Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDMMJQW2S najdete zde


                IV.
Důvodová zpráva

I. Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), upravuje především činnost cestovních kanceláří a agentur a základní činnosti horské služby, dále mimo jiné vymezuje pravomoci živnostenských úřadů vůči poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb (internetovým platformám) v oblasti služeb cestovního ruchu.
Na tato ustanovení mají navázat nová, která do českého právního řádu mají transponovat  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/1028, o shromažďování a sdílení údajů týkajících se služeb v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (dále jen „nařízení“), a ustanovení týkající se nově budovaného registru ubytovacích zařízení, jednotek definovaných podle nařízení a ubytovaných osob (dále jen „registr“), jehož správcem bude Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen  „ministerstvo“). Registr je znám též pod označením „eTurista“.
V posledních několika letech se právě ubytovací činnost zprostředkovávaná zahraničními i tuzemskými provozovateli internetových platforem enormně rozšířila. Zpočátku byla často ubytovací činnost označována jako „sdílená ekonomika“, později začala být orgány EU označována jako „kolaborativní ekonomika“. Její původní rámec (bezúplatné sdílení dočasně volného pokoje, lůžka) byl totiž rychle opuštěn, neboť se stala vysoce výnosným podnikatelským oborem využívajícím anonymity poskytovatelů platformou zprostředkované služby (kdy se ubytovatelé mnohdy pohybují v šedé zóně ekonomiky). Objem těchto služeb se v celé EU výrazně zvyšuje v důsledku růstu ekonomiky online platforem. Služby v oblasti krátkodobého ubytování sice vytvářejí mnoho příležitostí pro hosty, hostitele a celý ekosystém cestovního ruchu, ale jejich rychlý růst vyvolává také obavy a výzvy, zejména pro místní komunity a orgány veřejné moci, například přispívá k menší dostupnosti dlouhodobého bydlení a ke zvyšování cen nájemného a bydlení. Nastalý stav byl novelou zákona v roce 2020 reflektován novým ustanovením § 10, které stanovilo provozovatelům online platforem povinnost na žádost živnostenského úřadu sdělit informace o poskytovatelích služeb cestovního ruchu (včetně ubytovatelů), kteří jejich prostřednictvím nabízejí své služby. V praxi se však toto ustanovení ukazuje jako téměř neúčinné, neboť platformy i přes své předchozí sliby obvykle odmítají živnostenským úřadům informace předávat a raději riskují uložení správního trestu. Samotné vymáhání pokut je také problematické vzhledem k tomu, že provozovatelé platforem ve valné většině sídlí v zahraničí a na území České republiky nemají žádný majetek, který by mohl být exekučně postižen. Takový stav rovněž může mj. ohrožovat bezpečnost České republiky, když se na jejím území mohou pohybovat cizinci bez registrace, jednotky, ve kterých je poskytováno ubytování, nejsou pod dohledem hygieniků a jejich pronajímatelé se často vyhýbají daňovým a poplatkovým povinnostem. Nebezpečnost této situace se naplno projevila v souvislosti se začátkem onemocnění COVID-19, kdy nebylo možné dohledat osoby ubytované přes zprostředkovatelské platformy, když u některých panovalo důvodné podezření na nákazu touto nemocí. Nelze také odhlédnout od toho, že současná situace vytváří nerovné podnikatelské prostředí mezi „klasickými“ ubytovacími zařízeními, která musejí dodržovat řadu právních předpisů a jsou podrobována častým kontrolám, a těmi z „nové ekonomiky“, jež jsou pro stát mnohdy nedohledatelná a své podnikání realizují mimo rámec právních předpisů.
Novela zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), zavedla s účinností od 1. ledna 2020 nový poplatek z pobytu, kterým byl nahrazen původní poplatek z ubytování a lázeňský a rekreační poplatek. Přijetím novely byla nade vši pochybnost odstraněna nejistota okolo povinnosti hradit poplatek při ubytování mimo standardní ubytovací zařízení. Problém ale stále zůstává u neoprávněného výkonu takovéto činnosti, kdy je pak velmi těžké tuto povinnost vymáhat po ubytovateli, o kterém není známo, že takovouto činnost vůbec provozuje.
V současné době je tedy situace taková, že státní orgány v teoretické rovině mají nástroje, jak konkrétní ubytovatele nalézt a zkontrolovat, zda je jejich činnost vykonávána v souladu s právními předpisy, prakticky jsou ale tyto nástroje nedostatečně účinné a obtížně vymahatelné.
Je však také nutné konstatovat, že povinnosti regulující ubytování jsou rozptýleny v řadě různorodých právních předpisů, kde jsou stanoveny mnohdy duplicitní povinnosti, a to i s velkými administrativními nároky. To je také bezpochyby jeden z důvodů, proč se poskytovatelé ubytování v bytech snaží zůstat v nelegální či šedé zóně. Zpravidla se jedná o osoby, které nemají k dispozici kvalifikované zaměstnance, kteří by se starali o administrativní záležitosti, a tak vystupují, jako by se jich povinnosti ubytovatelů netýkaly. Lze předpokládat, že digitalizací a zjednodušením podmínek podnikání v oblasti poskytování ubytovacích služeb se někteří (byť samozřejmě ne všichni) posunou směrem k legálnímu výkonu činnosti.
V současné době nabídky inzerované prostřednictvím platforem pro ubytování v drtivé většině neobsahují žádné údaje, dle kterých by bylo možno identifikovat konkrétního poskytovatele služby. V nabídkách nejsou uváděny ani konkrétní adresy, kde bude ubytování poskytnuto, nýbrž jsou jen uváděny přibližné lokality (např. okolí Václavského náměstí). 
Fenomén „sdíleného ubytování“ nezasahuje celou Českou republiku stejnoměrně. Dotčeny jsou především turisticky významné obce, resp. jen některé jejich atraktivní části. O tom svědčí i data Institutu plánování rozvoje hl. m. Prahy, která jsou zveřejněna v materiálu „Fenomén Airbnb a jeho dopady v kontextu hl. m. Prahy“[footnoteRef:2], a „Airbnb v Praze: Analýza stavu a vývoje krátkodobého ubytování v soukromí 2018–2023“[footnoteRef:3]. Z těchto údajů vyplývá, že prostřednictvím Airbnb bylo v „předcovidových“ letech 2018 a 2019 v Praze nabízeno ke krátkodobému ubytování celkem 11 485 jednotek, z toho 9 215 (tj. 80 %) tvořily celé byty, popř. rodinné domy. Dle tohoto zdroje byly ve zbývajících 20 % jednotek pronajímány z 99 % samostatné pokoje a pouze v 1 % bylo vykázáno sdílení pokoje. Nabídka i poptávka se pak jednoznačně koncentrují v centru města (Staré Město 1 337 jednotek, Vinohrady 1 205, Žižkov 1 153, nejvíce takto využívaných jednotek je tedy soustředěno v Praze 1 a 2). [2:  https://iprpraha.cz/assets/files/files/078cf11fe352bb3d8b0858fa62326ae0.pdf]  [3:  https://iprpraha.cz/assets/files/files/9307d16be79b7ca7dbd482f6ea4e3126.pdf] 

V březnu 2023 pak bylo v Praze k dispozici celkem 7 930 jednotek Airbnb (z toho 5 482 aktivních), které se významně koncentrují do centra Prahy, což reflektuje využití Airbnb zejména turisty a jejich preference ubytování v blízkosti hlavních turistických cílů. Rozložení vypadalo takto: Nové Město (1 996 jednotek), Staré Město (1 059), Vinohrady (1 012), Žižkov (696) a Smíchov (466). Více než 200 jednotek dále nabízejí katastry Malá Strana, Karlín a Holešovice, více než 100 jednotek pak ještě Nusle, Vršovice a Libeň. Naprostá většina jednotek se pronajímá ve formě celého bytu či domu (79 % jednotek), pětina představuje nabídky soukromých pokojů. Podle typu nemovitosti je patrné, že některé soukromé pokoje jsou ve skutečnosti součástí hotelu, ale nejsou v této kategorii vedeny. Soukromé pokoje zároveň často bývají součástí i jiných ubytovacích zařízení (hostelů, bed & breakfast, aparthotelů apod.). Jen zanedbatelné množství představují nabídky sdílených pokojů.
Z dostupných dat společnosti Golemio[footnoteRef:4] vyplývá, že celkový roční počet pobytů zprostředkovaných jednou z největších online platforem, společností Airbnb, v Praze, která je rozhodně největším trhem v rámci České republiky, činil za rok 2021 celkem 95,1 tisíc pobytů. Vycházíme-li z odhadované návštěvnosti 2 osoby/pobyt a průměrné délky pobytu 3,8 dnů, dostáváme se k ročnímu odhadovanému počtu přenocování 722 000 nocí. [4:  https://golemio.cz/insights/sdilene-ubytovani#section-2] 

Vrcholu ve sdíleném ubytování (jak z hlediska nabídky, tak i počtu přenocování) bylo dosaženo v roce 2019. Od roku 2020 do roku 2022 je znatelný „covidový“ útlum (s minimem v roce 2021), nicméně od roku 2023 je zřetelný postupný nárůst, který se však stále nevyrovnal rokům 2018 a 2019. V roce 2024 bylo na území hl. m. Prahy zaznamenáno celkem 8 300 nabídek (při 373,4 tisících pobytech), z toho 4 865 představovaly nabídky celých domů/bytů. Do června 2025 se podařilo zachytit 7 248 nabídek, z nichž ale jen 3 206 se týkalo celé nemovitosti (domu nebo bytu). Počet pobytů ve stejném období činil 157,16 tisíc[footnoteRef:5]. [5:  https://data.praha.eu/dashboardy/nabidky-airbnb-praha] 

Odhadovaný počet nocí v individuálních ubytovacích zařízeních (dále jen „IUZ“), jedná se o ubytovací zařízení s kapacitou do 10 lůžek a 5 pokojů, poskytovaných formou sdíleného ubytování:
	Počet pobytů
	Odhadovaná návštěvnost IUZ (osoby)
	Průměrná délka pobytu[footnoteRef:6] [6:  Odhadováno dle průměrné délky pobytu v hromadných ubytovacích zařízeních.] 

	Roční odhadovaný počet nocí v IUZ ve sdíleném ubytování

	373 400
	2
	3,8
	2 837 840‬


Celkový odhadovaný počet nocí v IUZ:
	Roční odhadovaný počet nocí ve všech typech IUZ
	7 853 194

	Roční odhadovaný počet nocí v IUZ ve sdíleném ubytování
	2 837 840

	Celkem
	10 691 034

Poskytování ubytování je v právním řádu České republiky upraveno v soukromém právu, a to zejména smlouvou o ubytování podle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Smlouva o ubytování se uzavírá za účelem poskytnutí ubytování v zařízení k tomu určeném, přičemž určením se v tomto případě rozumí určení v souladu s veřejnoprávními předpisy, zejména stavebním zákonem.  Sama skutečnost, že ubytování není poskytnuto ve stavbě ubytovacího zařízení, nezpůsobuje neplatnost uzavřené smlouvy, neboť by to odporovalo smyslu a účelu zákona (§ 580 občanského zákoníku). Rozhodující je vůle smluvních stran závazkového vztahu.  Z obsahu smlouvy však musí vyplývat, že účelem není (dlouhodobé) bydlení, nýbrž (pouhé) přechodné ubytování. V této souvislosti je třeba zmínit, že podle § 2235 odst. 2 se zvláštní ustanovení o nájmu bytu nepoužijí, pokud pronajímatel přenechává nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu (např. na dobu 2 týdnů). Ani poskytnutí ubytování v prostoru, který je (stavebním úřadem) určen k nebytovým účelům, nezpůsobuje samo o sobě neplatnost uzavřené smlouvy, byť užívání prostoru v rozporu s kolaudačním rozhodnutím je přestupkem podle § 178 stavebního zákona.
Dalším ze základních problémů regulace problematiky krátkodobého ubytování jsou také roztříštěné a někdy i vzájemně protichůdné zákonné definice ubytování. Ve veřejnoprávní rovině, pokud jde o úpravu ubytování, je na prvním místě nutné zmínit zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tím však výčet zdaleka nekončí, kromě předpisů týkajících se ochrany spotřebitele jsou zde normy upravující povinnosti ubytovatelů ve vztahu k cizincům, právní předpisy upravující požární prevenci, veřejné zdraví, stavební předpisy a samozřejmě také daňové předpisy, a to především zákon o místních poplatcích, jenž upravuje poplatek z pobytu.
Definici pojmu krátkodobý nájem nemovité věci lze nalézt pouze v zákoně o dani z přidané hodnoty v souvislosti s ustanovením o výjimkách z osvobození nájmu nemovitostí od daně (krátkodobým nájmem nemovité věci se rozumí nájem pozemku, jehož součástí je stavba, stavby nebo jednotky, popřípadě spolu s vnitřním movitým vybavením nebo dodáním plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin). 
Rovněž pojem ubytovatel je definován v zákonech různě, podle účelu konkrétního zákona, bohužel však mnohdy i vzájemně protichůdně. Dle živnostenského zákona je ubytovatelem osoba, která samostatně, svým jménem, na svoji odpovědnost a za účelem dosažení zisku trvale vykonává činnost naplňující (částečně či úplně) obsahovou náplň oboru „Ubytovací služby“ živnosti volné, popř. částečně vykonává činnost naplňující obsahovou náplň živnosti ohlašovací řemeslné „Hostinská činnost“ (v části týkající se ubytování). Podle nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů, jsou pak obsahem oboru č. 55 ubytovací služby „Poskytování ubytování ve všech ubytovacích zařízeních (například hotel, motel, kemp, ubytovna) a v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci. V případě ubytování v domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci s kapacitou do 10 lůžek (včetně přistýlek) podávání snídaní hostům“. Obsahovou náplň živnosti „Hostinská činnost“ představují činnosti spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány. V rámci této živnosti je možno poskytovat ubytování ve všech ubytovacích zařízeních (např. hotel, motel, kemp, ubytovna) a v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci. Standardní nájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor pod živnostenské podnikání v České republice nespadá, ubytovací služby (tedy například hotely nebo ubytovny) ale už ano, a to včetně poskytování ubytování v bytech nebo rodinných domech. Služba Airbnb do kategorie ubytovacích služeb spadá. Městský soud v Praze v srpnu roku 2021 rozhodl, že krátkodobý pronájem spadá pod ubytovací služby a měl by se danit jako podnikatelská činnost (rozsudek č. j. 6 Af 20/2020 - 28).
Zákon o místních poplatcích namísto pojmu „ubytovatel“ používá pojem „plátce poplatku z pobytu“, kterým je poskytovatel úplatného pobytu trvajícího nejvýše 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů pro jednotlivého poplatníka (ubytovaného). Zákon zároveň definuje okruh poplatníků, kteří jsou od poplatku osvobozeni.
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) stanoví, že ubytovatelem je ten, kdo poskytuje ubytování za úhradu nebo ubytovává více než 5 cizinců, s výjimkou případu, kdy lze ubytované cizince a ubytovatele považovat za osoby blízké. Ubytováním se přitom podle téhož zákona rozumí vztah založený smlouvou o ubytování, nájemní smlouvou, podnájemní smlouvou nebo smlouvou s obdobným obsahem.
Poskytovatelé ubytování musí v souvislosti s poskytováním ubytování vést příslušné evidence o ubytovaných hostech a plnit další povinnosti podle příslušných zákonů. V obci, ve které je zaveden místní poplatek z pobytu, musí poskytovatel úplatného pobytu v postavení plátce poplatku z pobytu vést v listinné nebo elektronické podobě evidenční knihu za každé zařízení nebo místo, kde poskytuje úplatný pobyt. Do evidenční knihy zapisuje údaje týkající se fyzické osoby, které poskytuje úplatný pobyt. V případě poskytování ubytování cizincům musí ubytovatel vést domovní knihu a zapisovat do ní údaje v rozsahu stanoveném zákonem o pobytu cizinců. Poskytování ubytování cizinci v obci, která obecně závaznou vyhláškou zavedla místní poplatek z pobytu, tak po podnikateli vyžaduje duplicitní plnění evidenčních povinností, jednak podle zákona o místních poplatcích, jednak podle zákona o pobytu cizinců. Jsou přitom vyžadovány stejné či obdobné údaje, které musí poskytovatel zapisovat do dvou příslušných evidencí (tj. evidenční a domovní knihy).
	povinnost
	Domovní kniha[1]
	Evidenční kniha[2]

	zapisuje se
	cizinec (nebo jeho opatrovník)
	osoba, která není 
v obci přihlášená

	jméno a příjmení
	X
	X

	datum narození
	X
	X

	státní občanství
	X
	- 

	trvalé bydliště
	X
	X[3]

	číslo (cestovního) dokladu (a víza)
	X
	X[4]

	počátek pobytu
	X
	X

	předpokládaná doba pobytu
	X
	-

	konec ubytování (pobytu)
	X
	X

	účel pobytu
	X
	-

	doba uchovávání záznamů
	6 let
	6 let

	výše vybraného poplatku nebo důvod osvobození
	-
	X

Vysvětlivky:
[1] § 100 písm. f) zákona o pobytu cizinců.
[2] § 3g odst. 1 zákona o místních poplatcích.
[3] Pracuje s pojmy adresa místa přihlášení nebo obdobného místa v zahraničí.
[4] Číslo a druh průkazu totožnosti, přičemž je zde dán taxativní výčet toho, co se za průkaz totožnosti považuje.
Poskytovatelé ubytování, kteří provozují hromadná ubytovací zařízení cestovního ruchu (dále jen „HUZ“), mají, kromě již uvedeného, ještě zpravodajskou povinnost vůči Českému statistickému úřadu (dále jen „ČSÚ“), jejímž prostřednictvím ČSÚ získává údaje o návštěvnosti – měsíční dotazník o hostech v hromadných ubytovacích zařízeních, čtvrtletní dotazník o hostech v hromadných ubytovacích zařízeních), viz „Program statistických zjišťování na rok 2025“, dostupné v Programu statistických zjišťování na rok 2025 | ČSÚ (czso.cz). 
Poskytovatelé ubytování mají v řadě případů také další povinnosti administrativního charakteru, např. podle § 17 odst. 3 živnostenského zákona jsou povinni předem oznámit živnostenskému úřadu zahájení provozování živnosti v provozovně. Ubytovatel v postavení plátce místního poplatku z pobytu je pak ve smyslu § 14a odst. 1 zákona o místních poplatcích povinen podat správci poplatku ohlášení, pokud obec tuto povinnost nevyloučí v obecně závazné vyhlášce.
Popsaný stav je v mnoha ohledech nemoderní a neodpovídá současným trendům digitalizace, resp. rozvoji elektronické komunikace ve společnosti. Plnění uváděných povinností s sebou nese náklady na straně poskytovatele ubytování. Důsledkem stávajícího stavu tak je nadbytečná administrativní zátěž poskytovatelů ubytování. V současné době musí poskytovatelé ubytování realizovat pro splnění svých zákonných povinností několik úkonů, které by bylo možno sloučit.
Dalším problémem současného stavu je, že v České republice neexistuje komplexní přehled o všech poskytovatelích ubytování. ČSÚ disponuje pouze přehledem HUZ, navíc se jedná o HUZ, které se ČSÚ přihlásí se ke statistickému šetření. V České republice bylo podle dat ČSÚ v roce 2022 provozováno 10 652 HUZ s 227 695 pokoji a 586 836 lůžky.
Obecním a krajským samosprávám, organizacím destinačního managementu[footnoteRef:7], státním institucím, ale i sdružením zastupujícím podnikatele tak chybí aktuální data o návštěvnosti území, poskytovatelích ubytovacích služeb a provozovnách, které slouží k poskytování ubytovacích služeb. To se významně projevilo především v průběhu pandemie COVID-19, kdy bylo nutné mít aktuální data o vývoji cestovního ruchu pro rychlé a operativní plánování a rozhodování o přijímání relevantních epidemiologických opatření souvisejících s onemocněním COVID-19. Nebylo tak možné posoudit hloubku dopadu preventivních opatření na sektor ubytovacích služeb ani efektivně nastavit nápravná a podpůrná opatření. Současně neznalost provozoven ubytovacích zařízení mohla způsobit bezpečnostní problémy spojené s obcházením opatření proti šíření pandemie. [7:  Organizace, která zajišťuje koordinaci, kooperaci a komunikaci poskytovatelů služeb cestovního ruchu na daném území (destinaci) za účelem efektivnějšího řízení cestovního ruchu. Na základě využívání nástrojů destinačního managementu je jejím úkolem udržitelným způsobem prosazovat tuto destinaci a její produkty na trhu. Tato organizace může založit fond turismu. Pro bližší informace viz např. https://www.vysocinatourism.cz/images/stories/Vzdelavani/Prezentace_CzT_DMO_Seminar_podzim_2017.pdf.] 

Jak již bylo naznačeno, stát nemá přehled o všech poskytovatelích ubytování. Neexistence přehledu pak znemožňuje např. efektivní výkon kontrolní činnosti, protože stát, potažmo kontrolní orgány, nemají informace o tom, kde všude jsou ubytovací služby poskytovány (problémy zejména v bytových domech apod.). Kromě toho musí dotčené subjekty – Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism, organizace destinačního managementu, případně i obce a kraje, které chtějí sledovat vývoj návštěvnosti na svém území, vynakládat nemalé finanční prostředky na sběr dat.
V současnosti se data o návštěvnosti HUZ sbírají prostřednictvím měsíčních a čtvrtletních dotazníků. IUZ systematicky sledována nejsou. Data ohledně počtu individuálních návštěvníků jsou odhadována na základě cenzů a navazujících šetření (dotazníková šetření na hranicích, resp. poblíž vnitřních hranic Schengenského prostoru, případně i výzkumy využívající anonymizovaná signální data od mobilních operátorů).
Problém se týká jak územních samosprávných celků, které nemohou využít údaje statistického charakteru o rozvoji cestovního ruchu na svém území k plánování budování veřejné infrastruktury a základních služeb apod., tak i státu a organizací destinačního managementu, které nejsou schopny v plné míře plánovat své marketingové aktivity na podporu příjezdového či domácího cestovního ruchu. Neznalost dat o skutečném počtu návštěvníků v regionech ztěžuje usměrňování návštěvnosti a předcházení možným negativním dopadům. Na jedné straně tak máme oblasti, jež jsou přetížené overturismem, a na druhé jsou pak území, která, byť se nacházejí v teoreticky atraktivních lokalitách, jsou z hlediska cestovního ruchu naprosto opomíjena. S tím následně souvisí nedostatečný rozvoj turistických služeb nebo poddimenzované ubytovací kapacity v místech se zvýšenou návštěvností. Současně není možné využít přehledu poskytovatelů ubytování k jejich zapojení do plánování a organizace cestovního ruchu. Relevantní údaje statistického charakteru by mohly být využity také k plánování dalších aktivit v území v rámci různých politik. Současně neznalost skutečné výkonnosti destinace ztěžuje vyhodnocování efektivity a přínosů aktivit realizovaných na podporu cestovního ruchu, což v konečném důsledku může mít dopad na snižující se ochotu cestovní ruch na daném území rozvíjet.
Beze změny stávající právní úpravy lze očekávat, že problém dostupnosti údajů bude přetrvávat. Dotčeným subjektům budou chybět aktuální a relevantní údaje pro rozhodování v klíčových otázkách týkajících se nejenom cestovního ruchu, ale také např. dopravní infrastruktury, bezpečnosti (především drobné kriminality) či kapacit zdravotnictví. Na sběr dat budou nadále vynakládány často nemalé finanční prostředky z veřejných zdrojů.
Předkládaná novela má dále za cíl upřesnit některá stávající ustanovení zákona, odstranit určité výkladové nejasnosti a snížit administrativní zátěž podnikatelů provozujících cestovní kancelář nebo cestovní agenturu.
Stávající právní úprava nemá žádný vliv na rovnost žen a mužů a není ani diskriminační vůči žádné skupině nebo jednotlivci, neboť všem stanoví stejná práva a povinnosti.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Hlavními cíli navrhované právní úpravy je především snížení administrativní zátěže podnikatelů, vytvoření nástroje pro správu místního poplatku z pobytu a jeho lepší výběr a zefektivnění získávání statistických informací bez duplicitního vykazování, plánování a rozvoj cestovního ruchu jak na území celé České republiky, tak i v jednotlivých lokalitách (geograficky vymezených místech, která se vyznačují výskytem určitého fenoménu, ať již přírodního nebo kulturního charakteru, zvyšujícím jejich turistickou atraktivitu). Návrh má také za úkol připravit podmínky pro adaptaci nařízení, které bude použitelné od 20. května 2026.
V širším smyslu navrhovaná úprava vytvoří spolehlivý, efektivní a transparentní přehled všech ubytovatelů a ubytovacích zařízení, včetně jednotek definovaných v nařízení. Dále úprava přispěje k lepšímu řízení cestovního ruchu a rozvrstvení turistických kapacit v rámci státu, k lepšímu plánování infrastruktury a služeb v regionech tím, že se lépe přizpůsobí skutečnému počtu návštěvníků v regionech, a přispěje také k narovnání podnikatelského prostředí a celkové modernizaci v oblasti cestovního ruchu.
Novela předpokládá, že podnikatel bude veškerá data vyplňovat pouze jednou a systém je automaticky zašle příslušnému orgánu. Zároveň s tím i přísně dbá na ochranu v registru uchovávaných dat.
Nařízení mj. předpokládá, že státy, které budou požadovat po platformách data o ubytovatelích, zřídí orgán určený pro monitorování a vymáhání povinností a digitální kontaktní místo.  Novela má přispět i k naplnění této možnosti dané nařízením.
Nařízení odkazuje ve věci dozoru a vymáhání některých povinností online platforem (čl. 7 odst. 1 a čl. 8 nařízení) na část IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách), dále jen „nařízení o digitálních službách“. Nařízení o digitálních službách bude adaptováno do českého právního řádu zákonem o digitální ekonomice. Koordinátorem (orgánem dozoru) má být stanoven Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“), jehož působnost novela rozšiřuje i na dozor nad online platformami podle nařízení, přičemž při výkonu dozoru a ukládání sankcí bude ČTÚ postupovat podle zákona o digitální ekonomice. 
Veškerá práva a povinnosti jsou stanovovány ubytovatelům, bez ohledu na to, zda jsou fyzickými či právnickými osobami. Zákon ubytovatelům stanoví povinnost elektronické registrace a elektronického vedení evidence ubytovaných hostů. To s sebou samozřejmě přinese náklady na straně ubytovatelů, které zahrnují pořízení výpočetní techniky a hrazení nákladů spojených s připojením k internetu, nicméně lze důvodně přepokládat, že většina ubytovatelů již dnes takovýmito prostředky disponuje, přičemž noví ubytovatelé počítají s jejich pořízením.
V návrhu novely tak není možné nalézt žádné ustanovení, které by mohlo mít jakýkoliv diskriminační charakter. Zákon nemá žádný vliv na práva dětí (předpokládá se, že činnosti ubytovatele budou vykonávat pouze dospělé nebo právnické osoby).
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Nařízení bylo publikováno v Úředním věstníku EU dne 29. dubna 2024, použitelné bude od 20. května 2026. Vzhledem k tomu, že Česká republika má zájem na získávání údajů od provozovatelů online platforem, musí přizpůsobit národní legislativu podmínkám stanoveným v tomto právním aktu EU.
Vláda České republiky se ve svém programovém prohlášení zavázala k digitalizaci cestovního ruchu. Jedním z prostředků, jak tohoto cíle dosáhnout, má být i projekt registru, který je pracovně známý jako eTurista. Ten zahrnuje sjednocení a elektronizaci domovní a ubytovací knihy a přihlašovacího tiskopisu tak, aby ubytovatel zadal každý údaj pouze jednou, přičemž automatizovaný registr je dokáže „rozdistribuovat“ do systémů těch orgánů, které k nim mají ze zákona přístup. Jsou jimi v souvislosti s výše uvedeným (domovní a ubytovací kniha) správce daně, ředitelství služby cizinecké policie a odbory cizinecké policie. Prostřednictvím registru bude podnikatel mít možnost plnit také povinnosti vůči ČSÚ. Veškerá data budou dostupná (téměř) online a stát díky nim získá přehled o ubytovací kapacitě a její struktuře napříč Českou republikou. Ihned se tak ukážou nedostatky současného rozvrstvení turistického ruchu a bude možné hledat možná řešení.
Aby mohl být takový systém funkční, bude vhodné, aby jeho užívání bylo pro určitý okruh osob stanoveno jako povinné. Při rozhodování o tom, které osoby to budou, bylo vycházeno především ze stávajících zákonů a nařízení EU. Takto vymezený okruh by měl pokrývat většinu osob vykonávajících činnost ubytovatele a systém by tím pádem měl zaznamenat výraznou část ubytovaných osob na území ČR.
Nařízení nově umožní členským státům požadovat po online platformách, které zprostředkovávají kontakt mezi poskytovatelem krátkodobého ubytování a zákazníkem, předávání údajů o osobách, které jejich prostřednictvím nabízejí své služby. Zároveň státy budou moci po platformách požadovat, aby na nich mohly být inzerovány pouze ty ubytovací jednotky, které splnily registrační podmínky, a bylo jim přiděleno registrační číslo, jež je unikátní pro každou nabízenou jednotku (jednotka je v čl. 3 odst. 1 nařízení definována jako zařízené ubytovací zařízení nacházející se v Unii, které je předmětem poskytování služby v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování; tato definice však nezahrnuje hotely a podobná ubytovací zařízení včetně hotelů v letoviscích, apartmánové hotely a motely, kempy a tábořiště). Každý členský stát na základě svých vlastních potřeb určí, zda registraci bude vyžadovat, a pokud ano, zda na celém svém území, nebo jen v určitých, přesně vymezených oblastech. Členské státy budou mít možnost za přesně vymezených podmínek platnost registračního čísla pozastavit a tím dočasně zabránit nabízení jednotky na platformách, v případech úmyslného porušení nebo hrubé nedbalosti registrační číslo dokonce zrušit. Pokud se členský stát rozhodne uplatňovat vůči platformě požadavky na poskytování dat nebo registraci, bude povinen stanovit celostátní, regionální nebo místní orgán, který bude určen k řízení a prosazování postupů registrace služeb v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování a/nebo ke shromažďování údajů o těchto službách a jmenovat národního koordinátora. Nařízení státům, které budou vyžadovat registraci ubytovatelů, stanovuje povinnost přidělovat jednotkám registrační číslo. Toto registrační číslo musí být přiděleno postupem registrace, který umožní automatické a okamžité vydání registračního čísla pro konkrétní jednotku. Žádná jednotka přitom nesmí podléhat více než jednomu postupu registrace. Současně také musejí být k dispozici technické prostředky, které po skončení využívání jednotky ke krátkodobému ubytování umožní její vyřazení z registrace.
Pro Českou republiku se stanovení registračních povinností podle nařízení, jakožto přímo použitelného předpisu EU, jeví jako velice vhodné a žádoucí, ač je nyní problém v České republice lokalizován jen do několika turisticky významných oblastí. Prvním důvodem pro zavedení registrace na celém území státu je vysoká pravděpodobnost, že počet míst, kde dochází ke zvýšené poptávce po takovémto druhu ubytování a s tím souvisejícím zvyšováním nabídky, bude postupně růst. Druhý důvod spočívá v možnostech statistického zkoumání tohoto fenoménu. V současnosti zcela chybí potřebná data a jen zavedení plošné registrační povinnosti může pomoci tento problém řešit. Aby Česká republika měla možnost této registrační povinnosti využít, bude muset nejprve zřídit jednotné digitální vstupní místo pro příjem a předávání údajů. Předpokládá se, že tímto místem se stane registr, kde bude docházet k přidělování registračního čísla, jež bude muset být zveřejňováno u každé nabídky ubytování, i k plnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy. Vše bude, v souladu s nařízením, probíhat digitálně s možností využití prostředků elektronického ověření identity. Podnikatel, který se zapíše do registru, by tím zároveň mohl splnit povinnosti vůči živnostenskému úřadu, správci daně i obci, která vydala nařízení obce o regulaci krátkodobého ubytování na svém území. Tímto komunikačním prostředkem by ubytovatel plnil také evidenční povinnosti týkající se ubytování cizinců i vůči správci daně v obcích, jež zavedly poplatek z pobytu, a také by zde předával informace důležité pro ČSÚ. Ústředním motivem pro realizaci odpovídajícího řešení je získání kompletního přehledu o poskytovatelích ubytování a souhrnných dat statistického charakteru umožňujících další plánování rozvoje cestovního ruchu a na něj navázaných politik.
Další významnou otázkou je správa poplatku z pobytu. Jeho účelem je zajistit příjmy do rozpočtu obce, které by měly kompenzovat náklady, jež obec vynaloží v souvislosti s cestovním ruchem a službami s ním spojenými, např. péči o veřejnou zeleň a prostranství, navýšení nákladů za svoz odpadů z turistických lokalit atd. Vedle toho by však tyto příjmy měly sloužit především pro rozvoj cestovního ruchu v obci (např. budování a údržba veřejné infrastruktury cestovního ruchu, podpora zřízení turistických informačních center, podpora pořádání akcí zaměřených na návštěvníky, podpora organizací destinačního managementu apod.). Podle údajů zapisovaných do Sbírky právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů zavedlo místní poplatek z pobytu v průběhu roku 2022 celkem 513 obcí. Podle analýz zpracovaných ministerstvem (únor 2021) mělo místní poplatek z pobytu zavedeno celkem 1824 obcí. Z analýzy ekonomické autonomie místní samosprávy z pohledu místních poplatků zpracované Ministerstvem financí (listopad 2022) obdobně vyplývá, že v roce 2021 byl poplatek z pobytu zaveden v 1890 obcích (v roce 2020 pak byl tento poplatek zaveden v 1845 obcích).
V roce 2023 (konkrétně k 15. 12.) byl poplatek z pobytu zaveden ve 2 099 z celkového počtu 6 286 zkoumaných oblastí[footnoteRef:8]. Je tedy možno konstatovat, že poplatek z pobytu je zaveden v necelé ⅓ obcí ČR, tedy že většina obcí tento poplatek nezavedla. Je jisté, že se v každé obci nemusí nacházet ubytovací zařízení a každá obec nemusí být turistickou destinací, nicméně i řada turisticky zajímavých lokalit (obcí) neměla, resp. stále nemá místní poplatek z pobytu zaveden. Je také nutné vzít v úvahu, že některé obce stanovují poplatek čistě v symbolické částce 1 Kč. Z výsledků realizovaných konzultací pak vyplývá, že některé obce od zavedení místního poplatku z pobytu zrazuje přílišná administrativní zátěž při jeho správě. Vedle toho nemají obce žádný nástroj, který by jim výběr poplatku usnadnil, respektive obcím pomohl zjednodušit kontrolu správnosti výběru a odvodu místního poplatku z pobytu. Podle názoru ministerstva i mnohých předních odborníků na cestovní ruch[footnoteRef:9] je žádoucí, aby obce místní poplatek z pobytu zaváděly v mnohem větší míře. Výnosy z poplatků z pobytu slouží zpravidla na kofinancování nákladů spojených s rozvojem cestovního ruchu v obci. Ministerstvo považuje za vhodné, aby výnosy z poplatků z pobytu byly reinvestovány zpět do rozvoje cestovního ruchu, např. rozvojem infrastruktury a vybavenosti a tím i atraktivity obce pro návštěvníky a občany, neboť podpora cestovního ruchu představuje investici na podporu regionálního rozvoje, zaměstnanosti, podnikatelských příležitostí, rozvoje služeb, rozvoje volnočasových aktivit pro rezidenty a dalších. [8:  V Brně není poplatek z pobytu zaveden na úrovni celého města, ale je stanovován na úrovni jednotlivých městských částí, kdy každá městská část má nastavenu jinou výši tohoto poplatku.]  [9:  Viz např. https://www.obcepro.cz/data/mistni_poplatky.pdf.] 

V roce 2021 činil celkový výnos poplatku z pobytu téměř 397 mil. Kč. Z územního rozložení příjmů obecních rozpočtů je zřejmé, že nejvyššího ekonomického efektu logicky dosahují turisticky atraktivní destinace. Kromě hlavního města Prahy se jedná především o lázeňská místa a okolí oblíbených horských resortů v oblasti Krkonoš, Jizerských hor a Šumavy, méně pak v Jeseníkách, Beskydech a Krušných horách. V roce 2022 již celkový výběr poplatků dosáhl částky 1 092 268 063 Kč s tím, že cca ½ této částky bylo dosaženo v Praze. Rok 2021 byl ale ještě do značné míry poznamenán omezujícími opatřeními, které měly zamezit šíření onemocnění COVID-19. Proto některé samosprávy také místní poplatek z pobytu nezavedly, popř. přistoupily k jeho zrušení. Např. v Olomouci byl místní poplatek z pobytu kvůli probíhající pandemii od 1. 1. 2021 zrušen. Obdobně došlo k dočasnému zrušení poplatku z pobytu např. v Plzni, Náchodě, Jičíně a dalších městech.
V roce 2019 dosáhl výnos turistických poplatků celkové výše 732 mil. Kč (poplatek za lázeňský a rekreační pobyt a poplatek z ubytovací kapacity, které byly s účinností od 1. 1. 2020 nahrazeny poplatkem z pobytu). Je tak zřejmé, že poplatek z pobytu má významnou fiskální funkci pro obce.
Z analýzy ekonomické autonomie místní samosprávy z pohledu místních poplatků zpracované Ministerstvem financí v listopadu 2022 pak vyplývá, že průměrná výše zaváděné sazby poplatku z pobytu činila 19 Kč.
Zatím rekordní příjem z poplatků byl zaznamenán v roce 2024, a to téměř 1,7 miliardy Kč. Nejvíce pak vybírají oblasti s vysokou turistickou návštěvností – hlavní město Praha, a dále kraje Karlovarský, Jihočeský a Jihomoravský: Praha vybrala 885 milionů Kč, Karlovy Vary 92 milionů Kč. Průměrná výše sazby poplatku z pobytu činila 14 Kč (k 15. 12. 2023, poslední známý údaj). Za celou ČR je sazba nejčastěji stanovována v intervalu 11–20 Kč (36 %)[footnoteRef:10]. [10:  Blíže viz např. https://www.t40.cz/wp-content/uploads/2025/04/MPP-analyza2023_FINAL-v2.pdf.] 

Odhadovat velikost trhu poskytovatelů ubytování v IUZ, tj. zařízeních s kapacitou do 10 lůžek a 5 pokojů, je velmi obtížné, protože neexistuje žádný přehled těchto poskytovatelů ubytování. Mezi IUZ je navíc třeba zahrnout také převážnou část poskytovatelů ubytování v rámci tzv. „kolaborativní ekonomiky“. V rámci statistického šetření realizovaného v letech 2012–2013 bylo odhadnuto, že v ČR je provozováno 4 121 IUZ. S ohledem na dobu, která od tohoto šetření uplynula, bylo z opatrnosti vycházeno z údajů získaných ministerstvem v rámci dotačního titulu COVID-Ubytování II – IUZ. O poskytnutí dotace v tomto dotačním titulu požádalo v roce 2021 celkem 2 831 provozovatelů IUZ (bez poskytovatelů ubytování v rámci sdíleného ubytování, kteří nebyli zahrnuti mezi oprávněné žadatele).
Odhadovaný počet nocí v IUZ (bez sdíleného ubytování):
	Počet provozovatelů IUZ = počet žádostí
	Odhadovaná návštěvnost IUZ (osoby)
	Průměrná délka pobytu (totožná jako u HUZ)
	Roční odhadovaný počet nocí v IUZ 

	2831
	2
	3,8
	7 853 194

Nařízení EU je tak krokem, který přinese jasnější informace o IUZ, vývoji počtu osob ubytovaných v nich a dalších statisticky významných datech, která mohou napomoci rozvoji regionů. Ve spojení s elektronickým registrem dojde k odstranění chronických problémů v rozvoji cestovního ruchu souvisejících s nedostatkem dat i k omezení šedé ekonomiky, jež je především v oblasti poskytování ubytování v IUZ velice rozšířená.
Zkvalitnění statistických dat o výkonnosti cestovního ruchu a struktuře návštěvníků umožní doplnit povinně sledovaná data v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 692/2011 ze dne 6. července 2011 o evropské statistice cestovního ruchu a o zrušení směrnice Rady 95/57/ES.
Dále je cílem novely, po zhodnocení stávajícího platného stavu zákona, úprava některých ustanovení s cílem jejich legislativně technického zpřesnění, popř. odstranění těch, která se jeví jako nepotřebná či administrativně nepřiměřeně náročná.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Předkládaná novela zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Oblasti krátkodobých pronájmů (ubytování), resp. činnosti online platforem pro jejich sjednávání se na úrovni Evropské unie týká řada právních předpisů, zejména:
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách);
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1028 ze dne 11. dubna 2024 o shromažďování a sdílení údajů týkajících se služeb v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování a o změně nařízení (EU) 2018/1724;
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu; 
· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“).
Touto oblastí se již několikrát zabýval také Soudní dvůr Evropské unie. V rozsudku ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland, C-390/18, Soudní dvůr rozhodl, že zprostředkovatelská služba, jejímž účelem je prostřednictvím elektronické platformy za úplatu zprostředkovat vztah mezi potenciálními nájemci a pronajímateli, ať již podnikateli či soukromými osobami, nabízejícími poskytnutí krátkodobého ubytování, a zároveň poskytovat řadu dalších doplňkových služeb k této zprostředkovatelské službě, musí být kvalifikována jako „služba informační společnosti“, na kterou se vztahuje směrnice 2000/31/ES. Z rozsudku dále plyne, že pokud členský stát nesplní povinnost předchozího oznámení opatření omezujících volný pohyb služeb informační společnosti pocházejících z jiného členského státu podle čl. 3 odst. 4 písm. b) druhé odrážky směrnice 2000/31, má to za následek neuplatnitelnost dotyčné právní úpravy vůči jednotlivcům, podobně jako je tomu u důsledků vyplývajících z toho, že členský stát nesplnil povinnost předchozího oznámení technických předpisů stanovenou v čl. 5 odst. 1 směrnice 2015/1535/EU. Pro vlastní navrhovanou právní úpravu nejsou tyto závěry podstatné, vyplývá z nich však nutnost návrh zákona notifikovat Evropské komisi dle směrnice 2001/31/ES, a to ve vztahu k právní úpravě registru ubytovacích zařízení jiných než jednotky podle nařízení. Pro úplnost je třeba dodat, že návrh zákona bude muset být vedle toho notifikován i dle směrnice 2015/1535/EU.
V rozsudku ze dne 22. září 2020, Cali Apartments SCI a HX v. Procureur général près la cour d'appel de Paris a Ville de Paris, C-724/18, rozhodoval o povinnosti předchozího povolení k poskytování krátkodobých pronájmů a shledal ji z důvodů směřujících k zajištění dostatečné nabídky bytů určených k dlouhodobému pronájmu za dostupné ceny v některých obcích s mimořádně vysokým tlakem na ceny nájemného za opodstatněnou naléhavým důvodem obecného zájmu a přiměřenou sledovanému cíli. Závěry tohoto rozsudku jsou proto relevantní pro navrhovanou možnost obcí vydat za účelem regulace soustředěného turistického ruchu s ohledem na veřejný pořádek a bezpečnost, ochranu životního a městského prostředí, zachování národního historického dědictví a zachování funkce bydlení v bytových domech nařízení obce, které v obci nebo její části omezí poskytování ubytování v jednotce definované v nařízení, a to časově nebo počtem osob. Taková úprava je s právem Evropské unie v souladu. Případně vydané nařízení obce však bude muset být notifikováno Evropské komisi dle čl. 15 odst. 7 směrnice 2006/123/ES, což je s ohledem na adresáty této povinnosti (obce) výslovně doplněno do textu zákona.
Krátkodobého ubytování se týkal rovněž rozsudek ze dne 27. dubna 2022, Airbnb Ireland UC proti Région de Bruxelles-Capitale, C-674/20, a rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Airbnb Ireland UC plc a Airbnb Payments UK Ltd proti Agenzia delle Entrate, C-83/21. Jejich předmětem byly nicméně daňové otázky, konkrétně slučitelnosti právní úpravy, která zprostředkovatelům ukládá povinnost sdělit regionální daňové správě na její písemnou žádost údaje o provozovateli a kontaktní údaje turistických ubytovacích zařízení, jakož i počet přenocování a ubytovacích jednotek využitých v předchozím roce. Soudní dvůr v rozsudcích konstatoval, že taková úprava nespadá do působnosti směrnice 2000/31/ES a že není v rozporu s čl. 56 Smlouvy o fungování EU. Tyto otázky se však návrhu novely bezprostředně netýkají. 
Předkládaný návrh adaptuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1028 ze dne 11. dubna 2024 o shromažďování a sdílení údajů týkajících se služeb v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování a o změně nařízení (EU) 2018/1724. 
Dle důvodové zprávy vydané k citovanému nařízení 2024/1028 byla potřeba vytvoření nové přímo aplikovatelné právní úpravy vyvolána stále větší regulací krátkodobých pronájmů ubytování na vnitrostátní, regionální či místní úrovni v jednotlivých členských státech, a to zejména v požadavku na registraci a na sdílení údajů. Dalším důvodem naopak byly obtíže veřejných orgánů při získávání relevantních informací, které potřebují k tomu, aby mohly uvedenou oblast efektivně regulovat. Z pohledu Evropské komise pak tyto různé registrační systémy a různící se právní úpravy vytvářely překážky fungování vnitřního trhu, které nařízení 2024/1028 odstranilo.
Nařízení 2024/1028 umožňuje členským státům zavést systémy registrace ubytovatelů nabízejících krátkodobé pronájmy (ubytování) a v případě jejich zavedení stanoví povinnost online platformám sdělovat členským státům určité informace o zprostředkování krátkodobých pronájmů ubytování.
Jedná se o přímo použitelný právní akt, který vyžaduje vnitrostátní adaptaci. Tu se navrhuje provést předkládanou novelou zákona, konkrétně novelizací § 10, vložením nového dílu 2 (§ 9e a násl.) a vložením dílu 3 (s včleněnými § 10a a násl.) do hlavy II v části první zákona. Implementační ustanovení se týkají zejména předávání informací online platformami prostřednictvím tzv. jednotného digitálního kontaktního místa členského státu, dále fungování registru v souvislosti s jednotkami podle nařízení (a zápisu těchto jednotek do něj), stanovení pravomocí orgánům České republiky ve věci kontroly povinností souvisejících se zápisem jednotek krátkodobého ubytování do registru a úprava ustanovení souvisejících sankcemi.
Ostatními částmi navrhované novely nejsou přejímány či adaptovány předpisy práva Evropské unie. Ustanovení, která se týkají vytvoření registru ubytovacích zařízení jiných, než jsou jednotky definované v nařízení, se však dotýkají volného poskytování služeb dle směrnice 2006/123/ES, resp. služeb informační společnosti dle směrnice 2000/31/ES.  S ohledem na to předkladatel bude notifikovat návrh novely Evropské komisi jak dle směrnice 2000/31/ES, tak dle směrnice 2015/1535/EU (čímž bude splněna notifikace i dle směrnice 2006/123/ES). 
Předkládaná novela zákona je proto v souladu s předpisy Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a zároveň respektuje též obecné právní zásady práva Evropské unie.
Dopad novely na zkvalitnění statistiky o výkonnosti cestovního ruchu a struktuře návštěvnosti je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 692/2011 ze dne 6. července 2011 o evropské statistice cestovního ruchu a o zrušení směrnice Rady 95/57/ES.
Novelu bude také nutné (po vstupu nařízení v platnost) notifikovat Evropské komisi (viz čl. 15 odst. 4 nařízení).
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Na navrhovaný zákon se vztahuje Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, vyhlášená pod č. 115/2001 Sb. m. s., ve znění dodatkového protokolu z roku 2003 (sdělení MZV pod č. 28/2005 Sb. m. s.). Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů obsahuje kapitola (bod) 9 obecné části této důvodové zprávy.
Právní úprava je s touto Úmluvou v souladu. Ve vztahu k ustanovením návrhu novely provádějícím adaptaci návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady o shromažďování a sdílení údajů týkajících se služeb v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování je právní úprava  v souladu  s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů – viz zejména odstavec 26 preambule a čl. 12 nařízení). Rovněž ve vztahu k ostatním ustanovením návrhu novely týkajícím se předávání osobních údajů do registru ubytovacích zařízení je právní úprava souladná s Úmluvou, neboť z ní vyplývající standard ochrany osobních údajů je na vnitrostátní úrovni v minimálně shodném rozsahu zajištěn obecným nařízením o ochraně osobních údajů, resp. adaptačním zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava počítá se vznikem centrálního registru, kde budou evidována ubytovacích zařízení, jednotky podle definice z nařízení sloužící ke krátkodobému ubytování a ubytované osoby. Příprava datového prostředí systému vychází na 1,3 mil Kč. Cena za plný provoz se odhaduje na 960 tis. Kč/měsíc; od roku 2026 je ale v plánu, aby všechny systémy MMR běžely na SPCSS v rámci sdílených přístupů, což by provoz registru mělo zlevnit cca o 40 %. S ohledem na skutečnost, že projekt byl zařazen do Národního plánu obnovy, je v jeho rámci na projekt alokováno 30 mil. Kč z rozpočtu EU. V souvislosti s postupným rozšiřováním uživatelského know-how jak v řadách veřejné správy, tak i podnikatelů, lze očekávat postupné snižování provozních nákladů (náklady na koordinátory, helpdesk, poradenství, zaškolování apod.).
Na druhou stranu právní úprava „ztransparentní“ podnikatelské prostředí tím, že ubytovatelům, kteří svoji činnost vykonávají prostřednictvím elektronických tržišť, stanoví srovnatelné povinnosti, které musí plnit „klasické“ hotely, ubytovny a obdobná zařízení, ať již jde o evidenční povinnosti ubytovaných osob, požadavky ČSÚ na zpravodajské jednotky nebo platbu místních poplatků. To může vést k lepšímu výběru poplatku z pobytu u obcí, které jej stanovily. Obcím, kde tento poplatek doposud zaveden není, pak navrhovaná právní úprava může přinést data, která napomohou při rozhodování, zda se zde zavedení uvedené poplatkové povinnosti vyplatí, či nikoliv. Opomenout nelze ani zvýšení příjmů státního rozpočtu o doposud neodváděnou daň z příjmu z podnikatelské činnosti díky poklesu šedé ekonomiky. Toto zvýšení sice nyní ani v blízké budoucnosti nebude představovat razantní nárůst rozpočtových výnosů (odhady se pohybují od 216 do 792 mil. Kč[footnoteRef:11]), nicméně nelze podceňovat stoupající zájem o diskutovaný způsob ubytovávání a tím i výraznější růst státních příjmů v dlouhodobé perspektivě. [11:  Viz tabulka č. 6 ze zprávy RIA.] 

Navrhovaná právní úprava tak bude mít pozitivní dopad na veřejné rozpočty, především tedy rozpočty obcí. Díky nově získaným a především aktuálním, téměř on-line dostupným, datům o návštěvnosti bude možné lépe marketingově cílit propagaci ČR v zahraničí. Zároveň takto bude moci být lépe řízen cestovní ruch tak, aby nedocházelo, jak je tomu běžné dnes, k přetěžování určitých lokalit, a naopak nevyužívání jiných. Díky tomuto přístupu lze očekávat zvýšení žádoucí části cestovního ruchu i výnosů s ním spojených (především ve formě poplatků z pobytu).
Pokud do zjednodušeného modelového výpočtu vezmeme situaci z „předcovidového“ roku 2019, kdy výnos z turistických poplatků dosáhl celkové výše 732 mil. Kč, a pokud budeme přepokládat, že sdílené ubytování na trhu představuje 15 %, a že polovina z tohoto počtu je v segmentu šedé ekonomiky, potom na neodvedených poplatcích tratily obce v tomto roce cca 54,9 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že část obcí nevybírá poplatky z pobytu právě proto, že nemá, jak je efektivně kontrolovat, mohla by pro ně existence nástroje pro alespoň částečnou kontrolu představovat motivaci pro zavedení nebo navýšení poplatku.
Ubytovatelé budou povinni se elektronicky registrovat a rovněž elektronicky zaznamenávat údaje o ubytovaných osobách. To na jejich straně bude znamenat náklady na pořízení výpočetní techniky a na zajištění stabilního internetového připojení. Naprosto drtivá většina ubytovatelů však již teď potřebnými prostředky disponuje, proto se nepředpokládá dramatický nárůst nákladů spojených s touto agendou. Vzhledem k tomu, že internet a technika potřebná k jeho připojení je dnes běžným standardem, nemělo by splnění těchto podmínek bránit vstupu do podnikání ani novým ubytovatelům.
Podnikatelé také budou muset patřičně zaškolit personál, aby byl schopen s nově zavedeným systémem pracovat. Další náklady mohou vzniknout těm ubytovatelům, kteří již využívají některý z komerčně dostupných hotelových systémů. Uzpůsobení těchto systémů nově připravované zákonné úpravě bude jistě znamenat nemalé finanční nároky pro provozovatele hotelů a jiných druhů ubytovacích zařízení. Na základě dotazníkového šetření provedeného mezi provozovateli různých druhů ubytovacích zařízení lze celkovou výši nákladů u podnikatelů odhadovat na cca 190 000 000 Kč[footnoteRef:12]. Na druhou stranu, jedná se o jednorázovou investici, která se podnikateli vrátí v podobě ušetřených nákladů na vedení administrativy spojené s evidencí ubytovaných osob. [12:  Blíže viz zpráva RIA, kapitola Náklady soukromého sektoru.] 

8. Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Návrhem zákona není zakládána žádná veřejná podpora.
9. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Návrh zakládá ubytovatelům novou povinnost registrace ubytovacího zařízení, resp. jednotky pro poskytování ubytování, dále povinnost využívání registru při plnění povinností, které již mají dle současné legislativy. Nelze tedy říci, že by návrh ubytovatele nějakým způsobem diskriminoval.
Návrh zákona předpokládá vznik nových povinností pro provozovatele online platforem. Tyto povinnosti vycházejí přímo z nařízení a je o nich pojednáno ve zvláštní části této důvodové zprávy.
Dále se navrhuje, aby obce měly možnost regulovat poskytování určitých druhů služeb na svém území (poskytování ubytování v bytech v bytových domech). Zde bude především záležet na jednotlivých obcích, jak k této možnosti přistoupí a jaké limity v nařízení obce zvolí. Obecně lze předpokládat, že obce, již jen kvůli agendě s touto regulační činností spojené, budou při vydávání obecních nařízení zdrženlivé (není také příliš pravděpodobné, že by si samy obce bezdůvodně ničily svojí místní ekonomiku). 
10. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
S přijetím novely je pravděpodobné, že více obcí zavede poplatek z pobytu, což může mít negativní dopad na možnosti trávení dovolené sociálně slabých osob. Na druhou stranu je zde již zákonem daný okruh osob, které jsou této poplatkové povinnosti zproštěny (viz § 3b zákona o místních poplatcích), kdy jde též o osoby hendikepované, přičemž jejich výčet může obec ve své vyhlášce ještě rozšířit. Také maximální možná výše poplatku 50 Kč/osoba/den při současných cenových podmínkách nepředstavuje zásadní výdaj. Významné sociální dopady tedy nejsou očekávány. Novela nebude mít žádný dopad na národnostní menšiny nebo na ochranu práv dětí.
Novela by mohla mít příznivý dopad na životní prostředí tím, že odstraní povinnost vést údaje o ubytovaných osobách v listinné podobě. Stejně tak i registrace a „deregistrace“ ubytovatelů bude probíhat pouze elektronicky, bez použití papíru. Roční úspora papíru a dalších souvisejících kancelářských potřeb se odhaduje až na několik tun.
Lepší znalost o skutečném počtu návštěvníků a jejich rozložení může taktéž přispět k efektivnějšímu usměrňování cestovního ruchu a snižování možných negativních dopadů návštěvnosti na přetížené destinace.
11. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Do registru budou vkládány osobní údaje ubytovatelů a ubytovaných osob. Všechna data budou šifrována (jak při přenosu, tak i v úložišti).
Přístup k osobním datům budou mít pouze subjekty k tomu oprávněné na základě zákona a pro účely jimi vykonávané agendy. Při stanovení oprávnění k přístupu se vycházelo z čl. 12 odst. 2 nařízení, kde se stanoví, že přístup k informacím předávaným podle čl. 9 se příslušnému orgánu poskytne pouze v případě, že zamýšleným účelem zpracování je:
· sledování dodržování postupů registrace uvedených v čl. 4,
· provádění pravidel upravujících přístup ke službám v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování a jejich poskytování, a zajištění souladu s nimi, za předpokladu, že tato pravidla neporušují zásady nediskriminace a přiměřenosti, a že jsou v souladu s právem Unie.
V podmínkách ČR se tak v prvé řadě se bude jednat o cizineckou policii, jíž budou předávány pouze údaje týkajících se cizích státních příslušníků. V obcích, které zavedly poplatek z pobytu, bude mít přístup k osobním datům všech ubytovaných osob též správce daně, který je však vázán daňovou mlčenlivostí. Z logiky věci osobní údaje hostů budou po dobu ubytování přístupny také ubytovateli, který bude zápis provádět. 
Veškeré přístupy do systému budou logovány, aby bylo možné zjistit, kdo a jaké úkony v registru prováděl (čl. 12 odst. 3 nařízení).
Jakékoliv další osoby, vyjma ubytovatelů, budou mít přístup pouze k agregovaným datům, z nichž nebude možné konkrétní osobu žádným způsobem identifikovat.
Koncepce a rozsah dat sbíraných od ubytovaných osob vychází z již existující legislativy a potřeb jednotlivých dozorových orgánů a dále pak z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 692/2011 ze dne 6. července 2011 o evropské statistice cestovního ruchu a o zrušení směrnice Rady 95/57/ES, které se zabývá sběrem statistických údajů u provozovatelů ubytovacích zařízení. Tato data jsou nezbytná z hlediska bezpečnosti České republiky, schopnosti správce daně posoudit správnost výše odváděných poplatků z pobytu a plnění statistických povinností na úrovni EU. Data jsou také nezbytná pro účely řízení cestovního ruchu.
Rozsah osobních dat, která budou sbírána o ubytovaných osobách, se liší dle toho, zda je hostem cizinec či cizozemec a dále dle toho, zda se ubytovací zařízení, resp. jednotka pro poskytování ubytování, nachází na území obce, která zavedla poplatek z pobytu, nebo nikoliv.
Pokud tedy bude ubytovanou osobou občan ČR v obci bez zavedeného poplatku z pobytu, budou do registru zaznamenávány jen její základní anonymizované údaje důležité z hlediska zpracování statistik a řízení cestovního ruchu, tedy rok narození, obec, v níž má trvalý pobyt, občanství a údaje o délce pobytu. V případě, kdy ubytování bude realizováno na území obce, jež poplatek z pobytu zavedla, přidají se k těmto informacím další údaje podle § 3g odst. 2 zákona o místních poplatcích.
U cizinců budou vždy zaznamenány veškeré informace požadované zákonem o pobytu cizinců, avšak pakliže se bude ubytovávat v obci, která poplatek z pobytu nezavedla, budou získané informace anonymizovány (téměř) ihned po jejich předání do systémů provozovaných policií ČR. V registru zůstanou zachována pouze anonymizovaná data statistického charakteru (rok narození, stát a obec pobytu, státní občanství, účel pobytu a informace o délce pobytu). V obcích se zavedeným poplatkem z pobytu se k nim přidají i údaje dle zákona o místních poplatcích.

52

Údaje vkládané do registru o ubytovateli/hostiteli
	Zadávaný údaj
	údaj je
	Důvod zadání
	Poznámka

	Identifikační číslo osoby (IČO), bylo-li přiděleno
nebo
daňové identifikační číslo (DIČ), bylo-li přiděleno
	povinný	Hlava II. bod 2. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb.
	

	
	
	§ 14a odst. 2 písm. a) ZMP
	

	
	
	čl. 5 odst. 1 písm. b) pododstavec ii) nařízení (FO)
nebo
čl. 5 odst. 1 písm. c) pododstavec ii) nařízení (PO)
	

	Obchodní firma
nebo
Název
nebo
Jméno (jména) a příjmení
	povinný	Hlava II. bod 1. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb.
	Po zadání IČO (DIČ) se vyplní automaticky (dle VR/RŽP)

	
	
	§ 14a odst. 2 písm. a) ZMP
	

	
	
	čl. 5 odst. 1 písm. b) podostavec i) nařízení (FO)
nebo
čl. 5 odst. 1 písm. c) pododstavec i) nařízení (PO)
	

	Adresa sídla, jedná-li se o PO/PFO
nebo
Adresa bydliště (FO)
	povinný	Hlava II. bod 1. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb.
	Po zadání IČO (DIČ) se vyplní automaticky (dle VR/RŽP)

	
	
	§ 14a odst. 2 písm. a) ZMP
	

	
	
	čl. 5 odst. 1 písm. b) pododstavec iii) nařízení (FO)
nebo
čl. 5 odst. 1 písm. c) podostavec iv) nařízení (PO)
	

	Adresa pro doručování
	nepovinný
	§ 14a odst. 2 písm. a) ZMP
	Bude používána pouze u FO bez DS, popř. u dokumentů, které nelze doručovat skrze DS

	Kontaktní telefonní číslo
	povinný	čl. 5 odst. 1 písm. b) pododstavec iv) nařízení (FO)
nebo
čl. 5 odst. 1 písm. c) poddostavec v.) nařízení (PO)
	Neoznámení změny nebude přestupkem.

	Adresa elektronické pošty, kterou může příslušný orgán používat pro písemnou komunikaci
	povinný	čl. 5 odst. 1 písm. b) pododstavec v) nařízení (FO)
nebo
čl. 5 odst. 1 písm. c) pododstavec vi) nařízení (PO)
	Neoznámení změny nebude přestupkem.
U PO/PFO bude pro komunikaci používána především DS.

	Právnická osoba uvede též osoby, které jsou jejím jménem oprávněny jednat v poplatkových věcech
	povinný	§ 14a odst. 2 písm. a) ZMP
	Pouze u PO
Bude řešit systém registru. Zobrazí seznam členů statutárního orgánu a nechá vybrat, popř. umožní doplnit další osobu (jméno /jména/ příjmení, datum narození, adresa bydliště, telefonní číslo, email).

	Čísla všech účtů u poskytovatelů platebních služeb, včetně poskytovatelů těchto služeb v zahraničí, užívaných v souvislosti s podnikatelskou činností
	povinný	§ 14a odst. 2 písm. a) ZMP
	Pouze u PO/PFO
Systém musí umožnit zadat více účtů. U zahraničních bank bude muset vyžadovat též IBAN.

	Hostitel, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, uvede adresu svého zmocněnce v tuzemsku pro doručování.
	povinný	§ 14a odst. 3 ZMP
	Pouze ZFO.
Systém musí být na základě výše zadaných údajů vyhodnotit, zda je dotaz na tento údaj relevantní či nikoliv.
Informace o zplnomocněnci:
a) Zmocněnec je PO:
1. IČO
2. obchodní firma nebo název
3. adresa sídla
4. (jméno konkrétní fyzické osoby)[footnoteRef:13] [13:  V závorce uvedené údaje jsou nepovinné.] 

b) Zmocněnec je PFO:
1. IČO
2. jméno
3. adresa sídla
c) Zmocněnec je FO:
1. jméno
2. datum narození
3. adresa bydliště
4. (adresa pro doručování)

Údaje vkládané do registru o místě ubytování (ubytovací zařízení/jednotka pro poskytování ubytování)
	Zadávaný údaj
	údaj je 
	Důvod zadání
	Poznámka

	Adresa dle RUIAN
nebo
parcelní číslo, v případě přístaviště nebo kotviště rovněž bližší určení místa na vodní ploše.
V případě bytového domu též číslo bytové jednotky a nebylo-li přiděleno bližší informace o umístění, které umožní jednotku lokalizovat.
	povinný	Položka č. 25 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. (položka D048 formuláře CR 1-12)
	

	
	
	čl. 5 odst. 1 písm. a) bod 1. nařízení
	

	
	
	§ 9g odst. 1 písm. a) bod 1. 159/1999 Sb.
	

	PAGINA, byla-li přidělena
	nepovinný	Formulář ČSÚ CR 1-12, CR 2-04
	

	Druh ubytovacího zařízení
	nepovinný	čl. 5 odst. 1 písm. a) bod i) nařízení
	V odst. 11 recitálu nařízení uvedeno:
„např. dům, apartmán, pokoj, sdílený pokoj, nebo příslušná kategorie podle vnitrostátního práva“.
Registr nabídne násl. kategorie:
1. HUZ
2. Rodinný dům
3. Pokoj v rodinném domě
4. Byt v rodinném domě
5. Rekreační chata
6. Byt v bytovém domě
7. Pokoj v bytě v bytovém domě

	Přítomnost hostitele
	nepovinný	čl. 5 odst. 1 písm. a) bod iii) nařízení
	VYPLNÍ POUZE IUZ (bod 2. – 8 sloupce Poznámka předchozího řádku)
Registr nabídne násl. kategorie:
1. Hostitel pronajímanou jednotku trvale obývá
2. Hostitel pronajímanou jednotku obývá sezónně
3. Hostitel pronajímanou jednotku neobývá

	Kategorie ubytovacího zařízení HUZ
	nepovinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. (položka D014 formuláře CR 1-12)
	VYPLNÍ POUZE HUZ
Ve formuláři specifikováno 11 kategorií HUZ:
1. Hotel *****
2. Hotel, motel, botel ****
3. Hotel, motel, botel ***
4. Hotel, motel, botel **
5. Hotel, motel, botel *
6. Hotel garni
7. Penzion
8. Kemp
9. Chatová osada
10. Turistická ubytovna
11. Ostatní HUZ

	Maximální počet pokojů HUZ
	nepovinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 324/2022 Sb. 
(položka 327a bod 01 formuláře CR 1-12)
	VYPLNÍ POUZE HUZ

	Počet pokojů HUZ určených pro osoby na invalidním vozíku
	nepovinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. (položka 327a bod 04 formuláře CR 1-12)
	VYPLNÍ POUZE HUZ
Systém musí zajistit, aby zadávaný počet nemohl být vyšší, než je maximální počet pokojů.
Dovětek: „Pokud neznáte přesný počet, uveďte alespoň odhad.“

	Maximální počet lůžek, které lze v jednotce umístit (bez přistýlek)
	nepovinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. 
(položka 327a bod 02 formuláře CR 1-12)
	

	
	
	čl. 5 odst. 1 písm. a) bod iv) nařízení 
	

	Počet míst pro stany a karavany
	nepovinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. (položka 327a bod 03 formuláře CR 1-12)
	VYPLNÍ POUZE HUZ
Dovětek: „Pokud neznáte přesný počet, uveďte alespoň odhad.“

	Sezónnost HUZ
	nepovinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. (položka D019 CR 1-12)
	VYPLNÍ POUZE HUZ
1. Celoroční provoz (ubytovací zařízení je v provozu alespoň 9 měsíců v roce bez přerušení).
2. Letní provoz (období od května do října).
3. Zimní provoz (období od listopadu do dubna)
4. Smíšený letní i zimní provoz (liší se od celoročního tím, že ubytovací zařízení má v průběhu roku alespoň dvakrát přerušený provoz – mezi zimní a letní sezónou a mezi letní a zimní sezónou – na jeden měsíc).

	Datum zahájení činnosti spočívající v ubytování
	povinný	§ 9g odst. 1 písm. a) bod 2. 159/1999 Sb.
	

	
	
	§ 17 odst. 3 ŽZ
	

	
	
	§ 14a odst. 2 písm. c) ZMP
	

	Datum ukončení činnosti spočívající v ubytování
	povinný	§ 9j odst. 1 159/1999 Sb.
	

	
	
	§ 17 odst. 3 ŽZ
	

	
	
	§ 14a odst. 2 písm. c) ZMP
	

	Datum dočasného uzavření HUZ
a
datum předpokládaného opětovného zprovoznění
	povinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. (položka D060 CR 1-12)
	VYPLNÍ POUZE HUZ

	Důvod dočasného uzavření HUZ
	nepovinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. (položka D060 CR 1-12)
	VYPLNÍ POUZE HUZ

	Datum skutečného opětovného zprovoznění HUZ
	povinný	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 324/2024 Sb. (položka D060 CR 1-12)
	VYPLNÍ POUZE HUZ

Údaje vkládané do registru o ubytovaných osobách
	Zadávaný údaj
	údaj je 
	Důvod zadání
	Poznámka

	Jméno (popř. jména) a příjmení
	povinný u cizinců a u všech osob v obci se zavedeným poplatkem z pobytu
	§ 3g odst. 2 písm. b) ZMP
	

	
	
	§ 97 ZPC[footnoteRef:14] [14:  Týká se pouze cizinců.] 

	

	Datum narození
	povinný	§ 3g odst. 2 písm. c) ZMP
	U tuzemský osob v obcích bez zavedeného poplatku z pobytu se uvede pouze rok narození.

	
	
	§ 97 ZPC4
	

	Datum úmrtí cizince
	podmíněně povinný
	§ 100 písm. a) ZPC4
	VYPLNÍ SE POUZE U CIZINCŮ 
(na základě státního občanství – viz § 1 odst. 2 ZPC)
Zápis do tohoto pole zároveň ukončí pobyt u ubytovatele.

	Státní občanství
	povinný	§ 97 ZPC4
	

	Adresa trvalého bydliště nebo obdobného místa v zahraničí
	povinný	§ 3g odst. 2 písm. b) ZMP
	U tuzemských osob v obcích bez zavedeného poplatku z pobytu se uvede pouze údaj o názvu obce. 

	
	
	§ 97 ZPC4
	

	
	
	čl. 9 odst. 1 a 2 s přihlédnutím k čl. 3 odst. 11 nařízení [footnoteRef:15] [15:  Nařízení nepožaduje celou adresu bydliště hosta, ale jen uvedení země bydliště hostů.] 

	

	
	
	Položka č. 24 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 325/2024 Sb. (položka 326 CR 1-12)5,[footnoteRef:16] [16:  V současnosti sledovány příjezdy pouze z 59 vybraných zemí (vč. ČR).] 

	

	Druh a číslo dokladu, na jehož základě byla ubytovaná osoba ztotožněna. 
	povinný u cizinců a u všech osob v obci se zavedeným poplatkem z pobytu
	§ 3g odst. 2 písm. d) ZMP
	

	
	
	§ 97 ZPC4,[footnoteRef:17] [17:  V nově připravovaném zákoně o pobytu cizinců je zpřesňováno ustanovení týkající se čísla víza.] 

	

	Datum počátku ubytování u ubytovatele
	povinný	§ 3g odst. 2 písm. a) ZMP
	V ostatních případech jde o důležitý údaj pro statistická zjišťování.

	
	
	§ 101 odst. 1 ZPC
	

	Datum konce ubytování u ubytovatele
	povinný	§ 3g odst. 2 písm. a) ZMP
	V ostatních případech jde o důležitý údaj pro statistická zjišťování.

	
	
	§ 101 odst. 1 ZPC
	

	Účel pobytu
	povinný	§ 97 ZPC4
	POVINNĚ SE VYPLNÍ POUZE U CIZINCŮ (na základě státního občanství – viz § 1 odst. 2 ZPC)

	
	
	
	

	Výše vybraného poplatku nebo
důvod osvobození od platby poplatku
	povinný	§ 3g odst. 2 písm. e) ZMP
	jen u obcí, které stanovily poplatek z pobytu.

Údaje, které bude automaticky generovat registr
	Registrační číslo ubytovacího zařízení/ jednotky pro poskytování ubytování

Rozsah údajů, které budou předávány mezi IS online platforem a registrem
	Předpis
	Přenášený údaj

	nařízení (čl. 9 odst. 1)
	Registrační číslo

	nařízení (čl. 9 odst. 1)
	Podrobná adresa jednotky (adresa dle RUIAN)

	nařízení (čl. 9 odst. 1)
	URL všech nabídek

	nařízení (čl. 3 odst. 11)
	Počet nocí, na které jednotka byla pronajata

	nařízení (čl. 3 odst. 11)
	Počet hostů, kterým byla jednotka pronajata na noc

	nařízení (EU) č. 692/2011
	Země bydliště hostů


Poznámky:
Dle čl. 5 odst. 1 písm. c) bod 3. nařízení se u PO uvede jméno zákonného zástupce (v podmínkách ČR jde o jméno /jména/ a příjmení člena /členů/ statutárního orgánu). Zadávání tohoto údaje do registru se však jeví jako zbytečné, neboť tento údaj je snadno zjistitelný z VR/RŽP.

Vysvětlivky:
Seznam právních předpisů v následujícím textu a jejich zkratek
	Zkratka v textu
	Název právního předpisu

	vyhláška č. 325/2024 Sb.
	Vyhláška č. 325/2024 Sb., o Programu statistických zjišťování pro rok 2025

	z. č. 159/1999 Sb.
	zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu

	ZMP
	zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích

	ZPC
	zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky

	ŽZ
	zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

Seznam použitých zkratek
	Zkratka
	Význam
	Poznámka

	DS
	datová schránka
	Dostupné na
https://www.mojedatovaschranka.cz/sds/searchForm.do
webové služby
https://www.mojedatovaschranka.cz/sds/ws/call
popis webových služeb
https://www.mojedatovaschranka.cz/sds/p/download/sds_webove_sluzby.pdf#view=Fit

	FO
	(nepodnikající) fyzická osoba
	

	HUZ
	hromadné ubytovací zařízení
	není právně zakotveno; Vychází z metodik statistických úřadů

	IUZ
	individuální ubytovací zařízení
	není právně zakotveno; Vychází z metodik statistických úřadů

	PFO
	podnikající fyzická osoba
	

	PO
	právnická osoba
	

	RŽP
	Registr živnostenského podnikání
	Dostupné na
https://rzp.gov.cz/portal/cs/
XML rozhraní
https://rzp.gov.cz/rzp/api3-c/srv/vw/v31/vwinterface/xml
popis XML rozhraní
https://rzp.gov.cz/docs/RZP02_XML_31.pdf

	VR
	Veřejný rejstřík
	Dostupné na
https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik

	ZFO
	zahraniční fyzická osoba, která v ČR nemá živnostenské oprávnění
	

12. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava díky digitalizaci povede ke snížení rizika korupce. Veškeré údaje budou zapisovány do elektronického systému s jasnou auditní stopou.
Na druhou stranu se zavádí několik nových skutkových podstat přestupků, k nimž jsou navázány správní tresty ve formě pokuty, což může zvyšovat riziko pokusu o korupci kontrolujícího nebo oprávněné úřední osoby.
13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní vliv na bezpečnost státu, neboť v dlouhodobém výhledu povede ke snižování možnosti anonymního ubytování potenciálně rizikových osob.
14. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny,  s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů; zhodnocení musí obsahovat vysvětlení příčin případných rozdílů, očekávaných dopadů nebo očekávaného vývoje, s využitím statistických nebo jiných údajů, jsou-li tyto údaje k dispozici
Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na rodiny, ani nikterak nezasahuje do jejich funkcí bez ohledu na počet vyživovaných členů, rodiny s hendikepovanými členy a rodiny samoživitelů nevyjímaje.
Díky digitalizaci může dojít ke snížení administrativní zátěže a počtu hodin, které je podnikatel (ubytovatel) nucen věnovat administrativě, čímž mu vybyde čas, který může věnovat na posílení integrity a stability své rodiny a na posílení rodinné harmonie, popř. na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů.
15. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Územní samosprávné celky, v tomto případě obce, získají nástroj, jak zabezpečit výběr místního poplatku z pobytu. Výnos z tohoto poplatku přitom je příjmem obecního rozpočtu. Zavedením registru obce získají dosud neexistující nástroj, který budou moci využívat při správě místního poplatku z pobytu bez dalších personálních a finančních nákladů. Současně obce získají přehled o rozmístění ubytovacích kapacit na svém území i o skutečném počtu návštěvníků (turistů), kteří se na daném území ubytovali. To bude mít pozitivní dopad na plánování základní infrastruktury a služeb, ale i plánování rozvoje obce.
Na druhou stranu, obce, které již mají poplatek z pobytu zaveden, budou muset nové legislativě přizpůsobit jak svoje interní postupy, tak i své technické vybavení. Bude také muset dojít k zaškolení pracovníků pro práci s novým systémem a přenastavení procesů spojených s výběrem poplatku. Jedná se však o jednorázové náklady spojené s přechodem na jiný systém. Zjednodušení administrace, zautomatizování některých procesů i podpora kontroly jejich výběru vyváží vznik uvedených administrativních nákladů. Financování budování i provozu registru je plně v režii státu, resp. bude využito prostředků z Národního plánu obnovy; se zapojením financí obcí ani jiných územních samosprávných celků se nepočítá.
16. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Jedním z hlavních cílů předkládané novely je digitalizace administrativy spojené s cestovním ruchem. Při její tvorbě se vycházelo jak ze zásady digital by default, tak i z principu only once a cross-border. V ustanoveních zaměřených na adaptaci nařízení plnění těchto zásad přímo vyplývá z požadavků nařízení (zákaz více než jednoho požadavku na registraci, opětovná použitelnost ubytovatelem doložených dokladů).
Údaje, které za stávajícího stavu musí ubytovatel vést v písemné podobě a zapisovat do více evidencí (evidenční kniha, domovní kniha), bude napříště vyplňovat pouze jednou do elektronického formuláře, tedy do registru. Příslušné orgány, které mají ze zákona právo přístupu k těmto informacím, je prostřednictvím svých vlastních systémů budou získávat z centrálního úložiště, samozřejmě pouze v tom rozsahu, v jakém jim zákon přiznává oprávnění k přístupu k těmto údajům.
Pro zajištění plnění základních funkcí systému nebudou již ubytovatelé mít jinou možnost vedení evidencí než v elektronické podobě. Jedná se však o specifický druh služeb, kde je připojení k internetu a vybavenost technikou k tomu potřebnou základní podmínkou. Podobně jsou na tom i hostitelé podle nařízení. Jejich základním definičním znakem je to, že nabídky na ubytování zveřejňují prostřednictvím internetové platformy. Je tedy vyloučeno, že by těmto osobám digitální komunikace se státem činila jakýkoliv problém.


II. zvláštní část
K části první – zákon o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu
K čl. I
K bodu 1 – § 1 odst. 1
Navrhuje se doplnění informace, že tento zákon navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie, resp. nařízení. Dále se upravuje písmeno a), které zní „podmínky nabízení, prodeje a zprostředkování zájezdů a spojených cestovních služeb“ a doplňuje písmeno c) ve znění „shromažďování a sdílení údajů týkajících se služeb v oblasti ubytování a“. Úprava ustanovení odráží předmět novelizace zákona, které souvisí s implementací nařízení, na toto se odkazuje poznámkou pod čarou č. 19, a s implementací nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách), na toto se odkazuje poznámkou pod čarou č. 28.
K bodu 2 – § 3 odst. 4 písm. c)
Navrhuje se vypuštění písmene c), které stanoví povinnost cestovních agentur a cestovních kanceláří před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář usazenou v jiném členském státě Evropské unie informovat o této skutečnosti ministerstvo. Tato stávající povinnost nemá v praxi význam, neboť ministerstvo je sice informováno o tom, že určitá cestovní kancelář nebo agentura prodej zájezdů zahájila, ale již nemá informaci o tom, že takový prodej byl ukončen nebo přerušen. Ministerstvo nemá ani přehled o konkrétních uzavřených smlouvách o zájezdu, a dokonce ani o rozsahu takového prodeje. Ministerstvo také není informováno o úpadcích zahraničních cestovních kanceláří. Odstranění povinnosti nebude mít negativní důsledky pro ochranu spotřebitele, neboť i nadále podnikateli zůstane povinnost předložit zájemci na jeho žádost k nahlédnutí opis oprávnění k provozování cestovní kanceláře včetně jeho úředně ověřeného překladu a informovat zájemce o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku nebo bankovní záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů.
K bodu 3 – nadpis hlavy II
Jedná se o legislativně technickou úpravu.
K bodu 4 - označení dílu 1 včetně nadpisu
Jedná se o legislativně technickou úpravu.
K bodu 5 – § 5 odst. 1 písm. c)
Navrhuje se vypuštění písmene c), které mezi doklady předkládané žadatelem o koncesi k provozování živnosti „Provozování cestovní kanceláře“ řadí též kopii potvrzení o úhradě ročního příspěvku do garančního fondu cestovních kanceláří na příslušný kalendářní rok. Ministerstvo v oblasti správy finančních prostředků sdružených v garančním fondu úzce spolupracuje se Státním fondem podpory investic, jemuž hospodaření s těmito prostředky přísluší, a dostává od něj výpisy o nových platbách na denní bázi (celkový přehled úhrad pak každý týden). V případě jakýchkoliv pochybností se ministerstvo může na Státní fond podpory investic obrátit s konkrétním dotazem. Takto definovaná povinnost navíc vytváří otázku, jak řešit situaci, kdy ministerstvo vyhláškou stanoví nulovou výši příspěvku. Povinnost předkládání potvrzení o uskutečněné platbě, jež si ministerstvo může samo snadno ověřit, je tedy zbytnou administrativní zátěží pro podnikatele. Pokud jde o povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu před podáním žádosti o koncesi, pak tato povinnost zůstává nedotčena.
K bodu 6 – § 5 odst. 1 písm. d)
Navrhuje se vypuštění písmene d), tedy povinnosti žadatele o koncesi předložit prohlášení o předpokládaném datu zahájení činnosti. Koncese vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Podnikatel nemůže zahájit činnost, dokud tato skutečnost nenastane. Povinnost podle citovaného písmene představuje nadbytečnou byrokratickou zátěž žadatele bez jakéhokoliv reálného významu a je tedy žádoucí ji zrušit.
K bodu 7 – § 5 odst. 2
Jedná se o legislativně technickou úpravu.
K bodům 8 až 11 – § 5 odst. 3, § 5 odst. 4 písm. a) a § 5a písm. a) a b)
Jedná se o legislativně technickou úpravu.
K bodu 12 – § 5a písm. d)
Navrhuje se změnit povinnost ministerstva zveřejnit pojistku k pojistné smlouvě na uvádění základních informací o uzavřené smlouvě o pojištění záruky pro případ úpadku nebo o bankovní záruce pro případ úpadku cestovní kanceláře, kterými jsou identifikace výstavce záruky (pojišťovny nebo banky) a pojistné období (resp. období, na které je vystavena bankovní záruka). Samotné zveřejnění pojistky bez bližšího kontextu nemá pro většinu zákazníků zásadní význam. Vzhled pojistky a stejně tak údaje v ní uvedené jsou plně v kompetenci jednotlivých pojišťoven, jejich různorodost tak může být pro běžného zákazníka velice matoucí. Význam pojmu doklad o bankovní záruce je také nejednoznačný, úmyslem nebylo zveřejnit celou smlouvu o bankovní záruce, nicméně doklad stvrzující její sjednání banky běžně nevystavují a takový požadavek tak představuje pro výstavce bankovní záruky jen další administrativní úkon navíc. Ministerstvo má za to, že uvedení nejdůležitějších náležitostí smlouvy o zajištění pro případ úpadku je pro zákazníka mnohem přehlednější a srozumitelnější. A to i s ohledem na skutečnost, že minimálně polovina (možná i více) přístupů na internet se uskutečňuje skrze mobilní telefony, kde grafické zobrazení pojistky ve formátu A4 je velice nekomfortní. Zákazník, který vyžaduje předložení pojistky, se stále může obrátit přímo na cestovní kancelář nebo prodejce, viz § 3 odst. 4 písm. b) a § 9 odst. 2 písm. a) zákona.
K bodu 13 – § 5a písm. e)
Navrhuje se pojmové zpřesnění, aby bylo najisto postaveno, jaká informace má být v seznamu cestovních kanceláří zveřejňována.
K bodu 14 – § 8a odst. 2
Podle výkladu ministerstva je zřejmé, že pojistku k pojistné smlouvě musí ministerstvu dokládat nově vznikající cestovní kanceláře. U již existujících cestovních kanceláří však není tato povinnost explicitně vyjádřena a lze ji pouze dovozovat ze současného znění § 5a písm. d), jehož novelizace je rovněž součástí tohoto návrhu. Navrhuje se změna spočívající v pojmovém vyjasnění, aby bylo zřejmé, že veškeré, tj. nově vznikající i stávající, cestovní kanceláře musejí dokládat jak přímo pojistnou smlouvu (popř. dodatek k této smlouvě), tak i pojistku, která se k ní váže.
K bodu 15 – § 9 odst. 1 písm. a)
Navrhuje se nahrazení znění k upřesnění znění povinností zajištění proti úpadku. Podnikatel může, dle svého vlastního rozhodnutí, provozování živnosti kdykoliv přerušit, přičemž není stanovena povinnost o přerušení provozování živnosti kohokoliv informovat. Podnikatel může o přerušení provozování živnosti informovat živnostenský úřad (§ 31 odst. 11 živnostenského zákona), není to však jeho povinnost. Podnikatel je sice povinen na žádost živnostenského úřadu sdělit, zda živnost provozuje (§ 31 odst. 15 živnostenského zákona), nicméně tato informace bude vždy platná pouze k okamžiku jejího podání. Podnikatel tedy pravdivě uvede, že živnost neprovozuje, ale to se může změnit hned následující den. Pokud je tedy zdůrazněno samotné provozování živnosti, dochází v konečném důsledku k ohrožení kontrolní role státu, neboť není možné donekonečna a opakovaně zjišťovat, zda cestovní kancelář, která nemá sjednáno zajištění pro případ úpadku nebo uhrazen příspěvek do garančního fondu, živnost provozuje, či její provozování přerušila. Navrhuje se tedy úprava, která jasným způsobem vyjádří, že každá cestovní kancelář musí být plně zajištěna pro případ svého úpadku (pojištění nebo bankovní záruka, úhrada příspěvku do garančního fondu) s výjimkou případů, kdy má ze strany živnostenského úřadu provozování živnosti pozastaveno, nebo pokud sám podnikatel živnostenskému úřadu přerušení provozování živnosti, ve smyslu § 31 odst. 11 živnostenského zákona, oznámil. Jestliže by podnikatel provozoval živnost i v době oznámeného přerušení, dopouští se mj. i přestupku podle § 62 odst. 1 písm. r) živnostenského zákona. Provozování živnosti v době jejího pozastavení může být kvalifikováno jako trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání.
Samozřejmě i nadále platí, že cestovní kancelář, která je usazena v jiném členském státě EU nebo EHP, může být při podnikání v ČR zajištěna pro případ úpadku dle práva státu svého usazení.
K bodu 16 – § 9 odst. 1 písm. e)
Zde se navrhuje doplnit slova „a nemá pozastaveno provozování živnosti provozování cestovní kanceláře, nebo neoznámil živnostenskému úřadu přerušení jejího provozování,“. Zájemce o koupi zájezdu by měl být řádným způsobem informován, kdo je pořadatelem zájezdu, o jehož koupi uvažuje. Zatímco cestovní kanceláře mohou pořádat své vlastní zájezdy, cestovní agentury mohou pouze zprostředkovávat prodej zájezdů pořádaných cestovní kanceláří s tím, že je vždy jejich povinností informovat o tom, kdo je jeho pořadatelem. Proto je již dnes stanovena povinnost označit provozovnu, propagační a jiné materiály určené pro zákazníky slovy „cestovní kancelář“ nebo „cestovní agentura“, aby bylo naprosto zřejmé, s jakým subjektem zájemce o koupi zájezdu jedná. V praxi se však relativně často stává, že subjekt, který byl cestovní kanceláří, provozování této živnosti přeruší (či mu je její provozování ze strany živnostenského úřadu pozastaveno), ale na trhu zůstane i nadále ovšem jako cestovní agentura. V zájmu ochrany zákazníků se tedy upřesňuje, že označení slovy „cestovní kancelář“ mohou nadále využívat jen ti podnikatelé, kteří nejenže jsou držiteli příslušného živnostenského oprávnění, ale toto oprávnění je plně „aktivní“.
K bodu 17 – § 9 odst. 3
Navrhuje se vypuštění slova „bezodkladně“. Cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 zákona (tj. cestovní kancelář usazená v jiném členském státě EU), která v České republice nezřizuje pobočku, je povinna před zahájením prodeje zájezdů nebo zprostředkováním spojených cestovních služeb na území České republiky informovat o této skutečnosti ministerstvo. Povinnost tedy cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 zákona musí splnit před tím, než dojde k zahájení prodeje zájezdů. Není tedy zřejmé, k jakému zbytečnému odkladu by mohlo dojít.
K bodu 18 – § 9b odst. 1 písm. a)
Jedná se o legislativně technickou úpravu, která správně upravuje odkazy na občanský zákoník.
K bodu 19 – § 9b odst. 2
Jedná se o legislativně technickou úpravu související s přidáním nového odstavce.
K bodu 20 – § 9b odst. 3
Navrhuje se doplnění odstavce 3, který by prodejci zájezdu pro pořadatele zájezdu usazeného mimo EHP stanovil povinnost před zahájením takovéhoto prodeje informovat o této skutečnosti ministerstvo a zároveň s tím i doložit doklady prokazující, že prodejce nebo pořadatel zájezdu splňují podmínku zajištění zájezdu pro případ úpadku podle tohoto zákona a zároveň jsou zákazníkům schopni garantovat jejich práva dle § 2537 až 2549 občanského zákoníku.
Zatímco dnes je stanovena povinnost oznámit zahájení zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář usazenou na území jiného členského státu EU, stejnou povinnost u pořadatele zájezdů usazeného mimo EHP jednoznačně dovodit nelze. Ale zatímco všechny cestovní kanceláře v EU musejí být řádně zajištěny pro případ úpadku a také pravidla týkající se možnosti reklamace kvality zájezdů jsou díky směrnici 2015/2302 napříč členskými státy Evropské unie srovnatelná, na pořadatele zájezdů ze zemí mimo Unii mohou státy, v nichž jsou usazeni, klást mnohem menší požadavky. Povinnost informovat ministerstvo v případě prodeje zájezdů pro cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 zákona lze bez obav vypustit, zavést tuto povinnost pro prodej zájezdů pro prodejce z nečlenských států EU se naopak jeví jako velice vhodné a z hlediska ochrany zákazníků i žádoucí.
Prodejce zájezdů bude moci splnění podmínek doložit například pojistnou nebo jinou obdobou smlouvu plnící požadavky podle § 6 až 7b zákona a obchodními podmínkami vztahujícími se k prodávanému zájezdu či příkladem vzorové smlouvy o zájezdu, z nichž je možné ověřit dodržování zákaznických práv stanovených občanským zákoníkem.
K bodu 21 – označení dílu 2 včetně nadpisu
Jedná se o legislativně technickou úpravu.
K bodu 22 – § 9e až 9o
§ 9e
Písmeno a)
Definuje se ubytovací zařízení jako místo, ve kterém je poskytováno ubytování podnikatelským způsobem [viz s tím související písm. d)] a zároveň se nejedná o jednotku pro poskytování ubytování ve smyslu nařízení [viz písm. b)].
Pojem „podnikatelským způsobem“ je nutné posuzovat dle definice obsažené v § 2 živnostenského zákona, který stanoví, že živností „je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem“.
Písmeno b)
Zde se zavádí pojem „jednotka pro poskytování ubytování“. Pojem vychází z definice „jednotky“ popsané v čl.  3 odst. 1 nařízení. Uvedený článek definuje „jednotku“ jako zařízené ubytovací zařízení nacházející se v Unii, které je předmětem poskytování služby v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování a zároveň nejde o hotel nebo podobné ubytovací zařízení včetně hotelů v letoviscích, apartmánových hotelů a motelů, hostely, kempy ani tábořiště.
Písmeno c)
Definuje se registrační číslo. Registračním číslem se podle čl. 3 odst. 7 nařízení rozumí jedinečný identifikační kód vydaný příslušným orgánem, který jednotku v tomto členském státě identifikuje. Z nařízení vychází i definice uvedená v zákoně v § 9e písm. c).
V národní právní úpravě se navrhuje, aby registrační číslo bylo přidělováno i ubytovacím zařízením, která nesplňují definici jednotky podle nařízení (tedy klasickým hotelům), tedy ubytovacím zařízením jejichž definice je uvedena v § 9e písm. a).
Písmeno d)
Definuje se ubytovatel, tedy osoba, které vznikají povinnosti podle tohoto zákona.  Podle bodu 1 je ubytovatelem osoba, která poskytuje ubytování na základě živnostenského oprávnění, viz § 2 odst. 2 živnostenského zákona. Podle bodu 2 je ubytovatelem též osoba, která je hostitelem podle nařízení. Hostitele nařízení definuje v čl. 3 odst. 2 jako fyzickou nebo právnickou osobu, která poskytuje nebo má v úmyslu poskytovat za úplatu službu v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování prostřednictvím online platformy pro krátkodobé pronájmy v rámci podnikatelské či nepodnikatelské činnosti.
§ 9f 
Odstavec 1
Definuje se registr ubytovacích zařízení, jednotek pro poskytování ubytování a ubytovaných osob. Registr je propojen s ostatními systémy veřejné správy, aby platilo, že osoby státním úřadům poskytují veškeré informace pouze jednou. Registr je informačním systémem veřejné správy, viz definici v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Registr je spravován ministerstvem.
Odstavec 2
Registr plní funkci jednotného digitálního kontaktního místa podle nařízení a vykonává činnosti, které jsou nařízením tomuto místu stanovené. Každý členský stát, který se rozhodne pro povinnou registraci hostitelů, je povinen zřídit jednotné digitální kontaktní místo, jehož úkoly jsou uvedeny v čl. 10 nařízení.
Odstavec 3
Podle nařízení musí členské státy, které zavedou registraci hostitelů a uloží online platformám povinnost předávat údaje, jmenovat národního koordinátora (čl. 11 odst. 1 nařízení). Podle odstavce 3 je tímto koordinátorem za Českou republiku ministerstvo.
Národní koordinátoři působí jako kontaktní místa své příslušné státní správy ve všech záležitostech týkajících se jednotného digitálního kontaktního místa. Národní koordinátor odpovídá za styky s Komisí ohledně veškerých záležitostí souvisejících s jednotným digitálním kontaktním místem.
Odstavec 4
Doba, po kterou se data uchovávají v registru, je obecně stanovena na 6 let od doby, kdy ubytovatel prostřednictvím registru oznámil, že v daném ubytovacím zařízení nebo jednotce pro poskytování ubytování ukončil činnost spočívající v poskytování ubytování. Výjimky z této doby jsou uvedeny v písmenech a) až c). 
Podle písmene a) jsou informace, jež jsou do registru zapisovány na základě čl. 5 odst. 5 nařízení, tyto jsou, v souladu s nařízením, uchovávány po dobu nejdéle 18 měsíců.
Podle písmene b) doba uchovávání informací o ubytovaných osobách (viz § 9h odst. 2) se mění dle toho, zda se jedná o tuzemce či cizince a zároveň je závislá i na tom, zda se ubytovací zařízení nebo jednotka pro poskytování ubytování nachází v obci, v níž je zaveden poplatek z pobytu, anebo v obci, která poplatek z pobytu zaveden nemá.
V obcích bez zavedeného poplatku z pobytu jsou u občanů ČR zjišťovány pouze pseudoanonymizované údaje, které v žádném případě nemohou identifikovat danou osobu. Tyto údaje jsou uchovávány po dobu 18 měsíců (počítáno od doby jejich zadání do registru). U cizinců jsou sbírány i osobní údaje dle zákona o pobytu cizinců. Ty jsou následně kompletně předány do systému spravovaného cizineckou policií a, s výjimkou informace o účelu pobytu, jenž je důležitá pro statistická zjišťování, odlišení turistických a neturistických pobytů, a kvalifikované řízení cestovního ruchu, v registru spravovaném ministerstvem je po předání provedena jejich pseudoanonymizace. Tyto údaje, z nichž nelze nijak zjistit totožnost konkrétní osoby, jsou nadále v systému ministerstva uchovány po dobu 18 měsíců.
Jinak je tomu v obcích, v nichž je zaveden poplatek z pobytu. Zde musí být v registru uchovávány veškeré údaje stanovené zákonem o místních poplatcích (§ 3g odst. 2) a to po dobu stanovenou v tomto zákoně (§ 3g odst. 4). Údaje o cizincích získané podle zákona o pobytu cizinců, které zároveň nejsou sbírány podle zákona o místních poplatcích, se opět, s výjimkou důvodu pobytu, z registru MMR odstraní poté, co jsou předány do systému cizinecké policie.
Odstavec 5
Navrhuje se, aby prostřednictvím registru mohli plnit povinnost oznamovat ubytování cizince i ti ubytovatelé, kteří jsou ubytovateli dle zákona o pobytu cizinců, avšak nejsou ubytovateli dle tohoto zákona. Jde především o zjednodušení administrativy pro osoby ubytovávající cizince, aby tyto nemusely u každého ubytovaného cizince zvažovat, do jakého systému státní správy osobu zapisovat, resp., jakým způsobem ji zapisovat. Vzhledem k tomu, že v tomto případě v drtivé většině případů nepůjde o pohyb osob v rámci cestovního ruchu, a ministerstvo tak nemá o tento druh informací zájem, budou data pouze předána do příslušných systémů policie a následně z registru vymazána (uchovávána budou nejvýše 24 hodin).
§ 9g 
Odstavec 1
Písmeno a)
Ubytovatel při registraci do registru povinně zapíše následující údaje, které se týkají ubytovacího zařízení (tedy nikoliv jednotky podle nařízení):
bod 1: Adresu odpovídající zápisu v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RUIAN) specifikující, kde se ubytovací zařízení nachází. V případě kempů, stanových tábořišť apod. ubytovatel vyplní parcelní číslo/čísla, na nichž se předmětné ubytovací zařízení nachází. Podobně v případě botelu uvede parcelní číslo pozemku, ke kterému přiléhá přístaviště nebo kotviště, či blíže specifikuje umístění ubytovacího zařízení na vodní ploše. Předpokládá se, že rejstřík bude napojen přímo na RUIAN, a tak bude moci při vyplňování adresy poskytovat plnohodnotnou nápovědu a zadanou adresu ihned ověřit.
bod 2: Datum, kdy v ubytovacím zařízení nebo jednotce dojde k zahájení činností spojených s ubytováváním osob. Oznámení bude ubytovatel povinen provést před zahájením činnosti. V případě ubytovacích zařízení tak tedy bude muset učinit předtím, než zařízení přijme prvního hosta. V případě, kdy ubytovatel ubytovací zařízení nezaregistruje, resp. zaregistruje až po zahájení činnosti, se bude jednat o přestupek, o němž bude rozhodovat obecní živnostenský úřad příslušný dle umístění příslušného ubytovacího zařízení,
bod 3: Ta ubytovací zařízení, kterým bylo ze strany ČSÚ přiděleno pořadové číslo ubytovacího zařízení (tzv. PAGINA) vyplní i tuto informaci.
Písmeno b)
O jednotce pro poskytování ubytování hostitel při registraci uvede tyto údaje:
bod 1: Informace, které je hostitel povinen poskytnout dle nařízení. Podle čl. 5 předmětného nařízení se tak bude jednat o přesnou adresu jednotky, včetně případného čísla bytu, čísla poštovní schránky, je-li jiné, podlaží, v němž se jednotka nachází, označení v katastru nemovitostí nebo jakéhokoli jiného druhu informací, které umožňují její přesnou identifikaci; druh jednotky; zda je jednotka nabízena jako část nebo celek hlavního nebo vedlejšího bydliště hostitele nebo k jiným účelům; maximální počet nabízených lůžek a hostů, které lze v jednotce ubytovat.
Pokud je hostitel fyzická osoba, dále uvede: své jméno; své IČO, pokud jí bylo přiděleno; svoji adresu; své kontaktní telefonní číslo a svou adresu elektronické pošty, kterou má příslušný orgán používat pro písemnou komunikaci.
Právnická osoba také uvede svůj název; své IČO; kontaktní telefonní číslo nejméně jednoho svého zástupce a svou adresu elektronické pošty, kterou má příslušný orgán používat pro písemnou komunikaci. Informace o jméně svého zákonného zástupce a adrese (které předpokládá nařízení) budou vyplněny automaticky na základě informací z ROBu.
Žádná podpůrná dokumentace podle čl. 5 odst. 2 nebude požadována.
bod 2: Adresu odpovídající zápisu v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RUIAN) specifikující, kde se jednotka nachází. Pakliže se jednotka nachází v bytovém domě, vyplní ubytovatel též číslo bytu, nebo, v případě, že byt číslo nemá, blíže popíše, kde se nachází (např. druhé patro vlevo od schodiště). V případě, že se jednotka nachází na plovoucím zařízení, uvede parcelní číslo pozemku, ke kterému přiléhá přístaviště nebo kotviště, či blíže specifikuje umístění jednotky na vodní ploše. Předpokládá se, že rejstřík bude napojen přímo na RUIAN, a tak bude moci při vyplňování adresy poskytovat plnohodnotnou nápovědu a zadanou adresu ihned ověřit.
bod 3: Datum, kdy v jednotce dojde k zahájení činností spojených s ubytováváním osob. Oznámení bude ubytovatel povinen provést před zahájením činnosti. V případě jednotek bude činnost zahájena dnem vystavení první nabídky na digitální platformě. Pokud ubytovatel jednotku nezaregistruje, resp. zaregistruje až po zahájení činnosti, bude se jednat o přestupek, o němž bude rozhodovat obecní živnostenský úřad příslušný dle umístění příslušného ubytovacího zařízení nebo jednotky.
Odstavec 2
Stanoví se, jaké údaje o sobě samém bude ubytovatel povinen zadat do registru při registraci ubytovacího zařízení, resp. jednotky pro poskytování ubytování: 
a) Ubytovatel – fyzická osoba – do registru zapíše své jméno, případně všechna jména a příjmení. Ubytovatel – právnická osoba – do registru zadá svou obchodní firmu; právnické osoby nezapsané ve veřejném rejstříku zadají svůj název.
b) Ubytovatel, který je nepodnikající fyzickou osobou, uvede své datum narození.
c) Osoby, kterým bylo přiděleno identifikační číslo osoby (IČO), vyplní tento údaj. Osoby, které nemají IČO, zadají daňové identifikační číslo (DIČ), pokud jim bylo přiděleno.
d) Do registru bude zaznamenán údaj o adrese bydliště (u nepodnikajících fyzických osob) nebo o adrese sídla. Předpokládá se, že díky napojení na ostatní rejstříky státní správy by tento údaj mohl být vyplňován automaticky.
e) Pro účely doručování může ubytovatel zadat korespondenční adresu odlišnou od adresy bydliště nebo sídla. Ani zadání této adresy však nezmění povinnost správních úřadů komunikovat primárně prostřednictvím datové schránky, pokud je zřízena.
f) Telefonní číslo, které mohou orgány státní správy používat pro komunikaci s hostitelem. Tento požadavek vychází z čl. 5 nařízení.
g) E-mailovou adresu, kterou mohou orgány státní správy používat pro komunikaci s hostitelem. Tento požadavek vychází z čl. 5 nařízení.
h) V obci, která zavedla poplatek z pobytu, bude ubytovatel povinen uvést také další údaje podle zákona o místních poplatcích. Těmito údaji jsou:
· u právnické osoby určení fyzických osob, které jsou jejím jménem oprávněny jednat v poplatkových povinnostech, viz § 14a odst. 2 písm. a) zákona o místních poplatcích,
· čísla všech účtů u poskytovatelů platebních služeb, včetně poskytovatelů těchto služeb v zahraničí, užívaných v souvislosti s podnikatelskou činností, viz § 14a odst. 2 písm. b) zákona o místních poplatcích.
Jméno zákonného zástupce, jak uvádí nařízení v čl. 5, není v podmínkách ČR zapotřebí, neboť tato informace je snadno zjistitelná z veřejného rejstříku.
Odstavec 3
Hostitel (jak je definován v čl. 3 odst. 2 nařízení) splní provedením zápisu do registru své povinnosti, které pro něj vyplývají z tohoto nařízení. 
§ 9h 
Odstavec 1
V případě, kdy dojde k dočasnému uzavření ubytovacího zařízení (nikoliv tedy jednotky dle nařízení) bude ubytovatel povinen uvést tuto skutečnost do registru a zároveň s tím uvést datum předpokládaného i skutečného opětovného zprovoznění.
Jestliže dojde k ukončení poskytování služeb v oblasti ubytování jak v ubytovacím zařízení, resp. v jednotce pro poskytování ubytování, bude ubytovatel povinen tuto skutečnost předem vyznačit v registru uvedením data, kdy dojde k ukončení činnosti. V případě, že ubytovatel tuto skutečnost neuvede, resp. uvede ji opožděně, spáchá přestupek, který dozoruje a správní tresty za něj ukládají obecní živnostenské úřady. Podnikatelé tímto úkonem zároveň splní i povinnost podle § 17 odst. 3 živnostenského zákona oznámit živnostenskému úřadu ukončení provozování živnosti v provozovně. Prostřednictvím registru budou mít možnost splnit i povinnost dle § 31 odst. 16 živnostenského zákona, tj. informovat živnostenský úřad o místě pro vypořádání případných závazků.
Odstavec 2
Stanoví se, které údaje je ubytovatel povinen zaznamenat do registru o osobě, kterou ubytuje ve svém ubytovacím zařízení, resp. v jednotce pro poskytování ubytování. Některé z těchto údajů se týkají pouze cizinců (tj. fyzických osob, které nejsou státními občany České republiky, včetně občanů EU) a u občanů ČR tedy zaznamenávány nebudou. 

Ubytovatel do registru zaznamená:
a) Rok narození ubytované osoby.
b) Název obce, v níž má ubytovaná soba trvalý pobyt, a stát, v níž se tato obec nachází.
c) Státní občanství ubytované osoby. Jde o údaj, který umožní odlišit cizince od občanů ČR (a tím pádem také odliší, zda budou vyžadovány informace dle zákona o pobytu cizinců a zda získané informace budou předávány cizinecké policii). Zároveň se také jedná o důležitou statistickou informaci.
d) Datum počátku ubytování každé ubytované osoby.
e) Datum předpokládaného konce ubytování ubytované osoby. Systém tímto bude moci automaticky upozorňovat na osoby, které jsou v registru stále vedeny jako ubytované, nicméně v realitě již ubytovací zařízení mohly opustit, avšak ubytovatel tuto skutečnost opomněl v registru zaznamenat.
f) Je-li ubytovanou osobou cizinec, ubytovatel vyplní také účel (důvod) pobytu. Nejčastější důvody budou uvedeny prostřednictvím číselníků v roletovém menu. V případě výběru položky „ostatní“ ubytovatel doplní konkrétní důvod ručně.
g) V případě cizinců ubytovatel vyplní další údaje, které vycházejí ze zákona o pobytu cizinců. Jde zejména o datum počátku pobytu cizince na území ČR, předpokládanou dobu pobytu cizince na území ČR a účel pobytu (§ 97 zákona o pobytu cizinců). Na základě zadaného státního občanství registr automaticky rozpozná, zda tyto údaje bude nutné vyplňovat, či nikoliv.
h) Pokud se ubytovací zařízení nachází v obci, v níž byl zaveden poplatek z pobytu, ubytovatel vyplní další údaje podle § 3g odst. 2 zákona o místních poplatcích.
Údaje o ubytované osobě bude ubytovatel povinen vyplnit bezprostředně po ubytování dané osoby, nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se host ubytuje. Včasný zápis údajů do registru je v zájmu bezpečnosti České republiky (např. v případě ubytovaných cizinců či osob v pátrání), tak i v zájmu bezpečnosti obyvatelstva (např. pátrání po přenašečích závažných nakažlivých chorob).
Údaje bude ubytovatel zadávat na základě dokladu předloženého mu ubytovanou osobou (viz § 9m odst. 1). V případě osob, které nemají plnou svéprávnost a z tohoto důvodu nemají vlastní doklad totožnosti, ubytovatel zapíše údaje dle toho, jak mu jsou poskytnuty ze strany zákonného zástupce této osoby, nebo toho, kdo tuto osobu doprovází.
Zapisovat zde uvedené údaje nebude povinen ten ubytovatel, který je podle § 3h zákona o místních poplatcích oprávněn vést evidenční povinnost ve zjednodušeném rozsahu. V tomto případě bude ubytovateli umožněno, aby evidenci nadále vedl v „papírové“ podobě podle § 3h odst. 4 zákona o místních poplatcích.
Odstavec 3
Ubytovatel o ubytované osobě do registru zaznamená ještě další údaje, a to:
a) datum, kdy ubytovaná osoba skutečně ukončí ubytování,
b) výši vybraného poplatku z pobytu nebo důvod osvobození od poplatku (systém bude umět automaticky vyhodnotit jako důvod osvobození od poplatku skutečnost, že ubytovaná osoba je mladší 18 let),
c) datum úmrtí cizince, pokud k němu dojde v průběhu ubytování [viz § 100 písm. a) zákona o pobytu cizinců].
Všechny tyto údaje musí být do registru zadány nejpozději do 24 hodin od nastalé události.
§ 9i
Navrhuje se, aby ministerstvo mělo možnost upravit bližší fungování registru prostřednictvím vyhlášky, která stanoví způsob a formát zápisu dat a jejich předávání do registru. Jde zejména o definici API rozhraní pro hotelové systémy.
Možnost bližší úpravy prostřednictvím vyhlášky se jeví jako vhodná též s ohledem na to, že nařízení dává Evropské komisi možnost přijmout prováděcí akty ke stanovení společných technických specifikací a postupů pro zajištění interoperability řešení pro fungování jednotných digitálních kontaktních míst a bezproblémové výměny údajů, včetně struktury registračních čísel. Pokud by Komise takový prováděcí akt přijala, měla by Česká republika mít možnost na něj co nejrychleji reagovat a fungování registru mu přizpůsobit.
§ 9j 
Odstavec 1
Zaregistrovat ubytovací zařízení, a tedy získat registrační číslo bude ubytovatel povinen před prvním poskytnutím ubytování v ubytovacím zařízení.
Splní-li ubytovatel podmínky, které pro něj vyplývají z tohoto zákona, systém mu automaticky přidělí registrační číslo jedinečné pro každé ubytovací zařízení, tzn., že každý ubytovatel bude mít tolik registračních čísel, kolik bude provozovat ubytovacích zařízení. Ubytovatel provozující dvě ubytovací zařízení bude tedy muset mít přidělena dvě různá registrační čísla, z nichž každé bude platné pro jiné ubytovací zařízení. Samotné vydání registračního čísla však ubytovatele bez dalšího neopravňuje k poskytování ubytování. K legálnímu výkonu takovéto činnosti musí splňovat i další podmínky vyplývající pro něj z jiných právních předpisů (např. živnostenského nebo stavebního zákona). Zároveň s tím zůstávají zachována oprávnění příslušných orgánů (živnostenské úřady, stavební úřady aj.) k provádění kontrol dle zvláštních právních předpisů i k ukládání správních trestů za případná zjištěná porušení. Takto uložený správní trest za porušení povinností vyplývajících ze zvláštních právních předpisů nebrání uložení správního trestu za porušení tohoto zákona, neboť ten chrání odlišné objekty.
Stávající ubytovatelé, kteří se této činnosti věnovali již před účinností tohoto zákona, budou mít možnost získat registrační číslo v dostatečném předstihu. Systém bude umožňovat „předregistraci“ a vydání registračního čísla ještě před tím, než bude jeho užívání povinné.
Odstavec 2
V případě, kdy ministerstvo zjistí, že údaje zadané do registru při registraci podle § 9g odst. 1 jsou neúplné nebo nepravdivé, vyzve ubytovatele k nápravě v přiměřené lhůtě, kterou stanoví ve výzvě.
Samotné vydání rozhodnutí o zjednání nápravy nebrání příslušnému dozorovému orgánu uložení případného správního trestu dle zvláštních právních předpisů.
Odstavec 3
V případě, kdy ministerstvo zjistí, že registrace ubytovacího zařízení byla provedena osobou, která k tomu nebyla zjevně oprávněna, vydá usnesení, kterým zruší platnost neoprávněně vydaného registračního čísla. Toto usnesení se pouze zaznamená do spisu. Je-li to možné a vhodné, o vydání usnesení se vyrozumí osoby, jichž by se toto usnesení mohlo dotýkat (např. vlastník nemovitosti, kterou někdo neoprávněně zaregistroval jako ubytovací zařízení).
§ 9k a 9l
Zaregistrovat jednotku pro poskytování ubytování bude hostitel povinen před zveřejněním nabídky poskytování ubytování v této jednotce na online platformě pro krátkodobé ubytování.
Splní-li hostitel podmínky, které pro něj vyplývají z nařízení, systém automaticky přidělí registrační číslo jedinečné pro každou jednotku pro poskytování ubytování, tzn., že každý hostitel bude mít tolik registračních čísel, kolik bude provozovat jednotek pro poskytování ubytování. Ubytovatel provozující dvě jednotky pro poskytování ubytování bude tedy muset mít přidělena dvě různá registrační čísla, z nichž každé bude platné pro jinou jednotku pro poskytování ubytování. Samotné vydání registračního čísla však hostitele bez dalšího neopravňuje k poskytování ubytování v této jednotce. K legálnímu výkonu takovéto činnosti musí splňovat i další podmínky vyplývající pro něj z jiných právních předpisů (např. živnostenského nebo stavebního zákona). Zároveň s tím zůstávají zachována oprávnění příslušných orgánů (živnostenské úřady, stavební úřady aj.) k provádění kontrol dle zvláštních právních předpisů i k ukládání správních trestů za případná zjištěná porušení. Takto uložený správní trest za porušení povinností vyplývajících ze zvláštních právních předpisů nebrání uložení správního trestu za porušení tohoto zákona, neboť ten chrání odlišné zájmy.
Stávající hostitelé, kteří se této činnosti věnovali již před účinností tohoto zákona, budou mít možnost získat registrační číslo v dostatečném předstihu. Systém bude umožňovat „předregistraci“ a vydání registračního čísla ještě před tím, než bude jeho užívání povinné.
V případě, kdy ministerstvo zjistí, že údaje zadané do registru při registraci podle § 9k odst. 1 jsou neúplné nebo nepravdivé, vyzve ubytovatele k nápravě v přiměřené lhůtě, kterou stanoví ve výzvě.
V případě, že hostitel neodstraní nedostatky údajů zapsaných v registru o jednotce pro poskytování ubytování, ministerstvo pozastaví platnost registračního čísla. Zjistí-li ministerstvo, že existují zjevné a vážné pochybnosti o pravosti nebo platnosti těchto údajů, pozastaví platnost registračního čísla i v případě, že jím stanovená lhůta dosud neuplynula. Ministerstvo vyznačí v registru údaj o pozastavení nebo obnovení platnosti registračního čísla.
Samotné vydání rozhodnutí o zjednání nápravy nebo zahájení řízení o pozastavení platnosti registračního čísla nebrání příslušnému dozorovému orgánu uložení případného správního trestu dle zvláštních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že podle čl. 6 odst. 5 věty druhé nařízení má hostitel možnost být vyslechnut a případně opravit dotčené informace nebo dokumentaci v přiměřené lhůtě, kterou stanoví příslušný orgán, ministerstvo před vydáním rozhodnutí vždy umožní hostiteli, aby se vyjádřil.
Registrační číslo zůstane pozastavené od nabytí právní moci rozhodnutí o jeho pozastavení do doby, než ubytovatel odstraní nedostatky, které vedly k jeho pozastavení. Poté, kdy budou nedostatky odstraněny, ministerstvo platnost registrační čísla opět rozhodnutím obnoví a prostřednictvím registru o tom informuje platformu. Rozhodnutí o obnovení platnosti registračního čísla může být prvním úkonem v řízení.
Informace o pozastavení registračního čísla bude zapsána do registru; pokud bude registrační číslo patřit jednotce pro poskytování ubytování, ministerstvo zároveň vydá rozhodnutí, kterým provozovatelům online platforem, na nichž jsou umístěny aktivní nabídky hostitelů s pozastaveným registračním číslem, nařídí, aby tyto nabídky byly odstraněny, nebo k nim byl znemožněn přístup. Rozhodnutí k odstranění nabídky nebo zamezení přístupu k ní může ministerstvo platformě adresovat i v případě, že bude zjištěna nabídka uveřejněná bez platného registračního čísla, či v případě, kdy došlo ke zneužití registračního čísla neoprávněnou osobou. Rozhodnutí o povinnosti odstranit nabídku nebo k ní znemožnit přístup může být prvním rozhodnutím v řízení. Platforma je povinna tomuto nařízení vyhovět bez zbytečného odkladu. Tato povinnost pro platformy vyplývá přímo z čl. 6 nařízení.
Samotné pozastavení platnosti registračního čísla nebrání hostiteli v dalším poskytování ubytovacích služeb. Hostitel pouze nebude moci zveřejňovat nové nabídky prostřednictvím online platforem, neboť na nich bude jeho stávající nabídka znepřístupněna nebo odstraněna.
Výše uvedené se týká jednotky pro poskytování ubytování, tedy nic z výše uvedeného nelze uplatnit v případě, že jde o ubytovací zařízení.
V odstavci 1 je také zavedena legislativní zkratka „online platforma“, kterou je míněn provozovatel online platformy dle čl. 3 odst. 6 nařízení (tj. platformy, která umožňuje hostům uzavírat s hostiteli smlouvy na dálku o poskytování služeb v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování). 
Vzhledem k tomu, že český právní řád spojuje slovo „nájem“ v případě nemovitých věcí s dlouhodobým užíváním (viz § 2235 odst. 2 občanského zákoníku), je vhodnější chápat slova evropského právního předpisu v kontextu práva České republiky jako „ubytování“ (viz § 2326 občanského zákoníku). Ustanovení tohoto zákona se nebudou nijak vztahovat k platformám umožňujícím zprostředkovávat (dlouhodobé) nájmy. V případě, že se platforma zabývá zprostředkováním jak (dlouhodobých) nájmů, tak i (krátkodobého) ubytování, je nutné pro zjištění toho, zda se uplatní ustanovení tohoto zákona, posoudit dle kontextu každou nabídku zvlášť.
§ 9m 
Odstavec 1
Ubytovateli se ukládá povinnost, aby řádným způsobem ověřil totožnost ubytované osoby. Toto opatření slouží k zajištění bezpečnosti České republiky a validity do registru vkládaných dat. Aby byla zajištěna relevance zaznamenávaných údajů, zákon stanoví požadavky na doklad, podle kterého může být ztotožnění provedeno. U rezidentů EU se nabízí celá řada takovýchto dokladů – od cestovního pasu, přes různé identifikační karty (obdoba občanských průkazů), až po různé karty rezidentů (obdoba povolení k dočasnému či trvalému pobytu nebo dokladu o poskytnutí azylu apod.). Každý doklad však musí splňovat čtyři základní podmínky:
1. musí být vydán orgánem státní správy příslušného členského státu EU,
2. musí být opatřen fotografií ztotožňované osoby,
3. musí v něm být uvedeno jméno (popř. všechna jména) a příjmení jeho držitele,
4. musí v něm být uvedeno datum narození držitele.
U osob, které nejsou rezidenty některého členského státu EU, bude možné k jejich ztotožnění použít jediný druh dokladu, a to jejich cestovní pas.
Odstavec 2
Toto dopadá pouze na hostitele, tomuto se ukládá, aby při nabízení svých služeb prostřednictvím online platformy sdělil této online platformě informaci o tom, že nabízená jednotka podléhá postupu registrace a zároveň s tím sdělil i registrační číslo. Tato povinnost vychází z čl. 4 odst. 3 nařízení, které dopadá pouze na hostitele a podle kterého členské státy zajistí, aby hostitelé měli při nabízení svých služeb v oblasti krátkodobých pronájmů (ubytování) prostřednictvím online platforem pro krátkodobé pronájmy povinnost oznámit této platformě, zda nabízená jednotka podléhá postupu registrace, a pokud ano, sdělit registrační číslo.
Online platforma bude mít povinnost navrhnout a uspořádat své online rozhraní tak, aby po hostitelích bylo vyžadováno učinění prohlášení o tom, zda se jednotka nabízená ke krátkodobému pronájmu nachází v oblasti, kde byl zaveden nebo se uplatňuje postup registrace podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení. Vzhledem k tomu, že postupu registrace budou na území České republiky podléhat veškeré jednotky pro poskytování ubytování, je povinnost stanovena pro všechny hostitele.
Odstavec 3
Ustanovení dopadá na ubytovatele, tomuto zakazuje nabízet prostřednictvím online platformy jednotku nebo ubytovací zařízení, které nemá platné registrační číslo. Povinností online platformy podle nařízení je navrhnout a uspořádat své online rozhraní tak, aby po hostitelích bylo vyžadováno učinění prohlášení o tom, zda se jednotka nabízená ke krátkodobému pronájmu nachází v oblasti, kde byl zaveden nebo se uplatňuje postup registrace a pokud hostitel prohlásí, že se jednotka v této oblasti nachází, je platforma povinna zajistit, aby hostitelé poskytli registrační číslo před tím, než ve vztahu k této jednotce umožní nabízení služeb v oblasti krátkodobých pronájmů (ubytování). Vzhledem k tomu, že jednotky a ubytovací zařízení na území České republiky budou podléhat postupu registrace, je zřejmé, že jim musí být přiděleno registrační číslo a není možné, aby byly zveřejňovány nabídky ubytování v prostorách, které takovéto registrační číslo nemají. Stejně tak ubytovatel nebude moci nabízet jednotku nebo ubytovací zařízení, které by měly pozastavenou platnost registračního čísla.
Zde jdou požadavky české legislativy nad rámec nařízení (to nepožaduje uvádění registračních čísel u ubytovacích zařízení, neboť dopadá pouze na jednotky pro poskytování ubytování a na hostitele), nicméně se jedná o legitimní požadavek národní úpravy. Cílem ustanovení je zajistit rovné a transparentní tržní prostředí a minimalizovat počet chybně vyhodnocených případů možného porušení zákona. Vzhledem k tomu, že na platformách běžně inzerují i standardní ubytovací zařízení, by bylo velmi obtížné rozlišovat, zda nabídka bez registračního čísla je na platformě umístěna neoprávněně, nebo se jedná o nabídku ubytování, které dle nařízení registrační číslo mít nemusí. Rozšíření dopadu národní legislativy tak řeší uvedený problém. Požadavek na uveřejňování registračních čísel i u standardních ubytovacích zařízení není v žádném rozporu s nařízením, neboť nařízení žádná pravidla pro hotely a jiné typy ubytovacích zařízení nestanoví.
§ 9n 
Odstavec 1
V registru budou uchovávány citlivé údaje, proto je nezbytné jasně stanovit osoby, orgány a instituce, které k nim budou mít přístup, a stanovit rozsah tohoto přístupu.
Písmeno a)
Přístup do registru bude mít ubytovatel, a to v rozsahu, v jakém data do registru sám zadal. Je žádoucí, aby ubytovatel měl přístup k jím zadávaným údajům, ať již pro potřeby kontroly, nebo pozdější opravy. Ubytovatel bude s daty muset zacházet tak, aby účel jejich použití nebyl v rozporu s jinými právními předpisy, a to jak národními (např. zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů), tak i evropskými. 
Písmeno b)
Přístup do registru bude mít ministerstvo, a to pro účely provádění kontrol dle tohoto zákona.
Písmeno c)
Navrhuje se, aby přístup do registru měl správce místního poplatku. Ze zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že přístup do registru bude i pro něj limitován jeho územní působností. Např. finanční odbory obcí, které jsou pověřeny správou místního poplatku z pobytu, budou mít přístup k informacím, které zadali ubytovatelé k ubytovacím zařízením nacházejících se na území dané obce. Přístup správce místního poplatku bude úplný, tj. jak ke všem informacím týkajících se ubytovatele, tak i ke všem údajům o ubytovaných osobách. Rozsah tohoto přístupu je nezbytný pro kontrolu správné výše odvodu poplatku z pobytu, kdy správce daně musí mít možnost zkontrolovat, zda ubytovaný byl poplatníkem poplatku z pobytu či nikoliv a ubytovatel jako plátce tak byl povinen od něj poplatek vybrat. Registr v tomto smyslu nahrazuje evidenční knihu podle § 3g zákona o místních poplatcích.
Písmeno d)
Přístup do registru je také umožněn Finančnímu analytickému úřadu pro potřeby plnění jeho zákonem stanovených pravomocí.
Písmeno e)
Navrhuje se umožnit přístup do registru pro ředitelství služby cizinecké policie a odbory cizinecké policie k informacím, které se týkají ubytovaných cizinců a ubytovatelů, u nichž jsou cizinci ubytováni. Předpokládá se, že cizinecká policie nebude využívat přímého přístupu do registru, ale údaje, které mají souvislost s cizinci, budou automatizovaným způsobem předávány do systémů využívaných tímto policejním útvarem. Registr nahradí domovní knihu a přihlašovací tiskopis vedené podle zákona o pobytu cizinců.
Písmeno f)
Navrhuje se zřídit přístup do registru pro ČSÚ k těm datům, která jsou předmětem statistického zjišťování. Nepředpokládá se, že by ČSÚ měl kompletní přístup k osobním údajům ubytovaných, ale pouze k těm informacím, které jsou důležité pro statistická šetření (např. počet ubytovaných osob, počet dnů, po které byly ubytovány, kapacitě ubytovacích zařízení a stát původu ubytovaných osob). Přístup k datům statistické povahy vychází i z nařízení.
Písmeno g)
Přístup do registru budou mít v souvislosti s výkonem svých kontrolních pravomocí také obecní živnostenské úřady. Tyto úřady získají nové dozorové pravomoci, které se týkají především zápisu údajů do registru ze strany ubytovatelů. Proto, aby takovéto kontroly mohly být vykonávány, je nutné živnostenským úřadům zajistit tento přístup.
Písmeno h)
V souvislosti s možností obce vydat nařízení obce, v němž bude moci regulovat poskytování ubytování v bytech v bytových domech, je nutné dát obcím možnost, aby mohly dodržování povinností vyplývajících z nařízení obce kontrolovat. Registr je k tomuto účelu nejvýhodnějším nástrojem. Proto obce, které vydají nařízení dle § 9o, budou moci při kontrole a v případných přestupkových řízeních využívat registru. Povinnost dodržování mlčenlivosti a striktního zacházení s osobními údaji se samozřejmě bude vztahovat i na ně, a data tak nebude možné využít jiným způsobem.
Odstavec 2
Nařízení předpokládá, že určité údaje, které se budou sbírat, budou veřejně přístupné, když v čl. 4 odst. 5, větě první uvádí: „Členské státy zajistí, aby registrační čísla byla zařazena do veřejného a snadno přístupného rejstříku“.
§ 9o 
Odstavec 1
Navrhuje se, aby obce získaly možnost v přenesené působnosti prostřednictvím nařízení regulovat na svém území poskytování ubytování v bytech v bytových domech. Nařízení se může dotýkat jak celé obce, tak i jen některých jejích částí.
Možnost regulovat krátkodobé ubytování prostřednictvím nařízení obce získají obce výhradně v bytech v bytových domech, nikoliv tedy např. v hotelech či ubytovnách, ale ani v rodinných domech, stavbách určených k rekreaci nebo v ubytovacích jednotkách „rekolaudovaných“ z původních bytů.
Případné vydání či nevydání nařízení obcí nijak nezasáhne do stavebních předpisů. Pokud tedy bude ubytování nabízeno v bytě, musí se tak dít tak, aby nedošlo k narušení jeho primární funkce, kterou je bydlení.
V rozšíření poskytování tzv. „sdíleného ubytování“ panují výrazné rozdíly mezi jednotlivými obcemi v rámci České republiky. Nejrozšířenější je tento fenomén především v hlavním městě Praze a pak v dalších turisticky atraktivních lokalitách. Naopak jsou oblasti, kde se nevyskytuje vůbec, či jen sporadicky. V obcích, kde je sdílené ubytování v bytových domech rozšířeno, dochází ke sporům mezi rezidenty a ubytovanými osobami. Kvůli vysoké koncentraci turistického ruchu zde dochází k proměně určitých částí měst (gentrifikaci) i k cenovým deformacím na trhu bydlení. Je nepravděpodobné, že by bylo možné nalézt univerzální řešení napříč celou republikou, které by reflektovalo místní specifika a potřeby. Proto je nejvhodnější nechat dostatečný prostor jednotlivým obcím, neboť ty nejlépe znají situaci na svém území. Cílem je umožnit jim provádět regulaci v rámci jejich území prostřednictvím nařízení obce. Každá obec, která bude uvažovat o vydání nařízení, by měla zhodnotit situaci, a to jakým způsobem by stanovené omezení zasáhlo mj. její lokální ekonomiku a navazující služby. Za tím účelem je možné např. vypracovat dopadovou studii, jež by tyto jevy, potřebnost přijetí nařízení a související dopady podrobně analyzovala.
Kvalita života místních obyvatel může být zejména v centrálních částech měst významně ovlivněna zvýšenou turistickou aktivitou, neboť rozvoj tohoto typu ubytování je mnohem více propojen s životem rezidentů, než tomu je v případě hromadných ubytovacích zařízení. Dochází tak k výraznému mísení turistických a rezidenčních funkcí v oblastech původně obytných, čímž může docházet k narušování soukromí místních trvale žijících obyvatel v lokalitách se zvýšenou intenzitou rozvoje krátkodobého ubytování. S tím jsou spojeny i poměrně časté problémy spojené s rušením nočního klidu, zvýšenou hladinou hluku, narušením soukromí, snížením bezpečnosti či zvýšeného výskytu odpadků, nepořádkem v domě, pořádáním soukromých večírků apod. Případná obecní regulace musí primárně sledovat zájmy místních obyvatel. Regulace musí být flexibilní a brát v potaz lokální kontext (tzn., že s ohledem na značnou rozdílnost místních podmínek v jednotlivých obcích nemohou v plném rozsahu platit zcela stejná a jednotná pravidla regulace pro území celého státu). 
Nařízením může obec stanovit nejvyšší možný počet osob, které mohou být v bytě v bytovém domě vzhledem k velikosti jeho obytné plochy ubytovány. Obce tak získají možnost stanovit minimální obytnou plochu připadající na jednu ubytovanou osobu. Cílem navrhované úpravy je dát obcím možnost omezit negativní jevy spojované se sdíleným ubytováním. Obce dále získají pravomoc stanovit nejvyšší možný počet dnů v roce, po které je možné byt využívat ke krátkodobému ubytování. Předpokládá se, že toto opatření pomůže především k lepšímu hospodaření s bytovým fondem. Nově budou moci obce také vymezit období v roce, v němž byty v bytových domech nebude možné ke krátkodobému ubytování využívat, což jim umožní snížit turistický tlak v nejexponovanějších dnech, týdnech či měsících v roce (např. v čase letních prázdnin nebo vánočních svátků). Takovéto opatření tak bude mít potenciál regulaci a řízení turistického ruchu přímo na úrovni obce, která sama nejlépe zná své poměry a potřeby.
Za případné porušení povinností vyplývajících z nařízení obce by obec ukládala správní trest podle § 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Uložení správního trestu podle zákona o některých přestupcích přitom nebrání souběžnému uložení správního trestu za případné zjištěné porušení jiných právních předpisů (např. živnostenského nebo stavebního zákona), neboť každý zákon chrání jiné zájmy. Zároveň je žádoucí činit konkrétní kroky k maximálnímu využívání a vymáhání již existujících nástrojů, které má Česká republika k dispozici již nyní a lze je za předpokladu jejich efektivního využívání potenciálně využít pro regulaci a usměrňování některých negativních dopadů v oblasti krátkodobého ubytování.
Odstavec 2
Obce, které se rozhodnou nařízení vydat, budou muset jeho návrh oznámit Evropské komisi. Tato povinnost vyplývá z čl. 15 odst. 7 směrnice o službách 2006/123/ES. Kontaktním místem pro oznámení je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Samotné nařízení obce pak nebude možné vydat, pokud obec nezohlední případné připomínky Evropské komise.
K bodu 23 – § 10
Odstavec 1
Nařízení stanoví online platformám povinnost předávat informace o ubytovacích jednotkách, které se nacházejí v oblastech s povinnou registrací, jednotnému digitálnímu kontaktnímu místu členského státu, kde se tato jednotka nachází. Čl. 9 nařízení upravuje, jaké informace jsou předávány a jakým způsobem, zároveň stanoví odlišnosti pro malé nebo mikro online platformy.
Odstavec 2
Nařízení ukládá online platformám povinnost provádět namátkové kontroly prohlášení hostitelů o existenci či neexistenci postupu registrace a platnosti registračních čísel, viz čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení. O výsledcích těchto kontrol online platformy bez zbytečného odkladu informují příslušné orgány státu a hostitele. Zároveň se stanoví, že ministerstvo je o výsledcích kontrol informováno prostřednictvím registru.
K bodu 24 – označení dílu 3
Jedná se o legislativně technickou úpravu.
K bodu 25 – § 10a odst. 1 písm. a)
Navrhuje se vypustit z kontrolních pravomocí živnostenských úřadů povinnosti statistického charakteru a povinnosti, jejichž nesplnění lze trestat dle jiných právních předpisů (zejména dle zákona o místních poplatcích a zákona o pobytu cizinců).
K bodu 26 – § 10a odst. 1 písm. b)
Navrhuje se zrušení kontroly povinnosti cestovní agentury před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 zákona bezodkladně informovat o této skutečnosti ministerstvo, vzhledem k navrhovanému zrušení této povinnosti zrušením § 3 odst. 4 písm. c) zákona.
Do písmene b) se vkládají slova „§9b odst. 3, § 9j odst. 2 a 3 a v § 10“, neboť ministerstvo bude projednávat přestupky spočívající v porušení povinnosti prodejce zájezdu informovat ministerstvo před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro pořadatele usazeného mimo Evropský hospodářský prostor o tom, že takováto činnost bude vykonávána, a současně mu předložit doklady prokazující splnění podmínek podle § 9b odst. 1, dále přestupek spočívající v nesplnění povinnosti ubytovatele oznámit online platformě, že nabízené ubytovací zařízení nebo jednotka podléhá postupu registrace a rovněž registrační číslo nebo nabízí prostřednictvím online platformy ubytování v ubytovacím zařízení nebo jednotce bez platného registračního čísla a nakonec přestupku spočívajícího v porušení povinnosti online platformy shromažďovat a předávat registru údaje v rozsahu, četnosti a způsobem podle nařízení, stejně jako informovat ministerstvo o výsledcích namátkových kontrol bez zbytečného odkladu (prostřednictvím registru) a hostitele.
K bodu 27 – § 10a odst. 1 písm. c)
V případě cizinců je oprávněným dozorovým orgánem také služba cizinecké policie nebo odbory cizinecké policie krajských ředitelství Policie České republiky. Žádným ustanovením zákona nejsou dotčena práva Policie České republiky, zejména pak práva Služby cizinecké policie, provádět kontroly, vést správní řízení a ukládat správní tresty podle zákona o pobytu cizinců. 
K bodu 28 – § 10a odst. 2
Navrhuje se vypustit slova „při výkonu kontroly“. Ministerstvo se může o důvodech opravňujících jej vyslovit cestovní kanceláři zákaz uzavírání nových smluv o zájezdu a rozšiřování předmětu smluv stávajících dozvědět jakýmkoliv jiným způsobem než přímo při výkonu kontroly (nejčastěji prostřednictvím oznámení pojišťovny). I v těchto případech by mělo mít nástroj, který umožní okamžité řešení takové rizikové situace. Dále se rozšiřuje stávající okruh důvodů, kdy je ministerstvo tohoto nástroje oprávněno použít, o případ, kdy limit pojistného plnění není v takové výši, aby uspokojil veškeré nároky zákazníků. Pokud v současnosti dojde k podpojištění cestovní kanceláře, jde o přestupek, za který nese odpovědnost jak přímo podnikatel, tak i členové statutárního orgánu v případě právnických osob. Případné uložení správního trestu, resp. zahájení řízení o něm, není samo o sobě schopno zabránit podpojištěné cestovní kanceláři v prodeji dalších, pro případ úpadku již nezajištěných, zájezdů. Takovéto rozšíření je také v souladu se smyslem ustanovení, které ve stávající podobě opravňuje ministerstvo vyslovit zákaz, pokud cestovní kancelář nemá zaplacen poplatek do garančního fondu, který představuje tzv. „dozajišťovací“ mechanismus ke stávajícím institutům pojištění a bankovní záruky.
K bodu 29 – § 10a odst. 8 a 9
Odstavec 8
Navrhuje ustanovit ministerstvo orgánem určeným pro monitorování plnění povinností podle nařízení, není-li v zákoně stanoveno jinak.
Odstavec 9
Z čl. 15 nařízení vyplývá, že pro účely prosazování čl. 7 odst. 1 a čl. 8 se použije kapitola IV nařízení o digitálních službách; přičemž veškeré v kapitole uvedené odkazy na dodržování relevantních ustanovení nařízení o digitálních službách se považují za odkazy zahrnující čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení. Český právní řád se na nařízení o digitálních službách adaptuje především prostřednictvím připravovaného zákona o digitální ekonomice, který jako národního koordinátora digitálních služeb, jenž bude mít zároveň i kontrolní a dozorové pravomoci nad digitálními platformami, stanovuje ČTÚ. Jemu tedy budou svěřena veškerá dozorová oprávnění nad povinnostmi stanovenými ve výše uvedených článcích nařízení. Při výkonu dozoru ČTÚ postupuje podle zákona o digitální ekonomice; stejný zákon ČTÚ uplatní i při případných exekucích na nepeněžitá plnění uložených při výkonu dozoru, ať již přímo podle zákona o digitální ekonomice či nařízení o digitálních službách. V zákoně o digitální ekonomice budou také stanoveny přestupky, jichž se může platforma v nařízení definovaná dopustit, a správní tresty, které je možné za jejich spáchání uložit (zde je opět nutné přihlédnout k textaci kapitoly IV nařízení o digitálních službách).
Podle návrhu zákona o digitální ekonomice tedy ČTÚ bude dozorovat, zda platforma používá online rozhraní, které je navrženo a uspořádáno způsobem stanoveným v čl. 7 odst. 1 písm. a) nebo b) nařízení, vynakládá přiměřené úsilí k namátkové pravidelné kontrole podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení a vynakládá veškeré úsilí na to, aby předtím, než hostiteli umožní využívat své služby, posoudila, že je jeho prohlášení o tom, zda se jednotka nachází v oblasti, v níž se uplatňuje regulace, pravdivé (čl. 8 nařízení).
K bodu 30 – § 10b odst. 3 písm. o)
Navrhuje se vypuštění původní skutkové podstaty přestupku. V případě, kdy cestovní kancelář i přes zákaz ministerstva pokračuje v uzavírání smluv o zájezdu nebo smluv o poskytování služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, nebo v rozšiřování předmětu smluv již uzavřených, dopouští se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Je také nutné poukázat na to, že ministerstvo spáchání tohoto přestupku doposud nikdy ani neprojednávalo, a tudíž za jeho spáchání doposud nebyl uložen správní trest. Ministerstvo nemá ani nástroje ani kontrolní aparát, aby bylo schopno zjišťovat, zda cestovní kancelář nadále činnost provozuje, obzvláště je-li místo výkonu činnosti vzdáleno od hlavního města Prahy. Ministerstvo tak může pouze požádat místně příslušný živnostenský úřad o provedení kontroly; její výsledky mohou být přitom k dispozici až v řádu několika týdnů, v horším případě i měsíců.
V případě podezření na porušení vydaného zákazu je tedy lépe nechat konat orgány činné v trestním řízení než se spoléhat na to, že podnikatele, který nerespektuje jasný zákaz vydaný ministerstvem, od dalšího protizákonného jednání odradí možnost uložení pokuty ve správním řízení.
Důvod k vydání rozhodnutí o zákazu uzavírání smluv o zájezdu nebo smluv o poskytování služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, nebo v rozšiřování předmětu smluv již uzavřených, je vždy spjat i s důvodem k uložení správního trestu a případné prokázané porušení zákazu je možné vnímat jako přitěžující okolnost v přestupkovém řízení.
Navrhuje se namísto původní skutkové podstaty zavedení nové skutkové podstaty přestupku, která souvisí se zavedením nové hmotněprávní povinnosti dle § 9b odst. 3. Přestupku se dopustí prodejce zájezdu, který ministerstvu předem neoznámí zprostředkování prodeje zájezdu pro pořadatele zájezdu usazeného mimo EHP, nebo nedoloží doklady prokazující zajištění takto prodávaných zájezdů pro případ úpadku pořadatele zájezdu, nebo nedoloží doklady prokazující, že zákazník se může v případě koupě zájezdu domoci svých práv podle § 2537 až 2549 občanského zákoníku. Projednáváním tohoto přestupku je pověřeno ministerstvo (kterému mají být také oznámení a příslušné doklady směrovány) a nejvyšší možný správní trest, který lze za zjištěný přestupek uložit, činí maximálně 100 000 Kč.
K bodu 31 – § 10b odst. 9
Stanoví se nové skutkové podstaty přestupků, jichž se může dopustit provozovatel online platformy. Povinnosti, za jejichž porušení může být platformě uložen správní trest, nevycházejí z národní legislativy, ale přímo z nařízení.
Písmeno a)
Podle čl. 9 nařízení jsou platformy povinny, pokud se nabídka týká jednotky nacházející se v oblasti regulace (v případě ČR půjde o území celého státu), shromažďovat a v pravidelných intervalech, které jsou v nařízení různě definovány pro velké, malé a střední platformy, které v předchozím stanoveném období nedosáhly určeného počtu aktivních nabídek, kontaktnímu místu předávat údaje o činnosti (definovány v čl. 3 odst. 11 nařízení) jednotlivých jednotek spolu s odpovídajícím registračním číslem, konkrétní adresou jednotky a URL nabídky. Dozor nad tímto ustanovením bude, dle § 10a odst. 8, provádět ministerstvo.

Písmeno b)
Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení jsou platformy povinny s vynaložením přiměřeného úsilí provádět pravidelnou namátkovou kontrolu prohlášení hostitelů o tom, zda se jimi nabízená jednotka nachází na území, které podléhá regulaci. K tomuto účelu státy zpřístupňují seznamy takovýchto oblastí a digitální kontaktní místa nabízejí funkce k usnadnění těchto kontrol. Dozorem nad dodržováním tohoto ustanovení je pověřen ČTÚ.
Po každé provedené namátkové kontrole je pak platforma, dle čl. 9 odst. 2 nařízení, povinna bez zbytečného odkladu informovat jak příslušné orgány státu (v případě ČR jde o ministerstvo), tak přímo hostitele o výsledcích provedených namátkových kontrol. Jestliže platforma toto nesplní, tj. o výsledcích namátkových kontrol příslušný orgán a/nebo kontrolovaného hostitele neinformuje, dopustí se přestupku.
Písmeno c)
Podle čl. 7 odst. 3 nařízení je online platforma pro krátkodobé pronájmy povinna náležitým způsobem informovat hostitele o použitelnosti postupů registrace v dané oblasti, přičemž zohlední seznamy a informace, které mají zpřístupnit členské státy. Hostitel by tedy měl být ze strany platformy informován o tom, kde a jakým způsobem může zjistit, zda se na něj vztahuje registrační povinnost, přičemž, uvede-li, že jednotka, jíž hodlá na platformě nabízet, se nachází na území ČR, měla by po něm platforma vždy požadovat zadání registračního čísla. Nesplní-li platforma tuto povinnost, dopouští se přestupku. Rovněž tuto povinnost bude, s ohledem na § 10a odst. 8, kontrolovat ministerstvo.
Písmeno d)
Bude-li zjištěno, že na platformě je zveřejněna nabídka ubytování v jednotce pro poskytování ubytování bez platného registračního čísla, ministerstvo provozovateli platformy uloží povinnost tuto nabídku v přiměřené lhůtě odstranit (viz § 9l). Jestliže provozovatel platformy danému požadavku nevyhoví a nabídku i nadále ponechá dostupnou, dopustí se přestupku.
Pokud platforma některou z povinností uvedenou v odstavci 9 nesplní, bude jí uložen správní trest ve formě napomenutí nebo pokuty v maximální výši až 10 000 000 Kč. Jedná se o maximální výši pokuty, kterou prakticky nelze uložit při prvním zjištěném porušení zákona. Při stanovení horní sazby bylo především vycházeno z toho, že drtivá většina provozovatelů platforem má své sídlo v zahraniční (jiných státech EU) a výše správního trestu musí být schopna odrážet také cenové a výdělkové poměry těchto zemí. Přímo z nařízení přitom vyplývá, že sankce by měly zajistit účinné prosazování nařízení, zejména pokud jde o povinnosti sdílení údajů. Povinnost přijmout sankční opatření budou mít všechny státy EU, které zavedou registrační povinnost, přičemž subjekty, na které tyto sankce míří, budou vzhledem k nadnárodnímu charakteru fungování provozovatelů platforem většinou stejné ve všech členských státech. Česká republika by tak měla maximální výši správních trestů uzpůsobit pokutám jiných států EU. Je zde také nutné mít na paměti, že celý národní kontrolní systém, jež je koncipován v nařízení, je založen na pravidelném a spolehlivém poskytování dat ze strany provozovatelů platforem a také na pravidelném provádění průběžných kontrol z jejich strany. Nebudou-li tito provozovatelé platforem dostatečně motivováni k plnění svých povinností, není možné očekávat dosažení proklamovaných cílů přijímané právní úpravy.
K bodu 32 – § 10b 
Odstavec 10
Navrhuje se zřízení nové skutkové podstaty přestupku, kterého by se dopustila právnická nebo podnikající fyzická osoba, která by v rozporu s § 9 odst. 1 písm. e), tedy aniž by měla platnou koncesi k provozování cestovní kanceláře, užívala názvy „cestovní kancelář“ nebo „CK“. Zákaz používat uvedené názvy osobou, která není cestovní kanceláří, byl do zákona začleněn již od jeho vzniku, nicméně doposud neexistoval korespondující přestupek. Přestupek by projednávaly obecní živnostenské úřady, které jíž nyní kontrolují označení provozoven (viz § 17 odst. 7 a 8 živnostenského zákona). Maximální výše správního trestu je stanovena ve výši 100 000 Kč.
Odstavec 11
V souvislosti s nově zaváděnými povinnostmi ubytovatelů se navrhuje zřízení nové skutkové podstaty přestupků, jichž se mohou dopustit ubytovatelé.
K bodům 33 a 34 – § 10b odst. 12 písm. a) a b)
Jedná se o legislativně technickou úpravu.
K bodu 35 – § 10b odst. 12 písm. d)
Zavádí se nová maximální výše pokuty 10 000 000 Kč. Pokutu v této výši bude možné uložit pouze provozovateli online platformy, který by porušil některou z významných povinností stanovených mu zákonem.
K bodu 36 – § 10b odst. 13
Legislativně technická úprava navazující na nové znění odstavce 9.
K bodům 37 a 38 – § 10c 
Odstavec 2
Zavádí se nová skutková podstata přestupku, kterého se v postavení ubytovatele dopustí nepodnikající fyzická osoba, která nesplní některou z povinností, které jsou jí uloženy v § 9h odst. 1 (jde o povinnost provést oznámení v případě ukončení provozování ubytování v ubytovacím zařízení nebo v jednotce pro poskytování ubytování) nebo § 9k odst. 1 (jde o povinnost provést registraci jednotky pro poskytování ubytování v registru před zveřejněním první nabídky prostřednictvím online platformy) a § 9m (povinnost řádným způsobem ztotožnit ubytovanou osobu). Tento přestupek je obdobou přestupku podle § 10b odst. 11, nicméně, na rozdíl od něj, se jej dopustí fyzická osoba, která není podnikatelem. Hostitelem dle nařízení může za určitých okolností být i osoba, jejíž činnost nesplňuje definici živnosti. 
Odstavec 3
Při nesplnění některé povinnosti ubytovatele osobou, která není podnikatelem, bude možné uložit maximální možnou pokutu ve výši 100 000 Kč. Jedná se o stejnou výši pokuty, která může být za spáchání totožného přestupku uložena podnikající fyzické nebo právnické osobě.
K bodu 39 – § 10d odst. 1 a 2 
Tímto ustanovením se stanoví, že ten orgán, který je podle § 10a oprávněn ke kontrole konkrétní povinnosti, je zároveň také orgánem, jenž projednává zjištěné přestupky a za tyto přestupky ukládá správní tresty. Výnos pokut je příjmem orgánu, který pokutu uložil, s výjimkou § 10f odst. 1.
K bodům 40 až 43 – § 11d 
Odstavec 1
Doplnění v odstavci 1 blíže specifikuje stávající financování provozní činnosti horské služby, která souvisí s profesionální ochranou života a majetku osob pobývajících v horských oblastech ČR a která je nezbytná k zajištění bezpečnosti návštěvníků horských oblastí, vykonávané jako základní činnost po celou dobu existence HS ČR, o.p.s.
Odstavec 2 
Termín pro podání žádosti o poskytnutí dotace na následný rok je nyní stanoven do konce měsíce dubna běžného roku z důvodu potřeby sběru dat pro přípravu návrhu státního rozpočtu. Jedná se o dlouhý časový úsek do okamžiku vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. V tomto mezidobí se mohou změnit okolnosti pro vyčíslení požadované výše dotace, případně další skutečnosti. Navržená úprava textu ustanovení umožní stanovit termín pro podání žádosti ze strany poskytovatele a zároveň bude možné využít i standardní ustanovení rozpočtových pravidel pro změnu žádosti za podmínek stanovených v § 14k rozpočtových pravidel.
Odstavec 3
Horská služba jako obecně prospěšná společnost podléhá pravidlům vedení účetnictví podle zákona č. 563/1991Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a s ním související vyhlášky č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví a Českého účetního standardu pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání č. 412 – Náklady a výnosy. Z tohoto důvodu se navrhuje nahradit nesprávně používaný pojem „výdaje“ v odstavci 3 písm. b) a c) pojmem „náklady“ nebo „nákladové položky“. 


K části druhé – změna zákona o místních poplatcích
K bodu 1 – § 3g
Navrhuje se doplnit nový odstavec 5, ve kterém je upravena možnost splnění povinností podle § 3g odst. 1 zákona o místních poplatcích zápisem všech údajů podle odstavce 2 tohoto ustanovení do registru. Jedná se o povinnost vést evidenční knihu v místě, kde se poskytuje úplatný pobyt a v této evidovat údaje o ubytovaných fyzických osobách, kterými jsou den počátku a konce pobytu, jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa přihlášení nebo obdobného místa v zahraničí, datum narození, číslo a druh průkazu totožnosti a výše vybraného poplatku, nebo důvod osvobození od poplatku.
K bodu 2 – § 14a 
Navrhuje se doplnit nový odstavec 7, dle kterého by zápisem všech údajů podle odstavce 2 s výjimkou údajů podle odstavce 5 do registru byla splněna povinnosti podat ohlášení k poplatku z pobytu.


K části třetí – změna živnostenského zákona

K bodu 1 – § 17 odst. 6
Navrhuje se doplnit nový odstavec 6, dle kterého je možné splnit oznamovací povinnost podle odstavce 3 věty páté, a to povinnost podnikatele oznámit zahájení nebo ukončení provozování živnosti v provozovně, včetně uvedení všech údajů podle odstavce 5, prostřednictvím registru.

K bodu 2 – § 17 odst. 10 a § 31 odst. 11
Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 3 – § 45c
Navrhuje se doplnit nový § 45c z důvodu legislativního ukotvení možnosti zapsání údajů do registru společně s ohlášením živnosti nebo žádosti o koncesi, a rovněž možnosti oznámení ukončení poskytování ubytování společně s oznámením ukončení provozování živnosti v provozovně, dle kterého budou moci být tyto povinnosti plněny prostřednictvím živnostenského úřadu.

K bodům 4 a 5 – § 62 odst. 1 písm. g) a h)
Jedná se o legislativně technickou úpravu.


K části čtvrté – změna zákona o státní statistické službě

Navrhovaná úprava umožní ubytovatelům splnit zpravodajskou povinnost vůči Českému statistickému úřadu, která je stanovena zákonem č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Tato povinnost je blíže specifikovaná v každoročním programu statistických zjišťování. Účelem statistického zjišťování je získat údaje o kapacitě a návštěvnosti ubytovacích zařízení cestovního ruchu. Podle navrhované úpravy uvedenou povinnost podnikatel splní zápisem požadovaných údajů do registru ubytovacích zařízení a ubytovaných osob. Díky navrhovanému ustanovení se zamezí duplicitnímu vykazování a předávání údajů na základě dvou odlišných právních předpisů (zákona č. 159/1999 Sb. a zákona č. 89/1995 Sb.). Navrhovaná úprava zaručuje, že s individuálními daty bude nakládáno a budou chráněna podle zákona o státní statistické službě a dále umožní (v rámci státní statistické služby) validaci údajů zapsaných v registru ubytovacích zařízení a ubytovaných osob. 

Údaje budou využívány pro splnění povinnosti vyplývající z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 692/2011 ze dne 6. července 2011 o evropské statistice cestovního ruchu a o zrušení směrnice Rady 95/57/ES, v platném znění, pro potřeby mezinárodních a nadnárodních organizací, zejména Evropské unie, a pro informování veřejnosti.

K části páté – změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky

K bodu 1 – § 97 odst. 2
Navrhuje se doplnění odstavce 2, podle kterého je zápis všech údajů podle odstavce 1 do registru považován za splnění povinnosti podle odstavce 1.

Zákon o pobytu cizinců zná povinnosti samotného cizince hlásit svůj pobyt Policii ČR, i povinnost ubytovatele (vymezení dle zákona o pobytu cizinců uvedeno níže) hlásit (v některých případech) ubytování cizinců. Pokud je cizinec ubytován u ubytovatele a relevantní údaje mu předá, sám již povinnost hlásit svůj pobyt Policii ČR nemá. Přednost má povinnost ubytovatele. Povinnost je výrazně mírnější vůči občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům. Nedopadne zdaleka na všechny; platí jen pro ty, kteří v ČR budou více než 30 dnů. 

	Povinnost má cizinec

	kdo
	za podmínky
	ve lhůtě

	občan třetí země
	vždy po vstupu na území
	3 pracovních dnů

	občan EU a jeho rodinný příslušník
	bude-li na území více než 30 dní
	30 dnů

	


	Povinnost nemají

	diplomaté
	osoby omezené na osobní svobodě

	osoby ubytované u ubytovatele, které mu sdělily relevantní údaje

Pojem ubytovatel je v zákoně o pobytu cizinců (a pro účely tohoto zákona) vymezen poměrně široce. Není vázán pouze na podnikatele, nebo jen na osoby ubytovávající za úplatu. Ve vymezení nehraje roli ani délka ubytování.

Ubytovatelem podle zákona o pobytu cizinců tedy je:
a) každý, kdo ubytovává za úplatu, např. podnikatelé poskytující ubytování podle živnostenského zákona, osoby poskytující krátkodobé ubytování (typu AirBnB), 	osoby ubytovávající i na více měsíců (VŠ koleje, ubytovny), osoby pronajímající svůj byt cizinci (bez ohledu na dobu trvání),
b) ten, kdo ubytovává více než 5 cizinců (osoby blízké se nezapočítávají).

Ubytovatelem naopak není noclehárna podle zákona o sociálních službách.

Pojem ubytování je podle zákona o pobytu cizinců (a pro účely tohoto zákona) vztah založený smlouvou o ubytování, smlouvou nájemní nebo podnájemní nebo jinou smlouvou s podobným obsahem. Naopak nejde o situace, kdy cizinec na daném místě nesetrvává dobrovolně, ale jde o výkon omezení osobní svobody v souladu se zákonem.

Z vymezení pojmů ubytování a ubytovatel tak vyplývá, jaké situace podléhají podle zákona o pobytu cizinců hlášení policii:

	Místo a okolnosti ubytování cizince
	za úhradu
	bez úhrady

	hotel, ubytovna atd.
	

cizinec dá údaje ubytovateli

	

oznamuje ubytovatel
(cizinec už ne)

	


-

	AirBnb

	
	
	

	internát, kolej
	
	
	

	nájem, podnájem
	
	
	

	ve vlastním bytě, domě
	
-
	nejde o „ubytování“, 
není zde „ubytovatel“
cizinec oznamuje sám svůj pobyt na území (EU občan jen pobyt delší než 30 dnů)

	

v bytě, domě

	jako osoba blízká
	


cizinec dá údaje ubytovateli

	


oznamuje ubytovatel
(cizinec už ne)

	nejde o „ubytování“, 
není zde „ubytovatel“
cizinec oznamuje sám 
(vizte výše) 

	
	do 5 cizinců
	
	
	

	
	od 6 cizinců
	
	
	cizinec dá údaje ubytovateli
	oznamuje ubytovatel
(cizinec už ne)

	noclehárna
	zákon výslovně vyloučil z „ubytování“
	nejde o „ubytování“, 
není zde „ubytovatel“
cizinec oznamuje sám
	

-

Komu se povinnost ohlašovat ubytování plní a v jaké lhůtě:

	
Současný stav:


	Kdo
	komu
	
	ve lhůtě
	kanál

	
„ubytovatel“ podle zákona o pobytu cizinců
	
Policii ČR
	

	
3 pracovní dny
	
aplikace UBYPORT

lze i listinnou formou
	
podnikatelé pouze přes aplikaci UBYPORT

	
Nová právní úprava:


	kdo
	komu
	ve lhůtě
	kanál

	Povinně:
„ubytovatel“ podle zákona č. 159/1999 Sb.
(především podnikatel)
	vloží do registru ubytovacích zařízení a ubytovaných osob
	z něho budou údaje předány Policii ČR

(a 24 hodin poté vymazány)
	
24 hodin
	
registr ubytovacích zařízení a ubytovaných osob
	
z něho budou údaje předány Policii ČR

	Dobrovolně může:
a) ubytovává 6 osob zdarma; 
b) nájemní smlouvy na více měsíců; 
c) ubytovává za úhradu jednotlivce jako nepodnikatel)
	
	
	
	
	

	
Každý ubytovatel (v širším pojetí), který na základě povinnosti (podnikatel), nebo dobrovolně, použije postup podle zákona č. 159/1999 Sb., už není povinen plnit obdobné povinnosti podle zákona o pobytu cizinců. Postup podle zákona č. 159/1999 Sb. je tak preferován.
Ustanovení zákona o pobytu cizinců jsou sice do značné míry zachována, ale nejvýznamnější skupina ubytovatelů bude povinně postupovat podle zákona č. 159/1999 Sb.


	Fakticky zbytková skupina „ubytovatelů“ 
podle zákona o pobytu cizinců:
a) ubytovává 6 osob zdarma; 
b) nájemní smlouvy na více měsíců; 
c) ubytovává za úhradu jednotlivce jako nepodnikatel)
	
Policii ČR
	

	
3 pracovní dny
	
aplikace 

lze i listinnou formou

	
podnikatelé pouze přes aplikaci
(pravidlo se nebude aplikovat)

	
	Ač to pro tyto ubytovatele nebude povinné, měla by být preferována forma plnění povinnosti způsobem podle zákona č. 159/1999 Sb. Dosavadní povinnost podle zákona o pobytu cizinců bude relevantní zejména v případě, kdy ubytovatel nevyužije ani jeden z obou kanálů.

V souvislosti s přijetím návrhu zákona se nemění:
· smysl úpravy zákona o pobytu cizinců,
· údaje budou sloužit k plnění úkolů Policie ČR a budou uchovávány u ní,
· rozsah údajů o ubytovaném cizinci,
· pro podnikatele bude nadále povinným kanálem online aplikace (jen jiná než dosud).

V souvislosti s přijetím návrhu zákona se mění:
· lhůta pro ohlášení ubytování cizince z 3 pracovních dnů na 24 hodin,
· dosavadní delší lhůta v zákoně o pobytu cizinců zohledňovala především situaci neprofesionálních ubytovatelů (nepodnikatelů), pro ty ostatně bude podle zákona o pobytu platit dál,
· u podnikatelů v oblasti ubytování není v současné praxi problém plnit povinnost za méně než 24 hodin; využívají často možnosti exportu údajů přímo ze svého provozního informačního systému.

Policie ČR užívá již 7 let úspěšně aplikaci UBYPORT. Ta je v současné době povinná pouze pro ubytovatele-podnikatele.

Návrh primárně cílí pouze na ubytovatele – podnikatele (na základě živnostenského oprávnění) a na hostitele. Vymezení pojmu „ubytovatel“ je tak podle zákona o pobytu cizinců výrazně širší, než je navrhován v zákoně č. 159/1999 Sb. Bylo by ovšem nežádoucí, aby z využití nově vytvářeného registru byly zcela vyloučeny skupiny dalších ubytovatelů. Těmi jsou např. nepodnikatelé poskytující ubytování za úhradu (na které se nebude vztahovat úprava nařízení), osoby ubytovávající na dobu delší než 60 dnů (např. v režimu nájemní smlouvy), nebo osoby ubytovávající bez úhrady 6 a více cizinců). Smyslem výsledného řešení je tedy umožnit i těmto dalším ubytovatelům oznámit policii ubytování cizince (ve smyslu zákona o pobytu cizinců). V praxi totiž může běžně nastávat situace, kdy na základě některých právních vztahů příslušná osoba bude ubytovatelem podle obou zákonů, ale současně i situace, kdy bude ubytovatelem pouze podle zákona o pobytu cizinců (např. vysokoškolská kolej uzavře smlouvu o ubytování se studentem na 10 měsíců, ale zároveň v průběhu prázdnin ubytuje za úplatu turisty pouze na jeden týden).

Právě proto § 97 odst. 2 a § 102 odst. 5 zákona o pobytu cizinců budou nově zakotvovat pravidlo, že pokud byl využit registr podle zákona č. 159/1999 Sb. (a příslušné údaje o ubytovaném cizinci byly předány Policii ČR), není již ubytovatel povinen povinnosti stanovené zákonem o pobytu cizinců plnit jiným způsobem. Odpadne tak nejen riziko duplicitního plnění povinnosti, zároveň ani ubytovatel nebude muset být uživatelem dvou různých aplikací v gescích dvou resortů.

Jelikož přednost má úprava v gesci Ministerstva pro místní rozvoj, bude ubytovatel užívat pouze jím zaváděný registr. Jedná se o výhodný stav i z pohledu výdajů státního rozpočtu, kdy zvolené řešení bude finančně výhodnější než případný dlouhodobý provoz dvou obdobných aplikací.

Porovnání pojmů „ubytovatel“ podle obou zákonů:

	Ubytovatel

	Zákon č. 159/1999 Sb.
§ 9e písm. c)
	Zákon č. 326/1999 Sb.
§ 99 odst. 1

	Poskytuje ubytování na základě živnostenského oprávnění (v rámci živnosti volné, nebo v rámci hostinské činnosti)
	Podnikatel za úhradu

	
	Nepodnikatel za úhradu
(např. nájem, podnájem)
(případně i ubytování neposkytované soustavně) 

	
	Bez úhrady více než 5 cizinců 
(bez osob blízkých)

K bodu 2 – § 102 odst. 5
Navrhuje se doplnění odstavce 5, dle kterého je zápisem údajů do registru splněna povinnost podle odstavce 1, § 100 písm. a) a rovněž povinnost vést domovní knihu podle § 100 písm. f).

K bodu 3 – § 158 odst. 1 písm. a) bod 4
Navrhuje se úprava odkazu uvedeného v tomto ustanovení z „§ 97“ na „§ 97 odst. 1“, a to s ohledem na doplnění odstavce 2 v § 97, když údaje přihlašovacího tiskopisu bude upravovat právě § 97 odst. 1.


K části šesté – oznámení
Zákon byl notifikován Evropské komisi.


K části sedmé – účinnost
Nařízení se stane použitelným dnem 20. května 2026. Navrhuje se, aby návrh zákona nabyl účinnosti k 1. červenci 2026, tedy k nejbližšímu standardnímu datu, k němuž by zákony v ČR měly nabývat účinnosti.