Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDBVJEPTD najdete zde
5
II.
PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA
Cílem předloženého návrhu novely Ústavy České republiky je, podle předkladatelů, rozšířit stávající omezený rozsah ústavních kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu a umožnit tomuto orgánu nově kontrolovat vedle hospodaření státu dále též „hospodaření s dalšími veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů, a to v rozsahu stanoveném zákonem“. Tímto zákonem v současné době je zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu. Návrh jeho novely podali totožní poslanci pod sněmovním tiskem č. 881, který by vložen do elektronické knihovny eKLEP informačního systému ODok Úřadu vlády cca po jednom týdnu po předložení návrhu novely Ústavy České republiky v této věci. Z toho důvodu některá vyjádření oslovených míst reagují na návrh novely Ústavy v tom směru, že není možné se k tomuto návrhu komplexně vyjádřit bez znalosti nutné prováděcí úpravy v zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu. Až ze sněmovního tisku č. 881 vyplývá, že poslanci navrhují rozšířit kontrolní posobnost Nejvyššího kontrolního úřadu o kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu, tj. v rozsahu, ke kterému se zavázala rozšířit kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu vláda ve svém Programovém prohlášení.
Současně s rozšířením působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu je navrženo rozšířit výčet zákonů, k jejichž přijetí je třeba podle čl. 40 Ústavy České republiky schválení oběma komorami Parlamentu, o zákon o postavení, působnosti, organizační struktuře a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, a to z důvodu vyloučení možnosti Poslanecké sněmovny v této věci přehlasovat Senát.
O vyjádření k předloženému návrhu ústavního zákona byli požádáni všichni ministři a Nejvyšší kontrolní úřad.
Ministerstvo pro místní rozvoj a ministr pro evropské záležitosti vyjádřili s návrhem ústavního zákona souhlas.
Ministerstvo financí zaujalo k návrhu ústavního zákona nesouhlasné stanovisko. Ministerstvo zásadně nesouhlasí s rozšířením kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu (dále též jen „NKÚ“) na právnické osoby s majetkovou účastí státu založené podle soukromého práva a působící v tržním prostředí, kterými jsou podle něj právě Česká televize a Český rozhlas. Zavedení kontroly hospodaření takových subjektů, které nejsou napojeny na příjmy z veřejných rozpočtů, ze strany NKÚ, shledává nedůvodným. To proto, že kontrola hospodaření takových subjektů je prováděna standardním způsobem, v souladu s obecně závaznými právními předpisy, příslušnými orgány těchto společností. Kromě toho příslušné právnické osoby podléhají externímu nezávislému auditu, a to nezřídka z okruhu auditorských společností BIG 4, které disponují nezávislými erudovanými odbornými kapacitami. Kontrolu ze strany NKÚ v těchto subjektech proto považuje ministerstvo za duplicitní, která by předmětné subjekty administrativně zatěžovala.
Navrhované zařazení zákona o NKÚ mezi zákony, k jejichž přijetí je třeba souhlas obou komor Parlamentu, považuje ministerstvo za nekoncepční.
Ministerstvo práce a sociálních věcí rovněž doporučilo vládě zaujmout k návrhu ústavního zákona nesouhlasné stanovisko, neboť změny spočívající v úpravě právního předpisu nejvyšší právní síly by měly být podrobeny řádnému připomínkovému řízení, tedy mít podobu vládního návrhu.
V souvislosti s tím ministerstvo upozorňuje na již proběhlé připomínkové řízení k návrhu novely Ústavy a zákona o NKÚ, kde však návrhy těchto zákonů nebyly dosud vládě předloženy a které počítaly s mnohem větším rozšířením kontrolní působnosti NKÚ. Ministerstvo se tak domnívá, že předkladatelem navrhovaná úprava Ústavy by znamenala nejen rozšíření působnosti na kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu, ale i na další subjekty. To znamená, že předkládaný poslanecký návrh jde nad rámec Programového prohlášení vlády.
Navrhované rozšíření je tak v rozporu s Programovým prohlášením vlády, které kromě jiného požaduje efektivní spolupráci jednotlivých kontrolních orgánů, snížení administrativní zátěže a sjednocení a koordinaci činnosti kontrolních orgánů, snížení kontrolní zátěže a vyloučení duplicitních kontrol. Ministerstvo proto trvá na tom, že plnění těchto úkolů musí jakékoli debatě o rozšíření působnosti NKÚ předcházet.
Na základě uvedeného napadá i důvodovou zprávu, která je vzhledem k závažnosti dopadů navrhované úpravy zcela nedostatečná.
Ministerstvo zemědělství rovněž zaslalo nesouhlasné stanovisko, ve kterém také poukázalo na již probíhající připomínkové řízení ke změnám příslušných předpisů, které mají rozšířit kontrolní působnost NKÚ. Nesouhlasí proto s opětovným projednáváním dalšího obdobného legislativního materiálu.
Ministerstvo dále poukazuje na to, že navržená novela Ústavy používá neurčitý právní pojem „další veřejné prostředky“, jehož obsah má být vymezen až v zákoně o NKÚ. Ústavní zákony, jakožto zákony nejvyšší právní síly, by neměly používat neurčité právní pojmy, které by byly definovány až následně v běžném zákoně. Tím by mohl být narušen základní princip právní jistoty adresátů ústavních norem. Na základě návrhu ústavního zákona ve znění čl. 97 odst. 2 by pak mohlo v budoucnu dojít k rozšíření definice veřejných prostředků pouhou změnou zákona o NKÚ bez současné změny Ústavy, a to například na územně samosprávné celky nebo na jejich příspěvkové organizace anebo na právnické osoby.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zaujalo k návrhu neutrální stanovisko, a to z toho důvodu, že podle jeho názoru by navržená legislativní změna měla být podrobena odborné diskusi na úrovni vlády a na úrovni jednotlivých resortů, jejichž působnosti se problematika týká, tj. z hlediska ústavnosti minimálně na úrovni Ministerstva spravedlnosti, a z hlediska kontroly hospodaření České televize minimálně na úrovni Ministerstva kultury a případně na úrovni Ministerstva financí. V tomto ohledu by podle ministerstva měl názor vlády na předložený poslanecký návrh novely Ústavy vyjít ze stanovisek těchto dotčených resortů.
Ministerstvo spravedlnosti zaujalo k návrhu ústavního zákona neutrální stanovisko, přičemž uvedlo, že jej posuzovalo pouze z hlediska své gesční působnosti. Konstatuje, že podle důvodové zprávy je návrh ústavního zákona předkládán s cílem rozšířit působnost Nejvyššího kontrolního úřadu na hospodaření České televize a Českého rozhlasu, avšak podle názoru ministerstva je navrhované ústavní vymezení obecnější, jelikož podle nově vkládaného odstavce 2 čl. 97 Ústavy by měl Nejvyšší kontrolní úřad vykonávat hospodaření s dalšími veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů „v rozsahu stanoveném zákonem“, který však nebyl současně předložen. Bez něj není podle ministerstva možné konkrétní zamýšlené dopady návrhu posoudit.
Ministerstvo dále upozorňuje, že lze mít jisté pochyby o vhodnosti rozšíření čl. 40 Ústavy o zákon upravující postavení, působnost, organizační strukturu a činnosti NKÚ, jelikož ten de facto vykonává úkoly, které jsou v řadě států svěřovány „účetním dvorům“ dolních komor parlamentů. Sama tato okolnost může oslabovat přesvědčivost navrhované změny, která však není podpořena jiným argumentem, než odkazem na organičnost dotčeného zákona. Současně lze mít za to, že v případě zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, resp. jeho změn, zásadně nejsou v sázce hodnoty, k jejichž ochraně slouží zvláštní režim čl. 40 Ústavy, nebo k jejichž hájení je povolán Senát, jako jsou ochrana demokracie nebo ústavnosti nebo řádné fungování politického systému jako celku
Ministerstvo zdravotnictví zaujalo k návrhu ústavního zákona rovněž neutrální stanovisko. Ministerstvo pochybuje o nezbytnosti rozšíření výčtu zákonů, které musí schválit obě komory Parlamentu. Uvádí k tomu, že i jiné orgány státní správy požívají takové důležitosti, aby právní předpisy upravující jejich působnost musely schválit obě komory Parlamentu. Nelze tak problematiku vnímat izolovaně pouze ve vztahu k NKÚ. Nadto ani nelze mít za to, že by změna procedury ve vztahu ke schvalování takového zákona měla souvislost s odkazovaným Programovým prohlášením vlády, k jehož naplnění má materiál směřovat. Oproti tomu navrhovaná změna v čl. 97 lépe vystihuje zájem na kontrole hospodaření veřejnoprávních médií a tuto úpravu považuje ministerstvo za přiléhavou.
Neutrální stanovisko zaujalo k návrhu ústavního zákona dále táž Ministerstvo vnitra, které upozorňuje na to, že předložená poslanecká iniciativa je revidovaným a značně zúženým výběrem z nedávno předloženého vládního návrhu ústavního zákona, u kterého skončilo připomínkové řízení dne 5. listopadu 2024 (čj. předkladatele 54688-2024-UVCR). Připomínky k tomuto vládnímu návrhu nebyly doposud řádně vypořádány. Přestože v předložené podobě nemá ministerstvo z věcného hlediska k návrhu zásadnější výhrady, obecně upřednostňuje úpravu významných právních předpisů formou vládních návrhů, neboť pro jejich projednání se počítá s dostatečně dlouhou lhůtou a se závěrečnou shodou na znění novely napříč všemi resorty, což je právě u ústavních zákonů zcela stěžejní.
Ministerstvo dopravy zaujalo k návrhu ústavního zákona neutrální stanovisko, a to pouze z toho důvodu, že nemá dopady do jeho působnosti.
Neutrální stanoviska zaujala rovněž ministerstva obrany, zahraničních věcí a životního prostředí, avšak bez jakéhokoliv věcného odůvodnění tohoto jejich postoje.
Nejvyšší kontrolní úřad doporučil vládě přijmout k návrhu ústavního zákona neutrální stanovisko, ve kterém konstatuje, že návrh na rozdíl od materiálu v téže věci prošlého připomínkovým řízením nezahrnuje kontrolu právnických osob s majetkovou účastí státu. Dále uvádí, že návrh posuzoval bez znalosti návrhu prováděcího zákona, ve kterém má být podle důvodové zprávy konkretizováno, které konkrétní osoby mají být kontrole NKÚ podrobeny, a proto se může k návrhu vyjádřit pouze v obecné rovině.
Návrhu ústavního zákona vytýká absenci věcného odůvodnění předkladateli zamýšleného rozšíření kontroly NKÚ na Českou televizi a Český rozhlas.
Dále návrhu vytýká, že argumentuje-li předkladatel v odůvodnění navržené změny potřebou přiblížit se touto právní úpravou k mezinárodně uznávaným standardům Limské deklarace o základních směrech finanční kontroly a zároveň uvádí, že Česká republika zaostává za většinou zemí Evropské unie, které již rozšířily působnost svých nejvyšších institucí, NKÚ pak postrádá důvody, které předkladatele vedou k vynětí rozsáhlé části veřejných prostředků z kontrolní působnosti NKÚ. Pokud bude, s odkazem na text důvodové zprávy, kontrolní působnost NKÚ rozšířena pouze o oprávnění provádět kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu, pak navrženou změnou k zásadnímu přiblížení se možnosti provádět kontrolu všech finančních operací s veřejnými prostředky, bez ohledu na to, zda a jakým způsobem se odráží ve státním rozpočtu, ve smyslu Limské deklarace, fakticky nedojde.
Nejvyšší kontrolní úřad dále neshledává zcela přiléhavým odůvodnění předloženého návrhu zahrnout zákon o NKÚ do čl. 40 Ústavy mezi zákony schvalované v souhlasu obou komor Parlamentu. Podle předkladatele zde uvedený výčet tzv. organických zákonů neobsahuje v současné podobě všechny potenciální zákony, které dotvářejí základní rámec ústavního a politického systému. Bude-li do stávajícího výčtu zákonů uvedených v čl. 40 Ústavy předloženým návrhem doplněn pouze zákon o postavení, působnosti, organizační struktuře a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, jeví se takový krok jako zcela nesystematický a zároveň nezpůsobilý naplnit záměr deklarovaný předkladatelem zahrnout do čl. 40 všechny organické zákony.
Svoje stanovisko nezaslali ministerstva kultury a školství mládeže a tělovýchovy a ministr pro vědu výzkum a inovace.
S přihlédnutím k výše uvedeným vyjádřením oslovených míst byl k předloženému návrhu ústavního zákona zpracován návrh neutrálního stanoviska vlády.