Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDN3D48DW najdete zde
ÚŘAD VLÁDY ČR
VIII.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra průmyslu a obchodu dne 6. listopadu 2025, s termínem dodání stanovisek do 5. prosince 2025. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Resort
Připomínky
Vypořádání
Ministerstvo financí
Ostatní připomínky:
1. K čl. I: Ve výčtu novel v čl. I doporučujeme slova „a zákona č. 218/2025 Sb.“ nahradit slovy „zákona č. 218/2025 Sb. a zákona č. 330/2025 Sb.“.
2. K čl. II bodu 2, § 27h odst. 3: Doporučujeme slova „subjektů pro technické posuzování“ nahradit slovy „pro posuzování a určování subjektů pro technické posuzování“, a to v souladu s č. 38 odst.1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3110 ze dne 27. listopadu 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh a zrušuje nařízení (EU) č. 305/2011.
3. K čl. II bodu 2, § 27h odst. 3 a 4: Doporučujeme upravit odkazy na konkrétní články nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3110 ze dne 27. listopadu 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh a zrušuje nařízení (EU) č. 305/2011. V případě, kdy se odkazuje na konkrétní články evropského nařízení, se již zpravidla nepoužívá obrat „přímo použitelný předpis Evropské unie …“. Doporučujeme proto oba odkazy reformulovat např. do podoby „podle čl. 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/3110“, resp. „podle čl. 72 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/3110“.
4. K čl. II bodu 2, § 27h odst. 4: Doporučujeme nepoužívat ve slově „Kontaktní“ velké písmeno, protože to není v tuzemské právní úpravě obvyklé, a navíc v předpise Evropské unie, na který ustanovení odkazuje, jsou v této souvislosti používána písmena malá.
5. K platnému znění § 54 odst. 4 písm. b): Upozorňujeme na skutečnost, že si materiál a platné znění neodpovídají. V platném znění je uvedeno slovo „jež“, zatímco v materiálu je uvedeno slovo „která“. Doporučujeme sjednotit.
6. K obálce a předkládací zprávě: Doporučujeme za text „2024/3110“ vložit slova „ze dne 27. listopadu 2024“, aby citace předpisu byla úplná.
Osobou oprávněnou k vypořádání připomínek je:
Ing. Mgr. František Rod (e-mail: Frantisek.Rod@mfcr.cz , tel: +420 257 043 361)
1. Akceptováno
2. Neakceptováno
Nadbytečné
3. Akceptováno
4. Akceptováno
5. Akceptováno jinak
Ustanovení změněno dle jiné připomínky
6. Akceptováno
Ministerstvo spravedlnosti
Doporučující připomínky:
1. K úvodní větě čl. I
Doporučujeme do výčtu novelizací zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích
na výrobky doplnit zákon č. 330/2025 Sb., který nabyl účinnosti 1. 10. 2025.
2. K čl. III bodu 1
Doporučujeme přesunout toto přechodné ustanovení do části první, neboť upravuje působnost
zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.
Projednáním připomínek je pověřen Marek Marcibál, tel. +420 221 997 320,
email Marek.Marcibal@msp.gov.cz .
1. Akceptováno
2. Neakceptováno
Týká se celého předpisu, jedná se o přechod z režimu zák. 22/1997 Sb. pod režim zák. zák. 90/2016 Sb. a nařízení 2024/3110.
Ministerstvo zdravotnictví
Doporučující připomínky:
S hledem na požadavky Legislativních pravidel vlády doporučujeme veškeré nadpisy v novele v bodech uvést tučně.
• V souladu s čl. 30 odst. 4 Legislativních pravidel vlády by mimo jiné nadpisy u novel měly být uvedeny tučně (platí pro nadpis části první a druhé novely a dále pro nadpis oddílu v čl. II bodu 2 novely).
• Analogicky k výše uvedenému doporučujeme uvést tučně i nadpis
čl. III.
• V čl. IV v případě nadpisu upozorňuje, že se dle našeho názoru jedná o účinnost pro celý předpis, tj. pro obě části. Pak je třeba nadpis účinnosti uvést tučně a kapitálkami. Doporučujeme proto provést v nadpisu změnu.
Kontaktní osobou pro vypořádání připomínek je:
Edita Rybářová
e-mail: edita.rybarova@mzd.gov.cz
Akceptováno
Akceptováno
Akceptováno
Ministerstvo dopravy
Připomínky:
K § 13 odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb.
Doporučujeme pojem „ES prohlášení o shodě“ nahradit pojmem „EU prohlášení o shodě“.
Ve věcně souvisejících recentních unijních nařízeních a směrnicích a rovněž tak v nařízeních vlády byl pojem „ES prohlášení o shodě“ již nahrazen aktuálním pojmem „EU prohlášení o shodě“; to se týká i zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh.
Navrhujeme proto přistoupit k příslušné změně i v případě zákona o technických požadavcích na výrobky.
Kontakt pro vypořádání připomínky: Mgr. Marek Morávek, odbor legislativy MD, telefon: 225131093, e-mail: marek.moravek@md.gov.cz.
Neakceptováno
Není předmětem novelizace.
Čl. I obsahující změny zákona č. 22/1997 Sb. má odloženou účinnost na rok 2040. Do té doby se očekávají další úpravy zákona, které budou pro tento účel vhodnější.
Ministerstvo vnitra
Zásadní připomínka:
K čl. II bodu 3 – k § 54 odst. 4 písm. b) zákona č. 90/2019 Sb.:
Ve skutkové podstatě v § 54 odst. 4 písm. b) se rozšiřuje okruh subjektů přestupku o „případně jinou osobu, která se účastní dodávání výrobků na trh“. Upozorňujeme, že výčet subjektů musí být ve skutkové podstatě přestupku stanoven přesně a určitě. Z toho důvodu požadujeme vypustit slovo „případně“ a nový subjekt oddělit od ostatních pouze spojkou (např. slovem „anebo“). Ustanovení by pak znělo:
„b) osoba, která podle příslušného nařízení Evropské unie je výrobcem, zplnomocněným zástupcem, dovozcem nebo distributorem, anebo jinou osobou, jež se účastní dodávání výrobků na trh, nesplní některou z povinností vyplývajících z příslušného nařízení Evropské unie.“.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Připomínky legislativně technické a formálního charakteru:
Obecně:
1. Doporučujeme návrh uvést do souladu s legislativními požadavky a zvyklostmi. Slovo „Návrh“ navrhujeme uvést ve tvaru „Návrh“.
1. Nadpisy jednotlivých částí a nadpisy ustanovení by měly být uvedeny tučně.
1. Nejsme si zcela jistí zvoleným způsobem prokazování slučitelnosti navrhovaného právního předpisu s příslušným předpisem Evropské unie podtržením veškerého textu, například slov „Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 5.“. Navrhujeme návrh v daném smyslu podrobit revizi, a to i ve smyslu nutnosti podtržení novelizačních pokynů.
K čl. I – k úvodní větě:
Navrhujeme do úvodní věty doplnit novelu provedenou zákonem č. 330/2025 Sb.
K čl. III – k přechodným ustanovením:
1. Domníváme se, že bod 1 přechodných ustanovení by měl následovat za čl. I novely, neboť na tuto část bezprostředně navazuje. Následně by bylo nutné další články novely přečíslovat.
1. Doporučujeme revidovat znění bodu 1 přechodných ustanovení, neboť je v předložené podobě poněkud zmatečné. Dle důvodové zprávy se subjekty pro technické posuzování, které byly pověřeny podle dosavadního § 11c zákona č. 22/1997 Sb., považují za subjekty určené/oznámené podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3110, nikoli podle zákona č. 22/1997 Sb. v novelizovaném znění (stávající ustanovení je pouze rušeno, s ohledem na přímou aplikovatelnost nařízení není nahrazováno).
1. Dále podotýkáme, že za slovy „zákona č. 22/1997 Sb.“ chybí čárka a bylo by nezbytné její doplnění.
1. Obdobně tuto připomínku vztahujeme i k bodu 2 přechodných ustanovení, kde navrhujeme vložit čárku za slova „zákona č. 90/2016 Sb.“.
Osoba pověřená k vypořádání připomínek:
Mgr. Petra Suchá, e-mail: petra.sucha@mv.gov.cz, tel.: 974 817 373, mob.: +420 704 994 951
Akceptováno jinak
Bude uveden konkrétní výčet subjektů.
1. Akceptováno
2. Akceptováno
3. Akceptováno
Akceptováno
1. Neakceptováno
Týká se celého předpisu, jedná se o přechod z režimu zák. 22/1997 Sb. pod režim zák. 90/2016 Sb. a nařízení 2024/3110.
2. Akceptováno
3. Akceptováno
4. Akceptováno
Úřad vlády ČR
Odbor kompatibility
Zásadní připomínky:
A. Obecně k adaptaci
Návrh zákona reaguje na nové nařízení (EU) 2024/3110 o stavebních výrobcích tím, že současnou úpravu, která se opírala o rušené nařízení (EU) č. 305/2011/EU v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, převádí postupně pod zákon o posuzování shody č. 90/2016 Sb., avšak s plnou účinností až od 8. ledna 2040, kdy dojde zároveň k úplnému zrušení nařízení EU č. 305/2011. To klade velké nároky na provazbu mezi jednotlivými vnitrostátními předpisy a platnými ustanoveními přímo použitelných předpisů EU – starého i nového nařízení tak, aby byla zajištěna hladká adaptace a přímá použitelnost těchto nařízení. Nejsme přesvědčeni, že se to všude povedlo.
Nové nařízení 2024/3110 obsahuje mnoho ustanovení, která, ač jsou ustanoveními přímo použitelného předpisu, představují pro členský stát nutnost implementačního úkonu tak, aby byl zajištěn skutečný účinek toho nařízení na vnitrostátní úrovni. V návrhu, resp. výkaznictví, se však mnohá ustanovení neobjevují. K tomu dále viz připomínky níže.
1. K provedení konkrétních ustanovení nařízení 2024/3110:
Jak uvádíme výše, nebyla nalezena mnohá implementační úprava, kterou podle našeho názoru Nařízení vyžaduje. Jedná se např. o tato ustanovení Nařízení:
Čl. 2 odst. 3 – jedná se o fakultativní ustanovení umožňující členskému státu vyjmout z působnosti Nařízení určité výrobky; podle srovnávací tabulky je ustanovení „Nerelevantní z hlediska adaptace“ a zároveň „Přímo použitelné ustanovení nevyžadující adaptaci“. Upozorňujeme, že fakultativní ustanovení přímo použitelných předpisů nemohou sama o sobě mít zamýšlené účinky a musí dojít k jejich provedení do vnitrostátního právního řádu, zvolí-li si členský stát jich využít. Pokud nebylo úmyslem předkladatele výjimky využít, mělo by se to odrazit ve srovnávací tabulce, pokud má ČR zájem na vynětí určitých výrobků z působnosti Nařízení, mělo by se tak stát v návrhu.
Akceptováno
Ve ST bude vydělen odst. 3 a uvedeno, že jde o fakult. ustanovení v ČR nevyužité.
OK.
Čl. 4 odst. 1 – kdo za členský stát – Českou republiku jmenuje odborníky do expertní skupiny pro CPR aquis?
Vysvětleno
Proces jmenování odborníků není v ČR normativně upraven.
Fakticky odborníky jmenuje ÚNMZ, který je členem expertní skupiny (Typ D – úřad členského státu). Jedná se o proces, jež funguje na základě neformální dohody a dle našeho názoru nevyžaduje implementaci v zákoně.
Máme pochybnosti o tom, zda je takový neformální usus v pořádku, nicméně přinejmenším by měla být
v ST vykázána nějaká úprava, která tvoří základ kompetence pro ÚNMZ jednat v této oblasti.
Akceptováno,
doplněno do návrhu zákona
Čl. 4 odst. 3 - kdo za členský stát – Českou republiku sděluje Evropské komisi a expertní skupině základní charakteristiky výrobků a nezbytné požadavky na výrobky?
Vysvětleno
Viz předchozí
Máme pochybnosti o tom, zda je takový neformální usus v pořádku, nicméně Přinejmenším by měla být o informaci o tom, kdo je oprávněn sdělovat EK charakteristiky výrobků, doplněna ST.
Akceptováno,
doplněno do návrhu zákona
Čl. 5 odst. 9, čl. 6 odst. 5 a čl. 8 odst. 6 – kdo bude za Českou republiku jednat za „členský stát“ v případech, která předvídají tato ustanovení?
Vysvětleno
Za ČR úkoly v oblasti námitek proti normám a souv. dokumentům plní ÚNMZ na základě § 7 odst. 7 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb.
Vysvětleno, § 7 odst. 7 písm. a) zákona 22/1997 Sb. by měl být doplněn na příslušných místech v ST.
Vysvětleno
Proces jmenování odborníků není v ČR normativně upraven.
Fakticky odborníky jmenuje ÚNMZ, který je členem expertní skupiny (Typ D – úřad členského státu). Jedná se o proces, jež funguje na základě neformální dohody a dle našeho názoru nevyžaduje implementaci v zákoně.
Čl. 9 odst. 1 - Nařízení obsahuje mnoho povinností “neosobního” charakteru; v tomto ustanovení se objevuje obrat “se poskytnou” - kdo má mít stanovenu povinnost? Není potřeba to vnitrostátně doupravit? A pokud to je uvedeno někde jinde v témže Nařízení, kde je stanovena sankce za neplnění této povinnosti? Obdobně např. čl. 7 odst. 2 Nařízení nebo čl. 15 odst. 1 a násl. Nařízení.
Vysvětleno.
Domníváme se, že článek 9 odst. 1 nevyžaduje vnitrostátní adaptaci. Je sice formulován neosobně, avšak dle našeho názoru je zapotřebí ho vykládat v souvislosti s dalšími ustanoveními nařízení, zejména v souvislosti s informační povinností. Článek 9 odst. 1 upřesňuje, jaké informace se poskytují, a tím doplňuje přímo použitelné normativní pravidlo.
Stále máme za to, že tato ustanovení je nutné vnitrostátně provést, případně alespoň doplnit ST o příslušná ustanovení vnitrostátního práva.
čl. 9 Základní informace o výrobku, návod k použití a bezpečnostní informace
Povinnosti hosp. subjektů podle Kapitoly III odkazují na přílohu IV, která stanovuje „Obsah základních informací o výrobku, návodu k použití a bezpečnostních informací je stanoven v příloze IV“.
Povinnost výrobce je stanovena v čl. 22 Povinnosti výrobců bod 6 „Při dodávání výrobku na trh výrobce zajistí, aby byly k výrobku přiloženy základní informace o výrobku, návod k použití a bezpečnostní informace, jak je uvedeno v příloze IV, v jazyce určeném dotčeným členským státem, nebo pokud takový jazyk není určen, v jazyce snadno srozumitelném pro uživatele.“
Sankce za nesplnění požadavku jsou uvedeny v SRT. Zákon č. 90/2016 byl koncipován jako zastřešující předpis pro implementaci předpisů NLF. Pokrývá množství sektorů, primárně upravených jak směrnicemi, tak nařízeními. Sankce u nařízení jsou konstruovány tak, že
1. dotčená nařízení jsou uvedena v jednotlivých oddílech části druhé hlavy I zákona,
2. část čtvrtá ukládá sankci za to, že subjekt „nesplní některou z povinností vyplývajících z příslušného nařízení Evropské unie“. Sankce jsouv zákoně 90/2016: ČÁST ČTVRTÁ PŘESTUPKY § 53 - § 55
Čl. 10 odst. 1 - má-li zde uvedená povinnost být úkolem členského státu, je zajištěno, že bude posuzování a ověřování vlastností výrobku v České republice prováděno? Není potřeba jasnější vazba např. na zákon č. 90/2016 Sb.?
Vysvětleno.
Systémy posuzování a ověřování jsou stanoveny v nařízení EU v Příloze IX. Kdo provádí je uvedeno v kap. VI oznamující orgány a oznámené subjekty.
Viz předchozí (jde o činnost hospodářských subjektů a oznámených subjektů, ne členských států).
OK
Čl. 11 odst. 3 – Uvedené ustanovení obsahuje pravidla, kterými se má řídit členský stát. V návrhu zákona o mimořádných opatřeních na vnitřním trhu bylo obdobné ustanovení u opatření, vydávaných vnitrostátními orgány, implementováno odkazem na tento článek u ustanovení určujícím pravomoci konkrétního orgánu. Něco podobného by zřejmě mělo být analogicky provedeno i zde. Ve srovnávací tabulce je k celému článku 11 vykazován § 7 odst. 1-5 zákona č. 22/1997 Sb., ale ten mluví obecně o technických dokumentech a v odst. 4, který stanoví kompetence Úřadu, je informování orgánů EU o technických předpisech dokonce omezeno na “pokud přejímají směrnice”. Chybí tedy obdobná kompetence/pravomoc s provazbou na přímo použitelný předpis. Obdobně by mělo být podchyceno,
zda využíváme nějak možnosti na vnitrostátní požadavky na výrobky z druhého pododstavce článku 11 odst. 2 či jak je zajištěn požadavek třetího pododstavce odst. 2 článku 11.
Navíc po 8. 1. 2040 přestane být zákon č. 22/1997 Sb. pro Nařízení adaptačním předpisem.
Akceptováno
Zapracováno do navrhovaného § 27i zákona č. 90/2016 Sb. doplnit odstavec 6, který mohl znít takto:
„(6) Orgány uvedené v odstavcích 1 až 5 se při plnění povinností podle tohoto zákona řídí ustanovením čl. 11 odst. 3 nařízení 2024/3110.“
OK, co se týče čl. 11 odst. 3.
Kde je vyřešen čl. 11 odst. 2?
Akceptováno doplněno
Nad rámec upozorňujeme, že v nově zaslaném textu ustanovení jde o odst. 7, nikoli odst. 6. Zároveň by možná vhodnější formulace byla „postupují podle“. Akceptováno doplněno
Doplněno do SRT ČR nevyužívá možnost na vnitrostátní požadavky na výrobky
Čl. 11 odst. 4 – ustanovení stanoví povinnost členského státu registrovat vnitrostátní právní předpisy a správní opatření týkající se stavebních výrobků do jednotné digitální brány, zřízené podle nařízení EU 2018/1724. Toto nařízení nebylo dle databáze implementace do našeho právního řádu nijak adaptováno a je značeno jako přímo aplikovatelné. V tomto návrhu by však proto mělo být stanoveno, kdo tuto povinnost bude za Českou republiku plnit. Patrně ÚNMZ vzhledem k § 7 odst. 4 zákona č. 22/1997 Sb., nicméně zde platí obdobná připomínka jako výše k čl. 11 odst. 3 Nařízení.
Akceptováno
Není zřejmé, jakou formou se akceptace připomínky promítla do návrhu.
Akceptováno doplněno do MA
V kontextu implementace nařízení (EU) 2018/1724 byla vzhledem k jeho povaze zvolena nelegislativní implementace, kdy jednotliví gestoři jsou k implementaci svých příslušných oblastí povinováni prostřednictvím několika implementačních materiálů schvalovaných na vládní úrovni, přičemž poslední z nich byl schválen usnesením vlády ze dne 7. května 2025 č. 330.
Jednotlivé oblasti přílohy I nařízení (EU) 2018/1724 v podobě konkrétních webových stránek jsou v souladu s vládním materiálem notifikovány EK z portálů Portál veřejné správy a BusinessInfo.cz. Množství notifikovaných oblastí, stejně tak jako konkrétní notifikované webové stránky, jsou pravidelně rozšiřovány a zlepšovány.
Čl. 11 odst. 7 a 8 - využíváme možnosti zavedení povinných systémů zálohování, zpětného odběru, ničení výrobků atd? Pokud ano, mělo by to být vykázáno.
Akceptováno
Bude vykázáno jako nevyužité fakult. Ustanovení
Ve srovnávací tabulce zatím nebylo promítnuto.
Akceptováno doplněno
Doplněno do SRT ČR nevyužívá
Čl. 13 odst. 2 – jak je zajištěno nevpuštění výrobku na trh v případě nesouladného nebo chybějícího prohlášení o shodě? Zřejmě by měl být rozdílové tabulce vykázán § 49 zákona č. 90/2016 Sb. Jsou sankce za porušení této povinnosti nebo povinnosti podle čl. 15 odst. 1 a odst. 4, případně dalších ustanovení (čl. 16 až čl. 19) Nařízení dostatečně upravené v zákoně č. 90/2016 Sb.?
Akceptováno
Bude uveden odkaz na ustanovení o dozoru zákona č. 90/2016 Sb.
Ve srovnávací tabulce zatím nebylo promítnuto a RT není k dispozici.
Akceptováno
SRT upravena, RT dodána
Čl. 16 odst. 1 a 2 – jakým ustanovením jsou dle názoru předkladatele pokryty sankce za nedodržení požadavků Nařízení na zveřejnění prohlášení o vlastnostech?
Vysvětleno
Sankce jsou pokryty § 54 odst. 4 písm. b) zákona č. 90/2016 Sb.
Vysvětleno, nicméně srovnávací tabulka by měla být doplněna i u čl. 16 odst. 1 a 2.
Akceptováno
SRT doplněna
Kapitola III (Povinnosti a práva hospodářských subjektů) – odkazujeme předně na Obecnou připomínku k nedostatečně upraveným sankcím, bod 2. níže.
Čl. 20 odst. 3, resp. 6 – předpokládáme, že na základě navrženého ustanovení § 27h odst. 1 je vnitrostátním orgánem všude orgán dozoru. Nemá tedy být návrhem učiněna i vazba na zákon č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem? To se týká i jiných ustanovení, zejména Kapitoly III Nařízení.
Akceptováno
Upraveno, orgánem dozoru pro stavební výrobky v ČR je ČOI.
OK.
Čl. 20 odst. 4 - jakým ustanovením jsou dle názoru předkladatele pokryty sankce za nedodržení požadavků Nařízení na uchovávání relevantních dokumentů a informací?
Vysvětleno
Sankce jsou pokryty § 54 odst. 4 písm. b) zákona č. 90/2016 Sb.
Vysvětleno, nicméně srovnávací tabulka by měla být doplněna i u čl. 20 odst. 4.
Akceptováno
SRT doplněna
Čl. 28 odst. 2 – kde je udělena pravomoc orgánu dozoru přikázat on-line tržišti odstranění nesouladného výrobku, v souladu s čl. 9 nařízení 2022/2065? V rozdílové tabulce je k tomuto ustanovení vykázán opět pouze § 27h odst. 1 návrhu, který však pouze určuje, že vnitrostátním orgánem podle Nařízení je v České republice orgán dozoru. Nicméně toto ustanovení Nařízení žádné spojení “vnitrostátní orgán” nepoužívá a rovnou mluví o orgánu dozoru, v tomto aspektu ho tedy netřeba adaptovat, orgán je určen již samotným Nařízením. Zde má dojít k adaptaci formou udělení mu výše uvedené pravomoci.
Akceptováno
Už je v právním řádu provedené nařízením EU č. 2019/1020.
Bude doplněno do výkaznictví, SRT
+ § 6 odst. 5 on-line tržiště
V SRT (ani k nařízení 2019/1020, ani k nařízení 2024/3110) zatím změna neproběhla. Z výkaznictví tedy zatím není moc zřejmé, kde je tato pravomoc upravena.
Akceptováno SRT doplněna
Čl. 36 odst. 1 – kdo za náš stát plní informační povinnost vůči Evropské komisi o uvedených skutečnostech?
Vysvětleno. Zajišťuje TAB.
Subjekt pro technické posuzování (TAB – Technical Assessment Body) hraje klíčovou roli při tvorbě a schvalování Evropských dokumentů pro posuzování (EAD), které slouží jako podklad pro vydávání Evropských technických posouzení (ETA). Pokud TAB nesouhlasí s návrhem EAD, podává formální námitku. Námitka se obvykle podává v rámci vnitřních procesů EOTA, kde jsou návrhy EAD konzultovány mezi všemi zúčastněnými TAB. Stejně tak i po publikaci EAD v OJEU.
Ustanovení nařízení je adresováno členskému státu. Bude tedy potřeba minimálně vykázat v SRT kompetenci podloženou právním předpisem, ze které vyplyne, kdo co dělá.
Akceptováno,
Zajišťuje MPO, doplněno do MA
Čl. 37 odst. 6 - ustanovení Nařízení stanoví, že označení CE mohou nést i výrobky, na které se vztahuje evropský dokument pro posouzení. Nenastává kolize např. s § 13 odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb.? Nemělo by k rozšíření dojít i ve vnitrostátním ustanovení?
Vysvětleno
Čl. 37 odst. 6 se týká stavebních výrobků, na které se vztahuje evropský dokument pro posuzování, pro nějž bylo vydáno evropské technické posouzení. Tyto výrobky mohou nést označení CE, a získat tak stejný status jako výrobky nesoucí označení CE na základě harmonizovaných technických specifikací.
I když EAD nejsou harmonizovanou technickou specifikací, lze výrobek označit CE.
Naopak § 13 odst. 3 zákona č. 22/1997 se netýká stavebních výrobků s označením CE, viz §13 odst. (15).
15) Odstavce 1 až 14 se nepoužijí pro stavební výrobky s označením CE, jejichž uvádění a dodávání na trh upravuje přímo použitelný předpis pro stavební výrobky. Citované ustanovení se vztahuje pouze na stanovené výrobky v působnosti zákona č. 22/1997 Sb. Ke kolizi nedochází.
Vysvětleno.
Čl. 39 - navazuje fakultativním ustanovením na ustanovení čl. 38, o ustanovení určujícího orgánu. Toto ustanovení je adaptováno v § 27h odst. 3 návrhu a podle srovnávací tabulky byl implementován i čl. 39 Nařízení, tedy Česká republika by měla využívat možnosti určit si na svém území subjekty
pro technické posuzování jedné nebo více skupin výrobků. Naopak stávající § 11c zákona č. 22/1997 Sb., který pro subjekty pro technické posuzování podle “starého” nařízení č. 305/2011 obsahoval minimalistickou úpravu, se vypouští. V návrhu tedy určení subjektů pro technické posuzování nikde nenalézáme a ani rozdílová tabulka článek 39 Nařízení neobsahuje. Srovnávací a rozdílová tabulka si tedy neodpovídají a zároveň není jasné, zda a které subjekty tedy Česká republika určila. A v návaznosti na to nejsou upraveny ani sankce, např. za porušení čl. 39 odst. 4 a 5 nebo čl. 40 odst. 3 Nařízení. Z ústavního hlediska bývá běžná alespoň rámcová vnitrostátní úprava odnímání příslušného statusu (zde určení subjektu pro technické posuzování) v návaznosti na čl. 39 odst. 6 nařízení.
Akceptováno
Stanoveno nařízením:
Určující orgány jsou určeny dle čl. 38 odst.1, tím je dán určující orgán i z pohledu článku 39. Úprava určování TAB byla rozšířena a tabulky odpovídajícím způsobem upraveny.
Určení subjektů pro technické posuzování je normativně upraveno v čl. 39 Nařízení 2024/3110. Seznam určených subjektů za ČR i všechny ČS je uložen v databázi EK Single Market Compliance Space (SMCS). Sankce jsou v odst.. 6 nařízení: Nesplňuje-li již subjekt pro technické posuzování požadavky podle tohoto nařízení, určující orgán podle potřeby omezí, pozastaví nebo zruší určení tohoto subjektu pro technické posuzování pro příslušnou skupinu výrobků v závislosti na závažnosti neplnění těchto požadavků. Pokud subjekt pro technické posuzování opakovaně nesplní nápravná opatření uložená v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, může určující orgán určení tohoto subjektu pro technické posuzování omezit, pozastavit nebo zrušit. Určující orgán informuje Komisi a ostatní členské státy o jakémkoli omezení, pozastavení nebo zrušení určení. Použijí se čl. 53 odst. 2 a 54.
(3) Ministerstvo je určujícím orgánem subjektů pro technické posuzování podle čl. 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/3110. Provádí určení, kontrolu a hodnocení subjektů pro technické posuzování dle čl. 39 nařízení.
K čl. 39 – OK.
K sankcím (čl. 39 odst. 6) – toto vůbec nelze, to by bylo v přímém rozporu s Ústavou (Listinou) – není trestu bez zákona, i čl. 92 nařízení („ČS stanoví…“).
Omezení, pozastavení nebo zrušení určení subjektu pro posuzování – tyto procesní věci jsou diskutabilní, zda stačí pouze v nařízení – viz čl. 21 odst. 4 MP.
K navrhovanému § 27i odst. 3 – co se týče subjektů pro technické posuzování, jak budou určovány ministerstvem?
AKCEPTOVÁNO
DOPLNĚNO do MA podle 22/1997 § 11c) a d):
Subjekty pro technické posuzování
(1) Ministerstvo pověří právnickou osobu na základě její žádosti výkonem činností subjektu pro technické posuzování15), pokud splňuje požadavky stanovené přímo použitelným předpisem pro stavební výrobky.
(2) Ministerstvo kontroluje, zda subjekt pro technické posuzování dodržuje povinnosti a splňuje požadavky stanovené přímo použitelným předpisem pro stavební výrobky. V případě, že subjekt pro technické posuzování tyto povinnosti a požadavky neplní, Ministerstvo zruší jeho pověření k výkonu činností subjektu pro technické posuzování.
(3) Ministerstvo v souladu s přímo použitelným předpisem pro stavební výrobky oznamuje Evropské komisi a členským státům Evropské unie název a sídlo pověřeného subjektu pro technické posuzování a skupiny výrobků, pro které byl subjekt pro technické posuzování pověřen, každou změnu těchto údajů, jakož i zrušení pověření. Ministerstvo dále informuje Evropskou komisi o vnitrostátním postupu pro určení subjektů pro technické posuzování, o kontrole jejich činnosti a způsobilosti a o veškerých změnách těchto informací.
Čl. 41 odst. 3 - členské státy mají zajistit, aby subjekty pro technické posuzování přiměřeně přispívaly organizaci pro technické posuzování finančními a lidskými zdroji. Jak a kde je toto zajištěno je nejasné, zejména v kombinaci s připomínkou výše k implementaci čl. 39. Výkaznictví vodítko nenabízí.
Akceptováno
viz výše
Stanoveno nařízením
Koordinaci zajišťuje Organizace subjektů pro technické posuzování dle Nařízení. České TAB jsou součástí Evropské organizace EOTA, která sdružuje TABy členských států. Členské státy pravidelně přispívají platbami za členství v EOTA. V kompetenci EOTA.
Je třeba ustanovení nařízení, které zní na výsledek a navíc pro členský stát, provést, alespoň rámcově, případně doplnit SRT o relevantní vnitrostátní předpis. Je otázkou, zda § 27i odst. 3 na toto stačí.
Akceptováno doplněno do MA
Kapitola VI (Oznamující orgány a oznámené subjekty) – v obecné rovině máme za to, že tam, kde je potřeba provedení, se má použít zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody. Obdobně to zřejmé platí pro Kapitolu VII (Zjednodušené postupy). Konkrétní výhrady viz dále.
Čl. 43 - ve srovnávací tabulce je u tohoto ustanovení ID novely, avšak v rozdílové tabulce čl. 43 vůči bodům novely vykázán není – neměl předkladatel v úmyslu ještě zakotvit kompetenci Úřadu přenést posuzování, oznamování nebo kontrolu ve smyslu odst. 3 tohoto článku? V opačném případě je ID návrhu ve srovnávací tabulce nadbytečné.
Akceptováno
ID Bude odstraněno
OK.
Čl. 46 - obsahuje požadavky na oznámené subjekty, které nacházíme ve stávajícím § 17 zákona č. 90/2016 Sb., přesto je ve srovnávací tabulce vykázán jako nerelevantní/ přímo použitelný. Nutno řádně vykázat.
Akceptováno
Akceptováno
Tabulka bude upravena
OK.
Čl. 54 odst. 2 - ustanovení čl. 54 je ve srovnávací tabulce vykázáno jako z hlediska adaptace nerelevantní, protože není údajně určeno členským státům. Jeho odst. 2 však stanoví povinnost oznamujícího členského státu předložit Evropské komisi na vyžádání všechny informace, za nichž je oznámení založeno, nebo které se týkají toho, zda je dotčený subjekt nadále způsobilý. To je zcela jistě ustanovení určené členským státům, a i když je jej možno obecně zhodnotit jako přímo účinné, mělo by být zároveň určeno, kdo tyto informace za členský stát předkládá.
Akceptováno
Bude vykázáno jako implementované v § 17 zákona 90.
OK.
Čl. 55 – jak je zajištěno, že oznámené subjekty plní všechny povinnosti vyžadované článkem 55 Nařízení? Úprava povinností v souvislosti s činností oznámených subjektů je patrně ve stávajícím § 23–26 zákona o posuzování shody, ale ve srovnávací tabulce nic uvedeno není (s vyhodnocením, že ustanovení je nerelevantní z hlediska adaptace), v rozdílové tabulce také žádné ustanovení novely není vůči čl. 55 vykázáno. Nutno alespoň správně vykázat v srovnávací tabulce.
Vysvětleno
Ustanovení je přímo účinné. § 23-26 se použijí, pouze pokud v nařízení EU není stanoveno jinak (viz § 2 odst. 1).
Vysvětleno, do SRT by měly být doplněny §§ 23-26 zákona, které se tedy aplikují subsidiárně.
Akceptováno
SRT doplněna
Čl. 63 odst. 2 – Nařízení upravuje předání stížnosti nebo zprávy Evropskou komisí „jednotnému kontaktnímu místu“. Který orgán má tímto místem být? Ze zákona č. 87/2013 Sb. to nevyplývá a ustanovení § 27h odst. 4 novely nominuje Ministerstvo jako kontaktní místo pouze pro čl. 72 Nařízení. Více viz také následující připomínka.
Akceptováno
Úprava byla doplněna. Ministerstvo je jednotným kontaktním místem dle čl. 64 nařízení EU. Ústřední styčný úřad je MPO dle §3 odst 1 zák. 87/2023.
OK, doplněno do § 27i odst. 5.
Čl. 64 odst. 1 a 2 - požaduje určení speciálního orgánu dozoru a jednotného kontaktního místa. Ve srovnávací tabulce je sice uvedeno ID návrhu, rozdílová tabulka však toto ustanovení neobsahuje a ani z návrhu samotného není jasné, které orgány tuto povinnost plní. § 27h odst. 1 návrhu pouze určuje, že vnitrostátním orgánem je orgán dozoru, to však nekoresponduje s požadavkem čl. 56
odst. 1 Nařízení. Rovněž odst. 4 § 27h určující jako kontaktní místo Ministerstvo jej určuje tímto explicitně pouze jako kontaktní místo podle čl. 72 Nařízení, nikoliv i podle čl. 64.
Akceptováno
Doplněno
Ministerstvo je jednotným kontaktním místem dle čl. 64 nařízení EU. Nelze zaměňovat s kontaktním místem pro stavební výrobky.
OK, doplněno do § 27i odst. 5.
Kapitola VIII (Dozor nad trhem a ochranné postupy) - máme za to, že účinky této kapitoly Nařízení nemohou působit bez návaznosti na zákon č. 87/2023 Sb.; máme za to, že je potřeba právní úpravu dopracovat. K tomu viz níže připomínky pod bodem 4. (ochranné postupy, postupy ve specifických případech rizik, rovněž doplnění přílohy k zákonu č. 87/2023 Sb., apod.).
Čl. 71 odst. 5 a 6 - požadují zřízení vnitrostátního informačního systému a povinnou registraci vyjmenovaných subjektů, jedná se tudíž o ustanovení, které explicitně vyžaduje vnitrostátní provedení. Srovnávací tabulka u čl. 71 sice uvádí ID návrhu, takže se zdá, že povinnost by někde nově návrhem implementována být měla, ale rozdílová tabulka dané ustanovení neobsahuje a v návrhu samotném tuto povinnost provedenou nevidíme.
Akceptováno
V ČR je informačním systémem Informační portál pro stavební výrobky: https://unmz.gov.cz/statni-zkusebnictvi/informacni-portal-unmz/informacni-portal-unmz-specializovany-na-pravni-a-technicke-dokumenty-v-oblasti-uvadeni-stavebnich-vyrobku-na-jednotny-evropsky-trh-c233/
Bereme na vědomí, ST bude nutno doplnit a vynechat ID návrhu, případně v návrhu vykázat nějaké ustanovení a to promítnout také do RT.
(Ustanovení nařízení je adresováno hlavně čl. státům. Je třeba minimálně vykázat zákonný rámec, někde musí být například sankce za opomenutí registrace.)
Akceptováno
Doplněno do MA a do RT
Nařízení 2024/3110 nabízí dvě možnosti registraci „nebo se přihlásit k odběru informačních emailů“. Systém ČR umožňuje přihlášení k odběru informačních e-mailů.
Čl. 74 – umožňuje členským státům přijmout různé kroky směřující k bližší spolupráci s orgány jiných členských států, přičemž ve srovnávací tabulce je toto ustanovení opatřeno ID novely. Nicméně v rozdílové tabulce ani z návrhu jako takového není zřejmé, zda a jak je této možnosti využito. Fakultativní ustanovení nařízení určená členským státům musejí mít jasné vnitrostátní provedení, pokud jich členský stát hodlá využít.
Akceptováno
Bude vykázáno jako nevyužité ustanovení
OK, v ST upraveno.
Kapitola V (Digitální pas výrobku) - ustanovení této kapitoly Nařízení jsou velmi blanketní, neboť odvisí od dalšího provedení Evropskou komisí. Nicméně již teď je zřejmé, že po přijetí příslušné odvozené legislativy Evropské komise bude nutné urychleně právní úpravu dopracovat, minimálně v sankční rovině (již teď je to zřejmé např. u čl. 77 odst. 3 Nařízení). Lhůty jsou velmi krátké na to, aby mohl být upraven zákon (viz čl. 80 Nařízení).
Vysvětleno
EK teprve tvoří podobu Digitálního pasu výrobku. Definován bude následným akty v přenesené pravomoci.
Máme za to, že převážná část ustanovení nevyžaduje implementaci. Pokud jde o zmíněné sankce, jedná se o porušení povinností výrobce a tudíž platí § 54 odst. 4 písm. b) zákona 90.
Bereme na vědomí.
Kapitola XII (Pobídky a veřejné zakázky) - k tomu viz obecné připomínky k návaznosti na zákon o zadávání veřejných zakázek v bodě 4. níže
Čl. 82 - dává možnost poskytovat určité enviromentální pobídky. Pokud by je členský stát chtěl využívat, jsou s tím následně spojeny obligatorní podmínky. Z výkaznictví není jasné, zda je skutečně Česká republika využívat nechce, nebo nebylo ustanovení jen řádně implementováno, protože bez zajištění splnění v něm uvedených obligatorních podmínek jej nelze mít za přímo účinné bez nutné dílčí adaptace. Je nutno buď správně vyznačit ve srovnávací tabulce (fakultativní ustanovení, které Česká republika nevyužívá) anebo provést v příslušném adaptačním předpise.
Akceptováno
Bude vykázáno jako nevyužité ustanovení
OK, v ST upraveno.
Čl. 84 – ustanovení umožňuje členským státům v případě pochybností, zda se na danou kategorii výrobků vztahuje působnost Nařízení, podat žádost Evropské komisi. Kdo bude za ČR tuto žádost podávat?
Akceptováno
Doplnění DZ nenacházíme.
A kdo to bude dělat, aby byla kompetence? Přinejmenším je nutno doplnit ST, kde je uvedeno jako neurčeno čl. státům, což neodpovídá charakteru ustanovení.
Akceptováno doplněno do MA
Kapitola XIV (mimořádné postupy) - rovněž tato kapitola Nařízení je velmi blanketní a její realizace bude záviset zejména na budoucí odvozené legislativě Evropské komise ve formě prováděcích aktů. I tak je již teď zřejmé, že tato kapitola Nařízení zasahuje do režimů jak zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody (například v případě čl. 86 odst. 2 Nařízení, podle kterého mají být přednostně zpracovávány žádosti o posouzení krizově relevantních výrobků), tak zákona č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem (například čl. 88 odst. 1 - upřednostnění činnosti v oblasti dozoru v případě krizově relevantních výrobků). Máme za to, že naplnění této povinnosti si vyžádá zákonnou úpravu, a to mj. i v návrhu nového zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu (materiál MPO 108807/2025 z 21. října 2025), který je t.č. po meziresortním připomínkovém řízení a ke kterému odbor kompatibility rovněž uplatnil značné připomínky.
Akceptováno
Tabulka bude upravena. Současné znění odpovídá stavu před definitivním rozhodnutím o vzniku zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu.
V ST uvedeno ID novely, RT nebyla zaslána, nelze tudíž ověřit – nemělo by být doplněno i ID návrhu zákona o mimořádných situacích na trhu?
Akceptováno
RT doplněna
Z hlediska formálního ještě doplňujeme, že čl. 88 Nařízení stanoví prioritizaci dozoru v mimořádných situacích. Dle srovnávací tabulky, která u tohoto ustanovení uvádí ID návrhu, by toto měl návrh obsahovat, rozdílová tabulka však žádné ustanovení k čl. 88 neobsahuje a ani v návrhu samotném nevidíme žádné korespondující ustanovení. Ustanovení by asi mohlo být provázáno s návrhem zákona o vnitrostátních orgánech v mimořádných situacích na vnitřním trhu, který předkladatel má rovněž v připomínkovém řízení, případně se zákonem č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem. Obdobně i čl. 87 odst. 7 Nařízení stanovící povinnost členského státu informovat Evropskou komisi o nesprávnosti normy nebo společné specifikace by měl být vykázán vůči vnitrostátnímu ustanovení, ze kterého bude zřejmé, který orgán tyto informace podává (ve srovnávací tabulce je u čl. 87 ID novely, v rozdílové ale čl. 87 absentuje).
RT nebyla zaslána, nelze tudíž ověřit. Viz výše.
Akceptováno
RT zaslána
Čl. 92 – povinnost členského státu stanovit sankce za nedodržení Nařízení a povinnost přijmout veškerá opatření k zajištění jejich uplatňování není nijak vykázána v tabulkách a, co je podstatnější, ani řádně provedena. Více k tomu níže viz obecná připomínka v bodě 2. K sankcím.
Tyto připomínky jsou zásadní.
Vysvětleno
Sankce jsou zajištěny prostřednictvím § 53 – 55 zákona 90. Srovnávací tabulka to reflektuje; rozdílová tabulka bude doplněna.
ST nově doplněna, OK, ale RT nebyla zaslána, nelze tudíž ověřit.
Pokud ale ve vlastním návrhu nic nebude, nelze do RT nic doplnit.
Akceptováno
Doplněno do RT
2. K sankcím:
Čl. 20 odst. 7 nařízení 2024/3110 stanoví odpovědnost hospodářského subjektu za porušení povinností uvedených v tomto článku a v celé kapitole, v souladu vnitrostátními právními předpisy upravujícími smluvní a mimosmluvní odpovědnost. To znamená, že tato odpovědnost zahrnuje následně i povinnosti výrobců (čl. 22), povinnosti zplnomocněných zástupců (čl. 23), dovozců (čl. 24), distributorů (čl. 25), povinnosti výrobců platné pro dovozce a distributory (čl. 26), povinnosti poskytovatelů kompletního vyřízení objednávek (čl. 27), povinnosti online tržišť (čl. 28) a povinnosti prodejců online/na dálku (čl. 29). V kombinaci s článkem 92 Nařízení, který požaduje po členských státech sankce za nedodržení tohoto nařízení, je nutno plnění těchto povinností, resp. sankcionování jejich porušení, zajistit.
Vysvětleno
Vysvětleno
viz výše
ST nereflektuje, u 20.7 by tam mělo být něco z § 53-55.
Akceptováno
Doplněno do SRT
Podle našeho názoru se jedná v čl. 20 odst 7 o ustanovení proklamativního charakteru – připomíná (poněkud nadbytečně), že na činnost hosp. subjektů se uplatní standardní ustanovení občanského práva o odpovědnosti za škodu. Nejedná se o nějakou zvláštní povinnost, která by měla být pokryta správními sankcemi.
Dále, i mnohá jiná ustanovení návrhu vyžadují splnění povinnosti (např. čl. 16 odst. 1 a 4 Nařízení); povinnosti jsou někdy stanoveny „neosobně“ (například čl. 7 odst. 2, čl. 15 odst. 1, čl. 17 odst. 2, čl. 18 nebo čl. 19 Nařízení), přičemž by ale mělo být jasné, kdo má danou povinnost plnit. V návrhu přitom prakticky vůbec nenalézáme, jak jsou tyto povinnosti, resp. jejich plnění ze strany hospodářských subjektů, zajištěny, a jak je porušení případně státem sankcionováno. Z rozdílové tabulky vyplývá, že jen některé části výše uvedených článků mají být adaptovány novým § 27h odst. 1 v zákoně o posuzování shody, což je podle rozdílové tabulky pouze ustanovení stanovící, že: Odkazuje-li přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti stavebních výrobků21) na vnitrostátní orgán, je tímto orgánem v České republice orgán dozoru.
Vysvětleno
viz výše
Také viz výše. Bude záviset na zaslané RT.
Vysvětleno
viz výše
OBECNĚ: Sankce
Zákon č. 90 byl koncipován jako zastřešující předpis pro implementaci předpisů NLF. Pokrývá množství sektorů, primárně upravených jak směrnicemi, tak nařízeními. Sankce u nařízení jsou konstruovány tak, že
1. dotčená nařízení jsou uvedena v jednotlivých oddílech části druhé hlavy I zákona,
2. část čtvrtá ukládá sankci za to, že subjekt „nesplní některou z povinností vyplývajících z příslušného nařízení Evropské unie“.
Jsme si vědomi nedokonalosti tohoto přístupu. Nicméně, je to jediný možný přístup, pokud má zůstat zákon 90 jako zastřešující a nebýt nahrazen samostatnými zákony pro každý výrobek (o stavebních výrobcích. O osobních ochranných prostředcích. O spotřebičích plynných paliv...)
Tento systém funguje již 10 let, zpochybnění podle našeho názoru nelze přijmout.
Akceptováno Doplněna RT
Stanovení sankcí je nedostatečné a neplnící požadavky ani článku 20 odst. 7 Nařízení, který je uveden v rozdílové tabulce, ale především článku 92 Nařízení, který v rozdílové tabulce není vykázán dokonce vůbec. Rovněž podle čl. 96 Nařízení platí, že čl. 92 Nařízení, tedy sankce, mají být v účinnosti od 8. ledna 2027. Nový Oddíl 9 (čl. II bod 2. návrhu) má ale nabýt účinnosti až 8. ledna 2040 (zřejmě, viz níže připomínka k účinnosti). Navíc stanovené sankce mají být podle čl. 92 Nařízení nahlášeny Evropské komisi již do 8 prosince 2026.
Vysvětleno
viz výše
Jsou-li dostatečné sankce již v zákoně č. 90, je třeba to vykázat. A musí být vše pokryto. Nadto zřejmě zcela chybí subjekt prodejce online/na dálku. Více viz výše a také připomínka níže.
Vysvětleno
viz výše
Dále, v ČÁSTI DRUHÉ, Čl. II bodě 3. návrhu, tedy v § 54 odst. 4 písm. b) zákona o posuzování shody, dochází k rozšíření odpovědných hospodářských subjektů prostřednictvím „svodného“ obratu „jiná osoba, která se účastní dodávání výrobků na trh“. Takováto legislativní technika je nepřípustná, nelze bez jasného vymezení zavést nový pojem, jehož hranice nejsou dány. Co/kdo je „jiná osoba, účastnící se dodání na trh” nevyplývá ani ze zákonné definice, ani z důvodové zprávy. Není tudíž jasné, kdo všechno, navíc v ustanovení o přestupcích, má být povinen. Stanovení odpovědnosti konkrétních subjektů tedy nemá jasné hranice, povinnosti jsou zde řešeny pouze genericky a ani odkaz na Nařízení není uveden, resp. ve stávajícím znění je odkaz na „příslušné nařízení“ bez bližšího určení. V rozdílové tabulce toto ustanovení není vykázáno k sankčním ustanovením, ale čistě jako adaptace definice hospodářských subjektů dle Nařízení, což je zavádějící. Nicméně zákon č. 90/2016 Sb. obsahuje v § 3 definici hospodářských subjektů (obdobně i zákon č. 22/1997 Sb. v § 2 i)) a ta návrhem rozšířena není. Navržené ustanovení v této podobě neobstojí.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno
Do ustanovení budou doplněny konkrétní povinné subjekty.
Ačkoli došlo k doplnění § 54 odst. 4 písm.b),stále není zřejmé, proč tyto subjekty nejsou zahrnuty do definice hospodářského subjektu v § 3 z. o posuzování shody. Protože některé subjekty zákon přímo definuje (výrobce, distributor) a jiné, komplexnější, zůstanou stranou a objeví se poprvé až v 54.4 b).
Nadto z ustanovení vypadl hospodářský subjekt – prodejce online/na dálku (čl. 29 nařízení), na který se též sankční ustanovení podle čl. 20 odst. 7 mají vztahovat.
RT nebyla zaslána, tudíž nelze více prověřit.
Akceptováno
Řešeno v části třetí čl. 4 doplněna příloha k zákonu č. 87/2023
Článek 29 je podle nás nutné vykládat tak, že nepopisuje nový hosp. subjekt „prodejce na dálku“, ale pouze určuje pravidla pro dříve uvedené subjekty při této formě prodeje.
. K zavádění nových subjektů do definice hosp. subj. v § 3 písm. c)
Domníváme se, že není nutné rozšiřovat definici v obecné části zákona, vzhledem k tomu, že tato vůbec neplatí pro sektory upravené nařízeními (§ 2 odst. 1).
RT zaslána
3. K odvozené legislativě Evropské komise:
Jak již vyplývá i z výše uvedeného, Nařízení předpokládá, že dále bude přijímáno zřejmě značné množství prováděcích aktů Komise (např. čl. 5 odst. 8, resp. čl. 6 odst. 1; čl. 8; čl. 85 Nařízení), tak aktů Komise v přenesené pravomoci (čl. 89 Nařízení). Z uvedeného se jeví, že t.č. není příliš jasné ani to, jaké charakteristiky/vlastnosti konkrétně jakých stavebních výrobků má Nařízení na mysli. Je potřeba, aby tuto zásadní podmínku předkladatel objasnil.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno
Doplněno do DZ.
Obsah prováděcích aktů nelze v této chvíli hodnotit. U uvedených příkladů se nedomníváme, že by měly vliv na přímou použitelnost prováděných ustanovení a bylo nutné je implementovat.
OK, na str. 5 DZ doplněno.
4. K vazbě návrhu na další zákony:
Nařízení má vazby na další zákony. Bez úpravy těchto zákonů podle našeho názoru nemůže Nařízení vyvolat zamýšlené účinky.
a) Již výše je zmíněna návaznost na zákon č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem. Není například potřeba upravit přílohu k tomuto zákonu a uvést, který orgán dozoru bude příslušný k nařízení 2024/3110? V jiných obdobných úpravách se dále objevují ustanovení o ochranném postupu atp., které již dříve předkladatel vyhodnotil jako potřebné (viz srov. bod 133. poslední novely zákona o výrobcích s ukončenou životností, do kterého se implementovalo nařízení o bateriích 2023/1542). Máme za to, že je potřeba navrhnout jasnou vazbu na tento zákon, aby Nařízení mohlo řádně působit.
Akceptováno
Příloha zák. č. 87/2023 Sb. byla doplněna.
Bereme na vědomí, nicméně stále přetrvává nejasnost ohledně druhé části připomínky.
(Kupř. ochranný přístup, viz zákon o ekodesignu.)
Akceptováno
Viz § 50 zák. 90/2016 Sb. – ochranná opatření
b) Dále, máme za to, že zcela jistě má Nařízení vazbu i na zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Jsme si vědomi, že čl. 83 Nařízení předvídá přijímání aktů Komise v přenesené pravomoci, které budou obsahovat závazné minimální požadavky na enviromentální udržitelnost stavebních výrobků jako minimum, které mohou vyžadovat veřejní zadavatelé v zadávacích řízeních spadajících do působnosti obecné a sektorové zadávací směrnice. Nicméně členský stát má jednak zadavatelům poskytnout odpovídající technickou pomoc a poradenství, a jednak (a to především, jak je uvedeno výše) – zadavatelé by měli používat minimální požadavky na environmentální udržitelnost.
Jde tedy o to, že zadavatelé budou moci v zadávacích řízeních používat kritéria upravená v (budoucích) aktech Komise v přenesené pravomoci. Určitou vazbu možná poskytuje § 39 zákona č. 134/2016 Sb., ve kterém se uvádí, že “zadavatel je v průběhu zadávacího řízení povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Pokud pravidla pro průběh zadávacího řízení nejsou stanovena tímto zákonem, přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo zadávacími podmínkami, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6”, je nicméně sporné, zda tato vazba může být dostatečná. A to mj. i proto, že Nařízení z povinnosti použít požadavky na environmentální udržitelnost stanoví výjimky - viz čl. 83 odst. 6 Nařízení.
Vysvětleno
Konzultováno s MMR: sdělujeme, že nepovažujeme za nutné a nesouhlasíme s novelizací zákona o zadávání veřejných zakázek v souvislosti s novelizací zákona o technických požadavcích na výrobky, resp. nařízením EU o stavebních výrobcích. Důvodem je skutečnost, že zákon o veřejných zakázkách je a měl by zůstat primárně předpisem regulujícím procesní průběh zadávacího řízení („how to buy“). V současné době platí či se připravuje na úrovni EU až několik desítek tzv. sektorálních předpisů s dopadem do veřejných zakázek, z nichž některé stanoví požadavky na předmět veřejné zakázky, např. v podobě environmentálních požadavků (např. net zero act); jde tedy o regulaci toho, co nakupovat („what to buy“). Pokud jde o přímo aplikovatelná nařízení, nepovažujeme za nutné je v ZZVZ zmiňovat a ani to vzhledem k dynamice jejich přijímání na úrovni EU není možné. Tato dichotomie má podle našich informací zůstat zachována i po probíhající revizi právního rámce EU pro zadávání veřejných zakázek, tedy měl by být přijat procesní akt o veřejných zakázkách, avšak tyto požadavky na předmět plnění zůstanou upravena v těchto přímo aplikovatelných nařízeních (případně budou nějak sjednocena, avšak mimo uvedený zadávací akt).
Uvedené samozřejmě klade zvýšené nároky na metodickou podporu zadavatelů, nicméně MMR aktualizuje přehled těchto předpisů na Portále o veřejných zakázkách (Evropská legislativa - Portál o veřejných zakázkách) a případně na ně upozorňuje v rámci aktualit, školení atd.
Vysvětlení bereme na vědomí, ale domníváme se, že metodická podpora zde nestačí. Musí být jasné, jak se má postupovat při zohlednění neustále přijímaných nařízení, které mají na podmínky zadávacího řízení vliv. Je pravda, že závazné enviromentální požadavky budou stanoveny v aktech v přenesené pravomoci, čili přímo aplikovatelné. Nicméně se částečně jedná také o “how to buy (enviromentally friendly) než čistě “what to buy” a mělo by to proto být někde v procesu zmíněno.
Počítá tedy alespoň MMR s tím, že v mezidobí bude určitá vazba zajištěna přes § 39 ZVZ? Věc máme za otevřenou, i s ohledem na překotný vývoj na úrovni EU. A byť zřejmě není možné to vyřešit nyní, nelze to také zcela uzavřít – budeme situaci dále monitorovat.
Vysvětleno
Konzultováno s MMR:
MMR má za to, že postup podle přímo použitelných předpisů je v zákoně č. 134/2016 Sb. již dostatečně zohledněn:
- § 39 odst. 1 – zmiňuje přímo použitelné předpisy EU v rámci dodržení pravidel pro postup zadavatele;
- § 39 odst. 2 písm. e) - v průběhu zadávacího řízení zadavatel vybírá z účastníků zadávacího řízení vybraného dodavatele na základě e) pravidel pro postup zadavatele v zadávacím řízení stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie;
- § 48 odst. 1 a 8 - zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených tímto zákonem nebo z důvodů pro vyloučení nebo odmítnutí nabídky nebo žádosti o účast stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie;
- § 130 – zohlednění těchto předpisů pro rámcové dohody, DNS a soutěž o návrh;
- § 248 odst. 1 - dozor Úřad (pro ochranu hospodářské soutěže) vykonává rovněž nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem.
Máme za to, že touto úpravou je dán dostatečný rámec pro zohlednění jakýchkoliv nově přijímaných přímo použitelných předpisů na úrovni EU.
Neměl by zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. být na tuto možnost připraven alespoň doplněním v § 39 a v § 130 rozšířením pozn. p. č. 56) o nařízení EU 2024/3110?
Vysvětleno – viz výše
I za OKOM viz výše.
Viz výše
c) Rovněž výše je již zmíněno, že Nařízení má návaznost i na návrh zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu, který se t.č. nachází po MPŘ (viz výše připomínka v bodě 1. - ke Kapitole XIV (mimořádné postupy)). K tomu aktuálně nejsme schopni podat bližší náhled, vzhledem ke značným připomínkám, které v minulých dnech odbor kompatibility uplatnil k návrhu tohoto nového zákona.
Vysvětleno
Souhlasíme, že je kapitola XIV velmi blanketní a její realizace bude záviset zejména na budoucí odvozené legislativě Evropské komise ve formě prováděcích aktů.
Vysvětlení bereme na vědomí, avšak stále není jasné, zda by neměla být zajistěna provazba mezi oběma vnitrostátními návrhy. Rovněž budeme ještě řešit – materiál máme aktuálně na stole.
d) Nařízení na mnoha místech odkazuje na nařízení 2024/1781 o ekodesignu výrobků (digitální pasy, registr digitálních pasů, jedinečné identifikátory...), které má být do českého právního řádu implementováno návrhem zákona o ekodesignu výrobků, který se t. č. nachází ve stádiu po předložení vládě. Tento návrh zároveň otvíral i zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody. Vzhledem k tomu, že oba legislativní návrhy mají stejného předkladatele, uvítali bychom alespoň v důvodové zprávě zmínku o této materii a o tom, zda je za oběma návrhy jednotná koncepce.
Tyto připomínky jsou zásadní.
Akceptováno
Doplněno do DZ
51000: Není jasné, co je myšleno větou „Tento návrh zároveň otvíral i zákon č. 90/2016 Sb.“ Návrh zákona o ekodesignu výrobků a o výkonu státní správy v oblasti ekodesignu výrobků a o změně souvisejících zákonů (zákon o ekodesignu výrobků) neobsahuje ve své změnové části úpravy zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody. Na tento zákon v některých případech odkazujeme ve srovnávací tabulce pro posouzení implementace předpisu Evropské unie, ale samotný zákon neměníme. Viz k tomu ST 113 v Poslanecké sněmovně.
Co se týče jednotné koncepce, tak zde mi také není úplně jasné, co je tím myšleno. V obecné rovině by se snad dalo říct, že minimálně z naší strany (myšleno odbor 51100) jsme návrh zákona o ekodesignu výrobků připravovali nezávisle na vaší úpravě.
Bereme na vědomí, že jednotná koncepce v této věci tedy není.
DZ nebyla doplněna.
Je pravdou, že v návrhu zákona o ekodesignu nakonec provazba na zákon o posuzování shody není, stále však považujeme za vhodné něco k tomuto tématu do návrhu doplnit, neboť nařízení na mnoha místech odkazuje na nařízení o ekodesignu 2024/1781.
Akceptováno – DZ upravena v bodu E)
5. K přechodným ustanovením:
Nařízení obsahuje v čl. 95 i poměrně složitá přechodná ustanovení.
Předkladatel tato přechodná ustanovení reflektuje pouze v Čl. III ČÁSTI DRUHÉ, a to ve vztahu k oblasti posuzování shody (a fakticky implementuje pouze čl. 95 odst. 2 Nařízení). Nařízení 2024/3110 ale uvádí množství dalších podmínek přechodného charakteru, z čehož minimálně některá nelze ponechat pouze na evropské úrovni. Jak bude například zohledněn čl. 95 odst. 9, podle kterého jsou určité povinnost hospodářských subjektů relevantní (závazné) až po určité lhůtě?
Dopady přechodných ustanovení v Nařízení na práva a povinnosti upravené vnitrostátním právem je třeba vyjasnit.
Tato připomínka je zásadní.
Akceptováno
Přechodná ustanovení budou přeformulována.
Jedná se o sekundární právo EU, tedy je čistě na výrobci, kterou z harmonizovaných norem použije v přechodném období. Čl. 95, odst 9 nařízení stanoví souběžné období jeden rok.
Přechodná ustanovení byla přeformulována, ale ne co se týká čl. 95 odst. 9. Zřejmě předkladatel považuje toto ustanovení za přímo účinné.
Akceptováno
ANO, ustanovení je přímo účinné
6. K účinnosti:
Měla by být vyjasněna návaznost ustanovení o účinnosti na čl. 96 nařízení 2024/3110, a zároveň na čl. 94 nařízení 2024/3110, které upravuje zrušení původního nařízení č. 305/2011, avšak s určitými výjimkami. Jak byla tato složitá pravidla vzata v potaz, není – přes zmínění v rozdílové tabulce – vůbec zřejmé. Například podle čl. 96 nařízení mají být sankce (čl. 92 nařízení) použitelné od 8. ledna 2027, což návrh vůbec nereflektuje (viz i připomínka výše).
Akceptováno
Ustanovení o účinnosti budou přeformulována.
Sankce jsou pokryty § 54 odst. 4 písm. b) zákona č. 90/2016 Sb.
Ustanovení o účinnosti zatím přeformulováno nebylo, rozdílná použitelnost ustanovení v něm není reflektována.
Pokud jsou sankce pokryty zákonem č. 90/2016 Sb., jak je zajištěn požadavek čl. 92 nařízení na účinnost od 8.1.2027? To budeme sankcionovat dříve?
Akceptováno
Sankce jsou pokryty § 54 odst. 4 písm. b) zákona č. 90/2016 Sb. EK sdělila, že neexistuje specifický postup pro oznámení o vnitrostátních pravidlech týkajících se sankcí. Na doporučení EK bude požadavek čl. 92 splněn oznámením EK prostřednictvím e-mailu GROW-CONSTRUCTION@ec.europa.eu.
Co se týče znění ČÁSTI TŘETÍ, Čl. IV návrhu, uvádíme, že si neodpovídá ustanovení o účinnosti, které odkládá účinnost u čl. I a čl. II. bodu 1 návrhu na 8. ledna 2040, ve vlastním návrhu a v důvodové zprávě, neboť nově vkládaný Oddíl 9, který má zajišťovat adaptaci na Nařízení, je bodem 2. a nikoliv bodem 1. návrhu. Není proto jasné, které části zůstanou skutečně účinné, což je v případě adaptace zásadní.
Tato připomínka je zásadní.
Oddíl 9 je stále v návrhu veden jako bod 2. čl. II části třetí.
Akceptováno
DZ upravena
7. K odkazům v Nařízení na směrnice:
Nařízení obsahuje na několika místech odkazy na směrnice (směrnici 2008/98/ES, atd). což je pro adresáta přímo použitelného nařízení velmi nekomfortní přístup. Jsme si nicméně vědomi, že to je již legislativní technika uplatněná na úrovni EU, každopádně to ztěžuje pochopení toho, co a v jakém rozsahu se pro adresáta stanoví.
Bez komentáře
(Toto není připomínka k návrhu)
B. K jednotlivým ustanovením návrhu:
K ČÁSTI DRUHÉ – Změně zákona o posuzování shody
K bodu 2. (§ 27h):
Upozorňujeme, že novela zákona o posuzování shody spočívající ve vložení § 27h již byla provedena, a to v souvislosti s materiálem OVA č. 958/25 (návrh zákona, kterým se mění zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností). Číselně je tudíž třeba novelu v zákoně č. 90/2016 Sb. posunout.
Dále, za nevhodné považujeme uvádění konkrétního čísla předpisu EU spolu s jeho generickým odkazem, jak je navrhováno v § 27h odst. 3 a 4.
Akceptováno
Upraveno na § 27i)
OK.
Děkujeme za úpravu textu v odst.3-5 co se týče odkazování na přímo použitelné předpisy EU, pouze upozorňujeme na nadbytečnou zkratku „č.“ v označení těchto předpisů. Ta by měla být vypuštěna.
Akceptováno, Děkujeme za upozornění Upraveno
„Kontaktní místo“ v odst. 4 je dále třeba uvádět s malým „k“.
Akceptováno
OK.
K bodu 3. (§ 54 odst. 4 písm. b):
Viz připomínka výše, k části A. Obecně k adaptaci, K sankcím.
Akceptováno
Viz výše
K Čl. III – Přechodná ustanovení:
Viz připomínka výše, k části A. Obecně k adaptaci, K přechodným ustanovením.
Akceptováno
Viz výše
K ČÁSTI TŘETÍ – Účinnost
Viz připomínky výše, v části A. Obecně k adaptaci, K účinnosti.
Závěr:
Vzhledem ke značnému množství nejasností ohledně adaptace na nařízení 2024/3110 a nesouladnému výkaznictví nebylo hodnocení slučitelnosti provedeno.
Zpracovaly: JUDr. Zuzana Hejlová, Mgr. Andrea Tichá, JUDr. Markéta Whelanová, Ph.D.
Mgr. Ing. Dušan Uher
ředitel Odboru kompatibility
Akceptováno
Viz výše
V dne 29. dubna 2026
Vypracoval: Ing. Dalibor Šoltys Podpis:
Stránka 19 (celkem 19)