Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSD92A6DQE najdete zde
VI.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona o jednorázovém odškodnění za ochranný dohled z politických důvodů a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Připomínkové místo
Připomínka
Způsob vypořádání
Ministerstvo financí
Kontaktními osobami pro vypořádání zásadních připomínek k § 7 odst. 2 zákona je Mgr. Tomáš Vajda, MBA, tel. 257 044 262, e-mail: Tomas.Vajda@mfcr.cz a zásadní připomínky k personálním a rozpočtovým dopadům JUDr. Zdeněk Lankaš, tel. 257 042 262, e-mail: Zdenek.Lankas@mfcr.cz.
Koordinací připomínek je pověřena JUDr. Kamila Ševčíková,
tel. 257 042 534, e-mail: Kamila.Sevcikova@mfcr.cz.
K § 7 odst. 2 návrhu zákona
V tomto ustanovení je zakotvena nepřímá novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), tak, že se v tomto ustanovení stanoví, že „Jednorázová peněžní částka poskytnutá podle tohoto zákona nepodléhá dani z příjmu fyzických osob …“. K tomuto ustanovení je ve zvláštní části důvodové zprávy mj. uvedeno, že „Obdobné řešení je obsaženo v jiných srovnatelných právních předpisech (např. § 7 odst. 2 zákona č. 482/2020 Sb., o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky).“. Z odůvodnění tedy plyne, že použití techniky nepřímé novely zákona o daních z příjmů je zcela záměrné. Podle čl. 54 odst. 1 Legislativních pravidel vlády je však nepřímá novelizace nepřípustná, toto řešení tak považujeme za nevhodné a trváme na úpravě formou novely zákona o daních z příjmů.
Odklon od techniky nepřímé novely dalších zákonů lze dokumentovat ve srovnatelných právních předpisech, např. v zákonech č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů, a č. 324/2021 Sb., o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které byly přijaty později než zákon č. 482/2020 Sb., o který se opírá odůvodnění návrhu. Fakt, že se v uvedených případech jednalo o poslanecké návrhy zákona, na věci nic nemění.
Návrh ani nekoresponduje s terminologií zákona o daních z příjmů, který nepoužívá pojem „nepodléhá dani“, ale pojem „osvobození od daně“. Textace je navíc nepřesná, neboť předmětem daně jsou příjmy fyzických osob a nikoliv příjem fyzických osob, což vyplývá z ust. § 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, kde je uvedeno, že tento zákon upravuje daň z příjmů fyzických osob a nikoliv daň z příjmu fyzických osob.
Posuzované znění návrhu zákona navrhujeme upravit prostřednictvím novely zákona o daních z příjmů, tj. vložením nového bodu do ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
K Důvodové zprávě, ke zvláštní části, § 7 odst. 2
Navrhovatel se v odůvodnění uvedeného ustanovení omezil na analogii pouhým odkazem na jiný právní předpis, aniž by se alespoň pokusil odůvodnit smysl navrhované právní úpravy.
V tomto ohledu lze odkázat na čl. 9 odst. 4 Legislativních pravidel vlády, ve kterém je mj. uvedeno, že „Zvláštní část důvodové zprávy obsahuje odůvodnění jednotlivých navrhovaných ustanovení zákona, vysvětlení jejich účelu, principů, nezbytnosti, případně obsahuje i srovnání s platným právním stavem.“. I v tomto případě lze dále odkázat na shora uvedené zákony č. 297/2021 Sb. a č. 324/2021 Sb., resp. na důvodové zprávy k nim.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
K personálním a rozpočtovým dopadům
Upozorňujeme, že v důvodové i předkládací zprávě jsou vyčísleny pouze náklady na odškodnění. Chybí vyčíslení nákladů na 7 služebních míst na Ministerstvu spravedlnosti, kde dojde rovněž k rozpočtovým dopadům. V souvislosti s probíhající konsolidací veřejných financí pokládáme za nezbytné zajistit vyplacení odškodnění s využitím stávajících personálních kapacit (bez navýšení počtu míst) a objemu prostředků na platy.
Požadujeme proto doplnit všechny relevantní části materiálu (předkládací zprávu, důvodovou zprávu) o explicitní konstatování, že veškeré navržené změny budou zabezpečeny výhradně v rámci v současnosti stanovených limitů kapitole 336 – Ministerstvo spravedlnosti v oblasti počtu míst a objemu prostředků na platy, tj. bez nároku na jejich jakékoliv navýšení.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
To, že bude Ministerstvu spravedlnosti přiznáno 7 nových služebních míst, vyplývá z usnesení vlády, kterým vláda schválila Analýzu možných variant odškodnění osob, kterým byl uložen ochranný dohled podle zákona č. 44/1973 Sb. z důvodů politické perzekuce, s návrhem tezí právní úpravy (dále jen „Analýza“) – viz usnesení vlády č. 481 ze dne 10. července 2024. V tomto usnesení vláda podpořila řešení právní úpravy založené na Analýzou doporučované Variantě 1, tj. přiznání jednorázového odškodnění správním orgánem s možností soudního přezkumu, přičemž v tomto řešení bylo transparentně uvedeno, že si nová agenda vyžádá posílení resortu spravedlnosti o nová služební místa. Jak vyplývá z vládou schválené analýzy, tato místa budou ministerstvu poskytnuta nad rámec stávajícího počtu systemizovaných služebních míst (rozpor s Ministerstva financí byl na vládě vyřešen ve prospěch Ministerstva spravedlnosti). Ministerstvo spravedlnosti je stejně jako ostatní ministerstva při předložení tohoto zákona uvedeným usnesením vázáno a v tomto ohledu musí respektovat výsledek jednání vlády.
V této souvislosti připomínáme dlouhodobě neudržitelný personální stav na Ministerstvu spravedlnosti, které bylo v posledních letech několikrát pověřeno novou agendou, na kterou nedostalo žádná nová místa. Naopak jako jedno z mála opakovaně škrtalo 10 % míst. Aktuálně v našem malém resortu již není absolutně žádný prostor pro nějaké další interní přesuny v zájmu případné „optimalizace výkonu agendy“. Tato optimalizace procesů proběhla již v minulosti a veškerý potenciál byl vyčerpán. Připomínáme např. hodnocení NKÚ ve vztahu k odboru odškodňování MSp, který musel být v návaznosti na negativní hodnocení posílen z vlastních zdrojů. Další optimalizace se týkala odboru znalců či peněžité pomoci obětem trestných činů. V posledních letech resortu přibyla například nová agenda administrace náhrad pro soudní exekutory za zastavování bagatelních a bezvýsledných exekucí, která resort enormně vytížila, přičemž nová místa pro její výkon MSp nedostalo (naopak se na 120 míst v resortu škrtlo). Zmínit lze také agendu související s problematikou střetu zájmů, jež opět přibyla bez potřebného posílení.
Připomínkové místo na připomínce trvá.
MV
Mgr. Michaela Kubálková, e-mail: michaela.kubalkova@mvcr.cz, tel.: 974 817 354, mob.: +420 705 619 087
Obecně k návrhu:
Navrhovaná právní úprava se inspiruje ve zvláštních zákonech, které již v minulosti přiznaly jednorázové odškodnění za křivdy spáchané představiteli veřejné moci. Pokud jde
o odkazovaný zákon č. 482/2020 Sb. nebo zákon č. 297/2021 Sb., jednalo se o poslanecké iniciativy, které legislativní úpravu a proces poskytování odškodnění nekoncipovaly zcela vhodně. Nedoporučujeme proto předmětnou úpravu doslovně přebírat, k čemuž dále připojujeme konkrétní připomínky. Současně si dovolujeme odkázat na návrh zákona
o jednorázovém odškodnění osob nucených Státní bezpečností k vystěhování
z Československé socialistické republiky a o změně souvisejících zákonů, který byl Ministerstvem vnitra aktuálně rozeslán do mezirezortního připomínkového řízení.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
K § 2:
Definici oprávněné osoby je třeba zpřesnit, a to ve vztahu k podmínce státního občanství. Není zřejmé, zda se má podmínka státního občanství vztahovat pouze ke dni podání žádosti (ve vazbě na úpravu § 3), nebo též k období, jehož se týká uložení a realizace ochranného dohledu (předpokládáme, že jde o dobu po přijetí zákona č. 44/1973 Sb. do roku 1989, kdy mohla být fyzická osoba toliko občanem Československé socialistické republiky). V závislosti na záměru předkladatele navrhujeme níže uvedené úpravy, včetně legislativně-technického zpřesnění:
㤠2
(1) Oprávněnou osobou podle tohoto zákona je fyzická osoba, které byl [alt. jako občanu Československé socialistické republiky] uložen ochranný dohled podle zákona č. 44/1973 Sb., pokud ochranný dohled zcela nebo zčásti vykonala a tento dohled byl uložen v souvislosti…
(2) Oprávněná osoba má nárok na poskytnutí jednorázového odškodnění (dále jen „odškodnění“), jestliže je ke dni podání žádosti občanem České republiky.“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
K § 3:
K ustanovení § 3 uplatňujeme následující připomínky a v návaznosti na ně navrhujeme v § 3 upravit toliko výši odškodnění:
1. Namísto spojení „jednorázová peněžní částka“ navrhujeme užívat označení „jednorázové odškodnění“ a zavést k němu legislativní zkratku (viz též návrh v § 2).
2. Nesouhlasíme s vázaností existence (hmotněprávního) nároku na (procesní) prokazování podmínek pro jeho přiznání. Definici oprávněné osoby obsahuje § 2 návrhu, přičemž proces prokazování splnění podmínek vyplývá ze správního řádu (popř. zvláštní úpravy, viz též § 5 návrhu). Hmotněprávní podmínky pro přiznání odškodnění nelze vázat na procesní prokázání jejich splnění. Spojení „jestliže prokáže splnění podmínek podle § 2“ proto požadujeme vypustit.
3. Větu za středníkem považujeme za nepřesnou a nadbytečnou. Domníváme se, že
v daných souvislostech není namístě formulovat právní fikci a je třeba výslovně stanovit, jaký okruh fyzických osob patří mezi oprávněné osoby. Podmínku státního občanství navrhujeme řešit v rámci § 2.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno.
K § 4:
1. V odstavci 1 je žádoucí explicitně uvést, jaký správní orgán je příslušný k rozhodnutí
o poskytnutí odškodnění, popř. k jeho výplatě (nikoli jen u jakého správního orgánu se žádost podává). V tomto smyslu navrhujeme např. uvést „K řízení o poskytnutí odškodnění a k jeho výplatě je příslušné Ministerstvo spravedlnosti.“.
2. Dle § 52 správního řádu jsou účastníci řízení povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Tato procesní povinnost je o to významnější v řízení o žádosti, kdy nelze po správním orgánu požadovat, aby za účastníka řízení obstarával podklady
a zjišťoval skutečnosti, které povedou ke kladnému vyřízení věci. Současně však dle § 6 odst. 1 správního řádu platí, že správní orgán dotčené osoby co nejméně zatěžuje a podklady opatřuje přednostně s využitím úřední evidence, do níž má přístup. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Domníváme se, že žadatel by měl předložit doklady týkající se uložení a zrušení ochranného dohledu a jeho výkonu, nikoli však údaje o stáním občanství, který může být čerpán z informačních systémů veřejné správy. Odstavec 2 proto požadujeme upravit ve smyslu této připomínky.
3. V odstavci 2 dále navrhujeme zvážit, zda součástí žádosti nemá být rovněž uvedení čísla účtu poskytovatele platebních služeb, pokud lze odškodnění vyplatit převodem na účet. S tím souvisí i doplnění § 7 (viz připomínka níže). Upozorňujeme, že náležitosti žádosti, nad rámec obecných náležitostí žádosti podle ze správního řádu, lze upravit toliko zákonem (srov. § 45 ve spojení s § 37 odst. 2 in fine správního řádu).
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno částečně.
S ohledem na zvolenou variantu, kterou podpořila vláda ve svém usnesení č. 481 ze dne 10. července 2024, jímž je nejen Ministerstvo spravedlnosti při přípravě zákona vázáno, není možné akceptovat požadavek vypuštění podmínky „prokázání“ přiznání nároku.
K § 5:
1. V odstavci 2 upozorňujeme na to, že stanovisko Ústavu pro studium totalitních režimů (dále jen „Ústav“) bude tzv. jiným podkladem správního orgánu pro vydání rozhodnutí, s nímž správní řád výslovně nepočítá (výčet uvedený v § 50 správního řádu je nicméně pouze demonstrativní). Stanovisko bude podléhat volnému hodnocení důkazů, resp. podkladů, a proto neplatí konstatování důvodové zprávy, dle něhož stanovisko Ústavu je pro Ministerstvo spravedlnosti závazné. Takový důsledek by musel explicitně vyplývat z předkládaného návrhu (za což nelze považovat ustanovení § 5 odst. 3). Současně upozorňujeme, že předpokládaná činnost Ústavu nemá obecnou právní úpravu (zákon č. 181/2007 Sb. s takovou činností nepočítá),
a je proto žádoucí zakotvit alespoň lhůtu pro vydání stanoviska (k tomu volně srov.
§ 34a odst. 4 branného zákona). S tím souvisí i věta poslední odstavce 2, s níž
v navržené podobě nelze souhlasit, neboť lhůtu pro vydání rozhodnutí určuje de facto neomezeně.
2. V odstavci 3 upozorňujeme, že v řízení o žádosti je to zejména žadatel, kdo nese objektivní důkazní břemeno ve vztahu k prokázání splnění podmínek pro přiznání odškodnění (§ 50 odst. 2 věta třetí, § 52 správního řádu). Správní orgán však není zcela zbaven obecné povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tím účelem opatřovat podklady pro vydání rozhodnutí. Obecnou zásadou je zjišťování tzv. materiální pravdy a ochrana veřejného zájmu (§ 3, § 50 odst. 3 správního řádu). Uvedené principy jsou aplikovány zásadně ve všech řízeních zahajovaných na základě žádosti (včetně řízení o poskytnutí odškodnění upravených zvláštními zákony) a není důvodu postupovat v daném případě odlišně. Poskytnutí odškodnění osobám, kterým byl ochranný dohled uložen z politických důvodů
z důvodu jejich perzekuce, je ve veřejném zájmu, jehož ochrana náleží správnímu orgánu.
3. Procesní odpovědnost žadatele za řádné prokázání podmínek pro přiznání nároku tedy vyplývá ze správního řádu a není namístě ji dále upravovat. Za žádoucí naopak považujeme výslovně uvést, jak bude správní orgán postupovat v případě nesplnění podmínek. Navrhujeme např. uvést: „Nesplňuje-li žadatel podmínky pro poskytnutí odškodnění, ministerstvo vydá rozhodnutí o zamítnutí žádosti.“.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno částečně.
Ve shodě s výše uvedeným zdůvodněním není možné akceptovat požadavek č. 2, jelikož v tomto ohledu je Ministerstvo spravedlnosti při volbě legislativního řešení již vázáno variantou 1 Analýzy možných variant odškodnění osob, kterým byl uložen ochranný dohled podle zákona č. 44/1973 Sb. z důvodů politické perzekuce, s návrhem tezí právní úpravy, kterou vláda podpořila a schválila ve svém usnesení v červenci tohoto roku. Ministerstvo je tímto zadáním při zpracovávání zákona vázáno.
K § 7:
1. Máme za to, že by měl být výslovně upraven způsob poskytnutí odškodnění. Navrhujeme např. uvést formulaci: „Odškodnění se vyplácí v české měně převodem na účet příslušného poskytovatele platebních služeb podle určení oprávněné osoby, nebo poštovním poukazem.“.
2. Odstavec 2 představuje nepřímou novelizaci dalších právních předpisů, což je
v rozporu s požadavkem přehlednosti a systematiky právního řádu (srov. čl. 54 odst. 1 Legislativních pravidel vlády, podle kterého je přípustná pouze přímá novela právního předpisu). Návrh by měl obsahovat přímou novelu zákona o daních z příjmů a zákona o životním a existenčním minimu, popř. dalších právních předpisů.
Tyto připomínky považuje ministerstvo za zásadní.
Akceptováno částečně.
Nelze akceptovat požadavek na novelizaci předpisů v gesci MPSV, jelikož aktuálně je v legislativním procesu zákon revidující aktuální nastavení sociálních dávek, jehož osud je však zatím nejistý. Z tohoto důvodu i po dohodě s MPSV ponecháváme úpravu v tomto zákoně. Znění bylo s MPSV koordinováno. Souhlasíme však s přesunem úpravy do zákona o dani z příjmu fyzických osob.
K § 4 a 5:
Doporučujeme změnu předmětu úpravy § 4 a § 5, a to konkrétně tak, aby všechna ustanovení týkající se řízení o žádosti byla včleněna do svodného paragrafu (§ 5). V rámci
§ 4 by pak mohla být samostatně upravena lhůta pro uplatnění nároku.
Akceptováno.
K § 5:
1. Dáváme ke zvážení zjednodušení procesního režimu pro případ přiznání odškodnění, kdy by namísto písemného vyhotovení rozhodnutí mohl být učiněn toliko záznam do spisu. K tomu odkazujeme např. na úpravu § 9 odst. 2 zákona č. 324/2021 Sb.,
o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice a o změně některých zákonů.
2. Vzhledem k vyloučení řádného opravného prostředku lze uvažovat rovněž
o vyloučení mimořádných opravných prostředků, resp. se zachováním přezkumného řízení po podání žaloby ve správním soudnictví.
3. Doporučujeme včlenit obecné ustanovení, dle něhož jsou orgány veřejné moci, právnické a fyzické osoby povinny na žádost Ministerstva spravedlnosti poskytnout bezplatně podklady nezbytné k prokázání nároku a vyvinout potřebnou součinnost. Uvedené ustanovení nepřenáší důkazní břemeno na správní orgán, avšak umožňuje řešit nestandardní případy.
4. Z hlediska systematiky ustanovení doporučujeme nejprve pojednat vlastní řízení
o žádosti a teprve v závěru upravit přechod nároku na dědice (stávající odstavec 1).
Akceptováno částečně.
Mimořádné opravné prostředky ve správním řízení nejsou vyloučeny záměrně.
K § 6:
1. Nadpis ustanovení doporučujeme formulovat způsobem „Zvláštní ustanovení
o příslušnosti soudů ve správním soudnictví“.
2. Ve větě druhé není důvodu používat opis. Navrhujeme uvést „Nelze-li takto místní příslušnost určit, je místně příslušný Městský soud v Praze.“.
Akceptováno částečně.
Pokud jde o formulaci, že subsidiárně je k rozhodování příslušný soud dle sídla správního orgánu, nelze vyloučit hypotetický přesun sídla MSp. Z tohoto důvodu navrhujeme ponechat obecnou formulaci.
MPSV
JUDr. Jana Kolaříková, Legislativní odbor,
tel. 950 192 623, e-mail: jana.kolarikova@mpsv.cz. Vždy prosím kontaktujte i sekretariát Legislativního odboru MPSV (Eva.Bartuskova@mpsv.cz).
1. K § 5 odst. 2 větě druhé
Doporučujeme formulovat takto:
„O dobu nutnou k vypracování tohoto stanoviska se prodlužuje lhůta pro vydání rozhodnutí.“.
Akceptováno.
2. K § 5 odst. 3
Doporučujeme v textu zákona blíže specifikovat roli Ústavu pro studium totalitních režimů při prokazování rozhodných skutečností a výslovně zakotvit závaznost jeho stanoviska.
Akceptováno.
3. K § 6 větě poslední
Doporučujeme slova „krajský soud, v jehož obvodu je sídlo Ministerstva spravedlnosti“ nahradit slovy „Městský soud v Praze“; nepovažujeme za účelné používat opisnou formulaci, když fakticky přichází v úvahu pouze jediný soud.
Neakceptováno.
Nelze vyloučit hypotetický přesun sídla MSp.
4. K § 7 odst. 2 a zvláštní část důvodové zprávě k § 7
Podle § 7 odst. 2 „Jednorázová peněžní částka poskytnutá podle tohoto zákona nepodléhá dani z příjmu fyzických osob ani výkonu rozhodnutí a nezahrnuje se do příjmů rozhodných pro účely dávek státní sociální podpory a sociální péče.“
V důvodové zprávě se v odůvodnění k § 7 uvádí, že „takto vyplacená dávka nepodléhá zdanění, neměla by být zahrnuta do příjmů pro účely státních dávek sociální podpory a nepodléhá ani výkonu rozhodnutí (exekuci). V důvodové zprávě je dále uvedeno, že obdobné řešení je obsaženo v jiných srovnatelných právních předpisech (viz např. § 7 odst. 2 zákona č. 482/2020 Sb., o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky).
S principem, že tato jednorázová peněžitá částka nemá být zahrnována do příjmů rozhodných pro sociální dávky souhlasíme. Jiný přístup by byl v rozporu s cílem právní úpravy a povahou dávky, která je odškodněním za určitý typ bezpráví, spáchaného za komunistického režimu a současně má reagovat na sociální situaci některých účastníků odboje a odporu proti komunismu, kteří nejsou držiteli osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.
a) Navrhujeme však, aby byl odstraněn nesoulad mezi textem zákona a důvodovou zprávou, tj. aby důvodová zpráva byla doplněna také o „dávky sociální péče“. V důvodové zprávě se totiž zmiňují jen „státní dávky sociální podpory“, což by mohlo být vykládáno omezujícím způsobem, že jde jen o dávky státní sociální podpory.
b) Dále upozorňujeme na to, že vláda předložila Poslanecké sněmovně dne 23. 9. 2024 vládní návrh zákona o dávce státní sociální pomoci (tisk 799/0) a že bude nutné novou dávku státní sociální pomoci promítnout do návrhu zákona, protože také při posuzování nároku na dávku státní sociální pomoci by se nemělo toto odškodnění zahrnovat do rozhodných příjmů a majetku. To ostatně plyne také ze skutečnosti, že dávka státní sociální pomoci funkčně nahrazuje některé dávky státní sociální podpory a dávky pomoci v hmotné nouzi. Přitom stejně jako na dávku (tj. vyplacené finanční prostředky) by se mělo nahlížet na majetek pořízený z dávky (z odškodnění).
Vzhledem k současné fázi legislativního procesu navrhujeme připravovanou dávku státní sociální pomoci zohlednit v důvodové zprávě tak, aby byl vyložen pojem „dávky sociální péče“ v tom smyslu, že zahrnuje všechny sociální dávky, kde je při stanovení nároku posuzován příjem a majetek žadatele. V současnosti jde v daných souvislostech zejména o dávky pomoci v hmotné nouzi a některé dávky pro osoby se zdravotním postižením. Půjde rovněž o dávku státní sociální pomoci, bude-li příslušný návrh zákona přijat Parlamentem ČR.
Navrhujeme ustanovení § 7 odst. 2 přeformulovat tak, aby bylo zřejmé, že se vztahuje na všechny testované sociální dávky a v tomto smyslu upravit důvodovou zprávu.
Navrhujeme následující znění § 7 odst. 2:
„(2) Jednorázová peněžní částka poskytnutá podle tohoto zákona nepodléhá dani z příjmu fyzických osob ani výkonu rozhodnutí a nezahrnuje se do příjmů rozhodných pro účely sociálních dávek.“.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
K důvodové zprávě
K části první
Navrhujeme vypustit poslední dvě věty „Lze zmínit, že jednou z oblastí, kde se mohl ochranný dohled projevit velmi negativně, byla omezená uplatnitelnost postižených osob na pracovním trhu. Právě ochranný dohled mohl proto u těchto osob bojujících za svobodu a demokracii nepřímo přispět k tomu, že dnes mají ze systému důchodového zabezpečení přiznávány nízké důchody.“.
Toto tvrzení je hypotetické a obtížně prokazatelné. Je samozřejmé, že kariéra disidentů byla v důsledku komunistických represí narušena, což u nich mohlo vést k nižšímu důchodu. Nelze však spolehlivě dovodit, že ke snížení důchodu došlo právě v důsledku aplikace ochranného dohledu. Rovněž v rámci Analýzy, na kterou je v důvodové zprávě odkazováno (Analýza – část. 4., str. 23 a násl.), není taková příčinná souvislost konstatována.
Navrhujeme proto pojmout odůvodnění jednorázové částky tak, jak je učiněno v Analýze, tedy že potřeba tohoto typu odškodnění vyvstala v souvislosti s řešením nízkých důchodů pro disidenty na základě usnesení vlády, kdy se v rámci vedených diskusí ukázalo, že existuje ještě jedna specifická kategorie represí, která dosud nebyla odškodněna.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno.
K části třetí
S ohledem na výše uvedené vysvětlení a požadavek navrhujeme text formulovat takto:
„Na problematickou situaci osob, kterým byl v minulosti uložen ochranný dohled za jejich protirežimní aktivity, upozornili na konci roku 2023 svými protesty před Úřadem vlády Jiří Gruntorád a John Bok. Poukázali na to, že někteří účastníci odboje a odporu proti komunismu mají extrémně nízké důchody přiznané z českého důchodového pojištění. V rámci materiálu „Analýza možných opatření, která by zajistila, aby byly přiznány důstojné důchody a poskytnuto odpovídající zajištění ve stáří i těm účastníkům odboje a odporu proti komunismu, kteří nejsou držiteli osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu“, který vláda vzala na vědomí na svém jednání ze dne 10. dubna 2024, bylo v širší souvislosti poukázáno i na nespravedlnost spočívající v tom, že řadě z disidentů byl před rokem 1990 ukládán ochranný dohled z politických důvodů, což jim způsobovalo příkoří, které prozatím nebylo žádným relevantním způsobem odškodněno.
Navrhuje se proto tuto křivdu páchanou na osobách, které v minulosti bojovaly v naší zemi za svobodu a demokracii, jednou pro vždy odčinit, a to přiznáním jednorázové částky, která zajistí rychlé a spravedlivé odškodnění obětem komunistického režimu.
Díky této změně bude možné dosáhnout dílčího zlepšení finanční situace disidentů v posledních letech jejich života.“.
Akceptováno.
K části osmé
S ohledem na výše uvedené vysvětlení a požadavek navrhujeme text formulovat takto:
„Navrhovaný zákon bude mít jednoznačné pozitivní dopady v sociální oblasti. Pozitivně se dotkne zejména disidentů pobírajících důchod ze systému důchodového pojištění, jimž přispěje tato jednorázová finanční injekce ve výši 100 000 Kč k jejich důstojnějšímu zabezpečení ve stáří.“.
Akceptováno.
MŠMT
Mgr. Gabriela Mužíková z odboru legislativy (tel. 234812283, email: Gabriela.Muzikova@msmt.gov.cz).
K materiálu, § 4 Uplatnění nároku: V odstavci 1 předmětného ustanovení je uvedeno: „Nárok se uplatňuje podáním písemné žádosti u Ministerstva spravedlnosti. Žádost o poskytnutí nároku je možné podat nejpozději do 31. prosince 2026, jinak nárok zaniká“. Doporučujeme upřesnit, kdo nárok uplatňuje. Jsme si vědomi toho, že v době podání žádosti se jedná pouze o osobu potenciálně oprávněnou, a to, zda se jedná o osobu skutečně oprávněnou rozhodne až Ministerstvo spravedlnosti, resp. soud. Nicméně z odstavce 2 předmětného ustanovení vyplývá, že předkladatel osobu potencionálně oprávněnou za oprávněnou označuje. („K žádosti o poskytnutí nároku musí oprávněná osoba připojit také podklady dokládající splnění podmínek podle § 2.“). Ani z důvodové zprávy není zřejmé, zda žádost může podat výhradně oprávněná osoba nebo za oprávněnou osobu i někdo jiný.
Akceptováno.
ÚV – KOM
Mgr. Bohumil Peterka, Mgr. Barbara Šteiner Baffiová
Obecně:
Dle § 2 návrhu zákona je osobou oprávněnou čerpat odškodnění podle tohoto zákona toliko státní občan České republiky. Podmínka státního občanství České republiky se dále promítá i do dalších ustanovení. Navrhovaná výhoda je tudíž zaměřena pouze na české státní příslušníky.
V této souvislosti je ale třeba uvést, že v rozsudku ve věci 207/78, Even (a navazující judikatuře) Soudní dvůr EU vyložil pojem „sociální výhoda“, který vyplývá z dnešního čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 (dříve nařízení č. 1612/68). Pojem „sociální výhoda“, na jejíž poskytnutí má mít nárok každý občan Evropské unie v postavení tzv. „pracovníka“ (a i jeho rodinný příslušník) na nediskriminačním základě, byl vyložen velmi široce jako jakákoliv výhoda, která - ať je nebo není spojena s pracovní smlouvou, je obecně poskytována pracovníkům daného státu zejména z důvodu jeho objektivního statutu pracovníka nebo jako důsledek pouhého bydliště na státním území daného členského státu, a jejímž rozšířením na pracovníky, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, se může usnadnit volný pohyb uvnitř Společenství (dnes Evropské unie).
Podle takto širokého vymezení je pak obtížné poskytnutí jednorázové peněžní částky, která je upravena předloženým návrhem, nepodřadit pod „sociální výhodu“, jak si chápe právo EU. A v takovém případě je i obtížné vyloučit z nároku státní příslušníky jiných členských států EU, kteří se nacházejí ve stejné situaci[footnoteRef:1] – v tomto případě by zřejmě připadali v úvahu zejména státní příslušníci Slovenské republiky, protože zejména oni by naplnili podmínky uvedené v § 2 návrhu (s výjimkou podmínky státního občanství ČR). [1: Poukázat je možno i například v oblasti slovenských důchod na případ řešený před Soudním dvorem EU, C-399/09, Landtová.]
Soudní dvůr EU však v uvedeném rozsudku Even a navazující judikatuře rovněž dospěl k závěru, že vnitrostátní právní předpisy, jejichž cílem je odškodnit občany daného členského státu EU za politické nebo válečné útrapy a u nichž je možno identifikovat prvek zvláštního vztahu mezi těmito občany a uvedeným členským státem, neboť se jedná o výhodu, která má charakter odměny za služby vykonané pro vlast,[footnoteRef:2] je možno z působnosti relevantních předpisů EU vyloučit. [2: v dobách války - v tomto případě byly posuzovány nároky pro belgické státní příslušníky, kteří v letech 1940-1945 sloužili ve spojeneckém vojsku a získali invalidní důchod za válečné služby]
Je tedy nutné vyjasnit a obhájit, pod jakou kategorii výhod navržená jednorázová peněžní částka spadá. Je třeba buďto nevázat odškodnění na státní občanství (ani z odůvodnění není zřejmé, proč je možnost čerpat odškodnění vázána na státní občanství a okruh případných cizinců – úspěšných žadatelů – zřejmě nebude nijak vysoký), nebo doplnit důvodovou zprávu o ospravedlnění vyloučení cizinců (občanů EU) v kontextu rozsudku 207/78, Even a navazující judikatury Soudního dvora EU.
Akceptováno.
Důvodová zpráva byla doplněna.