v procesu zadání veřejné zakázky. Jak již vyplynulo i z jiných připomínek [např. k § 259a odst. 2 písm. a)], řízení o přestupku a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je třeba odlišovat. Nadále žádáme o revizi ustanovení (tj. striktní omezení odkazu na ta ustanovení, která lze v přestupkovém řízení reálně aplikovat) ve smyslu připomínky.
MMR 11.9.: Cílem předkládané novely není žádným způsobem měnit stávající úpravu řízení o přestupcích v zákoně. Veškeré navrhované úpravy jsou vyvolány pouze úpravou systematiky části třinácté, hlavy II zákona, a uvedená ustanovení tak pro přestupková řízení platí již nyní.
Předkladatel nezpochybňuje eventuální nutnost úpravy zákona v tomto směru, nicméně navrhuje, aby k tomuto byla případně vedena samostatná diskuse, mimo rámec tohoto připomínkového řízení.

	121
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 85 – k § 272b odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek:
1. Lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh považujeme za nepřiměřeně krátkou, a to též s ohledem na navrhované vyloučení řádného opravného prostředku a přezkumného řízení. Správní žaloba může být jediným „opravným prostředkem“, jímž se bude možno bránit rozhodnutí Rady, a tomto smyslu tedy jedinou garancí zákonnosti a zachování práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podání správní žaloby by proto nemělo být žalobci ztíženo zejména neúměrně krátkou lhůtou. K tomu je třeba poukázat na zásadu koncentrace, kdy je ve lhůtě pro podání žaloby nutno podat zásadně kompletní žalobu (srov. § 71 odst. 2 soudního řádu správního).
2. Větu druhou navrhujeme vypustit. Již podle obecné právní úpravy není možné žádat o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 40 odst. 5 soudního řádu správního, neboť jde o lhůtu zákonnou, která je spojena s propadnými účinky. Její marné uplynutí proto nelze prominout.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní. 
	Vysvětleno
	1. Zkrácení lhůty pro podání správní žaloby je vedeno obecným cílem urychlení návrhových řízení, a to zejména v případě, kdy bude žádáno o nařízení předběžného opatření. Zkrácení lhůty ze 2 měsíců na 2 týdny (respektive 15 dnů) navrhoval též Úřad ve svém legislativním návrhu předloženém dne 31. 1. 2024. Zároveň je možno uvést, že žaloba bude vycházet z rozsahu omezeného návrhem stěžovatele, vyjádřením se zadavatele k návrhu a rozhodnutím Úřadu o návrhu (po sdělení předběžného právního názoru, tedy avizovaného Úřadem předem) s ohledem na již dnes platnou zásadu koncentrace tvrzení a důkazů, přičemž rozsah tvrzení je vymezen již námitkami stěžovatele a rozhodnutím zadavatele o námitkách. Z tohoto pohledu se zkrácení lhůty jeví jako zcela adekvátní. Odpovídá lhůtě pro podání kasační stížnosti, kde však nedochází ke sdělení předběžného názoru soudem.
Z návrhu zákona bylo vypuštěno ustanovení o tom, že pravomocné rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
2. Věta druhá byla ponechána za účelem ucelenosti ustanovení o lhůtě pro podání žaloby v ZZVZ.
	MV 27.8.: Ač nadále setrváváme na podstatě připomínky (příliš krátká lhůta pro podání žaloby), její zohlednění již dále necháváme na uvážení předkladatele. 
K problematice duplicity věty druhé odkazujeme ještě na § 72 odst. 4 soudního řádu správního, kdy máme za to, že návrh zákona stanoví odchylku pouze v rozsahu lhůty pro podání žaloby, jak také předpokládá § 72 odst. 1 s. ř. s. Připomínku však dále považujeme za doporučující.
MMR 12.9.: Děkujeme. Pro informaci uvádíme, že problematika druhé části připomínky nebyla předmětem připomínek Ministerstva spravedlnosti.

	122
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 88 – k § 272b odst. 2 a 6 zákona o zadávání veřejných zakázek:
Vyjadřujeme pochybnost o efektivitě zakotvení lhůt pro soudní řízení správní, popř. zkracování obecných lhůt v případě nařízení předběžného opatření. V posledních letech dochází k rozšiřování počtu úprav, které ukládají prioritní vyřizování určitého typu věcí či stanovují pevné lhůty pro vydání rozhodnutí o žalobě. Současně s tím pak klesá reálný význam těchto úprav, protože narážejí na kapacity soudní soustavy. 
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Vysvětleno
	K stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska.
Na okraj uvádíme, že Nejvyšší správní soud ve svých připomínkách zavedení lhůt pro rozhodování jako takových nezpochybňuje, pouze úpravu podmiňuje dostatečnou kapacitou správního úseku Krajského soudu v Brně.
Podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR nicméně nezpochybňuje případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – této diskuzi je předkladatel otevřen. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
Rovněž je třeba podotknout, že po zrušení zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby bude existovat část případů, v nichž dojde před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření k uzavření smlouvy a tento návrh tak bude zamítnut. V každém případě platí již od loňské novely ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb., že návrh na nařízení předběžného opatření je spojen s povinností složit zároveň kauci, a to ve výši kauce skládané před Úřadem. Dle údajů Krajského soudu v Brně bylo takových případů od přijetí loňské novely jen několik málo, přičemž byla skládána kauce v paušální výši 100 000 Kč. Doplňujeme, že vzhledem k úpravě výše kauce v návrhu (procentuální výše i v případě napadení zadávacích podmínek) bude i kauce v řízení před Krajským soudem v Brně již zásadně odpovídat hodnotě veřejné zakázky.
	Dle vyjádření z 27. 8. 24 MV setrvává na podstatě připomínky, zohlednění připomínky již dále nechává na uvážení předkladatele.

	123
	Ministerstvo vnitra
	K čl. V bodům 2 a 4 – k § 1b a § 2b odst. 2 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:
Ustanovení upravuje pravidla pro výběrová řízení na pozici předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, resp. člena Rady. Součástí výběrového řízení je veřejné slyšení uchazečů, jehož účelem má být ověření předpokladů kandidáta pro výkon funkce předsedy či člena Rady. Oprávnění klást otázky uchazečům pak mají mít členové hodnotící komise a členové vlády. Má docházet i ke zveřejnění hodnocení jednotlivých uchazečů a záznamu o průběhu výběrového řízení. Jedná se o naprosto ojedinělý koncept, který lze do jisté míry přirovnat k výběru soudců Ústavního soudu. Není nicméně zřejmé, proč je navrhovaný postup vztahován pouze k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a není aplikován např i na prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, který má obdobně jedinečné postavení. Důvodová zpráva pouze konstatuje: „Vzhledem k důležité roli předsedy Úřadu a jeho vlivu na trh v České republice existuje veřejný zájem na transparentním výběru osoby, která tuto pozici bude zastávat.“. Detailnější argumentace pro navrženou změnu absentuje, proto navrhujeme její doplnění.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. 
	Akceptováno
	Předkladatel setrvává na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti žádoucí. Důvodová zpráva bude doplněna.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	124
	Ministerstvo vnitra
	K čl. V bodům 2 až 4 – obecně ke zřízení Rady pro veřejné zakázky – k § 1, § 1b a § 2a až § 2h zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:
1. Deklarovaným cílem novely je zajistit nezávislost a nestrannost při přezkumu zadávacích postupů, a to při současném zajištění odbornosti rozhodování a omezení koncentrace rozhodovacích pravomocích v rukou předsedy Úřadu. V zájmu tohoto cíle zákon zřizuje Radu pro veřejné zakázky, která při svém rozhodování již nepodléhá přezkumu rozhodnutí vyššího orgánu, ale případně pouze přezkumu v rámci správního soudnictví. Namísto předsedy Úřadu má Rada rozhodovat o rozkladech proti rozhodnutí Úřadu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední, v řízení o přestupcích a proti rozhodnutí Úřadu o nařízení předběžného opatření. Členy Rady pak na základě výběrového řízení postupem obdobným jako u předsedy Úřadu jmenuje vláda. Návrh tak do značné míry omezuje vliv předsedy na činnost Úřadu, jelikož jeho rozhodovací pravomoci v oblasti přezkumu veřejných zakázek přenáší na Radu pro veřejné zakázky a místopředsedu Úřadu pro oblast veřejných zakázek, který bude podle návrhu předsedou Rady. S přesunem pravomocí se pojí rovněž přesun odpovědnosti za rozhodování a rozhodovací praxi v přezkumu veřejných zakázek. Návrh však nezavádí změnu ve způsobu jmenování místopředsedy Rady pro oblast veřejných zakázek, přičemž absence této změny se jeví jako nekoncepční, neboť místopředseda Úřadu pro oblast veřejných zakázek jako jediný (a zřejmě nejdůležitější) člen Rady neprochází transparentním výběrovým řízení a není jmenován přímo vládou. Zachování současného stavu, kdy je místopředseda Úřadu pro oblast veřejných zakázek jmenován a odvoláván předsedou Úřadu považujeme za nekonzistentní s deklarovaným cílem návrhu snížit koncentraci pravomocí. Navrhujeme tudíž, aby byl místopředseda Úřadu pro oblast veřejných zakázek obdobně jako ostatní členové Rady jmenován vládou na základě výběrového řízení. Výběrového řízení zajistí transparentnost a sníží riziko střetu zájmů a podjatosti.
2. Vedle výše uvedeného požadavku rovněž upozorňujeme, že návrh zákona nikterak nestanoví postup, jak se předseda Rady vybere, jelikož dle platné právní úpravy v § 1a zastupují předsedu Úřadu 3 místopředsedové. 
3. V navrhovaných změnách zákona také absentuje konkrétnější úprava postavení členů Rady a jednotlivých senátů vůči předsedovi a případně i vůči zaměstnancům Úřadu.
4. V souvislosti se zřízením Rady je třeba také zohlednit ekonomické náklady, které tato změna přináší, pakliže je deklarovaným cílem zefektivnění činnosti Úřadu. Důvodová zpráva se omezuje pouze na sdělení, že změna systému přezkumu přinese pouze jednorázové náklady v omezené výši, jelikož budou využity zejména stávající kapacity Úřadu. Je přitom jasné, že je třeba kalkulovat nejen se mzdovými náklady na členy Rady, ale i s náklady na obsazení pozic v jednotlivých senátech, které generují i další potřeby na organizační uspořádání apod. Požadujeme důvodovou zprávu v tomto směru doplnit.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
	Ve vztahu k postavení Rady úvodem uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto původně navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
O rozkladech proti rozhodnutí Úřadu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední, v řízení o přestupcích a proti rozhodnutí Úřadu o nařízení předběžného opatření bude nadále rozhodovat předseda Úřadu.
Zavedení výběrového řízení na místopředsedu pro veřejné zakázky bude doplněno do návrhu předkládaného vládě.
	Komunikace ke dni 27.9.
MV: Výběrové řízení na místopředsedu pro veřejné zakázky by mělo splňovat obdobná kritéria transparentnosti jako výběrové řízení na předsedu. Žádáme, aby byla na složení výběrové komise uplatněna obdobná kritéria zaručující účast i zástupců další institucí jako v § 1b odst. 5 a aby i součástí výběrového řízení na místopředsedu bylo veřejné slyšení obdobně jako v § 1b odst. 7.
MMR - Neakceptováno. Domníváme se, že by v tomto ohledu měla být uplatněna určitá přiměřenost s ohledem na postavení místopředsedy a nedomníváme se, že by zapojení uvedených institucí a zejména veřejné slyšení bylo nutné. Předseda Úřadu by měl v rámci veřejného slyšení prezentovat svou vizi fungování Úřadu. V případě místopředsedy se přece jen jedná spíše o odborníka v oblasti VZ, který navíc je v koncepčních otázkách podřízen předsedovi. 
MV: Na základě pokynu z kabinetu ministra na připomínce trváme, tudíž nemohu s vypořádáním takto souhlasit.
MMR: Rozumíme. V tomto bodě bychom tedy materiál předložili vládě s rozporem.

MV po úpravě materiálu (12/2024) s vypořádáním souhlasí. Rozpor zaniká.

	125
	Ministerstvo vnitra
	K čl. V bodu 4 – k § 2a odst. 6 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:
Podrobnosti o organizaci činnosti Rady, jednání a vydávání rozhodnutí Rady má stanovit jednací řád, který na návrh předsedy Rady schvaluje plénum Rady. V této souvislosti upozorňujeme, že jednací řád Rady může stanovit toliko technické či organizační podrobnosti vydávání rozhodnutí Rady, neboť jde o výkon státní moci, jejíž provádění musí být upraveno zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V tomto smyslu je třeba vycházet z obecné úpravy správního řádu, popřípadě zvláštních zákonů, pokud zakotvují procesní odchylky.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
	Jak již bylo uvedeno výše, došlo ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Připomínka proto již není relevantní.
	Komunikace ke dni 27.9.
MVPřipomínka k § 2a: Úpravu odstavce 5 považujeme za nejasnou. Z návrhu vyplývá, že funkční příslušnost v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh náleží komisi, z čehož dovozujeme, že oprávněnými úředními osobami v řízení (§ 15 odst. 2 správního řádu) budou toliko předseda komise a další členové komise. Pouze oprávněná úřední osoba přitom může v řízení provádět úkony správního orgánu a není přípustné, aby tyto úkony prováděla či ovlivňovala jiná osoba (která není oprávněnou úřední osobou v dané věci, přestože může jít v obecné rovině o nadřízeného oprávněné úřední osoby). Nadřízená osoba sice může s ohledem na oprávnění vyplývající ze služebních či zaměstnaneckých vztahů dávat podřízené osobě pokyny či příkazy vztahující se k výkonu její činnosti, avšak tyto pokyny a příkazy se nemohou týkat provedení konkrétních úkonů v řízení a jejich obsahu (lze si představit např. pokyn, aby byl určitý zákonem předvídaný úkon v řízení učiněn do určité doby, avšak není přípustné, aby byl takovým pokynem přikázán obsah daného úkonu). Výjimkou by byl případ, kdy by i nadřízená osoba byla oprávněnou úřední osobou v daném řízení. Uvedené principy není třeba výslovně upravovat, neboť vyplývají z konstrukce vedení řízení a provádění úkonů, jak je stanovena správním řádem.
Zajištění jednotné praxe je pak základní zásadou správního řízení, která je upravena již na úrovni správního řádu. Dle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Návrh konečně hovoří o pokynech k „vydání rozhodnutí“, což považujeme za nepřesné. Vydáním rozhodnutí se stricto sensu rozumí provedení některého z úkonů směřujících k doručení rozhodnutí podle § 71 odst. 2 správního řádu, nicméně zde se má patrně na mysli vlastní obsah prováděných úkonů ve výše uvedeném smyslu.
MMR: Akceptováno částečně
Ustanovení bylo upraveno následovně:
(5) Příkazy k výkonu služby nebo pokyny zaměstnavatele předsedovi komise nebo členům komise týkající se obsahu rozhodnutí jsou nepřípustné s výjimkou příkazů nebo pokynů, jejichž cílem je zajistit jednotnou rozhodovací praxi; takový příkaz nebo pokyn se zaznamená do spisu.
Při vědomí výše uvedeného bychom rádi zdůraznili nezávislost členů komise při rozhodování. Pokud chápeme správně, není úprava v rozporu s principy správního řádu.
MV Reakce: První část věty („Příkazy k výkonu služby nebo pokyny zaměstnavatele předsedovi komise nebo členům komise týkající se obsahu rozhodnutí jsou nepřípustné“) může být chápána jako zdůraznění nezávislosti členů komise při rozhodování, byť taková úprava může působit naopak matoucím dojmem v tom směru, že by bez výslovného ustanovení takové příkazy přípustné byly (což dle výše uvedeného vyjádření neplatí; uvedené by mělo být minimálně osvětleno v důvodové zprávě). Druhou část věty („s výjimkou příkazů nebo pokynů, jejichž cílem…“) nicméně považujeme za rozpornou s obecnými principy správního řádu, neboť jak výše uvedeno, osoby, které nejsou oprávněnými úřední osobami v dané věci, by neměly do dané věci jakkoli zasahovat. Na jednotnost rozhodovací praxe by nicméně měl dbát správní orgán i bez takového „příkazu“, neboť jde o základní zásadu správního řízení vyplývající z § 2 odst. 4 správního řádu. Dané ustanovení proto doporučujeme jako celek vypustit.
MMR: Připomínku jsme akceptovali, ustanovení § 2a odst. 5 bylo z návrhu úplně vypuštěno.

	126
	Ministerstvo vnitra
	K čl. V bodu 4 – k § 2g zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:
1. Problematickým se jeví určování externích členů senátů, kteří mají být vybíráni dle rozvrhu práce, který na každý rok vydá po schválení plénem předseda Rady, přičemž podrobnosti k výběru externích členů stanoví plénum vnitřním předpisem. Návrh tak na jednu stranu zavádí konkrétní pravidla pro výběrová řízení členů Rady s požadavky obdobnými jako pro předsedu Úřadu, doplnění jednotlivých senátů však nijak nekonkretizuje. Není tak zřejmé, na základě jakých kritérií bude stanoven seznam externích členů senátu, jaké obory dle předmětu veřejné zakázky budou zastoupeny, jak se bude řešit případný střet zájmů těchto externích členů Rady, jejich nezávislost, kvalifikační předpoklady a případná zastupitelnost. Dle našeho názoru jde o klíčové otázky, má-li být cílem novely mimo jiné zrychlení a zefektivnění rozhodovací činnosti.
2. Samotné užití sousloví „odborník v oboru” je velmi vágní, neboť neexistuje jednoznačné vymezení, jak široce či úzce tento pojem interpretovat, příp. jakým způsobem bude odbornost externího člena senátu prokazována, stejně tak formulace požadavku na odbornost „v předmětu veřejné zakázky”, představuje problematický aspekt, neboť předmět veřejné zakázky tak, jak je jeho pojetí koncipováno v § 15 zákona o zadávání veřejných zakázek, nemusí odpovídat meritu přezkoumávané věci. Koncepce ustanovení, resp. koncepce podmínek výběru externích členů senátu vytváří významný prostor pro napadnutí rozhodnutí senátu Rady s poukazem na právní vadu rozhodnutí v kontextu nenaplnění zákonných podmínek u externího člena senátu. 
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
	Vysvětleno
	Se zapojením externího odborníka se zkušeností z praxe se počítá i nadále, coby členem komise. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by (tak jako dnes členové rozkladové komise) garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
Terminologie bude upravena tak, aby zohledňovala jak odbornost ve vztahu k předmětu VZ, tak případnou právní či „zakázkovou“ odbornost, bude-li předmětem návrhu.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	127
	Ministerstvo vnitra
	K čl. VI – k přechodným ustanovením zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže: 
První Rada má být sestavena tak, že 3 členy jmenuje vláda na základě výběrového řízení a 3 členy jmenuje vláda bez výběrového řízení z aktuálních ředitelů odborů sekce veřejných zakázek Úřadu, ty však jen na 4 roky oproti obecnému funkčnímu období členů Rady, které činí 6 let. Nebudu-li vybráni 3 členové z ředitelů Úřadu, proběhne výběrové řízení i u těchto zbývajících členů Rady. Důvodová zpráva toliko zmiňuje, že vláda výběr z ředitelů v rámci Úřadu neprovede, pakliže v rozhodné době nebudou ve funkci 3 ředitelé sekce veřejných zakázek, návrh zákona přitom žádné podrobnosti ohledně tohoto postupu nestanoví. Není tak zřejmé, jaké je rozhodné období, zda v případě menšího počtu ředitelů se vyberou tímto způsobem třeba jen 2 členové Rady, nebo na základě jakých kritérií vůbec dané jmenování proběhne a zda připadají v úvahu i další důvody, pro které nebudou zvoleni členové Rady z řad stávajících ředitelů Úřadu. Otázkou rovněž zůstává, zda v případě následného výběrového řízení bude i pro tyto zbývající členy Rady stále platit zkrácené funkční období, ačkoli budou v tomto případě jmenování za úplně stejných podmínek jako první trojice. Právní úpravu a důvodovou zprávu navrhujeme v tomto ohledu doplnit.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní. 
	Akceptováno
	Jak již bylo uvedeno výše, došlo ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Připomínka tak již není relevantní.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	128
	Ministerstvo vnitra
	K čl. VIII bodu 6 – k § 34 odst. 9 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících:
Vzhledem k provedeným novelizacím zákona č. 134/2016 Sb. (zejména novela č. 166/2023 Sb.) jsme toho názoru, že odkaz na danou úpravu by měl být celkově revidován, patrně způsobem „se použije § 270 odst. 2 až 4 a 6 až 8 a § 270a“. Ponechání odkazu na § 270a pak závisí na způsobu vypořádání výše uvedené připomínky k předmětnému ustanovení.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
	Odkaz bude zrevidován v návaznosti na způsob vypořádání připomínky k § 270a.
	Dle vyjádření z 27. 8. 24 MV souhlasí s návrhem vypořádání, včetně potřeby zohlednit způsob vypořádání připomínky k § 270a.

	129
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I. bodu 4 – k názvu hlavy II zákona o zadávání veřejných zakázek:
Doporučujeme ponechání současného označení, a to s odkazem na úpravu provedenou ve stávajícím § 2 písm. b) zákona o působnosti Úřadu, kde je uvedeno, že Úřad vykonává dozor při zadávání veřejných zakázek. Pokud je však toto označení považováno za nepřiléhavé, pak by bylo na místě tomu přizpůsobit též popis působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
	Akceptováno
	Byl zvolen název „DOZOR NAD DODRŽOVÁNÍM ZÁKONA A ŘÍZENÍ O PŘEZKOUMÁNÍ ÚKONŮ ZADAVATELE“, aby bylo zřejmé, že se vztahuje jak na řízení ex offo, tak návrhové řízení.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	130
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 4 – obecně k § 248a zákona o zadávání veřejných zakázek:
Sjednocování rozhodovací praxe Úřadu bude dle návrhu v rukou pléna, které provádí výběr rozhodnutí do nově zřizované Sbírky rozhodnutí ve věci veřejných zakázek (§ 271a) a předsedovi Úřadu tak zůstane pouze formální povinnost zajistit zpracování rozhodnutí pléna do metodických doporučení dle § 248a odst. 7. Má-li být cílem novely pouze dekoncentrovat rozhodovací pravomoc, pak je otázkou, proč nebylo uvažováno o konceptu, kdy by předseda Úřadu byl zároveň předsedou Rady, a tím pádem členem pléna, a byl by tak zapojen do kolektivního rozhodování a využila by se jeho odbornost a stávajících zkušenosti z rozhodovací praxe. Doporučujeme doplnit v tomto ohledu důvodovou zprávu.
	Akceptováno
	Ustanovení § 248a bylo s ohledem na opuštění koncepce Rady z návrhu vypuštěno.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	131
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 9 – k § 248a odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek: 
Ve druhé větě ustanovení doporučujeme slovo “rozhodnutí” nahradit slovem “usnesení”, neboť dle § 248a odst. 6 platí, že: “pokud plénum Rady rozhodne o postoupené otázce, vydá o tom usnesení”. Použití slova “rozhodnutí” implikuje, že se jedná o rozhodnutí podle správního řádu, se všemi z toho vyplývajícími důsledky, což se domníváme, že nebyl úmysl předkladatele.
	Akceptováno
	Ustanovení § 248a bylo s ohledem na opuštění koncepce Rady z návrhu vypuštěno.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	132
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 46 – k § 259a zákona o zadávání veřejných zakázek: 
Název ustanovení doporučujeme přeformulovat z “Rozhodnutí Úřadu nebo Rady” na např.: “Rozhodování v řízení zahájeném z moci úřední”, neboť současné označení může implikovat, že se ustanovení vztahuje i k rozhodování Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh, což se domníváme, že nebyl úmysl předkladatele.
	Akceptováno
	Po změně koncepce (opuštění konceptu Rady) bude název znít pouze "Rozhodnutí Úřadu". S ohledem na systematické zařazení ustanovení není dle našeho názoru třeba slova o tom, že se jedná o řízení zahajované z moci úřední, doplňovat.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	133
	Ministerstvo vnitra
	K čl. III – k položce 18 písm. e) zákona o soudních poplatcích:
V sazebníku se uvádí 50 000,- Kč pouze za žalobu proti rozhodnutí Rady vydanému v řízení o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele. Je tedy otázkou, zda se má tento poplatek skutečně hradit pouze za správní řízení zahájené na návrh, nebo jestli nebylo správní řízení zahájené z moci úřední pouze opomenuto, když i proti němu lze žalobu podávat. Doporučujeme uvedené podrobit revizi a vyjasnit. 
Pokud za žalobu proti rozhodnutí Rady vydanému v řízení zahájenému z moci úřední platí poplatek podle písm. d), tedy v ostatních případech, a to 2 000,- Kč, tak rovněž předpokládáme, že blokační lhůta by měla platit pouze pro správní řízení zahájené na návrh, jak uvádíme výše v zásadní připomínce k § 246 odst. 1 písm. e). Tudíž by v takovém případě měla být provedena úprava ustanovení spíše dle námi navrhované první varianty.
	Akceptováno
	Poplatek ve zvýšené částce 50 tis. Kč má dopadat skutečně jen na návrhová řízení, u nichž je s ohledem na to, že se jedná o probíhající zadávací řízení, zvýšený zájem na urychlení přezkumných procesů. Zákon o soudních poplatcích bude upraven.
Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna. 
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	134
	Ministerstvo vnitra
	K čl. V bodu 4 – k § 2c zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:
Ustálená soudní rozhodovací praxe (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 391/2020-65, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 41/2005-76) potvrzuje, že rozhodování o odvolání člena Rady je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního, tedy rozhodnutím správního orgánu. V § 67 správního řádu jsou upraveny náležitosti rozhodnutí správního orgánu, přičemž odůvodnění představuje povinnou náležitost, proto považujeme výslovné uvedení, že rozhodnutí o odvolání člena Rady obsahuje odůvodnění, za nadbytečné.
	Akceptováno
	Jak již bylo uvedeno výše, došlo ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Připomínka tak již není relevantní.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	135
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 9 – k § 248a odst. 7 zákona o zadávání veřejných zakázek:
Doporučujeme za slovo „pléna“ doplnění slova „Rady“. V textu návrhu jsou rozhodovací orgány označeny s uvedením též slova „Rada“.
	Akceptováno
	Jak již bylo uvedeno výše, došlo ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Připomínka tak již není relevantní.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	136
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 22 – k textu novelizačního bodu:
U nahrazovaného čísla „15“ chybí v návrhu uvozovky, doporučujeme je doplnit.
	Akceptováno
	Uvozovky budou v normativním textu doplněny.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	137
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 27 – k § 252b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek: 
Slovo “učiní“ doporučujeme nahradit slovem “pořídí“.
	Akceptováno
	Terminologie byla upravena dle doporučení.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	138
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 46 – k § 259a odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek: 
Z ustanovení doporučujeme odstranit slovní spojení “zahájeném z moci úřední”, neboť se s ohledem na legislativní systematiku jeví jako nadbytečné.
	Akceptováno
	Terminologie byla upravena dle doporučení.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	139
	Ministerstvo vnitra
	K čl. I bodu 71 – k textu novelizačního bodu:
Doporučujeme za text „257“ a za text „257a“ vložit čárku.
	Akceptováno
	Čárky budou doplněny.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	140
	Ministerstvo vnitra
	K čl. III – k položce 18 písm. e) zákona o soudních poplatcích:
Namísto označení „Rady Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“ doporučujeme uvést „Rady pro veřejné zakázky“ (srov. § 2a zákona č. 273/1996 Sb.). 
	Akceptováno
	Slovo „Rady“ bylo odstraněno s ohledem na odklon od koncepce Rady.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	141
	Ministerstvo vnitra
	K čl. VIII bodu 3 – k textu novelizačního bodu:
Upozorňujeme, že nahrazované slovo „až“ se v textu ustanovení vyskytuje dvakrát.
	Akceptováno
	Bude vyjasněno, které „až“ se nahrazuje.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	142
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	1. K části první, čl. I, bodu 27 (§ 252a ZZVZ):
V navrženém § 252a požadujeme v odstavci 4 zrušit vyloučení působnosti § 50 odst. 3 správního řádu.
Odůvodnění
Vyloučení působnosti § 50 odst. 3 správního řádu je zbytečné. V řízení před Radou pro veřejné zakázky se každopádně uplatní ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Uvedené ustanovení se řadí k základním zásadám činnosti správních orgánů, a proto podle ustanovení § 177 odst. 1 nelze vyloučit jeho působnost v řízení před Radou pro veřejné zakázky, protože ZZVZ neobsahuje úpravu odpovídající základním zásadám. Nadto není žádný rozumný důvod, proč by Rada pro veřejné zakázky neměla hájit veřejný zájem. Vznikla by totiž otázka, jaký zájem má Rada pro veřejné zakázky hájit. Pokud by hájila zájem soukromý, např. dodavatele, pak by se stala de facto zbytečnou.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	Vyloučení § 50 odst. 3 dle našeho názoru lépe odpovídá posílení projednací zásady, která je jednou z nosných idejí reformy a jíž se sleduje omezení řízení pouze na skutečnosti, kterých se navrhovatel domáhá v návrhu. Nevyloučení § 50 odst. 3 by dle našeho názoru mohlo vést k tomu, že by Úřad mohl být nucen přezkoumávat návrh i nad jeho rámec, což je nežádoucí (k tomu má případně Úřad možnost zahájit řízení z úřední povinnosti). Zároveň nezpochybňujeme, že se i v tomto řízení uplatní § 2 odst. 4 správního řádu, což předkladatel považuje s ohledem na ochranu veřejného zájmu za dostačující. To je vyjádřeno mj. v § 252a odst. 2, dle něhož má Úřad povinnost zjistit skutkový stav, přičemž k tomu může případně provést i účastníky nenavržené důkazy.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	143
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	2. K části první, čl. I, bodu 27 (§ 252b ZZVZ)
Pro řízení před Radou pro veřejné zakázky požadujeme ponechat zásadu písemnosti. 
Odůvodnění
Ústní jednání by nebylo obligatorní a Rada pro veřejné zakázky by mohla ústní jednání použít, bylo-li by to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků. Tzn. zůstala by zachována obecná úprava § 49 správního řádu. 
Účastníkům řízení by byl ve lhůtě 20 pracovních dnů od podání návrhu nebo ode dne, kdy byla věc plénem Rady pro veřejné zakázky postoupena zpět senátu Rady pro veřejné zakázky, sdělen písemně předběžný názor. 
S ohledem na skutečnost, že účastníci musí předkládat svá vyjádření, návrhy důkazů a jiné návrhy již v Návrhu (případně v reakci na něj) není důvod, aby byly na začátku ústního jednání opakovány. Rada pro veřejné zakázky již bude znát vyjádření účastníků a není zde tedy prostor předběžný názor přehodnotit, případně přerušit řízení. V této fázi nemohou účastníci uplatnit takové skutečnosti, že by původní předběžný názor již nebyl přiléhavý. Po sdělení předběžného názoru bude na účastnících, aby své následné kroky zvážili. Není ovšem nutné, aby se tak dělo primárně po ústním jednání.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	Rovněž tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případně návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Pro případy, kdy to skutečně není účelné, je možné ústní jednání nenařídit. Zároveň se v návrhu po zvážení ponechává § 261 odst. 3, dle něhož budou mít účastníci možnost vyjádřit se písemně k podkladům rozhodnutí.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	144
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	3. K části první, čl. I, bodu 43 (§ 257a písm. a) ZZVZ): 
Upozorňujeme na možnou nesprávnou interpretaci navrženého ustanovení § 257a písm. a) ZZVZ v tom, že by důkazní břemeno bylo přeneseno výlučně na navrhovatele. Domníváme se, že důvodová zpráva k tomuto ustanovení tento možný výklad může podporovat, nicméně patrně nikoliv úmyslně ze strany předkladatele, když podmínky dokazování upravuje zejména čl. I bod 27 (§ 252a ZZVZ). 
Požadujeme v § 257a písmeno a) uvést takto: „a) nebylo prokázáno, že došlo k úkonům nebo opomenutím zadavatele uvedených v návrhu, která nejsou v souladu s tímto zákonem,“.
Požadujeme dále doplnit důvodovou zprávu tak, aby bylo postaveno najisto, že § 257a písm. a) nemění právní úpravu dokazování a nepřenáší důkazní břemeno na navrhovatele, ale pouze zavádí právní titul pro zamítnutí návrhu. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Znění § 257a písm. a) bylo upraveno (byť jde dle našeho názoru spíše o stylistickou, nikoliv věcnou úpravu). Co se týká možné interpretace o přenesení důkazního břemene výlučně na navrhovatele, bohužel došlo k ne zcela šťastné formulaci v důvodové zprávě, z nichž je možné takový závěr učinit. Tato formulace bude v rámci vypořádání připomínek upravena – konkrétně v druhém odstavci k bodu 43 (§ 257a) bude odstraněna druhá věta a nahrazena textem: "Zároveň platí, že upravená textace nemění právní úpravu dokazování a nepřenáší důkazní břemeno na navrhovatele, ale pouze zavádí právní titul pro zamítnutí návrhu."
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	145
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	4. K části čtvrté, čl. V, bodu 4 (§ 2a odst. 1, 2 a § 2b odst. 2 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve vztahu k stávajícímu § 1a odst. 1)
Ustanovením § 2a odst. 1 se zavádí kolektivní rozhodování v podobě Rady pro veřejné zakázky. S tím souvisí přesun rozhodovacích pravomocí v oblasti přezkumu veřejných zakázek z předsedy ÚHOSu na Radu pro veřejné zakázky a místopředsedu ÚHOSu. Smyslem této změny je snížení koncentrace pravomocí předsedy Úřadu. S přesunem pravomocí se pojí rovněž přesun odpovědnosti za rozhodování v přezkumu veřejných zakázek, na Radu pro veřejné zakázky a jejího předsedu, tzn. místopředsedu ÚHOSu pro oblast veřejných zakázek.
Ustanovení nezavádí změnu ve způsobu jmenování místopředsedy Rady pro oblast veřejných zakázek, přičemž absence této změny se jeví jako nekoncepční, neboť místopředseda ÚHOSu pro oblast veřejných zakázek jako jediný člen Rady neprochází výběrovým řízení a není tak jmenován vládou. Zachování současného stavu je nekonzistentní s cílem návrhu snížit koncentraci pravomocí, protože část odpovědnosti zůstává předsedovi ÚHOSu, který jmenuje a odvolává předsedu Rady.
Navrhujeme, aby byl i místopředseda ÚHOSu pro oblast veřejných zakázek byl obdobně jako ostatní členové Rady jmenován vládou na základě výběrového řízení. Absence výběrového řízení způsobuje netransparentnost a potenciálně zvyšuje riziko střetu zájmů a podjatosti. V souvislosti s touto úpravou je následně nutné provést úpravy v § 2b odst. 2.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že v této části zákona došlo ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
S ohledem na uvedené již připomínka není relevantní.
	Dle vyjádření z 22.8. 24 MPO trvá u připomínky č. 4 až 6 na zaslání nového textu zákona v této oblasti (jak je uvedeno v návrhu vypořádání), aby byl zřejmý posun právní úpravy.
20.9.: nesouhlasíme. Pokud jde o první připomínku, jež se týká postupu jmenování místopředsedy ÚOHSu, tak postrádáme řešení ustavování a členství ve výběrové komisi, protože mechanizmus podle nás stanoven není, protože se nepoužije § 1b odst. 5. V tomto ohledu pokládáme za nutné toto doplnit.
MMR 24.9.: Ohledně připomínek ke komisím uvádíme:
- § 1c odst. 1 odkazuje na použití § 1b odst. 4, který stanoví: „K posouzení přihlášek podaných v rámci výběrového řízení a hodnocení uchazečů vláda ustaví hodnotící komisi. Hodnotící komise pro výběrové řízení na funkci předsedy Úřadu má 7 členů.“  Je tedy stanoveno, podobně jako u předsedy, že členy komise jmenuje vláda. Pouze jsme ve vztahu k osobě místopředsedy nepovažovali za nutné zapojit prezidenta NKÚ a prezidenta republiky (místopředseda má přece jen poněkud jiné postavení než předseda, který stojí v čele ústředního správního úřadu);

	146
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	5. K části čtvrté, čl. V, bodu 4 (§ 2g odst. 1 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže)
Souhlasíme s tím, že dle § 2g odst. 1 v každém senátu bude jeden externí člen - odborník v oboru předmětu oboru veřejné zakázky. Upozorňujeme, že navržené znění § 2g odst. 1 může ve výsledku vést k praktickým komplikacím a právní nejistotě, protože není dostatečně vymezeno, kdo je „odborník v oboru“. Stejnou nejistotu lze shledat i ve spojení se slovy 
„v předmětu veřejné zakázky“. V některých případech může být toto pojetí „odborníka v oboru“ nevhodné, protože předmět veřejné zakázky ve smyslu § 15 ZZVS nemusí odpovídat meritu přezkoumávané věci. Výběr externích členů senátu podle navrženého § 2g vytváří možný prostor pro napadnutí rozhodnutí senátu Rady s poukazem na právní vadu rozhodnutí v kontextu nenaplnění zákonných podmínek pro jmenování externího člena senátu. 
Navržené ustanovení požadujeme reformulovat, aby byla omezena právní nejistota, tak jak je shora uvedeno.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Se zachováním externího člena komise se počítá i ve změněném konceptu. Konkrétní formulace bude teprve do zákona o působnosti Úřadu doplněna. Souhlasíme však s výše uvedeným upozorněním a případná formulace bude upravena dle připomínky.
	Dle vyjádření z 20.9.24 MPO nesouhlasí s vypořádáním posledních dvou zásadních připomínek. Pokud jde o první připomínku, jež se týká postupu jmenování místopředsedy ÚOHSu, zde MPO postrádá řešení ustavování a členství ve výběrové komisi, protože zde není stanoven mechanismus, jelikož se nepoužije § 1b odst. 5. V tomto ohledu je nezbytné doplnit. 

	147
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	6. K části čtvrté, čl. V, bodu 4 (§ 2a odst. 2 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže)
Požadujeme, aby zákon stanovil počet členů Rady pro veřejné zakázky jednoznačně. Domníváme se, že by nemělo být možné dát na výběr, že Rada pro veřejné zakázky má předsedu a „6 nebo 8 členů“.
Odůvodnění
Stávající návrh stanovuje počet členů Rady pro veřejné zakázky alternativně. To nepokládáme za optimální, protože to zatěžuje zákon nepřijatelnou neurčitostí. Počet členů kolektivního orgánu se řadí k základním parametrům, jež musejí být stanoveny jednoznačně, aby nemohla být zpochybněna úloha Rady pro veřejné zakázky, její obsazení a úkony jež provádí.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady již připomínka není relevantní. Uvedené ustanovení bude z návrhu vypuštěno.
	Vyjádření 20.9.: poslední dvě nevypořádané zásadní připomínky, tak s jejich způsobem nesouhlasíme. Pokud jde o druhou připomínku, která se týká rozhodování komisí, tak podle našeho názoru absentuje explicitní uvedení postavení těchto komisí v zákoně a popsání jejich postavení v odůvodnění (tj., že jsou nezávislá organizační složka v rámci ÚOHS), aby bylo předejito výkladovým obtížím například v případě opravných prostředků proti rozhodnutím těchto komisí.
MMR 24.9.: Ohledně připomínek ke komisím uvádíme: - co se týká postavení komisí, nebylo účelem právní úpravy stanovovat, že by byly samostatnou organizační složkou v rámci ÚOHS – komise mají být kolegiálním orgánem ve smyslu § 134 SŘ, což je v zákoně i důvodové zprávě uvedeno. 

	148
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	1. K části první, čl. I, bodům 1 a 2 (§ 246 odst. 1 písm. d) a f) ZZVZ)
Doporučujeme zvážit, zda je vhodné vázat zákaz uzavření smlouvy na složení kauce v řízení před Radou pro veřejné zakázky (§ 246 odst. 1 písm. d)), resp. v řízení před správním soudem (§ 246 odst. 1 písm. f)). Zadavatel, který má v úmyslu uzavřít smlouvu s dodavatelem, tak bude v postavení, kdy zákonnost jeho jednání budou záviset na skutečnosti, o které nemusí mít nutně informace. Nebude tak objektivně schopen zákonnost svého jednání posoudit. To se jeví jako problematické z pohledu principu předvídatelnosti práva.
	Akceptováno částečně
	Jak uvádí důvodová zpráva, měl by se zákaz plnění smlouvy při podání návrhu aktivovat jen v případě řádného návrhu, s nímž bude složena i kauce. Nepopíráme, že mohou nastat situace, v nichž zadavatel nebude mít jistotu, zda tato podmínka byla splněna, a bude muset vyčkat na potvrzení této skutečnosti. Navrhovatel má ale také například možnost zadavateli spolu se zasláním stejnopisu návrhu dle § 251 odst. 2 zaslat též doklad o složení kauce.
Zákaz uzavření smlouvy dle písm. e) a f) byl z návrhu vypuštěn.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	149
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	2. K části první, čl. I, bodu 7 (§ 248 odst. 1) ZZVZ) 
Nově vkládaný text v § 246 odst. 1 obsahuje dvě nesourodé informace. Věta první stanovuje, ve kterých řízení Úřad pro ochranu hospodářské soutěže provádí přezkum úkonů zadavatele, zatímco stanovuje příslušnost k projednání rozkladu. Doporučujeme proto druhou větu vyčlenit jako samostatný odstavec.
	Akceptováno
	S ohledem na opuštění konceptu Rady byla předmětná věta vypuštěna (o rozkladu bude standardně rozhodovat předseda Úřadu na návrh rozkladové komise).
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	150
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	3. K části první, čl. I, bodu 8 (§ 248 odst. 3) ZZVZ)
V § 248 odst. 3 doporučujeme upravit slovosled a odstranit duplicitu slova „návrh“. Ustanovení by mohlo znít například takto: „Rada přezkoumává úkony zadavatele podle tohoto zákona na návrh stěžovatele (dále jen „navrhovatel“).“. 
	Akceptováno
	Předmětná věta byla upravena dle doporučení.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	151
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	4. K části první, čl. I, bodu 9 (§ 248a odst. 4 ZZVZ)
Domníváme se, že ve větě druhé by mělo být slovo „rozhodnutí“ nahrazeno slovem „usnesení“, neboť Rada pro veřejné zakázky by měla rozhodovat usnesením, a nikoliv rozhodnutím ve smyslu správního řádu.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady byl § 248a vypuštěn.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	152
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	5. K části první, čl. I, bodu 27 (§ 252b odst. 4 ZZVZ)
Doporučujeme nahradit slovo „učiní“ slovem „pořídí“, neboť záznam z jednání se pořizuje a nikoliv činí.
	Akceptováno
	Pojmy byly nahrazeny dle doporučení.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	153
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	6. K části první, čl. I, bodu 46 (§ 259a ZZVZ)
Doporučujeme zavádějící nadpis „Rozhodnutí Úřadu nebo Rady“ nahradit obecnějším nadpisem „Rozhodování Úřadu nebo Rady v řízení zahájeném z moci úřední“.
Dále doporučujeme v odstavci 1 zrušit slova „v řízení zahájeném z moci úřední“ pro nadbytečnost.
	Akceptováno
	S ohledem na opuštění konceptu Rady zní nadpis nově jen „Rozhodnutí Úřadu“; s ohledem na to, že je systematicky zařazen v části týkající se řízení ex offo, není třeba dle našeho názoru již doplňovat v tomto směru nadpis (máme za to, že matoucí byla slova „nebo Rady“). V odstavci byla slova vypuštěna dle doporučení.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	154
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	7. K části první, čl. I, bodu 51 (§ 261 odst. 2 ZZVZ)
Z formulace „ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení“ není zřejmé, zda se jedná o dva důvody pro požadování znaleckého důvodu (případy výjimečné a případy zvlášť obtížné), nebo o důvod jediný. V případě, že by se jednalo o dva důvody, není zřejmé, zda jsou ve vztahu konjuktivním nebo disjunktivním, protože v textu schází spojka, která by to vyjádřila. Doporučujeme proto formulaci zpřesnit. 
	Vysvětleno
	Úprava vychází z § 127 odst. 3 občanského soudního řádu, kterým je ustanovení inspirováno. Jedná se o důvod jediný.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	155
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	8. K části čtvrté, bodu 4 (§ 2c)
V odstavci 3 doporučujeme za slovo „Rady“ vložit čárku.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady byl § 2c vypuštěn.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	156
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	9. K části čtvrté, bodu 4, (§ 2g)
V odstavci 6 doporučujeme slovo „členů“ nahradit slovy „všech členů nebo jejich zástupců“.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady byl § 2g vypuštěn.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	157
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	10. K důvodové zprávě
V důvodové zprávě doporučujeme doplnit vyhodnocení slučitelnosti s Evropskou úmluvou o lidských právech (EÚLP). Slučitelnost s EÚLP a příslušnou judikaturou Evropského soudního dvora je povinnou součástí vyhodnocení souladu úpravy s mezinárodními smlouvami podle čl. 4/4 ve spojení s čl. 9/2/f Legislativních pravidel vlády. 
V důvodové zprávě je zmiňována „zakázková směrnice“ (např. na str. 4). Doporučujeme při prvním uvedení přesně ocitovat název směrnice a její číslo a zavést pro další uvádění v textu legislativní zkratku.
	Akceptováno
	Důvodová zpráva byla doplněna v uvedeném směru. 
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	158
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	11. K srovnávací tabulce 
Upozorňujeme, že v systému e-KLEP dostupná srovnávací tabulka není vypracovaná v souladu s čl. 6 Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unie. Doporučujeme také upravit rozdílovou tabulku, aby odpovídala požadavkům čl. II. Přílohy č. 5 Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno
	Srovnávací tabulka byla přepracována a rozdílová tabulka upravena.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	159
	Ministerstvo zemědělství
	1. Připomínka k ČÁSTI PRVNÍ Čl. I bodu 27 (§ 252b zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek – dále jen „ZZVZ“):
Doposud bylo možné ústní jednání nařídit v případech, kdy to bylo nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků řízení. Ke konání ústního jednání v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele docházelo zřídka. Nyní je volen opačný přístup a je otázkou, zda bude takové řešení efektivní a urychlí průběh řízení, a také zda bude Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) schopen po reorganizaci kapacitně takovou změnu zvládnout. Ústní jednání může být časově, organizačně a finančně náročné, což může zpomalit celý proces a zvýšit náklady pro všechny zúčastněné strany. Pokud všechny podstatné informace již musí být zahrnuty v písemných podáních, jeví se ústní jednání jako nadbytečné.
Jestliže zůstane zachován princip povinného ústního jednání s výjimkou případů, kdy ústní jednání ve věci je „zjevně neúčelné“  v navrhovaném znění, doporučujeme doplnit ustanovení § 252b ZZVZ (důvodovou zprávu) o vyjasnění, jakým způsobem bude postupovat senát Rady pro veřejné zakázky (dále jen „Rada“), pokud nebude moci z důvodu překážek na jeho straně či na straně účastníků zahájit do 20 pracovních dnů od podání návrhu, jak je stanoveno v odstavci 1, či ode dne, kdy byla věc postoupena senátu Rady zpět, jak je stanoveno v odstavci 2. Doporučujeme též v důvodové zprávě blíže specifikovat pojem „zjevně neúčelné“ a doplnit konkrétní příklady.
Pokud jde o zavedení institutu předběžného právního názoru, může být přínosem (například může ovlivnit přehodnocení návrhu, doplnění nových důkazů, skutečností či jiných návrhů účastníky ve lhůtách dle § 251 odst. 4 a 5), jestliže lze lhůty pro jeho vydání považovat za dostačující, aby mohlo být vypracováno skutečně kvalitní vyjádření. V opačném případě půjde o formalitu, která k urychlení a kvalitě rozhodovacího procesu nepřispěje.  Doporučujeme v materiálu používat jednotně „předběžný právní názor“, popřípadě vytvořit zkratku „předběžný názor“ (§ 252b odst. 3, 5).
	Akceptováno, vysvětleno
	K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný právní názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků případně k postupu, který by spor vyřešil jinak, než vydáním meritorního rozhodnutí – aby stěžovatel v případě očekávaného neúspěchu vzal svůj návrh zpět a ušetřil kauci, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí.
Projednání věci v ústním jednání před odbornou autoritou má potenciál lépe přiblížit účastníkům důvody rozhodnutí, než (často velmi dlouhý a pro neprávníky obtížně srozumitelný) text úředního rozhodnutí. Samozřejmě pro akceptaci rozhodnutí je důležitá právě i motivace v podobě vracení 65 % kauce pro stěžovatele při zpětvzetí návrhu, resp. pro zadavatele v podobě zastavení řízení po provedení požadovaných opatření k nápravě před vydáním meritorního rozhodnutí (zadavateli odpadne též povinnost platit náklady řízení v paušální částce a předejde tomu, že rozhodnutí o jeho pochybení bude vydáno a uveřejněno). 
Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, projednal další směr dokazování a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2, pokud by nařízení nebylo účelné. Nelze také opomenout, že v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
Terminologie byla sjednocena na „předběžný právní názor“.
	Dle informace z 29. 8. 24 MZe nesouhlasí s vypořádáním připomínky. Dle názoru MZe navrhovaný princip povinného ústního jednání s výjimkou případů, kdy ústní jednání ve věci je „zjevně neúčelné“, není efektivní a je pro Úřad zatěžující. Upravená důvodová zpráva nebyla předložena, doporučujeme minimálně důvodovou zprávu doplnit o vyjasnění, jakým způsobem bude postupovat Úřad, pokud nebude moci z důvodu překážek na jeho straně či na straně účastníků zahájit do 20 pracovních dnů od podání návrhu. Doporučujeme též v důvodové zprávě blíže specifikovat pojem „zjevně neúčelné“ a doplnit konkrétní příklady.
Nejsme přesvědčeni, že předkladatel uspokojivě zdůvodnil, že zavedením jednostupňového řízení s ústním jednáním nedojde k paralýze činnosti Úřadu. Máme za to, že je tento názor (obava) významně zastoupen i mezi odbornou veřejností. Nejsou uvedeny žádné podrobnosti o komisích ustanovených podle zákona o působnosti Úřadu pro přezkoumávání úkonů zadavatele podle ZZVZ na návrh stěžovatele.

	160
	Ministerstvo zemědělství
	2. Připomínka k ČÁSTI PRVNÍ Čl. I bodu 31 (§ 255 odst. 1 ZZVZ):
V tomto ustanovení dochází ke snížení maximální hranice kauce z 10 000 000 Kč na 2 000 000 Kč, a to dle důvodové zprávy za účelem zvýšení přístupnosti přezkumu. V kombinaci s povinným ústním jednáním to může přinést značnou vytíženost členů senátů Rady. Velice vítáme, že kauce bude v případě nemožnosti stanovit celkovou nabídkovou cenu určována procentem z předpokládané hodnoty veřejné zakázky, což jistě povede ke snížení počtu spekulativních a šikanózních návrhů. Domníváme se však, že by měla být maximální výše kauce v tomto ustanovení stanovena na 5 000 000 Kč či výše.  
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši (10 mil. Kč).
	Dne 29. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	161
	Ministerstvo zemědělství
	3. Připomínka k ČÁSTI PRVNÍ Čl. I bodu 85 (§ 272b odst. 1 ZZVZ):
Nově se navrhuje poměrně razantní zkrácení lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Rady, a to ze 2 měsíců na 2 týdny, přičemž lhůta začíná plynout ode dne doručení rozhodnutí žalobci a zmeškání lhůty nelze prominout. Během takto krátkého časového úseku nemusí být žalobce schopen sepsat žalobu, v níž musí být uvedeno vše podstatné a která musí být řádně odůvodněna. Dáváme proto ke zvážení prodloužení lhůty na 4 týdny, případně doplnění důvodové zprávy o vysvětlení, z jakých důvodů byla shledána lhůta 2 týdny jako dostatečná.
	Neakceptováno
	Zkrácení lhůty pro podání správní žaloby je vedeno obecným cílem urychlení návrhových řízení, a to zejména v případě, kdy bude žádáno o nařízení předběžného opatření. Zkrácení lhůty ze 2 měsíců na 2 týdny (respektive 15 dnů) navrhoval též Úřad ve svém legislativním návrhu předloženém dne 31. 1. 2024. Zároveň je možno uvést, že žaloba bude vycházet z rozsahu omezeného návrhem stěžovatele, vyjádřením se zadavatele k návrhu a rozhodnutím Úřadu o návrhu (po sdělení předběžného právního názoru, tedy avizovaného Úřadem předem) s ohledem na již dnes platnou zásadu koncentrace tvrzení a důkazů, přičemž rozsah tvrzení je vymezen již námitkami stěžovatele a rozhodnutím zadavatele o námitkách. Z tohoto pohledu se zkrácení lhůty jeví jako zcela adekvátní. Odpovídá lhůtě pro podání kasační stížnosti, kde však nedochází ke sdělení předběžného názoru soudem.
	Dne 29. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	162
	Ministerstvo zemědělství
	4. Připomínky k ČÁSTI PRVNÍ Čl. I bodu 86 a 88 (§ 272b odst. 2 a 6 ZZVZ):
V odstavci 2 je navrhována úprava, že bylo-li v řízení o žalobě proti rozhodnutí Rady nařízeno předběžné opatření nebo byl-li žalobě přiznán odkladný účinek, pak nově má soud rozhodnout do 60 dnů ode dne podání žaloby. Navrhovaná úprava také stanoví, že tuto lhůtu by soud mohl prodloužit až o 30 dnů, pokud by se jednalo o zvlášť složitou věc. V důvodové zprávě k předloženému návrhu je uvedeno, že „O prodloužení lhůty nebude soud vydávat usnesení, ani je nebude muset oznamovat účastníkům.“. Shledáváme jako vhodné, aby byli účastníci o případném prodloužení lhůty vyrozuměni, a to i s ohledem na skutečnost, že ve lhůtě 60 dnů, resp. prodloužené o dalších 30 dnů, má zadavatel zakázáno uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.
Pokud jde o konkrétně stanovené lhůty v § 272b odst. 2 a 6, je třeba je konzultovat s příslušnými soudy a podle výsledku konzultací doplnit důvodovou zprávu. 
Tato připomínka je zásadní.  
	Neakceptováno
	Předkladatel má nadále za to, že není nutné, aby soud o prodloužení lhůty vydával usnesení či je jinak oznamoval účastníkům. 
Délky lhůt jsou řešeny s Ministerstvem spravedlnosti v rámci vypořádání připomínek. V rámci příprav návrhu byly lhůty diskutovány se zástupci dvou senátů Krajského soudu v Brně, kterým je přidělován tento typ žalob.
	Dne 26. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	163
	Ministerstvo zemědělství
	5. Připomínka k ČÁSTI TŘETÍ Čl. IV bodu 2 (§ 27o zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, ve znění pozdějších předpisů):
Domníváme se, že se jedná o zcela nedostatečně stanovený platový koeficient člena Rady. Člen Rady bude rozhodovat vysoce kvalifikované případy často s hodnotou v řádu miliard korun. Z důvodu komplikovanosti případů, požadované vysoké odbornosti člena Rady a zároveň předcházení potencionální fluktuaci členů Rady a též zamezení možné ovlivnitelnosti členů Rady doporučujeme navýšit platový koeficient. A to též s ohledem na vázání člena Rady dalšími povinnostmi s ohledem na jeho postavení veřejného funkcionáře. Z těchto důvodů navrhujeme stanovit tento koeficient minimálně na 1,6 či více.
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. S ohledem na změněnou koncepci nedojde k novelizaci zákona o platu.
	Dle informace z 29. 8. 24 MZe 
nepovažuje připomínku za dostatečně vypořádanou, jelikož chybí informace o sestavování komisí, o jejich členech, včetně odměn členů. Níže u vypořádání připomínky 6. je uvedeno, že budou komise složeny z min. dvou pracovníků Úřadu a doplněny externím odborníkem, jistě tedy vyvstane potřeba řešení odměňování členů komise a zejména externích odborníků. Nic bližšího ale ve vypořádání není uvedeno.

	164
	Ministerstvo zemědělství
	6. Připomínka k ČÁSTI ČTVRTĚ Čl. IV bodu 4 (§ 2a odst. 5 zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o působnosti Úřadu“):
Požadujeme v zákoně doplnit ustanovení zajišťující kontinuitu činnosti Rady po uplynutí šestiletého funkčního období jejích členů. Navrhujeme doplnit např. možnost opakované volby stávajících členů Rady či jiný způsob výměny členů Rady tak, aby nedošlo k ohrožení rozhodování rady z důvodu nedostatku členů Rady, a dále přechodné řešení tohoto nedostatku.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, které budou představovat pouze organizační jednotku v rámci Úřadu a nebude vytvářen žádný samostatný orgán. Komise by byly složeny vždy z min. dvou pracovníků Úřadu a doplněny externím odborníkem. Základní úprava by byla obsažena v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a dále v interních předpisech Úřadu. Nová koncepce je předmětem projednání s Úřadem.
	Dle informace z 26.9. 24 nepovažuje MZe za dostatečné ponechat úpravu činnosti komise a souvisejících záležitostí na vnitřním předpisu Úřadu, přestože bude muset být uveřejněn na internetových stránkách Úřadu - mělo by jít alespoň v základu o obsah zákona.
Podrobněji by též měl být v zákoně upraven postup při jmenování interních a zejména externích členů a zařazení externích členů na seznam předsedou Úřadu na návrh místopředsedy pro veřejné zakázky a podmínky činnosti těchto externích odborníků (aby byla kvalita rozhodování vzhledem k náročnosti agendy zabezpečena). 
Přes uvedené výhrady na rozporech netrváme.

	165
	Ministerstvo zemědělství
	7. Připomínka k ČÁSTI ČTVRTÉ Čl. V bodu 4 (§ 2c odst. 3 písm. d) zákona o působnosti Úřadu):
Není zcela jasné, jak bude postupováno, pokud daná situace nastane (člen Rady se nezúčastní více než 6 po sobě následujících jednání senátu Rady nebo se nezúčastní žádného jednání senátu po dobu 3 po sobě následujících kalendářních měsíců), jak bude obměněn/doplněn senát Rady, resp. jak dlouho bude trvat výměna takto odvolaného člena Rady. Jestliže bude důvodem např. nemoc člena Rady, má možnost takový člen Rady po odpadnutí překážky se stát opět členem Rady? Požadujeme doplnění ustanovení či alespoň výklad v rámci příslušné části důvodové zprávy.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Viz odpověď na předchozí připomínku č. 6. 
	Dle informace z 26.9. 24 nepovažuje MZe za dostatečné ponechat úpravu činnosti komise a souvisejících záležitostí na vnitřním předpisu Úřadu, přestože bude muset být uveřejněn na internetových stránkách Úřadu - mělo by jít alespoň v základu o obsah zákona.
Podrobněji by též měl být v zákoně upraven postup při jmenování interních a zejména externích členů a zařazení externích členů na seznam předsedou Úřadu na návrh místopředsedy pro veřejné zakázky a podmínky činnosti těchto externích odborníků (aby byla kvalita rozhodování vzhledem k náročnosti agendy zabezpečena). 
Přes uvedené výhrady na rozporech netrváme.

	166
	Ministerstvo zemědělství
	8. Připomínka k ČÁSTI ČTVRTÉ Čl. V bodu 4 (§ 2g odst. 1 zákona o působnosti Úřadu):
Považujeme za nutné upravit v zákoně bližší podmínky pro výběr a jmenování externích členů senátů Rady. Zákon neřeší uspokojivým a transparentním způsobem zapojení odborných členů do senátů Rady a způsob posuzování jejich kvalifikace, když stanovuje, že podrobnosti výběru těchto členů budou stanoveny plénem Rady vnitřním předpisem. Současně lze mít pochybnost o tom, že bude mít Úřad zajištěn dostatek členů senátů v požadovaných odbornostech (například ke stavbám vodních děl by se neměl vyjadřovat odborník na pozemní stavby). 
Požadujeme doplnit, jak bude postupováno při výběru externího člena senátu (stanovení jasného způsobu či postupu výběru ze seznamu externích členů, vytvoření a změny tohoto seznamu, lhůty pro přijetí žádosti o účast v senátu a podmínky pro odmítnutí apod.), a to i s ohledem na komoditu vztahující se k předmětu zakázky. 
Je otázkou, na základě čeho budou vybíráni externí členové Rady, s ohledem na znění předmětného ustanovení („odborník v oboru předmětu veřejné zakázky“). Současní externí poradci, kteří jsou členy rozkladových komisí Úřadu, nejsou často odborníci na předmět veřejné zakázky, jde spíše o zástupce advokátních kanceláří věnujících se dlouhodobě problematice veřejných zakázek, případně zástupce zadavatelů. S ohledem na uvedené požadujeme minimálně v důvodové zprávě k návrhu zákona doplnit, co znamená pojem „odborník v oboru předmětu veřejné zakázky.“ 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Viz odpověď na připomínku č. 6. Ustanovení § 2a až 2h zákona o působnosti Úřadu včetně přechodného ustanovení budou z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí včetně účasti externích odborníků. Pojem „odborník v oboru předmětu veřejné zakázky“ bude upřesněn – při rozhodování mohou být třeba experti jak ve vztahu k předmětu veřejné zakázky (např. u zakázek v oblasti ICT by měl externí odborník dodat specifické know-how, kterým zaměstnanci Úřadu nemusí disponovat), tak právní či „zakázkoví“ odborníci (pokud bude předmětem řízení právní, resp. „zakázková“ otázka).
	Dle informace z 26.9. 24 nepovažuje MZe za dostatečné ponechat úpravu činnosti komise a souvisejících záležitostí na vnitřním předpisu Úřadu, přestože bude muset být uveřejněn na internetových stránkách Úřadu - mělo by jít alespoň v základu o obsah zákona.
Podrobněji by též měl být v zákoně upraven postup při jmenování interních a zejména externích členů a zařazení externích členů na seznam předsedou Úřadu na návrh místopředsedy pro veřejné zakázky a podmínky činnosti těchto externích odborníků (aby byla kvalita rozhodování vzhledem k náročnosti agendy zabezpečena). 
Přes uvedené výhrady na rozporech netrváme.

	167
	Ministerstvo zemědělství
	9. Připomínka k ČÁSTI PÁTÉ Čl. VII (změna zákona č. 216/2008 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů): 
Doporučujeme zvážit odlišení podmínek stanovených pro jmenování stálých (interních) a externích odborníků senátů Rady, pokud jde o jejich zařazení mezi veřejné funkcionáře a na to navazující ustanovení o střetu zájmů. Pokud by tato pravidla platila i pro externí odborníky (a dle našeho názoru toto nikde v materiálu vyloučeno není), hrozí jejich nedostatek, pokud nebudou opravdu dobře odměňováni (viz připomínka výše).
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Komise představuje organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek (vůči dotčeným osobám) jménem Úřadu. 
	Dle informace z 29.8.24 nepovažuje MZe 
připomínku za vypořádanou, jelikož se dle jejich názoru určitě bude řešit střet zájmů minimálně u externích členů též v nové koncepci. Opět se MZe může vyjádřit až po seznámení s novou koncepcí a konečnou úpravou legislativního materiálu včetně důvodové zprávy.

	168
	Ministerstvo zemědělství
	10. Připomínka k důvodové zprávě v části týkající se přechodných ustanovení k zákonu o působnosti Úřadu - k bodu 1 a 2 (str. 36):
Domníváme se, že v druhé větě má být uveden § 2b zákona, nikoli § 2c (který se týká zániku funkce člena Rady), proto navrhujeme upravit tuto větu takto: „Na základě výběrového řízení dle nových pravidel stanovených v § 2b tohoto zákona budou jmenováni 3 členové Rady.“
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Důvodová zpráva bude upravena.
	Dle informace z 29.8.24 bude od MZe podáno vyjádřené po seznámení se s upraveným materiálem.

	169
	Ministerstvo zemědělství
	11. Obecná připomínka k celému návrhu:

K návrhu zákona obecně podotýkáme, že smysl a efekt nastavených pilířů lze považovat za přínosný, nejsme si však jisti, zda předložený návrh na reorganizaci Úřadu a vznik nového „interního“ útvaru Rady včetně vytváření tříčlenných senátů bude spolu s nově nastavenými instituty a lhůtami celý proces řízení zjednodušovat a zkracovat při zachování kvality rozhodování. 
Je také nutno zvážit, zda je vhodným a přehledným řešením nastavení odlišných procesních pravidel pro řízení na návrh na straně jedné a na straně druhé pro řízení z moci úřední a řízení o přestupku. 
	Vysvětleno
	Děkujeme za podporu. 
Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje.
Odlišení procesních pravidel pro řízení na návrh na straně jedné a na straně druhé pro řízení z moci úřední a řízení o přestupku vyplývá již dnes z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu. Zdůraznění této odlišnosti i v zákoně představuje jeden ze základních pilířů novely, na kterém předkladatel trvá a odkazuje na rozdílný účel každého z obou typů řízení.
	Dne 29. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	170
	Ministerstvo zemědělství
	12. Obecná připomínka k návrhu:
Domníváme se, že tento návrh neposouvá státní správu v procesu digitalizace, přitom se nabízí, že by Rada mohla přímo vstoupit do elektronicky vypisované zakázky a blokovat zveřejnění smlouvy vzniklé na základě napadeného výběrového řízení. Obzvláště pokud všechny tyto záležitosti spadají do působnosti jednoho resortu. Přezkum úkonů zadavatele by měl patřit mezi veřejně dostupné informace o výběrovém řízení.
	Vysvětleno
	Již dnes platí, že Úřadu může být dokumentace k veřejné zakázce zpřístupněna dle § 262a přístupem do certifikovaného elektronického nástroje. Domníváme se, že vytvářet Úřadu právo přímo blokovat zveřejnění smlouvy v tomto nástroji by bylo nepřiměřeným prostředkem, spojeným s přílišným rizikem právní nejistoty a odpovědnosti za škodu. Smlouva je standardně uzavírána mimo certifikovaný nástroj a ve velké většině případů zveřejňována v Registru smluv (nikoliv přes certifikovaný nástroj). Podle návrhu bude platit zákaz uzavření smlouvy dle § 246 až do pravomocného rozhodnutí Úřadu, oproti dosavadní lhůtě 60 dnů a potřebě vydávat následně předběžné opatření. Tento (zákonem stanovený) zákaz považuje MMR za osvědčené a dostatečně fungující řešení.
	Dne 29. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky, MZe avšak nepovažuje nastavení blokace v Registru smluv za neproveditelné a chybné řešení.  

	171
	Ministerstvo zemědělství
	13. Formálně technické připomínky:
- doporučujeme v návrhu zákona v § 255 odst. 1 doplnit předložku „z“: …. ve výši 1 % z předpokládané hodnoty veřejné zakázky,
	Akceptováno
	Text byl upraven.
	Dne 29. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky,

	172
	Ministerstvo zemědělství
	doporučujeme v důvodové zprávě k § 272b odst. 3 doplnit předložku „na“: …pravidla pro podání návrhu na vydání předběžného opatření.
	Akceptováno
	Text byl upraven.
Byla zvolena terminologie „návrh na nařízení předběžného opatření“.
	Dne 29. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky,

	173
	Ministerstvo obrany
	A. ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY K PŘEDLOŽENÉMU MATERIÁLU
1. Změna zákona o zadávání veřejných zakázek, k § 219 odst. 1
Požadujeme za stávající písm. d) doplnit nové písmeno e), a to následovně:
„e) smlouvu uzavřenou za účelem zajišťování bezpečnosti nebo obrany České republiky, u níž nedošlo k jejímu uveřejnění podle zvláštního právního předpisu.“
Odůvodnění: 
Zadavatel může v odůvodněných případech využít výjimku z povinnosti uveřejnit smlouvu v registru smluv podle zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv („ZRS“). Podle stávajícího znění § 219 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), je však i v takovémto případě uložena povinnost takovou smlouvu uveřejnit. To se však jeví jako nelogické (výjimka dle ZRS postrádá praktický smysl) a pro zajišťování obrany státu nebezpečné, neboť k neuveřejnění smlouvy podle ZRS má dojít právě z důvodu zajišťování bezpečnosti nebo obrany ČR (existují tedy důvody, proč takovéto smlouvy nemají být veřejné dostupné k nahlédnutí).
Požadujeme proto doplnit do ZZVZ ustanovení, které by umožňovalo neuveřejnit na profilu zadavatele smlouvu, u níž byla využita možnost jejího neuveřejnění podle ZRS. Reálně by se jednalo o smlouvy, u kterých by v případě jejich uveřejnění existovalo zcela reálné riziko ohrožení obrany nebo bezpečnosti ČR (např. informační systémy, strategické projekty, EDTs apod.) a u kterých zároveň byla využita výjimka z uveřejnění podle ZRS.
	Akceptováno jinak
	MMR uplatní uvedenou změnu cestou pozměňovacího návrhu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a další zákony, mimo jiné i ZZVZ (sněmovní tisk č. 724). Jednání gesčního Hospodářského výboru je plánováno již na 5. 9. 2024. K provedení změny by tak mělo dojít dříve než prostřednictvím tohoto návrhu.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	174
	Ministerstvo obrany
	2. K části první – změna zákona o zadávání veřejných zakázek, čl. I bodu 31 (§ 255 odst. 1)
Požadujeme ponechat v první větě maximální výši kauce v částce 10 000 000 Kč. Ve třetí větě požadujeme částku 2 000 000 Kč nahradit částkou 10 000 000 Kč.
Odůvodnění: 
Snížením horní hranice kauce pro navrhovatele na 2 000 000 Kč resp. na 5 000 000 Kč je výrazně omezen účel kauce, jehož základní funkcí je zabránit či minimalizovat podávání účelových a šikanózních návrhů na přezkum úkonů zadavatele, jejichž cílem je pouhé blokování dalšího průběhu nebo dokončení zadávacího řízení. 
Zejména situace na trhu v roce 2024 svědčí o tom, že se ceny jak stavebních prací, tak i surovin a služeb oproti minulým letem zvyšují a tím se zvyšuje i hodnota veřejných zakázek. Je třeba připomenout, že výše kauce v maximální výši 10 000 000 Kč byla v zákoně o zadávání veřejných zakázek stanovena v roce 2016, kdy nabyl zákon účinnost. Za tuto dobu se situace na trhu změnila tak, že i současná výše kauce je vzhledem k vzrůstajícím cenám neodpovídající, a tím stále méně pokrývá svou funkci. Proto by novelou měla být tato částka spíše povýšena, nežli razantně snížena tak, jak je v návrhu novely formulována. 
Je třeba uvést, že pokud by byl návrh v tomto znění přijat, bude státní správa zahlcena řadou kverulačních návrhů na zahájení řízení, čímž se transakční náklady na veřejnou zakázku budou logicky zvyšovat. Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	175
	Ministerstvo obrany
	3. K části první – změna zákona o zadávání veřejných zakázek, čl. I bodu 31 (§ 255 odst. 2)
Požadujeme ponechat maximální výši kauce v částce 10 000 000 Kč.
Odůvodnění: 
Viz připomínka výše.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	176
	Ministerstvo obrany
	4. K části první – změna zákona o zadávání veřejných zakázek, čl. I bodu 67 (§ 264 odst. 4)
Požadujeme dotčený odstavec upravit, a to následovně:
VARIANTA I
„(5) (4) Úřad Rada rovněž neuloží zákaz plnění smlouvy podle odstavce 1 § 263 odst. 7, pokud jde o smlouvu na veřejnou zakázku v oblasti obrany nebo bezpečnosti, nebo veřejnou zakázku zadanou postupem podle § 29 odst. 1 písm. a) nebo písm. s) a zároveň pokud by důsledky tohoto zákazu závažným způsobem ohrozily existenci širšího obranného nebo bezpečnostního programu, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky.“.
VARIANTA II
„(5) (4) Úřad Rada rovněž neuloží zákaz plnění smlouvy podle odstavce 1 § 263 odst. 7, pokud jde o smlouvu na veřejnou zakázku v oblasti obrany nebo bezpečnosti, nebo veřejnou zakázku zadanou postupem podle § 29 odst. 1 písm. a) nebo písm. s) a zároveň pokud by důsledky tohoto zákazu závažným způsobem ohrozily existenci širšího obranného nebo bezpečnostního programu, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky.“.
Odůvodnění: 
Navrhovaným doplněním u VARIATY I bude odstraněna mezera v právu.
U VARIATNY II navrhujeme vypuštění textu, který je nadbytečný, protože z dosavadní praxe vyplývá, že podmínky pro správní uvážení mohou být naplněny vždy. 
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno
	Uvedené ustanovení je transpozicí čl. 60 odst. 3 čtvrtého pododstavce obranné směrnice 2009/81/ES a jako takové je není možné rozšiřovat. Podle našeho názoru stávající znění ustanovení nevylučuje, aby bylo aplikováno i na případy, kdy by smlouva byla uzavřena na základě výjimky (i v takovém případě se jedná o veřejnou zakázku, jen ji zadavatel není povinen zadávat v zadávacím řízení). Upozorňujeme však na to, že dle § 191 odst. 1 ZZVZ není zadavatel veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti oprávněn použít výjimku podle ustanovení § 29 odst. 1 písm. a). Zde by tedy nastával v případě akceptace návrhu přímý rozpor, neboť tuto výjimku obranná směrnice neobsahuje.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	177
	Ministerstvo obrany
	5. K části čtvrté – změna zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, čl. V, bod 4 (§ 2a v §2g)
Požadujeme v dotčených ustanovení precizovat pravidla pro jmenování jednotlivých členů Rady (včetně externích) a rozpracování ustanovení, kterými má dojít k zamezení (či minimalizaci) rizika střetu zájmů členů Rady ve vztahu k jimi řešeným věcem.
Odůvodnění: 
Z předkládaného materiálu vyplývá, že Rada by měla být součástí ÚOHS, avšak její složení je koncipováno tak, že se členy Rady mohou stát i osoby, které nejsou zaměstnanci ÚOHS. Kromě nich pak mají být členy senátu Rady i externí odborníci. K jejich ustanovování by mělo dojít toliko na základě vnitřního předpisu pléna Rady. Fakticky by tak došlo k outsourcingu rozhodování Rady na externí subjekt. Za správnost rozhodnutí (vydávaných v režimu správního řízení) by však přesto měl odpovídat ÚOHS. Navrhovaným způsobem rozhodování by rovněž nemusela být zajištěna jednotnost rozhodovací praxe jednotlivých senátů, což by v praxi mohlo způsobit právní nejistotu účastníků řízení před Úřadem. 
Rovněž není zřejmé, jak budou stanovena pravidla pro výběr externích členů senátů Rady. Především není v materiálu vysvětleno, jakým způsobem dojde k vyloučení možného střetu zájmů těchto externích členů senátů Rady ve vztahu k jimi řešeným věcem. S ohledem na skutečnost, že má jít o odborníky v oboru zadávání veřejných zakázek, lze očekávat, že půjde o osoby dlouhodobě v této oblasti působící. Pokud by mělo dojít v každém jednotlivém případě k přezkoumávání toho, zda externí člen senátu Rady není v dané věci ve střetu zájmů, způsobilo by to spíše navýšení administrativní zátěže, než její snížení.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
Se zachováním externího člena komise se však počítá i nadále. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách. Externí člen by při svém jmenování pro konkrétní případ podepisoval prohlášení o své nepodjatosti. Vztahoval by se na něj také § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou může namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	178
	Ministerstvo obrany
	6. Změna zákona o zadávání veřejných zakázek, k § 29 odst. 1
Doporučujeme do dotčeného ustanovení doplnit nové písmenu u), a to následovně:
„u) jde-li o veřejnou zakázku na dodávky nebo služby zadávanou sportovní organizací nebo rezortním sportovním centrem podle zvláštního právního předpisu  spočívající v:
1. pořádání významné sportovní akce nebo významné sportovní akce mimořádné důležitosti,
2. pořízení sportovního vybavení pro potřeby a zajištění sportovní reprezentace České republiky,
3. zajištění sportovní přípravy sportovní reprezentace České republiky,
4. pořízení sportovního vybavení pro potřeby sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů,
5. zajištění sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů;
to neplatí, jde-li o nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce nebo nadlimitní veřejnou
zakázku na služby související s těmito stavebními pracemi, na jejíž úhradu poskytne veřejný
zadavatel více než 50 % peněžních prostředků.“ 
Odůvodnění:
Doporučujeme rozšířit okruh obecných výjimek. V rámci této výjimky by sportovní organizace nebo rezortní sportovní centra v postavení dotovaných zadavatelů byly vyňaty z povinnosti zadat vybrané druhy jimi zadávaných veřejných zakázek na dodávky a služby v zadávacím řízení, nicméně by se na ně jiné povinnosti dle právní úpravy zadávání veřejných zakázek.
	Neakceptováno, vysvětleno
	MMR se nebrání debatě o smysluplných úpravách zákona v případech, kdy uvedená úprava nenaráží na limity dané právem EU. V obecné rovině platí, že výjimky uvedené v § 29 vyplývají z evropských zadávacích směrnic a nemohou být na národní úrovni rozšiřovány. Oproti evropskému právu je nicméně zadávání dotovaných zakázek v ČR zpřísněno. Níže navržené úpravy však vyžadují podrobnou analýzu, která přesahuje možnosti tohoto vypořádání připomínek. Doporučujeme proto, aby Ministerstvo obrany vstoupilo do jednání s MMR o uvedených otázkách mimo toto připomínkové řízení.
Umístění do § 29 ZZVZ nepovažujeme za vhodné, protože je v něm koncentrována úprava vytyčující působnost směrnic EU o zadávání veřejných zakázek. Problematika tzv. dotovaných zadavatelů je upravena v § 4 odst. 2 ZZVZ. V § 4 odst. 6 ZZVZ je již od novely z roku 2023 umístěna speciální úprava pro některé podpory v oblasti zemědělství, na kterou lze navázat. Ve vztahu k níže uvedeným návrhům však upozorňujeme např. na skutečnost, že může docházet k situaci, kdy příjemci dotací budou vzhledem ke zřízení za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu a výraznému navázání financování na veřejné zadavatele sami splňovat definici veřejného zadavatele [dle § 4 odst. 1 písm. e)] a navrhované vynětí by tak na ně nemohlo být aplikováno. V takovém případě by i v případě přijetí dotace převážila v jiných ustanoveních ZZVZ uložená povinnost zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení v režimu veřejného zadavatele (viz rovněž rozsudek Soudního dvora EU ve spojených věcech C-155/19 a C-156/19). Navrhovaná výjimka také obsahuje celou řadu obecných pojmů, jejichž vložení do ZZVZ by mohlo způsobovat výkladové problémy a je třeba je vyjasnit.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	179
	Ministerstvo obrany
	7. Změna zákona o zadávání veřejných zakázek, k § 29 odst. 3
Doporučujeme doplnit nový odstavec 3, a to následovně:
„Zadavatel, který je sportovní organizací nebo rezortním sportovním centrem podle zvláštního právního předpisu , není povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku zadávanou při výkonu činností v oblasti sportu, jejímž předmětem jsou dodávky nebo služby; to neplatí, jde-li o podlimitní nebo nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce nebo podlimitní nebo nadlimitní veřejnou zakázku na služby související s těmito stavebními pracemi, na jejíž úhradu poskytne veřejný zadavatel více než 50 % peněžních prostředků.“
Odůvodnění:
Doporučujeme toto ustanovení rozšířit o výjimky, které se týkají sportovních organizací nebo rezortních sportovních center.
V rámci této výjimky by zadavatelé, a to jak dotovaní, tak veřejní, byli vyňati z povinnosti zadat vybrané druhy jimi zadávaných podlimitních veřejných zakázek na dodávky, služby nebo stavební práce v zadávacím řízení, nicméně by se na ně vztahovaly jiné povinnosti dle právní úpravy zadávání veřejných zakázek.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Ve vztahu k navrhované výjimce platí vše, co bylo uvedeno k připomínce č. 6. Zde se navíc navrhuje aplikace výjimky rovněž pro veřejné zadavatele, což by bylo v rozporu s evropskými zadávacími směrnicemi.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	180
	Ministerstvo obrany
	8. Změna zákona o zadávání veřejných zakázek, k § 30 
Doporučujeme doplnit nová písmena q) až s), a to následovně:
q) „zadávanou za účelem pořádání významné sportovní akce nebo významné sportovní akce mimořádné důležitosti dle zvláštního právního předpisu ,
r) jejímž předmětem je pořízení sportovního vybavení pro potřeby sportovní reprezentace České republiky nebo pro potřeby sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů,
s) za účelem zajištění sportovní přípravy sportovní reprezentace České republiky nebo sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů.“
Odůvodnění:
Doporučujeme toto ustanovení rozšířit o výjimky, které se týkají sportovních organizací a sportovních talentů.
V rámci této výjimky by zadavatelé, a to jak dotovaní, tak veřejní, byli vyňati z povinnosti zadat vybrané druhy jimi zadávaných podlimitních veřejných zakázek na dodávky, služby nebo stavební práce v zadávacím řízení, nicméně by se na ně vztahovaly jiné povinnosti dle právní úpravy zadávání veřejných zakázek.
	Neakceptováno, vysvětleno
	MMR se nebrání tomu, aby byly z režimu zákona v podlimitním režimu vyňata určitá plnění, pokud je pro to oprávněný důvod. Obecně shledáváme v připomínce navrženou úpravu za slučitelnou s právem EU, protože úprava § 30 ZZVZ se týká podlimitních veřejných zakázek mimo působnost zadávacích směrnic. V připomínce navrhovaná úprava by mohla pokrývat i některé tzv. sociální a jiné zvláštní služby uvedené v příloze č. 4 ZZVZ (např. CPV kódy 92600000-7 Sportovní služby, 92610000-0 Provoz sportovních zařízení, 92620000-3 Služby související se sportem, 92621000-0 Propagace sportovních událostí, 92622000-7 Organizace sportovních událostí). Ty pak mají výrazně vyšší limity oddělující nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky (kolem 18 mil. Kč).
Zároveň však i zde shledáváme potřebu podrobné analýzy navrhovaného rozsahu výjimky s ohledem na použitou terminologii. Pouze navrhované písm. q) je zřejmě vázáno na pojmy definované zvláštním právním předpisem. Jak se však bude vykládat rozsah výjimky v písm. r) a s) ve vztahu k potřebě sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů? Je opravdu účelem, aby veřejná zakázka jakéhokoliv zadavatele, jejímž předmětem by byla sportovní příprava dětí, byla vyňata ze ZZVZ?
Doporučujeme tedy separátní jednání s MMR ohledně formulace výjimky a také jejího vhodného uplatnění v legislativním procesu.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	181
	Ministerstvo obrany
	9. K části první – změna zákona o zadávání veřejných zakázek, čl. I bodu 27 (§ 252b)
Doporučujeme dané ustanovení koncipovat tak, aby Rada svůj předběžný názor vyjadřovala pouze ve vymezené množině případů, u kterých může vyjádření předběžného názoru dopomoci efektivnějšího vyřešení věcí (např. ve formě následného stažení návrhu), a aby ústní jednání byla nařizována pouze výjimečně, pokud půjde o zvlášť složitou věc, případně pokud bude ústní projednání nezbytné pro řádné zjištění skutkového stavu řešené věci. 
Odůvodnění: 
Není zřejmé, zda nařízením ústního jednání skutečně dojde ke kýženému zrychlení procesu vydání rozhodnutí ÚOHS (potažmo Rady), a to i s ohledem na skutečnost, že členem Rady bude i jeden externí člen, a bude tedy nezbytné v relativně krátké časové lhůtě zajistit účast většího počtu osob na ústním jednání. Ústní jednání by podle návrhu nebylo nařizováno, bylo-li by to „zjevně neúčelné“, aniž by však bylo stanoveno, o jakou množinu případů by se mělo jednat (jaká by tedy měla být kritéria „zjevné neúčelnosti“).
Rovněž uvádíme, že podání předběžného právního názoru Rady při ústním jednání, případně ve vymezené lhůtě 20 pracovních dnů od podání návrhu, nemusí postačovat na to, aby se Rada mohla k návrhu relevantně vyjádřit. Často se bude jednat o skutkově a právně složité otázky, při nutnosti koordinace tří členů senátu (z toho jednoho externího člena) se jeví jako časově ambiciózní, aby Rada v této lhůtě shromáždila podklady, nařídila ústní jednání a vyjádřila na něm rovněž předběžný názor. Tlak na uskutečnění těchto úkonů v krátkých časových lhůtách může mít vliv na kvalitu přípravy jednání a vyjádřený předběžný právní názor, v konečném důsledku pak i na kvalitu samotného rozhodnutí.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Prvek ústního jednání tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případně návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Pro případy, kdy to skutečně není účelné, je možné ústní jednání nenařídit (mělo by se jednat o případy, kdy například řízení směřuje k zastavení z formálních důvodů, ale nemohlo tak z nějakého důvodu být učiněno před nařízením ústního jednání).
Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2. Nelze také opomenout, že i v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
	Dle vyjádření z 27. 8. MO na připomínce trvá.  MO považuje  navržené lhůty za nedostatečné k přípravě ústního jednání a k zaujetí kvalifikovaného stanoviska. Problematické to může být v případ velkých zadavatelů jako je MO, kdy proces zodpovězení otázek a zaujetí pozice podléhá formalizovanému procesu. V případě takové lhůty to může mít personální dopady neboť se tím vytváří nová agenda, na kterou budou muset být přijati/vyčleněni noví zaměstnanci, kteří se budou zabývat výlučně námitkovým řízením a účastní na ústních jednáních. 

	182
	Ministerstvo dopravy
	1. Obecně k návrhu
Předložený návrh novely zákona zavádí nové specifické instituty do oblasti přezkumného řízení, kdy dosavadní „organizace“ jak z hlediska orgánů, tak z hlediska procesních postupů, je nahrazena novou. Úřadu je návrhem svěřena mj. působnost v záležitostech zahajovaných z úřední povinnosti, přičemž o rozkladech proti prvostupňovým rozhodnutím Úřadu rozhoduje Rada. Rada současně přezkoumává úkony zadavatele v řízeních zahájených na návrh, což dle důvodové zprávy má, s využitím prostředku kolektivního rozhodování a jednoinstančního řízení, zrychlit přezkum a zajistit jeho předvídatelnost. To s využitím diskusí na plénu Rady a dynamickou schopností reagovat na potřeby praxe a měnící se potřeby doby. Další významnou změnou je potlačení zásady vyšetřovací ve prospěch zásady projednací. Změny doznává i lhůta, v níž se lze obrátit se správní žalobou na soud (15 dnů). Hlavními důvody pro změnu právní úpravy jsou dle předkladatele dvě záležitosti: Délka přezkumu a koncentrace pravomocí v rukách jediné osoby, a sice předsedy orgánu dohledu.
Pokud se jedná o „délku přezkumu“, Ministerstvo dopravy a jeho rezort jako jeden z největších republikových zadavatelů veřejných zakázek vnímá jako chvalitebné snahy o rozumně rychlé rozhodování kteréhokoliv správního orgánu v České republice. Apelujeme však na přísnou uvážlivost, pokud jde o určení, jakými prostředky toho chceme dosáhnout, a zvláště pak rovněž na racionální úvahu o tom, jaké navrhované prostředky dle dostupných zkušeností a dle predikce podoby předmětného navrhovaného správního procesu mohou přivodit důsledky, a to nejen ty chtěné, ale zvláště i pokud jde o důsledky nechtěné. Rezort Ministerstva dopravy byl, je a zřejmě i bude účastníkem mnoha správních řízení před orgánem dohledu, a to téměř výlučně v pozici zadavatele. Nijak neskrýváme, že jsme v období zhruba posledních 10 až 15 let své pozice a postupy v zadávacích řízeních obhájili, stejně tak jako jsme měli i případy, jichž nebylo málo, v nichž jsme své pozice a postupy v přezkumném řízení neobhájili. Orgán dohledu však i přes uvedené považujeme za konsolidovaný správní orgán disponující kvalitní odbornou kapacitou, a to v obou jeho správních stupních. Pokud se jedná o lhůty či doby, které trvá jednotlivé přezkumné řízení, považujeme za nanejvýše podstatné, aby se vždy srovnávalo srovnatelné. Jednoduché případy se spolupracujícími účastníky lze vyřešit jednoduše a rychle, složitější komplikovaněji, a přesto však v přiměřené lhůtě, a konečně u těch případů nejsložitějších, se složitým dokazováním, mnohdy i doprovázeným pořizováním odborných vyjádření či znaleckých posudků pro posouzení složitých technických, ekonomických či jiných oblastí přezkum jednoduše zákonitě musí probíhat v delším časovém formátu, zvláště za situace, kdy jednotlivý účastník řízení či účastníků vícero nespolupracují či pokud přezkumné řízení přímo obstruují. Platí to pro přezkumy postupů veřejných zadavatelů, platí to pro povolování složitých liniových staveb, stejně tak to platí i např. pro povolování nového jaderného zdroje. Nelze přičítat k tíži aplikujícímu správnímu orgánu, že svou agendu mnohdy se značným hospodářským dopadem vykonává uvážlivě. S ohledem na výše uvedené bychom považovali za daleko vhodnější a prospěšnější než zavádět v České republice do právního řádu zcela nové postupy, od dosavadní praxe se výrazně odchylující, spíše v těsné spolupráci s orgánem dohledu hledat řešení v tom, co by jemu pomohlo, aby svou práci mohl při zachování stávající dostatečné kvality (nejen) rozhodovací činnosti vykonávat efektivněji. S tím souvisí i druhý zmiňovaný cíl, a sice „přílišná koncentrace pravomoci v rukách jedné osoby, a sice předsedy orgánu dohledu“. Uvedené výhradě a danému cíli náš rezort vůbec nerozumí. Organizace státní správy na ústřední úrovni je v drtivé většině případů založena na ústředních orgánech státní správy a bez ohledu na to, zda v jejich čelech dlí či nedlí člen vlády, jde o monokratické orgány. Monokratický činitel v čele takového orgánu, ať již se nazývá předsedou či ministrem, má vrcholnou odpovědnost za chod jemu podřízeného tělesa a jeho činností, včetně těch správních. Nevidíme zde ani ten nejmenší prostor pro to, proč by se na tomto pojetí organizace státní správy něco mělo právě v případě Úřadu měnit. Proč nevidíme? Protože členové vlády jsou ustavováni do svých funkcí na základě výsledků demokratické soutěže, tedy voleb. Pokud se jedná o jiné vrcholné představitele ústředních orgánů státní správy, kteří nejsou členy vlády, tak na ně jsou příslušnými právními předpisy kladeny mnohdy velmi přísné požadavky, jejichž naplnění má zabezpečit způsobilost být v čele takového orgánu. Z uvedeného tedy vyvozujeme, že pokud by jen z titulu rozsahu pravomocí předsedy orgánu dohledu měla být dovozována „jakákoliv závada“, pak zřejmě neobstojí ani stav vedení kteréhokoliv ústředního orgánu státní správy, ministerstva nevyjímaje, neboť každý z nich byl a je monokratickým orgánem; výjimky jsou extrémně omezené. Ano, v oblasti druhostupňového rozhodování podléhá předmětná záležitost projednání kolektivního poradního tělesa, rozkladové komisi, ovšem monokrat dlící v čele orgánu může, ale nemusí na doporučení rozkladové komise dát, může rozhodnout odlišně od jejího návrhu. Nesouhlasíme tedy s posilováním kolegiálního prvku (Rada se svými senáty a plénem) na úkor rozhodování monokratického orgánu, nevidíme pro to žádný důvod, přičemž poukazujeme na to, že rozsah pravomocí monokrata v čele orgánu dohledu není dán jeho (libo)vůlí, nýbrž vyplývá z rozhodnutí Parlamentu ČR, který mu v souladu s ústavním pořádkem předmětnou působnost založil a poskytl mu rovněž prostředky k jejímu naplňování (pravomoc).
Na základě výše uvedeného tedy zásadně nesouhlasíme se změnou stávajícího konceptu organizace činnosti orgánu dohledu, a to v obou jeho instancích.
	Neakceptováno (částečně akceptováno ve vztahu k Radě)
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (místo původně navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce je aktuálně předmětem diskuse s Úřadem. V ZZVZ je rozhodování komisí zohledněno v § 248 odst. 3. 
Předkladatel trvá na jednoinstančnosti návrhového řízení – podle přezkumných směrnic EU mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Druhý stupeň správního řízení byl vyhodnocen jako překážka v dosahování cíle spočívajícího v co nejrychlejším přezkumu. Je také třeba uvést, že dvouinstanční přezkum veřejných zakázek před správním orgánem je v ostatních státech EU výjimkou. I v ČR byla již ve více než 10 jiných správních řízeních dvoustupňovost opuštěna, a nejednalo by se tedy v rámci českého právního řádu o neobvyklost.
Totéž platí o otázce koncentrace pravomocí. Nezpochybňujeme, že princip monokratičnosti je pro státní správu typický. V případě veřejných zakázek jde však o poměrně specifickou agendu, přičemž i monokratické rozhodování ve věcech veřejných zakázek je v zemích EU výjimečné. Nelze také pominout, že předseda Úřadu ve své funkci zastřešuje nejen veřejné zakázky, ale také další oblasti vyžadující výraznou specializaci (zejm. hospodářskou soutěž a veřejnou podporu).
Ze všech těchto důvodů předkladatel na uvedených principech (s výjimkou Rady) setrvává.
	Dle vyjádření z 3. 9. 24 MD na  připomínce trvá. Předmětné připomínky bude vypořádávat ministr dopravy osobně s ministrem pro místní rozvoj. 

	183
	Ministerstvo dopravy
	2. K Čl. I bodu 22 (§ 251 odst. 5)
Požadujeme pro jiné účastníky řízení ponechat lhůtu na vyjádření, která počíná běžet až od okamžiku doručení oznámení Úřadem o zahájení řízení. Úprava nezpůsobí výrazné prodloužení celého řízení a jiní účastníci tak budou mít jistotu, že návrh splňuje zákonné náležitosti a Úřad se jím začne zabývat.
Rovněž lze uvést, že jiní účastníci často nemají možnost se s předmětem sporu a argumentací stran seznámit dříve, na rozdíl od zadavatele totiž nejsou účastni námitkového řízení a při doručení návrhu se tak mohou s argumentací v něm uvedenou setkat úplně poprvé a jsou tak ve značné nevýhodě oproti jiným účastníkům správního řízení. Krácení jejich lhůty pro vyjádření se k návrhu považujeme i z tohoto důvodu za nevhodné.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Zadavatel je s předmětem sporu seznámen již z vyřizování námitek. Podle § 245 ZZVZ má zadavatel 15 dnů na vyřízení námitek a následně vyčkává 10 dnů na případné podání návrhu k Úřadu. Argumentaci, kterou bude uplatňovat v řízení před Úřadem tak v zásadě zadavatel použil již při odmítnutí námitek a nyní ji může jen prohloubit. Zejména je však třeba uvést, že zadavatel má dle § 252 odst. 1 již dnes povinnost odeslat do 10 dnů od doručení návrhu (který je mu navrhovatel povinen doručit společně návrhem) vyjádření k návrhu. Dochází tak v podstatě ke sjednocení obou lhůt, přičemž lze předpokládat, že obsah vyjádření k návrhu dle § 252 odst. 1 se v podstatě kryje s navrhováním důkazů a uváděním skutečností dle § 251 odst. 5.
Co se týká ostatních účastníků, s ohledem na § 256 přichází v úvahu pouze vybraný dodavatel v případě, že předmětem řízení je přezkoumání výběru dodavatele. Pokud mu nepošle stejnopis návrhu navrhovatel (což nemusí), dostane jej a lhůta mu začne běžet až s oznámením o zahájení zadávacího řízení dle § 251 odst. 6 (a tedy je splněno to, čeho se připomínka domáhá). V tomto případě navíc přichází v úvahu jako předmět řízení v zásadě buď zpochybnění hodnocení nabídek (s nímž je vybraný dodavatel obeznámen ze zprávy o hodnocení), anebo zpochybnění splnění podmínek účasti (zejména kvalifikace) vybraným dodavatelem. Nejedná se tedy pro něj o nějaké neznámé skutečnosti. Navíc lze říci, že vybraný dodavatel zde má spíše postavení jakéhosi „vedlejšího účastníka“, který zpravidla v řízení působí na podporu zadavatele, často ve spolupráci s ním (byť tomu tak nemusí být vždy). V praxi tak často již je obeznámen s tím, že byly podány námitky a jejich obsahem. Skutečnost, že bylo zahájeno řízení u Úřadu, nebývá tudíž ani pro něj nečekaná.
Obecně lze také uvést, že cílem návrhu zákona je dosažení co nejrychlejším přezkumu, tak jak ukládají přezkumné směrnice EU. 
	Dle vyjádření z 3. 9. 24 MD na  připomínce trvá. Předmětné připomínky bude vypořádávat ministr dopravy osobně s ministrem pro místní rozvoj. 

	184
	Ministerstvo dopravy
	3. K Čl. I bodu 27 (§ 252a odst. 4)
Nesouhlasíme s vypuštěním aplikace § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. Uvedená ustanovení správního řádu představují jeden ze základních pilířů spravedlivého rozhodování správních orgánů.
	Neakceptováno
	Uvedená ustanovení nejsou podle našeho názoru v souladu s posílením projednacího principu v řízení na návrh, v němž se (jako jedna z nosných idejí reformy) sleduje omezení řízení pouze na skutečnosti, kterých se navrhovatel domáhá v návrhu. Zároveň podotýkáme, že se i v tomto řízení uplatní § 2 odst. 4 správního řádu, což předkladatel považuje s ohledem na ochranu veřejného zájmu za dostačující. 
Zároveň má Úřad vždy možnost zahájit řízení z úřední povinnosti. Tímto řízením (na rozdíl od řízení návrhového) však nemusí být blokováno probíhající zadávací řízení (viz § 258a návrhu).
	Dle vyjádření z 3. 9. 24 MD na  připomínce trvá. Předmětné připomínky bude vypořádávat ministr dopravy osobně s ministrem pro místní rozvoj. 

	185
	Ministerstvo dopravy
	4. K Čl. I bodu 27 (§ 252b) 
Rádi bychom, i přes naši výhradu proti změně stávajícího konceptu rozhodování orgánu dohledu výše, poukázali na to, že předmětné ustanovení bude jen velmi obtížně naplnitelné, resp. v sobě obsahuje vrozenou vadu pro to, aby v zájmu rychlosti projednávání byla potlačena kvalita rozhodování. Proč? Tak podle odstavce 1 má senát Rady do 15 dnů od podání návrhu nařídit ústní jednání tak, aby se konalo v jediném jednání a bylo zahájeno do 20 pracovních dnů od podání návrhu. Představme si, že v průběhu jednoho kalendářního měsíce orgán dohledu zahajuje posuzování cca tří až pěti desítek případů (viz statistika posuzovaných případů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže - Statistiky z oblasti veřejných zakázek (gov.cz)). Kolik času se předpokládá jednotlivým členům jednotlivých senátů Rady poskytnout pro to, aby se v takové lhůtě dostatečně seznámili s relevantními okolnostmi každého jednotlivého případu? Bude to činit méně než 1 pracovní den? Počítáme s tím, že členové senátů Rady vedle svého členství v senátu Rady a vyřizování individuální případové agendy nebudou mít již nic jiného na starosti? Nebudou muset řešit personální otázky, hodnocení zaměstnanců, přijímací pohovory, organizaci a řízení práce jim svěřených útvarů? Na tomto místě a v těchto souvislostech bychom rádi poukázali na to, že posuzování individuálních případů z pozice orgánu veřejné moci znamená mít za to také adekvátní odpovědnost, včetně té škodní a trestní, tedy musíme všem úředním osobám poskytnout dostatečný prostor na kvalitní prostudování případu. Neuvažujme nyní extrémy, jako byla epidemie onemocnění COVID-19, ale jak se bude reagovat při kapacitních nedostatcích odborných sil na zachování oné lhůty, ve které se musí konat ústní projednání věci? Bezpečně se orgán dohledu dostane pod legitimní kritiku, že nenaplňuje zákonné lhůty, tedy jedna krize spojená s nedostatkem kapacity bude vystřídána či spíše doplněna druhou, a sice vespolné, zřejmě i mediální kritice apod.
Nesouhlasíme s takto pojatým správním postupem a požadujeme lhůty uvedené tímto ustanovením uvodit slovem „zpravidla“. Dále pak ústní jednání nejsou ve správních věcech obvyklá, zpravidla se k nim nepřistupuje ani ve správním soudnictví. 
Dále pak poznamenáváme, že ústní jednání považujeme za neúčelné a výrazně znevýhodňující menší dodavatele (ale koneckonců i zadavatele), kteří si nemohou dovolit nákladné právní zastoupení. Ústní jednání je rovněž značně nehospodárné, neboť přináší další náklady na právní či odborné zastoupení. Přidaná hodnota ústního jednání je sporná. Bude zcela vycházet z listinných podkladů předložených Úřadu; těch podkladů, na základě kterých je Úřad v současnosti schopen rozhodnout i bez ústního jednání. Upozorňujeme tak na riziko, aby ústní jednání v konečném důsledku nevedla spíše ke zvýšení nákladů na právní zastoupení účastníků a zvýšení administrativní zátěže Úřadu s tím, že přidaná hodnota takového jednání bude odpovídat spíše „ústní prezentaci“ důkazů.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. 
Ohledně nápadu případů poukazujeme na skutečnost, že dle statistik Úřadu je počet návrhových řízení ročně dlouhodobě kolem 200, tedy měsíčně jde o významně nižší počet, než je uváděn.
Nařizování ústních jednání v zákonných pořádkových lhůtách se v návrhu zákona ponechává. Tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případně návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Pro případy, kdy to skutečně není účelné, je možné ústní jednání nenařídit.
Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Podotýkáme také, že i v tomto případě jde (stejně jako v případě lhůty pro rozhodnutí dle § 71 správního řádu) o pořádkovou lhůtu.
Předkladatel má rovněž za to, že posílení zásady projednací nemusí nutně vést k nutnosti právního zastoupení stran. Již dnes jsou navrhovatelé vázáni zásadou koncentrace a povinni splnit pod sankcí zastavení řízení řadu povinností týkajících se návrhu. Lze předpokládat, že již dnes navrhovatelé i zadavatelé využívají při formulaci návrhů, resp. obraně proti nim a podávání replik k vyjádřením stran, právních služeb (ať už interních či externích). S ohledem na zavedení ústního jednání a sdělení předběžného právního názoru lze naopak očekávat, že průběh řízení bude pro strany mnohem srozumitelnější a odpadne nutnost obsáhlého dopisování s Úřadem, k němuž (pokud byl návrh či obrana proti němu myšlena vážně) bylo zpravidla nutné využití právních služeb.
	Dle vyjádření z 3. 9. 24 MD na  připomínce trvá. Předmětné připomínky bude vypořádávat ministr dopravy osobně s ministrem pro místní rozvoj. 

	186
	Ministerstvo dopravy
	5. K Čl. I bodu 32 (§ 255 odst. 2) 
Nesouhlasíme se změnami limitů kaucí obecně. Snížením horního limitu kaucí pro řízení o přezkoumání postupu pro zadávání koncesí. Stávající výše kauce podle našeho názoru nepředstavuje nepřiměřenou překážku pro možnost obrany proti nezákonným postupům zadavatelů. Naopak, s ohledem na výši inflace v posledních letech se spíše jeví jako důvodné limity kaucí navýšit, aby omezovaly podávání účelových návrhů.
Zároveň upozorňujeme na potřebu konečné limity kaucí řádně provázat s úpravou v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících. Jeví se jako potřebné, aby hranice kaucí v § 255 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek a v § 27 odst. 2 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících byly nastaveny v totožně výši. Je totiž nedůvodné, aby při zajišťování dopravní obslužnosti byly v jednotlivých řízeních uplatňovány odlišné výše kaucí; zákon o veřejných službách v přepravě cestujících na základě unijních pravidel určuje, že za splnění určitých podmínek se veřejné služby v přepravě cestujících zadávají procesně podle zákona o zadávání veřejných zakázek, viz ustanovení § 21 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících.
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši. 
Ve vztahu k zákonu o veřejných službách v přepravě cestujících bude úprava výše kauce provedena dle dohody s MD samostatně v rámci novelizace zákona o silniční dopravě.
	Dne 3. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	187
	Ministerstvo dopravy
	6. K Čl. VIII bodu 4 (§ 27 odst. 2 zákona č. 194/2010 Sb.)
Nesouhlasíme s nastavením horního limitu kauce na 5 000 000 Kč. V oblasti dopravní obslužnosti jsou s ohledem na odpisovou dobu vozidel smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících běžně sjednávány na 10 až 15 let. Hodnoty zakázek tak velmi často dosahují řádu několika miliard korun. Nastavení maximální výše kauce na 5 000 000 Kč se proto nejeví jako dostatečné, protože by nebránilo podávání ryze účelových návrhů, zvláště ze strany stávajících poskytovatelů veřejných služeb, jimž by případné blokační postupy mohly v některých případech umožnit zajišťovat dopravní obslužnost na základě dosavadních smluv v delším časovém období.
Navrhujeme proto nastavit horní hranici kauce v rozmezí 10 000 000 až 20 000 000 Kč. I takto nastavený limit s ohledem na hodnoty zakázek nepřestavuje nepřiměřenou překážku pro možnost obrany proti nezákonnému postupu zadavatelů.
Jsme si vědomi, že výše kauce vychází z úpravy pro koncese podle § 255 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, obdobný návrh pro horní hranici kauce proto předkládáme pro úpravu v tomto zákoně.
	Akceptováno jinak
	Ve vztahu k zákonu o veřejných službách v přepravě cestujících bude úprava výše kauce provedena dle dohody s MD samostatně v rámci novelizace zákona o silniční dopravě.
	Dne 3. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	188
	Ministerstvo dopravy
	K § 258 odst. 2 věta první:
Doporučujeme zvážit do ustanovení doplnit i podnět účastníka, který nevyužil možnosti podat návrh. Dle současného znění lze snadno obcházet povinnost složit kauci.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Situace, kdy se podnět nevyřizuje, nejsou v tomto návrhu zákona rozšiřovány. Otázka úplného vyloučení možnosti podat podnět dle § 42 správního řádu je dle našeho názoru značně problematická a mohla by narážet až na ústavní zásady (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ohledně někdejšího § 259 ZZVZ).
Úprava § 258 odst. 2 ZZVZ již pokrývá situace, kdy podnět podá stěžovatel, jenž v téže věci nevyužil možnosti podat námitky, anebo který v téže věci podal návrh, aniž zaplatil kauci.
	Dle vyjádření z 3. 9. 24 MD na  připomínce trvá. Předmětné připomínky bude vypořádávat ministr dopravy osobně s ministrem pro místní rozvoj.

	189
	Ministerstvo dopravy
	K § 271a
Doporučujeme zvážit, zda neuveřejňovat všechna rozhodnutí Rady ve věci samé. Drobné rozdíly ve skutkovém stavu věci se mohou ukázat pro postupy zadavatelů (zejména jejich rozhodování o procesních otázkách) jako důležité. 
	Vysvětleno
	Od konceptu rozhodování Rady se ustupuje, a v souvislosti s tím se vypouští i § 271a. Nadále bude probíhat uveřejňování všech pravomocných rozhodnutí Úřadu dle § 272 ZZVZ. Do tohoto ustanovení se nicméně zakotvuje také vydávání sbírky vybraných rozhodnutí Úřadu. 
	Dle vyjádření z 3. 9. 24 MD na  připomínce trvá. Předmětné připomínky bude vypořádávat ministr dopravy osobně s ministrem pro místní rozvoj.

	190
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	1. K čl. I obecně
Doporučujeme pečlivěji vážit rozlišování mezi užitím termínu „Rada“ a „Úřad“. Tam, kde Rada vystupuje jako prvoinstanční orgán, jsou její rozhodnutí rozhodnutími ÚOHS, neboť Rada je pouze jedním z orgánů ÚOHS. Užít obratu „rozhodnutí Rady“ je možné pouze v těch případech, kdy Rada vystupuje v pozici nadřízeného správního orgánu ve vztahu k Úřadu (např. při rozhodování o rozkladech).
Např. tedy v § 246 odst. 1 písm. d) by správně měl být použit obrat „rozhodnutí Úřadu“ a nikoli „rozhodnutí Rady“. Zvláštní ustanovení obsažené v zákoně č. 273/1996 Sb. by mělo obsahovat rozdělení působnosti mezi jednotlivé organizační útvary ÚOHS, tj. co projednává a rozhoduje úřednický aparát, co projednávají a rozhodují senáty Rady a co plénum Rady.
Výše uvedený nedostatek v rozlišování mezi „Úřadem“ ve smyslu celého ÚOHS a „Úřadem“ ve smyslu úřednického aparátu ÚOHS odlišného od předsedy a Rady se pak promítá do celé řady dalších ustanovení. Např. v § 248a odst. 3 je uvedeno: „Závisí-li rozhodnutí ve věci na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla Radou doposud řešena …“. Tento předpoklad bude ale v prvních letech účinnosti nové právní úpravy splněn u všech případů, které bude Rada projednávat. Všechny nové kauzy tedy bude možné postoupit plénu Rady. Mezi již dříve řešené případy totiž nebude možné zařadit případy, které jsou již konstantně rozhodovány Úřadem, neboť Úřad není Rada. Tím je ale zakládáno zbytečné přetržení kontinuity v rozhodovací praxi Úřadu. Dle našeho názoru by v tomto ustanovení mělo být správně uvedeno „která nebyla Úřadem doposud řešena“, přičemž slovo Úřad označuje v tomto případě celý ÚOHS (vč. Rady a předsedy ÚOHS) a nikoli pouze jeho úřednický aparát.
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu.
V souvislosti s tím došlo mj. k vypuštění § 248a a místo slova „Rada“ je opět použit termín „Úřad“.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	191
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	2. K čl. I bodu 9, k § 248a odst. 2 z. č. 134/2016 Sb.
Doporučujeme formulaci změnit následovně „Dospěje-li senát Rady při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v předchozím rozhodnutí senátu Rady …“. Formulace pak bude obdobná formulaci, jaká je použita v jiných procesních předpisech (viz např. § 17 soudního řádu správního).
Formulaci „ve skutkově nebo právně obdobné věci“ považujeme za problematickou. Ve stávající textaci je použita disjunktní spojka „nebo“. Pro naplnění podmínek hypotézy právní normy proto postačuje, dojde-li k naplnění, byť jen jediného z obou prvků alternativního výčtu.
Při stávající formulaci by tedy senát Rady byl povinen věc postoupit plénu Rady v případě, že by senát Rady při svém rozhodování dospěl k závěru, který je odlišný od závěru vyjádřeného v předchozím rozhodnutí senátu Rady ve skutkově obdobné věci. Předchozí kauza tedy může být skutkově obdobná, ale právní názory v předchozím případě a v projednávaném případě se mohou týkat odlišných právních otázek. Oba právní názory se tak mohou týkat skutkově obdobného případu a současně mohou být odlišné. Současně ale může platit, že si oba právní názory nijak neprotiřečí. Přesto bude senát povinen postoupit věc plénu.
Podobně podle stávající formulace by tedy senát Rady byl povinen věc postoupit plénu Rady v případě, že by senát Rady při svém rozhodování dospěl k závěru, který je odlišný od závěru vyjádřeného v předchozím rozhodnutí senátu Rady v právně obdobné věci. Ani v tomto případě ale nemusí být povinné postoupení věci příhodné. Oba projednávané případy mohou být po právní stránce obdobné (tj. je třeba na ně aplikovat identické právní normy), přesto ale právní závěry orgánu dohledu mohou být rozdílné. Dojde k tomu v případě, kdy se oba případy odlišují v podstatných prvcích skutkového průběhu (aniž by však tyto odlišnosti vedly k tomu, že by na oba případy bylo nutné aplikovat rozdílné právní normy). Oba případy tedy nebudou skutkově obdobné, a proto dříve učiněné závěry nebudou platit pro aktuálně projednávaný případ. Ani v tomto případě tedy nepůjde o rozpor v rozhodovací praxi Rady, a přesto bude senát povinen postoupit věc plénu.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady bylo celé ustanovení § 248a vypuštěno.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	192
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	3.K čl. I bodu 9, k § 248a odst. 6 z. č. 134/2016 Sb.
Doporučujeme zvážit, zda by v zájmu urychlení řízení neměla být vyloučena možnost podat odvolání proti usnesení o posouzení otázky. Pokud zvláštní zákon možnost podání odvolání nevyloučí, bude odvolání proti takovému rozhodnutí přípustné (viz § 76 odst. 5 správního řádu). Celé řízení pak může být podaným odvoláním komplikováno, neboť souběžně s odvolacím řízení proti usnesení, bude dále probíhat vlastní řízení o návrhu.
Pokud možnost odvolání (resp. rozkladu) nebude vyloučena, je třeba aby ze zákona bylo zřejmé, kdo je v těchto případech nadřízeným správním orgánem Rady příslušným k rozhodnutí o rozkladu. Ust. § 257b návrhu zákona se na tento případ totiž neuplatní, neboť dané usnesení není meritorním „rozhodnutím Rady o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele“.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady bylo celé ustanovení § 248a vypuštěno.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	193
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	4. K čl. I bodu 27, k § 252a odst. 1 až 3 z.č. 134/2016 Sb.
Doporučujeme vypustit odst. 1 až 3, neboť se jedná o duplicitní úpravu obsaženou již v ust. § 52 a § 141 odst. 4 správního řádu.
Povinnost předložit označené důkazy, která je zakotvena v odst. 1, je navíc koncepčně nesprávná. Účastníkovi nemůže být uložena povinnost předložit důkazy, které ve svém podání označil. Některé důkazy nemá účastník v době odeslání podání k dispozici (např. účastník může navrhnout zpracovat znalecký posudek, příp. označit listinu, kterou má v držení jiná osoba a která by ji správnímu orgánu měla pro účely dokazování předložit).
Tato povinnost navíc neodpovídá textu, který je uveden v odst. 2. Tam je předjímáno pouze to, že účastníci mají označit důkazy, nikoli že je mají též předložit.
	Akceptováno částečně
	Předmětné ustanovení § 252a bylo upraveno tak, že byla vypuštěna jeho věta první, která nebyla v souladu se zněním § 251 odst. 1 a mohla by způsobovat výkladové problémy. Nadpis paragrafu byl změněn na „Dokazování“.
Předkladatel nepopírá, že inspirací § 252a je ustanovení § 141 odst. 4 správního řádu, stejně jako § 120 občanského soudního řádu. Jak ale vyplývá z důvodové zprávy, předkladatel nehodlá pro návrhové řízení z řady důvodů zavést sporné řízení v plném rozsahu, ale pouze posílit projednací zásadu a odpovědnost navrhovatele za podaný návrh. Proto zbytek ustanovení v návrhu ponechává beze změny.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	194
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	5. K čl. I bodu 46, k § 259 z. č. 134/2016 Sb.
Doporučujeme zvážit rozšíření okruhu účastníků řízení v případech, kdy předmětem řízení je přezkoumání výběru dodavatele nebo výběru návrhu v soutěži o návrh. Doporučujeme, aby kromě vybraného dodavatele byli účastníky těchto řízení i ostatní dodavatelé, kteří se účastnili zadávacího řízení nebo soutěže o návrh. Lze předpokládat, že v těchto případech bude zadavatel a vybraný dodavatel předkládat tvrzení a důkazy, která budou obhajovat postup zadavatele. Naproti tomu dodavatelé, kteří se umístili jako druzí či třetí v pořadí mohou předložit alternativní pohled na věc, a naopak předložit tvrzení a důkazy prokazující porušení zákona ze strany zadavatele. Úřad tak bude mít příležitost lépe poznat skutkový stav věci.
	Neakceptováno
	Okruh účastníků byl ponechán, protože podle názoru předkladatele odpovídá koncepci sporného řízení. Navíc nelze odhlédnout od toho, že navrhovatelem v tomto případě je právě některý z ostatních účastníků zadávacího řízení, zpravidla právě účastník, který se umístil na druhém či třetím místě, a ten ve svém návrhu bude muset prezentovat právě onen zmíněný alternativní pohled na věc.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	195
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	6. K čl. I bodu 46, k § 259a odst. 3 z. č. 134/2016 Sb.
Doporučujeme odst. 3 zrušit. Uvedené ustanovení se jeví jako nadbytečné, neboť způsoby rozhodování o rozkladu jsou upraveny v § 152 odst. 6 správního řádu.
Navíc považujeme za nesprávné, aby v případě, že Rada v řízení o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu v řízení zahájeném z moci úřední dospěla k tomu, že rozhodnutí Úřadu je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, bylo jedinou možností to, aby Rada rozkladem napadené rozhodnutí změnila. Pokud bude přezkoumávané rozhodnutí nezákonné (např. pro jeho vydání nebyly splněny zákonné předpoklady), jak by měl být potom formulován výrok rozhodnutí Rady o rozkladu? Z takového rozhodnutí by neměla zůstat modifikovaná část jeho výrokové části. Takové rozhodnutí by mělo být zrušeno a nikoli změněno.
	Akceptováno částečně, vysvětleno
	Rozhodování o rozkladu bylo v souvislosti opuštěním koncepce Rady upraveno. Rozhodovat o něm bude standardně předseda Úřadu. Ustanovení § 259a odst. 3 bylo upraveno tak, že nově se pro řízení zahájená z moci úřední upravuje specificky pouze plná apelace, tedy pokud bude rozhodnutí Úřadu v rozporu s právními předpisy nebo nesprávné, předseda Úřadu je změní a nebude věc vracet první instanci. V ostatních případech se použije obecná úprava ve správním řádu.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	196
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	7. K čl. I bodu 86, k § 272b odst. 3 z. č. 134/2016 Sb.
Doporučujeme termín kauce nahradit termínem jistota. Řízení o žalobě proti rozhodnutí, jakož i rozhodování o vydání předběžného opatření se řídí soudním řádem správním. Tento zákon sám o sobě neupravuje institut složení jistoty v souvislosti s podáním návrhu na vydání předběžného opatření. Pro celé řízení se však subsidiárně použije občanský soudní řád. Ten institut jistoty upravuje v ust. § 75b občanského soudního řádu. V tomto ustanovení je použit termín „jistota“, a proto by terminologie užitá ve speciálním předpise měla být shodná s terminologií užitou v předpisu obecném.
	Neakceptováno
	Byla zvolena terminologie ze ZZVZ užívající ustáleně pojem kauce. Pojem jistota je v ZZVZ používán ustáleně ve smyslu jistoty za nabídku.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	197
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	8. K čl. III
Doporučujeme v zákoně o soudních poplatcích označovat Radu tak, jak je oficiálně pojmenována v zákoně č. 273/1996 Sb. Ve zvláštním zákoně by proto tento orgán měl být označen jako „Rada pro veřejné zakázky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady se z novelizace zákona o soudních poplatcích vypouští slovo „Rada“ a bude nahrazeno slovy „Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	198
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	9. K čl. IV
Doporučujeme v zákoně o platu označovat Radu tak, jak je oficiálně pojmenována v zákoně č. 273/1996 Sb. Mělo by být patrné, že Rada není samostatným správním orgánem jako je tomu například v případě Národní rozpočtové rady. Ve zvláštním zákoně by mělo být výslovně uvedeno označení správního úřadu, jehož orgánem rada pro veřejné zakázky je. Tak je tomu například v předmětném ustanovení u rady Národní sportovní agentury.
Z těchto důvodů doporučujeme ve zvláštním zákoně tento orgán označit jako „Radu pro veřejné zakázky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“.
	Akceptováno
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Z tohoto důvodu nebude zákon o platu novelizován.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	199
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	10. K čl. V bodu 4, k § 2a odst. 1 z. č. 273/1996 Sb.
Z předmětného ustanovení není patrné, že Rada pro veřejné zakázky je zřizována jako speciální orgán ÚOHS (jak je to uvedeno v důvodové zprávě). Ustanovení je nejednoznačné. Může vzbuzovat mylný dojem, že Rada je zřizována jako samostatný orgán stojící mimo Úřad.
Doporučujeme buď změnit dikci ust. § 2a tak, aby bylo patrné, že Rada je orgánem Úřadu anebo (lépe) doplnit do § 1 odstavec, který bude popisovat organizační strukturu Úřadu.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady se nebude zákon o platu novelizovat.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	200
	Úřad vlády – Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace
	11. K čl. V bodu 4, k § 2b odst. 1 z. č. 273/1996 Sb.
Dáváme ke zvážení, zda text „činnost v orgánech státní správy a samosprávy v oblasti veřejných zakázek“, který je uveden v závěru daného ustanovení, není duplicitní k textu „činnost v zadávání … veřejných zakázek“, který je taktéž uveden v předmětném výčtu.
	Akceptováno jinak
	Ustanovení navrhovaného § 2b se vypouští. Připomínka bude nicméně případně zohledněna při formulaci právní úpravy komisí.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo 

	201
	Úřad vlády – Ministr pro evropské záležitosti
	OBECNĚ K PŘEDLOŽENÉMU NÁVRHU
- Podporujeme a trváme na zachování klíčových principů, zahrnující jednoinstanční rozhodování a zvýšení procesní odpovědnosti účastníků řízení, které mohou významně urychlit přezkum. 
- Podle RIA (str. 83-93) je dalším cílem návrhu snížení korupčních rizik, zejména prostřednictvím omezení koncentrace moci a zavedení senátního systému kolektivního rozhodování při přezkumu veřejných zakázek. S tímto cílem se plně ztotožňujeme a trváme na jeho zachování v návrhu. 
- Oceňujeme zejména § 2a zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který zřizuje Radu pro veřejné zakázky jako kolektivní rozhodovací orgán pro tuto oblast. Trváme na ponechání všech nově navržených nástrojů a orgánů kolektivního rozhodování.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
	Předkladatel děkuje za podporu vyjádřenou návrhu. Z důvodu odstranění rozporu s řadou připomínkových míst však předkladatel musel ustoupit od konceptu Rady. Ve vztahu k postavení Rady tedy uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se však navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

SEZ po úpravě materiálu (12/2024) souhlasí s vypořádáním připomínky. Rozpor zaniká.

	202
	Úřad vlády – Ministr pro evropské záležitosti
	ČÁST PRVNÍ
§ 257a písm. a): Považujeme za vhodné změnit znění ustanovení na „…nebylo prokázáno, že došlo k úkonům či opomenutím zadavatele uvedených v návrhu, která nejsou v souladu s tímto zákonem.“
- Ustanovení může být vyloženo tak, že je důkazní břemeno přenášeno výhradně na navrhovatele (dle interpretace) důvodové zprávy. Domníváme se však, že toto nebylo záměrem předkladatele, jelikož podmínky dokazování upravuje především § 252a. 
- Bylo by vhodné doplnit důvodovou zprávu tak, aby bylo zřetelné, že § 257a písm. a) nemění právní rámec dokazování ani nepřenáší důkazní břemeno na navrhovatele, ale pouze zavádí právní titul pro zamítnutí návrhu.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno
	Ustanovení § 257a písm. a) bude upraveno dle připomínky. Důvodová zpráva bude upravena tak, aby bylo zřejmé, že důkazní břemeno není přeneseno výlučně na navrhovatele – konkrétně v druhém odstavci k bodu 43 (§ 257a) bude odstraněna druhá věta a nahrazena takto: "Zároveň platí, že upravená textace nemění právní úpravu dokazování a nepřenáší důkazní břemeno na navrhovatele, ale pouze zavádí právní titul pro zamítnutí návrhu."
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	203
	Úřad vlády – Ministr pro evropské záležitosti
	ČÁST ČTVRTÁ
§ 1a odst. 1: Navrhujeme, aby místopředsedu Úřadu pro oblast veřejných zakázek jmenovala vláda na základě výběrového řízení, stejně jako ostatní členy Rady.
- Absence výběrového řízení pro jmenování místopředsedy představuje nedostatek transparentnosti a zvyšuje riziko střetu zájmů a podjatosti.
- Stávající ustanovení nemění způsob jmenování místopředsedy Rady pro oblast veřejných zakázek, což považujeme za nekoncepční, protože tento klíčový člen Rady není jmenován transparentním výběrovým řízením ani vládou. 
- Zachování současného stavu, kdy místopředsedu jmenuje předseda ÚOHS, je v rozporu s cílem návrhu snížit koncentraci pravomocí. Část odpovědnosti tak zůstává u předsedy Úřadu, který jmenuje a odvolává předsedu Rady.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno
	Předkladatel původně nezamýšlel rozšiřovat množství navrhovaných změn do zákona o působnosti Úřadu. Jedna z předchozích novel tohoto zákona již zavedla některé úpravy s cílem podpořit nezávislost místopředsedů Úřadu na předsedovi Úřadu (funkční období místopředsedů a pouze zákonné důvody pro jejich odvolání). S ohledem na připomínku výše, jakož i na posílení role místopředsedy pro veřejné zakázky ve vztahu k jmenování a určování členů komisí, předkladatel tedy navrhne výběrové řízení i pro místopředsedu pro veřejné zakázky. Předpokládáme, že tato úprava bude ještě podrobena diskusi v rámci Legislativní rady vlády, popř. přímo vlády.
	Dne 27. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	204
	Úřad vlády – Ministr pro evropské záležitosti
	§ 2g odst. 1: Považujeme za důležité přeformulovat požadavky na externího člena senátu s ohledem na výše uvedené připomínky, např. prostřednictvím uvedení: „…jeden relevantní odborník.“
- Tato formulace poskytuje dostatečný prostor pro výběr vhodných externích členů, kteří mohou pokrýt jak věcné, tak procesní otázky zakázky.
- Souhlasíme s tím, že odborné posouzení je klíčové, avšak současné znění § 2g odst. 1 může vést k praktickým komplikacím a právní nejistotě. Výraz „odborník v oboru” je vágní a neexistuje jasné vymezení, jak tento pojem interpretovat nebo jak bude odbornost externího člena prokazována.
- Formulaci „v předmětu veřejné zakázky” považujeme rovněž za problematickou, protože předmět zakázky dle § 15 zákona o zadávání veřejných zakázek nemusí odpovídat meritu přezkoumávané věci. Současné znění vytváří prostor pro napadení rozhodnutí senátu Rady na základě právní vady kvůli nesplnění zákonných podmínek u externího člena senátu.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná, nicméně doporučení bude využito při nové formulaci právní úpravy komisí, v níž se s využitím externího člena rovněž počítá.
	Dle informace SEZ z 27.8.: v bodě týkajícího se nového konceptu komisí, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, na připomínce trváme do doby, než nový návrh upravující tuto koncepci podrobíme další analýze.
19.9.: Kabinet ministra pro evropské záležitosti nadále podporujeme původní návrh, který počítá s vytvořením Rad.
20.9.: lze vypořádání uzavřít, pan mistr bude dané téma řešit na jednání Vlády.

SEZ po úpravě materiálu (12/2024) souhlasí s vypořádáním připomínky. Rozpor zaniká. 

	205
	Úřad vlády – Odbor kompatibility
	Po stránce materiální:
Stav relevantní právní úpravy v právu EU: 
Předmětem návrhu je především změna dosavadního systému přezkumného řízení v řízení o zadání veřejné zakázky.
Návrhu se týkají mnohé směrnice z oblasti veřejných zakázek (v konsolidovaném znění), a relevantní budou především tzv. přezkumné směrnice:
• směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989, o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a sta-vební práce (89/665/EHS) a
• směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání za-kázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a te-lekomunikací.
Návrhu se dále týkají tyto předpisy EU (v konsolidovaném znění):
• směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadá-vání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES,
• směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělo-vání koncesí,
• směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadá-vání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES, 
• směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES.
Všechny tyto směrnice byly již několikrát pozměněny jinými předpisy EU, proto by v jejich výčtu na str. 5 v části E) důvodové zprávy měl být uváděn dovětek „v konsolidovaném zně-ní“, případně „v platném znění“.
Do výčtu v důvodové zprávě by mělo být doplněno i nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po že-leznici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, v platném znění.
Rámcově se návrhu dotýká i směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1 ze dne 11. prosince 2018 o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu.
	Akceptováno
	Důvodová zpráva bude doplněna ve smyslu připomínky.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	206
	Úřad vlády – Odbor kompatibility
	K výkaznictví:
Přiložená srovnávací tabulka je totožná s přiloženou tabulkou rozdílovou. Tabulky by si sice měly zrcadlově odpovídat v implementačních částech, nikoliv však býti identické. Požadavky na rozdílovou tabulku včetně její podoby stanoví Legislativní pravidla vlády (viz Čl. II Přílohy č. 5 Legislativních pravidel vlády), požadavky na srovnávací tabulku jsou obsaženy především v čl. 6a Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývají-cích z členství České republiky v Evropské unii. Srovnávací tabulky ke směrnicím 89/655 a 92/13 již existují, je tedy třeba přiložit přímo tyto, a to v aktualizované podobě, viz dále.
Návrh též zasahuje do několika ustanovení, která jsou dlouhodobě vykazována jako imple-mentační, a ač nemají nyní navržené změny věcný dopad na implementaci, je nutno aktuali-zovat srovnávací tabulky v souladu s podle čl. 9 odst. 2 písm. e) Legislativních pravidel vlády, alespoň o ID návrhu. Týká se to např. § 248 odst. 1, celého § 263, § 268 a § 270.
§ 258a návrhu je především transpozicí ustanovení čl. 2 odst. 4 přezkumných směrnic, a ten by měl být do tabulek doplněn.
Nová ustanovení § 25a a § 25b v zákoně č. 194/2010 Sb. by měla být implementačně vyzna-čena a měly by být přiloženy i srovnávací tabulky, neboť tato ustanovení jsou adaptačními ustanoveními k čl. 5 odst. 7 nařízení č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70.
	Akceptováno
	Srovnávací a rozdílové tabulky budou upraveny ve smyslu připomínky.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	207
	Úřad vlády – Odbor kompatibility
	Obecně:
Předkladatel návrhem poměrně zásadně zasahuje do stávající podoby přezkumného řízení, které za cílem větší rychlosti a efektivity zjednodušuje na jednoinstanční správní řízení před kolektivním orgánem a následnou možnost přezkumu ve správním soudnictví – opět pouze jednoinstanční.
Tato úprava musí být souladná s právem EU, zejména s výše uvedenými přezkumnými směrnicemi, které představují minimální standard norem EU, na jehož základě mají mít hos-podářské subjekty kdekoli v EU přístup k rychlým a účinným řízením za účelem zjednání ná-pravy v případě, že se v průběhu zadávacího řízení cítily poškozeny na svých právech. 
Vzhledem k minimální harmonizaci zajištěné přezkumnými směrnicemi tedy členské státy přijaly různá vnitrostátní pravidla. Neexistuje proto jeden stejný model napříč všemi členskými státy. Jak vyplývá ze zprávy Evropské komise,  v jednotlivých členských státech byly  zříze-ny rozmanité orgány příslušné k přezkumnému řízení. Ve 14 členských státech existuje správní orgán příslušný k přezkumnému řízení v oblasti zadávání veřejných zakázek, a to specializovaný či nespecializovaný. V ostatních členských státech odpovídá za přezkum za-dávacích řízení soudní orgán příslušný k přezkumnému řízení.
Skutečnost, že není relevantní, zda je přezkumný orgán soudem nebo se jedná o správní úřad, potvrdil i Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí o předběžné otázce podané na zákla-dě článku 267 SFEU Krajským soudem v Brně (Česká republika) ve věci C 303/22 ze dne 5. května 2022, CROSS Zlín, a.s. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Věc se tý-kala výkladu čl. 2 odst. 3 a čl. 2a odst. 2 směrnice Rady 89/665/EHS. Ustanovení čl. 2 odst. 3 směrnice 89/665/EHS totiž pouze vyžaduje, aby byl onen orgán nezávislý na veřejném zada-vateli, nijak z něj nevyplývá, že tento orgán musí být soudem.
V čl. 2 odst. 9 obou přezkumných směrnic je dále stanoveno, že pokud orgánem příslušným k přezkumnému řízení není soud, musí své rozhodnutí vždy písemně odůvodnit a jeho domnělé protiprávní opatření či domnělé vady při výkonu svěřených pravomocí musí podléhat nezávis-lému soudnímu přezkumu. To návrh splňuje.
Přezkumné směrnice mezi prostředky nápravy před uzavřením smlouvy stanoví právo na předběžná opatření, povinnou odkladnou lhůtu mezi rozhodnutím o zadání zakázky a uzavře-ním smlouvy a požadavek na pozastavení zadávacího řízení během přezkoumávání opravné-ho prostředku s cílem zabránit zadání veřejné zakázky. Z prostředků nápravy po uzavření smlouvy je to prohlášení existující smlouvy za neúčinnou a/nebo poskytnutí kompenzace (zejména náhrady škody) dotčeným stranám poté, co byla dotyčná smlouva podepsána. 
Všechny tyto prostředky jsou zachovány i ve znění předloženého návrhu. Zkrácení některých lhůt z 15 dnů na 10 stále odpovídá rámci minimálních lhůt danému směrnicemi.
Domníváme se pouze, že název Rada není úplně vhodně zvolen v kontextu českého právní-ho řádu, neboť ten se používá spíše pro dohledové a poradní orgány, přičemž Rada pro ve-řejné zakázky má rozhodovací pravomoci. Dáváme ke zvážení jiný název. 
	Vysvětleno
	Z důvodu odstranění rozporu s řadou připomínkových míst předkladatel musel ustoupit od konceptu Rady. Ve vztahu k postavení Rady tedy uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se však navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky. 
KOM kvituje odklon od Rady, nicméně zůstává nejasné, jak přesně bude/ou vypadat komise, protože zatím je pouze zřejmé, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nicméně v legislativním návrhu samotném je pouze v části čtvrté - novele zákona o veřejných službách v přepravě, zmínka že komise bude ustanovená podle zákona o působnosti Úřadu, ve kterém se zatím žádná taková úprava nenachází. Zbytek je tedy zatím v jednání a bude doplněn před předložením vládě, pokud to chápeme správně.

	208
	Úřad vlády – Odbor kompatibility
	K části čtvrté návrhu – změna zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů
K § 1a a §1b návrhu
V širším kontextu hodnotíme pozitivně nový § 1b, a to ve vztahu ke čl. 4 směrnice 2019/1/EU o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu. Tento článek sta-noví pravidla pro nezávislost či nestrannost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž i osob, které v nich přijímají rozhodnutí v rámci výkonu pravomocí. Ačkoliv tato směrnice do-padá pouze na oblast vymezenou čl. 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie, do které oblast veřejných zakázek přímo nespadá, má vliv na širší rámec vzájemných vazeb v oblasti hospodářské soutěže. Návrhem tak dochází k dalšímu zvýšení míry implementace uvedené-ho článku, ke kterému jsme se opakovaně vyjadřovali jako k ne zcela dostatečně provede-nému. Úprava v § 1a, doplněná při poslední novele zákona č. 273/1996 Sb. (provedené zá-konem č. 226/2023 Sb.), která stanoví základní náležitosti funkce místopředsedů Úřadu a podmínky pro jejich odvolání, byla též významným zlepšením v tomto směru. 
Z požadavků čl. 4 směrnice tak přetrvává pochybnost o míře implementace pouze v případě jmenování místopředsedů, tj. aby osoby, které ve vnitrostátních správních orgánech pro hos-podářskou soutěž přijímají rozhodnutí, byly vybírány, přijímány nebo jmenovány na základě jasných a transparentních postupů, předem stanovených ve vnitrostátním právu, neboť zákon upravuje pouze předpoklady jmenování, nikoliv však postup samotný (jako je tomu u předse-dy). Rovněž uvádíme, že není jasně zajištěno, že u osob přijímajících rozhodnutí ve smyslu směrnice 2019/1 po přiměřenou dobu po odchodu z funkce nedojde ke střetu zájmů. U před-sedy ÚOHS je to alespoň v nějaké formě reflektováno v § 1 odst. 13 zákona, u místopředse-dů podobnou úpravu postrádáme zcela.   
Transpozice směrnice 2019/1 ani § 1a nejsou předmětem návrhu, proto je toto nyní pouze doporučující připomínka v rámci kontinuity s našimi připomínkami k tomuto zákonu.
	Částečně akceptováno
	Předkladatel původně nezamýšlel rozšiřovat množství navrhovaných změn do zákona o působnosti Úřadu. Jedna z předchozích novel tohoto zákona již zavedla některé úpravy s cílem podpořit nezávislost místopředsedů Úřadu na předsedovi Úřadu (funkční období místopředsedů a pouze zákonné důvody pro jejich odvolání). S ohledem na připomínku výše, jakož i na posílení role místopředsedy pro veřejné zakázky ve vztahu k jmenování a určování členů komisí, předkladatel tedy navrhne výběrové řízení i pro místopředsedu pro veřejné zakázky. Předpokládáme, že tato úprava bude ještě podrobena diskusi v rámci Legislativní rady vlády, popř. přímo vlády.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.
Ve vypořádání v reakci na naši připomínku k § 1b rovněž vidíme, že předkladatel navrhne výběrové řízení i pro místopředsedu pro veřejné zakázky. To velmi oceňujeme, nicméně zaslaný návrh opět žádnou takovou úpravu neobsahuje. Místopředseda UOHS pro veřejné zakázky měl původně být předsedou Rady, po vypuštění Rady tedy bude předsedat komisi(komisím), že je ze tří místopředsedů UOHS explicitně ve vypořádání zmiňován pouze tento jeden? Stejné podmínky výběru by měly však platit pro všechny osoby na stejné pozici.

	209
	Úřad vlády – Odbor kompatibility
	K § 2a odst. 2 návrhu
Radu má dle tohoto ustanovení vedle předsedy tvořit „6 nebo 8 členů“. Důvodová zpráva ten-to obrat sice osvětluje, nicméně z legislativního textu § 2a ani přechodných ustanovení tak, jak popsáno, to nevyplývá a je tedy nejasné, kdy nastane situace „nebo 8“. Z legislativně – technického hlediska rovněž tato formulace není vhodná, zákon má být jednoznačný. Bylo by vhodnější stanovit počet v základu na 6 a k tomu v dalším odstavci připojit ustanovení, že po-kud nastane příslušná podmínka (tedy zřejmě mimořádný nápad práce), vláda na žádost předsedy Rady vybere postupem dle § 1b další dva členy a počet senátů se rozšíří na čtyři.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	210
	Úřad vlády – Odbor kompatibility
	K § 2g návrhu
Považujeme za netransparentní, aby podrobnosti k výběru externích členů senátu, o jejichž existenci se adresát dozvídá až v tomto ustanovení, stanovilo plénum vnitřním předpisem pro konkrétní řízení podle rozvrhu práce. Zákon by měl stanovit minimální požadavky na tohoto odborníka a způsob jeho jmenování. Rada by měl být nezávislý a nestranný orgán, což by mělo být zaručeno mmj. transparentními a objektivními podmínkami jmenování všech jejích členů. Také by mělo být zaručeno, že Rada bude orgánem nezávislým na veřejném zadava-teli, jak stanoví přezkumné směrnice v čl. 2 odst. 3. V případě netransparentně stanovených podmínek pro ustavení externího člena senátu, který může mít rozhodující hlas (senát se usnáší nadpoloviční většinou členů, čili stačí dva hlasy) toto úplně zaručeno není a mohlo být dojít k tomu, že tento externí odborník bude mít vazby na veřejného zadavatele, o kterém roz-hoduje, čímž by došlo i k rozporu s právem EU. V současné podobě návrhu, kdy jsou tedy veškeré podmínky a požadavky ponechány na interním předpise ad hoc, nemůžeme hodnotit požadavek práva EU jako plně zaručen.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem viz vypořádání obecné připomínky výše.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.
KOM kvituje odklon od Rady, nicméně zůstává tedy nejasné, jak přesně bude/ou vypadat komise, protože zatím pouze víme, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nicméně v legislativním návrhu samotném je pouze v části čtvrté - novele zákona o veřejných službách v přepravě, zmínka že komise bude ustanovená podle zákona o působnosti Úřadu, ve kterém se zatím žádná taková úprava nenachází. Zbytek je tedy zatím v jednání a bude doplněn před předložením vládě, pokud to chápeme správně.

	211
	Český statistický úřad
	1. K návrhu novely zákona, Části první, Čl. I., bodu 43, § 257a písm. a):
ČSÚ doporučuje, aby bylo upraveno ustanovení písm. a) v tom smyslu, aby zajištění důkazů k prokázání pochybení zadavatele nebylo jen na straně navrhovatele. Obáváme se, že by tato nová právní úprava mohla být až likvidační pro malé dodavatele, kteří nemají dostatečnou administrativní, právní a finanční oporu pro zajišťování důkazů jakou disponují velcí zadavatelé. 
	Akceptováno jinak, vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Co se týká § 257a písm. a), v textu ustanovení není výslovně uvedeno, že by bylo důkazní břemeno přeneseno výhradně na navrhovatele. Formulace v důvodové zprávě, z níž bylo zřejmě možné takový názor získat, bude v rámci vypořádání připomínek upravena. Předkladatel je však přesvědčen, že ani z formulace § 252a ani předmětného ustanovení nevyplývá, že mělo dojít k přenesení důkazního břemena výlučně na navrhovatele, a to zejména v případech, kdy důkazní povinnost stíhá dle dosavadní judikatury zadavatele, tedy např. ohledně podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Tomu ostatně odpovídá použitá formulace § 257a písm. a): „… nebylo prokázáno…“.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	212
	Český statistický úřad
	2.  K návrhu novely zákona, Části první, Čl. I., bodu 43, § 257b:
Chápeme, že je zde aktuální potřeba, aby byl proces zadávání veřejných zakázek urychlen, ale tím, že se v rámci přezkumu zruší druhý stupeň rozhodování ve správním řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále i „ÚOHS“), se podle nás věci moc neurychlí. V tomto případě se bude určitě větší počet neúspěšných účastníků řízení obracet na soudy podáním správní žaloby. Materiál vůbec nezohledňuje, že může dojít ke zvýšení nápadu na soudy (mění se pouze lhůty pro podání žaloby a sazby pro soudní poplatky). U soudů pak vydání rozhodnutí může trvat déle než v druhém stupni správního řízení u ÚOHS. Dvoustupňové rozhodování navíc umožňuje nápravu a odstranění vad, které se mohly vyskytnout v řízení před správním orgánem prvního stupně. Proto doporučujeme zachovat dvoustupňové rozhodovací řízení v rámci ÚOHS.
	Neakceptováno, vysvětleno
	V rámci vypořádání připomínek bylo přistoupeno na základě četných podnětů ke 2 zásadním úpravám, které by měly snižovat motivaci dodavatelů k podávání účelových žalob (resp. pojímání správního soudu jako jakési automatické druhé instance):
• ponechání maximální výše kauce ve stávající výši 10 mil. Kč;
• vypuštění zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby, resp. před rozhodnutím soudu v návrhu na nařízení předběžného opatření.
V každém případě platí již od loňské novely ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb., že návrh na nařízení předběžného opatření je spojen s povinností složit zároveň kauci, a to ve výši kauce skládané před Úřadem. Dle údajů Krajského soudu v Brně bylo takových případů od přijetí loňské novely jen několik málo, přičemž byla skládána kauce v paušální výši 100 000 Kč. Doplňujeme, že vzhledem k úpravě výše kauce v návrhu (procentuální výše i v případě napadení zadávacích podmínek) bude i kauce v řízení před Krajským soudem v Brně již zásadně odpovídat hodnotě veřejné zakázky. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	213
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 9 (§ 248a odst. 2)
Doporučuji rozšířit možnost postoupit věc k rozhodnutí plénu Rady i na případy, kdy senát Rady dospěje k jinému názoru vyjádřenému v předchozím rozhodnutí Pléna Rady. V této souvislosti považuji za vhodné zvážit variantu, kdy by plénum Rady rozhodovalo ve druhé instanci o odvoláních proti rozhodnutím jednotlivých senátů, a to např. ve zrychleném režimu.
	Akceptováno jinak
	Ustanovení § 248a bylo vypuštěno. Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích (viz § 248 odst. 3), jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise má představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je aktuálně projednávána s Úřadem.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	214
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 9 (§ 248a odst. 7)
Doporučuji za slovo „pléna“ doplnit slovo „Rady“. 
	Neakceptováno
	Ustanovení v souvislosti s koncepční změnou vypuštěno.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	215
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 27 (§ 252b) 
Požaduji přehodnotit zakotvení obligatornosti ústního jednání a ustanovení přeformulovat tak, aby se ústní jednání konalo pouze na žádost alespoň jedné strany, nebo pokud to považuje Úřad za nutné pro objasnění věci, nikoliv obligatorně. Vzhledem k tomu, že správní řízení je primárně založeno na písemné formě, předkladatel ani v návrhu ani v důvodové zprávě zcela nevysvětlil výhody a přínosy navržené varianty, ani nijak podrobně neanalyzoval dopady.  V důvodové zprávě je pouze uvedeno, že se předkladatel nechal inspirovat německou právní úpravou, avšak aniž by byl vzat v potaz zcela odlišný systém správních úřadů a správního řízení v německém právním řádu. Přínos není zřejmý ani s ohledem na to, že strany řízení musí předložit veškeré důkazy ještě před nařízeným jednáním, na ústním jednání by tedy měly správně pouze opakovat již tvrzené (vyjma případů uvedených v § 251 odst. 4 a 5). Lze také předpokládat i nemalé finanční dopady obligatorního ústního jednání, neboť navrhovaná změna povede ke zvyšování nákladů jak na straně správního orgánu, tak i účastníků, a to např. i na právní zastoupení stran ve správním řízení, neboť řadoví zaměstnanci zadavatelů i dodavatelů nejsou školeni na osobní veřejné vystupování a hájení svých práv před kvazisoudy.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případě návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné, možné ústní jednání nenařídit.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK mění připomínku na doporučující a ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	216
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 27 (§ 252b odst. 3)
Požaduji ustanovení zrušit, nebo alespoň upravit text tak, aby byl výslovně upraven postup účastníků po sdělení předběžného názoru. Navrhovaný text je v rozporu s tvrzením v důvodové zprávě, kde se uvádí „Navrhovaná právní úprava tak dává účastníkům řízení možnost reagovat na předběžné právní posouzení Rady a stanoví jim možnost chránit svá práva a oprávněné zájmy“. Jelikož uplatnit „nové skutečnosti“ a reagovat na předběžný názor lze pouze okamžitě po sdělení předběžného názoru v rámci ústního jednání, nebude možné tvrzení nijak objektivně ověřit a bude tak spíše záležet na přesvědčovacích schopnostech zástupce strany než na objektivní stránce věci. Za předpokladu, že se má fakticky jednat o konečný názor, lze předpokládat, že musí být s ohledem na charakter projednávaných věcí (většinou složitější právní či technické otázky, spis čítající stovky stran) učiněn již před samotným ústním jednáním, neboť není možné vydat rozhodnutí bez řádného seznámení se s obsahem spisu. Ústní jednání pak v tomto kontextu ztrácí zcela svůj smysl, když lze konstatovat, že „předběžný“ názor musí být fakticky již předpřipravený a konečný.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	Průběh ústního jednání je popsán v § 252b odst. 3 (po úpravě odst. 2), tedy tak, že nejprve bude sdělen předběžný právní názor a následně budou mít účastníci možnost se k němu vyjádřit. V důvodové zprávě zůstal nedopatřením text, který neodpovídá navrhovanému znění (za což se předkladatel omlouvá). Důvodová zpráva bude upravena v duchu textu zákona. 
V souladu se zahraniční inspirací nejde v případě vyjádření účastníků ani tak o to, aby na základě svých přesvědčovacích schopností zvrátili předběžný právní názor (Úřad má stále povinnost zjistit dostatečně skutkový stav, a to případně i na základě účastníky nenavrhovaných důkazů), ale spíše o to, aby Úřad mohl reagovat na případné nejasnosti ze strany účastníků, a tím se zvyšovala akceptace rozhodnutí z jejich strany (s následnou možností stažení návrhu či provedení nápravných opatření ještě před vydáním meritorního rozhodnutí).
Zároveň platí, že účastníkům zůstává v každém případě zachována možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 261 odst. 3 zůstává zachován). Není také vyloučeno, aby Úřad v odůvodněných případech předběžný právní názor modifikoval, nicméně v takovém případě by měl být účastníkům znovu sdělen (alespoň písemně).
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK mění připomínku na doporučující a ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	217
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 27 (§ 252b odst. 4 a 5)
Upozorňuji, že ustanovení odst. 4 a odst. 5 si vzájemně odporují, neboť o průběhu jednání se má pořizovat záznam, který se doručuje účastníkům bez ohledu na to, zda se jednání účastní, avšak zároveň se předpokládá, že pokud se strana ústního jednání nezúčastní, ztrácí právo na sdělení předběžného názoru. 
	akceptováno jinak, akceptováno částečně
	Odstavec 4 byl upraven tak, že pořízení protokolu je ponecháno na obecné právní úpravě. V ustanovení se pouze stanoví povinnost pořízení audiovizuálního záznamu, který však nebude (s ohledem na zmíněné technické obtíže) doručován účastníkům, nýbrž jim bude v případě potřeby k dispozici ve spisu. V souladu s připomínkou Ministerstva vnitra byl pojem "audiovizuální záznam" změněn na pojem "obrazový a zvukový záznam" odpovídající § 18 správního řádu. Odstavec 5 - Ustanovení bylo formulačně upraveno. První věta byla upravena tak, aby bylo zřejmé, že ústní jednání se může konat i bez přítomnosti účastníka. Ve větě druhé bylo vypuštěno vyloučení použití odstavce 2 (původně odst. 3), tedy pokud by se jednání neúčastnil žádný z účastníků, bylo by ukončeno, nicméně účastníkům v takovém případě bude sdělen předběžný právní názor písemně. S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	218
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 27 (§ 252c)
S ohledem na umístění Úřadu a procesní ekonomii požaduji zakotvit využití videokonferenčního zařízení vždy na návrh alespoň jedné strany, nikoliv pouze dle uvážení Rady. Zároveň požaduji řešit důsledky situace, kdy bude z technických důvodů videokonferenční jednání přerušeno nebo se jej ve stanoveném termínu nepodaří z technických důvodů uskutečnit.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Text návrhu novely již obsahuje možnost využití videokonferenčního na návrh účastníka. Zároveň je ponechána podpůrně možnost využití i v jiných případech, jeví-li se to jako účelné. Předkladatel vychází z toho, že Úřad má zájem na řádném průběhu řízení, a proto nebude ve využití videokonferenčního zařízení bezdůvodně bránit. 
Předkladatel nemá žádné konkrétní řešení pro situace námitek proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. Nemá je ostatně ani § 102a občanského soudního řádu, které bylo inspirací tohoto ustanovení. Nelze skutečně vyloučit, že v některých případech bude nutné řízení přerušit a provést úkony prezenčně. 
Do návrhu novely byly zapracovány připomínky Ministerstva vnitra týkající se podepisování protokolu a práva na osobní účast v řízení.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK mění připomínku na doporučující a ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	219
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 33 (§ 255 odst. 1)
Doporučuji ponechat stávající hranici kauce ve výši 10 000 000 Kč, případně ji snížit pouze na částku 5 000 000 Kč.
Odůvodnění:
Vzhledem k inflaci narůstající od roku 2016, kdy byla výše kauce zákonem stanovena, a skutečnosti, že výše kauce činí 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, a že navrhovateli je část kauce případně vrácena, pokud následně vezme svůj návrh zpět, považuji stávající limit kauce z pohledu přístupnosti k přezkumu a plnění jejího účelu za zcela přiměřený. Tato částka se jeví přiměřená i z pohledu výše pokuty za případný přestupek zadavatele.
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	220
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 56 (§ 263 odst. 1)
Navrhuji bod 56 zrušit, neboť vzhledem k vynakládání značného objemu veřejných prostředků prostřednictvím veřejných zakázek je ve veřejném zájmu zjištění objektivní pravdy, a to ve všech typech řízení, a navrhovaná dvojkolejnost v řízeních není v této oblasti odůvodněná. Navrhovanou úpravou dochází ke značné limitaci v prošetřování veřejných zakázek, byť je společenský zájem na tom, aby byly prošetřeny řádně a důsledně. V neposlední řadě bude docházet k vynakládání dalších finančních prostředků na právní zastoupení stran, neboť již nebude rozhodující objektivní pravda, ale spíše „šikovnost“ stran v prosazování jejich zájmů. Úřad také navrhovanou úpravou ztratí částečně prostor pro sjednocování rozhodovací praxe.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel odmítá teze o tom, že se předkládaným návrhem značně limituje prošetřování veřejných zakázek či že jeho výsledek bude v podstatě záležet na procesní šikovnosti stran. Návrh záměrně nezavádí sporné řízení v plném rozsahu, pouze posiluje některé jeho prvky, které má návrhový přezkum dle konstatování Nejvyššího správního soudu již dnes (viz zejm. rozhodnutí NSS č.j. 6 As 338/2021 – 52 ze dne 13. 2. 2023). Návrh v zásadě posiluje pouze projednací zásadu tím, že zvyšuje odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a předmět řízení. Zároveň i z formulace § 252a odst. 2 plyne, že Úřad bude povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem případně provést i účastníky nenavržené důkazy. Oproti stávajícímu stavu tak Úřad nebude suplovat aktivitu výrazně pasivního navrhovatele a nebude (v návrhovém řízení) řešit případná jiná porušení zákona, na něž navrhovatel nepoukázal. 
Co se týká údajné limitace prošetřování veřejných zakázek, navrhované úpravy umožní účastníkům získat během podstatně kratší doby „rozsouzení“ sporu, namísto toho, aby byl spor rozhodován dlouhé měsíce až roky v rámci instančního „ping-pongu“, přičemž po jeho dokončení již nebude nabídka dodavatele odpovídat aktuálním podmínkám, případně odpadne na straně zadavatele potřeba plnění. Uvedené má jednak velké ekonomické přínosy, jednak bude zvyšovat důvěryhodnost přezkumného systému. Navíc projednání v ústním jednání s možností vyjádření se k předběžnému právnímu názoru by mělo naopak přispět k přesvědčivosti rozhodování Úřadu a jeho akceptaci. V neposlední řadě také nový systém zabrání tomu, aby Úřad v řízení, které bylo zahájeno např. kvůli posouzení kvalifikace navrhovatele, nakonec uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, a to kvůli zadávací podmínce, která nikomu nevadila a na níž si nikdo nestěžoval.
Zároveň návrh nikterak nenarušuje existenci řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ex offo, v němž mohou být přezkoumána jiná porušení zákona, než která se stala předmětem návrhu.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	221
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 86 (§ 272b odst. 2 a 3)
Doporučuji alespoň v důvodové zprávě uvést důvody, proč by rozhodování ve věcech veřejných zakázek mělo mít přednost před ostatními oblastmi správního práva, kde je také nepochybně nutné chránit práva na řízení zúčastněných osob nebo zabránit podávání šikanózních návrhů. Nelze očekávat, že by aktuálně správní soudy rozhodovaly bezdůvodně v delších lhůtách a pouze v návaznosti na přijetí novely bez dalšího dokázaly několikanásobně zkrátit dobu pro přijetí rozhodnutí. Navíc vzhledem k zavedení jednoinstančního řízení lze spíše očekávat nárůst počtu podaných žalob a s tím související zahlcení příslušného Krajského soud v Brně. Z návrhu nejsou zřejmá žádná konkrétní opatření, zejm. organizační, která by měla vést k tak zásadnímu zkrácení soudního řízení.
	Vysvětleno
	K vlastnímu stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU; evropské právo tento požadavek nevznáší v jiných oblastech). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska. 
Na okraj uvádíme, že Nejvyšší správní soud ve svých připomínkách zavedení lhůt pro rozhodování jako takových nezpochybňuje, pouze úpravu podmiňuje dostatečnou kapacitou správního úseku Krajského soudu v Brně.
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. MMR nicméně je připraveno s Ministerstvem spravedlnosti diskutovat případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – tato otázka bude ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	222
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K čl. V (část čtvrtá Změna zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže)
K bodu 4 (§ 2a)
Požaduji odstavec 6 zrušit, případně přeformulovat tak, aby jednacím řádem byly stanoveny pouze podrobnosti o organizaci. Navrhovaná právní úprava, kdy vnitřním předpisem mají být stanovena pravidla jednání a vydávání rozhodnutí, kterými se rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob, tedy de facto správní řízení, je zcela nepřípustná a v rozporu s ústavním pořádkem. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (vypuštění Rady) budou ustanovení § 2a až 2h zákona o působnosti Úřadu včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK mění připomínku na doporučující a ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	223
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	K bodu 4 (§ 2g)
Požaduji text přeformulovat tak, aby postup stanovení externích členů senátu byl zcela transparentní a zároveň nebyl v příkrém rozporu s požadavky na dva stálé členy senátů. V případě externích členů senátu je třeba přijmout vhodná opatření tak, aby bylo zajištěno, že bude včas k dispozici dostatečný počet odborných přísedících a nevzniklo systémové riziko střetu zájmů členů komisí a motivace ke členství z takových důvodů, jako je např. snaha ovlivnit řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ve prospěch konkrétní strany či sektoru.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Viz vyjádření předkladatele výše. 
Se zapojením externích členů se nicméně počítá i v případě komisí. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by (tak jako dnes členové rozkladové komise) garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
	Dne 26.9. 24 bylo předkladateli sděleno, že ČUZK mění připomínku na doporučující a ponechává na uvážení předkladatele, zda a jakým způsobem připomínky do návrhu zákona zapracuje.

	224
	Úřad průmyslového vlastnictví
	Předložený návrh zákona mění zavedené principy správního řízení. Očekávaný přínos těchto změn na rychlost a efektivitu přezkumu zadávacího řízení je podle našeho názoru diskutabilní. Je otázkou, zda navržený systém založený na jednostupňovém správním řízení a kolegiálním způsobu rozhodování u návrhových věcí dostatečně zohledňuje možné negativní důsledky zrychleného řízení a zda ve svém důsledku nepovede ke snížení právní jistoty účastníků řízení.
	Vysvětleno
	Cíle reformy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byly upřesněny dohodou koaličních stran (K5) v prosinci 2023 a byla doplněna konkrétní opatření v podobě 5 pilířů reformy, např. o jednostupňovém správním řízení.
	S ohledem na přetrvávající rozpory týkající se samotné koncepce návrhu novely zákona, zejména navrhovaného jednoinstančního rozhodování ÚOHS a rozhodování za účasti externích odborníků, ÚPV sděluje, že proces vypořádání připomínek považuje za uzavřený s tím, že uvedené rozpory se nepodařilo vzájemným jednáním odstranit.

	225
	Úřad průmyslového vlastnictví
	K materiálu:
1. Jednoinstančnost rozhodování (K čl. I, bodu 8 a 43, § 248 odst. 3, 257b zákona o zadávání veřejných zakázek)
Návrh novely zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, zavádí za účelem zrychlení a zefektivnění řízení o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele princip jednoinstančního rozhodování Rady pro veřejné zakázky (dále též „Rada“). 
Vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí Rady nelze podle návrhu podat rozklad a pravomocné rozhodnutí Rady nelze ani přezkoumat v přezkumném řízení, jediným způsobem obrany proti tomuto rozhodnutí je podání správní žaloby ke Krajskému soudu v Brně, přičemž se zároveň podle § 272b odst. 1 návrhu zákona zkracuje lhůta pro podání žaloby na dva týdny. Rozhodovací pravomoc se tak do jisté míry přesouvá na příslušný soud, jemuž se v návrhu navíc stanoví lhůta pro vydání rozhodnutí v případě, že je v řízení nařízeno předběžné opatření či přiznán odkladný účinek žalobě. Řešení možného navýšení nápadu věcí příslušnému soudu zvýšením správního poplatku z 3.000 Kč na 50.000 Kč a zkrácením lhůty pro podání žaloby na dva týdny považujeme (s ohledem na výši správních poplatků za obdobné činnosti) za velmi nestandardní.
Dvoustupňové správní řízení je vžitý a smysluplný prvek správního rozhodování. V rámci řízení probíhajícího před odvolacím správním orgánem standardně dochází k odstranění případných vad prvostupňového řízení, přičemž zrušením rozhodování ve druhém stupni dojde k přesunutí této zátěže na soud. Je navíc otázkou, zda bude navržený postup efektivní, vzhledem k tomu, že doba soudního přezkumu zpravidla přesahuje dobu přezkumu řízení druhostupňovým správním orgánem. Je rovněž diskutabilní, zda navržený systém jednoinstančního rozhodování včetně zkrácené doby k podání správní žaloby a výrazného navýšení poplatku za podání správní žaloby proti rozhodnutí Rady nepovede ve svém důsledku k oslabení důvěry účastníků řízení v ochranu jejich práv. Za vhodnější variantu považujeme zachování dvoustupňového řízení i v návrhových věcech. 
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Oblast veřejných zakázek nebude prvním typem správního řízení, u kterého v ČR dojde zavedením jednoinstančního rozhodování k urychlení řízení. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhého stupně správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou a že přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
MMR je přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci správních rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	S ohledem na přetrvávající rozpory týkající se samotné koncepce návrhu novely zákona, zejména navrhovaného jednoinstančního rozhodování ÚOHS a rozhodování za účasti externích odborníků, ÚPV sděluje, že proces vypořádání připomínek považuje za uzavřený s tím, že uvedené rozpory se nepodařilo vzájemným jednáním odstranit.

	226
	Úřad průmyslového vlastnictví
	1. Kolektivní rozhodování a zavedení statusu externího člena (K čl. I bodu 9, § 248a zákona o veřejných zakázkách, k čl. V bodu 4, § 2f a 2g zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže)
Předloženým návrhem zákona se zavádí kolektivní rozhodování Rady, a to v tříčlenných senátech nebo v plénu. Senáty jsou složeny ze dvou členů Rady a jednoho externího odborníka v oboru předmětu veřejné zakázky (§ 2g odst. 1 zák. o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže). Odklonem od standardního monokratického způsobu rozhodování ve správním řízení v řízeních o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele by byl zaveden nestandardní způsob rozhodování, a to jak obecně z hlediska systému správního práva, tak vzhledem k dalším agendám Úřadu, kde rozhodovací pravomoc spočívá na předsedovi Úřadu. Není ani jasné, jak by zavedení kolektivního způsobu rozhodování přispělo k rychlosti řízení s ohledem na to, že podle navržené úpravy mají rozhodovat samostatně nezávislé senáty, což může vést k nejednotnosti rozhodovací praxe správního orgánu, kterou by v některých případech mohlo zhojit až rozhodování v plénu.
Přímé rozhodování za povinné účasti externího odborníka - člena senátu (na rozdíl od participace externích odborníků v rozkladových komisích, kde odpovědnost za rozhodnutí nese ten, kdo rozhodnutí vydal) považujeme za nežádoucí z hlediska transparentnosti i efektivity. Jednak z návrhu ani z důvodové zprávy není patrno, kdo by takovým odborníkem měl být (pouze v důvodové zprávě se odkazuje na vnitřní předpis), což povede k právní nejistotě, jednak návrh podle našeho názoru dostatečně nezohledňuje, že externí člen se při své běžné pracovní vytíženosti musí během krátké doby seznámit s podklady rozhodnutí, aby mohl vystupovat při ústním jednání a podílet se na sdělení předběžného právního názoru senátu Rady dle § 252b návrhu. 
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Došlo k opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise nebudou samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejich členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
Se zapojením externího odborníka se zkušeností z praxe se nicméně počítá i nadále, coby členem komise. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by (tak jako dnes členové rozkladové komise) garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
	S ohledem na přetrvávající rozpory týkající se samotné koncepce návrhu novely zákona, zejména navrhovaného jednoinstančního rozhodování ÚOHS a rozhodování za účasti externích odborníků, ÚPV sděluje, že proces vypořádání připomínek považuje za uzavřený s tím, že uvedené rozpory se nepodařilo vzájemným jednáním odstranit.

	227
	Úřad průmyslového vlastnictví
	3. Institucionální začlenění Rady pro veřejné zakázky (K čl. V bodu 4, § 2a a § 2d zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže) 
Podle navrženého ustanovení § 2a zákona č. 237/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se zřizuje Rada pro veřejné zakázky, kterou tvoří místopředseda Úřadu pro oblast veřejných zakázek a 6 nebo 8 členů Rady, jmenovaných vládou podle výsledků výběrového řízení. Podle navrženého znění § 2d je člen Rady při výkonu své funkce nezávislý a je vázán jenom zákonem. Podle důvodové zprávy jde o specializovaný orgán Úřadu. Z návrhu však není zřejmé, jaké je institucionální začlenění Rady. Doporučujeme v návrhu vymezit postavení Rady ve vztahu k Úřadu.   
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	V souvislosti s opuštěním konceptu Rady, viz předchozí připomínka, byly § 2a až 2h vypuštěny. 
	S ohledem na přetrvávající rozpory týkající se samotné koncepce návrhu novely zákona, zejména navrhovaného jednoinstančního rozhodování ÚOHS a rozhodování za účasti externích odborníků, ÚPV sděluje, že proces vypořádání připomínek považuje za uzavřený s tím, že uvedené rozpory se nepodařilo vzájemným jednáním odstranit.

	228
	Úřad průmyslového vlastnictví
	4. Zahrnutí některých procesních prvků sporného řízení do správního řízení (K čl. I bodu 20, 23, 27, § 252a a 252b)
Návrhem zákona se zavádí některé procesní prvky a principy, které se standardně uplatňují ve sporném řízení civilním a které jsou pro správní řízení netypické. Ustanovením § 252a návrhu dochází k posílení zásady dispoziční na úkor zásady vyšetřovací a zásady materiální pravdy a k přenesení důkazní povinnosti z Úřadu na účastníky řízení. Role Úřadu, resp. Rady ohledně zapojování do zjišťování relevantních skutečností není jasná, vzhledem k tomu, že uvedeným ustanovením se vylučuje působnost § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, avšak povinnost dodržovat základní zásady správního řízení, včetně zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu zůstává zachována. Ve správním řízení obecně platí, že správní orgán má povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. U daného typu řízení účastníci řízení nelze odhlédnout od skutečnosti, že účastníci řízení mnohdy mají omezený přístup k relevantním důkazům. Z toho důvodu se jeví vhodnější zachovat stávající systém.
Správní řízení je obecně založeno na principu písemnosti. Z návrhu není zřejmé, co je účelem zavedení obligatornosti ústního jednání a z jakého důvodu se neuplatní ustanovení § 49 správného řádu o nařízení ústního jednání pouze tehdy, pokud je to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků řízení. Z formulace navrženého ustanovení 252b odst. 5 není jasné, co je důsledkem neúčasti jednoho z účastníků, zda se v takovém případě ústní jednání koná a pokud ano, zda se sdělí předběžný názor jinému (přítomnému) účastníku.
Tato připomínka je doporučující.
	Vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Nadále platí (viz § 252a odst. 2), že Úřad je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti.
Navíc projednání v ústním jednání s možností vyjádření se k předběžnému právnímu názoru by mělo přispět k přesvědčivosti rozhodování Úřadu a jeho akceptaci.
K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný právní názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků případně k postupu, který by spor vyřešil jinak, než vydáním meritorního rozhodnutí – aby stěžovatel v případě očekávaného neúspěchu vzal svůj návrh zpět a ušetřil kauci, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí.
MMR je přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí. Projednání věci v ústním jednání před odbornou autoritou má potenciál lépe přiblížit účastníkům důvody rozhodnutí, než (často velmi dlouhý a pro neprávníky obtížně srozumitelný) text úředního rozhodnutí. Samozřejmě pro akceptaci rozhodnutí je důležitá také motivace v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. pro zadavatele v podobě zastavení řízení po provedení požadovaných opatření k nápravě před vydáním meritorního rozhodnutí (zadavateli odpadne též povinnost platit náklady řízení v paušální částce a předejde tomu, že rozhodnutí o jeho pochybení bude vydáno a uveřejněno). 
	S ohledem na přetrvávající rozpory týkající se samotné koncepce návrhu novely zákona, zejména navrhovaného jednoinstančního rozhodování ÚOHS a rozhodování za účasti externích odborníků, ÚPV sděluje, že proces vypořádání připomínek považuje za uzavřený s tím, že uvedené rozpory se nepodařilo vzájemným jednáním odstranit.

	229
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	I. Zásadní obecná připomínka k celkové koncepci navrhované úpravy přezkumu veřejných zakázek
V prvé řadě je třeba z pohledu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“ nebo „ÚOHS“) vyslovit zásadní nesouhlas s celkovou koncepcí a uchopením navrhované reformy přezkumu veřejných zakázek v České republice. Předkladatel vytyčil v zásadě 5 základních pilířů, na nichž reformu staví, to však bez jakékoliv předchozí odborné diskuse či na základě relevantních dat a podkladů. Nelze přehlížet, že předkladatel opakovaně tvrdí, že dané pilíře, na nichž reforma staví, byly schváleny na jednání „K 5“ v prosinci 2023, o čemž předkladatel vydal i tiskovou zprávu (dostupná zde https://mmr.gov.cz/cs/ostatni/web/novinky/reforma-uradu-pro-ochranu-hospodarske-souteze-je-p). Nicméně již i tyto proklamace jsou z pohledu ÚOHS značně sporné, neboť informace, které ÚOHS získal, nepotvrzují slova předkladatele, že by na daném jednání byla skutečně (mimo původně plánovaný program) schválena reforma přezkumu veřejných zakázek v té podobě, v jaké je nyní předkládána. V tomto kontextu pak je možno poukázat i na úkol vlády, uložený v souvislosti s přijatou Národní strategií, která byla přijata v únoru 2024, který stanovuje, aby „MMR ve spolupráci s ÚOHS zpracovávalo analýzu možností, jak zrychlit správní a soudní přezkum veřejných zakázek (…)“. Nabízí se pak otázka, proč by byl stanovován úkol vypracovat jakoukoli koncepční analýzu, pokud by již byla odsouhlasena a stanovena podoba reformy přezkumu veřejných zakázek. 
V tomto kontextu je rovněž třeba zdůraznit, že byť předkladatel na str. 111 Závěrečné zprávy RIA (viz tabulka 35 „Harmonogram kroků – Reforma přezkumu veřejných zakázek“) uvádí řadu jednání se zástupci ÚOHS v roce 2024, tato jednání nepředstavovala diskusi v pravém slova smyslu a v žádném případě pak snahu objektivně zhodnotit stav věci a hledat řešení pro co nejefektivnější nastavení přezkumu zadávání veřejných zakázek. V případě daných jednání se jednalo spíše o opakovaný popis navrhované reformy ze strany předkladatele, kdy největším tématem k diskusi byla problematika sporného řízení a jak by řízení v tomto pojetí před ÚOHS mohlo vypadat. Dle názoru ÚOHS v tomto ohledu doposud, a to ani po předložení návrhu reformy do mezirezortního připomínkového řízení, nemá sám předkladatel jasno, resp. není schopen reagovat na dotazy s popisem konkrétních situací, jak bude řízení vedeno. Přitom proces (způsob vedení řízení) je nutně základním kamenem přezkumu veřejných zakázek, o kterém by měl mít předkladatel jasno, a měl by být schopen jednoznačně popsat, jak má řízení v různých typových situacích (např. návrh proti zadávacím podmínkám, kdy navrhovatel tvrdí, že zadavatelovy požadavky jsou vzhledem k situaci na relevantním trhu diskriminační) probíhat. 
Byť již k samotnému základu navrhovaného způsobu reformy má ÚOHS značné výhrady a navrhovanou reformu považuje za nebezpečný experiment (k nedomyšlenostem a problematickým aspektům v podrobnostech viz dále), snažili se zástupci ÚOHS v průběhu bilaterálních setkání upozorňovat na případná úskalí a problémy v navrhovaném modelu ze strany Ministerstva pro místní rozvoj ČR (dále jen „MMR“), avšak ani v tomto ohledu ze strany předkladatele nebylo v zásadě ničeho reflektováno, a to ani např. v kontextu zatíženosti senátů a vůbec Úřadu v přezkumu veřejných zakázek jako celku. Vždyť předkladatel dokonce na žádném místě nepracuje s celkovou agendou, kterou ÚOHS v souvislosti s veřejným zadáváním vykonává. Lze si klást otázku, jakou vypovídací hodnotu mají všechna ex post (po určení jednotlivých pilířů) dokládaná čísla z činnosti ÚOHS, když předkladatel vůbec nereflektuje komplexní agendu, tzn. zcela opomíjí podněty, kontroly, řízení zahájená z moci úřední (jedná se dokonce o větší agendu, než v případě návrhových řízení), řízení o samostatných žádostech atd. Je vůbec takový postup akceptovatelný při návrhu takto objemné reformy, když předkladatel si selektivně vybírá pouze určité segmenty, které se hodí do předkládaných materiálů, a další zcela ignoruje, ačkoliv mají výrazný podíl na činnosti ÚOHS v oblasti veřejných zakázek jako celku?
V souvislosti s postupem předkladatele je nutno brát v potaz, že tento od počátku roku 2024 pouze pracuje s tezí jím navrhovaného řešení a nepřijímá žádné protiargumenty či vstupy s jinými návrhy řešení (vyjma připuštění možnosti vstoupit z moci úřední do běžící veřejné zakázky). Právě tento přístup předkladatele, který od počátku pracuje s výsledkem navrhovaného způsobu reformy, aniž by předtím existovaly objektivní analýzy případných problémů současného stavu, objektivní analýzy kladů a záporů jím předkládaného návrhu řešení, potažmo rovnocenným způsobem předkládané a zhodnocené alternativní varianty řešení, považuje Úřad za vysoce nebezpečný z hlediska efektivity výkonu přezkumu veřejných zakázek. V tomto kontextu je možno akcentovat i upozornění Evropského účetního dvora, který ve své zprávě upozorňuje na zhoršení soutěžního prostředí v posledních 10 letech, kdy klesá atraktivita veřejných zakázek, přílišné restrikce v zadávacích řízení, vysoké technické požadavky na dodavatele atp.; v tomto kontextu zazněl ze strany Evropského účetního dvora i apel na to, aby členské státy měly rozumně nastavený způsob přezkumu veřejných zakázek, který bude dodavatelům poskytovat dostatečnou ochranu. Mimo jiné je to právě i ochrana dodavatelů, kterou ÚOHS v návrhu předkladatele postrádá (k tomu v podrobnostech viz dále). I tento typ konstruktivních připomínek byl ze stany předkladatele, z pohledu ÚOHS, zcela ignorován. Je otázkou, do jaké míry je jednání předkladatele ovlivněno tím, že de facto téměř celý proces návrhu reformy outsourcoval, a tato byla připravena advokáty (viz např. veřejně dostupné informace o službách HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář https://smlouvy.gov.cz/smlouva/27992327, https://smlouvy.gov.cz/smlouva/28980212 nebo o službách právničky Mgr. Adély Havlové https://smlouvy.gov.cz/smlouva/27506051), kteří po celou dobu „diskusí“ se zástupci ÚOHS v případě návrhů jiných řešení sdělovali pouze strohou odpověď ve smyslu „plníme zadaný úkol, a tím je těchto 5 pilířů“. Lze tak mít vážné pochybnosti, že předkladatel vůbec měl ochotu o čemkoliv diskutovat a hledat možná variantní řešení. Tomu dle přesvědčení Úřadu odpovídají všechna jednání, kterých se zástupci ÚOHS účastnili. V tomto ohledu pak Úřad považuje za zavádějící i již zmiňovanou tabulku 35 „Harmonogram kroků – Reforma přezkumu veřejných zakázek“, kterou předkladatel doprovází slovy „Řešená problematika byla projednávána s širokou odbornou veřejností i se zástupci ÚOHS.“, předložená tabulka je nicneříkající, neboť nezahrnuje výsledky jednotlivých jednání; nelze její uvedení považovat za doklad toho, že byla navrhovaná reforma řádně projednána, a že předkladatel jakkoliv kriticky přistoupil k uchopení výtek, které v průběhu jednání obdržel. ÚOHS tedy požaduje vypuštění tabulky č. 35 z RIA.
Při celkovém zhodnocení materiálů ze strany předkladatele lze z pohledu Úřadu konstatovat, že navrhovaná novela si klade za cíl poměrně širokou škálu cílů od obecných, přes konkrétní až po operativní. Dle předkladatele by měla novela mj. snížit ztráty z oddalování zadání, potažmo realizace veřejných zakázek, zvýšit předvídatelnost přezkumu (časovou i právní), snížit korupční rizika, zkrátit dobu přezkumu, a přitom zachovat úroveň kvality rozhodování, zvýšit míru akceptace rozhodnutí ÚOHS, dodržování zákonem stanovených lhůt atd. 
Představa předkladatele, že cílů bude dosaženo navrhovaným způsobem, však není dle ÚOHS dostatečně podložena věrohodnými a validními daty, naopak, je založena na zkratkovitých a nepodložených závěrech, obecných úvahách, které nevychází z nezaujatě, objektivně a dostatečně úplně a správně analyzované stávající situace. Pozornost je věnována převážně skutečnostem, které vyznívají v neprospěch zachování současného stavu, zejména při jejich izolovaném vnímání, zatímco jiné jsou upozaďovány nebo přehlíženy. Nejsou vždy úplně a správně pojmenovány příčiny současného stavu. Příčiny jsou nesprávně spatřovány převážně v současném nastavení přezkumu u ÚOHS a jeho (neúplně a zkresleně prezentovaném) uskutečňování. Skutečné příčiny, převážně hlubší a méně viditelné, jsou opomíjeny. Případná negativa pozdější realizace zakázek jsou přičítána selektivně délce přezkumu postupu zadavatelů, která je však jen jedním z více faktorů, které mají na dobu, kdy bude zakázka skutečně provedena vliv, přičemž tento faktor se uplatňuje jen v marginálním počtu případů z celkového množství nejen veškerých veřejných zakázek, ale i jen těch, které jsou zadávány postupem dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), a oproti jiným faktorům nemusí představovat velký a nepřijatelný odklad. 
Novela si klade částečně za cíl vyřešení problémů, které reálně neexistují nebo se vyskytují okrajově nebo hypoteticky a nepředstavují systémový problém. Jako až absurdní a zavádějící se pak jeví konstatování předkladatele, kterými podsouvá, že nastavený přezkum veřejných zakázek brání využívání moderních či sofistikovanějších přístupů k zadávání veřejných zakázek.  Je otázkou, jak k takovému závěru předkladatel došel, neboť z rozhodovací praxe nevyplývá, že by ÚOHS bránil moderním trendům v oblasti veřejného zadávání. Pokud snad předkladatel nabyl dojmu, že skutečně rozhodovací praxe brání využívání moderních trendů, požaduje Úřad o identifikaci rozhodnutí či kroků ÚOHS, ze kterých takový závěr předkladatel činí. Pokud tomu tak snad je na základě rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-S0121/2023/VZ (https://uohs.gov.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-19173.html), ve kterém ÚOHS vytkl postup zadavatele z důvodu netransparentnosti postupu při hodnocení za využití metody BVA (Best Value Aproach), nelze přehlédnout provazbu na samotného zpracovatele reformy, když předmětnou veřejnou zakázku administrovala právě HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, jejíž postup při administraci veřejné zakázky byl shledán jako nezákonný. Naopak ÚOHS má při znalosti jeho rozhodovací praxe za to, že pochybení zadavatelů, která případně „trestá,“ vůbec nesouvisí s inovativními či moderními postupy. V tomto kontextu lze upozornit, že existuje celá řada zadavatelů, kteří využívají moderní postupy při zadávání veřejných zakázek, a přitom jejich postupy nejsou u Úřadu napadány vůbec, nebo minimálně (viz např. Technologická agentura ČR, VUT, CNPK apod.). V tomto kontextu se nabízí, aby kritickou analýzou předkladatele prošla identifikace toho, co je skutečným problémem na straně zadavatelů a zda případné stesky zadavatelů, že nerealizují zadávací postupy dle představ předkladatele, protože se bojí následného přezkumu, nejsou pouhým naplněním známého přísloví „Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby“. 
Z pohledu Úřadu je tedy nutno konstatovat, že v předložených materiálech není objektivně, správně a v dostatečné míře provedena analýza možných příčin případných nedostatků obecně v procesech vedoucích k realizaci veřejné zakázky, ani zvlášť ve fázi případného přezkumu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky a analýza možných způsobů řešení případných nedostatků. Předkladatel totiž řadu nedostatků veřejného zadávání svaluje na současný způsob nastavení přezkumu. Je to však zcela lichá úvaha. Přezkumem u Úřadu projde cca 1 % všech zadávaných veřejných zakázek v režimu ZZVZ, v době, kdy je veřejná zakázka tzv. „v běhu“ (tzn. zadavatel je „blokován“ přezkumem a nemá uzavřenou smlouvu).     
V souvislosti s nastavením přezkumu ani není brána v úvahu možnost dosažení vybraných cílů jinými způsoby (dílčími úpravy) při zachování současného modelu přezkumu, kdy lze za jeho výhodu bezesporu považovat předvídatelnost postupu v řízení před Úřadem. Úřad opakovaně zdůraznil, že je připraven hledat evoluční cesty ve způsobu nastavení přezkumu veřejných zakázek, avšak po důsledné analýze a vyhodnocení všech dopadů. V tomto ohledu dokonce i předložil vlastní návrh, který nepochybně vede ke zrychlení přezkumu veřejných zakázek, při současném zachování právní jistoty adresátů jeho činnosti. Tento návrh však ze strany předkladatele nebyl jakkoliv reflektován, resp. žádným způsobem se nepromítl do předloženého návrhu reformy přezkumu veřejných zakázek. 
Paradoxem je, že předkládaný návrh ani nezavádí nástroje, které by garantovaly dosažení stanovených cílů, které předkladatel uvedl. Z čeho například bude vyplývat (časová) předvídatelnost rozhodnutí, když sám předkladatel zavádí systém, který je v tomto ohledu de facto obdobný s tím současným; lhůta pro vydání rozhodnutí je upravena zákonem č. 500/2024 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jako je tomu nyní. Není jasně zdůvodněná vazba změn na proklamované dopady. Tyto nástroje se mohou nejen minout zamýšleným účinkem, ale mohou být i problematické a ve svých důsledcích kontraproduktivní z hlediska férovosti hospodářské soutěže, zákonnosti zadávání veřejných zakázek (ochrany veřejných prostředků), korupčního jednání, důvěry v právo, v jistotě dosažení ochrany při jeho porušení, a konečně i v systém jako takový. 
Nebyla zohledněna žádoucí správnost výsledku přezkumu, případně i za cenu zjišťování skutkového stavu a delšího řízení, jako hodnota sama o sobě (ochrana, zákonnost, férová soutěž, veřejný zájem) i jeho projevy jako ochota ucházet se o veřejné zakázky, tedy podpora soutěže, větší výběr, vyšší kvalita anebo nižší ceny, tedy i ekonomické konsekvence pro zadavatele, veřejné rozpočty a uspokojování veřejných potřeb. Naopak navrhovaná úprava výrazně ztěžuje postavení dodavatelů a z hlediska vedeného správního řízení nelze ani hovořit o rovnosti stran v rámci navrhovaného de facto sporného řízení, resp. řízení s výraznými prvky spornosti (v tomto ohledu v konkrétnosti viz dále předkládané připomínky). V kontextu takto navrhovaného řešení a „uspíšení“ řešených sporů Úřad upozorňuje, že takový postup považuje za krátkozraký s možnými výraznými negativními důsledky do oblasti veřejného zadávání jako celku. Nelze ani přehlížet, že přezkum veřejných zakázek vychází z přezkumné Směrnice Rady 89/665/EHS, jejímž cílem je ochrana dodavatelů, přičemž tento základní atribut, na kterém přezkum veřejných zakázek spočívá, předkladatel zcela ignoruje a pošlapává.
V souvislosti s informacemi, které předkladatel spolu s návrhem reformy předkládá, považuje ÚOHS za vhodné vyjádřit se již nyní v úvodu připomínek i k tezím souvisejícím se způsobem přezkumu veřejných zakázek v zahraničí. Je nesporné, že napříč Evropskou unií je různá délka rozhodovaní, přičemž Česká republika nepředstavuje žádný exces z hlediska lhůt rozhodování. 
Předkladatel v RIA uvádí data týkající se přezkumu postupu zadavatelů v jiných členských státech EU a základní popisy stavu přezkumu v několika vybraných státech. Z žádných předložených materiálů však není zřejmé, že by byly zjištěny a zohledněny právě takové skutečnosti, které se mohou lišit stát od státu a které přitom mohou mít také zásadní vliv mj. na délku přezkumu. Na úrovni národní právní úpravy přitom mohou být odlišnosti nejen v přezkumném procesu, ale rovněž v procesu zadávání veřejných zakázek (ve způsobu implementace evropských zadávacích směrnic i v tom, co a jak jednotlivé členské státy upravily nad rámec požadavků plynoucích z unijní právní úpravy). Tyto rozdíly mohou mít vliv na množství pochybení, případů, jejich složitost, a tedy i délku přezkumu. Právě u těchto aspektů ÚOHS opakovaně při jednotlivých setkáních apeloval, aby případně předkladatel zjistil podrobnosti z jednotlivých přezkumných modelů a případně navrhl efektivní opatření, která i v České republice napomohou zkrácení lhůt přezkumu (za efektivní opatření však nelze vnímat to, že předkladatel stanoví v ZZVZ pro dozorový orgán konkrétní lhůty nebo vypustí speciální právní úpravu - ustanovení, která stanovují pravidla, kdy dozorovému orgánu neběží lhůta pro vydání rozhodnutí, neboť nedisponuje relevantními podklady, aby mohl přijmout jasný právní závěr nutný pro rozhodnutí ve věci).
Národní právní úprava se přitom může mezi členskými státy lišit i hranicí, od které jsou zadavatelé povinni řídit se konkrétními pravidly v ZZVZ a prováděcích předpisech. Dle české právní úpravy, která je přísnější, než jsou požadavky stanovené unijní úpravou, je to od finančního limitu – předpokládané hodnoty veřejné zakázky – přesahující veřejné zakázky malého rozsahu, tj. jde již o podlimitní veřejné zakázky, zatímco jiné členské státy mohou mít stanoven jiný (vyšší) limit a ani nemusí jít nad rámec požadavků unijní úpravy (tj. mohou mít vztažena tato pravidla pouze na nadlimitní veřejné zakázky). S tím může být pochopitelně spojeno i to, že postup zadavatele bude v jiných členských státech přezkoumáván pouze v případě nejdražších zakázek (nadlimitních), zatímco dle české právní úpravy je přezkum prováděn i v případě podlimitních veřejných zakázek, případě i v případě, že je veřejná zakázka malého rozsahu zadávána dobrovolně v zadávacím řízení dle ZZVZ.
V této souvislosti je nutné zmínit, že předkladatel se inspiroval modelem přezkumu, který se uplatňuje ve Spolkové republice Německo na federální úrovni (předkladatel tedy ani nevěnoval pozornost přezkumnému systému v Německu jako celku, opět si tedy vybral dílčí výseč). V této souvislosti je nezbytné konstatovat, že právní úprava veřejného zadávání platná v Německu se od české právní úpravy výrazně liší. Uvedené se přitom netýká pouze procesních ustanovení, ale také pravidel hmotného práva. Zatímco v České republice rozhoduje ÚOHS nejen o nadlimitních, nýbrž i o podlimitních veřejných zakázkách, v Německu přezkoumávají Spolkové komory toliko nadlimitní veřejné zakázky zadávané na federální úrovni, přičemž řízení lze zahájit pouze na návrh (chybí oprávnění vést řízení z moci úřední). 
ÚOHS nepovažuje záměr implementovat německý model přezkumu v České republice za vhodný. Mezi oběma zeměmi existují zásadní společenské, ekonomické a institucionální rozdíly, které zahrnují odlišnou úroveň ekonomického a společenského rozvoje, různé právní a administrativní tradice, a také odlišnou strukturu a kulturu veřejné správy, což činí aplikaci německého modelu v českém kontextu nevhodnou až rizikovou. 
V tomto kontextu nelze např. přehlédnout, že podle Indexu vnímání korupce (CPI) se Německo dlouhodobě řadí mezi deset zemí s nejnižším stupněm vnímání korupce ve veřejné sféře na světě, zatímco Česká republika se v posledních letech pohybuje v páté desítce. 
ÚOHS má dále za to, připravovaná novela ZZVZ vytrhává nekoncepčně z německého modelu pouze některé instituty, tudíž navrhovaná míra ochrany dodavatele, potažmo veřejného zájmu je dokonce nižší než v samotné Spolkové republice Německo. Předkladatel např. na str. 47 RIA uvádí, že Spolkové komory se při projednání návrhu řídí zásadou vyšetřovací, tj. že si zpravidla samy opatřují důkazy a zjišťují skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, v českém právním prostředí však předkladatel bez bližšího zdůvodnění doporučuje rezignovat na zásadu materiální pravdy a omezit se při zjišťování skutkového stavu výhradně na tvrzení a důkazy prezentované účastníky řízení. Dále předkladatel opomíjí, že dle německého práva má dodavatel po uzavření smlouvy k dispozici efektivní nástroj, jak se domoci náhrady újmy, a to žalobu na náhradu škody, kdy soudy jsou při rozhodování o přiznání nároku na náhradu škody vázány pravomocným rozhodnutím komory. V České republice naproti tomu k podání žaloby na náhradu škody způsobené nezákonným postupem zadavatele běžně nedochází, neboť je všeobecně známo, že domoci se v tomto typu sporu náhrady škody je značně obtížné. 
Nabízí se tak další otázka v souvislosti s předloženým návrhem reformy přezkumu veřejných zakázek, a to proč například předkladatel nevyužil zkušeností ze Slovenska, které je svým nastavením bližší České republice? Není třeba důvodem ta skutečnost, že Slovenská republika má špatné zkušenosti se senátním rozhodováním, a to i včetně externího prvku? Proč například předkladatel v tomto ohledu neudělal komparaci toho, proč v Německu daný model funguje a na Slovensku nefungoval?
S ohledem na skutečnosti popsané výše považuje ÚOHS aplikaci německého modelu v českých podmínkách za značně rizikovou. Nové a nevyzkoušené postupy mohou být snadněji zneužity v prostředí, které se vyznačuje rozdílnou strukturou i kulturou, a které na ně tudíž není připraveno. Za vysloveně škodlivé pak ÚOHS považuje odstranění dílčích prostředků právní ochrany dodavatele. 
ÚOHS upozorňuje, že přehledová tabulka 17 „Srovnání řízení o přezkumu úkonů zadavatele v EU“ ve zprávě RIA je zavádějící, neboť v ní uvedená data týkající se délky řízení do doby vydání rozhodnutí a celkové délky doby konečného rozhodnutí jsou kvalifikovaným odhadem advokátních kanceláří ve spojení s právní úpravou v jednotlivých zemích. 
Odborná, administrativní i časová náročnost přezkumu je dána rovněž vysokými a stále se zvyšujícími požadavky kladenými českou právní úpravou a související rozhodovací praxí soudů na procesy (odborné právní i administrativní) a na jejich výstupy (typicky úkony, kterými se ukončuje správní řízení nebo šetření podnětů a sdělování výsledků šetření, vedení spisu atp.) v zájmu jejich procesní i věcné správnosti a zákonnosti. Úřad se při přezkumu veřejných zakázek i v ostatních oblastech své působnosti snaží o maximální reálně proveditelný soulad s těmito požadavky. To se samozřejmě projevuje i v jeho pečlivosti při zjišťování skutkového stavu, rozsáhlosti podkladů, vedení spisu, ochraně obchodního tajemství, administrativní náročnosti a konečně v pečlivosti právního posouzení vč. řádného odůvodnění, které musí obstát v případném soudním přezkumu. 
Z předložených materiálů předkladatelem rovněž neplyne, že by byly zjištěny a zohledněny rozdíly mezi požadavky na procesy a výstupy kladenými na přezkumné orgány právními předpisy a související rozhodovací praxí soudů v jednotlivých členských státech Evropské unie, popř. alespoň v blíže popisovaných vybraných členských státech. Požadavky a jejich ještě přijatelná úroveň v jiných státech se přitom mohou zásadně lišit oproti požadavkům plynoucím z českého práva a rozhodovací praxe. V některých zemích mohou být i výrazně jednodušší a kratší meritorní rozhodnutí (odůvodnění závěrů), nemusí docházet k vypořádání všech námitek, nemusí být stíhány přestupky atd.   
Jestliže předkladatel pracuje s tezí, že je zájem na zavedení sporného řízení v prostředí přezkumu veřejných zakázek v České republice, což deklaruje mj. prostřednictvím obrázku 19, kterým jsou prezentovány výsledky průzkumu mezi zadavateli a dodavateli, a kdy se dle tvrzení předkladatele většina dodavatelů vyjádřila kladně k možnému zavedení sporného řízení, konstatuje Úřad následující. 
Provedené dotazníkové šetření považuje ÚOHS za nekorektní a neodborně provedené, což plně koresponduje s tím, jak ÚOHS vnímá pojetí celého návrhu reformy přezkumu veřejných zakázek. Podle tabulky 35 „Harmonogram kroků“ v RIA sice byl asi týden před zahájením dotazníkového průzkumu uveřejněn přehled informací o reformě na webu MMR, ale je otázka, zda byli tazatelé na tyto již uveřejněné informace upozorněni, když jim byl předkládán tento dotazník a rovněž nelze přehlížet, že ze strany předkladatele jsou soustavě předkládána pouze domnělá pozitiva navrhovaného řešení. Z dotazníku neplyne, že by respondenti byli v souvislosti s dotazníkem předem komplexně poučeni, popř. jim byly poskytnuty další informace. Dotazník působí na první pohled neodborně až amatérsky, jeho tvůrce nedodržel základní zásady tvorby statistických šetření a nerespektoval zavedenou metodologii.  Formulace otázek je sugestivní až kapciózní (tazatel prezentuje jako fakta neověřené premisy a zamlčuje pro odpověď podstatné skutečnosti); otázky vyjadřují, co si tazatel myslí nebo co by měl respondent odpovědět. 
1) „V současnosti může být napadená zakázka posuzována v 5 instancích (1x zadavatel, 2x ÚOHS, 2x soud). Uvažujeme o zrychlení tohoto procesu dle zkušenosti v zahraničí tak, aby ÚOHS rozhodoval jednoinstančně. Souhlasíte s tím, aby v návrhových řízeních probíhalo rozhodování na ÚOHS jednoinstančně?“ 
Cílem otázky je zjistit, zda si veřejnost přeje jednoinstanční přezkum. S jednoinstančním přezkumem se pojí jak pozitiva, tak negativa (zejm. kvalita rozhodovací činnosti – menší prostor pro nápravu pochybení, nižší úroveň ochrany veřejného zájmu v podobě řádně fungující hospodářské soutěže), tazatel nicméně účelově uvádí toliko pozitivum v podobě rychlejšího přezkumu, čímž respondentovi sugeruje, jak má položenou otázku zodpovědět. Získané odpovědi nejsou validní, o validitě by bylo možno hovořit za předpokladu, že by tazatel objektivně popsal výhody i nevýhody jednoinstančního přezkumu, o což se však ani nepokusil.  
Nadto se sám tazatel dopouští logického omylu, když předpokládá, že jednoinstanční přezkum povede nutně ke zkrácení délky řízení. Tazatel opomíjí další proměnné, mezi které patří zejm. vůle neúspěšného stěžovatele brojit proti rozhodnutí opravným prostředkem, bez ohledu na to, zda se jedná o rozklad či správní žalobu. Proměnná v podobě počtu správních instancí se tedy nepromítá do rychlosti přezkumu způsobem, který tazatel předpokládá; rychlost přezkumu je ovlivněna vícero proměnnými, čehož si tazatel není vědom, nebo tuto nevědomost předstírá.
2) „V současnosti finální rozhodnutí ÚOHS ve druhé instanci je pouze v rukách předsedy ÚOHS. Souhlasíte s tím, aby rozhodování ÚOHS probíhalo ve 3-členných senátech složených z expertů?“
Tazatel zamlčuje, že rozhodování předsedy ÚOHS předchází rozhodnutí I. stupně (Sekce veřejných zakázek), která rozhoduje nezávisle na předsedovi ÚOHS, přičemž kompetence předsedy je založena výhradně v případech, kdy některý z účastníků uplatní proti rozhodnutí I. stupně opravný prostředek. Nelze tedy tvrdit, že rozhodnutí ÚOHS závisí pouze na předsedovi ÚOHS. Stávající systém dvojí instance nabízí obdobná pozitiva, která jsou obecně spojována s pluralitním systémem přezkumu (předcházení a náprava excesů, individuálních selhání, dostředivé tendence). 
Za vysloveně manipulativní je nutno považovat formulaci, že tříčlenné senáty budou složeny z expertů. Tazatel respondentům prostřednictvím výstavby otázky sugeruje, že za současného stavu experti o veřejných zakázkách nerozhodují. Co se však týká navrhovaného složení senátů Rady, mají se dva stálí členové rekrutovat z okruhu osob, které se na tvorbě rozhodnutí ÚOHS podílí i v současnosti. Stávající právní předpisy navíc již nyní obsahují záruky nezávislosti, nestrannosti a odbornosti výkonu funkce jak ve vztahu k předsedovi ÚOHS, tak ve vztahu k jeho místopředsedům [zákon č. 273/1996 Sb. o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o působnosti ÚOHS“)]. Celkové vyznění otázky je tedy manipulativní a emocionálně zabarvené (v současnosti je rozhodnutí ÚOHS pouze v rukách jeho předsedy, plánujeme, aby do budoucna rozhodovali experti…, souhlasíte s tím?)
3) „ÚOHS je dnes spíše „vyšetřovatelem“, než rozhodcem. Ačkoliv obdrží argumenty zadavatele i stěžovatele, provádí vlastní šetření. Důsledkem je neúměrné časové zdržení. Souhlasíte se zavedením sporného řízení, ve kterém by bylo na stěžovateli a zadavateli, aby předložili dostatečné argumenty a ÚOHS byl mnohem více rozhodcem vázaným lhůtou pro rozhodnutí?“ 
Tazatel zcela delegitimizuje vyšetřovací činnost ÚOHS, přitom se však jedná o činnost, která je s existencí správního přezkumu imanentně spjata a odpovídá koncepci správního práva jako systému sloužícího primárně k ochraně veřejného zájmu. Tazatel bez uvedení kontextu zdůrazňuje negativní konsekvence vyšetřovací činnosti, konkrétně její dopad na délku řízení, a současně respondentům předkládá své vlastní (nepodložené) hodnocení, že zdržení způsobené šetřením je „neúměrné“. Tazatel zdůrazňuje, že po novele bude ÚOHS vázán lhůtou „pro rozhodnutí“, aniž by uvedl, že ÚOHS je lhůtou vázán již nyní (návrh novely zachovává stávající délku lhůty pro rozhodnutí ÚOHS, pouze se odchylně upravuje počátek jejího běhu). Tazatel rovněž opomíjí, že prvky rozhodcovské činnosti v dostatečné míře zahrnuje již stávající systém přezkumu (přísná pravidla koncentrace řízení).
Otázka je formulována v rozporu se všemi zásadami tvorby statistického výzkumu – je návodná, zamlčuje podstatné informace, v důsledku čehož je její vyznění zavádějící, a navíc vyjadřuje vlastní negativní názor tazatele, což je nepřijatelné.
4) „ÚOHS může zrušit rozhodnutí zadavatele či celé zadávací řízení nejen na návrh stěžovatele, ale i v řízení zahájeném na podnět či z moci úřední. Může zabránit uzavření smlouvy, ačkoliv nikdo z relevantních dodavatelů nic proti uzavření smlouvy nenamítá. Souhlasíte s tím, aby ÚOHS rozhodoval v “živých tendrech” pouze na základě návrhu (včetně zaplacení kauce) a ex offo by kontroloval pouze skončená zadávací řízení?“
Ač se tazatelem uvedená fakta jeví prima facie jako pravdivá, otázka je emocionálně zabarvená a není formulována neutrálně. Zdůrazňuje se, že „ÚOHS může zabránit uzavření smlouvy, ačkoliv nikdo proti uzavření smlouvy nic nenamítal“. Tazatel tím pravomoc ÚOHS rozhodovat ve věci neukončené veřejné zakázky vykresluje jako negativní a podsouvá respondentovi vlastní názor. V textu otázky se zcela opomíjí, že se jedná o vynakládání veřejných prostředků a existuje veřejný zájem na jejich ochraně prostřednictvím dodržování stanovených pravidel, nejde tedy čistě soukromé zájmy stran sporu. Uvedené se jasně vyjeví, pokud otázku přeformulujeme: „ÚOHS má pravomoc i bez návrhu přezkoumat, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky neporušil ZZVZ.“ Souhlasíte s tím, aby tato pravomoc ÚOHS byla zachována i v budoucnu?“ Obsah otázky je zdánlivě stejný, skladba odpovědí, kterou tazatel získá, však bude diametrálně odlišná.
Kromě výše uvedeného považuje ÚOHS za nezbytné zdůraznit, že má značné pochybnosti, zda formulované otázky pokrývají předmět šetření uspokojivým způsobem, a jsou tedy způsobilé potvrdit či vyvrátit zkoumané hypotézy (ÚOHS předpokládá, že tvůrce dotazníku si stanovil následující pracovní hypotézy: veřejnost preferuje 1/ nahrazení stávajícího dvojinstančního přezkumu jednoinstančním pluralitním systémem přezkumu, 2/odklon od zásady materiální pravdy a nahrazení zásady vyšetřovací zásadou projednací). Abstrahujeme-li totiž od nevalné kvality otázek, je nedostatečná i jejich šíře – položené otázky zdaleka nevyčerpávají předmět vyjádřený v pracovních hypotézách.
V dotazníku rovněž zcela absentují otázky zacílené na možné alternativní způsoby řešení problémů identifikovaných v rámci stávajícího systému přezkumu, tzn. chybí možnost vyjádřit preference ohledně způsobu nápravy údajně nevyhovujícího stavu.
Tímto dotazníkem se nezjišťovaly názory na to, jakým způsobem by identifikovaný problém měl být řešen, postoje k různým variantám, ale předložilo se vždy jediné uvažované řešení, tak že byl zjednodušeně ve zkratce popsán současný stav způsobem, který implikoval, že je tento stav nežádoucí a že právě navrhované řešení jej napravuje.
Tazatel se ani nepokouší předstírat, že jeho záměrem bylo zjistit, zda jsou navrhovaná (dotazovaná) řešení jediná možná, správná či respondenty preferovaná.
ÚOHS si dále klade otázku, které osoby reálně odpovědi poskytly. Zda to byl jeden pracovník, který si dotazníku v NEN „náhodou“ všiml, a zda tedy odpovědi vyjadřují postoj organizace jako takové. Metodologie sběru dat neodpovídá vědeckým standardům, a z tohoto důvodu nelze získaná data považovat za reprezentativní. Je tedy zjevné, že vypovídací hodnota provedeného dotazníkového šetření je opět nevalného významu. Obecně ÚOHS považuje za velmi nestandardní, aby si blíže neidentifikované osoby odhlasovali v rámci anonymního dotazníku podobu přezkumu, která se následně promítne do reálného výkonu dozoru.
Z pohledu ÚOHS právě popsané plně dokládá způsob, jakým předkladatel pracoval při přípravě navrhované reformy. Úřad tedy již zde sděluje zásadní nesouhlas s navrhovaným způsobem reformy a požaduje vypuštění všech ustanovení, které provádějí jednotlivé pilíře do legislativního textu. Současně opakovaně akcentuje, že je připraven podílet se na smysluplném návrhu řešení, který bude představovat evoluci v přezkumu veřejných zakázek, nikoliv však nepromyšlené revoluci, jak je zjevné z dále uplatněných konkrétních připomínek. 
Dále se již ÚOHS vyjadřuje v konkrétnosti k jednotlivým pilířům, paragrafovému znění upravovaných právních předpisů a v závěru těchto připomínek i předkládané RIA, neboť i ta z pohledu Úřadu vykazuje řadu nepřesností či tendenčních tvrzení, na něž považuje Úřad za vhodné reagovat.
	Vysvětleno
	Vyjádření MMR k tomuto úvodnímu sdělení ÚOHS i dalším tvrzením v části I.: Diskuse o reformě přezkumu – a původně též o celkové reformě ÚOHS – se vedou již od roku 2019. Kromě shrnutí vývoje diskusí v RIA odkazuje MMR též na informace uveřejňované na https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/verejne-zakazky-a-elektronizace/reforma-prezkumu-verejnych-zakazek, odborný seminář konaný dne 3. 2. 2021 za účasti pana předsedy Mlsny viz zde. 
O tom, že se diskuse vedly již od roku 2020 přímo s panem předsedou Petrem Mlsnou, dokládají i rozhovory pana předsedy v médiích (např. Seznamzpravy.cz z 10.12.2020 zde, aktualne.cz z 3.12.2020 „Vláda slibovala reformu nejmocnějšího úřadu. Do jeho čela ale vybrala odpůrce změny“ viz zde). Postoj pana předsedy byl od počátku negativní, a ačkoli výjimečně prezentoval i veřejně ochotu vést diskusi např. o senátním systému a jednoinstančnosti, namísto diskuse zůstalo vždy u razantního odmítání návrhu, a to i v jeho upravených verzích. Ačkoli návrh reformy prošel výraznou úpravou a řadu připomínek předkladatel zapracoval (zejména během přípravy návrhu zákona od ledna 2024) v zájmu dosáhnout funkčního kompromisního řešení, postoj pana předsedy a za ÚOHS tento fakt ignoruje a vytrvale šíří negativní a neodpovídající informace o charakteru, obsahu a dopadu reformy. Takový postup je od ÚOHS coby státního úřadu nekorektní a nezodpovědný. Příklad nepravd uváděných veřejně si dovolujeme přiložit jako Přílohu 1 a odkázat zde na nepravdivá tvrzení v deníku E15 prezentovaná na LinkedIn profilu ÚOHS zde. Jedním z dalších mýtů, které pan předseda opakovaně uváděl na projednáních např. Pracovní skupina pro legislativu VVSI nebo v médiích (viz např. pořad Otázky Václava Moravce 21.4.2024 zde), bylo riziko „zahození 20 let rozhodovací praxe“. K vyvrácení tohoto tvrzení přikládáme Přílohu 2 – Vyjádření Doc. Lavického (MUNI) s výkladem k otázce dokazování a nesprávnosti diferencovat materiální a formální pravdu (což ÚOHS činí i nadále). Bohužel řada dalších argumentů uváděných ze strany pana předsedy a za ÚOHS svědčí o záměru plošných ataků vůči jakémukoliv prvku reformy přezkumu s cílem zachovat stávající systém, bez ohledu na objektivní potřebu zefektivnit přezkum zadávání veřejných zakázek na návrh. Návrhy předkládané ze strany ÚOHS, je nutno odmítnout jako pouze kosmetická vylepšení. K návrhu ÚOHS na ponechání rozkladu a zavedení plné apelace je třeba vnímat nejen riziko dlouhodobě zdůrazňované nevládními organizacemi, ale též riziko rozporu s principy řízení o návrhu (zejm. koncentrace a lhůty pro důkazy, propadání kauce při plné apelaci). ÚOHS by již dnes mohl využívat více apelace, při dodržování principů a nastavení v praxi. 
K provedeným analýzám odkazujeme na přehled analýz vč. srovnání se zahraničním v RIA, které se připravovaly od roku 2020 a které byly během přípravy návrhu od ledna 2024 doplněny o řadu detailních rešerší, analýz a statistik (např. komparace a rozhovory se zástupci zahraničních přezkumných orgánů ze Slovenska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Polska a Chorvatska, analýza jednoinstančnosti odkazující na více jak deset konkrétních typů správních řízení, které již dnes probíhají jednoinstančně). Inspirace ze zahraničí slouží pro ÚOHS i v případě řízení týkajících se hospodářské soutěže (viz panem předsedou opakovaně používaný odkaz na Německo a Itálii) a význam zahraniční inspirace a komparace je o to více na místě v prvcích, ve kterých je Česká republika oproti ostatním státům raritou zcela (dvouinstančnost správního řízení) nebo zásadně (vyšetřovací zásada u řízení o návrhu, plošnost a délka blokace běžících řízení).
ÚOHS a pan předseda opakovaně označují návrh reformy za „revoluční“, nicméně odhlíží od celé řady podkladů, argumentů a úprav, které dotváří návrh reformy tak, jak byla předložena do mezirezortního připomínkového řízení. V Příloze 3 přikládáme přehled reakcí na základní (nepravdivá či zavádějící) tvrzení, konkrétní reakce na ně bohužel nevyplynuly ani z připomínek ÚOHS. 
	Rozpor přetrvává

	230
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	II. K jednotlivým pilířům
A. Jednoinstančnost rozhodování v návrhových řízeních 
Předloženým návrhem se dozor nad zadáváním veřejných zakázek navrhuje téměř zcela vyjmout ze standardní struktury správního rozhodování, ačkoli se nadále bude jednat o správní řízení vedené správním úřadem. Dvojinstančnost ve správním řízení je standardem českého práva; obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně (zvláště v tak složité a extrémně různorodé materii, jakou veřejné zakázky představují) objevit. Předkládané argumenty pro zrychlení přezkumu v oblasti veřejných zakázek nezohledňují možné negativní důsledky v podobě snížené důvěry účastníků řízení v ochranu jejich práv před správním orgánem. 
V současné době končila většina sporů u Úřadu s právní mocí rozhodnutí, kdy lze předpokládat, že účastníci řízení akceptovali názor Úřadu právě z důvodu, že byla dána možnost, aby prošel dvěma instancemi. Při jednoinstančním rozhodování lze naopak předpokládat potřebu účastníků řízení nechat prověřit názor Úřadu další instancí (nově tedy soudem), tudíž výsledek řízení před Úřadem nebude pro účastníky řízení natolik akceptovatelný, jak v případě dvouinstančního přezkumu. V tomto ohledu lze tedy považovat za vhodnější variantu ponechání druhé instance, s ohledem na tlak na rychlost rozhodování, např. při zavedení apelačního principu. Zůstala by tak zachována všechna pozitiva, která dvojinstanční režim přezkumu přirozeně přináší, a zároveň by došlo k eliminaci vracení rozhodnutí do prvního stupně. Meziinstančnímu „ping-pongu“ by tak se tak dalo zamezit méně razantním zásahem právě v podobě apelace, což by přineslo i požadované zkrácení lhůt přezkumu. 
Není současně žádného rozumného důvodu, aby počet instancí v rámci jednoho správního orgánu v rámci výkonu různých působností byl odlišný (např. i oblast ochrany hospodářské soutěže a zneužití významné tržní síly může mít zásadní dopad na občany České republiky), když dvojinstančnost i v těchto oblastech plní stejnou funkci, tj. náprava a odstranění vad, které se mohou vyskytnout v řízení před správním orgánem prvního stupně. Pokud není dovozena potřeba redukce počtu přezkumných instancí v těchto oblastech, pak není zřejmé, proč je tato potřeba tak zásadně vyžadována v oblasti veřejných zakázek, resp. spíš tato skutečnost potvrzuje názor, že dvojinstančnost je standardem v podmínkách české správní kultury, kdy každá odchylka od něj musí být založena na precizní analýze oprávněnosti důvodů, pro které je k ní přistoupeno. Pokud má být tímto důvodem pouze zrychlení dozoru/přezkumu, pak by bylo logicky očekávatelné, že tento aspekt je žádoucí ve všech oblastech správního rozhodování, a tudíž by naopak jednoinstančnost byla preferovanou a standardní variantou pro rozhodování ve správních záležitostech. Pokud však tomu tak není, je zřejmé, že rychlost rozhodování není v žádné z těchto oblastí dominantním prvkem, který má určovat nastavení způsobu rozhodování, přičemž naopak lze dovodit, že možnost opravy prvostupňového rozhodnutí v rámci správního orgánu je považována za esenciální hodnotu, která má být účastníkům řízení zachována. Pakliže je dvouinstančnost českému právnímu řádu vlastní, má bezesporu nějaký smysl; pokud by tomu tak nebylo nabízí se otázka, zda není na místě změna vůbec celkového pojetí právního řádu.
Jedním ze zásadních důsledků zrušení dvouinstančnosti je očekávatelné zvýšení nápadu na soudy, a to právě v souvislosti s již popsanou skutečností, že v těch nejsložitějších případech využívali účastníci řízení možnosti podat rozklad, přičemž po druhostupňovém rozhodnutí již pouze zřídka podávali žalobu, neboť akceptovali rozhodnutí o rozkladu (a disponovali již dvěma právními závěry). Jediným způsobem, jak budou moci účastníci řízení docílit stejného stavu, tedy bude cesta podání žaloby k soudu. Přestože předložený návrh pracuje se zalhůtováním soudů v případě, kdy je vydáno předběžné opatření soudem, je zřejmé, že v ostatních případech bude zvýšení nápadu práce na soudy znamenat také prodloužení soudního řízení, přičemž v souvislosti s navrženou úvahou o reformě soudního přezkumu (zákonem stanovené lhůty pro rozhodnutí ve věci či o předběžném opatření) má Úřad silné pochybnosti, zda je tato změna reálně možná s ohledem na zahlcenost české justice, resp. je otázkou, jak se případné „vynucené“ zrychlení rozhodování soudů projeví v jejich přístupu k rozhodování o sporech z oblasti veřejných zakázek.
V případě pouze jednoinstančního správního řízení lze taktéž očekávat, že žalobci budou žádat o nařízení předběžného opatření u soudu a soudy jim ve většině případů vyhoví, pokud nebude již uzavřena smlouva (s ohledem na navrhované prodloužení blokace i po pravomocném rozhodnutí Úřadu, resp. Rady by tyto situace ani de facto neměly nastávat, že by byla uzavřena smlouva). Důvodem je potřeba soudu zajistit, že jeho rozhodnutí bude mít faktický dopad do zadávacího řízení, kdy se stane de facto druhou instancí. Reálné zdržení zadavatele v uzavření smlouvy tak bude v těchto situacích s největší pravděpodobností stejné jako nyní, jelikož blokace pro uzavření smlouvy bude v případě vydání předběžného opatření soudem trvat až do rozhodnutí v dané věci (60 dní, s možností dokonce až 90 dní od podání žaloby). Současně je návrhem (z nejasných důvodů, k tomu viz dále) zachován princip, kdy soud nemusí rozhodovat na základě apelačního principu, tudíž věc bude vrácena v případě zjištění nezákonnosti rozhodnutí Úřadu zpět a kritizovaný princip „ping-pongu“ se tak přesune z druhého stupně Úřadu na soud. V tomto ohledu lze opět považovat Úřadem navrženou alternativu v podobě apelace v rámci druhostupňového rozhodování za mnohem důslednější ve vztahu k celkové možné lhůtě blokace zadavatele včetně té vyplývající ze soudního přezkumu, jelikož z Úřadu by na soud odcházel daný spor rozhodnutý již v celém jeho rozsahu a soudní přezkum by na něj v tomto rozsahu navazoval. Předložená varianta jednoinstančního rozhodování tedy dostatečně nezohledňuje návazné provazby se soudním řízením a jejich vzájemný vztah k blokaci zadavatele v uzavření smlouvy v zadávacím řízení. 
Při posouzení rizik navrhovaného opatření je rovněž žádoucí odkázat i na negativní zkušenost ze zahraničí (Slovensko), kde zavedení jednoinstančního rozhodování (s možností zachování druhostupňového rozhodování v konkrétních případech) vedlo k zahlcení soudů, které na důsledky přijaté změny nebyly připraveny
	Neakceptováno, vysvětleno
	Podle přezkumných směrnic EU mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhého stupně správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou a že přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
Co se týká připomínky spočívající v zavedení jednoinstančního rozhodování pouze v oblasti veřejných zakázek a jeho údajného vyjmutí ze standardní struktury správního rozhodování, uvádíme, že se nejedná o první typ správního řízení, ve které by došlo tímto způsobem k urychlení (k počtu již dnes jednoinstančních správních řízení viz dále). Řízení o návrhu, coby spor mezi dodavatelem a zadavatelem, se z hlediska své povahy (a pochopitelně i legislativního) podstatně odlišuje od řízení před ÚOHS v oblasti hospodářské soutěže i veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže jde zejména o odhalování a postihování zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení. V daném případě jde o řízení zahajovaná ex offo s možností uložení sankce za přestupek a případně též zákazu plnění veřejných zakázek. V takovém případě je zcela legitimní, aby soutěžitelům zůstal zachován opravný prostředek v podobě rozkladu (jde o obdobu zachování druhé instance u řízení ve věcech veřejných zakázek zahajovaných ex offo). Úřad dále povoluje významnější spojení soutěžitelů. Zde jde sice o návrhové řízení, nicméně návrh podávají sami spojující se soutěžitelé a nehrozí ingerence třetích osob. V oblasti veřejné podpory Úřad plní pouze koordinační úlohu. 
V oblasti návrhových řízení u veřejných zakázek je situace jiná. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. 
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu o představovat neobvyklost.
Princip plné apelace návrh předpokládá v případě řízení zahajovaných z úřední povinnosti u probíhajících zadávacích řízení. V případě návrhových řízení by se jednalo o značně nevhodný prostředek, zejména s ohledem na překvapivost rozhodnutí pro navrhovatele, pokud by mělo dojít ke změně v jeho neprospěch a měla mu být odňata možnost ušetřit kauci (65 %) zpětvzetím návrhu, které je možné pouze v prvním stupni (oproti řízení ex offo, kde se řízení vede pouze se zadavatelem a kde změna v rozkladu může být fakticky jen ve prospěch zadavatele). Plná apelace je v návrhových řízeních problematická též z pohledu silně kritizované monokracie a mimozákonného nastavení fungování rozkladových komisí. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Rozpor přetrvává

	231
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	B. Kolektivní rozhodování
Zřízení Rady pro veřejné zakázky (dále též jen „Rada“) a zavedení kolektivního rozhodování je v prostředí českého správního práva ojedinělým konceptem, který lze označit buď za nevyzkoušený, nebo za vyzkoušený s negativním výsledkem (ČTÚ).
České státní správě je nepochybně vlastní monokratické rozhodování (podpis rozhodnutí jednou osobou, která za jeho obsah rovněž nese plnou odpovědnost), jde o standardní řešení zajišťující mj. jednotnost rozhodovací praxe. 
Navrhovatel uvádí v důvodové zprávě následující „hlavní důvody“ pro – v poměrech českého práva – takto ojedinělý odklon od obecného principu monokratičnosti. Ani jeden přitom nemůže obstát.
1. Zrychlení přezkumu a zajištění jeho předvídatelnosti
Samo o sobě to, zda ve věci rozhoduje monokratický, nebo kolektivní orgán, nemůže mít na rychlost řízení žádného vlivu. Mohlo by se naopak zdát, že nutné diskuse za účelem sladění právních názorů členů kolektivního orgánu řízení prodlouží, nicméně je obecně známou skutečností, že už dnes jsou závěry rozhodnutí v tak složitých věcech, k jakým přezkum jednání zadavatelů nepochybně náleží, výsledkem diskuse více oprávněných úředních osob (byť je v konečném důsledku logicky rozhodující názor a odpovědnost toho, kdo rozhodnutí podepisuje).
Předvídatelnost rozhodnutí musí být zavedením kolektivního senátního rozhodování naopak oslabena. Jde o logický důsledek toho, že ve věci již nerozhoduje v konečném důsledku jedna osoba (místopředseda, resp. v II. stupni předseda Úřadu), ale různí lidé seskupení do několika senátů, jejichž názory se mohou lišit. Nelze přitom opomíjet, že rozhodování v oblasti přezkumu jednání zadavatelů je z povahy věci založeno na subsumpci skutkových okolností pod poměrně velmi obecně formulované právní normy plné neurčitých právních pojmů, což riziko inkonzistence rozhodování praxe latentně zvyšuje.
Tohoto rizika si je ostatně předkladatel velmi dobře vědom (byť ho nepřiznává), když se snaží upravit instituty směřující k sjednocování rozhodovací praxe (rozhodování pléna). Nelze však přitom opomíjet, že rozhodování v plénu o „případech sjednocujících rozhodovací praxi“ tento problém zcela neřeší. Vždy jde totiž o nastavení pravidel, které případy se dostanou na jednání pléna. V zásadě jsou možné dva přístupy: V soudní praxi se uplatňuje princip, že plénům či rozšířeným senátům vyšších soudů jsou předkládány ty případy, kdy rozhodující senát nesouhlasí s již dříve vysloveným názorem; jde tedy o situace, kdy nejednotnost rozhodování již existuje – není jí předcházeno, je jen ex post pro futuro odstraňována (tento konstrukt nachází odraz v navrhovaném § 248a odst. 2 ZZVZ). Druhým přístupem pak je (podle navrhovaného § 248a odst. 3 ZZVZ) předkládat „otázky doposud neřešené“ plénu preventivně. Takový přístup sice inkonzistenci účelně předchází, ale těžiště rozhodování se na druhou stranu přesouvá z jednotlivých senátů právě na plénum, což je posun jistě nechtěný, protože by byl v příkrém rozporu se záměrem zefektivnění přezkumného řízení. Navíc by s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou přesahoval kapacitní možnosti Rady. Dalším důvodem (který bude nastávat z povahy věci) pak bude situace, kdy nebude možno v senátu nalézt shodu na vyřešení konkrétní kauzy a bude tedy hledána opora v kolektivním rozhodnutí pléna. Obzvláště v situaci, kdy z většiny právní otázky, budou řešit neprávníci (vycházeje z návrhu požadavků na členy Rady) bude docházet ke sporům ohledně aplikace věcných závěrů na právní instituty a procesní povinnosti účastníků stran. Zejména z počátku se dá očekávat, že nejsložitější disciplínou bude vyhodnotit, zda postupně předkládaná tvrzení a důkazy jsou v souladu s koncentrací, a tudíž přípustná a také vedení ústního jednání a na něj navazující procesní úkony. V takovém případě se dá očekávat, že bude věc předložena plénu, jelikož nebude nalezena shoda v řešení problému.
2. Transparentnost a snížení koncentrace pravomocí v rukou předsedy
Koncentrace moci v rukou předsedy je mýtus, opakovaný neustále patrně ve víře v nechvalně proslulé heslo pojednávající o tom, kterak se lež postupně stává pravdou. Předseda Úřadu rozhoduje v konkrétních případech na základě návrhů rozkladové komise, od kterých se sice může odchýlit (a výjimečně tak skutečně činí a tento postup plně aprobuje české správní soudnictví, a to právě i v kontextu rozhodování Úřadu, resp. předsedy Úřadu), nicméně každé rozhodnutí (ať už se od návrhu odchýlil, či nikoli) musí v souladu se správním řádem podrobně odůvodnit. Takové rozhodnutí je pak, pokud se s ním účastníci správního řízení neztotožní, podrobeno nezávislému soudnímu přezkumu. Úspěšnost Úřadu před soudy přitom podle statistik za roky 2019 2022 činí průměrně 81 % (při vědomí složitosti materie jde o nadstandardní výsledek).
Nezávislost předsedy Úřadu je přitom garantována zákonem. Stejně tak je zákonem garantována nezávislost místopředsedy Úřadu, který rozhoduje v I. stupni [k tom srov. § 1a zákona o působnosti ÚOHS]. Předseda Úřadu tak nemůže – s výjimkou odůvodněného odvolání ze zákonem vymezených důvodů – místopředsedu rozhodujícího v I. stupni jakkoli „trestat“ za „nevhodné“ rozhodování, ani ho naopak jakkoli motivovat, aby rozhodoval „vhodně“; nerozhoduje totiž ani o jeho hmotném zabezpečení, které je stanoveno právním předpisem v paušální výši.
Jedná se přitom o nadstandardní záruky nezávislosti ve srovnání s jinými správními úřady. Pokud předkladatel v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace uvádí, že „ÚOHS není typický správní úřad“, jedná se o tvrzení z pohledu předkladatele selektivní a účelové. S touto tezí, které by snad šlo přiznat v jiných ohledech jistou relevanci, však z jiných pohledů předkladatel nikdy nepracoval
a nepracuje.
K tomuto bodu lze uzavřít, že obdobná „koncentrace moci“ je vlastní mj. každému členu vlády
(i ministerstva jsou správními úřady). Její důsledné popření by ve výsledku znamenalo znefunkčnění státního aparátu jako celku. 
3. Kontinuita současného know-how ÚOHS
Kontinuita současného know-how nemůže být z podstaty věci „hlavním důvodem“ pro takovou revoluční změnu (viz např. teze v bodu 2, str. 2 důvodné zprávy); k jejímu zachování by postačovalo prosté zachování stávajícího systému rozhodování (popř. s dílčími, evolučními, zefektivňujícími úpravami typu zavedení apelačního principu).
4. Větší nezávislost, nestrannost a odbornost
Konstatace, že jmenování všech členů Rady výsostně politickým orgánem (vláda) na dobu určitou přinese větší nezávislost, nestrannost a odbornost rozhodování, je velmi odvážná a v podstatě popírá základní smysl existence zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), kterým je právě depolitizace a nezávislost státní služby.
Je to přece právě zákon o státní službě, který má garantovat nezávislost výkonu státní správy na aktuální politické situaci. ÚOHS v oblasti dozoru nad zadáváním veřejných zakázek především poskytuje ochranu dodavatelům v tom smyslu, aby se o plnění veřejných zakázek mohli ucházet v transparentní, otevřené hospodářské soutěži. Prostřednictvím toho pak chrání veřejné prostředky, tj. prostředky všech daňových poplatníků, protože jen v podmínkách konkurence a otevřené soutěže mohou být podmínky smluv uzavíraných na plnění veřejných zakázek pro veřejné subjekty výhodné. Vláda je přitom v podstatě sborem velkých zadavatelů (ministerstva), jejichž přirozený zájem spočívá mj. v tom, aby zadávané veřejné zakázky „neprovázely problémy“. Latentně hrozí, že může – podle aktuální politické situace – tendovat k tomu, jmenovat zejména „poslušné“ členy Rady, kteří budou více naslouchat pozici zadavatelů než obecnému zájmu na ochraně hospodářské soutěže na trhu veřejných zakázek. Pakliže předkladatel vychází z německého modelu přezkumu veřejných zakázek, je třeba akcentovat, že ani v tomto ohledu se neřídil zcela důsledně ani svým vzorem, o které sám na str. 46 RIA uvádí: „Předseda a druhý přísedící musí být úředníci s definitivou se způsobilostí k výkonu funkce ve vyšší správní službě …“. Takto nastavené pravidlo bezesporu může mírnit případné negativní důsledky spojené s „politickým dosazováním“. Jde patrně o jednu z celé řady „drobností“, které ve výsledku dle známého přísloví „Když dva dělají totéž, není to totéž“ povedou k tomu, že deklarovaného cílem (připodobnění efektivity přezkumu německému vzoru) nebude dosaženo. 
Výsledkem tak bude nikoli větší nezávislost, nestrannost a odbornost, ale naopak větší politizace rozhodování Úřadu.
5. Kolektivní rozhodování spolu s prvkem externích specialistů přenáší prvky zapojení odborníků ze stávajících rozkladových komisí. Práce v senátech a v plénu umožňuje diskusi a dynamiku pro lepší schopnost reagovat na potřeby praxe a měnící se potřeby doby
Rozhodování v rámci přezkumu jednání zadavatelů při zadávání veřejných zakázek je především odbornou činností. Již dnes samozřejmě platí, že klíčoví zaměstnanci Úřadu diskutují o aktuálních trendech v oblasti veřejného nákupu nejen mezi sebou, ale především na nejrůznějších fórech i s odbornou veřejností. Jejich odbornost a kompetence není v odborných kruzích nijak zpochybňována.
Senátní způsob rozhodování do této praxe nemůže tedy kvalitativně přinést nic nového s výjimkou zcela nejasné pozice „externích odborníků“. 
Tento institut je zásadním způsobem nedomyšlen a v návrhu a jeho odůvodnění dokonce rozporuplně popisován. Z nejvýraznějších symptomů naprosto chaotického charakteru navrhované koncepce je možno uvést následující:
- Hned na str. 2 důvodové zprávy je externí člen senátu popisován jako „externí odborník v oboru předmětu veřejné zakázky“, aby hned o pár řádků později bylo uvedeno, že prvek externích specialistů „přenáší prvky zapojení odborníků ze stávajících rozkladových komisí“. Je však třeba zdůraznit, že stávající rozkladové komise nejsou složeny z odborníků na nejrůznější předměty veřejných zakázek (ve smyslu odborníků na IT, na facility management, na zdravotnické přístroje apod.), ale především z právníků. Ostatně sám předkladatel v RIA (str. 59) uvádí, že u členů stávajících rozkladových komisí „vzniká … systémové riziko střetu zájmů … a motivace ke členství z takových důvodů, jako je např. snaha ovlivnit řízení před ÚOHS ve prospěch konkrétní strany či sektoru“. Bylo by tedy třeba si ujasnit, kdo má vlastně oním externím členem senátu být – zda odborníci na daný předmět veřejné zakázky, nebo spíše někdo z okruhu osob – členů stávajících rozkladových komisí, kde se však spíše bavíme o právnících, zhusta advokátech, kteří jinak vystupují v pozici administrátorů veřejných zakázek. Obecně je třeba akcentovat a upozornit na zásadní rozdíl mezi rolí člena rozkladové komise (jakožto člena poradního orgánu při rozhodování předsedy Úřadu ve druhém stupni, kdy odpovědnost za rozhodnutí nese předseda Úřadu) a externího člena senátu, který se přímo podílí na rozhodování v případě návrhového řízení v prvním (a dle navrhované úpravy v případě jediném) stupni. Za situace, kdy by externími členy senátu měli být advokáti specializující se na zastupování zadavatelů, nabude teze uvedená předkladatelem v RIA ještě na větší naléhavosti, neboť zde nepůjde o členy poradního orgánu, ale o osoby, které se na rozhodování přímo podílí. Bylo by v takovém případě zcela na místě, aby byly přímo na úrovni zákona pro externí členy senátu stanoveny podmínky inkompatibility určitých činností a další záruky jejich skutečné nestrannosti a nezávislosti. 
- Mělo by přitom být zcela samozřejmé, že takový „externí člen senátu“ musí být jeho rovnocenným členem (bude hlasovat o rozhodnutí, tzn. bude mít přímý vliv na výsledek rozhodnutí), nepřipadá tedy v úvahu, že by se vyjadřoval jen k nějakým dílčím, expertním otázkám (a vyhýbal se třeba vlastním úvahám o řešení otázek právních či otázek, které přesahují jeho odbornost). Je přitom přinejmenším hodné kritické pozornosti, že předkladatel předpokládá odměňování těchto členů senátu „na základě hodinové sazby“, a to ze dvou pohledů: za prvé je poněkud bizarní sama představa člena senátu s právem hlasovat o výsledku řízení týkajícího se veřejné zakázky za miliardy odměňovaného na základě dohody o provedení práce (či obdobného institutu), a to vedle svých soukromých příjmů. Za druhé předkladatel počítá s odměnou pro externí členy senátu ve výši cca 2.000,- Kč / hodinu. Lze jen těžko uvěřit, že se má – hodinově, ovšem bez jakéhokoli zastropování počtu hodin – jednat o několikanásobek odměny stálých členů senátu (včetně předsedů senátů). Existuje pro takovou příjmovou nerovnost jakýkoli obhajitelný důvod? 
- Dále není vůbec zřejmé, jak si předkladatel představuje praktické fungování daného modelu. Předkladatel předpokládá, že o každém případu se bude do 20 pracovních dnů od podání návrhu konat ústní jednání, na kterém bude věc detailně probrána a senát sdělí svůj předběžný právní názor. Příprava senátu na takové jednání bude v praxi obnášet seznámení se se spoustou dokumentů a informací (námitky, rozhodnutí o nich, návrh, vyjádření zadavatele, dokumentace o zadávacím řízení atd.), často v rozsahu stovek až tisíců stran dokumentu. V tomto kontextu je pak „odhad“ zpracovatele RIA uvedený na str. 96 ohledně časové náročnosti zapojení externího člena senátu „10 hod. na případ“ naprosto iluzorní; řádná příprava na ústní jednání (seznámení se s podklady do takové míry detailu, aby bylo možno formulovat předběžný právní názor a vést jednání v souladu se zásadou přímosti), samotné ústní jednání a následná participace na tvorbě rozhodnutí je činností násobně náročnější (což by zpracovatel věděl, kdyby se o stávající rozhodovací činnost Úřadu ve věci veřejných zakázek zajímal a provedl řádnou analýzu, resp. spolupracoval s odborníky na tuto agendu). Pakliže by předkladatel vycházel ze zkušeností s náplní práce člena rozkladové komise, dochází k zásadnímu nepochopení rozdílů těchto funkcí – člen rozkladové komise (rozhodování ve druhém stupni, po vydaném prvostupňovém rozhodnutí) vs. aktivní participace na rozhodování v případě návrhového řízení v prvním a jediném stupni.
- Není zřejmé, z jakých předpokladů předkladatel vychází, když usuzuje, že externí (ad hoc) člen senátu, který se „jednoho dne“ dozví, že se má účastnit rozhodování určité věci, bude mít dostatek času (ochoty, vůle) se na jednání připravit? Lze přitom předpokládat, že takový „odborník v oblasti předmětu veřejné zakázky“ (k pochybnostem ohledně tohoto termínu viz výše) bude plně vytížen a bude mít buď svého zaměstnavatele, nebo klienty, kteří ho budou – a lze předpokládat, že jako hlavní zdroj jeho obživy prioritně a za zpravidla násobně vyšší odměnu – kapacitně vytěžovat. Není tedy zřejmé, jak bude zajištěno, aby byl na jednání řádně připraven a vůbec se jich zúčastňoval? Za řádný chod Úřadu však i nadále bude předseda plně odpovídat, přičemž zajištění schopnosti rad rozhodovat, je vázáno na takto nepředvídatelný prvek, na který nebude mít předseda Úřadu ani předseda senátu řádný vliv a procesní instrumenty. Není zřejmé, že by snad takto oslovený odborník měl povinnost se účastnit a jak by byla případná indispozice takového vybraného člena řešena v případě povinnosti konat ústní jednání v zákonem stanovených lhůtách. S náhradou stálého člena Rady zákon alespoň pracuje, s náhradou externího již nikoliv. Obecně pak lze ze zkušeností při výkonu dozoru upozornit na to, že pakliže Úřad hledá odborníky pro poskytnutí vyjádření atp., právě jejich kapacitní možnosti, a tedy i časová flexibilita jsou mnohdy problematickým aspektem. 
- Stejně nepropracovaná je představa výběru externích členů senátu podle předmětu veřejné zakázky (mělo-li by se jednat o skutečné odborníky na předmět plnění, zabývající se segmentem trhu, na němž se veřejná zakázka má realizovat). Předkladatel nijak v návrhu neřeší zásadní fakt, že předmětů plnění je jednak nepřeberné množství (např. i v rámci oboru IT nebo stavebnictví existuje celá řada specializací, kdy odborník na jednu není odborníkem na druhou či se trh dynamicky vyvíjí), jednak se může začasté jednat o multidisciplinární plnění. Současně ne vždy je jádrem problému otázka z odbornosti předmětu plnění, ale naopak otázka právní, většinou jde však o kombinace. Shrnuto a podtrženo, institut tzv. „externích členů senátu“ představuje v právním řádu naprostou novinku, lze konstatovat, že jeho kontury v předloženém materiálu (a zjevně i v představách zadavatele) jsou zcela mlhavé (patrně záměrně) a vycházející ze značně simplifikovaných představ, nicméně i přes tuto mlhavost a navzdory proklamacím předkladatele jde zcela jasně o přímou cestu k systémovému a trvalému střetu zájmů.
Dále je možno uvést naopak důvody, které svědčí spíše proti zavedení kolektivního rozhodování.
Prvním z nich je otázka odpovědnosti, která může v poměrech konkrétní věci ležet buď na konkrétní osobě (podepisující po zralé úvaze to či ono rozhodnutí), anebo může být rozptýlena mezi členy kolektivního orgánu, kdy pro druhou variantu se někdy používá výstižný termín „kolektivní neodpovědnost“. Není právě pro důležitou oblast veřejného zadávání dobré vědět, kdo je za konkrétní právní názory odpovědný?
Druhou otázkou je pak zatíženost jednotlivých senátů, které by měly rozhodovat jak o návrzích, tak v II. stupni na základě (zřejmě jen u běžících veřejných zakázek, v tomto směru je však navržený legislativní text ne zcela jasný) apelačního principu (v případě, že by se měl apelační princip uplatnit i v řízení o přestupcích, půjde zřejmě o úplnou apelaci).
Uvedeno na reáliích výkonu dozoru: 213 správních řízení zahájených na návrh v r. 2023 představuje při 3 senátech cca 6 nových případů na jeden senát během měsíce, tj. cca 1,5 případů na týden. V zásadě tedy platí, že každý týden bude muset senát (a to tento výpočet nezohledňuje dovolené a nemocnost) provést 1 až 2 ústní jednání týkající se jen návrhových věcí, spíše však mnohem více (více jednání ve složitých případech, odvolací agenda…). K tomu ještě nutná účast na jednáních pléna a přiměřený čas nejen na odborný rozvoj, ale i na sdílení názorů prostřednictvím účasti v odborných diskusích. Reálně tak na přípravu každého jednání (seznámení se s podklady, formulace předběžného právního názoru, projednání mezi členy senátu) zbývají maximálně jednotky dní (a to zde ještě nijak není zohledněna úroveň mimořádné složitosti a/nebo rozsahu u některých věcí). Jde přitom o zcela rozdílnou metodu práce než v případě klasického monokratického rozhodování v písemném procesu, protože ústní jednání vyžaduje uplatnění zásady přímosti (rozhodující osoba, resp. osoby se mohou na pomoc administrativního aparátu spolehnout jen ve velmi omezené podobě).
Již na základě takto hrubé úvahy, která bude dále rozvedena u jednotlivých ustanovení, je možno klást si otázku, zda navrhovaná úprava povede ke zrychlení / zefektivnění přezkumného řízení, či spíše k zahlcení přezkumného orgánu s negativním dopadem na rychlost přezkumu.
Zároveň je zarážející, že chybí jakákoli relevantní a fundovaná analýza reálné zatíženosti členů Rady a některá ustanovení navozují dojem, že předkladatel vychází z opravdu kuriozních představ. Pro ilustraci lze odkázat na navrhovaný § 2c odst. 3 písm. d) zákona o působnosti ÚOHS, podle kterého vláda odvolá člena Rady, který se nezúčastní více než 6 po sobě následujících jednání senátu Rady nebo se nezúčastní žádného jednání senátu po dobu 3 po sobě následujících kalendářních měsíců. Druhá možnost uvedená v odkazovaném ustanovení je směšná, když k uplatnění první možnosti bude stačit pouhá cca 14denní nepřítomnost člena Rady (nejen dovolená, ale např. i prostá chřipka nebo angína). Má tedy předkladatel vůbec reálnou představu, jak často budou senáty zasedat?
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustoupil. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích (viz § 248 odst. 3), jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Navržená právní úprava komisí bude předmětem jednání s Úřadem.
	Rozpor přetrvává

	232
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	C. Oslabení zásady materiální pravdy – úprava pravidel dokazování v řízení o návrhu dle zákona
Z předkládací zprávy vyplývá, že předložený návrh nepočítá se zavedením sporného řízení ve smyslu § 141 správního řádu, ale pouze se zavedením dílčích prvků sporného řízení v modifikované podobě, kdy dochází k oslabení zásady vyšetřovací a potlačení zásady materiální pravdy, a naopak posílení zásady dispoziční. Již samotná koncepce nově pojaté právní úpravy vedení správního řízení zahájeného na návrh u Úřadu vzbuzuje značné nejasnosti, zda lze vůbec předpokládat, že je možné upravit charakter správního řízení způsobem, kdy má dojít pouze k potlačení zásady materiální pravdy, aniž by to nezpůsobovalo enormní právní nejistotu pro účastníky takto vedeného správního řízení, jakým způsobem vlastně Úřad přistoupí ke shromážděným podkladům rozhodnutí či jak bude probíhat dokazování. Lze totiž dovodit, že již při aktuální podobě správního řízení na návrh Úřad vycházel primárně z podkladů předložených účastníky řízení a další podklady si od třetích osob vyžádával pouze ve specifických situacích, když byly nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci. Důvodová zpráva k návrhu zákona sice předpokládá, že Úřad by již neměl provádět šetření na trhu a znalecké posudky a odborná vyjádření by si měl vyžádávat pouze ve zvláště výjimečných případech, nicméně v důvodové zprávě je rovněž uvedeno, že uvedená možnost zajištění podkladů od neúčastníků řízení je doplněním § 3 správního řádu, z čehož lze dovodit pouze jediný závěr, že Úřad bude v nějaké podobě, která není z navrhovaného textu zákona vůbec zřejmá, nadále vázán povinností zjistit stav věci tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti. Ať už je tedy záměr zákonodárce v tomto ohledu propsán do důvodové zprávy jakkoliv, je otázkou, jak výsledná podoba návrhu zákona vlastně umožňuje tento výklad aplikovat, a zejména jak bude vykládán soudní praxí. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že doposud byl ve značné míře v rámci dozorové činnosti Úřadu akcentován a upřednostňován veřejný zájem na zajištění řádné hospodářské soutěže, který by však mohl být při nově pojatém způsobu vedení správního řízení značně oslaben, ne-li zcela eliminován. Vůbec samotný způsob pojetí vedení řízení je značně nejasný, kdy při setkáních zástupců MMR a ÚOHS nebyl předkladatel schopen srozumitelně artikulovat, jak má nově navrhovaný způsob vedení řízení vypadat (toto se ostatně potvrdilo i na kulatém stole, který dne 25. 6. 2024 pořádala Právnická fakulta Karlovy Univerzity). Nevyjasněnost a nejednoznačnost vedení řízení, zejména ve fázi dokazování je vysoce problematickým aspektem a předkladatel by o něm měl mít jasno a měl by být schopen jednoznačně způsob vedení řízení popsat. Nejasnosti ohledně způsobu vedení řízení mohou mít značně negativní důsledky pro všechny zainteresované, a to ať již jde o samotný dozorový orgán či účastníky řízení. Primárně by mělo být zanalyzováno a vysvětleno, zda lze vůbec očekávat na základě navrhované právní úpravy reálné změny v průběhu vedení správního řízení před Úřadem, či zda dochází k zásadním změnám v povaze vedeného správního řízení. V tomto kontextu lze poznamenat, že návrhy ze strany Úřadu na provedení takové analýzy na konkrétních případech nebyly ze strany předkladatele návrhu zákona vyslyšeny, proto nelze považovat tento problematický aspekt za vyjasněný. Lze tak shrnout, že návrh řeší neuspokojivě potřebu zjišťování skutečného stavu věci ze strany Úřadu – nejsou jednoznačně definovány nároky na Úřad z pohledu dokazování a vytváří se tak nebezpečný experiment, u něhož není zřejmé, jaký bude přístup soudů.
Důsledkem tohoto typu rozhodování (pakliže lze v předloženém návrhu shledávat určitý posun a potlačení zásady materiální pravdy) bude zásadní eliminace možnosti využití rozhodovací praxe Úřadu pro metodickou činnost z hlediska aplikace best practice, jelikož meritem rozhodování bude otázka průkaznosti důkazů účastníků řízení, což minimalizuje možnost jakéhokoliv zobecnění pro další postupy při zadávání veřejných zakázek. Ostatně i v souvislosti s výkonem samotného dozoru je sporné, zda bude Úřad moci využít znalosti a informace získané z jiných správních řízení, či nikoliv. V kontextu navrhovaného pojetí řízení – většího zatížení stran sporu – je pak očekávatelný i další důsledek, a to, že může začít docházek k „souboji“ advokátních kanceláří, resp. právních zástupců stran, kde již nepůjde o rozřešení sporu, nýbrž o jeho eskalaci, čehož nechtěným důsledkem nutně musí být zvýšení nákladů účastníků řízení na zastoupení před Úřadem. 
Dalším skrytým negativem navrženého přístupu je skutečnost, že v kombinaci s koncentrací a nově stanovenými lhůtami pro účastníky řízení je reálné, že strany sporu nebudou schopny prokázat i skutečnosti, které objektivně svědčí v jejich prospěch. To dopadá ve stejné míře jak na navrhovatele (dodavatele), tak i zadavatele. Je téměř jisté, že v krátkých lhůtách nebudou schopny strany sporu předložit relevantní důkazy, a není tedy zcela zřejmé, zda tak zadavatelé v těchto situacích nebudou ztrácet spory z formálních důvodů – za diskriminační tak budou shledávány i podmínky, které reálně diskriminační nebudou, jen proto, že zadavatel nebude schopen ve stanovené lhůtě předložit důkaz o tom, že hospodářskou soutěž o zakázku neomezuje. (Pro tuto chvíli je odhlíženo od nejasného rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene, které je popsáno v připomínce k navrhovanému § 257a ZZVZ.) To se týká jak strategických veřejných zakázek, tak i zakázek menších zadavatelů (právě menší zadavatelé by pravděpodobně měli se zajišťováním relevantních důkazů obrovské problémy; obdobně malé a střední podniky nedisponující právním zázemím budou v nevýhodě oproti velkým korporacím). V tomto ohledu je tedy nutné počítat s tím, že reálným (avšak je otázkou, zda žádoucím) efektem nově navrženého přístupu může být větší procento prohraných sporů ze strany zadavatelů, což povede k opačnému než zamýšlenému efektu zrychlení zadávacích řízení (zadávací řízení se zdrží z důvodu ukládaných nápravných opatření). Byť s ohledem na textaci navrhovaného § 257a písm. a) ZZVZ je otázkou, jakou míru důkazů bude zadavatel povinen předkládat, neboť citované ustanovení spíše předpokládá, že důkazní břemeno je přeneseno pouze na jednu ze stran sporu. Takový záměr je však nutno považovat za vysoce nebezpečný pro veřejné zadávání jako celek, tzn. v širším kontextu mohou být důsledky dalekosáhlé. Současně nelze předpokládat, že ze strany navrhovatelů bude reálně možné vždy předložit veškeré důkazy na podporu jejich tvrzení, typicky informace, které mohou být získány pouze na základě informací z trhu, přičemž není jasné (a lze pochybovat o tom, zda je to vůbec jasné předkladateli), zda by potřebné šetření mohl (třeba k návrhu účastníka správního řízení) provést Úřad. Proto se jeví jako značně problematické, pokud je nová koncepce založena na předpokladu, že účastníci řízení by měli disponovat veškerými důkazy na podporu svých tvrzení, jelikož tato premisa neodpovídá realitě, kdy negativním důsledkem tohoto chybně stanoveného předpokladu bude velmi přísná rozhodovací praxe Úřadu, která nepřinese žádné věcné závěry, které by mohly být zobecněny pro postupy zadavatelů. 
Nejasná zůstává i otázka reálného zrychlení přezkumné činnosti Úřadu, a to s ohledem na pravidlo umožňující správnímu orgánu požádat vyjmenované subjekty o podání znaleckého posudku, anebo k podání odborného stanoviska ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení. Jelikož by tedy mohlo být např. nadále prováděno dokazování znaleckými posudky ze strany Úřadu, pokud by to bylo nezbytné za účelem zjištění stavu věci, pak by se výsledný stav ale vlastně nijak zásadně nelišil od aktuálního způsobu vedení řízení u Úřadu, a nebylo by dosaženo požadovaného cíle zrychlení lhůt pro vydání rozhodnutí ve věci. I v tomto kontextu se jeví výše popsaná rizika navrhovaných změn jako značně nevyvážená ve vztahu k předkládaným přínosům, které se však mnohdy nebudou muset v praxi vůbec projevit. 
V kontextu celkového modelu přezkumu veřejných zakázek, tzn. správní řízení o návrhu a správní řízení z moci úřední, je nutno upozornit na rizika vyplývající ze současné existence řízení o návrhu založeného na projednací zásadě a správního řízení (zejména vedeného ve věci běžící zakázky) ex officio.
K současné existenci řízení o návrhu založeného na projednací zásadě a správního řízení(zejm. vedeného ve věci běžící zakázky) ex officio 
Správní řízení ve věcech přezkoumání postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek je doposud ovládáno zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu), a to bezvýjimečně (řízení o návrhu, řízení zahajované ex officio týkající se běžící veřejné zakázky, řízení o přestupku). Tvrzení předkladatele, že návrhové řízení má již dnes charakter řízení sporného, je záměrně nepravdivé. Je pravdou, že Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že jde o řízení svým způsobem atypické, s určitými kontradiktorními prvky, ovšem vždy v souvislosti s výkladem dílčích procesních institutů; z předmětných rozsudků nelze v žádném případě dovodit, že by šlo o sporné řízení ovládané projednací zásadou.
Za rozsah, v jakém jsou zjišťovány skutečnosti, které jsou nezbytné pro rozhodnutí (zjištění skutkového stavu), tedy nyní zásadně odpovídá Úřad, tj. tento rozsah určuje (dokud nezjistí objektivní stav věci, pochopitelně při respektu k přirozeným hranicím a možnostem lidského vnímání a poznání, nemůže ve věci rozhodnout), a dále též opatřuje podklady pro vydání rozhodnutí, ze kterých tyto skutečnosti zjišťuje (§ 50 odst. 2 správního řádu), přičemž musí zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 50 odst. 3 správního řádu). Určité výjimky z tohoto principu byly dovozeny judikatorně, a to jen ve vztahu k dílčím institutům (např. důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění) a v omezeném rozsahu (mnoho rozsudků zdůrazňuje, že ani v těchto případech nemůže Úřad zůstat nečinný).
Návrh (v navrhovaném § 252a ZZVZ) tyto principy opouští, neboť zavádí pro řízení o návrhu projednací zásadu [první tři odstavce jsou opsány ze zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád)], tj. právního předpisu upravujícího civilní proces před soudy). To znamená, že se v řízení budou posuzovat jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci řízení uplatní. (Aplikace dvou ustanovení, která podrobněji upravují zásadu materiální pravdy, tedy § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, je výslovně vyloučena). Tato koncepční změna se však týká pouze jednoho typu řízení, a to řízení zahajovaného na návrh (při zachování řízení zahajovaných ex officio).
Tato nepromyšlená konstrukce s sebou nese minimálně dva velmi negativní aspekty:
1. riziko nekonzistence rozhodovací praxe
Výsledek v řízení založeném na projednací zásadě do značné míry závisí jen na procesní aktivitě účastníků; velmi pravděpodobně tak může v případě přijetí navrhované úpravy nastat stav, kdy bude určitý postup zadavatele shledán zákonným jen proto, že konkrétní navrhovatel neunesl své důkazní břemeno, resp. naopak nezákonným jen proto, že zadavatel sám neunesl své důkazní břemeno (např. o tom, že určitá zadávací podmínka je založena na jeho legitimních potřebách, pokud tedy vůbec v představách předkladatele zadavatele nějaké důkazní břemeno tíží – v tomto bodě je v podrobnostech odkazováno dále na připomínku k navrhovanému § 257a ZZVZ).
Naproti tomu rozhodnutí vydávaná v řízeních zahajovaných ex officio (ať už před uzavřením smlouvy, nebo v rámci řízení o přestupku) budou nadále založena na zásadě materiální pravdy.
Logicky tak – při konkurenci řízení ovládaných zcela rozdílnými procesními zásadami, která mohou a budou vedena o totožných skutkových a právních otázkách – bude docházet k situacím, kdy postup zadavatele, který bude „objektivně“ nezákonný, se navrhovateli nemusí (díky neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene) podařit v řízení o návrhu zpochybnit – a v rámci přezkumu bude vydáno rozhodnutí, kterým je návrh zamítán. Tentýž postup však může být následně označen za nezákonný v rozhodnutí, které bude založeno na podkladech opatřených v souladu se zásadou materiální pravdy.
Budou tak jistě existovat rozhodnutí, která tutéž věc (zdánlivě) posuzují odlišně; ve skutečnosti bude důvodem odlišného posouzení jiná procesní úprava. Taková situace zcela jistě neprospěje přehlednosti a transparentnosti celého nákupního oboru, naopak jej zatíží chaosem. Výsledek tak bude přesně opačný, než navrhovatel zamýšlí. Pro úplnost je třeba uvést, že odlišný výsledek mohou mít při uplatnění projednací zásady i dvě správní řízení zahájená na návrh např. proti totožné zadávací podmínce, ovšem od dvou navrhovatelů. Jeden z nich může své břemeno tvrzení a důkazní unést, druhý nikoli.
2. riziko přesunu těžiště přezkumu postupů zadavatelů do řízení ex officio
Rovněž tak je pravděpodobné, že pokud je cílem navrhovatele zejména zrychlit přezkumná řízení, tento cíl bude zcela popřen tím, že se těžiště přezkumu v podstatě samovolně přesune do řízení zahajovaných ex officio.
Pokud se totiž návrhové řízení stane pro dodavatele složitější, což je s ohledem na projednací zásadu prokazatelným faktem (projednací zásada znamená vyšší nároky na právní argumentaci a na prokázání uplatněných tvrzení), budou přirozeně tendovat k tomu, bránit svoje práva nikoli předkladatelem předpokládanou cestou podávání návrhů, ale podáváním podnětů (a nehraje roli, zda tak budou činit osobně, nebo prostřednictvím třetích osob, které se budou „tvářit“ jako veřejnost). Ve výsledku pak lze očekávat přetížení Úřadu agendou podnětů a následně zahajovaných řízení z moci úřední, stejně jako blokace zadávacích řízení (nelze očekávat, že by důvody pro nařízení předběžného opatření nebyly v mnoha případech splněny).
Namísto „oslabení“ institutu dozoru tak hrozí reálné riziko, že výsledkem předkládaného návrhu bude naopak navýšení počtu podnětů a řízení zahajovaných ex officio, což není trend, ke kterému by měla – minimálně dle předkládaného legislativního návrhu – oblast veřejného zadávání a přezkumu postupu zadavatelů směřovat. Naopak – za zcela správnou je třeba označit tezi, že dodavatelé, kteří se cítí být na svých právech postupem zadavatele poškozeni, by měli tato svá práva primárně chránit cestou návrhu.
Zde však hrozí, že prosazení zcela nepromyšlené revoluční koncepce dá vzniknout situaci, kdy se dodavatelům bude k ochraně jejich práv nabízet jedna cesta mimořádně složitá (návrh)
a jedna velmi jednoduchá (podnět). Není až tak složité předpovědět, kterou z nich si mnoho dodavatelů vybere.
Zároveň je třeba vyvrátit případný protiargument, že podání podnětu stěžovateli nezaručuje blokaci zadávacího řízení. Na pozadí nejnovější judikatury SDEU (rozsudek ze dne 6. 6. 2024 ve věci C-547/22 Ingsteel) může potenciální navrhovatel dospět k závěru, že než by podstupoval složitou cestu návrhového řízení, „spokojí se“ s rozhodnutím, které Úřad vydá na základě řízení zahajovaného ex officio, a i kdyby Úřad nestihl zajistit účel vedeného správního řízení předběžným opatřením a zadavatel uzavřel smlouvu, bude se následně satisfakce domáhat cestou náhrady škody. 
Na pozadí právě popsané problematiky lze mimo jiné téměř až učebnicově poukázat na limity mechanického přenášení cizozemských právních úprav do jiných právních řádů. Pokud se navrhovatel inspiroval německým modelem přezkumu, zcela přitom opomněl do svých úvah a předpokladů zahrnout skutečnost, že obdobnou snadnou cestu, jak celý systém návrhového řízení obejít, německé právo nenabízí.
Ve výsledku pak platí, že implementace projednací zásady do řízení o návrhu při zachování správních řízení zahajovaných ex officio (zejména v situaci před uzavřením smlouvy) je nepromyšleným až avanturistickým experimentem, který nemůže vést k proponovaným výsledkům (zkrácení přezkumu, „odblokování“ zadavatelů etc.)
	Neakceptováno, vysvětleno
	Změna pravidel pro dokazování souvisí s posílením projednací zásady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh s cílem zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Předkladatel se nedomnívá, že by uvedenou úpravou docházelo k nějaké zásadní „revoluci“, spíše jde jen o další posílení charakteru návrhových řízení, která již dnes dle soudní judikatury vykazují určité znaky sporného řízení, zejména odpovědnosti stran za navržené důkazy (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 62/2021 ze dne 22. 9. 2022). Ohledně otázky materiální pravdy si dovolujeme poukázat na již zaslané stanovisko doc. Lavického.
Důkazní břemeno se v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh má dělit mezi účastníky řízení, a jsou to tedy právě oni, kdo má procesní odpovědnost za prokázání rozhodných skutečností, které jsou tímto břemenem zatíženy. Pokud nemá navrhovatel určité důkazní prostředky k dispozici, má možnost důkazy i označit, např. odkazem na dokumentaci o zadávacím řízení (typicky nabídka vybraného dodavatele), potažmo odkazem na jiné podklady, které by zadavatel mohl mít k dispozici (např. podrobnější záznamy z předběžných tržních konzultací), anebo přímo navrhnout provedení určitých důkazů Úřadem. Cílem nové právní úpravy tedy není, aby navrhovatel musel předložit veškeré důkazy sám, ale nadále na ně může odkázat, resp. navrhnout jejich provedení. Typicky se může jednat o důkaz, který obsahuje nabídka jiného účastníka zadávacího řízení, resp. je obsahem dokumentu o průběhu zadávacího řízení, který není účastníkům dostupný. Stejně tak lze navrhnout zjištění jiných skutečností, které navrhovatel nemá ze své pozice možnost zjistit (může tak docházet i například k určitému zjišťování skutečností na relevantním trhu Úřadem, podstatné však je, že se tak musí stát na návrh účastníka řízení). Obdobně to platí i pro zadavatele, resp. vybraného dodavatele, je-li účastníkem řízení.
Odkazujeme rovněž na upravené znění důvodové zprávy k § 252a.
Ve vztahu k rozložení důkazního břemene rovněž poukazujeme na skutečnost, že v návaznosti na projednání připomínek s Úřadem dne 22. 8. 2024 bylo upuštěno od vložení nového § 257a a pro zamítnutí návrhu bude nadále platit beze změny stávající § 265.
Cílem ustanovení rovněž není měnit dosavadní judikaturu Úřadu a správních soudů. Pokud tedy například z judikatury vyplývá, že splnění podmínek pro použití určité výjimky nebo jednacího řízení bez uveřejnění musí prokazovat zadavatel, nic se na tomto závěru novou úpravou nemění.
Předkladatel souhlasí s tím, že ve vztahu k využití závěrů z rozhodovací činnosti Úřadu bude nově ve větší míře třeba rozlišovat, zda se jednalo o řízení zahájené na návrh, nebo z moci úřední. Nicméně stále platí, že Úřad je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti. Lze souhlasit s tím, že oproti současnému stavu mohou vznikat rozhodnutí, kdy návrh bude zamítnut pro neunesení důkazního břemene, a nebude z nich možné vyvozovat závěr o správnosti postupu zadavatele (obdobně jako je tomu nyní v případech, kdy je řízení zastaveno např. kvůli nesložení kauce). Nicméně primárním cílem úpravy je zajistit efektivní přezkum v návrhových řízeních, nikoliv vytvářet judikaturu.
Jakkoliv nelze vyloučit určité navýšení počtu dodavatelů, kteří využijí cestu podání podnětu, předkladatel se nedomnívá, že by zaváděné změny byly až tak revoluční (zejména poté, co si dodavatelé na upravený systém zvyknou), že by zásadně odrazovaly dodavatele od podání návrhu na zahájení řízení. Máme za to, že cesta podnětu u nedokončených zadávacích řízeních je pro dodavatele značně riziková, neboť nebudou mít jistotu, že Úřad zahájí řízení dříve, než dojde k uzavření smlouvy, a i pokud se tak stane, zda Úřad nařídí předběžné opatření (které by jistě nemělo být nařizováno automaticky). Zároveň pokud je pro dodavatele v zásadě dostačující, aby zadavatele vystavil riziku uložení pokuty, je podání podnětu vhodnější cestou. Pokud však dodavateli primárně jde o to, aby obhájil svá práva v zadávacím řízení a veřejnou zakázku získal (což by mělo být pravidlem), bude muset volit cestu návrhového řízení. Co se týká otázky využití možnosti náhrady škody, jedná se o legitimní možnost (předvídanou rovněž přezkumnými směrnicemi), která by systém vyrovnala více ve prospěch dodavatelů. V současnosti je (zvláště v případě zadavatelů, kteří jsou organizačními složkami ČR) uložení pokuty v zásadě přelitím veřejných prostředků v rámci rozpočtu ČR, které dodavateli nic kromě určité „pomsty“ zadavateli nepřinese. 
	Rozpor přetrvává

	233
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	D. Soudní přezkum se lhůtou pro rozhodnutí
Předkladatel navrhuje v bodě 86. návrhu zákona, aby v určitých specifických případech v rámci přezkumu rozhodnutí Úřadu ve správním soudnictví soud rozhodl o žalobě do 60 dnů ode de podání žaloby, s možností prodloužení této lhůty o 30 dnů, jde-li o zvlášť složitou věc. 
Stanovení pevných lhůt pro rozhodnutí soudu představuje velmi mimořádný zásah do soudní moci (českému právnímu řádu není neznámý, ale ve zřídka či nárazově projednávaných věcech – zejm. ve volebních záležitostech), u kterého je vždy třeba bedlivě analyzovat soulad s ústavními a komunitárními pravidly. Soudní dvůr Evropské unie tak třeba vyžaduje, aby v případě pevně stanovené lhůty pro soudní rozhodnutí byl soud v takové lhůtě schopen zajistit účinnost hmotněprávních pravidel a procesních záruk, které (v tomto případě dodavateli) přiznává unijní právo. Toto by mělo být předmětem separátní odborné analýzy a diskusí se zástupci resortu spravedlnosti. Úřadu přitom není známo, že by tato otázka byla předem projednána se zástupci státní správy soudů, resp. že by úprava byla navrhována s jejich souhlasem, ačkoliv navržená koncepce fakticky vede k tomu, že tím jediným zatíženým správním soudem by byl Krajský soud v Brně a jeho několik senátů specializovaných na správní soudnictví. 
O razanci navrhovaného zásahu svědčí i to, že nyní je soudní řízení v některých případech vedeno i po dobu několika let. Jde o to, zda je vůbec takový zásadní zásah zákonodárce do nezávislosti soudní moci vůbec odůvodněný a zcela nevyhnutelný. S ohledem na tuto skutečnost a se znalostí složitosti některých věcí, které se před správní soud dostávají, má Úřad pochybnosti, zda v těchto pevně stanovených lhůtách mohou být tato soudní řízení ukončována vydáním rozsudku, aniž by nebyla dotčena kvalita právní argumentace v soudních rozsudcích. 
Případné snížení kvality právní argumentace v soudních rozhodnutích pouze z důvodu tlaku na snížení délky rozhodování by samozřejmě mělo nejen na Úřad, ale i na všechny dotčené subjekty pohybující se v prostředí veřejného zadávání, i širší, velmi negativní důsledky, zejména z hlediska jejich právní jistoty. Bezesporu lze připustit, že navrhovaným opatřením se soudy dostávají do situace, aby předvedly „kvalitu ve výrazně omezeném čase“, což může s sebou nést právě popsané negativní důsledky.
Z tohoto důvodu Úřad požaduje, aby této otázce předkladatel věnoval velkou pozornost a věc projednal s Ministerstvem spravedlnosti ČR a nalezl s ním v této věci dohodu. 
	Vysvětleno
	Ke stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska.
Otázka stanovení lhůty pro rozhodování soudu byla v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení projednávána dne 5. 9. 2024 s Ministerstvem spravedlnosti. MMR sice dosud nedisponuje přislíbeným finálním písemným vypořádáním připomínek, nicméně v rámci jednání byla uvedená úprava v zásadě akceptována.
Zároveň uvádíme, že ani Nejvyšší správní soud ve svých připomínkách zavedení lhůt pro rozhodování jako takových nezpochybňuje, pouze úpravu podmiňuje dostatečnou kapacitou správního úseku Krajského soudu v Brně, potažmo souhlasem Ministerstva spravedlnosti s uvedenou úpravou.
V každém případě platí již od loňské novely ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb., že návrh na nařízení předběžného opatření je spojen s povinností složit zároveň kauci, a to ve výši kauce skládané před Úřadem (která bude po úpravě návrhu novely zachována). Dle údajů Krajského soudu v Brně bylo takových případů od přijetí loňské novely jen několik málo, přičemž byla skládána kauce v paušální výši 100 000 Kč. V mezidobí zároveň došlo k vydání dvou rozsudků Nejvyššího správního soudu, která blíže specifikovala posuzování veřejného zájmu při nařizování předběžného opatření. Z pohledu těchto skutečností předpokládáme, že případů, v nichž bude Krajský soud v Brně rozhodovat o nařízení předběžného opatření, bude omezený počet.
	Rozpor přetrvává

	234
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	E. Přezkum veřejné zakázky ex offo automaticky neblokuje probíhající zadávací řízení
ÚOHS požaduje zachování stávajícího stavu koncepce blokace zadavatele v řízení zahájených ÚOHS z moci úřední. 
Úřad je přesvědčen, že zrušení automatické zákonné blokace by vedlo ke snížení efektivity dozoru, neboť předběžné opatření by bylo možno nařídit až v zahájeném řízení, tj. musí následovat až po doručení oznámení o zahájení řízení z moci úřední zadavateli. Zadavatel, kterému bude doručeno oznámení o zahájení řízení z moci úřední, tak může ovlivnit (např. nepřihlášením do datové schránky), zda a kdy mu bude doručeno rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. 
Stát by opuštěním koncepce automatické blokace v řízeních ex offo ztratil i významný protikorupční nástroj v oblasti zadávání veřejných zakázek. Navržená změna koncepce by dle ÚOHS oproti stávajícímu stavu například ještě více motivovala osoby na straně zadavatele i dodavatelů k dokončení trestné činnosti v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek.
Zrušení automatické zákonné blokace povede zcela zbytečně i k vyšší administrativní zátěži ÚOHS, neboť přibude typ rozhodování, který nyní neprobíhá, jak je navrhováno v bodě 46. návrhu.  
Zrušení automatické zákonné blokace povede také zcela zbytečně ke zvýšení korupčního rizika, neboť přibude typ rozhodování, který nyní neprobíhá. ÚOHS bude oproti stávajícímu stavu vystaven tlaku, aby předběžné opatření nebylo nařizováno.
ÚOHS proto požaduje zachování stávající koncepce blokace zadavatele v řízení zahájeném z moci úřední.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Dle dostupných dat (viz RIA) je podíl zahájených řízení ex offo, které se týkají probíhajících zadávacích řízení, minimální (do 2 %). Zároveň nelze vyloučit, že se v těchto výjimečných případech může jednat o plnění, u kterých existuje veřejný zájem na tom, aby zakázka byla plněna. Považujeme proto za vyvážené řešení, aby Úřad v takovýchto případech musel oba zájmy posoudit; možnost zabránění uzavření smlouvy v oprávněných případech tak není vyloučena. Zároveň by se nemělo ani z hlediska administrativní zátěže ve vztahu k množství případů jednat o zásadní agendu. Blokování řízení zahájených ex offo nevyžadují ani přezkumné směrnice EU. Podle našeho názoru tato úprava nezpochybňuje smysl zahájení řízení z úřední povinnosti, důvody pro jeho zahájení mohou být oprávněně dány, nicméně v situaci, kdy nebyl žádným z účastníků zadávacího řízení podán návrh na zahájení řízení, má smysl, aby účelnost nařízení předběžného opatření byla separátně zkoumána. 
	Rozpor přetrvává i po jednání 27.9.

	235
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	III. Konkrétní připomínky k paragrafovému znění
K části první [Změna ZZVZ]
K bodu 2. [§ 246 odst. 1 písm. e) a f) ZZVZ – prodloužení blokační lhůty za horizont právní moci rozhodnutí Úřadu]
Předkladatel navrhuje prodloužit blokační lhůtu, tj. lhůtu, po kterou nemůže zadavatel ex lege uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku, v případě řízení o návrhu nejen do doby právní moci rozhodnutí (což by odpovídalo stávající praxi), ale dokonce za horizont tohoto okamžiku – dle nového písm. e) vždy až do konce (dvoutýdenní) lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu a dle písm. f) ještě o dalších 15 dní, pokud je spolu s žalobou podán soudu návrh na uložení předběžného opatření nebo na přiznání odkladného účinku žalobě (a byly splněny procesní náležitosti vč. zaplacení kauce). V případě takového prodloužení blokační lhůty jde o případ tzv. gold-platingu.
Není jasné, z jakého důvodu předkladatel, leitmotivem jehož návrhu revoluční změny přezkumu je jeho urychlení (mnohdy „za každou cenu“), vůbec navrhuje prodloužení blokační lhůty. Pokud předkladatel odkazuje na rozsudek SDEU ve věci Cross Zlín (C-303/22) s tím, že „Soudní dvůr Evropské unie v reakci na předběžnou otázku položenou Krajským soudem v Brně dovodil, že v případě, kdy dle vnitrostátních právních předpisů nerozhoduje o návrzích na přezkoumání úkonů zadavatele v prvním stupni orgán soudního typu, musí být možné efektivně napadnout rozhodnutí tohoto orgánu o zamítnutí návrhu u soudu,“ je nutno konstatovat, že právě uvedený citát představuje dezinterpretaci závěrů předmětného judikátu. Evropské právo nevyžaduje, aby blokace přetrvávala i po právní moci rozhodnutí Úřadu, resp. Rady; to je výslovně potvrzeno v bodu 64 citovaného rozsudku ve věci Cross Zlín.
SDEU v rozsudku dospěl k závěru, že přezkumná směrnice vyžaduje, aby členské státy stanovily, „že se uzavření dotčené smlouvy na veřejnou zakázku pozastavuje buď ex lege do doby, než uvedený orgán rozhodne o návrhu na přezkum, nebo alespoň do doby, než rozhodne o návrhu na předběžné opatření požadujícím takové pozastavení. Naproti tomu čl. 2 odst. 3 směrnice 89/665 ve spojení s tímto čl. 2 odst. 9 nevyžaduje, aby toto pozastavení trvalo i po skončení řízení u takového orgánu příslušného k přezkumu, který není soudem, například do doby, než soudní orgán rozhodne o žalobě, kterou lze podat proti rozhodnutí tohoto nesoudního orgánu příslušného k přezkumu.“
V důvodové zprávě odkazované body 69. a 70. rozsudku ve věci Cross Zlín míří na situaci, kdy by nebylo – blokační lhůtou nebo vydaným předběžným opatřením – zajištěno meritorní rozhodnutí Úřadu. Typicky v situaci, kdy by Úřad odmítl návrh na vydání předběžného opatření (v takovém případě by opravdu dle SDEU musel být zadavatel blokován do chvíle, než by o žalobě proti takovému odmítnutí, která by dle něj měla být přípustná, rozhodl soud).
K naplnění požadavků rozsudku Cross Zlín by tak zcela postačovala navrhovaná úprava písm. d) – blokovat zadavatele do právní moci rozhodnutí Úřadu. Uvedené dobře ilustruje nepromyšlenost celého návrhu reformy přezkumu, která se jako celek tváří jako „přezkum urychlující“, ale ve skutečnosti v jednotlivostech jde opačným směrem. 
Úřad tedy požaduje navrhovaná písm. e) a f) vypustit.
	Akceptováno
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) byla z návrhu vypuštěna.
	Dne 21. 8. 24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním.

	236
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodům 2. a 86. a 87. [§ 246 odst. 1 písm. a f) ZZVZ a § 272b odst. 3 a 5 ZZVZ – odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí Rady]
zákaz uzavření smlouvy podle § 246 odst. 1 písm. f) ZZVZ
Odkladný účinek se zcela míjí s podstatou zákazu uzavření smlouvy – zákaz uzavření smlouvy může být ze strany soudu uložen pouze prostřednictvím předběžného opatření. Odkladný účinek žalobě se bude žádat naopak v případech, kdy Rada zákaz plnění uloží, případně v řízeních o zákaz plnění smlouvy, kdy je však smlouva již uzavřena. Stávající úprava dle § 272b ZZVZ ostatně také hovoří pouze o předběžném opatření. 
Nelze tvrdit, že odkladným účinkem může „obživnout“ původně uložené předběžné opatření, neboť takto institut odkladného účinku nefunguje (viz např. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 7/2023-203). 
řízení o žalobách – odkladný účinek žaloby, § 272b odst. 3 a 5 ZZVZ
Pokud bude k soudu podáván návrh na přiznání odkladného účinku žaloby, bude se muset jednat buď o rozhodnutí, kterým bude ukládáno nápravné opatření zadavateli, nebo o rozhodnutí, kterým bude ukládán zákaz plnění již uzavřené smlouvy. Návrh na odkladný účinek tak bude podávat buď vybraný dodavatel, nebo zadavatel. Počítá tedy předkladatel s tím, že kauci bude nově hradit i zadavatel (a jaká bude její výše)? 
Jaký blokační charakter odkladného účinky žaloby má důvodová zpráva na mysli? Přiznáním odkladného účinku žalobě se odkládají účinky žalobou napadeného rozhodnutí, resp. vykonatelnost pravomocného rozhodnutí. Jak již bylo judikováno (např. usnesení č. j. 62 Af 7/2023-203), přiznáním odkladného účinku žalobě neobživne případné nařízené předběžné opatření. Podle navrhovaného znění ani nebude nutno nařizovat předběžné opatření. Blokační lhůta podle § 246 písm. e) a f) ZZVZ běží až do uplynutí lhůty pro podání žaloby či do 15 dnů od podání návrhu na předběžné opatření či návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Jediný blokační charakter návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě je nově obsažen právě v navrhované novele.
Z povahy samotného institutu dává smysl, aby návrh na přiznání odkladného účinku žalobě úspěšně podával zadavatel (příp. vybraný dodavatel), kterému byla uložena nějaká povinnost (odkládá se uložená povinnost). Nedává smysl, aby byla zadavateli uložena povinnost doručit stejnopis či doklad o složení kauce sám sobě. Ani nedává smysl, aby byla s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě spojena povinnost složit kauci. Ve vztahu k institutu odkladného účinku žaloby pak nemá smysl zavádět další povinnosti (kauce, zaslání stejnopisu), neboť na základě něj nelze zadavatele jakkoliv blokovat.
Otázkou tedy je, zda má institut odkladného účinku žaloby v úpravě ZZVZ vůbec své místo, tj. zda je návrh v tomto ohledu vůbec řádně promyšlen.
	Akceptováno
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna.
MMR po zvážení přistoupilo k vypuštění úpravy odkladného účinku žaloby z návrhu.
	Dne 21. 8. 24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním.

	237
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 3. a 46. [§ 246 odst. 2 ZZVZ a § 258a ZZVZ – odstranění automatické šedesátidenní blokační lhůty v případě zahájení správního řízení ex officio; text je nahrazen přesunutým stávajícím ust. § 248 odst. 3 ZZVZ, které pro účely části třinácté ZZVZ stanoví, že za smlouvu se pokládá i rámcová dohoda]
V případě, že Úřad zahájí správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele před uzavřením smlouvy, navrhuje se opustit dosavadní koncepci automatické aktivace šedesátidenní blokační lhůty a nahradit ji možností nařídit předběžné opatření podle nově navrhovaného § 258a odst. 1 ZZVZ: Dospěje-li Úřad při svém rozhodování k závěru, že veřejný zájem na zabránění zadání veřejné zakázky převažuje nad zájmem zadavatele na plnění této veřejné zakázky, může nařídit předběžné opatření spočívající v zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení řízení. Úřad bere v úvahu pravděpodobné důsledky předběžného opatření pro zájmy, které jím mohou být poškozeny.
Navrhované opuštění automatické blokace je třeba pokládat za velice sporné z hlediska ochrany veřejného zájmu a praktické funkčnosti.
Především je třeba vycházet z toho, že samotné zahájení správního řízení z moci úřední není aktem libovůle. Pokud se už správní orgán (Úřad nevyjímaje) rozhodne správní řízení zahájit, má (ať už na základě šetření podnětu, nebo na základě vlastní úřední či kontrolní činnosti) důvodnou pochybnost, že došlo k porušení ZZVZ, a to takovému, že může vést k uložení nápravného opatření nebo správního trestu. V oznámení o zahájení správního řízení pak musí být předmět řízení, tj. právě ona důvodná pochybnost, účastníkům řízení sdělena a odůvodněna.
Je tedy zřejmé, že Úřad, resp. oprávněné úřední osoby, bude v okamžiku, kdy bude rozhodovat o tom, zda postupovat podle § 258a odst. 1 ZZVZ, přesvědčen, že došlo k závažnému porušení ZZVZ (rozumí se natolik závažnému, aby byla naplněna hypotéza uložení nápravného opatření). Kdyby o tom přesvědčen nebyl, k zahájení správního řízení nepřistoupí.
Za této situace má přikročit k porovnání „veřejného zájmu na zabránění zadání veřejné zakázky“ (touto nepříliš zdařilou formulací se nemůže myslet nic jiného než veřejný zájem na účinném přezkumu postupu zadavatelů z moci úřední, tedy veřejný zájem na zachování hospodářské soutěže o veřejné zakázky, resp. veřejný zájem na hospodárném a transparentním vynakládání veřejných prostředků) a „zájmu zadavatele“ na plnění (kdy zájem zadavatele je bůhvíproč pokládán za zájem soukromý). Ve výsledku pak úvahy Úřadu musí nutně směřovat k posouzení toho, zda je zakázka, resp. pořizované plnění natolik důležité, že je jedno, že bude případně zadáno v rozporu se ZZVZ, resp. bez řádné soutěže.
První velkou otázkou spojenou s takovým rozhodováním je, kdo by měl tvrdit a prokazovat skutečnosti svědčící o tom, že pořizované plnění je skutečně natolik důležité, že cesta k jeho pořízení vlastně není (při poměření veřejných zájmů) důležitá. Logické by bylo, aby to byl zadavatel, jehož zájem má být dle textu daného ustanovení chráněn. 
Pak by se ovšem nabízela spíše konstrukce, která by automatickou blokaci zachovávala s tím, že by se zadavateli dala možnost požádat o její zrušení, pokud prokáže, že jeho zájem na plnění veřejné zakázky převažuje nad veřejným zájmem na ochraně hospodářské soutěže, resp. na hospodárném vynakládání veřejných prostředků.
Druhou velkou otázkou je, jaký má smysl vůbec zahajovat k ochraně veřejného zájmu (spočívajícího v ochraně hospodárného vynakládání veřejných prostředků prostřednictvím ochrany řádné hospodářské soutěže) správní řízení, když je zřejmé, že nemůže být dosaženo jeho účelu, tj. uložení nápravného opatření.
Ve výsledku může vést navrhovaná úprava k legitimní úvaze, že v situaci, kdy Úřad zároveň nepřikročí k nařízení předběžného opatření podle § 258a odst. 1 ZZVZ, ani nebude zahajovat správní řízení, což je stav nepochybně nežádoucí (nicméně stejně nežádoucí je stav, kdy Úřad zahájí správní řízení a následně ho bude za pár dní zastavovat, protože dojde k uzavření smlouvy).
Navrhovaná konstrukce jednoznačně svědčí o tom, že předkladatel zásadním způsobem podceňuje samu přítomnost veřejného zájmu na transparentním veřejném zadávání, resp. tomuto aspektu nerozumí a danou problematiku vnímá spíše jako střet soukromých zájmů dodavatelů a zadavatelů. O tom svědčí jak neortodoxní uplatnění v zásadě čisté projednací zásady v návrhovém řízení, tak i snahy o omezení správního řízení z moci úřední (při přípravě návrhu byla dokonce vážně zvažována varianta, při které by se na ochranu veřejného zájmu prostřednictvím možnosti zasáhnout do běžícího zadávacího procesu ex officio zcela rezignovalo).
Toto nepochopení se projevuje zásadním způsobem i v ustanovení § 258a odst. 1 ZZVZ, které předkladatel mylně připodobňuje k § 272b odst. 3 ZZVZ, jenž upravuje nařizování předběžného opatření soudem. Jde ale přeci o dvě zcela rozdílné situace: v případě rozhodování soudu tu máme návrhové řízení, ve kterém dodavatel hájí svůj soukromý zájem na realizaci zisku při plnění veřejné zakázky – a je zcela legitimní požadovat, aby soud poměřil tento jeho soukromý zájem s veřejným zájmem na plnění dané veřejné zakázky, aby tak zároveň učinil na pozadí předběžné úvahy o závažnosti a důvodnosti jím tvrzených výhrad proti již učiněnému správnímu rozhodnutí a konečně tak soud bude nepochybně činit při vědomí, že soukromý zájem dodavatel je zásadně reparabilní i cestou náhrady škody. Soud je ostatně v rámci správního soudnictví povolán k tomu, aby poskytoval ochranu veřejným subjektivním právům, v tomto případě dodavatele, nikoli k ochraně veřejného zájmu.
V případě rozhodování Úřadu podle § 258a odst. 1 ZZVZ tu ale máme správní orgán, který má sám hájit veřejný zájem na hospodárném vynakládání veřejných prostředků prostřednictvím ochrany hospodářské soutěže o veřejné zakázky (žádné řízení ex officio se nezahajuje z důvodu ochrany jakýchkoli soukromých zájmů dodavatelů) a přitom je mu uloženo, aby tento zájem porovnal se zájmem zadavatele (který zákonodárce z nepochopitelných důvodů chápe jako jeho soukromý) na plnění. To vše při vědomí, že ani ukládání vysokých pokut nemůže veřejný zájem na zákonném zadávání veřejných zakázek efektivně ochránit. O tom svědčí empirické zkušenosti, kdy výmluvným příkladem „účinnosti“ ukládání pokut je např. případ opakovaného přímého zadání (tedy typově nejzávažnějšího deliktu) dopravní obslužnosti, kdy byla Karlovarskému kraji uložena pokuta ve výši 2,7 mil Kč, kterou následně hejtman předmětného kraje komentoval slovy: „Byli jsme postaveni před dvě varianty – buď prodloužit stávající kontrakt krátkodobě do doby dodávky nových autobusů, které budou na konci roku anebo vyhlásit nové výběrové řízení. V tom novém výběrku by si dopravci museli pořídit nové autobusy, aby splňovali kritérium minimálního věku autobusů a tím pádem bychom dostali nabídky řádově vyšší, než bylo prodloužení smlouvy. To znamená, že jsme touto rizikovější variantou ušetřili zhruba třicet milionů korun, což ve srovnání s postihem je mnohonásobně více, než budeme muset uhradit“ (viz citace v https://ekonomickydenik.cz/uohs-potvrdil-pokutu-27-milionu-korun-karlovarskemu-kraji-kvuli-zakazkam-na-dopravu-bez-souteze/).
Zatímco úprava § 272b odst. 3 ZZVZ je srozumitelná a legitimní, navrhovaná úprava § 258a odst. 1 ZZVZ povede ke shora popsaným, obtížně řešitelným výkladovým problémům.
Nelze přitom též opomíjet, že předkladatel tímto „zadělává“ na další komplikace (vytváření dalších, zbytných složitých rozhodnutí, řešení výkladových problémů nesoucích s sebou automaticky riziko nepředvídatelnosti rozhodnutí, resp. riziko judikatorních zvratů) v přezkumu, který chce přitom dle svých proklamací zjednodušit. 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Dle dostupných dat (viz RIA) je podíl zahájených řízení ex offo, které se týkají probíhajících zadávacích řízení, minimální (do 2 %). Zároveň nelze vyloučit, že se v těchto výjimečných případech může jednat o plnění, u kterých existuje veřejný zájem na tom, aby zakázka byla plněna. Považujeme proto za vyvážené řešení, aby Úřad v takovýchto případech musel oba zájmy posoudit; možnost zabránění uzavření smlouvy v oprávněných případech tak není vyloučena. Zároveň by se nemělo ani z hlediska administrativní zátěže ve vztahu k množství případů jednat o zásadní agendu. Blokování řízení zahájených ex offo nevyžadují ani přezkumné směrnice EU. Podle našeho názoru tato úprava nezpochybňuje smysl zahájení řízení z úřední povinnosti, důvody pro jeho zahájení mohou být oprávněně dány, nicméně v situaci, kdy nebyl žádným z účastníků zadávacího řízení podán návrh na zahájení řízení, má smysl, aby účelnost nařízení předběžného opatření byla separátně zkoumána.
	Rozpor přetrvává i po jednání dne 27.9.

	238
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodům 4. až 8., 21., 43. [terminologie hlavy II a její dopady, § 248]
Nejprve Úřad upozorňuje na ne zcela přiléhavý název Hlavy II. Název Správní řízení není považován za správný. Obsah hlavy II je širší, upravuje se například vymezení pravomocí Úřadu a Rady nebo postup před zahájením správního řízení. Není také obvyklé označovat v právních předpisem řízení za „správní“. Úřad tedy v kontextu výše uvedeného navrhuje patřičnou úpravu.
Ve vztahu k uváděným bodům pak Úřad uvádí následující. Předkladatel nově pojímá správní řízení o návrhu nikoli jako součást dozoru nad zadáváním veřejných zakázek, ale jako sporné řízení obdobné civilnímu řízení soudnímu (viz navrhovaný § 252a ZZVZ, který představuje v podstatě opsaný § 120 občanského soudního řádu), tj. řízení, ve kterém každý z účastníků hájí svůj (soukromý) zájem (a rozhodující orgán naopak žádný veřejný zájem nehájí). Důvodová zpráva v souvislosti s návrhovým řízením doslova hovoří o „potlačení dozorové funkce Úřadu“.
Tomuto pojetí, které samo o sobě vyvolává řadu legitimních otázek, předkladatel přizpůsobuje i terminologii, kdy rozlišuje mezi dozorem (který vykonává Úřad v rámci řízení zahajovaných ex officio, tj. v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a v řízení o přestupku) a rozhodování v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaných na návrh (která již dozorem nejsou).
Zásah do terminologie je však proveden zjevně nedůsledně a bez plného pochopení systematiky ZZVZ, výsledkem čehož je značná procesní nepřehlednost celé úpravy. Druhou možností pak je, že se předkladatel snaží „pokoutně“ prosadit některé zásadní úpravy, aniž by tento svůj záměr veřejně deklaroval. 
Namátkou je možno zmínit následující důsledky (ať už chtěné, nebo nechtěné) navrhované úpravy, případně otázky, které vyvolává:
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Návrh hlavy II a Dílu 1 byl upraven tak, aby zahrnoval jak řízení zahajovaná na návrh, tak řízení zahajovaná z úřední povinnosti.
	Dne 22. 8. 24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním.

	239
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	1. Návrhem lze napadnout postup zadavatele při zadávání jakékoli zakázky
Předkladatel zásadním způsobem rozšíří okruh zakázek, které mohou být přezkoumávány v návrhovém řízení, aniž by to jakkoli odůvodnil, a aniž by to zároveň jakkoli zohlednil při úvahách o kapacitních možnostech Úřadu, resp. Rady. 
Jde o to, že § 248 odst. 2 ZZVZ, jehož změna se nenavrhuje, omezuje pravomoci Úřadu tak, že nevykonává dozor nad zadáváním veřejných zakázek a koncesí malého rozsahu, stejně jako nad zadáváním podlimitních sektorových zakázek. Pokud však už řízení zahajované na návrh nebude výkonem dozoru, toto omezení se na něj neuplatní.
Napříště by tak platilo, že návrhem lze napadnout postup zadavatele při zadávání jakékoli zakázky (neboť např. i ve vztahu k veřejným zakázkám malého rozsahu ZZVZ zadavatelům ukládá povinnosti, konkrétně povinnost dodržet při jejich zadávání základní zásady podle § 6 odst. 1 až 3 ZZVZ – viz § 31 věta druhá ZZVZ, a § 250 ZZVZ je v tomto smyslu formulován obecně).
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Text navrhovaného § 248 odst. 3 byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že návrh nelze podat proti veřejným zakázkám malého rozsahu, resp. všem postupům dle odst. 2.
	Dle informace z 21.8. 24 ÚOHS v zásadě vypořádání akceptuje, kvituje shodu na tom, aby veřejné zakázky malého rozsahu nebyly předmětem přezkumu v řízení zahájeném na návrh. ÚOHS upozorňuje na pochybnosti o vhodnosti legislativně technického řešení, ke kterému bylo přistoupeno. V minulosti byl LRV kritizován tento způsob vymezení „nepřezkumu veřejných zakázek malého rozsahu“.

	240
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	2. Bude moci Úřad nadále vykonávat kontrolní činnost podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, a šetřit podněty?
§ 248 odst. 1 ZZVZ v nově navrženém znění stanoví, že Úřad vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté v rámci řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného z moci úřední nebo v rámci řízení o přestupku.
Má snad toto ustanovení znamenat, že mimo tyto dva typy řízení Úřad dozor nevykonává? V představě předkladatele patrně ano, protože v důvodové zprávě k tomuto ustanovení je uvedeno, že Úřad vykonává „dozorové funkce (tedy rozhoduje v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední a v řízení o přestupcích).“
Vzniká tak legitimní otázka, zda bude moci Úřad napříště šetřit podněty a provádět kontrolu podle kontrolního řádu. Zatímco u šetření podnětů snad lze mít za to, že s ním předkladatel počítá
(viz zachované ust. § 258 ZZVZ), a v navrhovaném § 248 odst. 1 ZZVZ se tak jedná pouze o terminologický „nedoraz“, v případě kontrol podle kontrolního řádu je situace mnohem nejasnější – nelze vyloučit, že předkladatel s jejich prováděním pro futuro nepočítá (kontrola se neprovádí ve správním řízení).
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Ustanovení § 248 odst. 1 bylo doplněno tak, aby bylo zřejmé, že Úřad vykonává také kontroly dle kontrolního řádu.
	Dne 22. 8. 24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním.

	241
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	3. Charakter postavení Rady pro veřejné zakázky a procesní otázky s ním související
Podle navrhovaného § 2a odst. 1 zákona o působnosti ÚOHS se zřizuje Rada pro veřejné zakázky. Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení má jít o „specializovaný orgán Úřadu“. Je však otázkou, zda tato skutečnost (že se jedná o součást Úřadu, a nikoli o odlišný správní orgán) dostatečně vyplývá z legislativního textu. Jedná se o natolik zásadní věc (příslušnost k instančnímu přezkumu, identifikace žalovaného ve správním soudnictví atd.), že je třeba ji jednoznačně vyjasnit způsobem, který nebude připouštět žádné pochybnosti.
Rada pro veřejné zakázky by měla (zásadně v senátech, ve stanovených případech v plénu):
- přezkoumávat úkony zadavatele na návrh stěžovatele (= vést správní řízení o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele) – navrhovaný § 248 odst. 3 ZZVZ; podle § 2g odst. 6 zákona o působnosti ÚOHS „v procesních otázkách rozhoduje předseda senátu samostatně“
- rozhodovat o rozkladu „proti rozhodnutí Úřadu v rámci řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného z moci úřední nebo v rámci řízení o přestupku“ – navrhovaný § 248 odst. 1 ZZVZ
- rozhodovat o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu o nařízení předběžného opatření – navrhovaný § 248 odst. 1 ZZVZ
Podle navrhovaného § 257b ZZVZ by pak „proti rozhodnutí Rady o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele“ neměl být přípustný rozklad (a takové rozhodnutí by ani nemělo být možno přezkoumat v přezkumném řízení).
Navrhovaná úprava je poněkud kusá a nikoli bezrozporná, a proto vzbuzuje následující otázky, které by bylo třeba vyjasnit, protože souvisí s právní jistotou účastníků řízení:
§ Pokud vede Rada správní řízení o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, kdo je jejím nadřízeným správním orgánem? Stále totiž jde o správní řízení, ve kterém je možno mj. podávat např. návrhy na uplatnění opatření proti nečinnosti nebo stížnosti podle § 175 správního řádu – kdo je bude vyřizovat?
§ Kdo bude rozhodovat v řízeních zahajovaných na návrh v tzv. samostatně přezkoumatelných věcech (např. znalečné, nahlížení do spisu neúčastníkem řízení). Jde stále o rozhodování o návrhu ve smyslu navrhovaného § 248 odst. 3 ZZVZ? Bude proti takovým rozhodnutím přípustný rozklad, anebo se uplatní navrhovaný § 257b ZZVZ? (§ 262 ZZVZ se na taková rozhodnutí nevztahuje, ten lze vztáhnout jen na taková procesní rozhodnutí, proti kterým bude možno uplatnit ze strany účastníků řízení námitky v opravných prostředcích proti rozhodnutí ve věci samé.) Pokud ano, kdo o něm bude rozhodovat? 
§ Bude Rada rozhodovat o rozkladu proti všem rozhodnutím Úřadu (largo senzu)? V důvodové zprávě k navrhovanému § 248 odst. 1 ZZVZ je sice uvedeno, že „o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu procesní povahy (např. usnesení o přerušení řízení) i nadále rozhoduje předseda Úřadu,“ nicméně z textu § 248 odst. 1 ZZVZ to zcela jasné není, zvláště za situace, kdy jindy předkladatel používá pro meritorní rozhodnutí termín „rozhodnutí ve věci samé“ – viz např. navrhovaný
§ 25a zák. o veřejných službách v přepravě cestujících. Rovněž stojí za úvahu, zda je vhodné, aby měl jeden rozhodující orgán dva odvolací orgány, byť pro různé typy otázek (budou jejich právní názory vždy souladné, nemohou se dostat do konfliktu?).
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích (viz § 248 odst. 3), jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Komise má představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu.
Návrh nové koncepce komisí je obsažen v samostatném podkladu.
V této souvislosti bylo rovněž ve všech relevantních ustanoveních vypuštěno slovo „Rada“, resp. vrácen pojem „Úřad.“ Pouze do § 248 odst. 3 byla vložena věta, že v řízeních na návrh rozhoduje komise ustavená dle zákona o působnosti Úřadu.
	Dle vyjádření z 21.8. 24 je problematika Rady sice z návrhu odstraněna, ÚOHS má však pochybnosti o nastaveném uvažovaném novém návrhu přezkumu – počítá s tím, že rozhodování komisí bude předmětem jednání a vize bude předkladatele blíže představena. Z pohledu ÚOHS připomínky, které se týkaly problematiky Rady a senátů jsou nyní obsoletní platí pro všechny připomínky prolínající se textem

	242
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	4. Terminologické otázky související s dichotomií „Úřad“ vs. „Rada“
Dále není zřejmé, proč předkladatel přistupuje velmi selektivně, resp. arbitrárně v textu ZZVZ k nahrazování pojmu „Úřad“ pojmem „Rada“. Jak již bylo uvedeno výše, podle důvodové zprávy je Rada „specializovaným orgánem Úřadu“ (k výhradám, zda se toto pojetí skutečně propsalo do textu zákona, viz výše). Když tedy rozhoduje Rada (a bude se vycházet z toho, že jde o specializovaný orgán Úřadu), mělo by to znamenat, že rozhoduje Úřad. Důvodová zpráva k bodu 21. uvádí, že se navrhuje „legislativně technická změna reflektující skutečnost, že o návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele rozhoduje dle navrhované právní úpravy Rada.“ Předkladatel se tedy zjevně snaží dodržovat dichotomii slov „Úřad“ a „Rada“. Např. v § 248 odst. 1 ZZVZ, kde se nově stanoví, že o rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu v řízení ex officio rozhoduje Rada, dává taková dichotomie smysl. Už obtížněji se však hledá smysl toho, že návrh se – podle § 251 odst. 2 ZZVZ – doručuje Úřadu, ale jeho stejnopis – podle § 251 odst. 6 ZZVZ – účastníkům řízení rozesílá Rada.
S výjimkou situací, kdy je třeba přímo v zákoně stanovit funkční příslušnost Rady (viz např. shora uvedený § 248 odst. 1 ZZVZ), přitom rozlišování „Úřadu“ a „Rady“ nedává smysl, resp. vyvolává spíše otázky ohledně skutečného záměru předkladatele (stejnopis návrhu nemůže rozeslat administrativní aparát Úřadu?).
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (viz předchozí část připomínky) již není připomínka relevantní. V textu zákona se nadále používá jen pojem "Úřad".
	Dle vyjádření z 21.8. 24 je problematika Rady sice z návrhu odstraněna, ÚOHS má však pochybnosti o nastaveném uvažovaném novém návrhu přezkumu – počítá s tím, že rozhodování komisí bude předmětem jednání a vize bude předkladatele blíže představena. Z pohledu ÚOHS připomínky, které se týkaly problematiky Rady a senátů jsou nyní obsoletní platí pro všechny připomínky prolínající se textem

	243
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 9. [rozhodování Rady obecně, § 248a]
k předvídatelnosti rozhodování Rady
Z povahy věci povede změna způsobu rozhodování z monokratického na kolektivní k ohrožení předvídatelnosti, resp. jednotnosti rozhodovací praxe, a tedy ke snížení právní jistoty
(při monokratickém způsobu rozhodování je garantem jednotnosti rozhodování právě osoba, která
za rozhodnutí nese konečnou odpovědnost).
Této skutečnosti si je nepochybně vědom i předkladatel, když v odst. 2 a 3 konstruuje situace, ve kterých má – za účelem sjednocování rozhodovací praxe – rozhodovat plénum.
Za prvé jde o obligatorní předložení věci plénu, pokud rozhodující senát nesouhlasí s již dříve vysloveným právním názorem. Zde je třeba konstatovat, že tento institut nejednotnosti rozhodovací praxe nebrání, taková nejednotnost fakticky nastane – a je pouze do budoucna odstraňována (neboť se předpokládá, že do budoucna se budou rozhodující senáty držet právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí pléna).
Za druhé jde o fakultativní „preventivní“ předložení věci plénu, pokud jde o otázky doposud neřešené nebo otázky, které jsou senáty rozhodovány rozdílně. Tento institut by byl sice s to nekonzistenci rozhodovací praxe efektivně zabránit, je ovšem otázkou, nakolik je účelné, resp. v kapacitních možnostech Rady, aby se takové předkládání stalo standardem (a množství otázek, které jsou v rozhodovací praxi Úřadu řešeny poprvé, je už jen s ohledem na bohatost materie veřejných zakázek tzv. „od dětských plen až po lokomotivy“ nepřeberně).
Ani důvodová zpráva pak nedává odpověď na otázku, proč v situaci, kdy „je závěr rozhodujícího senátu odlišný od závěru dříve vyjádřeného,“ existuje povinnost předložit věc k rozhodnutí plénu, zatímco v situaci, kdy „je právní otázka rozhodována senáty rozdílně“, tedy v situaci reálně existující inkonzistence rozhodovací praxe, taková povinnost zakotvena není (pouze možnost). Nebo má být situace chápána tak, že pokud je právní otázka rozhodována rozdílně, rozhodující senát vždy dospívá k odlišnému závěru od některého z dříve vyslovených? 
Úmysl zákonodárce tu není vůbec zřejmý.
k nepřiměřeným lhůtám pro rozhodování pléna
Předkladatel navrhuje v odst. 5 a 6 stanovit pro rozhodování pléna dosti nerealistické lhůty, které svědčí o tom, že je jednoznačně favorizována rychlost rozhodování, a to před jakýmikoli jinými hodnotami, přičemž se lze legitimně ptát, zdali jde vůbec autorovi návrhu alespoň částečně i o kvalitu rozhodování. 
Lze totiž předpokládat, že plénu Rady budou předkládány k rozhodnutí nejsložitější věci/otázky (vždyť se jedná o otázky, na kterých se jednotlivé senáty buď neshodnou, nebo ještě nebyly řešeny a jsou tak složité, že si na jejich řešení „netroufne“ jednotlivý senát sám). Opravdu je namístě v takovém případě přímo zákonem ukládat, aby si plénum jako celek (tj. včetně nutných rešerší a interní diskuse mezi do té doby různě rozhodujícími členy Rady) učinilo na věc právní názor v podstatě do dvou (odst. 5), případně třech (odst. 6) týdnů? Nelze přitom zapomínat, že v průběhu těchto dvou týdnů se ostatní „běžný provoz“ senátů nijak nezastaví, takže jednotliví členové Rady budou plně vytížení.
Je nabíledni, že takový systém ve spěchu přijímaných právních názorů na nejsložitější otázky nemůže generovat kvalitní a inspirující rozhodovací praxi.
k nepřiměřenému zatížení členů Rady
Navrhované ustanovení stanoví v odst. 5 a 6 nepřiměřené lhůty, resp. je součástí komplexu několika ustanovení vymezujících jednak počet členů Rady, její nevhodné složení (tzv. externí členové) a nereálné zalhůtování jednotlivých úkonů, které ve výsledku hrozí tím, že nejen že nedojde k urychlení přezkumu, ale tento se naopak zahltí a ve výsledku zhroutí.
V tomto kontextu je v podrobnostech odkazováno na připomínku k bodu 27 [rozhodování Rady, ústní jednání, sdělení předběžného názoru, § 252b], kde je tato problematika popsána komplexně.
k metodické činnosti ÚOHS
S kapacitou členů Rady pak souvisí konkrétně i navrhované ust. § 248a odst. 7 ZZVZ, podle kterého „předseda Úřadu zajistí zapracování rozhodnutí pléna do metodických doporučení.“ S posílením metodické role ÚOHS počítá i aktualizované programové prohlášení vlády, navrhovaná reforma však tento cíl popírá, neboť
a. při implementaci projednací zásady bude metodicky velmi těžké vycházet z rozhodovací praxe (pokud jde o návrhová řízení), která už nebude odrazem objektivně zjištěného skutkového stavu, ale procesní aktivity a schopností účastníků řízení a jejich právních zástupců,
b. členové Rady, kteří by teoreticky měli být držiteli největšího know-how, nebudou mít díky příliš vysokému zatížení (odkazuji na připomínku k bodu 27.) na metodickou činnost žádný prostor,
c. a konečně i předkládaný návrh legislativního textu vyčerpává metodickou činnost Úřadu tím, že jeho předseda má zajistit zapracování rozhodnutí pléna do metodických doporučení.
Představuje tedy navrhovaný § 248a odst. 7 ZZVZ naplnění výše uvedeného cíle z programového prohlášení vlády? Z jakého důvodu je za metodická doporučení odpovědný předseda Úřadu, kterému je jinak v oblasti zadávání veřejných zakázek odnímána veškerá pravomoc, pokud jde o rozhodování ve věci samé? Ostatně i výběr rozhodnutí, která budou uveřejněna ve Sbírce rozhodnutí ve věci veřejných zakázek (navrhovaný § 271a ZZVZ), je svěřen plénu.
Úřad požaduje vysvětlit výše uvedené nejasnosti a představy předkladatele návrhu o metodické činnosti Úřadu (včetně jejího rozpočtového zajištění). V současné době je to přitom právě Úřad, který na straně státu disponuje zřejmě největším interním (neoutsourcovaným) know-how, pokud jde o právní úpravu veřejného zadávání, a je nezodpovědné podnikat kroky, v důsledku kterých stát o toto know-how přijde (tak, jako se tomu do značné míry stalo právě u předkladatele návrhu).
V kontextu odst. 7 je pak upozorňováno, že takové ustanovení je obecně považováno za nadbytečné, neboť výkon metodické činnosti (tak, jak je předkladatelem pojímána) není nutno upravovat zákonem. Jde tak o další z řady ustanovení, která mají Úřad nad rozumnou míru „sešněrovat“ a která ukazují hlubokou nedůvěru k orgánu, který zákonodárce navrhuje v podstatě nově kreovat.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (viz vypořádání připomínek k bodům 4. až 8., 21., 43.) bylo ustanovení § 248a z návrhu vypuštěno.
	Dle vyjádření z 21.8. 24 je problematika Rady sice z návrhu odstraněna, ÚOHS má však pochybnosti o nastaveném uvažovaném novém návrhu přezkumu – počítá s tím, že rozhodování komisí bude předmětem jednání a vize bude předkladatele blíže představena. Z pohledu ÚOHS připomínky, které se týkaly problematiky Rady a senátů jsou nyní obsoletní platí pro všechny připomínky prolínající se textem

	244
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 9. [doručování v rámci jednoho orgánu, § 248a odst. 4]
Již výše v připomínce k bodům 4. až 8., 21., 43. [terminologie hlavy II a její dopady, § 248] jsem upozornil na ne zcela vyjasněné postavení Rady pro veřejné zakázky; tento typ nejasností vyvolávají ustanovení typu navrhovaného § 248a odst. 4, podle kterého má plénum Rady „doručit“ rozhodnutí mj. senátu Rady, který mu věc postoupil.
Opravdu má předkladatel návrhu představu, že se v rámci jednoho správního orgánu budou doručovat rozhodnutí postupem podle dílu 4 hlavy II části druhé správního řádu? Nebo snad má ustanovení naznačovat, že se o jeden správní orgán nejedná? Jde o další příklad nepromyšlenosti a nedotaženosti celé koncepce.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce (viz vypořádání připomínek k bodům 4. až 8., 21., 43.) bylo ustanovení § 248a z návrhu vypuštěno.
	Dle vyjádření z 21.8. 24 je problematika Rady sice z návrhu odstraněna, ÚOHS má však pochybnosti o nastaveném uvažovaném novém návrhu přezkumu – počítá s tím, že rozhodování komisí bude předmětem jednání a vize bude předkladatele blíže představena. Z pohledu ÚOHS připomínky, které se týkaly problematiky Rady a senátů jsou nyní obsoletní platí pro všechny připomínky prolínající se textem

	245
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 16. [vypuštění dokladu o doručení námitek zadavateli z povinných náležitostí návrhu, § 251 odst. 1]
Předkladatel v § 251 ZZVZ vypouští jako náležitost návrhu doklad o doručení námitek a nahrazuje ho povinností přiložit k návrhu samotné námitky a rozhodnutí o nich. Z těchto dvou dokumentů však nepůjde vždy ověřit, že námitky byly zadavateli skutečně doručeny včas, tj. nebude možné bezodkladně ověřit naplnění procesních podmínek pro vedení řízení. 
Tímto opatřením by tedy mohlo v některých případech naopak dojít k bezdůvodnému prodloužení doby přezkumu. 
Je namístě uvažovat o rozšíření náležitostí návrhu, resp. jeho příloh o námitky a rozhodnutí o nich, nicméně není na místě zároveň nepromyšleně vypustit z povinných příloh návrhu doklad o doručení námitek. 
V tomto kontextu je nicméně třeba upozornit i na to, že pokud má být povinnou přílohou návrhu i rozhodnutí o námitkách (s logickou podmínkou, že tomu tak může být pouze tehdy, pokud bylo navrhovateli doručeno, tj. pokud zadavatel splnil v tomto ohledu svoji zákonnou povinnost), ověřit naplnění této podmínky půjde až z dokumentace o zadávacím řízení, neboť teprve na jejím základě bude možno uzavřít, zda navrhovatel rozhodnutí o námitkách přílohou svého návrhu učinit opravdu mohl (a tedy musel).
Právě popsané může vést k prodloužení správního řízení, které by mělo být zastaveno podle § 257 písm. d) ZZVZ.
	Akceptováno
	Doklad o doručení námitek byl vrácen mezi povinné náležitosti návrhu do § 251 odst. 1. 
Předkladatel si zároveň uvědomuje, že v důsledku rozšíření náležitostí návrhu o podané námitky a rozhodnutí o nich, může dojít v některých případech k situaci, že Úřad bude schopen absenci rozhodnutí o námitkách ověřit až po zaslání dokumentace o zadávacím řízení. Přiložení obou dokumentů již k návrhu však považujeme za důležité pro to, aby základní posouzení návrhu bylo možné již před zasláním dokumentace o zadávacím řízení (ve vazbě na povinnost konat ústní jednání do 20 pracovních dní od zahájení řízení).
	Dle informace z 21.8. 24 ÚOHS vypořádání akceptuje, pozitivně kvituje navrácení povinnosti přiložit doklad o doručení námitek zadavateli. Tezi předkladatele v poslední větě nepovažuje za zcela trefnou s ohledem na skutkové okolnosti jednotlivých případů (výhrada ke konání ústního jednání za ÚOHS zůstává).

	246
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 17. [vyloučení § 37 odst. 3 správního řádu, § 251 odst. 1]
Předkladatel navrhuje vyloučit aplikaci ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu (Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve
k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.), avšak odůvodnění této změny v důvodové zprávě je velmi povrchní a obecné a vůbec nereflektuje různorodost situací, se kterými se Úřad reálně setkává. 
Úřad se v praxi setkává s různými situacemi, kdy např. není z návrhu zcela zřejmé, proti jaké konkrétní veřejné zakázce návrh skutečně směřuje (případně proti jakým částem veřejné zakázky), čeho se navrhovatel domáhá (nezákonný postup mimo zadávací řízení či uložení zákazu plnění smlouvy), ve vztahu k jaké veřejné zakázce či části veřejné zakázky byla složena kauce, či zda jde o podnět dle § 42 správního řádu či skutečně o návrh podle § 250 ZZVZ apod. 
Zkrátka ne každá situace, kdy je třeba využít § 37 odst. 3 správního řádu, není důsledkem, slovy důvodové zprávy, „šikanózního neúplného návrhu“. Má-li veřejná správa i na úseku zadávání veřejných zakázek zůstat službou veřejnosti a nemá-li se naopak správní orgán dostávat do procesně obtížně řešitelných situací (jejichž řešení si nakonec stejně vyžádá obtížně odhadnutelný čas, protože představa předkladatele, že vyloučení možnosti odstraňovat nedostatky návrhu povede automaticky k jednoduchému zastavování řízení, je velmi simplifikovaná a patrně pramenící z nezkušenosti autorů legislativního textu s reálným průběhem správních řízení), nelze takto plošnou výluku obecného pravidla akceptovat.
Dosavadní právní úpravu zavádějící koncentrační prvky (§ 251 odst. 4 věta první) pokládá Úřad za vyváženou a promyšlenou, konstruovanou na rozdíl od předkládaného návrhu na základě zkušeností z praxe.
	Akceptováno
	Vyloučení aplikace ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu bylo z návrhu vypuštěno. Rovněž bylo upuštěno od původně navrhovaného vypuštění slov „a navrhovatel tyto nedostatky návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil.“ z § 257 písm. a).
	Dne 21.8.24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním

	247
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 20. [změna textace, § 251 odst. 4]
Není jasný vztah nově vložené věty a původního textu – v obou větách se jinými slovy opakuje, že jde o důkazy či skutečnosti, které nemohly být uplatněny dříve – formulace by měly být sjednoceny a duplicity odstraněny.
	Vysvětleno
	Nejde o duplicitu
	Akceptováno; ze strany předkladatele vysvětleno – nejedná se o duplicitu – pokud by se podařilo lépe formulovat legislativní text, nebylo by to na škodu (viz jednání).

	248
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 24. [povinnost Rady odeslat oznámení o zahájení správního řízení do 3 dnů od jeho zahájení, § 251 odst. 6]
k terminologii Rada vs. Úřad
Je odkazováno na připomínku k bodům 4. až 8., 21., 43. [terminologie hlavy II a její dopady, § 248]. Jaký je smysl této terminologie? Má snad znamenat, že tento úkon nemůže udělat administrativní aparát Úřadu?
	Akceptováno
	Z návrhu byla vypuštěna pevná lhůta pro odeslání oznámení o zahájení správního řízení a ponechána na obecné právní úpravě (bez zbytečného odkladu).
	Akceptováno

	249
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	ke stanovení lhůty jako takové
Předkladatel zde stanoví pro odeslání oznámení o zahájení správního řízení velmi krátkou lhůtu, která může být v řadě případů v podstatě jednodenní (návrh podaný nejen v období státních svátků, ale v podstatě kdykoli v pátek odpoledne, po skončení pracovní doby). 
Není vůbec zřejmé, proč se tak striktní lhůta stanoví. Důvodová zpráva uvádí, že se tato povinnost stanoví „pro vyloučení pochybností“ a „za účelem maximální efektivity správního řízení“, aniž by bylo vysvětleno, v čem by měly jaké pochybnosti existovat a jaké efektivity by mělo být navrhovaným opatřením dosaženo. K tomu, aby měl zadavatel možnost zjistit, že byl návrh podán, slouží povinnost navrhovatele doručit mu stejnopis návrhu.
Předkladatel zjevně nemá žádné praktické zkušenosti s vedením správního řízení, protože zcela opomíjí např. následující aspekty:
• než bude odesláno oznámení o zahájení správního řízení, musí být případ přidělen podle rozvrhu práce a oprávněná úřední osoba se s ním musí alespoň rámcově seznámit
• pokud předkladatel zároveň navrhuje vyloučit aplikaci § 37 odst. 3 správního řádu – bude se vždy vědět, že jde skutečně o návrh, a ne třeba o podnět? Jak má oprávněná úřední osoba takovou nejasnost v rámci jednoho dne (viz výše) vyřešit?
• zásadním problémem je samozřejmě řádná identifikace účastníků správního řízení. Jak bude postupováno vůči ostatním, později zjištěným účastníkům řízení, i s ohledem na zpřísnění koncentračních prvků? Pokud je skutečně třeba stanovovat tak krátké lhůty, bylo by na místě, aby Úřad nemusel v podstatě v řádu hodin určovat a ověřovat, kdo je účastníkem správního řízení (což bude bez dokumentace o zadávacím řízení mnohdy nemožné – např. v případech společného zadávání mnoha zadavatelů, mnohosti osob na straně vybraného dodavatele atd.), tj. aby byla mezi povinné náležitosti návrhu (§ 251 odst. 1) zařazena i identifikace účastníků řízení, za kterou by byl navrhovatel následně i procesně odpovědný (zamítnutí návrhu v případě neoznačení zadavatele, resp. všech zadavatelů, resp. v případě neoznačení kteréhokoli z účastníků správního řízení). Takové řešení by plně odpovídalo koncepci předkladatele posunout návrhové řízení o přezkoumání úkonů zadavatele co nejblíže k soudnímu řízení včetně zvýšení procesní odpovědnosti jeho účastníků. (Byť Úřad sám by takové zpřísnění náležitostí návrhu nikdy nenavrhoval, jedná se toliko o reakci na nepromyšlený návrh předkladatele, pokud by si na takto přísné lhůtě trval.)
V mnoha případech samozřejmě navrhovaná lhůta stíhatelná je, o čemž ostatně svědčí i stávající praxe Úřadu, který ve většině případů v takovém časovém horizontu o zahájení správních řízení informuje již dnes. Stanovovat ji však plošně nedává žádný smysl, protože ve složitějších případech, resp. za mnoha specifických okolností (doba podání návrhu, předmět řízení, složitost „členění“ veřejné zakázky atd.) realizovatelná není.
	Akceptováno
	Z návrhu byla vypuštěna pevná lhůta pro odeslání oznámení o zahájení správního řízení a ponechána na obecné právní úpravě (bez zbytečného odkladu).
	Dne 21.8.24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním.

	250
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	k okruhu adresátů oznámení
Není zřejmé, proč je z okruhu adresátů oznámení o zahájení správního řízení vyloučen (oproti obecné úpravě ve správním řádu) navrhovatel. I pro něj je přeci informace o tom, že správní řízení bylo na základě jeho návrhu skutečně zahájeno, důležitá. Nadto oznámení o zahájení správního řízení v praxi Úřadu obsahuje i procesní poučení pro účastníky řízení s cílem eliminovat procesní chyby stran.
	Akceptováno
	Z okruhu adresátů oznámení o zahájení řízení byla vypuštěna výjimka ve vztahu k navrhovateli.
	Dle informace z 21.8. 24 ÚOHS vypořádání akceptuje (k případné diskusi, zda je legislativně technicky ok, pokud je v textu „všem známým účastníkům“, ale ÚOHS vytvořil výklad k textaci § 251 odst. 6, který by měl korespondovat s vizí předkladatele

	251
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodům 25., 26. a 59. [běh lhůty pro vydání rozhodnutí ode dne podání návrhu, zrušení § 252 odst. 2, vypuštění možnosti uložit nápravné opatření v případě nezaslání dokumentace o zadávacím řízení, § 263 odst. 4 ZZVZ]
Vypuštění § 252 odst. 2 ZZVZ představuje zásadní změnu, která není v důvodové zprávě nijak odůvodněna. Dané pravidlo bylo přitom součástí právního řádu více než 10 let a souvisí s tím, že bez dokumentace
o zadávacím řízení nelze o věci nejen kvalifikovaně rozhodnout, ale je i těžké si na mnoha pochybení zadavatele (typicky při postupu „uvnitř“ zadávacího řízení) vůbec učinit názor.
Předkladatel návrhu hovoří opět pouze o „zrychlení vydání rozhodnutí“ a o tom, že „nebyl shledán žádný legitimní důvod pro to, aby lhůta pro vydání rozhodnutí začala běžet teprve v okamžiku doručení vyjádření zadavatele k návrhu a dokumentace zadávacího řízení“. Oním legitimním důvodem je právě nemožnost
v řízení efektivně postupovat bez dispozice dokumentací o zadávacím řízení. Reálně navrhované vypuštění odst. 2 nepředstavuje žádné zrychlení procesu rozhodování; naopak nelze přehlížet, že předkladatel ani po osobních diskusích mezi ním a zástupci ÚOHS nereflektoval jejich apel, že pro rozhodování je vždy nezbytné disponovat dokumentací o zadávacím řízení.
Je evidentní, že v honbě za „zrychlením vydání rozhodnutí“ a bez zkušeností s přezkumem předkladatel naprosto opomíjí význam dispozice s dokumentací o zadávacím řízení pro možnost vůbec správní řízení
o přezkoumání úkonů zadavatele smysluplně vést, navíc je jeho koncepce do té míry neujasněná, že si v tomto aspektu na mnoha místech protiřečí.
Na jedné straně předkladatel argumentuje „přenesením odpovědnosti za průběh řízení a zjištění rozhodných skutečností na účastníky řízení“. Pokud by tuto úvahu myslel vážně a důsledně z ní vycházel, znamenalo by to, že dokumentace není k posouzení věci potřeba (protože vše musí prokázat účastníci řízení). Tomu by ostatně nasvědčovalo i vypuštění § 263 odst. 4 ZZVZ, které dnes umožňuje situaci, kdy zadavatel dokumentaci o zadávacím řízení Úřadu nezpřístupní, procesně efektivně řešit. Pak by se ovšem nabízela varianta obecného zrušení povinnosti zadavatele Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení zpřístupnit, neboť je nadbytečná. Nerozptyluje dokumentace vlastně Úřad, resp. neodvádí jeho pozornost a nezatěžuje jeho kapacity na úkor posuzování toho, co tvrdí a prokazuje navrhovatel? 
Na druhé straně však předkladatel sám vychází z toho, že Úřad dokumentací o zadávacím řízení disponovat bude, neboť
• je nezbytná k posouzení splnění podmínek řízení (např. z čeho ověřit, zda byla splněna nová náležitost návrhu, tj. přiložení rozhodnutí o námitkách, pokud bylo navrhovateli doručeno – to, zda bylo rozhodnutí o námitkách zadavatelem vůbec vyhotoveno a stěžovateli řádně doručeno, Úřad může ověřit toliko z dokumentace)
• navrhovatel je podle § 251 odst. 1 ZZVZ (i ve znění po navrhované reformě) povinen k návrhu připojit v elektronické podobě písemné důkazní prostředky, jejichž provedení navrhl, nejsou-li součástí dokumentace o zadávacím řízení (a contrario jsou-li součástí dokumentace, připojovat je nemusí, neboť se počítá s tím, že Úřad dokumentací disponuje)
Pokud jde o vypuštění § 263 odst. 4, podle předkladatele má za následek, že „pokud zadavatel nezašle např. část nesouvisející dokumentace o zadávacím řízení, případně tuto nezašle předvídaným způsobem nebo ve stanovené lhůtě, nemusí to nutně vést ke zrušení zadávacího řízení.“ To je ovšem popis stávajícího stavu – po poslední novele (zák. č. 166/2023 Sb.) je uložení nápravného opatření z důvodu nezaslání dokumentace
o zadávacím řízení fakultativní, kdy při zvažování použití tohoto ustanovení je zohledňováno právě to, nakolik byl postupem zadavatele ohrožen řádný přezkum jeho jednání.
Za situace, kdy předkladatel ani nevychází z aktuální právní úpravy, tak jakékoli věcné odůvodnění předkládané změny chybí.
Zrušení předmětných ustanovení tak povede jen k tomu, že zadavatel bude moci neposkytovat Úřadu součinnost v podobě zaslání dokumentace v podstatě beztrestně, přitom předkladatelem navrhovaná konstrukce správního řízení nevychází důsledně z toho, že by dokumentace nebyla potřeba, naopak, opak je pravdou. Pokud se předkladatel odkazuje na porušení obecné zásady transparentnosti (jako na způsob řešení situace, kdy Úřad nebude mít dokumentaci k dispozici), není to přesné, protože se nejedná o zásadu, která by se měla uplatnit na postup zadavatele coby účastníka správního řízení.
Vypuštění předmětných ustanovení jde přímo proti hlavnímu smyslu navrhovaných úprav, tj. zrychlení přezkumu. Navíc velmi výmluvně demonstrují, že autor novely nevychází z ucelené, systematické představy o tom, jak by měl přezkum vlastně vypadat. Celý návrh (nejen v tomto bodě) vyznívá spíše v tom smyslu, že přezkum má být „hlavně rychlý“ – a ostatní není důležité.
Pokud předkladatel nepředstavuje ucelenou koncepci, jak by měla být odpovědnost za průběh řízení a zjištění rozhodných skutečností přenesena na účastníky řízení do té míry, že by dokumentace o zadávacím řízení nemusela být Úřadu vůbec zpřístupňována, je třeba trvat na zachování obou ustanovení, která garantují,
že Úřad bude mít k efektivnímu a rychlému přezkumu dostatek podkladů. Současně předkladatel může zvážit, zda by nebylo možno zkrátit lhůtu pro zaslání dokumentace Úřadu (Radě), aby mohlo být co nejdříve přistupováno k ověřování relevantních skutečností v dokumentaci o zadávacím řízení. 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel vychází z toho, že Úřad bude mít při zahájení řízení k dispozici nově návrh včetně námitek a rozhodnutí o nich (které obsahují základní informace o předmětu sporu a obrany zadavatele proti namítaným skutečnostem). Zadávací dokumentace a řada dalších dokumentů z průběhu zadávacího řízení je k dispozici veřejně na profilu zadavatele. Pro prvotní posouzení návrhu tyto dokumenty podle našeho názoru postačují (a např. v případě návrhu proti zadávacím podmínkám dokumentace o zadávacím řízení příliš nových informací nepřinese). Úřad bude mít i v navrhovaném případě dokumentaci o zadávacím řízení k dispozici nejpozději 10. kalendářní den od podání návrhu, následně bude mít k dispozici dalších 10 pracovních dní před konáním ústního jednání.
Ve vztahu k vypuštění § 263 odst. 4 předkladatel uvádí, že nepovažuje nápravné opatření v případě nezaslání dokumentace o zadávacím řízení spočívající v možnosti zrušit zadávací řízení za vhodné. V daném případě totiž může být sice sankcionován zadavatel zrušením zadávacího řízení, avšak tato sankce dopadne rovněž na navrhovatele, který má zájem na získání a plnění veřejné zakázky. Zároveň tak nedojde k posouzení otázky, která je předmětem návrhu. Nedodání dokumentace o zadávacím řízení pak může být případně zohledněno i v rámci rozhodnutí Úřadu (pokud např. zadavatel takto neprokáže, že k určitému pochybení nedošlo). V neposlední řadě je nezaslání dokumentace Úřadu přestupkem, za nějž může být uložena pokuta až do výše 1 mil. Kč.
	Rozpor přetrvává

	252
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 27. [projednací zásada, § 252a]
Navrhovaný § 252a ZZVZ představuje zásadní zlom v dosavadní právní úpravě, přičemž proti navržené úpravě je třeba vznést námitky dvojího typu – jednak lze pochybovat o samotné vhodnosti posunu k „formální“ pravdě (která je vlastní civilním sporům, kde spolu soupeří dva soukromé zájmy žalobce a žalovaného), jednak užitím této zásady ve správním řízení vzniká zvláštní a nedomyšlený hybrid.
k vhodnosti zavedení projednací zásady pro návrhová řízení o přezkoumání úkonů zadavatele
Dosavadní právní úprava a aplikační praxe v podstatě po celou dobu, co jsou veřejné zakázky v samostatné České republice předmětem právní regulace, akcentovala, že úprava zadávání veřejných zakázek není čistě soukromoprávní, ale obsahuje v sobě i silný veřejnoprávní prvek (ochrana veřejného zájmu spočívajícího
mj. v ochraně férové hospodářské soutěže a skrze ni i hospodárného vynakládání veřejných prostředků).
Opuštění principu materiální pravdy (tj. odpovědnosti správního orgánu za zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti) je neodmyslitelně spojeno s představou, že v daném typu správního řízení není nijak přítomen veřejný zájem. Jen za toho předpokladu je možno nechat jen na účastnících řízení odpovědnost za výsledek takového řízení. Lze mít za to, že představa, že přezkum jednání zadavatele je sporem soukromých zájmů dodavatele a soukromých zájmů zadavatele, není v kontextu českého právního prostředí všeobecně přijímána.
Argumentace předkladatele k tomu, proč má k takovému zásadnímu zlomu v právní úpravě dojít, je podivuhodně strohá a neurčitá. Zásada materiální pravdy je v důvodové zprávě popisována jako „časově náročná a zásadním způsobem vytěžující personální kapacity ÚOHS“. V rámci RIA je pak už poněkud podrobněji rozvedeno, že „[c]ílem je omezit vyšetřování formou dotazování na trhu. Tato praxe se velmi rozvinula a nyní se využívá přibližně ve třetině případů. Tento prvek patří do řízení ex offo, nikoliv do řízení
o návrhu.“ V kontextu této věty v RIA ÚOHS upozorňuje, že nevede žádné statistiky, v kolika procentech případů provádí šetření na trhu, a není mu známo, že by jakýkoliv zástupce ÚOHS mohl v tomto ohledu dát relevantní informaci předkladateli. Je tedy požadováno odstranění poznámky pod čarou č. 37 v RIA.
Opět se tedy jedná o zásadní koncepční změnu motivovanou pouze snahou o zrychlení správního řízení,
bez ohledu na jakékoli další důsledky.
Jako konkrétní případ nedomyšlenosti dané procesní revoluce je možno uvést situaci, kdy bude navrhovatel zpochybňovat přiměřenost zadávacích podmínek (typicky požadavků na kvalifikaci). Nepřiměřené požadavky na kvalifikaci jsou přitom jednou z klasických praktik, kterými zadavatelé omezují hospodářskou soutěž
a jejichž prostřednictvím dopředu nezákonně „ukazují“ na konkrétního dodavatele. Podle konstantní judikatury je třeba přiměřenost zadavatelových požadavků poměřovat nejen s předmětem veřejné zakázky, ale i se situací na relevantním trhu (aby nedocházelo k jeho uzavírání a následnému umělému prodražování veřejných zakázek z důvodu nízké konkurence).
Předpokládá snad předkladatel, že tato dlouhodobá rozhodovací praxe bude (bez změny materiálních pravidel pro zadávání, které nejsou navrhovány) opuštěna? Anebo předpokládá, že důkazy obdobné rešerším relevantního trhu má v přísné koncentrační lhůtě předložit sám navrhovatel? Pokud platí druhá varianta, jde vlastně o skrytou změnu materiálního zadávacího práva, protože předkladatel si musí být dobře vědom toho, že je téměř vyloučeno, aby soukromá osoba (navíc taková, která se na daném trhu sama pohybuje, tj. je ve vztahu k osobám, které mohou o situaci na trhu podat informace, v konkurenčním vztahu) mohla takový důkaz přinést.
Důsledkem přijetí této úpravy by tak bylo radikální snížení ochrany hospodářské soutěže na poli veřejných zakázek (se všemi negativními důsledky, včetně rozpočtových). Spíše jde o to, že autor předkládaného legislativního textu nemá vůbec žádnou představu, jak by podle nových pravidel mělo správní řízení probíhat (snad kromě přání, aby probíhalo rychle).
k nedomyšlenosti předkládané právní úpravy – obecně
Projednací zásada je vlastní civilnímu procesu (navrhovaný § 252a ZZVZ je ostatně v podstatě opsané ustanovení § 120 občanského soudního řádu), v oblasti správního práva jsou její důsledky velkou neznámou.
Předkladatel si je toho ostatně jistě vědom, když sám v důvodové zprávě k odst. 3 (Rada může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků) uvádí: „Tohoto institutu by však Rada neměla využívat
v případech, kdy budou účastníky řízení shodně tvrzeny skutečnosti, ohledně kterých existují důvodné pochybnosti. Ve vztahu k těmto tvrzením by tak měla Rada provést dokazování, a to zejména za účelem ochrany veřejného zájmu dle § 2 odst. 4 správního řádu.“
Autor důvodové zprávy správně připomíná jednu ze základních zásad správního řízení: Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem. Jak ovšem lze na soulad s veřejným zájmem dbát v podmínkách projednací zásady vůbec (nejde jen o § 252a odst. 3 ZZVZ!), tj. v situaci, kdy nelze jít nad návrhy stran? Toliko snad za podmínek stanovených v § 252a odst. 2, což však nemusí být dostatečné (srov. zejm. omezení dokazování na to, co už je obsahem správního spisu).
Opět je tedy třeba se ptát, jestli předkladatel úplně novou konstrukci správního řízení, v českém právním kontextu naprosto ojedinělou, navrženou navíc bez reálné diskuse s odborníky, kteří dnes dozor nad postupy zadavatelů vykonávají, skutečně domyslel, resp. zda správně odhadl všechna rizika, která jsou s jejím zavedením spojena.
Navrhovaná revoluční změna totiž může vést ke zcela nezamýšleným důsledkům (na první pohled kodifikovaná projednací zásada, ve skutečnosti na základě § 2 odst. 4 správního řádu a soudní judikatury uplatňovaná zásada vyšetřovací), které způsobí v přezkumném řízení namísto urychlení chaos.

k nedomyšlenosti předkládané právní úpravy – konkrétně
Pokud je deklarovaným cílem „omezit vyšetřování formou dotazování na trhu. Tato praxe se velmi rozvinula a nyní se využívá přibližně ve třetině případů. Tento prvek patří do řízení ex offo, nikoliv do řízení o návrhu,“ jak je podle představ předkladatele zajištěno, že provedení šetření na relevantním trhu neoznačí navrhovatel podle navrhovaného § 252a odst. 1 ZZVZ jako důkaz, který má opatřit a provést Úřad, protože on sám jej nemá k dispozici?
A simili může být nakládáno se znaleckými posudky. Je navrhovatel k prokázání určité odborné skutečnosti (např. že vybraným dodavatelem předložený harmonogram stavby neodpovídá technickým normám) povinen znalecký posudek předložit, nebo postačí, když navrhne Úřadu, aby jej nechal vyhotovit? V poměrně krátké lhůtě, která je pro podání návrhu stanovena, a v souladu s přísnými koncentračními prvky může plausibilně tvrdit, že nebyl schopen znalecký posudek sám obstarat (což je rozdíl oproti civilnímu soudnímu řízení, kterým se předkladatel inspiruje, jež však není svázáno tak přísnými procesními lhůtami).
Konečně jaký je vzájemný vztah navrhovaných ust. § 251 odst. 1 ZZVZ a § 252a ZZVZ. Obě ustanovení hovoří o povinnosti vztahujících se k dokazování, ovšem vždy poněkud jinak (povinnost navrhnout provedení důkazů, přiložit některé důkazní prostředky vs. povinnost označit a předložit důkazy…). Kdo tedy vlastně opatřuje důkazy?
Ve výsledku je nezbytné analyzovat a definovat, jak má vlastně řízení o přezkumu vypadat (metoda „puzzle“, kdy se v zásadě náhodně kombinují procesní postupy správního práva a civilního sporného řízení, je popřením racionálního legislativního procesu), a na základě takové analýzy teprve formulovat konkrétní ustanovení, která jednak nebudou ve vzájemném rozporu, a jednak budou skutečně zaručovat řádný a efektivní přezkum aspoň na stávající úrovni (tj. budou garantovat, že nepůjde o chaotický krok zpět).
	Neakceptováno, vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Co se týká připomínky ohledně vztahu navrhovaných § 251 odst. 1 ZZVZ a § 252a ZZVZ uvádí předkladatel, že po zvážení přistoupil k vypuštění první věty v § 252a odst. 1, aby nevznikaly naznačené výkladové problémy. Do § 251 odst. 1 naopak byla doplněna rovněž povinnost označení „úkonů nebo opomenutím zadavatele podle § 250 odst. 1“, aby ustanovení odpovídalo dikci § 257a písm. a) a § 263 odst. 1.
Ve vztahu k vlastnímu průběhu návrhového řízení předkládáme samostatný dokument s uvedením jednotlivých kroků („krokovník“), jehož projednání předpokládáme v rámci vypořádání připomínek.
	Rozpor přetrvává i po jednání 27.9. 

	253
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 27. [rozhodování Rady, ústní jednání, sdělení předběžného názoru, § 252b]
k nepřiměřenému zatížení členů Rady způsobujícímu nefunkčnost navrženého modelu
Předkladatel nové úpravy přezkumu postupu zadavatele koncipuje novou úpravu ryze teoreticky, tzn. bez jakékoli zkušenosti s reálným průběhem a složitostí předmětných správních řízení v českém kontextu (jakékoli zahraniční inspirace jsou nepřenositelné např. bez detailní analýzy toho, co je vlastně předmětem přezkumu, zda jsou v obdobném rozsahu napadány zadávací podmínky, zda tamější zadavatelé vůbec stanoví např. podmínky účasti tak iracionálně, jak se zhusta děje v českém zadavatelském prostředí apod.).
Výsledkem je pro funkčnost celého modelu smrtící koktejl, jehož jednotlivé složky lze heslovitě popsat následujícím způsobem:
- nízký počet členů Rady
o počet senátů je navržen na úrovni stávajícího počtu odborů Sekce veřejných zakázek ÚOHS; rozhodování v senátech však bude pro jejich členy mnohem časově náročnější než činnost stávajících ředitelů odborů. Je třeba vycházet z toho, že s (téměř) povinným ústním jednáním a projednací zásadou roste význam zásady přímosti, tj. bude to muset být člen senátu, který se do posledního detailu bude muset seznámit s argumentací stran sporu, aby se mohl rozumně účastnit ústního jednání; též lze předpokládat, že by to měl být on, kdo bude formulovat konečné rozhodnutí; využití administrativního aparátu tak bude na rozdíl od fungování klasického správního úřadu a správního řízení velmi omezené
o reálná analýza zatíženosti zcela absentuje; 3 nebo 4 senáty je málo (k tomu je v podrobnostech odkazováno na obecnou připomínku k zavedení kolektivního rozhodování)
o nevhodně navržené složení Rady – institut tzv. „externího člena“ (není vyjasněno, jakým způsobem se bude s ohledem na své stále zaměstnání zapojovat do práce senátu, zda se tedy v představách předkladatele vlastně vůbec jedná o tříčlenný senát, nebo o senát, kde práci zastávají dva stálí členové a externí člen je jen konzultantem dílčích otázek)
- nereálné lhůty na přípravu předběžných právních názorů a rozhodnutí
o předkladatel předpokládá, že senát bude schopen do třech týdnů od obdržení návrhu (návrhu, nikoli argumentace obou stran sporu či dokumentace o zadávacím řízení, ta bude k dispozici až o 10 dní později!) formulovat předběžný právní názor na ústním jednání
o je to však reálné v situaci, kdy se každý člen senátu (včetně externího člena, který do řešení případu rozhodně „nenaskočí“ hned) musí seznámit s podklady (mnohdy stovky až tisíce stran), s argumentací stran sporu a předběžný právní názor (včetně nezbytných rešerší) projednat s ostatními členy? Uvědomuje si předkladatel, že předmětem posuzování jsou mnohdy dokumenty, které sám zadavatel, resp. jeho rozsáhlý tým analyzoval několik měsíců? Co má Rada dělat, když si není předběžný právní názor v zadaném čase schopna vytvořit? Co když tou dobou bude ještě probíhat samotné dokazování s ohledem na jednání účastníků řízení. Těžko může nařídit ústní jednání, když právě na něm má podle § 252b odst. 3 ZZVZ tento názor sdělit. Na druhou stranu jej nemůže ani nenařídit. Takže opět neřešitelná procesní situace způsobená nepromyšleností celé koncepce.
- množství vyřizovaných věcí
o při všem, co bylo uvedeno výše, je dále třeba si uvědomit, co všechno předkladatel od členů Rady očekává: především (1) řešení jednotlivých návrhových věcí v senátech. 213 správních řízení zahájených na návrh v r. 2023 představuje při 3 senátech cca 6 případů na senát během měsíce, tj. cca 1,5 případů na týden. V zásadě tedy platí, že každý týden bude muset senát (a to tento výpočet nezohledňuje dovolené a nemocnost) provést 1 až 2 ústní jednání týkající se jen návrhových věcí, spíše však mnohem více (více jednání ve složitých případech, odvolací agenda…). K tomu dále (2) rozhodování o rozkladech proti rozhodnutím o předběžném opatření, proti rozhodnutím Úřadu v řízeních ex officio (podle apelačního principu!) a (3) účast na jednání pléna (projednávání věcí předložených plénu k rozhodnutí, výběr rozhodnutí do sbírky rozhodnutí…). Předpokládejme, že je třeba počítat i s přiměřeným časem nejen na odborný rozvoj, ale i na sdílení názorů prostřednictvím účasti v odborných diskusích. Pakliže je předkladatel inspirován německým modelem, nelze přehlížet, že tam senáty mají, dle výroční zprávy (dostupná zde: https://www.bmwk.de/Redaktion/DE/Downloads/V/vkbj-2022.pdf?__blob=publicationFile&v=4) nižší zatížení v návrhových věcech a řízení ex officio vůbec neprochází jejich činností (k počtu ex officio řízení srov. výroční zprávu ÚOHS). Pro úplnost je pak možno doplnit, že v rámci ex officio řízení předkladatel zavádí princip apelace, což s sebou ponese zvýšené nároky na vedení řízení ve druhém stupni.
- nedostatečné odměňování
o ve snaze o umělou rozpočtovou neutralitu navrhované revoluční změny je pak (vedle podcenění samotného počtu senátů) odměňování členů Rady navrženo zhruba na úrovni ředitelů odborů (plat vč. příplatku za vedení a osobního příplatku) napříč státní správou, ovšem bez možností jejich navýšení např. formou odměn. Je pak třeba klást si otázku, pro koho vlastně bude tak odpovědná práce vykonávaná pod mimořádným časovým tlakem (navíc s nebezpečím odvolání z funkce v případě v zásadě jakékoli zdravotní komplikace) vlastně zajímavá. O „koncepčnosti“ přístupu pak hovoří mj. např. to, že odměňování externího člena senátu je v hodinovém srovnání navrženo v několikanásobné výši oproti stálým členům senátu; v honbě za umělou rozpočtovou neutralitou není rovněž zohledněno to, že předseda senátu, který by měl samostatně rozhodovat v procesních otázkách, bude odměňován stejně jako „řadoví“ členové. 
Pevně stanovené lhůty bez ohledu na předmět řízení, jak jsou uvedeny v navrhovaném § 252b ZZVZ, spolu s dalšími nevhodně nastavenými parametry kolektivního rozhodování, ve výsledku jednoznačně ohrozí kvalitu rozhodování a hrozí, že výsledkem navrhovaného experimentu bude zejména podkopaná důvěra ve správnost a kompetentnost rozhodování. Upřednostnění rychlosti (v zásadě až zaslepené) zde může vyústit v předkladatelem nezamýšlené důsledky spočívající v obecné nefunkčnosti a nekvalitě přezkumu. V kontextu navrhovaných změn, resp. vyvolané „nutnosti“ reformy nelze přehlížet, že předkladatel se jakkoliv negativně nevyjádřil, že by současná rozhodovací praxe byla nekvalitní; naopak sám předkladatel chce zachovat know how stávajících zaměstnanců Úřadu; lze tedy dovodit, že jejich přístup a postupy při výkonu dozoru považuje překladatel za správné. Nicméně nelze přehlížet, že rámec přezkumu, jak jej předkladatel navrhuje, nemůže udržet kvalitu a standard současného rozhodování, což jednoznačně plyne z připomínek k předloženým materiálům.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. K projednání nově navrženého využití komisí pro rozhodování návrhových řízení předkládáme samostatný dokument.
	Rozpor přetrvává

	254
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	k pevně stanovené lhůtě pro konání ústního jednání
To, že je návrh formulován pouze na základě teoretických představ, je zvláště patrné na stanovení fixní lhůty pro konání ústního jednání. 
Již výše bylo popsáno, proč se v mnohých případech nebude možno ve stanovených lhůtách připravit na ústní jednání, resp. formulovat předběžný právní názor.
Mnohdy však mohou nastat i komplikace ryze procesního charakteru. Je zcela reálná situace, kdy je návrhem napadán výběr dodavatele, jehož přesnou identifikaci (např. všech členů konsorcia) se Úřad dozví až z dokumentace o zadávacím řízení (k této problematice viz připomínka k bodům 25., 26. a 59.), přičemž může zjistit, že jde o dodavatele zahraničního. To znamená, že až po deseti dnech po podání návrhu (§ 252 odst. 1 ZZVZ) je možno ústní jednání nařídit. To znamená, že účastník řízení se o ústním jednání dozví jen pár dní před jeho konáním, v případě doručování do zahraničí v podstatě ani není jisté, že se o ústním jednání dozví včas. Nemusí přitom jít ani o doručování do zahraničí, se lhůtou pro vybírání datových schránek (tj. s tím, že „není doručeno okamžitě“) počítá i zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Jak si pak předkladatel představuje uplatnění procesních práv vybraného dodavatele v rámci ústního jednání (přísná koncentrace řízení), o jehož konání se dozvěděl pár dní předem (případně se vůbec nedozvěděl)? Jak zajistil, aby měly strany řízení v tomto kontextu aspoň elementárně rovné postavení?
Platí obdobná situace jako v případě navrhovaného § 251 odst. 6 ZZVZ – ve většině případů půjde stanovená lhůta dodržet, v nezanedbatelném počtu řízení však nikoli, a předkladatel s tím přitom jako kdyby vůbec nepočítal a nenabízí žádné řešení takových složitých situací. 
Celá řada ustanovení v návrhu reformy obecně stanoví pevnou lhůtu (pro projednání věci v plénu, pro oznámení o zahájení správního řízení, pro nařízení ústního jednání…), a to i pro velmi netriviální úkony. Předkladatel tu na jednu stranu vytváří v jeho představách důvěryhodný „panel odborníků“, který by měl s všeobecně přijímanou autoritou rozhodovat náročné spory pramenící ze zadávání veřejných zakázek, aby mu na druhou stranu svým návrhem vyjadřoval apriorní a téměř absolutní nedůvěru. Namísto toho, aby nechal tyto odborníky s postavením ústavních činitelů vykonávat jejich práci podle nejlepšího vědomí a svědomí (maximálně při vázanosti lhůtami typu „bez zbytečného odkladu“, „neprodleně“ apod., které umožňují odbornou úvahu např. nad tím, kdy je možno smysluplně nařídit ústní jednání, na kterém bude sdělen opět smysluplný předběžný právní názor), „sešněrovává“ je „hloupými“ (a contrario „smart“) lhůtami, které jen povedou ke ztrátě jejich autority (a autority Úřadu obecně). Představme si situaci, kdy je Rada donucena nesmyslnou pevnou lhůtou nařídit ústní jednání v situaci, kdy má přezkoumávat soulad např. harmonogramu výstavby trasy metra se zadávacími podmínkami, tedy skutečnost, se kterou se sám zadavatel, resp. tým odborníků na jeho straně „mořil“ několik měsíců. Takové ústní jednání tedy bude nařízeno, účastníci se sejdou – jen proto, aby jim členové senátu sdělili, že „zatím nic neví“ (protože zatím si harmonogram ani nestihli přečíst), a jednání rovnou přerušili. Nelze si snad představit nic horšího pro prestiž a autoritu dozorového orgánu a pro elementární důvěru veřejnosti ve státní aparát vůbec. Úřad požaduje, aby se předkladatel při konstrukci procesních pravidel nedržel falešné představy, že „čím více regulace, čím více lhůt a omezení pro rozhodující orgán, tím lépe“, ale aby naopak projevil aspoň trochu odvahy v tom smyslu, že systému, který sám bez konzultace s jinými navrhl, dopřeje aspoň trochu důvěry.
Otázkou pak obecně ve vztahu ke správnímu řízení, které je typicky písemné (a zadávací postupy jsou až na výjimky též písemné), je, zda nařizovat ústní jednání. Vhodnější by bylo, aby toto bylo v pravomoci Rady.
To je v konečném důsledku i obsah navržené úpravy, kdy Rada může dojít k závěru, že ústní jednání není účelné. Není zde důvod k odchylce od obecné úpravy ve správním řádu. 
	Akceptováno
	Předkladatel přikládá jako samostatný dokument předpokládaný průběh správního řízení („krokovník“) a je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2. Nelze také opomenout, že i v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případě návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné, jak již bylo uvedeno, možné ústní jednání nenařídit. 
	Na jednání 27.9. odsouhlasena možnost nenařídit ústní jednání do 20 dnů+.

	255
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	k průběhu ústního jednání / sdělování předběžného právního názoru (§ 252b odst. 3 ZZVZ)
Podle navrhovaného § 252b odst. 3 ZZVZ Rada při ústním jednání sdělí účastníkům řízení předběžný právní názor a dá stranám možnost se k němu vyjádřit. Podle důvodové zprávy „ke sdělení předběžného názoru by měla Rada přistoupit až v závěru ústního jednání poté, co účastníci řízení přednesou svá vyjádření, návrhy důkazů a jiné návrhy, aby měla Rada možnost předběžný názor přehodnotit a případně přerušit řízení v případě, že dojde k uplatnění takových rozhodných skutečností, které způsobí, že původně zaujatý předběžný názor již nebude přiléhavý.“
Na základě předloženého návrhu si tak nelze učinit konkrétní představu, jak by vlastně mělo jednání Rady probíhat. Text zákona by svědčil spíše pro to, že členové senátu sdělí účastníkům řízení svůj předběžný právní názor tak, jak si jej utvořili na základě návrhu, vyjádření zadavatele, námitek a rozhodnutí o námitkách (případně relevantní části dokumentace o zadávacím řízení, na kterou v souladu s projednací zásadou uvedené dokumenty odkazují) – a dají stranám možnost se k němu vyjádřit. Důvodová zpráva naproti tomu jako by počítala s tím, že účastníci řízení mohou v rámci ústního jednání sdělit nějaké novoty, které by předběžný právní názor mohly zvrátit. Nebyly by však takové novoty v rozporu s koncentračními prvky (§ 251 odst. 4, 5 ZZVZ), a neměly by tudíž představovat spíše výjimku?
Je nezbytné vyjasnit smysl a zejména průběh ústního jednání. Poněkud naivní představa předkladatele návrhu, že účelem ústního jednání je si vše pěkně vysvětlit, v důsledku čehož si na jeho závěru účastníci řízení tak říkajíc „padnou kolem krku“, je iluzorní a neodráží českou kulturní realitu. Proto je třeba se pohybovat v bezpečném prostředí pevně stanovených pravidel.
V návaznosti na to je třeba vyjasnit zejména následující aspekty:
• Musí být konečné rozhodnutí v souladu se sdělením předběžného právního názoru (pokud ano, z čeho taková povinnost vyplývá)?
• Pokud je odpověď na předchozí otázku kladná, znamená to, že v případě, že členové senátu změní již vyjádřený právní názor (typicky v důsledku vyjádření účastníků řízení k němu), je třeba znovu vyjádřit předběžný právní názor (a nařídit za tím účelem nové ústní jednání)? Z čeho takový postup případně vyplývá?
• Sděluje se předběžný právní názor vždy, tedy i v případě, kdy má být dle přesvědčení členů senátu řízení zastaveno z procesních důvodů? Z čeho vyplývá odpověď (ať už kladná, nebo záporná) na tuto otázku?
Do doby, než budou shora uvedené otázky vyjasněny (a to i na úrovni legislativního textu), je třeba právní úpravu ústního jednání označit za neúplnou a nedomyšlenou.
	Vysvětleno
	Průběh ústního jednání je popsán v § 252b odst. 3 (po úpravě odst. 2), tedy tak, že nejprve bude sdělen předběžný právní názor a následně budou mít účastníci možnost se k němu vyjádřit. V důvodové zprávě zůstal nedopatřením text, který neodpovídá navrhovanému znění (za což se předkladatel omlouvá). Důvodová zpráva bude upravena v duchu textu zákona. 
Ve vztahu k otázce souladu předběžného právního názoru s konečným rozhodnutím uvádíme, že by tomu tak mělo být na základě zásady legitimního očekávání. Pokud by došlo k tomu, že Úřad předběžný právní názor změní, domníváme se, že by mělo být nařízeno nové ústní jednání a prezentován změněný předběžný právní názor, případně by tento změněný předběžný právní názor mohl být prezentován písemně. Máme za to, že tento postup není třeba výslovně upravovat v textu zákona, nicméně v tomto duchu bude doplněna důvodová zpráva.
Ohledně sdělování předběžného právního názoru v případě, kdy má být řízení zastaveno z procesních důvodů, uvádíme, že Úřad může řízení vždy zastavit dle § 257 dříve, než dojde k nařízení ústního jednání. Uvedené bude rovněž doplněno do důvodové zprávy. Pokud by nemohlo dojít k zastavení řízení do 15 dnů od podání návrhu, může být využito možnosti ústní jednání nenařídit z důvodu zjevné neúčelnosti.
	Rozpor přetrvává

	256
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	k audiovizuálnímu záznamu ústního jednání [§ 252b odst. 4]
Je jistě na místě upravit zvláštním způsobem zachycení obsahu ústního jednání (ustanovení § 18 správního řádu o protokolu je mimořádně nepružné a zastaralé), zvolené řešení však vzbuzuje několik praktických otázek, u kterých není zřejmé, zda se jimi předkladatel vůbec zabýval:
- Úřad musí být na pořizování audiovizuálního záznamu patřičně vybaven (jednací síně + technické vybavení, kterým v současné době nedisponuje – bude třeba nový informační systém – to s sebou nese náklady, a to finanční i časové – jeho pořízení bude třeba realizovat v zadávacím řízení dle ZZVZ). Náklady na úpravy stávajícího informačního systému tak, aby byl schopen zpracovávat větší soubory, jsou odhadnuty na cca 1,9 mil Kč, avšak implementace těchto úprav může vést ke snížení spolehlivosti celého systému, v důsledku čehož může dojít k tomu, že bude potřeba pořídit zcela nový informační systém. V případě pořízení nového systému jsou náklady odhadovány na 38–50 mil. Kč.
- jak se budou účastníkům zasílat audiovizuální záznamy, jejichž velikost se počítá spíše ve stovkách MB, případně v GB? Nepředpokládá se snad, že by se poštou doručovala CD / flash disky apod.?
- existuje analýza toho, jak složité a zda vůbec možné bude uchovávání záznamu v kontextu právní úpravy a praxe spojené se zákonem o archivnictví a spisové službě (elektronická spisová služba)? Proběhly v tomto směru konzultace s ministerstvem vnitra, případně Národním archivem?
- existuje relevantní analýza nákladnosti navrhovaných technických řešení (platí i pro využití videokonferenčního zařízení podle navrhovaného § 252c): jednak samotné pořízení nových informačních systémů a technického vybavení (v souladu s požadavky na kyberbezpečnost), dále náklady na uchovávání velkého množství dat atd.
	Akceptováno jinak
	Odstavec 4 byl upraven tak, že pořízení protokolu je ponecháno na obecné právní úpravě. V souladu s připomínkou Ministerstva vnitra byl pojem "audiovizuální záznam" změněn na pojem "obrazový a zvukový záznam" odpovídající § 18 správního řádu.
S ohledem na zmíněné technické obtíže se stanoví povinnost pořízení pouze zvukového záznamu, který nebude účastníkům doručován, nýbrž jim bude v případě potřeby k dispozici ve spisu. 
	Rozpor přetrvává

	257
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	k neúčasti účastníka řízení na ústním jednání [§ 252b odst. 5]
V souvislosti s konáním ústního jednání je třeba dále vyjasnit některé aspekty, na které neposkytuje odpověď ani důvodová zpráva. 
Především ve vztahu k druhé větě vzbuzuje pochybnost použití obratu „má se za to“. Jedná se o vyvratitelnou právní domněnku, tj. v případě, že se účastník jednání nezúčastní, ale zároveň sdělí, že na své přítomnosti trvá, znamená to, že je třeba nařídit ústní jednání znovu?
Je třeba počítat s tím, že ústní jednání bude klíčovou součástí správního řízení; s ohledem na posílení odpovědnosti účastníků řízení za výsledek řízení si lze představit i nejrůznější důvody pro oddalování ústního jednání ze strany účastníků.
Bylo by proto více než vhodné ústní jednání v zákoně více upravit, zejména s ohledem na zabránění obstrukčního jednání (zavedení právní fikce – „platí, že souhlasí s vydáním…“, zavedení omezené možnosti omluvy z ústního jednání toliko ze zákonem stanovených důvodů atd.). Pokud je zákon vůči účastníkům na jednu stranu vstřícný (umožnění distančního konání), měl by být i přiměřeně přísný, pokud jde o možnosti tento institut zneužívat. Naopak mohou existovat situace, kdy je neúčast na ústním jednání omluvitelná (nemoc, pobyt v nemocnici) a účastník řízení by za ni neměl být procesně sankcionován.
V navržené podobě je institut ústního jednání třeba označit za nedomyšlený.
	Akceptováno částečně
	Ustanovení bylo formulačně upraveno. První věta byla upravena tak, aby bylo zřejmé, že ústní jednání se může konat i bez přítomnosti účastníka. Ve větě druhé bylo vypuštěno vyloučení použití odstavce 2 (původně odst. 3), tedy pokud by se jednání neúčastnil žádný z účastníků, bylo by ukončeno, nicméně účastníkům v takovém případě bude sdělen předběžný právní názor písemně. 
S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. 
Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Rozpor přetrvává

	258
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 27. [využití videokonferenčního zařízení, § 252c]
Obecně je nutno s využitím moderních komunikačních technologií souhlasit, zároveň je však třeba zdůraznit, že je s ním spojena celá řada aspektů, které je třeba vzít na vědomí, resp. vyřešit:
- především je třeba, aby byl Úřad dostatečně technicky vybaven; nejde jen o IT vybavení umožňující samotné provedení videokonference (přiměřeně zabezpečeným způsobem – v průběhu jednání může být sdělováno obchodní tajemství, citlivé informace apod.), ale i její zvukový a obrazový záznam 
- není zřejmé, jak bude „na dálku“ ověřeno, že Úřad jedná s osobou oprávněnou jednat za účastníka/jménem účastníka v řízení před Úřadem, jak bude zajištěno dodržení zásady neveřejnosti správního řízení (nikdy nelze zjistit, kolik osob se nachází „na druhém konci linky“); tyto obecné otázky je třeba ze strany předkladatele komplexně vyřešit v dohodě s ministerstvem vnitra jako gestorem legislativy v oblasti správního řízení, aby byly nesporné a nestaly se předmětem obstrukčních námitek účastníků správního řízení
- ani důvodová zpráva pak nepopisuje, co se má stát v situaci, kdy účastník řízení vznese námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu? Jedná se o námitku, jejíž pravdivost reálně nejde ověřit (jednoduše vzato osoba „na druhém konci linky“ tvrdí, že nevidí, neslyší apod., i když třeba prezenčně přítomní členové senátu a účastníci žádné problémy nepociťují). Lze ji vůbec někdy zamítnout? Znamená to, že v takovém případě bude možné / nutné ústní jednání přerušit
(a napříště možnost využití videokonferenčního zařízení vyloučit)? Nejedná se vlastně o nejúčinnější obstrukční ustanovení, tj. zabýval se předkladatel otázkou, jak zabránit tomu, aby tato námitka nebyla vznášena opakovaně účelově? Nebo předpokládá technické řešení, pomocí kterého bude moci Úřad v reálném čase ověřit kvalitu spojení a podle toho námitce vyhovět (a jakým způsobem – to návrh vůbec neřeší) / ji zamítnout? Bez takového řešení (jehož dostupnost je třeba ověřit) je předmětné ustanovení velmi rizikové. Ustanovení je inspirováno, jako mnohá další, občanským soudním řádem, nicméně je otázkou, nakolik je inspirace civilním procesním kodexem vhodná za situace, kdy je ze strany předkladatele vyvíjen tak extrémní tlak na rychlost řízení (tj. tlak, který je civilnímu procesu v podmínkách českého práva zcela cizí – průměrná délka prvostupňového civilního soudního řízení dlouhodobě osciluje mezi 260 a 280 dny).
Jednoznačně by též mělo být zakotveno, že účast formou využití videokonferenčního zařízení je právně postavena na roveň osobní účasti na ústním jednání (i s ohledem na navrhovaný § 252b odst. 5 ZZVZ)
	Neakceptováno, vysvětleno
	Domníváme se, že za současného stavu techniky existuje řada běžně dostupných nástrojů (jako je např. Skype for business, MS Teams), které je možno pro uvedené účely využít. Podle našich informací se takové nástroje používají i v rámci soudních řízení. Rovněž snímání jednací místnosti kamerou je dnes poměrně běžné (např. v rámci jednání prostřednictvím MS Teams) a tyto nástroje také umožňují zaznamenání záznamu včetně vytvoření automatického přepisu.
Co se týká identifikace účastníků v případě videokonference, máme za to, že tato otázka nemusí být řešena v textu zákona. V obecné rovině se nicméně nabízí využití prostředku pro elektronickou identifikaci, který je vydán v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů. Alternativou může být přidělení jedinečného identifikátoru, kterým by se účastník správního řízení po přihlášení Úřadu prokázal.
Předkladatel nemá žádné konkrétní řešení pro situace námitek proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. Nemá je ostatně ani § 102a občanského soudního řádu, které bylo inspirací tohoto ustanovení. Nelze skutečně vyloučit, že v některých případech bude nutné řízení přerušit a provést úkony prezenčně. Je však otázkou, zda obava z případného zneužití této možnosti, která jinak může průběh řízení urychlovat, má být důvodem pro jeho vypuštění.
Do návrhu novely byly zapracovány připomínky Ministerstva vnitra týkající se podepisování protokolu a práva na osobní účast v řízení.
	Rozpor přetrvává

	259
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodům 31. a 32. [snížení maximálních hodnot kaucí, § 255 ZZVZ] ke snížení maximální hodnoty kauce
Snížení kaucí (maximální hodnota se snižuje na 1/5) se podivuhodně vymyká z koncepce celé reformy dozoru, ve které lze spíše vysledovat tendence k omezování práv dodavatelů domoci se ochrany před nezákonným postupem zadavatele (projednací zásada, omezení efektivity řízení o uložení zákazu plnění smlouvy a další). Zde se najednou otevírá cesta k usnadnění napadání právě největších (strategických) zakázek.
Je možné, že předkladatel má pocit, že je třeba dozor nad zadáváním právě těch nejdůležitějších veřejných zakázek zesílit, pak ovšem není zřejmé, proč tak činí cestou zvýšeného nápadu návrhů k Úřadu za současného omezení jeho možnosti hájit v takových případech veřejný zájem. Výsledným efektem totiž je, že se jedná výlučně o usnadnění prosazování soukromých zájmů dodavatelů.
Otázkou zůstává, zda předkladatel při změně výpočtu kauce vůbec domyslel, že navrhovanou úpravou snižuje i nejnižší možnou výši kauce v případě návrhu proti zadávacím podmínkám (ze současných 100 000 Kč na 50 000 Kč). Otázkou pak zůstává, jakou výši kauce mají hradit dodavatelé v případě rámcových dohod, pakliže např. smlouva má být uzavírána s více dodavateli (tzn. je zjevné, že dodavatel nezíská v případě úspěchu celou veřejnou zakázku), obdobná situace pak je ve vztahu k DNS.  
Zároveň chybí jakékoli odůvodnění toho, proč je maximální výše kauce u koncesí 5 mil. Kč a u veřejných zakázek 2 mil. Kč, když koncese je „jen“ druhem veřejné zakázky.
	Akceptováno, vysvětleno
	Maximální výše kauce bude ponechána v dosavadní výši pro veřejné zakázky i koncese. 
Ve vztahu k snížení výše kauce u návrhu proti zadávacím podmínkám uvádíme, že nová úprava odstraňuje určitý paradox, kdy v případě veřejné zakázky s předpokládanou hodnotou např. 5 mil. Kč dnes navrhovatel skládá při návrhu proti zadávacím podmínkám kauci ve výši 100 tis. Kč (tj. 2 % PH), zatímco po podání nabídek jen 50 tis. Kč. 
Ponechává se výpočet kauce z předpokládané hodnoty rámcové dohody a dynamického nákupního systému. Máme za to, že nelze vyloučit, že jeden dodavatel může získat všechny jednotlivé veřejné zakázky zadávané na základě rámcové smlouvy či DNS. Blokace uzavření rámcové dohody nebo zavedení dynamického nákupního systému má rovněž dopady na celé tyto zvláštní postupy a blokuje jejich uzavření, resp. zavedení všem účastníkům, proto je přiléhavé určit výši kauce podle celé předpokládané hodnoty.
Děkujeme za upozornění. Pro případy, kdy by navrhovatel vzal návrh zpět po uplynutí lhůty podle odst. 4, upravujeme text odst. 3 písm. b) tak, aby bylo zřejmé, že v takovém případě se kauce nevrací. V odst. 3 byla dále vypuštěna slova "pravomocným rozhodnutím".
	Dle informace z 21.8.24 v zásadě akceptováno – k případné drobné diskusi situace u RD, DNS

	260
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	k nedomyšlenosti navržené úpravy
V situaci jednoinstančního přezkumu není zřejmé, na jaké případy míří ponechaný odst. 3 písm. b), resp. vůbec není zřejmé, proč je nadále pracováno s „pravomocným“ rozhodnutím (v jednoinstančním přezkumu nabývá rozhodnutí právní moci oznámením).
Úpravu § 255 odst. 4 snad nelze nazvat jinak než chaotickou. Výsledkem navrhované úpravy totiž je, že pokud vezme navrhovatel svůj návrh zpět ve lhůtě 5 pracovních dnů od sdělení předběžného právního názoru, bude mu vráceno 65 % složené kauce (s tím, že vrácená kauce bude ponížena min. o 30.000 Kč oproti výši, ve které byla složena). Pokud však vezme svůj návrh zpět později (což podle navrhované úpravy učiní každý navrhovatel nadaný průměrný rozumem) – vrátí se mu celá kauce (protože Rada rozhodne o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu, tedy jiným způsobem než uvedeným v § 255 odst. 3 ZZVZ, a žádné další speciální ustanovení na takovou situaci nedopadá).
Je otázkou, jestli je takový výsledek chtěný (pak chybí jakékoli odůvodnění), nebo zda se jedná o další důkaz toho, nakolik „horkou jehlou“ byl návrh „šit“.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Pro případy, kdy by navrhovatel vzal návrh zpět po uplynutí lhůty podle odst. 4, upravujeme text odst. 3 písm. b) tak, aby bylo zřejmé, že v takovém případě se kauce nevrací. V odst. 3 byla dále vypuštěna slova "pravomocným rozhodnutím".
	Dne 21.8.24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním.

	261
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 38. [zastavení řízení pro chybějící přílohy návrhu – námitky a rozhodnutí o námitkách, pokud bylo navrhovateli doručeno, § 257 písm. d) ZZVZ]
V souladu s tím, co je uvedeno v připomínce k bodům 25., 26. a 59., je třeba konstatovat, že naplnění tohoto důvodu pro zastavení řízení bude nově možné ověřit až z dokumentace o zadávacím řízení (to, zda bylo rozhodnutí o námitkách zadavatelem vůbec vyhotoveno a stěžovateli řádně doručeno, Úřad nemůže ověřit jinak).
Zvolená koncepce tak v některých řízeních povede k jejich prodloužení.
	Vysvětleno
	Jak již bylo uvedeno, předkladatel si uvědomuje, že v důsledku rozšíření náležitostí návrhu o podané námitky a rozhodnutí o nich, může dojít v některých případech k situaci, že Úřad bude schopen absenci rozhodnutí o námitkách ověřit až po zaslání dokumentace o zadávacím řízení. Přiložení obou dokumentů již k návrhu však považujeme za důležité pro to, aby základní posouzení návrhu bylo možné již před zasláním dokumentace o zadávacím řízení (ve vazbě na povinnost konat ústní jednání do 20 pracovních dní od zahájení řízení). S ohledem na lhůtu pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení by však Úřad měl tuto informaci obdržet nejpozději již 10. den po podání návrhu a být tak schopen řízení případně zastavit ještě před uplynutím lhůty pro nařízení ústního jednání.
	Dle informace z 21.8.24 ÚOHS akceptuje upravený legislativní text reflektující důvod zastavení správního řízení; navazující vysvětlení předkladatele nepovažuje ÚOHS za zcela trefný.

	262
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 40. [zastavení řízení v případě zrušení zadávacího řízení, § 257 písm. f) ZZVZ]
Podle návrhu by bylo možné správní řízení v případě, že zadavatel zruší zadávací řízení, zastavit až po ukončení zadávacího řízení. Jde o jedno z legitimních řešení, nicméně je třeba vyjasnit, co se má s řízením stát do doby, než bude zrušení „konečné“.
Pokud je v důvodové zprávě uvedeno, že „[s]právní řízení bude možné v návaznosti na zrušení zadávacího řízení přerušit, a to [do] doby konečného ukončení zadávacího řízení,“ bylo by dobré uvést též ustanovení správního řádu, které takové přerušení umožňuje [po určitou, nikoli krátkou dobu totiž ani nemusí probíhat žádné řízení o předběžné otázce ve smyslu § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu], případně tuto otázku v ZZVZ upravit speciálně.
	Akceptováno
	Ustanovení § 257 písm. f) bylo doplněno tak, že Úřad může do doby ukončení zadávacího řízení přerušit správní řízení.
	Dle informace z 21.8.24 akceptováno částečně; pozitivně ÚOHS kvituje reflektování své připomínky ze strany MMR, má však za to, že legislativně technické řešení je nesprávné (důvod pro zastavení správního řízení by neměl v sobě obsahovat stanovený důvod pro přerušení řízení – tohle pravidlo by se mělo promítnout, dle přesvědčení ÚOHS, v jiné části zákona). Zavedený princip, že ÚOHS bude moci řízení přerušit je však ok.
Pozn. předkladatele: Důvod pro přerušení řízení byl samostatně upraven v § 261 odst. 4.

	263
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 43. [zamítnutí návrhu, § 257a písm. a) a d) ZZVZ]
ke zvolené koncepci obecně
Podle navrhovaného § 257a písm. a) Rada návrh zamítne, pokud „nebylo prokázáno, že došlo k úkonům nebo opomenutím zadavatele, které nejsou v souladu s tímto zákonem, uvedeným v návrhu;“ podle písm. d) totožného ustanovení pak i pokud „navrhovatel neprokázal, že mu v důsledku úkonu nebo opomenutí zadavatele, které nejsou v souladu s tímto zákonem, vznikla nebo hrozí újma na právech“.
Změny v textaci písm. a) a d) představují zásadní změnu s dalekosáhlým dopadem. Zejména písm. a) v podstatě zavádí – v rozporu s desetiletí platnou judikaturou – presumpci správnosti postupu zadavatele. Je totiž třeba vnímat, že toto ustanovení přenáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní kompletně na navrhovatele, a to bezvýjimečně, tedy i v otázkách, které doposud musel prokazovat zadavatel (důvody pro využití výjimek, důvody pro použití JŘBU, oprávněnost stanovení zadávacích podmínek odpovídajících potřebám zadavatele, transparentnost postupu a mnohé další…).
Děje se tak poněkud skrytým způsobem [v písm. a) se nehovoří o tom, že by skutečnosti měly být prokázány navrhovatelem, ale kdo jiný může prokazovat, že došlo k úkonům nebo opomenutím zadavatele, zadavatel může prokazovat maximálně opak, že k pochybení na jeho straně nedošlo], nicméně text důvodové zpráva je jednoznačný: „Změna textace písmene a) reflektuje posílení projednací zásady, podle které je navrhovatel povinen prokázat, že došlo k pochybením zadavatele specifikovaným v návrhu. Zamítnutí návrhu tak v tomto případě představuje následek neunesení důkazního břemene ze strany navrhovatele.“
Pokud tedy bude chtít navrhovatel zpochybnit např. konkrétní zadávací podmínku (kterou zadavatel stanovil na základě úvah, které nemusí nikomu sdělovat), bude muset unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že daná podmínka neodpovídá legitimním potřebám zadavatele. Jedná se v podstatě o nesplnitelný požadavek. Jediným typem návrhu, u kterého bude unesení důkazního břemene pravděpodobné, bude návrh proti vyloučení dodavatele.
Zatímco dnes za zákonnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel (a je to otázka mnoho let konstantně judikovaná i vyššími soudy), stejně jako odpovídá za to, že umí prokázat, že jeho postup je zákonný („pokud se ani po podrobném zkoumání postupu zadavatele neví, jestli postupoval v souladu se zákonem či nikoli, tak platí, že postupoval nezákonně“), nově si bude moci nadneseně řečeno „dělat, co chce“, dokud to někdo nebude schopen nejen napadnout, ale nezákonnost jeho postupu také prokázat (a to v situaci, kdy mu budou objektivně chybět informace k takovému prokázání potřebné).
Stejně tak je otázkou, v jaké míře bude muset dodavatel prokazovat vzniklou nebo hrozící újmu. Podle stávající právní úpravy stačilo újmu plausibilně tvrdit. Nyní bude třeba tvrdit a prokázat.
Jedná se o skutečnou revoluci – a opravdové „zahození“ širokého okruhu dosavadní judikatury. Navíc je otázkou, nakolik je tato úprava v souladu s evropským právem, když SDEU setrvale (např. v otázkách přípustnosti JŘBU) judikuje, že důkazní břemeno ohledně přípustnosti výjimečných postupů stíhá toho, kdo se jich dovolává (což je pochopitelně zadavatel).
Jde sice o změnu procesu, nicméně s klíčovým (a katastrofálním) dopadem do hmotného práva. V důvodové zprávě jsou této zásadní koncepční změně věnovány dva odstavce, jako kdyby ji snad chtěl předkladatel utajit.
Totálně rozdvojená koncepce přezkumného řízení může navíc způsobovat zdánlivou zmatečnost rozhodovací praxe, protože v téže zakázce sice navrhovatel nebude schopen prokázat, že požadavek na obsaditelnost autobusu 73 míst je pro zadavatele nedůvodný (a návrh bude „rychle“ zamítnut), ale následně zadavatel v řízení o přestupku neprokáže, že vychází z jeho důvodných potřeb. A protože v řízení o přestupku se veškerá dosavadní judikatura použije, zadavatel dostane pokutu.
Výsledkem tedy bude: materiálně nezákonná podmínka, ohledně které se způsobilý navrhovatel nedovolal ochrany, ale kterou následně (poté, co bude zakázka zadána jeho konkurentovi, pro kterého byla zakázka „ušita na míru“) Úřad „zpokutuje“.
Je těžké uvěřit, že toto je ideální představa zakázkového prostředí z pohledu gesčního ministerstva. Podle Úřadu je třeba při navrhování této změny vzít v úvahu to, jakým způsobem by vznik takových situací velmi negativně ovlivňoval právní vědomí laické i odborné veřejnosti. Dle Úřadu by tyto nepřehledné situace byly ideálním podhoubím pro vznik dezinformací a v konečném důsledku by vedly ke zvýšení nedůvěry v autoritu státní moci, i proto Úřad potlačení zásady vyšetřovací v návrhových věcech odmítá. Úřad je přesvědčen, že tyto negativní dopady předkladatel nijak nevzal v úvahu a namísto toho preferuje (navíc nedokonale a jednostranně) výlučně údajně pozitivní rozpočtové dopady nově navrženého systému rozhodování.
	Akceptováno 
	Ustanovení § 257a bylo z návrhu odstraněno.
	

	264
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	konkrétní aspekty, ve kterých je právní úprava nedomyšlená
Za prvé je třeba si položit otázku, co má Rada udělat ve chvíli, kdy bude prokázáno, že zadavatel porušil
při konkrétním postupu (nikoli při stanovení zadávacích podmínek) zákon, ale toto jeho porušení nemá vliv na výběr dodavatele. Nelze tedy uložit nápravné opatření podle § 263 odst. 2 ZZVZ (není naplněna jeho hypotéza), ale návrh nelze ani zamítnout [není naplněna hypotéza § 257a písm a)].
Za druhé je třeba vyjasnit, jaký je přesně vztah mezi navrhovaným ust. § 257a písm. b) a d). Obě ustanovení jsou formulována odlišně a přitom mohou být typicky v konkrétním případě (neexistence újmy na straně navrhovatele) naplněna obě. Jsou tedy v poměru speciality, nebo každé z nich dopadá na jiný okruh právních vztahů, či se odlišují z procesního hlediska (rozložení důkazního břemene)? Tyto otázky je nezbytné
pro funkčnost navrhované úpravy vyjasnit.
	Akceptováno 
	Ustanovení § 257a bylo z návrhu odstraněno.
	

	265
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 43. [jednoinstanční řízení, § 257b ZZVZ]
ke zvolené koncepci obecně
Dvojinstančnost ve správním řízení je standardem českého práva, je obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně (zvláště v tak složité materii, jakou zadávání veřejných zakázek představuje) objevit. Z hlediska rychlosti (a předvídatelnosti rychlosti!) ji nemůže soudní přezkum nahradit (soudy trvají dlouho).
Pokud se úvahy autora návrhu ubírají ke stanovení pevných lhůt pro rozhodnutí soudu, jedná se o velmi mimořádný zásah do soudní moci (českému právnímu řádu není neznámý, ale ve zřídka či nárazově projednávaných věcech – zejm. ve volebních záležitostech), u kterého je vždy třeba bedlivě analyzovat soulad s ústavními a komunitárními pravidly. Soudní dvůr Evropské unie tak třeba vyžaduje, aby v případě pevně stanovené lhůty pro soudní rozhodnutí byl soud v takové lhůtě schopen zajistit účinnost hmotněprávních pravidel a procesních záruk, které (v tomto případě dodavateli) přiznává unijní právo. Toto by mělo být předmětem separátní odborné analýzy a diskusí se zástupci resortu spravedlnosti. Autor návrhu si je těchto problematických aspektů zřejmě vědom – a soudy „zalhůtovává“ jen v případě vydaných předběžných opatření. 
Jde opět o totální preferenci rychlosti na úkor dalších rizik (zejm. kvality rozhodování, kterou dvojinstančnost obecně posiluje).
	Vysvětleno
	Podle přezkumných směrnic EU mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Takováto priorita v není v evropském právu stanovena pro jiné oblasti. Druhý stupeň správního řízení považuje předkladatel jako jednu z překážek v dosahování cíle spočívajícího v co nejrychlejším přezkumu. Jakkoliv Úřad v připomínkách na různých místech zpochybňuje přejímání zahraničních úprav, připomíná předkladatel, že dvojinstanční přezkum veřejných zakázek je ve státech EU výjimkou.
Předkladatel je zároveň přesvědčen, že navržená reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby (a ponechání dosavadní výše kauce skládané v případě žaloby společně s návrhem na vydání předběžného opatření) odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Rozpor přetrvává

	266
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	konkrétní aspekty, ve kterých je právní úprava nedomyšlená
V důvodové zprávě se uvádí, že se zavádí jednoinstanční rozhodování v řízeních zahajovaných na návrh. Návrh tomu však neodpovídá. Není totiž vyloučena hlava VIII správního řádu. Podání odvolání, resp. rozkladu proti rozhodnutí rady je tedy možné, avšak jako nepřípustné je nutno jej dle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnout. Ostatně takto tomu je za současné právní úpravy v případě podání rozkladu proti usnesením vyjmenovaným v § 262 ZZVZ.
Výkladem a contrario § 257b je pak připuštěna obnova řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. To je v souladu s koncepcí novely, avšak proti rozhodnutí o zamítnutí obnovy řízení lze dle § 100 odst. 6 správního řádu podat odvolání. Na tuto situaci pak novela nereaguje.
Opět výkladem a contrario § 257b je přípustný rozklad proti rozhodnutí o předběžném opatření, rozhodnutí o znalečném, dále je přípustný rozklad proti usnesení o ne/přiznání účastenství, nahlížení do spisu neúčastníkem řízení atd. 
Má předkladatel jasno, jak tyto případy řešit? V návrhu zcela absentuje, kdo bude o takových rozkladech rozhodovat. Je nutno vymezit, jaký orgán je nadřízený Radě, případně vyloučit možnosti opravných prostředků důsledně (ovšem se všemi důsledky z toho plynoucími).
	Akceptováno
	Ustanovení bylo upraveno tak, aby rozklad nebylo možné podat. Bylo rovněž vypuštěno ustanovení, které vylučovalo přezkumné řízení.
	

	267
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 46. [rozhodování Úřadu v řízení ex officio, § 259a ZZVZ]
Předkladatel ve vztahu k přezkoumávání jednání zadavatelů konstruuje 3 typy správních řízení:
- návrhové (Oddíl 2, Dílu 2 Hlavy II Části třinácté ZZVZ, § 250 a násl.)
- ex officio zahajované před podpisem smlouvy (Oddíl 3, Dílu 2 Hlavy II Části třinácté ZZVZ, § 258
a násl.)
- řízení o přestupku (Díl 3 Hlavy II Části třinácté ZZVZ, § 268 a násl.)
Pro první dva druhy správních řízení jsou pak v Dílu 2 ještě společná ustanovení Oddílu 1 (zahájení řízení)
a Oddílu 4 (společná ustanovení k těmto dvěma druhům).
Zásadně by mělo platit, že bez výslovného odkazu by nemělo být možné jednotlivá pravidla přenášet z jednoho druhu řízení do druhého. Tak např. pokud v § 259a odst. 3 předkladatel konstruuje apelační princip druhostupňového rozhodování Rady, neměl by se týkat řízení o přestupku.
Takovéto systematické oddělení procesních pravidel však zpochybňuje § 259a odst. 2 písm. a) ZZVZ, ze kterého vyplývá, že by měl Úřad z řízení ex officio podle Oddílu 3 Hlavy 2 mj. zkoumat i to, zda nejsou důvody pro uložení správního trestu. To by mohlo znamenat, že správní řízení zahajovaná ex officio (mezi které samozřejmě v teoretické rovině patří i řízení o přestupku) v předkladatelově představě až tak oddělená z hlediska svých pravidel nejsou. Znamenalo by to potom např., že se i v případě přestupků uplatní apelační princip (a protože jde o správní trestání, tak princip úplné apelace)?
Tuto otázku je třeba jednoznačně vyjasnit jak v legislativním textu, tak v důvodové zprávě.
K formulaci odst. 2 písm. b) [„a současně došlo k ukončení zadávacího řízení“] odkazuji na připomínku k bodu 40.
Ustanovení navrhovaného § 259a odst. 3 ZZVZ neuvádí, jak Rada rozhodne v případě, že shledá napadené rozhodnutí zákonným a správným. Bylo by vhodné, když už se konstruuje tolik koncepčních odchylek od obecné úpravy správního řízení, aby byla i tato eventualita výslovně upravena v ZZVZ.
Zároveň není zřejmé, proč je v důvodové zprávě odstavec 2 označen za speciální ustanovení k § 152 odst. 6 správního řádu, který upravuje rozhodnutí o rozkladu.
	Akceptováno
	Ve vztahu k odst. 2 písm. a) předkladatel vypouští slova „nebo pro uložení sankce podle § 268 nebo 269“. Po této úpravě je s ohledem na systematiku zákona dle předkladatele jednoznačné, že tato ustanovení se vztahují pouze na řízení zahajovaná z úřední povinnosti, nikoliv na řízení o přestupku.
Ustanovení odst. 2 písm. b) bylo doplněno tak, že Úřad může do doby ukončení zadávacího řízení přerušit správní řízení. 
Odstavec 3 byl po opětovném zvážení upraven tak, že byla zachována pouze první věta, která stanoví princip plné apelace v řízení o rozkladu. Ostatní varianty rozhodnutí předsedy Úřadu v řízení o rozkladu byly ponechány na obecné právní úpravě. Zároveň se omlouváme za nesprávné uvedení věty o specialitě ustanovení § 152 odst. 6 správního řádu k odstavci 2 v důvodové zprávě (mělo se jednat o odstavec 3 a věta měla být zařazena až v příslušné části k tomuto odstavci).
	Dle informace z 21.8.24 je ještě potřeba prověřit, zda skutečně legislativně vše ok; zpětnou vazbu ÚOHS poskytne, nicméně pozitivně kvituje, že je shoda na cílovém stavu.

	268
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 48. [ochrana informací tvořících dokumentaci o zadávacím řízení při nahlížení do spisu, § 260 ZZVZ]
Jedná se o návrh předkladatele, aby bylo sousloví „postup zadavatele, který je předmětem dozoru,“ nahrazeno souslovím „postup zadavatele, který je předmětem správního řízení“.
Jde o změnu, jejíž důsledky nebyly předkladatelem domyšleny. Má navrhovaná změna znamenat,
že ust. § 260 nepůjde použít za situace, kdy ještě správní řízení nebylo zahájeno a Úřad šetří postup zadavatele v rámci prověřování obdrženého podnětu. I v takovou chvíli je totiž třeba nepochybně vést spis
a při splnění § 38 odst. 2 správního řádu do něj umožnit nahlédnout.
Z jakého důvodu chce předkladatel zatížit Úřad velmi rozsáhlou a zbytnou agendou nahlížení do kompletní dokumentace o zadávacím řízení, resp. do dokumentů, které se za ní považují při šetření podnětu, zatímco v rámci správního řízení už nikoli?
Pravděpodobně jde o důsledek revoluční a do důsledku nezanalyzované dichotomie pojmů „dozor“
a „(návrhové) správní řízení“. Předkladatel si musí ujasnit, kdy mají jednotlivá pravidla platit pro oba tyto instituty a kdy jen pro některý z nich.
V případě pravidla uvedeného v § 260 odst. 1 není pro jeho uplatnění pouze v rámci správního řízení důvod.
	Akceptováno
	Ustanovení bylo upraveno tak, aby se vztahovalo jak na dozor, tak správní řízení.
	Dne 21.8.24 předkladateli doručen souhlas s vypořádáním

	269
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 49. [ochrana informací tvořících dokumentaci o zadávacím řízení, § 260a ZZVZ]
Vypuštění slova „dozor“ vede k obdobným důsledkům jako v případě § 260 ZZVZ. Odkazováno je proto na připomínku k bodu 48.
	Akceptováno
	Ustanovení bylo upraveno (vráceno původní znění).
	Dne 21.8.24 předkladateli doručen souhlas s vypořádáním

	270
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 51. [žádost o podání znaleckého posudku, jeho přezkoumání anebo odborného stanoviska, § 261 odst. 2 ZZVZ]
Připomínkované ustanovení upravuje oprávnění Rady nebo Úřadu vyžádat si znalecký posudek, jeho přezkoumání či odborné stanovisko, přičemž tak však může učinit pouze „ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení“.
K ustanovení je třeba vznést celou řadu připomínek:
1. Aniž by to předkladatel v důvodové zprávě přiznával, jde o ustanovení inspirované § 127 odst. 3 občanského soudního řádu. Je však zcela vytržené z kontextu civilní procesní úpravy, neboť v ní navazuje na obecné oprávnění soudu vyžádat si odborná vyjádření, resp. znalecký posudek (§ 127 odst. 1 o.s.ř.) a upravuje situace, kdy ani „běžné“ odborné vyjádření, resp. znalecký posudek pro posouzení věci s ohledem na jejich složitost („vyžadující zvláštního vědeckého posouzení“) nepostačuje. Předkladatel naopak – přinejmenším podle důvodové zprávy, přičemž jestli totéž vyplývá ze zákonného textu, je dosti pochybné – možnost obrátit se na znalce podle § 56 správního řádu vylučuje.
2. Ustanovení je „zapleveleno“ mnoha neurčitými právními pojmy (výjimečný, zvlášť obtížný, vyžadující zvláštního posouzení…), ohledně nichž bude trvat léta, než se projudikuje jejich alespoň přibližný obsah.
3. Naprosto nepochopitelně je ustanovení zařazeno do společných ustanovení, které se týkají jak řízení o návrhu, tak řízení ex officio. V tomto kontextu je obtížně vyložitelné, co vlastně předkladatel sleduje a jakou představu o vedení správního řízení má (jaké zásady v něm mají platit). Odkazuji na připomínku k bodu 27. v části „k nedomyšlenosti předkládané právní úpravy“. V případě řízení zahajovaného ex officio jde o zásadní omezení vyšetřovací zásady, o které přitom předkladatel tvrdí, že by se měla uplatnit.
Jasno má předkladatel snad jen v tom, že „[n]a základě dotčeného ustanovení nebude Úřad ani Rada oprávněna provádět průzkumy trhu a v souvislosti s ním přerušit řízení.“ I v případě návrhového řízení je celá otázka velmi sporná – viz připomínka k bodu 27., § 252a ZZVZ. V případě řízení ex officio je však potřeba jednoznačně vyjasnit, jaké jsou tedy představy předkladatele. Má se tedy v plném rozsahu uplatnit zásada materiální pravdy, resp. zásada vyšetřovací, nebo ne?
Legislativní text ani důvodová zpráva neposkytují na tuto klíčovou otázkou žádnou odpověď.
V souladu s proponovanou koncepcí předkladatele by bylo nanejvýš svým rozsahem užší (ovšem podstatně lépe propracované) ustanovení, které by řešilo potřebu zadání revizního znaleckého posudku pouze za situace, kdy by strany sporu předložily dva vzájemně si odporující znalecké posudky. Takové ustanovení by se však mělo týkat jen správního řízení zahájeného na návrh, ve kterém se jako v jediném uplatní projednací zásada.
Zároveň není zřejmé, jaký smysl má vypuštění stavění lhůty pro vydání rozhodnutí v případě potřeby podání znaleckého posudku nebo odborného stanoviska (obsah stávající věty druhé § 261 odst. 2 ZZVZ). Výsledkem bude jen umělé prodloužení lhůt, ve kterých budou věci vyřizovány, na čase samotném, který je k vypracování posudku/vyjádření třeba, to nic nezmění. Jinými slovy řečeno, žádnou „větší efektivitu“ či „rychlejší přezkum“ taková úprava nepřinese.
	Akceptováno částečně
	Předkladatel vyhovuje připomínce ve vztahu k řízením zahajovaným z moci úřední, u nichž ponechává dosavadní úpravu § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň s ohledem na připomínku Ministerstva spravedlnosti na možný nesoulad se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, došlo k částečné přeformulaci ustanovení tak, aby rozlišovalo mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky. 
	Rozpor přetrvává

	271
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 52. [vypuštění zvláštní úpravy lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí, § 261 odst. 3 ZZVZ]
Vypuštění ust. § 261 odst. 3 ZZVZ bez náhrady nemůže vést k rychlejšímu správnímu řízení, neboť stále platí obecné ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu: Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí…
Pokud předkladatel v důvodové zprávě prezentuje představu, že tento institut je nahrazen možností vyjádřit se k předběžnému právnímu názoru Rady dle § 252b odst. 3 ZZVZ, mýlí se. Jde o instituty, které nelze libovolně zaměňovat a existuje významné riziko, že správní soudy, které jsou na procesní práva účastníků řízení obecně citlivé, takový zjednodušující pohled nebudou akceptovat.
Pokud tedy předkladatel legislativní text neupraví, napříště se § 36 odst. 3 správního řádu uplatní jak v návrhových řízeních, tak v řízeních zahajovaných ex officio.
	Akceptováno
	Od vypuštění ustanovení bylo po zvážení upuštěno. Za účelem urychlení řízení se navrhuje zkrácení lhůty pro vyjádření na 5 pracovních dní.
	Dle informace z 21.8.24 ÚOHS pozitivně kvituje shodu na to, že lhůta se uplatní u všech typů řízení; není známo proč předkladatel mění lhůtu 7 dnů za 5 pracovních dnů s odůvodněním, že se navrhuje zkrácení lhůty – tímto ke zkrácení lhůty nedojde, naopak mohou nastat situace, kdy lhůta bude navrhovanou úpravou ještě delší.

	272
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 60. [úprava textace znění nového § 263 odst. 4 ZZVZ]
Zcela nekoncepčně a v rozporu se zněním důvodové zprávy je měněno pravidlo § 263 odst. 4; není pravdou, jak uvádí předkladatel, že by navrhovanou úpravou docházelo pouze k terminologickému upřesnění navazujícímu na ustavení Rady a její pravomoci v rámci návrhových řízení. Původní nápravné opatření bylo možností Úřadu, nově předkladatel vypouští slovo „může“, tzn. Rada bude muset rušit rozhodnutí o námitkách za dané situace. Vypuštěním slova může dochází ke změně významu daného nápravného opatření.
	Akceptováno
	Předkladatel po zvážení od novelizace § 263 odst. 4 ustupuje.
	Dne 21.8.24 předkladateli doručen souhlas s vypořádáním

	273
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 64. [neplatnost smlouvy, § 264 odst. 1 ZZVZ]
Předkladatel navrhuje vypustit celé ust. § 264 odst. 1 ZZVZ, přičemž jeho část přesouvá do § 263 odst. 7. Ačkoli je v důvodové zprávě uvedeno, že „[p]oslední věta tohoto ustanovení byla vložena do nového § 264 odst. 1,“ není tomu tak.
Poslední věta rušeného odstavce totiž zní: „Platí, že smlouva, ohledně níž Úřad uložil zákaz plnění, aniž by postupoval podle odstavce 3, je neplatná od samého počátku“. Toto pravidlo do nové úpravy převzato nebylo. Je tedy otázkou, zda se v případě neplatnosti smlouvy z důvodu uložení zákazu jejího plnění jedná o neplatnost ex tunc, nebo ex nunc. V minulosti obdobné ustanovení bylo pro svou nejasnost předmětem odborných diskusí, a právě proto zákonodárce tuto situaci později vyjasnil. Nyní předkladatel navrhuje opět uvrhnout smluvní strany do právní nejistoty tím, že by nebylo zcela jasné, jaké právní důsledky uložený zákaz plnění bez odkladu má.
Pokud by se mělo jednat o neplatnost ex nunc, šlo by o významné a nedůvodné favorizování zadavatele
(a vychýlení práv na jeho stranu), protože čím déle by dokázal řízení zdržovat (a čím rychleji by ze smlouvy plnit), tím lépe pro něj. Nehrozí li totiž neplatnost smlouvy ex tunc, vyplatí se v řízení maximálně obstruovat (a splnit ze smlouvy tolik, kolik se dá). Ustanovením, které favorizují obcházení zákona, by se měl zákonodárce obecně spíše vyhýbat. Naopak by mělo být preferováno takové řešení, které umožní efektivní opatření k nápravě a v nejvyšší možné míře zabraňuje negativním dopadům na hospodářskou soutěž na dotčeném trhu. 
	Akceptováno
	Věta druhá, která stanovuje v případě uložení zákazu plnění smlouvy neplatnost smlouvy od samého počátku, bude v návrhu ponechána.
	Dne 21.8.24 předkladateli doručen souhlas s vypořádáním

	274
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 64. [neuložení zákazu plnění smlouvy z důvodu ohrožení existence širšího obranného nebo bezpečnostního programu, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky,
§ 264 odst. 4 ZZVZ]
V souvislosti s tímto ustanovením je třeba si uvědomit, že i na prokázání těchto skutečností, byť to z jeho samotného textu nyní nevyplývá, dopadne projednací zásada ve smyslu § 252a odst. 1. Rada tedy návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy vyhoví, byť by důsledky takového rozhodnutí byly jakékoli, pokud zadavatel ohrožení existence širšího obranného nebo bezpečnostního programu neprokáže.
	Vysvětleno
	Děkujeme za upozornění, nicméně předkladatel je přesvědčen, že by projednací zásada měla dopadat i na prokázání ohrožení existence širšího obranného nebo bezpečnostního programu.
	Dle informace z 21.8.24 ÚOHS sděluje, že pokud na tomto předkladatel trvá, bylo by vhodné maximálně na tuto skutečnost upozornit; důsledky pro zadavatele mohou být dalekosáhlé.

	275
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 69. [náklady řízení, § 266 odst. 1 ZZVZ]
k užité terminologii
Předkladatel navrhuje úpravu textu ustanovení v tom smyslu, že zadavatel je povinen hradit náklady řízení v případě, že Úřad nebo Rada ukládá nápravné opatření nebo vyhovuje návrhu. Důvodová zpráva nevysvětluje, proč je taková úprava namístě.
Může dle předkladatele existovat rozhodnutí, kterým se vyhovuje návrhu, a přitom se jím neukládá nápravné opatření? Nebo snad dle předkladatele nejsou v řízení o návrhu ukládána nápravná opatření? Ale rozhodováno přece bude podle § 263 ZZVZ, který má tento termín přímo v nadpisu.
Jde o to, aby byly koncepční změny vysvětleny i ve vztahu k použití terminologii a aby byla tato používána konzistentně.
k jednostrannosti navrhované úpravy
Předkladatel návrhu se při prosazování své koncepce opakovaně zaštiťuje potřebou zajistit vyšší míru akceptace rozhodnutí Úřadu [v rámci RIA si posteskl, že v současném systému přezkumu chybí motivace stran akceptovat rozhodnutí úřadu v 1. stupni (podání rozkladu nic nestojí, soudní poplatek za žalobu ke Krajskému soudu je minimální)].
V rámci svého návrhu skutečně předkládá určité návrhy, které by měly motivovat navrhovatele k akceptaci předběžného právního názoru Úřadu (vrácení části kauce, pokud vezme návrh zpět). Ničeho však nečiní v tom směru, aby byl též zadavatel přiměřeně motivován akceptovat názor přezkumného orgánu. Jsou to přitom často zadavatelé, kteří v dnešním systému přezkumu způsobují dlouhá řízení důsledným uplatňováním všech v úvahu připadajících opravných prostředků.
Když už si předkladatel bere za vzor německou právní úpravu, nestálo by za zvážení, aby zadavatel hradil náklady řízení úspěšnému dodavateli – a byl motivován k akceptaci předběžného právního názoru Úřadu třeba tím, že by mu v takovém případě byly odpuštěny či sníženy?
Takový systém by též více přispíval k rovnosti stran, což bude téma v případě zavedení projednací zásady ještě více aktuální.
V kontextu jednání mezi zástupci MMR a ÚOHS nelze přehlížet, že ze strany předkladatele byl opakovaně vyzdvihován koncept nákladů řízení v německé právní úpravě, kdy si strany hradí náklady řízení, a že se jedná o jeden z výrazných prvků, který napomáhá vysokému procentu případů procesního ukončení věci. Opět však tento údajně pozitivní aspekt nebyl z německé právní úpravy převzat, ačkoliv jeho benefity byly opakovaně prezentovány i na některých fórech, na nichž předkladatel prezentoval svou vizi reformy přezkumu veřejných zakázek, a jímž se chlubí v RIA (viz tabulka 35).
	Akceptováno
	Ustanovení bude ponecháno v původním znění.
Jakkoliv předkladatel považuje hrazení nákladů zadavatelem úspěšnému dodavateli za inspirativní, bylo při tvorbě návrhu vyhodnoceno, že se v českých poměrech jedná o poměrně cizorodý prvek, a proto jeho zavedení není (aspoň prozatím) navrhováno.
Co se týká motivace zadavatele k akceptaci předběžného názoru a provedení nápravných opatření, předkladatel uvádí, že zvažuje rovněž výši paušálních nákladů hrazených neúspěšným zadavatelem ve vyhlášce č. 170/2016 Sb. 
	Dle informace z 21.8. bere ÚOHS vypořádání na vědomí, nicméně konstatuje, že se tímto přístupem rozbila původně prezentovaná koncepce; je otázkou, jakým způsobem bude případně zasaženo do citované vyhlášky.

	276
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 70. [vypuštění možnosti uložit nápravné opatření v případě nezaslání dokumentace o zadávacím řízení a nerozhodnutí o námitkách v případě návrhu po ukončení fáze inovačního partnerství, § 267 odst. 4 ZZVZ]
Pokud jde o možnost uložit nápravné opatření v případě nezaslání dokumentace, je odkazováno na připomínku k bodu 59.
Jako vhodnější řešení se nabízí reformulace ustanovení obdobně jako stávající § 263 odst. 4.
V návrhu pak zcela chybí odůvodnění zásadní změny, a sice nemožnosti uložení nápravného opatření v situaci, kdy zadavatel nerozhodne o námitkách (taková možnost pro řízení v rámci „běžného“ zadávacího řízení, resp. zvláštního postupu přitom zůstává zachováno – srov. nový § 263 odst. 5 ZZVZ).
Pokud je v důvodové zprávě uvedeno, že jde o „legislativně technickou změnu v návaznosti na ostatní navrhované změny“, jedná se o tvrzení zjevně nepravdivé.
	Akceptováno částečně
	Ohledně možnosti uložit nápravné opatření v případě nezaslání dokumentace odkazujeme na vypořádání připomínky k bodu 59.
Co se týká části týkající se nápravného opatření v případě nerozhodnutí o námitkách, zde děkujeme za upozornění, k vypuštění došlo nedopatřením, a proto bude tato část ustanovení ponechána.
	Rozpor přetrvává

	277
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 72. [zrušení zákazu nařídit předběžné opatření v řízení o návrhu po ukončení fáze inovačního partnerství, § 267 odst. 7 ZZVZ]
Vypuštění předmětného ustanovení (a jeho odůvodnění v rámci důvodové zprávy) prokazuje, že předkladatel nechápe systematiku zákona.
Není zřejmé, co se rozumí tím, že zrušení předmětného ustanovení „koncepčně navazuje na ostatní navrhované změny“ s odkazem na „komplexní úpravu běhu blokačních lhůt“ v § 246 ZZVZ. Toto ustanovení je ovšem s ohledem na specifika snížení počtu partnerů dle § 71 odst. 2 písm. b) ZZVZ nepoužitelné, protože v daném zadávacím postupu už se s uzavíráním nějakých dalších smluv nepočítá. Ze stejně prostého důvodu je pak nesmyslný odkaz na nový § 258a ZZVZ, neboť i v něm se možnosti Úřadu omezují na zákaz uzavřít smlouvu.
Je potřebné, aby předkladatel řádně odůvodnil, co předmětnou úpravou vlastně sleduje a proč, resp. proč je třeba se od dosavadní koncepce, založené na tom, že zásah do uzavřených smluv formou předběžného opatření je nepřiměřeně invazivní, odchýlit.
	Akceptováno
	Ustanovení § 267 odst. 7 bude v zákoně ponecháno.
	Dne 21. 8. 24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním

	278
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 74. [změna pravidla pro určení výše pokuty; § 270 odst. 1 ZZVZ]
Návrh předkladatele na novelizaci tohoto ustanovení je nedomyšlený a nelogický. Důvodová zpráva poněkud zmatečně uvádí, že „úprava reflektuje, že v řízení zahájeném z moci úřední není možno uložit zákaz plnění smlouvy.“ Historicky však je účelem tohoto ustanovení zohlednit při určování výše pokuty v řízení o přestupku, které běžně následuje po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byl uložen zákaz plnění to, jak rychle nastoupil či nenastoupil zákaz plnění smlouvy a jaké s tím nepříznivé dopady na hospodářskou soutěž byly způsobeny či naopak rychlým uložením zákazu plnění eliminovány. 
Nedává však žádný smysl zohledňovat a zjišťovat v každém řízení o přestupku skutečnost, zda ze smlouvy již bylo plněno či nikoliv, příp. v jakém objemu. To by znamenalo, že přestupek by pak byl považován za různě závažný podle toho, kdy by ÚOHS rozhodoval o jeho potrestání, ačkoliv cena zakázky by byla stále stejná a neměnná.
	Akceptováno
	Ustanovení bude ponecháno v původním znění.
	Dne 21. 8. 24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním

	279
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 76. [změna názvu Dílu 4 Hlavy II Částí třinácté]
Odkazuji na připomínku k bodu 48. – znamená snad změna názvu daného dílu, že už se v něm uvedená ustanovení (např. o povinnosti mlčenlivosti) nebudou týkat např. šetření podnětů?
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Ustanovení bylo upraveno tak, aby se týkalo jako výkonu dozoru, tak návrhového řízení.
	Dne 21. 8. 24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním

	280
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodům 84. až 88. [zvláštní ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí o přezkoumání úkonů zadavatele; § 272a násl. ZZVZ]
obecná připomínka – příslušnost správních soudů
Je otázkou, zda za situace, kdy je řízení o návrhu ovládáno projednací zásadou, je koncepčně správné, aby rozhodnutí Rady přezkoumávaly na kasačním principu správní soudy. Při uplatnění projednací zásady nemůže nikdy dojít k vrácení věci pro nedostatečně zjištěný skutkový stav (za ten jsou odpovědny strany sporu).
K vrácení věci může dojít buď pro zásadní procesní pochybení, nebo kvůli tomu, že se soud neztotožní s hodnocením stranami navržených a provedených důkazů.
S ohledem na cíl novelizace, kterým je rychlost řízení, by bylo namístě, aby se v druhém z výše uvedených případů věc již nevracela Radě (žádné další důkazy nebude možno s ohledem na zásadu koncentrace provést), ale soud rovnou rozhodl.
Takové řešení by ostatně odpovídalo standardnímu soudnímu přezkumu ve sporných řízeních.
	Vysvětleno
	Předkladatel považuje za vhodné, aby nadále přezkum rozhodnutí i v návrhových věcech prováděly správní soudy. Návrhem podle našeho názoru nedochází k tak zásadními posunu v charakteru řízení (které již dnes podle judikatury má prvky sporného řízení), aby odůvodňovaly změnu soudního přezkumu (to je ostatně jeden z důvodů, proč nebylo přikročeno k tomu, aby byl přezkum v návrhových věcech podřízen bez dalšího úpravě sporného řízení v § 141 správního řádu).
	Rozpor přetrvává

	281
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	obecná připomínka – dopady navrhované jednoinstančnosti správního řízení
Není jasné, zda se vůbec počítá s tím, že pokud bude Radou uloženo nápravné opatření, má zadavatel ještě možnost toto rozhodnutí zvrátit a zadávací řízení dokončit. To by totiž přicházelo v úvahu jen tehdy, kdy by si odkladným účinkem zajistil možnost uzavřít smlouvu a zároveň zajistil rychlé rozhodnutí soudu. Pokud však zadavatel „kauci“ neuhradí, bude soud rozhodovat v běžné lhůtě (tedy typicky i rok a více) a pro zadavatele již nebude účelná snaha zadávací řízení dokončit, neboť po uplynutí takové doby se již zpravidla změní jeho potřeby.
Současně platí, že dodavatelé, pokud budou chtít blokovat zadávací řízení po delší dobu, musí složit kauci 2x. Maximální výše kauce je však významně snížena, úhrada druhé kauce u tak velkých zakázek nemusí být překážkou. Nechtěný „ping pong“, na který je upozorňováno mezi 1. a 2. stupněm rozhodování Úřadu, tak pravděpodobně může ve větší míře nastat mezi Radou a soudem s tím, že zadávací řízení budou blokována opět po dobu mnoha měsíců až let. V tomto kontextu nelze přehlížet, že předkladatel předkládá tak radikální změnu koncepce řízení před Úřadem, že bude trvat roky, než se vytvoří ustálená rozhodovací praxe a nastane rozumná míra právní jistoty, jak jednotlivá, zejm. procesní pravidla vykládat.
	Vysvětleno
	Jak již bylo uvedeno ve vypořádání připomínky k bodům 2, 86 a 87, byla po zvážení z návrhu vypuštěna možnost žádat o vyslovení odkladného účinku žaloby.
Ve vztahu k druhé části připomínky poukazujeme na to, že výše kauce byla ponechána ve stávající výši.
	Dle informace z 21. 8. 24 ÚOHS v zásadě souhlasí s vypořádáním

	282
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K čl. II [Přechodná ustanovení ve vztahu ke skládání kauce]
Není zřejmé, z jakého důvodu se zavádí – byť na přechodnou dobu – nekoncepční možnost dodatečného složení kauce na výzvu Rady, tedy institut, který správní řízení objektivně prodlouží, a to ne zanedbatelným způsobem (zjištění, že kauce byla zaplacena v nesprávné výši → vydání výzvy k jejímu uhrazení včetně výpočtu správné výše → doručování výzvy → lhůta pro dodatečné složení).
Lze přitom vycházet z toho, že navrhovatelé jsou po mnoha letech na mechanismus § 257 písm. c) ZZVZ (tj. „rychlé“ zastavování správních řízení při nesložení kauce bez možnosti nápravy) zvyklí.
Důvodová zpráva přitom relevantní odpověď neposkytuje. Odkaz na změny provedené v § 255 s tím, že dodavatelé by neměli být „trestáni v důsledku zákonné změny, která byla provedena v jejich prospěch“ je nepřesvědčivý, účelový a nepravdivý. Z hlediska výše skládané kauce došlo v textu § 255 toliko ke dvěma změnám:
• snížení maximální výše kauce (na 2.000.000,- Kč, resp. na 5.000.000,- Kč v případě veřejných zakázek, které jsou koncesemi) – což je změna, která nemůže vést ke složení kauce v nesprávné (rozumí se nižší než požadované) výši
• zavedení pravidla, podle kterého dodavatel, který nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, musí složit kauci ve výši 1 % z uveřejněné předpokládané hodnoty (teprve ve chvíli, kdy by tato hodnota uveřejněna nebyla, nastupuje možnost složit kauci v „paušální“ výši 100.000,- Kč) – zde se v žádném případě nejedná o změnu provedenou ve prospěch dodavatelů (jak se snaží tvrdit důvodová zpráva), nicméně jedná se o pravidlo zcela jednoduché (po dodavateli se chce toliko vydělit uveřejněné číslo stem), jehož zavedení nemůže odůvodnit navrhované přechodné období prodlužující správní řízení.
K samotnému textu je pak třeba upozornit na skutečnost, že zahájeným řízením je i řízení zahájené před dnem nabytí účinnosti novely. Mělo by tedy být lépe specifikováno, na jaká zahájená řízení odst. 1 věta první Čl. II vlastně dopadá.
Věta druhá odst. 1 Čl. II není přechodným ustanovením. Danou větu navrhujeme začlenit do § 246 a přeformulovat zejména ve vztahu ke slovesu „použije“, aby bylo zřejmé, od jakého okamžiku zákaz uzavření smlouvy platí. Současně nová povinnost navrhovatele doručit zadavateli doklad o řádném složení kauce by měla být v textu novely vyjádřena explicitně.
	Akceptováno
	Po zvážení bude přechodné ustanovení v čl. II bodu 1 vypuštěno. Pro vysvětlení uvádíme, že přechodné ustanovení mělo mířit nikoliv na výpočet 1% kauce, ale spíše na změnu zažitého systému, kdy s návrhem proti zadávacím podmínkám byla skládána vždy kauce jen výši 100 tis. Kč.
	Dne 21. 8. 24 doručen předkladateli souhlas s vypořádáním

	283
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K čl. II [Absence hmotněprávních přechodných ustanovení]
Předkladatel návrhu zapomíná, že novelizuje nejen procesní ustanovení ZZVZ týkající se správních řízení (na které pak dopadá navrhovaný čl. II odst. 2: Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů), ale též ustanovení hmotněprávní - § 246 ZZVZ (týkající se blokační lhůty).
V návrhu tak chybí přechodné ustanovení, které by upravilo nejen „správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“, ale i „zadávání veřejných zakázek zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“.
Pokud není tato otázka ošetřena, pak se dané ustanovení od okamžiku účinnosti novely aplikuje na běžící zadávací řízení. Např. by to znamenalo, že přestává existovat blokace týkající se zadávacího řízení, v rámci kterého byly podány námitky, návrh a zahájeno řízení o přezkoumání úkonů zadavatele před nabytím účinnosti novely [§ 246 odst. písm. d)]. Naopak by začala platit blokace týkající se zadávacího řízení, které bylo přezkoumáváno Úřadem, pravomocně skončeno a běží lhůta pro podání žaloby [§ 246 písm. e)]. 
Úřad dále uvádí, že dle jeho názoru odstavec 1 věta první a odstavec 2 jsou částečně v rozporu. Zahájeným správním řízením totiž je i řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti novely. Mělo by se specifikovat, na jaký časově vymezený okruh i zahájených řízení odst. 1 věta první dopadá, případně návrh přeformulovat tak, že se jedná o ustanovení, které je speciální k odst. 2.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění, hmotněprávní přechodné ustanovení bude do normativního textu doplněno (předpokládáme jeho vytvoření až po vypořádání připomínek). Odstraněním bodu 1 (viz předchozí připomínka) dojde rovněž k odstranění rozporu uvedeného v poslední větě.
	

	284
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K části třetí [Změna zákona o platu]
Odměna na úrovni 1,06 platové základny je neadekvátní vysoké odpovědnosti a pracovnímu zatížení, kterému budou členové Rady vystaveni.
Jak již bylo uvedeno výše v připomínkách, na které v podrobnostech odkazuji:
• členové Rady budou vytíženi mimořádným způsobem, a to dokonce do té míry, že jakákoli (byť v zásadě i lehčí) zdravotní indispozice může vést k jejich odvolání
• navržené odměňování je navrženo na úrovni platů ředitelů odborů napříč státní správou, kteří nenesou obdobnou přímou odpovědnost, a navíc bez možnosti plat navyšovat formou příplatků a odměn; navržené odměňování je navrženo na podstatně nižší úrovni než u osob, které rozhodují dnes
• sám předkladatel u tzv. externích členů senátu („odborníků“) navrhuje odměňování, které je v přepočtu na hodiny v několikanásobné výši
Předkladatel návrhu tak kombinuje dvě přání – správní řízení o přezkumu zrychlit (zefektivnit) a k tomu ještě ušetřit na klíčových osobách, které mají toto zefektivnění realizovat. Taková snaha je předem odsouzena k zániku a na místě je apel na přehodnocení tohoto myšlenkového nastavení a respekt k reálné situaci na pracovním trhu v daném segmentu (na pozice členů Rady bude stát hledat přední experty na zadávání veřejných zakázek, především právníky, jimž nesrovnatelně lépe placená místa běžně nabízí soukromý sektor). Ostatně sám předkladatel návrhu, i když disponuje vlastními zaměstnanci, kteří v minulosti velmi kvalitně zajišťovali legislativní činnost předkladatele, předložený návrh nechal zpracovat externí advokátní kanceláří a advokátkou za úplatu v řádu několika miliónů korun. Pokud sám předkladatel disponuje takovými zdroji na činnost, kterou běžně zajišťují zaměstnanci státu, je velmi licoměrné stanovit odměňování členů Rady ve výši, která neodpovídá jejich vysoké odpovědnosti a pracovnímu zatížení. S nároky, které jsou na ni kladeny, se Rada opravdu nemůže stát „odkladištěm“ neúspěšných, ani byť i jen průměrných. S navrženou výší odměňování však toto dle Úřadu reálně hrozí.
Za přiměřené by bylo lze pokládat hmotné zabezpečení blížící se stávajícímu nastavení u místopředsedy Úřadu; rovněž tak by bylo na místě zohlednit to, zda daná osoba vykonává funkci předsedy senátu či nikoli.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady nebude zákon o platu vůbec novelizován.
	

	285
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K části čtvrté [Změna zákona o působnosti ÚOHS]
K bodům 1. a 2. [výběrové řízení na pozici předsedy Úřadu; § 1b zák. o působnosti ÚOHS]
Dle předkládaného návrhu musí vláda pro posouzení a hodnocení uchazečů o místo předsedy Úřadu ustanovit hodnoticí komisi. Odůvodněno je to zájmem na transparentním výběru osoby předsedy ÚOHS. Je třeba odmítnout myšlenku, že nekonání výběrového řízení automaticky znamená, že postup výběru kandidáta vlády nelze považovat za transparentní. Stěžejní přeci je, aby vláda byla schopna přesvědčivě odůvodnit a obhájit si, proč prezidentu republiky svého kandidáta navrhuje. Jmenování hodnoticí komise a „rádobynezávislých“ expertů do ní je populistické gesto, které ke skutečné transparentnosti nevede. 
Je otázkou, zda je vůbec žádoucí, aby za vládu rozhodovala a vykonávala činnost nějaká ad hoc jmenovaná komise, neboť je výlučnou odpovědností vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci, jak moc kvalitního kandidáta, splňujícího zákonné požadavky uvedené v § 1 odst. 6 zákona o působnosti ÚOHS, prezidentu republiky ke jmenování navrhne. 
Není totiž z návrhu až na výjimky vůbec zřejmé, kdo by členem komise jmenované vládou měl být, jaké by měly být požadavky na tyto osoby, resp. jaké její složení by zajistilo výběr nejvhodnějšího kandidáta. Mají to být advokáti, kteří mají své kauzy a zájmy na ÚOHS, mají to být státní úředníci, které ÚOHS kontroluje či kontroloval v minulosti? Mají to být zástupci neziskového sektoru, se kterými je ÚOHS často v nějakém odborném sporu, když neshledá pochybení zadavatelů tam, kde jej neziskové organizace zaujatě pokaždé vidí? Všechny výše uvedené pochybnosti jsou důvodem, proč by hodnocení kandidátů mělo být výlučně
v rukou vlády, která by též měla nést plnou odpovědnost za to, jakou cestu k výběru svého kandidáta zvolila.
Z návrhu není vůbec zřejmé, jaké budou nároky na členy hodnotící komise. Návrh na jmenování člena komise samotným ÚOHS nedává smysl. Má skutečně např. podřízený stávajícího předsedy ÚOHS posuzovat, zda se má stát stávající předseda ÚOHS i budoucím předsedou ÚOHS? Takový postup by byl zcela iracionální a vede k závěru, že výběrové řízení není nezbytně nutné k tomu, aby vláda transparentně vůči laické i odborné veřejnosti odůvodnila výběr svého kandidáta. Stejně tak je nelogické, aby členem hodnoticí komise byl zástupce Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) v situaci, kdy sám ÚOHS provádí školení zaměstnanců NKÚ, aby zaměstnanci NKÚ získali od ÚOHS alespoň základní zkušenosti s aplikací ZZVZ. 
Požadavek na veřejné slyšení v situaci, kdy jde o výkon odborné agendy (a nikoli o nějakou politickou činnost) a vlastní činnost ÚOHS tak nelze kvůli případnému soudnímu přezkumu vlastně nijak výrazně ovlivnit, je rovněž nelogický. Pokud je ÚOHS známo, ani u jmenování vrcholných představitelů soudní moci žádné takové veřejné slyšení neprobíhá, neboť k němu není žádného racionálního důvodu.
	Neakceptováno
	Předkladatel setrvává na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti žádoucí.
	26.9. K zavedení výběrového řízení na pozici předsedy ÚOHS
ÚOHS setrvává na své připomínce a neakceptuje způsob jejího vypořádání, když předkladatel k vypořádání této zásadní připomínky ÚOHS pouze sděluje, že předkladatel setrvává na svém názoru, že „bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti žádoucí.“  Takový přístup ÚOHS považuje za čistě ideologický a iracionální. Předkladatel neuvedl ničeho ke konkrétním námitkám vzneseným ÚOHS v rámci této souhrnné námitky. Tyto námitky v jejich původní podobě ÚOHS níže opakovaně vznáší. 
Dle předkládaného návrhu musí vláda pro posouzení a hodnocení uchazečů o místo předsedy Úřadu ustanovit hodnoticí komisi. Odůvodněno je to zájmem na transparentním výběru osoby předsedy ÚOHS. Je třeba odmítnout myšlenku, že nekonání výběrového řízení automaticky znamená, že postup výběru kandidáta vlády nelze považovat za transparentní. Stěžejní přeci je, aby vláda jako vrcholný orgán výkonné moci byla schopna přesvědčivě odůvodnit a obhájit si, proč prezidentu republiky svého kandidáta navrhuje. Jmenování hodnoticí komise a „rádobynezávislých“ expertů do ní je pouze populistické gesto, které ke skutečné transparentnosti nevede. 
Je otázkou, zda je vůbec žádoucí, aby za vládu rozhodovala a vykonávala činnost nějaká ad hoc jmenovaná komise, neboť je výlučnou odpovědností vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci, jak moc kvalitního kandidáta, splňujícího zákonné požadavky uvedené v § 1 odst. 6 zákona o působnosti ÚOHS, prezidentu republiky ke jmenování navrhne. 
Není totiž z návrhu až na výjimky vůbec zřejmé, kdo by členem komise jmenované vládou měl být, jaké by měly být požadavky na tyto osoby, resp. jaké její složení by zajistilo výběr nejvhodnějšího kandidáta. Mají to být advokáti, kteří mají své kauzy a zájmy na ÚOHS, mají to být státní úředníci, které ÚOHS kontroluje či kontroloval v minulosti? Mají to být zástupci neziskového sektoru, se kterými je ÚOHS často v nějakém odborném sporu, když neshledá pochybení zadavatelů tam, kde jej neziskové organizace zaujatě pokaždé vidí? Všechny výše uvedené pochybnosti jsou důvodem, proč by hodnocení kandidátů mělo být výlučně v rukou vlády, která by též měla nést plnou odpovědnost za to, jakou cestu k výběru svého kandidáta zvolila.
Z návrhu není vůbec zřejmé, jaké budou nároky na členy hodnotící komise. Návrh na jmenování člena komise samotným ÚOHS nedává smysl. Má skutečně např. podřízený stávajícího předsedy ÚOHS posuzovat, zda se má stát stávající předseda ÚOHS i budoucím předsedou ÚOHS? Takový postup by byl zcela iracionální a vede k závěru, že výběrové řízení není nezbytně nutné k tomu, aby vláda transparentně vůči laické i odborné veřejnosti odůvodnila výběr svého kandidáta. Stejně tak je nelogické, aby členem hodnoticí komise byl zástupce Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) v situaci, kdy sám ÚOHS provádí školení zaměstnanců NKÚ, aby zaměstnanci NKÚ získali od ÚOHS zkušenosti s aplikací ZZVZ. 
Požadavek na veřejné slyšení v situaci, kdy jde o výkon odborné agendy (a nikoli o nějakou politickou činnost) a vlastní činnost ÚOHS tak nelze kvůli případnému soudnímu přezkumu vlastně nijak výrazně ovlivnit, je rovněž nelogický. Pokud je ÚOHS známo, ani u jmenování vrcholných představitelů soudní moci žádné takové veřejné slyšení neprobíhá, neboť k němu není žádného racionálního důvodu.
ÚOHS tedy opětovně žádá předkladatele o sdělení konkrétních věcných důvodů, proč předkladatel nepovažuje jednotlivé dílčí argumenty ÚOHS za racionální a akceptovatelné.

K zavedení výběrového řízení na místopředsedu pro veřejné zakázky
Návrh na zavedení požadavku na výběrové řízení jen jednoho z místopředsedů je nesystematický
ÚOHS upozorňuje, že návrh ustanovení §1a odst. 2 zákona o působnosti ÚOHS ve znění, které bylo rozesláno do meziresortního připomínkového řízení neobsahoval a ÚOHS neměl možnost k němu dříve zaujmout stanovisko. Ačkoliv ÚOHS vykonává několik různých působností, návrh zákona se poněkud nelogicky zabývá výslovně jen jednou z mnoha oblastí, ve které ÚOHS vykonává činnost, a to oblastí spojenou se zadáváním veřejných zakázek. Uvedený krok by měl údajně souviset se zvýšením úlohy místopředsedy pro veřejné zakázky při jmenování komisí. Takové zdůvodnění ale postrádá logiku, když v současném systému, kdy místopředseda podepisuje rozhodnutí a rozhoduje sám, na něj takové požadavky kladeny vůbec nejsou.
Dle ÚOHS navíc nedává žádný smysl, aby předseda, který má být stále podle zákona o působnosti ÚOHS odpovědný za nezávislé a nestranné fungování ÚOHS, nemohl zásadním způsobem ovlivnit obsazení funkce svého místopředsedy výběrem vhodného kandidáta. ÚOHS upozorňuje, že již v roce 2023 došlo k novelizaci zákona o působnosti ÚOHS tak, že stanovil bližší kvalifikační požadavky na výkon funkce všech místopředsedů ÚOHS, jeho pevné funkční období a nově i zákonné důvody pro možnost jeho odvolání z funkce.  Jednalo se i v případě pozice předsedy ÚOHS o zapracování směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1 ze dne 11. prosince 2018 o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu.
ÚOHS má tedy za to, že již nyní tedy právo stanoví zcela dostatečné a nadstandardní záruky pro zajištění nezávislosti a nestrannosti rozhodování místopředsedy v I. stupni (a to zejména v porovnání s jinými ústředními správními úřady) a opětovný zásah do právní úpravy tak působí z legislativního pohledu jako chaoticky a zcela nadbytečný.

	286
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K bodu 4 [Rada; § 2a a násl. zák. o působnosti ÚOHS]
Především z hlediska koncepční vhodnosti kolektivního rozhodování a praktického nastavení fungování Rady (zejm. pokud jde o zatíženost jejích členů, osoby „externího člena“ senátu, odměňování) odkazuji na obecnou připomínku ke kolektivnímu rozhodování a dále na připomínky k bodům 9. a 27. části první (změna ZZVZ)
a k části třetí (změna zákona o platu).
k postavení Rady (§ 2a odst. 1, 2 zák. o působnosti ÚOHS)
V tomto kontextu je odkazováno na připomínky k bodům 4. až 8., 21., 43. části první (novelizace ZZVZ).
Dále ve vztahu k odst. 7 je nutno upozornit, že návrh není systematický, neboť vytváří nepřehlednou
a nezvyklou situaci, kdy by státní zaměstnanec měl mít v jeden okamžik až 13 osob, které by měly oprávnění mu dávat pokyn, (členy Rady a představeného jako svého přímého nadřízeného). Úřadu není zřejmé, zda
a případně jak předkladatel zamýšlí vyřešit výkon veškerých nezbytných a návazných povinností a práv
s ohledem na zákon o státní službě (např. služební hodnocení, platové podmínky apod.). Z návrhu není zřejmé, jak by byly řešeny konfliktní situace, např. časový souběh pokynů různých osob teoreticky i navzájem rozporných, a to např. i v rámci jednoho senátu.
k praxi člena Rady (§ 2b odst. 1 zák. o působnosti ÚOHS)
Není jasné, jak se bude posuzovat, že má kandidát dostatečnou praxi, a to zejména u kandidátů z řad advokátů. Velké množství advokátů poskytuje vedle právních služeb v oblasti veřejných zakázek řadu dalších služeb. Není tedy jasné, jestli stačí administrovat 3 zakázky za rok nebo za měsíc. Vedle toho, kandidát, který administroval jen VZMR, jistě nemá dostatečnou kvalifikaci, aby se stal členem Rady, která bude řešit případy týkající se právě podlimitních a nadlimitních zakázek. Obdobně je tomu u kandidátů z řad justice: tam rozhoduje především nápad věcí. Tedy kandidát si nevybírá, co bude dělat.
Pro výběrové řízení na pozici člena Rady je tak naprosto zásadní, aby hodnoticí komise před podáním přihlášek do výběrového řízení přijala pravidla, kde podrobně upraví, jakou praxi bude považovat za dostatečnou. Toto je přitom mnohem důležitější u výběru členů Rady než u výběru předsedy Úřadu, neboť požadavek na praxi člena Rady je navrhovaným zákonem formulován mnohem podrobněji než požadavek na praxi předsedy Úřadu (srov. 10 let praxe v oblasti práva či ekonomie oproti podrobně specifikované praxi v navrhovaném § 2b odst. 1).
Navrhované pravidlo § 2b odst. 1 by mělo nějakým způsobem zachytit, že musí jít o činnost odbornou
a spočívající v posuzování souladu úkonů zadavatele se ZZVZ. Z dikce, kterou navrhuje předkladatel,
se podává, že se může přihlásit i hejtman či starosta, který pouze formálně podepisoval jednotlivé úkony, ačkoliv o jejich souladu se zákonem nemá ponětí, protože toto vyhodnotil už příslušný úředník.
k odvolání člena Rady [§ 2c zák. o působnosti ÚOHS]
Zaprvé, není jasné, proč jsou skutečnosti dle § 2c odst. 3 písm. a) - trestní odsouzení, b) – omezení ve svéprávnosti, a c) – neslučitelnost funkcí pouze důvody pro odvolání člena Rady, nikoliv důvody pro automatický zánik funkce ze zákona obdobně, jako je tomu u předsedy Úřadu [viz § 1 odst. 9 písm. d) a e) zákona o působnosti ÚOHS]. Platí totiž, že do doby právních účinků odvolání bude člen Rady dále ve funkci
a bude moci hlasovat v senátu. Dle navrhovaného znění se tedy může stát, že podíl na rozhodování ve správním řízení bude mít osoba pravomocně odsouzená za trestný čin nebo osoba vykonávající neslučitelnou funkci. Ostatně na tuto problematiku (ve vztahu k funkci předsedy Úřadu) upozornil sám zákonodárce v důvodové zprávě k zákonu č. 226/2023 Sb.: „Zákaz výkonu funkce nebo činnosti neslučitelné s výkonem funkce předsedy Úřadu je předpokladem pro nezávislost Úřadu, zastupování výhradně zájmů Úřadu a předcházení možné podjatosti předsedy Úřadu při rozhodování. Proto je nezbytné, aby dnem, kdy se osoba ujme jiné funkce neslučitelné s výkonem funkce předsedy Úřadu, funkce předsedy Úřadu této osobě zanikla.“  
Zadruhé, pravidlo formulované v § 2c odst. 3 písm. d) mohl navrhnout pouze někdo, kdo vůbec nezná řízení před Úřadem a řešený nápad práce. Implicitně z něj vyplývá, že za tři měsíce nemusí proběhnout 6 jednání. Vypovídá to o absolutní nedomyšlenosti celého rozhodovacího modelu. 
Reálně bude třeba, aby senát zasedal několikrát do týdne (přičemž je zřejmé, že se na taková jednání členové Rady nebudou stíhat připravit, ale to je předmětem jiné připomínky). Je tedy zřejmé, že k uplatnění odvolacího důvodu podle předmětného ustanovení bude stačit v zásadě dvoutýdenní nepřítomnost.

ke způsobu rozhodování [§ 2d odst. 1 zák. o působnosti ÚOHS]
Požadavek na „spravedlivé“ rozhodování budí značné pochybnosti. V kontinentálním prostředí ani soudy, ani správní orgány nerozhodují na základě spravedlnosti, ekvity ani jiných podobných normativních systémů. Zejména veřejná správa se má úzkostlivě řídit zákonem. Akceptovatelné znění by snad mohlo být „spravedlivě v mezích zákona“. Uvedený nedostatek není zhojen ani důrazem na zákon v otázce zjišťování skutkového stavu. To je jen část řízení. Zákonem se musí řídit i samotné právní posouzení věci. V tomto ohledu však navrhované ustanovení budí dojem, jako kdyby snad člen Rady mohl od zákona odhlížet.
Rovněž tak není zřejmé, proč se upravuje povinnost „rozhodovat v přiměřených lhůtách“, když požadavek
na vydání rozhodnutí bez zbytečného odkladu obsahuje už správní řád.
k funkci předsedy Rady v kontextu pléna [§ 2f zák. o působnosti ÚOHS]
V kontextu navrhované úpravy je třeba upozornit na to (a vyjasnit si, jaká je vize předkladatele), že podle navrhované úpravy je předsedou Rady místopředseda ÚOHS, který může rozhodovat v plénu. Pakliže tedy místopředseda ÚOHS se podílí na jednáních pléna, jak je domyšleno rozhodování Úřadu v prvním stupni v případě řízení z moci úřední, popř. v souvislosti s šetřením podnětů? Úřadu se nejeví jako správné, pokud by touto osobou byl místopředseda ÚOHS, bude tento současně vykonávat dle § 2a zákona o působnosti ÚOHS funkci předsedy Rady, který může rozhodovat v plénu ve druhém stupni. Přezkoumával by tak v rámci jednání pléna snad svá vlastní rozhodnutí? 
K uvedenému dále doplňujeme, že kdyby se snad uvažovalo o tom, že rozhodovat v řízeních zahájených z moci úřední (prvním stupni) bude osoba ve služebním poměru (např. ředitel), je nutné si uvědomit, že tato osoba nebude samostatná (nezávislá), ale lze předpokládat, že bude ve služebním poměru vůči nějakému nadřízenému. Nabízí se opět otázka, kdo by byl tímto nadřízeným – místopředseda či snad předseda ÚOHS? Pakliže by byl uvažován takovýto stav věci, je nutno upozornit, že takový postup by byl zásadním odklonem od současného stavu, kdy je zákonem o působnosti ÚOHS zaručeno, že i na prvním stupni rozhoduje místopředseda, tedy osoba nezávislá. Z pohledu Úřadu je skutečně nezbytné mít namyšlen celý přezkumný systém a nepředkládat pouze jeho dílčí výseč a zaměřovat se jen na řízení zahájená na návrh. 
K podrobnostem k výběru externích členů senátu [§ 2g zák. o působnosti ÚOHS]
Panují vážné pochybnosti o smysluplnosti role externího člena senátu – viz připomínky výše. Navrhuje-li předkladatel využít v rozhodování prvek externího člena senátu, v situaci, kdy Úřad s tímto nesouhlasí, resp. na základě svých zkušeností má vážné pochybnosti o „životaschopnosti“ navrhovaného řešení, je dle Úřadu na předkladateli, aby v návrhu sám uvedl podrobnosti k výběru externích členů a neponechával tak zásadní záležitost „jen“ na vnitřní předpis pléna, ale naopak i v tomto směru poskytl součinnost a předal zjištění, že je vůbec reálné mít seznamy obsazené osobami, které budou funkčním prvkem při přezkumu veřejných zakázek. Lze předpokládat, že předkladatel má ověřeno a získán dostatek podkladů k tomu, že externí prvek se nestane překážkou rozhodování. 
V souvislosti s navrhovanou úpravou, pokud by byl návrh v této podobě schválen, by Úřad též mohl čelit zcela novým námitkám účastníků řízení směřujícím proti složení senátu, tj. že pozice „odborníka v oboru předmětu veřejné zakázky“ tak jak ji má na mysli návrh, nebyla obsazena „odborníkem“, neboť se zabývá něčím zcela jiným. Má-li být externí člen jmenován dle předem stanoveného rozvrhu práce, zamýšlel se předkladatel nad tím, jak pestrý bude muset být seznam jednotlivých oborů a dotčených oborníků, aby mohl pokrýt veškerou problematiku řešenou Úřadem? Zřejmě nikoliv. Z výše uvedeného je zřejmé, že role externího odborníka je jen jakýmsi falešným a populistickým lákadlem pro neznalé věci, kterým by konvenovalo, že nyní již bude rozhodování Úřadu v návrhových věcech vždy „odbornější“ než bylo dosud.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí (viz samostatný podklad k diskusi). 
	26.9. K rozhodování ÚOHS prostřednictvím komisí
ÚOHS opětovně upozorňuje, že nepovažuje upřednostňovaný model kolegiálního rozhodování za optimální variantu pro účely výkonu pravomoci ÚOHS rozhodovat o návrzích. Není zřejmé, v čem by mělo spočívat deklarované zrychlení přezkumu, které bylo hlavním leitmotivem reformy přezkumu veřejných zakázek, a zajištění jeho předvídatelnosti. Současně ÚOHS považuje za poněkud zarážející skutečnost, že předkladatel upustil od systému nezávislých senátů (aniž by tuhle skutečnost nějak blíže vysvětlil), který byl prezentován samotným předkladatelem ještě před tím, že návrh reformy byl vložen do mezirezortního připomínkového řízení, přičemž mezirezortním připomínkovým řízení procházela varianta rozhodování nezávislých rad, prostřednictvím osob v pozici ústavních činitelů. Nově navrhovaný model komisí je z hlediska postavení osob podílejících se na kolektivním rozhodování diametrálně odlišný a z pohledu ÚOHS značně problematický. S ohledem na takto výraznou změnu původní koncepce kolektivního rozhodování má ÚOHS za to, že model rozhodování prostřednictvím komisí by měl projít mezirezortním připomínkovým řízení a neměl by být reakcí pouze těm připomínkovým místům, která vznášela pochybnosti o modelu senátního rozhodování. V tomto kontextu nelze ani akceptovat reakci předkladatele na připomínky ÚOHS k senátnímu rozhodování, v nichž uvádí, že připomínky byly akceptovány a bylo navrženo jiné řešení. Z povahy věci je logické, že mezi předkladatelem a ÚOHS stále zůstává značný rozpor ve vztahu ke kolektivnímu rozhodování.  
ÚOHS v souvislosti s navrhovaným způsobem rozhodování (nyní prostřednictvím komisí) opětovně zdůrazňuje, že z předloženého návrhu nevyplývají žádné mechanismy, které by měly naplnit deklaraci předkladatele, který tvrdí, že nově nastavený způsob rozhodování bude rychlejší a bude zajištěna jeho předvídatelnost. ÚOHS v tomto ohledu nenalézá a předkladatel ani nevysvětlil, čím by kolektivní rozhodování prostřednictvím komisí takovýto stav mohlo zajistit. Naopak, způsob, jakým jsou uvažované komise navrženy, předurčuje mnohem větší množství komplikujících prvků, kterým budou členové komise v průběhu rozhodování od samého počátku řízení muset čelit, přičemž tyto okolnosti ve výsledku zatíží proces rozhodování v mnoha dílčích aspektech, které mají potenciál negativně ovlivnit nejen časové hledisko průběhu vedeného správního řízení, ale taktéž ve svém důsledku nepřispějí k větší předvídatelnosti samotného rozhodování. Ať už jsou to nejasnosti vztahující se k výběru členů komise, (zejména pak externího člena), ke způsobu, jakým bude komise rozhodovat (např. neřešený vztah možné reálné nadřízenosti a podřízenosti u členů komise, kteří jsou zaměstnanci ÚOHS), či k reálnosti předpokládaných cílů (zajištění dostatečných personálních a finančních zdrojů).Všechny tyto nedořešené aspekty výrazným způsobem oslabují možnost obhajoby smysluplnosti navržené koncepce. Skutečnost, že předkladatel si není jistý, jak optimálně nastavit formu kolegiálního rozhodování, a že tento přístup generuje mnoho problematických konsekvencí, lze demonstrovat i na faktu, jak již bylo zmíněno výše, že sám zcela upustil od své původní představy fungování Rady, potažmo jednotlivých senátů pro veřejné zakázky, která byly založena na zcela jiném principu rozhodování, přičemž tuto zcela zásadní změnu lze vnímat pouze tak, že pro zavedení kolektivního rozhodování chybí dostatečná analýza, která by dokázala výhody konkrétní navrhované varianty objektivně odůvodnit. ÚOHS i proto považuje nyní navrženou koncepci fungování komisí za nedomyšlený experiment, který není založen na předchozí dostatečné odborné diskuzi a který ve svém důsledku může ohrozit zajištění účinné hospodářské soutěže v oblasti veřejných zakázek. 
K jednotlivým připomínkám k návrhu uvádí ÚOHS následující.
Zavedení externího člena komise povede k omezení nezávislosti ÚOHS  
ÚOHS i nadále spatřuje jako vysoce problematický prvek v podobě externího člena komise.
Dle tvrzení předkladatele v důvodové zprávě „kolektivní rozhodování spolu s prvkem externích specialistů přenáší prvky zapojení odborníků ze stávajících rozkladových komisí. Práce v komisích umožní diskusi a dynamiku pro lepší schopnost reagovat na potřeby praxe a měnící se potřeby doby.“ S touto tezí ÚOHS zásadně nesouhlasí, neboť zásadním způsobem ohrožuje nezávislost rozhodování ÚOHS do budoucna. Za důležitý aspekt nezávislosti rozhodování ÚOHS považuje i to, že ÚOHS určitým způsobem zákonně rozhodne, i když takový postup nebude laickou i odbornou veřejností přijímán jednostranně pozitivně (např. zruší zadávací řízení na výstavbu dálnice pro nezákonnost zadávacích podmínek, ačkoliv je bezpochyby v zájmu občanů i ÚOHS samotného ji postavit co nejdříve). Snahu předkladatele návrhu vmanévrovat ÚOHS do pozice, že bude muset vždy pochopit „velikost myšlenky určitého zadavatele a strategičnost určité veřejné zakázky“ a vyhovět volání po jistě bezchybném postupu zadavatele v případě takové veřejné zakázky a potřebám doby je dle ÚOHS třeba razantně odmítnout. 
ÚOHS má za to, že vůbec nelze srovnávat stávající model a podíl členů rozkladových komisí na rozhodování předsedy ÚOHS s nově navrhovaným způsobem. Dle ÚOHS je nepřijatelné a zásadně ohrožující důvěru občanů ve stát, pokud by např. advokáti či jiní různí poradci či zástupci dodavatelů, které přirozeně mají své skryté či otevřené vlastní kariérní či obchodní zájmy, měli přímo rozhodovat jménem orgánu veřejné moci jako oprávněné úřední osoby. Současně je zcela absurdní, že předkladatel návrhu veřejně připouští a deklaruje jako přínosné, že tímto způsobem by měla být skutečně „outsourcována“ i znalost aplikace zákona o zadávání veřejných zakázek (tedy, to, co daňový poplatník od ÚOHS očekává) a nikoliv jen ryze technické či úzce odborné otázky.
ÚOHS má dále za to, že externí člen komise by nijak nebyl motivován postupovat v souladu s ustálenou rozhodovací praxí ÚOHS a udržovat vysoký standard a dodržovat stále se zvyšující nároky, zejména z pohledu přezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí, který na rozhodování ÚOHS klade správní řád a zejména správní soudnictví.
ÚOHS má dále pochybnost o tom, zda externí prvek neohrozí nezávislost a nestrannost ÚOHS i v tom smyslu, že osoby zapsané na seznamu externích členů podle §2b budou veřejně známy a pokud půjde o segment trhu, který je velmi specifický bude i předem známo, který externí člen bude věc jako externí člen komise řešit. Možnost nezákonného ovlivnění výsledku řízení přes takového externího člena komise tak může být výrazně jednodušší oproti stávající situaci, kdy návrhové věci jsou nyní řešeny v zásadě dle nápadu a dle principu nahodilosti.
Zavedení externího člena komise povede k omezení transparentnosti rozhodování a rozmělnění odpovědnosti ÚOHS 
Po ÚOHS nelze požadovat, aby byli jeho představitelé odpovědni za rozhodování osob, které nejsou jeho zaměstnanci či představiteli státní moci (předseda a místopředseda) a zásadním způsobem mohou snižovat výkonnost ÚOHS.  Způsob ingerence externího člena do rozhodování či názorový konflikt mezi zaměstnanci ÚOHS a externím členem (např. i externím členem z nějakého důvodu medializovaný) by bez hlubší znalosti mohl zcela zbytečně zavdávat pochybnosti o transparentnosti rozhodování a snižoval by tak autoritu ÚOHS v očích veřejnosti a důvěru občanů ve stát. Takové důsledky si jistě ani předkladatel návrhu nepřeje. 
Pokud by ÚOHS přeci jen přijal tezi předkladatele, tak obdobnou optikou by dle ÚOHS měly působit jako kontroloři na finančních úřadech i plátci daně, daňoví poradci, neboť též mají praktickou zkušenost s plněním daňových povinností a mají „lepší schopnost reagovat na potřeby praxe a měnící se potřeby doby“. Na takovém případě se ale jen ukazuje jak absurdní a v českém právu cizorodý návrh předkladatele na zavedení externího prvku do rozhodování ÚOHS je. V tomto ohledu ÚOHS vnímá zásadní rozdíl mezi pozicí externího člena komise, přímo se podílejícího na rozhodování a pozice člena rozkladové komise. Ostatně i z litery právních přepisů je tento rozdíl zcela patrný.
Zavedení externího člena komise nepovede k rychlejšímu, kvalitnějšímu a předvídatelnějšímu rozhodování ÚOHS
Dle ÚOHS systém rozhodování, který není založen na interních zaměstnancích či představitelích státní moci ÚOHS, by nebyl operativní a působil by i reálné problémy se zajištěním externích členů. Tyto skutečnosti potvrzují i zkušenosti ze Slovenska. Dle ÚOHS je z pohledu předkladatele pokrytecké si nepřiznat, že externí členové mají/by měli vlastní pracovní úkoly ve vztahu k jinému zaměstnavateli či vlastní výdělečnou činnost, která je a bude logicky vždy pro ně esenciální a upřednostňována. To může vést k tomu, že navržený systém rozhodování s externím členem jednoduše nebude funkční a životaschopný.
Například vůbec není zřejmé, jak bude probíhat výběr externího člena komise pro konkrétní správní řízení. Lze předpokládat, že externí člen komise bude vhodný např. pouze pro jedno vedené správní řízení. Znamená to, že bude muset být jmenována nová komise pro každé další správní řízení? Reálně tak může být paralelně až desítky komisí – počítá se s takovým pojetím dozoru? Lze takový počet komisí reálně nějak koordinovat? Návrh ani neřeší, podle jakého klíče by mělo probíhat přidělování případů, aby nevzbuzovalo pochybnosti již samotné přidělování případů. Možnost ponechání úpravy těchto podrobností pro vnitřní předpis ÚOHS je z pohledu ÚOHS dvousečné, neboť domnělá flexibilita je vyvážena obrovskou mírou nejistoty všech aktérů i veřejnosti jak konkrétně upravit všechny možné procesy, aby nevzbuzovaly pochybnosti o vlastní činnosti ÚOHS. Z toho důvodu stále ÚOHS stále trvá na detailní zákonné úpravě pro případ, kdyby koncept kolektivního rozhodování byl schválen. 
Vůbec pak v návrhu není dořešeno, jak postupovat v případě, kdy nebude možné v daném oboru sehnat odborníka, který by mohl být externím členem komise, resp. jak postupovat, pokud nebude možné zajistit externího člena komise. V tomto ohledu se stává prvek externího člena zcela zásadním rizikovým faktorem pro rychlost vedeného správního řízení. Obecně pak ÚOHS shledává, při tlaku na rychlost rozhodování, doplňování komise o další externí prvek, jelikož v podstatě členové komise z řad zaměstnanců ÚOHS budou muset nejprve případ nastudovat, poté hledat vhodného člena komise a je otázkou, jaké časové zdržení tyto objektivní skutečnosti způsobí, to vše při vědomí dalších nově zaváděných, resp. navrhovaných pravidel. Stejně tak nelze odhlédnout od toho, že externí člen bude časově krácen na možnosti studia spisu, neboť do správního řízení „přijde“ až v jeho průběhu.
Dle ÚOHS dále není zřejmé např. podle jakého pravidla o určení počtu členů v komisi v návrhu by mělo být postupováno, pokud nebude zřejmé, zda jde o veřejnou zakázku s předpokládanou hodnotou vyšší než 300 000 000 Kč bez DPH či nikoliv. ÚOHS není zřejmé, z čeho předkladatel návrhu snad dovozuje, že údaj o předpokládané hodnotě je objektivně veřejně všem znám, a tedy je znám i ÚOHS již např. z pouhého doručeného návrhu na zahájení řízení před ÚOHS. ÚOHS je naopak toho názoru, že tato skutečnost nemusí být v okamžiku zahájení návrhového řízení známa, což by oproti stávajícímu stavu zásadně zpomalovalo a ochromovalo průběh řízení, neboť by nebylo možno jmenovat či pověřit určitou komisi vedením řízení jménem ÚOHS. Současně není zřejmé, v čem reálně je přidaná hodnota dvou externích členů komise? Je nutné si uvědomit, že externí člen nebude ze své pozice spadat pod služební zákon a ani nebude muset disponovat úřednickou zkouškou v oboru dozoru nad zadáváním veřejných zakázek. V takovém případě lze považovat názor odborníka pro oblast veřejných zakázek za jeden z mnoha a nelze mu přikládat žádnou specifickou váhu na rozdíl od odborníka v oboru předmětu VZ. Takový další názor, který může být motivován jakýmikoliv důvody, bude mít spíš potenciál generovat spoustu procesních nevyjasněných otázek, které budou muset být ve správním řízení dořešeny (např. jak se formálně vypořádat s opačným názorem externího člena?).
ÚOHS upozorňuje, že pokud by byl návrh v upravené podobě schválen, Úřad by též mohl čelit zcela novým námitkám účastníků řízení směřujícím proti složení komise, tj. že pozice „odborníka v oboru předmětu veřejné zakázky“ tak jak ji má na mysli návrh, nebyla obsazena „odborníkem“, neboť se zabývá něčím zcela jiným. Zamýšlel se předkladatel nad tím, jak pestrý bude muset být seznam jednotlivých oborů a dotčených oborníků, aby mohl pokrýt veškerou problematiku řešenou Úřadem a zda bude ochota těchto odborníků se jednání komise účastnit? Zřejmě nikoliv. Z výše uvedeného je zřejmé, že role externího odborníka je jen jakýmsi falešným a populistickým lákadlem pro neznalé věci, kterým by konvenovalo, že nyní již bude rozhodování Úřadu v návrhových věcech vždy „odbornější“ než bylo dosud. 
Dále je zapotřebí upozornit na skutečnost, že pokud bude nezbytné každé jednání komise zaznamenávat a formálně svolávat, bude to znamenat složitější způsob přípravy rozhodnutí než ve stávajícím modelu fungování ÚOHS. V průběhu řízení je řešeno i mnoho procesních záležitostí a ty činí celý proces složitým, což v případě kolegiálního rozhodování bude enormně náročné na čas. Lze tedy předpokládat, že jednání v rámci komisí prodlouží lhůtu, v níž budou členové komise schopni dospět 
k finálnímu rozhodnutí.
ÚOHS zastává pozici, že kvalitu a odbornost rozhodnutí ÚOHS je možno hodnotit jen prostřednictvím úspěšnosti ÚOHS ve sporech před správními soudy.
ÚOHS nerozumí argumentu předkladatele, jak by nový systém rozhodování v komisích mohl vést k vyšší předvídatelnosti rozhodování ÚOHS.
Požadavky na externího člena komise jsou nelogické
Pokud by skutečně měla být více využívána pro rozhodování ÚOHS v novém modelu nějak znalost z trhu, jeví se ÚOHS v této souvislosti jako zcela nelogické a neopodstatněné podmiňovat v § 2b odst. 2 písm. b) tuto reálnou znalost z trhu v některých případech současně i dosažením vysokoškolského vzdělání získaného studiem v magisterském studijním programu. Zamýšlel se předkladatel nějak nad tím, nakolik je tento požadavek logický v případech, kdy by se např. odborná otázka týkala předmětu zakázky, který je ryze řemeslné povahy (např. kovář, kominík, instalatér apod.)? Zamýšlel se předkladatel nějak nad tím, zda není mnohdy obvyklé v oblasti IT, že v praxi působí osoby, které nemají ukončené formální vysokoškolské vzdělání?
Nemožnost zastoupení osoby místopředsedy pro veřejné zakázky v případě jeho nepřítomnosti při jmenování komisí povede ke zdržením a zpomalení rozhodování oproti stávajícímu stavu
Z návrhu není zřejmé a nijak §2a zákona o působnosti ÚOHS ani další navrhovaná ustanovení neřeší, jak má být postupováno v případě, kdy nebude z nějakého důvodu místopředseda přítomen a zda je v činnosti jmenování komisí zastupitelný. Dle ÚOHS by tomu tak nebylo, neboť zákon stanoví jasně kdo komisi jmenuje a na tom nemůže nic změnit ani případný interní předpis ÚOHS. Takto nastavený systém by tedy v určitých případech naopak přinášel komplikace a problémy a v důsledku zdržení oproti stávajícímu stavu, kdy je možno věci řešit velmi operativně, neboť rozhoduje Úřad.
Nastavení komisí je založeno na nereálných předpokladech z hlediska personálních a finančních kapacit
Z důvodové zprávy vyplývá, že „Je ponecháno na uvážení Úřadu, které osoby jmenuje jako interní členy komise. V úvahu připadají zejména seniorní úředníci - například ředitelé a vedoucí odborů, resp. oddělení Sekce veřejných zakázek". V tomto kontextu ÚOHS akcentuje a opětovně upozorňuje na to, že celému návrhu na reformu přezkumu veřejných zakázek nepředcházela řádná analýza současného stavu a co reálně přezkum veřejných zakázek v praxi obnáší. Předkladatel se zcela nesystematicky zaměřil pouze na jednu dílčí agendu (dokonce ani ne na tu nejobjemnější), kterou ÚOHS prostřednictvím Sekce veřejných zakázek vykonává. Pakliže předkladatel uvažuje o takto razantních změnách, měl by mít zanalyzováno, jaký tyto změny budou mít celkový dopad na fungování ÚOHS v oblasti přezkumu (dozoru) veřejného zadávání. Pokud tedy předkladatel cílí na to, že do komisí mají být ustaveni seniorní úředníci, kdo potom bude zajišťovat další agendy? Pouze juniorní pracovníci? V prostředí ÚOHS s ohledem na lukrativnost práce pro státní správu bychom potom nutně museli docházet k tomu, že další agendy budou svěřeny de facto absolventům vysokých škol. Nelze přitom bagatelizovat význam agendy podnětů, potažmo správních řízení zahajovaných z moci úřední, případně prováděných kontrol dle kontrolního řádu.
Nelze tak předpokládat vyčlenění těch nejzkušenějších zaměstnanců pouze pro agendu návrhových řízení, tudíž musí předkladatel návrhu předložit kvalifikovanou úvahu, jak lze reálně obsadit pozice členů komise, aniž by tím došlo ke snížení kvality přezkumu u ostatních agend Sekce veřejných zakázek. V návrhu taktéž není dořešeno, zda členové komise budou vést tato správní řízení samostatně, nebo budou mít podpůrný personální aparát. Tyto dva odlišné modely generují zcela odlišné personální nároky, a nelze dle ÚOHS pracovat s tím, že se jedná pouze o interní rozhodnutí, jelikož každá z těchto variant má jiné dopady do personálních kapacit ÚOHS a zajištění fungování ostatních agend. Současně nelze řešit nevyjasněnost ohledně finanční stránky odměňování členů komise tím, že v budoucnu možná dojde k navýšení jejich osobního ohodnocení, případně zařazení míst mezi klíčová služební místa, pokud ÚOHS v rozpočtu nedisponuje takovými finančními prostředky a z návrhu nevyplývá, že by mělo k navýšení rozpočtu dojít. I z tohoto důvodu považuje ÚOHS předložené odůvodnění za nedostatečné, a tedy za neakceptovatelné.  Je to předkladatel, kdo by měl v tomto ohledu mít reálnou daty podloženou analýzu, protože je to právě on, který případně má vhodný manévrovací prostor k tomu, aby byly případně posíleny kapacity ÚOHS v souvislosti s navrhovaným (agendově a procesně složitějším) modelem. Nelze akceptovat univerzální argument předkladatele, který veškeré hrozící problémy s navrhovaným modelem přezkumu (ačkoliv je na ně upozorňován) „přehazuje“ na ÚOHS, že tento si má následně vše dořešit a upravit. I s ohledem na přechodná ustanovení atp. je evidentní, že by k tomu ÚOHS neměl ani dostatečný prostor. 

	287
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K čl. VI [Přechodná ustanovení ve vztahu k zák. o působnosti ÚOHS]
Není jasné, jaký smysl má čl. VI odst. 3, podle kterého se správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona … dokončí podle dosavadních právních předpisů, když podle zákona o působnosti ÚOHS žádná správní řízení vedená nejsou.
	Akceptováno jinak
	Přechodné ustanovení bylo přeformulováno tak, aby se nová úprava komisí použila až v řízeních zahájených po nabytí účinnosti novely.
	

	288
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K části šesté [Změna ZVS]
S ohledem na skutečnost, že předkladatel návrhu přenáší do přezkumu postupu objednatelů totožné principy (či se o to aspoň snaží) jako v případě ZZVZ, lze odkázat na všechny výše uvedené relevantní připomínky. 
Separátně je třeba zdůraznit:
• značnou procesní nepřehlednost – viz připomínky k terminologii § 248 ZZVZ a souvisejících ustanovení (k bodům 4. až 8., 21., 43. části první) a § 257b (k bodu 43. části první) – z textu § 25a nevyplývá, kde jsou pravomoci Úřadu a kde Rady
• odlišné náležitosti návrhu podle § 27 odst. 2 ZVZ (ve srovnání s úpravou ZZVZ)
• zcela chybějící přechodná ustanovení
Všechny tyto aspekty musí být analyzovány a buď detailně odůvodněny (např. proč mají být náležitosti návrhu jiné a jestli pak třeba „sedí“ důvody pro zastavení řízení), nebo změněny.
	Akceptováno částečně
	Ustanovení § 25 bylo upraveno obdobným způsobem jako § 248 ZZVZ. Působnost Úřadu v návrhových řízeních byla doplněna jako odstavec 3 do § 25 (a původně navrhovaný nový § 25a byl vypuštěn). 
Předkladatel rovněž počítá s tím, že v novelizačních ustanoveních bude případně zohledněno vypořádání připomínek k ZZVZ.
Děkujeme rovněž za upozornění na absenci přechodných ustanovení, která budou do normativního textu doplněna.
Ve vztahu k limitaci výše kauce uvádíme pro informaci, že původně navrhované omezení bylo z návrhu vypuštěno, neboť na základě dohody s Ministerstvem dopravy bude tato otázka řešena v rámci novelizace zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. 
	Dle informace z 21.8. 24 bere ÚOHS vypořádání připomínky na vědomí

	289
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K části sedmé [účinnost]
S ohledem na revoluční změny v celém přezkumu, které s sebou nesou mj. i nutnost zajistit (tj. vysoutěžit v souladu s právní úpravou zadávání veřejných zakázek a implementovat) odpovídající materiální vybavení (zejm., ovšem nikoli výlučně nové IT systémy) není možno stanovit účinnost pevným datem (průběh legislativního procesu nelze časově přesně předvídat). 
Za minimum lze pokládat 24měsíční legisvakanční lhůtu.
	Akceptováno částečně
	Předkladatel souhlasí s tím, že účinnost nebude stanovena pevným datem. S ohledem na skutečnost, že nedojde k vytváření Rady, má předkladatel za to, že by bylo možné stanovit legisvakanci v délce 6 měsíců.
	Rozpor přetrvává

	290
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	IV. K informacím prezentovaným v Závěrečné zprávě RIA  
Ke srovnávaným variantám možného řešení/stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení 
Jak již bylo uvedeno výše v rámci těchto připomínek, jako problematickou ÚOHS vnímá skutečnost, že předem byl znám výsledek (tzn. forma, jak má nový navrhovaný přezkumný systém vypadat) a až ex post se zjišťovala data a nezbytné informace. Právě i z tohoto důvodu má Úřad pochybnosti o tom, jak bylo s daty pracováno, resp. zda nebyla vybírána pouze ta, která se hodí, a ta která se nehodí byla opomíjena.
V tomto kontextu ÚOHS opakovaně upozorňuje na kapitolu č. 7 RIA – Konzultace a zdroje dat uvádí tabulku č. 35 – Harmonogram kroků, která obsahuje přehled jednání, která se uskutečnila mezi předkladatelem
a dotčenými orgány, včetně ÚOHS. Údaje o počtu a náplni jednání jsou prezentovány způsobem, aby čtenář nabyl dojmu, že návrhu předcházela široká diskuse o podobě reformy. Tak tomu však nebylo. Předkladatel od samotného počátku prezentoval svůj návrh na zavedení jednoinstančního kolektivního systému přezkumu jako daný a neměnný, aniž by umožnil diskusi o jeho vhodnosti, resp. aniž by se zabýval výhodami
a nevýhodami alternativních řešení.
Jednání, kterých se ÚOHS účastnil, neměla charakter diskuse, nýbrž ze strany předkladatele docházelo pouze k jednostrannému předkládání návrhů bez jakéhokoli zapojení ÚOHS do debat o alternativních způsobech řešení. Neproběhla žádná diskuse o tom, co přesně je nevyhovující a jakým způsobem by to mělo být změněno. V rámci proběhlých jednání nebyly předloženy alternativní návrhy nebo způsoby, jak by se stávající problémy mohly řešit jinak než zavedením jednoinstančního systému. Zástupci ÚOHS nebyli součástí procesu tvorby reformy, neboť rozsah diskuse byl ze strany předkladatele od počátku výrazně limitován, přičemž výhrady a připomínky, jež se ÚOHS snažil konzistentně uplatňovat, nebyly reflektovány. Lze shrnout, že jednání, kterých se ÚOHS účastnil, postrádala charakter skutečné diskuse. Návrh byl předložen jednostranně bez možnosti zpětné vazby nebo hlubší analýzy. Bylo evidentní, že předkladatel se na jednáních snaží toliko získat informace a údaje, které bude moci následně využít na podporu jím na počátku zvolené varianty řešení (selekční bias). Veškeré závěry předkladatele ostatně díky tomu trpí silným konfirmačním zkreslením. 
Právě popsané způsoby se pak velmi silně odráží i v samotných částech 2-3 a 4 RIA, ve kterých předkladatel rádoby předkládá návrhy řešení a jejich následné vyhodnocení. Předkladatel deklaruje, že výběr nejvhodnějšího řešení provedl na základě analýzy parametrů „účelnost“, „nákladová efektivnost“, „koherence“, „realizovatelnost“ a „přiměřenost“ (RIA str. 93). Předkladatel se na str. 94 RIA pokusil uvedené parametry definovat, avšak jednotlivé definice sestávají vždy toliko z jedné věty a čtenář nemá možnost zjistit, jaké atributy byly reálně hodnoceny (a zda k hodnocení vůbec došlo). Definice jsou obecné, nepostihují posuzované vlastnosti dostatečně konkrétně, jsou vágní, a navíc pokrývají pouze část (většinou minoritní) významového pole příslušného parametru – např.:
1. „Účelnost: V rámci tohoto kritéria bylo hodnoceno, jak navrhovaná varianta přispěje ke zkrácení přezkumného řízení, příp. přispěje ke snížení vlivu koncentrace pravomocí.“
Předkladatel za účelné považuje toliko 1. zkrácení délky přezkumu a 2. vágně formulované snížení vlivu koncentrace pravomocí. Proč účelnost definuje právě takto? Je tím rozsah pojmu účelnost vyčerpán uspokojivým způsobem? Co je vliv koncentrace pravomocí a jak konkrétně jej bude posuzovat a zjištění porovnávat?
2. „Koherence: Toto kritérium popisuje, do jaké míry je varianta standardní, resp. koherentní se současnými postupy.“ 
Vágnost; jaké konkrétní atributy bude předkladatel hodnotit, a jak tedy v praxi posoudí míru koherence jednotlivých variant se současnými postupy? Čtenář RIA se to nedozví.
3. „Přiměřenost: Obsahem tohoto kritéria je zhodnocení, do jaké míry jsou navrhované varianty přiměřené řešeným problémům.“ 
Definice kruhem; nemá žádný smysluplný obsah.
Dále, předkladatel měl 1/ nejprve popsat sledované atributy u všech posuzovaných variant, 2/ poté posoudit, v jaké míře naplňují jím definovaná kritéria, 3/ a následně na tomto podkladu udělit jednotlivým variantám hodnocení (-3 až +3).
Kapitola č. 4 však tuto logickou strukturu nerespektuje, nerozebírá jednotlivá kritéria ani navržené varianty, a na místo toho jen nesouvisle pojednává o následujících dílčích tématech: 1/ Odhad přímých úspor a nákladů, 2/ Ekonomické ztráty z oddalování veřejných zakázek a 3/ Hodnocení korupčních rizik zvoleného řešení. Uvedený postup se jeví jako nahodilý a chaotický, jelikož vazba na ústřední cíl kapitoly a potažmo celou RIA, kterým je stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení, se jeví jako fragmentovaná a nedostatečná.
Nadto nelze souhlasit s informacemi uvedenými v rámci jednotlivých dílčích kapitol ani po věcné stránce. Předkladatel např. v rámci kapitoly č. „4.1. Odhad přímých úspor a nákladů“ uvádí výčet tvrzení o vybraném modelu, které dle jeho názoru potvrzují hypotézu, že vybraný model povede k úsporám. Uvedená tvrzení se opět jeví jako arbitrární, nepostihující reálný rozsah nákladů, přičemž polemiku vyvolává i jejich obsahová stránka (protokolace audiozáznamem nemusí nutně vést k úspoře nákladů, stejně jako využití AI; nezmizí pin-pong – rozhodnutí se budou vracet od soudu; zanedbatelný vliv faktu, že údajně bude méně často docházet k nahlížení do spisu nebo že nebudou zasílány koncentrační výzvy). 
Dále je nezbytné zmínit, že mnohé z prezentovaných přínosů nesouvisí s tím, že má být zaveden jednoinstanční pluralitní systém přezkumu se zásadou projednací, neboť mnohá z navrhovaných opatření lze plnohodnotně implementovat v rámci jakéhokoli, tedy i stávajícího systému přezkumu. Považovat tedy např. využití AI, obligatorní ústní jednání, či např. zrušení povinnosti rozhodovat o návrzích na vydání předběžných opatření za přínos zavedení jedné instance a podřízení řízení zásadě projednací, je nekorektní a logicky vadné, neboť mezi těmito aspekty neexistuje kauzalita (viz kapitola č. 4.1 RIA).  
Předkladatel uvádí pouze přínosy, nikoli negativa či náklady jím preferované varianty, přestože mohou být značné. Jako vyloženě nepravdivé je nutné odmítnout tvrzení, že navrhované řešení je rozpočtově neutrální, či snad dokonce úsporné (v podrobnostech viz další části připomínek).
Předkladatel v rámci kapitoly č. 4 RIA nepopsal a nezhodnotil stávající stav ani se nezabýval posouzením jím navrhovaných alternativních řešení, čímž výběr řešení, jak jej zachytil v tabulce na str. 93 RIA, sám zdiskreditoval. Předkladatel se nepokusil přiřazení jednotlivých hodnoticích znamének odůvodnit, metoda hodnocení (byla-li vůbec užita) je tudíž netransparentní a výsledek postrádá kredibilitu. Způsob vyhodnocení variant – zejména pak skutečnost, že se předkladatel omezil pouze na popis přínosů navrhovaného řešení – společně s absencí možnosti jej verifikovat, vede ÚOHS k závěru, že předkladatel nejprve určil variantu, která má být vybrána, a až následně přiřadil hodnoticí znaménka tak, aby výsledek hodnocení zachycoval jeho přání. Toto přesvědčení ÚOHS se krom jiného zakládá i na průběhu konzultací uskutečněných mezi předkladatelem a ÚOHS, v rámci nichž se od počátku projednávalo jediné řešení
a diskuse o jeho účelnosti, potažmo jeho alternativách nebyla připuštěna. ÚOHS má za to, že případný výběr vhodné varianty musí být proveden opětovně, na základě náležitě zjištěného okruhu dat, stanovení spolehlivých indikátorů a důsledné aplikace pravidel logické interference.
Z předmětných kapitol (částí) RIA je tak zjevné, že nebyly řádně analyzovány všechny uvažované varianty, ale naopak je zjevné, že jedna varianta je jednoznačně preferována. ÚOHS tedy požaduje, aby řádně a objektivně byly zhodnoceny všechny uvažované varianty, bez zcela jednoznačné preference jedné z nich, jako je tomu nyní.
	Vysvětleno
	Data pro hodnocení dopadů regulace začala být nejintenzivněji sbírána a vyhodnocována již v době přípravy Národní strategie veřejného zadávání v České republice pro období let 2024 až 2028. 
Metodologie sběru dat je popsána v kapitole 1.2.1.2 v Boxu 1. Zpracovatel odmítá jakoukoli účelovou manipulaci s daty. Protože zdrojem dat je sbírka rozhodnutí ÚOHS, údaje dostupné z webu uohs.gov.cz, je možné si výsledky ověřit. Kategorie hodnocení: účelnost, nákladová efektivnost, koherence, realizovatelnost, přiměřenost používá ve svých Impact Assessments Evropská komise.
U těchto kategorií je v RIA uvedeno, na jakou otázku se při hodnocení odpovídalo. Hodnota -3/3 byla dána tam, kde varianta splňovala kritérium v nejnižší/nejvyšší míře oproti současnému stavu, u hodnoty 0 se naopak jednalo o varianty bez dopadu oproti současnému stavu. Zpracovatel má za to, že postup výpočtu je vysvětlen dostatečně srozumitelně.
	Rozpor přetrvává

	291
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K nákladům navrhovaného modelu přezkumu a případným personálním úsporám na ÚOHS 
Předkladatel uvádí, že navrhovaná opatření jsou rozpočtově neutrální či dokonce úsporná. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Již úvaha předkladatele o personálních úsporách (snížení personálních nákladů) je lichá, není se však čemu divit, když předkladatel nikdy neměl snahu zjistit, jaké jsou poměry na ÚOHS, co přezkum veřejných zakázek znamená, jaké je reálné zatížení zaměstnanců atp., to vše souvisí s již zmiňovaným faktem, že se předkladatel nikdy ani nezajímal o celkovou agendu související s přezkumem veřejných zakázek a pouze si vybral její dílčí část, a to návrhová správní řízení. Důvody, proč je nutno na úvahu o personálních úsporách nazírat kriticky, jsou následující. 
Předkladatel předpokládá úsporu 10 pracovních pozic na ÚOHS, které bude možné přesunout jinam, např. v rámci ÚOHS. S úsporou 10 pracovních pozic předkladatel počítá i při výpočtu možných celkových uspořených výdajů (ve výši cca 7 mil. Kč/rok), kterou následně srovnává s nově vzniklými výdaji. Předkladatel přitom vychází (uvádí na podporu uvedené úspory pozic), že Sekce veřejných zakázek má 70 zaměstnanců
a Odbor druhostupňového rozhodování má 14 zaměstnanců , kteří se věnují veřejným zakázkám. Již tato premisa je např. vůči Sekci veřejných zakázek nesprávná – v uváděném počtu zaměstnanců jsou asistentky, administrativní pracovníci, ale též např. i řidič; rovněž pak zaměstnanci věnující se metodice a analýzám. Ostatně posílení metodické role ÚOHS je něco, na co při takto razantní reformě přezkumu veřejných zakázek předkladatel zapomněl, ačkoliv byla akcentována v programovém prohlášení vlády. Pokud by snad jeho naplněním měla být kompetence svěřená předsedovi Úřadu ve smyslu navrhovaného § 248a odst. 7, je to poměrně zvláštní představa o naplnění této části programového prohlášení vlády. 
Podle předkladatele by po navrhované reformě přezkumu jeho druhostupňová fáze de facto nebyla, přičemž pozice na druhém stupni by se mohly zrušit a pracovní kapacity přesunout jinam. V uvedeném ilustrativním případě by tak dle předkladatele zůstalo k dispozici 70 pozic sestavených ze současných zaměstnanců na prvním a druhém stupni (bez reálné znalosti předkladatele, jaké je aktuální zatížení jednotlivých zaměstnanců; je to mj. právě i míra zatíženosti jednotlivých zaměstnanců, která je dílčím klíčem k úspoře času z hlediska dobry trvání přezkumu). Tito zaměstnanci by přitom byli administrativní podporou Rady v případě návrhových řízení (kde lze dle předkladatele ušetřit z důvodu odklonu od zásady vyšetřovací), vedli by řízení z moci úřední v prvním i druhém stupni a zabývali by se ostatní prvostupňovou agendou. Otázkou, kterou předkladatel zcela ignoruje pak je, zda je vůbec provozně s ohledem na právní předpisy (zejména pak i zákon o státní službě) možné, aby jeden zaměstnanec zároveň spadal pod Radu, resp. určitý senát a na základě jeho pokynů plnil služební úkoly a současně přijímal služební úkoly a pokyny od dalšího nadřízeného v Úřadu při řešení podnětů nebo správních řízení z moci úřední. Další otázkou je, jak by vůbec mohl jeden zaměstnanec chvíli rozhodovat v prvním stupni a chvíli ve druhém stupni. V tomto ohledu by měl předkladatel předložit podrobnější vizi s větší mírou detailů, které budou reflektovat i právní předpisy.
ÚOHS v kontextu tvrzení předkládaných předkladatelem upozorňuje, že není pravda, že by druhostupňová fáze po navrhované reformě přezkumu de facto zanikla. Navrhovaná reforma zavádí nemožnost podání rozkladu pouze v případě rozhodnutí o návrhu. Možnost podat rozklad v jiných případech, zejména proti rozhodnutím ukončujícím řízení z moci úřední a rozhodnutích o nařízení předběžného opatření v těchto řízeních, je navrhovanou novelou zachována. Vedle uvedeného, s ohledem na současnou délku soudního přezkumu, bude rovněž nezbytné zajistit druhostupňový aparát po příslušnou dobu tak, aby mohl reagovat na případy např. vrácené soudy k novému projednání.
Stejně tak není zřejmé, jakým způsobem předkladatel pracuje s agendou podnětů, resp. tuto agendu velmi bagatelizuje, či jak dále pracuje s agendou řízení zahajovaných z moci úřední, popř. provádění kontrol (i když zde je nyní sporné, zda vůbec do budoucna bude moci ÚOHS vykonávat kontroly, viz připomínka k § 248). V tomto kontextu je třeba upozornit, že zatížení agendy v podobě podnětů, popř. na to navazujících řízení z moci úřední, je i přes počet případů týkajících se nesplnění uveřejňovacích povinností, vysoké (1016 nových případů v roce 2023), přičemž přibližně v polovině případů je na základě šetření podnětu zahajováno správní řízení (538 v roce 2023). V rámci podnětové agendy jsou mnohdy šetřeny podněty, které představují agendu čítající prověřování desítek, stovek, nebo i dokonce tisíců smluv, a přitom se z pohledu číselné řady jednotlivých podnětů jedná o jeden případ. Avšak o takovéto informace předkladatel žádný zájem při přípravě reformy nejevil; předkladatel ani netuší, jaké je aktuální zatížení ÚOHS v souvislosti s podnětovou agendou, a jaký dopad má tato skutečnost do přezkumu veřejných zakázek. Z pohledu ÚOHS se však jedná o dosti důležité aspekty, pakliže je navrhovaná takováto komplexní reforma.  
Mimo jiné byla to právě i náročnost agendy související s řešením podnětům, která vedla ÚOHS k tomu, aby byla zajištěna možnost lepší prioritizace mezi případy, kdy novelou č. 166/2023 Sb.,  došlo ke změně právní úpravy související s vyřizováním podnětů. Pakliže tedy předkladatel nějakým způsobem dospěl k závěru, že dojde k úspoře 10 zaměstnanců, je třeba zaměřit se na to, že budou moci být případně posíleny kapacity vyřizující agendu podnětů, potažmo správních řízení z moci úřední, aby i tato agenda byla vyřizována co možná nejrychleji. Je nutné si však uvědomit, že s ohledem na předkládanou koncepci přezkumu, kdy dodavatelé budou mít, jak bylo uvedeno výše, prokazatelně těžší pozici v řízeních zahajovaných na návrh, lze očekávat vyšší nápad podnětů. Z uvedeného důvodu bude nezbytné na nárůst nápadu podnětů reagovat kapacitním zajištěním počtu zaměstnanců Úřadu.
Předkladatel pak v souvislosti se zatížením Úřadu zcela opominul vyšší vytížení kapacit ÚOHS v důsledku nové agendy dozoru nad dodržováním zákona č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoPNV“). S ohledem na přechodná ustanovení ZoPNV zatím ÚOHS touto agendou zatížen není, ale do budoucna lze očekávat vyšší zatížení i s ohledem na tento druh agendy, a to nejpozději od 1. 1. 2026. S ohledem na pojetí reformy ze strany předkladatele a možná jeho neznalost či neochotu zjišťovat veškeré důležité aspekty spojené s agendou ÚOHS na poli veřejných zakázek se nabízí k úvaze, jakou vizi přezkumu má předkladatel v souvislosti se ZoPNV. Zde dle názoru Úřadu bude zachován stávající model, včetně druhostupňového rozhodování předsedou Úřadu, tudíž i vůči této agendě musí být zachovány kapacity na druhém stupni. 
Dále pak při svých úvahách předkladatel opomněl agendu pro zastupování před soudy v souvislosti s veřejnými zakázkami, tato agenda v současné době spadá pod odbor druhostupňového rozhodování. Nabízí se tedy další otázka, jak předkladatel pracoval při svých úvahách o úsporách personálních kapacit s těmito činnostmi, které souvisí s přezkumem veřejných zakázek? Nebo se snad předkladatel mylně domnívá, že tato agenda je řešena mimo „zakázkovou část Úřadu“, když v RIA dovozuje, že zakázkové části Úřadu poskytují součinnost další odbory a Sekce ÚOHS? Již z výše popsaného je evidentní, že předkladatel nemá tušení
o fungování ÚOHS v oblasti veřejného zadávání, a tedy tzv. od stolu napočítal personální úspory, aby se jím navrhované řešení jevilo jako možná to nejvýhodnější. 
Úvahy předkladatele o úspoře kapacit díky odklonu od zásady vyšetřovací ve správních řízeních je značně diskutabilní, a to i v kontextu toho, jaké další změny a zatížení může takto razantní reforma vyvolat (viz např. již zmiňované úvahy o vyšším počtu podnětů ze strany dodavatelů s ohledem na prozadavatelsky nastavený přezkum v návrhovém řízení).
Předkladatel ve zprávě RIA uvádí, že ÚOHS provádí vyšetřování formou dotazování na trhu přibližně ve třetině případů (zde ÚOHS žádá o předložení validního podkladu, že tomu tak je; ÚOHS takovou statistiku nevede). Odpadnutí zátěže v podobě provádění šetření na trhu by se tedy případně týkala pouze této menší části případů (pakliže předkladatel informaci o jedné třetině případů vztahoval k návrhovým řízením). Navíc šetření na trhu (případně sporadické opatřování vyjádření jiných orgánů a osob), byť může být v závislosti na konkrétním případě náročné, však zpravidla nepředstavuje zásadní vytížení personálních kapacit nad rámec ostatních činností, v celkovém souhrnu jistě ne takové, aby jeho odpadnutí uspořilo celé pracovní pozice s mnohem komplexnější pracovní náplní. 
S ohledem na výše uvedené, je třeba uzavřít, že i při jednoznačně vytyčeném cíli předkladatele, tj, zrychlení přezkumu veřejných zakázek, nelze hovořit o jakýchkoliv personálních úsporách na straně ÚOHS. 
Úřad se dále vyjadřuje k tvrzení předkladatele, že jím navrhované řešení bude rozpočtově neutrální, které ÚOHS považuje za nepřiléhavé. Předkladatel jednak opomněl v tomto ohledu srovnat náklady na zaměstnance Úřadu, a dále členy senátů. Již výše v rámci připomínek ÚOHS upozornil, že finanční ohodnocení s ohledem na nároky, které se na jednotlivé členy senátů kladou jsou nepřiměřeně nízké, stejně tak, že jejich počet je poddimenzován. Důvodem může být právě i snaha o finanční neutralitu navrhovaného modelu přezkumu. V tomto ohledu však předkladatel šetří na nesprávném místě. Dle ÚOHS by tedy finanční ohodnocení členů senátů mělo být vyšší, obdobné tomu, jaké má nyní místopředseda, který rozhoduje v prvním stupni a současně by měl být stanoven adekvátní počet senátů (viz předkladatelova inspirace v německém modelu – ÚOHS v tomto ohledu opětovně akcentuje, že rychlost a kvalita přezkumu je výrazně ovlivněna zatížením osob podílejících se na rozhodování). 
Kromě nákladů na personální kapacity Úřadu pak je nutno upozornit na skupinu nákladů, kterou lze zjednodušeně označit jako „náklady na rozšíření infrastruktury“. Předkladatel navrhuje, aby se v zásadě v každé věci konalo ústní jednání. Uvědomuje si předkladatel, že ÚOHS nemá k dispozici dostatek prostor potřebných pro daný účel, a bude tedy nutné zajistit nové pracovní prostory? S ohledem na potenciální množství konaných jednání je nezbytné, aby ÚOHS disponoval více jednacími místnostmi. Ostatně v tomto ohledu je třeba myslet i na kanceláře pro jednotlivé členy senátů. ÚOHS nemá volné žádné kancelářské prostory. 
Současně předkladatel v rámci kalkulace nákladů nereflektuje, že každá jednací místnost bude muset být povinně vybavena zařízením pro audiovizuální záznam, který má být následně doručen všem účastníkům řízení. I toto opatření má významné dopady do rozpočtové sféry, což však předkladatel rovněž zcela opomíjí. V návaznosti na to ÚOHS akcentuje, že správními spisy běžně procházejí informace představující obchodní tajemství. Zařízení pro audiovizuální záznam a případně též pro vedení videokonferenčních hovorů tudíž bude muset být vybaveno softwarem, který bude vyhovovat příslušným zákonným požadavkům (zejm. z hlediska zabezpečení dat, a dále možnosti anonymizovat obchodní tajemství). ÚOHS pak nedisponuje ani takovým informačním systémem a úložišti, kde by bylo možno archivovat všechna taková data. 
Dodatečné náklady pak mohou vzniknout rovněž v souvislosti s pořízením softwaru nezbytného pro vedení nové sbírky rozhodnutí, úpravy stávajícího informačního systému, či vytvoření zcela nového informačního systému evidence správních řízení. V tomto ohledu Úřad diskutoval možné změny s dodavatelem stávajícího systému, kterým ÚOHS disponuje a kvalifikovaný odhad byl na potřebné změny s ohledem na velikost sbíraných a ukládaných dat (viz představa audiovizuálního záznamu atp.) stanoven v hodnotě cca 900.000 Kč.
S ohledem na výše uvedené je evidentní, že předkladatel při kalkulaci nákladů zcela opomněl celé kategorie nákladů, přičemž se nejedná pouze o jednorázové počáteční náklady, ale současně i o náklady pravidelné, jako jsou např. náklady na licence, provozní náklady spjaté s novými prostorami, případně nájemné atp.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel provedl úpravy RIA v souvislosti s úpravami návrhu novely v rámci vypořádání připomínek, zejména v důsledku opuštění konceptu Rady. V ostatním na znění RIA setrvává.
	Rozpor přetrvává

	292
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ekonomické ztráty z oddalování veřejných zakázek
V rámci části 4.2 RIA bylo předkladatelem dovozeno, že každý den zdržení při zadávání veřejné zakázky kvůli přezkumu znamená celkovou průměrnou ztrátu cca 6,5 mil. Kč. Pokud se přezkumné řízení zkrátí, celkový zisk bude činit průměrný počet dní, o kolik se přezkum zkrátí, násobený dříve uvedenou částkou; při dřívější realizaci veřejné zakázky a díky multiplikačnímu efektu dojde ke znásobení této částky v ekonomice, což bude znamenat dodatečné příjmy do státního rozpočtu. Jde opět o jednu z mylných tezí předkladatele, jak současný přezkum veřejných zakázek ničí ekonomiku České republiky a má neblahý vliv na veřejné zadávání jako celek. V tomto kontextu pak ÚOHS postrádá celkovou analýzu všech vstupů, které negativně ovlivňují nejen pověst veřejného zadávání v České republice. 
V návaznosti na předkladatelem uváděné, Úřad uvádí, že souhlasí s tvrzením, že zdržení realizace veřejné zakázky představuje negativní jev, který bývá spojen s ekonomickou ztrátou a nepříznivým dopadem na státní rozpočet. Ačkoliv by zrychlení rozhodování o 10 dní mohlo přinést možnou úsporu 65 mil. Kč, resp. o 20 dní úsporu 130 mil. Kč (vycházeje z dat předložených předkladatelem), je nutné na případné ekonomické ztráty nahlížet v kontextu celkové doby životního cyklu potřeby, která má být realizací veřejné zakázky uspokojena. Jinak řečeno, za situace, kdy příprava celého procesu nákupu, jehož nedílnou součástí je i provedení zadávacího řízení, je záležitostí mnoha měsíců, v některých případech i let, nejeví se z hlediska možné časové, resp. finanční úspory jako účelné zaměřovat se výlučně na fázi možného přezkumu postupu zadavatele. Z dostupných dat ve Věstníku veřejných zakázek ve spojení s veřejně dostupnými daty o jednotlivých návrzích, které Úřad řešil v posledních letech (2022-2024), lze dovodit, že průměrná doba od zahájení zadávacího řízení do začátku přezkumu dané veřejné zakázky se pohybuje v rozmezí 170-210 dní (tzn. je nutno zdůraznit, že v průměru se veřejná zakázka v případech, které byly předmětem přezkumu návrhových řízení dostane na přezkum až po více než půl roce, co zadavatel zahájil zadávací řízení, do této lhůty není ani započítávána jeho příprava) Pokud k uvedené době připočteme čas potřebný na samotnou přípravu veřejné zakázky, včetně např. předběžných tržních konzultací, je zřejmé, že pokud bychom hledali smysluplné zrychlení realizace veřejných zakázek, je třeba zaměřit pozornost nikoliv pouze do fáze přezkumu, ale do fáze přípravy veřejné zakázky a do fáze po vypsání veřejné zakázky tak, aby byly v maximální možné míře eliminovány prostoje a zdržení které, jak již bylo uvedeno výše, znamenají ekonomickou ztrátu. Je tedy nezbytné vnímat veřejné zadávání jako celek a jeho případná problematická místa řešit systematicky. 
V souvislosti s tématem oddalování rozhodnutí, resp. délky přezkumu veřejných zakázek považuje Úřad
za vhodné vyjádřit se i k obrázku 8: Délka rozhodování dle výsledku (analýza nad daty o rozhodnutích ÚOHS ve věci, které nabyly právní moci v roce 2022) obsaženým na str. 21 RIA.
Předkladatel k tomuto obrázku uvádí následující. „Z dat o rozhodnutích o návrhu, která nabyla právní moci
v roce 2022 lze dovodit, že rozhodnutí ve věci může zadavatel očekávat nejdříve ve třetím měsíci po podání návrhu stěžovatelem k ÚOHS. Přestože v prvních dvou měsících ÚOHS odbaví třetinu své návrhové agendy, většina těchto rozhodnutí je spíše procesního charakteru, rozhodnutích ve věci jsou pouze 2 %. I v případě, že není složena kauce (v obrázku výše modrá) nebo návrh trpí procesní vadou (červená), podáním návrhu je blokováno uzavření smlouvy na více než 1 měsíc.“
Jednak Úřad akcentuje, že je vysoce sporné, zda je férovým způsob propočtu a prezentace dat, jak to činí předkladatel, neboť je třeba zohlednit i ten aspekt, že způsob počítání lhůt ze strany MMR vůči délce přezkumu je v rozporu s tím, jak právní předpisy stanovují způsob počítání běhu lhůty pro vydání rozhodnutí. Předkladatel počítá dané lhůty ode dne doručení návrhu (Úřad tou dobou nemá k dispozici dokumentaci o veřejné zakázce; na základě čeho má tedy rozhodovat?) do nabytí právní moci rozhodnutí (tzn. připočítává
i lhůty, kdy běží lhůta pro nabytí právní moci rozhodnutí (což je 15 dnů od doručení rozhodnutí) či podání rozkladu (taktéž 15 dnů od doručení rozhodnutí). Předkladatel rovněž zcela ignoruje, že ne vždy si účastníci řízení přebírají písemnosti od Úřadu (k tomu srovnej pravidlo stanovené § 17 zákona č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, kdy mnohdy bývá doručováno až např. fikcí, tj. 10. den od doručení do datové schránky), nebo i to, že ÚOHS je povinen před vydáním rozhodnutí ponechat účastníkům řízení lhůtu minimálně 7 dnů, aby se vyjádřili k podkladům rozhodnutí (viz § 261 odst. 3 ZZVZ). Do předkládaného přehledu jsou tedy započítávány i lhůty, na které ÚOHS nemá žádný vliv; netřeba potom zmiňovat žádosti účastníků o prodloužení lhůt atp. Některé aspekty ani předkladatel v jím předloženém návrhu reformy přezkumu veřejných zakázek nedomýšlel a nepočítal s nimi, proto se lze i nyní kriticky vyjádřit k úvahám a počtům o zrychlení přezkumu v souvislosti s předkladatelem navrhovanou variantou. 
Úřad provedl analýzu dat týkající se délky rozhodování na prvním stupni v jednotlivých měsících od ledna 2022 do června 2024. Jednotlivé hodnoty v příslušných měsících představují průměrné hodnoty doby rozhodování o návrzích, které Úřad v daný měsíc obdržel. 
Příklad: V lednu 2022 Úřad obdržel celkem 17 návrhů. O těchto 17 návrzích bylo rozhodnuto v průměru
za 75,6 dní. Uvedená doba rozhodnutí je počítána jako absolutní, tj. od zahájení řízení do vydání rozhodnutí a není v rámci uvedené lhůty zohledněna skutečnost, že si např. Úřad nechal vyhotovit znalecký posudek apod. Jedná se tedy o „čistou“ dobu přezkumu, kterou může Úřad – vzhledem k legislativní úpravě procesních pravidel – ovlivnit pouze v omezeném rozsahu (viz dále). 
 
Graf udává vývoj průměrné lhůty pro vydání rozhodnutí u návrhových věcí. Z uvedeného grafu je patrný klesající trend (spojnice trendu vyznačena modrou tečkovanou čárou). Poslední hodnoty v časové řadě, tj. údaje za květen a červen je nutné posuzovat v kontextu toho, že v těchto měsících byly dosud vydány především rozhodnutí procesního charakteru . Kromě celkového klesajícího trendu průměrné doby rozhodování o návrzích je z grafu od listopadu 2023 patrný rovněž dílčí klesající trend, kdy dochází k výraznému zkrácení doby rozhodování. Uvedené bylo způsobeno novou organizací práce, která byla umožněna již výše zmiňovanou právní úpravou zákona č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, kdy došlo ke změně pravidel pro šetření podnětů (viz § 258 odst. 3 ZZVZ). Uvedená změna pravidel pro šetření podnětů, kterou přinesla novela ZZVZ, umožnila prioritizovat vedení návrhových řízení tak, aby docházelo k vydání rozhodnutí v co možná nejkratším čase. Je tedy zcela evidentní, že zefektivnění přezkumu veřejných zakázek lze dosáhnout méně radikálními změnami, než jak je navrhuje předkladatel.
Skutečnost, že se Úřadu daří organizovat práci tak, že návrhová řízení jsou vyřizována v kratší době než před novelou ZZVZ, je patrné rovněž z níže uvedeného grafu, který porovnává počet obdržených návrhů v příslušných měsících a počet návrhů, o kterých již bylo k uvedenému dni rozhodnuto. 
 
Z uvedeného grafu je zřejmé, že aktuálně Úřad řeší (poprvé) jeden návrh z října 2023, jeden z listopadu 2023, jeden z února 2024, dva z března 2024, jeden z dubna 2024 a zbytek z května a června 2024. V tomto kontextu je zřejmé, že rozhodnutí v první instanci je vydáváno ve velmi krátké době a případné zdržení není dáno chybným systémovým nastavením přezkumu, ale individuální povahou konkrétního případu.
Předkladatel při svých výtkách směřovaných vůči ÚOHS navíc opomíjí, že délka správního řízení je z podstatné části determinována instituty, jež jsou zakotveny přímo v ZZVZ, případně ve správním řádu, tudíž možnost ÚOHS ovlivnit délku řízení je limitovaná (v podrobnostech viz výše informace k obrázku 8 z RIA). 
Jestliže předkladatel ÚOHS vytýká, že průměrná délka řízení na prvním stupni je příliš dlouhá, považuje ÚOHS za nezbytné – krom doložení výše uvedených statistických dat – poznamenat, že ačkoliv předkladatel disponuje potřebnými kompetencemi a nástroji, nenavrhl v minulosti žádnou legislativní změnu, jež by ÚOHS umožnila délku řízení dále zkracovat adaptivní cestou, tj. bez nutnosti zcela rozbít a odvrhnout současný systém.
	Vysvětleno
	RIA neobsahuje tvrzení, že současný přezkum veřejných zakázek ničí ekonomiku České republiky a že má neblahý vliv na veřejné zadávání. Říká pouze, že pokud se veřejnou zakázku podaří realizovat dříve, ekonomika ČR z toho bude profitovat.
Z tohoto titulu je pro výpočet ekonomických ztrát z oddalování veřejných zakázek důležitý až okamžik, kdy zadavatel může začít zakázku realizovat. Proto RIA pracuje se lhůtami od podání návrhu do nabytí příslušného rozhodnutí právní moci. Zároveň RIA ÚOHS nikde nevytýká, že průměrná délka řízení na prvním stupni je příliš dlouhá; RIA pouze konstatuje, jaká je délka řízení a jaké z toho plynou ekonomice ČR ztráty.
	Rozpor přetrvává

	293
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K dopadům na podnikatelské prostředí – zvýšení korupčního rizika přímo u zadavatelů veřejných zakázek
V RIA v bodě 3.3 Dopady na podnikatelské prostředí je uvedeno: „Dodavatelům se může otevřít zajímavější prostor pro uplatnění jejich služeb a produktů v rámci veřejných zakázek. Pro ty, kteří se již procesu zadávání veřejných zakázek účastní, by se měla zvýšit právní i časová předvídatelnost.“ K uvedenému je nutno konstatovat, že lze oprávněně pochybovat o tom, že navrhovaný model přezkumu zajistí právní předvídatelnost, když výsledek posouzení souladu postupu zadavatele se ZZVZ nebude závislý na skutečném skutkovém stavu, nýbrž na tom, co bude schopen bránící se dodavatel prokázat, resp. co vezme ÚOHS za dodavatelem prokázané. Navrhovanou reformou se pro dodavatele (ale i zadavatele) zvyšuje právní nejistota, v důsledku čehož může zájem dodavatelů o veřejné zakázky naopak i klesnout. Naopak je to současný model přezkumu, který nabízí vyšší míru právní jistoty, výsledek sporu není odvislý pouze od šikovnosti stran, resp. jejich právních zástupců.   
Je iluzorní domnívat se, že zdánlivě rychlejší rozhodnutí o návrhu podanému u ÚOHS (nebo dokonce předběžný názor poskytnutý ve velmi krátké, až nereálné, lhůtě), jehož výsledek bude záviset na důkazech předložených navrhovatelem, bude alespoň stejně kvalitní (ve smyslu správné, zákonné a poskytující stejnou ochranu dodavatelům) jako závěry ÚOHS za dosavadního nastavení přezkumu. Bez uplatnění zásady vyšetřovací se současná míra ochrany nezachová.
Na ÚOHS působí v současnosti řada odborníků dlouhodobě se specializujících na oblast veřejných zakázek (na úrovni managementu, v rozkladových komisích i v rámci úřednického aparátu). Je iluzorní domnívat se, že zavedení tříčlenných senátů se dvěma stálými a jedním externím členem bude mít za následek (zaznamenatelné) zvýšení kvality rozhodovací činnosti. Kvalitu rozhodnutí garantují mj. zavedené instituty správního práva, jako je dvojinstančnost přezkumu, nároky na obsah rozhodnutí, možnost revize rozhodnutí správním soudem. To jsou nástroje, které se reálně propisují do kvality rozhodování. Prokazatelným faktem je, že novela tyto nástroje odstraňuje či oslabuje, a namísto toho nabízí fakty nepodloženou proklamaci o vlivu údajné „kvality odborníků“ na kvalitu rozhodnutí. Zde Úřad ponechává stranou nejistotu ohledně toho, z jakého okruhu osob mají být vybíráni ad hoc členové senátů. Ta však – na rozdíl od výše popsaných standardních nástrojů správního přezkumu – nemá žádné institucionální ukotvení a zůstává v rovině spekulací.
Pokud má jít o odborné řešení sporu ve smyslu správného a zákonného rozhodování, nebo alespoň takového přístupu, který bude přispívat ke správnosti rozhodnutí, tak je zřejmé, že takový požadavek nejde při současné složitosti problematiky zadávání veřejných zakázek, složitosti a počtu případů, požadavků kladených na postupy a výstupy v rámci přezkumu prováděného ÚOHS a při současných personálních možnostech, v praxi skloubit dohromady s výrazně větší rychlostí přezkumu u ÚOHS. Ani v případě provedení navrhované reformy přezkumu nebude případné urychlení přezkumu u ÚOHS natolik velké, aby mohlo „kompenzovat“ oslabení možnosti dodavatelů domoci se ochrany před nesprávným postupem zadavatele. 
Je ale také třeba uvědomit si, že ani navrhovaná novela, ačkoli je jejím cílem mj. urychlení přezkumu veřejných zakázek a stanoví velmi krátkou lhůtu pro poskytnutí předběžného právního názoru (který však nemusí odpovídat skutečnému skutkovému stavu a ani nemusí odpovídat následnému rozhodnutí), nepočítá se zkrácením lhůty pro vydání rozhodnutí dle správního řádu (tj. zůstává lhůta 60 dnů – zvlášť složité případy – která by však nově plynula již od zahájení správního řízení, nikoli od doručení úplné dokumentace a vyjádření zadavatele, formálně by tak došlo ke zkrácení lhůty pro vydání rozhodnutí oproti současnému stavu o max. 10 dní, kdy vypuštění současného ustanovení § 252 odst. 2 ZZVZ není reálně procesním nástrojem, který by pomáhal dozorovému orgánu v rychlejším rozhodování). Rozhodnutí tedy budou moci být vydávána téměř ve stejné lhůtě, ovšem s vyšším rizikem nesprávnosti a s nižší ochranou před nesprávným postupem zadavatele. Tím se sníží i předvídatelnost rozhodovací praxe. Ta se sníží již tím, že předběžný názor (bez ohledu na to, zda je či není správný) bude moci přimět dodavatele ke zpětvzetí návrhu nebo zadavatele ke zjednání nápravy v obou případech s následkem zastavení správního řízení, přičemž však předběžný názor nebude možné podrobit přezkumu, patrně nebude ani odůvodněn natolik jako rozhodnutí a nebude ani uveřejněn. Tedy, i kdyby byl předběžný názor správný (což může být sporné), nijak nebude zlepšovat předvídatelnost rozhodovací praxe ÚOHS, naopak bude snižovat množství rozhodovací praxe,
a to i v případech a otázkách, ve kterých by bylo vhodné rozhodovací praxi získat, a bude tak rozhodovací praxi ÚOHS, potažmo již tak složitou a nejasnou úpravu zadávání veřejných zakázek, zamlžovat.   
V zásadě jde o nastavení priorit. Pokud má být i nadále prioritou v přezkumu ochrana před nesprávným postupem zadavatelů, potažmo obecněji férová soutěž o veřejné zakázky a s tím související důsledná ochrana veřejných prostředků, což je, resp. mělo by být, obecně v zájmu státu, všech zadavatelů i dodavatelů, reforma přezkumu v navrhované úpravě, se od této priority odklání a rozšiřuje prostor pro nejistotu zadavatelů
i dodavatelů, svévoli zadavatelů a pro korupci v první linii. Cíl spočívající v urychlení přezkumu veřejných zakázek je jistě legitimní, ale nemělo by jej být dosaženo způsobem, při kterém bude „vylita vanička
i s dítětem“.     
	Neakceptováno
	Předkladatel má za to, že dopady na podnikatelské prostředí a korupční rizika jsou v RIA zpracovány řádně.
	Rozpor přetrvává

	294
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	K cíli snížení korupčního rizika
Pokud jde o cíl spočívající ve snížení korupčního rizika, ve zprávě RIA (bod 1.2.1 „Popis současného stavu“) je uvedeno mj., že monokratické rozhodování ÚOHS klade vysoké nároky na osobnost předsedy úřadu, na jeho nestrannost a nezávislost při rozhodování, vysokou kvalifikovanost ve všech právních oblastech, ve kterých rozhoduje jako rozkladový orgán, neboť systém zásadním způsobem koncentruje obrovské spektrum pravomocí a odpovědností v rukou jediné osoby. Koncentrace rozhodovacích pravomocí pak může být zdrojem systémových problémů v podobě rizika střetu zájmů a zastupitelnosti.
V souvislosti se zmíněnými nároky na nestrannost, nezávislost a kvalifikovanost ÚOHS považuje za vhodné nejprve připomenout, že na tyto nároky pamatuje již zákon o působnosti ÚOHS (viz zejména § 1 odst. 1, 4, 5 a 6).  
Pokud jde o monokratičnost rozhodování/prokorupční potenciál, ÚOHS uvádí, že monokratické rozhodování (podpis rozhodnutí jednou osobou) je správnímu právu v České republice vlastní, jde o standardní řešení zajišťující mj. jednotnost rozhodovací praxe. Koncentrace moci v rukou předsedy je mýtus prezentovaný zejména neziskovými organizacemi (v roce 2022 byly zadány veřejné zakázky v hodnotě cca 990 mld. Kč, předseda ÚOHS rozhodoval o zakázkách v hodnotě pouze cca 37 mld. Kč, z toho o jedné strategické veřejné zakázce v hodnotě 25 mld. Kč) – za svá rozhodnutí si nese odpovědnost a jeho rozhodnutí jsou podrobena nezávislému soudnímu přezkumu. Předseda i místopředseda ÚOHS vykonávají své funkce pouze po dobu zákonem jasně definovaného funkčního období, jsou stanoveny podmínky výkonu funkce, zahrnující mj. povinnost rozhodovat nezávisle a nestranně, a dále pravidla neslučitelnosti funkcí. Vláda může na základě zákonem definovaných důvodů navrhnout prezidentovi republiky odvolání předsedy ÚOHS. Současně nelze přehlížet, že jak předseda ÚOHS, tak místopředsedové ÚOHS mají bezpečnostní prověrku ve stupni tajné, ředitelé odborů podílejících se na dozoru ve stupni důvěrné. 
Předkladatel RIA uvádí, že přínosem senátního rozhodování má být údajná větší nestrannost a nezávislost rozhodování, neboť má dojít k redukci vlivu jedné osoby na finální rozhodnutí, čímž se má významně snižovat korupční riziko. Dále se konstatuje, že navrhovaná úprava „posiluje prvky osobní odpovědnosti za rozhodování, neboť v případech rozhodování před senáty budou rozhodnutí podepisována všemi třemi členy senátů“. Jako další argument proti monokratickému systému předkladatel uvádí, že „členové rozkladových komisí mohou být ve střetu zájmů se stranami sporu, ovšem zpětně nelze přezkoumat, zda právě takoví členové se jednání ve věci účastnili či nikoli (mimo žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím)“.
V prvé řadě je nezbytné konstatovat, že jistá forma plurality rozhodování je vlastní již stávajícímu systému přezkumu. Rozhodnutí předsedy ÚOHS musí totiž vždy nutně předcházet rozhodnutí I. stupně, za které je odpovědný místopředseda ÚOHS (rozhodnutí I. stupně vzniká nezávisle na předsedovi ÚOHS). Rozhodovací pravomoc předsedy ÚOHS je navíc založena pouze v případech, kdy některý z účastníků správního řízení nesouhlasí s rozhodnutím I. stupně a rozhodne se proti němu brojit rozkladem. Kompetence předsedy ÚOHS tedy není automatická a je odvislá od vůle účastníka správního řízení domáhat se změny či zrušení prvostupňového rozhodnutí. 
Dále, jak bylo uvedeno výše, je předseda ÚOHS v rámci rozkladového řízení vázán ustanoveními správního řádu, které podrobným způsobem upravují jednak samotný proces tvorby správního rozhodnutí, ale také postup odvolacího správního orgánu. Výstupy rozhodovací činnosti předsedy ÚOHS přitom podléhají standardní kontrole ze strany správních soudů, v důsledku čehož dochází k eliminaci veškerých potenciálních tvrzených rizik spjatých s nastaveným systémem přezkumu. 
Pokud si držitel zákonodárné iniciativy vytkl za cíl posílení nezávislosti, osobní odpovědnosti a odbornosti osob rozhodujících o veřejných zakázkách, mohl příslušné nástroje implementovat přímo v rámci stávajícího institucionálního uspořádání. Nebylo nezbytné navrhovat změnu současného etablovaného systému přezkumu, jenž poskytuje vyvážené záruky procesní ochrany všem zainteresovaným stranám, potažmo veřejnému zájmu. Zákon o působnosti ÚOHS poskytuje již nyní záruky osobní integrity a nestrannosti předsedy i místopředsedů ÚOHS. Zákonodárci přitom nic nebrání rozšířit např. výčet důvodů pro odvolání z funkce předsedy či místopředsedy ÚOHS. Uvedená opatření přímo vedou k dosažení sledového cíle (posílení nezávislosti a nestrannosti při rozhodování) a jsou plně dostačující. Naopak zavedení pluralitního systému rozhodování, konkrétně tří až čtyř tříčlenných senátů není samo o sobě způsobilé uvedený cíl naplnit (mezi existencí pluralitního systému a nezávislostí rozhodování neexistuje přímá příčinná souvislost; příčinná souvislost existuje toliko mezi výše popsanými institucionálními zárukami a sledovaným cílem, ty lze však implementovat i v rámci monokratického systému).
Dle ÚOHS nelze tedy ze skutečnosti, že místo 1./ Sekce veřejných zakázek a 2./ předsedy ÚOHS má rozhodovat tříčlenný senát Rady, dovozovat, že dojde ke snížení korupčního potenciálu. Zavedení jediné instance naopak působí spíše proti tomuto cíli. 
Za bezobsažné až nesmyslné pak považuje ÚOHS argumenty předkladatele RIA, že odpovědnost
za rozhodování bude posílena z důvodu, že rozhodnutí budou „podepisována všemi třemi členy senátů“
(str. 106) nebo že „členové rozkladových komisí mohou být ve střetu zájmů se stranami sporu, ovšem zpětně nelze přezkoumat, zda právě takoví členové se jednání ve věci účastnili či nikoli“. Nelze na jedné straně argumentovat, že předseda ÚOHS rozhoduje monokraticky, doporučení rozkladové komise pro něj nejsou závazná, a na jiném místě systému vytýkat, že členové rozkladové komise mohou být ve střetu zájmu. Nad to důvodová zpráva pak naopak podává informace o tom, jakou pozitivní a nezastupitelnou roli členové rozkladových komisí mají, a právě mj. z nich mají být vybíráni externí členové senátů. Předkladatel RIA navíc tuto výtku sám bezprostředně devalvuje, když dodává, že na základě zákona o svobodném přístupu
k informacím lze zjistit, kteří členové rozkladové komise se projednání věci účastnili. V návaznosti na to je vhodné podotknout, že podobně často jako členové rozkladové komise se ve střetu zájmů mohou ocitat též externí členové senátů, neboť ti budou vybírání z obdobné množiny osob.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel provedl úpravy RIA v souvislosti s úpravami návrhu novely v rámci vypořádání připomínek, zejména v důsledku opuštění konceptu Rady. V ostatním na znění RIA setrvává.
	Rozpor přetrvává

	295
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Návrhové řízení jako řízení sporné/opuštění zásady materiální pravdy
Byť k tématu způsobu vedení řízení se ÚOHS již vyjadřoval, s ohledem na jeho významnost z hlediska přezkumu veřejných zakázek, považuje ÚOHS za vhodné reagovat i na tvrzení předkládaná v RIA. Předkladatel v RIA argumentuje, že sporné správní řízení již v současnosti existuje a že se aplikuje v rámci správního řešení sporů vyplývajících z občanskoprávních a obchodních vztahů. Předkladatelé RIA zcela ignorují členění právního řádu na oblast veřejného práva na jedné straně a oblast soukromého práva na straně druhé. Zatímco u řešení soukromoprávních sporů je aplikace zásady projednací přípustná a běžná, neboť se jedná toliko o právech a povinnostech konkrétně určených subjektů, při rozhodování o veřejných zakázkách je imanentně, dle přesvědčení ÚOHS, přítomen veřejný zájem (o tom svědčí i judikatura, která oblast veřejného zadávání označuje za tu, která se nachází na pomezí soukromého a veřejného práva). Ten přitom působí s velkou intenzitou, neboť nabývá podoby zájmu na řádném fungování hospodářské soutěže a smysluplné tvorbě veřejných statků, a potažmo tedy zájmu na prosperitě společnosti jako takové. I v případě řízení zahájeného na návrh je tak ochrana konkrétního dodavatele pouze dílčím cílem, jehož prostřednictvím je současně dosahováno jiných, celospolečensky významných cílů. Z uvedeného důvodu je opuštění zásady materiální pravdy a s tím spojená rezignace na ochranu veřejného zájmu nejen koncepčně zcela nevhodná, ale současně atakuje základní zásady a principy ústavního státu (viz dále).
Navrhovaná novela zavádí sice sporné řízení, současně však ÚOHS ponechává kompetenci rozhodovat
o přezkumu úkonů zadavatele z moci úřední (tj. vstupovat do „živých veřejných zakázek“). Přezkum úkonů zadavatele z moci úřední má probíhat dle nezměněných pravidel, tj. řízení bude dominovat zásada materiální pravdy, kdy ÚOHS bude odpovídat za náležité zjištění skutkového stavu (zásada vyšetřovací). Předmět správního řízení zahájeného z moci úřední přitom může být totožný jako předmět správního řízení zahájeného na návrh – úkony zadavatele učiněné při zadávání veřejné zakázky. 
Zavedení dvou procesních standardů nevyhnutelně povede k nejednotě, ba až rozpornosti rozhodovací praxe, kdy rozhodnutí, zda zadavatel pochybil či nikoli, bude závislé na okolnosti, kým bylo správní řízení zahájeno. Důsledkem bude absence právní jistoty adresátů práva, kteří ztratí možnost se na základě rozhodnutí správního orgánu dozvědět, jak vykládat jednotlivé instituty hmotného práva. Nebudou mít jistotu, zda Rada návrh zamítla z důvodu, že byl věcně neopodstatněný, nebo navrhovatel pouze neunesl důkazní břemeno. Současně bude platit, že dozví-li se ÚOHS o možném porušení ZZVZ, bude nadále povinen zahájit řízení ex-offo. Vedle sebe tak mohou stát dvě rozhodnutí se zcela totožným předmětem, avšak protichůdným závěrem. Uvedené může mít další nezamýšlené negativní konsekvence na dotované veřejné zakázky, kdy budou nevyhnutelně vznikat značné rozdíly mezi rozhodovací praxí Rady na straně jedné
a dotačních orgánů na straně druhé. Zadavatel nebude moci na základě zamítavého rozhodnutí Rady usuzovat, zda postupoval v souladu se zákonem. 
Předkladatel sám připouští, že dojde ke „snížení procesního standardu účastníků řízení“, což není nic jiného než eufemistické vyjádření pro horší dostupnost prostředků právní ochrany dodavatele; toto snížení má být údajně „adekvátně kompenzováno“ zrychlením přezkumu veřejných zakázek; dané tvrzení považuje ÚOHS za alarmující, neboť nepokrytě a zcela nevyváženě upřednostňuje zájmy jedné strany na úkor zájmů strany druhé (zadavatele na úkor dodavatele). Předkladatel sice uvádí, že zachování úrovně procesního standardu nebo dokonce jeho zvýšení bude výsledkem dalších opatřen, není však již zřejmé, jaká opatření jsou tím myšlena a zda s nimi počítá již navržená novela. 
Uvedený stav ohrozí důvěru veřejnosti v právní systém, neboť ten pozbyde vnitřní koherenci. To povede k narušení právní jistoty adresátů práva, které zbaví jejich legitimního očekávání. Navrhovaná novela v tomto směru naráží na limity ústavnosti. ÚOHS má pochybnost, zda je ústavně konformní (např. nález Pléna Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. Pl. ÚS 22/13: „Každá právní úprava musí vyjadřovat respekt k obecným principům právním jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu, resp. jsou z něj odvoditelné.“)
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel k této části odkazuje na vypořádání příslušných připomínek v části II a III připomínek. 
	Rozpor přetrvává

	296
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Vlastní šetření ÚOHS formou dotazování na trhu
V rámci RIA je kritizováno šetření ÚOHS formou dotazování na trhu. Je o něm uváděno mj., že je raritou oproti přezkumu v řízení o návrhu v zahraniční, je časově a kapacitně náročné, v řízení o návrhu by mělo být výjimečné, patří do řízení z moci úřední a že problematické je též, koho se ÚOHS ptá, na co se ptá, kdo odpovídá, jak je odpověď interpretována. 
Provádění průzkumu trhu dotazováním subjektů působících na trhu je sice náročné, ale oproti získání vhodného odborníka či znalce je zpravidla časově i kapacitně snazší, rychlejší a levnější, přičemž některé otázky bez reakce trhu ani nelze zodpovědět. Získání informací od subjektů působících na trhu může trvat zpravidla v řádu dnů, nanejvýš nižších týdnů. Oslovováno bývá více subjektů. Většina oslovených subjektů je přitom schopna a ochotna poskytnout požadované informace, vyjádřit se. Je pak na Úřadu, aby kriticky zhodnotil validitu jednotlivých odpovědí. 
Navrhovaná novela počítá s možností opatřit ve zvlášť obtížných případech znalecké posudky či odborná vyjádření a de facto zapovídá Úřadu možnost provádění šetření na trhu. Otázkou však zůstává, jak případně Úřad v rámci řízení bude nakládat s návrhem na provedení důkazu prostřednictvím šetření na trhu. 
V závislosti na zjišťované skutečnosti může informace/názor získaný v rámci šetření na trhu od většího počtu subjektů, které lze považovat také za odborníky, navíc s osobní zkušeností z praxe a z trhu, mít i větší vypovídací hodnotu než názor jednoho nezávislého odborníka, který může být i více teoretik než praktik. Šetření na trhu může být i nenahraditelné informací od nezávislého odborníka/znalce. Předmětem přezkumu veřejných zakázek na základě návrhu bývají ve velké míře zadávací podmínky, přičemž veřejné zakázky a relevantní trh (v místě a čase) mohou mít svá specifika, který odborník nepůsobící běžně jako dodavatel na daném trhu ani nemusí znát. Nezávislý odborník by si pro účely vypracování stanoviska/posudku stejně musel v případech, kdy je třeba znát trh a mít informace od subjektů na trhu, informace od subjektů na trhu opatřit, obdobně jako ÚOHS. V některých případech (například výklad problematické zadávací podmínky subjekty působícími na trhu, tj. potenciálními dodavateli, nikoli odborníkem nepůsobícím na trhu) je vlastní názor odborníka nepůsobícího na trhu v podstatě irelevantní, neboť není jedním z potenciálních dodavatelů, pro které jsou zadávací podmínky určeny.
Z dosavadní přezkumné činnosti ÚOHS v oblasti veřejných zakázek, podrobované i soudnímu přezkumu, neplyne, že by informace získané od subjektů na trhu byly nespolehlivé. Využití šetření na trhu je naopak poměrně efektivním nástrojem pro získání informací potřebných pro řádné provedení přezkumu. Dle přesvědčení Úřadu takovýto postup (který se vyvinul na základě rozhodovací praxe soudů a na kterém soudy i nadále trvají, viz např. nejnověji rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 250/2023 – 42 ze dne 18. 4. 2024  či rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 244/2019) nelze a priori považovat za špatný, jak se nyní snažit navodit předkladatel, neboť takové rozhodování je založeno více na relevantních skutečnostech odrážející realitu daného trhu, než prosté rozhodování „od stolu pod dojmem úředníka“.
Je samozřejmě třeba rozlišovat otázky, které je možné nebo dokonce nutné zodpovědět, resp. získat pro jejich zodpovězení informace od subjektů působících na trhu, od informací, které nemohou být spolehlivě a nezaujatě zodpovězeny subjekty působícími na trhu.  
Úřad tak má za to, že skutečnost, že ÚOHS je dle předkladatele raritou oproti ostatním členským státům, když své závěry staví i na závěrech vyplývajících ze šetření na trhu, nelze považovat za negativum, nýbrž bonus při rozhodování ve věci, jelikož přezkumný orgán získal v rámci rozhodování informace, kterými sám o sobě nedisponuje. V tomto kontextu je třeba se zabývat i tím, jakou povahu mají spory, které jsou před jednotlivými dozorovými orgány řešeny. Bezesporu typ sporů pak ovlivňují i samotní zadavatelé v jednotlivých členských státech, a to v tom smyslu, jakým způsobem např. přistupují k tvorbě zadávacích podmínek. V tomto ohledu však již žádnou analýzu předkladatel nepřináší. V souvislosti s údajnou časovou náročností přezkumu, v kontextu prováděných šetření (a nad to dokonce dvojstupňovostí přezkumu v rámci jedné instituce – ÚOHS) nelze přehlížet, že přezkum v některých členských státech je výrazně dokonce delší, než v České republice – viz např. v Lucembursku 266 dnů, v Itálii 239 dnů, v Portugalsku 240 dnů, ve Finsku 230 dnů, na Kypru 156 dnů atp. )
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel je nadále přesvědčen, že v řízeních zahajovaných na návrh by mělo být šetření formou dotazování na trhu výjimečným postupem, stejně tak jako využívání odborných vyjádření či znaleckých posudků. Předkladatel proto setrvává na stávajícím znění RIA.
	Rozpor přetrvává

	297
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	V. K Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA) z hlediska splnění formálních a obsahových náležitostí
K názvu materiálu
Dle Zásad RIA by měl být materiál nazván „Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) k návrhu zákona …“.
	Akceptováno
	Upraveno v textu RIA.
	Rozpor přetrvává

	298
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke shrnutí závěrečné zprávy RIA
V rámci základních identifikačních údajů chybí uvedení předpokládaného termínu předložení návrhu vládě dle čl. II bod 1 písm. c) Zásad RIA.
	Vysvětleno
	Připomínka není relevantní. Bod čl. II bod 1 písm. c) Zásad RIA se týká Přehledu dopadů, ne Hodnocení dopadů regulace.
	Rozpor přetrvává

	299
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 1.2.1
V závěrečné zprávě na str. 10 je uvedeno, že „z analýzy jedno a dvojinstančnosti vyplynulo, že navzdory historickému nastavení správního řízení již v řadě oblastí (více jak 10 předpisů upravujících správní řízení) bylo upuštěno od dvouinstančního nastavení…“. Z předloženého materiálu není zřejmé, o jakou analýzu se jednalo, kdo ji zpracoval a zejména v jakých předpisech bylo upuštěno od dvouinstančního nastavení.
	Akceptováno
	V rámci zpracování RIA byla zpracována analýza. Příslušné předpisy byly přidány do přílohy RIA.
	Rozpor přetrvává

	300
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 1.3. – Nedostatky v popisu existující právního stavu v dané oblasti
Mezi předpisy, jejichž změna je navrhována (s. 60), je uveden i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, aniž by byl návrhem zákona měněn. Je třeba jej ze seznamu vypustit.
Chybí zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů dle bodu 1.3. písm. e) Zásad RIA, jakož i vysvětlení a zdůvodnění nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku dle bodu 1.3. písm. f) Zásad RIA. 
	Částečně akceptováno
	Zákon č. 99/1963 Sb. byl vypuštěn. 
Zpracovatel si není vědom toho, že by navrhované varianty měly nějaký významný dopad ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů. Toto je uvedeno ve Shrnutí závěrečné zprávy.
	Rozpor přetrvává

	301
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 1.4. – Nedostatečná identifikace dotčených subjektů
Při identifikaci dotčených subjektů předkladatel nerozlišoval dopady na přímé nebo nepřímé, přičemž se měl zaměřit zejména na dopady přímé, což je v rozporu s kapitolou 1.4. Zásad RIA.
Předkladatel nevymezil dotčené skupiny pro všechny posuzované varianty a v analýze nezohlednil, že v rámci různých variant řešení nemusí být distribuce dopadů mezi jednotlivé dotčené skupiny stejná.
	Vysvětleno
	Vzhledem k tomu, že dopady jsou detailně rozebírány u jednotlivých variant, přistoupil zpracovatel ke zpracování této kapitoly úsporně.
	Rozpor přetrvává

	302
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 1.5. - Nedostatečně provedený popis cílového stavu 
Dle kap. 1.5. písm. a) Zásad RIA chybí kvantifikovatelné indikátory, kterými je charakterizován cílový stav.
V závěrečné zprávě nebyly využity výsledky analýzy rizik a není zajištěno, že cíle budou směřovat k eliminaci nebo snížení rizik, což je v rozporu s kap. 1.5. písm. d) Zásad RIA.
	Vysvětleno
	Indikátory i návrh způsobu jejich sledování je obsažen v kapitole 6. Zpracovatel tyto skutečnosti duplicitně neuvádí.
	Rozpor přetrvává

	303
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 1.6. - Nedostatky ve zhodnocení rizika
Návrh nepostihuje rizika ve všech věcných oblastech dle kap. 1.6. Zásad RIA, jakož i všechna rizika právní. Materiál též nepřihlíží k rizikům vyplývajícím z případného rozporu s vyššími právními předpisy (ústavním pořádkem), nálezy Ústavního soudu a normami evropského a mezinárodního práva.
Předkladatel neprovedl v rámci hodnocení dopadů analýzu rizik, která by srovnávala hodnotu daných rizik
s rozsahem nebezpečí, které je násobeno pravděpodobností svého vzniku a výsledky analýzy rizik nebyly použity při definici cílů.
	Vysvětleno
	Jako připomínka je pouze zkopírováno znění Obecných zásad hodnocení dopadů regulace. Je třeba zdůraznit, že v této kapitole se hodnotí rizika zachování současného stavu. Současný stav není v rozporu s vyššími právními předpisy (ústavním pořádkem), nálezy Ústavního soudu a normami evropského a mezinárodního práva.
	Rozpor přetrvává

	304
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 2-3 - Návrh variant řešení
V úvodní části této kapitoly, kde předkladatel řeší variantu 0 (současný stav) a variantu 1 (rozdělení režimu pro návrhová řízení a ex offo) zcela chybí zpracování konkrétních ekonomických dopadů, které toto řešení bude znamenat. Předkladatel pouze pracuje s tvrzením, že náklady budou rozpočtově neutrální (zjevně aby nevyvolal zásadní připomínku MF), ale toto tvrzení nedokládá reálnou ekonomickou analýzou skutečných ekonomických nákladů (případně úspor) varianty 1 oproti variantě 0. Obecně je v této kapitole nutné řešit ekonomické dopady a náklady jak na zadavatele, tak také na potenciální dodavatele. Ekonomické úspory
a náklady řeší předkladatel až souhrnně v části 4. bez vazby na jednotlivé varianty. Předkladatel v závěru neshrnul dopady každé varianty podle konkrétních oblastí dopadů (nejen ekonomické, ale i sociální
a environmentální) nebo podle dílčích dopadů.
U okruhu A.1 už předkladatel oproti minulé verzi Závěrečné zprávy RIA vytvořil tři relativně porovnatelné varianty. Nadále však chybí stanovení objektivních kritérií, na základě kterých by byly jednotlivé varianty posouzeny a vyhodnoceny. Způsob, jakým jsou vyhodnoceny náklady a přínosy u jednotlivých variant je zavádějící a nesouměřitelný, je to v podstatě kombinace „přání předkladatele“ a obecných právních tezí. Naprosto chybí ekonomické vyhodnocení jednotlivých variant dopadů, tedy jaké by byly náklady pro stát, jakým způsobem by jednotlivé varianty ekonomicky dopadly na zadavatele a dodavatele, objektivní vyhodnocení skutečných nákladů a přínosu. V popis jednotlivých variant jsou současně obsaženy hodnotící soudy, pro které ale nejsou podloženy reálné odhady. Např. na str. 69 tvrzení, že sdělením předběžného názoru se výrazně sníží pravděpodobnost následného soudního přezkumu je ve skutečnosti pouze ničím nepodloženou představou předkladatele, nikoliv fakty podložené tvrzení. Skutečnost v případě přijetí zvažované novely může být naprosto opačná a může naopak dojít k nárůstu počtu soudních přezkumů. Navrhované varianty A.1.2 (jednoinstančnost v současném systému) a A.1.3 (jednoinstančnost v senátním systému) jsou cílená zejména na urychlení správních řízení vedených před Úřadem. Závěrečná zpráva RIA v rámci varianty A.3 (řízení o žalobách) sice počítá s určitými kompenzačními opatřeními k eliminaci rizika posunu případů na soudy, ale vůbec nejsou zohledněny zvýšené náklady na soudce a další soudní aparát (např. vyšší soudní úředníci, asistenti soudce, zapisovatelé) v rámci Krajského soudu v Brně, který by musel řešit více žalob proti rozhodnutím ÚOHS vydaná v prvním stupni. Tyto varianty zcela opomíjí,
resp. bagatelizují nutné ekonomické dopady na personální posílení soudů.
U okruhu A.2 pracuje předkladatel se dvěma variantami – A.2.1. Oslabení principu materiální pravdy a A2.2. Zavedení sporného řízení v návrhových řízeních. Náklady a přínosy opět zpracovány formalisticky a nejsou stanovena žádná kritéria, proč došlo k výběru předložené varianty. Např. tvrzení, že zavedením sporného řízení dojde ke zrychlení přezkumu se opět neopírá o žádná fakta a jde o přání předkladatele. Rovněž není vyhodnocen ekonomický dopad této zásadní procesní změny na malé a střední podniky (SME) a jejich vůli účastnit se zadávacích řízení vzhledem k tomu, že nedisponují dostatečnými právními týmy pro následné vedení sporných řízení v rámci přezkumu u Úřadu.
U okruhu A.3 platí všechny předchozí připomínky. Předkladatel pracuje pouze s jednou navrženou variantou, kterou arbitrárně rovnou označuje jako nejvhodnější. Popis nákladů a přínosů je zde pojat velmi stručně, vzhledem k zásadním dopadům této varianty na přezkum zcela formalisticky. Chybí jakýkoliv přehled rozpočtových a dalších ekonomických nákladů (např. potřeba nových prostor pro členy navržené rady atd.), které by varianta přinesla o činnosti ÚOHS. Tvrzení, že tato varianta je rozpočtově neutrální, není nijak potvrzeno v samotném textu RIA, jedná se spíše o „přání“ předkladatele, než reálné popsání stavu.
U okruhu B. „Řízení o přezkumech ex offo“ je předloženo několik variant B.0 až B.4, u kterých jsou vyhodnoceny náklady a přínosy pouze velmi zkratkovitě (spíše se jedná o představy a dojmy předkladatele) a bez vyhodnocení skutečných ekonomických nákladů a dopadů jednotlivých variant. 
V části C „omezení koncentrace moci“ je prezentována pouze jedna skutečná alternativa, zavedení kolektivního způsobu rozhodování formou senátního systému. Jako podpora jsou prezentována vybraná ustanovení z jednotlivých zahraničních úprav, kdy jsou do úvahy brány pouze kolektivní rozhodovací orgány. Předložená varianta je podporována zcela nekriticky a předkladatel nebere do úvahy možné negativní dopady zejména v případě roztříštěnosti rozhodování mezi jednotlivými senáty, situace, kdy se senátu nepodaří sejít nebo dojde k vzájemným procesním obstrukcím mezi členy senátu/rady, což se typicky stávalo v několika bývalých radách Energetického regulačního úřadu.
V Závěrečné zprávě RIA chybí posouzení dopadů nové právní úpravy na zadavatele a uchazeče/dodavatele veřejných zakázek). U jednotlivých variant chybí posouzení pozitivních dopadů a synergie sdíleného výkonu kompetencí v rámci ÚOHS. 
Neexistuje objektivní vyhodnocení nákladů a přínosů jednotlivých variant. Předkladatel též nezohlednil,
že náklady, ale také přínosy vznikají v různém čase. Nebyla využita metoda diskontování.
	Vysvětleno
	Zpracovatel vycházel při hodnocení z rozsáhlého souboru dat, konzultací a výsledků rešerše odborné literatury a zhodnotil dopady v takové míře, v jaké to tyto zdroje umožňovaly. 
Protože dopady variant lze kvantitativně vyhodnotit pouze v jejich konkrétních kombinacích, je tak učiněno v kapitole 4. Tento postup byl zvolen i proto, aby stejné dopady nebyly započítávány opakovaně. Nákladová neutralita byla podmínkou pro konstrukci variant. Splnění této podmínky je v kapitole 4 ověřeno.
Časové hledisko zohledněno bylo – viz kapitola 4.2.
	Rozpor přetrvává

	305
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 4 – Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
K tvrzení o možné úspoře 10 zaměstnanců (str. 96) – nelze souhlasit s tvrzením, že „pokud 14 zaměstnanců na druhém stupni se věnuje veřejným zakázkám a tato fáze procesu de facto v novém systému nebude, lze si představit, že by se tato místa mohla zrušit“. Tabulka, ve které jsou popsány úspory vs. nové náklady dle reformy není úplně srozumitelná a není jasné, jakým způsobem předkladatel k daným číslům dospěl, zejména v případě tvrzených úspor. Není například jasné, jakým způsobem předkladatel došel k číslu 10 uspořených tabulkových míst po provedené reformě Úřadu, kdy bude naopak nutné zřídit celou řadu podpůrných pracovních míst pro předpokládané členy senátů. Tento předpoklad neodpovídá navrhovanému řešení, kdy Úřad v druhém stupni má i nadále ve stejném systému (rozklady) řešit dozor nad dodržováním ZZVZ (řízení zahajovaná ex offo) a přestupková řízení. Tedy nelze předpokládat, že by se tato místa mohla v rámci ODR zrušit. Viz též vyjádření na str. 61.
	Vysvětleno
	Zpracovatel má za to, že postup výpočtu je vysvětlen dostatečně srozumitelně.
	Rozpor přetrvává

	306
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 5 – Implementace doporučené varianty a vynucování
V rozporu s čl. 5 Zásad RIA předkladatel pro vybranou variantu nenavrhnul způsob implementace a nezaměřil se zejména na:
• uvedení činnosti, které budou regulované subjekty nuceny provádět v důsledku implementace regulace, např. poskytování dodatečných informací, vyplňování formulářů,
• uvedení výčtu všech orgánů veřejné správy, které budou hrát úlohu při implementaci a vynucování regulace (včetně potřebných zdrojů),
• identifikaci nezbytných informací pro administraci řešení, a zjištění, zda již mají některé orgány tyto informace k dispozici, případně návrhy na optimalizaci získávání takových informací (přidání kolonky do existujících formulářů, vyžádání si informací od jiného orgánu veřejné správy apod.),
• posouzení, zda je možné využít informačních a komunikačních technologií pro získání a nakládání
s takovými informacemi,
• určení způsobu poradenství ze strany státu pro regulované subjekty,
• identifikaci rizik spojených s implementací,
• návrh harmonogramu implementace, včetně informace o tom, že jsou zajištěny prostředky
pro implementaci navrhovaného řešení.
Nebyly vyčísleny náklady implementace a stanoven způsob jejich zajištění tak, aby byla minimalizována finanční a administrativní zátěž jak veřejné správy, tak adresátů právního předpisu.
Nebyly nastaveny procesy, které napomohou vynucování navrhovaného řešení včetně sankcí. Tyto postupy a sankce musí vycházet ze zákona a musí být jasně a srozumitelně definovány.
	Vysvětleno
	Jako připomínka je pouze parafrázováno znění Obecných zásad hodnocení dopadů regulace. Zpracovatel má za to, že požadavky uvedené v připomínce jsou obsaženy v jiných částech RIA, pouze z důvodu úspory místa nejsou v kapitole 5 všechny tyto skutečnosti znovu opakovány.
	Rozpor přetrvává

	307
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	Ke kapitole 7 – Konzultace a zdroje dat
Předkladatel nevyhodnotil souhrnně průběh a výsledek konzultací s dotčenými subjekty. Tato kapitola je pouze seznamem uskutečněných jednání na téma reformy Úřadu a nevyjadřuje pozice a stanoviska jednotlivých konzultovaných/dotčených subjektů během provedených konzultací. Dále zde nejsou uvedeny výsledky průzkumů a metodiky, ze kterých předkladatel čerpal.
	Vysvětleno
	RIA obsahuje v poznámkách pod čarou odkazy na všechny použité zdroje. 
	Rozpor přetrvává

	308
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	VI. Legislativně-technická připomínka
Navrhuji nové znění bodu 71 v Části první, článku I: „V § 267 odst. 5 se za text „§ 257,“ vkládá text „257a,“ a slova „5 a § 265“ se nahrazují číslem „4“.
Tato připomínka je doporučující.
	Akceptováno jinak
	Novelizační bod byl upraven. 
	

	309
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
Jednostupňovost řízení (rozhodování).
Tato připomínka navazuje i na uskutečněný seminář pořádaný MMR dne 24. 6. 2024 ohledně reformy řízení před ÚOHS. Obecně je pochopitelný apel na to, aby rozhodování o veřejných zakázkách bylo efektivní a rychlé. Nicméně pouze rychlost sama o sobě nemusí být tím správným klíčem k rozumnému, smysluplnému a efektivnímu přezkumu veřejných zakázek. Programové prohlášení vlády uvádělo, že má být dosaženo efektivnějšího, potažmo rychlejšího, přezkumu veřejných zakázek. Nikde však nebylo definováno, že tomu tak musí být prostřednictvím jednostupňovosti rozhodování v prostředí ÚOHS, který je ústředním orgánem státní správy. 
Návrhem MMR se přezkum veřejných zakázek navrhuje téměř zcela vyjmout ze standardní struktury správního rozhodování, ačkoli se nadále bude jednat o klasické správní řízení, vč. zachování příslušnosti pod správními soudy (Krajský soud v Brně a Nejvyšší správní soud, tzn. dvoustupňovost soudního správního přezkumu). Dvoustupňovost ve správním řízení je však standardem českého práva; obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně objevit. Je otázkou, z jakého důvodu dochází k takovému posunu, takové změně, pouze ve vztahu k přezkumu veřejných zakázek. Proč tedy v tomto ohledu není koncepčně požadována změna napříč celým právním řádem v České republiky? Ostatně i v souvislosti s agendou ÚOHS nelze přehlížet, že v ostatních agendách, které pod ÚOHS spadají zůstává dvoustupňovost řízení. Byť lze chápat snahu předkladatele o zrychlení přezkumu veřejných zakázek, otázkou zůstává, proč např. nevolil jinou cestu, a to např. cestu úplné apelace, která se postupně do českého právního řádu více dostává (např. stavební zákon). V kontextu dalšího pilíře je tohle zřejmé, proč tuto cestu nevolil, nicméně právě i tento pilíř (zrušení monokratického rozhodování – typické pro správní přezkum) je předmětem další zásadní připomínky. Současně nelze přehlížet, že případného zrychlení přezkumu lze docílit i dalšími opatřeními méně razantní povahy.
Předkládaný model a argumenty pro zrychlení přezkumu prostřednictvím jednostupňového rozhodování pak nezohledňují možné negativní důsledky v podobě snížené důvěry účastníků řízení v ochranu jejich práv před správním orgánem a současně případný větší nápad na soudy. Zavedení tohoto způsobu rozhodování s sebou jistě ponese další důsledky, které je třeba domýšlet. Z žádných materiálů předkladatele nevyplývá, že by právě případné zvýšení nápadu případů na soudy zohlednil, je třeba počítat s tím, že každá akce vyvolává určitou reakci, a to právě třeba i na straně účastníků řízení při přezkumu veřejných zakázek. V tomto kontextu lze tedy považovat za vhodnější variantu ponechání druhé instance (v rámci správního přezkumu), přičemž s ohledem na tlak rychlosti rozhodování se jeví jako vhodné, např. zavedení již zmiňovaného principu plné apelace. Zůstala by tak zachována všechna pozitiva, která dvojinstanční režim přezkumu přirozeně přináší, a zároveň by došlo k vymezení „ping-pongu“ mezi prvním a druhým stupněm. Takové opatření by přineslo požadované zkrácení lhůt přezkumu a lze předpokládat, že by zůstala zachována jistota v nastolený způsob přezkumu veřejných zakázek. 
	Neakceptováno
	Podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Druhý stupeň správního řízení byl vyhodnocen jako překážka v dosahování cíle spočívajícího v co nejrychlejším přezkumu. Dvouinstanční přezkum veřejných zakázek je také v ostatních státech EU výjimečný. 
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí; nicméně v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna, a nejednalo by se tedy v rámci českého právního řádu o neobvyklost.
Je také třeba uvést, že návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky..

	310
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka

Kolektivní (senátní) rozhodování.

Tato připomínka navazuje i na uskutečněný seminář pořádaný MMR dne 24. 6. 2024 ohledně reformy řízení před ÚOHS. Kolektivní rozhodování není typické pro správní řízení v České republice, skutečnost (viz např. informace v RIA), že jsou veřejné zakázky v zahraničí rozhodovány v některých případech v senátech není plausibilním důvodem, aby tohle bylo automaticky přejímáno do českého právního prostředí v případě přezkumu veřejných zakázek. Nad to nelze přehlížet, že změna v pravomoci předsedy Úřadu se mění pouze v agendě veřejných zakázek, v ostatních agendách (hospodářská soutěž, přístup k dopravní infrastruktuře, veřejná podpora atd.) bude dvouinstanční monokratický systém zachován. Jde tak o nekoncepční řešení. Lze předpokládat, že i nadále předseda Úřadu ponese formálně odpovědnost za fungování ÚOHS v oblasti veřejných zakázek. V předložených materiálech postrádáme vůbec jednoznačné ukotvení rady (jednotlivých senátů) vůči Úřadu a vztah k předsedovi Úřadu. 
V souvislosti s kolektivním rozhodováním je třeba vnést námitku související s udržením jednotnosti rozhodovací praxe, čehož bude těžší docílit existencí samostatných nezávislých rozhodovacích těles, přičemž rozhodování pléna se případně mnohdy děje až ex post. Pokud by bylo hojně využíváno ex ante (viz připuštěná možnost dle § 248a ZZZV) postrádala by koncepce navrhovaného řešení smyslu. 
Dále je třeba upozornit, že programové prohlášení vlády pracovalo v zásadě se zrychlením přezkumu veřejných zakázek, není zřejmé, jak by senátní rozhodování mělo tuto skutečnost podpořit a z jakého důvodu je tedy vůbec navrhováno. Naopak lze mít pochybnosti, jestli v tomto směru nebude efekt opačný, a to i při zohlednění textace § 248a ZZVZ předávání věci plénu atp. V kontextu navrhované úpravy pak jsou tedy zesíleny pochybnosti o rychlosti senátního rozhodování o to více, že jsou pochybnosti, zda je počet senátů kapacitně dostatečně nastaven (k tomu srov. předkladatelem zmiňovaný německý model a zatížení senátů tam vs. nápad případů na ÚOHS – viz výroční zpráva ÚOHS; podle předloženého návrhu senáty rozhodují i ve druhém stupni řízení zahájená z moci úřední, což je další agenda – zatížení – navíc). 
Současně upozorňujeme, že v dosavadním systému nebylo ve stávajícím personálním složení Úřadu identifikováno problematické rozhodování ze strany osob podílejících se na rozhodování, tzn. místopředsedkyně a předsedy ÚOHS. Pokud se problematické aspekty vyskytly v minulosti, byly řešeny personální změnou. Stát má nastavit dostatek mechanismů pro to, aby do vrcholných pozic obsazoval důvěryhodné osoby než uměle pod záštitou snížení potenciálního prvku korupce, zřizovat kolektivní orgán pro rozhodování, u něhož se rozmělňuje odpovědnost při rozhodování. Naopak výhodou monokratického rozhodování je osobní odpovědnost těchto osob, nehledě na to, že závěry předsedy ÚOHS jsou přezkoumatelné soudy. Teze o koncentraci moci v rukou předsedy ÚOHS považujeme za nic neříkající populistická tvrzení, předseda ÚOHS je při své činnosti vázán právními předpisy.
Nad rámec uvedeného je nutno upozornit, že jako vysoce nebezpečný a s vysokým korupčním potenciálem je vnímáno obsazování třetího člena senátu ad hoc. Předkladatel skutečně předpokládá, že se např. advokáti budou přímo podílet a budou ovlivňovat rozhodování (viz informace v důvodové zprávě – využití členů ze současných rozkladových komisí)? Role členů rozkladových komisí a osob rozhodujících v senátech je diametrálně odlišný.
	Akceptováno jinak, vysvětleno
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Komise představuje organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek (vůči dotčeným osobám) jménem Úřadu. 
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	311
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
Zavedení „sporného řízení“.
Tato připomínka navazuje i na uskutečněný seminář pořádaný MMR dne 24. 6. 2024 ohledně reformy řízení před ÚOHS. Z předkládací zprávy vyplývá, že předložený návrh nepočítá se zavedením čistě sporného řízení, pouze se zavedením dílčích prvků sporného řízení v modifikované podobě, kdy dochází k oslabení zásady vyšetřovací a potlačení zásady materiální pravdy, a naopak posílení zásady dispoziční. Již samotná koncepce nově pojaté právní úpravy vedení správního řízení zahájeného na návrh u Úřadu vzbuzuje značné nejasnosti, zda lze vůbec předpokládat, že je možné upravit charakter správního řízení způsobem, kdy má dojít pouze k potlačení zásady materiální pravdy, aniž by to nezpůsobovalo enormní právní nejistotu pro účastníky takto vedeného správního řízení. Ani z legislativního textu, ani doprovodných materiálů není jasné, jak bude pro účastníky správního řízení řízení jako takové vypadat – zejména fáze a způsob dokazování a jakou roli (byť je zjevné, že tato má být potlačena), bude v tomto ohledu zastávat ÚOHS. S ohledem na textaci předloženého návrhu je zjevné, že je vypuštěno ustanovení § 50 správního řádu, avšak současně zůstává ukotvena zásada materiální pravdy dle § 3 správního řádu, přičemž pro řízení u správního orgánu je typické, že tento má povinnost zjišťovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z předloženého materiálu však na řadě míst je zřejmé, že má být výrazně posilněn prvek sporu a prokazování jednotlivými stranami. Nicméně nelze přehlížet, že mnohdy účastníci řízení nejsou sami schopni některé důkazy předložit (zajistit) a jako vhodný se jeví stávající způsob přezkumu veřejných zakázek, kdy se ÚOHS aktivně zapojuje do zjišťování relevantních skutečností. V tom je spatřováno naplnění prvku veřejného zájmu v průběhu vedeného správního řízení, přičemž v souvislosti s veřejnými zakázkami je namístě vnímat, že tento je dán. Ostatně i z judikatury se opakovaně podává, že veřejné zadávání je na pomezí práva soukromého a veřejného. Pokud by řízení mělo být uzpůsobeno tak, že ÚOHS rozhoduje skutečně pouze na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky řízení, hrozí riziko „nejednotnosti“ rozhodovací praxe, neboť výsledek řízení bude o šikovnosti stran, popř. jejich právních zástupců. Zejména pro malé zadavatele tohle může být značně problematické zvládnout řízení bez právního zastoupení. Nicméně je otázkou, zda s ohledem na textaci § 257a písm. a) ZZVZ (a to včetně jeho zdůvodnění v předkládací zprávě) to má být vůbec zadavatel, kdo má cokoliv prokazovat, neboť z předloženého návrhu se podává, že prokazovat má dodavatel (navrhovatel). Takové vychýlení rovnováhy mezi stranami lze též považovat za vysoce nežádoucí. Lze mít důvodné obavy, jaký tento aspekt bude mít dopad na dodavatele a potažmo jejich ochotu účastnit se veřejného zadávání, čehož důsledkem může být zakonzervování trhů na pár etablovaných dodavatelů. Dalším důsledkem navrhované úpravy může být, že přijetí tohoto přístupu k vedení řízení (spor pouze stran), může vyústit v nežádoucí stav v podobě zhoršené předvídatelnosti rozhodování u Úřadu, neboť jeho výsledky budou úzce souviset se šikovností stran.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Vyloučení § 50 odst. 3 dle našeho názoru lépe odpovídá posílení projednací zásady, která je jednou z nosných idejí reformy a jíž se sleduje omezení řízení pouze na skutečnosti, kterých se navrhovatel domáhá v návrhu. Nevyloučení § 50 odst. 3 by dle našeho názoru mohlo vést k tomu, že by Úřad mohl být nucen přezkoumávat návrh i nad jeho rámec, což je nežádoucí (k tomu má případně Úřad možnost zahájit řízení z úřední povinnosti). Zároveň nezpochybňujeme, že se i v tomto řízení uplatní § 2 odst. 4 správního řádu, což předkladatel považuje s ohledem na ochranu veřejného zájmu za dostačující. To je vyjádřeno mj. v § 252a odst. 2, dle něhož má Úřad povinnost zjistit skutkový stav, přičemž k tomu může případně provést i účastníky nenavržené důkazy.
Co se týká § 257a písm. a), v textu ustanovení není výslovně uvedeno, že by bylo důkazní břemeno přeneseno výhradně na navrhovatele. Bohužel došlo k ne zcela šťastné formulaci v důvodové zprávě, z nichž je možné takový závěr učinit. Tato formulace bude v rámci vypořádání připomínek upravena. Předkladatel je však přesvědčen, že ani z formulace § 252a ani předmětného ustanovení nevyplývá, že mělo dojít k přenesení důkazního břemena výlučně na navrhovatele, a to zejména v případech, kdy důkazní povinnost stíhá dle dosavadní judikatury zadavatele, tedy např. ohledně podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Tomu ostatně odpovídá použitá formulace § 257a písm. a): „… nebylo prokázáno…“.
Předkladatel se konečně domnívá, že ohledně ochoty dodavatelů účastnit se zadávacího řízení, bude mít přijetí návrhu zcela opačné důsledky. Umožní jim totiž získat během podstatně kratší doby „rozsouzení“ sporu, namísto toho, aby byl spor rozhodován dlouhé měsíce až roky v rámci instančního ping-pongu, přičemž po jeho dokončení již nebude nabídka dodavatele odpovídat aktuálním podmínkám, případně odpadne na straně zadavatele potřeba plnění. Navíc projednání v ústním jednání s možností vyjádření se k předběžnému právnímu názoru by mělo naopak přispět k přesvědčivosti rozhodování Úřadu a jeho akceptaci. V neposlední řadě také nový systém zabrání tomu, aby Úřad v řízení, které bylo zahájeno např. kvůli posouzení kvalifikace navrhovatele, nakonec uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, a to kvůli zadávací podmínce, která nikomu nevadila a na níž si nikdo nestěžoval.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	312
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 2 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona navrhujeme celý tento bod vypustit.
Odůvodnění:
V rozporu s leitmotivem reformy přezkumu veřejných zakázek se zavádí blokace po pravomocném rozhodnutí ÚOHS (Rady).
	Akceptováno
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	313
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 7 a 8 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. vypustit přezkum zakázek malého rozsahu a upravit postavení Rady. vůči ÚOHS.
Odůvodnění:
Zcela nekoncepčně je zaváděn přezkum veřejných zakázek malého rozsahu v případě návrhových případů. Tohle je dovozováno z toho, že předkladatel nově rozděluje dozor a řízení o návrhu, přičemž ve vztahu k řízení o návrhu není pravomoc ÚOHS (Rady) vůči veřejným zakázkám malého rozsahu omezena.
Postavení Rady vůči ÚOHS není dostatečně v legislativním textu vyjasněno. Z navrhovaného § 2a odst. 1 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se podává, že se zřizuje Rada pro veřejné zakázky. Podle důvodové zprávy má jít o „specializovaný orgán Úřadu“. Je však otázkou, zda tato skutečnost (že se jedná o součást Úřadu, a nikoli o odlišný správní orgán) dostatečně vyplývá z legislativního textu. Jde o zásadní věc (příslušnost k instančnímu přezkumu, identifikace pro soudní spory atp.); tohle je třeba jednoznačně vyjasnit způsobem, který nebude připouštět žádné pochybnosti.
	Akceptováno
	Text navrhovaného odst. 3 byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že návrh nelze podat proti veřejným zakázkám malého rozsahu (resp. všem postupům dle odst. 2). Ve vztahu k postavení Rady odkazujeme na vypořádání připomínky ke kolektivnímu (senátnímu) rozhodování výše.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	314
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 9 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text § 248a návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Nově je zaveden způsob rozhodování na kolektivní, tím dochází k ohrožení předvídatelnosti, resp. jednotnosti rozhodovací praxe, a tedy ke snížení právní jistoty. S ohledem na text zákona i důvodové zprávy je zjevné, že této skutečnosti si je vědom i předkladatel, když v odst. 2 a 3 konstruuje situace, ve kterých má rozhodovat plénum.
Tím dochází ke složitým mechanismům v rozhodování a de facto je zaváděn i určitý typ „ping pongu“ mezi senáty a plénem a může docházet ke zdržení. Z hlediska jednotnosti rozhodování lze upozornit, že skutečnost, zda určitá otázka bude postoupena plénu je zcela na libovůli daného senátu, pakliže nejde o obligatorní postup předložení věci plénu.
Obecně pak je připomínka ke lhůtám, které jsou stanovány, zda je nutné takto zalhůtovávat dílčí kroky a úkony; co k tomu předkladatele vede? Lze si představit, že tohle může být provozně problematické, přičemž nelze přehlížet, že mezi senáty a plénem budou z povahy věci typicky řešeny ty nejsložitější právní otázky.
Jako sporné se potom jeví i doručování v rámci daného správního orgánu, tzn. doručování mezi plénem a senáty.
	Akceptováno jinak
	V souvislostí s opuštěním konceptu Rady bylo ustanovení § 248a vypuštěno. 
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	315
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 17 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. nevylučovat § 37 odst. 3 správního řádu.
Odůvodnění:
Vyloučení § 37 odst. 3 správního řádu se jeví jako problematické, důvody pro vyloučení tohoto ustanovení nejsou dostatečně v důvodové zprávě či RIA popsány.
	Akceptováno
	Předmětná věta byla z návrhu vypuštěna. Rovněž bylo upuštěno od původně navrhovaného vypuštění slov „a navrhovatel tyto nedostatky návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil.“ z § 257 písm. a).
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	316
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 22, 23 a 24 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. jednak oznamovat zahájení správního řízení navrhovateli a jednak upravit lhůtu pro oznámení na tři pracovní dny.
Odůvodnění:
Z jakého důvodu není oznámení o zahájení správního řízení doručováno navrhovateli? Považujeme za vhodné, aby i navrhovatel měl zpětnou vazbu o tom, že skutečně jeho podání bylo doručeno a správní řízení bylo zahájeno, vč. procesního poučení o vedeném řízení, jak to nyní ÚOHS dělá. Lhůtu 3 dnů pro oznámení o zahájení správního řízení považujeme za krátkou, navrhujeme úpravu na 3 pracovní dny. 
	Akceptováno
	Z návrhu byla vypuštěna pevná lhůta a ponechána na obecné právní úpravě (bez zbytečného odkladu). Zároveň bylo ustanovení upraveno tak, že se oznámení bude doručovat i navrhovateli.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	317
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 25 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. nerušit odst. 2.
Odůvodnění:
Není zjevné, proč je vypuštěno dané pravidlo o tom, kdy neběží lhůta pro vydání rozhodnutí. Ke zrychlení rozhodování jeho vypuštěním nedochází. Nelze přehlížet, že ÚOHS bude mít dokumentaci až později. Obecně považujeme za vhodné, aby lhůty ať již pro jednání a vydávání rozhodnutí byla vázána na moment, kdy má dozorový orgán k dispozici relevantní podklady pro rozhodování, resp. dokumentaci o zadávacím řízení.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel vychází z toho, že Úřad bude mít při zahájení řízení k dispozici nově návrh včetně námitek a rozhodnutí o nich (které obsahují základní informace o předmětu sporu a obrany zadavatele proti namítaným skutečnostem). Zadávací dokumentace a řada dalších dokumentů z průběhu zadávacího řízení je k dispozici veřejně na profilu zadavatele. Pro prvotní posouzení návrhu tyto dokumenty podle našeho názoru postačují (a např. v případě návrhu proti zadávacím podmínkám dokumentace o zadávacím řízení příliš nových informací nepřinese). Úřad bude mít i v navrhovaném případě dokumentaci o zadávacím řízení k dispozici nejpozději 10. kalendářní den od podání návrhu, následně ji bude mít k dispozici dalších 10 pracovních dní před konáním ústního jednání
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	318
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 27 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. upravit text navrhovaného § 252a.
Odůvodnění:
Předmětný § 252a ZZVZ představuje zásadní zlom v dosavadní právní úpravě, je zaváděn přesun k „formální“ pravdě (ta je vlastní civilním sporům, kde si kolidují dva soukromé zájmy), přičemž užitím této zásady ve správním řízení vzniká zvláštní „hybridní“ model přezkumu ve správním řízení. V daném případě jde de facto o přepsané znění § 120 občanského soudního řádu pro civilní proces, kterému je projednací zásada vlastní; v oblasti správního práva jsou její důsledky velkou neznámou.
Předmětné ustanovení tak je jedním z těch, které přináší nejasnost o způsobu vedení řízení a navrhovaného způsobu rozhodování o veřejných zakázkách. Jedná se o zásadní koncepční změnu motivovanou pouze snahou o zrychlení správního řízení, bez ohledu na jakékoli další důsledky (viz již připomínky k obecné koncepci uchopení reformy).
	Neakceptováno, vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Vypouští se první věta v § 252a odst. 1, aby nevznikaly výkladové problémy a název byl změněn na „Dokazování“. Do § 251 odst. 1 naopak byla doplněna rovněž povinnost označení „úkonů nebo opomenutím zadavatele podle § 250 odst. 1“, aby ustanovení odpovídalo dikci § 257a písm. a) a § 263 odst. 1.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	319
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 27 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. upravit návrh § 252b.
Odůvodnění:
Nastavení fungování (rozhodování) Rady považujeme za vysoce problematické. Není standardem takto detailně stanovovat dílčí lhůty, které lze považovat za poměrně krátké. Zde by mělo být ponecháno na vyhodnocení rozhodovacího aparátu v návaznosti na složitost věci, kdy bude činit konkrétní úkony. Obecně ani není zřejmé, z jakého důvodu předkladatel de facto povinně (až na výjimečné situace) nařizuje ústní jednání. Takový návrh je zcela netypický; odůvodnění větší mírou akceptovatelnosti rozhodnutí považujeme za nedostatečný. Obecně správní řízení jsou charakteristická písemnou povahou, stejně tak veřejné zadávání jako takové. Lze si představit, že ústní jednání může být vhodné a přínosné, ale pouze v některých případech dle povahy sporu. Povinnost ústního jednání za každou cenu nepovažujeme za vhodnou (ani soudy povinně nemají ústní jednání).
Jako problematické vnímáme zalhůtování jednotlivých kroků/úkonů. Je otázkou, jestli bude vždy přínosem mít sdělený předběžný právní názor, pokud Rada ještě nebude mít dostatečně zjištěn stav věci (tou dobou třeba ještě může probíhat provádění důkazů). Jako logičtější se jeví stanovení pravidla pro vydání rozhodnutí, přičemž proces a průběh vedení řízení (načasování jednotlivých úkonů) ponechat na dozorovém tělesu.
Současně upozorňujeme, že není zřejmé, co je vlastně účelem ústního jednání. Zda je to prosté sdělení názoru Rady, či možnost Rady vyjasňovat si některé otázky. Současně z daného ustanovení neplyne žádný průběh ústního jednání zejména to, v které části ústního jednání je předběžný právní názor sdělen. Může se vůbec rada odklonit od předběžného právního názoru? Co se bude dít v takové situaci?
Nad rámec výše uvedeného lze doplnit, že návrh novely vůbec neřeší případné omluvy z účasti na ústním jednání. 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Jak bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje.
K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případně návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné možné ústní jednání nenařídit. 
Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2. Nelze také opomenout, že i v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
Průběh ústního jednání je popsán v § 252b odst. 3 (po úpravě odst. 2), tedy tak, že nejprve bude sdělen předběžný právní názor a následně budou mít účastníci možnost se k němu vyjádřit. V důvodové zprávě zůstal nedopatřením text, který neodpovídá navrhovanému znění (za což se předkladatel omlouvá). Důvodová zpráva bude upravena v duchu textu zákona. Zároveň je však ustanovení o ústním jednání formulováno poměrně obecně, aby jeho ostatní průběh mohl Úřad přizpůsobit konkrétnímu případu, samozřejmě v rámci limitů daných správním řádem. 
Ve vztahu k otázce souladu předběžného právního názoru s konečným rozhodnutím uvádíme, že by tomu tak mělo být na základě zásady legitimního očekávání. Pokud by došlo k tomu, že Úřad předběžný právní názor změní, domníváme se, že by mělo být nařízeno nové ústní jednání a prezentován změněný předběžný právní názor, případně by tento změněný předběžný právní názor mohl být prezentován písemně. Máme za to, že tento postup není třeba výslovně upravovat v textu zákona, nicméně v tomto duchu bude doplněna důvodová zpráva.
S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	320
	Správa státních hmotných rezerv
	Doporučující připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 31 a 32 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. upravit rozdílnou výši kaucí a sjednotit pravidla pro vracení kaucí.
Odůvodnění:
Ani z důvodové zprávy se nepodává, proč je maximální výše kauce u koncesí a veřejných zakázek rozdílná (doposud byla shodná). Vracení kauce pro zpětvzetí návrhu ze strany navrhovatele zavádí absurdní pravidlo. Pokud navrhovatel do 5 pracovních dnů od sdělení předběžného právního názoru vezme návrh zpět, bude mu vráceno 65 % kauce. Pokud to však učiní později, legislativní text stanovuje, že mu bude vráceno 100 % kauce, tudíž chybí motivace, aby navrhovatelé rychle reagovali na sdělený předběžný názor případným zpětvzetím návrhu.
	Akceptováno 
	Maximální výše kauce bude ponechána ve stejné výši pro veřejné zakázky i koncese. Pro případy, kdy by navrhovatel vzal návrh zpět po uplynutí lhůty podle odst. 4, upravujeme text odst. 3 písm. b) tak, aby bylo zřejmé, že v takovém případě se kauce nevrací.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	321
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 37 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. upravit důkazní břemeno.
Odůvodnění:
Překvapivě zaváděná nevyváženost stran, důkazní břemeno je přeneseno na navrhovatele, který má povinnost prokázat, že došlo k porušení zákona zadavatelem. Z logiky věci zadavatel toto prokazovat nebude, ten má zájem zcela opačný.
	Akceptováno 
	V textu § 257a písm. a) není výslovně uvedeno, že by bylo důkazní břemeno přeneseno výhradně na navrhovatele. Bohužel došlo k ne zcela šťastné formulaci v důvodové zprávě, z nichž je možné takový závěr učinit. Tato formulace bude v rámci vypořádání připomínek upravena. Předkladatel je však přesvědčen, že ani z formulace § 252a ani z předmětného ustanovení nevyplývá, že mělo dojít k přenesení důkazního břemena výlučně na navrhovatele. Tomu ostatně odpovídá použitá formulace § 257a písm. a): „… nebylo prokázáno…“. Odkazujeme též na vypořádání připomínky k § 252a.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	322
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 43 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. upravit návrh textu § 257b.
Odůvodnění:
Vyloučení dvoustupňovosti v rozporu s tím, co je standardem českého práva. Dvoustupňovost je obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně objevit. Z hlediska rychlosti nemůže soudní přezkum nahradit.
	Neakceptováno
	Odkazujeme na vypořádání připomínky týkající se jednostupňovosti řízení v úvodu. Doplňujeme také, že po zvážení bylo z návrhu vypuštěno vyloučení přezkumného řízení.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	323
	Správa státních hmotných rezerv
	Doporučující připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 46 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu § 259a odst. 3 zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Z předmětného ustanovení nevyplývá, jak Rada rozhodne v případě, že shledá napadené rozhodnutí zákonným a správným. Složitě rozhodovací praxí by zřejmě pravidlo bylo dovozeno, ale nejeví se to jako efektivní.
	Vysvětleno
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. O rozkladu v řízení zahajovaných z úřední povinnosti bude rozhodovat předseda Úřadu. Odstavec 3 byl po opětovném zvážení upraven tak, že byla zachována pouze první věta, která stanoví princip plné apelace v řízení o rozkladu. Ostatní varianty rozhodnutí předsedy Úřadu v řízení o rozkladu byly ponechány na obecné právní úpravě (a budou popsány v důvodové zprávě).
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	324
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 51 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, jak výčet osob poskytující odborné stanovisko, tak i lhůtu pro vyhotovení znaleckého posudku.
Odůvodnění:
Zcela nestandardně je uveden taxativní výčet institucí a osob, u kterých je možno žádat o odborné stanovisko. Je k tomu důvod? Jeví se jako neefektivní. Rovněž není vyřešeno, jaký bude mít znalecký posudek (jeho zpracování) vliv na lhůtu rozhodování – vyhotovení znaleckého posudku může trvat poměrně dlouho.
	Akceptováno částečně
	V řízení zahajovaném z moci úřední bude ponechána dosavadní úprava § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň s ohledem na připomínku Ministerstva spravedlnosti došlo k částečné přeformulaci ustanovení tak, aby rozlišovalo mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky. Co se týká výčtu subjektů, které mohou odborné vyjádření poskytovat, jde podle našeho názoru v podstatě o úplný výčet v úvahu přicházejících subjektů (kdo další by měl být do výčtu dodán?). Ohledně lhůty rozhodování uvádíme, že úmyslně není s ohledem na snahu o urychlení navrhováno přerušení řízení. Lhůta pro rozhodnutí Úřadu je pořádková (a jak vyplývá ze statistik, dnes trvá vydání prvostupňového rozhodnutí průměrně 5 měsíců).
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	325
	Správa státních hmotných rezerv
	Doporučující připomínka
V ČÁSTI PRVNÍ Čl. I, bod 86 „Změna zákona o zadávání veřejných zakázek“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Stanovení lhůty pro vydání rozsudku soudního orgánu je v českém právním řádu poměrně výjimečné. Je dané zalhůtování dostatečně projednáno se soudy, resp. Ministerstvem spravedlnosti?
	Vysvětleno 
	K vlastnímu stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska. 
Na okraj uvádíme, že Nejvyšší správní soud ve svých připomínkách zavedení lhůt pro rozhodování jako takových nezpochybňuje, pouze úpravu podmiňuje dostatečnou kapacitou správního úseku Krajského soudu v Brně. Ministerstvo spravedlnosti poskytlo v rámci přípravy návrhu zákona podkladové materiály, které byly využity ve zhodnocení dopadů regulace.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	326
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI TŘETÍ Čl. IV, bod 2 „Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu“ návrhu zákona upravit text návrhu § 27o zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Odměňování osob rozhodujících ve veřejných zakázkách by mělo být zvýšeno, aby ÚOHS pro případné senátní rozhodování získal dostatečné kapacity.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedené výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. V souvislosti s touto koncepční změnou nebude zákon o platu novelizován.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	327
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI ĆTVRTÉ Čl. V, bod 2 „Změna zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“ návrhu zákona upravit text návrhu zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění, tj. upravit způsob výběru předsedy ÚOHS.
Odůvodnění:
Navrhovaný způsob výběru předsedy ÚOHS považujeme za nekoncepční. Je nějaký důvod, aby byl předseda ÚOHS navrhován ustanovován do funkce takto výrazně odlišně jako do jiných ústředních orgánů státní správy?
	Neakceptováno
	Předkladatel setrvává na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti žádoucí.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	328
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI ČTVRTÉ Čl. V, bod 4 „Změna zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“ návrhu zákona upravit text návrhu § 2a zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Je třeba vyjasnit, jaké postavení má Rada vůči Úřadu. Jde o samostatný správní orgán? Viz již předchozí připomínka.
Současně upozorňujeme a jako zásadní uplatňujeme též připomínku týkající se kapacit senátů. Je třeba, aby bylo dostatečně kapacitně zajištěno. Dostatečné personální kapacity jsou klíčem k případnému zrychlení.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Navrhovaná ustanovení § 2a až 2h zákona o působnosti Úřadu proto budou z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	329
	Správa státních hmotných rezerv
	Zásadní připomínka
V ČÁSTI ČTVRTÉ Čl. V, bod 4 „Změna zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“ návrhu zákona upravit text návrhu § 2g zákona ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Zavedení statusu externího člena je, jak již bylo uvedeno, vnímáno jako vysoce problematické, a to nejen s ohledem na obsazování k jednotlivým případům, tak i vůbec možnost/ochotu těchto osob se takto rychle (viz např. zalhůtování ke sdělení předběžného právního názoru) podílet na rozhodování, když tato osoba bude zaměstnána jinde. Jako problematické vnímáme případné zapojení advokátů do rozhodování ústředního orgánu státní správy. Vnímáme rozdíl, pokud působí v pozici člena rozkladové komise, tam odpovědnost přebírá ten, kdo vydává rozhodnutí, tzn. v prostředí ÚOHS, předseda ÚOHS.
Pokud by mělo být nastaveno senátní rozhodování, máme za to, že lepší variantou je senát o třech stálých členech.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Navrhovaná ustanovení § 2a až 2h zákona o působnosti Úřadu proto budou z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí.
	Dne 6. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	330
	Český telekomunikační úřad
	Zásadní připomínky k hlavním principům navrhované právní úpravy:
1. Jednoinstančnost v senátním systému navrhovaná v Materiálu pouze pro oblast přezkumu veřejných zakázek (návrh na přezkoumání úkonů zadavatele) se nám jeví jako nesystémová v rámci samotného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, zároveň jako zcela nekoncepční z pohledu právního řádu České republiky.
Odůvodnění: ČTÚ má za to, že dvojinstančnost správního řízení je v rámci právního řádu České republiky koncepčním, tradičním přístupem. Jedná se o obecně přijímanou úpravu k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení (v prvním stupni) objevit. Navrhované řešení, kdy je jedna agenda ad hoc (návrh na přezkoumání úkonů zadavatele) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vyjmuta z dvojinstančnosti a ostatní agendy zůstávají v režimu dvojinstančního řízení, se ČTÚ jeví jako nesystémové. Výše uvedené uvádí ČTÚ s vědomím, že i v zákoně o elektronických komunikacích jsou upravena některá jednostupňová řízení, ale zde se jedná o rozhodnutí regulačního charakteru s širšími dopady na trh, jimž zpravidla předchází proces analýzy relevantního trhu či přinejmenším veřejná konzultace, kde je řada připomínek dotčených osob vypořádána či vysvětlena, nikoli o ad hoc rozhodování v konkrétní věci. Navrhovaný Materiál však navrhuje jednoinstanční řízení s vyloučením opravných či přezkumných institutů v rámci správního řízení v situaci, která je jinak zcela standardním správním řízením.
Dále je třeba pečlivě zvážit, zda zavedení jednoinstančního řízení nepovede k vyšší míře chybovosti tohoto řízení a že možná větší část takto vydaných rozhodnutí může být následně správními soudy rušena pro nezákonnost či vady řízení. Ke zvážení je zcela jistě i skutečnost, že lze předpokládat vyšší zatížení pro správní soudy, kdy mnohé žalobní námitky, resp. namítané vady by mohly (a měly) být zhojeny ve druhém stupni správního řízení.
Alternativou navrhovaného jednoinstančního řízení může být řízení dvojinstanční se zákazem vracení věci správnímu orgánu prvostupňovému k dalšímu řízení a povinností rozkladového orgánu rozhodnout o věci samé. Případně lze zvážit autoremedurdní rozhodnutí senátu Rady či přímo Rady samotné, dospěla-li by na základě opravného prostředku k závěru, že vydané rozhodnutí je třeba změnit. I zde by bylo možno napadené rozhodnutí pouze změnit.  
Z výše uvedených důvodů navrhuje ČTÚ vypuštění navrhované jednoinstančnosti v senátním systému s vyloučením opravných či přezkumných institutů v rámci správního řízení a zavedení úplné apelace v rámci dvojinstančního řízení nebo alespoň o zavedení nějakých institutů přezkumu v rámci správního řízení, které by mohly zhojit případné vady řízení. 
Tuto připomínku ČTÚ považuje za zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno.
	Předkladatel považuje pilíř spočívající v jednoinstančnosti řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad”) za důležitou součást reformy přezkumu veřejných zakázek.
Podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhé instance správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU raritou a přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
Dvojinstančnost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvojinstančnost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu neobvyklá.
Princip plné apelace návrh předpokládá v případě řízení zahajovaných z úřední povinnosti u probíhajících zadávacích řízení. V případě návrhových řízení by se jednalo o značně nevhodný prostředek, zejména s ohledem na překvapivost rozhodnutí pro navrhovatele, pokud by mělo dojít ke změně v jeho neprospěch a měla mu být odňata možnost ušetřit kauci (65 %) zpětvzetím návrhu, které je možné pouze v prvním stupni (oproti řízení ex offo, kde se řízení vede pouze se zadavatelem a kde změna v rozkladu může být fakticky jen ve prospěch zadavatele). Plná apelace je v návrhových řízeních problematická též z pohledu silně kritizované monokracie a mimozákonného nastavení fungování rozkladových komisí. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy Úřadu za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116 (54 %). Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím Úřadu 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. MMR nicméně je připraveno s Ministerstvem spravedlnosti diskutovat případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – tato otázka bude ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti.
MMR je zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvoinstančních rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dle vyjádření z 10.9. 24 ČTÚ trvá na svém názoru, že jednoinstančnost řízení je jen jednou z možných cest reformy přezkumu veřejných zakázek. Z vlastní aplikační praxe může ČTÚ konstatovat, že jednostupňová řízení jsou vhodná zejména jako rozhodnutí regulačního charakteru s širšími dopady na trh, jimž zpravidla předchází proces analýzy relevantního trhu či přinejmenším veřejná konzultace, kde je řada připomínek dotčených osob vypořádána či vysvětlena.
ČTÚ má také za to, že dvojinstančnost správního řízení je v rámci právního řádu České republiky koncepčním, tradičním a systémovým přístupem. Jedná se o obecně přijímanou úpravu k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení (v prvním stupni) objevit. Navrhované řešení, kdy je jedna agenda ad hoc (návrh na přezkoumání úkonů zadavatele) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) vyjmuta z dvojinstančnosti a ostatní agendy zůstávají v režimu dvojinstančního řízení, se ČTÚ jeví jako nesystémové a dle zaslaných připomínek v rámci meziresortního připomínkového řízení není náš názor v tomto ohledu ojedinělý ani mezi ostatními orgány státní správy. Ostatně i původně navrhovaný model jednoinstančnosti řízení v senátním systému zaštítěném tzv. Radou byl předkladatelem opuštěn.
ČTÚ má i nadále za to, že alternativou navrhovaného jednoinstančního řízení může být řízení dvojinstanční se zákazem vracení věci správnímu orgánu prvostupňovému k dalšímu řízení a povinností rozkladového orgánu rozhodnout o věci samé. Dále má ČTÚ za to, že předně v řízení o přezkumu veřejných zakázek navrhovatel sám by měl pečlivě zvážit, zda může svým návrhem být ve věci úspěšný či nikoliv, a to i s ohledem na předchozí rozhodovací praxi Úřadu v obdobných věcech.  Případné vyšší zatížení správních soudů a jeho řešení ponecháme na debatě mezi předkladatelem a Ministerstvem spravedlnosti, což je ve Vašem vyjádření již deklarováno.
Pro ČTÚ je stále velkou otázkou, zda případné zavedení zamýšleného jednoinstančního řízení nepovede k vyšší míře chybovosti tohoto řízení a že možná větší část takto vydaných rozhodnutí může být následně správními soudy rušena pro nezákonnost či vady řízení, kdy mnohé žalobní námitky, resp. namítané vady by mohly (a měly) být zhojeny ve druhém stupni správního řízení a hlavního cíle navrhovaného materiálu, co nejrychlejší přezkum zadávání veřejných zakázek, nebude dosaženo. Na podporu tohoto argumentu uvádíme část meziresortní připomínky Nejvyššího správního soudu z jeho části II. Jednoinstančnost „Zkušenosti z některých původně jednoinstančních agend ukazují, že zavedení vhodně koncipované druhé správní instance eliminovalo podstatnou část vad rozhodnutí a výrazně snížilo počet věcí rozhodovaných následně v nákladných řízeních před správními soudy. Příkladem je zavedení námitkového řízení ve věcech důchodových u České správy sociálního zabezpečení od roku 2010. 
Druhá instance však nepochybně „spotřebuje“ určitý čas na rozhodnutí. Je tedy věcí zákonodárce, zda dá přednost rychlosti řízení, a tedy jednoinstančnosti, i za cenu pravděpodobné vyšší chybovosti rozhodování v jediné instanci. V praxi takové řešení lze nalézt, ovšem jen výjimečně, jak u správního řízení (např. věci mezinárodní ochrany či rozhodování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání), tak u řízení soudního (bagatelní věci občanskoprávní, kárná řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů – zde však od jednoinstančnosti má být již projednávanou změnou právní úpravy kárného řízení upuštěno). Je tedy třeba pečlivě vážit, zda „cena“ v podobě pravděpodobné vyšší míry chybovosti jednoinstančního řízení je adekvátní tomu, že pravděpodobně větší část takto vydaných rozhodnutí bude správními soudy rušena pro nezákonnost či vady řízení.“

	331
	Český telekomunikační úřad
	2. Posílení procesní odpovědnosti účastníků řízení, respektive zavedení dílčích prvků sporného řízení, kdy je dána přednost formální pravdě před zásadou materiální pravdy, považuje ČTÚ ve správním řízení za nesystémové. 
Odůvodnění: Z předkládací zprávy vyplývá, že Materiál nepočítá se zavedením čistě sporného řízení, ale pouze se zavedením dílčích prvků sporného řízení, kdy dochází k oslabení zásady vyšetřovací a omezení zásady materiální pravdy. Pro řízení u správního orgánu je však typické, že má povinnost zjišťovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z předloženého Materiálu je ovšem zřejmé, že má být výrazně posilněn prvek sporu a prokazování jednotlivými stranami. Do správního řízení jsou tak zaváděny prvky civilního procesu. K tomu blíže srovnej navrhovaný § 252a Materiálu a § 120 občanského soudního řádu.
Nelze přehlížet ani skutečnost, že mnohdy účastníci řízení nejsou sami schopni některé důkazy předložit (nebo zajistit). Pro tyto případy se jeví stávající způsob přezkumu veřejných zakázek, tedy zásada vyšetřovací jako vhodný nástroj. I zde je třeba upozornit, zda takto nastavený proces nepovede v konečném důsledku k většímu zatížení správního soudnictví a hlavního cíle Materiálu, co nejrychlejší přezkum zadávání veřejných zakázek, nebude dosaženo. 
Materiál, resp. návrh zákona zároveň výslovně vylučuje aplikaci § 50 odst. 3 správního řádu, podle kterého mj. je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Výslovné vyloučení povinnosti sledovat veřejný zájem považuje ČTÚ za velmi nešťastné, nota bene v prostředí veřejných zakázek.
Navíc pokud by řízení mělo být vedeno tak, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže bude rozhodovat prioritně na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky řízení, hrozí riziko nejednotnosti rozhodovací praxe, neboť o výsledku sporu budou rozhodovat zejména schopnosti jednotlivých stran řízení, respektive jejich právních zástupců. V konečném důsledku může navrhovaná úprava způsobit právní nejistotu pro všechny účastníky správního řízení a s tím související nepředvídatelnost rozhodování. To je přitom v přímém rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého mj. dbá správní orgán na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V konečném důsledku může tato praxe vnést zásadní nejistotu do samotného procesu zadávání veřejných zakázek na straně nejen zadavatelů, ale i účastníků zadávacích řízení.
Z výše uvedených důvodů navrhuje ČTÚ v rámci předmětného správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajované na návrh zachovat zásadu materiální pravdy, neoslabovat zásadu vyšetřovací a upustit od záměru zavedení principu formální pravdy. 
Tuto připomínku ČTÚ považuje za zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Nadále bude platit také rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, zejm. rozhodnutí NSS č. j. 6 As 338/2021-52 ze dne 13. 2. 2023, že zadavatel se musí „zdržet stanovení takových zadávacích podmínek, které by omezily hospodářskou soutěž bezdůvodným zvýhodněním (konkurenční výhoda) nebo znevýhodněním (překážka hospodářské soutěže) určitých dodavatelů, přičemž důvodnost stanovení konkrétní zadávací podmínky se musí opírat o legitimní potřebu zadavatele. Důkazní povinnost ohledně prokázání důvodnosti zadávacích podmínek leží vždy na zadavateli (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 As 295/2020-143, č. 4327/2022 Sb. NSS, bod 39, nebo ze dne 30. 3. 2022, č. j. 8 As 203/2020-168, bod 41). Stanovení dílčích smluvních podmínek budoucího smluvního vztahu ponechává zákon na zadavateli (při dodržení zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, případně dalších výslovných omezení zákona), neboť je to zadavatel, kdo má nejlepší povědomí o tom, jaké plnění (a za splnění jakých podmínek) potřebuje“.
Uvedená úprava omezuje přezkoumávání zadávacího řízení ve věcech, kterých se netýká návrh, a zdůrazňuje procesní aktivitu stran. Nicméně jejím dopadem není změna hmotného práva. Tedy skutečnost, že návrh např. na přezkum zadávacích podmínek bude zamítnut, není možné automaticky interpretovat tak, že určitý postup je v souladu se zákonem. Zároveň však nadále platí (viz § 252a odst. 2), že Úřad je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti.  
Předkladatel se konečně domnívá, že ohledně ochoty dodavatelů účastnit se zadávacího řízení bude mít přijetí návrhu zcela opačné důsledky. Umožní jim totiž získat během podstatně kratší doby „rozsouzení“ sporu, namísto toho, aby byl spor rozhodován dlouhé měsíce až roky v rámci instančního ping-pongu, přičemž po jeho dokončení již nebude nabídka dodavatele odpovídat aktuálním podmínkám, případně odpadne na straně zadavatele potřeba plnění. Navíc projednání v ústním jednání s možností vyjádření se k předběžnému právnímu názoru by mělo naopak přispět k přesvědčivosti rozhodování Úřadu a jeho akceptaci. V neposlední řadě také nový systém zabrání tomu, aby Úřad v řízení, které bylo zahájeno např. kvůli posouzení kvalifikace navrhovatele, nakonec uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, a to kvůli zadávací podmínce, která nikomu nevadila a na níž si nikdo nestěžoval. To, že se jedná o správný směr, svědčí i to, že v posledním roce i sám Úřad svou rozhodovací praxi vyvinul tímto směrem (viz otázka důkazního břemena navrhovatele v rozhodnutí ÚOHS-R0112/2024/VZ ze dne 23.7.2024, bod 57.; otázka chybějící újmy stěžovatele viz ÚOHS-R0042/2024/VZ ze dne 3.5.2024, bod 50.) resp. již dnes při posuzování újmy uplatňuje formální pohled (viz ÚOHS-S0413/2024/VZ ze dne 14.6.2024).
	Dle vyjádření z 10.9. 24
ČTÚ předně s předkladatelem zásadně nesouhlasí, že by v § 252a odst. 2 byla Úřadu uložena povinnost zjistit skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti. Blíže viz jeho znění: „Úřad může provést jiné než účastníky navržené důkazy, jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází Úřad při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.“ Zejména s ohledem na formulaci „může“ je zřejmé, že se nejedná o povinnost, ale o možnost, respektive záleží na uvážení samotného Úřadu, zda ji využije či ne. Dále je třeba brát i ohled na úpravu § 252a odst. 4 předmětného materiálu, který vylučuje použití § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, kde se Úřadu de facto ruší povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Ostatně i předkladatelem zmiňované stanovisko pana doc. Lavického uvádí na str. 15 aktivní zapojení do dokazování ze strany Úřadu jen jako možnost nikoliv povinnost.
K zaslanému odbornému stanovisku pana doc. Lavického se dále nebudeme blíže vyjadřovat, neboť se týká zejména využitelnosti či nevyužitelnosti dosavadní rozhodovací praxe Úřadu, které ČTÚ ve svých připomínkách nijak nezmiňoval, a dále i s ohledem na to, že je zpracováno k datu 23. 6. 2024 a tedy k původní verzi navrhovaného materiálu, který doznal významných změn, kdy například zcela vypadl model jednoinstančnosti řízení v senátním systému zaštítěném tzv. Radou a v předmětném materiálu došlo k řadě dalších úprav.
S ohledem na uvedené nemůžeme považovat předkládanou úpravu za vhodné řešení. ČTÚ má dále za to, že tzv. „instanční ping-pong“ lze vyřešit i jinou cestou než předkladatelem navrhovaným jednoinstačním řízením. ČTÚ preferovaným řešením může být již výše zmíněné řízení dvojinstanční se zákazem vracení věci správnímu orgánu prvostupňovému k dalšímu řízení a povinností rozkladového orgánu rozhodnout o věci samé. 
Navíc i sám předkladatel uvádí, že Úřad byl některé dílčí otázky schopen řešit pomocí své rozhodovací praxe např. ve věci otázky chybějící újmy stěžovatele, a to v rámci tradičního a systémového dvojinstančního řízení, které ČTÚ navrhuje ještě doplnit například o apelační princip, aby nemohlo docházet ke zmiňovanému „instančnímu ping-pongu“.

	332
	Národní sportovní agentura
	I. Specifické potřeby sportovního hnutí
Jsme si vědomi skutečnosti, že předmětem předloženého návrhu zákona jsou takřka výhradně otázky spojené s přezkumem postupu zadavatelů veřejných zakázek prováděným ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS).
S ohledem na předmět předloženého návrhu zákona si však naše agentura dovoluje vyjádřit zásadní připomínku v tom smyslu, že v souvislosti se zásahem do právní úpravy obsažené v ZZVZ nebyla provedena širší diskuse ve vztahu k dalším případným úpravám závazných postupů pro zadávání veřejných zakázek.
Naše agentura je poskytovatelem dotací ze státního rozpočtu určených na podporu sportu, kdy takřka všichni příjemci námi poskytovaných dotací se následně stávají adresáty právní úpravy obsažené v ZZVZ, kdy se ukazuje, že stávající postupy a povinnosti obsažené v tomto právním předpisu jsou pro velmi specifickou oblast sportu v praxi v mnoha případech pouze obtížně splnitelné a nepřiměřeně přísné.
Stávající nastavení právní úpravy zadávání veřejných zakázek se z pohledu naší agentury jeví jako potenciálně nepřiměřeně přísné, což v praxi v mnohých případech vede nejen ke krácení poskytnutých dotací, ale také k přezkumným řízením vedeným ze strany ÚOHS a případnému ukládání nápravných opatření či  sankcí, ačkoliv zjištěné porušení ZZVZ v drtivé většině případů nezakládá porušení účelu poskytnuté dotace, či porušení zásad účelného, efektivního a hospodárného nakládání s veřejnými prostředky.
Z tohoto pohledu tedy naše agentura vnímá stávající nastavení postupů a povinností v rámci ZZVZ jako kontraproduktivní, a to i s ohledem na skutečnost, že je česká právní úprava zadávání veřejných zakázek v mnoha ohledech přísnější, než vyžaduje směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2014/24/EU ze dne 26. února 2014, o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „Směrnice“).
	neakceptováno, vysvětleno
	MMR v souvislosti s výše uvedeným uvádí, že cílem předkládaného návrhu je skutečně jen úprava zefektivnění přezkumu zadávání veřejných zakázek. Jejím cílem naopak nebyla revize textu zákona, a to mimo jiné proto, že poslední novelizace zákona byla přijata teprve loni novelou č. 166/2023 Sb. (přičemž její legislativní příprava trvala téměř 4 roky). 
MMR se nebrání debatě o smysluplných úpravách zákona v případech, kdy uvedená úprava nenaráží na limity dané právem EU. V obecné rovině platí, že výjimky uvedené v § 29 vyplývají z evropských zadávacích směrnic a nemohou být na národní úrovni rozšiřovány. Oproti evropskému právu je nicméně zadávání dotovaných zakázek v ČR zpřísněno. Níže navržené úpravy však vyžadují podrobnou analýzu, která přesahuje možnosti tohoto vypořádání připomínek. Doporučujeme proto, aby NSA vstoupila do jednání s MMR o uvedených otázkách mimo toto připomínkové řízení. 
Je pravdou, že novelou v roce 2023 došlo k uvolnění úpravy pro dotované zadavatele v zemědělské oblasti (§ 4 odst. 6). Ve vztahu k níže uvedeným návrhům však upozorňujeme např. na skutečnost, že může docházet k situaci, kdy příjemci dotací od NSA budou vzhledem ke zřízení za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu a výraznému navázání financování na veřejné zadavatele sami splňovat definici veřejného zadavatele [dle § 4 odst. 1 písm. e)] a navrhované vynětí by tak na ně nemohlo být aplikováno.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	333
	Národní sportovní agentura
	1. Zásadní připomínka
S ohledem na shora uvedené si naše agentura dovoluje navrhnout, aby byl text Vámi předloženého návrhu zákona doplněn o následující úpravu:
Ustanovení § 29 ZZVZ se doplňuje o nový odstavec 3) následujícího znění:
3) Zadavatel dle § 2 odst. 2 tohoto zákona, který je sportovní organizací dle zvláštního právního předpisu1, není povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku na dodávky nebo služby za účelem:
a) pořádání významné sportovní akce nebo významné sportovní akce mimořádné důležitosti dle zvláštního právního předpisu2,
b) pořízení sportovního vybavení pro potřeby a zajištění sportovní reprezentace České republiky,
c) zajištění sportovní přípravy sportovní reprezentace České republiky,
d) pořízení sportovního vybavení pro potřeby sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů,
e) zajištění sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů;
to neplatí, jde-li o nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce nebo nadlimitní veřejnou zakázku na služby související s těmito stavebními pracemi, na jejíž úhradu poskytne veřejný zadavatel více než 50 % peněžních prostředků.
Text poznámek pod čarou:
1 § 2 odst. 2 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů.
2 § 2 odst. 7 a 8 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů.
	Neakceptováno
	Umístění do § 29 ZZVZ není vhodné, protože je v něm koncentrována úprava vytyčující působnost směrnic EU o zadávání veřejných zakázek. Problematika tzv. dotovaných zadavatelů je upravena v § 4 odst. 2 ZZVZ. V § 4 odst. 6 ZZVZ je již umístěna speciální úprava pro některé podpory v oblasti zemědělství, na kterou lze navázat. Upozorňujeme však, že pokud by byla sportovní organizace veřejným zadavatelem (viz rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-155/19 a C-156/19), tak by i v případě přijetí dotace převážila v jiných ustanoveních ZZVZ uložená povinnost zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení v režimu veřejného zadavatele. Navrhovaná výjimka rovněž obsahuje celou řadu obecných pojmů, jejichž vložení do ZZVZ by mohlo způsobovat výkladové problémy a je třeba je vyjasnit.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	334
	Národní sportovní agentura
	2. Zásadní připomínka
S ohledem na shora uvedené si naše agentura dovoluje navrhnout, aby byl text Vámi předloženého návrhu zákona doplněn o následující úpravu:
Ustanovení § 30 ZZVZ se doplňuje o nová písmena q) až s) následujícího znění:
q) zadávanou za účelem pořádání významné sportovní akce nebo významné sportovní akce mimořádné důležitosti dle zvláštního právního předpisu1,
r) jejímž předmětem je pořízení sportovního vybavení pro potřeby a zajištění sportovní reprezentace České republiky nebo pro potřeby sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů,
s) za účelem zajištění sportovní přípravy sportovní reprezentace České republiky nebo sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů.
Text poznámky pod čarou:
1 § 2 odst. 7 a 8 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů.
V rámci shora uvedených dvou zásadních připomínek je ze strany agentury navrhováno, aby sportovní organizace v postavení dotovaných zadavatelů byly vyňaty z povinnosti zadat vybrané druhy jimi zadávaných veřejných zakázek na dodávky a služby v zadávacím řízení.
Navrhovaná změna záměrně nezasahuje do definice dotovaného zadavatele, jako se tomu stalo např. prostřednictvím ustanovení § 4 odst. 6 ZZVZ v rámci poslední přijaté novely ZZVZ, ale je formulována tak, aby byly z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení vyňaty pouze ty okruhy veřejných zakázek zadávaných sportovními organizacemi, u nichž na základě výsledků všech doposud provedených veřejnosprávních kontrol naší agenturou a podnětů ze sportovního prostředí vnímáme stávající omezení vyplývající z právní úpravy zadávání veřejných zakázek za nejvíce problematické.
Druhý navrhovaný bod pak směřuje k tomu, aby zadavatelé, a to jak dotovaní, tak veřejní, byli vyňati z povinnosti zadat vybrané druhy jimi zadávaných podlimitních veřejných zakázek na dodávky, služby nebo stavební práce v zadávacím řízení. Tento bod směřuje zejména ve prospěch tzv. resortních sportovních center, které spadají do okruhu veřejných zadavatelů a navrhovaná úprava § 29 ZZVZ by tak na ně nedopadala.
Námi navrhované úpravy jsou v souladu s ustanoveními čl. 4 a 13 Směrnice, kdy máme za to, že jejich přijetím nedojde k ohrožení smyslu a účelu právní úpravy obsažené v ZZVZ, a naopak mohou velmi pomoci všem dotčeným zadavatelům působícím v oblasti sportu a v konečném důsledku tak zefektivnit financování této oblasti.
	Neakceptováno
	Jak již bylo uvedeno výše, MMR se nebrání tomu, aby byly z režimu zákona v podlimitním režimu vyňata určitá plnění, pokud je pro to oprávněný důvod. Obecně shledáváme v připomínce navrženou úpravu za slučitelnou s právem EU, protože úprava § 30 ZZVZ se týká podlimitních veřejných zakázek mimo působnost zadávacích směrnic. V připomínce navrhovaná úprava by mohla pokrývat i některé tzv. sociální a jiné zvláštní služby uvedené v příloze č. 4 ZZVZ (např. CPV kódy 92600000-7 Sportovní služby, 92610000-0 Provoz sportovních zařízení, 92620000-3 Služby související se sportem, 92621000-0 Propagace sportovních událostí, 92622000-7 Organizace sportovních událostí). Ty pak mají výrazně vyšší limity oddělující nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky (kolem 18 mil. Kč).
Zároveň však i zde shledáváme potřebu podrobné analýzy navrhovaného rozsahu výjimky s ohledem na použitou terminologii. Pouze navrhované písm. q) je zřejmě vázáno na pojmy definované zvláštním právním předpisem. Jak se však bude vykládat rozsah výjimky v písm. r) a s) ve vztahu k potřebě sportovní přípravy dětí, mládeže a sportovních talentů? Je opravdu účelem, aby veřejná zakázka jakéhokoliv zadavatele, jejímž předmětem by byla sportovní příprava dětí, byla vyňata ze ZZVZ?
Doporučujeme tedy separátní jednání s MMR ohledně formulace výjimky a také jejího vhodného uplatnění v legislativním procesu.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	335
	Národní sportovní agentura
	II. Obecné uchopení reformy a návrh způsobu přezkumu 
3. Zásadní připomínky k obecnému uchopení reformy a návrhu způsobu přezkumu veřejných zakázek – nesouhlas s celkovým pojetím navrhované reformy.
Obecně není kolektivní rozhodování typické pro správní řízení v České republice. Jakkoliv to není vyloučeno, prozatím je u správního řízení spíše využíváno rozhodování tak, jak je to nastaveno i v rámci Úřadu. Jsou i jiné správní orgány, které vyžadují rychlé rozhodování, a přesto u nich není zaváděno rozhodování kolektivní - např. stavební úřady. I tady je vyžadována rychlost. Reforma jako hlavní důvod uvádí zvýšení rychlosti, ale není zřejmé, jak tomu kolektivní rozhodování přispěje. I na Slovensku v prvním stupni rozhoduje správní orgán v onom klasickém pojetí, nikoliv kolektivní správní orgán. Ostatně právě tam bylo od rozhodování Radou (jako kolektivním orgánem) upuštěno. Pozitivní projev v rozhodování ÚOHS prostřednictvím kolektivního orgánu nebyl předkladatelem dostatečně vysvětlen, nad to nelze přehlížet, že z předloženého materiálu vyplývají možné systémové problémy. Zarážející je malý počet senátů, stejně tak návrh na ustavování člena senátu ad hoc je poměrně nestandardní a máme pochybnosti, zda v takto nastaveném modelu tento postup nebude kontraproduktivní. 
V dosavadním systému nebylo ve stávajícím obsazení Úřadu identifikováno problematické rozhodování ze strany místopředsedkyně Úřadu nebo předsedy Úřadu. Pokud se problematické prvky vyskytly v minulosti, byly řešeny personální změnou. To ostatně odpovídá obecně systému vedení ústředních orgánů státní správy, do jejichž čela mají být obsazovány transparentním způsobem důvěryhodné osoby disponující např. bezpečnostními prověrkami. Stát by měl spíše hledat mechanismy, jak do těchto výkonných pozic dosazovat důvěryhodné osoby a neměl by být ničen funkční systém experimentem, o němž lze mít důvodné pochybnosti z hlediska jeho funkčnosti. 
Problematické zůstává také to, že změna v pravomoci předsedy Úřadu se mění pouze v otázce agendy veřejných zakázek, v ostatních agendách (hospodářská soutěž, přístup k dopravní infrastruktuře, veřejná podpora atd.) bude dvouinstanční systém zachován. Předseda Úřadu navíc ponese i nadále formálně odpovědnost i za fungování Úřadu v oblasti veřejných zakázek, ačkoliv má v této agendě nadále výrazně omezenou pravomoc. I pro případ kolektivního rozhodování je z předloženého návrhu předseda Úřadu zcela vyloučen z rozhodování, a to včetně rozhodování pléna. Pokud mají být členové Rady nezávislí, pak na jejich rozhodování nebude mít předseda jakýkoliv vliv, ale bude odpovídat za řádný chod Úřadu, tedy i za včasnost, správnost a zákonnost rozhodování.
Není vyřešeno, jak budou jednotliví členové senátu za správnost rozhodnutí odpovídat, to platí zejména o třetím členu senátu, kterým má být ad hoc určený odborník. Z předloženého návrhu (vč. důvodové zprávy či RIA) ani není zřejmé, jestli ad hoc určený odborník má být vybírán z členů současných rozkladových komisí či se má jednat o odborníky z jednotlivých oborů, kdy lze mít pochybnosti, zda lze předem vyspecifikovat všechny myslitelné odbornosti a jejich dílčí zaměření, které budou potřeba pro rozhodování.  Korupční potenciál senátního systému může být paradoxně vyšší než u monokratického rozhodování, neboť jednotliví členové senátů nebudou pod takovou kontrolou, jako je místopředsedkyně a předseda. Ostatně i nastavení požadavků na odbornost Radních je natolik vágní, že je otázkou, jak bude zajištěna znalostní báze takových členů Rady; současně nelze přehlížet do určité míry možnou politizaci určování (výběru členů Rady).
Hrozí rovněž, že rozhodovací praxe jednotlivých senátů nebude jednotná. Dosud všechna rozhodnutí prochází přes místopředsedkyni Úřadu v prvním stupni a předsedu Úřadu ve stupni druhém, je tak zachována jednotnost rozhodovací praxe. Ačkoliv se novela snaží vytvořit zdání sjednocování praxe na úrovni pléna, pak půjde buď o řešení časově zdlouhavé (což není preferováno) nebo k němu bude docházet a výrazně ex post. Je zřejmá inspirace fungováním NSS, ale bez zohlednění toho, o jakou jde instituci a o čem rozhoduje. Jednak nepůjde o sjednocování praxe u věcí, které již před tím posoudili po skutkové i právní stránce správní orgány a nižší soud, ale o prvotní rozhodnutí, kdy bude opravdu složité sledovat skutkové okolnosti v případech jiných senátů, obzvláště v situaci, kdy se nebude hledat materiální pravda, ale bude se vycházet z tvrzení jednotlivých stran. A jednak jde v případě NSS o rozhodnutí, kde čas již zpravidla nehraje takovou roli, ale důležité je právě ono sjednocování právní praxe. S ohledem na množství práce, které v současné době má Úřad a v předpokládaném počtu 6 stálých Radních je nemožné vést agendu a současně ještě rozhodování o takovýchto sporných otázkách v plénu.
Návrh neobsahuje důslednou analýzu různých variant přezkumu veřejných zakázek, což pokládáme za zásadní nedostatek. Nebyl řádně předem identifikován problém a následně nebyla předložena relevantní analýza možných řešení; předloženými jednoznačně prostupuje jasná prioritizace konkrétního cíle. 
Stávající systém rozhodování Úřadu je již odbornou veřejností dostatečně zažitý a požívá respektu. Přináší tak účastníkům právní jistotu. Úřad ve věcech rozhoduje poměrně pružně a jeho rozhodnutí nabývají právní moci za dobu počítanou v jednotkách měsíců od podání návrhu. Rozhodnutí Úřadu jsou rovněž běžně citována např. v komentářové literatuře. Bylo by tudíž možné hledat cesty k případnému zefektivnění současných pravidel (např. zavedení apelačního principu, zpoplatnění podání rozkladu apod.), což však předkladatel nepřináší. Rovněž z předloženého materiálu máme za to, že předkladatel zásadním způsobem zasahuje do způsobu vedení správního řízení, kdy zcela nekoncepčně nepokrytě zvýhodňuje jednu ze stran sporu, a to zadavatele. Byť z pohledu zadavatelského by se prima facie mohlo zdát přínosné nechat vše ve sporu na dodavateli, aby to byl on, kdo unese důkazní břemeno, může se jednat o hazard se značný negativním dopadem na veřejné zadávání jako celek, kdy se dodavatelé stáhnou z trhu veřejných zakázek a uzavře se tak trh jako takový a zadavatelé následně budou vystaveni jednání dodavatelů, kteří nebudou vystaveni konkurenci.
Namísto toho je navrhována kompletní a zásadní reforma přezkumu veřejných zakázek, která zcela bourá stávající systém a přináší do správního řízení nové nevyzkoušené prvky, jako je rozhodování kolektivním orgánem a významné posílení projednací zásady. Úřad bude v agendě veřejných zakázek sloužit ochraně veřejného zájmu jen omezeně, stane se spíše kolbištěm mezi zadavateli a dodavateli. Přijetí takto nepřipravené a neprodiskutované novely je hazardem s rozhodování ve veřejných zakázkách a povede spíše k roztříštění jistot a rozhodovací praxe.
Ačkoliv je tedy předkládán zásadní nesouhlas s navrženou reformou, níže jsou uvedeny i připomínky k některým ustanovením zákona.
	Neakceptováno
	Ve vztahu k postavení Rady úvodem uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto původně navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
V důsledku změněné koncepce tak již nejsou relevantní některé části připomínky (týkající se např. kapacity senátů či odpovědnosti členů senátu).
Co se týká kolektivního rozhodování (které by mělo být zachováno i v navrhovaném systému komisí), to nesouvisí ani tak s cílem zrychlení přezkumného řízení, ale s jiným cílem reformy, kterým je odstranění koncentrace rozhodovacích pravomocí v rukou jedné osoby, která je považována za nežádoucí (a která je i v rámci EU ve veřejných zakázkách výjimečná).
Co se týká sjednocování rozhodovací praxe, předpokládá navrhovatel významnou úlohu místopředsedy pro veřejné zakázky. Tohoto cíle může být také dosahováno vhodným obsazením komisí, které bude na uvážení místopředsedy.
Co se týká připomínky spočívající v zavedení změny pouze v oblasti veřejných zakázek, uvádíme, že se daná oblast z hlediska věcného (a pochopitelně i legislativního) podstatně odlišuje od oblasti hospodářské soutěže i veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže jde zejména o odhalování a postihování zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení. V daném případě jde o řízení zahajovaná ex offo s možností uložení sankce za přestupek a případně též zákazu plnění veřejných zakázek. V takovém případě je zcela legitimní, aby soutěžitelům zůstal zachován opravný prostředek v podobě rozkladu (jde o obdobu zachování druhé instance u řízení ve věcech veřejných zakázek zahajovaných ex offo). Úřad dále povoluje významnější spojení soutěžitelů. Zde jde sice o návrhové řízení, nicméně návrh podávají sami spojující se soutěžitelé a nehrozí ingerence třetích osob. V oblasti veřejné podpory Úřad plní pouze koordinační úlohu. 
V oblasti návrhových řízení u veřejných zakázek je situace jiná. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Druhý stupeň správního řízení byl vyhodnocen jako překážka v dosahování cíle spočívajícího v co nejrychlejším přezkumu. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU raritou.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí; nicméně v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna, a nejednalo by se tedy v rámci českého právního řádu o neobvyklost.
Ohledně údajného nepokrytého zvýhodňování jedné ze stran procesu uvádíme, že navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. Co se týká § 257a písm. a), v textu ustanovení není výslovně uvedeno, že by bylo důkazní břemeno přeneseno výhradně na navrhovatele. Bohužel došlo k ne zcela šťastné formulaci v důvodové zprávě, z nichž je možné takový závěr učinit. Tato formulace bude v rámci vypořádání připomínek upravena. Předkladatel je však přesvědčen, že ani z formulace § 252a ani předmětného ustanovení nevyplývá, že mělo dojít k přenesení důkazního břemena výlučně na navrhovatele (dodavatele), a to zejména v případech, kdy důkazní povinnost stíhá dle dosavadní judikatury zadavatele, tedy např. ohledně podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Tomu ostatně odpovídá použitá formulace § 257a písm. a): „… nebylo prokázáno…“.
Ze všech výše uvedených důvodů předkladatel setrvává na uvedených principech návrhu.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	336
	Národní sportovní agentura
	III. Připomínky k paragrafovému znění 
ČÁST PRVNÍ: Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů
Není zřejmé z jakého důvodu se zavádí blokace po pravomocném rozhodnutí ÚOHS, resp. Rady.  Taková blokace zadavatele není vyžadována.
	Akceptováno
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	337
	Národní sportovní agentura
	4. K § 248 – Zásadní připomínka
Není vymezeno, zda Rada přezkoumává i výjimky dle stávajícího § 248 odst. 2 zákona. Z textu se jeví, že výjimka z přezkumu dopadá jen na Úřad, tj. řízení z moci úřední. To však zřejmě není záměr zákonodárce, resp. z důvodové zprávy takové rozšíření pravomocí Rady neplyne – je tedy záměrem předkladatele, aby na návrh byly přezkoumávány i veřejné zakázky malého rozsahu?  (viz § 248 odst. 3) 
	Akceptováno
	Text navrhovaného odst. 3 byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že návrh nelze podat proti veřejným zakázkám malého rozsahu (resp. všem postupům dle odst. 2)
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	338
	Národní sportovní agentura
	5. K § 248a odst. 3 – Zásadní připomínka
Vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva má být součástí rozhodování příslušného senátu rady, je možné, že plénum Rady bude zbytečně zatěžováno rozhodováním otázek, které by měly být rozhodnuty senátem. Skutečnost, zda určitá otázka bude postoupena plénu je zcela na libovůli daného senátu.
	Akceptováno jinak
	Navrhované ustanovení § 248a bylo v souvislosti s opuštěním koncepce Rady vypuštěno. 
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	339
	Národní sportovní agentura
	6. K § 248a odst. 4 – Doporučující připomínka
Jakým způsobem bude plénum doručovat senátu? Závisí na otázce, jaké postavení bude mít rada – samostatný správní orgán či součást Úřadu?
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady bylo celé ustanovení § 248a vypuštěno.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	340
	Národní sportovní agentura
	7. K § 251 odst. 1 – Zásadní připomínka
V důvodové zprávě se uvádí, že z důvodu navrhované změny nepůjde podat tzv. „blanketní“ návrh. Z důvodové zprávy však není zřejmé, z čeho autor novely dovozuje, že stávající úprava umožňuje podat „blanketní“ návrh. Dle výkladu § 257 [zejm. písm. a), b) a d)] stávající úpravy lze odstranit tyto vady návrhu: obecné náležitosti stanovené správním řádem, označení zadavatele, čeho se navrhovatel domáhá, a doklad o složení kauce. V případě „blanketního“ návrhu, kdy navrhovatel neuvede svou argumentaci, půjde o podání, ve kterém bude chybět, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech. Podle § 257 písm. b) Úřad řízení o takovém návrhu zastaví. Současně ve stávající úpravě existuje § 251 odst. 4, dle kterého nemohou být dodatečně měněny ani doplňovány náležitosti návrhu s výjimkou těch, u kterých Úřad vyzval k odstranění. K odstranění náležitosti „porušení zákona …“ však Úřad vyzvat nemůže, neboť jde o tzv. neodstranitelnou vadu návrhu. Navrhovanou změnou naopak bude často docházet k tomu, že bude správní řízení zastavováno z ryze formalistických důvodů.
	Akceptováno 
	Omlouváme se za nepřesnost, poslední věta bude z důvodové zprávy odstraněna. Zároveň dodáváme, že vyloučení aplikace ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu bylo z návrhu vypuštěno. Rovněž bylo upuštěno od původně navrhovaného vypuštění slov „a navrhovatel tyto nedostatky návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil.“ z § 257 písm. a).
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	341
	Národní sportovní agentura
	8. K § 251 odst. 5 a 6 – Zásadní připomínka
Kdy je v úvahu přicházejícím účastníkům (zadavatel, vybraný dodavatel) doručen návrh? Zadavateli se doručuje pouze stejnopis (tzn. bez příloh). Všem známým účastníkům vyjma navrhovatele (tedy zadavateli a případně vybranému dodavateli) má Rada podle §251 odst. 6 odeslat do 3 dnů od zahájení a také pouze stejnopis. Zadavateli se tedy bude stejnopis návrhu doručovat dvakrát, od kterého doručení návrhu běží zadavateli lhůta podle § 252 odst. 1? Podle důvodové zprávy k § 251 odst. 5 zadavatel nebo vybraný dodavatel tak budou mít možnost v této lhůtě identifikovat, zda byl návrh na přezkoumání úkonu zadavatele skutečně podán správnímu orgánu. Při doručení návrhu podle § 252 odst. 1 zadavatel nemá možnost skutečně identifikovat doručení návrhu? Zákon by měl být koncipován tak, aby nebylo nutno návrh (či stejnopis) zadavateli posílat dvakrát, či tak, aby bylo jednoznačné, od jakého doručení běží zadavateli lhůta pro vyjádření a doručení dokumentace. Obecně pak lhůtu podle odst. 6 lze vnímat jako krátkou, navrhujeme buď formulaci bez zbytečného odkladu nebo alespoň 3 pracovních dnů. 
	Akceptováno částečně
	Lhůta podle § 252 odst. 1 ZZVZ běží zadavateli od prvního doručení stejnopisu návrhu, čímž je obvykle doručení od navrhovatele (předkladatel vnímá pojmy „stejnopis návrhu“ a „návrh“ jako zaměnitelné) a takto je ustanovení podle našeho názoru i v současnosti interpretováno. Vybranému dodavateli bude naproti tomu zpravidla návrh doručen až s oznámením o zahájení přezkumného řízení Úřadem. Z doručení stejnopisu návrhu od navrhovatele může být nejasné, zda se navrhovateli podařilo doručit návrh i Úřadu. Doručování stejnopisu návrhu zadavateli dvakrát nepovažujeme za problematické (a může sloužit i k ověření, zda byl např. Úřadu a zadavateli odeslán identický dokument), a proto bude v návrhu ponecháno. Podle našeho názoru lhůty začínají běžet vždy již prvním splněním podmínky, tj. doručením návrhu.
Z návrhu byla vypuštěna pevná lhůta pro odeslání oznámení o zahájení správního řízení v odst. 6 a ponechána na obecné právní úpravě (bez zbytečného odkladu).
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	342
	Národní sportovní agentura
	9. K § 252a odst. 2 – Zásadní připomínka
Z § 251 plyne, že součástí návrhu jsou i návrhy na provedení důkazů. §252a odst. 1 následně ukládá i povinnost důkazy předložit (tedy opatřit). V důvodové zprávě je pak zmíněna možnost i důkazy pouze označit (navrhnout) s tím, že jejich opatření provede Rada – to však z textu uvedeného ustanovení nevyplývá, je zde uvedena pouze povinnost důkazy předložit. Zde se pouze v odst. 2 uvádí, že Rada může provést i jiné než účastníky navržené důkazy, vyplývají-li z obsahu spisu. 
Problematický se jeví i text odst. 2 „…a vyplývají-li z obsahu spisu“. Není zcela jasné, zda odkazy nebo návrhy důkazů musí být již ve spise obsaženy nebo stačí, že jsou ve spise obsažena potřebná tvrzení a existence důkazů se dá dovodit. Důvodová zpráva hovoří o tom, že existence příslušného důkazu musí vyplývat z dosavadního průběhu správního řízení, resp. dokazování má být vztaženo výlučně ke skutečnostem tvrzeným účastníky správního řízení, případně ke skutečnostem, které během řízení jinak vyšly najevo. Jeví se tedy, že má jít o důkazy, jejichž potřeba provedení vyvstala na základě skutečností zjištěných ze spisu. Bylo by tedy přesnější použít např. text: „jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývá-li potřeba jejich provedení z obsahu spisu“. Problematický je i samotný pojem provedení důkazů – obecně platí, že o provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu, na ústním jednání se důkaz listinou provede tak, že se listina přečte nebo sdělí její obsah. Pokud má tedy Rada rozhodovat o provedení důkazů, je tím zřejmě myšleno spíše to, kterým z důkazů se bude blíže zabývat a kterými nikoliv (viz i důvodová zpráva), resp. z kterého bude při rozhodování vycházet. To je ale ovšem již hodnocení důkazů. Věta „Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází Rada při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.“ se pak jeví nadbytečnou. Z jakých důkazů pak Rada vychází? Úprava dokazování je stěžejní a je „vlajkovou lodí“ novely, je proto třeba velmi pečlivě formulovat způsob dokazování. Navrhovaná formulace je zmatečná, neúplná a směšuje pojmy. Z textu normy plyne, že není vyloučena zásada materiální pravdy, není tak jasné, jak má ve výsledku vůbec procesně řízení vypadat. Není zřejmé, jak bude stanovena hranice toho, kdy je třeba dokazování doplnit.
	Akceptováno částečně
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Co se týká připomínky ohledně vztahu navrhovaných § 251 odst. 1 ZZVZ a § 252a ZZVZ uvádí předkladatel, že po zvážení přistoupil k vypuštění první věty v § 252a odst. 1, aby nevznikaly naznačené výkladové problémy (a nadpis paragrafu byl upraven na „Dokazování“). Do § 251 odst. 1 naopak byla doplněna rovněž povinnost označení „úkonů nebo opomenutím zadavatele podle § 250 odst. 1“, aby ustanovení odpovídalo dikci § 257a písm. a) a § 263 odst. 1.
Co se týká části věty „…a vyplývají-li z obsahu spisu“, je zde právní úprava inspirována § 120 odst. 2 občanského soudního řádu, k němuž důvodová zpráva uváděla: "Zřetelně se zdůrazňuje, že povinnost tvrzení a důkazní je ve sporném řízení věcí účastníků řízení. Soud nesmí ve sporném řízení »pátrat« po důkazech. Právo soudu provádět důkazy účastníky nenavržené se omezuje pouze na situace, kdy by soud pro formální nedostatek důkazního návrhu účastníka nemohl provést důkaz potřebný ke zjištění sporné právně významné skutečnosti, která vyplývá z obsahu spisu." I v rámci navržené úpravy má ustanovení obdobný cíl, tedy zabránit tomu, aby v návrhových řízeních docházelo k tomu, že Úřad bude řešit otázky, které nebyly v návrhu obsaženy. Rovněž poslední věta odst. 2 je inspirována občanským soudním řádem, ale také § 141 odst. 4 správního řádu – jejím účelem je stanovit, že v případě procesní pasivity účastníka není Úřad povinen vyhledávat další důkazy (s výjimkou, kdy je to nezbytné k dostatečnému zjištění skutkového stavu) a tento účastník nese procesní následky své pasivity.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	343
	Národní sportovní agentura
	10. § 252b odst. 1 a 2 – Zásadní připomínka
Z důvodové zprávy se podává, že stanovení lhůty v délce 20 pracovních dnů má za cíl vytvořit dostatečnou časovou rezervu mezi nařízením ústního jednání a jeho zahájením. To by však platilo pouze tehdy, pokud by uvedených 20 dní plynulo od okamžiku nařízení jednání, nikoliv podání návrhu, resp. postoupení věci zpět senátu. Je sice pravdou, že účastníci se o podání návrhu případně o rozhodnutí pléna Rady dozví již s předstihem, avšak přesný termín ústního jednaní mohou znát toliko 5 i méně dní předem. To je doba velmi krátká. Podle navrhované úpravy se však může stát i to, že nařízení jednání bude provedeno např. 15. den od podání návrhu a bude nařízeno např. na 15. pracovní den. Interval mezi nařízením jednání a jeho konáním by tak mohl být velmi malý v řádu několika dní. Současně je velmi nepraktické v rámci jednoho článku i odstavce stanovovat lhůtu ve dnech a současně v pracovních dnech, taková úprava může způsobit četné nejasnosti. Navrhujeme obě lhůty ponechat v pracovních dnech a druhou lhůtu vázat nikoliv na zahájení řízení, resp. postoupení věci zpět senátu, ale na nařízení jednání. Není zřejmé, co je vlastně účelem ústního jednání. Zda je to prosté sdělení názoru Rady, či možnost Rady vyjasňovat si některé otázky. Nemůže to být ekvivalent soudního ústního jednání, protože tu není rozhodnutí, které by bylo přezkoumáváno a známo všem stranám.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2. Nelze také opomenout, že i v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případě návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné, jak již bylo uvedeno, možné ústní jednání nenařídit. 
K nařizování lhůty uvádíme, že uvedené lhůty mají vytvořit dostatečný prostor mezi oznámením termínu ústního jednání a vlastním jednání. Předkladatel má za to, že Úřad je veden snahou o řádné projednání věci a nebude jednání nařizovat tak, aby se konalo například bezprostředně po oznámení termínu jednání (koneckonců i proto, že sám Úřad bude potřebovat čas pro přípravu jednání, a proto bude spíše využívat celou lhůtu). Účastníci řízení také musí díky dikci § 252b s nařízením jednání počítat a nepůjde tak pro ně o žádnou překvapivou skutečnost. Pro úplnost uvádíme, že tyto aspekty nebyly namítány v připomínkách ani samotným Úřadem.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	344
	Národní sportovní agentura
	11. K § 252b odst. 3 – Zásadní připomínka
Z uvedeného odstavce neplyne žádný průběh ústního zejména to, v které části ústního jednání je předběžný právní názor sdělen. V důvodové zprávě se uvádí, že ke sdělení předběžného názoru by měla Rada přistoupit až v závěru ústního jednání poté, co účastníci řízení přednesou svá vyjádření, návrhy důkazů a jiné návrhy, aby měla Rada možnost předběžný názor přehodnotit a případně přerušit řízení v případě, že dojde k uplatnění takových rozhodných skutečností, které způsobí, že původně zaujatý předběžný názor již nebude přiléhavý. V právní úpravě by měl být takový postup lépe zachycen. Není například jasné, zda budou mít účastníci nějakou lhůtu k vyjádření k předběžnému právnímu názoru, když tento současně nemusí odůvodněn, a zda např. jejich vyjádření může mít ještě vliv na změnu právního závěru konečného. Také není jasné, zda Rada může nakonec rozhodnout jinak, než jak předestřela svůj předběžný právní názor. Z obecného chápání pojmu „předběžný“ vyplývá, že konečný právní názor může být jiný – je takový postup v rámci záměru zákonodárce možný? Úprava je v tomto ohledu zmatečná a z pohledu účastníka řízení těžko představitelné, jak bude toto jednání probíhat.
	Vysvětleno
	Průběh ústního jednání je popsán v § 252b odst. 3 (po úpravě odst. 2), tedy tak, že nejprve bude sdělen předběžný právní názor a následně budou mít účastníci možnost se k němu vyjádřit. V důvodové zprávě zůstal nedopatřením text, který neodpovídá navrhovanému znění (za což se předkladatel omlouvá). Důvodová zpráva bude upravena v duchu textu zákona. Zároveň je však ustanovení o ústním jednání formulováno poměrně obecně, aby jeho ostatní průběh mohl Úřad přizpůsobit konkrétnímu případu, samozřejmě v rámci limitů daných správním řádem. Účastník, který by nedokázal reagoval v rámci ústního jednání, má v každém případě právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (ustanovení § 261 odst. 3 bude v návrhu nakonec ponecháno).
Ve vztahu k otázce souladu předběžného právního názoru s konečným rozhodnutím uvádíme, že by tomu tak mělo být na základě zásady legitimního očekávání. Pokud by došlo k tomu, že Úřad předběžný právní názor změní, domníváme se, že by mělo být nařízeno nové ústní jednání a prezentován změněný předběžný právní názor, případně by tento změněný předběžný právní názor mohl být prezentován písemně. Máme za to, že tento postup není třeba výslovně upravovat v textu zákona, nicméně v tomto duchu bude doplněna důvodová zpráva.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	345
	Národní sportovní agentura
	12. K § 252b odst. 5 – Zásadní připomínka
Návrh novely vůbec neřeší případné omluvy z účasti na ústním jednání. Mělo by být upraveno, neboť aktuálně navrhovaná změna je pro účastníky řízení nepřiměřeně přísná, protože lze dovodit, že omluvenky se nepřijímají.
	Neakceptováno
	S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	346
	Národní sportovní agentura
	13. K § 252c – Zásadní připomínka
Dle důvodové zprávy se uvádí, že toto ustanovení bylo zjevně inspirováno § 102a občanského soudního řádu. V návrhu novely však absentuje druhý odst. § 102a. Ověření totožnosti osoby, jíž se prováděný úkon bude týkat, je však nezbytné i ve správním řízení. Navrhujeme upravit.
V souvislosti s nepřevzetím § 102a odst. 2 občanského soudního řádu pak vyvstává otázka, jak se budou posuzovat námitky podle odst. 3?
	Vysvětleno
	Co se týká identifikace účastníků v případě videokonference, máme za to, že tato otázka nemusí být řešena v textu zákona. V obecné rovině se nicméně nabízí využití prostředku pro elektronickou identifikaci, který je vydán v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů. Alternativou může být přidělení jedinečného identifikátoru, kterým by se účastník správního řízení po přihlášení Úřadu prokázal.
Předkladatel nemá žádné konkrétní řešení pro situace námitek proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. Nemá je ostatně ani § 102a občanského soudního řádu, které bylo inspirací tohoto ustanovení. Nelze skutečně vyloučit, že v některých případech bude nutné řízení přerušit a provést úkony prezenčně.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	347
	Národní sportovní agentura
	14. K § 257a písm. a) – Zásadní připomínka
Skutečně je důkazní břemeno přenášeno pouze na navrhovatele, nejeví se jako koncepční a neodpovídá MMR prezentovanému, že půjde o spor stran. Je zjevná prioritizace jedné ze strany. Byť z pohledu zadavatele je to výhodnější, koncepčně považujeme za vadné.
	Akceptováno
	Ustanovení § 257a písm. a) bylo upraveno. Důvodová zpráva bude upravena tak, aby bylo zřejmé, že důkazní břemeno není přeneseno výlučně na navrhovatele – konkrétně v druhém odstavci k bodu 43 (§ 257a) bude odstraněna druhá věta a nahrazena: "Zároveň platí, že upravená textace nemění právní úpravu dokazování a nepřenáší důkazní břemeno na navrhovatele, ale pouze zavádí právní titul pro zamítnutí návrhu."
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	348
	Národní sportovní agentura
	15. § 259a odst. 3 – Doporučující
Ustanovení neuvádí, jak rada rozhodne v případě, že shledá napadené rozhodnutí zákonným a správným. Místo toho, aby se složitě dovozovalo, podle jakého ustanovení správního řádu má rada napadené rozhodnutí potvrdit a rozklad zamítnout, je vhodné výslovně upravit.
	Akceptováno
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. O rozkladu bude rozhodovat předseda Úřadu. Odstavec 3 byl po opětovném zvážení upraven tak, že byla zachována pouze první věta, která stanoví princip plné apelace v řízení o rozkladu. Ostatní varianty rozhodnutí předsedy Úřadu v řízení o rozkladu byly ponechány na obecné právní úpravě (a budou popsány v důvodové zprávě).
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	349
	Národní sportovní agentura
	16. K § 261 odst. 2 – Zásadní připomínka
Není vyřešeno, jaký bude mít znalecký posudek vliv na lhůtu rozhodování – vyhotovení znaleckého posudku může trvat poměrně dlouho. Jaký je důvod taxativního výčtu institucí a osob, u kterých je možno žádat o odborné stanovisko? Jaký jiný právní předpis má obdobné omezení správního uvážení orgánu, jež vede řízení, aby rozhodl, kdo je odborně způsobilý poskytnout stanovisko potřebné pro rozhodnutí ve věci? 
	Akceptováno částečně
	V řízení zahajovaném z moci úřední bude ponechána dosavadní úprava § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň s ohledem na připomínku Ministerstva spravedlnosti došlo k částečné přeformulaci ustanovení tak, aby rozlišovalo mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky. Co se týká výčtu subjektů, které mohou odborné vyjádření poskytovat, jde podle našeho názoru v podstatě o úplný výčet v úvahu přicházejících subjektů (kdo další by měl být do výčtu dodán?).
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	350
	Národní sportovní agentura
	17. K § 266 – Zásadní připomínka připomínka
Je nám známo, že jedním z pilířů reformy, jak bylo prezentováno MMR, bylo i posílení odpovědnosti obou stran, což se mělo projevit také v povinnosti neúspěšné strany nahradit náklady řízení straně vítězné. Tato koncepce je tedy zcela opuštěna? Právě na tomto opatření byla uváděna vysoká úspěšnost v Německu z hlediska procesních zastavení. 
	Vysvětleno
	Jakkoliv předkladatel považuje hrazení nákladů zadavatelem úspěšnému dodavateli za inspirativní, bylo při tvorbě návrhu vyhodnoceno, že se v českých poměrech jedná o poměrně cizorodý prvek, a proto jeho zavedení není (aspoň prozatím) navrhováno.
Předkladatel uvádí, že zvažuje rovněž zvýšení paušálních nákladů hrazených neúspěšným zadavatelem ve vyhlášce č. 170/2016 Sb. 
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	351
	Národní sportovní agentura
	18. K § 272b odst. 2 – Zásadní připomínka
Stanovení lhůty pro vydání rozsudku soudního orgánu je v českém právním řádu poměrně výjimečné. Takové lhůty jsou stanoveny např. v rodinných věcech (např. u odebrání dítěte apod.) a i tam je lhůta stanovena na 6 měsíců. Je pak otázkou, zda problematika zadávání veřejných zakázek má mít takovou (resp. vyšší) prioritu při rozhodování soudu. Nelze nevzít v úvahu, že pak soud bude rozhodovat „pomaleji“ v jiných věcech (např. stavební řízení, daně atd.). Navrhujeme upravit lhůtu tak, aby byla přiměřená ostatním soudním lhůtám. Dále je zbytečné stanovit prodloužení takové lhůty obecně. V souvislosti s podmínkou prodloužení v případě, že půjde o zvlášť složitý případ, již judikatura ve vztahu k § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu dovodila, že v případě přezkumu ve věci veřejných zakázek jde vždy o zvlášť složitý případ. Věta druhá je tedy nadbytečná.
	Vysvětleno
	K vlastnímu stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska. 
Věta druhá v § 272b odst. 2 byla ponechána, aby bylo standardem rozhodování ve lhůtě 60 dnů. Máme za to, že posouzení složitosti případu je otázkou soudu a nelze bez dalšího přenášet závěry judikatury týkající se rozhodování dle správního řádu.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	352
	Národní sportovní agentura
	ČÁST TŘETÍ: Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, ve znění pozdějších předpisů 
19. K § 27o – Zásadní připomínka
Máme za to, že plat je stanoven nízkým koeficientem. Aby bylo fungování kolektivního orgánu možné, je třeba je zajistit dostatečné personální kapacity; při takto stanoveném koeficientu odměňování panují obavy, kdo bude takovou činnost zajišťovat. 
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. V souvislosti s touto koncepční změnou nebude zákon o platu novelizován.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	353
	Národní sportovní agentura
	ČÁST ČTVRTÁ: Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů
20. K § 1b – Zásadní připomínka
Je to vláda, která by měla nést odpovědnost za výběr předsedy ÚOHS. Daný návrh je tedy sporný, a to v tom smyslu, aby za vládu vybírala předsedu ÚOHS nějaká ad hoc jmenovaná komise.  Považujeme navrhovaný způsob výběru předsedy ÚOHS za nekoncepční.
	Neakceptováno
	Předkladatel setrvává na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti žádoucí.
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	354
	Národní sportovní agentura
	21. K § 2a – Zásadní připomínka
Je třeba vyjasnit, jaké postavení má Rada vůči Úřadu. Jde o samostatný správní orgán? Pokud by mělo jít o samostatný správní orgán, bude třeba mu vymezit působnost obdobně jako to zákon činí v ustanovení § 2. V odstavci 2 je třeba upravit, kdo, podle jakých kritérií a s účinky na jaké období rozhodne, kolik členů má rada mít. Jinak bude Rada v právním vakuu, což transparentnosti jejího rozhodování jistě nepřispěje a bude to pramenem četných sporů.
Současně upozorňujeme a jako zásadní uplatňujeme též připomínku týkající se kapacit senátů. Není zřejmé, na základě jakých dat zpracovatel dospěl k závěru, že budou postačovat tři senáty. Máme za to, že zejména na počátku (zejména pokud jde o zcela nový koncept rozhodování, s velkou řadou procesních změn), dá se očekávat naopak potřeba vyššího počtu členů rady za účelem hladšího přechodu agendy. Při srovnání s Německem, jehož úpravou se zpracovatel reformy inspiroval, je napříč jednotlivými přezkumnými orgány v Německu zjevné, že je zde výrazně nižší zatížení, než je uvažováno u senátů v ČR (srov. výroční zprávy ÚOHS a německých dozorových orgánů). Pokud tedy hlavním motivem reformy je rychlost rozhodování, musí mít ÚOHS i dostatečné kapacity, o čemž z předloženého návrhu pochybujeme.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. V této souvislosti bylo ustanovení je vypuštěno. 
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	355
	Národní sportovní agentura
	22. K § 2b – Zásadní připomínka
Není jasné, jak se bude posuzovat, že má kandidát dostatečnou praxi. Pro výběrové řízení na pozici člena Rady je tak naprosto zásadní, aby hodnoticí komise před podáním přihlášek do výběrového řízení přijala pravidla, kde podrobně upraví, jakou praxi bude považovat za dostatečnou. Navrhované pravidlo § 2b odst. 1 by mělo nějakým způsobem zachytit, že musí jít o činnost odbornou a spočívající v posuzování souladu úkonů zadavatele se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Za této dikce se může přihlásit i hejtman či starosta, který pouze formálně podepisoval jednotlivé úkony, ačkoliv o jejich souladu se zákonem nemá ponětí, protože toto vyhodnotil už příslušný úředník.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. V této souvislosti bylo ustanovení je vypuštěno. 
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	356
	Národní sportovní agentura
	23. K § 2c – Zásadní připomínka
Souvisí s již předchozími připomínkami v souvislosti se senáty. Z odstavce 3 písm. d) implicitně vyplývá, že za tři měsíce nemusí proběhnout 6 jednání. Vypovídá to o nedomyšlenosti celého rozhodovacího modelu. Méně než 6 jednání (tj. termínů, kdy se budou přijímat rozhodnutí) za 3 měsíce je dosti málo. 
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. V této souvislosti bylo ustanovení je vypuštěno. 
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	357
	Národní sportovní agentura
	24. K § 2 g – Zásadní připomínka
Zavedení statusu externího člena je z pohledu dosahování cílů, které si navrhovatel předsevzal, neúčinná. Je otázkou, k čemu by měl externí člen přispět, pokud nemá jeho působení nahrazovat znalecký posudek. Navíc představa, že externí členové, kteří nejsou stálými členy Rady, budou vždy ochotni akceptovat napjatý časový režim správního řízení, je dle našeho názoru dosti naivní. Fakticky se tak okruh odborníků, kteří budou ochotni zastávat tuto funkci, zredukuje na několik málo, kteří se budou stále střídat. V souvislosti s tímto institutem pak ještě vnášíme další otázky. Co je oborem předmětu veřejné zakázky? Pokud jde např. o stavební zakázku, ale předmětem sporu je čistě právní otázka, pak je odborníkem kdo? Jak je zajištěno, aby byli odborníci ze seznamu k dispozici v požadovaných termínech? K odstavci 2 je třeba uvést, že schází úprava, jakým způsobem bude onen další stálý člen senátu určen.
	Akceptováno částečně
	Se zachováním externího člena komise se počítá i ve změněném konceptu. Konkrétní formulace bude teprve do zákona o působnosti Úřadu doplněna. Souhlasíme však s výše uvedeným upozorněním a případná formulace bude upravena dle připomínky, tedy externí členové by nebyli ustanovováni jen dle předmětu veřejné zakázky, ale rovněž dle předmětu řízení (pokud by byla předmětem např. zmíněná právní otázka).
	Dne 23. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky.

	358
	Česká národní banka
	Úvod
Předložený návrh zákona dle našeho názoru formuje právnímu řádu České republiky doposud neznámou instanci, stojící na pomezí správního úřadu a specializovaného správního soudu, rozhodující v řízení sui generis, v jehož rámci je opuštěna řada klíčových prvků, stojících v základu správního rozhodování, a tedy úpravy správních řízení České republice.
Činí tak, jak uvádí RIA, údajně ve snaze snížit ztráty z oddalování realizace veřejných zakázek (dále jen „VZ“) při zachování současné míry ochrany před nehospodárným využíváním veřejných prostředků a zvýšit časovou předvídatelnost rozhodování ÚOHS (RIA zde uvádí výraz „přezkum“). 
Za další máme za to, že navrhované změny nepovedou k zamýšleným cílům a proces zadávaní stižený přezkumem před ÚOHS naopak prodraží, např. díky nutnosti zastoupení zadavatele nebo nákladného vydržování dedikovaných pracovních / služebních míst určených k zastupování v řízení před ÚOHS, v důsledku navrhovaných velmi krátkých lhůt pro úkony stran a celkového vzestupu sporného charakteru řízení (např. opuštění zásady materiální pravdy).
Také empirická i logická východiska návrhu jsou často velmi sporná. RIA např. již ve svém úvodu v části 3.1 operuje průměrnou denní ztrátou při zdržení VZ 6,5 mil. Kč, aniž by byl původ této částky jakkoliv vysvětlen, a dále operuje rovněž s úvahou, že nedojde-li ke zdržení VZ, bude tato částka multiplikována v domácí ekonomice, což povede k příjmu státního rozpočtu. RIA při této úvaze ovšem pomíjí např. možnost odlivu celé částky za realizaci VZ do zahraničí a údajné příjmy rozpočtu nijak konkrétně nekalkuluje. V bodě 3.3 pak RIA uvádí: „Dodavatelům se může otevřít zajímavější prostor pro uplatnění jejich služeb a produktů v rámci veřejných zakázek.“, přičemž pro tento závěr absentují v RIA jakákoliv východiska.  Obdobně si počíná i důvodová zpráva, když např. v části B bodu 1. k obhájení navrhovaného jednoinstančního postupu správního řízení uvádí: „Konkrétně je doplněno ústní projednání v příslušném senátu, jehož názor by měl být navrhovatel díky vysoké odbornosti členů senátu ochoten přijmout.“, což lze označit za úvahu, mírně řečeno, optimistickou. Poměrně nešťastné teoretické východisko obsahuje dále např. bod 4. důvodové zprávy, když uvádí, že možný zvýšený nápad na soudy bude v návrhu mitigován mimo jiné navýšením soudního poplatku z 3 000 na 50 000 Kč; rádi bychom v této souvislosti připomněli zejména osud poplatku za podání podnětu ÚOHS a související rozhodnutí sp. zn. PL. ÚS 7/19.
Uvedené nedostatky empirických zjištění a teoretických úvah jsou pouze příkladné a obdobné lze nalézt prakticky v celém textu doprovodných dokumentů, byť nemusí jít již o případy natolik markantní.
	Akceptováno jinak, vysvětleno
	Akceptováno jinak. Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
Vysvětleno. Co se týká posílení prvků sporného řízení, navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné.
Vysvětleno. Vzorec i způsob výpočtu a hodnoty parametrů jsou uvedeny v Boxu 6 a pod ním. Do úvodu se vkládá pouze stručné Shrnutí závěrečné zprávy RIA. Multiplikační efekt není přesně vyčíslen právě z důvodu uváděných připomínkujícím. Výpočet multiplikátoru je založen na několika zjednodušujících předpokladech, které v takto obecném pojetí pro veřejné zakázky (velké množství heterogenních zakázek) nemusí být 100% validní. Na druhou stranu nelze popřít, že větší část prostředků se v české ekonomice zmultiplikuje. Zahraničních dodavatelů, u nichž by celá část tržeb z veřejné zakázky v první iteraci odtekla do zahraničí, je minimum. S částečným odlivem prostředků do zahraničí v dalších iteracích model počítá. V RIA je toto vysvětleno např. v poslední odrážce před kapitolou 1.2.1, v třetím odstavci od konce před kapitolou 2-3 aj. Zadavatelé zpracovateli potvrdili, že by volili efektivnější či inovativnější postupy, pokud by mohli předpokládat, že případný spor s dodavateli bude řešen rychle, odborně a předvídatelně. K analýzám byl vytvořen velmi rozsáhlý a unikátní dataset za přezkoumávané VZ, shromážděna relevantní data z Monitoru, provedeny nebo využity průzkumy mezi zadavateli a dodavateli, několikrát zpracovatel problematiku konzultoval se subjekty v zahraničí, z jejichž zemí byla čerpána best practice. Pokud teoretické úvahy bylo možné podepřít vypočtenou hodnotou nebo odhadem, bylo tak učiněno.
	Dle informace z 26.9. 24  ČNB setrvává na svých připomínkách, vypořádání bere na vědomí

	359
	Česká národní banka
	1. V čl. I bod 1 navrhujeme zkrátit blokační lhůtu na 15 dnů a pro další blokaci požadovat předběžné opatření.
Odůvodnění:
Je-li deklarovaným cílem zkrácení trvání řízení před ÚOHS, pak k uvedenému dle našeho názoru nepovede situace, kdy blokační lhůta ze zákona kryje celé takové řízení a rozhodující orgán tedy není k rozhodnutí, byť jen o předběžném opatření, nijak donucován mimo pořádkové lhůty, jejichž účinnost v praxi je diskutabilní.
Reálný následek v podobě uplynutí blokační lhůty lépe zajistí rychlost průběhu řízení.
	Akceptováno částečně
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna. Zrušení blokační lhůty před rozhodnutím ÚOHS nepovažujeme za účelné a bylo by také v rozporu s přezkumnou směrnicí EU (viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-303/22 CROSS Zlín). Při vázaní blokace na předběžné opatření by kroky ÚOHS musely primárně směřovat k posouzení nutnosti vydat předběžné opatření, zatímco v navrhované úpravě by jeho činnost měla již směřovat k přípravě předběžného právního názoru.
	Dle informace z 26.9. 24  ČNB setrvává na svých připomínkách, vypořádání bere na vědomí

	360
	Česká národní banka
	2. Čl. I bod 2 navrhujeme vypustit.
Odůvodnění:
Deklaruje-li důvodová zpráva zavedení jednoinstančního řízení, pak přiznání blokačního účinku rovněž lhůtě pro podání žaloby nebo zavedení blokační lhůty návrhu na předběžné opatření je k takové deklaraci kontradiktorní a fakticky posouvá soud do role druhé instance a nikoliv (z hlediska správního práva) mimořádného opravného prostředku, neboť se přímo počítá s jeho využitím a vytvářejí se k tomu podmínky.
	Akceptováno
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna.
	Dle informace z 26.9. 24  ČNB setrvává na svých připomínkách, vypořádání bere na vědomí

	361
	Česká národní banka
	3. Čl. I bod 2 navrhujeme vypustit nebo nahradit slovo „Rada“ slovy „plénum Rady“.
Odůvodnění:
Smyslem a účelem § 152 odst. 2 správního řádu je sjednocování rozhodovací praxe uvnitř správního úřadu. Pokud bude rozhodování ve druhém stupni svěřeno toliko senátům Rady, bude pravděpodobně naopak docházet k rozdrobení rozhodovací praxe v důsledku názorové nejednotnosti jednotlivých senátů, což je zejména u rozhodování ex offo a ve věcech deliktních velmi nežádoucí a může vést až ke snížení důvěryhodnosti rozhodující instance jako celku.
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje (viz úvod a připomínka č. 4). Rozklad v řízeních zahajovaných z úřední povinnosti bude řešen standardně, tedy rozhodován předsedou Úřadu na návrh rozkladové komise.
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	362
	Česká národní banka
	4. Čl. I bod 8 a navazující úpravy navrhujeme vypustit.
Odůvodnění:
Jak jsme již uvedli výše, dle našeho názoru formuje předložený návrh právnímu řádu České republiky doposud neznámou instanci, stojící na pomezí správního úřadu a specializovaného správního soudu, rozhodující v řízení sui generis, přičemž empirická i logická východiska takového kroku jsou sporná a přijetí návrhu nepovede dle našeho názoru ke kýženým výsledkům (podrobněji viz výše část „Úvod“).
Středobodem návrhu je zavedení orgánu Rady, která ovšem, právě díky svému zvláštnímu charakteru, stojí mimo systém orgánů veřejné moci, a její obsazování, fungování a kontrola proto vykazují značné nejasnosti, resp. nedostatečnou nezávislost (k tomu blíže připomínky k čl. V návrhu níže).
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	363
	Česká národní banka
	5. Čl. I bod 9 navrhujeme doplnit tak, aby plénum Rady rozhodovalo ve druhé instanci o odvoláních proti rozhodnutím jednotlivých senátů.
Odůvodnění:
Návrh nedostatečně řeší možný rozpad rozhodovací praxe, kdy navrhovaný § 248a v odst. 2 a 3 ponechává čistě na jednotlivých senátech Rady, zda věc předloží plénu. Při absenci druhoinstančního rozhodování je tak ucelení / rozdrobení praxe v podstatě na libovůli jednotlivých senátů (přitom důvodová zpráva celé ustanovení naopak paradoxně spojuje se sjednocováním rozhodovací praxe). Pokud předkladatel skutečně věří v sílu argumentační přesvědčivosti rozhodování jednotlivých senátů Rady, jak by vyplývalo z výše citované věty důvodové zprávy (viz část „Úvod“), pak by jistě nebyl problém řešit zbylé drobné procento druhoinstančních rozhodnutí, na základě odvolání nepřesvědčených navrhovatelů, právě prostřednictvím pléna Rady.
	Akceptováno jinak
	Předkladatel trvá na jednoinstančním rozhodování v návrhových věcech. Co se týká sjednocování rozhodovací praxe, předpokládá předkladatel významnou úlohu místopředsedy pro veřejné zakázky. Tohoto cíle může být také dosahováno vhodným obsazením komisí, které bude na uvážení místopředsedy.
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	364
	Česká národní banka
	6. Čl. I body 20, 23, 27 v části návrhu § 252a navrhujeme vypustit části týkající se dokazování, koncentrace řízení a rezignující na zásadu materiální pravdy.
Odůvodnění:
Zásada materiální pravdy (v důvodové zprávě, zvláštní části k bodu 27 se zjevným úmyslem nazývaná „vyšetřovací zásada“) je jednou z nejpodstatnějších zásad, ne-li přímo vůdčí zásadou, správního řízení podle § 3 správního řádu. Je sice pravdou, že sám § 3 připouští od této zásady zákonné odchylky, mělo by se tak nicméně dít za účelem ekonomického korektivu nákladů řízení (viz zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád), o čemž lze v případě správních řízení vedených v oblasti VZ, kdy je drtivá většina důkazů přítomna ve spisu VZ, hovořit jen stěží.
Praktické opuštění zásady materiální pravdy chápeme jako rezignaci na důležitou činnost správního úřadu, která posouvá řízení v jeho celku prakticky do sporné roviny, ve které nezřídka rozhoduje kvalita zastoupení stran sporu. V kombinaci s celkovým tlakem, který je návrhem vyvíjen na minimalizaci trvání řízení, je prakticky jisté, že zadavatelé čelící návrhům ze strany účastníků řízení se napříště v takovém řízení neobejdou bez advokátního zastoupení nebo nákladného vydržování dedikovaných pracovních / služebních míst určených pro osoby specializované na zastupování v takovém řízení.
Uvedené ve svém důsledku povede k prodražování procesu zadávání veřejných zakázek a k praktickému nadužívání výjimky podle § 29 odst. 1 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek (právní služby), a naopak nepovede ke kýženému snížení časových nákladů, neboť budou li obě strany zastoupeny advokátem již v řízení před ÚOHS, resp. Radou, a je-li zároveň žalobě poskytnuto beneficium blokační lhůty, zvyšuje se násobně pravděpodobnost následného soudního přezkumu.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Neakceptováno, vysvětleno. Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné.

Předkladatel má za to, že posílení zásady projednací nemusí nutně vést k nutnosti právního zastoupení stran. Již dnes jsou navrhovatelé vázáni zásadou koncentrace a povinni splnit pod sankcí zastavení řízení řadu povinností týkajících se návrhu. Lze předpokládat, že již dnes navrhovatelé i zadavatelé využívají při formulaci návrhů, resp. obraně proti nim a replikám k vyjádřením, právních služeb (interních či externích). S ohledem na zavedení ústního jednání a sdělení předběžného právního názoru lze naopak očekávat, že průběh řízení bude pro strany mnohem srozumitelnější a odpadne nutnost obsáhlého dopisování s Úřadem, k němuž (pokud byl návrh či obrana proti němu myšlena vážně) bylo zpravidla nutné využití právních služeb.
	Dle informace z 23.8. 24  ČNB i  nadále setrvává na svých připomínkách č. 6 a 7, které se týkají ústních jednání před ÚOHS a rovněž i procesu dokazování. ČNB zastává i nadále názor, že navržená úprava průběhu řízení o návrhu nepřinese MMR zamýšlený výsledek, tj. zejména zkrácení délky trvání návrhového řízení před ÚOHS, naopak může řízení zatížit zmatečnostmi, průtahy a bude ve svém důsledku znamenat jak pro navrhovatele, tak i pro zadavatele zvýšené náklady, které doposud nejsou s řízením před ÚOHS spojeny. 

	365
	Česká národní banka
	7. Čl. I bod 27 v části návrhu §§ 252b a 252c navrhujeme vypustit.
Odůvodnění:
Uvádí-li důvodová zpráva, že navrhovaná právní úprava má inspiraci v německé právní úpravě, která je postavena na správním přezkumu před tribunály kvazisoudního charakteru, opomíjí dodat, že se tak děje v rámci celého systému správního rozhodování a tyto kvazisoudní tribunály jsou zřízeny při drtivé většině správních úřadů. Naopak v prostředí české právní úpravy se jedná o prvek cizorodý, který se bude potýkat s problémy spočívajícími zejména v tom, že prakticky celý právní řád je přizpůsoben zásadě písemnosti správního řízení, jak je zakotvena v § 15 odst. 1 správního řádu. Nedostatek rozhodovací praxe a z uvedeného vyplývající nemožnost užití analogia legis i iuris mohou být příčinou průtahů v řízení.
Také vezmeme-li v potaz ekonomii správního řízení, pak obligatorní ústní jednání nese pro správní orgán i účastníky neodůvodněné náklady.
Konečně největší problém navrhované úpravy spočívá v kombinaci užití videokonferenčního zařízení pro úkon, s nímž je (dle čl. I bodů 20 a 23 návrhu) spojena koncentrace řízení. Návrh naprosto neřeší situaci, kdy videokonferenční zařízení, internetové připojení atd. selžou v průběhu takového úkonu. Prakticky v okamžení tak může celé správní řízení být uvedeno ve stav nezhojitelné zmatečnosti jedinou technickou závadou (nebo dokonce zlým úmyslem některého z účastníků, který se záměrně odpojí, což se bude v praxi jen těžko prokazovat).
	Neakceptováno
	K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případě návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné, jak již bylo uvedeno, možné ústní jednání nenařídit.
Předkladatel nemá žádné konkrétní řešení pro situace námitek proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. Nemá je ostatně ani § 102a občanského soudního řádu, které bylo inspirací tohoto ustanovení. Nelze skutečně vyloučit, že v některých případech bude nutné řízení přerušit a provést úkony prezenčně. Je však otázkou, zda obava z případného zneužití této možnosti, která jinak může průběh řízení urychlovat, má být důvodem pro jeho vypuštění.
	Dle informace z 23.8. 24  ČNB i  nadále setrvává na svých připomínkách č. 6 a 7, které se týkají ústních jednání před ÚOHS a rovněž i procesu dokazování. ČNB zastává i nadále názor, že navržená úprava průběhu řízení o návrhu nepřinese MMR zamýšlený výsledek, tj. zejména zkrácení délky trvání návrhového řízení před ÚOHS, naopak může řízení zatížit zmatečnostmi, průtahy a bude ve svém důsledku znamenat jak pro navrhovatele, tak i pro zadavatele zvýšené náklady, které doposud nejsou s řízením před ÚOHS spojeny. 

	366
	Česká národní banka
	8. Čl. I bod 43 v části návrhu §§ 257b navrhujeme vypustit. 
Odůvodnění:
Odkazujeme se na odůvodnění připomínky č. 5 výše.
	Neakceptováno
	Podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Druhý stupeň správního řízení byl vyhodnocen jako překážka v dosahování cíle spočívajícího v co nejrychlejším přezkumu. Dvouinstanční přezkum veřejných zakázek je také v ostatních státech EU výjimečný. 
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí; nicméně v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna, a nejednalo by se tedy v rámci českého právního řádu o neobvyklost.
Je také třeba uvést, že návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. 
Doplňujeme také, že po zvážení bylo z návrhu vypuštěno vyloučení přezkumného řízení.
	Dle informace z 26.9. 24  ČNB setrvává na svých připomínkách, vypořádání bere na vědomí

	367
	Česká národní banka
	9. Čl. I bod 46 v části návrhu § 257a navrhujeme vypustit. 
Odůvodnění:
Zejména s ohledem na navrhovanou úpravu řízení o návrhu, která klade nepoměrně větší břemeno na navrhovatele, máme za to, že precizace možnosti ÚOHS rozhodnout o předběžném opatření v podobě blokace uzavření smlouvy může vést ke zvýšení množství šikanózních podnětů ÚOHS od účastníků řízení, snažících se obejít právě povinnosti navrhovatele podle navrhované právní úpravy.
	Neakceptováno, vysvětleno
	V platné právní úpravě (§ 246 odst. 2) platí v řízeních zahajovaných z úřední povinnosti automatický zákaz uzavření smlouvy. Zachování této úpravy by mohlo k nárůstu podnětů vést. Považujeme proto za vyvážené řešení, aby Úřad v takovýchto případech musel posoudit, zda existuje veřejný zájem na zabránění uzavření smlouvy.
	Dle informace z 26.9. 24  ČNB setrvává na svých připomínkách, vypořádání bere na vědomí

	368
	Česká národní banka
	10. Čl. III navrhujeme vypustit. 
Odůvodnění:
Navrhované výrazné zvýšení částky může být považováno za principálně odporující přístupu k soudnímu přezkumu správních rozhodnutí. Rádi bychom v této souvislosti připomněli zejména rozhodnutí sp. zn. PL. ÚS 7/19.
	Vysvětleno
	Rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. Pl. 7/19, se věcně týkalo jiné situace (poplatek za podání podnětu vs. poplatek za soudní přezkum). Stávající soudní poplatky ve správním soudnictví v oblasti zadávání veřejných zakázek (ve výši jednotek tisíc Kč za návrh) lze považovat za nízké s ohledem na význam práv a povinností, o nichž správní soudy rozhodují. Jde typicky o veřejné zakázky v hodnotě miliónů a občas i miliard Kč. 
Soudní poplatek ve výši 50 000 Kč za žalobu se jeví být zcela přiměřeným typové povaze sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek, ať již jde o jejich ekonomický význam pro dodavatele či zadavatele či o jejich právní a skutkovou složitost. Bude mít za následek přiměřený regulační účinek, a tedy aspoň v některých případech odradit od podávání žalob s malou nadějí na úspěch či s malým významem pro žalobce. 
Soudní poplatek by měl rovněž aspoň částečně kompenzovat náklady, které nese stát na fungování správního soudnictví. Odhaduje se, že náklady na řešení průměrné kauzy před krajským soudem činí vyšší desítky tisíc Kč. Nastavení jeho výše bylo konzultováno s předsedou Nejvyššího správního soudu. Zároveň platí, že soudní poplatek může být v odůvodněných případech zcela nebo zčásti prominut.
	Dle informace z 26.9. 24  ČNB setrvává na svých připomínkách, vypořádání bere na vědomí

	369
	Česká národní banka
	11. Čl. IV a čl. V bod 4 v části návrhu § 2a odst. 4 věty druhé a třetí navrhujeme vypustit a pro členy Rady zřídit běžná funkční místa v rámci ÚOHS.
Odůvodnění:
Správní řízení ÚOHS jsou doposud vedena zaměstnanci tohoto úřadu odměňovanými podle nařízení vlády o katalogu správních činností a příslušných tabulek. Vidíme jako značně neekonomické nahradit uvedené zaměstnance osobami odměňovanými podle zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, navíc s koeficientem 1,06, jehož výše je v důvodové zprávě obhajována pouze velmi obecným poukazem na vysoké požadavky na odbornost, specializaci, osobní integritu a nezávislost, bez konkretizace ekonomického přínosu. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí. Zákon o platu nebude v této souvislosti vůbec novelizován.
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	370
	Česká národní banka
	12. Čl. V bod 4 navrhujeme jako celek vypustit.  
Odůvodnění:
Odkazujeme se na část „Úvod“ a na odůvodnění připomínek č. 4 a 7 odst. první výše.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí.
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	371
	Česká národní banka
	13. Čl. V bod 4 v části návrhu § 2a odst. 2 navrhujeme vypustit slova „nebo 8“.
Odůvodnění:
Návrh nestanovuje žádná kritéria pro stanovení počtu členů Rady. Za dané situace je stanovení počtů členů Rady libovůlí jmenujícího, což je podle našeho názoru neslučitelné s principy právního státu.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí.
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	372
	Česká národní banka
	14. Čl. V bod 4 v části návrhu § 2a odst. 5 navrhujeme na konci vložit text „Člen Rady může být do funkce jmenován nejvýše pro dvě funkční období.“
Odůvodnění:
U jmenovaných představitelů státní moci je omezení počtu funkčních období zcela běžnou zárukou jejich odbornosti a nezávislosti.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí. 
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	373
	Česká národní banka
	15. Čl. V bod 4 v části návrhu § 2a odst. 6 je dle našeho názoru naprosto neslučitelný s principy právního státu. Není možné, aby si správní úřad rozhodující přímo o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v takto široké míře stanovil způsob rozhodování. Navrhovanou úpravou trpí princip předvídatelnosti správního rozhodování a předvídatelnosti právní úpravy vůbec. Navíc není zřejmé, v jakém poměru by jednací řád Rady měl být ke správnímu řádu. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí. 
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	374
	Česká národní banka
	16. Čl. V bod 4 v části návrhu § 2c odst. 1 písm. a) nestanoví, zda je možnost odvolání z funkce omezena obsahem odst. 3 písm. e) nebo opět závisí na libovůli jmenujícího, resp. odvolávajícího, což bychom opětovně nepovažovali za slučitelné s principy právního státu.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí. 
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	375
	Česká národní banka
	17. Čl. V bod 4 v části návrhu § 2d odst. 1 deklarovaná nezávislost nemůže obstát s ohledem na obsah navrhovaných ustanovení § 2c odst. 1 písm. c) (odvolatelnost), § 2a odst. 5 (neomezený počet funkčních období) a § 2a odst. 2 (proměnlivý počet členů Rady), který umožňují praktickou libovůli jmenujícího a odvolávajícího v rámci složení a proměn Rady.
To je nevhodné zejména s ohledem na skutečnost, že jmenujícím a odvolávajícím je v tomto případě orgán nejvyšší politické reprezentace, obsazený navíc reprezentanty jedněch z největších zadavatelů ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí.
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	376
	Česká národní banka
	18. Čl. V bod 4 v části návrhu § 2g odst. 1 navrhovaný postup jmenování externího člena senátu, resp. absence jakékoliv úpravy takového postupu a ponechání jeho vymezení aktu samotného rozhodujícího správního orgánu (obdobně jako v připomínce sub 15. výše), nese značný korupční potenciál, neboť výběr takového člena je v podstatě na libovůli zatím nespecifikovaného člena Rady či pracovníka jejích obslužných útvarů. S ohledem na skutečnost, že se nelze vyjádřit ke konkrétnímu postupu (neboť na jeho stanovení předkladatel rezignoval), bohužel nelze připomínku více specifikovat.
K připomínkám 12. až 18. výše dodáváme, že výsledkem dlouhodobé snahy o oddělení politického vedení od praktického výkonu správních činností státu v denní praxi v jednotlivých případech je zákon o státní službě. 
Z důvodové zprávy ani RIA nám není zřejmé, proč předkladatel existenci uvedeného předpisu zcela ignoruje a návrhem zavádí k rozhodování v jednotlivých případech správního řízení orgán existenčně zcela závislý na jmenujícím a odvolávajícím, s odvolatelnými členy bez omezení počtu opakování funkčních období, prakticky bez jakýchkoliv záruk nezávislosti (omezení odvolatelnosti atd.) a bez funkčního systému hodnocení kvality výkonu funkce.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu koncepce ve vztahu k Radě budou ustanovení § 2a až 2h včetně přechodného ustanovení z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí. 
	Dle informace z 26.9. 24 setrvává ČNB na svých připomínkách, které se dotýkaly Rady (nově tedy dopadajících na navrhovanou úpravu komisí ÚOHS).

	377
	Bezpečnostní informační služba
	1. Obecně k části čtvrté:
Navržený model hybridního uspořádání, kdy Úřad bude ve věcech hospodářské soutěže vystupovat jako klasický ústřední správní úřad a ve věcech veřejných zakázek bude  rozhodovat Rada, bude přinášet pouze problémy, zejména organizačního rázu, které se budou propisovat do činnosti Úřadu. Z navržené úpravy není zřejmé, jak bude zajišťován běžný provoz Rady v rámci Úřadu. Zmocnění v § 2a odst. 7 je v tomto případě nedostatečné a může vést k třenicím, kdy státní zaměstnanci Úřadu budou ve dvojí podřízenosti. Zároveň je zachováno pravidlo, že předseda Úřadu je nadále odpovědný za činnost Úřadu jako celku. Tento problém je v intencích obsažených v legislativním návrhu neřešitelný. Z tohoto důvodu považujeme za nezbytné, návrh zcela přepracovat, tak aby nově vzniklá struktura Úřadu umožňovala jeho efektivní řízení v obou působnostech Úřadu.
	Akceptováno
	Z důvodu odstranění rozporu s vícero připomínkovými místy předkladatel ustupuje od konceptu Rady. Ve vztahu k připomínkám týkajícím se Rady tedy uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	378
	Bezpečnostní informační služba
	2. K části čtvrté bodu  4 (§ 2a odst. 2)
Z návrhu zákona není zcela zřejmé, zda se na výkon funkce předsedy Rady vztahují pouze ustanovení zákona upravující postavení místopředsedů Úřadu a předsedy Rady, nebo i ustanovení vztahující se k členům Rady. Tuto otázku je třeba jednoznačně upravit.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná. 
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	379
	Bezpečnostní informační služba
	3. K části čtvrté bodu 4 (§ 2g odst. 1)
S výběrem člena Rady ostře kontrastuje de facto absence jakýchkoliv pravidel a požadavků na jmenování externího člena senátu. Pravidla pro výběr se odkazují pouze na vnitřní předpis pléna. 
Obdobně otázka přidělení externího člena senátu pro konkrétní řízení je ponechána pouze na rozvrhu práce.
S ohledem na skutečnost, že i externí člen senátu se bude významně podílet na výkonu veřejné moci, požadujeme, aby tento zákon obsahoval alespoň základní pravidla pro kvalifikaci externího člena senátu, tak i určitá pravidla (kritéria) pro přidělování externího člena, tak aby vnitřní předpis a rozvrh práce měl co do svého rozsahu a obsahu oporu v zákonné úpravě. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	380
	Bezpečnostní informační služba
	4. K části čtvrté bodu 4 (§ 2h)
Do tohoto ustanovení doporučujeme zavést pravidlo, že pokud byl jednomu senátu již přidělen návrh ve věci veřejné zakázky, budou mu přiděleny i další návrhy ve  stejné veřejné zakázce.
Z pravidel obsažených v odstavci 2 nelze toto pravidlo bezpečně dovodit, což by mohlo mít za následek, že o návrzích k jedné veřejné zakázce bude rozhodovat několik senátů, což může přinést zvýšenou právní nejistotu. S ohledem na úpravu působnosti Pléna, nelze zajistit, že tento stav bude možné vždy zhojit činností Pléna. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je tato připomínka již bezpředmětná.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	381
	Veřejný ochránce práv
	Návrh zákona představuje zásadní odklon od obecných pravidel správního řízení a zakotvuje řadu odchylek od obecné právní úpravy, tj. od správního řádu a soudního řádu správního. Použití některých pravidel vylučuje bez náhrady (např. přezkumné řízení a rozklad v § 257b zákona o zadávání veřejných zakázek nebo výzvu k odstranění vad podání podle § 37 odst. 3 správního řádu), některá pravidla modifikuje (např. lhůtu pro podání žaloby v § 272b ZZVZ, lhůtu pro vyjádření v § 251 ZZVZ nebo omezení zásady materiální pravdy pro návrhová řízení) a některá pravidla zavádí oproti správnímu řádu nebo soudnímu řádu správnímu nová (např. předběžný názor v § 252b ZZVZ pravděpodobně inspirovaný § 115 odst. 2 daňového řádu nebo lhůtu pro vydání soudního rozhodnutí, je-li žalobě přiznán odkladný účinek).
V každém případě tímto způsobem předkladatel posiluje jeden z hlavních nešvarů právního řádu, jímž je velký počet speciálních právních předpisů a roztříštěnost procesních právních úprav. To přispívá k nepřehlednosti právního řádu a k vytváření právního prostředí se ztíženou seznatelností procesních pravidel. Výsledkem je snížená úroveň právní jistoty adresátů veřejné správy. Zlepšení spatřuji, pokud ne přímo ve sjednocování právní úpravy, pak alespoň v uvážlivém vytváření speciálních procesních pravidel. Věřím, že společně s předkladatelem v tomto usilujeme o stejnou věc – o to, aby se právo stalo přehlednějším a právní jistota adresátů veřejné správy se zvýšila. Proto se domnívám, že by odchylky od obecné právní úpravy správního řízení a s nimi související nutnost zavést speciální procesní pravidla měly být pouze výjimečné a vždy řádně odůvodněné.
Přínos některých opatření nepovažuji za dobře podložený prezentovanými daty. A kladu si otázku, zda je zkracování lhůt v návrhu skutečně přiměřeným prostředkem pro dosažení cíle, který novela sleduje. Přínos v řádu několika dní pro celkovou délku řízení je vykoupen značně zvýšenými požadavky na strany a jejich zástupce. Vzhledem k tomu, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) je rovněž povinen chránit veřejný zájem, tak podotýkám, že při současném omezení zásady materiální pravdy může vést úprava k tomu, že těžiště aktivit úřadu se přesune z návrhových věcí do řízení zahajovaných ex officio, která nebudou podobně zalhůtovaná a v nichž se uplatní i zásada vyšetřovací. V důsledku toho se může řízení prodloužit.
Vyloučení výzvy k odstranění vad podání (§ 37 odst. 3 správního řádu) není podloženo konkrétními počty šikanózních návrhů, k jejichž odstranění má směřovat. V případě zjevně šikanózních návrhů, zejména pokud by byly opakovaně uplatněným vzorcem, je možné nepřihlédnout k úkonu, který zneužívá právo.
Zkrácení lhůty pro podání žaloby v § 272b ZZVZ na dobu dvou týdnů pro podání úplné a odůvodněné žaloby lze rovněž považovat za extrémně zatěžující pro právní zástupce. Při typové náročnosti agendy to v podstatě znamená začít pracovat na žalobě okamžitě, což si ne každý advokát může dovolit např. z důvodu nařízených jednání v jiných věcech. Zvýhodňují se tak velké advokátní společnosti.
Celkově je zde opatrná snaha správní řízení přetavit v de facto sporné řízení, ale při zachování přezkumu správních soudů. Procesní dopady těchto změn však nejsou dle mého názoru dobře popsané.
Tato připomínka je doporučující.
	Vysvětleno, částečně akceptováno
	Předkladatel chce předně ujistit, že každou jednotlivou odchylku při přípravě návrhu pečlivě zvažoval a diskutoval. V případě přezkumu zadávání veřejných zakázek na návrh vyžadují směrnice EU urychlený a efektivní přezkum. Důvody pro odchýlení se od obecných právních předpisů jsou spojeny zejména s touto potřebou urychlení. Důraz na rychlost projednání sporu je zde dán zejména z důvodu zásahu do smluvní volnosti, neboť se jedná o řízení zasahující do běžících zadávacích řízení. Nepředpokládá se výrazné zvýšení počtu řízení zahajovaných ex officio, protože v něm nebude automaticky platit ze zákona zákaz uzavřít smlouvu. Dodavatelé tak budou motivováni iniciovat řízení o návrhu, ve kterém zákaz uzavřít smlouvu bude automatický. Zároveň platí (již dnes) dle § 258 odst. 2: “Podnět k zahájení řízení z moci úřední, který podá stěžovatel, jenž v téže věci nevyužil možnosti podat námitky, se nevyřizuje. Podnět k zahájení řízení z moci úřední podle § 249, který podá stěžovatel, jenž v téže věci podal návrh, aniž zaplatil kauci, se nevyřizuje. ”
Ustanovení o vyloučení § 37 odst. 3 správního řádu bylo z návrhu zákona odstraněno. Obdobně předkladatel zákona se po opakovaném uvážení rozhodl zachovat přezkumné řízení a ustoupit z původního záměru promítnutého v návrhu v §257b.
Co se týká zmínky o omezení zásady materiální pravdy, navrhovaná úprava v zásadě jen posiluje pouze projednací zásadu tím, že zvyšuje odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a předmět řízení. Zároveň i z formulace § 252a odst. 2 plyne, že Úřad bude povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem případně provést i účastníky nenavržené důkazy. Oproti stávajícímu stavu tak v podstatě nebude Úřad suplovat aktivitu výrazně pasivního navrhovatele a nebude (v návrhovém řízení) řešit případná jiná porušení zákona, na něž navrhovatel nepoukázal. Návrh však záměrně nezavádí sporné řízení v plném rozsahu, pouze posiluje některé jeho prvky, které má ostatně návrhový přezkum dle konstatování Nejvyššího správního soudu již dnes (viz zejm. rozhodnutí NSS č.j. 6 As 338/2021 – 52 ze dne 13. 2. 2023).
Zkrácení lhůty pro podání správní žaloby je vedeno obecným cílem urychlení návrhových řízení, a to zejména v případě, kdy bude žádáno o nařízení předběžného opatření. Zároveň je možno uvést, že žaloba bude vycházet z rozsahu omezeného návrhem stěžovatele, vyjádřením se zadavatele k návrhu a rozhodnutím Úřadu o návrhu (po sdělení předběžného právního názoru, tedy avizovaného Úřadem předem) s ohledem na již dnes platnou zásadu koncentrace tvrzení a důkazů, přičemž rozsah tvrzení je vymezen již námitkami stěžovatele a rozhodnutím zadavatele o námitkách. Z tohoto pohledu se zkrácení lhůty jeví jako zcela adekvátní. Odpovídá lhůtě pro podání kasační stížnosti, kde však nedochází ke sdělení předběžného názoru soudem.
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	382
	Veřejný ochránce práv
	K části první, čl. I – Změna zákona o zadávání veřejných zakázek
K bodu 43 (§ 257b)
Předkladatel navrhuje, aby rozhodnutí Rady o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele nebylo možné přezkoumat v přezkumném řízení.
Uvedenou změnu považuji za nesystémovou snahu o odstranění jedné ze základních záruk zákonnosti ve veřejné správě – zrušení nezákonných právních aktů. Účelem přezkumného řízení je odstranění právních vad rozhodnutí. Důvodová zpráva vůbec neobsahuje vysvětlení navrhované změny, uvádí pouze, že „navrhované vyloučení možnosti přezkumu rozhodnutí Rady vydaného v návrhovém řízení (…) v přezkumném řízení je přitom plně ústavně konformní“. Ať už je zvolené řešení ústavní, či nikoliv, je nepraktické. Ve správní praxi je třeba počítat s tím, že správní orgány, např. i ÚOHS, se dopustí pochybení, která je pak třeba napravit. Je-li vydáno nezákonné rozhodnutí, je nejefektivnějším způsobem nápravy jeho zrušení. Pokud to byl jeden ze správních orgánů (ÚOHS), kdo pochybil, musí prostředky k nápravě existovat především v disposici správního orgánu. V daném případě by to tedy měl být sám ÚOHS, kdo by se měl aktivně všemi dostupnými prostředky snažit pochybení napravit, je-li na něj upozorněn, neboť jenom tak může přispět k naplnění účelu, kterým je služba adresátům veřejné správy. Aby však mohl nápravy dosáhnout, musí k tomu mít prostředky – v daném případě pravomoc zahájit z moci úřední přezkumné řízení.
Vyloučení dozorčího opravného prostředku se z tohoto pohledu jeví jako nestandartní řešení, neboť se jedná o obecně přijímanou cestu k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem objevit. Obecně lze říci, že u jednostupňových řízení je přítomnost dozorčích opravných prostředků ještě důležitější než u řízení dvoustupňových. Při absenci odvolání nebo rozkladu již nelze právní vady rozhodnutí zhojit, což může vést ke zbytečnému zatěžování soudní soustavy a paradoxně k prodloužení celkové délky řízení. Dozorčí opravné prostředky jsou totiž obvykle rychlejším řešením než zrušení nezákonného rozhodnutí soudem, které by v případě vyloučení přezkumného řízení bylo jedinou možnou alternativou.
Podotýkám, že ÚOHS spadá do působnosti veřejného ochránce práv, a aktivita ÚOHS tudíž může být předmětem jeho šetření. Shledá-li veřejný ochránce práv, že ÚOHS vydal nezákonné rozhodnutí, může navrhnout zrušení tohoto rozhodnutí uplatněním dozorčího opravného prostředku. Pokud předkladatel navrhuje, aby bylo přezkumné řízení v případě návrhů na přezkoumání úkonů zadavatele vyloučeno, zbavuje tím veřejného ochránce práv jediné efektivní možnosti nápravy nezákonného rozhodnutí.
Závěrem poznamenávám, že podání podnětu k zahájení přezkumného řízení nemůže ani být účelnou obstrukční strategií, neboť s ním nejsou spojena žádná omezení zadavatele. Ta by přicházela v úvahu pouze na základě aktivního zásahu ÚOHS.
Navrhuji proto z bodu 43 vypustit větu: „Pravomocné rozhodnutí Rady o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele nelze přezkoumat v přezkumném řízení.“
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno
	Akceptováno
Z návrhu zákona bylo vypuštěno ustanovení o tom, že pravomocné rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení. 
	Dne 20. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	383
	Magistrát hl. m. Prahy
	1. Odbornost členů Rady spatřujeme jako problematickou, kdy pouze polovina stálých členů Rady musí mít právní vzdělání. Odvolán může být člen Rady pro veřejné zakázky pouze pro spáchání trestných činů nebo pro porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. 
Odůvodnění: 
Na konferencích bylo deklarováno, že 45 % rozhodnutí se v rámci druhostupňového rozhodování mění nebo ruší. V rámci návrhu zákona je deklarováno „kvalitnější“ rozhodování. Z dosavadních podkladů není zcela zřejmé, že se tak skutečně stane. 
	Akceptováno jinak
	Ustanovení bylo vypuštěno. Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	384
	Magistrát hl. m. Prahy
	2. Ačkoliv návrh zákona deklaruje kontinuitu současného know-how Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), přesto z dostupných materiálů jednoznačně nevyplývá, že bude tato deklarovaná kontinuita zachována. Naopak však z podkladů vyplývá, že plénum Rady pro veřejné zakázky (dále jen „plénum Rady“) bude zasedat pouze v případě odlišnosti rozhodnutí senátu Rady pro veřejné zakázky (dále jen „senát Rady“), nikoliv ÚOHS jako takového ve vztahu k dosavadní rozhodovací praxi.  Plénum Rady má rozhodovat o odlišných právních názorech od předchozího senátu Rady.
Odůvodnění: 
Návrh zákona neřeší, jakým způsobem se plénum Rady dozví o odlišném právním názoru Rady pro veřejné zakázky oproti dosavadní rozhodovací praxi ÚOHS, když plénum Rady bude zasedat pouze v případě, že je odlišné rozhodnutí senátu Rady, nikoliv ÚOHS jako takového ve vztahu k dosavadní rozhodovací praxi. Nedůslednost řešení výše uvedeného by tak mohla vnést nestabilitu a rizika pro zadávání veškerých nových veřejných zakázek či ještě větší riziko v případě, kdy je veřejná zakázka financována z dotací Evropské unie.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno, od konceptu Rady předkladatel ustupuje. Připomínka tak již není relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	385
	Magistrát hl. m. Prahy
	3. Návrh zákona deklaruje „oslabení zásady materiální pravdy“. ÚOHS dnes uplatňuje „vyšetřovací“ zásadu a zjišťuje „materiální pravdu“. Prověřuje tak a zajišťuje v široké míře argumenty a podklady pro rozhodnutí i nad rámec tvrzení navrhovatele. 
Odůvodnění: 
Navrhovaný postup však přináší zásadní změnu přístupu, kdy bude zjišťována nikoliv „materiální pravda“, ale rozhodnutí ÚOHS bude vycházet pouze z předložených důkazů, což vytváří nepřiměřený tlak na zúčastněné strany, které musí unést důkazní břemeno, a to ve velice omezené časové lhůtě. Přičemž mohou existovat důkazy, které ani jedna ze zúčastněných stran není schopna opatřit – ať již dodavatel z titulu toho, že nemá přístup ani do spisu veřejné zakázky nebo zadavatel veřejné zakázky, který nemá pravomoc oslovit třetí strany k vyjádření tak, aby takové oslovení mělo stejnou váhu jako od ÚOHS.
Unesení důkazního břemene jednou ze zúčastněných stran tak často nebude objektivně vůbec možné. Cílem dozoru je přitom ochrana hospodářské soutěže jako takové, nikoliv prosazení zájmu dodavatele.
	Vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Rozdíl je v tom, že se dokazování bude dít na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu (navrhovatel i zadavatel budou přitom moci i nadále nejen důkaz předložit, ale rovněž navrhnout jeho provedení). Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. Uvedená úprava omezuje přezkoumávání zadávacího řízení ve věcech, kterých se netýká návrh, a zdůrazňuje procesní aktivitu stran. Navrhované ustanovení § 252a bylo rovněž dílčím způsobem upraveno.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	386
	Magistrát hl. m. Prahy
	4. Zavedení ústního jednání, které se bude ideálně konat v jediném jednání působí na první pohled lákavě i spolu s minimálními lhůtami pro konání jednání a prvky koncentrace. K tomu je však nezbytné uvést, že obdobná pravidla jsou zavedena i v občanském soudním řádu. Domníváme se, že ani prvky koncentrace ani toto pravidlo obecně nevedlo ke zkrácení trvání soudních sporů. Dále není řešeno, přesně v jakém okamžiku se bude sdělovat předběžný názor. Po ukončení jednání? Na začátku jednání? V průběhu jednání (viz formulace „při jednání“)? Dále chybí institut „vyjádření se k podkladům k rozhodnutí“.
Odůvodnění: 
Otázkou je, zda pravidlo ústního jednání v jediném dni povede ke zrychlení rozhodování. Pokud totiž důkazy nebo nutnost opatření jiných informací chybí, je zapotřebí jednání odročit. 
Zároveň není jasné, jak bude fakticky uplatňován § 252b odst. 5 věta první (bod 27 návrhu zákona „Pokud se účastník ústního jednání nezúčastní, má se za to, že souhlasí s vydáním rozhodnutí bez ústního jednání a bez sdělení předběžného právního názoru.“). Není zde řešena případná omluva z ústního jednání z vážných důvodů ani není zřejmé, co znamená, že se „nezúčastní“. 
	Vysvětleno
	Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, projednal další směr dokazování a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2, pokud by nařízení nebylo účelné. Nelze také opomenout, že v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případně návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné, jak již bylo uvedeno, možné ústní jednání nenařídit.
Průběh ústního jednání je popsán v § 252b odst. 3 (po úpravě odst. 2), tedy tak, že nejprve bude sdělen předběžný právní názor a následně budou mít účastníci možnost se k němu vyjádřit (formulace v důvodové zprávě bude upravena, aby reflektovala text zákona). Zároveň je však ustanovení o ústním jednání formulováno poměrně obecně, aby jeho ostatní průběh mohl Úřad přizpůsobit konkrétnímu případu, samozřejmě v rámci limitů daných správním řádem. Účastník, který by nedokázal reagovat v rámci ústního jednání, má v každém případě právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (ustanovení § 261 odst. 3 bude v návrhu ponecháno).
S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
Ustanovení navrhovaného § 252b odst. 5 věty první bylo změněno na „Pokud se účastník ústního jednání nezúčastní, může ústní jednání proběhnout bez jeho přítomnosti.“.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	387
	Magistrát hl. m. Prahy
	5. Podle § 252c odst. 3 (bodu 27 návrhu zákona) je při využití videokonferenčního zařízení možné „vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu“. Není však upraveno, jaký to bude mít vliv na další průběh řízení, pokračování či ukončení jednání či na výsledek rozhodnutí.
Odůvodnění: 
V návrhu zákona není dopracován způsob vedení jednání ani jeho videokonferenční podoby v dostatečné podrobnosti.
	Vysvětleno
	Předkladatel nemá žádné konkrétní řešení pro situace námitek proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. Nemá je ostatně ani § 102a občanského soudního řádu, které bylo inspirací tohoto ustanovení. Nelze skutečně vyloučit, že v některých případech bude nutné řízení přerušit a provést úkony prezenčně. 
Do návrhu novely byly zapracovány připomínky Ministerstva vnitra týkající se podepisování protokolu a práva na osobní účast v řízení.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	388
	Magistrát hl. m. Prahy
	6. Snížení maximální výše kauce na 2 mil. Kč z původních 10 mil. Kč považujeme za kontraproduktivní s ohledem na deklarované urychlení rozhodovacího procesu.
Odůvodnění: 
Domníváme se, že výše uvedené snížení kauce nutně povede k podávání většího počtu návrhů, což neodpovídá obstrukcím, které jsou pro zadavatele veřejné zakázky spojeny s přerušením velkých zadávacích řízení. Odpovídající výše by podle našeho názoru měla být 5 mil. Kč.
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	389
	Magistrát hl. m. Prahy
	7. Rizikem pro zadavatele veřejných zakázek se jeví, že ve většině případů zadavatel nebude schopen v rámci 10 dnů zajistit odpovídající právní zastoupení a shromáždit relevantní podklady a zejména důkazy potřebné pro svou obhajobu. Ačkoliv určité prvky koncentrace jsou již v současné právní úpravě, změna je v tom, že ÚOHS nebude zjišťovat „materiální pravdu“, ale vycházet pouze z předložených údajů. Zde bude mít navrhovatel podstatnou výhodu, zatímco zadavatel veřejné zakázky se dostává do nevýhodného postavení. 
Současně však oproti současné právní úpravě bude zadavatel veřejné zakázky stižen nutností uhradit 50 000 Kč za účelem přezkumného řízení, které je v současné době bezplatné. Tím může být ohroženo postavení malých veřejných zadavatelů.
Dále je zapotřebí si uvědomit, že část zadávaných veřejných zakázek je financována z fondů Evropské unie. V rámci kontrol pak příslušné dotační orgány dovozují porušení zákona právě podle hledisek „materiální pravdy“, tj. zamýšlené principy ještě více oddělí již tak problematické výkladové rozpory v rámci kontrol Evropské unie a ÚOHS.
	Vysvětleno
	Zadavatel je s předmětem sporu seznámen již z vyřizování námitek. Podle § 245 ZZVZ má zadavatel 15 dnů na vyřízení námitek a následně vyčkává 10 dnů na případné podání návrhu k Úřadu. Argumentaci, kterou bude uplatňovat v řízení před Úřadem, tak v zásadě zadavatel použil již při odmítnutí námitek a nyní ji může jen prohloubit. Jak již bylo uvedeno výše, i dle návrhu budou moci důkazy nejen předkládat, ale také navrhnout jejich provedení Úřadem, pokud je nemají k dispozici.
Zejména je však třeba uvést, že zadavatel má dle § 252 odst. 1 již dnes povinnost odeslat do 10 dnů od doručení návrhu své vyjádření. Nemáme za to, že by se zadavatel veřejné zakázky dostával do nevýhodného postavení. Obecně lze také uvést, že cílem návrhu zákona je dosažení co nejrychlejšího přezkumu, tak jak ukládají přezkumné směrnice EU.
Zvýšení soudního poplatku na 50 000 Kč je v návrhu zákona ponecháno. Účelem je zajistit, aby byly správní žaloby podávány jen v odůvodněných případech. Ve vztahu k malým zadavatelům rovněž uvádíme, že soudní řád správní umožňuje, aby byl účastník od povinnosti platit soudní poplatek částečně osvobozen. 
Ve vztahu k dotacím uvádíme, že novela nepřináší žádnou změnu do hmotného práva. Skutečnost, že v některých případech nemusí navrhovatel či zadavatel unést důkazní břemeno neznamená, že postup zadavatele je souladný se zákonem. V tomto směru je třeba jen správně pracovat s rozhodnutími Úřadu. I za stávající právní úpravy je řada návrhů zamítána z procesních důvodů a nelze z nich dovozovat žádné závěry ohledně správnosti postupu zadavatele. Z formulace § 257a návrhu vyplývá, že návrh může být zamítnut meritorně buď z důvodu, že nebylo prokázáno tvrzené porušení ZZVZ (pak z tohoto rozhodnutí skutečně nebude možné činit závěr o správnosti postupu zadavatele), anebo proto, že porušení zákona sice prokázáno bylo, ale navrhovatel neprokázal, že mu porušení zákona způsobuje újmu (např. diskriminační požadavky na prokázání kvalifikace, kterou ale navrhovatel splňuje). V druhém případě se však nebude závěr o porušení zákona lišit od dnešního stavu, neboť i v navrhovaném řízení musí Úřad zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a případně za tímto účelem provést i účastníky nenavržené důkazy (§ 252a odst. 2). 
Zejména pro oblast dotací z fondů EU však bude mít zrychlení návrhového řízení podstatný pozitivní dopad. Je to často právě obava zadavatelů ze zdržení v důsledku zdlouhavého přezkumu (v případech, kdy z podmínek dotace vyplývá, že je třeba projekt realizovat v určitém kratším termínu), která zadavatelům brání ve využívání pokročilejších postupů v zadávání, a naopak je vede k sice „bezpečnému“, ale ekonomicky většinou zcela nežádoucímu soutěžení dle kritéria nejnižší nabídkové ceny. V řadě případů pak je zadavatel v podstatě rukojmím takové situace. Pokud bude mít zadavatel jistotu, že v případě návrhu bude mít zpravidla do 60 dnů pravomocné rozhodnutí, může to vést k ochotě žádoucí pokročilejší postupy zadávání využívat.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	390
	Krajský úřad Středočeského kraje
	ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu
1) Členství v Radě pro veřejné zakázky by mělo být prestižní záležitostí a tomu by měl odpovídat i plat. Je otázkou, zda navrhované znění § 27o zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, kdy se plat počítá jako platová základna × platový koeficient 1,06, takový předpoklad naplňuje. 
Doporučujeme zvážit, zda koeficient nezvýšit, a to i při vědomí s tím spojených rozpočtových dopadů
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. V důsledku nové koncepce nebude zákon o platu novelizován.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	391
	Krajský úřad Středočeského kraje
	2) S ohledem na charakter Rady pro veřejné zakázky by mělo být výslovně uvedeno, že členové Rady jsou v rámci své rozhodovací činnosti oprávněnou úřední osobou, jak ji stanoví § 15 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, se všemi právy a povinnostmi s tím souvisejícími. To zajistí komplexní úpravu mlčenlivosti, odpovědnosti, nezávislosti atp.
	Akceptováno jinak
	V souvislosti se změnou koncepce (viz výše) již není připomínka relevantní.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	392
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	Úvod. Předloženým návrhem zákona se za účelem zrychlení a zefektivnění procesu přezkumu úkonů zadavatele v zadávacím řízení zavádí jednoinstanční rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“). V řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh by do budoucna nebylo možné proti rozhodnutí podat rozklad, ani by nebylo možné toto rozhodnutí přezkoumat v přezkumném řízení. Proti rozhodnutí by bylo možné se bránit pouze podáním správní žaloby ke Krajskému soudu v Brně.
Předložený návrh zákona dle našeho názoru zavádí novou formu způsobu rozhodování odlišnou od principů správního řízení, tedy de facto nový typ řízení při správním rozhodování. Rozhodování ve věcech veřejných zakázek prostřednictvím senátů či pléna Rady povede ke změně v charakteru řízení, kdy bude směřováno od správního k soudnímu charakteru řízení se všemi s tím spojenými pravděpodobnými důsledky. Zcela nekoncepčně se zavádí nový typ řízení pro jednu vyčleněnou oblast, který bude vybočovat z již zavedených a užívaných typů řízení.
Rozhodování v senátech bude záviset na hlasování většiny, na argumentačních a přesvědčovacích schopnostech konkrétních členů, což může vést k nejednotnosti výstupů. Určitou pojistkou je pak rozhodování pléna Rady, ale takovýto sjednocovací proces je zpravidla velmi dlouhý (dle zkušeností z fungování justice), což se může v oblasti veřejných zakázek, kde čas hraje zásadní roli, projevit jako vážný problém. Na rychlost sjednocování rozhodování bude mít negativní vliv i složitější a zdlouhavější vnitřní komunikace mezi jednotlivými oprávněnými osobami, resp. senáty, když i konečné rozhodnutí bude záviset na určité dohodě (na rozdíl od rozhodnutí ve vztahu nadřízený vs. podřízení a pokyn nadřízené osoby, kdy konečné rozhodnutí je do praxe uvedeno mnohem rychleji). Návrh nedostatečně řeší možný rozpad rozhodovací praxe, když ponechává čistě na jednotlivých senátech Rady, zda věc předloží plénu. 
Velkou neznámou je obsazování senátů a zda se v praxi bude opravdu dařit je obsazovat odborníky na danou problematiku. Není zřejmé, jakým způsobem bude ověřována odbornost členů, jakým způsobem bude kontrolována jejich bezúhonnost, nepodjatost, absence střetu zájmů apod. V případě netransparentně stanovených podmínek pro ustavení externího člena senátu, který může mít rozhodující hlas (senát se usnáší nadpoloviční většinou členů, čili stačí dva hlasy) není úplně zaručeno, že by nemohlo dojít k situaci, že tento externí odborník bude mít vazby na veřejného zadavatele, o kterém rozhoduje.
Zrychlení, zefektivnění a sjednocení rozhodovacího procesu lze dosáhnout i jiným způsobem v rámci stávajícího systému, např. posílením vnitřní metodické činnosti a koordinace postupů, důrazu na odbornost a kvalifikaci zaměstnanců, jejich ohodnocení a motivaci. Pokud je jedním z cílů navrhované úpravy omezit koncentraci rozhodovacích pravomocí v rukou předsedy ÚOHS, to je možné vyřešit dílčími změnami ZZVZ a dalších souvisejících zákonů, a nikoli nutně navrhovanou komplexní změnou přezkumného řízení. Princip kolektivního rozhodování lze aplikovat i v rámci dvouinstančního řízení, kdy by byl omezen na rozhodování v druhém stupni, když v prvním stupni může činnost, jež návrh svěřuje senátu Rady, vykonávat ÚOHS prostřednictvím svého zaměstnance.  
Rozhodování pouze v jedné instanci pak s sebou nese i vyšší chybovost, kterou lze při dvoustupňovém rozhodování velmi často snadno zhojit a není třeba se obracet na soud. Taková to rozhodnutí, v případě soudního přezkumu, jsou snadněji a rychleji přezkoumatelná, neboť budou vykazovat menší míru chybovosti (ať už z procesního hlediska, tak např. nepřezkoumatelnosti). 
Zavedením jednoinstančního rozhodování dojde jen k přesunu přezkumných pravomocí z ÚOHS na soudy, zde navíc pouze na jeden konkrétní soud, Krajský soud v Brně, kde se na rozhodnutí čeká více než rok, a lze čekat, že tento soud bude minimálně ochromen ve své činnosti.
S ohledem na výše uvedené, bylo vhodnější přistoupit spíše k organizačním změnám v rámci úřadu a efektivnějšímu rozdělení rozhodovacích pravomocí, než k zavádění úplně nového typu řízení pro jeden druh řízení.
Za další máme za to, že navrhované změny nepovedou k zamýšleným cílům a proces zadávaní se naopak může prodražit, např. díky nutnosti zastoupení zadavatele, v důsledku navrhovaných velmi krátkých lhůt pro úkony stran a celkového vzestupu sporného charakteru řízení (např. opuštění zásady materiální pravdy).
V předloženém návrhu dochází k velmi výraznému snížení maximální výše kauce z původních 10 000 000 Kč na 2 000 000 Kč. Máme za to, že hrozí, že kauce, jakožto institut, který by měl minimalizovat podávání šikanózních a účelových návrhů na přezkoumání úkonů zadavatele, nebude v důsledku snížení plnit svůj účel. Naopak mnohonásobné zvýšení soudního poplatku považujeme za diskriminační a omezující přístup k soudní ochraně.
Dále uvedené připomínky Jihočeského kraje se ve své podstatě shodují s připomínkami již uplatněnými jinými připomínkovými místy.
	Vysvětleno
	Návrh zákona posiluje projednací zásadu v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaných na návrh. Dle soudní judikatury má již dnes přezkumné řízení určité rysy sporného řízení. Novela tyto rysy v určité míře posiluje, nicméně nedochází k zavedení sporného řízení dle § 141 správního řádu v plném rozsahu, pouze jsou využity některé jeho prvky.
Co se týká připomínky spočívající v nekoncepčnosti zavedení jednoinstančního rozhodování pouze v oblasti veřejných zakázek, uvádíme, že se daná oblast z hlediska věcného (a pochopitelně i legislativního) podstatně odlišuje od oblasti hospodářské soutěže i veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže jde zejména o odhalování a postihování zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení. V daném případě jde o řízení zahajovaná ex offo s možností uložení sankce za přestupek a případně též zákazu plnění veřejných zakázek. Úřad dále povoluje významnější spojení soutěžitelů. Zde jde sice o návrhové řízení, nicméně návrh podávají sami spojující se soutěžitelé a nehrozí ingerence třetích osob. V oblasti veřejné podpory Úřad plní pouze koordinační úlohu. 
V oblasti návrhových řízení u veřejných zakázek je situace jiná. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU raritou. Ohledně kauce poukazujeme na to, že od jejího snížení bylo upuštěno (viz výše). 
Zvýšení soudního poplatku bylo v průběhu přípravy návrhu konzultováno s předsedou Nejvyššího správního soudu, který je shledal přiměřeným. Rovněž podotýkáme, že dle § 36 odst. 3 soudního řádu správního může být účastník od soudního poplatku zcela nebo zčásti osvobozen.
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	393
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	1. Čl. I bod 2 navrhujeme vypustit.
Odůvodnění:
Pokud má být zavedeno jednoinstanční řízení, pak přiznání blokačního účinku rovněž lhůtě pro podání žaloby nebo zavedení blokační lhůty návrhu na předběžné opatření je k takové deklaraci kontradiktorní a fakticky posouvá soud do role druhé instance a nikoliv (z hlediska správního práva) mimořádného opravného prostředku, neboť se přímo počítá s jeho využitím a vytvářejí se k tomu podmínky.
	Akceptováno
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude z návrhu vypuštěna.
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	394
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	2. Čl. I bod 2 navrhujeme vypustit nebo nahradit slovo „Rada“ slovy „plénum Rady“.
Odůvodnění:
Pokud bude rozhodování ve druhém stupni svěřeno jen senátům Rady, bude pravděpodobně naopak docházet k rozdrobení rozhodovací praxe v důsledku názorové nejednotnosti jednotlivých senátů, což je zejména u rozhodování ex offo a ve věcech deliktních velmi nežádoucí a může vést až ke snížení důvěryhodnosti rozhodující instance jako celku.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění koncepce Rady (viz obecná část připomínek) není připomínka již relevantní. Rozhodování ve druhém stupni řízení zahajovaných z úřední povinnosti bude řešeno standardně (předseda Úřadu na návrh rozkladové komise).
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	395
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	3. Čl. I bod 8 a navazující úpravy navrhujeme vypustit.
Odůvodnění:
Předložený návrh uvádí v život doposud neznámou instanci, která stojí na pomezí správního úřadu a specializovaného správního soudu, rozhodující v řízení sui generis.
Rada jako orgán stojí mimo systém orgánů veřejné moci, a její obsazování, fungování a kontrola proto vykazují značné nejasnosti, resp. nedostatečnou nezávislost.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. 
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	396
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	4. Čl. 1 bod 9, § 248a navrhujeme doplnit tak, aby plénum Rady rozhodovalo ve druhé instanci o odvoláních proti rozhodnutím jednotlivých senátů.
Odůvodnění:
Při absenci druhoinstančního rozhodování je ucelení praxe v podstatě na libovůli jednotlivých senátů.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění koncepce Rady již není připomínka relevantní. Co se týká sjednocování rozhodovací praxe rozhodování komisí, předpokládá navrhovatel významnou úlohu místopředsedy pro veřejné zakázky. Tohoto cíle může být také dosahováno vhodným obsazením komisí, které bude na uvážení místopředsedy. 
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	397
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	5. V Čl. 1 bod 27 § 252a navrhujeme vypustit zcela nebo upravit části týkající se dokazování, koncentrace řízení a rezignující na zásadu materiální pravdy. Doporučujeme do návrhu doplnit povinnost Rady poučit účastníky řízení o povinnosti navrhnout důkazy, uvést skutečnosti a učinit jiné návrhy v zákonem stanovené lhůtě a o následcích skutečnosti, že účastník provedení důkazů nenavrhne. 
Odůvodnění:
Zásada materiální pravdy je jednou z nejpodstatnějších zásad správního řízení podle § 3 správního řádu. Rezignace na zásadu materiální pravdy s sebou přinese nerovné postavení stran, neboť bude záležet především na tom, jaké si bude moci dovolit zastoupení. Toto může vést k prodražování procesu zadávání veřejných zakázek a nárůstu vedlejších nákladů stran.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Zdůraznění projednací zásady je jednou z nosných idejí navrhované úpravy, která podle návrhu předkladatele mnohem lépe odpovídá charakteru řízení zahajovaných na návrh. Oslabení vyšetřovací zásady však neznamená, že by Úřad nebyl povinen řádně zjistit skutkový stav (viz § 252a odst. 2), pouze v tomto směru bude omezen na návrhy na provedení důkazů, které strany navrhnou. Úřad tak v zásadě nebude provádět ty důkazy, které žádná ze stran nenavrhne (a například rušit zadávací řízení z důvodů, které žádný z účastníků nenavrhoval). Úřad však bude mít vždy možnost, pokud se dozví o možném porušení zákona zahájit řízení z úřední povinnosti.
Co se týká povinnosti poučení, uvedená povinnost je vůči účastníkům řízení jiným než navrhovatel uvedena v § 251 odst. 5 ZZVZ (již v platném znění). Máme za to, že vůči navrhovateli není toto poučení vzhledem k nové koncepci návrhového řízení se zdůrazněním projednací zásady a s ohledem na princip koncentrace buď možné (vzhledem k náležitostem návrhu), nebo nutné (s ohledem na skutečnosti, které mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání).
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	398
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	6. V čl. I. bod 27 § 252b odst. 5 navrhujeme upravit, tak, aby byla možná kvalifikovaná omluva. 
Odůvodnění:
Ustanovení presumuje, že pokud se účastník nezúčastní ústního jednání ve věci, pak se má za to, že souhlasí a vydáním rozhodnutí atd. Ustanovení je diskriminační, neboť nelze a priori předpokládat, že tak učinil úmyslně nebo vědomě. Mělo by být stanoveno, že se účastník řízení může z ústního jednání v předstihu ze spravedlivého důvodu omluvit, nebo mít možnost svoji nepřítomnost ex post zhojit, je-li k tomu spravedlivý důvod.
	Vysvětleno
	S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. 
Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	399
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	7. Čl. I bod 46 navrhujeme vypustit. 
Odůvodnění:
Zejména s ohledem na navrhovanou úpravu řízení o návrhu, která klade nepoměrně větší břemeno na navrhovatele, máme za to, že precizace možnosti ÚOHS rozhodnout o předběžném opatření v podobě blokace uzavření smlouvy může vést ke zvýšení množství šikanózních podnětů ÚOHS od účastníků řízení, snažících se obejít právě povinnosti navrhovatele podle navrhované právní úpravy.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Ustanovení § 258a stanoví možnost uložení zákazu uzavření smlouvy pouze na základě správního uvážení ÚOHS, kdy by veřejný zájem na zabránění zadání veřejné zakázky převažoval nad zájmem na jejím plnění. 
Dle dostupných dat (viz RIA) je podíl zahájených řízení ex offo, které se týkají probíhajících zadávacích řízení, minimální (do 2 %). Zároveň nelze vyloučit, že se v těchto výjimečných případech může jednat o plnění, u kterých existuje veřejný zájem na tom, aby zakázka byla plněna. Považujeme proto za vyvážené řešení, aby Úřad v takovýchto případech musel oba zájmy posoudit; možnost zabránění uzavření smlouvy v oprávněných případech tak není vyloučena. Blokování řízení zahájených ex offo nevyžaduje ani přezkumná směrnice EU.
Zároveň zůstává v platnosti § 258 odst. 2, který možnost podat podnět omezuje.
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	400
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	8. Čl. III navrhujeme vypustit. 
Odůvodnění:
Navrhované výrazné zvýšení částky může být považováno za principálně odporující přístupu k soudnímu přezkumu správních rozhodnutí. 
	Neakceptováno
	Předkladatel odkazuje na vyjádření k obecné části připomínek.
Stávající soudní poplatky ve správním soudnictví v oblasti zadávání veřejných zakázek (ve výši jednotek tisíc Kč za návrh) lze považovat za nízké s ohledem na význam práv a povinností, o nichž správní soudy rozhodují. Jde typicky o veřejné zakázky v hodnotě miliónů a občas i miliard Kč. 
Soudní poplatek ve výši 50 000 Kč za žalobu se jeví být zcela přiměřeným typové povaze sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek, ať již jde o jejich ekonomický význam pro dodavatele či zadavatele či o jejich právní a skutkovou složitost. Bude mít za následek přiměřený regulační účinek, a tedy aspoň v některých případech odradit od podávání žalob s malou nadějí na úspěch či s malým významem pro žalobce. 
Soudní poplatek by měl rovněž aspoň částečně kompenzovat náklady, které nese stát na fungování správního soudnictví. Odhaduje se, že náklady na řešení průměrné kauzy před krajským soudem činí vyšší desítky tisíc Kč.
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	401
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	9. Čl. IV a čl. V bod 4 v části návrhu § 2a odst. 4 věty druhé a třetí pokud by byla zřízena Rada, bylo by vhodnější pro členy Rady zřídit běžná funkční místa v rámci ÚOHS.
Odůvodnění:
Správní řízení ÚOHS jsou doposud vedena zaměstnanci tohoto úřadu. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změnu spočívající v opuštění koncepce Rady bude ustanovení vypuštěno. Připomínka tak již není relevantní.
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	402
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	10. Čl. V bod 4 navrhujeme jako celek vypustit.  
Odůvodnění:
Blíže viz úvod.
	Akceptováno
	S ohledem na změnu spočívající v opuštění koncepce Rady bude ustanovení vypuštěno. Připomínka tak již není relevantní.
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	403
	Krajský úřad Jihočeského kraje
	11. Čl. V bod 4 v části návrhu § 2a odst. 2 navrhujeme vypustit slova „nebo 8“.
Odůvodnění:
Návrh nestanovuje žádná kritéria pro stanovení počtu členů Rady. Stanovení počtu členů Rady by byl na libovůli jmenujícího.
	Akceptováno
	S ohledem na změnu spočívající v opuštění koncepce Rady bude ustanovení vypuštěno. Připomínka tak již není relevantní.
	Dne 21. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	404
	Krajský úřad Plzeňského kraje
	1. Ke znění ust. § 248a
Navrhovaná změna vyžaduje kapacitní opatření ve struktuře ÚOHS a soudu, aby případy byly vyřízeny včas ve lhůtách a v potřebné kvalitě. Náběh změny je třeba vhodně naplánovat z důvodu kontinuity rozhodování.
Z analýzy vyplývá, že podáním rozkladu končí každé třetí až páté prvoinstanční rozhodnutí (v posledních 3 letech). Lze očekávat vysoký nápad přezkumných podání k Radě. Nebude-li fungování Rady náležitě kapacitně posíleno, hrozí nedodržení termínů nebo snížení kvalitativní úrovně rozhodování.
Srovnání rozhodování ÚOHS:
Rok I. stupeň II. stupeň Celkem vydáno % rozhodnutí ve II. stupni
2023    714   146  860   20,44 %
2022   471   146   617   30,99 %
2021   542   189   731   34,87 %
2020   372   174   546   46,77 %
2019   349   180   529   51,57 %
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (místo původně navrhovaných § 2a až 2h). Komise představuje organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Ustanovení § 248a bylo v důsledku této změny z návrhu vypuštěno.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	405
	Krajský úřad Plzeňského kraje
	2. Ke znění ust. § 246 odst. 1 písm. f), § 248 odst. 1, § 248a odst. 5, § 252b odst. 3
Není zřejmé, jakou váhu bude mít "předběžný právní názor" Rady a za jakých podmínek se od něj může Rada odchýlit. 
	Vysvětleno
	S ohledem na změnu konceptu (viz výše) bude předběžný právní názor prezentován komisí, respektive Úřadem, v rámci ústního jednání.
Průběh ústního jednání je popsán v § 252b odst. 3 (po úpravě odst. 2), tedy tak, že nejprve bude sdělen předběžný právní názor a následně budou mít účastníci možnost se k němu vyjádřit. V důvodové zprávě zůstal nedopatřením text, který neodpovídá navrhovanému znění (za což se předkladatel omlouvá). Důvodová zpráva bude upravena v duchu textu zákona.
Ve vztahu k otázce souladu předběžného právního názoru s konečným rozhodnutím uvádíme, že by tomu tak mělo být na základě zásady legitimního očekávání. Pokud by došlo k tomu, že Úřad předběžný právní názor změní, domníváme se, že by mělo být nařízeno nové ústní jednání a prezentován změněný předběžný právní názor, případně by tento změněný předběžný právní názor mohl být prezentován písemně. Máme za to, že tento postup není třeba výslovně upravovat v textu zákona, nicméně v tomto duchu bude doplněna důvodová zpráva.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	406
	Krajský úřad Ústeckého kraje
	K ČÁSTI PRVNÍ - Čl. I, bod 31 (§255 odst. 1 ZZVZ)
Navrhujeme zvýšit maximální limit výše kauce dle odůvodnění připomínky. Snížení maximální výše kauce na 2 mil. Kč nepovažujeme za relevantní ve vztahu k důvodům předkládaných změn. Maximální limit by měl být vyšší. Nižší náklady pro navrhovatele zvýší nápad podaných návrhů, a tak ještě více zatíží zadavatele a v konečném důsledku i soudy.
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	407
	Krajský úřad Ústeckého kraje
	K ČÁSTI ČTVRTÉ - Čl. V, bod 4 (§2g zákona o působnosti ÚOHS)
Navrhujeme upravit podrobnosti výběru externích členů senátu dle odůvodnění připomínky. Je neakceptovatelné, aby podrobnosti pro výběr externích členů senátu stanovilo plénum vnitřním předpisem tak, jak je navrženo v tomto ustanovení.
Požadavky na členy senátu by měl stanovit zákon, což by mělo zajistit i naplnění nezávislosti takových rozhodujících osob.
	Vysvětleno
	S ohledem na vysoký počet připomínek odmítajících původní záměr Rady a senátů došlo v této části ke změně a MMR od konceptu Rady a senátů ustoupilo. Nově se pouze navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným orgánem a do jejichž sestavení může zákon zasahovat jen velmi omezeně. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
Se zapojením externího odborníka se zkušeností z praxe se nicméně počítá i nadále, coby členem komise. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by (tak jako dnes členové rozkladové komise) garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
	Dne 22. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	408
	Krajský úřad Libereckého kraje
	Požadujeme, aby součástí novely zákona bylo i zvýšení finančních limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu (u služeb a dodávek ze 2 na 3 mil. Kč a u stavebních prací ze 6 na 9 mil. Kč).
	Akceptováno jinak
	Zvýšení limitů se připravuje cestou pozměňovacího návrhu k Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a další zákony, mimo jiné i ZZVZ. Ke snížení limitů tak dojde již dříve.
	Dne 26. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	409
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	1. Obecně s návrhem, který má dle zpracovatelů přinést zrychlení přezkumného řízení, souhlasíme, zejména pak:
a. posílení prvků sporného správního řízení – tedy v řízení na návrh, kde účastník/dodavatel zadávacího řízení, který se rozhodne podat návrh na přezkum úkonů zadavatele v zadávacím řízení, by měl nést plnou odpovědnost za předložení důkazů a tvrzení, které dokládají nesprávný či protizákonný postup zadavatele
b. přezkumná řízení bývají zneužívána v rámci konkurenčního boje účastníků/dodavatelů zadávacího řízení, a zneužívána šikanózním způsobem
c. je velmi žádoucí, aby účastník/dodavatel nemohl nadále předložit návrh na přezkum bez dostatečných důkazních prostředků či blanketně a ÚOHS takové řízení zahájil
d. posílení zásady projednací v rámci přezkumného řízení vítáme, resp. modifikace zásady vyšetřovací
e. správní řád zná sporné řízení správní, dle § 141 ve spojení s § 52 SŘ, lze je tedy zavést i v rámci přezkumu postupů u veřejných zakázek.
	Akceptováno
	Děkujeme za podporu a doplňujeme, že i po případných změnách návrhu z důvodu vypořádání ostatních připomínek bude předkladatel usilovat o dosažení cílů sledovaných návrhem.
	

	410
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	2. Doporučujeme však, aby předložený návrh byl řádně vykomunikován a vydiskutován především mezi hlavními aktéry, a to MMR jako předkladatelem navrhovaných změn, a ÚOHS jako orgánem dozoru, resp. přezkumu:
a. je zřejmé, že návrh nebyl mezi hlavními aktéry (MMR a ÚOHS) komunikován 
b. máme za to, byť je cíl MMR chvályhodný a přínosný, že návrh vykazuje řadu nepřesností a nejasností, které mohou být vyjasněny primárně ze strany ÚOHS jako orgánu přezkumu a dozoru
c. dále máme za to, že by se měly k návrhu před předložením do připomínkového řízení vyjádřit rovněž soudy
d. dle předloženého návrhu lze mít důvodně za to, že výše uvedené komunikace neproběhly, případně jen v nedostatečné míře.
	Vysvětleno
	Při přípravě návrhu zákona probíhala komunikace jak s ÚOHS, tak i s Ministerstvem spravedlnosti, Krajským soudem v Brně i Nejvyšším správním soudem. Představitelé ÚOHS nesouzní s opatřeními, která jsou cílem navrhovaného zákona, jako takovými. Ačkoli setkání byla četná, nutno přiznat, že konstruktivní diskuse byla obtížná. Cíle však byly schváleny a opatření k jejich dosažení (pilíře) projednány na úrovni vládní koalice. V rámci MPŘ jsme obdrželi řadu konkrétních připomínek, a to i od ÚOHS, které jsme prošli a jejichž zapracování přispěje k odstranění případných nepřesností či nejasností návrhu zákona. Předkladatel v rámci vypořádání připomínek pokračuje též v diskusi s ÚOHS.
	Dle vyjádření z 28.8. 24 Moravskoslezský kraj akceptuje vypořádání. Považují však za nutné, aby MMR a ÚOHS našli kompromisní řešení přínosné pro průběh a zrychlení přezkumných řízení. I přes vypořádání našich připomínek a částečné vysvětlení trváme na tom, že dle našeho názoru takto závažná a rozsáhlá novela zcela měnící koncept přezkumného řízení dle ZZVZ není vykomunikována a připravena tak, aby mohla být předložena do legislativního procesu. Proto se opět nebudeme vyjadřovat k jednotlivým návrhům v paragrafovém znění, neboť není dle našeho názoru dostatečně přesvědčivě vykomunikován samotný záměr.
Opětovně navrhujeme provést širokou odbornou diskuzi, vykomunikování novely mezi MMR, ÚOHS a soudy vč. odborné veřejnosti a zapracování změn tak, aby nezůstaly žádné pochybnosti a protichůdné názory. Máme za to, že byť chápeme cíle této novely a myšlenku považujeme za přínosnou jak pro zadavatele, tak pro dodavatele ve smyslu zkrácení přezkumných řízení, máme nicméně za to, že návrh obsahuje tolik kritických, nejasných, nepřesných, nevykomunikovaných bodů, že by mohla rychlost a tlak na předložení této novely do legislativního procesu uškodit celé snaze a minout se zcela s cílem této novely. 

	411
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	3. Nebudeme v tuto chvíli předkládat připomínky k jednotlivým změnovým ustanovením předložených zákonů vč. ZZVZ, neboť návrh není zcela vykomunikován mezi MMR a ÚOHS a zřejmě i soudy, a vykazuje řadu nejasností:
a. není-li zcela jasno v koncepci a není-li návrh vykomunikován mezi MMR a ÚOHS, resp. soudy, jichž se změny bytostně týkají, pak nevidíme jako účelné a smysluplné, abychom připomínkovali jednotlivá ustanovení navrhovaných zákonů, resp. změn 
b. vyjádříme se k hlavním pilířům změn.
	Vysvětleno
	V rozsahu, v jakém se přes všechnu snahu nepodaří odstranit rozpory uplatněné ÚOHS, předkladatel předloží návrh zákona vládě spolu s žádostí o rozhodnutí o rozporech, tak jak odpovídá legislativnímu postupu.
	Dle vyjádření z 28.8. 24 Moravskoslezský kraj akceptuje vypořádání, nicméně i přesto považujeme za velmi podstatné, aby rozporů bylo co nejméně a pokud, aby nebyly zásadního charakteru, neboť ÚOHS je kontrolním a přezkumným orgánem v oblasti veřejných zakázek, a zcela jistě nesmí návrh novely přezkumného řízení v ZZVZ jakkoliv zpochybnit transparentnost a dostupnost možnosti přezkoumání zadávacích řízení. 

	412
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	4. Vyjádření k hlavním pilířům navrhovaných změn:
a. k 1. PILÍŘI – jednoinstanční rozhodování v rámci přezkumného řízení zahájeného na návrh:
- vyjadřujeme souhlas s myšlenkou, byť z předložených statistik je zřejmé, že ve 2. instanci není rozhodováno formálně (zhruba 1/3 všech prvoinstančních rozhodnutí ÚOHS je ve 2. instanci změněno, vráceno apod.)
- otazníkem zůstává, zda zrušení 2. instance v přezkumném řízení na návrh nezatíží o výše uvedenou 1/3 rozhodnutí právě soudy
- navrhujeme širší odbornou diskuzi
	Vysvětleno
	Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116 (54 %). Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. MMR je nicméně připraveno s Ministerstvem spravedlnosti diskutovat případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – tato otázka bude ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti. 

MMR je zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dle vyjádření z 28.8. 24 Moravskoslezský kraj  vyjadřuje nejistotu, neboť není schopnen k této otázce připojit relevantnější komentář než ten, který již předložil. Ve vypořádání MMR uvádí pouze poznámku k soudním řízením k druhoinstančním rozhodnutím ÚOHS. Pokud však na ÚOHS bude probíhat jen prvoinstanční řízení, jak návrh novely předpokládá v návrhových řízeních, pak skutečně hrozí, že se navýší nápad žalob na soud o předpokládanou a uváděnou až 1/3 žalob. Dle vypořádání je zřejmé, že toto nebezpečí není s příslušným soudem vydiskutováno. Je zde sice předpoklad skončení řízení již v rámci první instance i díky možnému ústnímu vysvětlení a vrácení kauce až do výše 65 %, ale s tímto lze kalkulovat za předpokladu, že bude skutečně možné tato řízení takto ukončit ke spokojenosti obou stran (strany navrhovatele i strany napadené návrhem přezkumu) za podmínky dosažení spravedlivého rozhodnutí. Jinak stále hrozí, že jedna nebo druhá strana žalobu hned po prvoinstančním rozhodnutí ÚOHS podá, čímž se počet nápadů na soud tedy automaticky navýší.
Je tedy nutno mít připravenu situaci, kdy předpoklad poklesu žalob po prvoinstančním rozhodnutí ÚOHS selže. Tato situace tedy se soudem dle výše uvedeného připravena není. Proto máme zde stále pochybnosti o připravenosti novely do fáze jejího předložení do legislativního/schvalovacího procesu.

	413
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	b. k 2. PILÍŘI – posílení prvků sporného správního řízení, tj. odpovědnosti navrhovatele na přezkum úkonů zadavatele v zadávacím řízení:
- vyjadřujeme souhlas s myšlenkou 
- máme za to, že sporné správní řízení u řízení na návrh by bylo přínosem, tzn. posílení zásady projednací a přenesení odpovědnosti za předložený návrh na dodavatele/stěžovatele; pokud stěžovatel má za to, že zadavatel v rámci úkonů v zadávacím řízení pochybil či porušil zákon, nechť má povinnost svá tvrzení doložit důkazně a nést odpovědnost za svůj návrh
- v řízení ex offo je vyšetřovací zásada logická, nicméně v řízení na návrh, která jsou často zneužívána v rámci konkurenčního boje, jsou často šikanózního charakteru, navrhovatelé předkládají neúplné či blanketní návrhy, přičemž zadavatelé jsou v dalších úkonech blokováni na řadu měsíců, je z našeho pohledu jednoznačně logičtější, aby převážila zásada projednací, včetně odpovědnosti navrhovatelů 
- diskutovaná otázka materiální či formální pravdy zde zcela určitě neutrpí, neboť v rámci přezkumného řízení bude svá protitvrzení a protidůkazy předkládat na svou obranu i zadavatel, přičemž rozhodovací orgán z podkladů a přístupů Úřadu do elektronických nástrojů bude moci ověřit pravdivost tvrzení jedné či druhé strany a rozhodnout
	Akceptováno
	Děkujeme za podporu. Předkladatel se domnívá, že navržené změny umožní stranám sporu získat během podstatně kratší doby „rozsouzení“ sporu, namísto toho, aby byl spor rozhodován dlouhé měsíce až roky v rámci instančního ping-pongu, přičemž po jeho dokončení již nebude nabídka dodavatele odpovídat aktuálním podmínkám, případně odpadne na straně zadavatele potřeba plnění. Navíc projednání v ústním jednání s možností vyjádření se k předběžnému právnímu názoru by mělo přispět k přesvědčivosti rozhodování Úřadu a jeho akceptaci. V neposlední řadě také nový systém zabrání tomu, aby Úřad v řízení, které bylo zahájeno např. kvůli posouzení kvalifikace navrhovatele, nakonec uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, a to kvůli zadávací podmínce, která nikomu nevadila a na níž si nikdo nestěžoval.
	Dle informace z 27. 9. 24 lze považovat za vypořádané

	414
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	c. k 3. PILÍŘI – zavedení senátní formy rozhodování (kolektivní rozhodování):
- obecně lze s myšlenkou souhlasit, nevidíme však přínos ve složení nového orgánu – Rady pro veřejné zakázky – z externích osob, byť odborníků na veřejné zakázky či jiné obory
- vidíme velká rizika v otázce nezávislého rozhodování, máme za to, že externí osoby, byť jmenované podle navrhovaného zákonného postupu, avšak nijak nevázané na ÚOHS, neboť jejich vazby či poměr nejsou z návrhu jasné, jsou jednoznačně mnohem jednodušeji ovlivnitelné v rozhodování než kmenoví zaměstnanci ÚOHS
- je nám proto nejasný důvod pro složení Rady pro VZ jako kolektivního orgánu z externích osob, bez jasných vazeb na ÚOHS; proč není kolektivní orgán (zde tedy Rada pro VZ) složen z kmenových zaměstnanců ÚOHS, kteří jsou zcela určitě odborníci s hlubokými znalostmi přezkumných řízení, a jsme názoru, že jsou více nezávislí, s jasnými vazbami a povinnostmi k ÚOHS než kterýkoliv externí odborník; externí odborníci mohou být přizváni resp. požádáni k odbornému stanovisku/znaleckému posudku již nyní
- otazníky rovněž vyvolává zařazení členů navrhované Rady pro VZ mezi ústavní činitele s vysokými platovými nároky včetně dalších náhrad, což systém bez důvodu navíc velmi prodraží
	Vysvětleno
	Došlo k opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s ÚOHS.
	Dle vyjádření z 27. 9. 24 lze konstatovat, že tato varianta je určitě vhodnější, je zde provázanost s ÚOHS apod. Nicméně stále přetrvává připomínka o nedostatečném vykomunikování navrhované novely a navrhujeme ji předložit až v okamžiku, kdy podstatné změny budou připraveny a vydiskutovány se všemi hlavními stranami, tj. MMR, ÚOHS a soud. 

	415
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	d. k 4. PILÍŘI – soudní přezkum s jasnou lhůtou pro rozhodnutí:
- s myšlenkou souhlasíme, zcela určitě by bylo vhodné soudní řízení v rámci přezkumu veřejných zakázek časově nějakým způsobem ohraničit
- pokud jde o výši soudního poplatku 50.000 Kč vedle povinné kauce skládané na ÚOHS při návrhovém přezkumném řízení, nejsme schopni se relevantně vyjádřit, zda je to výše akceptovatelná či nikoliv, avšak je zřejmé, že navrhovaná výše tohoto soudního poplatku se významně odlišuje od soudních poplatků ostatních
	Vysvětleno
	Stávající soudní poplatky ve správním soudnictví v oblasti zadávání veřejných zakázek (3.000 Kč v případě žaloby ke Krajskému soudu) jsou velmi nízké a nereflektují význam práv a povinností, o nichž správní soudy rozhodují. Jde typicky o veřejné zakázky v hodnotě miliónů a občas i miliard Kč. 
Soudní poplatek ve výši 50 000 Kč za žalobu se jeví být zcela přiměřeným typové povaze sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek, ať již jde o jejich ekonomický význam pro dodavatele i zadavatele či o jejich právní a skutkovou složitost. Bude mít za následek přiměřený regulační účinek, a tedy aspoň v některých případech odrazení od podávání žalob s malou nadějí na úspěch či s malým významem pro žalobce. Zvýšení soudního poplatku za žalobu na shodnou navrhoval též ÚOHS, Nejvyšší správní soud se vyjádřil i pro vyšší částku.
Soudní poplatek by měl rovněž aspoň částečně kompenzovat náklady, které nese stát na fungování správního soudnictví. Odhaduje se, že náklady na řešení průměrné kauzy před krajským soudem činí vyšší desítky tisíc Kč. V § 36 odst. 3 soudního řádu správního je úprava umožňující částečné osvobození od soudního poplatku.
	Dne 27. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	416
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	e. k 5. PILÍŘI – přezkum ex offo nebude blokovat probíhající zadávací řízení na VZ:
- s myšlenkou a návrhem souhlasíme
	Akceptováno
	Děkujeme za podporu. V řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaných z moci úřední bude možné vydat předběžné opatření spočívající v zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle navrhovaného § 258a odst. 1.
	

	417
	Svaz měst a obcí České republiky
	# PŘIPOMÍNKY K NÁVRHU JAKO CELKU Z OBECNÉHO HLEDISKA:
Úvodem je nezbytné upozornit, že Svaz měst a obcí ČR (dále jen „SMO“) na zasedání Rady SMO dne 06.06.2024 s ohledem na dosavadní praktické zkušenosti a vývoj v oblasti zadávání veřejných zakázek přijal usnesení, dle kterého vyzývá Ministerstvo pro místní rozvoj, aby nezasahovalo do plně funkční strukturální oblasti a rozhodovacích kompetencí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“). 
Současně Rada SMO v tentýž den přijala usnesení, jímž žádá Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „MMR“), aby zvýšilo limity stanovené zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) u veřejných zakázek s ohledem na současnou inflaci a ekonomický vývoj. Dosavadní limity, jak dále podrobněji rozebráno, dle názoru SMO brzdí zadávací řízení jako celek.
SMO vnímá ambice ke zrychlení řízení před ÚOHS, byť praktické zkušenosti z území nenasvědčují tomu, že by bylo nutné přijímat takto zásadní změny a s tím je plně korespondující i usnesení Rady SMO dle uvedeného, nicméně současně upozorňuje na řadu nedostatků spojených s návrhem. V obecné rovině SMO deklaruje obavy z vytvoření „expertní nezávislé a nestranné základny“ spojené s činností založené Rady pro veřejné zakázky. Konstrukce zapojení expertů z různých profesních skupin je pak s to vytvořit vlastní profesně-znalostní platformu, jež se může stát pak jednou ze zásadních hybných sil rozhodovacího procesu, avšak nikoliv v pozitivním aspektu. Z tohoto pohledu nejsou v navrhovaném zákoně zakomponovány žádné brzdné systémy, jež by byly s to zabránit výše uvedenému. 
SMO se zásadně vymezuje i proti zásahu do ustavení vedení ÚOHS oproti stávajícímu a plně akceptovanému a vyhovujícímu systému. Jak jsme již uvedli při kulatých stolech, je nezbytné v demokratickém státě plně respektovat dělbu moci na základní 3 složky a navrhovaným systémem nominace vrcholného vedení ÚOHS dochází ke směšování jednotlivých druhů moci spolu se složkou úřednickou. Ostatně ani inspirace v soudní moci a následná aplikace do moci výkonné není zcela na místě.
SMO apeluje na  důkladné a bedlivé zvážení přijetí návrhu jako celku, neboť za současného stavu neperfektnosti návrhu jak z obecného hlediska, tak i z hlediska konkrétních ustanovení může dojít – spíše než k pozitivní změně – k nabourání stávajícího systému, což je nyní (bez ohledu na stávající rozbouřený stav systému stavebního řízení) více než nežádoucí. Ekonomické dopady tak lze jen stěží dohlédnout a v tomto ohledu i RIA absentuje ve svých vyjádřeních. 
Jakékoliv změny takto zásadního charakteru musí odrážet i naladění dotčených subjektů, eufeministicky řečeno. Bohužel jsme toho názoru, že i přes mnohé prezentace připravovaného systému v novém hávu nedošlo k zakomponování řady připomínek dotčených subjektů a navrhovaná změna tak nezrcadlí požadavky území a odborné veřejnosti ani na úrovni zadavatelů, ani na úrovni dodavatelů. Mezirezortní připomínkové řízení ale nemůže být platformou, na níž dojde k tzv. doladění návrhu, jak bylo prezentováno v rámci diskusí k návrhu, naopak, návrh má být předložen tak, aby byl již plně akceptovatelný a byly dolaďovány jen drobnosti.
Navrhujeme s ohledem na výše uvedené stažení návrhu jako celku.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, akceptováno jinak ve vztahu k finančním limitům
	Navýšení finančních limitů veřejných zakázek malého rozsahu MMR navrhuje cestou sněmovního tisku č. 724 (viz níže).
Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
Se zapojením externího odborníka se zkušeností z praxe se však počítá i nadále, coby členem komise. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by (tak jako dnes členové rozkladové komise) garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
Co se týká volby předsedy Úřadu, předkladatel setrvává na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení je žádoucí jak z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti, tak v širším kontextu též s ohledem na čl. 4 směrnice 2019/1/EU o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech (předkladatel v tomto směru obdržel připomínku odboru kompatibility Úřadu vlády, který návrh hodnotí z hlediska transpozičního jako krok správným směrem, naopak aktuální úpravu považuje za nedostatečnou).
Závěrem předkladatel uvádí, že podle jeho názoru není „naladění“ dotčených subjektů podstatné. Ostatně MMR obdrželo vyjádření, která reformu podporují, tak vyjádření, která se staví zásadně proti. Zároveň předkladatel bere v potaz velmi pečlivě všechny vznesené konkrétní připomínky, které mohou přispět k větší kvalitě návrhu.
S ohledem na vše výše uvedené proto předkladatel na návrhu setrvává (s úpravami reflektujícími nejrůznější dílčí připomínky).
	SMO 10.9.: Bohužel jsme změnu limitů v uvedeném ST č. 724 nenalezli, tedy v tomto ohledu naše připomínka zůstává nadále platná. 
Co se týká zřízení Rady, v tomto děkujeme za vyhovění řadě připomínek vč. naší a vyškrtnutí tohoto institutu z návrhu. 
MMR 10.9.: Ve vztahu k navýšení limitů si dovoluji odkázat na usnesení Hospodářského výboru PSP ČR ze dne 5. 9. 2024, kterým navýšení limitů doporučuje: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=244987
Druhé čtení předmětného návrhu zákona by mělo proběhnout příští týden.
Dne 30.9.2024 byla připomínka k finančním limitům změněna na doporučující.

	418
	Svaz měst a obcí České republiky
	K PROBLEMATICE ZAVEDENÍ ROZHODOVÁNÍ V JEDNÉ INSTANCI VE VZTAHU K SOUDNÍMU PŘEZKUMU
Dle návrhu bude jediným možný právním prostředkem obrany proti rozhodnutí ÚOHS s ohledem na vyloučení rozkladu a přezkumu soudní obrana prostřednictvím správní žaloby. 
V tomto ohledu máme nejen obavy ze zpomalení celkového řízení, ale současně není v RIA zohledněna otázka možného očekávaného zvýšeného nápadu na příslušný soud (Krajský soud v Brně). Soud se tak bude muset personálně, věcně a finančně s touto skutečností vypořádat a vypořádání se s touto otázkou v návrhu absentuje.
Za předpokladu nedostatečně pružného fungování soudní ochrany tak zcela přirozeně nemůže dojít k urychlení rozhodování v oblasti veřejných zakázek, ale dojde k narušení důvěry v právní stát, nebude respektován princip právní jistoty a lze očekávat nejen odklon investic na území ČR, ale i ztrátu tuzemských i zahraničních dodavatelů a jejich odklon k příznivějším podmínkám v okolních státech. 
Navrhujeme s ohledem na výše uvedené stažení návrhu jako celku a jeho důkladné propracování a dopracování.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno částečně, vysvětleno
	Od vyloučení přezkumného řízení bylo v rámci vypořádání připomínek upuštěno.
Podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhého stupně správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou a že přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu o představovat neobvyklost.
Co se týká obav ze zpomalení řízení a zvýšeného nápadu na Krajský soud v Brně, v rámci vypořádání připomínek MMR přistoupilo na základě četných podnětů ke 2 zásadním úpravám, které by měly snižovat motivaci dodavatelů k podávání účelových žalob:
• ponechání maximální výše kauce ve stávající výši 10 mil. Kč;
• vypuštění zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby, resp. před rozhodnutím soudu v návrhu na nařízení předběžného opatření.
Dále uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	419
	Svaz měst a obcí České republiky
	K PROBLEMATICE USTAVENÍ KOLEKTIVNÍHO ORGÁNU – RADY PRO VEŘEJNÉ ZAKÁZKY
Přezkum úkonů zadavatele bude předmětem řízení dle návrhu, jež bude spadat pod nově ustavený orgán ÚOHS, a to Radu pro veřejné zakázky (dále jen „Rada“). Složení Rady je koncipováno jako rozdělené do senátů o 3 členech s klouzavým rozmezím celkového počtu členů Rady (v závislosti na počtu senátů), a to tak, že co do 2 členů senátu se bude jednat o členy stálé z řad členů Rady a 1 člen bude členem expertním na úrovni externího odborníka. Cílem celého nastavení je dle návrhu odstranění koncentrace rozhodovací pravomoci z rukou předsedy ÚOHS (v praxi však ale fakticky spíše úřednického aparátu). 
SMO nesouhlasí s ustavením Rady a senátů jako nových způsobů rozhodování. Tento způsob z již naznačených důvodů není plně s to urychlit samotné řízení, ba naopak, jak již výše uvedeno, je způsobilý vnést důvody pro obavy z nedodržení zásad nestranného rozhodnutí, nemožnosti flexibilně zapojit expertní část senátů, jež bude podložitelně nestranná a nezávislá. 
Současně je třeba akcentovat, že postavení předsedy ÚOHS je nadáno povinností splňovat profesní, osobnostní, znalostní i praktické požadavky na nejvyšší úrovni a návrh směřuje k nastavení postavení předsedy ÚOHS do role koordinační s tím, že předseda ÚOHS není ani členem Rady. Takové nastavení je ale zcela mimo racionální vnímání.  Jeví se naopak jako přirozené, aby pozice předsedy ÚOHS a současně i místopředsedy ÚOHS byla zakomponováno jako vedoucí pozice v Radě.
Navrhujeme za předpokladu, že nedojde ke stažení návrhu jako celku, k zakotvení pozice předsedy a místopředsedy ÚOHS jako nejvyšších členů Rady v legislativní rovině.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je aktuálně projednávána s Úřadem.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky, nicméně vznesen požadavek na prodiskutování zvažovaného návrhu komisí s odbornou veřejností. 

	420
	Svaz měst a obcí České republiky
	VEŠKERÉ DALŠÍ PŘIPOMÍNKY JSOU ČINĚNY ZA PŘEDPOKLADU A VE SPOJENÍ S TÍM, ŽE BY NÁVRH NEBYL STAŽEN JAKO CELEK Z DŮVODU OPATRNOSTI.
PŘIPOMÍNKY NAD NÁVRH SAMÝ:
Ke snížení nápadu ÚOHS a k urychlení v oblasti ekonomiky a veřejných zakázek jako části celého systému může dle názoru SMO dojít jednoznačně tím, že dojde ke zvýšení limitů u veřejných zakázek malého rozsahu na dodávky a služby (nyní 2.000.000,- Kč) a stavební práce (nyní 6.000.000,- Kč), které jsou s ohledem na inflaci a celkový ekonomický vývoj nyní nastaveny v neopodstatněně nízké úrovni. Zvýšení těchto limitů by bylo dle názoru SMO s to rozhýbat akceleračně celkový vývoj a současně snížit nápad na ÚOHS.
Navrhujeme zvýšit limity u veřejných zakázek se zohledněním současné inflace a celkového ekonomického vývoje, a to min. o 25 %.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak
	Zvýšení limitů veřejných zakázek malého rozsahu se připravuje cestou pozměňovacího návrhu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a další zákony, mimo jiné i ZZVZ (sněmovní tisk č. 724), a to na novou výši 3 a 9 mil. Kč. Jednání gesčního Hospodářského výboru je plánováno již na 5. 9. 2024. Ke zvýšení limitů by tak mělo dojít dříve.
	Dne 30.9.2024 byla připomínka k finančním limitům změněna na doporučující.

	421
	Svaz měst a obcí České republiky
	#PŘIPOMÍNKY K NÁVRHU SAMOTNÉMU:
K ČÁSTI PRVNÍ:
K návrhu ke změně § 248 a § 248a ZZVZ – bod 4. a následující:
Dle dotčeného § 248 ZZVZ ve smyslu návrhu odst. 1 o rozkladu proti rozhodnutí ÚOHS dle věty první a proti rozhodnutí ÚOHS o nařízení předběžného opatření rozhoduje Rada. 
Dále je v nově vloženém § 248a dle návrhu rozpracováno rozhodování Rady v plénu a v senátu.  
SMO nesouhlasí se změnou koncepce rozhodování ÚOHS a ustanovením Rady, což uvádí na předním místě ve výše uvedeném. 
K již uvedenému lze ze zcela obecného hlediska namítnout, že byť jsou napříč spektrem státních institucí hledány způsoby ke snížení administrativní náročnosti a finanční zatíženosti veřejného sektoru, tento návrh je z tohoto pohledu silně deficitní. Ustanovuje se nový několikačlenný orgán Rady, jenž bude nárokovat zvýšené personální, věcné i finanční požadavky. Konkrétněji se k této otázce vracíme níže. 
Navrhujeme plně vypustit dotčenou část včetně ustanovení s touto částí související.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno výše, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově navrhované komise by měly být řešeny v rámci stávající struktury Úřadu a obsazovány primárně z jeho zaměstnanců. Počítá se však se zapojením externích expertů, nicméně jejich odměňování se předpokládá na úrovni stávajících členů rozkladových komisí.
	Dle informace z 10.9. 24 SMOČR souhlasí s vypořádáním připomínky, nicméně prosí o provedení předběžné konzultace s odbornou veřejností k návrhu ustavení komisí.

	422
	Svaz měst a obcí České republiky
	K návrhu ke změnám v dokazování, zavedení koncentrace řízení a odchýlení se od materiální pravdy – bod 20., 23. a 27. a související:
Upuštění od zásady materiální pravdy (ať už je nazývána v návrhu jakkoliv) je nemyslitelné, neboť je základní zásadou správního řízení (viz § 3 správního řádu). Odchýlení je možné pouze a výlučně v odůvodnitelných případech a tím rozhodně správní řízení v oblasti veřejných zakázek není. Současně není možné postavit správní řízení ve věci veřejných zakázek do roviny sporného řízení – jak ostatně SMO dále rozvádí, návrh jako celek směšuje mnohé do jednoho. 
SMO již dlouho deklaruje názor, že jak oblast veřejných zakázek, tak i oblast dotací má být nadána jednoduchostí, přehledností a srozumitelností tak, aby nebylo potřeba zastoupení a dalších služeb, jež v samotném důsledku celé procesy znatelně prodražují, prodlužují a současně bez ekonomického přínosu poskytují prostor pro podnikatelské aktivity mnoha subjektů. 
Odklon k zásadě projednací s přenesením důkazního břemene na stěžovatele (navrhovatele), tj. zpravidla dodavatele, má navíc i další reálný dopad. Rádi bychom zdůraznili, že již nyní se nacházíme v situaci, kdy z důvodů administrativní náročnosti a nízkých limitů řada dodavatelů do veřejné zakázky právě s nižším limitem plnění nevstupuje. Toto zjevné ztížení pozice dodavatele v pozici stěžovatele by tak dle našeho názoru mohlo vést k umocnění snížení zájmu dodavatelů o participaci ve veřejných zakázek nižších cenových nabídek. 
Nad to si dovolujeme podotknout, že příliš ambiciózní nastavení může vést v samotném důsledku k tomu, že dle uvedených nově zakotvených zásad bude s cílem urychlení řízení kladen požadavek na rozhodování jen na základě účastníky označených důkazů bez využití (fakultativního) oprávnění Rady provést i účastníky nenavržené důkazy (s ohledem na procesní ekonomii, avšak bez opory ve zjištění materiální pravdy). 
Z praktického hlediska rovněž upozorňujeme na fakt, že dodavatelé se dle současných zákonných postupů dozví jen ty informace a údaje, jež jsou obsahem oznámení o výběru dodavatele. A právě tyto informace a údaje mohou zapříčinit učinění závěru o tom, že zadavatel nepostupoval v zadávacím řízení v souladu se zákonem. Uvedené doplňuje výše vyjádřené – dodavatel bude ve svízelné situaci, aby unesl důkazní břemeno na něj položené a contrario k postavení zadavatele a jemu zákonem stanoveným povinnostem. To vše za fakultativního oprávnění Rady provést i nenavržené důkazy. 
Pokud má být státní dozor dle shora uvedené konkstrukce plně funkční, musí zohlednit objektivní skutečnosti a okolnosti a nespoléhat jen na předložené důkazy ze strany navrhovatele. Návrh však naopak postavení ÚOHS jako státního dozoru s cílem „urychlení řízení“ odklání k „automatizaci rozhodování“. Dlužno znovu zdůraznit, že pro municipality je v řadě „menších“ veřejných zakázek složité nalézt vhodného dodavatele a vskutku se nelze s ohledem na návrh přiklonit k názoru, že návrh situaci zlepší, ba naopak, vykračuje opačným směrem.
SMO proto opětovně apeluje na to, aby i v této oblasti bylo zváženo nastavení koncentrace řízení a odchýlení se od materiální pravdy a s ní spojené vyšetřovací zásady, a to s ohledem na vesměs listinnou podobu řízení v oblasti veřejných zakázek tak, aby celý proces směřoval k celkovému usnadnění, avšak při zachování zásady materiální pravdy. To si jednoznačně žádá důkladnější propracování a prodiskutování návrhu s územím a tedy jeho stažení v tuto chvíli.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Předkladatel se dále domnívá, že ohledně ochoty dodavatelů účastnit se zadávacího řízení bude mít přijetí návrhu zcela opačné důsledky. Umožní jim totiž získat během podstatně kratší doby „rozsouzení“ sporu, namísto toho, aby byl spor rozhodován dlouhé měsíce až roky v rámci instančního ping-pongu, přičemž po jeho dokončení již nebude nabídka dodavatele odpovídat aktuálním podmínkám, případně odpadne na straně zadavatele potřeba plnění. Navíc projednání v ústním jednání s možností vyjádření se k předběžnému právnímu názoru by mělo naopak přispět k přesvědčivosti rozhodování Úřadu a jeho akceptaci. V neposlední řadě také nový systém zabrání tomu, aby Úřad v řízení, které bylo zahájeno např. kvůli posouzení kvalifikace navrhovatele, nakonec uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, a to kvůli zadávací podmínce, která nikomu nevadila a na níž si nikdo nestěžoval. To, že se jedná o správný směr, svědčí i to, že v posledním roce i sám Úřad svou rozhodovací praxi vyvinul tímto směrem (viz otázka důkazního břemena navrhovatele v rozhodnutí ÚOHS-R0112/2024/VZ ze dne 23.7.2024, bod 57.; otázka chybějící újmy stěžovatele viz ÚOHS-R0042/2024/VZ ze dne 3.5.2024, bod 50.) resp. již dnes při posuzování újmy uplatňuje formální pohled (viz ÚOHS-S0413/2024/VZ ze dne 14.6.2024).
Předkladatel má konečně za to, že posílení zásady projednací nemusí nutně vést k nutnosti právního zastoupení stran. Již dnes jsou navrhovatelé vázáni zásadou koncentrace a povinni splnit pod sankcí zastavení řízení řadu povinností týkajících se návrhu. Lze předpokládat, že již dnes navrhovatelé i zadavatelé využívají při formulaci návrhů, resp. obraně proti nim a replikám k vyjádřením, právních služeb (interních či externích). S ohledem na zavedení ústního jednání a sdělení předběžného právního názoru lze naopak očekávat, že průběh řízení bude pro strany mnohem srozumitelnější a odpadne nutnost obsáhlého dopisování s Úřadem, k němuž (pokud byl návrh či obrana proti němu myšlena vážně) bylo zpravidla nutné využití právních služeb.
	Dle informace z 10.9.24 SMOČR není plně s vypořádáním připomínky komfortní a nesdílí stejný postoj s navrhovatelem, mění uvedenou připomínku na doporučující. 

	423
	Svaz měst a obcí České republiky
	K návrhu k § 252b dle bodu 27. a následujícím:
Dle odst. 1 uvedeného ustanovení je stanoveno, že do 15 dnů od podání návrhu senát Rady nařídí v řízení ústní jednání tak, aby se konalo v jediném jednání a bylo zahájeno do 20 pracovních dnů od podání návrhu. Dále jsou stanoveny další lhůty k různým modifikacím v případě řízení a sdělení předběžného názoru s tím, že Rada dle odst. 3 uvedeného ustanovení sdělí při ústním jednání, příp. písemně předběžný názor (tj. ve všech případech nejpozději do 20 dnů ode dne podání návrhu).
Ze zkušeností se obáváme, zda se nejedná o příliš ambiciózní nastavení lhůt, kdy bude nezbytná synergie dostatku odborných pracovníků, členů Rady, a součinnosti navrhovatele – stěžovatele, ale i zadavatele.
Navrhujeme, aby za předpokladu nestažení návrhu jako celku byla stanovena lhůta min. 30 pracovních dnů všude tam, kde je navrženo 20 pracovních dnů.
Současně navrhujeme upřesnění pojmu „předběžný názor“ v tom směru, zda se bude jednat o předběžný právní názor či pouze předběžný názor v obecném slova smyslu.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno
	Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, projednal další směr dokazování a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2, pokud by nařízení nebylo účelné. Nelze také opomenout, že i v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu. Terminologie byla sjednocena na „předběžný právní názor“. 
	Dle informace z 10.9.24 SMOČR nesouhlasí s vypořádáním připomínky, jejich obavy přetrvávají, mění ale připomínku na doporučující.

	424
	Svaz měst a obcí České republiky
	K návrhu k vyloučení rozkladu a přezkumného řízení – bod 43. a související:
Dle uvedeného ustanovení proti rozhodnutí Rady o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele není přípustný rozklad a pravomocné rozhodnutí Rady o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
SMO nesouhlasí s tímto nastavením jednostupňového řízení, byť by se zdánlivě mohlo jevit, že dojde k urychlení řízení. Naopak, jak již výše uvedeno, tato změna bude jednoznačně mít velký dopad na správní soudnictví, což však není v RIA ve všech možných aspektech dopadů zohledněno. 
Navrhujeme nad rámec již uvedeného minimálně změnu v možnosti podání rozkladu.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel poukazuje na své vyjádření k zavedení jednoinstančnosti, resp. otázce zvýšeného nápadu na soudy výše. Dále podotýká, že s ohledem na opuštění koncepce Rady bude rozklad řešen standardně, tedy rozhodován předsedou Úřadu na základě návrhu rozkladové komise.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	425
	Svaz měst a obcí České republiky
	K návrhu k vyžádání si zvláštního posouzení – bod 51. a související:
Dle uvedeného ustanovení Rada nebo ÚOHS může požádat ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení, státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu, instituci nebo odborníka se specializací na danou činnost o podání znaleckého posudku, jeho přezkoumání anebo k podání odborného stanoviska.
Bohužel však není určeno, na základě jakých skutečností dojde k učinění tohoto závěru Radou, přičemž v návaznosti na § 56 správního řádu je toto ustanovením speciálním, avšak s absencí uvedení toho, že – pokud závisí rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí – dojde k požádání dle navrženého ustanovení. Přibrání specialisty/odborníka není tak zákonnou povinností, avšak pouze fakultativní možností plně odvislé od správního uvážení učiněného v jednostupňovém řízení s možností pouze soudní obrany. 
SMO navrhuje plné vypuštění tohoto ustanovení s tím, že k dispozici je použití správního řádu jako obecné právní úpravy.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	Předkladatel nejprve uvádí, že v rámci vypořádání připomínek provedl úpravu ve vztahu k řízením zahajovaným z moci úřední, u nichž ponechává dosavadní úpravu § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň s ohledem na připomínku Ministerstva spravedlnosti na možný nesoulad se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, došlo k částečné přeformulaci ustanovení tak, aby rozlišovalo mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	426
	Svaz měst a obcí České republiky
	K ČÁSTI TŘETÍ:
K NOVELE ZÁKONA Č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci – bod 2. a související:
Dle dotčeného ustanovení dochází v navrhovaném § 27o k určení, že člen Rady pro veřejné zakázky, který není místopředsedou ÚOHS, má nárok na plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,06. Současně v navazujícím § 27p je určeno, že takový člen Rady má nárok na sanaci určených nákladů.
Navržená úprava, dalo by se říci až ad absurdum, navyšuje požadavky na platy členů Rady a contrario ve srovnání k úředníkům veřejné správy rozhodujícím rovněž ve správním řízení, a to mnohdy i ve složitějších řízeních a navíc za situace, kdy je současná státní finanční bilance podrobena kritice a jsou hledány úspory (viz konsolidační balíček a další). Jeví se jako naprosto nutné akcentovat, že je personální situace napříč veřejnou správou i územní samosprávou v úřednických místech destabilizována právě nerovností v odměňování při zachování vysokých nároků na jednotlivé pozice. 
K uvedenému se přirozeně nabízí i citace z Programového prohlášení vlády (v aktualizovaném znění k 01.03.2023), kde na str. 31 a následujících pro oblasti veřejné správy je uvedeno: 
„Uděláme revizi platových tabulek. Provedeme takové změny v platových tabulkách, aby mohla veřejná správa zaměstnávat špičkové odborníky dle situace na trhu práce (právníky, informatiky, urbanisty apod.).
Zjednodušíme veřejné zadávání, zvýšíme transparentnost, vydáme metodické pokyny k zadávání pro jednotlivé druhy komodit a služeb (stavební zakázky, ICT zakázky, právní služby, ekonomické poradenství, konzultace, audity…) tak, aby mohli veřejní zadavatelé při svých nákupech lépe vyvážit požadavky jak na cenu, tak na kvalitu a další nefinanční kritéria. Posílíme odbornost při zadávání strategických zakázek. 
Zlepšíme přípravu, kontrolu a zrychlíme postup při přezkumu výběrových řízení a veřejných zakázek. Více podpoříme nástroje předběžné tržní konzultace jako důležité součásti zadávání veřejných zakázek.“
K tomuto je pak na místě dodat, že jak návrh jako koncepční celek, tak i návrh na odměňování členů Rady se zdá být v rozporu s tímto Programovým prohlášením vlády ve světle uplatněných připomínek (a to nejen ze strany SMO) v mezirezortním připomínkovém řízení. 
SMO navrhuje důkladné a bedlivé zvážení ustavení Rady a způsobu jejího odměňování jako celku s ohledem na uvedené a stažení návrhu jako celku s ohledem na jeho nepodloženost a zjevnou nehospodárnost.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak
	S ohledem na opuštění konceptu Rady nebude zákon o platu novelizován.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	427
	Svaz měst a obcí České republiky
	K ČÁSTI ČTVRTÉ:
KE ZMĚNĚ ZÁKONA O PŮSOBNOSTI ÚOHS:
S ohledem na výše uvedené se zcela racionálně podává závěr, aby došlo k vypuštění celé části čtvrté návrhu s poukazem na nesoulad s myšlenkou zavedení rozhodování prostřednictvím Rady. 
SMO navrhuje vypuštění celé části čtvrté návrhu.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Ustanovení § 2a až 2h budou proto z návrhu vypuštěna, resp. nahrazena novou úpravou komisí.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	428
	Svaz měst a obcí České republiky
	Za předpokladu, že nebude výše uvedenému návrhu vyhověno, navrhujeme čl. IV. a čl. V. bod 4. návrhu vypustit a to tak, že členové Rady budou obsazovat běžná funkční místa v rámci ÚOHS bez nároku na zvýšené platové ohodnocení a náhradu nákladů.
Odkazujeme tímto k uvedenému dle Programového prohlášení vlády a nabádáme k zohlednění situace, jež je nejen v personální politice veřejné správy jako celku, ale i společnosti, kdy na jedné straně jsou činěny škrty, proklamováno snížení byrokracie a tomu odpovídajících úřednických míst, přičemž pak ze strany legislativy jsou připravovány návrhy podporující bujení administrativní složky a dále zatěžující státní rozpočet.
Upozorňujeme, že s ohledem na personální politiku, platové tabulky a možnosti v odměňování zaměstnanců jak státní, tak územní správy je řada pozic velice těžko obsaditelná odborníky a pokud se již toto podaří, je problémem tyto odborníky na dané pozici udržovat. Vysoké požadavky, jež jsou v důvodové zprávě zmiňovány jako kladené na členy Rady (tj. odbornost, specializaci, osobní integritu, nezávislost) musí splňovat téměř všechny osoby napříč úřednickým aparátem (kupříkladu v oblasti sociální, sociálně právní ochrany dítěte, přestupkové, stavební, životního prostředí, informatiky a kyberbezpečnosti atd.) a přitom se těmto osobám nenabízí takto nadstandardní platové ohodnocení vč. sanace nákladů. Podává se tak jednoznačně otázka, jaký bude nadstandardní ekonomický přínos členů Rady, neboť tento není v rámci návrhu jako celku vyjádřen, popsán, vyčíslen a vysvětlen.
SMO navrhuje zařazení členů Rady do běžných funkčních míst s přiléhajícím platovým ohodnocením dle platových tabulek.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Ustanovení § 2a až 2h budou proto z návrhu vypuštěna, resp. nahrazena novou úpravou komisí.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	429
	Svaz měst a obcí České republiky
	K bodu 4. - § 2a odst. 2
Dle tohoto ustanovení je Rada tvořena mimo místopředsedy ÚOHS (předseda Rady) dále z 6 nebo 8 členů Rady, z nichž se pak dle následujících ustanovení vytváří tříčlenné senáty.
Nikde není legislativně zakotveno, dle jaké procesu se bude měnit ustavení z 6 nebo 8 členů Rady, příp. naopak – z 8 na 6 členů Rady – co bude impulzem, jakým způsobem ke změně dojde apod. 
Pokud nebude návrh stažen jako celek, navrhujeme upřesnění dle výše uvedeného.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Ustanovení § 2a až 2h budou proto z návrhu vypuštěna, resp. nahrazena novou úpravou komisí.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	430
	Svaz měst a obcí České republiky
	K bodu 4. - § 2g odst. 1 – Senáty a jejich personální obsazování
Rada vytváří dle návrhu tříčlenné senáty, přičemž 2 členové senátu jsou členy Rady a třetí je odborníkem v oboru předmětu veřejné zakázky. Podrobnosti k výběru externích členů senátu stanoví plénum Rady vnitřním předpisem. Předseda Rady není členem žádného senátu.
Stanovení podrobností k výběru členů senátu plénem prostřednictvím vnitřního předpisu je dle názoru SMO netransparentní a prokorupční. Výběr specialisty – externího člena senátu musí zcela nepochybně mít jasně stanovená pravidla zákonem tak, aby nebylo možné je upravovat dle vnitřního předpisu, jenž ani nebude před svým vydáním předložen nejen k mezirezortním připomínkám, ale vlastně není vůbec stanoven procesní postup pro jeho vydání (vydá jej předseda ÚOHS, předseda Rady nebo kdo k tomu bude oprávněn? Nebo bude schválen plénem Rady a vydán bude předsedou Rady bez možnosti ingerence?). Takový postup je v právním státě naprosto nemysliteln.
S ohledem na uvedené a pokud nebude návrh stažen jako celek navrhujeme plnou konkretizaci úpravy stanovení podmínek pro výběr třetího člena senátu – specialisty/externisty na bázi legislativního zakotvení při zajištění záruky jeho nestrannosti a nezávislosti a při zachování transparentního výběru. 
Současně navrhujeme jednoznačné vyjádření v legislativní podobě odpovědnosti jak v rovině občanskoprávní, tak trestněprávní tohoto člena senátu a jasné nastavení podmínek jeho odměňování s přihlédnutím ke shora uvedenému a současně k zajištění jeho nestrannosti, nezávislosti a plně profesionálnímu jednání a kontroly těchto atributů po jeho výběru. 
Navrhujeme provést upřesnění procesu vydávání vnitřního předpisu dle shora uvedeného, resp. nastavení jiného, transparentního a nekorupčního systému v tomto směru.
Tato připomínka je zásadní. 
	Akceptováno jinak
	Jak již bylo uvedeno, od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Ustanovení § 2a až 2h budou proto z návrhu vypuštěna, resp. nahrazena novou úpravou komisí.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	431
	Svaz měst a obcí České republiky
	K ČÁSTI SEDMÉ:
ÚČINNOST:
S poukazem na řadu připomínek jak SMO, ale i ostatních dotčených subjektů, s ohledem na nejasnost a neukotvení řady otázek v legislativním návrhu adekvátním způsobem, na vnitřní nekoherentnost návrhu a zjevnou problematičnost uvedení do praxe a současně při zohlednění délky legislativního procesu a nutnosti řádného a důkladného projednání návrhu navrhujeme odložení účinnosti min. o 24 měsíců, a to do 1. července 2027.
SMO navrhuje odložení účinnosti návrhu do 1. července 2027.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Účinnost nebude stanovena pevným datem. S ohledem na skutečnost, že nedojde k vytváření Rady, má předkladatel za to, že by bylo možné stanovit legisvakanci v délce 6 měsíců.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	432
	Sdružení místních samospráv České republiky
	Připomínka č. 1 k Části první - § 27
Požadujeme vložit do materiálu nové body 1. a 2., které zní:
„1. V § 27 písm. a) se číslo ‚2000000 Kč‘ nahrazuje číslem ‚3000000 Kč‘.
2. V § 27 písm. b) se číslo ‚6000000 Kč‘ nahrazuje číslem ‚9000000 Kč‘.“
a ostatní body odpovídajícím způsobem přečíslovat.
Odůvodnění:
SMS ČR dlouhodobě upozorňuje na problematiku příliš nízkých limitů stanovených pro veřejné zakázky malého rozsahu. Od r. 2006, kdy byla současná výše limitů zavedena, došlo k výraznému navýšení cenové hladiny – meziročně průměrně o 3,45 %, za celé období tedy přibližně o 78 %. U některých komodit (typicky stavební materiál) je nárůst ještě výraznější.
Neúměrně nízká reálná výše limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu přináší výraznou administrativní zátěž zadavatelům i dodavatelům, z níž zároveň vyplývá prostor pro různá pochybení. Zvýšení limitů přinese snížení této administrativní zátěže a především snížení počtu veřejných zakázek přezkoumávaných u ÚOHS, což přispěje k naplnění hlavního cíle návrhu – zrychlení přezkumu veřejných zakázek.
Na vhodnosti zvýšení limitů navíc podle našeho názoru panuje všeobecný konsenzus mezi relevantními aktéry, proto nic nebrání jej provést tímto návrhem.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Zvýšení limitů v požadované výši se připravuje cestou pozměňovacího návrhu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a další zákony, mimo jiné i ZZVZ (sněmovní tisk č. 724). Ke snížení limitů by tak mělo dojít dříve (projednávání tohoto návrhu začíná již počátkem září t.r.).
	Dle informace z 27.8. 24 dochází ke změně připomínky na doporučující, zejména s ohledem na výše uvedený průběh legislativního procesu sněmovního tisku č. 724 s tím, že pokud by nakonec ke zvýšení limitů v požadované výši cestou pozměňovacího návrhu nedošlo, je vznesen požadavek na zařazení zvýšení limitů do tohoto materiálu.

	433
	Sdružení místních samospráv České republiky
	Připomínka č. 2 k Části první čl. I, Radě pro veřejné zakázky
Nepovažujeme za optimální zavádět v rámci ÚOHS Radu pro veřejné zakázky jako jakýsi kvazisoudní orgán rozhodující ve správním řízení, navíc ve věcech s nejvýznamnějším hospodářským a společenským dopadem pouze jednoinstančně.
Odůvodnění:
Vnímáme potřebu rychlejšího prvostupňového rozhodování při přezkumu veřejných zakázek. Nejsme si ovšem jisti, zda jej zajistí navrhované zřízení Rady pro veřejné zakázky.
Návrh koncipuje Radu de facto jako orgán soudního typu sui generis (úplná nezávislost členů na vedení ÚOHS, rozhodování v senátech a plénu apod.) v rámci existujícího ústředního orgánu státní správy, což považujeme za nesystémové a nevhodné. Koncepce senátů složených ze dvou stálých členů a jednoho ad hoc člena, a pléna doplněného o místopředsedu ÚOHS, přinese rozmělnění odpovědnosti za rozhodování. Není navíc jasné, jak (a zda vůbec) bude fungovat sjednocování rozhodovací praxe plénem.
Členové Rady navíc budou rovněž potřebovat adekvátní administrativní i odbornou podporu jak pro své rozhodování, tak pro obhajobu vydaných rozhodnutí ve správním soudnictví. Máme proto silné pochybnosti o možnosti úspory 10 zaměstnanců.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že v této části zákona došlo ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení (které vyžadují i přezkumné směrnice EU) i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu o představovat neobvyklost.
	Dle informace z 27.8. 24 přetrvává rozpor. SMS vítá, že předkladatel opustil koncepci kvazisoudního orgánu v rámci existujícího ústředního orgánu státní správy. S ohledem na nutnost sjednocování rozhodovací praxe však trvá na zachování dvouinstančnosti správního řízení (skutečnost, že dvouinstančnost byla opuštěna v pouhých jednotkách případů správních řízení, nesvědčí o optimálnosti takového řešení) s vyřešením aktuálních problémů (zavedení principu apelace, ztransparentnění práce rozkladových komisí).
Do doby předložení konkrétního legislativního řešení Komisí v zákoně č. 273/1997 Sb. navíc není možné považovat připomínku za vypořádanou.

	434
	Sdružení místních samospráv České republiky
	Připomínka č. 3 k Části první čl. I bodu 27.
Požadujeme, aby byly navržené odstavce 1 a 2 navrhovaného § 252a spojeny do odstavce 1, který bude znít:
„(1) Navrhovatel je povinen označit a předložit důkazy k prokázání svých tvrzení. Rada rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li navrhovatel důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází Rada při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.“
Odůvodnění:
Při navrženém znění bodu 27. by zejména v případech, kdy jsou ekonomické možnosti navrhovatele a zadavatele zcela rozdílné (např. nadnárodní obchodní korporace x menší obec), mohl být samotný návrh na zahájení řízení prostředkem procesní šikany. Výrazně by totiž zatížil zadavatele povinností předkládat veškeré důkazy o souladnosti jeho postupu se zákonem.
Proto v souladu s účelem návrhu navrhujeme, aby povinnost označovat a předkládat důkazy byla stanovena pouze pro navrhovatele.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Předkladateli nicméně není jasné, čeho by se dosáhlo navrhovaným spojením obou odstavců. Na základě jiných připomínek (ohledně vztahu navrhovaných § 251 odst. 1 ZZVZ a § 252a ZZVZ a z nich plynoucím možných výkladových problémů) bylo však po zvážení přistoupeno k vypuštění první věty v § 252a odst. 1 a ustanovení přejmenováno na „Dokazování“.
	Dle informace z 27.8. 24 přetrvává rozpor. SMS považuje za nutné pro naplnění cíle návrhu jednoznačně a výslovně zakotvit do zákona důkazní břemeno navrhovatele (přičemž ostatní účastníci v řízení přirozeně mohou předkládat důkazy na podporu svých tvrzení) – nově navrhujeme znění:
(1) Úřad rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Úřad může provést jiné než účastníky navržené důkazy, jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li navrhovatel důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází Úřad při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
Spojení obou odstavců považujeme za legislativně elegantnější řešení, bezpodmínečně na něm však netrváme.

	435
	Sdružení místních samospráv České republiky
	Připomínka č. 4 k Části první čl. I bodu 43.
Z níže uvedených důvodů nepovažujeme za optimální zavedení jednoinstančnosti v návrhových řízení. Navrhujeme proto zachovat řízení o rozkladu, avšak zavést v rámci něj princip neúplné apelace.
Odůvodnění:
V kontextu záměru návrhu, kterým je zrychlení přezkumu, je potřeba zdůraznit, že výrazná většina z celkové průměrné doby rozhodování připadá ÚOHS na řízení v prvním stupni, nikoliv na řízení o rozkladu. Vyloučení rozkladu v návrhových řízeních tedy ke zrychlení správního řízení přispěje pouze nepatrně, nepochybně však přinese navýšení počtu správních žalob proti rozhodnutím, a tím pádem v mnoha případech prodloužení přezkumu jako celku.
Ačkoliv podle judikatury Ústavního soud absence dvojinstančnosti správního řízení bez dalšího nezakládá protiústavnost, jde bezpochyby o oslabení ochrany práv a oprávněných zájmů dotčených osob. Tu pak ve výrazně vyšší míře musí zajišťovat správní soudy.
Navýšení počtu správních žalob lze přitom očekávat v řádu několikanásobku – viz. údaje ze závěrečné zprávy RIA, podle nichž bylo v. 2023 podáno celkem 156 rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím oproti pouhým 32 žalobám proti rozhodnutím ÚOHS ke správnímu soudu. To znamená nepoměrně vyšší zatížení Krajského soudu v Brně a sekundárně Nejvyššího správního soudu, přičemž oba tyto soudy jsou již dnes velmi vytíženy a nemají kapacity na vyřizování dalšího zvýšeného nápadu.
Monokratický charakter řízení o rozkladu, z nějž vyplývá jasná odpovědnost a předvídatelnost v důsledku dosud provedených výkladů zákona, podle našeho názoru není problémem, ale výhodou současného systému. Za negativum považujeme pouze možnost tzv. ping-pongu, který stojí za nejdelšími správními řízeními, která ÚOHS vede. Proto považujeme za vhodné zavedení principu neúplné apelace, kdy v rámci řízení rozkladu účastníci nebudou předkládat nové skutečnosti, a případné nezákonné nebo nesprávné rozhodnutí bude možné buď změnit, nebo zrušit a řízení zastavit.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Ohledně jednoinstančnosti odkazujeme na vypořádání připomínky č. 2.
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dle informace z 27.8. 24 přetrvává rozpor. Zavedení jednoinstančnosti správního řízení zejména v prvních letech zcela popírá záměr podpořit větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, neboť zcela absentuje sjednocování rozhodovací praxe, které v současné době provádí předseda Úřadu s odborným zázemím rozkladových komisí v řízeních o rozkladu (na místě je zajistit větší transparentnost činnosti rozkladových komisí).
O oprávněných obavách z nárůstu nápadu na soudy pak svědčí i připomínky zástupců justice v tomto připomínkovém řízení, které jsou rovněž odmítavé. Proto trváme na zachování dvouinstančnosti správního řízení.

	436
	Sdružení místních samospráv České republiky
	Připomínka č. 5 k Části první čl. I bodu 85.
Nesouhlasíme se zkrácením lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Rady pro veřejné zakázky v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na 2 týdny.
Odůvodnění:
Nerozporujeme záměr předkladatele zrychlit přezkumu veřejných zakázek. Upozorňujeme však, že mezi veřejné zadavatele, kteří realizují zadávací řízení, patří i nejmenší obce, v nichž se nezřizuje rada obce a její pravomoc vykonává starosta. V těchto obcích lze považovat za žádoucí, aby o tak zásadním kroku, jako je podání žaloby ke správnímu soudu, které bude prakticky vždy spojené také s uzavřením smlouvy na advokátní služby, rozhodlo zastupitelstvo obce (ačkoliv se nejedná o jeho vyhrazenou pravomoc).
Zastupitelstvo obce se může na svém veřejném zasedání sejít nejdříve 7 dní ode dne svolání zasedání, v některých obdobích (letní prázdniny, období kolem Vánoc a konce roku) přitom může být jeho rychlé svolání ještě problematičtější. Dvoutýdenní lhůta pro podání žaloby by tak některým zadavatelům efektivně znemožnila podat žalobu proti rozhodnutí Rady v případě, kdy rozhodne v neprospěch zadavatele.
Zároveň z hlediska systematiky právního řádu nelze akceptovat nepřímou novelizaci soudního řádu správního prostřednictví zákona o zadávání veřejných zakázek, zvláštní lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutím v určitém typu řízení by měla být upravena přímo v soudním řádu správním.
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno
	Zkrácení lhůty pro podání správní žaloby je vedeno obecným cílem urychlení návrhových řízení, a to zejména v případě, kdy bude žádáno o nařízení předběžného opatření. Zkrácení lhůty ze 2 měsíců řádově na 2 týdny (respektive 15 dnů) navrhoval též Úřad ve svém legislativním návrhu předloženém dne 31. 1. 2024. Zároveň je možno uvést, že žaloba bude vycházet z rozsahu omezeného návrhem stěžovatele, vyjádřením se zadavatele k návrhu a rozhodnutím Úřadu o návrhu (po sdělení předběžného právního názoru, tedy avizovaného Úřadem předem) s ohledem na již dnes platnou zásadu koncentrace tvrzení a důkazů, přičemž rozsah tvrzení je vymezen již námitkami stěžovatele a rozhodnutím zadavatele o námitkách. Z tohoto pohledu se zkrácení lhůty jeví jako zcela adekvátní. 
Co se týká problémů, které by lhůta měla údajně způsobit nejmenším obcím, uvádíme, že oproti stávající situaci, kdy doručení rozhodnutí o rozkladu může být skutečně překvapivé (s rozptylem v řádu měsíců a bez indikace, kam rozhodnutí směřuje), dle nového systému bude zadavatel již od sdělení předběžného právního názoru (nejpozději 20. pracovní den řízení) vědět, zda Úřad směřuje k vyhovění návrhu či ne. Pokud se zadavatel s názorem Úřadu neztotožní a neprovede dobrovolně nápravné opatření, pak se může již od tohoto okamžiku začít připravovat na to, že bude muset žalobu podat (Úřad by měl přitom rozhodnutí vydat do 60 dnů, tedy lze počítat s tím, že od sdělení předběžného právního názoru bude mít zadavatel min. 30 dnů a pak teprve poběží předmětná dvoutýdenní lhůta). Lze si také položit otázku, kolik nejmenší obce zadávají podlimitních a nadlimitních zakázek (a kolik z nich bez podpory externího administrátora). Jak již bylo uvedeno výše, MMR rovněž paralelně připravuje zvýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu, které tento počet ještě sníží.
	Dle informace z 27.8. 24 přetrvává rozpor. Předkladatel patrně není seznámen s praktickou realitou fungování menších obcí. I nejmenší obce, a to i po navýšení limitů, musí v některých příkladech nevyhnutelně zadat podlimitní či nadlimitní veřejnou zakázku. Při tom sice často využívají podporu externího administrátora, který ale většinou nebývá zároveň advokátem schopným následně zastupovat obec ve správním soudnictví.
Zdůrazňujeme, že podání žaloby ke správnímu soudu spojené s uzavřením smlouvy na advokátní služby je pro obec zcela zásadním krokem, ať už z finančního nebo reputačního hlediska. Proto je s ohledem na legitimitu a transparentnost rozhodování orgánů obce nanejvýš žádoucí, aby o něm rozhodlo zastupitelstvo obce jako nejvyšší a jediný přímo volený orgán obce, což se také prakticky ve všech případech děje.
Zároveň opětovně upozorňujeme, že z hlediska systematiky právního řádu není optimální nepřímá novelizace soudního řádu správního prostřednictví zákona o zadávání veřejných zakázek. Zvláštní lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutím v určitém typu řízení musí být upravena přímo v soudním řádu správním, což ostatně předkladatel ve své reakci nijak nezpochybňuje, avšak legislativní text v tomto duchu neupravil. 

	437
	Sdružení místních samospráv České republiky
	Připomínka č. 6 k Části druhé čl. III
Požadujeme, aby předkladatel zakotvil do zákona osvobození od nově zavedeného zvláštního soudního poplatku v položce 18 bodu 2 písm. e) zákona pro organizační složky státu a územní samosprávné celky.
Odůvodnění:
Zadávání veřejných zakázek organizačními složkami státu a územním samosprávnými celky lze považovat za výkon nevrchnostenské veřejné správy. Ze systémového hlediska je tedy vhodné zavést pro tyto subjekty osvobození od soudního poplatku, který má podle důvodové zprávy plnit výrazně regulační funkci.
Zároveň upozorňujeme však, že mezi veřejné zadavatele, kteří realizují zadávací řízení, patří i nejmenší obce. Soudní poplatek ve výši 50000 Kč lze považovat za tak výrazný zásah do jejich rozpočtu, že výrazně snižuje možnost podání žaloby proti rozhodnutí Rady v případě, kdy rozhodne v neprospěch zadavatele.
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	Osvobození od soudního poplatku pro organizační složky státu a územní samosprávné celky by zavádělo výraznou nerovnost mezi velkou částí zadavatelů a dodavateli (mezi nimiž je rovněž celá řada malých či mikropodniků). Zadávací řízení je přitom svým charakterem spíše soukromoprávního charakteru, pro něž je typická rovnost účastníků. Účelem zvýšeného poplatku je odradit od podávání návrhů v případech, které nemají velkou šanci na úspěch, obě strany zadávacího procesu. Ve vztahu k nejmenším obcím uvádíme, že § 36 odst. 3 soudního řádu správního umožňuje na žádost částečné osvobození od soudního poplatku. Takovou úpravu považujeme pro danou situaci za dostačující.
	Dle informace z 27.8. 24 přetrvává rozpor. Zadávací řízení je upraveno veřejnoprávní regulací – zákonem o zadávání veřejných zakázek, je přezkoumáváno správním orgánem – Úřadem, a poté je případně přezkoumáváno ve správním soudnictví. Tvrzení předkladatele, že „zadávací řízení je přitom svým charakterem spíše soukromoprávního charakteru“, je tedy v přímém rozporu s objektivní realitou českého právního řádu.
Organizační složky státu a územní samosprávné celky vykonávají veřejnou moc, při čemž naplňují veřejný zájem (narozdíl od malých podniků), proto je jejich osvobození od soudního poplatku racionální. 

	438
	Asociace krajů
	1. Ke shora citovanému materiálu Asociace krajů ČR neuplatňuje žádné připomínky. 
2. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětný materiál oproti dříve avizovanému záměru neobsahuje navýšení finančních limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu (dále jen „VZMR“), žádá Asociace krajů ČR o zapracování této modifikace pokud možno v co nejkratším termínu, ať už do aktuálně posuzované předlohy nebo jiným legislativně vhodným způsobem. Rada Asociace krajů ČR se problematikou zákona o zadávání veřejných zakázek již dříve zabývala a v této souvislosti se shodla na konstatování, že dosavadní finanční limity pro veřejné zakázky malého rozsahu, jež se uplatňují už od roku 2014 bez jakéhokoli kapitálového navýšení, jsou zejména ve světle recentního ekonomického vývoje země již výrazně překonány. Zásadním argumentem je především výrazný růst cen ve stavebnictví, ale i v dalších oblastech, který ve spojení s vysokou inflací znamená, že se stávající regulace nepřímo stává čím dál více restriktivní. Na tuto skutečnost by měl zákonodárce pružným způsobem reagovat. Dále je též vhodné připomenout, že stanovené limity už i v ekonomicky příznivějších dobách byly přísnější, než jaké požadovala evropská legislativa, a s odstupem lze konstatovat, že tato přísnost nebyla důvodná a zadavatelům způsobovala nemalé těžkosti. S ohledem na výše uvedené navrhujeme 50 % navýšení finančních limitů pro VZMR, tj. u stavebních prací z 6 mil. Kč na 9 mil. Kč a u dodávek a služeb z 2 mil. Kč na 3 mil. Kč. Uvedený návrh na navýšení finančních limitů pro VZMR tímto usiluje též o mírnou „debyrokratizaci“ veřejného zadávání, spočívající v uplatnění režimu zadávání VZMR na širší okruh veřejných nákupů, aniž by tím byla dotčena transparentnost nakládání s veřejnými prostředky. V tomto směru zároveň Asociace krajů ČR jednoznačně preferuje navýšení finančních limitů pro VZMR takovým způsobem, který nebude znamenat vyšší administrativní zátěž pro zadavatele u těchto neformalizovaných způsobů zadávání veřejných zakázek. 
	Akceptováno jinak
	Zvýšení limitů na 3 mil. Kč bez DPH u veřejných zakázek na dodávky a služby a 9 mil. Kč bez DPH u veřejných zakázek na stavební práce se připravuje cestou pozměňovacího návrhu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a další zákony, mimo jiné i ZZVZ (sněmovní tisk č. 724). Ke zvýšení limitů by tak mělo dojít dříve.
	Dne 29. 8. 24 byla předkladateli doručena informace, že vypořádání připomínky je vzato na vědomí  

	439
	Kancelář prezidenta republiky
	Obecně 
Navrhovaná právní úprava přináší řadu zásadních změn, které jsou z hlediska právního řádu České republiky, systému státní správy a správního řízení značně nestandardní a vymykají se zavedeným a dosud uplatňovaným postupům při výkonu veřejné moci, a to jak z hlediska institucionálního uspořádaní správních orgánů, tak ve vztahu k účastníkům řízení. 
Především se jedná o zavedení jednoinstančního správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele, vykonávaného Radou pro veřejné zakázky jako novým orgánem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad"). Tato úprava, zásadně se odchylující od obecných pravidel správního řízení, se jeví dosti problematická a její přínos může být z mnoha hledisek sporný. Nemožnost využití opravných prostředků v rámci správního řízení přenese řešení většiny případů do roviny soudní a neúměrně tak může zatížit již nyní velmi vytížené správní soudnictví. Jde přitom o obecnější koncepční otázku, zda rychlost správního řízení má být bez dalšího upřednostněna na úkor možnosti přezkoumat vydaná rozhodnutí a zajistit jejich případnou nápravu předtím, než bude zapojena soudní moc. Lze si jistě představit i jiné oblasti veřejné správy, kdy je žádoucí rychlé rozhodování, a přesto zákon zachovává dvojinstančnost řízení.
S uvedeným souvisí úprava, kterou dochází k odnětí prakticky veškerých kompetencí v oblasti dozoru při zadávání veřejných zakázek předsedovi Úřadu. Výkon dozoru nad zadáváním veřejných zakázek je jedním ze stěžejních úkolů svěřených zákonem Úřadu, přičemž předseda Úřadu stojící v jeho čele je za veškerou jeho činnost a plnění svěřených úkolů odpovědný. Význam Úřadu a význam a postavení jeho předsedy jsou zdůrazněny i tím, že tento funkcionář je jmenován prezidentem republiky, což je procedura vyhrazená pouze vybraným vedoucím ústředních správních úřadů. Navrhovaný postup považujeme za obtížně zdůvodnitelný a nesystémový zásah do rozhodovacích pravomocí předsedy Úřadu a fungování celého Úřadu. Stojí-li v čele ústředního správního úřadu prezidentem republiky jmenovaný předseda, měl by nést plnou odpovědnost za činnost takového úřadu, k čemuž mu náročnější procedura završená jmenováním hlavou státu dodává očekávanou legitimitu. Odůvodnění potřeby navrhované úpravy možnou ovlivnitelností předsedy Úřadu je spíše spekulací. Žádná právní konstrukce nemůže vycházet z předpokladu, že státní zaměstnanec či veřejný funkcionář bude vědomě jednat v rozporu se zákonem a dojde k narušení jeho nezávislosti a nestrannosti, a tím nezávislosti a nestrannosti samotného jím vedeného úřadu. Nastala-li by taková situace, její řešení nutno hledat především ve vyvození individuální odpovědnosti vůči takové osobě na základě předem stanoveného mechanismu.
Rovněž úprava zavádějící výběrové řízení na obsazení funkce předsedy Úřadu, tedy funkce jmenované prezidentem republiky, je v našem právním řádu neobvyklá a novátorská. Oproti ostatním vedoucím ústředních správních úřadů je navrhovaná úprava nesystémová a nedostatečně odůvodněná. Není zřejmé, z jakého důvodu by se měl postup směřující ke jmenování předsedy Úřadu odlišovat od postupu obsazování jiných srovnatelných funkcí, které nejsou ve státní službě (předsedy Českého statistického úřadu atp.).  
Navrhovaná právní úprava by měla být podrobena mnohem důkladnější analýze a další diskusi s experty na danou oblast, na správní právo a v neposlední řadě se zástupci justice, která by přijetím navrhované úpravy byla značně zasažena. Pokračování v legislativním procesu by měl předcházet konsensus na všech uvedených sporných otázkách.
	Vysvětleno
	Co se týká připomínky spočívající v zavedení jednoinstančního rozhodování v oblasti veřejných zakázek uvádíme, že se nejedná o první typ správního řízení, ve kterém by došlo tímto způsobem k urychlení. Řízení o návrhu, coby spor mezi dodavatelem a zadavatelem, se z hlediska své povahy (a pochopitelně i legislativního) podstatně odlišuje od řízení před ÚOHS v oblasti hospodářské soutěže i veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže jde zejména o odhalování a postihování zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení. V daném případě jde o řízení zahajovaná ex offo s možností uložení sankce za přestupek a případně též zákazu plnění veřejných zakázek. V takovém případě je zcela legitimní, aby soutěžitelům zůstal zachován opravný prostředek v podobě rozkladu (jde o obdobu zachování druhé instance u řízení ve věcech veřejných zakázek zahajovaných ex offo). Úřad dále povoluje významnější spojení soutěžitelů. Zde jde sice o návrhové řízení, nicméně návrh podávají sami spojující se soutěžitelé a nehrozí ingerence třetích osob. V oblasti veřejné podpory Úřad plní pouze koordinační úlohu. 
V oblasti návrhových řízení u veřejných zakázek je situace jiná. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhého stupně správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou a že přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu představovat neobvyklost.
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. MMR nicméně je připraveno s Ministerstvem spravedlnosti diskutovat případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – tato otázka bude ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce).
Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že došlo ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem.
Předkladatel setrvává konečně na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je žádoucí jak z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti, tak v širším kontextu též s ohledem na čl. 4 směrnice 2019/1/EU o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech. V rámci připomínkového řízení byly vzneseny připomínky požadující výběrové řízení též na pozici místopředsedy Úřadu pro VZ. To se jeví jako vhodné i s ohledem na posílenou roli místopředsedy po opuštění systému Rady a senátů.
	Dne 29. 8. 24 byla předkladateli doručena informace, že vypořádání připomínky je vzato na vědomí  

	440
	Nejvyšší kontrolní úřad
	Obecné
Předkladatel odůvodňuje navrhovanou právní úpravu zefektivněním a zrychlením přezkumu zadávání veřejných zakázek, a to v návaznosti na Programové prohlášení vlády ČR. Tohoto cíle má být podle předloženého návrhu dosaženo zejména zrušením druhého stupně (rozklad) v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh, oslabením zásady materiální pravdy v tomto řízení a stanovením pevné lhůty pro rozhodnutí soudu v řízeních o žalobách proti rozhodnutím Rady pro veřejné zakázky, bude-li nařízeno předběžné opatření nebo bude-li žalobě přiznán odkladný účinek. Dále je v navržené právní úpravě počítáno s kolektivním rozhodováním o přezkumu úkonů zadavatele (Rada pro veřejné zakázky, která vytváří tříčlenné senáty) a úpravami v řízeních ex offo. Podle předkladatele jsou navrhovaná opatření nastavena tak, aby byla rozpočtově neutrální.
Uplatňujeme níže uvedené obecné připomínky k hlavním pilířům navrhovaných změn v přezkumu zadávání veřejných zakázek, neboť máme vážné pochybnosti o tom, že navrhované změny právní úpravy přinesou předkladatelem proklamované zrychlení a zefektivnění přezkumu veřejných zakázek a budou zároveň rozpočtově neutrální. 
1. Jednoinstančnost 
Dvoustupňové řízení je standardem českého práva a je používáno ve správním řízení u ústředních orgánů státní správy (včetně ministerstev). Předkladatel navrhuje zcela nesystémově vyjmout ze standardní struktury správního rozhodování přezkum veřejných zakázek na návrh. Domníváme se, že se vzhledem k obecné právní úpravě správního práva jedná o nekoncepční řešení, které v praxi znepřehlední správní řízení pro orgán dohledu i pro účastníky správního řízení. Povede též ke snížení důvěry účastníků řízení v ochranu jejich práv před správním orgánem. Zavedení jednostupňového řízení není přitom jediným možným řešením zrychlení přezkumu zadávání veřejných zakázek. Nesystémovost návrhu umocňuje i skutečnost, že v ostatních agendách, které pod ÚOHS spadají, dvoustupňové řízení zůstává zachováno.
	Vysvětleno
	Co se týká připomínky spočívající v zavedení jednoinstančního rozhodování v oblasti veřejných zakázek uvádíme, že se nejedná o první typ správního řízení, ve kterém by došlo tímto způsobem k urychlení. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhého stupně správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou a že přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu představovat neobvyklost.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	441
	Nejvyšší kontrolní úřad
	2. Oslabení zásady materiální pravdy
Podle předloženého návrhu má dojít k oslabení zásady vyšetřovací a materiální pravdy a posílení zásady dispoziční.  Výsledek řízení tak bude závislý především na procesní aktivitě účastníků řízení, resp. jejich právních zástupců. Máme za to, že v návrhovém řízení bude oslaben, ne-li zcela potlačen, prvek veřejného zájmu. Zároveň se domníváme, že tímto postupem dojde i k růstu nákladů zadavatelů, kteří hospodaří s veřejnými prostředky, na hrazení právních služeb.
	Vysvětleno
	Co se týká posílení prvků sporného řízení, navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné.
Předkladatel má dále za to, že posílení zásady projednací nemusí nutně vést k nutnosti právního zastoupení stran. Již dnes jsou navrhovatelé vázáni zásadou koncentrace a povinni splnit pod sankcí zastavení řízení řadu povinností týkajících se návrhu. Lze předpokládat, že již dnes navrhovatelé i zadavatelé využívají při formulaci návrhů, resp. obraně proti nim a replikám k vyjádřením, právních služeb (interních či externích). S ohledem na zavedení ústního jednání a sdělení předběžného právního názoru lze naopak očekávat, že průběh řízení bude pro strany mnohem srozumitelnější a odpadne nutnost obsáhlého dopisování s Úřadem, k němuž (pokud byl návrh či obrana proti němu myšlena vážně) bylo zpravidla nutné využití právních služeb.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	442
	Nejvyšší kontrolní úřad
	3.  Úprava v řízení o žalobách
Upozorňujeme, že v předložených materiálech chybí informace o dopadu navržené úpravy na příslušný soud, který má rozhodovat o žalobách proti rozhodnutí Rady pro veřejné zakázky v případech jednostupňového řízení. Domníváme se, že navrhované řešení zvýší počet žalob na přezkum rozhodnutí, vyvolá potřebu navýšení personálních kapacit soudu, zejména v případech stanovení pevné lhůty pro jeho rozhodnutí. Tím dojde ke zvýšení výdajů státního rozpočtu v oblasti justice.
	Vysvětleno
	V rámci procesu hodnocení dopadů regulace se předkladatel rizikem možného posunu agendy na soudy zabýval velmi důkladně. Proto pro eliminaci zmíněného rizika byla navržena varianta A.3 se souborem kompenzačních opatření – viz kap. Varianta A.3 v RIA. Další opatření by měla zajistit vyšší odbornost rozhodování a v důsledku toho vyšší akceptovatelnost rozhodnutí na správní úrovni (viz např. varianta C.1).
V rámci vypořádání připomínek bylo přistoupeno na základě četných podnětů ke 2 zásadním úpravám, které by měly snižovat motivaci dodavatelů k podávání účelových žalob (resp. pojímání správního soudu jako jakési automatické druhé instance):
• ponechání maximální výše kauce ve stávající výši 10 mil. Kč;
• vypuštění zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby, resp. před rozhodnutím soudu v návrhu na nařízení předběžného opatření.
V každém případě platí již od loňské novely ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb., že návrh na nařízení předběžného opatření je spojen s povinností složit zároveň kauci, a to ve výši kauce skládané před Úřadem. Dle údajů Krajského soudu v Brně bylo takových případů od přijetí loňské novely jen několik málo, přičemž byla skládána kauce v paušální výši 100 000 Kč. Doplňujeme, že vzhledem k úpravě výše kauce v návrhu (procentuální výše i v případě napadení zadávacích podmínek) bude i kauce v řízení před Krajským soudem v Brně již zásadně odpovídat hodnotě veřejné zakázky. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. Otázka případného personálního posílení Krajského soudu v Brně bude ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti.
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	443
	Nejvyšší kontrolní úřad
	4. Kolektivní rozhodování  
Není zřejmé, z jakého důvodu je navrhováno senátní rozhodování a jak by mělo přispět ke zrychlení přezkumu veřejných zakázek. Domníváme se, že u monokratického rozhodování je stanovena jednoznačná odpovědnost a zároveň jsou závěry předsedy ÚOHS přezkoumatelné soudem. 
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady a její organizační struktury předkladatel ustupuje. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Komise má představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je aktuálně předmětem jednání s Úřadem.
V této souvislosti bylo rovněž ve všech relevantních ustanoveních vypuštěno slovo „Rada“, resp. vrácen pojem „Úřad.“ Pouze do § 248 odst. 3 byla vložena věta, že v řízeních na návrh rozhoduje komise ustavená dle zákona o působnosti Úřadu.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	444
	Nejvyšší kontrolní úřad
	Věcné
1. 
K části čtvrté - změna zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže  
V ustanovení § 1b odst. 5 se navrhuje, aby jednoho z členů hodnotící komise pro výběr předsedy ÚOHS navrhoval vládě ke jmenování Nejvyšší kontrolní úřad.
Doporučujeme navrhované znění upravit tak, že jednoho z členů hodnotící komise navrhuje vládě prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, který NKÚ řídí a jedná jeho jménem navenek.
	Akceptováno
	Ustanovení bylo upraveno tak, aby navrh prováděl prezident Nejvyššího kontrolního úřadu.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	445
	Nejvyšší kontrolní úřad
	2. Pravomoci prezidenta NKÚ jsou stanoveny v ustanovení § 8 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu. Toto ustanovení obsahuje taxativní výčet povinností a oprávnění plynoucích z výkonu této funkce. Za současného stavu platné právní úpravy nelze jinou než zde uvedenou pravomoc ze strany prezidenta NKÚ uplatnit. Aby bylo možné ze strany prezidenta NKÚ uplatnit pravomoc předkládat vládě návrh na jmenování člena hodnotící komise podle zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, je nezbytné provést legislativní změnu doplněním ustanovení § 8 zákona o NKÚ. Obdobně je tomu v případě, kdy prezident NKÚ předkládá Senátu návrh kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, a tato jeho pravomoc je stanovena v § 8 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb. 
K tomu dále upozorňujeme, že v rámci projednávání novely služebního zákona a dalších souvisejících zákonů Poslaneckou sněmovnou ČR (sněmovní tisk 673)  je navrhována změna ustanovení § 8 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu tak, že se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který má nově znít:
„(3) Prezident Úřadu předkládá vládě návrh na jmenování členů služební komise podle zákona o státní službě.“.
Z výše uvedených důvodů doporučujeme nad rámec návrhu zákona doplnit předložený návrh o další část obsahující   změnu zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu tak, že 
V § 8 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 465/2011 Sb., zákona č. 78/2015 Sb. a zákona č. 302/2016 Sb., se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Prezident Úřadu předkládá vládě návrh na jmenování jednoho člena hodnotící komise pro výběrové řízení na funkci předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.“.
Dosavadní odstavce 4 až 9 se označují jako odstavce 5 až 10.
	Akceptováno
	Předmětné ustanovení bude upraveno a rovněž bude navržena související úprava zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.
	K návrhu vypořádání se připomínkové místo nevyjádřilo

	446
	Nejvyšší soud
	Nejvyšší soud se v této věci připojuje k připomínkám, které uplatnil Nejvyšší správní soud a které byly vloženy do elektronické knihovny legislativního procesu (eKLEP) Nejvyšším správním soudem dne 3. 7. 2024 pod sp. zn. SLeg 101/2024-3. S těmito uplatněnými připomínkami Nejvyšší soud zcela souhlasí.
	
	Viz vypořádání připomínek Nejvyššího správního soudu.
	

	447
	Nejvyšší správní soud
	II. 1. Institucionální reforma
Návrh institucionální změny je fundamentální změnou současné více než třicet let fungující právní úpravy, založené na monokratickém principu. 
V čele Úřadu nyní stojí předseda jmenovaný na relativně dlouhé funkční období prezidentem republiky na návrh vlády a odvolatelný jen za velmi přísných a věcně omezených podmínek. Podobné postavení mají místopředsedové, které jmenuje a odvolává předseda Úřadu, avšak v průběhu taktéž šestiletého funkčního období je může odvolat opět jen za velmi přísných a věcně omezených podmínek. Navíc odvolání předsedy a místopředsedů podléhá soudní kontrole ve správním soudnictví. Kombinace relativně dlouhého funkčního období předsedy, jeho jmenování ve shodě dvou vrcholných ústavních orgánů moci výkonné a omezených možností jeho odvolání mu dává postavení srovnatelné s členy dalších klíčových nezávislých správních orgánů či nezávislých úřadů (ČNB, NKÚ, ČSÚ, veřejný ochránce práv, nově i nejvyšší státní zástupce). Podobné záruky nezávislosti mají i místopředsedové Úřadu.
Institucionální změna spočívá zejména ve zřízení Rady, povinném určení jednoho z místopředsedů Úřadu pro oblast veřejných zakázek a v povinnosti přísně reglementovaného výběrového řízení na pozice ve vedení Úřadu a na členy Rady. Jde o zásadní posun od primárně demokratické legitimity vedení Úřadu k legitimitě opřené v podstatné míře o meritokratický a profesně zkušenostní princip. To může v dalším období existence Úřadu vést k vytvoření jakési „zakázkové a soutěžní komunity“ kolem Úřadu, složené z expertů na tuto oblast práva působících zejména v advokacii, veřejné správě či akademické sféře, která se bude víceméně recyklovat a fakticky do sebe uzavírat. Z pohledu právně sociologického může vzniknout prostředí nabývající čím dál více rysů jakéhosi stavu (zájmově profesního společenství) definovaného speciální odborností a vzájemnými vazbami, postupně čím dál více rezistentní podnětům zvenčí. 
Nová úprava tak může posílit rysy profesního korporativismu v oblasti ochrany hospodářské soutěže, místo aby působila opačně, tedy směrem k většímu otevření této sféry vnějšímu světu. Součástí takovéhoto otevření je i možnost prezidenta a vlády politickým rozhodnutím radikálně změnit dosavadní kurs Úřadu vhodnou personální nominací. Nový systém by tento prostor vlády a prezidenta pro politické personální uvážení významně omezil vznikem brzdy v podobě výběrového řízení před komisí složenou sice většinově z reprezentantů vlády, avšak doplněných reprezentantem NKÚ a reprezentantem Úřadu. Nový systém tedy oslabuje nominační roli politické složky výkonné moci ve prospěch její složky úřednicko odborné.
Je zcela na politickém uvážení zákonodárce se pro takovouto zásadní změnu rozhodnout. Měl by tak nicméně činit s vědomím možných nezamýšlených důsledků uvedeného kroku.
	Akceptováno
	Z důvodu odstranění rozporu s řadou připomínkových míst předkladatel musel ustoupit od konceptu Rady. Ve vztahu k připomínkám týkajícím se Rady tedy uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se však navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem. 
	

	448
	Nejvyšší správní soud
	II. 2. Změna rozhodovacích mechanismů
Rozhodování ve věcech veřejných zakázek prostřednictvím senátů či v některých případech pléna Rady posouvá rozhodovací mechanismy Úřadu směrem od správního k soudnímu charakteru řízení a rozhodnutí, se všemi s tím spojenými pravděpodobnými důsledky. Rozhodování senátů Rady jako kolektivních tříčlenných orgánů při sedmičlenném či devítičlenném plénu Rady bude spojeno s hledáním většiny v těchto orgánech, argumentačními kompromisy a pravděpodobně i určitou nejednotou ve výstupech, tedy s rysy rozhodování typickými pro rozhodovací činnost vyšších soudů. 
Nejednota ve výstupech se dá postupně zmírnit sjednocovací činností pléna Rady (viz nově navrhovaný § 248a odst. 4 ZZVZ zjevně se inspirující v institutech velkého senátu Nejvyššího soudu, rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu či pléna Ústavního soudu). Zkušenosti ze soudní praxe však ukazují, že proces sjednocování je zdlouhavý, provázený řadou vnitřních sporů a nejednoznačných výstupů. Takovýto proces je vhodný pro tělesa, od nichž se požaduje vysoký stupeň rozhodovací nezávislosti a ústavní legitimity i za cenu zdlouhavější a méně jednoznačné rozhodovací procedury. Je otázka, zda takovýto rys má mít rozhodování Úřadu v agendě, v níž záleží zejména na rychlosti rozhodování a jednotnosti posuzování podobných případů. Dosavadní pojetí správních orgánů v české ústavní i zákonné úpravě bylo vedeno spíše snahou o jejich akceschopnost a vnitřní konzistenci jejich fungování než snahou o silné rozptýlení rozhodovacích pravomocí uvnitř správního orgánu na jeho jednotlivá navzájem relativně nezávislá rozhodovací tělesa. 
Opět, je zcela věcí politického rozhodnutí takový model zvolit, nicméně je třeba vnímat i jeho pravděpodobné nezamýšlené důsledky. Navrhovaný model rozhodování znamená faktickou částečnou judicializaci veřejné správy v oblasti veřejných zakázek.
Tomu, že navrhovatel se silně inspiruje v právní úpravě soudního řízení, nasvědčuje i robustní systém přidělování věcí jednotlivým senátům Rady formou rozvrhu práce (navrhovaný § 2h zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, dále též „ZPÚOHS“), vnitřní členění senátů a role předsedy senátu, jakož i postavení členů Rady (navrhovaný § 2g, § 2d aj. ZPÚOHS) či pléna Rady (navrhovaný § 2f ZPÚOHS).
Současný právní stav umožnuje organizačně schopnému a metodicky zdatnému předsedovi Úřadu či příslušnému místopředsedovi zajistit účinnou vnitřní komunikaci mezi jednotlivými oprávněnými osobami Úřadu podílejícími se na rozhodování a tím průběžně sjednocovat rozhodovací praxi. Vedoucí postavení předsedy v čele monokratického orgánu mu dává možnost kvalifikovaně rozhodnout vnitřní spory o výklad rozhodných právních otázek rychle a jednoznačně a vydat podřízeným úředníkům jasné metodické pokyny pro další postup. To není v rozporu s požadavkem na nezávislost a nestrannost Úřadu. Nezávislý má být Úřad jako celek reprezentovaný svými rozhodovacími výstupy (pokud možno odborně přesvědčivými a jednotnými), nikoli každý jednotlivý úředník zastávající ten, který právní názor. 
V praxi jsou přitom známy příklady, kdy posílení vnitřní metodické činnosti a koordinace postupů výrazně zlepšilo původně značně problematickou rozhodovací činnost úřadu – takto lze například v posledních letech pozitivně hodnotit výstupy Odvolacího finančního ředitelství. V činnosti ÚOHS není patrné, že by jeho výstupy trpěly nadměrnou nejednotou či odbornou nekvalitou; naopak, v posledních letech lze sledovat spíše rostoucí odbornou úroveň i konzistenci jeho rozhodování. To se projevuje i jeho relativní úspěšností v řízení před správními soudy.
	Akceptováno
	Ustanovení § 248a bylo vypuštěno, ustanovení § 2a až 2h zákona o působnosti Úřadu včetně přechodného ustanovení byla též z návrhu vypuštěna, resp. nahrazena úpravou fungování komisí.
	

	449
	Nejvyšší správní soud
	II. 3. Jednoinstančnost
Další navrhovanou změnou je jednoinstančnost řízení v některých zakázkových věcech, konkrétně v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh. Typicky takový návrh podávají někteří z neúspěšných účastníků zadávacího řízení. Účelem této změny má být zrychlení řízení. Problém jednoinstančnosti řízení je v tom, že neumožňuje odstranění vad, které se v řízení objevily (ať již vad při zjišťování skutkového stav či vad právního posouzení) a které by bylo možno v rozkladovém (odvolacím) řízení bez větších obtíží napravit. Zkušenosti z některých původně jednoinstančních agend ukazují, že zavedení vhodně koncipované druhé správní instance eliminovalo podstatnou část vad rozhodnutí a výrazně snížilo počet věcí rozhodovaných následně v nákladných řízeních před správními soudy. Příkladem je zavedení námitkového řízení ve věcech důchodových u České správy sociálního zabezpečení od roku 2010. 
Druhá instance však nepochybně „spotřebuje“ určitý čas na rozhodnutí. Je tedy věcí zákonodárce, zda dá přednost rychlosti řízení, a tedy jednoinstančnosti, i za cenu pravděpodobné vyšší chybovosti rozhodování v jediné instanci. V praxi takové řešení lze nalézt, ovšem jen výjimečně, jak u správního řízení (např. věci mezinárodní ochrany či rozhodování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání), tak u řízení soudního (bagatelní věci občanskoprávní, kárná řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů – zde však od jednoinstančnosti má být již projednávanou změnou právní úpravy kárného řízení upuštěno). 
Je tedy třeba pečlivě vážit, zda „cena“ v podobě pravděpodobné vyšší míry chybovosti jednoinstančního řízení je adekvátní tomu, že pravděpodobně větší část takto vydaných rozhodnutí bude správními soudy rušena pro nezákonnost či vady řízení.
Alternativou jednoinstančního řízení by mohlo být řízení dvojinstanční ve zrychleném režimu, se zákazem vracení věci správnímu orgánu prvostupňovému k dalšímu řízení a povinností rozkladového orgánu rozhodnout o věci samé. Inspirovat se lze v tomto ohledu v daňovém řízení. 
Další alternativou by mohlo být autoremedurdní rozhodnutí senátu Rady či přímo Rady samotné, dospěla li by na základě opravného prostředku k závěru, že vydané rozhodnutí je třeba změnit. I zde by bylo možno napadené rozhodnutí toliko změnit, nikoli zrušit a vrátit k dalšímu řízení.
	Neakceptováno
	Podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Druhý stupeň správního řízení byl vyhodnocen jako překážka v dosahování cíle spočívajícího v co nejrychlejším přezkumu. Dvouinstanční přezkum veřejných zakázek je také v ostatních státech EU výjimečný. 
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí; nicméně v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna, a nejednalo by se tedy v rámci českého právního řádu o neobvyklost.
Je také třeba uvést, že návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	

	450
	Nejvyšší správní soud
	III. Nová úprava průběhu řízení před senáty Rady (Radou)
Volba koncepce jakési částečné obdoby sporného řízení ve věcech občanskoprávních je jistě ústavně přípustná, stejně jako je možno klást větší míru důrazu při vznášení argumentů či uplatňování důkazů na strany (zde zejména na navrhovatele). Toto pojetí vychází zřejmě z řízení před Radou jako svého druhu „boje“ vybraného uchazeče a neúspěšných uchazečů o danou veřejnou zakázku. Uvedená volba však má úskalí, která by měla být důkladně uvážena.
I v takto pojatém systému, postaveném na iniciativě účastníků, je třeba zachovat ústavní zásady spravedlivého procesu, tedy předvídatelnost postupu správního orgánu a zákaz překvapivosti rozhodnutí. To bude nezbytné naplnit zejména při postupu podle § 252b ZZVZ, který de facto zavádí obdobu ústního soudního řízení, s tím, že konání jednání má být pravidlem. Tato nová úprava je koncepčně ambiciózní (ideálem je řešit všechny sporné otázky, pokud možno najednou a za osobní účasti účastníků řízení), bude však vyžadovat velkou míru odborné přípravy členů senátů Rady či Rady na taková jednání a bude od nich vyžadovat i velkou procesní zdatnost při vedení jednání. Činnost senátů Rady se bude velmi blížit činnosti soudu, se všemi s tím spojenými důsledky (organizační náročnost, potřeba jisté míry formálnosti řízení aj.).
Ustanovení o argumentační a důkazní koncentraci (navrhované úpravy § 251 ZZVZ, ale i nové znění § 263 ZZVZ) budou v konkrétních skutkových konstelacích předmětem složitých výkladových sporů, které budou muset řešit v posledku správní soudy. To, zda budou argumenty a důkazy uplatněny účinně, tj. zejména zda budou uplatněny jako reakce na předchozí argumenty či důkazy jiných účastníků řízení, bude velmi často sporné, závislé i na posouzení odborných aspektů veřejné zakázky (technických, vědeckých, obchodních apod.). Představa, že tímto způsobem, tedy de facto formalizací procesu, se řízení urychlí, se dle dosavadních zkušeností v občanském soudním řízení nepotvrdila. Vhodnější z hledisek rychlosti řízení by pravděpodobně bylo setrvat na konceptu materiální pravdy s modifikací ve směru povinnosti argumentační a důkazní iniciativy navrhovatele a možností správního orgánu ukládat procesní povinnosti směřující ke koncentraci a zrychlení řízení ne vždy, nýbrž jen v nutných případech, tedy je li to podle okolností a s ohledem na chování účastníků třeba.
Stejně tak je poněkud zjednodušená představa, že omezením role správního orgánu při opatřování podkladů pro rozhodnutí (vyloučení aplikovatelnosti § 50 odst. 2 a 4 správního řádu) se v charakteru řízení něco podstatného změní. Pokud je předmět řízení, a tím i v daném případě (u řízení sporného) program sporu definován tvrzeními účastníků, zejména počátečním tvrzením navrhovatele a reakcemi případných dalších účastníků na ně, je tím definován i okruh rozhodných právních a skutkových otázek. Přes pravidla o rozložení důkazního břemene (nově § 252a ZZVZ) je tedy i určeno, co musí být v řízení skutkově zkoumáno a prokázáno a kým. Jediná skutečná odchylka je v oblasti ochrany veřejného zájmu, ta ovšem v praxi nehraje zásadní význam. I za současné úpravy je předmět řízení fakticky určen tím, co jeho tématem učiní účastníci.
	Neakceptováno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Nadále platí (viz § 252a odst. 2), že Úřad je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti.
Projednání v ústním jednání s možností vyjádření se k předběžnému právnímu názoru by mělo přispět k přesvědčivosti rozhodování Úřadu a jeho akceptaci.
K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný právní názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků případně k postupu, který by spor vyřešil jinak, než vydáním meritorního rozhodnutí – aby stěžovatel v případě očekávaného neúspěchu vzal svůj návrh zpět a ušetřil kauci, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí.
MMR je přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí. Projednání věci v ústním jednání před odbornou autoritou má potenciál lépe přiblížit účastníkům důvody rozhodnutí, než (často velmi dlouhý a pro neprávníky obtížně srozumitelný) text úředního rozhodnutí. Samozřejmě pro akceptaci rozhodnutí je důležitá také motivace v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. pro zadavatele v podobě zastavení řízení po provedení požadovaných opatření k nápravě před vydáním meritorního rozhodnutí (zadavateli odpadne též povinnost platit náklady řízení v paušální částce a předejde tomu, že rozhodnutí o jeho pochybení bude vydáno a uveřejněno).
	

	451
	Nejvyšší správní soud
	IV. Právní úprava řízení o žalobách ve správním soudnictví proti rozhodnutím Rady
Podle novelizovaného § 272b odst. 3 má žalobce povinnost doručit zadavateli stejnopis návrhu na vydání předběžného opatření nebo návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby, stejnopis žaloby a doklad o složení kauce. Vycházíme z toho, že smyslem uvedeného ustanovení je kromě posouzení blokační lhůty podle § 246 odst. 1 písm. f) také, aby se zadavatel mohl vyjádřit k návrhu na vydání předběžného opatření či přiznání odkladného účinku, a to, pokud možno ještě předtím, než o něm rozhodne soud. Návrh v tomto směru vychází z toho, že žalobcem bude neúspěšný dodavatel. Žalobcem však může být i zadavatel či vybraný dodavatel. V takovém případě bude vznikat stejně naléhavý zájem, aby se k návrhu na vydání předběžného opatření či odkladného účinku mohl vyjádřit původní navrhovatel či vybraný dodavatel, v případě přezkumu rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. Vždy jde o účastníky původního správního řízení. Tyto dokumenty by tak měly být doručeny vždy ostatním účastníkům správního řízení. Dáváme ke zvážení, zda by neměly být též doručeny Radě, která také má legitimní zájem se k návrhům vyjádřit (zatím platí jen povinnost soudu radu o podání žaloby informovat, viz § 272c ZZVZ). 
Návrh také nemění § 272b odst. 2, kromě toho, že mění jeho číslování na odst. 4. Toto ustanovení totiž nyní neřeší, jak má být s kaucí naloženo v případě, že soud návrh na vydání předběžného opatření či odkladného účinku zamítne, případně nyní též odmítne. Zavedení kauce v případě návrhu na vydání předběžného opatření soudem jsme vnímali jako protiváhu omezení zadavatele či jiného účastníka řízení v uzavření smlouvy či jiných úkonech. Pokud však zadavatel či jiný účastník nijak limitován nebude, jeví se propadnutí kauce jako nepřiměřené a vyvstává otázka souladu tohoto následku s ústavním pořádkem, pokud jde o přístup k soudu.
Vítáme také zrušení přípustnosti kasační stížnosti proti usnesení o vydání předběžného opatření. Fakticky totiž přípustnost kasační stížnosti může řízení před krajským soudem významně prodloužit, neboť krajský soud zasílá v takovém případě spisy Nejvyššímu správnímu soudu a vyčkává jeho rozhodnutí o předběžném opatření. V jednom řízení navíc může být vydáno i několik předběžných opatření, případně mohou být rozhodnutí o předběžném opatření v průběhu řízení měněna. Všechna tato rozhodnutí mohou být napadena kasační stížností. Fakticky tedy tato možnost nyní prodlužuje dobu rozhodování o žalobě.
	Vysvětleno
	S ohledem na změnu koncepce není již část připomínky týkající se požadavku doručení stejnopisu návrhu i Radě relevantní. Ustanovení § 272c bylo z návrhu odstraněno.
Na základě MPŘ dochází k úpravě § 272b odst. 4, kde je nově stanoveno, že pokud soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítne, vrátí kauci účastníku řízení do 1 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
	

	452
	Nejvyšší správní soud
	V. Lhůty pro soudní přezkum některých správních rozhodnutí na úseku veřejných zakázek 
Návrh zavádí v některých případech krátké lhůty pro rozhodnutí správních soudů o žalobě proti rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Zájem na rychlosti soudního rozhodování je zcela pochopitelný. Je však nutno si uvědomit, že k tomu, aby byla rychlost v rámci stanovených lhůt vskutku reálně zaručena, musí mít příslušný správní soud dostatečnou rezervní rozhodovací kapacitu soudců. Již dnes jsou soudy zatíženy povinností rozhodovat v řadě jiných agend (azyly, některé cizinecké věci, některé věci stavební, zásahové a nečinnostní žaloby aj.) přednostně či v zákonem stanovených pořádkových lhůtách. Navíc se zavedením jednoinstančního řízení lze očekávat spíše větší podíl věcí, u nichž bude některým z účastníků spatřováno chybné rozhodnutí Úřadu, a tedy celkově větší počet žalob než nyní. Pokud nebude zajištěna dodatečná rozhodovací kapacita soudů, nebude možno zrychlené rozhodování zakázkových věcí zajistit. Jelikož půjde typově o věci spíše složitější, odborná i časová kapacita soudcovské činnosti, která bude nutno na přednostní rozhodování této agendy vyčlenit, bude vcelku významná.
U Krajského soudu v Brně jako místně příslušného správního soudu první instance bude jen velmi hrubým odhadem třeba posílit správní úsek o jednoho, možná až dva soudce. Toto není problém zajistit v řádu měsíců, vyžádá si to však trvalé vícenáklady ca 3,5 až 7 mil. Kč ročně (platy a veřejnoprávní pojistná soudců a jim příslušejících asistentů a administrativy); vícenáklady věcného charakteru (kancelář apod.) nejsme schopni kvantifikovat. 
Pokud nebude dodatečný výkon správního soudnictví personálně a organizačně, a tedy především finančně zajištěn, nelze zajistit naplnění základního cíle novely, tedy celkové zrychlení procesů v zakázkových věcech. Proto je třeba spolu se schválením novely garantovat zajištění finančních prostředků pro navýšení počtu soudců, pokud tato potřeba vyvstane. Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno
	Ke stanovení lhůt pro rozhodnutí soudu uvádíme, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska.
Otázka stanovení lhůty pro rozhodování soudu byla v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení projednávána s Ministerstvem spravedlnosti, které však nakonec vyjádřilo s touto úpravou rovněž nesouhlas.
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
	

	453
	Nejvyšší státní zastupitelství
	Předně je namístě uvést, že vždy vítáme legislativní změny, které přispívají k efektivnějšímu, hospodárnějšímu a účelnějšímu přezkumu veřejných zakázek, avšak domníváme se, že těchto cílů novelou, jak je koncipována, nebude v některých případech dosaženo.
V dané věci také poukazujeme na skutečnost, že zrychlený postup při přezkumu výběrových řízení a zadávání veřejných zakázek nesmí jít na úkor kvality přezkumu, natož na úkor zákonnosti zadávání veřejných zakázek.
Z novely zákona lze vyvodit, že v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh vzhledem k jednoinstančnímu rozhodování v senátní formě při posílení procesní odpovědnosti účastníků budou častěji podávány opravné prostředky k soudům, čímž může dojít k zahlcení soudů, přičemž samotná rozhodnutí soudů (ve věcech předběžných opatření a odkladných účinků žalob) vzhledem k časově limitovanému soudnímu rozhodování při přezkumu s ohledem na rozsah posuzovaných věcí a časovou náročnost nemusí dosahovat takových kvalit, jakých by soudní přezkum dosahoval bez časové limitace.
V dané věci je nutno také poukázat na jednoinstanční senátní rozhodování a samotné složení jednotlivých senátů, kdy Rada pro veřejné zakázky vytváří tříčlenné senáty. Každý senát se skládá ze dvou členů Rady pro veřejné zakázky a jednoho odborníka v oboru předmětu veřejné zakázky. Radu pro veřejné zakázky tvoří předseda, který není dle novely členem žádného senátu, a 6 nebo 8 členů, které jmenuje vláda podle výsledků výběrového řízení. S ohledem na shora uvedené a náplň práce jednotlivých senátů se jeví počet senátů, který lze vytvořit ze členů Rady pro veřejné zakázky, za nedostačující a samotné senáty budou přetíženy, což se může negativně projevit v kvalitě jejich práce, přičemž navýšení počtu členů Rady pro veřejné zakázky se jeví nehospodárným.
Ze shora uvedeného lze vyvodit, že takto vytvořená senátní či plenární rozhodnutí Rady pro veřejné zakázky budou následně přezkoumávat soudy s pevně stanovenou relativně krátkou lhůtou pro rozhodnutí (ve věcech předběžných opatření a odkladných účinků žalob).
Vzhledem k výše uvedenému se jeví samotná navrhovaná koncepce řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh za nesplňující shora uvedená kritéria efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti.
Tyto připomínky jsou zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Z důvodu odstranění rozporu s řadou připomínkových míst předkladatel musel ustoupit od konceptu Rady. Ve vztahu k připomínkám týkajícím se Rady tedy uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se však navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem. 

V rámci vypořádání připomínek bylo přistoupeno na základě četných podnětů ke 2 zásadním úpravám, které by měly snižovat motivaci dodavatelů k podávání účelových žalob (resp. pojímání správního soudu jako jakési automatické druhé instance):
• ponechání maximální výše kauce ve stávající výši 10 mil. Kč;
• vypuštění zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby, resp. před rozhodnutím soudu v návrhu na nařízení předběžného opatření.
V každém případě platí již od loňské novely ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb., že návrh na nařízení předběžného opatření je spojen s povinností složit zároveň kauci, a to ve výši kauce skládané před Úřadem. Dle údajů Krajského soudu v Brně bylo takových případů od přijetí loňské novely jen velmi málo, přičemž byla skládána kauce v paušální výši 100 000 Kč. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
Předkladatel je zároveň přesvědčen (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	454
	Nejvyšší státní zastupitelství
	1. K části první čl. I bodům 4 až 9 [k § 248 a § 248a zákona č. 134/2016 Sb.] a k části čtvrté [k zákonu č. 273/1996 Sb.]
Novelou zákona byla zřízena Rada pro veřejné zakázky (dále jen „Rada“), avšak postavení Rady ve vztahu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) není zcela jednoznačně v novele zákona stanoveno, a proto v tomto směru, za předpokladu setrvání na uvedené koncepci, je nutno novelu doplnit, že se jedná o specializovaný orgán Úřadu a je nutno přesně vymezit jaká oprávnění tento specializovaný orgán má a kdo je případným nadřízeným správním orgán (např. u stížností podle § 175 správního řádu atd.).
K tomuto bodu se také vztahují výše uvedené připomínky k počtu členů Rady a k zatíženosti jednotlivých senátů Rady.
Dále je nutno poukázat na složení senátů, kdy jeden ze členů (externí člen senátu) má být odborník v oboru předmětu veřejné zakázky, kdy tento člen senátu při své běžné pracovní zatíženosti se má navíc v relativně krátké době seznámit s podklady pro rozhodnutí do takové míry detailu, aby byl schopen adekvátně vystupovat při ústním jednání a při sestavování samotného rozhodnutí. Také je nutno konstatovat, že novela neřeší případnou indispozici externího člena senátu, který byl určen pro konkrétní řízení, kdy senát je způsobilý jednat a usnášet se, jen jsou-li přítomni všichni jeho členové, popřípadě zástupci stálých členů.
Tyto připomínky jsou zásadní.
	Akceptováno jinak
	Vzhledem k upuštění od konceptu Rady je již připomínka bezpředmětná.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	455
	Nejvyšší státní zastupitelství
	2. K části první čl. I bodům 24, 27 [k § 251 odst. 6 a § 252b zákona č. 134/2016 Sb.]
Novela zákona stanoví, že oznámení o zahájení řízení, jehož součástí je stejnopis návrhu na zahájení řízení, Rada odešle všem známým účastníkům řízení s výjimkou navrhovatele do 3 dnů od zahájení řízení. Z § 252 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, vyplývá, že zadavatel je povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů od jeho doručení. Společně s tímto vyjádřením zašle Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení. Z navrhovaného § 252b odst. 1 téhož zákona vyplývá, že senát Rady nařídí v řízení podle § 248 odst. 3 výše uvedeného zákona do 15 dnů od podání návrhu ústní jednání tak, aby se konalo v jediném jednání a bylo zahájeno do 20 pracovních dnů od podání návrhu. 
Z výše uvedeného vyplývá, že členové senátu Rady budou mít velmi krátkou dobu k seznámení se s dokumentací o zadávacím řízení před ústním jednáním, které se má konat do 20 pracovních dnů od podání návrhu, a u složitých výběrových řízení vše nasvědčuje tomu, že se členové senátu Rady nestihnou řádně seznámit s dokumentací o zadávacím řízení do takové míry detailu, aby byli schopni adekvátně vystupovat při ústním jednání.
Tyto připomínky jsou zásadní.
	Akceptováno jinak
	Zadavateli je stejnopis návrhu obligatorně doručován navrhovatelem ve lhůtě pro podání návrhu (§ 251 odst. 2 ZZVZ). Na této skutečnosti se novelou nic nemění. Od tohoto okamžiku pak zadavateli běží lhůta pro zaslání vyjádření k podanému návrhu. Nejpozději 10. kalendářní den po podání návrhu tak bude mít Úřad k dispozici toto vyjádření.  
Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Nelze také opomenout, že i v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	456
	Nejvyšší státní zastupitelství
	3. K části první čl. I bodům 43, 85, 86 [k § 257b, § 272b zákona č. 134/2016 Sb.]
Z navrhované úpravy vyplývá, že proti rozhodnutí Rady o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele není přípustný rozklad. Pravomocné rozhodnutí Rady o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
Z novely dále vyplývá, že žalobu proti rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle tohoto zákona lze podat do 2 týdnů ode dne doručení rozhodnutí žalobci a zmeškání lhůty nelze prominout, přičemž bylo-li v řízení o žalobě proti rozhodnutí nařízeno předběžné opatření nebo byl-li žalobě přiznán odkladný účinek, rozhodne soud o žalobě do 60 dnů ode dne podání žaloby. Lhůtu pro vydání rozhodnutí podle předchozí věty lze prodloužit až o 30 dnů, jde-li o zvlášť složitou věc, avšak tuto lhůtu nelze prodloužit opakovaně.
K tomuto je nutno uvést, že jednoinstanční rozhodování není v českém správním právu běžné, kdy k nápravě případných nedostatků a k odstranění vad nastupuje již jen soudní přezkum, který je navíc v některých případech, a to ve věcech předběžných opatření a odkladných účinků žalob, časově limitován, kdy soudu jsou stanoveny pevné lhůty pro rozhodování při přezkumu, přičemž takto navržený soudní přezkum nemusí být souladný s unijním právem, a proto takto navržený postup by měl být podroben odborné analýze ve vztahu k unijnímu právu.
Tyto připomínky jsou zásadní.
	Akceptováno částečně
	Ustanovení § 257b bylo upraveno – Pravomocné rozhodnutí Úřadu bude možné přezkoumat v přezkumném řízení, možná je rovněž obnova řízení.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou.
Podle přezkumných směrnic mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Druhý stupeň správního řízení byl vyhodnocen jako překážka v dosahování cíle spočívajícího v co nejrychlejším přezkumu. 
Ve vztahu k časové limitaci rozhodování soudu je možné uvést, že jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	457
	Nejvyšší státní zastupitelství
	4. K části první čl. I bodu 79 [k § 271a zákona č. 134/2016 Sb.]
Novela zákona zavádí Sbírku rozhodnutí ve věci veřejných zakázek. Z navrhovaného znění novely vyplývá, že Úřad vydává a uveřejňuje na svých internetových stránkách Sbírku rozhodnutí ve věci veřejných zakázek, ve které se uveřejňují vybraná rozhodnutí Rady, vybraná rozhodnutí senátů Rady a vybraná rozhodnutí Úřadu, pokud nebyla napadena rozkladem.
S ohledem na skutečnost, že sbírky rozhodnutí vydávají především orgány, které ve věcech rozhodují jako „poslední instance“, ke sjednocení rozhodovací praxe a k návodu, jak postupovat, je žádoucí, aby orgán, který má vydávat sbírku rozhodnutí a není „poslední instancí“ reflektoval při vydávání svých rozhodnutí na případné následné korekce ze strany soudů a tyto také uveřejňoval u svých publikovaných rozhodnutí.
Tyto připomínky jsou doporučující.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Ustanovení § 271a bylo odstraněno s ohledem na skutečnost, že předkladatel od konceptu Rady a její organizační struktury ustupuje. Doplněn byl § 272 odst. 2 - vybraná rozhodnutí budou uveřejňována za Úřad jako celek ve Sbírce rozhodnutí (databázi). Úřad může vždy nad rámec povinnosti dané mu zákonem Sbírku doplnit i o soudní rozhodnutí, pokud to shledá jako důvodné.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	458
	Hospodářská komora České republiky
	1. Současné trendy právních úprav ve správním řízení upřednostňují aplikaci různých odchylek od standardizovaného správního řízení upraveného ve správním řádu (zák. č. 500/2004 Sb.). Tyto trendy (navzdory všem proklamacím, jež předložený materiál obsahuje) jsou však integrální součástí i předloženého materiálu. Jako reálnou transparentnost a zjednodušení řízení ale HK ČR chápe co největší přiblížení se zásadám stanoveným právě ve správním řádu. Předkládaný materiál – ostatně skoro jako každý zákon vztahující se ke správnímu rozhodování – obsahuje stanovení výluk z použití správního řádu. Takový postup není dobrý pro občana ani pro instituce a zanáší nepřehlednost a chaos do správního rozhodování. Trend by ale měl být přímo opačný.
	Vysvětleno
	Již stávající zákon o zadávání veřejných zakázek obsahuje v úpravě přezkumu zadávání veřejných zakázek odchylky od správního řádu. Přestože se jedná obecně o nežádoucí jev, má předkladatel za to, že v případě přezkumu veřejných zakázek jsou dány důvody pro speciální úpravu. Zejména předmětem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh je řešení sporu mezi zadavatelem a dodavatelem. V mnoha členských státech EU není proces rozhodování takovýchto sporů prováděn ve správním řízení ale v řízení soudním. 
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	459
	Hospodářská komora České republiky
	2. Obecně je pochopitelný apel na to, aby rozhodování o veřejných zakázkách bylo efektivní a rychlé. Nicméně pouze rychlost sama o sobě nemusí být tím správným klíčem k rozumnému, smysluplnému a efektivnímu přezkumu veřejných zakázek. Programové prohlášení vlády uvádělo, že má být dosaženo efektivnějšího, potažmo rychlejšího, přezkumu veřejných zakázek. Nikde však nebylo definováno, že tomu tak musí být prostřednictvím jednostupňovosti rozhodování v prostředí Úřadu, který je ústředním orgánem státní správy. Návrhem se přezkum veřejných zakázek navrhuje téměř zcela vyjmout ze standardní struktury správního rozhodování, ačkoli se nadále bude jednat o klasické správní řízení, vč. zachování příslušnosti pod správními soudy (Krajský soud v Brně a Nejvyšší správní soud, tzn. dvoustupňovost soudního správního přezkumu). Dvoustupňovost ve správním řízení je však standardem českého práva; obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně objevit. Je otázkou, z jakého důvodu dochází k takovému posunu, takové změně, pouze ve vztahu k přezkumu veřejných zakázek. Není zřejmé, proč tedy v tomto ohledu není koncepčně požadována změna napříč celým právním řádem v České republice. Ostatně i v souvislosti s agendou Úřadu nelze přehlížet, že v ostatních agendách, které pod Úřad spadají zůstává dvoustupňovost řízení. Byť lze chápat snahu předkladatele o zrychlení přezkumu veřejných zakázek, otázkou zůstává, proč např. nevolil jinou cestu, a to např. cestu úplné apelace, která se postupně do českého právního řádu více dostává (např. stavební zákon). V kontextu kolektivního rozhodování (viz následující připomínka) je zřejmé, proč tuto cestu předkladatel nevolil, nicméně právě i tento pilíř (zrušení monokratického rozhodování – typické pro správní přezkum) je předmětem další zásadní připomínky. Současně nelze přehlížet, že případného zrychlení přezkumu lze docílit i dalšími opatřeními méně razantní povahy. Předkládaný model a argumenty pro zrychlení přezkumu prostřednictvím jednostupňového rozhodování pak nezohledňují možné negativní důsledky v podobě snížené důvěry účastníků řízení v ochranu jejich práv před správním orgánem a současně případný větší nápad na soudy. Zavedení tohoto způsobu rozhodování s sebou jistě ponese další důsledky, které je třeba domýšlet. Z žádných materiálů předkladatele nevyplývá, že by právě případné zvýšení nápadu případů na soudy zohlednil, je třeba počítat s tím, že každá akce vyvolává určitou reakci, a to právě třeba i na straně účastníků řízení při přezkumu veřejných zakázek. V tomto kontextu lze tedy považovat za vhodnější variantu ponechání druhé instance (v rámci správního přezkumu), přičemž s ohledem na tlak rychlosti rozhodování se jeví jako vhodné, např. zavedení již zmiňovaného principu plné apelace. Zůstala by tak zachována všechna pozitiva, která dvojinstanční režim přezkumu přirozeně přináší, a zároveň by došlo k vymezení „ping-pongu“ mezi prvním a druhým stupněm. Takové opatření by přineslo požadované zkrácení lhůt přezkumu a lze předpokládat, že by zůstala zachována jistota v nastolený způsob přezkumu veřejných zakázek.
	Vysvětleno
	Předkladatel nezpochybňuje, že programové prohlášení vlády je, co se týče cílů reformy obecnější. Právě proto byly tyto cíle upřesněny dohodou koaličních stran (K5) v prosinci 2023 a byla doplněna konkrétní opatření v podobě 5 pilířů reformy. 
Co se týká připomínky spočívající v zavedení jednoinstančního rozhodování pouze v oblasti veřejných zakázek a jeho údajného vyjmutí ze standardní struktury správního rozhodování, uvádíme, že se nejedná o první typ správního řízení, ve které by došlo tímto způsobem k urychlení (k počtu již dnes jednoinstančních správních řízení a k požadavku na urychlení dle směrnic EU viz dále). Řízení o návrhu, coby spor mezi dodavatelem a zadavatelem, se z hlediska své povahy (a pochopitelně i legislativního) podstatně odlišuje od řízení před ÚOHS v oblasti hospodářské soutěže i veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže jde zejména o odhalování a postihování zakázaných dohod a zneužití dominantního postavení. V daném případě jde o řízení zahajovaná ex offo s možností uložení sankce za přestupek a případně též zákazu plnění veřejných zakázek. V takovém případě je zcela legitimní, aby soutěžitelům zůstal zachován opravný prostředek v podobě rozkladu (jde o obdobu zachování druhé instance u řízení ve věcech veřejných zakázek zahajovaných ex offo). Úřad dále povoluje významnější spojení soutěžitelů. Zde jde sice o návrhové řízení, nicméně návrh podávají sami spojující se soutěžitelé a nehrozí ingerence třetích osob. V oblasti veřejné podpory Úřad plní pouze koordinační úlohu. 
V oblasti návrhových řízení u veřejných zakázek je situace jiná. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhého stupně správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou a že přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu o představovat neobvyklost.
Princip plné apelace návrh zakotvuje v případě řízení zahajovaných z úřední povinnosti u probíhajících zadávacích řízení. V případě návrhových řízení by se jednalo o značně nevhodný prostředek, zejména s ohledem na překvapivost rozhodnutí pro navrhovatele, pokud by mělo dojít ke změně v jeho neprospěch a měla mu být odňata možnost ušetřit kauci (65 %) zpětvzetím návrhu, které je možné pouze v prvním stupni (oproti řízení ex offo, kde se řízení vede pouze se zadavatelem a kde změna v rozkladu může být fakticky jen ve prospěch zadavatele). Plná apelace je v návrhových řízeních problematická též z pohledu silně kritizované monokracie a mimozákonného nastavení fungování rozkladových komisí. 
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. MMR nicméně je připraveno diskutovat případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – tato otázka bude ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	460
	Hospodářská komora České republiky
	3. Kolektivní rozhodování není typické pro správní řízení v České republice, skutečnost (viz např. informace v RIA), že jsou veřejné zakázky v zahraničí rozhodovány v některých případech v senátech není plausibilním důvodem, aby tohle bylo automaticky přejímáno do českého právního prostředí v případě přezkumu veřejných zakázek. Nad to nelze přehlížet, že změna v pravomoci předsedy Úřadu se mění pouze v agendě veřejných zakázek, v ostatních agendách (hospodářská soutěž, přístup k dopravní infrastruktuře, veřejná podpora atd.) bude dvouinstanční monokratický systém zachován. Jde tak o nekoncepční řešení. Lze předpokládat, že i nadále předseda Úřadu ponese formálně odpovědnost za fungování Úřadu v oblasti veřejných zakázek. V předložených materiálech HK ČR postrádá vůbec jednoznačné ukotvení rady (jednotlivých senátů) vůči Úřadu a vztah k předsedovi Úřadu. V souvislosti s kolektivním rozhodováním je třeba vnést námitku související s udržením jednotnosti rozhodovací praxe, čehož bude těžší docílit existencí samostatných nezávislých rozhodovacích těles, přičemž rozhodování pléna se případně mnohdy děje až ex post. Pokud by bylo hojně využíváno ex ante (viz připuštěná možnost dle § 248a zákona) postrádala by koncepce navrhovaného řešení smyslu. Dále je třeba upozornit, že programové prohlášení vlády pracovalo v zásadě se zrychlením přezkumu veřejných zakázek. Není zřejmé, jak by senátní rozhodování mělo tuto skutečnost podpořit a z jakého důvodu je tedy vůbec navrhováno. Naopak lze mít pochybnosti, jestli v tomto směru nebude efekt opačný, a to i při zohlednění textace § 248a zákona předávání věci plénu atp. V kontextu navrhované úpravy pak jsou tedy zesíleny pochybnosti o rychlosti senátního rozhodování o to více, že jsou pochybnosti, zda je počet senátů kapacitně dostatečně nastaven (k tomu srov. předkladatelem zmiňovaný německý model a zatížení senátů tam vs. nápad případů na Úřad – viz výroční zpráva Úřadu; podle předloženého návrhu senáty rozhodují i ve druhém stupni řízení zahájená z moci úřední, což je další agenda – zatížení – navíc). HK ČR současně upozorňuje, že v dosavadním systému nebylo ve stávajícím personálním složení Úřadu identifikováno problematické rozhodování ze strany osob podílejících se na rozhodování, tzn. místopředsedkyně a předsedy Úřadu. Pokud se problematické aspekty vyskytly v minulosti, byly řešeny personální změnou. Stát má nastavit dostatek mechanismů pro to, aby do vrcholných pozic obsazoval důvěryhodné osoby, nikoli aby uměle pod záštitou snížení potenciálního prvku korupce, zřizoval kolektivní orgán pro rozhodování, a to orgán, u něhož se rozmělňuje odpovědnost při rozhodování. Naopak výhodou monokratického rozhodování je osobní odpovědnost této osoby, nehledě na to, že závěry předsedy Úřadu jsou přezkoumatelné soudy. Teze o koncentraci moci v rukou předsedy Úřadu považuje HK ČR za nicneříkající populistická tvrzení. Předseda Úřadu je při své činnosti vázán právními předpisy. Nad rámec uvedeného je nutno upozornit, že jako vysoce nebezpečné a s vysokým korupčním potenciálem je vnímáno obsazování třetího člena senátu ad hoc. Bylo by alarmující, pokud by předkladatel skutečně předpokládal, že se např. advokáti budou přímo podílet a budou ovlivňovat rozhodování (viz informace v důvodové zprávě – využití členů ze současných rozkladových komisí). Role členů rozkladových komisí a osob rozhodujících v senátech jsou diametrálně odlišné.
	Akceptováno částečně, vysvětleno
	Z důvodu odstranění rozporu s řadou připomínkových míst předkladatel musel ustoupit od konceptu Rady. Ve vztahu k připomínkám týkajícím se Rady tedy uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se však navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem. 
Co se týká sjednocování rozhodovací praxe, předpokládá navrhovatel významnou úlohu místopředsedy pro veřejné zakázky. Tohoto cíle by měl být schopen dosahovat tím, že navrhne vhodné obsazení komisí z řad pracovníků Úřadu, a dále metodickým a organizačním řízením.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	461
	Hospodářská komora České republiky
	4. Z předkládací zprávy vyplývá, že předložený návrh nepočítá se zavedením čistě sporného řízení, pouze se zavedením dílčích prvků sporného řízení v modifikované podobě, kdy dochází k oslabení zásady vyšetřovací a potlačení zásady materiální pravdy, a naopak posílení zásady dispoziční. Již samotná koncepce nově pojaté právní úpravy vedení správního řízení zahájeného na návrh u Úřadu vzbuzuje značné nejasnosti, zda lze vůbec předpokládat, že je možné upravit charakter správního řízení způsobem, kdy má dojít pouze k potlačení zásady materiální pravdy, aniž by to nezpůsobovalo enormní právní nejistotu pro účastníky takto vedeného správního řízení. Ani z legislativního textu, ani doprovodných materiálů není jasné, jak bude správní řízení jako takové pro jeho účastníky vypadat – zejména fáze a způsob dokazování a jakou roli (byť je zjevné, že tato má být potlačena), bude v tomto ohledu zastávat Úřad. S ohledem na textaci předloženého návrhu je zjevné, že je vypuštěno ustanovení § 50 správního řádu, avšak současně zůstává ukotvena zásada materiální pravdy dle § 3 správního řádu, přičemž pro řízení u správního orgánu je typické, že tento má povinnost zjišťovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z předloženého materiálu však na řadě míst je zřejmé, že má být výrazně posilněn prvek sporu a prokazování jednotlivými stranami. Nicméně nelze přehlížet, že mnohdy účastníci řízení nejsou sami schopni některé důkazy předložit (zajistit) a jako vhodný se jeví stávající způsob přezkumu veřejných zakázek, kdy se Úřad aktivně zapojuje do zjišťování relevantních skutečností. V tom je spatřováno naplnění prvku veřejného zájmu v průběhu vedeného správního řízení, přičemž v souvislosti s veřejnými zakázkami je namístě vnímat, že tento je dán. Ostatně i z judikatury se opakovaně podává, že veřejné zadávání je na pomezí práva soukromého a veřejného. Pokud by řízení mělo být uzpůsobeno tak, že Úřad rozhoduje skutečně pouze na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky řízení, hrozí riziko „nejednotnosti“ rozhodovací praxe, neboť výsledek řízení bude o šikovnosti stran, popř. jejich právních zástupců. Zejména pro malé zadavatele tohle může být značně problematické zvládnout řízení bez právního zastoupení. Nicméně je otázkou, zda s ohledem na textaci § 257a písm. a) zákona (a to včetně jeho zdůvodnění v předkládací zprávě) to má být vůbec zadavatel, kdo má cokoliv prokazovat, neboť z předloženého návrhu se podává, že prokazovat má dodavatel (navrhovatel). Takové vychýlení rovnováhy mezi stranami lze též považovat za vysoce nežádoucí. Lze mít důvodné obavy, jaký tento aspekt bude mít dopad na dodavatele a potažmo jejich ochotu účastnit se veřejného zadávání, čehož důsledkem může být zakonzervování trhů na pár etablovaných dodavatelů. Dalším důsledkem navrhované úpravy může být, že přijetí tohoto přístupu k vedení řízení (spor pouze stran), může vyústit v nežádoucí stav v podobě zhoršené předvídatelnosti rozhodování u Úřadu, neboť jeho výsledky budou úzce souviset se šikovností stran.
	Vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Co se týká § 257a písm. a), v textu ustanovení není výslovně uvedeno, že by bylo důkazní břemeno přeneseno výhradně na navrhovatele. Formulace v důvodové zprávě, z níž bylo zřejmě možné takový názor získat, bude v rámci vypořádání připomínek upravena – v tomto směru děkujeme za upozornění. Předkladatel je však přesvědčen, že ani z formulace § 252a ani předmětného ustanovení nevyplývá, že mělo dojít k přenesení důkazního břemena výlučně na navrhovatele, a to zejména v případech, kdy důkazní povinnost stíhá dle dosavadní judikatury zadavatele, tedy např. ohledně podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Tomu ostatně odpovídá použitá formulace § 257a písm. a): „… nebylo prokázáno…“.
Navrhovaná úprava omezuje přezkoumávání zadávacího řízení ve věcech, kterých se netýká návrh, a zdůrazňuje procesní aktivitu stran. Nicméně jejím dopadem není změna hmotného práva. Tedy skutečnost, že návrh např. na přezkum zadávacích podmínek bude zamítnut, není možné automaticky interpretovat tak, že určitý postup je v souladu se zákonem. Zároveň však nadále platí (viz § 252a odst. 2), že Úřad je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	462
	Hospodářská komora České republiky
	B. ZÁSADNÍ KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY
1. Připomínka k Části první, novelizačním bodům 6 až 8 - § 248 
HK ČR požaduje text § 248 přepracovat ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Zcela nekoncepčně je zaváděn přezkum veřejných zakázek malého rozsahu v případě návrhových případů. Tohle je dovozováno z toho, že předkladatel nově rozděluje dozor a řízení o návrhu, přičemž ve vztahu k řízení o návrhu není pravomoc Úřadu (Rady) vůči veřejným zakázkám malého rozsahu omezena.
Postavení Rady vůči Úřadu není v legislativním textu dostatečně vyjasněno. Z navrhovaného § 2a odst. 1 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se podává, že se zřizuje Rada pro veřejné zakázky. Podle důvodové zprávy má jít o „specializovaný orgán Úřadu“. Je však otázkou, zda tato skutečnost (že se jedná o součást Úřadu, a nikoli o odlišný správní orgán) dostatečně vyplývá z legislativního textu. Jde o zásadní věc (příslušnost k instančnímu přezkumu, identifikace pro soudní spory atp.), kterou je třeba jednoznačně vyjasnit způsobem, který nebude připouštět žádné pochybnosti.
	Akceptováno
	Děkujeme za upozornění. Text navrhovaného § 248 odst. 3 byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že návrh nelze podat proti veřejným zakázkám malého rozsahu (resp. všem postupům dle § 248 odst. 2).
Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích. Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	463
	Hospodářská komora České republiky
	2. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 9 - § 248a 
HK ČR požaduje text § 248a přepracovat ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Nově je zaveden způsob kolektivního rozhodování. Tím může dojít k ohrožení předvídatelnosti, resp. jednotnosti rozhodovací praxe, a tedy ke snížení právní jistoty. S ohledem na text zákona i důvodové zprávy je zjevné, že této skutečnosti si je vědom i předkladatel, když v odst. 2 a 3 konstruuje situace, ve kterých má rozhodovat plénum.
Tím dochází ke složitým mechanismům v rozhodování a de facto je zaváděn i určitý typ „ping pongu“ mezi senáty a plénem a může docházet ke zdržení. Z hlediska jednotnosti rozhodování lze upozornit, že skutečnost, zda určitá otázka bude postoupena plénu je zcela na libovůli daného senátu, pakliže nejde o obligatorní postup předložení věci plénu.
Obecně pak je připomínka ke lhůtám, které jsou stanovány, zda je nutné takto zalhůtovávat dílčí kroky a úkony; není zřejmé, co k tomu předkladatele vede. Lze si představit, že tohle může být provozně problematické, přičemž nelze přehlížet, že mezi senáty a plénem budou z povahy věci typicky řešeny ty nejsložitější právní otázky.
Jako sporné se potom jeví i doručování v rámci daného správního orgánu, tzn. doručování mezi plénem a senáty.
	Akceptováno
	S ohledem na změnu koncepce (opuštění koncepce Rady) bude uvedené ustanovení z návrhu vypuštěno.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	464
	Hospodářská komora České republiky
	3. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 17 - § 251 odst. 1 nově vkládaná poslední věta 
HK ČR požaduje novelizační bod 17 zrušit bez náhrady.
Odůvodnění:
Vyloučení aplikace § 37 odst. 3 správního řádu se jeví jako problematické, důvody pro vyloučení tohoto ustanovení nejsou dostatečně osvětleny v důvodové zprávě či v RIA popsány.
	Akceptováno
	Předmětná věta byla z návrhu vypuštěna. Rovněž bylo v této souvislosti zrušeno původně navrhované vypuštění konce věty v § 257 písm. a).
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	465
	Hospodářská komora České republiky
	4. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 24 - § 251 odst. 6 (týká se i novelizačního bodu 23)  
HK ČR požaduje novelizační bod 24 zrušit bez náhrady.
Odůvodnění:
Není zřejmé, z jakého důvodu není oznámení o zahájení správního řízení doručováno navrhovateli. HK ČR považuje za vhodné, aby i navrhovatel měl zpětnou vazbu o tom, že jeho podání bylo doručeno a správní řízení bylo zahájeno, vč. procesního poučení o vedeném řízení, jak to nyní Úřad dělá. Lhůtu 3 dnů pro oznámení o zahájení správního řízení považuje HK ČR za příliš krátkou. Navrhuje proto úpravu na 3 pracovní dny.
	Akceptováno
	Z okruhu adresátů oznámení o zahájení řízení byla vypuštěna výjimka ve vztahu k navrhovateli. Lhůta pro oznámení o zahájení správního řízení byla z návrhu vypuštěna (a ponechána tak na obecné právní úpravě – bez zbytečného odkladu).
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	466
	Hospodářská komora České republiky
	5. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 25 – zrušení § 252 odst. 2 
HK ČR požaduje novelizační bod 25 zrušit bez náhrady a dikci odst. 2 v zákoně zachovat.
Odůvodnění:
Není zjevné, proč je vypuštěno dané pravidlo o tom, kdy neplyne lhůta pro vydání rozhodnutí. Ke zrychlení rozhodování jeho vypuštěním nedochází. Nelze přehlížet, že Úřad bude mít dokumentaci až později. Obecně považuje HK ČR za vhodné, aby lhůty pro jednání a vydávání rozhodnutí byly vázány na moment, kdy má dozorový orgán k dispozici relevantní podklady pro rozhodování, resp. dokumentaci o zadávacím řízení.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel vychází z toho, že Úřad bude mít při zahájení řízení k dispozici nově návrh včetně námitek a rozhodnutí o nich (které obsahují základní informace o předmětu sporu a obrany zadavatele proti namítaným skutečnostem); zadávací dokumentace a řada dalších dokumentů z průběhu zadávacího řízení je k dispozici veřejně na profilu zadavatele. Pro prvotní posouzení návrhu tyto dokumenty podle našeho názoru postačují (a např. v případě návrhu proti zadávacím podmínkám dokumentace o zadávacím řízení příliš nových informací nepřinese). Následně bude mít Úřad dalších zhruba 10 pracovních dní, aby se seznámil s případnými informacemi vyplývajícími z dokumentace o zadávacím řízení.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	467
	Hospodářská komora České republiky
	6. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 27. - § 252a odst. 4 
HK ČR požaduje text § 252a odst. 4 vypustit bez náhrady, příp. alternativně návrh upravit a zapracovat výslovnou odpovědnost Rady za prokázání rozhodných skutečností.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava oslabuje zásadu vyšetřovací a posiluje zásadu projednací, tj. úřad sám důkazy nevyhledává a je na účastnících, jaké skutečnosti prokáží. Oslabuje se zásada materiální pravdy (povinnost zjistit objektivní pravdu) a posiluje naopak zásada formální pravdy (vychází se z toho, co bylo prokázáno). Tím by se řízení vzdalovalo od zásad řízení trestního a přibližovalo se k zásadám civilního řízení. Dle názoru HK ČR to není správné, neboť se jedná o přezkum úkonů zadavatele, který za pochybení bude trestán, tudíž by se při správním trestání mělo analogicky postupovat jako v trestním řízení a nikoli jako v řízení civilním.
Důkazní břemeno nesou účastníci řízení, Rada může, avšak nemusí, provést i jiné důkazy, a to pouze za určitých okolností. Explicitně je vyloučena povinnost správního orgánu zajistit podklady pro vydání rozhodnutí. Návrh novely tak a priori maří účel státního dozoru nad veřejným zadáváním. Je nezbytné zdůraznit, že drtivá většina přezkumu veřejných zakázek se realizuje na základě návrhových řízení. Funkční dozor proto přímo vyžaduje, aby rozhodnutí Úřadu reflektovala objektivní skutečnosti a okolnosti každého posuzovaného případu. Jejich předložení pochopitelně nelze očekávat od účastníků řízení, kteří mají své vlastní zájmy. Aktivita Úřadu k opatření podkladů rozhodnutí, a tedy dosud uplatňovaná vyšetřovací zásada, je proto nenahraditelná. V řízení vedeném převážně projednací zásadou, které předpokládá novela, se Rada běžně spokojí s důkazy předloženými účastníky a v rozhodnutí se pouze přikloní k „přesvědčivější“ argumentaci některého účastníka. O reálném dozoru nelze v takovém případě vůbec uvažovat.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Vyloučení § 50 odst. 3 dle našeho názoru lépe odpovídá posílení projednací zásady, která je jednou z nosných idejí reformy a jíž se sleduje omezení řízení pouze na skutečnosti, kterých se navrhovatel domáhá v návrhu. Nevyloučení § 50 odst. 3 by dle našeho názoru mohlo vést k tomu, že by Úřad mohl být nucen přezkoumávat návrh i nad jeho rámec, což je nežádoucí (k tomu má případně Úřad možnost zahájit řízení z úřední povinnosti). Zároveň nezpochybňujeme, že se i v tomto řízení uplatní § 2 odst. 4 správního řádu, což předkladatel považuje s ohledem na ochranu veřejného zájmu za dostačující. To je vyjádřeno mj. v § 252a odst. 2, dle něhož má Úřad povinnost zjistit skutkový stav, přičemž k tomu může případně provést i účastníky nenavržené důkazy.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	468
	Hospodářská komora České republiky
	7. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 27 – § 252b  
HK ČR požaduje zrušit, příp. přehodnotit lhůty stanovené v ustanovení § 252b ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Nastavení fungování (rozhodování) Rady považuje HK ČR za vysoce problematické. Není standardem takto detailně stanovovat dílčí lhůty, které lze považovat za poměrně krátké. Zde by mělo být ponecháno na vyhodnocení rozhodovacího aparátu v návaznosti na složitost věci, kdy bude činit konkrétní úkony. Obecně ani není zřejmé, z jakého důvodu předkladatel de facto povinně (až na výjimečné situace) nařizuje ústní jednání. Takový návrh je zcela netypický; odůvodnění větší mírou akceptovatelnosti rozhodnutí považuje HK ČR za nedostatečný. Obecně je správní řízení charakteristické písemnou povahou, stejně tak veřejné zadávání jako takové. Lze si představit, že ústní jednání může být vhodné a přínosné, ale pouze v některých případech dle povahy sporu. Povinnost ústního jednání za každou cenu nepovažuje HK ČR za vhodnou (ani soudy povinně nemají ústní jednání).
Jako problematické vnímá HK ČR zalhůtování jednotlivých kroků/úkonů. Je otázkou, jestli bude vždy přínosem mít sdělený předběžný právní názor, pokud Rada ještě nebude mít dostatečně zjištěn stav věci (tou dobou třeba ještě může probíhat provádění důkazů). Jako logičtější se jeví stanovení pravidla pro vydání rozhodnutí, přičemž proces a průběh vedení řízení (načasování jednotlivých úkonů) ponechat na dozorovém tělesu.
HK ČR současně upozorňuje, že není zřejmé, co je vlastně účelem ústního jednání. Zda je to prosté sdělení názoru Rady, či možnost Rady vyjasňovat si některé otázky. Současně z daného ustanovení neplyne žádný průběh ústního jednání, zejména to, v které části ústního jednání je předběžný právní názor sdělen. Rovněž není zřejmé, zda se Rada vůbec může odklonit od předběžného právního názoru a co se bude dít v takové situaci.
Nad rámec výše uvedeného lze doplnit, že návrh novely vůbec neřeší případné omluvy z účasti na ústním jednání.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel je přesvědčen, že v převážné většině případů bude možné v dané lhůtě 20 pracovních dní dospět k tomu, aby byl v rámci ústního jednání prezentován předběžný právní názor. Zároveň nezpochybňujeme, že ve složitějších případech nebude možné v dané lhůtě dojít ke konečnému posouzení případu. Nicméně i v takovém případě má podle našeho názoru konání ústního jednání smysl, přinejmenším proto, aby Úřad informoval účastníky o tom, v jakém stavu se projednávání případu nachází, projednal další směr dokazování a následně ústní jednání přerušil a stanovil termín jeho dalšího pokračování. Jedná se o vhodnější postup než, aby účastníci byli delší dobu v nejistotě, co se vlastně v řízení děje a co mohou očekávat. Je také možné v takovém případě ústní jednání nenařídit podle § 252b odst. 2, pokud by nařízení nebylo účelné. Nelze také opomenout, že i v daném případě se jedná o pořádkovou lhůtu.
K obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby případě návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné, jak již bylo uvedeno, možné ústní jednání nenařídit.
Průběh ústního jednání je popsán v § 252b odst. 3 (po úpravě odst. 2), tedy tak, že nejprve bude sdělen předběžný právní názor a následně budou mít účastníci možnost se k němu vyjádřit. V důvodové zprávě zůstal nedopatřením text, který neodpovídá navrhovanému znění (za což se předkladatel omlouvá). Důvodová zpráva bude upravena v duchu textu zákona. Zároveň je však ustanovení o ústním jednání formulováno poměrně obecně, aby jeho ostatní průběh mohl Úřad přizpůsobit konkrétnímu případu, samozřejmě v rámci limitů daných správním řádem. Účastník, který by nedokázal reagovat v rámci ústního jednání, má v každém případě právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (ustanovení § 261 odst. 3 bude v návrhu nakonec ponecháno).
S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	469
	Hospodářská komora České republiky
	8. Společná připomínka k Části první, novelizačním bodům 31. a 32. - § 255 odst. 1 a 2 
HK ČR požaduje horní hranice kaucí v textu § 255 odst. 1 a 2, vždy v prvních větách nesnižovat na zamýšlených 2 mil. Kč, resp. 5 mil. Kč a ponechat je na původních částkách v obou případech ve výších 10 mil. Kč. 
Odůvodnění:
HK ČR nepovažuje za rozumné radikálně snižovat horní hranici kauce v případě odst. 1 z 10 mil. Kč na 2 mil. Kč, tj. na 1/5 stávající částky, a v případě odst. 2 z 10 mil. Kč na 5 mil. Kč, tj. na 1/2 stávající částky. Radikální snížení horní hranice kauce vysoce pravděpodobně povede k potenciálně více podaným návrhům a také k více řízením před Úřadem. Reálně pak hrozí, že ten na to nemusí mít odpovídající kapacitu a bude pro něj obtížné dodržovat zákonné lhůty pro rozhodování. To ve svém důsledku povede k prodlužování termínů pro uzavření smluv, což není žádoucí.
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	470
	Hospodářská komora České republiky
	9. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 43. - § 257a písm. a) 
HK ČR požaduje ustanovení § 257a písm. a) uzpůsobit reálné povaze sporů, jinak dojde k ochromení přezkumu veřejných zakázek nedůvodným zamítáním návrhů. Rozhodnutí budou nepředvídatelná a dojde k významnému omezení aplikovatelnosti předchozí rozhodovací praxe.
Odůvodnění:
Důvodová zpráva k navrhované úpravě uvádí doslova: „Změna textace reflektuje posílení projednací zásady, podle které je navrhovatel povinen prokázat, že došlo k pochybením zadavatele specifikovaným v návrhu. Zamítnutí návrhu tak v tomto případě představuje následek neunesení důkazního břemene ze strany navrhovatele.“ V návaznosti na odůvodnění uvedené u připomínky č. 1 (§ 252a) je třeba zdůraznit, že častým obsahem návrhů jsou otázky právního výkladu zákona, který musí zodpovědět správní orgán. Je těžko představitelné, aby v takových případech zadavatel anebo navrhovatel cokoliv úspěšně „prokazovali“. Zamítnutí návrhu nelze vázat na to, co se navrhovateli podařilo prokázat, ale na to. zda k úkonům nebo opomenutím zadavatele, které nejsou v souladu se zákonem, fakticky došlo.
	Vysvětleno
	Původně navrhované ustanovení § 257a bude vypuštěno a ponecháno bude stávající znění § 265.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	471
	Hospodářská komora České republiky
	10. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 43 – § 257b  
HK ČR požaduje zrušit ustanovení § 257b bez náhrady.
Odůvodnění:
Vyloučení dvoustupňovosti v rozporu s tím, co je standardem českého práva. Dvoustupňovost je obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně objevit. Z hlediska rychlosti nemůže soudní přezkum dvoustupňovost rozhodování nahradit.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Český právní řád zná již více než 10 správních řízení, která jsou jednoinstanční. Z návrhu zákona bylo vypuštěno ustanovení o tom, že pravomocné rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	472
	Hospodářská komora České republiky
	11. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 43. - § 257a písm. d) 
HK ČR požaduje ustanovení § 257a písm. d) vypustit bez náhrady.
Odůvodnění:
Novela zavádí důvod zamítnutí návrhu ve znění: „Rada návrh zamítne, pokud navrhovatel neprokázal, že mu v důsledku úkonu nebo opomenutí zadavatele, které nejsou v souladu s tímto zákonem, vznikla nebo hrozí újma na právech.“ Prokazování újmy je snadné v jednoznačných případech, jako např. nezákonné vyloučení dodavatele. Na druhou stranu je však prokazování újmy velmi obtížné při návrzích proti omezujícím, objektivně nedůvodným nebo diskriminačním zadávacím podmínkám. Navíc zamítnutí návrhu v případě, že navrhovatel není legitimován k jeho podání, tedy, že mu mimo jiné nevznikla nebo nehrozí újma, je již upraveno v § 257a písm. b) zákona. Samostatný důvod zamítnutí návrhu v případě neprokázání újmy je tak nadbytečný.
	Akceptováno
	Původně navrhované ustanovení § 257a bude vypuštěno a ponecháno bude stávající znění § 265.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	473
	Hospodářská komora České republiky
	12. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 46. - § 259a odst. 2 písm. d) 
HK ČR požaduje ustanovení § 259a odst. 2 písm. d) vypustit bez náhrady.
Odůvodnění:
Navrhované ustanovení § 259a odst. 2 písm. d) ukládá Úřadu bezpodmínečně zastavit správní řízení, pokud zadavatel uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky. Tato povinnost je ale uložena obecně, bez bližší specifikace či omezení. Zahrnuje tedy i případy, kdy k podpisu smlouvy dojde přes blokační lhůtu, která by měla uzavření smlouvy v průběhu správního řízení zabránit. V takovém konkrétním případě je zastavení správního řízení zcela nepřijatelným benefitem pro zadavatele, který sám porušil blokační ustanovení. S ohledem na zájem na efektivním přezkumu postupu zadavatele, jakož i z důvodu prevence a ochrany oprávněných zájmů dodavatelů, je takové jednání zadavatele nutno sankcionovat, a nikoliv „odměňovat“ zastavením prošetřování veřejné zakázky. I pro event. soukromoprávní spory o náhradu škody chybujícím zadavatelem je nutné, aby Úřad porušení jeho povinností došetřil a konstatoval, byť formálně nemůže uložit nápravné opatření.
	Neakceptováno
	Podle tohoto ustanovení Úřad řízení usnesením zastaví, jestliže zadavatel v průběhu správního řízení uzavřel smlouvu na plnění předmětu přezkoumávané veřejné zakázky. V takovém řízení již totiž nelze uložit nápravné opatření podle § 263. Úřad má vždy možnost zahájit v daném případě řízení ex offo, případně může být podán návrh na vyslovení zákazu plnění smlouvy.
Dosavadní ustanovení § 257 písm. j) bylo shledáno souladným s ústavním pořádkem (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/21 dne 2. listopadu 2021, https://www.e-sbirka.cz/sb/2021/484?zalozka=text).
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	474
	Hospodářská komora České republiky
	13. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 51 – § 261 odst. 2  
HK ČR požaduje dopracovat ustanovení § 261 odst. 2 ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Zcela nestandardně je uveden taxativní výčet institucí a osob, u kterých je možno žádat o odborné stanovisko, aniž by pro to existoval nějaký důvod. Ustanovení se jeví jako neefektivní. Rovněž není vyřešeno, jaký bude mít znalecký posudek (doba pro jeho zpracování) vliv na lhůtu pro rozhodování – vyhotovení znaleckého posudku může trvat poměrně dlouho.
	Akceptováno částečně
	Předkladatel nejprve uvádí, že v rámci vypořádání připomínek provedl úpravu ve vztahu k řízením zahajovaným z moci úřední, u nichž ponechává dosavadní úpravu § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň s ohledem na připomínku Ministerstva spravedlnosti na možný nesoulad se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, došlo k částečné přeformulaci ustanovení tak, aby rozlišovalo mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	475
	Hospodářská komora České republiky
	14. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 86. - § 272b odst. 3 
HK ČR požaduje ustanovení § 272b odst. 3 vypustit bez náhrady.
Odůvodnění:
Soud vydává předběžné opatření (na návrh žalobce) po předběžném posouzení věci, nikoliv automaticky. Vydání předběžného opatření není nárokové a záleží výhradně na úvaze soudu. Předběžné opatření je vydáno pouze za situace, kdy myšlenkový proces soudu seznal důvodnost jeho vydání. 
V souvislosti se shora uvedeným tedy není zřejmé, co konkrétně má kauce až 2 mil. Kč, kterou by měl žalobce (dodavatel) složit, zaručovat. Že se soud ve svém meritorním rozsudku neodchýlí od předběžného posouzení, na jehož základě vydával předběžné opatření? Kauce do výše 2 mil. Kč je na tomto místě zcela nemístná. Žalobce má ručit za „férovost“ své žaloby, přestože samotný soud seznal po předběžném posouzení vydání předběžného opatření za důvodné? Dodavatelé zde zcela nedůvodně a nepřiměřeně trpí za to, že předběžná opatření nemůže ve správním soudnictví vydávat soud ex-offo.
	Vysvětleno
	S nařízením předběžného opatření je svázána lhůta pro rozhodnutí o žalobě (§ 272b odst. 2). Složení kauce tedy povede k dřívějšímu vyřízení věci. Návrh na nařízení předběžného opatření nemusí být podán.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	476
	Hospodářská komora České republiky
	15. Připomínka k Části třetí, novelizačnímu bodu 2 – § 27o  
HK ČR požaduje přehodnotit výši odměny člena Rady ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Odměňování osob rozhodujících ve veřejných zakázkách by mělo být zvýšeno, aby Úřad získal pro senátní rozhodování dostatečné personální kapacity.
	Akceptováno jinak
	S ohledem na změněnou koncepci (vypuštění Rady) nedojde k novelizaci zákona o platu.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	477
	Hospodářská komora České republiky
	16. Připomínka k Části čtvrté, novelizačnímu bodu 2 – § 1b  
HK ČR požaduje přehodnotit způsob výběru předsedy Úřadu ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Navrhovaný způsob výběru předsedy Úřadu považuje HK ČR za nekoncepční. Neexistuje žádný důvod, aby byl předseda Úřadu navrhován (ustanovován) do funkce takto výrazně odlišně oproti jiným ústředním orgánům státní správy.
	Neakceptováno
	Předkladatel setrvává na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je žádoucí jak z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti, tak v širším kontextu též s ohledem na čl. 4 směrnice 2019/1/EU o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech.  V rámci připomínkového řízení byly vzneseny připomínky požadující výběrové řízení též na pozici místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. To se jeví jako vhodné i s ohledem na posílenou roli místopředsedy po opuštění systému Rady a senátů.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	478
	Hospodářská komora České republiky
	17. Připomínka k Části čtvrté, novelizačnímu bodu 4 – § 2a  
HK ČR požaduje jasně vymezit vztah Rady k Úřadu, a to ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Je třeba vyjasnit, jaké postavení má Rada vůči Úřadu. Není postaveno najisto, zda se jedná o samostatný správní orgán. 
HK ČR současně upozorňuje a jako zásadní uplatňuje též připomínku týkající se kapacit senátů. Je třeba, aby senáty byly personálně dostatečně kapacitně zajištěny. Dostatečné personální kapacity jsou klíčem k požadovanému zrychlení rozhodování.
	Akceptováno
	S ohledem na změnu koncepce spočívající v opuštění konceptu Rady již není připomínka relevantní.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	479
	Hospodářská komora České republiky
	18. Připomínka k Části čtvrté, novelizačnímu bodu 4 – § 2g odst. 1 
HK ČR požaduje přehodnotit institut externího člena senátu, a to ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Zavedení statusu externího člena senátu je, jak již bylo uvedeno, vnímáno jako vysoce problematické, a to nejen s ohledem na obsazování k jednotlivým případům, tak i vůbec možnost/ochotu těchto osob se takto rychle (viz např. zalhůtování ke sdělení předběžného právního názoru) podílet na rozhodování, když tato osoba bude zaměstnána jinde. Jako problematické vnímá HK ČR případné zapojení advokátů do rozhodování ústředního orgánu státní správy. HK ČR vnímá zásadní rozdíl: pokud by působil v pozici člena rozkladové komise, tam odpovědnost přebírá ten, kdo vydává rozhodnutí, tzn. v prostředí Úřadu, předseda Úřadu. Pokud by mělo být nastaveno senátní rozhodování, má HK ČR za to, že lepší variantou je senát o třech stálých členech.
	Vysvětleno
	Se zapojením externího odborníka se zkušeností z praxe se počítá i nadále, coby členem komise. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by (tak jako dnes členové rozkladové komise) garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení odborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	480
	Hospodářská komora České republiky
	C. ZÁSADNÍ KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKA NAD RÁMEC MATERIÁLU
1. Připomínka k Části první, rovnosti práv zadavatele a dodavatele v otázkách zastoupení - § 43 zákona 
HK ČR požaduje narovnat práva zadavatele a dodavatele v otázkách zastoupení – tuto otázku je nutno v novele doplnit např. v označení § 43 a jeho odst. 1 zákona takto:
„§ 43
Smluvní zastoupení zadavatele a dodavatelů
(1) Zadavatel a dodavatelé se může mohou při provádění úkonů podle tohoto zákona souvisejících se zadávacím řízením nechat smluvně zastoupit jinou osobou. Tím není dotčena jeho odpovědnost za dodržení pravidel stanovených tímto zákonem.“
Odůvodnění:
Stávající znění zákona výslovně připouští zastoupení zadavatelů veřejných zakázek obecným zmocněncem – viz § 43 „Smluvní zastoupení zadavatele“. Těmito zmocněnci jsou často nejenom advokáti, ale i poradenské, konzultační a odborné společnosti atp. 
Že mohou být strany ve správním řízení zastoupeny obecným zmocněncem, je sice obecně platný fakt, nicméně § 43 zákona zakládá zbytečné výkladové nejasnosti. Kromě toho je nepřijatelně disproporční, aby zadavatelé mohli být zastoupeni (mnohdy i levnějšími) specializovanými poradenskými firmami, kdežto dodavatelé byli nuceni využívat pouze služby advokátů. Takové spory již v minulosti proběhly a byly soudy rozhodnuty ve prospěch rovnoprávnosti zadavatelů a dodavatelů. Pro odstranění výkladových nejasností by bylo nanejvýš vhodné přiznat možnost obecného zastoupení výslovně i dodavatelům.
	Vysvětleno
	Cílem úpravy § 43 je mj. omezení zastoupení zadavatele při provádění zásadních úkonů v zadávacím řízení (výběr dodavatele, vyloučení účastníka, zrušení zadávacího řízení a rozhodnutí o námitkách) a zároveň odstranění pochybností u některých druhů zadavatelů (např. obcí), zda je takové zastoupení přípustné. V případě dodavatelů je situace řešena obecnými právními předpisy, a tak není další regulace nutná. Možnost využívat poradenské firmy se v případě zadavatelů a dodavatelů neliší.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	481
	Hospodářská komora České republiky
	1. Připomínka k Části první, nepřiměřenosti kauce – novelizační body 31. a 34 - § 255 zákona 
HK ČR doporučuje 
a) sjednotit maximální výši kauce u koncesí a veřejných zakázek;
b) novelizační bod 34 zrušit bez náhrady;
c) text § 255 reformulovat – kauci je ve smyslu níže uvedeného odůvodnění vydělit nejvyšším počtem zamýšlených účastníků rámcové dohody a fixním počtem 10 pro dynamický nákupní systém (obvyklý počet účastníků dynamického nákupního systému). 
Odůvodnění:
Ad a) Ani z důvodové zprávy se nepodává, proč je maximální výše kauce u koncesí a veřejných zakázek rozdílná (doposud byla shodná).
Ad b) Vracení kauce pro zpětvzetí návrhu ze strany navrhovatele zavádí absurdní pravidlo. Pokud navrhovatel do 5 pracovních dnů od sdělení předběžného právního názoru vezme návrh zpět, bude mu vráceno 65 % kauce. Pokud to však učiní později, legislativní text stanovuje, že mu bude vráceno 100 % kauce, tudíž chybí motivace, aby navrhovatelé rychle reagovali na sdělený předběžný názor případným zpětvzetím návrhu.
Ad c) Předpokládaná hodnota rámcové dohody nebo dynamického nákupního systému (DNS) bývá zadavateli významně nadhodnocována, aby vytvořila dostatečnou rezervu pro eventuální budoucí plnění. Zároveň platí, že plnění z rámcové dohody či DNS je ze strany dodavatele nevymahatelné, tedy neurčité co do rozsahu. A stejně tak platí, že plnění z rámcové dohody a DNS je rozděleno mezi všechny účastníky, kterých může být značný počet. Novelizované ustanovení ovšem nutí jednoho navrhovatele, aby hradil kauci za celkovou hodnotu RD nebo DNS pro všechny dodavatele. Celková hodnota rámcové dohody či DNS je ryze hypotetickou částkou, přičemž reálné plnění každého jednoho účastníka (tedy i navrhovatele) s pravděpodobností hraničící s jistotou takové výše nedosáhne. Přesto má navrhovatel z této maximální částky skládat kauci.
	Akceptováno částečně
	a) Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši.
b) Pro případy, kdy by navrhovatel vzal návrh zpět po uplynutí lhůty podle § 255 odst. 4, upravujeme text odst. 3 písm. b) tak, aby bylo zřejmé, že v takovém případě se kauce nevrací.
c) Ponechává se výpočet kauce z předpokládané hodnoty rámcové dohody a dynamického nákupního systému, jelikož potenciálně může jeden dodavatel jednotlivé veřejné zakázky získat. Blokace uzavření rámcové dohody nebo zavedení dynamického nákupního systému má dopady na celé tyto zvláštní postupy, a tak je přiléhavé určit výši kauce podle těchto celků.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	482
	Hospodářská komora České republiky
	2. Připomínka k Části první, neodstranitelnosti vad návrhu – novelizační body 37. a 38. - § 257 zákona 
HK ČR doporučuje text § 257 písm. a) až d) doplnit a upravit takto:
„§ 257
Zastavení řízení
Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže
a) návrh neobsahuje obecné náležitosti podání stanovené správním řádem nebo označení zadavatele nebo v něm není uvedeno, čeho se navrhovatel domáhá, nebo k návrhu není připojen doklad o složení kauce ve výši podle § 255 a navrhovatel tyto nedostatky návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil,
b) návrh neobsahuje, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech a navrhovatel tento nedostatek návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil,
c) nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 a navrhovatel tento nedostatek návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil,
d) k návrhu zasílanému Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku nejsou připojeny podané námitky nebo rozhodnutí o námitkách, pokud bylo navrhovateli doručeno, a navrhovatel tento nedostatek návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil,“
Odůvodnění:
Reforma nezavádí, ale naopak ještě důsledněji potlačuje institut odstranitelnosti vad návrhu. K tomu důvodová zpráva: „Rada tak není oprávněna pomoci podateli s odstraněním nedostatků jeho podání nebo jej vyzvat k jejich odstranění.“ Upření základního práva daného správním řádem, by se dalo pochopit, pokud by rozhodování Radou mělo být velmi krátce zalhůtováno. Nicméně není, platí obecné lhůty 30 až 60 dnů. Umožnit navrhovateli odstranit ve lhůtě do jednotek dnů bagatelní chyby návrhu – např. doplnit chybějící přílohu nebo doplatit nesprávně složenou kauci, by přezkum nijak nezdrželo, a kromě toho odstranilo nepřiměřenou přísnost právní úpravy. Navíc v kontextu toho, že v komplikovanějších případech je např. správné určení výše kauce nesnadné i pro samotné zaměstnance Úřadu.
	Akceptováno částečně
	U § 257 písm. a) je původně vyškrtnutý text v ustanovení ponechán. Odstraněn je pouze odkaz na konkrétní odstavce (odkazováno na celé ustanovení § 255).
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	483
	Hospodářská komora České republiky
	3. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 46 – § 259a odst. 3  
HK ČR doporučuje dopracovat ustanovení § 259a odst. 3 ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Z připomínkovaného ustanovení nevyplývá, jak bude Rada postupovat v případě, že shledá napadené rozhodnutí zákonným a správným. Rozhodovací, zejména aplikační praxí by zřejmě bylo pravidlo složitě dovozeno, ale nejeví se to jako efektivní.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
	Odstavec 3 byl po opětovném zvážení upraven tak, že byla zachována pouze první věta, která stanoví princip plné apelace v řízení o rozkladu (o kterém po opuštění konceptu Rady bude rozhodovat předseda Úřadu). Ostatní varianty rozhodnutí předsedy Úřadu v řízení o rozkladu byly ponechány na obecné právní úpravě. Varianty rozhodnutí budou doplněny do důvodové zprávy.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	484
	Hospodářská komora České republiky
	4. Připomínka k Části první, nedořešenému deficitu odborných znalostí členů Rady, senátů a oprávněných úředních osob – § 261 odst. 2 novelizovaného zákona 
HK ČR doporučuje text § 261 odst. 2 zákona upravit tak, aby odpovídal § 56 správního řádu, resp. celý odstavec vypustit s tím, že ustanovení § 56 správního řádu by bylo přímo aplikovatelné. 
Odůvodnění:
Novela zavádí možnost požádat ve „výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení“ státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu, instituci nebo odborníka. Dochází tak ke specializované úpravě, nahrazující ustanovení § 56 správního řádu, který ukládal povinnost řešit odborné otázky znalcem v případech, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají. 
Novelizovaná úprava de iure připouští, že odborné záležitosti při přezkumu veřejných zakázek budou řešeny úředníky a členy Rady bez příslušné kompetence, jelikož přibrání odborníka není ani ve zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení, uloženo jako zákonná povinnost. Rovněž není jasné, jakým způsobem budou tyto případy identifikovány, neboť ustanovení neváže možnost požádat o součinnost třetí subjekt na nedostatek odborných znalostí úředních osob, ale na naplnění subjektivně posuzovaných vlastností/znaků konkrétního případu, které musí být splněny kumulativně
	Vysvětleno
	Předkladatel nejprve uvádí, že v rámci vypořádání připomínek provedl úpravu ve vztahu k řízením zahajovaným z moci úřední, u nichž ponechává dosavadní úpravu § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň s ohledem na připomínku Ministerstva spravedlnosti na možný nesoulad se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, došlo k částečné přeformulaci ustanovení tak, aby rozlišovalo mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky.
Otázka případné povinnosti vyžádat si odborné vyjádření či znalecký posudek není řešena ani v platné právní úpravě a je plně na uvážení Úřadu.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	485
	Hospodářská komora České republiky
	5. Připomínka k Části první, novelizačnímu bodu 86 – § 272b odst. 2  
HK ČR doporučuje posoudit stanovenou lhůtu ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Stanovení lhůty pro vydání rozsudku soudního orgánu je v českém právním řádu poměrně výjimečné. Pokud se tak již nestalo, doporučuje HK ČR dané zalhůtování projednat s Ministerstvem spravedlnosti ČR, resp. se soudy samými.
	Vysvětleno
	Jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska. V rámci přípravy návrhu zákona i vypořádání připomínek probíhala komunikace s Ministerstvem spravedlnosti i soudy.
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	486
	Hospodářská komora České republiky
	6. Připomínka k Části první, absentující úpravě vrácení kauce – § 272b odst. 5 novelizovaného zákona 
HK ČR doporučuje text § 272b odst. 5 (původně označený jako 3) doplnit o odpovídající povinnost vrácení kauce soudem, pokud soud předběžné opatření nevydá. 
Odůvodnění:
Novela neodstraňuje nedostatek stávajícího znění zákona, které neupravuje okamžité vrácení kauce za navrhované předběžné opatření, pokud toto nebylo soudem vydáno.
	Vysvětleno
	Vrácení kauce je upraveno v navrhovaném § 272b odst. 4, resp. stávajícím § 272b odst. 2. Může zdát nelogickým, aby se vracení kauce, která se skládá pouze s návrhem na vydání předběžného opatření, vázalo na meritorní rozhodnutí. V opačném případě (tj. vracení v případě zamítnutí předběžného opatření) by však skládání kauce do jisté míry ztrácelo smysl. 
	Dne 20. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	487
	Svaz průmyslu a dopravy České republiky
	OBECNĚ
Vítáme jednoinstančnost návrhového řízení za situace, kdy přezkum rozhodnutí je možný pouze na základě správní žaloby, při zachování blokace k uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky a při prodloužení této blokace pro případ podaného návrhu na předběžné k zákazu uzavření smlouvy/odkladného účinku žaloby.  Dle názoru členské základny je potřebné, aby se řízení zrychlilo a zefektivnilo, kolektivní princip rozhodování je také krokem dobrým směrem, který povede k předvídatelnějšímu rozhodování.
	Akceptováno
	Děkujeme za podporu a doplňujeme, že i po případných změnách návrhu z důvodu vypořádání ostatních připomínek bude předkladatel usilovat o dosažení cílů sledovaných návrhem.
	Dne 28. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	488
	Svaz průmyslu a dopravy České republiky
	 KONKRÉTNÍ  ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY
1. Rozdělení kompetencí mezi ÚOHS a Radou pro veřejné zakázky   - dle našeho názoru pro navrhované dělení kompetencí mezi ÚOHS a Radou pro veřejné zakázky není důvod a spíše bychom se přikláněli k podřízení veškerých rozhodovacích procesů jednomu nebo druhému tělesu.
Odůvodnění:
 Navrhovaná novela rozděluje dosavadní jednotný režim přezkumu a kontroly v režii ÚOHS na řízení o návrhu, které nově bude v kompetenci Rady pro veřejné zakázky, a na řízení zahájené z moci úřední a řízení o přestupcích, která budou nadále v kompetenci ÚOHS.
 Důvod tohoto dělení nám není zcela zřejmý. Novela na mnoha místech argumentuje prvkem odbornosti, pokud by to však mělo být hlavním důvodem tohoto dělení kompetencí, pak lze doplnit, že prvek odbornosti je stejně důležitý ve všech vyjmenovaných typech řízení. Je pravdou, že v řízení zahájeném na návrh je bezprostřednější dopad na účastníky řízení v podobě zákazu uzavření smlouvy, ale rovněž výsledek řízení zahájeného z moci úřední nebo řízení o přestupcích může mít značný vliv na práva a povinnosti účastníků zadávacího řízení, zejména pak na zadavatele.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Ve vztahu k postavení Rady uvádíme, že v této části zákona došlo ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem. Připomínka tak již není relevantní.
	Dne 28. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	489
	Svaz průmyslu a dopravy České republiky
	2. Zrychlení řízení, posílení prvků koncentrace a upozadění zásady materiální pravdy -  navrhujeme ponechat stávající pravidlo dle § 257 (řízení se zastaví, pokud „návrh neobsahuje, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech“).
Odůvodnění:
 Vloženým § 257a je posílen prvek dokazování účastníky řízení, a to tak, že Rada pro veřejné zakázky návrh zamítne, pokud nebude prokázáno, že zadavatel porušil zákon, resp. pokud nebude prokázáno, že navrhovateli vznikla nebo hrozí újma. Zde můžeme doplnit, že existence újmy je součástí též aktuálních požadavků zákona, pokud jde o předpoklady podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatelů, ale z hlediska praktické aplikace i rozhodovací praxe postačuje poměrně obecná definice vzniklé a zejména pak hrozící újmy ze strany navrhovatelů. Zde je tedy velmi těžké předpokládat, jakým způsobem se legislativní novela promítne do rozhodovací praxe a v jisté míře tak můžeme vyjádřit obavy, zdali nedojde k přílišnému pro-zadavatelskému vychýlení rozhodovací praxe – zejména dokazování hrozící újmy jako abstraktního jevu je poměrně obtížné .
Tato připomínka je zásadní.
	Neakceptováno, vysvětleno
	V § 257a písm. a) není výslovně uvedeno, že by bylo důkazní břemeno přeneseno výhradně na navrhovatele. Formulace v důvodové zprávě, z níž bylo zřejmě možné takový názor získat, bude v rámci vypořádání připomínek upravena – v tomto směru děkujeme za upozornění. Předkladatel je však přesvědčen, že ani z formulace § 252a ani předmětného ustanovení nevyplývá, že mělo dojít k přenesení důkazního břemena výlučně na navrhovatele, a to zejména v případech, kdy důkazní povinnost stíhá dle dosavadní judikatury zadavatele, tedy např. ohledně podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Tomu ostatně odpovídá použitá formulace § 257a písm. a): „… nebylo prokázáno…“. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné. 
Z formulace § 257a návrhu vyplývá, že návrh může být zamítnut meritorně buď z důvodu, že nebylo prokázáno tvrzené porušení ZZVZ, anebo proto, že porušení zákona sice prokázáno bylo, ale navrhovatel neprokázal, že mu porušení zákona způsobuje újmu (např. diskriminační požadavky na prokázání kvalifikace, kterou ale navrhovatel splňuje).
	Dne 28. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	490
	Svaz průmyslu a dopravy České republiky
	3. Vyloučení rozkladů v návrhových řízeních a soudní přezkum - navrhujeme doplnit důsledky nedodržení lhůty soudem
Odůvodnění:
 V řízeních zahájených na návrh proti rozhodnutí Rady pro veřejné zakázky nebude možné podat rozklad. Prosazuje se tedy jednoinstančnost řízení, které je ve smyslu důvodovou zprávou odkazovaných nálezů Ústavního soudu obecně přípustné. S tím můžeme v obecné rovině souhlasit.
Funkci rozkladu bude nově plnit správní žaloba, která se bude podávat do 2 týdnů ode dne doručení rozhodnutí Rady pro veřejné zakázky žalobci (§ 272b), přičemž žaloba se bude ve stejnopisu doručovat i zadavateli a se žalobou bude spjata stejná kauce jako s podáním návrhu Radě pro veřejné zakázky. Podání žaloby automaticky nepovede k zákazu uzavření smlouvy, ale pokud žalobce navrhne vydání předběžného opatření, po dobu 15 dnů se tento zákaz aplikuje. V dané lhůtě pak soud buď nařídí předběžné opatření zákazu uzavření smlouvy nebo bude moci zadavatel smlouvu přes probíhající soudní řízení uzavřít.
 Tento model soudního přezkumu může podle našeho názoru nepochybně nahradit stávající druhou instanci ÚOHS. Současně zde však vyvstává několik otázek, které mají značný přesah i mimo resort MMR, a které bude velmi náročné koordinovaně a uspokojivě vyřešit tak, aby reforma v konečném důsledku nepřinesla více negativ než pozitiv. Předně jde o kapacitní možnosti soudu. Již nyní je tato agenda ve správním soudnictví velmi náročná a rozhodování i oproti ÚOHS skutečně pomalé. Může tak hrozit, že zejména agenda předběžných opatření nebude dobře zvládnutá a zadavatelům tak bude široce umožňováno uzavírat smlouvy přes běžící soudní řízení.
 Rovněž lze doplnit, že pokud by měl soud vystupovat jako 2. instance přezkumu veřejných zakázek, a pokud to má vést k urychlení přezkumu veřejných zakázek, soud musí mít nejen jasnou lhůtu pro rozhodnutí , ale musí zde být i jasný následek nedodržení té lhůty .
 Tato připomínka je zásadní. 
	Neakceptováno, vysvětleno
	Předkladatel nejprve uvádí, že na základě četných připomínek upustil od zavedení blokační lhůty před uplynutím lhůty pro podání správní žaloby a při podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Soudní přezkum by tak neměl být pojímán jako druhý stupeň přezkumu. Lhůta pro rozhodnutí soudu je pořádková a tento charakter by měl být zachován.
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
	Dne 28. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	491
	Svaz průmyslu a dopravy České republiky
	4. Rada pro veřejné zakázky -  navrhujeme doplnit ustanovení,  kdo se může stát externím členem   a  jakým způsobem se bude externí člen senátu Rady pro veřejné zakázky vybírat.
Odůvodnění:
I když oproti prvotnímu koncepčnímu návrhu předkladatel tuto část rozpracoval podrobněji,  některé otázky zůstávají nadále nezodpovězené.  Zejména jde o otázku zapojení externistů do práce jednotlivých senátů Rady pro veřejné zakázky. Novela v § 2g stanovuje, že výběr externistů upraví vnitřní předpis Rady pro veřejné zakázky. To nepovažujeme za dostatečné, zejména s ohledem na to, že vliv externistů na řízení bude stejný jako vliv stálých členů, přičemž pro výběr stálých členů novela stanovuje poměrně jasná pravidla. Jsme názoru, že novela by měla jasně stanovit, kdo se může stát externím členem, ale rovněž to, jakým způsobem se bude externí člen senátu vybírat. Přenechání této otázky „vnitřnímu předpisu“ podle nás v sobě skrývá značné riziko netransparentnosti výběru externistů, což může celou reformu přezkumu znevěrohodnit, a to před odbornou, ale zejména pak před laickou veřejností.
Tato připomínka je zásadní.
	Akceptováno jinak
	Od konceptu Rady předkladatel upouští (viz komentář výše). Ustanovení § 2a až 2h zákona o působnosti Úřadu včetně přechodného ustanovení budou z návrhu vypuštěna, resp. budou následně nahrazena úpravou fungování komisí. 
S využitím externích členů se nicméně počítá i v novém konceptu komisí. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by (tak jako dnes členové rozkladové komise) garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
	Dne 28. 8. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	492
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky
	K § 246  Zákaz uzavření smlouvy.
Návrh předpokládá zrušení druhého stupně správního dohledu s tím, že je určitým způsobem „nahradí“ soudní přezkum. S tím úzce souvisí skutečnost, že zákaz uzavření smlouvy se posouvá z roviny řízení před ÚOHS i na řízení před soudem – blokační lhůta je zachována do doby, než bude mít soud možnost rozhodnout o předběžném opatření.
V této souvislosti se domníváme, že soudní agenda výrazněji naroste. Správní žalobu budou strany podávat v okamžiku, kdy smlouva pro veřejnou zakázku není uzavřena, a u soudu se tedy bude možné stále ještě domáhat výsledku, který bude znamenat získání dané zakázky. 
Lhůty pro rozhodování soudu jsou však pořádkové, a tedy vcelku nevymahatelné.
Funkčnost celého systému tedy bude záviset na aktivitě a efektivitě správních soudů. 
Proto je nutné zabezpečit jejich řádné fungování.
Požadujeme tedy objasnit, jakým způsobem dojde k posílení správních soudů tak, aby se s novou agendou vypořádaly ve stanovených lhůtách a zároveň, aby nepoklesla kvalita rozhodování ve věci samé.
Zdůvodnění
SPS je toho názoru, že změna systému dohledu nad veřejnými zakázkami ze správního dvojinstančního dohledu na správní jednoinstanční dohled s větším zapojením správních soudů je politickým rozhodnutím.
Jako odborná organizace proto budeme v této chvíli komentovat pouze případné přímé dopady této změny s návrhy na jejich zmírnění.
Pokud k reformě dojde, je podle našeho názoru klíčové zajistit, aby soudy měly dostatečné kapacity na vyřizování zakázkových věcí ve stanovených lhůtách a věcně kvalitně.
Proto by mělo být objasněno, jak budou soudy posíleny.
	Vysvětleno
	Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. MMR nicméně je připraveno s Ministerstvem spravedlnosti diskutovat případnou nutnost personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně – tato otázka bude ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň MMR přistoupilo s ohledem na obdržené připomínky jednak k odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy (blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) byla vypuštěna) před podáním správní žaloby, a dále k ponechání dosavadní maximální výše kauce (10 mil. Kč), která je skládána jak v řízení před Úřadem, tak s návrhem na vydání předběžného opatření. To by mělo přispět k tomu, aby soudní přezkum nebyl pojímán jako automatická druhá instance.
	Dle informace z 10.9. 24 KZPS souhlasí s tím, že bez blokace nedojde k prodloužení doby přezkumu.
Na druhou stranu upuštěním od druhoinstančního rozhodování an bloc nebude rozhodovací praxe úřadu nijak sjednocována, respektive jednotlivé komise mohou rozhodovat odlišně (rozhodnutí soudu že průběh zadávacího řízení v podstatě neovlivní). 

	493
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky
	K § 248a
Navrhujeme vypustit úpravu rozhodování Rady v plénu.
Zdůvodnění
Máme za to, že úprava postupování věcí plénu je značně nepřehledná a bude v řízení působit průtahy.
Navíc zřejmě nejde o věc „nárokovou“, tedy účastníci řízení se nemohou rozhodování v plénu domáhat, ani proti němu brojit. Bude na rozhodnutí každého senátu, zda věc plénu postoupí. Může tak dojít k tomu, že některé senáty se takto budou „zbavovat“ nepohodlných případů nebo naopak jiné senáty nebudou věci plénu postupovat, přestože je to zákonem indikováno. Hrozí i různé rozepře mezi plénem a senáty a jejich vzájemný ping-pong.
Chápeme snahu o sjednocování rozhodovací praxe. Nicméně jsme toho názoru, že popsaná pravidla nepovedou pouze k tomuto cíli, ale mohou celý proces spíše zkomplikovat.
Proto navrhujeme postupování živých věcí plénu z návrhu vypustit.
	Akceptováno jinak
	Ustanovení § 248a bylo vypuštěno. MMR ustoupilo od konceptu Rady a senátů. Nově se navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, které budou představovat pouze organizační jednotku v rámci Úřadu a nebude vytvářen žádný samostatný správním orgán. Komise by byly složeny vždy z min. dvou pracovníků Úřadu a doplněny externím odborníkem. Základní úprava by byla obsažena v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a dále v interních předpisech Úřadu. Nová úprava komisí je aktuálně předmětem projednání s Úřadem.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	494
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky
	§ 251 odst. 1
Navrženou úpravu navrhujeme vypustit, tedy nechat v původním znění.
Vypuštění je potom potřeba promítnout i do dalších ustanovení zákona např. § 252 odst. 4 
Zdůvodnění
Za prvé nesouhlasíme s rozšiřováním náležitostí návrhu, jejichž nedodržení povede automaticky k zastavení řízení a pro navrhovatele ke ztrátě možnosti požadovat přezkoumání postupu zadavatele. Námitky i rozhodnutí o nich jsou součástí dokumentace veřejné zakázky a Úřadu je tak zpřístupní zadavatel. Není nezbytné, aby je duplicitně dokládal navrhovatel pod sankcí ztráty možnosti přezkumu.
Za druhé nesouhlasíme s tím, aby Úřad nemohl vyzvat k doplnění či opravě návrhu. V návrhu může dojít k drobným formálním chybám například v plné moci nebo označení účastníků atd. Každá taková drobnost by nově musela vést k zastavení řízení a opět s ohledem na lhůty by navrhovat v podstatě ztratil možnost požadovat přezkum úkonů zadavatele.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
	Navrhovaná úprava náležitostí návrhu v řízení o návrhu má jednak přispět k urychlení řízení (doplnění námitek a rozhodnutí o námitkách), jednak zpřesnit vymezení předmětu řízení. 
Tím, že Úřad obdrží spolu s návrhem i text námitek a rozhodnutí o námitkách, bude schopen se lépe zorientovat v předmětu sporu a nebude nucen vyčkat až na zpřístupnění dokumentace a doručení vyjádření, na které má zadavatel dle zákona 10 dnů.
Zároveň MMR ponechá možnost odstraňovat vady podání – v §251 odst. 1 bude vypuštěna poslední věta, která vylučovala aplikaci § 37 odst. 3 správního řádu; bude zrušeno rovněž vypuštění konce věty v § 257 písm. a).
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky 

	495
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky
	§ 251 odst. 4 a 5
Nesouhlasíme se striktním omezením navrhovatele ohledně navrhování důkazů.
Omezení navrhujeme vypustit, tak aby byla zachována současná úprava. 
Zdůvodnění
Navrhovatel by primárně musel důkazy navrhnout a připojit k návrhu. Poté by mohl navrhovat a předkládat pouze takové důkazy, které zpochybňují věrohodnost tvrzení jiného účastníka nebo které nemohl uplatnit dříve.
I takové důkazy by však bylo možné uplatnit nejpozději při ústním jednání nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného názoru.
Primárně máme za to, že dodavatel, který je vždy navrhovatelem, je oproti zadavateli a Úřadu značně znevýhodněn. Dodavateli není přístupná dokumentace veřejné zakázky, dodavatel nemá přístup k ostatním nabídkám ani dokladům, které poskytla konkurence například k prokázání kvalifikace a nejsou mu známy ani úvahy a podklady zadavatele, které vedly ke stanovení zadávacích podmínek, k uplatnění jeho postupů při hodnocení atd.
Dodavatel nebude schopen k návrhu relevantní důkazy připojit. Navíc i u těch důkazů, které je dodavatel schopen si opatřit, je lhůta pro jejich zpracování zcela nedostatečná. Za 10 dní, které dodavatel na podání návrhu má, není dodavatel schopen nechat si zpracovat expertní posouzení relevantních otázek natož pak například znalecké posudky nebo průzkumy trhu.
Pokud dodavatel důkazy a tvrzení k návrhu nepřipojí, může dále už pouze reagovat na to, co předloží jiný účastník řízení, a to pouze co se týče věrohodnosti takto předložených důkazů a tvrzení. Dodavatel tak ztrácí zcela možnost reagovat například na důkazy, které si obstará Úřad (není účastníkem řízení). Dále pak dodavatel nemůže reagovat například k zákonnosti důkazů k jejich závažnosti (důležitosti), ke způsobu jejich hodnocení. Dodavatel je totiž omezen pouze na vyvracení jejich pravdivosti – věrohodnosti.
Jsme přesvědčení, že taková omezení nepovedou k efektivnějšímu přezkumu, ale pouze k tomu, že dodavatelé nebudou motivování řízení vůbec podstupovat – respektive bude minimální šance, že nashromáždí důkazy, které povedou k úspěchu v řízení. Tím bude efektivně omezena kontrola nad veřejnými zakázkami, potažmo nedojde k větší transparentnosti, ale právě naopak. 
Dále z úřadu, který chránil veřejný zájem na nediskriminačním, rovném, transparentním a  přiměřeném zadávání se stane pouze rozhodčí sporu mezi zadavatelem a navrhovatelem. Úřad bude muset například zamítnout návrh i v případech, kdy navrhovatel přeloží pádné důkazy o pochybení zadavatele, ale po lhůtě. Úřad tedy bude nucen potvrzovat i „nepravosti“, o nichž ví, protože jeho rozhodování bude svázáno ryze formálními pravidly.
Dalším problémem je omezení možnosti reagovat na důkazy a skutečnosti ve vztahu k ústnímu jednání nebo sdělení předběžného názoru Úřadu. Návrh nestanoví do kdy může Úřad shromažďovat podklady pro rozhodnutí a provádět důkazy. Úřad tedy není v této činnosti omezen ani po ukončení ústního jednání či sdělení předběžného názoru. K takovým úkonům už však bude reakce navrhovateli znemožněna.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Již dle platné právní úpravy platí přísná koncentrace, která je v posledních letech zdůrazňována též v rozhodovací praxi Úřadu a soudů. Lhůta pro vyjádření (tj. obranu) zadavatele k návrhu je ve stejné délce 10 dnů, jako je lhůta pro podání návrhu k Úřadu. Obsahově se kryje s navrhováním důkazů, uváděním skutečností a činěním návrhů. Nelze také přehlížet, že zadavatel a dodavatel tentýž předmět sporu již řešili v rámci námitek a rozhodnutí o námitkách, v případě zadávacích podmínek často předchází výměna argumentace i v rámci žádostí o dodatečné informace, popř. též v předběžné tržní konzultaci. 
Co se týká obavy z postavení dodavatele v řízení, resp. dokazování, uvádíme, že podklady, které navrhovatel nemůže mít k dispozici (např. proto, že je má k dispozici pouze zadavatel v rámci dokumentace k veřejné zakázce), stačí v návrhu označit. Cílem právní úpravy není (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Z pohledu dokazování je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné.  
Na základě některých připomínek se nicméně vypouští první věta v § 252a odst. 1, aby nevznikaly výkladové problémy, a název byl změněn na „Dokazování“. Do § 251 odst. 1 naopak byla doplněna rovněž povinnost označení „úkonů nebo opomenutím zadavatele podle § 250 odst. 1“, aby ustanovení odpovídalo dikci § 257a písm. a) a § 263 odst. 1.
	Dne 10. 9. 24 byla předkladateli doručena informace, že rozpor přetrvává. 

	496
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky
	§ 252a a § 257a písm. a)
Navrhujeme vypustit.
Nesouhlasíme s přenesením důkazního břemene na navrhovatele.
Zdůvodnění
Jak bylo uvedeno výše, od dodavatele, který je navrhovatele, nelze očekávat předložení důkazů nezbytných k objasnění skutkového stavu. Dodavatel nemá nástroje, jak tyto důkazy obstarat. Chápeme, že navrhovatel má mít povinnost opřít svá tvrzení o relevantní důkazy, které vytvářejí důvodné pochybnosti o správnosti postupu zadavatele. Po navrhovateli však nelze požadovat, aby zadavateli nade vší pochybnost prokázal, že pochybil. 
Dodavatel v okamžiku podání návrhu „nevidí“ do dokumentace veřejné zakázky. Nemůže tedy vědět o všech krocích zadavatele a jejich důvodech navíc obstarání informací z trhu nebo například od jiných zadavatelů k předkládaným referencím nemusí být pro dodavatele vůbec možné.
Pokud ponecháme na dodavatelích, aby zadavatelům museli prokazovat jejich pochybení a v případech pochybností, byť důvodných, bude Úřad muset rozhodnout ve prospěch zadavatele, dojde k výraznému omezení kontroly a dohledu nad veřejným zadáváním.
Máme za to, že role Úřadu nemá být pouze role arbitra, tedy toho, kdo rozhodne spor mezi dodavatelem a zadavatelem. Úřad má zastávat roli správního úřadu, který chrání veřejný zájem. Úřad tedy má v řízeních, kde existují pochybnosti, sám vyšetřovat a objasňovat. Veřejný zájem na dodržování základních zásad veřejného zadávání nelze efektivně hájit v řízení, kde Úřad projedná pouze to, co je mu předloženo při stanovení velmi mezujících formálních pravidel.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Znění § 257a písm. a) bylo upraveno (byť jde dle našeho názoru spíše o stylistickou, nikoliv věcnou úpravu). Co se týká možné interpretace o přenesení důkazního břemene výlučně na navrhovatele, bohužel došlo k ne zcela šťastné formulaci v důvodové zprávě, z nichž je možné takový závěr učinit. Tato formulace bude v rámci vypořádání připomínek upravena – konkrétně v druhém odstavci k bodu 43 (§ 257a) bude odstraněna druhá věta a nahrazena textem: "Zároveň platí, že upravená textace nemění právní úpravu dokazování a nepřenáší důkazní břemeno na navrhovatele, ale pouze zavádí právní titul pro zamítnutí návrhu."
	Dle informace z 10.9. 24 byla připomínka vysvětlena v rámci jednání  - § 257a písm. a) bude vypuštěno. 

	497
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky
	K § 255
Navrhujeme buďto zachovat původní limit  kauce10 000 000,- Kč nebo jej případně nesnižovat až na částku 2 000 000,- Kč, ale ponechat jej ve vyšší výši.
Zdůvodnění
Snížení maximální výše kauce z 10 na 2 mil. Kč v kombinaci s možností vrácení 65% kauce po sdělení předběžného právního názoru může dle našeho názoru vést k výraznému navýšení počtu návrhů. Doporučujeme ponechat původní maximální hranici, nebo provést menší snížení.
	Akceptováno
	Maximální výše kauce bude ponechána v původní výši (10 mil. Kč).
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	498
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky
	K soudnímu přezkumu.
Kromě toho, že požadujeme objasnit, jak budou posíleny soudy personálně a ekonomicky, aby zvládly novou agendu, navrhujeme následující:
Navrhujeme vytvořit u Krajského soudu v Brně specializované senáty pro danou agendu.
Dále navrhujeme, aby byl soud povinen vždy rozhodnout o všech žalobních bodech.
Zdůvodnění
Pokud by soudní přezkum měl probíhat při zachování blokační lhůty tak, jak je v návrhu navrhováno, hrozí podle naše názoru vznik nechtěného ping-pongu mezi soudy a Úřadem.
Soud nemůže rozhodnutí úřadu změnit, a v rámci kasace tak pouze ruší a vrací. Obáváme se zejména toho, aby soudy nevracely věci na procesních pochybeních, aniž by rozhodovaly o meritu věci. Proto je dle našeho názoru vhodné žádat po soudu, aby rozhodnul o všech bodech žaloby.
Dále je dle našeho názoru vhodné zakázkovou agendu specializovat, tak aby o ní rozhodovali odborníci, kteří v dané oblasti nabydou jistou odbornost. Proto se nám jeví jako správné vytvořit specializované senáty.
	Částečně akceptováno, vysvětleno
	Blokační lhůta před podáním správní žaloby a po podání návrhu na nařízení předběžného opatření byla z návrhu na základě četných připomínek vypuštěna. Pojímání správního soudu jako jakési automatické druhé instance tak bylo zabráněno. 
Co se týká vytváření specializovaných senátů, jde podle našeho názoru spíše o organizační, nikoliv legislativní otázku.
	Dne 10. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	572
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	Obecné připomínky
První tři pilíře navrhované reformy – jednostupňovost řízení, kolektivní rozhodování a spornost řízení jsou velkým zásahem do současného způsobu nastavení přezkumu veřejných zakázek, přičemž navrhované změny se vymykají standardnímu právnímu rámci na poli správního přezkumu a fungování správního orgánu. Další, čtvrtý pilíř, se týká zalhůtování soudů pro vydání rozhodnutí (v případech, kdy je ze strany soudu nařízeno předběžné opatření do běžící veřejné zakázky). Není popsáno, zda bylo dostatečně projednáno s Ministerstvem spravedlnosti. V souvislosti s případným zavedením jednostupňového řízení u ÚOHS lze mít totiž za to, že nápad na soudy bude vyšší, než je tomu nyní. Poslední pilíř se týká možnosti zahájit správní řízení z moci úřední ze strany ÚOHS do běžící veřejné zakázky, přičemž nově by se zahájením řízení nedocházelo k automatické blokaci zadavatele, jako je tomu nyní dle § 246 ZZVZ, ale ÚOHS by musel, nařizovat předběžné opatření. Zásadní koncepční připomínky je tedy uplatnit vůči prvním třem pilířům. V tomto ohledu lze k jednotlivým těmto pilířům uvést následující.
Jednostupňovost řízení (rozhodování)
Návrhem MMR se přezkum veřejných zakázek navrhuje téměř zcela vyjmout ze standardní struktury správního rozhodování, ačkoli se nadále bude jednat o klasické správní řízení, vč. zachování příslušnosti pod správními soudy (Krajský soud v Brně a Nejvyšší správní soud, tzn. dvoustupňovost soudního správního přezkumu). Dvoustupňovost ve správním řízení je však standardem českého práva; obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně objevit. Předkládaný model a argumenty pro zrychlení přezkumu prostřednictvím jednostupňového rozhodování pak nezohledňují možné negativní důsledky v podobě snížené důvěry účastníků řízení v ochranu jejich práv před správním orgánem a současně případný větší nápad na soudy. 
Kolektivní (senátní) rozhodování
Kolektivní rozhodování není typické pro správní řízení v České republice, skutečnost (viz např. informace v RIA), že jsou veřejné zakázky v zahraničí rozhodovány v některých případech v senátech, není plausibilním důvodem, aby tohle bylo automaticky přejímáno do českého právního prostředí v případě přezkumu veřejných zakázek. Nad to nelze přehlížet, že změna v pravomoci předsedy Úřadu se mění pouze v agendě veřejných zakázek, v ostatních agendách (hospodářská soutěž, přístup k dopravní infrastruktuře, veřejná podpora atd.) bude dvouinstanční monokratický systém zachován. Jde tak o nekoncepční řešení. 
Zavedení „sporného řízení“
Z předkládací zprávy vyplývá, že předložený návrh nepočítá se zavedením čistě sporného řízení, pouze se zavedením dílčích prvků sporného řízení v modifikované podobě, kdy dochází k oslabení zásady vyšetřovací a potlačení zásady materiální pravdy, a naopak posílení zásady dispoziční. Z předloženého materiálu je zřejmé, že má být výrazně posilněn prvek sporu a prokazování jednotlivými stranami. Nicméně nelze přehlížet, že mnohdy účastníci řízení nejsou sami schopni některé důkazy předložit (zajistit) a jako vhodný se jeví stávající způsob přezkumu veřejných zakázek, kdy se ÚOHS aktivně zapojuje do zjišťování relevantních skutečností. V tom je spatřováno naplnění prvku veřejného zájmu v průběhu vedeného správního řízení, přičemž v souvislosti s veřejnými zakázkami je namístě vnímat, že tento je dán. Ostatně i z judikatury se opakovaně podává, že veřejné zadávání je na pomezí práva soukromého a veřejného. Pokud by řízení mělo být uzpůsobeno tak, že ÚOHS rozhoduje skutečně pouze na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky řízení, hrozí riziko „nejednotnosti“ rozhodovací praxe, neboť výsledek řízení bude o šikovnosti stran, popř. jejich právních zástupců. Zejména pro malé zadavatele tohle může být značně problematické zvládnout řízení bez právního zastoupení. V systému spatřujeme riziko v podobě zhoršené předvídatelnosti rozhodování u Úřadu, neboť jeho výsledky budou úzce souviset se šikovností stran.
tyto připomínky jsou zásadní
	
	Viz vypořádání ke konkrétním připomínkám.
	Souhlas s vypořádáním 11.9.

	573
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K části první, k zákonu č. 134/2016 Sb.
K § 246
V rozporu s leitmotivem reformy přezkumu veřejných zakázek se zavádí blokace po pravomocném rozhodnutí ÚOHS (Rady).
tato připomínka je zásadní
	Akceptováno
	Blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. e) a f) bude vypuštěna.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	574
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 248
Zcela nekoncepčně je zaváděn přezkum veřejných zakázek malého rozsahu v případě návrhových případů. Tohle je dovozováno z toho, že předkladatel nově rozděluje dozor a řízení o návrhu, přičemž ve vztahu k řízení o návrhu není pravomoc ÚOHS (Rady) vůči veřejným zakázkám malého rozsahu omezena.
Postavení Rady vůči ÚOHS není dostatečně v legislativním textu vyjasněno. Z navrhovaného § 2a odst. 1 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se podává, že se zřizuje Rada pro veřejné zakázky. Podle důvodové zprávy má jít o „specializovaný orgán Úřadu“. Je však otázkou, zda tato skutečnost (že se jedná o součást Úřadu, a nikoli o odlišný správní orgán) dostatečně vyplývá z legislativního textu. Jde o zásadní věc (příslušnost k instančnímu přezkumu, identifikace pro soudní spory atp.). 
tato připomínka je zásadní
	Akceptováno
	Text navrhovaného odst. 3 byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že návrh nelze podat proti veřejným zakázkám malého rozsahu (resp. všem postupům dle odst. 2).
S ohledem na upuštění od koncepce Rady je druhá část připomínka již bezpředmětná. 
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	575
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 248a
Nově je zaveden způsob rozhodování na kolektivní, tím dochází k ohrožení předvídatelnosti, resp. jednotnosti rozhodovací praxe, a tedy ke snížení právní jistoty. S ohledem na text zákona i důvodové zprávy je zjevné, že této skutečnosti si je vědom i předkladatel, když v odst. 2 a 3 konstruuje situace, ve kterých má rozhodovat plénum.
Tím dochází ke složitým mechanismům v rozhodování a de facto je zaváděn i určitý typ „ping pongu“ mezi senáty a plénem a může docházet ke zdržení. Z hlediska jednotnosti rozhodování lze upozornit, že skutečnost, zda určitá otázka bude postoupena plénu, je zcela na libovůli daného senátu, pakliže nejde o obligatorní postup předložení věci plénu.
Obecně pak je připomínka ke lhůtám, které jsou stanovány, zda je nutné takto zalhůtovávat dílčí kroky a úkony. Lze si představit, že tohle může být provozně problematické, přičemž nelze přehlížet, že mezi senáty a plénem budou z povahy věci typicky řešeny ty nejsložitější právní otázky.
Jako sporné se potom jeví i doručování v rámci daného správního orgánu, tzn. doručování mezi plénem a senáty.
tato připomínka je zásadní
	Akceptováno jinak
	Z důvodu odstranění rozporu s řadou připomínkových míst předkladatel musel ustoupit od konceptu Rady. Ve vztahu k připomínkám týkajícím se Rady tedy uvádíme, že došlo v této části ke změně spočívající v opuštění konceptu Rady. Nově se však navrhuje, že Úřad bude v řízeních na návrh rozhodovat v komisích, jejichž složení bude upraveno v zákoně č. 273/1997 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (namísto navrhovaných § 2a až 2h). Komise bude představovat organizační jednotku v rámci Úřadu, která není samostatným správním orgánem, a veškeré úkony učiněné jejími členy budou prezentovány navenek jménem Úřadu. Nová koncepce komisí je předmětem jednání s Úřadem. 
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	576
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 251 odst. 1
Vyloučení § 37 odst. 3 správního řádu se jeví jako problematické, důvody pro vyloučení tohoto ustanovení nejsou dostatečně v důvodové zprávě či RIA popsány. 
tato připomínka je zásadní
	Akceptováno
	Předmětná věta byla z návrhu vypuštěna.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	577
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 251 odst. 5 a 6
Z jakého důvodu není oznámení o zahájení správního řízení doručováno navrhovateli? Považujeme za vhodné, aby i navrhovatel měl zpětnou vazbu o tom, že skutečně jeho podání bylo doručeno a správní řízení bylo zahájeno, vč. procesního poučení o vedeném řízení, jak to nyní ÚOHS dělá. Lhůtu 3 dnů pro oznámení o zahájení správního řízení považujeme za krátkou, navrhujeme úpravu na 3 pracovní dny. 
tato připomínka je zásadní
	Akceptováno
	Ustanovení bude upraveno v tom směru, že oznámení o zahájení správního řízení bude doručováno i navrhovateli. Z návrhu byla rovněž vypuštěna pevná lhůta pro odeslání oznámení o zahájení správního řízení a ponechána na obecné právní úpravě (bez zbytečného odkladu).
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	578
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 252 odst. 2
Není zjevné, proč je vypuštěno dané pravidlo o tom, kdy neběží lhůta pro vydání rozhodnutí. Ke zrychlení rozhodování jeho vypuštěním nedochází. Nelze přehlížet, že ÚOHS bude mít dokumentaci až později. 
tato připomínka je zásadní
	Vysvětleno
	Předkladatel vychází z toho, že Úřad bude mít při zahájení řízení k dispozici nově návrh včetně námitek a rozhodnutí o nich (které obsahují základní informace o předmětu sporu a obrany zadavatele proti namítaným skutečnostem); zadávací dokumentace a řada dalších dokumentů z průběhu zadávacího řízení je k dispozici veřejně na profilu zadavatele. Pro prvotní posouzení návrhu tyto dokumenty podle našeho názoru postačují (a např. v případě návrhu proti zadávacím podmínkám dokumentace o zadávacím řízení příliš nových informací nepřinese). Předkladatel vychází z toho, že Úřad bude mít při zahájení řízení k dispozici nově návrh včetně námitek a rozhodnutí o nich (které obsahují základní informace o předmětu sporu a obrany zadavatele proti namítaným skutečnostem); zadávací dokumentace a řada dalších dokumentů z průběhu zadávacího řízení je navíc k dispozici veřejně na profilu zadavatele. Pro prvotní posouzení návrhu by tyto dokumenty podle názoru předkladatele měly postačovat (a např. v případě návrhu proti zadávacím podmínkám dokumentace o zadávacím řízení příliš nových informací nepřinese).
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	579
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 252a
Předmětný § 252a ZZVZ představuje zásadní zlom v dosavadní právní úpravě, je zaváděn přesun k „formální“ pravdě (ta je vlastní civilním sporům, kde si kolidují dva soukromé zájmy), přičemž užitím této zásady ve správním řízení vzniká zvláštní „hybridní“ model přezkumu ve správním řízení. V daném případě jde de facto o přepsané znění § 120 občanského soudního řádu pro civilní proces, kterému je projednací zásada vlastní; v oblasti správního práva jsou její důsledky velkou neznámou.
Předmětné ustanovení tak je jedním z těch, které přináší nejasnost o způsobu vedení řízení a navrhovaného způsobu rozhodování o veřejných zakázkách. Jedná se o zásadní koncepční změnu motivovanou pouze snahou o zrychlení správního řízení, bez ohledu na jakékoli další důsledky (viz již připomínky k obecné koncepci uchopení reformy).
tato připomínka je zásadní
	Vysvětleno
	Navrhované úpravy mají v řízení o návrhu zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Naopak není cílem právní úpravy (a formulace § 252a tomu dle názoru předkladatele odpovídá a byla rovněž dílčím způsobem v rámci vypořádání upravena) přenést důkazní břemeno zcela na navrhovatele. Je tedy přípustná jak situace, kdy navrhovatel předloží konkrétní důkaz na prokázání svých tvrzení, tak situace, v níž by navrhovatel navrhl provedení důkazů, které má Úřad provést. Rozdíl je v tom, že se tak bude dít pouze na základě návrhu účastníka, nikoliv z vlastní iniciativy Úřadu. Pouze v případě, kdy by nebylo možné na základě navržených důkazů zjistit dostatečně skutkový stav, může Úřad provést důkazy jiné.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	580
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 252b
Nastavení fungování (rozhodování) Rady považujeme za problematické. Obecně ani není zřejmé, z jakého důvodu předkladatel de facto povinně (až na výjimečné situace) nařizuje ústní jednání. Obecně správní řízení jsou charakteristická písemnou povahou, stejně tak veřejné zadávání jako takové. Lze si představit, že ústní jednání může být vhodné a přínosné, ale pouze v některých případech dle povahy sporu. Povinnost ústního jednání za každou cenu nepovažujeme za vhodnou (ani soudy povinně nemají ústní jednání).
Jako problematické vnímáme zalhůtování jednotlivých kroků/úkonů. Jako logičtější se jeví stanovení pravidla pro vydání rozhodnutí. 
Nad rámec výše uvedeného lze doplnit, že návrh novely vůbec neřeší případné omluvy z účasti na ústním jednání. 
tato připomínka je zásadní
	Vysvětleno
	Od konceptu Rady bylo ustoupeno, nicméně k obligatornímu ústnímu jednání předkladatel uvádí, že tento prvek tvoří jednu ze základních idejí návrhu. Smyslem je namísto obsáhlého „dopisování“ a replik k vyjádřením umožnit prezentovat předběžný názor přímo před účastníky na jednání a umožnit jim rovnou reagovat. Úprava se váže i na motivaci účastníků k tomu, aby v případě návrh vzali zpět, či aby zadavatel provedl nápravné opatření před vydáním meritorního rozhodnutí. Zároveň je pro případy, kdy to skutečně není účelné, jak již bylo uvedeno, možné ústní jednání nenařídit. 
Ve vztahu k omluvám z účasti na ústním jednání – předmětné ustanovení § 252b odst. 5 bylo formulačně upraveno. První věta byla upravena tak, aby bylo zřejmé, že ústní jednání se může konat i bez přítomnosti účastníka. Ve větě druhé bylo vypuštěno vyloučení použití odstavce 2 (původně odst. 3), tedy pokud by se jednání neúčastnil žádný z účastníků, bylo by ukončeno, nicméně účastníkům v takovém případě bude sdělen předběžný právní názor písemně. 
S ohledem na zájem na rychlém projednání návrhových věcí u běžících zadávacích řízení se nenavrhuje možnost předchozí omluvy. V zahraničí bývá rovněž v podobných případech běžné, že úřad ověří neformálně (např. telefonicky) disponibilitu účastníků. Nelze také zapomínat na to, že zadavatelé a dodavatelé nejsou zpravidla individuální účastníci, ale instituce či společnosti, které mohou zastupovat různé osoby. 
Pro případ, že by k neúčasti došlo z důvodu nějaké nepředvídané události, mají účastníci možnost využít § 41 správního řádu. V případě vyhovění by bylo nařízeno nové ústní jednání.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	581
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 255
Ani z důvodové zprávy se nepodává, proč je maximální výše kauce u koncesí a veřejných zakázek rozdílná (doposud byla shodná).
Vracení kauce pro zpětvzetí návrhu ze strany navrhovatele zavádí absurdní pravidlo. Pokud navrhovatel do 5 pracovních dnů od sdělení předběžného právního názoru vezme návrh zpět, bude mu vráceno 65 % kauce. Pokud to však učiní později, legislativní text stanovuje, že mu bude vráceno 
100 % kauce, tudíž chybí motivace, aby navrhovatelé rychle reagovali na sdělený předběžný názor případným zpětvzetím návrhu. 
tato připomínka je doporučující
	Akceptováno 
	Maximální výše kauce bude ponechána ve stejné výši pro veřejné zakázky i koncese. Pro případy, kdy by navrhovatel vzal návrh zpět po uplynutí lhůty podle odst. 4, se upravuje text odst. 3 písm. b) tak, aby bylo zřejmé, že v takovém případě se kauce nevrací.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	582
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 257b
Vyloučení dvoustupňovosti v rozporu s tím, co je standardem českého práva. Dvoustupňovost je obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně objevit. Z hlediska rychlosti nemůže soudní přezkum nahradit.
tato připomínka je zásadní
	Neakceptováno, vysvětleno
	Co se týká připomínky spočívající v zavedení jednoinstančního rozhodování v oblasti veřejných zakázek uvádíme, že se nejedná o první typ správního řízení, ve kterém by došlo tímto způsobem k urychlení. Návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele se týkají běžících zadávacích řízení a jsou podávány dodavateli, přičemž v řadě případů může jít o účelové návrhy, které jsou prostředkem konkurenčního boje či jsou vedeny snahou z určitých důvodů zabránit zadavateli v realizaci veřejné zakázky. I v případě „oprávněných“ návrhů může v důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let, což není v zájmu ani navrhovatele, ani zadavatele – a v řadě případů je i v rozporu s veřejným zájmem na včasném zajištění plnění veřejné zakázky a efektivity veřejných investic. Je třeba také uvést, že podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Vypuštění druhého stupně správního řízení představuje hlavní potenciál pro co nejrychlejší přezkum. Nelze rovněž opomenout, že víceinstanční přezkum v oblasti veřejných zakázek před správním orgánem je ve státech EU naprostou raritou a že přezkumné směrnice EU pokládají správní přezkum pouze za určitý předstupeň přezkumu soudního, který musí vždy následovat jako povinná složka přezkumu zadávání veřejných zakázek.
Dvoustupňovost ve správním řízení je sice v českém právním řádu typická a jde o prostředek zajištění kvality rozhodnutí, nicméně dle zásady jednotnosti se na rozhodnutí správního úřadu hledí od zahájení řízení až do právní moci rozhodnutí jako na jeden celek. O to spíš pak v situaci, kdy o rozkladu rozhoduje předseda téhož úřadu, lze důvodně očekávat, že daný účel zajištění kvality mohou splnit i jiné prostředky – zejména metodická a organizační opatření uvnitř úřadu. Ve více než 10 jiných správních řízeních byla již dvoustupňovost opuštěna. Jednoinstančnost návrhových řízení tak s ohledem na nutnost urychlení i na standard ve všech ostatních zemích EU nejen dává smysl, ale zároveň ani nebude v rámci českého právního řádu představovat neobvyklost.
Ohledně možného většího náporu na správní soudy uvádíme, že podle Výroční zprávy ÚOHS za rok 2023 se počet řízení zahájených na návrh v letech 2019–2023 pohyboval mezi 190 až 280 (průměrně 233), v roce 2022 činil 190 a v roce 2023 pak 213. Počet rozkladů proti prvoinstančním rozhodnutím v návrhových řízeních v roce 2022 činil 85 (45 %) a v roce 2023 pak 116. Zásadní přitom je – a reforma má toto změnit – že (a) v dosavadním systému nejsou s podáním rozkladu spojeny žádné náklady ani další kauce (“rozklad nic nestojí”), a (b) v přibližně polovině případů jde o případy návrhů proti zadávacím podmínkám, ve kterých kauce spojená s návrhem nereflektuje hodnotu veřejné zakázky, ale je dosud stanovena v paušální výši 100 000 Kč. V roce 2023 činil podle informací dostupných MMR počet žalob proti druhostupňovým rozhodnutím ÚOHS 32 (což byl jeden z nejnižších počtů za poslední roky), přičemž tento počet však zahrnuje i řízení ex offo. Zároveň z dostupných informací plyne, že v roce 2017 bylo podáno 87 žalob, tudíž Krajský soud v Brně byl v minulosti schopen se vypořádat i s několikanásobně vyšším počtem než v roce 2023. 
MMR je však zároveň přesvědčeno (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce).
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	583
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	§ 259a odst. 3
Z předmětného ustanovení nevyplývá, jak Rada rozhodne v případě, že shledá napadené rozhodnutí zákonným a správným. Složitě rozhodovací praxí by zřejmě pravidlo bylo dovozeno, ale nejeví se to jako efektivní.
tato připomínka je doporučující
	Akceptováno
	S ohledem na opuštění koncepce Rady bude rozhodování ponecháno na obecné právní úpravě. O rozkladech tak bude rozhodovat standardně předseda Úřadu. 
Odstavec 3 bude upraven tak, že bude zachována pouze první věta, která stanoví princip plné apelace v řízení o rozkladu. Ostatní varianty rozhodnutí předsedy Úřadu v řízení o rozkladu jsou ponechány na obecné právní úpravě.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	584
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 261 odst. 2
Zcela nestandardně je uveden taxativní výčet institucí a osob, u kterých je možno žádat o odborné stanovisko. Je k tomu důvod? Jeví se jako neefektivní. Rovněž není vyřešeno, jaký bude mít znalecký posudek (jeho zpracování) vliv na lhůtu rozhodování – vyhotovení znaleckého posudku může trvat poměrně dlouho. 
tato připomínka je zásadní
	Vysvětleno
	Předkladatel vyhovuje připomínce ve vztahu k řízením zahajovaným z moci úřední, u nichž ponechává dosavadní úpravu § 261 odst. 2 s využitím podpůrné úpravy v § 56 odst. 1 správního řádu.
Pro řízení o návrhu pak v souladu s novou koncepcí řízení se zdůrazněným zájmem na rychlém projednání máme za to, že je na místě omezit možnost tohoto kroku na uvedené výjimečné případy. Tuto úpravu proto navrhujeme vložit do nového odstavce 3. Zároveň s ohledem na připomínku Ministerstva spravedlnosti na možný nesoulad se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, došlo k částečné přeformulaci ustanovení tak, aby rozlišovalo mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	585
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 272b odst. 2
Stanovení lhůty pro vydání rozsudku soudního orgánu je v českém právním řádu poměrně výjimečné. Je dané zalhůtování dostatečně projednáno se soudy, resp. Ministerstvem spravedlnosti?
tato připomínka je doporučující
	Nekceptováno
	Uvedené zalhůtování správního soudu je omezeno pouze na případy, kdy je navrhováno předběžné opatření, a je tak dle našeho názoru legitimní, aby strany získaly rozsudek v krátkém čase (tak jak ostatně požadují přezkumné směrnice EU).
Otázka bude nicméně ještě předmětem jednání s Ministerstvem spravedlnosti a na základě něho případně upravena.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	586
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K části čtvrté, k zákonu č. 273/1996 Sb.
K § 1b
Navrhovaný způsob výběru předsedy ÚOHS považujeme za nekoncepční. Je nějaký důvod, aby byl předseda ÚOHS navrhován ustanovován do funkce takto výrazně odlišně od jiných ústředních orgánů státní správy?
tato připomínka je zásadní
	Vysvětleno
	Předkladatel setrvává na svém názoru, že bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je žádoucí jak z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti, tak v širším kontextu též s ohledem na čl. 4 směrnice 2019/1/EU o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech. 
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	587
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 2a
Je třeba vyjasnit, jaké postavení má Rada vůči Úřadu. Jde o samostatný správní orgán? 
tato připomínka je zásadní
	Akceptováno jinak
	S ohledem na upuštění od koncepce Rady je připomínka již bezpředmětná.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

	588
	Unie zaměstnavatelských svazů ČR
	K § 2 g
Zavedení statusu externího člena je, vnímáno jako vysoce problematické, a to nejen s ohledem na obsazování k jednotlivým případům, tak i vůbec možnost/ochotu těchto osob se takto rychle (viz např. zalhůtování ke sdělení předběžného právního názoru) podílet na rozhodování, když tato osoba bude zaměstnána jinde. Jako problematické vnímáme případné zapojení advokátů do rozhodování ústředního orgánu státní správy. Vnímáme rozdíl, pokud působí v pozici člena rozkladové komise, tam odpovědnost přebírá ten, kdo vydává rozhodnutí, tzn. v prostředí ÚOHS, předseda ÚOHS.
Pokud by mělo být nastaveno senátní rozhodování, máme za to, že lepší variantou je senát o třech stálých členech.
	Neakceptováno, vysvětleno
	Se zapojením externího odborníka se zkušeností z praxe se počítá i nadále, coby členem komise. Externí členové by měli být jmenováni pro konkrétní případy ze seznamu odborníků, který bude Úřad uveřejňovat na svých internetových stránkách, obdobně jako je tomu u členů rozkladové komise. Jmenování by mělo být v gesci předsedy Úřadu, na návrh místopředsedy Úřadu pro veřejné zakázky. Externí člen by garantoval pro konkrétní případ svou nepodjatost a mlčenlivost. Bude se na něj také vztahovat § 14 správního řádu o možnosti vyloučení z projednávání věci z důvodu podjatosti, kterou bude moci namítat kterýkoliv účastník řízení. Zapojení oborníků se znalostmi v konkrétních oborech apod. považujeme i na základě zahraničních zkušeností za velmi žádoucí.
	Dne 11. 9. 24 byl předkladateli doručen souhlas s vypořádáním připomínky

Bez připomínek:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo životního prostředí
Úřad vlády – Kabinet vedoucího Úřadu vlády
Úřad vlády – Ministr a předseda LRV
Úřad vlády – Místopředseda vlády pro digitalizaci
Zmocněnec vlády pro lidská práva
Český báňský úřad
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Národní bezpečnostní úřad
Energetický regulační úřad
Úřad pro ochranu osobních údajů
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
Digitální a informační agentura
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
Úřad pro zahraniční styky a informace
Generální inspekce bezpečnostních sborů
Kancelář finančního arbitra
Akademie věd České republiky
Ústav pro studium totalitních režimů
Národní rozpočtová rada
Krajský úřad Karlovarského kraje
Krajský úřad Královéhradeckého kraje
Krajský úřad Pardubického kraje
Krajský úřad Kraje Vysočina
Krajský úřad Jihomoravského kraje
Krajský úřad Olomouckého kraje
Krajský úřad Zlínského kraje
Kancelář Poslanecké sněmovny
Kancelář Senátu
Ústavní soud
Družstevní asociace České republiky
Agrární komora České republiky
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Česká komora architektů
Česká komora zeměměřičů