Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDQDACPI1 najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
10. volební období
74/0
Návrh poslanců Petra Hladíka, Bohuslava Niemiece, Václava Pláteníka,
Moniky Brzeskové, Jany Filipovičové, Marie Krškové, Jany Krutákové,
Gabriely Svárovské a Heleny Langšádlové na vydání zákona, kterým se
mění zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její
nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
Zástupce předkladatele: Hladík P. a další
Doručeno poslancům: 14. ledna 2026 v 8:37
Návrh zákona poslance Petra Hladíka, Bohuslava Niemiece, Václava Pláteníka,
Moniky Brzeskové, Jany Filipovičové, Marie Krškové, Jany Krutákové,
Gabriely Svárovské a Heleny Langšádlové
ZÁKON
ze dne …… 2026,
kterým se mění zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě
Čl. I
Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých
zákonů, ve znění zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 85/2012 Sb.,
zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 98/2019 Sb.
a zákona č. 261/2021 Sb., se mění takto:
1. V § 2 písmeno a) včetně poznámek pod čarou č. 52 až 56 zní:
„a) ekologickou újmou nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné
zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo; jde o
1. změnu na chráněném druhu volně žijícího živočicha nebo planě rostoucí rostliny nebo
na přírodním stanovišti, která vede k závažnému poškození nebo zničení místní
populace chráněného druhu anebo poškození nebo zničení přírodního stanoviště
závažnému z hlediska jeho spojitého výskytu v dotčeném území, s výjimkou
nepříznivých účinků vyplývajících z jednání provozovatele, k němuž byl oprávněn
podle § 5b, 45i a 56 zákona o ochraně přírody a krajiny4); kritéria pro posouzení
významu poškození nebo zničení místní populace chráněného druhu a poškození
nebo zničení přírodního stanoviště jsou stanovena v příloze č. 3 k tomuto zákonu,
2. změnu na podzemní nebo povrchové vodě včetně přírodního léčivého zdroje a zdroje
přírodní minerální vody5), která má nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo
množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál, s výjimkou nepříznivých
účinků v případech stanovených podle § 23a odst. 4 a 7 vodního zákona6),
3. zhoršení jakosti povrchové vody nebo vodního zdroje v situaci, kdy v důsledku
havárie nebo provozní činnosti dojde k překročení nejvyšších přípustných
koncentrací prioritních látek podle přílohy č. 3 k nařízení vlády upravujícímu
ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod52),
4. zhoršení jakosti povrchové vody nebo vodního zdroje v situaci, kdy v důsledku
havárie nebo provozní činnosti způsobené látkami podle přílohy č. 1 k vodnímu
zákonu a přílohami č. 1 a 3 k nařízení vlády upravujícímu ukazatele a hodnoty
přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod53) nebo snížením
vydatnosti útvaru povrchové vody54) dojde k významnému úhynu ryb nebo dalších
vodních organismů,
5. zhoršení nebo ohrožení jakosti vody nebo vodního zdroje v případě ohrožení zdroje
pitné vody v části povodí související s místy odběru vody k lidské spotřebě55),
6. zhoršení nebo ohrožení jakosti vody nebo vodního zdroje v případě ohrožení
přírodního léčivého zdroje nebo zdroje přírodní minerální vody5),
7. zhoršení nebo ohrožení jakosti povrchové vody nebo vodního zdroje v případě
ohrožení ekologického stavu povrchové vody využívané ke koupání56), nebo
8. změnu na půdě způsobenou znečištěním, jež představuje závažné riziko nepříznivého
vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků,
organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj,
52) Tabulka 1b přílohy č. 3 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách
přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení
k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech,
ve znění pozdějších předpisů.
53) Příloha č. 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Tabulka 3 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Příloha č. 3 nařízení vlády č. 401/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
54) § 2 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
55) § 2 písm. c) vyhlášky č. 50/2023 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání
povodňových rizik.
56) § 34 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V § 2 písm. b) bodě 1 se text „§ 45e“ zrušuje.
3. V § 2 písm. b) bodě 2 se text „§ 3 odst. 1 písm. n)“ zrušuje.
4. V § 2 písm. c) bodě 1 se text „§ 3 odst. 1 písm. m)“ zrušuje.
5. V § 2 písm. c) bodě 2 se text „§ 45e“ zrušuje.
6. V § 2 písm. c) bodě 3 se text „§ 3 odst. 1 písm. n)“ zrušuje.
7. V § 2 se písmena d) až g) zrušují.
Dosavadní písmena h) až q) se označují jako písmena d) až m).
8. V § 6 odstavec 1 zní:
„(1) V případě bezprostředně hrozící ekologické újmy je povinen neprodleně provést
nezbytná preventivní opatření ten provozovatel, jehož provozní činnost hrozbu ekologické
újmy způsobila nebo jehož provozní činnost k hrozbě ekologické újmy nebo jejímu trvání
přispívá.“.
9. V § 6 odstavec 5 zní:
„(5) Příslušný orgán zajistí bez zbytečného odkladu provedení nezbytných
preventivních opatření, pokud
a) je neprodleně nebo ve stanovené lhůtě neprovede provozovatel, nebo
b) není provozovatel znám.“.
10. V § 6 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Příslušný orgán nemá povinnost podle odstavce 5, pokud by provedení
nezbytných preventivních opatření
a) nebylo možné,
b) mělo negativní vliv na životní prostředí, nebo
c) bylo spojeno s neúměrnými náklady na jejich realizaci.“.
11. V § 7 odstavec 6 zní:
„(6) Příslušný orgán zajistí bez zbytečného odkladu provedení nezbytných nápravných
opatření, pokud
a) je neprodleně nebo ve stanovené lhůtě neučiní provozovatel, nebo
b) není provozovatel znám.“.
12. V § 7 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní:
„(7) Příslušný orgán nemá povinnost podle odstavce 6, pokud by provedení nezbytných
nápravných opatření
a) nebylo možné,
b) mělo negativní vliv na životní prostředí, nebo
c) bylo spojeno s neúměrnými náklady na jejich realizaci.“.
Dosavadní odstavec 7 se označuje jako odstavec 8.
13. § 8 včetně nadpisu zní:
㤠8
Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření
(1) Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájí příslušný
orgán
a) na návrh osoby podle odstavce 2, jsou-li splněny podmínky podle odstavce 3, nebo
b) z moci úřední, jakmile se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít
k ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik a současně je příslušnému orgánu
zřejmé, kdo je provozovatel podle § 6 odst. 1 nebo § 7 odst. 1.
(2) Návrh na zahájení řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření
může podat
a) osoba, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné, nebo
b) právnická osoba soukromého práva, jejíž předmětem činnosti je podle zakladatelského
právního jednání ochrana životního prostředí a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná
výdělečná činnost.
(3) Návrh na zahájení řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření
musí kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahovat informace, ze kterých je
patrné, že došlo k ekologické újmě nebo že taková újma bezprostředně hrozí, kdo je podle
navrhovatele provozovatelem, jehož činností mělo dojít k ekologické újmě nebo taková újma
v důsledku jeho činnosti bezprostředně hrozí, a doklady prokazující tyto tvrzené skutečnosti.
Neobsahuje-li návrh veškeré náležitosti podle věty první nebo jsou-li v něm neúplné informace,
příslušný orgán vyzve navrhovatele k odstranění nedostatků návrhu, poskytne mu k tomu
přiměřenou lhůtu a současně mu sdělí, že dokud nebudou tyto nedostatky odstraněny, řízení o
uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření nebude zahájeno. Dojde-li příslušný
orgán k závěru, že návrh obsahuje veškeré náležitosti, vyrozumí navrhovatele o zahájení řízení
o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření. Řízení je zahájeno dnem, kdy
příslušnému orgánu došel návrh, který obsahuje veškeré náležitosti podle věty první.
(4) Osoby podle odstavce 2 jsou oprávněny předložit příslušnému orgánu vyjádření
související s případy ekologické újmy nebo s bezprostřední hrozbou jejího vzniku, jichž jsou si
vědomy, a to i tehdy, pokud návrh podle odstavce 1 písm. a) nepodaly.
(5) Oznámení o zahájení řízení příslušný orgán zveřejní na portálu veřejné správy
a neprodleně o něm informuje správní orgán příslušný rozhodovat o preventivních opatřeních
nebo nápravných opatřeních podle jiných právních předpisů12). V případě nebezpečí z prodlení
může být vydání rozhodnutí v řízení podle odstavce 1 písm. b) prvním úkonem v řízení.
(6) Právnická osoba podle odstavce 2 písm. b) může požádat příslušný orgán, aby byla
po dobu 1 roku ode dne podání žádosti bez zbytečného odkladu písemně informována o každém
zahájeném řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření. Tato žádost musí
být místně specifikována a lze ji podávat opakovaně.
(7) Právnická osoba podle odstavce 2 písm. b), která není navrhovatelem, je účastníkem
řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření, pokud písemně oznámí příslušnému
orgánu svou účast do 8 dnů ode dne,
a) kdy jí byla doručena informace o zahájeném řízení podle odstavce 6, nebo
b) kdy byla informace o zahájení řízení zveřejněna na portálu veřejné správy.
(8) Pokud nejsou na základě výzvy nedostatky návrhu podle odstavce 3 odstraněny,
příslušný orgán odloží věc usnesením, které je prvním úkonem v řízení. Usnesení o odložení
věci se oznamuje navrhovateli návrhu.
(9) Pokud v řízení příslušný orgán nemůže pokračovat z důvodu, že vznik ekologické
újmy, protiprávní jednání provozovatele nebo příčinná souvislost mezi nimi nebyla prokázána,
řízení usnesením zastaví.“.
14. V § 9 odst. 1 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo hrozbou jejího vzniku“ a ve
větě druhé se za slovo „rozhodnutí“ vkládají slova „nebo podle jejich pokynů“.
15. V § 9 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Po dokončení preventivních nebo nápravných
opatření je ten, komu byla tato opatření uložena, povinen na své náklady uvést dotčenou
nemovitou věc do původního stavu, pokud se s jejím vlastníkem nedohodl jinak.“.
16. V § 10 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1) V řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření k předcházení nebo
nápravě ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů nebo planě rostoucích
rostlin nebo na přírodních stanovištích si příslušný orgán vyžádá závazné stanovisko Agentury
ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „Agentura ochrany přírody a krajiny“) nebo
příslušné správy národního parku za účelem posouzení významnosti účinků ekologické újmy
na chráněné druhy a přírodní stanoviště včetně případného návrhu preventivních a nápravných
opatření.“.
Dosavadní text se označuje jako odstavec 2.
17. V § 13 odst. 1 větě první se za slova „státního rozpočtu“ vkládají slova „nebo z rozpočtu
Státního fondu životního prostředí České republiky (dále jen „Fond“), jde-li o příslušný orgán
podle § 16 odst. 1 písm. b)“ a na konci textu věty třetí se doplňují slova „nebo Fondu, byly-li
náklady místo provozovatele hrazeny příslušným orgánem podle § 16 odst. 1 písm. b)
z rozpočtu Fondu“.
18. V § 14 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Identifikační údaje, výsledek provedeného hodnocení rizik jednotlivých provozních
činností a údaj o rozsahu a způsobu finančního zajištění podle odstavce 1, jakož i aktualizace
těchto informací, je provozovatel povinen zaslat do 15 dnů od jejich provedení do
elektronického systému, jehož správcem je ministerstvo. Je-li příslušným orgánem zjištěno, že
povinnost provedení nebo aktualizace hodnocení rizik nebyla provozovatelem splněna, vyzve
příslušný orgán provozovatele ke splnění povinnosti podle věty první a současně mu k tomu
stanoví přiměřenou lhůtu.“.
Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6.
19. V § 14 odstavec 4 zní:
„(4) Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže na základě
hodnocení rizik, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá
náklady nižší než 20 000 000 Kč.“.
20. V § 16 odst. 1 se písmeno c) zrušuje.
Dosavadní písmena d) až g) se označují jako písmena c) až f).
21. V § 16 odst. 2 písm. d) se slova „, správ národních parků a Agentury ochrany přírody
a krajiny“ zrušují.
22. V § 16 se odstavec 4 zrušuje.
Dosavadní odstavce 5 až 8 se označují jako odstavce 4 až 7.
23. V § 16 odst. 6 se slova „, správy národního parku, Agentury ochrany přírody a krajiny“
zrušují.
24. V § 17 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 2 až 5.
25. V § 17 odst. 2 se slovo „na“ nahrazuje slovy „hrozící či způsobené v“.
26. V § 17 se doplňují odstavce 6 a 7, které včetně poznámky pod čarou č. 57 znějí:
„(6) Na základě žádosti příslušného orgánu vydá závazné stanovisko podle § 10 odst. 1
a) Agentura ochrany přírody a krajiny na celém území České republiky, s výjimkou území
národních parků a jejich ochranných pásem a území Chráněné krajinné oblasti Šumava
a Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce,
b) správa národního parku v obvodu své územní působnosti podle zákona o ochraně
přírody a krajiny57).
(7) Agentura ochrany přírody a krajiny nebo správa národního parku vydá závazné
stanovisko do 90 dnů ode dne, kdy příslušný orgán o jeho vydání požádal.
57) § 78 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.“.
27. V § 19 odst. 1 se za písmeno d) vkládají nová písmena e) až g), která znějí:
„e) neuvede pozemek nebo stavbu, kterou bylo nutno použít při plnění preventivního nebo
nápravného opatření, do původního stavu podle § 9 odst. 3,
f) neprovede hodnocení rizik provozní činnosti podle § 14 odst. 1 nebo výsledek hodnocení
rizik nebo jeho aktualizaci nezašle do systému a ve lhůtě podle § 14 odst. 2 věty první,
g) neprovede ve lhůtě stanovené ve výzvě podle § 14 odst. 2 věty druhé hodnocení rizik
provozní činnosti nebo jeho aktualizaci,“.
Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno h).
28. V § 19 odstavec 2 zní:
„(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu
a) do 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene f),
b) do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene e),
c) do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene b), d), g) nebo h),
d) do 25 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene a) nebo c).“.
29. V § 20 odst. 1 se slova „na území národního parku správa národního parku, na území
chráněné krajinné oblasti Agentura ochrany přírody a krajiny,“ zrušují.
30. V § 20 odst. 2 se slova „Státního fondu životního prostředí České republiky“ nahrazují
slovem „Fondu“.
31. V § 21 odst. 3 se věta třetí nahrazuje větou „Do doby vyjádření příslušného orgánu, zda jde
o ekologickou újmu, řeší věc příslušný správní orgán rozhodující o preventivních opatřeních
nebo nápravných opatřeních podle jiných právních předpisů.“.
32. V § 21 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5) V pochybnostech o významnosti úhynu ryb nebo vodních organismů si příslušný
orgán vyžádá vyjádření Ministerstva zemědělství, popřípadě odborných subjektů.“.
Dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 6 až 8.
33. Příloha č. 3 včetně nadpisu zní:
„Příloha č. 3 k zákonu č. 167/2008 Sb.
Kritéria pro posouzení významu poškození nebo zničení místní populace chráněného
druhu a poškození nebo zničení přírodního stanoviště
1. Význam ekologické újmy, která by mohla vést k závažnému poškození nebo zničení
místní populace chráněného druhu anebo poškození nebo zničení přírodního stanoviště,
závažnému z hlediska jeho spojitého výskytu v dotčeném území, musí příslušný orgán posoudit
s ohledem na základní stav v době vzniku ekologické újmy a s přihlédnutím k jejich funkcím
v rámci dotčeného území a ekosystémů a ke schopnosti jejich přirozené obnovy. Výrazně
nepříznivé změny základního stavu se určují podle měřitelných údajů, jako jsou zejména
a) počet jedinců chráněného druhu, hustota nebo oblast jejich výskytu,
b) úloha konkrétních jedinců nebo poškozené oblasti ve vztahu k ochraně chráněného druhu
nebo přírodního stanoviště, vzácnost chráněného druhu nebo přírodního stanoviště
(posuzováno na místní, regionální nebo vyšší úrovni včetně úrovně Evropské unie),
c) rozmnožovací schopnost chráněného druhu (podle dynamiky specifické pro daný druh nebo
danou populaci), jeho životaschopnost nebo schopnost přirozené obnovy přírodního stanoviště
(podle dynamiky specifické pro jeho charakteristické chráněné druhy nebo jejich populace),
d) schopnost chráněného druhu nebo přírodního stanoviště poté, co došlo k ekologické újmě,
zotavit se v krátké době bez jakéhokoli zásahu, s výjimkou opatření na zvýšenou ochranu,
a to pouze v důsledku jeho vlastní dynamiky, do stavu, který je možné považovat
za rovnocenný nebo za lepší, než byl základní stav.
2. Jako závažné nemusí příslušný orgán posoudit tyto nepříznivé účinky:
a) nepříznivé odchylky, které jsou menší než přirozené fluktuace považované za normální pro
příslušný chráněný druh nebo přírodní stanoviště,
b) nepříznivé odchylky způsobené přirozenými příčinami nebo vyplývající ze zásahů
souvisejících s běžnou správou lokalit, jak jsou vymezeny v záznamech o přírodních
stanovištích nebo cílových dokumentech podle § 45c odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny
a vyhlášky č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o
ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s vytvářením soustavy
NATURA 2000,
c) změna na chráněných druzích nebo přírodních stanovištích, u kterých se prokáže, že se z ní
zotaví v krátké době bez potřeby jiného zásahu do takového stavu, který má výhradně
působením dynamiky chráněného druhu nebo chráněného stanoviště za následek stav, který se
považuje za rovnocenný nebo lepší než byl základní stav.
3. Ekologická újma s prokázanými účinky na lidské zdraví musí být klasifikována jako
významná.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo provozovatel, který prokazatelně zahájil
činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, a provozovatel, který má
certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14
000 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace, je povinen provést
hodnocení rizik podle § 14 odst. 1 zákona č. 167/2008 Sb. do 24 měsíců ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
2. Provozovatel, který měl povinnost provést hodnocení rizik podle § 14 odst. 1 zákona č.
167/2008 Sb. ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, zašle toto hodnocení do elektronického
systému podle § 14 odst. 2 zákona č. 167/2008 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, do 31. prosince 2028.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa
Čl. III
Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa,
ve znění zákona č. 149/2003 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 167/2008 Sb., zákona
č. 227/2009 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 183/2017 Sb.
a zákona č. 261/2021 Sb., se mění takto:
1. Za § 1 se vkládá nový § 1a, který včetně poznámky pod čarou č. 8 zní:
㤠1a
(1) Uložila-li inspekce povinnost provést opatření k nápravě podle jiného právního
předpisu8), provedení předchozích průzkumů nebo předchozího zpracování odborných
podkladů a ten, komu byla povinnost uložena, ji nesplní a hrozí nebezpečí z prodlení, může
zajistit provedení opatření k nápravě, předchozích průzkumů nebo zpracování uvedených
podkladů inspekce na náklady toho, komu byla povinnost uložena. Náhrada veškerých nákladů
podle věty první je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.
(2) Odstavec 1 se nepoužije na opatření k nápravě uložené podle zákona o předcházení
ekologické újmě.
8) Například zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V § 4 odst. 2 se číslo „5 000 000“ nahrazuje číslem „10 000 000“.
3. V § 5 se číslo „10 000 000“ nahrazuje číslem „20 000 000“.
ČÁST TŘETÍ
Změna vodního zákona
Čl. IV
V § 42 odst. 1 větě třetí zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní
zákon), ve znění zákona č. 113/2018 Sb., se za slovo „prostředí“ vkládají slova „podle zákona
o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa71)“.
Poznámka pod čarou č. 71 zní:
„71) Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně
lesa, ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o odpadech
Čl. V
Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 261/2021
Sb., zákona č. 284/2021 Sb. a zákona č. 149/2023 Sb., se mění takto:
1. V § 32 odst. 4 se za slova „smí být“ vkládají slova „předávány a“ a slova „jejich původce“
se nahrazují slovy „osoby, která je jejich původcem podle § 5 odst. 1 písm. a) nebo c),“.
2. V § 116 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Pokud je před uložením opatření k nápravě nezbytné předchozí provedení průzkumu nebo
zpracování odborných podkladů, může správní orgán, který je oprávněn uložit opatření
k nápravě, uložit osobě podle odstavce 1 povinnost v přiměřené lhůtě provést průzkum nebo
zpracovat odborné podklady a předložit je tomuto správnímu orgánu.“.
3. V § 121 odst. 1 se na konci písmene u) slovo „nebo“ zrušuje.
4. V § 121 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno w),
které zní:
„w) v rozporu s § 32 odst. 4 předá do mobilního zařízení odpad, jehož není původcem, nebo
přebere do mobilního zařízení odpad od osoby, která není jeho původcem.“.
5. V § 121 odst. 5 písm. c) se slova „s) nebo v)“ nahrazují slovy „s), v) nebo w)“.
6. V § 123 odst. 1 písm. c) se slova „a r) až u)“ nahrazují slovy „, r) až u) a w)“.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2026.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
A Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu
k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů
Zákon o předcházení ekologické újmě (dále jen „ZEÚ“) je transpozičním předpisem ve vztahu
ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti
za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (dále jen
„Směrnice“). Přestože transpozice Směrnice je v tuto chvíli úplná a řádná, zákon není
v aplikační praxi využíván, a to z důvodu jeho nejasné působnosti ve vztahu k složkovým
právním předpisům upravujícím obdobnou matérii, tedy ukládání nápravných opatření (vodní
zákon, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon o ochran přírody a krajiny).
Účelem novely je tak primárně zefektivnění aplikační praxe, a to díky jasnému odlišení
působnosti zákona od působnosti složkových předpisů. Toto zpřesnění se děje prostřednictvím
úpravy definice ekologické újmy.
Dále dochází ke stanovení odchylné právní úpravy od obecného správního řádu, a to v důsledku
zpřesnění procesního postupu při provádění preventivních a nápravných opatření, včetně
zakotvení možnosti úhrady nápravných opatření ze Státního fondu životního prostředí České
republiky v situacích, kdy není původce závadného stavu znám nebo se jej nepovede zjistit, a
příslušný orgán provádí nezbytná nápravná opatření sám.
Současná podoba ZEÚ je problematická z hlediska praktické aplikovatelnosti ze strany orgánů
státní správy. Jediným příslušným orgánem pro vedení řízení podle zákona je ČIŽP, a to na
území celé České republiky. V praxi to znamená, že ČIŽP přijímá žádosti k zahájení řízení,
řízení musí zahájit, pročež následně musí konstatovat, že nebyly naplněny podmínky pro využití
tohoto zákona (zpravidla nebyla naplněna samotná definice ekologické újmy), řízení zastavuje
a danou situaci řeší podle vodního zákona, zákona o ochraně zemědělského půdního fondu nebo
podle dalších složkových zákonů, které upravují procesní postup pro nápravu vybraných složek
životního prostředí, avšak nejedná se o úpravu komplexní, která by řešila situaci, kdy bude
„zasaženo“ několik složek životního prostředí, a neumožňují například provést některá
nápravná opatření, která jsou zamýšlena ZEÚ; někdy nezakotvují jednoznačné finanční
zajištění pro případ vzniku škody a nezbytnost uložení opatření neznámému původci.
Návrh zachovává kompetence ČIŽP jakožto příslušného orgánu na území celé České republiky.
Pro zefektivnění řízení je nicméně posílena odborná pozice AOPK ČR, a to na celém území ČR
mimo územní působnost správ národních parků, jako dotčeného správního orgánu vydávající
závazné stanovisko v řízeních ve věci ekologické újmy na biodiverzitě. Závazné stanovisko by
mělo být vydáváno k posouzení významnosti účinků na chráněné druhy a přírodní stanoviště
včetně případného návrhu preventivních a nápravných opatření, a usnadnit tak ČIŽP posouzení
kvalifikovanosti návrhu (viz dále). Řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření
lze podle návrhu i nadále zahájit buďto na návrh (řízení o žádosti) nebo z úřední povinnosti (z
moci úřední). V případě řízení zahajovaného na návrh však ZEÚ stanoví nutnost splnění
vyjmenovaných podmínek (jedná se o „kvalifikovaný návrh“). Klíčové při posuzování
„kvalifikovanosti“ návrhu je právě zakotvení kompetence AOPK k vydání závazného
stanoviska. Příslušný orgán – dikcí Směrnice – posoudí „hodnověrnost“ informací obsažených
v návrhu, příčinnou souvislost mezi provozní činností v návrhu uvedeného provozovatele a
hrozbou ekologické újmy či jejím vznikem, a na základě tohoto posouzení věrohodnosti a
úplnosti návrhu řízení buď zahájí nebo věc usnesením odloží. S usnesením o odložení věci,
jakožto procesním rozhodnutím, bude nakládáno jako s usnesením ve smyslu správního řádu a
bude vůči němu možno využít v souladu s § 76 odst. 5 správního řádu opravný prostředek.
Návrh výslovně stanoví, že vydání usnesení o odložení věci je prvním úkonem v řízení, tímto
je postaveno na jisto, že v rámci tohoto specifického správního procesu vydání usnesení o
odložení věci nepředchází žádný jiný správní úkon, jelikož všechny potřebné úkony jsou
realizovány ve fázi „před řízením“. Tato úprava je analogickou k úpravě obsažené v zákoně č.
100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní (blíže viz Část I., bod 11). Odlišnost od platné a
funkční úpravy v zákoně o posuzování vlivů (nevydávání meritorního rozhodnutí, ale
procesního usnesení), vyplývá z věcně odlišného charakteru správního úkonu, jímž se proces
ukončuje – úprava v návrhu zákona směřuje k ukončení toliko z procesních důvodů, nikoliv
v návaznosti na meritorní posouzení věci, současně také není zájem na vytvoření nejasností,
resp. možných různých interpretací, ve vztahu k (ne)založení překážky věci rozhodnuté.
V případě procesního usnesení je odborná literatura (JEMELKA, L., a kol. Správní řád. 7.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 354, VEDRAL, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha:
BOVA POLYGON, 2012. s. 502) a ustálená judikatura (např. 22 Ca 58/2000-31, 6 As 94/2020,
II. ÚS 752/18) konzistentní v tom, že procesní rozhodnutí nezakládají překážku res
administrata.
Procesní postup byl v tomto ohledu návrhem významně zpřesněn. Výše uvedené procesní
instituty platný zákon nezná. Odchylky od obecné právní úpravy správního řádu – zejména pak
požadavek na obsah „kvalifikovaného“ návrhu, zahájení řízení po posouzení hodnověrnosti a
úplnosti návrhu, institut odložení věci – zohledňují aplikační praxi, kdy obsahově i formálně
nedostačující žádosti o zahájení řízení automaticky vedly k zahájení správního řízení, a to
včetně aktivace běhu lhůt pro rozhodnutí, přestože na základě obsahu žádosti nebylo možno
rozhodnout, zda popisovaná situace naplňuje definiční znaky ekologické újmy či nikoliv, a
tedy, zda má být zákon aplikován. Těmito změnami dochází také ke snížení administrativní
zátěže na straně příslušného orgánu. Úprava zároveň citlivě reflektuje požadavky Směrnice a
klade důraz na zachování její řádné transpozice.
Ustanovení § 8 je formulováno tak, aby oba způsoby zahájení řízení byly nadále rovnocenné a
řízení zahájené na základě návrhu tak bylo postaveno na roveň řízení zahajovanému ex offo.
Aktivní legitimace osob oprávněných k podání návrhu není novelou zúžena. Jen takováto
úprava zajišťuje soulad s judikaturou Soudního dvora EU, podle které by byla s právem EU
neslučitelná právní úprava, která by bránila dotčeným osobám dovolávat se práv, které jim
směrnice přiznává1. V daném případě se jedná o zajištění práv plynoucích z čl. 12 a 13 odst. 1
Směrnice. Podotýkáme, že právě ve vztahu k těmto článkům byla v minulosti vůči České
republice ze strany Evropské komise vedena dvě řízení o porušení Smlouvy (tzv.
infringementová řízení). V případě infringementového řízení č. 2016/2016 bylo nutné pod
hrozbou žaloby k Soudnímu dvoru EU přistoupit k přijetí novely zákona o ekologické újmě.
Tato novela, která byla ve Sbírce zákonů publikována pod č. 98/2019 Sb., mj. přeformulovala
ustanovení § 8 tak, aby bylo jednoznačné, že oba způsoby zahájení řízení o uložení
preventivních nebo nápravných opatření jsou rovnocenné a dále jasně stanovila směrnicí
zakotvená práva dotčených osob, včetně spolků. Následné infringementové řízení č. 2020/2122
Evropská komise zahájila v návaznosti na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-529/15 Folk
a znovu s důrazem na to, zda české právo dotčeným osobám jednoznačně garantuje směrnicí
zaručená práva. V tomto případě bylo správné provedení článků 12 a 13 do vnitrostátního práva
obhájeno a Evropská komise v prosinci 2023 infringementové řízení vůči ČR uzavřela.
Navrhována je dále změna zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její
působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“), vodního
zákona a zákona o odpadech. Primárním účelem změny zákona o ČIŽP je doplnění zákona o
kompetenci ČIŽP zajistit splnění nápravného opatření na náklady osoby, která nápravné
opatření neplní, pokud o uložení nápravného opatření ČIŽP rozhodla podle složkových
předpisů, s výjimkou zákona o předcházení ekologické újmě. Změna ve vodním zákoně a
zákoně o odpadech na úpravu v zákoně o ČIŽP formálně reaguje.
Novelizace dále směřuje k zakotvení některých nových skutkových podstat přestupků a k
narovnání výše sazeb s ostatními zákony k ochraně životního prostředí.
B Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů
navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů
- Definice ekologické újmy
Definice ekologické újmy v ZEÚ plně odpovídá definici obsažené ve Směrnici [čl. 2 písm. a)
– c)]. Definice nicméně obsahuje řadu neurčitých pojmů, jejichž výklad činí v aplikační praxi
potíže a brání rychlému vyhodnocení, zda se v konkrétním případě o ekologickou újmu jedná
či nikoliv, a zda má být ZEÚ aplikován. Tato neurčitost ve výsledku podporuje přednostní
aplikaci složkových předpisů upravujících odpovědnost za škody (vodní zákon, zákon o
ochraně přírody a krajiny, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu). Novelizace ZEÚ
proto směřuje primárně k zpřesnění definice ekologické újmy.
Definice ekologické újmy je proto upravena tak, aby odpovídala terminologicky a prakticky
definicím zavedeným ve složkových předpisech, a to například zavedené definici závadného
stavu ve vodním zákoně. Ekologická újma na vodách váže škodlivé změny na překročení
konkrétních limitních hodnot stanovených prováděcími právními předpisy.
1 Viz např. věc C-127/02, Waddenzee, bod 66: „jednotlivci přispívají k zajištění užitečného účinku
(„effet utile“) směrnice“.
Ekologická újma na druzích a stanovištích je racionalizována tak, aby odpovídala výkladu a
praxi podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Vztažení ekologické újmy na druzích nebo
stanovištích ke "stavu druhu nebo stanoviště z hlediska ochrany", jak předvídá ZEÚ (a
Směrnice) totiž prakticky znamená, že újma musí dosáhnout extrémního (tedy
celorepublikového) rozsahu, anebo se musí týkat velmi specifických případů, například dopadu
na velmi izolovaný, vzácný druh. V rámci novelizace (a implementace) je tak třeba vznik újmy
na druzích a stanovištích vázat na mírnější podmínky, než je celkový stav druhu/stanoviště a
spojit ji s lokálními dopady.
- Otázka zahájení řízení u preventivních nebo nápravných opatření
Ze Směrnice a ze související judikatury SDEU vyplývá, že není možné upozaďovat roli
veřejnosti ve vztahu k naplnění smyslu směrnice a není možné v této věci prioritizovat vedení
správního řízení ex offo nad řízením o žádosti. Z tohoto důvodu návrh obsahuje dva rovnocenné
způsoby zahájení řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatřeních. V obou případech
je pak zachována možnost „přezkumu“ konání příslušného orgánu uplatněním řádných,
mimořádných opravných prostředků nebo v rámci soudního přezkumu v rámci správního
soudnictví.
- Neexistující databáze hodnocení rizik
Ze strany kontrolního orgánu (ČIŽP) je dlouhodobě poukazováno na fakt, že neexistuje
povinnost evidovat základní nebo podrobná hodnocení rizik vzniku ekologické újmy.
V důsledku této skutečnosti je problematické kontrolovat dodržování této povinnosti. Navíc
není možné objektivně ověřit/změřit míru administrativní zátěže, a tedy reálnou míru dopadu
této povinnosti na provozovatele jako celku.
Návrh na tuto skutečnost reaguje a zakotvuje ohlašovací povinnost spojenou se zhotovením i
aktualizací hodnocení rizik, kdy mají být tyto posílány do systému spravovaného
ministerstvem.
- Vypuštění výjimky ze zpracování hodnocení rizik pro subjekty, které disponují EMAS
či ISO
Podle platného znění zákona, vyjde-li z hodnocení rizik, že provozovatel může způsobit
ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklad vyšší než 20 000 000 Kč, vyváže se
z povinnosti finančního zajištění pouhým odkazem na uvedenou certifikaci.
Skutečnost, že má provozovatel zaveden systém EMAS či certifikaci ISO nedává záruku, že
provozovatel zpracoval hodnocení vlivů odpovídající požadavkům ZEÚ (a prováděcího
nařízení vlády) a disponuje finančním zajištěním (např. pojištěním), na základě kterého pokryje
i náklady na nápravu ekologické újmy podle ZEÚ. V případě, že by tito provozovatelé i nadále
nezpracovávali hodnocení rizik, nevztahovala by se na ně ani povinnost zasílat toto hodnocení
do databáze (viz výše) a ČIŽP by tak ztratila nad jejich činností do jisté míry kontrolu, proto je
navrženo vypuštění uvedené výjimky.
- Změna výše sazeb a zakotvení přestupku za nevypracování hodnocení rizik
Novelizace zákona dále směřuje k narovnání výše sazeb s ostatními zákony k ochraně životního
prostředí.
Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů nezakládá stávající právní
úprava s ohledem na svůj věcný charakter žádné rozdíly.
C Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Návrh zákona směřuje primárně ke zpřesnění definice ekologické újmy, a to konkrétně
ekologické újmy na vodách a ekologické újmy na biodiverzitě a druzích, a tím také k jasnějšímu
vymezení působnosti zákona ve vztahu ke složkovým právním předpisům upravujícím
obdobnou matérii (prevenci a nápravu škod na životním prostředí). Zejména tedy vymezení
vztahu k zákonu č. 254/2002 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů.
Dochází také k zpřesnění procesního postupu při provádění preventivních a nápravných
opatření, včetně zakotvení možnosti úhrady nápravných opatření ze Státního fondu životního
prostředí v situacích, kdy není původce závadného stavu znám nebo se jej nepovede zjistit, a
příslušný orgán zajišťuje provedení nezbytných nápravných opatření sám (§ 7 odst. 6 zákona).
Novelizace dále směřuje k zakotvení některých nových skutkových podstat přestupků a k
narovnání výše sazeb s ostatními zákony k ochraně životního prostředí.
Dále je navrhována změna zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její
působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“) a vodního
zákona. Primárním účelem změny zákona o ČIŽP je doplnění kompetence ČIŽP, která ve
složkových předpisech upravujících ukládání nápravných opatření, s výjimkou zákona o
předcházení ekologické újmě, chybí a sjednocení maximální výše pokut s recentní úpravou
stejné problematiky v právních předpisech na ochranu přírody a krajiny. Změna ve vodním
zákoně na úpravu v zákoně o ČIŽP pouze formálně reaguje. Dále je upravován zákon o
odpadech, kde se doplňuje možnost uložit povinnost zpracování odborných podkladů, na jejichž
základě pak budou uložena nápravná opatření, a skutková podstata přestupku, která spočívá
v nesplnění nápravných opatření ve stanovené lhůtě.
D Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhované změny jsou zároveň v souladu s ústavním pořádkem ČR.
E Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské Unie,
judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva
Evropské unie, popřípadě s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Návrhu zákona se týká Směrnice, zejména jejího čl. 2 odst. 1 a čl. 12. Předkládaná novela
nicméně není primárně transpoziční povahy.
F Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je
Česká republika vázána
Navrhovaná úprava svým cílem souvisí s mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika
vázána.
Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě je transpozicí směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES. Tato směrnice je známá jako směrnice o
odpovědnosti za životní prostředí (Environmental Liability Directive) a upravuje odpovědnost
za předcházení a nápravu škod na životním prostředí na základě principu „znečišťovatel platí“.
G Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní
rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále
sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel,
zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a
dopady na životní prostředí
Pro zajištění agend se odhadují následující náklady, které však nebudou znamenat dodatečné
požadavky na státní rozpočet:
- MŽP – elektronizace – odhad cca 300–700 tis. Kč jednorázový náklad na úpravu
elektronického systému pro získávání dat z hodnocení rizik,
- ČIŽP – 10 pracovníků (cca 7,4 mil. Kč ročně),
- AOPK – 13 pracovníků (cca 11,3 mil. Kč ročně), jednorázové vstupní náklady ve výši cca 2,4
mil. Kč (vybavení kanceláří, ochranné pomůcky, ICT vybavení viz hodnocení dopadů)
- správy národních parků – 4 pracovníci (cca 2,5 mil. Kč ročně),
- SFŽP – odhad administrativní zátěže pro 1-2 pracovníky (potenciálně, náklady bude možné
určit až v návaznosti na praxi).
H Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních
údajů
Navrhovaná právní úprava nebude působit žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí
a osobních údajů.
I Zhodnocení korupčních rizik
Předložený návrh zákona je svým rozsahem přiměřený cílům, k jejichž naplnění je určen.
Příslušné orgány jsou také zákony jednoznačně určeny.
J Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
K Zhodnocení dopadů ve vztahu k zásadám digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava se nedotýká oblasti digitální agendy.
L Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná novela je pozitivní pro územní dopady vzhledem k tomu, že řeší problematiku
včetně vyčlenění finančních prostředků na problémy, které samosprávy řešit neumějí. Zároveň
navrhovaná právní úprava nemá dopad na rozpočty územních samosprávních celků.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
ČÁST PRVNÍ
K čl. I
K bodu 1 a 7
Úprava směřuje k redefinici ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů
či planě rostoucích rostlin nebo přírodních stanovištích a ekologické újmy na vodách.
Zpřesněním definice usiluje také o vyjasnění vztahů mezi správními řízeními vedenými podle
tzv. složkových právních předpisů v oblasti životního prostředí a řízením podle zákona o
předcházení ekologické újmě. Ekologická újma ve smyslu ZEÚ by měla zahrnovat
nejzávažnější případy ekologických škod způsobených provozní činností (významný dopad na
evropsky významné druhy rostlin a živočichů, na chemický či ekologický stav vody atd.).
Ekologické újmy v širším slova smyslu (škodlivé události) nedosahující intenzity závažnosti
ZEÚ by měly být řešeny podle složkových zákonů.
Úprava definice ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích cílí na
zvýšení aplikovatelnosti ZEÚ. Současná definice ekologické újmy je vázána na „závažné
nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany druhů nebo
stanovišť“, tedy v praxi musí ekologická újma dosáhnout celorepublikového významu (či ještě
širšího významu v rámci přirozeného areálu druhu či přirozeného rozsahu stanoviště) nebo se
musí týkat velmi specifických případů, například dopadu na velmi izolovaný, vzácný druh.
Navržená úprava cílí na posunutí ekologické újmy na místní úroveň a za ekologickou újmu
považuje závažné poškození nebo zničení místní populace druhu nebo poškození a zničení
přírodního stanoviště závažného z hlediska jeho souvislého výskytu v dotčeném území. Místní
populací se rozumí část populace určitého druhu žijící na území vymezeném hranicemi
souvislého biotopu daného druhu, případně ohraničeném spojitým výskytem tohoto druhu
v daném místě.
Úprava definice ekologické újmy na vodách cílí na zvýšení aplikovatelnosti zákona o
předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Současná definice ekologické újmy na vodách
podle čl. 2 odst. 1 písm. b) Směrnice je vázána na nepříznivý účinek na stav útvarů povrchových
nebo podzemních vod. Aby byl tento nepříznivý účinek prokázán,
musí nejdříve dojít k vyhodnocení stavu útvarů povrchových nebo podzemních vod. Vyhodno
cení tohoto stavu je dlouhodobá záležitost; 3 roky v případě útvarů povrchových vod (vyhláška
č. 98/2011 Sb.) a 6 let v případě útvarů podzemních vod (vyhláška č. 5/2011 Sb.). Navržena
úprava tedy za ekologickou újmu považuje také závažné ohrožení jakosti vod nebo vodních
zdrojů podle vyjmenovaných bodů a) - f).
K bodu 2 až 6
Vypuštěny nesprávné odkazy na zákon o ochraně přírody a krajiny.
K bodu 8 až 10
Jedná se o zdůraznění preventivního charakteru jednání provozovatele. Důraz je kladen na
nutnost provedení preventivních opatření již v okamžiku hrozby vzniku ekologické újmy,
nikoliv až v okamžiku jejího vzniku, kdy preventivní opatření z podstaty ztrácí svůj smysl.
Návrh dále reaguje na aplikační potíže související s financováním preventivních opatření
v případech, kdy by původce nebyl znám (změna v § 6 odst. 5), nebo by je nerealizoval
bezodkladně, či ve stanovené lhůtě, a transponuje čl. 5 odst. 4. Směrnice.
K bodu 11 a 12
Návrh reaguje na aplikační potíže související s financováním nápravných opatření v případech,
kdy není původce znám, a transponuje čl. 6 odst. 3. Směrnice.
K bodu 13
Současná správní praxe ukazuje, že řízení zahájené okamžikem přijetí žádosti přináší ČIŽP řadu
nesnází. Např. nemožnost provést prověření uvedených údajů v žádosti institutem provedení
kontroly, jelikož je již formálně v souladu s § 44 správního řádu zahájeno správní řízení a je
třeba veškeré úkony provádět v intencích a dle institutů popsaných správním řádem, které
neodpovídají s ohledem na formalizovanou formu správního řízení potřebné flexibilitě postupů
ze strany příslušného orgánu (ČIŽP). Právě za účelem umožnit provedení kontroly podání před
automatickým zahájením řízení byl navržen nový institut návrh na zahájení řízení s tím, že
zároveň zajišťuje řádnou transpozici Směrnice, jelikož oproti podnětu k zahájení řízení ve
smyslu správního řádu, zajišťuje dostatečnou právní ochranu osob uvedených v § 8 odst. 2
ZEÚ, kterou Směrnice garantuje. Navržené řešení je tedy současně kompatibilní s právem EU
a současně konformní s českým právním řádem, který takovou úpravu již v minulosti
upravoval, a tato nebyla shledána protiprávní, či dokonce neústavní.
Článkem 12 odst. 1 posledním pododstavcem jsou k podání návrhu na zahájení správního řízení
aktivně legitimovány také spolky. Vyloučení či omezení jejich aktivní legitimace by
jednoznačně vedlo k narušení řádné transpozice směrnice s jistotou zahájení
infringementového řízení. Ohledně tohoto článku zahájila Evropská komise vůči ČR
infringementové řízení č. 2016/2016 s odkazem na nesprávné provedení Směrnice. Ustanovení
§ 8 odst. 2 písm. b), které tento článek transponuje, je nyní platným ustanovením, které bylo do
zákona č. 167/2008 Sb. vloženo jeho novelou (zákon č. 98/2019 Sb.). Novela reagovala právě
na infringementové řízení/výtky Evropské komise. Novelou je aktivní legitimace spolků
regulována skrze požadavky na kvalifikovanost návrhu, a to při současném zachování řádné
transpozice a implementace směrnice.
S ohledem na výše uvedené je znění § 8 formulováno tak, že řízení zahájené na základě návrhu
je postaveno na roveň řízení zahajovanému ex offo. Úprava zakotvující zahájení řízení pouze
ex offo je v rozporu s článkem 12, resp. i článkem 13 Směrnice, takové řízení má totiž za
následek snížení úlohy fyzických a právnických osob. Jak přitom obecně zdůraznil Soudní dvůr
EU, pokud jde o právní předpisy EU v oblasti životního prostředí, jednotlivci přispívají
k zajištění užitečného účinku („effet utile“) směrnice (viz např. věc C-127/02, Waddenzee, bod
66). Jinými slovy s právem EU je neslučitelné vnitrostátním právem v zásadě vyloučit, aby se
dotčené osoby nemohly dovolat práv, kterou jim Směrnice přiznává.
Řízení zahajované z moci úřední oslabuje také možnost přístupu k soudu dle článku 13 odst. 1
Směrnice. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, umožňuje žaloby pouze proti správním
rozhodnutím nebo nečinnosti orgánů, které mají negativní dopad na práva osob, zatímco článek
13 odst. 1 odkazuje na přezkum procesní a hmotněprávní zákonnosti rozhodnutí, jednání nebo
nečinnosti příslušného orgánu podle této Směrnice bez tohoto omezení, protože článek 13 odst.
1 Směrnice odkazuje na „osoby, na které odkazuje článek 12 odst. 1“. Příslušná ustanovení §
65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. totiž vyžadují, aby osoba soudu prokázala, že „byl[a] na
svých právech zkrácena přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení
úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění ruší nebo závazně určují [její] práva nebo
povinnosti“ (viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.). Osoba může požádat pouze o zrušení
dotčeného rozhodnutí, a nikoli o jiné právní kroky. Také pokud jde o právní kroky podle § 79
zákona č. 150/2002 Sb., může osoba podniknout kroky pouze ke své „ochraně proti nečinnosti
správního orgánu“. Lze tedy shrnout, že ačkoli se článek 13 odst. 1 Směrnice týká procesní a
hmotněprávní zákonnosti rozhodnutí, jednání nebo nečinnosti příslušného orgánu v rámci celé
směrnice, česká právní úprava by umožnila přístup k soudu pouze tehdy, pokud by uvedené
osoby prokázaly, že správní rozhodnutí nebo nečinnost orgánu zasahuje do jejich osobních
práv.
Vzhledem k tomu, že by při aplikaci obecných pravidel správního řízení a správního soudnictví
neměly fyzické a právnické osoby jasně zaručeny a práva uvedená v článku 12 a článku 13 odst.
1 Směrnice za stejných podmínek, které Směrnice předvídá, je zvolena taková speciální
procesní úprava, aby bylo provedení ve vnitrostátním právu v souladu se Směrnicí.
Výše uvedené potvrzují dvě řízení o porušení povinnosti, která Evropská komise v minulosti
vůči ČR vedla s tím, že obě infringementová řízení byla zaměřena právě na správné provedení
článků 12 a 13 směrnice do českého práva. V případě infringementového řízení č. 2016/2016
jsme pod hrozbou žaloby k Soudnímu dvoru EU přistoupili k přijetí novely zákona o ekologické
újmě (tato novela byla ve Sbírce zákonů publikována pod č. 98/2019 Sb.), kterou bylo mj.
ustanovení § 8 přeformulováno tak, aby bylo jednoznačné, že řízení o uložení preventivních
nebo nápravných opatření lze zahájit jak z moci úřední, tak na žádost, přičemž oba způsoby
jsou rovnocenné. Vedle toho bylo ustanovení § 8 doplněno, aby byly zajištěny veškeré
požadavky článku 12 Směrnice, tj. aby osoby uvedené v § 8 odst. 2 měli možnost jak
„požadovat po příslušném orgánu, aby přijal opatření“ [odst. 1 písm. a)], tak „předložit
příslušnému orgánu jakákoli vyjádření související s případy škod na životním prostředí“ (§ 8
odst. 4). Zároveň bylo stanoveno, že právnické osoby podle odst. 2 písm. b) se mohou stát
účastníkem řízení (odst. 7 ve spojení s odst. 6), čímž je zajištěno právo „nevládních organizací
usilujících o ochranu životního prostředí“ na přezkum procesní i hmotněprávní zákonnosti
rozhodnutí příslušného orgánu v souladu s čl. 13 Směrnice.
Následné infringementové řízení č. 2020/2122 bylo zahájené Evropskou komisí v návaznosti
na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-529/15 Folk, které se opět týkalo správnosti
provedení článků 12 a 13 Směrnice do českého práva. ČR ve své odpovědi argumentovala
právní úpravou zákona o ekologické újmě ve znění výše uvedené novely zákonem č. 98/2019
Sb. s tím, že ačkoli § 8 odst. 2 stanoví pouze dvě kategorie oprávněných osob, kategorie
uvedená v odst. 2 pod písm. a) s ohledem na zvolenou formulaci „osoba, která je ekologickou
újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné“ zahrnuje dvě kategorie uvedené
v čl. 12 odst. 1 písm. a) a c) Směrnice, tedy jak osoby „dotčené škodami na životním prostředí
nebo pravděpodobně dotčené osoby, tak osoby „prohlašující, že došlo k porušení práva“,
protože nemohou nastat situace, kdy by osoba mohla namítat porušení svých práv v souvislosti
s případy škod na životním prostředí, a zároveň by nemohla tvrdit, že je, resp. pravděpodobně
bude, těmito škodami dotčena. ČR tak prokázala, že na základě § 8 zákona o ekologické újmě
mají všechny fyzické a právnické osoby, které jsou uvedeny v čl. 12 odst. 1 Směrnice, všechna
oprávnění, které směrnice požaduje, tj. předložit vyjádření v souvislosti se škodami na životním
prostředí, požadovat po příslušném orgánu přijetí opatření podle uvedené směrnice, a zahájit
přezkumné řízení u soudu nebo jiného příslušného veřejného orgánu v souladu s články 12 a 13
této Směrnice. Za ČR jsme českou právní úpravu obhájili a Evropská komise v prosinci 2023
toto infringementové řízení uzavřela.
Možnost zahájení řízení na návrh podle § 37 správního řádu naplňuje požadavek směrnice
2004/35/ES na zajištění aktivní legitimace osob uvedených v jejím čl. 12, a zároveň v souladu
se zásadou procesní ekonomie umožní příslušnému orgánu zahájit řízení jen ve věcech
v působnosti ZEÚ.
Řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření lze tedy podle návrhu zahájit buďto
na návrh (řízení o žádosti) nebo z úřední povinnosti (z moci úřední). Návrh je formou podání
ve smyslu § 37 správního řádu odlišnou od žádosti, jelikož žádost je obecně pojmem správního
práva spojovaný s úkonem iniciujícím správní proces, na jehož konci má být konstituováno či
deklarováno nějaké právo. Též § 44 správního řádu, který obecně upravuje zahájení řízení o
žádosti, výslovně stanoví, že úprava řízení o žádosti se vztahuje též na „jiný návrh, kterým se
zahajuje řízení“. V obecné rovině lze tedy řízení o uložení preventivních nebo nápravných
opatření zahájit jak na „žádost“, resp. na návrh, tak z úřední povinnosti, kdy zákon tyto způsoby
legislativní technikou alternativního výčtu (zdůrazněného spojkou „nebo“) staví na roveň a
nepreferuje ani jeden z nich. V tomto ohledu tak úprava respektuje úpravu čl. 12 Směrnice.
V případě řízení zahajovaném na návrh stanoví novela, že tento návrh mohou podat osoby
specifikované v odstavci 2 daného ustanovení, v tomto ohledu nedochází ke změně právní
úpravy, a okruh osob zůstává totožný s platnou právní úpravou, kterou Evropská komise
v rámci infringementového řízení č. 2016/2016 a následného řízení č. č. 2020/2122 uznala
souladnou s evropským právem. Ve vztahu k zahájení řízení na návrh však zákon stanoví
nutnost splnění podmínek uvedených v odstavci 3. Těmito podmínkami jsou jednak požadavky
dle správního řádu (zejm. § 37), a také požadavky na obsah návrhu. Návrh musí obsahovat 1)
informace o domnělém provozovateli, jehož provozní činnost mohla podle navrhovatele
ekologickou újmu způsobit, nebo provozovateli, jehož provozní činnosti může mít vliv na
hrozbu vzniku ekologické újmy, a 2) informace, ze kterých je seznatelné, že existuje
bezprostřední hrozba ekologické újmy nebo k této újmě došlo. Zde je myšlena ekologická újma
tak, jak ji definuje tento zákon.
Příslušný orgán – dikcí Směrnice – posoudí „hodnověrnost“ informací obsažených v návrhu
(ad výše), příčinnou souvislost mezi provozní činností v návrhu uvedeného provozovatele a
hrozbou ekologické újmy či jejím vznikem, a na základě tohoto posouzení věrohodnosti a
úplnosti návrhu řízení buď zahájí nebo věc usnesením odloží (viz § 8 odst. 8). S usnesením o
odložení věci bude nakládáno jako s usnesením ve smyslu správního řádu, tedy lze vůči němu
využít opravný prostředek (§ 76 odst. 5 správního řádu). Usnesení bude prvním úkonem
v řízení, tímto je postaveno na jisto, že v rámci tohoto specifického správního procesu vydání
usnesení o odložení věci nepředchází žádný jiný správní úkon, jelikož všechny potřebné úkony
jsou realizovány ve fázi „před řízením“. Jedná se o úpravu analogickou § 7 odst. 6 zákona o
posuzování vlivů na životní prostředí, podle kterého „(6) Dojde-li příslušný úřad k závěru, že
záměr podle odstavce 2 nepodléhá posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle tohoto
zákona, vydá o tom rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. V rozhodnutí se uvedou
základní údaje o záměru v rozsahu bodů B.I.1. až B.I.4. a B.I.6. přílohy č. 3 k tomuto zákonu a
úvahy, kterými se příslušný úřad řídil při hodnocení kritérií uvedených v příloze č. 2 k tomuto
zákonu a informací obsažených v bodě D.4 přílohy č. 3 k tomuto zákonu. V odůvodnění
rozhodnutí se rovněž, je-li to s ohledem na povahu záměru možné, uvedou doporučení pro
zpracování podkladů k žádosti o jednotné environmentální stanovisko. Rozhodnutí se zveřejňuje
způsobem podle § 16 a doručuje veřejnou vyhláškou. Právo podat odvolání proti rozhodnutí
má oznamovatel a dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2 a dotčené územní
samosprávné celky. Splnění podmínek podle § 3 písm. i) bodu 2 doloží dotčená veřejnost v
odvolání.“ Odlišnost od platné a funkční úpravy v zákoně o posuzování vlivů (nevydávání
meritorního rozhodnutí, ale procesního usnesení), vyplývají z věcně odlišného charakteru
správního úkonu, jímž se proces ukončuje – zde je proces ukončen z procesních důvodů, nikoliv
v návaznosti na meritorní posouzení věci, současně také není zájem na vytvoření nejasností,
resp. možných různých interpretací, ve vztahu k (ne)založení překážky věci rozhodnuté.
V případě procesního usnesení je odborná literatura (JEMELKA, L., a kol. Správní řád. 7.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 354, VEDRAL, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha:
BOVA POLYGON, 2012. s. 502) a ustálená judikatura (např. 22 Ca 58/2000-31, 6 As 94/2020,
II. ÚS 752/18) konzistentní v tom, že procesní rozhodnutí nezakládají překážku res
administrata. Vydání usnesení o odložení věci zároveň otevírá navrhovateli z řad osob
uvedených v § 8 odst. 2 možnost žádat o přezkum rozhodnutí příslušného orgánu podle obecné
úpravy správního řízení, resp. správního soudnictví, a to v souladu s požadavky článku 13
směrnice.
Předložení důkazů/informací (byť i nepřímých) o příčinné souvislosti mezi činností
konkrétního provozovatele (vykonávajících provozní činnosti podle přílohy č. 1 ZEÚ, je
klíčové, neboť příslušný orgán musí pro účely stanovení domněnky příčinné souvislosti
disponovat věrohodnými důkazy, které jeho domněnku mohou podložit. Takovou skutečností
je například skutečnost, že se zjištěné znečištění vyskytuje v blízkosti zařízení provozovatele,
nebo shoda mezi zjištěnými znečišťujícími látkami a složkami používanými provozovatelem
v rámci jeho činnosti (viz rozsudek Soudního dvora EU C-378/08). Citovaný rozsudek dále
uvádí, že pro účely uložení nápravných opatření musí příslušný orgán podle vnitrostátních
pravidel o dokazování prokázat, který provozovatel způsobil škody na životním prostředí. Z
toho plyne, že uvedený orgán musí za tímto účelem nejdříve zjistit zdroj/původ zjištěného
znečištění a nemůže uložit nápravná opatření, aniž by předem prokázal příčinnou souvislost
mezi zjištěnými škodami a činností provozovatele, kterému přičítá odpovědnost za tyto škody.
I tato skutečnost klade zvýšené nároky na „hodnověrnost informací“ předložených v návrhu.
K aplikaci § 8 bude doplněna metodika, která upřesní požadavky a náležitosti návrhu tak, aby
byl pro navrhovatele přehledný a snadno využitelný.
Návrh úpravy dále koresponduje s úpravami v bodech 1 a 2, kdy by podle tohoto zákona měla
být řešena ekologická újma, která zahrnuje nejzávažnější případy ekologických škod
způsobených provozní činností (významný dopad na evropsky významné druhy rostlin a
živočichů, na chemický či ekologický stav vody atd.). Naopak ekologické újmy v širším slova
smyslu (tedy spíše „škodlivé události“) nedosahující intenzity závažnosti ekologické újmy
podle tohoto zákona by měly být řešeny podle složkových právních předpisů. Neobsahuje-li
návrh takové informace, nebo informace v návrhu obsažené nejsou úplné a nelze z nich tedy
plně posoudit, kdo je provozovatelem a současně zda existuje bezprostřední hrozba ekologické
újmy nebo k této újmě došlo, orgán příslušný k vedení řízení navrhovatele vyzve k odstranění
nedostatků. Vyzvání k doplnění návrhu je standardní postup v případě nekompletních podání,
navržená úprava tak nevybočuje ze standardní správní praxe. Odlišně od převládající praxe
přistupuje návrh pouze ke skutečnosti, že samotným podáním návrhu, který je nekompletní,
není zahájeno správní řízení. To je zahájeno až dnem, kdy je návrh kompletní. O této
skutečnosti příslušný orgán informuje společně s výzvou na odstranění nedostatků návrhu
společně s informací o důsledcích neodstranění nedostatků. Taková úprava je úpravou, která se
objevuje zřídka, není to však novum a obdobná úprava je již dnes obsažena v právních
předpisech. Lze jmenovat např. zákon č. 424/1991 Sb., v platném znění, kde je obdobná úprava
v § 7. Dříve byla úprava obsažena také v § 7 zákona č. 83/1990 Sb. Tento předpis byl zrušen
s přijetím zákona č. 89/2012 Sb. V rámci zkoumání splnění podmínky se jedná pouze o
formální zkoumání splnění podmínek pro zahájení řízení, příslušný orgán v této fázi
nerozhoduje, zda došlo k ekologické újmě, příp. zda bezprostředně hrozí, nebo jaká opatření
uložení, příslušný orgán pouze zkoumá, zda návrh obsahuje informace nutné k tomu, aby bylo
možné návrh věcně posoudit. Je-li návrh kompletní, je zahájeno řízení, o čemž je navrhovatel
informován. Účastníkem tohoto řízení je primárně navrhovatel, účastenství dalších subjektů
není vyloučeno. V případě, že by nebyl návrh doplněn, resp. nebyly by odstraněny nedostatky,
nelze podaný nekompletní návrh považovat za „žádost“ ve smyslu § 44 správního řádu. Řízení
tak zahájeno není a příslušný orgán věc usnesením odloží. Dílčí úpravy spojené s označením
„návrh“ se pak dotýkají též odstavců 2 a 4.
Pro kontext je třeba uvést, ze ustanovení § 8 odst. 4 návrhu, které odpovídá platnému znění
ZEÚ, upravuje možnost osob podle § 8 odst. 2 předložit příslušnému orgánu vyjádření
související s případy ekologické újmy nebo s bezprostřední hrozbou jejího vzniku, jichž jsou si
vědomy, a to i tehdy, pokud nepodaly návrh podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona. Ustanovení odst.
4 bylo do zákona vloženo novelou zákonem č. 98/2019 Sb. a reaguje na výtku Evropské komise
vznesou v rámci výše zmíněného infringementového řízení č. 2016/2016. Výtka Evropské
komise vycházela přímo ze znění Směrnice, nikoliv jen z jejího výkladu. Čl. 12 odst. 1 výslovně
stanoví dva požadavky, a to 1) aby všechny osoby uvedené v čl. 12 odst. 1 byly oprávněny
předkládat jakákoliv vyjádření, a dále 2) byly oprávněny požadovat po příslušném orgánu
přijetí opatření podle Směrnice. Směrnice tedy výslovně požaduje, aby byla legislativně
jednoznačně stanovena skutečnost, že osoby uvedené v čl. 12 mohly předkládat vyjádření (ve
smyslu informace, postřehu, pozorování) a ke své žádosti byly informování o zahájených
řízeních (viz následující rozpor k § 8 odst. 6 a 7), my tuto skutečnost musíme Komisi doložit,
tj. transponovat ji. V praxi je s tímto ustanovením nakládáno takovým způsobem, že v případě,
kdy se jedná o vyjádření došlé k věci, pro kterou řízení o uložení preventivních nebo
nápravných opatření podle zákona o ekologické újmě není zahájeno, ČIŽP s vyjádřením
nakládá jako s podnětem v souladu s § 42 správního řádu, který řádně posoudí a případně
přistoupí ke kontrole a/nebo rovnou k zahájení řízení o uložení preventivních nebo nápravných
opatření podle zákona o ekologické újmě z úřední povinnosti podle § 8 odst. 1 písm. b) ZEÚ.
V případě, kdy by vyjádření došlo (bez ohledu na osobu odesílatele) k věci, pro kterou je již
řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření podle zákona o ekologické újmě
zahájeno, v souladu § 50 a násl. správního řádu s takovým vyjádřením ČIŽP nakládá jako
s podkladem pro vydání rozhodnutí v intencích zásady volného hodnocení důkazů.
V případě řízení zahajovaného z moci úřední se doplňuje pro zahájení řízení důležitá podmínka,
že musí být známa osoba provozovatele, resp. původce. V opačném případě by nebylo, s kým
vést správní řízení. Současně se v odstavci 5 doplňuje pro řízení z moci úřední specialita, kdy
vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení za situace, kdy by hrozilo nebezpeční
z prodlení. Nejedná se tedy o situace nejvyšší urgence, kdy lze realizovat faktické úkony
zejména podle § 6, současně je však hrozící nebezpečí ekologické újmy nebo předvídané
negativní důsledky ekologické újmy takové intenzity, která nesnese odkladu až do provedení
správního řízení v plném rozsahu. V případě osob, které uplatnily právo být informován o
řízeních podle § 8 odstavce 6, budou tyto osoby o řízení informovány v souladu s tímto
ustanovením. V případě ostatních osob, zejména těch podle § 8 odst. 2 písm. b), půjde o
doručování veřejnou vyhláškou, tímto nedochází k porušení povinnosti ustanovení procesního
opatrovníka podle § 32 odst. 3 správního řádu, neboť s ohledem na charakter řízení, a mj. též
urgenci spojenou s nebezpečím z prodlení, těmto osobám není toto rozhodnutí způsobilé
zasáhnout do práv a povinností tak, aby se jednalo i v tomto specifickém případě (vydávání
rozhodnutí s ohledem na nebezpečí z prodlení jako prvního úkonu v řízení) o řízení, kdy by
muselo být mimo osoby uvedené v odstavci 6 doručováno jednotlivě. Naopak ve vztahu
k osobám podle odstavce 6 jsou všechna jejich práva tímto postupem zachována, neboť tyto
osoby budou o řízení informovány v souladu s tímto ustanovením.
V odstavci 7 jsou pak definovány podmínky účastenství v řízení vedeného z moci úřední pro
právnické osoby, jejichž hlavní činností je ochrana životního prostředí [tak, jak jsou vymezeny
v § 8 odst. 2 písm. b)].
K bodu 14 a 15
Úprava zakotvuje oprávnění pověřených zaměstnanců provozovatele a příslušného orgánu
provádějícího preventivní opatření po předchozím oznámení vlastníkovi nemovitosti a v
nezbytném rozsahu vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v případech, kdy ekologická újma
hrozí (nikoliv v pouze v případech, kdy již vznikla jako dosud). Společně s nimi mohou na cizí
nemovitosti vstupovat nebo vjíždět i jejich pomocní pracovníci nebo jiné osoby zajišťující z
jejich rozhodnutí nebo podle jejich pokynů provádění preventivních opatření nebo nápravných
opatření.
K bodu 16
Jednotným příslušným orgánem podle ZEÚ má být podle návrhu ČIŽP (vyjma území
vojenských újezdů). Navrženo je tak zrušení příslušnosti AOPK ČR a správ národních parků
(viz § 16 odst. 4) a bude zakotveno jejich postavení dotčeného orgánu při posuzování
ekologické újmy na biodiverzitě (viz § 17 odst. 6). Změny v § 10 po procesní stránce reagují
na uvedené kompetenční změny.
K bodu 17
Návrh zákona konkretizuje a doplňuje zdroj financování uložených opatření. Tento zdroj
financování má být primárně využíván v případech, kdy nelze provozovatele zjistit, pokud
zanikl, zemřel bez právního nástupce nebo jde-li o nedobytnou pohledávku nebo prokáže-li
provozovatel, že nenese náklady podle tohoto zákona. Základním zdrojem financování opatření
má být finanční zajištění původce.
K bodu 18
Zakotvení ohlašovací povinnosti při zpracování a aktualizaci hodnocení rizik. Jedná se o
preventivní opatření a přehled nezbytný pro aplikační praxi a výkon kontroly. Ohlašovací
povinnost má být plněna skrze systém ministerstva. Navázán je také odpovídající přestupek a
přechodné ustanovení.
Za vhodné se jeví využití zavedeného systému ISPOP, ve kterém je řada provozoven již
evidována a doplněno by tak z hlediska hodnocení rizik bylo pouze další jednoduché
zaškrtávací pole. V případě využití jiného vhodného systému se však vždy bude jednat o
jednoduchou formulářovou formu, aby podnikatelské prostředí nebylo zatíženo dalšími
administrativními povinnostmi.
Údaje, které by měly být ve formuláři uvedeny:
1. název obchodní firmy nebo jméno provozovatele podle OR/ŽR,
2. IČO,
3. jméno a telefonické spojení na statutární zástupce provozovatele VOLITELNĚ,
4. číslo pořadí provozní činnosti z jejich seznamu v příloze č. 1 zákona, pro kterou zpracovává
základní hodnocení rizika,
5. GPS poloha místa provozní činnosti, pro kterou je hodnocení rizik prováděno,
6. číselné vyjádření výsledku hodnocení rizik,
7. způsob a rozsah finančního zajištění.
Přístup do systému bude umožněn povinností dotčeným subjektům a kontrolním orgánům.
K bodu 19
Podle ZEÚ, vyjde-li z hodnocení rizik, že provozovatel může způsobit ekologickou újmu, jejíž
náprava si vyžádá náklad vyšší než 20 000 000 Kč, vyváže se z povinnosti finančního zajištění
pouhým odkazem na uvedenou certifikaci. Ze strany odborné veřejnosti však byly vzneseny
pochybnosti, zda skutečnost, že má provozovatel zaveden systém EMAS či certifikaci ISO dává
záruku, že provozovatel zpracoval hodnocení vlivů odpovídající požadavkům zákona o
ekologické újmě (a nařízení vlády č. 295/2011 Sb.) a disponuje finančním zajištěním (např.
pojištěním), na základě kterého pokryje i náklady na nápravu ekologické újmy podle zákona o
ekologické újmě. V případě, že by tito provozovatelé nezpracovávali hodnocení rizik,
nevztahovala by se na ně ani povinnost zasílat toto hodnocení do databáze, viz bod 16, a ČIŽP
by tak ztratila nad jejich činností do jisté míry kontrolu. Uvedené pochybnosti vedly jednání
k závěru o vhodnosti vypuštění zákonné výjimky spojené se systémem EMAS a certifikací ISO.
K bodu 20 až 26 a 29
Jednotným příslušným orgánem podle ZEÚ má být podle návrhu ČIŽP (vyjma území
vojenských újezdů). Příslušnost AOPK ČR a správ národních parků je proto rušena a je
zakotveno jejich postavení dotčeného orgánu při posuzování ekologické újmy na biodiverzitě.
AOPK ČR má být dotčeným orgánem vydávajícím závazné stanovisko na celém území ČR
(vyjma územní působnosti správ národních parků) a správy národních parků ve své územní
působnosti. AOPK ČR a správy národních parků jsou orgány ochrany přírody, nedisponují
věcnou odborností k posuzování ekologické újmy na vodě a půdě dle zákona o předcházení
ekologické újmě, přičemž havárií provozů může vzniknout ekologické újma zpravidla na více
složkách životního prostředí. ČIŽP je již za stávajícího znění příslušným orgánem podle zákona
na většině území ČR. Jednotná příslušnost ČIŽP má zajistit jednotnou aplikaci zákona, nadto
ČIŽP má zkušenosti a znalosti související s právní regulací provozů z přílohy č. 1 zákona.
K bodu 27 a 28
Zakotvení chybějícího přestupku [§ 19 odst. 1 písm. e)] a nového přestupku souvisejícího se
zakotvením ohlašovací povinnosti podle § 14 odst. 2 zákona [§ 19 odst. 1 písm. f)]. Výše sazby
byla upravena tak, aby odpovídala sazbám v jiných složkových předpisech na ochranu
životního prostředí.
K bodu 30
Formální úprava reagující na zavedení zkratky.
K bodu 31
Jedná se o zpřesnění vztahu mezi působností zákona o ekologické újmě a působností jiných
právních předpisů regulujících ukládání opatření k předcházení či nápravě škod na životním
prostředí.
K bodu 32
Návrh reaguje na znalosti z aplikační praxe a zdůrazňuje odbornou spolupráci příslušeného
orgánu s Ministerstvem zemědělství a s dalšími odbornými subjekty, pokud vzniknou
pochybnosti o významnosti úhynu ryb při nastalé ekologické újmě či její hrozně. Specifikace
významnosti úhynu ryb nebo dalších vodních organismů je v aplikační praxi zásadní. Toto
určení by měl provést odborný subjekt, který má znalosti místních poměrů a příslušnou
odbornost – správce povodí, správce vodního toku nebo Český/Moravský rybářský svaz. Tyto
subjekty spadají pod MZe, které je metodicky řídí.
K bodu 33
Změny v příloze č. 3 věcně reagují na úpravu definice ekologické újmy na chráněných druzích
volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin nebo přírodních stanovištích [§ 2 písm. a)
bod 1].
K čl. II
Přechodná ustanovení vztahující se k nově zaváděné ohlašovací povinnosti podle § 14 odst. 2
a úpravu výjimky ze zpracování podrobného hodnocení rizik podle § 14 odst. 3.
ČÁST DRUHÁ:
K čl. III
Návrh směřuje k zakotvení kompetence ČIŽP zajistit provedení tzv. nápravných opatření
uložených podle demonstrativně uvedených složkových zákonů upravujících proces ukládání
nápravných opatření namísto původce, v případě, kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Jako zdroj
financování realizace těchto nápravných opatření se navrhuje dotace ze Státního fondu
životního prostředí určená k tomuto účelu. Vyňata je působnost zákona o předcházení
ekologické újmě, neboť ta již v současnosti zakotvuje samostatnou transpoziční a komplexní
úpravu i pro uvedené případy.
V § 4 a § 5 se upravuje maximální výše pokuty, kterou může ČIŽP uložit v případě přestupků,
které projednává ČIŽP podle zákona č. 282/1991 Sb. Důvodem je sjednocení s recentním
navýšením horní hranice sazby pokut podle ostatních zákonů v oblasti ochrany přírody.
ČÁST TŘETÍ:
K čl. IV
Návrh formálně reaguje na změny v zákoně o ČIŽP, konkrétně v § 1a.
ČÁST ČTVRTÁ:
K čl. V
Návrh reaguje na praxi, podle které lze v současné době podle zákona o odpadech postihovat
zákaz předávání nepůvodcovských odpadů stanovený v § 32 odst. 4 zákona o odpadech pouze
na základě sankčního ustanovení v § 121 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech (tj. jako porušení
§ 13 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech). Vzhledem k tomu, že není zcela jasné, zda lze § 13
odst. 1 písm. e) na tyto situace aplikovat, je vhodné doplnit úpravu, která jasně stanoví zákaz
předávání nepůvodcovských odpadů do mobilního zařízení ke sběru odpadu, a také
odpovídající sankční ustanovení.
Návrh dále reaguje na změny v zákoně o ČIŽP.
ČÁST PÁTÁ:
K čl. VI
Účinnost je navrhována na 1. července 2026.
V Praze dne 31. 12. 2025
Předkladatelé:
Mgr. Petr Hladík – podepsáno elektronicky
Ing. Bohuslav Niemiec – podepsáno elektronicky
Mgr. Václav Pláteník, M.A., LL.M. – podepsáno elektronicky
Mgr. Monika Brzesková – podepsáno elektronicky
Ing. Jana Filipovičová – podepsáno elektronicky
Ing. Mgr. Marie Kršková – podepsáno elektronicky
Ing. Jana Krutáková – podepsáno elektronicky
Mgr. Gabriela Svárovská, Ph.D. – podepsáno elektronicky
Mgr. Helena Langšádlová – podepsáno elektronicky
Platné znění zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o
změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných
změn:
ČÁST PRVNÍ
PŘEDCHÁZENÍ A NÁPRAVA EKOLOGICKÉ ÚJMY
HLAVA I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
…
§ 2
Základní pojmy
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) ekologickou újmou nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení
jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo; jedná se o změnu na
1. chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin nebo přírodních
stanovištích, která má závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého
stavu ochrany takových druhů nebo stanovišť, s výjimkou nepříznivých účinků vyplývajících z
jednání provozovatele, k němuž byl oprávněn podle § 5b, 45i a 56 zákona o ochraně přírody a
krajiny4); kritéria pro posouzení významu účinků na dosahování nebo udržení příznivého stavu
ochrany chráněných druhů a přírodních stanovišť jsou stanovena v příloze č. 3 k tomuto zákonu,
2. podzemních nebo povrchových vodách včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních
minerálních vod5), která má závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo
množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál, s výjimkou nepříznivých účinků v
případech stanovených podle § 23a odst. 4 a 7 vodního zákona6), nebo
3. půdě znečištěním, jež představuje závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v
důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů
na zemský povrch nebo pod něj,
a) ekologickou újmou nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné
zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo; jde o
1. změnu na chráněném druhu volně žijícího živočicha nebo planě rostoucí rostliny nebo
na přírodním stanovišti, která vede k závažnému poškození nebo zničení místní populace
chráněného druhu anebo poškození nebo zničení přírodního stanoviště závažnému
z hlediska jeho spojitého výskytu v dotčeném území, s výjimkou nepříznivých účinků
vyplývajících z jednání provozovatele, k němuž byl oprávněn podle § 5b, 45i a 56 zákona
o ochraně přírody a krajiny4); kritéria pro posouzení významu poškození nebo zničení
místní populace chráněného druhu a poškození nebo zničení přírodního stanoviště jsou
stanovena v příloze č. 3 k tomuto zákonu,
2. změnu na podzemní nebo povrchové vodě včetně přírodního léčivého zdroje a zdroje
přírodní minerální vody5), která má nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo
množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál, s výjimkou nepříznivých účinků
v případech stanovených podle § 23a odst. 4 a 7 vodního zákona6),
3. zhoršení jakosti povrchové vody nebo vodního zdroje v situaci, kdy v důsledku havárie
nebo provozní činnosti dojde k překročení nejvyšších přípustných koncentrací
prioritních látek podle přílohy č. 3 k nařízení vlády upravujícímu ukazatele a hodnoty
přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod52),
4. zhoršení jakosti povrchové vody nebo vodního zdroje v situaci, kdy v důsledku havárie
nebo provozní činnosti způsobené látkami podle přílohy č. 1 k vodnímu zákonu a
přílohami č. 1 a 3 k nařízení vlády upravujícímu ukazatele a hodnoty přípustného
znečištění povrchových vod a odpadních vod53) nebo snížením vydatnosti útvaru
povrchové vody54) dojde k významnému úhynu ryb nebo dalších vodních organismů,
5. zhoršení nebo ohrožení jakosti vody nebo vodního zdroje v případě ohrožení zdroje
pitné vody v části povodí související s místy odběru vody k lidské spotřebě55),
6. zhoršení nebo ohrožení jakosti vody nebo vodního zdroje v případě ohrožení
přírodního léčivého zdroje nebo zdroje přírodní minerální vody5),
7. zhoršení nebo ohrožení jakosti povrchové vody nebo vodního zdroje v případě ohrožení
ekologického stavu povrchové vody využívané ke koupání56), nebo
8. změnu na půdě způsobenou znečištěním, jež představuje závažné riziko nepříznivého
vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků,
organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj,
b) chráněnými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
1. druhy ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti podle § 45e zákona o ochraně přírody a
krajiny4),7),
2. druhy v zájmu Evropských společenství stanovené podle § 3 odst. 1 písm. n) zákona o
ochraně přírody a krajiny4),8),
3. anebo druhy, které Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) stanoví
vyhláškou,
c) přírodními stanovišti
1. přírodní stanoviště v zájmu Evropských společenství stanovené podle § 3 odst. 1 písm. m)
zákona o ochraně přírody a krajiny4),9)
2. území, jež je biotopem pro druhy ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti podle § 45e
zákona o ochraně přírody a krajiny4),7),
3. území, jež je biotopem pro druhy v zájmu Evropských společenství stanovené podle § 3 odst.
1 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny4),8),
4. místa rozmnožování nebo odpočinku druhů vyžadujících přísnou ochranu10),
d) stavem ochrany chráněného druhu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin souhrn
vlivů na daný druh, které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a hojnost jeho populací v
závislosti na konkrétním případu v rámci území České republiky nebo v jeho přirozeném areálu,
e) stavem ochrany přírodního stanoviště souhrn vlivů na přírodní stanoviště a jeho typické
druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé
přirozené rozšíření, strukturu a funkce i dlouhodobé přežití jeho typických druhů volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin v závislosti na konkrétním případu v rámci území České
republiky nebo v jeho přirozeném rozsahu,
f) příznivým stavem ochrany chráněného druhu volně žijících živočichů a planě rostoucích
rostlin stav, kdy
1. údaje o populační dynamice příslušného druhu ukazují, že se dlouhodobě udržuje jako
životaschopný prvek svého přírodního stanoviště,
2. přirozený areál rozšíření druhu není a pravděpodobně nebude v dohledné době omezen a
3. existují a pravděpodobně budou v dohledné době i nadále existovat dostatečně velká
stanoviště k dlouhodobému zachování jeho populací,
g) příznivým stavem ochrany přírodního stanoviště stav, kdy
1. jeho přirozený areál rozšíření a plochy, které v rámci tohoto areálu pokrývá, jsou ustálené
nebo se zvětšují,
2. specifická struktura a funkce, které jsou nezbytné pro jeho dlouhodobé zachování, existují a
budou pravděpodobně v dohledné době i nadále existovat a
3. stav jeho typických druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin je z hlediska
ochrany podle podmínek uvedených v písmenu f) příznivý,
h) d) provozní činností činnost vykonávaná v rámci hospodářské činnosti, obchodu nebo
podnikání, bez ohledu na její soukromou či veřejnou povahu nebo na její ziskový či neziskový
charakter,
i) e) provozovatelem právnická nebo fyzická osoba vykonávající nebo řídící provozní činnost
zařazenou do seznamu provozních činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo
další činnost, která splňuje podmínky stanovené v § 5 odst. 2, nebo osoba, na kterou byla podle
insolvenčního zákona11) převedena rozhodující ekonomická pravomoc nad fungováním
provozní činnosti, včetně držitelů povolení, souhlasu nebo jiného oprávnění k výkonu provozní
činnosti nebo osob vykonávajících nebo řídících provozní činnost na základě registrace,
evidence nebo ohlášení,
j) f) preventivním opatřením opatření přijaté v důsledku události, jednání nebo opomenutí
vedoucího k bezprostřední hrozbě ekologické újmy, jehož cílem je předejít takové újmě nebo
ji minimalizovat,
k) g) nápravným opatřením opatření přijaté ke zmírnění dopadů ekologické újmy, jehož cílem
je obnovit, ozdravit nebo nahradit poškozené přírodní zdroje nebo jejich zhoršené funkce anebo
poskytnout přiměřenou náhradu těchto zdrojů nebo jejich funkcí,
l) h) přírodním zdrojem půda a horniny, včetně přírodních léčivých zdrojů peloidu, chráněné
druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a přírodní stanoviště, povrchová nebo
podzemní voda, včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod,
m) i) funkcí přírodního zdroje funkce, kterou tento zdroj plní ve prospěch jiného přírodního
zdroje nebo složky životního prostředí nebo veřejnosti,
n) j) emisí uvolňování látek, přípravků, organismů a mikroorganismů do životního prostředí v
důsledku lidských činností,
o) k) základním stavem stav přírodních zdrojů a jejich funkcí, který existoval v době, kdy došlo
k ekologické újmě a jenž by dále existoval, kdyby k ní nedošlo, a to podle odhadu na základě
nejlepších dostupných informací,
p) l) obnovou, včetně přirozené obnovy, v případě vody, chráněných druhů volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť návrat poškozených přírodních
zdrojů nebo jejich zhoršených funkcí do základního stavu, v případě půdy a hornin vyloučení
jakéhokoliv významného rizika nepříznivého účinku na lidské zdraví,
q) m) náklady náklady potřebné na předcházení ekologické újmě nebo na její nápravu v rozsahu
stanoveném tímto zákonem, včetně nákladů na zjištění a posouzení ekologické újmy, posouzení
vzniku její bezprostřední hrozby, nákladů na řízení, na provedení preventivních nebo
nápravných opatření nebo jejich vymáhání od provozovatele, nákladů na sběr dat, na sledování
a kontrolu nebo další náklady související s předcházením ekologické újmě nebo s její nápravou.
HLAVA II
POVINNOST K PŘEDCHÁZENÍ EKOLOGICKÉ ÚJMĚ A K JEJÍ NÁPRAVĚ
…
§ 6
Preventivní opatření
(1) V případě bezprostředně hrozící ekologické újmy je povinen neprodleně
provést nezbytná preventivní opatření ten provozovatel, jehož provozní činnost hrozbu
ekologické újmy způsobila nebo jehož provozní činnost k hrozbě ekologické újmy nebo
jejímu trvání přispívá.
(2) Provozovatel neprodleně sdělí příslušnému orgánu uvedenému v § 16 (dále jen
„příslušný orgán“) informace o všech důležitých okolnostech bezprostřední hrozby ekologické
újmy a o provedených preventivních opatřeních. Pokud provedené preventivní opatření
bezprostřední hrozbu ekologické újmy neodstraní, oznámí provozovatel tuto skutečnost
příslušnému orgánu.
(3) Příslušný orgán může kdykoliv požádat provozovatele o informace o bezprostřední
hrozbě ekologické újmy nebo o okolnostech nasvědčujících takové hrozbě a provozovatel je
povinen bez zbytečného odkladu tyto informace poskytnout.
(4) Hrozí-li bezprostředně ekologická újma, může příslušný orgán i před zahájením
řízení vyzvat provozovatele, aby ve stanovené lhůtě provedl preventivní opatření, a dát mu
pokyny pro jejich provádění. Příslušný orgán může v řízení provozovateli uložit rozhodnutím
provedení preventivních opatření, stanovit jejich podmínky a určit lhůtu k jejich provedení.
(5) Příslušný orgán zajistí bez zbytečného odkladu provedení nezbytných
preventivních opatření, pokud
a) je neprodleně nebo ve stanovené lhůtě neprovede provozovatel, nebo
b) není provozovatel znám.
(6) Příslušný orgán nemá povinnost podle odstavce 5, pokud by provedení
nezbytných preventivních opatření
a) nebylo možné,
b) mělo negativní vliv na životní prostředí, nebo
c) bylo spojeno s neúměrnými náklady na jejich realizaci.
§ 7
Nápravná opatření
(1) V případě vzniku nebo zjištění ekologické újmy je provozovatel povinen neprodleně
provést veškerá proveditelná nápravná opatření k okamžité kontrole, omezení, odstranění nebo
jinému zvládnutí znečišťujících látek nebo jiných škodlivých faktorů, jejichž cílem je omezit
ekologickou újmu a nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo předejít dalšímu rozšiřování
ekologické újmy, nepříznivým účinkům na lidské zdraví nebo dalšímu zhoršení funkcí
přírodních zdrojů.
(2) Provozovatel je povinen neprodleně sdělit příslušnému orgánu informace o všech
důležitých okolnostech vzniku ekologické újmy nebo o okolnostech nasvědčujících jejímu
vzniku a o provedených nápravných opatřeních. Příslušný orgán může kdykoliv požádat
provozovatele o informace o ekologické újmě, k níž došlo, a o provedených nápravných
opatřeních; provozovatel je povinen sdělit tyto informace bez zbytečného odkladu.
(3) Provozovatel je dále povinen vypracovat bez zbytečného odkladu návrh nápravných
opatření v souladu s přílohou č. 4 k tomuto zákonu a předložit ho příslušnému orgánu ke
schválení. Příslušný orgán může navržená nápravná opatření schválit nebo může provozovateli
uložit jejich doplnění nebo změny.
(4) Příslušný orgán může i před zahájením řízení vyzvat provozovatele, aby ve
stanovené lhůtě provedl nezbytná nápravná opatření a udělit mu pokyny, kterými se má řídit
při jejich provádění. Příslušný orgán může v řízení uložit provozovateli rozhodnutím provedení
nápravných opatření, stanovit jejich podmínky a určit lhůtu k jejich provedení.
(5) Pokud provedené nápravné opatření nevede k nápravě ekologické újmy, je
provozovatel povinen neprodleně oznámit příslušnému orgánu informace o všech důležitých
okolnostech případu.
(6) Příslušný orgán bez zbytečného odkladu zajistí provedení nezbytných nápravných
opatření sám, pokud tak bezodkladně neučiní provozovatel, nebo není-li provozovatel znám.
(6) Příslušný orgán zajistí bez zbytečného odkladu provedení nezbytných
nápravných opatření, pokud
a) je neprodleně nebo ve stanovené lhůtě neučiní provozovatel, nebo
b) není provozovatel znám.
(7) Příslušný orgán nemá povinnost podle odstavce 6, pokud by provedení
nezbytných nápravných opatření
a) nebylo možné,
b) mělo negativní vliv na životní prostředí, nebo
c) bylo spojeno s neúměrnými náklady na jejich realizaci.
(7) (8) Došlo-li k více případům ekologické újmy takovým způsobem, že příslušný
orgán nemůže zajistit, aby všechna potřebná nápravná opatření byla přijata současně, může
určit pořadí prováděných nápravných opatření. Příslušný orgán přitom bere v úvahu zejména
povahu, rozsah a závažnost jednotlivých případů ekologické újmy, rizika pro lidské zdraví a
možnost přirozené nápravy.
§ 8
Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření
(1) Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájí příslušný
orgán
a) na základě žádosti osoby uvedené v odstavci 2, nebo
b) z moci úřední, jakmile se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k
ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik.
(2) Žádost o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření může podat
a) fyzická nebo právnická osoba, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové
dotčení pravděpodobné, nebo
b) právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského
právního jednání ochrana životního prostředí a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná
výdělečná činnost.
(3) Žádost o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření musí být
doložena informacemi, ze kterých je patrné, že došlo k ekologické újmě nebo že taková újma
bezprostředně hrozí.
(4) Osoby uvedené v odstavci 2 jsou oprávněny předložit příslušnému orgánu vyjádření
související s případy ekologické újmy nebo s bezprostřední hrozbou jejího vzniku, jichž jsou si
vědomy, a to i tehdy, pokud žádost podle odstavce 1 písm. a) nepodaly.
(5) Oznámení o zahájení řízení příslušný orgán zveřejní na portálu veřejné správy a
neprodleně o něm informuje správní orgán příslušný rozhodovat o preventivních opatřeních
nebo nápravných opatřeních podle jiných právních předpisů12).
(6) Osoby uvedené v odstavci 2 písm. b) mohou požádat příslušný orgán, aby byly po
dobu 1 roku ode dne podání žádosti bez zbytečného odkladu písemně informovány o každém
zahájeném řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření. Tato žádost musí
být místně specifikována a lze ji podávat opakovaně.
(7) Nebylo-li řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření
zahájeno na jejich žádost, jsou osoby uvedené v odstavci 2 písm. b) účastníky takového řízení,
pokud písemně oznámí příslušnému orgánu svou účast do 8 dnů ode dne,
a) kdy jim byla doručena informace o zahájeném řízení podle odstavce 6, nebo
b) kdy byla informace o zahájení řízení zveřejněna na úřední desce příslušného orgánu.
(8) Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájené na
základě žádosti se z důvodu zpětvzetí žádosti nezastaví, pokud jsou dány důvody pro zahájení
řízení z moci úřední.
§ 8
Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření
(1) Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření zahájí
příslušný orgán
a) na návrh osoby podle odstavce 2, jsou-li splněny podmínky podle odstavce 3, nebo
b) z moci úřední, jakmile se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít
k ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik a současně je příslušnému
orgánu zřejmé, kdo je provozovatel podle § 6 odst. 1 nebo § 7 odst. 1.
(2) Návrh na zahájení řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných
opatření může podat
a) osoba, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení
pravděpodobné, nebo
b) právnická osoba soukromého práva, jejíž předmětem činnosti je podle
zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí a jejíž hlavní činností
není podnikání nebo jiná výdělečná činnost.
(3) Návrh na zahájení řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných
opatření musí kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahovat informace,
ze kterých je patrné, že došlo k ekologické újmě nebo že taková újma bezprostředně hrozí,
kdo je podle navrhovatele provozovatelem, jehož činností mělo dojít k ekologické újmě
nebo taková újma v důsledku jeho činnosti bezprostředně hrozí, a doklady prokazující
tyto tvrzené skutečnosti. Neobsahuje-li návrh veškeré náležitosti podle věty první nebo
jsou-li v něm neúplné informace, příslušný orgán vyzve navrhovatele k odstranění
nedostatků návrhu, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a současně mu sdělí, že dokud
nebudou tyto nedostatky odstraněny, řízení o uložení preventivních opatření nebo
nápravných opatření nebude zahájeno. Dojde-li příslušný orgán k závěru, že návrh
obsahuje veškeré náležitosti, vyrozumí navrhovatele o zahájení řízení o uložení
preventivních opatření nebo nápravných opatření. Řízení je zahájeno dnem, kdy
příslušnému orgánu došel návrh, který obsahuje veškeré náležitosti podle věty první.
(4) Osoby podle odstavce 2 jsou oprávněny předložit příslušnému orgánu
vyjádření související s případy ekologické újmy nebo s bezprostřední hrozbou jejího
vzniku, jichž jsou si vědomy, a to i tehdy, pokud návrh podle odstavce 1 písm. a) nepodaly.
(5) Oznámení o zahájení řízení příslušný orgán zveřejní na portálu veřejné správy
a neprodleně o něm informuje správní orgán příslušný rozhodovat o preventivních
opatřeních nebo nápravných opatřeních podle jiných právních předpisů12). V případě
nebezpečí z prodlení může být vydání rozhodnutí v řízení podle odstavce 1 písm. b)
prvním úkonem v řízení.
(6) Právnická osoba podle odstavce 2 písm. b) může požádat příslušný orgán, aby
byla po dobu 1 roku ode dne podání žádosti bez zbytečného odkladu písemně informována
o každém zahájeném řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření.
Tato žádost musí být místně specifikována a lze ji podávat opakovaně.
(7) Právnická osoba podle odstavce 2 písm. b), která není navrhovatelem,
je účastníkem řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření, pokud písemně
oznámí příslušnému orgánu svou účast do 8 dnů ode dne,
a) kdy jí byla doručena informace o zahájeném řízení podle odstavce 6, nebo
b) kdy byla informace o zahájení řízení zveřejněna na portálu veřejné správy.
(8) Pokud nejsou na základě výzvy nedostatky návrhu podle odstavce 3
odstraněny, příslušný orgán odloží věc usnesením, které je prvním úkonem v řízení.
Usnesení o odložení věci se oznamuje navrhovateli návrhu.
(9) Pokud v řízení příslušný orgán nemůže pokračovat z důvodu, že vznik
ekologické újmy, protiprávní jednání provozovatele nebo příčinná souvislost mezi nimi
nebyla prokázána, řízení usnesením zastaví.
§ 9
Vstup na nemovitosti
(1) Pověření zaměstnanci provozovatele a příslušného orgánu provádějící preventivní
opatření nebo nápravná opatření jsou oprávněni při výkonu této činnosti po předchozím
oznámení vlastníkovi nemovitosti a v nezbytném rozsahu vstupovat a vjíždět na cizí
nemovitosti dotčené ekologickou újmou nebo hrozbou jejího vzniku. Společně s nimi mohou
na cizí nemovitosti vstupovat nebo vjíždět i jejich pomocní pracovníci nebo jiné osoby
zajišťující z jejich rozhodnutí nebo podle jejich pokynů provádění preventivních opatření
nebo nápravných opatření.
(2) V případě nezbytnosti provedení bezprostředního a neodkladného preventivního
opatření nebo nápravného opatření mohou osoby uvedené v odstavci 1 na cizí nemovitost
vstupovat nebo vjíždět i bez vědomí jejího vlastníka. O tom musí vlastníka nemovitosti
provozovatel nebo příslušný orgán bez zbytečného odkladu informovat a uvést důvody, které k
tomu vedly.
(3) Preventivní opatření a nápravná opatření prováděná na cizích nemovitostech musí
být prováděna tak, aby co nejméně omezovala vlastníka dotčené nemovitosti nebo osoby
užívající nemovitost na základě smlouvy s vlastníkem nemovitosti a další osoby, které ji užívají
s jeho souhlasem. Po dokončení preventivních nebo nápravných opatření je ten, komu byla
tato opatření uložena, povinen na své náklady uvést dotčenou nemovitou věc do
původního stavu, pokud se s jejím vlastníkem nedohodl jinak.
(4) Vlastníci nemovitostí, na kterých se mají provádět preventivní opatření nebo
nápravná opatření a kteří nejsou těmi, jimž bylo preventivní opatření nebo nápravné opatření
uloženo, jsou povinni strpět jejich provedení po nezbytně nutnou dobu, v nezbytném rozsahu a
za náhradu. Dále jsou povinni osobám, které je provádějí, umožnit vstup a vjezd na své
nemovitosti a strpět omezení jejich obvyklého užívání.
§ 10
Náprava ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů nebo planě
rostoucích rostlin, přírodních stanovištích a na vodách
Příslušný orgán postupuje při ukládání nápravných opatření k zajištění nápravy
ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin,
přírodních stanovištích a na vodách podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu.
(1) V řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření k předcházení nebo
nápravě ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů nebo planě
rostoucích rostlin nebo na přírodních stanovištích si příslušný orgán vyžádá závazné
stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „Agentura
ochrany přírody a krajiny“) nebo příslušné správy národního parku za účelem posouzení
významnosti účinků ekologické újmy na chráněné druhy a přírodní stanoviště včetně
případného návrhu preventivních a nápravných opatření.
(2) Příslušný orgán postupuje při ukládání nápravných opatření k zajištění nápravy
ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin,
přírodních stanovištích a na vodách podle přílohy č. 4 k tomuto zákonu.
…
HLAVA III
FINANCOVÁNÍ PREVENTIVNÍCH OPATŘENÍ A NÁPRAVNÝCH OPATŘENÍ
Náhrada nákladů
…
§ 13
(1) Příslušný orgán hradí náklady, které vynaložil místo provozovatele, ze státního
rozpočtu nebo z rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky (dále jen
„Fond“), jde-li o příslušný orgán podle § 16 odst. 1 písm. b). Bez zbytečného odkladu uloží
provozovateli povinnost nahradit náklady takto vynaložené. Náhradu nákladů vybírá příslušný
orgán, který rozhodl o náhradě nákladů podle § 12. Náklady vybrané příslušným orgánem jsou
příjmem státního rozpočtu. nebo Fondu, byly-li náklady místo provozovatele hrazeny
příslušným orgánem podle § 16 odst. 1 písm. b) z rozpočtu Fondu.
(2) Pokud je provozovatel v úpadku nebo v likvidaci, uplatňuje vymáhající orgán
náhradu nákladů jako pohledávku v insolvenčním řízení, popřípadě jiným postupem podle
insolvenčního zákona nebo při likvidaci právnické osoby16).
(3) Příslušný orgán může zahájit řízení o náhradě nákladů do pěti let ode dne, kdy byla
opatření podle tohoto zákona ukončena, nebo ode dne, kdy byl zjištěn odpovědný provozovatel
nebo třetí osoba. Tato lhůta se počítá od události, která nastane později.
(4) Nelze-li provozovatele zjistit, nebo pokud zanikl nebo zemřel bez právního nástupce,
nebo jde-li o nedobytnou pohledávku, nebo prokáže-li provozovatel, že nenese náklady podle
tohoto zákona, hradí náklady stát. V těchto případech stát hradí náklady jen nad rámec, v němž
bylo zabránění nebo odstranění ekologické újmy nahrazeno z majetku nebo finančního zajištění
provozovatele. Za stát jedná příslušný orgán.
(5) Stát náklady podle odstavce 4 nehradí, je-li zabránění nebo odstranění ekologické
újmy provedeno jiným provozovatelem v rámci doplňkových nebo vyrovnávacích opatření
uložených mu příslušným úřadem v řízení podle § 8.
(6) V případech uvedených v odstavci 4, kdy nelze uložit hrazení nákladů a jde přitom
o náklady vzniklé za zajištění nápravných opatření k nápravě ekologické újmy na povrchových
nebo podzemních vodách, lze použít k hrazení těchto nákladů zvláštní účet kraje zřízený podle
zvláštního právního předpisu17). Příslušný kraj zašle tyto prostředky příslušnému orgánu bez
zbytečného odkladu na základě jeho žádosti.
§ 14
Finanční zajištění preventivních opatření nebo nápravných opatření
(1) Provozovatel, který vykonává provozní činnost uvedenou v příloze č. 1 k tomuto
zákonu, je povinen zabezpečit finanční zajištění k náhradě nákladů podle tohoto zákona (dále
jen „finanční zajištění“). Rozsah finančního zajištění musí po celou dobu výkonu provozní
činnosti provozovatele odpovídat rozsahu možných nákladů a intenzitě nebo závažnosti
vytvářeného rizika ekologické újmy. K tomu je provozovatel povinen provést hodnocení rizik
jednotlivých provozních činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, které hodlá
provozovat, a toto hodnocení průběžně aktualizovat v případě významných změn provozní
činnosti.
(2) Identifikační údaje, výsledek provedeného hodnocení rizik jednotlivých
provozních činností a údaj o rozsahu a způsobu finančního zajištění podle odstavce 1,
jakož i aktualizace těchto informací, je provozovatel povinen zaslat do 15 dnů od jejich
provedení do elektronického systému, jehož správcem je ministerstvo. Je-li příslušným
orgánem zjištěno, že povinnost provedení nebo aktualizace hodnocení rizik nebyla
provozovatelem splněna, vyzve příslušný orgán provozovatele ke splnění povinnosti podle
věty první a současně mu k tomu stanoví přiměřenou lhůtu.
(2) (3) Bez zabezpečení finančního zajištění podle tohoto zákona nelze vykonávat
činnost uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(3) (4) Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže na
základě hodnocení rizik, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava
si vyžádá náklady nižší než 20 000 000 Kč, nebo ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá
náklady vyšší než 20 000 000 Kč a provozovatel je současně registrován v Programu EMAS18)
nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, nebo má
certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO
14000 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace.
(4) Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže na
základě hodnocení rizik, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž
náprava si vyžádá náklady nižší než 20 000 000 Kč.
(4) (5) Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který vypouští odpadní
vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.
(5) (6) Způsob hodnocení rizik, kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění
pro provozovatele a bližší podmínky provádění a způsobu finančního zajištění k provedení
preventivních opatření a nápravných opatření stanoví vláda nařízením.
…
HLAVA V
VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY A SPRÁVNÍ TRESTY
§ 16
Výkon státní správy
(1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají příslušné orgány, kterými jsou
a) ministerstvo,
b) Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“),
c) správy národních parků a Agentura ochrany přírody a krajiny,
d) c) Ministerstvo obrany,
e) d) Ministerstvo zdravotnictví,
f) e) krajské hygienické stanice,
g) f) újezdní úřady.
(2) Ministerstvo
a) je ústředním správním úřadem na úseku předcházení a nápravy ekologické újmy,
b) vykonává vrchní státní dozor nad tím, jak další příslušné orgány vykonávají působnost
stanovenou tímto zákonem,
c) vede souhrnnou evidenci případů ekologické újmy a její bezprostřední hrozby na území
České republiky a jejich řešení,
d) přezkoumává rozhodnutí inspekce, správ národních parků a Agentury ochrany přírody a
krajiny vydaná na základě tohoto zákona,
e) spolupracuje s příslušnými orgány ostatních členských států v případě, že se ekologická újma
dotýká několika členských států,
f) poskytuje orgánům Evropských společenství informace požadované právními akty
Evropských společenství a plní další úkoly vyplývající z členství České republiky v Evropských
společenstvích v oblasti předcházení a nápravy ekologické újmy.
(3) Inspekce
a) přijímá sdělení o bezprostřední hrozbě ekologické újmy (§ 6 odst. 2) nebo o vzniklé či
zjištěné ekologické újmě (§ 7 odst. 2),
b) kontroluje dodržování povinností stanovených tímto zákonem nebo rozhodnutím či
opatřením vydaným na jeho základě a je oprávněna kontrolovat údaje poskytnuté
provozovatelem včetně údajů o rozsahu znečištění,
c) zjišťuje a eviduje případy ekologické újmy,
d) vydává rozhodnutí o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření,
e) rozhoduje o náhradě nákladů (§ 12 odst. 1),
f) ukládá pokyny nebo jiná opatření na základě tohoto zákona,
g) vede přehledy informací o případech ekologické újmy nebo její bezprostřední hrozby a o
projednávaných nebo uložených preventivních opatřeních a nápravných opatřeních,
h) ukládá pokuty za přestupky,
i) plní další úkoly příslušného orgánu vyplývající z tohoto zákona.
(4) Na území národních parků a Agentury ochrany přírody a krajiny a jejich ochranných
pásem jsou příslušným orgánem v rozsahu působnosti inspekce správy národních parků nebo
chráněných krajinných oblastí19). Správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a
krajiny je věcně příslušným orgánem podle tohoto zákona, pokud se příčina vzniku ekologické
újmy nebo její bezprostřední hrozby nachází na území národního parku nebo chráněné krajinné
oblasti nebo v ochranném pásmu národního parku nebo chráněné krajinné oblasti.
(5) (4) Ministerstvo obrany přezkoumává rozhodnutí újezdních úřadů vydaná na základě
tohoto zákona.
(6) (5) Ministerstvo zdravotnictví vykonává vrchní státní dozor nad krajskými
hygienickými stanicemi z hlediska hodnocení analýzy rizik pro lidské zdraví (§ 11 odst. 2).
(7) (6) Krajské hygienické stanice vydávají na základě požadavku inspekce, správy
národního parku, Agentury ochrany přírody a krajiny nebo újezdního úřadu odborná stanoviska
k analýzám rizik pro lidské zdraví a k nápravným opatřením při ekologické újmě na půdě.
(8) (7) Na území vojenských újezdů jsou příslušným orgánem v rozsahu působnosti
inspekce újezdní úřady.
§ 16a
zrušen
§ 17
Dotčené orgány
(1) V řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření k předcházení
nebo nápravě ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách je dotčeným orgánem
vodoprávní úřad příslušný k povolení provozní činnosti20).
(2) V řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření k předcházení
nebo nápravě ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě
rostoucích rostlin nebo přírodních stanovištích je dotčeným orgánem příslušný orgán ochrany
přírody, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností21).
(3) (2) V řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření k
předcházení nebo nápravě ekologické újmy na hrozící či způsobené v lesích je dotčeným
orgánem příslušný orgán státní správy lesů, kterým jsou obecní úřady obcí s rozšířenou
působností22).
(4) (3) V řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření k
předcházení nebo nápravě ekologické újmy na zemědělském půdním fondu je dotčeným
orgánem příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu, kterým jsou obecní úřady obcí
s rozšířenou působností23).
(5) (4) Je-li v řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření
provozovatelem organizace podle § 3a zákona o hornické činnosti24), je dotčeným orgánem
příslušný obvodní báňský úřad.
(6) (5) V řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření v případě
bezprostřední hrozby ekologické újmy nebo jejího vzniku způsobené provozem zařízení
podléhajícím vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci25) je
dotčeným orgánem příslušný krajský úřad.
(6) Na základě žádosti příslušného orgánu vydá závazné stanovisko podle § 10
odst. 1
a) Agentura ochrany přírody a krajiny na celém území České republiky, s výjimkou
území národních parků a jejich ochranných pásem a území Chráněné krajinné
oblasti Šumava a Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce,
b) správa národního parku v obvodu své územní působnosti podle zákona o ochraně
přírody a krajiny57).
(7) Agentura ochrany přírody a krajiny nebo správa národního parku vydá
závazné stanovisko do 90 dnů ode dne, kdy příslušný orgán o jeho vydání požádal.
…
§ 19
Přestupky
(1) Provozovatel se dopustí přestupku tím, že
a) neprovede preventivní opatření podle § 6 odst. 1 nebo podle § 6 odst. 4 věty první,
b) nesdělí příslušnému orgánu informace o všech důležitých okolnostech bezprostřední hrozby
ekologické újmy, o nichž měl nebo mohl vědět, nebo o provedených preventivních opatřeních
podle § 6 odst. 2,
c) neprovede veškerá proveditelná nápravná opatření podle § 7 odst. 1 nebo podle § 7 odst. 4
věty první,
d) nesdělí příslušnému orgánu informace o všech důležitých okolnostech vzniku ekologické
újmy nebo okolnostech nasvědčujících jejímu vzniku, o nichž měl nebo mohl vědět, nebo o
provedených nápravných opatřeních podle § 7 odst. 2,
e) neuvede pozemek nebo stavbu, kterou bylo nutno použít při plnění preventivního nebo
nápravného opatření, do původního stavu podle § 9 odst. 3,
f) neprovede hodnocení rizik provozní činnosti podle § 14 odst. 1 nebo výsledek
hodnocení rizik nebo jeho aktualizaci nezašle do systému a ve lhůtě podle § 14 odst. 2
věty první,
g) neprovede ve lhůtě stanovené ve výzvě podle § 14 odst. 2 věty druhé hodnocení rizik
provozní činnosti nebo jeho aktualizaci,
e) h) vykonává provozní činnost uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu bez zabezpečení
finančního zajištění v rozporu s § 14.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. b), d) nebo e) lze uložit pokutu do 1 000 000
Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo c) lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu
a) do 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene f),
b) do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene e),
c) do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene b), d), g) nebo h),
d) do 25 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene a) nebo c).
§ 20
Společná ustanovení k přestupkům
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednává na území národního parku správa
národního parku, na území chráněné krajinné oblasti Agentura ochrany přírody a krajiny, na
území vojenského újezdu újezdní úřad a v ostatních případech inspekce.
(2) Pokuty vybírá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem Státního fondu
životního prostředí České republiky Fondu.
…
HLAVA VI
SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
§ 21
Společná ustanovení
(1) Odkladný účinek odvolání je vyloučen v řízení podle § 8.
(2) V případě bezprostředně hrozící nebo existující ekologické újmy příslušný orgán
může uložit povinnosti podle tohoto zákona v řízení na místě26).
(3) Pokud tento zákon nestanoví jinak, postupuje se při ukládání preventivních nebo
nápravných opatření podle zvláštních právních předpisů12). Příslušný správní orgán rozhodující
o preventivních opatřeních nebo nápravných opatřeních podle zvláštního právního předpisu12)
si může vyžádat vyjádření příslušného orgánu, zda jde o ekologickou újmu nebo její
bezprostřední hrozbu podle tohoto zákona. Pokud v žádosti uvede, že jde o věc, která nesnese
odkladu, poskytne příslušný orgán své vyjádření do 1 dne od obdržení žádosti o vyjádření. Do
doby vyjádření příslušného orgánu, zda jde o ekologickou újmu, řeší věc příslušný
správní orgán rozhodující o preventivních opatřeních nebo nápravných opatřeních podle
jiných právních předpisů.
(4) Je-li příčinou vzniku ekologické újmy havárie podle vodního zákona, postupuje se
při jejím zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků podle § 40 a § 41 vodního
zákona27); při ukládání nápravných opatření k odstranění následků takové havárie se postupuje
podle tohoto zákona.
(5) V pochybnostech o významnosti úhynu ryb nebo vodních organismů si
příslušný orgán vyžádá vyjádření Ministerstva zemědělství, popřípadě odborných
subjektů.
(5) (6) Ukládání povinných kompenzačních opatření v případech zjištěného negativního
vlivu koncepce nebo záměru na území evropsky významných lokalit a ptačích oblastí28) není
tímto zákonem dotčeno. Příslušný orgán při ukládání preventivních opatření nebo nápravných
opatření bere v úvahu záchranné programy zvláště chráněných druhů zajišťované podle § 52
zákona o ochraně přírody a krajiny4).
(6) (7) Podle obecných předpisů o odpovědnosti za škodu se nepostupuje, pokud je v
důsledku nápravy ekologické újmy podle tohoto zákona nahrazena i škoda na majetku.
26) § 143 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
28) § 45i zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 218/2004 Sb. a zákona č. 186/2006 Sb.
(7) (8) Tímto zákonem nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy29), které stanoví
pravomoc a působnost státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, působnost
složek integrovaného záchranného systému a práva a povinnosti právnických nebo fyzických
osob při přípravě na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích. V případech
hrozícího nebezpečí z prodlení postupují složky integrovaného záchranného systému ve
spolupráci s příslušným orgánem.
…
Příloha 3
KRITÉRIA PRO POSOUZENÍ VÝZNAMU ÚČINKŮ NA DOSAHOVÁNÍ NEBO
UDRŽOVÁNÍ PŘÍZNIVÉHO STAVU CHRÁNĚNÝCH DRUHŮ A PŘÍRODNÍCH
STANOVIŠŤ
[k § 2 písm. a) bod 1]
1. Význam jakékoliv ekologické újmy, která má nepříznivé účinky na dosahování nebo
udržování příznivého stavu ochrany přírodních stanovišť nebo chráněných druhů, musí být
posuzován z hlediska stavu jejich ochrany s ohledem na základní stav v době vzniku ekologické
újmy a s přihlédnutím k jejich funkcím spočívajícím v poskytování jimi vytvářených
výhodných možností, a k schopnosti jejich přirozené obnovy. Výrazně nepříznivé změny
základního stavu se určují podle měřitelných údajů, jako jsou zejména:
a) počet jedinců chráněného druhu, jejich hustota nebo oblast jejich výskytu,
b) úloha konkrétních jedinců nebo poškozené oblasti ve vztahu k ochraně chráněného druhu
nebo přírodního stanoviště, vzácnost chráněného druhu nebo přírodního stanoviště
(posuzováno na místní, regionální nebo vyšší úrovni včetně úrovně Evropských společenství),
c) rozmnožovací schopnost chráněného druhu (podle dynamiky specifické pro daný druh nebo
danou populaci), jeho životaschopnost nebo schopnost přirozené obnovy přírodního stanoviště
(podle dynamiky specifické pro jeho charakteristické chráněné druhy nebo jejich populace),
d) schopnost chráněného druhu nebo přírodního stanoviště poté, co došlo k újmě, zotavit se v
krátké době bez jakéhokoli zásahu, s výjimkou opatření na zvýšenou ochranu, a to pouze v
důsledku jeho vlastní dynamiky, do stavu, který je možné považovat za rovnocenný nebo za
lepší než byl základní stav.
Ekologická újma s prokázanými účinky na lidské zdraví musí být klasifikována jako
významná.
2. Za závažné nemusí být považovány tyto nepříznivé účinky:
a) nepříznivé odchylky, které jsou menší než přirozené fluktuace považované za normální pro
příslušný chráněný druh nebo přírodní stanoviště,
29) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů
(krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
b) nepříznivé odchylky způsobené přirozenými příčinami nebo vyplývající ze zásahů
souvisejících s normální správou lokalit, jak jsou vymezeny v záznamech o přírodních
stanovištích nebo cílových dokumentech anebo jak byly prováděny v minulosti vlastníky nebo
provozovateli,
c) změna na chráněných druzích nebo přírodních stanovištích, u kterých se prokáže, že se z ní
zotaví v krátké době bez potřeby jiného zásahu do takového stavu, který má výhradně
působením dynamiky chráněného druhu nebo chráněného stanoviště za následek stav, který se
považuje za rovnocenný nebo lepší než byl základní stav.
Příloha č. 3
Kritéria pro posouzení významu poškození nebo zničení místní populace chráněného
druhu a poškození nebo zničení přírodního stanoviště
1. Význam ekologické újmy, která by mohla vést k závažnému poškození nebo
zničení místní populace chráněného druhu anebo poškození nebo zničení přírodního
stanoviště, závažnému z hlediska jeho spojitého výskytu v dotčeném území, musí
příslušný orgán posoudit s ohledem na základní stav v době vzniku ekologické újmy a s
přihlédnutím k jejich funkcím v rámci dotčeného území a ekosystémů a ke schopnosti
jejich přirozené obnovy. Výrazně nepříznivé změny základního stavu se určují podle
měřitelných údajů, jako jsou zejména
a) počet jedinců chráněného druhu, hustota nebo oblast jejich výskytu,
b) úloha konkrétních jedinců nebo poškozené oblasti ve vztahu k ochraně chráněného
druhu nebo přírodního stanoviště, vzácnost chráněného druhu nebo přírodního
stanoviště (posuzováno na místní, regionální nebo vyšší úrovni včetně úrovně Evropské
unie),
c) rozmnožovací schopnost chráněného druhu (podle dynamiky specifické pro daný druh
nebo danou populaci), jeho životaschopnost nebo schopnost přirozené obnovy přírodního
stanoviště (podle dynamiky specifické pro jeho charakteristické chráněné druhy nebo
jejich populace),
d) schopnost chráněného druhu nebo přírodního stanoviště poté, co došlo k ekologické
újmě, zotavit se v krátké době bez jakéhokoli zásahu, s výjimkou opatření na zvýšenou
ochranu, a to pouze v důsledku jeho vlastní dynamiky, do stavu, který je možné považovat
za rovnocenný nebo za lepší, než byl základní stav.
2. Jako závažné nemusí příslušný orgán posoudit tyto nepříznivé účinky:
a) nepříznivé odchylky, které jsou menší než přirozené fluktuace považované za normální
pro příslušný chráněný druh nebo přírodní stanoviště,
b) nepříznivé odchylky způsobené přirozenými příčinami nebo vyplývající ze zásahů
souvisejících s běžnou správou lokalit, jak jsou vymezeny v záznamech o přírodních
stanovištích nebo cílových dokumentech podle § 45c odst. 3 zákona o ochraně přírody
a krajiny a vyhlášky č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti
s vytvářením soustavy NATURA 2000,
c) změna na chráněných druzích nebo přírodních stanovištích, u kterých se prokáže, že
se z ní zotaví v krátké době bez potřeby jiného zásahu do takového stavu, který má
výhradně působením dynamiky chráněného druhu nebo chráněného stanoviště za
následek stav, který se považuje za rovnocenný nebo lepší než byl základní stav.
3. Ekologická újma s prokázanými účinky na lidské zdraví musí být klasifikována
jako významná.
Platné znění zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti
v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn:
ČÁST PRVNÍ
§ 1
(1) Zřizuje se Česká inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce") jako orgán státní
správy, který je podřízen ministerstvu životního prostředí České republiky (dále jen
"ministerstvo").
(2) Inspekce se člení na ústředí a oblastní inspektoráty. V čele inspekce je ředitel; jeho
výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. V čele oblastního inspektorátu je
vedoucí; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
(3) Inspekce je organizační složkou státu a účetní jednotkou.
(4) Působnost inspekce v jednotlivých složkách životního prostředí stanoví tento zákon
a další zákony.
(5) Úkoly inspekce plní inspektoři. Inspektoři se při výkonu kontroly podle tohoto
zákona nebo podle jiných právních předpisů6) prokazují průkazem inspekce, který je dokladem
o jejich pověření ke kontrole7).
§ 1a
(1) Uložila-li inspekce povinnost provést opatření k nápravě podle jiného právního
předpisu8), provedení předchozích průzkumů nebo předchozího zpracování odborných
podkladů a ten, komu byla povinnost uložena, ji nesplní a hrozí nebezpečí z prodlení,
může zajistit provedení opatření k nápravě, předchozích průzkumů nebo zpracování
uvedených podkladů inspekce na náklady toho, komu byla povinnost uložena. Náhrada
veškerých nákladů podle věty první je příjmem Státního fondu životního prostředí České
republiky.
(2) Odstavec 1 se nepoužije na opatření k nápravě uložené podle zákona o
předcházení ekologické újmě.
…
§ 4
(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) neoprávněně používají lesní půdu k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů,
b) při zpracování lesního hospodářského plánu a jeho realizaci ohrozí životní prostředí,
popřípadě způsobí jeho poškození,
c) vytvoří podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů,
d) neplní opatření uložená orgány životního prostředí podle zvláštních zákonů1) a tohoto
zákona,
e) neplní povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem,1b)
a svým jednáním ohrozí nebo poškodí životní prostředí v lesích.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 5 000 000 10 000 000 Kč.
(3) Přestupky podle odstavce 1 projednává inspekce.
§ 5
Je-li přestupek podle tohoto zákona spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o
přestupku, uloží se pokuta až do výše 10 000 000 20 000 000 Kč. Přestupek je spáchán
opakovaně, jestliže od nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl
obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 12 měsíců.
Platné znění zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon),
ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn:
HLAVA V
OCHRANA VODNÍCH POMĚRŮ A VODNÍCH ZDROJŮ
Díl 5
Ochrana jakosti vod
…
§ 42
Opatření k nápravě
(1) K odstranění následků nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného
nakládání se závadnými látkami nebo havárií (dále jen "závadný stav") uloží vodoprávní úřad
nebo Česká inspekce životního prostředí tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových
nebo podzemních vod nebo původci havárie (dále jen "původce závadného stavu"), povinnost
provést opatření k nápravě závadného stavu (dále jen "opatření k nápravě"), popřípadě též
opatření k zajištění náhradního odběru vod, pokud to vyžaduje povaha věci. Náklady na
provedení opatření k nápravě nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. Pokud ten, komu
byla uložena opatření, je neplní a hrozí nebezpečí z prodlení, zabezpečí opatření k nápravě
vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí podle zákona o České inspekci
životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa71) na jeho náklady. Pokud k havárii došlo
v důsledku zásahu Hasičského záchranného sboru České republiky nebo jednotek požární
ochrany, nepovažují se za původce havárie, jestliže k zásahu použili přiměřených prostředků.
(2) Vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí uloží podle potřeby
opatření k nápravě nabyvateli majetku získaného způsobem uvedeným ve zvláštním zákoně,22)
který není původcem závadného stavu, ale k jehož majetku takto získanému je závadný stav
vázán. Takto postupuje vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí v případě, že
nabyvatel tohoto majetku jej získal s vědomím ekologické zátěže a byla-li s ním o tom uzavřena
zvláštní smlouva nebo byla-li mu poskytnuta sleva z kupní ceny z důvodu závadného stavu,
jenž je předmětem opatření k nápravě. Tímto způsobem postupuje vodoprávní úřad nebo Česká
inspekce životního prostředí i v případě, existuje-li dosud původce závadného stavu. Exekuci
rozhodnutí vydaného podle tohoto ustanovení nelze zahájit, nařídit nebo provést.
(3) Povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uloženého původci závadného stavu nebo
nabyvateli majetku podle odstavce 2 přecházejí na jejich právní nástupce.
(4) Nelze-li opatření k nápravě uložit podle odstavců 1 až 3 a hrozí-li závažné ohrožení
nebo znečištění povrchových nebo podzemních vod, zabezpečí nezbytná opatření k nápravě
příslušný vodoprávní úřad z vlastního podnětu nebo z podnětu České inspekce životního
prostředí. Může k tomuto účelu uložit provedení opatření k nápravě právnické osobě nebo
fyzické osobě podnikající podle zvláštních právních předpisů,23) která je k provedení opatření
k nápravě odborně a technicky způsobilá. Účastníkem řízení o uložení opatření je jen tato
osoba; odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. K tomuto účelu zřizuje kraj v
rámci svého rozpočtu zvláštní účet ročně doplňovaný do výše 10 000 000 Kč.
(5) Ze zvláštního účtu kraje zřízeného podle odstavce 4 lze hradit rovněž náhradu
nákladů na nápravná opatření k nápravě ekologické újmy na povrchových nebo podzemních
vodách podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých
zákonů23a). Příslušný kraj zašle tyto prostředky příslušnému orgánu podle zákona o předcházení
ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů bez zbytečného odkladu na
základě jeho žádosti.
(6) Vlastníci majetku, na němž závadný stav vázne nebo jejichž majetku je nutno použít
při odstranění závadného stavu a kteří nejsou těmi, jimž bylo opatření k nápravě uloženo, jsou
povinni strpět provedení opatření k nápravě uloženého nebo nařízeného vodoprávním úřadem.
Za tím účelem jsou povinni umožnit vstup, popřípadě vjezd na své pozemky a stavby a strpět
omezení obvyklého užívání svých pozemků a staveb.
(7) Pro vstup, popřípadě vjezd do staveb a zařízení ozbrojených sil České republiky,
Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby a Vězeňské služby České republiky
platí zvláštní právní předpisy.24)
(8) Jestliže se uložená opatření k nápravě dotýkají cizích pozemků nebo staveb, je třeba
co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených pozemků a staveb; vstup, popřípadě vjezd a
zamýšlená omezení obvyklého užívání pozemků nebo staveb je třeba jim předem oznámit,
71) Zákon České národní rady č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v
ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů.
nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Po dokončení opatření k nápravě jsou ti, jimž byla opatření k
nápravě uložena, povinni na své náklady uvést pozemky nebo stavby do předchozího stavu,
pokud se s jejich vlastníky nedohodli jinak; jsou-li opatření k nápravě prováděna na základě
rozhodnutí vodoprávního úřadu podle odstavce 4, hradí tyto náklady příslušná obec, a to z
prostředků státu.
(9) Náhradu za majetkovou újmu nebo omezení vzniklá vlastníkům při provádění
opatření k nápravě na jejich pozemcích nebo stavbách hradí ten, jemuž bylo opatření k nápravě
uloženo. V případě uvedeném v odstavci 4 hradí tuto náhradu příslušný vodoprávní úřad. Právo
na náhradu musí být uplatněno u toho, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, nebo u
příslušného vodoprávního úřadu do 6 měsíců od jeho vzniku, jinak zaniká. Tímto ustanovením
není dotčeno právo na náhradu škody.
Platné znění zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů,
s vyznačením navrhovaných změn:
ČÁST DRUHÁ
NAKLÁDÁNÍ S ODPADY
…
HLAVA V
JEDNOTLIVÉ ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S ODPADY
Díl 1
Soustřeďování, skladování a sběr odpadu
…
§ 32
Sběr odpadu
(1) Provozovatel zařízení smí provádět sběr odpadu pouze
a) v zařízení ke sběru odpadu určeném k tomuto účelu povolením záměru, kolaudačním
rozhodnutím nebo povolením změny v užívání stavby podle stavebního zákona, nebo v
mobilním zařízení ke sběru odpadu, které je označeno způsobem stanoveným vyhláškou
ministerstva, a
b) je-li zařízení ke sběru odpadu nebo mobilní zařízení ke sběru odpadu provozováno v souladu
s technickými podmínkami, které zajistí ochranu životního prostředí a zdraví lidí, stanovenými
vyhláškou ministerstva.
(2) V zařízení ke sběru odpadů smí být odpad uložen nejvýše po dobu 9 měsíců, pokud
není zároveň povoleno jako zařízení ke skladování odpadů.
(3) V mobilním zařízení ke sběru odpadu smí být odpad uložen pouze po dobu přepravy
do zařízení ke zpracování odpadu, nejdéle však po dobu 48 hodin, jde-li o odpad ze
zdravotnické nebo veterinární péče nebo jiný biologický odpad, nejdéle po dobu 24 hodin.
(4) Do mobilního zařízení ke sběru odpadu smí být předávány a přebírány odpady
pouze od jejich původce osoby, která je jejich původcem podle § 5 odst. 1 písm. a) nebo c),
a odpady nesmí být z mobilního zařízení ke sběru odpadu předávány do jiného mobilního
zařízení určeného pro nakládání s odpady.
(5) Při přepravě odpadů do České republiky, z České republiky nebo přes Českou
republiku (dále jen "přeshraniční přeprava odpadů") nesmí být odpad přijímán do mobilního
zařízení ke sběru odpadu ani z něj nesmí být odesílán.
…
ČÁST ŠESTÁ
OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A PŘESTUPKY
HLAVA I
OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ
§ 116
(1) V případě, že osoba nedodržuje povinnosti stanovené nařízením Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1257/2013, ve vztahu k odpadní rtuti nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852,
tímto zákonem nebo na jejich základě, je správní orgán, který je podle tohoto zákona příslušný
k projednání přestupků, oprávněn uložit této osobě provést v přiměřené lhůtě opatření k nápravě
spočívající v
a) zajištění odpadu proti jeho úniku, znehodnocení nebo odcizení,
b) zajištění odpadu před únikem škodlivin z tohoto odpadu do okolního prostředí, včetně
stanovení povinnosti odstranit tyto škodliviny ze soustředěného odpadu, nebo odstranit z
okolního prostředí již uniklé škodliviny ze soustředěného odpadu,
c) povinnosti předat odpad ve stanovené přiměřené lhůtě do zařízení určeného pro nakládání s
odpady,
d) úpravě provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady, včetně omezení jeho provozu,
nebo
e) jiném vhodném opatření, které by zamezilo nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo
lidské zdraví a zajistilo náležitou ochranu životního prostředí nebo zdraví lidí nebo zajistilo
možnost kontroly plnění uložených opatření.
(2) Správní orgán uvedený v odstavci 1 je oprávněn uložit opatření k nápravě právnímu
nástupci právnické osoby, která závadný stav způsobila, nebo osobě, která pokračuje v
podnikatelské činnosti zemřelé podnikající fyzické osoby, která závadný stav způsobila.
(3) Povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uložených právnické osobě přecházejí na
jejího právního nástupce. Povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uložených podnikající
fyzické osobě v případě smrti této osoby přecházejí na osobu, která pokračuje v její
podnikatelské činnosti.
(4) Správní orgán, který zahájí řízení o opatření k nápravě, je povinen o této skutečnosti
bez zbytečného odkladu informovat ostatní správní orgány příslušné ve stejné věci k uložení
opatření k nápravě nebo k uložení správního trestu za přestupek související s opatřením k
nápravě a krajský úřad příslušný k rozhodování v pochybnostech.
(5) Pokud je před uložením opatření k nápravě nezbytné předchozí provedení
průzkumu nebo zpracování odborných podkladů, může správní orgán, který je oprávněn
uložit opatření k nápravě, uložit osobě podle odstavce 1 povinnost v přiměřené lhůtě
provést průzkum nebo zpracovat odborné podklady a předložit je tomuto správnímu
orgánu.
…
HLAVA II
PŘESTUPKY
…
§ 121
Další přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) nesplní povinnost zbavit se movité věci podle § 4 odst. 3,
b) v rozporu s § 8 odst. 3 nepředá vedlejší produkt s průvodní dokumentací,
c) v rozporu s § 9 odst. 5 nepředá věc s průvodní dokumentací,
d) jako osoba, která vyrábí výrobky, nezabezpečí vývoj, výrobu nebo využití těchto výrobků
způsobem stanoveným v § 12 odst. 2,
e) provádí kompostování biologicky rozložitelného materiálu v rozporu s § 12 odst. 3,
f) nakládá s odpadem mimo zařízení určené pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu
podle § 13 odst. 1 písm. b),
g) v rozporu s § 13 odst. 1 písm. c) soustřeďuje neodděleně
1. nebezpečné odpady, nebo
2. ostatní odpady,
h) nezabezpečí odpady, které soustřeďuje, před odcizením, únikem nebo znehodnocením podle
§ 13 odst. 1 písm. d),
i) nepředá odpad v souladu s hierarchií odpadového hospodářství způsobem stanoveným v § 13
odst. 1 písm. e),
j) převezme odpad, aniž by byla k jeho převzetí oprávněna podle § 13 odst. 2,
k) jako vlastník odpadu nepředá nezákonně soustředěný odpad do zařízení určeného pro
nakládání s odpady, do dopravního prostředku provozovatele zařízení nebo obchodníkovi s
odpady podle § 14 odst. 1,
l) jako vlastník pozemku neučiní oznámení o nezákonně soustředěném odpadu podle § 14 odst.
2,
m) v rozporu s rozhodnutím obecního úřadu obce s rozšířenou působností vydaným na základě
§ 14 odst. 5 písm. a) nezabezpečí místo, kde se nachází nezákonně soustředěný odpad, proti
dalšímu návozu odpadu,
n) jako vlastník nemovité věci v rozporu s § 15 odst. 4 nepředá odpady soustředěné v
provozovně do zařízení určeného pro nakládání s odpady,
o) provozuje zařízení určené pro nakládání s odpady bez povolení provozu zařízení podle § 17
odst. 1 písm. a) nebo v rozporu s ním,
p) jako vlastník nemovité věci v rozporu s § 17 odst. 3 nepředá odpady soustředěné v zařízení
do jiného zařízení určeného pro nakládání s odpady,
q) jako škola nepředá do 15. ledna obci údaje o školním sběru podle § 20 odst. 5,
r) jako právní nástupce provozovatele zařízení nesplní některou z povinností podle § 24,
s) obchoduje s odpady bez povolení podle § 26 odst. 1 nebo v rozporu s ním,
t) provádí vzorkování, zkoušky nebo testy odpadů v rozporu s některou z povinností
stanovených v § 29 odst. 1 až 4,
u) v rozporu s § 29 odst. 5 neuchovává protokol o vzorkování a zkouškách odpadů, nebo
v) soustřeďuje odpady v rozporu s technickými podmínkami stanovenými podle § 30 odst. 1. ,
nebo
w) v rozporu s § 32 odst. 4 předá do mobilního zařízení odpad, jehož není původcem, nebo
přebere do mobilního zařízení odpad od osoby, která není jeho původcem.
(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 34 odst. 4 nebo § 36 odst. 2 neuhradí obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností nebo krajskému úřadu vynaložené náklady,
b) v rozporu s § 36 odst. 5 předá k odstranění odděleně soustřeďované komunální odpady
vhodné k opětovnému použití nebo recyklaci,
c) jako obchodník s odpady nesplní některou z povinností stanovených v § 44 odst. 2,
d) jako obchodník s odpady v rozporu s § 44 odst. 3 nakládá s odpady jiným než stanoveným
způsobem nebo přebere odpad od nepodnikající fyzické osoby,
e) v rozporu s § 44 odst. 4
1. jako obchodník s odpady neposkytne za odpad úplatu, nebo
2. poskytne obchodníkovi s odpady úplatu za převzetí odpadu,
f) jako obchodník s odpady neověří správnost zařazení odpadu podle § 44 odst. 5 písm. a) nebo
nepředá provozovateli zařízení informace podle § 44 odst. 5 písm. b),
g) zprostředkovává nakládání s odpady bez ohlášení podle § 45 odst. 1,
h) neuchová doklady související s přepravou odpadu podle § 46 odst. 1 písm. c),
i) v rozporu s § 46 odst. 1 písm. d) neohlásí přepravu nebezpečného odpadu,
j) jako osoba, která přepravuje odpad, nesplní některou z povinností podle § 46 odst. 2,
k) v rozporu s § 46 odst. 3 provádí přepravu odpadu, která přesáhne dobu 48 hodin nebo dobu
24 hodin, jde-li o odpad ze zdravotnické nebo veterinární péče nebo jiný biologický odpad,
l) v rozporu s § 47 odst. 4 provádí přeshraniční přepravu odpadů do České republiky za účelem
odstranění nebo za účelem energetického využití,
m) při přeshraniční přepravě odpadů neplní podmínky stanovené v rozhodnutí ministerstva
vydaném podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 nebo podle § 49, 51
nebo § 52 odst. 1,
n) nezajistí místa pro oddělené soustřeďování odpadu podle § 62 odst. 1,
o) využívá obecní systém v rozporu s § 62 odst. 2,
p) v rozporu s § 63 odst. 1 nezajistí přednostní zpracování biologicky rozložitelných odpadů
stanoveným způsobem,
q) v rozporu s § 63 odst. 5 nezajistí soustřeďování biologicky rozložitelných odpadů mimo
technologii zpracování stanoveným způsobem,
r) jako provozovatel komunitní kompostárny
1. provozuje komunitní kompostárnu v rozporu s § 66 odst. 1 písm. a),
2. nevede provozní deník podle § 66 odst. 1 písm. b),
3. nevede průběžnou evidenci podle § 66 odst. 1 písm. c), nebo
4. nesplní ohlašovací povinnost podle § 66 odst. 1 písm. d),
s) v rozporu s § 67 odst. 2 nesplní povinnosti související s přepravou neupraveného kalu nebo
nezajistí označení kalu,
t) provádí úpravu kalů nebo používá technologii úpravy kalů v rozporu s § 67 odst. 3,
u) jako provozovatel čistírny odpadních vod nepředá kaly do zařízení na úpravu kalů podle §
68 odst. 1,
v) jako osoba, která provedla úpravu kalů,
1. v rozporu s § 68 odst. 2 nebo 3 nevypracuje program použití kalů nebo jej nepředloží ke
schválení Ústředním kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému,
2. smísí kal v rozporu s některou z povinností stanovených v § 68 odst. 3, nebo
3. nepředá upravený kal podle § 68 odst. 4,
w) v rozporu s § 68 odst. 5 nepředá upravený kal uvedené osobě podle § 68 odst. 5 nebo jej
skladuje nebo dočasně ukládá jiným než stanoveným způsobem,
x) v rozporu s § 69 odst. 1 používá
1. neupravené kaly na zemědělské půdě, nebo
2. upravené kaly v rozporu s programem použití kalů,
y) použije upravené kaly na zemědělské půdě v rozporu s některou z podmínek stanovených v
§ 69 odst. 2, nebo
z) poruší některý ze zákazů pro použití kalů podle § 69 odst. 3.
(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že
a) nezajistí označení nebezpečných odpadů způsobem stanoveným v § 71 odst. 2,
b) v rozporu s § 71 odst. 3 nezpracuje identifikační list nebezpečného odpadu nebo jím nevybaví
místa nakládání s nebezpečným odpadem,
c) v rozporu s § 72 odst. 1
1. mísí nebezpečné odpady bez povolení k mísení nebezpečných odpadů,
2. neprovede roztřídění smísených nebezpečných odpadů, nebo
3. nezařazuje odpad v souladu s povolením k mísení nebezpečných odpadů,
d) jako pověřená osoba v rozporu s § 76 odst. 2 neprovede hodnocení nebezpečných vlastností
odpadu v souladu se stanovenými metodami nebo postupy,
e) jako pověřená osoba v rozporu s § 76 odst. 6 vydá osvědčení pro odpad, za který odpovídá
jako původce odpadu nebo provozovatel zařízení,
f) jako odesilatel nebo příjemce nesplní některou z povinností při ohlašování přepravy
nebezpečných odpadů stanovenou v § 78 odst. 1 nebo 3 nebo § 79 odst. 3,
g) jako osoba zajišťující přepravu odpadu nepředá stanovený doklad příjemci podle § 78 odst.
6,
h) jako odesilatel v rozporu s § 79 odst. 4 nedokončí přepravu nebezpečných odpadů do 48
hodin od jejího zahájení,
i) v rozporu s § 80 odstraní umístěním do vodního útvaru některý z uvedených odpadů
pocházejících z výroby oxidu titaničitého,
j) v rozporu s § 82 odst. 1 nebo 2 nepředá polychlorované bifenyly, odpad polychlorovaných
bifenylů nebo zařízení obsahující polychlorované bifenyly k odstranění nebo nedekontaminuje
zařízení obsahující polychlorované bifenyly,
k) v rozporu s § 82 odst. 3 neodstraní zařízení obsahující polychlorované bifenyly ve stanovené
lhůtě,
l) v rozporu s § 82 odst. 4 neodstraní polychlorované bifenyly v zařízeních k tomu určených
stanovenými způsoby,
m) jako vlastník nebo provozovatel dekontaminovaného zařízení nebo lehce kontaminovaného
zařízení neoznačí toto zařízení podle § 82 odst. 5,
n) jako vlastník nebo provozovatel lehce kontaminovaného zařízení nesplní povinnost údržby
podle § 82 odst. 6,
o) jako vlastník nebo provozovatel lehce kontaminovaného zařízení v rozporu s § 83 odst. 1
nevede pro toto zařízení samostatně průběžnou evidenci nebo neohlásí ministerstvu změny v
evidovaných skutečnostech neprodleně poté, co ke změně došlo,
p) v rozporu s § 83 odst. 3 neohlásí přijetí zařízení obsahující polychlorované bifenyly nad 5
litrů náplně,
q) nakládá s odpady perzistentních organických znečišťujících látek bez splnění požadavků
podle § 84 odst. 2,
r) v rozporu s § 85 nesplní některou z povinností při nakládání s odpadem obsahujícím azbest,
s) v rozporu s § 87 nepředá jako součást informací o odpadu a základního popisu odpadu údaj
o tom, že se jedná o látku s obsahem radionuklidů, údaje o pracovišti, kde odpad vznikl, nebo
údaje o skutečnostech, na základě kterých mohl být odpad z pracoviště uvolněn,
t) jako provozovatel lékárny v rozporu s § 91 odst. 1 nesoustřeďuje odpad léčiv z domácností
převzatý od fyzických osob odděleně nebo pro něj nevede samostatnou průběžnou evidenci,
u) jako provozovatel lékárny v rozporu s § 91 odst. 2 nepředá stanoveným způsobem údaje o
množství odpadu léčiv z domácností krajskému úřadu, nebo
v) nesplní při nakládání s odpadním olejem některou z povinností stanovených v § 92 odst. 3.
(4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že
a) nevede průběžnou evidenci podle § 94 odst. 1,
b) v rozporu s § 94 odst. 3 neuchovává průběžnou evidenci po dobu nejméně 5 let,
c) neohlásí údaje o zařízení nebo činnosti nebo údaje o zahájení, ukončení, přerušení nebo
obnovení provozu zařízení nebo činnosti podle § 95 odst. 1,
d) v rozporu s § 95 odst. 3 nezašle ve stanovené lhůtě a ve stanoveném rozsahu hlášení
souhrnných údajů z průběžné evidence,
e) v rozporu s § 95 odst. 4 nezašle ve stanovené lhůtě a ve stanoveném rozsahu hlášení
souhrnných údajů z průběžné evidence,
f) při přeshraniční přepravě odpadů nakládá se zadrženým odpadem nebo dopravním
prostředkem v rozporu s § 138 odst. 2,
g) při přeshraniční přepravě odpadů provede nedovolenou přepravu odpadů podle nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 nebo jinak poruší některou z povinností
stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 nebo nařízením
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852,
h) prozatímně uloží nebo trvale odstraní odpadní rtuť v rozporu s čl. 13 odst. 1 nebo 3 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852,
i) nesplní povinnost uvedenou v čl. 12 nebo 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2017/852 nebo ji splní v rozporu s § 86 odst. 2 nebo 3, nebo
j) jako stavebník v rozporu s § 93a nezašle po provedení změny dokončené stavby, terénní
úpravy nebo odstranění stavby příslušnému správnímu orgánu stanovené doklady.
(5) Za přestupek právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby lze uložit pokutu do
a) 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e), l) nebo m),
b) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d), h), q), r), t) nebo u), odstavce 2
písm. a), písm. e) bodu 2, písm. f), h) až k), r) nebo s), odstavce 3 písm. a), b), f), g), m), p), s)
až u) nebo odstavce 4 písm. b) až e) nebo j),
c) 10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c), písm. g) bodu 2, písm. i)
až k), n) až p), s) nebo v) s), v) nebo w), odstavce 2 písm. b) až d), písm. e) bodu 1, písm. g),
l), n) až q) nebo t) až z), odstavce 3 písm. d), e), h) až l), n), o), r) nebo v) nebo odstavce 4 písm.
a) nebo f), nebo
d) 25 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f) nebo písm. g) bodu 1, odstavce
2 písm. m), odstavce 3 písm. c) nebo q) nebo odstavce 4 písm. g), h) nebo i).
…
Společná ustanovení
§ 123
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednává
a) obecní úřad obce s rozšířenou působností, jde-li o přestupky podle § 117 odst. 1 písm. a) až
j), m), n), o) a q) a § 117 odst. 2 písm. a) a d) až g),
b) obecní úřad, jde-li o přestupky podle § 117 odst. 1 písm. k), l) a t) a § 121 odst. 2 písm. o),
c) inspekce, jde-li o přestupky podle § 117 odst. 1 písm. p), r) a s), § 117 odst. 2 písm. b), c) a
i), § 118 odst. 1 písm. a), d) a e), § 118 odst. 2, § 119 odst. 1 písm. a) až h), t) a u), § 119 odst.
2 písm. a) až k), m), n), p) a q), § 120 odst. 1 a § 121 odst. 1 písm. b) až d) a r) až u), r) až u) a
w), § 121 odst. 2 písm. b) až h), j) až m), t), u) a písm. v) bodu 2, § 121 odst. 3 písm. d), e), i)
až l), q) a s) až u), § 121 odst. 4 písm. g), h) a i),
d) celní úřad, jde-li o přestupky podle § 117 odst. 2 písm. h), § 121 odst. 2 písm. i) a § 121 odst.
4 písm. f),
e) inspekce nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, jde-li o přestupky podle § 118 odst.
1 písm. f) až i), § 119 odst. 1 písm. i) až s), § 119 odst. 2 písm. l), o), r) až v), § 121 odst. 1
písm. a), e) až q) a v), § 121 odst. 2 písm. a), n), p), q), r) a s), § 121 odst. 3 písm. a), b), c), f),
g), h), m) až p), r) a v), § 121 odst. 4 písm. a) až e) a j) a § 122 odst. 1,
f) inspekce, obecní úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, jde-li o přestupky podle
§ 118 odst. 1 písm. b) a c), a
g) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, jde-li o přestupky podle § 121 odst. 2 písm.
v) bodů 1 a 3 a písm. w) až z).
(2) Správní orgán, který zahájí řízení, informuje o této skutečnosti ostatní příslušné
správní orgány a krajský úřad příslušný k rozhodování v pochybnostech.