Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDR79V57I najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
10. volební období
100/0
Návrh poslanců Elišky Olšákové a Karla Dvořáka na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti se změnami veřejného
opatrovnictví
Zástupce předkladatele: Olšáková E., Dvořák K.
Doručeno poslancům: 6. února 2026 v 10:12
Návrh
ZÁKON
ze dne………….2026,
kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů, a další zákony v souvislosti se změnami veřejného opatrovnictví
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Změna zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
1. Za § 149 se vkládá nový § 149a, který zní:
„§ 149a
(1) Funkci veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku47) vykonává obec
v přenesené působnosti.
(2) Výkon funkce veřejného opatrovníka lze přenést veřejnoprávní smlouvou na jinou
obec, a to pouze v jeho plném rozsahu.
(3) Obecní úřad obce, jejíž výkon funkce veřejného opatrovníka má být přenesen
veřejnoprávní smlouvou, vyrozumí soud, který obec jmenoval veřejným opatrovníkem,
a s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu vhodným způsobem také opatrovance, o záměru
uzavřít veřejnoprávní smlouvu. To platí obdobně o jejím uzavření, jakož i o jejím vypovězení
nebo zrušení.
(4) Rozhodl-li krajský úřad podle § 65 o přenosu výkonu funkce veřejného opatrovníka,
vyrozumí o tom soud, který obec jmenoval veřejným opatrovníkem, a s přihlédnutím k jeho
zdravotnímu stavu vhodným způsobem také opatrovance.
(5) Obecní úřad každoročně do 31. ledna sdělí krajskému úřadu údaje o výkonu funkce
veřejného opatrovníka podle stavu k 1. lednu tohoto roku.
(6) Údaje o výkonu funkce veřejného opatrovníka podle odstavce 5 zahrnují počet
opatrovanců, pravomocná rozhodnutí soudu, kterými byla obec jmenována veřejným
opatrovníkem, a byl-li výkon funkce veřejného opatrovníka přenesen na jinou obec,
identifikátor veřejnoprávní smlouvy nebo rozhodnutí podle § 65, kterými byl výkon funkce
veřejného opatrovníka přenesen, z rejstříku převodů agend orgánů veřejné moci.58)
(7) Krajský úřad v přenesené působnosti každoročně do 31. března informuje
Ministerstvo vnitra o počtu osob, vůči kterým obce ve správním obvodu krajského úřadu
vykonávaly k 1. lednu tohoto kalendářního roku funkci veřejného opatrovníka, s rozlišením
počtu osob, vůči kterým je funkce veřejného opatrovníka vykonávána na základě veřejnoprávní
smlouvy nebo rozhodnutí podle § 65, a to v členění podle jednotlivých obcí.“.
2. V § 149b se odstavec 3 zrušuje.“.
Čl. II
Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České
republiky
1. V § 9 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů
státní správy České republiky, ve znění zákona č. 203/1990 Sb., zákona č. 575/1990 Sb.,
zákona č. 474/1992 Sb., zákona č. 47/1994 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., zákona
č. 189/2006 Sb. a zákona č. 250/2014 Sb., se za slovo „pomoc,“ vkládají slova „veřejné
poručenství a opatrovnictví“.“.
Čl. III
Změna zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů
1. Za § 119a se vkládá nový § 119b, který zní:
§ 119b
(1) Funkci veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku29) vykonává hlavní město
Praha nebo městská část určená Statutem hlavního města Prahy v přenesené působnosti.
(2) Magistrát v přenesené působnosti vede evidenci údajů o výkonu funkce veřejného
opatrovníka. Evidence zahrnuje údaje o počtu osob, vůči kterým hlavní město Praha nebo
městská část vykonávají funkci veřejného opatrovníka, a pravomocná rozhodnutí soudu,
kterými byly hlavní město Praha nebo městská část jmenovány veřejným opatrovníkem, a to
podle stavu k 1. lednu každého kalendářního roku.
(3) Úřad městské části podle odstavce 1 každoročně do 31. ledna sdělí Magistrátu údaje
o výkonu funkce veřejného opatrovníka podle odstavce 2 podle stavu k 1. lednu tohoto roku.
(4) Magistrát každoročně do 31. března informuje Ministerstvo vnitra o počtu osob,
vůči kterým hlavní město Praha a městské části podle odstavce 1 vykonávaly k 1. lednu tohoto
roku funkci veřejného opatrovníka.“.
2. V § 119c se odstavec 3 zrušuje.
Čl. IV
Změna zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
1. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., zákona
č. 303/2017 Sb., zákona č. 111/2018 Sb., zákona č. 171/2018 Sb., zákona č. 33/2020 Sb., zákona
č. 163/2020 Sb., zákona č. 192/2021 Sb., zákona č. 374/2022 Sb., zákona č. 429/2022 Sb., zákona
č. 414/2023 Sb., zákona č. 31/2024 Sb., zákona č. 123/2024 Sb., nálezu Ústavního soudu,
vyhlášeného pod č. 144/2024 Sb., a zákona č. 32/2025 Sb., se mění takto:
V § 468 a v § 471 odst. 2 se slova „podle jiného zákona“ zrušují.
2. V § 471 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Jmenování veřejného opatrovníka není
vázáno na jeho souhlas.“.
3. V § 471 odstavec 3 zní:
„(3) Soud jmenuje veřejným opatrovníkem obec, kde má opatrovanec bydliště podle
§ 80; vykonává-li však pro ni funkci veřejného opatrovníka podle jiného zákona jiná obec,
jmenuje soud veřejným opatrovníkem tuto obec. Soud jmenuje veřejným opatrovníkem jinou
vhodnou obec, je-li zřejmé, že obec, která byla jmenována veřejným opatrovníkem, není
schopna výkon funkce opatrovníka plnit řádně a nepostačí jiná vhodná opatření.“
4. V § 471 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Dojde-li podle jiného zákona po jmenování veřejného opatrovníka ke změně obce
vykonávající funkci veřejného opatrovníka, přechází výkon funkce veřejného opatrovníka na
obec příslušnou k okamžiku, kdy změna podle jiného zákona nastala. Přešel-li podle věty první
výkon funkce veřejného opatrovníka na jinou obec, hledí se na ni, jako by ji veřejným
opatrovníkem jmenoval soud.“
5. V § 3033 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
Čl. V
Změna zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
1. V zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění zákona č. 87/2015
Sb., zákona č. 161/2016 Sb., zákona č. 189/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., nálezu Ústavního
soudu, vyhlášeného pod č. 334/2016 Sb., zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 296/2017
Sb., zákona č. 303/2017 Sb., zákona č. 343/2020 Sb., zákona č. 527/2020 Sb., zákona č. 588/2020
Sb., zákona č. 192/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 285/2023 Sb., zákona č. 349/2023
Sb. a zákona č. 414/2023 Sb., se za § 47a vkládá nový § 47b, který včetně nadpisu zní:
„§ 47b
Rozhodnutí o jmenování jiného veřejného opatrovníka
Shledá-li soud, že obec, která vykonává nebo má vykonávat funkci veřejného
opatrovníka, není schopna ji vykonávat řádně a užití jiných vhodných opatření nepostačuje,
přihlédne před rozhodnutím o jmenování jiného veřejného opatrovníka zejména k tomu, zda
může s opatrovancem udržovat pravidelné spojení a řádně plnit další povinnosti
opatrovníka.“.“.
Čl. VI
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.
Odůvodnění
Obecná část
Návrh zákona vychází ze znění sněmovního tisku č. 755 z 9. volebního období Poslanecké
sněmovny a má za cíl řešení dlouholetých problémů vyplývajících z postavení obce při plnění
úkolů veřejného opatrovníka, konkrétně pak:
1. Umožnit přenos veřejného opatrovnictví na jinou vhodnou obec, není-li jinak příslušná
obec (dle bydliště opatrovance) schopna výkon této činnosti zabezpečit.
2. Umožnit přenos výkonu veřejného opatrovnictví prostřednictvím veřejnoprávní
smlouvy mezi obcemi.
3. Stanovit povinnost sběru dat o počtu osob, jejichž opatrovníkem je obec (v souvislosti
s průběžným financováním).
4. Určit ústřední správní úřad příslušný pro oblast veřejného opatrovnictví.
Všechny výše zmíněné nedostatky nejsou v praxi efektivně řešitelné, a je proto nezbytné
v tomto případě přijmout vhodnou úpravu legislativy. Obsah návrhu ST 755 z 9. volebního
období Poslanecké sněmovy byl do legislativního procesu předkládán již potřetí, neboť návrh
předkládaný v roce 2016 nestihla projednat Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR a návrh
předkládaný vládě v roce 2018 vzhledem k nedostatku zájmu a pocitu potřebnosti nebyl
nakonec vládou ani projednán. Ve všech, již nyní třech případech, je ovšem třeba připomenout,
že v rámci mezirezortního připomínkového řízení na návrhu panovala poměrná shoda, a proto
i v roce 2018 byl návrh předložen ve zrychleném řízení.
Aktuální podoba návrhu opět věcně odpovídá verzi předložené vládě v roce 2018; došlo pouze
k drobným technickým a legislativním upřesněním. V minulosti se nad tímto legislativním
návrhem několikrát sešli zástupci jak rezortů (MV, MSp, MPSV), tak organizací zastupujících
územně samosprávné celky (SMS ČR, SMO ČR a AK). Jednání se také účastnili zástupci
neziskového sektoru zastupující opatrovance a Veřejného ochránce práv. Výsledkem jednání
byl materiál, který byl zaslán k připomínkám do vnějšího mezirezortního vypořádávacího řízení
na konci roku 2023. Následně byl po schůzi vlády koncem června 2024 Sněmovně zaslán jako
ST 755, bohužel však nebyl do konce 9. volebního období Poslaneckou sněmovnou projednán,
a to ani v prvním čtení. Byť územně samosprávné celky (obce a kraje) o změnu žádají již
několik volebních období a na znění materiálu je i mezi rezorty, které si předávají kompetence,
shoda.
Předložený návrh zákona má za cíl doručit přijetí právní úpravy, na potřebě jejíhož
přijetí panuje v současné době široká shoda, ale které se navzdory tomu v uplynulých
dvou volebních obdobích opakovaně nezdařilo a řešení praktických problémů se tak
odkládalo na neurčito.
V praktické rovině je problémem zejména jasné zakotvení možnosti přenést výkon funkce
veřejného opatrovníka mezi obcemi na základě veřejnoprávní smlouvy a zakotvení možnosti
jmenovat veřejným opatrovníkem jinou vhodnou obec, není-li primárně místně příslušná obec
schopna funkci řádně vykonávat, což má nakonec negativní vliv především na opatrovance
samotného.
Stávající právní úprava je nejednoznačná a nedostatečná i v některých otázkách souvisejících s
dohledem a dozorem nad výkonem veřejného opatrovnictví, neboť není řádně žádnému
z ministerstev přidělena a jen omezeně, ze strany krajů, dochází k metodickému vedení
jednotlivých opatrovníků.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie,
judikaturou soudních orgánů EU nebo obecnými právními zásadami práva EU,
popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů EU
Právní úprava souvisí s Listinou základních práv EU, konkrétně jejím čl. 20 (rovnost před
zákonem), čl. 21 (zákaz diskriminace) a čl. 26 (začlenění osob se zdravotním postižením).
Tématice podpory osob se zdravotním postižením při právním jednání se věnují taktéž
dokumenty agentury EU pro základní práva (FRA)1.
Návrhem se zasahuje do ustanovení, která jsou v současnosti vykazována jako implementační
k předpisům EU. Konkrétně § 471 odst. 2 občanského zákoníku, který je vykazován jako
implementační k čl. 5 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne
11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými
osobami v trestním řízení, a § 9 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní správy, který je vykazován jako implementační k čl. 4 odst. 2 druhý
pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996
o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a čl. 1 odst. 3 (čl. 4 odst. 2 první pododstavec)
směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se
mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Jedná se o přitom
změny, které se materiálně implementace práva Evropské unie nijak nedotýkají.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je
Česká republika vázána
Návrh je v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, která v čl. 12 stanoví
ochranu osob, které potřebují podporu při právním jednání. Návrh přispívá k efektivnější
ochraně osob s postižením díky flexibilnější úpravě určení vhodného veřejného opatrovníka.
Dochází k posílení ochrany práv osob se zdravotním postižením, v souladu s doporučeními
mezinárodního Výboru pro práva osob se zdravotním postižením.
Na oblast opatrovnictví zároveň dopadá i Úmluva o mezinárodní ochraně dospělých osob,
č. 68/2012 Sb. m. s., která obsahuje přímo použitelná ustanovení upravující aspekty
mezinárodního práva soukromého, týkající se zranitelné dospělé osoby v mezinárodní situaci.
Ani s touto právní úpravou není navrhovaná právní úprava v rozporu.
Návrh není v rozporu s jinými mezinárodními smlouvami.
1 Legal capacity of person with intellectual disabilities and person with mental health problems (2013).
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava se dotýká většího počtu hodnot akcentovaných a chráněných
ústavních pořádkem (právní stát, rovnost před zákonem, důstojnost, právo na život, soukromé
vlastnictví a jiné). Je však plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky a ani u jedné
z navrhovaných změn nelze mít důvodné pochybnosti o její ústavní konformitě. Cílem právní
úpravy je posílení práv osob se zdravotním postižením, a to jak za pomoci zefektivnění
mechanismu pro výběr veřejného opatrovníka, tak i souvisejícího zefektivnění nastavení
mechanismu pro financování veřejného opatrovnictví. V důsledku obou zmíněných kroků
dojde k posílení práv osob se zdravotním postižením.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní
rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, územní
dopady a dopady na rodiny
Navrhovaná právní úprava bude mít vliv na státní rozpočet ČR, konkrétně na rozpočet
Ministerstva práce a sociálních věcí. Bude třeba zajistit výkon nové agendy veřejného
opatrovnictví založené změnou kompetenčního zákona. Výdaje Ministerstva práce a sociálních
věcí budou uhrazeny z kapitoly státního rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí bez
nároku na dodatečné navýšení rozpočtu kapitoly a bez dodatečných personálních nároků.
Pro územní samosprávné celky se nové dopady nepředpokládají. Obce vykonávající agendu
veřejného opatrovnictví jsou již adresáty příspěvku na výkon státní správy. Z téhož příspěvku
mají krajské úřady spolufinancovány 2 funkční místa krajských metodiků veřejného
opatrovnictví pro činnosti spojené s metodickou podporou a kontrolou.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí
a osobních údajů
Návrh zákona upravuje postupy při předávání agregovaných údajů o počtech opatrovanců
krajským úřadům, respektive Ministerstvu vnitra. V ochraně osobních údajů nedochází
návrhem k podstatným posunům oproti stávajícímu stavu. Zpracování osobních údajů se návrh
přímo nedotýká.
Obce každoročně v termínu do 31. ledna sdělí krajskému úřadu údaje o počtu žijících
opatrovanců a předá předmětná soudní rozhodnutí (obsahující osobní údaje) pověřující obec
veřejným opatrovnictvím. Krajský úřad následně předává Ministerstvu vnitra již jen
agregovaná data o počtu opatrovanců. Agregované údaje předávané Ministerstvu vnitra již
nejsou osobními údaji (netýkají se určeného nebo určitelného subjektu údajů). Předkládaný
zákon proto nemá negativní dopady v oblasti ochrany soukromí a ochrany osobních údajů.
Obec vychází z vlastní dokumentace vztahující se k příslušné agendě a před agregací údajů
zpracovává osobní údaje v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů
(dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Osobní údaje jsou obcemi o fyzických osobách
zpracovávány na základě právního důvodu uvedeného v čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR2, tj. za
účelem splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje. Stejné platí i v případě
krajských úřadů, které vykonávají dozor výkonu přenesené působnosti, k čemuž potřebují znát
obsah soudních rozhodnutí.
V případě převodu agendy veřejného opatrovnictví dojde také k předání opatrovnických spisů,
tedy ke změně správce ve spisech obsažených osobních údajů. Důvod pro zpracování osobních
údajů bude přitom nadále stejný (tj. splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje).
Zhodnocení korupčních rizik
Korupční rizika jsou vyhodnocena prostřednictvím vybraných kritérií přiměřenosti a efektivity
právní úpravy, odpovědnosti a úpravy opravných prostředků.
Přiměřenost
S ohledem na úzkou oblast návrhu a velmi specifické navrhované změny z hlediska
přiměřenosti korupční riziko nevzniká. Návrh je přiměřený co do formy i obsahu, neboť se
omezuje pouze na úpravu těch problémů, které vyžadují nezbytné legislativní zásahy.
Po stránce věcné se navrhovaná právní úprava týká otázky opatrovnictví zletilých osob,
respektive specifických otázek výkonu tohoto opatrovnictví obcemi v rámci přenesené
působnosti. Návrh je veden snahou postavit řadu právních otázek najisto, odstranit právní
nejistotu, přičemž se volí řešení obecně podporovaná a transparentní (určení ústředního
správního úřadu, využití veřejnoprávní smlouvy, sběr dat).
Efektivita
Návrh fakticky posiluje provádění dohledu nad výkonem přenesené působnosti (určení
ústředního správního úřadu, využití veřejnoprávní smlouvy, určení jiné vhodné obce), čímž
zvyšuje efektivitu regulace a snižuje korupční rizika. Systém správních úřadů v ČR je schopen
efektivně kontrolovat a vynucovat dodržování navržené regulace. Stejně i soudy mají v rámci
soudního řízení zavedeny všechny nezbytné ochranné mechanismy.
Odpovědnost
Návrh pracuje se standardním systémem v rámci přenesené působnosti úřadu, respektive
s opatrovnickými soudy. Orgány a konkrétní osoby příslušné k vykonávání dané agendy jsou
určeny již stávajícími předpisy (zákon o obcích, zákon o hl. m. Praze, zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., zákon č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon
o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních
2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob
v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES
(obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v platném znění.
úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů).
V rámci novelizace nedochází k nadměrnému soustředění pravomocí u jednoho orgánu, ani
k neodůvodněnému rozdělení pravomocí mezi vyšší počet osob. Kontrolní mechanismy nejsou
návrhem dotčeny, spíše jsou vyjasněny.
Opravné prostředky a kontrolní mechanismy
Kontrolní mechanismy budou v rámci stanovení požadavku na znalosti a dovednosti úředníka
vykonávajícího veřejné opatrovnictví, případně na úředníka krajského úřadu, návrhem fakticky
posíleny, a to zavedením pravidla o možnosti odejmutí výkonu funkce veřejného opatrovníka
v individuálních případech soudem. Současně je možné využít mechanismu dle § 65 OZř.
Opravné prostředky jak proti činnosti konkrétního opatrovníka – úředníka, tak i proti činnosti
soudu při určování opatrovníka, respektive danému soudnímu rozhodnutí, jsou řešeny již
ve stávajících právních předpisech.
Předpokládané sociální dopady a dopady na životní prostředí, zhodnocení dopadů
navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava směřuje ke zkvalitnění výkonu veřejného opatrovnictví, a tím
posiluje postavení a ochranu osob se zdravotním postižením.
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K Čl. I. (změna obecního zřízení)
K bodu 1 [§ 149a]
V § 149a OZř se navrhuje soustředit pravidla týkající se výkonu veřejného opatrovnictví obcí.
V odstavci 1 je stanoveno, že výkon funkce veřejného opatrovníka je výkonem přenesené
působnosti. Toto pravidlo je přesunuto z § 149b odst. 3 OZř. Lze doplnit, že jde o výkon
přenesené působnosti obecním úřadem. Pravidlo navazuje na formulaci občanského zákoníku,
který obecně hovoří o obci, aniž by specifikoval, který orgán obce funkci opatrovníka
vykonává. Otázka toho, jakým orgánem obec funkci vykonává, je otázkou veřejného práva.
Jaké orgány přenesenou působnost vykonávají ve věcech stanovených jinými zákony, upravuje
§ 109 odst. 3 písm. b) a § 61 odst. 1 písm. a) OZř.3
Odstavec 2 se věnuje institutu veřejnoprávní smlouvy. Ustanovení explicitně umožňuje využít
institut veřejnoprávní smlouvy dle § 63 OZř. Cílem je odstranit stávající nejistotu o možnosti
využití daného institutu pro přenos výkonu opatrovnictví; viz stanovisko Ministerstva vnitra,
odboru veřejné správy, dozoru a kontroly, ze dne 7. 7. 2014, č. j. MV-82067-2/ODK-2014,
vydané v rámci metodické pomoci. Podle zmíněného stanoviska je uzavření veřejnoprávní
smlouvy na výkon veřejného opatrovnictví nepřípustné, protože porušuje zákonný zákaz, podle
něhož nemůže být předmětem veřejnoprávní smlouvy přenesená působnost, která je na základě
zákona svěřena orgánům jen některých obcí (§ 63 odst. 1 OZř). Takové omezení přitom dle
zmíněného stanoviska plyne z § 471 odst. 3 OZ, podle něhož má způsobilost být veřejným
opatrovníkem obec, kde má opatrovanec bydliště. Proti tomu stojí např. nález Ústavního soudu
ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 2936/15, který bez bližšího zdůvodnění možnost uzavření
veřejnoprávní smlouvy připouští. Jak pak vysvětluje Vedral,4 občanský zákoník omezení ve
skutečnosti nepředstavuje a uzavření veřejnoprávní smlouvy by tak mělo být možné:
Potenciálně mohou činnost veřejného opatrovníka vykonávat současně všechny obce (pokud by
v každé obci měla bydliště alespoň jedna osoba, které bude třeba veřejného opatrovníka
ustanovit) a i když k tomu fakticky zřejmě nikdy nedojde, de iure je to možné, neboť tato
přenesená působnost je občanským zákoníkem svěřena všem obcím. To, že ji fakticky všechny
obce současně nevykonávají a asi nikdy všechny současně ani vykonávat nebudou, není na
překážku tomu, aby i pro tuto přenesenou působnost mohla být uzavřena veřejnoprávní
smlouva, neboť pravidlo obsažené v obecním zřízení, které omezuje možnost uzavírat
veřejnoprávní smlouvy v případě přenesené působnosti svěřené na základě zákona orgánům
jen některých obcí, se netýká faktického stavu výkonu přenesené působnosti ale právní úpravy
jako takové, tedy případů, kdy z právního předpisu vyplývá, že určitou přenesenou působnost
vykonávají jen některé obce, jako je tomu např. u matričních nebo stavebních úřadů.5 To ale
není případ činnosti obcí jako veřejných opatrovníků, kde veřejným opatrovníkem může být
3 Vočka, Zbyněk: Povaha veřejného opatrovnictví a názor Nejvyššího správního soudu; Správní právo – Roč.
54, (2021), č. 5, s. 284-295; str. 290.
4 Vedral, Josef: Obce a veřejné opatrovnictví IN Pocta Věře Štangové; Aleš Čeněk, Plzeň, 2018, str. 435–446.
jakákoliv obec v závislosti na tom, kde má daná osoba, které má být opatrovník ustanoven,
bydliště (ve smyslu § 80 občanského zákoníku).
______
5 Pokud by kritériem měl být faktický a nikoliv právní stav, vedlo by to k absurdním důsledkům, neboť v okamžiku,
kdy by se určitá část přenesené působnosti svěřené všem obcím stala předmětem veřejnoprávní smlouvy mezi
dvěma obcemi, na jejímž základě by orgány jedné obce vykonávaly přenesenou působnost nebo část přenesené
působnosti pro orgány jiné obce (jiných obcí), přestalo by jít v tomto rozsahu o přenesenou působnost svěřenou
všem obcím a taková přenesená působnost by už nemohla být předmětem žádné další veřejnoprávní smlouvy na
celém území České republiky. Např. podle § 60 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky
a řízení o nich jsou všechny obecní úřady příslušné k projednávání určitých druhů přestupků a pokud by na území
některé obce žádné přestupky páchány nebyly, asi by nikdo netvrdil, že jde o působnost, která není svěřena všem
obcím. Někdy je třeba dovést určitou interpretaci až ke krajním důsledkům, aby se ukázala neudržitelnost výkladu,
který se na první pohled jevil jak přijatelný.
Přenos agendy veřejnoprávní smlouvou pomůže např. malým obcím poblíž velkých institucí
poskytujících zdravotní nebo sociální péči množství klientů, kteří mají bydliště na území této
malé obce. K vhodnosti zákonné úpravy možnosti uzavření veřejnoprávní smlouvy o výkonu
veřejného opatrovnictví se příklání i veřejný ochránce práv.5 K problematice uzavírání
veřejnoprávních smluv a jejich účinkům srov. důvodovou zprávu k navrhované změně § 471
odst. 3 OZ. Standardně pak bude moci dojít k využití mechanismu tzv. sankčního přenosu
agendy veřejného opatrovnictví jako přenesené působnosti obce dle § 65 OZř.
Ačkoli právní úprava neobsahuje žádné materiální podmínky pro uzavření veřejnoprávní
smlouvy o přenosu agendy veřejného opatrovnictví, je v praxi třeba brát v potaz, že k danému
řešení je třeba přistupovat za současného zohlednění dopadů na existující opatrovance. Zejména
musí obce účastné na smlouvě hodnotit, jak bude nově možné udržovat s opatrovancem
vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení (§ 466 odst. 1 OZ). Negativní
vliv veřejnoprávní smlouvy na dostupnost služby může být jedním z důvodů, kvůli kterému by
mohl soud rozhodovat o jmenování jiného veřejného opatrovníka (srov. § 47b ZŘS ve znění
návrhu). Je třeba brát v potaz, že nelze po opatrovancích, tj. osobách se zdravotním postižením,
vyžadovat, aby cestovali na vzdálený obecní úřad; může to pro ně představovat náročnou,
stresující změnu. Smyslem využití institutu veřejnoprávní smlouvu totiž nemá být pouze
odbřemenění malých obcí, ale současně vždy také komplexní zkvalitnění poskytované služby
ve prospěch opatrovanců. V tomto směru lze očekávat také vhodnou metodickou pomoc pro
obce ze strany ústředního správního orgánu.
Odstavec 3 zavádí informační povinnost obecního úřadu obce, jejíž funkce veřejného
opatrovníka byla převedena na jinou obec. Při případné změně veřejného opatrovníka
v důsledku uzavření veřejnoprávní smlouvy, jakož o záměru takové změny, je žádoucí, aby
o tom byl informován opatrovnický soud a opatrovanec, respektive všichni opatrovanci
a všechny opatrovnické soudy, které obec jmenovaly veřejným opatrovníkem. Předpokladem
výkonu práv opatrovance vůči opatrovníkovi je to, že opatrovanec ví, kdo je jeho opatrovníkem.
Jedná se o zásadní skutečnost, která musí být opatrovanci známa. Tuto povinnost lze odvozovat
obecně z funkce opatrovníka jako ochránce práv osoby pod opatrovnictvím, jakož
5 Výzkum Křižovatky ochrany Zkušenosti obcí při výkonu opatrovnictví a dalších úkonech při ochraně
zranitelných dospělých (str. 7); dostupné online na webu veřejného ochránce práv zde.
i z jednotlivých povinností opatrovníka, například z jeho povinnosti být v pravidelném spojení
s opatrovancem, starat se o naplnění jeho práv (§ 466 OZ). Opatrovanec také má být vyrozuměn
o tom, proč ke změně opatrovníka má dojít, respektive došlo a jaké to pro něj má praktické
důsledky. Má tak být učiněno vhodném způsobem vzhledem k jeho zdravotnímu stavu; tzn., je
třeba volit vhodnou, opatrovanci srozumitelnou formu komunikace.
Informování opatrovanců by nemělo představovat pouze formalitu, ale mělo by zajistit, aby
obec mohla řádně posoudit dopady zamýšlené změny na opatrovance. Lze mít za vhodné, aby
obec o daném záměru s dotčenými opatrovanci vedla diskuzi, reflektovala v možné míře jejich
připomínky, reagovala na jejich možné obavy a poskytovala srozumitelná vysvětlení. Účelem
informační povinnosti obce je zapojení opatrovanců (těch, kteří o to mají zájem) do procesu
přípravy veřejnoprávní smlouvy. Je třeba vnímat, že je efektivnější a praktičtější do řešení
situace opatrovance zapojit dopředu, než následně řešit jejich případnou nespokojenost či
komplikace spojené s (pro ně) nečekanou změnou jejich opatrovníka. V tomto ohledu lze do
budoucna také očekávat vhodnou metodickou pomoc pro obce ze strany ústředního správního
orgánu.
Povinnost informovat opatrovnický soud zajistí, aby soud do budoucna existenci veřejnoprávní
smlouvy reflektovat ve svém rozhodování. Ve vztahu ke stávajícím opatrovancům pak soud
bude moci v návaznosti na informaci od obce aktualizovat informace o opatrovnictví v registru
evidence obyvatel.
Odstavec 4 zavádí obdobně jako odstavec 3 informační povinnost vůči opatrovnickému soud
a opatrovanci, avšak pro krajský úřad v případě tzv. sankčního přenosu působnosti výkonu
funkce veřejného opatrovníka podle § 65 obecního zřízení.
Odstavce 5 až 7 zakotvují pravidla týkající se monitoringu osob pod opatrovnictvím v případě
konkrétní obce a následný přenos dat na krajské úřady. Ty budou data zasílat Ministerstvu
vnitra. Na základě nich může docházet k posílenému financování těch obcí, které veřejné
opatrovnictví vykonávají, a to prostřednictvím příspěvku na přenesenou působnost pro obce.
Právní úprava financování veřejného opatrovnictví je každoročně řešena v rámci zákona
o státním rozpočtu. Data umožní také získat přehled o veřejném opatrovnictví a zefektivnění
provádění dozoru krajských úřadů nad obcemi, tj. veřejnými opatrovníky.
Ustanovení hovoří o počtu opatrovanců, čímž se rozumí opatrovanci žijící. Pokud člověk
zemře, již není opatrovancem.
Vedle dat od obcí sledují pro tyto účely krajské úřady i počet uzavřených veřejnoprávních
smluv, k nimž daly souhlas a evidují svá rozhodnutí podle § 65 OZř.
Krajské úřady (metodici veřejného opatrovnictví) mají evidovat nejen rozhodnutí soudů, ale
i aktivní veřejnoprávní smlouvy a čerpat z nich poskytování souhrnu počtu opatrovanců
Ministerstvu vnitra. V rámci údaje o počtu opatrovanců je třeba specifikovat počty opatrovanců
podle toho, zda je u nich výkon veřejného opatrovnictví vykonáván na základě
(1) veřejnoprávní smlouvy, (2) sankčního přenosu přenesené působnosti nebo (3) přímo
rozhodnutí soudu. Pomocí tohoto rozlišení bude možné předcházet tomu, aby byli u původní
obce vykazování stále nějací opatrovanci.
Lhůty pro předávání dat jsou navrženy tak, aby obce a následně krajské úřady měly dostatek
času pro získání kvalitního přehledu o situaci. Budou sbírána data o počtu žijících opatrovanců
k 1. lednu příslušného kalendářního roku.
Vzhledem k tomu, že podle právní úpravy (příloha č. 8 zákona o státním rozpočtu) se vyplácí
příspěvek pouze v případech předjímaných § 55 a 62 OZ, § 468 OZ a § 469 OZ, musí mít
krajské úřady k dispozici celé soudní pravomocné rozhodnutí, aby pro Ministerstvo vnitra
dodaly potřebné údaje, na základě kterých by došlo k výplatě příslušné části příspěvku na výkon
státní správy. Pouze soudní rozhodnutí opírající se o zmíněná ustanovení občanského zákoníku
zakládají nárok na budoucí výplatu příspěvku. V případě, že obec vykazuje opatrovance, vůči
němuž vykonává funkci veřejného opatrovníka na základě toho, že tato agenda na ni byla
z původně příslušné obce přenesena veřejnoprávní smlouvou nebo rozhodnutím podle § 65
OZř, musí být v informaci předávané obcemi krajským úřadům uveden i identifikátor těchto
dokumentů, který jim byl přidělen v rámci rejstříku převodů agend orgánů veřejné moci, jenž
vede Digitální a informační agentura podle § 52d zákona o základních registrech.
K bodu 2 [§ 149b odst. 3]
Zákon o obcích ve stávajícím § 149b odst. 3 OZř stanoví, že výkon funkce veřejného
opatrovníka je výkonem přenesené působnosti. Předmětné pravidlo se z důvodu systematiky
přesunuje do § 149a OZř ve znění návrhu, ve kterém budou pravidla týkající se veřejného
opatrovníka upravena komplexně.
K Čl. II (změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy
České republiky)
Navrhuje se postavit najisto, že pro agendu veřejného opatrovnictví je gesčně příslušným
ústředním orgánem státní správy Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dosud existovaly
částečně pochybnosti o tom, zda lze agendu veřejného opatrovnictví podřadit pod obecný pojem
„péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc“.
Agenda veřejného opatrovnictví bude vykonávána v rámci stávající sekce rodinné politiky
a sociálních služeb, patrně v odboru koncepce sociálních služeb a sociální práce.
Dále se navrhuje upřesnit, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je rovněž ústředním správním
úřadem pro veřejné (hromadné) poručenství. V první obecné části občanského zákoníku
upravuje Hlava III Díl 3 „Zákonné zastoupení a opatrovnictví“ nejen pravidla pro opatrovnictví
člověka, jemuž byl z důvodu narušení jeho schopnosti právně jednat jmenován opatrovník, ale
rovněž zastoupení nezletilých, kteří nenabyli plné svéprávnosti. Je proto vhodné v rámci
upřesnění kompetenčního zákona a agend Ministerstva práce a sociálních věcí výslovně
normovat o obou větvích veřejného zastoupení, tedy včetně veřejného poručenství, neboť jinak
by v této věci mohly vznikat nedůvodné pochybnosti.
K Čl. III (změna zákona o hlavním městě Praze)
K § 119b a § 119c odst. 3
Úpravy věcně odpovídají navrženým úpravám zákona o obcích odůvodněným výše. Lze
doplnit, že v praxi již Praha vyřešila otázku výkonu veřejného opatrovnictví v rámci svého
Statutu.6 V jeho příloze č. 4, bodu 44., se stanoví, že mezi záležitosti, které se svěřují do
působnosti městských částí, patří i veřejné opatrovnictví. V praxi po nabytí účinnosti předmětné
novely Statutu soudy začaly jmenovat veřejným opatrovníkem přímo jednotlivé městské části.
K Čl. IV (změna občanského zákoníku)
K bodu 1 [§ 468 a § 471 odst. 2]
Jelikož nedošlo k přípravě zvláštního zákona o opatrovnictví, ale pouze novelizaci stávajících
předpisů, ruší se nevyužitý odkaz. Otázku příslušnosti veřejného opatrovníka bude řešit § 471
odst. 3 a 4 OZ ve znění návrhu. V případech stanovených § 468 OZ přechází opatrovnictví na
veřejného opatrovníka, tj. obec, podle pravidel § 471 odst. 3 a 4 OZ ve znění návrhu.
K bodu 2 [§ 471 odst. 2]
Včleněné pravidlo o tom, že jmenování veřejného opatrovníka není vázáno na jeho souhlas,
není nové. Je obsaženo již ve stávajícím § 471 odst. 3 OZ. Nadto vyplývá již
ze samotného charakteru veřejného opatrovnictví jako přenesené působnosti, kterou jsou obce
(orgány obcí) povinny vykonávat.
Přesun pravidla do odstavce 2 je odůvodněn systematicky. Nově se má pravidlo vztahovat na
všechny situace, které předvídá § 471 odst. 3 OZ ve znění návrhu. Souhlas obce se nevyžaduje
ani v případě jmenování jiné než jinak příslušné obce, ani v případě, má-li být jmenována obec
vykonávající danou působnost na základě veřejnoprávní smlouvy, ani v případě aplikace
tzv. sankčního přenosu výkonu funkce opatrovníka dle § 65 OZř.
K bodu 3 [§ 471 odst. 3]
Odstavec 3 upravuje určení obce, která bude veřejné opatrovnictví vykonávat. Původní pravidlo
o tom, že ke jmenování obce není třeba jejího souhlasu, se z důvodu systematiky navrhuje
přesunout do odstavce 2.
Nový odstavec 3 upravuje pravidla pro jmenování veřejného opatrovníka soudem. Doplnění
pravidel o jmenování veřejného opatrovníka reaguje na praktické potíže spojené s výkonem
veřejného opatrovnictví obcemi.
Primární má být i nadále jmenování obce dle bydliště osoby (§ 80 OZ). S ohledem na
zdůraznění soukromoprávního institutu bydliště a jeho zohlednění v praxi se doplňuje odkaz na
6 Obecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 55/2000 Sb., kterou se vydává Statut hlavního města Prahy.
ustanovení § 80 OZ. V praxi mnohdy není pojem bydliště rozlišován od trvalého pobytu.
Navrženém upřesněním se chce takovému chybování předcházet.
Soud však namísto obce bydliště jmenuje veřejným opatrovníkem jinou obec, pokud došlo
k přenosu výkonu funkce veřejného opatrovníka podle obecního zřízení. K přenosu přitom
může dojít na základě uzavření veřejnoprávní smlouvy (srov. důvodovou zprávu k § 149a
odst. 2 OZř ve znění návrhu) nebo v důsledku odnětí státní správy (krajským úřadem), tj. na
základě tzv. sankčního přenosu výkonu funkce veřejného opatrovníka.
Konečně se soudu umožňuje také ve výjimečných případech a za splnění stanovených
podmínek jmenovat veřejným opatrovníkem i jinou obec, než která byla jmenována podle
pravidla první věty.
Oblast veřejného opatrovnictví je specifická v tom, že dohled nad výkonem funkce opatrovníka
provádí v konkrétním případě soud, jenž může také činit vhodná opatření k zajištění řádného
plnění jeho povinností [srov. § 48 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ZŘS“)]. S ohledem na tuto úlohu soudu a adresnou povahu
výkonu opatrovnictví se navrhuje umožnit soudu jmenovat jinou vhodnou obec, je-li zřejmé,
že obec jinak příslušná není schopna výkon funkce opatrovníka plnit řádně a nepostačí jiná
vhodná opatření. Pod tento typ případů lze rovněž subsumovat situace, kdy obec nevykonává
svou funkci řádně nebo své povinnosti významně porušuje. Jedná se o řešení srovnatelné s tím,
které se uplatňuje u soukromého opatrovníka, jehož soud může pro neplnění jeho povinností
odvolat (§ 463 odst. 2 OZ). Tímto způsobem lze postupovat i v situaci konfliktu zájmu,
například došlo-li k podání trestního oznámení opatrovníka na opatrovance či naopak.
Ačkoli opatrovanec nemůže změně veřejného opatrovníka v důsledku uzavření veřejnoprávní
smlouvy mezi obcemi zamezit, navrhovaná právní úprava obecně pamatuje na případy, kdy
by,ať u z jakéhokoli důvodu, výkon veřejného opatrovnictví obcí nebyl řádný. Při neřádném
výkonu může soud jmenovat opatrovníkem jinou vhodnou obec. Je třeba si přitom uvědomit,
že institut veřejného opatrovníka je nejzazším opatřením, zpravidla když nelze ustanovit
soukromého opatrovníka.
Zákon ponechává na úvaze soudu, která obec bude určena jako vhodná. Hlediska, k nimž by
měl soud zejména přihlédnout, stanovuje § 47b ZŘS ve znění návrhu (viz dále). Při úvahách
nad volbou konkrétní obce by mělo předcházet ujištění, zda zvažovaná jiná obec nemá
uzavřenou veřejnoprávní smlouvu na převod výkonu veřejného opatrovnictví nebo jí není ze
strany krajského úřadu tato agenda odejmuta (sankční převod dle § 65 OZř).
Ke jmenování jiné než jinak příslušné obce by mělo docházet výjimečně. To je v návrhu
vyjádřeno podmínkou nedostatečnosti jiných vhodných opatření. Jmenování opatrovníkem jiné
vhodné obce by mělo zpravidla předcházet uplatnění opatření soudu v rámci jeho dohledové
pravomoci (§ 48 ZŘS), popřípadě alespoň úvaha, zda tato opatření mohou vést k vytvoření
podmínek pro řádný výkon funkce. Těmito opatřeními může být například předkládání
častějších a detailnějších zpráv o činnosti, vyhrazení širšího okruhu právních jednání, která
budou podléhat souhlasu soudu, popřípadě výzva k odstranění konkrétních nedostatků
s poučením, jak je odstranit.
Zákon při určení veřejného opatrovníka obecně preferuje právní jistotu. Veřejný opatrovník je
krajním prostředkem zajištění podpory. U veřejného opatrovníka by již zpravidla neměla být
vedena polemika o tom, kdo jím má být a kdo je pro výkon této činnosti vhodnější. Veřejné
opatrovnictví je ostatně vykonáváno bez souhlasu povinného. V případě veřejného opatrovníka
na rozdíl od opatrovníka soukromého ustupuje jeho identita do pozadí. Výkon veřejného
opatrovnictví by měl být zajištěn na srovnatelné úrovni, k čemuž by mu stát měl vytvářet
dostatečné podmínky.
Je třeba vnímat, že soud přistupuje ke jmenování veřejného opatrovníka až ve chvíli, kdy nelze
jmenovat někoho jiného. Soud má relativně velký prostor v tom nalézt jinou vhodnou osobu
(§ 471 odst. 2 občanského zákoníku), ale pokud se to nedaří, žádný prostor dle stávající právní
úpravy pro uvážení se mu nedává a prostě musí jmenovat obec dle bydliště opatrovance. Tak
musí postupovat i v případech, kdy je z jiných okolností zjevné, že nejde o ideální řešení. Do
uvedené koncepce se návrhem zasahuje ve dvojím smyslu. Jednak se specifikuje, koho musí
soud veřejným opatrovníkem jmenovat namísto obce bydliště, jednak se soudu umožňuje
v krajních případech zvolit i jinou vhodnou obec. Proto tak namísto toho, aby soud jmenoval
obec dle bydliště, jmenuje obec, s níž má obec dle bydliště uzavřenou příslušnou veřejnoprávní
smlouvu. V případě existence veřejnoprávní smlouvy soud zpravidla nebude mít důvod se
domnívat, že obec, na níž byl výkon funkce veřejného opatrovníka přenesen, by byla pro tento
úkol neschopná.
K rušenému odstavci 3
Konečně se navrhuje zrušit možnost jmenovat veřejným opatrovníkem právnickou osobu
zřízenou obcí k plnění agendy veřejného opatrovnictví. Dosud není znám případ, že by tato
možnost byla využita. Jedná se současně o nekoncepční možnost, jelikož výkon funkce
veřejného opatrovníka obcí je v přenesené působnosti.7 Výkon opatrovnictví obcí a právnickou
osobou zřízenou obcí by nepodléhal v některých ohledech stejnému právnímu režimu (např.
odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona
České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění
pozdějších předpisů, požadavky na zvláštní odbornou způsobilost vykonavatelů). Stávající
možnost není vhodná ani v kontextu financování veřejného opatrovnictví, které je realizováno
prostřednictvím příspěvku na výkon přenesené působnosti. Zároveň se lze domnívat, že nic
nebrání tomu, aby byl faktický výkon veřejného opatrovnictví na tyto právnické osoby případně
delegován, avšak při zachování obce jako subjektu práv a povinností opatrovníka.
K bodu 4 [§ 471 odst. 4]
V návaznosti na výslovné připuštění možnosti sjednat na výkon veřejného opatrovnictví
veřejnoprávní smlouvu (srov. důvodovou zprávu k § 149a odst. 2 OZř ve znění návrhu) se
navrhuje stanovit účinky této smlouvy na postavení veřejného opatrovníka a obsazení jeho
funkce, respektive i účinky tzv. sankčního přenosu působnosti (viz dále). Sama účinnost
veřejnoprávní smlouvy má za následek změnu v nositeli výkonu přenesené působnosti. Nemá
7 V podrobnostech viz také Vedral, Josef: Obce a veřejné opatrovnictví IN Pocta Věře Štangové; Aleš Čeněk,
Plzeň, 2018, str. 435–446.
však bez dalšího účinky v oblasti soukromého práva (§ 1 odst. 1 věta druhá OZ), respektive
tyto účinky by mohly být při zachování stávající právní úpravy přinejmenším sporné (viz
příslušnost veřejného opatrovníka podle § 471 odst. 3 OZ). Proto se navrhuje stanovit, že
účinností veřejnoprávní smlouvy se obec povinná dle smlouvy dostává ze zákona do postavení
veřejného opatrovníka namísto dosavadní obce příslušné dle bydliště opatrovance.
Podle navrženého odstavce 3 má být obec podle veřejnoprávní smlouvy napříště jmenována
soudem veřejným opatrovníkem každého dalšího opatrovance s bydlištěm v obci, která výkon
této agendy přenesla. Uzavření veřejnoprávní smlouvy však dle navrženého odstavce 4 změní
i to, kdo vykonává funkci veřejného opatrovníka již jmenované obce. Přenos výkonu funkce
veřejného opatrovníka fakticky jednak změní, kdo vykonává funkci u stávajících osob pod
veřejným opatrovnictvím, jednak upraví pravidlo pro to, koho má soud jmenovat v nových
případech.
Je účelné, aby si soud před vydáním rozhodnutí ověřil, zda jmenovaná obec nemá uzavřenou
veřejnoprávní smlouvu na agendu veřejného opatrovnictví, příp. zda krajský úřad obci agendu
neodebral pomocí tzv. sankčního přenosu (podle § 65 OZř). Na uvedené navazuje zavedení
informační povinnost ze strany obce, jejíž funkce byla převedena, vůči opatrovnickému soudu
a opatrovanci (viz dále zvláštní část důvodové zprávy k článku III). Ověření toho, zda obec
nemá uzavřenu veřejnoprávní smlouvu ve vztahu k výkonu veřejného opatrovnictví, lze snadno
provést online v rejstříku převodů agend orgánů veřejné moci.8 V souvislosti s navrhovaným
pravidlem je návazně vhodné provést také novelizaci vnitřního a kancelářského řádu pro
okresní, krajské a vrchní soudy (Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j.
505/2001–Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy,
uveřejněná pod č. 1/2002 Sbírky instrukcí a sdělení, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„vnitřní a kancelářský řád“), aby takové ověření ze strany soudu bylo zajištěno.
Je-li soudem jmenována jako veřejný opatrovník obec, která následně přenese výkon
veřejnoprávní smlouvou na jinou obec, veřejné opatrovnictví přechází na povinnou obec ze
zákona účinností smlouvy. Nové rozhodnutí soudu o jmenování opatrovníka se nevydává. Na
obec, na kterou byl výkon funkce přenesen, se od okamžiku účinnosti smlouvy hledí, jako by
byla soudem jmenována. Obdobné platí v případě zániku závazku z veřejnoprávní smlouvy,
který má za následek automatický přechod funkce opatrovníka na původní obec (dle bydliště)
a nabytí, respektive znovunabytí postavení veřejného opatrovníka ve vztahu k potenciálním
opatrovancům. Zákonná fikce zde nahrazuje soudní rozhodnutí.
V souvislosti s navrženým pravidlem je třeba zdůraznit, že přenos funkce veřejného
opatrovníka nepředstavuje změnu či zásah do soudního rozhodnutí. Navrženým zákonným
pravidlem se chce vyjasnit, že veřejný opatrovník, který byl jmenován a veřejný opatrovník, na
kterého výkon této funkce přešel, jsou si právně rovni. Dle stávající právní úpravy není žádná
možnost výběru veřejného opatrovníka a ani opatrovanec jeho jmenování v zásadě nemůže
zamezit (nejde-li o opatrovníka na návrh podle § 469 OZ). Možnost přenosu výkonu veřejného
8 Dostupné online na adrese adresu https://rpp-ais.egon.gov.cz/AISP/verejne/rejstrik-prevodu-agend/zobrazeni-
dokumentu-smluv. Pro ověření existence veřejnoprávní smlouvy lze jako typ dokumentu vybrat „Veřejnoprávní
smlouva“, jako „Typ účastníka“ vybrat „Přijímající“ a v kolonce „OVM účastníka“ vyhledat obec bydliště
opatrovance.
opatrovnictví situaci opatrovance nezhoršuje, ale naopak chce reagovat na situace, kdy obec
v místě bydliště řádný výkon zajišťovat nedokáže. I s ohledem na stále rostoucí počet osob,
jimž je jmenován veřejný opatrovník (viz kapitolu 1.3.1. závěrečné zprávy z hodnocení dopadů
regulace), není reálné, aby byla ve všech obcích poskytována obdobná kvalita výkonu agendy
veřejného opatrovnictví. Z objektivních důvodů zejména malé obce nejsou pro tuto agendu
personálně a odborně vybaveny.
Z praktického hlediska sice nebude novým veřejným opatrovníkem obec bydliště, ale na druhou
stranu by již nový veřejný opatrovník měl být personálně a odborně vybaven tak, aby byl
zajištěn řádný, lepší výkon dané služby. Byť může být obecní úřad obce, na kterou bude výkon
veřejného opatrovnictví přenesen, fyzicky dále od místa bydliště opatrovance, nemělo by to mít
negativní vliv na poskytovanou službu. Je třeba zdůraznit, že i na nového veřejného opatrovníka
dopadá povinnost udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu
pravidelné spojení (§ 466 odst. 1 OZ). Dostupnost služby může být vhodně řešena i za pomoci
opatrovníka – pracovníka v terénu určeného pro práci ve specificky vymezeném území.
Obec, na kterou opatrovnictví původně jmenované obce přešlo, se opětovně nejmenuje.
Ingerence opatrovnického soudu do procesu změny veřejného opatrovníka na základě
veřejnoprávní smlouvy by obecně nepřinesla žádné zřejmé výhody. Změna veřejného
opatrovníka není z hlediska opatrovance nijak negativní či riziková. Soud současně i nadále
vykonává kontrolu opatrovníka v režimu občanského zákoníku.
O přenosu opatrovnictví je třeba informovat opatrovnický soud. Z praktického hlediska soud
pak novému veřejnému opatrovníkovi, na kterého opatrovnictví přejde, vystaví listinu
opatrovníka (viz § 215q vnitřního a kancelářského řádu). V návaznosti na navrženou právní
úpravu bude vhodné doplnit příslušné pravidlo vnitřního a kancelářského řádu, aby dopadalo
i na případy přenosu veřejného opatrovnictví. Listinou se může opatrovník prokazovat.
Veřejnoprávní smlouvy vždy podléhají souhlasu krajského úřadu. Je tak nastavena dostatečná
předběžná kontrola toho, aby přenos výkonu veřejného opatrovnictví byl smysluplný a výhodný
nejen z hlediska veřejné správy, ale i z hlediska dotčených osob pod opatrovnictvím.
Mechanismus využití veřejnoprávní smlouvy, kterou obec přenáší přenesenou působnost
na jinou obec, je upraven v § 63 OZř a § 159 a následující zákona č. 50/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „SŘ“). Pokud obec nazná, že pro ni bude výhodnější
přenést výkon zmiňované agendy na jinou obec, může uzavřít veřejnoprávní smlouvu na tuto
jinou obec. Tuto možnost budou mít pouze obce, jejichž orgány vykonávají působnost ve
stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností (obce III. typu).
Proces uzavírání veřejnoprávní smlouvy se bude řídit § 163 až 164 SŘ. Smlouva musí dle § 63
odst. 2 OZř obsahovat označení účastníků smlouvy a dobu trvání smlouvy (včetně možnosti
stanovení trvání smlouvy na dobu neurčitou, případně s využitím vhodné podmínky). Dále je
nezbytné určit rozsah přenesené působnosti, kterou budou orgány obce vykonávat pro orgány
jiné obce. Výkon opatrovnické agendy je dle návrhu možné přenést pouze jako celek.
Povinnou náležitostí smlouvy je uvádění způsobu úhrady nákladů spojených s výkonem
přenesené působnosti. V této souvislosti je vhodné uvést, že účinností veřejnoprávní smlouvy
se obec povinná podle smlouvy stane ze zákona opatrovníkem všech osob, jimž dosud
poskytovala podporu dosavadní obec. Obec povinná z veřejnoprávní smlouvy bude také od
následujícího rozpočtového roku adresátem státem hrazeného příspěvku na přenesenou
působnost. To je třeba vzít při sjednání smlouvy v úvahu a z praktického hlediska je žádoucí
vyjasnit, jak si obce případně rozdělí již vyplacený příspěvek, pokud dosavadní obec
vykonávala funkci veřejného opatrovníka jen po část roku. Příspěvek na jednoho opatrovance
se může každoročně měnit. Je proto praktické uvádět ve veřejnoprávní smlouvě nultý rok
a další roky navázat na hodnotu příspěvku na veřejné opatrovnictví ve státním rozpočtu.
Je vhodné připomenout, že pokud to nevylučuje povaha a účel veřejnoprávních smluv, použijí
se přiměřeně ustanovení občanského zákoníku. Výjimky, kdy se tato úprava nepoužije, stanoví
zákon (dle § 170 SŘ). Obce mohou standardně ve smlouvě upravit další náležitosti s cílem
usnadnit proces přenosu funkce, například v jaké lhůtě má obec informovat opatrovance
a opatrovnický soud o uzavření veřejnoprávní smlouvy nebo která ze smluvních stran provede
oznámení o převodu agend vůči Ministerstvu vnitra, případně způsob předání spisové agendy
apod.
Nelze vyloučit situaci, kdy bude více obcí typu I. (dosavadních nositelů funkce opatrovníka)
kontrahovat s další obcí (například typu II). Významnou podmínkou pro uzavření
veřejnoprávních smluv o přenosu opatrovnictví je i souhlas krajského úřadu (§ 63 odst. 1 OZř).
Ten bude udělen formou rozhodnutí podle správního řádu (§ 180 odst. 1 SŘ). Agenda
opatrovnictví a funkce opatrovníka přechází až nabytím právní moci rozhodnutí krajského
úřadu o souhlasu s předmětnou smlouvou. Krajský úřad bude v rámci daného řízení posuzovat
soulad obsahu smlouvy s právními předpisy i s veřejným zájmem (§ 160 odst. 5 SŘ).
Obec, která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy, má povinnost tuto smlouvu zveřejnit
bezodkladně poté, co byla uzavřena, na úřední desce, a to nejméně po dobu 15 dnů (§ 66c SŘ).
Současně se uzavřená veřejnoprávní smlouva oznámí Ministerstvu vnitra podle § 52d odst. 2
zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o základních registrech“), které ji zaeviduje v Rejstříku převodu agend Registru práv
a povinností. Totéž se děje při její změně či zrušení. Zároveň je třeba, aby obce, které jsou
smluvními stranami, umožnily každému se na obecním úřadu se smlouvou seznámit.
O přenosu opatrovnictví je třeba informovat opatrovnický soud i opatrovance (viz navržená
změna obecního zřízení).
Navržené pravidlo dopadá nejen na situace přenosu výkonu veřejného opatrovnictví
veřejnoprávní smlouvou, ale také na stávající institut tzv. sankčního přenosu působnosti podle
§ 65, resp. § 66b OZř. Podle této úpravy platí, že neplní-li orgán obce své povinnosti, rozhodne
krajský úřad, že pro ni bude přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti vykonávat
pověřený obecní úřad, do jehož správního obvodu patří. Tento postup je standardně využíván
v oblastech, v nichž vykonává dozor nad výkonem dané činnosti krajský úřad. Do této sféry
spadá i oblast výkonu veřejného opatrovnictví. Krajský úřad může rozhodnout, že veřejné
opatrovnictví obce (jako celek) pro ni bude vykonávat pověřený obecní úřad, do jehož
správního obvodu patří, neplní-li obec povinnosti vyplývající z funkce opatrovníka. Krajský
úřad tak může učinit na základě vlastních zjištění nebo i na základě podnětu zvnějšku. Typicky
může podnět směřovat od opatrovnického soudu, který by měl být fakticky dobře obeznámen
s výkonem opatrovnictví, respektive s tím, zda jsou přítomna závažná pochybení, kdy nestačí
uplatnění jiných mechanismů. K možnosti využití tohoto mechanismu se přiklonil i Ústavní
soud.9
K bodu 5 [§ 3033]
V souvislosti se změnou § 468 OZ se pro nadbytečnost navrhuje zrušit § 3033 odst. 2 OZ.
K Čl. V (změna zákona o zvláštních řízeních soudních)
Navrhuje se příkladmo stanovit kritéria, k nimž by měl soud přihlédnout, shledá-li, že jsou
splněny podmínky pro jmenování jiného než jinak příslušného veřejného opatrovníka podle
§ 471 odst. 3 OZ ve znění návrhu.
Zdůrazněna je především povinnost udržovat s opatrovancem pravidelné spojení, z níž vyplývá
důležitost místního hlediska při výběru vhodné obce. Soud obecně při výběru není limitován
obcemi ve svém soudním obvodu. Jiná vhodná obec by však měla být pro opatrovance místně
dostupná, respektive zvolena smysluplně s ohledem na jeho situaci.
Dále je třeba vzít v potaz efektivitu výkonu opatrovnictví na obci se základním rozsahem
přenesené působnosti (obec typu I.) a zvážit, zda pro konkrétní situaci nebude vhodnější
jmenovat opatrovníkem obec II. typu, tedy obec s pověřeným obecním úřadem, případně i obec
III. typu, s rozšířenou působností. Volba konkrétní obce bude na soudu, který by měl
v kooperaci s dotčenými obcemi, případně na základě informace o situaci podané příslušným
krajským úřadem, vybrat nejvhodnější možné řešení pro konkrétní situaci a konkrétního
opatrovance.
K Čl. VI (účinnost)
Účinnost změn navrhovaných tímto návrhem zákona se navrhuje stanovit k počátku roku 2027,
a to v souladu se zákonem č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě
právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, ve znění
pozdějších předpisů.
9 Nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. I ÚS 2936/15 (s. 5, bod 23).
PODPISOVÁ LISTINA POSLANCŮ
k návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve
znění pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti se změnami veřejného
opatrovnictví
Jméno a příjmení Podpis
Mgr. Eliška Olšáková …………………………………………...
Mgr. Karel Dvořák …………………………………………...
Platné znění zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, a další zákony v souvislosti se změnami veřejného
opatrovnictví
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
§ 149a
(1) Funkci veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku47) vykonává obec v
přenesené působnosti.
(2) Výkon funkce veřejného opatrovníka lze přenést veřejnoprávní smlouvou na jinou
obec, a to pouze v jeho plném rozsahu.
(3) Obecní úřad obce, jejíž výkon funkce veřejného opatrovníka má být přenesen
veřejnoprávní smlouvou, vyrozumí soud, který obec jmenoval veřejným opatrovníkem, a
s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu vhodným způsobem také opatrovance, o záměru
uzavřít veřejnoprávní smlouvu. To platí obdobně o jejím uzavření, jakož i o jejím
vypovězení nebo zrušení.
(4) Rozhodl-li krajský úřad podle § 65 o přenosu výkonu funkce veřejného opatrovníka,
vyrozumí o tom soud, který obec jmenoval veřejným opatrovníkem, a s přihlédnutím k
jeho zdravotnímu stavu vhodným způsobem také opatrovance.
(5) Obecní úřad každoročně do 31. ledna sdělí krajskému úřadu údaje o výkonu funkce
veřejného opatrovníka podle stavu k 1. lednu tohoto roku.
(6) Údaje o výkonu funkce veřejného opatrovníka podle odstavce 5 zahrnují počet
opatrovanců, pravomocná rozhodnutí soudu, kterými byla obec jmenována veřejným
opatrovníkem, a byl-li výkon funkce veřejného opatrovníka přenesen na jinou obec,
identifikátor veřejnoprávní smlouvy nebo rozhodnutí podle § 65, kterými byl výkon
funkce veřejného opatrovníka přenesen, z rejstříku převodů agend orgánů veřejné
moci58).
(7) Krajský úřad v přenesené působnosti každoročně do 31. března informuje
Ministerstvo vnitra o počtu osob, vůči kterým obce ve správním obvodu krajského úřadu
vykonávaly k 1. lednu tohoto kalendářního roku funkci veřejného opatrovníka, s
rozlišením počtu osob, vůči kterým je funkce veřejného opatrovníka vykonávána na
základě veřejnoprávní smlouvy nebo rozhodnutí podle § 65, a to v členění podle
jednotlivých obcí.
§ 149b
(1) Úkony podle občanského zákoníku45) spočívající v doporučení k uzavření smlouvy o nájmu
bytu zvláštního určení, který byl zřízen ze státních prostředků nebo přispěl-li stát na jeho
zřízení, a v předchozím souhlasu s výpovědí z nájmu tohoto bytu činí obecní úřad obce s
rozšířenou působností v přenesené působnosti.
(2) Jestliže za podmínek stanovených občanským zákoníkem46) starosta nebo ten, kdo je podle
tohoto zákona oprávněn starostu zastupovat, zaznamenává zůstavitelovu poslední vůli, činí s
tím související občanským zákoníkem předepsané úkony a zařizuje úschovu takto pořízené
závěti u notáře, činí tak v přenesené působnosti.
(3) Výkon funkce veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku47) obcí je výkonem
přenesené působnosti.
45) § 3075 občanského zákoníku.
46) § 1543 občanského zákoníku.
47) § 471 odst. 3 občanského zákoníku.
58) § 52d zákona č. 111/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy
České republiky
§ 9
(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní
vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné
odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, úrazové pojištění, sociální
péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a
děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, veřejné poručenství a opatrovnictví a pro
další otázky mzdové a sociální politiky.
(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Ministerstvem financí připravuje a předkládá
vládě návrhy právních úprav v oblasti odměňování státních zaměstnanců.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů
§ 119b
(1) Funkci veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku29) vykonává hlavní město
Praha nebo městská část určená Statutem hlavního města Prahy v přenesené působnosti.
(2) Magistrát v přenesené působnosti vede evidenci údajů o výkonu funkce veřejného
opatrovníka. Evidence zahrnuje údaje o počtu osob, vůči kterým hlavní město Praha nebo
městská část vykonávají funkci veřejného opatrovníka, a pravomocná rozhodnutí soudu,
kterými byly hlavní město Praha nebo městská část jmenovány veřejným opatrovníkem,
a to podle stavu k 1. lednu každého kalendářního roku.
(3) Úřad městské části podle odstavce 1 každoročně do 31. ledna sdělí Magistrátu údaje o
výkonu funkce veřejného opatrovníka podle odstavce 2 podle stavu k 1. lednu tohoto roku.
(4) Magistrát každoročně do 31. března informuje Ministerstvo vnitra o počtu osob, vůči
kterým hlavní město Praha a městské části podle odstavce 1 vykonávaly k 1. lednu tohoto
roku funkci veřejného opatrovníka.
§ 119c
(1) Úkony podle občanského zákoníku27) spočívající v doporučení k uzavření smlouvy o nájmu
bytu zvláštního určení, který byl zřízen ze státních prostředků nebo přispěl-li stát na jeho
zřízení, a v předchozím souhlasu s výpovědí z nájmu tohoto bytu činí Magistrát nebo úřad
městské části v přenesené působnosti.
(2) Jestliže za podmínek stanovených občanským zákoníkem28) primátor hlavního města
Prahy, starosta městské části nebo ten, kdo je podle tohoto zákona oprávněn primátora hlavního
města Prahy nebo starostu městské části zastupovat, zaznamenává zůstavitelovu poslední vůli,
činí s tím související občanským zákoníkem předepsané úkony a zařizuje úschovu takto
pořízené závěti u notáře, činí tak v přenesené působnosti.
(3) Výkon funkce veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku29) hlavním městem
Prahou nebo městskou částí je výkonem přenesené působnosti.
Změna zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
§ 468
Smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká a dokud soud nejmenuje
opatrovanci nového opatrovníka, přechází na veřejného opatrovníka podle jiného zákona.
§ 471
(1) Rozhoduje-li soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak učinit až po jeho zhlédnutí,
nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka; musí též vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit
jeho stanovisko a vycházet z něho.
(2) Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje
soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí
o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li
možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se
stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona. Jmenování veřejného
opatrovníka není vázáno na jeho souhlas.
(3) Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo
právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování veřejného
opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas.
(3) Soud jmenuje veřejným opatrovníkem obec, kde má opatrovanec bydliště podle § 80;
vykonává-li však pro ni funkci veřejného opatrovníka podle jiného zákona jiná obec,
jmenuje soud veřejným opatrovníkem tuto obec. Soud jmenuje veřejným opatrovníkem
jinou vhodnou obec, je-li zřejmé, že obec, která byla jmenována veřejným opatrovníkem,
není schopna výkon funkce opatrovníka plnit řádně a nepostačí jiná vhodná opatření.
(4) Dojde-li podle jiného zákona po jmenování veřejného opatrovníka ke změně obce
vykonávající funkci veřejného opatrovníka, přechází výkon funkce veřejného
opatrovníka na obec příslušnou k okamžiku, kdy změna podle jiného zákona nastala.
Přešel-li podle věty první výkon funkce veřejného opatrovníka na jinou obec, hledí se na
ni, jako by ji veřejným opatrovníkem jmenoval soud.
§ 3033
(1) Osoby, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona nebo jejichž způsobilost k právním úkonům byla přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona omezena, nabudou svéprávnosti nejpozději uplynutím tří let ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, ledaže soud rozhodne jinak.
(2) Dokud jiný právní předpis nestanoví něco jiného, přechází opatrovnictví podle § 468 na
obec, na jejímž území má opatrovanec bydliště.
Změna zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
§ 47b
Rozhodnutí o jmenování jiného veřejného opatrovníka
Shledá-li soud, že obec, která vykonává nebo má vykonávat funkci veřejného
opatrovníka, není schopna ji vykonávat řádně a užití jiných vhodných opatření
nepostačuje, přihlédne před rozhodnutím o jmenování jiného veřejného opatrovníka
zejména k tomu, zda může s opatrovancem udržovat pravidelné spojení a řádně plnit další
povinnosti opatrovníka.