Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDC5HZ7JY najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
9. volební období
881/0
Návrh poslanců Jakuba Michálka, Ivana Bartoše, Olgy Richterové a Kláry
Kocmanové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb.,
o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů
Zástupce předkladatele: Michálek J. a další
Doručeno poslancům: 18. prosince 2024 v 13:59
Poslanecký návrh
ZÁKON
ze dne ...……. 2024,
kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu,
ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 331/1993
Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 224/1994 Sb., zákona č. 58/1995 Sb., zákona
č. 236/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 296/1995 Sb., zákona
č. 148/1998 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 442/2000 Sb.,
zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 127/2002 Sb., zákona č. 282/2002 Sb., zákona č. 179/2005
Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 23/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona
č. 227/2009 Sb., zákona č. 465/2011 Sb., zákona č. 239/2012 Sb., zákona č. 255/2012 Sb.,
zákona č. 78/2015 Sb., zákona č. 302/2016 Sb., zákona č. 325/2017 Sb. a zákona č. 46/2020
Sb., se mění takto:
1. V § 3 odstavec 1 zní:
„(1) Úřad vykonává kontrolu hospodaření
a) státu a kontrolu plnění státního rozpočtu a státního závěrečného účtu,
b) s dalšími veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů.“.
2. V § 3 se odstavec 3 zrušuje.
3. Za § 3 se vkládá nový § 3a, který zní:
„§ 3a
(1) Hospodařením s dalšími veřejnými prostředky se pro účely tohoto zákona rozumí
hospodaření
a) jiné právnické osoby, jde-li o
1. státní podnik, státní fond nebo státní příspěvkovou organizaci,
2. Českou televizi,
3. Český rozhlas,
4. Českou národní banku,
b) s prostředky Evropské unie nebo s jinými prostředky ze zahraničí poskytnutými
státu na základě mezinárodní smlouvy.
(2) Hospodařením s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů se pro účely tohoto
zákona rozumí hospodaření s prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu, ze státních
finančních aktiv, z Národního fondu, nebo z rozpočtu státního fondu.“.
4. V § 4 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Při kontrole hospodaření právnických osob uvedených v § 3a odst. 1 písm. a)
bodech 2 a 3 prověřuje Úřad soulad jejich hospodaření s právními předpisy. Při
kontrole hospodaření České národní banky podle § 3a odst. 1 písm. a) bodu 4
prověřuje Úřad výdaje na pořízení majetku a výdaje na provoz České národní banky.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
5. V § 27 odst. 1 větě první se slovo „pěti“ nahrazuje číslem „15“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Kontrolní akce zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
zákona č. 166/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. Obecná část
A. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu
k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Rozšíření kontrolní pravomoci NKÚ schválila vláda ve svém programovém
prohlášení, kapitole Kultura, kde se vláda zavázala:
„Hospodaření veřejnoprávních médií podrobíme kontrole Nejvyšším kontrolním
úřadem, což posílí jejich transparentnost.“
Současnou legislativu a dopad navrhované novely zákona o NKÚ lze schematicky
shrnout následovně:
Kontrolované instituce Po novele
DNES Ministerstva a ostatní úřady státu
Ministerstva a ostatní úřady státu Státní fondy a příspěvkové organizace
Státní fondy a příspěvkové organizace Státní podniky
Státní podniky Česká národní banka
Česká národní banka Česká televize
Český rozhlas
Předložený návrh zákona obsahuje tedy v prvé řadě novelu zákona č. 166/1993 Sb., o
Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona navazuje na
souběžně předložený návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, a fakticky jej provádí.
Smyslem navrhovaného zákona je rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu o
kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu.
Navržená ústavní úprava rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu vyžaduje
současnou změnu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, který blíže vymezuje zákonné
podmínky pro řádnou aplikaci navrhovaných ústavních změn.
Dosavadní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu je v čl. 97 odst. 1 Ústavy České
republiky omezena na kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
Tato rámcově vymezená působnost je na základě čl. 97 odst. 3 Ústavy České republiky
rozpracována v zákoně č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších
předpisů, a to především v jeho ustanovení § 3.
Na základě stávající právní úpravy může tedy Nejvyšší kontrolní úřad provádět
kontrolu hospodaření jiných subjektů než státu, tzn. jiných osob (právnických i fyzických) jen
v případě, kdy hospodaří se státním majetkem nebo se jedná o plnění státního rozpočtu.
Výše uvedené omezení se dlouhodobě ukazuje jako nedostatečné. Nezřídka bývá
překážkou v provedení kontrolních akcí Nejvyššího kontrolního úřadu v potřebném rozsahu.
V důsledku tohoto omezení nemůže Nejvyšší kontrolní úřad beze zbytku naplňovat svou
kontrolní roli a přinášet zprostředkovaně občanům informace o způsobu nakládání
s veřejnými prostředky. Kvůli současnému omezení rozsahu kontrol ze strany Nejvyššího
kontrolního úřadu přitom Česká republika zaostává za většinou zemí Evropské unie, které již
rozšířily působnost jejich nejvyšších kontrolních institucí.
Možnost Nejvyššího kontrolního úřadu prověřovat nakládání s veřejnými prostředky
v co nejširším rozsahu koresponduje zároveň s celoevropskou snahou na udržení zdravých
veřejných financí, a to zejména v důsledku negativních zkušeností z poslední celosvětové
ekonomické a finanční krize, k jejichž maximální eliminaci v budoucnu byla Evropskou unií
přijata řada zásadních opatření. Do našeho právního řádu byla tato opatření implementována
zejména zákonem č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Činnost Nejvyššího kontrolního úřadu přitom nespočívá v přímém zjednávání nápravy
zjištěných nedostatků, protože tento úřad nemá exekutivní pravomoci. Je to vyhledávací
orgán, jehož hlavním úkolem je upozorňovat na existující problémy. Jeho činnost poskytuje
cennou zpětnou vazbu, která slouží Parlamentu České republiky, vládě, případně dalším
orgánům veřejné moci, včetně orgánů územní samosprávy, a občanům jako zdroj informací o
tom, zda jsou při hospodaření s veřejnými financemi dodržovány zákony. Vyhodnocení jeho
zjištění je klíčovým podkladem pro přijetí případných opatření, ať už ze strany
zákonodárného sboru nebo výkonných orgánů, s cílem zlepšit situaci v dané oblasti. Signály
Nejvyššího kontrolního úřadu o negativních zjištěních v oblasti hospodaření s veřejnými
prostředky jsou v současnosti pro ozdravení této oblasti nezbytné.
Současná právní úprava nemá vztah k principům zákazu diskriminace a rovnosti mužů
a žen.
B. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně zhodnocení
současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Podle čl. 18 odst. 3 Limské deklarace o základních směrech finanční kontroly, která je
významným a v prostředí Evropské unie všeobecně uznávaným dokumentem Mezinárodní
organizace kontrolních úřadů (INTOSAI), má celá správa veřejných prostředků bez ohledu
na to, zda a jakým způsobem se to odráží ve státním rozpočtu, podléhat kontrole příslušného
nejvyššího kontrolního úřadu. Podobnou úpravu, kterou se navrhuje zavést v právním řádu
České republiky, má i většina členských států Evropské unie.
Navrhované rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu reaguje na
celoevropský trend směřující k širšímu rozsahu kontrolní působnosti nejvyšších kontrolních
institucí a je vyjádřen v nově koncipovaném znění čl. 97 odst. 2 a 3 Ústavy České republiky.
Navržená dikce Ústavy České republiky předpokládá, že Nejvyšší kontrolní úřad jako
nezávislý orgán vykonává kontrolu hospodaření s majetkem státu a s dalšími veřejnými
prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů a rovněž kontrolu hospodaření
právnických osob většinově vlastněných nebo ovládaných státem.
Nově navržená úprava rozsahu působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu tedy umožní
výkon jeho kontrolní činnosti nejen ve vztahu k majetku státu a státnímu rozpočtu,
resp. prostředkům poskytovaným ze státního rozpočtu, jak je tomu doposud, ale i ve vztahu
k majetku dalších právnických osob veřejnoprávní povahy, a to zejména k jejich hospodaření
především s veřejnými prostředky, kde by kontrola měla být spíše flexibilnější.
Činnost Nejvyššího kontrolního úřadu nevyúsťuje ve autoritativní uložení povinnosti
zjednat nápravu zjištěných nedostatků, neboť se jedná o orgán bez exekutivní pravomoci.
Nejvyšší kontrolní úřad je orgánem vyhledávacím, jehož úkolem je upozorňovat na existující
problémy. Jeho činnost tak představuje významnou zpětnou vazbu, která slouží Parlamentu
České republiky, vládě, popřípadě dalším orgánům veřejné moci a všem občanům jako
informační zdroj, zda jsou při hospodaření s veřejnými financemi dodržovány zákony.
Vyhodnocení jeho zjištění je tak významným podkladem pro případné přijetí opatření, ať už
ze strany zákonodárného sboru nebo exekutivních orgánů, směřujících ke zlepšení situace
v dané oblasti a signály Nejvyššího kontrolního úřadu o negativních zjištěních na úseku
hospodaření s veřejnými financemi jsou v současné době pro jejich další ozdravení a stabilitu
nanejvýš žádoucí.
Navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost
mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani
nezvýhodňuje, jedno z pohlaví, a nestanoví pro něj odlišné podmínky.
C. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
S ohledem na dlouhodobou veřejnou diskusi o rozšíření působnosti Nejvyššího
kontrolního úřadu a požadavků vyplývajících z Limské deklarace o základních směrech
finanční kontroly je nezbytné rozšířit působnost Nejvyššího kontrolního úřadu o kontrolu
nakládání s veřejnými prostředky České televize a Českého rozhlasu.
Konečně rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu o tyto subjekty umožní
prostřednictvím jeho kontrol a vyhodnocení kontrolních zjištění lépe poskytnout nezávislé
ujištění veřejnosti, jakož i poslancům, senátorům a vládě, že s veřejnými prostředky výše
uvedených právnických osob je nakládáno řádně, a v případě, že tomu tak není, být
významným zdrojem podkladů pro moc zákonodárnou nebo vedení výše uvedených
právnických osob o tom, kde je třeba nastavené mechanismy, které by měly řádné nakládání
s veřejnými prostředky zajistit, změnit nebo upravit.
D. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České
republiky
Návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu a její rozsah je v souladu s limity
navrhované změny čl. 97 Ústavy České republiky, který upravuje působnost Nejvyššího
kontrolního úřadu.
Navrhovaná právní úprava rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního
úřadu se může z ústavněprávního hlediska dotýkat ústavně zaručeného práva na stejnou
ochranu vlastnického práva pro všechny vlastníky podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod.
Podle čl. 11 odst. 1 Listiny musí mít vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný
obsah a stejnou ochranu. Ustanovení rovněž znamená, že ať je vlastníkem veřejnoprávní
subjekt popřípadě stát, musí být jeho právní poměry upraveny tak, aby byla pozice těchto
zvláštních vlastníků shodná, nikoliv výhodnější, než je pozice ostatních právnických osob
nebo osob fyzických.
V daném případě je třeba se ptát, zda subjekty, jejichž hospodaření má být podle
návrhu nově Nejvyšším kontrolním úřadem prověřováno, nebudou znevýhodněny popřípadě
zvýhodněny například v tom smyslu, že kontrola hospodaření s jejich majetkem bude vyšší;
vyšší však v tomto případě bude také zasahování do výkonu jejich vlastnického práva oproti
subjektům, na které se kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu vztahovat nemá.
Při řešení je třeba si klást otázku, zda kontrola ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu
může být takového charakteru, že zasáhne do výkonu práv, která jsou obsažena ve
vlastnickém právu kontrolovaného subjektu. Zde je třeba zdůraznit, že Nejvyšší kontrolní
úřad nemá žádnou pravomoc k ovlivnění nebo omezení výkonu vlastnického práva vlastníka.
Jeho pravomoci jsou v tomto směru pouze deklaratorního charakteru. Nemůže žádným
způsobem omezit dispozice ani jiná práva k majetku, a to ani tehdy, pokud by měl mít
pravomoc posuzovat i účelnost, hospodárnost a efektivitu nakládání s majetkem. Omezující
vůči dispozicím s majetkem je pouze nepřímá hrozba spojená s kontrolními závěry a výroční
zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu. Naproti tomu z hlediska ochrany veřejných prostředků
je pravomoc Nejvyššího kontrolního úřadu sice nezávazná, ale významným způsobem
přispívající k transparentnosti hospodaření. Účelem rozšíření kategorie kontrolovaných
subjektů je ochrana prostředků, které mají kvalifikovaný vztah k veřejným prostředkům,
svěřeným zprostředkovaně občany. Tento účel je cílem, který je všeobecně uznáván jako
nutný, o čemž svědčí nejen existence podobných institucí s rozšiřujícími se pravomocemi v
západoevropských státech, ale i stále se zvyšující podíl veřejných rozpočtů ve vztahu k
hrubému domácímu produktu.
Koncepce postavení nejvyšších kontrolních úřadů či kontrolních komor je v České
republice i v jiných státech zpracována tak, aby sama nezasahovala do vlastnické autonomie
veřejnoprávního subjektu, ale aby přispívala k právu občanů na informace o veřejné správě a
zajišťovala dodržování zákonnosti při hospodaření s prostředky. Ústavní soud v nálezu sp. zn.
II. ÚS 451/2000 toto pojetí potvrzuje: Nejvyšší kontrolní úřad „nedisponuje exekutivními,
příp. soudními pravomocemi; plní pouze funkci kontrolní s tím, že je oprávněn a povinen
výsledky provedených kontrol zveřejnit, a tak upozornit příslušné orgány státní moci na
nedostatky zjištěné při kontrole. Nemá však oprávnění ukládat sankce (odhlédnuto od sankcí
za porušení procesních předpisů) nebo opatření k odstranění nedostatků. Závěry Nejvyššího
kontrolního úřadu se stávají toliko podnětem, případně podkladem pro další postup orgánů
státní moci. Kontrolní protokol, obsahující popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků
a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny, není vykonatelným titulem,
nejsou jím ani rozhodnutí o námitkách proti kontrolnímu protokolu či o odvolání proti
rozhodnutí o námitkách. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí Nejvyššího kontrolního
úřadu sama o sobě nemůže představovat zásah do základního práva nebo svobody zaručené
ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ve smyslu § 72 odst. 1
písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ledaže by
Nejvyšší kontrolní úřad překročil své kompetence.“
Osoby veřejného práva (§ 3a odst. 1 písm. a) a b) návrhu zákona
Pokud se týká prostředků osob veřejného práva, není zde žádné pochybnosti o tom, že
rozdílné zacházení s majetkem v oblasti veřejného práva není žádným způsobem čl. 11 odst. 1
Listiny zakázáno. Pro tento majetek a tyto osoby platí celá řada jiných předpisů, které tyto
osoby omezují (zákon o státním rozpočtu, zákony o rozpočtových pravidlech, zákon o
hospodaření s majetkem státu, zákony upravující státní a veřejnou službu, zákony zakládající
tyto právnické osoby atd.). Jen a pouze zvláštní úprava, rozdílná od soukromoprávní regulace
hospodaření a jiného disponování s majetkem, může zajistit, aby osoby veřejného práva,
přesněji řečeno jejich orgány a zaměstnanci, hospodařili s majetkem ve veřejném zájmu. K
tomu je majetek veřejnoprávních osob výhradně svou podstatou určen. Z tohoto hlediska je
rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na hospodaření těchto subjektů
jen dalším zvláštním veřejnoprávním předpisem, který veřejný zájem zajišťuje. Nemůže tedy
být porušením rovnosti v institutu vlastnického práva.
Osoby soukromého práva
Pro osoby soukromého práva návrh zákona nenavrhuje rozšíření působnosti
Nejvyššího kontrolního úřadu.
Ze všech výše uvedených důvodů je proto navrhovaná právní úprava v souladu s
ústavním pořádkem České republiky.
E. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie,
judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva
Evropské unie
Předložený návrh zákona se netýká práva Evropské unie. Předmět úpravy spadá
do výlučné působnosti každého členského státu. Návrh tak není ani v rozporu se závazky,
vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, zejména se Smlouvou
o přistoupení České republiky k Evropské unii, s obecnými zásadami práva Evropské unie,
ani s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.
F. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je
Česká republika vázána
Co se týče souladu navrhovaného zákona s mezinárodními smlouvami, navrhovaná
právní úprava není v rozporu s žádnou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika
vázána, jakož i s obecně uznávanými a dodržovanými zásadami mezinárodního práva a s akty
práva Evropské unie.
Pro úplnost je třeba pouze připomenout již zmíněnou tzv. Limskou deklaraci z r. 1977
přijatou na půdě Mezinárodní organizace kontrolních úřadů (International Organization of
Supreme Audit Institutions – INTOSAI). V této organizaci se sdružují od r. 1953 nejvyšší
kontrolní instituce téměř všech členských zemí OSN (v současné době tato organizace
sdružuje na 200 nejvyšších kontrolních institucí, z toho zhruba padesát z Evropy). Na IX.
kongresu této organizace, konaném v Limě v roce 1977, byl přijat dokument nazvaný Limská
deklarace o základních směrech finanční kontroly. Byly v něm doporučeny zásady pro
formování nejvyšších kontrolních institucí, které platí dodnes (v r. 2007 byly doplněny tzv.
mexickou deklarací). Podle čl. 18 odst. 3 Limské deklarace mají všechny finanční operace s
veřejnými prostředky bez ohledu na to, zda a jakým způsobem se to odráží ve státním
rozpočtu, podléhat kontrole příslušného nejvyššího kontrolního úřadu. Podle čl. 21 Limské
deklarace mají mít nejvyšší kontrolní úřady pravomoc uskutečňovat důkladnou kontrolu
veřejných zakázek, a to nejen regulérnosti vynaložených plateb, ale i hospodárnosti jejich
provádění a prověření jejich jakosti. Podle čl. 23 a 24 Limské deklarace mají kontrole
nejvyššího kontrolního úřadu podléhat soukromoprávní subjekty, pokud se na nich podstatně
podílí stát, a dále používání subvencí poskytovaných z veřejných prostředků a v případě
vysokého podílu subvencí hospodaření též celé subvencované instituce, přičemž zneužití
subvencí má mít za následek jejich vrácení.
Limská deklarace sice nemá povahu mezinárodní smlouvy ani jiného pramene
mezinárodního práva, je nicméně asi nejdůležitějším mezinárodně uznávaným dokumentem v
dané oblasti, obsahujícím obecný standard postavení a působnosti nejvyšších kontrolních
institucí. Rozšířením působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu se naše právní úprava tomuto
standardu dále přibližuje.
Dne 22. prosince 2011 přijalo 66. Valné shromáždění Spojených národů rezoluci
A/66/209 „podpora efektivity, zodpovědnosti, účelnosti a transparentnosti veřejné správy
posílením nejvyšších kontrolních institucí“, jíž mj. „bere také na vědomí Limskou deklaraci
směrnic o principech auditu z roku 1977 a Mexickou deklaraci o nezávislosti nejvyšších
kontrolních institucí z roku 2007, a vyzývá členské státy, aby v souladu se svým národním
mandátem zavedly principy stanovené v těchto deklaracích.
Předložený návrh zákona je vzhledem k výše uvedenému v souladu s mezinárodními
smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
G. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní
rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navržená právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet, neboť v této fázi změny
kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, spočívající v jejím rozšíření, není
navrhováno zvýšení objemu prostředků na činnost Nejvyššího kontrolního úřadu ve státním
rozpočtu.
Případné nároky vzniklé v souvislosti s rozšířením kontrolní působnosti budou řešeny
formou změn realizovaných v rámci kapitoly státního rozpočtu 381 – NKÚ.
Návrh nemá vliv na podnikatelské prostředí České republiky. Na rozpočty obcí a krajů
(ostatní veřejné rozpočty) nebude mít navrhovaná právní úprava žádný dopad.
H. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel,
zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny,
dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí,
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné sociální dopady, nemá dopady ani na
specifické skupiny obyvatel a nemá ani dopady na životní prostředí.
I. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních
údajů
Navrhovaná právní úprava žádným způsobem nerozšiřuje dosavadní úpravu týkající se
ochrany soukromí a osobních údajů ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. V tomto směru je
navrhovaná úprava neutrální.
J. Zhodnocení korupčních rizik
Pokud jde o zhodnocení korupčních rizik, lze konstatovat, že rozšíření kontrolní
působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu se pozitivně projeví v tom, že se přirozeně sníží
potenciál osob jednat korupčně, neboť „riziko“ odhalení korupčního jednání při výkonu
kontrolní činnosti ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu se zvýší.
K. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná úprava se nedotýká bezpečnosti nebo obrany státu, nemá tak na ně dopad.
I. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady na rodiny, na plnění jejich funkcí
s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a
rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace.
M. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh zákona nerozšiřuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu na územní
samosprávné celky, ani na jejich příspěvkové organizace, či právnické osoby. Z těchto důvodů
proto nemá dopady na územní samosprávné celky.
N. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé
legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu
specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování
(digitální vyloučení)
Návrh zákona se netýká digitalizace. Nevylučuje ani neomezuje proto možnosti
přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich
poskytování.
O. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem právního
předpisu souhlas již v prvém čtení
Hlavním cílem návrhu zákona je rozšíření působnosti NKÚ, na kterém je politická
shoda mezi poslaneckými kluby v Poslanecké sněmovně a Senátem. Vzhledem ke krátícímu
se času v rámci volebního období Poslanecké sněmovny a efektivnosti jednání se navrhuje,
aby Poslanecká sněmovna podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, vyslovila s předloženým návrhem
souhlas již v prvém čtení.
II. Zvláštní část
K čl. I
K bodu 1
K§ 3 odst. 1
Ve vymezení kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu se navazuje na návrh
poslanců Lukáše Černohorského, Tomáše Martínka, Jakuba Michálka, Ivana Bartoše a dalších
na vydání ústavního zákona, kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve
znění pozdějších ústavních zákonů, (sněmovní tisk č. 229, 8. volební období), který obsahoval
obdobnou právní úpravu rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.
V souvislosti se změnou navrženou v tomto návrhu novely Ústavy České republiky se
znění § 3 odst. 1 zákona navrhuje s drobným zpřesněním.
V zájmu posílení právní jistoty se význam zde užitých neurčitých právních pojmů
navrhuje vymezit dále v nově vkládaném § 3a.
K § 3 odst. 1 písm. a)
Jedná se o věcně shodnou úpravu působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, pokud jde
o kontrolu hospodaření státu.
Podle citovaného ustanovení, shodně s dosavadní právní úpravou, bude Nejvyšší
kontrolní úřad vykonávat, vedle vlastní kontroly hospodaření státu, kontrolu plnění státního
rozpočtu, jakož i kontrolu státního závěrečného účtu. Pravomoc prověřovat tyto stěžejní
dokumenty týkající se hospodaření státu koresponduje s povinností Nejvyššího kontrolního
úřadu obsaženou v § 5 zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, který mu ukládá povinnost
předkládat Poslanecké sněmovně stanovisko ke zprávě o vývoji ekonomiky a plnění státního
rozpočtu a k návrhu státního závěrečného účtu, včetně seznamu kontrolních závěrů, které byly
podkladem pro toto stanovisko. Zde se jedná o konkrétní vyjádření plnění poslání Nejvyššího
kontrolního úřadu informovat veřejnost, prostřednictvím jí zvolených zástupců, o způsobu
nakládání s tímto druhem veřejných prostředků.
K § 3 odst. 1 písm. b)
Kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu je, oproti stávající právní úpravě, navrženo
nově, vedle kontroly hospodaření státu, podrobit hospodaření s veřejnými prostředky u
dalších subjektů, jakož i hospodaření s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů, které
jsou dále taxativně vymezeny v § 3a odst. 2.
K bodu 2 (derogace § 3 odst. 3)
V návaznosti na výslovné uvedení České národní banky do výčtu subjektů, jejichž
hospodaření se pro účely zákona považuje za hospodaření s dalšími veřejnými prostředky dále
v návrhu zákona v § 3a odst. 1 písm. a) bodě 4 se rozsah kontroly prováděné u této instituce
systematicky přesouvá do § 4 nově vloženého odstavce 2 (viz bod 3). V návaznosti na to se
současně zrušuje tato úprava v § 3 odst. 3.
Na současném postavení České národní banky se však nic nemění, neboť Nejvyšší
kontrolní úřad je oprávněn ji kontrolovat již podle současné právní úpravy.
K bodu 3 (§ 3a)
Ustanovení nového § 3a bezprostředně navazuje na navržené nové znění § 3 odst. 1
zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (viz výše bod 1 návrhu). Jelikož v § 3a použité pojmy,
vycházející z navržené nové dikce čl. 97 Ústavy České republiky, jsou relativně neurčité,
klade si nově navržený § 3a za cíl tyto právní pojmy blíže vymezit a specifikovat.
Ustanovení tak především definuje pojmy, které jsou použity v souvislosti s vymezením
působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. Jedná se konkrétně o pojmy „další veřejné
prostředky“ (odst. 1) a „prostředky poskytnuté z veřejných rozpočtů“ (odst. 2).
K § 3a odst. 1
O hospodaření s veřejnými prostředky půjde vždy, budou-li ve vlastnictví státu, viz bod
1 – nově navržený § 3 odst. 1 písm. a). To, že mají tyto prostředky charakter prostředků
veřejných, je skutečnost všeobecně známá, a proto není navrhováno explicitně prostředky
státu v návrhu zákona takto označovat.
V návaznosti na výše uvedené tak § 3a blíže vymezuje, co se pro účely kontroly
Nejvyššího kontrolního úřadu bude, vedle prostředků státních, považovat dále za prostředky
veřejné.
Co bude zahrnovat kontrola hospodaření s tzv. „dalšími veřejnými prostředky“, se
navrhuje vymezit ve vazbě na to, kdo s takovými prostředky hospodaří.
Výše uvedeným vymezením by však výčet dotčených právnických osob nebyl
vyčerpávající a naopak by byl velmi úzký. Proto se současně navrhuje stanovit, že
hospodařením s veřejnými prostředky je i hospodaření dalších zákonem určených
právnických osob. Do taxativního výčtu se v této souvislosti navrhuje zařadit Českou televizi
a Český rozhlas a právnické osoby, které slouží k uspokojování veřejných potřeb a jsou již
nyní pod působností Nejvyššího kontrolního úřadu (§ 3a odst. 1 písm. a). Výčet proto
zahrnuje
− státní podniky jako právnické osoby provozující podnikatelskou činnost s majetkem
státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, jak je vymezuje zákon č. 77/1997 Sb.,
o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů,
− státní fondy, které jsou zřizovány zvláštními právními předpisy, a to zpravidla právě za
účelem hospodaření s veřejnými prostředky mimo státní rozpočet,
− státní příspěvkové organizace, zřízené zpravidla zřizovacími akty příslušných
zřizovatelů, zejména ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem,
− Českou televizi, zřízenou jako právnická osoba zákonem č. 483/1991 Sb., o České
televizi,
− Český rozhlas, zřízený jako právnická osoba zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém
rozhlasu,
− Českou národní banku.
Za veřejné prostředky je dále nutno považovat i ty, které jsou státu – tedy České
republice poskytnuty ze zahraničí, včetně prostředků poskytnutých Evropskou unií, ale
i z jiných zdrojů, např. i včetně prostředků z Norských fondů apod. Nakládání s těmito
prostředky, které svou povahou spadají do sféry veřejných financí, je standardně podrobováno
kontrole ze strany nejvyšších kontrolních institucí v řadě států a Nejvyšší kontrolní úřad
v tomto směru nemůže být výjimkou (§ 3a odst. 1 písm. b).
K § 3a odst. 2
Ustanovení vymezuje pojem „hospodaření s prostředky poskytnutými z veřejných
rozpočtů“, a to tak, že se mu rozumí hospodaření s prostředky poskytnutými ze státního
rozpočtu, ze státních finančních aktiv, ze státních fondů nebo z Národního fondu. V praxi se
bude jednat například o prostředky poskytnuté na základě rozhodnutí, smlouvy nebo jiného
právního jednání fyzické nebo právnické osobě jako příjemci (zejména půjde o prostředky
poskytnuté formou dotace, subvence, grantu, návratné finanční výpomoci, příspěvku nebo
daru).
Uvedenou úpravou bude zajištěno, že působnost Nejvyššího kontrolního úřadu pokryje i
způsob nakládání s prostředky poskytovanými z veřejných rozpočtů, a že tedy i zde bude dána
možnost kontrolovat, jak je s těmito prostředky pocházejícími z veřejných zdrojů nakládáno.
K bodu 4 (§ 4 odst. 2)
Ustanovení § 4 se doplňuje o výslovné stanovení rozsahu a obsahu kontroly
Nejvyššího kontrolního úřadu u České televize a Českého rozhlasu tak, že jej omezuje pouze
na prověřování legality činnosti těchto subjektů, při které dochází k hospodaření s veřejnými
prostředky. Co se týče kontroly České národní banky, její rozsah a obsah je omezen na výdaje
na pořízení majetku a výdaje na provoz tak, jak je tomu dnes.
K bodu 6 (§ 27 odst. 1)
Navrhuje se prodloužit lhůtu pro podání námitek proti kontrolnímu protokolu o
provedené kontrole ze stávajících 5 pracovních dnů na 15 pracovních dnů, a to v souvislosti
s navrženým poměrně rozsáhlým rozšířením kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního
úřadu, a s tím související různorodostí statutárních a jiných orgánů nových subjektů kontroly
oprávněných projednat kontrolní zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu a zaujmout k nim
relevantní stanovisko. Zohledňují se tak reálné časové možnosti svolání těchto orgánů za
účelem zaujetí kvalifikovaného stanoviska ke kontrolnímu protokolu z provedené kontroly a
případnému podání opravného prostředku - námitek.
K čl. II
Jedná se o úpravu postupu podle dosavadní právní úpravy ve vztahu k nově navržené
právní úpravě, podle které kontrolní akce zahájené přede dnem nabytí účinnosti navrženého
zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Cílem je zajištění právní jistoty
v souvislosti s postupem při dokončení probíhajících kontrolních akcí.
K čl. III
V návaznosti na současně předloženou novelu Ústavy České republiky, v níž se
navrhuje rozšířit kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu, se navrhuje stanovit
nabytí účinnosti stejným způsobem, a to na 1. ledna 2026
Takto stanovené datum nabytí účinnosti zahrnuje dostatečnou legisvakanční lhůtu
potřebnou pro zajištění řádné aplikace navrhovaných změn všech zákonů, a to ve vazbě na
uvedené navržené ústavní změny.
V Praze dne 17. prosince 2024
Jakub Michálek, podepsáno elektronicky
Ivan Bartoš, podepsáno elektronicky
Olga Richterová, podepsáno elektronicky
Klára Kocmanová, podepsáno elektronicky
PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA O NEJVYŠŠÍM KONTROLNÍM ÚŘADU
S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN
***
§ 3
(1) Úřad vykonává kontrolu
a) hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě
zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo kraji v
jejich samostatné působnosti,
b) státního závěrečného účtu,
c) plnění státního rozpočtu,
d) hospodaření s prostředky, poskytnutými České republice ze zahraničí, a s prostředky,
za něž převzal stát záruky,
e) vydávání a umořování státních cenných papírů,
f) zadávání státních zakázek.
(1) Úřad vykonává kontrolu hospodaření
a) státu a kontrolu plnění státního rozpočtu a státního závěrečného účtu,
b) s dalšími veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných
rozpočtů.
(2) Kontrolu v rozsahu podle odstavce 1 vykonává Úřad, nestanoví-li zvláštní zákon
jinak, u
a) organizačních složek státu,
b) právnických a fyzických osob.
(3) Úřad vykonává kontrolu hospodaření České národní banky v oblasti výdajů na
pořízení majetku a výdajů na provoz České národní banky.
§ 3a
(1) Hospodařením s dalšími veřejnými prostředky se pro účely tohoto zákona
rozumí hospodaření
1
a) jiné právnické osoby, jde-li o
1. státní podnik, státní fond nebo státní příspěvkovou organizaci,
2. Českou televizi,
3. Český rozhlas,
4. Českou národní banku,
b) s prostředky Evropské unie nebo s jinými prostředky ze zahraničí poskytnutými
státu na základě mezinárodní smlouvy.
(2) Hospodařením s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů se pro účely
tohoto zákona rozumí hospodaření s prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu, ze
státních finančních aktiv, z Národního fondu, nebo z rozpočtu státního fondu.
§ 4
(1) Při kontrole Úřad prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními
předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné,
hospodárné a efektivní.
(2) Při kontrole hospodaření právnických osob uvedených v § 3a odst. 1 písm. a)
bodech 2 a 3 prověřuje Úřad soulad jejich hospodaření s právními předpisy. Při kontrole
hospodaření České národní banky podle § 3a odst. 1 písm. a) bodu 4 prověřuje Úřad
výdaje na pořízení majetku a výdaje na provoz České národní banky.
(2)(3) Zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Úřadu bez ohledu na druh a stupeň
utajení.
(3)(4) Výsledkem kontrolní činnosti Úřadu jsou kontrolní závěry. Kontrolním závěrem
se rozumí písemná zpráva obsahující shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole
podle tohoto zákona.
***
§ 27
(1) Proti kontrolnímu protokolu může kontrolovaná osoba podat námitky vedoucímu
skupiny kontrolujících, a to ve lhůtě pěti 15 pracovních dnů ode dne seznámení s kontrolním
protokolem, nestanoví-li kontrolující lhůtu delší. Námitky je nutno podat písemně a musí být
zdůvodněny.
2