Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                Současná právní úprava umělého oplodnění je založena na zásadě anonymity mezi anonymním dárcem zárodečných buněk na straně jed

2

II.
PŘEDKLÁDACÍ   ZPRÁVA

Cílem předloženého návrhu zákona je posílit působnost společenství obcí tak, aby představovalo atraktivnější entitu dobrovolné spolupráce obcí a aby se tento institut do budoucna rozšířil na celém území České republiky. Další změny se týkají například nakládání s právem stavby zřízeným k pozemkům ve vlastnictví územního samosprávného celku, regulace nočního klidu a úpravy reflektující zkušenosti s dosavadním používáním Sbírky právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů. Dále má být v rámci správního řízení umožněno používání videokonferenčních zařízení. Na základě poznatků z praxe matričních úřadů jsou také navrhovány změny v zákoně o matrikách.   

O vyjádření k návrhu zákona byly požádány Ministerstvo vnitra, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo zdravotnictví, vedoucí úřadu vlády a Digitální a informační agentura.

Ministerstvo vnitra sdělilo, že k poslaneckému návrhu zákona zaujímá z hlediska své působnosti souhlasný postoj a doporučuje vládě přijmout souhlasné stanovisko. K návrhu zákona konkrétně uvedlo:  
· Z hlediska činnosti ministerstva je společenství obcí preferovanou formou meziobecní spolupráce, prostřednictvím které lze aspoň částečně snížit důsledky komunálního roztříštění v České republice, předložený návrh tedy vítá. K rozšíření kompetencí společenství obcí dochází mimo jiné u působnosti v oblasti obecní policie, kdy by do budoucna mohla společenství obcí zřídit společnou obecní policii, pokud se k tomu prostřednictvím shromáždění starostů rozhodnou. V případě, že společenství obcí bude v budoucnu vykonávat určitou část státní správy, má mu podle návrhu náležet příspěvek na tuto činnost. Návrh rovněž počítá s tím, že společenství obcí obdrží také příspěvek na činnost, tj. na výkon činnosti mimo výkon státní správy. Právě finanční aspekty sehrávají vedle organizačních a kompetenčních částí návrhu změny společenství obcí klíčovou úlohu, bez které není možné docílit plošné rozšíření tohoto institutu v České republice;
· Plně podporuje a ztotožňuje se také s dalšími navrhovanými změnami týkajícími se obcí a veřejné správy, které vycházejí z poznatků praxe a judikatury a které povedou k modernizaci a zefektivnění správních postupů a snížení administrativní zátěže na straně úřadů i adresátů veřejné správy;
· Ministerstvo na předloženém návrhu věcně i legislativně spolupracovalo, považuje ho za vyvážený a vhodný způsob podpory obecních samospráv reagující na jejich dlouhodobé potřeby. Současně lze zdůraznit, že ministerstvo je plně připraveno návrh zákona exekutivně implementovat a podpořit jeho zavádění do praxe.
	
	Ministerstvo dopravy sdělilo, že s ohledem na to, že hlavním cílem návrhu je rozšířit působnost institutu společenství obcí, což je problematika nespadající do jeho gesce, považuje za stěžejní v této věci vyjádření Ministerstva vnitra a k poslaneckému návrhu zákona zaujímá neutrální postoj. Konkrétně uvedlo:
· Z pohledu své působnosti považuje ministerstvo za klíčové vstupy do správního řádu, v němž se zavádí tzv. automatizované vedení správního řízení a umožňuje se využívání videokonferečních zařízení, a pak drobné změny činěné v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících, kde se navrhuje umožnit více objednatelům, aby pořídili společný plán dopravní obslužnosti území skrze společenství obcí, jehož jsou členy;
· K zákonu o veřejných službách v přepravě cestujících ministerstvo konstatuje, že tyto změny nerozporuje a souhlasí s nimi. Pouze upozorňuje na v současnosti projednávaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (vedený jako sněmovní tisk č. 813), který činí mimo jiné též změny právě ve zmiňovaném zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících. V rámci legislativního procesu tak bude potřeba projednávání obou těchto legislativních předloh sledovat, aby nedošlo k případné kolizi těchto návrhů;
· K zavedení tzv. automatizovaného vedení řízení ministerstvo konstatuje, že tuto změnu podporuje, jelikož by mohla mít pozitivní dopady jak na samotné účastníky správních řízení, kteří budou moci legitimně očekávat kupříkladu rychlejší vyřizování jimi podaných žádostí, tak i na správní orgány, jimž se může značně snížit personální i administrativní zátěž spojená s projednáváním podaných žádostí. Rovněž by i předmětná změna mohla zvýšit úroveň digitalizace veřejné správy, což lze též považovat za přínosné;
· Pokud jde o zavedení využití technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku, ministerstvo považuje i tuto změnu za přínosnou. Nicméně upozorňuje na několik aspektů, kterým by předkladatelé měli v rámci navazujícího legislativního procesu věnovat pozornost a vypořádat se s nimi. Ministerstvo není zcela ztotožněno s možností vést videokonferenční jednání i v případě, kdy se má konat veřejné ústní jednání. Jde sice o možnost správního orgánu takto postupovat, přesto není vhodné připouštět tuto možnost ve složitějších stavebních věcech s desítkami či stovkami osob z řad účastníků řízení a veřejnosti, které mohou uplatnit námitky a připomínky. Nepřistoupení k videokonferenčnímu jednání totiž může pak vést k tomu, že by toto neprovedení bylo ze strany účastníka řízení napadeno správní žalobou a správní soud by byl nucen přezkoumat, zda došlo nebo nedošlo k vybočení z mezí správního uvážení. Možnost vést videokonferenční jednání i v případě, kdy se má konat veřejné ústní jednání, by pak v některých stavebních řízeních mohlo znamenat určitou drobnou komplikaci. Současně si ministerstvo též klade otázku, zda by nebylo vhodnější umožnit videokonferenční jednání jen na návrh hlavního účastníka podle § 27 odst. 1 správního řádu (podobně tomu, jak tento účastník může navrhnout veřejnost ústního jednání podle § 49 odst. 3 správního řádu);
· Dává ke zvážení, zda postačuje, aby vyzrazení identifikátoru bylo postiženo jen uložením správního trestu za přestupek proti veřejnému pořádku podle § 5 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V návrhu není pro tento případ navržen speciální přestupek, ani není rozšířen například institut pořádkové pokuty pro tyto případy.

Ministerstvo financí konstatovalo, že obecně podporuje návrhy, které budou vytvářet podmínky ke snižování rozpočtových dopadů souvisejících s územně správní roztříštěností České republiky, v jejímž důsledku je většina českých obcí příliš malá na to, aby zajistila nákladově efektivní poskytování kvalitních veřejných služeb. Vzhledem k výrazné politické nevůli ke slučování obcí je tak posílení spolupráce obcí na dobrovolné bázi jednou z možností, jak reagovat na přílišnou fragmentaci obcí. S předloženým návrhem zákona ale ministerstvo nesouhlasí a doporučuje k předloženému návrhu zákona zaujmout nesouhlasné stanovisko z těchto důvodů:
· Základním účelem návrhu zákona je rozšířit působnost institutu společenství obcí, které by tak na základě této změny mělo představovat atraktivnější entitu dobrovolné spolupráce obcí. Návrh zákona obsahuje kromě novelizace zákona o obcích změny dalších zákonů, které bezprostředně nesouvisí s rozšířením působnosti společenství obcí (např. část šestá - změna zákona o matrikách, jménu a příjmení). Navrhovaná úprava tak nekoresponduje se smyslem a obecnými zásadami legislativního procesu. Návrh nerespektuje princip předvídatelnosti, srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti zákona, neboť je jedním zákonem zasahováno do materie upravované několika zákony jinými a tyto zákony spolu nejsou obsahově a systematicky provázány;
· Vzhledem k rozsahu navrhované právní úpravy a jejím možným dopadům nepovažuje ministerstvo předložení návrhu zákona ve formě poslaneckého návrhu za vhodné. Návrh měl projít standardním připomínkovým řízením, aby se k němu mohly vyjádřit všechny dotčené subjekty a problematika byla důkladně zvážena a prodiskutována. Ministerstvo uvádí pouze namátkový výčet problematických prvků předloženého návrhu zákona:
· K části první (změna obecního zřízení) ministerstvo uvádí, že není upraven proces přenosu výkonu státní správy na společenství obcí. Procesní úpravu přenosu výkonu státní správy z obcí na společenství obcí není možné svěřit zvláštním zákonům, které případný přenos umožní. Obecná úprava musí být obsažena v zákoně o obcích. Navrhovanou úpravu proto ministerstvo považuje za nekomplexní. V této souvislosti lze rovněž upozornit, že v souladu s čl. 105 Ústavy lze výkon státní správy svěřit toliko orgánům samosprávy, a nikoliv právnické osobě (společenství obcí), jako celku. Ministerstvo v nedostatečné úpravě shledává zejména následující úskalí:
· v průběhu roku se může měnit rozsah svěřených agend;
· může se měnit počet obcí ve společenství obcí, které se do přenosu působnosti zapojí, nebo se mohou v průběhu roku rozhodnout, že si ji naopak od společenství obcí vezmou zpět;
· není upraveno, jak bude postupováno při zrušení společenství obcí ve vztahu k výkonu státní správy, který by byl tomuto společenství obcí svěřen;
· není upravena možnost odnětí výkonu státní správy v případě, že bude přenesena na společenství obcí, které ji fakticky nebude vykonávat;
· neexistuje jednotná evidence společenství obcí, rejstříky vedou jednotlivé krajské úřady, přičemž tyto rejstříky neumožňují vzájemnou komparaci či třídění;
· Ministerstvo zásadně nesouhlasí s navrženým zněním novelizačního bodu 2 v článku I. (doplnění § 53a odst. 4), a to z následujících důvodů:
· Smyslem vzniku společenství obcí měl být efektivnější výkon správy v území, přínos ve formě větší kvality výkonu agend a úspory z rozsahu, ale nikoli vytvoření další státem financované úrovně přenesené státní správy. Ministerstvo zásadně nesouhlasí s tím, že předkladatel navrhuje zakotvit nárok společenství obcí na finanční příspěvek státu na přenesenou působnost ze státního rozpočtu. Podle důvodové zprávy by mělo být postupováno obdobně jako u příspěvku poskytovaného obcím a krajům, postup pro stanovení výše příspěvku na výkon státní správy pro společenství obcí by byl stanoven v příloze zákona o státním rozpočtu, a to vždy na následující kalendářní rok;
· Ačkoli předkladatel uvádí, že nedojde k dopadu na státní rozpočet [viz Důvodová zpráva – Obecná část, bod f)], zavádí tímto nárokem potenciálně další mandatorní výdaj státu, a to zejména z dlouhodobého časového horizontu, což je v období maximalizace snah o úspory nepřijatelné. Nadto ministerstvo nesouhlasí, aby příspěvek na výkon státní správy pro společenství obcí byl stanovován takto centrálně (včetně centrálně provedeného krácení na straně dotčených obcí). Vznikla by tím na všech úrovních zcela nadbytečná administrativa a systém, který nemusí adekvátně odrážet konkrétní místní situaci;
· Vznik společenství je společným rozhodnutím obcí, stejně tak i rozsah vykonávané činnosti, resp. přesun agend. Nosným principem financování výkonu státní správy, jež by byl na společenství obcí přenesen, by proto měl být přesun finančních zdrojů na toto společenství obcí spolu s přesunem agend z konkrétních obcí, a to společným ujednáním dotčených obcí, nikoli zásahem státu. Společenství obcí by nemělo vytvářet další vrstvu výkonu státní správy v území;
· Obce by měly podle dohodnutých pravidel uvedených ve stanovách poskytnout část jimi obdrženého příspěvku na výkon státní správy, event. i další zdroje. To by bylo mnohem jednodušší, levnější, operativnější i lépe odpovídající dané konkrétní situaci než na centrální úrovni sledovat, kolik ze které obce odebrat z jejich příspěvků a převést společenství obcí. Ostatně již dnes probíhají přesuny agend a zdrojů mezi obcemi v rámci veřejnoprávních smluv, tedy také na smluvním základě;
· Pro případ, že by i přes negativní stanovisko ministerstva měl navrhovaný novelizační bod 2 v článku I. (doplnění § 53a odst. 4) zůstat, je nutné doplnit právní úpravu tak, aby příspěvek na výkon státní správy pro společenství obcí nebyl poskytován jednotlivým společenstvím přímo ze státního rozpočtu. Bylo by nezbytné upravit finanční tok shodně jako u obcí, tedy využít jako mezičlánek rozpočet příslušného kraje. To by mělo význam zejména v případě většího počtu společenství obcí, kterým by vznikl nárok na příspěvek na výkon státní právy. Zároveň by bylo nutné upravit, kdy by nárok na příspěvek na výkon státní správy společenstvu obcí vznikl poprvé, aby byl respektován proces přípravy návrhu státního rozpočtu na příslušný rok;

· Ministerstvo dále zásadně nesouhlasí s vložením novelizačního bodu 3 článku I. (návrh na doplnění odstavce 5 do § 53a), a to z následujících důvodů:
· Ministerstvo nesouhlasí s tím, aby poskytnutí příspěvku a postup pro stanovení jeho výše byly každoročně obsaženy v příloze zákona o státním rozpočtu (Důvodová zpráva – Zvláštní část, k čl. I., bodu 3; Důvodová zpráva – Obecná část, bod 1.), resp. obecně nesouhlasí s poskytováním zdrojů ze státního rozpočtu na činnost společenství obcí;
· Pokud fungování společenství obcí přinese kvalitnější výkon agend a činností, jak je deklarováno, budou obce více využívat tento způsob společného výkonu veřejné správy jednoduše proto, že uvidí jeho příznivé efekty (příklady dobré praxe), a to tím spíše, pokud se jejich fungování navíc ukáže tak úsporné, jak předkladatel, resp. experti předpokládají.
· Z hlediska analytických potřeb vnímá ministerstvo jako problematickou absenci jednotného veřejného rejstříku dobrovolných svazků obcí a stejně tak rejstříku společenství obcí za celý stát, který by obsahoval nejen jejich identifikační a kontaktní informace, ale i důležité dokumenty, zejména stanovy, a který by ideálně umožnil i filtrování podle spektra činností, které byly na dobrovolné svazky obcí, resp. společenství obcí přeneseny (stávající krajské registry jsou roztříštěné, nejednotné a obtížné pro uživatelské zpracování);
· K části osmé (změna správního řádu) ministerstvo v obecné rovině uvádí, že navrhované změny správního řádu nesouvisí se změnami obecního zřízení a jako takové by měly být projednávány v samostatném legislativním návrhu. Ministerstvo má za to, že návrh na automatizované provádění jednotlivých úkonů v řízení (návrh na doplnění § 15a) by měl vyloučit provádění řízení jako celku, včetně rozhodnutí ve věci, neboť touto úpravou vznikne v praxi řada pochybností, které úkony a která řízení lze automatizovaně provádět. Tyto nejasnosti bude třeba odstraňovat formou metodických výkladů. Pokud se zavádí možnost ústního jednání on-line ve správním řízení (návrh na doplnění § 49a odst. 3), měl by mít účastník tohoto řízení výslovně upravenou a v zákoně zakotvenou možnost tuto formu jednání odmítnout (tato možnost se pouze připouští v důvodové zprávě). Navrhovaná úprava obsahuje řadu dalších ustanovení, která nelze považovat za jednoznačná a mohla by působit problémy při jejich aplikaci v praxi správních úřadů;
·  K části desáté (změna zákoníku práce) ministerstvo má za to, že navrhovaná změna odměňování zaměstnanců společenství obcí z režimu mzdového do režimu platového porušuje práva zaměstnanců. Navíc je tato změna v přímém rozporu s dlouhodobým stanoviskem zástupců obcí a krajů, kteří prosazují, aby odměňování zaměstnanců v území nebylo regulováno státem. Předkladatelé v důvodové zprávě uvádějí, že nelze vyloučit, že některým zaměstnancům společenství obcí by se plat oproti předcházející mzdě mohl snížit. V případě, že mzda byla sjednána v pracovní smlouvě, tak by došlo k jednostranné změně práv a povinností sjednaných v pracovní smlouvě, což bez souhlasu zaměstnance je v rozporu se zákoníkem práce. Stejný problém nastává v souvislosti s povinnostmi, které jsou kladeny na zaměstnance odměňované platem. Ministerstvo má za to, že přesunem zaměstnanců ze mzdové sféry do sféry platové může dojít k zásadní změně práv a povinností sjednaných mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pracovní smlouva je smlouvou soukromoprávní a nelze jednostranně měnit práva a povinnosti z ní vyplývající;
·  K předpokládanému finančnímu dopadu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Podle předkladatelů navržená právní úprava sama o sobě nemá dopad na státní rozpočet. Naopak lze s ohledem na záměr, kterým je zatraktivnit výkon činností obcí společně či skrze společenství obcí, očekávat dosahování úspor z rozsahu s pozitivním dopadem na rozpočty samospráv. V případě napojení společenství obcí na prostředky z příspěvku na výkon státní správy půjde o realokaci části současného objemu příspěvku (společenství obcí, které bude vykonávat za obce část jejich agend z oblasti přenesené působnosti, obdrží namísto těchto obcí příslušnou část příspěvku), přičemž v současné době je v úvaze pouze výkon veřejného opatrovnictví. Na příspěvek na činnost nebudou mít společenství obcí na základě nyní doplňovaného ustanovení zákona o obcích právní nárok, protože tento příspěvek bude vyplácen v návaznosti na možnosti státního rozpočtu, když jeho konkrétní výše a podmínky nároku budou stanoveny v zákoně o státním rozpočtu na příslušný rok. S ohledem na problematická ustanovení, která ministerstvo v návrhu shledává, nelze s jistotou potvrdit, že předkládaný návrh nebude generovat dodatečné dopady do státního rozpočtu. V případě příspěvku na činnost společenství obcí by tyto prostředky jednoznačně byly nárokovány ze státního rozpočtu. 

Ministerstvo práce a sociálních věcí doporučilo k návrhu zákona zaujmout souhlasné stanovisko, popřípadě se přiklonit ke stanovisku gesčně příslušného resortu, kterým je Ministerstvo vnitra. Nicméně upozorňuje na následující problematiku, k níž je zapotřebí v následujícím legislativním procesu přihlédnout:
· Návrh novely správního řádu (části osmá návrhu zákona) doplňuje v § 49a úpravu využívání videokonferenčních zařízení. Ustanovení § 49a odst. 4 písm. a) a odst. 5 upravují ověření totožnosti osoby, která se má zúčastnit ústního jednání i bez její fyzické přítomnosti. Není zcela zřejmé, jakým způsobem bude daná osoba správnímu orgánu hlásit svůj e-mail, a zda způsob ověření identifikace zasláním hesla na prostý e-mail bude dostačující oproti zaslání hesla do datové schránky, kdy zabezpečení garantuje právě systém datových schránek. Podle poznatků z praxe v mnohých případech z podoby e-mailové adresy není vůbec zřejmé, zda sdělený e-mail skutečně patří dané osobě. Běžně se stává, že do konkrétní e-mailové schránky má přístup více lidí, např. v rámci rodiny. Vznikají tak pochybnosti o tom, zda ochrana hesla zaslaného přes prostý e-mail bude dostačující, a zda tak bude bez pochyb ověřena identifikace osoby, která se úkonu zúčastní.

Ministerstvo pro místní rozvoj doporučilo k návrhu zákona zaujmout souhlasné stanovisko a dále uvádí:
· Navrhuje se rozšíření kompetencí společenství obcí, což ministerstvo vítá. Zároveň však poukazuje na některé problematické momenty návrhu, z nichž některé by snad bylo možné odstranit poslaneckými pozměňovacími návrhy. Návrh obsahuje celou řadu souvisejících změn (zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hl. m. Praze), ale i zcela nesouvisejících změn (zákona o matrikách, správního řádu, zákona o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků), které jsou často zásadního dopadu pro fungování veřejné správy. Takovéto změny právních předpisů by měly projít řádným legislativním procesem včetně meziresortního připomínkového řízení a projednání Legislativní radou vlády, neboť jinak podobné návrhy často nepřinesou jasné odpovědi pro správní praxi, ale naopak vyvolávají zásadní praktické otázky, které mohou naopak výkon veřejné správy ztížit;
· Navrhované změny § 39 a 85 zákona o obcích, § 18 a 36 zákona o krajích a § 36 a 59 zákona o hlavním městě Praze jsou nadbytečné, neboť reagují pouze na exces v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. Ostatně i důvodová zpráva přiznává, že výklad Krajského soudu v Plzni jde i proti právní teorii a rozhodovací praxi Nejvyššího soudu;
· Společenství obcí je druhem dobrovolného svazku obcí, není to tedy právní entita (natož správní orgán) vytvářená ze zákona. Zákon tedy nemůže svěřit výkon působnosti entitě, která je zřizována dobrovolně. Nadto podle čl. 79 odst. 1 Ústavy lze ministerstva a jiné správní úřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Zvláštní zákon nemůže svěřit působnost (resp. výkon vrchnostenské veřejné správy) něčemu, co nemusí ani existovat. To podtrhuje i skutečnost, že by společenství obcí mělo obdržet příspěvek na výkon státní správy. V zásadě je tak vytvářena na úrovni obcí s rozšířenou působností další institucionální organizace, která by na daném území vykonávala veřejnou správu namísto právě třeba obcí s rozšířenou působností;
· Kancelář společenství obcí nemůže provádět úkony ve správním řízení. Předně se takto fakticky konstruuje, že kancelář společenství obcí je správním orgánem (odlišným od společenství). Také je to však v rozporu s koncepcí správního řádu, kdy úkony v řízení provádějí jménem správního orgánu vždy oprávněné úřední osoby (viz § 15 odst. 2 správního řádu);
· Návrh je také nekompatibilní se zněním § 53e zákona o obcích, neboť není zjevné, zda tedy společenství obcí budou sdílet úředníka zařazeného do kanceláře společenství obcí, anebo budou obce využívat přímo kancelář společenství obcí. Z návrhu by se dal dovodit záměr, aby společenství obcí vykonávalo působnost podle jiných zákonů, ale zároveň mohlo sdílet úředníky zařazené do kanceláře společenství obcí. Tím by ale mohlo dojít ke zmatkům v území, neboť adresáti veřejné správy nebudou v konkrétním případě ani tušit, kdo vlastně jejich věc bude vyřizovat, kde mají např. nahlížet do spisu apod. Není tedy zřejmé, zda platí § 53d odst. 6, nebo § 53e odst. 3 věta první. Zůstává otázkou, zda mohou činnosti podle § 53e odst. 1 vykonávat i zaměstnanci, kteří nebudou zařazeni do kanceláře;
· Fakticky je vytvořena čtvrtá úroveň veřejné správy v České republice bez širší diskuze nad dopady takovéhoto řešení. Tímto způsobem lze nově obcházet strukturu a organizaci území členěného na správní obvody obcí s rozšířenou působností, neboť z této působnosti mohu vyčlenit obce skrze společenství obcí. Celá věc bude znesnadňovat metodické vedení krajů vůči území, neboť může dojít ke vzniku celé řady společenství obcí na území krajů, což by vedlo k nejednotnosti správní praxe;
· V případě navrhovaného § 53h odst. 3 a 4 zákona o obcích není jasné, zda jde o speciální úpravu vůči § 125 a 126 zákona o obcích, resp. není jasné, proč se tato ustanovení nepoužijí obdobně, když na jiná ustanovení zákona o obcích se v návrhu odkazuje;
· Ministerstvo má za to, že předložená novela správního řádu by neměla být přijímána na základě poslaneckého návrhu, ale po řádné odborné a věcné diskuzi na téma automatizace ve veřejné správy. Podmínky navrhované v § 15a správního řádu pro automatizované „rozhodování“ jsou neurčité a v zásadě nejsou jasně dány, ale jsou na úvaze daného správního orgánu. Může tak vznikat různá praxe na různých správních orgánech, neboť návrh nestanovuje podmínky dostatečně určitě (např. použití slov „zejména“). Totéž platí i pro navrhovaný § 49a správního řádu, který je zjevně inspirován úpravou v občanském soudním řádu.

Ministerstvo spravedlnosti k hlavnímu deklarovanému cíli předloženého návrhu zákona, jímž je posílení postavení společenství obcí, zaujímá z hlediska své působnosti neutrální postoj. V této souvislosti pouze upozorňuje, že by se nově navrhovaná kompetence společenství obcí zřizovat obecní policii měla promítnout rovněž do stávajícího § 1a zákona o obecní policii (podle předloženého návrhu zákona nově § 1b), jež vymezuje, kým je obecní policie tvořena (nyní pouze zaměstnanci obce) a kdo může vykonávat oprávnění strážníka. Některé další navržené změny, jež se výlučně netýkají postavení společenství obcí, však lze podle ministerstva pokládat za nevyjasněné či problematické:
· Jedním z cílů návrhu je v obecním zřízení, krajském zřízení a zákoně o hlavním městě Praze nahradit pojem „právo stavby“ pojmem „věcné právo stavby“. Takovou změnu lze považovat za nadbytečnou a nekoncepční, s potenciálem způsobit významnou právní nejistotu stran tohoto pojmu v českém právním řádu. Občanský zákoník rozumí právem stavby vždy pouze věcné právo, a nikoli právo stavět na cizím pozemku na základě obligace. Pojem práva stavby jako věcného práva používá řada právních předpisů (například daňové předpisy, zákon o elektronických komunikacích, vodní zákon, katastrální zákon, zákon o vodovodech a kanalizacích, zákon o oceňování majetku a mnohé další). Navrhovanou změnou by došlo k nejistotě ohledně výkladu tohoto pojmu v ostatních právních předpisech. Skutečnost, že soud nižší instance pojem práva stavby v obecním zřízení vyložil extenzivně, zjevně v rozporu s úmyslem zákonodárce, není důvodem pro změnu, v jejímž důsledku může docházet k výkladovým problémům v řadě dalších oblastí;
· V rámci změny zákona o informačních systémech veřejné správy se navrhuje změna stávající konstrukce, podle které seznam obecních úřadů, úřadů městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy, které jsou kontaktními místy veřejné správy, stanoví Digitální a informační agentura vyhláškou. Napříště by tak již měla být tato kontaktní místa veřejné správy uvedena pouze v seznamu zveřejňovaném na internetových stránkách Digitální a informační agentury. V této souvislosti ministerstvo upozorňuje, že výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy je výkonem přenesené působnosti krajských a obecních úřadů (viz § 8a odst. 4 zákona o informačních systémech veřejné správy), a že lze tedy výkon této působnosti na krajské a obecní úřady přenést pouze právním předpisem;
· Částí osmou předloženého návrhu zákona se navrhuje do správního řádu doplnit úpravu automatizovaného vedení správního řízení. Přijetí tohoto návrhu by tak představovalo zásadní koncepční dopad do úpravy správního řízení. Lze proto pokládat za vhodné, aby k takovémuto návrhu bylo přistoupeno teprve po provedení podrobné analýzy dopadů navrhovaného institutu do správního řádu, aby byl konkrétněji vysvětlen vztah předmětného ustanovení k jiným institutům správního řádu i dalších procesních předpisů. Navrženou úpravu lze v tomto ohledu považovat za nedostatečnou. S ohledem na dopad tohoto návrhu lze mít zároveň za to, že by k takové změně případně mělo dojít spíše prostřednictvím vládního návrhu zákona, jež by komplexněji řešil dopad automatizovaného vedení správního řízení na různé typy správních řízení. V této souvislosti lze rovněž upozornit, že lze navržené důvody výluky z provádění správního řízení či konkrétního správního úkonu v režimu automatizovaného vedení řízení považovat za velmi obecné. Jedním z důvodů je ochrana práv dotčených osob, tj. ve smyslu § 2 odst. 3 správního řádu ochrana práv osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká. Jelikož však podstata správního řízení spočívá v rozhodování o právech a povinnostech dotčených osob (srov. § 9 správního řádu), platí, že správním rozhodnutím vždy dojde k autoritativnímu zásahu do práv a povinností některých dotčených osob. Z návrhu ani jeho odůvodnění však není zřejmé, jakým způsobem má být předmětný důvod výluky z automatizovaného vedení řízení vykládán, tj. ochrana jakých subjektivních práv dotčených osob zakládá nárok na výluku z režimu automatizovaného vedení řízení. Za obdobně neurčité lze přitom považovat rovněž další návrhem stanovované důvody, tj. povahu projednávané věci a ochranu veřejného zájmu, kdy lze očekávat, že by přesnější vymezení těchto důvodů v konečném důsledku zajistila až judikatura správních soudů, přičemž v mezidobí by panovala značná nejistota ohledně použitelnosti automatizovaného vedení řízení. Ve vztahu k demonstrativnímu výčtu konkrétnějších důvodů pro výluku z uvedeného režimu ministerstvo upozorňuje, že není zřejmé, zda ze skutečnosti, že automatizované vedení nemá být vedeno v řízení o opravném prostředku, plyne, že je automatizované vedení řízení vyloučeno rovněž v případech, kdy zvláštní zákon možnost podání řádného opravného prostředku nepřipouští. Není dále zřejmé, z jakého důvodu návrh § 15a odst. 2 věty první upravuje způsob písemného vyhotovení podpisu úřední osoby, pokud z návrhu § 15a odst. 1 plyne, že automatizované vedení řízení (resp. automatizované provedení konkrétního úkonu) se provádí „bez účasti úřední osoby“;
· K navrhované úpravě použití videokonferenčního zařízení ve správním řízení ministerstvo uvádí, že z návrhu není zcela zřejmý procesní postup správního orgánu v případě ukončení videokonferenčního ústního jednání podle § 49a odst. 7;
· Ve vztahu k navrhované změně zákona o právu na digitální služby ministerstvo upozorňuje, že uznávaný elektronický podpis podle zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce musí splňovat požadavky podle čl. 26 nařízení Evropského paramentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Není zřejmé, zda by v některých případech použití vlastnoručního podpisu provedeného na elektronickém podpisovém nařízení nemohlo být v rozporu s právem EU, a to sice v případech, kdy je právem EU vyžadováno, aby byl úkon učiněn prostředkem pro elektronickou identifikaci, splňujícím požadavky podle citovaného nařízení. 

Ministerstvo zdravotnictví zaujalo k předloženému návrhu zákona v rozsahu své působnosti souhlasné stanovisko a dále uvedlo:
· V případě změny správního řádu lze kvitovat snahu o modernizaci a zefektivnění výkonu státní správy stran navržení automatizovaných postupů v § 15a, nicméně s ohledem na novost tohoto institutu je z hlediska adresátů normy, resp. osob žádoucí zakotvit možnost formy protestu proti automatizovanému vedení řízení, případně formu opravného prostředku. Návrh nikterak neřeší, jak se postupuje v případě, kdy by osoba proti takovému automatizovanému úkonu podala opravný prostředek. Pokud se taková situace nepředpokládá, pak by mělo být explicitně uvedeno, že se takto automatizovaně procesně činí pouze v případech, kdy se ve věci plně vyhovuje, což z dikce návrhu nevyplývá, popřípadě je třeba explicitně uvést, že se opravný prostředek proti takto vydanému úkonu nepřipouští nebo naopak formulovat provazbu na správním řádem předvídané opravné prostředky. Možnost procesní obrany proti takto vydanému úkonu v návrhu zcela absentuje, což ministerstvo nepovažuje za žádoucí. Nadto ani návrhem zákona předjímaná formulace „úkon“ nepůsobí přiléhavě, neboť poskytuje prostor pro mnohost výkladů. Není jasné, zda má být výstupem automatizovaného úkonu rozhodnutí či jiný správní akt. Úkon významově představuje procesní část úpravy, avšak výsledkem provedení úkonu by mělo být vydání správního aktu, což však z navržené dikce nevyplývá;
· S ohledem na povahu předkládaného materiálu lze konstatovat, že tam obsažená matérie ve vztahu k vytyčenému cíli představuje ucelený souhrn změn právní úpravy napříč spektrem národního právního řádu. Místy lze seznat stylistické či legislativně-technické nedostatky nikoliv však zásadního charakteru a zároveň některé věcné diskrepance, které vyžadují dopracování.

Vedoucí Úřadu vlády navrhla k návrhu zákona zaujmout souhlasné stanovisko.

Digitální informační agentura sdělila, že z hlediska své působnosti k předmětnému návrhu zákona zaujímá souhlasný postoj a doporučuje vládě přijmout k tomuto návrhu souhlasné stanovisko a dále uvedla:
· Z hlediska činnosti agentury jsou nejvýznamnější návrhy změn v zákoně č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně dalších zákonů, zákoně č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, a v zákoně č. 500/2004 Sb., o správním řízení (správní řád);
· V zákoně o informačních systémech veřejné správy se navrhuje, aby společenstva obcí mohla vykonávat působnost kontaktních míst veřejné správy, což povede k nárůstu počtu pracovišť CzechPOINT a tím pádem zlepšení dostupnosti služeb pro klienty veřejné správy. Dále je navrhována změna způsobu publikace seznamu obecních úřadů (a úřadů městských částí a obvodů), které vykonávají funkci kontaktního místa veřejné správy.  Současné řešení, kdy je toto realizováno formou prováděcího právního předpisu, je poměrně rigidní a administrativně náročné na případné aktualizace. Zveřejňování seznamu kontaktních míst veřejné správy na internetových stránkách DIA se jeví jako mnohem efektivnější a vhodnější řešení;
· Navrhovaná změna zákona o právu na digitální služby má za cíl umožnit, aby v případech, kdy digitální úkon probíhá za asistence úřední osoby, mohl být uznávaný elektronický podpis nahrazen podpisem na podpisovém zařízení (tablet). Podepsání uznávaným elektronickým podpisem uživatele služby je při asistovaném podání obtížné, protože digitální úkon probíhá na počítači úřední osoby. Navrhovaný mechanismus zabrání nutnosti tisknout podání, předkládat ho podateli k podpisu a pak jej následně konvertovat;
· Navrhuje se modernizace a zefektivnění správního řízení pomocí informačních a komunikačních technologií. Obecným zakotvením institutu automatizovaného vedení správní řízení by mohl být v určitých případech dán prostor umělé inteligenci ve správním řízení a dále dochází k zavedení možnosti vedení správního řízení prostřednictvím videokonferenčního zařízení, což se již osvědčilo jednak v trestním a občanskoprávním řízení a za druhé v zahraničí.

Návrh souhlasného stanoviska vlády s uvedením dílčích připomínek byl vypracován s využitím vyjádření oslovených míst.