Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDFHC9W23 najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
9. volební období
943/0
Návrh poslanců Věry Kovářové, Evy Decroix, Jana Bartoška, Jana
Jakoba, Věry Adámkové, Jiřího Kobzy a Jakuba Michálka na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu
Červeného kříže a o Československém červeném kříži, ve znění
pozdějších předpisů
Zástupce předkladatele: Kovářová V. a další
Doručeno poslancům: 3. dubna 2025 v 9:26
Návrh
ZÁKON
ze dne…………..2025,
kterým se mění zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o
Československém červeném kříži, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
V § 4 zákona č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o
Československém červeném kříži, ve znění zákona č. 375/2011 Sb., se na konci písmene e)
tečka nahrazuje středníkem a doplňuje se písmeno f), které zní:
„f) zabezpečuje pátrací službu podle Ženevských úmluv a rezolucí Mezinárodních
konferencí Červeného kříže a Červeného půlměsíce; při plnění tohoto úkolu mu Policie České
republiky, ministerstva, jiné orgány veřejné moci a orgány územní samosprávy poskytují
součinnost a nezbytné informace včetně osobních údajů.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2025.
1
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. Obecná část:
1. Zhodnocení platného právního stavu
Stávající znění zákona č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o
Československém červeném kříži, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) uznává
Český červený kříž (dále jen „ČČK“) jako společnost Červeného kříže a stanoví, že má
postavení a oprávnění národní společnosti podle Ženevských úmluv. Tím jsou dány také jeho
úkoly, které jsou demonstrativně uvedeny v § 4 zákona.
Jedním z důležitých úkolů každé národní společnosti Červeného kříže, jako součásti
Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce (tvořeného Mezinárodním
výborem Červeného kříže, národními společnostmi Červeného kříže, Červeného půlměsíce a
společností Davidovy hvězdy a Mezinárodní federací společností Červeného kříže a
Červeného půlměsíce), nutným pro její uznání Mezinárodním výborem Červeného kříže, je
tzv. pátrací služba. Tato vysoce specializovaná humanitární činnost má za úkol zejména
pomáhat nalézt nezvěstné členy rodin, předcházet rozdělování rodin a ztrátám rodinných
příslušníků, obnovovat a uchovávat kontakty mezi členy rodin, jakož i objasňovat osudy
nezvěstných rodinných příslušníků. Pátrací službu provozuje i ČČK, stejně jako i ostatní 191
národní společnosti Mezinárodní hnutí ČK a ČP.
Zásadní pro plnění úkolů Pátrací služby ČČK je přístup k informacím o pohřešovaných
osobách, pro nějž je nepostradatelná součinnost státních orgánů, Policie České republiky a
orgánů obcí a krajů.
Současná právní úprava provedená zákonem č. 126/1992 Sb. je však velmi kusá a byla-li
vyhovující v době jeho přijetí, pak s ohledem na současné standardy nakládání s osobními
údaji, již neposkytuje výše zmíněným orgánům a institucím dostatečnou právní oporu pro
poskytování informací o osobách včetně jejich osobních údajů.
Oprávnění ČČK k tomu, aby mohl získávat od výše zmíněných orgánů a institucí
potřebné informace, je založeno mezinárodní smlouvou a na ni navazujícími akty
Mezinárodní konference Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Dovozovat však toto
oprávnění v každém jednotlivém případě při absenci jeho explicitního uvedení v současném
znění zákona je pro pracovníky výše zmíněných orgánů a institucí velmi nekomfortní,
znamená zpravidla značné prodlení a tím v důsledku zhoršuje postavení klientů pátrací služby
– osob v obtížné humanitární situaci, strádajících absencí informací o jejich blízkých.
Pro dovození existujícího oprávnění ČČK pro přístup k osobním údajům a současně
podkladem pro jejich poskytnutí ze strany výše zmíněných orgánů a institucí je zásadní § 4
zákona, podle nějž má ČČK „postavení a oprávnění národní společnosti podle Ženevských
úmluv“. Česká republika je přitom smluvní stranou všech čtyř Ženevských úmluv na ochranu
obětí války z 12.8.1949 (vyhlášeny pod č. 65/1954 Sb. ) a dodatkových protokolů k těmto
úmluvám (zejména jde o Protokoly I., II z 8.6.1977 vyhlášené pod č. 168/1991 Sb.) a na vztah
ČČK a ČR se proto aplikuje mj. čl. 81 odst. 3 I. Dodatkového protokolu k Ženevským
úmluvám, který stanoví: „Vysoké smluvní strany a strany konfliktu všemi možnými
prostředky napomohou organizacím Červeného kříže a Lize společností Červeného kříže při
2
poskytování pomoci obětem konfliktů v souladu s ustanoveními [Ženevských] Úmluv a
tohoto protokolu a se základními zásadami Červeného kříže zformulovanými na
mezinárodních konferencích Červeného kříže .“.
Podle citovaných ustanovení zákona a mezinárodní smlouvy, jíž je ČR smluvní stranou, a
jejíž ustanovení jsou tudíž součástí právního řádu ČR s aplikační předností před zákony, platí,
že orgány České republiky všemi možnými prostředky napomohou Českému červenému kříž
při poskytování pomoci obětem konfliktů, a to v souladu jak (i) s Ženevskými úmluvami, (ii)
s I. Dodatkovým protokolem tak rovněž (iii) se základními zásadami Červeného kříže, k
jejichž formulaci I. Dodatkový protokol zmocňuje Mezinárodní konferenci Červeného kříže
(mezinárodní orgán, jehož členy jsou státy – vládní delegace smluvních stran Ženevských
úmluv a rovněž delegace všech součástí Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného
půlměsíce).
Činnost pátrací služby Červeného kříže je pomocí obětem ozbrojených konfliktů a tuto
činnost upravuje celkem 36 článků Ženevských úmluv ve znění dodatkových protokolů a
podrobněji ji upravují zásady přijaté (formou rezolucí) Mezinárodními konferencemi
Červeného kříže.
Z ustanovení Ženevských úmluv ve znění dodatkových protokolů lze jako příklad uvést
čl. 33 odst. 3 I. Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám, který stanoví: „Informace o
osobách prohlášených za nezvěstné […] a žádosti o takové informace budou předány přímo
nebo prostřednictvím ochranné mocnosti nebo Ústřední pátrací služby Mezinárodního výboru
Červeného kříže nebo národních společností Červeného kříže (Červeného půlměsíce,
Červeného lva a slunce). Pokud informace nebudou předány prostřednictvím Mezinárodního
výboru Červeného kříže a jeho Ústřední pátrací služby, zajistí každá strana v konfliktu, aby
takové informace byly také předány Ústřední pátrací službě“.
Ze zásad přijatých Mezinárodní konferencí Červeného kříže a Červeného půlměsíce lze
uvést zejména tyto příklady:
a) Rezoluce č. 2 XXVI. Mezinárodní konference (1995) Ochrana civilního obyvatelstva
v době ozbrojených konfliktů, podle jejíhož ustanovení odst. D písm. g) mají státy – smluvní
strany Ženevských úmluv „usnadnit pátrací činnosti svých národních společností Červeného
kříže nebo Červeného půlměsíce tím, že jim umožní přístup k relevantním datům“,
b) Rezoluce č. 16 XXV. Mezinárodní konference (1986) Role Ústřední pátrací agentury a
národních společností v pátracích aktivitách a sjednocování rodin, v níž Konference
(i) „uznává, že má-li být Hnutí [při pátrání] účinné, musí být schopno spolehnout se na
pevnou síť složenou ze všech pátracích služeb národních společností a ÚPA, v případě
potřeby ve spojení se sekretariátem Ligy“, a (ii) „žádá vlády, aby usnadnily práci Hnutí v této
oblasti tím, že mu poskytnou veškerou nezbytnou podporu“.
c) Rezoluce č. 15 XXV. Mezinárodní konference (1986) Spolupráce mezi národními
společnostmi a státy při sjednocování rozdělených rodin v odst. 2 „vyzývá všechny vlády, aby
podpořily úsilí Národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, které se
zabývají pátráním a slučování rodin“.
3
d) Rezoluce č.19/4 XXXIII. Mezinárodní konference (2019) Obnovování rodinných
kontaktů, která (i) v odst. 3 výslovně „vyzývá státy, aby využily služeb své Národní
společnosti v její roli pomocníka veřejných orgánů v humanitární oblasti k objasnění osudu a
místa pobytu pohřešovaných osob a k umožnění jednotlivcům a jejich rodinám navázat,
obnovit nebo udržovat kontakt, a to i podél migračních tras“, a (ii) v odst. 10 „vyzývá státy,
aby v souladu s články 2 a 3 Statutu Hnutí respektovaly humanitární účel zpracování
osobních údajů Hnutím“,
Citovaná ustanovení vymezují obsah činnosti ČČK a jeho pátrací služby při pátrání po
nezvěstných a slučování rodin rozdělených v důsledku ozbrojených konfliktů rozšiřujíce sféru
aplikace i na situace napětí nebo přírodních katastrof, přičemž Mezinárodní konference
Červeného kříže zejména v citované rezoluci č. 2 XXVI. Mezinárodní konference výslovně
podřazuje poskytnutí přístupu k příslušným údajům, tj. údajů o osobách, po nichž je vedeno
pátrání, pod nápomoc států při pátrací činnosti organizací Červeného kříže.
Lze tedy uzavřít, že na základě citovaného zákona a mezinárodní smlouvy mají orgány
ČR za úkol napomáhat činnosti Pátrací služby ČČK všemi možnými prostředky, mezi něž lze
s přihlédnutím k zásadám přijatým na základě této smlouvy Mezinárodní konferenci
Červeného kříže podřadit i poskytnutí přístupu k potřebným informacím o osobách, které byly
postiženy situací ozbrojených konfliktů, přírodních katastrof a jiných nouzových situací.
Tomu odpovídá i současná praxe, kdy na základě popsané argumentace jsou osobní údaje
Pátrací službě ČČK poskytovány, avšak jde o poměrně zdlouhavý proces.
Rezoluce Mezinárodní konference Červeného kříže a Mezinárodní výbor Červeného
kříže současně stanoví závazná pravidla, která musí všechny národní společnosti Červeného
kříže při zpracování a ochraně osobních údajů dodržovat. Tato pravidla přijatá např. již
zmíněnou rezolucí č.19/4 XXXIII. Mezinárodní konference (2019) v kodexu pro ochranu
osobních údajů v pátrací službě přitom odpovídají platným standardům pro zpracování
osobních údajů (např. GDPR).
Stávající právní předpisy regulují dotčenou oblast na principu rovnosti, bez ohledu na
pohlaví, věk, sociální či zdravotní stav občana, který nezakládá příčinu k diskriminaci z
jakéhokoliv důvodu. Oblast životního prostředí není předmětem regulace.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti
navrhované právní úpravy v jejím celku
Současná právní úprava provedená zákonem č. 126/1992 Sb. není dostatečná, aby
poskytovala – bez nutnosti složité právní argumentace – jasné vodítko pro poskytování
informací o pohřešovaných osobách včetně jejich osobních údajů Českému červenému kříži.
Navrhuje se proto doplnit stávající demonstrativní výčet úkolů ČČK a explicitně stanovit,
že ČČK vykonává činnost pátrací služby Červeného kříže v souladu s Ženevskými úmluvami
a příslušnými mezinárodními pravidly (kterými jsou v souladu s citovaným čl. 81 odst. 3
I. Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám i zásady zformulované Mezinárodní
konferencí Červeného kříže).
4
Návrh tuto skutečnost zohledňuje tím, že stávající oprávnění ČČK a povinnost dotčených
státních orgánů, Policie ČR a orgánů obcí a krajů, navrhuje explicitně zakotvit do § 4 zákona.
Přijetí navrhované právní úpravy se jeví nezbytné k zajištění činnosti Pátrací služby ČČK a je
současně naplněním mezinárodních závazků České republiky, jakožto smluvní strany
Ženevských úmluv a člena Mezinárodní konference Červeného kříže.
Navržená úprava vychází rovněž z konzultací, které byly předkladateli a ČČK vedeny
s dotčenými ústředními orgány státní správy (Ministerstvem vnitra a Ministerstvem
zahraničních věcí), kde byla navržená úprava akceptována, a byla též s kladným výsledkem
projednána s Ministerstvem zdravotnictví jako gestorem zákona č. 126/1992 Sb., a
v neposlední řadě s Úřadem pro ochranu osobních údajů.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České
republiky
Předložený návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie,
judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami
práva Evropské unie, a výsledky konzultací s orgány Evropské unie
Předložený návrh je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů
Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je
Česká republika vázána
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika
vázána. Ve vztahu k návrhu jde především o Ženevské úmluvy o ochraně obětí válek z 12.
srpna 1949 a dodatkové protokoly k těmto úmluvám.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní
rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále
sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby
sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na
ochranu práv dětí a dopady na životní prostředí
Nepředpokládá se hospodářský nebo finanční dosah navrhované právní úpravy ani
negativní sociální dopady, naopak se předpokládá potenciál přispět k ochraně práv dětí. Návrh
nemá dopad na životní prostředí v ČR.
7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení k ochraně soukromí a osobních údajů
Účelem navrhovaného zpracování osobních údajů je, aby orgány veřejné moci včetně
orgánů územní samosprávy předávaly ČČK ty osobní údaje, které mu pomohou při pátrání po
osobách. To vše jsou stávající zpracování osobních údajů.
Z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti zpracování osobních údajů se ve vztahu k pátrání
po nezvěstných osobách nic nemění, protože jde o formální změnu: Povinnost daná
5
mezinárodním právem se nyní zakotvuje právem národním. Posouzení rizik pro práva
a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení tedy není třeba.
8. Zhodnocení korupčních rizik a rovnosti příležitostí a postavení mužů a žen
Návrh nevytváří korupční rizika, ani nemá žádné negativní dopady ve vztahu k rovnosti
příležitostí a postavení mužů a žen a není v rozporu se zákazem diskriminace, protože
neupravuje žádné oblasti vztahů odlišně pro muže a ženy.
9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Předložený návrh nemá negativní dopad na obranu státu.
10. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava má potenciál přispět k integritě a stabilitě rodin za současného
respektování jejich rozmanitosti.
11. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádné územní dopady, včetně dopadů na územní
samosprávné celky.
12. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé
legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu
specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich
poskytování
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zásadami digitálně přívětivé legislativy.
13. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas
již v prvém čtení
Vzhledem ke skutečnosti, že jde pouze o nepatrnou změnu stávající legislativy
s nezpochybnitelným výrazným přínosem pro klienty pátrací služby a zároveň je potřeba
jejího přijetí uznávána napříč všemi poslaneckými kluby zastoupenými v Poslanecké
sněmovně, se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna s tímto návrhem vyslovila v souladu s § 90
odst. 2 jednacího řádu souhlas již v prvém čtení.
II. Zvláštní část:
Návrh jasně vymezuje pátrací službu jako jeden z úkolů Českého červeného kříže jejím
doplněním do současného demonstrativního výčtu jeho úkolů. Dále je vymezena povinnost
Policie České republiky, orgánů státní správy, obcí a krajů poskytnout Českému červenému
kříži pro činnost pátrací služby potřebné informace včetně osobních údajů.
6
Termín „Ženevské úmluvy“ použitým v návrhu je legislativní zkratkou zavedenou § 1 odst. 1
zákona a zahrnuje Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktu ve znění
dodatkových protokolů k těmto úmluvám.
Vzorem pro navrženou úpravu právní je právní úprava platná ve Slovenské republice,
když zákon č. 460/2007 Z. z., o Slovenskom Červenom kríži a ochrane znaku a názvu
Červeného kríža a o zmene a doplnení niektorých zákonov, v § 5 (nazvaném „Úlohy
Slovenského Červeného kríža“) odstavci 1 písm. i) stanoví, že „[Slovenský Červený kríž]
zabezpečuje pátraciu službu podľa Ženevských dohovorov a ich dodatkových protokolov a
príslušných medzinárodných pravidiel; pri plnení tejto úlohy sú Policajný zbor Slovenskej
republiky, orgány štátnej správy, obce a vyššie územné celky povinné poskytnúť
Slovenskému Červenému krížu pomoc a potrebné informácie.“.
V Praze dne 14. března 2025
Ing. Věra Kovářová (zástupkyně předkladatelů)
Elektronicky podepsáno
Mgr. Eva Decroix, Ph.D., MBA
Elektronicky podepsáno
Ing. Jan Bartošek
Elektronicky podepsáno
Jan Jakob
Elektronicky podepsáno
prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.
Elektronicky podepsáno
Mgr. Jiří Kobza
Elektronicky podepsáno
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek, Ph.D.
Elektronicky podepsáno
7
PLATNÉ ZNĚNÍ ČÁSTI ZÁKONA S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN
Platné znění části zákona č. 126/1992 Sb. o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o
Československém červeném kříži, ve znění nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č.
261/2000 Sb., zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 183/2017 Sb. s vyznačením
navrhovaných změn:
§ 4
Československý červený kříž má postavení a oprávnění národní společnosti podle
Ženevských úmluv a plní zejména tyto úkoly:
a) působí jako výlučně uznaná pomocná organizace vojenské zdravotnické služby;
b) působí v oblasti civilní obrany a ochrany obyvatelstva a poskytuje pomoc v případě
katastrof a jiných mimořádných událostí;
c) poskytuje zdravotnické, záchranné, sociální a další humanitární služby;
d) šíří znalost Ženevských úmluv;
e) vychovává občany k účasti na plnění zdravotnických úkolů a jeho složky úzce spolupracují
s poskytovateli zdravotních služeb;
f) zabezpečuje pátrací službu podle Ženevských úmluv a rezolucí Mezinárodních
konferencí Červeného kříže a Červeného půlměsíce; při plnění tohoto úkolu mu
Policie České republiky, ministerstva, jiné orgány veřejné moci a orgány územní
samosprávy poskytují součinnost a nezbytné informace včetně osobních údajů.