Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDGQC3VXQ najdete zde
VII.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností
Mezirezortní připomínkové řízení proběhlo ve dnech 16. května – 13. června 2025
Připomínky uplatnilo celkem 35 připomínkových míst.
Celkem 249 připomínek.
Resort
Připomínky
Vypořádání
Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Odstranění požadavků
Cíl: Odstranit požadavky na vzdělání a praxi manažerů kybernetické bezpečnosti, totéž v případě auditorů a architektů KB, a to včetně přílohy č. 5.
Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že počet regulovaných osob v režimu vyšších povinností bude oproti současnému stavu několikanásobně vyšší, vznikne akutní potřeba velkého množství manažerů kybernetické bezpečnosti. Tito odborníci budou potřební prakticky okamžitě, neboť budou muset nastavit pravidla kybernetické bezpečnosti u tisíců nově regulovaných subjektů.
Zatímco NÚKIB odhaduje počet dotčených subjektů na přibližně 1 500, domníváme se, že tento počet bude výrazně vyšší. Do režimu vyšších povinností mohou totiž nově spadat také holdingy menších a středních podniků, které naplní kritéria obratu a počtu zaměstnanců souhrnně. Takové údaje přitom nelze z veřejných zdrojů spolehlivě ověřit a lze předpokládat, že takových subjektů budou ve výsledku stovky.
Regulace v režimu vyšších povinností se tak může vztahovat i na řadu malých a středních podniků, které jsou součástí širší podnikové struktury.
Rozumíme požadavku úřadu, aby subjekty v režimu vyšších povinností měly ve svých řadách zkušené odborníky. Nicméně v rozsahu, v jakém je nový zákon vyžaduje, tito specialisté reálně na trhu práce neexistují. Čím více formálních požadavků bude na tyto role kladeno přímo ve vyhlášce, tím větší riziko vzniká, že především střední podniky, velké podniky, pro něž je regulovaná služba jen okrajovou činností, nebo holdingy složené z menších firem nebudou schopny tyto odborníky vůbec zajistit.
Je zřejmé, že motivací většiny subjektů bude obsazení těchto pozic kvalifikovanými lidmi – ať už interně, nebo formou outsourcingu od specializovaných firem s doložitelnou praxí. Riziko však spočívá v tom, že v okamžiku účinnosti zákona vznikne extrémní tlak na trh práce, kdy budou všechny regulované subjekty najednou poptávat stejný typ kvalifikace. Tato situace je vysoce pravděpodobná, a přesto nebyla v rámci RIA adekvátně zohledněna, ačkoliv na to opakovaně upozorňovala řada připomínkových míst.
Za této situace považujeme za naprosto nezbytné zmírnit formální požadavky na tyto role ve vyhlášce, aby vůbec bylo možné požadavky zákona naplnit v praxi.
Neakceptováno.
Nelze snižovat požadavky na odbornost osob, které zastávají bezpečnostní role. Jednalo by se o snížení bezpečnostních požadavků, které již v současnosti požaduje vyhláška č. 82/2018 Sb. a jejíž snížením by mohlo dojít k situacím, kdy nezkušené a nedostatečně vyškolené osoby by zastávaly klíčové role v zavádění bezpečnostních opatřeních, což zejména u organizací, které budou ve vyšším režimu (např. současné povinné osoby s kritickou informační infrastrukturou) by představovalo značné bezpečnostní riziko. Rovněž tyto požadavky na odbornost plynou kromě běžných standardů zejména také z evropské směrnice NIS2 i jiných evropských předpisů, které explicitně požadují, aby osoby zastávající bezpečnostní role měly patřičnou odbornost pro plnění svých funkcí.
Protiopatření podle § 20 zákona
Cíl: Protiopatření podle § 20 odst. 1 a) a c) zákona
Odůvodnění: Z povahy samotného nástroje „Varování“ a také na základě jeho názvu je zřejmé, že nemá sloužit jako povinný vstup do hodnocení rizik. Důvodová zpráva k zákonu jasně uvádí, že Varování není transpozičním nástrojem podle směrnice NIS2 – tuto funkci plní pouze Výstraha a Reaktivní protiopatření.
Zavedení povinnosti pro všechny subjekty v režimu vyšších povinností, aby Varování zohledňovaly ve svém hodnocení rizik, tak představuje gold plating – tj. nadbytečné rozšíření povinností nad rámec požadavků evropské legislativy. Tato povinnost by proto měla být z návrhu zcela vypuštěna.
Je nutné zdůraznit, že úřad již podle návrhu zákona získává nové a významné pravomoci nad rámec směrnice NIS2 v rámci Mechanismu prověřování bezpečnosti dodavatelského řetězce. V jeho rámci může být Varování využito jako jedno z opatření obecné povahy, určené poskytovatelům strategicky významných služeb. Tento mechanismus považujeme za dostatečný a proporcionální k dosažení cíle, aniž by bylo nutné plošně zatěžovat všechny regulované subjekty další povinností.
Neakceptováno.
Účelem varování podle § 22 zákona je oficiální zveřejnění informací o bezpečnostní hrozbě nebo zranitelnosti a jedná se o preventivní informování poskytovatelů regulovaných služeb (a případně i veřejnosti) o závažnosti konkrétní hrozby či zranitelnosti. Cílem vydaného varování je tedy upozornit na existenci hrozby či zranitelnosti. Tyto informace následně slouží jako povinný vstup do hodnocení rizik v souladu s § 9 vyhlášky. Varování vydaná podle § 20 zákona jsou tedy jedním z klíčových zdrojů informací pro hodnocení rizik, neboť upozorňují na konkrétní hrozby a zranitelnosti, které je nezbytné při tomto hodnocení zohlednit.
Jelikož povinná osoba má obecnou povinnost zohlednit při hodnocení rizik všechny relevantní zranitelnosti a hrozby uvedené například v příloze č. 4 vyhlášky, je zřejmé, že i ty, které byly zveřejněny varováním, musí být do hodnocení rizik začleněny. Nejedná se tedy o nadbytečnou administrativní práci, nýbrž o integrální součást průběžného a komplexního řízení kybernetických bezpečnostních rizik, které zajišťuje aktuálnost a efektivitu přijatých opatření.
Je důležité si uvědomit, že poskytovatelé regulovaných služeb nejsou povinni provést hodnocení rizik okamžitě po vydání varování. Nicméně, jak vyplývá z § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky, povinná osoba při pravidelném hodnocení rizik zohlední také hrozby a zranitelnosti, které z vydaných varování vycházejí.
Změna doby uchovávání
Cíl: Změna na následující znění – uchovává záznamy těchto událostí alespoň po dobu 6 měsíců.
Odůvodnění: Návrh stanoví nepřiměřeně dlouhou dobu pro uchovávání údajů. Odůvodnění uvedené v důvodové zprávě není nijak podloženo konkrétními daty, analýzami ani odkazy na relevantní zdroje, a tudíž není možné jeho závěry nezávisle ověřit.
Úřad sice v důvodové zprávě uvádí, že „účelem tohoto ustanovení není povinnost uchovávat všechny logy ze všech technických aktiv po dobu 18 měsíců“, a dále tvrdí, že by mělo dojít k individuálnímu posouzení, jaké záznamy budou podle § 23 a po jakou dobu uchovávány. Zároveň však deklaruje, že 18 měsíců je výchozí hodnota, od které se lze odchýlit pouze na základě „řádného odůvodnění“ opřeného o výstupy systému řízení bezpečnosti informací a o bezpečnostní potřeby dané organizace.
Takto formulované ustanovení bude mít v praxi efektivně stejný dopad, jako by šlo o plošně závaznou minimální dobu pro uchovávání veškerých logů. Žádná organizace totiž nebude chtít riskovat, že její vlastní posouzení bude při případné kontrole ze strany úřadu shledáno nedostatečným, a že jí v důsledku hrozí sankce. To povede k preventivnímu uchovávání veškerých záznamů po dobu minimálně 18 měsíců – bez ohledu na jejich význam či potřebu – což je ekonomicky i provozně neúnosné, zejména pro malé a střední podniky.
Z těchto důvodů navrhujeme buď zkrácení této doby, nebo formulaci právního předpisu takovým způsobem, který neukládá faktickou povinnost, ale skutečně umožňuje individuální a přiměřené vyhodnocení podle typu záznamů, míry rizik a charakteru organizace.
Neakceptováno.
Jak jste již sami citovali z naší důvodové zprávy, Úřad neukládá povinnost zaznamenávat úplně všechny události poskytovatele regulované služby. Rovněž poskytovatel regulované služby má dle požadavku § 4 písm. c) vyhlášky zavést a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik. Úřad má za to, že pokud někdo rozumí konceptu řízení rizik a zmíněnému požadavku v § 4 písm. c) vyhlášky, je zmíněná povinnost pro uchovávání záznamů § 23 odst. 5 písm. c) vyhlášky dostatečně návodná, že k tomu může v rámci svého řízení rizik přistupovat individuálněji, např. u některých aktiv, u kterých vyhodnotí, že není potřeba nějaké záznamy uchovávat s retencí vyžadovanou v tomto požadavku. Úřad naopak pro eliminaci nadbytečných nákladů pro poskytovatele regulované služby zavedl explicitní požadavek v § 23 odst. 5 písm. b) vyhlášky, který pojednává o centrálním sběru logů, jelikož jsme z činnosti Úřadu zjistili, že některé povinné osoby tyto záznamy uchovávaly v jiných nástrojích sloužící např. k vyhodnocení kybernetických bezpečnostních událostí místo v běžně používaném centrálním uložišti záznamů (např. syslog servery atd.), což z obecného hlediska nemusí být ekonomicky (tyto nástroje mohou být nákladnější, pokud by v nich mělo být zpracováváno tolik dat) ani prakticky (příliš mnoho dat při prohledávání událostí zpomaluje práci s nástrojem) výhodné. Z činnosti Úřadu a informací od našich partnerů nicméně víme, že je zapotřebí stále zachovat požadovaných 18 měsíců, jelikož stále dochází k detekci kybernetických bezpečnostních incidentů, které byly zapříčiněny i více než 18 měsíců zpětně a tyto data jsou pak nezbytná pro forenzní analýzu a zjištění původce daného incidentu.
Asociace poskytovatelů mobilních sítí
Vyžadujeme zhodnocení dopadů předložených návrhů vyhlášek.
V rámci důvodových zpráv k vyhláškám předkladatel návrhů vyhlášek tvrdí, že:
· samotné vyhlášky dopady (na oblasti, jejichž posouzení je vyžadováno v Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace - RIA) nevyvolávají, že je vyvolává zákon, k jehož provedení jsou vydávány („Samotná vyhláška dopad na státní rozpočet nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydávána.“);
· dopady regulace jsou řešeny v hodnocení dopadů (RIA) k návrhu samotného zákona (např. dopady vyhlášky o regulovaných službách na obce s rozšířenou působností);
· práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně, který zmocňuje k vydání návrhu vyhlášky; návrh vyhlášky představuje návrh prováděcího právního předpisu, na jehož základě, vzhledem k jeho povaze, nemohou být ukládány povinnosti ani vznikat nová práva.
Daná tvrzení uvedené v důvodové zprávě jsou účelová a zavádějící, neboť předložené návrhy vyhlášek jsou zcela zásadní pro stanovení rozsahu dopadu – vyhláška o regulovaných sužbách upravuje osobní rozsah zákona – konkrétně stanovuje, na které subjekty bude nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadat; vyhlášky o bezpečnostních opatřeních v režimu vyšších a nižších povinností zase upravují konkrétní náplň povinností poskytovatelů regulovaných služeb, které jsou zcela esenciální pro stanovení konkrétního rozsahu jejich povinností a tedy i dopadu, který daný předpis má; zásadní dopady do povinností dotčených subjektů má i vyhláška o portálu. Tvrzení, že vyhlášky samy dopad (či specifický dopad) na posuzované oblasti dopad nemají, není pravdivé.
Stejně tak se nelze ztotožnit s odkazem na důvodovou zprávu a zprávu RIA k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, protože v dopady vyhlášek nebyly řádně hodnoceny ani v rámci hodnocení dopadů návrhu vládního zákona o kybernetické bezpečnosti (sněmovní tisk 759, resp. senátní tisk č. 109).
V souladu s čl. I odst. 3.6 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) platí, že: „V případě, že jsou v přehledu dopadů identifikovány vznikající nové a rozsáhlé dopady v uvedených oblastech, zpracovává se RIA. Těmito oblastmi jsou zejména:
a) státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,
b) administrativní zátěž pro orgány veřejné správy,
c) náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany
d) konkurenceschopnost
e) ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty.“
S ohledem na to, že vyhlášky svým obsahem přinesou nové a rozsáhlé dopady v zásadě ve všech výše uvedených kategoriích, je řádné zpracování zprávy o hodnocení dopadů nutností. Bez zpracování RIA není možné ověřit, zda je regulace přiměřená sledovanému cíli, zda nevytváří nepřiměřenou administrativní nebo finanční zátěž a zda existují alternativy s menším negativním dopadem.
Současně se nutno říci, že zpráva RIA k nZKB je z hlediska finančních a hospodářských dopadů zpracována zcela nedostatečně, a to i s ohledem na to, že skutečný rozsah dopadů nové legislativy bude ovlivněn zejména prováděcími právními předpisy – a bez vyhlášek dopady připravované legislativy řádně posoudit nelze. Odkaz na nedostatečně zpracované hodnocení dopadů regulace RIA u nZKB nelze považovat za dostačující pro zhodnocení dopadů vyhlášek.
Pokud jde o otázku práv a povinností, je pravdou, že vyhláška sama z povahy věci práva a povinnosti zakládat nemůže. Nicméně – jak vyplývá z výše uvedeného – všechny vyhlášky jsou z hlediska svého obsahu zcela esenciální pro určení skutečného rozsahu povinných osob a povinností dle zákona o kybernetické bezpečnosti a fakticky tak skutečný rozsah povinností dle nZKB formuje a dotváří.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
§ 2 Vymezení pojmů
a) uživatelem fyzická nebo právnická osoba nebo orgán veřejné moci, který využívá aktiva;
Vyjasnit a upřesnit definici uživatele, tak aby necílil na uživatele ve smyslu jiných zákonných předpisů (např. zákon o elektronických komunikacích)
V oblasti elektronických komunikací se dle § 2 odst. 1 písm. b) ZEK uživatelem rozumí „každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací", koncovým uživatelem pak dle § 2 odst. 1 písm. c) ZEK „uživatel, který nezajišťuje veřejnou komunikační síť nebo veřejně dostupnou službu elektronických komunikací". Je tak jasné, že koncový zákazník není uživatelem jeho aktiv ale služby na nich poskytované. V nZKB ale zákon považuje službu za „primární aktivum".
Definice uživatele ve spojení definice Aktiva v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti zadává pochybnost o zamýšleném rozsahu dopadu zákonodárce. Z definice by mohlo mylně vyplývat, že uživatelem je samotný koncový uživatel služby, která je poskytována na aktivech. Předpokládáme však, že toto nebylo zamýšleno.
Výše uvedené by mohlo být předmětem značných výkladových problémů, protože povinné osoby musí vůči uživatelům plnit řadu povinností (poučovací, poskytnutí školení, oznamování incidentů, přidělení hesel apod.) Předkladatel těchto připomínek má za to, že Úřad tento dopad nezamýšlel, je ale nutné toto postavit najisto ve vyhlášce.
Vysvětleno.
Pojem uživatel v případech některých regulovaných služeb dle zákona o kybernetické bezpečnosti může skutečně představovat i koncového uživatele dané služby. Záměrně je definice uživatele uchopena takto široce skrze to, že ve specifických případech poskytovatelů regulovaných služeb je záměrem zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích předpisů zavádět bezpečnostní opatření, která mohou ovlivňovat i fyzické osoby (spolu s právnickými osobami a orgány veřejné moci) jakožto koncové uživatele dané regulované služby. V případě některých regulovaných služeb tak je tudíž žádoucí např. zřídit vícefaktorovou autentizaci pro koncové uživatele nebo tyto uživatele regulované služby nějakým způsobem poučit o bezpečných způsobech používání dané služby. Vymezení toho, jaký "druh" uživatele je pro danou regulovanou službu relevantní (kteří souvisí s poskytováním regulované služby), je otázkou vymezení rozsahu dané regulované služby dle § 12 zákona o kybernetické bezpečnosti, kdy na základě tohoto určení rozsahu je nadále žádoucí zavádět přiměřená bezpečnostní opatření v souladu s § 4 písm. c).
§ 9 Řízení rizik
(1), c) bod 4 protiopatření podle § 20 zákona
Vyřadit Varování jako povinný vstup do hodnocení rizik a v tomto smyslu upravit znění § 9:
„§ 9
Řízení rizik
(1) Povinná osoba při řízení rizik v návaznosti na § 8
a) stanoví metodiku pro určování a hodnocení rizik, včetně stanovení kritérií pro akceptovatelnost rizik,
b) při určování rizik s ohledem na aktiva určuje relevantní hrozby a zranitelnosti; přitom zvažuje zejména kategorie hrozeb a zranitelností uvedených v příloze č. 4 k této vyhlášce,
c) provádí hodnocení rizik v pravidelných intervalech alespoň jednou ročně a při významných změnách určených podle § 12 odst. 1 písm. c), zohlední při hodnocení rizik
1. relevantní hrozby a zranitelnosti podle písmene b) a posoudí možné dopady na aktiva, přičemž vychází z hodnocení aktiv podle § 8,
2. významné změny,
3. změny stanoveného rozsahu podle § 12 zákona,
4. protiopatření podle § 20 odst. 1 písm. a) a c) zákona,
5. kybernetické bezpečnostní incidenty, včetně dříve řešených,
6. výsledky auditů kybernetické bezpečnosti a kontrol v oblasti kybernetické bezpečnosti,
7. výsledky penetračního testování a skenování zranitelností a
8. výsledky vyhodnocení účinnosti systému řízení bezpečnosti informací,
(…)“
V souladu s K § 9 odst. 1 písm. c) odst. 4 vyhlášky se při provádění hodnocení rizik mají zohlednit rovněž protiopatření dle § 20 nZKB. Dle § 20 odst. 1 nZKB jsou tato protiopatření trojího typu: (i) výstraha, (ii) varování a (iii) reaktivní protiopatření.
S ohledem na povahu jednotlivých typů protiopatření dle § 20 nZKB i odůvodnění uvedené v důvodové zprávě k nZKB je předkladatel těchto připomínek toho názoru, že není důvodné, aby do řízení rizik dle § 9 vyhlášky byla jako vstup do hodnocení rizik povinně řazena všechna protiopatření dle § 20 nZKB. Konkrétně se jako nedůvodný jeví požadavek na povinné zohlednění varování dle § 20 odst. 1 písm. b) nZKB.
Požadavek na zohlednění varování se jeví jako nadbytečný a předimenzovaný s ohledem na to, že jeho zavedení nepožaduje (i) ani směrnice NIS2, (ii) ani prováděcí nařízení Komise (EU) ze dne 17. 10. 2024, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování směrnice (EU) 2022/2555, pokud jde o technické a metodické požadavky na opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik a bližší upřesnění případů, v nichž se incident považuje za významný, pokud jde o provozovatele DNS, registry domén nejvyšší úrovně, poskytovatele služeb cloud computingu, poskytovatele služeb datových center, poskytovatele sítí pro doručování obsahu, poskytovatele řízených služeb, poskytovatele řízených bezpečnostních služeb, poskytovatele on-line tržišť, internetových vyhledávačů a služeb platforem sociálních sítí a poskytovatele služeb vytvářejících důvěru.
Vzhledem k výše uvedenému považujeme požadavek na zohlednění varování v hodnocení rizik jako nadbytečný a zakotvený nad rámec transponované směrnice NIS2.
Neakceptováno.
Účelem varování podle § 22 zákona je oficiální zveřejnění informací o bezpečnostní hrozbě nebo zranitelnosti a jedná se o preventivní informování poskytovatelů regulovaných služeb (a případně i veřejnosti) o závažnosti konkrétní hrozby či zranitelnosti. Cílem vydaného varování je tedy upozornit na existenci hrozby či zranitelnosti. Tyto informace následně slouží jako povinný vstup do hodnocení rizik v souladu s § 9 vyhlášky. Varování vydaná podle § 20 zákona jsou tedy jedním z klíčových zdrojů informací pro hodnocení rizik, neboť upozorňují na konkrétní hrozby a zranitelnosti, které je nezbytné při tomto hodnocení zohlednit.
Jelikož povinná osoba má obecnou povinnost zohlednit při hodnocení rizik všechny relevantní zranitelnosti a hrozby uvedené například v příloze č. 4 vyhlášky, je zřejmé, že i ty, které byly zveřejněny varováním, musí být do hodnocení rizik začleněny. Nejedná se tedy o nadbytečnou administrativní práci, nýbrž o integrální součást průběžného a komplexního řízení kybernetických bezpečnostních rizik, které zajišťuje aktuálnost a efektivitu přijatých opatření.
Je důležité si uvědomit, že poskytovatelé regulovaných služeb nejsou povinni provést hodnocení rizik okamžitě po vydání varování. Nicméně, jak vyplývá z § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky, povinná osoba při pravidelném hodnocení rizik zohlední také hrozby a zranitelnosti, které z vydaných varování vycházejí.
§ 14 Řízení přístupu
Umožnit regulovaným subjektům využít alternativní modely řízení přístupu (např. Privileged Access Management, JIT přístupy) namísto striktního oddělení účtů, pokud lze prokázat srovnatelnou úroveň bezpečnosti (např. pomocí silné autentizace, auditování, session recordingu).
Tento postup akceptují jak mezinárodní bezpečnostní standardy (NIST SP 800-171, NIST CSF a ISO/IEC 27001/27002), které doporučují řízení privilegovaného přístupu, ale nevyžadují technické oddělení účtů, pokud jsou zavedeny kompenzační bezpečnostní mechanismy (např. MFA, logování, sledování činnosti). Rovněž ENISA i evropská praxe směřují k modelům, kde se využívá jeden účet s řízeným zvýšením oprávnění – např. přes PAM nástroje nebo JIT přístup.
Důvodem k tomuto postupu je mj. to, že duální účty vedou k vyšší chybovosti, složitější správě a zvýšení rizika neaktuálních nebo slabě chráněných účtů. V prostředí SSO a federací identit je efektivnější řídit přístup dynamicky a auditovatelně, než provozovat trvale dva účty na osobu.
Akceptováno, upraveno.
V souladu s připomínkou byla upravena důvodová zpráva k návrhu vyhlášky.
§ 20 Správa a ověřování identit
(2), a) využívá autentizační mechanismus, (...)
upravit na následující znění (doplnit viz. tučný text):
„§ 20
Správa a ověřování indentit
(…)
(2) Povinná osoba při ověření identity administrátorů, uživatelů a technických aktiv
a) v případě přístupu z vnější komunikační sítě využívá autentizační mechanismus, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry a
b) do doby splnění požadavků podle odstavce 2 písm. a), využívá autentizaci pomocí kryptografických klíčů nebo certifikátů.
(…)“
§ 20 odst. 2 písm. a) vyhlášky o vyšších povinnostech stanovuje povinné osobě povinnost při ověření identity administrátorů, uživatelů a technických aktiv využívat autentizační mechanismus, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry. Takové opatření se jeví nepřiměřeně přísné, pakliže by mělo být využito pro všechny typy účtů.
Bezpečnostní norma ISO 27001 nedefinuje nutnost použití MFA pro všechny typy účtů. V případě použití doporučovaných bezpečnostních praktik, jako je vhodná segmentace sítě nebo použití bastion hostů s kombinací MFA pří vstupu do interní sítě se sníží riziko neoprávněného přístupu z veřejné sítě (útok zvenčí) bez nákladné implementace MFA pro všechny relevantní aktiv.
Neakceptováno.
Úřad při přípravě navrhovaného prováděcího předpisu vycházel nejen Bezpečnostní normy ISO 27001, ale např. ze standardů a doporučení vydávaných Národním institutem standardů a technologie (NIST), přímých konzultací s touto institucí či zkušeností Úřadu plynoucích z kontrolní činnosti a nahlášenými kybernetickými bezpečnostními incidenty. Poskytovatel regulované služby musí zajistit využívání autentizačního mechanismu, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry, kdy tyto principy autentizace jsou přímo požadovány ve článku č. 21 písm. j) EU směrnice NIS2. Z těchto důvodů nelze omezit transpoziční požadavek pouze na přístupy z vnější komunikační sítě. Dále je nezbytné uvést, že poskytovatel regulované služby musí dle požadavku v § 4 písm. c) navrhovaného prováděcího předpisu "zavádět a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik." O případném udělování výjimek z plnění požadovaných bezpečnostních opatření pojednává důvodová zpráva, a to např. v částech tykajících se požadavků § 4 a 9.
§ 23 Zaznamenávání událostí
(5), c) uchovává záznamy těchto událostí alespoň po dobu 18 měsíců
upravit na následující znění (doplnit viz. tučný text):
„§ 23
Zaznamenávání událostí
(…)
(5) Povinná osoba dále s ohledem na události zaznamenané podle odstavce 2
a) zajistí důvěrnost a integritu získaných informací, včetně ochrany před neoprávněným čtením a jakoukoliv změnou,
b) používá s ohledem na vazby mezi aktivy centralizovaný nástroj pro sběr a uchovávání záznamů těchto událostí a
c) uchovává záznamy těchto událostí alespoň po dobu 18 6 měsíců.
(…)“
S ohledem na to, že Industry standard pro ukládání logů se pohybuje v délce cca 6 měsíců, ukládání v navržené délce 18 měsíců není zcela důvodné a vynakládá nepřiměřené požadavky na úložiště regulovaných subjektů. Současně je nutno upozornit na to, že NIST framework (SP 800-92) nedefinuje retenční dobu pro security logy a ponechává na zvážení každého subjektu, jak dlouho logy uchovávat.
Neakceptováno.
Jak jste již sami citovali z naší důvodové zprávy, Úřad neukládá povinnost zaznamenávat úplně všechny události poskytovatele regulované služby. Rovněž poskytovatel regulované služby má dle požadavku § 4 písm. c) vyhlášky zavést a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik. Úřad má za to, že pokud někdo rozumí konceptu řízení rizik a zmíněnému požadavku v § 4 písm. c) vyhlášky, je zmíněná povinnost pro uchovávání záznamů § 23 odst. 5 písm. c) vyhlášky dostatečně návodná, že k tomu může v rámci svého řízení rizik přistupovat individuálněji, např. u některých aktiv, u kterých vyhodnotí, že není potřeba nějaké záznamy uchovávat s retencí vyžadovanou v tomto požadavku. Úřad naopak pro eliminaci nadbytečných nákladů pro poskytovatele regulované služby zavedl explicitní požadavek v § 23 odst. 5 písm. b) vyhlášky, který pojednává o centrálním sběru logů, jelikož jsme z činnosti Úřadu zjistili, že některé povinné osoby tyto záznamy uchovávaly v jiných nástrojích sloužící např. k vyhodnocení kybernetických bezpečnostních událostí místo v běžně používaném centrálním uložišti záznamů (např. syslog servery atd.), což z obecného hlediska nemusí být ekonomicky (tyto nástroje mohou být nákladnější, pokud by v nich mělo být zpracováváno tolik dat) ani prakticky (příliš mnoho dat při prohledávání událostí zpomaluje práci s nástrojem) výhodné. Z činnosti Úřadu a informací od našich partnerů nicméně víme, že je zapotřebí stále zachovat požadovaných 18 měsíců, jelikož stále dochází k detekci kybernetických bezpečnostních incidentů, které byly zapříčiněny i více než 18 měsíců zpětně a tyto data jsou pak nezbytná pro forenzní analýzu a zjištění původce daného incidentu.
§ 26 (2)
Žádáme o sdělení významu předmětného ustanovení týkající se „bezpečné komunikace“.
V případě přetrvávajících nejistot požadujeme dané ustanovení zcela vypustit.
V důvodové zprávě se k tomuto ustanovení uvádí pouze následující: „Oproti původní vyhlášce, která tuto povinnost neukládala, je nově požadavek, aby poskytovatel regulované služby zajistil zabezpečení hlasové, audiovizuální, textové a nouzové komunikace. Toto ustanovení explicitně zahrnuje e-mailovou komunikaci, která je velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
Z uvedeného sdělení není jasné, na koho a jak se toto vztahuje. Hlasovou komunikaci zajišťují povinné osoby často pomocí veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž zabezpečení může být vnímáno jako nedostatečné.
Vysvětleno.
Požadavek zajištění zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů nouzové komunikace stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v Čl. 21 odst. 2 písm. j). Zdůraznění e-mailové komunikace je pak vysvětleno v důvodové zprávě a do navrhovaného předpisu bylo zahrnuto z důvodu, že tato forma komunikace je "velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
Nicméně díky této připomínce byla odhalena písařská chyba, kdy místo "elektronické komunikace" mělo ustanovení obsahovat pouze termín "e-mailové komunikace" v souladu se stejným ustanovením v nižším režimu.
Zavést výjimku pro interně nespravovaná aktiva
Doplnit ustanovení, které umožňuje odlišný přístup k aktivům, nad nimiž regulovaná osoba nemá plnou technickou správu (např. zařízení třetích stran, sdílená infrastruktura, cloudové služby spravované centrálně skupinou nebo dodavatelem).
Doporučení ENISA i ISO/IEC 27001 uznávají model tzv. "shared responsibility" při využití externích či sdílených řešení.
Podobnou výjimku uznává i NIST SP 800-53 a Cloud Security Alliance ve vztahu k cloud computingu a třetím stranám.
Provozní důvody:
V rozsáhlých organizacích běžně existují systémy a komponenty (např. globální identity management, cloudové platformy, společná síťová infrastruktura), které nelze z pohledu české pobočky přímo řídit, segmentovat nebo zabezpečovat podle lokálních standardů.
Požadavek na plnou aplikaci bezpečnostních opatření by v těchto případech vedl k formálním nesouladům, které nelze reálně napravit (např. nemožnost aplikovat lokální segmentaci nebo SIEM logování).
Mezinárodní organizace často kompenzují tuto absenci přímé kontroly prostřednictvím jiných opatření, jako jsou SLA, přístupové audity, bezpečnostní review při onboardingu služeb a pravidelné externí certifikace (např. ISO 27001, SOC 2).
Neakceptováno.
Problematika zajištění kybernetické bezpečnosti interně nespravovaných aktiv je řešena napříč celou vyhláškou, jako navrhujete v řešení, ovšem záleží již na určení rozsahu dle § 12 zákona, v rámci kterého povinná osoba určí rozsah aktiv, která jsou relevantní pro poskytování regulované služby. Zdali zavádění bezpečnostních opatření bude plně v rukou dané povinné osoby, bude odpovědnost za tuto činnost sdílet nebo ji bude zajišťovat dodavatelsky, je již na konkrétním pojetí dané povinné osoby, tedy poskytovatele dané regulované služby. Nicméně je na místě zmínit vzhledem k Vámi uvedeným opatřením zejména § 10 Řízení dodavatelů, konkrétně odst. 2 písm. b), které uvádí „stanoví v rámci uzavíraných smluvních vztahů způsoby a úrovně realizace bezpečnostních opatření a určí obsah vzájemné smluvní odpovědnosti za zavedení a kontrolu bezpečnostních opatření,", § 14 Řízení přístupu odst. 1 "...bezpečnostní opatření spojená s využitím technických aktiv, která povinná osoba nemá ve své správě" či přílohu č. 6 písm. d) "ustanovení o kontrole zavedených bezpečnostních opatření (pravidla zákaznického auditu),... l) specifikace náležitosti smlouvy o úrovni služeb (SLA) a způsobu a úrovni realizace bezpečnostních opatření...". Vámi navržené řešení je tedy již zohledněné ve vyhlášce na relevantních místech.
Český báňský úřad
ČBÚ doporučuje do důvodové zprávy uvést, že požadavky vyplývající z návrhu vyhlášky budou vyžadovat finanční prostředky nezbytné k jejich zajištění a je tudíž nutné je začlenit do rozpočtu jednotlivých rozpočtových kapitol.
Odůvodnění:
V roce 2023 v rámci připomínkového řízení k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti (součástí materiálu byly i teze prováděcích vyhlášek) vznesl ČBÚ zásadní připomínku. V této připomínce ČBÚ odhadl navýšení ročních nákladů na zajištění kybernetické bezpečnosti min. o 860.000 Kč. Připomínka ČBÚ nebyla v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti zohledněna, přestože ČBÚ v rámci vypořádání připomínky trval na tom, aby návrh obsahoval konkrétní finanční prostředky nezbytné k zajištění požadavků vyplývajících z návrhu, a zejména aby bylo zajištěno jejich začlenění do rozpočtu jednotlivých rozpočtových kapitol, včetně kapitoly ČBÚ.
V důvodové zprávě je pouze uvedeno, že samotný návrh vyhlášky dopad na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydáván. Návrh vyhlášky přináší (resp. konkretizuje) nové povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti. Týkají se především zavedení systému řízení bezpečnosti informací, určení odpovědných osob, pravidelného hodnocení rizik, školení zaměstnanců, řízení vztahů s dodavateli a zavedení technických opatření. Některé z těchto požadavků už ČBÚ částečně plní. Bude ale potřeba je rozšířit a doplnit o další opatření. Většinu požadavků by ČBÚ chtěl zajistit vlastními silami – ať už personálně, nebo technicky. V případech, kde to nebude možné, bude nutno využít externích služeb. Hrubý orientační odhad finančních dopadů do rozpočtu ČBÚ činí cca 660 tis. Kč.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
Českomoravská konfederace odborových svazů
Obecně k návrhu
1. Zajištění finančních prostředků
V souvislosti s vládním návrhem zákona o kybernetické bezpečnosti (sněmovní tisk č. 759) považujeme za nezbytné upozornit na nutnost zajištění odpovídajících finančních prostředků pro poskytovatele regulované služby. Zařazení činnosti mezi regulované služby přináší pro poskytovatele významný nárůst povinností, a to jak z hlediska administrativního, tak organizačního a technicko-provozního. Jedná se zejména o:
· povinnost pravidelného hlášení údajů,
· zavádění a udržování bezpečnostních opatření,
· zajištění kybernetické bezpečnosti aktiv nezbytných pro poskytování služby,
· hlášení kybernetických incidentů apod.
Vzhledem k výše uvedenému považujeme za nezbytné, aby zákonodárce při schvalování návrhu zákona a doprovodné legislativy (včetně návrhu vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností) zohlednil také finanční a kapacitní dopady na dotčené subjekty a zároveň vytvořil vhodné nástroje k zajištění dostatečné a stabilní finanční podpory poskytovatelům regulovaných služeb.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Neakceptováno.
Vaše připomínka směřuje k tomu, aby regulátor zohlednil finanční a personální dopady a zároveň vytvořil vhodné nástroje k zajištění dostatečné finanční podpory poskytovatelům regulovaných služeb v režimu vyšším.
V první řádě je nutné si uvědomit specifika metody právní regulace kybernetické bezpečnosti. Jedná se o legislativní metodu postavenou na tzv. performativních pravidel (více k tomu pojednává například právní monografie Právo informačních technologií, 2. druhé vydání.)
Poskytovatel regulované služby prostřednictvím zavedení systému řízení bezpečnosti informací sám tvoří konkrétní obsah obecných, resp. performativních pravidel. Složitost a dynamika digitálního prostředí selhává při aplikaci tradiční rigidních právních přístupů. Jiná forma regulace by tak byla neúčelná.
Poskytovatel regulované služby si tak sám s ohledem na vlastní bezpečnostní potřeby tvoří obsah jednotlivých bezpečnostních opatření, a samozřejmě jedno z hledisek, které na zavádění těchto opatření mají vliv, jsou také finanční možnosti poskytovatele regulované služby. Více k tomu například podpůrný materiál vydaný NÚKIB nazvaný „Nepřiměřené náklady“.
Vyhláška tedy již v současné době obsahuje vhodné mechanismy (proporcionalitu, přiměřenost), kdy je na poskytovateli regulované služby diferencovat obecné bezpečnostní požadavky s ohledem na velikost, typ a zejména samotnou rizikovost regulovaného subjektu, případně poskytované regulované služby. Je dále možné prostřednictvím prohlášení o aplikovatelnosti nebo plánu zvládání rizik definovat objektivní výjimky nebo přechodná období. Zejména z důvodů rozložení finančních dopadů na investice do technologií či lidských kapacit. Dále je dobré získat přehled o aktuálních dotačních programech jak na krajské, ale i národní či unijní úrovni.
Pokud budou dány stranou v současné chvíli regulované subjekty, které uvedené povinnosti mají plnit a průběžně udržovat již nyní, je potřeba poukázat zejména na kapitolu 7 důvodové zprávy k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti a s ním spojené hodnocení dopadů regulace. Otázka finančních a kapacitních dopadů regulace kybernetické bezpečnosti na povinné subjekty má více úrovní a jak předkladatel, připomínková místa v rámci legislativního procesu zákona, tak i zákonodárce se touto tématikou dlouhodobě zabývali. V rámci přijímání návrhu zákona a prováděcích právních předpisů byla otázka dopadů řešena již při jeho tvorbě (např. dochází stále k vyjednávání výjimek z povinného rozsahu směrnice NIS2), mezirezortním připomínkovém řízení (viz připomínky zejména soukromého sektoru a Ministerstva financí) a v neposlední řadě také v Poslanecké sněmovně a Senátu (viz např. jednání Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny).
V případě zajištění vhodných nástrojů a stabilní finanční podpory je tato otázka v případě směrnice NIS2 řešena stejně, jako je tomu u jiných právních předpisů, a to prostřednictvím dotačních programů. Částečnou výhodou regulace kybernetické bezpečnosti je také to, že pokud poskytovatel regulované služby nezanedbával zásadním způsobem kybernetickou bezpečnost své organizace, lze dodatečná chybějící opatření systematicky rozprostřít v čase a tím také umožnit finanční plánování a zmírnit hospodářský dopad. V případě veřejného sektoru byla na základě zásadní připomínky Ministerstva financí upravena důvodová zpráva tím způsobem, že bylo doplněno následující:
"Přestože tedy subjekty veřejné správy budou moci v části nákladů na zajištění kybernetické bezpečnosti pokračovat podle dosavadního rozpočtování, bude stejně tak potřeba promítnout ostatní nově navýšené náklady do budoucích rozpočtů těchto subjektů. Primárně budou veškeré výdaje a zvýšená potřeba v personální a platové oblasti, jež jsou spojeny s implementací návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti včetně prováděcích předpisů ve všech dotčených rozpočtových kapitolách, pokryty v rámci schválených rozpočtových limitů a stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy.".
V této podobě byl návrh zákona také schválen Poslaneckou sněmovnou, tj. podpořen v připomínce zmíněným zákonodárcem. O jiných vhodných nástrojích doplňující výše uvedené způsoby financování jednání neprobíhala.
Česká národní banka
Zásadní připomínka:
1. K § 10 odst. 2 písm. a):
Z našeho pohledu není toto ustanovení dostatečně určité, resp. z něj (a to ani v kombinaci s důvodovou zprávou) není zřejmé, jak by takové hodnocení rizik mělo probíhat, především pak jaká opatření by zadavatel (povinná osoba) měl v zadávacím řízení přijmout, pokud by vyhodnocení rizik dopadlo v případě konkrétního dodavatele (účastníka zadávacího řízení) negativně. V tomto smyslu považujeme za důležité zdůraznit, že zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) obsahuje ve svém § 127 taxativní důvody zrušení zadávacího řízení, rovněž i důvody vyloučení účastníků zadávacího řízení uvedené v § 48 ZZVZ jsou stanoveny taxativně, není je tedy možné nad rámec těchto ustanovení dále měnit či doplňovat (a to ani s odkazem na jiný právní předpis, není-li takový přímo v ZZVZ uveden). Jsme přitom toho názoru, že veškerá rizika spojená s předmětem plnění veřejné zakázky a účastí dodavatelů by měla být vyhodnocena již při přípravě zadávacích podmínek (tj. zejména zadávací dokumentace včetně návrhu smlouvy a technických podmínek plnění), které by těmto rizikům měly odpovídat a měly by je zohledňovat. Pokud nabídky účastníků zadávacího řízení nebudou zadávací podmínky (vycházející z výsledku hodnocení rizik před zahájením zadávacího řízení) respektovat, bude to mít za důsledek vyloučení dodavatele (účastníka) ze zadávacího řízení. Pokud by ale, jak stanoví § 10 odst. 2 písm. a) vyhlášky o bezpečnostních opatřeních, měl zadavatel provádět jakékoliv hodnocení rizik (které by nebylo předem zohledněno již v zadávacích podmínkách veřejné zakázky) až v rámci výběrového řízení a/nebo před uzavřením smlouvy, pak by takový postup mohl být považován za rozporný se základními zásadami dle § 6 ZZVZ, zejména pak zásadami transparentnosti a rovného zacházení. Současně by negativní výsledky takového hodnocení nemuselo být možné zhojit vyloučením dodavatele/ů či zrušením zadávacího řízení, neboť by pro to nemusely být dány důvody aprobované ZZVZ.
Jinými slovy, jsme toho názoru, že jakékoliv hodnocení rizik u dodavatelů v průběhu zadávacího řízení, které by nebylo výslovně popsáno již v zadávacích podmínkách veřejné zakázky (tedy před zahájením zadávacího řízení), není možné v souladu se ZZVZ provést, a nebylo by možné tedy ani povinnost dle § 10 odst. 2 písm. a) vyhlášky o bezpečnostních opatřeních splnit.
Pokud se nicméně „hodnocením rizik v rámci výběrového řízení a před uzavřením smlouvy“ ve smyslu § 10 odst. 2 písm. a) vyhlášky o bezpečnostních opatřeních myslí právě a jen kontrola nabídek dodavatelů (účastníků), zda tyto splňují zadávací podmínky veřejné zakázky stanovené zadavatelem (včetně podmínek plnění vyplívajících z hodnocení rizik dle přílohy č. 2 k vyhlášce provedeného před zahájením zadávacího řízení), pak by to minimálně v textu důvodové zprávy k návrhu vyhlášky o bezpečnostních opatřeních mělo být jednoznačně uvedeno.
Akceptováno, upraveno.
Tohoto problému jsme si vědomi a zjišťujeme legislativní možnosti na jeho odstranění i s jinými úřady. Došlo k úpravě textace požadavku bezpečnostního opatření i důvodové zprávy. Obsah samotného hodnocení rizik je na samotném poskytovateli regulovaných služeb. Z pohledu veřejného zadavatele jsou požadovány přísnější požadavky, například při aplikaci Varování vydaného Úřadem, u neveřejného zadavatele např. v soukromém sektoru je postup hodnocení rizik zpravidla jednodušší. To, jak má kontrolovaná osoba zapracovat hodnocení rizik veřejných zadavatelů, je upraveno metodicky v materiálu zveřejněném na internetových stránkách Úřadu – Průvodce řízením dodavatelů ve vztahu k hodnocení rizik, který se této problematice věnuje tak, aby postupy zejména veřejných zadavatelů byly v souladu s postupy hospodářské soutěže a ZZVZ. Novelizovaná úprava tohoto požadavku již cílí obecněji nejen na poskytovatele regulovaných služeb ve veřejném sektoru, ale nově explicitněji i v sektoru soukromém nebo mimo výběrová řízení, jelikož již povinnost provést hodnocení rizik není vázána na předmět výběrového řízení, ale obecně na plnění plynoucí z dané smlouvy. Odkazovaný metodický materiál ovšem bude muset být aktualizován posléze.
Český úřad zeměměřičský a katastrální
Obecně k návrhu
V souvislosti s předloženým návrhem požaduji řádně vyhodnotit finanční dopady a dále zajistit odpovídající finanční prostředky ve státním rozpočtu.
V obecné části důvodové zprávy písmenu d) je uvedeno, že „Samotný návrh vyhlášky dopad na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydáván.“ S tím nelze souhlasit, neboť právě z upřesněných podmínek ve vyhlášce vyplývají skutečné nároky na implementaci. Např. zatímco v zákoně je povinnost zavést technické opatření ke kryptografickým algoritmům, až ve vyhlášce jsou stanovena veškerá pravidla pro nasazení a provoz kryptografických algoritmů. Tato nová pravidla jsou odlišná od současné právní úpravy a přináší pro poskytovatele významný nárůst povinností. Implementace směrnice v podobě navrhované vyhlášky bude představovat i pro organizace, které jsou již nyní povinnými osobami dle zákona o kybernetické bezpečnosti, zvýšené finanční náklady a vyšší administrativní zátěž.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Nelze jednoznačně kvantifikovat, že se bude jednat o významné finanční prostředky, které budou k zapotřebí pro implementaci požadavků. Princip fungování vyhlášky je o kontinuálním procesu a postupném zavádění jednotlivých bezpečnostních opatření, kdy se neočekává, že všechna opatření budou zavedena ihned po jejím vydání. Naopak je žádoucí prioritizovat zavádění bezpečnostních opatření (alokovat na ně zdroje) na základě prioritizace v rámci ošetřování rizik, což má být evidováno v dokumentu „Plán zvládání rizik“. Navíc většina organizací již sama reagovala na potřeby kybernetické bezpečnosti, zákon o kybernetické bezpečnosti zde je již od roku 2014, jsou zde i jiné požadavky jako např. GDPR, které také řeší problematiku zabezpečení osobních údajů. Navíc jednotlivé organizace disponují různou úrovní vyspělosti v rámci kybernetické bezpečnosti, což opět může mít vliv na případné náklady.
K § 19 písm. g)
Požaduji v § 19 na konci písmene g) doplnit slova „v přiměřeném rozsahu k řízení rizik“.
Odůvodnění:
Implementace směrnice v § 19 písmeno g) se jeví jako nepřiměřená, když je požadováno zajistit pomocí aktuálně odolných kryptografických klíčů bezpečnost celé komunikační sítě včetně síťového perimetru, zatímco ve směrnici je uvedeno, že mají být přijata vhodná a přiměřená technická, provozní a organizační opatření k řízení bezpečnostních rizik. Navrhované znění, kdy je vyžadováno zašifrování kompletně celé sítě, by mělo značný dopad do infrastruktury, přičemž pro zajištění přístupu do interní sítě není takové opatření nutností.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Princip fungování bezpečnostních opatření ve vyhlášce vyhází z řízení rizik a je to explicitně uvedeno v požadavku § 4 písm. c) vyhlášky, kdy poskytovatel regulované služby zavede a provádí přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik. Z těchto důvodů by bylo redundantní tento dovětek uvádět u zmíněného opatření.
Digitální a informační agentura
Obecně k návrhu
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 ze dne 14. prosince 2022 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) 2016/1148 (směrnice NIS 2) v čl. 6 odst. 1 pod pojmem sítě a informační systémy rozumí rovněž digitální data, se kterými je nakládáno prostřednictvím sítí elektronických komunikací [čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice NIS 2] a zařízení [čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice NIS 2].
Bezpečností sítí a informačních systému podle čl. 6 odst. 2 směrnice NI2 2 je proto veškerá schopnost a odolnost sítí a informačních systémů čelit událostem narušujícím „dostupnost, autenticitu, integritu nebo důvěrnost uchovávaných, předávaných nebo zpracovávaných dat“.
Dostupnost, autenticita, integrita nebo důvěrnost dat je přitom zajišťována především klasifikací dat, řízením přístupů, auditovatelností dat, zmapováním životního cyklu dat nebo řízením kvality dat. Tato opatření přitom nejsou pouze otázkou vnitřní efektivity nakládání s daty povinné osoby – jsou to klíčové procesy, které určují zranitelnost i odolnost povinné osoby z hlediska informační bezpečnosti.
Požadujeme proto, aby byly v navrhované vyhlášce explicitně zmíněny procesy správy dat jako jedna ze součástí bezpečnostních opatření poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností, neboť procesy správy dat nepochybně spadají do rámce řízení kybernetické bezpečnosti, jak je nově chápán v souladu se směrnicí NIS2, která podstatně rozšiřuje okruh opatření, které musí povinné subjekty přijmout v rámci předcházení bezpečnostním incidentům a případné minimalizace dopadů těchto incidentů. Tento přístup odpovídá současnému trendu integrovaného řízení rizik.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Požadovaná opatření týkající se správy dat jsou již zajištěna v rámci několika bezpečnostních opatření vyhlášky, zejména v oblastech:
· § 8 řízení aktiv, kde jsou data chápána jako aktiva a vztahují se na ně pravidla pro klasifikaci, označování, sdílení i likvidaci,
· § 19 řízení přístupu – oprávnění přístupu k aktivům,
· § 24 zaznamenávání událostí – auditovatelnost a
· další opatření (např. § 7 – bezpečnostní dokumentace, § 11 – bezpečnost lidských zdrojů).
„Správu dat“ jako samostatné bezpečnostní opatření jsme nezvolili z důvodu, že jeho jednotlivé složky se prolínají více oblastmi vyhlášky a jejich začlenění pod existující opatření nám připadá srozumitelnější a přehlednější.
K § 3 návrhu vyhlášky
Kolize pojmosloví. V § 3 je použita textace “...vyhlášky v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti”. V § 4 a dále se ve vyhlášce používá pojem systém řízení bezpečnosti informací, který je dle dobré praxe definován rozsahem a působností.
Pojem rozsah řízení kybernetické bezpečnosti je zavádějící a není jasně popsán jeho vztah k systému řízení bezpečnosti informací.
V praxi by to znamenalo mít definované dva systémy řízení na stejnou oblast, což je neefektivní a může vést k nekonzistenci pravidel bezpečnosti informací.
Návrh změny textace:
z: ... v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti ...
na: ... v rozsahu řízení bezpečnosti informací ...
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Rozsah řízení kybernetické bezpečnosti je pojem nadřazený dílčím pojmům dle vyššího a nižšího režimu povinností, ve kterém zavádí daný poskytovatel regulované služby bezpečnostní opatření. V tomto rozsahu poskytovatel regulované služby ve vyšším režimu povinností zavádí bezpečnostní opatření v rámci systému řízení bezpečnosti informací a poskytovatel regulované služby v nižším režimu povinností zavádí v tomto rozsahu bezpečnostní opatření v rámci systému zajišťování minimální kybernetické bezpečnosti. Systém řízení bezpečnosti informací i systém zajišťování minimální kybernetické bezpečnosti jsou přitom podle výčtu bezpečnostních opatření uvedených v zákoně samy o sobě také bezpečnostními opatřeními, které je potřeba zavádět v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti.
K § 4 návrhu vyhlášky
Návrh zákona o kybernetické bezpečnosti definuje v § 2 odst. 2 písm. b) bezpečnost informací jako „zajištění důvěrnosti, integrity a dostupnosti informací a dat.“
Ustanovení § 4 návrhu vyhlášky stanoví výčet organizačních opatření, která v rámci systému řízení bezpečnosti rizik povinné osoby musí zavést či stanovit.
Z pohledu Digitální a informační agentury je zřejmé, že oblast správy dat – zejména její disciplína „bezpečnost a řízení rizik“ – má přímou souvislost s agendou kybernetické bezpečnosti, respektive bezpečnosti informací tak, jak ji definuje návrh zákona o kybernetické bezpečnosti. Procesy jako klasifikace dat, řízení přístupových práv, řízení životního cyklu dat, evidence změn a auditovatelnost se stávají významnými determinanty bezpečnosti informačního prostředí povinných osob. Pokud tyto procesy neexistují nebo jsou nastaveny neefektivně, vytváří se významné zranitelnosti, které mohou být následně zneužity.
Text navrhovaného § 4 je poměrně obecný, navrhujeme proto, aby do důvodové zprávy k § 4 návrhu bylo doplněno, že mezi cíle systému řízení bezpečnosti informací patří i vhodné nastavení vnitřních procesů správy dat, které zajistí zachování bezpečnosti informací.
Povinné subjekty by mezi cíle systému řízení bezpečnosti informací tak měly zařadit i klíčové faktory správy dat, které lze definovat jako kritické prvky, procesy, opatření nebo podmínky, které musí být splněny nebo správně nastaveny, aby bylo dosaženo efektivního a kvalitního řízení dat. Tyto faktory vymezují oblasti, na které se povinná osoba musí zaměřit, aby minimalizovala rizika spojená se správou dat, zajistila jejich dostupnost, integritu, důvěrnost a podpořila strategické cíle kybernetické bezpečnosti.
Toto doplnění odpovídá i čl. 21 směrnice NIS 2, zejména pak odst. 2 písm. a) a c).
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Cíle systému řízení bezpečnosti informací odrážejí základní směřování organizace a měly by být stanoveny tak, aby bylo možné provádět jejich vyhodnocení (např. v souladu s metodou SMART). Cíle mohou být stanoveny jak na strategické, tak na operativní úrovni a vycházejí z bezpečnostních potřeb organizace. Na základě těchto cílů a bezpečnostních potřeb poskytovatel regulované služby v režimu vyšších povinností zavádí bezpečnostní opatření za účelem zajištění bezpečnosti regulované služby. Je tedy na poskytovateli regulované služby, jaké cíle a z jakých oblastí si po přihlédnutí ke kontextu organizace nastaví.
K § 5 odst. 1 návrhu vyhlášky
Pokud jde o část „jiná osoba nebo skupina osob v obdobném postavení“, tento pojem (pojmy) není ve vyhlášce definován. Pokud důvodová zpráva uvádí, že tímto pojmem se míní např. ministr, nechť je pojem definován, popř. nechť je použít pojem „osoba stojící v čele orgánu veřejné moci“, který používá např. § 51 odst. 1 písm. i) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Jsme přesvědčeni, že současná textace zahrnuje i ministry a její znění je pro adresáty jasné. V případně nejasností mají adresáti k dispozici důvodovou zprávu, která pozici ministra výslovně zmiňuje (jak v připomínce citujete). Doplnění slov „osoba stojící v čele orgánu veřejné moci“ by mohlo mít za následek celkovou nepřehlednost ustanovení.
K § 6 odst. 1 písm. a) bodu 2. návrhu vyhlášky
Navrhujeme ustanovení textově upravit tak, aby požadavek zněl na vzdělání, jako je to zaužíváno v právních předpisech (srov. např. § 5 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii („Komora zapíše na základě písemné žádosti do seznamu advokátů každého … kdo získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo … v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice“). Pokud jde o obsah ustanovení, není definováno, jaké vysokoškolské vzdělání a v jakém oboru či oborech je vyžadováno, navrhujeme tedy toto ustanovení upravit tak, aby se jednalo o obor či obory ekvivalentní k alternativně požadované praxi.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Záměrně nebyl specifikován konkrétní studijní obor, neboť v současné době není na trhu práce dostatek odborníků se specializovaným vzděláním v oblasti kybernetické bezpečnosti a mnohé vysoké školy teprve postupně rozvíjejí nabídku relevantních programů.
Omezení na konkrétní studijní obory by mohlo mít v praxi omezující účinek a znemožnit přístup i osobám, které mají jiný, ale obsahově relevantní vzdělávací profil (např. informatika, elektrotechnika, veřejná správa, bezpečnostní studia apod.), a které jsou schopné tuto roli zvládnout s odpovídajícím proškolením.
Současná formulace ponechává povinné osobě prostor pro posouzení vhodnosti kandidáta, přičemž zůstává zachován požadavek, aby osoba byla vyškolena a odborně způsobilá.
K § 8 písm. h) bodu 7. vyhlášky
Uvedený text je zavádějící, obtížně pochopitelný a neumožňuje jednoznačné vysvětlení.
Z textu lze odvodit, že se jedná o bezpečné mazání dat v případě jejich nepotřebnosti a likvidaci datových nosičů, nicméně to z uvedené textace takto jednoznačně nevyplývá.
Dále doporučujeme zvážit použití termínu „technická aktiva“, který dle definice uvedené v § 2 odst. 1 písm. f) návrhu zákona o KB nezahrnuje jiné nežli ICT nosiče informací (např. papír, magnetické pásky s analogovým audio či video záznamem).
Navrhujeme stávající text v bodě 7. nahradit následujícím textem, popřípadě jinou textací lépe vystihující požadavky:
„7. pravidla pro určení způsobu likvidace informací, jejich kopií a likvidace aktiv, která jsou nosiči informací s ohledem na úroveň aktiv v souladu s přílohou č. 3 k této vyhlášce.“
Připomínka je zásadní.
Dále k související příloze 3
Navrhujeme v celém textu nahradit sousloví „informací a dat“ pouze obecnějším slovem „informací“, které zahrnuje i informace v papírové formě.
K odst. 4 písm. b) bodu 2.
Změnit slovo „násobném“ na v této souvislosti častěji používané slovo „vícenásobném“.
Neakceptováno.
Mazání informací a dat probíhá zpravidla při jejich nepotřebnosti. Explicitní uvedení termínu „datových nosičů“ by výrazně zúžilo oblast, na kterou toto ustanovení cílí.
Skutečnost, že se informace a data nacházejí na nosiči, nemusí automaticky znamenat, že tento nosič (např. harddisk či modul operační paměti ve stolním počítači) lze z technického aktiva vyjmout a zlikvidovat odděleně pouze jej. V posledních letech naopak narůstá trend, kdy se nosiče informací a dat stávají neoddělitelnou součástí technických aktiv a jsou např. součástí základní desky technického aktiva.
Důvod, proč v tomto ustanovení není užito pouze termínu „technická aktiva“ je ten, že nosičem informací a dat nemusí být pouze nosič ve smyslu technického aktiva či jeho součásti, a tedy tak jak jej chápe navrhovaný zákon o kybernetické bezpečnosti. Může se jednat i o „analogová média“, jako např. tištěné dokumenty s provozními údaji k technickým aktivům nebo některé páskové zálohy.
Návrhu týkajícímu se změny informací a dat na pouhé informace nelze taktéž vyhovět, jelikož informace a data jsou rozdílné pojmy a nelze je mezi sebou zaměňovat. Informace jsou zpracovaná, interpretovaná nebo uspořádaná data, která mají význam a kontext, nejedná se o "obecnější pojem". Jejich definice jsou také uvedeny v novém zákoně.
Co se týče pojmů "násobný" a "vícenásobný", jedná se o dva druhy číslovek, které vyjadřují násobení. "Násobný" se používá pro vyjádření, kolikrát se něco opakuje, zatímco "vícenásobný" se používá pro vyjádření, že se něco vyskytuje více než jednou. Z těchto důvodů bychom ponechali současné znění.
K § 9 písm. c) vyhlášky
Navrhujeme upravit interval pravidelné analýzy rizik na 1x za 3 roky a při významných změnách.
Z nejlepší známé praxe vyplývá, že analýzu rizik bezpečnosti informací je vhodné opakovat jednou za 3 roky, což odráží i rozpočtový cyklus a realizační možnosti většiny organizací. V optimálním případě jsou v prvním roce identifikována rizika, definována opatření a schválen rozpočet, v druhém roce probíhá výběrové řízení a je zahájena implementace opatření, ve třetím roce jsou opatření dokončena. Dále vývoj hodnot dopadů způsobený narušením primárních aktiv, vývoj hrozeb a zranitelností je, pokud nedochází k významným změnám, v daném prostředí defacto neměnný.
Při hodnocení rizik 1x ročně se prakticky 3x hodnotí nezměněný stav rizik a má pro organizaci jen minimální přínos.
Vzhledem k vynaloženým prostředkům je tedy provádění analýzy rizik 1x ročně neefektivní a způsobuje zbytečné čerpání mnohdy poddimenzovaných zdrojů KB (lidských i finančních), které by mohly být věnovány jiným oblastem KB vyžadujícím pozornost.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Jelikož je princip vyhlášky založen na přístupu orientovaném na rizika, je hodnocení rizik jednou ze základních a klíčových povinností. Hodnocení rizik je také nedílnou součástí vstupů do vyhodnocení účinnosti systému řízeni bezpečnosti informací (angl. ISMS), které má nastaveno pravidelný interval minimálně jednou ročně a hodnocení rizik musí proběhnout v rámci zachování PDCA cyklu taktéž alespoň jednou ročně. Jedná se o nejlepší praxi podle mezinárodně uznávaných standardů a norem, jako např. ISO 27 000.
K příloze 2 odst. 6
Navrhujeme vypustit písm. c) eliminace rizika
Z dobré praxe vyplývá, že riziko nelze opatřeními k jeho snížení zcela eliminovat. Eliminace rizika je již pokryta písmenem d) vyhnutí se riziku, popřípadě písmenem e) v případě stoprocentního přenesení rizika ve všech oblastech jeho působení (finanční, reputační, ...). Případně termín „eliminace rizika“ uvést do pojmů a jasně vymezit způsoby zvládání kromě způsobů uvedených v písm. d) a e).
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Eliminace rizika je jednou ze standardních rizikových strategií používaných při řízení rizik. Též jako vyloučení rizika nebo vyhnutí se riziku. Princip spočívá v nalezení alternativního řešení dané situace, které rizikovou událost neobsahuje.
K Příloze č. 4 vyhlášky bod 5.
Požadujeme doplnit seznam zranitelností. Tento bod navrhujeme rozšířit a vedle nedostatečného zálohování uvést následující: „, nedostatečná vnitřní správa dat a nedostatečná ochrana integrity uchovávaných dat.“
Bez efektivního řízení datových procesů vznikají interní zranitelnosti – např. neoprávněný přístup k citlivým údajům, nedetekovaná změna dat, nedostatečné zálohování, nedefinovaná odpovědnost. Tyto slabiny nejsou tradičně zahrnovány do katalogů zranitelností a hrozeb kybernetické bezpečnosti, přesto však představují reálné vektory útoku nebo selhání.
Integrace obecných procesů správy dat a zachování integrity dat do rámce řízení kybernetické bezpečnosti odpovídá současnému trendu integrovaného řízení rizik.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Máme za to, že Vámi navrhované zranitelnosti by mohly být pro některé povinné osoby příliš konkrétní nebo naopak nerelevantní, jelikož jsou tyto zranitelnosti cílené na služby, jejichž poskytovateli jsou právě povinné osoby z veřejného sektoru.
Informace a data tvoří dle navrhované vyhlášky primární aktiva. Dle našeho názoru jsou Vámi navržené příklady zranitelností již obsažené v katalogu zranitelností v příloze č. 4 navrhované vyhlášky, byť v obecnější formě. Neoprávněný přístup k citlivým údajům lze zahrnout pod body 6. nevhodné nastavení přístupových oprávnění a 10. nedostatečná ochrana aktiv. Nedetekovaná změna dat může být reprezentována např. body 7. nedostatečné postupy a procesy pro detekování kybernetických bezpečnostních událostí a identifikování kybernetických bezpečnostních incidentů, 8. nedostatečné monitorování činnosti uživatelů a administrátorů a neschopnost odhalit činnost, která může mít vliv na bezpečnost regulované služby a 13. neschopnost včasného odhalení pochybení ze strany uživatelů, administrátorů, osob zastávajících bezpečnostní role, dodavatelů a vrcholného vedení. Zranitelnost v podobě nedostatečného zálohování je již obsažena v bodu 5. Zranitelnosti plynoucí z nedefinovaných odpovědností dle našeho názoru pokrývají bod 9. nedostatečné stanovení bezpečnostních pravidel a postupů, nepřesné nebo nejednoznačné vymezení práv a povinností uživatelů, administrátorů, osob zastávajících bezpečnostní role, dodavatelů a vrcholného vedení.
K příloze č. 4 vyhlášky bod 14.
Navrhujeme zranitelnost uvedenou v bodu „14. nedostatek zaměstnanců s potřebnou odbornou úrovní znalostí,“ přesunout do hrozeb. Uvedená je spíše hrozbou, jak je uvedeno ve vyhlášce 82/2018 Sb. působící v důsledku zranitelností:
· Poddimenzovaná organizační struktura.
· Nedostatečné náborové procesy a retence stávajících pracovníků.
· Nedostatečné finanční ohodnocení pracovníků.
Žádná nebo nedostatečná odborná školení pracovníků.
Neakceptováno.
Příloha č. 4 návrhu vyhlášky obsahuje jen obecné kategorie zranitelností a hrozeb. Povinná osoba si sama určuje konkrétní hrozby a zranitelnosti podle svých potřeb a specifik. Určování konkrétních zranitelností a hrozeb je odpovědností povinné osoby a musí odrážet její jedinečnost.
Hospodářská komora
Hospodářská komora ČR požaduje řádné zpracování zprávy o hodnocení dopadů. Bez zpracování RIA není možné ověřit, zda je regulace přiměřená sledovanému cíli, zda nevytváří nepřiměřenou administrativní nebo finanční zátěž a zda existují alternativy s menším negativním dopadem.
Odůvodnění:
V rámci důvodové zprávy předkladatel uvádí, že:
· samotná vyhláška dopady (na oblasti, jejichž posouzení je vyžadováno v Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace – RIA) nevyvolává, že je vyvolává zákon, k jehož provedení je vydávána;
· dopady regulace jsou řešeny v hodnocení dopadů k návrhu samotného zákona (např. dopady vyhlášky o regulovaných službách na obce s rozšířenou působností);
· práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně, který zmocňuje k vydání návrhu vyhlášky; návrh vyhlášky představuje návrh prováděcího právního předpisu, na jehož základě, vzhledem k jeho povaze, nemohou být ukládány povinnosti ani vznikat nová práva.
Daná tvrzení uvedená v důvodové zprávě jsou účelová a zavádějící, neboť předložený návrh vyhlášky je zcela zásadní pro stanovení rozsahu dopadu. Stejně tak se nelze ztotožnit s odkazem na důvodovou zprávu a zprávu RIA k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, protože dopad vyhlášky nebyl řádně hodnocen ani v rámci hodnocení dopadů návrhu vládního zákona o kybernetické bezpečnosti (dále jen „ZKB“).
V souladu s čl. I odst. 3.6 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) platí, že: „V případě, že jsou v přehledu dopadů identifikovány vznikající nové a rozsáhlé dopady v uvedených oblastech, zpracovává se RIA. Těmito oblastmi jsou zejména:
a) státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,
b) administrativní zátěž pro orgány veřejné správy,
c) náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany
d) konkurenceschopnost
e) ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty.“
Současně je nutno říci, že zpráva RIA k ZKB je z hlediska finančních a hospodářských dopadů zpracována zcela nedostatečně, a to i s ohledem na to, že skutečný rozsah dopadů nové legislativy bude ovlivněn zejména prováděcími právními předpisy. Odkaz na nedostatečně zpracované hodnocení dopadů regulace RIA u ZKB nelze považovat za dostačující pro zhodnocení dopadů jednotlivých souvisejících vyhlášek.
Pokud jde o otázku práv a povinností, je pravdou, že vyhláška sama z povahy věci práva a povinnosti zakládat nemůže. Nicméně – jak vyplývá z výše uvedeného – všechny vyhlášky k ZKB jsou z hlediska svého obsahu zcela esenciální pro určení skutečného rozsahu povinných osob a povinností dle ZKB, a fakticky tak skutečný rozsah povinností dle ZKB formují a dotvářejí.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
Hospodářská komora ČR považuje za důležité, aby do návrhu vyhlášky byla zapracována výjimka pro interně nespravovaná aktiva.
Odůvodnění:
Do předloženého materiálu je třeba doplnit ustanovení, které umožňuje odlišný přístup k aktivům, nad nimiž regulovaná osoba nemá plnou technickou správu (např. zařízení třetích stran, sdílená infrastruktura, cloudové služby spravované centrálně skupinou nebo dodavatelem).
Doporučení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (dále jen „ENISA“) i ISO/IEC 27001 uznávají model tzv. „shared Responsibility“ při využití externích či sdílených řešení. Podobnou výjimku uznává i NIST SP 800-53 a Cloud Security Alliance ve vztahu ke cloud computingu a třetím stranám. Důvodem jsou provozní podmínky. Ve velkých organizacích se složitou vnitřní strukturou běžně existují systémy a komponenty (např. globální identity management, cloudové platformy, společná síťová infrastruktura), které nelze z pohledu české pobočky přímo řídit, segmentovat nebo zabezpečovat podle lokálních standardů. Požadavek na plnou aplikaci bezpečnostních opatření by v těchto případech vedl k formálním nesouladům, které nelze reálně napravit (např. nemožnost aplikovat lokální segmentaci nebo SIEM logování). Mezinárodní organizace často kompenzují tuto absenci přímé kontroly prostřednictvím jiných opatření, jako jsou SLA, přístupové audity, bezpečnostní review při onboardingu služeb a pravidelné externí certifikace (např. ISO 27001, SOC 2).
Neakceptováno.
Problematika zajištění kybernetické bezpečnosti interně nespravovaných aktiv je řešena napříč celou vyhláškou, jako navrhujete v řešení, ovšem záleží již na určení rozsahu dle § 12 zákona, v rámci kterého povinná osoba určí rozsah aktiv, která jsou relevantní pro poskytování regulované služby. Zdali zavádění bezpečnostních opatření bude plně v rukou dané povinné osoby, bude odpovědnost za tuto činnost sdílet nebo ji bude zajišťovat dodavatelsky, je již na konkrétním pojetí dané povinné osoby, tedy poskytovatele dané regulované služby. Nicméně je na místě zmínit vzhledem k Vámi uvedeným opatřením zejména § 10 Řízení dodavatelů, konkrétně odst. 2 písm. b), které uvádí „stanoví v rámci uzavíraných smluvních vztahů způsoby a úrovně realizace bezpečnostních opatření a určí obsah vzájemné smluvní odpovědnosti za zavedení a kontrolu bezpečnostních opatření,", § 14 Řízení přístupu odst. 1 "...bezpečnostní opatření spojená s využitím technických aktiv, která povinná osoba nemá ve své správě" či přílohu č. 6 písm. d) "ustanovení o kontrole zavedených bezpečnostních opatření (pravidla zákaznického auditu),... l) specifikace náležitosti smlouvy o úrovni služeb (SLA) a způsobu a úrovni realizace bezpečnostních opatření...". Vámi navržené řešení je tedy již zohledněné ve vyhlášce na relevantních místech.
Připomínka k § 2
Požadujeme v § 2 jasně vymezit pojem „poskytovatel regulované služby v režimu nižších povinností“.
Odůvodnění:
Režim nižších povinností se bude vztahovat rovněž na malé a střední podniky (dále jen „MSP“), které potřebují jasné vymezení, zda se jich daná problematika bude týkat. Pro MSP náklady na právní podporu představují výraznou finanční zátěž, proto je důležité, aby vyhláška byla jednoznačná.
Připomínka je zásadní.
Vysvětleno
Vaše připomínka týkající se vymezení pojmu poskytovatelů regulované služby v režimu nižších povinností byla podána k vyhlášce o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností.
Režim poskytovatele regulované služby je upraven na úrovni zákona v § 8 Režim poskytovatele regulované služby a Vyhlášky o regulovaných službách. Zákon v tomto ohledu primárně reguluje poskytovatele regulovaných služeb na základě Vyhlášky o regulovaných službách, která obsahuje výčet regulovaných služeb a kritéria pro určení režimu poskytovatele regulované služby. Nejdříve je tedy potřeba zjistit, zda poskytovaná služba spadá do působnosti zákona. Pokud ano, určí poskytovatel regulované služby také režim povinností, do kterého spadá, a to na základě velikosti podniku a kritérií, která jsou rovněž uvedena ve Vyhlášce o regulovaných službách. Obecná definice poskytovatele regulované služby v režimu vyšších a nižších povinností je uvedena v § 8 odst. 1 zákona, ale vzhledem k výše popsanému mechanismu určování režimu poskytovatele regulované služby nelze pouze z těchto definic určit, do jakého režimu povinností bude konkrétní organizace spadat.
Připomínka k § 2
Požadujeme vymezení pojmů „aktiva“ a „technická aktiva“.
Odůvodnění:
Není jasné, zda se jedná o stejné pojmy či nikoliv a požadujeme jasné vymezení.
Připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Technická aktiva jsou podmnožinou aktiv. Jedná se tedy o různé pojmy. Pojem aktivum je vymezen v § 2 odst. 1 písm. c) zákona a rozumí se jím "fyzický nebo digitální prostředek, osoba nebo činnost související se zpracováváním informací a dat v elektronické podobě". Pojem technické aktivum je vymezen v § 2 odst. 1 písm. f) zákona a rozumí se jím "technický nebo programový prostředek anebo vybavení". Jedná se tedy o odlišné pojmy.
Připomínka k § 2 písm. a)
Požadujeme v § 2 písm. a) jasně vymezit pojem „uživatelem fyzická nebo právnická osoba nebo orgán veřejné moci, který využívá aktiva“.
Odůvodnění:
Definice uživatele jako subjektu, který „využívá aktiva“ může být velmi problematická. V oblasti elektronických komunikací se uživatelem rozumí „každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“, koncovým uživatelem pak „uživatel, který nezajišťuje veřejnou komunikační síť nebo veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“. Je tak jasné, že zákazník poskytovatele internetových služeb (dále jen „ISP“) není uživatelem jeho aktiv, ale služby na nich poskytované. ZKB považuje službu za „primární aktivum“.
Definice uživatele ve spojení definice aktiva v návrhu ZKB vzbuzuje pochybnost o zamýšleném rozsahu dopadu právní úpravy. Z definice by mohlo mylně vyplývat, že uživatelem je samotný koncový uživatel služby, která je poskytována na aktivech. Předpokládáme však, že toto nebylo zamýšleno.
Toto by mohlo být předmětem velkých výkladových problémů, protože povinné osoby musí „uživatele“ poučovat, poskytovat jim školení, nutit je k oznamování incidentů, přidělit jim hesla a podobně. Předpokládáme, že to nebylo cílem předloženého materiálu, proto je potřeba definice upravit, aby byly jasné a srozumitelné.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Pojem uživatel v případech některých regulovaných služeb dle zákona o kybernetické bezpečnosti může skutečně představovat i koncového uživatele dané služby. Záměrně je definice uživatele uchopena takto široce skrze to, že ve specifických případech poskytovatelů regulovaných služeb je záměrem zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích předpisů zavádět bezpečnostní opatření, která mohou ovlivňovat i fyzické osoby (spolu s právnickými osobami a orgány veřejné moci) jakožto koncové uživatele dané regulované služby. V případě některých regulovaných služeb tak je tudíž žádoucí např. zřídit vícefaktorovou autentizaci pro koncové uživatele nebo tyto uživatele regulované služby nějakým způsobem poučit o bezpečných způsobech používání dané služby. Vymezení toho, jaký "druh" uživatele je pro danou regulovanou službu relevantní (kteří souvisí s poskytováním regulované služby), je otázkou vymezení rozsahu dané regulované služby dle § 12 zákona, kdy na základě tohoto určení rozsahu je nadále nezbytné zavádět v souladu s § 4 písm. c) bezpečnostní opatření přiměřená bezpečnostním potřebám.
Připomínka k § 5 odst. 1
Požadujeme v textu ustanovení zohlednit článek 20 směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) 2016/1148 (dále jen „NIS 2“), který zní:
„Článek 20: Řízení
1. Členské státy zajistí, aby řídící orgány základních a důležitých subjektů schválily opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik přijatá těmito subjekty za účelem dosažení souladu s článkem 21, dohlížely nad jeho uplatňováním a mohly nést odpovědnost, poruší-li subjekty uvedený článek.
Uplatňováním tohoto odstavce není dotčeno vnitrostátní právo, pokud jde o pravidla odpovědnosti vztahující se na veřejné orgány, odpovědnost úředníků veřejné správy a odpovědnost volených veřejných činitelů nebo jmenovaných úředníků.
2. Členské státy zajistí, aby členové řídících orgánů základních a důležitých subjektů museli absolvovat školení, a vybízí základní a důležité subjekty, aby pravidelně nabízely podobné školení svým zaměstnancům, aby tak získali dostatečné znalosti a dovednosti, aby mohli identifikovat rizika a posoudit postupy řízení kybernetických bezpečnostních rizik a jejich dopad na služby poskytované subjektem.“.
Odůvodnění
Deklarovaným cílem předloženého materiálu je minimalistické transpozice. Požadavky na vrcholné vedení jdou však nad rámec NIS 2 a ZKB rozsah též neupřesňuje. Proto navrhujeme striktně se držet textu NIS 2.
Připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Informace popisující vrcholné vedení a jeho nutnost rozpracování ve vyhlášce byly doplněny do důvodové zprávy.
Směrnice NIS2 ukotvuje vetší odpovědnost vrcholného vedení za zajišťování kybernetické bezpečnosti. Návrh vyhlášky tento rámec nerozšiřuje věcně, ale pouze dále rozpracovává způsob naplnění požadavků NIS2.
Cílem není jít nad rámec směrnice, ale zajistit praktickou vykonatelnost – tedy popsat, jak má vrcholné vedení plnit svoji roli v rámci ISMS, jak má být zapojeno a jaké výstupy má znát či schvalovat, včetně zajištění kontrolovatelnosti tohoto požadavku.
Ponechání podrobnější úpravy ve vyhlášce považujeme za potřebné pro zachování přehlednosti a odpovědnosti v rámci řízení bezpečnosti. Navíc nejde o nové požadavky – obdobné požadavky byly obsaženy již v § 6 vyhlášky č. 82/2018 Sb.
Připomínka k § 8 písm. c)
Požadujeme upřesnit odkaz na základě níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění
Legislativně technická připomínka – písm. c) v § 8 odkazuje na § 5 odst. 6 písm. c), odst. 6 však v ust. § 5 není.
Připomínka je zásadní.
Akceptováno, upraveno.
Připomínka k § 9 odst. 1 písm. c) bodu 4
Požadujeme upravit znění § 9 odst. 1 písm. c) bodu 4 následovně:
„4. protiopatření podle § 20 odst. 1 a) a c) zákona,“.
Odůvodnění
V souladu s § 9 odst. 1 písm. c), bodu 4 vyhlášky se při provádění hodnocení rizik mají zohlednit rovněž protiopatření dle § 20 ZKB. Dle § 20 odst. 1 ZKB jsou tato protiopatření trojího typu: (i) výstraha, (ii) varování a (iii) reaktivní protiopatření.
S ohledem na povahu jednotlivých typů protiopatření dle § 20 ZKB i odůvodnění uvedené v důvodové zprávě k ZKB jsme toho názoru, že není důvodné, aby do řízení rizik dle § 9 vyhlášky byla jako vstup do hodnocení rizik povinně řazena všechna protiopatření dle § 20 ZKB. Konkrétně se jako nedůvodný jeví požadavek na povinné zohlednění varování dle § 20 odst. 1 písm. b) ZKB.
Požadavek na zohlednění varování se jeví jako nadbytečný a předimenzovaný s ohledem na to, že jeho zavedení nepožaduje (i) ani NIS 2, (ii) ani prováděcí nařízení Komise (EU), kterým se stanoví pravidla pro uplatňování směrnice (EU) 2022/2555, pokud jde o technické a metodické požadavky na opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik a bližší upřesnění případů, v nichž se incident považuje za významný, pokud jde o provozovatele hierarchického systému doménových jmen (dále jen „DNS“), registry domén nejvyšší úrovně, poskytovatele služeb cloud computingu, poskytovatele služeb datových center, poskytovatele sítí pro doručování obsahu, poskytovatele řízených služeb, poskytovatele řízených bezpečnostních služeb, poskytovatele on-line tržišť, internetových vyhledávačů a služeb platforem sociálních sítí a poskytovatele služeb vytvářejících důvěru.
NÚKIB získává nové významné pravomoci nad rámec NIS 2 v rámci mechanismu prověřování bezpečnosti dodavatelského řetězce, kde může být „varování“ pro poskytovatele strategicky významných služeb jedním z opatření obecné povahy, které NÚKIB vydá. Toto považujeme za dostatečné a proporční.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Účelem varování podle § 22 zákona je oficiální zveřejnění informací o bezpečnostní hrozbě nebo zranitelnosti a jedná se o preventivní informování poskytovatelů regulovaných služeb (a případně i veřejnosti) o závažnosti konkrétní hrozby či zranitelnosti. Cílem vydaného varování je tedy upozornit na existenci hrozby či zranitelnosti. Tyto informace následně slouží jako povinný vstup do hodnocení rizik v souladu s § 9 vyhlášky. Varování vydaná podle § 20 zákona jsou tedy jedním z klíčových zdrojů informací pro hodnocení rizik, neboť upozorňují na konkrétní hrozby a zranitelnosti, které je nezbytné při tomto hodnocení zohlednit.
Jelikož povinná osoba má obecnou povinnost zohlednit při hodnocení rizik všechny relevantní zranitelnosti a hrozby uvedené například v příloze č. 4 vyhlášky, je zřejmé, že i ty, které byly zveřejněny varováním, musí být do hodnocení rizik začleněny. Nejedná se tedy o nadbytečnou administrativní práci, nýbrž o integrální součást průběžného a komplexního řízení kybernetických bezpečnostních rizik, které zajišťuje aktuálnost a efektivitu přijatých opatření.
Je důležité si uvědomit, že poskytovatelé regulovaných služeb nejsou povinni provést hodnocení rizik okamžitě po vydání varování. Nicméně, jak vyplývá z § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky, povinná osoba při pravidelném hodnocení rizik zohlední také hrozby a zranitelnosti, které z vydaných varování vycházejí.
Připomínka k § 10 odst. 1 a 2
Požadujeme upravit znění § 10 odst. 1 a 2 následovně:
„(1) Povinná osoba při řízení dodavatelů
a) stanoví pravidla pro dodavatele, která zohledňují požadavky systému řízení bezpečnosti informací,
a) b) prokazatelně seznamuje své dodavatele s pravidly podle písmene a) a vyžaduje plnění těchto pravidel,
b) c) řídí rizika spojená s dodavateli,
c) d) identifikuje a eviduje své významné dodavatele ve smyslu § 2 písm. i),
d) e) prokazatelně písemně informuje své významné dodavatele o jejich evidenci podle písmene d),
f) zajistí v souvislosti s řízením rizik spojených s významnými dodavateli, aby smlouvy uzavírané s významnými dodavateli obsahovaly relevantní ustanovení uvedená v příloze č. 6 k této vyhlášce a
e) g) pravidelně přezkoumává plnění smluv s významnými dodavateli z hlediska systému řízení bezpečnosti informací.
(2) Povinná osoba u významných dodavatelů dále
a) provádí v rámci výběrového řízení a před uzavřením smlouvy hodnocení rizik souvisejících s plněním přiměřeně podle přílohy č. 2 k této vyhlášce,
b) stanoví v rámci uzavíraných smluvních vztahů způsoby a úrovně realizace bezpečnostních opatření a určí obsah vzájemné smluvní odpovědnosti za zavedení a kontrolu bezpečnostních opatření,
b) c) provádí pravidelné hodnocení rizik a pravidelnou kontrolu zavedených bezpečnostních opatření u poskytovaných plnění pomocí vlastních zdrojů nebo pomocí třetí strany a
c) d) zajistí v reakci na rizika a zjištěné nedostatky jejich řešení.“.
Odůvodnění:
Pro menší poskytovatele služeb přístupu k internetu může být složité plnit veškeré požadavky – zejména s ohledem na formalizaci vztahů, vedení záznamů a smluvní začlenění bezpečnostních opatření podle přílohy č. 6. Zejména při jednání se zahraničními nebo většími dodavateli je obtížné prosadit požadovanou strukturu smluvních ujednání, neboť poskytovatelé přístupu k internetu v pevném místě, kteří jsou v České republice typicky menšími subjekty regionálního rázu, zpravidla nemají vyjednávací sílu, která by jim umožňovala vynutit si na velkých nadnárodních dodavatelích určitá smluvní ujednání. Předložené znění § 10 by pro většinu poskytovatelů služeb elektronických komunikací v pevném místě bylo buď zcela nesplnitelné, nebo by pro ně znamenalo drastické omezení rozsahu možných dodavatelů a tím pádem i potenciální zhoršení bezpečnosti jejich aktiv a potenciální ohrožení formou vendor lock-in (uzamčení zákazníka činí zákazníka závislým na produktech a službách konkrétního dodavatele tím, že vytváří značné náklady a překážky proti přechodu k produktům a službám jiných dodavatelů). Zásada proporcionality dle čl. 5 Smlouvy o EU a přiměřeného zatížení podnikatelů dle legislativních zásad EU vyžaduje, aby povinnosti nebyly ukládány rigidně, pokud existují alternativní cesty vedoucí ke stejnému cíli. Umožnění flexibility v rámci smluvního procesu je odůvodněné zejména u subjektů s omezenou vyjednávací silou.
Alternativně navrhujeme doplnit možnost náhradního plnění ve vztahu ke smluvním ujednáním s významnými dodavateli formou doložení jiného důvěryhodného způsobu řízení rizik (např. certifikace dodavatele, audit, SLA dokumentace). Dále doporučujeme zavést výjimku pro případy, kdy smluvní protistrana z objektivních důvodů odmítne zapracovat přesnou strukturu dle přílohy č. 6 – v takovém případě by povinná osoba mohla doložit přiměřené alternativy.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Jelikož se jedná o připomínku k návrhu vyhlášky pro poskytovatele v režimu vyšších povinností, není odůvodnění cílící na "menší poskytovatele" na místě. Povinnosti v rámci tohoto návrhu rovněž cílí na významné dodavatele, nikoliv všechny dodavatele, a celý přístup bezpečnostních opatření vychází z povinnosti § 4 písm. c) návrhu vyhlášky, kdy poskytovatel regulované služby v souladu s tímto ustanovením zavede a provádí přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik. Rovněž společná ustanovení uvedená ve smlouvě musí být relevantní pro konkrétního významného dodavatele.
Připomínka k § 13 odst. 1
Požadujeme v § 13 odst. 1 upřesnit formulaci a zejména nejasný pojem „oddělení prostředí“.
Odůvodnění:
Formulace předmětného ustanovení je neurčitá. Není zřejmé, jaký standard má být naplněn – zda se jedná o úplnou eliminaci známých zranitelností, nebo pouze o aplikaci doporučených aktualizací. Navrhujeme proto ustanovení upřesnit tak, aby z něho mimo veškerou pochybnost vyplývalo, jaký bezpečnostní postup má být aplikován. Nejasně formulované ustanovení by vedlo k obtížné splnitelnosti, limitované vymahatelnosti a ke snížení právní jistoty adresátů právní úpravy. Právní jistota adresátů vyžaduje, aby povinnosti byly formulovány jednoznačně a srozumitelně.
Akceptováno jinak.
Předně bychom rádi uvedli, že veškerá bezpečnostní opatření požadovaná vyhláškou musí být prováděna v souladu s § 4 písm. c). Požadavek na dělení jednotlivých prostředí v rámci § 13 odst. 1 písm. e) návrhu vyhlášky je důvodně obecný, protože s ohledem na konkrétní řízení rizik poskytovatele regulované služby může být oddělení prostředí uchopeno např. v rámci komunikační sítě pouze pomocí firewallu, jindy může poskytovatel regulované služby naznat, že je zapotřebí dané prostředí oddělit do tzv. ostrovního režimu (třeba galvanicky), jindy bude stačit pouze v rámci aplikační vrstvy mít jen jiný virtualizovaný modul. Jelikož oddělení prostředí nelze plošně uchopit granulárněji tak, abychom jeho konkrétností nepředstavovali zbytečnou administrativní zátěž pro všechny poskytovatele regulované služby, naznali jsme, že tato varianta je dostatečně konkrétní, kompromisní variantou. Oddělení jednotlivých prostředí se jinak návrh vyhlášky věnuje v § 19 a 27, přičemž podrobnější popis a odůvodnění těchto požadavků je popsáno v důvodové zprávě v částech věnujícím se příslušným ustanovením, jelikož souvisí s problematikou bezpečnosti komunikačních sítí a zajišťování dostupnosti regulované služby. Zranitelnostem se návrh vyhlášky a její důvodová zpráva věnují v rámci § 25.
Nicméně s ohledem na zbylou část ustanovení § 13 odst. 1 písm. e), které řeší i zabezpečení informací a dat v těchto prostředích jsme naznali, že by důvodová zpráva mohla být návodnější a rozhodli jsme se na daném místě danou problematiku více rozepsat.
Připomínka k § 14
Požadujeme umožnit regulovaným subjektům využít alternativní modely řízení přístupu.
Odůvodnění:
Tento postup akceptují jak mezinárodní bezpečnostní standardy (NIST SP 800-171, NIST CSF a ISO/IEC 27001/27002), které doporučují řízení privilegovaného přístupu, ale nevyžadují technické oddělení účtů, pokud jsou zavedeny kompenzační bezpečnostní mechanismy (např. multifaktorová autentizace (dále jen „MFA“), logování, sledování činnosti). Rovněž ENISA i evropská praxe směřují k modelům, kde se využívá jeden účet s řízeným zvýšením oprávnění – např. přes PAM nástroje nebo JIT přístup.
Důvodem k tomuto postupu je mj. to, že duální účty vedou k vyšší chybovosti, složitější správě a zvýšení rizika neaktuálních nebo slabě chráněných účtů. V prostředí jednotného přihlašování (dále jen „SSO“) a federací identit je efektivnější řídit přístup dynamicky a auditovatelně než provozovat trvale dva účty na osobu.
Připomínka je zásadní.
Akceptováno, upraveno.
V souladu s připomínkou byla upravena důvodová zpráva k návrhu vyhlášky.
Připomínka k § 17 odst. 4 písm. a)
Požadujeme ustanovení upravit tak, že kontrola významných změn je prováděna zpětně při periodickém auditu.
Odůvodnění:
Považujeme za dostatečné ohodnotit rizika a realizovat bezpečnostní opatření v rámci řízení významných změn, resp. provést v rámci každé významné změny závěrečnou kontrolu. Provedení auditů v počtu významných změn je velmi kapacitně náročné jak pro roli „auditor“, tak pro role „architekt“ a „garant aktiv“.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Povinnost provést závěrečnou kontrolu v rámci procesu řízení významných změn není ve vyhlášce stanovena. Audit kybernetické bezpečnosti při významné změně je důležitým nástrojem, který umožňuje ověřit dopady změny, identifikovat případné nedostatky a zajistit, že změna neohrozí úroveň bezpečnosti regulované služby. Z tohoto důvodu považujeme provedení auditu kybernetické bezpečnosti při významné změně v rámci jejího rozsahu za nezbytné, a ustanovení § 17 odst. 4 písm. a) za důležité zachovat.
Připomínka k § 17 odst. 5
Požadujeme upravit § 17 odst. 5 následovně:
„(5) Není-li v odůvodněných případech možné nebo důvodné provést audit v intervalu podle odstavce 5 4 písm. b) v celém rozsahu podle odstavce 2, je možné audit kybernetické bezpečnosti provádět průběžně po systematických celcích. V takovém případě je nutno audit v celém rozsahu podle odstavce 2 provést nejpozději do 5 let.“.
Odůvodnění:
Hodnocení vhodnosti, resp. důvodnosti provádění auditu v krátkých časových intervalech by mělo být ponecháno s jistou jasně danou limitací na povinné osobě. Pro posílení kontrolovatelnosti řádného zdůvodnění neprovedení auditu v intervalu dle odst. 4 písm. b) je případně možné zavést povinnost písemného zdůvodnění nedůvodnosti provedení auditu. Navrhujeme tedy doplnit možnost, že povinná osoba může v odůvodněných případech audit provést v delším časovém intervalu s povinností takový krok písemně zdůvodnit. Zásada předvídatelnosti práva a minimalizace administrativní zátěže vyžaduje, aby byly povinnosti přiměřené. Rozsah administrativní zátěže poskytovatelů služeb elektronických komunikací v pevném místě, kteří jsou v České republice často menšími subjekty, je již tak značný. Navrhujeme také opravu formální chyby v odkazu na předchozí odstavec daného paragrafu.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Slovo „důvodné“ je v jiném tvaru již obsaženo v původní formulaci a je synonymem ke slovnímu spojení "odůvodněných případech":
"Není-li v odůvodněných případech možné provést audit v intervalu podle odstavce 5 písm. b) v celém rozsahu podle odstavce 2, je možné audit kybernetické bezpečnosti provádět průběžně po systematických celcích. V takovém případě je nutno audit v celém rozsahu podle odstavce 2 provést nejpozději do 5 let."
Připomínka k § 19 písm. a), e), f) a g)
Požadujeme upřesnění formulace v § 19 písm. a), e) a f) na základě níže uvedeného odůvodnění a vypuštění písm. g):
„g) zajistí pomocí aktuálně odolných kryptografických algoritmů upravených v § 26 a síťových protokolů důvěrnost a integritu při přenosu informací a dat,“.
Odůvodnění:
Ve vztahu k písm. a), e) a f) požadujeme upřesnění formulace zejména s ohledem na stávající nejasný význam užitých pojmů a obsah ukládaných povinností. Formulace předmětných ustanovení je neurčitá. Není zřejmé, jaký standard má být naplněn. Navrhujeme proto ustanovení upřesnit tak, aby z něho mimo veškerou pochybnost vyplývalo, jaký bezpečnostní postup má být aplikován. Nejasně formulované ustanovení by vedlo k obtížné splnitelnosti, limitované vymahatelnosti a ke snížení právní jistoty adresátů právní úpravy. Právní jistota adresátů vyžaduje, aby povinnosti byly formulovány jednoznačně a srozumitelně.
Po vypuštění písm. g) navrhujeme reformulovat celé ust. § 19 tak, aby bylo zřejmé, že toto ustanovení nemá být vykládáno tak, že by jím byla uložena povinnost operátora šifrovat datový provoz koncových uživatelů na zařízeních koncových uživatelů nebo na zařízeních jim poskytnutých. Takové opatření by bylo s ohledem na objem přenášených dat a provozní rychlosti přenosu zřejmě obtížně realizovatelné, popřípadě by vedlo k drastickému zhoršení kvality služby pro zákazníka a podstatnému zvýšení její ceny.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Ustanovení § 19 vymezuje požadavky na řízení přístupu, které mají být – stejně jako ostatní bezpečnostní opatření – realizovány přiměřeně na základě hodnocení rizik, v souladu s principy stanovenými v § 4 písm. c) vyhlášky. Jednotlivé body § 19 (včetně písm. a), e) a f)) tedy vymezují očekávané oblasti řízení přístupů, přičemž konkrétní způsob naplnění povinností závisí na povaze služeb a prostředí dané povinné osoby.
Cílem ustanovení písm. g) není ukládat plošnou povinnost šifrovat datový provoz koncových uživatelů na jejich zařízeních. Požadavek je zaměřen na zajištění důvěrnosti a integrity při přenosu informací v rámci určeného rozsahu povinné osoby na základě řízení rizik, kdy přiměřenost zavádění tohoto bezpečnostního opatření se bude odvíjet u každého poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností od relevantních hrozeb a zranitelností pro danou regulovanou službu, kterou není možné na úrovni vyhlášky reflektovat se zaměřením pouze na operátory. Operátoři jsou pouze velmi úzkou skupinou povinných osob, která bude regulována podle nového zákona o kybernetické bezpečnosti a zavádění zmíněných bezpečnostních opatření, tedy jejich obsah a způsob, bude u každé povinné osoby vypadat jinak, kdy u některých povinných osob a jimi poskytovaných služeb bude přiměřené zavádět bezpečnostní opatření do takové míry, kdy bude šifrován provoz i mezi jednotlivými koncovými stanicemi. Nelze tedy více specifikovat míru zavádění těchto bezpečnostních opatření, kterou si musí povinná osoba určit na základě řízení rizik.
Připomínka k § 20 odst. 2 písm. a)
Požadujeme text v § 20, odst. 2 písm. a) upravit následovně:
„(2) Povinná osoba při ověření identity administrátorů, uživatelů a technických aktiv
a) v případě přístupu z vnější komunikační sítě využívá autentizační mechanismus, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry a“.
Odůvodnění:
§ 20 odst. 2 písm. a) předloženého materiálu stanovuje povinné osobě povinnost při ověření identity administrátorů, uživatelů a technických aktiv využívat autentizační mechanismus, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry. Takové opatření se jeví nepřiměřeně přísné, pakliže by mělo být využito pro všechny typy účtů.
Bezpečnostní norma ISO 27001 nedefinuje nutnost použití MFA pro všechny typy účtů. V případě použití doporučovaných bezpečnostních praktik, jako je vhodná segmentace sítě nebo použití bastion hostů s kombinací MFA při vstupu do interní sítě se sníží riziko neoprávněného přístupu z veřejné sítě (útok zvenčí) bez nákladné implementace MFA pro všechny relevantní aktiva.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Úřad při přípravě navrhovaného prováděcího předpisu vycházel nejen Bezpečnostní normy ISO 27001, ale např. ze standardů a doporučení vydávaných Národním institutem standardů a technologie (NIST), přímých konzultací s touto institucí či zkušeností Úřadu plynoucích z kontrolní činnosti a nahlášenými kybernetickými bezpečnostními incidenty. Poskytovatel regulované služby musí zajistit využívání autentizačního mechanismu, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry, kdy tyto principy autentizace jsou přímo požadovány ve článku č. 21 písm. j) EU směrnice NIS2. Z těchto důvodů nelze omezit transpoziční požadavek pouze na přístupy z vnější komunikační sítě. Dále je nezbytné uvést, že poskytovatel regulované služby musí dle požadavku v § 4 písm. c) navrhovaného prováděcího předpisu "zavádět a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik." O případném udělování výjimek z plnění požadovaných bezpečnostních opatření pojednává důvodová zpráva, a to např. v částech tykajících se požadavků § 4 a 9.
Připomínka k § 23 odst. 5 písm. c)
Požadujeme v § 23 odst. 5 písm. c) snížit požadavek na uchovávání záznamů z 18 měsíců na 3 měsíce.
Odůvodnění:
Předložený materiál požaduje nepřiměřeně dlouhou dobu k ukládání logů, která představuje významnou zátěž především pro menší a střední ISP. V praxi se „bombardování“ kyberbezpečnostními incidenty pohybuje ve stovkách až tisících denně (pokusy o průnik či DDoS útoky jsou běžné), ukládat o každém z nich údaj pouze pro účely plnění tohoto opatření znamená investici do úložiště, které by nemělo žádný jiný význam. Už nyní jsou ISP zatíženi významnou povinností vyplývající z protiústavního požadavku na ukládání provozních a lokalizačních údajů, které nově stát navíc ani plně nekompenzuje jako dříve. Takto formulovaný požadavek znamená další nepřiměřenou administrativní zátěž.
Odůvodnění tohoto požadavku: „Důvod, proč je doba pro retenci záznamů nastavena takto, je zejména zkušenost Úřadu a také skutečnost, že střední doba detekce incidentu v regionu EMEA (Europe Middle East and Africa) je 24 měsíců.“, však nelze nijak ověřit a důvodová zpráva ani neuvádí, z jakého zdroje je tato informace (např. zprávy ENISA nic takového neříkají), aby ji bylo možné ověřit či vidět kontext, ve kterém je tento údaj publikován.
Důvodová zpráva uvádí, že „účelem tohoto ustanovení není povinnost uchovávat všechny logy ze všech technických aktiv po dobu 18 měsíců.“ a že by mělo dojít k posouzení toho, jaké logy budou podle § 23 a po jakou dobu uchovávány. Zároveň ale uvádí, že „18 měsíců je ovšem výchozí hodnota, která když bude nastavena jinak, vyžaduje řádné odůvodnění na základě výstupů systému řízení bezpečnosti informací a bezpečnostních potřeb.“. Takto odůvodněné ustanovení bude samozřejmě v praxi znamenat uchovávání všech logů, protože žádná organizace nebude riskovat, že bude v případě kontroly NÚKIB sankcionována, protože její „řádné odůvodnění“ považuje NÚKIB za nedostatečné.
Současně je nutno upozornit na to, že NIST framework (SP 800-92) nedefinuje retenční dobu pro security logy a ponechává na zvážení každého subjektu, jak dlouho logy uchovávat.
Požadujeme proto snížení doby uchovávání záznamů na 3 měsíce.
Připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Jak jste již sami citovali z naší důvodové zprávy, Úřad neukládá povinnost zaznamenávat úplně všechny události poskytovatele regulované služby. Rovněž poskytovatel regulované služby má dle požadavku § 4 písm. c) vyhlášky zavést a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik. Úřad má za to, že pokud někdo rozumí konceptu řízení rizik a zmíněnému požadavku v § 4 písm. c) vyhlášky, je zmíněná povinnost pro uchovávání záznamů § 23 odst. 5 písm. c) vyhlášky dostatečně návodná, že k tomu může v rámci svého řízení rizik přistupovat individuálněji, např. u některých aktiv, u kterých vyhodnotí, že není potřeba nějaké záznamy uchovávat s retencí vyžadovanou v tomto požadavku. Úřad naopak pro eliminaci nadbytečných nákladů pro poskytovatele regulované služby zavedl explicitní požadavek v § 23 odst. 5 písm. b) vyhlášky, který pojednává o centrálním sběru logů, jelikož jsme z činnosti Úřadu zjistili, že některé povinné osoby tyto záznamy uchovávaly v jiných nástrojích sloužící např. k vyhodnocení kybernetických bezpečnostních událostí místo v běžně používaném centrálním uložišti záznamů (např. syslog servery atd.), což z obecného hlediska nemusí být ekonomicky (tyto nástroje mohou být nákladnější, pokud by v nich mělo být zpracováváno tolik dat) ani prakticky (příliš mnoho dat při prohledávání událostí zpomaluje práci s nástrojem) výhodné. Z činnosti Úřadu a informací od našich partnerů nicméně víme, že je zapotřebí stále zachovat požadovaných 18 měsíců, jelikož stále dochází k detekci kybernetických bezpečnostních incidentů, které byly zapříčiněny i více než 18 měsíců zpětně a tyto data jsou pak nezbytná pro forenzní analýzu a zjištění původce daného incidentu.
Připomínka k § 25 odst. 5 písm. c) a d)
Požadujeme z § 25 odst. 5 písm. c) odstranit lhůtu 2 let a z ustanovení písm. d) odstranit lhůtu 5 let.
Odůvodnění:
V odstavcích jsou nereálné doby pro opakování penetračních testů, zejména u rozsáhlých infrastruktur, které nemohou být vypnuty z provozního režimu. Vyhláška nezohledňuje např. kritickou infrastrukturu (dále jen „KI“), kterou nelze z důvodu rizik vystavit pravidelnému penetračnímu testování, navíc periodicita je příliš krátká pro testy velké infrastruktury.
Připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Na základě připomínky byla náležitě upravena důvodová zpráva, aby reflektovala i v této oblasti princip přiměřenosti, na kterém je postavena celá tato vyhláška. Je ovšem nezbytné uvést, že požadavek § 25 odst. 5 písm. a) návrhu vyhlášky stanovuje, že penetrační testy mají být provedeny na technických aktivech s ohledem na hodnocení těchto aktiv a hodnocení rizik, nestanovuje tedy povinnost provádět tyto testy na všech aktivech rozsahu regulované služby. Tento interval je dále nastaven tak, aby pokryl drtivou většinu poskytovatelů regulovaných služeb vhodně za cílem zvýšení úrovně kybernetické bezpečnosti v ČR. Jestliže je tento interval nepřiměřený pro konkrétního specifického poskytovatele regulované služby, může na základě řízení rizik přizpůsobit způsob plnění tohoto bezpečnostního opatření a náležitě to odůvodnit v dokumentu prohlášení o aplikovatelnosti. Dále je nutné poznamenat, že interval pěti let je více než volný z pohledu nejlepší praxe v oblasti penetračního testování a argumentace vypnutím z provozního režimu je lichá, jelikož v praxi potenciální útočník nebude čekat na přepnutí z provozního režimu, přestože bude vykonávat prakticky stejnou činnost, která ale bude za účelem narušení bezpečnosti informací regulované služby nebo poškození poskytovatele této služby.
Připomínka k § 26 odst. 2
Požadujeme upřesnit text § 26 odst. 2 na základě níže uvedeného odůvodnění. Alternativně požadujeme odst. 2 zcela vypustit.
Odůvodnění:
V důvodové zprávě se k tomuto ustanovení uvádí: „Oproti původní vyhlášce, která tuto povinnost neukládala, je nově požadavek, aby poskytovatel regulované služby zajistil zabezpečení hlasové, audiovizuální, textové a nouzové komunikace. Toto ustanovení explicitně zahrnuje e-mailovou komunikaci, která je velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity.“. Není jasné, jak a na koho se toto vztahuje. Hlasovou komunikaci zajišťují povinné osoby často pomocí veřejně dostupné služby elektronických komunikací (například mobilní telefonie), jejíž zabezpečení může být vnímáno jako nedostatečné. Znamená to tedy, že poskytovatel regulované služby v režimu vyšších povinností musí např. svým zaměstnancům povinně nařizovat komunikaci zabezpečenou E2E šifrováním či použití šifrovaných e-mailů.
Zároveň předpokládáme, že se toto ustanovení vztahuje pouze na komunikaci v rámci povinné osoby a nikoli na poskytované služby. Např. u ISP je z definice nemožné zajistit „bezpečnou“ komunikaci svých zákazníků, protože ta se odehrává na aplikační rovině, ke které ISP nemá přístup (řeší pouze síťovou vrstvu a nižší).
Připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Požadavek zajištění zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů nouzové komunikace stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v Čl. 21 odst. 2 písm. j). Zdůraznění e-mailové komunikace je pak vysvětleno v důvodové zprávě a do navrhovaného předpisu bylo zahrnuto z důvodu, že tato forma komunikace je "velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
Nicméně díky této připomínce byla odhalena písařská chyba, kdy místo "elektronické komunikace" mělo ustanovení obsahovat pouze termín "e-mailové komunikace" v souladu se stejným ustanovením v nižším režimu.
Připomínka k § 16
Doporučujeme doplnit ustanovení § 16 o možnost přiměřeného uplatnění požadavků v závislosti na povaze a rozsahu poskytovaných služeb.
Odůvodnění:
Vyžadované rozsáhlé dokumentační a testovací povinnosti v oblasti kontinuity činností mohou představovat značnou administrativní zátěž pro malé poskytovatele internetového připojení. Požadavek na přiměřené plnění povinností je v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU a také se zásadou diferencovaného přístupu dle směrnice NIS 2. Menším podnikům je vhodné umožnit zjednodušený režim v oblasti řízení kontinuity činností. Tato varianta by usnadnila plnění povinnosti zejména menším poskytovatelům regulovaných služeb.
Připomínka je doporučující.
Neakceptováno.
Bezpečnostní opatření cílí na schopnost organizace rychle a účinně reagovat na úmyslné a neúmyslné kybernetické bezpečnostní incidenty (např. sabotáž nebo přírodní katastrofu). V případě nepřipravenosti na takové situace by hrozilo úplné nebo částečné přerušení poskytování regulované služby na nepřijatelně dlouhou dobu. Aby byl poskytovatel regulované služby připraven na nestandardní situace, je nutné vypracovat plány kontinuity činností a plány obnovy. Zmíněné plány je následně nutné aktualizovat a pravidelně testovat, aby byly v případě situace, která vyžaduje jejich aktivaci, využitelné a zainteresované osoby znaly své pravomoci, odpovědnosti a povinnosti a celý proces fungoval bez časových průtahů, které by mohly mít negativní dopad na celou situaci a její zvládání. Periodu testování však vyhláška nestanovuje a je tedy na poskytovateli regulované služby, jak si tento proces formálně nastaví a jaký typ testů zvolí. Je však důležité, aby tento proces byl v souladu s bezpečnostními potřebami organizace a výsledky hodnocení rizik. Dále je nutné přihlédnout ke stanovenému rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti, jelikož vyhláška požaduje zavádět bezpečnostní opatření pouze v takovém rozsahu.
Připomínka k § 28
Doporučujeme upravit textaci následovně:
„Povinná osoba včetně mimo přiměřené aplikace požadavků uvedených v § 1 až 27 pro zajištění kybernetické bezpečnosti průmyslových, řídicích a obdobných specifických technických aktiv dále využívá nástroje a zavádí náhradní bezpečnostní opatření, která zajistí……“.
Odůvodnění:
Průmyslová, řídicí a obdobná specifická technická aktiva jsou zejména systémy určené pro dlouhodobý specializovaný provoz operačních technologií, která ve většině případů neumožňují aplikaci všech technických požadavků uvedených v §§ 19 až 27, zejména všechna kritéria ověřování identit a řízení přístupu, používání aktuálních kryptografických algoritmů, aktivní skenování zranitelností a provádění invazivních penetračních testů. Na taková aktiva či systémy jako celek lze aplikovat adekvátní náhradní bezpečnostní opatření, která zohledňují takováto specifika (stáří technologií či jejich umístění, používané proprietární protokoly, speciální zákaznické periferie atd.). Uvedená opatření sice vyplývají z výkladu k § 9, ale bylo by přínosné definovat tato opatření právě i v § 28, který se zabývá průmyslovými, řídicími a obdobnými specifickými aktivy.
Připomínka je doporučující.
Neakceptováno.
Vámi uvedený návrh ve své podstatě popisuje samotné fungování bezpečnostních opatření v souladu s § 4 písm. c) návrhu vyhlášky. Pokud poskytovatel regulované služby není schopen z objektivních důvodů zavést bezpečnostní opatření nebo jej zavést v plném rozsahu, je nezbytné, aby tuto skutečnost reflektoval v rámci svého řízení rizik, v procesu řízení výjimek a uvedl tyto skutečnosti v relevantních dokumentech např. prohlášení o aplikovatelnosti. Je proto bezpředmětné tuto připomínku akceptovat, jelikož nenavrhuje nic nad rámec současného znění.
Nicméně díky této připomínce byla odhalena písařská chyba, kdy rozsah požadavků neměl zahrnovat § 1 a 2, nýbrž pouze požadavky bezpečnostních opatření, tj. § 3 až 27.
Hlavní město Praha
K § 1:
Chybí explicitní odkaz/identifikace implementovaného předpisu EU.
• Návrh úpravy: V § 1 doplnit jasnější znění: „Tato vyhláška zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 (NIS2)…“
• Odůvodnění: Zvyšuje transparentnost implementace evropské legislativy a právní jistotu.
Neakceptováno.
Do způsobu řešení se promítly zkušenosti s Legislativní radou vlády a Odborem kompatibility Úřadu vlády ČR, které NÚKIB získal v průběhu legislativního procesu nového zákona o kybernetické bezpečnosti. Současné znění, ve kterém § 1 odkazuje na směrnici NIS2 formou poznámky pod čarou, je z legislativně technického hlediska správné a konzistentní se zákonem.
K § 2:
Některé definice jsou vágní nebo nejednoznačné; např. „významná změna“ závisí pouze na interním vyhodnocení povinné osoby.
• Návrh úpravy: U pojmu „významná změna“ doplnit vazbu na dopad (např. ke konkrétním kritériím – příkladové vymezení dopadů na služby/uživatele/zákazníky).
• Odůvodnění: Minimalizuje libovůli a podporuje jednotnou aplikaci; lepší vynutitelnost povinností.
Vysvětleno.
Jak je uvedeno v důvodové zprávě "Významnou změnou se pak rozumí každá změna ovlivňující bezpečnost informací, u níž povinná osoba, bez ohledu na již zavedená bezpečnostní opatření, může předpokládat ohrožení bezpečnosti informací. K určení významnosti změny subjekt využije pravidla, postupy a kritéria, které si sám stanoví a budou přiměřená danému konkrétnímu prostředí organizace. Běžně se za významnou změnu může považovat např. změna, která mění funkčnost, konfiguraci, integraci nebo architekturu systému, popřípadě jí může být i změna významného dodavatele nebo urgentní změna.“ Z výše uvedeného vyplývá, že není možné blíže definovat významnou změnu jako takovou, jelikož je vždy nutné její definici přizpůsobit bezpečnostním potřebám dané organizace.
K § 4:
Povinnosti o auditu (§ 4 e) a přezkumu/aktualizaci systému (§ 4 f-h)) nejsou vždy dostatečně diferencovány podle rozsahu/rizika.
• Návrh úpravy: Doplnit možnost přizpůsobit periodicitu auditu/dalších kontrol povaze a velikosti organizace (např. „Nejméně jednou za dva roky, pokud rizika neodůvodní kratší interval“).
• Odůvodnění: Prevence nadměrné administrativy; zůstává zachována robustní ochrana u organizací s vyšším rizikem.
Vysvětleno.
Požadavek na pravidelné vyhodnocení účinnosti systému řízení bezpečnosti informací v rámci požadavku § 4 písm. f) bod 4. vyhlášky vychází mimo jiné právě z výsledků provedených auditů a kontrol, rovněž také požadavek § 4 písm. h) bod 1. vyhlášky, kdy zmíněné audity kybernetické bezpečnosti mají být zajištěny dle požadavků v § 4 písm. e) vyhlášky v souladu s § 17 vyhlášky. Jedná se tak o rozdílné požadavky. Na každoroční vyhodnocení účinnosti systému řízení bezpečnosti informací je kladen důraz, protože díky němu dochází ke kontinuálnímu zlepšování systému řízení bezpečnosti informací a ke kontrole dosažení stanovených cílů a ošetření případných rizik.
Váš požadavek na přizpůsobení periodicity u provádění auditů kybernetické bezpečnosti (např. s ohledem na velikost) je již v tomto znění vyhlášky upraven v § 17 vyhlášky, obdobně jako tomu bylo v současné vyhlášce tj. fixní perioda v rámci povinnosti provádět audit alespoň jednou za 2 roky nebo v odůvodněných případech je možné tento audit rozložit do systematických celků a provést jej nejpozději do 5 let, např. právě z důvodu komplexnosti nebo rozsahu auditu u daného poskytovatele regulované služby.
K § 5:
Povinnosti a pověření jsou vyjmenovány velmi detailně, ale bez návaznosti na mezní lhůty a přiměřenost.
• Návrh úpravy: Doplnit lhůtu na školení nové osoby ve vrcholném vedení („nejpozději do 1 měsíce od nástupu do funkce“).
• Odůvodnění: Právní jistota, předcházení formálním chybám při kontrolách.
Vysvětleno.
Veškerá školení, která vyhláška ukládá, mají být realizována v souladu s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí. Ten by měl odrážet bezpečnostní potřeby organizace a vymezovat rozsah, obsah a pravidla školení. Pakliže v kterékoli kategorii (bezpečnostní role, uživatel, vrcholné vedení...) přibude zaměstnanec, vztahují se na něj pravidla nastavená v plánu rozvoje bezpečnostního povědomí. Vyhláška požaduje, aby tento plán obsahoval mimo jiné vstupní školení, která mají být realizována bez zbytečného odkladu. Stanovení přesného časového rámce na tato školení tedy není nezbytné.
K § 6:
Odborná způsobilost striktně stanovena pouze časovým horizontem nebo VŠ vzděláním (což nemusí vždy reflektovat skutečnou úroveň znalostí).
• Návrh úpravy: Umožnit také prokázání odbornosti prostřednictvím certifikace nebo doložené odborné praxe mimo dosažené vzdělání.
• Odůvodnění: Zabrání diskriminaci zkušených odborníků bez VŠ titulu; zvýšení praktické flexibility.
Neakceptováno.
Doložení praxe je možné (viz body 1. u jednotlivých bezpečnostních rolí). Certifikátem nelze nahradit odbornou způsobilost či praxi. Délka praxe je stanovena na dobu tří let z důvodu, že se jedná o dostatečně dlouhou dobu, za kterou je možné získat dostatek zkušeností pro výkon zmíněné role. V případě úspěšného ukončení vysokoškolského studia lze zkrátit dobu praxe na jeden rok vzhledem k tomu, že zkušenosti a teoretické dovednosti jsou získávány během studia vysoké školy. Tyto požadavky jsou v návrhu vyhlášky mimo jiné proto, že osoby zastávající jednotlivé bezpečnostní role mají odpovědnost za zabezpečení regulované služby důležité pro chod státu nebo pro jeho obyvatelstvo a splnění alespoň výše popsaných nároků je nezbytné. Nicméně nad rámec vzdělání a odborné praxe vyhláška také uvádí, že výkonem této role má být pověřena osoba, která je pro tuto činnost vyškolena a požadavek tedy necílí pouze na délku praxe, příp. absolvování vysoké školy.
K § 7:
Povinnosti nejsou doplněny minimálními intervaly pravidelného přezkumu.
• Návrh úpravy: Upřesnit, že „pravidelný přezkum musí být proveden alespoň jednou za 12 měsíců“.
• Odůvodnění: Lepší nastavitelnost kontrol a shody s praxí u auditů.
Vysvětleno.
Ustanovení § 7 vyhlášky cílí na řízení bezpečnostních politik a bezpečnostní dokumentace. Sice požadavek v § 7 odst. 3 vyhlášky obecně říká, že se má pravidelně přezkoumávat bezpečnostní politika a bezpečnostní dokumentace bez stanovení minimálního intervalu, rovněž ale tento požadavek říká, že povinná osoba (poskytovatel regulované služby) musí zajistit její aktuálnost. Minimální pravidelnost tak není určena striktně, protože pro každého tento interval může být odlišný. Důležité je, aby přezkum probíhal podle interně stanovené periody a v konečném důsledku aby zmíněné politiky a dokumentace odpovídaly skutečnému stavu v organizaci a byly aktuální. Pravidelná perioda, byť jednoroční by tak postrádala smysl a mohla by být pro mnoho povinných osob zbytečně administrativně zatěžující, pokud by v dané oblasti nemělo dojít např. k žádným změnám, které by jejich aktuálnost narušily, a tudíž vyvolaly proces pro aktualizaci těchto dokumentů.
K § 8:
Povinná detailní evidence a hodnocení všech aktiv může způsobit nadměrnou zátěž u menších povinných osob.
• Návrh úpravy: Výslovně umožnit rozlišování povinnosti dle rozsahu a rizika (například „V případě povinné osoby s omezeným rozsahem služeb mohou být používané zjednodušené metodiky hodnocení“).
• Odůvodnění: Umožňuje efektivitu a lepší zaměření na skutečná rizika.
Vysvětleno.
Cílem ustanovení o evidenci všech primárních aktiv je dodržet požadavky směrnice NIS2 a proto byly také promítnuty do zákona o kybernetické bezpečnosti pro všechny poskytovatele regulovaných služeb. Podle § 12 odst. 2 písm. a) zákona poskytovatel regulované služby nejprve pohlíží na svou organizaci jako na celek, v rámci kterého si určí všechna svá primární aktiva (neboli jím zpracovávané a poskytované služby a informace). V dalším kroku podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona poskytovatel regulované služby posoudí, která z určených primárních aktiv podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona jsou používána, resp. souvisí s poskytováním regulované služby. V posledním kroku podle § 12 odst. 2 písm. c) zákona pro určenou množinu primárních aktiv používaných k poskytování regulované služby určí podpůrná aktiva. Evidence primárních a podpůrných aktiv tvořících stanovený rozsah je důležitá z hlediska jeho zpětného přezkoumání a zároveň zajišťuje jeho jednotnou interpretaci pro potřeby poskytovatele regulované služby. Následný proces hodnocení aktiv tak nemusí proběhnout nad všemi aktivy, ale pouze nad aktivy, která jsou zahrnuta ve stanoveném rozsahu dle postupu, který byl popsán výše.
K § 9:
Hodnocení rizik povinně každoročně může být přísné, pokud nedošlo ke změnám.
• Návrh úpravy: Umožnit výjimku – „Pokud na základě písemného zdůvodnění nedošlo k podstatným změnám, lhůtu lze prodloužit na dva roky“.
• Odůvodnění: Vyvažuje administrativní nároky shora a potřebu aktuálního přehledu o rizicích.
Vysvětleno.
Jelikož je princip vyhlášky založen na přístupu orientovaném na rizika, je hodnocení rizik jednou ze základních a klíčových povinností. Hodnocení rizik je také nedílnou součástí vstupů do vyhodnocení účinnosti systému řízeni bezpečnosti informací (angl. ISMS), které má nastaveno pravidelný interval minimálně jednou ročně a hodnocení rizik musí proběhnout v rámci zachování PDCA cyklu taktéž alespoň jednou ročně. Jedná se o nejlepší praxi podle mezinárodně uznávaných standardů a norem, jako např. ISO 27 000.
K § 10:
Povinnost pravidelného přezkumu, auditu a evidence významných dodavatelů není spojena s termíny a odpovědností za dohled.
• Návrh úpravy: Doplnit konkrétní periodicitu („nejméně 1× ročně“) a odpovědnou osobu.
• Odůvodnění: Umožní efektivní dohled; předejde formálnímu plnění.
Vysvětleno.
Pravidelnost je již ukotvena v požadavků § 10 odst. 1 písm. g) návrhu vyhlášky. Povinnost mít odpovědnou osobu za pravidelný přezkum a aktualizaci bezpečnostní politiky a bezpečnostní dokumentace je stanovena v § 7 odst. 4 návrhu vyhlášky a dále je také požadavek na určení obsahu vzájemné smluvní odpovědnosti za zavedení a kontrolu bezpečnostních opatření v rámci požadavku v § 10 odst. 2 písm. b) návrhu vyhlášky. Striktní perioda zde není, protože většinou dochází k přezkumu ve vztahu k dodatkům nebo změně dodavatele, kdy v tomto případě by tato mandatorní perioda přinesla administrativní nároky na poskytovatele regulované služby.
K § 11:
Chybí požadavek dokumentace školení a pravidelný přezkum účinnosti školení.
• Návrh úpravy: Rozšířit odstavec 4 o požadavek pravidelného hodnocení účinnosti školení.
• Odůvodnění: Umožní průkazné doložení povinnosti při kontrolách.
Akceptováno jinak.
Dokumentace školení je stanovena v § 11 odst. 4 vyhlášky, kde „povinná osoba vede o poučení a školení podle odstavce 3 přehledy, které obsahují předmět poučení a školení včetně seznamu osob, které poučení a školení absolvovaly“. Z uvedeného vyplývá, že dokumentace školení je po povinné osobě vyžadována. Pravidelné hodnocení účinnosti školení je stanovena v důvodové zprávě následovně:
„Z toho důvodu má poskytovatel regulované služby povinnost plán rozvoje bezpečnostního povědomí udržovat v aktuálním stavu, pravidelně jej vyhodnocovat a kontrolovat jeho dodržování.“
Z výše uvedeného vyplývá, že pravidelný přezkum hodnocení účinnosti plánu rozvoje bezpečnostního povědomí by měla povinná osoba provádět. Na základě této připomínky došlo k úpravě § 11 odst. 3 písm. c) vyhlášky, kde byla doplněna pravidelnost provádění hodnocení účinnosti plánu rozvoje bezpečnostního povědomí.
K § 12:
Příliš otevřené vymezení „významných změn“; bez vazby na ekonomická kritéria.
• Návrh úpravy: Doplnit orientační kritéria významnosti (například změna hodnoty aktiva, počtu uživatelů, dopadu na zákazníky atd.)
• Odůvodnění: Zajistí vyšší objektivitu procesu a lepší auditovatelnost.
Neakceptováno.
Proces určení významných změn je záměrně nastaven bez vazeb na ekonomická kritéria, jelikož provazba na jakákoliv konkrétní kritéria by mohla omezit schopnost povinné osoby určovat významné změny, u kterých je žádoucí plnění navazujících bezpečnostních opatření. Není tedy žádoucí provazovat významné změny v kybernetické a informační bezpečnosti na ekonomická kritéria, která by mohla tento proces omezit.
Dále je nutno brát na zřetel, že vyhláška je aplikována na různorodé sektory s variabilní velikostí. Tudíž by např. v hypotetickém scénáři dopad s ekonomickým následkem 1 mil. Kč mohl pro jednoho poskytovatele představovat zanedbatelnou sumu, pro jiného významnou. Rovněž lze uvést, že fixní hranice stanovení dopadu na počet uživatelů není vhodná, jelikož jeden z poskytovatelů regulované služby může dodávat své služby např. krajům a druhý poskytovatel, který bude dodávat své služby fyzickým osobám, pak by plošně fixně stanovený počet uživatelů byl značně zkreslený a neplnil svůj účel.
Kritéria si dle § 12 odst. 1 písm. a) vyhlášky má stanovit povinná osoba včetně dalších pravidel a postupů pro určení významných změn.
K § 17:
Možnost průběžných auditů po systematických celcích bez dostatečného vymezení, jak bude zajištěna pokrytost všech oblastí do 5 let.
• Návrh úpravy: Upřesnit, že plán auditu musí přehledně rozdělovat oblast kontroly v jednotlivých letech, tak, aby každá část byla přezkoumána nejpozději do 5 let.
• Odůvodnění: Eliminace možného formálního plnění a rizika zanedbání důležitých oblastí.
Vysvětleno.
V důvodové zprávě je již uvedeno následující:
"V případech, kdy audit kybernetické bezpečnosti nelze provést v plném rozsahu ve stanovené lhůtě dvou let (zejména z důvodu časové náročnosti), je možné audit systematicky rozdělit na dílčí části. Takovýto postup je nutné řádně zdůvodnit v prohlášení o aplikovatelnosti a postupovat tak, aby po ukončení všech dílčích částí auditu byl výsledkem audit kybernetické bezpečnosti, který pokryje celý rozsah požadavků tohoto návrhu vyhlášky a zákona, nejpozději v pětiletém intervalu."
K § 29 a 30:
Přechodné období je popsáno velmi obecně.
• Návrh úpravy: Doplnit konkrétní termín, do kdy mají stávající povinné osoby přizpůsobit svůj systém podle nové vyhlášky (například 12 měsíců od účinnosti).
• Odůvodnění: Právní jistota a sladění s legislativní praxí přechodného období.
Neakceptováno.
Zvolený způsob textace návrhu vyhlášky u přechodového ustanovení je zvolen zcela záměrně. Nový zákon o kybernetické bezpečnosti obsahuje více lhůt, proto je nutné toto ustanovení nechat obecné a v množném čísle. Nepředpokládáme, že to způsobí nejasnosti. Pro poskytovatele regulované služby je zásadní lhůta 1 roku, ve které má poskytovatel regulované služby povinnost zavádět a provádět bezpečnostní opatření pro každou svoji regulovanou službu, a to nikoliv od účinnosti zákona, ale ode dne doručení rozhodnutí o registraci regulované služby (§ 13 odst. 4 zákona). Vzhledem k tomu, že prováděcí předpisy dopadají na zavadění bezpečnostních opatření, které se odvíjí až od navazující lhůty, nikoliv od samotné účinnosti zákona, navrhované řešení by tak postrádalo Vámi definovaný účel.
hSOC
Navrhuji § 28 z návrhu vyhlášky vypustit, případně jeho znění podstatně přeformulovat, neboť v současné podobě působí nadbytečně, nejasně a potenciálně způsobuje nejednoznačnost výkladu.
Odůvodnění:
I. Duplicitní požadavky – Bezpečnostní opatření uvedená v § 28 (omezení přístupu, segmentace, omezení vzdálené správy, ochrana proti zranitelnostem, zajištění obnovy) jsou již plně pokryta v předchozích paragrafech, zejména:
· § 14 (řízení přístupu),
· § 18 (fyzická bezpečnost),
· § 19 (segmentace a správa sítě),
· § 25 (aplikační bezpečnost),
· § 27 (dostupnost a obnova).
Pokud jsou průmyslová a řídicí aktiva správně zařazena v rámci řízení aktiv podle § 8 a jsou jim přiřazena příslušná bezpečnostní opatření dle § 9, není zřejmé, co nového § 28 přináší.
Návrh řešení:
· Vypustit § 28 z návrhu vyhlášky zcela; nebo
· Přesunout požadavky § 28 do důvodové zprávy jako doporučení pro aktiva, která v procesu řízení aktiv (§ 8) vyhodnotí povinná osoba jako průmyslová/řídicí, nikoliv jako závazné požadavky; nebo
Uvést explicitně, že se § 28 vztahuje pouze na případy, kdy průmyslová a řídicí aktiva nebyla náležitě řešena v rámci ostatních opatření, a že jeho požadavky nemají být aplikovány duplicitně, pokud jsou již splněny jinde.
Neakceptováno.
Jak je již uvedeno v důvodové zprávě k tomuto ustanovení, tak sice tato aktiva jsou jako jakákoliv jiná technická aktiva z pohledu zavádění ostatních bezpečnostních opatřeních, nicméně tato ustanovení často stanovují "omezení" např. v rámci fyzické bezpečnosti nebo vzdálených přístupů. Sice v rámci řízení rizik může poskytovatel regulované služby dospět ke stejnému závěru, že musí např. zmíněné fyzické nebo vzdálené přístupy omezovat tak, jak mu ukládá i tento návrh vyhlášky, ale nemusela by tato běžná praxe, která vychází mimo jiné i z mezinárodních standardů být bez těchto ustanovení zajištěna. Viz např. pro oblast fyzické bezpečnosti důvodová zpráva: "Proto nejen z těchto důvodu, oproti např. bezpečnostním požadavkům v § 18, které se sice obecně věnují řízení fyzické bezpečnosti, je specifikován požadavek tohoto ustanovení čistě na omezení tohoto fyzického přístupu k těmto aktivům. Poskytovatel regulované služby tak musí fyzický přístup k těmto specifickým technickým aktivům více limitovat a omezit, než jako tomu dělá u běžnějších technických aktiv."
Doporučujeme:
Doplnit ustanovení § 3 následovně:
§ 3
(1) Povinná osoba zavede a provádí bezpečnostní opatření podle této vyhlášky v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti stanoveném podle § 12 zákona v míře nezbytné pro zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby.
(2) Vyžaduje-li jiný právní předpis specifické podmínky na zajištění úrovně kybernetické bezpečnosti, je poskytovatel regulované služby v režimu vyšších povinností, tyto podmínky povinen zohlednit.
Odůvodnění:
Zejména v oblasti zdravotnictví existuje rozsáhlá předpisová základna pro zajištění bezpečnosti zdravotnických prostředků, včetně jejich kybernetické bezpečnosti, jež skýtá příležitost například získat relevantní vstupy pro analýzu rizik organizace povinné osoby, protože obdobný postup měl být výrobcem dokladovatelně aplikován již při vývoji a produkci zdravotnického prostředku (vč. např. software), aby ten mohl být vůbec uveden na trh v EU a existuje tedy možnost smysluplně využít jím vypracovanou inventory aktiv/hrozeb/zranitelností obhospodařovaných ve výrobku/prostředku a opatření zapracovaných ve vlastnostech výrobku/prostředku. Má-li pak povinná osoba nad to
povinnost zpracovávat analýzu rizik, vč. parciální analýzy rizik dodávek (akvizic), bude tak zajištěna homogenita rizik/opatření skrze všechny komponované vrstvy.
Analogicky v jiných oborech existují dodatečné nebo doplňkové oborové požadavky - například k provádění bezpečnostních testů nebo specifických požadavků na harmonizované hodnocení rizik apod. nebo jiných úkonů směřujících k posílení bezpečnosti produktu/služby.
A opačně – Skýtá-li tedy například certifikace/podmínky uvádění výrobků na trh (např. dle EUCC, RED, apod.) možnost zohlednit certifikaci/podmínky uvádění na trh jako opatření, může a měla by je povinná osoba zohlednit pro zajištění harmonizace a zjednodušení práce s opatřeními.
Neakceptováno.
Jestliže existují nebo budou teprve v budoucnu existovat specifické právní předpisy, které upravují některé oblasti regulace kybernetické bezpečnosti konkrétněji než tato vyhláška, bude jejich specifická regulace na základě principu lex specialis derogat legi generali použita přednostně. Tento právní princip nevyžaduje ukotvení v samotném textu vyhlášky.
ICT unie
Vyžadujeme zhodnocení dopadů předložených návrhů vyhlášek.
V rámci důvodových zpráv k vyhláškám předkladatel návrhů vyhlášek tvrdí, že:
· samotné vyhlášky dopady (na oblasti, jejichž posouzení je vyžadováno v Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace - RIA) nevyvolávají, že je vyvolává zákon, k jehož provedení jsou vydávány („Samotná vyhláška dopad na státní rozpočet nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydávána.“);
· dopady regulace jsou řešeny v hodnocení dopadů (RIA) k návrhu samotného zákona (např. dopady vyhlášky o regulovaných službách na obce s rozšířenou působností);
· práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně, který zmocňuje k vydání návrhu vyhlášky; návrh vyhlášky představuje návrh prováděcího právního předpisu, na jehož základě, vzhledem k jeho povaze, nemohou být ukládány povinnosti ani vznikat nová práva.
Daná tvrzení uvedené v důvodové zprávě jsou účelová a zavádějící, neboť předložené návrhy vyhlášek jsou zcela zásadní pro stanovení rozsahu dopadu – vyhláška o regulovaných sužbách upravuje osobní rozsah zákona – konkrétně stanovuje, na které subjekty bude nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadat; vyhlášky o bezpečnostních opatřeních v režimu vyšších a nižších povinností zase upravují konkrétní náplň povinností poskytovatelů regulovaných služeb, které jsou zcela esenciální pro stanovení konkrétního rozsahu jejich povinností a tedy i dopadu, který daný předpis má; zásadní dopady do povinností dotčených subjektů má i vyhláška o portálu. Tvrzení, že vyhlášky samy dopad (či specifický dopad) na posuzované oblasti dopad nemají, není pravdivé.
Stejně tak se nelze ztotožnit s odkazem na důvodovou zprávu a zprávu RIA k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, protože v dopady vyhlášek nebyly řádně hodnoceny ani v rámci hodnocení dopadů návrhu vládního zákona o kybernetické bezpečnosti (sněmovní tisk 759, resp. senátní tisk č. 109).
V souladu s čl. I odst. 3.6 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) platí, že: „V případě, že jsou v přehledu dopadů identifikovány vznikající nové a rozsáhlé dopady v uvedených oblastech, zpracovává se RIA. Těmito oblastmi jsou zejména:
a) státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,
b) administrativní zátěž pro orgány veřejné správy,
c) náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany
d) konkurenceschopnost
e) ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty.“
S ohledem na to, že vyhlášky svým obsahem přinesou nové a rozsáhlé dopady v zásadě ve všech výše uvedených kategoriích, je řádné zpracování zprávy o hodnocení dopadů nutností. Bez zpracování RIA není možné ověřit, zda je regulace přiměřená sledovanému cíli, zda nevytváří nepřiměřenou administrativní nebo finanční zátěž a zda existují alternativy s menším negativním dopadem.
Současně se nutno říci, že zpráva RIA k nZKB je z hlediska finančních a hospodářských dopadů zpracována zcela nedostatečně, a to i s ohledem na to, že skutečný rozsah dopadů nové legislativy bude ovlivněn zejména prováděcími právními předpisy – a bez vyhlášek dopady připravované legislativy řádně posoudit nelze. Odkaz na nedostatečně zpracované hodnocení dopadů regulace RIA u nZKB nelze považovat za dostačující pro zhodnocení dopadů vyhlášek.
Pokud jde o otázku práv a povinností, je pravdou, že vyhláška sama z povahy věci práva a povinnosti zakládat nemůže. Nicméně – jak vyplývá z výše uvedeného – všechny vyhlášky jsou z hlediska svého obsahu zcela esenciální pro určení skutečného rozsahu povinných osob a povinností dle zákona o kybernetické bezpečnosti a fakticky tak skutečný rozsah povinností dle nZKB formuje a dotváří.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
§ 2 Vymezení pojmů
a) uživatelem fyzická nebo právnická osoba nebo orgán veřejné moci, který využívá aktiva;
Vyjasnit a upřesnit definici uživatele, tak aby necílil na uživatele ve smyslu jiných zákonných předpisů (např. zákon o elektronických komunikacích)
V oblasti elektronických komunikací se dle § 2 odst. 1 písm. b) ZEK uživatelem rozumí „každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací", koncovým uživatelem pak dle § 2 odst. 1 písm. c) ZEK „uživatel, který nezajišťuje veřejnou komunikační síť nebo veřejně dostupnou službu elektronických komunikací". Je tak jasné, že koncový zákazník není uživatelem jeho aktiv ale služby na nich poskytované. V nZKB ale zákon považuje službu za „primární aktivum".
Definice uživatele ve spojení definice Aktiva v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti zadává pochybnost o zamýšleném rozsahu dopadu zákonodárce. Z definice by mohlo mylně vyplývat, že uživatelem je samotný koncový uživatel služby, která je poskytována na aktivech. Předpokládáme však, že toto nebylo zamýšleno.
Výše uvedené by mohlo být předmětem značných výkladových problémů, protože povinné osoby musí vůči uživatelům plnit řadu povinností (poučovací, poskytnutí školení, oznamování incidentů, přidělení hesel apod.) Předkladatel těchto připomínek má za to, že Úřad tento dopad nezamýšlel, je ale nutné toto postavit najisto ve vyhlášce.
Vysvětleno.
Pojem uživatel v případech některých regulovaných služeb dle zákona o kybernetické bezpečnosti může skutečně představovat i koncového uživatele dané služby. Záměrně je definice uživatele uchopena takto široce skrze to, že ve specifických případech poskytovatelů regulovaných služeb je záměrem zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích předpisů zavádět bezpečnostní opatření, která mohou ovlivňovat i fyzické osoby (spolu s právnickými osobami a orgány veřejné moci) jakožto koncové uživatele dané regulované služby. V případě některých regulovaných služeb tak je tudíž žádoucí např. zřídit vícefaktorovou autentizaci pro koncové uživatele nebo tyto uživatele regulované služby nějakým způsobem poučit o bezpečných způsobech používání dané služby. Vymezení toho, jaký "druh" uživatele je pro danou regulovanou službu relevantní (kteří souvisí s poskytováním regulované služby), je otázkou vymezení rozsahu dané regulované služby dle § 12 zákona o kybernetické bezpečnosti, kdy na základě tohoto určení rozsahu je nadále žádoucí zavádět přiměřená bezpečnostní opatření v souladu s § 4 písm. c).
§ 9 Řízení rizik
(1), c) bod 4 protiopatření podle § 20 zákona
Vyřadit Varování jako povinný vstup do hodnocení rizik a v tomto smyslu upravit znění § 9:
„§ 9
Řízení rizik
(1) Povinná osoba při řízení rizik v návaznosti na § 8
d) stanoví metodiku pro určování a hodnocení rizik, včetně stanovení kritérií pro akceptovatelnost rizik,
e) při určování rizik s ohledem na aktiva určuje relevantní hrozby a zranitelnosti; přitom zvažuje zejména kategorie hrozeb a zranitelností uvedených v příloze č. 4 k této vyhlášce,
f) provádí hodnocení rizik v pravidelných intervalech alespoň jednou ročně a při významných změnách určených podle § 12 odst. 1 písm. c), zohlední při hodnocení rizik
9. relevantní hrozby a zranitelnosti podle písmene b) a posoudí možné dopady na aktiva, přičemž vychází z hodnocení aktiv podle § 8,
10. významné změny,
11. změny stanoveného rozsahu podle § 12 zákona,
12. protiopatření podle § 20 odst. 1 písm. a) a c) zákona,
13. kybernetické bezpečnostní incidenty, včetně dříve řešených,
14. výsledky auditů kybernetické bezpečnosti a kontrol v oblasti kybernetické bezpečnosti,
15. výsledky penetračního testování a skenování zranitelností a
16. výsledky vyhodnocení účinnosti systému řízení bezpečnosti informací,
(…)“
V souladu s K § 9 odst. 1 písm. c) odst. 4 vyhlášky se při provádění hodnocení rizik mají zohlednit rovněž protiopatření dle § 20 nZKB. Dle § 20 odst. 1 nZKB jsou tato protiopatření trojího typu: (i) výstraha, (ii) varování a (iii) reaktivní protiopatření.
S ohledem na povahu jednotlivých typů protiopatření dle § 20 nZKB i odůvodnění uvedené v důvodové zprávě k nZKB je předkladatel těchto připomínek toho názoru, že není důvodné, aby do řízení rizik dle § 9 vyhlášky byla jako vstup do hodnocení rizik povinně řazena všechna protiopatření dle § 20 nZKB. Konkrétně se jako nedůvodný jeví požadavek na povinné zohlednění varování dle § 20 odst. 1 písm. b) nZKB.
Požadavek na zohlednění varování se jeví jako nadbytečný a předimenzovaný s ohledem na to, že jeho zavedení nepožaduje (i) ani směrnice NIS2, (ii) ani prováděcí nařízení Komise (EU) ze dne 17. 10. 2024, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování směrnice (EU) 2022/2555, pokud jde o technické a metodické požadavky na opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik a bližší upřesnění případů, v nichž se incident považuje za významný, pokud jde o provozovatele DNS, registry domén nejvyšší úrovně, poskytovatele služeb cloud computingu, poskytovatele služeb datových center, poskytovatele sítí pro doručování obsahu, poskytovatele řízených služeb, poskytovatele řízených bezpečnostních služeb, poskytovatele on-line tržišť, internetových vyhledávačů a služeb platforem sociálních sítí a poskytovatele služeb vytvářejících důvěru.
Vzhledem k výše uvedenému považujeme požadavek na zohlednění varování v hodnocení rizik jako nadbytečný a zakotvený nad rámec transponované směrnice NIS2.
Neakceptováno.
Účelem varování podle § 22 zákona je oficiální zveřejnění informací o bezpečnostní hrozbě nebo zranitelnosti a jedná se o preventivní informování poskytovatelů regulovaných služeb (a případně i veřejnosti) o závažnosti konkrétní hrozby či zranitelnosti. Cílem vydaného varování je tedy upozornit na existenci hrozby či zranitelnosti. Tyto informace následně slouží jako povinný vstup do hodnocení rizik v souladu s § 9 vyhlášky. Varování vydaná podle § 20 zákona jsou tedy jedním z klíčových zdrojů informací pro hodnocení rizik, neboť upozorňují na konkrétní hrozby a zranitelnosti, které je nezbytné při tomto hodnocení zohlednit.
Jelikož povinná osoba má obecnou povinnost zohlednit při hodnocení rizik všechny relevantní zranitelnosti a hrozby uvedené například v příloze č. 4 vyhlášky, je zřejmé, že i ty, které byly zveřejněny varováním, musí být do hodnocení rizik začleněny. Nejedná se tedy o nadbytečnou administrativní práci, nýbrž o integrální součást průběžného a komplexního řízení kybernetických bezpečnostních rizik, které zajišťuje aktuálnost a efektivitu přijatých opatření.
Je důležité si uvědomit, že poskytovatelé regulovaných služeb nejsou povinni provést hodnocení rizik okamžitě po vydání varování. Nicméně, jak vyplývá z § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky, povinná osoba při pravidelném hodnocení rizik zohlední také hrozby a zranitelnosti, které z vydaných varování vycházejí.
§ 14 Řízení přístupu
Umožnit regulovaným subjektům využít alternativní modely řízení přístupu (např. Privileged Access Management, JIT přístupy) namísto striktního oddělení účtů, pokud lze prokázat srovnatelnou úroveň bezpečnosti (např. pomocí silné autentizace, auditování, session recordingu).
Tento postup akceptují jak mezinárodní bezpečnostní standardy (NIST SP 800-171, NIST CSF a ISO/IEC 27001/27002), které doporučují řízení privilegovaného přístupu, ale nevyžadují technické oddělení účtů, pokud jsou zavedeny kompenzační bezpečnostní mechanismy (např. MFA, logování, sledování činnosti). Rovněž ENISA i evropská praxe směřují k modelům, kde se využívá jeden účet s řízeným zvýšením oprávnění – např. přes PAM nástroje nebo JIT přístup.
Důvodem k tomuto postupu je mj. to, že duální účty vedou k vyšší chybovosti, složitější správě a zvýšení rizika neaktuálních nebo slabě chráněných účtů. V prostředí SSO a federací identit je efektivnější řídit přístup dynamicky a auditovatelně, než provozovat trvale dva účty na osobu.
Akceptováno, upraveno.
V souladu s připomínkou byla upravena důvodová zpráva k návrhu vyhlášky.
§ 20 Správa a ověřování identit
(2), a) využívá autentizační mechanismus, (...)
upravit na následující znění (doplnit viz. tučný text):
„§ 20
Správa a ověřování indentit
(…)
(3) Povinná osoba při ověření identity administrátorů, uživatelů a technických aktiv
c) v případě přístupu z vnější komunikační sítě využívá autentizační mechanismus, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry a
d) do doby splnění požadavků podle odstavce 2 písm. a), využívá autentizaci pomocí kryptografických klíčů nebo certifikátů.
(…)“
§ 20 odst. 2 písm. a) vyhlášky o vyšších povinnostech stanovuje povinné osobě povinnost při ověření identity administrátorů, uživatelů a technických aktiv využívat autentizační mechanismus, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry. Takové opatření se jeví nepřiměřeně přísné, pakliže by mělo být využito pro všechny typy účtů.
Bezpečnostní norma ISO 27001 nedefinuje nutnost použití MFA pro všechny typy účtů. V případě použití doporučovaných bezpečnostních praktik, jako je vhodná segmentace sítě nebo použití bastion hostů s kombinací MFA pří vstupu do interní sítě se sníží riziko neoprávněného přístupu z veřejné sítě (útok zvenčí) bez nákladné implementace MFA pro všechny relevantní aktiv.
Neakceptováno.
Úřad při přípravě navrhovaného prováděcího předpisu vycházel nejen Bezpečnostní normy ISO 27001, ale např. ze standardů a doporučení vydávaných Národním institutem standardů a technologie (NIST), přímých konzultací s touto institucí či zkušeností Úřadu plynoucích z kontrolní činnosti a nahlášenými kybernetickými bezpečnostními incidenty. Poskytovatel regulované služby musí zajistit využívání autentizačního mechanismu, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry, kdy tyto principy autentizace jsou přímo požadovány ve článku č. 21 písm. j) EU směrnice NIS2. Z těchto důvodů nelze omezit transpoziční požadavek pouze na přístupy z vnější komunikační sítě. Dále je nezbytné uvést, že poskytovatel regulované služby musí dle požadavku v § 4 písm. c) navrhovaného prováděcího předpisu "zavádět a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik." O případném udělování výjimek z plnění požadovaných bezpečnostních opatření pojednává důvodová zpráva, a to např. v částech tykajících se požadavků § 4 a 9.
§ 23 Zaznamenávání událostí
(5), c) uchovává záznamy těchto událostí alespoň po dobu 18 měsíců
upravit na následující znění (doplnit viz. tučný text):
„§ 23
Zaznamenávání událostí
(…)
(6) Povinná osoba dále s ohledem na události zaznamenané podle odstavce 2
d) zajistí důvěrnost a integritu získaných informací, včetně ochrany před neoprávněným čtením a jakoukoliv změnou,
e) používá s ohledem na vazby mezi aktivy centralizovaný nástroj pro sběr a uchovávání záznamů těchto událostí a
f) uchovává záznamy těchto událostí alespoň po dobu 18 6 měsíců.
(…)“
S ohledem na to, že Industry standard pro ukládání logů se pohybuje v délce cca 6 měsíců, ukládání v navržené délce 18 měsíců není zcela důvodné a vynakládá nepřiměřené požadavky na úložiště regulovaných subjektů. Současně je nutno upozornit na to, že NIST framework (SP 800-92) nedefinuje retenční dobu pro security logy a ponechává na zvážení každého subjektu, jak dlouho logy uchovávat.
Neakceptováno.
Jak jste již sami citovali z naší důvodové zprávy, Úřad neukládá povinnost zaznamenávat úplně všechny události poskytovatele regulované služby. Rovněž poskytovatel regulované služby má dle požadavku § 4 písm. c) vyhlášky zavést a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik. Úřad má za to, že pokud někdo rozumí konceptu řízení rizik a zmíněnému požadavku v § 4 písm. c) vyhlášky, je zmíněná povinnost pro uchovávání záznamů § 23 odst. 5 písm. c) vyhlášky dostatečně návodná, že k tomu může v rámci svého řízení rizik přistupovat individuálněji, např. u některých aktiv, u kterých vyhodnotí, že není potřeba nějaké záznamy uchovávat s retencí vyžadovanou v tomto požadavku. Úřad naopak pro eliminaci nadbytečných nákladů pro poskytovatele regulované služby zavedl explicitní požadavek v § 23 odst. 5 písm. b) vyhlášky, který pojednává o centrálním sběru logů, jelikož jsme z činnosti Úřadu zjistili, že některé povinné osoby tyto záznamy uchovávaly v jiných nástrojích sloužící např. k vyhodnocení kybernetických bezpečnostních událostí místo v běžně používaném centrálním uložišti záznamů (např. syslog servery atd.), což z obecného hlediska nemusí být ekonomicky (tyto nástroje mohou být nákladnější, pokud by v nich mělo být zpracováváno tolik dat) ani prakticky (příliš mnoho dat při prohledávání událostí zpomaluje práci s nástrojem) výhodné. Z činnosti Úřadu a informací od našich partnerů nicméně víme, že je zapotřebí stále zachovat požadovaných 18 měsíců, jelikož stále dochází k detekci kybernetických bezpečnostních incidentů, které byly zapříčiněny i více než 18 měsíců zpětně a tyto data jsou pak nezbytná pro forenzní analýzu a zjištění původce daného incidentu.
§ 26 (2);
Žádáme o sdělení významu předmětného ustanovení týkající se „bezpečné komunikace“.
V případě přetrvávajících nejistot požadujeme dané ustanovení zcela vypustit.
V důvodové zprávě se k tomuto ustanovení uvádí pouze následující: „Oproti původní vyhlášce, která tuto povinnost neukládala, je nově požadavek, aby poskytovatel regulované služby zajistil zabezpečení hlasové, audiovizuální, textové a nouzové komunikace. Toto ustanovení explicitně zahrnuje e-mailovou komunikaci, která je velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
Z uvedeného sdělení není jasné, na koho a jak se toto vztahuje. Hlasovou komunikaci zajišťují povinné osoby často pomocí veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž zabezpečení může být vnímáno jako nedostatečné.
Vysvětleno.
Požadavek zajištění zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů nouzové komunikace stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v Čl. 21 odst. 2 písm. j). Zdůraznění e-mailové komunikace je pak vysvětleno v důvodové zprávě a do navrhovaného předpisu bylo zahrnuto z důvodu, že tato forma komunikace je "velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
Nicméně díky této připomínce byla odhalena písařská chyba, kdy místo "elektronické komunikace" mělo ustanovení obsahovat pouze termín "e-mailové komunikace" v souladu se stejným ustanovením v nižším režimu.
Zavést výjimku pro interně nespravovaná aktiva
Doplnit ustanovení, které umožňuje odlišný přístup k aktivům, nad nimiž regulovaná osoba nemá plnou technickou správu (např. zařízení třetích stran, sdílená infrastruktura, cloudové služby spravované centrálně skupinou nebo dodavatelem).
Doporučení ENISA i ISO/IEC 27001 uznávají model tzv. "shared responsibility" při využití externích či sdílených řešení.
Podobnou výjimku uznává i NIST SP 800-53 a Cloud Security Alliance ve vztahu k cloud computingu a třetím stranám.
Provozní důvody:
V rozsáhlých organizacích běžně existují systémy a komponenty (např. globální identity management, cloudové platformy, společná síťová infrastruktura), které nelze z pohledu české pobočky přímo řídit, segmentovat nebo zabezpečovat podle lokálních standardů.
Požadavek na plnou aplikaci bezpečnostních opatření by v těchto případech vedl k formálním nesouladům, které nelze reálně napravit (např. nemožnost aplikovat lokální segmentaci nebo SIEM logování).
Mezinárodní organizace často kompenzují tuto absenci přímé kontroly prostřednictvím jiných opatření, jako jsou SLA, přístupové audity, bezpečnostní review při onboardingu služeb a pravidelné externí certifikace (např. ISO 27001, SOC 2).
Neakceptováno.
Problematika zajištění kybernetické bezpečnosti interně nespravovaných aktiv je řešena napříč celou vyhláškou, jako navrhujete v řešení, ovšem záleží již na určení rozsahu dle § 12 zákona, v rámci kterého povinná osoba určí rozsah aktiv, která jsou relevantní pro poskytování regulované služby. Zdali zavádění bezpečnostních opatření bude plně v rukou dané povinné osoby, bude odpovědnost za tuto činnost sdílet nebo ji bude zajišťovat dodavatelsky, je již na konkrétním pojetí dané povinné osoby, tedy poskytovatele dané regulované služby. Nicméně je na místě zmínit vzhledem k Vámi uvedeným opatřením zejména § 10 Řízení dodavatelů, konkrétně odst. 2 písm. b), které uvádí „stanoví v rámci uzavíraných smluvních vztahů způsoby a úrovně realizace bezpečnostních opatření a určí obsah vzájemné smluvní odpovědnosti za zavedení a kontrolu bezpečnostních opatření,", § 14 Řízení přístupu odst. 1 "...bezpečnostní opatření spojená s využitím technických aktiv, která povinná osoba nemá ve své správě" či přílohu č. 6 písm. d) "ustanovení o kontrole zavedených bezpečnostních opatření (pravidla zákaznického auditu),... l) specifikace náležitosti smlouvy o úrovni služeb (SLA) a způsobu a úrovni realizace bezpečnostních opatření...". Vámi navržené řešení je tedy již zohledněné ve vyhlášce na relevantních místech.
Jihočeský kraj
§ 17 Provádění auditu kybernetické bezpečnosti – doporučujeme zjednodušení a zpřesnění formulací textu, s cílem větší přehlednosti a jasnosti.
Vysvětleno.
Po pečlivém zvážení jsme dospěli k závěru, že text v současné podobě již obsahuje všechny nezbytné informace a jakékoli další zjednodušení by mohlo vést ke ztrátě důležitých detailů a přesnosti. Audit kybernetické bezpečnosti je v § 17 vyhlášky popsán dostatečně přesně – tedy je požadován plán auditů, na základě kterého se mají audity provádět, současně jsou uvedeny oblasti, které mají být posuzovány nebo zohledněny při auditu kybernetické bezpečnosti a je stanoven pravidelný interval jeho provádění.
§ 17 odst 4. písm b) interval provádění auditů prodloužit na 3 roky z personálních a finančních důvodů,
Neakceptováno.
Pokud organizace v odůvodněných případech potřebuje delší pravidelný interval než 2 roky stanovené vyhláškou, může využít bezpečnostní opatření uvedené v § 17 odst. 5 vyhlášky, které umožňuje provádět audit průběžně po systematických celcích. V takovém případě je nutno audit v celém rozsahu podle odstavce 2 provést nejpozději do 5 let.
V důvodové zprávě je také uvedeno, že "v případech, kdy audit kybernetické bezpečnosti nelze provést v plném rozsahu ve stanovené lhůtě dvou let (zejména z důvodu časové náročnosti), je možné audit systematicky rozdělit na dílčí části. Takovýto postup je nutné řádně zdůvodnit v prohlášení o aplikovatelnosti a postupovat tak, aby po ukončení všech dílčích částí auditu byl výsledkem audit kybernetické bezpečnosti, který pokryje celý rozsah požadavků tohoto návrhu vyhlášky a zákona, nejpozději v pětiletém intervalu." Provádění auditu je důležité k odhalování nedostatků a rizik a určování nápravných opatření, a tedy i neustálého zlepšování systému řízení bezpečnosti informací, který vychází i z norem ISO/IEC 27 000.
§ 29 Přechodná ustanovení – ustanoveni uvedeného paragrafu postrádá konkrétní časové vyjádření pro osoby, které podléhají stávajícímu ZoKB a plní povinnosti dle VoKB, obvykle legislativní předpis obsahuje stanovení konkrétního časového období/rámce pro zajištění/naplnění povinností, obvykle min. 6 měsíců
Neakceptováno.
Zvolený způsob textace návrhu vyhlášky u přechodového ustanovení je zvolen zcela záměrně. Nový zákon o kybernetické bezpečnosti obsahuje více lhůt, proto je nutné toto ustanovení nechat obecné a v množném čísle. Nepředpokládáme, že to způsobí nejasnosti. Pro poskytovatele regulované služby je zásadní lhůta 1 roku, ve které má poskytovatel regulované služby povinnost zavádět a provádět bezpečnostní opatření pro každou svoji regulovanou službu, a to nikoliv od účinnosti zákona, ale ode dne doručení rozhodnutí o registraci regulované služby (§ 13 odst. 4 zákona). Vzhledem k tomu, že prováděcí předpisy dopadají na zavadění bezpečnostních opatření, které se odvíjí až od navazující lhůty, nikoliv od samotné účinnosti zákona, navrhované řešení by tak postrádalo Vámi definovaný účel.
Jihomoravský kraj
Připomínka k ustanovení: § 3
Návrh nového znění:
„Povinná osoba zavede a provádí bezpečnostní opatření podle této vyhlášky v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti stanoveném podle § 14 zákona v míře nezbytné pro zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby.“
Odůvodnění:
Znění „§ 12 zákona“ v návrhu vyhlášky neodpovídá § 14 návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, který obsahuje zmocnění k vymezení bezpečnostních opatření a je tedy správným odkazem. Navrhujeme opravit odkaz na správné ustanovení návrhu zákona.
Důvod připomínky:
Odkaz na § 12 zákona je chybný, protože § 12 se týká rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti, zatímco § 14 zákona je ten, který obsahuje zmocnění k vydání vyhlášky a definuje bezpečnostní opatření.
Neakceptováno.
Odkaz na § 12 zákona je uvedený správně, protože odkazuje na stanovení rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti, nikoliv na jednotlivá bezpečnostní opatření stanovená v § 14 zákona.
Připomínka k ustanovení: § 5 odst. 1 písm. i)
Návrh nového znění:
„zajistí testování plánů kontinuity činností, plánů obnovy a procesů spojených se zvládáním kybernetických bezpečnostních incidentů alespoň jednou ročně,“
Odůvodnění:
V návrhu vyhlášky není stanovena frekvence testování plánů kontinuity a obnovy. Pro zajištění efektivního řízení kontinuity činností a souladu se standardy ISMS (např. ISO/IEC 27001) je vhodné stanovit minimální frekvenci.
Důvod připomínky:
Vyhláška sice ukládá povinnost testovat plány kontinuity, ale nestanovuje frekvenci.
Doplnění „alespoň jednou ročně“ je v souladu s mezinárodními standardy (např. ISO/IEC 27001) a zajišťuje, že plány nezůstanou jen formální, ale budou pravidelně ověřovány v praxi.
Neakceptováno.
Frekvence testování plánů kontinuity činností a plánů obnovy není ve vyhlášce stanovena, jelikož závisí na komplexnosti organizace a kritičnosti regulovaných služeb. Dalším důvodem, proč není stanovena frekvence testování plánů kontinuity činností a plánů obnovy je různá náročnost samotného testování a také možnost využívání různých typů testování, které může být odlišné v rámci náročnosti na zdroje (personální, finanční, technologické). U stanovené frekvence je však nutné vždy zohlednit individuální bezpečnostní potřeby dané organizace, při kterých je vhodné dbát také na princip přiměřenosti. Ačkoliv roční testování může být základním minimem, pro mnoho organizací je vhodnější kombinovat různé typy testování (např. table top cvičení, funkční testy, testy obnovy) s různou frekvencí tak, aby by byla povinná osoba připravena na výskyt mimořádné události a zabránila tak neadekvátním časovým průtahům. Ve Vámi zmíněné normě ISO/IEC 27 001 není perioda pro testovaní plánů kontinuity činností stanovena a princip je stejný, jako ve vyhlášce, tedy perioda je stanovována na základě bezpečnostních potřeb a hodnocení rizik dané organizace.
Připomínka k ustanovení: § 21
Návrh nového znění:
Doplnit nový odstavec:
„(4 neboli za c) Povinná osoba zajišťuje pravidelný audit oprávnění a jejich změn, a to alespoň jednou ročně.“
Odůvodnění:
Přestože je přezkum práv a oprávnění uveden v § 14 písm. h), doporučujeme výslovné doplnění požadavku na pravidelnost a periodu auditu, aby nedošlo k opomenutí povinnosti, která je klíčová pro prevenci neoprávněných přístupů.
Neakceptováno.
Jak jste již sami správně uvedli, pravidelný přezkum všech přístupových práv a oprávnění je již obsažen v ustanovení § 14 písm. h) vyhlášky. Jelikož požadavek v § 21 vyhlášky cílí na nástroj, kterým se tato oprávnění a práva řídí, nebylo by konzistentní zde uvádět další povinnost. Dále je rovněž stanoven požadavek na audit kybernetické bezpečnosti, který se musí provádět ve stanoveném rozsahu regulované služby a byla by tak tato povinnost opět redundantní. Váš návrh je tedy již v textu obsažen.
Připomínka k ustanovení: § 29 (Přechodná ustanovení)
Návrh nového znění:
Upřesnit, že „do uplynutí lhůt pro zahájení plnění povinností podle zákona o kybernetické bezpečnosti“ se rozumí konkrétní datum nebo časové rozmezí (např. 6 měsíců od účinnosti zákona).
Odůvodnění:
Text je v současném znění neurčitý a může vést k výkladovým nejasnostem. Pro účastníky řízení i pro kontrolní orgány je nezbytné mít jasně dané časové hranice.
Neakceptováno.
Zvolený způsob textace přechodného ustanovení návrhu vyhlášky je zvolen zcela záměrně. Nový zákon o kybernetické bezpečnosti obsahuje více lhůt, proto je nutné toto ustanovení nechat obecné a v množném čísle. Nepředpokládáme, že to způsobí nejasnosti. Pro poskytovatele regulované služby je zásadní lhůta 1 roku, ve které má poskytovatel regulované služby povinnost zavádět a provádět bezpečnostní opatření pro každou svoji regulovanou službu, a to nikoliv od účinnosti zákona, ale ode dne doručení rozhodnutí o registraci regulované služby (§ 13 odst. 4 zákona). Vzhledem k tomu, že prováděcí předpisy dopadají na zavadění bezpečnostních opatření, které se odvíjí až od navazující lhůty, nikoliv od samotné účinnosti zákona, navrhované řešení by tak postrádalo Vámi definovaný účel.
Připomínka k ustanovení: § 20 odst. 4 písm. c) - Délka hesla pro technická aktiva
Návrh nového znění:
"délky hesla alespoň
12 znaků pro účty uživatelů,
17 znaků pro účty administrátorů,
22 20 znaků pro účty technických aktiv"
Odůvodnění:
Požadavek na 22 znaků je v praxi obtížně realizovatelný i pro subjekty v režimu vyšších povinností. Délka 20 znaků je dostatečně bezpečná a zároveň lépe odpovídá technickým možnostem běžných systémů.
Neakceptováno.
Na rozdíl od běžných uživatelských nebo administrátorských účtů slouží často technické účty k automatizovaným procesům, běží bez přímé interakce uživatele a mohou mít vyšší oprávnění a z těchto důvodů je jejich kompromitace potenciálně závažnější. Požadavek na minimální délku hesla 22 znaků u účtů technických aktiv je proto odůvodněn potřebou výrazně zvýšit entropii hesla, a tím i jeho odolnost vůči útokům hrubou silou. Rovněž se tím kompenzují rizika spojená s dlouhodobým používáním hesla, možné limitace při plnění dalších požadavků vyhlášky na identity a hesla (např. nemožnost zajištění opětovného ověření identity po stanovené době nečinností) a také se tím zajišťuje vyšší úroveň ochrany s ohledem na potenciálně široký rozsah jejich oprávnění. V neposlední řadě délka 22 znaků při použití běžného znakového prostoru (malá a velká písmena, číslice a speciální znaky) odpovídá entropii přes 140 bitů, což je považováno za velmi silné heslo i podle mezinárodních bezpečnostních standardů (např. NIST) a v případech, kdy by nemohla být zajištěna plná komplexita využívaných znaků se entropie pohybuje kolem 103.4 až 130.9 bitů, což odpovídá entropii 17 znakového hesla s využitím komplexity (entropie cca 111.7 bitů). Na základě Vaší připomínky jsme v důvodové zprávě tuto oblast více rozepsali o výše uvedené.
Připomínka k ustanovení: § 17 odst. 5 písm. b) - Periodicita auditu
Návrh nového znění:
"Audit kybernetické bezpečnosti podle odstavce 2 je prováděn…
v pravidelných intervalech alespoň jednou za 2 roky jednou za 3 roky"
Odůvodnění:
Dvouletý cyklus je velmi náročný z hlediska lidských i finančních zdrojů. Tříletý interval je v souladu s praxí v jiných oblastech compliance a umožní efektivnější plánování.
Neakceptováno.
Pokud organizace v odůvodněných případech potřebuje delší pravidelný interval než 2 roky stanovené vyhláškou, může využít bezpečnostní opatření uvedené v § 17 odst. 5 vyhlášky, které umožňuje provádět audit průběžně po systematických celcích. V takovém případě je nutno audit v celém rozsahu podle odstavce 2 provést nejpozději do 5 let.
Provádění auditu je důležité k odhalování nedostatků a rizik a určování nápravných opatření, a tedy i neustálého zlepšování systému řízení bezpečnosti informací, který vychází i z norem ISO/IEC 27 000.
Připomínka k ustanovení: § 5 odst. 3 písm. j) - Výbor pro řízení kybernetické bezpečnosti
Návrh nového znění:
"zajistí konání pravidelných jednání výboru pro řízení kybernetické bezpečnosti alespoň jednou ročně jednou za 18 měsíců"
Odůvodnění:
V některých organizacích není reálné svolávat výbor každý rok, zejména pokud nedochází k významným změnám. Delší interval umožní efektivnější využití kapacit.
Neakceptováno.
Frekvence pravidelných jednání výboru pro řízení kybernetické bezpečnosti byla stanovena na jeden rok. Důvodem je důraz na zvýšení důležitosti výboru pro řízení kybernetické bezpečnosti, který byl v organizacích často opomíjen, což vedlo k nepravidelnému svolávání jeho jednání. Mimo jiné, dle § 5 odst. 2 vyhlášky je nyní vrcholné vedení povinno se v rámci systému řízení bezpečnosti informací seznámit se zprávou o přezkoumání systému řízení bezpečnosti informací a zprávou o hodnocení rizik, které je nutné vyhotovit každoročně. Jelikož členem Výboru pro řízení kybernetické bezpečnosti musí být vždy alespoň jeden zástupce vrcholného vedení nebo jím pověřená osoba, je nutné sladit frekvenci konání výboru s frekvencí vypracování zmíněných dokumentů.
Připomínka k ustanovení: § 6 odst. 2 (Architekt kybernetické bezpečnosti)
Návrh nového znění:
„… alespoň tří let nebo jednoho roku, pokud absolvovala studium na vysoké škole, a prokáže znalosti architektonických principů bezpečnosti informačních systémů.“
Odůvodnění:
Doplnění požadavku na znalost architektonických principů odpovídá charakteru této odborné role a je v souladu s principy stanovenými ve směrnici NIS 2 a běžnou praxí v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Vysvětleno.
Tento požadavek je již obsažen v rámci ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky, který říká, že výkonem této role může být pověřena osoba, která je pro tuto činnost vyškolena a prokáže odbornou způsobilost praxí s navrhováním implementace bezpečnostních opatření a zajišťováním bezpečné architektury v délce alespoň tří let nebo jednoho roku, pokud absolvovala studium na vysoké škole.
Připomínka k ustanovení: § 11 odst. 3 - Školení
Návrh nového znění:
"…formou vstupních a pravidelných školení, včetně možnosti distanční formy."
Odůvodnění:
Distanční školení jsou flexibilní, efektivní a umožňují širší zapojení zaměstnanců bez nutnosti fyzické přítomnosti.
Vysvětleno.
Vyhláška nespecifikuje, jakým způsobem má školení probíhat, není tedy omezeno využívat distanční formu školení. Dále v důvodové zprávě je uvedeno, že "školení by mělo odpovídat cílové skupině (mělo by být zohledněno, zda se jedná např. pouze o uživatele nebo o osobu zastávající bezpečnostní roli), zároveň školení musí korespondovat s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí. Způsob provádění školení, ani cyklus pro jeho opakování není touto vyhláškou upraven."
Připomínka k ustanovení: § 7 odst. 5 - Přehlednost dokumentace
Návrh nového znění:
"…informace v nich obsažené byly úplné, čitelné, správné, snadno identifikovatelné a vyhledatelné, a obsahovaly datum poslední aktualizace."
Odůvodnění:
Datum poslední aktualizace je klíčové pro kontrolu aktuálnosti dokumentace a zajištění souladu s požadavky auditu.
Akceptováno jinak.
Povinnost vést bezpečnostní politiku a bezpečnostní dokumentaci aktuální je ukotvena v § 7 odst. 3 vyhlášky, konkrétně „Povinná osoba pravidelně přezkoumává bezpečnostní politiku a bezpečnostní dokumentaci, zajistí jejich aktuálnost a zohlednění jejich relevantních oblastí v provozních pravidlech a postupech a další dokumentaci.“ Cílem tohoto ustanovení je mimo jiné, aby povinná osoba udržovala bezpečnostní politiku a bezpečnostní dokumentaci aktuální, tedy odpovídající realitě a bezpečnostním požadavkům. Zapracováním povinnosti evidování data poslední aktualizace do vyhlášky by došlo k duplikování již stanovené povinnosti, která byla popsána výše. Na základě Vaší připomínky jsme v důvodové zprávě tuto oblast více rozepsali.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
1) K § 10 odst. 1 písm. f) návrhu ve spojení s přílohou č. 6 návrhu:
Vznášíme dotaz:
Jak se může povinná osoba domoci součinnosti od významného dodavatele, pokud ten nebude chtít souhlasit se změnami smlouvy, ani promítnutím relevantních ustanovení, které předpokládá například příloha č. 6 tohoto návrhu?
Návrh neobsahuje žádnou sankci za nesplnění součinnosti pro významného dodavatele, takže si půjde velice obtížně uvedenou součinnost představit (a vynutit).
Pokud by z Vaší odpovědi vyplynulo, že pro povinnou osobu neexistuje možnost, jak významného dodavatele přimět k součinnosti podle nového zákona o kybernetické bezpečnosti, resp. prostřednictvím tohoto návrhu, tak rovněž navrhujeme:
· Zakotvit do § 10 návrhu ustanovení, které výslovně stanoví pro významné dodavatele povinnost součinnosti při zajištění bezpečnostních (organizačních) opatření, popř. uvedené ustanovení výslovně zakotvit do nového zákona o kybernetické bezpečnosti při budoucí novelizaci.
· Při budoucí novelizaci nového zákona o kybernetické bezpečnosti doplnit do příslušného ustanovení sankce pro významného dodavatele v případě, že výše uvedenou povinnost nesplní. Uvedené sankce by uděloval NÚKIB v rámci přestupkového řízení [viz obdobně § 60 odst. 1 písm. d) nového zákona o kybernetické bezpečnosti].
Odůvodnění:
Ustanovení § 10 odst. 1 písm. f) návrhu:
„Povinná osoba při řízení dodavatelů zajistí v souvislosti s řízením rizik spojených s významnými dodavateli, aby smlouvy uzavírané s významnými dodavateli obsahovaly relevantní ustanovení uvedená v příloze č. 6 k této vyhlášce.“
Příloha č. 6 – Řízení dodavatelů (bezpečnostní opatření pro smluvní vztahy):
„Obsah smlouvy uzavírané s významnými dodavateli musí obsahovat relevantní ustanovení z níže uvedených – například:
(…)
b) ustanovení o oprávnění užívat data,
c) ustanovení o autorství programového kódu, popřípadě o programových licencích,
d) ustanovení o kontrole zavedených opatření,
(…)
f) ustanovení o povinnosti dodavatele dodržovat bezpečnostní politiky povinné osoby nebo ustanovení o odsouhlasení bezpečnostních politik dodavatele (nebo odsouhlasení pro dodavatelský vztah relevantních částí bezpečnostních politik) povinnou osobou …“.
Aby mohla povinná osoba plnit své povinnosti vyplývající z nového zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích právních předpisů, musí existovat institut, pomocí kterého bude možné reagovat na případnou nesoučinnost významného dodavatele. Pokud tato součinnost nebude zajištěna, či odvozena z nějakého ustanovení v rámci nového zákona o kybernetické bezpečnosti, popř. tohoto návrhu, jedná se více méně o nevymahatelné ustanovení. Případná řízení podle jiných právních předpisů pak nebudou tak efektivní, navíc ve vztahu k uvedené problematice nebudou mít jiné úřady/soudy úřední aparát s odbornou znalostí v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Nový zákon o kybernetické bezpečnosti již ve svém § 24 obsahuje obdobný proces, který výše popisujeme, avšak je úzce zaměřen pouze na situace týkající se hrozícího nebo probíhajícího kybernetického bezpečnostního incidentu, který by mohl mít závažný vliv na poskytování regulované služby s dopadem na zachování bezpečnosti České republiky, vnitřního pořádku, života a zdraví, majetkových hodnot nebo životního prostředí (…). Jsme přesvědčeni, že uvedená povinnost by měla být vymahatelná vůči významným dodavatelům obecně v každém případě (směrnice NIS2 z našeho pohledu uvedenému nikterak nebrání). Námi navrhovaný postup by samozřejmě nastoupil až v případě, že by významný dodavatel odmítal poskytovat součinnost, jednalo by se tedy o určitou poslední možnost, kterou by mohla povinná osoba využít (tzn. stále by platilo, že primárně by se měla povinná osoba a významný dodavatel dohodnout/domluvit, přičemž námi navržená situace by nastupovala až tehdy, kdy by významný dodavatel součinnost jakkoliv odmítal).
Žádáme tedy předkladatele o zodpovězení výše uvedené otázky – tj. zda lze překlenout výše popsaný problém výkladem v rámci nového zákona o kybernetické bezpečnosti, resp. tohoto návrhu. Pokud nikoliv, resp. pokud by součinnost musela být vynucena prostřednictvím jiných, méně efektivních řízení podle jiných právních předpisů, tak považujeme za více než vhodné, aby tato otázka byla vyřešena v rámci budoucí novelizace nového zákona o kybernetické bezpečnosti, popř. již byla tato otázka alespoň rámcově vyřešena v tomto návrhu (při dodržení secundum et intra legem).
Tato připomínka je zásadní
Vysvětleno.
Informování významného dodavatele je jednostranný akt, ke kterému není potřeba součinnost dodavatele. Pokud významný dodavatel nebude souhlasit s úpravami smluv nebo za ně bude chtít neúměrně vysoké finanční zdroje, pak je nutné tuto skutečnost zohlednit v rámci hodnocení rizik (např. v analýze rizik, prohlášení o aplikovatelnosti) nebo v hodnocení rizik souvisejících s plněním smluv, případně v budoucnu při obměně aktiv nastavit pravidla s dodavateli již při zadávacím řízení.
Ustanovení o sankcích za neplnění smluvních podmínek by mělo být součástí každé smlouvy.
Ministerstvo dopravy
Doporučující připomínka:
K § 10 odst. 1 písm. f) návrhu
Z daného ustanovení vyplývá, že poskytovatel regulované služby je povinen zapracovat do smluv „relevantní požadavky“ podle přílohy č. 6 návrhu. Z uvedeného ovšem není zřejmé, zda je poskytovatel regulované služby povinen zapracovat všechny požadavky, jelikož jsou relevantní, nebo jen některé z nich, které sám vyhodnotí jako relevantní. Z přílohy č. 6 návrhu pak není jasné, jakým způsobem mají být tyto požadavky zapracovány, resp. jakého výsledku má být dosaženo (to je stanoveno pouze u některých bodů).
Doporučujeme proto posoudit, zda by nebylo vhodnější uvedené otázky takto detailně v návrhu nespecifikovat (do roviny konkrétních úprav ve smlouvě).
Je povinností poskytovatele regulované služby, aby zajistil splnění zákonných povinností. Jakým způsobem uvedené ve smlouvě s dodavateli zajistí, je jeho odpovědností. Takto detailní úprava dle našeho názoru spíše odpovídá ISO normám, metodickým doporučením atp.
Vysvětleno
Příloha č. 6 návrhu vyhlášky vznikla na základě nejlepší praxe a stejně jako v celé vyhlášce je i zde využíván přístup orientovaný na rizika. To znamená, že pokud na základě výstupů z provedeného hodnocení rizik nebude některé ustanovení nezbytné nebo relevantní, nebude třeba jej přijímat a zahrnout do smluv. Stejně tak může poskytovatel regulované služby identifikovat vlastní konkrétní oblasti, které bude vhodné do smluv zahrnout. Z požadavků, které jsou uvedeny v příloze č. 6 vyhlášky povinná osoba zahrne do smluv s daným dodavatelem pouze ty, které jsou pro ni a daný smluvní vztah relevantní a reflektují bezpečnostní potřeby organizace.
Přehled základních bezpečnostních opatření pro smluvní vztahy v oblasti ICT z hlediska bezpečnosti, který příloha č. 6 stanovuje, je základním předpokladem k zajištění bezpečnosti aktiv regulované služby, kde hrají významnou roli dodavatelé. Vyhláška zároveň nestanovuje způsob aplikovaní smluvních ustanovení uvedených v příloze č. 6, pouze udává oblasti, u nichž je nutné posoudit jejich relevantnost a ty následně zohlednit.
Nad rámec uplatněné připomínky a po osobním jednání zástupců Ministerstva dopravy a NÚKIB, byl v důvodové zprávě text „Oproti verzi v předchozí vyhlášce došlo k úpravě a doplnění několika nových hrozeb a zranitelností, které byly identifikovány v rámci činnosti úřadu a spolupráce úřadu se soukromým i veřejným sektorem a odbornou veřejností, kdy např. zranitelnosti 15 a 16 a hrozby 7, 13, 17, 19 a 20 reagují na získané zkušenosti s problematikou v oblastech satelitních služeb a cloud computingu.“ nahrazen textem „Oproti verzi v předchozí vyhlášce došlo k úpravě a doplnění několika nových hrozeb a zranitelností, které byly identifikovány v rámci činnosti úřadu a spolupráce úřadu se soukromým i veřejným sektorem a odbornou veřejností, kdy např. zranitelnosti 15 a 16 a hrozby 7, 13, 17, 19 a 20 reagují na získané zkušenosti s problematikou v oblastech cloud computingu. Hrozby 7, 14 a 18 pak reagují na neustále se rozšiřující využívaní družicových (satelitních) služeb jako aktiv nezbytných pro poskytování regulovaných služeb. Mezi družicové služby patří např. družicové navigace, resp. služby globálních navigačních družicových systémů GNSS (určených zejm. pro navigaci a přesnou synchronizaci času), a družicová komunikace. Družicové služby mohou být ze své technické a fyzikální povahy náchylné na specifické hrozby (např. rušení či podvržení).“
Zároveň v příloze č. 4 návrhu vyhlášky u hrozeb č. 7, 14 a 18 bylo slovo „satelitních“ nahrazeno slovem „družicových“ ve všech jeho výskytech.
Ministerstvo financí
K materiálu § 1
Domníváme se, že zákonné zmocnění uvedené v § 13 odst. 3 senátního návrhu č. 109 zákona o kybernetické bezpečnosti neodpovídá předmětu úpravy předložené vyhlášky. V § 13 odst. 3 zákona se konstatuje, že „Obsah bezpečnostních opatření a způsob jejich zavádění a provádění stanoví Úřad vyhláškou“, ale v předmětném návrhu v předmětu úpravy v § 1 je uveden obsah a rozsah bezpečnostních opatření. Požadujeme úpravu.
Připomínka je zásadní
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 4 písm. f) bod 2.
Upozorňujeme na špatný odkaz „§ 9 odst. 1 písm. h)“. Správně by mělo být uvedeno „§ 9 odst. 1 písm. g)“.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 5 odst. 2
Doporučujeme na konci uvozovací věty neuvádět slovo „se“. Dále doporučujeme vložit na začátek písmen a) a b) slovo „se“ a na začátek písmen c) a d) vložit slovo „s“.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 5 odst. 3 písm. c)
Upozorňujeme, že vzhledem k tomu, že není zavedena zkratka pro výbor pro řízení kybernetické bezpečnosti, je třeba za slovo „výboru“ doplnit slova „pro řízení kybernetické bezpečnosti“.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 8 písm. c)
Upozorňujeme na špatný odkaz „§ 5 odst. 6 písm. c)“. Správně by mělo být uvedeno „§ 4 odst. 1 písm. g)“.
Akceptováno jinak.
Zmíněný odkaz je ve vyhlášce skutečně chybný. Navrhovaná úprava nicméně nemíří na ustanovení, na nějž odkazujete. Zmíněný odkaz byl ve vyhlášce upraven na „§ 5 odst. 4 písm. c)“.
K materiálu § 9 odst. 1 písm. f) bod 1.
Doporučujeme na konci věty před slovo „a“ vložit čárku, neboť se v tomto případně nejedná o kumulativní výčet.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 13 odst. 1 písm. e)
Doporučujeme slova „jiných specifických“ nahradit slovy „jiného specifického“. Dále doporučujeme slova „v nich“ nahradit slovy „v něm“.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 15 odst. 1 písm. m)
Doporučujeme slovo „kybernetické“ nahradit slovem „kybernetického“.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 17, odst. 5
Doporučujeme opravit. „Není-li v odůvodněných případech možné provést audit v intervalu podle odstavce 5 písm. b) v celém rozsahu podle odstavce 2,..“. Uvedený text § 17, odst. 5 neobsahuje písm. b).
Akceptováno, upraveno.
K důvodové zprávě § 13 odst. odst. 3
Na konci věty opravit slovo "desing" na "design".
Akceptováno, upraveno.
Ministerstvo pro místní rozvoj
doporučujeme pouze v přechodném ustanovení slova „které ke dni nabytí účinnosti této vyhlášky naplňují“ nahradit slovy „která ke dni nabytí účinnosti této vyhlášky naplňuje“ a za slovy „o kybernetické bezpečnosti“ slovo „a“ vypustit.
Akceptováno, upraveno.
Ministerstvo obrany
K § 2 písm. b)
Požadujeme text § 2 písm. b) přeformulovat následujícím způsobem:
„privilegovaným uživatelem orgán nebo osoba, která disponuje oprávněním, jež jí umožňuje provádět činnosti na technických aktivech, které mohou mít významný dopad na bezpečnost regulované služby,“.
Odůvodnění:
V navrhovaném znění neodpovídá vymezený pojem běžné praxi a tomu, jak je privilegovaný uživatel obvykle v oblasti informačních technologií definován. I činnost „obyčejného“ uživatele na technickém aktivu může mít významný dopad na bezpečnost regulované služby.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Pojem privilegovaný uživatel je již extenzivně rozveden v důvodové zprávě. Pojem uživatel v kontextu definice privilegovaného uživatele je v ustanovení § 2 písm. b) vyhlášky vnímán jako každý, kdo využívá aktiva v souladu s jeho definicí v § 2 písm. a) vyhlášky, tudíž se nejedná pouze o "orgány". Nahrazení slova "uživatele" za "orgán" by tak mělo za následek zúžení množiny privilegovaných uživatelů. Privilegovaný uživatel je dále rozveden, že jeho činnost na technickém aktivu může mít významný dopad na bezpečnost regulované služby.
K § 5 odst. 5
Požadujeme text § 5 odst. 5 přeformulovat následujícím způsobem:
„Vrcholné vedení zajistí přiměřeně vzhledem k rozsahu a potřebám systému řízení bezpečnosti informací zastupitelnost rolí uvedených v odstavci 4 písm. a) a b).“.
Odůvodnění:
Zejména pro orgány veřejné správy je velmi obtížné vůbec obsadit role manažera a architekta kybernetické bezpečnosti kvalifikovanou osobou, natož zajistit jejich zastupitelnost. Zároveň máme za to, že krátkodobá absence, zejména v případě architekta kybernetické bezpečnosti, nepředstavuje natolik vážné riziko, že by musela být osoba zastávající bezpečnostní roli vždy zastoupena.
Nadto požadavek na zastupitelnost architekta kybernetické bezpečnosti představuje v případě dosavadního správce/provozovatele významného informačního systému velmi výrazný skok ve srovnání s požadavkem stávající legislativy, kdy povinná osoba ani nutně nemusela roli architekta kybernetické bezpečnosti obsadit.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Požadavek na zastupitelnost je ve vyhlášce uveden, aby osoby zajišťující pro povinnou osobu výkon těchto bezpečnostních rolí měly adekvátní zástup. Pokud tyto bezpečnostní role nebudou řádně zastupitelné, může mít tato situace mimo jiné vliv i na zajištění kontinuity některých činností souvisejících s poskytováním regulované služby. Pro zajištění zastupitelnosti je možné rozložení povinností a kompetencí mezi více osob, nebo může vycházet z organizační struktury.
K § 26 odst. 2
Požadujeme text ustanovení § 26 odst. 2 vypustit.
Odůvodnění:
Uvedené ustanovení není vhodně formulováno a svým dopadem přesahuje oblast kybernetické bezpečnosti. Především však není definováno, co se považuje za „bezpečnou komunikaci“ a povinné osoby by tak byly vystaveny právní nejistotě, zda tuto povinnost plní či nikoliv. Příkladem může být i telefonování mezi zaměstnanci s využitím mobilní sítě, které může, ale nemusí být, považováno za bezpečné. Lze případně považovat za bezpečnou komunikaci, která má sice zprávy šifrované při přenosu, ale nedisponuje end-to-end, šifrováním? Toto jsou jen ukázky komplikací, které způsobuje nedostatečné definování pojmu „bezpečná komunikace“.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Požadavek zajištění zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů nouzové komunikace stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v Čl. 21 odst. 2 písm. j). Zdůraznění e-mailové komunikace je pak vysvětleno v důvodové zprávě a do navrhovaného předpisu bylo zahrnuto z důvodu, že tato forma komunikace je "velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
Nicméně díky této připomínce byla odhalena písařská chyba, kdy místo "elektronické komunikace" mělo ustanovení obsahovat pouze termín "e-mailové komunikace" v souladu se stejným ustanovením v nižším režimu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Vzhledem k tomu, že kybernetickou bezpečnost je třeba vnímat jako celek, doporučujeme zavedení a použití termínu "architektura bezpečnosti regulované služby" a architekturu vést jako propojující element napříč textem výhlášky. Dále jsme proto navrhli jeho konkrétní použití v textu návrhu vyhlášky.
„Architektura bezpečnosti regulované služby“ klade důraz na komplexní provázání a dává řadě požadavků vyšší logiku a účelnost.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat. Dále bychom chtěli také podotknout, že další připomínky navrhovatele chtěly, aby poskytovatel regulované služby architekturu bezpečnosti stanovil, udržoval a rozvíjel v § 13. Dále v § 15 ji měl poskytovatel udržovat, pak opět zavést a udržovat ji měl také v § 27 a znovu ji měl zavést a udržovat i podle požadavku připomínky v § 28. Vyhláška funguje jako celek, povinnosti by se neměly nadměrně opakovat, protože to pak přináší povinným osobám nadměrnou administrativní zátěž a problémy se zaváděním a dozorem nad těmito bezpečnostními opatřeními.
Požadujeme, aby textace navrhovaných vyhlášek byla lépe harmonizována s textem prováděcího nařízení EU 2024/2690 ze dne 17.10.2024 tak, aby klíčovými pojmy vycházela z implementačního doporučení. Obzvláště pak v případě, pokud jsou v textu nařízení konkrétní požadavky. V návrhu vyhlášek se objevují obecnéjší textace, než které jsou v prováděcím nařízení EU. Tyto požadavky jsou často převedením textu z norem ISO 27001. Je proto zvláštní, když autoři v návrhu výhlášek tyto požadavky mění a činí je nesrozumitelnými nebo nejednoznačnými.
Neakceptováno.
Jelikož nebylo navrhovatelem připomínky řečeno, které klíčové pojmy by měly být problémové, ani nebyl uveden konkrétní návrh řešení, nemáme k dané připomínce možnost dodat další informace či ji fakticky akceptovat a zapracovat. Úřad, oproti jiným ekvivalentům Úřadu a jiným zástupcům za členské státy, na návrhu vyhlášek a transpozici NIS2 začal pracovat ještě v době, kdy nebyla NIS2 ještě ani finalizována a byla pouze ve formě draftu. Za tyto roky Úřad měl řadu konzultací vč. veřejných konzultací a v maximální možné míře přizpůsobuje textaci a klíčové pojmy, aby byly dostatečně návodné zejména pro nově regulované subjekty, neodchylovaly se významně od současného znění, pod kterým jsou vnímány u současně regulovaných subjektů v ČR, reflektovaly názvy používané evropskými předpisy, vyhovovaly právní terminologii, která bohužel nepodporuje využívání anglicismů, byť regulovaná oblast kybernetické bezpečnosti běžně anglické termíny využívá, a v neposlední řadě byly také v souladu se zmíněnými mezinárodními standardy. Pokud vnímáte nějaké odchylnosti u termínů z normy ISO 27001, bude tato odchylnost s největší pravděpodobností záměrná, jelikož povinnost vyhlášky bude jinak uchopená, vyžaduje jinou granularitu nebo obsahuje i jiné povinnosti než ty, které jsou zaváděný v rámci standardu ISO 27001. Z těchto důvodů se domníváme, že současné znění je nejvhodnějším kompromisem.
Požadujeme, aby textace navrhovaných vyhlášek byla lépe harmonizována s textem prováděcího nařízení 2024/2690 ze dne 17.10.2024 tak, aby svojí strukturou vycházela z implementačního doporučení a to za účelem nadnárodní jednotnosti. "Jak bylo Úřadem opakovaně zmiňováno při přípravě návrhu zákona, zákonem budou nově dotčeny tisíce subjektů, které spadnou do jedné z obou povinností. Nemalá část z nich však nebude spadat pouze pod legislativu ČR, ale díký svému mezinárodnímu působení i pod transponované zákony jiných zemí. Struktura prováděcího nařízení EU je jednotná a tím za nás vhodnější a více srozumitelná pro všechny subjekty.
Požadované změny díky zpřehlednění jsou tak úsporou činností mnoha subjektů i bezpečnostních rolí v tisíci hodinách práce, také
např. s každou další změnou (NIS3, apod.). Obecně lze říci, že jsme v souladu s rozsahem navrhovaných rozšíření a zpřesnění tak, jak je z návrhu zřejmé, doporučujeme ale jednotlivé doplňující textace do vyhlášky zařadit vždy jako další z bodů jednotlivých článků / paragrafů, čímž zároveň budou otevřeně komunikovány rozdílnosti a zpřesnění Prováděcího nařízení. "
Neakceptováno.
Jelikož nebylo navrhovatelem připomínky řečeno, které části textace by měly být problémové, ani nebyl uveden konkrétní návrh řešení, nemáme k dané připomínce možnost dodat další informace či ji fakticky akceptovat a zapracovat. Zaměstnanci Úřadu jsou často členové pracovních skupin vznikajících předpisů na úrovni EU a byli také u vzniku zmíněného prováděcího nařízení, jsme si tedy vědomi rozlišností. Ovšem je nutno upozornit, že i toto nařízení je kompromisní řešení všech zúčastněných členských států Evropské unie a při vyjednávání jsme se snažili o maximální terminologickou i praktickou harmonizaci s naší národní úpravou a nejlepší praxí dle mezinárodních standardů. Rovněž bychom chtěli uvést, že poskytovatelé regulované služby v rámci bezpečnostních opatření a prováděcích nařízení EU (např. můžeme konkrétně zmínit Vámi uvedené prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/2690) neaplikují bezpečnostní opatření uvedená v této vyhlášce (viz zvláštní ustanovení dle § 18 zákona), nýbrž aplikuje bezpečnostní opatření z prováděcího nařízení. Členění ve vyhlášce je odlišné od zmíněného nařízení, nicméně tato skutečnost je irelevantní, jelikož je zmíněné prováděcí nařízení přímo cílené a aplikovatelné na poskytovatele digitálních služeb, oproti obecným požadavkům pro všechny sektory v rámci požadavků NIS2, tedy transpozici v rámci vyhlášek. Úřad, oproti jiným ekvivalentům Úřadu a jiným zástupcům za členské státy, na návrhu vyhlášek a transpozici NIS2 začal pracovat ještě v době, kdy nebyla NIS2 ještě ani finalizována a byla pouze ve formě draftu. Za tyto roky Úřad měl řadu konzultací vč. veřejných konzultací a v maximální možné míře přizpůsobuje textaci a klíčové pojmy, aby byly dostatečně návodné zejména pro nově regulované subjekty, neodchylovaly se významně od současného znění, pod kterým jsou vnímány u současně regulovaných subjektů v ČR, reflektovaly názvy používané evropskými předpisy, vyhovovaly právní terminologii, která bohužel nepodporuje využívání anglicismů, byť regulovaná oblast kybernetické bezpečnosti běžně anglické termíny využívá, a v neposlední řadě byly také v souladu se zmíněnými mezinárodními standardy.
§ 2 - Doplnit termín Architektura bezpečnosti regulované služby. Jasné vymezení používaného termínu – využít termín architektura (systému) ze slovníku Architektura Governmentu ČR a příslušných standardů.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 4 písm. a) - Text upravit „stanoví dlouhodobé cíle systému řízení bezpečnosti informací a plán pro jejich dosažení směřující k zajištění bezpečnosti regulované služby“ "Dlouhodobé cíle a plán dosažení cílů je nedílnou součástí požadavků ISO 27001.
Plán dosažení cílů by měl být integrován s plánem zvládání rizik (jeden integrovaný dokument – Plán plnění cílů a zvládání rizik)."
Neakceptováno.
Důvodové zprávy uvádí "Základem systému řízení bezpečnosti informací je stanovení cílů systému řízení bezpečnosti informací směřujících k zajištění bezpečnosti regulované služby. Tyto cíle odrážející základní směřování organizace by měly být stanoveny tak, aby bylo možné provádět jejich vyhodnocení (např. v souladu s metodou SMART). Cíle systému řízení bezpečnosti informací mohou být stanoveny jak na strategické, tak na operativní úrovni."
Cíle systému řízení bezpečnosti informací tedy mohou být dlouhodobého i krátkodobého charakteru, ale je důležité, aby byly jednotlivé cíle přezkoumatelné, měřitelné a vyhodnotitelné. Na základě těchto cílů a bezpečnostních potřeb poskytovatel regulované služby v režimu vyšších povinností zavádí bezpečnostní opatření za účelem zajištění bezpečnosti regulované služby. Zavádění bezpečnostních opatření a jejich plánování je obsahem plánu zvládání rizik, a tedy cíle jsou s plánem zvládání rizik provázány i bez dalšího dokumentu, který by zajišťoval plán dosažení cílů. Byla by to tedy nepřiměřená administrativní zátěž.
§ 5, odst. 2), písm. b) - Do textu doplnit „zprávou o hodnocení rizik a plánem plnění cílů a zvládání rizik“. Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Akceptováno částečně.
Povinnost pro vrcholné vedení seznamovat se s plánem zvládání rizik byla doplněna do vyhlášky i důvodové zprávy. Plán plnění cílů ve vyhlášce není ukotven (viz odpověď na předchozí připomínku) a proto nebyl doplněn ani v rámci této připomínky.
§ 6 odst. 2) - Požadavky na Architekta KB uspořádat obdobně jako MKB (zatím text pokrývá jen písm. a) z MKB), a doplnit písm. b) odpovídá za stanovení, dokumentování, údržbu a neustálý rozvoj vhodné architektury bezpečnosti regulované služby podle současné dobré praxe. Jasné určení povinností spojených s návrhem a rozvojem architektury bezpečnosti regulované služby.
Neakceptováno.
Stanovení jednotlivých odpovědností bezpečnostních rolí závisí na bezpečnostních potřebách dané organizace a popisu pracovní náplně jednotlivých bezpečnostních rolí.
§ 7, odst. 1) - Navrhuji vypustit „stanoví bezpečnostní politiku“, protože tato povinnost je v §5, odst.1) písm. b) přidělena vrcholovému vedení. Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
Dle znění požadavku § 5 odst. 1 písm. b) vyhlášky je nutné, aby vrcholné vedení zajistilo, že bude stanovena bezpečnostní politika. Vrcholné vedení povinnosti uvedené ve vyhlášce může delegovat na další osoby v rámci organizace. Nicméně požadavek v § 7 odst. 1 vyhlášky cílí na praktické stanovení bezpečnostní politiky a vedení relevantní bezpečnostní dokumentace.
§ 7, odst. 3) - Požadujeme změnit text na "Povinná osoba pravidelně přezkoumává a v případě potřeby aktualizuje bezpečnostní politiku a bezpečnostní dokumentaci nejméně každý rok a vždy v případě výskytu významných incidentů nebo významných změn operací či rizik. Výsledky přezkumů se zdokumentují." Požadované znění je příkladem opravy nesrozumitelné harmonizace prováděcího nařízení EU v textaci nových vyhlášek. Toto znění je jednoznačně určující a sjednocené i pro subjekty v různých členských státech EU.
Neakceptováno.
Požadavek v § 7 odst. 3 návrhu vyhlášky obecně říká, že se má pravidelně přezkoumávat bezpečnostní politiky a bezpečnostní dokumentace bez stanovení minimálního intervalu, rovněž ale tento požadavek říká, že povinná osoba (poskytovatel regulované služby) musí zajistit její aktuálnost. Minimální pravidelnost tak není určena striktně, protože pro každého tento interval může být odlišný, důležité je, aby přezkum probíhal podle interně stanovené periody a v konečném důsledku aby zmíněné bezpečnostní politiky a bezpečnostní dokumentace odpovídaly skutečnému stavu v organizaci a byly aktuální. Pravidelná perioda, byť jednoroční by tak postrádala smysl a mohla by být pro mnoho povinných osob zbytečně administrativně zatěžující, pokud by v dané oblasti nemělo dojít např. k žádným změnám, které by jejich aktuálnost narušily, a tudíž vyvolaly proces pro aktualizaci těchto dokumentů.
Přezkoumání a aktualizace bezpečnostní politiky a bezpečnostní dokumentace má být prováděno také na základě výsledků vyhodnocení účinnosti systému řízení bezpečnosti informací, dopadů kybernetických bezpečnostních incidentů, zjištění z auditů a kontrol a také v souvislosti s prováděnými významnými změnami (§ 12 vyhlášky).
§ 8 písm. f) a g) - Text upravit tak, aby nebylo nutné hodnotit podpůrná aktiva, ale aby důležitost podpůrných aktiv byla zřetelná z architektury bezpečnosti regulované služby. Např. f) v rámci architektury bezpečnosti regulované služby identifikuje a eviduje relevantní vazby mezi aktivy, g) v rámci architektury bezpečnosti regulované služby určuje důležitost podpůrných aktiv s ohledem na jejich vazby na primární aktiva a na základě toho stanoví jejich úroveň a nezbytná bezpečnostní opatření dle písm. h). Vhodnější prezentace vazeb mezi primárními a podpůrnými aktivy pomocí architektury bezpečnosti regulované služby. Je vhodnější podpůrná aktiva nehodnotit, ale určovat jejich důležitost podle architektury a vazeb mezi primárními a podpůrnými aktivy.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
Vámi popsaný postup vyhláška umožňuje, pokud si jej stanovíte v metodice pro řízení aktiv, ale je to jen jeden z mnoha přístupů. Vyhláška cíleně neomezuje využití jen jednoho postupu pro hodnocení aktiv.
§ 8, písm. h) - Následující textace je duplicitní:
6) pravidla pro bezpečné elektronické sdílení a fyzické přenášení aktiv
upravit bod:
2) pravidla pro manipulaci s aktivy včetně pravidel pro bezpečné elektronické sdílení a fyzické přenášení aktiv," "Duplicitní s bodem:
2) pravidla pro manipulaci s aktivy, "
Akceptováno, upraveno.
§ 8, písm. h) - Textaci změnit na:
3) pravidla pro bezpečnostní klasifikaci informací," Klasifikace informací může být různá, je vhodné upřesnit že se jedná o bezpečnost informací.
Neakceptováno.
Klasifikace informací je běžně používaný pojem v oblasti kybernetické bezpečnosti a je to proces rozdělování informací do různých kategorií nebo tříd na základě jejich charakteristik jako je důvěrnost, integrita či dostupnost, což jsou základní atributy bezpečnosti informací.
§ 9, odst. 1) - Upravit text „Povinná osoba v rámci řízení rizik v návaznosti na §4, odst. 1), písm. a) a §8“ Soudobé přístupy k řízení rizik vycházejí především ze stanovených cílů
Neakceptováno.
Proces řízení rizik explicitně navazuje na proces řízení aktiv, který je popsán v § 8, tedy bez provedení určení a hodnocení aktiv nelze zahájit proces řízení rizik. Oproti tomu stanovení cílů ISMS odráží základní směřování organizace a slouží zejména k nastavení priorit, měření výkonnosti a vyhodnocování účinnosti celého ISMS. Nejde však o přímý vstup do procesu řízení rizik.
§ 9, odst. 1), písm. c) - Upravit text tak, aby hrozby, zranitelnosti a dopady byly posouzeny s ohledem na dlouhodobé cíle bezpečnosti informací a architekturu bezpečnosti regulované služby na ne pouze „možné dopady na aktiva“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
Znění navrhované v této připomínce by zúžilo množinu, nad kterou by bylo prováděno hodnocení rizik, jelikož by se uvažovaly pouze cíle systému řízení bezpečnosti informací a architektura bezpečnosti regulované služby. Vyhláška však požaduje provádět hodnocení rizik nad všemi aktivy ve stanoveném rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti.
§ 9, odst. 2) - Tato povinnost už se objevuje v §4, odst. 1), písm. c) – doporučuji vypustit či alespoň doplnit odkaz. Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
Zavedení bezpečnostních opatření je skutečně zmíněno již v § 4 odst. 1 písm. c), kde je stanoveno jako obecná povinnost v rámci celého ISMS. V § 9 odst. 2 je však tato povinnost specifikována v návaznosti na proces řízení rizik a plán zvládání rizik. Smyslem tohoto ustanovení je zdůraznit, že bezpečnostní opatření mají být zaváděna především na základě výstupů řízení rizik.
§ 10 odst. 2) - Doporučuji doplnit další písmeno s následujícím zněním: „zohlední vazby a postavení významných dodavatelů v rámci architektury bezpečnosti regulované služby“. Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 11 odst. 3) - Doplnit následující písmeno: „vhodnou písemnou formou zaváže uživatele, administrátory, osoby zastávající bezpečnostní role a dodavatele dodržovat stanovená bezpečnostní pravidla a zachovávat mlčenlivost“ viz též §5, odst. 1), písm. l) Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
Požadavek na mlčenlivost je již zakotven v požadavku § 5 "...zajistí, aby byla zachována mlčenlivost všech relevantních osob zejména administrátorů, osob zastávajících bezpečnostní role a dodavatelů...", vůči významným dodavatelům specificky i v příloze č. 6 "...ustanovení o bezpečnosti informací z pohledu důvěrnosti (včetně ustanovení o mlčenlivosti), integrity a dostupnosti...". Požadavek na dodržování bezpečnostních pravidel (nastavených v bezpečnostních politikách) je zakotven v § 11 "...zajistí kontrolu dodržování bezpečnostní politiky ze strany uživatelů, administrátorů a osob zastávajících bezpečnostní role..." a vůči dodavatelům v § 10 "...prokazatelně seznamuje své dodavatele s pravidly podle písmene a) a vyžaduje plnění těchto pravidel". Váš požadavek je tak již součástí stávajícího znění návrhu.
§ 12 odst. 3) - Upravit text na znění „Povinná osoba na základě architektury bezpečnosti regulované služby a výsledků hodnocení rizik podle odstavce 2 písm. b) rozhoduje o provedení penetračního testování …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 13 odst. 1) - Doplnit text jako písm. a) „stanoví, udržuje a rozvíjí architekturu bezpečnosti regulované služby“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 14 odst. 1) - Upravit text na znění „Povinná osoba na základě architektury bezpečnosti regulované služby, bezpečnostních a provozních potřeb …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 14 odst. 2) - Doplnit písmeno „přiděluje administrátorská a privilegovaná oprávnění s ohledem na architektury bezpečnosti regulované služby“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 15 odst. 1) - Doplnit text „využívá vhodnou architekturu bezpečnosti regulované služby pro omezení plošných dopadů možných kybernetických bezpečnostních incidentů“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 16, písm. f) - Doplnit text „promítá požadavky na řízení kontinuity činností do architektury bezpečnosti regulované služby a realizuje bezpečnostní opatření …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 19, písm. a) - Doplnit text „v souladu s architekturou bezpečnosti regulované služby zajití segmentaci …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 20 - Doporučujume změnu požadavků pro tvorbu hesla v souladu se současnou dobrou praxí, tedy stále při zachování vysoké entropie, ale uživatelsky více přívětivé a doporučení na používání Password management nástrojů Zvýšením uživatelské přívětivosti. Např. viz NIST SP 800-63-4 a důraz na použití nástrojů, aby uživatelé/administrátoři tato opatření neobcházeli ukládáním hesel v nezabezpečeném formátu.
Neakceptováno.
Ačkoliv je pravda, že NIST SP 800-63-4 v některých částech doporučuje využívání nástrojů pro správu hesel, tak současně uvádí např. potenciální riziko zneužití zranitelností těchto nástrojů a nutnost pečlivého zhodnocení funkcí těchto nástrojů před jejich nasazením. V obecné míře tedy nemusejí nástroje pro správu hesel (zejména pak ty využívané z pohledu uživatelů a administrátorů pro jejich každodenní práci) samy o sobě automaticky představovat vyšší úroveň zabezpečení. Navrhovaná vyhláška a související důvodová zpráva sice explicitně nástroje pro správu hesel nezmiňují, nicméně mají za cíl přistupovat k problematice práce s autentizačními údaji komplexněji. Je tedy kladen důraz např. na zajištění odolnosti přenášených a ukládaných autentizačních údajů, a to i vůči off-line útokům či zabezpečení databází s hesly aktuálně odolnou kryptografií. To, jakým způsobem bude řízena práce s autentizačními údaji, tedy zda bude např. umožněno využívání nástrojů pro správu hesel, vždy závisí na kontextu dané organizace, jejímu hodnocení aktiv a řízení rizik.
§ 20, odst. 4), písm. b) - Pokud nebude akceptováno doporučení výše, pak minimálně změnit limit na 31 znaků Požadavku je zbytečně předimenzovaný a často neodpovídá soudobým technologiím.
Neakceptováno.
Požadavek na umožnění zadat heslo alespoň o délce 64 znaků vychází přímo ze standardu NIST 800-63B, jak již bylo uvedeno i v důvodové zprávě.
Současně je však nutné zmínit, že tento požadavek je spjatý s využíváním autentizačního mechanismu založeného pouze na identifikátoru účtu a heslu. Návrh vyhlášky, stejně jako samotný požadavek článku č. 21 písm. j) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 požaduje využívání autentizačního mechanismu, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívání autentizačního mechanismu, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry. Pokud tak dojde k plnění základního požadavku pro autentizaci, lze tento požadavek ignorovat. Dále bychom také zdůraznili, že se nejedná o minimální délky hesel, ty jsou stanoveny v § 20 odst. 4 písm. a) bod. 1. až 3. návrhu vyhlášky.
§ 21 Doplnit písmeno s textem „v souladu s architekturou bezpečnosti regulované služby vhodně segmentuje přístupy k privilegovaným oprávnění např. administraci adresářových služeb či zálohování“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe v souladu modely tier např. https://learn.microsoft.com/en-us/security/compass/privileged-access-access-model.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
Navrhovaná vyhláška uvádí požadavky na řízení přístupu k aktivům v § 14, řízení přístupových práv a oprávnění se pak (zejména z technického hlediska) věnuje § 21. Principy, na nichž jsou požadavky uvedené v těchto ustanoveních postaveny, jsou rozvedeny v příslušných částech důvodové zprávy. Jedním z nich je i „nutnost přidělovat přístupová práva a oprávnění uživatelům a administrátorům přistupujícím k aktivům pouze v rozsahu nezbytném pro výkon činností vyplývajících z popisu pracovního místa nebo smluvního ujednání“, což je současně jeden z principů tzv. tier modelů.
§ 22 Přejmenovat § na „Nástroje pro prevenci a detekci kybernetických bezpečnostních událostí“ V rámci jednoho § smíchány různé nástroje – detekční i prevenční (IDP/IPS, antivir, EDR), nicméně § vyvolává dojem jednoho nástroje. Může být matoucí.
Neakceptováno.
Důvody ke sloučení § 21 a § 23 aktuálně platné vyhlášky a stručný popis požadovaných funkcí jsou vysvětleny v důvodové zprávě v části „K § 22 (Detekce kybernetických bezpečnostních událostí)“. Rovněž je potřeba uvést, že prevenční i detekční nástroje umožňují svou činnost zaznamenávat, a proto s ohledem na dostupnost pokročilých nástrojů na trhu tyto požadavky mohou být zajištěny jedním řešením. Z těchto důvodů není předmětné omezovat poskytovatele regulované služby, kteří by chtěli tyto požadavky zajistit pouze jedním nástrojem.
§ 25 Jako nový odst. 1) doplnit text „Povinná osoba realizuje aplikační bezpečnost v souladu s architekturou bezpečnosti regulované služby.“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 25, odst. 2) Upravit text následovně „… odstavce 1 zohlední tuto skutečnost v rámci architektury bezpečnosti regulované služby a zavede bezpečnostní opatření, která …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 25, odst. 3) Upravit text „… dále v rámci architektury bezpečnosti regulované služby a aplikační bezpečnosti zajistí …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 25, odst. 5) písm. a) Upravit text „… testování technických aktiv s ohledem na architekturu bezpečnosti regulované služby hodnocení těchto aktiv a hodnocení rizik …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 25, odst. 5) písm. b) Upravit text „… výsledky penetračního testování v architektuře bezpečnosti regulované služby a při řízení rizik …“
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 27, odst. 1) Upravit text „Povinná osoba udržuje vhodnou architekturu bezpečnosti regulované služby a zavede bezpečnostní opatření pro zajišťování dostupnosti regulované služby, …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 27, odst. 5) Upravit text „… snížení jeho dopadu zavede a udržuje vhodnou architekturu bezpečnosti regulované služby a odděluje zálohovací prostředí …“ Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
Neakceptováno.
V rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§ 28 Upravit text „… pro zajištění kybernetické bezpečnosti průmyslových, řídicích a obdobných specifických technických aktiv zavede a udržuje vhodnou architekturu bezpečnosti regulované služby, dále využívá nástroje a zavádí bezpečnostní opatření, …“ "Vhodnější formulace pravidla podle aktuální dobré praxe.
MPO avizovalo svoji ochotnou významně se podílet na tvorbě metodiky k implementaci požadavků §28 a je připraveno vypracovat podpůrný materiál a být jeho odborným a obsahovým garantem. "
Neakceptováno.
Slovo "dále" je nezbytné, jelikož v rámci praxe se Úřad setkal s chybným tvrzením a některé subjekty neuplatňovaly požadavky zbylých částí vyhlášky na tato aktiva.
Dále v rámci novelizace došlo k odebrání termínu "architektura bezpečnosti", jelikož nebyl tento termín jasně vydefinován a byl zavádějící s ohledem na již existující působnost odboru hlavního architekta eGOV. Tento termín byl nahrazen za obecné ustanovení zajištění "bezpečné" architektury, která neodkazuje žádným způsobem na již existující modely a poskytovatel regulované služby si může svou architekturu navrhnout dle svých bezpečnostních potřeb a v souladu se svým řízením rizik. Rovněž původní termín, s ohledem na možnou záměnu s architekturou bezpečnosti eGOV, by byl značně limitující pro všechny ostatní subjekty, které se touto architekturou řídit nemusí, jako např. soukromé společnosti, které si mohou své informační systémy potažmo regulovanou službu sami navrhovat.
§5 odst. 3 písmeno c) rozšířit text na "přihlédne přiměřeně ..." Důvodem je snaha zvýšit kvalitu osob v bezpečnostních rolích u vyšších povinností již od počátku.
Neakceptováno.
Stávající formulace v § 5 odst. 3 písm. c) ukládá vrcholnému vedení povinnost přihlédnout při určování složení výboru pro řízení kybernetické bezpečnosti k příloze č. 5 k této vyhlášce. Příloha č. 5 obsahuje popis doporučených požadavků. Tato formulace již zahrnuje určitou míru přiměřenosti, protože nezavádí přímou povinnost dodržet všechna kritéria, ale ponechává prostor pro posouzení vhodnosti jednotlivých členů výboru v kontextu konkrétní organizace.
§6 odst. 5 Změnit text na "Povinná osoba při určování osob zastávajích bezpečnostní role přihlédne přiměřeně k požadavkům", tedy změnit doporučení na přihlédnutí. Důvodem je snaha řešit lépe kvalitu osob v bezpečnostních rolích tak, aby docházelo ke snaze zvýšit bezpežnostní povědomí osob v těchto rolích již od počátku.
Neakceptováno.
Současná formulace § 6 odst. 5 („přihlédne k doporučením“) už dostatečně podporuje kvalifikovaný výběr osob do bezpečnostních rolí. Záměrně je zvolena tak, aby vytvořila prostor pro rozhodování s ohledem na konkrétní podmínky organizace – např. její velikost, provozní prostředí nebo aktuální personální možnosti.
Doporučení uvedená v příloze č. 5 jsou formulována jasně a slouží jako vodítko, které by povinné osoby měly při výběru zohlednit. Současně ale nechává vyhláška určitý manévrovací prostor, což je důležité zejména u menších organizací nebo nově regulovaných subjektů, kde není vždy snadné okamžitě zajistit osoby splňující všechna doporučení dle přílohy č. 5.
§7 odst. 1 změna textu "...k opatřením uvedeným v §4 až § 28" vede k větší srozumitelnosti a oddělení paragrafů a odstavců
Neakceptováno.
Navržená změna by sice mohla působit o něco srozumitelněji při čtení, nicméně z pohledu legislativy je současné znění „§ 4 až 28“ v souladu s Legislativními pravidly vlády. Tento způsob zápisu je běžně používán ve všech právních předpisech. Opakování znaku „§“ na konci rozsahu se v těchto případech neuplatňuje.
§11 odst. 2 písm e) smazat text písmene e) spolu s přílohou č. 7 považujeme Přílohu č. 7 u vyšší povinnosti za nadbytečnou, která již teď neakceptuje moderní trendy, např. zero trust.trust. Doporučujeme smazat text písmena e) spolu s přílohou s ohledem na písměno odst.3, kdy dochází k povinnosti pravidelného školení a tím i aktualizace bezpečnostních trendů a oblastí
Neakceptováno.
Příloha č. 7 vyhlášky vznikla v návaznosti na požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v oblasti kybernetické hygieny. Pokud poskytovatel regulované služby nazná, že je pro něj relevantní nějaké současné téma dynamického prostředí, kterým kybernetická bezpečnost bez pochyby je, může aplikovat písm. y) této přílohy, která říká, že by jedním z témat měly být i aktuální hrozby v kybernetické bezpečnosti. Tato příloha rovněž neobsahuje konečný výčet, který musí poskytovatel regulované služby zahrnout v rámci svých školení, ale uvádí obecná témata (okruhy), která mohou být pro kybernetickou bezpečnost zásadní a slouží zejména k inspiraci při tvorbě školení u poskytovatelů regulovaných služeb. Poskytovatel regulované služby může ve svých školeních zahrnout i další oblasti nad rámec této přílohy, navíc bezpečnostní školení musí vždy přizpůsobit svým bezpečnostním potřebám. Z těchto důvodu nevnímáme, že by Váš požadavek již nebyl obsažen v požadavcích návrhu a jeho příloh.
Příloha č. 5 Změnit úvodní text "Tato příloha obsahuje popis doporučených požadavků ... " na "Tato příloha obsahuje popis požadavků ..." spolu s navrhovanými změnami v §5 a §6 dochází ke změně významu přílohy č. 5 od doporučených požadavků k přiměřeným požadavkům a tím posílení kvality bezpečnostních rolí. U vyšších povinností bude určení kvality osob bezpečnostních rolí klíčových.
Neakceptováno.
Formulace je záměrně zvolena tak, aby vytvořila prostor pro rozhodování s ohledem na konkrétní podmínky organizace, např. její velikost, provozní prostředí nebo aktuální personální možnosti.
Doporučení uvedená v příloze č. 5 vyhlášky jsou formulována jasně a slouží jako vodítko, které by povinné osoby měly při výběru zohlednit. Současně ale nechává vyhláška určitý manévrovací prostor, což je důležité zejména u menších organizací nebo nově regulovaných subjektů, kde není vždy snadné okamžitě zajistit osoby splňující všechna doporučení dle přílohy č. 5 vyhlášky.
Příloha č. 7 smazat přílohu považujeme tuto přílohu u vyšší povinnosti za nadbytečnou, která již teď není aktuální.
Neakceptováno.
Příloha č. 7 vyhlášky vznikla v návaznosti na požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v oblasti kybernetické hygieny. Pokud poskytovatel regulované služby nazná, že je pro něj relevantní nějaké současné téma dynamického prostředí, kterým kybernetická bezpečnost bez pochyby je, může aplikovat písm. y) této přílohy, která říká, že by jedním z témat měly být i aktuální hrozby v kybernetické bezpečnosti. Tato příloha rovněž neobsahuje konečný výčet, který musí poskytovatel regulované služby zahrnout v rámci svých školení, ale uvádí obecná témata (okruhy), která mohou být pro kybernetickou bezpečnost zásadní a slouží zejména k inspiraci při tvorbě školení u poskytovatelů regulovaných služeb. Poskytovatel regulované služby může ve svých školeních zahrnout i další oblasti nad rámec této přílohy, navíc bezpečnostní školení musí vždy přizpůsobit svým bezpečnostním potřebám. Z těchto důvodu nevnímáme, že by Váš požadavek již nebyl obsažen v požadavcích návrhu a jeho příloh.
§ 25 Požadujeme vyčlenění problematiky skenů zranitelností a penetračních testů (odst.4, 5 a 6) do samostatného paragrafu. Skeny zranitelností i penetrační testy se principiálně týkají nejen „aplikací“ nebo širšího „SW“, ale také (mj.) konfiguračních a dalších nedostatků síťových a dalších infrastrukturních prvků, slabých autentizačních a autorizačních mechanismů či procesů apod. A uvádění těchto požadavků v paragrafu věnovanému explicitně „Aplikační bezpečnosti“ tak působí významně matoucím dojmem a historicky u povinných osob často vedlo u penetračních testů k citelně omezenému vykládání souvisejících povinností.
Neakceptováno.
Zahrnutí problematiky skenování zranitelností a penetračního testování do § 25 navrhované vyhlášky má několik důvodů. Hlavním důvodem je, že § 25 obecně řeší problematiku řízení zranitelností a zajištění trvalé bezpečnosti, jak tomu bylo i v současné vyhlášce. Skenování zranitelností a penetrační testování sice prochází přes různé vrstvy OSI modelu, nicméně v konečném důsledku jde o zajištění bezpečnosti konkrétního software. Sami uvádíte, mj. "konfigurační nedostatky" nebo špatně nastavené autentizační mechanismy, nicméně tyto konfigurační nedostatky jsou opět v SW (v rámci config síťového prvku, špatně sestavené v GUI a jiné) daného aktiva. Úřad neidentifikoval trend, na jehož základě by ze strany současných povinných osob docházelo k omezenému vnímání nebo výkladu penetračního testování. Někteří zde správně vnímají i fyzické penetrační testy, protože se jedná o penetrační testy a v konečném důsledku slouží pro zajištění bezpečnosti regulované služby. Všechny tyto poznatky jsou již v přiložené důvodové zprávě, která udává příklady rozsahu (a částečně i vrstev OSI modelu) provádění skenů zranitelností a penetračních testů, stejně jako jejich smysl, účel a periodicitu.
§28 Změnit text paragrafu na "Povinná osoba pro zajištění kybernetické bezpečnosti průmyslových, řídicích a obdobných specifických technických aktiv implementuje v prostředích, v nichž jsou tato technická aktiva využívána, v maximální možné míře požadavky uvedené v § 1 až 27. Dále pak využívá nástroje a zavádí bezpečnostní opatření, která zajistí…" "Na začátek bychom rádi uvedli, že MPO avizovalo svoji ochotnu významně se podílet na tvorbě metodiky k implementaci požadavků §28 a je připraveno vypracovat podpůrný materiál a být jeho odborným a obsahovým garantem.
Úvodní věta vzhledem k povaze průmyslových a specifických systémů stanoví principiálně nesmyslnou povinnost – vybrané požadavky zmíněných § (např. 25, 26) tak není ve většině OT/specifických prostředí možné splnit. Proto ji doporučujeme přeformulovat "
Neakceptováno.
Poskytovatel regulované služby má v souladu s požadavkem § 4 písm. c) zavést a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik. Vámi navrhované ustanovení je tak již pokryto v současném znění vyhlášky.
Nelze však říci, že plněním jiných povinností stanovuje "nesmyslnou povinnost" u vybraných opatření, jelikož pod tímto ustanovením není vnímána pouze limitovaná množina aktiv OT/SCADA nýbrž i specifická aktiva z jiných sektorů, např. modality a analyzátory (a s nimi související specifická technická aktiva) ve zdravotnictví, u kterých může na základě zmíněného principu přiměřenosti být žádoucí zavádět Vámi rozporovaná bezpečnostní opatření. Rovněž, absence plnění u zastaralých aktiv neznamená, že v současnosti již neexistují aktiva, která jsou schopna naplnit i tyto požadavky a Úřad nemůže u tak dynamicky se rozvíjející oblasti, kterou bezpochyby kybernetická bezpečnost je, nereflektovat již existující aktiva, která je nutno řídit.
§28 doplnit nové písměno se zněním textu "v rámci komunikačních sítí průmyslových, řídicích a obdobných specifických technických aktiv využívání výhradně takových uživatelských a administrátorských účtů, které jsou nezávislé na systémech provozovaných mimo tyto komunikační sítě" Doplnit v zájmu zajištění oddělení účtů v OT/mimo OT
Neakceptováno.
Jak již bylo avizováno v jiných odpovědích, OT/SCADA systémy nejsou jediné systémy, které ustanovení § 28 reguluje. Sice v rámci nejlepší praxe vnímáme, že u zmíněných OT/SCADA systémů se může jednat o vhodné opatření, ale z důvodů, že tento požadavek nemusí být pro všechny subjekty relevantní a nemusí být smysluplné takové oddělení provádět, bude na poskytovateli regulované službě, kterému vyjde v rámci jeho hodnocení rizik, že by tyto účty měl mít nezávislé, aby zavedl taková bezpečnostní opatření, která mu to zajistí.
§28 doplnit písměno c) se zněním textu "segmentaci komunikačních sítí průmyslových, řídicích a obdobných specifických technických aktiv od jiných prostředí a segmentaci těchto komunikačních sítí podle § 19, vždy však nejméně takovým způsobem, který zamezí přímé síťové komunikaci mezi sítí průmyslových, řídicích a obdobných specifických technických aktiv a ostatními prostředími." Stanovit požadavek na doplnění DMZ mezi IT a OT prostředí a vedení veškeré komunikace přes ni
Akceptováno jinak.
Text byl doplněn jako způsob možného řešení do důvodové zprávy, jelikož se jedná o jednu z více možností toho, jak tuto problematiku řešit dle nejlepší praxe.
§28 doplnit písměno mezi stávající odstavce c) a d) vložit odstavec s textaci: "Povinná osoba používá v návaznosti na vyhodnocení analýzy rizik s ohledem na vazby mezi aktivy zahrnutými v §28 pro detekci kybernetických bezpečnostních událostí centrálně spravovaný nástroj, který u jednotlivých relevantních technických aktiv zajišťuje sledování a řízení komunikace a to i na úrovni průmyslových, řídících a specifických protokolů". Pro ochranu OT protokolů v případě identifikovaného rizika implementovat online monitoring provozu až na úroveň OT protokolů
Neakceptováno.
Tato povinnost je již uvedena v požadavcích v § 22 odst. 1 písm. a), b) a odst. 2. písm. f). Z těchto důvodů již není zapotřebí tuto povinnost znovu zde uvádět.
§28 požadujeme úpravu písmene d) "umožnění vzdáleného přístupu a vzdálené správy průmyslových, řídicích a obdobných specifických technických aktiv výhradně prostřednictvím k tomu určených specifických koncových bodů umístěných v komunikačních sítích průmyslových, řídicích a obdobných specifických technických aktiv" Zesílit požadavek na bezpečnost vzdáleného přístupu vynucením použití jump hostů s pomocí úpravy písmene d)
Akceptováno jinak.
Text byl doplněn jako způsob možného řešení do důvodové zprávy, jelikož se jedná o jednu z více možností toho, jak tuto problematiku řešit dle nejlepší praxe.
§28 požadujeme buď nové písmeno nebo změnu stávajícího na text "zaznamenání bezpečnostních a relevatních provozních událostí buď přímo na technickém aktivu podle §23 odst. 2, písmena d) nebo na nejbližší logickém či fyzickém celku, případně segmentu, komunikační sítě." Jedná se o návodné řešení pro prostředí OT
Neakceptováno.
Jiný specifický koncový bod bude opět aktivem z pohledu rozsahu regulované služby, nevnímáme proto potřebu upravovat současné znění, jelikož návrh vyhlášky nestanovuje povinnost, že události musí být z aktiva přímo získávány a nemohou být získány z nějakého logického nebo fyzického celku, který těmito informacemi bude disponovat.
Zvážit celkové nahrazení slovního spojení "průmyslové, řídicí a obdobné specifické systémy" za v praxi užívané OT systémy (Operational Technology Systems), nebo "Řídící systémy" Sjednocení názvosloví s mezinárodně uznávanými pojmy
Neakceptováno.
Toto ustanovení necílí pouze na řídicí systémy. Jelikož jsou řídicí systémy pouze dílčí podmnožinou, není možné toto nahrazení provést. Tento odstavec cílí na všechna aktiva, která nejsou zpravidla nazývána jako "informační technologie" neboli IT (zpravidla je nelze z pohledu kybernetické bezpečnosti zabezpečit běžnými způsoby), kdy se očekává jejich delší životnost, omezené možnosti aktualizace, nepřetržitý provoz, proprietární komunikační protokoly, limitované možnosti aplikování jiných bezpečnostních opatřeních atd. Nejedná se tedy pouze o řídicí systémy (nebo OT systémy), ale o širší množinu technických aktiv. Více viz důvodová zpráva: "Název tohoto ustanovení byl změněn na základě zkušeností expertů věnující se těmto aktivům a také z prováděných kontrol úřadu, kdy např. poskytovatelé regulované služby disponovali technickými aktivy, která byla atypická od běžných koncových stanic a serverů, avšak nejednalo se přímo o průmyslová nebo řídicí technická aktiva v běžném slova smyslu. Přestože tato technická aktiva s nimi sdílela obdobné vlastnosti, jako je např. zastaralost operačních systémů, používání nezabezpečených komunikačních protokolů specifických pro dané prostředí, závislost na dodavateli a vzdálené správě tohoto technického aktiva, nebyla pro ně zavedena vhodná bezpečnostní opatření jako např. přísnější řízení v rámci segmentace sítě u těchto technických aktiv, dostatečná redundance (pro případy obnovy při nedostupnosti) těchto technických aktiv nebo vyšší bezpečnostní požadavky na zabezpečení vzdáleného připojení a správy. S těmito specifickými technickými aktivy nebylo nakládáno jako s průmyslovými a řídicími technickými aktivy a ani jako s běžnými technickými aktivy, jelikož tak nebyly vnímány, přestože se z pohledu kybernetické bezpečnosti jedná o podpůrná technická aktiva."
Ministerstvo práce a sociálních věcí
K § 1
Upozorňujeme, že je předkladatel v § 13 odst. 3 návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti zmocněn upravit obsah bezpečnostních opatření, nikoli obsah a rozsah bezpečnostních opatření.
Tato připomínka je zásadního charakteru.
Akceptováno, upraveno.
K § 5
V odůvodnění k tomuto ustanovení je ve zvláštní části Důvodové zprávy uvedeno, že osoba, která tvoří vrcholné vedení, může požadavky uvedené v § 5 delegovat na své zástupce, přičemž zároveň specifikuje, kdo takovým zástupcem může být.
Oboje považujeme za nesouladné s požadavky na tvorbu právních předpisů, respektive prováděcích právních předpisů.
Zejména návrh § 5 vůbec nestanovuje, že by tyto požadavky mohly být osobou, která tvoří vrcholné vedení, delegovány. Jednotlivé body jsou přitom uvozeny různými slovesy: „zajistí“, „informuje“, „podílí se“, „prosazuje“, „vede a podporuje“ nebo „seznamuje se“. Máme za to, že pouze ze slovesa „zajistí“ vyplývá možnost delegace přímo z normativního textu, v ostatních případech se však jeví nutná osobní ingerence takové osoby. Pokud je záměr předkladatele jiný, jak vyplývá z Důvodové zprávy, je nutné to uvést v normativním textu; Důvodová zpráva nemůže dopracovávat normativní text, zejména nesmí být s ním v rozporu.
Naopak, ze slova „zajistí“ vyplývá, že takovou činnost osoba, která je vrcholným vedením, neprovádí osobně, respektive nemusí provádět osobně, ale že může takovou činnost delegovat, přičemž není právním předpisem omezena, na koho takovou činnost delegovat může. Pokud jde zde úmyslem předkladatele omezit osoby, na něž lze uvedené činnosti delegovat, musí tak být stanoveno v normativním textu, nikoli v Důvodové zprávě, která normativním textem není.
Tato připomínka je zásadního charakteru.
Akceptováno, upraveno.
K § 6, odst. 3
Navrhujeme původní text „Garant aktiva je bezpečnostní role odpovědná za zajištění rozvoje, použití a bezpečnost aktiva.“ změnit na „Garant aktiva je bezpečnostní role odpovědná za určování a hodnocení aktiva a rizik, zajištění rozvoje, použití a bezpečnost aktiva.“.
Tento návrh má za cíl přesněji definovat běžné odpovědnosti garanta aktiva, které jsou nutné pro zajištění procesů řízení aktiv a rizik.
Neakceptováno.
Určování aktiv má být provedeno již při stanovení rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti, kdy ještě garanti nemusí být určeni. Určování a hodnocení aktiv a rizik má probíhat za spolupráce manažera kybernetické bezpečnosti a garanta aktiva. Připomínku tedy neakceptujeme a v případě potřeby si práva a povinnosti garanta aktiva může přizpůsobit organizace dle svých potřeb. Důvodová zpráva také uvádí, že "garant aktiva je bezpečnostní role, která je pověřená k zajištění rozvoje, použití a bezpečnosti aktiva. Má za úkol zajistit důvěrnost, integritu a dostupnost daného aktiva, a také se podílet na identifikaci a hodnocení rizik."
K § 8, písm. e)
V § 8 písm. e) je uvedeno, že povinná osoba posuzuje alespoň oblasti uvedené v příloze.
Nicméně to je v rozporu s Důvodovou zprávou, kde je uvedeno: „Při tvorbě metodiky hodnocení aktiv je vhodné, aby poskytovatelé regulované služby vycházeli z této přílohy (to však není podmínkou, pokud poskytovatel regulované služby prokáže, že jím používaná metoda hodnocení aktiv a následně i hodnocení rizik zajišťuje minimálně stejnou úroveň procesu hodnocení rizik). “
Považujeme za nezbytné vyřešit tuto nekonzistenci – tedy jasně stanovit, zda povinná osoba může zvolit alternativní postup při hodnocení primárních aktiv nebo musí zohlednit všechny oblasti uvedené v tabulce č. 4 přílohy č. 1 (a k nim případně doplnit další oblasti definované poskytovatelem regulované služby).
Tato připomínka je zásadního charakteru.
Akceptováno, upraveno.
Došlo k úpravě znění v důvodové zprávě na následující znění:
„Při tvorbě metodiky hodnocení aktiv mají poskytovatelé regulované služby vycházet z této přílohy. To však není podmínkou, povinná osoba může používat odlišný počet úrovní pro hodnocení aktiv, alespoň o čtyřech úrovních, než jaký je uveden v této příloze, dodrží-li jednoznačné vazby mezi jimi používaným způsobem hodnocení aktiv a stupnicemi a úrovněmi pro hodnocení aktiv, které jsou uvedeny v příloze.“
K příloze č. 1, tabulka č. 4, Oblasti hodnocení
Příklady uvedené v této tabulce snižují přehlednost a návodnost v porovnání se stávajícími vodítky pro hodnocení dopadů vydanými NÚKIBem – podpůrný materiál Vodítka (kategorie) pro určení závažnosti dopadů narušením bezpečnosti informací na
https://nukib.gov.cz/download/publikace/podpurne_materialy/Priloha_1_dopadova_tabulka.pdf.
Doporučujeme proto sjednotit oba uvedené zdroje. Předchozí podpůrný materiál je podle našeho názoru přehlednější a pokrývající lépe různé oblasti hodnocení dopadů. Doporučujeme zvážit větší sladění (zejména oblastí hodnocení) s navrhovanou vyhláškou o bezpečnostních úrovních informačních systémů veřejné správy, kde jsou v příloze uvedeny úrovně dopadu pro zařazení ISVS do bezpečnostní úrovně pro provoz cloud computingu.
Vysvětleno.
Prováděcí předpisy k zákonu o kybernetické bezpečnosti dopadají a musí pokrývat mnoho jiných organizací a sektorů, nikoliv pouze státní správu. Musí být tedy univerzálně použitelné napříč odvětvími a jednotlivými typy poskytovatelů regulovaných služeb. Tabulka pro hodnocení dopadů v podpůrném materiálu, kterou zmiňujete ve své připomínce, je navržena pro fiktivní organizaci Ministerstvo certifikací, nicméně každý poskytovatel regulované služby si tuto tabulku má upravit dle svých bezpečnostních potřeb a také z tohoto důvodu není součástí přílohy č. 1 k vyhlášce.
Legislativní text slouží ke stanovení povinností a jeho obsah je závazný pro všechny poskytovatele regulovaných služeb. Podpůrný materiál je obsahově detailnější a ukazuje jakým způsobem se můžou jednotliví poskytovatelé regulovaných služeb s požadavky vypořádat.
K Předkládací a Důvodové zprávě,
Doporučujeme specifikovat ve všech doprovodných textech, o jaký sněmovní a senátní tisk jde.
Neakceptováno.
Současné znění textu je plně dostačující k identifikaci předpisu, který tato vyhláška provádí. Jelikož zákon bude v nejbližší době vyhlášen ve Sbírce zákonů, tak se jeví doplnění čísla sněmovního či senátního tisku jako nadbytečné a neaktuální.
§ 6 Stanovení bezpečnostních rolí, odst. 3)
Původní text „Garant aktiva je bezpečnostní role odpovědná za zajištění rozvoje, použití a bezpečnost aktiva.“ Změnit na „Garant aktiva je bezpečnostní role odpovědná za určování a hodnocení aktiva a rizik, zajištění rozvoje, použití a bezpečnost aktiva.“
Typ připomínky: Doporučující
Neakceptováno.
Určování aktiv má být provedeno již při stanovení rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti, kdy ještě garanti nemusí být určeni. Určování a hodnocení aktiv a rizik má probíhat za spolupráce manažera kybernetické bezpečnosti a garanta aktiva. Připomínku tedy neakceptujeme a v případě potřeby si práva a povinnosti garanta aktiva může přizpůsobit organizace dle svých potřeb. Důvodová zpráva také uvádí, že "garant aktiva je bezpečnostní role, která je pověřená k zajištění rozvoje, použití a bezpečnosti aktiva. Má za úkol zajistit důvěrnost, integritu a dostupnost daného aktiva, a také se podílet na identifikaci a hodnocení rizik."
Připomínka č.2: § 8 Řízení aktiv, písm. e)
„Povinná osoba… posuzuje při hodnocení primárních aktiv alespoň oblasti uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce,“
Tato pasáž je v rozporu s důvodovou zprávou, kde je uvedeno: „Při tvorbě metodiky hodnocení aktiv je vhodné, aby poskytovatelé regulované služby vycházeli z této přílohy (to však není podmínkou, pokud poskytovatel regulované služby prokáže, že jím používaná metoda hodnocení aktiv a následně i hodnocení rizik zajišťuje minimálně stejnou úroveň procesu hodnocení rizik). “
Doporučujeme sladit tuto nekonzistenci – zda povinná osoba může zvolit alternativní postup při hodnocení primárních aktiv nebo musí zohlednit všechny oblasti uvedené v tab č.4, přílohy č. 1 (a k nim případně doplnit další oblasti definované poskytovatelem regulované služby).
Typ připomínky: Zásadní
Akceptováno, upraveno.
Došlo k úpravě znění v důvodové zprávě na následující znění:
„Při tvorbě metodiky hodnocení aktiv mají poskytovatelé regulované služby vycházet z této přílohy. To však není podmínkou, povinná osoba může používat odlišný počet úrovní pro hodnocení aktiv, alespoň o čtyřech úrovních, než jaký je uveden v této příloze, dodrží-li jednoznačné vazby mezi jimi používaným způsobem hodnocení aktiv a stupnicemi a úrovněmi pro hodnocení aktiv, které jsou uvedeny v příloze.“
Připomínka č.3: Příloha č. 1, tabulka č. 4 Oblasti hodnocení
Příklady uvedené v této tabulce snižují přehlednost a návodnost v porovnání se stávajícími vodítky pro hodnocení dopadů vydanými NÚKIBem – podpůrný materiál Vodítka (kategorie) pro určení závažnosti dopadů narušením bezpečnosti informací na
https://nukib.gov.cz/download/publikace/podpurne_materialy/Priloha_1_dopadova_tabulka.pdf
Doporučujeme sjednotit oba uvedené zdroje. Předchozí podpůrný materiál je dle našeho názoru přehlednější a pokrývající lépe různé oblasti hodnocení dopadů. Doporučujeme zvážit větší sladění (zejména oblastí hodnocení) s navrhovanou vyhláškou o bezpečnostních úrovních informačních systémů veřejné správy, kde jsou v příloze uvedeny úrovně dopadu pro zařazení ISVS do bezpečnostní úrovně pro provoz cloud computingu.
Typ připomínky: Doporučující
Vysvětleno.
Prováděcí předpisy k zákonu o kybernetické bezpečnosti dopadají a musí pokrývat mnoho jiných organizací a sektorů, nikoliv pouze státní správu. Musí být tedy univerzálně použitelné napříč odvětvími a jednotlivými typy poskytovatelů regulovaných služeb. Tabulka pro hodnocení dopadů v podpůrném materiálu, kterou zmiňujete ve své připomínce, je navržena pro fiktivní organizaci Ministerstvo certifikací, nicméně každý poskytovatel regulované služby si tuto tabulku má upravit dle svých bezpečnostních potřeb a také z tohoto důvodu není součástí přílohy č. 1 k vyhlášce.
Legislativní text slouží ke stanovení povinností a jeho obsah je závazný pro všechny poskytovatele regulovaných služeb. Podpůrný materiál je obsahově detailnější a ukazuje jakým způsobem se můžou jednotliví poskytovatelé regulovaných služeb s požadavky vypořádat.
Ministerstvo spravedlnosti
Obecně k řazení příloh vyhlášky
Doporučujeme řadit jednotlivé přílohy návrhu vyhlášky tak, aby prvé odkazy na jednotlivé přílohy byly v textu vyhlášky obsaženy ve vzestupném pořadí, tj. od odkazu na přílohu č. 1 po odkaz na přílohu č. 7.
Akceptováno, upraveno.
K § 1
Podle návrhu § 1 vyhláška upravuje „obsah a rozsah bezpečnostních opatření“. Upozorňujeme, že podle zákonného zmocnění v § 13 odst. 3 návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti (t.č. senátní tisk č. 109) má vyhláška stanovit pouze „obsah bezpečnostních opatření“. Použití pojmu „rozsah“ v § 1 zřejmě odkazuje na § 3, podle něhož povinná osoba zavede a provádí bezpečnostní opatření v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti stanoveném podle § 12 návrhu zákona, tedy ve smyslu „stanoveného rozsahu“ podle § 12 odst. 1 návrhu zákona. Povinnost určit stanovený rozsah však plyne již přímo ze zákona.
Ve smyslu § 13 odst. 3 návrhu zákona lze zohlednění stanoveného rozsahu pokládat
za zavádění a provádění bezpečnostního opatření. Doporučujeme proto slova „a rozsah“
z návrhu § 1 bez náhrady vypustit.
Dále doporučujeme zvážit, zda by do § 1 nemělo být v souladu s § 13 odst. 3 návrhu zákona doplněno, že vyhláška upravuje způsob zavádění a provádění bezpečnostních opatření.
Akceptováno, upraveno.
Text vyhlášky byl upraven v souladu se zákonem následujícím způsobem:
"upravuje obsah, způsob zavádění a provádění bezpečnostních opatření"
Slovo „rozsah“ v § 1 bylo z návrhu vyhlášky vypuštěno.
K § 5 odst. 1
Upozorňujeme, že z úvodní části ustanovení není patrné, čí statutární orgán má provést stanovené povinnosti. Zřejmě by mělo jít o statutární orgán povinné osoby. Doporučujeme proto za slovo „orgán“ vložit slova „povinné osoby“.
Akceptováno, upraveno.
K § 29
Za slova „č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti,“ doporučujeme vložit slova „ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky,“.
Akceptováno, upraveno.
K příloze č. 7
V nadpisu přílohy č. 7 doporučujeme slovo „Doporučené“ nahradit příhodnějším pojmem. Užití označení „doporučené“ navozuje dojem, že jde o nepovinná témata. Z návrhu § 11
odst. 2 písm. e) však plyne, že by povinná osoba měla v politice bezpečného chování uživatelů vždy zohlednit všechna relevantní témata, jež jsou v příloze č. 7 obsažena.
Akceptováno, upraveno.
Z přílohy č. 7 (vyšší režim) a přílohy č. 3 (nižší režim) bylo vypuštěno slovo "Doporučená", výsledný název přílohy je tedy "Témata pro rozvoj bezpečnostního povědomí", a to z důvodu, že jelikož se nejedná o doporučující přílohu, mohl být její název v původní verzi zavádějící.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
K materiálu a k důvodové zprávě: Požadujeme, aby byla zohledněna skutečnost, že ministerstva odpovídají za informační systémy, které jsou provozovány jimi řízenými organizacemi. Navrhovaný právní předpis nestanoví, jakým způsobem má být zajištěna kybernetická bezpečnost (např. bezpečnostní role) vůči těmto organizacím, resp. vůči informačním systémům, které jsou v těchto organizacích provozovány. Požadujeme, aby byl materiál odpovídajícím způsobem doplněn.
Vysvětleno:
Zákon o kybernetické bezpečnosti definuje poskytovatele regulované služby, který musí v rámci jím stanového rozsahu zajistit bezpečnost dané služby zavedením bezpečnostních opatřeních blíže upřesněných v návrhu vyhlášky. V rámci těchto bezpečnostních opatření, pokud ministerstva zajištují plnění povinností využitím jiné osoby (např. dodavatelem nebo jimi zřízenou organizací) musí adekvátně smluvně, technicky nebo jinak zajistit plnění požadavků požadovaných vyhláškou. Vyhláška není určená pouze pro ministerstva, ale slouží také pro jiné osoby splňující určující kritéria stanovené ve vyhlášce o regulovaných službách a nelze se tak speciálně vymezovat a vytvářet ustanovení pouze pro tuto minoritní skupinu povinných osob, když je navíc toto zajištění možné řešit např. ustanovením § 10 Řízení dodavatelů. V neposlední řadě je nutné podotknout, že již v rámci stanovení rozsahu dle § 12 zákona je povinnost vymezit rozsah aktiv, v rámci kterých poskytovatel regulované služby bude a nebude zavádět bezpečnostní opatření, tedy je žádoucí vzhledem k používání informačních systému, které provozují jiné organizace, si s těmito organizacemi vymezit pomyslné hranice, pravomoci a odpovědnosti za zavádění bezpečnostních opatření na relevantních aktivech tak, aby všechna relevantní aktiva pro poskytování regulovaných služeb byla náležitě zabezpečena.
K materiálu a k důvodové zprávě: Předkladatel k vybraným přílohám vyhlášky uvádí, že se jedná o doporučení či snahu o předání dobré praxe, což podle našeho názoru neodpovídá Čl. 39 odst. 7 Legislativních pravidel vlády. Navíc je tím vytvářena nejistota u adresátů předloženého materiálu, neboť např. § 11 odst. 2 písm. e) stanoví, že Povinná osoba zahrne do plánu rozvoje bezpečnostního povědomí relevantní témata uvedená v příloze č. 7 k této vyhlášce. Uvedená příloha je pak označena jako Doporučená témata pro rozvoj bezpečnostního povědomí, což předkladatel komentuje v Důvodové zprávě Cílem této přílohy je snaha úřadu předat nejlepší praxi získanou vzdělávací činností, vytvořením výčtu nejzásadnějších tematických oblastí, které je dobré zohlednit v plánu rozvoje bezpečnostního povědomí uživatelů. Témata uvedená v této příloze jsou standardní součástí vzdělávacích aktivit úřadu a jejich promítnutí do rozvoje bezpečnostního povědomí je silně doporučeno všem povinným osobám.
S ohledem na Legislativní pravidla vlády a jistotu adresátů vyhlášky požadujeme vypustit z materiálu přílohy, které nemají povahu právní normy. Pokud předkladatel považuje za vhodné informovat veřejnost o dobré praxi či doporučeních, nepovažujeme za vhodné tak činit prostřednictvím vyhlášky.
Vysvětleno.
V rámci vypořádání připomínek z jiných připomínkových míst jsme naznali, že název přílohy č. 7 disponuje nedokonalým označením a akceptovali změnu názvu této přílohy, která již nebude evokovat, že má pouze informativní charakter, nýbrž, že se jedná o témata a okruhy vzdělávání, ze kterých musí poskytovatel regulované služby vycházet a která má zahrnovat do plánu rozvoje bezpečnostního povědomí.
Ministerstvo vnitra
Obecně k penetračnímu testování:
V návrhu vyhlášky je nevhodně použit pojem „penetrační testování / tester“ [např. v § 9 odst. 1 písm. c) bod 7., § 12 odst. 3, § 25 odst. 5 a 6, příloha č. 6 písm. i) bod 5.]. Tento pojem představuje pouze jeden způsob provádění bezpečnostních testů z celé množiny bezpečnostního testování. Pokud se nejedná o taxativní vyjmenování konkrétně požadovaného způsobu testování, bylo by vhodnější v celém návrhu vyhlášky použít obecný pojem „bezpečnostní testování“. U testerů by bylo rovněž vhodnější užití názvu role „bezpečnostní tester“.
Vysvětleno.
Ano, šlo nám explicitně o penetrační testování, které je jasně vydefinované a všeobecně zaužívané. Bezpečnostní testy, jak známe z naší praxe v rámci činnosti Úřadu by představovaly příliš širokou množinu, jelikož jednotlivé povinné osoby vnímají tyto testy v různé míře granularity a představují si pod tím různorodé přístupy, což by v konečném důsledku nemuselo vést ke zvýšení bezpečnosti u regulovaných služeb a bylo by to obtížně kontrolovatelné.
K § 5 odst. 4, § 6 a k příloze č. 5:
Daná ustanovení definují jednotlivé bezpečnostní role, které musí být určeny vrcholným vedením, a požadavky na ně s tím, že co se týče požadavku na praxi manažera kybernetické bezpečnosti, architekta kybernetické bezpečnosti a auditora kybernetické bezpečnosti, stanoví se, že jednotlivými rolemi může být pověřena osoba, která je pro tuto činnost vyškolena a prokáže odbornou způsobilost praxí v dotčené oblasti po dobu alespoň tří let, nebo po dobu jednoho roku, pakliže absolvovala studium na vysoké škole. V textu vyhlášky ani v její příloze není nijak specifikován studijní obor či alespoň obecné zaměření studia, v důvodové zprávě se uvádí, že délku praxe lze zkrátit na jeden rok s ohledem na to, že zkušenosti a teoretické dovednosti jsou získávány během studia vysoké školy. Dáváme ke zvážení, zda by alespoň v příloze č. 5, která má dle textu vyhlášky povahu doporučení, nemělo být uvedeno preferované zaměření vysokoškolského studia, aby získané teoretické dovednosti skutečně odůvodňovaly zkrácení doby potřebné praxe pro tyto klíčové role.
Neakceptováno.
Záměrně nebyl specifikován konkrétní studijní obor, neboť v současné době není na trhu práce dostatek odborníků se specializovaným vzděláním v oblasti kybernetické bezpečnosti a mnohé vysoké školy teprve postupně rozvíjejí nabídku relevantních programů.
Omezení na konkrétní studijní obory by mohlo mít v praxi omezující účinek a znemožnit přístup i osobám, které mají jiný, ale obsahově relevantní vzdělávací profil (např. informatika, elektrotechnika, veřejná správa, bezpečnostní studia apod.), a které jsou schopné tuto roli zvládnout s odpovídajícím proškolením.
Současná formulace ponechává povinné osobě prostor pro posouzení vhodnosti kandidáta, přičemž zůstává zachován požadavek, aby osoba byla vyškolena a odborně způsobilá.
K příloze č. 2, Hodnocení rizik - k odst. 6 písm. c):
Uvádí se metoda „eliminace rizika“, přičemž toto slovní spojení nepovažujeme za úplně správné, protože riziko zpravidla nelze zcela eliminovat, vždy existuje určitá míra nejistoty. Formulace může vyznít jako zavádějící. Ačkoli norma ISO 31000 připouští jako jednu z forem ošetření rizik „odstranění zdroje rizika“, tak to neznamená, že by bylo možné riziko jako takové zcela eliminovat. Navrhujeme v příloze č. 2 odst. 6 nahradit slovní spojení „eliminace rizika“ slovním spojením „snížení rizika na akceptovatelnou úroveň“, a to v písm. b) a c), respektive spojit písmena b) a c) pod zastřešující pojem „snížení rizika na akceptovatelnou úroveň“.
Vysvětleno.
Eliminace rizika je jednou z rizikových strategií používaných při řízení rizik. Též jako vyloučení rizika nebo vyhnutí se riziku. Princip spočívá v nalezení alternativního řešení dané situace, které rizikovou událost neobsahuje.
Podle ustanovení § 11 návrhu vyhlášky má povinná osoba stanovit plán rozvoje bezpečnostního povědomí a do něj podle odstavce 2 písmene c) zahrnout potřebná teoretická i praktická školení
uživatelů, administrátorů a osob zastávajících bezpečnostní role.
Dále má povinná osoba podle § 11 odst. 3 písm. a) bodu 3 v souladu s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí zajistit pravidelná odborná školení osobám zastávajícím bezpečnostní role, přičemž vychází z aktuálních potřeb povinné osoby v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Máme za to, že plnění povinností podle odstavce 3 písm. a), které má praktický dopad na povinnou osobu, je podmíněno existencí plánu rozvoje bezpečnostního povědomí. V případě jeho nezpracování tedy hrozí, že nebude docházet mimo jiné k žádným školením uživatelů, administrátorů a osob zastávající bezpečnostní role.
Navrhujeme upravit ustanovení § 11 odst. 3 písm. a) tak, aby splnění povinností uvedených v odst. 3 písm. a) bodech 1 až 4 nebylo vázáno na skutečnost, zda je či není plán rozvoje bezpečnostního povědomí povinou osobou zpracován. Lze např. doporučit vypuštění návětí, resp. slovního spojení v odst. 3 písm. a) „v souladu s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí“ nebo alternativně před návětí v odst. 3 písm. a) vložit slovo „zejména“.
Tato připomínka je doporučující
Akceptováno, upraveno.
Ministerstvo zdravotnictví
Napříč návrhem doporučujeme provést revizi textu s ohledem na požadavky Legislativních pravidel vlády ve vztahu ke koncepci poznámek pod čarou. Poznámka pod čarou by měla být zakončena pravou závarkou.
Akceptováno, upraveno.
Doporučujeme provést revizi textu s ohledem na požadavek legislativních pravidel vlády, který praví, že základní číslovky se koncipují prostřednictvím arabských číslic. Jedná se konkrétně o § 6.
Akceptováno, upraveno.
Doporučujeme napříč návrhem dodržovat stejný formát odsazení a tento sjednotit. Týká se § 27 odst. 3 až 5.
Akceptováno, upraveno.
K návrhu vyhlášky uvádíme, že z většiny normativní text zahrnuje stanovení povinností adresátů normy. To je však z ústavně-právního hlediska nepřijatelné, neboť povinnosti lze ukládat toliko na základě zákona a v jeho mezích. Je tak třeba poznamenat, že ustanovení návrhu vyhlášky, která stanovují povinnosti subjektům (konkrétně povinné osobě) není možné vnímat jako validní, neboť v základu by tyto povinnosti měly být stanoveny zákonem, tj. v tomto případě návrhem zákona o kybernetické bezpečnosti. Stejně tak uvedená zmocnění, která má návrh vyhlášky provádět, nepředstavuje suficientní základ pro matérii, která je prováděna a lze mít za to, že návrh vyhlášky směřuje nad rámec těchto zmocnění. Vyhláška, jako právní akt nižší právní síly, by měla v obecnosti detailně provádět úpravu, která je však v základu stanovena zákonem. Nemá nad rámec zákona stanovovat další povinnosti. Z toho důvodu žádáme explanaci toho, jak bylo při přípravě návrhu vyhlášky uvažováno a na základě jakých závěrů bylo přistoupeno k tomuto řešení. Jako schůdné by se jevilo provést nezbytné změny v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti prostřednictvím pozměňovacího návrhu v Senátu (tam stanovit povinnosti) a případně je detailněji rozvést právě vyhláškou a tuto předat k projednání do meziresortního připomínkového řízení znovu. V důvodové zprávě se pak uvádí, že návrh vyhlášky nezakládá fyzickým ani právnickým osobám nová prána ani povinnosti. To však z logicky věci nemůže být pravda. Pokud by povinnosti byly založeny už zákonem, pak by se nutně jednalo o duplicitní právní úpravu. Návrh vyhlášky zakládá nové povinnosti, což nelze považovat za schůdné. V současné podobě lze předpokládat, že návrh vyhlášky nebude přijat.
Tato připomínka je podstatné povahy.
Vysvětleno:
Konstrukce nového zákona o kybernetické bezpečnosti ve vztahu k jeho prováděcím právním předpisům vychází z celé řady důvodů, kromě důvodů uvedených v připomínce také z důvodů návaznosti na to, že současný zákon o kybernetické bezpečnosti používá konstrukci totožnou již více než 10 let. Tyto otázky byly předmětem legislativního procesu přijímání zákona, kde byly prodiskutovány a také schváleny, čímž v tuto chvíli už není prostor toto nastavení měnit. Máme za to, že povinnosti jsou jak v současné regulaci, tak i v té budoucí ukládány ústavně konformním způsobem. Ve vyhlášce upravující režim vyšších povinností není obecně rozvedená povinnost, která by nebyla rovnou definována zákonem (více k tomu například důvodová zpráva k návrhu zákona k § 13 a § 14). Dále považujeme za důležité upozornit na metodu regulace, prostřednictvím performativních pravidel, tak aby bylo právo schopno adekvátně reagovat na technologickou realitu dnešní doby. Pokud bychom zvolili jiný způsob regulace než ten, který se osvědčil jako funkční, celkový záměr transpozice by nemusel ve svém důsledku tvořit funkční celek. Adresáti vyhlášky si sami prostřednictvím řízení rizik stanovují přiměřený obsah (způsob realizace) ve vyhlášce uvedené obecné povinnosti vedoucí ke společnému cíli NIS2 a tím je zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby. Doprovodné vyhlášky k novému zákonu o kybernetické bezpečnosti nezakládají nové povinnosti, nejsou se zákonem v rozporu. Máme za to, že zákon definuje základní pravidla a povinnosti a prováděcí právní předpisy, zejména vyhlášky směřující k zavádění přiměřených bezpečnostních opatření, určují obecné postupy vedoucí ke společnému cíli tak, jak by performativní pravidla fungovat měla a nejedná se v žádném případě o duplicitní úpravu.
Napříč návrhem je ústředním motivem povinná osoba. Povinná osoba však není nikde definovaná, a to ani v zákonu o kybernetické bezpečnosti ani přímo ve směrnici NIS 2, ani v návrhu vyhlášky. S ohledem na to však považujeme za zásadní, aby bylo jednoznačně stanoveno, který subjekt nebo subjekty mohou být nebo jsou povinnou osobou. Vysvětlení se nám nedostává ani v důvodové zprávě. Požadujeme pojem povinná osoba definovat.
Tato připomínka je podstatné povahy.
Vysvětleno.
Povinná osoba je termín, který je zavedený již v současné vyhlášce č. 82/2018 sb., o kybernetické bezpečnosti, (dále jen VKB), a to v § 2. Obdobně je tomu i u vyhlášky pro režim vyšších povinností v § 1, kde je zavedena legislativní zkratka „poskytovatel regulované služby v režimu nižších povinností (dále jen „povinná osoba“)“. Dále je tato problematika řešena v důvodové zprávě k § 8 nového zákona o kybernetické bezpečnosti. Pro účely jednoznačnosti a přehlednosti, jsme vytvořili tabulku, která dává najisto, kdo je povinná osoba z pohledu transpozice směrnice NIS2. Dále důvodová zpráva popisuje jednotlivá specifika plynoucí ze dvou režimů poskytovatele regulované služby, nicméně jak pro režim vyšších povinností, tak pro režim nižších povinností je vhodné jednotné použití „povinná osoba“. Chtěli jsme také zachovat pojmovou kontinuitu se současnou legislativou (resp. transpozicí směrnice NIS).
Ministerstvo zemědělství
K § 2 písm. h)
Upozorňujeme na nedostatečnou definici významné změny („má nebo může mít vliv na kybernetickou bezpečnost, přičemž povinná osoba stanoví pravidla, postupy a kritéria pro určení významných změn“). Povinná osoba buď eviduje a dokumentuje všechny změny nezávisle na rozsahu a šíři dopadu nebo jen takové změny, které by mohly dlouhodobě narušit kontinuitu činností úřadu.
Vysvětleno.
Definice významné změny je záměrně stanovena tímto způsobem, jelikož je z perspektivy kybernetické bezpečnosti žádoucí mít přehled o všech změnách a rozlišovat mezi nimi změny, které mohou mít vliv na kybernetickou bezpečnost, a následně mezi těmito změnami rozlišovat ty významné, na které jsou kladeny další nároky v navazujících bezpečnostních opatřeních. Přirovnáním např. ke standardu ITIL, řeší se v rámci change managementu všechny změny, jen u těch např. kritických se stanovuje jiné schvalování, jiná míra testování a ověřování. Obdobně to funguje v návrhu vyhlášky, kdy k těmto významným změnám se z celé množiny změn musí zajistit plnění specifických požadavků, nicméně míru "významnosti" si pak stanoví regulovaná osoba sama v rámci svých stanovených pravidel, postupů a kritérií pro určení podle § 12 odst. 1 písm. a) návrhu vyhlášky nad rámec zmíněného vlivu na kybernetickou bezpečnost.
2. K § 2 písm. i)
Definice významného dodavatele („ten, kdo povinné osobě poskytuje plnění, které je významné z hlediska zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby“) není jednoznačná. Žádáme o vysvětlení toho, zda dodavatel, který provozuje informační systém nebo dodává podpůrná aktiva, která mají vysoký nebo kritický dopad, je významný dodavatel. Tuto informaci by následně bylo vhodné doplnit i do důvodové zprávy.
Není taktéž jednoznačné, co se myslí významným plněním, resp. zda bude možné nastavit a měnit parametry takového plnění.
Vysvětleno.
Podle důvodové zprávy „Významnými dodavateli jsou ti dodavatelé, kteří jsou s poskytovatelem regulované služby ve smluvním nebo jiném právním vztahu a plněním z něj vyplývajících povinností mají významný vliv na kybernetickou bezpečnost u poskytovatele regulované služby. V praxi se může jednat o poskytovatele klíčových služeb, ale i o dodavatele primárních nebo podpůrných (především technických) aktiv. Na základě poznatků z praxe je potřeba na tomto místě deklarovat, že z povahy věci se v případě zmíněného plnění jedná o právní vztah dodavatelský a nikoli zaměstnanecký.“ Dodavatel, který provozuje informační systém, může být významným dodavatelem, pokud má jeho dodávka významný vliv na kybernetickou bezpečnost v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti. Pokud se však dodávka netýká služby, která je v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti, je možné, že dodavatel nebude vyhodnocen jako významný. Dodavatel podpůrných aktiv, která mají vysoký nebo kritický dopad na regulovanou službu v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti a můžou ovlivnit důvěrnost, integritu nebo dostupnost informací, naplňuje definici významného dodavatele.
K § 5
Upozorňujeme na to, že zajištění plnění požadavků na vrcholné vedení obecně bude představovat výrazné navýšení nároků na finanční, personální a časové zdroje. S touto skutečností je nutno vypořádat se v důvodové zprávě.
Vysvětleno.
Samotný návrh vyhlášky dopad na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydáván.
S ohledem na obsah transponované směrnice NIS2 a stanovení nových povinných osob a jejich povinností podle zákona, lze předpokládat zvýšené dopady na podnikatelské prostředí České republiky a na soukromý sektor celkově. Tyto dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je tento návrh vyhlášky vydáván. Samotný návrh vyhlášky pouze provádí a konkretizuje způsob plnění zákonných požadavků, které vycházejí z mezinárodně uznávaných standardů a týkají se jak kategorií a funkčních parametrů jednotlivých bezpečnostních opatření, tak samotné organizace souvisejících procesů.
Je zároveň důležité doplnit, že požadavky na zapojení vrcholného vedení nejsou nové – obdobná povinnost byla obsažena již v předchozí vyhlášce č. 82/2018 Sb. (konkrétně v § 6) a aktuální návrh je dále rozpracovává v souladu s novými evropskými požadavky.
K § 6
Upozorňujeme na to, že zajištění obsazení stanovených rolí bude vyžadovat personální posílení kvalifikovanými pracovníky obtížně dohledatelnými na aktuálním trhu práce nebo využití možnosti zasmluvnění externími partnery s odpovídajícími požadavky na finanční zdroje. S touto skutečností je nutno vypořádat se v důvodové zprávě.
Vysvětleno.
Samotný návrh vyhlášky dopad na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydáván.
S ohledem na obsah transponované směrnice NIS2 a stanovení nových povinných osob a jejich povinností podle zákona, lze předpokládat zvýšené dopady na podnikatelské prostředí České republiky a na soukromý sektor celkově. Tyto dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je tento návrh vyhlášky vydáván. Samotný návrh vyhlášky pouze provádí a konkretizuje způsob plnění zákonných požadavků, které vycházejí z mezinárodně uznávaných standardů a týkají se jak kategorií a funkčních parametrů jednotlivých bezpečnostních opatření, tak samotné organizace souvisejících procesů.
5. K § 10, odst. 1 písm. f)
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„Povinná osoba … zajistí v souvislosti s řízením rizik spojených s významnými dodavateli, aby smlouvy uzavírané s významnými dodavateli obsahovaly relevantní ustanovení uvedená v příloze č. 6 k této vyhlášce.“
Požadavek na povinné začlenění bezpečnostních ustanovení do smluv s významnými dodavateli je z hlediska bezpečnosti správný a v souladu s best-practices (např. ISO/IEC 27001, NIS2). V praxi však existuje řada smluvních vztahů (zejména u globálních dodavatelů nebo v případě adhezních smluv), kde není možné smluvní podmínky jednostranně měnit nebo vyjednat jejich úpravu. Povinná osoba tak může být objektivně neschopná tento požadavek splnit, přestože činí veškeré přiměřené kroky.
Doporučujeme tedy vysvětlit v důvodové zprávě, jak si má v podobných případech povinná osoba počínat.
Akceptováno, upraveno.
Bylo doplněno vysvětlení do důvodové zprávy. Upozorňujeme, že požadavek vyhlášky je zavést relevantní ustanovení uvedená v příloze č. 6. k vyhlášce. Pokud významný dodavatel nebude souhlasit s úpravami smluv nebo za ně bude chtít neúměrně vysoké finanční zdroje, pak je nutné tuto skutečnost zohlednit v rámci hodnocení rizik (např. v analýze rizik, prohlášení o aplikovatelnosti) nebo v hodnocení rizik souvisejících s plněním smluv, případně v budoucnu při obměně aktiv nastavit pravidla s dodavateli již při zadávacím řízení.
K § 10 odst. 3
Z opatrnosti žádáme předkladatele o objasnění několika dotazů týkajících se náležitostí prokazatelného informování významného dodavatele.
1. Žádáme o vysvětlení, jestli mohou regulované služby představovat výčet IS, jejichž podpůrná aktiva s vysokým nebo kritickým dopadem dodavatel spravuje nebo dodává.
2. Žádáme taktéž o poskytnutí vzoru, jak by takové hlášení mělo vypadat.
Žádáme o vysvětlení, jak by měla vypadat identifikace všech bezpečnostně významných dodávek a dodavatelů bezpečnostně významných dodávek, kteří je poskytují.
Vysvětleno.
1. Ano, je to jedna z možností. Regulovanou službu může poskytovat více informačních systémů, a naopak jeden informační systém může poskytovat více regulovaných služeb. Bližší popis regulované služby lze najít v důvodové zprávě k zákonu o kybernetické bezpečnosti, kde je konkrétně uvedeno, že „regulovaná služba je stěžejním institutem návrhu zákona, od kterého se odvíjí podstatná část činností regulovaných subjektů. Vlastností regulované služby je skutečnost, že její narušení by mohlo mít určitý dopad na zabezpečení důležitých společenských nebo ekonomických činností nebo bezpečnost v České republice; v opačném případě by do regulace nebyla zařazena (účelem návrhu zákona není regulovat všechny služby nezávisle na jejich důležitosti). Principiálně tedy musí jít o službu, která je určitým způsobem významná pro fungování společnosti a zajištění důležitých společenských nebo ekonomických činností. Tento význam v konkrétních službách je pak promítnut do podmínek pro registraci regulované služby. Regulovanou službou může být i činnost v oblasti veřejné správy nebo jiná činnost představující výkon veřejné moci – i tyto činnosti (spočívající v zajišťování věcí veřejných, výkonu jednotlivých přidělených agend) lze v obecném slova smyslu považovat za služby (o veřejné správě jakožto službě veřejnosti ostatně hovoří i správní řád v § 4 odst. 1).“
2. Povinné náležitosti informování jsou uvedeny v § 10 odst. 3 vyhlášky. Pokud považujete za nutné uvést další informace, je to na vlastním uvážení regulované osoby.
3. Významný dodavatel je definován v § 2 písm. f) vyhlášky. Podpůrný materiál vztahující se k významným dodavatelům najdete na: https://nukib.gov.cz/cs/kyberneticka-bezpecnost/regulace-a-kontrola/podpurne-materialy/materialy-k-vyhlasce-o-kyberneticke-bezpecnosti/, pričemž významný dodavatel ve smyslu výkladu dle této vyhlášky nesouvisí s významnou dodávkou dle § 27 zákona, který slouží pouze pro účely BDŘ u strategicky významných služeb
K § 11 odst. 2 písm. e) a Příloze č. 7
Doporučujeme doplnit do výčtu doporučených témat rovněž pravidla bezpečného používání nástrojů AI (umělé inteligence).
Neakceptováno.
AI problematika v kybernetické bezpečnosti je velice dynamická, písm. y) přílohy č. 7 obsahuje téma "Aktuální hrozby v kybernetické bezpečnosti". Pokud tedy poskytovatel regulované služby využívá AI v rámci své organizace a je tato oblast pro něj relevantní, měl by ji na základě tohoto požadavku začlenit do rozvoje bezpečnostního povědomí. Nicméně také musíme zdůraznit, že v současnosti se již řeší implementace EU AI Act do českého právního prostředí, která se může touto problematikou případně zaobírat.
K § 14
Doporučujeme, aby povinná osoba stanovovala rovněž pravidla dílčí odpovědnosti za sdílení aktiv.
Vysvětleno
Touto problematikou za zabývá § 8 písm. h) zejm. v bodě 1. v rámci stanovených a zavedených pravidel přípustných způsobů používání aktiv. Dílčí odpovědnosti si povinná osoba má nastavit dle svých bezpečnostních potřeb. Pokud bylo zamýšleno, že by mělo docházet ke sdílení aktiva ve smyslu sdílení přístupu nebo účtu, tak tuto problematiku pokrývá požadavek § 14 odst. 2 písm. b), kdy má být jednotlivým uživatelům nebo administrátorům přidělen přístup pomocí jedinečného identifikátoru, díky kterému by ke sdílení účtů v obecnosti nemělo docházet.
K § 14 odst. 2 písm. a)
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„Povinná osoba dále při řízení přístupu k aktivům…
a) řídí přístup na základě skupin a rolí“
Formulace „na základě skupin a rolí“ může být v praxi problematická, neboť většina běžně používaných technologií pro řízení přístupu (např. Active Directory, Entra ID, další cloudové služby) využívá buď model skupin (např. AD), nebo model rolí (např. Entra ID), případně jejich kombinaci, ovšem vždy podle technických možností konkrétní platformy. Vyžadovat současné použití obou modelů (skupin i rolí) by bylo v některých prostředích technicky nerealizovatelné a v rozporu s principem technologické neutrality.
Mezinárodní standardy (např. ISO/IEC 27001, NIST, CIS Controls) doporučují řízení přístupu na základě rolí, skupin, nebo jejich kombinace, přičemž volba konkrétního modelu má odpovídat možnostem a potřebám organizace.
Doporučujeme upravit text na:
„Povinná osoba dále při řízení přístupu k aktivům řídí přístup na základě skupin nebo rolí.“
Tato úprava zachová požadovanou úroveň bezpečnosti, umožní flexibilní implementaci v různých technických prostředích a je v souladu s best-practices v oblasti řízení přístupu.
Akceptováno, upraveno.
K § 14 odst. 2 písm. f)
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„Povinná osoba…
f) omezí a kontroluje používání programových prostředků a vybavení, které mohou být schopné překonat systémové nebo aplikační kontroly.“
Požadavek je z hlediska bezpečnosti správný a v souladu s best-practices (např. CIS Control 2, 8, 10; ISO/IEC 27001 A.8.1, A.12.6). V praxi však není vždy možné zcela eliminovat používání všech nástrojů, které mohou být schopné překonat systémové nebo aplikační kontroly, protože některé z nich jsou nezbytné pro správu, vývoj, testování nebo forenzní analýzu. Striktní výklad by mohl vést k neproveditelným požadavkům nebo znemožnit řádný provoz IT.
Doporučujeme upravit toto písmeno následovně:
„Povinná osoba…
f) stanoví pravidla pro používání programových prostředků a vybavení, které mohou být schopné překonat systémové nebo aplikační kontroly, včetně jejich schvalování, evidence, monitorování a řízení výjimek, a přijme přiměřená opatření ke snížení souvisejících rizik.“
Vysvětleno.
Souhlasíme s názorem, že v praxi není vždy možné zcela eliminovat použití těchto prostředků a vybavení. Bohužel problematika nad míru striktního výkladu bezpečnostních opatření nelze vyřešit snížením úrovně požadovaného bezpečnostního opatření. Jestliže tuto problematiku povinná osoba řeší, tak k ní je povinnost v souladu s § 7 vyhlášky vést bezpečnostní politiku a bezpečnostní dokumentaci a stejně tak je v této vyhlášce nová povinnost na řízení výjimek v § 4 písm. j) "(...) stanoví proces řízení výjimek z pravidel stanovených v bezpečnostní politice podle písmene d)." Vámi požadovaná úprava by tedy již měla být obsažena v požadavcích vyhlášky i bez změny její textace.
K § 15 odst. 1 písm. k)
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„(1) Povinná osoba při zvládání kybernetických bezpečnostních událostí a incidentů…
k) prošetří a určí příčiny kybernetického bezpečnostního incidentu“
Požadavek, aby povinná osoba „prošetřila a určila příčiny kybernetického bezpečnostního incidentu“, je z hlediska řízení bezpečnosti legitimní a odpovídá mezinárodním standardům. V praxi však často není možné příčinu incidentu určit s jistotou, například z důvodu zahlazení stop útočníkem nebo nedostatečných forenzních dat. Navrhujeme proto upřesnit znění tak, aby povinná osoba byla povinna incident prošetřit a vynaložit přiměřené úsilí k určení příčiny incidentu. V případě, že příčinu nelze určit, povinná osoba tuto skutečnost odůvodní a doloží, jaké kroky ke zjištění příčiny podnikla. Toto upřesnění by zvýšilo právní jistotu a reflektovalo reálné možnosti regulovaných subjektů.
Vysvětleno.
Obdobně jako u všech bezpečnostních opatření, která se mohou zdát pro některé povinné osoby nepřiměřená, je nutné na straně povinné osoby vyhodnotit, v jaké míře je schopná dané bezpečnostní opatření zavádět a podniknout nezbytné kroky pro plnění daného bezpečnostního opatření v nezbytném rozsahu na takovou úroveň, aby byla zajištěna bezpečnost regulované služby. Jelikož se v této oblasti jedná o konkrétní povinnosti spojené s problematikou zvládání kybernetických bezpečnostních incidentů, která je přímým požadavkem NIS2, není možné na straně povinné osoby zmírnit textaci této povinnosti. Nicméně se očekává, že bude poskytovatel regulované služby vynakládat přiměřené úsilí pro zajištění plnění požadavků vyhlášky. Toto ustanovení se také pojí s povinností hlášení těchto incidentů uvedeného v zákoně a také s požadavkem na podávání tzv. závěrečné zprávy. Jestliže povinná osoba nedisponuje kapacitami pro forenzní analýzu daného incidentu, bude pro ni přiměřené (lidsky i technicky možné) samozřejmě menší spektrum možností, než jakými disponuje organizace s technologiemi a odborníky v této oblasti, což se musí na základě principu performativnosti projevit pomocí řízení rizik při implementaci a zajištění tohoto bezpečnostního opatření.
K § 17 odst. 2 písm. c)
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„… podle odstavce 3 písm. c).“
Doporučujeme změnit na: „podle odstavce 3 písm. b).“
Zřejmě se jedná o chybu v psaní.
Akceptováno, upraveno.
K § 17 odst. 5
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„… podle odstavce 5 písm. b) … “
Doporučujeme změnit na: „podle odstavce 4 písm. b).“
Zřejmě se jedná o chybu v psaní.
Akceptováno, upraveno.
K Hlavě II "Technická opatření"
Upozorňujeme na to, že zajištění stanovených technických opatření bude vyžadovat významné finanční prostředky na pořízení a provoz technických prostředků ve vlastní režii nebo jejich případné zajištění formou externě provozovaných služeb. S touto skutečností je nutno vypořádat se v důvodové zprávě.
Vysvětleno.
Nelze jednoznačně kvantifikovat, že se bude jednat o významné finanční prostředky, které budou k zapotřebí pro implementaci požadavků. Princip fungování vyhlášky je o kontinuálním procesu a postupném zavádění jednotlivých bezpečnostních opatření, kdy se neočekává, že všechna opatření budou zavedena ihned po jejím vydání. Naopak je žádoucí prioritizovat zavádění bezpečnostních opatření (alokovat na ně zdroje) na základě prioritizace v rámci ošetřování rizik, což má být evidováno v dokumentu Plánu zvládání rizik. Navíc většina organizací již sama reagovala na potřeby kybernetické bezpečnosti, zákon o kybernetické bezpečnosti zde je již od roku 2014, jsou zde i jiné požadavky jako např. GDPR, které také řeší problematiku zabezpečení osobních údajů. Rovněž Úřad podporuje využívání tzv. open-source řešení u kterých je zajištěna jejich podpora v rámci bezpečnostních aktualizací (viz ustanovení § 25 odst. 1 vyhlášky), čímž mohou být opět případné náklady redukovány. Navíc jednotlivé organizace disponují různou úrovní vyspělosti v rámci kybernetické bezpečnosti, což opět může mít vliv na případné náklady.
K § 20 odst. 4
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„(4) Povinná osoba do doby splnění požadavku podle odstavce 2...“
Doporučujeme doplnit písmeno – „podle odstavce 2 písm. a)“.
Neakceptováno.
Odkaz je uveden správně, jelikož cílí na plnění požadavků v celém odstavci 2, nejen na písm. a). Je tedy možné plnit požadavek dle odstavce 2 písm. b) (zavést autentizaci pomocí kryptografických klíčů a certifikátů), díky čemuž povinná osoba nemá povinnost zavádět bezpečnostní opatření dle odstavce 4 (řešit problematiku hesel).
K § 20 odst. 5 písm. f)
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„Povinná osoba v souladu s odstavcem 4 zajistí…
f) bezodkladné zneplatnění hesla nebo identifikátoru sloužícího k vytvoření nebo k obnovení přístupu po jeho prvním použití nebo uplynutí nejvýše 24 hodin od jeho vytvoření.“
Pokud by měl být požadavek implementovatelný ve všech běžných prostředích, doporučujeme upřesnit, že:
„Povinná osoba zajistí, že dočasné heslo nebo identifikátor bude zneplatněn bezodkladně po prvním použití, případně po uplynutí stanovené doby (např. 24 hodin), pokud to technické možnosti systému umožňují. Pokud to není možné technicky, musí být zavedeno procesní opatření pro ruční kontrolu a zneplatnění.“
Taková formulace je v souladu s možnostmi běžných systémů a zároveň naplňuje bezpečnostní cíl vyhlášky.
Vysvětleno.
Žádoucím stavem dle tohoto požadavku bezpečnostního opatření je, aby tento požadavek byl technicky vynutitelný (proto je také uveden v oblasti technických opatření), tedy aby procesy související s řízením přístupu nastavené dle § 14 vyhlášky byly i z technického hlediska zajištěny a byl co nejmenší prostor pro rizika spojená s lidským pochybením. Jestliže nebude možné zajistit plnění tohoto bezpečnostního opatření, je třeba tuto skutečnost zohlednit v prohlášení o aplikovatelnosti, řídit náležitě výjimky a zavést jiná náhradní bezpečnostní opatření. Prostor pro nastavení procesních opatření je pak zejména pokryt v § 14 vyhlášky např. politikou řízení přístupu, která by tuto problematiku, pokud bude pro danou povinnou osobu relevantní, měla pokrývat. Vámi navržený text tak je již pokryt v současném návrhu znění.
K § 25 odst. 1
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„Povinná osoba … zajistí aplikování schválených bezpečnostních aktualizací vydaných pro tato aktiva.“
Termín „schválená bezpečnostní aktualizace“ není v návrhu vyhlášky definován a může vést k nejasnostem při výkladu i praktické implementaci. Z hlediska praxe i mezinárodních standardů (např. ISO/IEC 27001, NIST SP 800-40, ITIL) je běžné, že organizace před nasazením bezpečnostních aktualizací provádí jejich posouzení, testování a formální schválení, aby se předešlo negativním dopadům na provoz. Schvalovací proces však musí být efektivní a nesmí vést k neodůvodněným prodlevám v nasazování závažných záplat. Není-li pojem „schválená“ upřesněn, může být vykládán různě – například jako povinnost schvalovat každou aktualizaci individuálně, což je v některých prostředích neproveditelné, nebo naopak jako možnost nenasazovat aktualizace bez formálního schválení, což by mohlo ohrozit bezpečnost.
Doporučujeme proto upřesnit nebo definovat pojem „schválené bezpečnostní aktualizace“, a to například takto:
„Povinná osoba zajistí aplikování bezpečnostních aktualizací vydaných pro tato aktiva, přičemž jejich schválení může být provedeno automatizovaně nebo procesně, v souladu s interními pravidly řízení změn a s ohledem na minimalizaci bezpečnostních rizik.“
Vysvětleno:
Termín „schválená bezpečnostní aktualizace“ je záměrně blíže nespecifikován, jelikož uchopení pojmu „schválené“ může představovat různý přistup u různých organizací a nebylo záměrem tyto přístupy limitovat. Termín byl taktéž popsán v důvodové zprávě následovně:
"Schválenými bezpečnostními aktualizacemi jsou myšleny ve většině případů aktualizace přímo od výrobce nebo smluvního dodavatele daného technického aktiva, kdy u těchto aktualizací je na místě ověřovat, že daná aktualizace opravdu pochází z důvěryhodného zdroje a nebyla např. během stahování podvržena (lze např. ověřovat hashové otisky), jelikož i tyto aktualizace mohou být vektorem útoku. Nicméně u některých technických aktiv může být na místě i ověřovat funkčnost a bezpečnost aktualizací před jejich nasazením do provozního prostředí (např. že daná aktualizace nezpůsobí nefunkčnost daného technického aktiva), a proto je také možnost tyto schválené bezpečnostní aktualizace vnímat jako schválené až po jejich otestování v rámci např. testovacího/předprodukčního prostředí poskytovatele regulované služby a jejich schválení pro nasazení do provozního prostředí. Obecně by pod pojmem schválené bezpečnostní aktualizace tedy měly být vnímány např. ty aktualizace, které jsou schváleny podle nastavených postupů a procesů poskytovatele regulované služby v rámci řádného řízení změn, zranitelností (relevantními oblastmi jsou tedy zejména v angl. change management, vulnerability management, patch management atd.)."
K § 26 odst. 1 a 3
V textu návrhu vyhlášky je uvedeno:
„Povinná osoba … používá pouze aktuálně odolné kryptografické algoritmy/klíče a certifikáty.“
Pojem „aktuálně odolné“ není v návrhu vyhlášky definován a může být v praxi vykládán různě. Pro zajištění právní jistoty a jednotného výkladu je nezbytné jednoznačně určit, podle čeho nebo koho se aktuální odolnost posuzuje. V českém prostředí je tímto garantem NÚKIB, který vydává závazná doporučení a metodiky ke kryptografickým algoritmům, parametrům a klíčovým délkám.
Doporučujeme upřesnit znění například takto:
„Povinná osoba používá pouze kryptografické algoritmy, klíče a certifikáty, které odpovídají aktuálním doporučením a metodikám vydaným úřadem.“
Vysvětleno.
Přestože problematiku aktuálně odolných kryptografických algoritmů NÚKIB prostřednictvím svých doporučení (např. Minimální požadavky na kryptografické algoritmy a jeho přílohou), metodik a jiných podpůrných materiálů řeší, není žádoucí explicitně provázat tyto povinnosti. Povinnost zohlednit doporučení je již navíc obsažena v požadavku § 26 odst. 1 písm. c) a ani v těchto materiálech vydávaných NÚKIB nejsou a nemohou být (z kapacitních a odborných důvodů) pokryté všechny aspekty této problematiky (např. v oblast proprietárních protokolů, které se mohou využívat u specifických aktiv v různých odvětvích, není v kapacitách Úřadu vyjadřovat se ke všem těmto existujícím protokolům a jejich odolnosti, potažmo zranitelnost). Toto upřesnění u požadavku v § 26 odst. 1 písm. a) by tedy mohlo vést k nežádoucímu omezení. Je tak na poskytovatelích regulované služby, aby měli přehled o využívaných kryptografických algoritmech u sebe v organizaci a adekvátně reagovali na nové zranitelnosti a hrozby a aby zohledňovali doporučení a metodiky vydané Úřadem v souladu s § 26 odst. 1 písm. c).
K § 29
Text přechodného ustanovení je nepřehledný. Žádáme o vysvětlení smyslu přechodného ustanovení, příp. i o jeho zjednodušení.
Vysvětleno.
Smyslem přechodného ustanovení v návrhu vyhlášky je, v souladu s přechodnými ustanoveními zákona, zachovat dosavadní obsah vyhlášky č. 82/2018 Sb., o kybernetické bezpečnosti, aplikovatelný na ty povinné osoby, které byly povinnými osobami již za účinnosti dosavadního zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, a to do doby, než těmto povinným osobám přejdou přechodné lhůty a bude se na ně vztahovat tento návrh vyhlášky. Textace přechodného ustanovení odpovídá legislativně technickým požadavkům. Nicméně i tak došlo k upřesnění textu, což by mělo přispět k lepší přehlednosti.
K Příloze č. 1 tab. č. 4 písm. f)
Žádáme o vysvětlení, například v rámci důvodové zprávy, zda se běžné činnosti jako personální činnosti, správa budov nebo autoparku považují také za činnosti regulované podle této vyhlášky. Tyto činnosti totiž mohou mít vliv na běžný provoz, ale s výkonem poskytovatele regulovaných služeb souvisí jen nepřímo. I z toho důvodu není zřejmé, zda se těchto činností materiál rovněž týká.
Vysvětleno.
Prvně bychom chtěli upřesnit, že existuje pouze pojem regulovaná služba, její určení probíhá v souladu se zákonem a vyhláškou o regulovaných službách. Rozsahem regulované služby určeném podle § 12 zákona se rozumí primární aktiva související s poskytováním regulované služby a jejich podpůrná aktiva. Pokud tedy nějaké činnosti mají vliv na poskytování regulované služby (souvisejí s poskytováním této služby) má se za to, že jsou v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti a je potřeba na ně přiměřeně aplikovat bezpečnostní opatření. V praxi bude možné z tohoto rozsahu odůvodněně určitá aktiva vyjmout, pokud nesouvisejí s poskytováním regulované služby, a to v souladu s § 12 zákona.
Ministerstvo zahraničních věcí
Obecně k návrhu
MZV doporučuje urychlené přijetí a notifikaci předložené vyhlášky.
Předložený návrh vyhlášky úzce souvisí se souběžně předloženými návrhy vyhlášek
(čj. 2008/2025-NÚKIB-E/110, čj. 3197/2025-NÚKIB-E/110 a čj. 4036/2025-NÚKIB-E/110), jichž se týká řízení o porušení povinnosti č. 2024/0261 ve věci nesplnění povinnosti České republiky přijmout a notifikovat prováděcí předpisy ke směrnici 2022/2555 ze dne
14. prosince 2022 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Evropské unii.
V uvedeném řízení bylo vydáno odůvodněné stanovisko, ke kterému se Česká republika má vyjádřit do 7. července 2025. Uplynutí uvedené lhůty pro odpověď členského státu na odůvodněné stanovisko je v řízení o porušení povinnosti zásadní, jelikož právě toto datum je v případném navazujícím soudním řízení rozhodné pro konstatování porušení povinnosti členského státu.
Akceptováno.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost má v plánu postupovat v rámci daných pravidel a těch fází legislativního procesu, jejichž rychlost může sám ovlivnit co nejrychlejším možným způsobem s cílem dosáhnout účinnosti prováděcích právních předpisů zároveň s účinností nového zákona o kybernetické bezpečnosti. V návaznosti na to budou také splněny veškeré povinné notifikace.
Národní bezpečnostní úřad
K § 5 odst. 5
Navrhujeme, aby zastupitelnost bezpečnostních rolí byla zajišťována pouze pro bezpečnostní roli manažera kybernetické bezpečnosti, neboť bezpečnostní role architekta kybernetické bezpečnosti není zpravidla pracovní pozicí na plný úvazek a zajištění zastupitelnosti pro tuto pozici se tak jeví jako nadbytečné.
Neakceptováno.
Bezpečnostní role architekta kybernetické bezpečnosti je u povinné osoby jednou ze zásadních, která má specifické know-how, protože je odpovědná za návrh bezpečnostní architektury od komunikační infrastruktury, až např. po bezpečnost na aplikační úrovni. Rovněž odpovídá za zajištění následné implementace navržených bezpečnostních opatření.
Požadavek reaguje na situace, kdy osoby zajišťující pro povinnou osobu výkon těchto rolí nemají adekvátní zástup. To může mít mimo jiné vliv i na zajištění kontinuity některých činností souvisejících s poskytováním regulované služby. Pro zajištění zastupitelnosti je možné rozložení povinností a kompetencí mezi více osob, někdy zastupitelnost může např. vycházet z organizační struktury.
K příloze č. 1
V tabulce č. 1 (Stupnice pro hodnocení důvěrnosti) je uvedena klasifikace podle tzv. traffic light protokolu (dále jen „TLP“). Tento pojem není v návrhu vyhlášky blíže definován a při jeho zavedení je dán pouze obecný odkaz na dokument „TRAFFIC LIGHT PROTOCOL (TLP) FIRST Standards Definitions and Usage Guidance od Forum of Incident Response and Security Teams, Inc.“
Právní předpisy by měly obsahovat jasně definované, srozumitelné a identifikovatelné pojmy, aby byly pro jejich adresáty jednoznačné a předvídatelné. Použití klasifikace TLP bez bližšího odůvodnění, navíc s odkazem na dokument vedený pravděpodobně pouze v anglickém jazyce, nenaplňuje výše uvedené požadavky na jednoznačnost a srozumitelnost obsahu právních předpisů [čl. 2 odst. 2 písm. c) LPV].
S ohledem na výše uvedené navrhujeme zvážit použití samotné klasifikace podle TLP jako příkladů pravidel pro ochranu aktiv. Bude-li klasifikace podle TLP v návrhu vyhlášky ponechána, pak požadujeme dostatečné vymezení tohoto pojmu včetně uvedení odkazu na příslušný dokument v českém jazyce (čl. 40 odst. 4 a čl. 68 LPV) tak, aby byla předmětná textace dostatečně transparentní a srozumitelná pro všechny adresáty této právní normy.
Akceptováno jinak.
Tabulka č.1 přílohy byla upravena tak, aby se nejednalo o pouhý odkaz na TLP a současně bylo znění dostatečně odolné času a případným budoucím novým verzím.
K příloze č. 4
Nové zranitelnosti uvedené pod body č. 15 a 16, spolu ve spojení s hrozbami uvedenými pod body č. 20 a 21 zjevně souvisí se službami poskytovatelů cloud computingu. Z tohoto důvodu navrhujeme vypustit tyto zranitelnosti a hrozby ze seznamů uvedených v příloze č. 1 návrhu předmětné vyhlášky a zpracovat je v příslušných vyhláškách upravujících oblast cloud computingu (viz připomínka Národního bezpečnostního úřadu k návrhu vyhlášky o bezpečnostních úrovních informačních systémů veřejné správy).
Pokud by bylo ponecháno stávající navrhované znění, požadujeme upravit textaci hrozeb č. 20 a 21, neboť navrhovaný text indikuje, že existuje hrozba zneužití státní moci pro přístup k aktivům, avšak už není zřejmé, o jakou státní moc se má jednat. Touto státní mocí je myšlena pouze cizí státní moc, u které lze takovéto jednání předpokládat, nebo i státní moc ČR? Z textu dále není zřejmé, kdo bude určovat, o kterou cizí státní moc se bude jednat?
S ohledem na výše uvedené požadujeme zranitelnosti č. 15 a 16 a hrozby č. 20 a 21 z návrhu přílohy vyhlášky vypustit. Nebude-li tomuto požadavku vyhověno, pak požadujeme novou formulaci znění hrozeb č. 20 a 21.
Tuto připomínku považujeme za zásadní.
Neakceptováno.
Byť se může jevit, že cílovou skupinou budou pouze subjekty poskytující služby cloud computingu, tyto zranitelnosti a hrozby cílí také na jiné osoby, které mají například pobočky v cizích státech, ze kterých ale mohou provozovat některá aktiva, která jsou součástí rozsahu regulované služby. V hypotetickém příkladu by mohl subjekt např. pro svou dceřinou společnost poskytovat služby SOC z jiného státu. Nejedná se tedy o limitaci čistě z pohledu využití služeb cloud computingu, nýbrž se může jednat i o sdílení infrastruktury napříč několika státy nebo sdílení jen specifických aktiv. Bylo také zapotřebí upozornit, že některé současné povinné osoby zcela nebo částečně ignorovaly rizika plynoucí z právního řádu jiných států, problematiky outsourcingu a další relevantní rizika.
K § 8 písm. c) – doporučujeme opravit nesprávný odkaz na § 5 odst. 6 písm. c) – správně má být odkazováno na § 5 odst. 4 písm. c).
Akceptováno, upraveno.
K § 9 odst. 1 písm. c) – doporučujeme odstranit čárku za textem „písm. c)“.
Akceptováno, upraveno.
K § 11 odst. 3 písm. a) bod 1 – doporučujeme na konci bodu tečku nahradit čárkou.
Akceptováno, upraveno.
K § 17 odst. 5 – doporučujeme zrevidovat odkaz, pravděpodobně zde má být uveden odstavec 4, nikoliv 5.
Akceptováno, upraveno.
K § 20 odst. 2 písm. b) – navrhujeme odstranit slova „odstavce 2“ pro nadbytečnost.
Akceptováno, upraveno.
K § 25 odst. 2 – doporučujeme za slovo „plnění“ doplnit slovo „podle“.
Akceptováno, upraveno.
K důvodové zprávě – Doporučujeme jednotlivé stránky důvodové zprávy číslovat.
Akceptováno, upraveno.
Nejvyšší kontrolní úřad
K ustanovení § 4 písm. f) bod 2
V návrhu vyhlášky je uvedeno, že se posuzuje naplňování plánu zvládání rizik zpracovaného podle § 9 odst.1 písm. h). Upozorňujeme, že ustanovení písm. h) uvedené neobsahuje. Doporučujeme prověřit správnost odkazu a text vyhlášky upravit.
Akceptováno, upraveno.
K ustanovení § 6, odst. 1, písm. a) bod 2.
Doporučujeme, aby v tomto ustanovení bylo výslovně uvedeno, že manažer kybernetické bezpečnosti „absolvoval alespoň bakalářské studium na vysoké škole v oboru informační technologie nebo kybernetické bezpečnosti".
Odůvodnění: Ačkoli z ustanovení § 6 odst. 5 vyplývá, že povinná osoba při určování osob zastávajících bezpečnostní role „přihlédne“ k doporučením uvedeným v příloze č. 5 vyhlášky, domníváme se, že požadavek na vzdělání manažera KB by měl být uveden přímo v textu vyhlášky tak, aby nebyl obcházen, a byla zajištěna jeho řádná profesní úroveň.
Neakceptováno.
Záměrně nebyl specifikován konkrétní studijní obor, neboť v současné době není na trhu práce dostatek odborníků se specializovaným vzděláním v oblasti kybernetické bezpečnosti a mnohé vysoké školy teprve postupně rozvíjejí nabídku relevantních programů.
Omezení na konkrétní studijní obory by mohlo mít v praxi omezující účinek a znemožnit přístup i osobám, které mají jiný, ale obsahově relevantní vzdělávací profil (např. informatika, elektrotechnika, veřejná správa, bezpečnostní studia apod.), a které jsou schopné tuto roli zvládnout s odpovídajícím proškolením.
Současná formulace ponechává povinné osobě prostor pro posouzení vhodnosti kandidáta, přičemž zůstává zachován požadavek, aby osoba byla vyškolena a odborně způsobilá.
Shodnou připomínku uplatňujeme k ustanovení odst. 2, písm. b), a odst. 4, bodu 2. tohoto paragrafu týkající se požadavků na vzdělání Architekta kybernetické bezpečnosti a Auditora kybernetické bezpečnosti.
Neakceptováno.
Záměrně nebyl specifikován konkrétní studijní obor, neboť v současné době není na trhu práce dostatek odborníků se specializovaným vzděláním v oblasti kybernetické bezpečnosti a mnohé vysoké školy teprve postupně rozvíjejí nabídku relevantních programů.
Omezení na konkrétní studijní obory by mohlo mít v praxi omezující účinek a znemožnit přístup i osobám, které mají jiný, ale obsahově relevantní vzdělávací profil (např. informatika, elektrotechnika, veřejná správa, bezpečnostní studia apod.), a které jsou schopné tuto roli zvládnout s odpovídajícím proškolením.
Současná formulace ponechává povinné osobě prostor pro posouzení vhodnosti kandidáta, přičemž zůstává zachován požadavek, aby osoba byla vyškolena a odborně způsobilá.
K ustanovení § 16 písm. c)
Do tohoto ustanovení doporučujeme doplnit bod 4. následujícího znění:
„4. doby obnovení chodu z cloudového do jiného prostředí.“.
Odůvodnění: V rámci tohoto ustanovení by měl být zohledněn provoz aktiv v cloudu a schopnosti jeho provozu v on-premise řešení po aktivaci exit strategie, a s tím související časy realizace. Stav, kdy jsou k dispozici zálohy z cloudového prostředí, ještě neznamená schopnost jejich užití v případě selhání nebo odstřižení od cloudové služby.
Vysvětleno.
Doplnění ustanovení by bylo redundantní, jelikož zmíněné je již obsaženo v povinnosti § 16 písm. c) bod 2. vyhlášky, která pojednává obecně o době obnovení chodu. Navíc by vyspecifikování tohoto ustanovení nemuselo být relevantní pro značné množství poskytovatelů regulované služby, protože nemusí v rámci poskytování regulované služby využívat služeb cloud computingu, což by mohlo vést u těchto osob ke zvýšené administrativě.
K ustanovení § 20, odst. 2
Do tohoto ustanovení doporučujeme doplnit písm. c) následujícího znění:
„c) v případě nemožnosti postupu podle písm. a) a b) využívá autentizační mechanismus, kterým disponuje.“.
Odůvodnění: Povinnost by měla být aplikována s ohledem na rizika a provedená opatření spojená s provozovaným aktivem. U většiny IoT/SCADA systémů požadavků stanovených pod písm. a) a b) nelze dosáhnout.
Neakceptováno.
Požadavek na využívání vícefaktorových autentizačních mechanismů stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 ve článku č. 21 odst. 2 písm. j). Současně musí povinná osoba dle požadavku § 4 písm. c) navrhovaného prováděcího předpisu "zavádět a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik." Úřad oproti striktní povinnosti využití autentizačních mechanismů uvedených v § 20 odst. 2 písm. a), které jsou stanoveny ve výše zmíněném požadavku NIS2, upravuje i možné alternativní mechanismy v rámci jiných požadavků v § 25.
Případná technická omezení daného technického aktiva, což rovněž může být případ u některých IoT/SCADA systémů, Úřad zohledňuje v důvodové zprávě k § 20, nicméně nemůžeme opomenout, že tento požadavek v § 28 necílí pouze na IoT/SCADA systémy, mohou to být i jiné specifické systémy v ostatních sektorech, jako např. zdravotnictví.
K ustanovení § 20, odst. 4, písm. e)
V tomto ustanovení doporučujeme vypustit písmeno „a“ a doplnit text „ ,s výjimkou technických aktiv“.
Odůvodnění: U technických aktiv není vždy reálné změnit heslo v intervalu 18 měsíců bez negativního dopadu na chod systému.
Neakceptováno.
Povinná osoba musí dle požadavku § 4 písm. c) navrhovaného prováděcího předpisu "zavádět a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik." O případném udělování výjimek z plnění požadovaných bezpečnostních opatření pojednává důvodová zpráva, a to např. v částech tykajících se požadavků v § 4 a 9. Tudíž Vámi popisovaný stav, pokud bude poskytovatel požadovat výjimku, lze zohlednit v prohlášení o aplikovatelnosti, řízení výjimek a jiných relevantních oblastech řízení kybernetické bezpečnosti a není potřeba omezovat požadavek návrhu vyhlášky.
Tento požadavek je navíc aplikován pouze na autentizační mechanismus využívající identifikátor účtu a heslo, pokud tedy poskytovatel regulované služby zajistí např. autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry, který požaduje přímo čl. 21 směrnice NIS2, nebo např. autentizaci pomocí kryptografických klíčů nebo certifikátů, nebude pro něj tento požadavek relevantní. Samotný požadavek na nutnost změny hesla v intervalu alespoň jednou za 18 měsíců, který v tomto návrhu vyhlášky přetrval, reflektuje zkušeností plynoucí z činností Úřadu a nahlášenými kybernetickými bezpečnostními incidenty, při kterých byla zneužita kompromitovaná hesla, která byla např. zveřejněna na tzv. dark webu a proto jej nelze omezit na uživatele.
K ustanovení § 20, odst. 6, písm. b)
Toto ustanovení doporučujeme z návrhu vyhlášky vypustit.
Odůvodnění: Podle současných doporučení spojených s tvorbou hesel vydávaných Národním institutem standardů a technologie (NIST) není tato povinnost již vyžadována.
Neakceptováno.
Úřad při přípravě navrhovaného prováděcího předpisu vycházel nejen ze standardů a doporučení vydávaných Národním institutem standardů a technologie (NIST), ale např. i z přímých konzultací s touto institucí nebo zkušeností Úřadu plynoucích např. z kontrolní činnosti a nahlášenými kybernetickými bezpečnostními incidenty. V této souvislosti je nutné upozornit na skutečnost, že ačkoliv NIST ve svých doporučeních nevyžaduje některé požadavky na heslové politiky, vypuštění těchto požadavků je z velké části spojeno s mandatorním využíváním vícefaktorové autentizace, kterou NIST u subjektů vyžaduje (v ČR se jedná o osoby, které jsou určeny jako poskytovatelé v režimu vyšších povinností, viz např. kritická informační infrastruktura). Argumentace, že NIST takový požadavek nevyžaduje, když NIST jinou než dvoufaktorovou či třífaktorovou autentizaci u těchto subjektů neumožnuje, je lichá.
Současně z činnosti Úřadu plyne a je vhodné zmínit, že u administrátorských účtů, zejména pak těch, jež jsou určeny pro případ obnovy po kybernetickém bezpečnostním incidentu, není poměrně často možné využívat jinou metodu autentizace, než tu založenou na identifikátoru účtu a hesla. Tyto účty také zpravidla disponují rozsáhlými privilegovanými oprávněními k danému technickému aktivu, jelikož se může jednat o účty typu recovery, superadmin nebo root. Bližší zdůvodnění tohoto požadavku nabízí také důvodová zpráva v komentáři k § 20. Nicméně s ohledem na tato oprávnění je potřeba zajistit dostatečnou entropii a odolnost proti slovníkovým a jiným útokům.
Nejvyšší státní zastupitelství
souhrnně uplatňujeme následující zásadní připomínky z důvodu, že se jedná o obsahově provázaný komplex prováděcích vyhlášek upravujících problematiku na úseku kybernetické bezpečnosti v návaznosti na implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 ze dne 14. prosince 2022 o opatření k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) č. 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) č. 2016/1146 (dále jen „směrnice NIS 2“) do vnitrostátní právní úpravy.
Předně je třeba poukázat na skutečnost, že z předložených materiálů včetně předkládacích zpráv nevyplývá úvaha, resp. zdůvodnění, z jakého důvodu Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (dále jen „NÚKIB“) při své legislativní činnosti v rámci zmocnění vyplývajícího z návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti nevyužil možnost vynětí státního zastupitelství z působnosti této směrnice, která je výslovně zakotvena v bodu 8 věty první preambule směrnice NIS 2. Podle předmětného ustanovení by z oblasti působnosti této směrnice měly být vyňaty ty subjekty veřejné správy, jež vykonávají svou činnost převážně v oblasti národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, obrany nebo vymáhání práva, včetně prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů za podmínky, že činnost těchto subjektů nesouvisí s těmito oblastmi pouze okrajově. V tomto směru lze přitom konstatovat, že prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů jsou hlavním, kardinálním předmětem činnosti (resp. působnosti) státního zastupitelství, přesto však došlo k jeho zařazení do seznamu poskytovatelů regulované služby v příloze návrhu vyhlášky o regulovaných službách pod bodem 1. Veřejná správa, kde je téměř jediným subjektem tohoto typu. Není tedy zřejmé, z jakého důvodu nedošlo ze strany NÚKIB k vynětí státního zastupitelství z působnosti směrnice NIS 2, přestože předmětná směrnice takový postup sama výslovně preferuje. V této souvislosti je třeba doplnit, že samotné vymezení okruhu poskytovatelů regulované služby 1.1 výkon svěřených pravomocí, na které se vztahuje režim vyšších povinností dle návrhu vyhlášky o regulovaných službách v příloze pod bodem 1. Veřejná správa bod I. (resp. terminologií návrhu vyhlášky „osoby“), vzbuzuje otázky ohledně uplatněných kritérií při jejich výběru, a v tomto směru postrádáme bližší zdůvodnění.
Výslovné zařazení státního zastupitelství mezi poskytovatele regulované služby je přitom ve zřejmém kontrastu nejen s výše uvedeným textem směrnice, ale i se stávající zákonnou úpravou vztahující se na státní zastupitelství, což navrhovaná úprava nijak nereflektuje.
Podle § 13b odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZSZ“), je Ministerstvo spravedlnosti ústředním orgánem správy státního zastupitelství, přičemž podle § 13d písm. m) ZSZ vykonává správu státního zastupitelství mj. tím, že usměrňuje a řídí využívání informačních technologií (dále též jen „IT“). V praxi to znamená, že Ministerstvo spravedlnosti centrálně zajišťuje pro státní zastupitelství prakticky veškeré IT zázemí, přičemž současně stanoví závazné podmínky využívání informačních technologií prostřednictvím interních předpisů, kdy základním interním předpisem je v tomto směru Instrukce č. 5/2022 Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. června 2022 č. j. 115/2022-OI-SP/1, o zajištění bezpečnosti informací v prostředí informačních a komunikačních technologií resortu spravedlnosti.
Uvedené skutečnosti však nebyly při přípravě návrhu vyhlášky o regulovaných službách nijak zohledněny, čímž došlo k situaci, že státnímu zastupitelství jsou jako poskytovateli regulované služby stanoveny povinnosti, které objektivně nemůže splnit, neboť na základě speciálního zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je daný úsek činnosti mimo jeho působnost. Jako příklad budoucí kolize právních předpisů lze v tomto směru uvést ustanovení § 13 odst. 5 návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, podle něhož by státní zastupitelství mělo za stanovených podmínek vybírat svého dodavatele, a následně z pozice smluvní strany zahrnovat do smluvních ujednání příslušné požadavky. Podle stávající speciální právní úpravy obsažené v § 13d písm. m) ZSZ je však k tomuto v podstatném rozsahu zásadně kompetentní Ministerstvo spravedlnosti, které v uvedeném směru státní zastupitelství ekonomicky i institucionálně zaštiťuje.
Pro úplnost je rovněž třeba poukázat na právní nejednoznačnost termínu „státní zastupitelství“, jak byl použit v písm. q) přílohy návrhu vyhlášky pod bodem 1. Veřejná správa bod I. Tento pojem je jednak definován jako soustava úřadu státu, určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství (§ 1 odst. 1 ZSZ), a jednak označuje i jednotlivé úřady, tj. Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní, krajská (včetně Městského státního zastupitelství v Praze) a okresní/obvodní státní zastupitelství (včetně Městského státního zastupitelství v Brně). Ze stávajícího znění návrhu vyhlášky o regulovaných službách proto jasně nevyplývá, kdo má být poskytovatelem regulované služby, a tím i subjektem příslušných povinností. Vzhledem k tomu, že okresní/obvodní státní zastupitelství (včetně Městského státního zastupitelství v Brně) nemají samostatnou právní subjektivitu, je navrhovaná úprava o to spornější. Je-li záměrem vyhlášky o regulovaných službách, aby poskytovatelem regulované služby bylo každé jednotlivé státní zastupitelství, je třeba zdůraznit, že by to obnášelo značné materiální, finanční a personální požadavky přímo související s nutností intenzivního zapojení vrcholného vedení povinného subjektu do oblasti kybernetické bezpečnosti včetně povinnosti zřízení výborů pro řízení kybernetické bezpečnosti, což v podmínkách státního zastupitelství primárně vyžaduje rozšíření stávající náplně práce současným zaměstnancům státního zastupitelství, ale i obsazení zcela nových pracovních pozic s přihlédnutím ke specifickým kvalifikačním požadavkům některých bezpečnostních rolí a dále s přihlédnutím k požadavku zastupitelnosti či naopak neslučitelnosti některých bezpečnostních rolí a tomu odpovídající platové ohodnocení těchto zaměstnanců. Již nyní je však zřejmé, že skutečné náklady na plnění veškerých bezpečnostních opatření vyplývajících z navrhované úpravy by se dále navyšovaly. Současně není též zohledněno, že správu nad okresními (a jim na roveň postavenými) státními zastupitelstvími vykonávají podle § 13g ZSZ krajští státní zástupci, a že tato státní zastupitelství, jak shora uvedeno, nemají samostatnou právní subjektivitu (§ 6 odst. 3 ZSZ ve spojení s § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.).
Výše uvedené skutečnosti se obdobně vztahují i na problematiku cloud computingu, kterou ve vztahu ke státnímu zastupitelství na základě zmocnění vyplývajícího ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, rovněž usměrňuje a řídí Ministerstvo spravedlnosti, resp. státní zastupitelství využívá převážně služeb cloud computingu, které jsou pro státní zastupitelství jednotně zajišťovány Ministerstvem spravedlnosti.
Ze všech výše uvedených skutečností tak jednoznačné vyplývá, že zařazení státního zastupitelství do přílohy návrhu vyhlášky pod bodem 1. Veřejná správa je právně i systémově nekoncepční a věcně nesprávné, a současně jdoucí nad rámec požadavků implementace směrnice NIS 2, a tuto spornou otázku je proto třeba řešit tak, že do přílohy návrhu vyhlášky pod bodem 1. Veřejná správa bude namísto státního zastupitelství zařazeno Ministerstvo spravedlnosti jako ústřední orgán státní správy státního zastupitelství. Za této situace bude (i nadále) veškerá činnost státního zastupitelství včetně ostatních složek resortu spravedlnosti na úseku kybernetické bezpečnosti závazně koordinována a usměrňována Ministerstvem spravedlnosti jako poskytovatelem regulované služby v režimu vyšších povinností, a tyto povinnosti se tak budou jeho prostřednictvím promítat též na státní zastupitelství.
Navrhujeme a jako zásadní připomínku tedy uplatňujeme, aby do přílohy návrhu vyhlášky o regulovaných službách pod bodem 1. Veřejná správa bod I. v seznamu osob, které jsou poskytovateli regulované služby, bylo namísto státního zastupitelství uvedeno Ministerstvo spravedlnosti.
Vysvětleno.
Vyhláška o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností se zaslanou připomínkou nijak nesouvisí, tato připomínka je vypořádána v rámci připomínek k vyhlášce o regulovaných službách.
Svaz průmyslu a dopravy České republiky
K § 2 Vymezení pojmů, písm. a)
Doporučujeme vyjasnit a upřesnit definici uživatele, tak aby necílil na uživatele ve smyslu jiných zákonných předpisů (např. zákon o elektronických komunikacích).
Odůvodnění:
Definice uživatele ve spojení definice aktiva v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti zadává pochybnost o zamýšleném rozsahu dopadu zákonodárce. Z definice by se dalo mylně dovozovat, že uživatelem je samotný koncový uživatel služby, která je poskytována na aktivech. Předpokládáme však, že toto nebylo zamýšleno.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Pojem uživatel v případech některých regulovaných služeb dle zákona o kybernetické bezpečnosti může skutečně představovat i koncového uživatele dané služby. Záměrně je definice uživatele uchopena takto široce skrze to, že ve specifických případech poskytovatelů regulovaných služeb je záměrem zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích předpisů zavádět bezpečnostní opatření, která mohou ovlivňovat i fyzické osoby (spolu s právnickými osobami a orgány veřejné moci) jakožto koncové uživatele dané regulované služby. V případě některých regulovaných služeb tak je tudíž žádoucí např. zřídit vícefaktorovou autentizaci pro koncové uživatele nebo tyto uživatele regulované služby nějakým způsobem poučit o bezpečných způsobech používání dané služby. Vymezení toho, jaký "druh" uživatele je pro danou regulovanou službu relevantní (kteří souvisí s poskytováním regulované služby), je otázkou vymezení rozsahu dané regulované služby dle § 12 zákona o kybernetické bezpečnosti, kdy na základě tohoto určení rozsahu je nadále žádoucí zavádět přiměřená bezpečnostní opatření v souladu s § 4 písm. c) (jako je např. zmíněná heslová politika nebo poučení).
K § 5 Požadavky na vrcholné vedení
V odst. 1 navrhujeme celý text zrušit a nahradit textem článku 20 směrnice. V odst. 2 navrhujeme zrušit písm. b) a c).
Odůvodnění:
Požadavky na vrcholné vedení jdou však nad rámec směrnice a zákon o kybernetické bezpečnosti rozsah též neupřesňuje. Proto navrhujeme striktně se držet textu směrnice NIS2.
Článek 20: Řízení
1. Členské státy zajistí, aby řídící orgány základních a důležitých subjektů schválily opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik přijatá těmito subjekty za účelem dosažení souladu s článkem 21, dohlížely nad jeho uplatňováním a mohly nést odpovědnost, poruší-li subjekty uvedený článek.
Uplatňováním tohoto odstavce není dotčeno vnitrostátní právo, pokud jde o pravidla odpovědnosti vztahující se na veřejné orgány, odpovědnost úředníků veřejné správy a odpovědnost volených veřejných činitelů nebo jmenovaných úředníků.
2. Členské státy zajistí, aby členové řídících orgánů základních a důležitých subjektů museli absolvovat školení, a vybízí základní a důležité subjekty, aby pravidelně nabízely podobné školení svým zaměstnancům, aby tak získali dostatečné znalosti a dovednosti, aby mohli identifikovat rizika a posoudit postupy řízení kybernetických bezpečnostních rizik a jejich dopad na služby poskytované subjektem.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Informace popisující vrcholné vedení a jeho nutnost rozpracování ve vyhlášce byly doplněny do důvodové zprávy.
Směrnice NIS2 ukotvuje vetší odpovědnost vrcholného vedení za zajišťování kybernetické bezpečnosti. Návrh vyhlášky tento rámec nerozšiřuje věcně, ale pouze dále rozpracovává způsob naplnění požadavků NIS2.
Cílem není jít nad rámec směrnice, ale zajistit praktickou vykonatelnost – tedy popsat, jak má vrcholné vedení plnit svoji roli v rámci ISMS, jak má být zapojeno a jaké výstupy má znát či schvalovat, včetně zajištění kontrolovatelnosti tohoto požadavku.
Ponechání podrobnější úpravy ve vyhlášce považujeme za potřebné pro zachování přehlednosti a odpovědnosti v rámci řízení bezpečnosti. Navíc nejde o nové požadavky – obdobné požadavky byly obsaženy již v § 6 vyhlášky č. 82/2018 Sb.
K § 8 Řízení aktiv c) eviduje garanty aktiv podle § 5 odst. 6 písm. c)
Odkaz na neexistující odstavec.
Odůvodnění:
§ 5 nemá odst. 6 písm. c) (ani v ZoKB není).
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno, upraveno.
K § 9 Řízení rizik, odst. 1, písm. c) bod 4
Vyřadit varování jako povinný vstup do hodnocení rizik.
Odůvodnění:
Z povahy i názvu samotného protiopatření i s ohledem na odůvodnění jeho určení v důvodové zprávě k novému zákonu o kybernetické bezpečnosti není důvodné, aby samotné varování bylo zařazeno jako povinný vstup do hodnocení rizik. I přes označení všech protiopatření jako transpoziční by však právě varování nemuselo být označeno jako transpoziční a vnímáme ho nad rámec implementace směrnice NIS 2. Proto ani není nezbytné, aby povinně vstupovalo do analýzy a hodnocení rizik.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Účelem varování podle § 22 zákona je oficiální zveřejnění informací o bezpečnostní hrozbě nebo zranitelnosti a jedná se o preventivní informování poskytovatelů regulovaných služeb (a případně i veřejnosti) o závažnosti konkrétní hrozby či zranitelnosti. Cílem vydaného varování je tedy upozornit na existenci hrozby či zranitelnosti. Tyto informace následně slouží jako povinný vstup do hodnocení rizik v souladu s § 9 vyhlášky. Varování vydaná podle § 20 zákona jsou tedy jedním z klíčových zdrojů informací pro hodnocení rizik, neboť upozorňují na konkrétní hrozby a zranitelnosti, které je nezbytné při tomto hodnocení zohlednit.
Jelikož povinná osoba má obecnou povinnost zohlednit při hodnocení rizik všechny relevantní zranitelnosti a hrozby uvedené například v příloze č. 4 vyhlášky, je zřejmé, že i ty, které byly zveřejněny varováním, musí být do hodnocení rizik začleněny. Nejedná se tedy o nadbytečnou administrativní práci, nýbrž o integrální součást průběžného a komplexního řízení kybernetických bezpečnostních rizik, které zajišťuje aktuálnost a efektivitu přijatých opatření.
Je důležité si uvědomit, že poskytovatelé regulovaných služeb nejsou povinni provést hodnocení rizik okamžitě po vydání varování. Nicméně, jak vyplývá z § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky, povinná osoba při pravidelném hodnocení rizik zohlední také hrozby a zranitelnosti, které z vydaných varování vycházejí.
K § 14 - Řízení přístupu
Umožnit regulovaným subjektům využít alternativní modely řízení přístupu (např. Privileged Access Management, JIT přístupy) namísto striktního oddělení účtů, pokud lze prokázat srovnatelnou úroveň bezpečnosti (např. pomocí silné autentizace, auditování, session recordingu).
Odůvodnění:
IST SP 800-171, NIST CSF a ISO/IEC 27001/27002 doporučují řízení privilegovaného přístupu, ale nevyžadují technické oddělení účtů, pokud jsou zavedeny kompenzační bezpečnostní mechanismy (např. MFA, logování, sledování činnosti). ENISA i evropská praxe směřují k modelům, kde se využívá jeden účet s řízeným zvýšením oprávnění – např. přes PAM nástroje nebo JIT přístup.
Provozní důvody:
Duální účty vedou k vyšší chybovosti, složitější správě a zvýšení rizika neaktuálních nebo slabě chráněných účtů. V prostředí s SSO a federací identit je efektivnější řídit přístup dynamicky a auditovatelně, než provozovat trvale dva účty na osobu.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno, upraveno v důvodové zprávě.
K § 17 (4) a)
Navrhujeme zrušit v § 17 odst. 4 písm. a).
Odůvodnění:
Považujeme za dostatečné ohodnotit rizika a realizovat bezpečnostní opatření v rámci řízení významných změn, resp. provést v rámci každé významné změny závěrečnou kontrolu. Provedení auditů v počtu významných změn je velmi kapacitně náročné jako pro roli auditor, tak pro role architekt a garant aktiv.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Povinnost provést závěrečnou kontrolu v rámci procesu řízení významných změn není ve vyhlášce stanovena. Audit kybernetické bezpečnosti při významné změně je důležitým nástrojem, který umožňuje ověřit dopady změny, identifikovat případné nedostatky a zajistit, že změna neohrozí úroveň bezpečnosti regulované služby. Z tohoto důvodu považujeme provedení auditu kybernetické bezpečnosti při významné změně v rámci jejího rozsahu za nezbytné, a ustanovení § 17 odst. 4 písm. a) za důležité zachovat.
K § 17 (5)
Navrhujeme opravit na správný odkaz.
Odůvodněno:
Odstavec se odvolává pravděpodobně sám na sebe a neobsahuje písm. b).
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno, upraveno.
Nově odstavec 5 zní takto:
"(5) Není-li v odůvodněných případech možné provést audit v intervalu podle odstavce 4 písm. b) v celém rozsahu podle odstavce 2, je možné audit kybernetické bezpečnosti provádět průběžně po systematických celcích. V takovém případě je nutno audit v celém rozsahu podle odstavce 2 provést nejpozději do 5 let."
K § 20 Správa a ověřování identit, bod (2) písm. a)
Navrhujeme upravit ustanovení na následující znění (doplnit viz. tučný text): „v případě přístupu z vnější komunikační sítě využívá autentizační mechanismus, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry a"
Odůvodnění:
ISO 27001 nedefinuje nutnost použití MFA pro všechny typy účtů. V případě použití doporučovaných bezpečnostních praktik, jako je vhodná segmentace sítě nebo použití bastion hostů s kombinací MFA pří vstupu do interní sítě se sníží riziko neoprávněného přístupu z veřejné sítě (útok zvenčí) bez nákladné implementace MFA pro všechny relevantní aktiva.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Úřad při přípravě navrhovaného prováděcího předpisu vycházel nejen Bezpečnostní normy ISO 27001, ale např. ze standardů a doporučení vydávaných Národním institutem standardů a technologie (NIST), přímých konzultací s touto institucí či zkušeností Úřadu plynoucích z kontrolní činnosti a nahlášenými kybernetickými bezpečnostními incidenty. Poskytovatel regulované služby musí zajistit využívání autentizačního mechanismu, který je založený na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívá autentizační mechanismus, který je založený na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry, kdy tyto principy autentizace jsou přímo požadovány ve článku č. 21 písm. j) EU směrnice NIS2. Z těchto důvodů nelze omezit transpoziční požadavek pouze na přístupy z vnější komunikační sítě. Dále je nezbytné uvést, že poskytovatel regulované služby musí dle požadavku v § 4 písm. c) navrhovaného prováděcího předpisu "zavádět a provádět přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik." O případném udělování výjimek z plnění požadovaných bezpečnostních opatření pojednává důvodová zpráva, a to např. v částech tykajících se požadavků § 4 a 9.
K § 23, odst. 5, písm. c)
Návrh na snížení retence na 6 měsíců.
Odůvodnění:
Standard sektoru pro ukládání logů se pohybuje kolem 6 měsíců, ukládání v navržené délce 18 měsíců není důvodné a vynakládá nepřiměřené požadavky na úložiště regulovaných subjektů. Současně NIST framework (SP 800-92) nedefinuje retenční dobu pro security logy a ponechává na zvážení každého subjektu, jak dlouho logy uchovávat.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
U poskytovatelů regulované služby v režimu vyšších povinností je doba uchovávání záznamů nastavena na 18 měsíců. Důvod, proč je doba pro retenci záznamů nastavena takto, je zejména zkušenost Úřadu a také skutečnost, že střední doba detekce incidentu v regionu EMEA (Europe Middle East And Africa) je 24 měsíců. To znamená, že v případě, kdy dojde ke kybernetickému bezpečnostnímu incidentu, trvá organizaci 24 měsíců, než zjistí, že se u ní vůbec incident stal. Při vyšetřování takového incidentu je pak zcela klíčové, zda jsou tyto záznamy k dispozici nebo nikoliv. Hodnotou 18 měsíců se zvyšuje šance na zajištění potřebných důkazů k případnému šetření a analyzování incidentů. Stanovené období, po které mají být logy uchovávány, se ale vztahuje pouze na logy týkající se bezpečnosti informací, tedy logy související s důvěrností, dostupností a integritou informací (zpravidla bezpečnostní logy). Opět je potřeba zdůraznit, že účelem tohoto ustanovení není povinnost uchovávat všechny logy ze všech technických aktiv po dobu 18 měsíců. V rámci poskytovatele regulované služby by mělo dojít mimo určení rozsahu technických aktiv a jejich bezpečnostních a relevantních provozních událostí i k posouzení toho, jaké logy budou podle § 23 po jakou dobu uchovávány. Zejména je tak na místě učinit vzhledem k např. použitelnosti (informační hodnotě) konkrétního typu logů v čase, kdy u některých typů logů postrádá smysl jejich uchovávání a jsou relevantní pouze v řádech hodin nebo dní a vlastním zdrojům pro vyhodnocování kybernetických bezpečnostních událostí, přičemž 18 měsíců je ovšem výchozí hodnota, která když bude nastavena jinak, vyžaduje řádné odůvodnění na základě výstupů systému řízení bezpečnosti informací a bezpečnostních potřeb.
K § 25, odst. 5 písm. c) a d) Aplikační bezpečnost
Navrhujeme odstranit lhůtu 2 i 5 let.
Odůvodnění:
V odstavci (5) Penetrační testování písmeno c) a d) jsou nereálné doby pro opakování pentestů, zejména u rozsáhlých infrastruktur, které nemohou být vypnuty z provozního režimu.
Vyhláška nezohledňuje např. KI, kterou nelze z důvodu rizik vystavit pravidelnému penetračnímu testování, navíc perioda je příliš krátká na testy velké infrastruktury.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Na základě připomínky byla náležitě upravena důvodová zpráva, aby reflektovala i v této oblasti princip přiměřenosti, na kterém je postavena celá tato vyhláška. Je ovšem nezbytné uvést, že požadavek § 25 odst. 5 písm. a) návrhu vyhlášky stanovuje, že penetrační testy mají být provedeny na technických aktivech s ohledem na hodnocení těchto aktiv a hodnocení rizik, nestanovuje tedy povinnost provádět tyto testy na všech aktivech rozsahu regulované služby. Tento interval je dále nastaven tak, aby pokryl drtivou většinu poskytovatelů regulovaných služeb vhodně za cílem zvýšení úrovně kybernetické bezpečnosti v ČR. Jestliže je tento interval nepřiměřený pro konkrétního specifického poskytovatele regulované služby, může na základě řízení rizik přizpůsobit způsob plnění tohoto bezpečnostního opatření a náležitě to odůvodnit v dokumentu prohlášení o aplikovatelnosti. Dále je nutné poznamenat, že interval pěti let je více než volný z pohledu nejlepší praxe v oblasti penetračního testování a argumentace vypnutím z provozního režimu je lichá, jelikož v praxi potenciální útočník nebude čekat na přepnutí z provozního režimu, přestože bude vykonávat prakticky stejnou činnost, která ale bude za účelem narušení bezpečnosti informací regulované služby nebo poškození poskytovatele této služby.
K příloze č. 3 vyhlášky – likvidace kryptografických klíčů k zašifrovaným informacím a datům v případě využití outsourcingu a cloudu
Navrhujeme upřesnit přílohu č. 3 vyhlášky tak, aby bylo zřejmé, jakým způsobem má docházet k likvidaci informací a dat v případě, kdy povinná osoba využívá cloud computing nebo outsourcing.
Navrhujeme zejména doplnit ustanovení odpovídající řádkům „Outsourcing a cloud“ z tabulky „Příklad možných způsobů likvidace podle úrovně důvěrnosti aktiva (vychází z přílohy č. 1)“ z přílohy č. 4 k vyhlášce č. 82/2018 Sb. o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, následovně:
Přípustný způsob likvidace podle úrovně důležitosti aktiva
Nosič informace
1. Nízká
2. Střední
3. Vysoká
4. Kritická
Outsourcing a cloud
Přípustný způsob likvidace dat by měl být stanoven smluvním ujednáním.
Odstranění:
Odstranění všech souborů včetně předchozích verzí.
Přepsání:
Použití šifrování datových úložišť na úrovni paměťového média a bezpečná likvidace kryptografických klíčů.
Přepsání:
Použití šifrování datových úložišť na úrovni paměťového média a bezpečná likvidace
kryptografických klíčů uložených v certifikovaném hardware security modulu (HSM) řízená zákazníkem (například podle standardu FIPS 140-2 Level 2). Při ukončení služby bude zlikvidován vrchní přístupový klíč a data jsou přepsána.
Přepsání/fyzická likvidace:
Použit způsob viz úroveň “3. Vysoká” nebo použita dedikovaná paměťová kapacita úložiště. Při ukončení služby provedena celková sanitizace všech použitých paměťových médií podle výše uvedených řádků pro úroveň kritická.
Alternativně v případě dedikovaného paměťového média je možné data po ukončení služby přepsat.
Odůvodnění:
Příloha č. 3 předloženého návrhu vyhlášky vymezuje možnosti a postupy mazání a likvidace technických nosičů informací a dat, včetně provozních údajů a jejich kopií. Koncepčně sice vychází z přílohy č. 4 stávající vyhlášky č. 82/2018 Sb. o kybernetické bezpečnosti, avšak oproti dosavadní právní úpravě byla v návrhu z přílohy mimo jiné odstraněna příkladová tabulka s konkrétními způsoby likvidace. Podle důvodové zprávy byla tato změna provedena „za účelem zvýšení přehlednosti“ a s ohledem na „dynamiku vývoje technologií a nástrojů […] jelikož rigidnost legislativních předpisů by neumožňovala v dostatečné míře tento trend reflektovat“.
Domníváme se, že uvedená změna činí současný navržený text přílohy č. 3 nejasný a neposkytuje povinným osobám dostatečnou právní jistotu ohledně adekvátních způsobů likvidace informací a dat v kontextu využívání služeb cloud computingu. Navržený text přílohy č. 3 nyní zejména neřeší dostatečně problematiku likvidace dat v případech, kdy povinná osoba nemá fyzickou kontrolu nad nosičem a tento nelze fyzicky zlikvidovat, jako např. při využití cloudových služeb a outsourcingu.
Jakkoliv bereme na vědomí předložené zdůvodnění, že uvedení příkladů likvidace nemusí dostatečně reflektovat dynamiku vývoje technologií a nástrojů, tento argument lze uznat v případě některých technických nosičů (např. dříve uvedené kategorie „Kancelářské vybavení (scanery, tiskárny, fax)“ či „Elektronická média (flash paměti)“), nelze jej bez dalšího vztáhnout na tak klíčové oblasti, jakými jsou cloud computing a outsourcing. Tyto totiž dnes představují základní prvky moderní IT infrastruktury a jejich význam lze v budoucnu předpokládat ještě vyšší, a to zejména s ohledem na rozvoj hybridních a vícecloudových prostředí, která umožňují vyšší flexibilitu, dostupnost a efektivitu. Při využívání těchto služeb přitom povinné osoby ztrácejí přímou fyzickou kontrolu nad technickými nosiči dat, což vytváří specifická bezpečnostní rizika a nároky na postupy jejich likvidace.
Navržené znění přílohy č. 3 je ve stávajícím znění v této části příliš obecné a neposkytuje povinným osobám ani kontrolním orgánům dostatečnou právní jistotu a metodickou oporu při využívání moderní cloud computingu a outsourcingu. Dřívější úprava přílohy č. 4 vyhlášky č. 82/2018 Sb. přitom obsahovala konkrétní příklady odpovídající těmto prostředím, a jejich vypuštění tedy snižuje přehlednost a srozumitelnost právní úpravy. Opomenutím likvidace dat v případě takových významných kategorií jako outsourcingu a cloudu, ačkoliv v původní verzi vyhlášky byla tato problematika pokryta, ve výsledků podrývá deklarovaný zamýšlený účel provedení úprav v příloze č. 3, a sice „zvýšení přehlednosti“.
Neurčitost navrženého znění přílohy č. 3 je o to závažnější, že nedávno zveřejněný legislativní materiál „Návrh vyhlášky o některých požadavcích pro zápis do katalogu cloud computingu“, č.j. 4126/2025-NÚKIB-E/110, přímo odkazuje na tuto přílohu jako na referenční rámec pro bezpečnou likvidaci dat. Konkrétně řádek 5.4 přílohy č. 3 zmíněného návrhu vyhlášky stanoví, že „poskytovatel umožňuje při ukončení služby cloud computingu bezpečnou likvidaci kryptografických klíčů, které šifrují zákaznický obsah v úložištích v souladu s přílohou č. 3 vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností“. Vágnost aktuálně navrženého textu přílohy č. 3 tak přímo ovlivňuje právní jistotu nejen samotného návrhu vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností, ale i jiného právního předpisu, který s tímto návrhem věcně souvisí.
Z uvedených důvodů proto považujeme za nezbytné, aby legislativní text jasně upřesnil, jakým způsobem má být prováděna likvidace informací a dat v případech, kdy povinná osoba využívá cloud computing nebo outsourcing. Domníváme se, že doplněním příkladové tabulky zpět do přílohy č. 3 – alespoň v rozsahu řádků týkajících se likvidace dat a nosičů informací v prostředí outsourcingu a cloud computingu – by se významně posílila právní jistota povinných osob při implementaci odpovídajících opatření.
Pro úplnost poznamenáváme, že tento návrh není v rozporu s deklarovaným cílem návrhu vyhlášky, jímž je zajistit flexibilitu právního rámce a jeho schopnost reagovat na dynamický vývoj technologií a nástrojů. Příklady likvidace údajů v případě outsourcingu a cloud computingu jsou ze své podstaty spíše metodickými pomůckami než závaznými požadavky. Jejich doplnění by povinným osobám tak poskytovalo praktickou oporu a názorný rámec pro uplatnění obecného pravidla, aniž by stanovovalo konkrétní technologická omezení, která by musela být v budoucnu nahrazena nebo překonána.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Přestože příkladová tabulka byla z této přílohy odstraněna, byly doplněny aspekty, které je nutné zohlednit při určování způsobu likvidace (pravidlech a postupech) na základě hodnocení aktiv a rizik, které cílí i na Vámi zmíněnou problematiku likvidace dat a jejich nosičů v prostředí cloud computingu, zejména: "... b) technologii (typy nosičů informací a dat),
c) zda se nosiče informací a dat nachází pod přímou kontrolou povinné osoby či nikoliv,
d) zda jsou nosiče informací a dat součástí dedikovaného nebo sdíleného prostředí,
e) jaká osoba bude likvidaci informací a dat provádět (například interní zaměstnanec nebo dodavatel), ...". Upřesnění přílohy pouze v jedné oblasti (cloud computingu) by bylo nekoncepční vzhledem k celé povaze přílohy, která dává větší prostor pro nastavení pravidel a postupů pro likvidaci na straně poskytovatele regulované služby.
K příloze č. 4 vyhlášky, sekce „zranitelnosti“ body 15, 16; sekce „hrozby“ bod 8 – zranitelnosti a hrozby na území cizího státu
Navrhujeme upravit v příloze č. 4 zranitelnosti 15, 16 a hrozbu 8 tak, aby se výslovně nevztahovaly na členské státy Evropské unie:
„Zranitelnosti
[…]
15. umístění aktiva mimo fyzickou kontrolu (například na území cizího státu mimo členský stát Evropské unie),
16. umístění aktiva na území státu mimo členský stát Evropské unie o jehož právním prostředí nemá povinná osoba dostatečné povědomí a
Hrozby
[…]
8. narušení dostupnosti primárních nebo podpůrných aktiv umístěných mimo území České republiky nebo členského státu Evropské unie,“
Odůvodnění:
Příloha č. 4 uvádí seznam obecných kategorií zranitelností a hrozeb, které je nutné zvážit při hodnocení rizik. Předložený návrh vyhlášky doplňuje některé nové kategorie zranitelností (15 a 16) a hrozeb (8), které lze souhrnně popsat jako zranitelnosti a hrozby v případě umístění aktiv na území cizích států mimo Českou republiku.
Domníváme se, že je žádoucí výslovně vyloučit členské státy Evropské unie z okruhu států, na které se tyto zranitelnosti a hrozby vztahují.
Umístění aktiv na území členských států Evropské unie nelze považovat za hrozbu ani zranitelnost z hlediska kybernetické bezpečnosti. Všechny členské státy Evropské unie jsou povinny implementovat směrnici NIS2 a splňovat tak veškeré kybernetické bezpečnostní požadavky směrnicí NIS2 stanovené – ostatně právě sjednocení vysoké (kyber)bezpečnostní úrovně v jednotlivých členských státech Evropské unie je jedním z hlavních cílů směrnice NIS2.
Z obecného hlediska je navíc třeba podotknout, že – zejména s ohledem na navrhovanou zranitelnost 16, která hovoří o umístění aktiva na území státu, jejíž právní prostředí není dostatečně známé – právní řády členských států EU jsou natolik propojené a harmonizované, že nelze předpokládat, že by povinné osoby neměly o jejich právním prostředí dostatečné povědomí.
Představa, že lokalizace aktiv výhradně na území České republiky zajišťuje vyšší úroveň kybernetické bezpečnosti, není správná. Z hlediska kybernetické bezpečnosti není rozhodující samotné geografické umístění aktiva, ale spíše úroveň zabezpečení systémů, aplikovaných bezpečnostních opatření, řízení rizik a schopnost poskytovatele reagovat na incidenty. Lokalizace aktiva například v Německu či Francii proto nemůže být automaticky považována za zranitelnost nebo hrozbu o nic více než jeho umístění v České republice.
Hospodářské subjekty poskytující regulované služby v České republice jsou součástí jednotného trhu Evropské unie. O důležitosti neukládání legislativních norem fragmentující jednotný trh EU v oblasti kybernetické bezpečnosti – jako je označování jiných států než Česká republika jako hrozba či zranitelnosti – hovoří například zpráva Enrica Letty „Much More than a Market”. Na straně 59 uvedené zprávy Letta píše: „Směrnice NIS2 poskytuje společný rámec pro řízení rizik kybernetické bezpečnosti a hlášení incidentů. Ukládání velmi různorodých dodatečných vnitrostátních bezpečnostních požadavků, například v případě hlášení incidentů, však narušuje výhody jednotného trhu tím, že zvyšuje náklady a vytváří nejistotu pro podniky. Pro řešení tohoto problému je nezbytné zajistit, aby tyto požadavky byly v souladu se zastřešujícím evropským legislativním rámcem, a přijímat dodatečná opatření pouze v nezbytně nutných případech. Současná roztříštěnost bezpečnostních norem brání rozvoji robustních bezpečnostních kapacit, protože provozovatelům sítí znemožňuje využívat centralizované síťové architektury, které by mohly těžit z úspor z rozsahu…”
Obdobně se o problematice národní úpravy, která fragmentuje jednotný trh, věnuje i nedávná zpráva Maria Draghiho, která výslovně varuje před „gold-platingem” – tedy situací, kdy jsou při implementaci směrnice EU do národního právního řádu navyšovány a rozšiřovány pravomoci a pravidla nad rámec transponované směrnice EU. Právě gold-plating lze považovat za jeden z největších problémů, kterým na jednotném trhu subjekty čelí.
Odolnost kritických aktiv je napříč EU harmonizována i prostřednictvím směrnice (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o odolnosti kritických subjektů.
Předpoklad vyšší bezpečnosti při umístění aktiv výhradně na území ČR může mít naopak i negativní dopady na kybernetickou bezpečnost. Implicitní označování zahraničně umístěných aktiv jako méně bezpečné omezuje en bloc využívání inovativních řešení, které jsou nasazovány dnes a priori globálně (například nejmodernějších globálních cloudových technologií). Negativní motivace nasazování nejmodernějších globálních technologií může přitom ve svém důsledku zvyšovat zranitelnost informačních systémů vůči kybernetickým útokům. Pokud budou poskytovatelé regulovaných služeb motivování využívat pouze lokálně zajišťované systémy a infrastruktury, stanou se vysoce náchylnými k útokům, protože takové systémy nedokážou držet krok s rostoucí sofistikovaností kybernetických hrozeb. Tento požadavek navíc koncentruje data na konkrétním území, což dále zvyšuje riziko kybernetických útoků. Útočníci mohou zaměřovat své aktivity na konkrétní geografickou oblast, čímž zvyšují pravděpodobnost úspěšného kybernetického útoku.
Vyloučení členských států Evropské unie z kategorie hrozeb a zranitelností umožní poskytovatelům regulovaných služeb v rámci plánování “business continuity” větší flexibilitu, protože umožní povinným osobám využít kapacity a infrastrukturu dostupnou v celé EU bez obav z nadbytečných omezení, namísto toho, aby byli implicitně motivování k jejich geografické lokalizaci uvnitř hranic ČR.
Z výše uvedených důvodů je proto nezbytné, aby příloha č. 4 byla upravena tak, aby explicitně vyloučila členské státy Evropské unie z kategorie zranitelností a hrozeb, a reflektovat tak skutečnost, že Česká republika je součástí vnitřního trhu Evropské unie.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Návrh vyhlášky, potažmo její zmíněná příloha č. 4 nedeklarují, že členské státy EU musí vždy představovat riziko pro poskytovatele regulované služby. Avšak poukazují, že umístění v jiných státech s sebou může nést zranitelnosti/hrozby, např. v podobě kontextu jiných právních předpisů, omezenou flexibilitu fyzické manipulace či zvládání kybernetických bezpečnostních událostí nebo incidentů a současnou geopolitickou situaci, které by nemusel poskytovatel regulované služby jinak zohlednit v rámci svého řízení rizik. Současně je nutné uvést, že např. vymáhání plnění požadavků nebo zákaznický audit u dodavatele z jiného státu může být složitější (i u dodavatelů v rámci členských státu EU) mimo jiné také s ohledem na pravomoci NÚKIB či jiných orgánů, než kdyby se jednalo o dodavatele v České republice. Z těchto důvodů nechceme omezovat tato ustanovení zranitelností č. 14 a 15 a hrozby č. 8 v rámci přílohy č. 4 k návrhu vyhlášky, protože má Úřad za to, že jsou pro poskytovatele regulované služby v této šíři více relevantní. Stále platí, že poskytovatel regulované služby bude pracovat s těmito zranitelnostmi a hrozbami v rámci svého řízení rizik, pokud tedy nazná, že členské státy EU, ve kterých by případně měl umístěna svá aktiva z rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti své regulované služby, nepředstavují pro něj neakceptovatelné riziko, může v těchto státech svá aktiva mít, tedy nemusí zavádět další bezpečnostní opatření na snížení daného rizika. V neposlední řadě je nutné podotknout, že příloha č. 4 k vyhlášce obsahuje jen obecné kategorie zranitelností a hrozeb. Povinná osoba si sama určuje konkrétní hrozby a zranitelnosti podle svých potřeb a specifik. Určování konkrétních zranitelností a hrozeb je odpovědností povinné osoby a musí odrážet její jedinečnost.
K příloze č. 6 vyhlášky, písm. i) bod 5 – smluvní závazek informovat o fyzických osobách přicházejících do kontaktu s důvěrnými informacemi povinné osoby
Navrhujeme v příloze č. 6 zrušit smluvní požadavek podle ustanovení písm. i) bodu 5 (smluvní závazek dodavatele informovat o fyzických osobách přicházejících do kontaktu s důvěrnými informacemi povinné osoby) a nahradit jej samostatným smluvním požadavkem na povinnost dodavatele implementovat a uplatňovat přiměřená technická a organizační opatření pro řízení přístupu.
Alternativně, pokud nebude tento požadavek z přílohy č. 6 odstraněn, navrhujeme upravit jeho znění tak, aby povinnost dodavatele informovat byla vztažena nikoliv na konkrétní fyzické osoby, ale na vymezené okruhy osob:
„i) ustanovení o povinnosti dodavatele informovat povinnou osobu o
[…]
1. fyzických osobách okruh osob přicházejících do kontaktu s důvěrnými informacemi povinné osoby (jedná se například o osoby zastávající bezpečnostní role, penetrační testery a administrátory),“
Odůvodnění:
Ustanovení přílohy č. 6 písm. i) bod 5 stanovuje povinnost zahrnout do smluvních ujednání závazek dodavatele informovat poskytovatele regulované služby o fyzických osobách přicházejících do kontaktu s důvěrnými informacemi.
Tento požadavek považujeme za problematický, jednak proto, že je v rozporu s ochranou osobních údajů, a jednak proto, že může zvyšovat kybernetická rizika a nezohledňuje případy, kdy jsou poskytovány globální standardizované digitální služby, jako je cloud computing.
Požadavek identifikace konkrétních fyzických osob, které přicházejí do styku s důvěrnými informacemi povinné osoby, se nám jeví zcela v rozporu se zásadami zpracování osobních údajů podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Povinné informování o identitách zaměstnanců, subdodavatelů nebo jiných osob dodavatele, kteří se dostávají do styku s důvěrnými informacemi povinné osoby, představuje nadměrný zásah do jejich soukromí, přičemž požaduje sdělování konkrétních identit osob bez přímé vazby na konkrétní riziko. Zásady zpracování osobních údajů podle GDPR, zejména zásada minimalizace údajů (čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR), ukládají, že osobní údaje musí být přiměřené, relevantní a omezené na to, co je nezbytné pro dané účely. Z hlediska ochrany údajů je přitom efektivnější a více v souladu s právními předpisy zavést do smluvních ujednání povinnost dodavatele implementovat a uplatňovat přiměřená technická a organizační opatření pro řízení přístupu, jako jsou principy nejmenšího oprávnění (least privilege), segregace rolí, víceúrovňová autentizace a pravidelné revize přístupových práv než na předávání osobních údajů jednotlivých pracovníků a jiných fyzických osob.
Dále komunikace identity konkrétních osob může zvyšovat kybernetická rizika, kdy zpřístupnění identity těchto osob může vést k zintenzivnění kybernetických útoků právě na tyto konkrétní osoby. V neposlední řadě v prostředí globálních standardizovaných služeb, jako jsou například multitenantní cloudové služby využívané tisíci až miliony zákazníků v jediné provozní instanci, není možné dodržet požadavek informování o konkrétních fyzických osobách přistupujících k datům jednotlivých zákazníků. V mnoha případech jsou přístupová práva přidělována na základě systémově definovaných rolí a potřeb operací.
Podle důvodové zprávy je cílem tohoto ustanovení zabránit neautorizovanému přístupu, omezit riziko úmyslného zneužití informací nebo útoku z vnitřního prostředí. V případě globálních dodavatelů je však většina servisních operací plně automatizovaná a jen minimální podíl operací vyžaduje lidský zásah. Současně tito poskytovatelé standardně implementují přísná bezpečnostní opatření, která brání neoprávněnému přístupu k datům ze strany externích osob, čímž chrání zákaznická data před jejich neautorizovaným zpřístupněním. Moderní digitální služby zejména využívají automatizaci a technické kontroly, které přístup omezují a minimalizují riziko úmyslného zneužití důvěrných informací regulovaného odběratele ze strany fyzických osob.
Namísto požadavku na identifikaci konkrétních fyzických osob proto navrhujeme, aby byl smluvní závazek upraven tak, že dodavatel bude povinen zajistit a dodržovat přiměřená opatření řízení přístupu. Pokud nebude možné předmětný požadavek zcela vypustit (potažmo nahradit), navrhujeme jeho alespoň částečnou úpravu tak, aby se informování netýkalo konkrétních fyzických osob, ale pouze předem definovaných okruhů osob s přístupem k důvěrným informacím. Tímto způsobem lze vytvořit kompromis mezi požadavky na bezpečnost důvěrných informací s praktickou realitou moderního fungování digitálních služeb a současně předejít rozporům s právními předpisy na ochranu osobních údajů a zvýšení kybernetických hrozeb.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Ustanovení o povinnosti dodavatele informovat poskytovatele regulované služby o fyzických osobách přicházejících do kontaktu s důvěrnými informacemi je vhodné zahrnout do smluvních ujednání z důvodu zajištění transparentnosti, řízení rizik a odpovědnosti za přístup k citlivým datům. Cílem tohoto ustanovení je zabránit neautorizovanému přístupu, omezit riziko úmyslného zneužití informací nebo útoku z vnitřního prostředí (např. únik dat, kompromitace systémů) a umožnit rychlou reakci na kybernetické bezpečnostní incidenty.
Uvědomujeme si však, že v některých případech, zejména u globálních digitálních služeb nemusí být přiměřené nebo technicky možné předávat osobní údaje konkrétních fyzických osob. Vyhláška proto umožňuje tento požadavek uplatňovat v souladu § 4 písm. c) vyhlášky, kdy povinná osoba zavede a provádí přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik, a také v souladu s § 10 odst. 1 písm. f), který stanovuje, že smlouvy uzavírané s významnými dodavateli obsahují relevantní ustanovení uvedená v příloze č. 6 k této vyhlášce.
Identifikace osob s přístupem k důvěrným informacím také nemusí být založena pouze na předávání jména a příjmení, může být nahrazena jinou formou identifikátoru (např. interní rolí nebo kódem), pokud to plní bezpečnostní účel. Při použití identifikace konkrétní osoby musí být zpracování přiměřeně odůvodněno i ve vztahu ke GDPR. V praxi lze využít i Vámi navrhované řešení – např. vymezení okruhu oprávněných osob.
K příloze č. 6 vyhlášky, písm. m) – smluvní závazek dodržování pravidel bezpečného vývoje
Navrhujeme v příloze č. 6 zrušit smluvní požadavek podle ustanovení písm. m) (ustanovení o dodržování pravidel bezpečného vývoje) a místo toho jej vymezit jako konkrétní bezpečnostní opatření v rámci ustanovení o řízení dodavatelů podle § 10 vyhlášky (alternativně v rámci ustanovení o akvizici, vývoje a údržby dle § 13 vyhlášky). Současně doporučujeme umožnit, aby dodavatel mohl prokazovat dodržování pravidel bezpečného vývoje formou doložení relevantních nezávislých auditních zpráv a certifikací, například prostřednictvím zprávy SOC 2 Type II, certifikace ISO/IEC 27001 nebo jiných uznávaných standardů.
Odůvodnění:
Současná formulace přílohy č. 6 písm. m) vyžaduje, aby smlouva s dodavatelem obsahovala ustanovení o dodržování pravidel bezpečného vývoje. Tento přístup však podle našeho názoru neodpovídá povaze, účelu a standardního způsobu ověřování dodržování pravidel bezpečného vývoje.
Dodržování pravidel bezpečného vývoje je primárně technicko-organizačním opatřením na straně dodavatele, které vyplývá z jeho interního systému řízení bezpečnosti informací. Zakotvení tohoto požadavku do smlouvy neřeší jeho faktické zavedení a kontrolu. Naopak, vymezení bezpečného vývoje jako konkrétního bezpečnostního opatření umožní povinné osobě přímo řídit a kontrolovat zavedení pravidel bezpečného vývoje u dodavatele, a to nezávisle na konkrétní podobě smluvních vztahů. Zajištění bezpečného vývoje na straně dodavatele jako samostatné bezpečnostní opatření jej lépe integruje do systému řízení bezpečnosti informací.
Platí pak, že prokazatelnost dodržování bezpečného vývoje je v praxi běžně realizována nezávislými zprávami a certifikacemi. V praxi je dodržování pravidel bezpečného vývoje prokazováno například zprávami SOC 2 Type II, které hodnotí účinnost interních kontrol a procesů včetně zabezpečení vývojových procesů, certifikací ISO/IEC 27001, se zvláštním důrazem na opatření dle bodu 14.2 přílohy A, nebo jinými uznávanými audity a certifikacemi. Taková nezávislá prokazatelná dokumentace přináší vyšší míru jistoty a ověřitelnosti než obecné smluvní ujednání a je zároveň standardním způsobem dokládání, že poskytovatel dodržuje pravidla bezpečného vývoje.
Tento přístup by také lépe odrážel využívání nejmodernějších digitálních služeb globálních poskytovatelů, které jsou často poskytovány na základě předem stanovených standardizovaných smluvních podmínek s globální působností. V takových případech není vždy praktické či vůbec možné jednostranně doplnit smluvní dokumentaci o konkrétní ustanovení. Naopak možnost využití nezávislých certifikací a auditů jako důkazu o dodržování pravidel bezpečného vývoje umožňuje účinný a prakticky ověřitelný způsob zajištění bezpečnosti, který je v souladu s globálními dodavatelskými modely.
Z uvedených důvodů proto navrhujeme z přílohy č. 6 vymazat smluvní ustanovení „m) ustanovení o dodržování pravidel bezpečného vývoje“ a tento požadavek promítnout do § 10 vyhlášky jako konkrétní opatření v rámci řízení dodavatelů nebo případně v § 13 vyhlášky jako opatření v oblasti akvizice, vývoje a údržby, a zároveň umožnit prokázání dodržování pravidel bezpečného vývoje prostřednictvím příslušných nezávislých auditních zpráv a certifikací.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Toto ustanovení má za cíl minimalizovat bezpečnostní rizika již ve fázi vývoje a zabránit zranitelnostem, které by mohly být zneužity ke kybernetickým útokům. Zakotvení tohoto ustanovení do smlouvy s dodavatelem je vhodné zejména tehdy, pokud se jedná o součást regulované služby, kde by jakákoliv zranitelnost mohla způsobit výpadek, narušení integrity dat, neoprávněný přístup nebo obdobné ohrožení poskytování regulované služby. Správně nastavené bezpečnostní postupy ve vývoji minimalizují bezpečnostní rizika a zabraňují vzniku zranitelností, snižují náklady na dodatečné bezpečnostní opravy, chrání důvěrnost, integritu a dostupnost poskytované služby, zajišťují odpovědnost dodavatele a jeho závazky k bezpečnosti softwaru.
Uvědomujeme si však, že v některých případech, zejména u globálních digitálních služeb nemusí být přiměřené nebo technicky možné uvést do smluvního ujednání závazek dodržet pravidla bezpečného vývoje. Vyhláška proto umožňuje tento požadavek uplatňovat v souladu § 4 písm. c) vyhlášky, kdy povinná osoba zavede a provádí přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik, a také v souladu s § 10 odst. 1, písm. f), který stanovuje, že smlouvy uzavírané s významnými dodavateli obsahují relevantní ustanovení uvedená v příloze č. 6 k této vyhlášce.
V praxi je možné naplnit požadavek na bezpečný vývoj například tím, že si povinná osoba do smluvních podmínek zahrne povinnost dodavatele doložit odpovídající certifikaci, auditní zprávu nebo jiný důkaz (např. SOC 2 Type II, ISO/IEC 27001 apod.). Tento přístup považujeme za dostatečný a v souladu se záměrem vyhlášky.
K příloze č. 6 vyhlášky, písm. n) – smluvní závazek specifikace podmínek pro formát předání dat a informací po vyžádání povinnou osobou
Navrhujeme v příloze č. 6 vymazat smluvní požadavek podle ustanovení písm. n) (smluvní závazek specifikace podmínek pro formát předání dat a informací po vyžádání povinnou osobou).
Alternativně, pokud nebude tento požadavek z přílohy č. 6 odstraněn, navrhujeme jeho úpravu tak, aby byly odstraněny konkrétní podmínky pro formát předání dat a informací, například ve znění:
„n) specifikace podmínek pro formát předání dat a informací po vyžádání povinnou osobou,“
Odůvodnění:
Příloha č. 6 písm. n) vyhlášky stanovuje povinnost, aby smlouvy s dodavateli obsahovaly závazek specifikace podmínek pro formát předání dat a informací.
Tento požadavek klade na dodavatele nepřiměřenou a prakticky nesplnitelnou zátěž a ve své navrhované podobě nemá z hlediska kybernetické bezpečnosti regulovaných subjektů významný dopad.
Podstatné není stanovení konkrétního formátu, ale zajištění toho, že dodavatel je schopen efektivně zajistit interoperabilitu a předání dat a informací v odpovídající kvalitě a úplnosti. Předem stanovený technický formát, uvedený v závazné smluvní dokumentaci, může být problematický, protože se často váže ke konkrétním implementacím systémů, používaným technologiím nebo verzím softwaru, které se mohou v průběhu plnění smlouvy změnit. Navíc konkrétní technický formát nemusí reflektovat budoucí vývoj technologií nebo potřeby povinné osoby, což může vést k neefektivnímu a nákladnému přizpůsobování smluvních závazků novým podmínkám. Vyžadování konkrétního formátu (jejich taxativního výčtu) předem může být nejen nerelevantní, ale nakonec také kontraproduktivní, protože nemusí následně reflektovat budoucí technologické změny nebo potřeby smluvních stran.
Odstranění požadavku na konkrétní formát zvyšuje právní jistotu dodavatelů i povinných osob, protože eliminuje možné spory o to, zda smluvně sjednaný formát odpovídá aktuálním potřebám nebo požadavkům. Namísto toho umožní zaměřit se na to podstatné – tedy že dodavatel umožní povinné osobě předání dat v dohodnutém rozsahu a za přiměřených podmínek, které zajistí interoperabilitu a kybernetickou bezpečnost.
Z výše uvedených důvodů proto navrhujeme z přílohy č. 6 zcela odstranit ustanovení „n) specifikace podmínek pro formát předání dat a informací po vyžádání povinnou osobou“, případně upravit jeho znění tak, aby se odstranil požadavek na konkrétní formát a zůstal pouze závazek předání dat a informací (potažmo jeho obecná specifikace).
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Ustanovení Přílohy č. 6 písm. n) vyhlášky je ve velmi podobném znění obsaženo již v aktuálně platné vyhlášce o kybernetické bezpečnosti, a to v rámci ustanovení Přílohy č. 7 písm. l). Aktualizace tohoto ustanovení byla nezbytná z důvodu zachování kompatibility s dalšími ustanoveními vyhlášky. Jeho vyznění a účel jsou však téměř totožné.
K požadavkům na smlouvy s dodavateli vydal úřad podpůrný materiál (https://nukib.gov.cz/download/publikace/podpurne_materialy/pozadavky_na_smlouvy_s_dodavateli_v1.4.pdf) a tomuto ustanovení se samozřejmě věnuje i důvodová zpráva. Úřad současně na základě svých dosavadních zkušeností, konzultací s povinnými osobami a odbornou veřejností nezaznamenal, že by toto ustanovení považovaly povinné osoby za neefektivní a nákladné ve smyslu přizpůsobování smluvních závazků. Naopak má Úřad za to, že by vypuštění tohoto ustanovení mohlo do určité míry snížit právní jistotu dodavatelů i povinných osob. Nadto, odstranění výše zmíněného ustanovení by mohlo znamenat narušení bezpečnosti poskytovaných služeb, jelikož toto ustanovení je úzce spjato se zajišťováním kontinuity poskytovaných služeb. Jak je uvedeno ve výše zmíněném podpůrném materiálu a důvodové zprávě, tak cílem tohoto ustanovení není, aby mezi smluvními ustanovení byl zařazen „taxativní výčet konkrétních formátů“ předávaných dat, nýbrž ustanovení věnující se této problematice. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že toto ustanovení nebude relevantní pro začlenění do všech smluv s dodavateli a dle § 10 Řízení dodavatelů je toto ustanovení nutné zohlednit pouze v relevantních případech u významných dodavatelů. Hypotetická nepřiměřená a prakticky nesplnitelná zátěž tedy bude ve značné většině dodavatelských vztahů a smluv s největší pravděpodobností nerelevantní.
Zavést výjimku pro interně nespravovaná aktiva
Doplnit ustanovení, které umožňuje odlišný přístup k aktivům, nad nimiž regulovaná osoba nemá plnou technickou správu (např. zařízení třetích stran, sdílená infrastruktura, cloudové služby spravované centrálně skupinou nebo dodavatelem).
Odůvodnění:
Doporučení ENISA i ISO/IEC 27001 uznávají model tzv. "shared responsibility" při využití externích či sdílených řešení. Podobnou výjimku uznává i NIST SP 800-53 a Cloud Security Alliance ve vztahu k cloud computingu a třetím stranám.
Provozní důvody:
V rozsáhlých organizacích běžně existují systémy a komponenty (např. globální identity management, cloudové platformy, společná síťová infrastruktura), které nelze z pohledu české pobočky přímo řídit, segmentovat nebo zabezpečovat podle lokálních standardů. Požadavek na plnou aplikaci bezpečnostních opatření by v těchto případech vedl k formálním nesouladům, které nelze reálně napravit (např. nemožnost aplikovat lokální segmentaci nebo SIEM logování). Mezinárodní organizace často kompenzují tuto absenci přímé kontroly prostřednictvím jiných opatření, jako jsou SLA, přístupové audity, bezpečnostní review při onboardingu služeb a pravidelné externí certifikace (např. ISO 27001, SOC 2).
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno
Problematika zajištění kybernetické bezpečnosti interně nespravovaných aktiv je řešena napříč celou vyhláškou, jako navrhujete v řešení, ovšem záleží již na určení rozsahu dle § 12 zákona, v rámci kterého povinná osoba určí rozsah aktiv, která jsou relevantní pro poskytování regulované služby. Zdali zavádění bezpečnostních opatření bude plně v rukou dané povinné osoby, bude odpovědnost za tuto činnost sdílet nebo ji bude zajišťovat dodavatelsky, je již na konkrétním pojetí dané povinné osoby, tedy poskytovatele dané regulované služby. Nicméně je na místě zmínit, vzhledem k Vámi uvedeným opatřením, zejména § 10 Řízení dodavatelů, konkrétně ".. b) stanoví v rámci uzavíraných smluvních vztahů způsoby a úrovně realizace bezpečnostních opatření a určí obsah vzájemné smluvní odpovědnosti za zavedení a kontrolu bezpečnostních opatření,", § 14 Řízení přístupů "...bezpečnostní opatření spojená s využitím technických aktiv, která povinná osoba nemá ve své správě" či přílohu č. 6 "...d) ustanovení o kontrole zavedených bezpečnostních opatření (pravidla zákaznického auditu),... l) specifikace náležitosti smlouvy o úrovni služeb (SLA) a způsobu a úrovni realizace bezpečnostních opatření...". Vámi navržené řešení je tedy již zohledněné ve vyhlášce na relevantních místech.
Úřad pro ochranu osobních údajů
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“) v oddílu i) obecné části důvodové zprávy nebo odůvodnění (dále jen „oddíl“) je žádoucí přepracovat. Tato připomínka je zásadní
Při zpracování DPIA je žádoucí vyjít z návrhu doporučení legislativního DPIA, zejména co se týká struktury DPIA.[footnoteRef:1] To znamená, že se musí v oddílu nejprve popsat účel navrhovaného zpracování osobních údajů, poté se návaznost na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů a nakonec se posoudí navrhované řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení. Lze upozornit např. na § 5 či § 6. [1: https://uoou.gov.cz/pravni-ramec/ochrana-osobnich-udaju/dalsi-prameny-prava/jak-posoudit-vliv-na-ochranu-osobnich-udaju-u-predloh-pravnich-predpisu]
Akceptováno, upraveno.
Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.
Úřad vlády České republiky – vedoucí Úřadu vlády
Obecně k RIA
Neztotožňujeme se s tvrzeními v důvodových zprávách jednotlivých vyhlášek, že vyhlášky jako zásadní prováděcí předpisy některých ustanovení nového zákona o kybernetické bezpečností nemají dopad na kromě podnikatelského a občanského prostředí i na celou řadu dalších oblastí života, jelikož tyto předpisy regulují konkrétní rozsah povinností podnikatelů.
Důvodové zprávy jednotlivých vyhlášek sice odkazují na důvodovou zprávu a ZZ RIA k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, ale to by mohlo být případné, kdyby tyto již presumovaly rozsah povinností, které budou prováděcí předpisy upravovat. Hodnocení dopadů (RIA) ale k novému ZKB ale tyto dopady nemohlo obsahovat, když zřejmě vyhlášky v této době ještě nebyly dokončeny nebo v MPŘ.
Jak vyplývá z Čl. I odst. 3.6 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), RIA by se měla zpracovat, když daný předpis má dopad v klíčových oblastech jako jsou např. veřejné rozpočty, administrativní zátěž pro orgány veřejné správy, náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany nebo např. konkurenceschopnost nebo ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty atp.
Žádáme tedy doplnění hodnocení dopadů regulaci k těmto předkládaným vyhláškám.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
§ 2 „Vymezení pojmů“ – Bylo by dobré sjednotit pojmy a definice napříč všemi vyhláškami a zákonem. V této vyhlášce jsou pod jednotlivými termíny jiné významy než ve vymezení pojmů ve vyhláškách „o některých požadavcích pro zápis do katalogu cloud computingu“ a vyhlášce „o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností“, které jsem také komentoval. Zákon a vyhlášky tvoří jeden právní celek, a proto by měly všechny napříč používat významově stejnou terminologii.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno:
Vyhlášky k bezpečnostním opatřením nesouvisí s cloud computingem ve veřejné správě, vycházíme terminologicky ze systému řízení bezpečnosti informací a vyvíjíme maximální snahu, abychom byli pojmově konzistentní a nezaváděli nové pojmy. Máme za to, že pojmově jsme s novým zákonem o kybernetické bezpečnosti konzistentní a nejsme si vědomi významného rozporu.
K řízení aktiv a řízení rizik – hodnocení rizik navrhujeme provádět v pravidelných intervalech pouze jednou za dva roky. Hodnotit rizika každý rok je dle našeho názoru extrémní administrativní zátěž, protože v něm budou muset být zohledněna všechna aktiva.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Jelikož je princip vyhlášky založen na přístupu orientovaném na rizika, je hodnocení rizik jednou ze základních a klíčových povinností. Hodnocení rizik je také nedílnou součástí vstupů do vyhodnocení účinnosti systému řízeni bezpečnosti informací (angl. ISMS), které má nastaveno pravidelný interval minimálně jednou ročně a hodnocení rizik musí proběhnout v rámci zachování PDCA cyklu taktéž alespoň jednou ročně. Jedná se o nejlepší praxi podle mezinárodně uznávaných standardů a norem, jako např. ISO 27 000.
§ 9 Řízení rizik
Žádáme upravit § 9, tak že bude vyřazena „Varování“ jako povinný vstup do hodnocení rizik jako nedůvodné, administrativně přitěžující a nadbytečné vzhledem k tomu, že ho nepožaduje právo EU.
Podle § 9 odst. 1 písm. c) odst. 4 se při provádění hodnocení rizik mají zohlednit protiopatření v souladu s § 20 nového ZKB, která jsou trojího typu. Do řízení rizik by se ale jako vstup dle našeho názoru nemusela povinně řadit všechna protiopatření, bohatě dle našeho názoru stačí výstraha a reaktivní protiopatření.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Účelem varování podle § 22 zákona je oficiální zveřejnění informací o bezpečnostní hrozbě nebo zranitelnosti a jedná se o preventivní informování poskytovatelů regulovaných služeb (a případně i veřejnosti) o závažnosti konkrétní hrozby či zranitelnosti. Cílem vydaného varování je tedy upozornit na existenci hrozby či zranitelnosti. Tyto informace následně slouží jako povinný vstup do hodnocení rizik v souladu s § 9 vyhlášky. Varování vydaná podle § 20 zákona jsou tedy jedním z klíčových zdrojů informací pro hodnocení rizik, neboť upozorňují na konkrétní hrozby a zranitelnosti, které je nezbytné při tomto hodnocení zohlednit.
Jelikož povinná osoba má obecnou povinnost zohlednit při hodnocení rizik všechny relevantní zranitelnosti a hrozby uvedené například v příloze č. 4 vyhlášky, je zřejmé, že i ty, které byly zveřejněny varováním, musí být do hodnocení rizik začleněny. Nejedná se tedy o nadbytečnou administrativní práci, nýbrž o integrální součást průběžného a komplexního řízení kybernetických bezpečnostních rizik, které zajišťuje aktuálnost a efektivitu přijatých opatření.
Je důležité si uvědomit, že poskytovatelé regulovaných služeb nejsou povinni provést hodnocení rizik okamžitě po vydání varování. Nicméně, jak vyplývá z § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky, povinná osoba při pravidelném hodnocení rizik zohlední také hrozby a zranitelnosti, které z vydaných varování vycházejí.
§ 23 odst. 5 písm. c) Zaznamenávání událostí
Žádáme o zkrácení ukládání logů z 18 na 6 měsíců. Povinnost ukládat rok a půl se jeví jako nedůvodná, když i Industry standard ukládá loga také zhruba v délce 6 měsíců a NIST framework neukládá konkrétní povinnou délku uchovávání.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
U poskytovatelů regulované služby v režimu vyšších povinností je doba uchovávání záznamů nastavena na 18 měsíců. Důvod, proč je doba pro retenci záznamů nastavena takto, je zejména zkušenost Úřadu a také skutečnost, že střední doba detekce incidentu v regionu EMEA (Europe Middle East And Africa) je 24 měsíců. To znamená, že v případě, kdy dojde ke kybernetickému bezpečnostnímu incidentu, trvá organizaci 24 měsíců, než zjistí, že se u ní vůbec incident stal. Při vyšetřování takového incidentu je pak zcela klíčové, zda jsou tyto záznamy k dispozici nebo nikoliv. Hodnotou 18 měsíců se zvyšuje šance na zajištění potřebných důkazů k případnému šetření a analyzování incidentů. Stanovené období, po které mají být logy uchovávány, se ale vztahuje pouze na logy týkající se bezpečnosti informací, tedy logy související s důvěrností, dostupností a integritou informací (zpravidla bezpečnostní logy). Opět je potřeba zdůraznit, že účelem tohoto ustanovení není povinnost uchovávat všechny logy ze všech technických aktiv po dobu 18 měsíců. V rámci poskytovatele regulované služby by mělo dojít mimo určení rozsahu technických aktiv a jejich bezpečnostních a relevantních provozních událostí i k posouzení toho, jaké logy budou podle § 23 po jakou dobu uchovávány. Zejména je tak na místě učinit vzhledem k např. použitelnosti (informační hodnotě) konkrétního typu logů v čase, kdy u některých typů logů postrádá smysl jejich uchovávání a jsou relevantní pouze v řádech hodin nebo dní a vlastním zdrojům pro vyhodnocování kybernetických bezpečnostních událostí, přičemž 18 měsíců je ovšem výchozí hodnota, která když bude nastavena jinak, vyžaduje řádné odůvodnění na základě výstupů systému řízení bezpečnosti informací a bezpečnostních potřeb.
§ 9 odst. (1), písm. a) – Zde by mělo být uvedeno, že se tak děje podle Tabulky č. 3 Přílohy č. 2 této vyhlášky.
Vysvětleno.
Příloha č. 2 k vyhlášce představuje minimální rozsah procesu hodnocení rizik. Vyhláška však umožňuje (§ 9 odst. 3), aby povinná osoba uplatnila i jiný přístup k řízení rizik – za předpokladu, že zajistí stejnou nebo vyšší úroveň procesu.
Z tohoto důvodu nezavádíme přímý odkaz na konkrétní tabulku v textu § 9 odst. 1 písm. a), aby zůstala zachována flexibilita pro různé metodické přístupy. Tabulka č. 3 tak slouží jako minimální standard, nikoli jediná povolená metoda.
§ 13, odst. (1), písm. c) – Základní bezpečnostní požadavky pro tuto úroveň bezpečnostních opatření by mohly být definovány v nějaké příloze.
Vysvětleno.
Další informace týkající se oblasti akvizice, vývoje a údržby aktiv uvádí část důvodové zprávy k § 13 vyhlášky, která objasňuje úlohu bezpečnostních požadavků v rámci vývoje aktiv, a zároveň odkazuje na nutnost jejich promítnutí do celého životního cyklu, včetně stanovení souvisejících bezpečnostních opatření. Problematice bezpečnostních opatření se pak věnuje návrh zákona o kybernetické bezpečnosti podrobněji v § 13, přičemž jejich obsah a způsob zavádění jsou konkretizovány právě prostřednictvím prováděcích předpisů.
Je tedy třeba rozlišit mezi bezpečnostními požadavky a bezpečnostními opatřeními. V kontextu § 13 návrhu vyhlášky představují bezpečnostní požadavky obecné cíle nebo zásady, které mají být zajištěny v rámci akvizice, vývoje a údržby aktiv, například zamezení neoprávněnému přístupu k technickým aktivům. Tyto požadavky tedy říkají „čeho“ má být dosaženo.
Naproti tomu bezpečnostní opatření představují konkrétní organizační nebo technické kroky, kterými se požadavky naplňují, například využití autentizačního mechanismu, který je založený na vícefaktorové autentizaci. Z uvedeného ustanovení je tedy zjevné, že bezpečnostní opatření říkají, „jakým způsobem“ by mělo být bezpečnostní opatření realizováno.
§ 15, odst. (1), písm. m) – V tomto odstavci je odkaz na zákon o KB, §16. Ten ale v odstavci (5) tohoto paragrafu říká: „Obsahové náležitosti, formát a způsob hlášení kybernetického bezpečnostního incidentu, průběžné zprávy o podstatných změnách stavu zvládání kybernetického bezpečnostního incidentu, průběžné zprávy o aktuálním stavu zvládání kybernetického bezpečnostního incidentu a závěrečné zprávy o vyřešení kybernetického bezpečnostního incidentu stanoví Úřad vyhláškou.“ Otázka je, zda existuje vyhláška, která by stanovila tyto obsahové náležitosti, a tedy i strukturu jednotlivých zpráv.
Vysvětleno.
Vámi požadované informace obsahuje samostatný návrh vyhlášky o Portálu Úřadu a o požadavcích na vybrané úkony.
§ 17 – Text tohoto § se proti předchozímu návrhu textu vyhlášky změnil a zdá se být méně srozumitelný.
Vysvětleno.
Jelikož nebylo navrhovatelem připomínky blíže specifikováno, jaké změny se zdají být méně srozumitelné a nebyl ani dodaný mandatorní návrh požadovaných úprav, lze se pouze k tomuto obecně vyjádřit. Ke změně textu § 17 navrhované vyhlášky došlo především na základě zpětné vazby od povinných osob, které považovaly ustanovení § 16 aktuálně platné vyhlášky týkající se auditu kybernetické bezpečnosti za méně přehledné a v praxi hůře aplikovatelné. Cílem nové úpravy proto bylo přehledněji strukturovat povinnosti související s prováděním auditu kybernetické bezpečnosti a zároveň lépe odlišit jednotlivé části procesu vyhodnocení účinnosti opatření. Současně bylo nutné provést některé změny v tomto ustanovení i s ohledem na zachování kompatibility s navrhovanou vyhláškou.
Úřad vlády – odbor kompatibility
Nedostatečné promítnutí čl. 21 odst. 1 druhého pododstavce směrnice
V návrhu postrádáme plnou transpozici ustanovení čl. 21 odst. 1 druhého pododstavce směrnice. Zde evropský zákonodárce považoval za důležité stanovit požadavek, aby bezpečnostní opatření zajišťovala úroveň bezpečnosti sítí a informačních systémů odpovídající existující míře rizika („appropriate to the risks posed“), a to s ohledem na nejnovější technický vývoj („state-of-the-art“), a případně s ohledem na evropské a mezinárodní normy a na náklady na provádění. Evropský zákonodárce považoval též za podstatné pro účely posuzování přiměřenosti bezpečnostních opatření stanovit, že je nutné náležitě zohlednit míru vystavení subjektů rizikům, jeho velikost, pravděpodobnost výskytu incidentů, jejich závažnost a společenský a ekonomický dopad. Návrh oproti tomu vyžaduje plošný a jednotný standard, který neumožňuje vzít v potaz velikost, závažnost, míru rizika ani ekonomické dopady (viz čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec in fine směrnice). Konstatujeme, že návrh nevyžaduje, aby byla shora uvedena kritéria náležitě zohledňována, a to na úrovni jednotlivých subjektů. Máme tudíž za to, že bez toho, aby bylo, i pokud jde o úroveň jednotlivých subjektů, jasně požadováno, aby se náležitě zohledňovala kritéria, jež výslovně uvádí čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec směrnice, nelze považovat čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec za plně transponovaný.[footnoteRef:2] [2: V RT je ustanovení čl. 21 odst. 1 druhého pododstavce směrnice vykázáno v první řadě k § 3 obsahující obecný (a též do jisté míry „gumový“) požadavek „v míře nezbytné pro zajištění kybernetické bezpečnosti“; překvapivě čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec směrnice (EU) 2022/2555 není vykázán vůči § 4 písm. c) návrhu, který požaduje "zavést a provádět přiměřená bezpečnostní opatření...". Ustanovení druhého pododstavce je spolu s prvním pododstavcem čl. 21 odst. 1 směrnice vykázán i vůči dalším ustanovením, avšak ani v těchto případech nejde o ustanovení, která by jasně požadovala, aby se na úrovni jednotlivého subjektu zohledňovala kritéria, jež výslovně uvádí čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec směrnice.]
Vysvětleno.
Zavádění bezpečnostních opatření požadovaných v návrhu vyhlášky vychází v souladu s transpozicí NIS2 z principu postaveném na tzv. ISMS (information security management system), který je založen na principech řízení rizik. V rámci řízení rizik je povinnost náležitě zohledňovat všechny Vámi uvedené aspekty, relevantní hrozby, zranitelnosti a další okolnosti a bezpečnostní potřeby dané regulované organizace. Na základě tohoto zohlednění je dosaženo přímo požadovaného v rámci odkazované části NIS2. Tento hlavní princip je uveden přímo v § 4 písm. c) návrhu vyhlášky "zavede a provádí přiměřená bezpečnostní opatření směřující k zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby na základě cílů systému řízení bezpečnosti informací, bezpečnostních potřeb a řízení rizik,"
K prováděcím aktům podle čl. 21 odst. 5 směrnice
Mělo by být vyjasněno, jakým způsobem bude reagováno na prováděcí akty Evropské komise, které mají být postupně vydávány podle čl. 21 odst. 5 směrnice. Uvedené akty mají provádět čl. 21 odst. 2 směrnice, který má navrhovaná vyhláška promítat – je tudíž potřeba předpokládat, že uvedené prováděcí akty Evropské komise (bude ve formě přímo použitelných nařízení?) do značné míry posunou návrhem zaváděná opatření povinných osob.
Vysvětleno.
Komise již prováděcí předpis (implementační akt) tak, jak je uvedeno v čl. 21 odst. 5 vydala (Prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/2690 zde dne 17. října 2024). Tento požadavek je transponován prostřednictvím § 18 nového zákona o kybernetické bezpečnosti. Podle jeho znění poskytovatelé regulovaných služeb, na které bude dopadat Implementační akt, nebudou plnit jednotlivá bezpečnostní opatření vyplývající z vyhlášek pro režimy vyšších a nižších povinností, tyto subjekty budou plnit pro tuto službu opatření v Implementačním aktu.
§ 18 zákona říká následující:
Zvláštní ustanovení o povinnostech poskytovatelů regulovaných služeb v odvětví digitální infrastruktury a služeb
1. Poskytovatel regulované služby, který je poskytovatelem regulované služby systému překladu doménových jmen, služby vytvářející důvěru podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, služby správy a provozu registru domény nejvyšší úrovně, služby cloud computingu, služby datového centra, služby sítě pro doručování obsahu, služby on-line tržiště, služby internetového vyhledávače podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, služby platformy sociální sítě, řízené služby nebo řízené bezpečnostní služby, je ve vztahu k těmto regulovaným službám povinen v rámci stanoveného rozsahu zavádět a provádět vhodná a přiměřená bezpečnostní opatření zahrnující alespoň řízení rizik, řízení bezpečnostní politiky a bezpečnostní dokumentace, zvládání kybernetických bezpečnostních incidentů, řízení kontinuity činnosti, řízení dodavatelů, bezpečnou akvizici, vývoj a údržbu, aplikační bezpečnost, bezpečnost lidských zdrojů, kryptografické algoritmy, řízení přístupu a správu a ověřování identit, a to v míře a způsobem stanoveným prováděcím předpisem Evropské komise, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 (dále jen „prováděcí předpis Komise“), pokud jde o technické a metodické požadavky opatření, která jsou uvedení poskytovatelé regulovaných služeb povinni přijímat; § 13 odst. 2 se ve vztahu k těmto regulovaným službám nepoužije.
2. Poskytovatel regulované služby, který je poskytovatelem regulované služby uvedené v odstavci 1, s výjimkou služby vytvářející důvěru podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, je ve vztahu k této regulované službě povinen v rámci stanoveného rozsahu hlásit všechny kybernetické bezpečnostní incidenty s významným dopadem na poskytování regulované služby; § 15 odst. 1 a 2 se ve věci vymezení incidentů, které je potřeba hlásit, ve vztahu k této regulované službě nepoužijí. Způsob stanovení významnosti dopadu kybernetického bezpečnostního incidentu na poskytování regulované služby stanoví prováděcí předpis Komise. Ve věci způsobu hlášení kybernetických bezpečnostních incidentů se uplatní obecná úprava v § 15 a 16, pokud prováděcí předpis Komise nestanoví zvláštní postup.
3. Poskytovatel regulované služby, který je poskytovatelem regulované služby uvedené v odstavci 1, s výjimkou služby vytvářející důvěru podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, a který má umístěnu hlavní provozovnu v jiném členském státě Evropské unie nebo ve smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“) nebo má v jiném členském státě ustanoveného zástupce, je povinen ve vztahu k této regulované službě plnit povinnosti stanovené tímto zákonem pouze v rozsahu odstavce 1. Povinnosti uložené rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy Úřadu na základě tohoto zákona jsou pro poskytovatele regulované služby podle věty první závazné pouze v případě, že tak Úřad v rozhodnutí nebo opatření obecné povahy výslovně stanoví.
4. Poskytovatel regulované služby uvedené v odstavci 1, který je v režimu vyšších povinností, je povinen řídit se ustanoveními prováděcího předpisu Komise podle odstavců 1 a 2 platnými pro osoby zařazené do kategorie základních subjektů. Poskytovatel regulované služby uvedené v odstavci 1, který je v režimu nižších povinností, je povinen řídit se ustanoveními prováděcího předpisu Komise podle odstavců 1 a 2 platnými pro osoby zařazené do kategorie důležitých subjektů.
5. Plnění povinností poskytovatele regulované služby uvedené v odstavci 1 vůči regulovaným službám neuvedeným v odstavci 1 není použitím tohoto ustanovení dotčeno.
K pojmosloví a legislativně-technickým úpravám
Návrh používá pojmy, které jsou velmi nestandardní: např. v § 11 návrhu je uveden pojem „bezpečnostní povědomí“, „bezpečnost lidských zdrojů“, nebo „poučení“. Termín „poučení“ je přitom v právu běžně používán v jiném smyslu – není možné tento termín nahradit jiným termínem, např. informování? V § 7 se objevuje obrat „relevantní“ bezpečnostní politika – jak se pozná, že je politika relevantní? Na jiných místech toto adjektivum není. V § 7 odst. 5 písm. b) se pak mluví o „komunikování“ v rámci povinné osoby – tím se myslí „sdělování“? A kdo jsou „dotčené strany“ v § 7 odst. 5 písm. c)? V § 9 odst. 1 písm. b) se odkazuje na „kategorie“ hrozeb a zranitelností v příloze č. 4 – příloha ale žádné kategorie jednoznačně nestanoví, hned v úvodu mluví pouze o „vybraných“ kategoriích (tedy jsou i další kategorie?). Text v druhé větě přílohy č. 4 je navíc nová povinnost, nikoliv vybraná kategorie.
§ 20 odst. 6 je návětí poněkud nejasné a nenavazuje na jednotlivá navazující písmena.
Upozorňujeme rovněž, že ve výčtech na mnoha místech návrhu chybí čárky před spojkou „a“, naopak kupř. § 13 odst. 2 návrhu ji uvádí.
Akceptováno částečně.
K termínu "poučení": Obdobně jak se v právu tento termín běžně využívá pro formální informování osob o jejich právech a povinnostech, má tento termín obdobný význam i zde v návrhu vyhlášky (stejně jako je zažité využívání již od současné právní úpravy z roku 2018), využívá se k poučení osob o jejich povinnostech a politice. Nevnímáme, že by zde byl konflikt a měl by tak být nahrazen za "pouhé" informování.
K pojmu "relevantní" bezpečnostní politika v § 7: Souhlasíme, zde se mělo jednat o relevantní bezpečnostní opatření, nikoliv relevantní bezpečnostní politiku či dokumentaci. Návrh byl na základě Vaší připomínky upraven.
K pojmu "komunikování" v rámci povinné osoby: Využíváme pojem "komunikovány", jelikož mohou být sdělované informace komunikovány pomocí různých kanálů, např. od info servisů, intranetem, e-maily, notifikacemi a jinými. Slovo „sdělovat“ se nám nezdá proto vhodné v tomto spojení.
K pojmu "dotčeným stranám" v § 7 písm. c) odst.: Jedná se o ty konkrétní strany, na které se daná bezpečnostní politika nebo dokumentace vztahuje, kterými jsou dotčeny jejich práva nebo povinnosti. Pokud si povinná osoba stanoví nějakou politiku, kdy bude např. upravovat zařízení, která nemá povinná osoba ve své správě (může se typicky jednat o zařízení dodavatelů), měla by informovat osoby, které s těmito zařízeními nakládají, nebo se přes ně připojují. Nebo např. pokud se bude bezpečnostní směrnice organizace týkat zajištění bezpečné kryptografie v rámci jejich síťové komunikace, nebude s touto směrnicí s nejvyšší pravděpodobností seznamován podpůrný technickohospodářský personál, pro který by tato politika byla nerelevantní, a navíc by nemusel disponovat potřebným know-how.
Ke "kategoriím" hrozeb a zranitelností: Souhlasíme, že kategorie a vybrané kategorie mohlo být zmatečné, takže jsme na základě Vaší připomínky provedli úpravu a slovo "vybraných" jsme vypustili.
K příloze č. 4 a nové povinnosti: Souhlasíme, že nová povinnost nebyla vhodně uchopena a došlo k napravení textu úvodního odstavce přílohy.
K nejasnému návětí u § 20 odst. 6: V návaznosti na Vaši připomínku jsme upravili textaci.
K čárkám před spojkou "a": byla provedena revize.
K § 1 návrhu:
Chybí výkaznictví (podtržení, uvedení celexu, a odpovídající úprava v tabulkách) pro provedení tzv. referenčního odkazu podle čl. 48 LPV. Prováděn je čl. 41 odst. 2 směrnice.
Dále, ač návrh zavádí legislativní zkratku „povinná osoba“, není příliš jasné, kdo všechno povinnou osobou je. Poskytovatel regulované služby totiž není jasně vydefinován ani v prováděném zákoně, resp. je vymezován prostřednictvím věcného rozsahu prostřednictvím příslušných odvětví, které zřejmě jsou dále specifikovány v dalším souběžně předkládaném materiálu (t.č. v MPŘ - návrh vyhlášky o regulovaných službách). Takovéto vymezení považujeme za problematické.
Akceptováno, upraveno.
K § 5 odst. 1 písm. e) návrhu:
Máme za to, že text „se všemi dotčenými osobami“ nenavazuje logicky na text, který mu v § 5 odst. 1 písm. e) předchází („informuje zaměstnance o významu systému řízení bezpečnosti informací a o významu dosažení shody s jeho požadavky“). Požadujeme vyjasnit.
Akceptováno jinak.
Nové znění § 5 písm. e) zní následovně:
" e) informuje zaměstnance a všechny dotčené osoby o významu systému řízení bezpečnosti informací a významu dosažení shody s jeho požadavky,".
K § 6 návrhu:
Pokud jde o požadavky na odbornou kvalifikaci stanovené v § 6 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 2 písm. b), § 6 odst. 4 písm. a) připomínáme, že požadavky na odbornou kvalifikaci představují podle judikatury Soudní dvora (srov. např. rozsudky ve věcech C-61/89 Bouchoucha, C-108/96 Mac Quen, C-154/89 Komise v Francie) „omezení volného pohybu“, a to bez ohledu na to, zda je, či není zajištěno uznávání rovnocenné odborné kvalifikace získané v jiném členském státě EU. Tudíž jakýkoliv požadavek odborné kvalifikace (především požadovaná úroveň) pro přístup a výkon určitých činností spadající pod některou ze svobod volného pohybu tak musí být opodstatněn naléhavým důvodem obecného zájmu, musí být nezbytný a vhodný k dosažení sledovaného cíle, a nesmí překročit meze toho, co je nezbytně nutné. V souvislosti s výše uvedeným konstatujeme, že je nutné do důvodové zprávy doplnit odůvodnění opodstatněnosti a proporcionality stanovených požadavků na odbornou kvalifikaci.
K samotné úpravě uvádíme, že není jasné, co se má rozumět pod požadavkem „je pro tuto činnost vyškolen“. S tím souvisí i to, že není jasné zda, a případně jak (v jakém právním režimu) se budou zohledňovat odborné kvalifikace získané v jiném členském státě. Připomínáme, že i kdyby se režim založený na směrnici 2005/36/ES na požadavky na uvedené požadavky nevztahoval, protože, posouzení toho, jaká úroveň vyškolení je dostatečná k tomu, aby osoba byla považována za vyškolenou, by bylo na zaměstnavateli, ustanovení čl. 45 SFEU o volném pohybu pracovníků by se i v takovém případě použilo. Připomínáme, že čl. 45 SFEU vyžaduje zohlednit veškeré relevantní znalosti a dovednosti, a připustit osobu s kvalifikací z jiného členského státu k činnosti, jsou-li rovnocenné. Je proto nutné vyjasnit, jak se budou zohledňovat kvalifikace z jiných členských států.
Dále upozorňujeme, že považujeme za nevhodné k dosažení sledovaného cíle spjatého s naléhavým obecným zájmem, aby jakékoliv vysokoškolské studium v podstatě nahrazovalo 2 roky praxe s navrhováním implementace bezpečnostních opatření a zajišťováním bezpečné architektury.
Akceptováno, upraveno.
Jsme názoru, že k omezení volného pohybu nedochází, avšak vzhledem k výkonu těchto velice odpovědných bezpečnostních rolí z pohledu obecného zájmu na zajištění bezpečnosti regulované služby je vyžadována předchozí praxe. Požadavek odborné kvalifikace – studia na vysoké škole, jak je uvedeno v důvodové zprávě, pouze může snížit nároky na tuto odbornou praxi z důvodu nedostatku odborné pracovní síly v oblasti kybernetické bezpečnosti na pracovním trhu České republiky i EU, nejedná se tedy o rigidní nárok na uchazeče, ale pouze o možnou cestu prokázání odbornosti. Uchazeči bez prokazatelné odborné kvalifikace z vysoké školy nejsou nijak omezeni, ovšem musí prokázat odbornou praxi ve vyšší míře. Problematika omezení volného pohybu, ke kterému podle našeho názoru nedochází, byla nicméně na základě této připomínky zohledněna v důvodové zprávě, spolu s upřesněním požadavku na vyškolení osoby pověřené výkonem bezpečnostní role, které je v gesci poskytovatele regulované služby a jeho kvalifikačních nároků na danou pracovní pozici bezpečnostní role.
K § 10 návrhu:
K odst. 3 – co přesně znamená „identifikace“? Jaké údaje se budou vyžadovat? To by mělo být z právního předpisu jasné.
Akceptováno, upraveno.
Slovo „identifikace“ bylo nahrazeno slovem „určení“.
K § 10 odst. 2 písm. d) a § 17 odst. 3 písm. b) návrhu:
Shora uvedená ustanovení jsou vykázána mj. vůči čl. 21 odst. 4 směrnice, jenž stanoví mj. požadavek, aby nápravná opatření byla přijata bez zbytečného odkladu. Uvedený požadavek však § 10 odst. 2 písm. d) a § 17 odst. 3 písm. b) ve vztahu k nápravným opatřením nestanoví. Požadujeme tento nedostatek odstranit.
Dále připomínáme, že čl. 21 odst. 4 stanoví: „Členské státy zajistí, aby v případě, že subjekt zjistí, že neodpovídá požadavkům stanoveným v odstavci 2, přijal bez zbytečného odkladu všechna nezbytná, vhodná a přiměřená nápravná opatření.“. Tážeme se, zda povinná osoba může „zjistit, že neodpovídá požadavkům stanoveným v čl. 21 odstavci 2 směrnice“ výhradně na základě výsledku auditu kybernetické bezpečnosti (o kterém mluví § 17 odst. 3 písm. b) návrhu). Je čl. 21 odst. 4 opravdu dostatečně pokryt?
Akceptováno, upraveno.
U § 17 odst. 3 písm. b) vyhlášky došlo k odstranění Vámi uvedeného nedostatku u obou režimů. Provedení auditu kybernetické bezpečnosti je vykázáno dle čl. 21 odst. 2 písm. f).
Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
K § 10 odst. 1 písm. f) návrhu ve spojení s přílohou č. 6 návrhu:
Vznášíme dotaz:
Jak se může povinná osoba domoci součinnosti od významného dodavatele, pokud ten nebude chtít souhlasit se změnami smlouvy, ani promítnutím relevantních ustanovení, které předpokládá například příloha č. 6 tohoto návrhu?
Návrh neobsahuje žádnou sankci za nesplnění součinnosti pro významného dodavatele, takže si půjde velice obtížně uvedenou součinnost představit (a vynutit).
Pokud by z Vaší odpovědi vyplynulo, že pro povinnou osobu neexistuje možnost, jak významného dodavatele přimět k součinnosti podle nového zákona o kybernetické bezpečnosti, resp. prostřednictvím tohoto návrhu, tak rovněž navrhujeme:
· Zakotvit do § 10 návrhu ustanovení, které výslovně stanoví pro významné dodavatele povinnost součinnosti při zajištění bezpečnostních (organizačních) opatření, popř. uvedené ustanovení výslovně zakotvit do nového zákona o kybernetické bezpečnosti při budoucí novelizaci.
· Při budoucí novelizaci nového zákona o kybernetické bezpečnosti doplnit do příslušného ustanovení sankce pro významného dodavatele v případě, že výše uvedenou povinnost nesplní. Uvedené sankce by uděloval NÚKIB v rámci přestupkového řízení [viz obdobně § 60 odst. 1 písm. d) nového zákona o kybernetické bezpečnosti].
Odůvodnění:
Ustanovení § 10 odst. 1 písm. f) návrhu:
„Povinná osoba při řízení dodavatelů zajistí v souvislosti s řízením rizik spojených s významnými dodavateli, aby smlouvy uzavírané s významnými dodavateli obsahovaly relevantní ustanovení uvedená v příloze č. 6 k této vyhlášce.“
Příloha č. 6 – Řízení dodavatelů (bezpečnostní opatření pro smluvní vztahy):
„Obsah smlouvy uzavírané s významnými dodavateli musí obsahovat relevantní ustanovení z níže uvedených – například:
(…)
b) ustanovení o oprávnění užívat data,
c) ustanovení o autorství programového kódu, popřípadě o programových licencích,
d) ustanovení o kontrole zavedených opatření,
(…)
f) ustanovení o povinnosti dodavatele dodržovat bezpečnostní politiky povinné osoby nebo ustanovení o odsouhlasení bezpečnostních politik dodavatele (nebo odsouhlasení pro dodavatelský vztah relevantních částí bezpečnostních politik) povinnou osobou …“.
Aby mohla povinná osoba plnit své povinnosti vyplývající z nového zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích právních předpisů, musí existovat institut, pomocí kterého bude možné reagovat na případnou nesoučinnost významného dodavatele. Pokud tato součinnost nebude zajištěna, či odvozena z nějakého ustanovení v rámci nového zákona o kybernetické bezpečnosti, popř. tohoto návrhu, jedná se více méně o nevymahatelné ustanovení. Případná řízení podle jiných právních předpisů pak nebudou tak efektivní, navíc ve vztahu k uvedené problematice nebudou mít jiné úřady/soudy úřední aparát s odbornou znalostí v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Nový zákon o kybernetické bezpečnosti již ve svém § 24 obsahuje obdobný proces, který výše popisujeme, avšak je úzce zaměřen pouze na situace týkající se hrozícího nebo probíhajícího kybernetického bezpečnostního incidentu, který by mohl mít závažný vliv na poskytování regulované služby s dopadem na zachování bezpečnosti České republiky, vnitřního pořádku, života a zdraví, majetkových hodnot nebo životního prostředí (…). Jsme přesvědčeni, že uvedená povinnost by měla být vymahatelná vůči významným dodavatelům obecně v každém případě (směrnice NIS2 z našeho pohledu uvedenému nikterak nebrání). Námi navrhovaný postup by samozřejmě nastoupil až v případě, že by významný dodavatel odmítal poskytovat součinnost, jednalo by se tedy o určitou poslední možnost, kterou by mohla povinná osoba využít (tzn. stále by platilo, že primárně by se měla povinná osoba a významný dodavatel dohodnout/domluvit, přičemž námi navržená situace by nastupovala až tehdy, kdy by významný dodavatel součinnost jakkoliv odmítal).
Žádáme tedy předkladatele o zodpovězení výše uvedené otázky – tj. zda lze překlenout výše popsaný problém výkladem v rámci nového zákona o kybernetické bezpečnosti, resp. tohoto návrhu. Pokud nikoliv, resp. pokud by součinnost musela být vynucena prostřednictvím jiných, méně efektivních řízení podle jiných právních předpisů, tak považujeme za více než vhodné, aby tato otázka byla vyřešena v rámci budoucí novelizace nového zákona o kybernetické bezpečnosti, popř. již byla tato otázka alespoň rámcově vyřešena v tomto návrhu (při dodržení secundum et intra legem).
Tato připomínka je zásadní
Vysvětleno.
Informování významného dodavatele je jednostranný akt, ke kterému není potřeba součinnost dodavatele. Pokud významný dodavatel nebude souhlasit s úpravami smluv nebo za ně bude chtít neúměrně vysoké finanční zdroje, pak je nutné tuto skutečnost zohlednit v rámci hodnocení rizik (např. v analýze rizik, prohlášení o aplikovatelnosti) nebo v hodnocení rizik souvisejících s plněním smluv. Případně v budoucnu při obměně aktiv nastavit pravidla s dodavateli již při zadávacím řízení.
Ustanovení o sankcích za neplnění smluvních podmínek by mělo být součástí každé smlouvy.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
Požadujeme do materiálu zapracovat povinnost vlády zajistit finanční prostředky a navýšit rozpočty poskytovatelům významné regulované služby definované v navrhované vyhlášce o regulovaných službách.
Vysvětleno.
Pokud budou dány stranou v současné chvíli regulované subjekty, které uvedené povinnosti mají plnit a průběžně udržovat již nyní, je potřeba poukázat zejména na kapitolu 7 důvodové zprávy k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti a s ním spojené hodnocení dopadů regulace. Otázka finančních a kapacitních dopadů regulace kybernetické bezpečnosti na povinné subjekty má více úrovní a jak předkladatel, připomínková místa v rámci legislativního procesu zákona, tak i zákonodárce se touto tématikou dlouhodobě zabývali. V rámci přijímání návrhu zákona a prováděcích právních předpisů byla otázka dopadů řešena již při jeho tvorbě (např. dochází stále k vyjednávání výjimek z povinného rozsahu směrnice NIS2), mezirezortním připomínkovém řízení (viz připomínky zejména soukromého sektoru a Ministerstva financí) a v neposlední řadě také v Poslanecké sněmovně a Senátu (viz např. jednání Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny).
V případě zajištění vhodných nástrojů a stabilní finanční podpory je tato otázka v případě směrnice NIS2 řešena stejně, jako je tomu u jiných právních předpisů, a to prostřednictvím dotačních programů. Částečnou výhodou regulace kybernetické bezpečnosti je také to, že pokud poskytovatel regulované služby nezanedbával zásadním způsobem kybernetickou bezpečnost své organizace, lze dodatečná chybějící opatření systematicky rozprostřít v čase a tím také umožnit finanční plánování a zmírnit hospodářský dopad. V případě veřejného sektoru byla na základě zásadní připomínky Ministerstva financí upravena důvodová zpráva tím způsobem, že bylo doplněno následující:
"Přestože tedy subjekty veřejné správy budou moci v části nákladů na zajištění kybernetické bezpečnosti pokračovat podle dosavadního rozpočtování, bude stejně tak potřeba promítnout ostatní nově navýšené náklady do budoucích rozpočtů těchto subjektů. Primárně budou veškeré výdaje a zvýšená potřeba v personální a platové oblasti, jež jsou spojeny s implementací návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti včetně prováděcích předpisů ve všech dotčených rozpočtových kapitolách, pokryty v rámci schválených rozpočtových limitů a stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy.".
V této podobě byl návrh zákona také schválen Poslaneckou sněmovnou, tj. podpořen v připomínce zmíněným zákonodárcem. O jiných vhodných nástrojích doplňující výše uvedené způsoby financování jednání neprobíhala.
V Brně 17. července 2025
Vypracoval: Mgr. Patrik Dankovič
Stránka 2 (celkem 2)