Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                Příloha

3


STANOVISKO VLÁDY

k návrhu poslanců Tomáše Dubského, Milady Voborské, Martiny Ochodnické, Jiřího Havránka a Jiřího Carbola na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s podporou spolupráce obcí 
(sněmovní tisk č. 845)

Vláda na své schůzi dne 4. prosince 2024 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti s podporou spolupráce obcí (sněmovní tisk č. 845), a zaujala k němu neutrální stanovisko.

Vláda v obecné rovině podporuje změny reagující na potřeby obecních samospráv a v zásadě se ztotožňuje také s dalšími navrhovanými změnami týkajícími se obcí a veřejné správy, které vycházejí z poznatků praxe a které by mohly vést k modernizaci a zefektivnění správních postupů a snížení administrativní zátěže na straně úřadů i adresátů veřejné správy. Na druhou stranu by však vzhledem k rozsahu navrhované právní úpravy a jejím možným dopadům vláda považovala za vhodnější, aby návrh zákona prošel na úrovni vlády standardním připomínkovým řízením, aby se k němu mohly vyjádřit všechny dotčené subjekty a problematika byla důkladně zvážena a prodiskutována. Při dalším projednávání předloženého návrhu zákona by se měla diskuse týkat zejména těchto oblastí:

1. Jedním z cílů předloženého návrhu zákona je v obecním zřízení, krajském zřízení a zákoně o hlavním městě Praze nahradit pojem „právo stavby“ pojmem „věcné právo stavby“. Takovou změnu lze považovat za nadbytečnou, s potenciálem způsobit právní nejistotu stran tohoto pojmu v českém právním řádu. Občanský zákoník rozumí právem stavby vždy pouze věcné právo, a nikoli právo stavět na cizím pozemku na základě obligace. Pojem práva stavby jako věcného práva používá řada právních předpisů (například daňové předpisy, zákon o elektronických komunikacích, vodní zákon, katastrální zákon, zákon o vodovodech a kanalizacích, zákon o oceňování majetku a mnohé další). Navrhovanou změnou by mohlo dojít k nejistotě ohledně výkladu tohoto pojmu v ostatních právních předpisech. Skutečnost, že soud nižší instance pojem práva stavby v obecním zřízení vyložil extenzivně, zjevně v rozporu s úmyslem zákonodárce, není důvodem pro změnu, v jejímž důsledku může docházet k výkladovým problémům v řadě dalších oblastí.

2. Vláda vnímá jako potenciálně problematickou absenci jednotného veřejného rejstříku dobrovolných svazků obcí, jakož i rejstříku společenství obcí za celou Českou republiku, který by obsahoval nejen jejich identifikační a kontaktní informace, ale i důležité dokumenty, zejména stanovy, a který by ideálně umožnil i filtrování podle spektra činností, které byly na dobrovolné svazky obcí, resp. společenství obcí přeneseny, neboť stávající krajské registry jsou roztříštěné, nejednotné a obtížné pro uživatelské zpracování.

3. Vláda dává k další diskusi případné doplnění právní úpravy tak, aby příspěvek na výkon státní správy pro společenství obcí nebyl poskytován jednotlivým společenstvím přímo ze státního rozpočtu, ale finanční tok byl upraven shodně jako u obcí, tedy jako mezičlánek využit rozpočet příslušného kraje. To by mělo význam zejména v případě většího počtu společenství obcí, kterým by vznikl nárok na příspěvek na výkon státní právy. Zároveň by bylo vhodné upravit, kdy by nárok na příspěvek na výkon státní správy společenství obcí vznikl poprvé, aby byl respektován proces přípravy návrhu státního rozpočtu na příslušný rok.

4. Částí osmou předloženého návrhu zákona se navrhuje do správního řádu doplnit úpravu automatizovaného vedení správního řízení. Přijetí tohoto návrhu vláda vnímá jako zásadní koncepční dopad do úpravy správního řízení. Lze proto pokládat za vhodnější, aby k takovémuto návrhu bylo přistoupeno teprve po provedení podrobné analýzy dopadů navrhovaného institutu do správního řádu a aby byl konkrétněji vysvětlen vztah předmětného ustanovení k jiným institutům správního řádu i dalších procesních předpisů. Navrženou úpravu lze v tomto ohledu považovat za ne zcela dostatečnou. S ohledem na dopad tohoto návrhu lze mít zároveň za to, že by k takové změně případně mělo dojít spíše prostřednictvím vládního návrhu zákona, jenž by komplexněji řešil dopad automatizovaného vedení správního řízení na různé typy správních řízení. V této souvislosti lze rovněž upozornit, že lze navržené důvody výluky z provádění správního řízení či konkrétního správního úkonu v režimu automatizovaného vedení řízení považovat za velmi obecné. Jedním z důvodů je ochrana práv dotčených osob, tj. ve smyslu § 2 odst. 3 správního řádu ochrana práv osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká. Jelikož však podstata správního řízení spočívá v rozhodování o právech a povinnostech dotčených osob (srov. § 9 správního řádu), platí, že správním rozhodnutím vždy dojde k autoritativnímu zásahu do práv a povinností některých dotčených osob. Z předloženého návrhu zákona ani jeho odůvodnění však není zřejmé, jakým způsobem má být předmětný důvod výluky z automatizovaného vedení řízení vykládán, tj. ochrana jakých subjektivních práv dotčených osob zakládá nárok na výluku z režimu automatizovaného vedení řízení. Za obdobně neurčité lze přitom považovat rovněž další návrhem stanovované důvody, tj. povahu projednávané věci a ochranu veřejného zájmu, kdy lze očekávat, že by přesnější vymezení těchto důvodů v konečném důsledku zajistila až judikatura správních soudů, přičemž v mezidobí by panovala značná nejistota ohledně použitelnosti automatizovaného vedení řízení. Ve vztahu k demonstrativnímu výčtu konkrétnějších důvodů pro výluku z uvedeného režimu není zřejmé, zda ze skutečnosti, že automatizované vedení nemá být vedeno v řízení o opravném prostředku, plyne, že je automatizované vedení řízení vyloučeno rovněž v případech, kdy zvláštní zákon možnost podání řádného opravného prostředku nepřipouští. Není dále zřejmé, z jakého důvodu návrh § 15a odst. 2 věty první upravuje způsob písemného vyhotovení podpisu úřední osoby, pokud z návrhu § 15a odst. 1 plyne, že automatizované vedení řízení (resp. automatizované provedení konkrétního úkonu) se provádí „bez účasti úřední osoby“.