Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDRV9DCVC najdete zde
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
10. volební období
121/0
Návrh poslanců Mariana Jurečky, Moniky Brzeskové, Toma Philippa,
Marka Výborného a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších
předpisů
Zástupce předkladatele: Jurečka M. a další
Doručeno poslancům: 3. března 2026 v 12:13
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o daních z příjmů
Čl. I
V § 35c odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 669/2004 Sb., zákona
č. 545/2005 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona
č. 370/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákonného opatření č. 344/2013 Sb.,
zákona č. 247/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 125/2016 Sb., zákona č. 170/2017 Sb.,
zákona č. 200/2017 Sb., zákona č. 609/2020 Sb., zákona č. 285/2021 Sb., zákona č. 349/2023 Sb.
a zákona č. 360/2025 Sb., se částka „15204 Kč“ nahrazuje částkou „22380 Kč“, částka „22320 Kč“ se
nahrazuje částkou „29808 Kč“ a částka „27840 Kč“ se nahrazuje částkou „37176 Kč“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Ustanovení § 35c odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, se použije již pro zdaňovací období roku 2026. Při zúčtování mzdy a výpočtu zálohy na daň
z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za kalendářní měsíce roku 2026 se použije § 35c odst. 1
zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o státní sociální podpoře
Čl. III
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997
Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb.,
zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb.,
zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 125/2003 Sb.,
zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb.,
zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona
č. 562/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 204/2005 Sb., zákona
č. 218/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona
č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona
č. 134/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona
č.213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona
č. 129/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona
č. 382/2008 Sb., zákona č. 414/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona
č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona
č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona
č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 331/2012 Sb., zákona
č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 48/2013 Sb., zákona č. 267/2013 Sb., zákona
č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014
Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 253/2014 Sb.,
zákona č. 332/2014 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb.,
zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 98/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 200/2017 Sb., zákona
č. 222/2017 Sb., zákona č. 92/2018 Sb., zákona č. 32/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona
č. 363/2019 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 588/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona
č. 285/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 17/2022 Sb., zákona č. 203/2022 Sb., zákona
č. 358/2022 Sb., zákona č. 456/2022 Sb., zákona č. 407/2023 Sb., zákona č. 52/2025 Sb., zákona
č. 77/2025 Sb., zákona č. 84/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona
č. 268/2025 Sb. a zákona č. 290/2025 Sb., se mění takto:
1. V § 30 odst. 1 větě první a druhé se částka „350 000 Kč“ nahrazuje částkou „400 000 Kč“.
2. V § 30 odst. 3 písm. b) se slova „přesáhnout 70 % 30násobku“ nahrazují slovy „přesáhnout
30násobek“.
3. V § 30 odst. 3 písm. c) se text „70 %“ zrušuje.
4. V § 31 odstavec 3 zní:
„(3) Podmínka osobní celodenní péče se též považuje za splněnou, jestliže dítě navštěvuje dětskou
skupinu, mateřskou školu, jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku nebo léčebně rehabilitační
zařízení, nebo rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou.“.
Čl. IV
Přechodná ustanovení
1. Rodičovský příspěvek v celkové částce podle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží, jde-li o nejmladší dítě v rodině narozené nebo převzaté
do trvalé péče nahrazující péči rodičů ode dne 1. července 2026.
2. Volba výše rodičovského příspěvku, o níž bylo rozhodnuto podle § 30 odst. 5 zákona č. 117/1995
Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává nabytím účinnosti tohoto
zákona nedotčena. Řízení o žádosti o volbě výše příspěvku nebo o změně výše příspěvku zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 117/1995 Sb. ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o nemocenském pojištění
Čl. V
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007
Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb.,
zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona
č. 227/2009 Sb., zákona č. 302/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona
č. 157/2010 Sb., zákona č. 166/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona
č. 180/2011 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona
č. 365/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona
č. 1/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona
č. 401/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014
Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb., nálezu Ústavního soudu,
vyhlášeného pod č. 14/2015 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 317/2015
Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb.,
zákona č. 99/2017 Sb., zákona č. 148/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 195/2017 Sb., zákona
č. 259/2017 Sb., zákona č. 310/2017 Sb., zákona č. 92/2018 Sb., zákona č. 335/2018 Sb., zákona
č. 111/2019 Sb., zákona č. 164/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona
č. 255/2020 Sb., zákona č. 300/2020 Sb., zákona č. 438/2020 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona
č. 248/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 270/2021 Sb., zákona č. 326/2021 Sb., zákona
č. 330/2021 Sb., zákona č. 417/2021 Sb., zákona č. 358/2022 Sb., zákona č. 423/2022 Sb., zákona
č. 75/2023 Sb., zákona č. 321/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb., zákona
č. 89/2024 Sb., zákona č. 163/2024 Sb., zákona č. č. 395/2024 Sb., zákona č. 470/2024 Sb., zákona
č. 77/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 268/2025 Sb., zákona
č. 300/2025 Sb. a zákona č. 360/2025 Sb., se mění takto:
1. V § 38a odst. 2 písm. b) a odst. 4 se slova „6 týdnů“ nahrazují slovy „12 měsíců“.
2. V § 38b odst. 2 větě třetí se slova „šestého týdne ode dne narození dítěte“ nahrazují slovy „1 roku
věku dítěte“ a slova „6 týdnů“ se nahrazují slovy „12 měsíců“.
3. V § 38b odst. 2 větě čtvrté se slova „do jednoho roku“ nahrazují slovy „do dvou let“.
4. V § 38b odst. 4 se slova „6 týdnů“ nahrazují slovy „12 měsíců“.
5. V § 40 odstavec 1 zní:
„(1) Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 16 kalendářních dnů.“.
6. V § 40 se odstavec 7 zrušuje.
Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7.
Čl. VI
Přechodná ustanovení
1. Podle zákona č. 187/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje
též, pokud nástup na dávku otcovské poporodní péče nenastal přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, a v den, v němž tento zákon nabyl účinnosti, ještě neuplynulo období
a) 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů,
nebo
b) stanovené podle § 38a odst. 4 věty třetí nebo § 38b odst. 2 věty třetí zákona č. 187/2006 Sb., ve
znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o narozené dítě.
2. Jestliže potřeba ošetřování nebo péče, která vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, trvá
ještě alespoň v den nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo v den nabytí účinnosti tohoto zákona trvá
přerušení podpůrčí doby u ošetřovného, činí podpůrčí doba u tohoto ošetřovného 16 kalendářních dnů.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2026, s výjimkou ustanovení čl. V a VI, která nabývají
účinnosti dnem 1. ledna 2027.
Důvodová zpráva
Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu, popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením
důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které
oproti stávající právní úpravě zavádí
Navrhuje se navýšení rodičovského příspěvku z důvodu péče o nejmladší dítě v rodině na 400 000 Kč.
V případě vícerčat bude mít rodič v souladu s novelou provedenou zákonem č. 290/2025 Sb. nárok
na dvojnásobek této částky, tedy 800 000 Kč. Nová výše rodičovského příspěvku se bude vztahovat
na nejmladší děti v rodině narozené či převzaté do péče rodičů ode dne 1. července 2026.
Zároveň návrhem dochází k modifikaci volby měsíční výše čerpání rodičovského příspěvku, a to formou
navýšení limitu ze 70 % na 100 % 30násobku denního vyměřovacího základu měsíčně. Rodič tak bude
moci volit vyšší měsíční čerpání, pokud mu to jeho vyměřovací základ umožňuje. Maximální hranice
čerpání ve výši 15 000 Kč měsíčně pro rodiče bez dostatečného denního vyměřovacího základu zůstává
nedotčena.
Stávající konstrukce způsobuje, že i rodiče s vysokými dřívějšími příjmy, a tedy vysokým vyměřovacím
základem čerpají rodičovská příspěvek déle, než by chtěli nebo potřebovali, protože jim zákon zakazuje
využíti vyšší měsíční čerpání. Tím je v praxi prodlužována doba příjmové závislosti na rodičovském
příspěvku. Toto omezení má zároveň negativní vliv na úvahy otců o nastoupení na rodičovskou
dovolenou na místo matky.
Třetí opatření v zákoně o státní sociální podpoře ruší stávající podmínku pro čerpání rodičovského
příspěvku, že dítě do 2 let věku může docházet do mateřské školy nebo obdobného zařízení nejvýše 120
hodin v kalendářním měsíci. Tato podmínka se jeví jako zbytečný a nepřiměřený zásah do rodičovské
autonomie a rodinného života. Volba způsobu péče o dítě je vždy primárně na rodičích a stát by do této
volby měl zasahovat co nejméně.
Dále se návrhem s účinností od 1. 7. 2026 navrhuje navýšení ročního daňového zvýhodnění na první
dítě o 7176 Kč, na druhé dítě o 7488 Kč a na třetí a každé další dítě o 9336 Kč.
Výše daňového zvýhodnění na vyživované dítě nebyla valorizována od roku 2021, zatímco životní
náklady domácností – zejména domácností s dětmi – v posledních letech vzrostly. Reálná hodnota
daňového zvýhodnění se proto snížila a tento instrument dnes již neplní funkci, pro kterou byl
konstruován – tj. částečně kompenzovat dlouhodobě vyšší výdaje rodin s dětmi a současně motivovat
k legálním pracovním příjmům.
Navržené zvýšení částek ošetřuje tuto disproporci a obnovuje reálnou míru podpory rodin s dětmi
ve vztahu k aktuální cenové hladině. Úprava cílí na udržení příjmové stability rodin, protože právě
u nich se inflační růst cen (zejména bydlení a energií) koncentruje nadprůměrně.
Cílem návrhu je tedy rekalibrace parametrů daňového zvýhodnění na úroveň odpovídající dnešní cenové
hladině a zajištění, aby rodiny s dětmi nebyly reálně sankcionovány v důsledku inflace.
Vzhledem ke skutečnosti, že návrh zákona bude schválen Parlamentem České republiky v průběhu roku
2026, se vkládá nový článek IV, který stanoví možnost uplatnění zvýšeného daňového zvýhodnění již
za zdaňovací období kalendářního roku 2026, s tím, že ho bude možné uplatnit v daňovém přiznání
předkládaném za toto období v roce 2027.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, se předkládá z důvodu posílení prorodinné politiky státu a větší flexibility při slaďování
rodinného a pracovního života. Navrhovaná opatření se příznivě projeví v rodinách posílením jejich
sociálních jistot, stability rodin a flexibility v souvislosti se zajištěním péče. V neposlední řadě také
dojde k zajištění delší finanční podpory v případě nepříznivých životních situacích jako jsou nemoc
v rodině. Tyto situace jsou spojeny s ošetřováním a péčí o děti i jiné nemocné členy rodiny.
Prodloužení (sjednocení) podpůrčí doby u ošetřovného přispěje k předcházení dalších zdravotních
komplikací, které by mohly vzniknout při vynuceném ukončení péče bez dostatečného zotavení.
Zajištění nepřerušené péče o osobu vyžadující lékařsky indikované ošetřování urychlí návrat nemocných
do běžného života bez odborné pomoci a rizika relapsu. Sjednocení podpůrčí doby reflektuje potřebu
spravedlivého zacházení s rodiči a pečujícími osobami a zohledňuje reálné potřeby rodin v době nemoci
dítěte nebo jiné blízké osoby. Rozdílná délka podpůrčí doby mezi jednotlivými skupinami pojištěnců se
v současnosti jeví jako neopodstatněná a nerovná.
Pokud se týká otcovské, navrhované prodloužení období, ve kterém lze dávku čerpat, bude výhodné jak
pro rodiny, tak pro zaměstnavatele, neboť rozšiřuje prostor oběma stranám pro dohodu na smysluplné
a účelné slaďování rodinného a pracovního života, které není omezeno pouhými šesti týdny
po porodu. Delší doba pro nástup na otcovskou umožní otci využít dávku v období, kdy je jeho
přítomnost pro dítě a matku nejvíce potřebná, a zohledňuje i případy, kdy zdravotní stav dítěte či matky
brání bezprostřednímu zapojení otce po porodu. Návrh dále zajišťuje rovné postavení všech otců
bez ohledu na jejich pracovní nebo rodinnou situaci.
K podpoře prorodinné politiky a zvýšení flexibility slaďování osobního a pracovního života se navrhuje
úprava dávek nemocenského pojištění, a to ošetřovného a otcovské.
V případě ošetřovného současná praxe rozdílné délky podpůrčí doby mezi jednotlivými skupinami
pojištěnců, kdy osamělý pojištěnec má nárok na podpůrčí dobu v délce 16 kalendářních dnů, a
pojištěnec, který není osamělý pak na podpůrčí dobu v délce 9 kalendářních dnů nevychází z
objektivních zdravotních a sociálních potřeb a může tak vést k nerovnému zacházení s rodiči a
pečujícími osobami. Současná délka podpůrčí doby 9 kalendářních dnů u neosamělého pojištěnce často
neodpovídá skutečné potřebě ošetřování. Prodloužení a sjednocení podpůrčí doby na 16 kalendářních
dnů přinese pozitivní efekt v ochraně zdraví pečujících a osob vyžadujících péči, prodloužení podpůrčí
doby umožní nepřerušovanou péči o nemocné, čímž se minimalizuje riziko vzniku dalších zdravotních
komplikací u pacienta i pečující osoby. Zajištění dostatečného času pro zotavení a odbornou péči urychlí
návrat nemocných a jejich pečujících do běžného života, sníží riziko relapsu a potřebu další odborné
intervence. Dostatečná podpůrčí doba pomáhá předcházet stresu u pečující osoby, ztrátě příjmu či
nutnosti hledat alternativní péči, což má pozitivní dopad na stabilitu rodin a snižuje tlak na sociální a
zdravotní systém.
U otcovské současná délka období, ve kterém lze čerpat otcovskou dovolenou, je omezena na pouhých
šest týdnů po porodu, což ne vždy reflektuje skutečné potřeby rodin ani zdravotní stav dítěte či matky.
Zavedení možnosti čerpat otcovskou v období až do 12 měsíců od narození dítěte umožní otcům, aby
byli v kontaktu s dítětem a matkou v klíčovém období po narození dítěte, a aby se tak naplnil primární
účel dávky.
Podmínky nároku na ošetřovné jsou uvedeny v ustanovení § 39 a násl. zákona o nemocenském pojištění.
Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 9 kalendářních dnů. U osamělého pojištěnce, který má v trvalé
péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba
nejdéle 16 kalendářních dnů, pokud potřeba ošetřování v nich trvá. Za osamělého pojištěnce se pro účely
ošetřovného považuje pojištěnec svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s družkou (druhem)
nebo v registrovaném partnerství. Za osamělého pojištěnce se považuje i pojištěnec, jehož manželka
(manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu
zabezpečovací detence, nebo bylo-li zahájeno řízení o prohlášení manželky (manžela) za nezvěstnou
anebo za mrtvou, a tento pojištěnec nežije s družkou (druhem).
Ošetřovné náleží pojištěnci po celou podpůrčí dobu i v případě, kdy dítě dosáhne věku 10 let v průběhu
podpůrčí doby. Podpůrčí doba začíná dnem, v němž vznikla potřeba ošetřování, pokud v tomto dni
zaměstnanec neodpracoval celou směnu. Má-li v tomto dni celou směnu odpracovanou, začíná podpůrčí
doba následujícím dnem.
V rámci totožného případu ošetřování (nebo péče) je v průběhu podpůrčí doby umožněno jedno
vystřídání oprávněných osob. U pojištěnce, který takto ošetřování převzal, se podmínky nároku
na ošetřovné posuzují ke dni převzetí.
Běh podpůrčí doby se přerušuje po dobu, po kterou byla ošetřovaná osoba v lůžkové péči zdravotnického
zařízení.
Současná maximální délka podpůrčí doby ošetřovného neodpovídá vždy skutečné potřebě ošetřování.
Prodloužení z 9 na 16 dní zajistí plynulou péči, sníží riziko komplikací, stres rodičů a odstraní nerovnost
mezi osamělými rodiči a úplnými rodinami.
Účelem dávky otcovské poporodní péče (otcovská) zavedené do systému nemocenského pojištění v roce
2017 bylo především posílení vazby mezi dítětem a jeho oběma rodiči v raných týdnech života dítěte,
podpora a motivace otců k zapojení se do péče o novorozené dítě a rozvoj vztahů v rámci rodiny
a kompenzace ucházejícího příjmu otce z důvodu péče o novorozené dítě a matku v době krátce
po porodu. Obdobné opatření bylo zavedeno i v případě převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů.
Nárok na otcovskou má otec dítěte, který o dítě pečuje a osoba (muž nebo žena), která převzala dítě
do péče nahrazující péči rodičů, na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Za otce dítěte je pro účely
této dávky považován ten, kdo je v matrice (knize narození) zapsán jako otec.
Podpůrčí doba u otcovské činí 2 týdny. Otcovská náleží, jen nastal-li nástup na otcovskou v období 6
týdnů ode dne narození dítěte, anebo ode dne převzetí dítěte do péče, jestliže takové dítě nedosáhlo 7
let věku. Nástup na otcovskou si určí otec dítěte. Otcovskou nelze čerpat pouze ve dnech pracovního
klidu.
Pokud u novorozence došlo ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte k hospitalizaci,
šestitýdenní období, během kterého může otec na dávku nastoupit, se prodlužuje o kalendářní dny
hospitalizace. V tomto případě lze nastoupit na otcovskou nejdéle do jednoho roku věku dítěte.
Podpůrčí doba u otcovské se nepřerušuje, tj. po nástupu na otcovskou lze čerpat 2 týdny vcelku.
Dávka otcovské byla zavedena jako podpora otců při péči o novorozené dítě a posílení vazby rodině.
V praxi ji však využívá méně než polovina oprávněných otců (v roce 2023 necelých 50 %). Zavedení
flexibilnějšího čerpání umožní otcům, aby byli v kontaktu s dítětem a matkou v klíčovém období
po narození dítěte, aby matku lépe podpořili a naplnil se tak primární účel dávky.
2. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi
právního řádu České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavními zákony, respektuje obecné zásady ústavního
pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Úprava v § 31
odst. 3 zákona o státní sociální podpoře je vyjádřením principu, že péče o děti a jejich výchova jsou
právem rodičů. Navýšení rodičovského příspěvku a možnost jeho zrychleného čerpání a navýšení
daňové slevy na dítě naplňují právo na pomoc státu rodičům, kteří pečují o dítě.
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky s ohledem na čl. 32 odst. 1 a odst. 5
Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje zákonnou ochranu rodičovství a rodiny a zaručuje
právo rodičům na pomoc od státu, čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručující
právo na přiměřené hmotné zabezpečení a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
garantující rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem.
Návrh respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního
soudu České republiky. Nebyly identifikovány žádné aspekty návrhu, které by byly potenciálně rizikové
z hlediska ústavnosti.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku
z jejího členství v Evropské unii a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona není v rozporu s předpisy EU, s judikaturou soudních orgánů EU, obecnými právními
zásadami práva EU ani s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a je tedy s nimi
v souladu.
Návrhu zákona se v širších souvislostech dotýkají rovněž následující předpisy práva EU, v platném
znění:
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci
systémů sociálního zabezpečení,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se
stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního
zabezpečení,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým
se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní
příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní
příslušnosti,
směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného
zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení,
směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze
mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady
2010/18/EU.
Návrh zákona reflektuje závazky České republiky vyplývající z Úmluvy OSN o právech dítěte
(vyhlášena pod č.104/1991 Sb.), zejména čl. 18 odst. 2 a 3, podle kterého jsou smluvní státy povinny
poskytovat rodičům potřebnou pomoc při plnění jejich úkolů výchovy dětí, zabezpečovat rozvoj
institucí, zařízení a služeb péče o děti a činit všechna potřebná opatření k tomu, aby bylo zabezpečeno
právo dětí pracujících rodičů využívat služeb a zařízení péče o děti.
Návrh koresponduje také s článkem 10 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních
právech (č. 120/1976 Sb.), podle něhož by nejširší možná ochrana a pomoc měla být poskytnuta rodině,
která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, zvláště k jejímu založení a po dobu, kdy odpovídá
za péči a výchovu nezletilých dětí.
Návrh dále přispívá k naplnění závazků, které Česká republika převzala ratifikací Evropské sociální
charty (č. 14/2000 Sb. m. s.), konkrétně článku 16 a článku 17 této charty. Podle článku 16 Evropské
sociální charty se smluvní státy s cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je
základní jednotkou společnosti, zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného
života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny,
dávek novomanželům, a jinými vhodnými prostředky. Článek 17 pak speciálně upravuje právo matek
a dětí na sociální a hospodářskou ochranu, když stanoví, že s cílem zajistit účinné uplatnění práva matek
a dětí na sociální a hospodářskou ochranu se smluvní strany zavazují přijmout všechna vhodná
a potřebná opatření vedoucí k tomuto cíli.
Česká republika je vázána dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami. Mezi mnohostranné úmluvy
patří Úmluva MOP č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení, Úmluva MOP č. 128
o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách a Evropský zákoník sociálního zabezpečení.
Navrhovaná opatření nejsou s dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami, které Česká republika
ratifikovala, v rozporu a tyto úmluvy plně respektují.
4. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet
a ostatní veřejné rozpočty
Dosavadní roční náklady státu na daňovou slevu na dítě činí podle Ministerstva financí 42 mld. Kč
Navrhované navýšení daňové slevy na dítě by mělo za následek navýšení těchto nákladů o 16 mld. Kč.
Roční náklady na rodičovský příspěvek činí cca 29 mld. Kč. Navrhované navýšení rodičovského
příspěvku by mělo za následek postupné navýšení těchto nákladů o cca 4 mld Kč (při stávající porodnosti
84 tisíc dětí ročně).
Návrh nemá další negativní dopady do státního rozpočtu. Očekává se pozitivní daňový dopad v důsledku
zvýšené spotřeby domácností, dřívějšího návratu rodičů do pracovního života a v dlouhodobém
horizontu i v důsledku navýšení porodnosti.
Návrh nemá dopady do ostatních veřejných rozpočtů.
1.Ošetřovné
V letech 2023 a 2024, tj. po odeznění epidemie onemocnění COVID-19, bylo evidováno 623 tisíc, resp.
607 tisíc ukončených případů potřeby ošetřování nebo péče (dále jen „případů ošetřování“). Cca 12 %
případů ošetřování, na které byla vyplacena dávka, trvalo déle než 9 kalendářních dnů, přičemž u cca
60 % z nich bylo proplaceno pouze 9 nebo méně kalendářních dnů, tj. podpůrčí doba ošetřovného byla
po 9 kalendářních dnech pravděpodobně vyčerpána. V přibližně čtvrtině všech případů ošetřování došlo
k ukončení ošetřování přesně po 9 kalendářních dnech a vzhledem k celkovému rozložení případů
ošetřování podle délky trvání lze předpokládat, že část těchto případů by byla ukončena později, pokud
by osobám, které ošetřovaly nebo pečovaly o dítě nadále náleželo ošetřovné.
Odhad možného vývoje rozložení případů ošetřování při prodloužení podpůrčí doby z 9 na 16
kalendářních dní vychází z rozložení všech případů ošetřování ve variantě 1 a z rozložení případů
ošetřování s podpůrčí dobou delší než 9 kalendářních dnů ve variantě 2. Při uvedeném vývoji rozložení
případů ošetřování by při celkovém ročním počtu 600 až 620 tisíc případů ošetřování s nárokem
na ošetřovné vedlo prodloužení podpůrčí doby z 9 na 16 kalendářních dní s účinností od 1. 1. 2027
k nárůstu výdajů na ošetřovné o cca 310 až 370 mil. Kč ročně.
30% Rozložení ukončených případů ošetřování podle délky trvání
Skutečnost
25% Odhad při prodloužení na 16 dnů - varianta 1
Odhad při prodloužení na 16 dnů - varianta 2
20%
15%
10%
5%
0%
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16+
Počet kalendářních dnů
2. Otcovská
Z analýzy1 čerpání otcovské v letech 2018 až 2021 vyplynulo, že otcovskou čerpalo v tomto období
téměř 60 % zaměstnanců a z dat o vývoji počtu čerpaných dávek a počtu narozených dětí lze usuzovat,
že prodloužení podpůrčí doby zájem o čerpání otcovské dále zvýšilo2. Kvalitativní výzkumy rovněž
opakovaně potvrdily vysokou míru podpory této dávky mezi rodiči.1,3 Lze předpokládat, že prodloužení
časového intervalu pro nástup na otcovskou přinese především větší flexibilitu a možnost lépe sladit
rodinný a pracovní život a povede zejména ke změnám v rozložení čerpání otcovské v čase. Částečně
však také může odstranit některé stávající bariéry čerpání dávky zejména ve vztahu k postojům
zaměstnavatele. Ve výzkumu z roku 2024 uvedlo 8 % respondentů3 překážky na straně zaměstnavatele
jako možnou bariéru pro budoucí čerpání otcovské a také ve výzkumu realizovaném v roce 20211, byla
otci, kteří se již o čerpání otcovské rozhodli, zmiňována potřeba přizpůsobení pracovních povinností
či v menší míře přímo neochota zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci pracovní volno.
Za předpokladu počtu narozeních dětí na úrovni 70 až 80 tisíc ročně a za předpokladu, že by po zavedení
možnosti čerpat otcovskou v období 12 měsíců po narození dítěte míra čerpání otcovské vzrostla o 2
až 4 % pojištěných otců, by se výdaje na otcovskou zvýšily o cca 20 až 40 mil. Kč ročně.
5. Informace podle zákona o regulaci lobbování
Při přípravě, projednávání nebo schvalování návrhu právního předpisu nelobboval žádný lobbista.
Předkladatel v souvislostí s tímto návrhem zákona neidentifikoval žádné osoby, které by podle zákona
o regulaci lobbování vykonávaly lobbistickou činnost.
1 Holub et al., 2022, VÚPSV, Dávka otcovské poporodní péče jako relativně nový instrument nemocenského
pojištění – četnost využívání dávky a posouzení měřitelnosti efektů zavedení
2 MPSV, 2024, Analýza vývoje nemocenského pojištění 2024
3 Průzkum veřejného mínění na téma „Pečující osoby v ČR“, Závěrečná zpráva, 2024
Zvláštní část
K části první (novela zákona o daních z příjmů)
K čl. I (§ 35c odst. 1 – navýšení daňového zvýhodnění na děti)
Navrhuje se navýšit roční částky daňového zvýhodnění na vyživované děti – u prvního dítěte o 7 176
Kč, u druhého o 7 488 Kč a u třetího a dalšího o 9 336 Kč – s účinností pro zdaňovací období roku 2026.
Opatření reaguje na to, že stávající částky nebyly od roku 2021 valorizovány, zatímco výdaje rodin
vzrostly. Konstrukce daňového zvýhodnění je v českém právu stabilním a osvědčeným nástrojem
podpory rodin s dětmi.
K čl. II (přechodné ustanovení – uplatnění za rok 2026)
Stanoví se, že zvýšené částky bude možné uplatnit již za zdaňovací období 2026, avšak při měsíčním
zúčtování záloh se ještě během roku 2026 použijí dosavadní částky; konečné vyrovnání proběhne
v ročním zúčtování daně za rok 2026 v roce 2027. Tento postup je standardní a v minulosti opakovaně
použitý při změnách slev uprostřed roku; minimalizuje zásahy do mzdových a daňových systémů
a omezuje chybovost.
K části druhé (novela zákona o státní sociální podpoře)
K čl. III bodu 1 (§ 30 odst. 1 – navýšení celkové částky rodičovského příspěvku)
Navrhuje se navýšit celkovou částku rodičovského příspěvku na 400 000 Kč (u vícerčat se uplatní
dvojnásobek), a to pro nejmladší dítě v rodině narozené nebo převzaté do trvalé péče od 1. 7. 2026.
Cílem je obnovit hodnotu dávky a sladit její parametry s reálnými aktuálními náklady rodin na péči
o malé děti.
K čl. III bodu 2 a 3 (§ 30 odst. 3 písm. b), c) – zrychlení čerpání)
U volby měsíčního čerpání se ruší strop na úrovni 70 % z 30násobku denního vyměřovacího základu a
umožňuje se čerpání až do 100 % z 30násobku (při zachování pevného stropu 15 000 Kč pro rodiče
bez dostatečného denního vyměřovacího základu). Účelem je odstranit přežitou administrativně-
regulační překážku, která v současném nastavení nutí část rodin čerpat příspěvek déle, než objektivně
potřebují, a to i při prokazatelně vyšším předchozím výdělku jednoho z rodičů. Opatření podporuje
rychlejší návrat rodičů na trh práce a zapojení otců do péče o dítě.
K čl. III bodu 4 (§ 31 odst. 3 – zrušení hodinového limitu docházky)
Navrhuje se přeformulovat celý odstavec 3 ustanovení § 31 předmětného zákona, a to tak, aby bylo
nepochybné, že podmínka osobní celodenní péče se též považuje za splněnou a rodičovský příspěvek
náleží, jestliže dítě zakládající nárok na rodičovský příspěvek navštěvuje mateřskou školu nebo jiné
obdobné zařízení pro děti (v neomezeném rozsahu a bez dalších podmínek), nebo rodič zajistí péči o dítě
jinou zletilou osobou bez toho, že by musela být splněna podmínka, že rodič je v té době výdělečně
činný nebo se připravuje na budoucí povolání.
K čl. IV (přechodná ustanovení)
První přechodné ustanovení upřesňuje, že rodičovský příspěvek v částce 400.000 Kč náleží, jde-li
o nejmladší dítě v rodině narozené nebo převzaté do trvalé péče ode dne 1. července 2026.
Druhá přechodná úprava zachovává volbu rychlosti čerpání rodičovského příspěvku učiněnou před
nabytím účinnosti zákona. Rodiče, kteří budou chtít navýšit čerpání příspěvku po nabytí účinnosti
zákona tak budou moci učinit na základě ustanovení § 30 odst. 5, věta druhá, který umožňuje změnu
výše čerpání.
K části třetí (novela zákona o nemocenském pojištění)
K čl. V bodu 1 [§ 38a odst. 2 písm. b)]
Upravuje se období úmrtí narozeného dítěte na 12 měsíců tak, aby bylo umožněno pojištěnci nastoupit
na otcovskou v souvislosti s nově nastaveným obdobím nástupu na tuto dávku.
K čl. V bodu 2 (§ 38b odst. 2)
V situaci, kdy dochází v období 12 měsíců od narození dítěte k jeho hospitalizaci ze zdravotních důvodů
(ať již na straně dítěte nebo na straně matky), se o tuto dobu období nástupu na otcovskou navrhuje
prodloužit. Prodloužení období z důvodu hospitalizace dítěte pak zůstává zachováno i při prodloužení
období pro čerpání otcovské na 12 měsíců.
K čl. V bodu 3 (§ 38b odst. 2)
Navrhované prodloužení nástupu na otcovskou má za cíl lépe sladit osobní zájmy pojištěnce a jeho
rodinného života. Prodloužení intervalu pro nástup na otcovskou tedy umožní lépe sladit rodinný
i pracovní život pojištěnce a reagovat tak na individuální situaci rodiny. Zohledňují se též zájmy
zaměstnavatele.
K čl. V bodu 4 (§ 38b odst. 4)
Tato úprava je nezbytným provázáním k bodu 1, tedy úpravě období, ve kterém narozené dítě zemře,
a to ze 6 týdnů na 12 měsíců. Jestliže pojištěnec na otcovskou nastoupil, dítě zemřelo po uplynutí 12
měsíců ode dne jeho narození a podpůrčí doba ještě neuplynula, náleží otcovská po celou podpůrčí dobu.
K čl. V bodům 5 a 6 (§ 40 odst. 1 a 7)
Nově se sjednocuje podpůrčí doba u ošetřovného pro všechny pojištěnce, a to na maximálně 16
kalendářních dnů, a to bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o osamělého pojištěnce, který má v trvalé
péči aspoň jedno dítě do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku.
K čl. VI (přechodná ustanovení)
K bodu 1
Navrhuje se zohlednit situaci, kdy k narození dítěte nebo převzetí dítěte do péče došlo před účinností
změny zákona, ke dni účinnosti změny zákona neuplynulo 6 týdnů a pojištěnec do té doby nenastoupil
na otcovskou. V tomto případě se prodlužuje období možné k nástupu na otcovskou na 12 měsíců.
Zároveň se zohledňuje možnost hospitalizace dítěte v období 6 týdnů od narození a prodloužení lhůty 6
týdnů o dobu hospitalizace. I v tomto případě se možnost nástupu na otcovskou prodlužuje na 12 měsíců,
a to v případech, kdy pojištěnec nenastoupil na otcovskou před nabytím účinnosti nové právní úpravy.
K bodu 2
Upravují se situace, kdy potřeba ošetřování nebo péče vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona a k datu účinnosti stále trvá, resp. trvá podpůrčí doba u ošetřovného. V těchto případech činí
podpůrčí doba nově 16 kalendářních dnů, počítaná ale od původního dne, od kterého podpůrčí doba
počíná. Počátek podpůrčí doby se nijak nemění.
K části páté (účinnost) – K čl. VII
Účinnost se v souladu s požadavky zákona o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv stanovuje
na 1. 7. 2026, respektive na 1. 1. 2027, pokud se jedná o změny v nemocenském pojištění.
V Praze dne 20. 11. 2025
Seznam předkladatelů:
Ing. Marian Jurečka
Elektronicky podepsáno
Mgr. Monika Brzesková
Elektronicky podepsáno
MUDr. Tom Philipp, Ph.D., MBA
Elektronicky podepsáno
Mgr. Marek Výborný
Elektronicky podepsáno
Ing. Benjamin Činčila
Elektronicky podepsáno
MUDr. Róbert Teleky, MBA
Elektronicky podepsáno
Mgr. Petr Hladík
Elektronicky podepsáno
Mgr. Václav Pláteník, M.A., LL.M.
Elektronicky podepsáno
Ing. Jana Filipovičová
Elektronicky podepsáno
Mgr. František Talíř
Elektronicky podepsáno
Ing. Mgr. Marie Kršková
Elektronicky podepsáno
Ing. Bohuslav Niemiec
Elektronicky podepsáno
Mgr. Hayato Okamura
Elektronicky podepsáno
Mgr. Jiří Vojáček
Elektronicky podepsáno
Platná znění zákonů s vyznačením navrhovaných změn
Platná znění příslušných ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů, s vyznačením navrhovaných změn
* * *
§ 35c
(1) Poplatník uvedený v § 2 má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně
hospodařící domácnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský
hospodářský prostor (dále jen "daňové zvýhodnění") ve výši 1520422380 Kč ročně na jedno dítě,
2232029808 Kč ročně na druhé dítě a 2784037176 Kč ročně na třetí a každé další dítě, pokud
neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Poplatník o daňové zvýhodnění sníží daň vypočtenou
podle § 16, případně sníženou podle § 35, § 35ba. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou
slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Je-li v jedné společně
hospodařící domácnosti více vyživovaných dětí poplatníka, posuzují se pro účely tohoto ustanovení
dohromady.
* * *
Platná znění příslušných ustanovení zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění
pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn
* * *
§ 30
(1) Rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v
rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 3 let věku tohoto dítěte, a to nejdéle do doby, kdy
byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka
350 000 Kč 400 000 Kč, není-li dále stanoveno jinak. V případě, že nejmladším dítětem v rodině jsou 2
či více dětí narozených současně (dále jen „vícerčata“), má tento rodič nárok na 2násobek částky 350
000 Kč 400 000 Kč.
(2) Pro stanovení nároku a výše rodičovského příspěvku je rozhodující výše denního vyměřovacího
základu pro stanovení peněžité pomoci v mateřství nebo nemocenského v souvislosti s porodem nebo
převzetím dítěte podle zákona o nemocenském pojištění (dále jen „denní vyměřovací základ“).
(3) Rodič volí výši rodičovského příspěvku do částky
a) nepřevyšující 15 000 Kč měsíčně,
b) převyšující 15 000 Kč měsíčně, jestliže lze aspoň jednomu z rodičů v rodině stanovit k datu narození
nejmladšího dítěte v rodině 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu v částce převyšující 15 000
Kč, s tím, že zvolená výše rodičovského příspěvku nesmí přesáhnout 70 % 30násobku 30násobek
denního vyměřovacího základu měsíčně; při stanovení výše rodičovského příspěvku se vychází z toho
denního vyměřovacího základu rodiče, který je k žádosti o rodičovský příspěvek rodičem doložen; jsou-
li doloženy denní vyměřovací základy obou rodičů, vychází se z toho, který je vyšší, nebo
c) 2násobku částek uvedených v písmenu a) nebo b) v případě péče o vícerčata, nejvýše však do výše
2násobku 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu měsíčně.
(4) Dojde-li v rodině ke změně osob, které jsou pro stanovení výše rodičovského příspěvku posuzovány
jako rodiče, a v souvislosti s tím dojde ke změně výše denního vyměřovacího základu, stanoví se
rodičovský příspěvek podle nově splněných podmínek, a to od kalendářního měsíce následujícího po
měsíci, v němž ke změně podmínek došlo.
(5) Volbu výše rodičovského příspěvku je oprávněn provést jen rodič, který uplatnil nárok na rodičovský
příspěvek. Volbu výše rodičovského příspěvku lze měnit, nejdříve však po uplynutí 3 celých
kalendářních měsíců po sobě jdoucích, po které byl rodičovský příspěvek vyplácen, a to i v případě, že
došlo u rodičovského příspěvku ke změně oprávněné osoby. Volbu výše rodičovského příspěvku nelze
provést zpětně. Volba výše rodičovského příspěvku se provádí na základě písemné žádosti oprávněné
osoby, která se podává u Úřadu práce.
(6) Jestliže by po odpočtu úhrnu částky rodičovského příspěvku, která náleží za aktuální kalendářní
měsíc, a všech částek rodičovského příspěvku již vyplacených za předchozí období od celkové částky
rodičovského příspěvku zbývala částka, která je nižší než částka, která náleží za aktuální kalendářní
měsíc, vyplatí se tato zbývající částka rodičovského příspěvku spolu s částkou náležející za aktuální
kalendářní měsíc.
(7) Jestliže rodič čerpal na nejmladší dítě v rodině dávku obdobnou rodičovskému příspěvku v jiném
státě, odečte se z celkové částky rodičovského příspěvku částka vyplacená na totéž dítě jiným státem.
§ 31
(1) Rodinou se pro účely rodičovského příspěvku rozumí rodina podle § 7 odst. 1 až 10. Pro nárok
na rodičovský příspěvek musí podmínka trvalého pobytu a bydliště na území České republiky být
splněna jen u oprávněné osoby a u dítěte zakládajícího nárok na rodičovský příspěvek.
(2) Rodičem se pro účely rodičovského příspěvku rozumí též osoba, která převzala dítě do trvalé péče
nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, jež bylo
převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, s výjimkou svěření dítěte do pěstounské
péče na přechodnou dobu, dítě, jehož rodič zemřel, a dítě manžela nebo partnera31a. Je-li rodičem dítěte
zakládajícího nárok na rodičovský příspěvek nezletilá osoba, lze jí přiznat rodičovský příspěvek, jen
jestliže soud nerozhodl o pozastavení výkonu povinnosti a práva péče o dítě u nezletilého rodiče. Je-li
rodičem dítěte zakládajícího nárok na rodičovský příspěvek osoba, u které soud rozhodl o omezení její
svéprávnosti v oblasti výkonu rodičovské odpovědnosti, lze jí přiznat rodičovský příspěvek, jen jestliže
soud u tohoto rodiče rozhodl o zachování výkonu povinnosti a práva péče o dítě.
(3) Podmínka osobní celodenní péče se též považuje za splněnou a rodičovský příspěvek náleží, jestliže
a) dítě, které nedosáhlo 2 let věku, navštěvuje dětskou skupinu, mateřskou školu nebo jiné obdobné
zařízení pro děti v rozsahu nepřevyšujícím 120 hodin v kalendářním měsíci,
b) rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou v době, kdy je výdělečně činný nebo je žákem nebo
studentem soustavně se připravujícím na budoucí povolání (§ 12 až 15), s výjimkou studia za trvání
služebního poměru příslušníků ozbrojených sil;.
docházka do uvedených zařízení se nesleduje u dětí starších 2 let.
(3) Podmínka osobní celodenní péče se též považuje za splněnou, jestliže dítě navštěvuje dětskou
skupinu, mateřskou školu, jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku nebo léčebně
rehabilitační zařízení, nebo rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou.
* * *
Platná znění příslušných ustanovení zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn
* * *
HLAVA V
Otcovská
DÍL 1
Podmínky nároku na otcovskou
§ 38a
(1) Nárok na otcovskou má pojištěnec, který pečuje o dítě,
a) jehož je otcem,
b) které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě
ke dni převzetí do této péče nedosáhlo 7 let věku.
(2) Nárok na otcovskou má též pojištěnec, jestliže dítě, jehož je otcem,
a) se narodilo mrtvé, nebo
b) zemřelo v období 6 týdnů 12 měsíců ode dne narození.
(3) Podmínkou nároku na otcovskou osoby samostatně výdělečně činné je účast na pojištění jako osoby
samostatně výdělečně činné podle § 11 alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni
nástupu na otcovskou podle § 38b odst. 2; to však neplatí, vznikla-li osobě samostatně výdělečně činné
účast na pojištění do 8 kalendářních dnů ode dne skončení zaměstnání, jestliže při výkonu tohoto
zaměstnání byla účastna pojištění jako zaměstnanec alespoň v posledních 3 měsících trvání tohoto
zaměstnání. Věta první se použije obdobně pro zahraničního zaměstnance.
(4) Otcovská podle odstavce 1 náleží, pokud nástup na otcovskou nastal v období 6 týdnů 12 měsíců
ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče. Není-li dále stanoveno jinak, otcovská
podle odstavce 2 náleží, pokud nástup na tuto otcovskou nastal v období 6 týdnů 12 měsíců ode dne
narození dítěte. Jde-li o narozené dítě, období podle věty první a druhé se prodlužuje o kalendářní dny,
po které bylo dítě hospitalizováno ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte, a které
spadají do období 6 týdnů 12 měsíců ode dne narození dítěte; za den hospitalizace se považuje též den
přijetí dítěte do zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče a den propuštění
z takového zařízení. Bylo-li by však období pro nástup na otcovskou ode dne úmrtí dítěte kratší než 2
týdny, otcovská podle odstavce 2 náleží, pokud nástup na tuto otcovskou nastal v období 2 týdnů ode
dne úmrtí dítěte.
(5) V tomtéž případě péče o dítě náleží otcovská jen jednou a jen jednomu z oprávněných. Otcovská
podle odstavce 1 náleží jen jednou i v případě, že pojištěnec pečuje o více dětí narozených současně
nebo o více dětí převzatých současně do péče; v tomto případě se péče o více těchto dětí považuje za péči
o jedno dítě. Otcovská podle odstavce 2 náleží jen jednou i v případě, že se současně narodí více mrtvých
dětí. Nárok na otcovskou podle odstavce 1 písm. a) nebrání vzniku nároku na otcovskou podle odstavce
2 písm. b) v případě téhož dítěte; to platí i v případě, že zemře jedno z dětí narozených současně.
(6) Nárok na otcovskou nemají pojištěnci vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě, odsouzení
ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené
do práce.
DÍL 2
Podpůrčí doba u otcovské
§ 38b
(1) Podpůrčí doba u otcovské činí 2 týdny.
(2) Podpůrčí doba u otcovské začíná nástupem na otcovskou. Nástup na otcovskou podle § 38a odst. 1
nastává dnem, který pojištěnec určí v období podle § 38a odst. 4 vět první a třetí. Jestliže hospitalizace
dítěte vznikla nebo trvá v den dosažení šestého týdne ode dne narození dítěte 1 roku věku dítěte, nástup
na otcovskou podle § 38a odst. 1 nastává též dnem, který pojištěnec určí v období počínajícím
propuštěním dítěte z hospitalizace; délka tohoto období odpovídá počtu dnů hospitalizace, které připadly
do období 6 týdnů 12 měsíců ode dne narození dítěte. Nastoupit na otcovskou podle věty druhé lze
nejdéle do jednoho roku do dvou let věku dítěte. Nástup na otcovskou podle § 38a odst. 2 nastává dnem,
který pojištěnec určí v období podle § 38a odst. 4 vět druhé až čtvrté.
(3) Jestliže je dítě umístěno v zařízení poskytujícím nepřetržitou péči o děti z jiných než zdravotních
důvodů na straně dítěte nebo matky, podpůrčí doba u otcovské končí dnem umístění dítěte do takového
zařízení. Obdobně se postupuje v případě, pokud rodiče o dítě přestali pečovat a dítě bylo z tohoto
důvodu svěřeno do péče nahrazující péči rodičů.
(4) Podpůrčí doba u otcovské se nepřerušuje. Podpůrčí doba u otcovské podle § 38a odst. 1 končí dnem,
v němž dítě zemřelo; pokud však dítě zemřelo po uplynutí 6 týdnů 12 měsíců ode dne jeho narození
a podpůrčí doba ještě neuplynula, náleží otcovská po celou podpůrčí dobu.
(5) Jestliže v průběhu podpůrčí doby, po kterou se pojištěnci vyplácí otcovská, vznikne nárok na další
otcovskou z téhož pojištění, nevyplácí se další otcovská po dobu, po kterou trvá nárok na předchozí
otcovskou; podpůrčí doba u této další otcovské se však stanoví ode dne nástupu na otcovskou. Otcovská
se dále nevyplácí za dny pracovního klidu, pokud pojištěnci nevznikl nárok na výplatu otcovské alespoň
za 1 kalendářní den, který měl být pro něho pracovním dnem.
DÍL 2
Podpůrčí doba u ošetřovného
§ 40
(1) Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle
a) 9 kalendářních dnů,
b) 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého pojištěnce, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku
do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku.
(1) Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 16 kalendářních dnů.
(2) Podpůrčí doba u ošetřovného počíná od prvého dne potřeby ošetřování nebo péče. Věta první platí
též v případě převzetí ošetřování (péče) jiným oprávněným podle § 39 odst. 5 věty druhé. Vznikla-li
potřeba ošetřování (péče) dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná podpůrčí
doba následujícím kalendářním dnem.
(3) Běh podpůrčí doby u ošetřovného se staví po dobu poskytování zdravotních služeb ošetřované osobě
u poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče. Ošetřovné se poživateli starobního důchodu nebo
invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí nejdéle do dne, jímž končí doba zaměstnání,
jde-li o zaměstnance, nebo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou.
(4) Jestliže v průběhu podpůrčí doby, po kterou se pojištěnci vyplácí ošetřovné, dojde ke vzniku nové
potřeby ošetřování (péče), která není pokračováním potřeby ošetřování (péče) podle § 39 odst. 5,
nevyplácí se tomuto pojištěnci ošetřovné, na něž vznikl nový nárok, po podpůrčí dobu, po kterou trvá
předchozí nárok na výplatu ošetřovného; podpůrčí doba v případě vzniku nové potřeby ošetřování (péče)
se však v takovém případě stanoví ode dne, ve kterém tato potřeba nastala.
(5) Ošetřovné se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady
příjmu, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové
volno. Ošetřovné se dále nevyplácí za dny pracovního klidu, pokud zaměstnanci nevznikl nárok na
výplatu ošetřovného alespoň za 1 kalendářní den, který měl být pro něho pracovním dnem a v němž
potřeba ošetřování nebo péče trvala.
(6) Ošetřovné se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou trvala stávka, pokud potřeba ošetřování
(péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem stávky.
(7) Za osamělého pojištěnce [odstavec 1 písm. b)] se pro účely ošetřovného považuje pojištěnec
svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s družkou (druhem) nebo v registrovaném
partnerství. Za osamělého pojištěnce se považuje i pojištěnec, jehož manželka (manžel) je ve výkonu
trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací detence,
nebo bylo-li zahájeno řízení o prohlášení manželky (manžela) za nezvěstnou anebo za mrtvou, a tento
pojištěnec nežije s družkou (druhem).
(8) (7) Ošetřovné náleží pojištěnci po celou podpůrčí dobu podle odstavce 1 i v případě, že dítě dosáhne
věku 10 let v průběhu podpůrčí doby.
* * *