Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                II


II.
PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Cílem návrhu zákona je rozšířit demonstrativní výčet úkolů Českého červeného kříže a explicitně stanovit, že Český červený kříž zabezpečuje činnost pátrací služby podle Ženevských úmluv a rezolucí Mezinárodních konferencí Červeného kříže a Červeného půlměsíce po nezvěstných osobách v ozbrojených konfliktech. Dále je pak návrhem stanovena povinnost Policie České republiky, orgánů státní správy, obcí a krajů poskytnout Českému červenému kříži pro činnost pátrací služby součinnost a potřebné informace včetně osobních údajů.
Předkladatelé navrhují, aby Poslanecká sněmovna s návrhem zákona vyslovila podle § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny souhlas již v prvém čtení.
O vyjádření k návrhu zákona bylo požádáno Ministerstvo obrany, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo zahraničních věcí.
Ministerstvo obrany doporučilo vládě zaujmout k předloženému návrhu neutrální stanovisko. 
Ministerstvo obrany navrhuje nad rámec uvedeného doplnit za slova „Policie České republiky“ slova „Vojenská policie“, jelikož oprávnění Českého červeného kříže vyžadovat součinnost Vojenské policie lze sice dovodit z formulace „jiné orgány veřejné moci“, nicméně explicitní uvedení Vojenské policie přímo v textu navrhovaného ustanovení je plně odůvodněno stanovením územní působnosti Vojenské policie podle § 2 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), ve znění pozdějších předpisů, a může zabránit, případně předejít nejasnostem při aplikaci tohoto nového ustanovení.
Ministerstvo práce a sociálních věcí vládě doporučilo zaujmout k předloženému návrhu souhlasné stanovisko a zároveň doporučilo v celém zákoně č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži, provést změnu spočívající v nahrazení slov „Československý červený kříž“ slovy „Český červený kříž“.
Ministerstvo k tomu ve svém vyjádření uvedlo, že zákon č. 126/1992 Sb. stále používá pojem Československý červený kříž, a to i v ustanovení, jehož změna se navrhuje, tedy v § 4. K rozdělení organizace na Český červený kříž a Slovenský červený kříž přitom došlo již dne 5. června 1993. Ministerstvo práce a sociálních věcí považuje proto za vhodné, zejména pokud je smyslem a účelem poslaneckého návrhu postavit najisto již existující pravomoc Českého červeného kříže vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, aby se tak učinilo i v případě názvu národní organizace. Pokud totiž předkladatelé považují z praktických důvodů za potřebné zpřesnit znění zákona tak, aby se poskytování osobních údajů orgány veřejné moci urychlilo a nebránily jim formální důvody a formalistická opatrnost orgánů veřejné moci, tak je zřejmé, že je vhodné odstranit i formální důvod případného neposkytnutí takových osobních údajů Českému červenému kříži jako organizaci, která v zákoně č. 126/1992 Sb. uvedena není.
Ministerstvo spravedlnosti zaujalo k předloženému návrhu neutrální stanovisko. 
Ministerstvo vnitra zaujalo k předloženému návrhu souhlasné stanovisko, neboť má za to, že zakotvením uvedeného oprávnění do zákonné právní úpravy by mělo dojít k nápravě absence řádného a jasného právního titulu pro možné zpracování osobních údajů. Ministerstvo vnitra předpokládá, že po přijetí zákona by následně byla uzavřena dohoda mezi Policií České republiky a Českým červeným křížem, a to za účelem stanovení konkrétních podmínek a pravidel při poskytování součinnosti.
Ministerstvo zahraničních věcí doporučilo zaujmout k předloženému návrhu souhlasné stanovisko, jelikož plně podporuje navrhovanou změnu zákona č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži, ve znění pozdějších předpisů, která vychází z konzultací Národní skupiny pro implementaci mezinárodního humanitárního práva. Členové tohoto koordinačního mezirezortního orgánu v otázkách souvisejících s problematikou mezinárodního humanitárního práva se jednoznačně shodli na potřebě novelizace citovaného zákona a podpořili změnu příslušného ustanovení po vzoru zákonné úpravy Slovenské republiky. Přijetí navrhované právní úpravy podle ministerstva naplňuje mezinárodní závazky České republiky, a to jak v oblasti humanitárního práva, tak v oblasti ochrany osobních údajů.
Ministerstvo zdravotnictví zaujalo k předloženému návrhu souhlas. 
Ministerstvo ve svém vyjádření zároveň uvedlo, že podporuje myšlenku zakotvení kompetence Českého červeného kříže pro účely zajištění pátrací služby a získávání potřebných informací včetně osobních údajů v tomto ohledu, avšak navrhovaná úprava nepředstavuje nezbytné komplexní zhodnocení účelu využívání osobních údajů. V relevantní části obecné části důvodové zprávy se podle ministerstva předkladatel k dopadu do oblasti ochrany osobních údajů vyjadřuje úsporně, což s ohledem na reálné dopady a rozsah využití osobních údajů nelze považovat za žádoucí ani souladné s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Ministerstvo zdravotnictví proto ve svém vyjádření doporučilo zpřesnit znění navrženého ustanovení § 4 písm. f), a to navržením konkrétní úpravy textu navrženého ustanovení, neboť zákon nespecifikuje, v jakém rozsahu jsou Policie České republiky a orgány státní správy povinny poskytovat součinnost a potřebné informace. Vzhledem k tomu, že do úkolů pátrací služby patří vyhledávání nezvěstných, je podle ministerstva třeba pamatovat na ochranu osobních údajů a zákonem vymezit, které osobní údaje mají být Českému červenému kříži poskytnuty. 
Dále Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření uvedlo, že je téměř jisté, že Český červený kříž bude zjišťovat i zdravotnické informace o nezvěstných, resp. potencionálně nezvěstných, ale zákon o zdravotních službách toto neumožňuje, úprava umožňující Českému červenému kříži při zajišťování pátrací služby nahlížení do zdravotnické dokumentace a poskytování informací z ní v něm není stanovena. 
Dalším možným problémem navržené úpravy podle ministerstva je, že nejsou specifikovány orgány státní správy, které mají Českému červenému kříži poskytovat součinnost a informace, mezi něž patří nejen všechna ministerstva, ale i jiné ústřední správní úřady a další orgány státní správy. Není zřejmé, zda a jaké informace by jim měl poskytovat např. SÚJB, SSHR, KHS, katastrální úřad, stavební úřad, ČIŽP apod. To není nijak zdůvodněno ani v důvodové zprávě, přestože se jedná o stanovení povinnosti, u které by mělo být přímo v právním předpisu zcela jasné, kterých orgánů se dotýká.
Podle názoru Ministerstva zdravotnictví je v případě, kdy jsou subjektu poskytovány osobní údaje, třeba explicitně stanovit jejich rozsah a účel použití. Pokud nelze a priori stanovit přesný rozsah, pak by měl být tento omezen na nezbytný a účel by pak měl být omezen na zajištění pátrací služby. Ministerstvo považuje za žádoucí alespoň v důvodové zprávě popsat typově informace a osobní údaje, které bude Český červený kříž v souvislosti s pátrací službou vyžadovat, používat a zpracovávat. Tyto by z logiky věci měly být už nyní zřejmé, lze však připustit, že se případ od případu relevantnost požadovaných informací může lišit a nelze tedy předem stanovit jejich úplný výčet, typově by však mělo být možné je popsat. 
Pokud jde o potřebu Českého červeného kříže získávat informací o zdravotním stavu, bude podle vyjádření ministerstva potřeba doplnit relevantní úpravu i do zákona o zdravotnících službách. Vedení zdravotnické dokumentace, resp. možnost do ní nahlížet je upravena v § 65 a násl. zákona o zdravotních službách a bude tak třeba provést jeho novelizaci a stanovit procesní postup, jakým by informace o zdravotním stavu pohřešovaného byly Českému červenému kříži poskytovány. Není také zřejmé, který subjekt by měl přesně informace poskytnout, neboť těmito často nedisponuje přímo rezort zdravotnictví, nýbrž přímo řízené organizace či jiní poskytovatelé zdravotních služeb; uvedené lze vztáhnout i na informace získávané od jiných orgánů státní správy obdobně.

Na základě výše uvedených vyjádření se vládě doporučuje zaujmout k předloženému návrhu zákona souhlasné stanovisko.

13