Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSD65EF6FP najdete zde


                IV.
Důvodová zpráva

Obecná část

A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen 

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „Zákon“), obsahuje komplexní úpravu zadávání veřejných zakázek v ČR a provádí transpozici evropských směrnic, blíže viz písmeno e).
Zákon je účinný od 1. 10. 2016 a doposud byl třináctkrát novelizován, nejrozsáhlejší byla novelizace provedená zákonem č. 166/2023 Sb. s účinností od 16. července 2023.
Kontrolu a dozor nad zadáváním veřejných zakázek v ČR vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“). Postavení a funkce ÚOHS jsou obecně vymezeny v zákoně č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, a dále v zákoně č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Na jejich základě je ÚOHS ústředním orgánem státní správy, který vykonává více pověřených agend: ochranu hospodářské soutěže, regulaci veřejné podpory, významné tržní síly a výkon dozoru nad zadáváním veřejných zakázek. 
V čele ÚOHS stojí předseda se třemi místopředsedy, přičemž předseda je na návrh vlády jmenován prezidentem republiky na dobu 6 let. Místopředsedy jmenuje předseda. Způsob řízení ÚOHS je tak založen na monokratickém principu. V čele ÚOHS stojí jeden představitel, který nejen manažersky řídí celou instituci, ale též rozhoduje o všech podaných rozkladech proti prvoinstančním rozhodnutím tohoto úřadu. 
Ve vztahu k zadávání veřejných zakázek je činnost ÚOHS vymezena v Zákoně, podle kterého ÚOHS vykonává dozor nad zadáváním veřejných zakázek. V rámci této pravomoci ÚOHS mimo jiné projednává přestupky zadavatelů, ukládá pokuty, nápravná opatření a předběžná opatření.
Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je správním řízením. Proti prvostupňovému rozhodnutí mohou účastníci řízení podat rozklad, o kterém rozhodne předseda ÚOHS na návrh rozkladové komise. Rozhodnutí ÚOHS jsou dále přezkoumatelná ve správním soudnictví.
Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je zahajováno na písemný návrh stěžovatele nebo z moci úřední (ex offo). ÚOHS zahajuje řízení z moci úřední zpravidla na základě podnětu, nebo pokud sám vlastní činností zjistí možné porušení povinností ze strany zadavatele. Celkově tak může být veřejná zakázka přezkoumávána až čtyřmi instancemi (s námitkami v pěti krocích).  
Dodavatelé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že zadavatel postupoval v rozporu se Zákonem, musí v řádu několika dnů učinit rozhodnutí, zda hodlají postup zadavatele rozporovat podáním návrhu k ÚOHS. Pro podání návrhu je nutné složit kauci. V případě neúspěchu před ÚOHS tato kauce propadá státnímu rozpočtu. Dodavatel tak činí rozhodnutí s vědomím, že může přijít o kauci a že může trvat měsíce až roky, než bude finálně rozhodnuto v jeho věci. To může negativně ovlivňovat i ochotu dodavatelů podávat nabídky do veřejných zakázek.
K platnému právnímu stavu blíže viz kapitola 1.2.1 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.
Navrhovaná úprava nemá dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen  

Změny v přezkumu zadávání veřejných zakázek sledují 5 hlavních pilířů, které si kladou za cíl zefektivnit a zrychlit přezkumná řízení. Těchto 5 pilířů odpovídá v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace vybraným variantám změn (A.1.3, C.1, A.2.1, A.3 a B.1). 
Ke zvažovaným variantám viz kapitola 2 a 3 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace. Ke stanovení pořadí variant a výběru nejvhodnějšího řešení viz kapitola 4 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.

1. Jednoinstančnost v senátním systému (varianta A.1.3)

Dochází ke zrušení druhého stupně (rozklad). Proti rozhodnutí ÚOHS bude možné podat přímo žalobu ke správnímu soudu. Podání žaloby nebude blokovat uzavření smlouvy, pokud soud nevydá předběžné opatření.
Varianta je doplněna o dodatečná opatření podporující akceptovatelnost prvoinstančních rozhodnutí pro navrhovatele. Tím se výrazně sníží pravděpodobnost, že se řešení případu posune ze správní na soudní úroveň a bude trvat v porovnání se současným stavem déle. Konkrétně je doplněno ústní projednání v příslušném senátu, jehož názor by měl být navrhovatel díky vysoké odbornosti členů senátu ochoten přijmout. 

2. Kolektivní rozhodování (varianta C.1)

Pro rozhodování v řízení o přezkumu úkonů zadavatele podle Zákona se zavádí Rada pro veřejné zakázky, která vytváří tříčlenné senáty, které se skládají ze dvou členů Rady coby stálých členů senátu a jednoho externího odborníka v oboru předmětu veřejné zakázky.

Hlavní důvody zavedení rozhodování v kolektivním orgánu:
· Zrychlení přezkumu a zajištění jeho předvídatelnosti.
· Transparentnost a snížení koncentrace pravomocí v rukou předsedy.
· Kontinuita současného know-how ÚOHS.
· Větší nezávislost, nestrannost a odbornost. 
· Kolektivní rozhodování spolu s prvkem externích specialistů přenáší prvky zapojení odborníků ze stávajících rozkladových komisí. Práce v senátech a v plénu umožňuje diskusi a dynamiku pro lepší schopnost reagovat na potřeby praxe a měnící se potřeby doby.

3. Oslabení zásady materiální pravdy – úprava pravidel dokazování v řízení o návrhu dle Zákona (varianta A.2.1)

ÚOHS dnes uplatňuje „vyšetřovací“ zásadu a zjišťuje „materiální pravdu“. Prověřuje tak a zajišťuje v široké míře argumenty a podklady pro rozhodnutí i nad rámec tvrzení navrhovatele. Uvedený postup je časově náročný a zásadním způsobem vytěžuje personální kapacity ÚOHS.  
Nově bude ÚOHS (Rada pro veřejné zakázky) vycházet z důkazů, které byly účastníky sporu navrženy. Pokud však navržené důkazy nebudou postačovat ke zjištění stavu věci nebo o nich budou existovat důvodné pochybnosti, bude moci ÚOHS provést i důkazy jiné. Dojde tak k oslabení zásady materiální pravdy upravené v § 3 správního řádu.
V souladu se zásadou vyšetřovací podle správního řádu se bude i nadále postupovat v řízeních ex offo.

4. Úpravy v řízeních o žalobách proti rozhodnutím Rady pro veřejné zakázky (varianta A.3)

Ke kompenzaci rizika zvýšení nápadu na soudy a k dalšímu zrychlení procesu přezkumu zadávání veřejných zakázek se přijímají následující (kompenzační) úpravy:
· Možnost podání žaloby proti rozhodnutím Rady pro veřejné zakázky se omezuje lhůtou do 2 týdnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno žalobci.
· Navýšení soudního poplatku z 3 000 na 50 000 Kč.
· Zadavatel nebude moci uzavřít smlouvu s dodavatelem před uplynutím lhůty pro podání žaloby či ve lhůtě 15 dnů od podání návrhu na uložení předběžného opatření soudem nebo na přiznání odkladného účinku žalobě.
· Současně s návrhem na vydání předběžného opatření či návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě bude muset účastník řízení složit soudu kauci ve stejné výši jako v případě podání návrhu na ÚOHS.
· Bude-li v řízení o žalobě nařízeno předběžné opatření nebo bude-li žalobě přiznán odkladný účinek, bude mít soud lhůtu na rozhodnutí o žalobě 60 dnů ode dne podání žaloby s tím, že lhůtu bude možné prodloužit až o 30 dnů, půjde-li o zvlášť složitou věc.

5. Úprava v řízeních ex offo - ÚOHS bude vstupovat do probíhajících zadávacích řízení a nařizovat předběžné opatření jen ve výjimečných případech (varianta B.1)

ÚOHS bude moci vstoupit do probíhajícího zadávacího řízení, bude oprávněn nařídit předběžné opatření spočívající v zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Podmínkou by však mělo být zvážení, zda veřejný zájem na zabránění zadání veřejné zakázky převažuje nad zájmem zadavatele na plnění veřejné zakázky. 
ÚOHS by měl při rozhodování o předběžném opatření vzít v úvahu pravděpodobné důsledky předběžného opatření pro veřejný zájem i všechny další zájmy, které jím mohou být poškozeny.
Navrhovaná úprava nemá dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Hlavní problémy přezkumu zadávání veřejných zakázek, na které návrh zákona reaguje:

1. Délka přezkumu
Hlavními problémy, které jsou shledávány v rámci dozoru nad dodržováním Zákona, je, že vydání finálního rozhodnutí dozorového orgánu zásadně brzdí dvojinstanční systém, který v případě rozhodování jediného úřadu není nutný.  Při existenci více instancí je dále větší pravděpodobnost, že se neshodnou na jednom právním názoru, což může vést k nejednotné rozhodovací praxi a nižší míře právní jistoty a předvídatelnosti (časové i finanční) pro zadavatele i dodavatele. Podle evropských předpisů (např. čl. 1 směrnice 89/665/EHS) mají přitom členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů.
Výše popsaný systém brzdí využití potenciálu inovativního a strategického zadávání. Přitom proces zadávání veřejných zakázek včetně přezkumného řízení by měl trh motivovat k inovativním řešením za využití celospolečenského potenciálu. Součástí tohoto úsilí ze strany zadavatelů musí být přirozeně i motivace k tomu, aby se o veřejné zakázky mohly ucházet co možná nejširší řady relevantních dodavatelů a tito dodavatelé měli důvěru v to, že zadavatelé upřímně usilují o co nejlepší řešení svých potřeb a že zadání zakázky bude efektivní a férové, tedy i řádně připravené a transparentní.

2. Koncentrace pravomocí
Klíčové pravomoci ÚOHS jsou koncentrovány v rukou jediného člověka – předsedy, který rozhoduje o individuálních kauzách ve druhém stupni správního řízení a má i značný vliv na první stupeň. 
Více informací k hlavním problémům přezkumu zadávání veřejných zakázek viz kapitola 1.2.2 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace. 

D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. 
Zavedení jednoinstančnosti správního řízení o přezkumu veřejných zakázek před ÚOHS je ústavně konformní a není v rozporu se zásadami správního řízení a mezinárodními smlouvami. 
Návrh se nedotýká práva na svobodné podnikání v prostředí nenarušené hospodářské soutěže ve smyslu čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). I přesto, že Zákon upravuje přístup hospodářských subjektů k jednotlivým zakázkám, nelze považovat určitá omezení plynoucí ze zákona ve smyslu výběru hospodářského subjektu za natolik závažná, že by narušovala hospodářskou soutěž. 
Návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky i ve vztahu k čl. 11 Listiny, který zaručuje právo vlastnit majetek. Směrnice uvedené v bodu e) částečně omezují smluvní volnost při uzavírání smluv, a to nejen pro stát, či subjekty veřejné moci, ale i pro soukromoprávní subjekty, pokud splňují některou z definic zadavatele (např. podnikatelé v oblasti energetiky či dopravy, příjemci dotací). Novela zákona se tohoto ústavního práva nijak nedotýká.
Je nutné také zdůraznit, že regulace zadávání veřejných zakázek směřuje k jednotnému trhu, nedochází zde tedy ke konfliktu se svobodou podnikání, naopak regulace zaručuje hospodářským subjektům přístup k zakázkám v jiných státech Evropské unie. Kdy uvedené vyplývá také z preambule zakázkové směrnice, která uvádí, že „zadávání veřejných zakázek orgány nebo jménem orgánů členských států musí být v souladu se zásadami zakotvenými ve Smlouvě o fungování Evropské unie, zejména zásadami volného pohybu zboží, svobody usazování a volného pohybu služeb, jakož i se zásadami z nich vyplývajícími, jako je rovné zacházení, zákaz diskriminace, vzájemné uznávání, proporcionalita a transparentnost. Pro veřejné zakázky, které převyšují určitou hodnotu, by však měla být vypracována ustanovení koordinující vnitrostátní postupy při zadávání veřejných zakázek, aby se zajistilo uplatňování uvedených zásad v praxi a otevření zadávání veřejných zakázek hospodářské soutěži.“ 
Předmětná úprava tedy nemá omezující vliv na práva fyzických a právnických osob, naopak jim zaručuje rovný přístup k zakázkám v celé EU.
Návrh je v souladu s čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny a nepředstavuje zásah do práva na soudní ochranu. Navrhované navýšení soudního poplatku za podání žaloby ze současných 3 000 Kč na 50 000 Kč lze s ohledem na povahu sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek považovat za přiměřené. Ekonomický význam sporů dosahuje řádů milionů (často i stovek milionů) Kč, v takovém případě nelze stanovení soudního poplatku ve výši 50 000 Kč považovat za překážku v přístupu k soudní ochraně. Také při podání návrhu k přezkoumání úkonu zadavatele v řízení před ÚOHS, které je nutným předstupněm soudního přezkumu, je skládaná kauce zpravidla ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele, vždy však v minimální výši 50 000 Kč. Minimální výše kauce 50 000 Kč vychází z dosavadní právní úpravy, jejíž ústavnost nebyla v tomto směru v minulosti zpochybněna.

E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie 

Návrh zákona je slučitelný s právními akty Evropské unie. Především pak s níže uvedenými evropskými směrnicemi:

· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES.
· Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (89/665/EHS).
· Směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek.
· Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/55/EU ze dne 16. dubna 2014 o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek.

Provedené změny v řízeních ex offo, tedy skutečnost, že ÚOHS bude vstupovat do probíhajících zadávacích řízení a nařizovat předběžné opatření jen ve výjimečných případech, nepředstavují riziko rozporu s právem EU. Článek 1 odst. 3 směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 vyžaduje pouze aby členské státy zajistily dostupnost přezkumného řízení alespoň každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité zakázky a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla nebo hrozí škoda. Tento požadavek je, a to již stávající úpravou, zajištěn možností podat návrh na přezkum postupu zadavatele. Umožnění přezkumu postupu zadavatele také v řízeních ex offo je tak čistě možností (nikoli povinností) členského státu.

F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána 

Návrh zákona je slučitelný s mezinárodními smlouvami (především mezinárodní dohodou o přístupu k veřejným zakázkám tzv. GPA „Government Procurement Agreement“), kterými je Česká republika vázána.

G) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky 

Změna systému přezkumu přinese pouze jednorázové náklady v omezené výši, jelikož budou využity zejména stávající kapacity ÚOHS. Navrhovaná opatření jsou nastavena tak, aby byla rozpočtově neutrální (nové náklady jsou kompenzovány úsporami ve stávajícím systému).
Mzdové náklady na členy Rady vyplývají ze zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci. S ohledem na skutečnost, že budou ve velké míře využity kapacity stávajících zaměstnanců Úřadu, nepředstavují tyto náklady žádný významný zásah do státního rozpočtu. 
Dochází ke snížení horní hranice kauce určené z 1 % nabídkové ceny, a to z 10 000 000 Kč na 2 000 000 Kč (u koncese se jedná o maximální částku 5 000 000 Kč), což představuje menší zatížení pro rozpočet navrhovatele. Pro případy, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, např. při návrhu proti zadávacím podmínkám, se zavádí povinnost složit kauci ve výši 1 % z uveřejněné předpokládané hodnoty. Navrhuje se také zavedení skládání kauce spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě nebo s návrhem na vydání předběžného opatření.
Více informací k předpokládaným hospodářským a finančním dopadům na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty viz kapitola 4.1 a 4.2 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.

H) Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí 

Návrh zákona nemá negativní sociální dopady ani nemá žádné dopady na specifické skupiny obyvatel, na osoby sociálně slabé ani na osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny a ochranu práv dětí. 
Oblast veřejných zakázek a strategický přístup k řešení aktuálních výzev představuje zcela zásadní hybnou a formující sílu, která je způsobilá zásadně motivovat trh skrz požadavky na kvalitu a inovace, včetně požadavků týkajících se udržitelnosti a sociálních či environmentálních kritérií. 

I) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, které musí obsahovat vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení 

Navrhovaná novela nemá dopady vztahující se k ochraně soukromí a osobních údajů.

J) Zhodnocení korupčních rizik 

Přijetí navrhovaných změn povede ke snížení korupčních rizik. Cílem změn je vedle posílení efektivity systému právě snížení korupčních rizik, neboť k posílení efektivity systému může dojít pouze v případě, že korupční rizika zvoleného řešení zůstanou minimálně na stejné úrovni, či poklesnou. Lze však předpokládat, že implementací navržených variant bude stanoveného cíle dosaženo. 
V závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace se navrhuje především dlouhodobě doporučované odstranění nadměrné koncentrace pravomocí předsedy ÚOHS i zjednodušení rozhodovacích procesů, aby se omezil prostor pro nekalé praktiky v rámci veřejných investic.
Více informací ke korupčním rizikům viz kapitola 4.3 Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.

K) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu 

Navrhované změny se nedotýkají části desáté Zákona: Postup pro zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Změny týkající se ochrany proti nesprávnému postupu zadavatele ovšem budou aplikovány i na ochranu proti postupu zadavatele při zadávání zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti. S ohledem na skutečnost, že cílem změn je mimo jiné také zrychlení rozhodování, budou mít navržené změny pozitivní vliv i v případě zadávání obranných a bezpečnostních zakázek. 

L) Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů

S ohledem na skutečnost, že adresáty Zákona jsou dodavatelé a zadavatelé, nebudou mít navrhované změny vliv na rodiny. 

M) Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky 

Územní samosprávné celky jsou veřejnými zadavateli. Ve výroční zprávě ÚOHS za rok 2023 jsou obce, města a kraje uvedeny mezi zadavateli, jejichž veřejné zakázky jsou přezkoumávány nejčastěji. Předměty těchto veřejných zakázek bývají zejména z oblasti stavebnictví, informačních technologií a zdravotnictví. 
V roce 2023 ÚOHS pokutoval dosud nejvyšší počet zadavatelů z řad měst a obcí za nesplnění povinností v oblasti uveřejňování. Jedná se zejména o přestupky podle § 269 Zákona, jejichž úprava není tímto návrhem zákona výrazně měněna. O rozkladu má však podle navrhovaných změn rozhodovat nově zřizovaná Rada pro veřejné zakázky. 
Více informací k územním dopadům včetně dopadů na územní samosprávné celky viz bod 3.4 Shrnutí závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.

N) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení) 

V zadávacích řízeních je zavedena povinnost komunikovat elektronicky od roku 2018. Již podle stávající právní úpravy probíhá komunikace účastníků správního řízení s ÚOHS v digitální podobě. Nebylo zaznamenáno, že by tato míra digitalizace vedla k digitálnímu vyloučení.
Navrhovaná úprava posiluje využívání ústního jednání. K provedení úkonu však bude možné využít videokonferenční zařízení, přičemž se vždy bude pořizovat zvukový i obrazový záznam. Tak bude postupováno na návrh účastníka, nebo bude-li to účelné. Účastník nebo osoba, jíž se úkon týká, bude moci kdykoli v průběhu úkonu vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.


Zvláštní část

ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o zadávání veřejných zakázek
K bodům 1 a 2 – k § 246 odst. 1 písm. d) až f)  
Navrhovaná úprava je v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. ledna 2024, CROSS Zlín, a.s. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, C303/22, ECLI:EU:C:2024:60, ve kterém Soudní dvůr Evropské unie v reakci na předběžnou otázku položenou Krajským soudem v Brně dovodil, že v případě, kdy dle vnitrostátních právních předpisů nerozhoduje o návrzích na přezkoumání úkonů zadavatele v prvním stupni orgán soudního typu, musí být možné efektivně napadnout rozhodnutí tohoto orgánu o zamítnutí návrhu u soudu. Dodavatel, jehož se toto rozhodnutí o zamítnutí týká, pak musí mít přiměřenou odkladnou lhůtu k tomu, aby mohl tento návrh na přezkum podat (viz bod 69 a 70 rozsudku).
Pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek to znamená, že blokační lhůta musí trvat po celou dobu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele správním orgánem, případně je nutno umožnit přezkum rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření, a to při současném zákazu uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku trvajícím po celou dobu soudního přezkumu. 
Z tohoto důvodu se v písmenu d) modifikuje dosavadní právní úprava, podle které blokační lhůta běžela ex lege pouze po dobu 60 dnů ode dne zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. V praxi docházelo k tomu, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) před uplynutím této lhůty nařídil zadavateli předběžné opatření dle § 61 správního řádu, které spočívalo právě v zákazu uzavřít smlouvu, a to až do doby pravomocného skončení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Nařízení předběžného opatření však nebylo dáno ze zákona. Tento stav je novelou narovnán, a blokační lhůta tak plyne až do doby nabytí právní moci rozhodnutí Rady pro veřejné zakázky (dále jen „Rada“).
Aby však byla blokační lhůta spuštěna, musí být návrh podán včas a spolu s ním musí být i řádně složena kauce (tj. uhrazena na účet Úřadu v požadované výši). Součástí návrhu musí být dle § 251 odst. 1 rovněž doklad o složení kauce. Cílem právní úpravy je čelit situacím, kdy by zákaz uzavření smlouvy s dodavatelem nastával v případě podání jakéhokoli návrhu, tedy například návrhu čistě účelového, bez složené kauce. Navržená úprava dopadá i na návrh proti postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, pokud byl podán řádně.
Zákaz uzavření smlouvy s dodavatelem se v písmenu e) nově rozšiřuje i na dobu před uplynutím lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Rady dle § 272b odst. 1. Jelikož dle dosavadní právní úpravy platil tento zákaz pouze do doby pravomocného skončení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (tj. do doby nabytí právní moci rozhodnutí o návrhu), v praxi často docházelo k tomu, že zadavatelé uzavřeli smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky dříve, než bylo soudem rozhodnuto o případném návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 38 soudního řádu správního, a rozhodnutí soudu, byť bylo žalobě vyhověno, tak mělo pouze akademický význam. V takovém případě totiž nemohlo následně již dojít k obnovení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu, které muselo být ze zákona zastaveno a úspěšný žalobce (navrhovatel) se tak již nedomohl toho, o co v řízení usiloval (tj. umožnění účasti v zadávacím řízení, navrácení účasti v zadávacím řízení apod.). Aby bylo výše uvedenému předejito, bude nově zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku platit až do doby uplynutí lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí Rady dle § 272b odst. 1. 
Nově se také v písmenu f) stanovuje, že blokační lhůta bude zachována i v návaznosti na podání žaloby proti rozhodnutí Rady dle § 272b odst. 1, pokud žalobce podal spolu s řádně a včas podanou žalobou též návrh na nařízení předběžného opatření či návrh na přiznání odkladného účinku a současně byla řádně složena kauce (tj. na účet příslušného soudu a v požadované výši) a pokud byl jeho stejnopis spolu s dokladem o řádném složení kauce v téže lhůtě doručen zadavateli. Řádně podanou žalobou se rozumí žaloba, která vyjma obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 soudního řádu správního) obsahuje rovněž specifické náležitosti vymezené v § 71 soudního řádu správního. V případě, že jedna z těchto podmínek nebude naplněna (např. nebude složena kauce, nebo návrh nebude odeslán zadavateli), blokační lhůta bude ukončena po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Budou-li naopak všechny podmínky naplněny, bude zákaz uzavření smlouvy platit po dobu dalších 15 dnů od podání návrhu. 
Dle obecné právní úpravy obsažené v soudním řádu správním platí, že možnost podat návrh na uložení předběžného opatření nebo návrh na přiznání odkladného účinku není v případě podání správní žaloby časově omezený a tyto návrhy lze podat kdykoli v průběhu řízení o žalobě. To samozřejmě platí i v řízení o žalobách proti rozhodnutí Rady dle § 272b, avšak blokační účinek se ex lege spouští pouze v případě, kdy je návrh na vydání předběžného opatření či na přiznání odkladného účinku žalobě podán nejpozději s řádně a včas podanou žalobou. Pokud žalobce podá návrh až v průběhu řízení o žalobě, blokační lhůta se již znovu nespouští a úspěšnost takového návrhu bude odvislá pouze na tom, zda zadavatel již smlouvu na veřejnou zakázku uzavřel, či nikoliv. V takovém případě je zadavatel stejně jako v případě dosavadní právní úpravy oprávněn uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku i po podání návrhu na předběžné opatření či přiznání odkladného účinku, neboť mu v tom nebrání žádná zákonná překážka.  
K bodu 3 – k § 246 odst. 2
Původní ustanovení odstavce 2 bylo vypuštěno. V souladu s pátým pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek se neuplatní automatická blokace uzavření smlouvy v návaznosti na zahájení řízení o přezkumu úkonů zadavatele z moci úřední. V rámci těchto řízení bude moci Úřad v odůvodněných případech dle § 258a odst. 1 nařídit předběžné opatření spočívající v zákazu uzavření smlouvy. 
Nové znění odstavce 2 představuje systematickou změnu. Definici pojmu „smlouva“ obsahovalo již dosavadní znění zákona o zadávání veřejných zakázek v § 248 odst. 3, avšak tato definice byla z důvodu logické souslednosti textu zákona přesunuta právě do komentovaného ustanovení.
K bodů 4 až 6 – ke změně nadpisu Hlavy II, Dílu 1 a § 248
V návaznosti na třetí pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek a významné změny v návrhovém řízení, v rámci jehož úpravy dochází k potlačení dozorové funkce Úřadu, se mění i název Hlavy II na přiléhavější název „Správní řízení“. Ze stejného důvodu se mění název Dílu 1 na přiléhavější „Správní řízení ve věci zadávání veřejných zakázek a zvláštních postupů“. S tím souvisí i změna nadpisu § 248 na nový přiléhavější název „Rozhodování Úřadu ve věci zadávání veřejných zakázek a zvláštních postupů“.  
K bodu 7 – k § 248 odst. 1 
Dozor nad dodržováním pravidel stanovených zákonem o zadávání veřejných zakázek a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté vykonává stejně jako dle dosavadní právní úpravy Úřad (viz § 248 odst. 1). Ten je příslušný pro rozhodování v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední a v řízení o přestupcích podle tohoto zákona, a to vždy v prvním stupni. O rozkladu proti rozhodnutí Úřadu dle předchozí věty (tj. o rozkladu proti rozhodnutí o přestupku i proti rozhodnutí vydaném v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední) a proti rozhodnutí Úřadu o nařízení předběžného opatření bude namísto předsedy Úřadu rozhodovat Rada. Předmětné ustanovení představuje speciální právní úpravu k § 152 odst. 2 správního řádu, podle kterého platí, že o rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. O rozkladu proti rozhodnutí Úřadu procesní povahy (např. usnesení o přerušení řízení) i nadále rozhoduje předseda Úřadu. Navrhovaná úprava úzce souvisí s nově doplněným § 248 odst. 3.
Navrhovaná právní úprava reflektuje rozdělení kompetencí vymezených hlavními pilíři reformy přezkumu veřejných zakázek (konkrétně druhý pilíř), podle kterých Úřad vykonává dozorové funkce (tedy rozhoduje v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední a v řízení o přestupcích) a Rada rozhoduje v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh (tedy v tzv. návrhovém řízení). Předmětem přezkumu může být jakýkoliv úkon uvedený v § 250.   
K bodu 8 – k § 248 odst. 3 
Dosavadní § 248 odst. 3 se zrušuje, resp. přesouvá do § 246 odst. 2.
V odstavci 3 je nově doplněna úprava, která obsahově odpovídá druhému pilíři reformy přezkumu veřejných zakázek, spočívajícího v zavedení senátního rozhodování Rady v návrhovém řízení jako určité formy kolektivního rozhodování. 
K bodu 9 – k § 248a  
K odst. 1: Rada je kolektivním orgánem, který rozhoduje v senátech nebo v plénu. Členství v Radě, jakož i bližší náležitosti jejího fungování, upravuje zvláštní právní předpis, tj. zákon o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Navrhovaná právní úprava představuje promítnutí klíčového druhého pilíře reformy přezkumu veřejných zakázek, zavedení senátního rozhodování v návrhovém řízení, v řízení o rozkladu proti rozhodnutím Úřadu, v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední a v řízení o přestupcích a dále o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu o předběžném opatření. Jednotlivá řízení o návrzích, popř. o rozkladu, budou rozhodována v senátech Rady. V případech vymezených v § 248a rozhoduje plénum Rady. Tímto dochází k očekávanému zefektivnění přezkumu veřejných zakázek, zejména v návrhových věcech, a zajištění jeho předvídatelnosti, jakož i odstranění dosavadní koncentrace rozhodovacích pravomocí a zdůraznění kvazisoudní povahy rozhodování Úřadu, který by nově mělo být možné v návrhových řízeních považovat za orgán soudního typu pro oblast veřejných zakázek. 
K odst. 2: Pokud senát Rady při svém rozhodování dospěje k závěru odlišnému od závěru vyjádřeného již v předchozím rozhodnutí senátu Rady, který byl učiněn ve skutkově nebo právně obdobné věci, postoupí příslušný senát Rady věc k rozhodnutí plénu Rady a svůj odlišný právní názor zdůvodní. Senát Rady je v takovém případě povinen věc postoupit k rozhodnutí plénu Rady, jedná se o obligatorní postup. 
Navrhovaná právní úprava má za cíl přispět ke sjednocování rozhodovací praxe Rady a jejím účelem je zajištění jednotnosti, zákonnosti a předvídatelnosti rozhodování Rady. Sjednocování rozhodovací praxe Rady je v zájmu principu právní jistoty. Platí, že stabilita rozhodovací praxe je nezbytnou podmínkou právní jistoty jako jednoho ze základních atributů právního státu. Ke změnám rozhodovací praxe by totiž mělo docházet zásadně z principiálních důvodů, a to zejména z důvodu změny právních předpisů souvisejících s vykládaným právním předpisem, důvodu změny okolností podstatných pro působení právní normy dotvořené rozhodovací praxí, eventuelně z důvodu, že se nově objevily nové jiné závažné důvody (včetně evidentní nefunkčnosti rozhodovací praxe ve společenské realitě nebo podstatného zvýšení transakčních nákladů účastníků právních vztahů v důsledku právního názoru zaujatého rozhodovací praxí) (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2009, č. j. 1 Afs 140/2008-77 nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96).
Plénum Rady buď závazně potvrdí právní názor vyslovený již dříve některým ze senátů Rady, nebo vysloví nový a do budoucna závazný právní výklad předmětné právní otázky. 
Obdobným způsobem je postupováno i u Nejvyššího správního soudu. Senát Nejvyššího správního soudu, který při svém rozhodování dospěje k právnímu názoru odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postupuje věc k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu (viz § 17 odst. 1 soudního řádu správního). 
Předkládající senát Rady je povinen při předložení věci plénu Rady uvést důvody, pro které zaujal odlišný právní názor, než jaký byl již dříve v rozhodovací praxi Rady vyjádřen. 
Proti postoupení věci plénu Rady není možné podat rozklad, neboť jde o usnesení, kterým se upravuje vedení správního řízení [viz § 262 písm. a)].  
K odst. 3: Stanovuje se, že pokud závisí rozhodnutí ve věci samé na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla Radou doposud řešena nebo je senáty Rady rozhodována rozdílně, může příslušný senát Rady postoupit věc k rozhodnutí jejímu plénu, přičemž při tomto postoupení svůj právní názor zdůvodní. Na rozdíl od situace, kdy senát Rady dospěje k závěru odlišnému od závěru vyjádřeného již v předchozím rozhodnutí senátu Rady a je dle odstavce 1 povinen předložit věc k rozhodnutí plénu Rady (obligatorní postup), má v tomto případě senát Rady pouze možnost tak učinit (fakultativní postup). Je tak pouze na jeho správním uvážení, zda věc k rozhodnutí plénu předloží, či nikoliv. 
Dané ustanovení taktéž přispívá ke sjednocení rozhodovací praxe Rady a jejích jednotlivých senátů. Navrhovaná právní úprava si klade za cíl dosáhnout právě ustálení rozhodovací praxe tak, aby byla zajištěna správná a úplná realizace zásady právní jistoty včetně předvídatelnosti rozhodování ve vztahu k účastníkům řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.  
Při postoupení věci je senát Rady povinen svůj právní názor zdůvodnit. 
K odst. 4: Plénum Rady věc postoupenou dle odstavce 2 či 3 posoudí a následně rozhodne ve věci samé (tj. o návrhu či o rozkladu), případně rozhodne jen o postoupené otázce, na které závisí rozhodnutí ve věci samé, a věc postoupí zpět příslušnému senátu Rady.
Při volbě, které z těchto rozhodnutí učiní, je plénum Rady povinno postupovat v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení. Možnost rozhodnout ve věci samé se tedy nabízí zejména v případech, kdy je toto rozhodnutí možné učinit již na základě posouzení postoupené sporné otázky, tj. bez nutnosti provedení dalších důkazů, nařízení ústního jednání atd. 
K odst. 5: Ustanovení obsahuje úpravu analogickou § 252b odst. 2 a normuje povinnost pléna Rady sdělit účastníkům řízení v písemné podobě svůj předběžný právní názor. Lhůta pro sdělení předběžného právního názoru činí 15 dní ode dne, kdy mu byla věc postoupena. Povinnost pléna Rady sdělit předběžný právní názor se vztahuje výlučně na případy, kdy bude plénum Rady rozhodovat ve věci samé, nikoliv na případy, kdy bude rozhodovat toliko o dílčí postoupené otázce.  Délka lhůty pro rozhodnutí o návrhu se řídí obecnou právní úpravou (správním řádem), dle které činí lhůta pro vydání rozhodnutí 30 dnů od zahájení řízení (tj. podání návrhu), ke které se připočítává doba až 30 dnů například v případech, kdy je třeba nařídit ústní jednání nebo jde-li o zvlášť složitý případ.
K odst. 6: Tento odstavec upravuje postup v situaci, kdy plénum Rady rozhoduje toliko o postoupené otázce, tj. nikoliv ve věci samé. 
V tomto případě plénum Rady nesděluje účastníkům řízení svůj předběžný právní názor. Ustanovení stanovuje konkrétní lhůtu pro vydání usnesení o postoupené otázce, která činí 20 dní ode dne postoupení věci. Rozhodnutím o postoupené otázce je senát Rady následně vázán. 
K odst. 7: Předseda Úřadu zajistí zapracování rozhodnutí pléna Rady do metodických doporučení Úřadu. Tento postup má sloužit ke zpřehlednění a publicitě sjednocující rozhodovací praxe, a to s ohledem na povahu rozhodnutí pléna Rady jakožto rozhodnutí autoritativně řešících zpravidla rozporné právní názory mezi jednotlivými senáty Rady. Zapracování těchto rozhodnutí do metodických doporučení Úřadu má za cíl přispět nejen k předvídatelnosti rozhodování Úřadu, ale také k utváření dobré praxe zadavatelů při zadávání veřejných zakázek tak, aby se zadavatelé do budoucna vyvarovali nezákonných a nesprávných postupů. Nad rámec metodických doporučení Úřadu jsou poté veškerá rozhodnutí pléna Rady zveřejňována ve Sbírce rozhodnutí veřejných zakázek (§ 271a odst. 1) a uveřejňována na internetové stránce Úřadu (§ 272).
K bodům 10 a 11 – k zavedení Oddílu 1 do Dílu 2 Hlavy II Části třinácté
Dochází k vyčlenění právní úpravy řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh a zahajovaném z moci úřední do nových samostatných oddílů, je třeba proto rovněž zavést označený samostatného oddílu, který obsahuje úpravu zahájení řízení. 
K bodu 12 – k § 249
Dále dochází k legislativně technické úpravě v návaznosti na to, že legislativní zkratka navrhovatel je nově zavedena již v § 248 odst. 3.  
K bodu 13 – k zavedení Oddílu 2 do Dílu 2 Hlavy II Části třinácté
Jelikož dochází ke změně právní úpravy a postupů v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh, které se v některých aspektech liší od řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném z moci úřední, dochází k vyčlenění právní úpravy řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh do nového samostatného Oddílu 2 Dílu 2. Jedná se o speciální úpravu ve vztahu k obecné úpravě správního řízení ve správním řádu.
K bodům 14 a 15 – k § 250 
Dochází ke zrušení skupinového nadpisu a zároveň k doplnění nadpisu ustanovení „Předmět řízení“.  
K bodům 16 a 17 – k § 251 odst. 1 
V souvislosti se zvýšením odpovědnosti navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení se nově výslovně zakotvuje, že je navrhovatel povinen již v návrhu uvést všechny rozhodné skutečnosti. Současně se stanovuje, že namísto dokladu o doručení námitek zadavateli je navrhovatel povinen k návrhu přiložit text námitek a rozhodnutí zadavatele o nich, pokud bylo navrhovateli doručeno. Uvedené by mělo přispět ke zvýšení efektivity a rychlosti rozhodování o návrhu, neboť pro základní úvahy o meritu věci nebude nezbytné čekat až na doručení kompletní dokumentace zadávacího řízení ze strany zadavatele, když povinnost předložit námitky a rozhodnutí o nich je uložena již navrhovateli. 
Nově je vyloučena aplikace obecné úpravy zakotvené v § 37 odst. 3 správního řádu, podle kterého správní orgán pomůže podateli odstranit nedostatky podání nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami. V zájmu urychlení řízení před Radou tak dojde mj. k zabránění situacím, kdy by byly podávány šikanózní neúplné návrhy, jejichž důsledkem by bylo plynutí blokační lhůty pro uzavření smlouvy. Tato úprava tak ve shodě s cíli této novely posiluje procesní odpovědnost navrhovatele za bezvadnost jeho návrhu. Uvedené vychází i ze skutečnosti, že náležitosti návrhu jsou v zákoně o zadávání veřejných zakázek jasně vymezeny, a nezakládají tak důvod k pochybnostem o jeho obsahu. S ohledem na výše uvedené tak nebude možné podat tzv. blanketní návrh, jelikož jeho podání vede bez dalšího k zastavení správního řízení dle § 257 písm. a).
K bodům 18 a 19 – k § 251 odst. 2 a 3
Dochází ke změnám, které jsou pouze terminologického charakteru a souvisí se změnami v § 248 navrhované právní úpravy (tj. sjednocení pojmu navrhovatel).  
K bodu 20 – k § 251 odst. 4 
V souvislosti s právní úpravou navrhovanou v odstavci 1 se zrušuje dříve stanovená výjimka ze zákazu dodatečných změn v náležitostech návrhu pro odstranění nedostatků návrhu. Rada k případným změnám či doplněním návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nepřihlíží. Jedná se o projev koncentrace řízení. Výjimka se stanovuje pouze pro skutečnosti, návrhy důkazů a jiné návrhy, které navrhovatel nemohl uplatnit dříve, nebo jimiž má být zpochybněna věrohodnost tvrzení a důkazů navržených jiným účastníkem řízení. Takové skutečnosti a návrhy mohou být uvedeny nejpozději při ústním jednání dle § 252b nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného názoru dle § 252b odst. 3, pokud se ústní jednání nekoná.
K bodu 21 – k § 251, § 255, § 257, § 263, § 264 a § 267
Navrhuje se legislativně technická změna reflektující skutečnost, že o návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele rozhoduje dle navrhované právní úpravy Rada. 
K bodům 22 a 23 – k § 251 odst. 5
Ve vztahu k účastníkům řízení odlišným od navrhovatele se nově zakotvuje, že tito účastníci řízení mohou navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy jim byl doručen stejnopis návrhu. Pokud navrhovatel stejnopis návrhu odešle i vybranému dodavateli, bude povinností vybraného dodavatele nově reagovat již od této skutečnosti, tj. od okamžiku, kdy mu byl stejnopis prokazatelně doručen navrhovatelem. Pokud navrhovatel stejnopis návrhu vybranému dodavateli nedoručí (zákonná povinnost v tomto směru není), lhůta dle tohoto odstavce z pohledu vybraného dodavatele začne běžet až od doručení oznámení o zahájení správního řízení, jehož součástí je i stejnopis návrhu. Délka 10 dní se stanovuje za účelem zrychlení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Ke skutečnostem, důkazům a jiným návrhům uplatněným opožděně (tj. později než ve lhůtě dle odstavce 5) Rada nepřihlíží s výjimkou těch, které navrhovatel nemohl uplatnit dříve, nebo jimiž má být zpochybněna věrohodnost tvrzení a důkazů uplatněných jiným účastníkem řízení, ledaže byly tyto uvedeny už v návrhu, a které budou uvedeny nejpozději při ústním jednání nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného názoru dle § 252b odst. 3, pokud se ústní jednání nekoná. Jedná se o obdobu úpravy uvedené v odstavci 4 týkající se navrhovatele, o projev koncentrace řízení ve vztahu k jiným účastníkům řízení. Navrhovaná úprava tak reaguje na další pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek (třetí pilíř), dle kterého Rada vychází v řízeních zahajovaných na návrh z důkazů, které byly navrženy účastníky řízení. Vyšetřovací zásada je tak v případě řízení o návrzích dle zákona o zadávání veřejných zakázek značně potlačena a odpovědnost za zjištění rozhodných skutečností je z velké části přenesena na účastníky správního řízení. Uvedené východisko reflektuje dosavadní ustálené závěry judikatury správních soudů, která potvrzuje charakterem specifický typ návrhových správních řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a zdůrazňuje odpovědnost jednotlivých účastníků správního řízení za výsledek správního řízení (srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 62/2021 ze dne 22. 9. 2022). 
O podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů, nových skutečností a jiných návrhů podle věty první musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení. 
K bodu 24 – k § 251 odst. 6
Pro vyloučení pochybností a za účelem maximální efektivity správního řízení se doplňuje i procesní povinnost pro Radu k odeslání oznámení o zahájení správního řízení ve lhůtě 3 dnů od zahájení správního řízení (tj. od okamžiku doručení návrhu). Zadavatel nebo vybraný dodavatel tak budou mít možnost v této lhůtě identifikovat, zda byl návrh na přezkoumání úkonu zadavatele skutečně podán správnímu orgánu.
K bodům 25 a 26 – ke zrušení stávajícího § 252 odst. 2 
Zrušuje se zvláštní zákonná úprava počátku běhu lhůty pro vydání rozhodnutí v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Lhůta pro vydání rozhodnutí se tak nově řídí obecnou právní úpravou obsaženou ve správním řádu, podle které začíná lhůta pro vydání rozhodnutí běžet v den podání návrhu (§ 44 odst. 1 ve spojení s § 71 správního řádu). Lhůta byla sjednocena s obecnou právní úpravou v zájmu zrychlení vydání rozhodnutí v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a v souvislosti s přenesením odpovědnosti za průběh řízení a zjištění rozhodných skutečností na účastníky řízení. Nebyl shledán žádný legitimní důvod pro to, aby lhůta pro vydání rozhodnutí začala běžet teprve v okamžiku doručení vyjádření zadavatele k návrhu a dokumentace zadávacího řízení. 
K bodu 27 – k § 252a až § 252c
K § 252a
K odst. 1: Účastníkům řízení se stanovuje povinnost označit a předložit důkazy k prokázání jejich tvrzení. Rada přitom rozhoduje, které z těchto důkazů provede.
Navrhovaná úprava oslabuje vyšetřovací zásadu a současně posiluje zásadu projednací, resp. odpovědnost účastníků za výsledek řízení.
Důkazní břemeno se tak v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh dělí mezi účastníky řízení, a jsou to tedy právě oni, kdo má procesní odpovědnost za prokázání rozhodných skutečností, které jsou tímto břemenem zatíženy. Pokud nemá navrhovatel určité důkazní prostředky k dispozici, má možnost důkazy i označit, např. odkazem na dokumentaci o zadávacím řízení (typicky nabídka vybraného dodavatele), potažmo odkazem na jiné podklady, které by zadavatel mohl mít k dispozici (např. podrobnější záznamy z předběžných tržních konzultací). V případě, kdy navrhovatel tyto důkazy označí, ale nepředloží je (z důvodu, že je nemá k dispozici), může si je Rada dle obecné právní úpravy vyžádat (viz např. § 53 odst. 1 správního řádu).
Při rozhodování o tom, které z navrhovaných důkazů Rada provede, by mělo být přihlédnuto zejména k tomu, jaká skutková tvrzení účastníků jsou rozporná a jaké důkazní prostředky účastníci řízení navrhují k jejich prokázání. V případě, kdy Rada návrhu na provedení důkazu nevyhoví, měla by použití tohoto postupu ve svém rozhodnutí odůvodnit.
K odst. 2: Stanovuje se, že je Rada oprávněna provést i jiné důkazy než ty navržené účastníky řízení, avšak pouze za splnění určitých předpokladů. Jedná se o výjimku z pravidla, že Rada má vycházet z důkazů navržených účastníky řízení. Tato výjimka se uplatní pouze v případě, kdy důkazy navržené účastníky nepostačují ke zjištění skutkového stavu věci. Provedení důkazů nenavržených účastníky řízení je tak pouhým oprávněním Rady, nikoliv její povinností (jedná se o fakultativní postup), a proto je pouze na jejím správním uvážení, zda jiné, účastníky řízení nenavržené důkazy provede.
Tyto důkazy však musí být potřebné ke zjištění skutkového stavu a musí vyplývat z obsahu spisu. Existence příslušného důkazu tak musí vyplývat z dosavadního průběhu správního řízení, resp. dokazování má být vztaženo výlučně ke skutečnostem tvrzeným účastníky správního řízení, případně ke skutečnostem, které během řízení jinak vyšly najevo. Rada tak není oprávněna sama vyhledávat důkazy, ani zjišťovat rozhodné skutečnosti nad rámec skutečností, které vyplývají ze spisu. Takový postup by mohl být považován za rozporný se zásadou rovnosti účastníků řízení. 
V případech, kdy účastníci řízení neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází Rada při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Opět tedy platí, že Rada žádné další důkazy sama nevyhledává ani ze své iniciativy neprovádí. Jedná se o korektiv ve vztahu k pravidlu dle věty první. Rada tak nebude povinna provádět jiné než účastníky řízení označené důkazy. V případě, kdy účastník bude nečinným a neoznačí důkazy potřebné k prokázání jeho tvrzení, nese případné následky spojené s tím, že sporná skutečnost nebude prokázána tak, jak ji tvrdil. 
K odst. 3: Rada může vzít za svá skutková zjištění skutečnosti vyplývající ze shodných tvrzení účastníků. Shodná tvrzení účastníků se mohou týkat pouze skutkového stavu, a nikoliv právního posouzení věci. V případě, kdy bude v řízení účastníky shodně tvrzena určitá skutečnost, nemá Rada povinnost tato shodná tvrzení prokazovat, tj. provádět k dané skutečnosti dokazování, a má možnost tato skutková tvrzení akceptovat. Rada se tak může při posouzení návrhu zaměřit toliko na skutkové otázky, které mezi účastníky zůstávají sporné. 
Shodnými tvrzeními účastníků řízení se rozumí jak jejich souhlasné prohlášení, tak i taková tvrzení účastníka řízení, jež se materiálně shodují s tvrzením ostatních účastníků řízení.
Navrhovaná úprava tak v souladu s § 3 správního řádu oslabuje zásadu materiální pravdy. Tohoto institutu by však Rada neměla využívat v případech, kdy budou účastníky řízení shodně tvrzeny skutečnosti, ohledně kterých existují důvodné pochybnosti. Ve vztahu k těmto tvrzením by tak měla Rada provést dokazování, a to zejména za účelem ochrany veřejného zájmu dle § 2 odst. 4 správního řádu.
K odst. 4: Pro návrhové řízení se vylučuje § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. V důsledku této úpravy dochází k oslabení vyšetřovací pravomoci Rady. Tato úprava navazuje na to, že Rada vychází primárně z důkazů navržených účastníky řízení. Oproti běžnému správnímu řízení je tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní v co nejvyšší míře přeneseno na účastníky řízení, kteří tak nesou odpovědnost za výsledek řízení. Úkolem Rady není nahrazovat důkazní pasivitu účastníka řízení vlastní činností a zjišťovat tak další rozhodné skutečnosti nad rámec samotného návrhu. Uvedená úprava navazuje na závěry judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 62/2021 ze dne 22. 9. 2022) ohledně specifického charakteru řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, v jehož rámci se oslabuje prvek vyšetřovací zásady (běžný hlavně pro správní řízení z moci úřední), a naopak se významně prohlubuje prvek kontradiktornosti tohoto řízení. Tímto není dotčena povinnost Rady podle § 2 odst. 4 správního řádu postupovat (tj. rozhodovat) tak, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Rada má zároveň možnost ve zvlášť obtížných případech požádat vybrané osoby o podání znaleckého posudku či odborného stanoviska dle § 261 odst. 2. Bez ohledu na uvedené nadále platí i to, že Úřad má vždy pravomoc zahájit v konkrétním případě řízení z moci úřední (ex offo), a to bez ohledu na to, zda již byl podán návrh nebo podnět.
K § 252b
K odst. 1: Stanovuje se, že Rada nařídí v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh podle zákona o zadávání veřejných zakázek ústní jednání. Doposud bylo možné ústní jednání nařídit v případech, kdy to bylo nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků řízení. Ke konání ústního jednání v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele docházelo zřídka. Naopak nyní bude ústní jednání konáno vždy až na výjimečné případy, kdy by jeho konání bylo zjevně neúčelné nebo pokud byla věc postoupena k rozhodnutí plénu Rady. 
Navrhovaná právní úprava má inspiraci v německé právní úpravě, která je postavena na správním přezkumu, jehož iniciaci podmiňuje uplatněním námitek u zadavatele. Přezkum úkonů zadavatele probíhá před tribunály kvazisoudního charakteru, jež mají na rozhodnutí ve věci stanovenu lhůtu v délce 5 týdnů, a které taktéž obligatorně nařizují ústní jednání. Případné následné rozhodování soudů je ukončeno v rámci 3 až 6 měsíců. Tímto postupem je tedy zachována rychlost rozhodování, a to při efektivním zjištění skutkového a právního stavu při využití ústního jednání.  
Rada nařídí ústní jednání do 15 dnů od podání návrhu tak, aby se konalo v jediném jednání, a zároveň bylo zahájeno do 20 pracovních dnů od podání návrhu. Stanovení lhůty v délce 20 pracovních dnů má za cíl vytvořit dostatečnou časovou rezervu mezi nařízením ústního jednání a jeho zahájením. 
Ústní jednání je Rada oprávněna v odůvodněných případech přerušit. Přerušení se předpokládá hlavně v situaci, kdy z důvodu uplatnění nových rozhodných skutečností či důkazů nelze sdělit předběžný právní názor, který Rada doposud k meritu věci zaujímala. V případě přerušení ústního jednání stanoví Rada neprodleně termín jeho pokračování. Navrhovaná právní úprava si klade stanovením lhůt pro nařízení ústního jednání za cíl urychlit rozhodování Rady ve věcech návrhů na přezkoumání úkonů zadavatele. Ze stejného důvodu není Rada povinna nařídit ústní jednání v případě, že by bylo zjevně neúčelné nebo byla věc postoupena k rozhodnutí plénu Rady.
Ústní jednání dává možnost vyjasnit rychle a efektivně problematické aspekty konkrétního případu, a to na rozdíl od situace, kdy by komunikace mezi Radou a účastníky řízení o přezkoumání úkonů zadavatele probíhala pouze v písemné podobě, jak je tomu ve vztahu k Úřadu v rámci dosud platné a účinné právní úpravy. Navrhovaná právní úprava tedy umožňuje zrychlit a zefektivnit řízení před Radou tak, aby bylo v krátké době možno vydat rozhodnutí ve věci.
K odst. 2: Toto ustanovení upravuje situaci, kdy senát Rady postoupil věc plénu Rady dle § 248a odst. 2 nebo 3 a plénum Rady rozhodlo dle § 248a odst. 6 o postoupené otázce, tj. nikoliv ve věci samé.
V takovém případě platí, že je senát Rady povinen nařídit ústní jednání do 15 pracovních dnů od vrácení věci zpět příslušnému senátu Rady tak, aby bylo zahájeno do 20 pracovních dnů. Jedná se tedy o obdobný postup jako v případě, kdy senát Rady věc plénu Rady nepostoupil (viz odstavec 1). I následně postupuje příslušný senát obdobně jako v případech, kdy věc nebyla plénu Rady postoupena.
K odst. 3: Při ústním jednání sdělí Rada účastníkům řízení svůj předběžný právní názor, přičemž dá stranám možnost se k tomuto předběžnému právnímu názoru vyjádřit. Přitom nejsou dotčena ustanovení § 251 odst. 4 až 5 navrhované právní úpravy (obecná ustanovení týkající se dokazování a změn a doplnění návrhu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele), která představují určitou koncentraci v řízení. Tato koncentrace řízení není v případě sdělování předběžného právního názoru nijak prolomena. Ke sdělení předběžného názoru by měla Rada přistoupit až v závěru ústního jednání poté, co účastníci řízení přednesou svá vyjádření, návrhy důkazů a jiné návrhy, aby měla Rada možnost předběžný názor přehodnotit a případně přerušit řízení v případě, že dojde k uplatnění takových rozhodných skutečností, které způsobí, že původně zaujatý předběžný názor již nebude přiléhavý.
Navrhovaná právní úprava tak dává účastníkům řízení možnost reagovat na předběžné právní posouzení Rady a stanoví jim možnost chránit svá práva a oprávněné zájmy. Tato možnost je zachována i v případě, kdy Rada upustila podle § 252b odst. 1 navrhované právní úpravy od konání ústního jednání. V takovém případě sdělí Rada účastníkům svůj předběžný názor písemně, a to do 20 pracovních dnů od podání návrhu. Tím je i v případě, kdy Rada upustí od konání ústního jednání, zachováno právo účastníků vyjádřit se k jejímu předběžnému právnímu názoru. Nové důkazy, skutečnosti či jiné návrhy mohou účastníci řízení dle § 251 odst. 4 a 5 uvést nejpozději při ústním jednání nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného právního názoru, pokud se ústní jednání nekoná. 
Navrhovaná úprava si klade za cíl umožnit efektivní pochopení podstaty sporu, skutkového a právního stavu věci, a to při zachování práv a oprávněných zájmů účastníků řízení a dotčených osob, kteří mají možnost se k předběžnému právnímu názoru Rady vyjádřit a vznést své připomínky.
V návaznosti na sdělení předběžného právního názoru má navrhovatel možnost si zvážit svou šanci na úspěch ve věci samé a případně dle § 255 odst. 4 vzít svůj návrh do 5 pracovních dnů od sdělení předběžného právního názoru zpět a získat tak zpět 65 % složené kauce.
K odst. 4: V případech, kdy je nařízeno ústní jednání, pořídí Rada z průběhu tohoto ústního jednání z důvodu transparentnosti a přezkoumatelnosti průběhu jednání audiovizuální záznam, který doručí účastníkům řízení do 3 pracovních dnů ode dne konání ústního jednání. Audiovizuální záznam je součástí spisu.  
K odst. 5: V případě, že se účastník řízení jednání nezúčastní, de facto se tím vzdává práva na sdělení předběžného právního názoru. Rada totiž dle odstavce 3 sděluje účastníkům řízení písemně předběžný právní názor pouze v případě, že od ústního jednání upustila, tedy ústní jednání se vůbec nekonalo.  V případě, že se ústního jednání nezúčastní žádný účastník řízení, Rada jednání ukončí. Důsledkem této úpravy je stav, kdy se ústní jednání de iure konalo, Rada však následně nesděluje účastníkům písemně předběžný právní názor (tak činí pouze v případě, že od ústního jednání upustila, tedy ústní jednání se vůbec nekonalo). Na tuto úpravu je navázána lhůta dle § 255 odst. 4.
Navrhovaná právní úprava si klade za cíl zjednodušit a zefektivnit konání ústního jednání v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh. Konání ústního jednání distanční formou umožňuje například zprostředkovat účast účastníku řízení, pro nějž by jinak byla účast na ústním jednání problematická či nemožná (např. z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu či z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině se ztíženou možností vycestovat do České republiky). Navrhovaná právní úprava tak umožňuje v maximální možné míře zachovat práva účastníků řízení (právo vyjádřit se k předběžnému právnímu názoru Rady ve smyslu navrhovaného § 252b odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek atd.). 
K § 252c
K odst. 1: Stanovuje se možnost Rady provést úkon v řízení s využitím videokonferenčního zařízení, je-li to pro provedení úkonu účelné. Pomocí videokonferenčního zařízení je možné zejména zprostředkovat přítomnost účastníka řízení nebo tlumočníka na ústním jednání nařízeném dle § 252b. 
Umožnění provedení úkonu prostřednictvím videokonferenčního zařízení má za cíl zrychlení a zefektivnění řízení před Radou a dále i možnost snížení nákladů řízení (např. o cestovní náklady tlumočníka). Prostřednictvím daného postupu je také možné zprostředkovat při ústním jednání přítomnost osob, u nichž by jinak byla účast na ústním jednání problematická či nemožná (např. z důvodu jejich nepříznivého zdravotního stavu či z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině se ztíženou možností vycestovat do České republiky). 
Využití videokonferenčního zařízení je v konkrétním případě ponecháno na uvážení Rady, která při zhodnocení využití tohoto prostředku zváží veškeré rozhodné skutečnosti konkrétního případu. Ani v případě, že to navrhne jeden z účastníků řízení, není Rada povinna provést úkon prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Výčet úkonů, jež je možno provést prostřednictvím videokonferenčního zařízení, uvedený v § 252c odst. 1 navrhované právní úpravy, je demonstrativní.
Ustanovení § 252c bylo inspirováno právní úpravou v § 102a občanského soudního řádu. 
K odst. 2: Stanoví se povinnost předsedy příslušného senátu Rady poučit před zahájením úkonu osobu, jíž se týká úkon prováděný s využitím videokonferenčního zařízení, o způsobu jeho provedení. Cílem je zajistit dostatečnou ochranu práv dotčených osob. 
K odst. 3: Stanoví se možnost účastníka nebo osoby, jíž se týká úkon prováděný s využitím videokonferenčního zařízení, vznášet kdykoli v průběhu tohoto úkonu námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. 
Navrhovaná právní úprava si klade za cíl zajistit účastníkům řízení a osobám, jichž se úkon prováděný s využitím videokonferenčního zařízení týká, plnou realizaci jejich práva na spravedlivý proces, garantovaného mimo jiné článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež je dle čl. 112 odst. 1 Ústavy součástí ústavního pořádku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01). 
Dle Evropského soudu pro lidská práva není účast na jednání prostřednictvím videokonferenčního zařízení v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud jsou zároveň zachována veškerá další práva účastníka řízení, mezi něž patří i právo aktivně se jednání účastnit a bez omezení jej slyšet a sledovat (srov např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 10. 2006, stížnost č. 45106/04). 
K odst. 4: Při provádění úkonu za využití videokonferenčního zařízení se z důvodu transparentnosti ústního řízení před Radou vždy pořizuje zvukový i obrazový záznam, jež osvědčuje provedení tohoto úkonu a jeho průběh.
K bodům 28 a 29 – k § 254 odst. 1
Jedná se jen o jazykovou úpravu, o upřesnění formulace.
V návaznosti na úpravy v § 263 dochází rovněž k přečíslování odkazu na odstavec 6 v rámci § 254 odst. 1 písm. c). 
K bodu 30 – k § 254 odst. 6
V návaznosti na úpravy v § 264 dochází rovněž k přečíslování odkazů.  
K bodu 31 – k § 255 odst. 1 
Za účelem zvýšení přístupnosti k přezkumu dochází ke snížení horní hranice kauce určené z 1 % nabídkové ceny navrhovatele, a to z 10 000 000 Kč na 2 000 000 Kč. Kauce v maximální výši 2 000 000 Kč se jeví jako dostatečná, aby omezila podávání účelových návrhů, a zároveň nepřestavuje nepřiměřenou překážku pro možnost obrany proti nezákonnému postupu zadavatele.
Dále se stanovuje, že v případě, kdy nelze určit celkovou nabídkovou cenu, vychází se pro určení výše kauce z předpokládané hodnoty veřejné zakázky, rámcové dohody, nebo dynamického nákupního systému, která je uvedena ve Věstníku veřejných zakázek či na profilu zadavatele. Výše kauce má poté činit 1 % z této předpokládané hodnoty, nejméně však 50 000 Kč a nejvýše 2 000 000 Kč. Stanovené limity odpovídají limitům pro stanovení kauce v případech, kdy byla nabídka podána, a je tak možné určit celkovou nabídkovou cenu. Kauce při podání návrhu by tak měla být srovnatelná (vycházíme-li z toho, že nabídkové ceny jsou obdobné jako předpokládaná hodnota) bez ohledu na to, v které fázi zadávacího řízení dodavatel návrh podává, zda před, nebo po podání nabídek. Teprve v případě, kdy předpokládaná hodnota veřejné zakázky nebyla uveřejněna, stanovuje se výše kauce pevnou částkou, a to ve výši 100 000 Kč.
Navrhovatel typicky nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu v případě návrhu proti zadávacím podmínkám, když nabídku nepodal.
Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ani předpokládanou hodnotu rámcové dohody není zadavatel povinen uveřejnit (blíže viz rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0031/2023/VZ, odstavec 60 odůvodnění). Zadavatelé tak však často činí dobrovolně. V roce 2023 byly ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněny předpokládané hodnoty v 85 % oznámení o zahájení zadávacího řízení.
Předpokládaná hodnota veřejné zakázky může být na profilu zadavatele uvedena v rámci základních informací nebo v souborech se zadávací dokumentací nebo s vysvětlením zadávací dokumentace.
Tato úprava dopadá na předpokládané hodnoty dynamických nákupních systémů, pokud návrh směřuje proti zaváděnému nebo zavedenému dynamickému nákupnímu systému. Předpokládaná hodnota dynamického nákupního systému se uveřejňuje podle § 139 odst. 4. Pokud však bude návrh směřovat proti zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému na základě výzvy podle § 141, v tzv. minitenderu, bude skládána kauce podle předpokládané hodnoty zadávané veřejné zakázky. Obdobně se skládá kauce v případě rámcových dohod a veřejných zakázek zadávaných na základě rámcových dohod.
K bodu 32 – k § 255 odst. 2 
Stejně jako v případě dle § 255 odst. 1 dochází za účelem zvýšení přístupnosti k přezkumu i zde ke snížení horní hranice kauce. V případě koncesí budou skládány kauce maximálně ve výši 5 000 000 Kč.
K bodu 33 – k § 255 odst. 3
Legislativně technická změna, reaguje na zřízení Rady a její pravomoci.
K bodu 34 – k § 255 odst. 4 
V návaznosti na zavedení institutu sdělení předběžného právního názoru se nově lhůta pro zpětvzetí návrhu, pokud má mít toto zpětvzetí za následek vrácení významné části kauce zpět navrhovateli, váže právě na sdělení předběžného právního názoru, případně na jednání dle § 252b odst. 5. Navrhovatel může vzít svůj návrh zpět i po uplynutí této lhůty, avšak takové zpětvzetí návrhu již nebude mít za následek vrácení části kauce zpět navrhovateli.    
K bodu 35 – k § 255 odst. 6 
Legislativně technická změna, která reaguje na zřízení Rady a její pravomoci.
K bodu 36 – k § 256 
Jazykové zpřesnění, které reflektuje, že se Část třináctá, Hlava II, Díl 2, Oddíl 2 vztahuje pouze na řízení o návrhu.
K bodům 37 až 42 – k § 257
Úprava v písmenu a) byla přijata v návaznosti na úpravu v § 251 odst. 1, dle které je vyloučena aplikace § 37 odst. 3 správního řádu, a Rada tak není oprávněna pomoci podateli s odstraněním nedostatků jeho podání nebo jej vyzvat k jejich odstranění.
Úprava v písmenu d) reflektuje změnu v obligatorních náležitostech návrhu, kdy se namísto dokladu o doručení námitek zadavateli předkládají podané námitky a rozhodnutí o námitkách, bylo-li navrhovateli doručeno (viz § 251 odst. 1 zákona). 
Úprava v písmenu f) reflektuje skutečnost, že zrušení zadávacího řízení dle § 51 odst. 2 automaticky neznamená jeho ukončení. S ohledem na dosavadní nejednoznačnost tohoto ustanovení a praktické komplikace (hlavně v situaci, kdy dojde ke zrušení samotného rozhodnutí o zrušení zadavatelem) je nyní explicitně stanoveno, že Rada je oprávněna zastavit zahájené správní řízení až v případě, kdy je zadávací řízení dle § 51 odst. 2 ukončeno, resp. když je zrušení zadávacího řízení konečné. Správní řízení bude možné v návaznosti na zrušení zadávacího řízení přerušit, a to doby konečného ukončení zadávacího řízení. 
V ostatních písmenech tohoto ustanovení došlo pouze k legislativně technickým změnám v reakci na systematiku změn nové první úpravy. Tedy že se Část třináctá, Hlava II, Díl 2, Oddíl 2 vztahuje pouze na řízení o návrhu. 
Pokud Rada zjistí, že je dán některý z důvodů pro zastavení řízení, rozhodne o zastavení řízení i bez návrhu.
K bodu 43 – k § 257a a 257b
K § 257a
V návaznosti na vyčlenění právní úpravy řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaného na návrh do samostatného Oddílu 2 Dílu 2 je ustanovení zakotvující důvody pro zamítnutí návrhu z hlediska systematiky zákona přesunuto do nového § 257a. V souvislosti s potlačením vyšetřovací zásady a posílením zásady projednací dochází také k zakotvení nových důvodů pro zamítnutí návrhu, a to v písmenu a) a d) tohoto ustanovení. V rámci písmene a) dochází k terminologickému zpřesnění, které navazuje na změnu koncepce přezkumu úkonů zadavatele v tom smyslu, že Rada není vyšetřovacím orgánem. 
Změna textace písmene a) reflektuje posílení projednací zásady, podle které je navrhovatel povinen prokázat, že došlo k pochybením zadavatele specifikovaným v návrhu. Zamítnutí návrhu tak v tomto případě představuje následek neunesení důkazního břemene ze strany navrhovatele.
Nově doplněné ustanovení písmene d) představuje procesní následek neprokázání vzniklé či hrozící újmy navrhovateli v důsledku úkonu či opomenutí zadavatele (viz § 250 zákona). To znamená, že i v případě, že k porušení právních předpisů ze strany zadavatele došlo, Rada návrh zamítne, pokud postupem zadavatele nedošlo ke vzniku újmy či hrozbě jejího vzniku na straně navrhovatele. Například v případech, kdy navrhovatel prokazatelně (a bez ohledu na namítané souvislosti) nemůže vystupovat v pozici tzv. generálního dodavatele, by měl náležitě prokázat možnost podílet se na plnění veřejné zakázky, a to alespoň v pozici poddodavatele, případně v rámci sdružení dodavatelů. Neprokázání vzniklé či hrozící újmy bylo důvodem pro zamítnutí návrhu dle § 265 písm. b) dosavadní právní úpravy; tento důvod pro zamítnutí návrhu má nicméně širší aplikační rámec. Pro lepší srozumitelnost legislativního textu byl tento důvod zamítnutí stanoven explicitně. Cílem této úpravy je zdůraznit odpovědnost navrhovatele za prokázání vzniklé či hrozící újmy na jeho právech.
Písmena b) a c) odpovídají dosavadní právní úpravě důvodů pro zamítnutí návrhu uvedených v § 265 písm. b) a c). 
K § 257b  
Navrhovaná ustanovení vyplývají z prvního pilíře reformy přezkumu veřejných zakázek, který zavádí jednoinstanční rozhodování v řízeních zahajovaných na návrh. Rozhodnutí Rady v řízení zahajovaném na návrh je možné napadnout správní žalobou. 
Cílem navrhované právní úpravy je zrychlení a zefektivnění přezkumu úkonů zadavatele. Navrhované vyloučení možnosti přezkumu rozhodnutí Rady vydaného v návrhovém řízení v řízení o rozkladu nebo v přezkumném řízení je přitom plně ústavně konformní.
Možnost zavedení jednoinstančního správního řízení vyplývá jak z rozhodovací praxe Ústavního soudu, dle které „absence dvojinstančnosti správního řízení protiústavnost bez dalšího nezakládá (…), když z Listiny, Ústavy České republiky ani z mezinárodních smluv o lidských právech a svobodách nelze dovodit právo na odvolání ve správním řízení“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007 sp. zn. IV. ÚS 493/06), tak i z odborné literatury, dle které „jsou přípustné případy správního řízení a rozhodování správních orgánů, kdy k uplatnění zásady dvojinstančnosti nemusí dojít vůbec (absolutní vyloučení zásady dvojinstančnosti)“ (srov. POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 438, marg. č. 1). 
I v tomto případě je tak zásada dvojinstančnosti do určité míry prolomena (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2010, č. j. 5 Afs 89/2009 -120), neboť proti takovému v podstatě novému správnímu rozhodnutí se nelze před správními orgány již dále bránit. Soudy se opakovaně zabývaly zajištěním ochrany práv účastníků řízení v případech, 
kdy o věci nově rozhoduje odvolací orgán, a potvrdily, že ochrana práv účastníků řízení 
je dostatečně zajištěna i v těchto případech, jelikož účastníci řízení se mohou proti takovému rozhodnutí bránit podáním žaloby u správního soudu. 
Zavedení jednoinstančnosti správního řízení o přezkumu veřejných zakázek před Úřadem je tedy ústavně konformní a je v souladu se zásadami správního řízení a mezinárodními smlouvami.  
K bodu 44 – k zavedení Oddílu 3 do Dílu 2 Hlavy II Části třinácté
V návaznosti na třetí pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek a významné změny v návrhovém řízení, v rámci jehož úpravy dochází k potlačení dozorové funkce Úřadu, se mění i struktura Dílu 2, který obsahuje úpravu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Tento díl bude nově rozdělen do čtyř oddílů, přičemž Oddíl 1 představuje obecné ustanovení ke správnímu řízení, Oddíl 2 úpravu návrhového řízení, Oddíl 3 úpravu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaného z moci úřední a konečně Oddíl 4 společná a zvláštní ustanovení pro správní řízení. Ve všech případech jde o speciální úpravu ve vztahu k obecné úpravě správního řízení ve správním řádu.
K bodu 45 – k § 258 odst. 1
Dochází k úpravě odkazu na § 252 odst. 3 v důsledku jeho přečíslování. 
K bodu 46 – k § 258a až 259a
K § 258a
Jedná se o speciální úpravu vůči § 61 správního řádu, dle kterého může správní orgán z moci úřední nařídit předběžné opatření. Nové ustanovení zakotvuje a specifikuje podmínky, za kterých lze v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nařídit předběžné opatření. Ve zbývajícím rozsahu (zejména možnost podat proti takovému rozhodnutí odvolání) se aplikuje obecná právní úprava § 61 správního řádu. 
K odst. 1: S ohledem na blokační charakter předběžných opatření by měl Úřad k jejich nařizování přistupovat pouze v odůvodněných případech, resp. pouze za předpokladu, kdy veřejný zájem na zabránění zadání veřejné zakázky převažuje nad zájmem zadavatele na jejím plnění. Tato úprava vychází ze stávajícího § 272b, jež stanovuje pravidla pro vydání předběžného opatření soudem.
Věta druhá představuje analogické převzetí a implementování stávajícího ustanovení § 272b odst. 3 věty první. Z tohoto ustanovení se nepřejímá povinnost předběžně posoudit závažnost a důvodnost návrhu (resp. podnětu). Závažnost a důvodnost podnětu je totiž Úřad povinen posoudit již před zahájením řízení z moci úřední, když rozhoduje o tom, zda řízení zahájí, či nikoliv. 
Předpokládá se, že úvahy Úřadu o posouzení okolností uvedených ve větě druhé tohoto ustanovení, resp. pravděpodobné důsledky předběžného opatření pro veřejný zájem i všechny další zájmy, které jím mohou být poškozeny, budou v rozhodnutí o předběžném opatření podrobně odůvodněny.
Tato úprava není v rozporu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. ledna 2024, CROSS Zlín, a.s. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, C 303/22, ECLI:EU:C:2024:60, který se vztahuje pouze na řízení zahájené na návrh. 
K odst. 2: Pro větší přehlednost a vyloučení pochybností je zároveň stanoveno, že o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu o nařízení předběžného opatření z moci úřední rozhoduje Rada (viz § 248 odst. 1). Dále je výslovně stanoveno, že Rada může v řízení o rozkladu nařídit ústní jednání, přičemž § 252b (tedy i ustanovení o sdělení předběžného názoru) se použije obdobně i v těchto případech řízení o rozkladu.
K § 259 
V řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední by měl Úřad postupovat podle obecných právních předpisů, zejména podle komplexní úpravy ve správním řádu, není-li v tomto zákoně uvedeno výslovně jinak. Nově vkládaná ustanovení tak upravují toliko výjimky z této obecné úpravy. 
V řízeních zahájených z moci úřední je účastníkem správního řízení zadavatel, eventuálně sdružení zadavatelů, resp. centrální zadavatel a další participující zadavatelé. V případě, že je předmětem řízení přezkoumání výběru dodavatele nebo výběru návrhu v soutěži o návrh, je účastníkem řízení též vybraný dodavatel nebo vybraný účastník soutěže o návrh.
K § 259a 
V řízení zahájeném z moci úřední může Úřad uložit pouze nápravné opatření dle § 263 odst. 2 až 4. 
V těchto případech tedy nelze z moci úřední zrušit úkony předvídané dle § 263 odst. 5, resp. zakázat zadavateli postup dle § 263 odst. 6. Pro tyto případy je nutné vést návrhové řízení, resp. rozhodnout o návrhu konkrétního dodavatele (navrhovatele), přičemž je třeba posoudit, zda navrhovateli vznikla či hrozí újma na jeho právech, což by měl navrhovatel v návrhu dostatečně tvrdit a prokázat. 
Zákaz plnění smlouvy dle § 263 odst. 7 přichází v úvahu pouze v návrhovém řízení. 
Odstavec 2 zakotvuje konkrétní případy, kdy Úřad řízení zahájené z moci úřední zastaví. Úprava odpovídá § 257 písm. f), g), i), j) a m) dosavadní právní úpravy.  Jedná se o speciální právní úpravu k § 152 odst. 6 správního řádu. V rámci písmene b) se doplňuje, že tento důvod zastavení nastává až v situaci, kdy bude zadávací řízení i formálně ukončeno v důsledku zrušení. Podobně je tomu také v návrhovém řízení podle § 257 písm. f).   
V souladu se zásadou legality se v případě zastavení správního řízení v důsledku uzavření smlouvy předpokládá, že Úřad by měl neprodleně zahájit navazující přestupkové řízení pro příslušná porušení.
Odstavec 3 vymezuje rozhodování Rady v řízení o rozkladu. Ustanovení má inspiraci v § 225 odst. 1 stavebního zákona a jeho cílem je zamezit tzv. instančnímu ping-pongu. Rada tak není oprávněna vrátit Úřadu věc k novému rozhodnutí.
K bodu 47 – k zavedení Oddílu 4 do Dílu 2 Hlavy II Části třinácté
V návaznosti na třetí pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek a významné změny v návrhovém řízení, v rámci jehož úpravy dochází k potlačení dozorové funkce Úřadu, se mění i struktura Dílu 2. Tento díl bude nově rozdělen do 4 oddílů.
K bodům 48 až 50 – k § 260, § 260a a § 261 odst. 1
Legislativně technická změna provedená v návaznosti na ostatní navrhované změny.
K bodu 51 – k § 261 odst. 2
Dosavadní § 261 odst. 2 se nahrazuje novou úpravou, která souvisí s třetím pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek, v jehož důsledku se oslabuje vyšetřovací pravomoc Rady. 
Nová úprava je doplněna v souladu s § 3 správního řádu, dle kterého postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, nevyplývá-li ze zákona něco jiného. 
Upravuje se oprávnění Rady nebo Úřadu vyžádat si znalecký posudek, jeho přezkoumání či odborné stanovisko. K výše uvedenému je však Úřad nebo Rada oprávněna výlučně ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního posouzení. K podání těchto vyjádření je oprávněn toliko státní orgán, vědecký ústav, vysoká škola či instituce nebo odborník se specializací na danou činnost. Jedná se o zvláštní úpravu k § 56 větě první správního řádu, ve zbytku se § 56 správního řádu aplikuje. Výčet institucí, u kterých může Rada nebo Úřad požádat o znalecký posudek, jeho přezkoumání či odborné stanovisko, je taxativní. Na základě dotčeného ustanovení nebude Úřad ani Rada oprávněna provádět průzkumy trhu a v souvislosti s ním přerušit řízení. 
K bodu 52 – ke stávajícímu § 261 odst. 3
Dosavadní § 261 odst. 3 se zrušuje v zájmu urychlení řízení o přezkumu veřejných zakázek. Možnost vyjádřit se mají účastníci návrhového řízení dle navrhované úpravy v rámci ústního jednání, resp. mají možnost vyjádřit se k písemnému předběžnému právnímu názoru Rady (srov. § 252b). V řízení o přezkumu úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední se použije obecná úprava dle § 36 odst. 3 správního řádu.
K bodům 53 a 54 – k § 261a odst. 1 a 2
Legislativně technická změna, reflektuje zřízení Rady a její pravomoci.
K bodu 55 – ke změně nadpisu § 263
Legislativně technická změna přijatá v návaznosti na definici smlouvy v § 246 odst. 2. Dle této definice se smlouvou rozumí i rámcová dohoda, a bylo by tak v rozporu se zavedenou terminologií pojem „rámcová dohoda“ výslovně uvádět.
K bodu 56 – k § 263 odst. 1 
Dosavadní § 263 odst. 1 se nahrazuje novou úpravou, která souvisí s třetím pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek, v jehož důsledku se posiluje procesní odpovědnost stran, oslabuje zásada materiální pravdy a vyšetřovací pravomoc Rady, která má nově vycházet primárně z důkazů předložených účastníky řízení. 
Skutečnost, že je Rada vázána návrhem v rozsahu přezkoumávaných skutečností a úkonů zadavatele, však neznamená, že je vázána navrhovaným petitem (uvedené vyplývá i z vazby na ostatní odstavce tohoto ustanovení, v nichž je uveden výčet možných nápravných opatření v jednotlivých situacích), ale je vázána návrhem v rozsahu přezkoumávaných skutečností (předmět přezkumu), tj. Rada není oprávněna přezkoumávat skutečnosti, které navrhovatel nenamítá. Vázanost Rady petitem by mohla vést k ukládání nápravných opatření, jež by byla nepřiměřená, resp. jež by nepřiměřeně zasahovala do práv dotčené osoby.
K bodu 57 – k § 263 odst. 2
Terminologické upřesnění navazuje na ustavení Rady a její pravomoci v rámci návrhových řízení. Postup dle odstavce 5 až 7 se uplatní pouze pro návrhová řízení, tj. nikoliv v řízeních zahájených z moci úřední. 
K bodu 58 – k § 263 odst. 3
Terminologické upřesnění navazuje na ustavení Rady a její pravomoci v rámci návrhových řízení. 
K bodu 59 – k stávajícímu § 263 odst. 4
Dosavadní § 263 odst. 4 se zrušuje. Uvedené má za následek skutečnost, že pokud zadavatel nezašle např. část nesouvisející dokumentace o zadávacím řízení, případně tuto nezašle předvídaným způsobem nebo ve stanovené lhůtě, nemusí to nutně vést ke zrušení zadávacího řízení. Zrušení zadávacího řízení v důsledku nedostatečné dokumentace, případně absentující součinnosti ze strany zadavatele (tj. ignorování povinnosti a nezaslání dokumentace), přichází v úvahu i bez ohledu na jednoznačné zákonné ustanovení. Pochybení zadavatele bude nadále možné odůvodnit v kontextu porušení zásady transparentnosti; správní orgán bude povinen vyhodnotit intenzitu a dopady do probíhajícího správní řízení.
K bodu 60 – k § 263 odst. 4
Terminologické upřesnění navazuje na ustavení Rady a její pravomoci v rámci návrhových řízení. Toto nápravné opatření zůstává nadále i Úřadu v řízení z moci úřední.
K bodu 61 – k § 263 odst. 5
Nové znění ustanovení navazuje na ustavení Rady. Textace tohoto ustanovení věcně odpovídá § 263 odst. 6 stávající právní úpravy. 
K bodu 62 – k § 263 odst. 6
Terminologické upřesnění navazuje na ustavení Rady a její pravomoci v rámci návrhových řízení. Postup dle odstavce 6 se uplatní pouze pro návrhová řízení, tj. nikoliv v řízeních zahájených z moci úřední. 
K bodu 63 – k § 263 odst. 7
Ke stávajícímu § 263 odst. 8 – ustanovení bylo pro nadbytečnost vypuštěno. V řízení zahájeném na návrh, v rámci něhož rozhoduje Rada, běží blokační lhůta pro uzavření smlouvy ex lege (viz § 246). V řízení vedeném z moci úřední je pro účely zákazu uzavření smlouvy možné vydat předběžné opatření (viz § 258a).
Nové ustanovení odstavce 7 (po přečíslování) navazuje na ustavení Rady. Textace ustanovení odpovídá § 264 odst. 1 stávající právní úpravy. Postup dle odstavce 7 se uplatní pouze pro návrhová řízení, tj. nikoliv v řízeních zahájených z moci úřední. 
K bodu 64 – ke stávajícímu § 264 odst. 1
Z důvodu nutné provázanosti petitu návrhu s výrokem rozhodnutí Rady bylo stávající ustanovení vloženo do § 263 odst. 7. Poslední věta tohoto ustanovení byla vložena do nového § 264 odst. 1.
K bodům 65 až 67 – k § 264
Legislativně technická změna, která reaguje na zřízení Rady a její pravomoci a dále reflektuje pojem smlouvy zavedený v § 246 odst. 2, jímž se rozumí smlouva na veřejnou zakázku i rámcová dohoda. 
K bodu 68 – ke stávajícímu § 265 
Ustanovení se zrušuje s ohledem na skutečnost, že o návrhu je oprávněna rozhodovat výlučně Rada. Náhradou je nová úprava v § 257a. 
K bodu 69 – k § 266 odst. 1
Legislativně technická změna, která reflektuje zřízení Rady, její pravomoci a skutečnost, že je Rada nově vázána návrhem dle § 263. 
Návrhu je vyhověno i v případě, kdy Rada uloží mírnější nápravné opatření, než je požadováno v petitu (viz § 263 odst. 1).
K bodu 70 – ke stávajícímu § 267 odst. 4
Zrušení odstavce 4 představuje legislativně technickou změnu v návaznosti na ostatní navrhované změny (viz také vypuštění odstavce 4 v § 263).
K bodu 71 – k § 267 odst. 5
Legislativně technická změna, která reflektuje vložení nového § 257a, úpravu § 263 odst. 5 na odst. 4 a zrušení § 265. 
K bodu 72 – k § 267 odst. 6
Zrušení tohoto ustanovení koncepčně navazuje na ostatní navrhované změny. Komplexní úpravu běhu blokačních lhůt v návaznosti na přezkum v návrhovém správním řízení představuje § 246 odst. 1 písm. d) až f). Možnost nařízení předběžného opatření v případech přezkumu z moci úřední nově upravuje § 258a.    
K bodu 73 – k § 268 odst. 1 písm. g)
Legislativně technická změna v návaznosti na ostatní navrhované změny.
K bodu 74 – k § 270 odst. 1
Úprava reflektuje, že v řízení zahájeném z moci úřední není možno uložit zákaz plnění smlouvy.
K bodu 75 – k § 270a 
Vložení nového § 270a reflektuje skutečnost, že se Část třináctá, Hlava II, Díl 2 se nově týká výlučně rozhodování přezkoumání úkonů zadavatele. Navrhovaná právní úprava počítá s důslednou diferenciací jednotlivých druhů správních řízení. Ustanovení § 270a proto nově vymezuje ustanovení z dílu 2 Hlavy II, Části třinácté, jež se použijí na přestupková řízení dle tohoto zákona obdobně.
K bodu 76 – ke změně nadpisu Dílu 4 Hlavy II Části třinácté
Legislativně technická změna v návaznosti na ostatní navrhované změny.
K bodům 77 a 78 – k § 271
Legislativně technická změna, která reaguje na zřízení Rady.
K bodu 79 – k § 271a 
Zřizuje se Sbírka rozhodnutí, ve které se uveřejňují všechna rozhodnutí Rady přijatá plénem, tedy jak rozhodnutí o ve věci samé, tak rozhodnutí o otázce ve věcech, které byly plénu Rady postoupeny příslušným senátem Rady. Může se jednat jak o prvostupňová rozhodnutí v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh, tak o druhostupňová rozhodnutí v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného z moci úřední, či v řízení o přestupku. 
Uveřejnění veškerých rozhodnutí pléna Rady ve věci samé nebo o postoupené otázce ve Sbírce rozhodnutí je odůvodněno předpokládaným významem rozhodnutí vydaných plénem Rady pro sjednocení výkladové praxe a pro praxi jako takovou. 
Dále se ve Sbírce rozhodnutí zveřejňují plénem Rady vybraná rozhodnutí senátů Rady a Úřadu. Vybranými rozhodnutími senátu Rady mohou být jak rozhodnutí senátu Rady vydaná v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaná na návrh, tak rozhodnutí o rozkladu proti rozhodnutím vydaným v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaným ex offo, nebo proti rozhodnutím o přestupku. Vybraná rozhodnutí Úřadu mohou představovat prvostupňová rozhodnutí v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného z moci úřední a prvostupňová rozhodnutí, pokud nebyla napadena rozkladem. O výběru rozhodnutí senátů Rady a Úřadu určených ke zveřejnění ve Sbírce rozhodnutí dle odstavce 1 písm. c) a d) rozhoduje Rada v plénu, a to nadpoloviční většinou všech svých členů. Cílem tohoto výběru je zveřejňovat ve Sbírce rozhodnutí skutečně nejvýznamnější zakázková rozhodnutí.
Sbírka rozhodnutí přispívá ke sjednocení rozhodovací praxe senátů Rady a Úřadu. Sbírka rozhodnutí je volně přístupná na internetových stránkách Úřadu, a je tak přístupná zadavatelům, dodavatelům i široké veřejnosti. Tento způsob uveřejňování by měl do určité míry umožnit předvídat výsledek rozhodování ve skutkově a právně obdobných věcech. Jedná se o speciální úpravu týkající se určitých rozhodnutí nad rámec obecné úpravy v § 272.
Předpokládá se, že rozhodnutí budou ve Sbírce rozhodnutí uveřejněna v jejich plném znění. Podrobnosti o výběru rozhodnutí zveřejňovaných ve Sbírce rozhodnutí, podobě, v jaké budou zveřejňována, a další související náležitosti jejich zveřejňování, budou upraveny vnitřním předpisem Úřadu.
K bodům 80 a 81 – k § 272
Legislativně technická změna nadpisu navazuje na zřízení Rady. 
Nad rámec vydávání Sbírky rozhodnutí dle § 271a je Úřad i nadále povinen uveřejňovat pravomocná rozhodnutí přijatá dle tohoto zákona na svých webových stránkách. Tato povinnost dopadá na rozhodnutí Rady nebo Úřadu. Tato rozhodnutí je Úřad povinen nově uveřejňovat ve strojově čitelné podobě. Tato změna má pomoci zabezpečit snadné vyhledávání v textech rozhodnutí jakožto i možnost snadno citovat jejich jednotlivé pasáže. 
K bodu 82 – ke změně nadpisu Hlavy III Části třinácté
Legislativně technická změna reaguje na zřízení Rady a skutečnost, že se ustanovení v Hlavě III vztahují pouze k žalobám proti rozhodnutí Rady.
K bodu 83 – k § 272a 
Legislativně technická změna reaguje na zřízení Rady a její pravomoci. Z ustanovení se vypouští slovo Úřad, neboť žalobu nelze podat proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu, ale až proti navazujícímu rozhodnutí Rady o rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu vydanému v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném ex offo, nebo v řízení o přestupku.
K bodu 84 – k nadpisu § 272b
V návaznosti na čtvrtý pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek se do § 272b doplňuje nová speciální úprava týkající se nejen předběžného opatření v řízení o žalobě, ale i nová speciální úprava týkající se vlastního řízení o žalobě. To je nutno promítnout i do nadpisu tohoto ustanovení. 
K bodu 85 – k § 272b odst. 1
Dosavadní § 272b odst. 1 se zrušuje, resp. přesouvá do odstavce 3 tohoto ustanovení. Spolu s přesunem tohoto ustanovení dochází rovněž k rozšíření jeho úpravy (blíže viz odůvodnění k § 272b odst. 3).
V zájmu zrychlení celkového procesu přezkumu úkonů zadavatele byla v odstavci 1 tohoto ustanovení stanovena zvláštní lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, tedy nikoli proti rozhodnutí Rady v řízení o přestupku dle tohoto zákona, a to v délce 2 týdnů od oznámení rozhodnutí žalobci doručením jeho písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Jedná se o promítnutí čtvrtého pilíře reformy přezkumu veřejných zakázek do novely zákona.
Zkrácená lhůta pro podání žaloby se týká jak žalob proti prvostupňovému rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh, tak žalob proti druhostupňovému rozhodnutí Rady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného z moci úřední. Jedná se o zvláštní úpravu oproti § 72 soudního řádu správního, dle kterého lhůta pro podání žaloby činí 2 měsíce od oznámení rozhodnutí.
Díky této právní úpravě tak bude výrazně zkrácena lhůta pro podání žaloby, jejíž zmeškání navíc nebude možné prominout, a bude tak již v rámci 2 týdnů postaveno najisto, zda bylo dotčené rozhodnutí Rady napadeno. V návaznosti na tuto úpravu tak dojde k posílení jistoty účastníků řízení. 
V této lhůtě musí být podána plně odůvodněná žaloba. Uplatní se zde obecná právní úprava, že podat žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body lze jen ve lhůtě pro podání žaloby (viz § 71 odst. 2 soudního řádu správního).
K bodu 86 – k § 272b odst. 2 a 3
K odst. 2: V souladu se čtvrtým pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek se stanovuje zvláštní lhůta pro rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí Rady dle odstavce 1, a to v délce 60 dnů od podání žaloby. Tato lhůta se týká výlučně těch řízení o žalobě, v rámci kterých bylo nařízeno předběžné opatření nebo byl žalobě přiznán odkladný účinek. V ostatních případech se tato lhůta neuplatní.
Stanovení výše uvedené lhůty má omezit celkovou délku blokace probíhajících zadávacích řízení, kdy v důsledku předběžného opatření nebo odkladného účinku žaloby nelze uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.
Lhůtu 60 dní může soud jedenkrát prodloužit až o 30 dnů, a to v případě, kdy se jedná o zvlášť složitou věc. Zvláštní složitost věci je třeba posuzovat individuálně s ohledem na specifika každého jednotlivého případu. Typicky se bude jednat o případy, kdy bude nutno provést signifikantní množství důkazů či analyzovat velké množství podkladů. Možnost prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí je však třeba chápat jako výjimku z obecného pravidla co nejrychlejšího vyřízení věci a jako taková by měla být vykládána restriktivně. I v rámci prodloužené lhůty pro vydání rozhodnutí má poté soud postupovat s ohledem na zásadu rychlosti řízení. O prodloužení lhůty nebude soud vydávat usnesení, ani je nebude muset oznamovat účastníkům.
K odst. 3: Do odstavce 3 byla vložena zvláštní pravidla pro podání návrhu vydání předběžného opatření a návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Nový odstavec 3 obsahově vychází z dosavadního odstavce 1 tohoto ustanovení, dochází však k rozšíření jeho úpravy, a to jednak ve smyslu rozšíření zvláštních pravidel i na podání návrhu na přiznání odkladného účinku, jednak ve smyslu stanovení nových zvláštních pravidel.
S ohledem na blokační charakter předběžného opatření či odkladného účinku žaloby, v důsledku něhož je zadavatel zásadně omezen v dalším pokračování zadávacího řízení, zákon stanovuje povinnost složit spolu s podáním návrhu na vydání předběžného opatření či na přiznání odkladného účinku žaloby kauci ve výši dle § 255. Tato úprava má zamezit účelovým či dokonce šikanózním návrhům blokujícím další postup v zadávacím řízení.
Spolu s výše uvedeným se dále stanovuje povinnost doručit zadavateli stejnopis návrhu na vydání předběžného opatření či návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby, stejnopis žaloby a doklad o složení kauce. Uvedené má posílit vědomí zadavatele o případné blokační lhůtě pro další postup v zadávacím řízení.
Výše uvedené změny jsou poté reflektovány v poslední větě odstavce 3, dle které soud odmítne návrh na nařízení předběžného opatření či návrh na přiznání odkladného účinku žaloby v případě, kdy nebyla složena kauce nejpozději v den doručení návrhu na vydání předběžného opatření či návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Tento přísný důsledek se netýká nesplnění ostatních zvláštních povinností stanovených předmětným ustanovením. 
K bodu 87 – k § 272b odst. 5
Legislativně technická změna v návaznosti na nové rozšíření speciální úpravy dle § 272b i na návrhy na přiznání odkladného účinku žalobě a řízení o nich. 
K bodu 88 – k § 272b odst. 6
Speciální ustanovení o možnosti podat kasační stížnost proti usnesení o předběžném opatření se zrušuje. Uplatní se tak obecná úprava soudního řádu správního, tedy kasační stížnost proti usnesení o předběžném opatření (stejně jako proti usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby) nebude přípustná. Předmětné speciální ustanovení bylo v minulosti do zákona vloženo jako výjimka z obecné právní úpravy za účelem zkrácení doby případné blokace možnosti uzavřít smlouvu. V návaznosti na nyní prováděné změny (včetně např. nové úpravy v § 272b odst. 2) již není tato výjimka potřebná.
Stanovuje se zvláštní lhůta pro vydání rozhodnutí o návrhu na uložení předběžného opatření či přiznání odkladného účinku žalobě. O těchto návrzích je soud povinen rozhodnout bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od podání příslušného návrhu.
Lhůta 15 dní odpovídá blokační lhůtě stanovené v § 246 písm. f) zákona, dle které nesmí zadavatel v této lhůtě uzavřít smlouvu s dodavatelem. V případě, kdy by se totiž aplikovala obecná lhůta dle § 38 odst. 3 či § 73 odst. 4 soudního řádu správního, která činí 30 dní, pozbyla by tato blokační lhůta svého smyslu, jelikož by bylo možné uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku v mezidobí mezi 15. dnem od podání příslušného návrhu a vydáním rozhodnutí o uložení předběžného opatření či přiznání odkladného účinku žaloby.
K bodu 89 – k § 272c
Legislativně technická změna, která reaguje na zřízení Rady a její pravomoci. Z ustanovení se vypouští slovo Úřad, neboť případnou žalobu nelze podat proti rozhodnutí Úřadu, ale až proti navazujícímu rozhodnutí Rady o rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu vydanému v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném ex offo, nebo v řízení o přestupku.
K přechodným ustanovením
K bodu 1
Toto přechodné ustanovení reaguje na změnu výše kauce v § 255 zákona a zavádí přechodné období, po které má Rada povinnost navrhovatele vyzvat na základě § 37 odst. 3 správního řádu ke složení kauce v určité výši ve lhůtě 3 pracovních dnů od doručení této výzvy.
Účelem této úpravy je zamezit tomu, aby navrhovatelé byli trestáni za případná administrativní pochybení v podobě nesprávné výše složené kauce z důvodu provedených změn § 255. Neumožněním napravit svá pochybení by tak byli navrhovatelé paradoxně trestáni v důsledku zákonné změny, který byla provedena v jejich prospěch, a tato pozitivně míněná změna by se tak mohla obrátit proti nim.
V případě, že ke složení kauce dojde až po podání návrhu, začne blokační lhůta dle § 246 zákona běžet až od doručení dokladu o řádném složení kauce zadavateli. Uvedené však platí pouze v případě, že řízení o návrhu nebylo do té doby již zastaveno.
K bodu 2
Pokud byla správní řízení zahájena před nabytím účinnosti této novely, řídí se tato správní řízení pravidly stanovenými v zákoně o zadávání veřejných zakázek přede dnem nabytí účinnosti novely. Jedná se o standardní přechodné ustanovení.

ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o soudních poplatcích
K čl. III – Sazebník poplatků – položka 18
V bodě 2 se doplňuje písmeno e), podle něhož se stanovuje speciální výše soudního poplatku ve výši 50 000 Kč za podání žaloby proti rozhodnutí Rady vydanému v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh, a to ve výši 50 000 Kč.
Touto speciální úpravou výše soudního poplatku má být dosaženo větší rovnováhy s výší kauce za podání návrhu k přezkoumání úkonů zadavatele. Dosavadní právní úprava stanovila, že s podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele byl navrhovatel povinen zaplatit vysokou kauci a naproti tomu za podání žaloby proti rozhodnutí předsedy Úřadu navrhovatel hradil soudní poplatek ve výši pouze 3 000 Kč. 
Zvýšení soudního poplatku má, obdobně jako institut kauce u podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, za cíl čelit podávání čistě účelových, případně šikanózních návrhů.
Soudní poplatek ve výši 50 000 Kč za žalobu je přiměřený typové povaze sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek, ať již jde o jejich ekonomický význam pro dodavatele či zadavatele, či o jejich právní a skutkovou složitost. 

ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci
K bodu 1 – k § 1
V návaznosti na zřízení Rady upravuje nově zákon také plat členů Rady a některá další plnění, která členům Rady v souvislosti s výkonem jejich funkce náleží.
Plat, náhrada výdajů, naturální plnění a případně i odchodné předsedy Rady, kterým je místopředseda Úřadu, odpovídá pozici viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (srov. § 1a odst. 2 zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže) a zvláštní úprava k členům Rady se na něj neaplikuje. 
K bodu 2 – k Hlavě jedenácté, Části druhé
Do části druhé zákona se vkládá hlava jedenáctá, která upravuje náležitosti platu člena Rady. Tato úprava se netýká předsedy Rady, kterým je místopředseda Úřadu.   
V § 27o se stanovuje plat člena Rady, a to ve výši součinu platové základny a platového koeficientu ve výši 1,06. Výše koeficientu byla stanovena s ohledem na vysoké požadavky na odbornost, specializaci, osobní integritu a nezávislost při výkonu funkce členů Rady a s ohledem na náročnost výkonu této funkce. 
V § 27p se stanovuje, že členu Rady kromě platu dále náleží víceúčelová paušální náhrada výdajů spolu s náhradou prokazatelných výdajů. 

ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
K bodu 1 – k § 1 odst. 3
Formální změna, která reaguje na novou úpravu výběrového řízení předsedy Úřadu stanovenou v novém § 1b zákona.
K bodu 2 – k § 1b
Vzhledem k důležité roli předsedy Úřadu a jeho vlivu na trh v České republice existuje veřejný zájem na transparentním výběru osoby, která tuto pozici bude zastávat. Účelem nové úpravy je tak nastavit transparentní pravidla pro výběrová řízení na pozici předsedy Úřadu. Návrh upravuje minimální standard průběhu výběrového řízení od výzvy k přihlášení uchazečů do výběrového řízení, přes složení hodnotící komise až po zveřejnění hodnocení jednotlivých uchazečů a záznamu o průběhu výběrového řízení. 
Vzhledem k tomu, že Úřad jako ústřední orgán státní správy nemá žádný nadřízený orgán, výběr jejího předsedy připadá logicky vládě (na tomto novela nic nemění). Vláda za účelem posouzení podaných přihlášek a hodnocení uchazečů ustaví hodnotící komisi. Hodnotící komise bude mít 7 členů, aby se zamezilo nerozhodnému stavu při hlasování, je vhodné, aby měla lichý počet členů. Většinu členů hodnotící komise, konkrétně 5 členů, jmenuje vláda dle svého uvážení, 2 členy pak vláda jmenuje na návrh Nejvyššího kontrolního úřadu a samotného Úřadu. Zástupce Úřadu by se měl na výběru předsedy podílet z podstaty věci. Nejvyšší kontrolní úřad byl vybrán s ohledem na jeho hlavní ústavní úlohu, kterou je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky ze strany veřejných institucí.
Další pravidla výběrového řízení (např. konkrétní hodnotící kritéria, způsob úpravy veřejného slyšení aj.) by měla stanovit vláda. Výběrové řízení bude vyhlášeno formou usnesení vlády, které v podrobnosti upraví organizační pravidla výběrového řízení.
Návrh upravuje v odstavci 7 povinné veřejné slyšení uchazečů ve výběrovém řízení. Zapojení veřejnosti posiluje transparentnost výběru předsedy Úřadu. Veřejné slyšení by mělo sledovat hlavní cíl výběrového řízení – tedy výběr kandidáta s nejen odpovídající odbornou praxí a osobnostní integritou, ale i dostatečnou manažerskou zkušeností. Otázky tak musí směřovat na tyto vlastnosti a schopnosti kandidáta. Přípustné nejsou otázky vztahující se k soukromému životu a postavení kandidáta (tj. otázky osobní povahy).
K bodu 3 – k § 2 odst. 1 písm. c)
Navrhovaná změna reaguje na procesní změny v rámci rozhodování Úřadu, zejm. na důslednou diferenciaci správních řízení na řízení, v rámci nichž Úřad vykonává dozorovou činnost, jimiž jsou přestupková řízení (Část třináctá, Hlava II, Díl 3 zákona o zadávání veřejných zakázek) a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájená z moci úřední (Část třináctá, Hlava II, Díl 2 Oddíl 3 zákona o zadávání veřejných zakázek) na straně jedné, a na správní řízení, v rámci nichž Úřad dozorovou činnost nevykonává, tj. řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájená na návrh (Část třináctá, Hlava II, Díl 2, Oddíl 2 zákona o zadávání veřejných zakázek) na straně druhé. V případě návrhových řízení se již nejedná o dozor nad zadáváním veřejných zakázek ve smyslu § 2 písm. b), a proto bylo nutné do tohoto ustanovení doplnit návrhová řízení jako samostatné písmeno v rámci kompetencí Úřadu. Proto byla do § 2 výslovně zakotvena pravomoc Úřadu rozhodovat o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh. 
K bodu 4 – k § 2a až § 2h
K § 2a
Ustanovení institucionálně zakotvuje Radu jako specializovaný orgán Úřadu – v odstavci 1 se zřizuje Rada. V její kompetenci bude zejména rozhodování o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, resp. rozhodování o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu v prvním stupni v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední nebo v přestupkovém řízení (viz § 248 odst. 1 a 3 zákona o zadávání veřejných zakázek) a dále o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu o předběžném opatření (viz § 248 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek).  
Tato změna v systému přezkumu má v souladu s druhým pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek zajistit nezávislost a nestrannost při přezkumu zadávacích postupů, a to při současném zajištění odbornosti rozhodování, a omezit koncentraci rozhodovacích pravomocí v rukou předsedy Úřadu. Z tohoto důvodu nově vzniká samostatný kolektivní rozhodovací orgán. Pro zajištění nezávislosti přezkumu platí i pro Radu obecné ochranné principy pro minimalizaci vlivu na členy Rady, konkrétně:
· přezkum rozhodnutí Rady bude pouze na úrovni správního soudnictví, nikoliv nadřízeného orgánu;
· potřebné vnitřní předpisy, jako např. rozvrh práce, jsou schvalovány plénem Rady na dobu neurčitou, ne ad hoc k posouzení konkrétní věci;
· stabilita mandátu členů Rady je zajištěna také jeho délkou; a
· kolektivní charakter orgánu (senát Rady), který rozhoduje většinou hlasů.
Rada bude rozhodovat v senátech nebo v plénu (viz § 248a odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek). 
Odstavec 2 stanovuje složení Rady. Rada se skládá z předsedy Rady, kterým je ze zákona místopředseda Úřadu pro oblast veřejných zakázek, a dalších 6 členů (pokud budou potřeba 3 senáty), případně 8 členů (pokud budou potřeba 4 senáty). Flexibilita a možnost volby počtu jmenovaných členů Rady (právě 6, nebo právě 8 členů) je záměrná, aktuální počet členů Rady bude odvislý od vytížení a efektivního fungování Rady. 
Předseda Rady (místopředseda Úřadu pro oblast veřejných zakázek) se s ohledem na své členství v Radě, resp. účast na rozhodování Rady o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu v prvním stupni v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném z moci úřední nebo v přestupkovém řízení a dále o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu o předběžném opatření nemůže podílet na rozhodování Úřadu v řízení zahájených z moci úřední v 1. stupni (viz § 14 odst. 6 správního řádu).
První Rada bude mít 6 členů (navazuje rovněž na body 1 a 2 přechodných ustanovení), protože se na základě provedených analýz jeví počet 3 senátů Rady jako dostačující. Pro případ, že se v budoucnu změní situace, a bude potřeba kapacity Rady rozšířit, tedy zřídit ještě čtvrtý senát Rady, bude mít vláda jednoduchý způsob, jak tak učinit, tj. „dojmenovat“ další 2 členy Rady, aniž by bylo potřeba kvůli tomu měnit zákon. Členy Rady jmenuje vláda na základě výběrového řízení. Přechodná ustanovení stanoví speciální pravidla pro jmenování první Rady.
V odstavci 3 se stanoví, že funkce člena Rady je veřejnou funkcí a dále se stanoví její neslučitelnost s některými dalšími funkcemi. Novela počítá s neslučitelností funkce člena Rady s dalšími veřejnými funkcemi a s výkonem dalších placených funkcí, resp. jinou výdělečnou činností, ve stejném rozsahu jako je tomu u předsedy Úřadu (viz § 1 odst. 4 a 5) a místopředsedy Úřadu (viz § 1a odst. 3).
V odstavcích 4 a 5 novela stanovuje povinný osobní výkon členství v Radě s funkčním obdobím 6 let (výjimku ve vztahu k první Radě stanoví bod 2 přechodných ustanovení). S nezastupitelností v Radě souvisí i skutečnost, že za výkon této funkce náleží plat. Platové poměry budou upraveny zvláštním předpisem, kterým je zákon o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. 
Novela v odstavci 6 nového § 2a následně počítá s další podrobnou úpravou organizace činnosti, jednání a vydávání rozhodnutí Rady. Tyto budou upraveny v jednacím řádu Rady schváleném plénem Rady na návrh předsedy Rady. Hlavním účelem jednacího řádu tak bude upravit organizaci Rady včetně pravidel jednání a způsobu rozhodování.
V odstavci 7 je stanovena pravomoc členů Rady k zajištění úkolů spojených s rozhodovací činností Rady dávat státním zaměstnancům Úřadu příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. Toto výslovné oprávnění je nutné, neboť členové Rady nebudou pro zajištění jejich nestrannosti v působnosti zákona o státní službě. Bez výslovného oprávnění by tak neměli možnost ukládat úkoly osobám ve služebním poměru k Úřadu.
K § 2b
Odstavec 1 upravuje podmínky pro jmenování do funkce člena Rady. Kromě obecných podmínek a vlastností pro jmenování do veřejné funkce (české občanství, svéprávnost, bezúhonnost, ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu), které jsou stanoveny stejně jako u předsedy a místopředsedy Úřadu, úprava zakotvuje další podmínku k zajištění minimální úrovně zkušeností a odborných znalostí. Tuto podmínku stanoví novela odlišně od podmínek pro předsedu a místopředsedu Úřadu, a to jako minimálně 7 let praxe v oboru veřejného zadávání (tedy speciálněji oproti požadavku na právní praxi nebo praxi v oblasti ekonomie v případě předsedy či místopředsedy). Praxe v oboru veřejného zadávání zahrnuje jak činnosti na straně veřejného zadavatele, popř. zastupování zadavatele v zadávacích řízeních, tak činnosti na straně dodavatelů, a dále rovněž činnosti spočívající v dozoru či metodické podpoře při výkladu zákona o zadávání veřejných zakázek nebo rozhodovací činnosti soudů v dané oblasti. 
Stejně jako předseda Úřadu, i členové Rady budou vybíráni na základě veřejného výběrového řízení. Podmínky a průběh výběrového řízení jsou koncipovány obdobně jako výběrové řízení u předsedy Úřadu, z tohoto důvodu navrhovaná úprava v odstavci 2 odkazuje na obdobné použití § 1b.
K § 2c
Navrhovaná úprava v odstavci 1 stanovuje způsob zániku funkce člena Rady včetně okamžiku zániku funkce při využití práva se této funkce vzdát. V odstavci 2 novela specifikuje okamžik účinnosti vzdání se funkce.
Pro zajištění nezávislosti Rady je v odstavci 3 stanoven taxativní výčet zákonných důvodů, pro které může vláda člena Rady odvolat z funkce. Z odstavce 4 pak vyplývá povinnost vlády své rozhodnutí odůvodnit. Toto odůvodnění musí být dostatečně konkrétní a přezkoumatelné, a to zejména u obecněji stanovených důvodů pro odvolání [viz § 2c odst. 3 písm. e) – porušení povinností zvlášť hrubým způsobem].
K § 2d
Odstavec 1 výslovně upravuje vázanost Rady při rozhodování pouze zákonem. Rada, resp. její členové, nespadají pod působnost služebního zákona a nebudou tak vázáni individuálními služebními akty, popř. vnitřními předpisy Úřadu (mimo jednacího řádu Rady). Nad rámec vázanosti zákonem toto ustanovení upravuje i základní rámec principů a povinností, kterými se členové Rady musí řídit. Jedná se zejména o povinnost rozhodovat nestranně, spravedlivě, v přiměřených lhůtách a na základě zákonně zjištěných skutečností.
Odstavec 2 tohoto ustanovení upravuje i minimální standard chování členů Rady. V případě, že by člen Rady ohrožoval nebo narušoval svým chováním důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování Úřadu nebo jinak narušoval důstojnost a řádný výkon funkce člena Rady, může to být důvodem pro odvolání z funkce [viz § 2c odst. 3 písm. e) – porušení povinností zvlášť hrubým způsobem].
K § 2e
Toto ustanovení obsahuje úpravu pracovního poměru člena Rady. V odstavci 1 stanovuje přesný okamžik vzniku a zániku pracovního poměru člena Rady ve vazbě na vznik a zánik funkce člena Rady. V odstavci 2 pak stanoví, že pokud není stanoveno jinak, použijí se na pracovní poměr člena Rady přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů.
K § 2f
Rada rozhoduje v senátech nebo v plénu (viz § 248a odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek). 
Toto ustanovení stanoví, že plénum Rady se skládá z předsedy Rady a všech členů Rady. Hlavním účelem pléna Rady je sjednocování rozhodovací praxe senátů Rady (viz § 248a zákona o zadávání veřejných zakázek). Jeho dalším úkolem je mj. i zajištění projednání a schválení vnitřních předpisů Rady – tj. zejména jednacího řádu a rozvrhu práce. Plénum Rady má za cíl zajistit vyšší standard nezávislosti rozhodování Rady. 
K § 2g
Rada rozhoduje v senátech nebo v plénu (viz § 248a odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek). 
Rada vytváří 3 až 4 tříčlenné senáty Rady (viz odůvodnění k § 2a odst. 2). Každý senát Rady se bude skládat ze dvou členů Rady (stálí členové senátu) a jednoho externího odborníka v oboru předmětu veřejné zakázky (externí člen senátu). Pravidla výběru externího člena senátu budou stanovena vnitřním předpisem schváleným plénem Rady tak, aby pravidla byla transparentně známá dopředu a zamezilo se nominování externího člena senátu pouze ad hoc, resp. ovlivnění nominace externího člena senátu mimo režim rozvrhu práce jednotlivých senátů Rady.
Odstavce 2 až 4 upravují pravidla pro jmenování předsedů jednotlivých senátů a jejich zastoupení v nepřítomnosti a dále zastoupení stálého člena senátu v jeho nepřítomnosti. 
Odstavce 5 a 6 upravují způsob svolání a jednání senátu Rady, jeho usnášeníschopnost, většinu potřebnou pro přijetí usnesení (včetně rozhodnutí ve věci samé) a pravomoc předsedy senátu Rady rozhodovat v procesních věcech samostatně. 
K § 2h
Ustanovení stanoví základní pravidla pro rozvrh práce, který je významným vnitřním předpisem Úřadu a zásadním předpisem pro činnost Rady. Rozvrh práce dle odstavce 1 stanoví pravidla pro rozdělení jednotlivých věcí, které mají být v Radě projednány a rozhodnuty. Cílem této úpravy je především zamezení svévole při určení konkrétního senátu Rady příslušného k rozhodnutí konkrétní věci a posílení transparentnosti a důvěryhodnosti v rozhodovací činnosti. 
Obsah rozvrhu práce je v odstavci 2 vymezen demonstrativním výčtem. Rozvrh práce musí minimálně určit jmenovitě členy Rady tvořící senát i ty, kteří budou tyto stálé členy senátu v jednotlivých senátech zastupovat, stanovit pravidla pro přidělování věcí senátům a jednotlivým stálým členům senátu a pro výběr jednotlivého externího člena senátu pro konkrétní řízení.
Dle odstavců 3 a 4 bude rozvrh práce vydávat předseda Rady po předchozím schválení plénem Rady, a to na celý kalendářní rok. Rozvrh práce tak musí být nutně schválen do konce předchozího kalendářního roku. Změny v rozvrhu práce jsou možné, ale pouze při potřebě nového rozdělení práce a po opětovném schválením plénem. 
V odstavci 5 novela počítá s uveřejněním rozvrhu práce, jakož i jeho změny, na internetových stránkách Úřadu. 
K přechodným ustanovením
K bodu 1 a 2
Přechodná ustanovení stanovují pravidla pro jmenování členů Rady při jejím zřízení. Na základě výběrového řízení dle nových pravidel stanovených v § 2c tohoto zákona budou jmenováni 3 členové Rady. Další 3 členové Rady budou za účelem zajištění kontinuity rozhodovací praxe jmenováni bez výběrového řízení z aktuálních ředitelů odborů sekce veřejných zakázek. V případě, že v rozhodné době nebudou ve funkci 3 ředitelé sekce veřejných zakázek, budou zbylí členové Rady jmenováni na základě výběrového řízení. Funkční období takto jmenovaných členů Rady bude čtyřleté, aby nedocházelo k zániku členství v Radě uplynutím času všem členům Rady současně a zároveň aby byl nejdříve zajištěn nový výběr členů Rady standardním postupem, právě u těch členů Rady, kteří byli jmenováni bez výběrového řízení.
K bodu 3
Pokud byla správní řízení zahájena před nabytím účinnosti této novely, řídí se tato správní řízení pravidly stanovenými v zákoně o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže přede dnem nabytí účinnosti novely. Jedná se o standardní přechodné ustanovení.

ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o střetu zájmů
K bodu 1 – k § 2 písm. m)
Nově se mezi veřejné funkcionáře zařazuje i člen Rady. Tato úprava reflektuje mimo jiné požadavek na nestrannost člena Rady při výkonu jeho funkce. 
K bodům 2 až 11 – k § 4 odst. 1, § 5 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14a odst. 2 a § 14b odst. 1
S ohledem na zařazení člena Rady mezi veřejné funkcionáře dle § 2 do nového písmene m) a s tím související posun a přeznačení jednotlivých písmen § 2 byly v těchto dotčených ustanoveních upraveny odkazy na § 2 dle nově navrhované struktury § 2.
Současně bylo v rámci § 14a odst. 2 písm. d) zohledněno, které normy zákona se mají nově vztahovat rovněž na členy Rady.

ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o veřejných službách v přepravě cestujících
K bodu 1 – k § 25 
Vkládá se odkaz na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70.
K bodu 2 – k § 25a a 25b
K § 25a
Úprava reflektuje zřízení Rady a v případě odstavce 1 navazuje na změnu realizovanou v § 248 zákona o zadávání veřejných zakázek, dle které je Rada příslušná rozhodovat o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu a proti rozhodnutí Úřadu o nařízení předběžného opatření. 
Úprava v odstavci 3 reflektuje specifický charakter návrhového správního řízení v intencích tohoto právního předpisu. 
K § 25b
Úprava reflektuje specifický charakter návrhového správního řízení v intencích tohoto právního předpisu. Nápravné opatření je v tomto směru nutné odůvodnit mj. i tím, že nesprávný postup objednatele může ovlivnit i výběr dodavatele nabídkového řízení.
K bodům 3 a 4 – k § 27
Upravuje se odkaz na zákon o zadávání veřejných zakázek tak, aby se i v řízení o přezkoumání úkonů objednatele použila nově zaváděná ustanovení o povinnosti navrhovat důkazy (§ 252a), o ústním jednání a sdělení předběžného názoru (§ 252b) a možnosti využít videokonferenční zařízení (§ 252c).
Odstavec 1 byl upraven tak, aby obsahoval pouze pozitivní výčet ustanovení, která se použijí. 
Výše kaucí skládaných s podáním návrhu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nejsou v zákoně č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, omezeny maximální a minimální výší. Takováto úprava je však nyní nově navrhována pro dohled nad zadáváním veřejných zakázek (§ 255 odst. 1 a 2). Přestože je zákon o zadávání veřejných zakázek v této problematice obecným předpisem, nepřipustila soudní rozhodovací praxe (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2023 č.j. 30 Af 28/2021 – 136) automatickou použitelnost úpravy o maximální a minimální výši kauce i na dozor nad postupy objednatele při uzavírání smluv při zajišťování dopravní obslužnosti.
Navrhuje se upravit výši kaucí přímo v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících, a to i s jejich minimální a maximální přípustnou výší. Vychází se z úpravy pro koncese podle § 255 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, avšak přímá použitelnost tohoto ustanovení se vylučuje.
K bodu 5 – k § 27a
Účelem navrhované úpravy je zajistit obdobné použití zvláštních ustanovení o řízení o žalobách proti rozhodnutí Rady, resp. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže stanovených v zákoně o zadávání veřejných zakázek (§ 272a až 272c), a to pro účely řízení o žalobách proti rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vydaným podle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů. 
Jedná se o zvláštní ustanovení o spisu v soudním řízení (§ 272a), zvláštní ustanovení o předběžném opatření (§ 272b) a zvláštní ustanovení o informování Úřadu o podané žalobě (§ 272c). Cílem této změny je zejména zkrátit lhůtu pro podání žaloby nejen ve vztahu k rozhodnutím Úřadu podle zákona o zadávání veřejných zakázek, ale také ve vztahu k rozhodnutím vydaným podle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících.
K bodu 6 – k § 34
Upravuje se odkaz na zákon o zadávání veřejných zakázek tak, aby i v řízení o přestupku objednatele se obdobně použilo nově zaváděné ustanovení § 270a, resp. ustanovení pro řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, na která je v něm odkazováno. Jedná se o úpravu o jednání předcházejícím zahájení řízení z moci úřední (§ 258), o vedení spisu (§ 260), o ochraně informací (§ 260a), o zasílání podání (§ 261 odst. 1), o nemožnosti podat rozklad proti některým usnesením (§ 262) a o zpřístupňování dokumentace (§ 262a). Zároveň byl odstraněn odkaz na § 270 odst. 10 a 11, jelikož tato ustanovení ve zmíněném paragrafu obsažena nejsou.

ČÁST SEDMÁ
Účinnost je stanovena na 1. července 2025. 
2