Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDQKA3C4N najdete zde
P ř í l o h a
3
Příloha
usnesení vlády
ze dne č.
STANOVISKO VLÁDY
k návrhu poslanců Petra Hladíka, Bohuslava Niemiece, Václava Pláteníka, Moniky Brzeskové, Jany Filipovičové, Marie Krškové, Jany Krutákové, Gabriely Svárovské a Heleny Langšádlové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 75)
Vláda na své schůzi dne 16. února 2026 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zaujala k němu nesouhlasné stanovisko, a to zejména z následujících důvodů:
1. Vláda upozorňuje, že předložený návrh zákona je obsahově téměř totožný s částí vládního návrhu novely vodního zákona schváleného předchozí vládou a předloženého v květnu 2025 Poslanecké sněmovně (sněmovní tisk 973), která jej však již do konce svého 9. volebního období neprojednala. Tato část původního vládního návrhu zákona přitom byla ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády ze dne 30. dubna 2025 doporučena k vypuštění pro podstatné vady, což však tehdejší vláda neakceptovala. Závěry a pochybnosti uvedené v tehdejším stanovisku předsedy Legislativní rady vlády předložený návrh nijak neřeší a zůstávají proto podle názoru vlády nadále zcela relevantní. Navrženou podobu regulace soustav domovních čistíren odpadních vod a jejich provozování tak nelze považovat za realizovatelnou a aplikovatelnou.
2. Navržená definice soustavy domovních čistíren odpadních vod je právně i fakticky problematická. Návrh předpokládá, že soustava tvoří jednu věc hromadnou ve vlastnictví obce nebo jiné právnické osoby, která je z více než 50 % ovládána územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí, což však neodpovídá povaze domovních čistíren. Ty jsou zpravidla součástí jednotlivých pozemků a jsou ve vlastnictví jejich vlastníků, nikoli jedné osoby. Z návrhu navíc není jasné, co je „souvislý systém“, neboť se jím patrně nerozumí technická ani funkční propojenost jednotlivých čistíren. Návrh rovněž obsahuje chybné pojetí ovládání, kdy podle zákona o obchodních korporacích ovládající osoba ovládá ovládanou osobu, pokud v ní může uplatňovat přímo či nepřímo rozhodující vliv. Neexistuje však obdoba „50 % ovládání“, jak stanoví navrhovaný § 55d odst. 1 vodního zákona. Pokud bylo cílem předkladatele stanovit požadavek na minimálně 50 % podíl na základním kapitálu jiné právnické osoby, popřípadě minimálně 50 % podíl na hlasovacích právech této právnické osoby, bylo by potřeba tak stanovit výslovně.
3. Nejasný je rozsah navrženého oprávnění vstupovat na „přímo dotčené pozemky“ za účelem kontroly či údržby. Návrh nevymezuje, jak mají být pozemky dotčeny, aby na ně mohl údajný vlastník soustavy vstupovat. Stejně nejednoznačná je i úprava, která umožňuje vlastníkovi soustavy provozovat jiné domovní čistírny na základě smlouvy. Není určeno, zda má jít o smlouvu veřejnoprávní nebo soukromoprávní, což vytváří právní nejistotu. Pokud by však mělo jít o smlouvu soukromého práva, je taková úprava nadbytečná, protože možnost uzavřít ji existuje i bez zákonné regulace.
4. Zásadní aplikační potíže by vyvolávalo i pojetí provozovatele soustavy. Návrh nevymezuje, jak se osoba provozovatelem stává. Problematická je i smlouva o provozování soustavy; návrh zákona totiž předpokládá, že vlastník uzavře smlouvu s provozovatelem soustavy, ale provozovatelem má být podle návrhu zákona osoba, která už soustavu provozuje. To by vytvářelo logický kruh, kdy nebude s kým smlouvu uzavřít, protože provozovatelem soustavy se osoba stává až uzavřením smlouvy.
5. Vláda dále poukazuje na úpravu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2024/3019 ze dne 27. listopadu 2024 o čištění městských odpadních vod, jejíž transpozice do českého právního řádu se již připravuje a která v čl. 4 odst. 4 písm. a) svěřuje Evropské komisi pravomoc přijímat prováděcí akty, kterými stanoví minimální požadavky na projektování, provoz a údržbu individuálních systémů, a to v termínu do 2. ledna 2028. S úpravou předmětné oblasti je proto podle názoru vlády nezbytné vyčkat na jejich vydání.