Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDNCA2EN4 najdete zde


                PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

                 POSLANECKÁ SNĚMOVNA

                                          10. volební období

                6/0

Návrh poslanců Ivana Bartoše a Olgy Richterové na vydání zákona
               o Úřadu pro prevenci korupce a střetu zájmů

                   Zástupce předkladatele: Bartoš I., Richterová O.
                   Doručeno poslancům: 6. listopadu 2025 v 13:15
                                                     Návrh
                                                   ZÁKON
                                               ze dne … 2025,
                           o Úřadu pro prevenci korupce a střetu zájmů

         Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

                                                       § 1
         Tento zákon upravuje postavení, působnost a organizaci Úřadu pro prevenci korupce a
střetu zájmů (dále jen „Úřad“) a právní poměry při zaměstnávání některých fyzických osob
zařazených v Úřadu.

                                                       § 2
         (1) Zřizuje se Úřad se sídlem v Praze jako ústřední správní úřad pro prevenci korupce
a střetu zájmů v zákonem stanoveném rozsahu.
         (2) Úřad
         a) vykonává dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí a
politických institutů,
         b) je ústředním orgánem státní správy pro střet zájmů,
         c) je ústředním orgánem státní správy pro ochranu oznamovatelů,
         d) je ústředním orgánem státní správy pro oblast lobbování,
         e) v případech stanovených zákonem se domáhá vyslovení neplatnosti právního jednání
a dalších opatření stanovených zákonem a
         f) vykonává další působnost stanovenou zákonem.
         (3) Úřad je při výkonu své působnosti nezávislý. Ve své činnosti se řídí pouze zákony,
mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a jinými právními předpisy.
         (4) Do činnosti Úřadu lze zasahovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví
zákon.
         (5) Úřad je účetní jednotkou a spolupracuje s příslušnými orgány jiných států za účelem
výměny informací a pomoci při výkonu své působnosti.

                                                       § 3
         (1) Úřad tvoří předseda Úřadu, 4 členové Úřadu a další státní zaměstnanci a
zaměstnanci v pracovním poměru zařazení v Úřadu. Předseda Úřadu a členové Úřadu jsou
zaměstnanci státu zařazení v Úřadu.

         (2) Předseda Úřadu stojí v čele Úřadu a řídí jeho činnost.
         (3) Předseda Úřadu a členové Úřadu tvoří Kolegium Úřadu. Kolegium Úřadu
koordinuje výkon dohledové činnosti svěřené Úřadu.
         (4) Předsedovi Úřadu přísluší plat jako předsedovi výboru Poslanecké sněmovny.
         (5) Členovi Úřadu přísluší plat jako místopředsedovi výboru Poslanecké sněmovny.

                                                       § 4
         (1) Předseda Úřadu
         a) po projednání s Kolegiem Úřadu schvaluje organizační strukturu Úřadu, rozpočet
Úřadu a závěrečný účet Úřadu; o změnách rozpočtu Úřadu informuje Kolegium Úřadu,
         b) po projednání s Kolegiem Úřadu schvaluje služební předpisy,
         c) předkládá Kolegiu Úřadu návrhy

                  1. jednacího řádu Kolegia Úřadu,
                  2. plánu činnosti Úřadu,
                  3. zprávy o činnosti Úřadu za příslušný kalendářní rok a
                  4. vnitřních předpisů Úřadu schvalovaných Kolegiem Úřadu a
         d) rozhoduje o dalších záležitostech týkajících se Úřadu, pokud tento nebo zvláštní
zákon nestanoví jinak.
         (2) Předseda Úřadu se považuje za služební orgán a je oprávněn dávat státnímu
zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě.
         (3) Předseda Úřadu určí jednoho ze členů Úřadu, který jej zastupuje v plném rozsahu v
době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy není funkce předsedy obsazena; není-li tento člen
Úřadu určen nebo přítomen, zastupuje předsedu Úřadu nejstarší z přítomných členů Úřadu.
         (4) Člen Úřadu zastupuje předsedu Úřadu též v případě, kdy je tím předsedou Úřadu
pověřen.

                                                       § 5
         (1) Předsedu Úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky. Předsedu Úřadu jmenuje
prezident republiky ze dvou kandidátů, z nichž jednoho navrhuje Poslanecká sněmovna a
jednoho navrhuje Senát.
         (2) Předseda Úřadu je jmenován na dobu 6 let a nemůže být jmenován na více než 2 po
sobě jdoucí funkční období.
         (3) Předsedou Úřadu může být jmenována osoba, jejíž znalosti, zkušenosti a morální
vlastnosti jsou předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat, a která

         a) je státním občanem České republiky,

         b) je plně svéprávná,

         c) je bezúhonná,

         d) splňuje předpoklady pro výkon funkce ve státních orgánech podle zákona o
některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí ve státních orgánech,

         e) má ukončené vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním
programu,

         f) nebyla v posledních 5 letech předcházejících jmenování do funkce členem strany
nebo hnutí ani nevykonávala v tomto období funkci poslance nebo senátora, poslance
Evropského parlamentu, člena zastupitelstva kraje nebo člena zastupitelstva hlavního města
Prahy a

         g) za období předchozích 10 let má alespoň 5 let praxe v oblasti prevence a odhalování
korupce, politik integrity a compliance, dohledu nad financováním politických stran a
politických hnutí a volebních kampaní, střetu zájmů, ochrany oznamovatelů, regulace
lobbování nebo zadávání veřejných zakázek; za praxi podle věty první se považuje zejména
odborná, metodická, kontrolní, dohledová, analytická nebo vyšetřovací činnost vykonávaná v
orgánech veřejné moci, mezinárodních organizacích, v akademické či neziskové sféře nebo u
soukromoprávních osob vykonávajících srovnatelnou činnost.

         (4) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, pokud se na ni
nehledí, jako by nebyla odsouzena, která byla pravomocně odsouzena pro

         a) trestný čin spáchaný úmyslně, nebo

         b) trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem veřejné správy.

         (5) S výkonem funkce předsedy Úřadu je neslučitelná funkce prezidenta republiky,
člena vlády, prezidenta, viceprezidenta nebo člena Nejvyššího kontrolního úřadu, člena
bankovní rady České národní banky, poslance nebo senátora, poslance Evropského parlamentu,
soudce, státního zástupce, jakákoli jiná funkce ve veřejné správě a členství ve straně nebo hnutí.

         (6) Předseda Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci a vykonávat jakoukoli
výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické,
literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost Úřadu nebo
neohrožuje důvěru v jeho nezávislost a nestrannost.

                                                       § 6

         (1) Funkce předsedy Úřadu zaniká

         a) uplynutím funkčního období,
         b) dnem následujícím po dni doručení písemně učiněného vzdání se funkce prezidentu
republiky,

         c) dnem následujícím po dni doručení písemného odvolání z funkce,

         d) dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byl předseda Úřadu odsouzen pro trestný
čin stanovený v § 5 odst. 4,

         e) dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byla svéprávnost předsedy Úřadu
omezena.

         (2) Prezident republiky odvolá předsedu Úřadu z funkce, pokud přestane splňovat
některou z podmínek pro jmenování stanovenou v § 5 odst. 3 písm. a), d) nebo e) nebo v § 5
odst. 5 nebo 6.

                                                       § 7

         (1) Členy Úřadu jmenuje z kandidátů zvolených Senátem podle odstavce 2 prezident
republiky na dobu 6 let; člen Úřadu může být jmenován i opakovaně.

         (2) Kandidáty na členy Úřadu navrhují Senátu prezident Nejvyššího kontrolního úřadu,
Poslanecká sněmovna a jednotliví senátoři. Z kandidátů navržených prezidentem Nejvyššího
kontrolního úřadu zvolí Senát jednoho kandidáta na člena Úřadu. Další dva kandidáty na člena
Úřadu zvolí Senát z kandidátů navržených Poslaneckou sněmovnou a jednoho kandidáta na
člena Úřadu zvolí Senát z kandidátů navržených jednotlivými senátory.

         (3) Členem Úřadu může být jmenována osoba, jejíž znalosti, zkušenosti a morální
vlastnosti jsou předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat, a která

         a) je státním občanem České republiky,

         b) je plně svéprávná,

         c) je bezúhonná,

         d) splňuje předpoklady pro výkon funkce ve státních orgánech podle zákona o
některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí ve státních orgánech,

         e) má ukončené vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním
programu,

         f) nebyla v posledních 5 letech předcházejících jmenování do funkce členem strany
nebo hnutí ani nevykonávala v tomto období funkci poslance nebo senátora, poslance
Evropského parlamentu, člena zastupitelstva kraje nebo člena zastupitelstva hlavního města
Prahy a

         g) za období předchozích 10 let má alespoň 5 let praxe v oblasti prevence a odhalování
korupce, politik integrity a compliance, dohledu nad financováním politických stran a
politických hnutí a volebních kampaní, střetu zájmů, ochrany oznamovatelů, regulace
lobbování nebo zadávání veřejných zakázek; za praxi podle věty první se považuje zejména
odborná, metodická, kontrolní, dohledová, analytická nebo vyšetřovací činnost vykonávaná v
orgánech veřejné moci, mezinárodních organizacích, v akademické či neziskové sféře nebo u
soukromoprávních osob vykonávajících srovnatelnou činnost.

         (4) Pro člena Úřadu se použijí ustanovení § 5 odst. 4, 5 a 6 a § 6 obdobně.

         (5) Člen Úřadu může po předsedovi Úřadu požadovat informace o činnosti Úřadu a
jeho řízení. Předseda Úřadu může po členovi Úřadu a člen Úřadu může po jiném členovi Úřadu
nebo jiném zaměstnanci státu zařazeném v Úřadu požadovat informace o jeho činnosti a plnění
jeho úkolů. Informace musí být poskytnuty nejpozději do 14 dnů. Podrobnosti o způsobech
požadování a obdržení informace upravuje vnitřní předpis Úřadu.

         (6) Člen Úřadu je oprávněn k zajištění úkolů uložených mu Kolegiem Úřadu dávat
státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. V případě
rozporu příkazů k výkonu státní služby daných státnímu zaměstnanci členem Úřadu a
předsedou Úřadu mají přednost příkazy k výkonu státní služby dané předsedou Úřadu.

                                                       § 8

         (1) Zasedání Kolegia Úřadu svolává a řídí předseda Úřadu; konají se podle potřeby,
nejméně však jednou za 4 týdny. Požádá-li o to kterýkoli člen Úřadu, je předseda Úřadu
povinen svolat zasedání Kolegia Úřadu do 3 dnů od doručení žádosti předsedovi Úřadu tak,
aby se zasedání Kolegia Úřadu konalo nejpozději 10 dnů ode dne, kdy byla žádost doručena
předsedovi Úřadu. Nesvolá-li předseda Úřadu zasedání Kolegia Úřadu podle věty druhé, učiní
tak člen Úřadu, který o svolání Kolegia Úřadu požádal.

         (2) Zasedání Kolegia Úřadu se řídí jednacím řádem Kolegia Úřadu, který stanoví
podrobnosti zasedání Kolegia Úřadu, zejména způsob předkládání návrhů Kolegiu Úřadu,
způsob pořízení zápisu o zasedání Kolegia Úřadu, způsob hlasování na zasedání Kolegia Úřadu
a způsob zaznamenání odlišného stanoviska a pravidla pro účast dalších osob na zasedání
Kolegia Úřadu. Jednací řád Kolegia Úřadu může stanovit podmínky, za kterých se zasedání
Kolegia Úřadu koná distančním způsobem, a pravidla konání zasedání Kolegia Úřadu
distančním způsobem.

         (3) Kolegium Úřadu rozhoduje hlasováním; rozhodnutí přijímá většinou hlasů všech
svých členů.

         (4) Kolegium Úřadu schvaluje

         a) plán činnosti Úřadu,

         b) zprávu o činnosti Úřadu za příslušný kalendářní rok,

         c) vyhlášky vydávané Úřadem,

         d) výkladová stanoviska vydávaná Úřadem,

         e) jednací řád Kolegia Úřadu a

         f) vnitřní předpisy Úřadu s výjimkou služebních předpisů.

         (5) Kolegium Úřadu rozhoduje o
         a) námitce podjatosti kontrolujícího, je-li jím předseda Úřadu nebo člen Úřadu; ten je z
hlasování o námitce podjatosti vyloučen,

         b) uveřejnění poznatků, které vyplynuly z činnosti Úřadu, podle § 10 odst. 2 a
         c) uveřejnění dalších informací týkajících se dohledové činnosti Úřadu.
         (6) Kolegium Úřadu dále
         a) může pověřit předsedu Úřadu nebo člena Úřadu řízením výkonu dohledové činnosti
na určitém úseku působnosti Úřadu nebo provedením dohledu v jednotlivém případě a v této
souvislosti ukládat předsedovi Úřadu a členům Úřadu úkoly,
         b) má postavení nadřízené osoby kontrolujícího, jde-li o kontrolu vykonávanou
předsedou Úřadu nebo členem Úřadu,
         c) projednává podněty týkající se dohledové činnosti Úřadu a návrhy protokolů o
kontrole,
         d) projednává návrhy vyjádření Úřadu pro účely řízení vedených jinými orgány,
         e) projednává návrh organizační struktury Úřadu, návrh rozpočtu Úřadu a návrh
závěrečného účtu Úřadu,
         f) projednává návrhy služebních předpisů a
         g) zřizuje rozkladovou komisi a další poradní orgány, jmenuje a odvolává jejich členy
a navrhuje výši jejich odměny.
         (7) Kolegium Úřadu je nadřízeným správním orgánem Úřadu. Nadřízeným správním
orgánem Kolegia Úřadu je Kolegium Úřadu.

                                                       § 9

         (1) Orgány veřejné moci, orgány územních samosprávných celků, jakož i právnické a
fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, jsou povinny poskytnout
Úřadu potřebnou součinnost při výkonu jeho působnosti.

         (2) Předseda a členové Úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o
kterých se dozvěděli při výkonu funkce, a to i po ukončení výkonu funkce, pokud zákon
nestanoví jinak; stejnou povinnost mají i zaměstnanci Úřadu.

                                                      § 10

         (1) Úřad vydává každoročně do 31. května výroční zprávu o své činnosti, informuje o
ní vládu, Poslaneckou sněmovnu a Senát a zveřejňuje ji na svých internetových stránkách.

         (2) Úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách také poznatky, které vyplynuly z
jeho činnosti.
                                                      § 11

                                          Přechodná ustanovení

         (1) Do doby jmenování předsedy a členů Úřadu podle § 5 odst. 1 a § 7 odst. 1 tohoto
zákona plní úkoly Kolegia Úřadu Kolegium ústředního správního úřadu pro dohled nad
hospodařením stran a hnutí podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to
způsobem a v rozsahu stanoveným tímto zákonem.

         (2) Kontroly a řízení o přestupku zahájené přede dnem účinnosti tohoto zákona a do
tohoto dne neskončené vyhotovením protokolu o kontrole, vyřízením námitek proti kontrolním
zjištěním nebo nabytím právní moci rozhodnutí o přestupku, k jejichž provedení je podle
zákona č. 156/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, nebo zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, příslušné Ministerstvo spravedlnosti, dokončí
Ministerstvo spravedlnosti.

         (3) Kontroly, řízení o přestupku a jinou dohledovou činnost, zahájené přede dnem
účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené vyhotovením protokolu o kontrole,
vyřízením námitek proti kontrolním zjištěním, nabytím právní moci rozhodnutí o přestupku
nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, k jejichž provedení je podle zákona č. 424/1991
Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění účinném přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, příslušný ústřední správní úřad pro dohled nad hospodařením
stran a hnutí, dokončí Úřad.

         (4) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se Úřad pro dohled nad hospodařením
politických stran a politických hnutí zřízený podle zákona č. 424/1991 Sb. mění na Úřad pro
prevenci korupce a střetu zájmů podle tohoto zákona.

         (5) Na Úřad přecházejí veškerá práva a povinnosti, včetně práv a povinností z
pracovněprávních a služebních vztahů, z majetku státu v příslušnosti hospodařit a z jiných
právních vztahů, jejichž nositelem byl dosavadní úřad.

         (6) Služební poměry státních zaměstnanců a pracovní poměry zaměstnanců v
pracovním poměru zařazených v dosavadním úřadu trvají.

                                                      § 12

                                                   Účinnost

         Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.
                                         DŮVODOVÁ ZPRÁVA

                                              OBECNÁ ČÁST

1. Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní
úpravy v jejím celku

         1.1 Institucionální rámec v oblasti protikorupční politiky a transformace
stávajícího Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí na
jednotnou autoritu pro prevenci korupce a střetu zájmů

         Návrh zákona koncipuje přeměnu stávajícího Úřadu pro dohled nad hospodařením
politických stran a politických hnutí (dále jen „ÚDHPSH“) na Úřad pro prevenci korupce a
střetu zájmů (dále jen „Úřad“). Transformace není pouhou terminologickou úpravou, ale
věcným rozšířením působnosti tak, aby veškeré klíčové protikorupční agendy — financování
politických stran a politických hnutí, střet zájmů, ochrana oznamovatelů a regulace lobbování
— byly vykonávány jedním nezávislým ústředním správním úřadem. Tato koncepce je
legislativně provázána napříč řadou předpisů, v nichž se dosavadní odkaz na „dohled nad
hospodařením politických stran a politických hnutí“ nahrazuje širší kategorií „prevenci
korupce a střetu zájmů“ a současně se explicitně promítá existence nového Úřadu.

         Východiskem návrhu zákona je faktický stav, kdy jsou protikorupční politiky rozděleny
mezi dvě odlišné instituční linie:

● ÚDHPSH: zajišťuje dohled nad financováním politických stran a volebních kampaní,

včetně souvisejících agend transparentního hospodaření politických subjektů. Tomu

odpovídá i dosavadní terminologie v přilehlých právních předpisech, jež cílí právě na

„dohled nad hospodařením…“ a na něj navázané kompetenční odkazy. Návrh mění tyto

odkazy na „prevenci korupce a střetu zájmů“ a předjímá tak rozšíření mandátu

transformovaného  Úřadu.

● Ministerstvo spravedlnosti: jako ústřední orgán výkonné moci dnes nese centrální roli
    zejména v oblastech regulace střetu zájmů, ochrany oznamovatelů (whistleblowingu) a
    lobbování. V zákoně o ochraně oznamovatelů je Ministerstvo spravedlnosti výslovně
    určeno jako „ministerstvo“ s ústřední pravomocí; návrh tuto působnost přenáší na nový
    Úřad a tomu odpovídajícím způsobem reviduje desítky jednotlivých ustanovení (včetně
    nadpisů hlav, odkazů a procesních kompetencí). Analogicky zákon o regulaci
    lobbování převádí evidenční a dohledové role z Ministerstva spravedlnosti na Úřad, a
    to v klíčových paragrafech (zejména § 5 a násl.), v nichž se systematicky nahrazuje
    „Ministerstvo“ či „ministerstvu“ pojmem „Úřad“ či „Úřadu“. Tyto změny dokládají, že
    v platném stavu je agenda whistleblowingu a lobbingu institucionálně umístěna na
    ministerstvu, zatímco návrh ji sjednocuje u nové nezávislé autority.
         Rozdělení kompetencí mezi ÚDHPSH a Ministerstvo spravedlnosti se promítá do (i)
rozdílných metodických přístupů, (ii) omezené propojitelnosti dat a dohledu, (iii) zvýšené
administrativní zátěže regulovaných subjektů a (iv) vznikajících „mezer“ na styčných plochách
agend (např. mezi financováním politických stran, lobbistickými kontakty a oznamováním
protiprávního jednání). Z pohledu veřejnosti navíc chybí jediné kontaktní a kontrolní místo pro
integritní otázky veřejného života; návrh tuto slabinu napravuje jednak souhrnnou
terminologickou změnou napříč právním řádem, jednak procesními přesuny kompetencí k
novému Úřadu.

         Protikorupční politiky — zejména vymáhání pravidel střetu zájmů, ochrany
oznamovatelů a regulace lobbování — se bezprostředně dotýkají nejvyšších pater výkonné
moci a často míří i vůči aktérům aktuálně ve veřejných funkcích. Pokud je centrální pravomoc
v těchto agendách koncentrována u ministerstva přímo řízeného členem vlády, vzniká reálné i
vnímané riziko střetu zájmů a politizace výkonu dohledu:

    ● Ministerstvo je součástí hierarchie vlády a jeho vedoucí je politická osoba; to oslabuje
         vnímanou nestrannost vůči ostatním členům vlády, vládním úřadům a koaličním
         aktérům, kteří jsou regulovanými subjekty lobbování či potenciálními adresáty
         whistleblowingových podnětů.

    ● Veřejná důvěra v integritu dohledu je křehká; i pouhá pochybnost o institucionální
         nezávislosti může tlumit ochotu oznamovatelů podněty podávat a snižovat legitimitu
         rozhodnutí ve věcech s politickým dosahem.

    ● Protikorupční dohled vyžaduje dlouhodobou stabilitu přesahující volební cykly;
         ministerstvo je přirozeně vystaveno personálním a prioritním změnám po výměně
         vlády.

    ● Centralizace dohledu na nezávislé autoritě s jasně vymezenou působností a
         odpovědností minimalizuje institucionální sebezájem výkonné moci při posuzování
         vlastního jednání a posiluje princip kontroly a vyvážení (checks and balances).

         Návrh proto sjednocuje protikorupční agendy v jediném Úřadu a tomu odpovídajícím
způsobem překlápí kompetenční odkazy v souvisejících zákonech. V oblasti lobbování se role
Ministerstva spravedlnosti nahrazuje rolí Úřadu (zejména § 5, § 6, § 8, § 10, § 13, § 14 až § 16
zákona o regulaci lobbování), a obdobně se v ochraně oznamovatelů v celém řetězci ustanovení
přehodnocuje příslušnost „ministerstva“ na „Úřad“ včetně nadpisů hlav a systémových odkazů.
Tím se koncentruje metodika, evidence, analytika i vymáhání do jedné instituce a zajišťuje se
jednotný standard pro subjekty spadající pod regulaci. Záměr je souběžně podpořen
terminologickým sjednocením v řadě dalších zákonů (NKÚ, zákon bankách, zákon o správě
voleb, zákon o zadávání veřejných zakázek, apod.), které nově operují s širší kategorií
„prevence korupce a střetu zájmů“ a s odkazem na Úřad.

         Transformace se odráží i v procesní architektuře zákona o střetu zájmů: návrh nově
svěřuje Úřadu projednávání vybraných přestupků a posiluje jeho závazné nápravné pravomoci
(např. povinnost uložit opatření k odstranění účasti veřejného funkcionáře v médiích, zákaz
obcházejících jednání a návazné procesní oprávnění domáhat se neplatnosti nebo zrušení aktů).
Tím se zajišťuje, aby identifikace, prevence a vynucení u střetu zájmů probíhaly pod stejnou
autoritou, která dohlíží na financování politických stran, lobbing a oznamování — tedy v
místech, kde je největší riziko vzájemného prolínání.

         Platný stav, v němž jsou protikorupční agendy roztříštěny mezi ÚDHPSH a
Ministerstvo spravedlnosti, vykazuje systémové nevýhody z hlediska nezávislosti, jednotnosti
metodiky, propojitelnosti dat a kontinuity dohledu. Navrhovaná transformace ÚDHPSH na
Úřad pro prevenci korupce a střetu zájmů — doprovázená komplexním převodem agend střetu
zájmů, lobbingu a ochrany oznamovatelů z resortu spravedlnosti a terminologickým
sjednocením napříč právním řádem — je proto nezbytná k vytvoření jedné, nestranné a odborně
kapacitní autority, která ponese ucelenou odpovědnost za prevenci korupce a střetu zájmů a
bude vůči vrcholným orgánům výkonné moci institucionálně nezávislá.

         Následující body se týkají pouze návrhu změnového zákona, který je předkládán
společně s tímto návrhem:

         1.2 Financování politických stran a politických hnutí

         Platná úprava v zákoně č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v
politických hnutích, stanoví mantinely pro příjmy stran a hnutí, reporting, transparentní účty a
dohled. Limity a prahové hodnoty pro identifikaci a zveřejňování některých plnění jsou v
současnosti nastaveny relativně vysoko, což v praxi snižuje granularitu informací o menších,
avšak kumulativně významných plněních. Návrh snižuje vybrané prahy z 50 000 Kč na 5 000
Kč, čímž výrazně zjemňuje síto povinné transparentnosti a identifikovatelnosti plnění (dotčeno
je např. § 6 odst. 2 písm. b) bod 9, § 18 odst. 2 a § 19h odst. 1 písm. j) zákona č. 424/1991 Sb.).

         Snížení prahových hodnot z 50 000 Kč na 5 000 Kč v zákoně o politických stranách a
hnutích je motivováno potřebou reálně postihnout kumulativní efekty menších plnění a zachytit
jemnější strukturu finančních toků, které mohou být v souhrnu významné a z hlediska integrity
rizikové. Vyšší rozlišení dat usnadní analytickou práci dohledu i veřejnosti (novinářů,
akademiků), což je základním předpokladem efektivní prevence.

         Zároveň se doplňuje nový institut „výzvy k prokázání skutečného zdroje daru nebo
jiného bezúplatného plnění“ (§ 18a), který reaguje na praxi složitého řetězení poskytovatelů a
ztíženou dohledatelnost původu prostředků, zejména pokud může jít o zdroje mimo EU. Nově
se výslovně vyžaduje, aby skutečný zdroj plnění pocházel z České republiky nebo jiného
členského státu EU, přičemž Úřad je oprávněn vyzvat stranu či hnutí k doložení a konkretizaci
těchto skutečností a poučit je o následcích neposkytnutí součinnosti.

         Zavedení povinnosti prokázat skutečný zdroj daru či jiného bezúplatného plnění s
teritoriálním vymezením na ČR a EU reaguje na aktuální bezpečnostní a integritní rizika
spojená s nepřípustnými zahraničními vlivy a na techniky zastírání původu prostředků
(vícestupňové řetězce, prostředníci). Bez zákonného zmocnění k výzvě a jasně stanovených
následků neposkytnutí součinnosti zůstává praxe dohledu snadno obcházená. Navržená
opatření proto zvyšují odolnost systému proti nežádoucím vlivům a posilují důvěru v legitimitu
politické soutěže.

         Návrh dále ruší dosavadní § 19 až 19f zákona č. 424/1991 Sb., upravující dřívější
institucionální rámec ÚDHPSH a zpřesňuje skutkové podstaty přestupků a sankcí (§ 19g, §
19j). Změny sledují převedení pravomocí do režimu nového Úřadu a odstranění duplicit.

         1.3 Střet zájmů a majetková transparentnost veřejných funkcionářů

         Platná úprava zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, klade důraz na oznamovací
povinnosti širokého okruhu veřejných funkcionářů, včetně mnoha komunálních představitelů,
což v praxi vyvolává disproporční administrativní zátěž v prostředí malých obcí. Návrh přináší
kombinaci zacílení a zpřísnění: jednak rozšiřuje okruh funkcionářů o členy Rady Českého
rozhlasu a Rady České televize (nová písmena o) a p) v § 2 odst. 1), jednak přenastavuje okruh
osob s oznamovací povinností podle povahy jejich pravomocí (nový § 2 odst. 3), a současně
výslovně vynímá řadu neuvolněných komunálních funkcionářů (§ 2 odst. 4).

         Zásadní novinkou je nové oznámení o peněžních a investičních prostředcích (§ 10a),
které doplňuje stávající majetkové, příjmové a závazkové oznamování o údaj o zůstatcích na
účtech a hodnotě investičních portfolií nad 100 000 Kč v klíčových referenčních okamžicích.
Úprava dále zpřesňuje katalog oznamovaných příjmů a darů (§ 11), včetně vyloučení některých
zákonem daných nároků a příjmů manžela/partnera z ohlašovací povinnosti (§ 11 odst. 3), a
slaďuje terminologii na „skutečný majitel“ namísto „ovládající osoba“ (např. § 4a, § 9).

         V oblasti omezení podnikání a vlastnictví médií veřejnými funkcionáři se zpřesňuje
povinnost ukončit účast v subjektech provozujících rozhlasové/televizní vysílání či
vydávajících periodický tisk, včetně lhůt a procesní role Úřadu při ukládání opatření a
posuzování jejich dostatečnosti (§ 4a odst. 2 až 6). Zavádí se výslovný zákaz některých
obcházejících právních jednání (převody na osoby blízké/osoby jednající ve shodě) s absolutní
neplatností a procesními oprávněními Úřadu domáhat se neplatnosti či zrušení dotčených aktů
(§ 4d). Doplňuje se i zákaz poskytování dotací a investičních pobídek veřejnému funkcionáři
či jím skutečně vlastněné právnické osobě.

         Sankční rámec je zpřesněn, stanoví delší promlčecí doby vybraných přestupků (3 roky),
zavádí vyšší horní hranice pokut vázané i na velikost aktiv kontrolovaných entit (až 3 % aktiv)
a jasně rozděluje příslušnost orgánů k projednání jednotlivých přestupků (ÚOOÚ, obecní úřady
ORP, Úřad).

         1.4 Veřejné zakázky

         Platná úprava zákona č. 134/2016 Sb. nepracuje s výslovným pravidlem neplatnosti
zadání zakázky malého rozsahu, je-li dodavatel vyloučitelný ze zákonných důvodů, a možnost
vyloučení pro zvláštní střet zájmů u vrcholných politických představitelů a jimi skutečně
vlastněných firem je formulována úžeji. Návrh zavádí pravidlo neplatnosti zadání zakázky
malého rozsahu dodavateli naplňujícímu důvody vyloučení (§ 31 odst. 2) a doplňuje nový § 48
odst. 8, který umožňuje vybraným veřejným zadavatelům vyloučit účastníka, je-li jím člen
vlády či vedoucí ústředního správního úřadu (bez člena vlády) nebo právnická osoba, jejímž je
takový funkcionář skutečným majitelem (včetně režimu poddodavatelů a náhrad na výzvu). Na
to navazují související změny odkazů v § 48 odst. 9 a odst. 11 a v § 67 odst. 3.

         Pravidlo neplatnosti zadání zakázky malého rozsahu v situaci, kdy dodavatel naplňuje
vylučovací důvody, uzavírá mezeru, jež se v praxi objevuje právě u zakázek malého rozsahu,
kde je formální režim mírnější. Nové vylučovací oprávnění v § 48 odst. 8 pro vybrané
zadavatele vůči členům vlády a vedoucím ústředních úřadů (a jimi skutečně vlastněným
osobám) adresuje závažné reputační a integritní riziko, že by veřejná moc nakupovala od
subjektů, u nichž je vysoká míra veřejně viditelného střetu zájmů. Opatření je formulováno
přiměřeně (s možností náhrady poddodavatele).

         1.5 Lobbování a legislativní proces

         Platná úprava evidence vlivů na legislativní proces v tzv. legislativní stopě je
nedostatečná. Návrh doplňuje zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv o povinnost
zveřejnit v důvodové dokumentaci k návrhu právního předpisu informace o lobbování, které
vedlo k předložení či změně návrhu, včetně identifikace lobbovaného, lobbisty a osoby v jeho
zájmu. Tím se institucionálně posiluje auditní stopa a zpětná dohledatelnost vlivů na
normotvorbu.

         Současně návrh promítá vznik Úřadu do novely zákona o regulaci lobbování a rozšiřuje
definici lobbisty o asistenty poslanců a senátorů, čímž reflektuje faktické kanály přístupu k
lobbovaným osobám a sjednocuje dohledový režim pod novou autoritou.

         Povinnost zveřejňovat v rámci legislativního procesu konkrétní lobbistické interakce,
které vedly k předložení nebo změnám návrhu, činí z důvodové zprávy, pozměňovacích návrhů
a souvisejících metadat místo, kde veřejnost dohledá, kdo a v čím zájmu usiloval o konkrétní
normativní řešení. Tím se posiluje kontrola veřejnosti a odborných médií a zároveň se kultivuje
samotná praxe lobbování – aktéři jsou motivováni jednat otevřeně a odpovědně. Rozšíření
režimu lobbování i na asistenty poslanců a senátorů reflektuje realitu politického provozu a
zabraňuje obcházení evidenčních povinností skrze „zprostředkované“ kontakty.

         1.6 Ochrana oznamovatelů (whistleblowing)

         Dosavadní centrální role Ministerstva spravedlnosti je návrhem nahrazena rolí nového
Úřadu. Tomu odpovídají změny terminologie v základních ustanoveních a přenastavení
kompetenčních odkazů v rámci zákona č. 171/2023 Sb., včetně úpravy odkazu na systémové
definice. Cílem je soustředit agendu ochrany oznamovatelů pod jednotnou instituci pro
transparentnost, aby nedocházelo k roztříštěnosti výkladu a dohledu.

         Zároveň návrh zákona odstraňuje překážky, které současný zákona o ochraně
oznamovatelů klade podatelům anonymních oznámení. Odstraňuje možnost prošetřovatele
nezabývat se anonymním oznámením, a to odstraněním ustanovení § 2 odst. 2, které zahrnuje
do zákonného vymezení oznámení i osobní údaje oznamovatele. Pokud by takové ustanovení
bylo ponecháno, pak ve spojení s § 12 odst. 4 a § 17 odst. 3 písm. b) by nadále nebylo vůbec
možné přijímat a prošetřovat anonymní oznámení.

         1.7 Trestní právo hmotné v oblasti korupčních trestných činů

         Platná úprava trestního zákoníku obsahuje sazby trestu odnětí svobody, které se u
korupčních a hospodářských deliktů ukázaly být v některých případech méně odrazující a méně
harmonizované se závažností typového jednání.

         Návrh rozšiřuje ustanovení § 67 odst. 2, které zapovídá uložení peněžitého trestu jako
trestu samostatného, o další trestné činy (mj. dotační podvod, legalizace výnosů z trestné
činnosti, pletichy ve veřejných zakázkách, korupční trestné činy) a zpřísňuje horní hranice
sazeb u vybraných skutkových podstat (např. „deset“ na „dvanáct“ let u § 209 odst. 4, § 212
odst. 6 a § 260 odst. 5; „tři“ na „pět“ a „deset“ na „dvanáct“ u § 216 odst. 5, § 256 odst. 4, §
257 odst. 3 a § 258 odst. 3). U podplacení se zavádí nová kvalifikovaná skutková podstata s
trestem odnětí svobody na 3 až 10 let nebo propadnutím majetku, je-li úmyslem opatřit sobě či
jinému prospěch velkého rozsahu nebo způsobit škodu velkého rozsahu (§ 332 odst. 3).
Zároveň návrh zákona rozšiřuje okruh trestných činů stanovených v § 88 odst. 2 písm. c), u
kterých nemohou být osoby ve výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěny dříve než
po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, a to o kvalifikované skutkové podstaty
nejzávažnějších korupčních a hospodářských trestných činů.

         Zpřísnění sazeb u vybraných hospodářských a korupčních trestných činů, zavedení
kvalifikované skutkové podstaty u podplacení a rozšíření okruhu trestných činů, u kterých
nelze podmíněně propustit pachatele dříve než po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí
svobody, odpovídá potřebě zvýšit preventivní účinek trestního práva v oblastech s vysokou
latentní kriminalitou a výraznými společenskými náklady. Rozšíření výčtu v § 67 odst. 2 a
navýšení horních hranic trestních sazeb reflektuje závažnost jednání poškozujících veřejné
finance (včetně finančních zájmů EU), férovou soutěž ve veřejných zakázkách a důvěru v
instituce.

         1.8 Média a skutečné vlastnictví

         V právu rozhlasového a televizního vysílání se vyskytovaly odkazy na „ovládající
osobu“. Návrh je sjednocuje s režimem skutečného majitele (beneficial owner) zaváděného v
souběžné novele zákona o střetu zájmů, což lépe odpovídá stávající koncepci evidence
skutečných majitelů a propojitelnosti s dalšími oblastmi regulace střetu zájmů a veřejné
podpory.

         1.9 Účetnictví – náklady na lobbování

         Platná účetní úprava neukládá explicitní povinnost vykázat „celkové náklady
vynaložené účetní jednotkou na lobbování“. Návrh doplňuje do § 21 odst. 2 zákona o účetnictví
novou položku, čímž zvyšuje transparentnost firemních výdajů na ovlivňování veřejných
politik a umožňuje dohledovým orgánům i veřejnosti získat komplexnější obraz o průběžných
vlivech na rozhodování státu a podporuje kulturu odpovědného lobbování.

         1.10 Zastropování zemědělských dotací

         Návrh zákona zavádí v českém právu zastropování základní podpory pro udržitelnost
(BISS) na 100 000 EUR za kalendářní rok na úrovni skutečného majitele, a to souhrnně přes
všechny subjekty, které ovládá. Opírá se o čl. 17 nařízení 2021/2115, které členským státům
výslovně umožňuje zavést capping (krácení o 100 % nad 100 000 EUR) a případně uplatnit
degresivitu nad 60 000 EUR; odpočet mzdových nákladů je volitelný. Česká republika dosud
capping ani degresivitu u BISS neuplatňuje. Zavedení limitu posílí redistribuční rovnost
podpory, omezí motivace k účelovému tříštění podnikových struktur a sladí se s praxí řady
členských států.

         1.11 Řízení fakultních nemocnic

         Platné právo nestanoví explicitně funkční období ředitelů fakultních nemocnic a
povinnost provádět výběrová řízení s definovanými minimálními náležitostmi procesu. Návrh
zavádí pětileté funkční období s možností jednoho bezprostředního opakování a obligatorní
výběrové řízení, jehož parametry (včetně výběrové komise a zveřejnění výzvy) stanoví zákon,
a přidává přechodná ustanovení k doběhnutí současných mandátů dle roku jejich započetí.

         Zavedení časově omezených, výběrovými řízeními obsazovaných mandátů ředitelů
fakultních nemocnic podporuje předvídatelnost, odolnost proti politickým cyklům a možnost
periodického hodnocení výkonu. Přechodné ustanovení s fixními daty konce mandátů dle roku
nástupu brání současnému hromadnému vypsání konkurzů a umožní plynulé nastavení nového
systému. Tato úprava stojí v logické návaznosti na širší cíl návrhu – zvýšit integritu a
transparentnost i v kritické oblasti veřejných služeb, které generují významné veřejné výdaje a
zakázky.

         1.12 Vyloučení působnosti Vojenské policie u vyšetřování korupce a hospodářské
kriminality v resortu obrany

         Navrhuje se, aby zvláštní příslušnost Vojenské policie jako policejního orgánu neplatila
u vybraných korupčních a hospodářských trestných činů spojených se zadáváním veřejných
zakázek a hospodařením se státním majetkem. Tyto kauzy vyžadují vysokou míru specializace,
stabilní analytické zázemí a specifické metody, které jsou systematicky soustředěny u útvarů
Policie České republiky. Vojenská policie takovou kapacitu a nástroje dlouhodobě nemá v
potřebném rozsahu. Úprava zapadá do cíle protikorupčního balíčku posílit účinnost a integritu
postihu závažné hospodářské kriminality ve veřejném sektoru.

         Shodné věcné vymezení se promítá i do fáze vyšetřování: u uvedených zvlášť
náročných kauz se vylučuje příslušnost Vojenské policie ve prospěch Policie České republiky.
Nejde o generální vyloučení Vojenské policie z trestního řízení, ale o cílenou výjimku pro úzce
vymezené případy, v nichž je nezbytné využít specializované kapacity Policie ČR. Ostatní
pravomoci a agendy Vojenské policie zůstávají nedotčeny; opatření přispěje k
předvídatelnějšímu a rychlejšímu řízení bez dopadu na ochranu specifických vojenských
zájmů.

         1.13 Ostatní související úpravy

         Do kompetenčních a dohledových zákonů (banky, spořitelní a úvěrní družstva, NKÚ,
státní služba, správa voleb, volební kampaně) se promítá sjednocená terminologie a přesun
referencí na nový Úřad tak, aby byl institucionálně ukotven napříč právním řádem.

         Navržená účinnost od 1. ledna 2027 poskytuje dostatečný čas k vybudování Úřadu,
nastavení jeho vnitřních předpisů a IT systémů, metodik a vzdělávání regulovaných subjektů.
Současně umožní dotčeným institucím (zadavatelé, účetní jednotky, politické strany, orgány
veřejné moci) přizpůsobit se novým povinnostem a procesům. Rozsáhlý změnový zákon
provádí i potřebné terminologické korekce v souvisejících předpisech, aby nedocházelo k
interpretačním rozporům a kolizím.

         1.14 Shrnutí

         Navrhovaná právní úprava představuje systémový balíček v oblasti boje proti korupci,
který sjednocuje a posiluje rámec transparentnosti výkonu veřejné moci. Její nezbytnost plyne
z potřeby:

    1. Koncepčně sjednotit roztříštěné institucionální a legislativní prostředí pod jeden
         nezávislý ústřední správní úřad, jenž bude zodpovědný za klíčové agendy v oblasti boje
         proti korupci (financování politických stran a hnutí, střet zájmů, lobbování a ochrana
         oznamovatelů).

    2. Zvýšit kvalitu a granularitu informací o financování politické soutěže a posílit
         odolnost vůči nepřípustným zdrojům prostřednictvím prokazování skutečného původu
         darů politickým stranám a politickým hnutím.

    3. Zacílit oznamovací povinnosti veřejných funkcionářů na rozhodující místa veřejné
         moci, současně omezit nadměrné zatížení neuvolněných komunálních funkcionářů a
         zavést nová, věcně potřebná oznámení u peněžních a investičních prostředků.

    4. Zabránit obcházení pravidel střetu zájmů nahrazením institutu ovládající osoby
         institutem skutečného majitele a návrhovými a procesními nástroji Úřadu k jejich
         vymáhání.

    5. Zvýšit integritu veřejných zakázek pravidly neplatnosti a možností vyloučení u
         zvlášť citlivých střetů zájmů členů vlády.

    6. Zprůhlednit vlivy na legislativu úpravou legislativní stopy, povinným zveřejněním
         informací o nákladech vynaložených lobbisty na lobbování a rozšířením okruhu
         lobbovaných osob na relevantní asistentské pozice poslanců a senátorů.
    7. Zpřísnit trestněprávní rámec u korupční kriminality, aby odpovídal závažnosti a
         společenským nákladům dotčeného jednání.

    8. Profesionalizovat řízení fakultních nemocnic zavedením funkčních období jejich
         ředitelů a zákonem upravenými výběrovými řízeními.

    9. Posílit ochranu oznamovatelů zavedením povinnosti prošetřovat i anonymní
         oznámení.

    10. Zastropovat zemědělské dotace základní podpory pro udržitelnost (BISS) na 100
         000 EUR za kalendářní rok na úrovni skutečného majitele, a to souhrnně přes všechny
         subjekty, které ovládá.

         Celkově jde o vyvážené posílení prevence, detekce a vymáhání v oblastech, kde jsou
veřejné prostředky a veřejná moc vystaveny nejvyšším korupčním a reputačním rizikům.
Návrh řeší nejen jednotlivé dílčí nedostatky, ale především jejich vzájemné vazby, a vytváří
tak ucelený rámec, který je předpokladem pro dlouhodobě udržitelnou integritu veřejné správy
a politického procesu.

         Účinnost od 1. ledna 2027 přitom zajišťuje realistický časový prostor pro implementaci
u všech dotčených aktérů.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
         Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami podle čl.
10 Ústavy a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské
unii

         Předkládaný návrh zákona a jeho navrhovaná opatření se nedotýkají závazků z
mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

         Navrhovaná opatření se nijak nedotýkají práva Evropské unie ani judikatury soudních
orgánů EU.

4. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní
rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

         4.1 Východiska a metodika odhadu

         Navrhovaná právní úprava představuje systémovou transformaci a konsolidaci
protikorupčních agend do jednoho nezávislého ústředního správního úřadu – Úřadu pro
prevenci korupce a střetu zájmů (dále jen „Úřad“) – prostřednictvím převodu kompetencí
zejména z Ministerstva spravedlnosti a zároveň rozšířením stávajícího mandátu dosavadního
dohledu nad financováním politiky. Tomu odpovídají desítky souvisejících novel, které v
právním řádu nahrazují dosavadní odkazy na „Ministerstvo“ či „dohled nad hospodařením
politických stran a politických hnutí“ širším pojmem „prevenci korupce a střetu zájmů“ a nově
vymezují roli Úřadu (zejména v regulaci lobbování a ochraně oznamovatelů). Účinnost celého
balíčku je navržena od 1. ledna 2027, což umožňuje fázovanou přípravu a rozpočtové zajištění
v rozpočtových letech předcházejících nabytí účinnosti.

         Metodicky se vychází z předpokladu rozpočtové neutralizace jádra nákladů skrze
přesuny již dnes existujících výdajů (personálních i věcných) z dotčených kapitol státního
rozpočtu, a to zejména z kapitol, které v současnosti financují výkon přesouvaných agend
(Ministerstvo spravedlnosti, dosavadní dohled nad financováním politické soutěže).
Jednorázové pořizovací náklady (zejména IT a datová integrace, metodiky, školení, úpravy
interních procesů) vzniknou primárně v přípravném období 2026 a v prvním roce účinnosti
2027; průběžné provozní náklady Úřadu budou pokryty v rámci nové kapitolní struktury s
odpovídající redukcí dotčených výdajů v převáděných rezortech. Tato metodika odpovídá
charakteru návrhu, který nezakládá rozsáhlá nová hmotná práva s přímými výdaji, ale zejména
reorganizuje dohled, reporting a sankční působnost.

         4.2 Dopad na státní rozpočet – přehled

         4.2.1 Ústřední správní úřad – transformace a konsolidace agend

         Návrh v celé řadě zákonů nahrazuje terminologii a kompetenční odkazy tak, aby
centrálním nositelem agend byla nová nezávislá autorita („Úřad“). Tyto změny společně
potvrzují přesun personálních, materiálních a IT kapacit ze stávajících nositelů (zejména
Ministerstva spravedlnosti) na nový Úřad. Předpokládá se, že většina osobních a provozních
výdajů bude kryta přesunem rozpočtových prostředků, s omezeným jednorázovým navýšením
na integraci a rozšíření systémů (viz níže).

         Jednorázové náklady (2026–2027):

    ● sloučení a rozšíření informačních systémů (zejména agendy lobbování včetně registrů
         a evidenčních nástrojů; datové výměny pro střet zájmů a pro nové prvky
         oznamovacích povinností),

    ● metodická konsolidace a školení (nové procesy, jednotná rozhodovací praxe),

    ● úpravy interních směrnic a workflow v převáděných agendách.

         Provozní náklady: po naběhnutí efektů konsolidace (od roku 2028) se předpokládá
         stabilizace na úrovni blízké současnému součtu výdajů na dosavadní rozptýlené agendy
         (s potenciálem dílčích úspor díky jednotné správě systémů a sdílené podpoře).
         4.2.2 Politické strany a hnutí – dohled a analytika

         Nově se posiluje dohled nad financováním politických stran a hnutí zavedením „výzvy
k prokázání skutečného zdroje“ darů a jiných plnění a zpřesněním pravidel o nepřípustnosti
plnění, jejichž skutečný zdroj není v ČR nebo EU. To si vyžádá metodické a analytické
kapacity Úřadu (posouzení zdrojů, práce s daty, mezinárodní spolupráce), avšak bez zásadních
nových přímých transferů ze státního rozpočtu. Možné příjmy plynou ze sankcí v případě
porušení, přičemž jejich inkaso není primárním cílem normy a nelze je ex ante spolehlivě
kvantifikovat.

         4.2.3 Střet zájmů – rozšíření oznamovacích povinností a posílení vynucování

         Návrh zavádí nové oznámení o peněžních a investičních prostředcích (nad 100 000 Kč)
a zpřesňuje oznamování příjmů a závazků, současně však cíleně vyjímá řadu neuvolněných
komunálních funkcionářů z nejinvazivnějších oznamovacích povinností – čímž snižuje
administrativní zátěž na územní úrovni. Pro státní rozpočet to znamená náklady na vývoj a
úpravu IT řešení (evidence, zpracování, kontrola) a posílení kontrolní činnosti u Úřadu; tyto
náklady budou zčásti kompenzovány redukcí zatížení obcí a měst. Vynucování je dále posíleno
jasným rozdělením příslušnosti k projednání přestupků (Úřad, ÚOOÚ, ORP), což z hlediska
státního rozpočtu znamená přesun spisů a činností spíše než jejich absolutní nárůst.

         4.2.4 Regulace lobbování a legislativní proces

         Převod agendy lobbování z Ministerstva spravedlnosti na Úřad vyžaduje přesměrování
existujících prostředků (provoz registrů, kontrolní a evidenční činnosti). Doplňkové náklady
mohou vzniknout při zveřejňování informací o lobbování v důvodových dokumentech návrhů
právních předpisů (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), což však půjde primárně o
organizačně-procesní úpravy v rámci stávajících kapacit předkladatelů bez významného
rozpočtového dopadu.

         4.2.5 Veřejné zakázky – nové pravidlo neplatnosti a vylučovací oprávnění

         Zavedení neplatnosti zadání zakázky malého rozsahu dodavateli naplňujícímu
vylučovací důvody a vyloučení u zvlášť citlivých střetů zájmů (člen vlády, vedoucí ÚSÚ;
včetně režimu poddodavatelů) může vést ke krátkodobému zvýšení transakčních nákladů
(dodatečná kontrola, výměna poddodavatele, případná opakovaná zadání). Ve středním a
dlouhém období se však očekává snížení ztrát z rizikových plnění a sporů a posílení
hospodárnosti nákupů. Přímý dopad na státní rozpočet je tedy převážně neutrální až pozitivní
(úspory z lepší integrity), u jednotlivých zadavatelů může být přechodově mírně nákladový
(nastavení interních kontrol).

         4.2.6 Trestní právo hmotné

         Zpřísnění některých sankcí a rozšíření kvalifikovaných skutkových podstat má
preventivní charakter; bez okamžitého přímého rozpočtového dopadu. Okrajově může dojít k
mírnému zvýšení nároků na OČTŘ a justici (komplexnější kauzy), přičemž tato zátěž je obtížně
kvantifikovatelná a předpokládá se v mezích stávajících kapacit.

         4.2.7 Fakultní nemocnice – výběrová řízení a mandátování

         Zavedení funkčního období ředitelů a povinných výběrových řízení přinese marginální
procesní náklady (činnost výběrové komise, zveřejňování výzev, administrace), které budou
rozpočtovány v rámci kapitol zřizovatelů (Ministerstvo zdravotnictví) a rozpočtů samotných
fakultních nemocnic. Přechodná ustanovení rozkládají dopady v čase, čímž se minimalizuje
jednorázový fiskální tlak.

         4.3 Dopad na ostatní veřejné rozpočty (kraje, obce, příspěvkové organizace)

         4.3.1 Územní samospráva – administrativní náklady a úlevy

         Nová úprava střetu zájmů cíleně vyjímá vybrané neuvolněné komunální funkcionáře z
nejrozsáhlejších oznamovacích povinností, což pro obce a města znamená úsporu
administrativy (méně podání, menší zátěž agend podpory, menší potřeba interní asistence).
Naopak v oblasti veřejných zakázek mohou vybraní zadavatelé (zejména statutární města a
jejich organizace) přechodově nést náklady spojené s nastavením kontrolních kroků podle
nového § 48 odst. 8 a interní metodiky pro zakázky malého rozsahu. Očekává se však, že tyto
náklady budou jednorázové (revize směrnic, školení) a následně se stabilizují bez významných
dopadů na běžné provozní rozpočty.

         4.3.2 Příspěvkové organizace a státní fondy

         U příspěvkových organizací (včetně fakultních nemocnic) se kromě bodů uvedených
výše nepředpokládají nové mandatorní výdaje; fiskální dopad spočívá v procesních úpravách
(výběrová řízení, metodiky, školení) krytých z běžných rozpočtů zřizovatelů. Státní fondy
nejsou tímto návrhem přímo dotčeny novými výdaji; v rovině veřejných zakázek se uplatní
obecné přínosy integrity a prevence rizikových plnění.

         4.4 IT a datová infrastruktura – jednorázové investice, průběžný provoz

         4.4.1 Centralizace a interoperabilita

         Klíčovým jednorázovým nákladem je úprava a propojení informačních systémů:
evidence lobbování, rozhraní pro zveřejňování informací o lobbování v důvodové
dokumentaci, moduly pro nová oznámení podle zákona o střetu zájmů a analytická nadstavba
pro dohled nad financováním politických stran a hnutí (včetně nástroje pro výzvu k prokázání
skutečného zdroje plnění). Tyto investice jsou nezbytné k účinnému výkonu nové
konsolidované působnosti Úřadu a budou jednorázové s následným běžným provozem.

         4.4.2 Provoz a rozvoj
         Po dokončení integrace se předpokládá běžný provozní režim s náklady odpovídajícími
dosavadnímu součtu provozů jednotlivých agend (lobbování, whistleblowing, střet zájmů,
politické peníze), avšak s úsporou duplicit (sdílená infrastruktura, jednotné metodiky, společné
servisní činnosti). U veřejných rozpočtů mimo státní rozpočet lze očekávat snížení nákladů na
lokální IT podporu některých evidencí (díky centrální správě a metodickému vedení Úřadu).

         4.5 Vynucování práva a sankce – fiskální efekty

         Zpřesnění příslušnosti k projednávání přestupků, úprava pravidel pro určování horní
hranice pokut vázané na hodnotu aktiv a možnost kvalifikovaného odhadu v krajních případech
posilují vynutitelnost bez přímého rozpočtového nároku. Případné příjmy z pokut nelze
předjímat jako spolehlivý zdroj (zásada prevence a proporcionality); jejich inkaso je vedlejším
efektem zvýšené vymahatelnosti. V krátkodobém horizontu lze očekávat mírný nárůst agendy
Úřadu a dotčených správních orgánů, krytý přesunem kapacit a rutinními rozpočtovými
úpravami v rámci kapitol.

         4.6 Přínosy integrity a dlouhodobé fiskální efekty

         4.6.1 Snížení rizik a ztrát ve veřejných zakázkách

         Zkrácení prostoru pro střet zájmů u nejvyšších představitelů a jejich skutečně
vlastněných společností a jejich vylučování v inkriminovaných zakázkách může v čase snížit
transakční i fiskální ztráty z neefektivních či napadených plnění. Tyto přínosy jsou obtížně
kvantifikovatelné, ale v komparaci se zahraniční praxí představují klíčový motiv integritních
reforem a bývají patrné se zpožděním několika let (po stabilizaci pravidel a metodik).

         4.6.2 Zvýšení důvěry a kvality rozhodování

         Lepší dohled nad financováním politických stran a hnutí a nad střetem zájmů, včetně
přesněji cílených oznamovacích povinností a sjednocené metodiky, zvyšuje důvěru občanů i
investorů v institucionální prostředí. Nepřímým důsledkem bývá nižší riziková prémie ve
veřejných zakázkách a větší konkurence v tendrech, což opět působí úsporně na veřejné
rozpočty.

4.7 Fázování nákladů a rozpočtové krytí

S ohledem na účinnost od 1. ledna 2027 se předpokládá:

● Rok 2026 (příprava): jednorázové náklady na IT integrace, metodiky, školení,

legislativně-technickou implementaci; kryto přesuny z dotčených kapitol a případně

účelovým  posílením  kapitoly                           nového  Úřadu.

● Rok 2027 (náběh): dokončení migrací, plný start kompetencí; dočasné souběhy
    systémů, případně zvýšené náklady na podporu agend; kompenzováno útlumem
činností  v  převádějících  rezortech.

● Rok 2028+ (ustálení): neutralizace provozních výdajů na úroveň odpovídající
    dřívějšímu součtu rozptýlených agend, s potenciální úsporou z efektů centralizace (IT,
    metodiky, sdílené služby).

         4.8 Shrnutí

         Závěrem návrh má převážně organizačně-kompetenční povahu s cílem sjednotit
integritní agendy do jednoho nezávislého ústředního správního úřadu. Přímé fiskální náklady
pro stát se soustřeďují do jednorázové IT a procesní integrace a do počátečního posílení
metodické a kontrolní kapacity; průběžné provozní náklady budou kryty převodem stávajících
rozpočtových prostředků. U obcí a krajů se kombinují počáteční úpravy postupů ve veřejných
zakázkách s úlevami v části oznamovacích povinností; u příspěvkových organizací jsou dopady
marginální. V delším horizontu se očekává pozitivní saldo díky vyšší integritě a
vymahatelnosti, které snižují rizika neefektivních výdajů a posilují hospodárnost veřejných
nákupů.
                                            ZVLÁŠTNÍ ČÁST

         Hlavním záměrem je přesun dosavadní institucionální a organizační úpravy Úřadu pro
dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (zejm. § 19 až § 19f zákona č.
424/1991 Sb.) do samostatného zákona a současně promítnout transformaci této instituce na
nezávislý ústřední správní úřad s širší protikorupční působností.

         Návrh zákona sleduje čistě organizační a institucionální rovinu: bezprostředně
nezasahuje do hmotněprávních pravidel jednotlivých agend (ta zůstávají ve svých
„odvětvových“ zákonech), nýbrž sjednocuje nositele těchto agend do jedné nezávislé instituce.
Legislativně-technicky se proto ruší a do samostatného zákona přenášejí především
organizační ustanovení § 19 až § 19f zákona o politických stranách; související pravidla
zveřejňování a reportingu (nyní v § 19g) zůstávají v odvětvovém předpisu a v návrhu jsou jen
zrcadlena v rozsahu potřebném pro vlastní institucionální rámec (např. § 10 návrhu). Tato
koncepce odpovídá deklarovanému cíli transformace ÚDHPSH na Úřad pro prevenci korupce
a střetu zájmů a časově je sladěna s navrhovanou účinností od 1. ledna 2027.

         K § 1

         Ustanovení vymezuje předmět úpravy: samostatný zákon nově komplexně upravuje
postavení, působnost a organizaci Úřadu pro prevenci korupce a střetu zájmů (dále jen „Úřad“)
a právní poměry vybraných osob v něm zařazených. Smyslem je „vynést“
institucionální/organizační úpravu dosavadního Úřadu pro dohled nad hospodařením
politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) ze zákona o politických stranách do
samostatného předpisu, a to v návaznosti na věcnou transformaci ÚDHPSH na nový Úřad s
širší protikorupční působností (střet zájmů, ochrana oznamovatelů, lobbování). V této podobě
§ 1 systematicky shrnuje obsah dosavadních § 19 až § 19f zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích, které se navrhuje zrušit v doprovodném
změnovém zákoně.

         K § 2

         Odstavec 1 zřizuje Úřad jako ústřední správní úřad se sídlem v Praze a vymezuje jej
jako ústřední orgán v oblasti prevence korupce a střetu zájmů. Ve vztahu k platnému právu jde
o převzetí rámcové koncepce z dosavadního § 19 odst. 1 až 3 zákona o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích (zřízení ústředního správního úřadu, nezávislost, zásah do
činnosti jen na základě zákona), přičemž dochází ke změně sídla: dosavadní úprava stanoví
sídlo v Brně; návrh nově určuje sídlo v Praze. Přesun sídla odpovídá rozšířenému mandátu
Úřadu nad rámec agendy dohledu nad financováním politických stran a politických hnutích,
přičemž sleduje především zachování know-how a personálních kapacit Odboru střetu zájmů
a boje proti korupci Ministerstva spravedlnosti.

         Odstavec 2 (písm. a)–f)) věcně koncentruje působnosti, které byly v dosavadním právu
„roztroušeny“ mezi § 19f (ve znění zákona č. 302/2016 Sb.) a následné novelizace, a nově je
systematicky formuluje jako ústřední kompetence Úřadu (dohled nad financováním
politických stran a politických institutů; ústřední orgán pro střet zájmů, ochranu oznamovatelů
a lobbování; návrhová oprávnění; další zákonem svěřené působnosti). Tím se zohledňuje
transformace z ÚDHPSH na jednotnou autoritu prevence korupce a střetu zájmů.

         Odstavce 3 až 5 (nezávislost, zákonnost zásahů, účetní jednotka a mezinárodní
spolupráce) navazují na dosavadní § 19 odst. 2 a 3 a výslovně kodifikují skutečnosti, které se
v praxi již uplatňují; jde o systematizaci a rozšíření textu na úroveň samostatného zákona.

         K § 3

         Upravuje vnitřní strukturu: předseda, čtyři členové (společně Kolegium) a další
zaměstnanci. Jde o převzetí dosavadního § 19a odst. 1 a 3 (složení Úřadu, existence Kolegia)
a § 19a odst. 4 a 5 (platové ekvivalenty předsedy a členů), přičemž ustanovení současně jasněji
deklaruje, že předseda stojí v čele Úřadu a řídí jeho činnost. Úprava platových poměrů je
převzata beze změn (odkaz na zákon č. 236/1995 Sb.)

         K § 4

         Detailně se vymezují pravomoci předsedy: schvalování organizační struktury, rozpočtu
a závěrečného účtu po projednání v Kolegiu; schvalování služebních předpisů; předkládání
jednacího řádu Kolegia, plánu činnosti, výroční zprávy a vnitřních předpisů schvalovaných
Kolegiem; rozhodování o ostatních záležitostech. Předseda je výslovně služebním orgánem
podle zákona o státní službě. Ustanovení věcně přejímá a systematicky rozpracovává
dosavadní § 19b (včetně novelizačních zpřesnění účinných od 1. 1. 2024).

         Současně se sjednocuje režim zastupování předsedy (určení člena, který předsedu
zastupuje, subsidiárně nejstarší přítomný člen), což dosud plyne z § 19b odst. 3 ve znění po
novele č. 253/2023 Sb.

         K § 5

         Upravuje se způsob jmenování a odvolávání předsedy, délka funkčního období a
kvalifikační, integritní i neslučitelnostní předpoklady. Jde o systematické převzetí dosavadního
§ 19c (dvoukomorová nominace s jmenováním prezidentem, šestileté období, omezení
opakování, kvalifikační předpoklady, zákaz souběhů funkcí a vedlejších výdělečných činností).
Vyjádřením těchto pravidel v samostatném zákoně se posiluje institucionální nezávislost
Úřadu.

         K § 6
         Taxativně se stanoví způsoby zániku funkce předsedy (uplynutí období, rezignace,
odvolání, pravomocné odsouzení pro vybrané trestné činy, omezení svéprávnosti) a důvody
odvolání, zejména při ztrátě stanovených předpokladů. Ustanovení přejímá dosavadní § 19d.

         K § 7

         Jmenování členů Úřadu prezidentem z kandidátů zvolených Senátem, kvalifikační
předpoklady a aplikace vybraných pravidel pro předsedu na členy jsou věcně převzaty z
dosavadního § 19e odst. 1 až 4.

         Návrh současně do textu zapracovává i zpřesnění účinná od 1. 1. 2024: (i) právo člena
vyžádat si informace o činnosti Úřadu a jeho řízení (povinnost poskytnout do 14 dnů) a (ii)
příkazní oprávnění člena vůči státním zaměstnancům (s předností příkazů předsedy při
rozporu). Tato zpřesnění odpovídají dosavadnímu § 19e odst. 5 a 6 ve znění zákona č. 253/2023
Sb.

         K § 8

         Ustanovení komplexně upravuje zasedání a rozhodování Kolegia a vymezuje katalog
aktů, které Kolegium schvaluje (plán činnosti, výroční zpráva, vyhlášky, výkladová stanoviska,
jednací řád a vnitřní předpisy s výjimkou služebních předpisů), dále rozhodování o námitkách
podjatosti a zveřejnění poznatků z činnosti Úřadu, a jeho další koordinační a metodické
pravomoci (pověřování řízením dohledu, projednávání podnětů a protokolů o kontrole,
rozpočtové otázky, zřizování rozkladové komise). Věcně jde o převzetí dosavadních
ustanovení o Kolegii nově vložených do § 19f novelou č. 253/2023 Sb., s dílčí terminologickou
adaptací na samostatný zákon (např. odkaz na § 10 odst. 2 ohledně zveřejňování poznatků).
Zároveň se deklaruje, že Kolegium je nadřízeným správním orgánem Úřadu i sobě samému (v
otázkách interní hierarchie), jak plyne z dosavadního § 19f odst. 7.

         K § 9

         Zakládá se obecná povinnost součinnosti orgánů veřejné moci a dalších nositelů veřejné
správy vůči Úřadu a povinnost mlčenlivosti předsedy, členů a zaměstnanců Úřadu. Tato úprava
nemá v rušených § 19 až § 19f přímý textový ekvivalent; v dosavadním zákoně o politických
stranách byla součinnost a nakládání s informacemi řešena „rozptýleně“ (zejm. v režimu
dohledu a zveřejňování podle § 19g) a v obecné rovině též zákonem o kontrole. Návrh proto
pravidla součinnosti a mlčenlivosti systematizuje do základního organizačního zákona Úřadu.

         K § 10

         Stanoví se povinnost vydat do 31. května výroční zprávu o činnosti a informovat o ní
vládu a Parlament; zároveň se výslovně umožňuje zveřejňování poznatků z činnosti Úřadu.
Věcně jde o přejímku a zpřesnění dosavadní úpravy zveřejňování a reportingu (v dřívějším §
19f písm. b) a c) ve znění zákona č. 302/2016 Sb.; po novele č. 253/2023 Sb. srov. § 19g odst.
1 písm. b)–d)), rozšířenou o povinnost informovat vládu a Parlament. Tato rozšířená adresnost
odpovídá institucionálnímu významu Úřadu po transformaci.

         K § 11 (přechodná ustanovení)

         Navržený § 11 zajišťuje plynulý a právně jistý přechod agend na nově zřízený Úřad, a
to bez vzniku institucionální „mezery“ ve výkonu dozoru, kontroly a přestupkové agendy.
Úprava stojí na zásadách nepřerušenosti výkonu veřejné správy, ochrany legitimních očekávání
účastníků řízení a zákazu pravé retroaktivity.

         Do doby jmenování předsedy a členů Úřadu podle § 5 odst. 1 a § 7 odst. 1 plní úkoly
Kolegia Úřadu Kolegium ústředního správního úřadu pro dohled nad hospodařením stran a
hnutí podle dosavadní právní úpravy. Cílem je zabránit procesní paralýze nového orgánu v
období mezi účinností zákona a ustavením jeho vedení. Opatření je úzce vymezené: nahrazuje
pouze funkci Kolegia (tj. rozhodovací a schvalovací úkony vyhrazené kolegiálnímu orgánu) a
respektuje věcný i procesní rámec stanovený tímto zákonem. Jedná se o dočasné řešení, které
nezasahuje do pravidel jmenování vedení Úřadu ani do jeho budoucí nezávislosti; veškeré
úkony učiněné podle tohoto ustanovení se považují za úkony Kolegia Úřadu.

         Kontroly a řízení o přestupku zahájené přede dnem účinnosti tohoto zákona ve věcech
podle zákona o střetu zájmů, zákona o ochraně oznamovatelů a zákona o regulaci lobbování
dokončí Ministerstvo spravedlnosti. Úprava vychází ze zásady perpetuatio fori (stálosti
příslušnosti v již zahájených věcech) a sleduje minimalizaci průtahů a nákladů spojených s
převodem spisů a důkazů. Zachovává procesní kontinuitu pro účastníky (nemění se orgán,
který vedl dokazování a činil procesní úkony), čímž se posiluje předvídatelnost a právní jistota.
Zároveň se tím předchází riziku zpochybnění zákonnosti kroků učiněných před účinností
zákona a nežádoucímu prodlužování řízení.

         Kontroly, přestupková řízení a další dohledové činnosti zahájené tímto ústředním
správním úřadem přecházejí k dokončení na Úřad. Důvodem je, že ve sféře dohledu nad
financováním politických stran a hnutí je Úřad přímým právním nástupcem dosavadního
orgánu; zachování stejného „dohledového“ rámce a metodiky v jedné institucionální linii je
proto účelné a systémově správné. Převzetí neskončených věcí novým Úřadem zároveň umožní
sjednocení výkladu a praxe bez nutnosti dvojkolejnosti či opakování úkonů.

         Ustanovení nijak nemění hmotněprávní povinnosti adresátů ani nezhoršuje jejich
postavení v probíhajících řízeních. Stanoví pouze pravidla institucionální a procesní
návaznosti. V agendách dosud vykonávaných Ministerstvem spravedlnosti zůstává pro již
zahájené věci dokončovacím orgánem toto ministerstvo (omezení administrativní zátěže,
zachování procesních jistot). V agendě dohledu nad financováním politických stran a hnutí
přecházejí neskončené věci na nově zřízený Úřad jako na nástupnický orgán (zajištění věcné
kontinuity a sjednocení praxe).
         Tím se předchází pravé retroaktivitě i procesním pochybnostem o platnosti dosavadních
úkonů (výzvy, protokoly, námitky, doručování), včetně běhu lhůt a probíhajících opravných
prostředků. Přechod vyžaduje pouze technicko-organizační opatření (předání spisů v rozsahu
dle odstavce 3, datová migrace, interní metodická instrukce). Nedochází k navýšení procesních
povinností účastníků ani k prodloužení lhůt z důvodu změny příslušného orgánu.

         K § 12 (účinnost)
         Navržená účinnost k 1. lednu 2027 poskytuje dostatečný časový prostor pro
institucionální transformaci (personální, metodickou a IT přípravu), převod agend z
Ministerstva spravedlnosti (střet zájmů, ochrana oznamovatelů, lobbování), a koordinaci se
souběžným změnovým zákonem, který zruší § 19 až § 19f zákona o politických stranách a
provede nezbytné kompetenční a terminologické změny v dotčených předpisech.

V Praze dne 10. října 2025

Předkladatelé
Ivan Bartoš, podepsáno elektronicky
Olga Richterová, podepsáno elektronicky