Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                II

0

13

II.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

	Cílem návrhu zákona je podle předkladatelů zajištění účinného a co nejrychlejšího přezkumu zadávání veřejných zakázek tak, aby byl uspokojen veřejný zájem na tom, aby veřejné zakázky mohly být zadávány bez nepřiměřených průtahů. V řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se navrhuje, aby nebylo proti rozhodnutí možné podat rozklad a bylo tak možné se bránit již jen správní žalobou.
Návrh je v podstatných rysech totožný s návrhem, který vládě pod čj. OVA 777/24 předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj a vláda k němu na své schůzi dne 26. února 2025 nepřijala žádné usnesení.
O vyjádření k předloženému návrhu ústavního zákona byla požádána všechna ministerstva, ministři pro evropské záležitosti a pro vědu výzkum a inovace, Úřad vlády České republiky a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Ministerstvo pro místní rozvoj jako věcně příslušné gesční ministerstvo v oblasti zadávání veřejných zakázek doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření ministerstvo předně uvádí, že se předložený návrh až na některé úpravy v důvodové zprávě shoduje s návrhem zákona, který předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj vládě dne 17. února 2025 (čj. OVA 777/24). Ministerstvo uvádí, že se ztotožňuje s cíli předloženého návrhu zákona, avšak vzhledem k tomu, že obdobný návrh zákona na jednání vlády dne 26. února 2025 nebyl schválen a vláda k němu nepřijala žádné usnesení, je zřejmé, že posun návrhu přímo do Poslanecké sněmovny je předčasný. V tomto smyslu nelze také odhlédnout od připomínek Legislativní rady vlády k tomuto návrhu, které nerozporují cíle návrhu, ale naznačují, že k jejich efektivnímu naplnění by bylo vhodné ještě některé části návrhu upravit či přehodnotit. Ministerstvo tak považuje za vhodnější, aby takto klíčová změna byla předložena jako vládní návrh zákona. 

	Ministerstvo dopravy doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Ve svém vyjádření ministerstvo uvádí, že je předložený návrh natolik podstatného charakteru, že by měl být předložen prostřednictvím vládního návrhu zákona. Nadto ministerstvo nesouhlasí se zkrácením lhůt v § 251 odst. 5 pro jiné účastníky řízení, jelikož tito účastníci řízení často nemají možnost se s předmětem sporu a argumentací stran seznámit dříve. Na rozdíl od zadavatele totiž nejsou účastni námitkového řízení a při doručení návrhu se tak mohou s argumentací v něm uvedenou setkat úplně poprvé a jsou tak ve značné nevýhodě oproti jiným účastníkům správního řízení. Krácení jejich lhůty pro vyjádření se k návrhu považuje z tohoto důvodu za nevhodné a zároveň je toho názoru, že dosavadní lhůta pro vyjádření pro jiné účastníky řízení nezpůsobuje žádné výrazné průtahy ve správním řízení. Ministerstvo dále nesouhlasí se zavedením institutu předběžného právního názoru (§ 256b – 256c) a s tím spojeného ústního jednání. Ústní jednání považuje za neúčelné a výrazně znevýhodňující menší dodavatele (ale koneckonců i zadavatele), kteří si nemohou dovolit nákladné právní zastoupení. Ústní jednání je rovněž značně nehospodárné, neboť přináší další náklady na právní či odborné zastoupení (na úřadech je často nedostatečná kapacita zaměstnanců). Přidaná hodnota ústního jednání je sporná, jelikož bude zcela vycházet z listinných podkladů předložených Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tj. těch podkladů, na jejichž základě je v současnosti schopen rozhodnout i bez ústního jednání. Ústní jednání může v konečném důsledku vést spíše ke zvýšení nákladů na právní zastoupení účastníků a zvýšení administrativní zátěže Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s tím, že přidaná hodnota takového jednání bude odpovídat spíše „ústní prezentaci“ důkazů.
	Ministerstvo také nesouhlasí se zrušením řádného opravného prostředku proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a zavedení jednoinstančního řízení. Na případné pochybení či nesrovnalosti již žádný z účastníků řízení nebude moci reagovat prostřednictvím řádných opravných prostředků a domoci se tak rychlé a efektivní nápravy pochybení či nesrovnalosti v rozhodnutí ve věci samé. Účastníkovi řízení je novelou ponechána pouze jediná možnost obrany proti takovému rozhodnutí, a to žaloba ke správnímu soudu. Ministerstvo dopravy dále upozorňuje, že dle dostupných statistik dochází nezřídka prostřednictvím rozkladu ke zrušení rozhodnutí I. stupně. Jedná se tedy o významný opravný prostředek, prostřednictvím kterého lze rychle zhojit případné pochybení, tudíž zavedení jednoinstančního řízení naopak může způsobovat průtahy ve veřejných zakázkách. Navrhované zavedení kolektivního jednostupňového rozhodovaní namísto opravného prostředku (rozkladu) podle ministerstva neznamená, že se stanovená komise nemůže dopustit pochybení v rozhodnutí. Důsledkem navržené změny tedy může být zhoršení prostředků ochrany práv účastníků řízení a prodloužení délky zadávacích řízení.

	Ministerstvo financí doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Ministerstvo ve svém vyjádření předně uvádí, že se jedná o identický návrh jako návrh zákona předložený Ministerstvem pro místní rozvoj, č.j. OVA 777/24, který vláda na svém jednání dne 26. února 2025 nepodpořila. Při přípravě materiálu Ministerstvo pro místní rozvoj nespolupracovalo s klíčovými aktéry přezkumu veřejných zakázek, ať již s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nebo resortem Ministerstva spravedlnosti. Výsledkem je koncepce, která nepřináší garanci urychlení přezkumu, jež měla být hlavním důvodem reformy. Návrh zákona by vedl spíše k nejistotě a problémům nejen institucí podílejících se na přezkumu, ale i samotných zadavatelů veřejných zakázek. Zavedení jednostupňového rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže znamená podle ministerstva riziko přenesení agendy druhého stupně na správní soudy. Materiál zároveň postrádá finanční vyčíslení výdajů v případě potřeby personálního navýšení správního úseku Krajského soudu v Brně.
	Ministerstvo financí dále uvádí, že nesouhlasí se stanovením lhůt pro rozhodování soudů ve správním soudnictví bez odpovídající analýzy dopadů navrhovaného řešení. Podle návrhu zákona zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem ve lhůtě 60 dnů ode dne zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, přičemž po uplynutí této lhůty není vyloučeno nařízení předběžného opatření ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Nejen u strategických veřejných zakázek s rozsáhlou dokumentací a zapojením zahraničních dodavatelů tak nadále není zajištěno zrychlení postupu při přezkumu zadávání veřejných zakázek. Nadto se navrhovaná lhůta 60 dnů pro rozhodnutí soudu o žalobě v případě nařízení předběžného opatření jeví jako nereálná a mohla by ohrozit kvalitu a důvěryhodnost soudního přezkumu.
	Náklady na přijetí reformy nejsou podle ministerstva odpovídajícím způsobem řešeny, přičemž koncepce rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (komise složené ze zaměstnanců Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jmenovaných jeho předsedou) představuje výrazné riziko korupce i nejednotné rozhodovací praxe. Změnou pravidel dokazování, kdy má Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vycházet primárně z důkazů poskytnutých účastníky řízení, může vést ke stavu, kdy výsledek řízení bude záležet výhradně na šikovnosti stran, popř. jejich právních zástupců.
	Navrhovaný způsob výběru předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže formou výběrového řízení a posouzení kandidátů hodnotící komisí, která má přebírat odpovědnost vlády za výběr vhodné osoby, považuje ministerstvo za nekoncepční a výrazně odlišný od jiných ústředních orgánů státní správy.
	Navrhovaná právní úprava představuje podle ministerstva v kontextu nedomyšlené realizace výrazné riziko paralýzy přezkumu a obecně i zadávání veřejných zakázek v České republice. Ministerstvo by tak považovalo za nezodpovědné přijetí materiálu podpořit.

	Ministerstvo kultury doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Ve svém vyjádření ministerstvo uvádí, že vzhledem k navrženým zásadním změnám při přezkumu veřejných zakázek Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže by bylo vhodnější řešení než poslanecký návrh, aby novela byla po vypořádání zásadních připomínek předložena jako vládní návrh zákona.

	Ministerstvo obrany doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko.

	Ministerstvo práce a sociálních věcí doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ministerstvo dále uvádí, že se ztotožňuje s hlavním deklarovaným cílem návrhu, kterým je dle důvodové zprávy „zvýšení předvídatelnosti ve fázi přezkumu veřejných zakázek na návrh dodavatelů před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a efektivní zkrácení této fáze.“ Průtahy zadávacích řízení veřejných zakázek z důvodu přezkumu před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže komplikují plánování veřejných investic, zejména v kontextu plnění zákonných lhůt, časové návaznosti věcně provázaných investic či celkově přílišné délky administrativních procesů, které snižují schopnost vlády plnit cíle programového prohlášení. Současně však Ministerstvo práce a sociálních věcí vznáší pochybnosti, zda navrhované změny vždy povedou k deklarovaným cílům. Je nutné provést hlubší analýzu problematiky a debatu nad jejími možnými dopady. Navrhovaná právní úprava je podle ministerstva místy neurčitá a je tedy nutné ji upřesnit. Konkrétně je třeba například vyjasnit účel a následky ústního projednání předběžného právního názoru, postavení místopředsedů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a jejich vztah k předsedovi. Ne zcela jasný je i rozsah povinností Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve vztahu k dokazování, kdy mají být podle předkladatelů v řízeních na návrh oslabena zásada vyšetřovací a zásada materiální pravdy.

	Ministerstvo průmyslu a obchodu doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona souhlasné stanovisko.

	Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko a současně uvádí, že se v prvé řadě neztotožňuje s navrhovaným zavedením jednoinstančního přezkumu v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaných na návrh. 
Předkládaný návrh předpokládá zrychlení přezkumného řízení v důsledku nahrazení stávajícího dvojinstančního řízení řízením jednoinstančním, přičemž zároveň dovozuje, že kolektivní způsob rozhodování zajistí větší akceptovatelnost rozhodnutí ze strany účastníků řízení. V této souvislosti je však podle ministerstva třeba upozornit, že neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že ke zkrácení řízení skutečně dojde, když návrh, mimo jiné, nezohledňuje procesní specifika kolektivního rozhodování. Zrušení dvojinstančního řízení, kdy ve druhém stupni rozhodoval jeden orgán, při současném předpokladu existence více komisí, jež budou v řízeních rozhodovat, zároveň může vést k nejednotnému rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Výše uvedené tak ve svém důsledku povede ke zvýšení nápadu na místně příslušný správní soud, tj. Krajský soud v Brně, který, mimo jiné, bude nově na místo předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sjednocovat jeho praxi v řízeních o přezkumu úkonů zadavatele. Návrh přitom, jak upozorňuje ministerstvo, toto riziko blíže neanalyzuje, když pouze obecně předpokládá, že zvýšení nápadu bude zabráněno navýšením soudního poplatku a změnou ve výpočtu výše kauce, kterou má žalobce u soudu skládat. Uvedená opatření však nelze považovat za natolik dostatečná, aby zabránila podávání účelových žalob, případně žalob podávaných v důsledku odlišné rozhodovací praxe jednotlivých komisí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. S uvedenou změnou tak podle Ministerstva spravedlnosti nelze souhlasit, jelikož zrychlení rozhodování o veřejných zakázkách Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže není možné docílit za cenu přesunutí odpovědnosti za sjednocování rozhodovací praxe na Krajský soud v Brně a citelného zvýšení jeho nápadu.
	Ve vztahu k navrhovaným změnám soudního přezkumu rozhodnutí o přezkoumání úkonů zadavatele dále ministerstvo konstatuje, že za žádoucí nelze považovat ani navrhované stanovení pořádkové lhůty 60 dnů v případě řízení o žalobě proti rozhodnutí o přezkoumání úkonů zadavatele, pokud bylo v řízení nařízeno předběžné opatření. Stanovení lhůt pro rozhodování správních soudů nad rámec § 56 odst. 3 soudního řádu správního, resp. nad rámec co do závažnosti obdobných případů, kdy dochází k zásadnímu zásahu do základních práv jedince, není vhodné a ani žádoucí. V daném případě tuto výhradu dále umocňuje skutečnost, že by ke zkrácení lhůty došlo v oblasti, ve které lze z výše uvedených důvodů předpokládat zvýšení nápadu na správní soudnictví, a to výlučně na Krajský soud v Brně. Návrh přitom spojuje stanovení lhůty s nařízením předběžného opatření. O stanovení lhůty pro rozhodnutí soudu by tak ve svém důsledku rozhodoval sám soud (soudní senát). Tuto konstrukci lze považovat za zcela nevhodnou, jelikož při posuzování důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření má soud zvažovat zákonné požadavky (v tomto případě podle § 272b odst. 6 zákona o zadávání veřejných zakázek), a nikoliv skutečnost, zda je schopen dostát lhůtě pro vydání meritorního rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené tak lze mít za to, že by snaha o urychlení soudního rozhodování mohla citelným způsobem narušit efektivitu a integritu soudní ochrany.
	Především z hlediska systémové vhodnosti lze mít podle ministerstva značné pochybnosti rovněž o zavedení nového zákonného institutu místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro veřejné zakázky, který by měl být jmenován vládou na základě výběrového řízení. Tento místopředseda by přitom měl mít rozhodující roli v oblasti veřejných zakázek, jelikož návrh předpokládá, že některé pravomoci v této oblasti bude moci předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vykonávat pouze na návrh místopředsedy. Uvedená koncepce je v rozporu s principem monokratického řízení, z něhož zákon č. 273/1996 Sb. jinak vychází. Není přitom zřejmé, z jakého důvodu by ke zlepšení fungování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nepostačovaly dílčí změny úpravy požadavků na jeho předsedu.
	Ve vztahu k navrhované úpravě průběhu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pak Ministerstvo spravedlnosti upozorňuje na nevhodné omezení pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vyžádat si odborné vyjádření nebo znalecký posudek pouze „ve zvlášť složitých případech, vyžadujících zvláštního posouzení“. Podle § 56 správního řádu správní orgán usnesením ustanoví znalce v případě, že rozhodnutí závisí „na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají“. Citované ustanovení tak vychází ze správného předpokladu, že znalecký posudek, podobně jako odborné vyjádření, slouží k posouzení skutečností, jež jsou mimo odborné znalosti úředních osob. Předložený návrh však tuto možnost omezuje na zvlášť složité případy, tj. předpokládá, že úřední osoby, členové komise Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, budou mít v jednoduchých případech specifické odborné znalosti, jež však nejsou pro jejich pravidelnou či obvyklou činnost vyžadovány. Návrh tak je možné z hlediska obvyklé úpravy důvodů pro ustavení znalců považovat za nekoncepční, přičemž může v praxi působit aplikační potíže, když není jasné, kdo bude specifické odborné otázky posuzovat v tzv. jednoduchých případech. Návrh přitom zároveň nevhodně staví odborná stanoviska na stejnou úroveň jako znalecké posudky, navzdory skutečnosti, že se odborná stanoviska, resp. odborná vyjádření, obvykle používají pro posouzení skutkově jednodušších odborných otázek (§ 127 odst. 1 o.s.ř. a § 105 tr.ř.).
	Konečně se ministerstvo ve svém vyjádření neztotožňuje ani s návrhem, aby Poslanecká sněmovna s předloženým návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Odůvodnění tohoto návrhu obsažené v důvodové zprávě pouze obecně odkazuje na zájem na zrychlení a zefektivnění procesu zadávání veřejných zakázek, aniž by zároveň uvádělo konkrétnější důvody pro vyslovení souhlasu s návrhem již v prvém čtení, jež by přitom mělo být výjimkou ze standardního legislativního postupu. I s ohledem na výsledky projednávání obsahově totožného návrhu zákona, k němuž vláda na svém jednání dne 26. února 2025 nepřijala usnesení, lze mít za to, že navrhované řešení není konsensuálně přijímáno ani z odborného, ani z politického hlediska, pročež není vhodné, aby Poslanecká sněmovna s návrhem vyslovila souhlas již v prvém čtení, tj. bez obsáhlejší diskuze k tomuto návrhu. 

	Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření neuvádí žádné výhrady a připomínky k předloženému návrhu a za stěžejní doporučuje považovat stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj.

	Ministerstvo vnitra k návrhu zákona doporučuje zaujmout souhlasné stanovisko vlády. Ve svém vyjádření uvádí, že s ohledem na stejnou právní úpravu, již projednané připomínky a následné úpravy vládního návrhu preferuje přednostní projednání novely předložené Ministerstvem pro místní rozvoj. K nyní předloženému návrhu zákona však zaujímá pozitivní postoj. Za stěžejní pro formulaci stanoviska vlády však považuje především postoj Ministerstva pro místní rozvoj, do jehož gesce daná problematika náleží.

	Ministerstvo zahraničních věcí doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Ve svém vyjádření uvádí, že předložený návrh zcela zásadním způsobem mění podstatu přezkumného řízení v oblasti veřejných zakázek, zasahuje do transpozice směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce a shodně jako předchozí upravený vládní návrh stále obsahuje elementy, které přezkum sice zrychlují, ale zároveň komplikují obranu subjektů dotčených rozhodnutími veřejných zadavatelů. Předložený návrh přináší koncepční změnu, která by podle ministerstva měla být s ohledem na předpokládané dopady projednána jako vládní návrh a projít řádnými konzultačními procesy v rámci standardního mezirezortního připomínkového řízení. Ministerstvo zahraničních věcí zároveň považuje za žádoucí, aby v takto předloženém návrhu byla již zapracována doporučení Legislativní rady vlády, obsažená v jejím stanovisku z 21. února 2025 k upravenému vládnímu návrhu zákona.

	Ministerstvo zdravotnictví doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření neuvádí žádné výhrady a připomínky k předloženému návrhu a za stěžejní doporučuje považovat stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

	Ministerstvo zemědělství doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Ve svém vyjádření předně uvádí, že přezkum zadávání veřejných zakázek je třeba zefektivnit, není si však jisto, zda by uvedený návrh v konečném důsledku ke zkrácení a větší efektivitě přezkumného řízení vedl.
	Ministerstvo dále upozorňuje, že původní návrh zpracovaný Ministerstvem pro místní rozvoj byl dvakrát přepracován, zejména byla vypuštěna ustanovení týkající se zřízení nového orgánu Úřadu, a to Rady pro veřejné zakázky, s tím, že o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele mají rozhodovat komise Úřadu složené z předsedy a nejméně dvou členů. Uvedený přepracovaný návrh je pak podle ministerstva nyní předkládán poslanci bez řádného meziresortního připomínkového řízení, navíc ani nezohledňuje připomínky uvedené k původnímu přepracovanému návrhu ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády a jeho přílohách ze dne 21. února 2025. S ohledem na závažnost navrhovaných změn by měl být návrh projednán v řádném legislativním procesu a nikoli jako poslanecký návrh.
	Za problematickou považuje Ministerstvo zemědělství úpravu předběžných opatření, kdy není zcela jasné, jak bude posuzováno, jaký veřejný zájem převažuje u rozhodnutí o předběžném opatření, kdo ze stran sporu ponese důkazní břemeno a zda bude mít Úřad pro ochranu hospodářské soutěže povinnost zajistit si od stran dostatek podkladů pro rozhodnutí.
	Navrhované vyloučení opravných prostředků podle správního řádu a přímý přezkum prvoinstančního rozhodnutí Úřadu nemusí pak nemusí podle ministerstva vždy představovat zrychlení celého přezkumného procesu. V některých případech by v rámci rozkladu mohlo dojít k opravě vad původního rozhodnutí a soudní přezkum správních rozhodnutí založený na kasačním principu může vést pouze ke zrušení původního rozhodnutí před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a k nutnosti vést další řízení a vydat další rozhodnutí.
	Ustanovení komisí v navrhované podobě může podle ministerstva také vyvolat otázku, zda rozhoduje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže či komise, a tedy i otázku, vůči komu mají být podávány opravné prostředky. Nelze vyloučit, že bude dovozováno, že správním orgánem jsou při navržené právní konstrukci právě komise, nikoliv samotný Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, neboť komise mají mít pravomoc rozhodovat v přezkumných řízeních, ačkoli z odůvodnění poslaneckého návrhu to nevyplývá. Jelikož návrh nijak neřeší pravomoc předsedy a místopředsedů Úřadu dávat státním zaměstnancům coby členům komise příkazy k výkonu služby, je také otázkou, zda není popřen smysl zřízení komisí, které by měly postupovat nezávisle a řídit se pouze právními předpisy.

	Ministerstvo životního prostředí doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření neuvádí žádné výhrady a připomínky k předloženému návrhu a za stěžejní doporučuje považovat stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj.

	Ministr pro evropské záležitosti doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona souhlasné stanovisko. Ve svém vyjádření uvádí, že podporuje potřebu reformy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a předložený návrh vychází ze základů, které vláda na svém jednání projednávala.

	Ministr pro vědu výzkum a inovace se ve stanoveném termínu k návrhu zákona nevyjádřil. 

	Úřad vlády České republiky – vedoucí Úřadu vlády ČR doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Ve svém vyjádření uvádí, že takto zásadní a hluboká strukturální změna v rámci fungování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže by měla být předkládána v rámci široké shody napříč členy vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci, jejíž součásti jsou i jiné ústřední orgány státní správy. Předkládání návrhu strukturální změny ústředního orgánu státní správy cestou poslanecké iniciativy čtyř poslanců s návrhem projednat návrh již v prvním čtení se nezdá být v této situaci přiměřené.

	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Ve svém obsáhlém vyjádření předně uvádí, že je předkládaný návrh zákona v podstatných rysech totožný s návrhem, který vládě pod čj. OVA 777/24 předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj a vláda k němu na své schůzi dne 26. února 2025 nepřijala žádné usnesení. 
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže s předloženou podobou návrhu zákona zásadně nesouhlasí, stejně tak jako zásadně nesouhlasil s návrhem Ministerstva pro místní rozvoj, z něhož tento poslanecký návrh zákona vychází. Zásadní změnu rozhodování nelze podle úřadu realizovat cestou poslaneckého návrhu zákona, bez shody na úrovni vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci, a dokonce ani bez širší politické shody napříč politickým spektrem. Důvodem je, že jde o ryze odbornou problematiku. Bez široké diskuse s odbornou veřejností a bez toho, aniž by byly řádně vyslyšeny, projednány a vypořádány všechny protinávrhy a protiargumenty opakovaně vznášené úřadem a dalšími připomínkovými místy nelze takto rozsáhlé a systémové změny úspěšně a efektivně realizovat. Za této situace je třeba návrh na projednání předloženého návrhu zákona a jeho schválení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR již v prvním čtení ve smyslu § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, označit za nezodpovědný a je třeba jej zásadně odmítnout.
	Poslanecký návrh zákona podle úřadu neřeší podstatné problémy veřejného zadávání v České republice a má spíše vytvořit falešný dojem, že jediným problémem veřejného zadávání je rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a nikoli například problematické postupy zadavatelů. Návrh tedy řeší pouze následek a nikoli příčinu problémů. Předkladatelé tak přicházejí s návrhem, který vypadá na první pohled a bez hlubší znalosti věci jako rádoby velmi efektní, razantní a jednoduché řešení. Skutečností však je, že nejde o řešení, které by bylo efektivní, neboť nemá potenciál zásadně zlepšit kulturu veřejného zadávání v České republice ani rychlost přezkumu veřejných zakázek.
	Předložení návrhu zákona předcházela podle úřadu věcně nesprávná analýza problémů veřejného zadávání v ČR, která z velké části vychází z jednostranných a zjednodušených zjištění a závěrů nevládních organizací (Transparency International, Rekonstrukce státu, Oživení), které však nepopisují skutečné problémy českého veřejného zadávání, ale pouze odvádí pozornost od jiných podstatnějších problémů v této oblasti, na které úřad dlouhodobě poukazuje.
	Předloženým návrhem zákona se dozor nad zadáváním veřejných zakázek navrhuje téměř zcela vyjmout ze standardní struktury správního rozhodování, ačkoli se nadále bude jednat o správní řízení vedené správním úřadem. Dvojinstančnost ve správním řízení je podle úřadu standardem českého práva, obecně přijímanou cestou k nápravě a odstranění vad, které se mohou v řízení před správním orgánem prvního stupně (zvláště v tak složité a extrémně různorodé materii, jakou veřejné zakázky představují) objevit. Předkládané argumenty pro zrychlení přezkumu v oblasti veřejných zakázek nezohledňují možné negativní důsledky v podobě snížené důvěry účastníků řízení v ochranu jejich práv před správním orgánem. V současné době končí většina sporů u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s právní mocí rozhodnutí, kdy lze předpokládat, že účastníci řízení akceptovali názor Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže právě z důvodu, že byla dána možnost, aby prošel dvěma instancemi. Při jednoinstančním rozhodování lze naopak předpokládat potřebu účastníků řízení nechat prověřit názor Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže další instancí (nově tedy soudem). V tomto ohledu lze tedy považovat za vhodnější variantu ponechání druhé instance, s ohledem na tlak na rychlost rozhodování, např. při zavedení apelačního principu. Zůstala by tak zachována všechna pozitiva, která dvojinstanční režim přezkumu přirozeně přináší, a zároveň by došlo k eliminaci vracení rozhodnutí do prvního stupně. Meziinstančnímu „ping-pongu“ by se tak dalo podle úřadu zamezit méně razantním zásahem právě v podobě zavedení apelace, což by přineslo i požadované zkrácení lhůt přezkumu. Není současně žádného rozumného důvodu, aby počet instancí v rámci jednoho správního orgánu v rámci výkonu různých působností byl odlišný (např. i oblast ochrany hospodářské soutěže a zneužití významné tržní síly může mít zásadní dopad na občany České republiky). Dvojinstančnost i v těchto oblastech plní stejnou funkci, tj. nápravu a odstranění vad, které se mohou vyskytnout v řízení před správním orgánem prvního stupně. Pokud má být tímto důvodem pouze zrychlení dozoru/přezkumu, pak by podle úřadu bylo logicky očekávatelné, že tento aspekt by byl žádoucí ve všech oblastech správního rozhodování, a tudíž by naopak jednoinstančnost byla preferovanou a standardní variantou pro rozhodování ve správních záležitostech. Pokud však tomu tak není, je zřejmé, že rychlost rozhodování není v žádné z těchto oblastí dominantním prvkem, který má určovat nastavení způsobu rozhodování. Naopak lze dovodit, že možnost opravy prvostupňového rozhodnutí v rámci správního orgánu je považována za esenciální hodnotu, která má být účastníkům řízení zachována. V případě pouze jednoinstančního správního řízení lze taktéž očekávat, že žalobci budou žádat o nařízení předběžného opatření u soudu a soudy jim ve většině případů vyhoví, pokud nebude již uzavřena smlouva. Důvodem je potřeba soudu zajistit, že jeho rozhodnutí bude mít faktický dopad do zadávacího řízení, kdy se stane de facto druhou instancí. Reálné zdržení zadavatele v uzavření smlouvy tak bude v těchto situacích s největší pravděpodobností stejné jako nyní, jelikož blokace pro uzavření smlouvy bude v případě vydání předběžného opatření soudem trvat až do rozhodnutí v dané věci. Současně je návrhem (z nejasných důvodů) zachován princip, kdy soud nemusí rozhodovat na základě apelačního principu, tudíž věc bude vrácena v případě zjištění nezákonnosti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zpět a kritizovaný „ping-pong“ se tak přesune z druhého stupně Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na soud.
	Úřad ve svém vyjádření dále upozorňuje, že české státní správě je nepochybně vlastní monokratické rozhodování (podpis rozhodnutí jednou osobou, která za jeho obsah rovněž nese plnou odpovědnost). Jde o standardní řešení zajišťující mj. jednotnost rozhodovací praxe. Předvídatelnost rozhodnutí bude zavedením kolektivního rozhodování naopak oslabena. Jde o logický důsledek toho, že ve věci již nerozhoduje v konečném důsledku jedna osoba (místopředseda, resp. v II. stupni předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže), ale různí lidé seskupení do několika komisí, jejichž názory se mohou lišit. Nelze přitom opomíjet, že rozhodování v oblasti přezkumu jednání zadavatelů je z povahy věci založeno na subsumpci skutkových okolností pod poměrně velmi obecně formulované právní normy plné neurčitých právních pojmů, což riziko inkonzistence rozhodovací praxe latentně zvyšuje.
	Rozhodování v rámci přezkumu jednání zadavatelů při zadávání veřejných zakázek je podle úřadu odbornou činností, kdy již dnes platí, že klíčoví zaměstnanci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže diskutují o aktuálních trendech v oblasti veřejného nákupu nejen mezi sebou, ale především na nejrůznějších fórech i s odbornou veřejností. Jejich odbornost a kompetence není v odborných kruzích nijak zpochybňována. Kolektivní způsob rozhodování do této praxe tedy nemůže podle úřadu kvalitativně přinést nic nového. Dále není zřejmé, jak si předkladatelé poslaneckého návrhu zákona představují praktické fungování daného modelu. Předpokládají, že v zásadě o každém případu se bude do 20 pracovních dnů od počátku běhu lhůty pro vydání rozhodnutí konat ústní jednání, na kterém bude věc detailně probrána a komise sdělí svůj předběžný právní názor. Příprava komise na takové jednání bude v praxi obnášet seznámení se se spoustou dokumentů a informací (námitky, rozhodnutí o nich, návrh, vyjádření zadavatele, dokumentace o zadávacím řízení atd.), často v rozsahu stovek až tisíců stran dokumentů. Řádná příprava na ústní jednání (seznámení se s podklady do takové míry detailu, aby bylo možno formulovat předběžný právní názor a vést jednání v souladu se zásadou přímosti), samotné ústní jednání a následná participace na tvorbě rozhodnutí je činností násobně náročnější. Optikou čísel roku 2025 (kdy v průběhu března a dubna Úřad pro ochranu hospodářské soutěže obdržel 51 návrhů), by takový model např. znamenal, že by bylo vedeno ve lhůtě 20 pracovních dnů postupně 51 ústních jednání, a přitom se současně muselo v jednotlivých komisích pracovat na ukončení případů z předchozího období, tj. zpracovávat rozhodnutí a zajistit jejich vydání. To je však v počtu 3 komisí (případně i 4 komisí), jak bylo v minulosti při prvním předložení návrhu reformy ze strany Ministerstva pro místní rozvoj prezentováno, podle úřadu zcela nerealistické. 
Ve vztahu k návrhu na zavedení kolektivního rozhodování zůstávají nevyjasněny role místopředsedy pro veřejné zakázky a předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kteří nesou odpovědnost za jeho rozhodování, a to i vůči členům komisí. Návrh totiž zavádí systém, který je v oblasti rozhodování oproti stávajícímu stavu mnohem méně transparentní a odolný proti zákulisním tlakům. Zatímco nyní v I. stupni rozhoduje místopředseda, který může být odvolán jen ze zákonem stanovených podmínek a který je odměňován jako představitel státní moci podle jiné právní úpravy, nově by to měli být státní zaměstnanci, jejichž plat je výrazně nižší než plat místopředsedy a jejichž platové podmínky reálně určuje předseda a místopředseda Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ve vztahu k návrhu na zavedení kolektivního rozhodování zůstává podle úřadu nevyjasněno, kdo by byl orgánem veřejné moci, který by vydal rozhodnutí, zda by to byl stále ještě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže anebo komise. To má dopad na to, kdo by pak měl být žalován před soudem v rámci správního soudnictví (otázka pasivní legitimace).
	V neposlední řádě úřad uvádí, že způsob pojetí vedení správního řízení (zejména ve fázi dokazování) je značně nejasný. Nevyjasněnost a nejednoznačnost vedení řízení je vysoce problematickým aspektem a předkladatel by o něm měl mít jasno a měl by být schopen jednoznačně způsob vedení řízení popsat. Nejasnosti ohledně způsobu vedení řízení mohou mít značně negativní důsledky pro všechny zainteresované subjekty, a to ať již jde o samotný dozorový orgán či účastníky řízení. Primárně by mělo být zanalyzováno a vysvětleno, zda lze vůbec očekávat na základě navrhované právní úpravy reálné změny v průběhu vedení správního řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, či zda dochází k zásadním změnám v povaze vedeného správního řízení. Poslanecký návrh zákona neřeší uspokojivě potřebu zjišťování skutečného stavu věci ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – nejsou jednoznačně definovány nároky z pohledu dokazování a vytváří se tak nebezpečný experiment, u něhož není zřejmé, jaký by byl přístup soudů. Důsledkem tohoto typu rozhodování (pakliže lze v předloženém návrhu shledávat určitý posun a potlačení zásady materiální pravdy) by podle úřadu byla zásadní eliminace možnosti využití rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro metodickou činnost z hlediska aplikace best practice, jelikož meritem rozhodování bude otázka průkaznosti důkazů účastníků řízení, což minimalizuje možnost jakéhokoliv zobecnění pro další postupy při zadávání veřejných zakázek. Ostatně i v souvislosti s výkonem samotného dozoru je sporné, zda by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže mohl využít znalosti a informace získané z jiných správních řízení, či nikoliv. V kontextu navrhovaného pojetí řízení – většího zatížení stran sporu – je pak očekávatelný i další důsledek, a to, že by mohlo začít docházet k „souboji“ advokátních kanceláří, resp. právních zástupců stran, kde již nepůjde o rozřešení sporu, nýbrž o jeho eskalaci, čehož nechtěným důsledkem by nutně muselo být zvýšení nákladů účastníků řízení na zastoupení před úřadem. Dalším skrytým negativem navrženého přístupu je podle úřadu skutečnost, že v kombinaci s koncentrací a nově stanovenými lhůtami pro účastníky řízení je reálné, že strany sporu by nebyly schopny prokázat i skutečnosti, které objektivně svědčí v jejich prospěch. To dopadá ve stejné míře jak na navrhovatele (dodavatele), tak i zadavatele. Je téměř jisté, že v krátkých lhůtách by strany sporu nebyly schopny předložit relevantní důkazy, a není tedy zcela zřejmé, zda tak zadavatelé v těchto situacích nebudou ztrácet spory z formálních důvodů.

Předložený poslanecký návrh zákona je v rámci normativního textu prakticky totožný s návrhem, který vládě přeložilo Ministerstvo pro místní rozvoj – čj. OVA 777/24. Vláda ministerstvem předložený návrh zákona začala projednávat na své schůze dne 26. února 2025 a projednávání návrhu zákona přerušila. I stanovisko předsedy Legislativní rady vlády k návrhu zákona předloženému Ministerstvem pro místní rozvoj obsahuje řadu připomínek, které by bylo žádoucí v průběhu dalšího legislativního procesu přinejmenším důkladně zvážit a zohlednit. Proto se jeví jako žádoucí pokračovat v přípravě a úpravách návrhu zákona předloženého Ministerstvem pro místní rozvoj a k předloženému poslaneckému návrhu zákona zaujmout nesouhlasné stanovisko, a to i s ohledem na návrh předkládající skupiny poslanců, aby s návrhem vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas již v prvém čtení, neboť by tak jen obtížně mohlo dojít k nalezení potřebného konsenzu, který je pro přípravu takto zásadního právního předpisu v oblasti zadávání veřejných zakázek nezbytný.


S ohledem na závěrečná doporučení jednotlivých oslovených ministerstev a úřadů se vládě doporučuje zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko.