Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam ALBSDS8KFDG1 najdete zde


                P ř í l o h a

3

Příloha
usnesení vlády
ze dne       č. 

STANOVISKO VLÁDY
k návrhu poslance Matěje Ondřeje Havla 
na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., 
Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
(sněmovní tisk č. 135)

	Vláda na své schůzi dne 13. dubna 2026 projednala a posoudila návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, a zaujala k němu nesouhlasné stanovisko, a to zejména z následujících důvodů:

1. Vláda úvodem uvádí, že změny ústavního pořádku představují zásah do právních základů státu a z tohoto pohledu by takových změn mělo být co nejméně. Stabilita Ústavy je sama o sobě významnou právní hodnotou. Ústava by měla zůstat obecná a nadčasová a představovat dokument stabilizační, nikoli politický. V této souvislosti vláda ještě dodává, že každému návrhu změny Ústavy by měla předcházet co nejširší celospolečenská i odborná diskuse. Změny by pak měly být přijímány s důkladným uvážení možných dopadů na základě komplexního právního posouzení.
2. Vláda upozorňuje, že z návrhu ani jeho odůvodnění nejsou zřejmé normativní důsledky, které by navrhovaná změna Ústavy měla působit. Návrh se tak jeví spíše jako nenormativní deklarace, která nemá v porovnání s dalšími dvěma odstavci novelizovaného článku Ústavy ani interpretační význam pro aplikaci právních norem.
3. Návrh podle názoru vlády neřeší žádný právní ani politický problém, neboť Česká republika je členem Evropské unie i Organizace Severoatlantické smlouvy již více než dvě desetiletí. Symbolické hodnotové ukotvení České republiky je za použití obecnějších formulací obsaženo již v preambuli Ústavy, neboť je Česká republika budována, chráněna a rozvíjena „jako součást rodiny evropských a světových demokracií“, a v čl. 1 odst. 1 Ústavy, v němž je stanoveno, že „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“. Respekt k mezinárodním závazkům je pak zakotven v čl. 1 odst. 2 Ústavy, podle něhož „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“. Vláda tedy považuje navrhovatelem deklarované cíle za dostatečně jasně vyjádřené již stávajícím zněním Ústavy a navržené změny jsou tak v tomto ohledu nadbytečné.
4. Vláda dále upozorňuje, že členství České republiky v Evropské unii a Organizaci Severoatlantické smlouvy je založeno na mezinárodních smlouvách, nikoli na vnitrostátním ústavním předpisu. Vznik nebo zánik členství v Evropské unii ani Organizaci Severoatlantické smlouvy tak nezávisí na deklaraci v Ústavě, nýbrž na vůli stran dotčených mezinárodních smluv. Implicitně však je členství České republiky v Evropské unii i v Organizaci Severoatlantické smlouvy chráněno i na ústavní úrovni. Stabilita členství České republiky v Evropské unii plyne z čl. 10a a čl. 39 odst. 4 Ústavy, kdy by byl k případnému vystoupení nezbytný souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů, tedy stejné většiny, jaká je nezbytná ke změně Ústavy, navíc ještě s nezbytností „negativní ratifikace“ prezidentem republiky s kontrasignací. V případě Organizace Severoatlantické smlouvy je pak úprava obsažena v čl. 49 Ústavy, kdy je k případnému vystoupení nezbytný souhlas obou komor Parlamentu a rovněž „negativní ratifikace“ prezidentem republiky s kontrasignací. 
5. V souvislosti s návrhem pak vyvstává podle názoru vlády rovněž otázka, proč není upraveno i členství České republiky v jiných mezinárodních organizacích, jako jsou OSN, OBSE, Rada Evropy, OECD, WHO, WTO a další, a zda má zamýšlená úprava členství nebo její absence v právním řádu něco znamenat nebo měnit.
6. Vláda pak v neposlední řádě upozorňuje, že většina členských států Evropské unie a Organizace Severoatlantické smlouvy výslovně nezakotvuje své členství ve svých ústavách. Obvykle jejich ústavy stanoví principy spolupráce, přenos pravomocí nebo rámec pro mezinárodní závazky, nikoli výčet konkrétních mezinárodních organizací. Česká republika by se přijetím navrhovaného doplnění dostala mimo hlavní evropský ústavní standard. V této souvislosti pak vláda upozorňuje na nepřiléhavou argumentaci zahraničními vzory, jež je obsažena v důvodové zprávě návrhu. Článek 23 Základního zákona Spolkové republiky Německo, články 88-1 až 88-7 Ústavy páté republiky ve Francii i články 141a až 141d Ústavy Chorvatské republiky totiž obsahují podrobnější vymezení vztahu uvedených států k Evropské unii, a to například včetně úpravy působení předpisů Evropské unie v právních řádech těchto států, ochrany subsidiarity nebo vymezení práv spojených s občanstvím Evropské unie. Nelze proto tvrdit, že navrhovaná změna sleduje obdobný účel, jaký mají právě uvedené zahraniční úpravy, neboť ten je již zajištěn za použití neutrální konstrukce prostřednictvím čl. 10a a 10b Ústavy.