Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSD65EF6FP najdete zde


                II.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Ministerstvo pro místní rozvoj předkládá návrh zákona, kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony.
Materiál navazuje na Programové prohlášení vlády ČR, v němž je v kapitole s názvem Vnitřní bezpečnost a veřejná správa uveden závazek vlády: „Zlepšíme přípravu, kontrolu a zrychlíme postup při přezkumu výběrových řízení a veřejných zakázek. Více podpoříme nástroje předběžné tržní konzultace jako důležité součásti zadávání veřejných zakázek.“
Cílem předkládané novely zákona o zadávání veřejných zakázek a souvisejících zákonů je zajištění účinného a zejména co nejrychlejšího přezkumu zadávání veřejných zakázek tak, aby byl současně uspokojen veřejný zájem na tom, aby veřejné zakázky mohly být zadávány bez nepřiměřených průtahů. Tento veřejný zájem je zdůrazňován i v rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 1. 2024, CROSS Zlín, a.s. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve věci C-303/22). 
Dlouhodobá praxe ukázala, že současná právní úprava pravidel přezkumu zadávání veřejných zakázek negarantuje účinný a efektivní přezkum zadávání veřejných zakázek tak, aby tyto mohly být zadávány bez nepřiměřených průtahů. To je dáno několika důvody. Česká republika je jediným členským státem Evropské unie, která má čtyři instance přezkumu (a jeden předstupeň institucionální obrany, kterým jsou námitky), a jako jediný členský stát má monokratický orgán, který o přezkumu zadávání veřejných zakázek rozhoduje. Z důvodu projednávání věci v mnoha instancích a z dalších souvisejících důvodů tak dochází k tomu, že 70 % všech rozhodnutí ve věci je Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) vydáno v rozmezí 3 až 7 měsíců. Z těchto důvodů se zástupci vládních stran v prosinci 2023 dohodli na hlavních pilířích reformy přezkumu zadávání veřejných zakázek, které byly v březnu 2024 dohodou vládních stran dále korigovány a byly podkladem pro přípravu legislativního návrhu, který je tímto předkládán. Vládní strany se dohodly na níže uvedených pilířích reformy:
1. Jednoinstanční rozhodování
V řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nebude proti rozhodnutí možné podat rozklad. Proti tomuto rozhodnutí bude možné se bránit správní žalobou. Řízení o správní žalobě nebude blokovat uzavření smlouvy, pokud soud nevydá předběžné opatření.

2. Kolektivní forma rozhodování
Návrhem novely se posiluje kolektivní forma rozhodování. Nově bude o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele rozhodovat Úřad v komisích složených z předsedy a nejméně dvou členů, kteří budou zaměstnanci Úřadu; komise nebudou zvláštními orgány Úřadu. V řízení o přestupku bude nadále v prvním stupni rozhodovat Úřad, o rozkladu proti těmto rozhodnutím Úřadu pak bude rozhodovat ve druhém stupni předseda Úřadu.

3. Posílení procesní odpovědnosti účastníků řízení
O návrzích na přezkoumání úkonů zadavatele bude nadále rozhodováno v obecném návrhovém správním řízení, nikoliv ve speciálním sporném správním řízení. Návrh zakotvuje pro řízení o přezkumu zahájeném na návrh některé dílčí prvky sporného řízení v modifikované podobě. Jedná se zejména o oslabení zásady vyšetřovací, a naopak posílení zásady dispoziční. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní se z velké části přenáší na účastníky řízení. Nejenže navrhovatel určuje předmět a rozsah přezkumu, ale účastníci řízení budou odpovědní za zjištění rozhodných skutečností. Návrhem navrhovatele bude Úřad vázán a nebude oprávněn rozhodovat mimo jeho rámec. 

4. Soudní přezkum se lhůtou pro rozhodnutí 
Zkracuje se lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu (resp. předsedy Úřadu tam, kde zůstává dvouinstanční řízení) v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze 2 měsíců na 2 týdny (s možností doplnění ve lhůtě 1 měsíce od podání žaloby). V případech, kdy soud nařídí předběžné opatření, se stanovuje pevná lhůta 60 dnů pro rozhodnutí o žalobě. Za účelem zmenšení nápadu věcí ke Krajskému soudu v Brně (zejména z důvodu odrazení od podávání účelových či šikanózních žalob) je navrhováno zvýšení soudního poplatku za podání žaloby v případě řízení zahajovaných na návrh ze současných 3 000 Kč na 50 000 Kč.
 
5. Blokace probíhajícího zadávacího řízení veřejné zakázky při přezkumu ex offo
V řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední (ex offo) byla opuštěna původně zvažovaná varianta, při níž by automaticky neběžela tzv. blokační lhůta, tedy zákonný zákaz uzavření smlouvy v rámci probíhajícího zadávacího řízení. Byla ponechána stávající úprava, která zakazuje uzavření smlouvy po dobu 60 dnů od zahájení řízení. Návrh však omezuje Úřad v možnosti nařídit navazující předběžné opatření po uplynutí této lhůty.
Navrhovaná právní úprava novelizuje v první řadě zákon o zadávání veřejných zakázek, ve kterém jsou novelizována ustanovení týkající se přezkumu zadávání veřejných zakázek.  Nejvíce změn se v souladu s pilíři reformy přezkumu veřejných zakázek týká návrhových řízení (promítnutí pilířů 1, 2, 3 a 4).
Současně se navrhuje novelizace zákona o působnosti Úřadu, ve kterém je nově upravena organizace komisí a výběrové řízení na předsedu Úřadu a místopředsedu pro veřejné zakázky. A konečně je navrhována dílčí novela zákona o veřejných službách v přepravě cestujících, a to tak, aby tento zákon reflektoval relevantní změny v zákoně o zadávání veřejných zakázek. Související změny jsou navrhovány také v zákoně o soudních poplatcích a zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu.
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami i evropskou právní úpravou, nevede k diskriminaci žádných specifických adresátů právních norem. 
Navrhovaná právní úprava s sebou nese některé nezbytné prvotní náklady související s reorganizací Úřadu a změnami v jeho personálním obsazení. Tyto náklady je však nutné vnímat jako investici do zefektivnění přezkumu zadávání veřejných zakázek a tím pádem i do efektivnějšího a hospodárnějšího vynakládání veřejných prostředků ze strany veřejných zadavatelů. Zvýšení efektivity přezkumu zadávání veřejných zakázek s sebou v konečném důsledku přinese i finanční úspory na straně Úřadu z důvodu nižší administrativní a personální náročnosti navrhovaného způsobu přezkumu zadávání veřejných zakázek. 
K návrhu zákona se ode dne 11. 6. 2024 konalo meziresortní připomínkové řízení s termínem pro zaslání připomínek do 10. 7. 2024. K návrhu byla uplatněna řada zásadních připomínek, z nichž převážnou většinu se podařilo vypořádat. K zaslání připomínek byla vyzvána rovněž nepovinná připomínková místa a zástupci odborné veřejnosti, jejichž připomínky byly obdobné jako v případě povinných připomínkových míst. Vypořádání připomínek s některými připomínkovými místy (zejména Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Ministerstvo financí) na pracovní úrovni nebylo možné dokončit a je ponecháno na rozhodnutí na úrovni vlády.
Návrh byl předložen vládě dne 30. 9. 2024, následně byl projednán v Komisi pro veřejné právo II – komisi pro finanční právo, Komisi pro soukromé právo, Komisi pro veřejné právo I – komisi pro správní právo č. 3 a Komisi pro hodnocení dopadů regulace (RIA). Na základě jejich připomínek byl návrh vzat zpět a upraven. Nejvýznamnější změnou bylo vypuštění účasti externích členů v komisích, které měli rozhodovat v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh, a změna v blokaci uzavření smlouvy v případě řízení ex offo, která se týkají běžících zadávacích řízení. Dále byla zohledněna podstatná část připomínek komisí Legislativní rady vlády. Předkladatel však setrval na navrhované právní úpravě tam, kde by zohlednění připomínek bylo v rozporu s výše uvedenými pilíři – zejména v případě oslabení zásady vyšetřovací a materiální pravdy a průběhu ústního jednání včetně sdělování předběžného právního názoru.
V rámci úpravy materiálu se nepodařilo dosáhnout další dohody na vypořádání přetrvávajících rozporů, nicméně některé z nich se úpravou návrhu staly bezpředmětnými (na tuto skutečnost je dále upozorněno).
Návrh byl posléze 16. ledna 2025 projednán v plénu Legislativní rady vlády, která k návrhu vznesla řadu připomínek a projednávání návrhu přerušila. V návaznosti na to je nyní předkládán upravený materiál.
Návrh je předkládán vládě s rozpory, a to zejména s Ministerstvem financí a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, dále také s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem dopravy. Kromě rozporů s uvedenými ministerstvy a Úřadem přetrvávají rozpory s Českou národní bankou, Českým telekomunikačním úřadem, Sdružením místních samospráv a Úřadem průmyslového vlastnictví. Přetrvávající rozpory se týkají především předložení návrhu, pilířů reformy nebo RIA. Velká část z nich zpochybňuje samotnou podstatu předloženého návrhu a v případě vyhovění těmto připomínkám by fakticky došlo k popření smyslu zamýšlené reformy. S ohledem na úpravu materiálu lze předpokládat, že některé rozpory budou připomínkovými místy vnímány jako bezpředmětné, což připomínková místa potvrdí v průběhu dalšího procesu.

Rozpory k předložení návrhu zákona
Ministerstvo financí (připomínky č. 1 až 6) nesouhlasí s předložením materiálu jako celku z důvodu jeho údajné nedostačující kvality a v důsledku toho rizika paralýzy přezkumu veřejných zakázek v ČR. Dále ministerstvo zpochybňuje nejrůznější informace a skutečnosti, z nichž návrh novely vychází a které jsou prezentovány v důvodové zprávě a RIA. Dále nesouhlasí s omezováním pravomocí Úřadu. Rovněž upozorňuje na možné riziko střetu zájmů, pokud se na vypracování novely podílely externí subjekty.
Stanovisko předkladatele – nesouhlasí s tím, že by návrh novely nebyl dostatečně kvalitní. Podstatná část připomínek k návrhu byla vypořádána a návrh byl dílčím způsobem upraven. Předkladatel rovněž trvá na informacích, které jsou uvedeny v obecné části důvodové zprávy a v RIA. Navržené úpravy nejsou vedeny snahou omezovat pravomoc Úřadu, ale přispět k efektivitě a zrychlení přezkumu v návrhových věcech. Předkladatel využil při přípravě návrhu novely externích právních služeb, což však Legislativní pravidla vlády nezakazují. Bylo tomu rovněž z důvodu nesoučinnosti Úřadu, který reformu od počátku odmítal. Předkladateli však není zřejmé, jaký by z toho měl plynout střet zájmů. V podrobnostech viz vypořádací tabulka.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínka č. 229) – obsahem této obsáhlé připomínky je obecný nesouhlas s koncepcí reformy přezkumu, rovněž jsou zpochybňována východiska reformy včetně politického souhlasu na podobě 5 pilířů reformy. Úřad dále zpochybňuje nejrůznější informace, z nichž reforma vychází, a proces její přípravy. 
Stanovisko předkladatele – trvá na tom, že podoba reformy vychází z programového prohlášení vlády upřesněného dohodou koaličních stran v prosinci 2023. Co se týká konkrétních výhrad k východiskům, jednáním a informací prezentovaných v důvodové zprávě a RIA, předkladatel se k nim vyjádřil podrobněji ve vypořádání (viz vypořádací tabulka).  
Kraj Moravskoslezský (připomínka č. 410) považuje novelu za zcela měnící koncept přezkumného řízení zadávání veřejných zakázek. Před dalšími kroky v legislativním procesu požaduje nalezení kompromisního řešení mezi předkladatelem, Úřadem, soudy a odbornou veřejností.
Stanovisko předkladatele – při dodržování pilířů schválených na vládní politické úrovni se dosažení shody zejména s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ukázalo nemožným.

Rozpory k pilíři č. 1 Jednoinstanční rozhodování
Ministerstvo financí (připomínky č. 7, 8, 9, 36 a 44) nesouhlasí se zavedením jednostupňového rozhodování v návrhových věcech. Obává se, že v důsledku toho dojde k přenesení agendy druhého stupně na správní soudy. Dále poukazuje na to, že změna je provedena pouze v agendě veřejných zakázek.
Stanovisko předkladatele – zavedení jednoinstančního rozhodování je jedním z pilířů návrhu a bylo vyhodnoceno jako zásadní prostředek ke zrychlení přezkumu u řízení zahajovaných na návrh. Podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Víceinstanční přezkum před správním orgánem je ve státech EU raritou. Jednoinstanční rozhodování ve veřejných zakázkách by nebylo ojedinělé, dvouinstanční správní řízení bylo opuštěno již ve více než 10 dalších správních řízeních v českém právním řádu.
Ohledně možného zatížení správních soudů – v rámci vypořádání byly provedeny 2 změny: vypuštění automatického zákazu uzavření smlouvy před podáním správní žaloby a ponechání výše kauce v původní výši. To vše by mělo odstranit pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
Jednoinstančnost je zaváděna jen pro oblast veřejných zakázek z důvodu jejich odlišného charakteru od ostatních agend Úřadu (ochrana hospodářské soutěže a veřejná podpora). 
Ministerstvo spravedlnosti (připomínka č. 86) má za to, že nejsou dostatečně řešeny dopady zvýšeného nápadu správních žalob na Krajský soud v Brně. Navýšení správního poplatku z 3 000 Kč na 50 000 Kč se nezdá být dostatečné, aby zabránilo dodavatelům v podávání účelových správních žalob. Neočekává zrychlení přezkumu v důsledku zrušení druhé instance. 
Stanovisko předkladatele – dopady jsou zachyceny v Závěrečné zprávě RIA. V důsledku existence dvou instancí, předcházejících námitek a následného soudního přezkumu může dojít k blokování realizace veřejné zakázky na mnoho měsíců i několik let. Podle přezkumných směrnic EU (směrnice 89/665/EHS a 92/13/EHS, ve znění směrnice 2007/66/ES) mají členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů. Víceinstanční přezkum před správním orgánem je ve státech EU raritou. Předkladatel očekává, že navrhované změny povedou k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, a to zejména v důsledku vyjádření předběžného právního názoru na ústním jednání. Navrhovaná úprava obsahuje motivaci ke zpětvzetí návrhu s vracením 65 % kauce či provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem bez nutnosti platit náklady řízení. Zachování dvojinstančnosti je v rozporu se schválenými pilíři.
Český telekomunikační úřad (připomínka č. 330) považuje dvojinstančnost správního řízení za koncepční, tradiční a systémový přístup, který vede k nápravě a odstranění vad prvostupňového řízení. Nekoncepčním shledává vyjmutí z dvojinstančnosti pouze jednoho typu řízení vedeného Úřadem. Preferuje řízení dvojinstanční se zákazem vrácení věci správnímu orgánu prvostupňovému k dalšímu řízení a povinností rozkladového orgánu rozhodnout o věci samé. Upozorňuje, že jednoinstanční rozhodování může být rychlejší, avšak povede k vyšší chybovosti.
Stanovisko předkladatele – viz stanovisko uvedené k rozporům s Ministerstvem financí. 
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínky č. 230 a 265) nesouhlasí se zavedením jednoinstančního rozhodování.
Stanovisko předkladatele – viz stanovisko uvedené k rozporům s Ministerstvem financí.
Úřad průmyslového vlastnictví (připomínka č. 225) spatřuje ve zrušení druhé správní instance určité přenesení na soud, které je neadekvátně doprovázeno zkrácením lhůty pro podání žaloby, zvýšením soudního poplatku a lhůtou pro vydání rozhodnutí v případě, že je nařízeno předběžné opatření.
Stanovisko předkladatele – viz stanovisko uvedené k rozporům s Ministerstvem financí. Změny v soudním řízení povedou ke zrychlení a zefektivnění přezkumu veřejných zakázek (viz rovněž stanoviska k rozporům ve 4. pilíři).
Sdružení místních samospráv České republiky (připomínky č. 433 a 435) trvá na zachování dvouinstančnosti správního řízení se zavedením principu apelace a ztransparentnění práce rozkladových komisí.
Stanovisko předkladatele – viz stanovisko uvedené k rozporům s Ministerstvem financí. Zavedení principu plné apelace v návrhových řízeních by vedlo k ještě větší koncentraci moci v rukou předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, což je v rozporu s východisky návrhu.

Rozpory k pilíři č. 2 Kolektivní forma rozhodování
Ministerstvo financí (připomínky č. 9, 11, 12 a 23) nesouhlasí se zavedením kolektivního rozhodování, a to ani v pozměněné podobě komisí. Uvádí, že přepracovaná koncepce fakticky zřizuje úřad v úřadu. Místopředseda bude disponovat většími pravomocemi než jeho představený. V návrhu se nestanoví žádné požadavky na interního člena komisí. Místopředseda tak bude moci svěřit rozhodování o veřejné zakázce prakticky komukoliv. Návrh tak fakticky rezignuje na původní snahu omezit pravomoc rozhodovat o veřejných zakázkách v rukou jedné osoby. V takto nastaveném institutu komisí se úplně ztrácí odpovědnost místopředsedy i předsedy Úřadu za rozhodování. V praxi zmizí jakýkoliv prvek sjednocování rozhodovací praxe.
Stanovisko předkladatele – jak uvádí důvodová zpráva, hlavními důvody zavedení rozhodování v kolektivním orgánu jsou zrychlení přezkumu a zajištění jeho předvídatelnosti, transparentnost a snížení koncentrace pravomocí v rukou předsedy a větší nezávislost, nestrannost a odbornost. Práce v komisích umožní diskusi a lepší schopnost reagovat na potřeby praxe a měnící se potřeby doby. Účast externích osob v komisích byla opuštěna.
Co se týká sjednocování rozhodovací praxe, předpokládá navrhovatel významnou úlohu místopředsedy pro veřejné zakázky. Tohoto cíle může být dosahováno např. vhodným obsazením komisí (např. výběrem členů napříč jednotlivými odbory Sekce veřejných zakázek).
Ministerstvo průmyslu a obchodu (připomínky č. 145 až 147) postrádá řešení ustavování a členství ve výběrové komisi na výběr místopředsedy Úřadu a explicitní uvedení postavení komisí v zákoně a popsání jejich postavení v odůvodnění (tj., že jsou nezávislá organizační složka v rámci ÚOHS), aby bylo předejito výkladovým obtížím například v případě opravných prostředků proti rozhodnutím těchto komisí.
Stanovisko předkladatele – návrh novely stanoví, že členy výběrové komise na výběr místopředsedy jmenuje vláda. Co se týká postavení komisí, došlo v upraveném návrhu k vyjasnění (komise nejsou zvláštními orgány Úřadu).
Ministerstvo dopravy (připomínky č. 182 a 185) považuje Úřad za konsolidovaný a neshledává přílišnou koncentraci v rukou jedné osoby. Takové řešení považuje za standardní pro ústřední orgány státní správy.
Stanovisko předkladatele – viz stanovisko k rozporům s Ministerstvem financí k tomuto pilíři.
Česká národní banka (připomínky č. 361 až 363 a 369 až 376) nesouhlasí s navrženou úpravou komisí. Hlavním argumentem je, že navržená úprava není v mnoha ohledech dostačující. 
Stanovisko předkladatele – zákonná úprava je minimální, ve zbytku se ponechává na vnitřním předpisu Úřadu, viz rovněž stanoviska k rozporům k tomuto pilíři uvedená výše.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínky č. 231, 241, 243, 253 a 286) nesouhlasí s kolektivní formou rozhodování, a to ani po její změně z původně navržené nezávislé Rady na model komisí. Model kolegiálního rozhodování s externím členem nepovažuje za optimální variantu pro účely výkonu pravomoci Úřadu rozhodovat o návrzích, protože má za to, že nepovede k deklarovanému zrychlení přezkumu ani k zajištění jeho předvídatelnosti. Má za to, že nebyla provedena dostatečná analýza personálních kapacit a způsobu odměňování. Úřad upozorňuje, že přístup bude generovat problematické konsekvence. 
Stanovisko předkladatele – viz stanovisko k rozporům s Ministerstvem financí k tomuto pilíři (co se týká externích členů komisí, v upraveném návrhu se již s nimi nepočítá).
Úřad průmyslového vlastnictví (připomínka č. 226) spatřuje v zavedení komisí nestandardní způsob rozhodování a nepředpokládá, že by přispělo k vyšší rychlosti řízení a jednotnosti rozhodovací praxe. Přímé rozhodování za povinné účasti externího člena považuje za nežádoucí z hlediska transparentnosti a efektivity.
Stanovisko předkladatele – viz stanovisko k rozporům s Ministerstvem financí k tomuto pilíři (co se týká externích členů komisí, v upraveném návrhu se již s nimi nepočítá). 
Ministerstvo financí (připomínka č. 46) považuje navrhovaný způsob výběru předsedy Úřadu za nekoncepční; požaduje uvedení důvodu, proč má být předseda Úřadu ustanovován do funkce takto výrazně odlišně od jiných ústředních orgánů státní správy.
Stanovisko předkladatele – bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je žádoucí jak z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti, tak v širším kontextu též s ohledem na čl. 4 směrnice 2019/1/EU o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínka č. 285) považuje výběrové řízení na předsedu Úřadu a místopředsedu pro veřejné zakázky za ideologický a iracionální návrh. Sestavování hodnotící komise shledává populistickým a má za to, že pravomoc vlády nemá být přenášena na ad hoc jmenované komise. Za nesystematické označuje zavedení výběrového řízení jen na jednoho z místopředsedů. 
Stanovisko předkladatele – bližší upravení podmínek výběrového řízení předsedy Úřadu je žádoucí jak z hlediska transparentnosti a důvěryhodnosti, tak v širším kontextu též s ohledem na čl. 4 směrnice 2019/1/EU o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech. Výběrové řízení na místopředsedu pro veřejné zakázky je zaváděno z důvodu posílení jeho postavení novelou (mj. při jmenování komisí), k němuž nedochází u ostatních místopředsedů Úřadu. 

Rozpory k pilíři č. 3 Posílení procesní odpovědnosti účastníků řízení 
Ministerstvo financí (připomínka č. 10) nesouhlasí se změnou spočívající v dokazování a opuštění zásady materiální pravdy.
Stanovisko předkladatele – tyto změny rovněž vychází ze schválených pilířů reformy. Změna pravidel pro dokazování souvisí s posílením projednací zásady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh s cílem zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. 
Ministerstvo financí (připomínka č. 17) uvádí, že materiál přináší právní nejistotu i do poskytování dotací z ESIF fondů a s ohledem na případné finanční korekce může mít zprostředkovaně zásadní dopady na veřejné rozpočty.
Stanovisko navrhovatele – zejména pro oblast dotací z fondů EU bude mít zrychlení návrhového řízení podstatný pozitivní dopad. Je to právě obava zadavatelů ze zdržení v důsledku zdlouhavého přezkumu, která zadavatelům brání ve využívání pokročilejších postupů v zadávání, a naopak je vede k sice „bezpečnému“, ale ekonomicky většinou zcela nežádoucímu soutěžení dle kritéria nejnižší nabídkové ceny. Pokud bude mít zadavatel jistotu, že v případě návrhu bude mít zpravidla do 60 dnů pravomocné rozhodnutí, může to vést k ochotě žádoucí pokročilejší postupy zadávání využívat.
Ministerstvo financí (připomínka č. 29) – navrhovaný § 252a (po úpravě § 256a) představuje zásadní zlom v dosavadní právní úpravě, je zaváděn přesun k „formální“ pravdě (ta je vlastní civilním sporům, kde si kolidují dva soukromé zájmy), přičemž užitím této zásady ve správním řízení vzniká zvláštní „hybridní“ model přezkumu ve správním řízení. V daném případě jde de facto o přepsané znění § 120 občanského soudního řádu pro civilní proces, kterému je projednací zásada vlastní; v oblasti správního práva jsou její důsledky velkou neznámou. Předmětné ustanovení tak je jedním z těch, které přináší nejasnost o způsobu vedení řízení a navrhovaného způsobu rozhodování o veřejných zakázkách. Jedná se o zásadní koncepční změnu motivovanou pouze snahou o zrychlení správního řízení, bez ohledu na jakékoli další důsledky.
Stanovisko navrhovatele – návrh novely v zásadě posiluje pouze projednací zásadu tím, že zvyšuje odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a předmět řízení. Při formulaci právní úpravy dokazování je použit odkaz na dokazování ve sporném řízení dle § 141 odst. 4 správního řádu; řízení se tím však nestává sporným, pouze se přejímají některé jeho prvky.
Ministerstvo financí (připomínka č. 30) uvádí, že v důsledku navrhované úpravy dojde k prodloužení doby pro vydání rozhodnutí (když mj. absentuje termín pro vyhotovení rozhodnutí Úřadu).
Stanovisko předkladatele – i v dnešní době Úřad podle povědomí předkladatele považuje většinu případů za složité se lhůtou pro rozhodnutí do 60 dnů. Jak však vyplývá ze statistik, v této lhůtě je meritorně rozhodnuta jen velmi malá část případů. Pokud bude podle návrhu novely nařízeno ústní jednání ve lhůtě 20 pracovních dní, bude mít následně Úřad v zásadě 30 dní na vyhotovení rozhodnutí.  
Ministerstvo financí (připomínka č. 31) zpochybňuje nastavení lhůty pro nařízení ústního jednání a jeho průběh, resp. smysl. 
Stanovisko předkladatele – ustanovení bylo upraveno tak, že Úřad může ve výjimečných, zvláště složitých případech nařídit ústní jednání i v delší lhůtě než standardních 20 pracovních dnech. Ustanovení bylo upraveno tak, aby byl zřejmý jeho průběh; obdobně byla upravena i důvodová zpráva. Smyslem ústního jednání spojeného se sdělením předběžného právního názoru je, aby se mohli účastníci řízení seznámit bezprostřední formou se směrem posouzení případu Úřadem a adekvátně na něj reagovat (mj. zpětvzetím návrhu či dobrovolným provedením nápravných opatření zadavatelem). Dále by měl odstranit zdlouhavé „dopisování“ mezi účastníky a Úřadem. 
Ministerstvo financí (připomínka č. 38) uvádí, že zcela nestandardně je uveden taxativní výčet institucí a osob, u kterých je možno žádat o odborné stanovisko, což není nikterak zdůvodněno. Takový požadavek považuje za neefektivní. Rovněž není vyřešeno, jaký bude mít znalecký posudek (jeho zpracování) vliv na lhůtu rozhodování, jelikož vyhotovení znaleckého posudku může trvat poměrně dlouho.
Stanovisko předkladatele – výčet subjektů byl v upravené verzi vypuštěn. Ustanovení bylo rovněž dílčím způsobem upraveno tak, že rozlišuje mezi odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky. Byla doplněna možnost Úřadu přerušit řízení do doby získání vyjádření či znaleckého posudku.
Ministerstvo financí (připomínky č. 4 a 39) požaduje do ustanovení § 263 doplnit možnost Úřadu zakázat plnění ze smlouvy i bez návrhu navrhovatele, tj. z moci úřední. Důvodem je skutečnost, že Úřad nemůže bez návrhu navrhovatele sankcionovat nejzásadnější pochybení zadavatele (např. nezákonné zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění nebo nezákonné použití obecných výjimek).
Stanovisko předkladatele – zákaz plnění smlouvy uložený správním orgánem představuje zásadní zásah do právní jistoty smluvních stran (zejména dodavatele, který nemá příliš možnost dodržení zákona ze strany zadavatele ovlivnit) a zásady pacta sunt servanda. Proto by měl být ukládán jen velmi výjimečně. Z tohoto důvodu by měl být omezen jen na důvody, které požadují přezkumné směrnice EU (tj. vyslovení na návrh dodavatele), tak jak odpovídá dosavadní právní úpravě. V řízeních zahajovaných ex offo je zadavatel sankcionován uložením pokuty. 
Ministerstvo dopravy (připomínka č. 184) nesouhlasí s vypuštěním povinnosti Úřadu zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.
Stanovisko předkladatele – provedená úprava lépe odpovídá charakteru návrhového řízení jako svého druhu sporu mezi navrhovatelem a zadavatelem. Nadále však platí § 2 odst. 4 správního řádu.
Česká národní banka (připomínky č. 364 a 365) nesouhlasí s odklonem od zásady materiální pravdy a rovněž s obligatorností ústního jednání.
Stanovisko předkladatele – návrh novely v zásadě posiluje pouze projednací zásadu tím, že zvyšuje odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a předmět řízení. Zároveň i z formulace § 256a plyne, že Úřad bude povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem případně provést i účastníky nenavržené důkazy. Oproti stávajícímu stavu tak v podstatě nebude Úřad suplovat aktivitu výrazně pasivního navrhovatele a nebude (v návrhovém řízení) řešit případná jiná porušení zákona, na něž navrhovatel nepoukázal.
Smyslem ústního jednání spojeného se sdělením předběžného právního názoru je, aby se mohli účastníci řízení seznámit bezprostřední formou se směrem posouzení případu Úřadem a adekvátně na něj reagovat (mj. zpětvzetím návrhu či dobrovolným provedením nápravných opatření zadavatelem). Dále by měl odstranit zdlouhavé „dopisování“ mezi účastníky a Úřadem.
Český telekomunikační úřad (připomínka č. 331) nesouhlasí se změnou z povinnosti na oprávnění Úřadu zjišťovat skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti. Dále nesouhlasí s vyloučením povinnosti zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, která jinak vyplývá ze správního řádu.
Stanovisko předkladatele – viz vyjádření k rozporu s Českou národní bankou výše.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínky č. 232 a 252) nesouhlasí se změnou pravidel pro dokazování v řízení o návrhu a oslabením zásady materiální pravdy. 
Stanovisko předkladatele – tyto změny rovněž vychází ze schválených pilířů reformy. Změna pravidel pro dokazování souvisí s posílením projednací zásady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh s cílem zvýšit odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení. Návrh novely v zásadě posiluje pouze projednací zásadu tím, že zvyšuje odpovědnost navrhovatele za obsah návrhu a předmět řízení. Zároveň i z formulace § 256a plyne, že Úřad bude povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem případně provést i účastníky nenavržené důkazy. Oproti stávajícímu stavu tak v podstatě nebude Úřad suplovat aktivitu výrazně pasivního navrhovatele a nebude (v návrhovém řízení) řešit případná jiná porušení zákona, na něž navrhovatel nepoukázal.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínka č. 255) má připomínky k průběhu ústního jednání a sdělování předběžného právního názoru v § 252b, považuje jeho úpravu za nejasnou.
Stanovisko předkladatele – navrhovaná právní úprava byla upřesněna, upřesněna byla rovněž důvodová zpráva. Dle předkladatele není ustanovení nejasné.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínka č. 256) upozorňuje na technické obtíže s pořízením audiovizuálního záznamu z ústního jednání, jeho doručováním a uchováváním.
Stanovisko předkladatele – s ohledem na zmíněné technické obtíže se stanoví povinnost pořízení pouze zvukového záznamu, který nebude účastníkům doručován, nýbrž jim bude v případě potřeby k dispozici ve spisu.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínka č. 257) považuje za nedořešenou úpravu omluvy účastníka z ústního jednání a řešení případné neúčasti.
Stanovisko předkladatele – v rámci úprav návrhu byla tato otázka vyřešena a návrh obsahuje úpravu možnosti omluvy účastníka řízení z ústního jednání.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínka č. 270) nesouhlasí s omezením možnosti využití odborného stanoviska či znaleckého posudku v řízení pouze ve výjimečných, zvláště obtížných případech (§ 261 odst. 3).
Stanovisko předkladatele – v souladu se záměrem na zrychlení přezkumu v řízeních zahajovaných na návrh je namístě tuto možnost, která výrazně prodlužuje délku řízení, omezit.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR (připomínka č. 495) nesouhlasí se striktním omezením navrhovatele ohledně navrhování důkazů. 
Stanovisko předkladatele – navrhovaná úprava oslabuje zásadu vyšetřovací a současně posiluje zásadu projednací, resp. odpovědnost účastníků za výsledek řízení, z toho logicky vyplývá procesní odpovědnost za prokázání rozhodných skutečností. Provedená úprava lépe odpovídá charakteru návrhového řízení jako svého druhu sporu mezi navrhovatelem a zadavatelem.
Sdružení místních samospráv České republiky (připomínka č. 434) považuje za nutné jednoznačně a výslovně zakotvit do zákona důkazní břemeno navrhovatele, přičemž ostatní účastníci v řízení budou také moci předkládat důkazy na podporu svých tvrzení.
Stanovisko předkladatele – charakteru návrhového řízení jako svého druhu sporu mezi navrhovatelem a zadavatelem odpovídá i rovné postavení účastníků. Z tohoto pohledu není přijatelné, aby jeden z účastníků měl stanoveno více povinností, resp. aby jedna ze stran byla zvýhodňována či znevýhodňována.

Rozpory k pilíři č. 4 Soudní přezkum se lhůtou pro rozhodnutí
Ministerstvo financí (připomínky č. 13, 43 a 44) nesouhlasí se zavedením lhůt pro rozhodování soudů ve správním soudnictví a s přenášením odpovědnosti za vlastní funkčnost reformy přezkumu na moc soudní bez odpovídající analýzy dopadů navrhovaného řešení. Požaduje vyjádření Ministerstva spravedlnosti, že takové výjimečné opatření akceptuje. Návrh by v případě souhlasu Ministerstva spravedlnosti měl i stanovit právní důsledky porušování stanovené lhůty ze strany soudu.
Stanovisko předkladatele – jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska. Ministerstvo spravedlnosti úpravu rovněž rozporuje. Uvedené lhůty jsou pořádkové, sankce s jejich nedodržením nejsou spojeny.
Předkladatel je však zároveň přesvědčen (mj. na základě zahraničních zkušeností), že reforma koncepce návrhových řízení povede k větší akceptaci prvostupňových rozhodnutí, resp. zpětvzetí návrhu či zastavení řízení před vydáním meritorního rozhodnutí – nejen díky projednání věci v ústním jednání, ale rovněž díky motivaci v podobě vracení 65 % kauce při zpětvzetí návrhu, resp. v podobě zastavení řízení při provedení požadovaných opatření k nápravě zadavatelem před vydáním meritorního rozhodnutí (při odpadnutí povinnosti platit náklady řízení v paušální částce). Zároveň odstranění původně zamýšlené blokace uzavření smlouvy před podáním správní žaloby odstraní možné pojímání soudního přezkumu jako jakési automatické druhé instance.
Ministerstvo financí (připomínka č. 15) nesouhlasí s povinností skládat kauci společně s návrhem na vydání předběžného opatření či odkladného účinku žaloby. Návrh má také nekoncepčně zvýhodňovat dodavatele před zadavateli.
Stanovisko předkladatele – pokud má být vydáno předběžné opatření a zadávací řízení blokováno, je žádoucí, aby tak dodavatelé činili jen v případech, v nichž mají šanci na úspěch, a proto jsou ochotni složit kauci. Otázka odkladného účinku nebude v návrhu vůbec řešena a bude ponechána na obecné právní úpravě; s takovým návrhem nebude spojena povinnost skládat kauci.
Ministerstvo spravedlnosti (připomínka č. 98) obecně nesouhlasí se stanovováním lhůt pro rozhodování správních soudů, pokud nejde o závažné případy, kdy dochází k zásadnímu zásahu do základních práv jedince. Dopady by byly výlučně na Krajský soud v Brně. Návrh spojuje stanovení lhůty s nařízením předběžného opatření. O stanovení lhůty pro rozhodnutí soudu by tak ve svém důsledku rozhodoval sám soud (soudní senát). Vyvstávají obavy, že snaha o urychlení soudního rozhodování citelným způsobem naruší efektivitu a integritu soudní ochrany. 
Stanovisko předkladatele – ke stanovení lhůty pro rozhodnutí soudu viz připomínka k rozporu s Ministerstvem financí výše. Podle stávající právní úpravy je návrh na nařízení předběžného opatření spojen s povinností složit zároveň kauci ve výši kauce skládané s návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele. Za druhé pololetí roku 2023 tak bylo učiněno 2x. Předpokládá se, že k rozhodování o nařízení předběžného opatření bude docházet v omezeném počtu. Zavedení lhůt do soudního přezkumu je jedním ze schválených pilířů reformy. 
V zákoně o zadávání veřejných zakázek je již speciální úprava soudního řízení správního upravena. 
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínka č. 233) nesouhlasí se zavedením lhůt pro rozhodování soudu ve správním soudnictví při žalobě proti rozhodnutí Úřadu v případě nařízení předběžného opatření. Obává se zahlcení soudu a snížení kvality soudních rozhodnutí. Požaduje také souhlas Ministerstva spravedlnosti.
Stanovisko předkladatele – jde o promítnutí jedné z nosných idejí reformy, tedy aby případy, které se týkají probíhajících veřejných zakázek, pokud je v nich blokováno uzavření smlouvy, byly rozhodovány rychle (jak rovněž požadují přezkumné směrnice EU). V mnoha případech se totiž jedná o projekty, na jejichž realizaci je veřejný zájem, a u nichž prodlení mohou způsobovat velké ekonomické ztráty. Ustanovení je rovněž inspirováno některými zahraničními úpravami, zejména Rakouska. K otázce zahlcení soudu viz vyjádření k rozporu s Ministerstvem financí výše.
Sdružení místních samospráv České republiky (připomínky č. 436 a 437) nesouhlasí se zkrácením lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu na 2 týdny a zvýšení soudního poplatku na 50 000 Kč. V praxi obcí považují za žádoucí, aby o podání žaloby ke správnímu soudu, které je prakticky vždy spojené také s uzavřením smlouvy na advokátní služby, rozhodlo zastupitelstvo obce (ačkoliv se nejedná o jeho vyhrazenou pravomoc). Kratší lhůta pro podání žaloby tudíž znemožňuje podat obcím žalobu. Dále odmítá nepřímou novelizaci soudního řádu správního a požaduje případné ustanovení o zkrácení lhůty umístit v něm.
Stanovisko předkladatele – zkrácení lhůty a zvýšení soudního poplatku je adekvátní, protože vede k urychlení přezkumu veřejných zakázek. Již dnes platí zásada koncentrace řízení a předmět sporu bývá vytyčen již v námitkách a řízení před Úřadem. Indikativní pro zadavatele bude již sdělení předběžného právního názoru Úřadem. Obce tak budou mít dostatek času na to, aby se na podání správní žaloby připravily.

Rozpory k pilíři č. 5 Přezkum veřejné zakázky ex offo 
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínky č. 234 a 237) nesouhlasí s odstraněním automatického zákazu uzavření smlouvy při přezkumu probíhajících zadávacích řízení ex offo a nahrazením rozhodováním o předběžném opatření.
Stanovisko předkladatele – v rámci úpravy návrhu ponechána stávající koncepce, v níž je uzavření smlouvy automaticky blokováno po dobu 60 dní, po úpravě se pouze omezuje možnost nařídit navazující předběžné opatření.

Rozpor ke stanovení účinnosti
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínka č. 289) nesouhlasí s navrženou účinností, požaduje legisvakanci v délce 24 měsíců.
Stanovisko předkladatele – novela nepřináší tak zásadní změny (zejména po opuštění původně zamýšleného konceptu Rady), že by vyžadovala tak dlouhou legisvakanci. Legisvakance v délce přibližně 6 měsíců je dostačující.

Rozpory k RIA
Ministerstvo financí (připomínky č. 14, 16, 18, 19, 20, 21, 49 a 51) požaduje detailní vyčíslení nákladů na přijetí reformy, a to rovněž po změně koncepce z Rady na komise. Rovněž se obává, že navržené změny povedou k vyšší potřebě právního zastoupení. Připomínky č. 18 a 19 směřovaly k původně navrženému odměňování členů Rady podle zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci; ministerstvo na připomínkách setrvává i po opuštění koncepce Rady v obecné poloze – požadavku na vyčíslení finančních dopadů navrhovaných úprav. Připomínky č. 20 a 21 směřují k nákladům na paralelní fungování „starého“ a „nového“ systému a existenci možné dvoukolejnosti řízení zahajovaných na návrh a ex offo. V připomínce č. 51 žádá ministerstvo, aby z tabulek byly odstraněny případy, v nichž předseda ÚOHS rozhodl jiným způsobem, než navrhovala rozkladová komise, z důvodu objektivní okolnosti např. zrušení přezkoumávaného úkonu.
Stanovisko předkladatele – předkladatel je přesvědčen, že tyto otázky jsou v RIA dostatečně popsány, včetně zohlednění změny rozhodování na rozhodování v komisích. Rovněž nesouhlasí s tím, že by úpravy měly zvyšovat potřebu právního zastoupení. Co se týká dvoukolejnosti rozhodování, navržená úprava komisí pro rozhodování v návrhových věcech nemá vést k vytvoření odlišné institucionální struktury (interní organizace a jmenování osob působících v komisích je ve velké míře ponechána na Úřadu, předpokládá se však jejich prolínání). Uvedení případů, v nichž předseda ÚOHS rozhodl jiným způsobem, než navrhovala rozkladová komise, z důvodu objektivní okolnosti např. zrušení přezkoumávaného úkonu, byly v RIA ponechány, byly však v poznámce pod čarou odpovídajícím způsobem okomentovány.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (připomínky č. 290 až 307) vznáší 7 obecných a 11 konkrétnějších připomínek k obsahu a informacím prezentovaným v RIA. 
Stanovisko předkladatele – RIA byla upravena v návaznosti na provedené změny návrhu novely v rámci vypořádání meziresortního připomínkového řízení a podle připomínek některých připomínkových míst. Zejména v případě obecných připomínek jde v zásadě o promítnutí nesouhlasu se zamýšlenými pilíři reformy a jejich zdůvodněním, a jde tak zčásti o opakování obecných připomínek k jednotlivým pilířům (připomínky č. 230 až 234). U konkrétních připomínek jde o výhrady k dílčím prezentovaným skutečnostem; předkladatel na nich setrvává. 


1