Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDMJFC24N najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I) O b e c n á č á s t
A) ZHODNOCENÍ PLATNÉHO PRÁVNÍHO STAVU
Dne 8. listopadu 2024 bylo v Úředním věstníku EU zveřejněno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2747 ze dne 9. října 2024, kterým se zavádí rámec opatření týkající se mimořádných situací na vnitřním trhu a odolnosti vnitřního trhu a kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2679/98 (dále jen „nařízení IMERA“). Nařízení IMERA se použije od 29. května 2026.
Právní úprava krizových stavů je ve vnitrostátním právu upravena krizovým zákonem (zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Krizový zákon stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, a při jejich řešení a odpovědnost za porušení těchto povinností. Krizový zákon definuje krizovou situaci jako „mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, významné narušení poskytování základní služby podle zákona o kritické infrastruktuře nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen „krizový stav“)“. Cit. definice svojí povahou pokrývá jiné situace, než definice krize v čl. 3 odst. 1 nařízení IMERA, jež je definována jako „výjimečná, neočekávaná a náhlá přírodní nebo člověkem způsobená událost mimořádné povahy a rozsahu, k níž dojde uvnitř Unie nebo mimo ni a která má nebo může mít závažný negativní dopad na fungování vnitřního trhu a narušuje volný pohyb zboží, služeb a osob nebo fungování dodavatelských řetězců tohoto trhu“.
Nařízení IMERA stanoví rámec harmonizovaných opatření pro účinné předvídání krizí na vnitřním trhu, přípravu na ně a reakci na jejich dopad. Cílem uvedeného rámce je:
a) zabezpečit a usnadnit volný pohyb zboží, služeb a osob, včetně pracovníků;
b) zajistit dostupnost zboží a služeb kritického významu a krizově relevantního zboží a služeb na vnitřním trhu, pokud členské státy přijaly nebo pravděpodobně přijmou rozdílná vnitrostátní opatření;
c) předcházet vytváření překážek řádného fungování vnitřního trhu.
Nařízení IMERA stanoví zejména:
a) pravidla pro zřízení a fungování Sboru pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, který je nápomocen Komisi a poskytuje jí poradenství ohledně toho, jak předvídat krizi na vnitřním trhu, předcházet jí nebo reagovat na její dopad;
b) pohotovostní opatření v oblasti předvídání, plánování a odolnosti;
c) opatření přijímaná během režimu ostražitosti na vnitřním trhu pro řešení dopadu hrozby krize, která může přerůst v mimořádnou situaci na vnitřním trhu;
d) opatření přijímaná během režimu mimořádné situace na vnitřním trhu pro řešení dopadu krize na vnitřním trhu, včetně opatření usnadňujících volný pohyb zboží, služeb a osob, včetně pracovníků, během tohoto režimu;
e) pravidla pro zadávání veřejných zakázek během režimu ostražitosti a režimu mimořádné situace na vnitřním trhu;
f) pravidla pro poskytování digitálních nástrojů a spolupráci mezi příslušnými orgány.
Konkrétně je nařízení IMERA rozděleno do sedmi hlav, jež upravují tyto oblasti:
Hlava I nařízení IMERA stanovuje ve dvou kapitolách rámec pro koordinované řešení krizí na vnitřním trhu EU s cílem zajistit jeho stabilitu. Usiluje o udržení volného pohybu zboží, služeb a osob během těchto krizí a o dostupnost klíčových produktů a služeb, zejména tehdy, pokud by vnitrostátní opatření jednotlivých členských států mohla vést k roztříštěnosti trhu. Nařízení IMERA zavádí konkrétní opatření, jako je vznik poradního orgánu (Sbor pro odolnost a mimořádné situace), režim ostražitosti a mimořádné situace, nouzová pravidla pro zadávání veřejných zakázek a využití digitálních nástrojů ke koordinaci. Nařízení se vztahuje na většinu produktů, služeb a pracovníků na vnitřním trhu, ale výslovně vylučuje určité oblasti, jako jsou léčiva, zdravotnické prostředky, obranné produkty, energetika a finanční služby. Přesto může být na některé z těchto výjimek uplatněna částečná působnost ve specifických článcích. Dokument respektuje stávající krizové mechanismy EU a národní pravomoci členských států v oblasti bezpečnosti a základních práv. Definuje také klíčové pojmy jako „krize“, „kriticky významné zboží a služby“ či „relevantní hospodářský subjekt“, což umožňuje jejich přesné využití v řízení krizí na vnitřním trhu. Má vzniknout Sbor pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, který hraje klíčovou roli v řízení krizí na vnitřní trhu na úrovni EU. Sbor tvoří zástupci členských států a Komise, předsedá mu Komise a jeho činnost podporují i experti, pozorovatelé z jiných institucí a mezinárodních organizací. Sbor má poradní funkci – posuzuje hrozby, navrhuje opatření, sleduje vývoj a dopady krizí, koordinuje sdílení informací a vypracovává doporučení. Zároveň spravuje úložiště předchozích vnitrostátních a unijních krizových opatření a každoročně předkládá zprávu o své činnosti Evropskému parlamentu a Radě. Vedle sboru je zřízena Platforma pro mimořádné situace a odolnost, která propojuje zástupce průmyslu, výzkumu a občanské společnosti pro odvětvový dialog a spolupráci při reakci na krize na vnitřním trhu. Komise i sbor při rozhodování zohledňují výstupy této platformy. Členské státy jsou povinny určit ústřední styčné orgány, které zajišťují koordinaci, komunikaci a sběr informací v rámci jednotlivých států i na úrovni celé Unie. Tato správa a řízení mají zajistit transparentnost, odpovědnost a účinnou spolupráci mezi všemi relevantními aktéry během krizí na vnitřním trhu i při jejich prevenci. Národní styčný úřad plní klíčovou koordinační a informační roli v rámci systému IMERA, a to jak v běžném režimu, tak během krizí. V každé fázi, tedy i v době mimořádných situací na vnitřním trhu, národní styčný úřad monitoruje významné incidenty s potenciálním dopadem na fungování vnitřního trhu a v případě potřeby vydává varování styčnému úřadu na úrovni Unie. Zajišťuje, aby členský stát měl zavedenou vnitřní strukturu a efektivní pracovní procesy mezi relevantními aktéry pro plnění povinností dle IMERA. Spravuje a aktualizuje databázi kontaktních údajů a rolí národních orgánů, zapisuje a spravuje hlášení o incidentech na specializované IT platformě zřízené Komisí a zajišťuje šíření školicích materiálů a účast relevantních národních aktérů na simulačních cvičeních organizovaných Komisí. V režimu ostražitosti i mimořádné situace národní styčný úřad předává informace získané v dané fázi styčnému úřadu na úrovni Unie, včetně poznatků z přímé komunikace s hospodářskými subjekty. V případě, že Rada identifikuje krizově důležité segmenty, národní styčný úřad sestavuje databázi relevantních hospodářských subjektů. V režimu mimořádné situace navíc národní styčný úřad poskytuje krizové informace Sboru pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, shromažďuje a předává informace o krizově relevantních zadávacích řízeních v daném členském státě a zajišťuje koordinaci s Evropskou komisí v případech zadávání veřejných zakázek podle nařízení IMERA.
Hlava II nařízení IMERA se zaměřuje na vytvoření komplexního pohotovostního rámce pro krize na vnitřním trhu, který umožňuje spolupráci mezi členskými státy, Komisí a hospodářskými subjekty. Komise přijímá podrobná pravidla pro připravenost na krize, spolupráci, bezpečnou výměnu informací a koordinovanou komunikaci během režimu ostražitosti a mimořádné situace. Součástí jsou také dobrovolné krizové protokoly, které hospodářské subjekty mohou vytvořit pro řešení specifických krizí, a pravidelné odborné přípravy a simulace, které pomáhají zlepšovat schopnost rychle a koordinovaně reagovat na vzniklé hrozby. Komise dále provádí pravidelné zátěžové testy s cílem předvídat možné krizové scénáře a přijímat vhodná opatření k minimalizaci jejich dopadů. Kromě toho členské státy mají povinnost bezodkladně informovat Komisi a ostatní státy o významných incidentech, přičemž je kladen důraz na ochranu důvěrnosti a bezpečnosti informací. Celý rámec je navržen tak, aby zajistil včasnou výměnu informací, koordinaci komunikace za krize a podporu volného pohybu zboží, služeb a osob i během krizí na vnitřním trhu. Komise rovněž pomáhá členským státům zavádět jednotné digitální formuláře, usnadňuje výměnu zkušeností a zajišťuje podporu a poradenství podle potřeby, čímž přispívá k odolnosti vnitřního trhu proti různým druhům krizí.
IMERA zavádí dva režimy pro řešení krizí na vnitřním trhu:
1. Režim ostražitosti, jenž se aktivuje při vážném ohrožení plynulého fungování vnitřního trhu.
2. Režim mimořádné situace, jenž se aktivuje při skutečném vypuknutí krize, která ohrožuje klíčové toky zboží, služeb nebo osob.
Hlava III nařízení IMERA zavádí režim ostražitosti na vnitřním trhu, který Komise může navrhnout Radě k aktivaci, pokud jsou splněna kritéria indikující hrozbu krize. Rada pak může režim aktivovat na dobu maximálně šesti měsíců s možností prodloužení o dalších šest měsíců, pokud přetrvávají podmínky krize. Při aktivaci se posuzuje dopad na volný pohyb zboží, služeb a osob, včetně kritického zboží a služeb, a stanoví se odpovídající opatření. Pokud podmínky pro režim ostražitosti pominou, může být režim deaktivován. V rámci režimu ostražitosti sledují příslušné orgány členských států dodavatelské řetězce kritického zboží a služeb a volný pohyb pracovníků, přičemž Komise stanoví bezpečné elektronické nástroje pro sběr a zpracování těchto dat. Členské státy vedou důvěrné soupisy relevantních hospodářských subjektů a mohou je požádat o dobrovolné poskytnutí informací k hodnocení dostupnosti kritického zboží a služeb. Komise na základě shromážděných informací pravidelně informuje sbor a může s ním diskutovat o souhrnných zjištěních, přičemž dbá na ochranu důvěrnosti a obchodních tajemství. Také sdílí informace s členskými státy získané z jiných monitorovacích systémů, aby zajistila koordinovanou a efektivní reakci na možné hrozby v rámci vnitřního trhu.
Hlava IV nařízení IMERA upravuje režim mimořádné situace na vnitřním trhu, který může být aktivován Komisí a Radou na základě konkrétních důkazů o závažných překážkách bránících volnému pohybu zboží, služeb nebo osob a ovlivňujících klíčová odvětví či životně důležité společenské funkce. Při rozhodování se zohledňují faktory jako počet incidentů, aktivace krizových mechanismů EU, dopady na trh, postižené oblasti a nedostatek náhradních řešení. Režim může být aktivován nezávisle na předchozím režimu ostražitosti a stanovuje maximální dobu trvání šesti měsíců s možností prodloužení. Aktivace zahrnuje i seznam krizově relevantního zboží a služeb, přičemž po odeznění mimořádné situace režim a přijatá opatření končí. Členské státy musí přijímat opatření v souladu s právem EU, přičemž tato opatření musí být odůvodněná, přiměřená a nediskriminační, a nesmí vytvářet zbytečnou administrativní zátěž. Je zakázáno zavádět trvalá omezení, vývozní zákazy krizově relevantního zboží, diskriminační opatření nebo omezení pohybu osob, které by mohly narušit dodavatelské řetězce nebo dostupnost klíčových služeb. Komise může přijmout opatření a digitální nástroje usnadňující identifikaci osob a zajištění hladkého průchodu pracovníků a poskytovatelů krizově relevantních služeb. Důraz se klade na transparentnost a koordinaci mezi členskými státy. Členské státy musí Komisi neprodleně oznamovat veškerá vnitrostátní a unijní krizová opatření omezující volný pohyb a poskytovat veřejnosti jasné a úplné informace. Pro usnadnění informovanosti a pomoci fungují vnitrostátní jednotná kontaktní místa, která podporují občany, podniky a pracovníky při získávání informací a řešení krizových formalit. Na úrovni Unie Komise provozuje jednotné kontaktní místo, jež koordinuje informace o opatřeních a poskytuje podporu všem zúčastněným stranám během mimořádné situace na vnitřním trhu.
Nařízení IMERA přináší opatření pro reakci na mimořádné situace na vnitřním trhu EU, přičemž klade důraz na dvoustupňovou aktivaci, kdy Komise může přijmout opatření pouze po vyhlášení režimu mimořádné situace a sestavení seznamu relevantního zboží a služeb Radou. Komise může požadovat informace od hospodářských subjektů o výrobních kapacitách, zásobách a narušeních dodavatelských řetězců krizově relevantního zboží, přičemž tyto informace jsou využívány k vyhodnocení možných opatření ke zmírnění nedostatků. Pokud nejsou informace dobrovolně poskytnuty, Komise může vydat závazné žádosti, přičemž je chráněno obchodní tajemství a zohledněna administrativní zátěž, zvláště u malých a středních podniků. Dále se stanovuje možnost aktivace mimořádných postupů v právních předpisech Unie týkajících se výrobků a zavádí mechanismus přednostních žádostí, kdy Komise může požádat vybrané podniky o upřednostnění výroby nebo dodávek krizově relevantního zboží. Tyto žádosti musí být nediskriminační, odůvodněné a spravedlivě kompenzované. Hospodářský subjekt může přednostní žádost odmítnout, ale pokud ji přijme a úmyslně jí nevyhoví, může mu být uložena pokuta, přičemž jsou stanoveny pravidla pro stanovení pokut a jejich promlčení. Tímto způsobem kapitola zabezpečuje rychlou a cílenou reakci EU na vážné nedostatky zboží během krizí na vnitřním trhu, přičemž respektuje principy proporcionality, ochranu údajů a práva podniků. Nařízení IMERA rovněž stanovuje další opatření k zajištění dostupnosti krizově relevantního zboží a služeb, přičemž Článek 34 zdůrazňuje solidaritu a koordinovanou distribuci mezi členskými státy v případě nedostatku takového zboží nebo služeb. Pokud se vyskytne nedostatek, dotčené státy informují Komisi, která koordinuje reakci a může doporučit cílenou distribuci s ohledem na principy nezbytnosti, proporcionality a solidarity, aby se minimalizovalo narušení trhu. Článek 35 pak umožňuje Komisi doporučit specifická opatření k zajištění dostupnosti a dodávek, například rozšíření výrobních kapacit, zrychlení schvalovacích procesů nebo usnadnění povolení, aby se co nejrychleji zlepšila situace na trhu v případě mimořádné situace.
HLAVA V se zabývá zadáváním veřejných zakázek během režimu ostražitosti a mimořádné situace na vnitřním trhu, kdy Komise může na žádost dvou či více členských států zadávat veřejné zakázky jejich jménem. Členské státy mohou požádat Komisi o zahájení zadávacího řízení na kritické nebo krizově relevantní zboží a služby, přičemž Komise posoudí žádost a pokud souhlasí, informuje ostatní členské státy a vypracuje dohodu upravující podmínky nákupu, včetně cen a dodacích lhůt. Komise při tom jedná na základě mandátu, uzavírá smlouvy s dodavateli a řídí zadávací procesy v souladu s pravidly finančního nařízení, přičemž může za zvláštních okolností umožnit změny smluv nebo připojení dalších států k již uzavřeným dohodám. Dále Tato hlava upravuje společné zadávání veřejných zakázek, kdy Komise spolu s členskými státy mohou provést společné zadávací řízení za účelem efektivního pořízení kritického zboží a služeb, a účast na těchto řízeních je otevřena i dalším státům mimo EU. Členské státy se během mimořádné situace snaží vzájemně konzultovat a koordinovat své zadávací řízení, aby předešly duplicitám a zajistily solidaritu. V rámci této koordinace může být dohodou stanovena výlučnost, kdy zúčastněné státy nesmí zadávat paralelně obdobné zakázky jinými cestami, s možností výjimek po souhlasu Komise a ostatních zúčastněných států.
HLAVA VI se zaměřuje na ochranu údajů, důvěrnost, bezpečnostní pravidla a digitální nástroje související s plněním povinností podle tohoto nařízení. Zpracování osobních údajů musí být v souladu s platnými předpisy EU (zejména nařízení č. 2016/679 a nařízením č. 2018/1725) a je povoleno pouze tehdy, je-li nezbytné pro účely nařízení, přičemž jinak mají být data anonymizována. Dále členské státy a Komise zajistí ochranu důvěrných informací a obchodních tajemství, přičemž Komise nesmí sdílet údaje, které by mohly poškodit obchodní zájmy hospodářských subjektů. Veškerá utajovaná a citlivá data musí být chráněna podle bezpečnostních pravidel Unie, a jejich odtajnění či snížení stupně utajení je možné pouze s písemným souhlasem původce. Druhá část HLAVY VI řeší zavedení interoperabilních digitálních nástrojů a IT infrastruktury, které Komise a členské státy mají zřídit do 29. května 2026. Tyto nástroje mají umožnit efektivní a bezpečné shromažďování, výměnu informací a poskytování služeb, například prostřednictvím jednotného digitálního portálu, a měly by být připraveny ještě před případným vyhlášením mimořádné situace na vnitřním trhu. Komise zároveň stanoví technické podrobnosti těchto nástrojů pomocí prováděcích aktů, přičemž upřednostňuje využití již existujících systémů.
HLAVA VII obsahuje závěrečná ustanovení týkající se organizace, přezkumu a účinnosti nařízení. Zřizuje Výbor pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, který Komisi pomáhá při uplatňování nařízení, přičemž se řídí pravidly stanovenými v nařízení (EU) č. 182/2011. Rovněž stanoví povinnost Komise pravidelně, minimálně každých pět let, vypracovávat zprávy o fungování nařízení a hodnotit účinnost přijatých opatření, zejména po ukončení režimů ostražitosti nebo mimořádné situace na vnitřním trhu. Hodnocení zahrnuje dopad na volný pohyb zboží, služeb a osob, zásady nediskriminace a proporcionality a základní práva. Hlava VII upravuje změny nařízení (ES) č. 2679/98 tak, aby nebyla dotčena základní práva, včetně práva na stávku a kolektivní vyjednávání, a zároveň stanovuje, že v případě aktivace režimu mimořádné situace na vnitřním trhu přestanou některá ustanovení tohoto nařízení platit pro krizově relevantní zboží. Také stanoví, že nařízení vstupuje v platnost dvacet dní po vyhlášení a použije se od 29. května 2026, je závazné a přímo použitelné ve všech členských státech EU.
Vzhledem k odlišnosti „krizových režimů“ a vzhledem k odlišnosti definic ve vnitrostátní právní úpravě a v nařízení IMERA není možné podřadit nařízení IMERA pod právní úpravu krizového zákona. Z tohoto důvodu je navržena právní úprava samostatného zákona, jež adaptuje právní řád ČR na nařízení IMERA.
B) ODŮVODNĚNÍ HLAVNÍCH PRINCIPŮ NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY A VYSVĚTLENÍ JEJÍ NEZBYTNOSTI
Povinnost adekvátně adaptovat právní řád České republiky na nařízení IMERA je dána legislativními závazky plynoucími pro Českou republiku z členství v EU. Nařízení IMERA je již aplikovatelné, nicméně právní řád České republiky by měl být na toto nařízení adaptován prostřednictvím návrhu zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu.
Zákon bude upravovat v návaznosti na nařízení IMERA příslušné vnitrostátní orgány a některé činnosti vykonávané příslušným vnitrostátním orgánem. Tato jednotnost nejenže usnadní zajištění této činnosti, ale jejím důsledkem bude i zvýšení právní jistoty u osob, kterým je daný právní předpis určen.
C) ZHODNOCENÍ SOULADU NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY S ÚSTAVNÍM POŘÁDKEM ČESKÉ REPUBLIKY
Při tvorbě zákona byl zkoumán soulad především s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“), a dále s usnesením č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“).
Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou i Listinou, a to zejména s
· čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon,
· čl. 41 odst. 2 Ústavy, podle kterého má vláda právo zákonodárné iniciativy, a také v souladu s § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné uvádí, že ministerstva připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim uložila vláda,
· čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož lze působnost správních orgánů stanovit pouze zákonem.
· Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou, a to zejména s
· čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví,
· čl. 4 odst. 1 Listiny, podle kterého mohou být ukládány povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování lidských práv a svobod,
· čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nemůže být nucen činit, co zákon neukládá.
Navrhovaná právní úprava tedy splňuje ústavní požadavek stanovení povinnosti na úrovni zákona a vyhovuje též zásadám pro stanovení mezí základních práv a svobod podle čl. 4 Listiny.
Judikatura Ústavního soudu se vztahem k dané oblasti není evidována.
D) ZHODNOCENÍ SLUČITELNOSTI NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY S PŘEDPISY EU, JUDIKATUROU SOUDNÍCH ORGÁNŮ EU A OBECNÝMI ZÁSADAMI PRÁVA EVROPSKÉ UNIE
Zákon o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu adaptuje právní řád České republiky na přímo použitelné nařízení IMERA. Obsahuje pouze ustanovení nutná k zajištění řádné adaptace; nedochází k nežádoucímu rozšiřování obsahu implementovaných norem, tzv. gold-platingu. Zákon je v souladu s výše uvedeným předpisem, k němuž není ke dni předložení zákona evidována žádná judikatura soudních orgánů EU, a lze jej hodnotit jako plně slučitelný s předpisy EU a obecnými právními zásadami práva EU.
Zákon okrajově řeší adaptaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2748 ze dne 9. října 2024, kterým se mění nařízení (EU) č. 305/2011, (EU) 2016/424, (EU) 2016/425, (EU) 2016/426, (EU) 2023/988 a (EU) 2023/1230, pokud jde o mimořádné postupy pro posuzování shody, předpoklad shody, přijímání společných specifikací a dozor nad trhem v souvislosti s mimořádnou situací na vnitřním trhu a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2749 ze dne 9. října 2024, kterou se mění směrnice 2000/14/ES, 2006/42/ES, 2010/35/EU, 2014/29/EU, 2014/30/EU, 2014/33/EU, 2014/34/EU, 2014/35/EU, 2014/53/EU a 2014/68/EU, pokud jde o mimořádné postupy pro posuzování shody, předpoklad shody, přijímání společných specifikací a dozor nad trhem v souvislosti s mimořádnou situací na vnitřním trhu tím, že v § 9 a 10 stanovuje zvláštní režim posuzování shody v krizích na vnitřním trhu. Navržená právní úprava je zvláštní právní úpravou k zákonu č. 22/1997 Sb. a zákonu č. 90/2016 Sb. s tím, že tato navržená právní úprava se použije pouze v režimu mimořádné situace na vnitřním trhu, jak je definováno v nařízení IMERA.
E) ZHODNOCENÍ SOULADU NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY S MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI, JIMIŽ JE ČESKÁ REPUBLIKA VÁZÁNA
Předkládaný zákon je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování EU.
F) PŘEDPOKLÁDANÝ HOSPODÁŘSKÝ A EINANČNÍ DOPAD NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY NA STÁTNÍ ROZPOČET, OSTATNÍ VEŘEJNÉ ROZPOČTY, NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKY, DÁLE SOCIÁLNÍ DOPADY, VČETNĚ DOPADŮ NA SPECIEICKÉ SKUPINY OBYVATEL, ZEJMÉNA OSOBY SOCIÁLNĚ SLABÉ, OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A NÁRODNOSTNÍ MENŠINY, A DOPADY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Předložená právní úprava při její přípravě a následně v případě neexistence krize na vnitřním trhu nepředpokládá dopady na státní rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty, protože stav je v tomto stádiu patrně latentní. Kvantifikace nákladů by patrně byla možná provést v krizi na vnitřním trhu, a to z hlediska dopadů na jednotlivé resorty a jiné úřady (jiné ústřední správní úřady a jiné správní úřady, a to vč. orgánů dozoru), jež by byly dotčeny. Samotný postup resortů a jiných úřadů před vznikem krize je preventivní, v době krize by mohl znamenat upřednostnění zaměření činnosti na odstranění případné krize na vnitřním trhu na úkor jiných (v tu chvíli aktuálně méně nutných) činností. S ohledem na uvedené není proto předpokládán dopad.
Pokud jde o dopad na zkušebnictví, tak lze patrně konstatovat obdobný závěr, jako v případě dopadu na státní rozpočet, protože stav před krizí na vnitřním trhu je v tomto stádiu patrně latentní a kvantifikace dopadů by byla možná provést až při krizi na vnitřním trhu.
Dopad na podnikatelské prostředí bude pozitivní z důvodu zvýšení jistoty podnikatelských subjektů kam se obracet.
Předkládaný zákon nemá dopady na osoby sociálně slabé, národnostní menšiny, přičemž jeho přijetím rovněž nedochází k dopadům na životní prostředí. Zákon nemá dopad na osoby se zdravotním postižením a dopady na ochranu práv dětí.
G) ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU A DOPADŮ NAVRHOVANÉHO ŘEŠENÍ VE VZTAHU K ZÁKAZU DISKRIMINACE A VE VZTAHU K ROVNOSTI MUŽŮ A ŽEN
Zákon o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu nevytváří žádné rozdíly, které by byly v rozporu se zákazem diskriminace.
Dopad na rovnost žen a mužů byl hodnocen podle „Metodiky hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů pro materiály předkládané vládě ČR“ - https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Metodika_GIA_verze_1-2_grafika.pdf
Předkladatel proto v souladu s bodem 3.3 Metodiky konstatuje, že materiál se netýká postavení fyzických osob a nemá dopad na rovnost žen a mužů.
H) VYJÍMKA Z RIA
V rámci legislativního plánu prací na rok 2025 byla stanovena výjimka z povinnosti zpracování RIA k tomuto předpisu.
I) ZHODNOCENI DOPADU NAVRHOVANÉHO ŘEŠENI VE VZTAHU K OCHRANĚ SOUKROMÍ A OSOBNÍCH ÚDAJŮ
Zákon o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu nebude mít dopad na ochranu soukromí a možnost zneužití osobních údajů. Návrh zákona přímo nepředpokládá, že by měly být shromažďovány osobní údaje. Nepřímo lze o shromažďování osobních údajů uvažovat v případě právní úpravy monitorování v režimu ostražitosti, kdy ministerstva a jiné ústřední správní úřady jsou oprávněny za účelem přípravy na mimořádné situace na vnitřním trhu, shromažďovat a evidovat údaje nezbytné pro přípravu na mimořádné situace na vnitřním trhu. Jedná se zejména o
a) předmětu a rozsahu činnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob v oblasti výroby a služeb, výrobních programech a výrobních kapacitách, rozsahu zásob surovin, polotovarů a hotových výrobků, počtech zaměstnanců a jejich kvalifikaci,
b) počtech zaměstnanců ve výrobních provozech,
c) počtech a typech dopravních, mechanizačních a výrobních prostředků ve vlastnictví právnických nebo fyzických osob,
d) výměrách pěstovaných zemědělských plodin a druhu a počtu zemědělských zvířat chovaných právnickými nebo fyzickými osobami,
Ministerstva a jiné ústřední správní úřady vedou a průběžně aktualizují soupis relevantních hospodářských subjektů usazených na území ČR, které působí v dodavatelských řetězcích zboží a služeb kritického významu podle čl. 16 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2747.
Účelem případného zpracování osobních údajů je monitorování v režimu ostražitosti. Právním základem je plnění právní povinnosti podle návrhu zákona, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR.
Zpracovávají se zejména identifikační a kontaktní údaje právnických osob a podnikajících fyzických osob v oblasti výroby a služeb. Subjekty údajů jsou právnické osoby a podnikající fyzické osoby v oblasti výroby a služeb. Rozsah zpracovávaných údajů je omezen na údaje nezbytné pro přípravu na mimořádné situace na vnitřním trhu. Evidence není přístupná veřejnosti. Předkladatel neeviduje riziko spojené s evidencí osobních údajů, protože údaje nebudou veřejně dostupné. Zpracování údajů bude omezeno na zákonem stanovený rozsah.
J) ZHODNOCENÍ KORUPČNÍCH RIZIK
Korupční rizika byla hodnocena v souladu s metodikou C.I.A. - Corruption Impact Assessment: http://www.korupce.cz/assets/protikorupcni-agenda/cia/Metodika-hodnoceni-korupcnich-rizik- CAI .pdf
Předkládaný zákon nemá vliv na dostupnost informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Současně není v rozporu s požadavky na transparenci a otevřenost dat. Na základě výše uvedeného předkladatel dospěl k závěru, že navrhovaná právní úprava nezakládá možnost vzniku korupčních příležitostí.
K) ZHODNOCENÍ DOPADU NA BEZPEČNOST NEBO OBRANU STÁTU
Zákon o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu nemá negativní dopady na bezpečnost nebo obranu státu.
Předkládaný zákon z hlediska své podstaty cílí na monitorování dostupnosti zboží a služeb kritického významu a zajištění krizově relevantního zboží a služeb, a tedy na jejich zabezpečení za krizí na vnitřním trhu, což má jednoznačný pozitivní vliv na zachování bezpečnosti a obranyschopnosti státu.
L) ZHODNOCENI DOPADU NA RODINY, ZEJMENA S OHLEDEM NA PLNĚNÍ FUNKCI RODINY, S OHLEDEM NA POČET VYŽIVOVANÝCH ČLENŮ, NA PŘÍPADNOU PŘÍTOMNOST HENDIKEPOVÁNÝCH ČLENŮ A RODINY SAMOŽIVITELŮ, RODINY SE TŘEMI A VÍCE DĚTMI A DALŠÍ SPECIFICKÉ ŽIVOTNÍ SITUACE, DÁLE S OHLEDEM NA POSÍLENÍ INTEGRITY A STABILITY RODINY A POSÍLENÍ RODINNÉ HARMONIE, LEPŠÍ ROVNOVÁHY MEZI PRACÍ A RODINOU A NA POSÍLENÍ MEZIGENERAČNÍCH A ŠIRŠÍCH PŘÍBUZENSKÝCH VZTAHŮ
Zákon o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu nemá ze své podstaty žádné sociální dopady, a to ani dopady na rodiny s jakoukoliv strukturou nebo specifickou charakteristikou. Stejně tak nemůže mít navrhovaná úprava vliv na posilování rodinných vazeb nebo nastolování rovnováhy mezi prací a rodinou.
M) ZHODNOCENÍ ÚZEMNÍCH DOPADŮ, VČETNĚ DOPADŮ NA ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVNÉ CELKY
Zákon o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu nemá územní dopady, upravuje oblasti, které se vztahují k celému území státu, na územní samosprávné celky nikterak nedopadá.
N) ZHODNOCENÍ SOULADU NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY SE ZÁSADAMI DIGITÁLNĚ PŘÍVĚTIVÉ LEGISlATIVY
Předkládaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:
1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once). Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
2. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip govemance accessibility)
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
3. Sdílené služby veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
4. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
5. Mezinárodní interoperabilita: budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
6. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)
Zásada není přímo navrhovanou právní úpravou dotčena.
7. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
8. Technologická neutralita
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
9. Uživatelská přívětivost
Zákon je v souladu s uvedeným principem.
O) INFORMACE PODLE ZÁKONA O REGULACI LOBBOVÁNÍ
V rámci přípravy návrhu zákona nebylo zaznamenáno lobbování, jež by podléhalo zákonné úpravě podle zákona o regulaci lobbování.
P) NÁVRH NA VYSLOVENÍ SOUHLASU POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU
ČESKÉ REPUBLIKY S NÁVRHEM ZÁKONA V PRVÉM ČTENÍ
Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o adaptaci právního řádu na nařízení IMERA, navrhuje se, aby vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s návrhem, aby jej schválila v prvním čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.
II) Z v l á š t n í č á s t
K § 1
Ustanovení § 1 vymezuje předmět právní úpravy navrhovaného zákona v souladu s požadavky, jež na ČR klade nařízení IMERA. Toto ustanovení upravuje působnost příslušných vnitrostátních orgánů v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu v ČR. V rámci nařízení IMERA jsou za mimořádné situace na vnitřním trhu považovány zejména různé typy událostí, které mohou vážně narušit fungování jednotného trhu a volný pohyb v EU. Nařízení IMERA je navrženo tak, aby řešilo krize v rámci jednotného trhu Evropské unie. Mezi mimořádné situace na vnitřním trhu, během nichž se nařízení IMERA, resp. navrhovaný zákon, uplatní, patří dle informací od Komise zejména 4 typy krizí: přírodní katastrofy, zdravotnické krize, ekonomické krize anebo bezpečnostní hrozby. Během těchto událostí je zpravidla třeba reagovat zejména na významné narušení fungování dodavatelských řetězců a poskytování základních služeb, nastalé omezení volného pohybu zboží a osob a rovněž omezení přístupu spotřebitelů ke klíčovým produktům a službám.
Konkrétními příklady přírodních katastrof, na které by byla IMERA pravděpodobně aplikována, byla zemětřesení v Itálii a Portugalsku, která přerušila dodávky stavebních materiálů a klíčových služeb. V roce 2021 způsobily rovněž záplavy v Německu a Belgii přerušení silniční a železniční dopravy, což mělo za následek problémy s distribucí potravin a léků. Nejvýraznějším příkladem zdravotnické krize z poslední doby je pandemie COVID-19 vedla k uzavření hranic, omezení pohybu pracovníků a nedostatku zdravotnického materiálu, jako jsou ochranné pomůcky a léky. Příkladem ekonomické krize je finanční krize v roce 2008, jež způsobila prudké ekonomické otřesy a narušení obchodních vztahů mezi členskými státy. Dále byly zaznamenány výpadky dodávek energie a surovin v důsledku geopolitických konfliktů, například omezení dovozu ruského plynu, což ohrozilo průmyslové dodavatelské řetězce. Rovněž uzavření některých klíčových přístavů kvůli stávkám nebo bezpečnostním incidentům zpomalilo dovoz a vývoz zboží, čímž dále komplikovalo logistiku a obchodní výměnu v regionu. Bezpečnostní krizi přinesly například teroristické útoky v Paříži v roce 2015, jež vedly k posílení hraničních kontrol a omezení volného pohybu osob a zboží.
K § 2
Ustanovení § 2 stanovuje působnost ministerstva průmyslu a obchodu a jiných ministerstev v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu. Dle § 2 odst. 1 je ministerstvo průmyslu a obchodu a plní povinnosti a vykonává pravomoci stanovené ČR podle čl. 4 odst. 2, čl. 8, čl. 24 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady plní povinnosti a vykonávají pravomoci stanovené ČR v oblasti přípravy na mimořádné situace na vnitřním trhu podle čl. 9 nařízení IMERA a monitorování podle čl. 16 nařízení IMERA.
Ministerstvo průmyslu obchodu vykonává dle nařízení IMERA zejména následující činnosti:
· Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním styčným orgánem podle čl. 8 nařízení IMERA.
· Ministerstvo průmyslu a obchodu je jednotným kontaktním místem ve smyslu čl. 24 nařízení IMERA, které vykonává styčnou a koordinační funkci pro zajištění přeshraniční spolupráce s příslušnými vnitrostátními orgány ostatních členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, Evropskou komisí podle čl. 20 odst. 4 nařízení IMERA.
· Ministerstvo průmyslu a obchodu podle čl. 4 odst. 2 nařízení IMERA jmenuje zástupce a náhradníka do Sboru pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu a může jmenovat do Sboru pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu v závislosti na povaze mimořádné situace na vnitřním trhu a po konzultaci s příslušnými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady ad hoc zástupce pro určité odvětví.
· Ministerstvo průmyslu a obchodu informuje Evropskou komisi o určení příslušných vnitrostátních orgánů a jednotného vnitrostátního kontaktního místa, včetně jejich přesných úkolů a odpovědností podle nařízení IMERA, jejich kontaktních údajích a všech následných změn.
K § 3
Ustanovení § 3 vymezuje úkoly ústředního styčného orgánu, jímž je dle § 2 navrhovaného zákona v ČR ministerstvo průmyslu o obchodu. Ústřední styčný orgán je dle bodu 28 preambule a čl. 8 (a čl. 13) nařízení IMERA klíčovým národním centrálním kontaktním bodem a představuje důležitý nástroj pro zajištění připravenosti, reakce a koordinace v případě krizí , které mohou ohrozit stabilitu vnitřního trhu EU. V rámci přípravy zákona vyplynulo z diskuzí s Komisí, že ústřední styčný orgán je pod plnou právní a administrativní kontrolou ČR. Určený ústřední styčný orgán je v souladu s platnou vnitrostátní legislativou a správní praxí pověřen pravomocemi potřebnými k plnění svých úkolů podle nařízení IMERA. Jde zejména o jeho schopnost fungovat jako kontaktní bod členského státu pro jakékoli záležitosti související s IMERA, tj. mít přístup k příslušným funkcím a službám ve vnitrostátní správě. Ústřední styčný orgán má pravomoc požadovat a získávat relevantní informace napříč vnitrostátní správou, včetně zjištění získaných při oslovování hospodářských subjektů. Je rovněž zmocněn ke sdílení relevantních informací s Komisí a ostatními členskými státy a účastnit se přijímání opatření na úrovni spolupráce v EU jménem členského státu. Evropská komise plánuje pořádat pravidelná školení pro národní úředníky, v jejichž rámci jim budou podrobněji vysvětleny povinnosti styčných orgánů.
Dle § 3 písm. a) koordinuje ministerstvo průmyslu a obchodu spolupráci s ústředními styčnými orgány jiných členských států a styčným orgánem na úrovni Evropské unie podle čl. 8 odst. 2 písm. a) nařízení IMERA. V souladu s čl. 8 odst. 2 písm. b) nařízení IMERA koordinuje ministerstvo průmyslu a obchodu spolupráci s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, přičemž podle čl. 8 odst. 3 písm. b) nařízení IMERA od nich shromažďuje informace a zajišťuje jejich koordinaci a výměnu v reálném čase, zejména pokud jde o krizově relevantní data. Dle § 3 písm. c) ministerstvo průmyslu a obchodu rovněž koordinuje spolupráci s jednotnými kontaktními místy jiných členských států. Dle § 3 písm. d) plní ministerstvo průmyslu a obchodu také další povinnosti stanovené čl. 8 odst. 3 a 5 a čl. 13 odst. 1 a 2 nařízení IMERA. Dle čl. 8 odst. 3 a 5 nařízení IMERA má ministerstvo průmyslu a obchodu shromažďovat vstupní informace od příslušných orgánů za účelem plnění úkolů stanovených v nařízení IMERA. Podle čl. 13 odst. 1 nařízení IMERA oznámí ministerstvo průmyslu a obchodu Komisi a ústředním styčným orgánům ostatních členských států bez zbytečného odkladu veškeré významné incidenty na území ČR. V zájmu rychlého jednání během krizí se očekává, že komunikace mezi národním ústředním styčným orgánem, styčnými orgány ostatních členských států a styčným orgánem na úrovni Unie má dle Komise probíhat převážně v angličtině. Ministerstvo průmyslu a obchodu je také zodpovědné za monitorování dodavatelských řetězců kritického zboží a služeb, u kterých byl aktivován režim ostražitosti. V souladu s čl. 13 odst. 2 ministerstvo průmyslu a obchodu a jiné ústřední správní úřady přijmou veškerá opatření nezbytná k tomu, aby mohly nakládat s informacemi uvedenými v čl. 13 odst. 1 nařízení IMERA způsobem, který zachovává jejich v souladu s čl. 43 nařízení IMERA důvěrnost, chrání bezpečnost a veřejný pořádek Unie nebo členských států a chrání bezpečnostní a obchodní zájmy dotčených hospodářských subjektů.
K § 4
Ustanovení § 4 zakotvuje do vnitrostátního právního řádu čl. 24 nařízení IMERA. Dle § 4 odst. 1 ČR zřizuje a provozuje jednotné kontaktní místo, které podle čl. 20 odst. 1 nařízení IMERA pomáhá občanům, spotřebitelům, hospodářským subjektům a zúčastněným stranám, včetně migrujících pracovníků, poskytovatelů služeb a jejich zástupců, získat informace o platných krizových opatřeních přijatých ČR, jež se týkají vnitrostátních omezení volného pohybu zboží, služeb, osob a pracovníků, která byla zavedena během režimu mimořádné situace na vnitřním trhu, a to před tím, než tato opatření vstoupí v platnost. Z diskuzí s Komisí vyplynulo, že důraz je třeba klást zejména na příhraniční oblasti, pro které jsou přijatá opatření významná. Jednotné kontaktní místo rovněž poskytuje výše vyjmenovaným subjektům pomoc při provádění veškerých krizových postupů a formalit na vnitrostátní úrovni, které byly zavedeny v důsledku aktivace režimu mimořádné situace na vnitřním trhu.
Aby se zajistila jejich maximální přístupnost, poskytované informace podle čl. 24 odst. 2 nařízení IMERA musí být dostupné srozumitelnou formou, elektronicky a musí být průběžně aktualizovány, přičemž musí být dostupné i v jiných úředních jazycích EU. ČR si proto zvolila v § 4 odst. 2 formu zveřejňování informací podle čl. 24 odst. 2 a odst. 3 nařízení IMERA na internetu v českém a anglickém jazyce.
Dle § 4 odst. 3 ministerstva a jiné ústřední správní úřady spolupracují s jednotným kontaktním místem, zejména pokud jde o vzájemné informování o způsobu uplatňování opatření v reakci na mimořádné situace na vnitřním trhu. Jednotné kontaktní místo zajišťuje rovněž soustavný dialog se zúčastněnými stranami, včetně komunikace se sociálními partnery a mezinárodními partnery. Jednotné kontaktní místo úzce spolupracuje s národními kompetentními orgány a také s Jednotným kontaktním místem na úrovni Unie, jež zřizuje Komise dle čl. 25 nařízení IMERA.
K § 5
V zájmu zajištění efektivní vnitrostátní koordinace se zřizuje Výbor pro vnitrostátní koordinaci. Za zřizovatele se považuje ministerstvo průmyslu a ochodu, které řídí jeho činnost. Výbor pro vnitrostátní koordinaci je složen ze zástupců ministerstev a jiných ústředních správních úřadů. S ohledem na skutečnost, že je obtížné předpokládat dopředu charakter krize, pro kterou se nařízení IMERA může v budoucnu aplikovat zahrnuje Výbor pro vnitrostátní koordinaci zástupce ze všech uvedených institucí. Hlavním účelem Výboru pro vnitrostátní koordinaci je shromažďovat informace o způsobu uplatňování opatření v reakci na mimořádné situace na vnitřním trhu a poskytovat součinnost jednotnému kontaktnímu místu.
K § 6
Ustanovení § 6 vymezuje působnost ministerstev a jiných ústředních správních úřadů při přípravě na mimořádné situace na vnitřním trhu.
Dle § 6 odst. 1 písm. a) zajišťují ministerstva a jiné ústřední správní úřady připravenost na řešení krizí na vnitřním trhu podle nařízení IMERA v jejich působnosti v souladu se zákonem České národní rady č. 2/1969 Sb. ze dne 8. ledna 1969 o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR tím, že spolupracují s Evropskou komisí, příslušnými subjekty na úrovni Evropské unie a s orgány členských států Evropské unie podle čl. 9 odst. 3 nařízení IMERA. Pojem „příslušný subjekt na úrovni Evropské unie“ samotné nařízení IMERA blíže nevysvětluje.
Pojem se objevil v návrhu nařízení IMERA COM(2022) 459), kde se výraz „příslušný subjekt na úrovni EU“ objevuje jen jednou v definicích čl. 3 odst. 4: „příslušným subjektem na úrovni Unie se rozumí Komise nebo jiné těleso Unie, které je podle tohoto nařízení pověřeno plněním úkolů vyplývajících z jeho provádění“. Ve finálním textu nařízení ale definice chybí, přestože je uvedena ve čl. 9 odst. 3.
Bod 23 preambule k nařízení IMERA uvádí podobný pojem „krizově relevantní subjekt na úrovni Unie“, který může předseda Sboru pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu pozvat na jeho jednání k zajištění koordinované reakce Unie na krize. Sbor se zřizuje a působí v souladu s čl. 4 nařízení IMERA. Je složený ze zástupců členských států, kterému předsedá Komise, s cílem usnadnit spolupráci, výměnu informací a hladké, účinné a harmonizované provádění tohoto nařízení.
Nařízení IMERA má posílit připravenost Unie na krize prostřednictvím včasného předvídání událostí a potenciálních krizí. Za tímto účelem navrhovaný zákon v § 6 odst. 1 písm. b) uvádí, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady provádějí ve spolupráci s Komisí zátěžové testy podle čl. 9 odst. 4 nařízení IMERA. Provádění zátěžových testů a simulací má probíhat alespoň jednou za dva roky. Mají být založené na průběžných analýzách kriticky významných odvětví vnitřního trhu. Jedná se o zátěžové testy, simulace a přezkumy jak během realizace opatření, tak po jejich ukončení. Na základě výsledků těchto činností mohou být Komisí navrženy aktualizace rámce příslušným subjektům na úrovni Unie i členským státům, aby byl systém připraven reagovat na budoucí krize na vnitřním trhu co nejefektivněji. Komise má vypracovávat scénáře a parametry pro konkrétní odvětví, která čelí rizikům, a zároveň podporovat rozvoj strategií připravenosti, včetně komunikace a výměny informací o aktuálních omezeních. Výběr cílových odvětví by měl vycházet z existujících analytických nástrojů a ukazatelů, které sledují vývoj dodavatelských řetězců, přičemž se zohlední faktory jako obchodní toky, nabídka a poptávka, koncentrace výroby, výrobní kapacity a vzájemná hospodářská závislost.
Dle § 6 odst. 1 písm. c) se ministerstva a jiné ústřední správní úřady rovněž podílí, ve spolupráci s Komisí, na vypracování dobrovolných krizových protokolů podle čl. 10 odst. 4 nařízení IMERA. Dobrovolné krizové protokoly slouží k předem stanovené koordinaci reakcí na krize na vnitřním trhu a obsahují čtyři klíčové prvky: definují konkrétní typy narušení a cíle, na které se zaměřují; vymezují úlohy jednotlivých účastníků a přípravná opatření, která mají být přijata při aktivaci režimu mimořádné situace na vnitřním trhu; stanovují jasný postup pro určení okamžiku aktivace a dobu platnosti opatření; a uvádějí konkrétní opatření, která musí být přiměřená a nezbytná k řešení dané situace.
Za účelem podpory a usnadnění volného pohybu zboží a služeb během režimu mimořádné situace na vnitřním trhu ustanovení § 6 odst. 2 uvádí, že v případě zavádění jednotných digitálních formulářů ministerstva a jiné ústřední správní úřady spolupracují s Evropskou komisí podle čl. 9 odst. 5 nařízení IMERA.
K § 7
Jako součást připravenosti na krize by nařízení IMERA ve svém čl. 16 umožňuje účinné předvídání událostí a potenciálních krizí, které by mělo být založené na účinném monitorování.
Ustanovení § 7 odst. 1 stanoví, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady monitorují dodavatelské řetězce zboží a služeb kritického významu a volný pohyb osob, včetně pracovníků v souladu s čl. 16 odst. 1 nařízení IMERA.
Ustanovení § 7 odst. 2 deklaratorně vymezuje údaje, jež jsou ministerstva a jiné ústřední správní úřady oprávněny shromažďovat a evidovat za účelem přípravy na mimořádné situace na vnitřním trhu, pokud jsou tyto údaje nezbytné pro přípravu na mimořádné situace na vnitřním trhu.
Tyto údaje zahrnují zejména informace o:
· předmětu a rozsahu činnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob v oblasti výroby a služeb, výrobních programech a výrobních kapacitách, rozsahu zásob surovin, polotovarů a hotových výrobků, počtech zaměstnanců a jejich kvalifikaci (písm. a));
· počtech zaměstnanců ve výrobních provozech (písm. b));
· počtech a typech dopravních, mechanizačních a výrobních prostředků ve vlastnictví právnických nebo fyzických osob (písm. c));
· výměrách pěstovaných zemědělských plodin a druhu a počtu zemědělských zvířat chovaných právnickými nebo fyzickými osobami (písm. d)).
Ustanovení § 7 odst. 3 vymezuje, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady proto vedou a průběžně aktualizují soupis relevantních hospodářských subjektů usazených na území ČR, které působí v dodavatelských řetězcích zboží a služeb kritického významu podle čl. 16 odst. 3 nařízení IMERA. Toto ustanovení odráží skutečnost, že členské státy mají v rámci režimu ostražitosti a režimu mimořádné situace na vnitřním trhu povinnost plně spolupracovat s Evropskou komisí na uplatňování rámce opatření stanoveného nařízením IMERA.
Ustanovení § 7 odst. 4 uvádí, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady spolupracují s hospodářskými subjekty v dodavatelských řetězcích zboží a služeb kritického významu, které působí na jejich území podle čl. 14 odst. 4 a 5 nařízení IMERA. ČR může žádat dle uvedených ustanovení nařízení IMERA klíčové hospodářské subjekty o dobrovolné informace ohledně dostupnosti důležitého zboží a služeb, pokud neexistují jiné zdroje informací. Tyto informace mohou být sdíleny v souladu s unijními pravidly a následně předány Komisi. Orgány členských států zároveň musí minimalizovat administrativní zátěž pro hospodářské subjekty a chránit důvěrnost dobrovolně poskytnutých údajů. Komise sdílí s ústředním styčným orgánem informace, které byly získány prostřednictvím jiných monitorovacích prostředků nebo systémů v souladu s čl. 16 odst. 8 nařízení IMERA.
K § 8
Ustanovení § 8 odst. 1 zakotvuje do zákona postup, jakým ministerstva a jiné ústřední správní úřady přijímají a uplatňují opatření jako reakce na mimořádné situace na vnitřním trhu. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady postupují v souladu s čl. 20 až 22 nařízení IMERA. Během režimu mimořádné situace na vnitřním trhu mohou ministerstva a jiné ústřední správní úřady přijímat taková vnitrostátní opatření v reakci na vzniklou situaci, která jsou v souladu s právem Evropské unie, zejména se zásadami nediskriminace, proporcionality a odůvodnění. Tato opatření musí být časově omezená a zrušena, jakmile přestanou být oprávněná nebo přiměřená. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady zároveň musí zajistit, aby tato opatření nezatěžovala občany ani hospodářské subjekty zbytečnou administrativou, a aby všichni dotčení – včetně pracovníků, poskytovatelů služeb a podniků – byli o omezeních volného pohybu zboží, služeb a osob srozumitelně informováni před jejich zavedením. Dále mají ministerstva a jiné ústřední správní úřady povinnost vést soustavný dialog se zúčastněnými stranami, včetně sociálních a mezinárodních partnerů.
Ustanovení § 8 odst. 2 zakotvuje do zákona postup, jakým ministerstva a jiné ústřední správní úřady informují ústřední styčný orgán o plánovaných opatřeních a rovněž o přijatých a uplatňovaných opatřeních v reakci na mimořádné situace na vnitřním trhu. V případě plánovaných opatřeních postupují ministerstva a jiné ústřední správní úřady podle čl. 23 odst. 2 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady mohou Komisi a ostatním členským státům prostřednictvím styčného orgánu na úrovni Unie sdělit návrh znění veškerých opatření pro mimořádné situace přijatých v reakci na krizi ještě před jejich přijetím. Jedná se rovněž o opatření, která byla přijata v reakci na situace ohrožující veřejnou bezpečnost. Spolu s tímto návrhem musí poskytnout informace o důvodech přijetí opatření, včetně prokázání jejich oprávněnosti a přiměřenosti a doložení veškerých souvisejících vědeckých nebo jiných údajů, které tato opatření podporují. Dále musí být uvedena oblast působnosti navrhovaných opatření, den jejich předpokládaného přijetí, den použitelnosti a doba jejich trvání.
Ministerstva a jiné ústřední správní úřady informují ústřední styčný orgán o přijatých a uplatňovaných opatřeních podle čl. 23 odst. 1 nařízení IMERA. Pokud byl aktivován režim mimořádné situace na vnitřním trhu v souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení IMERA, ministerstva a jiné ústřední správní úřady neprodleně po přijetí opatření pro mimořádné situace, která byla přijata v reakci na krizi, sdělí jejich znění Komisi a ostatním členským státům prostřednictvím styčného orgánu na úrovni Unie. Tato povinnost se uplatní pouze tehdy, pokud opatření omezují výkon práva na volný pohyb osob mezi členskými státy a zároveň nejsou již předmětem informační nebo oznamovací povinnosti podle jiných právních předpisů Unie. Sdělení musí obsahovat důvody přijetí opatření, včetně prokázání jejich oprávněnosti a přiměřenosti a přiložených vědeckých nebo jiných podkladů, dále musí uvádět oblast působnosti opatření, datum jejich přijetí, datum nabytí účinnosti a dobu jejich trvání.
Ustanovení § 8 odst. 3 vymezuje postup, jakým národní Ústřední styčný orgán informuje Evropskou komisi a ústřední styčné orgány jiných členských států Evropské unie. V případě přijatých a uplatňovaných opatřeních informuje Ústřední styčný orgán Evropskou komisi a ústřední styčné orgány jiných členských států EU postupem podle č. 23 odst. 1 nařízení IMERA. To znamená, že pokud je aktivován režim mimořádné situace na vnitřním trhu, musí ministerstva a jiné ústřední správní úřady neprodleně prostřednictvím styčného orgánu na úrovni Unie informovat Komisi a ostatní členské státy o všech opatřeních, která omezují volný pohyb osob mezi členskými státy a nejsou již oznamována podle jiných právních předpisů EU. Toto oznámení musí obsahovat důvody a odůvodnění opatření včetně podpůrných vědeckých nebo jiných dat, vymezení jejich oblasti působnosti, datum přijetí, začátek platnosti a dobu trvání opatření.
Ustanovení § 8 odst. 4 vymezuje postup, jak ministerstva a jiné ústřední správní úřady informují veřejnost o opatřeních podle odstavce 1. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady postupují podle čl. 23 odst. 4 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady jsou povinny co nejdříve poskytnout veřejnosti i Komisi jasné, úplné a včasné informace vysvětlující opatření omezující volný pohyb osob přijatá během mimořádné situace na vnitřním trhu. Tyto informace zahrnují rovněž případy opatření, která byla přijata v souvislosti se zajištěním veřejné bezpečnosti.
Ustanovení § 8 odst. 5 stanoví, že v případě situací podle čl. 2 odst. 6 nařízení IMERA se odstavce 2 až 4 použijí obdobně. Tím bude zajištěno, že v případě opatření na zajištění národní bezpečnosti včetně zajištění územní celistvosti budou Komise a členské státy o těchto opatřeních informovány.
K § 9
Ustanovení § 9 až 11 implementují „mimořádné postupy v příslušných právních předpisech Unie týkajících se výrobků“, podle čl. 28 nařízení IMERA. Jedná se o tzv. harmonizované výrobky, jež mohou představovat zvýšenou míru rizika. Proto jsou pro ně v příslušných předpisech Unie stanoveny jednotné technické požadavky. Tyto požadavky musí výrobky splňovat před uvedením na trh, což zaručuje povinnost provést u nich posouzení shody. Subjekty, jež při posuzování shody jako nezávislá strana poskytují odborné služby, spočívající zejména ve zkoušení výrobků, se nazývají oznámené subjekty. Oznámené subjekty musí splňovat požadavky příslušných harmonizačních předpisů Unie a při své činnosti se jimi řídit. Prověření splnění požadavků žadatele o oznámení, provedení samotného oznámení (Komisi a ostatním členským státům) a následnou kontrolu činnosti oznámených subjektů provádí oznamující orgán, kterým je v ČR Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „ÚNMZ“). U některých výrobků je účast oznámeného subjektu na posouzení shody povinná.
Podle čl. 28 nařízení IMERA může za stavu mimořádné situace na vnitřním trhu Komise aktivovat mimořádné postupy v příslušných harmonizačních předpisech. Tyto postupy byly do příslušných předpisů doplněny dvěma novelizačními předpisy, bezprostředně navazujícími na nařízení IMERA. Jedná se o:
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2748 ze dne 9. října 2024, kterým se mění nařízení (EU) č. 305/2011, (EU) 2016/424, (EU) 2016/425, (EU) 2016/426, (EU) 2023/988 a (EU) 2023/1230, pokud jde o mimořádné postupy pro posuzování shody, předpoklad shody, přijímání společných specifikací a dozor nad trhem v souvislosti s mimořádnou situací na vnitřním trhu, a
· směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2749 ze dne 9. října 2024, kterou se mění směrnice 2000/14/ES, 2006/42/ES, 2010/35/EU, 2014/29/EU, 2014/30/EU, 2014/33/EU, 2014/34/EU, 2014/35/EU, 2014/53/EU a 2014/68/EU, pokud jde o mimořádné postupy pro posuzování shody, předpoklad shody, přijímání společných specifikací a dozor nad trhem v souvislosti s mimořádnou situací na vnitřním trhu.
Cílem mimořádných postupů je zajistit včasnou dostupnost krizově relevantního zboží spadajícího do kategorie harmonizovaných výrobků, u nichž se posouzení shody povinně účastní oznámený subjekt, což je obvykle časově náročný proces. Komise vydá prováděcí akt, v němž vždy uvede konkrétní dotčené harmonizované výrobky a aktivované postupy.
V § 9 se konkrétně zakotvuje první z mimořádných postupů, což je stanovení povinnosti oznámeným subjektům upřednostňovat posuzování shody krizově relevantního zboží před jakýmikoli jinými probíhajícími žádostmi týkajícími se jiných výrobků.
K § 10
V případě, že opatření ve smyslu § 9 nedostačuje k zajištění zásobování krizově relevantními harmonizovanými výrobky, je členským státům dána možnost nahradit provedení příslušného postupu posouzení shody s povinnou účastní oznámeného subjektu povolením uvést výrobek na trh, pokud splňuje požadavky na bezpečnost. Toto povolení platí pouze pro území daného státu, pokud není prostřednictvím prováděcího aktu Komise jeho platnost rozšířena na celé území Unie. Takový krizově relevantní výrobek nesmí být opatřen označením CE nebo jiným označením prokazující shodu výrobku se stanovenými požadavky (např. označením Pi u přepravitelných tlakových zařízení) § 10 zakotvuje tento mimořádný postup, jež bude institucionálně zajišťovat ÚNMZ. Povolení se vydává na základě žádosti, jejíž náležitosti se stanoví.
K § 11
Při rozhodování o povolení podle § 10 je třeba výrobek posoudit z hlediska splnění všech základních požadavků na bezpečnost. Je tedy nutné, aby příslušný orgán vycházel z odborného stanoviska. Za tímto účelem se zřizuje Komise pro mimořádné postupy jako poradní orgán ÚNMZ, složená ze zástupců příslušných ministerstev, jiných ústředních správních úřadů, jiných správních úřadů a sdružení oznámených subjektů. Vydání povolení k uvedení na trh je podmíněno kladným stanoviskem komise.
K § 12
Ustanovení § 12 odst. 1 zakotvuje do zákona postup, jakým ministerstva a jiné ústřední správní úřady v mimořádné situaci na vnitřním trhu informují Ústřední styčný orgán o nedostatku krizově relevantního zboží a služeb. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady postupují za účelem koordinace reakce ostatních členských států Evropské unie podle čl. 34 odst. 1 nařízení IMERA. Mělo by se jednat zejména o případy, kdy existují značná rizika pro fungování vnitřního trhu během probíhající krize anebo při závažném a dlouhotrvajícím nedostatku krizově relevantního zboží či výjimečně vysoké poptávce po něm, mohou být na úrovni Unie nezbytná opatření zaměřená na zajištění dostupnosti tohoto zboží, například formou přednostních žádostí, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu a jeho dodavatelských řetězců.
Ustanovení § 12 odst. 2 vymezuje postup, dle něhož národní Ústřední styčný orgán informuje Evropskou komisi o nedostatku krizově relevantního zboží a služeb podle čl. 34 odst. 1 nařízení IMERA.
Ustanovení § 12 odst. 3 dále uvádí, že na základě informací poskytnutých Komisi podle odstavce 2 navrhovaného zákona, Komise doporučí postup k přijetí opatření, která mají zajistit reorganizaci dodavatelských řetězců a výrobních linek a využití stávajících zásob ke zlepšení dostupnosti a dodávek krizově relevantního zboží nebo služeb. Komise by měla při tom v souladu s čl. 34 nařízení IMERA zvážit dopady plánovaných opatření na dotčené hospodářské subjekty. Mezi taková opatření může patřit usnadnění rozšíření, nové využití nebo vytvoření výrobních kapacit pro krizově relevantní zboží či služby, stejně jako urychlení příslušných schvalovacích, povolovacích a registračních postupů. Dále by Komise měla informovat všechny příslušné orgány členských států o hlášeném nedostatku a zefektivnit koordinaci jejich reakce. V rámci mimořádné situace na vnitřním trhu by Komise měla mít rovněž možnost doporučit členským státům, aby zboží nebo služby distribuovaly s ohledem na principy solidarity, nezbytnosti a proporcionality. Komise by měla také aktivně přispívat ke koordinaci takové distribuce.
K § 13
V hlavě V nařízení IMERA jsou upravena zvláštní pravidla pro zadávání veřejných zakázek v době režimu ostražitosti a režimu mimořádné situace na vnitřním trhu. Tato pravidla umožňují členským státům i orgánům veřejné moci pružně a rychle pořizovat tzv. zboží a služby kritického významu nebo krizově relevantní zboží a služby, aniž by byly plně aplikovatelné standardní postupy zadávání podle směrnice 2014/24/EU a 2014/25/EU a jejich vnitrostátní transpozice.
Ustanovení § 13 návrhu zákona proto za účelem odstranění interpretačních pochybností, deklarace existujících možností plynoucích z přímo použitelného aktu Evropské unie, vyloučení kolize s národní úpravou a zvýšení právní jistoty výslovně stanoví, že uzavření smlouvy v režimu nařízení IMERA se nepovažuje za zadání veřejné zakázky ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek. Tím se vylučuje souběžná aplikace národní právní úpravy zadávání veřejných zakázek v případech, kdy přímo použitelný unijní předpis poskytuje zvláštní postupy
K § 14
Držitelům informací je nezbytné poskytnout záruky, že informace získané v důsledku uplatňování nařízení IMERA budou zpracovávány a používány v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality. Ustanovení § 14 odst. 1 proto zavádí postup, jakým ministerstva a jiné ústřední správní úřady zajistí ochranu obchodního tajemství a dalších citlivých a důvěrných informací získaných a vytvořených při uplatňování nařízení, a to i v souvislosti s přijatými doporučeními a opatřeními. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady musí postupovat v souladu s čl. 43 odst. 2 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady zajistí ochranu obchodního tajemství a dalších citlivých a důvěrných informací získaných a vytvořených při uplatňování tohoto nařízení, a to i v souvislosti s doporučeními a opatřeními, která mají být přijata, v souladu s vnitrostátním právem a příslušnými právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů, zejména s přímo použitelnými nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725.
Ustanovení § 14 odst. 2 stanoví, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady v souladu s čl. 43 odst. 5 nařízení IMERA zajistí, aby bez předchozího písemného souhlasu původce informací nedošlo ke snížení stupně utajení nebo k odtajnění utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle nařízení IMERA.
Ustanovení § 14 odst. 3 zakotvuje postup podle kterého ministerstva a jiné ústřední správní úřady udržují a pravidelně aktualizují infrastrukturu IT a interoperabilní digitální nástroje zřízené podle čl. 44 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady mají za úkol zajistit setrvalé fungování vnitřního trhu, volný pohyb zboží, služeb a osob v době krize a dostupnost krizově relevantního zboží a služeb pro občany, podniky a veřejné orgány. Musí rovněž dodržovat pravidla pro digitální nástroje, které zajistí upřednostnění a urychlení postupů povolování, registrace či prohlášení, aby byl usnadněn volný pohyb osob a bezpečný přenos a výměna informací.
K § 14
Ustanovení § 15 upravuje nabytí účinnosti předmětného zákona. Je dán naléhavý obecný zájem v podobě nutnosti uplatnění požadavků nařízení IMERA, které je již platné ode dne 9. října 2024, závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech a použije se od 29. května 2026. Navrhuje se stanovení účinnosti zákona dnem 29. května 2026, tak jak nařízení IMERA předpokládá.
Stanovení účinnosti zákona dnem následujícím po dni jeho vyhlášení je tak výjimkou z obecného pravidla jednotných dat účinnosti, jež předpokládá § 9 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů.
2