Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam ALBSDTFLRBGA najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
O b e c n á č á s t
Hodnocení dopadů regulace (RIA)
V souladu s Plánem legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026 nebylo hodnocení dopadů regulace zpracováno.
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Návrh se předkládá v reakci na programové prohlášení vlády, ve kterém se předpokládá, že dojde ke zpřísnění postihu za některá trestná jednání související s alkoholem či omamnými a psychotropními látkami, zejména že dojde ke zpřísnění postihu případů, kdy při řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, který si pachatel přivodil vlivem návykové látky, dojde k těžké újmě na zdraví nebo ke smrti jiné osoby („Předložíme protidrogovou novelu trestního zákona, která omezí možnosti snížení trestu pro intoxikovaného pachatele. Zpřísníme tresty osobám, které při řízení pod vlivem alkoholu nebo drog způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt jiné osoby. Organizátoři drogových obchodů, výrobci a distributoři drog budou čelit vyšším trestním sazbám.“). Návrh reaguje i na některá signalizovaná závažná jednání v oblasti silničního provozu.
Na základě toho se navrhuje provést následující dílčí změny trestního zákoníku:
a) zavedení nového trestného činu ohrožení v silničním provozu,
b) zavedení institutu zabrání motorového vozidla jako zvláštního případu ochranného opatření zabrání věci,
c) doplnění trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky o nové kvalifikované skutkové podstaty, jejichž prostřednictvím se docílí zpřísnění postihu poškození zdraví nebo usmrcení, ke kterému dojde v důsledku spáchání tohoto trestného činu,
d) zpřísnění postihu organizovaného nakládání s drogami.
Ad a) Nový trestný čin ohrožení v silničním provozu
V posledních letech vzrostla intenzita silničního provozu, čímž se výrazným způsobem zvýšily nároky kladené na celý dopravní systém, dohled a zejména na lidský faktor. Za několik posledních let je největší změnou u páchaného protiprávního jednání v dopravě posun od přestupkovým zákonem vyžadovaného nedbalostního zavinění k stále častěji se vyskytujícím případům zavinění úmyslného. Agresivní chování v silničním provozu je ze strany společnosti považováno za vysoce nebezpečné a silně nežádoucí.
Prostředky trestního práva lze nicméně v současné době na tato jednání v silniční dopravě reagovat typicky až v případě, kdy v jejich důsledku dojde k dopravní nehodě spojené s poškozením zdraví nebo usmrcením jiného účastníka provozu, tj. až v případě vzniku následku, jehož vznik do značné míry závisí na náhodě.
Závažná protiprávní jednání, která mají potenciál ohrozit životy a zdraví jiných účastníků silničního provozu a vykazují prvky agresivní jízdy (např. tzv. vybržďování a vytlačování jiných vozidel, záměrné vjetí do protisměru na dálnici, hraní tzv. ruské rulety při vjíždění do křižovatek při rozsvíceném signálu „Stůj“ apod.), jsou tak v situaci, kdy víceméně náhodou nedojde k poškození zdraví či dokonce ke smrti další osoby, postižitelná jen jako přestupek[footnoteRef:1]. To neodpovídá míře závažnosti takového jednání a ohrožení dalších osob na nejcennějších právních statcích. [1: Stranou ponecháváme situace, kdy se jednáním pachatel dopouští trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, popř. extrémní situace obecného ohrožení z nedbalosti.]
Tato jednání jsou přitom relativně častá a jejich výskyt v posledních letech narůstá.
· Policie ČR eviduje za posledních 10 let téměř 28 000 dopravních nehod, při nichž bylo 260 osob usmrceno, 877 osob zraněno těžce a 7 870 osob zraněno lehce, a to v příčinné souvislosti s projevy agresivní a bezohledné jízdy. Z následující tabulky je patrná výrazně vzrůstající tendence počtu ročních nehod spáchaných v přímé příčinné souvislosti s bezohlednou a agresivní jízdou:
Zdroj: https://nehody.cdv.cz/statistics.php
· Policie ČR za loňský rok eviduje bezmála 500 případů pronásledování řidiče motorového vozidla. Takové jednání je obvykle mimořádně nebezpečné, ujíždějící řidiči reagují zkratkovitě, porušují řadu pravidel silničního provozu a ohrožují ostatní účastníky provozu. Přestože takové jednání vede odhadem v 80 % případů k zahájení trestního řízení pro některý z již existujících trestných činů, ve zbytku případů, často jen šťastnou náhodou, nedojde k následku relevantnímu pro trestní právo (například je ohrožen menší počet osob, než se vyžaduje ke spáchání trestného činu obecného ohrožení). V případech, kdy nedojde ke spáchání trestného činu, je samotné ujíždění postižitelné pouze jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
· V roce 2022 a 2023 bylo na území České republiky evidováno 7 akcí majících charakter nelegálních závodů, v roce 2024 už jich bylo zaznamenáno 64. V roce 2025 evidovala Policie České republiky celkem 251 nepovolených sportovních nebo jiných podobných akcí na pozemních komunikacích. V průměru se akce účastní cca 200 vozidel, z nich je tzv. rizikových odhadem 25 %. Se zásahy policistů na těchto akcích jsou spojeny vysoké náklady na personální a materiálně technické zabezpečení, jakož i požadavky na logistické zajištění akce, které se negativně promítají do plnění ostatních úkolů Policie České republiky.
V zájmu dosahování cílů snížení nehodovosti, a tím i ochrany životů a zdraví osob, se jeví jako vhodné přistoupit k zavedení kriminalizace těchto jednání tak, aby došlo k lepší ochraně účastníků silničního provozu. Postih soustředěný jen na případy vzniklých poruch (dojde-li k dopravní nehodě a při ní k újmě na zdraví či ke smrti) se nejeví být dostatečným. Je proto třeba zvážit postih nových typů deliktů, které by byly formulovány jako ohrožovací.
Ad b) Zabrání motorového vozidla
Problémem nejen trestního, ale také správního postihu společensky škodlivého jednání v silničním provozu je relativně vysoká míra opakování protiprávního jednání (recidivy) a nedostatečná účinnost ukládaných sankcí, zejm. trestu zákazu činnosti, který v těchto případech spočívá v povinnosti zdržet se řízení motorových vozidel a související ztrátě řidičského oprávnění. Pokud totiž řidiči zůstává motorové vozidlo, tak mu kromě vzniku trestní odpovědnosti za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zák. nic fakticky nebrání znovu usednout za volant.
Účinným prostředkem k zamezení dalšímu páchání dopravních přestupků nebo trestných činů v dopravě se v praxi ukazuje uložení sankce vedoucí k propadnutí nebo zabrání motorového vozidla, užitím kterého se pachatel dopustil protiprávního jednání.
Omezujícím faktorem ovšem je, že z hlediska trestního práva je až na výjimky k možnosti vyslovit propadnutí nebo zabrání vozidla nutné, aby toto vozidlo náleželo pachateli [resp. trest propadnutí věci lze uložit jedině v případě, že motorové vozidlo náleží pachateli (viz § 70 odst. 3 tr. zák.)]. Věc, která pachateli nenáleží, lze ochranným opatřením zabrat jen v taxativně vymezených případech, v tomto ohledu je relevantní zejména případ podle § 101 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 70 odst. 2 písm. a) tr. zák., tj. případ, kdy věc je nástrojem trestné činnosti a zároveň i nadále představuje ohrožení bezpečnosti lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu.
Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 3 Tz 13/2000, (R 61/2000 tr.) takové kritérium ohrožení uvedených zájmů splňují věci, které jsou těmto zájmům samy o sobě nebezpečné tak, že tato nebezpečnost vychází přímo z jejich vlastností (jde tak např. o zakázané zbraně a střelivo, výbušniny, narkotika, jedy apod.). Může také jít o věci jinak běžného použití, pokud však byly zvlášť přizpůsobeny k páchání určité trestné činnosti tak, aby ji významně usnadňovaly (např. nákladní automobil, který má vybudován zvláštní úkryt pro nelegální převážení osob přes hranice). Motorová vozidla páchání trestné činnosti neuzpůsobená tak tento důvod nejspíše nenaplní, byť mohou být k páchání trestné činnosti pravidelně užívána. Alternativní kritérium spočívající v hrozbě, že věc bude sloužit ke spáchání zločinu, naráží na skutečnost, že velká část skutkových podstat páchaných v silničním provozu není zločinem (zločinem je úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby více než pět let odnětí svobody). Vyloučeny jsou tím automaticky všechny nedbalostní trestné činy, ale také např. úmyslný trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky.
V oblasti správního trestání je potom situace podobná, podle § 53 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, ve znění pozdějších předpisů, lze zabrat věc, která nenáleží pachateli, jen v případě, že to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem, a to za současného splnění přiměřenosti ochranného opatření ke spáchanému přestupku.
Výše popsaný stávající stav je řidiči v praxi často zneužíván. Řidiči opakovaně páchající přestupky vyznačující se agresivním stylem jízdy k takovému jednání záměrně využívají vozidla, která jim nenáleží, aby se této sankci vyhnuli. Vozidla si tak půjčují od rodinných příslušníků, přátel nebo si je pronajímají od leasingových společností. Řidiči užívající k páchání přestupků a trestných činů vlastní vozidla jsou tak v neopodstatněně méně výhodné pozici oproti osobám, které užívají vozidla ve vlastnictví třetích osob.
Mohou proto nastat situace, ve kterých bude k ochraně společnosti a vzhledem ke spáchanému jednání přiměřené, opodstatněné a legitimní zabrat motorové vozidlo, přestože nebylo upraveno k páchání trestné činnosti a nehrozí, že bude užito ke spáchání zločinu, což současné znění trestního zákoníku neumožňuje. Vzhledem k tomu, že jen zákon stanoví, jaké trestní sankce lze ukládat, jediným řešením nastoleného problému je změna zákona.
Vedle funkce zabrání vozidla spočívající v zabránění jeho dalšímu užití k protiprávní činnosti lze identifikovat i funkci preventivní. Lze očekávat, že provozovatelé vozidel budou více dbát toho, aby jimi provozované vozidlo nebylo použito k páchání protiprávní činnosti a hrozba zabrání vozidla by mohla zapůsobit také na pachatele, který by neměl chtít způsobit zabrání vozidla třetí osobě, neboť to pro něj bude mít konsekvence nejen sociální, ale také soukromoprávní, neboť zabrání vozidla lze považovat za škodu způsobenou provozovateli, příp. si lze představit i vznik ušlého zisku.
Ad c) Zpřísnění trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky
Řízení pod vlivem alkoholu je společně s nepřiměřenou rychlostí dlouhodobě nejčastější příčinou dopravních nehod a velmi často vede k tragickým následkům. Byť je stávající právní úprava trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky poměrně přísná v tom, že uplatňuje trestní odpovědnost i v případech, kdy nedojde ke konkrétnímu ohrožení jiné osoby nebo majetku (jedná se o tzv. abstraktně ohrožovací trestný čin, srov. formulaci „činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku“), z hlediska poruchových následků je tento trestný čin oproti obecným poruchovým trestným činům (ublížení na zdraví apod.) přísnější pouze ve vztahu k prostému ublížení na zdraví. Způsobení těžších následků není v těchto případech trestáno přísněji, neboť odpovědnost se přesouvá do roviny souběhu s nedbalostním trestným činem. Z těchto důvodů a také s ohledem na možnost navýšení počtu ročních případů jízdy pod vlivem návykových látek v reakci na přijetí částečné legalizace a částečné depenalizace nakládání s konopím se vláda ve svém programovém prohlášení zavázala zpřísnit „tresty osobám, které při řízení pod vlivem alkoholu nebo drog způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt jiné osoby.“
Ad d) Zpřísnění postihu organizovaného nakládání s drogami
Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala zpřísnit postih organizátorů drogových obchodů, výrobců a distributorů drog. Právě organizátoři, výrobci a osoby zajišťující distribuci vytvářejí podmínky pro dostupnost drog. Jejich činnost neohrožuje jen jednotlivé uživatele, ale i širší veřejný zájem na ochraně veřejného zdraví, bezpečnosti a veřejného pořádku. Navrhuje se proto zvýšení dolní sazby u kvalifikované skutkové podstaty, která přísněji postihuje spáchání drogových trestných činů členy organizované skupiny. Respektuje se záměr zákonodárce projevený přijetím zákona č. 270/2025 Sb. privilegovat neoprávněné nakládání s konopím pro jiného, u kterého se proto takové zpřísnění nenavrhuje.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Úprava respektuje čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle kterých lze státní moc uplatňovat v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, přičemž státní moc slouží všem občanům. Navrhovaná právní úprava rovněž plně respektuje požadavek uvedený v čl. 39 Listiny, který stanoví výhradu zákona pro vymezení, jaká jednání jsou trestným činem a jaký trest nebo jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit. V navrhované právní úpravě jsou respektovány obecné zásady uplatňující se v oblasti trestního práva hmotného (zejména ultima ratio, nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege, zákaz retroaktivity, zákaz analogie in malam partem, zásada přiměřenosti).
Nový institut zabrání motorového vozidla je jen zvláštním případem ochranného opatření zabrání věci, které je považováno za souladné s ústavním pořádkem a unijním i mezinárodním právem. I na novou úpravu tudíž lze vztáhnout judikatura Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva, která se vztahuje na ochranné opatření zabrání věci.
Právní úprava obsažená v trestním zákoníku již dnes umožňuje zabrání majetku osobám, které se nedopustily žádného protiprávního jednání. Byť se změna dotýká práva každého vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny a ochrany vlastnictví podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, nepředstavuje jejich porušení. Pokud jde o ochranu vlastnického práva, Ústavní soud aplikuje test proporcionality. Důvodem zásahu do vlastnictví může být ochrana jiných základních práv nebo ochrana veřejného zájmu. Zásada proporcionality zahrnuje tři kritéria posuzování přípustnosti zásahu: První z nich je kritérium způsobilosti sledovaný účel naplnit, podle něhož musí být příslušné opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana veřejného zájmu. Dalším kritériem je kritérium potřebnosti (nezbytnosti) zásahu. Třetím kritériem je kritérium přiměřenosti (proporcionalita v užším smyslu), tj. zda při zohlednění podstaty a smyslu dotčeného základního práva převáží zájem na dosažení sledovaného cíle, resp. podle kterého nesmí být újma na základním právu nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli – jinými slovy, opatření omezující základní lidská práva a svobody nesmějí, jde-li o kolizi základního práva či svobody s veřejným zájmem, svými negativními důsledky přesahovat pozitiva, která představuje veřejný zájem na těchto opatřeních (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/17).
Tímto návrhem se nikterak nemění procesní záruky stanovené pro trestní řízení, zůstává zachováno právo každého podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Tzv. civilní větev práva na spravedlivý proces je široce aplikovatelná v zásadě bez ohledu na druh vnitrostátního řízení, týká-li se řízení mj. občanského práva dotčené osoby, tedy také jejího práva vlastnit majetek.
Podle čl. 13 Úmluvy musí mít každý, jehož práva a svobody přiznané Úmluvou byly porušeny, účinné opravné prostředky před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Ochranu vlastnictví každé fyzické nebo právnické osoby zajišťuje čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě, jenž se aplikuje jako dodatkový článek k Úmluvě a v souladu s ní.
Problematiku konfiskace majetku, který je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, popř. náhradní hodnotou za výnos z trestné činnosti, upravují následující mnohostranné mezinárodní úmluvy, jichž je Česká republika smluvní stranou:
· Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (Štrasburk, 8. 11. 1990, vyhl. pod č. 33/1997 Sb.),
· Trestněprávní úmluva o korupci (Štrasburk, 27. 1. 1999, vyhl. pod č. 70/2002 Sb. m. s.),
· Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu (New York, 9. 12. 1999, vyhl. pod č. 18/2006 Sb. m. s.),
· Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (Vídeň, 7. 12. 1989, vyhl. pod č. 462/1991 Sb.),
· Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (Paříž, 17. 12. 1997, vyhl. pod č. 25/2000 Sb. m. s.),
· Úmluva Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (New York, 15. 11. 2000, vyhl. pod č. 75/2013 Sb. m. s.),
· Úmluva Organizace spojených národů proti korupci (New York, 31. 10. 2003, vyhl. pod č. 105/2013 Sb. m. s.),
· Úmluva Rady Evropy o praní, vyhledávání, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti a o financování terorismu (Varšava, 16. 5. 2005, doposud neratifikována).
Tyto úmluvy obsahují převážně obecná ustanovení o povinnosti státu zajistit a zkonfiskovat majetek, který je nástrojem nebo výnosem z trestného činu nebo jehož hodnota odpovídá výnosům z trestné činnosti, které nelze zkonfiskovat. Úmluva Organizace spojených národů proti korupci pak požaduje možnost zajistit a konfiskovat i majetek, ve který byly výnosy z trestné činnosti přeměněny, nebo s kterým byly smíseny, a to až do výše výnosu. S těmito mezinárodními smlouvami není navržená úprava v rozporu.
Na úrovni Evropské unie konfiskace upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 ze dne 24. dubna 2024 o vymáhání a konfiskaci majetku. Ta však upravuje nezbytná opatření členských států vedoucí ke konfiskaci vymezeného majetku, nebrání vnitrostátní úpravě upravit jiné případy konfiskace majetku.
Ani navrhované zpřísnění trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky není v rozporu s unijním a mezinárodním právem. Z evropských předpisů se dané problematiky v obecné rovině dotýká směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2205 ze dne 22. října 2025 o řidičských průkazech, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES a nařízení Komise (EU) č. 383/2012 a dále také doporučení Komise ze dne 21. října 2003 o vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (2004/345/ES). Z těchto předpisů neplyne žádná překážka pro zakotvení trestněprávního postihu ujíždění před osobou, která v rámci své veřejnoprávní pravomoci dala pokyn k zastavení vozidla, nebo před osobou, která pachatele v souladu se zákonem pronásleduje z důvodu jeho protiprávní činnosti, ani pro zakotvení trestněprávního postihu účasti a pořádání nedovolených závodů motorových vozidel a jiných podobných akcí nebo nejzávažnějších případů agresivního chování v silničním provozu.
Změny v drogových trestných činech se na úrovni evropských předpisů dotýkají rámcového rozhodnutí Rady 2004/757/SVV ze dne 25. října 2004, kterým se stanoví minimální ustanovení týkající se znaků skutkových podstat trestných činů a sankcí v oblasti nedovoleného obchodu s drogami. Jak ale vyplývá již ze samotného názvu uvedeného rámcového rozhodnutí, tento předpis stanoví pouze tresty minimální a jakémukoliv zpřísnění tedy nebrání.
Základními mezinárodněprávními prameny upravujícími prohibici a trestnost nakládání s omamnými látkami pak jsou Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961 (publ. pod č. 47/1965 Sb.), Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971 (publ. pod č. 462/1991 Sb.) a Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988 (publ. pod č. 462/1991 Sb.). Tyto mezinárodní smlouvy nestanoví konkrétní požadavky na výši trestní sazby nebo na obligatorní druhy trestů, které lze za daná jednání uložit.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Předpokládá se, že zavedení nového trestného činu povede pouze k nevýznamnému zvýšení nápadu v trestních věcech (na základě statistických dat lze usuzovat, že ujíždění před Policií ČR nebo před jinou úřední osobou povede k zahájení přibližně 100 trestních řízení ročně, která by jinak nebyla zahájena pro spáchání jiného trestného činu, a účast na ilegálních závodech nebo jejich organizování k zahájení přibližně 500 až 800 trestních řízení za rok; postih zvlášť bezohledné jízdy nelze na základě dostupných statistik predikovat, nicméně lze odhadnout, že bude znamenat nárůst ročního nápadu v řádu desítek věcí, které by jinak nebyly trestním právem řešeny). Vzhledem k sazbě trestu odnětí svobody bude v prvním stupni příslušný vždy okresní soud (srov. § 16 ve spojení s § 17 tr. řádu), zátěž bude rozprostřena po celém území republiky (aktuální nápad na trestních úsecích okresních soudů je přitom přibližně 60 000 osob ročně).
Uvedená jednání jsou již v současnosti zpravidla prověřována jako přestupky, nepředpokládají se proto dopady na Policii ČR. Naopak efektivnější postih nedovolených závodů a potenciální snížení frekvence jejich konání by mohlo vést k částečnému odbřemenění dopravní policie.
Určité jednorázové náklady přinese potřeba úprav statistik a výkaznictví, příp. informačního systému rejstříku trestů. Tyto náklady budou uhrazeny v rámci výdajových limitů příslušné kapitoly státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok bez nároků na jejich navýšení.
Pozitivní dopad na státní rozpočet může mít možnost zabírání motorových vozidel podle navrhovaného § 103a tr. zák. Zabraná motorová vozidla připadnou státu, který je následně může buďto využívat, nebo zcizit. Je proto možné očekávat s tím spojené úspory nebo příjmy na straně státního rozpočtu, nelze je však ani orientačně vyčíslit.
Navrhovaná právní úprava není spojena s rozpočtovými dopady na územní samosprávné celky.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad na podnikatelské prostředí České republiky
Možný dopad na podnikatelské prostředí může mít nový institut zabrání motorového vozidla. Pokud bude v rámci podnikatelské činnosti pronajato vozidlo, které bude následně užito ke spáchání úmyslného trestného činu v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích, může být za zákonem stanovených podmínek zabráno. Uložení takového ochranného opatření však nesmí být v daném případě nepřiměřené a musí být prokázáno, že pronajímatel umožnil, aby vozidlo bylo ke spáchání takového činu užito, přestože jej mohl předpokládat. Zabrat motorové vozidlo bude za splnění stejných podmínek možné také podnikateli, který svěřuje k užívání motorová vozidla svým zaměstnancům.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava nemá diskriminační charakter a je neutrální z hlediska rovnosti mužů a žen.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nezavádí žádný nový typ zpracování osobních údajů, uplatní se tak existující záruky ochrany osobních údajů. Předmětná právní úprava nesouvisí s ochranou soukromí.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava není spojena s vyššími korupčními riziky, než jakým čelí státní orgány obecně již v současné době. Korupční riziko tak není nové, neboť je přítomno i při aplikaci stávající účinné právní úpravy trestního řízení. Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě. Předně jsou to zákonné požadavky a postupy při výběru osoby státního zástupce a soudce, u nichž jsou kladeny zvýšené nároky na jejich morální integritu a osobnostní záruky. Dále jsou to mechanismy kontroly, jež spočívají zejména ve výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím a v soudní fázi řízení pak v systému řádných a mimořádných opravných prostředků.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Předpokládá se pozitivní dopad na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Navrhovaná právní úprava nemá vliv na obranu státu.
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava není spojena s žádnými negativními sociálními dopady, dopady na specifické skupiny obyvatel, děti ani na rodiny.
Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na životní prostředí.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava není spojena s negativními dopady na územní samosprávné celky.
V souvislosti se zavedením nového trestného činu ohrožení v silničním provozu lze očekávat úbytek agendy obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, které dosud projednávaly přestupky, které nově budou postihovány jako tento trestný čin. Jde nicméně o úbytek zanedbatelný (viz část „Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty“ této části důvodové zprávy).
Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava neupravuje poskytování služeb, nesouvisí tedy přímo s digitalizací služeb a nemá negativní dopady na možnosti přístupu specifických skupin osob k nim.
Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu
Žádné ustanovení navrhované právní úpravy nemá povahu technického předpisu.
Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu.
Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava nezakládá žádné nové povinnosti osob, pouze zpřísňuje postih za porušení již existujících povinností v oblasti silničního provozu a nakládání s návykovými látkami.
Navrhovaná úprava zabrání motorového vozidla má dopady na práva fyzických a právnických osob v tom smyslu, že zasahuje do jejich práva vlastnit majetek, jde však o zásah legitimní, který bude možný pouze v případech, bude-li takový zásah přiměřený a nezbytný z hlediska ochrany společnosti. Dotčené osoby mají přitom zaručenu možnost účastnit se řízení, mají právo podávat návrhy, nahlížet do spisu a podat odvolání pro nesprávnost výroku o zabrání věci, tj. je zaručeno jejich právo na spravedlivý proces.
Z v l á š t n í č á s t
K části první – změna trestního zákoníku
K bodu 1 [§ 88 odst. 2 písm. c)]
Navrhovaná změna je legislativně technickou reakcí na změnu § 283 tr. zák.
K bodu 2 (§ 102)
Navrhovaná změna § 102 tr. zák. zajišťuje systematickou návaznost institutu zabrání náhradní hodnoty na nově zaváděné zabrání motorového vozidla podle § 103a odst. 1 tr. zák. Jejím účelem je zabránit tomu, aby osoba, které by jinak mohlo být motorové vozidlo podle tohoto ustanovení zabráno, mohla zmařit účel ochranného opatření tím, že vozidlo před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí, zcizí, učiní neupotřebitelným, odstraní nebo jinak vyvede z dosahu rozhodnutí soudu.
K bodu 3 (§ 103a)
Rozšiřuje se možnost uložit ochranné opatření zabrání věci tak, aby za splnění zákonných podmínek bylo možné zabrat motorové vozidlo v případech, kdy bylo toto vozidlo užito pachatelem jakožto účastníkem provozu na pozemních komunikacích ke spáchání úmyslného trestného činu nebo takového činu jinak trestného v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích, avšak současně nejsou splněny podmínky pro vyslovení propadnutí věci ani pro zabrání věci podle dosavadní obecné úpravy.
Smyslem navrhované úpravy je reagovat na současný stav, kdy je pachateli využívána situace, že věc nenáležející pachateli, která je nástrojem trestné činnosti, není možno nechat propadnout a je možno ji zabrat pouze tehdy, ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. Ustanovení tak sleduje především preventivní a ochranný účel, neboť má bránit dalšímu zneužívání motorových vozidel k páchání úmyslné trestné činnosti v silničním provozu nebo v přímé souvislosti s ním.
I na toto ochranné opatření se budou samozřejmě aplikovat obecné zásady pro ukládání trestních sankcí (§ 37 a 38 tr. zák.) a ochranných opatření (§ 96 tr. zák.), zejména tedy zásada přiměřenosti.
Ustanovení § 103a odst. 1 tr. zák. upravuje zvláštní podmínky pro uložení tohoto opatření.
Aby bylo možno vyslovit zabrání motorového vozidla, musí jít v prvé řadě o vozidlo, které bylo užito ke spáchání úmyslného trestného činu nebo činu jinak trestného (tj. je nástrojem úmyslné trestné činnosti), přičemž se jedná o trestný čin (čin jinak trestný) spáchaný v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích, tj. mezi tímto jednáním a provozem na pozemních komunikacích musí existovat souvislost. Při splnění poslední uvedené podmínky se tak může jednat např. o trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zák., obecné ohrožení podle § 272 tr. zák., vydírání podle § 175 tr. zák., nově navrhovaný trestný čin ohrožení v silničním provozu podle § 273a tr. zák. aj.
Musí se přitom jednat o vozidlo náležející jiné osobě než pachateli [pokud by náleželo vozidlo pachateli, bylo by možné mu jej nechat propadnout podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zák., popř. za podmínek § 101 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. zák. zabrat]. Pokud by v konkrétním případě bylo shledáno, že vozidlo je věcí ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku nebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu, bude na místě jej nechat zabrat podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zák., které má přednost (§ 103a tr. zák. je k tomuto ustanovení ustanovením subsidiárním).
Další podmínkou uložení zabrání motorového vozidla je skutečnost, že osoba, které motorové vozidlo náleží, takové užití motorového vozidla umožnila, ačkoliv mohla z objektivního i subjektivního hlediska předpokládat, že k tomu dojde, resp. by k tomu dojít mohlo. Za situace nasvědčující tomu, že osoba mohla předpokládat užití motorového vozidla k trestnému činu ve smyslu § 103a odst. 1 tr. zák., lze považovat zejména případy, kdy osoba, které vozidlo náleží, vozidlo svěří nebo pronajme osobě, o níž ví, že má uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, že je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, případně že se v minulosti dopustila závažného či opakovaného porušování pravidel silničního provozu nebo už předmětné vozidlo využila k protiprávnímu jednání a lze předpokládat, že vozidlo bude takto opět využito (samozřejmě za předpokladu, že takové jednání nebude podle konkrétních okolností posouzeno jako účastenství ve formě pomoci). Obdobné platí nejen v případě aktivního svěření vozidla pachateli, ale i tehdy, pokud vlastník ponechá osobě, u níž lze důvodně předpokládat zneužití vozidla k protiprávnímu jednání, volný a nekontrolovaný přístup ke klíčům od vozidla, osvědčení o registraci vozidla nebo samotnému vozidlu, neodebere osobě, u níž vzniklo uvedené riziko, svěřené klíče, nezabrání jí v dalším užívání vozidla po předchozím incidentu a bude tolerovat jeho opakované používání přes zjevné varovné signály. Umožnění užití motorového vozidla ke spáchání trestného činu nebude zpravidla možné shledat naopak tehdy, jestliže pachatel vozidlo užil bez vědomí vlastníka, přes přijatá zabezpečovací opatření, vylákal si je lstí nebo je užil v rozporu s výslovným zákazem, který nebyl pouze formální, ale byl provázen i konkrétními kroky směřujícími k tomu, aby k takovému užití skutečně nedošlo.
Ustanovení § 103a odst. 2 tr. zák. demonstrativně uvádí okolnosti, ke kterým se má přihlížet při zvažování, zda je namístě vyslovit zabrání motorového vozidla – jedná se zejména o okolnosti svěření vozidla pachateli, zda již v minulosti bylo umožněno obdobné zneužití vozidla, zda byly na vozidle provedeny úpravy nasvědčující jeho protiprávnímu využití, o povahu vztahu mezi pachatelem a osobou, které vozidlo náleží aj. Tímto demonstrativním výčtem jsou nastíněny situace, kdy právě bude do značné míry možno klást i vlastníku vozidla k tíži, že se s jeho vozidlem páchá trestná činnost. Navržená úprava tak usiluje o spravedlivou rovnováhu mezi požadavkem účinné reakce na nebezpečné formy kriminality v silničním provozu a ochranou práv osob, jež se na protiprávním jednání nepodílely.
V této souvislosti lze upozornit, že se nejedná o nároky kladené na provozovatele vozidla nově, ten má totiž podle § 10 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), objektivní povinnost zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená v zákoně o silničním provozu.
Aby se předešlo pochybnostem, zda se na zabrání motorového vozidla uplatní obecná ustanovení o zabrání věci podle § 101 odst. 4 a odst. 5 tr. zák., stanoví se výslovně jejich přiměřené použití. Přiměřené použití tohoto postupu bylo zvoleno proto, že motorové vozidlo patrně nelze upravit tak, aby nemohlo sloužit společensky škodlivému účelu, aniž by přestalo sloužit svému základnímu účelu, a sice k přepravě osob, zvířat a věcí. Předpokládá se, že typickým případem takového postupu bude např. uložení povinnosti odstranit tuningové úpravy, odebrat software zvyšující výkon vozidla nebo omezit dispozice s touto věcí (např. vypovězení leasingové smlouvy). Ke splnění povinnosti soud stanoví přiměřenou lhůtu, jejíž nedodržení má za následek obligatorní postup vyslovení zabrání věci.
V rámci snahy o minimalizaci zásahu do práv třetích osob bylo zvažováno taktéž řešení, podle něhož by bylo pachateli trestného činu spáchaného v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích možno uložit povinnost uhradit částku odpovídající hodnotě užitého vozidla, které nelze postihnout propadnutím věci, protože mu nenáleží. K tomuto řešení se však nepřistoupilo, protože je-li pachatel osobou dostatečně majetnou, lze obdobného účelu dosáhnout uložením peněžitého trestu, není-li tomu tak, postrádalo by takové opatření praktický význam, neboť by bylo zpravidla nevymožitelné. Navrhovaná úprava přitom nesleduje primárně majetkový postih pachatele, ale ochranný cíl spočívající v odnětí vozidla, kterým byla trestná činnost páchána, z běžného užívání, a tím ve znemožnění nebo alespoň podstatném ztížení dalšího páchání obdobné trestné činnosti. Jedná se tak o možnost, jak zabránit tzv. silničním pirátům a dalším pachatelům trestných činů v dopravě v páchání závažné protiprávní činnosti v motorových vozidlech jim nenáležejících.
K bodu 4 (§ 135)
Navrhovaný institut zabrání motorového vozidla (§ 103a tr. zák.) předpokládá, že vozidlo, které má být zabráno, „náleží osobě“ odlišné od pachatele trestného činu v silničním provozu. Výkladové ustanovení § 135 tr. zák. však pojem, že věc (někomu) náleží, dosud vymezuje pouze ve vztahu k pachateli. Je třeba stanovit, že se výkladové pravidlo použije i na jinou osobu, odlišnou od pachatele, které má být věc zabrána. To má význam i pro stávající § 101 odst. 2 písm. e) a § 102a odst. 2 tr. zák.
K bodu 5 [§ 253 odst. 2 písm. c) a § 274 odst. 2 písm. c)]
Speciální recidiva je v případě několika trestných činů okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. V některých případech je přísněji trestné opětovné spáchání trestného činu [např. opětovné spáchání vraždy podle § 140 odst. 3 písm. h) tr. zák., těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 2 písm. g) tr. zák., nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy podle § 159 odst. 2 písm. e) tr. zák., svěření dítěte do moci jiného[footnoteRef:2] podle § 169 odst. 2 písm. c) tr. zák., svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 3 písm. d) tr. zák. a další] bez časového omezení, v některých případech je formálně právní skutečností opětovné spáchání daného trestného činu pouze v určitém časově vymezeném období (v případě krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zák., poškozování spotřebitele podle § 253 odst. 2 písm. c) tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 2 písm. c) tr. zák., neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy[footnoteRef:3] podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zák., nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím podle § 283a odst. 3 písm. b) tr. zák. a v případě pytláctví podle § 304 odst. 2 písm. e) tr. zák.]. Počátek tohoto období je pak vázán na „odsouzení nebo na potrestání za takový čin“, pouze v případě poškozování spotřebitele a ohrožení pod vlivem návykové látky na „odsouzení nebo propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin“. Pro odlišný přístup není dán přesvědčivý důvod, lze předpokládat, že v tomto došlo pouze k recepci textace trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb.), relevantní by mělo být kromě odsouzení i vykonání trestu uloženého za předchozí trestný čin, bez ohledu na druh trestu – je-li v těchto případech recidiva okolností zvyšující škodlivost jednání pachatele vyžadující jeho přísnější postih, protože předchozí potrestání nemělo dostatečný efekt, měla by jej zvyšovat nejen v případech, kdy došlo k uložení trestu odnětí svobody, ale i v případech, kdy došlo k uložení jiného druhu trestu (podle dnešní úpravy tak recidiva nemusí být u trestných činů podle § 253 a 274 tr. zák. relevantní, i když nedošlo k výkonu uloženého alternativního trestu). [2: Resp. v případě přijetí návrhu evidovaného Poslaneckou sněmovnou jako tisk 111 svěření dítěte do péče jiného a jeho přijetí za odměnu.] [3: Resp. v případě přijetí návrhu evidovaného Poslaneckou sněmovnou jako tisk 207 neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími, s jedy nebo se rtutí.]
K bodům 6 a 11 (§ 273 odst. 4 a § 274 odst. 3 až 5)
Ve svém programovém prohlášení se vláda mj. zavázala zpřísnit „tresty osobám, které při řízení pod vlivem alkoholu nebo drog způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt jiné osoby“.
Lze říci, že stav vylučující způsobilost několikanásobně zvyšuje pravděpodobnost dopravní nehody a pokud tak pachatel činí úmyslně, odpovídajícím způsobem se tím zvyšuje i závažnost jeho jednání ve vztahu k vzniklé poruše. Trestní zákoník již dnes přísněji trestá pachatele, který tímto jednáním způsobí ublížení na zdraví. Zatímco podle § 148 odst. 1 tr. zák. hrozí za nedbalostní ublížení na zdraví při porušení důležité povinnosti, kterou zdržení se požití návykových látek před anebo při řízení motorového vozidla bezpochyby je (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 450/2015 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 788/2016), trest odnětí svobody až na jeden rok, tak za trestný čin podle § 274 odst. 2 tr. zák., kterým pachatel způsobí řízením motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost jinému ublížení na zdraví, hrozí trest odnětí svobody šest měsíců až tři léta.
Stejně tak lze ale zvýšenou závažnost shledat u dalších těžších následků, kterými jsou způsobení těžké újmy na zdraví (dnes postihováno podle § 147 odst. 2 tr. zák. se sazbou šest měsíců až čtyři léta), způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvou osob (dnes postihováno podle § 147 odst. 3 tr. zák. se sazbou dvě léta až osm let, dojde-li k hrubému porušení zákonů v oblasti dopravy), způsobení smrti (dnes postihováno podle § 143 odst. 2 tr. zák. se sazbou jeden rok až šest let, resp. podle § 143 odst. 3 tr. zák. se sazbou dvě léta až osm let, dojde-li k hrubému porušení zákonů v oblasti dopravy) a způsobení smrti nejméně dvou osob (dnes postihováno podle § 143 odst. 4 tr. zák. se sazbou tři až deset let, dojde-li k hrubému porušení zákonů v oblasti dopravy).
Adekvátně tomu se proto v doplňovaných odstavcích 3 až 5 reagujících na uvedený požadavek programového prohlášení vlády navrhuje zpřísnit postih, pokud k těmto následkům dojde právě v důsledku řízení ve stavu vylučujícím způsobilost (s výjimkou způsobení smrti nejméně dvou osob, v tomto případě se další zpřísnění jeví již nepřiměřeně přísné, přičemž navržená sazba se jeví jako dostatečně široká k řádné individualizaci ve všech v úvahu připadajících případech). V důsledku této změny dojde k vyloučení jednočinného souběhu se jmenovanými poruchovými trestnými činy podle hlavy I zvláštní části trestního zákoníku, a to ze stejného důvodu, pro který je již dnes vyloučen souběh trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 tr. zák.) a ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 tr. zák.)[footnoteRef:4]. I nadále platí, že pokud bude pachatelovo zavinění úmyslné nejen ve vztahu k jízdě ve stavu vylučujícím způsobilost, ale také k poruchovému následku, bude odpovědný za přísněji trestné úmyslné trestné činy v (jednočinném) souběhu s ohrožením pod vlivem návykové látky. [4: Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 1993, sp. zn. 2 Tz 23/93, uveřejněný pod č. 50/1994 Sb. rozh. tr. Dostupný online také zde. ]
K zajištění vzájemných poměrů mezi trestními sazbami se navrhuje dílčí změna v § 273 odst. 4 tr. zák.
K bodu 7 (§ 273a)
Jak již bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, navrhuje se zavést nový trestný čin, který bude reagovat na vybraná nejzávažnější jednání v silničním provozu.
Tato jednání lze rozdělit na tři tematické okruhy:
i. zvlášť bezohledná (agresivní) jízda,
ii. ujíždění před policistou nebo jinou úřední osobou, a
iii. nedovolené závody a jiné akce v silničním provozu.
Ad i) Trestná bude zvlášť bezohledná jízda, dojde-li v jejím důsledku k ohrožení života nebo zdraví jiného. Jen demonstrativním způsobem jsou uvedeny nejčastěji v praxi se vyskytující typické příklady takového jednání. Těmi jsou jednání, jejichž přímým dopadem je působení na směr, rychlost nebo plynulost jízdy ostatních účastníků provozu (jakékoliv způsoby vytlačování, vybržďování nebo zadního najíždění na vozidlo jiného účastníka provozu spočívajícího v porušování bezpečné vzdálenosti). Trestné však nebude jednání, které by sice bylo možné z vnějšího pohledu posoudit jako zvlášť bezohledné, pokud je opodstatněno situací v silničním provozu (například případy, kdy řidič popsaným způsobem působí na jiného například při vyhýbání se vozidlu s právem přednostní jízdy).
K uvedenému vytlačování je třeba poznamenat, že při vytlačování nemusí dojít k fyzickému kontaktu vozidel nebo vozidla s chodcem. K trestnosti jednání se ani nevyžaduje, aby došlo např. k úplnému vytlačení účastníka provozu z vozovky, případně z jízdního pruhu (viz užitý nedokonavý vid). Jízdní dráhou se rozumí taková trajektorie, po které by vytlačovaný řidič pravděpodobně jel, pokud by nebyl vytlačován.
Ad ii) Jednání, kdy dochází k ujíždění[footnoteRef:5] před příslušníkem Policie ČR nebo jinou úřední osobou, která dá řidiči pokyn k zastavení vozidla nebo řidiče motorového vozidla pronásleduje z důvodu jeho předchozí protiprávní činnosti (ta může, ale nutně nemusí, spočívat v porušení pravidel silničního provozu), je dalším jednáním, při kterém často dochází k ohrožení životů a zdraví ostatních účastníků silničního provozu. [5: K trestní odpovědnosti postačí jediný případ ujíždění před úřední osobou. Z tvaru slova „ujíždí“ nemůže být v tomto případě dovozováno, že se jedná o trestný čin hromadný – slovo „ujede“, které by z tohoto hlediska bylo jednoznačné, nelze použít z toho důvodu, že k trestnosti jednání se nevyžaduje, aby pachatel úřední osobě (úspěšně) ujel. Jeho trestní odpovědnost bude samozřejmě při splnění zbylých podmínek dána i tehdy, pokud bude v průběhu ujíždění dopaden.]
Kdo je úřední osobou (§ 127 tr. zák.) oprávněnou dát pokyn k zastavení vozidla vyplývá ze zvláštních právních předpisů – kromě příslušníka Policie ČR jde např. o vojenské policisty, celníky, příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, strážníky obecní policie, inspektory silniční dopravy aj. [viz např. § 79 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)]. K trestní odpovědnosti se nevyžaduje, aby osoba, jež dala pokyn k zastavení vozidla, toto vozidlo začala také pronásledovat. Ze zvláštních právních předpisů rovněž vyplývá rozsah, ve kterém mohou tyto osoby ujíždějící vozidlo pronásledovat.
Ad iii) Trestná bude účast na jakékoliv nepovolené sportovní nebo jiné podobné akci na pozemní komunikaci ohrožující bezpečnost silničního provozu (pojem se přejímá ze zákona o silničním provozu). Podstata nebo náplň takové akce může být rozmanitá. Může jít o pouliční závody v úzkém slova smyslu, hromadnou jízdu vysokou rychlostí bez vzájemného poměřování, „driftování“ (jízda řízeným smykem) či jiné neobvyklé manévry. Takový styl jízdy s sebou vždy nese jistou míru ztráty kontroly nad situací v silničním provozu. Závody mohou navíc snadno přerůst ve stav živelného řádění a předvádění se, které vykazuje znaky mimořádné nebezpečnosti.
Podmínku nepovolenosti akce nelze vykládat tak, že se jedná jen o ty akce, ke kterým lze vydat povolení. Rozsah trestněprávní reakce se omezuje na pozemní komunikace jako místa veřejnosti přístupná, s plným uplatněním pravidel silničního provozu a uplatňováním záruk bezpečnosti a plynulosti provozu.
Ke spáchání tohoto trestného činu se u všech uvedených jednání vyžaduje, aby při takovém jednání došlo k ohrožení života nebo zdraví osoby, což je odlišující znak od korespondujících přestupků (s výjimkou organizátorství nepovolených sportovních a podobných akcí, k tomu viz níže). Tato okolnost je konstruována jako tzv. objektivní podmínka trestnosti (srov. § 144 nebo 360 tr. zák.), tzn. že ve vztahu k tomuto ohrožení se nezkoumá pachatelovo zavinění, záleží pouze na tom, zdali k této okolnosti v souvislosti s pachatelovým jednáním dojde, či nikoliv, a to bez ohledu na pachatelův vnitřní stav k ní.
Vyžaduje se tedy pachatelovo úmyslné zavinění např. pouze k neuposlechnutí pokynu k zastavení vozidla vydaného k tomu oprávněnou úřední osobou a následné ujíždění, poté již pachatel nese důsledky vzniklé situace a riziko možné trestní odpovědnosti, pokud dojde k uvedenému ohrožení právem chráněných zájmů. Takto ohroženou osobou přitom může být i pronásledující úřední osoba. Obdobné platí i o zbylých jednáních, účastník na závodě nese riziko ohrožení při závodě a agresivní řidič riziko ohrožení vlivem nebezpečného manévru. Ohroženou osobou může být i spolujezdec řidiče (bez ohledu na jeho souhlas s jednáním řidiče)[footnoteRef:6]. [6: Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2024, sp. zn. 8 Tdo 598/2024, uveřejněné pod č. 27/2025 Sb. rozh. tr. Dostupné online také zde.]
V § 273a odst. 3 tr. zák. se navrhuje zakotvení trestnosti již samotného organizování nelegálních závodů. Jde tak o tzv. předčasně dokonaný trestný čin, kdy za samotný trestný čin je považováno jednání svým charakterem pouze přípravné (k trestnosti se tedy nevyžaduje, aby závod proběhl, ani aby začal). Jde o zřejmě jedinou cestu, jak zabránit konání závodu ještě před jeho zahájením.
K bodům 8 až 10 (§ 274 odst. 1 a 2)
Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky spočívá ve výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých může být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku, ve stavu vylučujícím způsobilost, který si pachatel přivodil vlivem návykové látky. Výkonem zaměstnání nebo jiné činnosti ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zák. se přitom rozumí výkon takového zaměstnání nebo činnosti, jejíž bezpečný výkon vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na vznikající situaci. Není přitom věcný důvod, proč by nemělo být výslovně uvedeno i „povolání“ (profesní činnost vykonávaná jinak než v pracovněprávním vztahu při výkonu závislé práce), které je tak dnes subsumováno pod pojem „jiná činnost“, byť „povolání“ je v jiných ustanoveních trestního zákoníku kladeno naroveň „zaměstnání“.
Dále se navrhuje, aby za tento trestný čin bylo možné uložit trest propadnutí věci, a to i jako trest samostatný (tento druh trestu lze za spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky uložit, nicméně s ohledem na § 72 tr. zák. vždy jen spolu s jiným druhem trestu). Tímto způsobem bude posílena možnost soudní individualizace trestů.
Naopak z výčtu trestů uvedených v § 274 tr. zák. se vypouští odkaz na peněžitý trest – novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 270/2025 Sb. umožnila uložit peněžitý trest za kterýkoli trestný čin, jeho uvedení ve zvláštní části trestního zákoníku tak ztrácí opodstatnění.
K bodům 12 a 13 (§ 283 odst. 3 a 4)[footnoteRef:7] [7: Návrh předpokládá přijetí změn navrhovaných v návrhu zákona evidovaného Poslaneckou sněmovnou jako tisk 207.]
V programovém prohlášení se vláda mj. zavázala k tomu, že bude přísněji postihovat organizátory drogových obchodů. Za tímto účelem se navrhuje vyčlenit příslušnou zvlášť přitěžující okolnost do samostatného odstavce trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a zvýšit dolní hranici sazby trestu odnětí svobody (blíže lze odkázat na obecnou část důvodové zprávy).
Změny ve stávajícím § 283 odst. 3 tr. zák. jsou pouze formálními změnami zajišťujícími jazykovou návaznost jednotlivých pododstavců na úvodní část ustanovení.
K části druhé – změna trestního řádu
K bodu 1 (§ 73a odst. 1)
Navrhovaná změna je legislativně technickou reakcí na změnu § 283 tr. zák.
K bodu 2 (§ 88a odst. 1)
K odhalování a prokazování trestného činu ohrožení silničního provozu, které bude spočívat v organizování nepovolené sportovní nebo jiné podobné akce na pozemní komunikaci, je nezbytné umožnit policejním orgánům zjišťovat údaje o telekomunikačním provozu. Nelegální silniční závody bývají často organizovány skrytě a jejich organizátoři i účastníci postupují konspirativně. Pokud se plánovaný závod nepodaří odhalit před jeho konáním, v počátečních fázích trestního řízení nemusí být zřejmé, zda byl závod organizován předem, kdo ho organizoval ani jaké osoby se na jeho přípravě podílely. Je proto nezbytné umožnit policejním orgánům zjišťovat také údaje o telekomunikačním provozu účastníků závodu, ty mohou totiž představovat klíčový prostředek k rozkrytí vzájemných vazeb, k identifikaci případného organizátora a k objasnění okolností přípravy a průběhu akce.
K bodu 3 (§ 362 odst. 2)
Ustanovení § 362 odst. 2 tr. řádu stanoví povinnost předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce zaslat příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, pod který spadá agenda řidičských průkazů, opis rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání (a některých dalších s tím souvisejících rozhodnutí), pokud bylo řízení vedeno pro vyjmenované trestné činy spáchané v souvislosti s řízením motorového vozidla. Tato informační povinnost je stanovena k zajištění postupu podle § 123b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), podle kterého „řidiči motorového vozidla, … jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, a … trestný čin, … pro nějž bylo trestní řízení vedeno, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů“. Vzhledem k tomu, že navrhovaný trestný čin ohrožení v silničním provozu koresponduje s jednáním, které je obsaženo v příloze k zákonu o silničním provozu obsahující jednání zařazená do bodového hodnocení, je zapotřebí doplnit tento nový trestný čin do výčtu trestných činů, které jsou obsaženy v § 362 odst. 2 tr. řádu.
Ze stejného důvodu je žádoucí do výčtu doplnit také trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 tr. zák., opět byl-li spáchán v souvislosti s řízením motorového vozidla. Takový trestný čin zpravidla bude spáchán jednáním řidiče, které současně naplňuje znaky některého z jednání zařazených do bodového hodnocení. Doplnění úmyslného obecného ohrožení podle § 272 tr. zák. není relevantní, neboť to je už v základní skutkové podstatě zločinem, u kterého podmíněné zastavení trestního stíhání nepřipadá v úvahu.
K části třetí – změna zákona o silniční dopravě
Práci řidiče taxislužby může vykonávat pouze osoba spolehlivá [§ 9 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu]. Za spolehlivou se nepovažuje mj. ani osoba, která byla odsouzena za některých z vyjmenovaných trestných činů, mj. i ohrožení pod vlivem návykové látky. Do tohoto výčtu trestných činů se doplňuje i nový trestný čin ohrožení v silniční dopravě.
K části čtvrté – účinnost
Datum nabytí účinnosti je stanoveno s ohledem na předpokládanou délku legislativního procesu a na pravidla pro stanovení účinnosti obsažená v zákoně o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
2
image1.png