Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDR99RFB1 najdete zde


                Předkládací zpráva

2

2

II.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Cílem návrhu zákona je automatické zřízení datových schránek cizincům, kteří jsou příjemci dávek tuzemského sociálního systému, a to na základě informační povinnosti příslušných orgánů vůči Digitální a informační agentuře.
Návrh zákona se svým obsahem věcně shoduje s návrhem zákona předloženým Poslanecké sněmovně skupinou poslanců v minulém volebním období jako sněmovní tisk č. 753.
O vyjádření k návrhu zákona bylo požádáno Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo obrany a Digitální a informační agentura.
K návrhu zákona se vyjádřili také Veřejný ochránce práv a Hospodářská komora České republiky.

Ministerstvo vnitra zaujalo k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko s tím, že za stěžejní považuje postoj Digitální a informační agentury. 
Ministerstvo považuje návrh zákona za nedostatečně odůvodněný a postrádající relevantní zhodnocení současného stavu. Ve svém vyjádření poukazuje na to, že již nyní mají cizinci povinnost do 3 pracovních dní ode dne vstupu na území České republiky ohlásit na Policii České republiky místo pobytu, přičemž nesplnění této povinnosti zakládá odpovědnost za přestupek podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Cizinec tedy musí být na území České republiky kontaktní. Pokud je současný stav nevyhovující, je podle ministerstva potřeba v rámci navrhované právní úpravy zhodnotit, zda je vybrané řešení způsobilé neuspokojivou situaci v oblasti doručování písemností efektivně napravit. Navrhovaná právní úprava se navíc může dostat do rozporu s právem Evropské unie z hlediska diskriminace cizinců, resp. občanů Evropské unie, vůči občanům České republiky, a do rozporu s mezinárodními závazky České republiky vůči nečlenským státům v případě dvojstranných mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení, které obvykle garantují stejné nakládání s občany druhé smluvní strany jako s těmi vlastními.
Dosavadní nezájem cizinců o zřízení datové schránky může podle ministerstva ukazovat, že o využívání digitálních služeb nemají zájem, ať již z důvodu jazykové bariéry nebo omezené orientace v právním řádu. U osob čerpajících dávky sociální podpory lze očekávat, že často nemají potřebné nástroje, jako je mobilní telefon nebo počítač, které jsou pro používání datové schránky nezbytné. Přístup a obsluha datové schránky může být náročná zejména pro starší osoby, příjemce důchodů nebo zranitelné skupiny. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že návrhem zákona přicházejí cizinci pobírající dávky o právo zůstat offline, aniž by se důvodová zpráva touto otázkou zabývala.
Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření dále uvedlo, že aplikační problémy lze očekávat již při samotném zřizování datové schránky v případech, kdy správní orgán nemá kontaktní ani elektronickou adresu pro doručení přístupových údajů. Pokud by byla připuštěna fikce doručení na adresu, kde se cizinec pravděpodobně nezdržuje, a datová schránka byla zřízena bez jeho vědomí, mohlo by to ztížit uplatňování jeho práv a účel zákona by se nenaplnil. Současně lze předpokládat, že u cizinců, kterým již byla dávka přiznána a komunikace se správním orgánem proběhla, by zřízení datové schránky bylo nadbytečné.
Z hlediska systematiky považuje ministerstvo za nevhodné doplňovat zřizování datové schránky cizinci do § 3 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, protože toto ustanovení upravuje zřizování datových schránek fyzickým osobám na žádost a věcně na automatické zřizování datových schránek nenavazuje. Nová úprava by proto měla být zařazena v samostatném ustanovení. Zřizování datových schránek cizincům by mělo být promítnuto i do dalších ustanovení, například v rámci úpravy znepřístupnění a zrušení datové schránky, přičemž datová schránka by patrně měla být znepřístupněna v případě, kdy cizinec přestane být příjemcem dávky, což návrh nijak nereflektuje. Navrhovaná úprava navíc neumožňuje automaticky zřízenou datovou schránku zrušit. Návrh také neřeší, že fyzická osoba může mít jen jednu datovou schránku, a neupravuje postup, pokud již datovou schránku má. Nutné je dále vyřešit, jaký bude postup v situaci, kdy osoba uplatní další nárok, zda bude datová schránka opětovně aktivována nebo nově zřizována, přičemž zvolený přístup má klíčový vliv na potenciální náklady, které by s těmito postupy byly spojeny.
Ministerstvo je dále toho názoru, že Digitální a informační agentura by si spíše mohla z příslušných informačních systémů potřebné údaje obstarat sama namísto stanovení informační povinnosti jednotlivým správním orgánům rozhodujícím o přiznání dávky. Navrhovanou úpravu informační povinnosti ve speciálních zákonech dále neshledává vhodnou s ohledem na § 15 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Nadto je nevhodně navrhováno zařadit informační povinnost do hmotněprávních ustanovení upravujících podmínky výplaty dávek. 
V závěru svého vyjádření ministerstvo poukazuje na očekávané zvýšené náklady na provoz a rozvoj informačního systému datových schránek, zejména na straně Digitální a informační agentury a České pošty, na chybějící přechodné ustanovení stanovující lhůtu, do kdy musí Digitální a informační agentura zřídit datové schránky cizincům, kteří jsou příjemci dávky již při nabytí účinnosti návrhu zákona, a na scházející implementační lhůtu pro zřízení nových datových schránek.

Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhlo ve svém rozsáhlém vyjádření zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. 
S ohledem na to, že u českých občanů není povinnost mít datovou schránku zavedena, zavádí tento návrh podle ministerstva odlišnost mezi občany České republiky a občany Evropské unie, která není v návrhu ničím odůvodněna a mohla by být vnímána jako diskriminace. Nekonzistentnost návrhu se projevuje i v tom, že českým občanům, kteří pobírají dávky, ale žijí v cizině, právní úprava žádnou povinnost mít datovou schránku nestanoví. Ministerstvo rovněž nesdílí přesvědčení předkladatelů o tom, že v případě datové schránky bude příjemce dávky snáze kontaktovatelný.
S ohledem na to, že příjemcem českých dávek je v řadě případů osoba, která se v České republice nenachází a nikdy nenacházela, je podle ministerstva problematické ověření identity a je otázkou, zda vůbec lze o zřízení datové schránky ex offo uvažovat, aniž by to pro Digitální a informační agenturu znamenalo zásadní problém. Nejasné je také, jakým způsobem bude příjemce dávky o zřízení informován. Datová schránka navíc nedisponuje rozhraním v jiném jazyce než českém, což příjemcům dávek bez vazby na Českou republiku znemožňuje její efektivní využití.
Podle ministerstva také může být návrh zákona v rozporu s § 2 odst. 3 zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů.
Ministerstvo práce a sociálních věcí pak považuje za nepřijatelný argument, že je již nyní možné zřizovat některým skupinám datové schránky bez jejich souhlasu, protože jde o podnikající osoby, které nejsou srovnatelnou skupinou a běžně komunikují s úřady v rámci plnění svých povinností. Chybí také údaje o počtu dotčených osob a není jasné, zda se za cizince považují i občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci nebo cizinci z tzv. třetích zemí. Pokud cizinec žádá o českou dávku, je podle ministerstva nepřiměřené, aby s Českou republikou komunikoval datovou schránkou.
Ministerstvo dále upozorňuje, že plošné zahrnutí cizinců může být v rozporu s požadavky práva Evropské unie. Zejména v případě občanů jiných členských států Evropské unie, kteří jsou pracovníky vykonávajících své právo volného pohybu, by mohl být uvedený požadavek vnímán jako diskriminační. Ministerstvo je toho názoru, že i kladení neodůvodněných správních požadavků v souvislosti s požíváním sociálních výhod, které nejsou kladeny na občany České republiky, lze vyhodnotit jako diskriminační.
Návrh zákona dále neupravuje, co se stane s datovou schránkou cizince, jestliže tento získá občanství České republiky – zda ji může zrušit, pokud ji nadále nechce mít. Datová schránka zřízená podle zákona však nemůže být zrušena nebo znepřístupněna volním aktem uživatele. Není rovněž jasné, zda každý cizinec, který požádá o sociální dávku, bude mít natrvalo zřízenu datovou schránku, přestože již dále o dávky žádat nebude, případně bude mít pobyt v jiném státě a do České republiky se již nevrátí. Podle ministerstva je třeba vzít rovněž v úvahu, že část dotčených osob ani nemusí disponovat potřebnými technickými prostředky (může jít např. o osoby bez domova).
Ve svém vyjádření Ministerstvo práce a sociálních věcí dále uvádí, že za problematickou považuje otázku, jak bude Digitální a informační agentura cizince informovat o přidělení datové schránky, zda přes úřad, který informaci zašle, nebo bude oznámení zasílat na adresu, kterou cizinec udá a kvůli které se mu datová schránka zřizuje, protože se předpokládá, že písemná zásilka nebude doručena. Problémy mohou vznikat i u osob pobírajících více dávek. 
Návrh zákona je pak podle ministerstva v praxi neproveditelný, protože dávková agenda je z velké části automatizovaná, státní příslušnost se běžně nezjišťuje a územní správy sociálního zabezpečení nedokážou párovat všechny výplaty dávek s informacemi o cizincích. Aby bylo dosaženo úmyslu předkladatelů, musel by být návrh přepracován. Česká správa sociálního zabezpečení má vybudovanou službu obsahující informace o všech vyplacených dávkách. K ní by Digitální a informační agentura musela přistupovat a porovnávat je s jinými údaji, které by si zajistila. K tomu by bylo třeba zákonného zmocnění. Nebo by musela být vybudována zcela nová služba a systém České správy sociálního zabezpečení by musel nově umět rozlišovat, že byly dávky vypláceny cizincům.
Jako problematický navíc ministerstvo vnímá i fakt, že se navrhuje předávat údaje po obdržení informace, že vznikl nárok na dávku. Například v agendě nemocenského pojištění je v rámci zkráceného řízení dávka rovnou vyplacena, s datem vzniku nároku se běžně nepracuje. Není tedy ani zřejmé, v jakém okamžiku by měly informace Digitální a informační agentuře odcházet.
Subjektem, jemuž by byla podle zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů zřízena datová schránka, je příjemce důchodu. Příjemcem důchodu podle § 64 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění však může být kromě samotného oprávněného též zákonný zástupce, opatrovník, zvláštní příjemce nebo osoba, která oprávněného zastupuje podle § 49 a 50 občanského zákoníku. Ministerstvo rovněž upozorňuje, že přiznání důchodu neznamená, že nutně musí být přiznána i jeho výplata. Jestliže by Česká správa sociálního zabezpečení byla podle § 57a zákona o důchodovém pojištění povinna Digitální a informační agentuře hlásit osobu oprávněného, jíž vznikl nárok na výplatu důchodu, avšak výplata důchodu oprávněného by byla prováděna k rukám jiného příjemce, nebude dosaženo účelu navrhované změny, neboť nic nebude známo o osobě příjemce, která je podle důchodových předpisů též nositelem povinností, a vůči této osobě jsou vydávána rozhodnutí o povinnosti vrátit případný přeplatek. Oprávněným může být cizinec, avšak příjemcem důchodu může být český státní příslušník, nebo může jít o osobu, která má dvojí občanství.
Ministerstvo práce a sociálních věcí také upozorňuje, že návrh zákona zakládá povinnost informovat Digitální a informační agenturu v případě, vznikl-li nárok na výplatu důchodu cizinci. Mohou však nastat situace, kdy vznikne nárok na důchod, důchod je přiznán, avšak žadatel nepožaduje jeho výplatu. V této situaci by přiznáním důchodu orgánu sociálního zabezpečení informační povinnost vůči Digitální a informační agentuře nevznikla, vznikla by až rozhodnutím o přiznání výplaty důchodu. 
Návrh zákona podle názoru ministerstva stanoví pro aplikační praxi nereálnou účinnost, kdy by Úřad práce a Česká správa sociálního zabezpečení musely bezodkladně informovat Digitální a informační agenturu, na což jejich systémy nejsou připraveny. Automatizované předávání informací není možné a ruční postup by byl proveditelný jen tehdy, pokud by pracovník České správy sociálního zabezpečení při zpracování dávky rozeznal, že jde o cizince. Česká správa sociálního zabezpečení navíc nevede evidenci důchodců podle státní příslušnosti a pro splnění nové ohlašovací povinnosti by potřebovala čas na úpravu příslušných postupů.
Ministerstvo dále uvádí, že návrh zákona zcela opomíjí některé další zákony, např. zákon č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, zákon č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, podle kterého se rovněž vyplácejí sociální dávky, a to osobám s dočasnou ochranou, nebo např. příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
V závěru svého vyjádření ministerstvo poukazuje i na náklady v oblasti IT ve výši desítek milionů Kč, které by navrhovaná změna vyvolávala.

Ministerstvo zdravotnictví zaujalo k předloženému poslaneckému návrhu zákona neutrální stanovisko s tím, že za zásadní považuje stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí a Digitální a informační agentury jakožto orgánů, jejichž působnosti se navrhovaná změna přímo dotýká.
Ministerstvo ve svém vyjádření dále uvedlo, že návrh zákona lze považovat za přínosný z hlediska praxe, neboť směřuje ke snížení administrativní zátěže a zjednodušení procesů, nícméně je zaměřen pouze na úzký okruh osob a jednu agendu, konkrétně oblast čerpání dávek sociálního zabezpečení cizinci. Proto by ministerstvo považovalo za vhodné a systémově přínosné zvážit doplnění právní úpravy tak, aby byla stanovena povinnost zřízení a aktivního využívání datové schránky pro všechny fyzické osoby dlouhodobě pobývající na území České republiky, pokud činí vůči orgánům veřejné moci podání, žádosti nebo jiné úkony směřující k uplatnění práv či nároků vůči státu.

Ministerstvo zahraničních věcí zaujalo k návrhu zákona souhlasné stanovisko s tím, že současně doporučuje v dalším legislativním procesu vyjasnit, jakým způsobem budou datové schránky dotčených cizinců aktivovány a jakým způsobem budou tito cizinci o jejich aktivaci informováni, jak se bude u dotčené skupiny cizinců postupovat při znepřístupnění datové schránky a jak budou správní orgány (např. zastupitelské úřady České republiky v zahraničí) postupovat při zjišťování, zda má cizinec zřízenou datovou schránku, resp. zjišťovat ID datové schránky.

Ministerstvo obrany doporučilo ve svém vyjádření vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Podle ministerstva může mít navrhovaná právní úprava negativní dopady, a to zejména na zranitelné osoby. Rovněž lze mít za to, že návrh je diskriminační a vytváří neodůvodněné rozdíly mezi občany České republiky a cizinci, když na občany České republiky, kteří rovněž využívají systém sociálních dávek, povinnost mít zřízenou datovou schránku nedopadá. Návrh také nereaguje na skutečnost, že do zřízené datové schránky jsou doručovány všechny písemnosti od úřadů i soudů, tedy i ty, které nesouvisejí s důvodem, pro který by byla cizinci datová schránka zřízena. Doručování do datové schránky tak může negativně ovlivnit postavení cizinců v jiných řízeních vedených před úřady a soudy v České republice.

Digitální a informační agentura zaujala k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko.
Agentura je toho názoru, že doplnění mechanismu zřizování datové schránky cizincům do § 3 odst. 1 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů není z hlediska systematiky zákona adekvátní, jelikož toto ustanovení upravuje zřizování datových schránek fyzickým osobám na základě dobrovolné žádosti, a přiklání se k tomu, aby bylo zřízení datových schránek fyzických osob cizincům podmíněno zápisem do registru obyvatel. Zřizování datových schránek fyzických osob, které nejsou ztotožněné s registrem obyvatel, je z pohledu kvality předávaných dat a související administrativy velmi problematické. Současně je nezbytné, aby byla v registru obyvatel uvedena adresa pobytu fyzické osoby na území České republiky, na kterou mohou být doručeny přístupové údaje k datové schránce. Předávání údajů prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce České republiky nebo orgánu sociálního zabezpečení považuje agentura jako nesystémové a administrativně náročné.
Ve svém vyjádření dále agentura poukazuje na chybějící zakotvení informační povinnosti pro nového poskytovatele dat podle § 15 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Informační povinnost nelze podle agentury řešit postupem podle § 5 odst. 1 zákona o základních registrech, tedy tak, že by bylo možné využít údaje vedené v základním registru. 
Agentura upozorňuje, že v důvodové zprávě nejsou uvedeny dopady zřízení datových schránek všem cizincům, kteří jsou příjemci dávek, a nevyčísluje finanční náklady na úpravy informačních systémů veřejné správy nutné pro zavedení navrhovaného mechanismu automatického zřizování datových schránek. Podle odhadu agentury začátkem roku 2026 mohlo pobývat na území České republiky 400 až 740 tisíc cizinců, kteří byli příjemci nějakého typu dávky a zřizovala by se jim nová datová schránka, což znamená jednorázové náklady na doručování přístupových údajů ve výši 40 až 74 milionů Kč a další průběžné náklady v jednotkách milionů. Tyto prostředky však agentura ve svém rozpočtu nemá alokovány. Zřízení velkého počtu schránek neztotožněných s registrem obyvatel by navíc vytvořilo výraznou administrativní zátěž vyžadující manuální úkony, k nimž agentura ani uživatelská podpora datových schránek nedisponují odpovídajícími personálními kapacitami, a to ani z hlediska potřebné jazykové vybavenosti. Rovněž klientský portál datových schránek není přizpůsoben specifickým potřebám cizinců.
Podle předkladatelů je určitá skupina osob pro stát v současnosti obtížně dostupná nebo zcela nekontaktní. Pokud tomu tak je, vznikají podle agentury pochybnosti o tom, zda budou splněny podmínky pro zpřístupnění datové schránky podle § 10 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Těmto osobám totiž nebude možné doručit přístupové údaje do vlastních rukou adresáta, a tedy se do své datové schránky nebudou moci přihlásit. Datová schránka bude sice zřízena, nicméně vzhledem k tomu, že se do ní uživatel nebude moci z důvodu absence přístupových údajů přihlásit, nebude mu zpřístupněna. Schránka se nezpřístupní ani automaticky, tedy na základě fikce zpřístupnění. V důsledku toho bude datová schránka existovat pouze formálně, avšak nebude možné využít ji ke komunikaci podle § 17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, protože nebude platit, že byla zpřístupněna podle § 10 odst. 2 téhož zákona. Může ale též dojít k situaci, kdy přístupové údaje budou doručeny do vlastních rukou adresáta, který se však následně do datové schránky nepřihlásí a nebude ji ani nadále užívat. V takovém případě sice bude datová schránka zpřístupněna nejpozději 15. dnem po dni doručení přístupových údajů, avšak má se za to, že takový cizinec obecně nevyjádřil vůli prostřednictvím datové schránky komunikovat se státem nebo jeho orgány.
Datovou schránku fyzické osoby lze oproti tomu zřídit za současných podmínek okamžitě, zcela dobrovolně a na žádost cizince prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy. Je-li žadatel evidován v registru obyvatel, přístupové údaje jsou mu doručeny okamžitě virtuální obálkou nebo plně online prostřednictvím identity občana, s výjimkou případů, kdy je žádost podána v listinné formě. Nízký zájem cizinců o tuto možnost naznačuje nezájem o digitální služby, který může souviset s jazykovou bariérou nebo nedostatkem potřebných technických prostředků. V návaznosti na argumentaci předkladatele se zároveň nabízí otázka, zda by povinné zřízení datové schránky nepředstavovalo řešení i pro další skupiny osob v České republice, které je obtížné kontaktovat. Mezi tyto lze zahrnout například osoby bez domova nebo osoby mající trvalý pobyt na obecních úřadech.
V závěru svého vyjádření agentura uvádí, že je nezbytné stanovit dostatečnou legisvakanční lhůtu pro analýzu dopadů a přípravu informačního systému datových schránek, kdy je třeba počítat s implementační lhůtou v délce minimálně 180 dnů. Návrh také postrádá přechodné ustanovení určující, do kdy má agentura zřídit datové schránky cizincům, kteří budou ke dni účinnosti zákona již příjemci dávky.

Veřejný ochránce práv ve svém vyjádření doporučil vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. 
Ve svém vyjádření Veřejný ochránce práv uvádí, že navrhovanou změnu považuje za protiprávní, protože je v rozporu s právem Evropské unie, s ústavním pořádkem i mezinárodními závazky České republiky. Česká republika se musí jako členský stát Evropské unie zdržet všech opatření, která mohou způsobit překážku volného pohybu osob mezi členskými státy. Musí občanům jiných členských států zaručit stejná procesní práva a povinnosti jako občanům České republiky, což mimo jiné znamená, že jim musí zaručit stejné možnosti, jak mohou se státními orgány komunikovat a hájit svá práva. Zavedení datových schránek podle ochránce negativně zasáhne do procesních práv cizinců s bydlištěm na území České republiky, protože bez ohledu na to, zda jsou počítačově gramotní nebo nikoliv, s nimi budou státní orgány komunikovat pouze prostřednictvím datové schránky, což může mít zásadní negativní dopad na jejich procesní i hmotná práva. Pro počítačově negramotné cizince pak bude povinné zřízení datové schránky představovat zásadní zásah do jejich práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože nebudou schopni svá práva uplatňovat ani hájit.
Veřejný ochránce práv upozornil, že datová schránka je v současnosti dostupná pouze v češtině, což ztěžuje cizincům, kteří jazyk neovládají, její používání. Z materiálu neplyne, že by stát měl data, kolika lidí by se tato změna týkala, a nemá ani data zabývající se digitálně vyloučenými a digitálně ohroženými osobami.
Bez ohledu na počítačovou gramotnost je však podle Veřejného ochránce práv stěžejním problémem rozlišování na základě jiné státní příslušnosti, ať už by se jednalo o občana jiného členského státu Evropské unie nebo třetího státu. S tím, že je někdo cizinec, by bylo v oblasti dávek sociálního systému spojeno zcela jiné procesní zacházení, odlišné od občanů České republiky.
Ve svém vyjádření Veřejný ochránce práv také upozornil, že důchody, nemocenské dávky a rodinné dávky zakotvené v zákoně o státní sociální podpoře jsou tzv. koordinovanými dávkami. To znamená, že členský stát je musí za stejných podmínek poskytovat občanům České republiky, občanům jiných členských států a dalším osobám, které podléhají koordinaci systémů sociálního zabezpečení. To mimo jiné znamená, že cizinci musejí mít ve vztahu ke státním orgánům stejná práva a stejné povinnosti, jinak se stát dopustí diskriminace na základě státní příslušnosti. Musejí mít možnost komunikovat se státem stejným způsobem jako občané České republiky a stát jim nesmí komunikaci se svými institucemi ztěžovat. Dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení a dávky pro osoby se zdravotním postižením jsou tzv. sociálními výhodami a musejí být migrujícím pracovníkům z jiných členských států a jejich rodinným příslušníkům, kteří mají bydliště v České republice, poskytovány za stejných podmínek jako občanům České republiky.
Česká republika má uzavřeny mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení s velkým množstvím států, které nejsou členskými státy Evropské unie. Každá z těchto smluv obsahuje ustanovení, že v oblastech sociálního zabezpečení, které smlouva upravuje, je Česká republika povinna zajistit stejné nakládání s občany druhé smluvní strany jako se svými občany. Zavedení povinných datových schránek pro občany smluvních států bude znamenat jejich procesní znevýhodnění, a tudíž porušení zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti.
Další zásadní problém spatřuje Veřejný ochránce práv v tom, že předkladatelé novely vůbec nepřihlížejí k tomu, kdo bude cílová skupina jejich návrhu. Návrh směřuje proti sociálně nejzranitelnějším skupinám osob – seniorům (příjemcům starobních důchodů), zdravotně postiženým (příjemcům invalidních důchodů a dávek pro osoby se zdravotním postižením) a rodinám s nezaopatřenými dětmi. Paradoxní je, že vůči těm, kteří podléhají právu Evropské unie, by stát měl podnikat kroky k tomu, aby jim ulehčil komunikaci se svými orgány, nikoliv, aby ji ztížil. Členský stát je povinen při výměně informací s migrujícími občany jiných členských států dodržovat zásadu veřejné služby, efektivnosti, aktivní pomoci, rychlého doručování a přístupnosti pro tyto osoby, včetně elektronické přístupnosti, zejména pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby. Zavedení povinných datových schránek pro cizince bude vůči části z nich v rozporu se zásadou aktivní pomoci a se zásadou přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením a pro seniory. Prakticky shodné obtíže s doručováním, jako uvádí předkladatelé, mohou nastat i u českých občanů. Navíc, prakticky všechny dávky se poskytují jen lidem, kteří mají na území bydliště. To znamená, že do žádosti musí vyplnit adresu, kde bydlí, nebo nějaké místo, kde je lze zastihnout.
V neposlední řadě Veřejný ochránce práv upozorňuje, že krátkodobé snížení příjmů může vést k ještě větší chudobě, což cizincům hledání práce ještě více ztíží. Přitom dostatečný příjem je podmínkou pro vydání a prodloužení všech pobytových oprávnění. Pokud cizinec nebude mít dostatečný příjem, stát mu nemusí pobyt udělit nebo prodloužit. Namísto pomoci a integrace může tento návrh prohloubit sociální vyloučení a ztížit cizincům začlenění do společnosti. Místo motivace k hledání práce může být výsledkem zvýšení stresu a nejistoty, což negativně ovlivní schopnost cizinců se zlepšit a být produktivními členy společnosti.

Hospodářská komora České republiky zaujala k návrhu zákona neutrální stanovisko. Ve svém vyjádření komora upozorňuje na věcné i technické nedostatky návrhu zákona, který v této podobě nepovažuje za koncepční ani plně funkční. Za nesystémové považuje vázat zřízení datové schránky pouze na cizince pobírající dávky, protože to vytváří nerovné podmínky a z pohledu zaměstnavatelů i státu nepřehlednou situaci. Komora zdůrazňuje, že digitální identita má být spojena s legálním pobytem cizince, nikoli s jeho sociální situací, a doporučuje rozšířit působnost na všechny cizince s povoleným pobytem na území České republiky. Za slabé místo pak považuje technickou proveditelnost a chybějící vazbu na registry. Komora proto doporučuje přepracování návrhu a doplnění novelizace zákona o evidenci obyvatel tak, aby byla vytvořena univerzální digitální identita pro všechny cizince s povoleným pobytem.

S ohledem na obsah shora uvedených vyjádření se doporučuje zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko vlády.