Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDQKA3C4N najdete zde


                II

2

2

II.
PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Cílem návrhu zákona je zavedení jednotných požadavků na provozování soustav domovních čistíren odpadních vod a zajištění profesionalizace jejich provozu a udržitelnosti systému.
O stanovisko k předloženému návrhu zákona byla požádána ministerstva životního prostředí, zemědělství, vnitra, spravedlnosti a školství, mládeže a tělovýchovy.

Ministerstvo životního prostředí navrhuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. 
Ministerstvo ve svém vyjádření upozornilo, že předložený návrh zákona vychází z části úpravy návrhu zákona, který byl minulou vládou předložen do Poslanecké sněmovny, jež ho již do konce volebního období neprojednala. K této části tehdejší předseda Legislativní rady vlády uplatnil řadu připomínek, jejichž relevance přetrvává i v případě předloženého poslaneckého návrhu zákona.
Navržená definice soustavy domovních čistíren odpadních vod je podle Ministerstva životního prostředí právně i fakticky problematická. Koncept předpokládá, že soustava tvoří jednu věc hromadnou ve vlastnictví obce nebo jiné právnické osoby, která je z více než 50 % ovládána územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí, což však neodpovídá povaze domovních čistíren. Ty jsou zpravidla součástí jednotlivých pozemků a jsou ve vlastnictví jejich vlastníků, nikoli jedné osoby. Z návrhu navíc není jasné, co je „souvislý systém“, neboť se jím patrně nerozumí technická ani funkční propojenost jednotlivých čistíren.
Nejasný je rozsah oprávnění vstupovat na „přímo dotčené pozemky“ za účelem kontroly či údržby. Návrh neříká, jak mají být pozemky dotčeny, aby na ně mohl údajný vlastník soustavy vstupovat. Stejně nejednoznačná je i úprava, která umožňuje vlastníkovi soustavy provozovat jiné domovní čistírny na základě smlouvy. Není určeno, zda má jít o smlouvu veřejnoprávní nebo soukromoprávní, což vytváří právní nejistotu; pokud má jít o smlouvu soukromého práva, je taková úprava nadbytečná, protože možnost uzavřít ji existuje i bez zákonné regulace.
Zásadní aplikační potíže vyvolává podle vyjádření ministerstva i pojetí provozovatele soustavy. Návrh nevymezuje, jak se osoba provozovatelem stává. Problematická je i smlouva o provozování soustavy – návrh předpokládá, že vlastník uzavře smlouvu s provozovatelem, ale provozovatelem má být osoba, která už soustavu provozuje. To vytváří logický kruh, kdy není s kým smlouvu uzavřít, protože provozovatelem se osoba stává až jejím uzavřením.
Ministerstvo ve svém vyjádření dále uvedlo, že samotný cíl předloženého návrhu, tj. aby se soustavy domovních čistíren odpadních vod, které jsou podporovány z prostředků státu, provozovaly na odpovídající technické úrovni a přiblížily se určitým aspektům a požadavkům na provoz kanalizační sítě, lze považovat za racionální. Tento požadavek vychází rovněž z principů nové evropské směrnice o čištění městských odpadních vod (směrnice 2024/3019/EU) na provoz individuálních zdrojů znečištění v aglomeracích i mimo ně. Uvedená problematika by tedy měla být promyšleně řešena v rámci transpozice této směrnice. Předložení návrhu novely vodního zákona, který bude směrnici o čištění městských odpadních vod transponovat, je návrhem Plánu legislativních prací na rok 2026 navrženo Ministerstvem zemědělství (jakožto předkladatelem) na září 2026; Ministerstvo životního prostředí bude spolupředkladatelem návrhu.
Ministerstvo zemědělství doporučuje vládě přijmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. 
Předložený návrh podle ministerstva nekoncepčně řeší pouze jeden z možných individuálních systémů likvidace odpadních vod. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2024/3019 ze dne 27. listopadu 2024 o čištění městských odpadních vod, jejíž transpozice do právního řádu je nyní v přípravě, je v čl. 4 odst. 4 písm. a) Evropské komisi svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty, kterými stanoví minimální požadavky na projektování, provoz a údržbu individuálních systémů, a to v termínu do 2. ledna 2028. S úpravou předmětné oblasti je proto nezbytné vyčkat na jejich vydání. 
Ministerstvo zemědělství dále ve svém vyjádření uvedlo, že předložený návrh je obsahově téměř totožný s částí návrhu Ministerstva životního prostředí, kterou předseda Legislativní rady vlády ve svém stanovisku čj. 205/25 ze dne 30. dubna 2025 nedoporučil vládě ke schválení, protože ji nelze považovat za realizovatelnou a aplikovatelnou. Vzhledem ke skutečnosti, že v souladu s Programovým prohlášením vlády má být projekt na vybudování domovních čistíren odpadních vod rozšířen ve všech krajích, k úpravě této problematiky by mělo být přistoupeno komplexně na základě širší odborné debaty, a to prostřednictvím vládního návrhu zákona. 

Ministerstvo vnitra zaujalo k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko s tím, že klíčové je stanovisko Ministerstva životního prostředí jako gestora právní úpravy.  
Podle vyjádření Ministerstva vnitra návrh zákona obsahuje téměř totožnou právní úpravu soustavy domovních čistíren odpadních vod, jakou obsahoval již vládní návrh novely vodního zákona (sněmovní tisk č. 973), u kterého legislativní proces nebyl před uplynutím 9. volebního období Poslanecké sněmovny dokončen. Stanovisko tehdejšího předsedy Legislativní rady vlády obsahovalo požadavek na kompletní vypuštění všech ustanovení obsahujících spornou úpravu soustavy domovních čistíren odpadních vod, neboť zakotvení předmětné materie bylo shledáno problematickým a v praxi jen obtížně aplikovatelným. Není proto podle ministerstva důvod pro odchýlení se od tohoto stanoviska ani v případě aktuálně předloženého poslaneckého návrhu. Daná oblast by se měla podrobit detailnímu zhodnocení současného stavu a mělo by dojít k vytyčení jasných cílů, kterých lze v souladu s dalšími právními předpisy legitimně dosáhnout.
Návrh podoby soustavy domovních čistíren odpadních vod, podle které má být vlastníkem soustavy pouze obec (nebo jí nebo dobrovolným svazkem obcí alespoň z 50 % ovládaná právnická osoba) nelze podle ministerstva považovat za vhodný, přičemž lze pochybovat, zda soustava domovních čistíren odpadních vod může tvořit věc hromadnou podle občanského zákoníku, již by vlastnil pouze jeden vlastník. Pravděpodobněji jsou jednotlivé domovní čistírny odpadních vod součástí jednotlivých pozemků, jsou ve vlastnictví vlastníků těchto pozemků, a netvoří systém, tedy nepředstavují věc hromadnou.
Za neadekvátní je podle ministerstva nutné označit navrhované oprávnění vstupu na přímo dotčené pozemky, protože. z předmětné úpravy nevyplývá, co se těmito pozemky myslí, tedy čím mají být dotčené a jak, aby na ně mohl vlastník soustavy domovních čistíren odpadních vod vstupovat za účelem kontroly, údržby nebo stavebních úprav domovních čistíren odpadních vod.
Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření také upozorňuje, že podle navrhované úpravy může vlastník soustavy domovních čistíren odpadních vod provozovat domovní čistírnu odpadních vod, která není součástí soustavy domovních čistíren odpadních vod, na základě smlouvy s jejím vlastníkem, ale z navrhované úpravy nevyplývá, o jakou smlouvu by mělo jít, zda veřejnoprávní nebo soukromoprávní. Požadavek na veřejnoprávní smlouvu by měl být v zákonné úpravě výslovně uveden, ale pokud by šlo o smlouvu soukromoprávní, pak je taková úprava zbytečná.
Z návrhu podle ministerstva nevyplývá, kdy se určitá osoba stane provozovatelem soustavy domovních čistíren odpadních vod, zda na základě smlouvy s vlastníkem soustavy nebo jinak. Podle definice provozovatele soustavy jím má být osoba, která zajišťuje provozování soustavy podle požadavků na provozování soustav domovních čistíren odpadních vod uvedených ve vodním zákoně. To však může vést i k závěru, že pokud daná osoba provozování soustavy podle těchto požadavků nedělá, provozovatelem není. Definici pojmu nelze založit na odkazu na jednání, které je v souladu se zákonem. V opačném případě nastane výkladový problém v případě jednání porušujícího zákon, které nelze podřadit pod rozsah daného pojmu. Navrhované ustanovení § 55e odst. 3 proto nelze naplnit, neboť nelze uzavřít smlouvu s někým, kdo ještě v daném okamžiku provozovatelem nebude.

Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko s tím, že určující je zejména stanovisko Ministerstva životního prostředí. 
Za problematickou lze podle ministerstva předně považovat definici soustavy domovních čistíren odpadních vod, neboť jednotlivé domovní čistírny odpadních vod jsou bezpochyby součástí jednotlivých pozemků na území obcí, jsou ve vlastnictví vlastníků těchto pozemků a nejsou navzájem fakticky propojeny, v důsledku čehož netvoří ucelený systém. Rovněž není jasné, jakým způsobem bude moci vlastník soustavy domovních čistíren odpadních vod vstupovat na přímo dotčené pozemky podle § 55e odst. 6 návrhu, ani jaké pozemky se rozumí pozemky dotčenými pro účely kontroly, údržby a stavebních úprav. 
	Jako problematická se rovněž jeví právní úprava provozovatele soustavy domovních čistíren podle § 55e odst. 2 až 5 návrhu, protože není jasné, jak se může určitá osoba stát provozovatelem soustavy domovních čistíren odpadních vod. Podle definice provozovatele soustavy jím má být osoba, která zajišťuje provozování soustavy podle požadavků na provozování soustav domovních čistíren odpadních vod uvedených ve vodním zákoně. Pojem však nelze definovat odkazem na jednání, které je v souladu se zákonem, neboť výkladem lze dojít k tomu, že v případě jednání porušujícího zákon už takové jednání nelze podřadit pod tento pojem. 
	Ministerstvo dále upozorňuje, že návrh zákona obsahuje chybné pojetí ovládání ze strany navrhovatelů. Podle zákona o obchodních korporacích ovládání buď existuje, nebo neexistuje. Ovládající osoba ovládá ovládanou osobu, pokud v ní může uplatňovat přímo či nepřímo rozhodující vliv. Neexistuje však obdoba „50 % ovládání“, jak stanoví navrhovaný § 55d odst. 1 vodního zákona. Pokud bylo cílem předkladatele stanovit požadavek na minimálně 50% podíl na základním kapitálu jiné právnické osoby, popřípadě minimálně 50% podíl na hlasovacích právech této právnické osoby, bylo by potřeba tak stanovit výslovně. Z poměrně strohé zvláštní části důvodové zprávy nelze totiž smysl tohoto ani některých dalších ustanovení spolehlivě odhadnout.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy navrhuje k návrhu zákona přijmout neutrální stanovisko s tím, že rozhodující je stanovisko Ministerstva životního prostředí, do jehož působnosti daná problematika náleží. Vzhledem ke skutečnosti, že materiál zavádí novou regulovanou činnost, mělo by toto stanovisko rovněž zohlednit posouzení přiměřenosti podle usnesení vlády č. 672 ze dne 22. června 2020.

Vzhledem k výše uvedeným obdrženým vyjádřením se vládě doporučuje k předloženému návrhu zákona zaujmout nesouhlasné stanovisko vlády.