Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                II

5

II.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Cílem návrhu zákona je urychlení výstavby dopravních staveb místních komunikací I. třídy. K tomu se navrhuje novelizace přechodného ustanovení k novele zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, obsaženého v zákoně č. 465/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony tak, že bude rozšířen okruh záměrů pro které je možno opakovaně prodloužit platnost stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí o místní komunikace I. třídy.
	O vyjádření k předloženému návrhu zákona bylo požádáno Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo zdravotnictví.
	
Ministerstvo životního prostředí ve svém vyjádření z hlediska své působnosti doporučilo vládě zaujmout k předloženému návrhu zákona nesouhlasné stanovisko.
Ministerstvo ve svém vyjádření uvedlo, že další rozšiřování okruhu záměrů, pro které bude možné opakované prodlužování platnosti závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ve smyslu § 9a odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, které představuje i tento návrh, považuje za nesystémové, nežádoucí a v důsledku i škodlivé pro povolovací procesy vedené k záměrům, jichž se toto omezení dotýká.
Důvody, pro které zákon č. 465/2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 omezení možnosti opakovaného prodlužování platnosti závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí zavedl, předně rizika spojená s povolováním záměrů na základě značně zastaralých odborných studií a posudků, stále platí, přičemž ministerstvo bylo podle svého vyjádření od počátku proti jakýmkoliv výjimkám z tohoto omezení. Jedinou výjimku v tomto smyslu představovala závazná stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydaná v minulosti pro záměry nových jaderných zdrojů, čemuž odpovídala i původní podoba příslušného přechodného ustanovení, u kterých je tato výjimka věcně ospravedlnitelná, k čemuž ministerstvo odkázalo na odůvodnění příslušného pozměňovacího návrhu k zákonu č. 465/2023 Sb.
Řešení obsažené v předloženém návrhu zákona je podle závěru Ministerstva životního prostředí neakceptovatelné i z důvodu, že byť se má dotýkat konkrétních záměrů na území hlavního města Prahy, je naformulováno zcela obecně a prakticky by dopadalo na mnohonásobně širší okruh záměrů, a to bez jakéhokoliv rozumného důvodu. K tomu ministerstvo poukázalo na to, že předložený návrh zákona je z pohledu zamýšlených praktických důsledků pro hlavní město Prahu duplicitní s pozměňovacím návrhem poslanců B. Svobody a dalších ke sněmovnímu tisku č. 878 (novela zákona o ochraně přírody a krajiny), jenž obdobnou výjimku zavádí výslovně pouze „pro záměry na území hlavního města Prahy, a to konkrétně Městského okruhu, Libeňské spojky a Radlické radiály“.
Z hlediska zájmů ochrany přírody, zejména ochrany druhů, je podle ministerstva žádoucí, aby po uplynutí platnosti stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, případně po jeho prodloužení, došlo k novému řádnému posouzení, kdy se vyhodnotí, zda v průběhu této doby (až 12 let) nedošlo ke změnám podmínek v dotčeném území nebo poznatků a metod posuzování, v jejichž důsledku by záměr mohl mít dosud neposouzené významné vlivy na ochranu druhů. Místní komunikace I. třídy je navíc podle § 6 zákona o pozemních komunikacích určena převážně místní dopravě na území obce a podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je jejím vlastníkem je obec, na jejímž území se místní komunikace nachází. Předložený návrh úpravy možnosti opakovaného prodlužování platnosti stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí pro uvedený typ záměrů ministerstvo nepovažuje za smysluplný.
K legislativně technické stránce předloženého návrhu zákona ministerstvo upozornilo, že změny přechodných ustanovení dřívějších novel jsou v zásadě nežádoucí, protože způsobují značnou nepřehlednost a nepředvídatelnost právní úpravy. Předmětné přechodné ustanovení k zákonu č. 465/2023 Sb. bylo stanoveno z důvodů souvisejících s přijetím tohoto zákona. Není vhodné dodatečně rozšiřovat okruh záměrů, na které dopadá.
K důvodové zprávě k předloženému návrhu zákona ministerstvo uvedlo, že se nelze ztotožnit s tam bez dalšího uvedeným tvrzením, že předložený návrh nebude mít negativní vlivy na životní prostředí.

Ministerstvo dopravy doporučilo vládě zaujmout k předloženému návrhu neutrální stanovisko.
Ministerstvo dopravy ve svém vyjádření předeslalo, že z věcného hlediska shledává jako smysluplné doplnění předmětného přechodného ustanovení o místní komunikace I. třídy, jež jsou svým významem podobné silnicím I. třídy, které v daném přechodném ustanovení zahrnuty jsou. 
Ministerstvo nicméně dále poukázalo na důsledky legislativně technického řešení obsaženého v předloženém návrhu zákona, kdy je navrhována novelizace přechodného ustanovení zákona, který je účinný již od 1. ledna 2024. Ministerstvo poukázalo na čl. 55 odst. 5 Legislativních pravidel vlády, dle něhož se přechodná ustanovení zpravidla nenovelizují a na stabilní legislativně technickou praxi, podle které lze přechodná ustanovení výjimečně novelizovat, nejpozději však do dne nabytí jejich účinnosti. Nepřípustnost novelizace již účinného přechodného ustanovení je spjata s principem právní jistoty a předvídatelnosti práva, které požívají ústavní ochrany. 
Tuto výhradu může podle ministerstva poněkud mírnit skutečnost, že navržená změna přechodného ustanovení nebude vést k tomu, že by stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí s propadlou platností tuto platnost znovu nabylo nebo mohlo nabýt, jelikož u neplatného stanoviska již jeho platnost evidentně nelze prodlužovat. Na druhé straně však ve vztahu k záměrům místních komunikací I. třídy v souvislosti s dosavadní nemožností opakovaného prodloužení platnosti stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí již mohly být učiněny kroky a vynaloženy finanční prostředky na provedení nového posouzení vlivu záměru na životní prostředí. Stejně tak mohli na nemožnost opakovaného prodloužení platnosti stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí spoléhat vybraní adresáti právní regulace, zejména osoby soukromého práva, jejichž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví. 
Ministerstvo dopravy dále upozornilo, že dodatečné doplnění přechodného ustanovení vyvolá dvojí režim záměrů místních komunikacích I. třídy závisející na tom, zda v mezidobí, tedy od 1. ledna 2024 do účinnosti navržené změny, již to které stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí platnosti pozbylo či nikoli.

Ministerstvo pro místní rozvoj doporučilo vládě zaujmout k předloženému návrhu zákona souhlasné stanovisko a uvedlo, že zavedení možnosti prodlužování platnosti stanoviska EIA pro stavby místních komunikací I. třídy se s ohledem na jejich přípravu a následnou realizaci jeví jako žádoucí.

Ministerstvo zdravotnictví z hlediska své působnosti doporučilo vládě zaujmout k předloženému návrhu souhlasné stanovisko.
Ministerstvo nicméně vyjádřilo pochybnost, zda nezahrnutí místních komunikací I. třídy mezi záměry, pro které je možno opakovaně prodloužit platnost stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, nebylo záměrem předkladatele zákona, jehož změna se navrhuje.
Dále se Ministerstvo zdravotnictví vyjádřilo k legislativně technické stránce návrhu, když uvedlo, že pro určitost normativního textu by se jevilo jako vhodnější, aby navrhovaný novelizační bod rovněž zahrnoval odkaz na relevantní část návrhu, tj. část pátou. Dále ministerstvo konstatovalo, že novelizace přechodného ustanovení není standardním legislativně technickým postupem.
	
S ohledem na obsah shora uvedených vyjádření se doporučuje zaujmout k předloženému poslaneckému návrhu zákona neutrální stanovisko vlády.