Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDEMBPED6 najdete zde


                Příloha

2

Příloha

k usnesení vlády

ze dne            č.

STANOVISKO VLÁDY
k návrhu poslankyň Lucie Potůčkové, Marie Jílkové, Martiny Ochodnické a Kláry Kocmanové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 921)


Vláda na své schůzi dne 2. dubna 2025 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, zaujala k němu neutrální stanovisko.
1. Vláda předně zdůrazňuje, že plně respektuje právo zákonodárce, aby si upravil svoje vnitřní poměry, a to včetně úpravy řečnického práva, autonomně podle svých potřeb, proto níže ve vztahu k předloženému návrhu zákona pouze upozorňuje na některé skutečnosti, jež doporučuje zohlednit v dalším legislativním procesu.
2. Vláda upozorňuje, přičemž na to poukazuje i důvodová zpráva k předloženému návrhu zákona, že stávající právní úprava umožňuje Poslanecké sněmovně usnést se na omezení řečnické doby k projednávanému bodu nebo na tom, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát (§ 59 odst. 1 a 2 zákona č. 90/1995 Sb.), avšak tato možnost bývá využívána jen zřídka a je proto otázka, zda by Poslanecká sněmovna vůbec chtěla stanovit takové omezení obecně formou zákona, byť s předpokládanou možností ad hoc výjimek.
3. Navrhovaná úprava spojuje omezení řečnické doby s věcí, resp. s projednávaným bodem (nově navrhované znění § 59 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb.) a omezení četnosti vystoupení řečníka s touž věcí (nově navrhované znění § 59 odst. 2), přičemž může být v praxi sporné, co se má vlastně těmito pojmy rozumět a zda „věcí“, resp. „touž věcí“ má být projednávaný bod schváleného pořadu schůze jako takový (jako celek) nebo třeba i jen určitá část projednávaného bodu, např. v případě návrhů zákonů obsahujících novely více zákonů, kdy by „věcí“ mohla být každá jednotlivá novela, které dohromady tvoří návrh zákona jako celek. Je nicméně pravdou, že takto terminologicky rozvolněná je už stávající úprava v daných ustanoveních. Pokud se však možnost usnést se na omezení řečnické doby k projednávanému bodu nebo na tom, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát, dnes prakticky nevyužívá, nevyvolává to zřejmě velké problémy. To by se ale mohlo změnit ve chvíli, kdy by takové omezení stanovil ve vazbě na uvedená slovní spojení obecně zákon, byť s možností výjimek, a kdy by se tak mohlo a zřejmě i muselo začít mnohem častěji řešit, zda je vystoupení k projednávanému bodu a k téže věci totéž, jen řečeno jinými slovy, nebo zda každý tento pojem znamená obsahově něco jiného. K tomu lze odkázat např. na terminologii § 63 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, kde se stanoví, že poslanec může v rozpravě podávat k projednávané věci návrhy a ty že se mají vztahovat k určité věci projednávaného bodu, z čehož patrně vyplývá, že „určitou věcí“ může být i pouhá část projednávaného bodu, tedy např. jen část návrhu zákona, což by se nutně promítalo i do nově formulovaného znění ustanovení § 59 odst. 1 a 2.
4. Vláda dále upozorňuje na to, že návrh nového znění § 54 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny používá slovní spojení projednávání návrhu pořadu, jež naznačuje, že by se nově stanovená omezení zřejmě měla vztahovat rovněž na vystoupení poslanců s návrhy na změnu nebo doplnění pořadu schůze podle § 54 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, tj. na návrhy přednesené při projednávání pořadu na počátku schůze. Nicméně ze systematického zařazení daného pravidla za větu první ustanovení § 54 odst. 6 i ze zvláštní části důvodové zprávy k předloženému návrhu, kde se mluví o návrhu na přesunutí, změnu nebo doplnění schváleného programu, plyne, že by se navrhované omezení mělo vztahovat pouze na vystoupení poslanců k přednesení návrhu na přesunutí bodu schváleného pořadu schůze a návrhu na změnu nebo doplnění schváleného pořadu schůze. Bylo by proto vhodné, aby bylo vyjasněno a postaveno na jisto, na které fáze projednávání pořadu schůze se mají navrhovaná omezení v § 54 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vztahovat. Kromě toho lze ještě dodat, že jak přesunutí bodu schváleného pořadu na jiné místo pořadu, tak i doplnění schváleného pořadu o nový bod představují pouze možné varianty změn schváleného pořadu, takže by stačilo zmínit jen obecně možnost schválený pořad změnit a neuvádět vedle toho výslovně přesunutí bodu a doplnění pořadu, neboť změnou schváleného pořadu může být i vypuštění některého z bodů, které ale už výslovně uvedeno není. 
5. Podle navrhované novely má mít řečník možnost vystoupit k téže věci nejvýše dvakrát, přičemž může být sporné, zda se toto omezení vystoupení má vztahovat i na podávání návrhů podle § 63 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, nebo nikoliv. 
6. Navrhovaná úprava sice zavádí striktní limity na standardní vystoupení poslanců v rozpravě k projednávanému bodu, ale neřeší využívání tzv. faktických poznámek podle § 60 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, a vzhledem k tomu, že faktická poznámka může být vznesena kdykoli, může hrozit, že poslanci budou tento institut využívat jako náhradu za standardní vystoupení. Nabízí se proto otázka, zda by navrhované změny neměly zahrnovat určitá omezení i v případě faktických poznámek. 
7. V neposlední řadě vláda nicméně poznamenává, že s ohledem na blížící se konec stávajícího volebního období Poslanecké sněmovny, přičemž předkladatelky ani nenavrhují schválení předloženého návrhu zákona již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, je prakticky vyloučeno, aby došlo ke schválení navrhovaných změn ještě v tomto volebním období Poslanecké sněmovny.