Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                Příloha

2

Příloha
k usnesení vlády
ze dne            č.

STANOVISKO VLÁDY

k návrhu poslanců Mariana Jurečky, Moniky Brzeskové, Toma Philippa, Marka Výborného a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 121)

	Vláda na své schůzi dne 30. března 2026 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zaujala k němu nesouhlasné stanovisko, a to zejména z těchto důvodů:
1. Vláda opakovaně konstatuje, že navýšení celkové částky rodičovského příspěvku na 400 000 Kč patří mezi její priority. Tento záměr je výslovně uveden v Programovém prohlášení vlády a je také promítnut v návrhu Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026 předloženém vládě, podle něhož má k navýšení částky rodičovského příspěvku dojít s účinností již od ledna 2027. Vláda za této situace, mj. také proto, že považuje vzhledem k významu a dopadům případné legislativní úpravy rodičovského příspěvku za jednoznačně vhodnější nechat takový návrh projít standardním legislativním procesem s možností širší odborné diskuse, preferuje cestu předložení vlastního vládního návrhu zákona.
2. Vláda se naopak nepřiklání k návrhu na změnu limitu měsíčního čerpání rodičovského příspěvku, tak jak je navržen předkladateli návrhu zákona. Zvýšení limitu ze 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu na 100 % 30násobku denního vyměřovacího základu by umožnilo čerpání rodičovského příspěvku v podstatně vyšší výši, než je dávka nemocenského pojištění. V roce 2026 činí částka 70 % 30násobku maximální výše denního vyměřovacího základu pro stanovení peněžité pomoci v mateřství 59 997 Kč, což je zároveň maximální měsíční výše čerpání rodičovského příspěvku. V případě přijetí návrhu by maximální měsíční výše čerpání rodičovského příspěvku činila 85 710 Kč, což by umožnilo vyčerpat celý rodičovský příspěvek za cca 5 měsíců. Tento návrh předkladatelé odůvodňují tak, že stávající konstrukce způsobuje, že i rodiče s vysokými dřívějšími příjmy, a tedy vysokým vyměřovacím základem, čerpají rodičovský příspěvek déle, než by chtěli nebo potřebovali, protože jim zákon zakazuje využít vyšší měsíční čerpání, čímž je v praxi prodlužována doba příjmové závislosti na rodičovském příspěvku a toto omezení má zároveň negativní vliv na úvahy otců o nastoupení na rodičovskou dovolenou na místo matky. Takto formulované odůvodnění však podle názoru vlády nemůže obstát, zejména pokud hovoří o příjmové závislosti na rodičovském příspěvku, neboť již mnoho let je účinná právní úprava, která umožňuje, aby se oba rodiče v čerpání rodičovského příspěvku vystřídali, a jež zároveň stanoví, že nárok na rodičovský příspěvek zůstává zachován i v případě, kdy je rodič výdělečně činný.
3. Vláda upozorňuje, že navrhované zvýšení částek daňového zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c zákona o daních z příjmů by mělo velmi významné rozpočtové dopady. Podle odhadu předkladatelů by byly ve výši 16 mld. Kč, Ministerstvo financí však předpokládá negativní dopad na inkaso veřejných rozpočtů ve výši až 18 mld. Kč ročně. Navrhované opatření představuje výrazné prohloubení daňového zvýhodnění, aniž by návrh obsahoval kompenzační opatření nebo bližší zdůvodnění způsobu krytí vzniklého výpadku příjmů veřejných rozpočtů. Zároveň vláda upozorňuje, že tyto rozpočtové dopady by se projevily nejen ve státním rozpočtu, ale i v rozpočtech krajů a obcí, neboť daň z příjmů fyzických osob je z hlediska rozpočtového určení daní sdílenou daní, takže výnos z této daně se dělí právě mezi státní rozpočet a rozpočty krajů a obcí podle kritérií daných zákonem o rozpočtovém určení daní. 
4. Plošné zvýšení částek daňového zvýhodnění představuje prohloubení daňové úlevy, aniž by bylo systémově odůvodněno. Navržené řešení je současně diferencované podle pořadí dítěte, přičemž nejvyšší nárůst je stanoven u třetího a každého dalšího dítěte. Pokud je deklarovaným cílem návrhu kompenzace inflačního vývoje a obnovení reálné hodnoty podpory, není zřejmé, proč by měla být tato kompenzace výrazně vyšší právě u vyššího pořadí dětí. S ohledem na uvedené skutečnosti lze podle názoru vlády konstatovat, že navrhované zvýšení částek daňového zvýhodnění představuje rozpočtově nákladné opatření, jehož přínos není z hlediska deklarovaných cílů přesvědčivě odůvodněn. Vláda nicméně připomíná, že se ve svém programovém prohlášení zavázala zavést citelnou daňovou slevu za čtvrté a každé další dítě, která bude rozpočtově odpovědná, systémově odůvodněná a cíleně zaměřená na podporu rodin, přičemž bude reflektovat cíle sociální a daňové politiky bez nadměrného dopadu na veřejné rozpočty.
5. Změna podmínek nároku na dávku u otcovské dávky v rámci nemocenského pojištění oslabuje podle názoru vlády původní smysl této dávky. Ta byla zavedena především proto, aby otec mohl bezprostředně po návratu matky a novorozeného dítěte z porodnice strávit první společné dny s rodinou a podpořit matku v počáteční péči o dítě. Smyslem této dávky tedy není poskytovat obecnou možnost čerpání volna v delším časovém horizontu po narození dítěte, ale cíleně podpořit rodinu v prvních dnech po návratu z porodnice, které jsou z hlediska adaptace rodiny i zdravotního stavu matky nejcitlivější. Pro další období obsahuje systém dávek jiné nástroje, které umožňují rodičům flexibilně pečovat o dítě v delším období (např. rodičovský příspěvek). Otcovská dávka má v tomto systému specifickou a jasně vymezenou roli – krátkodobou podporu otce bezprostředně po narození dítěte. 
6. Vláda dále upozorňuje, že navrhované prodloužení podpůrčí doby u ošetřovného z 9 na 16 kalendářních dnů by bylo spojeno s výrazně vyššími výdaji systému nemocenského pojištění, dopadem na zaměstnavatele a pracovní trh, přičemž prodloužení znamená delší absenci zaměstnanců a větší problém s organizací práce. Ačkoli návrh generuje dodatečné výdaje státního rozpočtu, nijak se nezabývá možnými dodatečnými zdroji systému, které by navrhované výdaje kryly.