Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDRMDTWS7 najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
10. volební období
115/0
Návrh poslanců Andreje Babiše, Taťány Malé, Radka Vondráčka, Heleny
Válkové, Borise Šťastného a Radima Fialy na vydání zákona, kterým se
mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně
některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších
předpisů
Zástupce předkladatele: Babiš A. a další
Doručeno poslancům: 18. února 2026 v 14:21
Návrh
ZÁKON
ze dne 2026,
kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon
o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna trestního zákoníku
Čl. I
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona
č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb.,
zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 360/2012 Sb., zákona
č. 390/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 494/2012 Sb., zákona č. 105/2013 Sb.,
zákona č. 241/2013 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 259/2013 Sb., zákona
č. 141/2014 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 165/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb.,
zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona
č. 188/2016 Sb., zákona č. 321/2016 Sb., zákona č. 323/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb.,
zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 287/2018 Sb.,
zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona
č. 333/2020 Sb., zákona č. 336/2020 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného
pod č. 206/2021 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 417/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb.,
zákona č. 240/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č. 429/2022 Sb., zákona
č. 173/2023 Sb., zákona č. 123/2024 Sb., zákona č. 166/2024 Sb., zákona č. 268/2024 Sb.,
zákona č. 321/2024 Sb., zákona č. 24/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb., zákona
č. 250/2025 Sb., zákona č. 270/2025 Sb. a zákona č. 314/2025 Sb., se mění takto:
1. V § 55 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Za trestný čin zanedbání povinné výživy
podle § 196 odst. 1 lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky,
že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by
pachatele bylo možno napravit jiným trestem.“.
2. § 196 včetně nadpisu zní:
㤠196
Zanedbání povinné výživy
(1) Kdo neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší
než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným
v odstavci 1 oprávněnou osobu nebezpečí nouze.“.
1
ČÁST DRUHÁ
Změna zákon o obětech trestných činů
Čl. II
V § 5 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon
o obětech trestných činů), ve znění zákona č. 270/2025 Sb., se na konci odstavce 1 doplňuje
věta „To neplatí, jedná-li se o oběť trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1
trestního zákoníku.“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2026.
2
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní
úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Novelou trestních předpisů provedenou zákonem č. 270/2025 Sb. a účinnou od 1. ledna 2026
došlo k dekriminalizaci neplnění vyživovací povinnosti tak, že v současné době je toto jednání
trestné pouze v případě, pokud jím byla oprávněná osoba vydána nebezpečí nouze. V důsledku
této změny bylo dle dat Vězeňské služby České republiky k 1. lednu 2026 propuštěno celkem
302 osob [282 odsouzených za trestný čin podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen
„tr. zák.“), 16 odsouzených za trestný čin podle § 196 odst. 2 tr. zák. a 4 odsouzení za trestný
čin podle § 196 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem podle § 196 odst. 2 tr. zák.].
U dalších 331 vězňů bylo v důsledku dekriminalizace soudem rozhodováno o nevykonání
trestu, ačkoliv toto rozhodnutí nevedlo k propuštění (soudem bylo rozhodnuto o nevykonání
pouze plánovaného trestu, případně aktuálně vykonávaného trestu, kdy odsouzený byl následně
převeden do výkonu dalšího plánovaného trestu uloženého za čin, kterého se dekriminalizace
nedotkla). U dalších 377 osob, které byly odsouzeny i za další sbíhající se trestnou činnost,
bude soudem rozhodováno o poměrném zkrácení trestu. Počet osob, u nichž bylo z důvodu
dekriminalizace tohoto trestného činu k 1. lednu 2026 rozhodnuto dle čl. II bodu 1 zákona
č. 270/2025 Sb., že se nevykoná jiný trest než trest odnětí svobody, není v době zpracování
tohoto návrhu znám.
Ustanovením § 196 tr. zák. jsou chráněny vyživovací vztahy, které pramení z občanského
zákoníku. Přestože je zákonem vymezeno mnoho druhů vyživovacích vztahů (např. vyživovací
povinnost rodičů a dětí, vyživovací povinnost mezi osvojencem a osvojitelem, mezi příbuznými
v pokolení přímém, mezi manžely aj.), v praxi se zmíněné ustanovení aplikuje především
na vyživovací vztahy rodičů k nezletilým dětem.
Předkladatel považuje tuto liberalizaci na nevhodnou, neboť může mít negativní dopady právě
na nezletilé děti. V návaznosti na programové prohlášení vlády se proto navrhuje zpřísnit
trestnost zanedbání povinné výživy tak, aby úmyslné neplnění (včetně vyhýbání se) vyživovací
či zaopatřovací povinnosti bylo trestné i v případě, kdy tímto jednáním nebude oprávněná
osoba vydána nebezpečí nouze; oproti předchozímu právnímu stavu se nicméně nenavrhuje
trestně postihovat nedbalostní neplacení výživného, a to s ohledem na chápání trestního práva
jako krajního prostředku (vyhýbání se placení výživného, kdy pachatel i podniká kroky k tomu,
aby se své vyživovací povinnosti zbavil nebo aby zmařil či podstatně ztížil anebo oddálil
možnost vymáhání nároku na výživné, není pojmově z nedbalosti možné spáchat). Navrhuje
se však shodně s právní úpravou účinnou do 31. prosince 2025 i u doplňované skutkové
podstaty zachovat podmínku, že k uplatnění trestní odpovědnosti může dojít až v případě,
kdy k takovému jednání dochází po dobu delší než čtyři měsíce.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky,
mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie,
judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva
Evropské unie a judikaturou ESLP
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh respektuje
ústavní zásadu uvedenou v ustanovení čl. 39 Listiny základních práv a svobod, tedy že jen
3
zákon stanoví, která jednání mohou být trestnými činy a jaké tresty za ně mohou být uloženy
(nullum crimen cine lege a nulla poena sine lege).
Navrhovaná úprava tak plně vyhovuje i požadavkům plynoucím z čl. 7 (uložení trestu jen
na základě zákona) Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Tento
článek zakotvuje nejen zákaz retroaktivní aplikace trestního práva v neprospěch obviněného
(nullum crimen, nulla poena sine lege praevia), ale zahrnuje obecněji také princip, že pouze
zákon může určovat, co je trestným činem, a stanovit trest (nullum crimen, nulla poena sine
lege scripta), a princip, podle kterého trestní právo nesmí být aplikováno extenzivním
způsobem v neprospěch obviněného, zejména prostřednictvím analogie (nullum crimen, nulla
poena sine lege stricta). Dále musí být trestný čin jasně definován zákonem (nullum crimen,
nulla poena sine lege certa). Tato podmínka je splněna, jestliže ten, komu je norma určena,
může ze znění příslušného ustanovení zjistit – v případě potřeby za pomoci soudního výkladu
nebo odborné porady – jaké konání nebo opominutí konání způsobuje jeho trestní odpovědnost
(Kokkinakis proti Řecku, rozsudek, 25. května 1993, č. 14307/88, § 52).
Předpisy Evropské unie ani obecné právní zásady práva Evropské unie se otázkou trestního
postihu neplnění vyživovací povinnosti nezabývají.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní
rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava je spojena s dopady na státní rozpočet. V souvislosti s obnovením
trestnosti jednání podle dřívějšího znění § 196 odst. 1 tr. zák. (v jeho úmyslné formě) a § 196
odst. 2 tr. zák. lze očekávat jak náklady spojené s trestním stíháním těchto skutků, tak náklady
na výkon trestů, které budou za tyto skutky uloženy.
Navrhovaná úprava ovlivní míru vytíženosti orgánů činných v trestním řízení. Trestný čin
zanedbání povinné výživy patří mezi nejčastěji páchané trestné činy v České republice (podle
Zprávy o činnosti státního zastupitelství za rok 20241 se trestný čin podle § 196 tr. zák. podílel
na počtu zahájených trestních stíhání a zkrácených přípravných řízení z 5 %). V roce 2024 státní
zástupci vyřídili celkem 3882 věcí kvalifikovaných podle § 196 odst. 1 tr. zák. a 175 věcí
kvalifikovaných podle § 196 odst. 2 tr. zák. Pokud jde o vytíženost soudů, za trestný čin podle
§ 196 odst. 1 tr. zák. bylo v roce 2024 odsouzeno celkem 2891 osob, za trestný čin podle § 196
odst. 2 tr. zák. 138 osob (jedná se o odsouzení bez souběhu s jiným trestným činem). Třebaže
tato data zahrnují i údaje o trestních řízeních vedených pro trestný čin podle § 196 odst. 1
tr. zák. v jeho nedbalostní formě, je zřejmé, že lze očekávat podstatné navýšení agendy orgánů
činných v trestním řízení.
Pokud jde o náklady spojené s výkonem trestů, nejpodstatnější část těchto nákladů tvoří náklady
na výkon trestu odnětí svobody. Poměrně vysoký počet odsouzených osob (v roce 2024 celkem
3029 za § 196 odst. 1 i 2 tr. zák.) se přitom promítá i do počtu osob ve výkonu trestu odnětí
svobody, neboť ačkoliv je poměr uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody ke všem
trestům uloženým za tyto trestné činy relativně nízký, ve vztahu k velikosti vězeňské populace
jde o nezanedbatelné množství. Nepodmíněný trest odnětí svobody byl v roce 2024 uložen 344
osobám (pro § 196 odst. 1 tr. zák., bez rozlišení formy zavinění), resp. 36 osobám (pro § 196
odst. 2 tr. zák.). Počet osob vykonávajících trest odnětí svobody za tyto trestné činy je však
vyšší, neboť je třeba vzít v úvahu jak výkon trestů uložených v dřívějších letech, tak skutečnost,
že u pachatelů tohoto typu trestné činnosti lze předpokládat vyšší podíl přeměn uložených
1 https://verejnazaloba.cz/wp-content/uploads/2025/06/ZPR%C3%81VA-O-%C4%8CINNOSTI-SZ-2024-
textov%C3%A1-%C4%8D%C3%A1st.pdf
4
alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody. Podle dat Vězeňské služby České
republiky k 31. prosinci 2024 vykonávalo nepodmíněný trest odnětí svobody 468 odsouzených
(pro § 196 odst. 1 tr. zák. bez souběhu s jiným trestným činem), resp. 46 odsouzených (pro
§ 196 odst. 2 tr. zák. bez souběhu s jiným trestným činem). Při hodnocení dopadů navrhované
změny na zatížení vězeňského systému je však třeba zohlednit i tu skutečnost,
že znovuzavedení trestnosti jednání podle navrhovaného § 196 odst. 1 tr. zák. se projeví
v délkách trestů, které jsou ukládány za jiné sbíhající se trestné činy (k 31. prosinci 2024
vykonávalo trest odnětí svobody za § 196 odst. 1 tr. zák. v souběhu s jiným trestným činem
celkem 420 osob, resp. 38 osob za § 196 odst. 2 tr. zák. v souběhu s jiným trestným činem).
Stejně jako v případě počtu trestních stíhání data o vězněných osobách zahrnují též data
o osobách, kterým byl uložen trest za trestný čin podle § 196 odst. 1 tr. zák. spáchaný
z nedbalosti (s ohledem na § 55 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2025 by
nicméně počet těchto osob neměl být nijak vysoký, nicméně nelze odhlédnout od skupiny osob,
které vykonávají trest odnětí svobody, v který jim byl přeměněn předchozí alternativní trest
uložený za tento trestný čin). Celkový počet odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody
přitom k 31. prosinci 2024 činil 17 719 osob2. Nezanedbatelný vliv bude mít navrhovaná právní
úprava rovněž i na zatížení Probační a mediační služby.
Třebaže navrhovaná úprava bude mít dopady jak na orgány činné v trestním řízení, tak
na Vězeňskou službu České republiky a Probační a mediační službu, lze konstatovat, že oproti
právní úpravě účinné do 31. prosince 2025 lze díky vyloučení nedbalostní varianty § 196 odst. 1
tr. zák. a snížení trestních sazeb očekávat snížení jejich zátěže. Navrhovaná výše trestních sazeb
přitom vychází z pozměňovacího návrhu poslankyň Heleny Válkové, Taťány Malé a Zuzany
Ožanové, který byl uplatněn k návrhu následně publikovanému jako zákon č. 270/2025 Sb.
(projednávanému v minulém volebním období jako sněmovní tisk č. 861) a kterým se
navrhovalo zachování trestnosti vyhýbání se neplacení výživného, nicméně za jeho současné
depenalizace.
Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí.
Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu.
Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná úprava není spojena s dopady na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiné osoby vyplývá z občanského zákoníku, návrh pouze
její neplnění spojuje s trestněprávní odpovědností.
2 Statistická ročenka Vězeňské služby za rok 2024, dostupné na: https://www.vs.gov.cz/media/organizacni-
jednotky/generalni-reditelstvi/odbor-spravni/statistiky/rocenky/statisticka-rocenka-vezenske-sluzby-ceske-
republiky-za-rok-2024.pdf
5
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména
osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů
na ochranu práv dětí a dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny,
s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů
a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále
s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší
rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských
vztahů
Od navrhované právní úpravy lze očekávat pozitivní sociální dopady, děti a na rodiny, kdy lze
předpokládat, že některé povinné osoby plní svoji vyživovací povinnost (nejčastěji vůči dítěti)
pouze s ohledem na hrozbu trestního stíhání.
Zhodnocení dopadů stávající úpravy a navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu
diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Stávající ani navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední dopady na rovnost mužů a žen
a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno
z pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky – trestného činu zanedbání povinné výživy se
může dopustit každý bez ohledu na pohlaví, pokud má zákonnou povinnost vyživovat nebo
zaopatřovat jiného a tuto povinnost úmyslně řádně neplní.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navržená úprava není spojena s rozšířením okruhu zpracovávaných dat orgány činnými
v trestním řízení, nepřináší žádný nový druh zpracování osobních údajů a ani nerozšiřuje okruh
zpracovávaných údajů.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava není spojena s vyššími korupčními riziky, než kterým čelí státní
orgány obecně již dnes. Korupční riziko pro ně tedy není nové, je přítomno i při aplikaci
stávající účinné právní úpravy. Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již
ve stávající právní úpravě.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na bezpečnost České republiky a její obranu.
Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Navrhovaná úprava není spojena s dopady na životní prostředí.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava se nedotýká postavení územních samosprávných celků a nepřináší
územní dopady.
6
Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé
legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu
specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování
(digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava neupravuje poskytování služeb, nesouvisí tedy přímo s digitalizací
služeb a nemá negativní dopady na možnosti přístupu specifických skupin osob k nim.
Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem právního předpisu
souhlas již v prvém čtení
S ohledem na zájem na co nejdřívějším nabytí účinnosti navrhované právní úpravy, což je dle
navrhovatele nezbytné pro zajištění náležitého postihu neplacení výživného, se navrhuje, aby
Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas postupem podle § 90 odst. 2
zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, již v prvním čtení.
Vzhledem k očekávané délce legislativního procesu lze tímto postupem zajistit nabytí účinnosti
navrhované úpravy k 1. červenci 2026.
7
Zvláštní část
K části první – změna trestního zákoníku
K bodu 1 (§ 55 odst. 2)
Změna § 55 odst. 2 tr. zák. reaguje na znovuzavedení trestnosti jednání spočívajícího
v úmyslném neplacení výživného (včetně vyhýbání se jeho placení), kterým není vyživovaná
osoba vydána nebezpečí nouze (viz navrhované znění § 196 odst. 1 tr. zák.). S ohledem na
charakter tohoto trestného činu by se při ukládání trestu za něj mělo přihlížet k tomu, aby
pachatel nebyl omezen v možnostech výdělku, neboť pouze tak lze dosáhnout řádného plnění
vyživovací povinnosti ze strany odsouzeného – omezení výdělečných možností odsouzeného
se z hlediska vyživované osoby jeví být kontraproduktivní. K uložení nepodmíněného trestu
odnětí svobody by tak mělo docházet pouze v krajních případech, kdy účelu trestního práva
nelze dosáhnout jinými prostředky. Jedná se o úpravu účinnou do 31. prosince 2025.
K bodu 2 (§ 196)
V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje změna § 196 tr. zák. tak, aby trestně
postižitelná byla všechna jednání, která byla trestná podle § 196 tr. zák. ve znění účinném
do 31. prosince 2025, s tím, že trestnost „prostého“ neplacení výživného se omezuje na případy,
kdy pachatel neplní tuto svoji povinnost úmyslně. Navrhuje se tedy opět trestněprávně
postihovat jednání spočívající v úmyslném neplnění zákonné vyživovací povinnosti i v případě,
že tímto jednáním není oprávněná osoba vystavena nebezpečí nouze. Pod neplnění vyživovací
povinnosti přitom spadá i jednání pachatele, který se své zákonné vyživovací nebo zaopatřovací
povinnosti vyhýbá (případy, kdy ke zbavení se takové povinnosti, zmaření nebo podstatnému
ztížení anebo oddálení možnosti vymáhání nároku na výživné podniká pachatel aktivní kroky).
Znovuzavedení trestnosti jednání podle navrhovaného § 196 odst. 1 tr. zák. je v tomto rozsahu
podle navrhovatele nezbytné, neboť prostředky civilního práva k ochraně práv vyživovaných
osob nepovažuje za postačující.
V souladu se zásadou ultima ratio se však zachovává podmínka, že k neplnění vyživovací
povinnosti musí docházet minimálně po určitou zákonem stanovenou dobu, konkrétně déle než
čtyři měsíce.
Trestnost jednání, kdy je v důsledku neplnění vyživovací povinnosti oprávněná osoba vydána
nebezpečí nouze, zůstává zachována.
Z hlediska trestních sazeb se navrhuje zachovat míru postihu zavedenou zákonem
č. 270/2025 Sb. a tuto zohlednit při stanovení trestní sazby pro navrhovaný § 196 odst. 1 tr. zák.
Za úmyslné neplnění vyživovací nebo zaopatřovací povinnosti trvající déle než 4 měsíce
(navrhovaný § 196 odst. 1 tr. zák.) by tak bylo možno uložit trest odnětí svobody až na jeden
rok (což v případě „prostého“ neplacení výživného odpovídá míře postihu podle trestního
zákoníku účinného do 31. prosince 2025 a v případě vyhýbání se placení výživného pak
pozměňovacímu návrhu poslankyň Heleny Válkové, Taťány Malé a Zuzany Ožanové, který byl
uplatněn k novele trestního zákoníku částečně dekriminalizující trestný čin zanedbání povinné
výživy – viz sněmovní tisk 861 minulého volebního období).
K části druhé – změna zákona o obětech
Změna § 5 odst. 1 zákona o obětech trestných činů je promítnutím navrhovaných změn
trestného činu zanedbání povinné výživy (§ 196 tr. zák.).
8
K části třetí – účinnost
Navrhuje se stanovit účinnost navrhované úpravy od 1. července 2026, a to s ohledem
na požadavky plynoucí z § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních
smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv
(zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).
V Praze dne 9. února 2026
Andrej Babiš podepsáno elektronicky
Taťána Malá podepsáno elektronicky
Radek Vondráček podepsáno elektronicky
Helena Válková podepsáno elektronicky
Boris Šťastný podepsáno elektronicky
Radim Fiala podepsáno elektronicky
9
Úplné znění zákonů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
Trestní zákoník
§ 55
Odnětí svobody
(1) Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let, jestliže nejde
o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59), ukládání trestu odnětí svobody pachateli
trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108) nebo
o výjimečný trest (§ 54).
(2) Za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let,
lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě
pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život.
Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 lze uložit nepodmíněný trest
odnětí svobody jen za podmínky, že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana
společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit jiným trestem.
(3) Nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává podle jiného právního předpisu
ve věznicích.
§ 196
Zanedbání povinné výživy
Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného
po dobu delší než čtyři měsíce a vydá tak oprávněnou osobu nebezpečí nouze, bude potrestán
odnětím svobody až na dvě léta.
§ 196
Zanedbání povinné výživy
(1) Kdo neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu
delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným
v odstavci 1 oprávněnou osobu nebezpečí nouze.
Zákon o obětech trestných činů
§ 5
Bezplatná odborná pomoc
(1) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají
povinnost poskytnout odbornou pomoc bez zbytečného odkladu bezplatně na základě žádosti
zvlášť zranitelné oběti, která tuto pomoc potřebuje. To neplatí, jedná-li se o oběť trestného
činu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku.
(2) Odstavec 1 nebrání tomu, aby subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci
obětem trestných činů poskytovaly odbornou pomoc bezplatně i jiným osobám; jiné právní
předpisy týkající se poskytování těchto služeb tím nejsou dotčeny.
1