Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDS8KFDG1 najdete zde


                PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

                    POSLANECKÁ SNĚMOVNA

                                              10. volební období

               135/0

  Návrh poslance Matěje Ondřeje Havla na vydání ústavního zákona,
kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve

                         znění pozdějších ústavních zákonů

                       Zástupce předkladatele: Havel Matěj Ondřej
                       Doručeno poslancům: 13. března 2026 v 13:06
                                              ÚSTAVNÍ ZÁKON
                                             ze dne ...……. 2026,

              kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
                                 ve znění pozdějších ústavních zákonů

        Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

                                                       Čl. I
        V čl. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, se doplňuje
odstavec 3, který zní:
„(3) Česká republika je členským státem Evropské unie a Organizace Severoatlantické
smlouvy.“.

                                                      Čl. II
                                                   Účinnost
        Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.
                                            DŮVODOVÁ ZPRÁVA

                                               A. Obecná část

1. Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
v jejím celku a vysvětlení principů navrhované právní úpravy

Navrhovaný ústavní zákon má za cíl výslovně zakotvit v Ústavě České republiky členství České
republiky v Evropské unii a v Severoatlantické alianci (NATO).

Cílem navrhované právní úpravy je promítnout do ústavního pořádku skutečnost, že členství
v těchto organizacích představuje jeden ze základních pilířů zahraniční, bezpečnostní a
hodnotové orientace České republiky.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 patřil návrat České republiky – tehdy ještě v rámci
Československa – do společenství demokratických evropských států mezi hlavní strategické
cíle transformující se zahraniční politiky. Obnovení demokratického ústavního systému,
vybudování právního státu a integrace do evropských a transatlantických struktur byly
chápány jako vzájemně propojené procesy, které měly zajistit stabilitu, prosperitu a
bezpečnost nově se formující demokratické společnosti.

V devadesátých letech se Česká republika systematicky připravovala na vstup do hlavních
institucí euroatlantické spolupráce. V roce 1999 se Česká republika stala členským státem
Severoatlantické aliance, čímž se začlenila do systému kolektivní obrany demokratických
států. V roce 2004 následovalo přistoupení České republiky k Evropské unii, které završilo
dlouhodobý integrační proces a potvrdilo pevné ukotvení země v evropském politickém,
ekonomickém a právním prostoru.

Od vstupu do obou organizací uplynulo více než dvacet let. Členství České republiky v Evropské
unii i v NATO se během této doby stalo nedílnou součástí fungování státu a jeho
zahraničněpolitické identity. Přínosy členství se projevují jak v oblasti bezpečnosti, tak v oblasti
ekonomického rozvoje, ochrany základních práv, fungování demokratických institucí i
mezinárodního postavení České republiky.

Severoatlantická aliance představuje základní pilíř bezpečnosti České republiky. Princip
kolektivní obrany zakotvený v článku 5 Severoatlantické smlouvy znamená, že útok proti
jednomu členskému státu je považován za útok proti všem. Tato bezpečnostní garance
zásadním způsobem posiluje obranyschopnost České republiky a zároveň umožňuje sdílení
odpovědnosti za obranu demokratického prostoru euroatlantické civilizace. Členství v NATO
rovněž přispívá k modernizaci ozbrojených sil, k rozvoji mezinárodní obranné spolupráce a k
aktivní účasti České republiky na zajišťování stability v širším mezinárodním prostředí.

Evropská unie představuje klíčový rámec pro ekonomickou spolupráci, politickou koordinaci a
právní integraci evropských států. Členství České republiky v Evropské unii přineslo významné
hospodářské přínosy, zejména díky zapojení do jednotného vnitřního trhu, volnému pohybu
osob, zboží, služeb a kapitálu a přístupu k evropským investičním a rozvojovým programům.
Evropská integrace zároveň posiluje právní stát, ochranu základních práv a svobod a vytváří
institucionální prostředí pro spolupráci demokratických států při řešení společných výzev.

Členství České republiky v Evropské unii i v NATO je dlouhodobě předmětem širokého
politického a společenského konsenzu. K tomuto členství se hlásí většina demokratických
politických sil, odráží se v programových prohlášeních vlád, v koncepčních dokumentech české
zahraniční a bezpečnostní politiky i v dlouhodobé orientaci české diplomacie. Navzdory
legitimní existenci různých názorů na konkrétní politiky Evropské unie nebo na některé
aspekty fungování NATO panuje v české společnosti shoda v tom, že členství v těchto
organizacích je v zásadním zájmu České republiky.

Navrhované ústavní zakotvení členství České republiky v Evropské unii a v NATO představuje
především symbolické a hodnotové potvrzení této dlouhodobé orientace. Ústava jako základní
právní dokument státu vyjadřuje nejen institucionální uspořádání veřejné moci, ale také
základní hodnotové a politické směřování státu. Výslovné uvedení členství v Evropské unii a v
NATO v ústavním textu by proto představovalo logické vyjádření skutečnosti, že tyto
organizace tvoří základní rámec mezinárodního působení České republiky.

Zakotvení členství v ústavě zároveň vysílá důležitý signál o dlouhodobé stabilitě a
předvídatelnosti zahraničněpolitické orientace České republiky. V prostředí rostoucí
geopolitické nejistoty a bezpečnostních výzev v Evropě je takové potvrzení zvláště významné.
Bezpečnostní situace na evropském kontinentu se v posledních letech výrazně změnila v
důsledku agresivní politiky Ruské federace, která opakovaně použila vojenskou sílu k
prosazování imperiálních ambicí a k narušování suverenity a územní integrity sousedních
států. Agrese proti Gruzii v roce 2008, nelegální anexe Krymu a zahájení války proti Ukrajině v
roce 2014 a zejména plnohodnotná invaze proti Ukrajině zahájená v roce 2022 představují
bezprecedentní porušení mezinárodního práva a zásad evropského bezpečnostního řádu po
skončení studené války. Tyto kroky zároveň jasně ukazují, že mír a stabilita v Evropě nelze
považovat za samozřejmost.

Evropská unie a NATO představují dvě vzájemně se doplňující instituce, jejichž společným
základem jsou hodnoty demokracie, právního státu, ochrany lidských práv a respektu k
mezinárodnímu právu. Strategické partnerství mezi Evropskou unií a NATO je založeno na
sdíleném závazku chránit svobodu, bezpečnost a prosperitu v euroatlantickém prostoru.

Navrhovaná ústavní úprava není v evropském kontextu ojedinělá. Řada evropských států
zakotvila vztah k Evropské unii nebo k evropské integraci ve svých ústavách. Například Francie,
Německo, Chorvatsko a obdobný návrh se v roce 2025 objevil také na Slovensku.

Záměrem předkládaného návrhu je potvrdit dlouhodobé strategické směřování České
republiky a posílit právní i politickou stabilitu zahraničněpolitické orientace ČR. Výslovné
zakotvení členství ČR v EU a NATO v ústavním pořádku by tak představovalo nejen potvrzení
současného stavu, ale také vyjádření hodnotového ukotvení České republiky a jasné sdělení
občanům České republiky i jejím mezinárodním partnerům, že Česká republika je pevnou
součástí demokratického, evropského a transatlantického společenství států a že hodlá i
nadále aktivně přispívat k ochraně společných hodnot, bezpečnosti a prosperity tohoto
prostoru.

                                                                    2
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

3. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou
soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Předložený návrh ústavního zákona není v rozporu s předpisy Evropské unie, judikaturou
soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je
Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s žádnou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká
republika vázána. Naopak cílem navrhované právní úpravy je promítnout do ústavního
pořádku skutečnost, že členství ČR v EU představuje jeden ze základních pilířů zahraniční,
bezpečnostní a hodnotové orientace České republiky.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní
rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na podnikatelské prostředí a nepředpokládá
hospodářské a finanční dopady na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty.

6. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména
osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na
ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady v této oblasti.

7. Zhodnocení dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů.

Navrhovaná právní úprava nemá dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu
k rovnosti žen a mužů.

8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady v této oblasti.

9. Zhodnocení korupčních rizik

S navrhovanou právní úpravou nejsou spojena žádná korupční rizika.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Severoatlantická aliance představuje základní pilíř bezpečnosti České republiky. Princip
kolektivní obrany zakotvený v článku 5 Severoatlantické smlouvy znamená, že útok proti
jednomu členskému státu je považován za útok proti všem. Tato bezpečnostní garance
zásadním způsobem posiluje obranyschopnost České republiky a zároveň umožňuje sdílení
odpovědnosti za obranu demokratického prostoru euroatlantické civilizace. Členství v NATO
rovněž přispívá k modernizaci ozbrojených sil, k rozvoji mezinárodní obranné spolupráce a k
aktivní účasti České republiky na zajišťování stability v širším mezinárodním prostředí.

                                                                    3
Navrhované ústavní zakotvení ČR v NATO má proto pozitivní dopad na bezpečnost a obranu
státu.
11. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady na rodiny.
12. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh ústavního zákona nemá dopady na územní samosprávné celky.
13. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Návrh ústavního zákona nebyl předmětem lobbování.

                                                                    4
                                               B. Zvláštní část
K čl. I (čl. 1 Ústavy)
Doplnění znění čl. 1 Ústavy, respektive zakotvení členství České republiky v Evropské unii a
v NATO, představuje především symbolické a hodnotové potvrzení dlouhodobé zahraničně
politické orientace ČR.
Ústava jako základní právní dokument státu vyjadřuje nejen institucionální uspořádání veřejné
moci, ale také základní hodnotové a politické směřování státu. Výslovné uvedení členství v
Evropské unii a v NATO v ústavním textu by proto představovalo logické vyjádření skutečnosti,
že tyto organizace tvoří základní rámec mezinárodního působení České republiky.
K čl. II (účinnost)
Účinnost novely Ústavy se navrhuje stanovit na 1. ledna 2027.

V Praze dne 12. března 2026
Mgr. Matěj Ondřej Havel, Ph.D.

                                                                    5
      Platné znění dotčeného ustanovení ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České
                             republiky, s vyznačením navrhovaných změn

                                                    Článek 1
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k
právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
(3) Česká republika je členským státem Evropské unie a Organizace Severoatlantické
smlouvy.