Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDGQCWPDA najdete zde
VII.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností
Mezirezortní připomínkové řízení proběhlo ve dnech 16. května – 13. června 2025
Připomínky uplatnilo celkem 26 připomínkových míst.
Celkem 120 připomínek.
Resort
Připomínky
Vypořádání
Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Odstranění slova
Cíl: Odstranit slovo "prokazatelně"
Odůvodnění: Použití termínu „prokazatelně“ v legislativním textu znamená, že daná činnost musí být doložitelná – tedy podložena konkrétním záznamem, dokumentací či evidencí. V kontextu subjektů v režimu nižších povinností považujeme tuto formulaci za nepřiměřenou a zbytečně administrativně zatěžující. V daném režimu by měla být upřednostněna přiměřenost požadavků s ohledem na nižší úroveň rizika, nikoli formální důkazní povinnost ke každému úkonu. Navrhujeme proto termín „prokazatelně“ z textu vypustit nebo nahradit méně zatěžující formulací.
Neakceptováno.
Slovo "prokazatelně" je ve vyhlášce pro režim nižších povinností uvedeno právě z důvodu doložitelnosti pro případ auditu, kontroly nebo možnosti přezkumu plnění daných povinností.
Omezení požadavků
Cíl: Výrazně omezit rigidně vypsané požadavky tak, aby odpovídaly požadavkům směrnice. Minimálně odstranit body d), e) a f).
Odůvodnění: Směrnice NIS2 ve svém článku 20 výslovně stanoví, že povinnosti vedení organizace spočívají ve schválení opatření k řízení kybernetických rizik s cílem dosažení souladu s článkem 21, v dohledu nad jejich uplatňováním, v odpovědnosti za případné porušení a v absolvování příslušného školení.
Směrnice nestanoví žádné další konkrétní povinnosti pro členy vedení. Z tohoto důvodu nevidíme opodstatnění pro to, aby byly ve vyhlášce ukládány další požadavky nad rámec směrnice. Takové rozšíření povinností představuje neodůvodněné navýšení administrativní zátěže. Doporučujeme proto vyhlášku uvést do souladu s minimálním rozsahem požadavků definovaných přímo ve směrnici.
Akceptováno jinak.
Informace popisující vrcholné vedení a jeho nutnost rozpracování ve vyhlášce byly doplněny do důvodové zprávy.
Směrnice NIS 2 ukotvuje vetší odpovědnost vrcholného vedení za zajišťování kybernetické bezpečnosti. Návrh vyhlášky tento rámec nerozšiřuje věcně, ale pouze dále rozpracovává způsob naplnění požadavků NIS 2.
Cílem není jít nad rámec směrnice, ale zajistit praktickou vykonatelnost – tedy popsat, jak má vrcholné vedení plnit svoji roli v rámci ISMS, jak má být zapojeno a jaké výstupy má znát či schvalovat, včetně zajištění kontrolovatelnosti tohoto požadavku.
Asociace poskytovatelů mobilních sítí
Vyžadujeme zhodnocení dopadů předložených návrhů vyhlášek.
V rámci důvodových zpráv k vyhláškám předkladatel návrhů vyhlášek tvrdí, že:
- samotné vyhlášky dopady (na oblasti, jejichž posouzení je vyžadováno v Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace - RIA) nevyvolávají, že je vyvolává zákon, k jehož provedení jsou vydávány („Samotná vyhláška dopad na státní rozpočet nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydávána.“);
- dopady regulace jsou řešeny v hodnocení dopadů (RIA) k návrhu samotného zákona (např. dopady vyhlášky o regulovaných službách na obce s rozšířenou působností);
- práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně, který zmocňuje k vydání návrhu vyhlášky; návrh vyhlášky představuje návrh prováděcího právního předpisu, na jehož základě, vzhledem k jeho povaze, nemohou být ukládány povinnosti ani vznikat nová práva.
Daná tvrzení uvedené v důvodové zprávě jsou účelová a zavádějící, neboť předložené návrhy vyhlášek jsou zcela zásadní pro stanovení rozsahu dopadu – vyhláška o regulovaných sužbách upravuje osobní rozsah zákona – konkrétně stanovuje, na které subjekty bude nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadat; vyhlášky o bezpečnostních opatřeních v režimu vyšších a nižších povinností zase upravují konkrétní náplň povinností poskytovatelů regulovaných služeb, které jsou zcela esenciální pro stanovení konkrétního rozsahu jejich povinností a tedy i dopadu, který daný předpis má; zásadní dopady do povinností dotčených subjektů má i vyhláška o portálu. Tvrzení, že vyhlášky samy dopad (či specifický dopad) na posuzované oblasti dopad nemají, není pravdivé.
Stejně tak se nelze ztotožnit s odkazem na důvodovou zprávu a zprávu RIA k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, protože v dopady vyhlášek nebyly řádně hodnoceny ani v rámci hodnocení dopadů návrhu vládního zákona o kybernetické bezpečnosti (sněmovní tisk 759, resp. senátní tisk č. 109).
V souladu s čl. I odst. 3.6 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) platí, že: „V případě, že jsou v přehledu dopadů identifikovány vznikající nové a rozsáhlé dopady v uvedených oblastech, zpracovává se RIA. Těmito oblastmi jsou zejména:
a) státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,
b) administrativní zátěž pro orgány veřejné správy,
c) náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany
d) konkurenceschopnost
e) ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty.“
S ohledem na to, že vyhlášky svým obsahem přinesou nové a rozsáhlé dopady v zásadě ve všech výše uvedených kategoriích, je řádné zpracování zprávy o hodnocení dopadů nutností. Bez zpracování RIA není možné ověřit, zda je regulace přiměřená sledovanému cíli, zda nevytváří nepřiměřenou administrativní nebo finanční zátěž a zda existují alternativy s menším negativním dopadem.
Současně se nutno říci, že zpráva RIA k nZKB je z hlediska finančních a hospodářských dopadů zpracována zcela nedostatečně, a to i s ohledem na to, že skutečný rozsah dopadů nové legislativy bude ovlivněn zejména prováděcími právními předpisy – a bez vyhlášek dopady připravované legislativy řádně posoudit nelze. Odkaz na nedostatečně zpracované hodnocení dopadů regulace RIA u nZKB nelze považovat za dostačující pro zhodnocení dopadů vyhlášek.
Pokud jde o otázku práv a povinností, je pravdou, že vyhláška sama z povahy věci práva a povinnosti zakládat nemůže. Nicméně – jak vyplývá z výše uvedeného – všechny vyhlášky jsou z hlediska svého obsahu zcela esenciální pro určení skutečného rozsahu povinných osob a povinností dle zákona o kybernetické bezpečnosti a fakticky tak skutečný rozsah povinností dle nZKB formuje a dotváří.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
§ 2 Vymezení pojmů
a) uživatelem fyzická nebo právnická osoba nebo orgán veřejné moci, který využívá aktiva;
Vyjasnit a upřesnit definici uživatele, tak aby necílil na uživatele ve smyslu jiných zákonných předpisů (např. zákon o elektronických komunikacích)
V oblasti elektronických komunikací se dle § 2 odst. 1 písm. b) ZEK uživatelem rozumí „každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací", koncovým uživatelem pak dle § 2 odst. 1 písm. c) ZEK „uživatel, který nezajišťuje veřejnou komunikační síť nebo veřejně dostupnou službu elektronických komunikací". Je tak jasné, že koncový zákazník není uživatelem jeho aktiv ale služby na nich poskytované. V nZKB ale zákon považuje službu za „primární aktivum".
Definice uživatele ve spojení definice Aktiva v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti zadává pochybnost o zamýšleném rozsahu dopadu zákonodárce. Z definice by mohlo mylně vyplývat, že uživatelem je samotný koncový uživatel služby, která je poskytována na aktivech. Předpokládáme však, že toto nebylo zamýšleno.
Výše uvedené by mohlo být předmětem značných výkladových problémů, protože povinné osoby musí vůči uživatelům plnit řadu povinností (poučovací, poskytnutí školení, oznamování incidentů, přidělení hesel apod.) Předkladatel těchto připomínek má za to, že Úřad tento dopad nezamýšlel, je ale nutné toto postavit najisto ve vyhlášce.
Vysvětleno.
Pojem uživatel v případech některých regulovaných služeb dle zákona o kybernetické bezpečnosti může skutečně představovat i koncového uživatele dané regulované služby. Záměrně je definice uživatele uchopena takto široce skrze to, že ve specifických případech poskytovatelů regulovaných služeb je záměrem zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích předpisů zavádět bezpečnostní opatření, která mohou ovlivňovat i fyzické osoby (spolu s právnickými osobami a orgány veřejné moci) jakožto koncové uživatele dané regulované služby. V případě některých regulovaných služeb tak je tudíž žádoucí např. zřídit vícefaktorové ověření pro koncové uživatele či tyto uživatele regulované služby nějakým způsobem poučit o bezpečných způsobech používání dané služby. Vymezení toho, jaký "druh" uživatele je pro danou regulovanou službu relevantní (kteří souvisí s poskytováním regulované služby), je otázkou vymezení rozsahu dané regulované služby dle § 12 zákona, kdy na základě tohoto určení rozsahu je nadále nezbytné zavádět v souladu s § 4 odst. 1 písm. a) bezpečnostní opatření přiměřená bezpečnostním potřebám.
§ 14 (2)
Žádáme o sdělení významu předmětného ustanovení týkající se „bezpečné komunikace“. V případě přetrvávajících nejistot požadujeme dané ustanovení zcela vypustit.
V důvodové zprávě se k tomuto ustanovení uvádí pouze následující: „Oproti původní vyhlášce, která tuto povinnost neukládala, je nově požadavek, aby poskytovatel regulované služby zajistil zabezpečení hlasové, audiovizuální, textové a nouzové komunikace. Toto ustanovení explicitně zahrnuje e-mailovou komunikaci, která je velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
Z uvedeného sdělení není jasné, na koho a jak se toto vztahuje. Hlasovou komunikaci zajišťují povinné osoby často pomocí veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž zabezpečení může být vnímáno jako nedostatečné.
Vysvětleno.
Požadavek zajištění zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů nouzové komunikace stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v Čl. 21 odst. 2 písm. j), nelze jej tedy vypustit. Zdůraznění e-mailové komunikace je pak vysvětleno v důvodové zprávě a do navrhovaného předpisu bylo zahrnuto z důvodu, že tato forma komunikace je "velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity.". Pojem "bezpečná komunikace" není ve vyhlášce specifikován, ovšem cílí, jako všechna bezpečnostní opatření uvedená ve vyhlášce, na zajištění bezpečnosti informací (důvěrnosti, integrity, dostupnosti) v rámci poskytování regulované služby. Úroveň "bezpečnosti" dané komunikace si musí poskytovatel regulované služby určit sám na základě stanovení přiměřenosti daného bezpečnostního opatření (zvážit např. o jakou komunikaci se jedná, jaké jsou jejím prostřednictvím šířeny informace).
Českomoravská konfederace odborových svazů
Zajištění finančních prostředků
V souvislosti s vládním návrhem zákona o kybernetické bezpečnosti (sněmovní tisk č. 759) považujeme za nezbytné upozornit na nutnost zajištění odpovídajících finančních prostředků pro poskytovatele regulované služby. Zařazení činnosti mezi regulované služby přináší pro poskytovatele významný nárůst povinností, a to jak z hlediska administrativního, tak organizačního a technicko-provozního. Jedná se zejména o:
· povinnost pravidelného hlášení údajů,
· zavádění a udržování bezpečnostních opatření,
· zajištění kybernetické bezpečnosti aktiv nezbytných pro poskytování služby,
· hlášení kybernetických incidentů apod.
Vzhledem k výše uvedenému považujeme za nezbytné, aby zákonodárce při schvalování návrhu zákona a doprovodné legislativy (včetně návrhu vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností) zohlednil také finanční a kapacitní dopady na dotčené subjekty a zároveň vytvořil vhodné nástroje k zajištění dostatečné a stabilní finanční podpory poskytovatelům regulovaných služeb.
Vysvětleno.
Pokud budou dány stranou v současné chvíli regulované subjekty, které uvedené povinnosti mají plnit a průběžně udržovat již nyní, je potřeba poukázat zejména na kapitolu 7 důvodové zprávy k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti a s ním spojené hodnocení dopadů regulace. Otázka finančních a kapacitních dopadů regulace kybernetické bezpečnosti na povinné subjekty má více úrovní a jak předkladatel, připomínková místa v rámci legislativního procesu zákona, tak i zákonodárce se touto tématikou dlouhodobě zabývali. V rámci přijímání návrhu zákona a prováděcích právních předpisů byla otázka dopadů řešena již při jeho tvorbě (např. dochází stále k vyjednávání výjimek z povinného rozsahu směrnice NIS 2), mezirezortním připomínkovém řízení (viz připomínky zejména soukromého sektoru a Ministerstva financí) a v neposlední řadě také v Poslanecké sněmovně a Senátu (viz např. jednání Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny). Otázka zohlednění dopadů tedy nebyla ponechána bez odpovědi.
V záležitosti zajištění vhodných nástrojů a stabilní finanční podpory je tato otázka v případě směrnice NIS 2 řešena stejně jako je tomu u jiných právních předpisů, a to prostřednictvím dotačních programů. Částečnou výhodou regulace kybernetické bezpečnosti je také to, že pokud poskytovatel regulované služby nezanedbával zásadním způsobem kybernetickou bezpečnost své organizace, lze dodatečná chybějící opatření systematicky rozprostřít v čase a tím také umožnit finanční plánování a zmírnit hospodářský dopad. V případě veřejného sektoru byla na základě zásadní připomínky Ministerstva financí upravena důvodová zpráva následujícím způsobem:
"Přestože tedy subjekty veřejné správy budou moci v části nákladů na zajištění kybernetické bezpečnosti pokračovat podle dosavadního rozpočtování, bude stejně tak potřeba promítnout ostatní nově navýšené náklady do budoucích rozpočtů těchto subjektů. Primárně budou veškeré výdaje a zvýšená potřeba v personální a platové oblasti, jež jsou spojeny s implementací návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti včetně prováděcích předpisů ve všech dotčených rozpočtových kapitolách, pokryty v rámci schválených rozpočtových limitů a stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy."
V této podobě byl návrh zákona také schválen Poslaneckou sněmovnou, tj. podpořen v připomínce zmíněným zákonodárcem. O jiných vhodných nástrojích doplňující výše uvedené způsoby financování jednání neprobíhala.
Český úřad zeměměřičský a katastrální
Obecně k návrhu
V souvislosti s předloženým návrhem požaduji řádně vyhodnotit finanční dopady a dále zajistit odpovídající finanční prostředky ve státním rozpočtu.
V obecné části důvodové zprávy písmenu d) je uvedeno, že „Samotný návrh vyhlášky dopad na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydáván.“ S tím nelze souhlasit, neboť z návrhu vyhlášky vyplývají zcela nové požadavky zejména na podřízené organizace ústředních správních úřadů. Podle současné právní úpravy byla veškerá administrativa, organizace a provoz související s povinnostmi stanovenými zákonem o kybernetické bezpečnosti vykonávány na centrální úrovni. Nově bude na základě předloženého návrhu vyžadována i od všech podřízených organizací na všech úrovních. Na těch však nejsou stanovena systemizovaná místa pro tyto činnosti a i z důvodu požadavku oddělených práv a povinností provozu a bezpečnosti bude navrhovaná právní úprava znamenat zvýšené finanční náklady a vyšší administrativní zátěž.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Pokud budou dány stranou v současné chvíli regulované subjekty, které uvedené povinnosti mají plnit a průběžně udržovat již nyní, je potřeba poukázat zejména na kapitolu 7 důvodové zprávy k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti a s ním spojené hodnocení dopadů regulace. Otázka finančních a kapacitních dopadů regulace kybernetické bezpečnosti na povinné subjekty má více úrovní a jak předkladatel, připomínková místa v rámci legislativního procesu zákona, tak i zákonodárce se touto tématikou dlouhodobě zabývali. V rámci přijímání návrhu zákona a prováděcích právních předpisů byla otázka dopadů řešena již při jeho tvorbě (např. dochází stále k vyjednávání výjimek z povinného rozsahu směrnice NIS 2), mezirezortním připomínkovém řízení (viz připomínky zejména soukromého sektoru a Ministerstva financí) a v neposlední řadě také v Poslanecké sněmovně a Senátu (viz např. jednání Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny). Otázka zohlednění dopadů tedy nebyla ponechána bez odpovědi.
V záležitosti zajištění vhodných nástrojů a stabilní finanční podpory je tato otázka v případě směrnice NIS 2 řešena stejně jako je tomu u jiných právních předpisů, a to prostřednictvím dotačních programů. Částečnou výhodou regulace kybernetické bezpečnosti je také to, že pokud poskytovatel regulované služby nezanedbával zásadním způsobem kybernetickou bezpečnost své organizace, lze dodatečná chybějící opatření systematicky rozprostřít v čase a tím také umožnit finanční plánování a zmírnit hospodářský dopad. V případě veřejného sektoru byla na základě zásadní připomínky Ministerstva financí upravena důvodová zpráva následujícím způsobem:
"Přestože tedy subjekty veřejné správy budou moci v části nákladů na zajištění kybernetické bezpečnosti pokračovat podle dosavadního rozpočtování, bude stejně tak potřeba promítnout ostatní nově navýšené náklady do budoucích rozpočtů těchto subjektů. Primárně budou veškeré výdaje a zvýšená potřeba v personální a platové oblasti, jež jsou spojeny s implementací návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti včetně prováděcích předpisů ve všech dotčených rozpočtových kapitolách, pokryty v rámci schválených rozpočtových limitů a stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy."
V této podobě byl návrh zákona také schválen Poslaneckou sněmovnou, tj. podpořen v připomínce zmíněným zákonodárcem. O jiných vhodných nástrojích doplňující výše uvedené způsoby financování jednání neprobíhala.
Hospodářská komora ČR
Hospodářská komora ČR požaduje řádné zpracování zprávy o hodnocení dopadů. Bez zpracování RIA není možné ověřit, zda je regulace přiměřená sledovanému cíli, zda nevytváří nepřiměřenou administrativní nebo finanční zátěž a zda existují alternativy s menším negativním dopadem.
Odůvodnění:
V rámci důvodové zprávy předkladatel uvádí, že:
· samotná vyhláška dopady (na oblasti, jejichž posouzení je vyžadováno v Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace – RIA) nevyvolává, že je vyvolává zákon, k jehož provedení je vydávána;
· dopady regulace jsou řešeny v hodnocení dopadů k návrhu samotného zákona (např. dopady vyhlášky o regulovaných službách na obce s rozšířenou působností);
· práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně, který zmocňuje k vydání návrhu vyhlášky; návrh vyhlášky představuje návrh prováděcího právního předpisu, na jehož základě, vzhledem k jeho povaze, nemohou být ukládány povinnosti ani vznikat nová práva.
Daná tvrzení uvedená v důvodové zprávě jsou účelová a zavádějící, neboť předložený návrh vyhlášky je zcela zásadní pro stanovení rozsahu dopadu. Stejně tak se nelze ztotožnit s odkazem na důvodovou zprávu a zprávu RIA k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, protože dopad vyhlášky nebyl řádně hodnocen ani v rámci hodnocení dopadů návrhu vládního zákona o kybernetické bezpečnosti (dále jen „ZKB“).
V souladu s čl. I odst. 3.6 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) platí, že: „V případě, že jsou v přehledu dopadů identifikovány vznikající nové a rozsáhlé dopady v uvedených oblastech, zpracovává se RIA. Těmito oblastmi jsou zejména:
a) státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,
b) administrativní zátěž pro orgány veřejné správy,
c) náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany
d) konkurenceschopnost
e) ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty.“
Současně je nutno říci, že zpráva RIA k ZKB je z hlediska finančních a hospodářských dopadů zpracována zcela nedostatečně, a to i s ohledem na to, že skutečný rozsah dopadů nové legislativy bude ovlivněn zejména prováděcími právními předpisy. Odkaz na nedostatečně zpracované hodnocení dopadů regulace RIA u ZKB nelze považovat za dostačující pro zhodnocení dopadů jednotlivých souvisejících vyhlášek.
Pokud jde o otázku práv a povinností, je pravdou, že vyhláška sama z povahy věci práva a povinnosti zakládat nemůže. Nicméně – jak vyplývá z výše uvedeného – všechny vyhlášky k ZKB jsou z hlediska svého obsahu zcela esenciální pro určení skutečného rozsahu povinných osob a povinností dle ZKB, a fakticky tak skutečný rozsah povinností dle ZKB formují a dotvářejí.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
Připomínka k § 2
Požadujeme v § 2 jasně vymezit pojem „poskytovatel regulované služby v režimu nižších povinností“.
Odůvodnění:
Režim nižších povinností se bude vztahovat rovněž na malé a střední podniky (dále jen „MSP“), které potřebují jasné vymezení, zda se jich daná problematika bude týkat. Pro MSP představují náklady na právní podporu výraznou finanční zátěž, jednoznačnost vyhlášky je proto zásadní.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Režim poskytovatele regulované služby je upraven na úrovni zákona v § 8 Režim poskytovatele regulované služby a Vyhlášky o regulovaných službách. Zákon v tomto ohledu primárně reguluje poskytovatele regulovaných služeb na základě Vyhlášky o regulovaných službách, která obsahuje výčet regulovaných služeb a kritéria pro určení režimu poskytovatele regulované služby. Nejdříve je tedy potřeba zjistit, zda poskytovaná služba spadá do působnosti zákona. Pokud ano, určí poskytovatel regulované služby také režim povinností, do kterého spadá, a to na základě velikosti podniku a kritérií, která jsou rovněž uvedena ve Vyhlášce o regulovaných službách. Obecná definice poskytovatele regulované služby v režimu vyšších a nižších povinností je uvedena v § 8 odst. 1 zákona, ale vzhledem k výše popsanému mechanismu určování režimu poskytovatele regulované služby nelze pouze z těchto definic určit, do jakého režimu povinností bude konkrétní organizace spadat.
Připomínka k § 2
Požadujeme vymezení pojmů „aktiva“ a „technická aktiva“.
Odůvodnění:
Není jasné, zda se jedná o stejné pojmy či nikoliv. Požadujeme jasné vymezení.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Technická aktiva jsou podmnožinou aktiv. Jedná se tedy o různé pojmy. Pojem aktivum je vymezen v § 2 odst. 1 písm. c) zákona a rozumí se jím "fyzický nebo digitální prostředek, osoba nebo činnost související se zpracováváním informací a dat v elektronické podobě". Pojem technické aktivum je vymezen v § 2 odst. 1 písm. f) zákona a rozumí se jím "technický nebo programový prostředek anebo vybavení". Jedná se tedy o odlišné pojmy.
Připomínka k § 2 písm. a)
Požadujeme v § 2 písm. a) jasně vymezit pojem „uživatelem fyzická nebo právnická osoba nebo orgán veřejné moci, který využívá aktiva“.
Odůvodnění:
Definice uživatele jako subjektu, který „využívá aktiva“ může být velmi problematická. V oblasti elektronických komunikací se uživatelem rozumí „každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“, koncovým uživatelem pak „uživatel, který nezajišťuje veřejnou komunikační síť nebo veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“. Je tak jasné, že zákazník poskytovatele internetových služeb (dále jen „ISP“) není uživatelem jeho aktiv ale služby na nich poskytované. V ZKB ale zákon považuje službu za „primární aktivum“.
Definice uživatele ve spojení definicí aktiva v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti vzbuzuje pochybnost o zamýšleném rozsahu dopadu. Z definice by mohlo mylně vyplývat, že uživatelem je samotný koncový uživatel služby, která je poskytována na aktivech. Předpokládáme však, že toto nebylo zamýšleno.
Toto by mohlo být předmětem velkých výkladových problémů, protože povinné osoby musí „uživatele“ poučovat, poskytovat jim školení, nutit je k oznamování incidentů, přidělit jim hesla a podobně. Předpokládáme, že NÚKIB toto nezamýšlel, je ale potřeba to jasně uvést ve vyhlášce.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Pojem uživatel v případech některých regulovaných služeb dle zákona o kybernetické bezpečnosti může skutečně představovat i koncového uživatele dané regulované služby. Záměrně je definice uživatele uchopena takto široce skrze to, že ve specifických případech poskytovatelů regulovaných služeb je záměrem zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích předpisů zavádět bezpečnostní opatření, která mohou ovlivňovat i fyzické osoby (spolu s právnickými osobami a orgány veřejné moci) jakožto koncové uživatele dané regulované služby. V případě některých regulovaných služeb tak je tudíž žádoucí např. zřídit vícefaktorové ověření pro koncové uživatele či tyto uživatele regulované služby nějakým způsobem poučit o bezpečných způsobech používání dané služby. Vymezení toho, jaký "druh" uživatele je pro danou regulovanou službu relevantní (kteří souvisí s poskytováním regulované služby), je otázkou vymezení rozsahu dané regulované služby dle § 12 zákona, kdy na základě tohoto určení rozsahu je nadále nezbytné zavádět v souladu s § 4 odst. 1 písm. a) bezpečnostní opatření přiměřená bezpečnostním potřebám.
Připomínka k § 4 odst. 2
Požadujeme doplnit možnost využití zjednodušené struktury přehledu bezpečnostních opatření.
Odůvodnění:
Požadavek na zpracování a každoroční aktualizaci přehledu bezpečnostních opatření, který má být zároveň archivován po dobu čtyř let, představuje značnou administrativní zátěž zejména pro menší poskytovatele regulovaných služeb. Navrhujeme doplnit možnost využití zjednodušené struktury přehledu bezpečnostních opatření pro MSP, např. formou doporučené šablony. Tím by bylo možné zachovat přehlednost, ale snížit administrativní náklady a riziko nesprávného vyhodnocení.
Zásada proporcionality zakotvená v čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU vyžaduje, aby právní akty nebyly nadměrně zatěžující ve vztahu k vytyčenému cíli. Pro menší podniky je vhodné zajištění souladu se zákonem prostřednictvím přiměřených a realistických požadavků. Možnost zjednodušené dokumentace je v souladu i s cílem směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) 2016/1148 (dále jen „NIS 2“).
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Úřad při přípravě navrhované vyhlášky kladl důraz mimo jiné i na to, aby požadavek na zpracování a aktualizaci přehledu bezpečnostních opatření znamenal co nejnižší administrativní zátěž. Jak uvádí důvodová zpráva, tak tento požadavek cílí zejména na to, aby povinné osoby disponovaly jednotným přehledovým dokumentem zmiňujícím mimo jiné zavedená a nezavedená bezpečnostní opatření spolu s odhadovaným termínem jejich zavedení. Tento dokument by tedy měl sloužit povinným osobám jako přehled o stavu systému zajišťování minimální kybernetické bezpečnosti, a současně jako nástroj pro kontinuální zlepšování v této oblasti. Z výše uvedených důvodů považujeme tento požadavek vyhlášky za proporcionální.
Připomínka k § 4 odst. 5
Požadujeme do § 4 odst. 5 doplnit novou větu tohoto znění:
„(5) Povinná osoba při uzavírání smlouvy s dodavateli zajistí, aby smlouvy s těmito dodavateli obsahovaly relevantní požadavky na smluvní ujednaní uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce. Povinná osoba není odpovědná za nesplnění povinnosti dle předchozí věty, prokáže-li, že k jejímu splnění vyvinula přiměřené úsilí, avšak dodavatel na navrhovaná smluvní ujednání nepřistoupil, ačkoli byl o jejich významu povinnou osobou řádně informován.“.
Alternativně navrhujeme vypuštění odstavce 5 daného paragrafu a přílohy č. 2 vyhlášky v celém rozsahu bez náhrady.
Odůvodnění:
Zejména menší poskytovatelé služeb elektronických komunikací nemají nástroje vůči dodavatelům, kterými jsou často velké nadnárodní společnosti, aby si mohli vynucovat konkrétní obsah smlouvy. Ustanovení by vedlo ke znevýhodnění menších poskytovatelů služeb elektronických komunikací, neboť by tito nebyli schopni přijímat dodávky od značné části dodavatelů. Tato situace by zároveň znamenala bezpečnostní hrozbu s ohledem na snáze předvídatelné vybavení a větší hrozbu vendor lock-inu (uzamčení zákazníka činí zákazníka závislým na produktech a službách konkrétního dodavatele tím, že vytváří značné náklady a překážky proti přechodu k produktům a službám jiných dodavatelů).
Zásada proporcionality dle čl. 5 Smlouvy o EU a přiměřeného zatížení podnikatelů dle legislativních zásad EU vyžaduje, aby povinnosti nebyly ukládány rigidně, pokud existují alternativní cesty vedoucí ke stejnému cíli. Umožnění flexibility v rámci smluvního procesu je odůvodněné zejména u subjektů s omezenou vyjednávací silou.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Takové doplnění není nutné, jelikož na tomto principu návrhy vyhlášek fungují (§ 4 odst. 1 písm. a)) a funguje na tomto principu i současná právní úprava. V nižším režimu je v návrhu stanoven "přehled bezpečnostních opatřeních", který mimo jiné slouží jako evidence zavedených či nezavedených bezpečnostních opatřeních, kdy u nezavedených bezpečnostních opatřeních uvede důvody jejich nezavedení. Pokud by poskytovatel měl v rámci zajišťování kybernetické bezpečnosti regulované služby zohledněno, že dané smluvní ujednání nemohl z objektivních důvodů naplnit (např. bude mít zápis nebo komunikaci z jednání s dodavatelem, kde prokázal vynaložené úsilí) má Úřad za to, že došlo k naplnění požadavků návrhu vyhlášky. Nicméně v rámci aktualizace přehledu bezpečnostních opatření a vyhodnocování jeho účinnosti by mělo dojít k aktualizaci a případnému přezkumu plnění i těchto požadavků.
Připomínka k § 5
Požadujeme v textu § 5 zohlednit znění článku 20 NIS 2:
„Článek 20: Řízení
1. Členské státy zajistí, aby řídící orgány základních a důležitých subjektů schválily opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik přijatá těmito subjekty za účelem dosažení souladu s článkem 21, dohlížely nad jeho uplatňováním a mohly nést odpovědnost, poruší-li subjekty uvedený článek.
Uplatňováním tohoto odstavce není dotčeno vnitrostátní právo, pokud jde o pravidla odpovědnosti vztahující se na veřejné orgány, odpovědnost úředníků veřejné správy a odpovědnost volených veřejných činitelů nebo jmenovaných úředníků.
2. Členské státy zajistí, aby členové řídících orgánů základních a důležitých subjektů museli absolvovat školení, a vybízí základní a důležité subjekty, aby pravidelně nabízely podobné školení svým zaměstnancům, aby tak získali dostatečné znalosti a dovednosti, aby mohli identifikovat rizika a posoudit postupy řízení kybernetických bezpečnostních rizik a jejich dopad na služby poskytované subjektem.“.
Odůvodnění:
Cílem NÚKIB je cesta minimalistické transpozice. Požadavky na vrcholné vedení jdou však nad rámec NIS 2 a zákon o kybernetické bezpečnosti rozsah též neupřesňuje. Proto navrhujeme striktně se držet textu NIS 2.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Informace popisující vrcholné vedení a jeho nutnost rozpracování ve vyhlášce byly doplněny do důvodové zprávy.
Směrnice NIS 2 ukotvuje vetší odpovědnost vrcholného vedení za zajišťování kybernetické bezpečnosti. Návrh vyhlášky tento rámec nerozšiřuje věcně, ale pouze dále rozpracovává způsob naplnění požadavků NIS 2.
Cílem není jít nad rámec směrnice, ale zajistit praktickou vykonatelnost – tedy popsat, jak má vrcholné vedení plnit svoji roli v rámci ISMS, jak má být zapojeno a jaké výstupy má znát či schvalovat, včetně zajištění kontrolovatelnosti tohoto požadavku.
Připomínka k § 14 odst. 2
Požadujeme vyjasnit odst. 2 § 14, který zní:
„(2) Povinná osoba zajišťuje bezpečnou
hlasovou, audiovizuální a textovou komunikaci, a to včetně e-mailové komunikace, a
nouzové komunikace v rámci organizace.“.
Alternativně požadujeme odst. 2 zcela vypustit.
Odůvodnění:
V důvodové zprávě se k tomuto ustanovení píše následující: „Oproti původní vyhlášce, která tuto povinnost neukládala, je nově požadavek, aby poskytovatel regulované služby zajistil zabezpečení hlasové, audiovizuální, textové a nouzové komunikace. Toto ustanovení explicitně zahrnuje e-mailovou komunikaci, která je velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity.“. Není jasné, jak a na koho se toto vztahuje. Hlasovou komunikaci zajišťují povinné osoby často pomocí veřejně dostupné služby elektronických komunikací (například mobilní telefonie), jejíž zabezpečení může být vnímáno jako nedostatečné. Znamená to tedy, že poskytovatel regulované služby v režimu vyšších povinností musí např. svým zaměstnancům povinně nařizovat komunikaci zabezpečenou E2E šifrováním či použití šifrovaných e-mailů či nikoliv.
Zároveň předpokládáme, že se toto ustanovení vztahuje pouze na komunikaci v rámci povinné osoby a nikoli na poskytované služby. Např. u ISP je z definice nemožné zajistit „bezpečnou“ komunikaci svých zákazníků, protože ta se odehrává na aplikační rovině, ke které ISP nemá přístup (řeší pouze síťovou vrstvu a nižší).
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Byť je Vaše citace z důvodové zprávy pro poskytovatele regulované služby z režimu vyššího, tak obdobně je uvedeno i u režimu nižšího, jelikož požadavek zajištění zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů nouzové komunikace v rámci organizace stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v Čl. 21 odst. 2 písm. j). Zdůraznění e-mailové komunikace je pak vysvětleno v důvodové zprávě a do navrhovaného předpisu bylo zahrnuto z důvodu, že tato forma komunikace je "velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
V obecnosti se jedná o zabezpečení zejména důvěrnosti a integrity formou různých bezpečnostních opatření, které aplikuje poskytovatel regulované služby, aby v případech, kdy využívá některou ze zmíněných forem komunikace pro přenášení informací nebo dat nedošlo k narušení bezpečnost regulované služby. Mohlo by se např. jednat o nasazení S/MIME či jiné šifrování obsahu e-mailu, pokud jsou v něm obsaženy citlivé informace, využití nějakého nástroje zajištujícím šifrovanou audiovizuální nebo hlasovou komunikaci, pokud by se v rámci daného hovoru mělo být probíráno kupříkladu nastavení interních bezpečnostních nástrojů, výsledky z penetračních testů nebo jiné citlivé informace.
V návaznosti na Vaši připomínku, tyto informace zahrneme také do důvodových zpráv obou vyhlášek, jelikož obě obsahují totožný požadavek.
Hlavní město Praha
K § 1:
Doplnit explicitnější odkazy na příslušné evropské předpisy a specifikovat, že se vyhláška vztahuje pouze
na subjekty, které nepodléhají vyšším povinnostem podle zákona.
Odůvodnění:
Zvýšení právní jistoty a jednoznačnosti aplikace vyhlášky pouze na správné subjekty.
Neakceptováno.
Ve vyhlášce je korektně odkázáno na směrnici NIS 2, která je jediným evropským předpisem, který vyhláška transponuje. Současně je přímo v ustanovení § 1 výslovně uvedeno, že pro poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností upravuje obsah, způsob zavádění a provádění bezpečnostních opatření a stanovení významnosti dopadu kybernetického bezpečnostního incidentu. Samotný název vyhlášky, tj. "o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností" jednoznačně evokuje, na které poskytovatele se vyhláška vztahuje.
K § 2:
• Doplnit definici „technického aktiva“, protože se v textu opakovaně používá.
• Definici „privilegovaný uživatel“ doporučuji upřesnit (“orgán nebo osoba...”) – „orgán“ působí nejasně, zvláště v menších organizacích.
Odůvodnění:
Předejití nejasnostem při výkladu pojmů a sjednocení jejich užívání v praxi.
Akceptováno jinak.
Technické aktivum je definováno v zákoně o kybernetické bezpečnosti § 2 písm. f).
Definice privilegovaného uživatele byla v nižším režimu upravena.
K § 4:
• V odstavci 2 písm. b) snížit frekvenci povinného vyhodnocení z „alespoň jednou ročně“ na „nejméně jednou za dva roky“ pro režim nižších povinností.
• V odstavci 2 písm. c) zkrátit povinnou dobu uchovávání přehledů z 4 na 2 roky.
Odůvodnění:
Zmenšení administrativní zátěže u subjektů s nižšími povinnostmi, což odpovídá smyslu vyhlášky.
Neakceptováno.
Jak je uvedeno v důvodové zprávě, "Aby bylo zajištěno kontinuální zlepšování systému zajišťování minimální kybernetické bezpečnosti, je kladen důraz na provedení každoročního vyhodnocení účinnosti zavedených bezpečnostních opatření, které musí být řádně zdokumentováno a jehož součástí je i provedení aktualizace přehledu bezpečnostních opatření. V rámci aktualizace přehledu je žádoucí vyhodnotit, zda se v daném období podařilo zavést plánovaná bezpečnostní opatření nebo nikoliv, plány v případě potřeby upravit, a rovněž přezkoumat, zda nepominuly důvody pro nezavedení vybraných bezpečnostních opatření. V souladu s nejlepší praxí je doporučeno, aby v rámci vyhodnocení účinnosti bezpečnostních opatření byly zohledněny mj. i výsledky kontrol v oblasti kybernetické bezpečnosti, výsledky předchozích vyhodnocení účinnosti a posouzení dopadů kybernetických bezpečnostních incidentů na regulované služby. Aby tento přehled plnil svůj účel, měl by obsahovat aktuální informace, vzhledem k tomu, že cílem návrhu vyhlášky je mj. snížit administrativní zátěž poskytovatele regulované služby, je stanovena minimální perioda jednoho roku pro jeho aktualizaci."
Za účelem zpětné přezkoumatelnosti (auditovatelnosti) plnění povinností je nutno jednotlivé přehledy bezpečnostních opatření uchovávat alespoň po dobu 4 let, přičemž povinnost se vztahuje na uchovávání těch verzí přehledů, se kterými bylo prokazatelně seznámeno vrcholné vedení."
K § 5:
• V písm. b) u školení umožnit jeho provedení distančně a v delších časových intervalech (například každé 2 roky).
• V písm. f) požadavek na „stanovení priority obnovy primárních aktiv“ rozvést – co se přesně rozumí „primárním aktivem“?
Odůvodnění:
Distanční vzdělávání je v praxi efektivní a méně zatěžující. Upřesnění podporuje právní jistotu
a srozumitelnost.
Neakceptováno.
Vyhláška nespecifikuje, jakým způsobem a jak často má školení probíhat, není tedy omezeno využívat distanční formu školení. Dále v důvodové zprávě je uvedeno "způsob provádění školení, ani cyklus pro jeho opakování není návrhem vyhlášky upraven. Měl by být přizpůsoben potřebám dané organizace a zároveň by měl vyplývat z odlišných potřeb jednotlivých skupin uživatelů, administrátorů nebo osoby pověřené kybernetickou bezpečností."
K Vaší druhé připomínce uvádíme, že primární aktivum vychází z definice uvedené v zákoně o kybernetické bezpečnosti § 2 odst. 1 písm. d), tedy primárním aktivem se rozumí aktivum v podobě zpracovávané informace nebo poskytované služby.
K § 6:
• U povinnosti „stanovit politiku bezpečného chování uživatelů“ umožnit její převedení do jednoduchého doporučení u malých subjektů (do 10 zaměstnanců).
• Přesněji stanovit, která témata jsou povinná a která pouze doporučená (odkaz na přílohu č. 3 rozlišit na „musí“ a „může“).
Odůvodnění:
Flexibilita pro malé organizace, prevence před nadužíváním formálních dokumentů, které nejsou reálně implementované.
Akceptováno jinak.
Vyhláška neuvádí, jakou formu a rozsah má mít politika bezpečného chování uživatelů, pouze stanovuje povinnost zohlednit relevantní témata uvedená v příloze č. 3. Je tedy na bezpečnostních potřebách povinné osoby, jakou formu, obsah a rozsah bude tato politika mít.
K další připomínce uvádíme, že je akceptována jiným způsobem. Konkrétně je v příloze č. 3 smazáno slovo "Doporučené", protože § 6 odst. 1 písm. a) uvádí, že mají být zohledněna relevantní témata z této přílohy.
K § 7:
Doplnit možnost outsourcovat část povinností (např. zálohování) s ověřením, že dodavatel plní požadovaná opatření.
Odůvodnění:
Odpovídá běžné praxi malých a středních podniků (MSP).
Neakceptováno.
Poskytovatel regulované služby může povinnosti uvedené ve vyhlášce plnit různými způsoby. Mezi ně patří také možnost zajistit některé povinnosti dodavatelsky, přestože to není v textu vyhlášky explicitně uvedeno. I v tomto případě je ale stále poskytovatel regulované služby odpovědný za zavedení bezpečnostního opatření, a proto je potřeba, aby zajistil odpovídající nastavení smluvního vztahu, rozdělení odpovědností a povinností podle přílohy č. 2. a jejich kontrolu.
K § 8:
Doplnit výjimku pro subjekt, který nemá technické prostředky k oddělení uživatelských a administrátorských účtů, pokud eviduje jiné formy kontroly.
Odůvodnění:
Praktická proveditelnost v menších prostředích, které nemají pokročilé IT nástroje.
Neakceptováno.
V souladu s § 4 odst. 2 písm. a) má poskytovatel regulované služby zpracuje přehled bezpečnostních opatření podle přílohy č. 1, jehož součástí mohou být také bezpečnostní opatření, která nebyla poskytovatele zavedena např. z důvodu zmíněné absenci technických prostředků. Nicméně poskytovatelé regulované služby v nižším režimu musí svá bezpečnostní opatření alespoň jednou ročně v rámci aktualizace přehledu bezpečnostních opatření přezkoumávat. V rámci běžně využívaného PDCA cyklu pak naplánují, pokud jsou tato bezpečnostní opatření relevantní, kdy a jak toto opatření zavedou.
K § 10:
Doplnit lhůtu uchování záznamů – např. stanovit maximální povinnou dobu záznamu (například
„nejvíce 3 roky“), případně umožnit krátkou dobu uchování v souladu s kapacitními možnostmi subjektu.
Odůvodnění:
Praktické omezení u menších subjektů, redukce nákladů na datová úložiště.
Neakceptováno.
Dle požadavku upraveného v § 10 odst. 3 "Povinná osoba uchovává záznamy bezpečnostních a relevantních provozních událostí po dobu, kterou si stanoví na základě svých bezpečnostních potřeb." Stanovení doby retence záznamů je plně v gesci daného subjektu.
K § 11:
Detailněji popsat, kdo vytváří a schvaluje závěrečnou zprávu (§ 11 písm. f)), aby v případě malých organizací byl nastaven minimální požadavek na obsah, nikoliv na formální strukturu dokumentu.
Odůvodnění:
Zabránění nadměrné administrativě ve firmách s omezeným personálním zajištěním.
Neakceptováno.
Rozdělení konkrétních odpovědností za vytvoření a schválení závěrečné zprávy je vždy stanoveno na základě bezpečnostních potřeb povinné osoby. Vzhledem k počtu regulovaných subjektů, odlišným organizačním strukturám, odlišným odvětvím a velikostem regulovaných subjektů není možné ve vyhlášce definovat konkrétní osobu, která by měla být za tvorbu a schvalování dokumentů odpovědná.
K § 12 a § 13:
Zvážit úlevy týkající se „pravidelného skenování zranitelností“ (ponechat jako doporučení) a zmírnit požadavek na plné oddělení provozních a zálohovacích sítí pro menší poskytovatele.
Odůvodnění:
Ne všichni poskytovatelé mají prostředky na komplexní oddělení sítí či nasazení nástrojů pro pravidelný sken.
Vysvětleno.
Nejedná se o neopominutelná bezpečnostní opatření (§ 4 odst. 1 písm. b)), je tedy na straně daného subjektu vyhodnotit, jakým způsobem a v jaké míře je zavedení nebo provádění daného bezpečnostního opatření pro ně přiměřené.
K § 14:
Znění „aktuálně odolné kryptografické algoritmy“ upřesnit: uvést odkaz na konkrétní doporučení NÚKIB, platné ke dni nabytí účinnosti vyhlášky, případně dodat, že postačí řešení přiměřené technickým možnostem subjektu.
Odůvodnění:
Vyhneme se dohadům o „aktuální odolnosti“ a subjekt bude mít jasnou oporu v doporučení autority.
Vysvětleno.
Přestože problematiku aktuálně odolných kryptografických algoritmů NÚKIB prostřednictvím svých doporučení (např. Minimální požadavky na kryptografické algoritmy a jeho přílohou), metodik a jiných podpůrných materiálů řeší, není žádoucí explicitně provázat tyto povinnosti. Povinnost zohlednit doporučení je obsažena v požadavku § 26 odst. 1 písm. c) a ani v těchto materiálech vydávaných NÚKIB, nejsou a nemohou být (z kapacitních a odborných důvodů) pokryté všechny aspekty této problematiky (např. v oblast proprietárních protokolů, které se mohou využívat u specifických aktiv v různých odvětvích, není v kapacitách Úřadu vyjadřovat se ke všem těmto existujícím protokolům a jejich odolnosti, potažmo zranitelnost). Toto upřesnění u požadavku § 14 odst. 1 písm. a) by tedy mohlo vést k nežádoucímu omezení. Je tak na poskytovatelích regulované služby, aby měli přehled o využívaných kryptografických algoritmech u sebe v organizaci a adekvátně reagovali na nové zranitelnosti a hrozby a aby zohledňovali doporučení a metodiky vydané Úřadem v souladu s § 14 odst. 1 písm. c).
K § 15:
Přesněji popsat povinnost stanovení nové „únosné míry újmy“ – stanovit minimální strukturu/kritéria (tabulka, příloha…).
Odůvodnění:
Přehlednost a jednotný postup napříč povinnými osobami, usnadní kontrolu.
Neakceptováno.
Únosná míra by neměla být více konkretizována, jelikož je právě na poskytovateli regulované služby, jaká míra je dle něj již neúnosná, poskytovatel má rovněž požadavek na vypracování metodiky, podle které bude postupovat, která v případě kontroly bude právě sloužit, že poskytovatel postupuje podle vlastních postupů. Dále bychom chtěli doplnit již existující popis z důvodové zprávy:
"Únosná míra újmy je souhrn nejvyšší škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s kybernetickým bezpečnostním incidentem. Nejvyšší škodu v tomto případě představuje celková finanční ztráta nebo náklady, které vzniknou v důsledku kybernetického bezpečnostního incidentu. Nemajetková újma představuje nepřímou finanční ztrátu. Jde tedy o škody, které mohou zahrnovat poškození reputace, ztrátu důvěry zákazníků nebo jiné formy nehmotných ztrát."
K přílohám č. 1 a 3:
U přílohy č. 1 vymezit, že tabulky mají charakter doporučení, ne striktní povinnosti pro povinné osoby s malým rozsahem služeb či počtem zaměstnanců. U přílohy č. 3 jasně oddělit povinné a doporučené okruhy témat.
Odůvodnění:
Zamezení formalismu a neefektivního zahlcení administrativou.
Vysvětleno:
V rámci připomínky týkající se tabulek č. 2 až 7 přílohy č. 1 je před těmito tabulkami uvedeno "Přehled bezpečnostních opatření je složen ze šesti sloupců, kdy specifika jednotlivých sloupců a příklady jejich vyplnění jsou uvedeny v tabulkách níže (Tab. č. 2 až 7).“ V Tabulce č. 3 „Stav bezpečnostního opatření“ jsou místo příkladů uvedeny „Přípustné hodnoty“. Z toho plyne, že příklady představují demonstrativní výčet, oproti tomu, přípustné hodnoty v tabulce č. 3 jsou taxativní, jelikož reflektují požadavek § 4 odst. 2 písm. a) návrhu vyhlášky.
U přílohy č. 3 došlo s ohledem na jinou připomínku k odstranění slova "Doporučená" z nadpisu, jelikož samotné ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) říká, že mají být zohledněna relevantní témata. Z těchto důvodů není nezbytné tato témata dělit na dvě skupiny.
ICT unie
Vyžadujeme zhodnocení dopadů předložených návrhů vyhlášek.
V rámci důvodových zpráv k vyhláškám předkladatel návrhů vyhlášek tvrdí, že:
· samotné vyhlášky dopady (na oblasti, jejichž posouzení je vyžadováno v Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace - RIA) nevyvolávají, že je vyvolává zákon, k jehož provedení jsou vydávány („Samotná vyhláška dopad na státní rozpočet nemá, dopady vyvolává zákon, k jehož provedení je vydávána.“);
· dopady regulace jsou řešeny v hodnocení dopadů (RIA) k návrhu samotného zákona (např. dopady vyhlášky o regulovaných službách na obce s rozšířenou působností);
· práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně, který zmocňuje k vydání návrhu vyhlášky; návrh vyhlášky představuje návrh prováděcího právního předpisu, na jehož základě, vzhledem k jeho povaze, nemohou být ukládány povinnosti ani vznikat nová práva.
Daná tvrzení uvedené v důvodové zprávě jsou účelová a zavádějící, neboť předložené návrhy vyhlášek jsou zcela zásadní pro stanovení rozsahu dopadu – vyhláška o regulovaných sužbách upravuje osobní rozsah zákona – konkrétně stanovuje, na které subjekty bude nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadat; vyhlášky o bezpečnostních opatřeních v režimu vyšších a nižších povinností zase upravují konkrétní náplň povinností poskytovatelů regulovaných služeb, které jsou zcela esenciální pro stanovení konkrétního rozsahu jejich povinností a tedy i dopadu, který daný předpis má; zásadní dopady do povinností dotčených subjektů má i vyhláška o portálu. Tvrzení, že vyhlášky samy dopad (či specifický dopad) na posuzované oblasti dopad nemají, není pravdivé.
Stejně tak se nelze ztotožnit s odkazem na důvodovou zprávu a zprávu RIA k návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, protože v dopady vyhlášek nebyly řádně hodnoceny ani v rámci hodnocení dopadů návrhu vládního zákona o kybernetické bezpečnosti (sněmovní tisk 759, resp. senátní tisk č. 109).
V souladu s čl. I odst. 3.6 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) platí, že: „V případě, že jsou v přehledu dopadů identifikovány vznikající nové a rozsáhlé dopady v uvedených oblastech, zpracovává se RIA. Těmito oblastmi jsou zejména:
a) státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,
b) administrativní zátěž pro orgány veřejné správy,
c) náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany
d) konkurenceschopnost
e) ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty.“
S ohledem na to, že vyhlášky svým obsahem přinesou nové a rozsáhlé dopady v zásadě ve všech výše uvedených kategoriích, je řádné zpracování zprávy o hodnocení dopadů nutností. Bez zpracování RIA není možné ověřit, zda je regulace přiměřená sledovanému cíli, zda nevytváří nepřiměřenou administrativní nebo finanční zátěž a zda existují alternativy s menším negativním dopadem.
Současně se nutno říci, že zpráva RIA k nZKB je z hlediska finančních a hospodářských dopadů zpracována zcela nedostatečně, a to i s ohledem na to, že skutečný rozsah dopadů nové legislativy bude ovlivněn zejména prováděcími právními předpisy – a bez vyhlášek dopady připravované legislativy řádně posoudit nelze. Odkaz na nedostatečně zpracované hodnocení dopadů regulace RIA u nZKB nelze považovat za dostačující pro zhodnocení dopadů vyhlášek.
Pokud jde o otázku práv a povinností, je pravdou, že vyhláška sama z povahy věci práva a povinnosti zakládat nemůže. Nicméně – jak vyplývá z výše uvedeného – všechny vyhlášky jsou z hlediska svého obsahu zcela esenciální pro určení skutečného rozsahu povinných osob a povinností dle zákona o kybernetické bezpečnosti a fakticky tak skutečný rozsah povinností dle nZKB formuje a dotváří.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
§ 2 Vymezení pojmů
a) uživatelem fyzická nebo právnická osoba nebo orgán veřejné moci, který využívá aktiva
Vyjasnit a upřesnit definici uživatele, tak aby necílil na uživatele ve smyslu jiných zákonných předpisů (např. zákon o elektronických komunikacích)
V oblasti elektronických komunikací se dle § 2 odst. 1 písm. b) ZEK uživatelem rozumí „každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací", koncovým uživatelem pak dle § 2 odst. 1 písm. c) ZEK „uživatel, který nezajišťuje veřejnou komunikační síť nebo veřejně dostupnou službu elektronických komunikací". Je tak jasné, že koncový zákazník není uživatelem jeho aktiv ale služby na nich poskytované. V nZKB ale zákon považuje službu za „primární aktivum".
Definice uživatele ve spojení definice Aktiva v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti zadává pochybnost o zamýšleném rozsahu dopadu zákonodárce. Z definice by mohlo mylně vyplývat, že uživatelem je samotný koncový uživatel služby, která je poskytována na aktivech. Předpokládáme však, že toto nebylo zamýšleno.
Výše uvedené by mohlo být předmětem značných výkladových problémů, protože povinné osoby musí vůči uživatelům plnit řadu povinností (poučovací, poskytnutí školení, oznamování incidentů, přidělení hesel apod.) Předkladatel těchto připomínek má za to, že Úřad tento dopad nezamýšlel, je ale nutné toto postavit najisto ve vyhlášce.
Vysvětleno.
Pojem uživatel v případech některých regulovaných služeb dle zákona o kybernetické bezpečnosti může skutečně představovat i koncového uživatele dané regulované služby. Záměrně je definice uživatele uchopena takto široce skrze to, že ve specifických případech poskytovatelů regulovaných služeb je záměrem zákona o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcích předpisů zavádět bezpečnostní opatření, která mohou ovlivňovat i fyzické osoby (spolu s právnickými osobami a orgány veřejné moci) jakožto koncové uživatele dané regulované služby. V případě některých regulovaných služeb tak je tedy žádoucí např. zřídit vícefaktorové ověření pro koncové uživatele či tyto uživatele regulované služby nějakým způsobem poučit o bezpečných způsobech používání dané služby. Vymezení toho, jaký "druh" uživatele je pro danou regulovanou službu relevantní (kteří souvisí s poskytováním regulované služby), je otázkou vymezení rozsahu dané regulované služby dle § 12 zákona, kdy na základě tohoto určení rozsahu je nadále nezbytné zavádět v souladu s § 4 odst. 1 písm. a) bezpečnostní opatření přiměřená bezpečnostním potřebám.
§ 14 (2)
Žádáme o sdělení významu předmětného ustanovení týkající se „bezpečné komunikace“.
V případě přetrvávajících nejistot požadujeme dané ustanovení zcela vypustit.
V důvodové zprávě se k tomuto ustanovení uvádí pouze následující: „Oproti původní vyhlášce, která tuto povinnost neukládala, je nově požadavek, aby poskytovatel regulované služby zajistil zabezpečení hlasové, audiovizuální, textové a nouzové komunikace. Toto ustanovení explicitně zahrnuje e-mailovou komunikaci, která je velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity."
Z uvedeného sdělení není jasné, na koho a jak se toto vztahuje. Hlasovou komunikaci zajišťují povinné osoby často pomocí veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž zabezpečení může být vnímáno jako nedostatečné.
Vysvětleno.
Požadavek zajištění zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace a zabezpečených systémů nouzové komunikace stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 v Čl. 21 odst. 2 písm. j), nelze jej tedy vypustit. Zdůraznění e-mailové komunikace je pak vysvětleno v důvodové zprávě a do navrhovaného předpisu bylo zahrnuto z důvodu, že tato forma komunikace je "velice často využívána pro předávání informací nejen v rámci poskytovatele regulované služby a její zabezpečení bývá opomíjeno, zejména pak zachování její důvěrnosti a integrity.". Pojem "bezpečná komunikace" není ve vyhlášce specifikován, ovšem cílí, jako všechna bezpečnostní opatření uvedená ve vyhlášce, na zajištění bezpečnosti informací (důvěrnosti, integrity, dostupnosti) v rámci poskytování regulované služby. Úroveň "bezpečnosti" dané komunikace si musí poskytovatel regulované služby určit sám na základě stanovení přiměřenosti daného bezpečnostního opatření (zvážit např. o jakou komunikaci se jedná, jaké jsou jejím prostřednictvím šířeny informace).
ISP Aliance
Z návrhu vyhlášky ani ze zákona není jasné, na základě jakých předpokladů osoba pověřená kybernetickou bezpečností prokazuje odbornou znalost v kybernetické bezpečnosti. Závazné vyjasnění těchto parametrů považujeme za zásadní pro posouzení zátěže na naše členy.
Vysvětleno.
Prokázání odborné znalosti není v textaci vyhlášky pevně upraveno, jelikož ji lze prokázat mnoha možnými způsoby. K lepšímu porozumění je toto ustanovení přiblíženo na úrovni důvodové zprávy, která uvádí, že za odbornou znalost v oblasti kybernetické bezpečnosti nemusí být považována pouze akademická znalost kybernetické bezpečnosti, ale i certifikát ze školení týkajícího se oblasti kybernetické bezpečnosti nebo doložení znalosti obdobného charakteru.
Návrh vyhlášky je dále matoucí v rozsahu povinností podle § 4 vyhlášky a dalších ustanovení. Podle § 4 odst. 1 písm. b) poskytovatel služby v nižších povinnostích vždy zavede a provádí alespoň bezpečnostní opatření podle § 4 odst. 2 až 6, § 5 až 7 a 11. Jestliže z tohoto znění návrhu vyplývá (my to tak chápeme) závaznost povinností v rozsahu § 4, § 5, § 6, § 7 a § 11, pokládali bychom přítomnost § 8 až § 10 a § 12 až § 16 ve vyhlášce za zbytečnou. Protože však § 8 až § 10 a § 12 až § 16 obsahují shodné návětí „Povinná osoba řídí, zajistí,…“ stejně jako návětí § 4, § 5, § 6, § 7 a § 11, bylo zřejmě účelem úřadu zavázat poskytovatele v režimu nižších povinností všemi povinnostmi vyhlášky. Prosíme o odstranění tohoto rozporu.
Vysvětleno.
Bezpečnostní opatření jsou definována v § 4 až 14 návrhu vyhlášky. V rámci zavádění bezpečnostních opatření musí poskytovatel regulované služby zavést alespoň bezpečnostní opatření podle § 4 odst. 2 až 6 (Systém zajišťování minimální kybernetické bezpečnosti), § 5 (Požadavky na vrcholné vedení), § 6 (Bezpečnost lidských zdrojů), § 7 (Řízení kontinuity činností) a § 11 (Řešení kybernetických bezpečnostních incidentů). Tato bezpečnostní opatření představují naprosté minimum, bez jejichž zavedení není možné naplnit legislativní cíl, kterým je transpozice směrnice NIS 2, jejímž cílem je zvýšení kybernetické bezpečnosti.
U ostatních bezpečnostních opatření uvedených v § 8 až 10 a § 12 až 14 může poskytovatel regulované služby rozhodnout, že některá bezpečnostní opatření aktuálně není možné z relevantních důvodů zavést, avšak toto nezavedení musí řádně zdůvodnit v přehledu bezpečnostních opatřeních, včetně termínů jejich plánovaného zavedení, určení priority a odpovědné osoby. Pokud některé z bezpečnostních opatření není trvale možné zavést (např. není relevantní), je nutné toto nezavedení rovněž řádně zdůvodnit v přehledu bezpečnostních opatření.
Připomínka k § 5 a § 6 vyhlášky:
Navrhujeme vypuštění, nebo významnou redukci povinností týkající se požadavků na vrcholné
vedení a personální řízení společnosti pro mikropodniky podle § 5 a § 6 vyhlášky za předpokladu, že osoby tvořící vrcholné vedení mikropodniku ve smyslu § 5 splňují podmínky.
V souladu s připomínkou k vyhlášce o regulovaných službách navrhujeme vypustit povinnosti související s personálním řízení, a to pro mikropodniky.
Uvedené navrhujeme z důvodu snížení administrativní zátěže mikropodniků, která může navíc být zbytečná. Jelikož podle vyhlášky o regulovaných službách bude zákon o kybernetické bezpečnosti regulovat mikropodniky téměř výhradně z řad poskytovatelů služeb elektronických komunikací, můžeme jako zástupci takových podniků popsat, jakým způsobem by ke zrušení navrhovaná pravidla na uvedené mikropodniky dopadala.
Ačkoliv zákon o elektronických komunikacích ani jiný zákon neklade na poskytovatele elektronických komunikací zvláštní požadavky nad rámec zletilosti, plné svéprávnosti a bezúhonnosti, typickým mikropodnikem poskytujícím služby elektronických komunikací je buď podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba vedená fyzickou osobou s technickým vzděláním v oblasti elektrotechniky, telekomunikační a výpočetní techniky nebo informačních technologií. Nedílnou součástí podnikatelské činnosti takových mikropodniků jsou rovněž dodávky větším podnikům nebo veřejným
subjektům, zmíněné fyzické osoby se tedy dobrovolně průběžně dovzdělávají a jsou často schopni svým zákazníkům nabídnout služby splňující přísné bezpečnostní a technologické parametry, což
jsou schopni doložit příslušnou certifikací. Tyto fyzické osoby poté (často své) podnikání vedou s
úzkou skupinou spolupracovníků, často se jedná o rodinné příslušníky.
Pro popsané mikropodniky jsou pak povinnosti podle § 5 a § 6 pouze byrokratickou zátěží bez
reálného dopadu na zlepšení jejich kybernetického zabezpečení.
Neakceptováno.
Ustanovení § 5 a § 6 návrhu vyhlášky stanovují základní požadavky na zapojení vrcholného vedení a řízení bezpečnosti lidských zdrojů. Návrh již zohledňuje rozdílné možnosti jednotlivých povinných osob a výslovně umožňuje, aby byly bezpečnostní opatření realizována přiměřeně, jak stanoví § 4 odst. 1 písm. a) PRS-N. To znamená, že mikropodniky mohou zvolit takovou formu naplnění požadavků, která odpovídá jejich velikosti, organizačním možnostem a charakteru poskytované služby. Cílem vyhlášky není administrativně zatížit mikropodniky, ale zajistit, aby i tyto subjekty měly základní schopnost řídit bezpečnostní rizika a reagovat na kybernetické incidenty, zejména pokud poskytují služby dalším organizacím nebo veřejnému sektoru. Požadavky v § 5 a § 6 rozpracovávají ustanovení směrnice NIS 2. Není tedy možné je pro mikropodniky vypouštět nebo omezovat. Ponechání podrobnější úpravy ve vyhlášce považujeme za potřebné pro zachování přehlednosti a odpovědnosti v rámci řízení bezpečnosti.
Jihočeský kraj
Doporučujeme zpracovat metodiku pro poskytovatele regulovaných služeb v režimu nižších povinností (obdoba dokumentu “Kybernetická bezpečnost obcí”) včetně vzorové dokumentace, detailnějších doporučení, postupů. S cílem pomoci těmto subjektům splnit legislativní požadavky, a neregulovaným subjektům umožnit zlepšení své kybernetické bezpečnosti.
Připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Pro poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vznikne podpůrný materiál, který bude sloužit jako manuál pro splnění požadavků vyhlášky.
Jihomoravský kraj
Připomínka k ustanovení: § 4 odst. 2 písm. a)
Návrh nového znění:
Text:
„včetně popisu způsobu vyhodnocení účinnosti jednotlivých opatření“
Změna v textu:
„…který obsahuje přehled všech bezpečnostních opatření, která byla povinnou osobou zavedena, včetně popisu způsobu vyhodnocení účinnosti jednotlivých opatření, včetně popisu jejich zavedení…“
Odůvodnění navrhované změny:
Zajištění účinnosti bezpečnostních opatření je klíčové pro jejich smysluplné zavedení. Pouhý výčet bez metodiky vyhodnocení neposkytuje dostatečný rámec pro kontrolu a audit.
Důvod připomínky:
Toto ustanovení sice požaduje popis zavedení opatření, ale nevyžaduje výslovně popis způsobu vyhodnocení jejich účinnosti. Přitom právě účinnost opatření je klíčová pro smysluplné řízení kybernetické bezpečnosti.
Proto se navrhlo doplnění textu:
„včetně popisu způsobu vyhodnocení účinnosti jednotlivých opatření“
Tím by se zajistilo, že přehled nebude jen formální výčet, ale bude obsahovat i zpětnou vazbu a metodu hodnocení, což je důležité např. pro audity, interní kontroly nebo inspekce ze strany NÚKIB.
Připomínka je doporučující.
Neakceptováno.
Jakým způsobem může probíhat či co má být obsahem vyhodnocení účinnosti zavedených bezpečnostních opatření je popsáno v důvodové zprávě, která uvádí: "V souladu s nejlepší praxí je doporučeno, aby v rámci vyhodnocení účinnosti bezpečnostních opatření byly zohledněny mj. i výsledky kontrol v oblasti kybernetické bezpečnosti, výsledky předchozích vyhodnocení účinnosti a posouzení dopadů kybernetických bezpečnostních incidentů na regulované služby."
Vaše připomínka obsahuje požadavek, který není vynucován ani po poskytovateli v režimu vyšších povinností a pro poskytovatele v režimu nižších povinností by to mohlo přinášet nadměrnou administrativní zátěž. Požadavek § 4 odst. 2 písm. b) vyhlášky stanovuje povinnost provádět vyhodnocení účinnosti zavedených bezpečnostních opatření, nicméně není zásadní, aby bylo legislativně ukotveno, jakým způsobem bude účinnost vyhodnocována.
Připomínky k ustanovení: § 9 odst. 4 písm. d)
Návrh nového znění:
Změnit minimální délku hesel:
"…20 znaků pro účty technických aktiv…"
Změna v textu:
"22 znaků" -> "20 znaků"
Odůvodnění navrhované změny:
Požadavek na 22 znaků je v praxi obtížně realizovatelný a může vést k obcházení pravidel (např. ukládání hesel v nešifrované podobě). Délka 20 znaků je dostatečně bezpečná a zároveň lépe vyvážená vůči použitelnosti.
Důvod připomínky:
Původní znění návrhu vyhlášky:
Vyhláška stanoví minimální délku hesel pro různé typy účtů, mimo jiné:
22 znaků pro účty technických aktiv
Návrh změny:
Změnit na:
"20 znaků pro účty technických aktiv"
Odůvodnění:
Požadavek na 22 znaků je z hlediska bezpečnosti pochopitelný, ale v praxi může být:
· obtížně realizovatelný, zejména u starších systémů nebo zařízení s omezenou podporou pro dlouhá hesla,
· uživatelsky nekomfortní, což může vést k obcházení pravidel (např. ukládání hesel v nešifrované podobě),
· nepřiměřený vůči jiným požadavkům, když už je zavedena vícefaktorová autentizace.
Délka 20 znaků stále představuje vysoký bezpečnostní standard, ale je realističtější a lépe vyvážená vůči provozním možnostem.
Připomínka je doporučující.
Neakceptováno.
Na rozdíl od běžných uživatelských nebo administrátorských účtů slouží často technické účty k automatizovaným procesům, běží bez přímé interakce uživatele a mohou mít vyšší oprávnění a z těchto důvodů je jejich kompromitace potenciálně závažnější. Požadavek na minimální délku hesla 22 znaků u účtů technických aktiv je proto odůvodněn potřebou výrazně zvýšit entropii hesla, a tím i jeho odolnost vůči útokům hrubou silou. Rovněž se tím kompenzují rizika spojená s dlouhodobým používáním hesla, možné limitace při plnění dalších požadavků vyhlášky na identity a hesla (např. nemožnost zajištění opětovného ověření identity po stanovené době nečinností) a také se tím zajišťuje vyšší úroveň ochrany s ohledem na potenciálně široký rozsah jejich oprávnění. V neposlední řadě délka 22 znaků při použití běžného znakového prostoru (malá a velká písmena, číslice a speciální znaky) odpovídá entropii přes 140 bitů, což je považováno za velmi silné heslo i podle mezinárodních bezpečnostních standardů (např. NIST) a v případech, kdy by nemohla být zajištěna plná komplexita využívaných znaků se entropie pohybuje kolem 103.4 až 130.9 bitů, což odpovídá entropii 17 znakového hesla s využitím komplexity (entropie cca 111.7 bitů). Na základě Vaší připomínky jsme v důvodové zprávě tuto oblast více rozepsali o výše uvedené.
Připomínka k ustanovení: § 16 - Účinnost
Návrh nového znění:
Doplnit konkrétní datum účinnosti:
"Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem např. 1. ledna 2026."
Změna v textu:
"[bude doplněno ve spolupráci se Sbírkou…]" -> např. "1. ledna 2026"
Odůvodnění navrhované změny:
Pro účely plánování a implementace opatření je nezbytné znát konkrétní datum účinnosti. Navržené datum poskytuje dostatečný časový prostor pro přípravu.
Důvod připomínky:
Původní znění návrhu vyhlášky:
"Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem [bude doplněno ve spolupráci se Sbírkou…]"
Návrh změny:
Doplnit konkrétní datum:
"Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026."
Odůvodnění:
· Konkrétní datum účinnosti je důležité pro všechny dotčené subjekty, které se musí na novou právní úpravu připravit.
· Navržené datum 1. ledna 2026 poskytuje dostatečný časový rámec pro:
· interní analýzu dopadů,
· úpravu procesů a systémů,
· školení zaměstnanců.
Zároveň je to logické datum z hlediska legislativního cyklu a návaznosti na účinnost zákona.
Připomínka je doporučující.
Neakceptováno.
Schválený návrh zákona upravuje v § 73 speciální úpravu účinnosti "Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení." V důvodové zprávě je uvedeno, že normotvůrce cílí souladně k účinnosti se zákonem. Jelikož nebylo zatím možné určit, které konkrétní datum to bude, bylo přistoupeno k této textaci. Nicméně v návaznosti i na důvodovou zprávu je zřejmý záměr normotvůrce, aby zákon a prováděcí právní předpisy vstoupily v účinnost ve stejný okamžik, k 1. listopadu 2025. Zvolená textace dává možnost v případě zdržení legislativního procesu nabití účinnosti vyhlášek harmonizovat se zákonem.
Připomínka k ustanovení: § 6 odst. 2 písm. d)
Návrh nového znění:
Doplnit možnost online školení:
"…včetně možnosti absolvování školení distanční formou."
Změna v textu:
"…odborná teoretická i praktická školení…" -> "…odborná teoretická i praktická školení, včetně možnosti absolvování distanční formou…"
Odůvodnění navrhované změny:
Zohlednění moderních forem vzdělávání zvyšuje dostupnost školení, zejména pro menší poskytovatele nebo subjekty s omezenými kapacitami.
Důvod připomínky:
Původní znění návrhu vyhlášky:
Vyhláška požaduje, aby povinná osoba zajistila:
"potřebná odborná teoretická i praktická školení administrátorů a osoby pověřené kybernetickou bezpečností…"
Návrh změny:
Doplnit:
"včetně možnosti absolvování školení distanční formou"
Odůvodnění:
· V dnešní době je běžné využívat online školení, která jsou:
· flexibilní,
· dostupná i pro menší organizace,
· efektivní z hlediska nákladů.
· Vyhláška by měla výslovně umožnit distanční formu, aby nevznikaly pochybnosti o její přípustnosti.
· Zohledňuje to i rovné podmínky pro subjekty s různými kapacitami.
Připomínka je doporučující.
Vysvětleno.
Vyhláška nespecifikuje, jakým způsobem má školení probíhat, není tedy omezeno využívat distanční formu školení. Dále v důvodové zprávě je uvedeno "Školení by mělo odpovídat cílové skupině (mělo by být zohledněno, zda se jedná např. pouze o uživatele nebo o osobu zastávající bezpečnostní roli), zároveň školení musí korespondovat s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí. Způsob provádění školení, ani cyklus pro jeho opakování není touto vyhláškou upraven."
Připomínka k ustanovení: Příloha č. 1 - Tabulka č. 1
Návrh nového znění:
Doplnit sloupec "Datum poslední aktualizace opatření".
Změna v textu:
Přidat nový sloupec: "Datum poslední aktualizace opatření"
Odůvodnění navrhované změny:
Tento údaj umožní sledovat aktuálnost opatření a podpoří pravidelnou revizi bezpečnostních politik.
Důvod připomínky:
Původní znění přílohy:
· Tabulka obsahuje sloupce jako:
· Název opatření
· Stav opatření
· Popis
· Termín zavedení
· Priorita
· Odpovědnost
Návrh změny:
Doplnit nový sloupec:
"Datum poslední aktualizace opatření"
Odůvodnění:
· Tento údaj je důležitý pro sledování aktuálnosti bezpečnostních opatření.
· Pomáhá při:
· pravidelných kontrolách a auditech,
· revizi politik,
· zajištění souladu s požadavky na kontinuální zlepšování.
· Je to běžná praxe v systémech řízení bezpečnosti (např. ISO 27001).
Připomínka je doporučující.
Neakceptováno.
V tabulce je dle našeho názoru dostačující sloupec s aktuálním stavem. Vyhláška dále dle požadavku § 4 odst. 2 písm. b) ukládá povinnost přehled bezpečnostních opatření pravidelně alespoň jednou ročně aktualizovat.
Ministerstvo dopravy
K § 4 odst. 5 návrhu
V rámci § 4 odst. 5 návrh nestanovuje, na jaké smlouvy se uvedená povinnost vztahuje. Uvedené ustanovení by však bylo možné vykládat i tak, že se uvedená povinnost vztahuje na všechny smlouvy, které poskytovatel regulované služby uzavírá.
Doporučujeme proto do příslušného ustanovení doplnit předmět smluv, na které se uvedená povinnost vztahuje, příp. okruh dodavatelů, na jejichž smlouvy se povinnost vztahuje (uvedené je vhodněji upraveno v návrhu vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností).
Připomínka je doporučující.
Akceptováno.
Návrh cílí na smlouvy všech dodavatelů v rozsahu podle § 12 zákona. Tudíž nejsou v okruhu zahrnuti všichni dodavatelé poskytovatele regulované služby. Dále je v požadavku uvedeno, že se má jednat o relevantní požadavky z přílohy, např. pokud bude poskytovatele internetu, který je v rozsahu regulované služby, nebude se u něj s největší pravděpodobností zohledňovat ustanovení o autorství programového kódu. Nicméně byla doplněna následující doprošující textace do § 4 odst. 5:
"Povinná osoba při uzavírání smlouvy s dodavatelem ve stanoveném rozsahu dle § 12 zákona zohlední..."
K § 4 odst. 5 návrhu
Dále z § 4 odst. 5 návrhu vyplývá, že poskytovatel regulované služby je povinen zapracovat do smluv „relevantní požadavky“ podle přílohy č. 2 návrhu.
Z uvedeného ovšem není zřejmé, zda je poskytovatel regulované služby povinen zapracovat všechny požadavky, jelikož jsou relevantní, nebo jen některé z nich, které sám vyhodnotí jako relevantní.
Z přílohy č. 2 návrhu pak není jasné, jakým způsobem mají být tyto požadavky zapracovány, resp. jakého výsledku má být dosaženo.
Doporučujeme tak posoudit, zda by nebylo vhodnější uvedené otázky takto detailně v návrhu nespecifikovat (do roviny konkrétních úprav ve smlouvě).
Je povinností poskytovatele regulované služby, aby zajistil splnění zákonných povinností. Jakým způsobem uvedené ve smlouvě s dodavateli zajistí, je jeho odpovědností. Takto detailní úprava spíše odpovídá ISO normám, metodickým doporučením atp.
Připomínka je doporučující.
Vysvětleno.
Jak je uvedeno v § 4 odst. 5 vyhlášky, poskytovatel regulované služby má povinnost promítnout pouze relevantní požadavky uvedené v příloze č. 2 vyhlášky do smluv se všemi dodavateli, jejichž předmět plnění souvisí se zajišťováním kybernetické bezpečnosti. Není tedy nutné, aby všechny smlouvy s těmito dodavateli obsahovaly všechna ustanovení uvedená v příloze č. 2, ale pouze ty, které jsou pro daný smluvní vztah relevantní. Výčet požadavků na smluvní ujednání, který je uveden v příloze č. 2, představuje minimum, které musí být při uzavírání smlouvy posouzeno. Smluvní ujednání vyhodnocená jako relevantní, zakomponuje poskytovatel regulované služby do smluv. Jedná se např. o ustanovení zajišťující bezpečnost informací, sankce za porušení smlouvy nebo ustanovení upravující povinnost dodavatele dodržovat pravidla pro dodavatele stanovená poskytovatelem regulované služby. Požadavky uvedené v příloze č. 2 vyhlášky tedy představují pouze oblasti, které je potřeba posuzovat. Neudávají konkrétní textaci a je na poskytovateli regulované služby jakým způsobem daná ustanovení do smlouvy zakomponuje. Cílem ustanovení je zajistit, aby poskytovatelé regulované služby vyžadovali plnění požadavků na zajišťování kybernetické bezpečnosti i po svých dodavatelích a oblasti uvedené v příloze č. 2 slouží jako vodítko k tomuto požadavku.
Ministerstvo financí
K materiálu § 1 písm. a)
Domníváme se, že zákonné zmocnění uvedené v § 13 odst. 3 senátního návrhu č. 109 zákona o kybernetické bezpečnosti neodpovídá předmětu úpravy předložené vyhlášky. V § 13 odst. 3 zákona se konstatuje, že „Obsah bezpečnostních opatření a způsob jejich zavádění a provádění stanoví Úřad vyhláškou“, ale v předmětném návrhu v předmětu úpravy v písm. a) je uveden obsah a rozsah bezpečnostních opatření. Požadujeme úpravu.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno, upraveno.
Text vyhlášky byl upraven v souladu se zákonem následujícím způsobem:
"upravuje obsah, způsob zavádění a provádění bezpečnostních opatření"
Slovo „rozsah“ v § 1 bylo z návrhu vyhlášky vypuštěno.
K materiálu § 4 odst. 5/příloha č. 2
§ 4 odst. 5 ukládá povinným osobám zajišťovat při uzavírání smluv s dodavateli, aby tyto smlouvy obsahovaly relevantní požadavky uvedené v příloze č. 2 návrhu této vyhlášky pod písmeny a) až m). Domníváme se, že toto ustanovení návrhu vyhlášky překračuje obecné zmocnění uvedené v § 13 odst. 3 návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti, který PSP schválila a postoupila 13.5. t.r. Senátu (Sněmovní tisk 759). Příslušné ustanovení návrhu zákona uvádí, že NÚKIB stanoví vyhláškou obsah bezpečnostních opatření a způsob jejich zavádění a provádění. Návrh prováděcí vyhlášky však místo obsahu bezpečnostních opatření a způsobu jejich zavádění a provádění vymezuje obsah smlouvy uzavírané s dodavateli a to tak, že tato smlouva má stanovit způsoby realizace bezpečnostních opatření a určit obsah vzájemné smluvní odpovědnosti za zavedení a kontrolu těchto opatření. Textace návrhu vyhlášky tak dle našeho názoru překračuje zákonné zmocnění. Vzhledem k tomu, že tato povinnost není transpoziční, požadujeme úpravu této povinnosti.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno.
Jelikož řízení dodavatelů je jedno z bezpečnostních opatření definovaných v zákoně o kybernetické bezpečnosti, Úřad pouze v rámci vyhlášky uvádí způsob řízení dodavatelů ze strany poskytovatelů v režimu nižších povinností prostřednictvím zohlednění relevantních ustanovení ve smlouvách. Jak je uvedeno v § 4 odst. 5 vyhlášky, poskytovatel regulované služby má povinnost promítnout pouze relevantní požadavky uvedené v příloze č. 2 vyhlášky do smluv se všemi dodavateli, jejichž předmět plnění souvisí se zajišťováním kybernetické bezpečnosti. Není tedy nutné, aby všechny smlouvy s těmito dodavateli obsahovaly všechna ustanovení uvedená v příloze č. 2, ale pouze ty, které jsou pro daný smluvní vztah relevantní. Výčet požadavků na smluvní ujednání, který je uveden v příloze č. 2, představuje minimum, které musí být při uzavírání smlouvy posouzeno. Smluvní ujednání vyhodnocená jako relevantní, zakomponuje poskytovatel regulované služby do smluv. Jedná se např. o ustanovení zajišťující bezpečnost informací, sankce za porušení smlouvy nebo ustanovení upravující povinnost dodavatele dodržovat pravidla pro dodavatele stanovená poskytovatelem regulované služby. Požadavky uvedené v příloze č. 2 vyhlášky tedy představují pouze oblasti, které je potřeba posuzovat. Neudávají konkrétní textaci a je na poskytovateli regulované služby jakým způsobem daná ustanovení do smlouvy zakomponuje. Cílem ustanovení je zajistit, aby poskytovatelé regulované služby vyžadovali plnění požadavků na zajišťování kybernetické bezpečnosti i po svých dodavatelích a oblasti uvedené v příloze č. 2 slouží jako vodítko k tomuto požadavku.
K materiálu §3, důvodová zpráva
Upozorňujeme, že v Důvodové zprávě, Zvláštní části, je použit pro toto ustanovení nadpis „Stanovení rozsahu“. Doporučujeme proto tento paragraf opatřit tímto nadpisem i v materiálu, a to i s přihlédnutím k celkové úpravě vyhlášky.
Akceptováno jinak.
Stanovení rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti je upraveno již na úrovni zákona v § 12. Vyhláška se pak v § 3 pouze odkazuje na tento stanovený rozsah, v rámci kterého mají být zaváděna bezpečnostní opatření. Tento paragraf tedy stanovení rozsahu neupravuje, ale pouze se na něj odkazuje. V důvodové zprávě bylo chybně uvedeno pojmenovaní "stanovení rozsahu" a bylo na základě připomínky odstraněno.
K materiálu § 4 odst. 2 písm. c)
Z návrhu není jasné, od kdy se počítá 4letá lhůta pro uchovávání jednotlivých přehledů bezpečnostních opatření, doporučujeme do návrhu doplnit.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 4 odst. 3 písm. c), důvodová zpráva
Toto ustanovení konstatuje „vynucování“ dodržování pravidel a postupů. Dle Důvodové zprávy je stanovena povinnost pravidla a postupy uvedené v bezpečnostní politice a bezpečnostní dokumentaci dodržovat a jejich dodržování i kontrolovat. Domníváme se, že v materiálu použitý termín „vynucování“ přesně nekoresponduje s Důvodovou zprávou, dáváme ke zvážení úpravu tohoto bodu tak, aby byl v souladu.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 5
Doporučujeme v úvodní větě za slova „Statutární orgán“ vložit „povinné osoby“ a za slova „skupina osob“ vložit slova „povinné osoby“, aby bylo jednoznačné, o čí „vrcholné vedení“ se má jednat.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu § 5 písm. a) bodu 2, důvodová zpráva
Doporučujeme do materiálu doplnit demonstrativní výčet, jak se bude prokazovat odborná znalost kybernetické bezpečnosti tak, jak je to uvedeno v Důvodové zprávě.
Neakceptováno.
Prokázání odborné znalosti není v textaci vyhlášky pevně upraveno, jelikož ji lze prokázat mnoha možnými způsoby. K lepšímu porozumění je toto ustanovení přiblíženo na úrovni důvodové zprávy, která uvádí, že za odbornou znalost v oblasti kybernetické bezpečnosti nemusí být považována pouze akademická znalost kybernetické bezpečnosti, ale i certifikát ze školení týkajícího se oblasti kybernetické bezpečnosti nebo doložení znalosti obdobného charakteru. Jelikož je toto dopřesněni uvedeno v důvodové zprávě, není již nezbytné jej uvidět také v textaci samotné vyhlášky.
K materiálu § 5 písm. e)
Obsah tohoto ustanovení je dle našeho názoru pouze proklamací.
Vysvětleno.
Prosazování neustálého zlepšování zajišťování kybernetické bezpečnosti a podpora osoby pověřené kybernetickou bezpečností a jiných relevantních osob je stěžejní pro fungování systému zajišťování minimální kybernetické bezpečnosti. Dále dle důvodové zprávy "pro prosazování požadavků zajišťování minimální kybernetické bezpečnosti je klíčová podpora vrcholného vedení směrem k osobě pověřené kybernetickou bezpečností a dalším relevantním osobám ve vztahu k systému zajišťování minimální kybernetické bezpečnosti. Proto je zcela na místě klást v tomto ustanovení důraz na zapojení vrcholného vedení, jak prokazatelným poučením o jeho povinnostech a rozsahu odpovědností, tak prokazatelným dohledem nad stavem kybernetické bezpečnosti v organizaci formou seznámení se s přehledem bezpečnostních opatření. Dále je kladen důraz na podporu vrcholného vedení formou poskytnutí dostatečných zdrojů (zejména finančních nebo personálních). Bez dostatečných zdrojů není možné naplnit požadavky vyhlášky a zajistit kybernetickou bezpečnost v organizaci. Požadavky na potřebné zdroje by měly vycházet zejména z přehledu bezpečnostních opatření."
K materiálu § 12 písm. b)
V textu chybí slovo „dobu“.
Neakceptováno.
Víme, že se to nabízí, ale opravdu je záměrem Úřadu, aby byla současná textace bez slova "dobu".
K materiálu § 15 odst. 1 písm. b) bod 6
Doporučujeme zvážit, zda nezvolit formulaci „je-li povinné osobě známo“, aby navazovala i věta následující.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu Příloze č. 1: u Tab. č. 3
Doporučujeme název „Stav bezpečnostních opatření“ změnit na „Stav bezpečnostního opatření“, neboť tento název je i v Tab. č.1, ze které tato tabulka vychází, i v prvním řádku této tabulky s názvem „Název sloupce v Tab. č.1“.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu Příloze č. 1: Tab. č. 6
V řádku „Příklad“ doporučujeme zrušit slovo „,například“, neboť jak vyplývá z předcházejícího řádku „Popis hodnot“ lze hodnotu vyjádřit jen slovem či jedním číslem.
Akceptováno, upraveno.
K materiálu Příloze č. 1: Tab. č.7
V řádku „Popis hodnot“ doporučujeme za slovo „složku“ vložit čárku.
Akceptováno, upraveno.
Ministerstvo pro místní rozvoj
na základě Vašeho dopisu č.j. 3197/2025-NÚKIB-E/110 Vám sděluji, že k návrhu vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností Ministerstvo pro místní rozvoj neuplatňuje zásadní připomínky; doporučujeme pouze upravit text druhého odstavce v písmeni a) obecné části důvodové zprávy, neboť návrh normativního textu neobsahuje přechodná ustanovení.
Akceptováno.
Normativní text vyhlášky skutečně neobsahuje přechodná ustanovení. Proto bude z textu důvodové zprávy odstraněna část v písmeni a) popisující úpravu přechodného ustanovení.
Ministerstvo obrany
K § 2 písm. b)
Doporučujeme text § 2 písm. b) přeformulovat následujícím způsobem:
„privilegovaným uživatelem orgán nebo osoba, která disponuje oprávněním, jež jí umožňuje provádět činnosti na technických aktivech, které mohou mít významný dopad na bezpečnost regulované služby,“.
Odůvodnění:
V navrhovanému znění neodpovídá vymezený pojem běžné praxi a tomu, jak je privilegovaný uživatel obvykle v oblasti informačních technologií definován. I činnost „obyčejného“ uživatele na technickém aktivu může mít významný dopad na bezpečnost regulované služby.
Tato připomínka je doporučující.
Neakceptováno.
Pojem privilegovaný uživatel je již extenzivně rozveden v důvodové zprávě. Pojem uživatel v kontextu definice privilegovaného uživatele je v ustanovení § 2 písm. b) vyhlášky vnímán jako každý, kdo využívá aktiva v souladu s jeho definicí v § 2 písm. a) vyhlášky, tudíž se nejedná pouze o "orgány". Nahrazení slova "uživatele" za "orgán" by tak mělo za následek zúžení množiny privilegovaných uživatelů. Privilegovaný uživatel je dále rozveden, že jeho činnost na technickém aktivu může mít významný dopad na bezpečnost regulované služby.
K § 4 odst. 1 písm. a)
Doporučujeme text ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) vypustit.
Odůvodnění:
Domníváme se, že se ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) obsahově překrývá s ustanovením § 3 s tím, že jedno ustanovení § 3 požaduje zavést opatření „v míře nezbytné“ a ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) požaduje zavést opatření „přiměřená bezpečnostním potřebám“. Dle našeho názoru tak dochází k neurčitosti požadavků kladených na povinné osoby.
Tato připomínka je doporučující.
Neakceptováno.
Ustanovení § 3 návrhu vyhlášky říká, že se mají zavést bezpečnostní opatření v míře nezbytné pro zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby. Pod touto problematikou si v obecnosti lze představit, že pokud bude poskytovatel poskytovat regulovanou službu, tak musí zavést všechna bezpečnostní opatření bez rozdílu tak, aby tím byla zajištěna kybernetická bezpečnost. Bezpečnostní opatření mohou být někdy neúměrně nákladná pro poskytovatele, technicky komplikovaná nebo by šla řešit odlišným způsobem a z těchto důvodů pak existuje požadavek § 4 odst. 1 písm. a) návrhu vyhlášky. Tento další požadavek totiž zohledňuje bezpečnostní potřeby organizace, kdy je sice stále cílem zajistit kybernetickou bezpečnost regulované služby, ale když např. poskytovatel regulované služby bude preferovat upřednostnění zajištění dostupnosti před důvěrností u nějakého aktiva regulované služby, protože například ví, že žádná důvěrná data nebo informace nezpracovává, tak byť by standartně musel řešit celou CIA triádu kybernetické bezpečnosti v rámci § 3 v míře nezbytné pro její zajištění, tak díky § 4 odst. 1 písm. a) si v rámci interních potřeb prvně zajistí bezpečnostní opatření zajištující dostupnost a bezpečnostní opatření pro zajištění důvěrnosti si naplánuje v rámci plánování rozpočtu na jiný kvartál a uvede to do relevantních dokumentů.
K § 14 odst. 2
Navrhované ustanovení není vhodně formulováno a svým dopadem přesahuje oblast kybernetické bezpečnosti. Především však není definováno, co se považuje za „bezpečnou komunikaci“ a povinné osoby by tak byly vystaveny právní nejistotě, zda tuto povinnost plní či nikoliv. Příkladem může být i telefonování mezi zaměstnanci s využitím mobilní sítě, které může, ale nemusí být, považováno za bezpečné. Lze případně považovat za bezpečnou komunikaci, která má sice zprávy šifrované při přenosu, ale nedisponuje end-to-end, šifrováním?
Tato připomínka je doporučující.
Vysvětleno.
Tento požadavek, i když se na první pohled může zdát s kybernetickou bezpečnosti nesouvisející, je přímo uveden ve směrnici NIS 2. Jedná se o požadavek čl. 21 odst. 2 písm. j), který požaduje "zajištění alespoň „zabezpečené hlasové, obrazové a textové komunikace" u poskytovatele regulované služby. Jsme si vědomi širokého záběru tohoto požadavku, proto jsem znění transponovali v této maximálně obecné míře. Máme za to, že prostřednictvím řízení rizik na řádně určeném rozsahu (aktivech), budou poskytovatelé regulované služby schopni tuto obecnou povinnost obsahově naplnit dle specifik organizace a personálních a finančních možností. V případě že nikoliv, je nutné mít na paměti rizika při nezajištění a najít vhodná, adekvátní a přiměřená opatření k ošetření rizik plynoucích z případné nezabezpečené textové, hlasové a obrazové komunikace.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Kde - celkový návrh vyhlášky
Návrh změny - Požadujeme, aby textace navrhovaných vyhlášek byla lépe harmonizována s textem prováděcího nařízení EU 2024/2690 ze dne 17.10.2024 tak, aby klíčovými pojmy a požadavky vycházela z implementačního doporučení. Obzvláště pak v případě, pokud jsou v textu nařízení konkrétní požadavky.
Odůvodnění - V návrhu vyhlášek se objevují obecnéjší textace, než které jsou v prováděcím nařízení EU. Tyto požadavky jsou často převedením textu z norem ISO 27001. Je proto zvláštní, když autoři v návrhu výhlášek tyto požadavky mění a činí je nesrozumitelnými nebo nejednoznačnými.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Jelikož nebylo navrhovatelem připomínky řečeno, které klíčové pojmy by měly být problémové, ani nebyl uveden konkrétní návrh řešení, nemáme k dané připomínce možnost dodat další informace či ji fakticky akceptovat a zapracovat. Úřad, oproti jiným ekvivalentům Úřadu a jiným zástupcům za členské státy, na návrhu vyhlášek a transpozici NIS 2 začal pracovat ještě v době, kdy nebyla NIS 2 ještě ani finalizována a byla pouze ve formě draftu. Za tyto roky Úřad měl řadu konzultací vč. veřejných konzultací a v maximální možné míře přizpůsobuje textaci a klíčové pojmy, aby byly dostatečně návodné zejména pro nově regulované subjekty, neodchylovaly se významně od současného znění, pod kterým jsou vnímány u současně regulovaných subjektů v ČR, reflektovaly názvy používané evropskými předpisy, vyhovovaly právní terminologii, která bohužel nepodporuje využívání anglicismů, byť regulovaná oblast kybernetické bezpečnosti běžně anglické termíny využívá, a v neposlední řadě byly také v souladu se zmíněnými mezinárodními standardy. Pokud vnímáte nějaké odchylnosti u termínů z normy ISO 27001, bude tato odchylnost s největší pravděpodobností záměrná, jelikož povinnost vyhlášky bude jinak uchopená, vyžaduje jinou granularitu nebo obsahuje i jiné povinnosti než ty, které jsou zaváděný v rámci standardu ISO 27001. Z těchto důvodů se domníváme, že současné znění je nejvhodnějším kompromisem.
Kde - celkový návrh vyhlášky
Návrh změny - Požadujeme, aby textace navrhovaných vyhlášek byla lépe harmonizována s textem prováděcího nařízení 2024/2690 ze dne 17.10.2024 tak, aby svojí strukturou vycházela z implementačního doporučení a to za účelem nadnárodní jednotnosti.
Odůvodnění - Jak bylo Úřadem opakovaně zmiňováno při přípravě návrhu zákona, zákonem budou nově dotčeny tisíce subjektů, které spadnou do jedné z obou povinností. Nemalá část z nich však nebude spadat pouze pod legislativu ČR, ale díký svému mezinárodnímu působení i pod transponované zákony jiných zemí. Struktura prováděcího nařízení EU je jednotná a tím za nás vhodnější a více srozumitelná pro všechny subjekty.
Požadované změny díky zpřehlednění jsou tak úsporou činností mnoha subjektů i bezpečnostních rolí v tisíci hodinách práce, také
např. s každou další změnou (NIS3, apod.). Obecně lze říci, že jsme v souladu s rozsahem navrhovaných rozšíření a zpřesnění tak, jak je z návrhu zřejmé, doporučujeme ale jednotlivé doplňující textace do vyhlášky zařadit vždy jako další z bodů jednotlivých článků / paragrafů, čímž zároveň budou otevřeně komunikovány rozdílnosti a zpřesnění Prováděcího nařízení.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Jelikož nebylo navrhovatelem připomínky řečeno, které části textace by měly být problémové, ani nebyl uveden konkrétní návrh řešení, nemáme k dané připomínce možnost dodat další informace či ji fakticky akceptovat a zapracovat. Zaměstnanci Úřadu jsou často členové pracovních skupin vznikajících předpisů na úrovni EU a byli také u vzniku zmíněného prováděcího nařízení, jsme si tedy vědomi rozlišností. Ovšem je nutno upozornit, že i toto nařízení je kompromisní řešení všech zúčastněných členských států Evropské unie a při vyjednávání jsme se snažili o maximální terminologickou i praktickou harmonizaci s naší národní úpravou a nejlepší praxí dle mezinárodních standardů. Rovněž bychom chtěli uvést, že poskytovatelé regulované služby v rámci bezpečnostních opatření a prováděcích nařízení EU (např. můžeme konkrétně zmínit Vámi uvedené prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/2690) neaplikují bezpečnostní opatření uvedená v této vyhlášce (viz zvláštní ustanovení dle § 18 zákona), nýbrž aplikuje bezpečnostní opatření z prováděcího nařízení. Členění ve vyhlášce je odlišné od zmíněného nařízení, nicméně tato skutečnost je irelevantní, jelikož je zmíněné prováděcí nařízení přímo cílené a aplikovatelné na poskytovatele digitálních služeb, oproti obecným požadavkům pro všechny sektory v rámci požadavků NIS 2, tedy transpozici v rámci vyhlášek. Úřad, oproti jiným ekvivalentům Úřadu a jiným zástupcům za členské státy, na návrhu vyhlášek a transpozici NIS 2 začal pracovat ještě v době, kdy nebyla NIS 2 ještě ani finalizována a byla pouze ve formě draftu. Za tyto roky Úřad měl řadu konzultací vč. veřejných konzultací a v maximální možné míře přizpůsobuje textaci a klíčové pojmy, aby byly dostatečně návodné zejména pro nově regulované subjekty, neodchylovaly se významně od současného znění, pod kterým jsou vnímány u současně regulovaných subjektů v ČR, reflektovaly názvy používané evropskými předpisy, vyhovovaly právní terminologii, která bohužel nepodporuje využívání anglicismů, byť regulovaná oblast kybernetické bezpečnosti běžně anglické termíny využívá, a v neposlední řadě byly také v souladu se zmíněnými mezinárodními standardy.
Kde - §4 odst. (1) písměno b)
Návrh změny - Požadujeme větší srozumitelnost této věty. Návrhujeme doplnění paragrafů před příslušné číslice.
Odůvodnění - Text vede k nesrozumitelnému nebo k několika různým výkladům. Míchají se tu paragrafy a odstavce. Přitom se jedná o jeden z nejdůležitějších odstavců vyhlášky.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Aktuální znění dotčeného ustanovení je v souladu s Legislativními pravidly vlády.
Kde - K návrhu vyhlášky obecně
Návrh vyhlášky - Poznámky pod čarou doporučujeme označit v souladu s Legislativními pravidly vlády a to tak, že se označí číslem a kulatou závorkou.
Akceptováno, upraveno.
K návrhu vyhlášky obecně
Poznámky pod čarou doporučujeme označit v souladu s Legislativními pravidly vlády a to tak, že se označí číslem a kulatou závorkou.
Akceptováno, upraveno.
K § 4 odst. 1 písm. b) vyhlášky
Doporučujeme zvážit, zda slova „vždy“ a „alespoň“ nejsou v daném kontextu nadbytečná.
Domníváme se totiž, že význam těchto slov je již obsažen v samotném stanovení povinnosti zavést a provádět určitá bezpečnostní opatření
Akceptováno částečně.
Připomínka týkající se slova "vždy" byla akceptována. Po hlubším zvážení slovo "alespoň" ve vyhlášce zůstalo ponecháno, jelikož poskytovatel regulované služby může rozhodnout, že některá bezpečnostní opatření aktuálně není možné z relevantních důvodů zavést, avšak toto nezavedení musí řádně zdůvodnit v přehledu bezpečnostních opatřeních, včetně termínů jejich plánovaného zavedení, určení priority a odpovědné osoby. Pokud některé z bezpečnostních opatření není trvale možné zavést (např. není relevantní), je nutné toto nezavedení rovněž řádně zdůvodnit v přehledu bezpečnostních opatření.
K § 14 odst. 2 vyhlášky
Navržené ustanovení písmene b) nenavazuje na uvozovací větu odstavce 2. Doporučujeme proto v § 14 odst. 2 písm. b) nahradit slova „nouzové komunikace“ slovy „nouzovou komunikaci“.
Akceptováno, upraveno.
K § 15 odst. 2 písm. a) vyhlášky
Doporučujeme slovo „zároveň“ nahradit slovem „současně“, jež lépe vyhovuje požadavkům na normativní text.
Akceptováno, upraveno.
K obecné části, kapitole A, oddílu a) důvodové zprávy
Doporučujeme doplnit informaci, v jaké fázi legislativního procesu se nachází návrh NZKB.
Neakceptováno.
Vzhledem k tomu, že informace o fázi legislativního procesu, ve které se zákon nachází se mohla stát každým dnem neaktuální, takové řešení jsme nezvolili.
K § 20 vyhlášky
Doporučujume změnu požadavků v § 20 při určování hesla v souladu se současnou dobrou praxí, tedy stále při zachování vysoké entropie, ale se zvýšením uživatelské přívětivosti. Např. viz NIST SP 800-63-4
Takto významná změna legislativy by měla být podnětem i k zamyšlení nad opuštěním nedoporučované praxe.
Neakceptováno.
Navrhovatel připomínky uvádí nedostatky § 20, nýbrž návrh pro nižší režim tímto paragrafem nedisponuje, usuzujeme, že navrhovatel připomínky zamýšlel § 9. Jelikož zde není navrhovatelem uveden konkrétní nedostatek a navrhovaná úprava (není tedy možné připomínku zapracovat) týkající se požadavků na hesla, vycházíme zejména z požadavků odst. 4 a 5, které řeší požadavky na hesla uživatelů/administrátorů. Vámi uváděný NIST SP 800-63-4 byl předmětem společných jednání Úřadu a samotného NIST a jak jsme uvedli také do důvodové zprávy, i z těchto poznatků ze společných jednání Úřad při psaní návrhu vycházel. Z těchto důvodů bychom velice rádi podotknuli, že osoby, které jsou poskytovatelem regulované služby v režimu vyšším (tedy § 20 návrhu vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností) by dle výkladu NIST měly mít minimálně dvoufaktorové ověření v rámci svých informačních a komunikačních systémů. V neposlední řadě Úřad musí také naplnit transpozici EU směrnice NIS 2, kdy je explicitní požadavek uvedený § 20 odst. 2 písm. a) vyhlášky o vyšším režimu na využívání autentizačního mechanismus založeného na vícefaktorové autentizaci s alespoň dvěma různými typy faktorů, nebo využívání autentizačního mechanismu založeného na aktuálně odolné kontinuální autentizaci založené na modelu nulové důvěry, který je upraven přímo v samotném článku č. 21 NIS 2. Úřad nicméně chápe potřebu, kdy nelze vždy tomuto požadavku vyhovět a z těchto důvodů stanovil i alternativní způsoby plnění, které ale musí zajistit obdobnou nebo vyšší míru bezpečnosti. V zájmu zajištění potřebné entropie (která je rovněž uvedená v důvodové zprávě), v souladu se standardy, běžnou praxí, činností Úřadu a konzultacemi s experty, Úřad stanovil uvedené požadavky na hesla.
Nicméně díky této připomínce byla odhalena písařská chyba, kdy § 9 odst. 2 měl odlišné znění z důvodu chybějících slov "technických aktiv" než u znění návrhu pro vyšší režim a tento nedostatek byl odstraněn.
Ministerstvo spravedlnosti
K § 1 písm. a)
Podle návrhu § 1 písm. a) vyhláška upravuje „obsah a rozsah bezpečnostních opatření“. Upozorňujeme, že podle zákonného zmocnění v § 13 odst. 3 návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti (t.č. senátní tisk č. 109) má vyhláška stanovit pouze „obsah bezpečnostních opatření“. Použití pojmu „rozsah“ v § 1 písm. a) zřejmě odkazuje na § 3, podle něhož povinná osoba zavede a provádí bezpečnostní opatření v rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti stanoveném podle § 12 návrhu zákona, tedy ve smyslu „stanoveného rozsahu“ podle § 12 odst. 1 návrhu zákona. Povinnost určit stanovený rozsah však plyne již přímo ze zákona.
Ve smyslu § 13 odst. 3 návrhu zákona lze zohlednění stanoveného rozsahu pokládat za zavádění a provádění bezpečnostního opatření. Doporučujeme proto slova „a rozsah“ z návrhu § 1 písm. a) bez náhrady vypustit.
Dále doporučujeme zvážit, zda by do § 1 nemělo být v souladu s § 13 odst. 3 návrhu zákona doplněno, že vyhláška upravuje způsob zavádění a provádění bezpečnostních opatření.
Akceptováno, upraveno.
Text vyhlášky byl upraven v souladu se zákonem následujícím způsobem:
"upravuje obsah, způsob zavádění a provádění bezpečnostních opatření".
Slovo „rozsah“ bylo z návrhu vyhlášky vypuštěno.
K § 4 odst. 2 písm. b)
Z návrhu ustanovení není zcela zřejmé, zda má povinná osoba jednou ročně provést vyhodnocení účinnosti zavedených bezpečnostních opatření, nebo zda má jednou za rok provést pouze dokumentaci vyhodnocení. Doporučujeme uvedené vyjasnit a návrh textace zpřesnit.
Akceptováno jinak.
Připomínka byla akceptována jiným způsobem a zapracována do návrhu vyhlášky i důvodové zprávy.
K § 4 odst. 2 písm. c)
Z návrh ustanovení není zřejmé, kdy začíná běžet lhůta 4 let pro uchování přehledu bezpečnostních opatření, zda zpracováním přehledu podle § 4 odst. 2 písm. a), nebo zda pozbytím platnosti daného přehledu. Doporučujeme uvedené vyjasnit a návrh textace zpřesnit.
Akceptováno jinak.
Připomínka byla akceptována jiným způsobem a zapracována do návrhu vyhlášky i důvodové zprávy.
K § 5
Upozorňujeme, že z úvodní části ustanovení není patrné, čí statutární orgán má provést stanovené povinnosti. Zřejmě by mělo jít o statutární orgán povinné osoby. Doporučujeme proto za slovo „orgán“ vložit slova „povinné osoby“.
Akceptováno
Text byl doplněn.
K § 15 odst. 1 písm. a)
Podle důvodové zprávy k předmětnému ustanovení má únosnou mírou újmy představovat „souhrn nejvyšší škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s kybernetickým bezpečnostním incidentem“, přičemž nejvyšší škodu „v tomto případě představuje celková finanční ztráta nebo náklady, které vzniknou v důsledku kybernetického bezpečnostního incidentu“. Upozorňujeme, že návrh textace § 15 odst. 1 písm. a) formuluje únosnou míru újmy odlišně, a to prostřednictvím absence ohrožení života nebo zdraví a schopnosti povinné osoby dostát svým závazkům. Výše finanční ztráty či nákladů spojených s bezpečnostním incidentem však mezi kritérii výslovně zahrnuta není. Doporučujeme uvedené vyjasnit a návrh ustanovení případně dopracovat.
Vysvětleno:
Únosná míra je samostatně definovaná hranice, jak správně uvádíte, navázaná na ohrožení života či zdraví a schopnosti povinné osoby dostát svým závazkům. Avšak její definice není záměrně navázána na finanční a další dopady, jelikož to jsou samostatné oblasti v § 15 odst. 1 písm. b) návrhu vyhlášky. Pokud bude poskytovatel regulované služby chtít zahrnout explicitně i finanční náklady, které by např. nevnímal pod zdroji z bodu 3, může si přidat nad rámec těchto oblastí svou vlastní novou oblast. Při posuzování významnosti dopadu se pak posuzuje, zdali přesáhne poskytovatelem regulované služby stanovenou hodnotu únosné míry a současně, zdali je oblast § 15 odst. 1 písm. b) posouzena jako významná.
K § 15 odst. 2
Podle důvodové zprávy k předmětnému ustanovení se dopad kybernetického bezpečnostního incidentu na poskytování regulované služby „považuje za významný, pokud překročí metodikou stanovenou únosnou míru újmy, a současně je na základě oblastí pro posouzení dopadu incidentů posouzen jako významný“. Uvedený algoritmus však lze pokládat za nejasný. Z návrhu § 15 totiž není zcela jasné, zda má být únosná míra rizika stanovena zvlášť pro každou oblast pro posouzení významnosti dopadu kybernetického bezpečnostního incidentu, či nikoliv. Pokud ano, není nutné konstruovat významnost dopadu prostřednictvím požadavku na kumulativní splnění dvou odlišných kritérií, jak činí návrh § 15 odst. 2,
ale postačuje, pokud návrh stanoví, že je dopad považován za významný, pokud přesáhne stanovenou únosnou míru újmy v některé z posuzovaných, resp. stanovených oblastí. Doporučujeme uvedené vyjasnit a návrh textace zpřesnit.
Vysvětleno:
Únosná míra a posuzované oblasti jsou rozdílné požadavky. Únosná míra se vztahuje na poskytovatele regulované služby, ale již ne na jednotlivé oblasti pro posouzení významnosti, jelikož právě u jednotlivých oblastí posuzuje poskytovatel významnost jejich dopadu zvlášť.
Tato připomínka navazuje na Vaší předchozí připomínku v rámci ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) návrhu, kdy bylo popsáno, že únosná míra je samostatně definovaná hranice, navázaná na ohrožení života či zdraví a schopnosti povinné osoby dostát svým závazkům. Avšak její definice není záměrně navázána na finanční a další dopady, jelikož to jsou samostatné oblasti v § 15 odst. 1 písm. b) návrhu vyhlášky. Pokud bude poskytovatel regulované služby chtít zahrnout explicitně i finanční náklady, které by např. nevnímal pod zdroji z bodu 3, může si přidat nad rámec těchto oblastí svou vlastní novou oblast. Při posuzování významnosti dopadu se pak posuzuje, zdali přesáhne poskytovatelem regulované služby stanovenou hodnotu únosné míry a současně, zdali je oblast § 15 odst. 1 písm. b) posouzena jako významná.
K příloze č. 3
V nadpisu přílohy č. 3 doporučujeme slovo „Doporučené“ nahradit příhodnějším pojmem. Užití označení „doporučené“ navozuje dojem, že jde o nepovinná témata. Z návrhu § 6 odst. 1 písm. a) však plyne, že by povinná osoba měla v politice bezpečného chování uživatelů vždy zohlednit všechna relevantní témata, jež jsou v příloze č. 3 obsažena.
Akceptováno
Připomínka byla akceptována a zapracována do návrhů vyhlášek. Z přílohy č. 7 (vyšší režim) a přílohy č. 3 (nižší režim) bylo smazáno slovo "Doporučená". Současný název přílohy je tedy "Témata pro rozvoj bezpečnostního povědomí", a to z důvodu, že jelikož se nejedná o doporučující přílohu, mohl být její název v původní verzi zavádějící.
Ministerstvo vnitra
K části druhé:
V § 14 odst. 2 návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti je v písmeni c) a d) uvedeno, že pro poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností jsou organizačními a technickými opatřeními „řízení aktiv“ a „řízení rizik“. V návrhu vyhlášky jsou v § 4 až 14 předloženy pokyny pro implementaci jednotlivých organizačních a technických opatření, ale pokyny pro řízení aktiv a řízení rizik ve výčtu zcela chybí. Dle našeho názoru by však měly být systematicky uvedeny za § 5.
Máme za to, že nezohlednění uvedených opatřeních v návrhu vyhlášky se jako problém projeví v několika situacích. V § 4 odst. 4 návrhu je například uvedeno, že „Povinná osoba v rámci řízení aktiv stanoví pravidla pro používání a manipulaci technických aktiv.“. To však nelze fakticky splnit bez zavedení „řízení aktiv“ a jejich registru. V § 5 písm. f) návrhu je dále zmíněno, že „statutární orgán (…) s ohledem na zajišťování kybernetické bezpečnosti stanoví prioritu obnovy primárních aktiv“. To dle našeho názoru rovněž není proveditelné, jelikož bez řízení aktiv a registru aktiv, resp. analýzy rizik nelze provést kvalitní a smysluplnou analýzu dopadů (Business Impact Analysis). Obdobně připomínku vztahujeme i k § 7 písm. a) návrhu.
Návrh rovněž ukládá vytvoření registru nepodporovaných aktiv [viz § 13 písm. b) a c)], což bez řízení aktiv nelze. Každé podporované technické aktivum se přitom časem stane nepodporovaným, je však potřeba stanovit lhůtu, po které se tak stane.
S ohledem na výše uvedené navrhujeme návrh vyhlášky doplnit o pokyny pro řízení aktiv a řízení rizik.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Neakceptováno.
Směrnice NIS 2 nestanovuje, že podmínka provedení analýzy rizik musí bezpodmínečně nutně vycházet z hodnocení provedeného samotnými subjekty. Z tohoto důvodu předkládá návrh zákona přístup, který v případě poskytovatelů regulovaných služeb v režimu vyšších povinností nechává řízení rizik na těchto subjektech, avšak v případě poskytovatelů regulované služby v režimu nižších povinností má za cíl těmto subjektům s ohledem na jejich počet, nižší význam a obecně nižší význam a obecně nižší úroveň vyspělosti v oblasti kybernetické bezpečnosti odlehčit z nutnosti provádět plný balík povinností, především těch nejnáročnějších a v praxi nejobtížněji proveditelných – tedy detailního analyzování rizik. V jejich případě návrh zákona stanovuje sadu pravidel, která reagují na provedení analýzy rizik samotným navrhovatelem. Tím, že je poskytovatelé regulovaných služeb provedou, dojde také k naplnění cílů směrnice NIS 2.
Problematika řízení aktiv dle nového zákona o kybernetické bezpečnosti vychází již z § 12 zákona, kde je povinnost stanovení rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti. Do stanoveného rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti je nutné zahrnout veškerá aktiva související s poskytováním regulované služby. Poskytovatel regulované služby nejprve pohlíží na svou organizaci jako na celek. Tedy nejprve určí všechna svá primární aktiva v podobě jím zpracovávaných informací nebo poskytovaných služeb. Následně posoudí, zda tato primární aktiva souvisejí s poskytováním regulované služby. U primárních aktiv, která souvisejí s poskytováním regulované služby a jsou zařazena do rozsahu řízení kybernetické bezpečnosti, je nutné také určit související podpůrná aktiva. Tato povinnost vyplývající již ze zákona tedy umožňuje plnění všech souvisejících povinností týkající se řízení aktiv stanovených ve vyhlášce.
Ke struktuře návrhu:
Dáváme na zvážení, zda je skutečně nezbytné, aby byl návrh členěn na části, jestliže jej tvoří pouze 16 paragrafů.
Neakceptováno.
Jelikož je vyhláška tvořena bezpečnostními opatřeními a stanovením významnosti dopadu kybernetického bezpečnostního incidentu, tak z důvodu přehlednosti vyhlášky pro adresáty normy se jeví jako žádoucí zachovat členění na části.
K § 1:
Doporučujeme předmět úpravy formulovat dle dikce zákonného zmocnění.
Akceptováno, upraveno.
K § 2 písm. d):
Slovo „které“ navrhujeme uvést do tvaru „která“.
Akceptováno, upraveno.
K § 4 odst. 1 písm. a):
Před spojkou „a“ umístěnou na konci písmene a) doporučujeme umístit čárku, a to s cílem oddělit větu vedlejší.
Akceptováno, upraveno.
K § 4 odst. 1 písm. b):
Před číslo „11“ doporučujeme umístit znak „§“.
Akceptováno, upraveno.
K § 4 odst. 2 písm. c):
Před slovo „alespoň“ navrhujeme vložit slova „a to“.
Akceptováno jinak.
Před slovem "alespoň" byla vypuštěna čárka.
K nadpisu § 5:
Navrhujeme reformulaci nadpisu, neboť legislativní zkratka „vrcholné vedení“ je zavedena až v odstavci 1.
Neakceptováno.
Souhlasíme s faktem, že je legislativní zkratka zavedena v samotném paragrafu, nicméně z důvodu přehlednosti celé vyhlášky a lepší orientaci v ní ponecháváme název nadpisu v původním znění.
K § 6 odst. 2 písm. a):
Před slovo „formou“ doporučujeme s ohledem na předpokládaný smysl ustanovení vložit čárku.
Akceptováno, upraveno.
K § 7 písm. a):
Před slova „a zohlední“ navrhujeme umístit čárku.
Neakceptováno.
V tomto případě se jedná o jednoduché souvětí se dvěma souřadně spojenými přísudky se stejným podmětem („(Povinná osoba) stanoví … a zohlední …“).
K § 7 písm. b):
Předpokládáme, že úmyslem předkladatele je, aby písmenné odstavce byly považovány za kumulativní výčet, proto navrhujeme v písmenu b) před spojkou „a“, která je na konci textu, odstranit nadbytečnou čárku.
Akceptováno, upraveno.
K § 9 odst. 3:
Navrhujeme odstranit čárku za slovy „podle odstavce 2“.
Akceptováno, upraveno.
K § 9 odst. 4:
Navrhujeme odstranit čárku za slovy „podle odstavce 3“.
Akceptováno, upraveno.
K § 9 odst. 5 písm. e):
Před slova „nezbytně nutných případech“ doporučujeme vložit spojku „v“.
Akceptováno, upraveno.
K § 10 odst. 2 písm. b):
Doporučujeme slova „podle odstavce 2 písm. b)“ nahradit slovy „podle písmene b)“.
Akceptováno, upraveno.
Došlo ale k nahrazení slovy „podle písm. a)“, aby došlo k odkazování na správné ustanovení.
K § 12 písm. b):
S ohledem na srozumitelnost textu ustanovená doporučujeme před slova „nezbytně nutnou“ vložit slovo „dobu“.
Akceptováno, upraveno.
K § 12 písm. d) bodu 2:
Před spojkou „a“ umístěnou na konci bodu 2 doporučujeme vložit čárku, a to s cílem oddělit větu vedlejší.
Akceptováno, upraveno.
K § 13 písm. b) bodu 2:
Před spojku „a“ doporučujeme umístit čárku.
Akceptováno, upraveno.
K § 14 odst. 2 písm. a) a b):
Před spojkou „a“ umístěnou na konci bodu 2 doporučujeme vložit čárku a slova „nouzové komunikace“ v písmeni b) doporučujeme uvést ve tvaru „nouzovou komunikaci“.
Akceptováno, upraveno.
Předpokládáme, že se jedná o překlep a „bodem 2“ bylo myšleno písmeno a).
K § 15 odst. 1 písm. b) bodu 5:
Navrhujeme na konci textu bodu vložit čárku před spojku „a“, aby byla oddělena věta vedlejší.
Akceptováno, upraveno.
K § 16:
Bude-li zachováno členění návrhu na části, je žádoucí odstranit nadbytečný nadpis pod označením § 16.
Akceptováno, upraveno.
Ministerstvo zdravotnictví
Napříč návrhem doporučujeme provést revizi textu s ohledem na požadavky Legislativních pravidel vlády ve vztahu ke koncepci poznámek pod čarou. Poznámka pod čarou by měla být zakončena pravou závarkou.
Akceptováno, upraveno.
K návrhu vyhlášky uvádíme, že z většiny normativní text zahrnuje stanovení povinností adresátů normy. To je však z ústavně-právního hlediska nepřijatelné, neboť povinnosti lze ukládat toliko na základě zákona a v jeho mezích. Je tak třeba poznamenat, že ustanovení návrhu vyhlášky, která stanovují povinnosti subjektům (konkrétně povinné osobě) není možné vnímat jako validní, neboť v základu by tyto povinnosti měly být stanoveny zákonem, tj. v tomto případě návrhem zákona o kybernetické bezpečnosti. Stejně tak uvedená zmocnění, která má návrh vyhlášky provádět, nepředstavuje suficientní základ pro matérii, která je prováděna a lze mít za to, že návrh vyhlášky směřuje nad rámec těchto zmocnění. Vyhláška, jako právní akt nižší právní síly, by měla v obecnosti detailně provádět úpravu, která je však v základu stanovena zákonem. Nemá nad rámec zákona stanovovat další povinnosti. Z toho důvodu žádáme explanaci toho, jak bylo při přípravě návrhu vyhlášky uvažováno a na základě jakých závěrů bylo přistoupeno k tomuto řešení. Jako schůdné by se jevilo provést nezbytné změny v návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti prostřednictvím pozměňovacího návrhu v Senátu (tam stanovit povinnosti) a případně je detailněji rozvést právě vyhláškou a tuto předat k projednání do meziresortního připomínkového řízení znovu. V důvodové zprávě se pak uvádí, že návrh vyhlášky nezakládá fyzickým ani právnickým osobám nová prána ani povinnosti. To však z logicky věci nemůže být pravda. Pokud by povinnosti byly založeny už zákonem, pak by se nutně jednalo o duplicitní právní úpravu. Návrh vyhlášky zakládá nové povinnosti, což nelze považovat za schůdné. V současné podobě lze předpokládat, že návrh vyhlášky nebude přijat.
Tato připomínka je podstatné povahy.
Vysvětleno:
Konstrukce nového zákona o kybernetické bezpečnosti ve vztahu k jeho prováděcím právním předpisům vychází z celé řady důvodů, kromě důvodů uvedených v připomínce také z důvodů návaznosti na to, že současný zákon o kybernetické bezpečnosti používá konstrukci totožnou již více než 10 let. Tyto otázky byly předmětem legislativního procesu přijímání zákona, kde byly prodiskutovány a také schváleny, čímž v tuto chvíli už není prostor toto nastavení měnit. Máme za to, že povinnosti jsou jak v současné regulaci, tak i v té budoucí ukládány ústavně konformním způsobem. Ve vyhlášce upravující režim vyšších povinností není obecně rozvedená povinnost, která by nebyla rovnou definována zákonem (více k tomu například důvodová zpráva k návrhu zákona k § 13 a § 14). Dále považujeme za důležité upozornit na metodu regulace, prostřednictvím performativních pravidel, tak aby bylo právo schopno adekvátně reagovat na technologickou realitu dnešní doby. Pokud bychom zvolili jiný způsob regulace než ten, který se osvědčil jako funkční, celkový záměr transpozice by nemusel ve svém důsledku tvořit funkční celek. Adresáti vyhlášky si sami prostřednictvím řízení rizik stanovují přiměřený obsah (způsob realizace) ve vyhlášce uvedené obecné povinnosti vedoucí ke společnému cíli NIS 2 a tím je zajištění kybernetické bezpečnosti regulované služby. Doprovodné vyhlášky k novému zákonu o kybernetické bezpečnosti nezakládají nové povinnosti, nejsou se zákonem v rozporu. Máme za to, že zákon definuje základní pravidla a povinnosti a prováděcí právní předpisy, zejména vyhlášky směřující k zavádění přiměřených bezpečnostních opatření, určují obecné postupy vedoucí ke společnému cíli tak, jak by performativní pravidla fungovat měla a nejedná se v žádném případě o duplicitní úpravu.
Napříč návrhem je ústředním motivem povinná osoba. Povinná osoba však není nikde definovaná, a to ani v zákonu o kybernetické bezpečnosti ani přímo ve směrnici NIS 2, ani v návrhu vyhlášky. S ohledem na to však považujeme za zásadní, aby bylo jednoznačně stanoveno, který subjekt nebo subjekty mohou být nebo jsou povinnou osobou. Vysvětlení se nám nedostává ani v důvodové zprávě. Požadujeme pojem povinná osoba definovat.
Tato připomínka je podstatné povahy.
Vysvětleno.
V návrhu vyhlášky je v § 1 Předmět úpravy uvedeno “Tato vyhláška zapracovává příslušný předpis Evropské unie a pro poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností (dále jen „povinná osoba“)”, přičemž pojmu poskytovatel regulované služby je věnována Hlava II zákona.
§ 4 odst. 2 písm. a) body 1 až 3 doporučujeme koncipovat takto:
„a) zpracuje přehled bezpečnostních opatření podle přílohy č. 1 k této vyhlášce, který obsahuje přehled všech bezpečnostních opatření, která
1. přehled všech bezpečnostních opatření, která byla povinnou osobou zavedena, včetně popisu jejich zavedení,
2. přehled všech bezpečnostních opatření, která budou povinnou osobou zavedena, včetně termínů pro jejich zavedení, priority jejich zavedení a určení osoby odpovědné za jejich zavedení, a
3. přehled všech bezpečnostních opatření, která nebyla zavedena, včetně odůvodnění jejich nezavedení,“.
Body jsou z části repetitivní, textace umožňuje slova vytknout do úvodu ustanovení bez ztráty smyslu a podstaty. Zároveň tím dojde ke zkrácení a zkompaktnění textu.
Akceptováno, upraveno.
V § 5 písm. d) doporučujeme přehodit slovosled, tj. slovo „prokazatelně“ předřadit před slovo „seznamuje“ v úvodu písmene tak, aby byl text čitelnější.
Akceptováno, upraveno.
Ministerstvo zemědělství
K § 6 odst. 1 písm. a) a Příloze č. 3
Doporučujeme doplnit do výčtu doporučených témat rovněž pravidla bezpečného používání nástrojů AI (umělé inteligence).
Neakceptováno.
AI problematika v kybernetické bezpečnosti je velice dynamická, písm. y) přílohy č. 7 obsahuje téma "Aktuální hrozby v kybernetické bezpečnosti". Pokud tedy poskytovatel regulované služby využívá AI v rámci své organizace a je tato oblast pro něj relevantní, měl by ji na základě tohoto požadavku začlenit do rozvoje bezpečnostního povědomí. Nicméně také musíme zdůraznit, že v současnosti se již řeší implementace EU AI Act do českého právního prostředí, která se může touto problematikou případně zaobírat.
K § 8
Doporučujeme, aby povinná osoba stanovovala rovněž pravidla dílčí odpovědnosti za sdílení aktiv.
Neakceptováno.
Pravidla a případné odpovědnosti za sdílení aktiv má povinná osoba stanovit dle § 4 odst. 4 vyhlášky. Tato skutečnost je uvedena i v důvodové zprávě, konkrétně "ustanovení odstavce 4 navazuje dalším procesem, a to stanovením a zavedením pravidel ochrany a přípustných způsobů používání aktiv. Tato pravidla a způsoby je nutno definovat přiměřeně s ohledem na identifikovaná aktiva. Těmito pravidly a postupy se rozumí nejen označování aktiv, jako příklad lze uvést označování pomocí protokolu TLP („Traffic Light Protocol“), ale i pravidla pro manipulaci s aktivy jak v elektronické podobě, tak fyzické podobě, nebo pravidla pro likvidaci aktiv."
K Příloze č. 2, písm. b)
Doporučujeme upřesnit, o jaký typ auditu dodavatele se v konkrétním případě jedná.
Akceptováno, upraveno.
Ministerstvo zahraničních věcí
Obecně k návrhu
MZV doporučuje urychlené přijetí a notifikaci předložené vyhlášky.
Předložený návrh vyhlášky úzce souvisí se souběžně předloženými návrhy vyhlášek
(čj. 2008/2025-NÚKIB-E/110, čj. 3198/2025-NÚKIB-E/110 a čj. 4036/2025-NÚKIB-E/110), jichž se týká řízení o porušení povinnosti č. 2024/0261 ve věci nesplnění povinnosti České republiky přijmout a notifikovat prováděcí předpisy ke směrnici 2022/2555 ze dne
14. prosince 2022 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Evropské unii.
V uvedeném řízení bylo vydáno odůvodněné stanovisko, ke kterému se Česká republika má vyjádřit do 7. července 2025. Uplynutí uvedené lhůty pro odpověď členského státu na odůvodněné stanovisko je v řízení o porušení povinnosti zásadní, jelikož právě toto datum je v případném navazujícím soudním řízení rozhodné pro konstatování porušení povinnosti členského státu.
Akceptováno.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost má v plánu postupovat v rámci daných pravidel a těch fází legislativního procesu, jejichž rychlost může sám ovlivnit co nejrychlejším možným způsobem s cílem dosáhnout účinnosti prováděcích právních předpisů zároveň s účinností nového zákona o kybernetické bezpečnosti. V návaznosti na to budou také splněny veškeré povinné notifikace.
Nejvyšší kontrolní úřad
Příloha č. 1 vyhlášky, k tabulce č. 2
Tabulky v uvedené v příloze vyhlášky mají povinné osobě sloužit jako nástroj k vyhodnocení účinnosti zavedených bezpečnostních opatření za stanovené období. V tabulce č. 2 je u příkladu odkaz na ustanovení § 6 písm. a) návrhu vyhlášky, bez uvedení konkrétního odstavce. Upozorňujeme, že ustanovení § 6 obsahuje dva odstavce, které jsou dále členěny na písmena. Ačkoli příklady odkazů uvedené v tabulce mají sloužit pouze jako návod k jejímu vyplnění, domníváme se, že tabulka by měla obsahovat odkazy na konkrétní ustanovení navrhované vyhlášky.
Doporučujeme prověřit a doplnit odkaz na konkrétní ustanovení vyhlášky.
Akceptováno, upraveno.
Nejvyšší státní zastupitelství
Vážený pane řediteli,
v odpověď na Vaše dopisy s žádostí o uplatnění připomínek sděluje Nejvyšší státní zastupitelství, že k Vámi předloženým materiálům označeným jako:
· Návrh vyhlášky o regulovaných službách (č. j. předkladatele: 2008/2025-NÚKIB-E/110),
· Návrh vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností (č. j. předkladatele: 3197/2025-NÚKIB-E/110),
· Návrh vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností (č. j. předkladatele: 3198/2025-NÚKIB-E/110),
· Návrh vyhlášky o bezpečnostních úrovních informačních systémů veřejné správy (č. j. předkladatele: 3201/2025-NÚKIB-E/110),
· Návrh vyhlášky o bezpečnostních pravidlech pro orgány veřejné správy využívající služby poskytovatelů cloud computingu (č. j. předkladatele: 3189/2025-NÚKIB-E/110),
· Návrh vyhlášky o Portálu Úřadu a požadavcích na vybrané úkony
(č. j. předkladatele: 4036/2025-NÚKIB-E/110),
souhrnně uplatňujeme následující zásadní připomínky z důvodu, že se jedná o obsahově provázaný komplex prováděcích vyhlášek upravujících problematiku na úseku kybernetické bezpečnosti v návaznosti na implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 ze dne 14. prosince 2022 o opatření k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) č. 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) č. 2016/1146 (dále jen „směrnice NIS 2“) do vnitrostátní právní úpravy.
Předně je třeba poukázat na skutečnost, že z předložených materiálů včetně předkládacích zpráv nevyplývá úvaha, resp. zdůvodnění, z jakého důvodu Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (dále jen „NÚKIB“) při své legislativní činnosti v rámci zmocnění vyplývajícího z návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti nevyužil možnost vynětí státního zastupitelství z působnosti této směrnice, která je výslovně zakotvena v bodu 8 věty první preambule směrnice NIS 2. Podle předmětného ustanovení by z oblasti působnosti této směrnice měly být vyňaty ty subjekty veřejné správy, jež vykonávají svou činnost převážně v oblasti národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, obrany nebo vymáhání práva, včetně prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů za podmínky, že činnost těchto subjektů nesouvisí s těmito oblastmi pouze okrajově. V tomto směru lze přitom konstatovat, že prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů jsou hlavním, kardinálním předmětem činnosti (resp. působnosti) státního zastupitelství, přesto však došlo k jeho zařazení do seznamu poskytovatelů regulované služby v příloze návrhu vyhlášky o regulovaných službách pod bodem 1. Veřejná správa, kde je téměř jediným subjektem tohoto typu. Není tedy zřejmé, z jakého důvodu nedošlo ze strany NÚKIB k vynětí státního zastupitelství z působnosti směrnice NIS 2, přestože předmětná směrnice takový postup sama výslovně preferuje. V této souvislosti je třeba doplnit, že samotné vymezení okruhu poskytovatelů regulované služby 1.1 výkon svěřených pravomocí, na které se vztahuje režim vyšších povinností dle návrhu vyhlášky o regulovaných službách v příloze pod bodem 1. Veřejná správa bod I. (resp. terminologií návrhu vyhlášky „osoby“), vzbuzuje otázky ohledně uplatněných kritérií při jejich výběru, a v tomto směru postrádáme bližší zdůvodnění.
Výslovné zařazení státního zastupitelství mezi poskytovatele regulované služby je přitom ve zřejmém kontrastu nejen s výše uvedeným textem směrnice, ale i se stávající zákonnou úpravou vztahující se na státní zastupitelství, což navrhovaná úprava nijak nereflektuje.
Podle § 13b odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZSZ“), je Ministerstvo spravedlnosti ústředním orgánem správy státního zastupitelství, přičemž podle § 13d písm. m) ZSZ vykonává správu státního zastupitelství mj. tím, že usměrňuje a řídí využívání informačních technologií (dále též jen „IT“). V praxi to znamená, že Ministerstvo spravedlnosti centrálně zajišťuje pro státní zastupitelství prakticky veškeré IT zázemí, přičemž současně stanoví závazné podmínky využívání informačních technologií prostřednictvím interních předpisů, kdy základním interním předpisem je v tomto směru Instrukce č. 5/2022 Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. června 2022 č. j. 115/2022-OI-SP/1, o zajištění bezpečnosti informací v prostředí informačních a komunikačních technologií resortu spravedlnosti.
Uvedené skutečnosti však nebyly při přípravě návrhu vyhlášky o regulovaných službách nijak zohledněny, čímž došlo k situaci, že státnímu zastupitelství jsou jako poskytovateli regulované služby stanoveny povinnosti, které objektivně nemůže splnit, neboť na základě speciálního zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je daný úsek činnosti mimo jeho působnost. Jako příklad budoucí kolize právních předpisů lze v tomto směru uvést ustanovení § 13 odst. 5 návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti, podle něhož by státní zastupitelství mělo za stanovených podmínek vybírat svého dodavatele, a následně z pozice smluvní strany zahrnovat do smluvních ujednání příslušné požadavky. Podle stávající speciální právní úpravy obsažené v § 13d písm. m) ZSZ je však k tomuto v podstatném rozsahu zásadně kompetentní Ministerstvo spravedlnosti, které v uvedeném směru státní zastupitelství ekonomicky i institucionálně zaštiťuje.
Pro úplnost je rovněž třeba poukázat na právní nejednoznačnost termínu „státní zastupitelství“, jak byl použit v písm. q) přílohy návrhu vyhlášky pod bodem 1. Veřejná správa bod I. Tento pojem je jednak definován jako soustava úřadu státu, určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství (§ 1 odst. 1 ZSZ), a jednak označuje i jednotlivé úřady, tj. Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní, krajská (včetně Městského státního zastupitelství v Praze) a okresní/obvodní státní zastupitelství (včetně Městského státního zastupitelství v Brně). Ze stávajícího znění návrhu vyhlášky o regulovaných službách proto jasně nevyplývá, kdo má být poskytovatelem regulované služby, a tím i subjektem příslušných povinností. Vzhledem k tomu, že okresní/obvodní státní zastupitelství (včetně Městského státního zastupitelství v Brně) nemají samostatnou právní subjektivitu, je navrhovaná úprava o to spornější. Je-li záměrem vyhlášky o regulovaných službách, aby poskytovatelem regulované služby bylo každé jednotlivé státní zastupitelství, je třeba zdůraznit, že by to obnášelo značné materiální, finanční a personální požadavky přímo související s nutností intenzivního zapojení vrcholného vedení povinného subjektu do oblasti kybernetické bezpečnosti včetně povinnosti zřízení výborů pro řízení kybernetické bezpečnosti, což v podmínkách státního zastupitelství primárně vyžaduje rozšíření stávající náplně práce současným zaměstnancům státního zastupitelství, ale i obsazení zcela nových pracovních pozic s přihlédnutím ke specifickým kvalifikačním požadavkům některých bezpečnostních rolí a dále s přihlédnutím k požadavku zastupitelnosti či naopak neslučitelnosti některých bezpečnostních rolí a tomu odpovídající platové ohodnocení těchto zaměstnanců. Již nyní je však zřejmé, že skutečné náklady na plnění veškerých bezpečnostních opatření vyplývajících z navrhované úpravy by se dále navyšovaly. Současně není též zohledněno, že správu nad okresními (a jim na roveň postavenými) státními zastupitelstvími vykonávají podle § 13g ZSZ krajští státní zástupci, a že tato státní zastupitelství, jak shora uvedeno, nemají samostatnou právní subjektivitu (§ 6 odst. 3 ZSZ ve spojení s § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.).
Výše uvedené skutečnosti se obdobně vztahují i na problematiku cloud computingu, kterou ve vztahu ke státnímu zastupitelství na základě zmocnění vyplývajícího ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, rovněž usměrňuje a řídí Ministerstvo spravedlnosti, resp. státní zastupitelství využívá převážně služeb cloud computingu, které jsou pro státní zastupitelství jednotně zajišťovány Ministerstvem spravedlnosti.
Ze všech výše uvedených skutečností tak jednoznačné vyplývá, že zařazení státního zastupitelství do přílohy návrhu vyhlášky pod bodem 1. Veřejná správa je právně i systémově nekoncepční a věcně nesprávné, a současně jdoucí nad rámec požadavků implementace směrnice NIS 2, a tuto spornou otázku je proto třeba řešit tak, že do přílohy návrhu vyhlášky pod bodem 1. Veřejná správa bude namísto státního zastupitelství zařazeno Ministerstvo spravedlnosti jako ústřední orgán státní správy státního zastupitelství. Za této situace bude (i nadále) veškerá činnost státního zastupitelství včetně ostatních složek resortu spravedlnosti na úseku kybernetické bezpečnosti závazně koordinována a usměrňována Ministerstvem spravedlnosti jako poskytovatelem regulované služby v režimu vyšších povinností, a tyto povinnosti se tak budou jeho prostřednictvím promítat též na státní zastupitelství.
Navrhujeme a jako zásadní připomínku tedy uplatňujeme, aby do přílohy návrhu vyhlášky o regulovaných službách pod bodem 1. Veřejná správa bod I. v seznamu osob, které jsou poskytovateli regulované služby, bylo namísto státního zastupitelství uvedeno Ministerstvo spravedlnosti.
Vysvětleno.
Vyhláška o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností se zaslanou připomínkou nijak nesouvisí, tato připomínka je vypořádána v rámci připomínek k vyhlášce o regulovaných službách.
Svaz průmyslu a dopravy ČR
K § 5
Navrhujeme § 5 upravit tak, aby byl nahrazen rozsahem povinností odpovídajících článku 20 směrnice NIS 2.
Odůvodnění:
Požadavky na vrcholné vedení jdou však nad rámec směrnice a zákon o kybernetické bezpečnosti rozsah též neupřesňuje. Proto navrhujeme striktně se držet textu směrnice NIS2.
Článek 20 směrnice NIS2:
Řízení
1. Členské státy zajistí, aby řídící orgány základních a důležitých subjektů schválily opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik přijatá těmito subjekty za účelem dosažení souladu s článkem 21, dohlížely nad jeho uplatňováním a mohly nést odpovědnost, poruší-li subjekty uvedený článek.
Uplatňováním tohoto odstavce není dotčeno vnitrostátní právo, pokud jde o pravidla odpovědnosti vztahující se na veřejné orgány, odpovědnost úředníků veřejné správy a odpovědnost volených veřejných činitelů nebo jmenovaných úředníků.
2. Členské státy zajistí, aby členové řídících orgánů základních a důležitých subjektů museli absolvovat školení, a vybízí základní a důležité subjekty, aby pravidelně nabízely podobné školení svým zaměstnancům, aby tak získali dostatečné znalosti a dovednosti, aby mohli identifikovat rizika a posoudit postupy řízení kybernetických bezpečnostních rizik a jejich dopad na služby poskytované subjektem.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Informace popisující vrcholné vedení a jeho nutnost rozpracování ve vyhlášce byly doplněny do důvodové zprávy.
Směrnice NIS 2 ukotvuje vetší odpovědnost vrcholného vedení za zajišťování kybernetické bezpečnosti. Návrh vyhlášky tento rámec nerozšiřuje věcně, ale pouze dále rozpracovává způsob naplnění požadavků NIS 2.
Cílem není jít nad rámec směrnice, ale zajistit praktickou vykonatelnost – tedy popsat, jak má vrcholné vedení plnit svoji roli v rámci ISMS, jak má být zapojeno a jaké výstupy má znát či schvalovat, včetně zajištění kontrolovatelnosti tohoto požadavku.
K příloze č. 3 vyhlášky – smluvní závazek dodržovat pravidla pro dodavatele
Navrhujeme závěr ustanovení přílohy č. 2 písm. i) vyhlášky doplnit o následující slovní spojení „nebo ustanovení o odsouhlasení bezpečnostních politik dodavatele (nebo odsouhlasení pro dodavatelský vztah relevantních částí bezpečnostních politik) povinnou osobou“:
„i) ustanovení upravující povinnost dodržovat pravidla pro dodavatele, se kterými byli relevantní pracovníci dodavatele prokazatelně seznámeni, nebo ustanovení o odsouhlasení bezpečnostních politik dodavatele (nebo odsouhlasení pro dodavatelský vztah relevantních částí bezpečnostních politik) povinnou osobou,“
Odůvodnění:
Příloha č. 2 písm. i) vyhlášky stanovuje povinnost zakotvit v dodavatelských smlouvách ustanovení upravující povinnost dodržovat pravidla pro dodavatele, se kterými byli relevantní pracovníci dodavatele prokazatelně seznámeni. Považujeme za vhodné doplnit tuto povinnost o alternativní možnost splnění, a sice prostřednictvím souhlasu s bezpečnostními politikami dodavatele (nebo jejich částmi relevantními pro dodavatelský vztah) ze strany povinné osoby. Tento návrh zcela odpovídá již navrženému řešení obsaženému v materiálu „Návrh vyhlášky o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností“, č. j. 3198/2025-NÚKIB-E/110, příloha č. 6, písm. f).
Z důvodové zprávy k vyhlášce rozumíme, že cílem této povinnosti je zajistit, aby relevantní pracovníci dodavatelů byli prokazatelně seznámeni s pravidly pro dodavatele a rozuměli svým právům a povinnostem vůči poskytovateli regulované služby. Tento účel je aplikovatelný zejména v případě menších dodavatelů, kde je takové prokazatelné seznámení s pravidly snadněji proveditelné a účelné.
Navržená úprava nicméně nezohledňuje specifika větších dodavatelů, zejména globálně působících poskytovatelů standardizovaných komerčních služeb, kteří fungují na základě jednotných smluvních podmínek. Jedná se například o globální poskytovatele cloudových služeb, poskytovatele komunikačních služeb či jiné platformy produktivity. Tito dodavatelé obsluhují tisíce až sta tisíce zákazníků současně a není reálné, aby své zaměstnance individuálně seznamovali se všemi individuálními bezpečnostními pravidly všech svých jednotlivých regulovaných zákazníků.
Současně v praxi platí, že tito poskytovatelé často disponují vlastními robustními bezpečnostními politikami a kontrolními mechanismy, které jsou navrženy tak, aby splňovaly vysoké standardy bezpečnosti a ochrany informací, a které mnohdy přesahují požadavky jednotlivých povinných osob v režimu nižších povinností.
Navrhujeme proto umožnit alternativní splnění této povinnosti prostřednictvím smluvního odsouhlasení bezpečnostní politiky dodavatele, případně jejích relevantních částí. Tento kompromisní mechanismus je již obsažený v navrhované vyhlášce pro poskytovatele regulovaných služeb v režimu vyšších povinností, dává o to větší smysl v případě poskytovatelů v režimu nižších povinností.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Vzhledem k tomu, že ustanovení přílohy č. 2 písm. i) vyhlášky skutečně nereflektuje možnost přenesení povinnosti seznamování se se stanovenými pravidly na dodavatele tak, jako je tomu u režimu vyšších povinností, bylo toto ustanovení upraveno. Došlo k úpravě přílohy č. 2 písm. i) vyhlášky, které nahradilo ustanovení týkající se odsouhlasení a dodržování bezpečnostních politik jako takových tak, jak je tomu u režimu vyšších povinností. Ustanovení tedy bylo nahrazeno textací "ustanovení o povinnosti dodavatele dodržovat bezpečnostní politiky povinné osoby nebo ustanovení o odsouhlasení bezpečnostních politik dodavatele (nebo odsouhlasení pro dodavatelský vztah relevantních částí bezpečnostních politik) povinnou osobou". S ohledem na skutečnost, že vyhláška pro poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností explicitně neukládá povinnost pravidla pro dodavatele stanovit, dochází touto úpravou rovněž k narovnání uvedené nesrovnalosti. Tato úprava neznamená vypuštění pravidel pro dodavatele, tato pravidla by měl poskytovatel regulované služby zahrnout do relevantních částí bezpečnostních politik, což je praxe běžně pozorovaná u aktuálně regulovaných subjektů. Navržená úprava umožní naplnění tohoto požadavku i v případě specifických dodavatelů.
Úřad pro ochranu osobních údajů
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“) v oddílu i) obecné části důvodové zprávy nebo odůvodnění (dále jen „oddíl“) je žádoucí přepracovat. Tato připomínka je zásadní
ÚOOÚ si dovoluje připomenout, že je nejprve potřeba posoudit, zda se navrhovaná právní úprava soukromí vůbec týká. Pokud nikoliv (jako v tomto případě, jak správně konstatuje předkladatel), tak to konstatuje a oddíl tím končí. Oddíl by tedy měl znít: „Návrh vyhlášky se netýká ochrany soukromí ani osobních údajů.“.
Akceptováno, upraveno.
Úřad vlády – odbor kompatibility
Nedostatečné promítnutí čl. 21 odst. 1 druhého pododstavce směrnice
V návrhu postrádáme plnou transpozici ustanovení čl. 21 odst. 1 druhého pododstavce směrnice. Zde evropský zákonodárce považoval za důležité stanovit požadavek, aby bezpečnostní opatření zajišťovala úroveň bezpečnosti sítí a informačních systémů odpovídající existující míře rizika („appropriate to the risks posed“), a to s ohledem na nejnovější technický vývoj („state-of-the-art“), a případně s ohledem na evropské a mezinárodní normy a na náklady na provádění. Evropský zákonodárce považoval též za podstatné pro účely posuzování přiměřenosti bezpečnostních opatření stanovit, že je nutné náležitě zohlednit míru vystavení subjektu rizikům, jeho velikost, pravděpodobnost výskytu incidentů, jejich závažnost a společenský a ekonomický dopad. Návrh oproti tomu vyžaduje plošný a jednotný standard, který neumožňuje vzít v potaz velikost, závažnost, míru rizika ani ekonomické dopady (viz čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec in fine směrnice). Konstatujeme, že návrh nevyžaduje, aby byla shora uvedena kritéria náležitě zohledňována, a to na úrovni jednotlivých subjektů. Máme tudíž za to, že bez toho, aby bylo, i pokud jde o úroveň jednotlivých subjektů, jasně požadováno, aby se náležitě zohledňovala kritéria, jež výslovně uvádí čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec směrnice, nelze považovat čl. 21 odst. 1 druhý pododstavec za plně transponovaný.
Vysvětleno.
Zavádění bezpečnostních opatření požadovaných v návrhu vyhlášky vychází v souladu s transpozicí NIS 2 z principu postaveném na tzv. ISMS (informative security management system), který je založen na principech řízení rizik. V rámci řízení rizik je povinnost náležitě zohledňovat všechny Vámi uvedené aspekty, relevantní hrozby, zranitelnosti a další okolnosti a bezpečnosti potřeby dané regulované organizace. Na základě tohoto zohlednění je dosaženo přímo požadovaného v rámci odkazované části NIS 2. Víme, že oproti vyhlášce v režimu vyšších povinností došlo k zjednodušenému přístupu, nicméně i přesto máme za to že § 4 vyhlášky tyto požadavky naplňuje zejména v odst. 1 a 2. Nesouhlasíme s tím, že režim vyšších povinností požaduje jednotný standart, naopak máme za to, že v aplikaci přiměřenosti s ohledem na vlastní potřeby, tedy z pohledu hodnocení rizik, to není ani z povahy věci možné. Vnímáme, že k částečné aplikaci toho článku dochází již samotným určením aktiv postupem podle § 12 zákona, nicméně jádro transpozice čl. 21 odst. 1 druhého pododstavec je obsaženo napříč samotnou vyhláškou pro režim vyšších povinností a jedná se o jeden ze základních principů.
Nedostatečné promítnutí čl. 21 odst. 4 směrnice
V návrhu postrádáme transpozici čl. 21 odst. 4 směrnice. Ten stanoví: „Členské státy zajistí, aby v případě, že subjekt zjistí, že neodpovídá požadavkům stanoveným v odstavci 2, přijal bez zbytečného odkladu všechna nezbytná, vhodná a přiměřená nápravná opatření.“. Vznášíme tudíž dotaz, zda je uvedené ustanovení transponováno v zákoně. V případě, že nikoliv, je v takové případě nutné takový nedostatek odstranit.
Vysvětleno.
Máme za to, že tuto problematiku z procesního a hmotného pohledu upravuje kontrolní řád a nový zákon o kybernetické bezpečnosti. Požadavek čl. 21 odst. 4 směrnice NIS 2 upravuje samotný zákon v § 42 odst. 3 písm. t), na základě kterého je Úřad oprávněn vykonávat kontrolu plnění povinností a ukládat nápravná opatření. Na toto ustanovení navazuje písm. v) stejného odstavce, na základě kterého je Úřad oprávněn ukládat správní tresty za nedodržení povinností stanovených tímto zákonem, a v neposlední řadě podle § 55 zákona „Úřad vykonává kontrolu v oblasti kybernetické bezpečnosti. Při výkonu kontroly Úřad zjišťuje, jak jsou plněny povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě a přímo použitelnými předpisy Evropské unie v oblasti kybernetické bezpečnosti.“. Na toto ustanovení dále navazuje § 56 zákona upravující nápravná opatření následovně: „Zjistí-li Úřad, že poskytovatel regulované služby nebo jiná osoba neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na základě tohoto zákona, může jim uložit, aby zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě odstranili, popřípadě určit jakým způsobem. Úřad může v rozhodnutí uložit povinnost oznámit Úřadu provedení nápravného opatření a jeho výsledek ve stanovené lhůtě.“
Dále je plnění toho článku vykázáno v § 17 odst. 3 písm. b) vyhlášky v rámci povinnosti po vykonaném auditu zavést nápravná opatření.
K prováděcím aktům podle čl. 21 odst. 5 směrnice
Mělo by být vyjasněno, jakým způsobem bude reagováno na prováděcí akty Evropské komise, které mají být postupně vydávány podle čl. 21 odst. 5 směrnice. Uvedené akty mají provádět čl. 21 odst. 2 směrnice, který má navrhovaná vyhláška promítat – je tudíž potřeba předpokládat, že uvedené prováděcí akty Evropské komise (bude ve formě přímo použitelných nařízení?) do značné míry posunou návrhem zaváděná opatření povinných osob.
Vysvětleno:
Komise již prováděcí akt (implementační akt) tak jak je uvedeno v čl. 21 odst. 5 vydala (Prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/2690 zde dne 17. října 2024). Tento požadavek je transponován prostřednictvím § 18 zákona. Dle jeho znění poskytovatelé regulovaných služeb, na které bude dopadat Implementační akt nebudou plnit jednotlivá bezpečnostní opatření vyplývající z vyhlášek pro režimy vyšších a nižších povinností, tyto subjekty budou plnit pro tuto službu opatření uvedená v Implementačním aktu.
§ 18 zákona zní následovně:
„Zvláštní ustanovení o povinnostech poskytovatelů regulovaných služeb v odvětví digitální infrastruktury a služeb
(1) Poskytovatel regulované služby, který je poskytovatelem regulované služby systému překladu doménových jmen, služby vytvářející důvěru podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, služby správy a provozu registru domény nejvyšší úrovně, služby cloud computingu, služby datového centra, služby sítě pro doručování obsahu, služby on-line tržiště, služby internetového vyhledávače podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, služby platformy sociální sítě, řízené služby nebo řízené bezpečnostní služby, je ve vztahu k těmto regulovaným službám povinen v rámci stanoveného rozsahu zavádět a provádět vhodná a přiměřená bezpečnostní opatření zahrnující alespoň řízení rizik, řízení bezpečnostní politiky a bezpečnostní dokumentace, zvládání kybernetických bezpečnostních incidentů, řízení kontinuity činnosti, řízení dodavatelů, bezpečnou akvizici, vývoj a údržbu, aplikační bezpečnost, bezpečnost lidských zdrojů, kryptografické algoritmy, řízení přístupu a správu a ověřování identit, a to v míře a způsobem stanoveným prováděcím předpisem Evropské komise, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 (dále jen „prováděcí předpis Komise“), pokud jde o technické a metodické požadavky opatření, která jsou uvedení poskytovatelé regulovaných služeb povinni přijímat; § 13 odst. 2 se ve vztahu k těmto regulovaným službám nepoužije.
(2) Poskytovatel regulované služby, který je poskytovatelem regulované služby uvedené v odstavci 1, s výjimkou služby vytvářející důvěru podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, je ve vztahu k této regulované službě povinen v rámci stanoveného rozsahu hlásit všechny kybernetické bezpečnostní incidenty s významným dopadem na poskytování regulované služby; § 15 odst. 1 a 2 se ve věci vymezení incidentů, které je potřeba hlásit, ve vztahu k této regulované službě nepoužijí. Způsob stanovení významnosti dopadu kybernetického bezpečnostního incidentu na poskytování regulované služby stanoví prováděcí předpis Komise. Ve věci způsobu hlášení kybernetických bezpečnostních incidentů se uplatní obecná úprava v § 15 a 16, pokud prováděcí předpis Komise nestanoví zvláštní postup.
(3) Poskytovatel regulované služby, který je poskytovatelem regulované služby uvedené v odstavci 1, s výjimkou služby vytvářející důvěru podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, a který má umístěnu hlavní provozovnu v jiném členském státě Evropské unie nebo ve smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“) nebo má v jiném členském státě ustanoveného zástupce, je povinen ve vztahu k této regulované službě plnit povinnosti stanovené tímto zákonem pouze v rozsahu odstavce 1. Povinnosti uložené rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy Úřadu na základě tohoto zákona jsou pro poskytovatele regulované služby podle věty první závazné pouze v případě, že tak Úřad v rozhodnutí nebo opatření obecné povahy výslovně stanoví.
(4) Poskytovatel regulované služby uvedené v odstavci 1, který je v režimu vyšších povinností, je povinen řídit se ustanoveními prováděcího předpisu Komise podle odstavců 1 a 2 platnými pro osoby zařazené do kategorie základních subjektů. Poskytovatel regulované služby uvedené v odstavci 1, který je v režimu nižších povinností, je povinen řídit se ustanoveními prováděcího předpisu Komise podle odstavců 1 a 2 platnými pro osoby zařazené do kategorie důležitých subjektů.
5. Plnění povinností poskytovatele regulované služby uvedené v odstavci 1 vůči regulovaným službám neuvedeným v odstavci 1 není použitím tohoto ustanovení dotčeno.“
K návětí § 1
Chybí výkaznictví (podtržení, uvedení celexu, a odpovídající úprava v tabulkách) pro provedení tzv. referenčního odkazu podle čl. 48 LPV. Prováděn je čl. 41 odst. 2 směrnice.
Dále, ač návrh zavádí legislativní zkratku „povinná osoba“, není příliš jasné, kdo všechno povinnou osobou je. Poskytovatel regulované služby totiž není jasně vydefinován ani v prováděném zákoně, resp. je vymezován prostřednictvím věcného rozsahu prostřednictvím příslušných odvětví, které zřejmě jsou dále specifikovány v dalším souběžně předkládaném materiálu (t.č. v MPŘ - návrh vyhlášky o regulovaných službách). Takovéto vymezení považujeme za problematické.
Akceptováno, upraveno.
K § 4 odst. 3
Tážeme se, proč povinná osoba nemá vedle povinnosti stanovit bezpečnostní politiku rovněž povinnost stanovit (a přezkoumávat) „politiku analýzy rizik“, když i tuto politiku uvádí čl. 21 odst. 2 písm. a) směrnice.
Vysvětleno.
Jak je uvedeno v důvodové zprávě k zákonu, "směrnice NIS 2 však na tomto místě nestanovuje, že podmínka provedení analýzy rizik musí bezpodmínečně nutně vycházet z hodnocení provedeného samotnými subjekty. Z tohoto důvodu předkládá návrh zákona přístup, který v případě poskytovatelů regulovaných služeb v režimu vyšších povinností nechává řízení rizik na těchto subjektech, avšak v případě poskytovatelů regulované služby v režimu nižších povinností má za cíl těmto subjektům s ohledem na jejich počet, nižší význam a obecně nižší úroveň vyspělosti v oblasti kybernetické bezpečnosti odlehčit z nutnosti provádět plný balík povinností, především těch nejnáročnějších a v praxi nejobtížněji proveditelných – tedy detailního analyzování rizik. V jejich případě návrh zákona stanovuje sadu pravidel, která reagují na provedení analýzy rizik samotným navrhovatelem. Tím, že je poskytovatelé regulovaných služeb provedou, dojde také k naplnění cílů směrnice NIS 2."
K § 4 odst. 5
Upozorňujeme na to, že podle čl. 21 odst. 3 směrnice, který je v RT vůči § 4 odst. 5 vykázán, je nutné zajistit, aby při zvažování vhodných opatření vztahujících se k bezpečnosti dodavatelského řetězce včetně bezpečnostních aspektů týkajících se vztahů mezi každým subjektem a jeho přímými dodavateli nebo poskytovateli služeb subjekty zohlednily určitá hlediska. Ustanovení § 4 odst. 5, který vyžaduje, aby povinná osoba při uzavírání smlouvy s dodavateli zajistila, aby smlouvy s těmito dodavateli obsahovaly relevantní požadavky na smluvní ujednání uvedené v příloze č. 2, neukládá subjektům zohledňovat v čl. 21 odst. 3 uvedená hlediska. Máme za to, že požadavky uvedeného článku nejsou plně promítnuty. Nadto se tážeme, jak je promítnut požadavek stanovený rovněž čl. 21 odst. 3 směrnice, aby při zvažování vhodných opatření podle uvedeného písmene měly subjekty povinnost zohlednit výsledky koordinovaného posouzení bezpečnostních rizik kritických dodavatelských řetězců, které bylo provedeno v souladu s čl. 22 odst. 1.
První část – Akceptováno.
Aby bylo zajištěno plné promítnutí požadavků čl. 21 odst. 3 směrnice i v rámci poskytovatele regulované služby v nižším režimu povinností, došlo k rozšíření samotného požadavku § 4 odst. 5 vyhlášky, který nově udává povinnost zohlednit zranitelnosti a hrozby spojené s daným dodavatelem a na základě toho zajistit, aby smlouvy uzavřené s tímto dodavatelem obsahovaly relevantní požadavky z přílohy č. 2 vyhlášky. Navíc došlo také k rozšíření přílohy č. 2 vyhlášky o další požadavky na smluvní vztahy s dodavateli. Konkrétně se jedná o ustanovení upravující dodržování pravidel bezpečného vývoje, které má za cíl minimalizovat bezpečnostní rizika již ve fázi vývoje a zabránit tak zranitelnostem, které by mohly být zneužity ke kybernetickým útokům. Dále se jedná o ustanovení upravující povinnosti dodavatele dodržovat bezpečnostní politiky upravující řízení kybernetické bezpečnosti, v rámci kterého se dodavatel smluvně zaváže dodržovat relevantní bezpečnostní politiky a z nich plynoucí povinnosti, což v kombinaci s již obsaženým ustanovením o auditu dodavatele zajistí zvýšení celkové kvality produktů a postupů v oblasti kybernetické bezpečnosti dodavatele.
Druhá část připomínky – Vysvětleno.
K druhé částí vašeho dotazu směřujícímu k tomu, jakým způsobem je zajištěna transpozice druhé věty čl. 22 odst. 3 směrnice („...Členské státy rovněž zajistí, aby při zvažování vhodných opatření podle uvedeného písmene subjekty měly povinnost zohlednit výsledky koordinovaného posouzení bezpečnostních rizik kritických dodavatelských řetězců, které bylo provedeno v souladu s čl. 22 odst. 1.“) uvádíme následující:
Tento postup upravuje přímo samotný zákon, výsledky koordinovaného posouzení rizik podle čl. 22 směrnice budou na dotčené poskytovatele regulované služby aplikovány prostřednictvím reaktivního opatření upraveného v § 23 zákona ve stanoveném rozsahu. Toto ustanovení je vykázáno v transpoziční tabulce k zákonu. Více k reaktivnímu opatření uvádí důvodová zpráva k zákonu. Máme za to, že jsme v tomto případě v souladu s požadavkem čl. 22 odst. 3 druhý věta směrnice.
Úřad vlády České republiky – vedoucí Úřadu vlády
Obecně k hodnocení dopadů regulace
Neztotožňujeme se s tvrzeními v důvodových zprávách jednotlivých vyhlášek, že vyhlášky jako zásadní prováděcí předpisy některých ustanovení nového zákona o kybernetické bezpečnosti (ZKB) nemají dopad na celou řadu oblastí soukromého práva, jelikož tyto předpisy regulují konkrétní rozsah povinností podnikatelů.
Důvodové zprávy jednotlivých vyhlášek sice odkazují na důvodovou zprávu a ZZ RIA k návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti, ale to by mohlo být případné, kdyby tyto již presumovaly rozsah povinností, které budou prováděcí předpisy upravovat. Hodnocení dopadů (RIA) k novému ZKB ale tyto dopady samozřejmě nemohlo obsahovat, když návrhy vyhlášek v vytváření ZZ RIA k ZKB ještě nebyly ani v MPŘ.
Jak vyplývá z Čl. I odst. 3.6 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), RIA by se měla zpracovat, když daný předpis má dopad v klíčových oblastech jako jsou např. veřejné rozpočty, administrativní zátěž pro orgány veřejné správy, náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany nebo např. konkurenceschopnost nebo ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty atp.
Žádáme tak doplnit do materiálu vhodným, přiměřeným (nikoliv nutně dlouhým) způsobem hodnocení dopadů regulace.
Tato připomínka je zásadní.
Neakceptováno.
Dopady problematiky bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností vyvolává zákon, k jehož provedení je návrh vyhlášky předkládán. Zpráva z hodnocení dopadů regulace v rámci návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti byla zpracována korektně a komplexně, a jako taková je součástí legislativního balíčku, který byl podpořen Legislativní radou vlády a následně schválen jak vládou, Poslaneckou sněmovnou, tak i Senátem. Kdyby zpráva z hodnocení dopadů nebyla zpracována řádně, nemohl by být návrh zákona v legislativním procesu schválen výše uvedenými místy. Je třeba uvést, že součástí vládou schvalovaného legislativního balíčku byly též teze prováděcích právních předpisů, jejichž obsah se v zásadě neměnil.
Ke zpracování RIA v rámci vyhlášek se vyjadřuje předseda Legislativní rady vlády, který k tomuto návrhu právního předpisu udělil v souladu s Legislativními pravidly vlády a Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace výjimku z povinnosti zpracovat hodnocení dopadů regulace již v roce 2024.
Lze navíc dodat, že od 1. ledna 2025 se RIA u vyhlášek ani v zásadě nezpracovává (viz čl. 5.7 - 5.9 Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA), aktualizovaných k 1. lednu 2025).
K § 5 a požadavcích na vrcholné vedení
Navrhujeme § 5 upravit tak se držel v prováděcím právním předpise rozsahu povinností, které jsou stanoveny článkem 20 směrnice NIS 2. Požadavky na vrcholné vedení jdou nad rámec směrnice a zákon o kybernetické bezpečnosti rozsah též neupřesňuje.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno jinak.
Informace popisující vrcholné vedení a jeho nutnost rozpracování ve vyhlášce byly doplněny do důvodové zprávy.
Směrnice NIS 2 ukotvuje vetší odpovědnost vrcholného vedení za zajišťování kybernetické bezpečnosti. Návrh vyhlášky tento rámec nerozšiřuje věcně, ale pouze dále rozpracovává způsob naplnění požadavků NIS 2.
Cílem není jít nad rámec směrnice, ale zajistit praktickou vykonatelnost – tedy popsat, jak má vrcholné vedení plnit svoji roli v rámci ISMS, jak má být zapojeno a jaké výstupy má znát či schvalovat, včetně zajištění kontrolovatelnosti tohoto požadavku.
Doporučující připomínky:
§ 4, písm. b) – Navrhujeme vyjmenovat všechny relevantní § a ne určovat jejich řadu. Tedy „§ 2 odst. 2, 3, 4, 5, 6, § 5, § 6 § 7 a § 11“ aby byly odkazy na jednotlivé paragrafy a odstavce naprosto jasné.
Neakceptováno.
Aktuální znění § 4 písm. b) je v souladu s Legislativními pravidly vlády.
V Brně …. července 2025
Vypracoval: Mgr. Patrik Dankovič
Stránka 2 (celkem 2)