Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDKJBFFMK najdete zde


                VII.
VYPOŘÁDÁNÍ ZÁSADNÍCH PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže 
a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů
Zásadní připomínky uplatněné připomínkovými místy uvedenými v čl. 5 odst. 1 písm. a) až c), g) a h) Legislativních pravidel vlády

	Resort
	Připomínky
	Vypořádání

	Ministerstvo financí
	K důvodové zprávě - dopadům materiálu na státní rozpočet
Požadujeme do Důvodové zprávy, do části „Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky“ doplnit větu "Případná potřeba zvýšených výdajů ze státního rozpočtu bude uhrazena v rámci limitů kapitoly Ministerstva spravedlnosti bez nároku na jejich dodatečné navýšení."
	Akceptováno.
Důvodová zpráva byla požadovaným způsobem doplněna.

	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	Nad rámec návrhu zákona
Požadujeme zakotvení vzetí do vazby u dítěte staršího dvanácti let (alternativně staršího třinácti nebo čtrnácti let) důvodně podezřelého ze spáchání činu jinak trestného, jehož spáchání je zpravidla důvodem pro uložení ochranné výchovy dítěti podle § 93 odst. 2 věty druhé zákona o soudnictví ve věcech mládeže, eventuálně zakotvení jiného obdobného zajišťovacího opatření, včetně taxativního stanovení zákonných důvodů a časového omezení doby jeho trvání. 
V souvislosti s navrhovanými změnami v úpravě podmínek vzetí do vazby, trvání vazby a prodloužení vazby u mladistvých pachatelů provinění, které jsou předmětem zvláštní úpravy zákona o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „z. s. m.“), upozorňujeme na závažnou a dlouhodobou mezeru ve stávající zákonné úpravě, která se týká trestně neodpovědných dětí mladších patnácti let, které se dopustily činu jinak trestného.
Vzetí do vazby podle § 67 a násl. trestního řádu je institutem, který lze v současnosti uplatnit výlučně vůči obviněnému v trestním řízení. Dítě mladší 15 let není trestně odpovědné a jeho věc se projednává v režimu hlavy III z. s. m. (řízení ve věcech dětí mladších patnácti let), které není trestním řízením a procesně se na něj podpůrně vztahují civilní předpisy, pokud jde o soudní fázi řízení před soudem pro mládež. Vzetí do vazby proto není v současné době přípustné u dítěte mladšího patnácti let, které se dopustilo činu jinak trestného. Právní úpravy hlavy III (řízení ve věcech dětí mladších patnácti let) z. s. m. je od hlavy II z. s. m. (mladiství), trestního zákoníku a trestního řádu striktně oddělena, s výjimkou výslovných odkazů na přiměřené použití vybraných ustanovení trestního řádu, přičemž Nejvyšší soud ČR výslovně zdůraznil, že analogické použití institutů trestního práva je u dětí mladších patnácti let zásadně vyloučeno. 
Absence možnosti vzetí do vazby nebo možnosti využití jiného obdobného zajišťovacího institutu je zvláště citelná v případě delikventních dětí mladších patnácti let, u nichž je předpoklad splnění podmínek pro uložení opatření ve formě ochranné výchovy podle § 93 odst. 2 věty první z. s. m., tj. v případě,  že se dopustily protiprávního činu vyššího stupně závažnosti a společenské škodlivosti a nepostačuje uložení mírnějších opatření typu dohledu probačního úředníka, výchovných povinností, výchovných omezení nebo výchovného programu ve středisku výchovné péče. 
Zcela fatální problémy pak absence adekvátního zajišťovacího institutu působí v případě dětí starších dvanácti let, u nichž je uložení ochranné výchovy pravidlem, tj. které se dopustily činu jinak trestného, za nějž trestní zákoník dovoluje u dospělého pachatele uložení výjimečného trestu. O uložení ochranné výchovy těmto dětem lze nicméně rozhodnout jen rozsudkem jako meritorním rozhodnutím soudu pro mládež ve věci samé, a to na základě provedeného dokazování, kdy se prokáže, že se dítě činu jinak trestného skutečně dopustilo. Ochrannou výchovu tedy nelze dítěti mladšímu patnácti let uložit předběžně v žádné fázi řízení podle hlavy III z. s. m., tedy ani v průběhu soudního řízení před soudem pro mládež.
Výše popsané skutečnosti vedou k tomu, že v situacích, kdy se dítě mladší patnácti let dopustí závažného protiprávního činu jinak trestného a kdy je ponechání takového dítěte v jeho dosavadním výchovném prostředí (na svobodě) spojeno s vysokým rizikem opakování protiprávní činnosti nebo mařením dokazování, je ze strany orgánů činných v trestním řízení (resp. orgánů činných v řízení podle hlavy III z. s. m., tj. orgánů policie a státního zastupitelství) vyvíjen tlak na příslušné orgány sociálně-právní ochrany dětí (a potažmo i na opatrovnické soudy), aby vůči těmto dětem aplikovaly opatření sociálně-právní ochrany a instituty rodinného práva vedoucí k dočasné úpravě poměrů dítěte, zejména institut předběžného opatření o zatímní úpravě poměrů dítěte podle § 924 občanského zákoníku ve spojení s § 452 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a institut nařízení ústavní výchovy podle § 971 a násl. občanského zákoníku. Tato opatření tedy ve výše uvedených případech slouží jako substitut opatření, která by měla být ukládaná v rámci soudnictví ve věcech mládeže. To považujeme za nepřípustné z hlediska účelu opatření sociálně-právní ochrany dětí, která mají být aplikována výhradně vůči dětem, které jsou ohroženy nedostatkem péče nebo špatným zacházením ze strany rodičů nebo jiných pečujících osob, případně jinými vnějšími ohrožujícími faktory, nikoli vůči dětem, které jsou ohroženy v důsledku vlastního protiprávního jednání a které z tohoto důvodu navíc samy představují reálné nebezpečí pro své okolí a pro společnost. Důvodem pro využití opatření podle části druhé občanského zákoníku a podle části druhé, hlavy V z. ř. s. je vždy ochrana nejlepšího zájmu dítěte a tato opatření naopak nemohou být ani podpůrně odůvodněna ochranou zájmu společnosti.
Konkrétně u předběžného opatření opatrovnického soudu podle § 452 a násl. z. ř. s. je podmínkou umístění dítěte do vhodného výchovného prostředí na nezbytně nutnou dobu skutečnost, že se dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče nebo je-li ohrožen jeho život, zdraví či normální vývoj. Pro tuto předběžnou úpravu poměrů dítěte platí striktní časové limity a současně i povinnost zvažovat vždy přednostní dočasné předání dítěte do péče vhodného člověka, včetně pěstounské péče na přechodnou dobu, namísto jeho dočasného umístění do péče ústavního řízení. Toto předběžné opatření nelze tedy v žádném případně chápat jako náhradu vazby nebo náhradu ochranné výchovy do doby, než soud pro mládež meritorně rozhodne o uložení opatření podle § 93 z. s. m. 
Lze shrnout, že předběžné opatření podle § 452 z. ř. s. je prostředkem na ochranu dítěte v situaci jeho vážného a bezprostředního ohrožení, nikoliv procesním nástrojem „zajištění“ dítěte jako pachatele protiprávního činu, který by jinak byl trestným činem. Z toho plyne, že umístění dítěte do náhradního výchovného prostředí předběžným opatřením opatrovnického soudu nesmí být odůvodněno snahou zabránit maření prověřování či pokračování v trestné činností v průběhu řízení podle hlavy III z. s. m.
Obdobně též institut nařízení ústavní výchovy dítěte podle § 971 a násl. občanského zákoníku, včetně dočasného umístění dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, představuje opatření k zajištění vhodné náhradní péče o dítě v situaci, kdy o dítě nemůže ze závažných důvodů pečovat ani jeden z rodičů nebo poručník a kdy zároveň není v danou chvíli možné svěřit dítěte do pěstounské péče nebo do péče jiného člověka podle § 953 občanského zákoníku, které má ze zákona vůči nařízení ústavní výchovy přednost.
	Otázku případného zajišťovacího opatření pro děti mladší 15 let není vhodné řešit prostřednictvím předkládaného materiálu, a to vzhledem k jeho úzkému zaměření, když tento je předkládán ke splnění závazků vyplývajících z mezinárodního práva, a též ke skutečnosti, že taková úprava by vyžadovala rozsáhlé projednání s dalšími příslušnými subjekty.
Připomínkové místo s tímto souhlasí a netrvá na dalším projednávání této připomínky.
 

2